Kapitola 4
Dodržení copyrightu a citace
Etika vědecké práce.
Povinností autora práce je řádně uvést všechna díla, se kterými pracoval a jejichž informace v práci použil.
Je nepřípustné vynechat díla, ze kterých autor čerpal, stejně tak jako uvádět díla, která autor nestudoval.
Rozlišujeme citát, citaci a odkaz. Citát (úryvek) je přesné převzetí části cizího díla, citace je označení
autora, názvu díla a způsob vyhledání díla, odkaz je značka v textu, která umožňuje vyhledat správnou
citaci v seznamu pramenů.
4.1 Dodržení copyrightu
Minimální požadavky pro přejímání a citaci pramenů stanovuje autorský zákon, který předepisuje uvedení
autora a díla, ze kterého byla daná část přejata. Autorský zákon požaduje značení jménem autora a názvem
díla. Vědecký systém dále vyžaduje uvedení údajů, jak danou informaci vyhledat.
4.1.1 Autorský zákon
§ 31 Citace
Do autorského práva nezasahuje ten, kdo
1. cituje ve svém díle v odůvodněné míře výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů,
2. zařadí do svého samostatného díla vědeckého, kritického, odborného nebo do díla určeného k vyučovacím
účelům, pro objasnění jeho obsahu, drobná celá zveřejněná díla,
3. užije zveřejněné dílo v přednášce výlučně k účelům vědeckým nebo vyučovacím či jiným vzdělávacím
účelům;
vždy je však nutno uvést jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se
dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen.
4.2 Odkazy na informační prameny
4.2.1 Přejaté informace
Z hlediska míry shody s originálem mají přejaté informace charakter:
Doslovné citáty
Původní citáty uvádíme v textu v uvozovkách a obvykle je sázíme kurzívou. Pokud se jedná o citaci celého
odstavce, pak je sázíme užší sazbou než je sázen základní text práce. Zkracujeme-li citát, uvádíme do něj
jako znak výpustky tři tečky v závorce (. . . ). Zkracovat citáty bychom měli co nejméně. Všechny citáty je
nutno řádně označit citací.
Přejaté myšlenky
Stejně jako doslovné citace označujeme autorstvím i všechny přejaté myšlenky použité v textu. Neuvádíme
však odkazy na autorství dnes již všeobecně známých věcí, pokud se nezabýváme právě jejich původem.
11
12 KAPITOLA 4. DODRŽENÍ COPYRIGHTU A CITACE
4.2.2 Odkazy
Odkaz v textu je značka, která upozorňuje čtenáře, že formulovaná myšlenka byla převzata z jiného díla, a
umožní mu v soupisu pramenů dohledat citaci díla.
Značení v textu by mělo být takové, aby erudovaný čtenář okamžitě věděl, oč se jedná ­ např. jménem
autora a rokem. Toto značení totiž zůstává stále stejné v různých pracích. Méně vhodné je značení pomocí
vlastního číslování, vlastních zkratek apod., které se čtenář musí buď složitě naučit, nebo je musí pracně
vyhledávat na konci článku.
Odkazování v textu
Způsob odkazování v textu je dvojí:
­ přímým odkazem na autora v textu (to může yvvolávat problémy u cizích jmen, u nichž nepoznáme
rod pisatele/pisatelky). Příklad: Podle Nováka (1955) se jedná o . . .
after Novák (1986b).
­ doplňkovým odkazem. Příklad: Jendá se o . . . (Novák, 1955).
. . . in the way (Novák et al. 1985).
U fotografií je nutno uvést autora snímku. U obrázků je nutno uvést, zda jde o obrázek původní nebo
převzatý (s doplněním citace odkud). Pokud je obrázek převzatý a upravený, nutno uvést citaci odkud je
převzatý a že je upravený.
Negativní příklady původu informace: archiv autora, nepublikovaná zpráva.
Pravidla
­ u autorů neuvádíme iniciálu křestního jména s výjimou nutnosti rozlišení autorů shodného příjmení
­ v případě stejného příjmení i stejné iniciály uvádíme křestní jméno v vlné formě, oddělujeme čárkou
na znamení obráceného pořadí
­ v případě zcela shodných jmen uvádíme i další rozlišovací znak, např jun. nebo sen.
