REGIONÁLNÍ POLITIKA A REGIONÁLNÍ ROZVOJ Přednáška č. 10 REGIONÁLNÍ POLITIKA V EVROPĚ RESP. EVROPSKÉ UNII –pokračování 10.1. Pilíře Evropské unie - Evropská unie je někdy přirovnávána ke společnému domu, ve kterém evropské národy žijí pod jednou střechou - struktura této poněkud složité stavby se často připodobňuje k antickému chrámu - jako každá stavba, která má přetrvat do budoucích věků, i EU potřebuje pevné základy - společné hodnoty a cíle - z nich vyrůstají tři pilíře, představující jednotlivé politiky Unie - jejich svorníkem – střechou - pod níž se odehrává život ve společném evropském domě, jsou instituce EU První pilíř: EVROPSKÁ SPOLEČENSTVÍ - Evropská společenství představují nejstarší a nejsilnější pilíř EU - jeho počátky jsou spjaty se vznikem Evropského společenství uhlí a oceli (Pařížská smlouva z roku 1951), Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii – EURATOM (Římské smlouvy z roku 1957) - hlavním nástrojem k dosažení cílů Evropských společenství (podpora harmonického, vyváženého a trvale udržitelného rozvoje hospodářského života, vysoké úrovně zaměstnanosti a sociální ochrany, rovného zacházení s muži a ženami, vysokého stupně konkurenceschopnosti…) je vytvoření jednotného vnitřního trhu s takzvanými třemi svobodami - volným pohybem osob, zboží a kapitálu - s vnitřním trhem úzce souvisí vytváření hospodářské a měnové unie - od roku 1999 používá dvanáct členských zemí EU společnou měnu euro - do prvního pilíře dále náleží společné politiky v oblasti zahraničního obchodu, zemědělství a dopravy a patří sem i řada dalších, koordinovaných a tzv. podpůrných politik - po vstupu v platnost Amsterdamské smlouvy (1999) se ze třetího do prvního pilíře přesunuly záležitosti azylové a přistěhovalecké politiky, celní spolupráce a soudní spolupráce v občanskoprávních věcech - do rámce EU byly začleněny i takzvané Schengenské dohody z let 1985/1990 o úplném odstranění kontrol na společných hranicích signatářských zemí → ES tak získala mnohem větší pravomoci v oblasti volného pohybu osob - první pilíř má tzv. supranacionální neboli nadnárodní charakter → členské státy EU delegují na ES/EU část své národní suverenity - v oblastech, které vymezuje Smlouva, jsou pak společné zájmy členských zemí uskutečňovány prostřednictvím orgánů ES/EU → nejdůležitější z nich jsou Rada, Parlament, Komise a Soudní dvůr. - podle Smlouvy může být většina rozhodnutí přijímána tzv. kvalifikovanou většinou - rozhodnutí jsou schválena i tehdy, když několik členských zemí hlasuje proti - na rozdíl od jiných mezinárodních organizací tak stát může být někdy vázán pravidlem, pro jehož přijetí nehlasoval - důležitá rozhodnutí však musí být schválena jednomyslně - Evropské společenství, na rozdíl od EU jako takové, má právní subjektivitu a v některých oblastech může uzavírat mezinárodní smlouvy - Má také vlastní právní řád, pro který se používá francouzský termín acquis communautaire - Acquis je nadřazen národnímu právu členských zemí Druhý pilíř: SPOLEČNÁ ZAHRANIČNÍ A BEZPEČNOSTNÍ POLITIKA - druhý pilíř zahrnuje všechny oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky. - od 70. let členské země ES v oblasti zahraniční politiky spolupracovaly prostřednictvím mechanismu tzv. Evropská politická spolupráce, od vstupu Maastrichtské smlouvy v platnost (1993) Evropská unie vytváří Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP) - právním základem SZBP je Hlava V Smlouvy o EU - podle článku 11 je cílem SZBP zabezpečovat společné hodnoty, základní zájmy, nezávislost a integritu Unie, posilovat její bezpečnost, zachovat mír a posilovat