Antropologie občanské společnosti podzim 2009 1. Občanský sektor. Vymezení občanské společnosti, občanského sektoru, antropologie občanské společnosti. Mgr. Alena Řiháková alkari@centrum.cz Studium občanské společnosti • Multidisciplinární přístup: antropologie, ekonomie, filosofie, politologie, právo, sociologie,… • Antropologie využívá transdisciplinární přístup F tj. poznatků různých vědních oborů. • Často nejasná terminologie spojená s různými přístupy, pojetími a názory. Klíčové termíny • Nestátní neziskový sektor (angl. non-profit): neziskovost, nestátnost. • Institucionálně: nadace, nadační fondy, občanské společnosti, (církevní právnické osoby), obecně prospěšné společnosti. • Působení: školství, zdravotnictví, sociální práce, kultura. • Rozvinutost sektoru je indikátorem rozvoje společnosti. Klíčové termíny • Občanský sektor: jeden za sektorů národního hospodářství; nestátnost, neziskovost, institucionalizovanost, dobrovolnost. • Právnické osoby s právy a povinnostmi. • Subjekty občanského sektoru nahrazují v moderní společnosti struktury příbuzenské, stavovské a církevní, klíčové ve společnostech tradičních. • Odlišnost občanského sektoru od jiných segmentů občanské společnosti (Bergrová): Fragmentárnost (postrádají komplexní řešení problémů, přínos a vstupy jsou dílčí) Různorodost (přístup vychází z organizací k řešení problémů vychází z různých pohledů, názorů, stanovisek) Vztah k moci (neusilují o výkon moci) • Charakteristické rysy (Sokol): Spontánnost Rozmanitost Veřejný zájem Občanské prostředí Klíčové termíny • Třetí sektor: • mimo nevládní neziskové organizace zahrnuje i organizace příspěvkové, rozpočtové, odbory, politické strany a hnutí, zájmová sdružení právnických osob, družstva (pokud jsou zřizována za jinými účely než podnikání), nepodnikatelské obchodní společnosti (například společnosti s ručením omezeným, pokud jsou zřízeny k jiným účelům než podnikání), případně i právnické osoby zřizované samostatnými zákony (například Česká akademie věd, Česká televize, Český rozhlas). Klíčové termíny Klíčové termíny Klíčové termíny • Smíšené organizace: soukromá střední škola • Hraniční organizace: Profesní komory, veřejné vysoké školy Obchodní společnosti Společenství vlastníků bytových jednotek Klíčové termíny Klíčové termíny • Hranice mezi jednotlivými sektory jsou neurčité, jednotlivé sektory se ovlivňují, či dokonce prolínají. Vztahy Stát – třetí sektor: finanční zdroje, regulace (zákony) Soukromý ziskový sektor – třetí sektor: sponzorství, konkurence při získávání prostředků od státu Domácnosti – třetí sektor: zdroj dobrovolníků, členské poplatky, domácnosti jsou klientem Co je tedy „občanská společnost“? • (anglicky civil society), společnost lidí, kteří jsou si rovni před zákonem. • Termín občanská společnost se ve společenských vědách objevuje pod vlivem přirozeněprávních teorií od 18. století. Bývá ztotožňován s vládou práva, kdy občané dodržují abstraktní pravidla při střetávání každodenních zájmů (občanský étos); na Západě je dnes občanská společnost všeobecně považována za záruku svobody a demokracie. Její členové se vyznačují nejen občanským partnerstvím, ale také rozvinutými obchodními dovednostmi. • Mezi její hlavní formy se většinou řadí politická veřejnost a tržní hospodářství. Občanská společnost není pouhou společností občanů, není ani protikladem národní společnosti. Vzniká v procesu modernizace a označuje společenské a ekonomické uspořádání, zásady a instituce mimo rámec státu. Je sférou společenské autonomní samoorganizace mimo sféru politické moci. Občanská společnost stojí v distinkci vůči státu, to znamená, že má mimopolitický statut, má nicméně politickou relevanci. • Zájmy a priority vycházející z prostředí občanské společnosti jsou pro politickou sféru normativní, závazné. Žádná vláda nemůže v demokraciích vládnout střednědobě v rozporu s veřejným míněním, od kterého se požaduje nezávislost, které se vytváří v mimopolitické občanské společnosti, tedy mimo sféru politické moci a nemělo by být politickou mocí zprostředkováno. Občanská společnost je tedy oblastí institucí, organizací