Úvod do dějin antropologickémo myšlení, základní pojmy a přístupy

Antropologie = "zkoumání člověka", slovo pocházející z řečtiny (άνθρωπος/anthrópos + λόγος/logos); předmětem tohoto vědeckého oboru je studium zvláštního druhu "člověka" ve všech jeho podobách, původním zájmem antropologie byl výzkum primitivního člověka.

Podle Franze Boase (1858-1942) jsou "primitivní lidé" ti, jejichž životní formy jsou jednoduché a neměnné, obsah a formy jejich kultury jsou chudé a rozporuplné. Populární zjednodušení představuje předmět studia antropologie jako "studium zajímavostí ze života divochů".

Antropologie zkoumá lidi, jejich způsob života, společnost v minulosti i současnosti. Předmětem zájmu je i to, jak si myslíme, že lidé přemýšlejí o lidech (v minulosti i současnosti); zájem se zaměřuje i na mocenské vztahy mezi lidmi, národy, kulturami a společnostmi, a také o kolonialismus a globalizaci. Výzkum člověka je hoslistický, komparativní a interdisciplinární ve všech jeho dimenzích jako biokulturní entity.

Antropologie studuje a zkoumá:

• člověk jako průsečík biologické, kulturní a společenské podstaty;
• biologické a kulturní odlišnosti;
• obecné zákonitosti lidské kultury a lidské povahy a chování;
• výzkum a srovnávací analýza podobností a odlišností mezi populacemi, společnostmi a kulturami.

Antropologie se skládá ze čtyř hlavních odvětví:

• fyzická/biologická antropologie;
• archeologie a materiální kultura;
• lingvistická antropologie;
• kulturní/sociální antropologie.

V posledních několika desetiletích se objevila záplava specializovaných "antropologií" s různými přívlastky: a. náboženství, práva, marxistická, politická, lékařská, symbolická, feministická, štěstí, automobilismu, vzdělávaní, marketingu ad. Tato odvětví se klasifikují jako specializované podobory, témata a teoretická zaměření hlavních odvětví celostní/obecné antropologie.

Největším problémem antropologie je to, jak se vyjadřovat o předmětu svého zkoumání. Pojmy původního výzkumného zájmu (primitivní, divošský, prostý) představují zaujatá, diskriminující a nerovnocenná označení, přesto se stala součásti vědeckého jazyka antropologie. Dnešní antropologie se k těmto termínům staví velmi kritický a odmítá je. Antropologie si uvědomuje nutnost zkoumat všechny formy lidského bytí (biologické i kulturní podstaty), pestrost forem, které pomáhají osvětlit historii vzniku, minulost, současnost i budoucnost člověka jako biokulturního organismu. Současná antropologie se definuje jako obor systematicky studující svět "těch druhých", avšak nastává problém s tím, kdo "ti druzí" vlastně jsou. Mezi druhé patří všichni ti, které vnímáme jako odlišné a kteří nám pomáhají "zprostředkovaně vymezit" naši vlastní identitu.

"Co dělá antropologii antropologií není zvláštní předmět zkoumání, ale historie antropologie jakožto vědní disciplíny a praxe." Henrietta Moore

Antropologie jako moderní obor a profesní specializace začíná zakládáním univerzitních pracovišť vyučujících antropologii:

• 1896 - Franz Boas, Kolumbijská univerzita v New Yorku (USA)
• 1906 - Antropologie a její vědecká praxe - etnografie, Edward B. Tylor, James Frazer (V. Británie)
• 1911 - Antropologický ústav Karlovy univerzity, Jindřich Matiegka
• 1923 - Antropologický ústav Masarykovy univerzity, Vojtěch Suk

Počátky antropologie jako vědeckého oboru sahají do období osvícenství (1748, Charles Montesquie: Smysl zákona). Antropologie je tedy produkt osvícenství. Mezi zakladatele patří Michel de Montaigne (1533-1592) se svou eseji "O lidojedech" z roku 1580. Významný rozvoj antropologie zažívá v darwinovské éře 2. poloviny 19. století, kdy "otcové moderní antropologie" (Franz Boas, Lewis H. Moragan, Edward B. Tylor, James Frazer, Bronisław Malinowski, Alfred R. Radcliffe-Brown ad.) nastolují výzkumné otázky a témata o podstatě biologie, jazyku a kultuře člověka.

Hlavní trendy v západním myšlení se "pod hladinou vědomé teorie" dostaly také do prostředí antropologie, která z nich vycházela a které se staly základem moderního antropologického myšlení:

• progresivismus - lidské kulturní dějiny představují pokrok po vzestupném žebříčku, od "ošklivého a zvířecího" (= "divoch", "primitiv") k modernímu (= západnímu), které má kdekoliv vždy navrch;
• primitivismus - nostalgie po počáteční jednoduchosti, myšlenka úpadku, který zachrání lidská civilizace;
• přirozené právo - studium zásad, norem a zákazů společných všem národům jakožto součást přírodního (= biologického) nebo božího (= morálního, kulturního) plánu;
• německý idealismus - dualistické oddělení mysli (= dějinné substance) a hmoty (= přírodní substance);
• "indianologie" - studium domorodých obyvatel jako "vznešených divochů" zaměřující se na odlišnost "těch druhých".

V antropologii se prosadily i odvozené trendy "hlavních myšlenek", které byly následně aplikovány při výzkumu člověka, společnosti a kultury:

• racionalismus - víra v uspořádaný vesmír řízený zákony, které jsou v souladu s lidským myšlením a dají se pochopit;
• pozitivismus - širší pojetí empirismu, metodologie obsahující pozorování, indukci a dedukci;
• marxismus (dialektický materialismus) - součást progresivismu založená na studiích Lewise H. Morgana, které rozpracoval Karl Marx
• utilitarismus, socialismus - britské pojetí radikalismu a přístupu ke společenské reformě, jež upřednostňuje studium budoucností než minulosti;
• strukturalismus - víre ve strukturovaný vesmír, inherentní a koherentní strukturu v řádu přírody, jež není vynucena pozorovatelem; struktura je univerzální; jedná se o odvozeninu "přírodního zákona";
• nacionalismus - převládající západní ideologie upřednostňující národní tradice antropologie a dalších oborů;
• imperialismus - praktická strategie vykořisťování; prosadila se terénní praxe a ideologie Západu, který kolonie využíval jako "vyhrazené laboratoře" pro antropologické výzkumy.

Základní praxi antropologie, včetně terénních výzkumu a údajně objektivního a vědeckého pozorování, se stala etnografie (psaní kultury). Etnografie poskytuje antropologii hrubý materiál, hlavní koncepční a metodologický proces - zúčastněné pozorování - a důvod k existenci: základnu pro srovnávání, zobecňování a teorii.