Než doopravdy začneme: n Zapalte si kahany. Každý půlstůl si vezme jedno podložní sklíčko a kápne na něj MALOU kapku fyziologického roztoku. V ní vyžíhanou kličkou rozmíchejte jeden z kmenů. Půlstůl nejdále od tabule rozmíchá K, druhá polovina téhož stolu L, dále M a N, P a Q, R a S (kmen S bude zpracovávat půlstůl nejblíže k tabuli). Pořádně to rozmíchejte v.kapce a roztáhněte do plochy. Kahan zhasněte. Během výkladu nám to výhodně uschne. n Udělejte POUZE TOTO, nepokračujte v barvení – to budeme dělat až po výkladu! NA STOPĚ PACHATELE Díl druhý: Pachatelem je streptokok Mikrobiologický ústav uvádí Dříve než začneme, malý testík… n Které jsou klinicky významné G+ koky? Stafylokoky, streptokoky, enterokoky n Jak odlišíme stafylokoky od jiných G+ koků? Pozitivní katalázou a růstem na 10 % NaCl n Které testy spolehlivě odliší S. aureus? Koaguláza, clumping faktor, hyaluronidáza. n Co nám může pomoci orientačně? Hemolýza, barva kolonií, velikost shluků. Příběh první n Pan Hmoždinka je kutil. Pracoval v dílně, když se uvolnila těžká fošna se svěrákem a spadla mu na nohu. Vznikla velká tržná rána, navíc znečištěná. Pana Hmoždinku odvezli do nemocnice. Ránu chirurgicky ošetřili, ale objevily se vysoké horečky a příznaky sepse. Při reoperaci byl zjištěn zánět svalových obalů (fascií) s nekrózou. Bohužel, veškerá péče nepomohla: noha nakonec musela být amputována. Kdo je vinen? n Vinen je Streptococcus pyogenes strepto = v řetízcích, pyo-genes = hniso-tvorný n Streptococcus pyogenes je známý jako původce angíny (akutní tonsilitidy). Způsobuje ale také hnisavé záněty tkání. Na rozdíl od abscesů, často působených stafylokoky, jde zde spíše o flegmony. n Kromě angin má také na svědomí spály, spálové angíny a erysipel – růži. Jde o kmeny produkující tzv. erythrogenní toxin (erythros = řecky červený) n Pokud je bakterie sama napadena určitým bakteriofágem, stává se „masožravým streptokokem“ – „meat eating bug“ – náš případ. Příběh druhý n Mladá paní Erika během těhotenství příliš nedbala na těhotenské prohlídky. V porodnici se objevila až při samotném porodu. Porod proběhl bez komplikací. Brzy se však u dítěte objevily příznaky sepse s respiračním selháním. Včasnou léčbou se podařilo dítě zachránit, stále však není jisté, jestli není zasažen mozek a dítě nebude mít následky. Kdo za to tentokrát může? Bystří studenti si všimnou druhového jména a-galactiae, tedy bez-mléčný. Tato bakterie opravdu způsobuje záněty mléčné žlázy s poruchou tvorby mléka, avšak většinou je to u krav. Příběh třetí n Klučíka Jindru škrábe v krku a nelepší se to. Že by angína? Jenže angína je zánět mandlí, a jemu mandle „vyndali“, i ty „nosní“ (adenektomie) a dokonce i ty krční (tonsilektomie). n Rodiče s Jindrou zašli k doktorce, ať mu napíše antibiotika. Doktorka ale rozhodla – nejdřív výtěr z krku, a pak se uvidí. Pozvala si Jindru za tři dny, až už měl výsledek. Nasadila Jindrovi penicilin, a ten brzy zabral. Kdo může za Jindrovy potíže? n Takzvaným „non-A-non-B“ streptokokům tak říkáme proto, že nepatří ani do skupiny A (ve které je Streptococcus pyogenes) ani do skupiny B (kde je S. agalactiae a některé zvířecí streptokoky). n Nezpůsobují tak často angíny, ale spíše faryngitidy – záněty hltanu. Často však mohou být přítomny v krku bez klinických potíží. n Stejně jako u angín je u citlivých kmenů lékem volby penicilin; makrolidy jen u alergiků. Příběh čtvrtý n Paní Božena, důchodkyně