Přírodní skla Petr Gadas bloková přednáška Struktura přednášky - fyzikální a chemické vlastnosti přírodních skel - struktura skel - klasifikace skel, přírodní sklo - vulkanická skla - vznik vulkanických skel - vlastnosti vulkanických skel (mega-, makro- a mikroskopické, chemické, voda ve vulk. skle, degradace) - ostatní přírodní skla - fulgurity - pseudotachylity - buchit, porcelanit - zchlazené okraje - využití přírodních skel - literatura Co je sklo? - Pevná amorfní látka bez pravidelného uspořádání stavebích částic na vzdálenost větší než je několikanásobný rozměr elementárních stavebích jednotek (Bouška a kol. 1987, pozn. - jednotky nanometrů) - přechlazená kapalina, která vlivem vysoké viskozity nemůže krystalizovat - někteří autoři začleňují mezi skla všechny pevné amorfní látky bez ohledu na původ a složení Pevná látka x kapalina —► konvenční hranice - viskozita 1012 Pa.s (N.s.m-2) - experiment s asfaltem (1011 x viskóznější než voda -10-3 Pa.s) - počátek 1930, dnes se čeká na 10. kapku !! Sklo vs. pevná látka Obr. a: Závislost měrného objemu na teplotě pro krystalickou látku a sklo Krystalické látky mají na rozdíl od skel relativně výrazně určenou teplotu tání a některé další vlastnosti se v oblasti tání mění skokem. Při vzniku skel nedochází ke zlomu křivky, ale objem se plynule snižuje i pod teplotu tání, kdy se tavenina začíná chovat jako přechlazená kapalina - ta je v metastabilní rovnováze e její objem a fluidita se dále plynule snižují až do okamžiku přechodu do pevného stavu - viskozita přesáhne 1012 Pa.s . Čím méně pohyblivé jsou stavební prvky v tavenině, tím je větší zpoždění ustálení rovnováhy při snižující se teplotě, proto mají tendenci tvořit skla spíše taveniny s vyšším obsahem SiO2, čili primárně větší polymerací tetraedrů SiO4 a tím ztížené možnosti migrace komponent. Obr. b: Tvorba skla s rychlostmi chlazení Ri K > Ca > Mg nejprve exponenciálně a po určité době lineárně (interdifuze H3O+ nebo H+ ve skle). Je to důsledek dobré pohyblivosti těchto iontů. proces účinku H2O lze vyjádřit rovnicemi podle Doremuse et al. (1983), penetrace je úměrná t1/2 Na+ — sklo + 2H2O H3O+ —sklo + Na+ + OH- v další fázi dochází k uvolňování Si procesem, víceméně konstatní rychlostí: Si — O — Si + H2O SiOH + HOSi (silanolové skupiny) s rostoucím pH roztoků roste rychlost rozpoštění skel (především intenzita rozpouštění skeletu, sítě). s rostoucím obsahem Al ve skle klesá schopnost uvolňování Na iontů. Ty jsou v původním skle dvojího druhu (a. silněji vázaný - vyrovnávající nábojový deficit Al IV, b. slaběji vázaný na Si-O-). Obsah Fe a jeho oxidační stupeň hrají rovněž významnou roli - v případě nepřítomnosti Fe3+ je Al síťotvorný a silně vázaný, v opačném případě jako modifikátor vázaný slabě. Podobně slabě je vázáno jako modifikátor Fe2+ a naopak síťotvorné Fe3+. Bouška et al. (1984) předpokládá při hydrataci skla vznik dvou vrstev na povrchu: a) vnější gelovitá vrstva s lepší difůzí a konstatním obsahem vody a alkálií a vnitřní rozpraskaná vrstva hydrosilikátu s proměnlivou konc. alkálií o tloušťce cca 0,2 um. Mechanickým odnosem vnější vrstvy dochází k postupnému průniku vnitřní vrstvy dále do hloubky a tím k redukci objemu skla (např. u bazaltových skel je tato redukce kolem 0,07 um /rok při 25 oC, tzn. desítky cm/1 mil. let. S kyselostí skla tato rychlost ještě roste. Voda ve vulkanických sklech - sekundární nebo primární? - existují různé názory na původ vody v různých typech především vulkanických skel. Na základě studi ô 18O dospěli vědci k tomu, že výhradně magmatogenní voda je přítomna ve sklech s velice jejím nízkým obsahem. Tzn., že všechna ostatní voda je meteorická