Podílejí se na regeneraci tkání, orgánů a homeostázi obecně Mnohé jsou minimálně multipotentní Kromě profesionálních SSC, existuje i množství fakultativních typů Případná pluripotence nebyla dosud prokázána r Jak vypadají, jake maji vlastnosti a schopnosti ? Mají adultní SSCs stejný potenciál jako embryonální SSCs? Jsou všechny stejne, podobne, tkáňově specifické ? Lze je kultivovat in vitro ? Kde se nacházejí? Jsou nesmrtelne? „Existují?" L ADULTNÍx EMBRYONÁLNÍ somatické kmenové buňky Embryonální somatické kmenové buňky -Během embryogeneze dávají vznik tkáním a orgánům -Případná pluripotence nebyla dosud prokázána -Během časné embryogeneze se intenzivně dělí, později již méně (???) - Lze je izolovat a množit in vitro (zatím pouze po omezenou dobu) -Pravděpodobně jsou schopné transdiferenciace (?) -Tvoří solidní nádory (možná i teratomy?!?) po injikaci do imunitně tolerantního organismu (všechny ??) -Ačkoliv jsou v mnoha ohledech podobné somatickým kmenovým buňkám z dospělého organismu (mnohé znaky, podmínky kultivace a izolace), je již jasné, že stejné nejsou. Původ SSC Biologie SSC Odhad generačních cyklů od kmenové buňky po funkční / terminálne diferencovanou buňku pro různé typy tkání u myši ASYMETRICKÉ DĚLENÍ BUNĚK O symetrii dělení rozhoduje - orientace dělícího aparátu (vřeténka) - polarizace buněk v tkáni - gradienty v buňce Úloha (trimerických) G-proteinů v regulaci polohy dělícího vřeténka Horizontální orientace vřeténka Náhodná orientace mitotického vřeténka u buněk s inhfoovanými Gpy Aktivace Gpy -> Blokování Gpy -> Symetricky dělící se buňka Asymetricky dělící se buňka Symetricky dělící se buňka ™ Podnět laterální polarit>r Proteiny určující neurální osud buňky Gßy v komplexu s Ga • Volný Gpy ? makhvovaný volný Gpy Tsai 2005 (one-ceil stage) b D. mťianogoíter (neurobbst) A p cd G MC — PAR-3/PAR-Ö/PKC-3 — PAR-2. PAR-1 — LIN-5/Ga ■■■ GPR-1/2 0 PIE.-1 -Microtubules »DNA PAR3/PAR6/af stemness geny x stemness regulace (signální dráhy/epigenetika) -Předpokládáme, že mají vysokou hladinu inhibitorů cyklin-dependentních kináz (p21waf1/cip1, p15INK4B, p16INK4A, p18INK4C) => pomalá proliferace/ semi-quiescence. Toto je velký rozdíl k ES buňkám, které jsou take intenzivně proliferujícími, na rozdíl somatickým kmenovým buňkám v tkáních dospělého jedince. - Z „extrinsic" faktorů se předpokládá významná úloha drah TGFp rodiny, Wnt, Notch, a gp130, v souvislosti s vlastnostmi „niche" pak také signalizace přes kadheriny a buněčné adhezivní molekuly (CAM - cell adhesion molecule) v jejichž signalizaci jsou MAPKs, p-catenin, NFkB,...=> klíčová je rovnováha - Jsou obecně odolné k toxinům (MDR - multidrug resistance proteins, ATP pumpy), ale i k tvrdému záření (paprsky X, y-záření). Populace vedlejších buněk (SP - side population) = SP buňky - izolovány z různých tkání jako buňky schopné intenzivně vylučovat DNA vázající fluorochrom Hoechst 33342, díky tzv. proteinu rezistence k farmakům = Abcg2 (BCRP - breast cancer resistence protein; rodina „multidrug resistance transporter proteins"-MDR; obecně ABC (ATP binding cassette) transportery) - později prokázán fenotyp Sca1+/lin+"), byly isolovány z mnoha typů tkání i z nádorových (kostní dřeň, mléčné žlázy, plíce, svaly, srdce, játra, mozek, kůž, .... a to jak u myši, potkana i člověka) - Jsou detekovatelné i v některých nádorových buněčných liniích (C6 - gliom; IMR-32, JF - neuroblastom; a různých gastroitestinálních nádorových liniích) Přes výše uvedené společné znaky