Ročník 1998 SBÍRKA ZÁKONŮ ČESKÉ REPUBLIKY Částka 1 Rozeslána dne 15. ledna 1998 Cena Kč 2040,- OBS AH: 1. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997) Strana 2 Sbírka zákonů č. 1 / 1998 Částka 1 VYHLÁŠKA Ministerstva zdravotnictví ze dne 9. prosince 1997, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997) Ministerstvo zdravotnictví stanoví po projednání s Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem průmyslu a obchodu podle § 75 odst. 4 zákona č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů: Zrušovací ustanovení Zrušuje se vyhláška Ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 10/1987 Sb., o závaznosti Československého lékopisu - čtvrtého vydání v České socialistické republice, ve znění vyhlášky č. 62/1990 Sb. a vyhlášky č. 376/1991 Sb. Český lékopis 1997 se vydává v příloze této vyhlášky. Používá se při přípravě, výrobě a kontrole léčiv. 1998. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. února Ministr: PhDr. Stráský v. r. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3 Příloha k vyhlášce č. 1/1998 Sb. ČESKÝ LÉKOPIS 1997 1 Všeobecná část Úvodní ustanovení 3 1.1 Úvodní ustanovení Český lékopis (dále jen "lékopis") obsahuje zejména ustanovení Evropského lékopisu (dále jen Ph. Eur.), při jehož překladu byla dohodnuta česká terminologická konvence pro řadu odborných názvů, které neměly odpovídající české výrazy (imunologie a technologie léčiv). V případech, kdy zavedení české terminologie nemělo řešení, byly přijaty anglické názvy v českém přepisu. Základní pojmy používané v lékopisu jsou převzaty ze zákona č. 79/1997 Sb. o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů. V lékopisu jsou předmětem jednotlivých článků léčivé látky, pomocné látky, léčivé přípravky, zdravotnický materiál a obaly. Pod pojmem Výrobek nebo produkt, který se používá v lékopisu, se rozumí předmět lékopisných článků obecně. Oprávněnou autoritou se v oblasti humánních léčiv rozumí zejména Státní ústav pro kontrolu léčiv a Ministerstvo zdravotnictví ČR, v oblasti veterinárních biopreparatů a léčiv Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparatů a léčiv a Ministerstvo zemědělství ČR, v oblasti zabezpečující krizové situace (nouzový stav, stav ohrožení státu a válečný stav) Ministerstvo obrany ČR. Strana 4 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 4 Všeobecná část 1. Obecné zásady Obecná ustanovení Český lékopis vychází z překladu Evropského lékopisu, 3. vydání, a některé texty již z jeho Doplňku 1998. Pouze některé stati a články byly doplněny tak, aby se jejich text přizpůsobil českým podmínkám. Doplněné texty představující "česká specifika" nejsou v rozporu s ustanoveními Evropského lékopisu. Obecné zásady se týkají všech statí a článků Českého lékopisu 1997. Slovo "lékopis" bez bližšího určení znamená Český lékopis. Použití odkazu na název lékopisné obecné stati nebo článku znamená, že metoda, léčivá látka, pomocná látka, léčivý přípravek, zdravotnický materiál nebo obaly vyhovují požadavkům příslušné stati nebo článku. Takové odkazy na články a stati se v lékopisných textech uvádějí kurzívou. U obecných statí se odkazy uvádějí většinou zjednodušeně jejich číslem, které je uvedeno v závorce rovněž kurzívou. Léčivý přípravek vyhovuje požadavkům lékopisu po celou dobu své použitelnosti. Předmět jakéhokoliv jiného článku vyhovuje po celou dobu jeho používání. Dobu použitelnosti a datum, od něhož se tato doba počítá, schvaluje oprávněná autorita na základě výsledků stabilitních studií. Ustanovení článků jsou závazná, pokud není v Obecných zásadách nebo článcích uvedeno jinak. Obecné stati se stávají závaznými, pokud se na ně odkazuje v článku a pokud není takový odkaz učiněn způsobem, který vyjadřuje, že příslušný text, na nějž se odkazuje, není závazný, ale je spíše citován pro informaci nebo poučení. Léčivé látky, pomocné látky, léčivé přípravky, zdravotnický materiál a obaly popsané v článcích jsou určeny pro humánní a veterinární použití (není-li přesně vymezen jeden z těchto účelů), a pokud nevyhovují některým požadavkům uvedeným v článku, nejsou lékopisné kvality. To však neznamená, že provedení všech zkoušek popsaných v nějakém článkuje pro výrobce nezbytnou podmínkou při určení, zda látka před uvolněním do použití vyhovuje lékopisu. Výrobce může získat jistotu, zda nějaký výrobek je lékopisné jakosti, na základě údajů získaných např. z validačních studií výrobního procesu a z průběžných provozních kontrol. Potřeba vyhovět požadavkům lékopisu nevylučuje tedy možnost uchýlit se k parametrickému propouštění výrobků v určitých situacích, které jsou oprávněnou autoritou považovány za vhodné. Zkoušky na čistotu a stanovení obsahu nebo účinnosti popsané v lékopisu jsou oficiální metody, na nichž jsou založeny lékopisné normy. Se souhlasem oprávněné autority se pro kontrolní účely mohou použít alternativní analytické metody za předpokladu, že bude dosaženo shody s oficiálními metodami. V případě pochybností nebo sporu jsou rozhodující pouze oficiálni metody analýzy. Určité látky, které jsou předmětem lékopisného článku, mohou existovat v různé jakosti vhodné pro různé účely. Pokud není v článku uvedeno jinak, požadavky platí pro všechny jakosti této látky. V některých článcích, zejména těch, které se týkají pomocných látek, může být pro informaci a poučení připojen seznam kritických vlastností důležitých pro jejich použití. Zkušební metody pro stanovení jedné nebo více těchto kritických vlastností mohou být uvedeny též pro informaci. Obecné články na lékové formy se vztahují na všechny přípravky definovaného druhu a nemusí být pro daný léčivý přípravek vyčerpávající. Pro daný léčivý přípravek může oprávněná autorita stanovit dodatečné požadavky k požadavkům uvedeným v obecném článku dané lékové formy. Konvenční termíny. Výraz "oprávněná autorita" značí obecně národní, nadnárodní nebo mezinárodní orgán nebo organizaci, které mají oprávnění rozhodovat příslušné problémy. Může to být např. národní lékopisná autorita, autorita udělující licence nebo oficiální kontrolní laboratoř. V České republice, viz Úvodní ustanovení (1.1). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 5 ________________________________________________________________________________Obecné zásady 5 Výraz "pokud není stanoveno jinak" v Českém lékopise znamená, že požadavky ustanovení platí, pokud oprávněná autorita neschválí změnu nebo výjimku pro určitý zdůvodněný případ. Ustanovení obsahující výraz "by měl" jsou informativní nebo doporučující. V některých článcích nebo jiných textech jsou používány termíny "vhodný" nebo "odpovídající " k použití zkoumadla, mikroorganismu, zkušební metody apod.; nejsou-li kritéria vhodnosti popsána v článku, stanoví nebo odsouhlasí tato kritéria oprávněná autorita. Další ustanovení týkající se obecných statí a článků Množství Ve zkouškách na čistotu s číselnými limity a ve stanoveních obsahu se ke zkoušení předepisuj e množství, jímž se rozumí množství přibližné. Množství skutečně použité, které se může lišit nejvýše o 10 % od předepsaného množství, se přesně naváží nebo odměří a výsledek se počítá z tohoto přesného množství. Ve zkouškách na čistotu, kde limit není udán číselně, ale obvykle závisí na porovnání a chování porovnávací látky za stejných podmínek, se použije ke zkoušce předepsán é množství. Také zkoumadla se používají v předepsaných množstvích. Množství se naváží nebo odměří s přesností přiměřenou udanému stupni přesnosti. Pro vážení odpovídá přesnost ±5 jednotek za poslední udanou číslicí (např. 0,25 g představuje množství 0,24 5 až 0,255 g). Pro měření objemu je důležité, zda číslice za desetinnou čárkou je nula, nebo číslo konci nulou (např. 10,0 ml nebo 0,50 ml). V těchto případech se má objem měřit pipetou, odměrnou baňkou nebo byretou podle vhodnosti. Jinak se může použít odměrný válec nebo dělená pipeta. Objemy udané v mikrolitrech se měří mikropipetou nebo injekční mikrostříkackou. V určitých případech přesnost, s níž jsou množství udávána, neodpovídá poctu platných číslic vyjádřených v udaných číselných požadavcích. Vážení a měření by potom měla být prováděna s dostatecno u přesností v souladu s analytickými zvyklostmi. Přístroje a postupy Odměrné skleněné nádoby odpovídají požadavkům třídy A odpovídající mezinárodní normy vydané Mezinárodní organizací pro normalizaci (International Organizsation for Standardization). Pokud není předepsáno jinak, analytické postupy se provádějí při teplotě 15 °C až 25 °C (pokojová teplota). Porovnávací zkoušky, pokud není předepsáno jinak, se provádějí za použití stejných zkumavek z bezbarvého neutrálního průhledného skla s plochou základnou a s vnitřním průměrem 16 mm. Stejné objemy porovnávaných kapalin se pozorují shora ve směru podélné osy zkumavky proti bílému pozadí nebo, pokud je to nutné, proti černému pozadí. Zkoušení se provádí v rozptýleném světle. Jakékoliv rozpouštědlo použité ve zkoušce na čistotu nebo při s tanovení obsahu, při kterém se má použít indikátor, se nejdnve neutralizuje na tento indikátor, pokud není předepsána slep á zkouška. Vodní lázeň Údaj "vodní lázeň" znamená lázeň vroucí vody, pokud není uvedena jiná teplota vody. Jin é metody zahřívání se mohou použít za předpokladu, že bude dodržena předepsaná teplota zahřívání. Sušení nebo žíhání do konstantní hmotnosti Údaje "vysušený do konstantní hmotnosti" a "vyžíhaný do konstantní hmotnosti" znamenají, že dvě následující vážení se neliší o více než 0,5 mg; druhé vážení následuje po další době sušení nebo žíhání přiměřené povaze a množství zbytku. Strana 6 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 6 Všeobecná část________________________________________________________________________________ Pokud je předepsáno sušení za použití jednoho z výrazů "v exsikátoru" nebo "ve vakuu", provádí se za podmínek popsaných ve stati Ztráta sušením (2.2.32). Zkoumadla Správné provádění analytických postupů popsaných v lékopisu a spolehlivost výsledků závis í částečně na jakosti použitých zkoumadel. Zkoumadla jsou popsána v obecné stati Zkoumadla ( 4). Předpokládá se použití zkoumadel analytického stupně jakosti. Pro některá zkoumadla jsou zařazeny zkoušky na ověření jejich vhodnosti. Rozpouštědla Pokud se neuvádí název rozpouštědla, znamená výraz "roztok" vodný roztok. Kde je použití vody předepsáno nebo zahrnuto v analytických postupech popsaných v lékopisu nebo pro pnprav u zkoumadel, použije se voda vyhovující požadavkům článku Aquapurificata. Výraz "voda destilovaná" označuje čištěnou vodu připravenou destilací. Termín "ethanol" bez bližšího určení označuje ethanol 99,0%. Výraz "alcohol" bez bližšího určení použitý v Ph. Eur. odpovídá v ČL 97 termínu líh 96% [= 96,0 % (V/V) ethanolu (C ß ß)]. Jiná ředění ethanolu jsou označena údajem "líh" s vyznačením objemového procenta ethanolu. Vyjadřování koncentrací Při vyjadřování koncentrací se výraz "procento" (%) používá podle okolností v jednom ze dvou významů: - procenta m/m (procenta hmotnostní, hmotnost v hmotnosti) udávají počet gramů látky ve 100 g konečného výrobku. V CL 97 se označení m/m obvykle nepoužívá. Pokud není uvedeno, o jaká procenta se jedná, rozumí se procenta hmotnostní. - procenta V/V (procenta objemová, objem v objemu) udávají počet mililitrů látky ve 100 ml konečného výrobku. Výraz ppm (parts per million) použitý v Ph. Eur. odpovídá hmotnosti v hmotnosti, pokud n ení uvedeno jinak. V lékopisu je tento výraz nahrazen podle potřeby údaji //g/g nebo Mg/ml, pokud není uvedeno jinak. Procenta hmotnostně objemová a procenta objemově hmotnostní nejsou v Ph. Eur. ani v CL povolena. Potřebné koncetrace se vyjadřují za použití příslušných jednotek, obvykle jako g/l nebo ml/kg. Teplota Kde analytický postup uvádí teplotu bez číselných hodnot, mají obecně používané výrazy následující význam: v mrazicím boxu pod -15 °C v chladničce 2 °C až 8 °C za chladu nebo v chladnu 8 °Cažl5 °C při pokojové teplotě 15 °C až 25 °C Obecné stati Materiály používané pro obaly jsou popsány ve stati Obaly a obalový materiál (3). Obecné názvy používané pro materiály, obzvláště plasty, pokrývají skupinu výrobků lišící se nejen ve vlastnostech základní složky, ale také v použitých přísadách. Zkušební metody a limity pro materiál y závisí na jejich složení a jsou závazné pouze pro materiály, jejichž složení je definováno v úvodu ke specifikacím. Použití materiálů s jiným složením a zkušební metody a limity pro ně požadován é jsou předmětem souhlasu oprávněné autority. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 7 ________________________________________________________________________________Obecné zásady 1 Specifikace pro obaly ve stati Obaly a obalový materiál (3) byly vypracovány k obecnému použití pro obaly stanovené kategorie, ale vzhledem k velké rozmanitosti dostupných obalů a mož -nému novému vývoji uveřejnění specifikace nevylučuje ve zdůvodněných pnpadech použití obalů, které odpovídají specifikacím schváleným oprávněnou autoritou. V lékopisných článcích se může odkazovat na specifikace obalů uvedené v této části. Obecn é články pro lékové formy mohou v části Výroba vyžadovat použití určitých druhů obalů; někter é jiné články mohou v části Uchovávání uvést druh obalu, který je doporučen pro dané použití. Lékopisné články Lékopisné články (dále články) se clení na části: záhlaví článků, výroba, vlastnosti, zkoušky totožnosti, zkoušky na čistotu, stanovení obsahu (účinnosti), uchovávání, označování a nečistoty. Podle svého charakteru článek nemusí nutně obsahovat všechny části. Záhlaví článku Obsahuje názvy, včetně příslušného označení, zda se jedná o omamnou nebo psychotropní látku, venenum nebo separandum, zda jde o článek přeložený z Ph. Eur. nebo o české specifikum. Dále obsahuje vše, co látku jednoznačně charakterizuje, tj. sumární vzorec, podle potřeby strukturní vzorec, relativní molekulovou (atomovou) hmotnost, číslo CAS a definici látky s rozmezím jejího obsahu. Vzorce, relativní molekulová (atomová) hmotnost a číslo CAS, viz dále, nejsou součástí analytického hodnocení článku. Názvy. Články ČL jsou uvedeny mezinárodními názvy schválenými nebo doporučenými S věto -vou zdravotnickou organizací, pod kterými jsou názvy české. Podle potřeby jsou uvedena též synonyma (obvykle název ČSL 4 nebo Ph. Eur, pokud je rozdílný). Vzorce. Jsou uvedeny sumární vzorce a dle potřeby též strukturní vzorce, které se formou liší od vzorců Ph. Eur. tak, aby vyhovovaly národním zvyklostem. Relativní atomové a molekulové hmotnosti. Relativní molekulová hmotnost (M) látky, popř. relativní atomová hmotnost (A) látky se uvádí tam, kde je to vhodné. Mr jsou vypočítány z tabulky relativních atomových hmotností a zaokrouhleny na dvě desetinná místa. Číslo CAS (Chemical Abstracts Service). V ČL jsou tato čísla uvedena i pro léčivé a pomocné látky (Ph. Eur. čísla CAS uvádí pouze u zkoumadel). Definici v ČL tvoří odstavec definující léčivo, pomocnou látku, prostředek nebo obal. U chemie -kých látek patří do definice český chemický název vytvořený podle zásad IUP AC (Internationa 1 Union of Pure and Applied Chemistry) a zásad českého názvosloví anorganické a organické che-mie1^ bez ohledu na Pravidla českého pravopisu. Rozmezí obsahu. Kde je předepsáno rozmezí obsahuje to rozmezí stanovené v návaznosti na metodu stanovení obsahu (účinnosti) zkoušené látky. Rostlinné drogy. V článcích na rostlinné drogy se v záhlaví článku uvádí, je-li předmětem článku např. celá droga nebo práškovaná droga. Pokud se článek týká celé i práškované drogy, záhlaví článku to jasně udává. Bláha, K., Ferles, M., Staněk, J. a kol.: Nomenklatura organické chemie. 3., rozšířené a upravené vydání. Praha, Academia 1985. Klikorka, J., Hanzlík, J.: Názvosloví anorganické chemie. Praha, Academia 1987. Strana 8 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 8 Všeobecná část Výroba Ustanovení odstavce Výroba upozorňují na určité aspekty výrobního postupu. Tvoří rámcov é pokyny pro výrobce. Mohou se týkat např. zdroje materiálů, vlastního výrobního postupu a jeho validace a kontroly, průběžných provozních kontrol nebo zkoušení, které má být prováděno výrobcem u konečného výrobku, buď u vybraných šarží, nebo u každé šarže před propuštěním. Tato ustanovení nelze vždy ověřit na vzorku konečného výrobku nezávislým analytikem. Oprávněn á autorita může ověřit dodržování těchto pokynů např. prozkoumáním údajů získaných od výrobce, inspekcí nebo zkoušením vhodných vzorků. Nepřítomnost části Výroba neznamená, že nemá být věnována pozornost tomu, co bylo uveden o výše. Výrobek popsaný v článku se vyrábí ve shodě se zásadami správné výrobní praxe a v souladu s příslušnými mezinárodními dohodami a nadnárodními a národními předpisy, kterými se řídí přípravky pro humánní a veterinární použití. Tam, kde článek pro vakcínu v části Výroba definuje vlastnosti vakcinacního kmene, jakékoliv zkušební metody uváděné pro potvrzení těchto vlastností jsou určeny k informaci jako příklady vhodných metod. Vlastnosti Ustanovení v části Vlastnosti jsou informativní a nejsou lékopisnými požadavky. Rozpustnost. V ustanoveních týkajících se rozpustnosti v části Vlastnosti mají použité výrazy vztažené na teplotu 15 ° C až 25 °C následující význam: Tab. 1.2-1 Popisný výraz Přibližný objem rozpouštědla v mililitrech na gram rozpuštěné látky velmi snadno rozpustný méně než 1 snadno rozpustný 1 až 10 dobře rozpustný 10 až 30 mírně rozpustný 30 až 100 těžce rozpustný 100 až 1000 velmi těžce rozpustný 1000 až 10 000 prakticky nerozpustný více než 10 000 Termín "částečně rozpustný" se používá k popisu směsi, kde se rozpustí jen některé ze složek. Termín "mísitelný" se používá k popisu kapaliny, která je mísitelná v každém poměru s uvedeným rozpouštědlem. Zkoušky totožnosti Zkoušky uvedené v části Zkoušky totožnosti jsou určeny k tomu, aby s přijatelným stupněm j is -toty potvrdily, že výrobek odpovídá označení na obalu. Některé články mají další členění označené "Základní sestava zkoušek" a "Alternativní sestava zkoušek". Zkouška nebo zkoušky tvořící "Alternativní sestavu zkoušek" mohou být použity namíst o "Základní sestavy zkoušek" za předpokladu, že se může prokázat, že látku nebo přípravek lze zcel a vysledovat k ověřené šarži, která byla kompletně přezkoušena dle lékopisného článku a vyhovuje všem jeho požadavkům. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 9 ________________________________________________________________________________Obecné zásady 9 Zkoušky na čistotu a stanovení obsahu nebo účinnosti Rozsah. Požadavky nejsou koncipovány tak, aby braly v úvahu všechny možné nečistoty. Není možné např. předpokládat, že lze tolerovat nějakou nečistotu, která není zjistitelná pomocí předepsaných zkoušek, jestliže zkušenost a správná farmaceutická praxe požadují, aby byla nepřítomna. Viz též dále uvedenou část označenou Nečistoty. Výpočty Jestliže se vyžaduje, aby výsledek zkoušky byl počítán na vysušenou nebo bezvodo u látku nebo na jiný požadavek, provede se stanovení ztráty sušením, obsahu vody nebo jiné vlastnos -ti metodou předepsanou v příslušné zkoušce článku. Rozmezí. Předepsaná rozmezí jsou založena na údajích získaných v běžné analytické praxi; počítají s běžnými analytickými chybami, s přijatelnými změnami ve výrobě a ve složení a se znehod -nocením v rozsahu považovaném za přijatelný. Nelze tolerovat změny předepsaného rozmezí, aby se zjistilo, zda zkoušený výrobek vyhovuje požadavkům příslušného článku. Při zjišťování shody s číselným údajem se vypočítaný výsledek zkoušky na čistotu nebo stanovení nejdříve zaokrouhlí na počet udaných číslic, pokud není předepsáno jinak. Poslední číslice se zvyšuje o jednu, když je zaokrouhlená část rovna nebo vyšší než polovina jednotky, zatímco se nemění, když je zaokrouhlená část menší než polovina jednotky. Uvádění povoleného limitu nečistot. Přibližný rozsah tolerované nečistoty nebo součtu nečistot může být uváděn v závorce pouze pro informaci. Není-li předepsáno použití referenční látky pr o označenou nečistotu, může být její obsah vyjádřen jako jmenovitá koncentrace látky použité pro přípravu porovnávacího roztoku předepsaného v článku, není-li uvedeno jinak. Kladné či záporné posouzení obsahu nečistot se určí podle shody nebo neshody s udanou zkouškou. Rostlinné drogy. Pro rostlinné drogy se síranový popel, celkový popel, ve vodě rozpustná látka, v lihu 96% rozpustná látka, obsah vody, obsah silice a obsah účinné látky počítají s odkazem na látku, která nebyla zvlášť vysušena, pokud není v článku předepsáno jinak. Ekvivalenty. V případě uvedení ekvivalentu látky se pro lékopisné účely použijí uvedená čísla, pokud mají platit požadavky určitého článku. Biologické zkoušky. Při použití zvířat ke stanovení účinnosti a k jiným biologickým zkouškám je nutno dodržovat zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. Uchovávání Informace a doporučení uvedená v části Uchovávání nejsou zcela závazná. Oprávněná autorita může předepsat zvláštní podmínky uchovávání, které se mají dodržovat. Český lékopis předepisuj e navíc proti Ph. Eur zvláštní podmínky uchovávání pro následující skupiny léčiv: omamné látky, psychotropní látky, venena a separanda, viz tabulky I až III. V uvedeném pořadí platí nadřazenos t jejich uchovávání. Tato nadřazenost byla použita i při sestavení uvedených tabulek. Pokud je látka separandem i omamnou látkou, je uvedena pouze v tabulce I. Výrobky popsané v lékopisu se uchovávají tak, aby se zabránilo jejich znečištění a pokud možno i jejich znehodnocení. Kde jsou doporučeny speciální podmínky uchovávání, včetně druhu obalu, viz také 3.2, a teploty uchovávání, jsou uvedeny v článku. V článcích v části označené Uchovávání se používají následující výrazy s uvedeným významem. Chráněn před vlhkem znamená, že výrobek je uchováván ve vzduchotěsném obalu. Ve vlhké atmos -féře je třeba obal otvírat opatrně. Nízkého obsahu vlhkosti se může docílit, je-li to nutné, použitím vysoušedla v obalu za podmínky, že nedojde k přímému dotyku vysoušedla s výrobkem. Chráněn před světlem znamená, že výrobek citlivý na světlo se uchovává buď v obalu z materiálu, který dostatečně absorbuje aktinické světlo a tím chrání obsah před změnou jím způsobenou, nebo v obalu vloženém do vnějšího obalu, který rovněž poskytuje takovou ochranu, nebo se uchovává na takovém místě, které je před světlem zcela chráněno. Strana 10 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 10 Všeobecná část Označování Označování je obvykle předmětem nadnárodních a národních předpisů a mezinárodních dohod. Ustanovení uvedená v části Označování nejsou úplná a navíc jsou pro lékopisné účely závazná pouze ta ustanovení, která jsou nutná k důkazu souhlasu nebo nesouhlasu s článkem. Jakákoliv další ustanovení týkající se označování jsou zařazena v lékopisu jako doporučení. Lékopisná ustanovení týkající se označování se mohou uvést na vnitřním nebo vnějším obalu nebo v příbalové informaci, podle rozhodnutí oprávněné autority. Varování Materiály popsané v článcích a zkoumadla určená pro použití v lékopisu mohou být škodliv é zdraví, pokud se nedodržují odpovídající bezpečnostní opatření. Zásady správné praxe v kontrolní laboratoři a ustanovení souvisejících předpisuje třeba neustále zachovávat. Na látky obzvláště nebezpečné je upozorňováno v určitých článcích pomocí varovných oznámení; nepřítomnost tako -vých oznámení neznamená, že nebezpečí neexistuje. Nečistoty Seznam všech známých a možných nečistot, které mají být kontrolovány zkouškami v určitém článku, může být uveden pro informaci v části Nečistoty. Seznam může být rozdělen na dvě části: "kvalifikované nečistoty" a "jiné detegovatelné nečistoty". Kvalifikované nečistoty jsou takové nečistoty, které byly jako takové přijaty předem oprávněnou autoritou; mohou být též zahrnuty nečistoty považované za kvalifikované jinými způsoby (např. nečistoty vyskytující se jako přirozené metabolity). Jiné detegovatelné nečistoty jsou takové možné nečistoty, které nebyly zjištěny v žádném vzorku látky během vypracování článku nebo které se vyskytují v množstvíc h nižších než 0,1 %, ale jež jsou limitovány zkouškami na čistotu. Kritické fyzikální vlastnosti Seznam kritických fyzikálních vlastností, které nejsou předmětem oficiálních požadavků, ale jež jsou přesto důležité pro použití nějaké látky, může být připojen k článku pro informaci, viz též Obecná ustanovení uvedená výše. Referenční látky, referenční přípravky a referenční spektra Některé články předepisují použití referenční látky, referenčního přípravku nebo referenčního spektra. Tyto jsou připraveny s ohledem na jejich zamýšlené použití, jak je předepsáno v článcích, a nemusejí být vhodné za jiných okolností. Český lékopis předepisuje referenční materiály jedna k připravené Evropskou lékopisnou komisí pro články přeložené z Ph. Eur. a jednak referenční materiály připravené Lékopisnou komisí MZ ČR pro články představující česká specifika. Komise nebe -rou odpovědnost za jakékoliv chyby vznikající z jiného použití, než je u referenčních materiálů předepsáno. Referenční látky, referenční přípravky a referenční spektra pro zkoušení podle článků přeložených z Ph. Eur. lze objednat v Technickém sekretariátu Evropské lékopisné komise. Jsou to oficiální referenční materiály, které mají být použity v případě arbitráže. Seznam referenčních látek, referenčních přípravků a referenčních spekter lze získat v technickém sekretariátu. Seznam referenčních materiálů určených pro zkoušení podle článků představujících česká specifika se uveřejňuj e ve Věstníku Státního ústavu pro kontrolu léčiv v Praze a referenční materiály lze objednat v sekretariátu Lékopisné komise MZ ČR. Pro rutinní analýzy látek podle článků přeložených z Ph. Eur. se mohou použít pracovní standardy za předpokladu, že jsou navázány na referenční materiály Evropské lékopisné komise. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 11 _______________________________________________________________________________Obecné zásady 11 Každá informace nezbytná pro správné použití referenčních materiálů Ph. Eur. je uvedena v označení na obalu, v příbalové informaci nebo v katalogu. Tam, kde nejsou uvedeny podmínky sušení v příbalové informaci nebo na obalu, má se látka použít tak, jak byla dodána. Evropská lékopisná komise neposkytuje analytické certifikáty nebo další údaje, které se nevztahují k předepsanému použití výrobku. Datum použitelnosti se neuvádí; je zaručeno, že referenční materiály lze používat od data jejich obdržení po dobu nejméně 6 měsíců, jestliže jsou uchovávány tak, jak j e popsáno v příbalové informaci; o jejich použití po této době je nutné se informovat v Technickém sekretariátu Evropské lékopisné komise. Nelze ručit za stabilitu obsahu otevřených balení. Chemické referenční látky. Zkratka CRL (v Ph. Eur. CRS) označuje chemickou referenční látku vyhlášenou Evropskou lékopisnou komisí nebo referenční látku vyhlášenou Lékopisnou komisí MZ ČR. Některé chemické referenční látky se používají pro mikrobiologické stanovení antibiotik a jejich účinnost se udává v mezinárodních jednotkách m.j. (v Ph. Eur. označené U.I.) v příbalové informaci nebo na obalu a jsou definovány stejným způsobem jako biologické referenční přípravky. Biologické referenční přípravky. Většinu primárních referenčních přípravků citovaných v Ph. Eur. i v CL tvoří mezinárodní standardy a mezinárodní referenční přípravky vyhlašované Světovou zdravotnickou organizací. Protože tyto referenční materiály jsou obvykle k dispozici pouze v omezených množstvích, Evropská lékopisná komise vyhlašuje biologické referenční přípravky (uvedené zkratkou BRP), kde je to vhodné. Účinnost biologických referenčních přípravků se vyjadřuje v mezinárodních jednotkách značených m.j. (v Ph. Eur. označené U.I.). Pro některé biologické referenční přípravky, kde neexistuje mezinárodní standard nebo mezinárodní referenční přípravek, se účinnost vyjadřuje v jednotkách Evropského lékopisu Ph.Eur.j. (v Ph. Eur. označené jako Ph.Eur.TJ.). Pokud CL obsahuje článek, u něhož je třeba ke zkoušení biologický referenční přípravek, který nebyl připraven Evropskou lékopisnou komisí, zajistí přípravu takového biologického referenčního přípravku Lékopisná komise MZ ČR v návaznosti na příslušný referenční přípravek Světové zdra -votnické organizace. Referenční látky pro radiofarmaka jsou látky s definovanou čistotou, jsou vždy opatřeny příslušným osvědčením s uvedením jakosti a doby použitelnosti. Získávají se od Českého metrologie -kého institutu - Inspektorátu pro ionizující záření, Radiová 1, Praha 10. Referenční spektra. Referenční spektrum (pro infračervenou spektrofotometrii) je doprovázeno informací týkající se podmínek použitých při přípravě látky ke zkoušení a záznamu spektra. Referenční spektra potřebná ke zkoušení podle článků přeložených z Ph. Eur. lze objednat v Technickém sekretariátu Evropské lékopisné komise. Referenční spektra potřebná ke zkoušení podle článků představujících česká specifika lze objednat v sekretariátu Lékopisné komise MZ ČR. Strana 12 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 12 Všeobecná část 1.3 Značky a symboly A absorbance Alzm specifická absorbance At relativní atomová hmotnost [a] p0 specifická optická otáčivost BRP biologický referenční přípravek CRL chemická referenční látka dli relativní hustota X vlnová délka m.j. mezinárodní jednotka Mr relativní molekulová hmotnost «d° index lomu Ph.Eur.j. Ph. Eur. jednotka R zkoumadlo RF retenční faktor používaný v chromatografii vyjadřující poměr vzdálenosti středu skvrny zkoušené látky ke vzdálenosti čela mobilní fáze, měřeno od místa nanášení RS roztok zkoumadla Rst poměr vzdálenosti středu skvrny zkoušené látky od místa nanášení ke vzdálenosti středu skvrny porovnávací látky od místa nanášení používaný v chromatografii TT teplota tání TV teplota varu VR základní látka pro odměrnou analýzu VS odměrný roztok Zkratky používané v článcích na imunní séra, imunoglobuliny a vakcíny CCID50 Statisticky stanovené množství viru, u něhož lze předpokládat, že infikuje 50 % buněčných kultur, do nichž bylo přidáno. ED50 Statisticky stanovená dávka vakcíny, u níž lze v podmínkách zkoušek předpoklá- dat, že u 50 % zvířat navodí tvorbu protilátek na antigény související s vakcínou. EID50 Statisticky stanovené množství viru, u něhož lze předpokládat, že infikuje 50 % ptačích embryí, do nichž bylo inokulováno. ID50 Statisticky stanovené množství viru, u něhož lze předpokládat, že infikuje 50 % zvířat, jimž bylo inokulováno. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 13 _____________________________________________________________________________Značky a symboly 13 L+/10 dávka Nejmenší množství toxínu, které v podmínkách zkoušky smícháno s 0,1 m.j. antitoxinu a podáno specifikovaným způsobem usmrtí v daném období pokusn á zvířata. L+ dávka Nejmenší množství toxínu, které v podmínkách zkoušky smícháno s 1 m.j. antitoxinu a podáno specifikovaným způsobem usmrtí pokusná zvířata. LD50 Statisticky stanovené množství látky, u něhož po podání specifikovaným způsobem lze předpokládat, že v daném období usmrtí 50 % pokusných zvířat. Lfdávka Množství toxinu nebo toxoidu, které v nejkratším období vyvločkuje s 1 m.j. antitoxinu. Lo/10 dávka Největší množství toxinu, které v podmínkách zkoušky smícháno s 0,1 m.j. antitoxinu a podáno specifikovanýmn způsobem nezpůsobí v daném období pokusným zvířatům toxické příznaky. Lp/10 dávka Nejmenší množství toxinu, které v podmínkách zkoušky smícháno s 0,1 m.j. antitoxinu a podáno specifikovaným způsobem paralyzuje v daném období pokusná zvířata. Lr/100 dávka Nejmenší množství toxinu, které v podmínkách zkoušky smícháno s 0,01 m.j. antitoxinu a intrakutánně vstříknuto způsobí v daném období charakteristickou reakci v místě podání. MLD nejmenší smrtná dávka PD50 Statisticky stanovená dávka vakcíny, u níž lze v podmínkách zkoušek předpoklá- dat, že ochrání 50 % zvířat před celenžní dávkou toxinu nebo mikroorganismů, proti nimž je účinná. PFU jednotky vytvářející poky nebo jednotky vytvářející plaky SPF prostý specifikovaných patogenů Sbírky mikroorganismů ATCC American Type Culture Collection 12301 Parklawn Drive Rockville, MD 20852, USA CLP. Collection de Bactéries de 1'Institut Pasteur B.P.52, 25 Rue du Dr Roux 75724 Paris Cedex 15, France LP. Collection Nationale de Culture de Microorganismes (C.N.C.M.) Institut Pasteur 25 Rue du Dr Roux 75724 Paris Cedex, France NCIMB National Collection of Industrial and Marine Bacteria Ltd. 23 St Machar Drive Aberdeen AB2 1RY, Great Britain Strana 14 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 14 Všeobecná část NCPF National Collection of Pathogenic Fungi London School of Hygiene and Tropical Medicine Keppel Street London WC1E 7HT, Great Britain NCTC National Collection of Type Cultures Central Public Health Laboratory Colindale Avenue London NW9 5HT, Great Britain NCYC National Collection of Yeast Cultures AFRC Food Research Institute Colney Lane Norwich NR4 7UA, Great Britain S.S.I. Statens Serum Institut 80 Amager Boulevard, Copenhagen, Denmark CCM Česká sbírka mikroorganismů Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity Tvrdého 14, 602 00 Brno CNCTC Česká národní sbírka typových kultur mikroorganismů Státní zdravotní ústav Centrum epidemiologie a mikrobiologie Šrobárova 48, 100 42 Praha 10 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 15 Jednotky mezinárodní soustavy (SI) 15 1.4 Jednotky mezinárodní soustavy (SI) použité v lékopise a vztah k jiným jednotkám Mezinárodní systém jednotek (SI) Mezinárodní systém jednotek zahrnuje tři skupiny: základní jednotky, odvozené jednotky a doplňkové jednotkyl}. Základní jednotky ajejich definice obsahuje tabulka 1.4-1. Odvozené jednotky se mohou tvořit kombinací základních jednotek podle algebraických vztahů mezi odpovídajícími veličinami. Některé z těchto odvozených jednotek mají speciální názvy a symboly. SI jednotky použité v Ph. Eur. jsou uvedeny v tabulce 1.4-2. Některé důležité, všeobecně používané vedlejší jednotky uvádí tabulka 1.4-3. Předpony uvedené v tabulce 1.4-4 se používají při vytváření názvů a symbolů dekadických násobků a dílů jednotek SI. Tab. 1.4-1 Základní jednotky SI Veličina Jednotka Definice Název Symbol Název Symbol délka / metr m Metr je délka dráhy, kterou proběhne světlo ve vakuu za 1/299 792 458 sekundy. hmotnost m kilogram kg Kilogram je hmotnost mezinárodního prototypu kilogramu, uloženého v Mezinárodním úřadě pro váhy a míry v Sévres. čas t sekunda s Sekunda je trvání 9 192 631 770 period záření odpovídajícího přechodu mezi dvěma velmi jemnými hladinami základního stavu atomu cesia 133. elektrický proud I ampér A Ampér je stálý elektrický proud, který při průtoku dvěma rovnoběžnými přímými a nekonečně dlouhými vodiči zanedbatelného kruhového průřezu, umístěnými ve vakuu ve vzájemné vzdálenosti 1 metru vyvolá mezi nimi stálou sílu 2 . 10"7 newtonu na metr délky. termodynamická teplota T kelvin K Kelvin je 1/273,16 termodynamické teploty trojného bodu vody. látkové množství n mol mol Mol je látkové množství soustavy, která obsahuje právě tolik elementárních jedinců (entit), kolik je atomů v 0,012 kg uhlíku 12* svítivost Iv kandela cd Kandela je svítivost zdroje, který v daném směru vysílá monochromatické záření o kmitočtu 540 . 1012 hertzů a jehož zářivost v tomto směruje 1/683 wattu na steradián. * Při udávání látkového množství je třeba specifikovat elementární entity; mohou jimi být atomy, molekuly, ionty, elektrony, jiné částice nebo blíže určená seskupení částic. Definice jednotek užívaných v Mezinárodním systému jsou uvedeny v knize "Le Systeme International ďUnités (SI)", vydané Bureau International des Poids et Mesures, Pavillon de Breteuil, F-92310, Sevres. V České republice jsou veličiny, jednotky, značky a převodní činitele systému mezinárodních jednotek SI vydávány a doplňovány Českým normalizačním institutem v normách řady ČSN ISO 31. Strana 16 Sbírka zákonu č. 1/1998 Částka 1 16 Všeobecná část Tab. 1.4-2 Jednotky použité v lékopise a odpovídající jiným jednotkám Veličina Jednotka Převod jiných jednotek na jednotky SI Název Symbol Název Symbol Základní jednotka SI Jiné jednotky SI vlnočet v reciproký metr l/m m"1 vlnová délka Ä mikrometr nanometr nm 10"6m 10"9m plošný obsah A, S čtverečný metr m2 m2 objem V krychlový metr m3 m3 1 ml = 1 cm3 = = 10-6m3 kmitočet f,v hertz Hz s"1 hustota P kilogram na krychlový metr kg/m3 kg.m"3 1 g/ml = 1 g/cm3 = = 103kg.m-3 rychlost v metr za sekundu m/s m.s"1 síla F newton N m.kg.s"2 1 dyn = 1 g.cm.s"2 = = 10-5N lkp = 9,80665 N tlak, mechanické napětí P pascal Pa m_1.kg.s"2 N.m"2 ldyn/cm2 = 10-1Pa = = ÍO"1 N.m"2 1 atm= 101325 Pa = = 101,325 kPa lbar=105Pa = = 0,lMPa 1 mm Hg = = 133,322387 Pa 1 Torr = = 133,322368 Pa 1 psi = 6,894757 kPa dynamická viskozita n pascalsekunda Pa. s m^.kg.s"1 N. s.m"2 lP=10"1Pa.s = = 10"1N.s.m-2 1 cP = 1 mPa.s kinematická viskozita v čtverečný metr za sekundu m2/s m2, s"1 Pa.s.m3.kg_1 N.m.s.kg"1 1 St=lcm2.s1 = = 10-4m2.s"1 energie E, W joule J m2, kg. s"2 N.m 1 erg = 1 cm2.g.s"2 = = ldyn.cm = 10-7J lcal = 4,1868 J výkon (tepelný tok) P watt W m2.kg.s"3 N.m.s"1 J.s1 1 erg/s = = 1 dyn.cm.s"1 = = 10"7W = = 10"7 N.m.s1 = = 10-7J.s1 pohlcená dávka (radiační energie) D gray Gy m2, s"2 J-kg1 lrad=10-2Gy elektrické napětí, elektromotorické nauětí U volt V m2.kg.s"3.A_1 W.A1 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 17 Jednotky mezinárodní soustavy (SI) 17 Veličina Jednotka Převod jiných jednotek najednotky SI Název Symbol Název Symbol Základní jednotka SI Jiné jednotky SI elektrický odpor R ohm Q m2.kg.s"3.A"2 V.A"1 elektrický náboj o. coulomb C A.s aktivita nuklidu A becquerel Bq s"1 lCi = 37.10'Bq = = 37.10?s-1 látková koncentrace, molární koncentrace c mol na krychlový metr mol/m3 mol.m"3 1 mol/l = 1 M = = 1 mol/dm3 = = 103mol.m-3 hmotnostní koncentrace P, P kilogram na krychlový metr kg/m3 kg.nr3 1 g/l = 1 g/dm3 = = 1 kg.m"3 Tab. 1.4-3 Vedlejší jednotky Veličina Jednotka Hodnoty v SI jednotkách Název Symbol čas minuta hodina den min h d 1 min = 60 s 1 h = 60 min = 3600 s ld = 24h = 86400s rovinný úhel stupeň ° lo=(7i/180)rad objem litr 1 ll = ldm3 = 10-3m3 hmotnost tuna t lt=103kg frekvence otáčení otáčka za minutu ot/min 1 ot/min = (1/60) s1 Tab. 1.4-4 Dekadické násobky a díly jednotek Činitel Předpona Značka Činitel Předpona Značka 1018 exa E ío-1 deci d 1015 peta P io-2 centi c 1012 tera T ÍO"3 mili m 10« giga G ÍO"6 mikro ß 106 mega M ÍO"5 nano n 103 kilo k ÍO"12 piko P 102 hekto h ÍO"15 femto f 101 deka da 10"18 atto a Strana 18 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 18 Všeobecná část Poznámky 1. V lékopise se používá Celsiova stupnice teplot (symbol je ť). Je definována vztahem: t=T-T0' v němž T0 je definována jako 273,15 K. Celsiova nebo stostupňová stupnice se vyjadřuje ve stupních Celsia (symbol °C). Jednotka "stupeň Celsia" se rovná jednotce "kelvin". 