Geografie turismu Přednáška č. 5, 6 zdroje turismu – potenciál krajiny pro turismus (lokalizační, selektivní a realizační předpoklady) Výchozí tezí přednášky je předpoklad existence vztahu mezi charakterem určité kvality prostředí (krajina) a výskytem cestovního ruchu v ní. Zdroje turismu (v české odborné literatuře označované spíše jako lokalizační předpoklady) mohou být v širokém slova smyslu pojímány jako hmotné objekty přírodní nebo antropogenní povahy, jež mají: § jednak potenciál poskytnout příležitost k turismu, § jež mohou být zároveň přeměněny ve zdroj určité ekonomické hodnoty. Hmotná (fyzická) forma zdroje / lokalizačního předpokladu (např. existence konkrétního svahu vhodného pro sjezdové lyžování) však není dostatečnou podmínkou vzniku turismu: 1. první podmínkou je nutnost subjektivního ocenění tohoto potenciálu ze strany společnosti; taková identifikace a ocenění určitých prvků prostředí za zdroje / lokalizační předpoklady turismu je přitom závislá na množství faktorů, k nimž patří např.: - ekonomická úroveň, - individuální názory a postoje, - percepce, - politické podmínky, - technologický pokrok, - …; 2. druhou bezpodmínečnou podmínku tvorby zdroje turismu pak představuje doplnění dalších skutečností a služeb, které teprve umožňují uspokojení (saturaci) lidských potřeb, tzn. umožňují vlastní využití zdroje v rámci turismu (umožňují jeho vlastní spotřebu). Škála služeb a skutečností / podmínek, které je nutné doplnit bývá označována jako tzv. realizační předpoklady (podmínky) turismu. Jinými slovy lze konstatovat, že skutečný zdroj (lokalizační předpoklad) turismu vzniká až prostřednictvím kombinace: § určité výchozí kvality, § schopnosti a touhy člověka tuto kvalitu využít. K popisu výše naznačených souvislosti se v geografii turismu využívá koncept lokalizačních, realizačních a selektivních předpokladů. Zdroje / lokalizační předpoklady turismu K lokalizačním podmínkám se řady ty podmínky, které mají z prostorového hlediska výrazné lokalizační vazby, vlivy. Pokud budeme vycházet z tradičního genetického (tzn. podle původu jednotlivých podmínek) členění podmínek cestovního ruchu, potom k lokalizačním podmínkám patří: § Přírodní předpoklady Obecné poznámky k přírodním předpokladům: - přírodní prostředí do značné míry představuje limitující faktor rozvoje turismu na daném místě, a to zejména tím, že určuje kvalitu přírodního prostředí a tím i jeho vhodnost pro využití v turismu (potenciál krajiny pro cestovní ruch); - přírodní podmínky mají z hlediska vlivu na turismus relativně neměnný (tj. trvalý) charakter; přitom je nutné uvést, že jejich vliv může být jak kladný, tak i záporný; - z dlouhodobého hlediska mohou být komponenty přírodního prostředí (a tím i jejich vliv na turismus) ovlivněny člověkem, a to jak v kladném tak i záporném smyslu; Důležité komponenty přírodního prostředí uvažované v souvislosti s turismem: - reliéf krajiny (kritéria hodnocení: nadmořská výška, výšková a horizontální členitost, sklon reliéfu, výskyt zajímavých geomorfologických prvků, …); - klima (kritéria hodnocení: horizontální zonálnost → koncentrace turismu v subtropickém pásu, teplota, srážkové poměry → podíl v podobě sněhu, počasí, sluneční svit, …); - vodstvo (kritéria hodnocení: podzemní vody / výstup pramenů → lázeňství, povrchové vody → moře a další velké vodní plochy, vodní toky → vodáctví, …); - rostlinstvo / flóra (menší význam: les a jiné rostlinné formace, …); - živočišstvo / fauna (menší význam: specifické formy turismu → lov, rybolov, …) § Kulturněhistorické předpoklady Obecné poznámky ke kulturněhistorickým předpokladům: - svým charakterem se odlišují od přírodních předpokladů, neboť vznikly činností člověka a na rozdíl od areálového nebo liniového