Věra Francálková , 1.11 2005 Asertivita v rodině a ve škole Alena Vališová, vydavatelství H&H ,1998 Člověk je společenský tvor a základem jeho působení ve skupině je schopnost komunikace a dorozumění s ostatními členy společenství. Při prezentaci našeho názoru ( stanoviska, postupu ) mohou existovat rámcově 3 varianty chování: - pasivní ( submisivní, ústupné ) chování : Jedinec nedokáže vyjádřit a prosadit svůj názor, při sebemenší překážce ustupuje, přejímá postupy ostatních, nedokáže se bránit proti manipulaci. Z toho plyne : nízké sebevědomí, pocit ublíženosti, nespokojenosti, nezvladatelné emoce. - agresivní ( nepřátelské, nadřazené ) chování : Jedinec prosazuje své stanovisko za každou cenu, zastrašuje, manipuluje s ostatními. Z toho plyne : Narušení vztahů s okolím, neoblíbenost. - asertivní ( rozhodné, přímé ) chování ( dle definice autorky ) : Praktický způsob komunikace a jednání, kterým člověk vyjadřuje a prosazuje otevřeně a přiměřeně své myšlenky, city, názory a postoje. Postupuje tak, aby nepřekračoval vlastní práva, ani práva ostatních lidí. Pro některé jedince tvoří významnou strategii jejich každodenního jednání. Příklad : Situace: Zákazník si koupí v obchodě boty, na kterých později zjistí vadu ( např. odřenou kůži ). Pasivní zákazník: Bojí se nepříjemností a špatného pocitu při vracení zboží, raději si boty ponechá, případně si dá boty opravit na vlastní náklady. Je nespokojený má pocit, že byl podveden. Agresivní zákazník: Boty půjde vrátit, je nepříjemný, obviňuje obchod ze záměrného podvodu, striktně požaduje vrácení peněz namísto výměny nebo reklamace a opravy. Asertivní zákazník: Uvědomuje si, že něco takového se může stát, ale že má právo na nápravu. Boty jde reklamovat a domluví se na způsobu nápravy. Kdy jsme připraveni použít asertivní chování ? Hlavní je vyrovnanost naší osobnosti, musíme si uvědomovat kdo jsme, co chceme, proč něco děláme a musíme být schopni se na základě toho rozhodnout a pak být připraven nést odpovědnost za své rozhodnutí. Důležité je rozlišovat pojmy: chci, měl bych, musím. Ke splnění našich cílů je potom důležitá naše schopnost sebeovládání a pevná vůle k dodržení svých zásad. Soubor práv v chování a jednání: 1. Mám právo sám posuzovat své vlastní chování, myšlenky a emoce a být si za ně a jejich důsledky sám zodpovědný. 2. Mám právo nenabízet žádné výmluvy, vysvětlení ani omluvy svého chování. 3. Mám právo posoudit, zda a nakolik jsem zodpovědný za řešení problémů druhých lidí. 4. Mám právo změnit svůj názor. 5. Mám právo dělat chyby a být za ně odpovědný. 6. Mám právo říci "Já nevím" 7. Mám právo být nezávislý na dobré vůli druhých lidí. 8. Mám právo dělat nelogická rozhodnutí 9. Mám právo říci : "Já ti nerozumím". 10. Mám právo říct: "Vidím to jinak". 11. Mám právo sám se rozhodnout, zda budu jednat asertivně nebo ne. Soubor zásad asertivního chování: 1. Učme se kontrolovat svoje emoce 2. Respektujme a tolerujme i osobnost druhého. 3. Stručně a upřímně vyjadřujme své pocity. 4. Snažme se vidět sebe i druhého reálně. 5. Pokusme se poznat stanovisko druhého. 6. Naslouchejme druhému a vyslyšme ho. 7. Važme si názorů druhých a jejich přesvědčení. 8. Nesnažme se zvítězit za každou cenu. 9. Učme se nacházet kompromis. 10. Přiznejme omyl a pokoušejme se ho napravit. 11. Uvědomme si včas,co vlastně chceme. Typy asertivity : - základní -- jednoduché, přímé a nekomplikované vyjádření pocitů, postojů. ( "To, co děláš, mi vadí a mrzí mne to".) - empatická -- obsahuje i vnímavost a citlivost vůči ostatním lidem. ( "Nedivím se, že se zlobíš. Bylo nepříjemné tady na mne tak dlouho čekat." ) - stupňovaná -- přecházíme k ní, když protějšek ignoruje naše stanoviska. ( "Už několikrát jsem ti říkala,že nemáš zapomínat domácí úkoly.Jsem nucena pozvat si do školy tvé rodiče") - konfrontativní -- k jejímu užití nás vede rozpor mezi slovy a skutky partnera. ( "Mami, prosila jsem tě, abys mi neotevírala dopisy. Opět jsi mi ho otevřela. Můžeš mi říct proč?") Některé základní asertivní techniky používané v určitých situacích: Elementární dovednosti komunikace: Jde o jednodušší komunikativní dovednosti, kdy cvičíme jasnost, otevřenost a upřímnost komunikace mezi účastníky ( dovednost vyjadřovat své pocity bez agrese, ironie, podceňování osobnosti partnera, úzkosti, dovednost požádat o laskavost bez pocitů viny, či emociálního vydírání, navázání, udržení a ukončení hovoru ) - technika "volné informace" -- usnadňuje rozhovor, učí nás naslouchat a hovořit o sobě bez přehnaného ostychu. - technika "sebeotevření" -- vyjádření svých vlastních zkušeností, "výher a proher" . Prosazení ( odmítnutí požadavku ): Podstatou dovednosti je taktika prosazení oprávněného požadavku či odmítnutí toho, co považujeme za nesprávné, nebo toho, "čeho je na nás už příliš" - technika "asertivního ne" -- nácvik odpovědi ne na nepřijatelné požadavky bez pocitu viny. Odmítat je nutno jasně, klidně, bez afektu, ale rozhodně. Vyrovnání se s kritikou : - technika "negativní aserce" -- učí souhlasit s oprávněnou kritikou, příjmat naše chyby a omyly ( aniž bychom se museli omlouvat ) tím, že jednoznačně souhlasíme s kritikou našich skutečných negativních kvalit. Umožňuje posouzení vlastního chování bez obrany, úzkosti či popírání chyby, přičemž zároveň redukuje zlost a agresivitu našeho kritika. Pozitiva asertivity: - preferuje neagresivní chování - napomáhá rozvíjet zdravé sebevědomí, zvyšuje sebeúctu a seberespekt - projasňuje mezilidské vztahy, jejich otevřenost, srozumitelnost a přímost - vytváří atmosféru pro spolupráci - umožňuje předcházet a efektivně řešit konflikty - rozvíjí samostatnost v rozhodování - zvyšuje odpovědnost za vlastní chování - zvyšuje tvořivost a zdravé riskování - umožňuje být sám sebou