Geografie obyvatelstva a sídel I Přednáška č. 2a Historie sčítání lidu a průběžné evidence obyvatelstva ZDROJE DAT A JEJICH DOSTUPNOST Geografie obyvatelstva (demografie) se nezabývá jednotlivými osobami, ale jejich souborem, celou populací nebo jejími částmi. Proto je nutné pracovat s relativně přesně vymezenými jevy (vztahy). V podstatě lze rozlišit pět typů statistického popisu, které jsou pramenem demografických a geodemografických dat: 1. sčítání lidu, 2. běžná evidence přirozené měny včetně některých jevů zdravotních, právních atd., 3. běžná evidence migrací, 4. populační registr, 5. zvláštní šetření, většinou výběrová, např. šetření populačního klimatu. SČÍTÁNÍ LIDU Sčítání lidu (census) patří k nejstarším statistickým akcím vůbec, jejich vznik souvisí se vznikem vyspělých starověkých civilizací. Znalosti o počtu obyvatelstva a později i o jeho struktuře jsou nezbytné pro jakékoliv zásahy centrální moci do života společnosti, vedení válek i mírového budování. Téměř vždy znamenal tento akt posílení moci, ale také pouze silná centrální moc jej mohla prosadit -- censy narážely na řadu překážek, místní tradice, předsudky, ... Starověká sčítání lidu -- dozvídáme se o nich pouze zprostředkovaně z historických zpráv. Babyloňané měli zavedený určitý registrační systém již před rokem 3 800 př. n. l., podobně tomu bylo v Egyptě, Číně, Palestině, Řecku a Římě. Soupisy se prováděly především k vojenským a daňovým účelům. Vzhledem k otrokářskému řádu bylo sčítáno pouze svobodné obyvatelstvo, a to velmi pravděpodobně jen muži. Otroci byli evidování (pakliže se vůbec zjišťoval jejich počet) jako ostatní movitý a nemovitý majetek. Písemné zprávy: § Herodotos -- sčítání lidu provedené kolem roku 3 000 př. n. l. v Egyptě, § Konfucius -- sčítání lidu v Číně kolem roku 2 000 př. n. l., § Bible -- zprávy o sčítání provedených v době existence římské republiky i císařství Období středověku Evropské státy byly hospodářsky a politicky rozdrobené na jednotlivá feudální panství, jednotné soupisy obyvatelstva proto neexistovaly -- panovníkův zájem a síla stačila pouze na výběr stanovených poplatků; snahy narážely na silný odpor šlechty. Je však pravděpodobné, že v některých panstvích a městech byla evidence obyvatelstva velmi přesná. V mimoevropských státech byla situace v důsledku vyššího stupně hospodářského a společenského vývoje odlišná -- např. z Číny se dochovala zpráva o skandálu, jež propukl, když císař zjistil, že gubernátoři opisují počty obyvatel podle minulých soupisů. Období od počátku 16. století, historie moderních sčítání lidu V evropských státech dochází k jistému zdokonalení soupisů obyvatelstva, zprvu ovšem jen v lokálním měřítku panství a měst. Souvisí to s rozvojem hospodářství a také správního aparátu (státní, vrchnostenská a církevní administrativa), jež začíná postupně přerůstat hranice jednotlivých panství. První skutečné soupisy obyvatelstva se v Evropě objevují s nástupem absolutismu. § první sčítání lidu bylo roku 1666 uskutečněno Francií ve francouzské kolonii v severní Americe; § revize duší v Rusku byla nařízena Petrem Velikým na počátku 18. století. Později vyhlášená sčítání již zahrnovala všechno obyvatelstvo, v Evropě proběhla nejdříve kolem poloviny 18. století, jejich kvalita nebyla velká, nesporným krokem vpřed však bylo vůbec jejich zavedení: § Švédsko -- od roku 1748 první souvislá série spolehlivých hlášení (sepsání obyvatelstva dům od domu); § Prusko (1748), Finsko (1749), Rakousko (1754), Norsko a Dánsko (1769), Švýcarsko (1789), Spojené státy (1790), Francie (1790), Velká Británie (1801). Historie moderních sčítání lidu začíná od poloviny 19. století, kdy se začínají objevovat snahy po formulaci jasných metodických zásad pro provádění censů (A. L. Quetelet). Státy usilují o