Barevná fotografie Vítězslav Otruba Cesty k barevné fotografii • Thomas Young (1773 - 1829) a Hermann von Helmholtz (1821 - 1894) položili základ teorie barevného vidění - skládání barevných světel • James Clerk Maxwell (1831 - 1879) jako první experimentálně potvrdil teorii o skládání světel: V r. 1861 nechal zhotovit pomocí tří barevných filtrů záběry barevné stuhy. Diapozitivy připravené z těchto snímků promítal současně ze tří projektorů přes příslušné barevné filtry a na plátně dostal obraz v původních barvách. První aditivní barevná fotografie. • Louis Ducos du Hauron (1837 - 1920) patent r. 1868 - vytvářel tři dílčí diapozitivy přes filtry (Y, R, B) a tyto vybarvil odpovídajícími barvivy. Složením vznikl barevný obraz, který bylo možné promítat - první subtraktivní barevná fotografie. • Gabriel Lippmann (1845 - 1921) vytvořil barevný obraz pomocí objemového interferogramu v citlivé vrstvě. R. 1908 Nobelova cena za fyziku. Tento postup se stal základem pro vývoj holografie. 2017 prof. Otruba 2 Zakladatelé teorie barev Young Helmholtz Maxwell Lippmann 1773 -1829 1821 -1894 1831 -1879 1845-1921 2017 prof. Otruba 3 Louis Ducos du Hauron (1837-1920) • od roku 1862 pracoval několik let na praktickém způsob záznamu barevných fotografií pomocí dvou barevných systémů: subtraktivního (žlutá, azurová, purpurová) a aditivního (červená, zelená, modrá) barevného systému. • roku 1868 tyto metody patentoval a položil tak základy barevné fotografie. 2017 prof. Otruba 4 Louis Ducos du Hauron (1837-1920) No, 686,897, Patented Nov. 19, 1901. L. D. DU HAURON. APPARATUS FOR TAKING AND EXHIBITING PHOTOGRAPHS IN NATURAL COLORS. (Application fllod Aiff. ID, 1SOB.) (No Modal.) 2 Slieets— Sheet I. • Obecný princip: osvítil tři bromostříbrné kolodiové desky přes tři barevné filtry (zelený, oranžový, fialový), vytvořené transparentní pozitivy obarvil (červená, modrá, žlutá) a přeložil zcela přesně přes sebe. • v kameře bylo možné i pozorovat získaný barevný obraz 2017 prof. Otruba 5 Lippmannova interferenční fotografie • V roce 1891 vyvinul Lippmann revoluční metodu pro barevnou fotografii, která využívala přirozených barev v bílém spektru, místo barviv a pigmentů. Umístil reflexní vrstvu rtuti za světlocitlivou emulzi, která odrážela paprsky zpět do citlivé emulze. • Tato přímá metoda barevné fotografie byla pomalá díky dlouhým expozičním časům (malé zrno) a nevýhoda také spočívala v tom, že nešlo udělat kopii originálu. 2017 prof. Otruba Princip Lippmannovy fotografie interferenční barevná fotografie - světlo prochází ultrajemnou fotografickou emulzí a odráží se od rtuťového zrcadla - původní a odražená vlna tvoří stojatou vlnu - v maximu vznikne latentní obraz (redukuje se stříbro) nesoucí informaci o vlnové délce světla v daném místě (d = XI2n) - po vyvolání pak vyvolané stříbro odráží zejména světlo, jehož vlnová délka je násobkem vlnové délky zaznamenané v emulzi a vytváří jasné barvy na fotografii je vidět barevný obraz pouze při pozorování ze správného místa. Lippmannova fotografie podává výrazně přesnější výsledky, než ostatní metody barevné fotografie (ne všechny viditelné barvy lze složit ze základních barev), je však příliš obtížná na praktické použití. Gabriel Lippmann za ni dostal roku 1908 Nobelovu cenu a jeho metoda je základem holografie (a) TAKING LIPPMAN