mezinárodní bezpečnost, podporovat mezinárodní spolupráci a rozvíjet a upevňovat demokracii a právní stát, jakož i respektování lidských práv a základních svobod - druhý pilíř EU má mezivládní charakter, rozhodovací i výkonné pravomoci zůstávají v rukou členských zemí - o většině záležitostí se rozhoduje jednomyslně - hlavním orgánem v rámci SZBP je Rada, která sdružuje ministry zahraničí členských zemí - strategická rozhodnutí přijímají hlavy členských zemí na zasedáních Evropské rady, tzv. summitech EU - Amsterdamská smlouva ve snaze posílit koordinaci a prezentaci Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU vytvořila funkci Vysokého představitele pro SZBP, který pomáhá Radě s koordinací SZBP a může Unii zastupovat navenek - Od roku 1999 tento post zastává bývalý generální tajemník NATO Javier Solana - podle článku 17 Smlouvy o EU Evropská unie postupně vytváří společnou obrannou politiku - šedesátitisícové Síly rychlé reakce EU budou plnit tzv. Petersberské úkoly, definované jako humanitární a záchranné mise, mise k udržení míru a mise bojových jednotek k řešení krize, včetně nastolování míru - cílem EU je, aby se její Evropská bezpečnostní a obranná politika co nejlépe doplňovala s NATO Třetí pilíř: Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech - třetí pilíř, jehož právní základ tvoří Hlava VI Smlouvy o EU, pomáhá při vytváření Evropské unie jako prostoru svobody, bezpečnosti a práva - jeho jádrem je policejní a soudní spolupráce v trestních věcech a spolupráce při předcházení a potírání rasismu a xenofobie - negativní jevy, na které EU v rámci třetího pilíře zaměřuje svoji pozornost, zahrnují organizovanou i neorganizovanou kriminalitu, obchod s lidmi, trestné činy proti dětem, obchod s drogami, obchod se zbraněmi, korupci a další - i třetí pilíř má mezivládní charakter a také v jeho rámci je nejdůležitějším orgánem Rada ministrů - prostředky, kterými zde Unie dosahuje svých cílů, tvoří spolupráce policejních, celních a justičních orgánů členských zemí, spolupráce prostřednictvím agentur Europol a Eurojust a postupná harmonizace trestního práva - význam třetího pilíře EU vzrostl po teroristických útocích na New York a Washington z 11. září 2001 - členské státy Unie nyní přikládají mnohem větší důležitost ochraně své vnitřní bezpečnosti společnými silami 10.2. Instituce regionální politiky EU - předpisy a politiky EU obecně jsou výsledkem rozhodnutí tří hlavních orgánů, jimiž jsou: · RADA EVROPSKÉ UNIE (zastupující členské státy), · EVROPSKÝ PARLAMENT (zastupující občany) a · EVROPSKÁ KOMISE (politicky nezávislý orgán, který pracuje v kolektivním evropském zájmu). - tento „institucionální trojúhelník“ může fungovat pouze tehdy, pokud tyto tři instituce úzce spolupracují a vzájemně si důvěřují → „Ke splnění svých úkolů a za podmínek stanovených v této smlouvě Evropský parlament společně s Radou, Rada a Komise vydávají nařízení a směrnice, přijímají rozhodnutí a podávají doporučení nebo zaujímají stanoviska.“ (článek 249 Maastrichtské smlouvy) EVROPSKÁ KOMISE - Komise je jedním z klíčových orgánů EU. Až do 1. května 2004 měla 20 členů (dva z Francie, Itálie, Německa, Španělska a Spojeného království a jednoho z každé jiné země), kteří jsou jmenováni na pět let na základě dohody mezi členskými státy schválené Parlamentem - Od 1. května 2004, kdy vstoupí do EU nové členské státy, bude mít každý stát jednoho komisaře - Komise jedná s naprostou politickou nezávislostí - jejím úkolem je bránit zájmy EU jako celku, takže nesmí přijímat pokyny žádné vlády členského státu - jakožto „ochránce Smluv“ zajišťuje