a je příčinou hydratace skel. Na druhé straně jsou názory, že i npaříklad perlit, jako jedno z nejvíce hydratovaných skel, může vznikat současně s obsidiány pouhým přerozdělením magmatogenní vody v důsledku rozdílných pT podmínek. Při tlaku páry vyšším, než je v okolí dochází ke zpěnění, expandaci skla a vzniku pemzy. Hydratace, destrukce a přeměny vulkanických skel Dlouhodobá hydratace způsobuje výrazné strukturní změny. Vzhledem k narušování i nejpevnějších vazeb Si - O umocněném přítomností modifikátorů jsou silně hydratovaná zachovalá skla v přírodě velmi vzácná. V případě bazických a intermediálních skel se často setkáme s termínem palagonitizace. Jde o proces vzniku tzv. palagonitu tj. porézní horniny, často páskované a nehomogenní stavby, složené ze skla, jílových minerálů, epidotu, zeolitů, karbonátů, Fe oxidů a hydroxidů, Si amorfních hmot aj. Dochází při něm k vzápětí po extruzi za relativně vysoké teploty k rozpouštění a hydrataci vulk. skla, místy s jeho opětovným vysrážením nejčastěji v prostředí podmořském, ledovcovém, za spolupůsobení meteorických vod např na hyaloklastika apod. —-^^^^^^p--——^^^^^—^— Sklo takto vzniklé bývá ochuzeno .^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^i^^^m o alkálie a naopak relativně oboha- I \ ^r*^ ^ * *■<■; ■ \ ^^9* - ceno o Fe, Ti a vodu. Je výrazně I 1 ,V ~*f * - - II m náchylnější k devitrifikaci ve srovnání I B ijAl s nehydratovaným sklem, to vyvětluje, ■*■■■>•* . :^ :"v'* ' ', *, I proč se nachází relativně mladá, ale I -. **\ .^"^LJ^Í zcela devitrifikovaná skla nebo nao- I > J* : ? ~ : "^B ^*ř'* pak stará, ale nedevitrifikovaná I *1 I .Jfr. k skla. (např. Bonatti 1965 - Palago- nite, hyaloclastites and alteration hlÉl ^1^1 of volcanic glass in the oceán - ÍĚ wĚ *WĚ ^ Bulletin ofVolcanology, Heidelberg ■ . \* * * ■. ?I , ř V palagonitizovaný vitritický tuf, původ neznámý, procházející světlo (www-dp.tamu.edu/publications) Hydratace, destrukce a přeměny vulkanických skel - V případě kyselých skel vznikají jako sekundární minerály především zeolity, neboť jsou svým chemickým složením velmi blízké pův. sklu. Přechodným stavem mezi kyselým sklem a zeolitem bývá někdy tzv. hydrogel, ze kterého postupně zeolity krystalují (nejčastěji mordenit (Ca,Na2,K2)Al2Si10O24»7(H2O) nebo klinoptilolit (Na,K,Ca)2-3Al3(Al,Si)2Si13O36-12(H2O)) - za spolupůsobení hydrotermálních roztoků vznikají a jiné fáze jako jílové minerály (kaolinit, illit, montmorillonit, saponit, nontronit aj.) Toto je proces vedoucí ke vzniku někdy velmi bohatých ložisek např. montmorillonitu z původně hyaloklastických tufů. Vedlejšími produkty jsou hematit, pyrit, karbonáty, epidot, Ti fáze aj.) - Např. experimenty Lofgrena (1970) ukázaly, že alkáliemi bohaté roztoky zvyšují intenzitu devitrifikace, např. při T = 240-700 oC a tlacích 0,5-4 Kb vzniká mikropoikilitický křemen, orbikulární mikrostruktury, miarolitické mikrodutiny. Nevznikly ale žádné perlitické stavby. TEM snímek, ukazující v detailu vznik saponitu z intersticiálního skla (Zhou et al. 2001) Zonalita při alteraci skla Úzká zóna alterace skla mívá u skel vystavených submarinnímu nebo subaerickému prostředí obdobnou strukturu, pouze kolísá mocnost jednotlivých vrstev, složení produktů ovlivňuje zejména složení původního skla (poměr Fe/Mg, obsah SiO2, Al2O3, vody atd.) Zonalita při alteraci skla Pravděpodobné schéma vzniku alterační zóny na příkladu vulk. skel z prostředí subaerického vulkanismu kráteru Mururoa, Polynésie,XPL, www.ias.u-psud.fr. ( Meunier et al.) initial fracture M g-clays first interface final interface Fe-clays retreating surface 10 |im Mg bohaté jíl.min. Fe boha in. t _ palagonite