Sloučeniny gallia, india a thallia

Hydridy gallia, india a thallia nejsou za laboratorní teploty schopny existence. Gallan GaH₃ je při bodu tání (-15 °C) viskózní kapalina, která se při zahřátí na laboratorní teplotu kvantitativně rozkládá na své komponenty. Indan InH₃ a thallan TlH₃ existují jen v etherických roztocích při nízkých teplotách. Obdobný pokles stability od gallia k thalliu lze pozorovat i u tetrahydridokomplexů MH₄⁻, stabilnější jsou DA-komplexy MH₃.D (D = trimethylamin, pyridin).

Oxid gallitý Ga₂O₃, oxidhydroxid gallitý GaO(OH) a hydroxid gallitý Ga(OH)₃ tvoří analogický systém jako u hliníku, řady α- a γ- mají i stejnou strukturu. Nejstabilnější modifikací je β-Ga₂O₃ se zvláštní krystalovou strukturou, v níž ionty kyslíku tvoří kubickou mřížku (CCP) a Ga^III se nacházejí v deformované síti tetraedrických a oktaedrických mezer. Analogická situace s menším počtem známých modifikací je u india, pouze thallium se chová odlišně. Hygroskopický oxid thallný Tl₂O vzniká ve formě černých destičkovitých krystalů termickým rozkladem uhličitanu thallného při 700 °C v atmosféře dusíku. Reakcí s vodou poskytuje hydroxid thallný TlOH, který se bazicitou blíží hydroxidům alkalických kovů. Červenohnědý oxid thallitý Tl₂O₃ se připravuje oxidací vodného roztoku dusičnanu thallného chlorem nebo bromem, vysrážením hydratovaného oxidu Tl₂O₃.3/2H₂ O a jeho následnou termickou dehydratací. Je znám i fialový peroxid thallný Tl₂O₂ vznikající při elektrolýze roztoku síranu thallného obsahujícího kyselinu šťavelovou.

Fluoridy gallný GaF a indný¨InF jsou nestálé (podobně jako AlF), ostatní monohalogenidy obou kovů jsou stabilnější (stabilita roste s velikostí aniontu) a lze je získat jako reaktivní sublimáty reakcemi

Halogenidy thallné TlX svými vlastnostmi připomínají halogenidy stříbrné (rozpustnost fluoridu, nerozpustnost a citlivost k osvětlení u chloridu, bromidu a jodidu). Působením vysokého tlaku (16 GPa) na metastabilní červenou (kubickou) modifikaci jodidu thallného TlI se z izolátoru stává kovový vodič. Zajímavou sloučeninou je TlI₃ vznikající v podobě červených krystalů odpařením roztoku obsahujícího TlI a I₂ v ekvimolárním poměru v koncentrované kyselině jodovodíkové. Nejde o jodid thallitý, nýbrž o trijodid thallný. Velmi stálé jsou dihalogenidy GaX₂ , které je třeba formulovat jako tetrahalogenogallitany gallné Ga^I[Ga^IIIX₄]. Analogická je i situace u poměrně početné skupiny nižších halogenidů india (InX₂, In₂Cl₃, In₄ X₇, In₅X₇ a In₇Br₉) a thallia (TlX₂, Tl₂X₃). Známy jsou i smíšené halogenidy typu Tl^I[In^IIICl₄].

Halogenidy gallité GaX₃ a indité InX₃ se podobají halogenidům hlinitým. Koordinační číslo kovu se mění v závislosti na skupenství a atomu halogenu, s halogenidy alkalických kovů tvoří komplexní anionty. Trifluoridy jsou netěkavé a mají mnohem vyšší body tání než ostatní trihalogenidy. Poměrně značná pozornost byla věnována studiu DA-komplexů MX₃L, MX₃L₂ a MX₃L₃ v souvislosti se sledováním vlivu elektronové konfigurace d¹⁰ na jejich strukturu a stabilitu. Halogenidy thallité TlX₃ jsou méně stálé než analogické sloučeniny gallité a indité a odlišují se od nich i chemickým chováním.

Organokovové sloučenina gallia, india a thallia byly studovány mnohem méně, než analogické sloučeniny hliníku. Trialkylderiváty MR₃ (M = Ga, In, Tl) jsou nízkotající pohyblivé hořlavé kapaliny nemající sklon k dimerizaci. Jejich termická stabilita a těkavost se snižují s rostoucí atomovou hmotností kovu. Ve stejném smě ru klesá reaktivita vazby M-C, což je zvláště nápadné u sloučenin typu R₂MX. Na vzduchu stabilní TlR₂⁺X⁻ má iontový charakter, kation TlR₂⁺ je lineární podobně jako (i ve vodném roztoku stabilní částice) HgMe₂. U india a thallia jsou známy cyklopentadienylové komplexy [M(η⁵-C₅H₅)], stabilnější je [Tl(η⁵-C₅H₅)].