uspořádání přírodních atraktivit se vyznačují spíše rozmístění bodovým; - jejich význam a využitelnost se zvyšuje, jsou-li lokalizované v prostorech funkčně využívaných také jinými formami turismu (např. historické město u mořského pobřeží); v tomto smyslu kulturněhistorické objekty v turisticky atraktivních oblastech většinou plní funkci sekundárního / doplňujícího činitele; - v menším počtu případů pak kulturně-historické podmínky svou specifičností a výjimečností plní funkci primárního činitele a určují charakter turismu v daném regionu (např. antické památky v Řecku a Itálii, egyptské pyramidy apod.). Důležité komponenty kulturněhistorického rázu uvažované v souvislosti s turismem: - kulturně-historické památky (architektonické památky, technické památky, národně-historiclé památky, …); - kulturní zařízení a kulturní akce (muzea, galerie, divadla, koncerty, vědecké kongresy → vědecký turismus, …); - sportovní akce (významné sportovní akce jako mistrovství světa, Olympiáda, …); - současná činnost člověka vytváří stále nové objekty, které se stávají cílem poznávání a tudíž i turismu; každý seznam možných kulturněhistorických předpokladů je nutně nekompletní. Další poznámky (komplikace) ke zdrojům / lokalizačním předpokladům turismu § zdroje nejsou statické v čase – tzn. že důsledkem změn životního stylu, nástupu nových spotřebních trendů a kulturních hodnot může být také přehodnocení zdrojů / lokalizačních předpokladů turismu; § zdroje jsou využívány různým způsobem různými sociálním skupinami (multiple use) – např. venkovská krajina bývá kromě turistických / volnočasových aktivit primárně využívána také k - zemědělství, - lesnictví, - bydlení atd. Důsledkem toho je zájem geografů a ostatních sociálních věd o studium takovéhoto vícenásobného, překryvného „land use“ různých oblastí. Vzájemný vztah různých typů činností v určitém území přitom může být: - konfliktní, - kompatibilní. Výše naznačenými skutečnostmi (dynamika v čase, vztahy různých činností v prostoru) se však geografie turismu zabývá jen poměrně okrajově. Při studiu zdrojů / lokalizačních předpokladů turismu je dodnes do značné míry kladen důraz hlavně na poněkud zjednodušující popisy a soupisy lokalizačních předpokladů. „Klasický“ postup hodnocení zdrojů / lokalizačních předpokladů turismu – fáze: - soupis zdrojů, - typologie zdrojů (na základě různých proměnných) = rozdělení všech sepsaných zdrojů do skupin na základě určitého znaku – např. kvalita, přírodní charakter, antropogenní charakter, pozitivní / negativní působení z hlediska rozvoje turismu apod., - vymezení regionů vhodných na základě přítomnosti určitého typu zdrojů k určité aktivitě, respektive k určitému typu turismu, respektive s určitým potenciálem pro rozvoj turismu. Základem výše uvedeného přístupu je snaha o přesnou kvantifikaci potenciálních přínosů jednotlivých prvků – možné postupy přibližují na konkrétních příkladech tab. 1, 2, 3, 4 a 5; velikost celkového potenciálu pro rozvoj turismu je ukázána v tab. 6. Výstupem uvedeného postupu v podstatě je rajonizace (regionalizace) území pro účely turismu. Snahy o celkový soupis rekreačních zdrojů mohou být sice považovány za přežitek, nicméně jejich význam spočívá v tom, že žádná jiná disciplína než geografie nenabízí tak ucelené a celistvé hodnocení vztahů v rámci rekreace a turismu. Tab. 1: Vliv teploty vzduchu na rozvoj CR +-------------------------------------------------------------------------------+ | | Bodová hodnota | | Počet dní v roce |-------------------------------------------------| | | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | |-----------------------------+--------+--------+-------+-------+-------+-------| |s teplotou nad 0^o C | pod 220| 220-260|261-280|281-290|291-300|nad 