Klonování DNA a fyzikální mapování genomu . Terminologie •Klonování je proces tvorby klonů •Klon je soubor identických buněk (příp. organismů) odvozených ze společného předka dělením (např. jedna bakteriální kolonie) Klon DNA (molekulární klon) •je soubor identických molekul (fragmentů, úseků) DNA •připravených množením rekombinantních molekul v hostitelské buňce (in vivo) nebo PCR (in vitro) • Rekombinantní molekula DNA •Molekula DNA vytvořená in vitro •Spojením cizorodé DNA s klonovacím vektorem •Klonovací vektor (přenašeč) •Je molekula DNA, která má schopnost přijmout cizorodou DNA, spojit se s ní a autonomně se replikovat v hostitelské buňce •Cizorodou DNA je jakýkoliv úsek DNA vložený do klonovacího vektoru •Označuje se též klonovaná DNA (vkládá se do vektoru za účelem klonování) nebo též jako insert. Hlavní oblasti využití klonování •Izolace genů, studium jejich struktury a funkce •Exprese cizích genů v nepříbuzných hostitelích (heterologní exprese) a získávání jejich produktů využitelných v průmyslu (enzymy, hormony, krevní faktory, vakcíny) •Studium regulačních oblastí, které řídí expresi genů •Fyzikální a genetická analýza genomů • • • Příprava rekombinantních molekul DNA •Je základem genového inženýrství •Zabývá se přípravou umělých (nepřirozených) kombinací genů •Vytvářením pozměněných nebo zcela nových genů a jejich zaváděním do organismů s cílem upravit nebo doplnit jejich genetickou výbavu •Lze tak připravit transgenní organismy, obsahující cizorodé geny a vyznačující se novými vlastnostmi (např. rostliny odolné vůči hmyzím a virovým škůdcům nebo herbicidům, mikroorgansimy produkující různé proteiny a průmyslově významné látky) Klonování zahrnuje 3 základní kroky •Přípravu rekombinantní molekuly DNA •Přenos rekombinantní molekuly do hostitelské buňky •Selekci klonů obsahujících rekombinatní DNA Ke klonování lze použít molekuly různého původu •Genomovou DNA izolovanou z organismu •cDNA připravenou zpětnou transkripcí z mRNA •Chemicky syntetizovanou DNA •PCR produkty (amplikony) Předpokladem účinného spojení fragmentu s vektorovou DNA •Je vzájemná komplementarita jejich koců. Té lze dosáhnout •Štěpením genomové a vektorové DNA restrikční endonukleázou, která vytváří kohezní konce – Obr.16 •Úpravou konců molekul vektoru a fragmentu připojením homopolymerních, vzájemně komplementárních konců terminální transferázou – Obr.17 •Připojením spojek (linkerů) k zarovnaným koncům DNA – Obr.18 •Linkery jsou chemicky syntetizované oligonukleotidy, které obsahují 1 nebo více restrikčních míst pro restriktázy •Adaptory jsou uměle syntetizované oligonukleotidy s předem připravenými kohezními konci, které jsou komplementární ke koncům vytvořeným určitou restriktázou •T4 ligázou lze vzájemně spojit i zarovnané konce DNA, ale s nižší účinností. • Příprava cDNA •K přípravě cDNA se používá purifikovaná mRNA •Připojením krátkého řetězce oligo(dT) k poly(A) konci mRNA získáme primer, od něhož bude zpětnou transkriptázou syntetizován první řetězec cDNA. •Po odbourábí mRNA (pomocí NaOH) se dokončí syntéza komplementárního řetězce cDNA DNA polymerázou, která využívá jako primer vlásenkový ohyb prvního vlákna cDNA vytvořeného reverzní transkriptázou •Ohyb se pak vyštěpí S1-nukleázou •Konce ds cDNA se upraví připojením homopolymerních konců nebo spojek •Obr.19 • DNA syntetizovaná chemicky •Se připravuje postupným spojováním kratších ds úseků •Vytvořených ze vzájemně komplementárních oligonukleotidů Příprava vektorové molekuly •Ke spojení s cizorodou DNA je založena na jejím štěpení v klonovacím místě restrikční endonukleázou Rekombinantní DNA (vektor) •Po smíchání molekul cizorodé a vektorové DNA se jejich vzájemné konce navzájem