EMULSION greatly enlarged MERCURY (b) VIEWING 2017 prof. Otruba 7 Historické aditivní techniky John Joly (1857- 1933) již v r. 1893 exponoval pouze jeden záběr přes rastr s červenými, zelenými a modrými (RGB) ploškami. Diapozitiv byl promítán přes stejný rastr - provozně náročné přesné sesazení rastru s diapozitivem. Tento princip je použit u snímačů pro digitální fotografii. Figure2.3 JOLY PLATE a) Unknown photographer. (Vase with Roses], ca. 1900. Joly plate. George Eastman House, International Museum of Photography and Film, Rochester, New York (78:204:1). b) Detail |10x>. c) Detail (SOx). 2017 prof. Otruba Historické aditivní techniky August Lumiére (1862 - 1954) a Louis Lumiére (1864 - 1948) použili pro vytvoření aditivního rastru malá zrnka škrobu, která nabarvili červeně, modře a zeleně. Rastr zůstával trvale součástí snímku - dva až tři tisíce zrnek na čtverečním milimetru desky. V. r. 1907 byly dány do prodeje pod názvem Autochrome - Lumiére. Výsledky byly překvapivě kvalitní. Na autochromové fotografii je Louis Lumiére s mikroskopem, ve kterém testuje zkumavky s barevným roztokem 2017 prof. Otruba 9 Autochrom Lumiére Skleněná deska se umyje a po jedné straně pokryje směsí včelího medu a smůly tak aby po zaschnutí zůstala lepkavá. Čirá a bezbarvá zrnka bramborového škrobu se prosejí na velikost 10-15 mikronů a obarví na zeleno, fialovo a oranžovo-červeno v přibližném poměru 40/35/25. Poté se zrnka nanesou na lepící stranu desky a rozmačkají pomocí stroje tlakem 5 tun na čtvereční centimetr. Bramborový škrob je totiž sice průsvitný, ale v normálním tvaru stěny buňky tvoří stín a polarizují bílé světlo. Lumiére ale náhodou zpozoroval, že po rozmačkání zrnka nehtem stíny i polarizace světla zmizí. Následně se pomocí prachu ze sazí ucpou mezery mezi zrníčky škrobu a celá vrstva se přelakuje, Na lak se nanese panchromatická černobílá emulze -stejná emulze jako na černobílém filmu, ale citlivá na každou barevnou složku světla stejně. Právě výroba dobré panchromatické emulze byla nejdůležitějším krokem při objevu autochromu. emulze - emulsion _lak - varnish škrob - starch lepidlo - glue sklo - glass 2017 prof. Otruba 10 8333 Autochrom Lumiére Skleněnou stranou se směřuje k čočkám objektivu, takže světlo nejdříve prochází vrstvou škrobu Bylo nutné dále filtrovat vstupující světlo filtrem v objektivu - emulze byla příliš citlivá na modro-fialovou V důsledku mnohé filtrace světla byl problém s citlivostí - dlouhé expoziční časy - a pro pozorování byl vyžadován silný zdroj světla (snímky byly tmavé) emulze se inverzně vyvolala v transparentní pozitiv a pozorovala se v procházejícím světle částice stříbra fungují zdroj filtr jasový (projde více nebo méně světla v závislosti na zčernání v daném místě) a částice škrobu fungují jako filtr barevný (odfiltruje se příslušná část spektra) - vše precizně sesazené na sobě již z výroby (obě vrstvy byly i pro promítání zachovány). 2017 prof. Otruba 11 Autochrom Lumiére Fotografie Louise (vlevo) a Augusta (vpravo) Lumiěrů českého autochromisty Karla Šmirouse s podpisy a věnováním 2017 ft preserver de la chaleur& de ľhum1dité r n . Etablissements 1 SMiSiAnonymosuCapiBldiO.ířOHKlrr RÉUNIS SlÉGt SfltlAL; Bí.ta deRmiíPABIS > f Avant5í ■ i' Permettäfttt'ohientiofi tfipeste deis Phatoqraphi& Format Boite de 4 plaques; If? de Fabrication 9-12 T\'cftiwir cettí baite qú'au labors toire tclairé par Hne -lumiérÉ rouge ije's faibie ; v ' t: mieux :•*:.::.