Ti-oxides Mg - bohaté jíl.min. (saponit)- růst směrem od fronty rozpouštění - do volného prostoru Fe - bohaté jíl.min. (nontronit) - růst dovnitř ve směru rozpouštění Kumulace Ti oxidů podél fronty rozpouštění unaltered glass Klasifikace vulkanických skel, příklady, výskyty - Vzhledem k relativně nízké stabilitě skel jsou vulkanická skla (a obecně přírodní skla) poměrně málo rozšířená a 99% z výskytů je mladších 65 mil. let. Nejstarší prokazatelná přírodní skla byla nalezena v karbonských ignimbritech (kolem 332Ma) v oblasti Port Stephens v SZ Austrálii ( Hamilton 1992, The oldest abundant volcanic glass on Earth Journal of the Geological Society of Australia) Nejrozsáhleší výskyty vulkanických skel na Zemi výskyty spojené s andezity subdukčních zón, akt.kont. okraje O Výskyty spojené s vulkanismem kont. riftů O výskyty spojené s vulkanismem oceánských riftů Bouška et al. 1987, upraveno Klasifikace vulkanických skel, příklady, výskyty Bazické a intermediální skla - samostatně spíše drobná tělesa (vliv nízké viskozity a jednodušší difuze), Součást matrix v bazaltech, s rostoucím obsahem Si a K roste viskozita a skla vznikají snáze (př. tholeitové bazalty). Při podmořském vulkanismu tvoří okraje výlevů, na souši jsou často velmi propěněné. Větší výskyty bazických skel jsou známé pouze z Islandu (formace Moberg, pleistocén nebo Havajských ostrovů - skla tholeitických i alkalickobazaltových tavenin, recent) Kyselá skla - samostatně i rozsáhlejší tělesa, často v asociaci s ryolity, jsou známé i prvohorní (Sasko -perm, Zabajkalí -jura, křída), masív Bakkagerdi na Islandu (450km2, holocén). Obrovské formace tvořené kyselými skly většinou ve fromě hyaloklastitů (ignimbrity) jsou známy ze z. části Mexika (Sierra Madre Occidental, eocén, až 1 km mocnost), v Evropě sz. Sardinie (terciér), řecké ostrovy Milos, Nisiros aj. V oblasti střední a vých. Evropy pak karpatsko-rodopská vulkanická zóna (paleogén až neogén) spojené s andezito-ryolitovým vulkanismem. Sem náleží i výskyty z oblasti středního Slovenska (sarmat až panon) nebo vých. Slovenska (baden-sarmat) Perlit - Palháza (Tokajské Vrchy, Maďarsko) Perlit - Szabova skala, stř. Slovensko Klasifikace vulkanických skel, příklady, výskyty Jako obsidiány jsou označovány skla s obsahem vody v setinách až destinách % (pravděpodobně primární). Mohou být jak kyselé, tak bazické (někdy termín tachylit, u nás např. Kozákov). Druhé jmenované bývají vetšinou neprůhledné, v případě, že jsou, označují se někdy jako sideromelany. Termín obsidián pochází od římského badatele Obsia, který jej údajně objevil v Etiopii (Němeček 1974, in Přichystal 2009). Jde o kompaktní, nepřeměněné sklo většinou s nízkou pórovitostí a relativně nízkým obsahem krystalů. Jsou nejčastěji tmavé až černé,vzácně hnědavé, červené nebo zelenavé, výjimečně žlutavé nebo zcela bezbarvé (např. kyselé macusanity z Peru, Ekvádoru). Perlit dostal název podle charakteristické odlučnosti, dnes se od obsidiánu odlišuje především množstvím vody (1-10%). Po zahřátí (nad 900 oC)je schopná expandovat. Někdy se vyčleňují primární perlity (H2O do 5%), které vodu získaly ještě v plastickém stavu a sekundární, které ji získaly již v utuhlém stavu a mohly být původně obsidiány. Barvu mají šedou, nezelenalou, bílou i černou. Často jsou heterogenní s obsahem jiných typů skel, úlomků krystalů, jsou porézní a mají fluidální stavbu. Termín marekanit popisuje horninu složenou z kuliček obsidiánu uzavřených v perlitu (neúplná hydaratace). Smolek je většinou kyselé sklo, s obsahem vody meteorického původu 6-16%, typický je smolný V^^^^l lesk. Jsou sedavé, hnědavé. Někdy vykazuje fc>'*iv^S» perlitovou strukturu. |Hf