Středověk přelom 5/6. – 15. stol Začátek - Pád západořímské říše v roce 476 Konec - tradičně spojován s rokem 1491 (objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem). Další možná datování počátku a konce středověku Počátek §568 - příchod Slovanů do oblasti Panonské nížiny, který je zároveň rokem uzavírajícím období stěhování národů. §496 - přijetí křesťanství v katolické podobě - nobilita germánského kmene Franků v čele s králem Chlodvikem Merovejovcem v Remeši, §529 - zrušení Platónské akademie v Athénách císařem Justiniánem - poslední koexistence dvojího náboženství (pohanství a křesťanství) Konec: §1453 (dobytí Konstantinopole Turky), §1456 (vynález knihtisku Johanem Gutenbergen) §1517 (první veřejné vystoupení Martina Luthera a začátek reformace). Období středověku se člení na dílčí období: raný středověk (konec 5. století – 11. století), vrcholný (rozvinutý) středověk (počátek 11. století – 13. století) pozdní středověk (14. – 15. století) Raný středověk - Staroslovanské období Časně slovanské období v české archeologii označováno období mezi druhou polovinou 6. století a koncem 7. století. Počátek období je spojen s příchodem Slovanů a konec je datován vznikem prvních hradišť. Slovanské osídlení bylo od samého počátku poměrně husté. Ke staroslovanským osadám patří prostá pohřebiště se žárovými hroby. Seskupení sídlišť a pohřebišť v oblastech budoucích velkomoravských center (Hodonínsko, Uherskohradišťsko, Olomoucko, Brněnsko a Břeclavsko). Sídelní strukturu Velké Moravy (počátek 833 vláda knížete Mojmíra - konec k roku 906/907) tvořila významná „provinční hradištní města“ např.: Olomouc, Přerov, Znojmo-Hradiště nebo Brno-Líšeň-Staré Zámky Ø malé hrady na skalním ostrohu (např. Zelená hora u Vyškova) Ørozsáhlá nížinná hradiska – hospodářská střediska s velmožským dvorcem (např. Břeclav-Pohansko, Strachotín, Rajhrad) Ømenší výšinná hradiska a terénní sporadicky osídlené dominanty tzv. strážní hradiska (např. Podborský, 2006 nebo Staňa, 2006). Příklad – viz podrobně přednáška 2 - Staré Zámky u Líšně – významné centrum Brněnska a státu, přímý předchůdce Brna – skalní ostrožna – plocha 13 ha, osídlení od konce neolitu až do začátku 11. stol. V terénu asi 320 metrů úsek vnějšího valu na jihovýchodním okraji lesa (výška cca 2–2,5 m, na vnější straně příkop asi o 2 m hluboký podrobněji https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_vyzkumu&load=34 https://cs.wikipedia.org/wiki/Star%C3%A9_Z%C3%A1mky#cite_note-hradiska-1 Slovanské zemědělství bylo orné a usedlé, nikoliv rotační žďárové. Malá čtvercová pole o výměře 0,02 - 0,1 ha, mělká orba a široké travnaté úvratě. Vytvoření pestré mozaiky pěstovaných plodin (proso, žito, oves, pšenice, čočka, hrách, konopí) s účinnou protierozní ochranu. Chov neustájený - hospodářské zvířectvo (skot, prasata, kozy, ovce, koně, drůbež) •dopady do původních lesních porostů •- trvalé poškozování pastvou, •- prosvětlování a zatlačování do vyšších poloh na větší vzdálenosti od sídel. Rozsah lesních porostů po skončení slovanské kolonizace v 10. století - výrazně větší než v dnešní době. Vyšší drsnější polohy v krajině - zatím neosídlené (souvislé lesní porosty přirozeného druhového složení). Lesy pokrývaly ještě převážnou většinu území - asi 75 %. (Lipský 1999). D:\zaloha\photo\2008\Jevicko\P8304614.JPG D:\zaloha\photo\2008\Jevicko\P8304613.JPG D:\zaloha\photo\2008\Jevicko\P8304608.JPG Příklad slovanského hradiska Mařín (Křenov) v oblasti jižně Moravské Třebové. Vyvýšenina 565 – 570 m. Oblast vrchovin. Doklad staroslovanského osídlení v ranném středověku. Hradisko o rozloze