Ústav botaniky a zoologie, Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta Kotlářská 2, CZ-611 37 Brno, Česká republika, tel. +420 532146269, fax +420 541211214 Přehled systému "nižších rostlin" - představení vybraných zástupců sinic, řas, hlenek, hub a lišejníků

Ş = znalost zástupce jest požadována od studentů Systému a evoluce nižších rostlin;
ŞŞ = dtto od studentů Systému a evoluce nižších rostlin i Systému a evoluce rostlin

Bonus: Prezentace ke cvičení z hub a houbových organismů (Mgr. Jana Navrátilová)

Oddělení: CYANOBACTERIA (CYANOPHYTA) - SINICE (charakteristika oddělení)
Třída: CYANOPHYCEAE - SINICE
Řád: CHROOCOCCALES
ŞŞ Chroococcus
Rod nápadný přilehlými těsnými pochvami, které uzavírají dvě nebo více generací dceřinných buněk. Jeho druhy rostou v rašelinných tůních, na vrchovištích, v planktonu, na vlhkých skalách.
Zde: Chroococcus minutus.
ŞŞ Microcystis
Kulovité buňky, spojené v bezstrukturním slizu v kolonie kulovité nebo elipsoidní, často nepravidelně proděravělé. Většina druhů obsahuje plynné vakuoly a pak se vznášejí jako tzv. "vodní květ" v eutrofních vodách.
Microcystis aeruginosa je druh obecně rozšířený jak v našich rybnících a v evropských jezerech, tak v tropických vodách. Spolu s jinými sinicemi jsou důležitým producentem organické hmoty ve vodní nádrži; detritus z jejich těl je výtečnou živinou pro vodní mikrofaunu.
Řád: NOSTOCALES
ŞŞ Nostoc - jednořadka
Nevětvené vláknité sinice, které tvoří nápadné kolonie z tuhého, rosolovitého slizu, tvaru kulovitého, laločnatého, listovitého nebo nepravidelného, u běžných druhů makroskopické. Ve vláknech jsou drobné heterocysty, zřídka akinety. Častá složka lišejníků.
Nostoc commune roste na trávnících, cestách, půdě a písku v podobě listovitých, zřasených, olivově zelených slizových ložisek, která mají za sucha podobu zčernalé drobivé hmoty.
ŞŞ Anabaena
Hojné v planktonu rybníků a tůní, na pobřeží vod i v půdě. Spirálně vinutá vlákna buďto jednotlivá, nebo tvoří chomáčkovitá slizová ložiska. Na konci doby růstu se některé buňky změní v trvalé buňky - akinety. Heterocyty vznikají uprostřed vláken rovněž z vegetativních buněk.
Zde: Anabaena flos-aquae.
Ş Aphanizomenon
Jedna ze sinic způsobujících "vodní květ". Tvoří ložiska slepených vláken velikosti smrkového jehličí, která se rozmnoží ve velkém množství v eutrofních rybnících. Důležitý producent organické hmoty ve vodě. Na konci vegetační periody náhle zmizí.
Zde: Aphanizomenon gracile.
Tolypothrix
Vlákna této sinice vykazují nepravé větvení. Mnohé druhy mají žlutě zbarvené pochvy. Rostou epifyticky na ponořených substrátech v tůních nebo horských potocích.
Gloeotrichia
Stélkou je trichom - jednodušší typ nežli vlákno, tvořený nerozvětvenou řadou vegetativních buněk. U tohoto rodu má heteropolární stavbu - spodní konec je tlustý a často ukončený heterocystou, směrem k apikálnímu konci se trichom zužuje a vybíhá v chlup. Trichomy jsopu radiálně uloženy v kulovité slizové kolonii (tvoří na pohled jakousi "zelenou ježovku"). Rostou na ponořených rostlinách.
Ş Scytonema
Vlákna s nepravým větvením, heterocyty interkalární, pochvy hrubé, často zbarvené, tvoří povlaky, vyskytuje se v prameništích, potocích nebo stojatých vodách.
Řád: STIGONEMATALES
Ş Stigonema
Vlákna s jednou nebo více řadami buněk, pravé větvení, buňky většinou nepravidelné, tvoří plstnaté povlaky na substrátu, výskyt v rašeliništích, zejména v horských oblastech.
Rivularia
představuje typ sinice, jejíž vlákno je rozlišeno v bázi s heterocystou a zúžený vláskovitý konec.
Rivularia haematites tvoří mohutné ložisko, které kalcifikuje; opakovaným růstem sinice vznikají útvary několik cm tlusté. Roste v jezerech i v horských potocích ve vápencových územích.
Cylindrospermum
Nevětvená vlákna s řadou válcovitých buněk na přehrádkách zaškrcovaných. Na jednom nebo obou koncích vláken vznikají heterocysty. Tvoří slizové povlaky na substrátu.
Zde: Cylindrospermum majus.
Řád: OSCILLATORIALES
Oscillatoria - drkalka
Kosmopolitní rod žijící na nejrůznějších stanovištích v sladké i mořské vodě. Má přímá nebo lehce zahnutá vlákna. Netvoří heterocyty ani trvalé spory - akinety. Pohybuje se zvláštním drkavým způsobem, odtud český název.
Oscillatoria limosa patří mezi naše všeobecně rozšířené drkalky.
Phormidium
Sinice s trichomy uloženými v rozplývavých pochvách. Ty jsou mezi sebou slepené a sinice porůstají ponořené substráty kožovitým povlakem.

Oddělení: RHODOPHYTA - RUDUCHY (charakteristika oddělení)
Třída: RHODOPHYCEAE - RUDUCHY
Podtřída: BANGIOPHYCIDEAE
Řád: PORPHYRIDIALES
Porphyridium
Jednobubněčná ruducha, žijící ve slizových povlacích na vlhké půdě a na zdech. Lehce se pěstuje v kulturách a používá se jako modelový organismus přistudiu fotosyntézy u ruduch.
Zde: Porphyridium aerugineum (kultura), Porphyridium purpureum (preparát).
Řád: BANGIALES
Ş Porphyra
Gametofyt ploše listovitý, jednovrstevný, slizký, živě červené barvy, až 50 cm dlouhý. Přirůstá terčkovitým útvarem na kamenech v moři. Ve východní Asii se pěstuje na mořských plantážích a stélky se upravují jako potravina (hoši-nori). Z karpospor vyrůstá mikroskopický vláknitý sporofyt, popsaný dříve pod jménem Conchocelis - tzv. conchocelisové stadium; je víceleté, porůstá lastury - obohacení substrátu na porphyrových "plantážích" drcenými lasturami vede k podstatnému zvýšení výnosů.
Zde: Porphyra leucosticta.
Podtřída: FLORIDEOPHYCIDEAE
Řád: BATRACHOSPERMALES
ŞŞ Batrachospermum - žabí símě
Nejhojnější sladkovodní ruducha. Modrozelená nebo olivově zelená stélka, uložená v průzračném slizu. Gametofyt má výrazně přeslenitou stavbu - na hlavním vláknu se tvoří přesleny hustě větvených postranních větévek. Na bočních větévkách vidíme kulovité útvary - gonimokarpy = cystokarpy, tvořené shluky karpospor.
Batrachospermum moniliforme obývá potoky a rašelinné tůně.
Ş Lemanea
Gametofyt: osu tvoří centrální vlákno, z něhož se v pravidelných intervalech oddělují boční větévky, srůstající ve válcovitou korovou vrstvu. Shluky karpospor viditelné uvnitř centrálního vlákna v místech uzlin (připomínajících "kolénka" stébel trav). Sporofyt je řídce větvený (stadium Chantransia). Naše druhy najdeme přirostlé na spárách mezi kameny horských potoků a řek.
Řád: GIGARTINALES
Chondrus
Jeden z mořských rodů, jehož stélky se používají k výrobě karagenu (látka příbuzná agaru).
Zde: Chondrus crispus.
Řád: CERAMIALES
Ş Polysiphonia
Běžná ruducha ve všech mořích. Většina druhů je heterothalická s izomorfickou rodozměnou.
Zde: Polysiphonia fruticulosa, Polysiphonia nigricans.
Ceramium
Červeně zbarvená jemná stélka je keřovitá, dichotomicky větvená, s klešťovitě zahnutými vrcholy.
Ceramium rubrum roste v litorálu moří.

Oddělení: DINOPHYTA - OBRNĚNKY (charakteristika oddělení)
Třída: DINOPHYCEAE - OBRNĚNKY
Podtřída: DINOPHYCIDAE
Řád: PERIDINIALES
Peridinium
Zhruba oválné, z břišní strany lehce zploštělé buňky, pokryté pancířem. Epikón odděluje od hypokónu zřetelná příčná rýha (sulcus). Břišní strana je vybavena ještě krátkou břišní rýhou. Rozložení destiček na epikónu a hypokónu je významným taxonomickým znakem.
V našich vodách je častý druh Peridinium cinctum.
Řád: GONYAULACALES
ŞŞ Ceratium
Většina druhů žije v planktonu teplých moří; v našich vodách se vyskytuje
Ceratium hirundinella s výrazně asymetrickými buňkami. Jejich epikón (horní díl pancíře složeného z polygonálních celulózních destiček) je vytažen v jeden a hypokón (spodní díl) ve tři různě dlouhé výrůstky. Až 400 mikrometrů dlouhé buňky se pohybují valivým způsobem. Nepříznivé období přečkávají v podobě silnostěnných cyst. C. hirundinella se vyskytuje ve velkém množství v jezerech a rybnících a je tak důležitým producentem organické hmoty ve vodě.

Oddělení: HETEROKONTOPHYTA (CHROMOPHYTA) (charakteristika oddělení)
Třída: CHRYSOPHYCEAE - ZLATIVKY (charakteristika třídy)
Řád: HYDRURALES
Ş Hydrurus
Makroskopické, asi 3-5 cm dlouhé, bohatě se větvící kolonie obsahují početné buňky obklopené slizem. Stélka roste svými vrcholy, rozmnožuje se čtyřstěnnými zoosporami.
Hydrurus foetidus roste na kamenech v horských potocích.

