Vyučování Etapy vyučovacího procesu • počáteční diagnóza • projektování, plánování, stanovení cílů • regulace učení (korigování plánu, reflexe) Vyučovací jednotka Vyučovací jednotka • Příkladem vyučovací jednotky je vyučovací hodina (lekce, seminář, přednáška, čas tréningu apod.). Vyučovací jednotka Fáze výuky: • Motivace: vhodný stimul – naladění žáků na výuku, nejlépe probuzení zájmu o učivo. • Opakování: upevňování již naučeného učiva; nezbytné zejména, když probírané učivo navazuje na předchozí. • Expozice: proces seznamování se s novým učivem – výklad, dialog, demonstrace jevů, zápis učiva, aj. Vyučovací jednotka Fáze výuky: • Fixace: proces upevňování nově získaných vědomostí a dovedností prostřednictvím cvičení, opakování, testování, aby se předešlo zapomínání; uvádí se, že během 8 hodin zapomínáme až polovinu získaných poznatků. • Diagnóza: reflexe popřípadě sebereflexe toho, co se žáci ve skutečnosti naučili; slouží také k hodnocení žáků. • Aplikace: využití získaných vědomostí a dovedností pro samostatné řešení úkolů či v praktických činnostech. Vyučovací jednotka Fáze výuky shrnutí: • motivace • opakování • expozice • fixace • diagnóza • aplikace Výše uvedené pořadí jednotlivých fází výuky není nijak závazné a jednotlivé fáze se mohou i prolínat nebo mohou být vynechány. Příprava na vyučování • Placená příprava. • Naprostá většina učitelů (alespoň v počátcích profesní dráhy) nenechává přípravu pouze na paměti. • Nikde není předepsaná forma přípravy. • Výhodou je příprava prezentací. Příprava na vyučování Typy příprav na vyučování (podle Kalhous, Obst 2009) První typ: • blesková příprava (Co?, Jak?; Obsah) • Neformulují se cíle (předpokládá se, že jsou v učebnici – příprava podle učebnice) Druhý typ: • Co už bylo? • Čeho chci dosáhnout? Jak a čím toho dosáhnout? Příprava na vyučování Třetí typ (nejnáročnější): • cíle • prostředky • časový projekt výuky (harmonogram výuky předmětu, harmonogram hodiny) • organizace podmínek výuky • zvláštní didaktická hlediska (prekoncepty, mezipředmětové vazby, atd.) • výchovné využití vyučování (také průřezová témata a kompetence RVP) Literatura • KALHOUS, Z., OBST, O. a kol. Školní didaktika. Praha : Portál, 2002. ISBN 80-7178-253-X. • PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2003. ISBN 80-7178-772-8. • SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. Praha : Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1821-7. Výukové (vyučovací) metody Domácí úkol: pročtěte si níže uvedenou klasifikaci metod: Klasifikace metod • Metody z hlediska pramene poznání a typu poznatků – aspekt didaktický (slovní, názorně demonstrační a praktické metody) • Metody z hlediska aktivity a samostatnosti žáků – aspekt psychologický (sdělovací metody, metody samostatné práce, aj.) • Charakteristika metod z hlediska myšlenkových operací – aspekt logický (postup induktivní, deduktivní, srovnávací, aj.) • Varianty metod z hlediska fází výchovně vzdělávacího procesu – aspekt procesuální (metody motivační, expoziční, fixační, diagnostické, aplikační) • Varianty metod z hlediska výukových forem a prostředků – aspekt organizační (kombinace metod s výukovými formami a pomůckami) • Aktivizující metody (diskuse, situační metody, didaktické hry, aj.) (Maňák 1996 In Skalková 2007) Slovní metody Monologické metody: • Vysvětlování: Postupný, účelný a výstižný výklad, ve kterém se učitel zaměřuje zejména na objasňování vztahů a zákonitostí. • Přednáška: Přednáška je způsob předávání poznatků prostřednictvím jazykově a logicky připraveného a prezentovaného projevu. Může mít tři části – vyvolání zájmu (úvod); následuje samotný výklad a v závěru může v rámci přednášky dojít k rekapitulaci. Slovní metody • Vyprávění: citově podbarvený způsob verbálního zprostředkovávání poznatků • Instruktáž: teoretický (slovní nebo písemný) přenos poznatků, který předchází praktické činnosti (Kalhous, Obst 2009 s. 317) Slovní metody Dialogické metody (metody založené na přímé interakci učitele a žáků): • Rozhovor: Jev se osvětluje prostřednictvím formy otázek a odpovědí (užívá se při seznámení s učivem, při upevňování vědomostí, při kontrole získaných vědomostí). • Dialog: je to rozvinutější forma, než samotný rozhovor – dochází ke komunikaci učitele a žáka navzájem (předmět dialogu by měl být pro žáky zajímavý). Slovní metody Dialogické metody (metody založené na přímé interakci učitele a žáků): • Diskuse: vzájemná diskuse, do které jsou zapojeni (pokud možno) všichni členové skupiny. • Brainstorming (burza nápadů): Podpora tvořivosti při hledání nových řešení problémů prostřednictvím spontánních nápadů, které jsou zapisovány a podněcují tak další myšlenky. Teprve po pauze se nápady analyzují a hledá se jejich racionální základ. Metody názorné, demonstrační • Metody demonstrační mají ve vyučování (zejména přírodních věd) obrovské uplatnění. Mohou sloužit k jasnému objasnění daného jevu či k zřetelné vizualizaci nějakého objektu. • Žáci vedeni k jasnému názoru. Důraz na názorné, demonstrační vyučovací metody má tradici už u Jana Amose Komenského. • Názornosti se dosahuje především prostřednictvím didaktických pomůcek, prostředků (viz Didaktické prostředky).