<' ä;iľ:tcrff 111 utile Óe i1rt|-.:tir V;t:J.4 : i.\;.■ ; í Víko původní krabičky Autochromů prof. Otruba 12 Autoch rom 2017 prof. Otruba Autochrom Šechtl & Voseček, Tábor 2017 prof. Otruba 14 Autochrom Karel Smirous (1890-1981) Zátiší (1915) Bez názvu (1915) 2017 prof. Otruba „Trojbarevná fotografie" Pro tento postup se používal fotoaparát, který pořídil v rychlém sledu za sebou 3 černobílé snímky na skleněné desky, každý přes jiný barevný filtr. Pokud se promítaly všechny tři světlem příslušné barvy, zobrazila se scéna v pravých barvách. Systém navrhl prof. A. Miethin (1862 - 1927), k dokonalosti jej propracoval Gorskij v carském Rusku. Jeho snímky kupuje roku 1948 Kongresová knihovna v USA, kde jsou dodnes, uchovávané. Snímky byly velmi kvalitní, papírové tisky z desek byly horší kvality. Ve svislé ploché části byl zásobník pro tři negativy (citlivou vrstvu nesly skleněné destičky formátu 8 x 24 cm, na něž světlo dopadalo třemi různými filtry - modrým, červeným a zeleným, pro každý negativ jedním 2017 prof. Otruba 16 Princip složené barevné projekce 2017 prof. Otruba 17 Sergej Michajlovič Prokudin Gorskij (1863-1944) 2017 prof. Otruba 18 Sergej M. P. Gorskij Pinchus Karlinskij (84 let), Dozorce zdymadla na Mariinském kanálu na severu evropské části Ruska. Alim-Chan (1880-1944) emír, 1907 Mladé ruské j křesťanky nedaleko řeky Šeksna, 1907 Interiér pravoslavného kostela ve Smolensku, 1912 2017 prof. Otruba Třívrstvá barevná fotografie • Karel Schinzel - objevitel třívrstvé barevné fotografie • Narodil se 20. prosince 1886 v Rýmařově - Edrovicích. • r. 1914 podává patentní přihlášku ke zhotovení barevné fotografie Katachromie. • ze Schinzelova systému třívrstvé barevné fotografie převzatého firmou Kodak vzniká o 14 let později systém Kodachrom. Přihlásil na 250 svých patentů. Firma Kodak od něj odkoupila na 27 patentů. • Snad nejcennější byl patent na barvotvorné vyvolávání s postupným spektrálním osvětlováním. Karel Schinzel zemřel ve Vídni 23. listopadu roku 1951. í'9 fJOMfc SC 20. XII (88G NAPOf fcfo. IMG KAREL SCHiNZEL TFX BAREVNA ' Q10C f 2017 prof. Otruba 20 Třívrstvá fotografie • Dr. Rudolf Fischer v r. 1911 přihlásil k patentování barvotvorné vyvolávání. V letech 1935-36 se podařilo chemikům Schneiderovi, Willmansovi, Kumetatovi aj. (I.G.Farben Wolfen) odstranit prolínání barviv připojením řetězců mastných kyselin na molekulu barviva -materiál Agfacolor • Martinez, Jelly a Wittum, chemici u firmy Kodak, zakotvili barvotvorné složky ve formě kapiček jejich roztoku ve vysokovroucím rozpouštědle rozptýlených v želatínové vrstvě emulze - materiály Kodacolor a Ektachrome, Ektacolor. • Kodachrome je první vícevrstvý film s barvotvorným vyvoláváním firmy Kodak. Vrstvy ale neobsahují barvotvorné složky, ty jsou dodávány až po selektivní druhé expozici vývojkou (pro každou barvu samostatnou). 2017 prof. Otruba 21 Základní orientace: vztah mezi předlohou a snímkem Procesy přímé reprodukují stejnou vlnovou délku jako mělo světlo při záznamu snímku - např. Lippmannova fotografie Procesy nepřímé rozloží barevnou realitu na několik složek (dvě až osm, obvykle tři) a barevný vjem vzniká reakcí receptoru sítnice. Jde tedy o smísení několika obrazů jednobarevných (např. C,M,Y nebo R,G,B). 