nemá slezinu – vyňali jí ji před léty po autonehodě. n Před několika dny začala být „nachlazená“, nevěnovala tomu pozornost, ale teď se její stav zhoršil, takže ji dcera dovezla do nemocnice, kde ji hospitalizovali na infekčním oddělení s podezřením na zánět mozkových blan n Díky včasnému nasazení antibiotik se její stav zlepšil a za dva týdny se uzdravila. Zločincem je v tomto případě n Streptococcus pneumoniae, čili „pneumokok“. Dříve se mu říkalo Diplococcus pneumoniae, netvoří totiž řetízky, ale jen dvojice. Také není ideálně kulatý, má spíše lancetovitý (kopíčkovitý) tvar. (To si zapamatujte, pana profesora potěší, když to budete vědět. J) n V malém množství se nachází i ve farynzích zdravých osob. Jinak je ale původcem zánětů plic, paranasálních dutin, středního ucha, a také původcem sepsí a meningitid. Takhle tento zločinec vypadá Příběh pátý n Pan Srdínko má už dlouho dobu potíže se srdcem, které si dokonce vyžádali operaci, při které mu byla do srdce voperována umělá srdeční chlopeň. n Před měsícem měl ošklivý zubní kaz, a dost dlouho trvalo, než našel čas zajít k zubaři. n Nyní se mu zhoršily srdeční potíže natolik, že musel být hospitalizován. Byla stanovena diagnóza endocarditis lenta. Kdo je tentokrát pachatelem? n Ústní streptokoky, viridující streptokoky, alfa streptokoky, v laboratoři dokonce můžete zaslechnout slovo „alfíci“ – všechny tyto pojmy označují skupinu streptokoků, které na krevním agaru viridují; obvykle se ovšem myslí „ty ostatní kromě pneumokoka“. n Jsou normální součástí mikroflóry ústní dutiny a částečně i faryngu. I za fyziologických okolností se neustále v malém množství dostávají do krve. Malér je, když se jich tam dostane hodně najednou a když narazí na terén, kde se uchytí. Vegetace na chlopni Udělejme si v nich pořádek Jak vypátrat viníka? n I dnes si zopakujme kriminalistické metody, které jsme se naučili na jaře: n Přímé metody jsou mikroskopie, kultivace, biochemické identifikační metody, průkaz antigenu, průkaz DNA, pokus na zvířeti apod. n Přímé metody aplikujeme na vzorek (přímý průkaz ve vzorku) nebo na kmen (identifikace izolovaného kmene) n Nepřímé metody jsou ty, kterými prokazujeme protilátky Popis pachatelů (diagnostika) – 1 n Mikroskopie: grampozitivní koky n Kultivace: na KA kolonie šedé až bezbarvé, většinou drobné, větší kolonie má Streptococcus agalactiae n Hemolytické vlastnosti: některé viridují, některé částečně či úplně hemolyzují n Nerostou na KA s 10 % NaCl, ani na Slanetz-Bartleyově či žluč-eskulinové půdě. Jsou však (spolu s enterokoky) rezistentní na aminoglykosidy. Popis pachatelů (diagnostika) – 2 n Biochemické testy: kataláza i oxidáza negativní, biochemicky lze rozlišit jednotlivé druhy zejména u viridujících n Antigenní analýza může naopak pomoci spíše u hemolyzujících streptokoků. Používá se systém dle Lancefieldové – teoreticky zahrnuje všechny streptokoky, ale mnohé viridující nedisponují žádným antigenem v tomto systému. Skupiny mají písmena A, B, C, E, F, G a další. Fotografie z databáze zločinců Odlišení od ostatních podezřelých (diferenciální diagnostika 1) n Gramovo barvení odhalí všechny bakterie, které nepatří mezi grampozitivní koky. n Pozitivní kataláza od streptokoků odliší stafylokoky n Růst na SB a ŽE půdě odhalí enterokoky, které jsou také všechny pozitivní v takzvaném PYR-testu, kdežto streptokok je pozitivní jen jeden, a to zrovna takový, kterého si málokdo s