POBŘEŽNÍ A EOLICKÉ TVARY RELIÉFU Literatura Strahler, A. -- Strahler, A. (1999): Introducing Physical Geography. Wiley, New York, 575 s. Kapitola: Landforms Made by Waves and Wind, s. 426 - 453. 1. Úvod ˙ při proudění vzduchu vzniká na styku atmosféry a zemského povrchu smykové napětí, které vyvolává pohyb hmot na zemském povrchu; působení větru na vodní plochy -> vlnění, na povrch půdy -> eolická eroze ˙ pobřežní linie: proměnlivá kontaktní hranice mezi vodou a souší ˙ přímoří (coast) = pevnina ležící podél mořského břehu pobřeží (shore) = část pobřeží která se rozkládá mezi pobřežní linií při odlivu a linií, kam až zasahuje příboj při přílivu ˙ pobřeží v širším slova smyslu: zóna s dominantním působením pobřežních procesů, která zahrnuje: a. pásmo mělké vody podél pobřežní linie ve které se ještě uplatňuje vliv vlnění na dno, b. pláž, c. pobřežní útesy, d. pobřežní písečné duny ˙ působení mořské vody v pobřežní zóně má dvě podoby: a. vlnění, b. působení přílivu/odlivu ˙ zátoka = vodní plocha částečně chráněná okolní pevninou před přímým působením mořského vlnění ˙ estuárium = typ říčního ústí do moře nálevkovitého tvaru; v prostoru estuária dochází k míchání sladké a slané vody -> specifické ekosystémy 2. Geomorfologické účinky vlnění ˙ nejdůležitějším modelačním činitelem pobřeží je mořský příboj -- eroze (abrazní terasa, pobřežní útes), transport, akumulace (pláž, předbřežní val) ˙ orbitální pohyb vodních částic při vlnění -- vlna postupuje, vodní částice zůstávají na místě ˙ hloubkový dosah vlnění je cca 50 m ˙ vlna se při svém postupu v mělké vodě láme Strahler&Strahler obr. 17.1 s.430 2.1 Pobřežní útesy (klif) ˙ pobřeží vlivem příboje ustupuje (zejména pobřeží budované nezpevněnými sedimenty) -> vzniká pobřežní útes (klif, abrazní srub) Strahler&Strahler obr. 17.2 s.430 Strahler&Strahler obr. 17.3 s.431 ˙ v místě působení vln vzniká v útesu abrazní výklenek ˙ pobřežní jeskyně vznikají abrazí podél puklin v pobřežním útesu ˙ eroze pobřeží postupuje selektivně podle místních rozdílů v geomorfologické hodnotě hornin ˙ tvary pobřežních útesů: skalní brány, skalní pilíře a skalní jehly ˙ abrazní terasa = mírně ukloněný skalní povrch vzniklý ústupem pobřeží abrazí Strahler&Strahler obr. 17.4 s.431 2.2 Pláže ˙ pláže -- vznikají v úsecích pobřeží se silným přínosem jemnozrnnějšího materiálu (písku až štěrku) ˙ sedimenty pláže se pohybují účinky příboje a dnového protiproudu 2.3 Transport materiálu podél pobřeží ˙ plážový drift = transport plážového materiálu podél pobřeží; vzniká při šikmém postupu vln k pobřeží ˙ pobřežní drift = pohyb plážového materiálu podél pobřeží účinkem pobřežního proudu generovaného šikmo přicházejícími vlnami ˙ litorální drift = pohyb plážového materiálu podél pobřeží vyvolaný spojeným působením plážového driftu a pobřežního driftu Strahler&Strahler obr. 17.6 s.433 ˙ písečná kosa = vzniká sedimentací materiálu unášeného litorálním driftem podél členitého pobřeží ˙ tombolo = úzká šíje spojující ostrov s pobřežím Strahler&Strahler obr. 17.7 s.433 ˙ účinky vln se koncentrují na vrcholech poloostrovů, proto dochází k jejich rychlé destrukci (abrazní srub, abrazní terasa); přilehlé zátoky se zaplňují abradovaným materiálem (kapsovitá pláž) Strahler&Strahler obr. 17.8 s.434 2.4 Litorální drift a ochrana pobřeží ˙ přínos materiálu na pláž větší než odnos -> dochází k přirůstání pláže a postupu pobřežní linie do moře; odnos materiálu z pláže větší než přínos -> pláž se zužuje a pobřežní linie ustupuje směrem do pevniny ˙ snížení přínosu sedimentů řekami (přehrady) znamená degradaci až zánik pláže ˙ ochrana pláží se provádí stavbou příčných hrází zachytávajících sedimenty unášené litorálním driftem Strahler&Strahler obr. 17.9 s.434 3. Vliv přílivu a odlivu ˙ změna výšky hladiny moře vyvolaná slapovými jevy (přílivem a odlivem) způsobuje vznik střídavých