Antropologický výzkum mumifikovaných lidských ostatků
Název mumie, mumifikovaná tkáň je odvozen od perského slova múmiyá nebo arabského slova múm, což přesně v překladu značí vosk.
Mumifikované ostatky kněžny Marie Kristýny Dietrichsteinové
Mumifikované ostatky jednoho z Dietrichsteinů, snad knížete Jana Karla
Rozlišujeme mumifikaci: Antropogenní (umělou - záměrnou), tedy případy, kdy jsou lidská těla chemicky ošetřována aby odolala rozkladu. Těchto případů je nejvíce.
Spontánní nebo - li mumifikaci přirozenou, která vzniká buďto také záměrně, když jsou člověkem v kryptách vytvořeny takové klimatické podmínky, kdy dochází vyschnutí tkání nebo náhodnou - většinou se jedná jen o mumifikaci některých částí těla.
Mumifikovaná tkáň připomíná na pohled tmavě hnědou lepenku.
Mechanismy, kterými mumifikace dosahujeme
1. dehydratace, vysušení
2. tepelné efekty
3. chemické efekty
4. anaerobní postupy
5. odstraněnní měkkých tkání a remodelace
6. různé
7. Špatně zjistitelné příčiny mumifikace
1. dehydratace, vysušení
Dětská mumie z oblasti pouště Atakama, přirozeně mumifikovaná vysušením, 200 n.l.
2. tepelné efekty
Chladem mumifikované tělo polárníka Johna Torringtona, objevené na kanadském ostrově Beechy
Tepelně mumifikované tělo příslušníka kmene Muisca z Kolumbie. 1 300 n.l.
Ostatky polárníka Williama Braina
Konzerace arzenikem. Sicílie, 19. stol.
Zmýdelnění, ostatky oběti nalezené v Hořejším jezeře v USA
Mumifikace pomocí rtuti. Itálie 16. stol.
Mumifikované ostatky dělníka z měděného dolu v Chile. 1 000 n.l.
Mumifikované tělo obalené sopečným popelem a lávou z
Tělo příslušníka kmene Chinchorro z Chile, Pompejí, 79 n.l.
obalené pískem a bahnem, 4 120 př.n.l.
5. Odstranění měkkých tkání a remodelace
Remodelovaná lebka kmene Sepik z Nové Guineje, 19. stol. Z lebky byly posmrtně odstraněny všechny měkké tkáně, byla natřena rostlinnou pastou a obličej znovu domodelován a dekorován.
Současné mumifikační metody
Dvojčata konzervovaná fomaldehydem. USA 30. léta 20. stol.