centralizaci sčítacích akcí, o vytvoření národních statistických ústavů (jako první byl roku 1833 založen ve Francii), objevuje se požadavek mezinárodní srovnatelnosti. Diskuse o metodice sčítání, jednotlivých otázkách a požadavku mezinárodní srovnatelnosti, byly zvláště rozsáhlé po založení Mezinárodního statistického ústavu. V důsledku toho byla druhá polovina 19. století rozhodujícím obdobím pro konstituování metodiky sčítání lidu, která v podstatě platí až do současnosti. Mezinárodní doporučení k provádění sčítání lidu Diskuse se rozproudila v souvislosti se vznikem Mezinárodního statistického ústavu a s pořádáním Mezinárodních statistických kongresů: § první kongres se konal roku 1853 v Bruselu a byla na něm přijata konkrétní doporučení zásad: - k provádění sčítacích akcí (požadavek desetileté periodicity censů), - k obsahu sčítání. Zásady byly postupně zpřesňovány na dalších kongresech: § kongres v Paříži -- požadavek zjišťování následujících údajů: pohlaví, rodinný stav, věk, zaměstnání, náboženství, místo narození obyvatelstva, rozlišení obyvatelstva na usedlé (bydlící) a kočovné, specifikace hovorových jazyků. § kongres v Londýně (rok 1860) -- požadavky: - jmenovité sčítání přítomného obyvatelstva (zvláštní arch pro obyvatelstvo bydlící, v okamžiku sčítání dočasně nepřítomné), - lhůta pro sčítání má být co nejkratší, pokud možno jeden den (obyvatelstvo má být zjišťováno k určitému dni stejnému pro celé území), - stanovení trestu osobám, které odmítají poskytnout potřební údaje nebo je vědomě uvádějí nesprávně, - definice slova rodina. § další doporučení a změny již spíše drobnějšího charakteru byly přijaty na zasedáních Mezinárodního statistického kongresu v Berlíně, Florencii a Petrohradu: - znovu byl vznesen požadavek na periodicitu sčítání - sčítání by měla být ve všech státech prováděna v jednom roce, v pravidelných desetiletých obdobích, a to v roce končícím nulou (v praxi totiž některé státy prováděly sčítání v nepravidelných obdobích, což však svádělo k jeho odkládání a vznikaly tak dlouhé mezicensové lhůty - 20 i více let); - důležité je i stanovení kritického momentu sčítání (1860 -- den, 1872 -- hodina) - ten úzce souvisí se zdůrazněním faktu, že se sčítá přítomné obyvatelstvo. Po druhé světové válce se snah po mezinárodní unifikaci metodiky sčítání lidu ujala Populační komise OSN. Přijetí doporučení v praxi Od poloviny 19. století byl jejich vliv patrný jen v několika státech Evropy a Ameriky, zatímco ve většině mimoevropských států a v mnoha evropských buď sčítání neexistovala, nebo se zde projevila jen minimální snaha o jejich zkvalitnění: - okolo roku 1860 bylo do sčítání zahrnuto cca 15 % obyvatelstva, - okolo roku 1900 asi 50 %, - okolo roku 1950 již asi 80 % (v roce 1953 proběhlo poprvé sčítání lidu v Číně), - v 70. letech začaly censy probíhat v řadě dalších asijských a afrických zemích, v současnosti již naprostá většina zemí provádí censy pravidelně -- sčítání tak zahrnuje téměř 100 % obyvatelstva světa. Současná "definice", obsah sčítání lidu a jeho zabezpečení Sčítání lidu je celkový proces sběru, uspořádání, zhodnocení, analýzy a publikace demografických, ekonomických a sociálních údajů, týkajících se v určené době všech osob v zemi nebo v dobře vymezené části země. Každá jednotlivá osoba by měla být sečtena odděleně, protože to umožňuje kombinační třídění. Sčítání lidu by mělo zahrnout k rozhodnému okamžiku všechny osoby v daném území přítomné (přítomné obyvatelstvo), bydlící (bydlící obyvatelstvo) nebo oboje. Doporučený obsah sčítání: Otázky jsou dvojího druhu -- jednak ty, které by měly být ve všech sčítáních a jednak ty, o nichž je možno uvažovat vzhledem k potřebám dané země. K "povinným" otázkám patří: - místo přítomnosti v okamžiku sčítání; - místo obvyklého