t / ;V*3^^B Pemza je typ skla, vznikající extrémním proply- • ÝI^JBé^^Í. něním, často na povrchu obsidiánových příkrovů. - s X Obsah vody je podobný jako v perlitu, bývá še- s • - davá, žlutavá, červenavá. Pórovitost může dosa- ~ - ' hovataž 90%. ~ Marekanit - Superior, Arizona, USA, vyvětráváním vznikají tzv. Apačské slzy Ostatní přírodní skla - Fulgurity Název pochází z latisnkého Fulgur- blesk. Z toho vyplývá, že tento typ skel vzniká za specifických podmínek - při úderu blesku do povrchu zemského. Z doby trvání tohoto jevu lze usoudit, že vznik fulguritů je jev trvající řádově 0,00X sec, přičemž vlivem teploty vzniku mohou přesáhnout i 3000 °C (teplota plazmatu blesku kolem 30000 °C. Mají tvar nepravidelných trubic, někdy větvených, někdy spirálovitých (vždy pravotočivé - Switzer, Melson 1972). Jejich délka se pohybuje od X cm do 3m (výjimečně více) a šířka od X mm do Xcm. Směrem dolů se obvykle zužují a velmi často obsahují centrální dutinu. Její vznik selektivnímu tavení,resp. odpaření www.stormblogging.com je vysvětlován expanzí plynů (H20, C02). Barva fulguritů je nej-častěji hnědá, zelená, šedá až černá. Jsou poměrně značně proplyněné a málokdy fluidální. Fulgurity se někdy rozdělují (např. podle Switzera a Melsona 1972) podle protolitu na písčité fulgurity (vysoký SiO2),horninové fulgurity (netvoří trubice, ale spíše povla-ky a krusty). Složení skla je proměnlivé, obvykle dochází k mírnému nebo-hacení o SiO2, K2O. U ostatních složek je poměr Ca bohatší partie Si bohatší partie Bubl Fulgurit, Bedřichovice Fulgurit, Saharská poušť Ostatní přírodní skla - Pseudotachylit Jedná se o sklovité hmoty vznikající v zónách intenzivně tlakově namáhaných, podél dislokací v zemské kůře, spolu s projevy drcení, kataklázy a mylonitizace. Při těchto procesech může vlivem frikčního tepla k tavení hornin podél těchto poruch v poměrně úzkých pásmech. Vzniklá hornina může mít vzhled brekciovitý až megabrekciovitý. Samotné sklo je většinou tmavé až černé barvy. Vykazuje znaky ostatních přírodních skel jako obsah novotvořených mikrolitů, porfyroklastů, litoklastů, devitrifikace, hydratace apod. Běžné jsou v nich na rozdíl od např. vulkanických skel hojné relikty původních minerálů protolitu, většinou se známkami natavení. www.mineral-rock.blogspot.com Teploty při vzniku mohou dosahovat i přes 1000 oC při tlaku kolem 5 kbar (např. Maddock 1983) popř. kolem 700 oC a tlaku kolem 7,3 kbar (Clark a Norman 1992). P-T podmínky vzniku pseudotachylitů ovlivňuje rovněž množství H2O a zásadně složení protolitu. Ostatní přírodní skla - Buchit, porcelanit Buchit je specifická hornina s proměnlivým obsahem skla, jejíž vznik se spojuje s kontaktní metamorfózou nebo pyrometamorfózou nejč. psamitů za LP HT podmínek. Teploty, při nichž dochází k tavení pevné horniny nejčastěji vlivem intruze magmatu, hoření uhelných slojí apod. dosahují běžně 11001300 oC. Vlivem relativně rychlého utuhnutí nedochází ke krystalizaci a výsledná hornina obsahuje ař XO% skla spolu s relikty pův. minerálů nebo i staveb. Míra tavení a zachování závisí na teplotě magmatu, složení protolitu (obsah minerálů, vody apod.) a délce expo- „ . . , , . . , . . ... Silne porézní Buchit z zice. Za těchto extremních podmínek mohou vznikat zelenek (Žáček et al 2005 neobvyklé minerální asociace vč. některých minerálu "ZOSBBBBB&JMi jinak v přírodě extrémně vzácných jako jsou různé typy ferritů apod. Výsledné asociace jsou např. cordierit + mulit + tridymit + hercynit nebo armalcolit muM + rutil + ferropseudobrookit nebo melilit + esseneit + anortit + perovskit + srebrodoslkit (Ca2Fe3+20 5). V případě, že protolitem byl sediment s obsahem