Jak to všechno začalo...
Většina lidí věří, že původní yo-ya pocházejí z Číny. Avšak první historická zmínka o něm byla nalezena v Řecku přibližně z roku 500 před Kristem.Tyto pradávné hračky byly většinou zhotoveny ze dřeva, kovu, nebo hlíny a měly tvar disku. Tak byly i nazývány : disk. Bylo také zvykem, že když dítě dosáhlo určitého věku, nabídlo hračky svého mládí nějakému bohu.
Kvůli křehkosti materiálu, jakým byla hlína, se předpokládá, že hračky zhotovené z tohoto materiálu byly spíše určeny právě pro tento obětní obřad. Na jedné váze z tohoto období je malba, kde je zobrazen mladík hrající si s yo-yem. Takovéto vázy se v dnešní době nacházejí například v Národním muzeu v Athénách v Řecku, kde je možno shlédnout i originální hliněné disky.
Dokonce i ve starých Egypských chrámech jsou často k vidění kresby ve tvaru yo-ya. Historické záznamy nám dokazují. že v šestnáctém století používali Filipínští lovci systém, kdy se schovali v korunách stromů a na zvířata pod sebou shazovali kameny, upevněné na dlouhém laně, až 20 stop dlouhém. Zbraň měla i možnost se v případě že by lovec minul, vrátit zpět a znovu shodit i několikrát za sebou. To dává předpoklad k domněnce, že právě tato taktika vedla k předchůdcům yo-yí, avšak je to stále jen domněnka která se nedá podložit fakty. Na druhou stranu je ale více než pravděpodobné, že yo-yo urazilo svou cestu z Číny přes Řecko klidně až na Filipíny, kde je jeho obliba mezi dětmi veliká již po dlouhá staletí.
Další historická zmínka přichází z Indie na malé krabičce z roku 1765. Tato ručně malovaná krabička zobrazuje dívku v červených šatech která si hraje se svým yo-yem. Během dalších 25 let se tato hračka rozšířila z Orientu do Evropy, především pak do aristokratických rodin ve Skotsku a Francii a dále i do Anglie. Jak cestovalo světem, získalo si mnoho různých pojmenování a jmen.
Ve Francii na obrazu datovaném z roku 1789 je namalován čtyřletý Král Ludvík XVII který drží svoje l'emigrette. Bylo to v době Francouzské revoluce, kdy mnoho Francouzkých aristokratů bylo nuceno opustit Paříž a směřovat do německa, když byl jejich styl života ohrožen nastupující revolucí lidu. S sebou většinou brali i své, tehdy velmi populární, yo-ya ze slonoviny a skla, které nazývali právě l'emigrette, což v překladu znamená něco jako 'opustit svou zemi'. Další z mnoha jmen, které yo-yo ve francii získalo bylo například de Coblenz, podle města, které muselo mnoho francouzů opustit. Jak je vidět, tak zde má yo-yo přímou souvislost s francouzkou historií což dokládají právě jména, které si yo-yo vysloužilo během Francouzské Revoluce.
Hodnota yo-ya jako uklidňujícího prostředku se také projevila. Ve chvílích, kdy ho vyšší francouzská vrstva měla jako hračku, ti méně majetní si se svými emigrettes uvolňovali své pochopitelné napětí při cestě ke gilotině, odkud, jak víme , nebylo návratu. Taktéž k roku 1780 se datují obrazy s generalem Lafayettem a jeho společníky v boji, jak si hrají se svými yo-yi. Yo-yo dorazilo do Paříže v roce 1791 a velmi rychle se rozšířilo celou Francií pod názvem "joujou de Normandie". Někteří předpokládají že právě tento název předcházel dnešnímu označení yo-yo.
Další vlna zájmu o tuto hračku byla vyvolána známým francouzským dramatikem Beaumarchaiem který ve své hře "Figarova svatba" v roce 1792 použil pro jednu scénu právě tuto hračku. V této hře se nervózní Figaro snaží uvolnit své napětí a nervozitu právě svým emigrettem. Na otázku, k čemu že to je dobré odpovídá že to je: "Ctěná hračka, která jako kouzlem nechá zmizet vší únavu těla i ducha." Dokonce i 18.června 1815, u bitvy o Waterloo, byly Napoleonova vojska viděna jak odpočívají se svými yo-yi před nastávající bitvou.
