Téma I: Tkáň svalová Charakteristika: • Morfologie: buňky nebo vlákna, spojená intersticiálním vazivem - hladký sval – buňky bez příčného žíhání - kosterní sval – vlákna (syncytium) příčně pruhovaná - srdeční sval – buňky s příčným žíháním spojené (interkalárními disky) ve vlákna • Funkce: schopnost kontrakce (podmíněna přítomností kontraktilních proteinů – aktinu a myozinu) • Původ: mezoderm a mezenchym - hladká svalovina – mezenchym - kosterní svalovina – segmentovaný mezoderm (myotomy) - srdeční svalovina – mezoderm splanchnopleury HLADKÁ SVALOVINA - u bezobratlých – útrobní i pohybová svalovina - u obratlovců – útrobní (svalovina vnitřních orgánů, cév, ..) - Základní jednotka: 1 svalová buňka MYOCYT (délka 20-200 µm, tloušťka 5 µm), vřetenovitá až vláknitá s ostrými nebo cípatými konci, jádro oválné až vřetenovité, kopíruje tvar myocytu, umístěno centrálně, na povrchu sarkolema, v sarkoplazmě kontraktilní fibrily – do prostorové sítě, ve SM nejsou vidět - V hladké svalovině kromě myocytů řídké vláknité pojivo - u bezobratlých – hladká svalovina různorodá, ř.v.p. hojně, hladká svalovina řízena z centrálního nervstva, slouží i k pohybu - u obratlovců – hladká svalovina jednoho typu, ř.v.p. méně, tkáň kompaktnější, ovládána vegetativním nervstvem, nelze ovládat vůlí PŘÍČNĚ PRUHOVANÁ SVALOVINA (kosterní, žíhaná) - základní stavební jednotka: SVALOVÉ VLÁKNO – soubuní (syncitium), délka 1 mm – 30 cm, jádra (až sta) uložena na okraji, po obvodu soubuní, po celé délce svalového vlákna myofibrily, střídají se izotropní (světlé, tenké, aktinové) a anizotropní (tmavé, silné, myozinové) proužky = příčné pruhování (žíhání) - Kontrakce a relaxace – rychlá, uvědomělá, volní - Vlákno ohraničeno sarkolemou a bazální laminou. Každé svalové vlákno obaleno tenkou pojivovou vrstvou = endomyzium - Primární svazky svalových vláken obalena vazivovou blanou = perimyzium - Sekundární svazky – obal epimyzium – přechází ve svalovou fascii (vazivový obal) - V pojivových obalech: cévy a nervy - Příčně pruhovaná svalovina: typická pro pohybový aparát obratlovců (řízeno centrálním nervstvem, lze ovládat vůlí), jediný typ svaloviny u členovců, v menší míře u žahavců, měkkýšů, kroužkovců … SRDEČNÍ SVALOVINA • Základní jednotka: KARDIOMYOCYT – jednotlivé buňky spojené prostřednictvím interkalárních disků ve vlákna, tvoří trojrozměrnou síť, jádro centrálně, větší, oválné, myofibrily probíhají paralelně, vykazují příčné žíhání, vlákna probíhají z jedné buňky do druhé – srdce pracuje jako celek, v oblasti interkalárních disků (schodovité přepážky) mnoho mezibuněčných spojů, snadný prostup iontů • Kontrakce rytmická, rychlá, neuvědomělá • Hyperplazie u hladké svaloviny • Hypertrofie u příčně pruhované svaloviny Téma II: Nervová tkáň Charakteristika: • Morfologie: čistě buněčná tkáň, 2 druhy buněk – nervové (gangliové, neurony) a gliové (neuroglie, glie), mezibuněčná hmota není, mezi buňkami intracelulární prostory • Funkce: neurony – specializovaná schopnost dráždivosti a vodivosti, glie – podpůrná, izolační a nutritivní funkce, spoluúčast při vedení • Původ: neuroektoderm, mikroglie – mezenchym • Nervová tkáň tvoří NERVOVÝ SYSTÉM: anatomicky: - centrální – CNS – mozek, spinální mícha - periferní – PNS – periferní nervy a ganglia funkčně: - somatický (reakce ovládané naší vůlí) - autonomní (neovládáme vůlí) SLOŽENÍ NERVOVÉ TKÁNĚ • Vlastní nervové buňky – neurocyty (neurony, gangliové buňky) - tělo buňky = perikaryon, cyton rozmanitého tvaru a velikosti, jádro