1
Kosterní nález ­ preparace, dokumentace,
odběr vzorků, restaurace a rekonstrukce
Osteologická analýza začíná (nebo by alespoň měla
začít) v terénu při nálezu lidských kostí.
V terénu je velmi široká škála nálezových situací
(skupinové nálezy ­ ojedinělé nálezy, fosilní nálezy recentní
nálezy, forenzní případy ­ archeologické
nálezy, mokré prostředí ­ suché prostředí atd.)
Proto lze aplikovat celou řadu různých postupů a
řešení, které záleží na konkrétním případu.
V terénu i v laboratoři existuje jedno všeobecně platné pravidlo
Dvakrát měř, jednou řež.
Neboli nejdříve pečlivě přemýšlej a potom jednej.
Nesmírně důležité ­ mnoho kroků a postupů v
terénu a laboratoři je destruktivních a
nevratných. Po jejich provedení se již nelze
vrátit o krok zpět a případné cenné informace
jsou navždy ztraceny.
Hledání a nálezy lidských kostí
Různé příčiny a metody pátrání po lidských kostech paleontologické
a archeologické výzkumy, forenzní pátrání,
soukromí hledači, náhodné nálezy.
Při různých nálezech kostí jsou většinou přítomni neodborníci
a proto je třeba zachovat obezřetnost a pochybovat o jejich
interpretacích.
Na místě je třeba pokusit se odpovědět na základní otázky:
Jsou objevené kosti lidské ? (odpověď vychází ze znalostí
anatomie a zkušenosti odborníka ­ může být ztížena
fragmentárností a dalšími tafonomickými změnami kostí)
Jaké je stáří nalezených kostí ? (odpověď bývá mnohdy
složitá, samotný stav kostí je ovlivněn mnoha faktory a
mnohdy z něj nelze vyčíst jejich stáří, klíčové jsou v tomto
případě informace z nálezového kontextu ­ artefakty, zbytky
oblečení, protézy, zubní náhrady a plomby atd. Nezbytnost
prvotní prohlídky místa nálezu odborníkem.
Exkavace a ,,záchrana" kostí z místa nálezu
Nejhorší strategie ­ posbírám či vykopu nalezené kosti
a vezmu je na analýzu do laboratoře.
Výsledek ­ mnohé informace z kontextu nálezu jsou
nenávratně ztraceny a neexistuje způsob jak je znovu
získat.
Při nálezu je vždy důležité zachovat si odstup a pečlivě
naplánovat další strategii postupu.
2
Strategii dalšího postupu ovlivňují zejména tyto faktory:
* dodržel jsem všechny právní podmínky, abych mohl
kosterní pozůstatky vyzvednout ?
Při nálezu potenciálně recentních lidských kostí volám policii
a řídím se jejími pokyny, při nálezech historických je třeba
oznámit archeologickému pracovišti s patřičnou licencí na
provádění výzkumů. Pozor na jiná pravidla v zahraničí. Vždy
konzultovat s vedením projektu či výzkumu, zda jsou
dodržena veškerá zákonná pravidla.
* V jakém stavu jsou nalezené kosti ? (rozházené po
povrchu, uložené v zemi, spálené, jeden jedinec, více
jedinců, stav zachovalosti atd.)
* Jaké jsou dostupné kontextuální informace? (vymezení
místa nálezu tak, aby nedocházelo ke ztrátě informací
souvisejí s nálezem lidských kostí)
* Jaké prostředky mám k dispozici a jaká strategie
vyzvedávání kostí bude nejvhodnější ? (volba vhodných a
přiměřených prostředků pro konkrétní případy, flexibilní
strategie)
Všeobecné zásady při preparaci a exkavaci
* Minimalizace ztrát veškerých zejména kontextových
informací kosterního nálezu ­ existuje pouze jedna šance
korektního vyzvednutí ­ není cesty zpět ­ informace ztracené
v průběhu preparace a exkavace už nelze jinak získat.
* Před porušením místa nálezu či jakéhokoli kontextu je
nezbytné provést písemnou, fotografickou, kresebnou či
jinou relevantní dokumentaci (datum, měřítko, označení
nálezu, směrová šipka atd.)
* Minimalizace poškození kostí při preparaci a exkavaci použití
vhodných preparačních nástrojů a technik v závislosti
na nálezové situaci, důležitosti nálezu a na našich reálných
možnostech. (využití nekovových jemných preparačních
nástrojů, konzervačních a zpevňujících látek, vyzvednutí v
bloku atd.)