enterokokem splete (o něm bude řeč dále) Rozlišení podezřelých streptokoků (diferenciální diagnostika 2) n Při rozlišování streptokoků hodnotíme nejdříve hemolýzu –streptokoky členíme na viridující, hemolyzující (částečně či úplně) a ahemolytické n Pneumokoka od ostatních viridujících poznáme pomocí pozitivního optochinového testu, testu rozpustnosti ve žluči a dalších n S. pyogenes se od ostatních hemolytických pozná pozitivním bacitracinovým a PYR testem n S. agalactiae se zase pozná pozitivním CAMP testem – o všech těchto testech viz dále Schematicky: Neznámá bakterie Úkol 1: Defilé podezřelých (barvení kultur podle Grama) n Obarvěte podle Grama osm podezřelých kmenů (pro zopakování: natřít, nechat uschnout, fixovat plamenem, poté barvit: Gram 30 s, Lugol 30 s, alkohol 15 s, voda, safranin 60 s, voda, osušit, imerzní obj.) n Jednoho podezřelého vyloučíte snadno: bude to G- tyčinka. Další tři podezřelí budou G+ koky a spolehlivě je tedy mikroskopií nedokážete rozlišit… Musíte postupovat dál Úkoly 2 a) a 2 b): dopadení streptokoka n V úkolu 2a odhalíme stafylokoka katalázovým testem (kolonie vmícháme do kapky peroxidu vodíku). Pokud šumí, je to stafylokok n V úkolu 2b odhalíme enterokoka tím, že roste na Slanetz-Bartleyho půdě. Pozor, v protokolu se píše o půdě žluč eskulinové, kterou jsme ke stejnému účelu používali v době tvorby protokolů. Obě půdy jsou prakticky rovnocenné. Úkol 3: Shromáždění otisků prstů – popis kolonií streptokoků na KA n Pečlivě si prohlédněte a popiště zbylé kmeny streptokoků. Prohlédněte si i ostatní kmeny, všimněte si, jak moc se jejich kolonie liší od streptokoků. Popisovat je však nemusíte. n Popište všechny vlastnosti kolonií a zvlášť si všímejte těch vlastností, které odlišují stretptokoky od ostatních grampozitivních koků a rozlišují je navzájem (absence pigmentu, hemolytické vlastnosti) Pneumokok: jak pojmout podezření, aneb Než přejdeme k úkolu 4 n Pneumokoka odlišíte optochinovým testem – viz další obrazovka. n Podezření však můžete pojmout, když: n mikroskopicky vidíte lancetovité diplokoky n kultivačně jsou kolonie ploché, penízkovité až miskovité, někdy s centrálním vyvýšením n někdy naopak jsou kolonie výrazné, hlenovité to jsou kmeny s výraznou tvorbou pouzdra (zpravidla velmi virulentní) Úkol 4a): Optochinový test n Klasický test k odlišení pneumokoka od ústních streptokoků. Pneumokok je citlivý na antibiotikum optochin, ústní streptokoky jsou rezistentní. (Optochin se dnes už nepoužívá léčebně, zůstal tedy jen v diagnostice) Úkol 4b): Druhové určení ústního streptotkoka n Jen blázen (nebo badatel, což je někdy totéž) by druhově určoval ústního streptokoka z ústní dutiny nebo krku. Proč to činit, když je v těchto místech běžnou flórou? n Na druhou stranu, máme-li kmen z hemokultury či likvoru, je jeho určení na místě. U viridujících streptokoků nemá smysl snažit se o antigenní analýzu, zato, jak jsme se již dozvěděli, velice dobře lze použít biochemické určení. n V našich podmínkách je to STREPTOtest 16 STREPTOtest 16 – jak odečíst n První reakcí je opět VPT n Druhou až devátou reakcí je opět první řádek v dvojřádku n Obdobně desátou až sedmnáctou reakcí je druhý řádek v dvojřádku Dnes už to nebudeme dělat společně jako minule, určitě už to zvládnete sami J Obzvlášť obávaný pachatel: pyogenní streptokok. Jak na něj? n Bacitracinový test je stejný jako optochinový, jen se použije jiné antibiotikum. Mimochodem, bacitracin