STRUKTURNÍ TVARY RELIÉFU Literatura Strahler, A. -- Strahler, A. (1999): Introducing Physical Geography. Wiley, New York, 575 s. Kapitola: Landforms and Rock Structure, s. 406 - 425. 1. Strukturní kontrola reliéfu ˙ strukturní kontrola reliéfu = stav shody mezi tvary zemského povrchu a geologickou strukturou podložního horninového tělesa ˙ strukturní tvary reliéfu ˙ geomorfologická hodnota hornin -- jednotlivé druhy hornin reagují různě na působení exogenních geomorfologických činitelů ˙ geomorfologická hodnota horniny určuje stupeň její odolnosti vůči zvětrávání a odnosu; je to veličina relativní (zejména je závislá na klimatu) ˙ geomorfologická hodnota horniny je rovněž ovlivněna jejím rozpukáním, propustností pro vodu a rozpustností ˙ horniny s velkou geomorfologickou hodnotou tvoří vyvýšeniny, horniny s malou geomorfologickou hodnotou sníženiny Strahler&Strahler obr. 16.1 s. 409 ˙ úložné poměry hornin 1.1 Směr a sklon strukturních prvků ˙ strukturní prvky hornin (sedimentární vrstvy, plochy foliace, pukliny) zaujímají různou polohu v prostoru ˙ poloha strukturních prvků se definuje pomocí jejich směru a sklonu Strahler&Strahler obr. 16.2 s. 410 ˙ strukturní prvky se měří geologickým kompasem 2. Reliéf na horizontálně uložených horninách ˙ kaňony ˙ tabulové planiny, strukturní terasy ˙ tabulové hory (mesas), svědecké vrchy ˙ skalní města Strahler&Strahler obr. 16.3 s. 410 Strahler&Strahler obr. 16.4 s. 411 3. Reliéf na ukloněných horninách ˙ kuesta -- čelní svah (escarpement), týlový svah; sklon vrstev do 7° ˙ homoklinální hřbet -- sklon vrstev 7 - 40° ˙ kozí hřbety -- sklon vrstev nad 40° ˙ klesty a homoklinální hřbety jsou sklonově asymetrické hřbety, kozí hřbety jsou sklonově symetrické Strahler&Strahler obr. 16.9 s. 414 3.1 Vývoj odvodňování na mírně ukloněných horninách ˙ pobřežní nížina ˙ konsekventní, subsekventní, resekventní a obsekventní toky ˙ konsekventní toky sledují generelní sklon terénu (např. na pobřežních nížinách směr sklonu sedimentárních vrstev); subsekventní toky ústí kolmo do konsekventních a sledují směr vrstev; pobočky subsekventních toků: resekventní toky -- tečou po směru sklonu vrstev, obsekventní toky -- tečou proti směru sklonu vrstev 4. Reliéf na zvrásněných horninách ˙ plastická deformace hornin vede ke vzniku pánví, kleneb a vrás 4.1 Tvary vzniklé na klenbách ˙ typy kleneb: - klenby s jádrem z vyvřelých hornin - klenby tvořené vyklenutými usazenými horninami - solné klenby - exfoliační klenby Strahler&Strahler obr. 16.8 s. 413 Strahler&Strahler obr. 16.11 s. 414 ˙ tvary na částečně erodované klenbě: sklonově asymetrická říční údolí, klesty, homoklinální a kozí hřbety 4.2 Reliéf vrásových pohoří ˙ jednoduchá a složitá vrásová pohoří -- jednoduchá vrásová pohoří mají přímé osy vrás; složitá vrásová pohoří mají osy vrás zvlněné ve vertikálním směru, což vede k brachyantiklinální a brachysynklinální stavbě ˙ příkrovová pohoří ˙ průlomové údolí = údolí spojující dvě sníženiny přes pásmo vyššího terénu (např. údolí spojující dvě synklinální sníženiny přes antiklinální vyvýšeninu) ˙ inverze reliéfu = stav vývoje reliéfu kdy synklinální struktury tvoří vrcholky vyvýšenin a antiklinální struktury dna sníženin 5. Reliéf na rozlámaných horninách ˙ zlomový svah = konstruovaný tvar vzniklý přímo pohyby ker zemské kůry po zlomech Strahler&Strahler obr. 16.16 s. 416 ˙ svah na zlomové čáře = svah vzniklý na zlomové ploše, oddělující dvě kry s rozdílnou geomorfologickou hodnotou hornin; svah vznikl jako výsledek rychlejšího odnosu méně odolných hornin ˙ složený zlomový svah = svah vzniklý částečně pohybem ker po zlomech a částečně obnažením zlomové plochy selektivním odnosem ˙ faceta = trojúhelníková svahová plocha vznikající erozním rozčleněním zlomových svahů ˙ hlavní rysy svahů vázaných na zlomy: - velký sklon - přímý průběh - nezávislost svahu na geomorfologické hodnotě hornin - hluboce zaříznutá údolí tvaru V porušující svah - časté prameny při úpatí - vznik hrazených jezer - seismická aktivita 4. Tvary na ostatních geologických strukturách 4.1 Obnažené batolity ˙ batolity obnažené erozně-denudačními pochody vystupují na zemskému povrchu jako vyvýšeniny (členité vrchoviny), což je dáno velkou odolností vyvřelin ˙ monadnock = vyvýšenina budovaná extrémně odolnou horninou, která vyčnívá nad okolní zarovnaný povrch Strahler&Strahler obr. 16.20 s. 418 ˙ odlehlík = zbytek denudovaného vyššího terénu v rozvodních částech terénu, který vyčnívá nad okolní zarovnaný povrch 4.2 Tvary vznikající rozrušováním vulkánů ˙ rozdílný morfologický vývoj stratovulkánů a štítových vulkánů Strahler&Strahler obr. 16.22 s. 419, obr. 16.25 s. 422 Strahler&Strahler obr. 16.26 s. 423 5. Geologická struktura a tvar říční sítě ˙ říční síť se přizpůsobuje zejména následujícím strukturním prvkům: zlomové linie, směr vrstev sedimentů, puklinové systémy, sklon povrchu ukloněných ker, směr antiklinál a synklinál, klenba ˙ typy říční sítě: - stromovitá (dendritická) náhodné uspořádání směru odvodňování, chybí usměrnění řek geologickou strukturou; horizontálně uložené sedimenty nebo masivní vyvřeliny bez puklin a zlomů - paralelní hlavní toky běží rovnoběžně, přítoky se napojují pod ostrými úhly; hustá síť paralelně běžících zlomů nebo paralelně probíhající vrásy - radiální toky tečou na všechny strany z jednoho centra; vulkanické kužely, klenby - mřížovitá řeky tečou ve dvou na sebe kolmých směrech, jeden směr výrazně převládá; jednoduchá vrásová pohoří, ukloněné kry se střídáním odolných a méně odolných vrstev - pravoúhlá řeky tečou ve dvou na sebe kolmých směrech, oba směry jsou rovnocenné; zlomy a puklinové systémy - prstencovitá obloukovitě probíhající hlavní toky a krátké kolmo k nim postavené pobočky; centrální erodované části kleneb se střídání odolných a méně odolných vrstev - dostředivá krátké toky směřující do jednoho bodu; krátery a kaldery vyhaslých sopek, kotliny