pobytu (specifikace toho, co se za obvyklý pobyt považuje!!!); - místo narození, respektive trvalé bydliště matky v době narození; - pohlaví; - věk; - vztah k hlavě domácnosti (umožňuje rekonstruovat censovou rodinu a složení domácnosti); - rodinný stav; - živě narozené děti; - počet žijících děti (poslední čtyři otázky umožňují analýzu plodnosti); - gramotnost; - nejvyšší dosažené vzdělání; - ekonomická aktivita; - druh vykonávané práce; - místo práce (odvětví); - postavení v zaměstnání. Většina otázek vyžaduje další zpřesnění, tak aby byly dobře pochopeny a mohly být dobře vyhodnoceny. Kombinací a zpracováním dat podle různých klasifikací lze získat řadu dalších informací -- např. údaje za domácnosti: - censová domácnost = osoby, které žijí společně v jednom bytě, společně hospodaří a lze o nich předpokládat, že by vždy společně bydlely; - bytová domácnost = skupina osob, které spolu pouze bydlí; - odlišit je nutné také rodinu = základem jsou příbuzenské vztahy. Sčítání lidu patří k nejrozsáhlejším, nejsložitějším a také nejnákladnějším statistickým akcím a mělo by proto být dobře připraveno a naplánováno (a to včetně zkušebního ověření sčítacího archu). Vlastní sčítání v terénu může být provedeno metodou: § dotazovací (metoda sčítacích komisařů): sčítané osoby jsou dotazovány sčítacím komisařem, který vyplňuje sčítací arch -- metoda se používá zejména v zemích s nižším podílem gramotných osob, § sebesčítání: sčítací formuláře vyplňují samy sčítané osoby a sčítací komisař je pouze kontroluje -- tato metoda je používána ve státech s vysokým stupněm gramotnosti obyvatelstva, tzn. samozřejmě i v ČR. Smysl sčítání a důvody, proč je stále prováděno: - poskytují dlouhé řady údajů, - umožňují mezinárodní srovnání dat zhruba ve stejném okamžiku (kulaté roky), - poskytují celou řadu dat, která jinak nelze pro celou populaci zjistit (struktura dle národnosti, náboženství, vzdělání, údaje o dojížďce, ...), - všechna data jsou získána v celém území ke stejnému okamžiku, lze je proto třídit vyhodnocovat v různých kombinacích. Nejstarší demografické údaje na našem území -- "předchůdci" sčítání lidu Pro celé období středověku máme jen zřídka k dispozici přesná absolutní čísla o počtu obyvatel - pokud v pramenech nějaké absolutní údaje jsou, je nutné je vždy posuzovat velmi kriticky. Nejvýznamnější historické prameny: - soupis obyvatelstva Čech podle víry (1651) -- bohužel nedokončený soupis měl evidovat všechno obyvatelstvo měst i vesnic včetně vrchnosti a svobodníků, s výjimkou duchovních a vojska; u každé osoby měl uvádět jméno, sociální postavení, rodinný stav, povolání, věk a náboženskou příslušnost; patří k nejvýznamnějším evropským pramenům; - tereziánský katastr v Čechách a na Moravě: první tzv. rustikální -- 1748, druhý tzv. revizitační -- 1757, třetí tzv. josefský (1785-89) zavedl termín katastrální obec a přesně vymezil hranice jednotlivých katastrů; katastr umožňuje podat podrobný obraz nejen početního stavu, ale i ekonomické a sociální situace obyvatelstva; - první sčítání lidu na našem území bylo nařízeno reskriptem Marie Terezie v roce 1753 (jen čtyři evropské země provedly všeobecné sčítání dříve) -- počátkem roku 1754 bylo provedeno duchovní a světské sčítání -- viz již zmínku v předcházející části přednášky; - roku 1828 bylo v rakouské části monarchie zahájeno vydávání úředních publikací se statistickými daty Tafeln zur Statistik der Österreichischen Monarchie -- mezník ve vývoji rakouské statistiky, obsahují cenná data získaná též z jiných zdrojů než jsou soupisy; publikovány zde jsou např. počty sňatků, narození a úmrtí, počet osob ve městech s více než 2 000 obyvateli atd.; vydávání Tafeln bylo zastaveno roku 1865. Prameny jsou velmi různorodé co do kvality i možnosti využití, dokonce i v