SP buněk, jsou tyto buňky tkáňově specifické - SP svalů mají myogení (Sca1+/CD45-) a hematopoetický potenciál (Sca1+/CD45+) - Hematopoetické SP jsou Sca1+/CD34+ - SP kůže jsou Sca1+/K14+/K19+ - SP z mozku, ale i pankreatu (!) jsou Sca1+/nestin+ ABC transportéry - ABC transmembránové pumpy (transmembránové transportéry obsahující ATP vázající doménu) (ATP binding domain) -v různé míre jsou přítomny v membránách většiny / vsech bunek (rostlin, živočichů, mikroorganismů) -účastní se transmembránového transportu různých typu látek, zejména lipofilních -jsou rozděleny do několika rodin (člověk má 48 známých ABC transportérů) - ABCA, ABCB (MDR), ABCC (MRP, CFTR), ABCD (ALD), ABCE, ABCF a ABCG - nefunkční ABC transportéry = poruchy metabolismu -některé z nich mají velký význam v metabolismu / transportu farmak A Brain Capillaries B Stem Cells C Trophoblasts Doménové uspořádání lidských ABC transportních proteinů. Membránový model proteinů ABCB1 - celý transportér, ABCG2 - poloviční transportér. NBD - nucleotide binding domain, TMD - transmembrane domain (Sarkadi 2006). ABCB-type ABC transportéry vylučující chemoterapeutické sloučeniny Transportér Alternativní jméno Lékové substráty ABCA2 Estramustin ABCA3 Daunorubicin ABCB1 MDR1/p-glykoprotein Anthracykliny, etoposid, imatinib taxanes, mitoxantron, vinca alkaloidy ABCB4 MDR2 Paclitaxel, vinblastin ABCB5 Doxorubicin ABCB11 BESP Paclitaxel ABCC1 MRP1 Anthracykliny, etoposid, methotrexate ABCC2 MRP2/cMOAT Cisplatin, doxorubicin, etoposid, methotrexat, mitoxantron, vinca alkaloidy ABCC3 MRP3 Cisplatin, doxorubicin, etoposid, methotrexat, vinca alkaloidy ABCC4 MRP4 Methotrexat, thiopuriny ABCC5 MRP5 6-Mercaptopurin, 6-thioguanin ABCC6 MRP6 Anthracykliny, etoposid, teniposid ABCC10 MRP7 Docetaxel, paclicate, vinca alkaloid ABCC11 MRP8 Purine and pyrimidine nucleotide analogy Mitoxantron, methotrexate, topetocan, ABCG2 BCRP/MXR SN-38, imatinib, flavopiridol, anthracycliny Raaijmakers a kol. 2007 Příklad detekce buněk s vysokou expresí ABC transportérů. A549 - nádorová linie, FTC - fumitremorgin C (inhibitor aktivity ABC transportérů) Model funkce ABC transportérů SSC „mezodermálního" původu Mezenchymální kmenové buňky (MSCs - mesenchymal stem cells) Hematopoetické kmenové buňky (HSCs - hematopoietic stem cells) buňky tkání mezodermálního původu, snad i krevní elementy, asi ne buňky ledvin, + krevní elementy, + Zdrojem adultních SSC mezodermálního původu je zejména kostní dřeň HSCs (krev, ? jaterní buňky, kardiomyocyty, ...?) BMSSCs (chrupavka, kost, stroma kostní dřeně, vazivo, ?svaly, nervy,...?) MAPCs (??? pluripotent ???) Endoteliální kmenové buňky Něco dalšího ? Adultní multipotentní progenitorové buňky -MAPCs (multipotent adult progenitor cells) - „Jejich existence je velice kontroverzní" - propagátorkou je Catherine M. Verfaillie (Jiang, 2002) - MAPCs byly poprvé izolovány z kostní dřeně, později i z mozku a svalů - na rozdíl od ostatních SSC jsou to proliferující buňky s vysokou aktivitou telomerázy -v kultuře lidských a krysích MAPCs nebyly nalezeny aneuploidie, u myší ano (u myší časté i pro jiné buňky včetně ES???) -v kultuře in vitro vyžadují „nízkou" denzitu (m, r 500-1000 b./cm2; h 1500-3000 b./cm2) - velmi náročná kultivace (fibronectin, EGF, PDGF, LIF, velké objemy pro obdržení dostatečného množství buněk pro analýzu) -in vitro dávají vznik řadě typů buněk včetně neurálních, čistota diferencované kultury 70-80% -in vivo, po injikaci do blastocysty tvoří