300| |-----------------------------+--------+--------+-------+-------+-------+-------| |s teplotou pod 0^o C | pod 60| 65-74| 75-84| 85-104|105-145|nad 145| |-----------------------------+--------+--------+-------+-------+-------+-------| |s teplotou nad 15^o C | pod 40| 40-60| 61-80| 81-100|101-125|nad 125| |-----------------------------+--------+--------+-------+-------+-------+-------| |s teplotou nad 25^o C | pod 20| 20-29| 30-39| 40-49| 50-65| nad 65| |-----------------------------+--------+--------+-------+-------+-------+-------| |s nejvyšší teplotou pod 0^o C| pod 30| 30-39| 40-49| 50-59| 60-70| nad 70| +-------------------------------------------------------------------------------+ Pramen: Mariot, P. 1983. Tab. 2: Vhodnost sněhové pokrývky pro CR +--------------------------------------------------------------------------------------------+ | | Bodová hodnota | | Počet dní se sněhovou pokrývkou v roce |------------------------------------------------| | | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | |-------------------------------------------+-------+-------+-------+-------+--------+-------| |v souvislých intervalech delších než 10 dnů| pod 50| pod 50| 50-80| 81-100| 81-100|nad 100| |-------------------------------------------+-------+-------+-------+-------+--------+-------| |maximální počet souvislých dnů v roce | pod 50| 50-90| 91-120| 91-120| 121-150|nad 121| +--------------------------------------------------------------------------------------------+ Pramen: Mariot, P. 1983. Tab. 3: Vhodnost slunečního svitu pro CR +-------------------------------------------------------------------------------+ | Trvání slunečního | Balová hodnota | | svitu v hod. v |---------------------------------------------------------| | průběhu roku | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | |---------------------+--------+---------+---------+---------+---------+--------| |v teplém půlroce |pod 1100|1100-1200|1201-1300|1301-1400|1401-1500|nad 1500| |---------------------+--------+---------+---------+---------+---------+--------| |v studeném půlroce | pod 400| 400-449| 450-499| 500- 549| 550-600| nad 600| +-------------------------------------------------------------------------------+ Pramen: Mariot, P. 1983. Tab. 4: Stupeň lesnatosti území +--------------------------------------------------------------------------------------------+ | Lesnatost území | Rozpětí lesnatosti (v %) | Stupeň lesnatosti | |------------------------------+--------------------------------+----------------------------| |velmi malá | 0 – 10| 1| |------------------------------+--------------------------------+----------------------------| |Malá | 11 - 25| 2| |------------------------------+--------------------------------+----------------------------| |Střední | 26 - 45| 3| |------------------------------+--------------------------------+----------------------------| |Velká | 46 - 70| 4| |------------------------------+--------------------------------+----------------------------| |velmi velká | 71 a více| 5| +--------------------------------------------------------------------------------------------+ Pramen: Papánek, F., 1974. Poznámka: někteří autoři (Michal, I., 1970, Slavíková, D., 1977, Mariot, P., 1983) při hodnocení vhodnosti území z hlediska využitelnosti lesa pro rekreační účely doplňují tyto údaje o členitost lesních okrajů. Realizační předpoklady / podmínky turismu Spektrum činností a služeb, jimiž je nutné existující zdroj / lokalizační předpoklad doplnit, aby byl z hlediska turismu funkční, je velmi široké. Mezi tyto tzv. realizační předpoklady cestovního ruchu (někdy bývá používán i termín materiálně-technická základna) lze zařadit především následující