2017 prof. Otruba 22 Nepřímé metody - tříbarevná reprodukce o Možnosti tříbarevné reprodukce při volbě tří různých základních monochromatických světel: Světla M, N, O dávají sytější tóny a pokryjí větší rozsah odstínů než světla D, E, F. 2017 prof. Otruba 23 Nepřímé metody - pětibarevná reprodukce Srovnání možností tříbarevné reprodukce se základními světly M, N, O s pětibarevnou reprodukcí se světly M, N, O, P, R (systém tisku hexacolor -přídavná barva K - černá). Pětibarevná reprodukce dává vyšší sytost a počet odstínů — X b) 2017 prof. Otruba Absorbance aditivních filtrů a. Spektrální charakteristiky projekčních filtrů. Pásy A, B, C naznačují monochromatická světla a jejich směs musí vyvolávat vjem bílého světla. b. Spektrální charakteristiky snímkových filtrů. Ideální by byl obdélníkový profil dosažitelný interferenčními filtry ABC B G R 2017 prof. Otruba 25 Klasický aditivní proces 1. Skutečnost 2. Snímkové filtry 3. Negativní výtažky 4. Pozitivní výtažky 5. Promítací filtry 6. Výsledný obraz na promítací ploše \ \ \ ■ h mám h TI I ! ■ I I m \ I / 2017 prof. Otruba Absorbance subtraktivních fitrů Na rozdíl od aditivních filtrů (R,G,B), propouštějících cca 1/3 viditelného spektra, ideální (a téměř ideální interferenční) subtraktivní filtry (C,M,Y) absorbují cca 1/3 viditelného spektra a 2/3 propouštějí (plná čára). Skutečné propustnosti barvivových filtrů jsou vyznačeny přerušovanou čarou. 400 600 A(nm) 2017 prof. Otruba Subtraktivní systém barevné fotografie 1. Skutečnost 2. Snímací filtry 3. Černobílé negativní výtažky 4. Pozitivní výtažky jejichž stříbro bylo převedeno na barvivo 5. Tři barvivové výtažky složené na sebe 6. Výtažky promítnuté jediným bílým světlem 2017 prof. Otruba Třívrstvý barevný materiál 1. Vrstva citlivá k modré 2. ŽI utá f i Itračn í vrstva 3. Vrstva citlivá k zelené 4. Vrstva citlivá k červené 5. Podložka 6. Antihalační stříbrná vrstva /1 / spektrální citlivost barvivo před zpracováním po zpracován! 2017 prof. Otruba 29 Barevný negativ Barvotvorné vyvolávání - při něm tedy vznikne v jednotlivých vrstvách negativní černobílý výtažkový obraz tvořený vyvolaným kovovým stříbrem a spolu s ním negativní doplňkově zbarvený obraz tvořený vzniknuvším barvivem Převedení kovového stříbra na halogenid -bělení. To se provádí v bělící lázni (hexakyanoželezitan a bromid). Ustalování v klasickém thiosíranovém ustalovači, který převede halogenid stříbrný (zbylý nevyvolaný i znovu vzniklý při bělení) na rozpustné komplexy, které se odstraní praním. www. fch. vut. cz/home/vesely-m/PREDNES/13_2004. PDF Originál po expozici po vyvolání po vybělení a ustálení vzniklý negativní obraz I I I - 2017 prof. Otruba 30 Zpracování barevné inverze • Prvním vyvoláním (tzv. první vývojka - first developer) vznikne ve vrstvách negativní obraz tvořený kovovým stříbrem. • V dalším kroku (inverzní lázeň - reversal bath) se filmy "zazávojují", aby zbylý dosud nevyvolaný halogenid byl schopen vyvolání. Zazávojování se provede osvitem bílým světlem, nebo chemicky. • V dalším kroku (barevná vývojka - color developer) se provede barvotvorné vyvolání zbylého (nyní již zazávojovaného) halogenidu. Tímto krokem se tedy vytvoří pozitivní stříbrný a pozitivní barevný obraz. Protože barviva vznikají pouze z halogenidu, který nebyl