Geografie cestovního ruchu přednáška č. 4 POTENCIáL KRAJINY PRO CESTOVNí RUCH (LOKALIZAčNí PřEDPOKLADY) Výchozí tezí přednášky je předpoklad existence vztahu mezi charakterem určité kvality prostředí (krajina) a výskytem cestovního ruchu v ní. V souvislosti s rozvojem cestovního ruchu je proto nevyhnutelné prozkoumat podmínky jeho vzniku, rozvoje a rozšíření. Jejich přístup ke klasifikaci podmínek je dvojí: § genetický, § funkční, § možná je případně i kombinace obou přístupů. Genetický přístup respektuje původ jednotlivých podmínek. Z tohoto hlediska rozlišujeme: § přírodní podmínky, tj. fyzickogeografické komponenty krajiny (reliéf, klima, vodstvo, rostlinstvo a živočišstvo); § kulturněhistorické podmínky, které souvisí s historií a kulturou společnosti (stavební památky, lidová architektura, muzea, různé periodicky se opakující akce podporující rozvoj cestovního ruchu); § společenské podmínky, tj. všechny ostatní skutečnosti vytvořené člověkem a další podmínky související s životem člověka (obyvatelstvo a sídla, ekonomická a hospodářská situace, dopravní síť a jiné). V souladu s genetickým hlediskem se rozvinula polemika o prioritě určité skupiny podmínek, tj. snaha označit některou skupinu za základní podnět vzniku a rozvoje cestovního ruchu. To je však velmi komplikované a sporné, obecně lze uvést, že všechny skupiny podmínek vzájemně úzce souvisí, podmiňují se a ovlivňují. Funkční přístup představuje druhý přístup ke studiu podmínek rozvoje CR. Základem hodnocení je ocenění vlivu jednotlivých podmínek -- z tohoto hlediska lze vymezit tři skupiny činitelů: § základní činitelé = faktory, které přímo umožňují vznik CR, lze je rozdělit na činitele: - přírodní -- morfologické a klimatické vlastnosti krajiny, - demografické - struktura obyvatelstva v oblasti jejich trvalého pobytu. § podporující činitelé = faktory, které zvyšují zájem o CR v určitém území; k těmto činitelům patří např. růst počtu obyvatelů v zájmové oblasti, rozvoj zájmů o CR, komunikační dostupnost území, propagace, ekonomické a finanční předpoklady zájmového území, psychologické aspekty (např. vztah domácího obyvatelstva k návštěvníkům) atd.; § brzdící činitelé = opak předcházející skupiny, tyto faktory rozvoj CR v určitém území omezují. Řadí se k nim např. negativní vlivy politických konfliktů a hospodářských krizí, patří sem ale i nepříznivé klimatické podmínky. Určitou modifikaci funkčního členění podmínky vzniku a rozvoje CR představuje hledisko, které lze označit jako hledisko funkčně-chronologické. Na jeho základě se podmínky rozdělují do třech základních skupin, a to na podmínky: § lokalizační, § selektivní, § realizační. K lokalizačním podmínkám se řady ty podmínky cestovního ruchu, které mají z prostorového hlediska výrazné lokalizační vazby, vlivy. Pokud budeme vycházet z tradičního genetického členění podmínek cestovního ruchu, potom k lokalizačním podmínkám patří: - přírodní předpoklady (reliéf, klima, vodstvo, rostlinstvo, živočišstvo, celkový vzhled krajiny), - kulturněhistorické předpoklady (kulturní památky, lidová kultura, a jiné), tj. uměle vytvořené (antropogení) podmínky. Z genetického hlediska jde sice o odlišné skupiny podmínek, nicméně z pohledu prostorového rozmístění cestovního ruchu plní příbuznou úlohu. Obr. 1: Selektivní podmínky cestovního ruchu Pramen: Hall, C. M., Page, S. J. 2002. (s. 62, obr. 2.10) Selektivní podmínky cestovního ruchu mají vliv především na intenzitu účasti obyvatelstva na cestovním ruchu. Pakliže tedy potenciál krajiny vyjadřuje způsobilost území poskytnout podmínky pro rozvoj cestovního ruchu, selektivní podmínky vyjadřují způsobilost obyvatel těchto podmínek využít a zúčastnit se cestovního ruchu, jinými slovy tedy selektivní podmínky určují, kdo a jak často se zúčastňuje na