větší než 12 hektarů s vnitřní plochou opevněnou příkopem a valem a dvěma opevněnými předhradími. Celková délka valů je cca 2 km. Val zpevněn vnitřní dřevěnou (dubovou) palisádovou konstrukcí. Výška valů 3 m místy až 6 m. Vlastní hradiště je zhruba oválného tvaru o rozměrech 300 x 190 m. https://iispp.npu.cz/mis_public/documentDetail.htm?id=106356 Příklad: Klášťov 753 m Vizovická vrchovina – geoarcheologická lokalita skalisko Čertův kámen Vrcholový skalní útvar s množstvím drobných tvarů zvětrávání E:\1602\AA017.jpg Klastoskalmis Klastov Hradiště Klašťov – vrchol 753 m n.m. Nejvýše položené pravěké i raně středověké hradiště na Moravě. Na většině obvodu chráněno kamenným valem výška 1–2 m (na severní straně až 3 m). Na zbývající příkré jihovychodni straně – strmé svahy. Prohlubeň –cisterna hl. Cca 3 m , průměr cca 4 m. Tomášek a kol. 2015. Zbytky valů a stopy osídlení patrný kamenný val – výška cca 1-2 m, v severovýchodní části dosahuje výšky až 3 m. Plocha asi 2,1 ha ve tvaru trojúhelníka se zaoblenými vrcholy a s mírně zaoblenými stranami. Uměle vytvořené kamenné terasy s prohlubní nejasné funkce - považované za cisternu Terasy upravené kamenným dlážděním (2 terasy u vrcholového skaliska), cisterny. – první stopy osídlení - mladší a pozdní doba bronzová – kultura popelnicových polí 800 – 900 let př. l. až doba halštatská Hradištní val, depoty železných předmětů Zbytky archeologického výkopu ve fortifikačním valu - 2014 E:\1602\AA016.jpg Velkomoravské období Nálezy - Tisícovka železných předmětů (různé typy nástrojů či součásti výstroje jezdce a koně, především však nález celkově více než deseti depotů unikátní výrobky ze železa různého určení – nástroje - koňská udidla, třmeny tauzované stříbrem, klíče, zlomky petlic, kování vědérek a věder, závěsná kování, ocílky, krojidla, vrtáky, kladivo, kovářské kleště, klín či průbojník, motyka, osníky, nože, srpy, výhňové lopatky, misky slezského typu v neobvykle velkém množství 34 ks, překvapivý byl také nález 90 cm dlouhé obouruční pily a kosy, olověné přesleny, pozoruhodný je též nález olověného ingotu. platidla - sekerovité hřivny používané jako platidla Největší soubor depotů z doby velkomoravské na našem území. zbraně sekery včetně bradatic, kosy, radlice, ostruhy, pily, hroty oštěpů, hroty šípů, zlomek čepele nějaké zbraně, snad meče 2014 Závěry - Velkomoravské období - první polovina 9 stol. n.l. nejvýše položené hradisko Archeologický průzkum zatím nenarazil na známky obytných stavení ani na pohřebiště či jednotlivé hroby Není tedy jasné, zda lokalita sloužila jako obydlený prostor nebo pouze k rituálním nebo skladovacím účelům či jako pouhé útočiště v době nebezpečí vojenského napadení nepřítelem. 58-05-211 Kohoutek (2006): Závěrečná zpráva Klášťov. 2006. https://www.vysokepole.cz/obec/turistika/klastov-133cs.html Depot č.3 58-05-226 Depot č.5 58-05-258 Výzkum vodní nádrže (prozatímní konečný stav) 58-05-179 Pohled na sondu E po vyčištění 58-05-195 Celkový pohled na sondy GFE od J 58-05-266 Sonda K – řez valem Sníženina na hradisku využitá jako studna 2014 Strukturní plošina s prameništěm vně hradiska – nalezen depot 2014 Rozsáhlý svazek úvozů směřující ke strukturní plošině pod Klášťovem Okolí Klášťova Pohansko - rozsáhlé velkomoravské hradiště (celková rozloha až 55 ha) z 9. století na výspě mezi rameny řeky Dyje. Hradiště je trojdílné: centrum, jižní (25 ha) a severní předhradí (3 ha). Centrální část (o rozloze 27 ha) obehnána dřevěno-hliněnou hradbou s čelní kamennou zdí o délce 1950 m. Odkryt - palisádou ohrazený velmožský dvorec - o rozměrech 96 × 86 metrů s celokamenným