Systém a fylogeneze
,,nižších rostlin"
(pro pokročilé)
Díl první:
přehled systému eukaryot, houbám podobné skupiny:
Myxomycota, Acrasiomycota, Plasmodiophoromycota,
Oomycota, Labyrinthulomycota, Hyphochytriomycota.
Oddělení: Ascomycota
Pododdělení: Taphrinomycotina
Třída: Taphrinomycetes
Třída: Schizosaccharomycetes
Pododdělení: Saccharomycotina
Pododdělení: Pezizomycotina
Třída: Laboulbeniomycetes
Třída: Eurotiomycetes
Třída: Pezizomycetes
Třída: Leotiomycetes
Podtřída Erysiphomycetidae
Podtřída Leotiomycetidae
Třída: Lecanoromycetes
Třída: Sordariomycetes
Podtřída: Hypocreomycetidae
Podtřída: Sordariomycetidae
Podtřída: Xylariomycetidae
Třída: Dothideomycetes
Třída: Chaetothyriomycetes
Říše: OPISTHOKONTA (incl. FUNGI)
Oddělení: Microsporidiomycota
Oddělení: Chytridiomycota
Skupina oddělení: Eumycota
Oddělení: Zygomycota
Třída: Zygomycetes
Třída: Trichomycetes
Oddělení: Glomeromycota
Pomocné oddělení: Deuteromycota
Pomocné oddělení: Lichenes
Oddělení: Basidiomycota
Třída: Urediniomycetes
Třída: Ustilaginomycetes
Podtřída: Ustilaginomycetidae
Podtřída: Exobasidiomycetidae
Třída: Agaricomycetes
Podtřída: Tremellomycetidae
Podtřída: Agaricomycetidae
Říše: CHROMALVEOLATA
Oddělení: Labyrinthulomycota
Oddělení: Oomycota
Oddělení: Hyphochytriomycota
Říše: AMOEBOZOA
Oddělení: Mycetozoa (Myxomycota)
Třída: Protostelea (Protosteliomycetes)
Třída: Dictyostelea (Dictyosteliomycetes)
Třída: Myxogasterea (Myxomycetes)
Říše: RHIZARIA
Oddělení: Cercozoa
Třída: Phytomyxea
(incl. Plasmodiophoromycota)
Říše: EXCAVATA
Oddělení: Percolozoa
Třída: Heterolobosea
(incl. Acrasiomycota)
Bývalá říše PROTOZOA (pojímaná v různé šíři též pod názvy Protista nebo
Protoctista) coby ,,sběrný koš" pro všechny skupiny, které nelze zařadit mezi
rostliny, živočichy, houby a Chromista, je na základě molekulárních analýz
neudržitelná. Ačkoli systém prezentovaný na předchozích stránkách (coby
v současné době uznávané členění ,,říší") nemusí být posledním a nové
analýzy mohou přinést ještě nejeden převrat, jedno je jisté ­ polyfyletický
,,slepenec" jménem Protozoa jednotnou skupinou nebyl a sotva kdy bude.
Protozoa jsou v současném pojetí už jen čistě umělou a pomocnou skupinou,
zahrnující lidově řečeno "vše jednobuněčné, co není zvíře, kytka ani houba";
různá oddělení (zde zmíněna pouze ta "historicky houbová") se na základě
předloženého systému dostávají do několika nově navržených říší:
* Heterolobosea (obsahující akrasie) do říše Excavata
* Phytomyxea (obsahující nádorovky) do říše Rhizaria
* vlastní hlenky do říše Amoebozoa
Zdroje: Simpson et Roger 2004, cit. sec. Kalina et Váňa 2005: str. 32;
dobře problematiku rozebírá též článek Počátky živočišné říše,
viz http://www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=6785
EXCAVATA, zahrnující různé skupiny bičíkovců, ale i měňavkovitých
organismů, jsou nejheterogennější ze všech navržených říší;
velmi pravděpodobně jde o skupinu parafyletickou, která podle některých
výkladů stojí na bázi vývojového stromu eukaryotických organismů.