uplatňování nařízení a směrnic přijatých Radou a Parlamentem - v případě jejich neuplatňování může Komise podat u Soudního dvora žalobu na stranu, která neplní své povinnosti, aby ji donutila jednat v souladu s právem EU - Komise je také jedinou institucí, která má právo navrhovat nové právní předpisy EU a může v jakékoli fázi podniknout kroky na dosažení dohody v Radě a mezi Radou a Parlamentem - jakožto výkonný orgán EU uskutečňuje rozhodnutí Rady, například v oblasti společné zemědělské politiky - do značné míry odpovídá za řízení společných politik EU, například v oblasti výzkumu, rozvojové pomoci, regionální politiky atd., spravuje také rozpočet těchto politik - Komise je odpovědná Parlamentu a musí rezignovat, pokud jí Parlament hlasováním vyjádří nedůvěru - právě v souvislosti s takovým hlasováním podal 16. března 1999 předseda Jacques Santer kolektivní demisi své Komise - na období 1999-2004 se stal předsedou Komise Romano Prodi, v současné době je předsedou EK bývalý portugalský premiér Jose Manuel Barosso - Komisi asistuje úřad složený z 36 „generálních ředitelství“ (DG) a služeb sídlících zejména v Bruselu a Lucemburku - na rozdíl od sekretariátů tradičních mezinárodních organizací má Komise své vlastní finanční zdroje, a může proto jednat nezávisle EVROPSKÝ PARLAMENT - Evropský parlament je volený orgán, který zastupuje občany EU a podílí se na legislativním procesu - od roku 1979 jsou členové Evropského parlamentu voleni v přímých všeobecných volbách, které se konají každých pět let - až do voleb v roce 2004 bude mít Evropský parlament 626 poslanců. - po rozšíření EU se tento počet zvýšil - každá členská země má v jednotlivých obdobích následující počet poslanců +--------------------------------------------------------------------------------------------+ | |1999-2004 |2004-2007 |2007-2009 | |--------------------------------+-------------------+-------------------+-------------------| |Bulharsko | – | – | 18 | |--------------------------------+-------------------+-------------------+-------------------| |Belgie | 25 |24 | 24 | |--------------------------------+-------------------+-------------------+-------------------| |Česká republika | – |24 | 24 | |--------------------------------+-------------------+-------------------+-------------------| |Dánsko | 16 |14 | 14 | |--------------------------------+-------------------+-------------------+-------------------| |Německo | 99 |99 | 99 | |--------------------------------+-------------------+-------------------+-------------------| |Estonsko | – | 6 | 6 | |--------------------------------+-------------------+-------------------+-------------------| |Řecko | 25 |24 | 24 | |--------------------------------+-------------------+-------------------+-------------------| |Španělsko | 64 |54 | 54 | |--------------------------------+-------------------+-------------------+-------------------| |Francie | 87 |78 | 78 | |--------------------------------+-------------------+-------------------+-------------------| |Irsko | 15 |13 | 13 | |--------------------------------+-------------------+-------------------+-------------------| |Itálie | 87 |78 | 78 | |--------------------------------+-------------------+-------------------+-------------------| |Kypr | – | 6 | 6 | |--------------------------------+-------------------+-------------------+-------------------| |Lotyšsko | – | 9 | 9 | |--------------------------------+-------------------+-------------------+-------------------| |Litva | – |13 | 13 | |--------------------------------+-------------------+-------------------+-------------------| |Lucembursko | 6 | 6 | 6 | |--------------------------------+-------------------+-------------------+-------------------| |Maďarsko | – |24 | 24 | |--------------------------------+-------------------+-------------------+-------------------| |Malta | – | 5 | 5 | |--------------------------------+-------------------+-------------------+-------------------| |Nizozemsko | 31 |27 | 27 | |--------------------------------+-------------------+-------------------+-------------------| |Rakousko | 21 |18 | 18 | |--------------------------------+-------------------+-------------------+-------------------| |Polsko | – |54 | 54 | |--------------------------------+-------------------+-------------------+-------------------| |Portugalsko | 25 |24 | 24 | |--------------------------------+-------------------+-------------------+-------------------| |Rumunsko | – | – | 36 | |--------------------------------+-------------------+-------------------+-------------------| |Slovinsko | – | 7 | 7 | |--------------------------------+-------------------+-------------------+-------------------| |Slovensko | – |14 | 14 | |--------------------------------+-------------------+-------------------+-------------------| |Finsko | 16 |14 | 14 | |--------------------------------+-------------------+-------------------+-------------------| |Švédsko | 22 |19 | 19 | |--------------------------------+-------------------+-------------------+-------------------| |Spojené království | 87 |78 | 78 | |--------------------------------+-------------------+-------------------+-------------------| |CELKEM |626 |732 |786 | +--------------------------------------------------------------------------------------------+ - plenární zasedání Parlamentu se obvykle konají ve Štrasburku a ostatní zasedání v Bruselu - Parlament má 17 výborů, které připravují jeho plenární zasedání, a řadu politických skupin, které se většinou setkávají v Bruselu - generální sekretariát sídlí v Lucemburku - Parlament a Rada sdílejí legislativní pravomoc za pomoci tří různých postupů (kromě pouhé konzultace) - prvním postupem je „spolupráce“, zavedená Jednotným evropským aktem v roce 1986 - podle tohoto postupu se Parlament vyslovuje k návrhům směrnic a nařízení připraveným Evropskou komisí, která je následně může příslušným způsobem pozměnit - druhým postupem, zavedeným také v roce 1986, je „souhlas“ - podle tohoto postupu musí Parlament schválit mezinárodní dohody vyjednané Komisí, jakékoli navrhované rozšíření Evropské unie a řadu dalších záležitostí, včetně jakýchkoli změn volebních pravidel - třetím postupem je „spolurozhodování“, zavedené Maastrichtskou smlouvou (1992) - tento postup dává Parlamentu stejné pravomoci jako Radě při přijímání legislativy, která se týká celé řady významných otázek, včetně volného pohybu pracovních sil, vnitřního trhu, vzdělávání, výzkumu, životního prostředí, transevropských sítí, zdravotnictví, kultury a ochrany spotřebitelů - parlament má pravomoc zamítnout předpisy navrhované pro tyto oblasti, pokud absolutní většina jeho poslanců hlasuje proti „společnému postoji“ Rady - záležitost je však poté možno předložit dohodovacímu výboru - Amsterodamská smlouva rozšířila počet oblastí, na něž se vztahuje postup spolurozhodování, o 23 a smlouva z Nice přidala dalších 7 V prosinci 2000 se v Nice pod předsednictvím Francie konal vrcholný summit Evropské rady. Státy se po velmi bouřlivé debatě kolem reformy evropských institucí před přijetím dalších zemí dohodly na rozšíření většinové volby, na změně v přidělování křesel v Evropské komisi (1 komisař