Třída: SYNUROPHYCEAE (charakteristika třídy)
Řád: MALLOMONADALES
Synura
Bičíkovci s buňkou pokrytou periplastem a krunýřem sestávajícím z křemitých šupin. Tvoří kulovité kolonie. Dávají přednost čistějším vodám, v nichž jsou častou složkou fytoplanktonu.

Třída: BACILLARIOPHYCEAE (DIATOMAE) - ROZSIVKY (charakteristika třídy)
Podtřída: COSCINODISCOPHYCIDEAE (= CENTRALES)
Stephanodiscus
Rod zahrnuje drobné jednotlivě žijící rozsivky s kruhovitými valvami s radiálně zrnitou strukturou. Žijí v sladké a brakické vodě.
Zde: Stephanodiscus bellus.
ŞŞ Melosira
Pro druhy tohoto bohatého rodu je význačné spojení buněk v dlouhých vláknitých koloniích pomocí slizu nebo zvláštních ostnů. Žijí ve sladké vodě i v moři.
Melosira arenaria se vyznačuje nízkými, válcovitými buňkami; najdeme ji na vlhkých skalách.
Cyclotella
Vyskytují se ve sladké vodě i v moři, v planktonu i v bentosu. Schránky jsou okrouhlé, nízké, ploché; valvy se vyznačují při okrajích silnými žebry, kdežto střed má jinou strukturu.
Triceratium
Mají nápadně trojboké i víceboké schránky, vyznačující se složitou a ozdobnou strukturou. Zkřemenělá membrána je složena z komůrek, jejichž dno je perforováno.
Triceratium biquatratum, jakož i další druhy, najdeme v mořském litorálu.
Chaetoceras
Buňky s dlouhými křemitými ostny, jež snižují jejich sedimentační rychlost. Tvoří dvoudílné křemité cysty, ststocysty. Jejich řetízkovité kolonie jsou dominantou mořského fytoplanktonu.
Podtřída: FRAGILLARIOPHYCIDEAE (= PENNALES, ARAPHIDINEAE)
Tabellaria
Obdélníkovité buňky po rozdělení zůstávají v rozích slepeny slizem a tvoří ozdobné řetízky. Druhy hojné v řekách, rybnících a tůních.
Zde: Tabellaria ventricosa.
Diatoma
Tvoří krátké řetízky buněk připevněné k podkladu, které po rozdělení zůstávají spojeny slizem a tvoří rozpadavá vlákna nebo řetízky. Valvy jsou kopinaté nebo lineární s příčnými rýhami.
Diatoma hiemale je hojná v pramenité vodě, v horských potocích.
Synedra
Jeden z nejrozšířenějších rodů rozsivek sladkých i slaných vod, jehož druhy s úzce čárkovitými schránkami žijí v nejrůznějších biotopech, přisedlé, v planktonu apod.
Zde: Synedra fulgens.
Fragillaria
Tvoří pentlicovité kolonie sestávající z buněk spojených plochou misek. Běžné v planktonu.
Meridion
Klínovité (od jednoho konce ke druhému se zužující) buňky pospojovány plochou misek tvoří vějířovité kolonie. Vyskytují se při pobřeží rybníků a tůní.
Podtřída: BACILLARIOPHYCIDEAE (= PENNALES, MONORAPHIDINEAE, BIRAPHIDINEAE)
ŞŞ Eunotia
Úzké obloukovitě prohnuté misky s příčnými řadami jemných pórů mají na obou koncích vyvinuty struktury, které se považují za primitivní raphe. Druhy tohoto rodu se vyskytují v rašelinných vodách s kyselou reakcí.
ŞŞ Navicula - lodička
Neobyčejně variabilní rod, obsahující asi tisíc druhů žijících ve sladké i slané vodě. Buňky jsou dokonale souměrné podle hlavních rovin.
Zde: Navicula peregrina, Navicula diplosticta.
Pleurosigma
Charakteristické esovitě zakřivené schránky navikuloidního (viz Navicula) typu. Zástupci rodu žijí v brakických vodách nebo v moři. Jejich bezvadně vypreparované skořápky se používají k posouzení kvality mikroskopických objektivů.
Zde: Pleurosigma attenuatum, P. formosum.
Cymbella
Buňky rohlíčkovitě prohnuté, na koncích zúžené. Chromatofor (řasová obdoba chloroplastu vyšších rostlin) má podobu velké prohnuté desky, jejíž střed přiléhá k vyklenutému boku schránky. Buňky žijí buď jednotlivě, a to volně, nebo jsou na stoncích, nebo jsou uloženy ve slizových trubicích. Většina druhů obývá sladkovodní biotopy, zvláště v nárostech organismů na ponořených předmětech.
Zde: Cymbella cistula.
Gomphonema
Buňky na jednom konci hlavičkovitě rozšířené a na druhém klínovitě zúžené. Přisedají na substrát jednoduchým nebo větveným stonkem.
Gomphonema geminatum je význačným druhem horských toků, které osidluje v masových množstvích.
Epithemia
Buňky obloukovitě prohnuté, schránky napříč pruhované silnými žebry a areolované. Ve sladkých vodách se vyskytují.
Zde: Epithemia goeppertiana.

Třída: PHAEOPHYCEAE - CHALUHY, HNĚDÉ ŘASY (charakteristika třídy)
Řád: ECTOCARPALES
Ş Ectocarpus
Běžné řasy chladných moří, jejichž jemná, mikroskopická vlákna porůstají nejrůznější ponořené podklady. Gametofyt se vzhledem neliší od sporofytu; obě generace rostou po celý rok, rozmnožují se též nepohlavními zoosporami, jen v gametangiích gametofytu se vyvíjejí gamety, zatímco ve sporangiích sporofytu meioticky vzniklé zoospory.
Ectocarpus siliculosus roste ve Středozemním moři, v Severní Evropě a v Americe.
Chorda
Mořské řasy s nevětvenou, nečlánkovanou, tenkou stélkou. Rostou na kamenech, lasturách nebo na jiných rostlinách.
Zde: Chorda filum.
Řád: DICTYOTALES
Dictyota
Řasy s vidličnatě větvenou nebo vějířovitou stélkou. Gametangia a tetrasporangia vznikají na ploše stélky.
10-15 cm vysoká Dictyota dichotoma s vidličnatě větvenými ploše páskovitými fyloidy přirůstá ke kamenům v teplejších mořích.
Řád: LAMINARIALES
Ş Laminaria
Stélka diferencovaná v různá pletiva, v životním cyklu převládá mohutný sporofyt, rozlišený v rhizoidy, kauloid a fyloidy. Válcovitý kauloid nese jediný fyloid, který se každé jaro obnovuje. Podmořské lesy laminarií jsou typické pro moře v evropské části severního Atlantiku.
Halidrys
Řasy se střídavě větvenou stélikou s bazálním příchytným terčem. Na bočních větvích se vytvářejí luskovité, zašpičatělé plynové měchýřky. Porůstají kameny na mořském dně.
Zde: Halidrys siliquosa.
Řád: FUCALES
ŞŞ Fucus - chaluha
Vidličnatě větvená stélka, přirůstající rhizoidy k podkladu, má fyloidy s oválnými plovacími měchýřky; řeč je o sporofytu, gametofyt neexistuje jako samostatná rostlina. Pohlavní buňky vznikají v gametangiích, která jsou uložena v dutinkách zvaných konceptákula tvořících se na ztlustlinách fyloidů - samičí obsahují oogonia, samčí anteridia, obé s výstelkou z neplodných vláken (parafýz).
Fucus vesiculosus - chaluha bublinatá je hojným druhem baltského i atlantického pobřeží, druhy tohoto rodu vstupují i do brakických vod v ústích řek.
Ascophyllum
Stélka na průřezu válcovitá, v místech plovacích měchýřků mírně nadmutá. Roste v litorálu spolu se zástupci předchozího rodu.

Třída: XANTHOPHYCEAE (HETEROKONTAE) - RŮZNOBRVKY (charakteristika třídy)
Řád: MISCHOCOCCALES
Botrydiopsis
Velice rozšířená řasa, žijící v několika druzích v pobřežních částech rybníků, v tůních (tvoří neustonickou blanku na hladině), v rašelinných příkopech a rozmnoží se někdy i na bahně. Kulovité buňky, obsahující destičkovité chromatofory, se během růstu zvětšují do značných rozměrů.
Druh Botrydiopsis intercedens bývá často pěstován v kultuře.
Řád: HETEROTRICHALES
ŞŞ Tribonema
Nevětvená vlákna porůstají ponořené rostliny v drobných tůňkách, zvláště na jaře za nízké teploty. Buněčná stěna sestává ze dvou stejných válcovitých dílů, spojených v polovině buňky. Každý díl má uprostřed kruhovou přehrádku. Při pozorování v mikroskopu mají díly podobu písmene H.
Zde: Tribonema aequale.
Řád: BOTRYDIALES
Botrydium
Mnohojaderná vakovitá stélka se uchycuje v půdě pomocí rozvětvených rhizoidů, v nichž se tvoří cysty pro přetrvání nepříznivých období. Vyrůstá na vlhké jílovité půdě na březích řek a rybníků.
Řád: VAUCHERIALES
Ş Vaucheria - posypanka
Řasa s větvenou vláknitou stélkou s rhizoidy vůstajícími do půdy nebo bahna, roste v mělké vodě potoků, tůní a na povrchu vlhké půdy. Kromě zoospor (jako ostatní různobrvky) se rozmnožuje i pohlavně (oogamie): spermatozoidy z anteridia pronikají otvorem v buněčné stěně do oogonia, obsahujícího jednu kulovitou oosféru, jež oplozena vytvoří tlustou stěnu a změní se v zygosporu.