vyvolán při prvním vyvolání, vzniká "doplněk" k negativnímu obrazu z prvního vyvolání. Film je nyní zcela černý, protože je vyvoláno veškeré stříbro. • V dalším kroku (bělící lázeň - bleach bath) se kovové stříbro zoxiduje zpět na halogenid, pozitivní barevný obraz zůstává beze změny. • V dalším kroku (ustalovač - fixer) se halogenid vzniklý bělením rozpustí v běžném ustalovači a vypere, takže ve filmu zůstanou pouze barviva tvořící pozitivní obraz. • Proces je zakončen praním a stabilizací barviv. 2017 prof. Otruba 31 Barevná inverze - princip Při prvním vyvolání v černobílé vývojce vznikne v místech zasažených světlem negativní obraz tvořený Kovovým stříbrem. Zbylý nevyvolaný AgX tvoří materiál, Který lze použít pro tvorbu pozitivního obrazu. Po osvětlení nevyvolaného AgX následuje barvotvorné vyvolávání, při kterém oxidovaná vývojKa reaguje s barvotvornou komponentou na barvivo. Uspořádání filmu je principiálně stejné jako u negativního filmu - 3 vrstvy se selektivní senzibilací k modré, zelené a červené, které se vybarvují v doplňkových barvách ke své senzibilací. www.fch.vut.cz/home/vesely-m/PREDNES/15_2004.PDF r r 1 1 T v 1 r i -1— —1 - f Po prvním, černobílém vyvolání Po inverzi a druhém, barvotvorném vyvolání 1 i : 1 1 1 _ ■ 1 1 1_ Po bělení a ustalém 2017 prof. Otruba 32 Fischerův princip barevné fotografie R. Fischer ukázal, že deriváty p-fenylendiaminu dávají při vyvolávání vrstev obsahujících AgX oxidační produkty, které po sloučení s určitými bezbarvými organickými látkami vytvářejí barviva: halogenid , vyvolávací _ stříbrný látka ~^ oxidovaná , kovové , ua\n„onnTTnAi^ -* vyvolávací látka + střbro + haloSenovodlk oxidovaná . barvotvorná . , , vyvolávací látka + složka -> nerozpustné barvivo při redukci ozářeného AgX vzniká stříbro a oxidovaná forma vývojky, která ve stejném místě reaguje s přítomným barvivem a vzniká barevná sloučenina 2017 prof. Otruba 33 Vyvolávací látka Fischer popsal dvě vyvolávací látky, p - fenylendiamin a p-aminofenol a jejich deriváty, vážící se na barevné komponenty aminoskupinou NH2. Nejužívanějšími vyvolávacími látkami se staly substituované p-fenylendiaminy: NjN-Dimethyl-r-fenylendiamin nh< _/~\_N/ ch3 ch3 n,n-Diethyl-/>-fenylendiamin nh2—/^S~n/ \=/ \C2H5 n-ethyl-n-2-hydroxyethyl-^-fenylendiamin nh2 _/~\_N/ C2H5 \C2H4OH 2017 prof. Otruba 34 Bělení a ustalování Všechny postupy barevné fotografie vyžadují odstranění kovového stříbra. Kovové stříbro se převede na stříbrnou sůl a ta se odstraní v ustalovači. Oxidace stříbra probíhá v bělící lázni, např. hexakyanoželezitanové: 4 Ag + 4 K3[Fe(CN)6] - 3 K4[Fe(CN)6] + Ag4[Fe(CN)6] Ag4[Fe(CN)6] + 4 KBr —► 4 AgBr + K4[Fe(CN)6] Vzniklý AgX spolu s neexponovaným halogenidem se rozpustí v neutrálním ustalovači, obvykle 10% roztoku thiosíranu sodného. 2017 prof. Otruba 35 Reakce barevného vyvolávání R R3 Nn—/ \—NH2 + 4 AgBr + H2c / R2/ \=/ \R, vyvolávací látka barvotvorná složka x\n—/ \—n=c—N( +4Ag+Br \/ X=X \C2H5 N Ar barvotvorná složka vyvolávací látka X—C—C=N— / V-N' C2H5 C2H5 ■f 4Ag-r-4H+-r-4Br- N C-O N Ar azomethinové barvivo 2017 prof. Otruba Azurová barevná složka Azurové barevné složky jsou sloučeniny typu fenolů nebo naftolů s aktivní methinovou skupinou v poloze para ke skupině OH na benzenovém jádru. X a Y jsou různé vhodné skupiny x HO NH2— barvotvorná složka X v \ >=N—í C2H5 \—N( +4Ag+Br --/ \C2H5 vyvolávací látka C2H5 •N^ + 4 Ag + 4 H+ + 4 Br \C2H5 — Y indanilinové barvivo 2017 prof. Otruba Kotvení barviva v citlivé vrstvě Barvotvorné složky umístěné v emulzi se musí mísit s vodným roztokem želatiny ale nesmí difundovat z jedné vrstvy do druhé. Existují dva způsoby: Agfa zavedla do složky hydrofilní a hydrofobní skupinu: žlutá barvotvorná složka COOH C17H35COHN—/ Y— COCH2CONH — ^ \ COOH 2017 prof. Otruba 41 Kotvení barviva v citlivé vrstvě Kodak zavádí do barevné složky pouze kratší hydrofobní skupiny dobře rozpustné v olejovém prostředí. Do citlivé vrstvy jsou zaváděny kapičky průměru cca 500 nm. Barviva vzniklé po difúzi oxidované vyvolávací látky do olejové kapičky tvoří pravý roztok a proto mají lepší spektrální vlastnosti (sytější barvy). Pro zlepšení difúze z vodného do olejovitého prostředí se přidává do vývojky rozpouštědlo, např. benzylalkohol. C5H11 COCH2CONH—c y- so2N; ^—^ •CH2—\ _y 2017 prof. Otruba 42 Příčiny barevných deformací Příčiny je třeba hledat: • V použitých principech • V konstrukci materiálu • Ve výrobě materiálu • V poměrech snímkových • Ve zpracování • V psychické sféře (vnímání barev) 2017 prof. Otruba Spektrální vlastnosti barviv • Na vedlejším grafu je příklad absorpčních křivek reálných barviv. K optimálnímu průběhu má nejblíže Y, pak C, nehorší je situace u purpurové (M) • Na spodním grafu je zjednodušená absorpční křivka purpurového barviva s vedlejšími hustotami pro R a B světlo. A právě barvivo M moduluje v pozitivu zelenou, na kterou je zrak nejcithvejsi. 600 A (nm) 500 600 —(nm) 2017 prof. Otruba 44 Vliv základních světel Barevný gamut Monochromatická světla M, N, O (plný trojúhelník 1) • Složená světla M', N', 0'(filtry s širším pásmem propustnosti); menší možnosti reprodukce sytých barev (čárkovaný trojúhelník 2) M 2017 prof. Otruba Spektrální povaha modulátorů • Systém barevné fotografie musí zahrnovat i modulátory světel. U třívrstvých materiálů nejsou barevné filtry pro jednotlivé citlivé vrstvy, ale jednotlivé vrstvy mají danou spektrální citlivost. Každá vrstva má i parazitní citlivost na jinou barvu spektra. První vrstva klasického filmu je citlivá pouze k modré, druhé dvě vrstvy, citlivé na červenou a zelenou jsou od modrého světla izolovány žlutou filtrační vrstvou (nelze vyrobit vrstvu která není citlivá na modrou). 2017 prof. Otruba 46 Vliv vedlejších hustot 1. Skutečnost 2. Negativ 3. Ideální negativ (řez) 4. Ideální pozitiv (řez) 5. Reprodukce shodná se skutečností 6. Negativ s vedlejšími hustotami pro R a B (rez) 7. Pozitiv se sníženou hustotou Y a C barviva (řez) 8. Výsledná barevná deformace (menší sytost, posun barevného tónu) 3___ 3 E 2017 prof. Otruba 47 Automatická maska pro C a M ideální barviva, bílá, purpurová a azurová část negativu Ji JÍ Ji mu n spektrálně vadná reálná barviva, bezbarvé složky nerovnoměrně barevně rozladěný obraz spektrálně vadná reálná barviva, žluté složky liji rovnoměrně barevně rozladěný obraz modrý flitr při zvětšování srovná barevnou reprodukci (filtr bývá nahrazen upravenou spetrální citlivostí zvětšovacích papírů) 2017 prof. Otruba Maskované materiály 8 6 f 0 t L XZ Vzhled maskovaného negativu 2017 (Eastmancolor) • Barevná maska pro odstranění vlivu vedlejší hustoty barviva X pro světlo N je kopie obrazu tvořeného barvivem