Přehled pozorovaných objektů
Cladonia rangiferina (dutohlávka sobí) - keříčkovitá stélka s podecii
Pseudevernia furfuracea (větvičník slívový) - izidie
Usnea sp. (provazovka) - keříčkovitá stélka, apothecia
Hypogymnia physodes (terčovka bublinatá) - lupenitá stélka, rtovité
sorály se sorediemi
Xanthoria parietina (terčník zední) - lupenitá stélka, apothecia
Peltigera sp. (hávnatka) - lupenitá stélka, rhiziny, izidie
Cladonia fimbriata (dutohlávka třásnitá) - dimorfická stélka, podecia
Baeomyces sp. (malohubka) - apothecia
Rhizocarpon geographicum (mapovník zeměpisný) - korovitá stélka,
apothecia
Graphis scripta (čárnička psaná) - korovitá stélka, hysterothecia
ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA LICHENIZOVANÝCH HUB
POMOCNÉ ODDĚLENÍ: Lichenes
* komplexní složené organismy ­ mykobiont (houba)
a fotobiont (řasa, sinice)
* ekologická (nikoliv taxonomická) skupina lišejníků,
respektive lichenizovaných hub, je začleňována do
systému hub podle výraznějšího mykobionta
* asi v 97 % se na stavbě lišejníků podílejí vřeckovýtrusé
houby (tř. Lecanoromycetes a tř. Chaetothyriomycetes),
ve 3% pak stopkovýtrusé houby (tř. Agaricomycetes)
ˇ pionýrské organizmy, ekologicky významné
především v extrémních biotopech
a ekosystémech (vysokohoří, polární oblasti,
pouště apod.), jedinečné bioindikační vlastnosti
* z ČR dosud známo asi 1400 druhů lišejníků
(včetně řady dnes již vyhynulých), celosvětově
přibližně 15 tisíc druhů
stavba stélky - podle anatomie rozlišujeme dva typy:
A) stélka homeomerická - buňky fotobionta a vlákna
mykobionta volně rozptýleny mezi sebou
B) stélka heteromerická (tvar určuje mykobiont) diferencovaná
na jednotlivé vrstvy:
(1) svrchní kůra tvořená obvykle
pseudoparenchymem mykobionta
(2) řasová (gonidiová) vrstva - buňky
fotobionta, mezi nimi řídce hyfy
(3) dřeňová vstva obsahuje pouze
rozvolněná vlákna mykobionta
případně je u některých vytvořena spodní kůra (4) stejné
stavby jako svrchní, může být opatřena kořínkovitými útvary rhizinami
(5)
dělení typů heteromerických stélek podle morfologie:
* korovitá - celou svou plochou přirostlá na substrát, (nebo
do něj vrostlá), obvykle chybí spodní kůra
* lupenitá - je taktéž ploše rozložená, ale k podkladu přirůstá
jen některými místy, na spodní straně stélky bývají vytvořeny
tzv. rhiziny - "kořenující" svazky hyf vrůstající do substrátu
* keříčkovitá - v kontaktu se substrátem jen svojí "bází", je
vystoupavá nebo naopak visící ("vousatá" u epifytických
druhů), je charakteristická radiální stavbou
přechodným typem je stélka dimorfická - část stélky je
lupenitá (thallus horizontalis) a část keříčkovitě vystoupavá
(thallus verticalis)
podecia (kmínky) - thalli verticali, spojené s tvorbou plodnic
(např. u dutohlávek)
pohlavní rozmnožování: jen mykobiont
nepohlavní rozmnožování
společné šíření obou složek
- fragmentace stélky a růst nových stélek z úlomků
- soredie: mikroskopické částečky stélky tvořící se
na povrchu, obsahující buňky fotobionta propletené
hyfami houby => jejich odlomení od stélky vede k
šíření
sorály - specifická místa tvorby soredií
- isidie - výrůstky z povrchu stélky, v nichž
je zachována heteromerická stavba všech
tří vrstev, taktéž šíření odlomením
Cladonia rangiferina ­ dutohlávka sobí
(herbářová položka)
Výskyt: na kyselých půdách,
v borech, na vřesovištích,
rašeliništích, pastvinách,
kamenných sutích i lesnatých
stráních; častý druh.
Dutohlávka sobí je
řazena do podrodu
Cladina, charakterizovaného
vzpřímenou
keříčkovitou stélkou
bez šupin a s povrhem
kmínků (podécií)
bez korové vrstvy.
Kmínky šedé, popelavé
až bělavé, koncové
větévky jednostranně
převislé.
Pseudevernia furfuracea ­ terčovka otrubčitá
(herbářová položka)
Schéma a fotografie příčného řezu
stélkou s izídiemi (tmavé kulovité
útvary jsoubuňky fotobionta).
Celkový vzhled terčovky;
střední část stélky (tmavší
zbarvení) hustě pokrývají
nápadné válcovité izídie.
Keříčkovitý lišejník se šedivou stélkou
(na rubu alespoň při bázi sazově černou);
velmi variabilní druh.
Výskyt: epifyt, hojný především ve vyšších polohách
na kyselých substrátech (např. smrk, bříza).