Oddělení: EUGLENOPHYTA - KRÁSNOOČKA (charakteristika oddělení)
Třída: EUGLENOPHYCEAE - KRÁSNOOČKA
Řád: EUGLENALES
Euglena - krásnoočko
Vřetenité buňky bez schránky, ohebné, s jedním bičíkem sloužícím k plování, zatímco druhý byl redukován. Žijí hlavně ve sladké vodě, méně ve slaných a brakických vodách (z moře neznámy).
Euglena gracilis - krásnoočko štíhlé se snadno pěstuje v kulturách. Při zatemnění, má-li zdroj uhlíku, se mění v bezbarvou formu, která ztrácí asimilační pigmenty, ale zůstávají jí bezbarvé plastidy; po osvětlení se pigmenty opět vytvoří.
Trachelomonas
Buňky vylučují na svém povrchu schránku, v níž jsou volně uloženy. Základ schránky tvoří sliz vyloučený mukocystami a diktyozómy. Slizové struktury jsou mineralizovány sloučeninami manganu a železa, čímž nabývají hnědé až černé barvy. Jsou hojné v planktonu rybníků.

Oddělení: CHLOROPHYTA - ZELENÉ ŘASY (charakteristika oddělení)
Třída: CHLOROPHYCEAE - ZELENIVKY (charakteristika třídy)
Ş Chlamydomonas
Běžní bičíkovci v našich stojatých a pomalu tekoucích vodách, ale i v půdě. Kapkovité buňky mají dva stejně dlouhé bičíky a buněčnou stěnu ze dvou vrstev složených z jemných polysacharidových fibril, mezi nimiž je hmota z glykoproteinů (oproti Chlorophyceae chybí celulóza). Dobře se pěstují v kulturách a využívají se jako modelové organismy.
Chlamydomonas debaryana žije v nárostech na okrajích nádrží nebo při březích tůněk, odkud se dostává i do planktonu.
ŞŞ Volvox - váleč
Má nejdokonaleji organizovaná cenobia, kulovitá nebo lehce oválná. Buňky jsou umístěny v jedné vrstvě na obvodu cenobia a ponořeny do slizu (vyplňujícího vnitřek) tak, že navenek vycházejí pouze dvojice bičíků. Výběžky protoplastů hvězdicovitých buněk komunikují se sousedními pomocí plazmodesmat. Rozmnožuje se i pohlavně, ale hlavně tvorbou dceřinných cenobií. Běžně se vyskytuje v našich vodách (někdy až zbarví vodu do zelena), ale většina druhů je tropických.
Zde: Volvox aureus.
Ş Pandorina
Široko oválná cenobia obalená slizem, rozmonožování tvorbou dceřiných cenobií, v planktonu stojatých vod.
Tetraspora
Světle zelené slizové kolonie nepravidelného tvaru zprvu přisedají na ponořené rostliny, později bývají strženy a unáší je voda. V řídkém slizu jsou uloženy kulovité vegetativní buňky. Okrajové buňky nesou dvojici dlouhých pseudocilií (nepohyblivých bičíků).
V klidnější vodě horských potoků najdeme až 20 cm veliké slizové útvary druhu Tetraspora gelatinosa.

Chlorella - zelenivka
Rod zahrnuje malé kulovité řasy o průměru buněk 2-12 ?m s miskovitým nebo hrncovitým chloroplastem a hladkou buněčnou stěnou. Zelenivka je známa z půdy i vodního prostředí. Snadno se pěstuje v kulturách a mnohé druhy jsou voleny pro modelové pokusy i pro hromadnou kultivaci.
Jedním z takových je i Chlorella vulgaris.
Ankistrodesmus
4-8(-16 i více)-buněčná cenobia, obklopená obvykle bezstrukturním slizem; vřetenovité, rovné či zahnuté buňky jsou uloženy vedle sebe, přes sebe či tvoří svazečky, mohou a nemusí se dotýkat. Rostou v planktonu, ale zejména volně v perifytonu zarostlých vod, v litorálu, bažinách a rašeliništích.
Monoraphidium
Jednotlivé, silně protáhlé, vřetenovité či zahnuté buňky bez slizu a ostnů. Vyskytují se v planktonu a bentosu, ojediněle též subaericky (na ostřikovaných plochách).
Scenedesmus
Druhově nejbohatší rod chlorokokálních řas se 4-8-16buněčnými cenobii a buňkami v jedné nebo ve dvou řadách. Druhy se liší tvarem buněk, výběžky buněčné stěny a submikrostrukturou její povrchové vrstvy.
Obyčejně čtyřbuněčný Scenedesmus quadricauda, běžný v našich vodách, je nápadný svými ostny na okrajových buňkách.
Ş Pediastrum
Tento rod má buňky seskupené v plochá 4-128buněšná cenobia ve tvaru hvězdice. Cenobia jsou tvořena vnitřními polygonálními buňkami a buňkami okrajovými, nesoucími výběžky. Žijí v rybnících a tůních mírného i tropického pásu v planktonu i mezi pobřežními rostlinami.
Náš nejběžnější druh Pediastrum boryanum má celistvá cenobia; cenobium Pediastrum duplex má mezi vnitřními buňkami otvory; okrajové buňky Pediastrum simplex mají vždy jen po jednom výběžku.
ŞŞ Hydrodictyon
Buňky až 1 cm dlouhé jsou spojeny v šestiboké útvary, které vytvářejí jemnou plochou nebo válcovitou síť, již můžeme pozorovat, kterak se, viditelna pouhým okem, rozrůstá při pobřeží rybníků a tůní.
Zde: Hydrodictyon reticulatum.
Protosiphon
Vakovité buňky mohou dosahovat velikosti až 1,5 mm. Vyznačují se síťovitím chloroplastem, umístěným v nástěnné plazmatické vrstvě s velkou vakuolou, která vyplňuje její vnitřek. Buňka je mnohojaderná, její stavba připomíná stavbu řas se sifonální stélkou.
Jediný druh Protosiphon botryoides roste na povrchu půdy v teplých oblastech.
Microspora
Řasa s jednoduchými nepravými vlákny, jejichž stavba připomíná různobrvou řasu Tribonema. Buněčná stěna je dvoudílná, složená ze dvou válcovitých prstenců. Každý z nich má uprostřed příčnou přehrádku. Oba prstence jsou spojeny a zapadají do sebe v krátkém kruhovém spoji, který vyznačuje polovinu buňky.
Ş Oedogonium - čapkoblanka
Nevětvená, přímá vlákna z buněk se síťovitým nástěnným chloroplastem a velkým jádrem u podélné stěny; střed buňky vyplňuje velká vakuola. Rostou jen ve sladkých vodách. Najdeme je v tůních, rybnících nebo při pobřeží nádrží, na ponořených rostlinách, vždy submersně (pod hladinou).
Ş Draparnaldia
Řasy s bohatě větvenou heterotrichální stélkou, přirůstající k podkladu bazální buňkou. Stélka bývá rozlišena v hlavní osní vlákno s podpůrnou funkcí a větvená boční vlákna, která plní funkci asimilační. Celá rostlina je uložena v řídkém slizu. Roste v mělkých tůňkách a kalužích s čistou vodou.
Chaetophora
Vytváří 0,5-2 cm veliké kolonie, v jejichž pevném slizu jsou uložena rozvětvená vlákna. Rostou na ponořených rostlinách.
ŞŞ Apathococcus (Protococcus) - zrněnka
Kulovité, oválné či nepravidelné buňky, často tvořící shluky či krátké náznaky vláken (bez slizu) najdeme na vlhkých nebo fakultativně vlhkých aerických stanovištích - v litorálu a vodních nárostech anebo ve formě zelených povlaků na kůře stromů a na skalách.
Zde: Apathococcus vulgaris.

Třída: ULVOPHYCEAE (charakteristika třídy)
Ş Ulva - porost
Stélka plochá, listovitá, asi 20-25 cm vysoká, stonkem přichycená k podkladu, složená ze dvou vrstev parenchymaticky uspořádaných buněk. Kosmopolitní rod mořských a brakických vod, roste v litorálu na kamenech.
Ulva lactuca - porost locikový se místy v pobřežních oblastech upravuje a pojídá jako "mořský salát".
Enteromorpha
Stélka v podobě trubice, tvořené jednou vrstvou parenchymaticky uspořádaných buněk, tvarově velice rozmanitá, vakovitá, trubicovitá nebo větevnatá, v mládí vždy přisedlá, v stáří často volně plovoucí. Roste na mořském litorálu, v brakické vodě a také ve vnitrozemských tůních na slancových půdách.
Enteromorpha intestinalis roste v moři i ve vnitrozemských slaniskách (také na jižní Moravě).
Třída: CLADOPHOROPHYCEAE (charakteristika třídy)
Řád: CLADOPHORALES
ŞŞ Cladophora - žabí vlas
Zelená, zejména v horní části bohatě větvená vlákna, připevněná k podkladu rhizoidální buňkou. Monohotvárný rod, jehož zástupci se vyskytují v mořské i sladké, stojaté i tekoucí vodě.
Zde: Cladophora trichosoma.
Pithophora
Rod vyskytující se hlavně v tropech, odkud byl s exotickými rostlinami přenesen do našich akvárií. Životu v teplých oblastech a mělkých vodách, které mohou v období sucha vyschnout, se přizpůsobuje tvorbou akinet.
Zde: Pithophora roettleri.
Třída: BRYOPSIDOPHYCEAE (charakteristika třídy)
Řád: BRYOPSIDALES - TRUBICOVKY
Bryopsis
Vegetativní stélku tvoří sifonoblasty, tj. uzavřené váčky nebo trubice, obsahující četná jádra a drobné chloroplasty, uložené v povrchové vrstvě plazmy. Vnitřní prostor vyplňuje rozsáhlá vakuola. Sifonoblasty bývají diferencovány v bezbarvé rhizoidy a zelené fyloidy.
Rod Bryopsis roste v litorálu evropských moří.
Třída: DASYCLADOPHYCEAE (charakteristika třídy)
Řád: DASYCLADALES
Acetabularia
Složitý životní cyklus trvá tři roky; až ve třetím roce se vytváří 5-10 cm vysoký "deštníček" složený ze srostlých gametangií.
Acetabularia acetabulum roste na kamenech v litorálu Středozemního moře.

Třída: TRENTEPOHLIOPHYCEAE (charakteristika třídy)
Řád: TRENTEPOHLIALES
Ş Trentepohlia
Trentepohlia umbrina – buňky jednotlivé nebo v krátkých rozpadavých vláknech, vytváří červenohnědá ložiska na kůře stromů.