a jedinců v prostoru mezi rodinou, státem a trhem, v prostoru, ve kterém se lidé mohou dobrovolně sdružovat s cílem prosadit společné zájmy. • Občanský étos: V liberálních demokraciích označení mravního řádu či principu, který se vyznačuje občanským partnerstvím, tj. vzájemným uznáním občanů jako hodnotných, svobodných a suverénních jednotlivců a dodržováním obecných pravidel v každodenním střetávání jejich zájmů. Občanská společnost a antropologie • Občanská společnost - prostor mezi rodinou, státem a trhem; občanský sektor, ve kterém se rozvíjí občanská kultura, altruismus, dobročinnost, solidarita a filantropie. • Subjekty – nestátní neziskové organizace – vytvořené občany, které nemají za cíl vládnout ostatním lidem nebo dosahovat zisk: cílovou funkcí v občanském sektoru je přímé dosažení užitku, plnění vytčených cílů definovaných jako poslání organizace. • Antropologie zejména zkoumá, jak tyto organizace v moderní občanské společnosti nahrazují rodinné i příbuzenské vztahy a vazby typické pro společnosti tradiční. napomáhá v oblasti „sociální inkluze“ – například přijímání, začleňování lidí odlišných hodnot, tradic, kultur. popisuje zkušenosti, kultury národnostních menšin, navrhuje konkrétní formy, jak sbližovat národnostní skupiny (vytváření organizovaných skupin s podobnými hodnotami, zájmy, oddělené od státu…) Koncept občanské společnosti • Koncept (pojetí, uchopení tématu): normativní (určující závaznou normu, co je třeba, co je povinné) a empirický (založený na zkušenosti). • Antika-konec 18. století: Termín občanská společnost (lat. civilis societas) synonymem městské politické společnosti či státu. Tento význam vtisknut M. T. Cicerem (106-43 př. n. l.), znovu užíván kolem roku 1400. Koncept občanské společnosti • V pozdně novověkých koncepcích je pojem občanské společnosti protikladem necivilizovanosti (vlastní despotickému a hypotetickému přirozenému způsobu vlády) – opakem je stav vlády práva, vztahy a spory jsou upraveny právem, převládá slušnost a občanské partnerství. • Občanská společnost: městský způsob života, aktivní občanský život, obchodní dovednosti, výrazný morální náboj a etická sféra života. • Klíčové je oddělení občanské společnosti od státu. Koncept občanské společnosti • Dle Ch. Taylora (1988): společenský a mocenský řád středověké Evropy obsahuje klíčové předpoklady vzniku OS v moderním slova smyslu, resp. distinkce státu a OS • Středověká představa společnosti: • 1. politická autorita jen jedním z mnoha orgánů (/starověk-feudální vazby, soudy, cechy, provinční privilegia) • 2. církev jako nezávislá společnost (2 ohniska moci duchovní a světská) • 3. vývoj zákonné představy osobních práv – přirozenost feudálních vztahů autority (vzájemné povinnosti feudála a poddaného). Osobní právo jako právo přirozené (17/18. století) • 4. existence relativně nezávislých samovládných měst • F5. vláda monarchy s občasnou a nejistou podporou stavů • Dle Maxe Webera příčinou vzniku absolutních monarchií: technické potřeby vlády a vznik odborného úřednictva… • Návrat identifikace společnosti s její politickou organizovaností Koncept občanské společnosti • John Locke (1632-1704) Definuje „vládu“ jako důvěru. Společnost existuje před vládou, která bere individuum z přirozeného stavu. Přirozený stav: člověk jedná dle přirozeného zákona, jeho provádění je v rukou každého člověka a má právo trestat přestupky proti němu. Přirozený zákon je v myslích lidí a pochopitelný rozumným tvorům. Člověk se vzdává výkonné moci přirozeného práva – prvotní smlouvou, z níž vzniká vláda. Ztrácí-li vláda důvěru nutí lidi opět jednat „svobodně“. Lidé zřizují vládu, neboť postrádají bezpečí osoby, života a majetku. Komunita je postavena nad všechny politické společnosti lidstva – platí v nich přirozené právo, je to i transformovaná středověká představa osobních práv. Občanská společnost je Lockovi synonymem společnosti politické. Koncept občanské společnosti • Charles-Louis de Socondat Montesquieu (1689-1755) Monarchistická vláda je v jeho pojetí neodstranitelná, člověk s mocí má tendenci ji zneužívat, proto má být vláda