NA STOPĚ PACHATELE Díl sedmý: Anaerobní pachatelé Mikrobiologický ústav uvádí Opět začneme testíkem… n Které jsou klinicky významné G+ koky? Stafylokoky, streptokoky, enterokoky n A které klinicky významné G+ tyčinky? Např. listerie, koryneformní tyčinky, bacily n Které bakterie rostou na Endově půdě? Enterobakterie, Vibrionaceae a nefermentující n Které gramnegativní na Endu nerostou? Například kampylobaktery, helikobaktery, hemofily, neisserie, legionely a mnoho dalších Testík pokračuje… n Které půdy se používají na enterobakterie? Např. Endova, XLD, MAL, CIN a další n Jak poznáte nefermentující od enterobakterií? Nefermentující nefermentují glukózu, např. Hajnova půda zůstává celá červená n Jaká je typická mikroskopie u neisserií? Gramnegativní diplokoky, intraleukocytární n Jaká je u neisserií a branhamel OXI a INAC? Oxidáza pozitivní u obou, INAC u branhamel A testík ještě pokračuje… n Které cukry štěpí která patogenní neisserie? Gonokok štěpí jen glukózu, meningokok glukózu a maltózu n Co se kultivuje na BCYE a co na BG půdě? Na BCYE legionely, na BG bordetelly n Proč má Brucella melitensis své jméno? Podle ostrova Malta, kde žijí ovce a kozy n Jaký je nejběžnější průkaz francisel? Nepřímý – například aglutinací v panelu Úvod: Mikulecké pole trochu jinak Mikulecké pole hluboko zorané Nejedno Clostridium tetani v tom poli je schované V poli je schované zalezlé ve spoře Čeká až syneček nějaký to pole zas pooře… Ještě než začneme… n …měli bychom si cosi uvědomit. Doteď (P1 až P6) jsme si povídali o bakteriích, na které není třeba nijak zvlášť myslet. n Klinik prostě pošle vzorek „na kultivaci“, a ono z něj „něco vyroste“. n S tím už je ale KONEC! Dál už nás čekají jen mikroby, pro které tohle neplatí. Takže: n Pokud chce klinik, aby byl jeho vzorek prověřen na přítomnost anaerobů, mykobakterií či aktinomycet, musí to uvést na průvodce. Musí se užít speciální postupy. n U dalších původců (třeba spirochet či chlamydií) se navíc zpravidla odebírá sérum a provádí se nepřímý průkaz n To si pamatujte hlavně pro budoucí praxi. Zkoušku třeba nějak uděláte – ale tohle byste si měli umět uvědomit třeba i za dvacet let. Příběh první n Mustafa, kosovský Albánec, se rozhodl, že navštíví svého bratrance v sousední vesnici. Pole, přes které se vydal, již mělo být odminováno. Přesto se jedna nevybuchlá mina ještě našla. Střepina, špinavá od bláta, se Mustafovi zasekla hluboko do stehna. n Za několik dní byl Mustafa přijat do jedné z.polních nemocnic. Stehno měl zduřelé a při poklepu byl slyšitelný zvuk praskajících bublinek. Mustafa byl hned operován. Viníkem je tentokrát n Clostridium perfringens, jeden z původců plynaté sněti (spolu s C. novyi, C. septicum aj.) n Plynatá sněť je typické válečné onemocnění. Může se však vyskytnout i v dobách míru, například při živelných pohromách n Klostridia plynatých snětí – respektive jejich enterotoxiny – se také uplatňují jako patogeny ve střevě Vznik plynaté sněti Nekrotizující enterokolitida – i to může způsobovat C. perfringens Příběh druhý n Pan Kostečka ležel už třetí týden v nemocnici pro bakteriální zánět kostní dřeně. Zánět mu léčili klindamycinem, linkosamidovým antibiotikem. Náhle pan Kostečka dostal těžký průjem. Na oddělení zrovna neměli metronidazol, a tak sáhli po staré metodě: dali panu Kostečkovi vypít ampulku vankomycinu, antibiotika, které se normálně podává pouze injekčně, protože se nevstřebává ze střeva. Viníkem je Příběh třetí n Paní Raková byla přijata pro horečnatý stav a intenzivní bolesti břicha n Zobrazovací metody ukázaly na absces malé pánve. Ukázaly však také nádor na děložním čípku – později se ukázalo že jde o karcinom n U paní Rakové se naštěstí podařilo operačně vyřešit nejdříve absces a poté i