Klasická organická analýza 020308 /JP 1
STANOVENÍ ORGANICKÝCH SLOUČENIN
NA BÁZI REAKCÍ JEJICH FUNKČNÍCH SKUPIN
OBSAH PŘEDNÁŠKY:
STANOVENÍ KONCOVÉHO METHYLU
STANOVENÍ AKTIVNÍHO VODÍKU
STANOVENÍ DVOJNÝCH VAZEB
STANOVENÍ HYDROXYSLOUČENIN (C-OH)
STANOVENÍ KARBONYLŮ
STANOVENÍ KARBOXYLOVÝCH KYSELIN
STANOVENÍ AMINŮ
STANOVENÍ NITRO-, NITROSO- SKUPIN
STANOVENÍ THIOSLOUČENIN
STANOVENÍ HALOGENOSLOUČENIN
POLYFUNKČNÍ SLOUČENINY
Klasická organická analýza 020308 /JP 2
STANOVENÍ KONCOVÉHO METHYLU
princip: oxidačním rozkladem uhlovodíků vzniká CO2 a H2O, za běžných oxidačních
podmínek (na mokré cestě) ale u koncových methylů vzniká kyselina octová. Ta se titruje
přímo nebo po oddestilování na fenolftalein
CH3- C – C - CH3COOH + CO2 + H2O
Není kvantitativní u některých aromátů, kvartérních uhlíků, násobných vazeb (30-85%
výtěžek).
40%
30%
Klasická organická analýza 020308 /JP 3
STANOVENÍ AKTIVNÍHO VODÍKU
Aktivním vodíkem nazýváme H vázaný na O, N, S (nebo C), který je „aktivován“
sousedními částmi molekuly (např. snížení hustoty elektronů = kyselý vodík).
Použití: sumární vzorec (lze použít i selektivní reakce), řešení konstituce: příklad: nalezený
C8H18O by mohl být ether nebo alkohol, nepřítomnost akt. H ukazuje na ether, jeden akt. H
na alkohol.
s Grignarovým činidlem
R-H + R'MgX ↑ R'-H + RMgX
s hydridy
4 R-H + LiAlH4 ↑ 4 H2 + LiR + Al(R)3
s diazomethanem
R-H + CH2=N=N ↑ N2 + RCH3
uvolněný plyn se změří volumetricky (p,T=konst.) nebo manometricky (V,T=konst.)
Klasická organická analýza 020308 /JP 4
STANOVENÍ DVOJNÉ VAZBY
I. adice halogenů
nadbytek bromu je stanoven jodometricky na škrob
II. adice vodíku
hydrogenace s katalyzátorem (Pt, Pd, Ni), sleduje se manometricky pokles tlaku vodíku.
v případě komplikací (nízká selektivita, strické bránění) se používají jiné speciální metody
+ Br2
Br Br
Klasická organická analýza 020308 /JP 5
STANOVENÍ HYDROXYSLOUČENIN (C-OH)
reaktivita prim. / sekundárních / terc. alkoholů / fenolů je velmi odlišná: neexistuje
univerzální metoda
I. TVORBOU ESTERŮ
ACETANHYDRID
s acetanhydridem v prostředí pyridinu
nutno zvýšení teploty, fenoly nereagují kvantitativně, proto se modifikací tvoří účinnější kationty:
s acetanhydridem v prostředí pyridinu, katalýza HClO4 (N-acetylpyridiniový kationt je lepší
acetylační činidlo pro stericky bráněné OH)
s acetanhydridem v prostředí ethylacetátu, katalýza HClO4 (acetylový kationt je lepší acetylační
činidlo)
vyhodnocení:
A/ vždy se přidá voda, vzniká kyselina octová (navíc i z nezreagovaného anhydridu).
provede se slepý pokus, rozdíl určuje množství acetylačního činidla ≈ množství -OH.
B/ směs se zneutralizuje na pH=7, pak se přidá nadbytek hydroxidu a určí jeho množství potřebné ke
zpětnému zmýdelnění esteru (zmýdelnění je hydrolýza esteru za vzniku kyseliny a alkoholu)
nevýhody: těkavost činidla, ruší karbonyly
O
O
O
R-OH +
O
OR
O
OH
+
NH
+
O
O
O
+ N
+
O
+
O
OH
HClO4
pyridin
HClO4
ethylacetát
O
+ R-OH
O
OR
+ H+
O
O
O
+ H+
O
OH
O
+
Klasická organická analýza 020308 /JP 6
činidlo FTALANHYDRID
výhody: stálé činidlo, neruší karbonyly
nevýhody: zvýšená teplota, reakční doba až 2 hodiny, kvantitativně nereagují stericky bráněné
DIANHYDRID KYSELINY PYROMELITHOVÉ
výhody: reagují jen alkoholy i vedle fenolů.