­ u prací více než dvou autorů uvádíme v textu pouze autora prvního s doplněním a kol. v českém textu
nebo et al. v mezinárodních a odborných textech. V seznamu literatury však musíme zajistit, aby odkaz byl
jednoznačný (případným označením písmenem u roku). Pouze v případě dvou autorů uvádíme autory oba.
4.3 Citace geologické literatury v seznamu použité literatury
Toto je doporučení, jak bylo zhruba ustáleno v různých odborných časopisech. Hlavní podmínkou je dodržení
jednotného způsobu psaní odkazů v dané práci. Podstatné požadavky však musí být splněny (správnost a
jednoznačnost odkazu, přímá nalezitelnost podle bibliografické adresy bez dalšího pátrání).
4.3.1 Záznam citace
Každá položka odkazu v seznamu literatury má tři části:
* odkazovou ­ umožňuje na základě odkazu v textu (autor a rok) vyhledat plné znění citace v seznamu
literatury
* názvovou ­ uvádí autora a název díla jak to vyžaduje i autorský zákon, a
* bibliografickou adresu ­ umožňuje dohledat danou literaturu v informačních zdrojích
V přírodovědecké literatuře je vhodně spojena odkazová a názvová část v jedinou identifikační část. Obě
části (identifikace a bibliografická adresa) jsou zpravidla oddělovány dlouhou pomlčkou (ve Wordu: Alt +
Ctrl + Num -, v TEXu: ---). Vzor:
Autorství (rok vydání): Název. -- Bibliografická adresa.
Identifikační (odkazová a názvová) část
Názvová část ­ musí být uvedena podle Autorského zákona (autor a název díla), plní rovněž funkci návěští,
podle kterého lze dohledat odkaz z textu (autor + rok).
Autor ­ vypsat jména všech autorů tak, jak byli v originální publikaci jmenovitě uvedeni, jména se
zapisují plným příjmením a zkratkou jména. Příjmení a jméno je vhodné oddělovat čárkou na znamení
jejich inverzního pořadí. Je-li autorů více, je vhodné jednotlivá jména autorů oddělovat pomlčkami ­ lze tak
4.3. CITACE GEOLOGICKÉ LITERATURY V SEZNAMU POUŽITÉ LITERATURY 13
jednoznačně určit, kde končí jednotlivá jména. Poslední dva autory zpravidla zpravidla oddělujeme znakem
&. Poze v případě, že ani v originále nebyli všichni spoluautoři uvedeni, se uvedou ostatní zkráceně jako ,,a
kol. nebo jako et al.. V odborném textu je vhodnější psát et al. raději než a kol., a další, aj. nebo etc.. Např.
Dvořák J. ­ Novotný F. & Veselý I.
Novák J. & Veselý I.
Novák J. et al.
Rok ­ užívá se skutečný rok vydání (vytištění), nikoliv rok odpovídající ročníku časopisu. Některé
časopisy mají až několikaleté zpoždění a to by značně zkreslovalo zásadu priority. Např. časopis má ročník
32, který podle pravidelného vycházení měl vyjít v roce 1992, vyšel však se zpožděním tří let, užije se tedy
rok 1995. Je-li v seznamu literatury více prací téhož autora z téhož roku, rozlišují se malými písmeny za
rokem.
Název ­ vypisuje v plném znění přesně tak, jak je uveden v publikaci (nezkracuje se, užije se i zastaralý
pravopis apod.)
Bibliografická adresa
Bibliografická adresa ­ určuje, kde lze informaci dohledat. Má různý zápis pro různé prameny (monografie,
časopisy, sborníky, rukopisy, www-stránky aj.)
Monografie ­ uvede se: Nakladatel. Místo vydání.
V případě České geologické služby se uvede Česká geologická služba (či příslušný starší název: Český geologický
ústav, Ústřední geologický ústav atd., např. Státní pedagogické nakladatelství. Praha.
Academia. Praha.
Článek z časopisu ­ uvede se: název časopisu, ročník, číslo, první až poslední stránka. Místo vydání.
Název se uvádí buď v plném znění nebo zkratkou, způsob psaní však nutno zvolit jednotně v celém seznamu.
