NA STOPĚ PACHATELE Díl desátý: Pachatelé houbovití Mikrobiologický ústav uvádí Opět začneme testíkem… n Jaké je složení G+ buněčné stěny? Peptidoglykan (murein), řetěžce kys. teichoové n Jaké je složení G- buněčné stěny? Tenká vrstva mureinu, nad ní vnější membrána n Co obsahuje buněčná stěna mykobakterií? Mykolové kyseliny, proto je hydrofobní n Jaké jsou tvarové možnosti bakterií? Koky, kokotyčinky, tyčinky, vláknité tyčinky až vlákna, spirochety, beztvaré (mykoplasmata) Testík pokračuje… a končí n Které jsou klinicky významné spirochety? Borrelie, treponemata a leptospiry n Které testy se používají ve screeningu syfilis? Netreponemové – RRR, treponemové - TPHA n Které testy se užívají ke konfirmaci syfilis? FTA-ABS, ELISA, Western blotting, popř. PCR n Které testy se užívají k diagnostice borrelií? ELISA jako základ, Western blot ke konfirmaci Příběh první n Ellen se trápila. Její přítel jí vyčítal, že s ním nechce spát. Ve skutečnosti ji přítel přitahoval, jenže pokaždé, když se milovali, začalo ji to „tam dole“ nepříjemně svědit. n Což o to, už byla za svou gynekoložkou, a ta jí předepsala vaginální čípky. Čípky však pomohly jen na chvíli. n Ellen se už doopravdy naštvala. Změnila gynekologa. Nový gynekolog, vyslechnuv její příběh, pochopil, že lokální terapie nebude stačit. Až celková terapie vyhnala původce jejích potíží nejen z pochvy, ale i ze střevního rezervoáru. Tím její potíže pominuly. Viníkem byla Příběh druhý n Pan Leopold byl archivář. Celé dny trávil ve vlhkém a zaprášeném archivu. Postupně začal čím dál více pokašlávat. Chvíli se už obával, jestli snad nemá tuberkulózu, ale tuberkulóza to nebyla. Po zjištění pravé příčiny jeho potíží začaly Leopoldovy potíže ustupovat – pomalu, ale jistě. Viníkem zde byl n Aspergillus niger, neboli kropidlák černý n Kropidláky napadají častěji lidi oslabené, mohou však napadnout i člověka zdravého. Často se aspergilóza vyskytuje jako profesní onemocnění lidí, pracujících ve vlhkých, zaprášených provozech, kde neustále poletují různé plísňové spóry. Kropidlák černý Obecná charakteristika hub Houby a zdraví Některé jedovaté velké houby Klinicky významné houby Povrchové mykózy 1 Povrchové mykózy 2 n Odběry: šupiny z kůže, ústřižky nehtů, vlasů apod.; vždy je potřeba odebrat vzorek tak, aby bylo zachyceno místo, kde je zánět aktivní, a zároveň nezachytit kontaminace; doporučuje se i povrchová desinfekce (likvidace kontaminant z povrchu kůže) n Vlastní diagnostika: mikroskopická (nález vláken ve tkáni) a kultivační. Mikroskopická je důležitější – vykultivovat lze kontaminaci. n Léčba je zpravidla lokální (masti, šampony) Někteří původci Systémové mykózy 1 Systémové mykózy 2 Někteří původci Rod Candida 1 Rod Candida 2 Rod Candida 3 Někteří další zločinci Houby: nejběžnější diagnostické metody n Mikroskopie: Stačí nativní preparát. Při Gramově barvení se zvláště kvasinky barví modře. Existují i speciální mykologická barvení. n Kultivace využívá nejčastěji Sabouraudova agaru, nejběžnějšího mykologického média. Dále se používají různé chromogenní půdy. n Průkaz antigenu se provádí např. u rodu Candida (průkaz mananových antigenů u podezření na fungémii) n Nepřímý průkaz se stává čím dál důležitější, například u aspergilů Úkol 1: Popis kolonií na krevním agaru. Popište kmeny I až IV n Přestože používáme pro houby speciální půdy, mnohé houby rostou i na bakteriologických půdách. A nejen to: některé, hlavně kandidy, volí rafinovaně podobu téměř nerozeznatelnou od kolonií bakteriálních n Rozeznat kolonie kandid od kolonií stafylokoků je někdy obtížné. Pomoci může vůně (po chlebu či burčáku); když nepomůže nic jiného, volíme zpravidla nátěr (mikroskopii) Úkol 2: Gramovo barvení I až IV n Gramovým barvením jasně odhalíme, co je kvasinka, a co (jaká) bakterie. Mimochodem, pokud by šlo jen o odlišení kvasinek, stačil by nativní preparát či jednoduché barvení. n Pokud však mikrobiolog v praxi váhá např. mezi stafylokokem, kvasinkou a ještě gramnegativní nefermentující tyčinkou , je Gramovo barvení na místě k vyjasnění celé situace. Úkol 4 – difúzní diskový test citlivosti na antimikrobiální látky n Až na výjimky platí, že antibakteriální látky jsou u mykotických onemocnění… ehm… zkrátka na houby J n Obdobně, antimykotika nepůsobí na naprostou většinu bakteriálních agens n Tento fakt si můžeme demonstrovat ve čtvrtém úkolu n Všimněte si, že houby nekultivujeme na MH, ale na Sabouraudově agaru Než přejdeme k úkolu 5: Co jsou to vlastně chromogenní půdy? n CHROMOGENNÍ půdy obsahují látku, která je původně nebarevná (chromogen) n Barevnost se objeví jen při specifické reakci (odštěpení substrátu) n Půda může obsahovat více chromogenů s.navázanými substráty specifickými pro různé bakterie nebo houby n FLUOROGENNÍ půdy jsou principiálně podobné, ale s fluorescenčním barvivem Úkol 5 – chromogenní půda při diagnostice kandid n Používají se různé chromogenní půdy. Některé odliší pouze Candidu albicans od ostatních, jiné rozliší vzájemně několik druhů kandid. n Budeme provádět pouze úkol 5 b, neboť Candiselect nemáme k dispozici. Na CHROMagaru je C. albicans zelenavá, C. tropicalis modrá, C. glabrata hladká růžová a C. krusei drsná růžová. Úkol 6 – biochemická identifikace kvasinek n Tak jako bakterie, i kvasinky (ne však vláknité houby) se dají identifikovat biochemicky. (Však ostatně i použití chromogenní půdy je založeno na selektivním štepení různých substrátů.) n Pokuste se určit předložené kmeny pomocí přiloženého návodu a porovnání s tabulkou. Úkoly 7 a 8 – mikroskopie a kultivace vláknitých hub n Diagnostika vláknitých hub se poněkud liší od diagnostiky kvasinek. Povšimněme si některých rozdílů: n Mikroskopie tu má větší význam. Lze pozorovat různé typy spor a konidií n Vzhled výsledků kultivace je značně odlišný, jak na Sabouraudově agaru, tak případně i na agaru krevním. Některé z nich, zejména dermatofyty, rostou velmi pomalu. To kvůli nim se Sabouraudův agar nalévá do zkumavek. n Biochemické rozlišení se u nich, na rozdíl od kvasinek, neuplatňuje. Úkol 9 – nepřímý průkaz mykóz n Jednou z mnoha možností, jak jej provádět, je mikroprecipitace v.agaru. Probírali jsme ji už v tématu J.07. Precipitační linie se tvoří mezi důlkem s antigenem a důlkem s.protilátkou. Nashledanou při dalším dílu!