Skandium se spolu s yttriem, lanthanem a lanthanoidy označují skupinovým názvem vzácné zeminy (skupinový název původně označoval všechny méně běžné kovové oxidy včetně zirkoničitého a thoričitého). Jako první bylo izolováno yttrium (F. Wöhler, 1828, redukcí chloridu yttritého draslíkem), o něco později byl jako příměs v dusičnanu ceričitém prokázán oxid lanthanitý (G. C. Mosander, 1839, kov byl připraven až v roce 1923) a se značným časovým odstupem byl izolován oxid skanditý (L. F. Nielsen, 1879; důkaz, že jde o sloučeninu eka-boru podal P. T. Cleve; kov byl připraven v roce 1937, v 99% čistotě až v roce 1960). Aktinium identifikoval A. Debiern (1899) v uranových rudách, v podobě čisté sloučeniny bylo izolováno až s využitím iontoměničů a extrakčních metod (1950).