kulovité, cytoplazma s výrazným granulárním ER – tvoří bazofilní hrudky = Nisslova substance, cytoskelet – neurofibrily (pozorovatelné po impregnaci stříbrem) - výběžky: - axon, neurit – vede vzruchy z buňky, vždy jeden, může být značně dlouhý, nevětví se , ale může vydávat boční výběžky (kolaterály) - dendrity (0, 1, více) – vedou vzruchy do perikarya, bohatě se větví (dendritický strom) - typy neuronů: (podle počtu výběžků) - apolární (bez výběžků, nediferencované neuroblasty, vláskové buňky ve vnitřním uchu) - unipolární (1 axon, tyčinky, čípky v sítnici) - pseudounipolární (1 krátký, větví se na dva, funkčně 1 axon, 1 dendrit, ve spinálních gangliích) - bipolární (1 axon, 1 dendrit, v sítnici, v gangliu 8. hlavového nervu – statoacusticus) - multipolární (1 axon, větší množství dendritů, např. Purkyňova buňka) • Gliové buňky, glie, neuroglie - podpůrná, izolační a nutritivní funkce - nevedou vzruchy, ale nepřímo se mohou podílet na neuronálních funkcích - centrální glie (gliové elementy v CNS) - makroglie (v CNS častá, větší buňky hlavně hvězdicovitého tvaru) - plazmatický astrocyt – v šedé hmotě CNS - plazmaticko-fibrilární astrocyt – přechodné stádium - fibrilární astrocyt – v bílé hmotě - křídlovitý astrocyt – ve stratum granulosum v mozečku - Bergmannova glie – v kůře mozečku - Müllerovy buňky – v sítnici - oligodendroglie – málo krátkých výběžků, menší buněčná těla - mikroglie –drobné buňky s krátkými bohatě větvenými výběžky, vznik z mezenchymu - ependym – výstelka mozkových komor a míšního kanálu, vzhled 1vrstevného epitelu, ale není bazální lamina - periferní glie – satelitní buňky a Schwanovy buňky • Nervová vlákna – výběžky neuronů, axony a dendrity - myelinizovaná – s myelinovou pochvou - nemyelinizovaná - bez myelinové pochvy různá stavba v CNS a v PNS, zakončení nervových vláken: synapsí na dalších neuronech nebo na periferii telodendrie – terminální zakončení • Synapse – interneurální spoje knoflíkovité rozšíření, přenos impulzu z 1 neuronu na druhý • Zakončení eferentních (vývodních) nervových vláken struktury podobné synapsím - somatické (motorické ploténky v kosterním svalu) - autonomní (v hladké svalovině, myokardu, žlázách) • Zakončení aferentních (přívodních) nervových vláken funkčně: receptory MOZEČEK (cerebellum) - Centrum koordinace pohybu - U savců 2 hemisféry (polokoule), uvnitř bílá hmota (tvoří záhyby – brázdy a závity), na povrchu šedá hmota – kůra - Bílá hmota: - myelinizovaná nervová vlákna - gliové buňky - krevní cévy - Šedá hmota: - hlavně nervové buňky a jejich výběžky - gliové buňky - cévy ŠEDÁ HMOTA • Vnější mozečková vrstva – stratum moleculare Nervové buňky: - malé hvězdicovité buňky (leží spíše v povrchové části) - větší košíčkové buňky (ve spodních vrstvách) Nejmohutnější vrstva, relativně málo buněk, mnoho nemyelinizovaných dendritů a neuritů (od zde ležících buněk i buněk ležících ve spodních vrstvách), hustá plstěná síť výběžků – neuropil • Střední mozečková vrstva – stratum ganglionare Jedna nesouvislá vrstva multipolárních Purkyňových buněk (směrem k povrchu se dendrity mnohonásobně větví – dendritický strom, neurit směřuje do bílé kůry mozečku) • Vnitřní mozečková vrstva – stratum granulosum Velké množství hustě uspořádaných drobných buněk granulózních, mezi nimi větší Golgiho buňky (bohatě větvené dendrity – zasahují do všech vrstev, axony s četnými kolaterálami) ÚKOLY SVALY • Hladká svalovina • Žíhaná svalovina • Srdeční svalovina NERVY • Ganglium hlemýždě • Mozeček • Detail Purkyňovy buňky