Molekulární biotechnologie Č.4 Klonování DNA sekvencí, které kódují eukaryotické proteiny •Se odlišuje od klonování genů kódujících prokaryotické proteiny •Eukaryotické geny obsahují exony a introny •Prokaryotické buňky nejsou schopny odstraňovat introny z transkribovaných RNA molekul (hnRNA) •Vychází se z mRNA • Funkční eukaryotická mRNA bez intronů •Se nachází v cytoplasmě eukaryotických buněk •má na 5´konci G čepičku a na 3´konci polyadenylovaný zbytek (několik set A) •polyA konce lze použít k oddělení frakce mRNA od molekul rRNA a tRNA • Oddělení frakce funkční eukaryotické mRNA na koloně s nosičem s navázaným tyminovými zbytky (Glick a spol.2003) •. Navázání a eluce mRNA z kolony •Molekuly s poly(A) se navážou na poly(T) •Ostatní molekuly projdou kolonou •Kolona se promyje •mRNA je z kolony eluována pomocí pufru, který štěpí vodíkové vazby mezi A a T Speciální postup klonování eukaryotických genů •Z buněk (z celkové RNA) se izoluje mRNA •mRNA je přepsána (reverzní transkriptázou) do komplementární DNA (cDNA) •cDNA je klonována do vektoru (na tupo) •Konstrukt vektor-cDNA je transformován do buněk E.coli • • Přepis mRNA do cDNA •Využívá 2 různé polymerázy: reverní transkriptázu a Klenowův fragment DNA pol-I (postrádá 5´-3´exonukleázovou aktivitu) •Jako primer pro reverzní transkriptázu slouží oligo-dT •Po syntéze prvního DNA řetězce dojde k ohybu vlákna a k syntéze druhého řetězce pomocí Klenowova enzymu, který začíná syntézu od vlásenkové smyčky •Řetězec RNA v komplexu RNA/DNA je degradován pomocí RNasy H •S1 nukleáza štěpí řetězec v místě vlásenkové distorze •Výsledkem je fragment dvouřetězcové cDNA • Syntéza cDNA - schéma •. Syntéza cDNA řetězce in vitro •Bývá často neúplná z důvodu předčasného ohybu prvního řetězce • • Vzorek cDNA •Představuje směs kopií nejčastěji se vyskytujících mRNA v původním vzorku Knihovna cDNA (banka cDNA) •Soubor klonů (nesoucích rekombinantní plasmidovou DNA), do nichž jsou naklonovány molekuly cDNA připravené zpětnou transkripcí mRNA izolované z buněk organismu Knihovna genová expresivní •Knihovna cDNA vytvořená expresivními vektory (plasmidy s promotorem), pomocí nichž lze klonované sekvence vyjádřit (exprimovat) do proteinů Pro identifikaci klonů nesoucích specifický konstrukt plasmid-cDNA je knihovna tříděna •DNA/DNA hybridizací s využitím DNA sondy •Imunologicky (je-li cDNA umístěna za promotor, který zajistí transkripci a translaci v E.coli) U pozitivních klonů musí být •Sekvencováním ověřeno, že nesou úplnou sekvenci cílového genu •U většiny klonovacích vektorů není zaručeno, že po inserci cDNA budou nukleotidy ve správném čtecím rámci a že budou řídit syntézu proteinu se správnou sekvencí aminokyselin •Protože syntéza cDNA bývá neúplná • • Metoda umožňující selekci kompletních cDNA molekul (Glick a spol.2003) Ochrana cDNA před štěpením restriktázami použitými pro klonování •Pro syntézu prvního cDNA řetězce reverzní transkriptázou je v dNTP místo C použit 5-methyl-dCTP •Díky tomu se syntetizuje hemimetylovaná cDNA •Pro klonování se použijí enzymy, které neštěpí metylované restrikční místo • Klonovací kapacita vektoru - definice •Maximální délka fragmentu DNA (insertu), který se ještě může začlenit do vektoru a stabilně se v něm udržovat Klonovací kapacita plasmidů •V plasmidech (pBR322, pUC19) lze klonovat jen fragmenty DNA určité délky •Plasmidy mají klonovací kapacitu 0.1-10 kb Vektory pro klonování dlouhých úseků DNA •Pro klonování dlouhých úseků DNA byly připraveny další vektory •Vektory odvozené od bakteriálních virů (fága lambda) •Kosmidy •Umělé (arteficierní) chromozomy • • Klonovací kapacita různých vektorů – přehled (Glick a spol. 2003) •. Příprava vektorů pro klonování dlouhých fragmentů DNA odvozených od bakteriofága lambda (E. coli) •Vychází ze znalosti životního cyklu fága lambda Životní cyklus bakteriofága lambda (Glick a spol.2003) •. Lytický cyklus a replikace fágové DNA v buňce •Při lytickém cyklu fága dochází k replikaci fágové DNA v buňce •DNA fága lambda se replikuje za vzniku konkatemerů – dlouhých molekul DNA •Z konkatemerů je v cos místech odštěpována DNA fágového virionu (enzymem lokalizovaným v místě vstupu DNA do hlavičky) •a balena do fágové hlavičky •Po nabalení DNA se připojí fágový bičík a vznikne infekční částice • Lytický cyklus - balení DNA do fágové hlavičky (Glick a spol.2003) •. Lytický cyklus – ukončení •Po sestavení infekčních fágových částic v cytoplasmě buňky dojde •k lyzi bakteriální buňky, k uvolnění fágových částic a k infekci dalších buněk. •To se v tekutém kultivačním médiu projeví projasněním média. •Na pevném médiu (agarová miska) fágové částice tvoří na vrstvě indikátorových baktérií E. coli tzv. plaky. • Pro lytický cyklus fága lambda nejsou potřeba •geny pro integraci a excisi fágové DNA do bakteriálního chromozomu (oblast I/E) •byly uvolněny pro klonování •Jedná se o 15 – 20 kb Fág lambda a klonování •Jsou konstruovány rekombinantní molekuly DNA fága lambda nesoucí cizorodou DNA (38 až 52 kb) •Cizorodá DNA se množí v lytickém cyklu fága jako rekombinantní DNA fága lambda •Vytvářejí se fágové částice (viriony), které • tvoří plaky (na vrstvě citlivých baktérií) •Využívají se jako inserční vektory nebo substituční vektory • • Klonovací vektor EMBL3 •Substituční vektor odvozený od fága lambda Vektor EMBL3 (DNA) •Má 2 BamHI místa, která ohraničují oblast I/E •Po štěpení vzniknou 3 fragmenty DNA: •levé rameno (L oblast) s geny pro syntézu hlavičky a bičíku •pravé rameno (R oblast) s geny pro DNA replikaci a buněčnou lyzi •prostřední fragment s geny pro integraci a excisi (I/E) •Cílem je nahradit fragment (I/E) klonovanou DNA (15 až 20 kb) Klonovaná DNA •Je štěpena BamHI •Jsou izolovány fragmenty DNA o velikosti 15-20 kb •Ty jsou smíchány s vektorem EMBL3 naštěpeným restriktázou BamHI •Je přidána T4 ligáza •a připravena rekombinantní DNA Štěpení a klonování cizorodé DNA do vektoru EMBL3 (Glick a spol.2003) Infekce buněk rekombinantní fágovou DNA • •Ke směsi lze přidat prázdné fágové hlavičky a bičíky (sbalovací extrakt) •dojde k balení DNA do fágových hlaviček a k tvorbě kompletních virových částic, které lze použít k infekci bakteriálních buněk •Účinnost takovéhoto přenosu je o několik řádů vyšší než transformace buněk plasmidovou DNA • • • Elektrotransformace • •Rekombinantní fágová DNA může být transformována do bakteriálních buněk metodou elektrotransformace •Pro transformaci (i infekci) se používají buňky E. coli, které neumožňují růst fága, který opětovně získal oblast I/E. • Na nárůstu buněk se tvoří plaky •Které jsou analyzovány na přítomnost rekombinantní DNA •Každá plaka představuje fágový klon •Na 1 Petriho misce lze současně analyzovat několik set (až 