Geografie obyvatelstva a sídel I Přednáška č. 1 (stručná verze) Úvod Vývoj disciplíny Zdroje dat a jejich dostupnost Geografie obyvatelstva a sídel náleží k základním disciplínám humánní geografie. V rámci její vnitřní diferenciace došlo k osamostatnění dvou oborů: § geografie obyvatelstva, § geografie sídel. Každá disciplína má svůj předmět studia, řeší vlastní úkoly a používá při výzkumu odlišných metodických přístupů. Pojítkem mezi nimi zůstává studium specifických aspektů obyvatelstva a jeho koncentrace v sídlech jako základních složek územní struktury socioekonomických regionů. / GEOGRAFIE OBYVATELSTVA Objektem studia: obyvatelstvo; Předmět studia: geografie obyvatelstva je vědní disciplína humánní geografie, která zkoumá základní znaky a zákonitosti: - vývoje, - velikosti, - rozmístění, - složení (struktury), - dynamiky prostorových struktur obyvatelstva, a to v jeho vzájemných vazbách s ostatními geografickými prvky těchto struktur. Úlohy výzkumu geografie obyvatelstva: 1. Poznání vývoje prostorových struktur obyvatelstva představuje nutnou podmínku poznání a vysvětlení populačních jevů a procesů současnosti, ale také pro stanovení jejich prognóz. Současné struktury obyvatelstva jsou bezprostředně svázané s minulým vývojem (např. současná věková struktura je výsledkem populačních procesů za posledních 100 let a bude mít vliv na průběh těchto procesů ještě dalších sto roků). 2. Velikost a rozmístění charakterizují základní kvantitativní vlastnosti prostorových struktur obyvatelstva. Vyjádřené jsou buď absolutními (počet) nebo relativními údaji (hustota obyvatelstva). Při studiu rozmístění obyvatelstva se pozornost zaměřuje na poznání regionálních rozdílů hustoty a vysvětlení jejich vazeb s prvky prostorových struktur. 3. Analýza složení (struktury) obyvatelstva se orientuje na jeho poznání podle charakteristických biologických (věk, pohlaví aj.), ekonomických (povolání, zaměstnání, odvětvová struktura aj.) a kulturních znaků (vzdělání, národnost aj.) v různých regionálních jednotkách. 4. Studium dynamiky obyvatelstva zahrnuje takové významné procesy jako je přirozený pohyb (porodnost, úmrtnost, sňatečnost aj.) a mechanický pohyb obyvatelstva (geografická mobilita – dojížďka do zaměstnání a škol, migrace aj.). Při studiu těchto skutečností se v geografii obyvatelstva výrazně projevuje časoprostorový princip a orientace na poznání kauzality populačních jevů a procesů s relevantními přírodními a socioekonomickými prvky prostorových struktur (studium vnějších jevů, jež ovlivňují populační jevy a procesy). V geografii obyvatelstva se při studiu populačních jevů a procesů uplatňují dva hlavní přístupy: § statistická průřezová analýza - zaměřuje se na poznání vybraných vlastností prostorových struktur obyvatelstva v určitém časovém okamžiku - stavové veličiny a charakteristiky (jde zejména o charakteristiky objemu – početnosti, rozmístění a struktury, a o vzájemné souvislosti s ostatními socioekonomickými složkami); § dynamická analýza - orientuje se na studium změn prostorových struktur obyvatelstva v určitém časovém intervalu (přirozený a mechanický pohyb). VZNIK A VÝVOJ GEOGRAFIE OBYVATELSTVA Ačkoliv se samostatná geografie obyvatelstva sice zformovala až poměrně pozdě - po druhé světové válce, problematika obyvatelstva se v geografických pracích objevuje od začátku vývoje geografie (viz starověké / středověké popisy obyvatelstva různých oblastí ve zprávách z cest – antika, Marco Polo, objevné plavby od sklonku 15. století aj.). Další poznámky: § formování antropogeografie - koncem 19. století se už ve vícero antropogeografických pracích odráží zájem o obyvatelstvo různých regionů světa. Pokusy o vytvoření metodického konceptu pro takové studium obsahuje 2. díl Antropogeografie F. RATZELA „Die geographische Verbreitung des Menschen“ (důležitost studia takových otázek jako je počet obyvatel, rozmístění a hustota obyvatelstva, …). Podle F. Ratzela tvoří soubory obyvatel stejné elementy zemského povrchu jako populace rostlin a živočichů a podléhají stejným přírodním zákonům → různé typy přírodního prostředí a odlišnosti prostoru proto určují také způsob života a kulturu obyvatel (biologicko-deterministická interpretace). § francouzská antropogeografická školy (začátek 20. století) - zdůrazňuje