Zkratka názvu časopisu se uvádí podle soupisu zkratek. Zkratky v soupisu jsou vytvořeny podle následujících
zásad:
­ jednoslovné názvy se zásadně nezkracují
­ velká nísmena se píší nejen podle gramatických pravidel (např. názvy apod.), ale u všech podstatných
jmen.
Při psaní ročníku, čísla a stran se užívají pouze arabská čísla (nikoliv např. římské číslice) a neuvádí
se označení ročníku, čísla a stránek. K odlišení je možno užít odlišné sazby ebo interpunkce: ročník se sází
zpravidla tučně,číslo normálně a stránky kurzívou. Mezi čísly stránek se uvádí pomlčka bez mezer (ve Wordu
Ctrl + Num-, v TEXu --). Pokud publikace vyšla se zpožděním, ze za ročník uvést rok plánovaného vyjití
do závorky. Příklady:
Geol. Průzk., 34, 2, 12­15. Praha.
Sbor. geol. Věd., Geol., 15, 45­65. Praha.
Geol. Sbor., Odd. geol., 32 (1962), 25/56. Praha.
Článek ze sborníku, kapitola z knihy apod. ­ uvede se: In: Editor (ed.): Plný název sborníku, prvníposlední
stránka (kurzívou). Místo vydání.
Jako ,,autor se uvede editor (ed.), editoři (eds), redaktor (red.) apod. Např.
In: Novák J. & Veselý I. (eds): Sborník přednášek, 25­27. Jeseník.
In: Novotný F. (ed.): Sedimentologická konfernce, Brno 2. 5. 1999, 275­285. Brno.
Rukopis ­ uvede se: MS, [případně druh zprávy]. Plný název a sídlo archivu. [Případně i signatura.]
Místo vydání je nahrazeno místem archivu.
Rukopisy se vyznačují zkratkou MS (=ManuSkript, tj. rukopis), což je vhodné doplnit i druhem zprávy
(diplomová práce, závěrečná zpráva, posudek). Za označením archivu včetně jeho sídla (zejména u prací
z Geofondu Praha) se doporučuje se uvádět i signaturu,pod kterou je práce v archivu vedena. Jednak to
urychlí čtenáři vyhledání pramene a jednak je to určitým dokladem, že autor práci skutečně četl. Příklady:
MS, závěrečná zpráva. Geofond, Praha. P32 456.
MS. Česká geologická služba, Brno.
MS, bakalářská práce. Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity, Brno.
MS, diplomová práce. Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, Praha. D 354.
www-stránky ­ uvede se elektronická adresa a datum, kdy byla informace získána.
4.3.2 Řazení citací v seznamu
Abecedně podle příjmení autorů. Nejprve podle jména prvního autora, dále podle jmen dalších autorů. V
případě rovnosti podle roku vydání a dále podle názvu. Je-li více prací téhož autora, dvou autorů či autora
14 KAPITOLA 4. DODRŽENÍ COPYRIGHTU A CITACE
et al. v témže roce přidává se k roku malé písmeno abecedy k rozlišení odkazovací části.
Nepodepsané práce se označí anonymous nebo anonym.
U souborných prací se za jménem editora či redaktora uvádí zkratka ed. nebo eds., resp. red. nebo reds.
Příklad seznamu literatury:
Novák J. (1985): Geologie Československa. -- Státní pedagogogické nakladatelství. Praha.
Novák J. (1986a): Problémy geologie okolí Brna. -- Sbor. geol. Věd, Geol., 15, 15­25. Praha.
Novák J. (1986b): Studie z okolí Brna. -- MS. Geofond, Praha.
Novák J. et al. (1985): Problémy geologie okolí Brna. -- In: Veselý I. (ed.): 5. geologická konference. Brno
1987. Sborník přednášek, 35­28. Brno.
Lomský, J. (1959): Soupis periodik geologických věd. -- Nakladatelství Československé akademie věd. Praha.
Beneš, J. (1981): Soupis československých geologických periodik a bibliografických zkratek jejich názvů. --
Ústřední ústav geologický. Praha.
Horáková, V. ­ Fikarová, J. ­ Jahelková, M. (1982): Soupis zahraničních geologických periodik a bibliografických
zkratek jejich názvů. -- Ústřední ústav geologický. Praha.