Přinejmenším se dělí na dvě (podle Cavalier-Smithe tři) výrazné vývojové
větve; hlenkám podobné akrasie patří do skupiny Percolozoa, kterou
nalezneme vedle krásnooček na vývojové větvi charakterizované plochými
mitochondriálními kristami, některými autory oddělované až na úrovni
samostatné říše Discicristata (pro většinu protozoálních organismů, jakož
i zástupce říší Plantae /syn. Archaeplastida/ a Chromalveolata, jsou typické
kristy trubicovité /"tubular cristae"/ ­ ploché kristy jsou pak typické už jen pro
říši Opisthokonta).
RHIZARIA jsou říší, kde převládají organismy s rhizopodovou stélkou; i zde
ovšem nechybí bičíkovci nebo alespoň bičíkatá stadia. Tak je tomu i u skupiny
Cercozoa, kde nalezneme vedle kořenonožců i nádorovky s dvoubičíkatými
zoosporami (na základě heterokontních bičíků se objevila i teorie o příbuznosti
nádorovek s tehdejší říší Chromista a i některé molekulární studie kladou
vedle sebe Rhizaria a Chromalveolata; většinový názor je však odlišný a tuto
příbuznost nepotvrzuje).
AMOEBOZOA stojí pravděpodobně na společné vývojové větvi s říší
Opisthokonta, v extrémním případě jsou dokonce s touto říší slučována do
jednotné říše Unikonta. Méně ,,extremističtí" autoří pak dělí vývojový strom
eukaryot na dvě základní větve ­ Unikonta a Bikonta, kam řadí vše ostatní,
tedy Plantae, Chromalveolata, Rhizaria a snad i Excavata, pokud tato nejsou
brána jako že stojí na úplné bázi vývojového stromu a nepatří tak přímo ani
k jedné ze zmíněných větví. (Základní dělení podle primárního vývoje
pohyblivých buněk s jedním nebo dvěma bičíky však dostává drobnou trhlinu
zrovna v případě hlenek, konkrétně jejich myxomonád se dvěma bičíky; jiné
charakteristiky ovšem staví skupiny Amoebozoa a Opisthokonta do určité
blízkosti, takže problém tkví spíše ve zvolení ne zcela šťastného názvu.)
Dělení eukaryot na Unikonta a Bikonta podpořilo i zjištění fúzí různých genů
pro syntézy určitých látek (shodné pro unikontní a jiné shodné pro bikontní
říše; genová fúze byla považována za natolik vzácný úkaz, že by mohla být
v evoluci jedinečná), ani tento důkaz však již neplatí absolutně (zjištění
,,unikontní" fúze u ruduchy).
Říše Amoebozoa zahrnuje jednobuněčné měňavkovité a plazmodiální
organismy; dvěma základními skupinami jsou vlastní améby a hlenky.
skupina: ACRASIOMYCOTA - AKRASIE
systematické zařazení: možná polyfyletická skupina; již delší dobu bylo zřejmé,
že v rámci protist stojí jinde než ostatní hlenky;
aktuálně v říši Excavata, odd. Percolozoa, třídě Heterolobosea, řádu Acrasida
stavba buněk: válcovité myxaméby, pseudopodia bez subpseudopodií
v buněčné stěně chybí celulóza
výživa myxaméb holozoická, pohlcují bakterie, kvasinky aj. (fagocytóza)
pouze výjimečně vznik myxomonád (2 akrokontní bičíky bez mastigonemat)
za nepříznivých podmínek vznik tenkostěnných mikrocyst či sférocyst
životní cyklus je haplobiotický: ze spor se uvolní myxaméby => rozmnožování
dělením => shlukováním myxaméb vznikají pseudoplazmodia => postupně se
diferencují na stopku a sorogen => na stopce se vytvoří buněčná stěna, zatímco
sorogen (stále tvořený shlukem buněk) se rozčlení do laloků => v nich se
vytvářejí řetězce spor (již s buněčnou stěnou) => vzniká sorokarp => i buňky
stopky se promění ve spory
výskyt: v půdě nebo na organických substrátech
zástupce: Acrasis rosea (oranžové myxaméby a pseudoplazmodia)
znaky odlišné od akrasií:
- ploché myxaméby, pseudopodia se subpseudopodii
- buněčná stěna celulózní
- dochází k pohlavnímu procesu
oddělení: MYCETOZOA (MYXOMYCOTA) - HLENKY
