Oxid titaničitý byl získán nejprve z ilmenitu (1791, W. Gregor) a o čtyři roky později ho z rutilu připravil M. H. Klaproth (prvek nazval po Titánech, dětech Nebe a Země, odsouzených k životu ve skrytých ohních Země), který současně izoloval z minerálu zirkonu (arabsky zargun) i oxid zirkoničitý. Znečištěné kovy připravil J. J. Berzelius (1821 zirkonium, 1825 titan). Přítomnost hafnia v zirkonu byla detekována až v roce 1922 (D. Coster a G. von Hevesy v Bohrově laboratoři v Kodani) a název dostalo podle místa objevu (Hafnia = Kodaň).