chimery (schopne narození ) s chimerismem 1-40%, avšak schopnost tvořit zárodečné buňky nebo celé embryo (injikace do tetraploidního trofektodermu) nebyla prokázána - netvoří teratomy - není jasná jejich existence in vivo - není známý specifický marker Fenotyp MAPCs antigen exprese blízké SC MHC-I MSC +++ CD44 (H-CAM) + /- různé buňky CD105 (endoglin) MSC +++ CD34 (L-selectinR) HSC +++ CD45 (tyr. fosfatáza) HSC +++ cKit (CD117, SCFR) HSC +++ Thy1 (CD90/CDw90) + HSC +++ AC133h / Sca1*m + HSC +++ SSEA1 +m mES +++ Oct4 +m m+hES +++ Rex1 +m mES +++ negativní „-", ne vždy negativní „+/-", slabá „+", mírná „++", silná „+++" *Sca1 - stem cell antigen, GPI (glykosylfosfoinositolovou) kotvou vázaný protein v cytoplasmatické membráně zejména „velice časných" progenitorů 40% chimerismus u myši s ROSA26* MAPCs Stanovení p-galaktosidázové aktivity na sagitárním řezu u normální myši (i) a chimerické myši s ROSA26-MAPCs (j). mozek koster. sval. * ROSA26 myši exprimují ve všech buňkách p-galaktosidázu (transgení myši - GMO) játra ledviny ■f kůže srdce tenké střevo slezina Jiang,2002 Mezenchymální kmenové buňky - MSCs (mesenchymal stem cells) Kmenové buňky kostní dřeně - BMSSCs (bone marow stroma stem cells) Kmenové buňky svalové tkáně, chrupavky, kosti, .... Proliferation Commitment Lineage progression Differentiation Maturation Osteogenesis I Transitory osteoblast I Osteoblast Mesenchymal stem cell MSG proliferation Chondrogenesis Transitory chondrocyte Q Chondrocyte ■L Hypertrophic chondrocyte Cartilage Myogenesis Marrow stroma 4 Myoblast Myoblast fusion Myotube M uscle Tra nsitory stromal cell Unique micro-niche Stromal cell Marrow Tendogenesis/ ligarnentogenesis Transitory fibroblast T.'L fi broblast Caplan, 2001 Ottier Adipocytes, dermal and olher cells Tendon.'ligameiit Connective tissue - MSC lze izolovat z mezenchymálních tkání (kostní dřeň, svaly, dermis, tuková tkáň, chrupavky, kosti, ale i z krevního oběhu (zde se někdy označují jako pericyty), zejména však z kostní dřeně. -Přesný fenotyp není znám, pracuje se se směsnou populací buněk, která po indukci příslušnými kombinacemi růstových faktoru je schopna dát vznik buňkám dané tkáně. - Na rozdíl od MAPCs exprimují proteiny MHC-1, a byly připraveny protilátky (SH2, SH3 a SH4) se zvýšenou afinitou k MSCs. -S věkem jich v organismu ubývá. - Jsou komerčně dostupné, jejich aplikace v medicíně je ve fázi klinických zkoušek. -Přes velkou snahu mnoha týmů, pluripotence nebo transdiferenciace v buňky jiného zárodečného listu nebyla dosud potvrzena. Mechanismus zapojení MSCs v regulaci homeostáze homeostáze imunosuprese Mechanismu nepřímého zapojení MSCs (a jejich derivátů?) do procesů regenerace jako lokálního zdroje růstových faktorů MSCs as. Trophic Mediators Angiogenic myotom -> myocyt -> svalové vlákno v dospělosti MuSC -> satelitní buňky -> myocyt -> svalové vlákno (kostní dřeň) (povrch svalového vlákna) MuSC nejsou přesně definované, náleží zřejmě k užšímu výběru MSC in vivo je sval regenerován satelitními buňkami, majícími vlastnosti SC satelitní buňky se u myši objevují 17.5 dpc., s nástupem tvorby sekundárních svalových fibril (13 dpc. objevení primárních sv. fibril) Původ satelitních buněk Dále byly izolovány z adultního kosterního svalu buňky CD34+/Sca1+ jako kmenové buňky odvozené ze svalu (MDSC - muscle derived stem cells) Satelitní buňky kosterní svaloviny a jejich úloha v regeneraci svalu M-cadherin desmin jádra Morgan2003 Dynamika regenerace kosterního svalu