společné znaky s akrasiemi:
- holozoická výživa
- tvorba měňavkovitých myxaméb, bičíkatých myxomonád nebo plazmodií,
  u nichž chybí pevná buněčná stěna
- v reprodukční fázi se vytváří plodničky a spory s pevnou buněčnou stěnou
- v klidové fázi tvoří mikrocysty, sférocysty nebo sklerocia
třída: PROTOSTELEA (PROTOSTELIOMYCETES)
nejjednodušší mikroskopické hlenky
myxaméby, příp. myxomonády s akrokontními bičíky; mohou vznikat plazmodia
stopkaté sporokarpy obsahují málo spor (max. 8)
vyskytují se v půdě i na rozkládajících se organických substrátech,
součást společenstev dekompozitorů
řád Protosteliales
primitivní typy, nevytváří
se myxomonády ani
plazmodia, chybí pohlavní
proces (Protostelium /obr./,
Nematostelium)
životní cyklus: ze spory
vyklíčí myxaméba => z ní
se postupně tvoří stopkatý
sporokarp => z něj se uvolní jediná spora
řád Ceratiomyxales
řád řazený v různých systémech do třídy
Protostelea (spory se tvoří exogenně)
nebo Myxogasterea (při klíčení se tvoří myxomonády, je zde pohlavní proces)
http://comp.uark.edu/
%7Efspiegel/protist.html
ze spor se uvolní myxaméby => dělení
=> v případě nedostatku (potravy, vody,
světla) nastává agregační fáze: kopulací
myxaméb vznikají makrocysty (z nich pak
meiozí zase améby),
produkující akrasin =>
přitahuje další myxaméby
=> shlukování
=> pseudoplazmodium
z jednojaderných améb
=> za určitých podmínek
migrace => vznik sorokarpu
za nepříznivých podmínek myxaméby
přímo vytvoří bun. stěnu => vznikají
mikrocysty (a naopak)
třída: DICTYOSTELEA (DICTYOSTELIOMYCETES)
haplobionti; chybí myxomonády
tvorba pseudoplazmodií a sorokarpů (znaky shodné s akrasiemi, od nichž je
odlišuje stavba myxaméb, diferenciace sorokarpů a celulózní stěna spor)
životní cyklus haplobiotický (na obrázku Dictyostelium discoideum):
třída: MYXOGASTEREA (MYXOMYCETES) ­ VLASTNÍ HLENKY
životní cyklus haplodiplobiotický
myxomonády i myxaméby, následně diploidní plazmodia
kapilicium - nebuněčná struktura, uchycená na peridii, bázi sporokarpu nebo
kolumelu (pseudokapilicium - nepravidelné niťovité útvary)
spory s celulózní vnitřní vrstvou stěny
výživa všech stadií holozoická (pohlcování)plazmodia ­ proudění plazmy, synchronizované dělení jader, růst i po rozdělení
a naopak splývání různých plazmodií téhož druhu
* protoplazmodium - mikroskopické, vzniká z něj jeden sporokarp
* afanoplazmodium - síťovitá žilnatina, obklopená rychle proudící cytoplazmou;
  vzniká z něj více sporokarpů
* faneroplazmodium - makroskopické; gelatinózní a tekutá část, protoplazma
  zrnitá; vzniká více sporokarpů
nepříznivé podmínky => z plazmodií vznikají sklerocia (tvrdé nebuněčné útvary)
životní cyklus hlenky:
ze spor [2] uvolnění myxaméb [3]
(volně se mění na myxomonády [5] a zpět)
oboje fungují jako gamety => kopulace +
a ­ jedinců => diploidní myxaméby [7] =>
řada mitóz => mnohojaderné plazmodium
[8] (negativně fototaktické) => při přechodu
do reprodukční fáze pozitivní fototaxe, na
povrchu se tvoří tenká blanka ­ hypothalus
=> z něj vyrůstají sporokarpy [1] =>
diploidní jádra se obalují bun. stěnou =>
dochází k meiozi, 3 jádra degenerují =>
rozpad (jsou známy i vícejaderné spory =>
při klíčení více myxaméb)
typy sporokarpů:
* sporangia (stopkatá nebo přisedlá) vznikají z protoplazmodií nebo malých
částí plazmodií
* aethalia (nestopkatá, rozlitá) vznikají z větších částí plazmodií;
je to vlastně útvar vzniklý sloučením řady sporangií (mohou mít ještě zřetelné
stěny ­ tzv. pseudoaethalium) => celistvý útvar se společným obalem ­ peridií
* plazmodiokarp vzniká z velkých částí síťovitého plazmodia, gelatinózní