za každou zemi), dále pak na zvýšení počtu křesel v parlamentu. Upravily také rozdělení hlasů v Radě ministrů. Smlouva z Nice byla zatím posledním dokumentem revidující primární právo EU. Nicméně její ratifikace se zkomplikovala, když Irsko v prvním všelidovém hlasování smlouvu nepřijalo (červen 2001). Následující rok (říjen 2002) se však již smlouvu z Nice podařilo ratifikovat i v Irsku. - Parlament a Rada také nesou stejnou odpovědnost za přijetí rozpočtu EU - Evropská komise podává návrh rozpočtu a Parlament a Rada ho projednají - Parlament může navrhovaný rozpočet zamítnout a již několikrát tak učinil - pokud k tomu dojde, musí začít celé rozpočtové řízení od začátku - Parlament plně využívá své rozpočtové pravomoci k ovlivnění tvorby politik Společenství - nicméně většina výdajů na zemědělství je stále mimo jeho kontrolu - Parlament je hnací silou evropských politik - je to hlavní jednací komora EU, místo, kde se setkávají a mísí politická a národní hlediska všech členských států - v Parlamentu tak přirozeně vzniká mnoho politických iniciativ - Parlamentním diskusím dominují politické skupiny. Největšími z nich jsou: · Evropská lidová strana (křesťanští demokraté, EPP) a Evropští demokraté (ED) – skupina EPP-ED · Strana evropských socialistů – PES - Parlament hrál hlavní úlohu při vypracování Charty základních práv EU (vyhlášené v prosinci 2000) a při zřízení Evropského konventu po zasedání Evropské rady v Laekenu v prosinci 2001 - v neposlední řadě je Parlament orgánem, který vykonává demokratickou kontrolu nad Unií - má pravomoc rozpustit Komisi tak, že jí hlasováním vysloví nedůvěru (potřebuje k tomu dvoutřetinovou většinu) - Kontroluje řádné řízení a uplatňování politik EU, například zkoumá zprávy Účetního dvora a klade Komisi a Radě písemné a ústní dotazy - předseda Evropské rady informuje Parlament o rozhodnutích, které Rada přijala - v roce 2002 byl předsedou Evropského parlamentu zvolen Pat Cox Nejvýznamnější pravomoci Evropského parlamentu lze obecně shrnout do tří bodů: · Legislativní pravomoc · Rozpočtová pravomoc · Kontrola výkonné moci RADA EVROPSKÉ UNIE - je hlavním rozhodovacím orgánem EU - dříve byla známá pod názvem „Rada ministrů“ a zkráceně se jí říká „Rada“ - země EU se každých šest měsíců střídají v předsednictví Rady - každého zasedání Rady se účastní jeden ministr z každého členského státu - to, který ministr se účastní, závisí na projednávané agendě - pokud se projednává zahraniční politika, dostaví se na zasedání ministři zahraničních věcí všech členských států. - pokud se projednává zemědělství, budou to ministři zemědělství a tak dále - celkem se Rada může sejít v devíti variantách, které pokrývají všechny oblasti politiky, včetně průmyslu, dopravy, životního prostředí atd. - práci Rady jako celku plánuje a koordinuje Rada ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy - přípravné práce pro zasedání Rady vykonává Výbor stálých zástupců (Coreper) složený z vyslanců členských států u EU, jimž pomáhají úředníci z národních ministerstev - administrativní práci pro Radu vykonává její generální sekretariát v Bruselu - Rada a Evropský parlament sdílí legislativní pravomoc i odpovědnost za rozpočet - Rada také uzavírá mezinárodní dohody vyjednané Komisí - podle Smluv musí Rada přijímat svá rozhodnutí buď jednomyslně nebo většinou nebo kvalifikovanou většinou hlasů - u důležitých otázek, jakými jsou například změny Smluv, zahájení nové společné politiky nebo souhlas s přistoupením další země k Unii, musí Rada přijmout rozhodnutí jednomyslně - ve většině případů stačí, aby bylo rozhodnutí