Naučit se dobře zacházet s informacemi je užitečné nejen při tvorbě odborného textu. Umět vyhledat kvalitní a relevantní informace, vyhodnotit jejich správnost, sdílet a publikovat či vědět, jaké zdroje jsou k dispozici, uplatníte v různých oblastech života. Dnes může šířit informace a publikovat každý. Data na internetu přibývají nepředstavitelnou rychlostí, a proto je důležité znát, jak lze z těchto dat vyzískat informace a dále s nimi pracovat. 

Tento kurz vám poskytne základní vhled do toho, jak si dobře uchopit téma, jak přemýšlet o zdrojích, jak v nich vyhledávat a z nalezených zdrojů poznat ty, které jsou pravdivé, relevantní a užitečné. Také se naučíte, jak informace třídit, jak k nim přistupovat z pohledu etiky a autorství, jak dobře zpracovat text a jak jej publikovat. 

Co je informace?

S informací, věděním či údajem se setkáváme po celý život. Definovat informaci není jednoduché a záleží na tom, jakým oborem a vědeckým paradigmatem na ni nahlížíme.

Intuitivně lze za informaci považovat vědění o subjektu či objektu vysílané k příjemci pomocí určitého kanálu. Pro tvorbu odborného textu a práci s ním, ale i pro jakoukoliv běžnou práci s informací je důležité znát postupy a procesy, které nás dovedou k informacím, tj. ke správně uspořádaným, smysluplným, pravdivým, novým, relevantním a užitečným datům (Stodola, 2015).

Pro účely našeho kurzu se budeme učit pracovat s informací pro tvorbu odborného textu, ale naučené postupy uplatníte i v jiných situacích. 

Informace může procházet několika procesy a mnohé z nich uplatníte sami v tomto kurzu. Informaci je nejprve nutné vytvořit, aby poté mohla být sdělena pomocí vybraného kanálu dále a případně také zaznamenána. 

Základní klasifikace informace

Abychom mohli říci, co informací je a co není, je dobré informaci definovat. Kromě intuitivní definice informace výše lze rigidněji definovat informaci dle Floridiho (2010) následovně:

Informace jsou správně uspořádaná, smysluplná a pravdivá/verifikovatelná data.

K těmto objektivním kritériím na informaci lze dle Stodoly (2015) přidat ještě subjektivní hlediska, jak jsme již uvedli výše. Abychom totiž data mohli považovat za informativní, měla by pro nás být také nová, relevantní a užitečná. Data můžeme pojímat jako jakousi rozdílnost či rozlišenost. Informace je pak diference (rozdílnost), která dělá diferenci (Bateson, 2018). 

Proto by se také dalo napsat, že informace jsou diference (data) ve vnímané realitě (nebo v její reprezentaci ve formě dokumentu), které dělají diference v reflektujícím myšlení. Lze ještě dodat, že většinou se nesetkáváme s přímým pozorováním stavů a dějů, ale jsme o nich informováni zprostředkovaně skrze dokumenty, tj. informace zaznamenané na více či méně trvalých nosičích. Než se  vypravím na cestu, prohlédnu si mapu dané trasy. Informuji se tedy prvně skrze dokument.

Zásadní v tomto pohledu na informaci je vyřešit otázku, co je to realita a pravda a co znamená, že je něco pravdivé. Je vůbec možné adekvátně poznávat realitu? Existuje objektivní poznání? Tyto a další otázky mohou zaměstnávat přemýšlivou mysl. Tuto problematiku rozpracovává tzv. filosofie informace. Tento kurz je zaměřen více na praktické činnosti, méně na teoretické základy. Co ale běžně vnímáme v našich životech jako informaci, je něco, co nás neuvede v omyl se skutečností. 

Dobré je také zvážit, zda je pro mě tvrzení nové, relevantní a užitečné. Pokud už vím, že venku prší, tak mě sdělení kamaráda nijak neinformuje. Pokud to nevím, ale ven se ani nechystám jít, pravděpodobně pro mě nebude sdělení relevantní. Pokud se ven chystám, ale nemám deštník ani pláštěnku, tak sice pro mě bude sdělení nové a relevantní, ale již ne příliš užitečné.  Pokud mi ale kamarád řekne, že venku prší, ale jedná se jen o přeháňku a dle předpovědi počasí za 10 minut pršet přestane, bude taková zpráva pro mě i užitečná, tj. dostatečně mě informuje, abych se mohl správně rozhodnout, co mám udělat.