kostelem, pohřebiště s cca 400 hroby, dále menší dvory (max 40 × 40 metrů) se stopami řemeslnické činnosti. Foto – fortifikační val Severní přehradí Základy kostela Rekonstrukce obydlí E:\1602\AA019.jpg E:\1602\AA020.jpg Velkomoravské hradisko Pohansko – profil hradištního valu – jz. část fortifikačního valu tzv. řez R-8 Archeologické průzkumy v roce 2006 Situace v březnu 2020 – geofyzikální průzkum Pohansko - empírový zámeček postavili Lichtenštejnové v letech 1810 – 1812 (lovecké účely) – na místě valu slovanského hradiště. Naučná stezka Pohansko – Soutok Řopík výstavba 1936-37 Vrcholný středověk (počátek 12. století – počátek 15. století) Evropský kontinent procházel od 11. do poloviny 14. století závažnými civilizačními změnami. jež se zásadním způsobem odrazily jak v hospodářském a sociálním, tak kulturním vývoji. Nerovnoměrný vývoj - přímořské země s nepřetržitou kontinuitou městského osídlení, stabilní městskou sítí, a navíc příznivým klimatem – rychlejší rozvoj - jiné oblasti s řídkým osídlením s nepříznivými přírodními a drsnými klimatickými podmínkami. Zásadní rozdíl – peněžní hospodářství a dělba práce. Hlavní ohniska rozvoje italská městské státy, Porýní a Nizozemí - rozmach obchodu a městské řemeslné výroby. Hranice mezi teritorii rozvinutými a zaostalejšími víceméně vyznačovaly trasy dálkového obchodu. Na západě evropského kontinentu směřovaly z jihu na sever zatímco tradiční spojnice mezi východem a západem - jmenovitě dunajská cesta - ustupovala do pozadí. Střední Evropa patřila svou polohou mezi kontinentální oblasti, což byl nejen typický geopolitický rys, jedna z hlavních determinant hospodářského rozvoje českého státu. Komunikace – zemské stezky, splavnost Labe – od 13. století – doprava zejména obilí Sasko. Stimul rozvoje – těžba stříbra a ražba mincí – Kutná Hora (13. století – těžba Jihlava, Havlíčkův Brod, Šlapanov) Zásadní hospodářské a sociální proměny v rámci kontinentu - tzv. agrární revoluce - 13. století vedla - rozvoj kolonizace, vznik stabilního vesnického osídlení podrobněji viz dále městská revoluce - zakládání městských sídel ve 13. století - Přemyslovci. Lucemburkové (14. století) Václav I (1205-1253) vládl 1230-1253 Přemysl Otakar II (1233 – 1278), český král 1253-1278 Václav II (1271 – 1305) - český král 1278/83-1305 Pražský groš – stříbrná mince - ražena od roku 1300 v Kutné Hoře Václav III (1289-1306), český král 1305-1306 Jan Lucemburský (1296 – 1346) český král od roku 1310 Karel IV (1316 – 1378), český král od 1346, 1355 císař římský Václav IV (1361 – 1419), český král 1378 - 1419 Středověká kolonizace ve 12. - 13. století významné projevy v oblastech vnitrozemských i pohraničních vrchovin. Kolonisté z Německa (Frankové, Sasové, Bavoři, ale také Vlámové a Holanďané). Vazba na agrární revoluci Městská kolonizace - městská revoluce Zakládání měst (přes Slezsko, nejprve na severní Moravu (nejstarší známé městské privilegium bylo vydáno pro Uničov v roce 1213, následovaly Bruntál, Opava, Jemnice a Hodonín), poté získávaly privilegia starší trhové osady (Uherské Hradiště) nebo větší sídliště při knížecích hradech (Staré Město pražské, Olomouc, Znojmo, Hradec Králové, Litoměřice, Žatec) Rychle rostoucí města - nutnost zvýšené produkce potravin Zakládání klášterů. Těžební kolonizace Zvláštní kategorii představovala města horní (Jihlava, Německý Brod, Stříbro, Kutná Hora), spojená především s těžbou stříbra. Rozvoj řemesel ve městech i vesnicích. Mimo města zůstaly železárny (hamry) spojené s kovárnou (využití mechanického kladiva na vodní pohon). Příprava dřevěné uhlí pálením v