Oddělení: CHAROPHYTA (charakteristika oddělení)
Třída: ZYGNEMATOPHYCEAE (CONJUGATOPHYCEAE) - SPÁJIVKY (charakteristika třídy)
Řád: ZYGNEMATALES - JAŘMATKOVITÉ ŘASY
ŞŞ Spirogyra - šroubatka
Řasa význačná páskovitým, šroubovitě se vinoucím nástěnným chloroplastem; zpravidla jich buňka obsahuje víc. Vnitřek buňky vyplňuje velká vakuola, v jejímž středu je shluk plazmy s jádrem, spojený plazmatickými proudy s nástěnnou vrstvou. Pohlavním procesem je konjugace, při níž protoplast z jednoho vlákna přechází kopulačním kanálkem do druhého, aby zde splynul s tamním.
Ş Zygnema - jařmatka
Rod význačný dvěma hvězdicovými protoplasty, mezi nimiž leží jádro. Konjugace probíhá jako u šroubatky, ale zygota se u některých druhů tvoří již v kopulačním kanálku.
Zygnema peliosporum se vyskytuje i u nás.
Mougeotia - deskovka
Řasa, pro niž jsou význačné dlouhé tenké buňky s jediným chloroplastem ve tvaru desky, podélně proloženým celou buňkou.
Řád: DESMIDIALES - DVOJČATKOVITÉ ŘASY, KRÁSIVKY
Ş Cosmarium
Ploché buňky, rozdělené zářezem ve dvě poloviny. Struktura membrány, opatřené vždy póry, je velmi rozmanitá až ozdobná. Při konjugaci se obklopí obě kopulující buňky společným slizem, rozlomí se a améboidní gamety vystoupí z buněk a splynou. Nejbohatší a nejběžnější rod spájivých řas.
Zde: Cosmarium meneghinii.
ŞŞ Staurastrum
Buňky tří-, čtyř- i víceboké, případně vybíhající v úzké násadce či ramena. Chloroplast vybíhá v tolik lišt, kolik má buňka boků nebo ramen. Membrána může být hladká, bradavčitá nebo ostnitá. Vyskytují se v nejrůznějších typech vod, od eurtofních po rašelinné. Druhy s rozestálými rameny či ostnité žijí v planktonu.
Zde: Staurastrum pingue.

Třída: CHAROPHYCEAE (charakteristika třídy)
Řád: KLEBSORMIDIALES
Stichococcus
Vláknité nevětvené řasy, často tvořící jen krátké úseky vláken, mnohdy fragmentované až na jednotlivé buňky.
Stichococcus bacillaris roste na vlhké rašelině, kyselých půdách, v kalužích i na kůře stromů.
Řád: CHARALES - PAROŽNATKY
ŞŞ Chara - parožnatka
Makroskopické, přesličky připomínající řasy s kauloidem rozlišeným v delší buňky článkové a krátké uzlinové, z nichž vyrůstají přesleny bočních větví. V paždí bočních větví nalezneme mnohobuněčná anteridia a naproti nim oogonia s 5buněčnou korunkou. Tvoří rozsáhlé porosty na mělkém dně stojatých či mírně tekoucích vod, sladkých, brakických i slaných vnitrozemských; v moři chybějí.
Nitella
Rod velmi podobný předchozímu; korunka oogonia je dvouposchoďová, tvořená 10 buňkami, a jednotlivé články většinou nejsou opatřeny korovou vrstvou (u rodu Chara většinou jsou).

Oddělení: MYCETOZOA (MYXOMYCOTA, MYXOPROTISTA) - HLENKY (charakteristika oddělení)
Třída: MYXOMYCETES - HLENKY (charakteristika třídy)
Podtřída: MYXOGASTROMYCETIDAE
Řád: LICEALES
ŞŞ Lycogala - vlčí mléko
Vytváří kulovitá aethalia, která jsou v mládí růžová, měkká, uvnitř s mazlavou, korálově červenou plazmou. Postupně se stávají hnědošedými, stěna je křehká, výtrusný prach šedohnědý (jak možno vidět na tomto příkladě).
Lycogala epidendrum roste velmi hojně v lesích na pařezech a dřevech. Méně častá je Lycogala flavofuscum s až několik centimetrů velkými aethalii.
Řád: TRICHIALES
Trichia - vlasatka
Hustě nahloučené plodničky - sporangia s nevětveným kapiliciem, spirálovitými lištnami a žlutými sporami.
Trichia varia - vlasatka okrová patří k hojným lesním druhům.
Řád: PHYSARALES
Mucilago - pěnitka
Tvoří aethalioidní plodnice, často větších rozměrů, z četných nepravidelných houbovitých výrůstků s útlým bezvápenným kapiliciem; "inkrustaci" mají na svědomí vně vylučované krystalky uhličitanu vápenatého.
Mucilago crustacea (= M. spongiosa) - pěnitka popelavá tvoří bílé pěnovité povlaky na travách; v době zralosti se snadno rozprašují.
Podtřída: STEMONITOMYCETIDAE
Řád: STEMONITALES
Ş Stemonitis - pazderek
Má dlouhá, válcovitá sporangia na dlouhých stopkách, v hustých svazcích, temně hnědé barvy. Stopka přechází v sloupek (columella), z něhož vybíhají a rozvětvují se větvičky kapilicia.
Stemonitis fusca - pazderek hnědý, S. ferruginea - p. rezavý rostou na trouchnivějícím dřevě v lese.

Oddělení: CERCOZOA
Třída: PLASMODIOPHOROMYCETES (charakteristika třídy)
Řád: PLASMODIOPHORALES
Plasmodiophora
Parazité cévnatých rostlin. Tvoří v buňkách hostitele mnohojaderná plazmódia, v nichž po meiozi vznikají tlustostěnné cysty, následně rozptýlené v buňkách.
Plasmodiophora brassicae - nádorovka kapustová je kosmopolitně rozšířeným parazitem čeledi Brassicaceae - brukvovitých. Působí nádorovost, již rolník ni zahrádkář rád u své košťálové zeleniny nespatří. Ochrana: na napadeném pozemku alespoň 5 let nepěstovat brukvovité.

Oddělení: OOMYCOTA (charakteristika oddělení)
Třída: PERONOSPOROMYCETES
Podtřída: SAPROLEGNIOMYCETIDAE
Řád: SAPROLEGNIALES
Saprolegnia
Vodní houby, v menší míře saprofytické, převážně žijící zoosaprobně nebo příležitostně paraziticky na vodních živočiších. Charakteristickým znakem je proliferace sporangií - nová sporangia se zpravidla tvoří uvnitř stěn sporangií vyprázdněných.
Podtřída: PERONOSPOROMYCETIDAE
Řád: PYTHIALES
Pythium
Půdní saprofytické druhy, které mohou příležitostně působit hniloby kořenů, řízků rostlin, padání semenáčků apod. Některé parazitují též v řasách.
Zde: Pythium oligandrum.
Phytophthora
Početný rod parazitů vyšších rostlin s málo větvenými sporangiofory nesoucími zoosporangia.
Phytophthora infestans - plíseň bramborová napadá nadzemní části, především listy brambor. Zpočátku se infekce projevuje žlutohnědými až tmavohnědými skvrnami na listech; skvrny začínají od listové špičky či okraje a na spodní části listu jsou ohraničené bělavým lemem. Za vlhkého a teplého počasí se choroba rychle šíří a postupně usychají celé nadzemní části. Postupně jsou napadány i hlízy, na kterých se tvoří olovnaté skvrny, pod nimiž se šíří hnědavé zbarvení hlíz. Ochrana proti plísni bramborové je prováděna různými fungicidy a pěstováním vyšlechtěných odrůd brambor, rezistentních k této chorobě.
Řád: PERONOSPORALES
Ş Plasmopara - vřetenatka
Parazité se sporangiofory laterálně větvenými s tupě zakončenými větévkami.
Plasmopara viticola - vřetenatka révová neboli "peronospora révy vinné" se projevuje zejména na starších listech révy žlutavými "olejovými" skvrnami na svrchní straně listů, zatímco na rubu vyrůstají svazečky sporangioforů. Podobně jako předchozí druh i tento byl do Evropy zavlečen v 19. století z Ameriky a způsobil několik vln epifytocií (termín odpovídající termínu "epidemie" u chorob lidských). Ochrana proti němu je prováděna postřikem měďnatými preparáty.
Plasmopara umbelliferarum je parazitem planě rostoucích miříkovitých rostlin.
Peronospora
Druhově nejobsáhlejší rod řádu má větvené sporangiofory se zašpičatělými konečnými větévkami. Ve sporangiích se netvoří zoospory.
Peronospora parasitica patří k běžným druhům; vyskytuje se na bylinách, často ve společnosti druhu následujícího.
Albugo
Na bylinách parazitující druhy tohoto rodu, označované jako "bílá rez", tvoří ložiska s nahuštěnými krátkými, nevětvenými sporangiofory s řetízky zoosporangií. Tlakem ložisek praská pokožka hostitele a zoosporangia jsou uvolňována.
Nejčastěji se můžeme setkat s druhem Albugo candida - plíseň bělostná, který parazituje např. na kokošce pastuší tobolce, ale může napadat i další druhy brukvovitých.

Oddělení: CHYTRIDIOMYCOTA (charakteristika oddělení)
Třída: CHYTRIDIOMYCETES
Řád: CHYTRIDIALES
ŞŞ Synchytrium - rakovinec
Všechy druhy tohoto rodu jsou parazité cévnatých rostlin.
Synchytrium endobioticum - rakovinec bramborový způsobuje na hlízách brambor v místě oček bujení pletiv a vznik tmavých bradavičnatých nádorů, které připomínají růžice květáku. Napadá i další orgány, jako stonky, listy a květy.