Často se v běžné řeči objevuje termín nepravdivá informace. Přesněji bychom ale měli mluvit buď o:

a) Misinformaci = nezáměrně podané nepravdivé sdělení, anebo

b) Dezinformaci = záměrně podané nepravdivé sdělení

Pro zájemce o definici informace více v doporučené literatuře na konci lekce např. Floridi (2010), Stodola (2015).

Různí lidé a instituce pak informace shromažďují, organizují, spravují a uchovávají. Takovým zařízením může být např. knihovna nebo archiv, ale třeba i soubory ve vašem počítači. Některé informace se mohou i standardizovat. Pokud je ke vzniklé informaci umožněn přístup, stává se dohledatelnou a může ji užít někdo další.

 

Volba tématu

V kurzu se budeme zabývat příkladem práce s informací – tvorbou odborného textu. Než začnete pracovat na samotném textu, musíte si nejdříve zvolit vhodné téma. Dobře zvolené téma by vás mělo bavit, naučit vás něco nového a váš text by měl poté sloužit i dalším čtenářům k obohacení o nové poznatky. Máte-li možnost si volit téma sami, čeká vás první krok – volba tématu, které zvládnete i dobře zpracovat.

Je před vámi první psaní odborného textu v oboru?

Výběr tématu si dobře promyslete. Nevolte téma, které na první pohled vypadá lákavě, dobře zní nebo je snadné. Může to být zrádné a práce vám pak může dát pořádně zabrat. Podívejte se, o čem píšou jiní, co je v oboru aktuální a co vás baví číst. Nebojte se zeptat i odborníka, jaké téma by vám doporučil.

Jste už ostřílení v psaní odborných textů?

Projděte si témata, která se řeší na konferencích, jaké články k oboru vychází v zahraničí a zamiřte i do oblastí sociálních sítí. V dnešní době odborníci publikují názory i tam, a mohou vás tak inspirovat, příp. se s nimi můžete spojit a probrat vaše téma.

Než si zvolíte konečné téma vaší odborné práce, odpovězte si na otázky níže. 

• Baví mě o tématu číst? Je pro mě zajímavé?
• Dokážu na téma nahlížet nezaujatě?
• Co práce na toto téma přinese mému oboru nového?
• Vím, kde získám potřebné informace k tvorbě?

Odpověděli jste kladně? Pak jste našli nejspíš dobré téma.

Cíl a název práce

Máte vybrané téma práce? Teď je třeba stanovit cíl práce a dobrý název.

Stanovení cíle vám pomůže nejen při ujasnění si tématu, jeho hloubky a šíře, ale také vás bude motivovat při psaní. Cíl práce je důvod, proč práci píšete, kam směřujete. Položte si otázky, které vám pomohou najít dobrý směr. Ty mohou být základní i velmi podrobné.

Zeptejte se sami sebe: „Co chci zjistit?“, "Na co chci přijít?".  Chci téma popsat, analyzovat, najít nový postup, změřit, provést experiment, porovnat něco v čase či prostoru? Odpověď bude pravděpodobně cílem vaší práce. 

Příklad

Téma práce je zpracování Návrhu terénní výuky v NP Podyjí pro hodiny zeměpisu. Napište si všechny otázky, které vás napadají. Otázky, které si můžete klást: Pro jakou třídu bude terénní výuka zpracována? V rámci jakých hodin zeměpisu? Jakou formu bude mít terénní výuka? Jaké metody budou zvoleny? Budu pracovat s celou rozlohou NP, nebo jen s určitou částí? Co bude cílem výuky? Pro koho návrh zpracovávám? Atp. 

Cílem práce tedy může být např. "Popis postupu terénní výuky" nebo " Praktický manuál terénní výuky pro hodinu zeměpisu" nebo "Seznámení studentů s biodiverzitou v konkrétní lokalitě". 

Rozšíření a zúžení tématu

Vzpomínáte si ze základní školy na podřazená a nadřazená slova a jejich vzájemnou hierarchii? Na to, že banán a jablko jsou ovoce, ovoce a zelenina jsou na stejné významové úrovni, ale společně je lze podřadit třeba pod potraviny? 