plazma se koncentruje podél žilnatiny, postupně se tvoří peridie (celý výsledný
útvar může být síťovitý)
výskyt: zcela kosmopolitní, závislé na dostatečné teplotě a vlhkosti
­ preferují chladná, stinná, vlhká místa;
v mírném pásu růst omezen na letní sezónu
substrát: organické zbytky, zejména rostlinné, ale i půda
­ živí se mikroorganismy tam žijícími
systém: 5(­6) řádů ve 2(­3) skupinách (některými autory jsou do této třídy
řazena i Ceratiomyxales v samostatné podtřídě Ceratiomyxomycetidae)
podtřída Myxogastromycetidae
tvoří proto- nebo faneroplazmodia, myxogastroidní typ vzniku sporokarpu
(na povrchu plazmodia se vytváří hypothalus)
řád Echinosteliales
tvoří protoplazmodia a sporangia, nejmenší zástupci;
příbuznost s podtřídou Protosteliomycetidae ­ naznačuje společný
původ (Echinostelium, sporokarp na obr. vpravo)
řád Liceales
proto- nebo faneroplazmodia, sporokarpy
různých typů, zpravidla chybí kolumela a kapilicium
Lycogala ­ vlčí mléko, růžová kulovitá aethalia (vlevo), Enteridium ­ několik cm
velká aethalia s pevnou peridií, Tubifera ­ jasně oranž. pseudoaethalia (vpravo)
http://www.discoverlife.org/
mp/20o?
search=Echinostelium+pau
cifilum
http://www.
nahuby.sk/obrazok_detail.php?obrazok_id=49413 http://www.nahuby.sk/obrazok_detail.php?obrazok_id=33972
řád Physarales
faneroplazmodia, sporokarpy různých typů,
tvoří se kolumela a kapilicium, často inkrustované
CaCO3 ­ to je případ aethalií pěnitky
popelavé, Mucilago crustacea (vpravo)
Fuligo (slizovka) ­ žlutá aethalia (vlevo)
Physarum ­ tvoří sporangia (foto uprostřed)
nebo plazmodiokarpy
řád Trichiales
přechodný typ
mezi fanero- a
afanoplazmodiem, tvoří sporangia nebo plazmodiokarpy,
kapilicium bohatě strukturované
Trichia
(vlasatka,
dole vlevo),
Arcyria
(vlnatka,
vpravo) http://jlcheype.free.fr/images/Myxomycetes/arcyria_denudata.jpg
http://botany.upol.cz/atlasy/system/
http://jlcheype.free.fr/images/Myxomycetes/arcyria_denudata.jpg
http://www.nivicol.de/physarum_globuliferum.htm
http://botanika.bf.jcu.cz/mykologie/galerie/myxomycetes/0007/0007.htm
http://www.vogeldagboek.nl/Vogeldagboek/2006/Dec06_04.html
podtřída Stemonitomycetidae
tvoří afanoplazmodia; stemonitoidní typ vzniku sporokarpu (hypothalus se
vytváří na spodní straně plazmodia na substrátu)
řád Stemonitales
sporangia s jemnou peridií, vytvořena kolumela a větvené kapilicium
Stemonitis ­ pazderek (vlevo celkový pohled na shluk sporangií,
vpravo detail části kolumely se síťovitě větveným kapiliciem)
systematické zařazení: s hlenkami nemají nic společného kromě tvarové
podobnosti plazmodiálních stadií;
aktuálně v říši Rhizaria, odd. Cercozoa, tř. Phytomyxea, řádu Plasmodiophorida
specializovaní obligátní endoparazité
tzv. paraplazmodia ­ mnohojaderné útvary, které na rozdíl od plazmodií hlenek
nevznikají splýváním menších plazmodií
bičíkatá stadia heterokontní, akrokontní, bičíky hladké
výživa: osmotrofní (ne holozoická jako u hlenek), chybí stadium myxaméby
hlavní složkou buněčné stěny (cyst, sporangií) je chitin, chybí celulóza
skupina: PLASMODIOPHOROMYCOTA ­ NÁDOROVKY
výskyt a ekologie: obligátní nekrotrofní parazité řas, rostlin a Oomycetes
jejich výskyt a rozšíření je spjat s výskytem hostitelských organismů
negativní hospodářský význam ­ škody na kulturních plodinách
působí na rostlinách hypertrofie (zvětšení) a hyperplazie (zmnožení buněk)
systém: dvě čeledi (podle některých autorů jediná)
Plasmodiophora brassicae (nádorovka kapustová) ­ parazit brukvovitých rostlin