2. Výrazy pro koncentrace používané v lékopise jsou definovány v Obecných zásadách. 3. Radián je rovinný úhel mezi dvěma poloměry kružnice, které na obvodě vytínají oblouk stejné délky, jakou má poloměr. 4. V lékopise jsou definovány podmínky odstreďovaní porovnáním zrychlení a normálního tíhového zrychlení (gj: gn = 9,806 65 m.s-2. 5. V lékopise jsou použity některé veličiny bez rozměrů: relativní hustota (2.2.5), absorbance (2.2.25), specifická absorbance (2.2.25) a index lomu (2.2.6), stejně jako veličiny vyjádřené v jiných jednotkách, jako specifická optická otáčivost (2.2.7). 6. Mikrokatal je definovaný jako enzymová účinnost, která za definovaných podmínek přemění (např. hydrolýzou) 1 mikromol substrátu za sekundu. 7. Energie částic a elektromagnetického záření se vyjadřuje v joulech (J) a popř. v pokusně získaných elektronvoltech (eV): 1 eV=l,602 177.10-19J- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 19 ____________________________________________________Tabulka relativních atomových hmotností 19 Tabulka relativních atomových hmotností IV Následující tabulka byla připravena Komisí pro atomové hmotnosti a zastoupení izotopů (Commission on Atomic Weights and Isotopic Abundances) a publikována1' v roce 1996 Mezinárodní unií pro čistou a užitou chemii (International Union of Pure and Applied Chemistry, IUP AC). Podklady k uveřejnění tabulky v lékopise připravilo Národní centrum IUPAC pro Českou republiku. Název latinský (český) Symbol Atomové číslo Relativní atomová hmotnost Actinium (aktinium) Ac 89 [2271 Aluminium (hliník) Al 13 26,981538(2) Americium (americium) Am 95 [2431 Argentum (stříbro) Ag 47 107,8682(1) Argon (argon) Ar 18 39,948(1) Arsenům (arsen) As 33 74,92160(2) Astatium (astat) At 85 [2101 Aurum (zlato) Au 79 196,96654(3) Barium (baryum) Ba 56 137,327(7) Berkelium (berkelium) Bk 97 [2471 Beryllium (beryllium) Be 4 9,012182(3) Bismuthum (bismut) Bi 83 208,98038(2) Borům (bor) B 5 10,811(7) Bromům (brom) Br 35 79,904(1) Cadmium (kadmium) Cd 48 112,411(8) Caesium (cesium) Cs 55 132,90545(2) Calcium (vápník) Ca 20 40,078(4) Californium (kalifornium) Cf 98 [2511 Carboneum (uhlík) C 6 12,0107(8) Cerium (cer) Ce 58 140,116(1) Chlorům (chlor) Cl 17 35,4527(9) Chromium (chrom) Cr 24 51,9961(6) Cobaltum (kobalt) Co 27 58,933200(9) Cuprum (měď) Cu 29 63,546(3) Curium (curium) Cm 96 [2471 l) Pure Appl. Chem., 68, 1996, 2339-2359. Strana 20 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 20 Všeobecná část Název latinský (český) Symbol Atomové číslo Relativní atomová hmotnost Dysprosium (dysprosium) Dy 66 162,50(3) Einsteinium (einsteinium) Es 99 [2521 Erbium (erbium) Er 68 167,26(3) Europium (europium) Eu 63 151,964(1) Fermium (fermium) Fm 100 [2571 Ferrum (železo) Fe 26 55,845(2) Fluorům (fluor) F 9 18,9984032(5) Francium (francium) Fr 87 [2231 Gadolinium (gadolinium) Gd 64 157,25(3) Gallium (gallium) Ga 31 69,723(1) Germanium (germanium) Ge 32 72,61(2) Hafnium (hafnium) Hf 72 178,49(2) Helium (helium) He 2 4,002602(2) Holmium (holmium) Ho 67 164,93032(2) Hydrargyrum (rtuť) Hg 80 200,59(2) Hydrogenium (vodík) H 1 1,00794(7) Indium (indium) In 49 114,818(3) Iodium (jod) I 53 126,90447(3) Iridium (iridium) Ir 77 192,217(3) Kalium (draslík) K 19 39,0983(1) Krypton (krypton) Kr 36 83,80(1) Lanthanum (lanthan) La 57 138,9055(2) Lawrentium (lawrencium) Lr 103 [2621 Lithium (lithium) Li 3 6,941(2) Lutetium (lutecium) Lu 71 174,967(1) Magnesium (hořčík) Mg 12 24,3050(6) Manganům (mangan) Mn 25 54,938049(9) Mendelevium (mendelevium) Md 101 [2581 Molybdaenum (molybden) Mo 42 95,94(1) Natrium (sodík) Na 11 22,989770(2) Neodymium (neodym) Nd 60 144,24(3) Neon (neon) Ne 10 20,1797(6) Neptunium (neptunium) Np 93 [2371 Niccolum (nikl) Ni 28 58,6934(2) Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 21 Tabulka relativních atomových hmotností 21 Název latinský (český) Symbol Atomové číslo Relativní atomová hmotnost Niobium (niob) Nb 41 92,90638(2) Nitrogenium (dusík) N 7 14,00674(7) Nobelium (nobelium) No 102 [2591 Osmium (osmium) Os 76 190,23(3) Oxygenium (kyslík) 0 8 15,9994(3) Palladium (palladium) Pd 46 106,42(1) Phosphorus (fosfor) P 15 30,973761(2) Platinum (platina) Pt 78 195,078(2) Plumbum (olovo) Pb 82 207,2(1) Plutonium (plutonium) Pu 94 [2441 Polonium (polonium) Po 84 [2091 Praseodymium (praseodym) Pr 59 140,90765(2) Promethium (promethium) Pm 61 [1451 Protactinium (protaktinium) Pa 91 231,03588(2) Radium (radium) Ra 88 [2261 Radon (radon) Rn 86 [2221 Rhenium (rhenium) Re 75 186,207(1) Rhodium (rhodium) Rh 45 102,90550(2) Rubidium (rubidium) Rb 37 85,4678(3) Ruthenium (ruthenium) Ru 44 101,07(2) Samarium (samarium) Sm 62 150,36(3) Scandium (skandium) Sc 21 44,955910(8) Selenium (selen) Se 34 78,96(3) Silicium (křemík) Si 14 28,0855(3) Stannum (cín) Sn 50 118,710(7) Stibium (antimon) Sb 51 121,760(3) Strontium (stroncium) Sr 38 87,62(1) Sulfur (síra) S 16 32,066(6) Tantalum (tantal) Ta 73 180,9479(1) Technetium (technecium) Tc 43 [981 Tellurium (tellur) Te 52 127,60(3) Terbium (terbium) Tb 65 158,92534(2) Thallium (thallium) Tl 81 204,3833(2) Thorium (thorium) Th 90 232,0381(1) Strana 22 Sbírka zákonu č. 1/1998 Částka 1 22 Všeobecná část Název latinský (český) Symbol Atomové číslo Relativní atomová hmotnost Thulium (thulium) Tm 69 168,93421(2) Titanium (titan) Ti 22 47,867(1) Wolframium (wolfram) W 74 183,84(1) Uranium (uran) U 92 238,0289(1) Vanadium (vanad) V 23 50,9415(1) Unnilennium (unnilennium) [Meitnerium] Une [Mtl 109 [266] Unnilhexium (unnilhexium) [Seaborgium] Unh rs«i 106 [263] Unniloctium (unniloctium) [Hassium] Uno [Hsl 108 [265] Unnilpentium (unnilpentium) [Dubnium] Unp [Dbl 105 [262] Unnilquadium (unnilquadium) [Rutherfordium] Unq [Rfl 104 [261] Unnilseptium (unnilseptium) [Bohrium] Uns [Bhl 107 [262] Ununnilium (ununnilium) Uun 110 [269] Unununium (unununium) Uuu 111 [272] Xenon (xenon) Xe 54 131,29(2) Ytterbium (ytterbium) Yb 70 173,04(3) Yttrium (yttrium) Y 39 88,90585(2) Zincum (zinek) Zn 30 65,39(2) Zirconium (zirkonim) Zr 40 91,224(2) Poznámka: Hranaté závorky u čísel ve sloupci Relativní atomové hmotnosti značí kolísání hodnoty poslední číslice a kulaté závorky značí kolísání hodnoty čísla uvedeného v závorce. Názvy a značky uvedené v hranatých závorkách u prvků s atomovým číslem 104, 105, 106, 107, 108, 109 dle doporučení International Union of Pure and Applied Chemistry ze dne 30. 8. 1997. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 / 1998 Strana 23 Strana 24 Sbírka zákonu č. 1/1998 Částka 1 2 Zkušební metody Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 25 Přístroje a jiné pomůcky ke zkoušení 25 2.1 Přístroje a jiné pomůcky ke zkoušení 2.1.1 Kapátka Pokud se používá pojem "kapka", rozumí se tím kapka získaná za použití níže popsaného standardního kapátka. Standardní kapátko, viz obrázek 2.1.1-1, je vyrobeno z prakticky bezbarvého skla a je na dolním konci zakončeno kruhovým otvorem v rovině kolmé k ose kapátka. Mohou se použít jiná kapátka, pokud vyhovují následující zkoušce. Kapátko se pečlivě vyčistí a upevní ve vertikální poloze. 20 kapek vody R, které při teplotě (20 ± 1) °C volně vykapou z kapátka konstantní rychlostí 1 kapka/s, váží (1000 ± 50) mg. S každým kapátkem se provedou tři stanovení. Výsledky jednotlivých stanovení se neliší od průměru ze tří stanovení o více než 5 %. Obr. 2.1.1-1 Standardní kapátko Rozměry v milimetrech Strana 26 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 26 Zkušební metody_____________________________________________________ 2.1.2 Porovnávací tabulka stupňů pórovitosti pro filtry ze slinutého skla1' Tab. 2.1.2-1 Stupeň pórovitosti (Ph. Eur.)* Maximální průměr pórů v mikrometrech Německo Francie Velká Británie 1,6 méně než 1,6 5f - - - 1-2,5 5 - 5 4 1,6-4 _ _ _ _ 4-6 _ 5 _ 10 4- 10 4f _ 4 16 10- 16 4 4 - 40 16-40 3 3 3 - 40-50 - - 2 100 40-100 2 2 - - 100- 120 - - 1 160 100-160 1 1 _ _ 150-200 0 0 _ 250 160-250 - - - - 200 - 500 - 00 - Evropský lékopis přijal systém, který vyhlásila Mezinárodní organizace pro standardizaci (ISO, přejato do ČSN 70 4850). Průměry v mikrometrech Speciální použití < 2,55 - bakteriologická filtrace 4 až 10 - ultra-jemná filtrace, dělení mikroorganismů velkého průměru 10 až 40 - analytická filtrace, velmi jemná filtrace rtuti, velmi jemná disperze plynů 40 až 100 - jemná filtrace, filtrace rtuti, jemná disperze plynů 100 až 160 - filtrace hrubých materiálů, disperze a promývání plynů, předfiltry při použití jiných filtračních materiálů 160 až 500 - filtrace velmi hrubých materiálů, disperze a promývání plynů 2.1.3 Ultrafialové lampy pro analytické účely Ultrafialové lampy pro analytické účely se zpravidla skládají ze rtuťové výbojky, která slouží jako zdroj ultrafialového světla, a z vhodného filtru, který eliminuje viditelnou část spektra emitovaného výbojkou.Pokud lékopis předepisuje ve zkoušce použití ultrafialového světla o vlnové délce Uváděné hodnoty jsou přibližné. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 27 Přístroje a jiné pomůcky ke zkoušení 27 254 nm nebo 365 nm, použije se lampa, která se skládá ze rtuťové výbojky a filtru, jejichž emisní pásmo má maximum intenzity při 254 nm nebo 365 nm. Použitá lampa umožňuje spolehlivou detekci standardní skvrny salicylanu sodného o průměru asi 5 mm na vrstvě silikagelu G R, pokud se skvrna pozoruje v běžné poloze vzhledem ke zdroji záření. Pro ověřování tohoto požadavku se nanáší 5 jA roztoku salicylanu sodného R (0,4 g/l) v lihu 96%) R2) pro lampy s maximem při 254 nm a 5 fA roztoku (2 g/l) v lihu 96% Ň pro lampy s maximem při 365 nm. Vzdálenost mezi lampou a chromatografickou deskou nastavená při zkoušce uvedené v lékopisném článku nemá být větší než vzdálenost nastavená při tomto ověřování. 2.1.4 Síta Používají se síta se čtvercovými otvory zhotovená z vhodných materiálů. Pro jiné než analytické účely mohou být použita síta s kruhovými otvory, jejichž vnitřní průměry jsou l,25násobky velikosti čtvercových otvorů odpovídajícího síta. Materiál, z kterého jsou síta zhotovena, nesmí reagovat s prosívanou látkou. Stupeň rozdrobení je předepsán v jednotlivých článcích tak, že číslo síta, jehož hodnota odpovídá jmenovité velikosti otvorů v mikrometrech, je uvedeno v závorce za názvem látky. Mezní úchylka3' velikosti otvorů pro jednotlivý otvor (+X): velikost otvorů nepřesahuje jmenovitou velikost otvorů o více než X, které se vypočítá ze vztahu: X = 2 (-W°'75) + 4 (w0'25) , 3 v němž značí: w - velikost otvorů v [im. Mezní úchylka velikosti otvorů pro průměrnou velikost otvorů (± ľ): průměrná velikost otvorů se neodchyluje od jmenovité velikosti otvorů o více než ±7, které se vypočítá ze vztahu: r = ^— + i,6 . 27 2> Použitý líh 96% R nesmí vykazovat žádnou fluorescenci. 3) Mezinárodní norma ISO 3310/1 (1975) CSN ISO 3310/1 (1994) Strana 28 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Částka 1 28 Zkušební metody Tab. 2.1.4-1 Číslo síta (jmenovitá velikost otvorů) Mezní úchylky velikosti otvorů Průměr drátů d pro jednotlivý otvor + X pro průměrný otvor + Y střední mezní úchylka + Z doporučené ^jmen rozpětí volby ^max ^min 11200 770 350 560 2 500 2 900 2 100 8 000 600 250 430 2 000 2 300 1 700 5 600 470 180 320 1 600 1900 1 300 4 000 370 130 250 1400 1700 1200 2 800 290 90 190 1 120 1300 950 2 000 230 70 150 900 1040 770 1400 180 50 110 710 820 600 1 000 140 30 90 560 640 480 710 112 25 69 450 520 380 500 89 18 54 315 360 270 355 72 13 43 224 260 190 250 58 9,9 34 160 190 130 180 47 7,6 27 125 150 106 125 38 5,8 22 90 104 77 90 32 4,6 18 63 72 54 63 26 3,7 15 45 52 38 45 22 3,1 13 32 37 27 38 - - - 30 35 24 Číselné hodnoty uvedeny v mikrometrech Střední mezní úchylka (±Z): nejvýše 6 % z celkového poctu otvorů smí mít velikost mezi "jmenovitou + X" a "jmenovitou + Z". Zje vyjádřeno vztahem: 2 Průměr drátu (d): průměry drátu uvedené v tabulce se vztahují na pretkávané kovové drátěné pletivo vsazené do rámu. Jmenovité průměry drátu se mohou lišit od těchto hodnot v mezích limitů c/maxa c/mn. Tyto limity definují přípustné rozpětí výběru přibližně ±15 % od jmenovitých hodnot. Dráty ve zkoušeném sítu musí mít přibližně stejné průměry v osnově a útku. 2.1.5 Zkumavky pro porovnávací zkoušky Není-li předepsáno jinak, porovnávací zkoušky se provádějí ve zkumavkách z bezbarvého skla s vnitřním průměrem 16 mm, jejichž dno je ploché a průhledné. Pozorování se provádí v rozptýleném světle shora ve směru podélné osy zkumavky proti bílému nebo v případě potřeby černému pozadí. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 29 ______________________________________________________________Přístroje a jiné pomůcky ke zkoušení 29 2.1.6 Detekční trubičky pro plyny Detekční trubičky pro plyny jsou zatavené trubičky vyrobené z průhledného inertního materiálu, které umožňují po odlomení zátavů průchod plynu. Obsahují zkoumadla adsorbovaná na inertních nosičích, která jsou vhodná k vizuální detekci sledované látky. Je-li to nutné, mohou obsahovat také předřazené chemické filtry k odstranění látek, které ruší detekci sledované látky. Detekční trubička pro plyny obsahuje buď jedno zkoumadlo pro detekci dané látky, nebo více zkoumadel pro detekci několika různých látek (jednovrstvá nebo vícevrstvá trubička). Zkouška se provádí průchodem předepsaného objemu zkoušeného plynu detekční trubičkou. Délka zbarvené vrstvy nebo intenzita barevné změny indikuje na dělené stupnici přítomnost sledovaných látek a udává jejich přibližný obsah v plynu. Kalibrace detekčních trubiček se ověřuje podle instrukcí výrobce. Pracovní podmínky. Zkouška se provádí podle instrukcí výrobce nebo podle následujícího postupu. Zdroj plynu se připojí k vhodnému regulátoru tlaku a jehlovému ventilu. Ohebná hadička zakončená dílem Y se připojí k jehlovému ventilu a průtok zkoušeného plynu se seřídí tak, aby procházel hadičkou vhodnou rychlostí, viz obrázek 2.1.6-1. Připraví se detekční trubička a připojí se k měřicí pumpiěce podle instrukcí výrobce. Volný konec detekční trubičky se krátkou hadičkou připojí k druhému konci dílu Y. Pumpičkou se provede potřebný počet nasátí plynu tak, aby detekční trubičkou prošel vhodný objem zkoušeného plynu. Odečte se hodnota udaná délkou zabarvené vrstvy nebo intenzitou zabarvení na dělené stupnici. V případě negativního výsledku mohou být detekční trubičky ověřeny pomocí kalibračního plynu, který obsahuje sledovanou látku. Pro ověření detekční trubičky ke stanovení oleje se použije jiná detekční trubička ze stejné výrobní šarže. Trubička pro detekci oxidu uhličitého. Je skleněná zatavená trubička obsahující adsorpění filtry a vhodné nosiče pro hydrazin a violeť krystalovou jako detekční zkoumadla. Nejmenší zjistitelná hodnota je 100 ml/m3 s relativní směrodatnou odchylkou téměř ±15 %. Trubička pro detekci oxidu siřičitého. Je skleněná zatavená trubička obsahující adsorpění filtry a vhodné nosiče pro jod a škrob jako detekční zkoumadla. Nejmenší zjistitelná hodnota je 0,5 ml/m3 s relativní směrodatnou odchylkou téměř ±15 %. Trubička pro detekci oleje. Je skleněná zatavená trubička obsahující adsorpění filtry a vhodné nosiče pro kyselinou sírovou jako detekční zkoumadlo. Nejmenší zjistitelná hodnota je 0,1 mg/m3 s relativní směrodatnou odchylkou téměř ±30 %. Trubička pro detekci oxidu dusnatého a oxidu dusičitého. Je skleněná zatavená trubička obsahující adsorpění filtry a vhodné nosiče pro oxidační vrstvu (sůl šestimocného chrómu) a pro dife-nylbenzidin jako detekční zkoumadla. Nejmenší zjistitelná hodnota je 0,5 ml/m3 s relativní směrodatnou odchylkou téměř ±15 %. Trubička pro detekci oxidu uhelnatého. Je skleněná zatavená trubička obsahující adsorpění filtry a vhodné nosiče pro oxid jodiěný, oxid seleniěitý a kyselinu sírovou jako detekční zkoumadla. Nejmenší zjistitelná hodnota je 0,5 ml/m3 (popř. méně) s relativní směrodatnou odchylkou téměř ±15 %. Trubička pro detekci sirovodíku. Je skleněná zatavená trubička obsahující adsorpění filtry a vhodné nosiče pro olovnatou sůl jako detekční zkoumadlo. Nejmenší zjistitelná hodnota je 1 ml/m3 (popř. méně) s relativní směrodatnou odchylkou téměř ±10 %. Strana 30 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 30 Zkušební metody Obr. 2.1.6-1 1. zdroj plynu 2. regulátor tlaku 3. jehlový ventil 4. spojovací díl Y 5. detekční trubička 6. pumpička pro prosávání plynu trubičkou 7. výstup do atmosféry Trubička pro detekci vodních par. Je skleněná zatavená trubička obsahující adsorpční filtry a vhodné nosiče pro chloristan horečnatý jako detekční zkoumadlo. Nejmenší zjistitelná hodnota je 60 ml/m3 (popř. méně) s relativní směrodatnou odchylkou téměř ±20 %. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 31 ____________________________________________________________Fyzikální a fyzikálně-chemické metody 31 2.2 Fyzikální a fyzikálně-chemické metody 2.2.1 Čirost a stupeň opalescence tekutin Použijí se stejné zkumavky z bezbarvého průhledného neutrálního skla s plochým dnem a s vnitřním průměrem 15 mm až 25 mm. Porovnává se zkoušená tekutina s čerstvě připravenou porovnávací suspenzí (pnprava popsána níže) při výšce vrstvy 40 mm. Roztok se porovnává v rozptýleném denním světle za 5 min po přípravě porovnávací suspenze shora ve směru podélné osy zkumavky proti černému pozadí. Rozptyl světla má být takový, aby bylo možno snadno rozlišit porovnávací suspenzi I od vody R a porovnávací suspenzi II od porovnávací suspenze I. Tekutina je čirá, jestliže její cirost je stejná jako u vody R nebo použitého rozpouštědla, zkoušeno za podmínek výše uvedených, nebo jestliže nejeví silnější opalescenci než porovnávací suspenze I. Zkoumadla Roztok hydraziniumsulfatu. 1,000 g hydraziniumsulfatu R se rozpustí ve vodě R a doplní se jí do 100,0 ml. Nechá se stát 4 až 6 h. Roztok methenaminu. V kuželové baňce na 100 ml se skleněným uzávěrem se rozpustí 2,500 g methenaminu R v 25,0 ml vody R. Základní suspenze pro opalescenci. K roztoku methenaminu v baňce se přidá 25,0 ml roztoku hydraziniumsulfatu. Promíchá se a nechá se stát 24 h. Tato základní suspenze je stálá dva měsíce. Uchovává se ve skleněných nádobách s intaktním povrchem. Suspenze nesmí přilnout ke stěně nádoby a před použitím se musí dobře promíchat. Standard pro opalescenci. 15,0 ml základní suspenze pro opalescenci se doplní vodou R do 1000,0 ml. Čerstvě připravená suspenze může být uchovávána nejdéle 24 h. Porovnávací suspenze. Připraví se v ěas potřeby podle následující tab. 2.2.1-1 smícháním obou složek a protřepáním před použitím. Tab. 2.2.1-1 I II III IV Standard pro opalescenci Voda R 5,0 ml 95,0 ml 10,0 ml 90,0 ml 30,0 ml 70,0 ml 50,0 ml 50,0 ml 2.2.2 Stupeň zbarvení tekutin Hodnocení stupně zbarvení tekutin v barevné řadě hnědá, žlutá, červená se provádí jednou ze dvou metod níže uvedených, předepsaných v jednotlivých článcích. Tekutina je bezbarvá, jestliže je stejného vzhledu jako voda R nebo rozpouštědlo, nebo není-li více zbarvena než porovnávací barevný roztok H9 (tab. 2.2.2-2). Metoda I Použijí se stejné zkumavky z bezbarvého průhledného neutrálního skla s vnějším průměrem 12 mm. Porovnávají se 2,00 ml zkoušené tekutiny s 2,00 ml vody R nebo rozpouštědla nebo Strana 32 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 32 Zkušební metody______________________________________________________________________________ porovnávacího barevného roztoku (viz tabulky porovnávacích barevných roztoků), jak je předepsáno v článku. Porovnávání se provádí v rozptýleném denním světle proti bílému pozadí kolmo k podélné ose zkumavky. Metoda II Použijí se stejné zkumavky z bezbarvého průhledného neutrálního skla s plochým dnem a s vnitřním průměrem 15 mm až 25 mm. Porovnává se zkoušená tekutina s vodou R nebo rozpouštědlem nebo s porovnávacím barevným roztokem (viz tabulky porovnávacích barevných roztoků). Výška vrstvy je 40 mm. Porovnávání se provádí v rozptýleném denním světle proti bílému pozadí shora ve směru podélné osy zkumavky. Zkoumadla Základní barevné roztoky Žlutý roztok 46,0 g chloridu železitého R se rozpustí v asi 900 ml směsi 25,0 ml kyseliny chlorovodíkové R a 975,0 ml vody R a doplní se do 1000,0 ml stejnou směsí. Titračně se stanoví skutečný obsah, který se upraví přidáním stejné směsi na 45,0 mg FeCl3. 6F4 O/ml. Roztok se uchovává chráněn před světlem. Stanovení obsahu. K 10,0 ml připraveného roztoku v 250ml kuželové baňce se zabroušenou zátkou se přidá 15,0 ml vody R, 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové R a 4,0 gjodidu draselného R. Baňka se uzavře, nechá se stát 15 min v temnu a poté se přidá 100 ml vody R. Uvolněný jod se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 0,5 ml roztoku škrobu R jako indikátoru, který se přidá před koncem titrace. 1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 27,03 mg FeCl3. 6H20. Červený roztok 60,0 g chloridu kobaltnatého R se rozpustí asi v 900 ml směsi 25,0 ml kyseliny chlorovodíkové R a 975,0 ml vody R a doplní se do 1000,0 ml stejnou směsí. Titračně se stanoví skutečný obsah, který se upraví přidáním stejné směsi na 59,5 mg CoCl2. 6H20/ml. Stanovení obsahu. K 5,0 ml připraveného roztoku v 250ml kuželové baňce se zabroušenou zátkou se přidá 5,0 ml peroxidu vodíku zředěného R, 10,0 ml roztoku hydroxidu sodného R (300 g/l) a opatrně se vaří 10 min. Po ochlazení se přidá 60 ml kyseliny sírové zředěné R a 2,0 gjodidu draselného R. Baňka se uzavře a vzniklá sraženina se rozpustí mírným třepáním. Uvolněný jod se titruj e thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 0,5 ml škrobu RS jako indikátoru, který se přidá před koncem titrace. Titruje se do vzniku růžového zbarvení. 1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 23,79 mg CoCl2. 6H20. Modrý roztok 63,0 g síranu meďnatého R se rozpustí asi v 900 ml směsi 25,0 ml kyseliny chlorovodíkové R a 975,0 ml vody R a doplní se do 1000,0 ml stejnou směsí. Stanoví se skutečný obsah, který se upraví přidáním stejné směsi na 62,4 mg CuS04. 5H20/ml. Stanovení obsahu. K 10,0 ml připraveného roztoku v 250ml kuželové baňce se zabroušenou zátkou se přidá 50,0 ml vody R, 12,0 ml kyseliny octové zředěné R a 3,0 gjodidu draselného R. Uvolněný jod se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 0,5 ml škrobu RS jako indikátoru, který se přidá před koncem titrace. Titruje se do vzniku slabě hnědého zbarvení. 1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 24,97 mg CuS04. 5H20. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 33 ____________________________________________________________Fyzikální afyzikálně-chemické metody 33 Standardní barevné roztoky Smícháním tří základních barevných roztoků se připraví pět standardních barevných roztoků (tab. 2.2.2-1). Tab. 2.2.2-1 Standardní barevný roztok Množství roztoku v ml žlutý roztok červený roztok modrý roztok kyselina chlorovodíková 10 g/l H (hnědý) HZ (hnědožlutý) Ž (žlutý) ZŽ (zelenožlutý) C (červený) 3,0 2,4 2,4 9,6 1,0 3,0 1,0 0,6 0,2 2,0 2,4 0,4 0,0 0,2 0,0 1,6 6,2 7,0 0,0 7,0 Porovnávací barevné roztoky pro metody I a II Zředěním standardních barevných roztoků se připraví porovnávací barevné roztoky (tab. 2.2.2-2 až 2.2.2-6). Tab. 2.2.2-2 Porovnávací barevné roztoky H Porovnávací barevný roztok Množství roztoku v ml standardní roztok H kyselina chlorovodíková 10 g/l Hi 75,0 25,0 H2 50,0 50,0 H3 37,5 62,5 H4 25,0 75,0 H5 12,5 87,5 H6 5,0 95,0 H7 2,5 97,5 H8 1,5 98,5 HQ 1,0 99,0 Strana 34 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 34 Zkušební metody Tab. 2.2.2-3 Porovnávací barevné roztoky HZ Porovnávací barevný roztok Množství roztoku v ml standardní roztok HZ kyselina chlorovodíková 10 g/l HŽ: HŽ2 HŽ3 HŽ4 HŽ5 HŽ6 HŽ7 100,0 75,0 50,0 25,0 12,5 5,0 2,5 0,0 25,0 50,0 75,0 87,5 95,0 97,5 Tab. 2.2.2-4 Porovnávací barevné roztoky Ž Porovnávací barevný roztok Množství roztoku v ml standardní roztok Z kyselina chlorovodíková 10 g/l ž2 ž3 ž4 ž5 ž6 ž7 100,0 75,0 50,0 25,0 12,5 5,0 2,5 0,0 25,0 50,0 75,0 87,5 95,0 97,5 Tab. 2.2.2-5 Porovnávací barevné roztoky ZŽ Porovnávací barevný roztok Množství roztoku v ml standardní roztok ZŽ kyselina chlorovodíková 10 g/l zž2 zž3 zž4 zž5 zž6 zž7 25,0 15,0 8,5 5,0 3,0 1,5 0,75 75,0 85,0 91,5 95,0 97,0 98,5 99,25 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 35 Fyzikální afyzikálně-chemické metody 35 Tab. 2.2.2-6 Porovnávací barevné roztoky Č Porovnávací barevný roztok Množství roztoku v ml standardní roztok C kyselina chlorovodíková 10 g/l Q č2 č3 č4 č5 č6 100,0 75,0 50,0 37,5 25,0 12,5 5,0 0,0 25,0 50,0 62,5 75,0 87,5 95,0 Uchovávání Pro metodu I mohou být porovnávací barevné roztoky uchovávány v těsně uzavřených zkumavkách z bezbarvého průhledného neutrálního skla s vnějším průměrem 12 mm chráněných před světlem. Pro metodu II se připravují porovnávací barevné roztoky těsně před použitím se standardních barevných roztoků. 2.2.3 Potenciometrické stanovení pH Hodnota pH udává pomocí konvenčně stanovené logaritmické stupnice aktivitu hydroxoniovych iontů ve vodném roztoku. Pro praktické účely se používá konvenční stupnice pH. Hodnota p H zkoušeného roztoku je vztažena na hodnotu pH referenčního roztoku (pH,) podle vzorce: E - E pH = pHs - ——Z , k v němž značí: E - potenciál článku se zkoušeným roztokem vyjádřený ve voltech, Es - potenciál článku s roztokem o známém pH, rovněž ve voltech, k - konstanta závislá na teplotě. Tab. 2.2.3-1 Hodnoty A: při různých teplotách Teplota °C k 15 0,0572 20 0,0582 25 0,0592 30 0,0601 35 0,0611 Strana 36 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 36 Zkušební metody______________________________________________________________________________ Při potenciometrickém stanovení pH se měří rozdíl potenciálu mezi dvěma vhodnými elektrodami ponořenými do zkoušeného roztoku. Jedna z elektrod (indikační) je citlivá na vodíkové (hydroxoionové) ionty (obvykle elektroda skleněná) a druhá je srovnávací elektroda (např. nasycená kalomelová elektroda). Přístroj. Měřicím přístrojem je voltmetr s vnitřním odporem nejméně lOOnásobně větším než odpor použitých elektrod. Je kalibrován v jednotkách pH a jeho rozlišovací schopnost musí být nejméně 0,05 jednotek pH (nebo nejméně 0,003 V). Postup. Není-li v článku uvedeno jinak, provádějí se všechna měření při stejné teplotě (20 °C až 25 °C). Tab. 2.2.3-2 vyjadřuje změny pH v závislosti na teplotě u řady referenčních tlumivých roztoků používaných pro kalibraci přístroje. Pro případnou korekci na teplotu je třeba se řídit instrukcemi výrobce. Přístroj se kalibruje tlumivým roztokem hydrogenftalanu draselného (primární standard) ajedním z dalších tlumivých roztoků rozdílného pH (přednostně jedním z roztoků uvedených v tab. 2.2.3-2). Naměřená hodnota pH třetího tlumivého roztoku, jehož pH leží mezi oběma uvedenými hodnotami pH tlumivých roztoků, se nesmí lišit o více než 0,05 jednotek pH od skutečné hodnoty tohoto roztoku. Ponoření elektrod do měřeného roztoku a odečítání je třeba provádět za stejných podmínek jako u roztoků tlumivých. Při častém používání přístroje se kontrola jeho kalibrace provádí pravidelně. V opačném případě je třeba provádět tyto kontroly před každým měřením. Všechny zkoušené a referenční tlumivé roztoky se připravují z vody prosté oxidu uhličitého R Příprava referenčních tlumivých roztoků Tetraoxalat draselný 0,05 mol/l. 12,61 g C4H3K08.2H20 se rozpustí ve voděR a doplní sejí do 1000,0 ml. Hydrogenvínan draselný nasycený při 25 °C. Nadbytek C4H5K06 se intenzivně protřepává s vodou R při 25 °C. Přefiltruje se nebo dekantuje. Připravuje se těsně před použitím. Dihydrogencitronan draselný 0,05 mol/l. 11,41 g QH7K07 se rozpustí ve vodě R a doplní sejí do 1000,0 ml. Připravuje se těsně před použitím. Hydrogenftalan draselný 0,05 mol/l. 10,13 g QHjKC^ vysušeného při 110 °C až 135 °C se rozpustí ve vodě R a doplní sejí do 1000,0 ml. Dihydrogenfosforečnan draselný 0,025 mol/l + hydrogenfosforečnan sodný 0,025 mol/l. 3,39 g KH2P04 a 3,53 g NajHPC^, oba vysušené po dobu 2 h při 110 °C až 130 °C, se rozpustí ve vodě R a doplní sejí do 1000,0 ml. Dihydrogenfosforečnan draselný 0,0087 mol/l + hydrogenfosforečnan sodný 0,0303 mol/l. 1,18 g KH2P04 a 4,30 g NajHPO,,, oba vysušené po dobu 2 h při 110 °C až 130 °C, se rozpustí ve vodě R a doplní sejí do 1000,0 ml. Tetraboritan sodný 0,01 mol/l. 3,80 g Na2B407. 10H, O se rozpustí ve vodě R a doplní se jí do 1000,0 ml. Uchovává se chráněn před vzdušným oxidem uhličitým. Uhličitan sodný 0,025 mol/l + hydrogenuhličitan sodný 0,025 mol/l. 2,64 g Na2C03 a 2,09 g NaHCOj se rozpustí ve vodě R a doplní sejí do 1000,0 ml. Tab. 2.2.3-2 pH referenčních tlumivých roztoků při různých teplotách Teplota (°C) Tetraoxalat draselný 0,05 mol/l C4H3KOg. .2H70 Hydrogenvínan draselný (nasycený při 25 °C) C4H5K06 Dihydrogen-citronan draselný 0,05 mol/l Hydrogenftalan draselný 0,05 mol/l CgH5K04 Dihydrogen-fosforečnan draselný 0,025 mol/l + hydrogenfosfo-rečnan sodný 0,025 mol/l KH2P04 + Na?HP04 Dihydrogen-fosforečnan draselný 0,0087 mol/l + hydrogenfosfo-rečnan sodný 0,0303 mol/l KH2P04 + Na?HP04 Tetraboritan sodný 0,01 mol/l Na2B407. . 10H7O Uhličitan sodný 0,025 mol/l + hydrogen-uhličitan sodný 0,025 mol/l Na^Os + NaHCO, 15 20 25 30 35 1,67 1,68 1,68 1,68 1,69 3,56 3,55 3,55 3,80 3,79 3,78 3,77 3,76 4,00 4,00 4,01 4,02 4,02 6,90 6,88 6,87 6,85 6,84 7,45 7,43 7,41 7,40 7,39 9,28 9,23 9,18 9,14 9,10 10,12 10,06 10,01 9,97 9,93 ApH At +0,001 -0,0014 -0,0022 +0,0012 -0,0028 -0,0028 -0,0082 -0,0096 Změna pH na 1 °C Strana 3 8 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 38 Zkušební metody______________________________________________________________________ 2.2.4 Vztah mezi reakcí roztoku, přibližnými hodnotami pH a zabarvením některých indikátorů K 10 ml zkoušeného roztoku se přidá 0,1 ml indikátoru, pokud není předepsáno v tab. 2.2.4-1 jinak. Tab. 2.2.4-1 Reakce pH Indikátor Zabarvení zásaditá slabě zásaditá silně zásaditá >8 8,0-10,0 >10 lakmusový papír thymolová modř fenolftalein* thymolová modř fenolftaleinový papír thymolová modř modré šedé nebo fialově modré bezbarvé až růžové šedé červené fialově modré neutrální neutrální na tropeolin 00 neutrální na dimethylovou žluť neutrální na methylovou červeň neutrální na fenolftalein 6,0 - 8,0 >3,0 >4,0 4,5 - 6,0 <8,0 methylová červeň fenolová červeň* tropeolin OO dimethylová žluť* methylová červeň fenolftalein* žluté žluté nebo růžové žluté žluté; červené po přidání 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l oranžově červené bezbarvé; růžové nebo červené po přidání 0,05 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l kyselá slabě kyselá silně kyselá <6,0 4,0 - 6,0 <4 methylová červeň bromthymolová modř** methylová červeň bromkrezolová zeleň papír s červení Kongo dimethylová žluť* oranžové nebo červené žluté oranžové zelené nebo modré zelené nebo modré oranžové nebo červené Použije se 0,05 ml. " Použije se roztok bromthymolove modři Rl. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 39 ____________________________________________________________Fyzikální afyzikálně-chemické metody 39 2.2.5 Relativní hustota Relativní hustota d22°0 látky je poměr hmotnosti určitého objemu látky k hmotnosti stejného objemu vody při 20 °C. Relativní hustota d22°0 se stanoví s přesností na tolik desetinných míst, kolik je uvedeno v článku, pomocí pyknometru, hydrostatické váhy nebo hustoměru. Tlak vzduchu se při stanovení nebere v úvahu, což může do měření vnést chybu 1 jednotky na třetím desetinném místě. Obvykle se používají ještě následující dvě definice. Relativní hustota df látky je poměr hmotnosti určitého objemu látky při 20 °C k hmotnosti stejného objemu vody při 4 °C. Hustota q20 látky je poměr její hmotnosti k jejímu objemu při 20 °C. Udává se v kilogramech na krychlový metr (1 kg.m"3 = 10~3 g.cm"3). Číselné vztahy mezi relativní hustotou a hustotou udávanou v kilogramech na krychlový metr jsou: q20 = 998,202 dli nebo dlt = 1,001 80. 10"3 ^ q20 = 999,972 df nebo df = 1,000 03 . 10"3 &0 df = 0,998 230 'T.H „* i r i20 1000a Pro pevne latky v roztoku: LkJd = --------- ■ / . c Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 41 ____________________________________________________________Fyzikální afyzikálně-chemické metody 41 Obsah opticky aktivní látky c vyjádřený v g/l nebo c' vyjádřený v procentech se vypočítá podle následujících vzorců: 1000a 100a c — ----------- c — ------------------ 7 r i20 ' , r n20 / . [a]D / . [a]D . p20 Ve všech uvedených vzorcích značí: a - úhel otočení ve stupních při (20 ± 0,5) °C, / - délku polarimetrické trubice v decimetrech, Q20 - hustotu při 20 °C v gramech na krychlový centimetr; pro účely lékopisu je hustota nahrazena relativní hustotou (2.2.5), c - koncentraci látky v g/l, c' - koncentraci látky v %. 2.2.8 Viskozita Dynamická viskozita nebo koeficient viskozity 77 je tangenciální síla připadající na jednotku povrchu a vyjádřená jako smykové napětí r v pascalech, potřebná k tomu, aby se dvě rovnoběžné vrstvy kapaliny o ploše 1 m2 navzájem posunuly o vzdálenost 1 m (x) rychlostí (v) 1 m.s1. Rychlostní gradient dv/áx udává smykový poměr D a vyjadřuje se v s'1. Pro dynamickou viskozitu 77 platí vztah 77 = t/D. Jednotkou dynamické viskozity je pascalsekunda (Pa.s). Nejpoužívanější menší jednotkou je milipascalsekunda (mPa.s). Kinematická viskozita v(m2/s) je poměr dynamické viskozity 77 a hustoty p (kg/m3) kapaliny při téže teplotě. Pro kinematickou viskozitu platí vztah v = T]/p. Kinematická viskozita se obvykle vyjadřuje v mm2.s_1. Kapilární viskozimetr lze používat pro stanovení viskozity newtonských kapalin a rotační viskozimetr pro stanovení viskozity newtonských i nenewtonských kapalin. Jiné viskozimetry lze používat za předpokladu, že jejich přesnost není menší než ta, kterou poskytují viskozimetry popsané níže. 2.2.9 Měření kapilárním viskozimetrem Stanovení viskozity pomocí vhodného kapilárního viskozimetru se provádí při teplotě (20 ± 0,1) °C, není-li předepsáno jinak. Čas potřebný k tomu, aby hladina kapaliny klesla od jedné značky ke druhé, se měří stopkami s přesností na 0,2 sekundy. Měření je platné, pokud se dvě po sobě jdoucí měření neliší o více než 1 %. Pro výpočet se bere průměr nejméně ze tří měření doby průtoku zkoušené kapaliny. Dynamická viskozita 77 (2.2.8) v milipascalsekundách (mPa.s) se vypočítá podle vzorce: 77 = kpt, v němž značí: k - konstantu viskozimetru (mm2.s~2), p - hustotu zkoušené tekutiny (mg.mm"3) získanou vynásobením relativní hustoty (d f^) číslem 0,9982, t - dobu průtoku zkoušené kapaliny v sekundách. Konstanta k se stanoví za použití vhodné viskozimetrické kalibrační kapaliny předepsané v lékopise. Strana 42 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 42 Zkušební metody______________________________________________________________________________ K výpočtu kinematické viskozity (mm2.s_1) se použije vzorec: v=kt. Stanovení může být provedeno přístrojem (viz obr. 2.2.9-1, str. 105), který má parametry ^uvedené v tab. 2.2.9-1. Tab. 2.2.9-1 Číslo velikosti Nominální konstanta viskozimetru Rozmezí kinematické viskozity Vnitřní průměr trubice R Objem části C Vnitřní průměr trubice N mm2.s"2 mm2, s"1 mm (±2 %) ml (±5 %) mm 1 1A 2 2A 3 3A 4 4A 5 0,01 0,03 0,1 0,3 1,0 3,0 10 30 100 3,5 až 10 6 až 30 20 až 100 60 až 300 200 až 1000 600 až 3000 2000 až 10 000 6000 až 30 000 20 000 až 100 000 0,64 0,84 1,15 1,51 2,06 2,74 3,70 4,07 6,76 5,6 5,6 5,6 5,6 5,6 5,6 5,6 5,6 5,6 2,8 až 3,2 2,8 až 3,2 2,8 až 3,2 2,8 až 3,2 3.7 až 4,3 4,6 až 5,4 4,6 až 5,4 5,6 až 6,4 6.8 až 7,5 Minimální doba průtoku pro velikost číslo 1 musí být 350 s; pro všechny další velikosti 200 s. Postup. Trubicí (L) viskozimetru se naplní část A dostatečným množstvím zkoušené kapaliny vytemperované na teplotu 20 °C, pokud není uvedeno jinak. Hladina kapaliny v části (B) nesmí zasahovat do ústí ventilační trubice (M). Viskozimetr se ponoří do vodní lázně o teplotě (20 ±0,1) °C, není-li uvedeno jinak, ve svislé poloze a nechá se temperovat nejméně 30 min, aby se teploty vyrovnaly. Trubice (M) se uzavře a hladina kapaliny v trubici (N) se vytlačí asi 8 mm nad značku (E). V této poloze se kapalina zadrží uzavřením horního ústí trubice (N) a otevřením trubice (M). Při vlastním měření se otevře trubice (N) a s přesností 0,2 s se změří stopkami časový interval mezi poklesem hladiny kapaliny od značky (E) po značku (F). 