milířích. Sklárny a železárny tvořily nevelké osady uprostřed lesů, při potocích a řekách. Zemědělství a krajina V průměru zemědělská půda zaujímala mnohem menší výměru než dnes - kolem 30 %. Živelné rozorávánÍ svažitých poloh a rozvodních oblastí - velký rozmach plošné i stržové půdní eroze – často znemožněno souvislé obdělávání. Další příčina zhoršení klimatických podmínek - počátek malé doby ledové Změna celého systému hospodaření (agrární revoluce) v zavedení trojpolní hospodářská soustava – plužina 3 poměrně stejné části - střídání - ozim, jařina a úhor – prvním rokem - obilí na podzim, druhým na jaře a třetí rok pole odpočívalo. Dvě části polí byly tedy obdělávány, třetí část ležela ladem - využívána pro pastvu. Nahrazen dvoupolní systém (dvě části – obiloviny, druhá část ladem (úhor, pastva) vhlubší orba pluhem v změna tvaru pozemku na dlouhé protáhlé pásy vzmenšení plochy úhoru pak nedostatek pastvy - vymezení trvalých pastvin, pro něž byly vyhrazeny zejména sušší prudší svahy, trvalé vymezení luk (ležely především ve vlhkých údolích potoků a v okolí rybníků a mokřin). vúbytek lesů (získávání orné půdy) Ve 13. století na našem území existoval maximální počet obcí, byla vytvořena nejhustší síť stezek v naší historii. Její struktura se více či méně porušená dochovala až do současnosti. Rozvoj vodního hospodářství – rybníky existovaly již ve 12. a 13. století, ve 14. století již byly naprosto běžnou záležitostí. Sedimentace povodňových hlín v údolních nivách - byla ve 14. století - zachycena v celé střední Evropě V tomto období i historicky doložené katastrofální povodně na Vltavě (stržení prvního kamenného mostu v Praze). Vrcholný středověk - zásadní a prudká změna krajiny – odlesnění a celková změna rázu krajiny, vznik intenzivně využívané, silně mozaikovité pastevně polní krajiny parkového rázu. Definitivní umístěním sídel, přesnější vymezení využití jednotlivých částí krajiny a stanovení hranic umožnilo vznik a rozvoj pevné cestní sítě. http://www.akademon.cz/source/epl.htm 25 ZÁPADNÍ OKOLÍ BRNA JAKO HISTORICKÝ KOMUNIKAČNÍ PROSTOR Karel Kirchner1, František Kuda1, Dušan Adam2 Hana Skokanová2, Antonín Buček3, Marek Havlíček2 •1Ústav geoniky AV ČR, v.v.i., pobočka Brno, Drobného 28, 602 00 Brno, kirchner@geonika.cz, 2VÚKOZ, v.v.i., pracoviště Brno, Lidická 25/27, 602 00 Brno, 3Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie, Mendelova zemědělská a lesnická universita, Zemědělská 3, 613 00 Brno Projekt v rámci ÚGN AV ČR - AVOZ 30860518 32. výroční konferenci FGS ČGS Přírodovědecká fakulta MU Brno 4. – 5. 2. 2015 Příklad Úvod Historický komunikační prostor - západní okolí Brna - cesta z Brna na Z, přes sníženinu Střelické kotliny a oblast Kývalky v Omické vrchovině do Boskovické brázdy - • • • • • • • • • • • • • • Cestu k Z lze očekávat nejpozději v druhé půli 11. století s formování Brna jako centra územně-správního celku (spíše vazby lokální a regionální) Severní brněnská radiála - do té doby obecný předpoklad spojení fungovalo trstenickým směrem • • 27 západní brněnská radiála – vznikla později počátek 12. století – přímější (komplikovanější) spojení s Prahou přes ČM – cíle Třebíč a Jihlava – větvení na Kývalce (zpracoval D. Adam) Dálková cesta (nadregionální vazby) se formovala pravděpodobně až o století později § starší větev třebíčská (benediktinský klášter zal. 1101-1104) § § jihlavská větev - sídla Velká Bíteš (písemná zmínka 1240), Velké Meziříčí (1236), Měřín (1298) Jihlavy - 1233 (těžba stříbra horní město 1240) Předsilniční období - Etzlaubova mapa z roku 1501 dokladuje spojení Brna s Jihlavou přes