Fluviální geomorfologie
                                              Lekce 6

                     Říční vzor: přímé, meandrující, divočící a rozvětvené toky

                                            Osnova lekce

n     Kritéria pro klasifikaci říčních vzorů

n     Říční kontinuum

n     Meandrující vodní toky

n     Divočící vodní toky

n     Rozvětvené vodní toky

                                Klasifikační kritéria říčních vzorů

n     Leopold - Wolman (1957): přímé, meandrující a divočící  řeky.

n     Klasifikační kritéria: křivolakost koryta, počet říčních ramen.

n     Křivolakost: přímé < 1,5 < meandrující řeky; jediné koryto: přímé a meandrující řeky, více
ramen: divočící řeky.

n     Index divočení = počet lavic v úseku o délce jedné vlnové délky říčních zákrutů.



n     Klasifikační kritéria pro řeky s jediným korytem:

  n    křivolakost koryta,

  n    stupeň pravidelnosti zákrutů (např. nepravidelné meandry, pravidelné meandry),

  n    mobilita koryta (např. zahloubené přímé řeky, volně meandrující řeky a řeky s omezeným
  meandrováním – meandry v úzké údolní nivě, zakleslé meandry;  řeky s aktivním a neaktivní
  korytem).

                           Klasifikace říčních vzorů podle Schumma (1968)

                            Klasifikace říčních vzorů podle Rusta (1978)

                                          Říční kontinuum

n     Říčním kontinuum = plynulá změna jednoto typu říčního vzoru ve druhý v prostoru nebo v čase.

n     Říčních vzor se mění se změnou průtoku, spádu a množství transportovaných sedimentů.

n     Divočící říční vzor se objevuje při větším průtoku nebo/a větším spádu nebo/a větším množství
unášených sedimentů než meandrující říční vzor.

n     Přímé toky se při nezměněném průtoku změní v meandrující, když se zvětší spád  jejich koryta.

n     S rostoucí energií toku (větší spád, větší průtok) a rostoucím množstvím transportovaných
sedimentů se řeka mění v posloupnosti přímá, meandrující a divočící.

                     Vztahy mezi proměnnými fluviálního systému a říčním vzorem

                                          Meandrující řeky

n     Vrcholy meandrů, inflexní body, osa menadru.

n     Výsepní a jesepní břeh.

n     Geometrické parametry meandrů:

  n    vlnová délka,

  n    rádius,

  n    amplituda (šířka meandrového pásu).

  

                                         Geometrie meandrů

n     Směr úseků koryta (θ), změna směru koryta mezi úseky (Δθ).

n     Pomocí řad hodnot θ a Δθ je možné srovnávat vlnovou délku, křivolakost a
pravidelnost meandrů na různých řekách.

                         Vztahy mezi velikostí meandrů a šířkou koryta (w)

n     Velikost meandrů je nejvíce ovlivněna šířkou koryta:

  n    šířka meandrového pásu = 10 až 14 násobek W,

  n    rádius meandrů = 2 až 3 násobek W.

n     Silná korelace mezi vlnovou délkou a korytotvorným průtokem.

                               Proudění vody v meandrujících korytech

n     Zvlnění proudnice v korytě.

n     Rozdíl ve výšce vodní hladiny mezi protilehlými břehy.

n     Vznik sekundární příčné cirkulace.

n     Spirálovité proudění.

                                           Vznik meandrů

n     Vznik meandrování nebyl dosud uspokojivě vysvětlen.

n     Rozvoj meandrování souvisí zřejmě s hydrodynamickými vlastnostmi proudění a transportem
sedimentů.

                                  Změny morfologie meandrů v čase

n     Způsoby vývoje meandru:

  n    extenze,

  n    translace,

  n    rotace,

  n    zvětšování,

  n    bočný přesun,

  n    komplexní změna.

                                           Divočící řeky

n     Faktory ovlivňující vznik divočení:

  n    velké množství dnových splavenin,

  n    snadno erodovatelné břehy,

  n    značně proměnlivý průtok,

  n    velký spád koryta.

                                    Morfologie divočícího koryta

n     Vznik lavic je snadnější v širokých a mělkých korytech s buňkami s příčnou cirkulací vody –
sedimentace v místech konvergence buněk.

n     Systém štěrkových lavic a mezilehlých ramen má hierarchickou stavbu.

                                 Rozvětvené vodní toky (anastomóza)

n      Anastomózní ramena obtékají velké, stabilními ostrovy porostlé vegetací.

n      Vznik ostrovů v rozvětvených říčních systémech:

  n     vydělením z  existující údolní nivy v důsledku odbočení koryta (avulze),

  n     vývojem z velkých stabilizovaných lavic, které vznikly sedimentací v korytě,

  n     sedimentační činností prodlužujících se ramen v říčních deltách.

  Anastomóza = malá unášecí schopností proudu, břehy odolné proti erozi a přísun sedimentů jen slabě
  převyšuje transportní kapacitu.

  Anabranching = nadřazený pojem, ostatní rozvětvené říční systémy.

                            Podmínky vzniku rozvětveného říčního systému

n      Faktory ovlivňující vznik větvení:

  n     vysoce proměnlivý hydrologický režim s častými povodněmi,

  n     břehy odolné proti erozi,

  n     mechanizmy způsobující časté vybřežení vody z koryta (zanášení koryta sedimenty, dřevní a
  ledové zácpy).

n      Větvení vzniká tam, kde řeka potřebuje zvýšit svoji energii pro transport sedimentů, bez
možnosti zvýšit spád (delty, poklesávající pánve, …).

n      Klasifikace rozvětvených vodních toků:

  n     laterálně stabilní (přímé s ostrovy a hřbety, meandrující),

  n     laterálně aktivní (meandrující, divočící).



                                 Řeka Sabie, Jihoafrická republika

                                             Řeka Sabie

                                         Řeka Narew, Polsko

                                      Cooper Creek, Austrálie