Podobným způsobem funguje i rozšiřování a zužování tématu odborné práce. Pokládáním otázek si můžete promýšlet jasnější cíl práce, ale i užší (konkrétnější/specifičtější) téma. Nebo jej můžete naopak rozšiřovat (zobecňovat), tedy posunout na o stupeň vyšší významovou úroveň. 

Rozšíření tématu tedy znamená, že jej pojmete obsahově více zeširoka, budete psát o více informacích, také k nim najdete asi i více zdrojů. Zúžení tématu vám naopak umožní zaměřit se na nějakou specifickou část daného tématu. 

Někdy budete muset svoje téma rozšířit nebo zúžit. Možná vám to přikáže vedoucí práce, ale relevantním důvodem může být např. fakt, že nemůžete mít příliš obecné "velké" téma na krátkou esej, nebo naopak, že k vašemu příliš specifickému tématu neexistuje dostatek relevantních zdrojů.

Pokud potřebujete téma zúžit (konkretizovat), můžete jej omezit pomocí např. času, místa, osoby, účelu či nějakého jiného aspektu.

Příklad

Naše cvičné téma "Návrh terénní výuky v NP Podyjí pro hodiny zeměpisu" si zúžíme:

• Čas: Návrh terénní výuky v NP Podyjí pro hodiny zeměpisu v druhém pololetí 8. třídy nebo Návrh terénní výuky v NP Podyjí v období jaro a léto
• Místo: Návrh terénní výuky v NP Podyjí v Mločím údolí pro hodiny zeměpisu nebo Návrh terénní výuky v NP Podyjí pro hodiny zeměpisu ZŠ Sluníčko v Blatné
• Osoba: Návrh terénní výuky v NP Podyjí pro žáky se specifickými výukovými potřebami nebo Návrh terénní výuky v NP Podyjí pro asistenty pedagogů
• Účel:  Praktický manuál terénní výuky v NP Podyjí pro hodiny zeměpisu
• Jiné omezení (styl výuky): Návrh terénní výuky v NP Podyjí pro hodiny zeměpisu s přesahem do hodin anglického jazyka nebo Metody terénní výuky v NP Podyjí pro hodiny zeměpisu s použitím technik kritického myšlení

Zoomování

O rozšiřování a zužování tématu můžete přemýšlet i pomocí techniky zoomování. Představte si vaše téma jako mapu, ve které se můžete přibližovat a oddalovat. Máte třeba základní téma "Národní parky ČR", které zoomujete co nejvíce tak, abyste se dostali do velmi specifické oblasti např. "Mločí údolí v NP Podyjí". Naopak oddalováním základního tématu byste dostali třeba "Územní ochrana". 

Zoomování našeho tématu vypadá např. takto:

Příklad

Národní park -> Havranické vřesoviště v Národním park Podyjí -> Pastivny v Havranickém vřesovišti v Národním park Podyjí  -> Pastviny exmoorských koní v Havranickém vřesovišti v Národním park Podyjí  -> Udržování životních podmínek na pastvinách exmoorských koních v NP Podyjí 

Ještě si to ukážeme na dalším příkladu, kde nejde jen o přidávání nových slov k původnímu názvu. Někdy můžete obecnější pojem nahradit konkrétnějším.

Příklad

Vliv nošení roušky na sportovní výkon. Téma chceme zúžit, více specifikovat. Slovo sportovní výkon nahradím konkrétnější sportovní disciplínou. Vliv nošení roušky na aerobní aktivitu (běh). A můžeme jít ještě dál: Vliv nošení roušky na běh na 100 metrů. 

Uvědomte si, že vždy máte různé možnosti, jak téma zužovat či rozšiřovat. 

Dokážete pro svůj obor napsat alespoň 20 pojmů, které jsou specifické pro vaše téma? Pak jste na dobré cestě. Znalost pojmů se vám bude hodit při hledání zdrojů. A k hledání potřebujete klíčová slova.

 

Klíčová slova

Klíčová slova vám pomáhají formulovat kvalitní název práce, volit správné výrazy pro vyhledávání zdrojů i sepsat správně odbornou práci se všemi náležitostmi (často kromě obsahu odevzdáváte anotaci či abstrakt a klíčová slova).