cestovním ruchu, tj. z kvantitativního a kvalitativního hlediska podmiňují selekci (výběr) obyvatelstva. K selektivním podmínkám patří hlavně následující ukazatele: - demografické = např. hustota a věková struktura obyvatelstva, - urbanizační = např. hustota a velikost sídel, výstavba sídel, bytový fond, - socioekonomické = např. ekonomická aktivita, sociální příslušnost, příjem na člena domácnosti, vlastnictví auta, vlastnictví objektu individuální rekreace, kulturní a vzdělanostní úroveň, volný čas a jiné, - politické. Určitou představu o množství podmínek, které mohou být považovány za selektivní, může poskytnout obr. 1. Obecně lze ještě konstatovat, že je velmi obtížné (spíše však nemožné) určit nějaké přesné pořadí významu jednotlivých selektivních činitelů. Jejich vliv je totiž velmi různorodý a silně variuje mezi jednotlivými situacemi. Spojení lokalizačních a selektivních podmínek cestovního ruchu umožňují realizační podmínky. Proto lze konstatovat, že teprve realizační podmínky svou existencí umožňují vlastní uskutečnění cestovního ruchu. Do této skupiny patří především: - komunikační podmínky = předpoklad zabezpečení pohybové stránky cestovního ruchu (dopravní dostupnost -- silnice, železnice, dostupnost veřejnou dopravou, ...), - materiálně-technická základna cestovního ruchu (ubytovací a stravovací služby, vleky, lanovky, turistické značení, ...) = vybavenost území materiálně-technickou základnou vlastně formuje místa koncentrace cestovního ruchu, tj. střediska cestovního ruchu (velikost středisek a jejich význam přitom závisí na objemu a charakteru materiálně.technické základny, která je sekundárním vyjádřením hodnot lokalizačních podmínek). Realizační podmínky svými určitými rysy vzbuzují zdání, že jde o lokalizační podmínky, která určují místa výskytu cestovního ruchu (např. prioritou, proč někam jedu, je lyžařský vlek). Chybí jim však typický znak lokalizačních podmínek, totiž jejich potenciální charakter (předpokladem existence vleku je přírodní potenciál -- vhodný svah, klima atd.). Význam realizačních podmínek cestovního ruchu primárně spočívá v jejich schopnosti vytvořit spojení a konkretizovat vztahy mezi lokalizačními a selektivními podmínkami cestovního ruchu. Do určité míry odlišný pohled však vyvolávají některé jevy z poslední doby -- např. výstavba různých zábavních center apod. doslova na zelené louce, které vlastně z ničeho (v krajině bez jakéhokoliv potenciálu) vytvářejí materiálně- technickou základnu. Teritoriální model cestovního ruchu, který umožňuje komplexní pohled na systém vztahů mezi cestovním ruchem a krajinou, lze považovat za metodické východisko pro regionalizaci (rajonizaci) cestovního ruchu. Teritoriální model lze znázornit pomocí následujícího schématu: L = lokalizační podmínky, R = realizační podmínky, S = selektivní podmínky. Geografie cestovního ruchu přednáška č. 4 LOKALIZAČNÍ PŘEDPOKLADY CESTOVNÍHO RUCHU (1. část) Analýza lokalizačních podmínek umožňuje vyjádřit potenciál krajiny pro cestovní ruch, tj. způsobilost určitého území poskytnout podmínky pro rozvoj cestovního tuchu. Tento pojem se vztahuje ke všem využitelným zdrojům, které v daném regionu má k dispozici cestovní ruch. Od syntetického, celkového potenciálu lze odlišit tzv. částkové potenciály krajiny, které hodnotí vhodnost dané krajiny pouze pro určitou formu cestovního ruchu (např. vodní sporty, sjezdové lyžování, turistika apod.). POTENCIáL PříRODNí SFéRY (1. část) Úvodem lze konstatovat, že přírodní prostředí do značné míry představuje limitující faktor rozvoje cestovního ruchu (CR) na daném místě, a to zejména tím, že určuje kvalitu přírodního prostředí a tím i jeho vhodnost pro využití v cestovním ruchu (potenciál krajiny pro cestovní ruch). Zároveň je potřebné uvést, že přírodní