Téma: EPITELY Histologie: nauka o tkáních Tkáň: ü soubor buněk a mezibuněčné hmoty charakterizovaný shodnými morfologickými vlastnostmi a určitou specifickou funkcí ü v různých tkáních různý poměr buněk a mezibuněčné hmoty ü tkáně neexistují jako izolované jednotky, tvoří orgány a orgánové systémy Čtyři základní typy tkání: - epitelové - pojivové - svalové - nervové Ontogeneze: diploidní zygota – rýhováním morula – blastula … ü Fylogeneticky i ontogeneticky nejpůvodnější tkáně ü Během ontogeneze mohou vznikat ze všech tří zárodečných listů: - ektoderm: epitely tělního pokryvu - endoderm: výstelka větší části trávicí trubice, epitel dýchacího ústrojí - mezoderm: epitel urogenitálního systému, endotel, mezotel CHARAKTERISTIKA EPITELŮ ü Morfologie: tkáň buněčná, minimum mezibuněčné hmoty, buňky těsně uspořádány, pevně přiloženy a spojeny specializovanými spojeními ü Funkce: krycí, ochranná, sekreční, resorpční … ü Původ: ze všech tří zárodečných listů i z mezenchymu POLARITA A SPECIALIZACE EPITELOVÝCH BUNĚK Polarita: strukturální a funkční asymetrie, charakteristická pro většinu epitelových buněk, nejlépe pozorovatelné u jednovrstevných epitelů: Ø apikální (distální) povrch buňky umístěn na zevním nebo vnitřním povrchu orgánu, specializace k funkcím souvisejícím s rozhraním dvou prostředí (sekrece, absorpce, pohyb obsahu lumina…) - řasinky, bičíky, mikroklky, kartáčový lem, stereocilie Ø specializace bazálního (proximálního) povrchu bazální povrch v kontaktu s bazální laminou, povrch nejblíže krevnímu zásobení, časté receptory různých faktorů - hemidesmosomy, záhyby bazálního labyrintu Ø specializace laterálních povrchů epitelové buňky vzájemně těsně spojeny pomocí specializovaných mezibuněčných spojů - zonula occludens (těsné nebo uzavírací spojení); zonula adherens (pásový desmozom); macula adherens neboli desmozom; nexus (gap junction) Polarita i uvnitř buňky KLASIFIKACE EPITELŮ • Podle prostorového uspořádání: - rovné plochy (epidermis na povrchu těla, mezotel tělních dutin) - zprohýbané plochy ( výběžky – papily, klky, prohlubně – krypty, váčky žlázových e. – aciny, alveoly, trubičky – tubuly) - trámčitý typ (játra) - retikulární typ (thymus, buňky sklovinné pulpy – při vývoji zubního orgánu skloviny) • Podle tvaru: - plochý (dlaždicový) epitel - kubický (krychlový) e. - cylindrický (sloupcový) e. 3. Podle počtu vrstev: A) jednovrstevný – typický pro bezobratlé i obratlovce a) dlaždicový (mezotel serózních blan, endotel krevních a lymfatických cév, v plicních alveolách, respirační epitel žaber, …) b) kubický (typický pro pokožku bezobratlých, ve žlázových vývodech, v kanálcích 1. řádu v ledvině, ve stěně folikulů štítné žlázy, pigmentový epitel sítnice komorového oka) c) cylindrický (výstelka větší části trávicí trubice obratlovců, žlaznatý epitel žaludku, tenkého střeva, výstelka vejcovodu, dělohy, sběrné kanálky ledviny) B) víceřadý – všechny buňky nasedají na BM, ale jen některé dosahují k povrchu, jádra uložena v několika řadách (dýchací cesty obratlovců) C) Přechodný epitel (typ víceřadého epitelu) – nemá konstantní tvar, všechny buňky v kontaktu s BM v močovém měchýři – tvar se mění podle naplněnosti Kontrakce: 4-5 řad buněk (spodní řada – malé bazální buňky, střední vrstva – buňky tvaru tenisové rakety, horní vrstva – velké i vícejaderné buňky) Napínání : buňky se oplošťují, buňky ve střední vrstvě se zasouvají mezi buňky okrajových vrstev, max. napětí – dojem 2vrstevného epitelu D) Mnohovrstevný (vrstevnatý) epitel – několik nad sebou ležících vrstev, jen spodní vrstva nasedá na BM a) dlaždicový – několik vrstev buněk, které se směrem k povrchu oplošťují - nerohovatějící (pokožka nižších obratlovců – ryby, obojživelníci, u savců – slizniční – ústní dutina, jícen, pochva, zevní plocha rohovky) - rohovatějící – keratinizovaný typ – epidermis (pokožka suchozemských obratlovců) – bazální vrstva (stratum germinativum) – dělení a proliferace buněk, povrchová vrstva (stratum corneum) – buňky směrem