X, zhotovená z barviva, které má pro světlo N hustotu hlavní. • Např. maska pro odstranění vlivu vedlejší hustoty purpurového barviva pro červené světlo oude kopie purpurového obrazu, zhotovená z barviva azurového, které má pro červené světlo hustotu hlavní. • Pro odstranění vlivu všech vedlejších hustot barevného negativu by bylo zapotřebí šesti maseK^ protože každé barvivo má dvě vedlejší hustoty. Barvivo masky musí mít zanedbatelné vedlejší hustoty. Prakticky se používá pouze barvivo žluté a červené. prof. Otruba 49 Fotografie z barevného negativu 1 • Základní operace jsou podobné s černobílým procesem, věc je však komplikovaná nutností barevného doladění snímku. Správného barevného podání zvětšeniny dosáhneme zařazením odpovídajícího filtru do světelného toku zvětšováku. • Můžeme použít různé hustoty a kombinace subtraktivních filtrů (žlutý, azurový a purpurový) - potom pracujeme "subtraktivně". Při aditivním" režimu se papír exponuje třikrát přes aditivní filtry v barvách červené, zelené a modrej a barevnost se řídí délkou jednotlivých expozic (většina „minilabů"). • Na balíku zvětšovacích papírů bývá uvedena tzv. základní filtrace. To je filtrace, o které si výrobce myslí, že při zvětšování ze standardního negativu exponovaného za standardního osvětlení a standardně vyvolaného bychom obdrželi barevně vyváženou zvětšeninu. Pochopitelně v praxi toho moc standardního není, proto přece jen musíme udělat filtrační zkoušku, a standardní filtrace je dobrý odrazový můstek. 2017 prof. Otruba 50 Fotografie z barevného negativu 2 • Na barevné hlavě nastavíme tzv. základní filtraci • Do přípravku na proužkové zkoušky vložíme list zvětšovacího papíru a přes ně šedý klín. • Z plochy snímku vybereme klíčový výřez a naexponujeme první proužek. • Přidáme 10 jednotek žlutého filtru a exponujeme další proužek. • Postup opakujeme až získáme na vodorovné ose papíru 5 variant filtrace lišící se ve žluté v hodnotách (základní - 20), (základní -10), (základní), ( základní + 10), (zákadní + 20). Na svislé ose se proužky liší expozičním časem. • Suchou zkoušku vyhodnotíme: všimněte si, že měníme hodnotu žlutého filtru a proto se na zvětšenině mění hustota žluté složky. Zvětšeninu pozorně prohlédněte a vyberte proužek, který má správnou hustotu žluté složky (i když může mít např. purpurový posun) a vyberte pole se správnou expozici. Na obrázku tři má správnou filtraci pole 70Y a 50M se slabým purpurovým posunem, proto musíme udělat ještě jednu zkoušku. 2017 prof. Otruba 51 Fotografie z barevného negativu 3 • Zvětšeninu pozorně prohlédneme a vybereme proužek, který má správnou hustotu žluté složky (i když může mít např. purpurový posun) a vybereme pole se správnou expozicí. Na obrázku má správnou filtraci pole 70Y a 50M se slabým purpurovým posunem, proto musíme udělat ještě jednu zkoušku. 2017 prof. Otruba 52 Fotografie z barevného negativu 4 Na barevné hlavě nastavíme hustotu žlutého filtru na vybranou hodnotu a na expozičních hodinách zvolený čas. Nyní zopakujeme předchozí proceduru ale měníme hustotu purpurového filtru v rozsahu +/-20 jednotek. Zkoušku zpracujeme a suchou vyhodnotíme. Vidíme, že se změnou purpurového filtru měníme intenzitu purpurové a zelené. Správnou filtraci má pole 70Y a 60M a s hodnotami tohoto pole potom zhotovíme výslednou zvětšen inu. 2017 prof. Otruba 53