Usnea sp. ­ provazovka (herbářová položka)
Usnea hirta ­ provazovka srstnatá; příklad
zpravidla poněkud drobnějšího druhu
provazovky, který se velmi pozvolna v současné
době navrací na původní stanoviště.
Epifyticky rostoucí keříčkovité
stélky řady druhů provazovek
mohou být i velmi
dlouhé (např. druh Usnea
longissima, nalezený v ČR
naposledy na Šumavě
v polovině 19. století, dosahuje
až několika metrů délky!)
a mohou zejména v horských
oblastech bez výrazného
znečištění ovzduší
vytvářet na větvích stromů
i souvislé a nepřehlédnutelné
,,záclonovité" porosty.
Hypogymnia physodes ­ terčovka bublinatá
(herbářová položka)
Rtovité sorály
jsou charakteristické
pro vzhůru
ohrnuté okraje
laloků stélek.
Na okrajích laloků
možno pozorovat
též drobné,
četné pyknidy.
Výskyt: jeden z nejběžnějších epifytických lišejníků s lupenitou
stélkou (méně často roste též epiliticky); relativně toxitolerantní
vůči mírnému znečištění ovzduší.
soredie
Xanthoria parietina ­ terčník zední (herbářová položka)
Výskyt: epifyticky na dřevě, zvláště na
stromech podél komunikací, dřevě či
epiliticky na skalách; častý nitrofilní druh.
Lupenitá stélka
s lekanorovitým
typem apothecií;
žluté zbarvení
je způsobeno
antraquinony.
Peltigera aphthosa ­ hávnatka bradavičnatá
(trvalý preparát, herbářová položka)
Výskyt: travnatá vlhká místa v lesích, často porůstá mechy;
podobně jako řada dalších druhů tohoto rodu dnes vzácná.
Živě jablkově zelené
zbarvení stélky tohoto
druhu způsobeno
hlavním symbiontem ­
­ zelenou kokální
řasou. Většina hávnatek
však obsahuje
jediného symbionta
sinici Nostoc a jejich
stélky jsou proto
za vlhka modrošedé.
bradavičnatá cefalodia na povrchu
stélky s druhým symbiontem (Nostoc)
Příčný řez heteromerickou stélkou (Peltigera aphthosa)
svrchní korová vrstva (epidermis)
gonidiová vrstva
(fotobiont)
dřeňová vrstva
spodní korová
vrstva (u rodu
Peltigera není
spodní kůra
vyvinuta!)
rhiziny
cefalodium
(Nostoc)
Obecné schéma příčného řezu
heteromerickou stélkou
Fotografie příčného řezu
stélkou Peltigera aphthosa
Cladonia fimbriata ­ dutohlávka třásnitá
(herbářová položka)
Podrod Cladonia je charakterizován
tzv. dimorfickou stélkou;
vyvíjejí se různě tvarované duté
kmínky (podécia) a bazální
přízemní šupiny.
Druh Cladonia fimbriata má
kmínky na vrcholu pohárkovitě
rozšířené a jejich povrch
je sorediózní.
Výskyt: na mechatých skalách, trouchnivějícím dřevě, bázích
stromů i na holé lesní půdě či na vřesovištích a rašeliništích;
velmi hojný druh.
http://www.nhm.uio.no/botanisk/lav/Photo_Gallery/Baeomyces/rufus_G
=Norway+Akershus+Enebakk_D=20050501_O=Timdal_C=ET_I=6.jpg
Baeomyces sp. ­ malohubka
(herbářová položka)
stélka šupinkovitá, rozprostřená na substrátu
stopkatá apothecia
Rhizocarpon geographicum ­ mapovník zeměpisný
(herbářová položka)
apothecium
žlutá aerolovitá korovitá stélka
Výskyt: na silikátových skalách
a balvanech, vzácněji též
např. na zdech z přírodního
kamene od nížin do vysokohoří;
častý druh. Sutě jsou také velmi typickým
biotopem tohoto druhu
http://www.ac.wwu.edu/~fredr/Images/Graphis%20scripta.jpg
Graphis scripta ­ čárnička psaná
(herbářová položka)
Nenápadná korovitá stéka na borce listnáčů
černá hysterothecia
Přehled pozorovaných objektů
Cladonia rangiferina (dutohlávka sobí) - keříčkovitá stélka s podecii
Pseudevernia furfuracea (větvičník slívový) - izidie
Usnea sp. (provazovka) - keříčkovitá stélka, apothecia
Hypogymnia physodes (terčovka bublinatá) - lupenitá stélka, rtovité
sorály se sorediemi
Xanthoria parietina (terčník zední) - lupenitá stélka, apothecia
Peltigera sp. (hávnatka) - lupenitá stélka, rhiziny, izidie
Cladonia fimbriata (dutohlávka třásnitá) - dimorfická stélka, podecia
Baeomyces sp. (malohubka) - apothecia
Rhizocarpon geographicum (mapovník zeměpisný) - korovitá stélka,
apothecia
Graphis scripta (čárnička psaná) - korovitá stélka, hysterothecia