se míchá s neomycinem a vzniká velmi oblíbené antiseptikum – totiž n PYR test je provedením podobný oxidázovému. Na kolonie se umístí reakční ploška proužku. Počká se deset minut a přikápne se činidlo. Pozitivní je červené zbarvení. Bacitracinový test A přichází druhý: Streptococcus agalactiae – 1 n Mnohé bakterie tvoří hemolyziny n Pokud na agar působí dva hemolyziny, může být jejich působení synergické nebo antagonistické. n Příkladem synergismu je CAMP faktor Str. agalactiae a beta lyzin Staphylococus aureus n Nelze jej použít k diagnostice zlatého stafylokoka – ne každý totiž produkuje beta lyzin! Používá se tedy jen v dg. streptokoků Streptococcus agalactiae – 2 n Na agar se naočkuje testovaný kmen a kolmo k němu laboratorní kmen zlatého stafylokoka n V případě pozitivity vidíme zesílenou hemolýzu ve tvaru dvou troujúhelníků, anebo, poetičtěji, motýlích křídel Hemolytičtí pachatelé – shrnutí Úkol 5: proveďte PYR test, odečtěte ostatní dva testy z misek a učiňte závěr Latexová aglutinace – demonstrace Místo videa si prohlédněte obrázky Léčba: spravedlivý trest zločinci n Zločinné stafylokoky potrestáme vhodným antibiotikem. U streptokoků je stále lékem volby klasický Flemingův penicilin, u závažných tkáňových infekcí případně v.kombinaci s.aminogylosidy. Makrolidy se používají u prokázané alergie na penicilin, mezi léky další volby patří doxycyklin, ko-trimoxazol, ampicilin a další. Vankomycin je rezervní, zatím stoprocentně účinné atb (žádná zóna = chyba, nejde o streptokoka) Jak odečítat testy citlivosti (Zařazeno po zkušenostech z minulého týdne) Úkol 6: účinnost uloženého trestu n Odečtěte difusní diskový test – změřte zóny a porovnejte s referenčními zónami n Opět: horší patogen (pyogenní streptokok) je citlivější než mírnější patogeny n Také si všimněte, že testy jsou provedeny na MH agaru s krvinkami nebo na krevním agaru. Na prostém MH agaru totiž většina streptokoků roste špatně nebo vůbec. Ovšem v diagnostice se to nedá využít, protože některé streptokoky vyrůst mohou! Test citlivosti na stretpokoky Citlivost streptokoků na antibiotika n Obrázek demonstruje studii u 1615 branců, provedenou v roce 2003 n Jak je vidět, lékem volby zůstává penicilin Streptococcus pyogenes je ještě horší, než jste možná čekali n Už víte, že S. pyogenes způsobuje angíny, spály, erysipel, flegmóny. To nejhorší však ještě čeká: I po té, co sám zmizí z organismu, může po něm zbýt děsivé dědictví! Protilátky proti němu kolují v krvi… a omylem se místo na streptokoky vážou na některé struktury organismu. Tím vzniká akutní glomerulonefritis či revmatická horečka. Bystří studenti si vzpomněli, že už o tom slyšeli… ASLO: způsob, jak zjistit, kolik protilátek vlastně v krvi koluje n Pomocí testu ASLO zjistíte, zda je přítomna normální protilátková odpověď, nebo přemrštěná automimunita s rizikem vývoje glomerulonefritidy nebo revmatické horečky n Test ASLO se provádí zpravidla po prodělané streptokokové infekci. Průkazem protilátky se nesnažíme prokázat infekci (o té víme), ale zjistit, zda dochází k vývoji autoimunity. Nejde tedy vlastně o nepřímý průkaz, přestože prokazujeme protilátky. ASLO: princip (opakování) Úkol 7: Odečtěte panel ASLO n Pozor! Každý pacient jen jeden řádek, hodnoty ředění jsou uvedeny na lístečcích, které máte na stole a zde: n Panel se odečítá naležato. Obsahuje pozitivní kontrolu a sedm pacientů. Nashledanou při dalším dílu!