činidlo ACETYLCHLORID
velmi reaktivní acetyl, vzorek se ale musí rozpustit v toluenu, činidlo v pyridinu.
Pak se přidá voda a ethanol, titrují se uvolněné kyseliny (KOH v ethanolu). Rozdíl od slepého
pokusu odpovídá množství HAc ve formě esteru.
činidlo KYSELINA OCTOVÁ (esterifikace s následnou titrací vody dle K. Fischera,
biamperometrické indikace b.e.)
DIAZOMETHAN (srov. stanovení aktivního vodíku)
R-OH + CH2=N=N ↑ N2 + ROCH3
CO
CO
O2 R-OH +
COOH
COOR
O4 R-OH +
COOH
COOR
HOOC
ROOC
CO
CO
CO
CO
O
ethanol
voda
O
Cl
+ R-OH
O
OR
+ HCl
O
OH
+ R-Cl
R-OH +
O
OH
dioxan, BF3
zahřívání
O
OR
+ H2O
N , I2, SO2
N.HI N
SO2
O
+
methanol
N
S
O
O
O
OCH3
H
Klasická organická analýza 020308 /JP 7
II.
ACIDOBAZICKÁ TITRACE
nitroalkoholy, fenoly (pKArOH = 9)
alkalimetricky ve vodném (NaOH) nebo TBA.OH v MetOH, případně v bazických rozpouštědlech
(pyridin, DMFA)
-500
+500
0
+1000
-1000
kys.trifluoroctová
kys.octová
chlórbenzen
aceton
dimethylformamid
voda
isopropanol
acetonitril
methanol
ethylendiamin
butylamin
pyridin
mV
KyseláoblastBazickáoblas
Klasická organická analýza 020308 /JP 8
III.
SPEKTROFOMETRICKÉ STANOVENÍ
alkoholy:
• reakce s trifenyl chlormetanem, detekce UV (ester), nebo po okyselení VIS (kyselina)
• prim. + sek. alkoholy, oxidace dichromanem (kyseliny, ketony), meří se absorbance Cr(3+)
• acetylace na ester, pak jako hydroxámový test: červený komplex s Fe(3+)
fenoly:
• kopulace: s diazotovanými sloučeninami (kys. sulfanilová), červené/oranžové sloučeniny
• reakcí s 2,6-dibrom-N-chlórchinoniminem, vznik indofenolového barviva, měří se přímo nebo po
extrakci do butanolu
• vznik antipyrinových barviv, extrakce do chloroformu
R OH +
O
O
O
O
OR
NH2OH O
NHOH
Fe3+
červ. komplex
R OH Cl
N
N.HClOR ++
OH
SO3H N N
SO3H N N OH
OH + O NCl
X
X
O N
X
X
OH + HCl
N
O
NH2
OH+
K3Fe(CN)6
OH
-
N
O
N O
Klasická organická analýza 020308 /JP 9
IV. GC
• přímý nástřik těkavých látek: alkoholy do C8-10 a jednosytné fenoly
• nepřímo: zvýšení těkavosti sylilací (N,O-bis(trimethylsylil)acetamid, dimethylchlorsilan
H(CH3)2SiCl...)
• nepřímo: zvýšení těkavosti acetylací (acetanhydridem)
2ROH +2
N
O
Si
Si
O
NH2
SiRO +
Klasická organická analýza 020308 /JP 10
STANOVENÍ KARBONYLŮ
převážně nukleofilní adice, kondenzace nebo redoxní reakce.