k povrchu – syntéza keratohyalin. substancí, degenerace - rohovatění, odumírání, odlupování b) cylindrický – málo častý, např. ve spojivkové sliznici D) Smyslové – uzpůsobené pro příjem podnětů z vnějšího prostředí. V čichovém orgánu, chuťových papilách … E) Respirační – zprostředkovávají výměnu plynů v dýchacích orgánech F) Svalové – kontraktilní fibrily v epiteliálních buňkách (myoepiteliální buňky). Hojný u bezobratlých. G) Zárodečné – vystýlá semenotvorné kanálky varlete (po pubertě v něm probíhá spermatogeneze) H) Pigmentové – vysoký obsah pigmentů – uzpůsobeny k absorbci světla. Pigmentový epitel sítnice I) Žlázové – buňky specializované k sekreci ŽLÁZY Žlázy: jednotlivé buňky nebo skupiny buněk, které jsou specializované na sekreci Žlázy – exokrinní (vylučování prostřednictvím vývodu na povrch epitelu) - endokrinní (sekreční látky se vylučují do krve, nejsou vývody) - Sekret (látka plnící v organismu určitou funkci – enzym, hleny, slizy, sliny, jedy) - Exkret (odpadní produkt – potní žlázy) - Inkret (látky produkované žlázou s vnitřní sekrecí – hormony) Podle povahy sekretu: - Serózní (řídký vodnatý sekret) - Mucinózní (vazký hlenovitý sekret) - Smíšené Podle umístění žláz: - Endoepiteliální – jednotlivé izolované buňky nebo skupiny buněk rozmístěné v úrovni epiteliální tkáně - Exoepiteliální – často mnoho buněk, sekretující částí leží mimo epitel Podle množství buněk: - Jednobuněčné - Mnohobuněčné (tubulózní – jednoduché, jednoduše větvené, složené, alveolární - obdobně, tubuloalveolární) Podle způsobu sekrece: - Merokrinní (sekret formou granul po dávkách, buňka beze změny) - Apokrinní (sekret v apikální části buňky, odtržení, buňka se rozpadá, pak regeneruje a funguje znovu) - Holokrinní (buňka celá vyplněná sekretem, vypuzená z epitelu, rozpadne se – sekret se uvolní ven) ÚKOLY: • A) Jednovrstevný cylindrický epitel krycí preparát: příčný řez žížalou - povrch Jednobuněčné endoepiteliální žlázy • B) jednovrstevný cylindrický epitel řasinkový preparát: příčný řez žížalou – výstelka střeva • Jednovrstevný kubický resorpční epitel ledvinový kanálek 1. řádu – Mus musculus – 400x – dle videa 3. Víceřadý řasinkový epitel – trachea 4. Přechodný epitel – řez močovým měchýřem • Kutikulární epitel A) Galleria mellonela hypodermis, kutikula (epi-, exo- a endokutikula) B) Parascaris sp. (škrkavka) hypodermální soubuní, kutikula (kortikální vrstvy, homogenní vrstva, fibrilární vrstvy) MNOHOVRSTEVNÝ ŽLAZNATÝ EPITEL OBOJŽIVELNÍKŮ • Bufo calamita – pohled shora (dlaždicový epitel, vývody alveolárních žláz, pigmentové buňky) • Řez kůží obojživelníka - epidermis (mnohovrstevný nerohovatějící epitel, nasedá na BM, pigmentové buňky) - škára (řídké vláknité pojivo, sekreční část žlaz) - podkoží (husté vláknité pojivo – kolagenní vlákna) Žlázy hlenové – mnohobuněčné, exoepitelové – sekreční část ve škáře, obsah – neohraničený Žlázy jedové – obsah – ostře ohraničená granula Barvení: Mallory – hlenové ž. – modře, jedové ž. – červeně Alciánová modř – hlenové ž. – modře, jedové ž. - nezbarvené MNOHOVRSTEVNÝ EPITEL SAVCŮ • Nerohovatějící mnohovrstevný epitel dlaždicový výstelkový – krycí epitel dutiny ústní, jícnu, vaginy, tvoří sliznice. Tendence k rohovatění jen u nejsvrchnějších vrstev. Vrstvy hůře rozlišitelné (bazální, střední a povrchové vrstvy), pod BM lamina propria – řídké kolagenní vazivo (hodně buněk, četné kapiláry) VRSTVY TLUSTÉ KŮŽE Bazální membrána Stratum germinativum (vrstvy proliferujících buněk): Stratum basale (cylindricum) – 1 vrstva cylindrických buněk, intenzivní proliferace, melanocyty Stratum spinosum – několik vrstev polyedrických buněk postupně se oplošťujících Stratum granulosum – 3-5 vrstev plochých buněk s četnými keratohyalinovými granuly, intenzivně se barví Stratum lucidum – ploché buňky vyplněné eleidinem, jádra degenerovaná – nebarví se, vrstva – světlý proužek Stratum corneum – ploché zrohovatělé buňky Stratum disjunctum – povrchová vrstva, odlupování zrohovatělých buněk - šupinek