Pvní zprávy o yo-yu ve spojených státech jsou z roku 1866 kdy si nějaký muž z Ohia nechal patentovat vynález zvaný "vylepšené bandalore". O rok později si německý emigrant Charles Kirchof patentoval a následně vyrobil systém zpětných ložisek. Od roku 1911 bylo ještě patentováno mnoho věcí k yo-yu, žadný z nich nebyl nikterak významný. V roce 1916 časopis Scientific American Supplement uveřejnil článek "Filipinské hračky" které yo-yo ukázalo světu a dalo mu jeho nynější jméno. To v podstatě filipínsky znamená "pojď-pojď" nebo "vrátit se". Později se ve spojených státech udály důležité věci spojené především s osobou Pedra Florese, ale o tom pojednává jiný článek. Tato yoya byla vyráběna z jednoho kusu dřeva a byla unikátní tím, že to byla první yoya, která neměla provázek pevně přivázán ke středu. String měl na konci smyčku a ta byla navlečena na střed yoya. Tento velmi důležitý princip je používán až dodnes. Umožňuje "sleep" yoya na konci provázku. Od té doby je možné provádět s yoyem velké množství triků.
Ochranná známka Flores Yo-yo byla registrovaná 22.července 1930. Jen chvíli po tomto kroku se Flores rozhodl prodat svůj podíl ve firmě, kterou získala Donald Duncan Yo-yo company. Tato firma následně zaregistrovala ochranou známku "yo-yo". Roku 1930 Alphonso Flores Mirafuentes objevil hodnotu rozdělávatelného yoya pomocí šroubu a matice. Tento základní princip je ve velké míře používán až dodnes. V letech 1939-40 začíná Donald F. Duncan Jr. Výrobu plastových yoyí, bohužel s malým úspěchem. Tato yoya měla dobrý sleep ale nevracela se zpět. To vedlo v roce 1945 k návratu ke dřevěným yoyím.
V roce 1950 přišli vývojáři společnosti Duncan s nápadem vyvýšených paprskovitě orientovaných vrubů kolem středu (starburst) jako návratového systému. To znamenalo návrat k plastovým yoyím a mluvilo se o nejlepším návratovém systému až do technologie "Brake Pad" v roce 1997. Ačkoliv byly starburst známy již zhruba 15. let. První zmínka o patentu je od J. Radovana v roce 1966. Od té doby bylo podáno mnoho patentů na starburst, týkajících se především tvaru a rozmístění vrubů.
Roku 1959 Jack Sauer použil kuličkové ložisko v yoyo panence, což je první známé využití středu s kuličkovým ložiskem. V tomtéž roce patentoval E. Maderas nastavitelný prostor pro string mezi polovinami yoya. Kuličkové ložisko ve středu yoya použil Milton Issacson až v roce 1965. Jedná se o první patent popisující použití ložiska v klasickém yoyu. V tomto patentu je též zmínka o přidání externích zátěžových kroužků pro zvýšení zátěže na okraji yoya.
V dnešní době, kdy technologi zasáhla většinu produktů které používáme, ani yo-yo není vyjímkou. Počínaje rokem 1970 se výrobci yo-yí rozhodli k lepšímu vyvažování a lepším úpravám yo-ya, aby získalo větší rotaci. V roce 1978, Tom Kuhn patentoval své "No Jive 3-in-1" yo-yo, které se jako první dalo rozebírat a mělo měnitelný střed. V roce 1980 si Michael Caffrey patentoval "The yo-yo with a Brain" které mělo již samovracecí mechanismus. A v devadesátých letech se začaly vyrábět středy, které obsahovaly ložiska pro ještě delší "sleepery".
To ale pořád není konec zajímavé historie tohoto předmětu. 12. Dubna 1985 bylo yo-yo poprvé vzato do vesmíru na raketoplánu NASA Discovery jako část projektu Hračky ve vesmíru. Bylo použito základní yo-yo pro zkoušku mikrogravitace na něj. Zjistili, že yo-yo se ve vesmíru dá vypouštět i pomalými rychlostmi a pohybuje se po provázku lehce. Avšak odmítá provést "sleepera" jen díky tomu, že není gravitace, která by ho na konci provázku udržela. ;) Tudíž bez vlivu gravitace se yo-yo vrátí zpátky po provázku. Taktéž bylo zjištěno že se musí spíše hodit než pustit a to vše jen díky absenci gravitace. Podruhé se yo-yo (SB-2) dostalo do vesmíru 31. července 1992 na raketoplánu Atlantis tentokráte kvůli tomu, aby natočili výukové video které mělo ukazovat zpomalené yo-yování.
V dnešní době je několik renomovaných firem které se zabývají výrobou yoyí, většina z nich pochází z USA. Účelem výzkumu těchto firem je především zvýšení a prodloužení rotace yoya pro možnost provádění delších a složitějších triků. Jedná se především o vývoj nových návratových systémů, např. v roce 2003 začala firma YoyoJam používat systém zvaný "double O-ring". Vývoj se dále zabývá vhodným tvarem těla a účelným připojením zátěžových kroužků. Experimentuje se také v použití různých materiálů. A vývoj stále pokračuje dál.
Zda yo-yo vymysleli číňané, řekové nebo filipínci, už asi nezjistíme. Ale jak už nám historie ukázala, tak po krátkých pauzách, kdy yo-yo nespatříme se nám zase vrátí zpět do podvědomí.