podmínky, které mají relativně neměnný (tj. trvalý) charakter, mohou mít z hlediska rozvoje CR vliv: - kladný, - nebo záporný. Ve srovnání s činiteli socioekonomického (respektive kulturně- historického) charakteru je lze snáze vyjádřit objektivním způsobem. Při formování potenciálu krajiny pro CR se nejvíce uplatňují následující složky: - reliéf, - klima, - vodstvo, - v menší míře potom i rostlinstvo a živočišstvo. Při analýze jednotlivých komponentů přírodního prostředí je přitom nutné zvážit i jejich ovlivnění člověkem -- to může být v kladném i v záporném smyslu. Reliéf krajiny Reliéf, tedy soubor povrchových forem přírodního prostředí, je jednou z hlavních přírodních podmínek formujících atraktivnost krajiny pro CR. Reliéf je výsledkem působení exogenních a endogenních sil. V současném období ho intenzivně modeluje člověk. S aspektu CR je reliéf prkem pozitivním, neboť příznivě ovlivňuje tento druh lidské aktivity. Důležité jsou i psychologicko-estetické vlastnosti reliéfu, z hlediska CR je cenná také jeho různorodost. Analýza vhodnosti reliéfu pro CR si všímá zejména následujících kritérií: § nadmořská výška = důležitý faktor, který ovlivňuje charakter jednotlivých krajinných celků, a tím je možnost jejich funkčního využití; § výšková členitost = potenciál krajiny pro CR roste se zvyšující se členitostí reliéfu, protože ta významně ovlivňuje estetickou hodnotu a celkový vzhled krajiny. Členitost (pestrost) reliéfu tak patří k důležitým ukazatelům vhodnosti území pro turistiku a zimní sporty (největší relativní výškové rozdíly jsou přitom vyžadovány u aktivit jako je např. lyžování, vysokohorská turistika a horolezectví); nejvýznamnější složkou reliéfu z hlediska atraktivity pro CR tak jsou horské oblasti; § horizontální členitost = faktor má význam především v přímořských rekreačních oblastech, kde je klíčovým faktorem členitost pobřeží (potenciál pro větší atraktivitu skrývá členitější, pestřejší pobřeží); § sklon (respektive střední úhel sklonu reliéfu) = ve své podstatě jde o vyjádření relativní výškové členitosti území. Sklon reliéfu je důležitý zejména pro turistiku a lyžování - optimální střední úhly sklonu pro: - turistiku se pohybují v rozmezí 5 -- 10 stupňů, - lyžování pak v rozmezí 10 -- 20 stupňů; § geomorfologické prvky = jedná se o výskyt výrazných, kontrastních forem reliéfu, jako jsou např. skalní útvary, vodopády, krasové útvary, propasti atd. Výskyt těchto prvků je často vázán na určité geologické struktury: - pískovce > výskyt skalních měst, pískové duny, - vápence ? krasové útvary a jevy (závrty, jeskyně, propasti, ...) -- vysokým stupněm atraktivity se vyznačují především rozsáhlé jeskynní krasové systémy (u nás např. Moravský kras), - specifický typ reliéfu tvoří také lidskou činností vzniklé tvary -- jako příklady lze uvést opuštěné doly, šachty a lomy, rybníky atd. Analýza atraktivity reliéfu provedená na základě výše uvedených kritérií (tj. nadmořské výšky, relativní výškové a horizontální členitosti, středního úhlu sklonu a výskytu geomorfologických prvků) je podkladem pro komplexní hodnocení reliéfu jakožto lokalizačního činitele cestovního ruchu. Na základě uvedených kritérií rozeznáváme reliéf: § málo atraktivní = zařadit sem lze většinu našich nížinných oblastí (krajinná monotónnost, výjimku tvoří pouze ojedinělé chráněné přírodní útvary), krajina se v maximální míře využívá pro hospodářskou činnost. Cestovní ruch může ve větší míře využívat např.: - zdroje termálních vod (lázně), - dobré podmínky pro rybolov; § částečně atraktivní = tyto oblasti se vyznačují větší členitostí terénu (menší údolí, ojedinělý výskyt atraktivních chráněných přírodních útvarů apod.). Oblasti mohou být využity pro: - příměstskou rekreaci, - venkovskou rekreaci. § atraktivní = reliéf atraktivní