[Další] [Předchozí] [Předchozí – na konec] [Na konec] [Výše]
Reálná funkce jedné reálné proměnné, stručně funkce jedné proměnné, je zobrazení z do . Zobecněním tohoto pojmu je zobrazení z n (n ≥ 2) do , které se nazývá funkce více proměnných.
Cílem této kapitoly je naučit se určovat pro funkci dvou a více proměnných její definiční obor a graf. Přestože tato kapitola jako jediná neobsahuje žádnou matematickou větu, je svým zaměřením na geometrii v 2 a 3 fundamentální.
Definice 1.1. Nechť M n, n ≥ 1,M≠. Zobrazení f : M se nazývá reálná funkce n reálných proměnných a množina M se nazývá definiční obor této funkce a značí se (f).
|
Z předchozí definice vyplývá, že po formální stránce funkce f : M je množina uspořádaných dvojic [x,y] M , x = [x1,…,xn] (tj. relace na M ), která má následující vlastnosti:
1. x M, y .
2. Ke každému bodu x = [x1,…,xn] M existuje právě jedno číslo y (bod prostoru ) tak, že [x,y] f.
Obraz bodu x = [x1,…,xn] M v zobrazení f, tj. reálné číslo y takové, že [x,y] f, označujeme f(x) nebo f(x1,…,xn) a nazývá se hodnota funkce f nebo také funkční hodnota v bodě x = [x1,…,xn].
Z definice funkce více proměnných vyplývá, že tato funkce je jednoznačně určena udáním jejího definičního oboru (f) a předpisem, kterým je každému bodu x = [x1,…,xn] (f) přiřazena funkční hodnota f(x). Pokud je předpis dán vzorcem a není udán definiční obor funkce, pak definičním oborem rozumíme množinu všech bodů x n, pro něž má tento vzorec smysl.
Pro n = 2 budeme místo f(x1,x2) psát f(x,y) a pro n = 3 místo f(x1,x2,x3) píšeme f(x,y,z).
Příklad 1.1. i) Zobrazte v rovině definiční obor funkce
Rovnice + x2 = 1 je rovnicí elipsy se středem v bodě [0,2] a poloosami délek a = 1 a b = 2, rovnice x2 + y2 − 6x = 0 je rovnicí kružnice se středem v bodě [3,0] a poloměrem r = 3, neboť tuto rovnici lze převést na tvar (x − 3)2 + y2 = 9. Množina všech bodů [x,y] 2 splňující výše uvedené nerovnosti, tj. definiční obor funkce f, je znázorněna na vedlejším obrázku. Je to uzavřená množina v 2.
ii) Zobrazte v rovině definiční obor funkce
Řešení. Definičním oborem funkce arccos je interval [−1,1], první sčítanec je tedy definován pro [x,y] splňující nerovnosti
tj.
iii) Zobrazte v rovině definiční obor funkce f(x,y) = ln(y ln(y − x)).
Řešení. Logaritmovaný výraz musí být kladný, musí být tedy splněna nerovnost y ln(y − x) > 0, která je ekvivalentní dvojici nerovností
iv) Zobrazte definiční obor funkce f(x,y) = arcsin + arcsin(1 − y).
Řešení. Definičním oborem funkce arcsin je interval [−1,1]. Proto musí být splněny podmínky:
a zároveň −1 ≤ 1 − y ≤ 1, tj. y [0,2]. Celkem tedy
Pro funkci dvou proměnných, tj. n = 2, je grafem funkce množina bodů v trojrozměrném prostoru. V příkladech, se kterými se zde setkáme, to bude vždy nějaká trojrozměrná plocha. K získání názorné představy, jaký je tvar a průběh této plochy, nám pomohou řezy rovinami z = 0, y = 0, x = 0 (což jsou rovnice souřadných stěn xy,xz,yz, viz obr. 1.3 ) a rovinami s nimi rovnoběžnými.
Pojem vrstevnice funkce lze samozřejmě analogicky definovat i pro funkce n proměnných, n ≥ 3, zde však ztrácíme názorný „geografický“ význam. Chápeme-li graf funkce dvou proměnných jako reliéf krajiny, pak vrstevnice funkce na úrovni c je množina všech bodů s nadmořskou výškou rovnou c, tj. náš pojem vrstevnice je totožný s geografickým významem tohoto slova.
Příklad 1.2. i) Pomocí vrstevnic a řezů rovinami xz,yz zobrazte graf funkce f(x,y) = .