Skupina oddělení: EUMYCOTA (charakteristika celé skupiny)
Oddělení: ZYGOMYCOTINA - HOUBY SPÁJIVÉ (charakteristika pododdělení)
Třída: ZYGOMYCETES (charakteristika třídy)
Řád: MUCORALES
Absidia
Rod obsahuje druhy žijící v půdě, ale i vyvolávající mykózy člověka (dýchacích cest). V místech styku dvou různých mycelií se tvoří zygospory; ze suspenzoru zralých zygospor vyrůstají jednoduchá obalná vlákna.
Zde: Absidia cylindrospora.
Ş Rhizopus - kropidlovec
Rod vyskytující se na rostlinném substrátu, zapříčiňující kvašení, hnilobu zralého ovoce. Z mycelia vybíhají rhizoidy a v týchž místech svazky sporangioforů s černými kulovitými sporangii.
Zde: Rhizopus stolonifer.
Mucor
Vyskytuje se na hnijících organických substrátech, na trusu, vyvolává kvasné procesy. Přehrádka oddělující sporangiofor od sporangia vybíhá dovnitř sporangia v podobě kolumely charakteristický hruškovitého tvaru.
Zde: Mucor flavus nebo Mucor racemosus.
ŞŞ Zygorhynchus
Homothalický rod (k pohlavnímu procesu není nutný kontakt dvou fyziologicky odlišných mycelií, označovaných + a –), charakteristický rozdílně velkými gametangii. Většina druhů se běžně vyskytuje v půdě.
Zde: Zygorhynchus moelleri.
Řád: ENTOMOPHTHORALES
Entomophthora
Zástupce entomofágních hub.
Entomophthora muscae je původcem tzv. mušího moru. Do těla napadené mouchy proniká pokožkou či stigmaty, rozrůstá se v tukové tkáni, odkud jsou hyfová tělíska roznášena po celém těle. Moucha, jejíž tkáně jsou rozrušovány enzymatickou činností houby, během několika dnů hyne a z jejího těla vyrážejí sporangiofory se sporangii - zdroj infekce pro další jedince.

Oddělení: ASCOMYCOTA - HOUBY VŘECKATÉ (charakteristika pododdělení)
Pododdělení: SACCHAROMYCOTINA
Třída: SACCHAROMYCETES (charakteristika třídy)
Řád: SACCHAROMYCETALES
ŞŞ Saccharomyces - kvasinka
Tvoří kulovité, vejčité, válcovité buňky, dělící se bipolárním pučením (dceřinné buňky se tvoří opakovaně na protilehlých pólech buňky mateřské).
Průmyslově nejvýznamnějším druhem je Saccharomyces cerevisiae - kvasinka pivní, zkvašující cukry na etanol. Kromě přípravy sušených kvasnic (droždí) pro výrobu chleba aj. je tento druh nepostradatelný při výrobě piva a vína.

Pododdělení: TAPHRINOMYCOTINA
Třída: TAPHRINOMYCETES (charakteristika třídy)
Řád: TAPHRINALES
Ş Taphrina - palcatka, kadeřavka
Parazitická houba, některé druhy jsou významnými patogeny pěstovaných dřevin.
Taphrina pruni - puchýřnatec slívový působí poměrně známé a nebezpečné onemocnění švestek. Tento druh způsobuje hlavně deformace a hypertrofii plodů, které se označují jako "bouchoře" či "puchry". Plody nedozrávají, postupně hnědnou a na jejich povrchu se objevuje vrstva vřecek. houba napadá i mladší větévky. Taphrina deformans má na svědomí kadeřavost listů broskvoní, Taphrina betulina tvorbu nádorů a čarověníků (chorobného zmnožení větví).

Pododdělení: PEZIZOMYCOTINA (charakteristika pododdělení)
Třída: EUROTIOMYCETES (charakteristika třídy)
Řád: EUROTIALES
ŞŞ Aspergillus - kropidlák
Houby s konidioforem zakončeným rozšířenou částí zvanou měchýřek, z níž vyrůstají vlastní konidiogenní buňky - fialidy (nejmladší konidie je na bázi, nejstarší na vrcholu). Aspergillus je anamorfním rodem; teleomorfy jeho druhů patří k různým rodům řádu Eurotiales.
Aspergillus niger je používán při výrobě kyseliny citronové. Může být i sekundárním patogenem.
Zde též: Aspergillus terreus, Aspergillus versicolor.
Ş Penicillium - štětičkovec
Houby charakteristické štětičkovitým konidioforem, větvícím se ve větve, metuly a nakonec fialidy - konidiogenní buňky. Všudypřítomný rod, způsobující běžné "plesnivění" potravin, zahrnuje druhy toxické i využívané v lékařství. I Penicillium je anamorfním rodem, jehož teleomorfy patří k různým rodům řádu Eurotiales.
Některé druhy jsou využívány i v potravinářství, jako zde přítomné Penicillium roqueforti.
Talaromyces
Jeden z teleomorfních rodů, tvořících askosp. stadium, jehož anamorfy patří mezi zástupce rodu Penicillium.
Zde: Talaromyces luteus, Talaromyces flavus.
Elaphomyces - jelenka
Houby vytvářející kulovité plodnice - podzemky - v humusu jehličnatých i listnatých lesů. Plodnice jsou vyhrabávány zvěří a tak dochází k rozšiřování.
Elaphomyces granulatus - jelenka obecná vytváří v létě a na podzim kulovitá, žlutavá až okrová kleistothecia. Uvnitř v dužnině jsou hnízda vřecek, která se však v době zralosti jeví jako černý výtrusný prach.

Třída: PEZIZOMYCETES (charakteristika třídy)
Řád: PEZIZALES
Peziza - řasnatka
Velké, přisedlé plodnice (průměr 2-10 cm), na roušku světle hnědé nebo až voskové. Příklad miskovitého apothecia; na svrchní straně misky vidíme výtrusorodé rouško (thecium, hymenium) tvořené kyjovitými vřecky a mezi nimi parafýzami - sterilními konci hyf (houbových vláken). Vrstvička hustěji propletených hyf těsně pod vřecky se nazývá hypothecium.
Peziza badia - řasnatka hnědá vyrůstá pospolitě a dosti hojně na podzim na starých a vlhkých jílovitých lesních půdách. Jedlá.
Ş Sarcoscypha - ohnivec
Taktéž miskovité plodnice, několik centimetrů v průměru, s jasně červeným rouškem.
Sarcoscypha coccinea - ohnivec šarlatový je nápadnou houbou na mrtvých větvičkách, zbytcích dřeva na zemi apod. v časných jarních měsících. Jedlý.
ŞŞ Morchella - smrž
Terčoplodá houba s důlkatým, hnědavým až okrovým terčem pevně srostlým se třeněm. Všechny druhy jsou jedlé a sbírají se jako jarní houby; před přípravou je nutné očištěné plodnice spařit horkou vodou a vodu slít.
Morchella esculenta - smrž obecný je hojný v dubnu a květnu v zahradách a hájích. Jedlý.
Verpa - kačenka
Houba se zvoncovitým kloboukem na delším volném třeni.
Verpa bohemica - kačenka česká roste zjara ve vlhkých hájích, zvláště pod osikami. Jedlá.
Gyromitra - ucháč
Mohutný, masitý, bohatě laločnatě zprohýbaný klobouk na dutém třeni.
Kaštanově hnědý Gyromitra esculenta - ucháč obecný, vyskytující se zjara v jehličnytých lesích (hlavně v písčitých borech), býval tržní houbou, než se přišlo na to, že je jedovatý. Názory na jedovatost ucháčů se různí - prudké toxiny se pečlivým varem ničí, přesto je však nelze doporučit k večeři.
Helvella - chřapáč
Pouze uprostřed upevněný, nepravidelně zprohýbaný klobouk šedé či hnědé barvy. U všech čtyř posledních rodů jde o přeměněné apothecium.
Ş Choiromyces - bělolanýž
Plodnice (dalekosáhle zprohýbané a druhotně uzavřené apothecium) rostoucí jako podzemky v hlinitopísčitých lesních půdách; jsou to houby mykorrhizní.
Choiromyces venosus - bělolanýž obecný má silnou kořennou vůni a používá se jako přísada do omáček. Pravý lanýž však nenahradí.

Třída: LEOTIOMYCETES (charakteristika třídy)
Podtřída: ERYSIPHOMYCETIDAE (charakteristika podtřídy)
Řád: ERYSIPHALES - PADLÍ
ŞŞ Microsphaera
Závazní (obligátní) parazité, jejichž plodnice a konidie se vytvářejí na povrchu epidermis napadené rostliny - jsou to tedy ektoparazité. V plodnici je několik vřecek.
Microsphaera alphitoides - padlí dubové tvoří bílé "pomoučení" dubových listů. Je velmi nápadné a hojně rozšířené ve školkách a na mladých dubech, především na osluněných pasekách a okrajích lesů.
Erysiphe
Další ektoparazit (jimiž jsou ostatně všechny padlí) s větším počtem vřecek v plodnici.
Erysiphe graminis - padlí travní napadá jednoděložné rostliny (též obilniny), Erysiphe polygoni - padlí rdesnové má široké spektrum hostitelů (u nás jetel, vikev, hrách, řepka,...).
Uncinula
Fytopatologicky významným druhem je Uncinula necator - padlí révové. Druh zavlečený do Evropy z Orientu byl dlouho znám pouze jako anamorfa Oidium tuckeri.
Phyllactinia
Další z řady parazitů dřevin. Phyllactinia corylea napadá nejčastěji lísky, ale i buky, břízy, jasany aj.
Podtřída: LEOTIOMYCETIDAE (charakteristika podtřídy)
Řád: HELOTIALES
Trichoglossum - jazourek
Kyjovité, smačklé, tmavě zbarvené plodnice zvíci několika centimetrů.
Trichoglossum hirsutum - jazourek chlupatý roste v trávě, na podmáčených lesních loukách v konci léta.
Mitrula - čapulka
Kyjovité, tence stopkaté plodničky. Žlutavá až oranžová plodná část (vlastní plodnice) vždy ostře oddělena od bílé stopky.
Mitrula paludosa - čapulka bahenní roste na ponořených tlejících zbytcích rostlin (větévky, listí, jehličí), často skoro úplně ve vodě.
Bulgaria - klihatka
Černá apothecia z kůry se provalující, ponejprv kulkovitě uzavřená, v dospělosti miskovitá až terčovitá, rosolovitá či elasticky masitá.
Bulgaria polymorpha - klihatka černá je velmi hojnou houbou na padlých kmenech dubů či buků.
Ş Monilinia
Působí tzv. moniliovou hnilobu jabloní a hrušní.
Konidiové stadium - anamorfa druhu Monilinia fructigena, zvaná Monilia fructigena, vytváří na povrchu plodů koncentricky uspořádané polštářky bělavých, postupně hnědnoucích konidií. Napadený plod je prorůstán myceliem houby. U jablek se někdy neobjevují konidiofory, ale napadené místo zčerná ("černá hniloba").
Řád: RHYTISMATALES
Ş Rhytisma - svraštělka
Rhytisma acerinum - svraštělka javorová vytváří nejčastěji coby konidiové stadium Melasmia acerina černá, nápadná, nepravidelně okrouhlá, plochá stromata na živých listech javorů. Je dobrým indikátorem čistoty ovzduší.

