Pojiva oporná
1. Husté vláknité pojivo: ve srovnání s řídkým vláknitým je zde větší podíl vláken,
jednoznačně převládají vlákna kolagenní. Řazeno bývá také mezi výplňová pojiva.
rozlišujeme zpravidla:
a/ husté vláknité pojivo neuspořádané ­ tvořeno propletenými snopci kolagenních
vláken, buňky zde zastoupené jsou typu fibrocytů. Toto pojivo se typicky nachází ve
spodních vrstvách škáry, zejména tam, kde kůže musí odolávat tlaku z různých
směrů. Dále se vyskytuje jako obalová vrstva různých orgánů, svalů, apod., kde bývá
spolu s řídkým vláknitým pojivem v různém poměru zastoupení.
b/ husté vláknité pojivo uspořádané ­ je tam, kde jsou tkáně vystaveny působení
jednostranného tahu, tedy ve šlachách a vazech.
2. Chrupavka ­ u obratlovců, tvoří zárodečný skelet, kostru paryb.
Parenchymatická chrupavka - typicky se vyskytuje v ušních boltcích hlodavců.
Velké chondroidní buňky mají vysoký turgor, který je nositelem pevnosti této tkáně.
Hyalinní chrupavka ­ základní fixní buňkou zde je chondroblast (oválný) a jeho
zralé stadium chondrocyt (kulovitý). Má poměrně velké jádro a produkuje
mezibuněčnou hmotu, která v bezprostředním okolí buněk vytváří tzv. kapsuli, která
se v preparátech jeví jako tmavě zdarvené bazofilní pouzdro. Toto pouzdro obklopuje
tzv. izogenetickou (izogenní) skupinu buněk, což jsou buňky, které vznikly dělením
jednoho chondroblastu. Zpočátku zůstávají u sebe, s postupným přibýváním
mezibuněčné hmoty se od sebe vzdalují. V hyalinní chrupavce se vyskytují také
kolagenní vlákna, která však jsou v preparátech většinou překryta okolní
mezibuněčnou hmotou.
Na povrchu chrupavky se vždy nachází vazivový obal - ochrustavice neboli
perichondrium. Histologicky je tvořen převážně hustým vláknitým pojivem
neuspořádaným. V perichondriu končí cévy, dál do chrupavky nezasahují, výživa
chondrocytů se uskutečňuje difůzí přes mezibuněčnou hmotu.
Elastická chrupavka ­ vedle složek uvedených u hyalinní chrupavky obsahuje navíc
značné množství elastických vláken, chondrocyty bývají spíše izolované. Typicky se
vyskytuje např. v ušních boltcích.
Vazivová chrupavka ­ někdy se označuje jako vláknitá a převládájí u ní
jednoznačně vlákna. Vyskytuje se např. v meziobratlových ploténkách páteře.
3. Kostní tkáň
pouze u obratlovců, tvoří kostru ­ skelet.
charakteristický rys: mohutný rozvoj mezibuněčné hmoty tvrdé konzistence. Ta se
skládá z
organické složky ­ nejvíc jsou zastoupeny glykosoaminoglykany, důležitou
organickou součástí jsou kolagenní vlákna.
anorganická složka ­ soli vápníku (fosforečnany ­ hydroxyapatit, uhličitany)
fosforečnan hořečnatý a chlorid sodný
Kostní buňky:
Osteoblasty ­ jejich předchůdcem je tzv. osteoprogenitorová buňka, osteoblast je
metabolicky aktivní, syntetizuje mezibuněčnou hmotu,
Osteocyty ­ nízká syntetická aktivita, nachází se v komůrkách mezi kostními
lamelami a dotýkají se navzájem svými výběžky.
Osteoklast ­ mnohojaderná buňka (20 ­ 50) jader, předpokládaná funkce při
odbourávání kostní hmoty.
Základní uspořádání kostní hmoty do tzv. lamel, ty jsou tvořeny kolagenními vlákny,
mezi lamely se ukládá anorganická hmota. Zformované lamely mohou mít konečné
uspořádání paralelní ­ v případě trámčité kosti, nebo koncentrické v případě kosti
kompaktní.
Na povrchu kostí se vždy nachází vazivový obal ­ periost ­ okostice, ze kterého
vycházejí cévy a nervy, ty zasahují do kostní hmoty.
Dělení kostní hmoty podle typu:
Vláknitá (plsťovitá) u nižších obratlovců, neobsahuje Haversovy systémy
Lamelární ­ základní uspořádání kostní hmoty je do lamel:
- houbovitá (trámčitá): v epifýzách dlouhých kostí, krátkých kostech.
- kompaktní - ve středních částech dlouhých kostí