nádor, byť za cenu provedení hysterektomie. Metastázy se naštěstí neobjevily. Viníkem je Připomeňme si, za jakých podmínek rostou jaké bakterie Co jsme znali doteď Nyní si přidáme další čtyři skupiny Společné charakteristiky nesporulujících anaerobů Klostridia – přehled Tetanus Ještě jednou tetanus Trismus (křeč čelistních svalů) Botulismus Typický vzhled jazyka při botulismu Defilé zločinců: C. botulinum (vlevo), C. perfringens (vpravo) Jak pátrat po těch divných týpcích z Anaerobní čtvrti - I n Mikroskopie: Má větší význam než u aerobů, vzhledem k morfologické různorodosti n Kultivace: Je nutno zajistit anaerobiózu pomocí anaerostatů či anaerobních boxů. U tekutých půd postačuje přelití parafinem. Používá se VL (viande levure) bujón, VL krevní agar a různé speciální půdy n Biochemie: kataláza a oxidáza většinou negativní, možné vzájemné rozlišení biochemicky, i analýza plynů chromatogafií (jsou biochemicky aktivní) n Antigenní analýza a nepřímý průkaz se v diagnostice anaerobů příliš nepoužívají Jak pátrat po těch divných týpcích z Anaerobní čtvrti - II n Pokus na zvířeti se používá u tetanu a botulismu. U tetanu se myš svíjí v křeči, u botulismu jsou naopak patrné parézy. Poznámka k mikroskopii anaerobů: různé tvary anaerobů n Studenti někdy zaměňují spóru (útvar, který je neprobarvený, resp. jen slabě se rýsují jeho okraje) a ztluštění tyčinky (které se vyskytuje u některých tyčinek, které jsou nesporulující a zpravidla gramnegativní). n U skutečných sporulujících mikrobů má význam sledovat umístění spór. U Clostridium tetani je spóra terminální (na konci umístěná) Bacteroides Poznámka ke kultivaci anaerobů: Jak získat anaerobiózu n Mechanicky – VL bujony přelijeme parafinovým olejem n Fyzikálně – v anaerobním boxu se nahradí vzduch směsí anaerobních plynů, vháněných z bomby n Chemicky – v anaerostatu se [n ] z organických kyselin tvoří vodík a CO[2 ]n v druhé fázi na palladiovém katalyzátoru reaguje vodík s kyslíkem za vzniku vody, takže se kyslík spotřebovává Přelévání VL-bujonů parafinem Anaerobní box Anaerostat (uvidíte ho ještě jednou) Úkol 1: mikroskopie vzorků Úkol 2: mikroskopie kultur n Obarvěte podle Grama podezřelé kmeny (pro zopakování: natřít, nechat uschnout, fixovat plamenem, poté barvit: Gram 30 s, Lugol 30 s, alkohol 15 s, voda, safranin 60 s, voda, osušit, imerzní obj.) n Rozlišíte bakterie podle tvaru a typu buněčné stěny. Pro vzájemné rozlišení musíte samozřejmě pokračovat dál Ú3: Anaerostat ano, je tu znovu: Anaerostat jiné provenience Úkoly 4 a 5 Otisky prstů (kultivace) n Zjistěte, kde co roste, a to co roste, popište. n Všimněte si, že anaerobní bakterie rostou často v drobných, nepravidlených koloniích, které mají někdy výběžkaté okraje. Typický je pro ně také značný zápach. Úkol 6: Biochemické rozlišení n Používají se různé testy, v našich podmínkách především ANAEROtest 23 Lachema. Úkol 7 – testy antibiotické citlivosti n Antibiotická citlivost se u patogenních neisserií určuje na půdách, na kterých jsou schopny růst, tj. nikoli na MH agaru, ale zpravidla na VL krevním agaru n Lékem volby u většiny anaerobů je opět klasický penicilin. Rezistentní je však rod Bacteroides (v užším slova smyslu – rody Prevotella a Porphyromonas, které se z něj kdysi odštěpily, jsou citlivé) Typické citlivosti n Typické je, že mnohé anaeroby jsou rezistentní na vankomycin. Zároveň jsou přitom citlivé na „slabší“ antibiotika, jako je penicilin či metronidazol (na snímku) Tabulka zón citlivosti – doplnit!!! Ilustrační foto Úkol 8 – průkaz tvorby lecitinázy Úkol 9: Průkaz toxinu pokusem na zvířeti n Prohlédněte si videoklip, zabývající se pokusem na zvířeti. Povšimněte si zejména použité pokusných myší pro průkaz tetanu a botulismu Nashledanou při dalším dílu!