Spongospora subterranea ­ prašná strupovitost bramborových hlíz
veršovaný životní cyklus
viz na http://www.sci.muni.cz/botany/sranda/spora.htm
Již zhruba čtvrt století je dobře zavedená říše CHROMISTA (resp. Straminipila
v novějším pojetí Cavalier-Smithe a Dicka ­ upřednostňují toto jméno
s argumentem, že fylogeneticky původní jsou heterotrofní organismy*);
k této říši jsou nyní přiřazeny protozoální skupiny tvořící dohromady skupinu
Alveolata (obrněnky, nálevníci a výtrusovci) do společné říše s názvem
CHROMALVEOLATA. Pojetí spojující tyto dvě skupiny organismů do jedné říše
je dnes akceptováno, není však jediné ­ můžeme se setkat se systémy
zachovávajícími Chromista a Alveolata jako samostatné vývojové větve, nověji
pak i se zpochybněním příslušnosti některých tradičně ,,chromistových" skupin
(Haptophyta nebo Cryptophyta) k této větvi.
Nás ovšem v tuto chvíli mohou zajímat tradičně ,,houbová" oddělení, ze kterých
do říše Chromalveolata (nebo Chromista v užším pojetí, to je v tomto případě
jedno) patří Labyrinthulomycota, Oomycota a Hyphochytriomycota (poslední
dvě oddělení některými autory spojována dohromady mezi tzv. Pseudofungi).
* Nemusí se ovšem týkat dnes existujících skupin ­ třeba u odd. Labyronthulomycota je
předpokládán původ v autotrofním oddělení Heterokontophyta (za doklad je považováno
např. zachované stigma u zoospor).
vodní i suchozemští saprofyti i paraziti
většinou diplobionti
pokročilejší typy s nepřehrádkovaným (coenocytickým) myceliem (odpovídá
sifonální stélce u řas) = eukarpická polycentrická stélka, protoplast mnohojaderný
vnitrobuněční parazité mají amorfní stélku bez buněčné stěny
buněčná stěna mycelia obsahuje celulózu
zásobní látkou je mykolaminaran (rozpustný polyglukan)
bičíkatá stadia typicky heterokontní, pleurokontní, přední bičík péřitý
oddělení: PERONOSPOROMYCOTA (OOMYCOTA) ­ OOMYCETY
(též ,,vaječné houby" nebo ,,řasovky")
třída: PERONOSPOROMYCETES (OOMYCETES)
(dle doporučení Mezinárodního kódu botanické nomenklatury je preferováno
jméno odvozené od stávajícího rodu)
nepohlavní rozmnožování - tvorba zoo- nebo aplanospor:
monoplanetismus - tvorba sekundárních pleurokontních zoospor, jediné
pohyblivé stadium v životním cyklu (pravděpodobně vývojově původní)
diplanetismus - nejprve primární akrokontní zoospory, z nich po encystaci
vznikají sekundární pleurokontní zoospory
vzácnější případy ­ polyplanetismus, aplanetismus
někdy monosporické sporangium (Peronosporales) => klíčí přímo hyfou
(pohyblivé stadium chybí)
kromě zoospor se vytvářejí také tlustostěnné nepohyblivé chlamydospory
pohlavní rozmnožování ­ oogametangiogamie
anteridia hormonálně přitahována k oogoniím => po kontaktu kopulačními kanálky
přejdou samčí jádra do oogonia => oplozená oosféra se mění v tlustostěnnou
oosporu
výskyt, ekologie:
saprofyti nebo paraziti, primitivnější typy ve vodním (nebo vlhkém) prostředí,
nejodvozenější Peronosporales na nadzemních částech suchozemských rostlin
evoluční tendence spojené s přechodem z vody na souš:
menší počet pohyblivých stadií
přechod od saprofytismu k obligátnímu parazitismu, s tím spojená specializace
vedoucí až k tzv. organotropii (specializace na určité orgány hostitele)
skupina zřejmě představuje apoplastickou větev sifonálních řas z blízkosti rodu
Vaucheria
význam: negativní ­ řada fytopatogenních druhů
podtřída Saprolegniomycetidae (tzv. "vodní plísně")
Novinkou oproti systému z 90. let je přesun řádů Leptomitales a Sclerosporales
(obsahující rody vyčleněné z řádu Peronosporales, zde dále nezmiňován) do
podtřídy Saprolegniomycetidae.
