K objevu všech tří prvků 5. skupiny došlo v první polovině 19. století. Původní objev vanadu (1801, A. M. del Rio, prvek nazval erythronium, protože působením kyseliny dával sůl červené barvy) byl zpochybněn (H. V. Collet-Descotils minerál chybně označil za zásaditý chroman olovnatý) a jeho autor ho odvolal. Prvek byl znovu objeven ve švédských rudách o čtvrt století později (1830, N. G. Sefström, pojmenoval ho podle skandinávské bohyně krásy Vanadis). Rovněž objevy tantalu (původně kolumbium) a niobu byly provázeny nejasnostmi způsobenými jejich podobností (vyřešil je H. Rose, 1844; názvy oba prvky dostaly podle postav řecké mytologie). Čisté kovy byly připraveny až počátkem 20. století (1907, W. von Bolton, redukcí MF72− (M = Nb, Ta) sodíkem).
/body>