I. ODMĚRNÉ METODY
• reakce s hydroxylaminem, vznik oximu
při titraci hydrochloridem není snadné indikovat b.e. vizuálně (pufr), proto lépe potenciometricky,
případně stanovit nadbytek hydroxylaminu oxidimetricky (CuAc2, jod)
• reakce s arylhydrazinem, vznikají arylhydrazony
většinou se stanovuje nezreagovaný nadbytek činidla acidimetricky nebo oxidimetricky
• obdobně s primárními (alifatickými) aminy tvoří Schiffovy báze R1R2C=NR + H2O, lépe v
nevodném prostředí 2-propanolu, určuje se přebytek aminu acidimetricky (kys. salicylová)
• aldehydy - oxidačně: stříbrnou solí, RCHO + Ag2O RCOOH + 2 Ag0
, stanovuje se nadbytek
Ag+ nebo nadbytek hydroxidu, který neutralizuje vzniklou kyselinu.
O + NH2OH.HCl NOH + HCl + H2O
O N
H
H2N+ + H2ON
H
N
Klasická organická analýza 020308 /JP 11
STANOVENÍ KARBOXYLOVÝCH KYSELIN
acidobazické titrace:
pK cca 4-6. Vhodné bazické rozpuštědlo - ethylendiamin (pyridin), titrace NaOH v ethylendiaminu,
indikace b.e. na indikátor oranž nebo potenciometricky na antimonovou elektrodu, kterou neruší Na+
.
soli -COONa
jsou slabé báze, lze stanovit acidimetricky v led. kys. octové kyselinou chloristou
esterifikace:
(jen alifatické) methanolem, kat BF3, voda se stanoví dle Fischera.
tvorba solí:
gravimetricky nebo titračně chelatometricky
fotometricky:
převedení na acylchlorid sulfochloridem, pak hydroxámové reakce s Fe3+
GC:
po esterifikaci
Klasická organická analýza 020308 /JP 12
STANOVENÍ AMINŮ
acidobazicky:
jsou dostatečně bazické (ve vhodné rozpouštědle - rozpustnost, vhodná kyselost), titrace
acetanhydridem
acetylace (prim. a sek. aminy):
reakce s acetanhydridem, uvolněná kyselina octová se titruje NaOH v methanolu.
reakce s HNO2
na jodoškrobový papírek
prim. alif. reagují za vzniku N2 (možno volumetricky, manometricky i v GC)
arom: diazonové soli
Kjeldahlizace (viz výše, str.12)
spektrofotometricky:
tvorba Schiffových bazí reakcí se salicylaldehydem
diazotace a kopulace
R
O
H
NH2+ NR
H- H2O
HCl
R
H
N
H
Cl
HNO2
N NNH2
NH2
N N NH
Klasická organická analýza 020308 /JP 13
STANOVENÍ NITRO-, NITROSO- SKUPIN
I. redukcí nitro-, nitroso- skupin na aminy
REDUKČNÍ ČINIDLA (viz výše)
činidla: (silná) Sn+HCl, Zn+HCl, SnCl2 + HCl, TiCl3 (slabá) Fe+alkohol. NaOH
látka reakce
nitro- (alif. i arom.) R-NO2 + 6 H R-NH2 + 2 H2O
nitroso- R-NO + 4 H R-NH2 + H2O
provedení:
působení nadbytku činidla, pak retitrace Fe(3+) na thiokyanatan (viz výše feroxtest Fe[Fe(SCN)6]
zčervená)
alternativy:
redukcí u aromatických nitrosloučenin: vzniká kvantitativně H2O : titrace dle Karl Fischera
hydrogenací s katalyzátorem Pd se měří nezreagovaný vodík
redukcí s NaBH4, nadbytek činidla uvolní přídavkem HCl vodík
chromatograficky - GC
II.
alkalimetricky
vodík u primárních a sek. nitrolátek je kyselý (titrace v bazických rozpuštědlech butylamin, formamid)
N
O
OH
N
O
O
H
Klasická organická analýza 020308 /JP 14
STANOVENÍ THIOSLOUČENIN
I.