Třebíč - tranzit přes Kývalku jižně zájmového území Stavba císařské silnice v letech 1752-1787 – tranzit přes Kývalku 1826 - přeměna trasy Kývalka – Rosice – Zastávka na okresní silnici 28 Podle - D. Adam: Kývalka - místo větvení západní brněnské radiály. Dušan Adam. In: Krajina jako historické jeviště : k poctě Evy Semotanové / Praha : Historický ústav, 2012 s. 221-244. Optimální trasy pro Z-V průchod oblastí Kývalky, doložený dopravními relikty Problém – při průzkumu stržové eroze v Bosonžském hájku zajištěny relikty starých cest – cíl jak zapadají do zájmového prostoru BH 1787 29 Bosonožský hájek – situován v Omické vrchovině východní část Bobravské vrchoviny (geom. celek) Typický erozně-akumulační reliéf plochého hřbetu s tektonickými rysy – sníženiny a hrástě (Žebětínský prolom, Střelická kotlina, Kohoutovická hrásť), Údolí bez vodního toku, malá povodí, strže stabilizované S V S J B H Veselka Žebětín Popůvky 390-400 m n.m. 430-450 m n.m. V práci Münstera (2005) celková délka zahloubených tvarů cca 18 354 m a hustota 39.25 km.km-2 Území s nejhustší erozní sítí na jižní Moravě Strže - různé stadium vývoje, různý plošný rozsah – problém geneze a stáří – řada strží vazba na staré cesty 30 Základní charakter dílčích částí 15_BosHajek_ZM10_Lidar-SZ Severní část 28 strží, hlavní strž délka 191 m, max. hloubka strže 7 m, celkové převýšení 22 m PA180001 PA050005 Východní část 39 strží, hlavní strž délka 613 m, převýšení 62 m, max. hloubka 5-6 m P3022642 PC010039 PC010043 PC010051 31 15_BosHajek_ZM10_Lidar-SZ Jižní část, 50 strží, hlavní strž délka 250 m, převýšení 43 m, max. hloubka 6 m P3022628 Střední část 152 strží, hlavní strž délka 515 m, převýšení 62 m, max hloubka 12 m P3095927 32 Bosonohy_LiDAR4G bosono01 Bosonoh4G_SZ_KompletA2 Pro určení úlohy a zasazení území Bosonožského hájku do kontextu zájmového prostoru a komunikačního významu celého území byla využita data: digitální model reliéfu LIDAR – dodáno CDV 9 map měřítko 1:5 000 - DMR dodaný Českým úřadem zeměpisným a kartografickým – 4 generace (analýza stínovaného reliéfu – hillshade) azimut SZ (azimut 315o) výška slunce 40o 33 P4062697 ØData terénního geomorfologického průzkumu – úvozy a svazky úvozů ØBiogeografické poznatky z oblasti Bosonožského hájku ØVyužití krajiny – analýza map vojenských mapování ØInterdisciplinární vyhodnocení poznatků (včetně historických a archeologických) ØHistorické mapové podklady pro určení tras cest - 2. vojenské mapování pro zájmové území (1836-1852) 34 Dílčí závěry pro BH §řada dříve mapovaných strží – hluboké úvozy a svazky úvozů §hluboké úvozy přímo pokračují do strží §strže prořezávají zemědělské terasy v jižní části BH §díky hustotě úvozů významná tranzitní dopravní funkce 35 Analýza širšího zájmové prostoru Úvozy a svazky úvozů P3180013 P3040030 P3180011 P3030015 Dopravní relikty - lokální i regionální cesty 36 Návrh komunikačního směru – radiála ? Tangenciála? 37 Komunikační trasa Bosonohy - Bosonožský hájek – vrcholová část Omické vrchoviny - Ostrovačice Historické x prehistorické trasy? Dopravní relikty výskyt převážně v lesních porostech Biogeografická poznámka - (Buček, Drobilová 2009) lesní porosty Bosonožského hájku patří k tzv. starobylým lesům, doklad kontinuitu vývoje lesních ploch v kulturní krajině. Počátek tvorby strží - pravděpodobně klást do konce pleistocénu, časné období holocénu, chladné kontinentální sprašové stepí před nástupem souvislých středoevropských listnatých lesů na konci boreálu Využití mapy 2. vojenského mapování pro zájmové území (1836-1852) více než 200 let BH zalesněný Osídlení zájmové oblasti – prehistorické doklady Borovník severně BH – paleolitické nálezy, neolit Popůvky – jižně BH trať Pod šípem a Panské nivy neolit kultura s vypíchanou keramikou, kultura s MMK (pozůstatky domů, stovky objektů, keramika, hliněné plastiky, štípaná, broušená a ostatní kamenná industrie). Popůvky – eneolit Pod šípem Tranzitní oblast mezi zdroji suroviny - Brněnská přehrada - amfibolický diorit pov. Bobravy chloritická zelená břidlice typu Želešice. Hradisko u Bosonoh eneolit – kulturou s nálevkovitými poháry, jevišovická kultura mladého eneolitu, horákovská kultura doby halštatské Zaniklá obec Komínec – středověká kolonizace (pustá v letech 1522-1629) 38 Změny využití krajiny v trasách komunikačních směrů dokladují minimum změn a trvání využití plochy jako les (od I. vojenského mapování – 1763-1768) Závěry §Antropogenní impakt a rozvoj paralelních strží – zahloubení rozor, průhony, iniciální eroze na obdělávané půdě – časové zařazení ?? §Vazba na osídlení halštatské až středověké ?? §Komunikační využívání diskutovaného směru pravděpodobně před rok 1500 §Proti radiálnímu směru poznáváme v terénu relikty ve smyslu tangenciálním (Brno míjejícím). §Trasa nese znaky zřejmě velmi starého spojení v ose Rajhrad - Veveří (dva možné staré přechody Svratky), resp. i jižní Morava (Lanžhot/Mikulov) - Českomoravská vrchovina (Žďár n.S.). §Nelze ani vyloučit úmyslné míjení Brna s ekonomickým pozadím (mýto) při tranzitu za speciálními komoditními trhy, vojenskými kontingenty apod. §Nezbytné nalézt podklady umožňující datování erozních událostí §Nalézt přímé doklady o vedení historických stezek (detektor kovů) Husitské války, hladomory a zánik mnoha sídel dočasně zastavily ústup lesa. Rozsah zemědělské půdy se počátkem 15. století o něco zmenšil ve prospěch lesa. Novověk 15. století až závěr 18. století Moderní dějiny 18. století až současnost (počátek - Velká francouzská revoluce 1789) Je oblíbené nepoužívat přesně vymezenou periodizaci, ale vymezovat se na přesně daná témata – například doba vlády Přemyslovců nebo Napoleonské války apod., kulturní etapy vývoje, společensko-ekonomické formace Významné hybné síly – určující pro ovlivnění reliéfu a krajiny. Období od 2. poloviny 15. století do počátku 17. století Rozšiřování výměry zemědělské půdy (odpovídá dílčímu teplému období podle VAŠKŮ, 1988). Negativní následky klučení lesa však byly vyrovnávány pestřejším sortimentem pěstovaných plodin, rozvojem chovu ovcí na pastvinách a zakládáním četných rybníků. Rybníkářství patřilo tehdy k nejvýnosnějším oborům feudálního hospodářství. Z této doby pochází výstavba jihočeských rybničních soustav v Třeboňské a Budějovické pánvi, na Jindřichohradecku, Plzeňsku, na pernštejnském panství na Pardubicku. Období 30leté války, do něhož shodou okolností spadá přirozené zhoršení klimatických podmínek (nástup tzv. malé doby ledové) - zásadní zvrat v dosavadním vývoji osídlení a hospodářského využívání krajiny. Následky Snížení antropického tlaku na krajinu (počet obyvatel se snížil nejméně o jednu třetinu, hospodářství bylo zcela rozvrácené a řada vesnic zanikla) mělo pronikavý vliv na krajinnou strukturu. Většina krajiny zůstala během 30Ieté války a v době krátce po ní hospodářsky nevyužitá, dočasně ponechaná působení přírodních procesů. Krajinná struktura s převahou polopřirozených ekosystémů s trvalým vegetačním krytem půdy v 17. století zcela minimalizovala projevy vodní eroze (STEHLÍK, 1981). Barokní krajina cca 1650 – 1780 Začínají esteticky motivované cílevědomé úpravy krajiny - barokní zahrady a krajinné parky - využily přírodní mnohotvárnost české