Tato podtřída je tak nyní vymezena
* přítomností glukosaminů v buněčné stěně
* tzv. K -bodies v cytoplazmě zoospor
řád Leptomitales
bun. stěna obsahuje chitin, zákl. počet chromosomů n=4
mycelium zaškrcované s celulinovými zátkami
Leptomitus (na obr. nahoře sporangium, dole mycelium)
http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-006/hesla/img__d10e11458.html
http://protist.i.hosei.ac.jp/PDB/Galleries/Klos/Bavaria/Leptomitus_1.html
řád Saprolegniales
cenocytická stélka
diplanetismus, příp. polyplanetismus
až aplanetismus (r. Aplanes)
v oogoniu více oosfér, které se tvoří
centrifugálně
základní počet chromosomů n=3
klidové stadium - chlamydospory
většinou saprofyti ve sladkých
vodách, příp. v půdě nebo na
kořenech, druhotně i parazité řas,
hub, živočichů
Achlya - parazité raků i zeleniny
Aphanomyces astaci - ,,račí mor"
Saprolegnia parasitica
- parazit ryb
(na obr. nahoře životní
cyklus Saprolegnia sp.,
na foto vlevo oogonia,
vpravo zoosporangium)
http://kentsimmons.uwinnipeg.ca/16cm05/16labman05/lb2pg3.htm
http://protist.i.hosei.ac.jp
/pdb/images/Eumycota/Saprolegnia/index.html
podtřída Peronosporomycetidae
stélka cenocytická nebo redukovaná (monocentrická), počet chromosomů n=5
zoospory (pokud se tvoří) jen sekundární
centripetální oosporogeneze, v oogoniu v typickém případě jediná oosféra
řád Pythiales
stélka cenocytická, intracelulární nebo intramatrikální, většinou bez haustorií
málo diferencované sporangiofory, za zralosti laterální
monoplanetismus (vz. polyplanetismus), sporangium
někdy odpadá, může klíčit i přímo hyfou (sporangium
s jedinou aplanosporou)
vodní a půdní saprofyté (Pythium) nebo parazité řas,
hub i cévnatých rostlin
P. debaryanum - padání klíčních rostlin (zelenina, řepa)
řád Olpidiopsidales
intracelulární (příp. intercelulární) holokarpická redukovaná stélka
v dospělosti se celá mění na sporangium (resp. gametangium)
obligátní parazité na zástupcích odd. Oomycota
zanikl dřívější řád Lagenidiales, obsahující silně redukované parazity ­ část
druhů zahrnuje řád Olpidiopsidales, zatímco vlastní rod Lagenidium spadl do
čeledi Pythiaceae v následujícím řádu
http://www.ent.iastate.edu/imagegal
/plantpath/soybean/dampoff/1778.38pythium.html
životní cyklus Phytophthora infestans
Phytophthora infestans - plíseň bramborová
napadá nadzemní části (listy) i hlízy (infekce očky)
nejzávažnější patogen brambor, jeho zavlečení v 19. století vedlo k hladomoru
(Irsko 1845-1847 - smrt až 1 milionu obyvatel)
http://botit.botany.wisc.edu/toms_fungi/mar2001.html
http://www.botany.hawaii.edu/faculty/wong/Bot201/
Oomycota/Oomycota.htm
uvolňování zoospor
sporangiofor se sporangii
řád Peronosporales (,,nepravá padlí")
stélka cenocytická, intercelulární mycelium s haustorii
výrazně diferencované sporangiofory ukončeného růstu
obvykle monosporická, opadavá sporangia klíčí přímo hyfou (zoospory vz.)