Argentometricky
R-SH + AgNO3 R-SAg + HNO3
v amoniakálním ethanolu na dithizonát (červený komplex) nebo potenciometricky
nadbytek činidla, retitrovat NH4(SCN) na Fe(3+)
II. Acidobazicky
v nevodné bazickém prostředí lze titrovat thiol jako slabou kyselinu
III. měďnatými ionty
4 R-S-H + 2 Cu2+
2 R-S-Cu + RS-SR + 4 H+
přímo (indikace přebytku Cu2+
) nebo nepřímo (alkalimetrická titrace H+)
NN
SH
N NN
N N
HS
NN N
M
Klasická organická analýza 020308 /JP 15
STANOVENÍ HALOGENOSLOUČENIN
mineralizací (spalování v kyslíku, tavení s peroxidem sodným) na halogen/halogenid:
absorpce halogenu do siřičitanu či peroxidu, jako halogenid se pak stanoví např. argentometricky
GC (halogenderiváty jsou obvykle těkavé)
Klasická organická analýza 020308 /JP 16
STANOVENÍ POLYFUNKČNÍCH SLOUČENIN
Velké množství látek přírodních i průmyslově vyráběných obsahuje více než jednu funkční skupinu.
Pokud se tyto skupiny příliš neovlivňují, lze použít výše uvedené postupy.
Pokud vzniká kvalitativně nové uskupení (podobně jako karbonyl + hydroxyl = karboxyl), pak
používáme speciální postupy: např. pro stanovení sacharidů a α-aminokyselin.
Stanovení sacharidů
Hydroxylová skupina brání stanovení karbonylu běžnými metodami (hydroxylaminem, hydrazinem,
hydrogensiřičitanem).
Metody oxidační: s kyselinou jodistou
Nadbytek kyseliny se stanoví
O
OH
OH
aldózy
ketózy
O OHOH
R
R
O OHOH
IO4
-
IO4
+
2
+
OH
HO
O
OH
O
2
+ RCHO
+ RCHO
IO3
-
+
+ 2 IO3
O
OHOH
OHOH OH OH
fruktóza
glukóza
OOHOH
OH OHOH
IO3
+
5+ HCHO5
OH
O
IO4
+
5
+ 4 IO4
- OH
O
3 + HCHO + 4 IO3
-OH
HO
O
+
Aldosy Ketosy
C
OH
CH(OH)n
CH2OH
CH2OH
C O
CH(OH)n
CH2OH
Klasická organická analýza 020308 /JP 17
Metody redukční:
redukce hydridem boritosodným na cukerné alkoholy. Nezreagovaný nadbytek činidla se stanoví po
přídavku kyseliny uvolněným vodíkem.
Metody spektrofotometrické:
reakcí s fenolickými sloučeninami (s fenolem, fluoroglucinem)
nebo nitrosloučeninami (s kyselinou pikrovou)
Klasická organická analýza 020308 /JP 18
7/ PŘÍPRAVA DERIVÁTŮ
min. 2 různé deriváty (nespecificita t.t.)
cíl = volba derivátu, způsob charakterizace + povaha a množství vzorku
příprava (jednoduchost, jednoznačnost, výtěžek), čištění
vlastnosti : ostrý bod tání v rozmezí 80-250 °C (odlišný od původní látky)
stanovení vnesené skupiny
chromatografická identifikace
Klasická organická analýza 020308 /JP 19
8/ KONFRONTACE S LITERATUROU
Večeřa M., Gasparič J., Churáček J., Borecký J., Chemické tabulky organických sloučenin, SNTL
Praha 1975
Grassel J. G. (Editor): Atlas of Spectral Data and Physical Constants for Organic Compounds, J.
Wiley, London 1964
Beilstein's Handbuch der Organischen Chemie
Klasická organická analýza 020308 /JP 20
9/ URČENÍ KONSTITUCE
pokud se jedná o neznámý strukturní vzorec:
spektra (IČ, H-NMR, C-NMR, krystal: rentgenograficky)
degradační metody
skelet, umístění funkčních skupin
Klasická organická analýza 020308 /JP 21
EXTRAKCE KAPALINA-KAPALINA
KAPALINOVÁ EXTRAKCE (v praxi patří k technikám přípravy vzorku). Při promíchání
(protřepání) dvou spolu se nemísících kapalin látka původně rozpuštěná v jedné z fází přejde částečně
i do druhé (v optimálním případě přejde pouze tato látka, matrice zůstane v původní fázi). V
rovnovážném stavu platí
Kd = [X]o/[X]w
Kd je rozdělovací (=distribuční) konstanta, [X] jsou aktivity (často koncentrace) určité látky a indexy
označují fázi méně (o) a více polární (w), tou polárnější je obvykle voda.
Jaké extrakční činidlo použít?