Třída: SORDARIOMYCETES (charakteristika třídy)
Řád: PHYLLACHORALES
Polystigma
Vytváří oranžově červená stromata na listech.
Polystigma rubrum - červenatka švestková napadá hlavně švestky a slivoně. Na listech na stromě se vyvíjí pouze anamorfa Polystigmina rubra, stromata s perithecii se tvoří na spadaných listech.
Podtřída: HYPOCREOMYCETIDAE (charakteristika podtřídy)
Řád: HYPOCREALES
ŞŞ Nectria - rážovka
Perthofyty (nekrotrofně parazitické houby), které mohou zhoubně zasáhnout na oslabených dřevinách, mají-li příznivé podmínky.
Nectria cinnabarina - rážovka rumělková je nejčastější v konidiovém stadiu jako Tubercularia vulgaris na odumřelých nebo odumírajících větvích listnáčů.
Ş Claviceps - paličkovice
Houby parazitující v květech travin, kde vytvářejí v kláscích fialová nebo černá, protáhlá růžkovitá sklerocia, která v době zralosti vypadávají, přezimují v půdě a druhým rokem na jaře z nich vyrůstají drobná paličkovitá stromata, obsahující v kulovité části perithecia se štíhlými vřecky a v nich niťovité výtrusy.
Sklerocia Claviceps purpurea - paličkovice nachové, známá pod názvem námel, se užívají ve farmaceutickém průmyslu k výrobě významných léků.
Epichloë
Tvrdohouby parazitující na stéblech a pochvách trav.
Epichloë typhina - plíseň dusivá (též obalka stéblová) vytváří okrově žlutá (někdy od konidií bělavá) stromata se zřetelnými červenými ústími perithecií hlavně na lipnicích (Poa) a srhách (Dactylis).
Řád: MICROASCALES
Ceratocystis
Významní parazité dřevin (anamorfy v rodu Graphium), způsobující hynutí porostů po celém světě. Jejich hyfy ucpávají vodivá pletiva dřevin a produkty jejich metabolismu je vyřazují z funkce. Choroba se nejprve projevuje usycháním konců větví nebo vrcholků stromů, žloutnutím a opadem listů (jehličí) a postupně pomalým odumíráním celého stromu.
Zde: Ceratocystis moniliforme.
Podtřída: SORDARIOMYCETIDAE (charakteristika podtřídy)
Řád: SORDARIALES
Chaetomium - chlupatec
Druhy tohoto rodu jsou v přírodě velmi rozšířené a pro svoji schopnost rozkládat celulózu užitečné, ale mohou způsobit i značné škody na papíru či dřevě. Mají perithecia na vrcholku opatřená chomáčem chlupů.
Chaetomium globosum - hojný druh na tlejících rostlinách.
Podtřída: XYLARIOMYCETIDAE (charakteristika podtřídy)
Řád: XYLARIALES
ŞŞ Xylaria - dřevnatka
Tvrdohouba s černými stromaty, do nichž jsou zanořeny jednotlivé plodničky - perithecia.
Xylaria polymorpha - dřevnatka kyjovitá má vysoká kyjovitá stromata. Roste po celý rok na položivém substrátu listnáčů.
Xylaria hypoxylon - dřevnatka parohatá má stromata parohovitě rozvětvená, ve spodní části černě štětinatá, nahoře často bělavá od poprašku konidií. Vyskytuje se po celý rok na opadlých větvích a pařezech.
Hypoxylon - dřevomor
Vytváří polokulovitě vypouklá, rezavě zbarvená stromata na kůře či dřevě mrtvých dřevin. I v případě tohoto rodu jsou do sterilní hmoty stromat zanořena lahvicovitá perithecia.
Zde: Hypoxylon fuscum, Hypoxylon multiforme.

Třída: DOTHIDEOMYCETES (charakteristika třídy)
Řád: CAPNODIALES
Capnodium
Zástupci čeledi Capnodiaceae, rozšířené převážně v subtropických a tropických oblastech. Představitel tzv. "černí" ("černá padlí"), které povlékají černým myceliem povrch listů. Žijí saprofyticky na sladkých výměšcích hmyzu a rostlin; některé druhy mohou přejít i k parazitismu, ale v zásadě škodí spíše zastiňováním asimilační plochy listů souvislým povlakem černě zbarveného mycelia.
Řád: DOTHIDEALES s. l.
Venturia
Houby způsobující strupovitost ovoce. Z infikovaných listů a mladých větévek se mycelium rozrůstá do pletiv, konidie šíří nákazu na listy i plody.
Venturia inaequalis (s anamorfou Spilocaea pomi = Fusicladium dendriticum) působí strupovitost jabloní.
Cucurbitaria
Cucurbitaria laburni - parazitická houba prorůstající pletiva štědřence (zlatého deště, Laburnum). Stromata vystupují na povrch štěrbinami v protržené kůře.

Pomocné oddělení: DEUTEROMYCOTA (FUNGI IMPERFECTI) (charakteristika oddělení)
Ş Alternaria
Saprofytické houby, vyskytující se v přírodě na planých rostlinách i na kulturách. Jejich výtrusy najdeme spolu s konidiemi jiných hub ve velkém množství v ovzduší; mohou způsobovat alergická onemocnění dýchacích cest. Mají charakteristické zďovité konidie.
Zde: Alternaria alternata.
Fusarium
Velký a velmi proměnlivý rod, jehož zástupci tvoří charakteristické vícebuněčné makrokonidie a velmi malé jednobuněčné mikrokonidie. Vyskytují se zejména v rhizosféře, jsou to saprofyti a paraziti rostlin.
Zde: Fusarium culmorum, Fusarium solani.
Cladosporium
Většinou saprofyti, ale některé druhy způsobují i choroby rostlin. Vyznačují se dvoubuněčnými tmavě zbarvenými konidiemi.
Cladosporium herbarum - jeho teleomorfou je Mycosphaerella tassiana (Dothideales) - působí na obilí chorobu označovanou jako "čerň obilná".
Cercospora - skvrnatička
Fytopatoloficky významný rod s protáhlými, přehrádkovanými konidiemi.
Cercospora beticola - skvrnatička řepná je ničivý parazit tvořící (optimálně ve vlhkém a teplém létě) na listech řepy nápadné, okrouhlé, hnědošedé a později pestře lemované skvrny ("řepné neštovice").
Trichoderma
Trichoderma viride, běžný saprofyt tvořící nazelenalý povlak mycelia, je anamorfou druhu Hypocrea rufa (Hypocreales), jehož stromata jsou pro změnu masově červená.
Trichothecium
Trichothecium roseum - houba v kultuře nezaměnitelná pro svoji charakteristickou světle růžovou barvu. Saprofyt tvořící oválné dvoubuněčné konidie.

Oddělení: BASIDIOMYCOTA - HOUBY STOPKOVÝTRUSÉ (charakteristika oddělení)
Třída: UREDINIOMYCETES (charakteristika třídy)
Řád: UREDINALES - RZI
Puccinia
Příkladem heteroecické (střídající dva hostitele) plnocyklické rzi je
Puccinia graminis - rez travní. Jejím mezihostitelem je dřišťál obecný (Berberis vulgaris); na líci listové čepele se vytvářejí na jaře spermogonia a na rubu posléze výraznější aecia, z nichž se za zralosti uvolňují jarní výtrusy - aeciospory. Hostiteli letních (uredií) a zimních ložisek (telií) jsou různé druhy lipnicovitých.
Ş Uromyces
Velký rod vyznačující se jednobuněčnými teliosporami - zimními výtrusy. Jsou to významní parazité bobovitých rostlin.
Uromyces fabae je monoecický (jednohostitelský) plnocyklický parazit na vikvích, bobech, hrachorach a hrachu.
Hlavním hostitelem Uromyces pisi je hrách, jeho mezihostitelem (spermogonia + aecia) je pryšec.
Phragmidium
Druhy tohoto rodu mají vícebuněčné teliospory s dlouhou stopkou a gelatinózním obalem.
Phragmidium violaceum způsobuje červenofialové skvrny na listech ostružiníků.
Coleosporium
Aecia sevyskytují na různých borovicích; telia se při klíčení dělí přímo ve 4 buňky.
Na preparátu je ložisko teliospor Coleosporium pulsatillae na konikleci.
Ş Gymnosporangium
Vytváří aecia na různých druzích růžovitých (jabloň, hrušeň, jeřáb aj.), zatímco telia se tvoří na jalovci.
Nejznámějším druhem je Gymnosporangium sabinae.
Endophyllum
Příklad rzi se silně zkráceným životním cyklem - basidie se tvoří přímo na aeciosporách.
Kráterovitá aeciová ložiska na listech netřesku patří druhu Endophyllum sempervivi.