Praktické rady pro preparaci a exkavaci v terénu
1. Kosti jsou volně na povrchu
* Jednotlivé kosti rozházené v terénu označíme značkami
­ v závislosti na jejich distribuci můžeme odhadnout na
jakých místech budou ještě nenalezené kosti
* Po provedení záznamu všech relevantních údajů
posbíráme veškeré volně uložené kosti i další fragmenty
i ty které nepovažujeme za lidské
* Pečlivě prohledáme místo nálezu a půdu v břišní oblasti,
možné prosévání zeminy (přítomnost např. žlučových či
močových kamenů, kosti plodu, zbytky potravy ze
žaludku atd.)
Praktické rady pro preparaci a exkavaci v terénu
2. Kosti jsou uloženy v zemi
* Nejprve si co nejpečlivěji vymezíme hrobovou jámu či
místo zakopání kostí. (ne vždy je dobře patrné ­ ovlivněno
zejména půdními podmínkami)
* Při preparaci využíváme vhodných nástrojů (v závislosti na
nálezových okolnostech, znalosti pohřebního ritu atd.),
kovové nástroje jsou efektivní, ale snadno mohou kosti
poškodit. U vzácných nálezů volíme např. nástroje ze dřeva
či plastu.
3
Praktické rady pro preparaci a exkavaci v terénu
* Po odstranění horní vrstvy zeminy začínám preparaci
kostry nejlépe ze středu (oblast hrudního koše) a postupuji k
okrajům. Nakonec preparuji drobné kosti rukou a nohou.
* Při preparaci pečlivě zaznamenáváme veškeré kontextuální
informace před jejich zničením. Průběžná dokumentace.
* Dáváme pozor na případně zachovalé měkké tkáně.
* Přebytečnou zeminu po pečlivé prohlídce průběžně
odstraňujeme aby bylo preparační pole co nejpřehlednější.
Odběr vzorků pro speciální analýzy
Ovlivňuje celou strategii preparace a exkavace
Pečlivě promyslet možnosti odběru vzorků pro různé analýzy
ještě před vlastní zásahem do místa nálezu.
Při odběru pro chemické a molekulárně biologické analýzy
zamezit kontaminaci vzorků (sterilní nástroje, ochranné
pomůcky, rukavice, rouška atd.)
Vyzvednutí kostí z místa nálezu
* Před vyzvedáváním je nutné nejprve kosti pečlivě uvolnit nepožívat
při vyzvedávání sílu.
* Kosti nečistíme příliš pečlivě ­ vhodnější až v laboratoři.
* Ukládáme do vhodných pečlivě označených přepravních
kontejnerů (papírové sáčky, plastové sáčky, přepravní
nádoby atd.)
* Vhodná separace různých částí skeletu pro ulehčení práce
v laboratoři.
* Pečlivá prohlídka a místa po vyzvednutí kostí.
Transport kosterního nálezu do laboratoře
Hlavní pravidlo
Nezpůsobit při transportu žádné další poškození,
kontaminaci či promíchání kosterních pozůstatků.
Pečlivé zabalení a označení materiálu. Robustní kosti dole
gracilní nahoře.
Volit vhodnou strategii v závislosti na typu transportního
prostředku a přístupových komunikací.
Laboratorní zpracování kosterních
pozůstatků
Zabezpečit materiál v laboratoři před dalším
poškozením - vhodný typ povrchu pro laboratorní analýzy
(např. látková podložka na stůl atd.) zabezpečení proti
spadnutí z pracovní plochy (např. tácy se zvýšenými okraji),
vhodné typy nástrojů a postupů zpevňování, očištění a
restaurace.
Konzervace a zpevňování materiálu
Provádíme s rozmyslem u vzácných či jinak důležitých,
špatně dochovaných fragilních pozůstatků.
Po takovéto konzervaci nemožnost některých analýz.
Celá řada konzervačních přípravků (polyvinyl acetát,
Vinac, Paraloid B72, Bedacryl atd.) před použitím je
vhodné poradit se se zkušeným konzervátorem.
Pozor ­ mnohé konzervační látky jsou jedovaté a
hořlavé.
4
Preparace a čištění kostí
Různé postupy při různém stavu zachovalosti kostí.
Očištění ve vlažné vodě ­ pomocí štětečků, kartáčků,
jemného proudu vody, rozprašovačů atd.
Při mytí a čištění kostí nutnost používání síta aby
nedocházelo ke ztrátám malých kostí a fragmentů do
odpadu.
Nikdy nemyjeme více než 1 skelet či jednu nálezovou
situaci najednou. Důležité označování aby nedošlo k
promíchání nálezů.
Preparace a čištění kostí
Umyté kosti rozložíme tak, aby se navzájem nedotýkaly a
necháme schnout v dobře větratelné místnosti.
Doba schnutí kostí závisí na teplotě a vlhkosti prostředí a
také na zachování a rozrušení kostí. Pohybuje se zpravidla
mezi 24 až 48 hodinami.