Klíčová slova jsou slova, která podstatně vystihují obsah textu a mohou sloužit jako dobrá a rychlá orientace v tématu. Pokud dokážete k tématu volit správná klíčová slova, máte i vyšší šanci, že dohledáte relevantní zdroje. Určitě to znáte z hledání na internetu – stačí trochu přeformulovat slova a výsledek hledání může být úplně jiný.

Příklad

Podívejte se na příklady klíčových slov v odborných článcích a diplomové práci v ISu. 

Klicova slova DP v IS

Jak volit klíčová slova?

• Vybírejte podle názvu práce, anotace a abstraktu
• Soustřeďte se na názvy kapitol
• V literatuře k tématu sledujte zvýrazněná slova a shrnutí 

Klíčovými slovy nemusí být jen slova z názvů a kapitol, ale i slova, která vystihují obsah textu a nejsou příliš specifická.

Příklad

Pokud budeme psát práci s názvem „Geologické zhodnocení jesenického krasu“, zvolíme klíčová slova „jesenický kras“, ale z názvu již nevybereme pojem „geologie“, který je příliš obecný, ale klíčové slovo, které přibližuje obsah textu, tedy např. „přirozená radioaktivita“ (o které se v textu budeme zmiňovat) nebo „chemické složení“, neboť budeme zkoumat složení hornin.

Úkol 1 odevzdejte do úkolového vlákna do 10. 3. 2024. 

Pro vložení úkolu musíte založit nové vlákno. 

Doporučená literatura:

STODOLA, Jiří, 2015. Filosofie informace - metateoretická analýza pojmu informace a hlavních paradigmat informační vědy. Brno: Filozofická fakulta, Masarykova univerzita. ISBN 978-80-210-8011-9. Dostupné z: https://hdl.handle.net/11222.digilib/134797.

• Odborná publikace nás uvádí do problematiky definování pojmu informace. Autor fundovaně ukazuje různé možné přístupy k uchopení tohoto pojmu. Věnuje se vymezení informace v řádu epistemologie, aby následně definici ukotvil i řádu bytí (metafyzice). Publikace je vhodná pro filosoficky smýšlející čtenáře, kterým komplexně představí základní metateorické přístupy k pojmu informace. Závěr publikace je věnován oboru informační vědy.

FLORIDI, Luciano, 2010. Information: a very short introduction. Oxford: Oxford University Press. ISBN 9780199551378. Dostupné z: https://ezproxy.muni.cz/login?url=https://search.ebscohost.com/login.aspx?authtype=ip&custid=s8431878&lang=cs&profile=eds&direct=true&db=nlebk&AN=379224

• Krátké seznámení s informací od jednoho v současnosti z největších odborníků na problematiku definování informace.

ČERNÝ, Michal a CHYTKOVÁ, Dagmar, 2014. Myšlenkové mapy pro studenty: učte se efektivně a nastartujte svou kariéru. Brno: BizBooks. ISBN 978-80-265-0267-8. Knihovní katalog

• Myšlenkové mapy slouží k rozvoji myšlení jako takového. Schopnost rychlé analýzy, hledání systému a souvislostí i práce s asociacemi se hodí nejen během studia na univerzitě. Autoři na příkladech z akademické sféry ukazují, jak číst a psát odborné texty, jak si zapisovat poznámky z přednášek, jak si připravovat prezentace, organizovat čas a pracovat na projektech. 

CHYTKOVÁ, Dagmar a ČERNÝ, Michal, 2016. Efektivní učení: techniky přemýšlení, soustředění a komunikace s využitím myšlenkových map. V Brně: BizBooks. ISBN 978-80-265-0479-5. Knihovní katalog

• Kniha doplňuje a rozšiřuje předchozí publikaci v oblastech řízení času, práce s pamětí, psaní poznámek atd. Navíc přináší tipy pro ty, kdo se chtějí naučit "jak se učit" a učební látku pochopit a pracovat s ní místo obyčejného memorování.

Další použité zdroje:

BATESON, Gregory, 2018. Ekologie mysli. Přeložil Pavel ČERNOVSKÝ, přeložil Marek KUČERA. Božské lahvice. Praha: Malvern. ISBN 978-80-7530-151-2.