omezena právem – oddělení moci výkonné, zákonodárné a soudní. Svoboda není nezávislost, ale právo dělat to, co dovolují zákony. Položil základ distinkce občanské společnosti a státu svým pojetím společnosti jako rovnováhy mezi centrální mocí a spletí poskytnutých práv. Koncept občanské společnosti • G. W. F. Hegel (1770-1831) Občanská společnost v jeho pojetí: sféra mezi rodinou a státem. Důraz na samoregulující ekonomiku, hraje centrální úlohu na úrovni občanské společnosti. Individuální práce jedince se proměňuje v obecný výsledek práce. Občanská společnost se stává měřítkem dosaženého stupně lidskosti. Dělba práce-specializace-závislost: stavovská občanská společnost. Korporace: přechod OS ke státu, otevřené pro propracující v odvětví, obecná vědomá činnost. • V návaznosti na • Locka: OS-existence volných sdružení, mimopolitičnost, nezávislost na politické moci, mimo stát. • Montesquieuovskou tradici: společnost se strukturuje a koordinuje skrze sdružení nezávislá na státní moci, přičemž tyto asociace mohou státní moc zpětně vymezovat a ohýbat. Projevem OS je vlastní vláda občanů. • Změny ve společnosti; Hobbes, Locke, Rousseau, Kant, Montesquieu, Ferguson a Smith (17.-18.století) – předpoklad vzniku moderního pojetí OS. Koncept občanské společnosti • Význam dobrovolné, spontánní činnosti občanů ve veřejném zájmu začal vystupovat do popředí v 19. století… • souvislosti: růst moci státu (po VFR) industrializace (spojena s hmotnou i mravní bídou) sekularizace (Armáda spásy-křesťanský základ, nicméně vlastní, na církvi nezávislá organizace národní hnutí (České prostředí, kde národ nemá svůj stát). Koncept občanské společnosti • Empirický aspekt občanské společnosti (Müller, K.) • Sociokulturní: Generalisté (občanská společnost je typická omezenou a odpovědnou veřejnou autoritou - Gellner). Maximalisté (občanská společnost je společnost minus stát, politická veřejnost i trh, umbrella-like concept, Keane, Taylor, Pithart, Havel, Šamalík). Minimalisté („Občanská společnost u těchto autorů označuje především doménu kulturních předpokladů, zažitých tradic, hodnot a norem, implicitně sdílených způsobů a mravů, jež podmiňují myšlení i jednání každého člena společnosti. Občanská společnost je zde synonymem hodnotového konsensu, rozvinuté komunity, jež je svázána těsnou sítí interpersonálních vztahů loajality, závazků a solidarity….“ OS: odlišení od státu, ekonomiky a sfér, které neposkytují oporu pro vzájemnou solidaritu. Navazují na Alexise de Tocquevilla a Antonia Gramsciho. Tento přístup je využit pro vymezení antropologie občanské společnosti (Jeffrey Alexander). • Ekonomické čili redukcionistické pojetí – současné podoby: levicové (socialismus, komunismus-beztřídní znamená bezkonfliktní), kapitalistické (minimalizace role státu, svoboda volby). Marx: OS výsledkem historického vývoje, stát je donucovací instituci, která odráží a rozvíjí konkrétní, historicky dané zájmy občanské společnosti. Koncept občanské společnosti • Jeffrey C. Alexander a provázanost kapitalistické ekonomie a občanské společnosti: Kapitalistická ekonomie poskytuje občanské sféře výbavu, jakou je: samostatnost, sebe-kontrola, racionalita, rovnost, seberealizace, kooperace, důvěra… • Na druhé straně tržní ekonomika a industrializace vytváří bariéry na cestě k občanské společnosti, a to ekonomickými nerovnostmi: třídní dělení, nezaměstnanost, chudoba, dvojí pracovní trh…sociální problémy, polarizace občanské společnosti. Koncept občanské společnosti • Normativní aspekt: Nezávislost (obrana proti rozpínání státní moci) – funkce ochranná. Vytváří společenské zdroje politické moci, legitimizuje stát a vládu. Participační funkce (zapojení občanů do správy veřejných věcí, politická sdružení jsou dle Alexise de Tocqueville mezičlánkem mezi státem a občanskou společností). Vytváří vztahy přináležitosti a loajality, tj. funkce integrační. FPředpokladem je vyzrálá občanská politická kultura se smyslem pro zájmovou a názorovou pluralitu (tolerance, odpovědnost, autonomie, kompromisy) Zamyslete se nad konkrétními příklady jednotlivých funkcí občanské společnosti.