VODA ČLENĚNÍ HYDROSFÉRY Moře a oceány pobřeží, ústí řek do moří (estuary) Vody sladké podzemní povrchové tekoucí stojaté údolní nádrže mokřady SALINITA určována polohou a podkladem Sladkovodní (brakické) biotopy kolísání: 0,05 - 0,4%o převládají uhličitany, pro organismy nutná osmoregulace Mořské biotopy 35 ‰ - hlavní moře 2 - 8 ‰ - vnitrozemská moře převládají chloridy, izotonické prostředí Salinita má vliv na rozšíření a výskyt živočichů (ústí řek do moře). SALINITA Ryby tažné: cyklicky euryhalinní Ostatní ryby: euryhalinní nebo stenohalinní Málo druhů schopných žít v mořské, brakické i sladké vodě (slávička, losos, jeseter) – potřebují určitý čas k adaptaci. Živočichové snášejí kolísání salinity lépe při nižších teplotách. HUSTOTA Hustota vody (měrná hmotnost) - cca 775krát vyšší než vzduchu ovlivňována teplotou - fyzikální anomálie vody (nejvyšší při 4 oC) ovlivňuje: tvar a stavbu těla vč. pohybových orgánů vodních živočichů suchozemští živočichové - nutné oporné soustavy - limitace velikosti vodní živočichové - nadlehčování vodou – jednodušší oporné soustavy, větší těla: plejtvák obrovský (Sibbaldus musculus) - 30m, 100 tun velryba grónská (Balaena mysticetus) - 25m, 110 tun krakatice hlubinná (Architeuthis dux) = 18m humr evropský (Homarus vulgaris) langusta obecná (Palinurus vulgaris) velekrab japonský (Macrocheira kaempferi) VISKOZITA Viskozita - vnitřní tření tekutiny ovlivňuje odpor vůči tělesu, které se v ní pohybuje odpor závisí na velikosti tělesa a rychlosti pohybu Viskozita vody je asi 100x vyšší než viskozita vzduchu. Vliv teploty: při 0^oC je viskozita 2x vyšší než při 25^oC Cyklomorfóza některých planktonních živočichů hrotnatka jezerní (Daphnia cucullata) chladné období: nízká kulovitá hlava teplé období: hlava přilbovitě zvýšená POVRCHOVÉ NAPĚTÍ Povrchové napětí vzniká na rozhraní mezi tekutým a plynným prostředím v důsledku zvýšené soudržnosti molekul vody. Tenká blanka - opora k trvalému nebo přechodnému pobytu - neuston Epineustické druhy - pobíhají a kloužou po povrchu blanky – součást pleustonu Hyponeustické druhy - zavěšují se zespodu TEPLOTA Limitující faktor vodního prostředí - vliv na fyzikálně chemické vlastnosti vody (rozpustnost plynů, měrná hmotnost, vistozita) Vodní prostředí je teplotně relativně stabilní: vysokým měrným teplem vysokým latentním teplem výparu vysoké skupenské teplo tání TEPLOTA Teplotní poměry v moři Pelagiál - téměř konstantní teplota (kolísání max. 0,2 – 0,3 ° C/den) polární oblasti 2 – 3° C pásmo pasátů 4 – 6° C oblast rovníku 1 – 2° C Batypelagiál, abysopelagiál - max. desetiny oC Větší kolísání v malých mořích Teplotní poměry sladkých vod Snadné prohřívání či promrzání vodního sloupce Denní kolísání: rybník 2 m hluboký 2° C rybník 0,5 m hluboký 10° C TEPLOTA • Teplotní tolerance organismů – není konstantní, možné adaptace. • Eurytermní: březnice - Scatella costalis (55 - 65oC) • pakomárec - Dasyhelea tersa (51oC) • ploštěnka - Mesostoma lingua (42oC) • • štika obecná (Esox lucius) • okoun říční (Perca fluviatilis) • TEPLOTA • Stenotermní: většina mořských živočichů • • polystenotermní - fauna korálových útesů • oligostenotermní - pstruhovité ryby, pošvatky, jepice – ploštěnka Crenobia alpina, – obyvatelé mořských hlubin, – podzemních vod – profundálu hlubokých jezer mírného pásma – jezer arktického a subarktického pásma – fauna horských pramenů a toků pH podmíněno koncentrací vodíkových iontů určováno rovnovážnými stavy mezi kyselinou uhličitou hydrouhličitanem a uhličitanem vápenatým dešťová voda: pH - 5,6 mořská voda: pH - 8,1 - 8,3 sladká voda: pH - 3 - 10 pH < 3 a > 9 - poškození protoplazmy buněk rostlin, vliv na dostupnost živin pH má významný vliv na výskyt a početnost živočichů V kyselém prostředí druhová rozmanitost KLESÁ Zvýšená kyselost působí třemi způsoby: - znemožnění osmoregulace, aktivity enzymů nebo výměny plynů - zvýšení koncentrace toxických těžkých kovů - omezení kvality potravních zdrojů KYSLÍK Zdroje kyslíku: vzduch asimilace rostlin Nedostatek kyslíku: v hlubších vrstvách vody - limitujícím faktorem pro výskyt řady druhů Euryoxybiontní živočichové – tolerují kyslíkový deficit (až anaerobní) fauna dna, jezer, (eutrofizace, znečištění vody) Stenooxybiontní živočichové – tekoucí vody, prameny Teplotní a kyslíkové poměry v oligotrofní a eutrofní nádrži v období letní stagnace (viz Teplota) OXID UHLIČITÝ Základní látka pro organické hmoty - ve vodě dobře rozpustný - koncentrace v mořích a ve sladkých vodách větší než v ovzduší - nebývá limitujícím faktorem Nižší rozpustnost při nižším tlaku a vyšší teplotě - vede např. k tomu, že živočichové mělkých teplých vod mají pevnější schránky Množství CO2 silně kolísá – souvislost s intenzitou fotosyntézy SIROVODÍK vyskytuje se tam, kde je spotřebováván O2 a kde anaerobní baktérie rozkládají organickou hmotu kyslík potřebný pro metabolismus odnímají bakterie síranům, které redukují na H[2]S častěji u dna stojatých vod v tekoucích vodách a ve volném moři zřídka při dlouhodobém působení jedovatý pro všechny organismy – s vyjímkou sirných bakterií bývá v sedimentech OSTATNÍ LÁTKY Voda (mořská i sladká) – mnoho rozpuštěných organických látek Jejich množství převyšuje množství organické hmoty vázané v organismech – význam osmotické výživy vodních organismů. Bílkoviny Volné aminokyseliny Sacharidy Mastné kyseliny Vitamíny Růstové látky Fermenty Různý původ – producenti, z těl odumřelých organismů, z odpadních vod. Účinky - stimulační, inhibiční