Již alchymisté věděli, že "podobné se rozpouští v podobném". Nepolární (málo polární) sloučeniny
rozpustíme v málo polárních organických rozpouštědlech. Polární a iontové sloučeniny se rozpouštějí
ve vodě a také v polárních organických rozpouštědlech (např. glycerol, dimethylformamid ...).
Molekuly karboxylových kyselin vytřepeme z organického rozpouštědla do alkalické vodné fáze, pro
extrakci molekul organických aminů z organického rozpouštědla použijeme naopak kyselý vodný
roztok; v obou těchto případech vzniknou ionty, kterým lépe vyhovuje rozpouštědlo voda.
Polárnost rozpouštědla jako prostředí pro extrakce charakterizuje snadno změřitelná (elektrická)
veličina permitivita ε. Příklad rozpouštědel nemísitelných s vodou (permitivita 78): nitrobenzen (35),
amylalkohol, ethylacetát (6), methyl-isobutylketon (13), chloroform (5), benzen (2,2) a hexan (1,9).
Příklad rozpouštědel mísitelných s vodou: methanol (32), 1-propanol (20), aceton (21), pyridin (12) a
také nepatrně polární dioxan (2,2). Polární rozpouštědla podporují ionizaci molekul, dipóly
rozpouštědla vstupují mezi opačně nabité ionty, zamezují jejích přiblížení a tím snižují vzájemnou
přitažlivost.
poznámky k praktickému provedení:
1/ Přechod z jedné fáze do druhé probíhá na fázovém rozhraní. Pro
rychlé ustavení extrakční rovnováhy je třeba, aby toto fázové rozhraní
mělo co největší plochu a aby z každého místa v roztoku bylo k tomuto
rozhraní blízko. Tyto podmínky nejsnadněji splníme při protřepání směsi
obou fází v uzavřené nádobce.
2/ Protřepáváme sice 2 rozpouštědla vzájemně nemísitelná, ale vždy jsou
jedno v druhém poněkud rozpustná. To znamená, že fáze po protřepání
mohou mít jiné objemy než před protřepáním. Objemových rozdílů před a
po extrakci se vystříháme, pokud používáme rozpouštědla předem
nasycená protřepáním s druhou fází.
třepačka pro extrakci kapalina-kapalina
Klasická organická analýza 020308 /JP 22
CHROMATOGRAFIE
V chromatografii je vzorek (nebo extrakt vzorku) převeden (rozpuštěn) do mobilní fáze, což je
plyn (u kapalinové chromatografie=LC kapalina). MOBILNÍ FÁZE (MF) je pak tlačena (obvykle
přetlakem) skrze nepohyblivou a nemísitelnou STACIONÁRNÍ FÁZI (SF). Obě fáze jsou vybrány
tak, že složky vzorku (=analyty) mají různou afinitu k SF. Složka, která má k SF větší afinitu, stráví
v SF delší dobu a potřebuje tak více času k průchodu kolonou než složka, která není v SF příliš
zadržována a zdržuje se převážně v MF. Důsledkem této rozdílné rychlosti průchodu kolonou je
SEPARACE (= oddělení) těchto složek po průchodu kolonou.
Techniky jako GC (a HPLC) používají "kolony": úzké trubice plněné stacionární fází, přes
kterou je tlačena mobilní fáze. Vzorek je kolonou nuceně transportován postupným přitékáním MF.
Tento proces se nazývá ELUCE. Průměrná rychlost, kterou sa vzorek pohybuje kolonou, je určena
dobou, kterou vzorek stráví v SF a MF. Nutno podotknout, že chromatografie nepatří mezi analytické
separační metody absolutní, tzn. základní charakteristika kvality analytu = retenční čas (objem) není
jednoznačnou identifikací; vždy jej musíme srovnávat se standardem hledané látky.
schéma plynové chromatografie (GC)
Klasická organická analýza 020308 /JP 23
P
Dávkovací smyčka
pumpa
detektor
zapisovač
odpad
kolona
KAPALINOVÁ CHROMATOGRAFIE (LC)
Rozlišujeme kapalinovou chromatografii rozdělovací (LLC), kde stacionární fází je vrstvička kapaliny
zachycena na tuhém nosiči, čili separační proces je vlastně mnohonásobná kapalinová extrakce a
reextrakce řízevý rozdělovací konstantou K(D). V adsorpční kapalinové chromatografii je analyt
adsorbován na stacionární fázi, čili proces je řízen adsorpční izotermou.
schéma kapalinové adsorpční chromatografie
schéma HPLC.