spojí (renaturují) a po přidání DNA ligázy se mezi nimi vytvoří kovalentní vazba. •Rekombinantní vektor se přenese do vhodného hostitele (bakteriálních buněk), v němž se replikuje a přenáší do potomstva Klonovací vektory •Kružnicové molekuly DNA schopné autonomní replikace, odvozené zejména z plasmidů nebo virů •Musí obsahovat geny (např. geny pro rezistenci k antibiotikům tzv. selekční markery), na základě jejichž fenotypového projevu lze buňky nesoucí plasmid snadno selektovat •Musí nést vhodná klonovací místa (jedinečná restrikční místa pro restriktázu), do nichž se začleňuje cizorodá DNA. Způsoby přenosu do hostitelských buněk •Metoda chemické transformace (stav kompetence u buněk E.coli se navozuje působením CaCl2 při 0ºC a pak krátkým zahřátím na 42ºC) •Eletrotransformace (směs rekombinantní DNA a buněk se vystaví na krátkou dobu silnému elektrickému pulsu ) Identifikace bakteriálních kolonií obsahujících rekombinantní plasmidy •Restrikční analýza plasmidové DNA •Inserční inaktivace (klonovací místo je umístěno v genu pro rezistenci k antibiotiku, inzerce cizorodé DNA způsobí ztrátu funkce tohoto genu) (např. plasmid pBR322) Obr. •Alfa-komplementace (spojení N-terminálního fragmentu beta-galaktozidázy, jehož gen je nesen na vektoru, s C-terminálním fragmentem, jehož gen je nesen hostitelskou buňkou) (např. plasmid pUC19) Obr. •Vyhledání klonu nesoucího specifickou sekvenci se provádí pomocí hybridizace. Vektory pro speciální účely •Expresní vektory – obsahují silný promotor umístěný proti směru transkripce od klonovacího místa. Po naklonování cizorodého genu může dojít k jeho expresi a tvorbě příslušného produktu, •Kyvadlové vektory – mají 2 počátky replikace, které jim umožňují účinně se replikovat v buňkách 2 různých organismů (E. coli a B. subtilis, E.coli a kvasinky) •Vektory odvozené z bakteriofága M13, lambda (inserční vektory, substituční vektory). •Kosmidy jsou odvozené z plasmidů (pBR322), do nichž byla naklonována místa cos bakteriofága lambda. V buňkách se replikuje jako plasmid. •BAC, YAC a PAC vektory (umělé bakteriální a kvasinkové chromosomy a chromosomy odvozené z bakteriofága P1) Zakládání genových knihoven •Jestliže má být vyhledán a klonován konkrétní gen určitého organismu, je obvykle prvním krokem založení jeho genomové knihovny (genomové banky) nebo cDNA knihovny. Genomová knihovna •Soubor klonovaných fragmentů připravených štěpením genomové DNA, které dohromady reprezentují celý genom daného organismu. •Genomová knihovna umožňuje studovat geny v jejich přirozené podobě, včetně intronů a regulačních oblastí. •Knihovna cDNA je tvořena klony, které obsahují molekuly cDNA, připravené zpětnou transkripcí mRNA izolované z buněk organismu. •Expresní genová knihovna je knihovna cDNA vytvořená expresními vektory, které umožňují klonované sekvence exprimovat. •Výběr vektoru závisí na velikosti genomu, z něhož se knihovna připravuje. Vyhledávání genů v knihovně •Sondy a hybridizace (homologní, heterologní, cDNA sondy, oligonukleotidové sondy) •Imunologická detekce •Proteinová aktivita •Komplementace • Analýza dlouhých úseků genomu •Procházení po chromosomu •Přeskakování po chromosomu Fyzikální mapování genomu •Konstrukce restrikčních map je jedním ze základních kroků při charakterizaci DNA •Restrikční mapa je schematické znázornění poloh a vzdáleností restrikčních míst na molekule DNA. •Jedná se o fyzikální mapu DNA, jelikož se vzdálenosti mezi jednotlivými místy udávají v počtech nukleotidů. •Postup, podle kterého probíhá sestavování restrikční mapy se nazývá restrikční mapování. Konstrukce restrikční mapy •Kombinovaným štěpením dvěma restrikčními enzymy • Str.54 Detekce polymorfismů v genomech •.