Žlázové epitely
Žlázový neboli sekreční epitel je organizován v útvarech, které nazýváme žlázy. Žlázové buňky mají
schopnost tvořit a vylučovat látky, které neslouží jen k jejich potřebám.
Sekrece je aktivní tvorba specifických látek, které mají v orgánu určitou funkci.
Exkrece je vylučování odpadních látek, vzniklých při metabolizmu.
Z morfologického i funkčního hlediska můžeme žlázy dělit:
a) Podle prostředí, do něhož odvádějí své výměšky na exokrinní a endokrinní
b) Podle počtu buněk na jednobuněčné a vícebuněčné. U vícebuněčných žlaz rozlišujeme sekreční
části a vývodní části.
c) Podle tvaru dutiny v sekreční částí na tubulozní - trubicovité, alveolární - váčkovité a
tuboalveolární - smíšené.
d) Podle seskupení a početnosti sekrečních útvarů na jednoduché, rozvětvené a složené
e) Podle způsobu sekrece:
1. ekkrinní nebo také merokrinní sekrece je nejčastějším způsobem. Tvorba sekretu probíhá
kontinuálně, sekreční zrna, obalená biologickou membránou, opouštějí nepoškozenou buňku
exocytózou.
2. při apokrinní sekreci se sekreční granula hromadí v apikální části buňky, která směřuje do
lumina žlázy. Apikální část se sekreční kapénkou se odškrtí a stává se součástí sekretu, buňka se
sníží a v průběhu dalšího sekrečního cyklu se opět zvyšuje hromaděním sekretu.
3. při holokrinní sekreci se celé epitelové buňky mění na sekret a postupně zanikají.
Obnovování činnosti spočívá v tom, že epitelové buňky, ležící na bazální membráně, neustále
proliferují a doplňují tak buněčnou populaci, přeměňující se postupně v sekret.
g) Podle chemického složení sekretu:
žlázy serózní, jejichž řídký vodnatý sekret je bohatý na bílkoviny,
žlázy mucinozní vylučují vazký hlenovitý sekret,
žlázy smíšené (seromucinózní) vylučují sekret obojího typu.
Žlázy mazové vylučující kožní maz.