2.2.10 Měření rotačním viskozimetrem Běžně užívané typy rotačních viskozimetrů jsou založeny na měření smykových sil v kapalném prostředí, umístěném mezi dva souosé válce, z nichž jeden je poháněn motorem a druhý je pnnucen k otáčení rotací prvého. Za těchto podmínek se mírou viskozity nebo zdánlivé viskozity stává úhlová odchylka (M) válce přinuceného k otáčení, což odpovídá momentu síly vyjádřenému v new-tonmetrech. Pro laminární proudění je dynamická viskozita r\ vyjádřená v pascalsekundách dána vzorcem: \( M ) ( 1 1 \ v němž značí: h - výšku ponoření válce přinuceného k otáčení v kapalném prostředí vyjádřenou v metrech, RA, RB - poloměry válců v metrech, přičemž RA je menší než RB, Popisuje se zde systém navržený Mezinárodní organizací pro standardizaci (ISO). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 43 Fyzikální a fyzikálně-chemické metody 43 O) - úhlovou rychlost v radiánech za sekundu. Konstanta k přístroj e2) může být určena při různých rychlostech otáčení za použití viskozimetrické kalibrační kapaliny předepsané lékopisem. Viskozita pak odpovídá vzorci: *! M co Postup. Viskozita se měří podle pokynů pro obsluhu rotačního viskozimetru. Teplota pro měření viskozity j e předepsána v článku. Pro pseudoplastické a jiné nenew-tonské systémy uvádí článek typ viskozimetru, který se má použít, a úhlovou rychlost nebo smykový poměr, při kterém se měření provádí. Jestliže je nemožné získat předepsaný smykový poměr přesně, použije se smykový poměr poněkud nižší a vyšší a provede se interpolace. 2.2.11 Destilační rozmezí Destilační rozmezí je teplotní interval vztažený na tlak 101,3 kPa (760 Torrů), ve kterém kapalina nebo její definovaná část destiluje za následujících podmínek. Přístroj. Přístroj (viz obr. 2.2.11-1) se skládá z destilační baňky (A), k jejímuž postrannímu ramenu je vhodně připojen chladič (B) zakončený nebo nastavený hladce zahnutým nástavcem (C). Teploměr je vložený do hrdla baňky tak, aby horní konec rtuťové nádobky byl o 5 mm níže než spojení hrdla baňky se spodní stěnou boční trubice. Stupnice teploměru je dělená po 0,2 °C a její rozsah je asi 50 °C. Po dobu stanovení musí být baňka, včetně jejího hrdla, chráněna před průvanem vhodnou ochranou. Postup. Do baňky (A) se dá 50,0 ml zkoušené kapaliny a několik kousků pórovité hmoty. Destilát se jímá do 50ml válce děleného po 1 ml. Chlazení tekoucí vodou je nevyhnutelné u kapalin destilujících níže než při 150 °C. Baňka se zahřívá tak, aby se rychle dosáhlo varu. Zaznamená se teplota, při které spadne do válce první kapka destilátu. Zahřívání se nastaví tak, aby kapalina destilovala konstantní rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min. Zaznamená se teplota, při které předestiloval celý objem kapaliny nebo její předepsaná část. Objem předestilované kapaliny se měří při 20 °C. Zjištěná teplota se koriguje na předepsaný barometrický tlak podle vzorce: ^ = ^ + £(101,3-6), Obr. 2.2.9-1 Viskozimetr Rozměry v milimetrech 2) K obchodně dostupnému přístroji jsou přiloženy tabulky udávající konstanty přístroje v závislosti na velikosti povrchové plochy použitých válců a na rychlosti jejich otáčení. Strana 44 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 44 Zkušební metody v němž značí: tx - korigovanou teplotu, t2 - zjištěnou teplotu při barometrickém tlaku fc, k - korekční faktor dle tab. 2.2.11-1, pokud není uvedeno jinak, b - barometrický tlak po dobu destilace (kPa). Obr. 2.2.11-1 Přístroj na stanovení destilačního rozmezí Rozměry v milimetrech Tab. 2.2.11-1 Korekční faktor teploty v závislosti na tlaku Destilační teplota Korekční faktor k do 100 °C 0,30 101°Cažl40°C 0,34 141°Cažl90°C 0,38 191°Caž240°C 0,41 nad 240 °C 0,45 2.2.12 Teplota varu Teplota varuje teplota, při které tlak páry nad kapalinou je 101,3 kPa (760 Torrů). Přístroj. Použije se stejný přístroj jako při stanovení destilačního rozmezí (2.2.11) mimo teploměru. Ten je vložen do hrdla baňky tak, že dolní konec rtuťové nádobky je v jedné rovině s dolním koncem hrdla destilační baňky. Baňkaje umístěna na desce z izolačního materiálu s otvorem o průměru 35 mm. Postup. Do baňky (A) se dá 20,0 ml zkoušené tekutiny a několik kousků pórovité hmoty (varné kaménky). Baňka se zahřívá tak, aby se co nejrychleji dosáhlo varu. Zaznamená se teplota, při které začne stékat kapalina v místě bočního ramene baňky do chladiče. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 45 Fyzikální a fyzikálně-chemické metody 45 Zjištěná teplota se koriguje na předepsaný barometrický tlak podle vzorce: ^ = r2 + £(101,3-fc), v němž značí: tx - korigovanou teplotu, t2 - teplotu zjištěnou při barometrickém tlaku fc, k - korekční faktor (viz tab. 2.2.11-1), b - barometrický tlak zjištěný v době stanovení (kPa). 2.2.13 Stanovení vody destilací Přístroj (viz obr. 2.2.13-1) se skládá ze skleněné baňky (A), která je připojena skleněnou trubicí (D) k cylindrické kondenzační části (B) zakončené odměrnou trubicí (E) s uzávěrem dělenou po 0,1 ml. Na zabroušené hrdlo části (B) je nasazen zpětný chladič (C). Jako zdroj tepla je vhodnější použít elektrický vařič s reostatem nebo olejovou lázeň. Horní část baňky a spojovací trubice (D) mohou být opatřeny tepelnou izolací. Postup. Použije se přístroj dokonale vymytý a vysušený. Do baňky se odměří 200 ml toluenu R a asi 2,0 ml vody R. Destiluje se dvě hodiny, potom se nechá asi 30 min chladit a odečte se množství předestilované vody s přesností na 0,05 ml. Do baňky se kvantitativně vpraví množství zkoušené látky navážené s přesností 1 %, které obsahuje 2 ml až 3 ml vody R. Jestliže je zkoušená látka polotuhé konzistence, váží se na lodičce z kovové fólie. Přidá se několik kousků porézního materiálu a baňka se 15 min opatrně zahřívá. Když začne toluen vřít, destiluje se rychlostí asi 2 kapky/s, dokud se neoddestiluje většina vody, a potom se zvýší rychlost destilace asi na 4 kapky/s. Když byla předestilována všechna voda, opláchne se vnitřek chladiče toluenem R. Pokračuje se ještě 5 min v destilaci a pak se odstaví zdroj tepla. Odměrná trubice se nechá ochladit } V O o C CN AH 4 V____ i___ ř B CN 1 D ^ /<^ ^-V"""~~~\ 7 , -$°-4 16 ml f "r l4 r \2 -— 17 H v E d iOml hi ŕ rz=} X P' CO I 50 1 \ €ml JA i / í I i / i ^y 165 — Obr. 2.2.13-1 Přístroj pro stanovení vody destilací Rozměry v milimetrech Strana 46 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 46 Zkušební metody______________________________________________________________________________ na pokojovou teplotu a nechají se stéci všechny kapky vody ze stěn do odměrné trubice. Když se voda a toluen úplně oddělí, odečte se množství vody a vypočte se procentuální podíl vody v substanci podle vzorce: 100 (n2 - nx) m v němž značí: m - hmotnost zkoušené látky v gramech, nx - množství vody získané z první destilace v ml, n2 - celkové množství vody z obou destilací v ml. 2.2.14 Teplota tání - kapilární metoda Teplota tání stanovená kapilární metodou je teplota, při které roztaje poslední částice sloupce léčiva v kapiláře. Pokud je v článku předepsáno, použije se stejné zařízení i postup pro stanovení dalších faktorů, jako je tvorba menisku, nebo rozmezí teploty tání, které charakterizují chování léčiva při tání. Zařízení. Zařízení se skládá z: - vhodné skleněné nádoby obsahující kapalinovou lázeň (např. vodu, tekutý parafin nebo silikonový olej) vybavenou vhodným zahříváním; - vhodného míchadla zabezpečujícího stejnoměrnou teplotu lázně; - vhodného teploměru s dělením stupnice nepřevyšujícím interval 0,5 °C a značkou ponoru. Rozsah teploměru je v rozmezí maximálně 100 °C; - kapilár z tvrdého skla prostého alkálií o vnitřním průměru od 0,9 mm do 1,1 mm a v tloušťce stěny od 0,10 mm do 0,15 mm, zatavených na jednom konci. Postup stanovení. Pokud není předepsáno jinak, jemně upráškované léčivo se suší ve vakuu nad sUikagelem bezvodým R po dobu 24 hod. Do kapiláry se vpraví dostatečné množství látky tak, aby vznikl sloupec o výšce 4 mm až 6 mm. Lázeň se zahřeje na teplotu asi o 10 °C nižší než předpokládaná teplota tání a pak se nastaví rychlost zahřívání asi na 1 ° C/min. Je-li teplota lázně asi 5 °C pod předpokládanou teplotou tání, umístí se kapilára do zařízení. Ve výše popsaném zařízení je kapilára umístěna tak, že její uzavřený konec je u středu rtuťové baňky teploměru a značka ponoru teploměru je při hladině kapaliny lázně. Zaznamená se teplota, při které poslední částice substance přejde do kapalné fáze. Kalibrace zařízení. Zařízení může být kalibrováno pomocí teplot tání vhodných referenčních látek, jako např. látek doporučených Světovou zdravotnickou organizací. 2.2.15 Teplota tání - metoda otevřené kapiláry Následující metodou se u určitých látek stanoví teplota zkapalnění, běžně nazývaná teplotou tání. Používá se skleněných kapilár otevřených na obou koncích, dlouhých asi 80 mm, o vnějším průměru 1,4 mm až 1,5 mm a o vnitřním průměru 1,0 mm až 1,2 mm. Pro stanovení se použije pět kapilár. Každá se naplní do výše asi 10 mm zkoušenou látkou připravenou předepsaným způsobem. Kapilára se ponechá vhodnou dobu při předepsané teplotě. Potom se jedna kapilára připevní na teploměr dělený po 0,2 °C, aby sloupec zkoušené látky byl těsně u rtuťové nádržky teploměru. Teploměr s kapilárou se umístí v kádince, aby nádržka se rtutí byla ve vzdálenosti 1 cm od dna kádinky. Kádinka se naplní vodou do výše 5 cm. Voda se zahřívá tak, aby její teplota stoupala rychlostí 1 ° C/min. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 47 ____________________________________________________________Fyzikální afyzikálně-chemické metody 47 Jako teplota tání se zaznamenává teplota, při níž sloupec látky v kapiláře začne stoupat. Tento postup se opakuje i s dalšími čtyřmi kapilárami. Výslednou teplotu tání udává průměr všech pěti stanovení. 2.2.16 Teplota tání - stanovení v kovovém bloku Okamžitá teplota tání se vypočítá podle vzorce: i = ?1 + ?2 ' " 2 ' v němž značí: tx - první teplotu, t2 - druhou teplotu odečtenou za dále popsaných podmínek. Zařízení. Zařízení se skládá z kovového bloku odolného vůči zkoušeným látkám s dobrou tepelnou vodivostí (např. mosaz) a s velmi hladkou leštěnou vrchní plochou. Blok se rovnoměrně zahřívá jemně regulovatelným plynovým kahanem nebo pomocí elektrického ohřevu s jemnou regulací. V blokuje válcovitá dutina dostatečně široká pro vložení teploměru, jehož rtuťový sloupec by měl být ve stejné poloze při kalibraci pnstroje i stanovení teploty tání zkoušené látky. Válcovitá dutina je rovnoběžná s horním hladkým povrchem bloku ve vzdálenosti asi 3 mm. Přístroj se kali-bruje za použití vhodných látek o známé teplotě tání. Postup stanovení. Blok se zahřeje vhodnou rychlostí na teplotu asi 10 °C pod očekávanou teplotou tání, potom se nastaví rychlost zahřívání asi na 1 ° C/min. V pravidelných intervalech se vkládá několik částeček upráškované zkoušené látky, pokud je třeba i vysušené za podmínek uvedených u kapilární metody, na blok v sousedství rtuťové nádržky teploměru. Po každém stanovení se povrch bloku očistí. Zaznamená se teplota tx, při které látka taje ihned při prvním kontaktu s povrchem bloku. Další zahřívání bloku se zastaví. Během ochlazování se vkládá opět v pravidelných intervalech několik částeček látky na blok. Povrch bloku se opět očistí po každém stanovení. Zaznamená se teplota t2, při níž zkoušená látka v kontaktu s blokem přestává okamžitě tát. Kalibrace přístroje. Přístroj se kalibruje s použitím vhodných referenčních látek pro teplotu tání, např. doporučených látek WHO. 2.2.17 Teplota skápnutí Teplota skápnutí je teplota, při níž skápne první kapka zkoumaného léčiva z nádobky za definovaných podmínek. Zařízení. Zařízení (viz obr. 2.2.17-1) se skládá ze dvou navzájem sešroubovaných kovových pouzder (A) a (B). V pouzdru (A) je upevněn rtuťový teploměr. Kovová nádobka tvaru pohárku (F) je prostřednictvím dvou upínacích pásků (E) volně pnpevněna ke spodní části pouzdra (B). Pevné podpěry (D) délky 2 mm zaručují přesnou polohu nádobky a jsou současně využity pro zajištění správné polohy teploměru. Otvor (C) ve stěně pouzdra (B) slouží k vyrovnávání tlaku. Nádobka má hladký povrch a hrany výtokového ústí svírají se stěnou nádobky pravý úhel. Spodní část rtuťového teploměru má tvar a velikost odpovídající obrázku. Dělení teploměru je od 0 °C do 110 °C, kde vzdálenost 1 mm odpovídá 1 °C. Rtuťová nádržka teploměru má průměr (3,5 ± 0,2) mm a výšku (6,0 ± 3) mm. Zařízení je umístěno v ose zkumavky dlouhé asi 200 mm a vnějšího průměru asi 40 mm a upevněno ve zkumavce pomocí zátky, kterou prochází teploměr a jež je opatřena boční drážkou. Otvor nádobky má být ve vzdálenosti asi 15 mm ode dna zkumavky. Celé zařízení Strana 48 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 48 Zkušební metody Obr. 2.2.17-1 Zařízení pro stanovení teploty skápnutí Rozměry v milimetrech je ponořeno do kádinky o objemu asi 1 litru naplněné vodou. Dno zkumavky by mělo být asi 25 mm ode dna kádinky. Hladina vody by měla dosahovat k horní části pouzdra (A). K zabezpečení stejné teploty vody se použije míchadlo. Postup stanovení. Pokud není uvedeno jinak, naplní se nádobka až po okraj zkoumanou látkou, aniž by se látka zahřívala. Pomocí kopistky se odstraní přebytek léčiva na okrajích nádobky. Po sešroubování pouzder (A) a (B) se nádobka zatlačí do krytu v pouzdře (B) až k pevné podpěře (D). Přebytečné léčivo vytlačené teploměrem se opět odstraní kopistkou. Zařízení se umístí do vodní lázně, jak bylo popsáno výše. Vodní lázeň se zahřívá, a když je teplota asi 10 °C pod očekávanou teplotou skápnutí, nastaví se rychlost zahřívání asi na 1 ° C/min. Zaznamená se teplota, při níž skápne první kapka. Měření se provede třikrát vždy s novým vzorkem léčiva. Rozdíl mezi jednotlivými hodnotami stanovení nesmí být vyšší než 3 °C. Teplota skápnutí léčívaje aritmetický průměr ze tří stanovení. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 49 ____________________________________________________________Fyzikální a fyzikálně-chemické metody 49 2.2.18 Teplota tuhnutí Teplota tuhnutí je nejvyšší teplota naměřená během tuhnutí pod-chlazené kapaliny. Přístroj. Přístroj, viz obr. 2.2.18-1, se skládá ze zkumavky asi o průměru 25 mm a délce 150 mm umístěné uvnitř jiné zkumavky asi o průměru 40 mm a délce 160 mm. Vnitřní zkumavka je uzavřena zátkou, kterou prochází teploměr asi 175 mm dlouhý se stupnicí dělenou po 0,2 °C. Teploměr je upevněn tak, aby jeho spodní část (baňka se rtutí) byla asi 15 mm ode dna zkumavky. Zátka má další otvor, kterým prochází držadlo míchadla, vyrobeného ze skleněné tyčinky nebo jiného vhodného materiálu, vytvarované na jednom konci v pravém úhlu k tyčince do smyčky o vnějším průměru asi 18 mm. Vnitřní zkumavka se svým obalem je umístěna uprostřed kádinky o obsahu 1 1 naplněné 20 mm od horního okraje vhodnou chladicí kapalinou. Do chladicí lázně je umístěn teploměr. Postup. Do vnitřní zkumavky se vpraví dostatečné množství kapaliny nebo předem roztavené zkoušené látky tak, aby byla ponořena celá baňka teploměru, a rychlým ochlazením se stanoví přibližná teplota tuhnutí. Vnitřní zkumavka se přemístí do lázně asi o 5 °C teplejší než přibližná teplota tuhnutí a ponechá se v ní, dokud se všechna látka až na několik posledních krystalků neroztaví. Kádinka se naplní vodou nebo nasyceným roztokem chloridu sodného o tep- Obr. 2.2.18-1 Přístroj na sta-lotě asi o 5 °C nižší než předpokládaná teplota tuhnutí. Vnitřní zku- novení teploty tuhnutí mavka se zasune do vnější, ověří se přítomnost ponechaných záro- Rozměry v milimetrech dečných krystalů a důkladně se míchá, až nastane tuhnutí. Zaznamená se nejvyšší teplota pozorovaná během tuhnutí. 2.2.19 Ampérometrické titrace Při ampérometrických titracích se bod ekvivalence stanoví měřením změny proudu mezi dvěma elektrodami (indikační elektrodou a srovnávací elektrodou nebo dvěma indikačními elektrodami) ponořenými ve zkoušeném roztoku a udržovanými při konstantním rozdílu napětí v závislosti na množství přidaného odměrného roztoku. Potenciál indikační elektrody má být dostatečný k dosažení limitního proudu elektrochemicky aktivní látky. Přístroj. Pří stoj má regulovatelný zdroj napětí a citlivý mikroampérmetr. Měřicí systém obvykle sestává z indikační elektrody (např. platinové, rtuťové kapkové, rotující diskové nebo uhlíkové elektrody) a srovnávací elektrody (např. kalomelové nebo argentchloridové elektrody). Může být také použito zařízení se třemi elektrodami, které obsahuje kromě indikační a srovnávací elektrody též polarizovatelnou pomocnou elektrodu. Postup. Potenciál indikační elektrody se nastaví na předepsanou hodnotu a vynese se do grafu závislost počátečního proudu a proudu získaného během titrace na množství přidávaného odměrného roztoku. Odměrný roztok se přidá v minimálně třech následných množstvích, jejichž celkový objem se rovná asi 80 % teoretického objemu odpovídajícího předpokládanému bodu ekvivalence. Tyto tři hodnoty mají ležet na přímce. Odměrný roztok se přidává dále za předpoklá- Strana 50 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 50 Zkušební metody______________________________________________________________________________ daný bod ekvivalence v minimálně třech dalších množstvích. Získané hodnoty rovněž mají ležet na přímce. Bod ekvivalence se nachází na průsečíku obou přímek. V případě amperometrické titrace se dvěma indikačními elektrodami se zaregistruje celátitracní křivka a použije se ke zjištění bodu ekvivalence. 2.2.20 Potenciometrické titrace Při potenciometrických titracích se bod ekvivalence stanoví měřením změn rozdílu potenciálů mezi dvěma elektrodami (indikační elektrodou a srovnávací elektrodou nebo dvěma indikačními elektrodami) ponořenými do titrovaného roztoku v závislosti na množství přidávaného odměrného roztoku. Měření potenciálu se obvykle provádí za nulového nebo prakticky nulového proudu. Přístroj. Přístroj (jednoduchý potenciometr nebo elektronické zařízení) obsahuje voltmetr, který umožňuje přesnost odečtu nejméně na 1 mV. Použitá indikační elektroda závisí na stanovované látce; může to být skleněná elektroda nebo kovová elektroda (platinová, zlatá, stříbrná, rtuťová atd.). Srovnávací elektrodou je obvykle kalomelová nebo argentchloridová elektroda. Při acidobazických titracích, pokud není uvedeno jinak, se použijí kombinace skleněná -kalomelová elektroda nebo skleněná - argentchloridová elektroda. Postup. Do grafu se vynesou změny rozdílu potenciálů v závislosti na přidaném množství odměrného roztoku, přičemž se pokračuje v přidávání odměrného roztoku až za očekávaný bod ekvivalence. Bod ekvivalence odpovídá náhlé změně rozdílu potenciálů. 2.2.21 Fluorimetrie Fluorimetrie je metoda, které se používá k měření intenzity fluorescenčního záření emitovaného zkoušenou látkou ve vztahu k intenzitě fluorescenčního záření standardu. Pracovní postup. Zkoušená látka se rozpustí v rozpouštědle nebo ve směsi rozpouštědel udaných v článku, roztok se přenese do kyvety nebo fluorimetrické trubice (průtokové kyvety) a osvětlí se excitačním, co nejvíce monochromatickým světlem o vlnové délce předepsané v článku. Měří se intenzita emitovaného záření v úhlu 90° vzhledem k excitačnímu paprsku po průchodu filtrem, který propouští zejména záření při vlnové délce fluorescence. Může být použit také jiný typ zařízení, pokud je zajištěno, že získané výsledky jsou identické. Pro stanovení se nejprve umístí do přístroje rozpouštědlo nebo směs rozpouštědel použitých k rozpouštění stanovované látky a přístroj se nastaví na nulu. Vloží se roztok standardu a nastaví citlivost přístroje tak, aby odečtená hodnota byla větší než 50. Při změně šířky štěrbiny je třeba znovu nastavit nulu a měřit intenzitu fluorescence standardu. Nakonec se vloží roztok neznámé koncentrace a odečte se na přístroji intenzita fluorescence. Koncentrace cx zkoušené látky v měřeném roztoku se vypočítá ze vztahu: v němž značí: cs - koncentraci roztoku standardu, Ix - intenzitu fluorescence emitované roztokem zkoušené látky, Is - intenzitu fluorescence emitované roztokem standardu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 51 ____________________________________________________________Fyzikální afyzikálně-chemické metody 51 Pokud intenzita fluorescence není přímo úměrná koncentraci, je vhodnější použít pro měření kalibrační křivku. V některých případech může být měření provedeno vzhledem k pevnému standardu (např. fluorescenčnímu sklu nebo roztoku jiné fluorescenční látky). V takových případech se koncentrace zkoušené látky stanoví s použitím předem sestrojené kalibrační křivky za stejných podmínek. 2.2.22 Atomová emisní spektrometrie Atomová emisní spektrometrie je metoda na stanovení koncentrace prvku v látce měřením intenzity jedné z emisních car atomové páry prvku generované z látky. Stanovení se provádí při vlnové délce odpovídající této emisní čáře. Přístroj. Skládá se hlavně z atomizátoru stanovovaného prvku (plamen, plazma, oblouk atd.), monochromátoru a detektoru. Pokud je atomizátorem plamen, je vhodné použít vodu R jako rozpouštědlo na přípravu zkoušených a porovnávacích roztoků. Také lze použít organická rozpouštědla, zjistí-li se, že rozpouštědlo nebude ovlivňovat stabilitu plamene. Pracovní postup. Atomový emisní spektrometr se obsluhuje ve shodě s výrobními předpisy při předepsané vlnové délce. Roztok slepé zkoušky se aplikuje do atomizátoru a signál přístroje se nastaví na nulu. Vnese se nejkoncentrovanější porovnávací roztok a citlivost se nastaví tak, aby se získal vhodný signál. Stanovení se provádějí porovnáváním s porovnávacími roztoky o známých koncentracích stanovovaného prvku buď metodou přímé kalibrace (Metoda I), nebo metodou standardních přídavků (Metoda II). Metoda I - Přímá kalibrace Připraví se roztok analyzované látky (zkoušený roztok), jak je předepsáno, a nejméně tři porovnávací roztoky stanovovaného prvku, jejichž koncentrace zahrnují očekávanou hodnotu ve zkoušeném roztoku. Zkoumadla používaná k přípravě zkoušeného roztoku se přidávají k porovnávacím roztokům ve stejné koncentraci. Zkoušený roztok a každý porovnávací roztok se vnese do přístroje nejméně třikrát a zaznamená se ustálený signál. Po každém stanovení se přístroj propláchne roztokem slepé zkoušky a zjistí se, zda se signál vrátí k počáteční hodnotě slepé zkoušky. Sestrojí se kalibrační křivka z průměru signálů získaných z porovnávacích roztoků a z takto získané křivky se zjistí koncentrace prvku ve zkoušeném roztoku. Metoda II - Standardní přídavky Do nejméně třech stejných odměrných baněk se přidají stejné objemy roztoků analyzované látky (zkoušený roztok) připravené, jak je předepsáno. Do každé baňky kromě jedné se přidá postupně zvětšující se objem porovnávacího roztoku obsahujícího známou koncentraci stanovovaného prvku, aby se zhotovila série roztoků obsahujících stále stoupající koncentrace známého prvku, které dají odezvy v lineární části křivky. Obsah každé baňky se zředí rozpouštědlem a doplní po značku. Každý z roztoků se vnese do přístroje nejméně třikrát a zaznamená se ustálený signál. Po každém stanovení se přístroj propláchne rozpouštědlem a zjistí se, zda se signál vrátí k počáteční hodnotě slepé zkoušky. Vypočítá se lineární rovnice grafu použitím metody nejmenších čtverců a z toho se odvodí koncentrace stanovovaného prvku ve zkoušeném roztoku. Alternativně se vynese do grafu průměr signálů proti přidanému množství stanovovaného prvku. Extrapoluje se cára spojující body na grafu do přetnutí osy koncentrace. Vzdálenost mezi tímto bodem a průsečíkem os představuje koncentraci stanovovaného prvku ve zkoušeném roztoku. Pokud je požadována technika pevného vzorku,podrobné detaily postupu jsou uvedeny v článku. Strana 52 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 52 Zkušební metody______________________________________________________________________________ 2.2.23 Atomová absorpční spektrometrie Atomová absorpční spektrometrie je metoda na stanovení koncentrace prvku v látce měřením absorpce záření atomovými parami prvku generovanými z látky. Stanovení se provádí při vlnové délce jedné z absorpčních car stanovovaného prvku. Přístroj. Skládá se ze zdroje záření, atomizátoru stanovovaného prvku (plamen, pícka atd.), monochromátoru a detektoru. Způsob zavádění analyzované látky závisí na typu používaného atomizátoru. Pokud je to plamen, látka se zmlžuje a voda R je vhodné rozpouštědlo na přípravu zkoušených a porovnávacích roztoků. Organická rozpouštědla se též mohou použít, pokud je splněna podmínka, že rozpouštědlo neovlivňuje stabilitu plamene. Jestliže se použije pícka, látky mohou být navážené a rozpuštěné ve vodě R nebo v organickém rozpouštědle, ale s touto technikou je možné analyzovat též přímo pevné vzorky. Atomová pára může být též generovaná mimo spektrometr, např. metoda studených par pro rtuť nebo určité hydridy. U rtuti jsou atomy generované chemickou redukcí a vzniklé atomové páry jsou transportovány proudem inertního plynu do absorpční kyvety instalované v optické dráze přístroje. Hydridy jsou buď míšeny s plynem napájejícím hořák, nebojsou transportovány inertním plynem do vyhřívané kyvety, v níž jsou disociovány na atomy. Pracovní postup. Atomový absorpční spektrometr se obsluhuje ve shodě s předpisy výrobce při nastavené vlnové délce. Roztok slepé zkoušky se aplikuje do atomizátoru a signál přístroje se nastaví tak, že ukazuje maximum propustnosti. Vnese se nejkoncentrovanější porovnávací roztok a citlivost se nastaví tak, aby se získal vhodný signál absorbance. Stanovení se provádí porovnáním s porovnávacími roztoky známých koncentrací stanovovaného prvku buď metodou přímé kalibrace (Metoda I), nebo metodou standardních přídavků (Metoda II). Metoda I - Přímá kalibrace Připraví se roztok analyzované látky (zkoušený roztok), jak je předepsáno, a nejméně tři porovnávací roztoky stanovovaného prvku, jejichž koncentrace zahrnují očekávanou hodnotu ve zkoušeném roztoku. Zkoumadla používaná k přípravě zkoušeného roztoku se přidávají k porovnávacím roztokům a použijí se i při slepé zkoušce ve stejné koncentraci. Zkoušený roztok a každý porovnávací roztok se vnese do přístroje nejméně třikrát a zaznamená se ustálený signál. Přístroj se vždy propláchne roztokem slepé zkoušky a zjistí se, zda se signál vrátí k počáteční hodnotě slepé zkoušky. Použije-li se pícky, mezi měřením signálů se vypaluje. Sestrojí se kalibrační křivka z průměru signálů získaných porovnávacích roztoků a ze získané křivky se vypočte koncentrace stanovovaného prvku ve zkoušeném roztoku. Pokud je požadována technika pevného vzorku, podrobné detaily postupu jsou uvedeny v článku. Metoda II - Standardní přídavky Do nejméně tří stejných odměrných baněk se přidají stejné objemy roztoku analyzované látky (zkoušený roztok) připravené, jak je předepsáno. Do každé baňky kromě jedné se přidá postupně zvětšující se objem porovnávacího roztoku obsahujícího známou koncentraci stanovovaného prvku, aby se připravila série roztoků obsahujících stoupající koncentraci známého prvku, které dají odezvu v lineární části křivky. Obsah každé baňky se zředí rozpouštědlem a doplní se jím po značku. Každý z roztoků se vnese do přístroje nejméně třikrát a zaznamená se ustálený signál. Pokaždé se přístroj propláchne rozpouštědlem a zjistí se, zda se signál vrátí k počáteční hodnotě slepé zkoušky. Použije-li se pícka, mezi měřením signálů se vypaluje. Vypočítá se lineární rovnice grafu použitím metody nejmenších čtverců a z toho se odvodí koncentrace stanovovaného prvku ve zkoušeném roztoku. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 53 ____________________________________________________________Fyzikální afyzikálně-chemické metody 53 Alternativně se vynese do grafu průměr signálů proti přidanému množství stanovovaného prvku. Extrapoluje se ěára spojující body na grafu do přetnutí osy koncentrace. Vzdálenost mezi tímto bodem a průsečíkem os udává koncentraci stanovovaného prvku ve zkoušeném roztoku. Pokud je požadována technika pevného vzorku, všechny podrobnosti postupu jsou uvedeny v článku. 2.2.24 Absorpční spektrofotometrie v infračervené oblasti Spektrofotometry pro záznam spekter v infračervené oblasti mají optický systém schopný dávat monochromatické záření v oblasti od 4000 cm"1 do 670 cm"1 (2,5 //m až 15 fum) nebo v některých pnpadech až do 200 cm"1 (50 //m) a zařízení pro měření poměru intenzity transmitovaného a dopadajícího záření. Příprava vzorku Pro záznam pomocí transmitance Látka se upraví jedním z následujících postupů. Kapaliny Kapalina se zkouší buď jako film mezi dvěma destičkami transparentními pro infračervené záření, nebo v kyvetě vhodné tloušťky rovněž transparentní pro infračervené záření. Kapaliny nebo pevné látky v roztoku Připraví se roztok ve vhodném rozpouštědle. Zvolí se koncentrace a tloušťka kyvety tak, aby s e získalo vhodné spektrum. Dobré výsledky se zpravidla získají s koncentracemi od 10 g/l do 100 g/l pro tloušťku kyvety 0,5 mm až 0,1 mm. Absorpce způsobená rozpouštědlem by měla být kompenzována vložením podobné kyvety s použitým rozpouštědlem do referenčního paprsku. Pevné látky Pevné látky se zkoušejí dispergované ve vhodné kapalině (suspenze) nebo v pevné látce (halogenidová tableta) podle toho, co je vhodnější. Je-li to v článku předepsáno, připraví se film z taveniny mezi dvěma destičkami transparentními pro infračervené záření. a) Suspenze. Rozetře se malé množství zkoušené látky s minimálním množstvím tekutého parafinu R nebo jiné vhodné kapaliny; k přípravě vhodné suspenze stačí zpravidla 5 mg až 10 mg zkoušené látky. Suspenze se stlačí mezi dvě destičky transparentní pro infračervené záření. b) Tableta. Není-li uvedeno jinak, rozetřou se 1 mg až 2 mg zkoušené látky s 300 mg až 400 mg jemně práškovaného a vysušeného bromidu draselného R nebo chloridu draselného R. Tato množství postačují zpravidla k přípravě tablety o průměru 13 mm a k získání spektra vhodné intenzity. Směs se pečlivě rozetře, stejnoměrně se jí naplní vhodná forma a slisuje se ve vakuu tlakem asi 800 MPa (8 tem"2). Z různých příčin mohou vzniknout špatné tablety: např. nedostatečné nebo přílišné roztírání, vlhkost nebo jiné nečistoty v dispergujícím prostředí a nedostatečné rozmělnění částeček. Tableta se nepoužije, vykazuje-li při vizuální kontrole nejednotnou transparentnost nebo je-li transmitance při asi 2000 cm _1(5 //m) a nepřítomnosti specifického absorpčního pásu menší než 75 % bez kompenzace. Plyny Plyny se zkoušejí v kyvetě transparentní pro infračervené záření mající optickou tloušťku asi 100 mm. Kyveta se evakuuje a naplní se na požadovaný tlak pomocí kohoutu nebo jehlového ventilu při použití vhodné trubice pro převod plynu mezi kyvetou a nádobou obsahující zkoušenou látku. Je-li to nutné, upraví se tlak v kyvetě na tlak atmosférický použitím plynu transparentního pro infračervené záření (např. dusíku R nebo argonu R). K odstranění interference absorpce způsobené Strana 54 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 54 Zkušební metody______________________________________________________________________________ vodou, oxidem uhličitým nebo jinými atmosférickými plyny se vloží do referenčního paprsku stejná kyveta, která je buď evakuovaná, nebo naplněna plynem transparentním pro infračervené záření. Pro záznam pomocí mnohonásobné reflexe Je-li tento záznam předepsán v článku, upraví se látka jednou z následujících metod. Roztoky Látka se rozpustí ve vhodném rozpouštědle za podmínek uvedených v článku. Roztok se odpaří na thaliumbromido-jodidové destičce nebo na jiné vhodné destičce. Pevné látky Látka se homogenně rozprostře na thaliumbromido-jodidové nebo jiné vhodné destičce. Identifikace s použitím referenčních látek Stejným způsobem se upraví jak zkoušená, tak i referenční látka a za stejných podmínek se zaznamenají spektra od 4000 cm"1 do 670 cni1 (2,5 //m až 15 //m). Absorpční maxima spektra zkoušené látky odpovídají polohou i relativní intenzitou hodnotám referenční látky (CRL). Vykazují-li spektra zaznamenaná v pevném stavu rozdíly v polohách absorpčních maxim, zpracuje se stejným způsobem zkoušená i referenční látka tak, aby vykrystalizovaly nebo vznikly ve stejné formě, nebo se postupuje tak, jak je předepsáno v článku, a pak se zaznamenají spektra. Identifikace s použitím referenčních spekter Kontrola rozlišovací schopnosti. Zaznamená se spektrum 0,05 mm silného polystyrénového filmu. Rozdíl x (viz obr. 2.2.24-1) mezi procenty transmitance v absorpčním minimu A při 2870 cm"1 (3,48 fum) a absorpčním maximu B v 2851 cm_1(3,51 //m) by měl být větší než 18. Rozdíl y mezi procenty transmitance v absorpčním minimu C při 1589 cm"1 (6,29 //m) a absorpčním maximu D při 1583 cm"1 (6,32 //m) by měl být větší než 12. Ověření stupnice vlnočtů. Stupnice vlnočtů může být ověřena použitím polystyrénového filmu, který má maxima při vlnočtech v cm"1 uvedených v tab. 2.2.24-1. Čísla v závorkách znamenají přesnost, s níž byly hodnoty stanoveny. Tab. 2.2.24-1 Absorpční maxima polystyrénového filmu 3027,1 (±0,3) 1583,1 (±0,3) 2924,0 (±2) 1181,4 (±0,3) 2850,7 (±0,3) 1154,3 (±0,3) 1944,0 (±1) 1069,1 (±0,3) 1871,0 (±0,3) 1028,0 (±0,3) 1801,6 (±0,3) 906,7 (±0,3) 1601,4 (±0,3) 698,9 (±0,5) Pracovní postup. Zkoušená látka se připraví podle návodu uvedeného u referenčního spektra. Za pracovních podmínek, které byly použity při kontrole rozlišovací schopnosti, se zaznamená spektrum zkoušené látky a na něj se superponují absorpční pásy polystyrenu při 2851 cm"1 (3,51 fum), 1601 cm"1 (6,25 //m) a 1028 cm"1 (9,73 //m). Porovnají se obě spektra a maxima polystyrenu uvedená výše. Použijeme-li poloh maxim polystyrenu jako referenčních údajů, pak polohy význačných maxim spektra zkoušené látky a referenčního spektra by měly odpovídat vlnočtové stupnici (s odchylkou maximálně 0,5 %). Relativní intenzity maxim obou spekter by měly být shodné. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 55 Fyzikální afyzikálně-chemické metody 55 áS 8 1 A m !\f i/i. 80 1 fm 80 V v M' 60 - 60 v k I " I 1 t i y -i i 40 A\ 40 \D j 1 1 x r 1 i 20 f 1 20 te 0 t i y 3200 3000 2800 2600 1800 1600 1400 Obr. 2.2.24-1 Typické spektrum polystyrenu používané při kontrole rozlišovací schopnosti Nečistoty v plynech Pro analýzu nečistot v plynech se použije kyveta transparentní pro infračervené záření o vhodné optické délce (např. 1 m až 20 m). Naplní se způsobem uvedeným v odstavci "Plyny". Detekce a kvantifikace nečistot se provede podle postupu uvedeného v článku. 2.2.25 Absorpční spektrofotometrie v ultrafialové a viditelné oblasti Stanovení absorbance. Absorbance A roztoku je definována jako dekadický logaritmus převrácené hodnoty transmitance T pro monochromatické světlo a je vyjádřena vztahem: ^ = log1^l/7) = log10(V7), v němž značí: T-I/Io, I0 - intenzitu dopadajícího monochromatického světelného toku, / - intenzitu prošlého monochromatického světelného toku. Strana 56 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 56 Zkušební metody______________________________________________________________________________ V homogenním prostředí měřená absorbance (A) závisí na tloušťce měřené vrstvy (b), kterou světlo prochází, a na koncentraci absorbující látky v roztoku (c) podle vztahu: A = e . c . b , v němž značí: 8 - molární absorpční koeficient (molární absorptivita), je-li koncentrace vyjádřena v mol/l (c) a tloušťka vrstvy v cm. Výraz Alcm je specifická absorbance, která vyjadřuje absorbanci roztoku látky o koncentraci 10 g/l měřenou v lem vrstvě při určité vlnové délce: , 1% 108 Není-li uvedeno jinak, měří se absorbance při předepsané vlnové délce v lem vrstvě při (20 ± 1) °Ca měření se provádí proti použitému rozpouštědlu nebo směsi rozpouštědel. Absorbanc e použitého rozpouštědla měřená proti vzduchu při předepsané vlnové délce by neměla být vyšší než 0,4, a je přednostně menší než 0,2. Absorpční spektrum se vynese jako závislost absorbance nebo její funkce (osa úseček) na vlnové délce nebo na její funkci (osa pořadnic). Jestliže je v článcích uváděna jedna hodnota vlnové délky pro maximum absorpce, může se nalezená hodnota od této lišit nejvýše o ±2 nm. Zařízení. Spektrofotometry vhodné pro měření v ultrafialové a viditelné oblasti spektra se skládají z optického systému schopného poskytovat monochromatické světlo v rozsahu 200 nm až 800 nm a ze zařízení vhodného pro měření absorbance. Kontrola vlnových délek. Správnost stupnice vlnových délek se ověřuje pomocí hodnot absorpčních maxim roztoku chloristanu holmitého R. Poloha čar pro vodíkovou, resp. deuteriovou lampu a poloha čar pro rtuťové páry jsou uvedeny v tab. 2.2.25-1. Povolená tolerance je ±1 nm pro ultrafialovou oblast a ±3 nm pro viditelnou oblast. Tab. 2.2.25-1 Maxima absorpce roztoku chloristanu holmitého R a poloha čar pro vodíkovou a deuteriovou lampu 241,15 nm (Ho) 404,66 nm (Hg) 253,7 nm(Hg) 435,83 nm (Hg) 287,15 nm (Ho) 486,0 nm (Dbeta) 302,25 nm (Hg) 486,1 nm(Hbeta) 313,16 nm(Hg) 536,3 nm (Ho) 334,15 nm(Hg) 546,07 nm (Hg) 361,5 nm(Ho) 576,96 nm (Hg) 365,48 nm (Hg) 579,07 nm (Hg) Kontrola absorbance. Správnost stupnice absorbanci se ověřuje roztokem dichromanu draselného Ä při vlnových délkách uvedených v tab. 2.2.25-2, v níž jsou pro každou vlnovou délku uvedeny přesné hodnoty specifické absorbance a povolené limity. Tolerance pro absorbanci je ±0,01. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 57 ____________________________________________________________Fyzikální afyzikálně-chemické metody 57 Pro kontrolu absorbance se použije roztoku dichromanu draselného R připraveného takto: rozpustí se 57,0 mg až 63,0 mg dichromanu draselného R, předtím vysušeného při 130 °C do konstantní hmotnosti, v kyselině sírové 0,005 mol/l RS a doplní sejí na 1000,0 ml. Tab. 2.2.25-2 Vlnová délka v nm Al% n Irm Maxima tolerance 235 257 313 350 124,5 144,0 48,6 106,6 122,9 až 126,2 142,4 až 145,7 47,0 až 50,3 104,9 až 108,2 Absorbance roztoku dichromanu draselného obsahujícího přesně 60,06 mg K2Cr207v 1000,0 ml roztoku kyseliny sírové 0,005 mol/l RS byly použity jako základ pro tab. 2.2.25-2. Hodnoty absorbance tohoto roztoku měřené při tloušťce vrstvy 1 cm jsou uvedeny v tab. 2.2.25-3. Tab. 2.2.25-3 235 nm 0,748 257 nm 0,865 313 nm 0,292 350 nm 0,640 Limit rozptýleného záření může být sledován při daných vlnových délkách pomocí vhodných roztoků nebo filtrů. Např. absorbance roztoku chloridu draselného R (12 g/l) měřená v lem vrstvě při 200 nm by měla být vyšší než 2 v porovnání s vodou R jako kontrolní kapalinou. Rozlišovací schopnost (pro kvalitativní analýzu). Pokud je to předepsáno v článku, je třeba provést měření rozlišovací schopnosti přístroje takto: zaznamená se spektrum roztoku toluenu R (0,02% V/V) v hexanu R. Minimální poměr absorbance v maximu při 269 nm a absorbance v minimu při 266 nm je uveden v článku. Spektrální šířka štěrbiny (pro kvantitativní analýzu). Abychom předešli při měření chybám způsobeným spektrální šířkou štěrbiny při použití přístroje, kde šířka štěrbiny při zvolené vlnové délce může být měněna, měla by být šířka štěrbiny malá ve srovnání s pološířkou absorpčního pásu, ale současně by měla být co největší, abychom získali vysokou hodnotu /0. V každém případě šířka štěrbiny přístroje by měla být vždy taková, aby při jejím dalším zmenšení nedocházelo ke změnám v odečtu absorbance. Kyvety. Povolená tolerance vnitřní vzdálenosti protilehlých stěn používaných kyvet je ±0,005 cm. Naplní-li se týmž rozpouštědlem, měly by kyvety pro zkoušený roztok a pro porovnávací kapalinu mít stejnou transmitanci. V opačném případě je třeba zavést příslušnou korekci. Kyvety je nutno čistit a zacházet s nimi opatrně. Strana 58 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 58 Zkušební metody______________________________________________________________________________ 2.2.26 Papírová chromatografíe Vzestupná papírová chromatografíe Zařízení. Zařízení se skládá ze skleněné komory vhodných rozměrů pro použitý chromatogra-fický papír. Horní část komory je zabroušená a opatřená dobře těsnícím víkem. V horní části komory je zařízení umožňující zavěšení chromatografického papíru a jeho ponoření do mobilní fáze bez otevření komory. Na dně komory je umístěna miska obsahující mobilní fázi, do které může být papír ponořen. Jako chromatografický papír se použije vhodný filtrační papír nastnhaný do pruhů dostatečné délky, ne užších než 2,5 cm; papír je nastříhán tak, aby mobilní fáze protékala ve směru vláken papíru. Pracovní postup. Mobilní fáze, která je předepsána v článku, se nalije do misky na dně komory do výšky 2,5 cm. Pokud je uvedeno v článku, nalije se stacionární fáze i mezi stěny komory a misku. Komora se uzavře a ponechá se stát po dobu 24 h při teplotě 20 ° C až 25 °C. V uvedeném intervalu teplot se komora udržuje i v průběhu další analýzy. Na papír se vyznačí měkkou tužkou horizontální linie (start) ve vzdálenosti 3 cm od jednoho konce. Mikropipetou se nanese na start ve formě skvrny objem roztoku, který je uveden v článku. Jestliže celkový objem nanášeného roztoku by vytvořil skvrnu o větším průměru než 10 mm, roztok se nanáší po částech v opakovaných dílcích dávkách tak, aby se před každým dalším nanášením rozpouštědlo odpařilo. Chromatografuje-li se na stejném pruhu papíru více než jeden vzorek, vzdálenost mezi sousedními skvrnami na startu nemá být menší než 3 cm. Papír s naneseným vzorkem se vloží do komory, která se uzavře víkem, a ponechá stát 1 h 30 min. Potom se papír ponoří do mobilní fáze a vyvíjí se do předepsané vzdálenosti nebo po předepsanou dobu. Papír se vyjme a ponechá uschnout na vzduchu. Během vyvíjení se papír chrání před přímým světlem. Sestupná papírová chromatografíe Zařízení. Zařízení se skládá ze skleněné komory vhodných rozměrů pro použitý chromatografický papír. Horní část komory je zabroušená a opatřená dobře těsnícím víkem. Víko má středový otvor o průměru asi 1,5 cm uzavíratelný těžkou skleněnou deskou nebo zátkou. V horní části komory je umístěn žlábek pro rozpouštědlo se zařízením k zavěšení chromatografického papíru. Na každé straně žlábku jsou paralelně nad jeho horními okraji umístěny dvě skleněné vodicí tyče podpírající papír tak, aby žádná jeho část se nedotýkala stěn komory. Chromatografický papír je tvořen vhodným filtračním papírem nastříhaným na pruhy dostatečné délky a vhodné šíře, tj. mezi 2,5 cm a délkou žlábku; papír je nastříhán tak, aby mobilní fáze protékala ve směru vláken papíru. Pracovní postup. Na dno komory se nalije rozpouštědlo uvedené v článku do výše 2,5 cm. Komora se uzavře a ponechá stát 24 h při teplotě 20 °C až 25 °C. V tomto rozmezí teplot se komora v průběhu analýzy udržuje. Na papír se vyznačí měkkou tužkou horizontální linie (start) v takové vzdálenosti od jednoho konce, aby po zajištění tohoto konce papíru ve žlábku s rozpouštědlem zbytek papíru volně splýval přes vodicí tyc a start byl několik cm pod vodicí tyčí a paralelně s ní. Pomocí mikropipety se nanese na start objem roztoku, který je uveden v článku. Jestliže celkový objem, který je nutno nanést, by vytvořil skvrnu o větším průměru než 10 mm, je nutno nanášet roztok po částech tak, aby se před každým následujícím nanášením rozpouštědlo odpařilo. Chromatografuje-li se na tomtéž pruhu papíru více než jeden vzorek, pak vzdálenost mezi sousedními skvrnami nemá být menší než 3 cm. Papír s naneseným vzorkem se vloží do komory, která se uzavře víkem, a ponechá se stát 1 h 30 min. Do žlábku se otvorem ve víku vpraví dostatečné množství mobilní fáze, komora se uzavře a papír se vyvíjí do předepsané vzdálenosti nebo po předepsanou dobu. Papír se vyjme z komory a ponechá uschnout na vzduchu. Během vyvíjení se papír chrání před přímým světlem. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 59 ____________________________________________________________Fyzikální afyzikálně-chemické metody 59 2.2.27 Tenkovrstvá chromatografíe Tenkovrstvá chromatografie je separacní metoda, u které stacionární fázi tvoří vhodný materiál nanesený v rovnoměrné tenké vrstvě a fixovaný na skleněný, kovový nebo plastický podklad (deska nebo fólie). K separaci dochází migrací rozpuštěných látek tenkou vrstvou v rozpouštědle nebo vhodné směsi rozpouštědel (mobilní fáze). Pokud není uvedeno jinak, použije se následující zařízení, desky a postup. Zařízení Zařízení se skládá: - z desek nebo fólií s vrstvami hotovými nebo připravenými (jak je popsáno níže) vhodné velikosti (obvykle 100 mm x 100 mm nebo 200 mm x 200 mm) pro nanášení chromatografováných roztoků a vyvíjení do předepsané vzdálenosti (dráhy). Tloušťka vrstvy je obvykle 0,1 mm až 0,3 mm, - z chromatografické komory s plochým nebo dvojžlábkovým dnem z inertního transparentního materiálu vhodné velikosti pro použité desky nebo fólie a opatřené dobře těsnícím víkem, - z mikropipet, mikroinjekcních stříkaček, kalibrovaných kapilár pro jedno použití nebo jiného nanášecího zařízení, které je vhodné pro správné nanášení roztoků. Desky Chromatografie se provádí s použitím desek s vrstvami hotovými nebo připravenými, jak je popsáno níže. Oba typy vrstev vyhovují požadavku ověření detekční schopnosti, je-li předepsáno, i požadavku ověření separacní schopnosti. Tyto zkoušky se provádějí současně s chromatografií zkoušené látky nanesením předepsaných porovnávacích roztoků. Je-li nutné, vrstvy je možno před použitím aktivovat zahřátím při 100 ° C až 105 °C po dobu 1 h. Příprava vrstev Připraví se homogenní suspenze stacionární fáze a vhodným zařízením se nanese na pečlivě vyčištěné desky vrstva o síle 0,1 mm až 0,3 mm. Desky s vrstvami se ponechají schnout na vzduchu a potom se zahřívají v sušárně při teplotě 100 °C až 105 °C po dobu 1 h. Před použitím desky se odstraní úzký pruh vrstvy stacionární fáze z obou stran desky, aby tyto pruhy byly v průběhu vyvíjení vertikálně. Pracovní postup Stěny chromatografické komory se vyloží filtračním papírem. Do chromatografické komory se podle její velikosti nalije takové množství mobilní fáze, aby po impregnaci filtračního papíru byla na dně komory vrstva mobilní fáze o výšce 5 mm až 10 mm. Komora se uzavře víkem a ponechá se stát při 20 ° C až 25 °C po dobu 1 h. Na vrstvu se nanese ve vzdálenosti asi 15 mm až 20 mm od spodního okraje a nejméně 10 mm od bočního okraje předepsaný objem roztoků v dostatečně malých dávkách, aby vznikly kruhové skvrny (o průměru 2 mm až 6 mm) nebo, je-li předepsáno, skvrny tvaru proužků (10 mm až 20 mm x 2 mm až 6 mm). Roztoky se nanášejí na start paralelně se spodním okrajem desky tak, aby vzdálenost mezi skvrnami byla nejméně 10 mm. Po odpaření rozpouštědla z nanášených roztoků se deska vloží do chromatografické komory tak, aby byla co nejvíce ve vertikální poloze a skvrny byly nad hladinou mobilní fáze. Chromatografická komora se uzavře a udržuje při teplotě 20 °C až 25 °C. Deska se vyjme z komory, když mobilní fáze dosáhne vzdálenosti předepsané v článku, vysuší se a chromatogram se deteguje předepsaným způsobem. Pro dvojrozměrnou chromatografií se vrstva po prvním vyvíjení vysuší a provede se druhé vyvíjení ve směru kolmém na směr prvního vyvíjení. Strana 60 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 60 Zkušební metody______________________________________________________________________________ Ověření separační schopnosti Požadavky na ověření separační schopnosti jsou uvedeny v příslušných článcích. Ověření detekční schopnosti Detekční schopnost je dostatečná, jsou-li skvrny získané na chromatogramu s nejzředěnějším porovnávacím roztokem jasně viditelné. 2.2.28 Plynová chromatografíe Plynová chromatografie je separační metoda, ve které mobilní fází je plyn (nosný plyn) a stacionární fází naplněnou do kolony je buď pevná látka, nebo kapalina, kterou je pokryt pevný inertní nosič, nebo kapalný film rovnoměrně nanesený na stěnách kolony. Plynová chromatografie je založena na mechanismu adsorpce a/nebo rozdělování. Přístroj. Přístroj se skládá ze zdroje plynu, dávkovacího zařízení, chromatografické kolony, detektoru a vyhodnocovacího zařízení. Kolona je obvykle skleněná nebo z nerezové oceli a obsahuje stacionární fázi. Nosný plyn protéká kolonou kontrolovanou rychlostí do detektoru. Stanovení je prováděno buď při konstantní teplotě, nebo podle daného teplotního programu. Použitý detektor musí umožňovat stanovení množství sledovaných látek přítomných v eluátu z kolony. Obvykle je založen na principu plamenné ionizace, tepelné vodivosti, tepelné ionizace nebo elektronového záchytu. Pracovní postup. Kolona, dávkovací zařízení a detektor se stabilizují při předepsaných teplotách. Připraví se roztok zkoušené látky a porovnávací roztok nebo roztoky, jak je předepsáno. Použitím porovnávacích roztoků se určí vhodné nastavení parametrů pnstroje a množství, které má být nastřikováno, aby byla získána vhodná odezva. Provedou se opakované nástřiky, aby byla ověřena reprodukovatelnost odezvy, a je-li zapotřebí, určí se počet teoretických pater. Nastříknou se roztoky a zaznamenají se výsledné chromatogramy. Provedou se opakované nástřiky, aby byla ověřena reprodukovatelnost odezvy. Určí se plochy píku nebo alternativně výšky píku odpovídajících sledovaným složkám, je-li faktor symetrie píku vypočítán, jak je uvedeno níže, mezi 0,80 a 1,20. Při měřeních vyžadujících teplotní program má být určována plocha píku. Je-li použit vnitřní standard, prověří se, zda žádný pík sledované látky není překryt pikem vnitřního standardu. Ze získaných hodnot se vypočte obsah stanovované složky nebo složek. Je-li předepsáno, vypočte se procentuální obsah jedné nebo více složek sledované látky určením plochy píku nebo píku z celkové plochy všech píku, vyjma píku rozpouštědla nebo kterýchkoliv přidaných látek (normalizační postup). V tomto případě je doporučeno použití zesilovače se širokým rozsahem a automatického integrátoru. Faktor symetrie píku se vypočte z výrazu: v němž značí: b0fi5 - šířku píku v jedné dvacetině jeho výšky, A - vzdálenost mezi kolmicí spuštěnou z vrcholu píku a vzestupnou částí píku v jedné dvacetině výšky píku. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 61 Fyzikální afyzikálně-chemické metody 61 Rozlišení (ÄJ se vypočte ze vzorce: 1.18 (tut - tJ R. = %5a + %5i ÍRb > tRa v nemz znaci: tut a L ' vzdálenosti podél základní linie mezi bodem nástřiku a kolmicemi spuštěnými z vrcholů dvou sousedních píku (mm), bQ5a a bQ5b - šířky píku v polovině jejich výšky (mm). Výsledky stanovení lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi měřenými píky v chromatogramu j e větší než 1,0, pokud není předepsáno jinak. Počet teoretických pater (ri) se vypočte z údajů získaných za izotermických podmínek ze vzorce: ( t \2 n = 5,54 v nemz znaci: tR - vzdálenost podél základní linie mezi bodem nástřiku a kolmicí spuštěnou z vrcholu sledovaného píku (mm), b0 5 - šířku píku v polovině jeho výšky (mm). v- ..r * ír. x ,,,.,„. , , .. , faktor) ie definován iako: Kapacitní pomer (D^ (známý tez jako kapacitní 'J J r množství rozpuštěných látek ve stacionární fázi „ Vs množství rozpuštěných látek v mobilní fázi Vm v němž značí: K - rovnovážný rozdělovači koeficient, Vs - objem stacionární fáze, Vm - objem mobilní fáze. Kapacitní poměr složky může být určen z chromatogramu s použitím vzorce: D = tR " ÍR' , v němž značí: tR - vzdálenost v mm podél základní linie mezi bodem nástřiku a kolmicí spuštěnou z vrcholu píku odpovídajícího složce, tR - vzdálenost v mm podél základní linie mezi bodem nástřiku a kolmicí spuštěnou z vrcholu píku odpovídajícího nezadržované složce. Poměr signálu k šumu (S/N)je počítán ze vzorce: S/N = — , K v němž značí: H - výšku píku odpovídajícího dané složce na chromatogramu získaném s předepsaným porovnávacím roztokem, Strana 62 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 62 Zkušební metody______________________________________________________________________________ hn - absolutní hodnotu největší výchylky signálu šumu od základní linie na chromatogramu kontrolního roztoku získaného při slepé zkoušce a sledovaného v rozsahu úměrném 20násobku šířky píku v polovině jeho výšky na chromatogramu předepsaného porovnávacího roztoku a pozorovaného v místě rovnoměrně situovaném okolo místa, kde by se tento pík nacházel. Head-space plynová chromatografíe Head-space plynová chromatografíe je metoda zvláště vhodná pro rozdělení a stanovení těkavých látek přítomných v pevných nebo kapalných vzorcích. Metoda je založena na analýze plynné fáze, která je v rovnováze s pevnou nebo kapalnou fází. Přístroj. Přístroj se skládá z plynového chromatografu opatřeného zařízením pro zavádění zkoušeného vzorku, které může být připojeno k modulu, jenž automaticky ovládá tlak a teplotu. Jeli to nutné, může být připojeno zařízení pro eliminaci rozpouštědel. Analyzovaný vzorek je umístěn do lahvičky opatřené vhodným uzávěrem. Další částí je systém ventilů umožňující průchod nosného plynu. Lahvička je umístěna do termostatované nádobky vyhřívané na vhodnou teplotu dle povahy zkoušeného vzorku. Vzorek je zahříván na tuto teplotu dostatečně dlouho, aby byla ustavena rovnováha mezi pevnou nebo kapalnou fází a plynnou fází. Nosný plyn je zaváděn do nádobky a po předepsaném case se otevře vhodný ventil, který umožní expanzi plynu unášejícího zplynitelné látky do chromatografické kolony. Místo chromatografu speciálně vybaveného pro zavádění vzorků je též možné použít vzduchotěsnou stříkačku a běžný chromatograf. Ustavení rovnováhy pak probíhá v oddělené komůrce a plynná fáze je vedena na kolonu při zajištění podmínek zaručujících, že nedojde k porušení rovnováhy. Pracovní postup. Použitím porovnávacích vzorků se určí vhodné instrumentální podmínky k dosažení vhodné odezvy. a) Přímá kalibrace Do stejných lahviček se umístí odděleně zkoušené látky a všechny porovnávací vzorky, jak je předepsáno v článku, přičemž se zabrání kontaktu mezi dávkovacím zařízením a vzorky. Lahvičky se hermeticky uzavřou a vloží do termostatovaného prostoru udržovaného na teplotě a tlaku předepsaných v článku. Po ustavení rovnováhy se provede chromatografická analýza za předepsaných podmínek. b) Standardní přídavek Do sady stejných vhodných lahviček se umístí stejné objemy zkoušeného přípravku. Do všech lahviček kromě jedné se přidají vhodná množství porovnávacích vzorků, které obsahují známé koncentrace stanovované látky, takže vznikne série přípravků obsahujících postupně vzrůstající koncentrace této látky. Lahvičky se hermeticky uzavřou a vloží se do termostatovaného prostoru udržovaného na teplotě a tlaku předepsaných v článku. Po ustavení rovnováhy se provede chromatografická analýza za předepsaných podmínek. Metodou nejmenších čtverců se vypočítá lineární rovnice přímky a z ní se určí koncentrace stanovované látky ve zkoušeném přípravku. Alternativně se vynesou do grafu střední hodnoty naměřených dat proti přidaným množstvím stanovované látky. Extrapoluje se přímka vycházející z bodu na grafu k ose koncentrací. Vzdálenost mezi tímto bodem a průsečíkem os představuje koncentraci stanovované látky ve zkoušeném přípravku. c) Postupný odběr V případě, že je požadována metoda postupného odběru, je podrobně popsána v článku. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 63 Fyzikální afyzikálně-chemické metody 63 2.2.29 Kapalinová chromatografíe Kapalinová chromatografíe je separační metoda, kde mobilní fází je kapalina a stacionární fází naplněnou do kolony je buď jemně rozptýlená pevná látka, nebo kapalina nanesená na pevný nosič, nebo pevný nosič, který je chemicky modifikován navázáním organických skupin. Kapalinová chromatografie je založena na mechanismu adsorpce, rozdělování, iontové výměny nebo vylučování. Zařízení. Přístroj se obvykle skládá z čerpacího systému, dávkovacího zařízení (injekční stříkačka nebo nastřikovací ventil), chromatografické kolony, detektoru a zapisovače. Mobilní fáze j e obvykle přiváděna pod tlakem z jednoho nebo více zásobníků a protéká kolonou konstantní rychlostí a potom detektorem. Teplota chromatografické kolony je udržována konstantní. Složení předepsané mobilní fáze může být buď konstantní během celého chromatografického procesu (izokratická eluce), nebo s e může měnit podle definovaného programu (gradientova eluce). Použitý detektor umožňuje stanovení množství sledovaných látek eluovaných z kolony. Detekce je obvykle založena na absorpční spektrofotometru. Diferenční refraktometrie, fluorimetrie; spalovací a elektrochemické metody jsou také používány. Pracovní postup. Kolona se uvede do rovnovážného stavu s předepsanou mobilní fází. Připraví se roztok zkoušené látky a porovnávací roztok nebo roztoky tak, jak je předepsáno. Roztoky nesmí obsahovat pevné částice. Za použití porovnávacích roztoků se určí vhodné nastavení přístroje a nastřikované množství potřebné pro přiměřenou odezvu. Provedou se opakované nástřiky pro ověření reprodukovatelnosti odezvy, a je-li to požadováno, stanoví se počet teoretických pater. Nastříknou se roztoky a zaznamenají se výsledné chromatogramy. Provedou se opakované nástřiky k ověření reprodukovatelnosti odezvy. Stanoví se plochy píku sledovaných látek, případně výšky píku, leží-li hodnota faktoru symetrie píku vypočtená podle vzorce uvedeného níže mezi 0,80 a 1,20. V aplikacích vyžadujících gradientovou eluci je třeba použít stanovení ploch píku. Je-li použit vnitřní standard, zkontroluje se, zda není žádný pík zkoušené látky překryt pikem vnitřního standardu. Ze získaných hodnot se vypočte obsah stanovované složky nebo složek. Je-li požadován procentuální obsah jedné nebo více složek zkoušené látky, vypočte se stanovením plochy píku nebo píku jako procenta celkové plochy všech píku vyjma píku rozpouštědla nebo jakéhokoliv přidaného činidla (metoda normalizace). Pak se doporučuje použití automatického integrátoru a zesilovače s širokým rozsahem. Faktor symetrie píku se vypočte z výrazu: %05 2A v němž značí: b0fi5 - šířku píku v jedné dvacetině jeho výšky (mm), A - vzdálenost mezi kolmicí spuštěnou z vrcholu píku a vzestupnou částí píku v jedné dvacetině výšky píku (mm). „ ,.„ ' ín\ ^ ze vzorce: Rozlišeni (/řs) se vypočte U8(^ - tj R. = %5a + %5i ÍRb > ÍRa Strana 64 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 64 Zkušební metody v nemz znaci: ^Rba^Ra ' vzdálenosti podél základní linie mezi bodem nástřiku a kolmicemi spuštěnými z vrcholů dvou sousedních píku (mm), b0 5fl a b0>5b - šířky píku v polovině jejich výšky (mm). Výsledky stanovení lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi měřenými píky v chromatogramu j e větší než 1,0, pokud není předepsáno jinak. Počet teoretických pater (ti) se vypočte z údajů, získaných za izotermických podmínek ze vzorce: n = 5,54 ( i ^2 lR . b0,5, v němž značí: tR - vzdálenost podél základní linie mezi bodem nástřiku a kolmicí spuštěnou z vrcholu sledovaného píku (mm), b0 5 - šířku píku v polovině jeho výšky (mm). v- ..r * ír. *. ,,,.,„. , , .. , faktor) ie definován iako: Kapacitní pomer (Djj (známý tez jako kapacitní 'J J r množství rozpuštěných látek ve stacionární fázi „ Vs množství rozpuštěných látek v mobilní fázi Vm v němž značí: K - rovnovážný rozdělovači koeficient, Vs - objem stacionární fáze, Vm - objem mobilní fáze. Kapacitní poměr složky může být určen z chromatogramu s použitím vzorce: D„ tR, v nemz znaci: tR - vzdálenost podél základní linie mezi bodem nástřiku a kolmicí spuštěnou z vrcholu píku odpovídajícího složce (mm), tR. - vzdálenost podél základní linie mezi bodem nástřiku a kolmicí spuštěnou z vrcholu píku odpovídajícího nezadržované složce (mm). Poměr signálu k šumu (S/N)je počítán ze vzorce: S/N = —, K v němž značí: H- výšku píku odpovídajícího dané složce na chromatogramu získaném s předepsaným porovnávacím roztokem, hn - absolutní hodnotu největší výchylky signálu šumu od základní linie na chromatogramu kontrolního roztoku získaného při slepé zkoušce a sledovaného v rozsahu úměrném 20násobku šířky píku v polovině jeho výšky na chromatogramu předepsaného porovnávacího roztoku a pozorovaného v místě rovnoměrně situovaném okolo místa, kde by se tento pík nacházel. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 65 Fyzikální afyzikálně-chemické metody 65 2.2.30 Vylučovací chromatografíe Vylučovací chromatografíe (s organickou mobilní fází je známá jako gelová chromatografíe a s vodnou mobilní fází se používá název gelová filtrace) je chromatografická technika, která rozděluje molekuly v roztoku podle jejich velikosti. Vzorek je vnesen na kolonu naplněnou gelem nebo náplní s porézními částicemi a je nesen mobilní fází kolonou. K separaci podle velikosti dochází opakovanou výměnou rozpuštěných molekul (rozpuštěné látky) mezi rozpouštědlem v mobilní fázi a týmž rozpouštědlem v nepohyblivé kapalné fázi (stacionární fázi), která je v pórech náplně. Rozmezí velikosti pórů náplně určuje rozmezí velikosti molekul, ve kterém může dojít k separaci. Molekuly, které jsou tak malé, že mohou pronikat do všech pórů, jsou eluovány s celkovým per-meačním objemem (Vt). Molekuly výrazně větší než maximální velikost pórů náplně se pohybují v koloně jen prostory mezi částicemi náplně bez zadržování a jsou eluovány s vylučovacím objemem (Vq). K separaci podle velikosti molekul dochází mezi vylučovacím a celkovým permeačním objemem, přičemž použitelná je obvykle separace v prvních dvou třetinách tohoto rozmezí. Zařízení. Základem zařízení je chromatografická kolona vhodných rozměrů, v případě potřeby termostatovana, naplněná separačním materiálem schopným dělení ve vhodném rozsahu velikosti molekul, kterou protéká konstantní rychlostí eluent. Jeden konec kolony je obvykle připojen ke vhodnému zařízení pro nástřik vzorku, jako je adaptér průtoku, septový dávkovač nebo nastřikovací ventil, a může být také připojen ke vhodnému čerpadlu pro kontrolu průtoku eluentu. Případně může být vzorek nastřikován přímo na vstup kolony (povrch náplně kolony zbavený kapaliny), nebo je-li vzorek hustší než eluent, může být převrstven eluentem. Výstup z kolony je obvykle připojen k vhodnému detektoru spojenému s automatickým zapisovačem, který umožňuje záznam relativních koncentrací separovaných složek vzorku. Detektory jsou většinou založeny na fotometrických, refraktometrických nebo luminiscenčních vlastnostech. V případě potřeby může být připojen automatický sběrač frakcí. Náplní může být měkký nosič, jako je nabobtnalý gel, nebo tuhý nosič tvořený sklem, silikagelem nebo zesíťovaným organickým polymerem kompatibilním s rozpouštědlem. Tuhé nosiče obvykle vyžadují tlakovaný systém umožňující rychlejší separace. Mobilní fáze je volena podle typu vzorku, separačního prostředí a způsobu detekce. Před provedením separace by měla být náplň upravena a naplněna do kolony tak, jak je popsáno v článku nebo podle návodu výrobce. V případě potřeby jsou v článcích uvedeny postupy pro ověření způsobilosti systému. Účinnost kolony může být vyhodnocena z počtu teoretických pater (n), vypočteného ze vzorce: ( V V 5,54 —L , v němž značí: Vr - retenční objem v maximu píku, b0 5 - šířku píku v polovině jeho výšky vyjádřenou ve stejných jednotkách jako retenční objem. Stanovení distribučního koeficientu K0 Eluční charakteristika látky na určité koloně může být dána distribučním koeficientem, KD, který se vypočte ze vzorce: V - V ------ y r ľo V - V Strana 66 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 66 Zkušební metody______________________________________________________________________________ Stanovení se provede měřením retenčních objemů nezadržované složky ( V0), jiné složky, která může pronikat do všech pórů nosiče, (V), a látky, jejíž rozdělovači koeficient je stanovován, (Vr). Retenční objem se měří od nástřiku do maxima píku. Stanovení poměrného složení směsi Provede se separace podle článku. Je-li to možné, průběžně se zaznamenává eluce složek a měří se odpovídající plochy píku. Je-li zaznamenávána fyzikálně-chemická vlastnost a mají-li všechny stanovované složky vzorku stejnou odezvu (např. mají-li stejnou specifickou absorbanci), spočítá se relativní množství každé složky jako podíl příslušné plochy píku a součtu ploch píku všech stanovovaných složek. Nejsou-li detekční odezvy stanovovaných složek stejné, spočítá se obsah pomocí kalibračních křivek získaných s použitím kalibračních referenčních látek předepsaných v článku. Stanovení molekulových hmotností Vylučovací chromatografii lze použít pro stanovení molekulových hmotností po srovnání s vhodnými kalibračními referenčními látkami, specifikovanými v článku. Do grafu se vynese závislost retenčních objemů kalibračních referenčních látek na logaritmu jejich molekulových hmotností. Křivka se obvykle blíží přímce mezi vylučovací mezí a mezí úplné permeace pro použité separační prostředí. Z kalibrační křivky se stanoví molekulové hmotnosti. Kalibrace pro molekulové hmotnosti je platná jen pro určitý makromolekulami systém látka/roz-pou- štědlo za daných experimentálních podmínek. Stanovení distribuce velikosti molekul polymerů Vylučovací chromatografii lze použít pro stanovení distribuce velikosti molekul polymerů. Avšak porovnání vzorkuje možné jen s výsledky získanými za stejných experimentálních podmínek. Látky použité pro kalibraci a metody stanovení distribuce velikosti molekul polymerů jsou uvedeny v článku. 2.2.31 Elektroforéza Elektroforéza je fyzikálně-analytická metoda založená na pohybu elektricky nabitých částic rozpuštěných nebo dispergovaných v roztoku elektrolytu v elektrickém poli. Elektroforetická pohyblivost je rychlost pohybu nabitých částic v m/s v elektrostatickém poli o intenzitě 1 V/m. Vyjadřuje se v m2.V_1.s"l Z praktických důvodů se používá cm2.V"'.s"'. Pohyblivost může být definována pouze pro daný elektrolyt za určitých experimentálních podmínek. Je ovlivněna mnoha faktory, např.: - charakteristikou nabitých částic: druhem, velikostí, tvarem, elektrickým nábojem, koeficientem tření; - charakteristikou kapaliny, ve které se nabité částice pohybují: rozpouštědlem, druhem a koncentrací elektrolytu, iontovou silou, pH, viskozitou roztoku. Směr pohybu závisí na druhu elektrického náboje; nabité částice se pohybují k elektrodě s opačným nábojem. Volná elektroforéza neboli elektroforéza s pohyblivým rozhraním Tato metoda se hlavně užívá ke stanovení elektroforetické pohyblivosti, přičemž experimentální charakteristiky jsou přímo měřitelné a reprodukovatelné. Hlavně se používá u látek o vysoké relativní molekulové hmotnosti s nízkými difuzními koeficienty. Poloha rozhraní se na počátku Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 67 ____________________________________________________________Fyzikální afyzikálně-chemické metody 67 stanoví fyzikálními metodami, jako jsou refraktometrie nebo konduktometrie. Po aplikaci daného elektrického pole se po přesně změřeném case pozorují nová rozhraní a jejich vzájemná poloha. Je nutno volit takové pracovní podmínky, které zajistí vznik a určení tolika rozhraní, kolik je složek. Zónová elektroforéza v nosiči Tato metoda vyžaduje pouze malé množství vzorku. Druh nosiče, jako je papír, agarový gel, acetat celulosy, škrob, agarosa, methakrylamid, směsný gel, zavádí množství dalších faktorů ovlivňujících elektroforetickou pohyblivost: a) následkem porozity nosiče je naměřená migrační vzdálenost menší než skutečná dráha iontu, b) některé nosiče nejsou elektroneutrální, a mohou tedy vyvolat významný elektroosmotický tok, c) jakékoliv zahřívání může vlivem Jouleova efektu způsobit odpařování kapaliny z nosiče, což v důsledku kapilarity způsobí pohyb roztoku od krajů do středu. Iontová síla z tohoto důvodu má tendenci postupně vzrůstat. Rychlost pohybu potom závisí na čtyřech hlavních faktorech, zejména na pohyblivosti nabité částice, elektroendosmotickém proudění, na odpařování a intenzitě elektrického pole. Proto j e nezbytné pracovat za zcela přesně definovaných experimentálních podmínek a používat, kdekoliv je to možné, referenčních látek. Zařízenípro elektroforézu se skládá ze: - zdroje stejnosměrné elektrické energie, jehož napětí může být regulováno a stabilizováno; - elektroforetické komory; je obvykle pravoúhlá, vyrobená ze skla nebo pevného plastu se dvěma oddělenými prostory - anodickým a katodickým - obsahujícími roztok elektrolytu. V každém prostoru je ponořena elektroda, např. platinová nebo grafitová. Elektrody jsou propojeny vhodně izolovaným obvodem se zdrojem stejnosměrného proudu, čímž se vytvoří anoda a katoda. Hladina kapaliny v obou prostorech se udržuje na stejné úrovni, aby se předešlo vzájemnému přelévání. Elektroforetická komora je uzavřena vzduchotěsným víkem, které udržuje vlhkostí nasycenou atmosféru během operace a tím snižuje odpařování rozpouštědla. Víko může být opatřeno bezpečnostním zařízením, které po jeho sejmutí vypne elektrický proud. Jestliže elektrický výkon překročí 10 W, doporučuje se chlazení nosiče; - zařízení na upevnění nosiče: Proužková elektroforéza. Proužek nosiče, předem navlhčený v používaném roztoku elektrolytu a ponořený na obou koncích do elektrodových prostorů, je vhodně napnutý a upevněný k vhodnému držáku nosiče, který zabrání difúzi elektrolytu. Držák může být vodorovný rámeček, podstavec ve tvaru obráceného V nebo podložka s vertikálně vyčnívajícími hroty umístěnými ve vhodných vzdálenostech; Gelová elektroforéza. Zařízení se skládá ze skleněné desky (např. mikroskopické sklíčko), na jejíž celou plochu je nanesena pevně přilnavá vrstva gelu stejné tloušťky. Elektrické spojení mezi gelem a vodivým roztokem je zajištěno různými způsoby podle druhu použitého zařízení. Je třeba učinit preventivní opatření, aby bylo zabráněno kondenzaci vlhkosti nebo vysychání pevné vrstvy; - měřícího nebo detekčního zařízení. Pracovní postup. Roztok nosného elektrolytu se nalije do elektrodových prostorů. Nosič nasycený elektrolytem se umístí do komory způsobem vhodným pro dané zařízení. Vyznačí s e místo startu a nanese se vzorek. Na předepsanou dobu se zapojí energetický zdroj. Po vypnutí zdroje se nosič vyjme z komory, vysuší se a vizuálně posoudí. Strana 68 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 68 Zkušební metody______________________________________________________________________________ Elektroforéza na polyakrylamidovém gelu Při tomto typu elektroforézy je stacionární fází (nosičem) gel připravený ze směsi akrylamidu aN,N'-methylenbisakrylamidu. Gely se mohou připravit do trubiček 7,5 cm dlouhých a o vnitřním průměru 0,5 cm (trubičkové gely). V tomto případě se na jednu trubičku nanáší jeden roztok. Gely mohou být také připraveny mezi skleněnými deskami (deskový gel). Na takto připravený gel je možno nanášet více roztoků. Zařízení. Skládá se ze dvou nad sebou umístěných nádobek na tlumivý roztok vyrobených z vhodného materiálu, jako je polymethylmethakrylát. Každá nádobka je vybavena platinovou elektrodou. Elektrody jsou připojeny ke zdroji umožňujícímu práci buď při konstantním proudu, nebo při konstantním napětí. Pro trubičkové gely je na dně horní nádobky několik držáků stejně vzdálených od elektrody. Pro deskové gely jsou k dispozici vyvíjecí komory umožňující dělení ve vertikální nebo horizontální poloze. Postup stanovení. Před polymerací gelu by měly být roztoky odplyněny a gely používány okamžitě po přípravě. a) Trubičkové gely Připraví se směs gelu podle předpisu a nalije se do skleněných trubiček s uzavřeným dnem do stejné výšky asi 1 cm od horního okraje. Je nutno zajistit, aby v trubičce nezůstaly bublinky vzduchu. Směs gelu se převrství vodou R, aby se zamezilo přístupu vzduchu, a gel se nechá zpolymerovat. Tvorba gelu trvá asi 30 min a je ukončena, když se objeví ostré rozhraní mezi gelem a vrstvou vody. Vrstva vody se odstraní. Spodní nádobka se naplní předepsaným tlumivým roztokem a odstraní se uzávěry trubiček. Trubičky se upevní do držáků v horní nádobce tak, aby spodní část trubiček byla ponořena v tlumivém roztoku spodní nádobky. Trubičky se opatrně naplní předepsaným tlumivým roztokem. Připraví se zkoušený roztok a porovnávací roztok, které obsahují vhodné značkovací barvivo, a zahustí se např. sacharosou R. Tyto roztoky se nanášejí na povrch gelu jednotlivých trubiček, přičemž pro každý roztok se použije jiná trubička. Do horní nádobky se nalije stejný tlumivý roztok. Elektrody se připojí ke zdroji elektrické energie a elektroforéza se nechá probíhat za předepsané teploty a při předepsaném konstantním napětí nebo předepsané intenzitě proudu. Zdroj energie se vypne v okamžiku, kdy značkovací barvivo doputuje téměř ke spodní nádobce. Trubičky se okamžitě vyjmou ze zařízení a gel se z nich uvolní. Poloha jednotlivých zón se v elektroforeogramu deteguje předepsaným způsobem. b) Deskové gely Gelová směs se připraví předepsaným způsobem a vpraví se do vhodné formy buď pomocí pumpy, nebo nalitím. Je nutno zajistit, aby v gelu nezůstaly bublinky vzduchu. Otvory pro vzorky se mohou v gelu vytvořit přímo pomocí vhodného plastikového hřebene. Po zpolymerování gelu se uvolní dolní okraj desky, odřízne se nadbytečný polyakrylamid a odstraní se hřeben. Desky s e upevní do komory a spodní nádobka se naplní předepsaným tlumivým roztokem. Otvory pro vzorky se opatrně naplní předepsaným tlumivým roztokem. Připraví se zkoušený roztok a porovnávací roztok, které obsahují vhodné značkovací barvivo, a zahustí se např. sacharosou R Roztoky se odděleně nanesou do otvorů v horním okraji gelu. Horní nádobka se naplní předepsaným tlumivým roztokem. Elektrody se připojí ke zdroji elektrické energie a elektroforéza se nechá probíhat za předepsané teploty při předepsaném konstantním napětí nebo proudu. Zdroj energie se vypne v okamžiku, kdy značkovací barvivo doputuje k spodnímu okraji gelu. Desky se okamžitě vyjmou z aparatury a gel se uvolní. Poloha jednotlivých zón se deteguje v elektroforeogramu předepsaným způsobem. Zaostřovací gel. Jestliže je v článku předepsáno použití zaostřovacího gelu, postupuje se, jak je uvedeno výše s následující modifikací. Směsí separacního gelu se naplní přibližně tři čtvrtiny celkové délky desky a nechá se zpolymerovat. Odstraní se vrstva vody a deska se doplní druhou Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 69 ____________________________________________________________Fyzikální afyzikálně-chemické metody 69 vrstvou zaostřovacího gelu připravenou způsobem předepsaným v článku. Jestliže je to potřebné, použije se plastikový hřeben k vytvoření otvorů pro nanesení vzorků a gel se nechá zpolymerovat. Na takto připraveném gelu by měla být vzdálenost mezi otvory pro vzorky a povrchem separacního gelu minimálně 1 cm až 2 cm. V poslední době se používají stále více komerčně připravené polyakrylamidové gely, které zaručují lepší reprodukovatelnost výsledků. 