ELEKTROFORÉZA enzymů a neenzymatických bílkovin • Do konce 50. let genetická proměnlivost v populacích studována pouze na základě mendelovských morfologických znaků nebo polytenních chromozomů ® otázka, do jaké míry tyto jevy reprezentují skutečnou míru genetické proměnlivosti v přírodě • substituce aminokyselin (možno zjistit sekvencováním proteinů - to ale problematické): z 20 AA 3 nesou kladný náboj (Arg, Lys, His), 2 záporný náboj (Asp, Glu) • elektroforéza: z řečtiny = transport pomocí elektřiny obecně = pohyb nabitých částic v médiu vlivem elektrického pole • kromě náboje i velikost a konformace makromolekuly (-S-S- můstky, van der Waalsovy síly, vodíkové vazby, elektrostatické síly); pH pufru • stabilizace el. náboje - specifický pufr s vysokou iontovou silou a pH co nerozdílnější od pI daného proteinu: pH 3-10, nejčastěji 6,5-9,5 • náboj většiny proteinů při pH 8-9 záporný ® migrace k anodě • Princip ELFO znám již od konce 19. stol. • 1937 - Thisselius: metoda „pohyblivého rozhraní“ • 1949 - Linus Pauling: papírový nosič - abnormální Hb srpkovité anémie • 1955 - O. Smithies: škrob • 1957 - Hunter a Moeller: užití katalytických shopností enzymů (histochemické barvení) • 1966 - aplikace ELFO na přírodní populace: Harry Harris (člověk), Richard Lewontin a John Hubby (octomilka) • Úroveň genetické proměnlivosti v přírodních populacích: – 20-50% lokusů polymorfních – průměrná heterozygotnost: savci - ca. 5%, bezobratlí a rostliny - 15-20% • Nosiče (média): • škrob (starch gel el., SGE): velikost molekuly + velikost náboje • celulózoacetát (CAGE): náboj • agar, agaróza (AGE): náboj • polyakrylamid (PAGE): velikost molekuly + náboj Metody elektroforézy • horizontální • vertikální • kapilárová Metody elektroforézy 1 ELFO v kontinuálním pufru 2 ELFO v diskontinuálním pufru (multifázická ELFO): • 2 gely o různých koncentracích - koncentrující a separující • na rozhraní „sendvičování“ proteinů mezi „vedoucím“ a „taženým“ iontem; pokud jen tento krok = izotachoforéza 3 Izoelektrická fokusace (isoelectric focusing, IEF): • v gelu syntetické polyamino polykarbonátové skupiny = nosné amfolyty s rozsahem pI • připojením el. pole ® stabilní gradient pH; amfolyty drženy v gelu silnou kyselinou při anodě a silnou zásadou při katodě 4 ELFO v močovině a SDS: • SDS = sodium dodecyl sulphate (= aniontový detergent): schopnost rozpouštět některé proteiny a štěpit některé polymery SDS způsobuje silný záporný náboj proteinů migrace jen podle hmotnosti molekuly • močovina: podobně jako SDS, ale náboj proteinů normální - migrace podle celkového náboje • (podobně možnost tepelné denaturace proteinů a následná ELFO) • Dvousměrná (2-D) ELFO: • připojení el. pole postupně ve dvou na sebe kolmých směrech např.: 1. fáze = IEF, 2. fáze = SDS ELFO - kombinace pI a molekulové hmotnosti Schopnost separace proteinů krevní plazmy: • CAGE: 5 pruhů; SGE: 15; PAGE: 19; IEF > 30; 2-D ELFO: ca. 300 skvrn ~ 75-100 polypeptidů Detekce proteinů • nespecifická: amidočerň, Coomassie Brilliant Blue R ^• specifická: barviva pro glykoproteiny, lipoproteiny histochemické barvení enzymů: spřažení katalýzy přeměny specifického substrátu s barvicí reakcí - nitrotetrazoliové soli (MTT, NBT) + PMS (phenazin methosulfát); Fast Blue RR; Fast Garnett GBC, Fast Black K - redukce NAD^+, NADP^+ - někdy nutno dodat další enzymy^