Třída: USTILAGINOMYCETES (charakteristika třídy)
Podtřída: USTILAGINOMYCETIDAE (charakteristika podtřídy)
Řád: USTILAGINALES - SNĚTI PRAŠNÉ
Ustilago
Obligátní parazité s vysokou specificitou a organotropností, což je schopnost tvořit spory pouze na určitých orgánech. Nevytvářejí plodnice (podobně jako rzi). Jejich mycelium se v hostiteli po určité době rozpadá a tvoří jednobuněčné tzv. teliospory (zvané též chlamydospory). Postupně jsou všechny součásti klasů proměněny v hnědočernou, prášivou masu chlamydospor, které jsou pak větrem přenášeny na zdravé květy a infekce se šíří dál. V napadených květech vrůstá do semeníku, z něhož se vytvoří normální obilka, v níž mycelium přezimuje - po vysetí pak proroste dozrávající rostlinou do klasu, který ničí a vytváří opět chlamydospory.
Řada druhů je fytopatologicky významná, např. Ustilago tritici - prašná sněť pšeničná, U. hordei - p. s. ječná, U. avenae - p. s. ovesná, U. maydis - p. s. kukuřičná.
Cintractia
Dalším organotropním druhem je Cintractia caricis. Napadá měchýřky ostřic, které deformuje.
Řád: UROCYSTALES
Urocystis
Tento rod má teliospory vždy ve shlucích obklopené sterilními buňkami.
Urocystis occulta napadá stébla, ale i listy a klasy žita.
Podtřída: EXOBASIDIOMYCETIDAE (charakteristika podtřídy)
Řád: TILLETIALES - SNĚTI MAZLAVÉ
Tilletia
Obligátní parazité krytosemenných rostlin, napadající lodyhy, listy, květy, plody i kořeny. Způsobují deformace nebo vytvářejí černohnědá, mazlavá ložiska teliospor = chlamydospor (mazlavost tvoří tlející a často páchnoucí zbytky hyf po vytvoření teliospor) v obilkách. Šíří se buď do půdy z vypadaných obilek, nebo rozprášením na zdravé obilky při sklizni.
Řada druhů má značný fytopatologický význam. Nejvýznamnější Tilletia caries (= T. tritici) - mazlavá sněť pšeničná parazituje na pšenici, ale i na žitu.

Třída: AGARICOMYCETES (= BASIDIOMYCETES) (charakteristika třídy)
Podtřída: TREMELLOMYCETIDAE (charakteristika podtřídy)
Řád: DACRYMYCETALES
Dacrymyces - kropilka
Dřevní saprofyti s dlouze "rozčísnutými" basidiemi, považovanými různými autory za holo- i fragmobasidie.
Dacrymyces stillatus - kropilka rosolovitá tvoří temně oranžové bochánky na mrtvém dřevě. Nejedlá.
Ş Calocera - krásnorůžek
Dřevní houby s keříčkovitými plodnicemi, též běžné v našich lesích.
Calocera viscosa - krásnorůžek lepkavý připomíná kuřátka, avšak má tuhou a pružnou plodnici, vyrůstající od jara do zimy z pařezů, větví a kořenů jehličnanů. Nejedlý.
Řád: AURICULARIALES
ŞŞ Hirneola - ucho
Saprofyti na dřevu se zprohýbaně lupenitými plodnicemi, které lze i po uschnutí "oživit" opětovným namočením.
Hirneola auricula-judae - ucho Jidášovo roste od jara do zimy zvláště na odumřelých, alee i živých kmíncích černého bezu i jiných listnáčů. V nitřní strana pružně masité plodnice je lesklá a nese rouško, vnější je sametově chlupatá a matná. Jedlá houba používaná zvláště v čínské kuchyni.
Řád: TREMELLALES
Tremella - rosolovka
Houby v zásadě podobné předešlým, tvořící zmuchlaně lupenité plodnice na dřevě, též "oživitelné".
Tremella mesenterica - rosolovka mozkovitá je vcelku běžná houba našich lesů, pro zářivě oranžovou barvu snadno zaregistrovatelná. Roste na suchých větévkách listnáčů. Pojíst ji možno, leč chuti značně mdlé.
Podtřída: AGARICOMYCETIDAE (charakteristika podtřídy)
Řád: POLYPORALES
Phanerochaete
Nejprimitivnější plodnice mezi stopkovýtrusnými houbami, pouze rozlité po povrchu substrátu. Houby dřevní, nejedlé.
Resinicium
Houby s taktéž rozlitou, tence voskovitpu, neslupitelnou, bílou nebo světle krémovou plodnicí na dřevě.
Resinicium bicolor porůstá padlé kmeny a pařezy borovic.
ŞŞ Fomes - troudnatec
Typické "chorošovité" houby, plodnice bokem přirostlé, hymenofor pórovitý.
Fomes fomentarius - troudnatec kopytovitý je hojný na živých i mrtvých listnatých dřevinách. Nejedlý.
Daedalea - síťkovec
Příklad hymenoforu tvořeného lamelami, nepravidelně pospojovanými tzv. anastomózami (do jisté míry přechodný typ mezi lamelovitým a pórovitým hymenoforem.
Daedalea quercina - síťkovec dubový, hojný na dřevě živých i mrtvých dubů. Nejedlý.
Ganoderma - lesklokorka
Typický příklad plodnice zvané krustothecium, vyznačující se neukončeným růstem a, je-li víceletá, narůstáním jednotlivých vrstev hymenoforu, jenž je zde pórovitý. Houby dřevní.
Ganoderma lipsiense - lesklokorka ploská roste velmi hojně po celý rok na živých i mrtvých listnáčích i jehličnanech.
Polyporus - choroš
Nikoli jako klasické "choroše", ale jako kloboukaté houby s třeněm vypadají houby rodu choroš. Pórovitý hymenofor je však prozradí.
Polyporus brumalis - choroš zimní roste hojně na mrtvém dřevě. Nejedlý.
Řád: AGARICALES
Z množství rodů, jež by bylo možno uvést coby příklad tohoto řádu, jen stručný výběr:
Schizophyllum - klanolístka
Specialita šéfa podniku - ukázka lupenů s vedví rozčísnutým ostřím, jež činí z této houby zvláštnost mezi ostatními.
Schizophyllum commune - klanolístka obecná, běžná na listnatých stromech, je mj. významným modelovým objektem v genetice. Nejedlá.
Pleurotus - hlíva
Příklad lupenaté houby s výstředním (až bočním) třeněm.
Pleurotus ostreatus - hlíva ústřičná je hojná v druhé půli roku na stromech zejména listnatých. Tvarově i barevně proměnlivá, jedlá.
Tricholoma - čirůvka
Masité pozemní houby vyskytující se hlavně v lesích, ale i na otevřených prostranstvích. V tomto rodu, stejně jako v rodech blízce příbuzných (dříve řazených do jednoho), nalezneme mnoho druhů jedlých (např. č. zelánka, č. havelka, č. májovka, č. dvoubarvá, č. fialová), ale i druhy jedovaté (č. tygrovaná).
Clitocybe - strmělka
Taktéž masité pozemní houby různých barev i velikostí, rostoucí v lese i mimo les často v tzv. "čarodějných kruzích".
Špinavě bělavá Clitocybe geotropa - strmělka veliká roste nejčastěji na lesních lukách.
Amanita - muchomůrka
Nejtypičtější příklad kloboukaté houby s lupenitým hymenoforem. Plodnici muchomůrek zamlada kryjí dvě plachetky - velum partiale spojuje okraj klobouku s třeněm a po odtržení vytváří prsten, velum universale kryje celou plodnici a v dospělosti z něj zůstává pochva naspod třeně, resp. útržky na povrchu klobouku.
Amanita phalloides - muchomůrka zelená roste v létě a na podzim hojně zejména v teplejších krajích, nejčastěji v lesích listnatých. Smrtelně jedovatá, stejně jako její bílá forma; vůbec jde o houbu barevně dosti variabilní, ale charakteristické znaky - prsten, hlízu s pochvou na spodku třeně a stále bílé lupeny - si uchovává.
Pluteus - štítovka
Dřevní kloboukaté houby s pěkně růžovými lupeny, charakteristicky odsedlými od třeně. V hymeniu má výrazné "růžkaté" cystidy - sterilní útvary vytvářející se zde vedle basidií, jež bývají často dobrým určovacím znakem.
Pluteus cervinus - štítovka jelení roste hojně na starých pařezech a tlejících kmenech listnáčů. Jedlá.
Agaricus - žampión, pečárka
Známý rod obsahující lesní i luční druhy, až na výjimky (ž. zápašný) jedlé a chutné. V mládí růžové lupeny, přecházející k stáru do tmavě hněda, činí tento rod nezaměnitelným.
ŞŞ Macrolepiota - bedla
Mohutné houby, hojně rostoucí v letních měsících. Tento rod představuje část někdejšího velkého rodu bedla, jehož většina zástupců dnes patří do rodu Lepiota - to jsou bedličky menšího vzrůstu (několik centimetrů), mezi nimiž najdeme i smrtelně jedovaté.
Macrolepiota procera - bedla vysoká je další z oblíbených jedlých hub.
Coprinus - hnojník
Drobné lupenaté houby, rostoucí jednotlivě i ve skupinách na trusu či mrtvém dřevě. Lupeny se při dozrávání rozplývají postupně i s celou plodnicí v černou kaši. Požity v kombinaci s alkoholem způsobí otravu.
Coprinus micaceus - hnojník třpytivý roste v hustých trsech na pařezech, starých stromech či poblíž. Nejedlý.
Psilocybe - lysohlávka
Všichni jsou blázni, jenom já jsem letadlo!
Cortinarius - pavučinec
Nejpočetnější rod našich hub. Lupeny těchto pozemních hub jsou v mládí zastřeny pavučinatě vláknitou nebo sliznatou pavučinkou (kortinou), která zanechává na třeni pásek, často rezavě zbarvený výtrusy.
Vedle druhů jedlých obsahuje tento rod i nejpomaleji působící "jedovatinu" u nás - otrava p. plyšovým (naštěstí relativně vzácným) se projeví za 1 až 3 týdny...
Pholiota - šupinovka
Trsnaté dřevní houby, další příklad "klasické" kloboukaté houby s centrálním třeněm a lupenitým hymenoforem; patří mezi houby, jež sušením příliš neztrácí tvar.
Pholiota squarrosa - šupinovka kostrbatá je hojná na podzim na dřevě stromů. Jedlá.
ŞŞ Lycoperdon - pýchavka
Běžný typ, okrovka praská v otvor na povrchu, kterým se vyprašují spory.
Lycoperdon pyriforme - pýchavka hruškovitá je hojná na tlejících dřevech, vzácněji na zemi.
Jedlá.
Langermannia - vatovec
Pýchavkovitá plodnice, rozpadající se okrovka odkrývá vatovitý teřich.
Langermannia gigantea - vatovec (pýchavka) obrovský vyrůstá v létě a na podzim na pastvinách a zahradách. Jedlý.
Tulostoma - palečka
Pýchavkovitá plodnice "nasazená" na tenké tuhé stopce. Vnější okrovka ve zralosti zaniká (zbytky naspod hlavičky).
Tulostoma brumale - palečka zimní roste hojně zejména přes zimu na suchých stráních, pastvinách v teplých oblastech.
Ş Cyathus - číšenka
Pohárkovité plodnice zakryté blankou, jež se ve zralosti trhá, ukrývají pecičky - peridioly přichycené poutkem ke stěně. Výtrusorodé rouško je uvnitř peridiol.
Cyathus striatus - číšenka rýhovaná roste v létě a na podzim na tlejícím dřevě a rostlinných zbytcích. Nejedlá.
Řád: BOLETALES
ŞŞ Boletus - hřib
Bohatý rod; masité houby s rourkovitým hymenoforem, které jistě nemusím dále představovat. Dovnitř rourek vyrůstají basidie a z nich se uvolňují basidiospory. Též jsou pod tento rod někdy řazeny rody Leccinum - kozák, Suillus - klouzek, Xerocomus - suchohřib.
Boletus edulis - hřib smrkový roste v létě a na podzim ve smrčinách, řídčeji v jiných lesích. Jak jinak, jedlý.
Ş Scleroderma - pestřec
Teřich těchto hub ve zralosti černá a rozpadá se ve výtrusný prach bez vlášení (kapilicia).
Scleroderma citrinum - pestřec obecný je hojný zejména v písčitých borech. V mládí a v malém množství jedlý (jako koření), ve větším množství jedovatý.
Řád: THELEPHORALES
Thelephora - plesňák
Představuje přechod od nejprimitivnějších plodnic nepravidelného tvaru ke kloboukatým. Hymenofor je hladký až jemně ostnitý, ač to zde vzhledem ke stáří položky již není moc vidět.
Thelephora terrestris - plesňák zemní je hojný v létě a na podzim na zemi či jehličí zvláště v borech. Nejedlý.
Sarcodon - lošák
Kloboukaté pozemní houby s ostnitým hymenoforem sbíhavým na třeň.
Sarcodon imbricatus - lošák jelení roste na podzim v jehličnatých lesích; v poslední době však značně ubývá. Jedlý, leč trochu tuhý a hořký.
Řád: RUSSULALES
Russula - holubinka
Pozemní houby rostoucí v létě a na podzim, obyčejně ve velkém množství. Význačným rysem zástupců tohoto řádu je přítomnost kulovitých buněk - sférocyst, způsobující křehkost dužniny. Jediná skupina hub, u kterých platí, že druhy chuti nepalčivé jsou jedlé, zatímco palčivé nikoli.
Rod zahrnuje obrovské množství druhů všech možných barev (i v rámci jednoho druhu).
Lactarius - ryzec
Rod blízce příbuzný předchozímu, základní rozlišovací znak je následující: při poranění roní dužnina bílé, zbarvené či vodnaté mléko. Též přítomny sférocysty, též platí "pravidlo ochutnávání" pro zjištění jedlosti.
I zde máme značné množství druhů, rostoucí v nejrůznějších lesích (i mimo).
Auriscalpium - lžičkovec
Netypická houbička na netypickém substrátu. Skutečně roste ze šišky a hymenofor má ostnitý.
Auriscalpium vulgare - lžičkovec šiškový je hojný na borových šiškách. Nejedlý.
Řád: HYMENOCHAETALES
Phellinus - ohňovec
Názorná ukázka pórovitého hymenoforu (ústí pórů dobře viditelná pod mírným zvětšením).
Phellinus ribis - ohňovec rybízový roste léta na spodu starých živých keřů. Nejedlý.
Řád: CANTHARELLALES
Craterellus - stroček
Nálevkovité plodnice, u nich je rouško hladké na vnější straně. Blízký příbuzný lišek.
Craterellus cornucopioides - stroček trubkovitý roste na podzim v listnatých (nejvíce bukových) lesích. Jedlý.
Řád: PHALLALES
Ş Phallus - hadovka
Plodnice v mládí uzavřena (pod zemí) v kožovitém obalu, ze kterého pak vyrůstá dutý nosič ("třeň") s "kloboukem" povlečeným výtrusnou vrstvou, jež se ve zralosti rozplývá za příslušného pachového efektu.
Phallus impudicus - hadovka smrdutá je běžná v létě (nejen) v lesích, zejména bukových. V mládí (ve stadiu "vajíčka") jedlá.
ŞŞ Geastrum - hvězdovka
Okrovka ve zralosti hvězdicovitě puká v několi cípů (jako když loupeme hvězdu z pomeranče), jednotlivé cípy se zakroutí k zemi a odkrytý teřich je tím vynesen nahoru.
Geastrum rufescens - hvězdovka červenavá roste nehojně na podzim nejvíce pod jehličnany. Nejedlá.
Ş Clavariadelphus - kyj
Typické holothecium - vývojově starší typ plodnice s rouškem na celém povrchu.
Clavariadelphus pistillaris - kyj Herkulův se vyskytuje nehojně v listnatých lesích na vápenci. Jedlý.
Ramaria - kuřátka
Mnohonásobně keříčkovitě větvené holothecium.
Druhy tohoto rodu rostou v létě a na podzim na dřevě i na zemi v listnatých i jehličnatých lesích. Některé jsou jedlé, některé až mírně jedovaté.