1000) plak •(V jedné zkumavce lze uchovávat celou genomovou knihovnu několika milionů rekombinantních klonů) • Selekce rekombinantní fágové DNA se provádí •Hybridizací fágových plak •na membránu jsou přeneseny plaky, fágové částice jsou lyzovány, DNA uvolněna, přichycena a je provedena hybridisace s DNA sondou a detekce značky •Imunologickým testem (pomocí specifické protilátky je detekován protein, kódovaný cizorodým genem, kteý je zabudován ve fágové hlavičce) •PřF 12.10.2010 •FCh 15.10.2010 Kosmidy •Spojují výhody plasmidových vektorů a vektorů odvozených od fága lambda •Mohou být v E. coli uchovávány jako plasmidy •Mohou nést delší fragmenty cizorodé DNA než fág lambda Kosmid pLRF-5 •Je dlouhý 6 kb •Má 2 cos místa fága lambda •oddělená 1 cílovým místem pro restriktázu ScaI •Mnohočetné klonovací místo pro 6 restriktáz •Plasmidový počátek replikace ori •Gen pro tetracyklin resistenci jako selekční marker Klonovací kapacita kosmidu pLRF-5 •Je asi 40 kb •Fragmenty DNA této délky jsou připraveny neúplným štěpením cílové DNA restriktázou (např. BamHI) •a centrifugací v sacharózovém gradientu Použití pRLF-5 jako klonovacího vektoru •DNA pRLF-5 je štěpena restriktázou ScaI (linearizace) a potom BamH (klonujeme-li do tohoto místa) •Vzorek je smíchán s fragmenty cizorodé DNA a ligován T4 ligázou. •Molekuly, které získaly 40 kb insert, mají cos místa vzdálená asi 50 kb a mohou být účinně baleny do fágových hlaviček in vitro. Klonování cizorodé DNA v kosmidu pLRF-5 (Glick a spol.2003) Transformace a selekce transformantů nesoucích rekombinantní kosmid pRLF-5 •Elektrotransformace nebo po vytvoření funkčních fágových částic injekce DNA do hostitelských buněk citlivých na tetracyklin •V hostitelských buňkách se cos místa spojí a vytvoří se kruhová molekula DNA •Kruhová molekula DNA je stabilní, v buňkách se množí a uchovává jako plasmid •Gen pro rezistenci na tetracyklin umožňuje selekci buněk nesoucích kosmid (po výsevu na misky s tetracyklinem) Výhoda použití kosmidů •Větší klonovací kapacita •Dají se klonovat operony (soubory genů kódujících určitou metabolickou dráhu) •Dají se klonovat dlouhé eukaryontní geny •Větší insert ve vektoru umožňuje testování menšího počtu klonů Další vektory odvozené od bakteriofágů •Např. kosmid odvozený od fága P1 E. coli (115 kb DNA) má klonovací kapacitu 80 až 100 kb cizorodé DNA •Nazývá se PAC vektor (fágový umělý, arteficierní, chromozom) BAC vektory – bakteriální arteficierní (umělé) chromozomy •Jsou odvozeny od konjugativního fertilitního faktoru F E. coli •Mají vysokou klonovací kapacitu (100 až 350 kb, i 1/4 chromozomu E. coli) •Jsou stabilní (bez vnitrobuněčné rekombinace a s nízkou hladinou přeskupování cizorodé DNA) • BAC jako klonovací vektor •Je dlouhý 7,4 kb •Má mnohočetné klonovací místo v části genu pro beta-galaktosidázu (jako pUC19) •Selekční marker (gen pro rezistenci na chloramfenikol) Transformace a selekce buněk nesoucích rekombinantní BAC •Rekombinantní molekuly jsou transformovány do vhodného kmene E. coli, citlivého na chloramfenikol a nesoucího část genu kódujícího N terminální část beta-galaktozidázy •Transformanty jsou vysévány na medium s chloramfenikolem, IPTG a Xgal •Pro rozlišení buněk nesoucích rekombinantní a nerekombinantní BAC se využívá alfa-komplementace (stejně jako pUC19) (buňky nesoucí rekombinantní BAC rostou bíle) • •