org. hmoty, objevuje se grafit. Hornina bývá často velmi pgéna^ ... \ ^ nehomogenní, obsahuje plynové bubliny, litoklasty aj. i""". ■ ^ Barva těchto hornin je rovněž proměnlivá (hnědá, HPP^* šedá až černá, zelenavá apod.) ; lí8BS5$r Sklo v xenolitech buchitu, Stromboli, Itálie, recent, a) jehlice silimanitu a sloupečky kordieritu, b) krystaly spinelu, kordieritu a mullit, g) rutil a spinel, h) hojné vesikuly, Salvioli et al. (2005) Ostatní přírodní skla - Porcelanit Někdy s můžeme setkat také s termínem porcelanit, což je relativně kompaktní, masívní a jemnozrnná hornina s lasturnatám lomem. Fediuk (1987) rozlišuje porcelanity vzniklé působením magmatu, o nichž tvrdí, že sklo neobsahují, zatímco porcelanity vzniklé teplem hořících uhelných slojí býva sklo běžně zastoupeno v obsazích X až X0 %. Protolitem bývá většinou jemnozrnný sediment (jílovec, slínovec apod.). Má vzhled porcelánu a barvu od světle šedé přes červenavou, nažloutlou apod., často bývá skvrnitý. U nás se vyskytuje porcelanit vzniklý efektem hořících uhelných slojí např. na Mostecku nebo Lounsku (Želénky, Dobrčice aj.) Odkryv ve zvětralém porcelanitu u Mostu (SUP), Porcelanit z Komně u Uherského Brodu wikipedia.org Ostatní přírodní skla - Zchlazené okraje hlubinných mafických intruzí a mafických mikrogranulárních enkláv nebo natavení relativně felsických xenolitů bazaltovým magmatem - výjimečné (např. Larsen, 1979, Island - intersticiální, vesikulární sklo na okraji gabbrové intruze, Wada et al., 2004, sklovité okraje MME aj.) Využití přírodních skel V pravěku byly některé vhodné typy přírodních skel hojně využívány pro výrobu štípané industrie (čepele, škrabadla, drasadla, hroty apod.). Jako nejvhodnější se jevily různé variety obsidiánu vzhledem k dobré štípatelnosti a mechanickým vlastnostem. V rámci ČR to byly především obsidiány z oblasti východního Slovenska a s. Maďarska. Ze světa známy čepele až 40cm dlouhé. V minulosti obsidián někdy využíván v lékařství, chirurgii pro extrémně osté hrany (mnohonásobně ostřejší než skalpely) V dnešní době ozdobné předměty, šperkové kameny z barevně a strukturně atraktivních variet obsidiánu. Využití přírodních skel - Některá kyselá skla (perlity) se využívají pro svoji schopnost termické expanze, důl. je obsah vody (ideálně kolem 3%, objem se při zahřáti na teploty kolem 800-1300 oC může zvětšit až 15x. Takto expandovaný perlit se používá jako plnivo, izolační materiál, do žáruvzdorných materiálů, filtrů, asfaltů, hnojiv, gumy, betonů atd. Některé čisté obsidiány (nízký obsah Fe) jako náhražka živců v keramickém a sklářském průmyslu. - pemza jako brusný materiál, v kožedělném průmyslu, výjimečně na expanzi nebo samotná do lehčených staviv. Studium přírodních skel geology a petrology. - Často dobře odráží složení mateřského magmatu (nealterovaná, nehydratovaná a nedevitrifikovaná skla) Například pooměrně jednotný chemismus bazických skel z prostředí oceánské kůry ukazuje na její vznik parciální anatexí pláště v prostředí MORB popř. srovnávání složení inkluzí skla s reziduálním sklem ukazuje, do jaké míry a jakým procesem prošlo magma v průběhu jeho diferenciace. - dobře vypovídá a procesech vedoucích k jejich vzniku včetně pT podmínek, rychlosti tuhnutí, kontaminacích a procesech vedoucích k jeho přeměnám, degradaci a zániku. Vybraná literatura: Ban, M., Takahashi, K., Horie, T., Toria, N. (2005): Petrogenesis of Mafic Inclusions in Rhyolitic Lavas from Narugo Volcano, Northeastern Japan. - Journal Petrol., 147, 1-21. Bartecki, A., Burges, J. (2000): The colour of metal compounds. - Gordon and Breach Science Publishers. Amsterdam. Bouška, V., Borovec, Z., Cimbálníková, A., Kraus, I., Lajčáková, A., Pačesová, M. (1987): Přírodní