Dnes se prakticky výlučně používá kolonové chromatografie za vysokého tlaku (HPLC)
Klasická organická analýza 020308 /JP 24
VYHODNOCENÍ CHROMATOGRAMU
Pro kvalitativní (separační) účely nás zajímá, zda se složky vzorku oddělily. Pokud chceme toto
oddělení popsat kvantitativně, musíme zavést některé veličiny popisu chromatogramu: doba mezi
nástřikem analytu a okamžikem, kdy analyt dosáhne detektor (umístěný za kolonou), se nazývá
retenční (eluční) čas tR. Pokud dojde k rozdělení analytů (o to se většinou snažíme), každý analyt ve
vzorku (směsi) bude mít různý retenční čas. Čas, kdy od okamžiku nástřiku dojde k detektoru MF
(tedy nezadržovaná složka), se nazývá mrtvý čas tM. Protože složky procházejí kolonou a přicházejí
do detektoru jako zóny s největší koncentrací uprostřed, záznamem detektoru je nejčastěji
chromatografický PÍK. Maximum píku (signálu) souvisí s maximem koncentrace zóny a v maximu
píku obvykle odečítáme retenční čas. tR a tM se tedy získají z grafického záznamu signálu detektoru
na čase = z chromatogramu (viz obrázek).
Klasická organická analýza 020308 /JP 25
(TLC) TENKOVRSTVÁ CHROMATOGRAFIE
TLC je jednoduchá, rychlá a často používaná
chromatografická metoda, často sloužící k rychlé
kontrole čistoty separovaného analytu, patří mezi
techniky kapalinové chromatografie (LC).
Tenkovrstvou chromatografii lze realizovat
podobně jako chromatografii v otevřené koloně,
ikdyž na tenké vrstvě je podstatně méně
stacionární fáze, a tudíž analýza na tenké vrstvě
může být velmi rychlá v porovnání s kolonou.
Vyvíjení probíhá obvykle v uzavřené komoře (atmosféra nasycená parami mobilní fáze), kde
chromatografická deska stojí smočena ve vrstvě mobilní fáze, která vzlíná vzhůru. Tak pozorujeme
čelo MF – vyvíjení ukončíme dříve, než čelo dosáhne konce desky. Charakteristikou skvrny je poměr
di/dm. Vzorky rozpuštěné v těkavém rozpouštědle se nanáší na start. Nanášíme 0,1% až 5% roztoky v
množství 200 nl až 20 µl do skvrn o průměru 2 až 6 mm.
Všechny nanesené látky se musí objevit mezi startem a čelem
rozpouštědla. Stacionární fáze jsou naneseny na skleněných
deskách nebo jednodušeji na hliníkových fóliích (ty se dají
stříhat). Tenké vrstvy mohou obsahovat fluorescenční indikátor
UV254 k usnadnění detekce analyzovaných látek (nepřímá
detekce). Používají se prakticky všechny stacionární fáze jako
pro kolonovou chromatografii se zrnitostí 5 až 40 µm: oxid
hlinitý, silikagel, celulóza, iontoměniče, polyamid a silikagel s C18,
-NH2 nebo -CN skupinami.
Mobilní fáze: cyclohexan, toluen, chloroform, dichlormetan,
aceton, ethanol, methanol, voda, amoniak, kyselina octová a
jejich směsi.
Klasická organická analýza 020308 /JP 26
OPTICKÁ ROTAČNÍ DISPERZE (ORD)
měříme závislost úhlu otočení lineárně polarizované světla na vlnové délce
UV-spectrum
Klasická organická analýza 020308 /JP 27
CIRKULÁRNÍ DICHROISMUS (CD)
Oblast použití ORD a CD: určování struktury bílkovin (oligomerů, polymerů)
Cirkulární dichroismus: anisotropie absorpce cirkulárně polarizovaného světla.
Levotočivá a pravotočivá složka polarizovaného světla jsou různě absorbovány
prostředím (analytem) – na obrázku by měly vektory L a R různou délku.
Klasická organická analýza 020308 /JP 28
NUKLEÁRNÍ MAGNETICKÁ REZONANCE (NMR) viz další přednáška
HMOTNOSTNÍ SPEKTROSKOPIE (MS) viz další přednáška o interpretaci spekter