Sluchové postižení surdopedie přednáška, 15. 10.2009 Klasifikace podle ztráty v decibelech (Lejska, 2003): ■ Normální stav sluchu 0 dB - 20 dB ■ Lehká vada, porucha sluchu 20 dB - 40 dB ■ Středně těžká vada, porucha sluchu 40 dB - 60 dB ■ Těžká vada, porucha sluchu 60 dB - 80 dB ■ Velmi těžká vada, porucha sluchu 80 dB - 90 dB ■ Hluchota komunikační (praktická) = zbytky sluchu 90 dB a více ■ Hluchota úplná (totální) bez audiometrické odpovědi Klasifikace podle doby vzniku ■ prelinguální - před začátkem rozvoje řeči ■ postlinguální - až po rozvoji mluvené řeči (ohluchlí) Klasifikace podle lokalizace (místa postižení) ■ periferní: D převodní (ve vnějším nebo ve středním uchu), D percepční (ve vnitřním uchu), D smíšené (kombinace převodní a percepční vady), ■ Centrální (v mozku, centrální nervové soustavě). Klasifikace podle etiologie ■ dědičné - většina vad sluchu je genetického původu ■ získané infekční choroby (zánět mozkových blan, meningitida, meningoencefalitida, příušnice), onemocnění centrální nervové soustavy (např. sklerosa multiplex), traumata (úrazy) hlavy a uší, d moderní agresivní chemoterapie, některé léky nachlazení, které změní průchodnost Eustachovy trubice a tím i možnosti ventilace středouší (i prostá rýma zhoršuje přechodně sluch u dětí), opakované hnisavé záněty středního ucha mohou způsobit přechodné i trvalé poškození struktury středního ucha. (Lejska, 2003) n akustické trauma. Vyšetření sluchu klasická sluchová zkouška - na základě opakování slov, která vyšetřující předříkává hlasitě i šeptem, hodnotí se vzdálenost, ze které vyšetřovaný slova slyší a rozumí jim, subjektivní audiometrie prahová tónová audiometrie - pomocí generátorů různých tónů a šumů různé intenzity a na různých frekvencích se postupně vyšetřují obě uši, výsledek se zaznamenává do audiogramu slovní audiometrie - vyšetřovanému se pouští sestavy deseti slov, které musí opakovat, postupem od silnější intenzity k nižší se najde práh srozumitelnosti, D speciální nadprahové testy objektivní audiometrie metody akustické ■ tympanometrie - měření množství akustické energie ve vnějším zvukovodu, které se odráží od blanky bubínku ■ otoakustické emise (OAE) - zjišťování aktivní činnosti vnitřního ucha metody elektrofyziologické ■ vyšetření pomocí evokovaných potenciálů (BERA) - pomocí elektrod, přilepených za uši a na čelo, se sbírají informace o elektrickém impulsu, procházejícím po mozkových drahách od ucha do kmene mozkového. ■ Nedoslýchaví Věk nalezení minimální sluchové vady (do 40 dB) 50% (Lejska - web) 20% 20% 10% 1-2 3-4 5-6 7-8 9-10 11-12 Logopedická péče ■ Nejdřív motorika... D Rozvoj hrubé motoriky je podmínkou pro rozvoj motoriky jemné a motoriky mluvidel. ■ dechová cvičení ■ hmatová cvičení ■ sluchová cvičení - rozeznávání zvuků ■ cvičení pozornosti ■ poznávání barev ■ gymnastika mluvidel ■ rytmická a hlasová cvičení ■ rozvíjení pasivní slovní zásoby ■ potom aktivní slovní zásoba... ■ nácvik jednoduché denní frazeológie (pozdrav, prosby,...) ■ vyprávění podle předlohy ■ a teprve nakonec nácvik artikulace. Stručný popis v v voje řeči dítěte v závislosti na věku Věk Rozvoj slovní zásoby Vývoj výslovnosti do 1 roku Dítě rozumí jednoduchým pokynům a začíná opakovat jednoduchá slova, která slyší. M B P A E I O U D T N J do 2 let Tvoří jednoduché věty, od 2 let se ptá „co je to", rozšiřuje svou slovní zásobu. K G H CH OU AU V F do 3 let Mluví ve větách, začíná si osvojovat gramatickou stavbu vět, ptá se ,?proč4\ získává nové kvality slovní zásoby. Začíná se tvořit verbální (slovní) paměť. musí zvládnout D T N L Bě Pě Mě Vě 4 roky Dochází ke zpřesnění slovní zásoby a gramatické stavby vět, umí již vyprávět, chápe děje. dokončuje se Ď Ť Ň začíná vývoj Č Š Ž do 6 let Dítě chápe složité děje, má již velkou slovní zásobu, gramaticky zvládá jednoduchá souvětí. c: s z R R zvládá kombinaci Č Š Ž a C S Z Příprava školy na přijetí žáka ■ Materiální a finanční zabezpečení ■ Podmínky běžného fungování žáka ve škole ■ IVP ■ Organizace a forma výuky ■ Hodnocení ■ Mimoškolní aktivity organizované školou ■ Existence integračního týmu a koordinátora integrace na škole ■ Role a postavení asistenta ■ Odborné zajištění integrace ■ Vztah spolužáků k integrovanému žákovi ■ Komunikace rodičů žáka se školou Rušivé situace, vznikající ve třídě: ■ mluví-li více dětí najednou, SP žák se neorientuje (neví, kdo právě mluví) a často ani nerozumí, ■ odrazy zvuku od stěn a stropu, magnetické tabule, nevhodná