přijato kvalifikovanou většinou hlasů - jinak řečeno, rozhodnutí není přijato, pokud nebylo podpořeno určitým minimálním počtem hlasů - počet hlasů každého státu zhruba odráží počet jeho obyvatel - do 1. května 2004 mají státy následující počty hlasů: · Francie, Itálie, Německo, Spojené království 10 · Španělsko 8 · Belgie, Nizozemsko, Portugalsko, Řecko 5 · Rakousko, Švédsko 4 · Dánsko, Finsko, Irsko 3 · Lucembursko 2 Celkem: 87 - Minimální počet hlasů pro přijetí rozhodnutí kvalifikovanou většinou byl 62 z celkových 87 (tedy 71,3 %) - od 1. května 2004, kdy k EU přistoupí nové členské státy, platila šest měsíců přechodná ujednání - od 1. listopadu 2004 má každý členský stát následující počet hlasů: · Francie, Itálie, Německo a Spojené království 29 · Polsko a Španělsko 27 · Nizozemsko 13 · Belgie, Česká republika, Maďarsko, Portugalsko a Řecko 12 · Rakousko a Švédsko 10 · Dánsko, Finsko, Irsko, Litva a Slovensko 7 · Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Lucembursko a Slovinsko 4 · Malta 3 CELKEM 321 - pro dosažení kvalifikované většiny je potřeba minimálně 232 hlasů (72,3 %). - kromě toho: · rozhodnutí musí schválit většina členských států (v některých případech dvě třetiny) a · kterýkoli člen může požádat o potvrzení, že hlasy pro rozhodnutí reprezentují přinejmenším 62 % z celkového počtu obyvatel EU Soudní dvůr - Soudní dvůr Evropských společenství, který sídlí v Luxembourgu, se skládá z jednoho soudce z každé země EU a z 8 generálních advokátů, kteří jsou jmenováni na základě společné dohody vlád členských států - každý je jmenován na období šesti let, které může být dvakrát prodlouženo o tři roky - musí se jednat o osoby, na jejichž nestrannost lze spoléhat - úkolem Soudního dvora je zajistit dodržování zákonů EU a správný výklad a používání smluv - Soudní dvůr může rozhodnout, že určitý členský stát neplní své povinnosti podle Smluv nebo že Evropský parlament, Rada nebo Komise nejednaly tak, jak mají - kromě toho kontroluje právoplatnost zákonů EU - Soudní dvůr je jedinou institucí, která může na žádost národních soudů rozhodovat o výkladu Smluv a platnosti a výkladu práva EU - znamená to, že pokud je soudu v určitém členském státě předložena otázka tohoto typu, tento soud může – a v některých případech musí – požádat o výnos Soudního dvora → Tímto způsobem je zajištěn jednotný výklad a používání práva EU po celém území Unie - Smlouvy Soudnímu dvoru výslovně dovolují, aby kontroloval, zda právní a správní předpisy EU dodržují základní práva občanů EU, a aby rozhodoval o otázkách osobní svobody a bezpečnosti. - Soud prvního stupně, který byl zřízen v roce 1989 a skládá se z jednoho soudce z každé země EU, je pověřen rozhodováním v určitých typech případů, mezi něž patří zejména žaloby podniků nebo soukromých osob proti orgánům EU a spory mezi orgány EU a jejich zaměstnanci Účetní dvůr - Účetní dvůr byl zřízen v roce 1977 - každá země EU v něm má jednoho zástupce, jmenovaného na období šesti let na základě dohody členských států konzultované s Evropským parlamentem - Účetní dvůr kontroluje, zda byly všechny příjmy a výdaje EU získány a vynaloženy řádným způsobem a podle zákona a zda je dobře spravován rozpočet EU - Účetní dvůr má právo zkontrolovat účty jakékoli organizace, která nakládá s finančními prostředky EU a v případě potřeby se může obrátit na Soudní dvůr Evropský hospodářský a sociální výbor - při přijímání rozhodnutí v politických oblastech, na které se vztahují smlouvy o ES a o Euratomu, Rada a Komise konzultují Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) - jeho členové, kteří jsou