skla. - Academia. Praha. Carracedo Sánchez, M., Sarrionandia, F., Arostegui, J., Larrondo, E., Gil, J. I. (2009): Development of spheroidal composite bombs by welding of juvenile spinning and isotropic droplets inside a mafic eruption column. - Journal Vol.Geot.Res., 186, 3-4, 265-279. Clarke, G., L., Norman, A., R. (2007): Generation of pseudotachylite under granulite facies conditions, and its preservation during cooling. - Jour.Met.Geol., 11, 3, 319-335. Fediuk, F. (1987): The glass of Bohemian porcellanites. - In Konta, J. ed.: 2nd international conference of natural glasses, 97-109, Praha. Francis, D.M., 1987. Mantle-melt interaction recorded in spinel lherzolite xenoliths from the Alligator Lake Volcanic Complex, Yukon, Canada. J. Petrol. 28, pp. 569-597. Gimeno, D. (2003): Devitrification of natural rhyolitic obsidian glasses: petrographic and microstructural study (SEM+EDS) of recent (Lipari island) and ancient (Sarrabus, SE Sardinia) samples . - Journal Noncryst.Sol., 323, 84-90. Hauri, E.H., Shimizu, N., Dieu, J.J. and Hart, S.R., 1993. Evidence for hotspot-related carbonatite metasomatism in the oceanic upper mantle. Nature 365, pp. 221-227. Konta, J. (1987): 2nd international conference on natural glasses. - sborník příspěvků, J. Konta (ed.). Karlova Univerzita Praha. Lofgren (1971): Experimentally Produced Devitrification Textures in Natural Rhyolitic Glass. - Geological Society of American Bulletin, 82, 111-124. Maddock, R. H., (1983): Melt orogin of fault-generated seudotachylytes demonstrated by textures. - Geology, 11, 105-108. Vybraná literatura: Monecke, T., Renno, A., D., Herzig, P., M. (2004): Primary clinopyroxene spherulites in basaltic lavas from the PaciccAAntarctic Ridge. - Jour.Volc. Geot. Res., 130, 51-59. Přichystal, A. (2009): Kamenné suroviny v pravěku východní části střední Evropy. - Masarykova Univerzita. Brno. Rao, K. J. (2002): Structural chemistry of glasses. - ELSEVIER SCIENCE, Oxford. Salvioli, E., Renzullib, A., Serria, G., Holmc, P. M., Toscania L. (2005): Glass-bearing crustal xenoliths (buchites) erupted during the recent activity of Stromboli (Aeolian Islands). - Lithos, 81, 255-277. Schiano, P., Clocchiatti, R., Shimizu, N., Weis, D. and Mattielli, N., 1994. Cogenetic silica-rich and carbonate-rich melts trapped in mantle minerals in Kerguelen ultramafic xenoliths: implications for metasomatism in the oceanic upper mantle. Earth Planet. Sci. Lett. 123, pp. 167-178. Smith et al. (2001): Growth of megaspherulites in a rhyolitic vitrophyre. - Am.Miner., 86, 5-6, 589-600. Switzer, G., Melson, W. G. (1972): Origin and composition of rock fulgurite glasses. - Min. Sci.Inv., 9, 47-51. Wada, H., Harayama, S., Yamaguchi, Y. (2004): Mafic enclaves densely concentrated in the upper part of a vertically zoned felsic magma chamber: The Kurobegawa granitic pluton, Hida Mountain Range, central Japan Zhou, W., Peacor, D. R., Alt, J. C., Van der Voo, R., Kao, L. (2001): TEM study of the alteration of interstitial glass in MORB by inorganic processes. - Chem. Geol., 174, 1-3, 365-376. Zinngrebe, E. and Foley, S.F., 1995. Metasomatism in mantle xenoliths from Gees, West Eifel, Germany: evidence for the genesis of calc-alkaline glasses and metasomatic Ca-enrichment. Contrib. Mineral. Petrol. 122, pp. 79-96. Žáček, V., Skála, R., Chlupáčová, M., Dvořák, Z. (2005): Ca-Fe3+-rich, Si-undersaturated buchite from Želénky, North-Bohemian Brown Coal Basin, Czech Republic. - Eur. J. Mineral., 17, 623-633. www.ias.u-psud.fr - Meunier, A., Mas, A., Beaufort, D., Patrier, P., Dudoignon, P. - Do post-magmatic clays exist?