podlahová krytina (nepohltí zvuky posunovaných židliček a lavic, kroky), ■ neutěsněná či otevřená okna, propouštějící hluk z okolí školy (rusna ulice, školní hriste), ■ pomůcky, vydávající zvuk (zpětný projektor), ■ stejná činnost všech žáků (otevírání učebnic). I hluk při pracovních činnostech může SP obtěžovat, jisté zvuky mohou působit až bolestivé pocity. ■ ■ ■ Neslyšící Dvojí definice hluchoty Audiologická definice ■ „neslyšící" - osoba se sluchovou ztrátou, jedinec bez zbytků sluchu z medicínského hlediska. Kulturní definice ■ „Neslyšící" s velkým N se cítí být příslušníky jazykové a kulturní menšiny, která užívá svůj vlastní jazyk (znakový jazyk) a má vlastní kulturu, zvyky... Formy komunikace: ■ znaková řeč (znakový jazyk, znakovaná čeština) ■ mluvená řeč ■ odezírání ■ daktylotika ■ písmo ■ augmentativní a alternativní a komunikace. Přístupy ke vzdělávání SP Orální metoda ■ orientace na rozvoj mluvené řeči, vzdělávání jejím prostřednictvím. Metoda totální komunikace ■ TK je praktická metoda komunikace využívající při vzdělávání všechny možné a dostupné formy komunikace. Bilinqvální metoda vzdělávání ■ ve školách se jedná o paralelní používání znakového jazyka a mluveného hláskového jazyka majoritní společnosti převážně v jeho psané podobě. Kultura neslyšících Neslyšící lidé tvoří specifickou skupinu lidí, které spojuje velmi silný pocit sounáležitosti ■ Jazyk d divadelní představení, povídky, poezie či vtipy ■ Pravidla chování komunikační pravidla, jak upoutávat pozornost neslyšícího člověka, jak s ním vést rozhovor, jak si vyměňovat role, jak rozhovor přerušit či ukončit ■ Zkušenosti a zážitky zkušenosti, které zažili při styku se slyšícím okolím. Neslyšící byli otevřeně či skrytě utlačováni, slyšící seje neustále snažili "předělat" na slyšící ■ Společně sdílené aktivity kulturní a sportovní akce, akce pro děti i seniory, výlety, plesy, volba Miss a další aktivity ■ ■ ■ Vzdělávání SP Možnosti vzdělávání ■ Integrace (individuální, skupinová) ■ MS pro SP ■ ZŠ pro SP ■ SS pro SP: D SOU pro SP, D OU pro SP, praktická škola pro SP, Gymnázium pro SP, D SOS pro SP. Kritéria pro integraci (Janotová, Svobodová, 1998) ■ Dítě (školní zralost, připravenost, užívání pomůcek, postoj k sobě). ■ Rodina (aktivní spolupráce, reálná očekávání, pozitivní vztah). ■ Škola (ředitel/ka, učitelé, žáci). ■ SPC (poradenství). ■ Prostředky speciálně-pedagogické podpory (asistent, kompenzační a rehabilitační pomůcky, úprava podmínek). ■ Forma integrace (individuální, skupinová). ■ Další faktory (sociálně-psychologické mechanismy). Výhody integrace (Janotová, Svobodová, 1998) ■ v místě bydliště ■ identifikace se skupinou slyšících ■ běžná škola je výzvou, podnětem ■ dostatek mluvních vzorů ■ lepší školní a řečové výkony ■ musí se vyrovnávat se všedními potížemi ■ význam pro zdravé děti ■ lepší návaznost - střední a vysoké školy. Nevýhody integrace (Janotová, Svobodová, 1998) ■ učitel si nemusí uvědomovat odlišnost přístupu ■ dítě se může cítit izolované ■ velký počet zaku ve tride ■ neochota spolužáků pomáhat ■ špatná akustika, hladina hluku ■ vetsi vytíženi rodicu. Učitel Učitel je ústřední postav integračního procesu. u dlouhodobého (Sobotková, 2003) Učitel musí mít zájem o další vzdělávání a získávání informací o specifické problematice sluchového postižení musí pomoci žákovi překonat počáteční obtíže musí vytvořit motivující atmosféru ve třídě musí pomoci spolužákům naučit se žáka s postižením přijmout, komunikovat s ním, pomáhat mu měl by se seznámit a spolupracovat s rodinou měl by spolupracovat a konzultovat se speciálním pedagogem speciálního pedagogického centra pro žáky s vadami sluchu, případně i s logopedem mohl by navázat na dosavadní zkušenosti z mateřské školy. Učitel sluchově postiženého žáka by měl dbát na: ■ kontrolu, zda žák porozuměl (vhodnými dotazy), ■ nutnost shrnutí diskuze (či současných odpovědí více žáků) do nejdůležitějších bodu, ■ vysvětlení, co se bude dál dělat (při změně činnosti či tématu rozhovoru), ■ zapisování pokynů a čísel stránek úkolů (na tabuli, DÚ do deníčku), ■ písemné členění vyučovací jednotky s vyznačením nejdůležitější časti učiva, ■ zvláštní pozornost věnovat důkladnému vysvětlení nových pojmů, včetně vypracování jejich seznamu, doplněného stručnou a srozumitelnou odpovědí, ■ použití homonym bez kontextu celé věty. „Dobrý učitel dokáže odstraňovat handicapy u dětí postižených, špatný učitel je způsobuje dětem zdravým." (Hrubý, 1999)