Schnutí můžeme urychlit např. pomocí prodění vzduchu.
Nikdy nepoužíváme zdroje velkého tepla ­ hrozí nebezpečí
poškození povrchu kostí.
Preparace a čištění kostí ­ zvláštní případy
Fosilní kosti ­ často v tvrdé základní hmotě ­ někdy
změkčování např. pomocí acetonu či vody. Preparace
pomocí kladívek, dlátek, zubních vrtaček abrazních přístrojů
atd. Důležitá přesnost a trpělivost ­ minimalizovat poškození.
Kosti se zbytky měkkých tkání ­ před jejich odstraněním
odebereme vzorky ­ konzultace s patologem. Různé techniky
odstraňování měkkých tkání ­ na hrubo pomocí nástrojů.
Potom pomocí různých chemických přípravků (enzymatické
detergenty apod.)
Restaurace a rekonstrukce kostí
Restaurace ­ opětné sestavení kosti z jejích úlomků
Rekonstrukce ­ doplnění chybějících částí kostí pomocí
jiných materiálů
Restaurace a rekonstrukce kostí ­ mnohdy skládání velmi
těžkého 3D puzzle.
Předpokládá detailní znalost anatomické stavby kostí,
schopnost identifikovat fragment, jeho stranové určení a
pozici v celé kosti.
Praktické rady pro restauraci a
rekonstrukci kostí
* Používat reverzibilní lepidlo ­ možnost uvolnění slepeného
spoje v případě chyby (rozpustné např. v acetonu nebo vodě).
* Nespěchat a nelepit dokud si nejsem jistý správnou polohou
fragmentu.
* Ujistit se, že spojované fragmenty kostí jsou suché a místa
spojů neobsahují žádné nečistoty, které by snižovaly přesnost
a pevnost spoje.
Praktické rady pro restauraci a
rekonstrukci kostí
* Jako pomocná kritéria ke spojování fragmentů používat
barvu či texturu kostí.
* Využívat boxy s pískem, semínky, kuličkami apod. k
vhodné fixaci kostí během procesu schnutí lepidla.
* Jestliže jsou jednotlivé kontaktní plochy malé a spoj by byl
slabý je možné využít podpůrné spoje např. pomocí špejlí.
5
Praktické rady pro restauraci a
rekonstrukci kostí
* Při restauraci lebky je dobré lepit obličejovou a
mozkovou část lebky zvlášť a teprve poté je spojit
dohromady.
* Při pochybnostech o správnosti lebeční šířky
dobře poslouží mandibulární kondyly.
* Při lepení se snažím postupovat tak, aby
fragmenty před přidáním dalšího svíraly tupý úhel.
Praktické rady pro restauraci a
rekonstrukci kostí
Neprovádět restauraci a rekonstrukci za každou cenu. U
některých případů je to velmi obtížné až nemožné.
Mnohdy dochází k deformacím kostí tak, že lepení není
možné bez chybného spojení částí a zkreslení výsledného
tvaru a rozměrů zejména lebky.
Také u doplňování chybějících částí opatrně ­ časté chybné
interpretace ­ pomůcka stranová symetrie či srovnávací
model ­ ale není to absolutní.
Třídění kostí v případech více jedinců v nálezu
Častý případ přítomnosti více jedinců v jednom nálezovém
kontextu.
Důležité body pro rozlišení jednotlivců:
Věkové rozdíly a pohlavní rozdíly, velikost, robusticita,
bilaterální symetrie, nemetrické znaky, kompatibilita
kloubních ploch.
Zachovalost, textura, barva atd.
Minimální počet jedinců - MNI
Důležitý ukazatel ­ vyjadřuje nejmenší možný počet
jedinců, jejichž kosti jsou součástí tříděného souboru.
Čtyři pravé ulny (z toho jedna
z nedospělého jedince)
Levé části tří mandibul
Jedna maxila
Dva pravé taly
MNI = 4
Maximální počet jedinců = 10
Postup při stanovení MNI
* Nejprve vyloučíme všechny fragmenty, které nejsou lidské.
* Rozdělíme zbylé fragmenty podle jednotlivých kostí a stran.
* U skupiny fragmentů kostí pravé strany určíme minimální
možný počet jedinců. Zvážíme veškerá možná spojení
jednotlivých skupin fragmentů s ohledem na možné zejména
věkové rozdíly, (nepřirostlé epifýzy), robusticitu atd.
* Stejný postup provedeme u kostí levé strany.
* Kosti levé strany, které v žádném případě nemohou
korespondovat s kosti pravými přičtu k MNI pravé strany a
mám výsledný MNI zkoumaného souboru.