Umělé oddělení: LICHENES - LIŠEJNÍKY (charakteristika oddělení)
Umělé pododdělení: ASCOLICHENES
Řád: HELOTIALES
Ş Baeomyces - malohubka
Stélka vyrůstá přímo na půdě. Vznikají zde tzv. schizidie - oddělující se malé částečky povrchové vrstvy stélky, sloužící jako diaspory.
Baeomyces roseus - malohubka růžová tvarem připomíná miniaturní plodnice hřibovitých hub. Podecia nesou růžové apothecium.
Řád: LECANORALES s. l. (= DISCOLICHENES, GYMNOCARPALES)
Alectoria - vousatec
Tuhá, keříčkovitá stélka s poléhavými či vzpřímenými, okrouhlými, vzájemně propletenými větvemi.
Alectoria ochroleuca - vousatec žlutozelený roste na zemi a mechatých skalách, v horách, nad lesní hranicí.
Cetraria - pukléřka
Olivově zelená, vystoupavá stélka tvoří přechod mezi lupenitými a keříčkovitými typy.
Cetraria islandica - pukléřka islandská roste v masách zejména na severu v tundrách, kde tvoří potravu sobů. U nás roste zejména na kyselém, silikátovém podkladu v horských lesích.
ŞŞ Cladonia - dutohlávka
Bohatý rod, rostou většinou na zemi nebo na trouchnivém dřevu. Stélka bývá lupenitá až šupinovitá, přitisklá k podkladu, kdežto směrem vzhůru ční podecia (kmínky) v podobě sloupků, pohárků nebo rozvětvených keříků, nesoucích na koncích někdy pestrá (červená nebo hnědá) apothecia.
Zde: Cladonia chlorophaea, C. deformis - dutohlávka znetvořená, C. degenerans, C. furcata - dutohlávka rozsochatá, C. pyxidata - dutohlávka pohárkatá, C. rangiferina - dutohlávka sobí.
Lobaria - jamkatec
Velké lupenité lišejníky, rostoucí hlavně v horských oblastech, kde je dost vzdušné vlhkosti.
Lobaria pulmonaria - jamkatec plicní má velkou olivově zelenou stélku, jejíž odvar se v lidovém léčitelství odedávna používal proti plicním chorobám.
Ş Parmelia - terčovka
Velmi hojné lišejníky na větvích a kmenech dřevin. Stélka je drobně laločnatá, sorediózní (soredie jsou drobné shluky houbových vláken s buňkami fykobionta, sloužící jako rozmnožovací tělíska) nebo isidiózní (isidie jsou prstovité výrůstky z povrchu stélky, sloužící po odlomení taktéž k šíření lišejníků).
Zde: Hypogymnia (= Parmelia) physodes - terčovka bublinatá, Parmelia prolixa - terčovka svraskalá, Parmelia stenophylla - terčovka úzkolistá, Parmelia saxatilis - terčovka skalní.
Ş Peltigera - hávnatka
Velká, lupenitá, laločnatá stélka s celou plochou vrostlými apothecii na okrajích laloků (na svrchní straně; na spodní jsou žilky a rhiziny).
Zde: Peltigera canina - hávnatka psí.
Physcia - terčovník
Na balvanech i borce obecně rozšířený rod s lupenitou stélkou. Má vřecka s tmavými askosporami, které jsou v mikroskopu dobře pozorovatelné.
Zde: Physcia pulverulenta - terčovník poprášený.
Rhizocarpon - mapovník
Žluté až zelené, černě lemované stélky rozpraskané na drobná políčka, s malými černými apothecii.
Rhizocarpon geographicu - mapovník zeměpisný roste od nížin do velehor na křemitých skalách.
Umbilicaria - pupkovka
Lupenitá, okrouhlá, šedá až černohnědá stélka s apothecii na povrchuje přichycena k podkladu ve středu umístěným bodem nazývaným pupek. Roste na skalách a kamenech.
Zde: Umbilicaria cylindrica - pupkovka válcovitá.
Usnea - provazovka
Lišejník s keříčkovitou stélkou, která někdy visí jako dlouhé třásně z větví stromů, především v horských lesích - jsou to většinou epifyty, méně skalní či pozemní druhy. Jsou velmi citlivé na znečištění ovzduší.
Zde: Usnea florida.
ŞŞ Xanthoria - terčník
Velmi variabilní rod s drobnou lupenitou, ozdobně laločnatou či růžicovitou a nápadně žlutooranžovou stélkou.
Xanthoria parietina - terčník zední roste na kůře stromů (zejména podél komunikací), na skalách, zdech, plotech aj.