soupisech všeho obyvatelstva nejsou systematicky určité části populace zachyceny (zejména kojenci, dětská složka populace, městská a venkovská chudina, některé osoby vynechány záměrně -- šlechtici, duchovní, ...). V polovině 19. století začaly být i v Rakousku-Uhersku postupně aplikovány nové mezinárodní metodické standardy soupisů obyvatelstva: vznikla tak řada moderních sčítání více či méně odpovídajících těmto požadavkům -- sčítání byla provedena v rocích: - 1857, - 1869 (obvykle požadováno za první moderní sčítání v Předlitavsku), - 1880, - 1890, - 1900, - 1910. Československá sčítání lidu Po vzniku Československa roku 1919 byl založen Státní úřad statistický, jehož prvním větším úkolem byla organizace sčítání lidu. - sčítání lidu v letech proběhla v letech 1921 a 1930 -- sčítáno bylo přítomné obyvatelstvo; - třetí československé sčítání lidu se mělo konat v roce 1940, přípravy k němu byly skutečně zahájeny, avšak v důsledku okupace byly přípravy zastaveny a uskutečnil se jen tajný soupis osob německého původu; v roce 1939 bylo v okupovaném pohraničí provedeno sčítání lidu, povolání a podniků v režii říšskoněmeckých orgánů; - v poválečném období byl v roce 1947 v českých zemích proveden soupis obyvatelstva s omezeným programem (nesčítala se státní příslušnost, národnost, náboženské vyznání, gramotnost, plodnost žen, rodiště, vedlejší povolání aj.); - úplné sčítání obyvatelstva bylo provedeno v roce 1950, ke sčítání obyvatelstva byl připojen soupis domů a bytů, zemědělských a průmyslových závodů, sčítáno bylo přítomné i bydlící obyvatelstvo - sčítání lidu, domů a bytů v roce 1961, od dalších soupisů, které probíhaly současně s censem v roce 1950 bylo upuštěno, ale soupisy domů a bytů se do budoucna staly integrální součástí sčítání; zahrnuty byly otázky týkající se životní úrovně. Obyvatelstvo bylo sčítáno na základě přihlášení k trvalému pobytu (bydlící obyvatelstvo), rozpracována byla koncepce censových domácností; - sčítání lidu, domů a bytů v roce 1970; - sčítání lidu, domů a bytů v roce 1980 -- censy z let 1970 a 1980 se velmi podobají censu z roku 1961; - sčítání lidu, domů a bytů v roce 1991 -- první polistopadové sčítání obyvatelstva, znovu byly zařazeny některé otázky, které v minulém režimu nebyly sledovány -- např. náboženství, volnější pojetí národnosti (uznání moravské, slezské, romské) apod.; - sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001 - rozhodný okamžik = půlnoc z 28. 2. na 1. 3. 2001, poslední sčítání, zatím ještě není definitivně vyhodnoceno (dojížďka). Rok 2001 -- promítnout formulář a projít. Publikace údajů ze sčítání lidu - Pramenné dílo, - celá řada dalších publikací. běžná evidence přirozené měny (porodnost, úmrtnost a některé další jevy zdravotní, právní atd.) Také historie evidence demografických událostí (tj. porodnosti a úmrtnosti) sahá až do starověku -- civilní správa starověkého Egypta a antického Řecka i Říma se v určitých obdobích zajímala o počty narozených a zemřelých, a to zpravidla z daňových nebo vojenských důvodů. Systematičtější záznamy však pocházejí až od církevních autorit, avšak také jejich zájem se soustředil spíše na církevní úkony, které demografické události provázely (křty, pohřby -- evidence poplatků), než na události samotné. Rozhodný obrat ve vedení církevních matrik probíhá v Evropě v průběhu 16. století. Mezníky v zavádění matrik znamenaly tridentský koncil (1545-1563) a římský rituál (1614). Postupně v Evropě dochází také k sekularizaci evidence přirozené měny obyvatelstva -- nejdříve Finsko, Dánsko, později Norsko a Švédsko. V Rakousku-Uhersku byl vývoj odlišný, církevní evidence přirozené měny tam přežila rozpad monarchie. Otázky sledování přirozené měny obyvatelstva byly diskutovány také již na prvním zasedání Mezinárodního