vliv historických, etnografických, kulturních, sociologických, ekonomických a dalších podmínek; ve vztahu k přírodnímu prostředí zdůrazňuje spíše aktivitu člověka a poukazuje na jeho možnost výběru z podmínek (možností), které mu příroda poskytuje (geografický posibilismus). Představitelé: VIDAL de la BLACHE, P. GEORGE a J. BEAUJEU-GARNIER, … § intenzivní rozvoj teoretické základny a vlastních poznatků geografie obyvatelstva (osamostatnění oboru) nastává po roce 1945. Hlavní vliv na to mají nové aktuální problémy a další související skutečnosti: - exploze počtu obyvatel, - rozsáhlé migrační pohyby obyvatelstva, - problémy výživy a hladu obyvatelstva světa, - utvoření národních a světových organizací (OSN – zejména její Populační komise, UNESCO, …), - postupné zdokonalování statistických informací o obyvatelstvu aj. Období po roce 1945 je v geografii obyvatelstva charakteristické aplikací velkého množství různých teoretických východisek a přístupů – příklady: - centrální postavení geografie obyvatelstva v rámci celé geografie = pojetí obyvatelstva jakožto základního hlediska, jehož prostřednictvím je nutné nahlížet ostatní prvky geografického prostoru (G. T. TREWARTHA, W. A. ZELINSKY, J. I. CLARK, W. BUNGE, G. DEMKO a P. HAGGET aj.) - rozčlenění objektu výzkumu geografie na tři části – přírodní prostor, kulturní prostor a obyvatelstvo; - uplatnění biosociálních aspektů a sociologického přístupu; - v souvislosti s nástupem kvantitativní revoluce lze hovořit o tzv. prostorové demografii = důraz na studium prostorového rozložení porodnosti, úmrtnosti a jiných demografických prvků, důraz na prostorovou mobilitu obyvatelstva (švédská škola – T. HÄGERSTRAND) apod.; - v zemích východní Evropy se v geografii obyvatelstva vycházelo z materialistických pozic, které zdůrazňují význam lidské práce a výrobního procesu; - … Obecně lze konstatovat, že silná pozice kvantitativních přístupů v geografii obyvatelstva vedla do určité míry k jejímu oddálení od hlavních témat (např. problematika genderu, humanismu, postmodernismu, …), která byla rozvíjena v 80. a 90. letech v rámci konceptu tzv. humánní geografie (spíše v anglosaských zemích – přetrvávající rozpor východní × západní geografie). V důsledku toho se v současné geografii obyvatelstva silněji projevuje volání po intenzivnějším hledání a uplatňování teoretických přístupů. V české a československé geografické literatuře se studium obyvatelstva vyskytuje poměrně často – např. práce J. KORČÁKA, J. VEREŠÍKA, M. MACKA, O. BAŠOVSKÉHO, M. HAMPLA, K. KÜHNLA, J. MUSILA, ... SPOLUPRÁCE GEOGRAFIE OBYVATELSTVA S DALŠÍMI VĚDAMI Geografie obyvatelstva úzce spolupracuje s širokým okruhem příbuzných vědních disciplín. Patří k nim zejména ostatní disciplíny humánní a fyzické geografie, ale také další biologické, lékařské, ekonomické a další společenské vědy (sociologie, etnografie, historické vědy). Velmi blízko má geografie obyvatelstva k demografii. Demografie (termín je odvozen z řeckého demos - lid a grafein - psáti popisovati) Objektem demografického studia jsou lidské populace. Předmětem studia demografie je demografická / populační reprodukce, tj. neustálá obnova populací v důsledku probíhajících procesů rození a umírání. Od demografické reprodukce je nutné odlišit demografický / populační vývoj – obsahově širší pojem, který v sobě zahrnuje také prostorovou mobilitu obyvatelstva (tj. stěhování, migrace), která výsledek demografického vývoje ovlivňuje tím více: - čím menší je územní jednotka; - naopak při demografickém studiu populace světa jako celku význam prostorové mobility zcela zaniká (často je zanedbatelný již na úrovni státních celků). Právě zájmem o demografický / populační vývoj (zahrnutí migrací) a zájmem o rozmístění lidí na Zemi a jeho podmíněnost (vnější faktory, kauzalita) se od demografie odlišuje geografie obyvatelstva. Je nutné odlišovat termíny obyvatelstvo a (lidská) populace: § obyvatelstvo – soubor lidí žijících v určitém území (stát, kraj, obec), § (lidská) populace – soubor lidí, mezi nimiž dochází k demografické reprodukci. Obyvatelstvo jednoho státu se může skládat z několika relativně izolovaných populací a naopak politické hranice mohou rozdělit jednu populaci, tato vymezení však nejsou nezávislá a v historické době se mění. Důležité teze: - ve vymezení obyvatelstva i populace hraje klíčovou roli území = zejména v moderní době existuje ve vyspělých zemích tendence ke splynutí různých populací v jednu (potom by vymezení obyvatelstva a populace splynulo), může však dojít i k procesu opačnému – k rozdělení původně jedné populace mezi dvě „obyvatelstva“ a v důsledku toho i ke vzniku dvou populací; - vymezení populace je svou podstatou biologické, a má tedy primární a trvalejší povahu než vymezení obyvatelstva, které je sekundární a zpravidla vázané na územně společenský útvar; - skutečnost je však komplikovanější, protože k biologickému vymezení populace přistupují kulturní (etnické) a ekonomické znaky (viz např. postavení židovské populace ve střední Evropě ve středověku, postavení černošské populace v JAR v době apartheidu apod.). Podobně jako v geografii obyvatelstva i v demografii je velmi důležité zkoumat i vnější podmínky, v nichž dochází k demografické / populační reprodukci. Tyto podmínky je nutné hledat v celé společenské, biologické i geografické sféře života lidských populací a kritériem jejich „demografičnosti“ (tj. zda mají být zkoumány demografií) je pouze jejich váha, kterou působí na demografickou reprodukci. Za v podstatě demografické faktory se považují především sňatečnost, rozvodovost a potratovost. Vývoj demografie Demografie jakožto vědní disciplína je podstatně starší než geografie obyvatelstva. V pozadí zájmu o vývoj obyvatelstva stály od počátku praktické důvody – např. snaha zjistit celkový počet obyvatel chápaný jako zdroj vojenské, hospodářské a politické síly a moci státu × obavy z možného přelidnění světa a nedostatku obživy pro lidstvo apod. Za zakladatele demografie je pokládán John GRAUNT, který se zabýval především úmrtností (kniha Natural and political Observations, made upon the Bills of Mortality, 1662), využil záznamy o úmrtích a částečně křtech ve farnosti poblíž Londýna. Objevil přitom důležité a dodnes platné pravidelnosti a vztahy v populačním dění (např. správný poměr mezi počtem mužů a žen v populaci, poměr mezi počtem narozených chlapců a děvčat, …). Vývoj demografie - vlivné názory: § merkantilistický populacionismus - konec 18. a celé 19. století bylo ovlivněno rostoucím zájmem o ekonomické, sociální a politické problémy, stoupající důležitost průmyslu nutila všímat si v ní lidského činitele → vznik teorie a politiky merkantilistického populacionismu, jehož představitelé (Ch. MONTESQUIEU, V. de MIRABEAU) pokládali vzrůst obyvatelstva za základní předpoklad moci a blaha státu; § malthusianismus - jiní autoři naopak tvrdili, že země je přelidněna a není schopna uživit další obyvatele. Hlavním představitelem tohoto myšlenkového proudu byl Thomas MALTHUS (1766 – 1834). Malthus byl především ekonom, vycházel z klasické politické ekonomie a vlastní problematikou demografické reprodukce se hlouběji nezabýval, pouze vyjádřil vztah mezi růstem úživných prostředků a početním růstem populace. Populační princip podle něho spočívá v tom, že růst obyvatelstva neustále směřuje k převýšení hranice dané prostředky obživy. Sociální bída a nezaměstnanost jsou tudíž důsledky příliš rychlého rozmnožování lidí. Malthusův spis se ihned stal předmětem ostré polemiky a polemika na toto téma se dodnes občas znovu objevuje (neomalthusianismus – např. propagace antikoncepčních prostředků); § sociální darwinismus – biologická koncepce populačního vývoje; § 19. století a přelom 19. a 20. století - hledání „průměrného člověka“ (A. L. QUETELET - zpřesnění zjišťování demografických dat), návrh demografické sítě (W. LEXIS), klasifikace věkových struktur (A. G. SUNDBÄRG)… § 20. století – složitý a různorodý rozvoj demografie podobně jako v případě geografie obyvatelstva (demografická metodologie, analýza, matematizace, teorie – např. demografický přechod, druhý demografický přechod, …). Dlouhodobá historie demografie v ČR Hlavní internetové adresy s demografickou tématikou: - http://www.un.org (Populační komise – data za období 1950 – 2050, populační prognózy, spousta dalších materiálů, …), - www.odci.gov (The World Factbook), - http://www.fao.org/ - http://www.worldbank.org/ - http://www.who.org/ - http://www.xist.org - Česko – Český statistický úřad (www.czso.cz, sčítání lidu, přirozený a mechanický pohyb obyvatelstva, …).