skutečnosti (viz též obr. 1): § obecnou a turistickou infrastrukturu – do této kategorie lze zařadit dopravní a ostatní technickou infrastrukturu - obecně jde o: - zajištění dostupnosti turistických destinací (automobilová, letecká, železniční doprava) → překonání prostorového oddělení zdrojů a turistů, - napojení destinací na rozvody technických sítí (vodovod, elektřina, plyn a další technické sítě, telekomunikace, …); § vlastní turistická (přijímací) zařízení a služby (někdy též tzv. doprovodná turistická infrastruktura) – do této skupiny patří především různé kategorie: - stravovacích zařízení (restaurace, kavárny, …), - ubytovacích zařízení (rozlišit lze hotely, penziony, kempy, individuální rekreační objekty – chaty a chalupy atd.); § zábavná a sportovní zařízení – skupina zahrnuje zejména různá kulturní, rekreační a sportovní zařízení umožňující využití volného času v příslušné destinaci (kluby, diskotéky, sportovní infrastruktura – vleky, lanovky, sjezdovky, značené stezky, cyklostezky, …); § širší kontext: další turistické služby – sem patří např.: - zprostředkovací služby (cestovní operátoři a cestovní kanceláře zajišťující prodej tzv. turistických produktů koncovým klientům), - organizační zázemí (marketing, informační kanceláře, průvodcovské služby, …), - široká skupina dalších služeb šíře či úžeji související s cestovním ruchem (např. opravny sportovních potřeb, benzínky, horská služba, záchranná služba, údržba veřejné zeleně, …). Obr. 1: Postavení realizačních předpokladů v rámci konceptu turistického produkčního systému Převzato z / pramen: Hall, C. M., Page, S. J. 2002. (s. 105, tab. 3.4) Z uvedeného přehledu vyplývá, že vlastní lokalizační předpoklad / zdroj je jen malou, nutnou výchozí podmínkou cestovního ruchu, k jeho komerčnímu využití vede dlouhá cesta a nutnost doplnění řady scházejících služeb a podmínek. Realizační podmínky turismu lze ještě kromě výše uvedené klasifikace členit např. na podmínky: § v širším smyslu – v tomto pojetí k nim patří všechny hmotné prostředky, které se podílejí na tvorbě a realizaci služeb pro účastníky cestovního ruchu bez ohledu na jejich organizační začlenění a bez ohledu na podíl turistů (účastníků turismu) při využívání těchto služeb; do této skupiny patří např.: - veřejná doprava, - benzínové pumpy, - letecké spoje, - ubytovací služby, - restaurace, - … Podstatné však je, že všechna tato zařízení kromě turistů slouží i jiné klientele; § v užším smyslu – v tomto případě mezi realizační předpoklady turismu patří pouze ty hmotné prostředky, které slouží výlučně potřebám turismu – jde např. o cestovní kanceláře, informační kanceláře, osobní horská dopravní zařízení (tj. vleky a lanovky) atd. Vazbu poptávky (turisté) a nabídky (zdroje) lze analyzovat i prostřednictvím pojmů (konceptu) produkce a spotřeba. Při jejich aplikaci dojdeme k závěru, že výše popsané spojení turistů a zdrojů prostřednictvím doplnění realizačních podmínek není dostatečné. Podle tohoto úhlu pohledu totiž po doplnění široké škály turistických služeb musí ještě následovat: § tvorba tzv. turistického produktu, tedy něčeho, co lze prodat potenciálnímu návštěvníkovi („balíček“ sestávající z ubytování, zajištění cesty do destinace, programu v destinaci, fakultativních výletů z destinace apod.); § takto vytvořený turistický produkt pak musí být ještě nabídnut (marketing, propagace, …) a následně prodán cílovému spotřebiteli (tedy turistovi). Zdroj / lokalizační předpoklad turismu je tímto způsobem komodifikován, je z něho vytvořeno tržní zboží → proto hovoříme o tzv. komodifikaci turismu. Tomuto problému bude věnována větší pozornost v rámci kapitoly „Nabídka a poptávka v turismu“ (např. souvislost mezi konceptem komodifikace a jeho intenzitou