statistického kongresu v Bruselu roku 1853 a zabýval se jimi také Mezinárodní statistický ústav (především příčiny smrti, úplnost a definice demografických jevů). Po druhé světové válce se sjednocovacích pokusů ujala Organizace spojených národů. Velmi důležité jsou z hlediska evidence používané definice demografických jevů!!! (živě narozený plod, živě narozené dítě, mrtvě narozený plod, mrtvě narozené dítě, porod, potrat, úmrtí, sňatek, rozvod) V českých zemích bylo vedení matrik zcivilněno až roku 1949, roku 1950 zde byl matričním zákonem zaveden systém státních matrik. Ty jsou v současnosti vedeny na vybraných obecních úřadech, data se poskytují ČSÚ, který je zpracovává a vydává v přehledné publikaci Pohyb obyvatelstva. Nejstarší matriky na území Čech pocházejí z první poloviny 16. století (Jáchymov -- 1531, Horní Blatná -- 1541, Abertamy -- 1544), postupně vedou matriky farnosti v západních a severních Čechách. První matrika na Moravě byla vedena v Razové u Bruntálu (1571). běžná evidence migrací Migrace jsou na rozdíl od evidence přirozené měny obyvatelstva sledovány až mnohem později. První soustavnější informace o migracích podávají některá sčítání lidu -- otázka na místo narození a některé další otázky na místo předchozího bydliště např. při posledním sčítání nebo k určitému datu v minulosti, které umožňují vytřídění výsledného efektu stěhování všeho v okamžiku sčítání žijícího obyvatelstva. Nevýhodou evidence migrací prostřednictvím sčítání jsou relativně dlouhá období mezi jednotlivými censy, proto je vhodné tyto informace doplnit přímou evidencí jednotlivých stěhování. Evidence zahraniční migrace byla v Československu zavedena již po první světové válce. Evidence vnitřní migrace byla v Československu zavedena v roce 1949 a je založena na povinném hlášení k trvalému pobytu. Tím je sice migrace jednoznačně definována, ale místo obvyklého pobytu nemusí vždy odpovídat místu, kde je osoba trvale přihlášena. Ze statistického hlediska se přitom za vnitřní migraci považuje přihlášení k trvalému pobytu v jiné obci -- více podrobností v příslušné přednášce věnované migracím. Evidence mechanické měny je u nás v současnosti vedena na obecních úřadech (donedávna to byla Policie), data se poskytují ČSÚ, který je zpracovává a vydává v přehledné publikaci Pohyb obyvatelstva. populační registr V Československu byl zaveden v souvislosti se sčítáním lidu k 1.11.1980 s názvem Centrální registr občanů (CRO). Je založen na principu registračních lístků, které se zakládají při narození každé osoby (při zavádění CRO ovšem jednorázově u všech osob při sčítání) a průběžně se do nich zapisují všechny demografické a geodemografické události (sňatek, narození dítěte, změna trvalého bydliště, rozvod aj.). Při sčítáních se údaje kontrolují, neboť je velmi obtížné udržet je v aktuálním stavu. CRO je veden na základě rodného čísla a není dosud schopen nahradit sčítání lidu a ostatní evidence demografických a geodemografických událostí. zvláštní šetření (většinou výběrová, např. šetření populačního klimatu) Informace o obyvatelstvu poskytují také různá výběrová šetření, jejich podstatou je reprezentativní vzorek obyvatelstva. Nejznámějším výběrovým šetřením je mikrocensus, jímž jím zjišťovány takové skutečnosti, které by nebylo účelné zjišťovat u všech obyvatel, provádí se uprostřed intercensálního období. Výběrová šetření jsou dále vhodná pro sledování územní a sociální mobility, životní úrovně, ale lze jimi zjišťovat i doplňující informace k evidenci přirozené měny. Zjišťovat lze i smýšlení a postoje obyvatelstva k vlastní reprodukci -- takovým sledováním říkáme šetření populačního klimatu (populační klima lze definovat jako část společenského vědomí, ve kterém se vytváří názor např. na ideální počet dětí v rodině apod.).