Pax-7 Morgan2003 sarkolema □ bazální membrána m Mechanismus regenerace svalového vlákna MuSC/satelitními buňkami (MSC) MPC - myogení progenitor OuieEceiil M SC Cd 3a . . i ľ. Paní SraB Sůs15 V;-.i.r,i Adi va ü o n1 P ra I i fa rad i m I_ □iDeranlialltvi I- Trenail írmtilifŕ'iy «Iii MyfS i.v Mv'jD Des I Shi2006 marker Satelitní buňky spící, časné? (quiescentní) Satelitní buňky spící (quiescentní) Satelitní buňky aktivované Pax-7 + + +++ cMet (HGFR) + + + m-cadherin - + + CD34 (L-selectinR) - + + Myf-5 - + + MyoD* - - + * Overexprese MyoD u fibroblastů je diferencuje do myogeních buněk t m tili» 11:1111111 11 11 h.1111 ..... p 1 1 1 1. iBiiianHfíHiniBii li 111:1 1 ■ 1 ! 1 i c 11 r 1 mru U-l Klaunmi : 1 11111 1 ĺ 1 1 1 11 11 r 1 1 L1 1 1:1 1 ; 1 "in li iirnnimmi rnflBfflSÍl i I 1 i II ■ "i I ......j 1 1 iI 1. r e k 111.1 v. 11 i;.i r 1 111 c t>— !!í" 00 O : I III i i . ! —-r—- : I I [ I ; I I 3 T ľlIEIIIEfŤ [ oyw^xD 000 00 : I : 1 i^rZilŕ>. .....: 'J i: I I ] I I t ! I M . I Iľľl ľjrii ■ n i M i i i 11 11 1 i : i IJJ.II L I I E i I 11 i I I I miEEil 111 m i l it niiiiiini fiuitT ■ II i 111......11 II LI i i i I i I I I ] í : i l1 1 111 m 1 i I J I I 11 I 1 I 1 Morgan2003 j l i i i ii J i i I i i ľJUľl.tl I J i i i i i I j i i i i i i I I i i i i i i I 1 i i i i i i I I i i i i i I i ■ T i I i i I.....- II I I t i I I I i Li I I L L I I l] I IL J i 11 i I I í i i I I J I I M. II I IJ......U : I I I 11] I I |i M| I ílľFľrtíTTjijj.Tirr 11 : i r i: i i r:.......i 111 11 1 1 i :i 111' 1 1 1 i 1 n 11 :1; c:r IĽBII 111 1111 11 r i i i i Ml I I : 1 1 i i 1 :1 : 1 ■ i i i ii II i I : im 11 i: " i 11■11 III EI I I i i I i j 1 I ; i Fl 111:11 : ""■II IIIH Mechanismus regenerace svalového vlákna satelitními buňkami. Aktivace satelitních buněk (IGF 1,2, HGF,..) Fůze satelitních buněk Regenerace svalového vlákna Kmenové buňky v pupečníkové krvi (v allantois) Pupečníková krev obsahuje hematopoetické progenitory existující, jako pozůstatek extraembryonálních krevních ostrůvků a endotelie. Díky tomu, jsou tyto buňky geneticky shodné a fenotypově velice blízké vlastním krevním buňkám embrya a je možné je tak snadno použít jako transplantační štěp pro z tohoto embrya vzniklého jedince. Jejich množství lze navíc navýšit indukcí jejich proliferace koktejlem pro-hematopoetických cytokinů. V současnosti bylo publikováno, že pupečníková krev může být také zdrojem mesenchymálních buněk, snad podobné MSCs i s jejich potencí. Tyto výsledky je však treba ještě důkladně ověřit. Endotel - jednovrstevný dlaždicovitý epitel tvořený endotelovými buňkami adherovanými k bazální membráně -tvoři výstelku cév případně cévy samotné (mikrokapiláry) -v případě cév jsou z druhé strany bazální membrány buňky hladké svaloviny a podle typu orgánu také množství pericytů (viz. mesenchym), pericyty jsou i v mikrokapilárách - endotel je prostupný pro pericyty, monocyty/makrofágy, leukocyty a lymfocyty - endotel je také významným zdrojem mnoha růstových faktorů, díky tomu hraje významnou úlohu v homeostázi dané tkáně - obnova endotelu probíhá z endotelových progenitorů (kmenových buněk?), které jsou vmezeřeny mezi endoteliemi, případně plavou v krevním řečišti. -některé práce ukazují na společného předchůdse endotelií a HSCs (CD31+/- - PECAM1 (Platelet endothelia cell adhesion molecule 1), CD34+, CD45+) případně také na schopnost vzájemné transdiferenciace těchto dvou buněčných populací. Adultní progenitory pro hematopoézu a endotelie byly isolovány z krve a