2.2.32 Ztráta sušením Ztráta sušením je ztráta hmotnosti vyjádřená ve hmotnostních procentech (m/m). Postup zkoušky. Naváží se předepsané množství zkoušené látky do váženky předem vysušené za podmínek, předepsaných pro zkoušenou látku. Látka se vysuší do konstantní hmotnosti nebo se suší předepsanou dobu jedním z následujících postupů: a) "v exsikátoru". Sušení se provádí nad oxidem fosforečným R při atmosférickém tlaku vzduchu a při pokojové teplotě; b) "ve vakuu". Sušení se provádí nad oxidem fosforečným R při tlaku 1,5 kPa až 2,5 kPa a při pokojové teplotě; c) "ve vakuu při stanoveném teplotním rozmezí". Sušení se provádí nad oxidem fosforečným R při tlaku 1,5 kPa až 2,5 kPa a teplotním rozmezí předepsaném v článku; d) "v sušárně" při stanoveném teplotním rozmezí. Sušení se provádí v sušárně při teplotním rozmezí předepsaném v článku; e) "pod vysokým vakuem". Sušení se provádí nad oxidem fosforečným R při tlaku, který nepřekročí 0,1 kPa a teplotě předepsané v článku. Pokud jsou předepsány jiné podmínky, postupuje se přesně tak, jak je předepsáno v jednotlivém článku. 2.2.33 Nukleární magnetická rezonanční spektrometrie Nukleární magnetická rezonanční (NMR) spektrometrie je založena na skutečnosti, že atomová jádra jako !H, 13C, 19F, 31P mají permanentní nukleární magnetický moment. Při vložení do vnějšího magnetického pole (hlavní pole) nabývají určitých, přesně definovaných orientací vzhledem ke směru tohoto pole, což odpovídá jednotlivým energetickým hladinám. Při dané intenzitě magnetické indukce dochází k přechodům mezi sousedními energetickými hladinami vlivem absorpce elektromagnetického záření charakteristických vlnových délek odpovídajících radiovým kmitočtům. Tyto kmitočty lze určit buď postupným hledáním rezonančních podmínek (CW [continuous -wave] spektrometrie), nebo současnou excitací všech přechodů multifrekveněním impulzem a následnou počítačovou analýzou vyhasínání volné indukce, při kterém se excitovaný systém vrací do základního stavu (pulzní spektrometrie). Spektrum protonové magnetické rezonance se jeví jako soubor signálů, které odpovídají protonům a jsou charakteristické pro jejich nukleární a elektronové okolí v molekule. Rozdíl mezi daným signálem a signálem referenční látky se nazývá chemický posun (ô) a vyjadřuje se v ppm (parts per million). Charakterizuje druh protonu v závislosti na elektronovém okolí. Signály jsou často rozštěpeny do skupin vzájemně souvisejících píku nazývaných dublety, triplety,... multiplety. Toto štěpení je způsobeno přítomností permanentních magnetických polí vytvářených sousedními jádry, zvláště protonů oddělených dvěma až pěti chemickými vazbami. Intenzita každého signálu se určí z plochy pod příslušným signálem a je úměrná poctu ekvivalentních protonů. Strana 70 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 70 Zkušební metody Přístroj. NMR-spektrometr pro CW-spektrometrii se skládá z magnetu, nízkofrekvenčního generátoru pro posun pole, držáku vzorku, radiofrekvenčního vysílače a přijímače, zapisovače a elektronického integrátoru. Pulzní spektrometr je dále vybaven pulzním vysílačem a počítačem pro sběr, uložení a matematickou transformaci dat na běžné spektrum. Používá se NMR-spektrometr s kmitočtem minimálně 60 MHz pro lí. Pokud není předepsáno jinak, je třeba dodržovat instrukce výrobce přístroje. Před záznamem spektra je třeba ověřit, že: 1. Rozlišení je 0,5 Hz nebo méně při měření šířky píku v polovině výšky při použití přiměřeného rozsahu stupnice pro tyto píky: - buď pík při ô 7,33 ppm nebo při ô 7,51 ppm symetrického multipletu u 20% roztoku (V/V) di-chlorbenzenu R v deuterovaném acetonu R, - nebo pík při ô 0,00 ppm pro 5% roztok (V/V) tetramethylsilanu R v deuterovaném chloroformu R, 2. Poměr signálu k šumu (S/N) měřený v rozmezí od ô 2 ppm do ô 5 ppm ve spektru 1% roztoku ethylbenzenu R v tetrachlormethanu R (V/V) je minimálně 25 : 1. Tento poměr se vypočte jako průměr z pěti stanovení podle vztahu: SIN = 2,5— , H v němž značí: A - amplitudu v mm největšího píku methylenového kvartetu ethylbenzenu při ô 2,65 ppm, amplituda se měří od základní čáry procházející středem šumu na každé straně tohoto kvartetu a ve vzdálenosti minimálně 1 ppm od jeho středu, H - mezivrcholovou amplitudu šumu základní čáry změřenou v mm mezi ô 4 ppm a ô 5 ppm; 3. Amplituda postranních rotačních pásů není větší než 2 % amplitudy píku vzorku v kyvetě rotující rychlostí běžnou pro daný spektrometr; 4. Pro kvantitativní měření se ověří reprodukovatelnost integrátoru za použití 5% roztoku ethylbenzenu R v tetrachlormethanu R (V/V). Provede se pět po sobě jdoucích stanovení protonů fenylo-vých a ethylových skupin a vypočtou se průměrné hodnoty, žádná z jednotlivých hodnot se nemá lišit od průměru o více než 2,5 %. Postup měření. Zkoumaná látka se rozpustí podle předpisu a roztok se zfiltruje. Roztok musí být čirý. Použije se vnitřní standard, kterým je obvykle roztok obsahující 0,5 % až 1 % tetramethylsilanu R (TMS) v deuterovaném organickém rozpouštědle (V/V) nebo roztok tetradeuteriotrimethyl-silylpropionanu sodného R 5 g/l až 10 g/l v oxidu deuteria R. Vezme se potřebné množství a zaznamená se spektrum. CW-spektrometrie Spektrometr se seřídí tak, aby pracoval pokud možno v čistě absorpčním modu a přitom nedošlo k saturaci signálů. Dále se nastaví tak, aby nej intenzivnější pík ve spektru zkoušené látky obsáhl téměř celý rozsah stupnice zapisovače a aby signál vnitřního standardu odpovídal chemickému posunu ô 0,00 ppm. Zaznamená se spektrum v požadovaném rozsahu, není-li uvedeno jinak, při rychlosti záznamu, která by neměla přesáhnout 2 Hz/s. Zaznamená se integrované spektrum ve stejném rozsahu a při vhodné rychlosti záznamu podle použitého přístroje. Kvantitativní měření se provede podle příslušného předpisu. Pulzní spektrometrie Akviziční parametry spektrometru (pulzní sklápěcí úhel, amplituda a délka pulzu, interval mezi pulzy, spektrální šířka, rozlišení a rychlost snímání) se nastaví podle instrukcí výrobce a shromáždí se nezbytný počet signálů vyhasínání volné indukce. Po matematické transformaci dat počítačem se nastaví fáze tak, aby se získalo pokud možno čisté absorpční spektrum, a provede se kalibrac e Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 71 ____________________________________________________________Fyzikální afyzikálně-chemické metody 71 spektra vzhledem k rezonanční frekvenci odpovídající chemickému posunu vnitřního standardu. Spektrum uložené v počítači se zaznamená na vhodném výstupním zařízení a pro kvantitativní měření se provede integrace podle vybavení přístroje. 2.2.34 Termogravimetrie Termická analýza je skupina technik, při kterých je měřena změna fyzikální vlastnosti látky v závislosti na teplotě. Nejběžněji užívanými jsou techniky, při nichž se měří změny energie nebo hmotnosti látky. Termogravimetrie je technika, při které je zaznamenávána hmotnost vzorku látky jako funkce programované se měnící teploty. Přístroj. Základními složkami termovah jsou zařízení pro ohřev a chlazení látky podle zadaného teplotního programu, nosič vzorku v kontrolované atmosféře, elektrováha a zapisovač. Přístroj může být spojen se zařízením umožňujícím analýzu těkavých produktů. Ověření teploty. Kontrola teplotní stupnice se provádí pomocí niklu nebo jiného vhodného materiálu dle pokynů výrobce. Kalibrace elektrováhy. Vhodné množství šťavelanu vápenatého monohydrátu CRL se vloží do nosiče vzorku a zaznamená se jeho hmotnost. Nastaví se rychlost ohřevu podle pokynů výrobce a spustí se teplotní program. Zaznamenává se termogravimetrická křivka jako graf s teplotou na ose úseček stoupající zleva doprava a hmotností na ose pořadnic stoupající zdola nahoru. Ohřev se přeruší asi při 230 °C. Na grafu se změří vzdálenost mezi počáteční a konečnou hmotnostně teplotní prodlevou, která odpovídá úbytku hmotnosti. Deklarovaný úbytek hmotnosti pro šťavelan vápenatý monohydrát CRL je udán v označení na obalu. Postup zkoušky. Stejně se postupuje v případě stanovení zkoumané látky, přičemž se respektují podmínky předepsané v článku. Úbytek hmotnosti stanovované látky se vypočte ze vzdálenosti změřené v získaném grafu. Úbytek hmotnosti se vyjádří v hmotnostních procentech. Používá-li se zařízení ěastěji, provádí se kontrola teploty a kalibrace pravidelně. Jinak se tyto kontroly provádějí před každým měřením. 2.2.35 Osmolalita Osmolalitou se stanovují prakticky všechny rozpuštěné látky, které se podílejí na osmotickém tlaku roztoku. Přijatelná aproximace pro osmolalitu E,m určitého vodného roztoku je dána vztahem: L = ™"<|> ■ Není-li roztok ionizován, u = 1. Jestliže roztok je ionizován, uje celkový počet iontů přítomných v roztoku nebo vytvořených solvolýzou z jedné molekuly rozpuštěné látky. m - molalita roztoku, což je počet molů rozpuštěné látky na kilogram rozpouštědla, O - molální osmotický koeficient, který udává počet interakcí mezi ionty opačného náboje v roztoku. Je závislý na hodnotě m. Zvyšuj e-li se složitost roztoku, hodnotu Oje obtížné měřit. Jednotkou osmolality je osmol na kilogram (osmol/kg), ale obyčejně se používá odvozená jednotka miliosmol na kilogram (mosmol/kg). Není-li uvedeno jinak, stanovuje se osmolalita měřením snížení teploty tuhnutí. Mezi osmolalitou a snížením teploty tuhnutí Ar platí následující vztah: lm = -^- . 1000 (mosmol/kg). Strana 72 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 72 Zkušební metody______________________________________________________________________________ Přístroj. Přístroj (osmometr) se skládá ze: - zařízení pro chlazení nádoby pro měření, - systému pro měření teploty, obsahujícího elektrický odpor, citlivý na teplotu (termistor) a přístroje pro běžné měření proudu nebo měření rozdílu potenciálů, který má stupnici pro snížení teploty nebo přímo pro osmolalitu, - zařízení pro míchání vzorku (obvykle součást přístroje). Tab. 2.2.35-1 Porovnávací roztoky pro kalibraci osmometru Obsah chloridu Skutečná osmolali- Ideální osmolalita Molální osmotic- Kryoskopické snížení sodného R v g/kg ta (mosmol/kg) (mosmol/kg) ký koeficient (°C) vody R 3,087 100 105,67 0,9463 0,186 6,260 200 214,20 0,9337 0,372 9,463 300 323,83 0,9264 0,558 12,684 400 434,07 0,9215 0,744 15,916 500 544,66 0,9180 0,930 19,147 600 655,24 0,9157 1,116 22,380 700 765,86 0,9140 1,302 Pracovní postup. Připraví se požadované porovnávací roztoky, jak je uvedeno v tab. 2.2.35-1. Nastaví se nulová hodnota přístroje na vodu R. Pak se provede kalibrace přístroje pomocí porovnávacích roztoků. Do měřicí kyvety se dá 50 fA až 250 fA vzorku a zapne se chladicí systém. Přístroj má obvykle míchací systém naprogramovaný tak, aby pracoval při nižší teplotě, než j e teplota očekávaná v průběhu kryoskopického snížení, aby nenastalo přechlazení. Vhodným zařízením se indikuje dosažení rovnováhy. Před každým měřením se nádobka vypláchne roztokem, který se pak měří. Stejným způsobem se postupuje se zkoušenými vzorky. Osmolalita se odečte přímo na přístroj i nebo se vypočítá ze snížení teploty tuhnutí. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že nalezená hodnota leží v intervalu daném kalibrační křivkou. 2.2.36 Potenciometrické stanovení koncentrace iontů pomocí iontově selektivních elektrod Za ideálních podmínek závisí potenciál E iontové selektivní elektrody lineárně na logaritmu aktivity ax příslušného iontu, což vyjadřuje Nernstova rovnice: E = E0 + 2,303----logar, v níž značí: E0 - standardní elektrodový potenciál, R - univerzální plynovou konstantu, T - absolutní teplotu, F - Faradayovu konstantu, Zj - náboj příslušného iontu včetně znaménka. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 73 ____________________________________________________________Fyzikální afyzikálně-chemické metody 73 Při konstantní iontové síle platí vztah: E =£0 + hogfCi, zi v němž znaěí: Q - molární koncentraci příslušného iontu, / - aktivitní koeficient (a1 =fC1), k = — F' Tab. 2.2.36-1 Hodnoty A: při různých teplotách Teplota (°C) k 20 25 30 0,0582 0,0592 0,0602 Jestliže označíme E0 + —log f = E0 a S = —, zi zi kde 5* je směrnice lineární části kalibrační křivky této elektrody, pak platí následující rovnice: E = Eq + S logCŕ . Je-li -logCŕ = pCp pak lze psát: E = E'0 - SpCť Potenciometrické stanovení koncentrace příslušného iontu se provádí měřením potenciálního rozdílu mezi dvěma vhodnými elektrodami ponořenými do zkoušeného roztoku. Indikační elektroda je selektivní pro iont, který má být stanoven, druhá elektroda je referenční. Zařízení. Použije se voltmetr umožňující měření s přesností na 0,1 milivoltů (mV), jehož vstupní impedance je alespoň stokrát větší než impedance použitých elektrod. Iontově selektivní elektrody mohou být elektrody s krystalickou ěi nekrystalickou membránou nebo s vhodnou tuhou matricí (např. skleněné elektrody) nebo elektrody s nabitými (pozitivně c i negativně) ěi nenabitými pohyblivými nosiči náboje ěi tzv. senzitivované elektrody (enzym-substrát elektrody, plynové indikaění elektrody). Srovnávací elektrodou j e zpravidla argentchloridovánebo kalomelová elektroda, případně se solným můstkem naplněným vhodným neinterferujícím roztokem. Postup měření. Měření se provádí při konstantní teplotě ±0,5 °C, přiěemž se bere v úvahu změna směrnice ěásti kalibraění křivky elektrody s teplotou (viz tab. 2.2.36-1). Upraví se iontová síla a případně i pH roztoku, který má být analyzován použitím tlumivých roztoků popsaných v ělánku, a elektroda se uvede do rovnovážného stavu ponořením do analyzovaného roztoku za pomalého a rovnoměrného míchání, dokud se měřená hodnota neustálí. Je-li elektrodový systém ěasto používán, kontroluje se pravidelně opakovatelnost a stabilita odezvy a linearita kalibraění křivky ěi výpoětový algoritmus v koncentračním rozmezí zkoušeného roztoku. Není-li systém používán ěasto, provede se tato zkouška před každou sérií měření. Odezva elektrody může být považována za lineární, pokud je směrnice S kalibraění křivky přibližně rovna k/z1 na jednotku pQ. Strana 74 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 74 Zkušební metody Metoda I - Přímá kalibrace Změří se alespoň třikrát za sebou potenciál nejméně tří porovnávacích roztoků pokrývajících očekávanou koncentraci ve zkoušeném roztoku. Vypočte se kalibrační křivka nebo se vynese do grafu střední hodnota získaného potenciálu E proti koncentraci stanovovaného iontu vyjádřené jako -log Q nebo pQ. Připraví se zkoušený roztok, jak je předepsáno v článku. Změří se třikrát příslušný potenciál a z jeho průměrné hodnoty se určí pomocí kalibrační křivky koncentrace stanovovaného iontu. Metoda II - Vícenásobný standardní přídavek Připraví se zkoušený roztok, jak je předepsáno v článku. Změří se rovnovážný potenciál ET tohoto roztoku o objemu VT, který obsahuje neznámou koncentraci ^C stanovovaného iontu. Provedou se alespoň tři následné pndavky porovnávacího roztoku o koncentraci Cg, která leží uvnitř lineární části kalibrační křivky, a o objemu Vs který je zanedbatelný ve srovnání s VT (Vs < 0,01 VT). Po každém přídavku se změří potenciál a vypočítá se potenciální rozdíl AE mezi tímto změřeným potenciálem a ET. Mezi AE a koncentrací stanovovaného iontu platí vztah: ( c.vA i + AE = S log nebo C V hE 10 s = 1 + ^ , v němž značí: VT - objem zkoušeného roztoku, CT - koncentraci stanovovaného iontu ve zkoušeném roztoku, Vs - přidaný objem porovnávacího roztoku, Cs - koncentraci stanovovaného iontu v porovnávacím roztoku, S - směrnici kalibrační křivky elektrody. Směrnice se stanovuje experimentálně při konstantní teplotě měřením rozdílu mezi potenciály získanými pomocí dvou porovnávacích roztoků, ieiichž koncentrace se liší desetkrát a leží v oblasti, kde ie kalibrační křivka lineární. AE Vynese se do grafu závislost 10 s (osa pořadnic - y) proti Fs(osa úseček - x) a extrapoluje se získaná závislost (přímka), aby protnula osu x. V tomto průsečíku je koncentrace CT stanovovaného iontu ve zkoušeném roztoku dána rovnicí: CV r~< _ S S v T Metoda III - Jeden standardní přídavek K objemu VT zkoušeného roztoku připraveného tak, jak je předepsáno v článku, se přidá objem Vg porovnávacího roztoku obsahujícího takové množství stanovovaného iontu, o němž je známo, že poskytuje odezvu v lineární části kalibrační křivky. Za stejných podmínek se připraví slepá zkouška. Změří se alespoň třikrát potenciály zkoušeného roztoku a slepé zkoušky před a po přidání porovnávacího roztoku. Vypočte se koncentrace CTstanovovaného iontu pomocí následující rovnice a provede se nezbytná korekce na slepou zkoušku: C„F„ 10 s (VT + V) - v. T Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 75 Fyzikální afyzikálně-chemické metody 75 v niz znaci: VT - objem zkoušeného roztoku nebo slepé zkoušky, CT - koncentraci stanovovaného iontu ve zkoušeném roztoku, Vs - přidaný objem porovnávacího roztoku, Cs - koncentraci stanovovaného iontu v porovnávacím roztoku, AE - rozdíl mezi průměrnými hodnotami potenciálů měřenými před a po přidání Vs, S - směrnici kalibrační křivky elektrody stanovenou experimentálně při konstantní teplotě proměřením rozdílu mezi potenciály získanými pomocí dvou porovnávacích roztoků, jejichž koncentrace se liší desetkrát a které jsou v koncentračním rozmezí, v němž je kalibrační závislost lineární. 2.2.37 Rentgenová fluorescenční spektrometrie3' Rentgenová (vlnově disperzní) fluorescenční spektrometrie je metoda, která používá měření intenzity fluorescenčního záření emitovaného prvky s atomovým číslem mezi 11 a 92 excitovanými primárním rentgenovým zářením. Intenzita fluorescence emitovaná daným prvkem závisí na koncentraci tohoto prvku ve vzorku a také na absorpci dopadajícího a fluorescenčního záření matricí vzorku. Při stopových koncentracích, kde je kalibrační křivka lineární, intenzita fluorescenčního záření emitovaného prvkem v dané matrici při dané vlnové délce je úměrná koncentraci tohoto prvku a nepřímo úměrná hmotnostnímu absorpčnímu koeficientu matrice při této vlnové délce. Postup stanovení. Seřízení a použití přístroje se provádí podle pokynů uvedených výrobcem. Tekuté vzorky se umístí přímo do přístroje, pevné vzorky se nejprve slisují do tablet, někdy po smíchání s vhodným pojivem. Ke stanovení koncentrace prvku ve vzorkuje nezbytné změřit četnost impulzu (po odečtení pozadí), produkovaných jednou nebo několika standardními látkami obsahujícími známá množství tohoto prvku v dané matrici, a vypočítat nebo změřit hmotnostní absorpční koeficient matrice analyzovaného vzorku. Kalibrace. Z kalibračního roztoku nebo řady naředěných roztoků analyzovaného prvku v různých matricích se stanoví směrnice kalibrační křivky b0 z následujícího vztahu: Mm C v němž značí: fj,M - absorpční koeficient matrice M, vypočítaný nebo změřený, Ic - četnost impulzů po odečtení pozadí (dále jen četnost impulzů), C - koncentrace stanovovaného prvku ve standardní látce. 3) Andermann, G., Kemp, M. W.: Analytical Chemistry, 30, 1958, 1306. Kaiman, Z. H., Heller, L.: Analytical Chemistry, 34, 1962, 946. Reynolds, R. C. Jr.: The American Mineralogist, 46, 1963, 1133. Müller, R. O.: Spectrochimica Acta, 20, 1964, 143. Müller, R. O.: Spectrochemische Analyse mit Röntgeniluoreszenz. München-Wien, R. Oldenburg 1967. Strana 76 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 76 Zkušební metody Hmotnostní absorpční koeficient matrice vzorku. Jestliže je empirický vzorec analyzovaného vzorku známý, vypočítá se jeho hmotnostní absorpční koeficient ze známého prvkového složení a tabelovaných hmotnostních absorpčních koeficientů prvků. Není-li prvkové složení známé, stanoví se hmotnostní absorpční koeficient matrice vzorku změřením intenzity rozptýleného rentgenového záření Iv (Comptonův rozptyl) z následujícího vztahu: 1 M-MP a + blv v nemz znaci: I^mp - hmotnostní absorpční koeficient vzorku, lij - intenzitu rozptýleného rentgenového záření. Stanovení četnosti impulzu stanovovaného prvku ve vzorku. Vypočítá se četnost impulzu / ^stanovovaného prvku ze změřené intenzity fluorescenční linie a intenzity linie (linií) pozadí. Výpočet stopového obsahu. Jestliže koncentrace prvku se nachází v lineární části kalibrační křivky, může být vypočítána s použitím následujícího vztahu: IN bo----- P-MP v němž značí: / - faktor zředění. 2.2.38 Měrná elektrická vodivost Měrná elektrická vodivost (konduktivita), dále jen měrná vodivost roztoku (k), je definována jako převrácená hodnota měrného odporu (rezistivity) (p), který je definován jako podíl intenzity elektrického pole a proudové hustoty. Elektrický odpor (rezistance) R (Q) vodiče o průřezu S (cm2) a délce / (cm) je vyjádřen vztahem: R = p— nebo R = — . — , kde k = — . — . S k S RS Mezinárodní jednotkou (SI) měrné vodivosti je siemens na metr (S.m1); obvykle se měrná vodivost roztoku vyjadřuje v S.cm"1, mS.cm"1 nebo //S.cm4. Jednotkou měrného odporu je Q.m, obvykle se užívá Q.cm. Pokud není uvedeno jinak, je referenční teplota pro měření měrné vodivosti a měrného odporu 20 ° C. Zařízení. Používaný přístroj (konduktometr nebo přístroj na měření odporu - ohmmetr) měří odpor kapaliny mezi elektrodami vodivostní sondy ponořené do měřené kapaliny. Přístroj je vybaven zařízením na kompenzaci teploty nebo přesným teploměrem. Aby nedocházelo k polarizaci elektrod vodivostní sondy, používá se při měření měrné vodivosti kapalin střídavý elektrický proud. Vodivostní sonda je tvořena dvěma paralelními platinovými elektrodami vzdálenými od sebe / a pokrytými platinovou černí, z nichž každá má plochu povrchu S. Elektrody jsou chráněny skleněnou trubicí, která umožňuje dobrou výměnu mezi roztokem a elektrodami. Konstanta vodivostní sondy (K)je dána v cm"1 podle následujícího vzorce: K = a— , S - v němž značí: a - bezrozměrný číselný koeficient charakteristický pro konstrukci vodivostní sondy. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 77 ____________________________________________________________Fyzikální afyzikálně-chemické metody 11 Zkoumadla. Připraví se tři standardní roztoky chloridu draselného R obsahující 0,7455 g, 0,0764 g a 0,0149 g chloridu draselného R na 1000 g roztoku s použitím vody prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R, jejíž měrný odpor nepřesahuje 2 laS.cm"1. Měrný odpor a měrná vodivost těchto tří roztoků při 20 °C je uvedena v tabulce 2.2.38-1. Tab. 2.2.38-1 Měrný odpor a měrná vodivost standardních roztoků chloridu draselného při 20 °C Koncentrace v g/1000,0 g roztoku Měrná vodivost uS.cm"1 Měrný odpor Q.cm 0,7455 0,0746 0,0149 1330 133,0 26,6 752 7519 37594 Pokud stanovení nemůže být provedeno při 20 °C, použije se ke korekci měrné elektrické vodivosti roztoků chloridu draselného uvedených v předcházející tabulce následující vzorec, který je platný pouze pro teploty v rozsahu (20 ± 5) °C: Kr = K20[l + 0,021(7 - 20)] , v němž značí: T - teplotu měření předepsanou v článku, Kr - měrnou vodivost roztoku KCl při teplotě T, K20- měrnou vodivost roztoku KCl při 20 °C. Stanovení konstanty vodivostní sondy Vybere se vodivostní sonda, která je vhodná pro měření měrné vodivosti zkoušeného roztoku. Čím je vyšší očekávaná hodnota měrné vodivosti, tím je třeba použít vodivostní sondy o vyšší konstantě (nízké p), aby změřená hodnota R byla co největší pro použitý přístroj. Běžně používané vodivostní sondy mají konstanty řádově 0,1 cm"1, 1 cm"1 a 10 cm"1. Použije se standardní roztok chloridu draselného R, který je vhodný pro měření. Sonda se opláchne několikrát vodou prostou oxidu uhličitého R, která byla připravena z vody destilované R, a nejméně dvakrát standardním roztokem chloridu draselného použitým ke stanovení konstanty vodivostní sondy. Změří se elektrická vodivost (konduktance) nebo elektrický odpor (rezistance) vodivostní sondy při (20 ±0,1) °C nebo při teplotě předepsané v článku. Konstanta K (v cm"1) je dána vztahem: KCl K = —— nebo K = RKCl . kkc1 , v nichž značí: atkc1 - tabulkovou měrnou vodivost použitého standardního roztoku chloridu draselného R (//S.cm '), GKC1 - elektrickou vodivost použitého standardního roztoku chloridu draselného R změřenou za stejných podmínek jako u zkoušeného vzorku (mS), RKCl - odpor standardního roztoku chloridu draselného R (MQ). Změřená konstanta K vodivostní sondy se může lišit o 5 % od dané hodnoty. Poznámka: K některým konduktometrům je dodávána pouze jedna vodivostní sonda. Její konstanta (K) se stanoví za použití standardního roztoku chloridu draselného R, který je vhodný pro vlastní měření. Stanovení měrné vodivosti vody nebo zkoušeného roztoku Po kalibraci přístroje jedním ze standardních roztoků se opláchne vodivostní sonda několikrát vodou prostou oxidu uhličitého R připravenou z vody destilované R a nejméně dvakrát zkoušenou Strana 78 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 78 Zkušební metody vodou nebo zkoušeným roztokem při (20 ±0,1) °C nebo při teplotě předepsané v článku. Provedou se postupná měření, jak je předepsáno v článku. 2.2.39 Stanovení distribuce molekulových hmotností v dextranu Distribuce (zastoupení) jednotlivých molekulových hmotností v dextranu se stanoví metodou vylučovací chromatografie (2.2.30). Zkoušený roztok. 0,200 g zkoušené látky se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10 ml. Značkovací roztok. 5 mg glukosy Ra2 mg dextranu V0 CRL se rozpustí v 1 ml mobilní fáze. Kalibrační roztoky. Odděleně se rozpustí vždy v 1 ml mobilní fáze 15 mg kalibračního dextranu 4 CRL, 15 mg kalibračního dextranu 10 CRL, 20 mg kalibračního dextranu 40 CRL, 20 mg kalibračního dextranu 70 CRL a 20 mg kalibračního dextranu 250 CRL. Roztok pro test způsobilosti systému. Rozpustí se buď 20 mg testovacího dextranu 40 CRL (pro dextran 40), nebo 20 mg testovacího dextranu 60/70 CRL (pro dextran 60 a dextran 70) v 1 ml mobilní fáze. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 0,3 m a vnitřního průměru 10 mm, naplněné agar osou síťovanou pro chromatogra-fii R, nebo do série spojených kolon délky 0,3 m a vnitřního průměru 10 mm naplněných gelem hydroxylovaného poly etheru pro chromatogrqfii R, - mobilní fáze připravené zel g síranu sodného bezvodého R a 1 g chlorbutanolu Ävll vody R při průtokové rychlosti 0,5 ml/min až 1,0 ml/min udržované v konstantním rozmezí ±1 %/h, - diferenčního refraktometru jako detektoru, - dávkovacího zařízení se smyčkou 100 ul až 200 ul. Teplota systému se udržuje konstantní (±0,1 °C). Kalibrace chromatografíckého systému. Nastříkne se opakovaně zvolený objem značkovacího roztoku. Chromatogram ukáže dva píky, z nichž první odpovídá dextranu V0 CRL a druhý glukose R. Z elucního objemu píku dextranu V0 se počítá volný objem faz elucního objemu píku glukosy se spočítá celkový objem Vt. Nastříkne se zvolený objem každého z kalibračních roztoků. Zakreslí se pečlivě základní linie všech chromatogramu. Každý chromatogram se rozdělí na p (nejméně šedesát) stejně velkých vertikálních úseků (odpovídajících stejným elucním objemům). V každém úseku i odpovídajícím elucnímu objemu Vt se změří výška linie chromatogrami} y nad základní linií a vypočítá se distribuční koeficient Ki za použití výrazu: <^>, 0) (V, - r«) v němž značí: V0 - volný objem kolony stanovený pomocí píku dextranu V0 CRL na chromatogramu značkovacího roztoku, V, - celkový objem kolony stanovený pomocí píku glukosy R na chromatogramu značkovacího roztoku, Vj - elucní objem úseku i na chromatogramu jednotlivých kalibračních roztoků. Provede se kalibrace za použití některé z následujících metod. Kalibrace grafická. S použitím výrazu (1) se vypočítá pro každý kalibrační dextran CRL distribuční koeficient Äľmax odpovídající maximální výšce linie chromatogramu. Hodnoty fQ^ se vynesou do grafu na semilogaritmický papír (na osu x) proti deklarované molekulové hmotnosti Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 79 Fyzikální afyzikálně-chemické metody 79 odpovídající maximální výšce linie chromatogramu (Mmax) každého z kalibračních dextranů a glukosy. Získanými body se proloží první kalibrační křivka, přičemž se extrapoluje z bodu Äľmax vypočítaného pro kalibrační dextran 250 CRL k nejnižší vypočítané hodnotě K získané pro tento CRL (viz obr. 2.2.39-1). S využitím této první kalibrační křivky se pro každý chromatogram transformují všechny hodnoty Kx na odpovídající molekulové hmotnosti hl, čímž se získá distribuce molekulových hmotností. Pro každý kalibrační dextran se pomocí rovnice (3) uvedené níže vypočítá průměrná molekulová hmotnost Mw Jestliže se vypočítané hodnoty Mwneliší o více než 5 % od hodnot deklarovaných pro každý kalibrační dextran a průměrný rozdíl je v rozmezí ±3 %, kalibrační křivka může být použita pro stanovení distribuce molekulových hmotností. V opačném případě se výše popsaný postup opakuje, až se vypočítané a deklarované hodnoty Mwneliší o více než 5%. Kalibrace výpočtem křivky. Z rovnic (2) a (3) uvedených níže se použitím vhodné metody4' vypočítají hodnoty pro b ^ b^ b3, b4 a b5 tak, aby se hodnoty M„ pro kalibrační dextrany lišily nejvýše o 5 % od hodnot deklarovaných a Mw glukosy činila 180 ± 2: M. = b5 + e(b4 + hKi + hK> + b}Kf) (2) -1_______ p Y, y i Mw=^--------- , (3) í=i kde značí: p - počet úseků dělících chromatogramy, yt - výšku chromatografické linie nad základní linií v úseku i, Mi - molekulovou hmotnost v úseku i. Zkouška způsobilosti systému. Nastříkne se zvolený objem roztoku pro zkoušku způsobilosti systému. Průměrná molekulová hmotnost testovacího dextranů CRL. Vypočítá se průměrná molekulová hmotnost Mw způsobem popsaným v odstavci "Kalibrace chromatografického systému" za použití buď kalibrační křivky, nebo hodnot bx, b^, h,, b4ab5, získaných výše uvedeným způsobem. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že Mw je: - 41 000 až 47 000 {testovací dextran 40 CRL), - 67 000 až 75 000 [testovací dextran 60/70 CRL). 4> Je vhodná iterační metoda Gaussova-Newtonova modifikovaná Hartleyem (Hartley, O.: Tecnometrics, 3, 1961 aNilsson, G., Nilsson, K.: J. Chromat., 101,1974, 137 nejlépe ve spojení s programem pro nelineární regresi. Strana 80 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 80 Zkušební metody M 10° 10° 10' io3 -------------< ^ \ \ > \ \ \óe xtran 250 ---- \ ix -rr\ "lj~~ oextran 70 I i —dex tran 1 0 = \-de xtran 4 \ i 250 7 (k nliiknxa/rleYtmxa 0 A, K HK ) 1 o | | \ H 0,1 0,2 0,3 0,4 0,5 0,6 0,7 0,8 0,9 1,0 Obr. 2.2.39-1 Příklad kalibrační křivky Tečkovaná čára odpovídá extrapolované části křivky. Vodorovné přímky ve spodní části obrázku znázorňují šířku a polohu chromatografické linie každého z kalibračních dextranu. Průměrná molekulová hmotnost 10% vysoké frakce dextranu. Pro 10% vysokou frakci dextranu eluo vanou v úseku chromatogramu n se vypočítá Mw podle vzorce: E w M, i=\ w (4) i=\ kde n je dáno výrazy: Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 81 Fyzikální afyzikálně-chemické metody 81 (v ^ Ej^o,i 5>, í=i H + l (=1 (5) (6) ŕ=l \ 1 = 1 y v nichž značí: p - počet úseků dělících chromatogram, y f - výšku linie chromatogramu nad základní linií v úseku i, Mt - molekulovou hmotnost v úseku i. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že Mw je: - 110 000 až 130 000 (testovací dextran 40 CRL), - 190 000 až 230 000 (testovací dextran 60/70 CRL). Průměrná molekulová hmotnost 10% nízké frakce dextranu. Pro 10% nízkou frakci dextranu eluovanou v úseku m a před ním se vypočítá Mw podle vzorce: M, w Y, y i (7) kde m je dáno výrazy: ( p ) Ej^o,i Ejŕ i=m \ i = \ , ( v \ p I i=m-\ E *>o,i E ji í=i (8) (9) v nichž značí: p - počet úseků dělících chromatogramy, y f - výšku linie chromatogramu nad základní linií v úseku i, Mt - molekulovou hmotnost v úseku i. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že Mw 10% nízké frakce dextranu je: - 6000 až 8500 (testovací dextran 40 CRL), - 7000 až 11 000 (testovací dextran 60/70 CRL). Distribuce molekulových hmotností zkoušeného dextranu. Nastříkne se zvolený objem zkoušeného roztoku a vypočítají se Mw pro celkovou distribuci molekulových hmotností, Mw pro 10% vysokou frakci dextranu a Mwpro 10% nízkou frakci dextranu způsobem popsaným v odstavci "Zkouška způsobilosti systému". 2.2.40 Spektrometrie v blízké infračervené oblasti Spektrometrie v blízké infračervené oblasti j e metoda, která se uplatňuje zejména při identifikaci organických látek. Přestože jsou spektra omezena na pásy kombinačních vibrací a overtonů fundamentálních vibrací C-H, N-H, O-H a S-H, mají obvykle vysokou informační hodnotu. Spektra však jsou závislá na mnoha parametrech, jako jsou velikost částic, polymorfismus, zbytková rozpouštědla, vlhkost ap., které nemohou být vždy kontrolovány. Proto není obvykle možné přímo Strana 82 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 82 Zkušební metody______________________________________________________________________________ porovnat spektrum zkoušené látky s referenčním spektrem a je nutno provést vhodné, validované matematické zpracování naměřených dat. Přístroje. Spektrometry pro měření spekter v blízké infračervené oblasti mají tyto části: - filtr, mřížku nebo interferometr vhodné pro měření v oblasti elektromagnetického záření přibližně 780 nm až 2500 nm (12821 cm4 až 4000 cm1), - zařízení na sběr a měření intenzity prošlého nebo odraženého záření (transmise nebo reflexe), jako jsou integrační koule, sonda s optickým vláknem ap., ve spojení s vhodným detektorem, - prostředky pro matematické zpracování naměřených spektrálních dat. Příprava vzorku Pro transmisní měření. Tato metoda se používá převážně pro měření kapalin, zředěných nebo nezředěných, a pro roztoky pevných látek. Vzorky se měří buď v kyvetě vhodné tloušťky (obvykle 0,5 mm až 4 mm) propustné v blízké infračervené oblasti, nebo po ponoření vhodné sondy s optickým vláknem, která umožňuje změření spektra v oblasti odpovídající specifikacím přístroje. Při měření spekter kapalin v blízké infračervené oblasti je třeba brát v úvahu vliv teploty a ostatní možné fyzikální vlivy vyvolávající změny ve spektrech. Ve všech případech je třeba provést kompenzaci rušivých vlivů pozadí způsobem, který odpovídá optickému uspořádání přístroje, např. se odečte referenční spektrum vzduchu (u kapalin) nebo rozpouštědla (u roztoků) od spektra zkoušené látky. Pro měření difuzním odrazem. Tato metoda se používá převážně pro měření pevných látek. Vzorky se měří ve vhodném zařízení. Při měřeních s optickou sondou je nutno zajistit konstantní polohu sondy během měření spekter a maximální možnou reprodukovatelnost podmínek měření pro jednotlivé vzorky. Ve všech případech je třeba provést kompenzaci rušivých vlivů pozadí způsobem, který odpovídá optickému uspořádání přístroje, např. je třeba odečíst referenční spektrum vnitřního nebo vnějšího reflexního standardu od spektra zkoušené látky. Rovněž je nutno věnovat pozornost vlivu velikosti částic, dále stavu hydratace nebo solvatace. Pro měření transflektance. Používá se převážně pro měření kapalin, zředěných nebo nezředěných, a pro pevné látky v roztoku nebo v suspenzi. Vzorek se měří v kyvetě, do které se ve vhodné koncentraci vpraví inertní látky neabsorbující v blízké infračervené oblasti (např. kovové částice nebo oxid titanicitý). Měření se provádí způsobem popsaným v odstavcích "Pro transmisní měření" a "Pro měření difuzním odrazem". Kontrola správné funkce přístroje Přístroj nutno používat podle pokynů výrobce a v pravidelných intervalech provádět předepsaná ověřování. Ověření stupnice vlnových délek (neprovádí se u přístrojů s filtrem). Pro ověření použité stupnice vlnových délek (obvykle v rozsahu 780 nm až 2500 nm) se použije vhodný standard (nebo několik standardů), který má charakteristická maxima v oblasti vlnových délek, v níž se provádí měření, např. polystyren nebo oxidy vzácných zemin. Ověření reprodukovatelnosti měření vlnových délek (neprovádí se u přístrojů s filtrem). Pro ověření reprodukovatelnosti vlnových délek se použije vhodný standard (nebo několik standardů), např. polystyren nebo oxidy vzácných zemin. Směrodatná odchylka vlnových délek odpovídá specifikaci přístroje. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 83 ____________________________________________________________Fyzikální afyzikálně-chemické metody 83 Ověření opakovatelnosti odezvy detektoru. Pro ověření opakovatelnosti odezvy detektoru se použije vhodný standard (nebo několik standardů), např. reflexní termoplastické pryskynce, k nimž byly přidány saze. Směrodatná odchylka maxima odezvy musí odpovídat specifikaci přístroje. Ověření fotometrického šumu. Pro měření šumu se použije vhodný reflexní standard, např. bílá keramická destička nebo termoplastické pryskynce. Změří se v rozsahu spektra 100% linie tohoto standardu dle návodu výrobce a vypočte se šum buď jako mezivrcholová hodnota signálu, nebo jako směrodatná odchylka odezev pro danou vlnovou délku. Hodnota šumu musí odpovídat specifikaci přístroje. Vytvoření knihovny referenčních spektrálních dat Zaznamenají se spektra vhodného poctu šarží substance ověřených způsobem předepsaným v článku a vykazujících změny typické pro zkoušenou látku (např. výrobce, velikost částic ap.). Sada spekter představuje informaci, která definuje hranici podobnosti pro danou látku a je vstupním údajem do spektrální databáze používané pro identifikaci této látky. Počet látek v databázi závisí na dané aplikaci. Soubor spekter uložených v databázi může mít různou formu v závislosti na matematickém zpracování použitém při identifikaci spektra. Mohou to být: - jednotlivá spektra reprezentující substanci, - průměrná spektra každé substance s popisem variability. Během validacního procesuje nutno ověřit schopnost databáze selektivně identifikovat danou látku, a naopak vyloučit ostatní látky v databázi. Tato selektivita musí být pravidelně ověřována, aby bylo zajištěno trvání platnosti databáze; to je obzvláště důležité v případech, kdy dojde k nějakým větším změnám, např. ke změně dodavatele nebo výrobního procesu zkoušené látky. Databáze je pak platná pouze pro měření na přístroji, na kterém byla vytvořena, a použije-li se pro měření na jiném přístroji, je nutno ověřit, zda přenesená databáze zůstává platná. Postup stanovení. Vzorek zkoušené látky se připraví stejným způsobem jako pro vytvoření databáze. Spektrum vzorku i referenční spektra změřená v log (1/T) nebo log (1/R) je někdy výhodnější porovnávat po matematické úpravě, např. lze použít druhou derivaci spekter nebo korekci na násobný rozptyl. Porovnání takovýchto spekter a knihovny referenčních spekter vyžaduje užití vhodné chemo-metrické klasifikační techniky. Strana 84 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 84 Zkušební metody______________________________________________________________________________ 2.3 Zkoušky totožnosti 2.3.1 Zkoušky totožnosti iontů a skupin Acetyl Do zkumavky délky asi 180 mm a vnějšího průměru 18 mm se přenese asi 15 mg nebo předepsané množství zkoušené látky a 0,15 ml kyseliny fosforečné R. Zkumavka se uzavře zátkou, kterou prochází malá zkumavka délky asi 100 mm a vnějšího průměru 10 mm obsahující vodu R, která působí jako chladič. Na povrch malé zkumavky se zavěsí kapka dusičnanu lanthanitého RS. Kromě látek těžko hydrolyzovatelných se aparatura postaví do vodní lázně na 5 min, potom se vyjme malá zkumavka a kapka se smíchá na kapkovací desce s 0,05 ml jodu 0,01 mol/l RS. K okraji směsi se přidá 0,05 ml amoniaku zředěného RS2; po 1 min až 2 min vznikne na styku dvou kapek modré zbarvení, které zesílí a po krátkém čase zmizí. U látek těžko hydrolyzovatelných se směs pomalu zahřívá k varu nad otevřeným plamenem a potom se postupuje stejně, jak j e uvedeno výše. Alkaloidy Několik mg nebo předepsané množství zkoušené látky se rozpustí v 5 ml vody R a přidává se kyselina chlorovodíková zředěná RS do vzniku kyselé reakce (2.2.4). Potom se přidá 1 ml jodobismutitanu draselného RS; ihned vznikne oranžová nebo oranžově červená sraženina. Aminy, primární aromatické Předepsaný roztok se okyselí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS a přidá se 0,2 ml dusitanu sodného RS. Po 1 min až 2 min se přidá 1 ml 2-naftolu RS; vznikne intenzivní oranžové až červené zbarvení, případně sraženina stejné barvy. Amoniové soli K předepsanému roztoku se přidá 0,2 g oxidu horečnatého R. Směs se probublává proudem vzduchu, který ústí k povrchu směsi obsahující 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a 0,05 ml červeně methylové RS; zbarvení indikátoru se změní na žluté. Přidá se 1 ml čerstvě připraveného roztoku hexanitrokobaltitanu sodného R (100 g/l); vznikne žlutá sraženina. Amoniové soli a soli těkavých bází Asi 20 mg zkoušené látky se rozpustí ve 2 ml vody R nebo se použijí 2 ml předepsaného roztoku. Přidají se 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Zahříváním se z roztoku uvolňují páry, které mohou být identifikovatelné svým pachem a zásaditou reakcí (2.2.4). Antimon Asi 10 mg zkoušené látky se rozpustí mírným zahříváním v 10 ml roztoku obsahujícího 0,5 g vínanu draselno-sodného R a nechá se ochladit. K 2 ml tohoto roztoku nebo ke 2 ml předepsaného roztoku se po kapkách přidá sulfid sodný RS; vznikne oranžově červená sraženina rozpustná v hydroxidu sodném zředěném RS. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 85 ____________________________________________________________________________Zkoušky totožnosti 85 Arsen 5 ml předepsaného roztoku se zahřívá na vodní lázni se stejným objemem zkoumadla fosforna-nového R; vznikne hnědá sraženina. Barbituráty nesubstituované na dusíku Asi 5 mg zkoušené látky se rozpustí ve 3 ml methanolu R, přidá se 0,1 ml roztoku obsahujícího dusičnan kobaltnatý R (100 g/l) a chlorid vápenatý R (100 g/l). Promíchá se a za protřepávání se přidá 0,1 ml hydroxidu sodného zředěného RS; vznikne fialově modré zbarvení a sraženina. Benzoany a) K 1 ml předepsaného roztoku zkoušené látky se přidá 0,5 ml chloridu železitého RSI; vznikne sytě žlutá sraženina rozpustná v etheru R. b) Jestliže není předepsáno jinak, převede se 0,2 g zkoušené látky do zkumavky, navlhčí se 0,2 ml až 0,3 ml kyseliny sírové R a mírně se zahřívá spodní část zkumavky; na vnitřní straně zkumavky se usazuje bílý sublimát. c) 0,5 g zkoušené látky se rozpustí v 10 ml vody R nebo se použije 10 ml předepsaného roztoku. Přidá se 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové R; tvoří se sraženina, která po krystalizaci z vody R a vysušení ve vakuu taje při 120 °C až 124 °C (2.2.14). Bismut a) K 0,5 g zkoušené látky se přidá 10 ml kyseliny chlorovodíkově zředěné RS nebo se použije 10 ml předepsaného roztoku. Směs se zahřívá 1 min k varu, nechá se ochladit a v případě potřeby se zfiltruje. K 1 ml takto získaného roztoku se přidá 20 ml vody R; vznikne bílá nebo slabě žlutá sraženina, která po přidání 0,05 ml až 0,1 ml sulfidu sodného RS se barví hnědě. b) K asi 45 mg zkoušené látky se přidá 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS nebo se použije 10 ml předepsaného roztoku a 1 min se vaří. Nechá se ochladit a v případě potřeby se zfiltruje. K 5 ml takto získaného roztoku se přidají 2 ml roztoku thiomočoviny R (100 g/l); vznikne žlutavě oranžové zbarvení nebo oranžová sraženina. Přidají se 4 ml roztoku fluoridu sodného R (25 g/l); po dobu 30 min se roztok neodbarví. Bromidy a) Množství zkoušené látky odpovídající asi 3 mg bromidů (Br~) se rozpustí ve2 ml vody R nebo se použijí 2 ml předepsaného roztoku. Okyselí se kyselinou dusičnou zředěnou RS, přidá se 0,4 ml dusičnanu stříbrného RS1 a po protřepání se nechá stát; vznikne tvarohovitá, světle žlutá sraženina. Po odstreďovaní se sraženina rychle promyje třikrát 1 ml vody R za chránění před přímým světlem. Supernatantní tekutina nemusí být úplně čirá. Sraženina se suspenduje do 2 ml vody R a přidá se 1,5 ml amoniaku 17,5% RS; sraženina se těžce rozpouští. b) Množství zkoušené látky odpovídající asi 5 mg bromidů (Br~) nebo její předepsané množství se převede do malé zkumavky. Přidá se 0,25 ml vody R, asi 75 mg oxidu olovičitého R, 0,25 ml kyseliny octové R a mírně se protřepe. Horní vnitřní část zkumavky se vysuší kouskem filtračního papíru a směs se ponechá 5 min v klidu. Špička proužku filtračního papíru vhodné velikosti se impregnuje namočením do fuchsinu RS a vloží se ihned do zkumavky. Počínaje špičkou vznikne do 10 s fialové zbarvení dobře rozlišitelné od červeného zbarvení fuchsinu, které může být viditelné na horní části papírového proužku. Strana 86 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 86 Zkušební metody______________________________________________________________________________ Citronany Množství zkoušené látky obsahující asi 50 mg kyseliny citrónové se rozpustí v 5 ml vody R nebo se použije 5 ml předepsaného roztoku. Přidá se 0,5 ml kyseliny sírové R a 1 ml manganistanu draselného RS a zahřívá se tak dlouho, dokud barva manganistanu draselného nezmizí. Přidá se 0,5 ml roztoku nitroprussidu sodného R (100 g/l) v kyselině sírové zředěné RS a 4 g kyseliny amidosírové R Alkalizuje se po kapkách amoniakem 26% R tak dlouho, až se kyselina amidosírová rozpustí. Přidá se nadbytek amoniaku; vzniká fialové zbarvení, které se mění na fialové modré. Draslík a) 0,1 g zkoušené látky se rozpustí ve 2 ml vody R nebo se použijí 2 ml předepsaného roztoku. Přidá se 1 ml uhličitanu sodného RS a zahřívá se. Ani po zahřátí, ani po přidání 0,05 ml sulfidu sodného ÄS k ještě horkému roztoku nevznikne sraženina. Po ochlazení v ledové vodě se přidají 2 ml roztoku kyseliny vinné R (150 g/l) a nechá se stát; vznikne bílá krystalická sraženina. b) 40 mg zkoušené látky se rozpustí v 1 ml vody R nebo se použije 1 ml předepsaného roztoku. Přidá se 1 ml kyseliny octové zředěné RS a 1 ml čerstvě připraveného roztoku hexanitrokobaltitanu sodného R (100 g/l); ihned vzniká žlutá nebo oranžově žlutá sraženina. Dusičnany Ke směsi 0,1 ml nitrobenzenu R a 0,2 ml kyseliny sírové R se přidá množství zkoušené upráškované látky odpovídající asi 1 mg dusičnanů (N03~) nebo její předepsané množství. Po 5minutovém stání se ochladí ledovou vodou a pomalu, za neustálého míchání se přidá 5 ml vody R, potom 5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS. Po přidání 5 ml acetonu R se protřepe a nechá stát; horní vrstva se zbarví tmavě fialově. Estery K asi 30 mg zkoušené látky nebo k jejímu předepsanému množství se přidá 0,5 ml roztoku hydroxylamoniumchloridu R (70 g/l) v methanolu R a 0,5 ml roztoku hydroxidu draselného R (100 g/l) v lihu 96% R. Zahřívá se k varu, po ochlazení se okyselí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS a přidá se 0,2 ml desetkrát zředěného chloridu železitého RSI; vznikne modravě červené nebo červené zbarvení. Fosforečnany (orthofosforečnany) a) 5 ml předepsaného roztoku se v případě potřeby neutralizuje a přidá se 5 ml dusičnanu stříbrného RS1; vznikne žlutá sraženina, jejíž barva se varem nezmění. Sraženina se rozpustí po přidání amoniaku 17,5% R. b) 1,0 ml předepsaného roztoku se smíchá s 2 ml zkoumadla molybdenan-vanadičného R, vzniká žluté zbarvení. Hliník Asi 15 mg zkoušené látky se rozpustí ve 2 ml vody R nebo se použijí 2 ml předepsaného roztoku. Přidá se asi 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a asi 0,5 ml zkoumadla thioacetamidového R; sraženina nevznikne. Potom se přidává po kapkách hydroxid sodný zředě- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 87 ____________________________________________________________________________Zkoušky totožnosti 87 ný RS; tvoří se bílá gelovitá sraženina, která se dalším přidáváním hydroxidu sodného zředěného RS rozpouští. Postupně se přidává chlorid amonný RS; znovu se tvoří bílá gelovitá sraženina. Hořčík Asi 15 mg zkoušené látky se rozpustí ve 2 ml vody R nebo se použijí 2 ml předepsaného roztoku a přidá se 1 ml amoniaku zředěného RS1. Tvoří se bílá sraženina, která se rozpustí po přidání 1 ml chloridu amonného RS. Přidá se 1 ml hydrogenfosforečnanu sodného RS; tvoří se bílá krystalická sraženina. Chloridy a) Zkoušená látka obsahující asi 2 mg chloridů (Cl") se rozpustí ve 2 ml vody R nebo se použijí 2 ml předepsaného roztoku a okyselí se kyselinou dusičnou zředěnou RS. Přidá se 0,4 ml dusičnanu stříbrného RS1, protřepe se a nechá stát; vylučuje se tvarohovitá bílá sraženina. Odstřeďuje se a sraženina se rychle promyje třikrát 1 ml vody R za chránění před přímým světlem. Supernatantní tekutina nemusí být úplně čirá. Sraženina se suspenduje ve 2 ml vody R a přidá se 1,5 ml amoniaku 17,5% RS; sraženina se velmi snadno rozpustí, kromě velkých částic, které se rozpouštějí pomaleji. b) Ke zkoušené látce obsahující asi 15 mg chloridů (Cl} nebo k jejímu předepsanému množství se přidá do zkumavky 0,2 g dichromanu draselného R a 1 ml kyseliny sírové R. Proužek filtračního papíru impregnovaný 0,1 ml difenylkarbazidu RS se barví nad otevřenou zkumavkou fialově červeně. Impregnovaný papír nesmí přijít do styku s dichromanem draselným. Jodidy a) Množství zkoušené látky obsahující asi 4 mg jodidů (I~) se rozpustí ve 2ml vody R nebo se použijí 2 ml předepsaného roztoku, okyselí se kyselinou dusičnou zředěnou RS, přidá se 0,4 ml dusičnanu stříbrného RS1, protřepe se a nechá stát. Vznikne tvarohovitá, světle žlutá sraženina. Odstřeďuje se, sraženina se rychle promyje třikrát 1 ml vody R za chránění před přímým světlem. Supernatantní tekutina nemusí být úplně čirá. Sraženina se suspenduje ve 2 ml vody R, přidá se 1,5 ml amoniaku 17,5% RS; sraženina se nerozpustí. b) K 0,2 ml roztoku zkoušené látky obsahující asi 5 mg jodidů (I ) v 1 ml nebo k 0,2 ml předepsaného roztoku se přidá 0,5 ml kyseliny sírové zředěné RS, 0,1 ml dichromanu draselného RS, 2 ml vody R a 2 ml chloroformu R. Několik sekund se třepe, potom se nechá stát; chloroformová vrstva se barví fialově nebo fialově červeně. Kremičitany Předepsané množství zkoušené látky se v olověném nebo platinovém kelímku pomocí měděného drátku smíchá s asi 10 mg fluoridu sodného R a s několika kapkami kyseliny sírové R na řídkou kaši. Přikryje se průhlednou plastovou deskou, na jejíž spodní straně visí kapka vody R. Mírně se zahřívá a za krátký ěas se vytvoří kolem kapky vody R bílý prstenec. Mléčnany Množství zkoušené látky obsahující asi 5 mg kyseliny mléčné se rozpustí v 5 ml vody R nebo se použije 5 ml předepsaného roztoku, přidá se 1 ml bromové vody R a 0,5 ml kyseliny sírové zředěné RS. Zahřívá se na vodní lázni do odbarvení a opatrně se míchá skleněnou tyčinkou. Přidají Strana 88 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 88 Zkušební metody______________________________________________________________________________ se 4 g síranu amonného R a promíchá se. Po kapkách a bez míchání se přidá 0,2 ml roztoku nitroprussidu sodného R (100 g/l) v kyselině sírové zředěné RS, potom se bez míchání přidá 1 ml amoniaku 26% RS a nechá se 30 min stát; na rozhraní dvou kapalin se objeví tmavozelený prstenec. Octany a) Zkoušená látka se zahřívá se stejným množstvím kyseliny šťavelové R Uvolňují se páry s charakteristickým pachem kyseliny octové, které dávají kyselou reakci (2.2.4). b) Asi 30 mg zkoušené látky se rozpustí ve 3 ml vody R nebo se použijí 3 ml předepsaného roztoku. Přidá se postupně 0,25 ml dusičnanu lanthanitého RS, 0,1 ml jodu 0,1 mol/l RS, 0,05 ml amoniaku zředěného RS2 a zahřívá se opatrně k varu; během několika minut vznikne modrá sraženina nebo tmavě modré zbarvení. Olovo a) 0,1 g zkoušené látky se rozpustí v 1 ml kyseliny octové R nebo se použije 1 ml předepsaného roztoku a přidají se 2 ml chromanu draselného RS; tvoří se žlutá sraženina, která se rozpustí po přidání 2 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS. b) 50 mg zkoušené látky se rozpustí v 1 ml kyseliny octové R nebo se použije 1 ml předepsaného roztoku, přidá se 10 ml vody R a 0,2 mljodidu draselného RS; tvoří se žlutá sraženina, která se zahříváním k varu po dobu 1 min až 2 min rozpustí. Po ochlazení se sraženina tvoří znovu v podobě lesklých žlutých destiček. Rtuť a) 0,1 ml roztoku zkoušené látky se kápne na oškrabaný, lesklý měděný plíšek. Tvoří se tmavě šedá skvrna, která třením zjasní. Plíšek se vysuší a zahřívá ve zkumavce; skvrna zmizí. b) K předepsanému roztoku se přidá hydroxid sodný zředěný RS do silně alkalické reakce (2.2.4); tvoří se hustá žlutá sraženina (soli rtuťnaté). Salicylany a) K 1 ml předepsaného roztoku se přidá 0,5 ml chloridu železitého RSI; vznikne fialové zbarvení, které se přidáním 0,1 ml kyseliny octové R nezmění. b) 0,5 g zkoušené látky se rozpustí v 10 ml vody R nebo se použije 10 ml předepsaného roztoku a přidá se 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové R Vzniklá sraženina po překrystalizování z horké vody R a vysušení ve vakuu taje při 156 °C až 161 °C (2.2.14). Sírany a) Asi 45 mg zkoušené látky se rozpustí v 5 ml vody R nebo se použije 5 ml předepsaného roztoku. Přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 1 ml chloridu barnatého RS1; vznikne bílá sraženina. b) K suspenzi získané zkouškou a) se přidá 0,05 ml jodu 0,1 mol/l RS. Suspenze zůstává žlutá (rozdíl od siřičitanů a hydrogensiřičitanů), ale odbarvuje se, jestliže se po kapkách přidává chlorid cínatý RS (rozdíl od jodicnanů). Směs se povaří; barevná sraženina nevzniká (rozdíl od selenanů a wolframanů). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 89 ____________________________________________________________________________Zkoušky totožnosti 89 Sodík a) Asi 0,1 g zkoušené látky se rozpustí ve 2 ml vody R nebo se použijí 2 ml předepsaného roztoku. Přidají se 2 ml roztoku uhličitanu draselného R (150 g/l) a zahřívá se k varu. Sraženina se netvoří. Přidají se 4 ml hexahydroxoantimoničnanu draselného RS a zahřívá se k varu. Ochladí se v ledové vodě a dle potřeby se tře vnitřní stěna zkumavky tyčinkou; tvoří se hustá bílá sraženina. b) Množství zkoušené látky obsahující asi 2 mg sodíku (Na ) se rozpustí v 0,5 ml vody R nebo se použije 0,5 ml předepsaného roztoku, přidá se 1,5 ml zkoumadla methoxyfenyloctového R a 30 min se chladí v ledové vodě. Tvoří se objemná bílá krystalická sraženina, která se nerozpustí ve vodě R při 20 ° C ani po pětiminutovém míchání. Přidá se 1,0 ml amoniaku zředěného RS1; sraženina se rozpustí a ani po přidání 1 ml uhličitanu amonného RS znovu nevznikne. Stříbro Asi 10 mg zkoušené látky se rozpustí v 10 ml vody R nebo se použije 10 ml předepsaného roztoku a přidá se 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové RS; vzniká tvarohovitá bílá sraženina, která se rozpustí po přidání 3 ml amoniaku zředěného RS1. Uhličitany a kyselé uhličitany K suspenzi 0,1 g zkoušené látky ve 2 ml vody R nebo k 2 ml předepsaného roztoku se přidají 3 ml kyseliny octové zředěné RS. Zkumavka se rychle uzavře provrtanou zátkou, ve které je skleněná trubička ohnutá dvakrát do pravého úhlu. Roztok šumí, vyvíjí se plyn bez barvy a pachu. Po mírném nahřáti se plyn zavádí do 5 ml hydroxidu barnatého RS; tvoří se bílá sraženina, která se rozpouští po přidání nadbytku kyseliny chlorovodíkové RS. Vápník a) K 0,2 ml neutrálního roztoku zkoušené látky obsahujícího asi 0,2 mg vápníku (Ca2+) v 1 ml nebo k 0,2 ml předepsaného roztoku se přidá 0,5 ml glyoxalbishydroxyanilu R (2 g/l) v lihu 96% R, 0,2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 0,2 ml uhličitanu sodného RS. Protřepe se s 1 ml až 2 ml chloroformu R a přidá se 1 ml až 2 ml vody R; chloroformová vrstva se zbarví červeně. b) Asi 20 mg zkoušené látky nebo její předepsané množství se rozpustí v 5 ml kyseliny octové R a přidá se 0,5 ml hexakyanoželeznatanu draselného RS; roztok zůstane čirý. Po přidání asi 50 mg chloridu amonného R vzniká bílá krystalická sraženina. Vínany a) Asi 15 mg zkoušené látky se rozpustí v 5 ml vody R nebo se použije 5 ml předepsaného roztoku. Přidá se 0,05 ml roztoku síranu železnatého R (10 g/l) a 0,05 ml peroxidu vodíku RS; vznikne nestálé žluté zabarvení. Po vymizení zabarvení se po kapkách přidává hydroxid sodný zředěný RS; vznikne intenzivní modré zbarvení. b) K 0,1 ml roztoku zkoušené látky obsahujícího asi 15 mg kyseliny vinné v 1 ml nebo k 0,1 ml předepsaného roztoku se přidá 0,1 ml roztoku bromidu draselného R (100 g/l), 0,10 ml roztoku resorcinolu R (20 g/l) a 3 ml kyseliny sírové R. Zahřívá se na vodní lázni 5 min až 10 min; vznikne tmavě modré zbarvení. Nechá se ochladit a roztok se naleje do vody R; zbarvení se změní na červené. Strana 90 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 90 Zkušební metody______________________________________________________________________________ Xanthiny K několika mg zkoušené látky nebo k jejímu předepsanému množství se přidá 0,1 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R a 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Odpařuje se na vodní lázni do sucha, až se objeví žlutavě červený zbytek. Přidá se 0,1 ml amoniaku zředěného RS2; zbarvení zbytku se změní na fialově červené. Zinek 0,1 g zkoušené látky se rozpustí v 5 ml vody R nebo se použije 5 ml předepsaného roztoku. Přidá se 0,2 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS; vznikne bílá sraženina, která se po přidání dalších 2 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS rozpustí. Přidá se 10 ml chloridu amonného RS; roztok zůstává čirý. Přidá se 0,1 ml sulfidu sodného RS; tvoří se vločkovitá bílá sraženina. Železo a) Množství zkoušené látky obsahující asi 10 mg železa (Fe2+) se rozpustí vi ml vody R nebo se použije 1 ml předepsaného roztoku. Přidá se 1 ml roztoku hexakyanoželezitanu draselného RS; tvoří se modrá sraženina, která se nerozpouští v kyselině chlorovodíkové zředěné RS. b) Množství zkoušené látky obsahující asi 1 mg železa (Fe3+) se rozpustí ve 30 ml vody R. Ke 3 ml tohoto roztoku nebo ke 3 ml předepsaného roztoku se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 1 ml thiokyanatanu draselného RS; roztok se zbarví červeně. Z roztoku se oddělí dvě části, každá obsahuje 1 ml. K první části takto získaného roztoku se přidá 5 ml isoamylalkoholu R nebo etheru R, protřepe se a nechá se stát; organická vrstva se zbarví růžově. K druhé části roztoku se přidají 2 ml chloridu rtuťnatého RS; červené zbarvení zmrzí. c) Množství zkoušené látky obsahující nejméně 1 mg železa (Fe3+) se rozpustí v 1 ml vody R nebo se použije 1 ml předepsaného roztoku. Přidá se 1 ml hexakyanoželeznatanu draselného RS; tvoří se modrá sraženina, která se přidáním 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS nerozpouští. 2.3.2 Totožnost mastných olejů tenkovrstvou chromatografií Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vhodného oktadecylsilanizovaného silikagelu pro vysokoúčinnou tenkovrstvou chromatografii. Zkoušený roztok. Není-li předepsáno jinak, rozpustí se asi 20 mg (1 kapka) mastného oleje ve 3 ml dichlormethanu R. Porovnávací roztok. Rozpustí se asi 20 mg (1 kapka) oleje kukuřičného R ve 3 ml dichlormethanu R. Na vrstvu se nanese po 1 fA každého roztoku a vyvíjí se dvakrát etherem R po dráze 0,5 cm. Pak se vyvíjí dvakrát směsí objemových dílů dichlormethanu R, kyseliny octové ledové R a acetonu R (20 + 40 + 50) po dráze 8 cm. Vrstva se vysuší volně na vzduchu, postříká se roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (100 g/l) v lihu 96% R, zahřívá se 3 min při 120 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu jsou charakteristické skvrny odpovídající obrázku 2.3.2-1. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 91 Zkoušky totožnosti 91 Obr. 2.3.2-1 Charakteristické chromatogramy k určení totožnosti mastných olejů 1. May dis oleum 4. Sesami oleum 7. Olivae oleum 10. Sojae oleum 2. Arachidis oleum 5. Lini oleum 8. Rapae oleum 11. Helianthi oleum 3. Cacao oleum 6. Amygdalae oleum 9. Rapae oleum (sine acido erucico) 2.3.3 Totožnost fenothiazinových derivátů tenkovrstvou chromatografií Provede se tenko vrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy křemeliny G R impregnované následovně. Deska s vrstvou se postaví v uzavřené chromatografické komoře do potřebného množství směsi obsahující fenoxyethanol Ä 10 % (V/V) a makrogol 300 R (50 g/l) v acetonu R tak, aby vrstva byla ponořena asi 5 mm pod povrch směsi. Když impregnační směs dosáhne nejméně 17 cm od spodního okraje vrstvy, deska s vrstvou se vyjme a ihned se použije. Vyvíjení chromatogramu při zkoušce se provede ve stejném směru jako impregnace. Zkoušený roztok. 20 mg zkoušené látky se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 20 mg odpovídající referenční látky (CRL) se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanesou 2 [A každého roztoku a vyvíjí se ve tmě po dráze 15 cm směsí objemových dílů etheru petrolejového R a diethylaminu R (50 + 1) nasycenou fenoxyethanolem R (tj. 3 ml až 4 ml fenoxyethanolu R se přidají k výše uvedené směsi rozpouštědel, protřepe se a po oddělení se použije horní vrstva, i když je zakalená). Po vyjmutí z komory se vrstva vystaví na několik minut působení ultrafialového světla při 365 nm a potom se hodnotí. Skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou, fluorescencí a velikostí se skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká roztokem kyseliny sírové R 10% (V/V) v lihu 96% R. Skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje zbarvením se skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. Zbarvení skvrn je stálé po dobu nejméně 20 min. Strana 92 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 92 Zkušební metody______________________________________________________________________________ 2.3.4 Pach 0,5 g až 2,0 g zkoušené látky se rozetřou v tenké vrstvě na hodinové sklíčko o průměru 6 cm až 8 cm. Po 15 min se určí pach nebo se ověří jeho nepřítomnost. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 93 _______________________________________________________________________________Limitní zkoušky 93 2.4 Limitní zkoušky 2.4.1 Amonium Jestliže není předepsáno jinak, použije se metoda A. Metoda A Předepsané množství zkoušené látky se ve zkumavce rozpustí ve 14 ml vody R, je-li potřeba, upraví se pH roztoku do alkalické reakce přidáním hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se vodou R na 15 ml. K roztoku se přidá 0,3 ml tetrajodortuťnatanu draselného zásaditého RS. Současně se připraví porovnávací roztok za použití 10 ml základního roztoku amonia (1 jug-NH4/ml), 5 ml vody R a 0,3 ml tetrajodortuťnatanu draselného zásaditého RS. Zkumavky se uzavřou. Po 5 min se zkoušený roztok nezbarví intenzivněji žlutě než současně připravený porovnávací roztok. Metoda B Předepsané množství jemně upráškované zkoušené látky se ve vhodné 25ml skleněné nádobce s polyethylenovým uzávěrem rozpustí nebo suspenduje v 1 ml vody R a přidá se 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R. Pod uzávěr se umístí papír se síranem manganatým a dusičnanem stříbrným R velikosti 5 mm2 navlhčený několika kapkami vody R a ihned se uzavře. Opatrně se promíchá krouživým pohybem tak, aby tekutina nevystříkla, a nechá se 30 min stát při 40 °C. Jestliže se papír se síranem manganatým a dusičnanem stříbrným R zbarví šedě, není toto zbarvení intenzivnější než zbarvení papíru se síranem manganatým a dusičnanem stříbrným R u porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití předepsaného objemu základního roztoku amonia (1 jUgNH/ml), 1 ml vody R a 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R 2.4.2 Arsen Metoda A Přístroj na stanovení arsenu, viz obr. 2.4.2-1, se skládá ze 100ml kuželové baňky se zabroušenou skleněnou zátkou, kterou prochází skleněná trubice délky 200 mm a vnitřního průměru 5 mm. Spodní část této trubice je zúžena na vnitřní průměr 1,0 mm a 15 mm od jejího konce je otvor, který je umístěn nejméně 3 mm pod spodním okrajem zátky a má průměr 2 mm až 3 mm. Horní část této trubice je zakončena dokonale rovnou plochou kolmou k ose. K této části je přiložena 30 mm dlouhá skleněná trubice o stejném průměru a se stejně upraveným zakončením. Obě části jsou k sobě přitisknuty pomocí dvou spirálových pružin. Ve spodní trubici je vloženo 50 mg až 60 mg vaty s octanem olovnatým R nebo 50 mg až 60 mg stočeného proužku papíru s octanem olovnatým R, který je umístěn na malé vatové zátce. Do prostoru mezi skleněnými trubicemi se vloží kolečko nebo čtvereček papíru s bromidem rtuťnatým R tak, aby byl zakryt otvor trubice (15 mm x 15 mm). Předepsané množství zkoušené látky se v kuželové baňce rozpustí ve 25 ml vody R nebo se předepsané množství roztoku zředí vodou R na 25 ml. Přidá se 15 ml kyseliny chlorovodíkové R 0,1 ml chloridu cínatého RS a 5 nújodidu draselného RS. Po 15min stání se přidá 5 g zinku Strana 94 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 94 Zkušební metody aktivovaného R, ihned se spojí obě části přístroje a kuželová baňka se ponoří do vodní lázně o teplotě, která umožňuje udržovat stejnoměrný vývoj plynu. Stejným způsobem se připraví porovnávací roztok za použití 1 ml základního roztoku arsenu (1 ßg As/ml) zředěného vodou Ä na 25 ml. Nejdříve po dvou hodinách se porovnají skvrny zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku vzniklé na papíru s bromidem rtuťnatym R. Skvrna zkoušeného roztoku není intenzivněji zbarvena než skvrna porovnávacího roztoku. Metoda B Do zkumavky se 4 ml kyseliny chlorovodíkové R a asi 5 mg jodidu draselného R se přidá předepsané množství zkoušené látky a 3 ml zkoumadla f o sfomanového R. Směs se zahřívá 15 min na vodní lázni za občasného protřepání. Stejným způsobem se připraví porovnávací roztok za použití 0,5 ml základního roztoku arsenu (10 jug As/ml). Po zahřátí na vodní lázni není zbarvení zkoušeného roztoku intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku. 2.4.3 Vápník Všechny roztoky použité v této zkoušce se připravují z vody destilované K K 0,2 ml základního roztoku vápníku (100 ßg Ca/ml) v lihu se přidá 1 ml šťavelanu amonného RS. Po 1 min se přidá směs 1 ml kyseliny octové zředěné RS a 15 ml roztoku obsahujícího předepsané množství zkoušené látky a protřepe se. Současně se stejným způsobem připraví porovnávací roztok za použití směsi 10 ml základního roztoku vápníku (10 ßg Ca/ml), 1 ml kyseliny octové zředěné RS a 5 ml vody destilované R. Po 15 min se zkoušený roztok nezakalí intenzivněji než porovnávací roztok. 2.4.4 Chloridy Obr. 2.4.2-1 Přístroj zkoušku A na arsen Rozměry v milimetrech pro limitní K 15 ml zkoušeného roztoku se přidá 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS a směs se najednou přelije do zkumavky obsahující 1 ml dusičnanu stříbrného RS2. Stejným způsobem se připraví porovnávací roztok za použití 10 ml základního roztoku chloridů (5 jug Cl/ml) a 5 ml vody R. Roztoky se nechají stát za chránění před světlem. Po 5 min zkoušený roztok neopahzuje nebo se nezakalí intenzivněji než porovnávací roztok. Opalescence nebo zákal se pozoruje ze strany proti černému matnému pozadí. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 95 _______________________________________________________________________Limitní zkoušky 95 2.4.5 Fluoridy Do vnitřní zkumavky přístroje na stanovení fluoridů, viz obrázek 2.4.5-1, se vpraví předepsané množství zkoušené látky, 0,1 g kyselinou promytého písku Ä a 20 ml směsi složené ze stejných objemových dílů kyseliny sírové R a vody R. Pak se zahřeje vnější zkumavka obsahující tetrachlorethan R k varu (146 °C) a při této teplotě se udržuje. Obr. 2.4.5-1 Přístroj pro limitní zkoušku na fluoridy Rozměry v milimetrech Strana 96 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 96 Zkušební metody______________________________________________________________________________ Zahřívá se vyvíjeě páry, destiluje se a destilát se zachytává ve 100ml odměrné baňce obsahující 0,3 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a 0,1 ml fenolftaleinu RS. Během destilace se ve vnitřní zkumavce udržuje konstantní objem (20 ml) a zajistí se v případě potřeby přídavkem hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS, aby destilát zůstal alkalický. Destilát se zředí vodou Ana 100 ml (zkoušený roztok). Stejným způsobem se připraví porovnávací roztok za použití 5 ml základního roztoku fluoridů (10 jug F/ml) místo zkoušené látky. Do dvou skleněných odměrných válců se zabroušenou skleněnou zátkou se vpraví po 20 ml zkoušeného a porovnávacího roztoku a po 5 ml zkoumadla aminomethylalizarindioctového R. Po 20 min se zkoušený roztok nezbarví intenzivněji modře (původní zbarvení je červené) než porovnávací roztok. 2.4.6 Hořčík K 10 ml předepsaného roztoku se přidá 0,1 g tetraboritanu sodného R. Jestliže je třeba, upraví se pH roztoku na 8,8 až 9,2 kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS nebo hydroxidem sodným zředěným RS. Potom se roztok převede do dělicí nálevky a vytřepává se postupně dvakrát vždy p o dobu 1 min 5 ml roztoku hydroxychinolinu R (1 g/l) v chloroformu R a nechá se oddělit. Po oddělení se organická vrstva odstraní a k vodné vrstvě se přidá 0,4 ml butylaminu R a 0,1 ml triethanolaminu R. Jestliže je třeba, upraví se pH roztoku na 10,5 až 11,5, pak se přidají 4 ml roztoku hydroxychinolinu R (1 g/l) v chloroformu R, opět se vytřepává po dobu 1 min a nechá se oddělit. K hodnocení se použije spodní vrstva. Současně se stejným způsobem připraví porovnávací roztok za použití 1 ml základního roztoku hořčíku (10 jug Mg/ml) a 9,0 ml vody R. Zkoušený roztok se nezbarví intenzivněji než porovnávací roztok. 2.4.7 Hořčík a kovy alkalických zemin Ke 200 ml vody R se přidá 0,1 g hydroxylamoniumchloridu R, 10 ml tlumivého roztoku s chloridem amonným o pH 10,0, 1 ml síranu zinečnatého 0,1 mol/l VS a asi 15 mg černi eriochromové T s chloridem sodným R Zahřeje se asi na 40 °C a titruje se edetanem disodným 0,01 mol/l VS z fialového do jasně modrého zbarvení. Pak se přidá předepsané množství zkoušené látky rozpuštěné ve 100 ml vody R nebo předepsané množství zkoušeného roztoku. Jestliže se zbarvení roztoku po přidání zkoušené látky změnilo zpět na fialové, titruje se dále edetanem disodným 0,01 mol/l VS opět do modrého zbarvení. Spotřeba roztoku edetanu disodného 0,01 mol/l KS* při druhé titraci není vyšší, než je předepsáno. 2.4.8 Těžké kovy Metoda A Ke 12 ml předepsaného vodného roztoku se přidají 2 ml tlumivého roztoku o pH 3,5 a 1,2 ml zkoumadla thioacetamidového R a směs se ihned promíchá (zkoušený roztok). Stejným způsobem se připraví porovnávací roztok za použití 10 ml základního roztoku olova (1 jug nebo 2 jug Pb/ml), jak je předepsáno, a přidají se 2 ml zkoušeného roztoku. Současně se připraví kontrolní roztok za Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 97 _______________________________________________________________________________Limitní zkoušky 97 použití 10 ml vody R a 2 ml zkoušeného roztoku. V porovnání s kontrolním roztokem vykazuje porovnávací roztok slabě hnědé zbarvení. Po 2 min hnědé zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku. Metoda B Zkoušená látka se rozpustí v organickém rozpouštědle obsahujícím minimální procento vody (např. dioxan obsahující 15 % vody nebo aceton obsahující 15 % vody). Ke 12 ml předepsaného roztoku se přidají 2 ml tlumivého roztoku opH 3,5. Promíchá se a přidá se 1,2 ml zkoumadla thioacetamidového a směs se ihned promíchá (zkoušený roztok). Stejným způsobem se připraví porovnávací roztok za použití 10 ml roztoku olova (1 jug nebo 2 jug Pb/ml), jak je předepsáno, a 2 ml zkoušeného roztoku. Roztok olova (1 ßg nebo 2 ßg Pb/ml) se připraví zředěním základního roztoku olova (100 jug Pb/ml) rozpouštědlem použitým pro zkoušenou látku. Současně se připraví kontrolní roztok smícháním 10 ml použitého rozpouštědla a 2 ml zkoušeného roztoku. V porovnání s kontrolním roztokem vykazuje porovnávací roztok slabě hnědé zbarvení. Po 2 min není hnědé zbarvení zkoušeného roztoku intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku. Metoda C Předepsané množství zkoušené látky (nejvýše 2 g) se převede do křemenného kelímku se 4 ml roztoku síranu horečnatého R (250 g/l) v kyselině sírové zředěné RS. Směs se promíchá tenkou skleněnou tyčinkou a opatrně se zahřívá, až se směs roztaví. Jestliže je směs tekutina, šetrně se odpaří do sucha na vodní lázni. Za stoupající teploty se zahřívá a spaluje tak dlouho, až je zbytek bílý nebo pouze slabě šedý. Spalování se provádí při teplotě nepřevyšující 800 °C. Po vychladnutí se zbytek zvlhcí několika kapkami kyseliny sírové zředěné RS, odpaří se, znovu se spálí a nechá vychladnout. Doba spalování nesmí přesáhnout 2 hod. Zbytek se převede dvakrát 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do zkumavky. Přidá se 0,1 núfenolftaleinu RS a amoniak 26% R do vzniku růžového zbarvení. Po ochlazení se přidá kyselina octová ledová R do odbarvení a ještě navíc 0,5 ml. Je-li potřeba, zfiltruje se a filtr se promyje. Zředí se vodou R na 20 ml. Ke 12 ml takto získaného roztoku se přidají 2 ml tlumivého roztoku opH3,5 a směs se promíchá. Přidá se 1,2 ml zkoumadla thioacetamidového R a ihned se promíchá (zkoušený roztok). Současně se připraví porovnávací roztok za použití 4 ml roztoku síranu horečnatého R (250 g/l) v kyselině sírové zředěné RS a předepsaného objemu základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Stejným způsobem, jako je předepsáno u zkoušeného roztoku, se spálí, rozpustí v kyselině chlorovodíkové, přidá se roztok amoniaku, kyselina octová a zředí se vodou R na 20 ml. K 10 ml tohoto roztoku se přidají 2 ml zkoušeného roztoku, 2 ml tlumivého roztoku opH3,5 a promíchá se. Přidá se 1,2 ml zkoumadla thioacetamidového R a ihned se promíchá. Současně se připraví kontrolní roztok smícháním 10 ml vody R a 2 ml zkoušeného roztoku. V porovnání s kontrolním roztokem vykazuje porovnávací roztok slabě hnědé zbarvení. Po 2 min není hnědé zbarvení zkoušeného roztoku intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku. Strana 98 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 98 Zkušební metody______________________________________________________________________________ Metoda D Do křemenného kelímku se naváží předepsané množství zkoušené látky a smíchá se s 0,5 g oxidu horečnatého Rl. Žíhá se do slabě červeného žáru, až vznikne homogenní bílá nebo šedobílá hmota. Pokud ještě po 30 min spalování zůstává směs barevná, nechá se vychladnout, promíchá se tenkou skleněnou tyčinkou a spalování se opakuje. Je-li nutné, postup se opakuje. Dále se žíhá asi 1 h při 800 °C. Zbytek se převede dvakrát 5 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny chlorovodíkové RS a vody R do zkumavky. Přidá se 0,1 núfenolftaleinu R a roztok amoniaku 26% R do růžového zbarvení. Po ochlazení se přidá kyselina octová ledová R do odbarvení a ještě 0,5 ml navíc. Je-li potřeba, zfiltruje se a filtr se promyje. Zředí se vodou R na 20 ml. Ke 12 ml takto získaného roztoku se přidají 2 ml tlumivého roztoku o pH3,5 a promíchá se. Přidá se 1,2 ml zkou-madla thioacetamidového R a ihned se promíchá (zkoušený roztok). Porovnávací roztok se připraví následujícím postupem. K 0,5 g oxidu horečnatého Rl se přidá předepsané množství základního roztoku olova (10 jug Pb/ml) a vysuší se při 100 °C až 105 °C v sušárně. Stejným způsobem, jako je předepsáno u zkoušeného roztoku, se spálí, přidá se kyselina chlorovodíková, roztok amoniaku, kyselina octová a zředí se vodou R na 20 ml. K 10 ml tohoto roztoku se přidají 2 ml zkoušeného roztoku, 2 ml tlumivého roztoku opH 3,5 a promíchá se. Přidá se 1,2 ml zkoumadla thioacetamidového R a ihned se promíchá. Současně se připraví kontrolní roztok smícháním 10 ml vody R a 2 ml zkoušeného roztoku. V porovnání s kontrolním roztokem vykazuje porovnávací roztok slabě hnědé zbarvení. Po 2 min není hnědé zbarvení zkoušeného roztoku intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku. Metoda E Předepsané množství zkoušené látky se rozpustí ve 30 ml vody R nebo v jiném předepsaném objemu. Filtrační zařízení se připraví z válce 50ml injekční stříkačky bez pístu připojením k nástavci, v němž na rovné ploše je membránový filtr (rozměr pórů 3 //m) a na něm předfiltr, viz obr. 2.4.8-1A. Zkoušeným roztokem se naplní válec injekční stříkačky, vloží se píst a jeho stlačením se všechna tekutina zfiltruje. Po otevření podložky a odejmutí předfiltru se zkontroluje membránový filtr. Je-li znečištěn, vymění se za nový a postup se opakuje stejným způsobem. K předfiltrátu nebo k předepsanému objemu předfiltrátu se přidají 2 ml tlumivého roztoku o pH 3,5 a 1,2 ml zkoumadla thioacetamidového R. Po promíchání se nechá 10 min stát a znovu se zfiltruje stejným způsobem. Filtry při této filtraci jsou umístěny opačně, na rovné ploše předfiltr a na něm membránový filtr, viz obr. 2.4.8-1B. Filtrace se provádí pomalu a rovnoměrně mírným a stálým tlakem na píst injekční stříkačky. Po skončení filtrace se podložka otevře, membránový filtr se vyjme a usuší pomocí filtračního papíru. Stejným způsobem se připraví porovnávací roztok za použití předepsaného objemu základního roztoku olova (1 jug Pb/ml). Zbarvení skvrny na membránovém filtru zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení skvrny na membránovém filtru porovnávacího roztoku. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 99 Limitní zkoušky 99 B membránový filtr předfiltr spojení (závit) Obr. 2.4.8.-1 Zařízení pro limitní zkoušku na těžké kovy (metoda E) Rozměry v milimetrech A - předfiltrace roztoku B - filtrace roztoku po přidání zkoumadel 2.4.9 Železo Předepsané množství zkoušené látky se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml nebo se použije 10 ml předepsaného roztoku. Přidají se 2 ml roztoku kyseliny citrónové R (200 g/l) a 0,1 ml kyseliny thioglykolové R. Promíchá se, zalkalizuje se amoniakem 17,5% RS a zředí se vodou R na 20 ml (zkoušený roztok). Současně se stejným způsobem připraví porovnávací roztok za použití 10 ml základního roztoku železa (1 Mg Fe/ml). Po 5 min není růžové zbarvení zkoušeného roztoku intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku. 2.4.10 Olovo v cukrech Stanovení olova se provede atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II). Zkoušený roztok. 20,0 g zkoušené látky se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny octové zředěné RS a vody R a touto směsí se zředí na 100,0 ml. Přidají se 2,0 ml nasyceného roztoku pyrrolidinyldithiokarbamatu amonného R (asi 10 g/l) a 10,0 ml isobutylmethylketonu R a potom se 30 s třepe, přičemž se směs chrání před světlem. Po oddělení vrstev se dále použije vrstva isobutylmethylketonu. Porovnávací roztoky. Tři porovnávací roztoky se připraví stejným způsobem jako zkoušený roztok s tím rozdílem, že se k 20,0 g zkoušené látky navíc přidá 0,5 ml, 1,0 ml a 1,5 ml základního roztoku olova (10 jUg Pb/ml). Strana 100 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 100 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ Nulová poloha přístroje se nastaví pomocí isobutylmethylketonu R, který byl připraven stejným způsobem jako zkoušený roztok bez zkoušené látky. Měří se absorbance roztoků při 283,3 nm za použití olověné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Zkoušená látka obsahuje nejvýše 0,5 /u.g Pb/g, není-li uvedeno jinak. 2.4.11 Fosforečnany Ke 100 ml zkoušeného roztoku připraveného a v případě potřeby zneutralizovaného tak, jak je předepsáno v jednotlivých článcích, se přidají 4 ml molybdenan-kyseliny sírové RS3. Protřepe se a přidá se 0,1 ml chloridu cínatého RS1. Současně se stejným způsobem připraví porovnávací roztok za použití 2 ml základního roztoku fosforečnanů (5 //g PO Jmi) a 98 ml vody R. Po 10 min se hodnotí zbarvení 20 ml každého roztoku. Zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku. 2.4.12 Draslík K 10 ml předepsaného roztoku se přidají 2 ml čerstvě připraveného roztoku tetrafenylboritanu sodného R (10 g/l). Současně se stejným způsobem připraví porovnávací roztok za použití 5 ml základního roztoku draslíku (20 jug K/ml) a 5 ml vody R. Po 5 min zkoušený roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací roztok. 2.4.13 Sírany Všechny roztoky použité v této zkoušce se připravují z vody destilované R K 1,5 ml základního roztoku síranů (10 jug SO Jmi) (1) se přidá 1 ml roztoku chloridu barnaté-ho R (250 g/l). Protřepe se a nechá se 1 min stát. Pak se přidá 15 ml zkoušeného roztoku a 0,5 ml kyseliny octové R. Současně se stejným způsobem připraví porovnávací roztok za použití 15 ml základního roztoku síranů (10 jug SO Jmi) místo zkoušeného roztoku. Po 5 min zkoušený roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací roztok. 2.4.14 Síranový popel Křemenný nebo platinový kelímek se žíhá 30 min do červeného žáru, nechá se vychladnout v exsikátoru a zváží se. Zkoušená látka se naváží do kelímku, přidají se 2 ml kyseliny sírové zředěné RS, zahřívá se nejdříve na vodní lázni, pak opatrně nad plamenem a potom postupně až do asi 600 °C. V zahřívání se pokračuje, až zmizí všechny černé částice. K vychladlému zbytku se přidá několik kapek kyseliny sírové zředěné RS a stejným způsobem se znovu zahřívá a spaluje. K vychladlému zbytku se přidá několik kapek uhličitanu amonného RS, odpaří se, opatrně se žíhá, nechá se vychladnout, zváží se a žíhání se opakuje po 15 min až do konstantní hmotnosti. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 101 ______________________________________________________________________________Limitní zkoušky 101 2.4.15 Nikl v polyolech Stanovení niklu se provede atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II). Zkoušený roztok. 20,0 g zkoušené látky se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny octové zředěné RS a vody R a touto směsí se zředí na 100,0 ml. Přidají se 2,0 ml nasyceného roztoku pyrrolidinyldithiokarbamatu amonného R (asi 10 g/l) a 10,0 ml is obuty Imethylketonu R a potom se 30 s třepe za chránění před světlem. Po oddělení vrstev se dále použije vrstva isobutylmethylketonu. Porovnávací roztoky. Tři porovnávací roztoky se připraví stejným způsobem jako zkoušený roztok s tím rozdílem, že se k 20,0 g zkoušené látky navíc přidá 0,5 ml, 1,0 ml a 1,5 ml základního roztoku niklu (10 jug Ni/mí). Nulová poloha přístroje se nastaví pomocí isobutylmethylketonu R, připraveného stejným způsobem jako zkoušený roztok bez zkoušené látky. Měří se absorbance při 232,0 nm za použití niklové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Zkoušená látka obsahuje nejvýše 1 //gNi/g, není-li uvedeno jinak. 2.4.16 Celkový popel Křemenný nebo platinový kelímek se žíhá 30 min do červeného žáru, nechá se vychladnout v exsikátoru a zváží se. Není-li předepsáno jinak, naváží se do kelímku 1,000 g zkoušené látky nebo upráškované rostlinné drogy. Kelímek se suší 1 h při 100 °C až 105 °C a potom se žíhá do konstantní hmotnosti v muflové peci při (600 ± 25) °C. Po každém žíhání se nechá vychladnout v exsikátoru. Během zkoušky se nemá objevit plamen. Pokud ještě po opakovaném žíhání obsahuje popel černé částice, přidá se horká voda R, přefiltruje se přes bezpopelný filtrační papír a papír se zbytkem se spálí a vyžíhá. K popelu se přidá filtrát, opatrně se odpaří do sucha a vyžíhá do konstantní hmotnosti. 2.4.17 Hliník Stanoví se fluorimetrickou metodou (2.2.21). Zkoušený roztok. Předepsaný roztok se v dělicí nálevce protřepe dvakrát s 20 ml a potom jednou s 10 ml roztoku hydroxychinolinu R (5 g/l) v chloroformu R Spojené chloroformové roztoky se převedou do odměrné baňky a zředí se chloroformem R na 50,0 ml. Porovnávací roztok. Za použití předepsaného roztoku se postupuje stejně jako u zkoušeného roztoku. Kontrolní roztok. Za použití předepsaného roztoku se postupuje stejně jako u zkoušeného roztoku. Měří se intenzita fluorescence (2.2.21) zkoušeného roztoku (f), porovnávacího roztoku (^2)a kontrolního roztoku (/3) za použití excitačního záření o vlnové délce 392 nm a sekundárního filtru s maximem propustnosti při 518 nm nebo s monochromátorem nastaveným na tuto vlnovou délku. Fluorescence (f -I) zkoušeného roztoku není větší než fluorescence (/2 - /3) porovnávacího roztoku. 2.4.18 Volný formaldehyd Pokud není předepsáno jinak, použije se Metoda A. Metoda B je vhodná pro vakcíny, ke kterým byl přidán disiřičitan sodný k neutralizaci nadbytku formaldehydu. Strana 102 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 102 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ Metoda A 1,0 ml humánní vakcíny se zředí předepsaným rozpouštědlem na 10,0 ml. 1,0 ml veterinárního bakteriálního toxoidu se zředí předepsaným rozpouštědlem na 25,0 ml (zkoušený roztok). K 1 ml zkoušeného roztoku se přidají 4 ml vody R a 5 ml acetylacetonu RS1 a zkumavka s roztokem se ponechá 40 min ve vodní lázni při 40 °C. Roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 1 ml zředěného formaldehydu RS obsahujícího 20 //g formaldehydu (CH20) v 1 ml místo zředěné vakcíny. Hodnotí se zkumavky ve směru jejich vertikální osy. Metoda B 1,0 ml zkoušené vakcíny se zředí předepsaným rozpouštědlem na 100,0 ml. K 0,5 ml této zředěné vakcíny se přidá 5 ml roztoku methylbenzothiazolinonhydrazonhydrochloridu R (0,5 g/l) a 0,05 ml polysorbátu 80 R. Zkumavka se uzavře, protřepe a nechá stát 60 min. Po přidání 1 ml zkoumadla chlorid železitý-kyselina amidosírová R se nechá stát dalších 15 min. Potom se měří absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku při 628 nm proti kontrolnímu roztoku. Absorbance zkoušeného roztoku není vyšší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně a za stejných podmínek za použití 0,5 ml roztoku připraveného zředěním formaldehydu R obsahujícího 5 //g formaldehydu (CH20) v 1 ml. Jestliže zkoušená vakcína je ve formě emulze, je nutno oddělit vodnou fázi následujícím způsobem: K vakcíne se přidá stejný objemový díl isopropylmyristatu R a promíchá se. Ke 3 objemovým dílům této směsi se přidají 2 objemové díly kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS, 3 objemové díly chloroformu R a A objemové díly roztoku chloridu sodného R (9 g/l). Směs se důkladně promíchá a odstřeďuje se 60 min při 15 000 gn Oddělí se vodná vrstva a změří se její objem. Tato vrstva se použije k výše popsané zkoušce na formaldehyd. Koncentrace formaldehydu v porovnávacím roztoku se upraví podle zředění vakcíny při oddělení vodné vrstvy. Jestliže se popsaným postupem vodná vrstva neoddelí, je nutné k roztoku chloridu sodného přidat roztok polysorbátu 20 R (100 g/l) a postup opakovat s tím rozdílem, že se odstřeďuje při 22 500 gn. 2.4.19 Zásaditě reagující látky v mastných olejích Ve zkumavce se smíchá 10 ml čerstvě předestilovaného acetonu R a 0,3 ml vody R a přidá se 0,05 ml roztoku modři bromfenolové R (0,4 g/l) v lihu 96% R. Je-li to potřebné, roztok se neutralizuje kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS nebo hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS. Potom se přidá 10 ml zkoušeného oleje, protřepe se a nechá se stát. Na změnu zbarvení horní vrstvy do žlutá se spotřebuje nejvýše 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. 2.4.20 Antioxidanty v mastných olejích Zkouší se tenkovrstvou chromatografií (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Před použitím se desky s vrstvami suší 2 h při 130 °C. Zkoušený roztok (a). K 20 g zkoušené látky odebrané ze středu vzorku nebo k 20 g oleje se přidá 50 ml etheru petrolejového R a vytřepává se dvakrát 30 ml roztoku methanolu R 75% (V/V). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 103 ______________________________________________________________________________Limitní zkoušky 103 Spodní methanolová vrstva se oddělí a spojené methanolové vrstvy se odpaří za sníženého tlaku, při co nejnižší teplotě a dle možnosti v atmosféře dusíku. Zbytek po odpaření se rozpustí v 5 ml chloroformu prostého ethanolu R Uchovává se v dobře uzavřeném obalu. Zkoušený roztok (b). Petroletherová vrstva získaná při přípravě zkoušeného roztoku (a) se opatrně odpaří do sucha. Přidá se 0,5 gpyrogallolu R rozpuštěného ve 100 ml ethanolu R 15 ml čerstvě připraveného roztoku hydroxidu draselného R (330 g/l) a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Po vychladnutí se přidá 250 ml vody R a nezmýdelnitelné látky se vytřepávají třikrát 100 ml etheru petrolejového R Spojené petroletherové výtřepky se promývají vodou R do odstranění alkálií a odpaří se do sucha. Zbytek po odpaření se rozpustí v 5 ml chloroformu prostého ethanolu R. Uchovává se v dobře uzavřeném obalu. A. Nepolyhydroxylované antioxidanty Deska s vrstvou se vloží do chromatografické komory a vyvíjí se chloroformem prostým ethanolu R po dráze 12 cm a potom se suší 20 min na vzduchu a 20 min v exsikátoru ve vakuu. Na takto připravenou vrstvu se nanese: Bod 1, viz obr. 2.4.20-1, zkoušený roztok (a) se nanese do skvrny o průměru nejvýše 5 mm. Nanášené množství je závislé na koncentraci zkoušeného roztoku, obvykle 2 fA až 10 (A. Body 2 a 3, viz obr. 2.4.20-1, 2 /A barevného roztoku obsahujícího po 0,1 g/l žluti dimethylo-vé R, červeně sudanové G R a modři indofenolové R v benzenu R. Vyznačí se dráha 10 cm v obou směrech vyvíjení a vyvíjí se nejdříve chloroformem prostým ethanolu R. Po 10 min vysušení na vzduchu se deska s vrstvou otočí o 90 ° a vyvíjí se v druhém směru benzenem R Po 5 min vysušení na vzduchu se vrstva postříká roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (200 g/l) v ethanolu R do vzniku trvale žluté barvy. Během 2 min se začnou objevovat modré skvrny. Potom se vrstva vystaví na 5 min až 10 min parám amoniaku do odbarvení pozadí na čistě bílé. Vzniklé skvrny mají modrou, slabě fialovou nebo nazelenalou barvu. Chromatogram se hodnotí podle obr. 2.4.20-1. Objeví-li se modré skvrny na startu, provede se rozdělení a identifikace polyhydroxyantioxidantů (viz B). B. Polyhydroxyantioxidanty Na vrstvu se odděleně nanese 1 fA, 2 (A, 4 (A a. 6 fA zkoušeného roztoku (a) a 1 (A až 2 (A barevného roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R etheru petrolejového R a benzenu R (30 + 60 + 60) po dráze 13 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu, postříká se roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (200 g/l) v ethanolu R a pokračuje se stejně, jak je popsáno v odstavci A. Polyhydroxyantioxidanty se identifikují polohou skvrn v porovnání se skvrnami barevného roztoku na obr. 2.4.20-2. C. Antioxidanty neextrahovatelné methanolem Provede se tenkovrstvá chromatografie na druhé vrstvě za použití zkoušeného roztoku (b). Postupuje se stejně, jak je uvedeno v odstavci A, s tím rozdílem, že se vrstva postříká roztokem dichlorchinonchlorimidu R (10 g/l) v ethanolu R. Skrvny se objeví během 15 min po postříkání. Chromatogram se hodnotí v porovnání s obr. 2.4.20-1. Tečkované skvrny odpovídají a-tokoferolu a butylhydroxytoluenu. Skvrny ß- a y-tokoferolu se objeví v místě odpovídajícím 2-terc.butyl-4-methoxyfenolu. Jestliže je butylhydroxytoluen přítomný ve velkém množství, může být detegovaný i způsobem A. Strana 104 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Částka 1 104 Zkušební metody Vyvíjení v prvním směru (10 cm) chloroform ABC ob I* >(D čelo gfi © C -o — C 8........ o a Obr. 2.4.20-1 Typické chromatogramy antioxidantů (Metoda A a Metoda C). a - bod startu č. 1 + skvrna gallatů + skvrna kyseliny nordihydroquajaretové b - bod startu č. 2 c - bod startu č. 3 1 - guajaková pryskyřice 2 - 3-terc.butyl-4-methoxyfenol 3 - 2-terc.butyl-4-methoxyfenol 4 - 2,2,5,7,8-pentamethyl-6-chromanol 5 - tetraethylthiuramdisulfid 6 - oc-tokoferol 7 - dibutylhydroxyanisol 8 - hydroxytoluen A - žlutá B - červená C - modrá Metoda A - plná čára Metoda C - tečkovaná čára Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 / 1998 Strana 105 Limitní zkoušky 105 Obr. 2.4.20-2 Typické chromatogramy polyhydroxyantioxi-dantů (Metoda B) 1 - barevný roztok 2 - butylhydroxyanisol 3 - guajaková pryskyřice 4 - kyselina nordihydroguajaretová 5 - methylgallat 6 - ethylgallat 7 - propylgallat 8 - oktylgallat 9 - dodecylgallat A - žlutá B - červená C - modrá 2.4.21 Cizí oleje v mastných olejích tenkovrstvou chromatografíí Provede se tenko vrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy křemeliny G R Vrstva se impregnuje v chromatografické komoře vhodným množstvím směsi objemových dílů parafinu tekutého R a etheru petrolejového R (10 + 90) vyvíjením po dráze 12 cm od spodního okraje desky, přičemž hladina směsi sahá 5 mm nad spodní okraj desky. Potom se deska s vrstvou nechá volně na vzduchu do vytékání rozpouštědel, asi 5 min. Chromatogram je třeba vyvíjet ve stejném směru jako impregnace. Příprava směsi mastných kyselin. 2 g zkoušeného oleje se zahřívají 45 min s 30 ml hydroxidu draselného 0,5 mol/l v lihu R pod zpětným chladičem. Pak se přidá 50 ml vody Ä, ochlazená směs se převede do dělicí nálevky a vytřepává se třikrát 50 ml etheru R. Etherová vrstva se odstraní, vodná Strana 106 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 106 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ vrstva se okyselí kyselinou chlorovodíkovou R a vytřepává se znovu třikrát 50 ml etheru R. Spojené etherové výtřepky se promyjí třikrát 10 ml vody R, promývací tekutiny se odstraní, vysuší se nad síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se. Ether se odpaří na vodní lázni do sucha a odparek se použije k přípravě roztoku zkoušené látky. Mastné kyseliny mohou být také získány z roztoku připraveného při stanovení nezmýdelnitelných látek. Zkoušený roztok. 40 mg směsi mastných kyselin získané výše uvedeným postupem se rozpustí ve 4 ml chloroformu R Porovnávací roztok. 40 mg směsi mastných kyselin získané ze směsi kukuřičného oleje R a řepkového oleje R (19 + 1) se rozpustí ve 4 ml chloroformu R. Na vrstvu se odděleně nanese po 3 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a kyseliny octové ledové R (10 + 90) po dráze 8 cm. Vrstva se suší 10 min při 110 °C. Po ochlazení, není-li předepsáno jinak, se deska s vrstvou vloží do dobře těsnící komory nasycené parami jodu R umístěného na dně komory na odpařovací misce. Po nějakém case jsou na vrstvě patrný hnědé nebo žlutohnědé skvrny. Deska s vrstvou se vyjme z komory a nechá se několik min stát. Když hnědé zbarvení pozadí zmizí, postříká se vrstva škrobem RS. Objeví se modré skvrny, které se mohou změnit na hnědé a po postříkání vodou R se změní zpět na modré. Na chromatogramu zkoušené látky jsou patrný skvrny o RF asi 0,5 (kyselina olejová) a Rp asi 0,65 (kyselina linolová) odpovídající svojí polohou a zabarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. U některých olejů může být na chromatogramu zkoušené látky patrná ještě skvrna s RF asi 0,75 (kyselina linolenová). Porovnáním skvrn na chromatogramu zkoušeného roztoku se skvrnami na chromatogramu porovnávacího roztoku se ověří nepřítomnost skvrny s hodnotou RF asi 0,25 (kyselina eruková) na chromatogramu zkoušeného roztoku. 2.4.22 Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografíí Cizí oleje se stanoví jako methylestery mastných kyselin přítomných ve zkoušených olejích. Tato metoda není použitelná pro oleje obsahující acylglyceroly mastných kyselin s epoxy-, hyd-roepoxy-, cyklopropyl- a cyklopropenylovými skupinami nebo pro oleje s velkým podílem mastných kyselin s kratším řetězcem než 8 uhlíkových atomů nebo pro oleje s vyšším číslem kyselosti než 2. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) (náplňová kolona nebo kapilární kolona). Zkoušený roztok. Je-li v článku předepsáno, zkoušená látka se před methylací suší. Naváží se 4,0 g zkoušeného oleje do 100ml zabroušené baňky s kulatým dnem opatřené zpětným chladičem a upravené k zavádění plynu. Přidá se 40 ml methanolu bezvodého R, 0,5 ml roztoku hydroxidu draselného R (60 g/l) v methanolu R a za míchání se pod zpětným chladičem zahřívá k varu za současného probublávání dusíkem R rychlostí asi 100 ml/min. Když je roztok čirý (asi po 10 min), pokračuje se v zahřívání ještě 5 min. Baňka se ochladí pod tekoucí vodou a obsah se převede do dělicí nálevky. Vnitřek baňky se opláchne 20 ml heptanu R, který se přidá do dělicí nálevky. Přidá se asi 40 ml vody R a opatrně se protřepe. Vytvoří-li se emulze, přidá se po kapkách heptan R nebo voda R. Po rozdělení vrstev se oddělí vodná vrstva a třepe se s dalšími 20 ml heptanu R. Obě organické vrstvy se spojí, promyjí se dvakrát 20 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se. V případě potřeby se zmenší objem roztoku odpařením na vodní lázni v proudu dusíku R. V případě kapilární plynové chromatografie se zkoušený roztok zředí heptanem R tak, aby se získal roztok obsahující 5 g/l až 10 g/l směsi methylesterů mastných kyselin. Porovnávací roztok (a). Podle tab. 2.4.22-1 se připraví 0,50 g směsi kalibračních látek, rozpustí se v heptanu R a zředí se jím na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí heptanem R na 10,0 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 107 ______________________________________________________________________________Limitní zkoušky 107 Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony nebo kolony z nerezové oceli délky 2 m až 3 m a vnitřního průměru 2 mm až 4 mm naplněné křemelinou pro chromatografii R (125 //m až 200 //m) impregnovanou 5 % až 15 % makrogolsukcinatu R nebo makrogoladipatu R, - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 25 ml/min, - plamenoionizacního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 180 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru na 200 °C, pokud je to nutné nebo předepsané, zvyšuje se teplota kolony rychlostí 5 °C/min ze 120 °C na 200 °C. Tab. 2.4.22-1 Kalibrační látky* Směs následujících látek Ekvivalentní délka řetězce" Složení v % Izotermické podmínky Lineární teplotní program methyllaurat R methylmyristat R methylpalmitat R methylstearat R methylarachidat R methyloleat R 12,0 14,0 16,0 18,0 20,0 18,6 5 5 10 20 40 20 10 15 15 20 20 20 Pro GC s kapilární kolonou a s nástřikem s děličem se doporučuje, aby složky s nejdelším řetězcem ze směsi, které jsou analyzovány, byly přidávány ke kalibrační směsi. Tato hodnota, která má být počítána pomocí kalibrační křivky, je uvedena jako příklad pro kolonu s makrogolsukcinatem R, Chromatografický postup může být alternativně proveden za použití: - skleněné nebo křemenné kapilární kolony (je dávána přednost koloně se stěnami pokrytými kapalnou fází) délky 10 m až 25 m a vnitřního průměru 0,2 mm až 0,8 mm, jejíž vnitřní povrch je pokryt např. vrstvoupoly(kyanopropyl)(methylfenylmethyl)siloxanu R nebo makrogolu 20 000 R (tloušťky 0,1 //m až 0,5 Mm)> - helia pro chromatografii R nebo vodíku pro chromatografii R j ako nosného plynu při průtokové rychlosti 1,3 ml/min (pro kolonu o vnitřním průměru 0,32 mm), - plamenoionizacního detektoru, - dělicího poměru 1 : 100 nebo menšího, podle vnitřního průměru použité kolony (1 : 50 pro kolonu o vnitřním průměru 0,32 mm). Teplota kolony se udržuje na 160 °C až 200 °C podle délky a typu použité kolony (pro kolonu délky 30 m pokrytou makrogolem 20 000 R 200 ° C), teplota nástřikového prostoru a detektoru se udržuje na 250 °C. Je-li nutno nebo předepsáno, zvyšuje se teplota kolony rychlostí 3 °C/min ze 170 °C na 230 °C (pro kolonu s makrogolem 20 000 R). Nastříkne se 0,5 fA porovnávacího roztoku (a). Upraví se citlivost detektoru tak, aby výška nejvyššího píku na chromatogramu byla 50 % až 70 % celé stupnice zapisovače. Určí se retenční časy jednotlivých mastných kyselin. Nastříkne se 1 fA porovnávacího roztoku (b) a zkontroluje se poměr signálu k šumu pro pík odpovídající methyhnyristatu. Nastříkne se 0,5 fA až 1,0 fA zkoušeného roztoku a nastaví se vhodná citlivost detektoru. Zaznamenávají se chromatogramy po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času methyloleatu. Strana 108 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 108 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ Zkoušku lze hodnotit, jestliže: - na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je počet teoretických pater (n) (2.2.28), počítáno pro pík odpovídající methylstearatu, nejméně 2000 pro náplňovou kolonu a 30 000 pro kapilární kolonu, - na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je rozlišení (R) (2.2.28) mezi píky odpovídajícími methyloleatu a methylstearatu nejméně 1,25 pro náplňovou a 1,8 pro kapilární kolonu, a je-li předepsáno v článku, rozlišení mezi píky odpovídajícími methyllinolenatu (C18:3) a methylarachi-datu (C20:o) nebo methylarachidatu (C20:o) a methyleikosenatu (C20:i) nejméně 1,8, - na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je poměr signálu k šumu pro pík odpovídající methylmyristatu nejméně 5. Vyhodnocení chromatogramu Je třeba se vyvarovat pracovních podmínek, které umožňují vznik maskovaných píku (přítomnost složek s malými rozdíly v retenčních časech, jako u kyseliny linolenové a kyseliny arachido-vé). Kvalitativní analýza. Sestrojí se kalibrační křivka za použití chromatogramu získaného s kalibračními látkami (porovnávací roztok (a)) a informací v tabulce 2.4.22-1: a) za izotermických podmínek vynesením logaritmů redukovaných retenčních časů jako funkce počtu uhlíkových atomů mastné kyseliny, identifikují se píky pomocí takto získané přímky a "ekvivalentních délek řetězce" pro různé píky. Kalibrační křivka nasycených kyselin je přímka. Logaritmy redukovaných retenčních časů nenasycených kyselin jsou umístěny na této přímce v bodech odpovídajících necelým číslům, která se nazývají "ekvivalentní délky řetězce", b) za podmínek lineárního teplotního programu vynesením retenčních časů jako funkce počtu uhlíkových atomů mastných kyselin; určení totožnosti se provede pomocí kalibrační křivky. Kvantitativní analýza. Používá se metoda vnitřní normalizace, při níž součet ploch všech píku na chromatogramu, kromě píku rozpouštědla, je brán jako 100 %. Doporučuje se použití elektronického integrátoru. Obsah složky je vypočítán jako procentuální podíl plochy odpovídajícího píku z celkového součtu všech píku. Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05 % celkové plochy. 2.4.23 Steroly v mastných olejích Separace sterolového podílu Připraví se nezmýdelnitelný podíl, sterolový podíl mastného oleje se izoluje tenkovrstvou chromatografií (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R o tloušťce 0,3 mm až 0,5 mm. Zkoušený roztok (a). Do baňky na 150 ml se zpětným chladičem se převede příslušný objem roztoku betulinu R (2 g/l) v dichlormethanu R (roztok vnitřního standardu). Obsah betulinu v tomto roztoku odpovídá asi 10 % obsahu sterolů ve zkoušeném vzorku (např. v případě olivového oleje se přidá 500 fA, k ostatním rostlinným olejům se přidá 1500 fA roztoku betulinu R). Jestliže je v článku uveden požadavek na obsah jednotlivých sterolů vyjádřený jako procento sterolového podílu, může být přídavek betulinu vynechán. Roztok se odpaří v proudu dusíku R do sucha, přidá se 5,00 g zkoušené látky (m g), 50 ml hydroxidu draselného v lihu 2 mol/l RS a zahřívá se 1 h na vodní lázni pod zpětným chladičem za častého protřepávání. Po ochlazení na teplotu nižší než 25 °C se obsah baňky převede do dělicí nálevky pomocí 100 ml vody R. Protřepe se opatrně třikrát 100 ml etheru prostého peroxidických látekR. Spojené etherové výtřepky se v další dělicí nálevce mírně protřepávají několik min se 40 ml vody R. Vodná vrstva se odstraní a etherová vrstva se protřepává několikrát 40 ml vody R tak dlouho, dokud vodná vrstva již nereaguje zásaditě na fenolftalein. Etherová vrstva se převede Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 109 ______________________________________________________________________________Limitní zkoušky 109 do předem zvážené baňky pomocí etheru prostého peroxidických látek R, dělicí nálevka se promyje etherem prostým peroxidických látek R a promývací tekutina se přidá k roztoku v baňce. Ether se opatrně oddestiluje, zbytek se smíchá s 6 ml acetonu R, rozpouštědlo se opatrně odpaří v proudu dusíku R a suší se při 100 °C až 105 °C do konstantní hmotnosti. Po ochlazení v exsikátoru se zváží. Zbytek se rozpustí v co nejmenším potřebném množství dichlormethanu R Zkoušený roztok (b). Použije se 5,00 g oleje řepkového R. Postupuje se způsobem uvedeným v odstavci Zkoušený roztok (a) počínaje slovy "přidá se 50 ml hydroxidu draselného v lihu 2 mol/l RS". Zkoušený roztok (c). Použije se 5,00 g oleje slunečnicového R Postupuje se způsobem uvedeným v odstavci Zkoušený roztok (a) počínaje slovy "přidá se 50 ml hydroxidu draselného v lihu 2 mol/l RS". Porovnávací roztok. 25 mg cholesterolu R a 10 mg betulinu R se rozpustí v 1 ml dichlormethanu R. Pro každý zkoušený roztok se použije samostatná vrstva. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhu (20 mm x 3 mm) 20 fA porovnávacího roztoku a do pruhu (40 mm x 3 mm) po 0,4 ml zkoušeného roztoku (a), zkoušeného roztoku (b) nebo zkoušeného roztoku (c). Vyvíjí se směsí objemových dílů etheru R a hexanu R (35 + 65) po dráze 18 cm. Vrstvy se usuší v proudu dusíku R postříkají se roztokem dichlorfluoresceinu R (2 g/l) v ethanolu R a pozorují se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou skvrny ve tvaru pruhů odpovídající cholesterolu a betulinu. Na chromatogramech zkoušených roztoků jsou skvrny ve tvaru pruhů s podobnými hodnotami RF, které odpovídají sterolům. Z každého chromatogramu se vypreparuje plocha odpovídající ploše sterolových pruhů a kromě toho i plochy 2 mm až 3 mm nad a pod těmito pruhy odpovídajícími pruhům na chromatogramech porovnávacího roztoku. Do tří baněk na 50 ml se převedou odděleně vypreparované vrstvy a každá baňka se protřepe s 15 ml horkého dichlormethanu R. Každý roztok se zfiltruje filtrem ze slinutého skla (40) nebo vhodným filtračním papírem, každý filtr se promyje třikrát 15 ml dichlormethanu R. Filtráty a promývací tekutiny z každé filtrace se v předem zvážených baňkách odpaří v proudu dusíku R do sucha. Zbytek po odpaření se zváží. Stanovení sterolů Provede se plynová chromatografie (2.2.28). Zkouška se provádí za ochrany před vlhkostí. Roztoky se připravují těsně před použitím. Zkoušený roztok. Ke sterolům získaným ze zkoušené látky separací tenkovrstvou chromatografií se přidá (na 1 mg zbytku po odpaření) 0,02 ml čerstvě připravené směsi objemových dílů chlortri-methylsilanu R, hexamethyldisilazanu R a pyridinu bezvodého R (1 + 3 + 9). Opatrně se protřepává do úplného rozpuštění sterolů a nechá se stát 30 min v exsikátoru nad oxidem fosforečným R. Je-li třeba, odstřeďuje se a použije se supernatantní tekutina. Porovnávací roztok (a) K devíti dílům sterolů získaným z oleje řepkového R separací tenkovrstvou chromatografií se přidá jeden díl cholesterolu R Ke směsi se přidá (na 1 mg zbytku po odpaření) 0,02 ml čerstvě připravené směsi objemových dílů chlortrimethylsilanu R, hexamethyldisilazanu R a pyridinu bezvodého R (1 + 3 + 9). Opatrně se protřepává do úplného rozpuštění sterolů. Nechá se stát 30 min v exsikátoru nad oxidem fosforečným R. Je-li třeba, odstředí se, použije se čirý roztok. Porovnávací roztok (b). Ke sterolům získaným ze slunečnicového oleje R separací tenkovrstvou chromatografií se přidá (na 1 mg zbytku po odpaření) 0,02 ml čerstvě připravené směsi objemových dílů chlortrimethylsilanu R, hexamethyldisilazanu R a pyridinu bezvodého R (1 + 3 + 9). Opatrně se protřepává do úplného rozpuštění sterolů a nechá se stát 30 min v exsikátoru nad oxidem fosforečným R. Je-li třeba, odstřeďuje se a použije se supernatantní tekutina. Strana 110 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 110 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kapilární křemenné kolony délky 20 m až 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřními stěnami pokrytými vrstvou poly[fenyl(5)methyl'(9'5)J'siloxanu R nebo polyffenyl(5)methyl(94)vinyl(l)]'silo-xanu R (tlouštka vrstvy 0,25 /um), - vodíku pro chromatografii Ä jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 cm/min až 50 cm/min nebo helia pro chromatografii R při průtokové rychlosti 20 cm/min až 35 cm/s. Měření průtokové rychlosti se provede takto: za podmínek stanovení sterolů se nastříkne 1 fA až 3 fA methanu nebo propanu. Změří se čas v sekundách potřebný k průtoku plynu kolonou, tzn. od okamžiku nástřiku do okamžiku objevení píku (tM). Průtoková rychlost je poměr l/tM, v němž / značí délku kolony v centimetrech, - plamenoionizačního detektoru, - injektoru s děličem (1/50 nebo 1/100). Teplota kolony se udržuje na 260 °C, teplota nástřikového prostoru na 280 °C, teplota detektoru na 290 °C. Nastříkne se odděleně po 1 fA každého roztok. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) jsou čtyři hlavní píky odpovídající cholesterolu, brassikasterolu, kampesterolu a ß-sitosterolu. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou čtyři hlavní píky odpovídající kampesterolu, stigmasterolu, ß-sitosterolu a A7-stigmastenolu. Retenční časy sterolů vztažené k retenčnímu času ß-sitosterolu jsou uvedeny v tabulce 2.4.23-1. Pík roztoku vnitřního standardu (betulin) musí být zřetelně oddělen od píku stanovovaných sterolů. Tab. 2.4.23-1 Retenční časy sterolů vztažené k ß-sitosterolu na dvou různých kolonách Poly[fenyl(5) methyl(95)]siloxan Poly[fenyl(5)methyl(94)vinyl(l)]si-loxan cholesterol 0,63 0,67 brassikasterol 0,71 0,73 24-methylen-cholesterol 0,80 0,82 kampesterol 0,81 0,83 kampestanol 0,82 0,85 stigmasterol 0,87 0,88 A7-kampesterol 0,92 0,93 A5,23 -stigmastadienol 0,95 0,95 klerosterol 0,96 0,96 ß-sitosterol 1,00 1,00 sitostanol 1,02 1,02 A5-avenasterol 1,03 1,03 A5,24-stigmastadienol 1,08 1,08 A7-stigmastenol 1,12 1,12 A7-avenasterol 1,16 1,16 betulin 1,4 1,6 Na chromatogramu zkoušeného roztoku se určí totožnost jednotlivých píku a obsah jednotlivých sterolů ve sterolovém podílu zkoušené látky v procentech se vypočítá podle vztahu: - . 100 , S Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 111 ______________________________________________________________________________Limitní zkoušky 111 v němž značí: A - plochu píku odpovídajícího stanovované složce, S - součet ploch píku odpovídajících látkám uvedeným v tabulce 2.4.23-1. Je-li to předepsáno v článku, vypočítá se obsah jednotlivých sterolů v miligramech na 100 g zkoušené látky podle vztahu: A . m% . 100 As . m v němž značí: A - plochu píku stanovované složky, As- plochu píku betulinu, m - navážku zkoušené látky v gramech, ms - navážku přidaného betulinu v miligramech. 2.4.24 Zbytková rozpouštědla Zkouška je určena pro stanovení zbytkových rozpouštědel v látkách rozpustných ve vodě. Pro látky nerozpustné nebo nedostatečně rozpustné ve vodě je rozpouštědlo použité pro přípravu roztoku vzorku a pro statické head-space podmínky uvedené v jednotlivých článcích. Zkouší se plynovou chromatografií se statickým head-space nástřikem (2.2.28). Roztok vzorku. Pokud není předepsáno jinak, rozpustí se 0,200 g zkoušené látky ve vodě R a zředí se jí na 20,0 ml. Roztok rozpouštědel (a). Rozpustí se po 0,50 g acetonitrilu R a chloroformu R a po 1,00 g benzenu R, dioxanu R, dichlormethanu R, pyridinu R a trichlorethylenu R v dimethylsulfoxidu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml se zředí vodou R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml. Roztok rozpouštědel (b). Připraví se jako roztok rozpouštědel (a), ale použije se pouze rozpouštědlo nebo rozpouštědla přítomná ve zkoušené látce a zředí se tak, aby výsledná koncentrace byla 1/20 limitního množství uvedeného v článku. Slepá zkouška. Připraví se jako roztok (b), ale bez přídavku rozpouštědla nebo rozpouštědel (používá se k ověření nepřítomnosti interferujících píku) (kontrolní roztok). Zkoušený roztok. 