z hlediska rozlišení mezi masovými a postfordistickými formami turistické spotřeby apod.). Intenzita využití zdrojů turismu – selektivní předpoklady Selektivní předpoklady mají vliv především na intenzitu účasti obyvatelstva na turismu. Pakliže tedy potenciál krajiny (lokalizační předpoklady spolu s realizačními) vyjadřuje způsobilost území poskytnout podmínky pro rozvoj turismu, selektivní podmínky vyjadřují způsobilost obyvatel těchto podmínek využít a zúčastnit se turismu. Jinými slovy selektivní podmínky tedy určují, kdo a jak často se zúčastňuje turismu, tj. z kvantitativního a kvalitativního hlediska podmiňují selekci (výběr) turistů z obyvatelstva. K nejvýznamnějším skutečnostem, které ovlivňují intenzitu turismu a rekreace určitých skupin obyvatelstva patří následující faktory: § výše příjmu, § zaměstnání ve spojením s množstvím volného času, § úroveň mobility (např. vlastnictví osobního auta), § pohlaví (gender) – ženy mají kvůli domácím pracím méně volného času, § stádium v životního cyklu (vliv věku), § sociální příslušnost (spíše příslušnost ke spotřebitelské třídě), § vlivy módnosti (určitý způsob trávení volného času podléhá módním trendům apod.). → osoby s vyšší kvalifikací, s lépe placeným zaměstnáním, s přístupem k individuální dopravě a s vyšším vzděláním ve větší míře využívají svůj volný čas aktivnějším a různorodějším způsobem, a to častěji mimo své domácí prostředí; → z tohoto hlediska je zajímavá i poznámka, že zatímco z hlediska volného času působí množství času a peněz komplementárně (mám-li více peněz i času, mohu se více věnovat volnočasovým aktivitám), z hlediska jednotlivce je jejich působení opačné (vydělám-li více peněz, mám obvykle méně času). Obr. 2: Selektivní podmínky cestovního ruchu – obecné členění Pramen: Hall, C. M., Page, S. J. 2002. (s. 62, obr. 2.10) Určitou představu o množství obecných podmínek, které mohou být považovány za selektivní, může poskytnout obr. 2. Obecně lze však ještě konstatovat, že je velmi obtížné (spíše však nemožné) určit nějaké přesné pořadí významu jednotlivých selektivních činitelů. Jejich vliv je totiž velmi různorodý a silně variuje mezi jednotlivými situacemi. Z pohledu jednotlivců potom mohou účast na turismu, případně výběr typu aktivit či míst / destinací, spíše ovlivňovat některé další skutečnosti, jejichž přehled je uveden v obr. 3. Obr. 3: Selektivní podmínky cestovního ruchu – členění z pohledu jednotlivce Pramen: Hall, C. M., Page, S. J. 2002. (s. 37, tab. 2.3) Konkrétní působení některých vybraných skutečností z obr. 3 (zejména vliv genderu a věku / fáze životního cyklu) lze doložit na příkladě rozsáhlého průzkumu, který proběhl ve Velké Británii v druhé polovině 90. let (Parker, 1999) – viz obr. 4, 5 a 6. Obr. 4: Domácí volnočasové aktivity – role genderu Pramen: Hall, C. M., Page, S. J. 2002. (s. 47, tab. 2.4) Obr. 5: Sporty, hry a jiné fyzické aktivity – role genderu a věku Pramen: Hall, C. M., Page, S. J. 2002. (s. 48, tab. 2.5) Obr. 6: Mimodovní činnosti – role genderu Pramen: Hall, C. M., Page, S. J. 2002. (s. 48, tab. 2.6) MOTIVACE TURISMU Odlišný pohled na účast obyvatel / jednotlivců v turismu, respektive na výběr typů aktivit či cílových míst / destinací poskytuje výzkum motivací turismu, tedy jinými slovy výzkum toho, proč se vůbec lidé věnují rekreačním a turistickým aktivitám. K základním otázkám takového výzkumu proto patří: § proč turisté cestují? § co je nutí opouštět jejich domovy a navštěvovat jiné oblasti? § jaké faktory podmiňují jejich: - chování na cestě, - výběr cílové destinace, - itinerář cesty, - podnikané činnosti, - … Tato výzkumná agenda je v sociálních vědách v současné době na vzestupu, nicméně je jasné, že příspěvek geografů k jejímu řešení musí být