pro CR najdeme ve všech vyšších pohořích (přitažlivé přírodní útvary). Tento typ má nejvyšší potenciální předpoklady pro rozvoj: - letní turistiky, - zimních sportů. Klima Při hodnocení rekreačních předpokladů určitého území je nutné zohlednit také klimatické podmínky. Požadavky na klimatické faktory z hlediska CR jsou relativně dost přísné. Z hlediska horizontální zonálnosti (klima jednotlivých klimatických pásů země) lze uvést následující skutečnosti: § nejideálnější podmínky pro CR panují v subtropickém pásmu, příčinou jsou příznivé teplotní i srážkové poměry v letní sezóně, § následuje mírné pásmo, v jehož rámci poskytuje nejlepší podmínky středomořské (mediteránní) klima - jeho přitažlivost pro CR souvisí především se stálým počasím a vysokou hodnotou slunečního záření. § klimatické hodnoty ostatních podnebných pásem jsou pro CR méně vhodné: - například v tropickém pásmu je příliš vysoké množství srážek a s tím spojená vysoká relativní vlhkost vzduchu (výjimku tvoří jen některé přímořské oblasti a ostrovy -- např. karibská oblast, tichomořské ostrovy apod., - v subpolárních a polárních oblastech s extrémními klimatickými podmínkami se CR realizuje jen ve výjimečných případech (polární bílé noci). K základním charakteristikám klimatu, které je nutné při hodnocení potenciálu území pro CR uvažovat, patří především: § teplota vzduchu (teplotní poměry) = rozhodující klimatický prvek: - v létě ovlivňuje CR přímo - limitující faktor pro rekreaci u vody, - v zimě působí zprostředkovaně přes sněhový režim - podmínky pro zimní sporty. Za hlediska CR jsou rozhodující následující charakteristiky teplotních poměrů: - průměrný počet dní s teplotou 10ş C a více = s tímto ukazatelem jsou úzce spojeny především vhodné podmínky pro letní horskou turistiku, - počet letních dní v roce (tj. dnů s maximálními teplotami nad 25ş C) = takové dny představují výchozí podmínku vodních sportů a jsou také předpokladem příjemného pobytu v přírodě spojeného s tábořením, - počet dnů s teplotou pod 0ş C = parametr atraktivnosti teplotních podmínek pro lyžování a zimní sporty. § sněhová pokrývka = srážkové poměry jako kladný klimatický prvek se v CR projevují jen výškou sněhové pokrývky. Srážek ve formě sněhu přibývá od nížin směrem k horským oblastem, přičemž s výškou se zvyšuje i relativní podíl sněhu na celkovém množství srážek. K charakteristice sněhové pokrývky se nejčastěji používají ukazatele: - trvání sněhové pokrývky = počet dní se sněhovou pokrývkou od prvního do posledního dne, - výška sněhové pokrývky. Kombinace obou ukazatelů ovlivňuje délku sezóny ve střediscích zimních sportů. Vyhledávaná jsou především místa se sněhovou pokrývkou přetrvávající do pozdního jarního období. Ve světě jsou též mimořádně přitažlivá vysokohorská střediska s možností letního lyžování na ledovcích (Alpy). V těch samých nadmořských výškách se uplatňují rozdíly mezi závětrnými a návětrnými svahy, ke konci lyžařské sezóny hraje významnou úlohu také expozice svahů (jižní svahy ztrácejí sněhovou pokrývku v průměru o dva týdny dříve > intenzivnější využití severních svahů). § sluneční svit = pozitivní klimatický prvek, čím jsou hodnoty slunečního svitu vyšší, tím příznivější jsou podmínky pro rozvoj CR. Délka slunečního svitu závisí na konfiguraci terénu a oblačnosti, vysokých hodnot dosahují především: - přímořské oblasti (přímořské oblasti Středozemního moře jsou charakteristické maximálním počtem hodin slunečního svitu - cca 2500 hodin ročně), - horské stráně exponované na jih a jihovýchod (kromě jiného využití také budování speciálních horských lázeňských sanatorií). Tato místa z hlediska délky a intenzity slunečního svitu poskytují optimální podmínky pro rozvoj CR, a to v letní i zimní sezóně. Kritéria hodnocení slunečního svitu z