1. Historické a kulturní památky, muzejní exponáty, jejich stárnutí a restaurování
> Památky historické nebo kulturní povahy (dále jen sbírkové předměty) mohou být vytvořeny prakticky z libovolných obyčejných i vzácných materiálů.
> Pro všechny sbírkové předměty je typické, že materiály, ze kterých jsou zhotoveny, jsou více nebo méně narušeny nebo změněny.
> Tyto změny materiálů, které je možno nazvat "stárnutím", jsou dány jednak vlastnostmi samotného materiálu (rekrystalizace skla, pomalá polymerace některých přírodních materiálů) a jednak působením vnějších vlivů (kolísání teploty a vlhkosti, větrná eroze, stárnutí účinkem světla).
Historické a kulturní památky, muzejní exponáty, jejich stárnutí a restaurování
> V posledních desetiletích se projevuje na všech materiálových objektech, tedy i na historických a kulturních památkách, změna ekologických podmínek (složení vzduchu, "kyselé deště", vibrace způsobované okolní dopravou, antropogenní působení).
> Třebaže je proces stárnutí neodvratný a často vede k nevratným změnám, je možné ho zpomalit, ne-li dokonce zastavit.
>To poslední je základním úkolem restaurátorů a konzervátorů.
Historické a kulturní památky, muzejní exponáty, jejich stárnutí a restaurování
>Je důležité zachovat nejen vnější vzhled památky, ale také materiál, ze kterého je památka zhotovena.
> Záměna materiálu (zhotovení makety, apod.) vede ke ztrátě technologických zvláštností tvorby daného objektu, charakterizujících původnost a individualitu techniky, kterou použil autor díla při jeho tvorbě.
> Odvrátit působení mnohých narušujících faktorů, svázaných obecně s ekologií prostředí, je prakticky nemožné. Je proto velmi důležité provádět nejrůznější konzervátorské a restaurátorské práce neutralizující toto působení.
Historické a kulturní památky, muzejní exponáty, jejich stárnutí a restaurování
>Jde především o chemické zpevnění částečně narušených materiálů, jejich ochranu před působením slunečního záření, kyselých oxidů ve vzduchu i ve vodě, zabránit biologickému narušování objektů.
> Podstatné jsou práce na zachování celistvosti restaurovaného předmětu, tj. celkové zpevnění, spojení fragmentů do celku.
Konzervace, restaurování, rekonstrukce
Restaurování a konzervace =
Práce a činnosti, které se konají za účelem odvrácení dalšího poškozování, chátrání sbírkových předmětů a památek a vytvoření podmínek pro jejich dlouhodobé zachování.
Konzervování, (z lat. conservatio)
-ochrana, uchování památky, sbírkového předmětu ve stavu, ve kterém se památka dochovala s pozdějšími historickými záplatami. Konzervování se nedotýká původnosti památky a nehrozí zničením jednotlivých jejích prvků.
Restaurování (z lat. "restauratio"- obnovení).
všechny druhy prací, zaměřených jak na zachování uměleckého díla nebo architektonické památky, tak i na maximálně možné zohlednění jejího původního vzhledu.
Konzervace, restaurování, rekonstrukce
Rekonstrukce, (z lat. reconstructio - přestavba, znovuobnovení) může zahrnovat i vytvoření některých zcela zničených částí památky a používá se ve zcela výjimečných případech.
Týká se převážně stavebních památek.
Restaurování, konzervování a rekonstrukce
to jsou etapy jediného procesu, jehož výsledkem má být prodloužení života historické nebo kulturní památky.
Materiálový a technologický průzkum
Základní etapou konzervátorských a restaurátorských prací je materiálově a technologický průzkum konzervovaného nebo restaurovaného objektu.
Zahrnuje:
> skladbu materiálů použitých na vytvoření památky
> technologii použití jednotlivých materiálů v určitých časových obdobích existence památky,
> možnosti cílevědomého působení restaurátorů na materiál, ze kterého byla původní památka zhotovena.
Na základě předběžného zkoumání materiálů a stavu památky se rozpracuje plán konzervátorsko - restaurátorských prací, který zahrnuje:
> očištění památky od nečistot a pozdějších vrstev,
> antiseptické operace,
> zpevnění částečně narušených materiálů a další práce, které závisí na specifických vlastnostech restaurovaného objektu.
Konzervátorsko-restaurátors ký proces
spočívá:
> v umělecko materiálové analýze,
> ve zhodnocení předpokládaného působení restaurátora na materiály restaurovaného objektu,
> v předpovědi jeho dalšího osudu a hranic prodloužení lhůty jeho „života".
Chemické materiály, technologie a jejich použití v restaurátorství a konzervování historických a kulturních památek jsou velmi různorodé a zahrnují
všechny třídy organických a anorganických látek.