Řešení. Vrstevnice funkce na úrovni k > 0 jsou dány rovnicemi
Řez rovinou yz, tj. x = 0, dává z = = y. Řezem je lomená čára s vrcholem v počátku daná rovnicí z = y. Podobně řez rovinou y = 0 dává z = x. V obou případech je řezem lomená čára s vrcholem v počátku o rovnici z = y, resp. z = x, viz obr. 1.5 , 1.6 . (V terminologii technického kreslení a zobrazovacích metod se vlastně jedná o průmět do svislých souřadných nárysen, tj. nárys a bokorys.)
Na základě získaných výsledků již můžeme říci, že grafem funkce z = je rotační kužel s vrcholem v počátku a hlavní osou z, nacházející se v poloprostoru z ≥ 0, viz obr. 1.10. Na tomto obrázku je znázorněn i dolní kužel, který je grafem funkce z = −.
ii) Zobrazte v 3 graf funkce f(x,y) = + , a,b > 0.
Řešení. Podobně jako v předchozím příkladu jsou vrstevnice dány rovnicemi
iii) Zobrazte v 3 definiční obor funkce f(x,y,z) = ln(−z2 −x2 −y2 + 1).
Řešení. Logaritmická funkce je definována jen pro kladná čísla. Proto musí být −z2 − x2 − y2 + 1 > 0, tj. x2 + y2 + z2 < 1, a tedy
Příklad 1.3. i) Načrtněte v rovině vrstevnice funkce z = e .
Řešení. Vrstevnice funkce mají rovnici c = e a odtud lnc = . Označíme-li nyní lnc = k, postupnými úpravami dostáváme
Z poslední rovnice je již vidět, že vrstevnicemi dané funkce pro c≠1 jsou kružnice se středem S = [,0] = [,0] a poloměrem r = = procházející počátkem, avšak bez počátku (neboť pro bod [0,0] není funkce definována). Pro c = 1 dostáváme 0 = , tj. x = 0, vrstevnicí dané funkce pro c = 1 je tedy osa y (bez počátku).
ii) Načrtněte vrstevnice funkce z = x−y + x − y.
Řešení. Nejprve se zbavíme ve vyjádření funkční závislosti absolutních hodnot. Provedeme diskusi v jednotlivých kvadrantech.
Ia) x ≥ 0,y ≥ 0,x ≥ y ⇒ z = x − y + x − y = 2(x − y).
Ib) x ≥ 0,y ≥ 0,x < y ⇒ z = x − y − x + y = 0.
II) x < 0, y ≥ 0, (zde vždy x ≤ y) ⇒ z = −x − y − x + y = −2x.
Obdobným způsobem získáme vyjádření funkční závislosti bez absolutních hodnot ve zbývajících dvou kvadrantech a jako výsledek obdržíme situaci znázorněnou na obr. 1.12. Protože pro libovolná [x,y] 2 platí nerovnost x − y≥y−x (zdůvodněte proč), je vždy f(x,y) ≥ 0, tj. pro c < 0 je fc = . Pro c ≥ 0 načrtneme v jednotlivých sektorech křivku x−y + x − y = c a pro c = 0,1,2,3 je výsledek znázorněn na obr. 1.13 .
Cvičení
1.1. Zobrazte v rovině definiční obory funkcí:
a) z = | g) z = |
b) z = | h) z = arccos |
c) z = ln(x + y) | i) z = |
d) z = | j) z = |
e) z = arcsin − | k) z = ln[xln(y − x)] |
f) z = + | l) z = |
1.3. Pomocí vrstevnic a řezů rovinami xz,yz načrtněte v prostoru grafy funkcí:
a) z = 2 − x − y | c) z = | d) z = (x2 − y2) |
e) z = | b) z = x2 + y2 | f) z = 2 − |
1.4. Určete definiční obory funkcí:
a) u = | f) u = ln(xyz) |
b) u = + + | g) u = |
c) u = | h) u = |
d) u = arccos | i) u = arcsin + arcsiny + arccos |
e) u = | j) u = ln(−x2 − y2 + 2z) |
∗
Většina učitelů ztrácí čas tím, že klade otázky, jejichž cílem je zjistit, co žák neumí, zatímco pravé umění tázat se spočívá v tom, že má odhalit, co žák umí nebo je schopen umět. (A. Einstein)
∗
[Další] [Předchozí] [Předchozí – na konec] [Na začátek] [Výše]