hlediska CR: - průměrná délka trvání slunečního svitu za rok v hodinách (respektive v členění na teplý a studený půlrok), - relativní sluneční svit vypočítaný z astronomicky možného svitu slunce v procentech, - průměrný počet jasných dnů za rok, - průměrný počet dnů bez slunečního svitu. Kromě těchto převážně pozitivně působících prvků (pakliže se vyskytují v určitém množství) je nutné zohlednit i podnebné prvky, které v případě svého výskytu ovlivňují intenzitu CR negativním způsobem -- jmenovat lze zejména: § výskyt mlhy = den s mlhou je takový den, ve kterém byla zjištěná viditelnost 1 km a méně, § větrnost území = vítr patří k velmi proměnlivým klimatickým prvkům, negativní vlivy větrnosti se nepříznivě odrážejí ve zhoršené kvalitě ostatních klimatických prvků, které jsou pro CR významnější (teplota, sluneční svit). Turisticky atraktivní horské polohy mají větší výskyt silných větrů a vichřic než méně atraktivní kotlinové a nížinné polohy. Do jisté míry to limituje příznivý rozvoj zimních sportů, protože v zimě je v důsledku vyšších tlakových rozdílů častější výskyt silných větrů a vichřic než v létě. § klimatické inverze = tento prvek nepříznivě ovlivňuje rozvoj CR prostřednictvím zvýšené oblačnosti v níže položených oblastech (kotliny, nížiny). Klimatické inverze však působí i pozitivním způsobem: - vznik nejpříznivějších podmínek pro lyžování a jiné zimní sporty v horských polohách nad 1500 metrů, - faktor sehrává významnou roli také při lokalizaci lázní a některých léčeben. Rozvoj CR v určité lokalitě významně ovlivňuje také počasí, tj. momentální stav klimatických prvků. Počasí silně ovlivňuje zejména krátkodobou a víkendovou rekreaci, a to především v letním období. Z hlediska potenciálních možností pro rozvoj CR rozeznáváme tyto typy počasí: § počasí mimořádně příznivé pro CR: - léto = teplé a bezoblačné počasí, - zima = mírně mrazivé a málo oblačné počasí se sněhovou pokrývkou; § počasí vhodné pro CR = situace, při níž je sice oblačno (střídavě jasně a zamračeno), ale jsou vhodné podmínky pro pobyt v přírodě (v zimě zamračené počasí s dostatečnou sněhovou pokrývkou); § počasí málo vhodné pro CR = soubor těch typů počasí, které se vyznačují: - srážkami v letním období, - značně mrazivým počasím v zimě. Na základě provedené analýzy jednotlivých klimatických prvků tedy můžeme konstatovat, že klimatické podmínky ovlivňují CR následujícím způsobem: § jsou důležitým lokalizačním faktorem při výběru středisek cestovního ruchu, § ovlivňují délku letní a zimní sezóny, § v horských oblastech vyžadují určitá bezpečnostní opatření. Komplexní analýzu klimatických podmínek lze provést např. prostřednictvím bodového hodnocení jednotlivých klimatických prvků -- vzor tohoto přístupu viz v tab. 1., 2 a 3. Tab. 1: Vliv teploty vzduchu na rozvoj CR Počet dní v roce Bodová hodnota 1 2 3 4 5 6 s teplotou nad 0o pod 220- 261- 281- 291- nad C 220 260 280 290 300 300 s teplotou pod 0o pod 65-74 75-84 85-104 105- nad C 60 145 145 s teplotou nad pod 40-60 61-80 81-100 101- nad 15o C 40 125 125 s teplotou nad pod 20-29 30-39 40-49 50-65 nad 65 25o C 20 s nejvyšší pod 30-39 40-49 50-59 60-70 nad 70 teplotou pod 0o C 30 Pramen: Mariot, P. 1983. Tab. 2: Vhodnost sněhové pokrývky pro CR Počet dní se Bodová hodnota sněhovou pokrývkou v roce 1 2 3 4 5 6 v souvislých pod pod 50 50-80 81-100 81-100 nad intervalech 50 100 delších než 10 dnů maximální počet pod 50-90 91-120 91-120 121- nad souvislých dnů 50 150 121 v roce Pramen: Mariot, P. 1983. Tab. 3: Vhodnost slunečního svitu pro CR Trvání Balová hodnota slunečního svitu v hod. v průběhu roku 1 2 3 4 5 6 v teplém pod 1100- 1201- 1301- 1401- nad půlroce 1100 1200 1300 1400 1500 1500 v studeném pod 400-449 450-499 500- 550-600 nad půlroce 400 549 600 Pramen: Mariot, P. 1983.