krajiny. Významně se zvýšila především výměra obdělávané (orné) půdy. Byl to však růst převážně extenzívní, na úkor lesů, pastvin a ladem ležící půdy, který nebyl doprovázen odpovídajícím růstem výnosů. V průběhu 18. století v Čechách již výrazně převládala orná půda nad ostatními krajinnými složkami (lesy, louky, pastviny, lada, rybníky). Úpravy reliéfu – v rámci zámeckých zahrad, umělé jeskyně, barokní pevnosti V 17. století docházelo k rozsáhlé kolonizaci Šumavy, Novohradských, Jizerských hor a dalších, kde vznikaly nové sklárny a další manufaktury. V 17. století se také dovršila valašská kolonizace, při níž byly osídleny vyšší polohy v oblasti Beskyd a Bílých Karpat. Koncem 18. a počátkem 19. století došlo během krátké doby několika desetiletí ke zrušení většiny českých rybníků, mezi nimi i velkých rybničních soustav. Josefov – pevnostní systém výstavba 1780 až 1787 Průmyslová revoluce byla postupná změna v období od 18. do 19. století - zásadní proměna zemědělství, výroby, těžby a dopravy a další hospodářské sektory. Do té doby hospodářství dominovalo zemědělství. Ve výrobním procesu docházelo k přechodu – ruční výroba v manufakturách k tovární strojní velkovýrobě za pomoci nových zdrojů energie (uhlí) , zvýšená specializaci a industrializace - parní stroj Průmyslová revoluce si vynutila změny v dopravě, protože dřívější formy přepravy již nedokázaly uspokojit nové nároky výroby a trhu. Parní stroj lepší pohon – lodní i železniční doprava. Zemědělství - V 19. století se ve struktuře a vývoji kulturní zemědělské krajiny dynamicky odrazily zásadní systémové změny v zemědělství. V zemědělské výrobě již zcela převládl střídavý systém hospodaření. Funkci obnovy úrodnosti půdy převzalo místo úhoru hnojení, kultivace a souhra plodin ve střídavém osevním postupu. Lesnictví - Masívní zavádění jehličnatých monokultur místo dubových a bukových lesů (borová a smrková mánie), regulace a napřimování vodních toků, prvních velkoplošných meliorací a počínajících rozsáhlých povrchových devastací vlivem těžby nerostných surovin. Koncem 19. století se začínají stavět první přehrady. Druhá průmyslová revoluce - 2. polovina 19. století a návazně 1. polovina 20. století období elektrifikace a motorizace. Přelomovými vynálezy této éry byly elektrická žárovka (Thomas Alva Edison), elektrický transformátor (Nicola Tesla) a spalovací motor (Gottlieb Daimler). Třetí průmyslová revoluce na konci 60. let dvacátého století s nástupem výpočetní techniky, která umožnila automatizaci řady odvětví lidské činnosti a urychlila technický vývoj. Využití atomové energie. Čtvrtá průmyslová revoluce - začalo se hovořit konec 20. století a současnost. Výsledkem bude téměř naprostá automatizace výroby včetně kontrolních a řídicích procesů, které dnes stále obstarávají lidé. Továrny v éře průmyslu se budou řídit kompletně samy. Specifika vývoje Socialistické období odraz v krajině - od 50. let 20. století změna struktury zemědělské krajiny zcela zásadní, hluboké a dramatické změny. Jejich příčinou byly převratné změny politické a ekonomické, změna vlastnických poměrů a přechod od malovýrobních technologií soukromého zemědělství k socialistické velkovýrobě. První etapa změn probíhala v 50. a 60. letech v období socialistické kolektivizace, nechvalně známého rozorávání mezí a slučování pozemků. Velkoplošné úpravy pozemků- tvorba zemědělské krajiny. Po roce 1989 – a dále 90. léta 20. století - počátek demokratizace společnosti – ekonomické transformační období ve všech sférách hospodářských aktivit, tržní ekonomika, privatizace, restituce. Současnost - období globalizace