kostní dřeně s fenotypem CD34+, Flk-1+, AC133. Podobně bylo prokázán společný progenitor v průběhu embryogeneze pro endotelie a buňky hladké svaloviny. Jestli takový progenitor existuje i v dospělosti není dosud známo. I Armulik 2006 Srdce, srdeční sval a jeho regenerace Kardiomyocyty + Endotelie + specializované svalové buňky Hisova svazku a Purkyňových vláken + SP apod.?? + vazivo (fibroblasty)? Srdeční sval může mohutnět zejména hypertrofií svých buněk, ne jejich namnožením, a tak možnosti autonomní regenerace po poškození jako je infarkt myokardu, ischemie apod.. , jsou značně omezené. Proto jsme se domnívali, že myokard neobsahuje zásobu progenitorů k reparaci. Navíc se výraznější dělení kardiomyocytů zastaví časně po narození, stanou se senescentními a jejich počet se během života již za normálních okolností zásadně nezvětšuje. N ěkteré recentní práce však ukazují, že i u srdce můžeme předpokládat jisté regenerační schopnosti, a to buď díky zbytkovým progenitorům nebo schopností (některých?) kardyomyocytů proliferovat v odpověď na poškození. Byla také prokázána schopnost regenerace srdce cirkulujícími progenitory, jak ukazují sex-mix transplantace srdce. Analýza distribuce X chromosomu ukázala, že se pravděpodobně nejedná o fůzi buněk, ale o diferenciaci progenitorů (SCs ?), přesto jiné práce prokázali jen fúzi mezi buňkami. - využití transplantátů např v podobě kardiomyocytů získaných z ES buněk je zdá se komplikovanou jinou synchronizací tepu. Tyto regenerující buňky jsou pravděpodobně SP a c-kit+ buňky kostní drěně (MSCs?)1), i po injikaci, se přednostně usazují např. v místě ohraničujícím infarkt2). Mechanismus regenerace srdečního svalu nemusí však být spojen přímo s diferenciací těchto zde se akumulujících buněk, ale může být vyvolaný také růstovými faktory, které tyto buňky produkují (viz. MSCs) a tak stimulují buď samotné kardiomyocyty, nebo a to spíše endotelové buňky vystýlající místní cévy. Endotel snad sám o sobě má regenerační schopnosti pro některé tkáně3). Není však dosud jasné zda tento regenerační (transdiferenciační ?) potenciál mají samotné endotelie nebo další typy buněk nacházející se v přímém kontaktu s endotelem (SP buňky, MSCs?, fibroblasty). 1) MSCs, SP buňky, BMSSCs, MAPCs, se "v malém množství vyskytují i v krevním řečisti. V návaznosti na požkození organismu, podle některých teorií, se počty těchto buněk v krvi zvětšují. 2) „Signál poškozené tkáně". Cirkulující (i např MSCs / BMSSCs) progenitorové a kmenové buňky mají tendence (zřejmě podobně jako buňky imunitního systému) akumulovat se v poškozené tkáni. Podstata tohoto signálu není přesně známa. Zřejmě je však podobného charakteru jako známe z imunitních reakcí a z procesů regenerace (chemoatraktanty - chemotaxe, pathotaxe) 3) Je podezření, že endotel může dávat vznik hematopoetickým progenitorům(viz. např. hematopoéza v stěně dorsální aorty (AGM) embrya a extraembryonální prvotní krevní ostrůvky průběhu embryonálního vývoje atd.. Detekce buněk v srdeční svalovine exprimujících c-kit (zelená) MDR1 (růžovo-fialová) Sca1(žlutá) von Willebrandův faktor (bílá) Kostra - skelet chrupavka (chondrocyty) + kost (osteoblasty a osteoklasty) - vývoj končí v pubertě chondrocyty MESODERM klidová zóna proliferační zóna růstová zóna apoptóza *Runx2 -/-, jen chrupavka fenotyp chondrocytů v průběhu jejich diferenciace kolagen klidová zóna proliferační zóna růstová zóna II chondrocyty kolagen tmavší = výší exprese Ihh - Indian hedgehog PTHrP - od parathyroidniho hormonu odvozeny peptid (PTH-related peptide) Fgfr3 - receptor 3 pro FGFs * Sox9 aktivuje expresi kolagenů typu II, IX, XI Sox9 -/-, nevznikají chondrocyty Ledviny - velice malá schopnost regenerace - složitý vývoj, různá regulace a odlišné typy buněk mezi pronefros, mesonefros a metanefros - multipotentní buňky, kultivovatelné in vitro a integrující se v různých oblastech ledviny objeveny ve stěně renálních papil (Oliver 2004) - klíčové geny pro vznik ledvin: liml (homeoboxový gen); transkripční faktory Pax2, Pax8 - geny klíčové pro regulérní vývoj ledvin: Wnt4, BMP7; transkripční faktor FoxDI, pod-1; PDFG/PDGFR ■ ■ Meíarieptiric mesenchymal SSC „entodermálního" původu Játra a pankreas Ventraí fore gut endoderm Během embryogeneze vznikají játra a pankreat ze společného progenitoru/kmenové buňky. Přítomnost takové buňky v dospělém organismu, však nebyly dosud prokázána. Játra a) vlastní jaterní buňky hepatocyty (albunim), oválné buňky (vlastní jaterní kmenové buňky, c-kit, SCF, Thy1 albumin / CK19), epiteliální buňky žlučovodu (CK19), hvězdicovité buňky b) další typy buněk v játrech endotelie, krevni elementy, Kupferovy buňky, SP buňky,.. Jaterní tkáň běžně regeneruje proliferací vlastních hepatocytů (hepatotektomie), případně proliferací a diferenciací oválných buněk (otravy, požkození chemikáliemi). Jednotlivé typy buněk jsou preferovány podle typu požkození. Hlavní, proliferaci indukující faktor je HGF (hepatocyte growth factor), na celkové regulaci regenerace se pak podílejí i IL-6 (interleukin 6), TNFa (tumor necrosis factor a), TGFa (transforming growth factor a), EGF (epidermal growth factor) - regenerace jater HSCs: c-kit+++, Thy+--, Lin-, Sca1+ (fenotyp KTLS) z kostní dřeně tvoří po transplantaci do jaterní tkáně, zdá se funkční hepatocyty - regenerace jater MAPCs a BMSSCs: MAPCs se usazují v játrech (chiméry i transpalntace) a i in vitro dávají vznik hepatocytů (?!). BMSSCs, se usazují v játrech, ale zdá se, že zejména fůzují s tamními hepatocyty (časté karyotypy při sex-mix transplantacích jsou XXXY a XXXXYY). Plná funkčnost těchto MAPCs a BMSSCs derivátů však zatím nebyla prokázána. Model zapojení se HSCs / hematopoetických progenitorů v regeneraci jater MAAftôW oc - regenerace z oválných buněk nt - normální obnova jaterní tkáně pt - obnova jaterní tkáně po odstranění její části Pankreas a) exokrinní buňky (trávicí enzymy) a epiteliální buňky tvořící kanálky pro odvod těchto enzymů do dvanáctníku b) endokrinní buňky a (glukagon), p (insulin), ô (somatostatin) a pp-buňky (pankreatický polypeptid) íicirti ii=í islet prekurzor pankreatu (embryonální) exprimuje transkripční faktor „pdxl" poslední studie ukazují, že p buňky se neobnovují z kmenových buněk, ale svou vlastní pomalou proliferací. Exprimují insulin, Pax6, HNF3p,.. endokrinní buňky mají velice podobný vývojový program jako buňky neurální (NeuroD, is11, Nkx2.2, Nkx6.2,...) rozdíl je zejména v insulinu a pdx1 epiteliální buňky kanálků se sebeobnovují podobně také exokrinní buňky acinů SCs pankreatu nebyly dosud objeveny diferenciace BMSSCs (?) do p buněk byla jednou prokázána, ale nezopakována buňky pankreatu mohou tvořit hepatocyty u člověka spontálně (in vivo), u potkana to lze navodit experimentálně, opačně to nefunguje, avšak exogenní exprese pdx1 v hepatocytech z nich dělá buňky exprimující insulin a znaky exokrinních buněk, podobné i u buněk embryonálního epitelu střeva ^ p buňky ■ ■uilllllli pancreatic epithelium