nutně jen omezený – hlavní zájem o tyto behaviorální aspekty turismu vychází především z psychologie a sociologie. Výsledky výzkumu však mají velký význam i pro geografii, neboť takto nastavený široký kontext turismu pomáhá vysvětlit jeho prostorové dopady. Díky němu je možné nalézat odpovědi např. na otázky proč se rozvíjí turismus, jestli lze vysledovat souvislosti mezi skupinami turistů a určitými typy destinací apod. V dalším textu je pojem motivace používán v následujícím významu: Motivace = potřeba / skutečnost, která jednotlivce nutí / pohání k určité činnosti, která je jím chápána jako činnost přinášející uspokojení. Východisko – Maslowův hierarchický model lidských potřeb Maslowův hierarchický model lidských potřeb zůstává jednou z nejčastěji citovaných teorií motivace. Teorie sleduje princip klasifikace nebo hierarchizace individuálních potřeb, který je založen na předpokladu, že seberealizace je cíl, k němuž směřuje úsilí všech jednotlivců – viz též obr. 7. Základní myšlenkou teorie hierarchie lidských potřeb přitom je skutečnost, že teprve po uspokojení potřeb na nižší hierarchické úrovni, může být lidské jednání motivováno cíly na úrovni vyšší. Přitom je sledována následující hierarchie: § základní fyziologické potřeby - základní potřeby jako hlad, odpočinek, žízeň, zajištění přístřeší apod.; § bezpečnost – na druhé úrovni stojí podle Maslowa zajištění bezpečí (bezpečí života, zabezpečení před nepříznivými vlivy prostředí, zamezení různým rizikům aj.); § sounáležitost, vztahy – další hierarchická úroveň, která počítá se zabezpečením základních vztahů mezi lidmi, umožňuje vytvoření komunit apod; § úcta, respekt – význam této kategorie potřeb může být demonstrován např. snahou o dosažení určitého sociálního statutu, který je ostatními členy komunity respektován; § seberealizace, uspokojení – nejvyšší kategorie lidských potřeb, její realizace nastává podle Maslowa až jako poslední, po splnění všech dříve uvedených kategorií. Přitom do této kategorie spadají takové činnosti jako poznávání, učení apod., tzn. do této nejvyšší kategorie je možné zařadit i činnosti běžně spojované s turismem. Obr. 7: Hierarchie lidských potřeb (podle Maslowa) Pramen: Hall, C. M., Page, S. J. 2002. (s. 35, obr. 2.2) Z takto nastíněného modelu je proto možné vyvodit závěr, že motivace k turismu je lidskou potřebou, která se vytváří až v okamžiku, když jsou všechny veškeré předchozí nutné potřeby splněny. Tudíž její vznik je možný až po vzniku relativně velkých přebytků, a je tudíž možný až v celkově hospodářsky a kulturně rozvinuté společnosti. Tímto způsobem může být proto např. jednoznačně vysvětlena skutečnost, že turismus je v naprosto rozhodující míře generován rozvinutějšími regiony světa (MDRs, viz předchozí přednášky). Přestože Maslowův hierarchický model není ideální (předpoklad racionálního a předpověditelného lidského jednání, nereálný předpoklad úplné hierarchičnosti lidských potřeb), je užitečný v tom, že zdůrazňuje dynamický charakter lidských potřeb. Další klasifikace motivů turismu V kontextu motivací turismu však Maslowův model představuje příliš hrubé zjednodušení, proto bývají jinými autory vytvářeny podrobnější klasifikace / členění motivů, které mohou vést k turismu. Příklady jsou uvedeny v obr. 8 a 9. Z takto vytvořených velmi širokých seznamů možných motivací turismu potom jednotliví autoři zdůrazňují nebo naopak marginalizují působení některých konkrétních faktorů. Nalézt jednotný pohled je proto složité a vzhledem k nesnadnosti kvantifikace působení jednotlivých motivů snad zcela nemožné. Obr. 8: Motivace turismu (podle Kabanoffa) Pramen: Hall, C. M., Page, S. J. 2002. (s. 34, tab. 2.2) Obr. 9: Motivace turismu (podle Crandalla) Pramen: Hall, C. M., Page, S. J. 