jmenováni Radou na čtyřleté období, zastupují různé zájmové skupiny, které dohromady tvoří „organizovanou občanskou společnost“ - EHSV musí být konzultován před přijetím rozhodnutí v mnoha oblastech (zaměstnanost, Evropský sociální fond, odborná příprava atd.) a může z vlastní iniciativy vydávat stanoviska k jiným záležitostem, které považuje za závažné Výbor regionů - Výbor regionů, který byl zřízen podle Smlouvy o Evropské unii, se skládá ze zástupců místních a regionálních orgánů, kteří byli navrženi členskými státy a jmenováni Radou na čtyřleté období - podle Smlouvy musejí Rada a Komise konzultovat Výbor regionů v otázkách, které se týkají regionálních zájmů - Výbor může kromě toho vydávat stanoviska z vlastní iniciativy Evropská investiční banka - Evropská investiční banka (EIB) se sídlem v Lucemburku financuje projekty, které podporují méně rozvinuté regiony EU nebo pomáhají zvýšit konkurenceschopnost malých podniků Evropská centrální banka - Evropská centrální banka (ECB) se sídlem ve Frankfurtu odpovídá za řízení eura a za měnové politiky EU. Evropský konvent - výše uvedené orgány a instituce tvoří hlavní kolečka v rozhodovacím soukolí EU - aby Unie stále efektivně fungovala, potřebuje občas generální prohlídku - proto Evropská rada na svém zasedání v Laekenu v listopadu 2001 zřídila Evropský konvent - skládal se ze 150 zástupců vlád členských států a kandidátských zemí, národních parlamentů, Evropského parlamentu a Evropské komise a předsedal mu bývalý francouzský prezident Valéry Giscard d'Estaing. - úlohou Konventu bylo navrhnout nový způsob fungování Evropské unie po rozšíření Evropská unie má před sebou dva hlavní úkoly: 1) Za prvé vyrovnat se s rozšířením, které během nadcházejících deseti nebo dvaceti let zvýší počet členských států na 30 nebo možná 35 2) Za druhé reagovat na požadavky občanů EU, kteří chtějí mít větší slovo při vytváření politik EU, ale zdá se jim obtížné porozumět složitému rozhodovacímu systému Unie a vnímají „Brusel“ jako něco příliš vzdáleného od jejich každodenního života → proto je nutné, aby Ústava jasně stanovila, kdo je v Evropské unii za co odpovědný - Ústava by měla přesně vymezit pravomoci a odpovědnost každého orgánu EU i to, co spadá do působnosti orgánů na regionální a národní úrovni - EU musí navrhnout novou formu „správy věcí veřejných“, která je jednodušší, demokratičtější a přibližuje Evropu občanům - konvent proto vypracoval návrh Ústavy, která by tyto požadavky splňovala, a v červnu 2003 ho předložil Evropské radě Společné politiky a další formy evropské spolupráce: P O L I T I K Y V N Ě J Š Í V Z T A H Y * Daně a cla * Obchod * Doprava a energie * Rozšíření * Hospodářská soutěž * Rozvoj * Hospodářské a finanční věci * Úřad pro humanitární pomoc – ECHO * Informační společnost a média * Úřad pro spolupráci a pomoc EuropeAid * Podniky a průmysl * Vnější vztahy * Regionální politika O B E C N É S L U Ž B Y * Rybářství a námořní záležitosti * Eurostat * Společné výzkumné středisko * Evropský úřad pro boj proti podvodům * Spravedlnost, svoboda a bezpečnost * Generální sekretariát * Vnitřní trh a služby * Tisk a komunikace * Výzkum * Úřad pro úřední tisky * Vzdělávání a kultura V N I T Ř N Í S L U Ž B Y * Zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti * Informatika * Zdraví a ochrana spotřebitele * Infrastruktura a logistika - Brusel * Zemědělství a rozvoj venkova * Infrastruktura a logistika - Lucemburk * Životní prostředí * Personál a administrativa * Právní služba * Překlady * Rozpočet * Skupina politických poradců Komise * Tlumočení * Útvar interního auditu