gametangia v orgánech hostitele
obligátní parazité suchozemských (obvykle dvouděložných) rostlin, mnoho z
nich má hospodářský význam
Plasmopara viticola (vřetenatka révová)
skvrny na listech vinné révy (životní cyklus) - typické ,,olejové" skvrny na svrchní
straně listů; zavlečen v 70. letech 19. století z Ameriky
ochrana - bordeauxská jícha
P. umbelliferarum - miříkovité rostliny
http://botany.upol.cz/atlasy/system/nazvy/plasmopara-viticola.html
rod Peronospora - nikdy se
netvoří zoospory (P. brassicae
- vřetenatka kapustová)
Pseudoperonospora cubensis
(v. okurková) ­ tykvovité rostliny,
P. humuli ­ chmel
Bremia lactucae (viz skleněný
model vpravo) ­ ničí semenáčky salátu (,,plíseň salátová")
r. Albugo (tzv. "bílá rez") tvoří ložiska s nevětvenými
sporangiofory nesoucími řetízky sporangií pod pokožkou
hostitele (tlakem praská a sporangia se uvolňují)
Albugo candida - nejčastěji na Capsella bursa-pastoris
http://botany.upol.cz/atlasy/system
/nazvy/plasmopara-viticola.html
http://www.apsnet.org/online/Archive/1998/lowfun65.htm
http://botit.botany.wisc.edu/images/332/Oomycota/Albugo_r_O_pa/Albugo_candida_conidra_tjv.html
http://www.hps.cam.ac.uk/whipple/explore/mode
ls/glassfungi/
řád Labyrinthulales
slizovitá bezbarvá ektoplazmatická síť obklopuje vřetenovité buňky, i více buněk
ve spol. ektoplazmě; pohyb uvnitř těchto "trubic" umožňují kontraktilní bílkoviny
výživa osmotrofní
výskyt: mořské a brakické vody, v organickém detritu, na povrchu řas i rostlin;
některé parazitické
systém: 1 čeleď, 1 rod Labyrinthula
Oddělení: LABYRINTHULOMYCOTA (,,VODNÍ HLENKY")
Třída: LABYRINTHULOMYCETES (aktuálně jediná třída tohoto oddělení)
vodní, převážně mořské organismy
buněčná stěna tvořená jen tenkými šupinkami
tvorba ektoplazmatických výběžků, vycházejících ze specifických organel
­ botrosomů ­ na povrchu buňky; vytváří síťovité útvary (,,filoplasmodia")
sporangia ­ heterokontní pleurokontní zoospory (přední bičík péřitý, zadní
hladký) nebo aplanospory (pravděpodobně možnost amébovitého pohybu)
řád Thraustochytriales (dříve na úrovni samost. třídy Thraustochytriomycetes)
vegetativní buňky kulovité nebo elipsoidní, na bázi síť ektoplazmatických
výběžků (,,rhizoidů")
habituálně připomínají některé chytridiomycety
výskyt: mořské vody, v detritu nebo na povrchu řas, rostlin aj., saprofyté
systém: 1 řád, několik rodů (Thraustochytrium)
Oddělení: HYPHOCHYTRIOMYCOTA
Třída: HYPHOCHYTRIOMYCETES
oddělení považované donedávna za nejpříbuznější k odd. Oomycota (viz pozn.
u podtř. Saprolegniomycetidae), recentně však podle některých molekulárních
analýz více příbuzné autotrofním heterokontním řasám
malá skupina jednoduchých organismů (vzhledem podobné odd. Chytridiomycota,
ale příbuznější oomycetům, dnes považovány za samostatnou vývojovou linii)
eukarpická a monocentrická (s rhizomyceliem, Rhizidiomyces) nebo polycentrická
stélka (zoosporangia propojena hyfami, Hyphochytrium)
v dřívějších systémech zahrnovalo toto oddělení (s jedinou třídou a řádem) kromě
čeledí Rhizidiomycetaceae a Hyphochytriaceae také čeleď Anisolpidiaceae,
považovanou za nejprimitivnější (holokarpická a monocentrická stélka, vlastně
jen jedna bezblanná buňka); tato čeleď je aktuálně řazena do samostatného blíže
nezařazeného řádu v rámci oddělení Oomycota
složení buněčné stěny (známo dosud pouze u dvou druhů) ­ celulózní vnější,
chitinózní vnitřní vrstva
zoosporangia oddělena přehrádkami, v hyfách přehrádky vzácné
zoospory s jedním apikálním péřitým bičíkem se vytváří extrasporangiálně
(z vyhřeznutého protoplastu)
parazité na řasách, houbách nebo živočiších ve vodě nebo v půdě, příp. saprofyté