proudů (příliv -- proud směřuje k pobřeží, odliv -- proud směřuje do moře) ˙ přílivové a odlivové proudy jsou nejsilnější v zátokách a estuáriích Strahler&Strahler obr. 17.11 s.435 3.1 Sedimenty uložené přílivem/odlivem ˙ střídavé proudy v zátokách s úzkým ústím jsou rychlé a zabraňují zanesení zátoky litorálním driftem ˙ proudy unáší velké množství jemnozrnného materiálu v suspenzi (prach a jíl) ˙ zanášení zálivů a estuárií přílivovým proudem vede k vytvoření slaného pobřežního mokřadu Strahler&Strahler obr. 17.12 s.436 ˙ slané mokřady bývají často rekultivovány (odvodněny) za účelem získání nové půdy 4. Geomorfologické typy pobřeží ˙ důležitým faktorem vývoje pobřeží je směr tektonických pohybů nebo kolísání hladiny oceánu: - klesající pobřeží - stoupající pobřeží ˙ dalším kritériem klasifikace pobřeží je způsob rozšiřování pevniny: - sopečnou činností - růstem říční delty - růstem korálových útesů Strahler&Strahler obr. 17.13 s.437 4.1 Klesající pobřeží ˙ klesající pobřeží zahrnuje dva typy: - riové pobřeží - fjordové pobřeží ˙ riové pobřeží vzniklo zvýšením hladiny moře nebo poklesem pevniny, takže byla zatopeny dolní úseky říčních údolí ˙ fjordové pobřeží vzniklo podobným způsobem jako riové, ale v tomto případě byla mořem zatopena údolí prohloubená údolními ledovci 4.2 Stoupající pobřeží ˙ stoupající pobřeží jsou plochá a mírně ukloněná ˙ moře je na velkou vzdálenost od pobřežní čáry velmi mělké, takže vlnění zasahuje až na dno a vlny hrnou směrem ke břehu velké množství materiálu ˙ předbřežní val -- vzniká akumulací písku v místech kde se vlny lámou ˙ bariérový ostrov = předbřežní val vystupující nad hladinu; bariérové ostrovy bývají dlouhé i několik desítek km ˙ laguna = úzký pruh mělké vody mezi bariérovým ostrovem a pobřežím Strahler&Strahler obr. 17.14 a 17.15 s.437, 438 4.3 Říční delty a vulkanická pobřeží ˙ delta je jeden z typů říčního ústí do moře, který vzniká v důsledku náhlého poklesu unášecí rychlosti řeky při jejím ústí do nádrže stojaté vody ˙ sedimenty delty jsou vytříděné podle velikosti -- nejdříve se ukládá písek, nejdále do moře je unášen jíl ˙ při míchání sladké vody se slanou dochází ke spojování částic jílu do agrargátů, které pak rychle sedimentují Strahler&Strahler obr. 17.16 s.439 Strahler&Strahler obr. 17.17 s.439 ˙ podél vulkanického pobřeží vzniká nová pevnina ukládáním pyroklastik do mořské vody nebo ochlazováním lávových proudů tekoucích do moře 4.4 Pobřeží s korálovými útesy ˙ vzniká činností organizmů -- korálů a řas ˙ korály rostou v rovníkových a tropických šířkách mezi 30° s.š. a 25° j.š. a vyžadují teplotu vody nad 20°C; korály rostou v malých hloubkách v čisté a dobře provzdušněné vodě ˙ typy korálových útesů: - pobřežní (lemové) - bariérové - atoly Strahler&Strahler obr. 17.18 a 17.19 s. 439 4.5 Vyzdvižená pobřeží a abrazní terasy ˙ pobřežní terasa -- vzniká rychlým tektonickým zdvihem pobřeží a vynořením abrazní terasy ˙ opakovaný zdvih pobřeží vede ke vzniku stupňoviny pobřežních teras indikujících původní průběh pobřežní čáry ˙ vyzdvižená pobřeží jsou častá zejména podél okrajů Tichého oceánu, kde je silná tektonická aktivita vázaná na konvergentní desková rozhraní Strahler&Strahler obr. 17.20 a 17.21 s.441 5. Eolické pochody ˙ vítr je významným exogenním činitelem v případě následujících podmínek: - povrch půdy není zpevněn vegetačním krytem - geologické podloží je budováno sypkými, jemnozrnnými materiály - povrch půdy je suchý ˙ tyto podmínky jsou splněny v aridních a semiaridních oblastech; výjimku tvoří pobřežní duny lemující pláže (na pobřeží eolické pochody i v humidních oblastech) 5.1 Větrná eroze ˙ vítr vykonává dva druhy geomorfologické práce: - abraze - deflace ˙ abraze -- vítr unáší částice prachu nebo písku, které naráží na skalní povrchy nebo na povrch půdy; abraze působí pouze v malých výškách nad zemí (zhruba 1 -- 2 m) ˙ abraze vytváří různé mikrotvary skalních povrchů (jamky, dutiny, žlábky, hřibovité skalní útvary, ...) ˙ deflace -- odvívání částic z povrchu půdy; nejvíce náchylné k deflaci jsou půdy a sypké, nezpevněné sedimenty (pláže, suchá říční koryta, mladé ledovcové uloženiny) tvořené jemnými částicemi ˙ selektivní deflace způsobuje odnos jemnějších částic a zanechává na místě hrubé úlomky -- vzniká pouštní dlažba Strahler&Strahler obr. 17.22 s.444 ˙ deflační deprese = mělká sníženina oválného půdorysu vzniklá odvíváním jemnozrnných materiálů 5.2 Prachové bouře ˙ prachová bouře = oblak prachu unášený turbulentním prouděním vzduchu; vertikální rozsah prachového oblaku až stovky m ˙ prachové bouře vznikají i v humidních oblastech na půdách devastovaných nadměrným zemědělským využíváním ˙ v 1 km^3 vzduchu může být rozptýleno při prachové bouři až 1000 t prachu Strahler&Strahler obr. 17.23 s.445 6. Písečné duny ˙ písečná duna = jakákoliv vyvýšenina tvořená pískem a modelovaná činností větru; aktivní písečné duny neustále mění svůj tvar působením větru ˙ písečné duny vznikají v blízkosti zdrojových oblastí pískových zrn -- výchozy pískovcových vrstev, pláže, ... ˙ písečná duna se stabilizuje když je porostlá vegetací, zanikne zdroj písku nebo když se změní charakter proudění vzduchu 6.1 Typy písečných dun ˙ Srpovité duny (barchany) -- izolované písečné vyvýšeniny srpovitého tvaru, které mají okraje zahnuté po směru větru. Strahler&Strahler obr. 17.24 a 17.25 s.446 ˙ příčné duny -- vznikají tam, kde je dostatečný přísun pískového materiálu, takže jednotlivé barchany splývají a vytváří zvlněný povrch ˙ písečné moře = rozsáhlá oblast pokrytá příčnými dunami Strahler&Strahler obr. 17.26 s.447 ˙ hvězdicovité duny -- rozsáhlé písečné elevace které mají v půdorysu tvar hvězdy s několika cípy; duna se skládá z několika ramen, která radiálně směřují ke středu duny Strahler&Strahler obr. 17.27 s.447 ˙ parabolické duny -- mají srpovitý tvar jako barchany, ale jejich okraje jsou ohnuty směrem proti větru Strahler&Strahler obr. 17.28 a 17.29 s. 448 ˙ podélné duny -- dlouhé, úzké písečné hřbety orientované paralelně s převládajícím směrem větru; dosahují délky až několik km Strahler&Strahler obr. 17.31 s.449 ˙ typy pouští -- klasifikačním kritériem je charakter povrchu, zejména zrnitost materiálu: - hamada - reg - serir - erg 6.2 Pobřežní duny ˙ pobřežní duny -- vytváří různě široký pás lemující mořská nebo jezerní pobřeží, která mají vyvinutou písečnou pláž ˙ bariéra z pobřežních dun chrání přílivovou oblast (slaný pobřežní mokřad) před účinky příboje za bouří Strahler&Strahler obr. 17.32 s.450 7. Spraš ˙ spraš -- větrem vátý prachovitý sediment; spraše se vyskytují v mírných šířkách v několika velkých oblastech světa ˙ spraš je typickým sedimentem glaciálních období pleistocénu (příznivé podmínky pro rozvoj eolických procesů: krajina bez vegetace, chladné a suché zimy) ˙ spraš je nevrstevnatá a má svislou odlučnost Strahler&Strahler obr. 17.33 s.450 ˙ spraše velmi snadno podléhají stržové erozi ˙ rozsáhlé plochy spraší se nacházejí ve střední Evropě, centrální Asii, Číně, Severní Americe, Argentině ˙ v Eurasii roste mocnost spraší směrem od Z k V, příčinou je převažující západní proudění vzduchu; z. Evropa -- mocnost 1 - 2 m, Čína -- mocnost 30 m (max. až 100 m) ˙ na svazích vyvýšenin a v říčních údolích najdeme mocnější polohy spraší na závětrných svazích -- sprašové závěje ˙ na spraších vznikají zemědělsky vysoce úrodné půdy (podstatný podíl CaCO[3]) Strahler&Strahler obr. 17.35 s.451 7.1 Vyvolaná deflace ˙ vyvolaná deflace je častým jevem v semiaridních, zemědělsky využívaných oblastech ˙ problém amerického středozápadu ve 30. letech 20. stol. -- situace označovaná jako "talíř plný prachu"; polopouště sz. Indie a Pákistánu -- povrch půdy soustavně narušován pasením dobytka