2002. (s. 33, tab. 2.1) Určitou modifikaci uvedených seznamů motivů turismu představuje Pearcův model založený na principu tzv. „volnočasového žebříčku“ („leisure ladder“, viz obr. 10), který vychází z: - Maslowova hierarchického systému, - a zároveň se snaží zohlednit dynamiku (vývoj) volnočasových potřeb člověka v důsledku stárnutí, změn zdravotního stavu, posunu v životním cyklu, sběru zkušeností, bohatnutí apod. V obr. 10 je Pearcův model aplikován na různé požadavky a potřeby různě starých lidí na uspořádání tématických / zábavních parků. Obr. 10: Model volnočasového „žebříčku“ (podle Pearce) Pramen: Hall, C. M., Page, S. J. 2002. (s. 65, obr. 2.12) Klasifikace turistů podle motivů k turismu Motivy k turismu / typ hledaného zážitku byly také základem pro provedení několika různých ovšem více nebo méně zjednodušujících klasifikací turistů. Na základě hlavního motivu zážitku lze např. podle Cohena rozlišit čtyři typy turistů: 1. Organizovaní masoví turisté = tato skupina preferuje nákup „turistického balíčku“, jejich cílem je maximálně využití nabízených fakultativních zájezdů v destinaci, jejich kontakt s hostitelskou komunitou je minimální; 2. Individuální masoví turisté = tato skupina sice využívá stejná zařízení jako organizovaní masoví turisté, nicméně má v plánu navštívit i místa, jež nejsou zahrnuta v programu cestovních kanceláří, rysem je vyšší intenzita kontaktů s hostitelskou komunitou; 3. Cestovatelé = tato skupina sestavuje plán své cesty zcela nezávisle, jejich přáním je prožít také sociální a kulturní život hostitelské komunity; 4. „Drifters“ („poutníci“) = osoby, které nehledají žádný kontakt s jinými turisty ani nevyhledávají klasická turistická zařízení (hotely, …), charakteristickým rysem je preference života uprostřed hostitelské komunity. Takto vytvořená klasifikace je velmi hrubá a zjednodušující – rozdělení spektra turistů do pouhých čtyřech kategorií vzhledem k diverzitě turistů a k rozdílům v preferencích turistů ani jinak působit nemůže. Jiný pokus představuje Plogovo rozdělení populace do tzv. psychografických typů. Tato klasifikace rozděluje turisty podle normálního rozdělení do plynulé škály mezi dvěma krajními polohami (viz též obr. 11 aplikující tuto klasifikaci na americké turisty): § psychocentrismus = úzkostliví, nesmělí, málo podnikaví turisté; § allocentrismus = podnikaví, dobrodružní, otevření, hledající nové zážitky, zvědaví turisté. K naznačeným typům amerických turistů jsou v obr. 11 v jeho spodní části přiřazeny i typické destinace. Obr. 11: Psychografické typy turistů (podle Ploga) Pramen: Hall, C. M., Page, S. J. 2002. (s. 64, obr. 2.11) Z hlediska hlavní motivace turismu lze podle některých autorů ještě s větším zjednodušením rozlišit dva základní typy turistů: - ty, kteří hledají potěšení, zábavu, odpočinek a příjemné počasí, pro něž není volba konkrétní destinace zásadním způsobem důležitá → klientela masového turismu; - ty, kteří se záměrně vyhýbají destinacím často navštěvovaným prvním typem turistů; tato skupina turistů hledá spíše skutečný cestovní zážitek, který se bude více blížit realitě a autenticitě → klientela posfordistického turismu. Uvedené kategorie však jsou: § velmi hrubé, § zároveň nejsou kategoricky výlučné, § zároveň je nelze jasně spojit ani s určitými sociálními třídami a majetkovými nebo příjmovými skupinami, s genderem, ačkoliv tyto charakteristiky mohou při jejich vymezení hrát roli. Turisté hledající zábavu mohou využívat jak levné domácí kempy tak i drahé a exklusivní karibské pláže, analogicky i hledači autenticity mohou být jak mladí stopaři s malými finančními zdroji tak i spotřebitelé drahých specializovaných dobrodružných zájezdů pro omezený počet osob na exotických místech.