Nádorové kmenové buňky - CSCs (Cancer stem cells) Původ CSCs a) somatické kmenové buňky b) TA buňky (progenitory)* Podstatou je akumulace chyb v regulaci diferenciace, proliferace a apoptósy. Tyto chyby mohou být jak na základě poškození/změn DNA (genů ­ mutace, translokace,..), tak na úrovni epigenetických mechanismů, případně kombinací obou. a b => chybná odpověď na vnější signály (růstové faktory, proteiny ECM, buňky) Jordan 2006 * Lze i experimentálně navodit zvýšením exprese oncogenů, např ras + myc. Kmenové buňky nádorů jsou zodpovědné za návrat (relaps) onemocnění a metastáze CSCs podobně jako jiné SSC -> rezistence na toxické faktory (MDR proteiny) -> pomalá proliferace (=>self-renewal) ­ in vivo mají všechny nádory benigní/maligní/metastázující CSC? ne všechny buňky izolované z nádorů jsou schopny dávat nádorům vzniknout in vitro jsou nádorové linie s SP buňkami (jejich SC ???) i bez SP buněk! SSCs jsou pro danou tkáň prakticky stejné, u CSCs to ale neplatí (rozdíly ve fenotypu i genotypu) = mnohé nádory i CSCs mají jediněčné vlastnosti! potenciál CSC je závislý na původní buňce -> CSC z diferenciačně časnějších typů mají ,,agresivnější" fenotyp Jordan 2006 Kmenové buňky nádorů jsou zodpovědné za návrat (relaps) onemocnění a metastáze Hypotetický ,,niche" nádorových kmenových buněk ­ model neurální CSC Ailles & Weissman, 2007 A ­ znázornění progrese nádoru u pacienta B ­ proliferace x dormance (quiescence) nádorových buněk v závislosti na aktivitě MAPK Erk a p38 C ­ mechanismus aktivace Erk a p38 Model regulace tumorogeneze přesmykem aktivity MAPK Erk a p38 Ranganathan 2006 C Dobře prokázané CSCs jsou u nádorů původu neurálního hematopoetického prsního Jordan 2006 Hematopoetické CSCs Jones & Amstrong,2008 Leukemie podle původu Myeloidní leukémie (granulocyty, monocyty, erytrocyty, megakaryocyty) Lymfoidní leukémie (B a T buňky, NK buňky) chronická myeloidní leukemie (CML) akutní myeloidní leukemie (AML) akutní lymfoblastická leukemie (ALL) CSCs byly jasně prokázány u AML a CML, a jsou s vysokou pravděpodobností i u ALL. Díky tomu, je u těchto onemocnění nedostatečné působení běžných antiproliferativních farmak. AML - IL3-R+ (není u normálních HSCs), CD33+ (IgSF, sialoadhesin) - CD33 se zdá být vhodným pro rozpoznání AML CSCs (imunoterapie), navíc byl prokázán u některých dalších leukemických CSCs. - vysoká aktivita NF-kB a PI3K u AML SCs, ale ne u HSCs, farmakologická inhibice NF-kB a PI3K nebo mTOR (target of rapamycin; substrát PI3K) snižuje proliferaci AML SCs, ale ne HSCs (=>CSCs specifická terapie) CML - charakteristický fůzní gen BCR-ABL (=> nadbytek ABL kinázy), inhibitory ABL (imatinib mesylate, dasatinib) potlačují leukemii, ale ne její SCs, => vysazení vede k obnově onemocnění Hematopoetické CSCs Kmenové buňky akutní myeloidní leukémie schopné osídlit kostní dřeň příjemce schopné indukovat AML akumulace nezralých buněk (i bez liniové specifikace) Misaghian et al., 2009 Kmenové buňky chronické myeloidní leukémie - fenotypem jsou často velmi podobné normálním HSC Vznik Philadelphia chromozómu přítomného v buňkách CML Misaghian et al., 2009 Adam et al. 2003 - leukémie tvořena zralými typy buněk (např. granulocyty) Akutní lymfoidní leukémie ­ ALL příčinou může být vznik Philadelphia chromosomu (fůze Bcr/Abl) ALL SC (stejně jako CML) fenotyp CD34+CD38- nadprodukce nezralých lymfoidních buněk Chronická lymfoidní leukémie ­ CLL nadprodukce B a T lymfoidních buněk sebeobnova i u zralých buněk -> CLL SC jak z HCS tak z diferencujících typů Původ jednotlivých typů HSC nebo pre-B buňky => ALL z B buněk folikulárního pláště (follicular mantle B cells) => většina lymfomů + nepříznivá (unfavorable) CLL z B buněk germinálního centra => ne-Hodgkinovy lymfomy z paměťových B buněk => mnohočetný myelom, Hodgkinovy lymfomy, příznivá (favorable) CLL Jones&Armstrong, 2008 Fenotyp a geneze buněk lymfoidních leukémií Neurální CSC - NCSC neurální CSCs se připravují a vytvářejí (v kultuře) podobně jako NSCs sférické plovoucí útvary (= neurosféry) neurosféry mohou být rozsuspendovány na jednotlivé buňky, z nichž některé jsou multipotentní a jsou schopné vytvořit novou neurosféru, případně dávat vznik všem známým skupinám neurálních buněk (neurony + glie, stejné pro NSC i NCSC) NSCs i NCSCs exprimují povrchový antigen CD133 (AC133), případně i nestin, u některých gliomů bylo prokázáno, že pouze CD133+ buňky izolované z těchto nádorů jsou schopné tyto nádory po transplantaci vyvolávat, kdežto ostatní buňky ze stejného nádoru ne, a to ani v případě aplikace o 104 vyšší koncentrace buněk u NCSCs je také dobře prokázán vznik jak z NSCs, tak z neurálních prekurzorů (TA buněk, pro které jsou známy dlouhodobé kultivační podmínky pro růst in vitro) Glioblastom a potenciální význam BMP pro jeho eliminaci / terapii Ponnusamy & Batra, 2008 Signální dráhy jejichž požkození (mutace komponent) se podílí na vzniku nádorů nervového systému SC a CSC mléčných žlaz ­ MaSC a MaCSC (Mammary CSC) MaSCs ­> SP populace Sca1+ a liniově negativních (B220­, Gr-1­, Mac-1­, CD4­, CD5­ a CD8­) buněk tvořících ,,mammosféry" (podobně jako neurosféry obsahují jak SCs, tak množství progenitorů a diferencovanějších typů buněk) kmenové buňky mléčných žlaz jsou schopné dát vznik prsní tkání po transplantaci do vhodného prostředí z metastázujících prsních nádorů byly izolovány buňky CD44+/CD24-, schopné tyto nádory vyvolávat po následné transplantaci, oproti 100 násobnému množství ostatních buněk izolovaných z takového nádoru pravděpodobně ne všechny CD44+/CD24- mají potenciál CSC CD44+/CD24- buňky nejsou také pravděpodobně odvozeny od MaSCs ale od TA LT-LCR (long term label retaining cell), ST-LRC (short term LRC), ER ­ receptor pro estrogen PR ­ receptor pro progeteron, CD24 ­ povrchový protein s GPI kotvou, CD44 (H-CAM) Woodward, 2005 Nádory a fenotyp jejich kmenových buněk Vaish, 2007 Fenotyp nádorových kmenových buněk a jejich zdravých ekvivalentů Ponnusamy & Batra, 2008