5,0 ml roztoku vzorku se smíchá s 1,0 ml kontrolního roztoku v lahvičce, z níž bude nastřikováno. Porovnávací roztok. 5,0 ml roztoku vzorku se smíchá s 1,0 ml roztoku rozpouštědel (b) v lahvičce, z níž bude nastřikováno. Lahvičky se uzavřou pomocí pryžové zátky pokryté polytetrqfluorethylenovou fólií a zajistí se hliníkovým uzávěrem. Obsah lahvičky se protřepe, aby vznikl homogenní roztok. Mohou být použity tyto podmínky statického head-space nástřiku: - teplota ustavování rovnováhy: 80 ° C, - doba ustavování rovnováhy: 60 min, - teplota spojovacího vedení: 85 °C, - nosný plyn: dusík pro chromatografií R nebo helium pro chromatografií R o vhodném tlaku, - doba tlakování: 30 s, - nastřikovaný objem: 1 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití systému A. Strana 112 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 112 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ Systém A Použije se: - křemenná kapilární kolona délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm nebo 0,53 mm s vnitřními stěnami pokrytými síťovanými 6 % polykyanopropylfenylsiloxanu a 94 % polydimethylsiloxanu (tlouštka vrstvy 1,8 //m nebo 3 Mm)> - helium pro chromatografii R jako nosný plyn s dělicím poměrem 1/5, při lineární rychlosti asi 35 cm/s, - plamenoionizacní detektor (nebo, je-li zapotřebí pro chlorovaná rozpouštědla, detektor elektronového záchytu). Teplota kolony se udržuje na 40 °C po dobu 20 min, pak následuje nárůst teploty rychlostí 10 °C/min do 240 °C a izotermický ohřev 20 min při této teplotě, teplota nástřiku se udržuje na 140 °C a teplota detektoru na 250 °C. V případě, že dochází k interferenci s matricí, se použije systém B. Systém B Použije se: - křemenná kapilární kolona délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm nebo 0,53 mm s vnitřními stěnami pokrytými makrogolem 20 000 R (tlouštka vrstvy je 0,25 Mm)> - helium pro chromatografii R jako nosný plyn s dělicím poměrem 1/5, při lineární rychlosti 35 cm/s, - plamenoionizacní detektor (nebo, je-li zapotřebí pro chlorovaná rozpouštědla, detektor elektronového záchytu). Teplota kolony se udržuje na 50 °C po dobu 20 min, pak následuje nárůst teploty rychlostí 6 °C/min do 165 °C a izotermický ohřev 20 min při této teplotě, teplota nástřiku se udržuje na 140 °C a teplota detektoru na 250 °C. Nastříkne se 1 ml plynné fáze roztoku rozpouštědel (a) na kolonu popsanou v systému A nebo B a zaznamená se chromatogram za takových podmínek, aby bylo možno měřit poměr signálu k šumu pro chloroform. Tento poměr musí být nejméně 3. Zkoušku lze hodnotit, jestliže: - při použití systému A, viz obr. 2.4.24-1, rozpouštědla eluují v pořadí: acetonitril, dichlormethan, chloroform, benzen, trichlorethylen, dioxan, pyridin a dimethylsulfoxid; rozlišení mezi pikem acetonitrilu a pikem dichlormethanuje nejméně 1,0, - při použití systému B, viz obr. 2.2.24-2, rozpouštědla eluují v pořadí: dichlormethan, benzen, trichlorethylen, acetonitril, chloroform, dioxan, pyridin a dimethylsulfoxid; rozlišení mezi pikem acetonitrilu a pikem trichlorethylenu je nejméně 1,0. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 113 Limitní zkoušky 113 Obr. 2.4.24-1 Chromatogram roztoku rozpouštědel (a) za použití systému A 123 ú m JL Obr. 2.4.24-2 Chromatogram roztoku rozpouštědel (a) za použití systému B 1. acetonitril 2. dichlormethan 3. chloroform 4. benzen 5. trichlorethylen 6. dioxan 7. pyridin 1. dichlormethan 2. benzen 3. trichlorethylen 4. acetonitril 5. chloroform 6. dioxan 7. pyridin Nastříkne se 1 ml plynné fáze ze zkoušeného roztoku a 1 ml plynné fáze porovnávacího roztoku na kolonu, popsanou v systému A, nebo je-li nutno, v systému B. Nástřik se opakuje ještě dvakrát. Střední hodnota plochy píku zbytkového rozpouštědla (popř. ploch píku zbytkových rozpouštědel) na chromato gramech získaných se zkoušeným roztokem není větší než polovina střední hodnoty píku odpovídajících zbytkovým rozpouštědlům na chromato gramech získaných s porovnávacím roztokem. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka ploch ze tří nástřiků porovnávacího roztoku (korigovaných navážkou) není větší než 15 %. Jsou-li zbytková rozpouštědla přítomna v koncentraci 0,1 % a větší, může být obsah stanovován kvantitativně metodou standardního přídavku. 2.4.25 Zbytkový ethylenoxid a dioxan Zkouška je určena pro stanovení zbytkového ethylenoxidu v látkách rozpustných ve vodě nebo dimethylacetamidu. Pro látky nerozpustné nebo nedostatečně rozpustné ve vodě je rozpouštědlo použité pro přípravu zkoušeného roztoku a pro statické head-space podmínky uvedené v jednotlivých článcích. Strana 114 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 114 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ Zkouší se head-space plynovou chromatografií (2.2.28). A. Pro látky rozpustné nebo mísitelné s vodou se použije následující postup: Zkoušený roztok. Do lOml lahvičky (za jiných podmínek může být použita i jiná velikost) se naváží 1,00 g (MT) zkoušené látky a přidá se 1,0 ml vody R. Lahvička se uzavře, obsah se protřepe, aby vznikl homogenní roztok a nechá se stát 45 min při 70 °C. Porovnávací roztok (a). Do 10ml lahvičky stejného druhu jako u zkoušeného roztoku se naváží 1,00 g (Mr) zkoušené látky, přidá se 0,50 ml ethylenoxidu RS3 a 0,50 ml dioxanu RS1. Lahvička se uzavře, obsah se protřepe, aby vznikl homogenní roztok, a nechá se stát 45 min při 70 °C. Porovnávací roztok (b). K 0,50 ml ethylenoxidu RS3 v 10ml lahvičce se přidá 0,10 ml čerstvě připraveného roztoku acetaldehydu R (0,01 g/l) a 0,10 ml dioxanu RS1. Lahvička se uzavře, obsah se protřepe, aby vznikl homogenní roztok, a nechá se stát 45 min při 70 °C. B. Pro látky rozpustné nebo mísitelné s dimethylacetamidem lze použít následující postup: Zkoušený roztok. Do 10ml lahvičky (za jiných podmínek může být použita i jiná velikost) se naváží 1,00 g (MT) zkoušené látky a přidá se 1,0 ml dimethylacetamidu R a 0,20 ml vody R. Lahvička se uzavře, obsah se protřepe, aby vznikl homogenní roztok, a nechá se stát 45 min při 90 °C. Porovnávací roztok (a). Do 10ml lahvičky stejného druhu jako u zkoušeného roztoku se naváží 1,00 g (MR) zkoušené látky, přidá se 1,0 ml dimethylacetamidu R a 0,10 ml dioxanu RS a 0,10 ml ethylenoxidu RS2. Lahvička se uzavře, obsah se protřepe, aby vznikl homogenní roztok, a nechá se stát 45 min při 90 °C. Porovnávací roztok (b). K 0,10 ml ethylenoxidu RS2 v 10ml lahvičce se přidá 0,10 ml čerstvě připraveného roztoku acetaldehydu R (0,01 g/l) a 0,10 ml dioxanu RS1. Lahvička se uzavře, obsah se protřepe, aby vznikl homogenní roztok. Mohou se použít následující podmínky statického head-space nástřiku: - teplota ustavování rovnováhy: 70 °C (90 °C pro roztoky v dimethylacetamidu), - doba ustavování rovnováhy: 45 min, - teplota spojovacího vedení: 75 °C (150 °C pro roztoky v dimethylacetamidu), - nosný plyn: helium pro chromatografií R, - doba tlakování: 1 min, - doba nástřiku: 12 s. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kapilární skleněné nebo křemenné kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřními stěnami pokrytými polydimethylsiloxanem R (tloušťka vrstvy 1,0 um), - helia pro chromatografií R nebo dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při lineární rychlosti asi 20 cm/s a s dělicím poměrem 1 : 20, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 50 °C po dobu 5 min, pak se zvyšuje rychlostí 5 °C/min do 180 °C, rychlostí 30 °C/mindo230 °C a pak následuje izotermický ohřev 5 min při této teplotě. Teplota nástřiku se udržuje na 150 °C a teplota detektoru na 250 °C. Nastříkne se vhodný objem, např. 1,0 ml plynné fáze porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška píku na chromatogramu ethylenoxidu a acetaldehydu byla nejméně 15 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími acetaldehydu a ethylenoxidu je nejméně 2,0 a poměr signálu k šumu pro ethylenoxid je nejméně 5. Nastříkne se odděleně vhodný objem, např. 1,0 ml (nebo stejný objem užitý pro porovnávací roztok (b)) plynné fáze zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a). Celý postup se opaku- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 115 ______________________________________________________________________________Limitní zkoušky 115 je dvakrát. Průměrná hodnota plochy prků ethylenoxidu a dioxanu na chromatogramu zkoušené ho roztoku není větší než polovina průměrné hodnoty plochy odpovídajícího píku na chromato gramu porovnávacího roztoku (a) (1 //g/g ethylenoxidu a 50 //g/g dioxanu). Ověření přesnosti Pro každou dvojici nástřiků se pro ethylenoxid a dioxan vypočte rozdíl ploch mezi píky získanými se zkoušeným roztokem a s porovnávacím roztokem (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka ze tří nástřiků pro ethylenoxid je menší než 15 % a relativní směrodatná odchylka ze tří nástřiků pro dioxan je menší než 10 %. Jestliže porovnání mezi zkoušeným roztokem a porovnávacím roztokem se liší u 1,0 g více než o 0,5 %, je nutno udělat vhodnou korekci. Obsah ethylenoxidu v //g/g se vypočte ze vzorce: (AR. MT)-(AT . MR)' v němž značí: AT - plochu píku ethylenoxidu na chromatogramu zkoušeného roztoku, AR - plochu píku ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a), MT - navážku zkoušené látky ve zkoušeném roztoku v g, MR - navážku zkoušené látky v porovnávacím roztoku v g, C - množství ethylenoxidu přidaného k porovnávacímu roztoku (a) v ug. Obsah dioxanu v //g/g se vypočte podle vzorce: DT . C (DR.MT)-(DT.MR)' v němž značí: DT - plochu píku dioxanu na chromatogramu zkoušeného roztoku, DR - plochu píku dioxanu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a), C - množství dioxanu přidaného k porovnávacímu roztoku (a) v |ag. Strana 116 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 116 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ 2.5 Stanovení obsahu 2.5.1 Číslo kyselosti Číslo kyselosti IA udává množství hydroxidu draselného v miligramech potřebné k neutralizaci volných kyselin obsažených v 1 g látky. 10,00 g zkoušené látky nebo její předepsané množství (ni) se rozpustí v 50 ml směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a etheru R předem zneutralizované hydroxidem draselným 0,1 mol/l VS za použití 0,5 ml fenolftaleinu RSl jako indikátoru, pokud není uvedeno jinak. Po rozpuštění látky se titruje hydroxidem draselným 0,1 mol/l VS do vzniku slabě červeného zbarvení stálého po dobu nejméně 15 s (n). Číslo kyselosti (IA) se vypočítá podle vzorce: T _ 5,610» lA ' m v němž značí: m - navážku zkoušené látky v g, n - spotřebu hydroxidu draselného 0,1 mol/l VS v ml. 2.5.2 Číslo esterové Esterové číslo IE udává množství hydroxidu draselného v miligramech potřebné ke zmýdelnění esterů obsažených v 1 g látky. Vypočítá se z rozdílu čísla zmýdelnění Is a čísla kyselosti IA. Ie = Is-Ia 2.5.3 Číslo hydroxylové Hydroxylové číslo IOHudává množství hydroxidu draselného v miligramech potřebné k neutralizaci kyseliny vázané při acetylaci 1 g látky. Metoda A Pokud není v článku uvedeno jinak, převede se předepsané množství zkoušené látky uvedené v tabulce 2.5.3-1 do 150ml acetylaění baňky, přidá se předepsané množství acetanhydridu RSl (acetylaění směsi) uvedené v tabulce 2.5.3-1 a baňka se spojí se vzdušným chladičem. Tab. 2.5.3-1 Předpokládané číslo Množství zkoušené látky v g Množství roztoku acetanhyd- Irm ridu RSl v ml 10-100 2,000 5,0 100-150 1,500 5,0 150-200 1,000 5,0 200 - 250 0,750 5,0 250 - 300 0,600 nebo 1,200 5,0 nebo 10,0 300-350 1,000 10,0 350 - 700 0,750 15,0 700 - 950 0,500 15,0 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 117 Stanovení obsahu 117 Baňka se zahřívá 1 h na vodní lázni tak, aby hladina vodní lázně převyšovala asi 2,5 cm úroveň hladiny tekutiny v baňce. Potom se baňka ochladí a přes chladič se přidá 5 ml vody R. Vznikne-li zákal, odstraní se právě potřebným množstvím pyridinu R a zaznamená se jeho objem. Obsah baňky se důkladně promíchá a pod zpětným chladičem se zahřívá na vodní lázni ještě 10 min. Baňka se ochladí, chladič a stěny baňky se propláchnou 5 ml lihu 96% R předem zneutralizovaného na fenolftalein RS1. Titruje se hydroxidem draselným v lihu 0,5 mol/l VS («,) za použití 0,2 ml fenolftaleinu RS1. Za stejných podmínek se provede slepá zkouška (n^. Hydroxylové číslo IOH se vypočítá podle vzorce: 28,05(n2 - nx) *OH + *A ' m v němž značí: «! - spotřebu hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS při titraci v ml, n2 - spotřebu hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS při slepé zkoušce v ml, m - navážku zkoušené látky v g, IA - číslo kyselosti zkoušené látky. Metoda B Odváží se předepsané množství zkoušené látky (ni), kvantitativně se převede do suché kuželové baňky na 5 ml se skleněnou zabrousenou zátkou (nebo zátkou z plastické hmoty) a přidají se 2,0 ml zkoumadla propionanhydridového R, baňka se uzavře a obsah se opatrně protřepává do rozpuštění látky. Není-li předepsáno jinak, nechá se stát 2 h při pokojové teplotě. Potom se odstraní zátka a baňka i s jejím obsahem se přenese do širokohrdlé kuželové baňky na 500 ml obsahující 25,0 ml roztoku anilinu R (9 g/l) v cyklohexanu R a 30 ml kyseliny octové ledové R Obsah baňky se promíchá vířivým pohybem a nechá se stát 5 min. Potom se přidá 0,05 ml violeti krystalové RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS (n ^ do výsledného smaragdově zeleného zbarvení. Současně se za stejných podmínek provede slepá zkouška (n2). Hydroxylové číslo IOH se vypočítá podle vzorce: 5,610 («j - n2) v němž značí: nx - spotřebu kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS při titraci v ml, n2 - spotřebu kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS při slepé zkoušce v ml, m - navážku zkoušené látky v g. Pokud je přítomna voda, provede se korekce zjištěné hodnoty IOHna její obsah (y %) stanovený semimikrostanovením (2.5.12) následovně: IOH korigované = (IOH stanovené) - 31,1y 2.5.4 Číslo jodové Číslo jodové Ij udává množství halogenu (přepočtené na jod) v g, které se váže na 100 g látky. Pokud není uvedeno jinak, naváží se množství zkoušené látky uvedené v tabulce 2.5.4-1 stanovené podle předpokládaného /7. Strana 118 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 118 Zkušební metody Tab. 2.5.4-1 Předpokládané číslo /, Množství látky v g méně než 20 20-60 60-100 více než 100 1,000 0,500 - 0,250 0,250-0,150 0,150-0,100 Předepsané množství zkoušené látky (m) se převede do 250ml baňky opláchnuté kyselinou octovou ledovou R a opatřené vhodnou zabroušenou zátkou. Není-li uvedeno jinak, rozpustí se v 15 ml chloroformu R a opatrně se přidá 25,0 ml bromidu j odného R Baňka se uzavře a za občasného promíchávání se ponechá 30 min ve tmě, pokud není uvedeno jinak. Přidá se 10 ml roztoku jodidu draselného R (100 g/l) a 100 ml vody R a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za intenzivního míchání do změny žlutého zbarvení na téměř bezbarvé. Potom se přidá 5 ml škrobu RS a pokračuje se v titraci přidáváním thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS (nx) po kapkách a za stálého míchání do odbarvení. Za stejných podmínek se provede slepá zkouška (n^- Výpočet čísla jodového se provede podle vzorce: 1,269 («2 - nx) h ~ ' m v němž značí: nx - spotřebu thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS při titraci v ml, n2 - spotřebu thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS při slepé zkoušce v ml, m - navážku zkoušené látky v g. 2.5.5 Číslo peroxidové Číslo peroxidové IP udává množství aktivního kyslíku v milimolech obsažené v peroxidické formě v 1000 g látky. 5,00 g zkoušené látky (m) se převede do 250ml kuželové baňky se zabroušenou skleněnou zátkou. Přidá se 30 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a chloroformu R (3 + 2) a třepe se do rozpuštění látky. Potom se přidá 0,5 ml nasyceného roztoku jodidu draselného R, promíchá se a přesně za 1 min se přidá 30 ml vody R. Titruje se thiosíranem sodným 0,01 mol/l VS, který se pomalu přidává za rovnoměrného míchání do změny žlutého zbarvení na téměř bezbarvé. Potom se přidá 5 ml škrobu RS a pokračuje se v titraci přidáváním thiosíranu sodného 0,01 mol/l VS (n \ po kapkách a za stálého míchání do odbarvení. Současně se za stejných podmínek provede slepá zkouška, při níž není spotřeba thiosíranu sodného 0,01 mol/l KS* vyšší než 0,10 ml. Číslo peroxidové se vypočítá podle vzorce: ÍOC^ - n2) lp , m v němž značí: «! - spotřebu thiosíranu sodného 0,01 mol/l VS při titraci v ml, n2 - spotřebu thiosíranu sodného 0,01 mol/l VS při slepé zkoušce v ml, m - navážku zkoušené látky v g. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 119 Stanovení obsahu 119 2.5.6 Číslo zmýdelnění Číslo zmýdelnění Is udává množství hydroxidu draselného v miligramech potřebné k neutralizaci volných kyselin a ke zmýdelnění esterů obsažených v 1 g látky. Předepsané množství zkoušené látky (m) se převede do 250ml baňky z borokřemicitého skla a přidá se 25,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS a několik skleněných kuliček. Připojí se zpětný chladič a vaří se 30 min, pokud není předepsáno jinak. Potom se přidá 1 ml fenolftalei-nu RS1 a ihned se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS. Současně se za stejných podmínek provede slepá zkouška. Číslo zmýdelnění se vypočte podle vzorce: 28,05(n2 - nx) v němž značí: nx - spotřebu kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l VS při titraci v ml, n2 - spotřebu kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l VS při slepé zkoušce v ml, m - navážku zkoušené látky v g. i * 1998 ***** 2.5.7 Nezmýdelnitelné látky Pod pojmem "nezmýdelnitelné látky" se rozumí látky netěkající při 100 °C až 105 °C získané ze zkoušené zmýdelněné látky extrakcí organickým rozpouštědlem. Výsledek zkoušky se vyjadřuje v procentech (m/m). Předepsané množství zkoušené látky (m) se přenese do 250ml baňky, přidá se 50 ml hydroxidu draselného v lihu 2 mol/l RS a zahřívá se pod zpětným chladičem na vodní lázni za častého míchání po dobu 1 h. Po ochlazení na teplotu pod 25 °C se obsah baňky převede do dělicí nálevky obsahující 100 ml vody R a opatrně se vytřepává třikrát 100 ml etheru prostého peroxidických látek K Etherové výtřepky se spojí v další dělicí nálevce, několik min se protřepávají se 40 ml vody R a vodná vrstva odstraní. Promytí etherové vrstvy se opakuje ještě dvakrát se 40 ml vody R. Potom se etherová vrstva postupně promyje 40 ml roztoku hydroxidu draselného R (30 g/l) a 40 ml vody R. Tento postup se opakuje třikrát a etherová vrstva se nakonec několikrát promyje 40 ml vody R, dokud vodná vrstva nereaguje zásaditě na fenolftalein. Etherová vrstva se převede do předem zvážené baňky a dělicí nálevka se promyje etherem prostým peroxidických látek R, který se přidá do baňky. Ether se opatrně oddestiluje a ke zbytku se přidá 6 ml acetonu R. Rozpouštědlo se odstraní proudem vzduchu a zbytek se vysuší při 100 ° C až 105 °C do konstantní hmotnosti. Po vychladnutí v exsikátoru se zváží (a) a množství nezmýdel-nitelných látek vyjádřené v procentech (m/m) se vypočítá podle vzorce: nezmýdelnitelné látky = ------:— , m v němž značí: a - hmotnost zůstatku po vysušení v g, m - navážku zkoušené látky v g. Zbytek se rozpustí ve 20 ml lihu 96% R předem zneutralizovaného na fenolftalein R a titruje se hydroxidem sodným v ethanolu 0,1 mol/l VS. Je-li spotřeba hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l VS vyšší než 0,2 ml, rozdělení vrstev nebylo úplné a zbytek nelze považovat za nezmýdelnitelné látky a zkouška se opakuje. Strana 120 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 120 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ 2.5.8 Dusík v primárních aromatických aminech Předepsané množství zkoušené látky se rozpustí v 50 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS nebo v jiném předepsaném rozpouštědle a přidají se 3 g bromidu draselného R Ochladí se v ledové vodě a pomalu se titruje dusitanem sodným 0,1 mol/l VS za stálého míchání. Indikace bodu ekvivalence se provádí elektrometricky nebo za použití předepsaného indikátoru. 2.5.9 Dusík mineralizací s kyselinou sírovou Semimikrometoda Množství zkoušené látky odpovídající asi 2 mg dusíku se kvantitativně přenese do spalovací baňky, přidají se 4 g upráškované směsi vzniklé smícháním 100 g síranu draselného R, 5 g síranu meďnatého R a 2,5 g selenu R Přidají se tři skleněné kuličky, všechny částečky se z hrdla baňky spláchnou 5 ml kyseliny sírové R a obsah baňky se promíchá. Hrdlo baňky se volně uzavře např. skleněnou nálevkou s krátkým stonkem, aby se zabránilo ztrátám kyseliny sírové. Baňka se postupně zahřívá, dokud nedojde k varu a následné kondenzaci kyseliny sírové v hrdle baňky. Je nutno zabránit přehřátí horní části baňky. Baňka se zahřívá 30 min, pokud není stanoveno jinak. Poté se baňka ochladí, částice se rozpustí opatrným přidáním 25 ml vody R, znovu se ochladí a baňka se umístí do přístroje k destilaci s vodní parou. Přidá se 30 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a destiluje se přeháněním vodní parou. Přibližně 40 ml destilátu se jímá do baňky obsahující 20,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS, k níž bylo přidáno tolik vody R, aby ústí chladiče bylo ponořeno pod hladinu. Ke konci destilace se jímací baňka sníží tak, aby konec chladiče byl nad hladinou kyseliny. Je nutno zajistit, aby voda z vnějšího povrchu chladiče nestekala do baňky. Destilát se titruje hydroxidem sodným 0,01 mol/l VS za použití červeně methylové směsného indikátoru RS (spotřeba nl ml). Za stejných podmínek se provede slepá zkouška za použití 50 mg glukosy R místo zkoušené látky (spotřeba n2 v ml). Obsah dusíku (jc) v procentech se vypočítá podle vzorce: 0,01401(n2 - nx) x - , m v němž značí: m - navážku zkoušené látky v g, n2 - spotřebu hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS při titraci v ml, «! - spotřebu hydroxidu sodného 0,01 mol/l KS* při slepé zkoušce. 2.5.10 Spalování organických látek v kyslíku Pokud není uvedeno jinak, použije se silnostěnná kuželová baňka na 500 ml z borokřemičitého skla se zabroušenou zátkou, v níž je upevněn vhodný nosič vzorku, např. z platiny nebo plati-no-iridia. Předepsané množství jemně rozetřené zkoušené látky se umístí do středu filtračního papíru o rozměru 30 mm x 40 mm opatřeného páskou z filtračního papíru asi 10 mm širokou a 30 mm dlouhou. Pokud je předepsána impregnace papíru uhličitanem lithným, navlhčí se před použitím střed papíru nasyceným roztokem uhličitanu lithného R a vysuší se v sušárně. Zkoušená látka se zabalí do papíru a umístí se na nosič vzorku. Do baňky se převede voda R nebo předepsaná tekuti- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 121 Stanovení obsahu 121 na pro absorpci spalných produktů a vzduch se vytlačí kyslíkem, např. hadicí zavedenou přímo nad tekutinu. Hrdlo baňky se navlhčí vodou R, papírová páska se zapálí a baňka se pevně uzavře zátkou se vzorkem. Po spálení se baňkou silně protřepává, aby spalné produkty přešly do roztoku. Po ochlazení, pokud není uvedeno jinak, se baňka nechá 5 min stát, opatrně se otevře a zátka, stěny baňky a nosič vzorku se opláchnou vodou R. Roztoky se spojí a dále se postupuje tak, jak je uvedeno v jednotlivých článcích. 2.5.11 Chelatometrické titrace Hliník 20,0 ml předepsaného roztoku se přenese do kuželové baňky na 500 ml, přidá se 25,0 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS a 10 ml směsi stejných objemových dílů roztoku octanu amonného RS (155 g/l) a kyseliny octové zředěné RS a 2 min se vaří. Po ochlazení se přidá 50 ml ethanolu R a 3 ml čerstvě připraveného roztoku dithizonu R (0,25 g/l) v ethanolu R. Nadbytek edetanu disodného 0,1 mol/l VS se titruje síranem zinečnatým 0,1 mol/l V/S do změny zelenomodrého zbarvení na červenofialové. 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 2,698 mg AI. Bismut Předepsaný roztok v kyselině dusičné R se v kuželové baňce na 500 ml zředí vodou R na 250 ml. Pokud není uvedeno jinak, přidává se po kapkách a za třepáni amoniak 26% R, až se začne tvořit zákal. Přidá se 0,5 ml kyseliny dusičné R a roztok se zahřeje asi na 70 °C, až zákal úplně zmizí. Potom se přidá asi 50 mg oranže xylenolové s dusičnanem draselným R a titruje se edetanem disodným 0,1 mol/l VS do změny červenofialového zbarvení na žluté. 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,90 mg Bi. Vápník Předepsaný roztok se v kuželové baňce na 500 ml zředí vodou R na 300 ml. Přidá se 6,0 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a asi 15 mg kyseliny kalkonkarbonově s chloridem sodným R a titruje se edetanem disodným 0,1 mol/l VS do změny fialového zbarvení na sytě modré. 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,008 mg Ca. Olovo Předepsaný roztok se v kuželové baňce na 500 ml zředí vodou R na 200 ml. Přidá se 50 mg oranže xylenolové s dusičnanem draselným R a tolik methenaminu R, až se roztok zbarví fialovorů-žově. Potom se titruje edetanem disodným 0,1 mol/l VS do změny fialovorůžového zbarvení na žluté. 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,72 mg Pb. Hořčík Předepsaný roztok se v kuželové baňce na 500 ml zředí vodou R na 300 ml. Přidá se 10,0 ml tlumivého roztoku s chloridem amonným opH 10,0 a asi 50 mg černě eriochromové T s chloridem Strana 122 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 122 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ sodným R. Zahřeje se na 40 °C a při této teplotě se titruje edetanem disodným 0,1 mol/l VS do změny fialového zbarvení na sytě modré. 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 2,431 mg Mg. Zinek Předepsaný roztok se v kuželové baňce na 500 ml zředí vodou R na 200 ml. Přidá se 50 mg oranže xylenolové s dusičnanem draselným R a tolik methenaminu R, až se roztok zbarví fialovorů-žově. Po přidání dalších 2 g methenaminu R se roztok titruje edetanem disodným 0,1 mol/l VS do změny fialovorůžového zbarvení na žluté. 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 6,54 mg Zn. 2.5.12 Semimikrostanovení vody Přístroj se skládá z titracní nádobky o objemu asi 60 ml opatřené dvěma platinovými elektrodami, z trubice pro vstup dusíku, ze zátky, kterou prochází špička byrety, a z odvzdušňovací trubice se sušidlem bránícím vstupu vlhkosti. Zkoušená látka se vnáší do nádobky postranním otvorem, který je uzavíratelný zábrusovou zátkou. Míchání je zajišťováno magnetickým míchadlem nebo proudem vysušeného dusíku zaváděného do roztoku během titrace. Bod ekvivalence se stanoví ampérometricky. Vhodný obvod se skládá z potenciometru o odporu asi 2000 Q s paralelně připojenou baterií o napětí 1,5 V jako zdroje měnitelného napětí. Toto napětí se nastaví tak, aby mezi platinovými elektrodami se sériově připojeným mikroampérmetrem procházel nízký počáteční proud. Při přidávání činidla se ručička mikroampérmetru vychyluje, ale ihned se vrací do výchozí polohy. Výchylka získaná v bodu ekvivalence přetrvává nejméně 30 s. Titruje se jodosiřičitým činidlem VS s čerstvě stanoveným titrem (4.2.2). Použitá činidla a roztoky musí být uchovávány za nepřístupu vzdušné vlhkosti. Jodosiřičité činidlo VS se chrání před světlem a je výhodné ho uchovávat v lahvích opatřených automatickou byretou. Obchodně dostupná jodosiřičitá činidla se často liší odjodosiřičitého činidla VS náhradou pyridinu různými j inými bazickými látkami. Použití těchto činidel musí být předem validováno tak, aby se pro každý jednotlivý případ ověřila stechiometrie reakce a absence reakce se zkoušenou látkou (1.2 Obecné zásady). Pokud není uvedeno jinak, použije se Metoda A. Metoda A Do titracní nádobky se přidá asi 20 ml methanolu bezvodého R nebo rozpouštědla předepsaného v příslušném článku a titruje se jodosiřičitým činidlem VS za ampérometrické indikace bodu ekvivalence. Do titracní nádobky se pak rychle převede předepsané množství zkoušené látky, míchá se 1 min a opět se titruje jodosiřičitým činidlem VS za ampérometrické indikace bodu ekvivalence. Metoda B Do titracní nádobky se přidá asi 10 ml methanolu bezvodého R nebo rozpouštědla předepsaného v příslušném článku a titruje se jodosiřičitým činidlem VS za ampérometrické indikace bodu ekvivalence. Do titracní nádobky se pak rychle převede předepsané množství zkoušené látky ve vhodném stupni rozmělnění a dále se přidá přesně odměřené množství jodosiřičitého činidla VS v nadbytku asi 1 ml nebo v množství předepsaném v příslušném článku. Uzavřená nádobka se ponechá stát chráněna před světlem po dobu 1 min nebo po dobu předepsanou v příslušném článku za občasného Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 123 Stanovení obsahu 123 promíchání. Nadbytek jodosiřičitého činidla VS se retitruje až do dosažení počáteční nízké proudové intenzity methanolem bezvodým R nebo rozpouštědlem uvedeným v příslušném článku, ke kterému bylo přidáno přesné množství vody R odpovídající koncentraci asi 2,5 g/l. 2.5.13 Hliník ve vakcínach Množství zkoušeného zhomogenizovaného přípravku odpovídající 5 mg až 6 mg hliníku se převede do spalovací baňky na 50 ml. Přidá se 1 ml kyseliny sírové R, 0,1 ml kyseliny dusičné R a několik skleněných kuliček. Směs se zahřívá až do vývoje bílého hustého dýmu. Jestliže směs obsahuje zuhelnatělé zbytky, přidá se několik kapek kyseliny dusičné R a pokračuje se v zahřívání k varu až do odbarvení. Ochladí se a po několika minutách se opatrně přidá 10 ml vody R a zahřívá se do získání čirého roztoku. Po ochlazení se přidá 0,05 ml oranže methylové RS a zneutralizuje se hydroxidem sodným koncentrovaným RS (6,5 ml až 7 ml). Jestliže vznikne sraženina, rozpustí se přidáním několika kapek kyseliny sírové zředěné RS. Roztok se převede do kuželové baňky na 250 ml, spalovací baňka se vypláchne 25 ml vody R a promývací tekutina se přidá do kuželové baňky. Přidá se 25,0 ml edetanu disodného 0,02 mol/l VS, 10 ml tlumivého roztoku octanového opH 4,4, několik skleněných kuliček a 3 min se mírně vaří. Potom se přidá 0,1 ml pyridylazonafto-lu RS a horký roztok se titruje síranem meďnatým 0,02 mol/l VS do změny zbarvení na fialově hnědé. Provede se slepá zkouška. 1 ml edetanu disodného 0,02 mol/l VS odpovídá 0,5396 mg AI. 2.5.14 Vápník ve vakcínach Všechny roztoky použité v této zkoušce se připraví z vody destilované R Provede se stanovení vápníku atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I). K 1,0 ml homogenizovaného zkoušeného přípravku se přidá 0,2 ml kyseliny chlorovodíkově zředěné RS a zředí se vodou R na 3,0 ml. Měří se absorbance při 620 nm. 2.5.15 Fenol v imunních sérech a vakcínach Zkoušený přípravek se zhomogenizuje a zředí vodou R tak, aby se získal roztok obsahující přibližně 15 jag fenolu v 1 ml. Připraví se porovnávací roztoky obsahující 5 ug, 10 ug, 15 ug, 20 u g a 30 \ig fenolu R v 1 ml. K 5,0 ml zkoušeného roztoku a k 5,0 ml každého porovnávacího roztoku se přidá 5,0 ml tlumivého roztoku o pH 9,0, 5,0 ml aminopyrazolonu RS a 5,0 ml hexakyanoželezitanu draselného RS. Po 10 min se měří intenzita zbarvení roztoků při 546 nm. Sestrojí se kalibrační křivka a vypočítá se obsah fenolu ve zkoušeném přípravku. 2.5.16 Bílkoviny v polysacharidových vakcínach Podstata zkoušky. Bílkoviny se stanoví spektrofotometricky měřením intenzity zbarvení roztoků po reakci s vínanem meďnatým a zkoumadlem molybdenan-wolframovým. Zkoušený roztok. Použije se odměrná baňka vhodného objemu, aby bylo možno připravit roztok přípravku obsahující asi 5 mg/ml suchého polysacharidu. Do této baňky se kvantitativně přenese obsah lahvičky (ampule) přípravku a zředí se na potřebný objem vodou R 1 ml tohoto roztoku se Strana 124 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 124 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ přenese do skleněné zkumavky, přidá se 0,15 ml roztoku kyseliny trichloroctové R (400 g/l). Roztok se protřepe, nechá se 15 min stát, 10 min se odstřeďuje při 5000 ot/min a supernatantní tekutina se odstraní. Ke zbytku ve zkumavce se přidá 0,4 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS. Porovnávací roztoky. 0,100 g albuminu hovězího R se rozpustí ve 100,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS (základní roztok obsahující 1 g/l bílkoviny). 1 ml základního roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS'na 20 ml (zředěný roztok (1): 50 mg bílkoviny v litru). 1 ml základního roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS'na 4 ml (zředěný roztok (2): 250 mg bílkoviny v litru). Do šesti skleněných zkumavek se přenese 0,10 ml, 0,20 ml, 0,40 ml zředěného roztoku (1) a 0,15 ml, 0,20 ml, 0,25 ml zředěného roztoku (2). Obsah každé zkumavky se zředí hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS na 0,4 ml. Slepá zkouška. Použije se 0,40 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS (kontrolní roztok). Postup. Do každé zkumavky se přidají 2 ml vínanu meďnatého RS3, protřepe se a nechá se 10 min stát. Do každé zkumavky se dále přidá 0,2 ml směsi stejných objemových dílů zkoumadla fosfomolybdenan-wolframového R a vody R připravené těsně před použitím. Zkumavky se uzavřou, promíchají se převracením a směs se nechá stát 30 min ve tmě. Modré zbarvení je stálé 60 min. Je-li třeba, odstřeďuje se do získání čirých roztoků. Měří se absorbance (2.2.25) každého roztoku při 760 nm proti kontrolnímu roztoku. Z absor-bancí šesti porovnávacích roztoků a z jejich koncentrací bílkovin se sestrojí kalibrační křivka, ze které se odečte obsah bílkoviny ve zkoušeném roztoku. 2.5.17 Nukleové kyseliny v polysacharidových vakcínach Podstata zkoušky. Spektrofotomerické stanovení nukleových kyselin měřením absorbance při 260 nm. Zkoušený roztok. Použije se odměrná baňka vhodného objemu, aby bylo možno připravit roztok přípravku obsahující asi 5 mg/ml suchého polysacharidu. Do této baňky se kvantitativně přenese obsah jedné lahvičky (ampule) přípravku a zředí se na potřebný objem vodou R. Roztok se dle potřeby dále ředí pro získání vhodné hodnoty absorbance pro spektrofotometrické měření. Měří se absorbance (2.2.25) při 260 nm za použití vody R jako kontrolní tekutiny. Absorbance roztoku nukleové kyseliny (1 g/l) při 260 nm je 20. 2.5.18 Fosfor v polysacharidových vakcínach Podstata zkoušky. Spektrofotometrické stanovení fosforu měřením intenzity zbarvení roztoku po mineralizaci polysacharidu a reakci s molybdenanem hexaamonným. Zkoušený roztok. Použije se odměrná baňka vhodného objemu, aby bylo možno připravit roztok přípravku obsahující asi 5 mg/ml suchého polysacharidu. Do této baňky se kvantitativně přenese obsah lahvičky (ampule) přípravku a zředí se na potřebný objem vodou R. Roztok se dále zředí tak, aby 1 ml obsahoval asi 6 //g fosforu. 1,0 ml tohoto roztoku se přenese do 10ml spalovací zkumav- ky. Porovnávací roztoky. Rozpuštěním 0,2194 g dihydrogenfosforečnanu draselného R v 500 ml vody R se připraví roztok obsahující 0,1 mg fosforu v 1 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Do tří spalovacích zkumavek se přenese 0,5 ml, 1,0 ml a 2,0 ml takto ředěného roztoku. Slepá zkouška. Použijí se 2,0 ml vody R ve spalovací zkumavce (kontrolní roztok). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 125 Stanovení obsahu 125 Postup zkoušky. Do všech zkumavek se přidá 0,2 ml kyseliny sírové R a zahřívá se v olejové lázni 1 h při 120 °C a dále při 160 °C tak dlouho, pokud uniká bílý dým (asi 1 h). Potom se přidá 0,1 ml kyseliny chloristé R a zahřívá se při 160 °C až do odbarvení roztoku (asi 90 min). Ochladí se, do každé zkumavky se přidají 4 ml vody R a 4 ml zkoumadla molybdenan-hexaamonného R. Zahřívá se 90 min ve vodní lázni při 37 °C, ochladí se a zředí se vodou R na 10,0 ml. Vzniklé modré zbarvení je stálé po několik hodin. Měří se absorbance (2.2.25) každého roztoku při 820 nm proti kontrolnímu roztoku. Z naměřených hodnot absorbance tří porovnávacích roztoků v závislosti na jejich obsahu fosforu se sestrojí kalibrační křivka, ze které se odečte obsah fosforu ve zkoušeném roztoku. 2.5.19 O-acetyl v polysacharidových vakcínach Podstata zkoušky. Spektrofotometrické stanovení O-acetylových skupin; měří se intenzita zbarvení vzniklého reakcí se železitou solí. Zkoušený roztok. Použije se odměrná baňka vhodného objemu, aby bylo možno připravit roztok přípravku obsahující asi 5 mg/ml suchého polysacharidu. Do této baňky se kvantitativně přenese obsah lahvičky (ampule) přípravku a zředí se na potřebný objem vodou R. Dále se roztok ředí tak, aby objemy použité ke zkoušce obsahovaly 30 ßg až 600 ßg acetylcholiniumchloridu (O-acetyl). Ze zředěného roztoku se do šesti zkumavek přenese dvakrát po 0,3 ml, dvakrát po 0,5 ml a dvakrát po 1,0 ml (3 reakční roztoky a 3 korekční roztoky). Porovnávací roztoky. 0,150 g acetylcholiniumchloridu R se rozpustí v 10 ml vody R (základní roztok obsahující 15 g acetylcholiniumchloridu v litru). Těsně před použitím se zředí 1 ml základního roztoku vodou R na 50 ml (zředěný roztok (1): 300 ßg acetylcholiniumchloridu v 1 ml). Těsně před použitím se zředí 1 ml základního roztoku vodou R na 25 ml (zředěný roztok (2): 600 ßg acetylcholiniumchloridu v 1 ml). Zředěný roztok (1) se přenese do čtyř zkumavek; dvakrát po 0,1 ml a dvakrát po 0,4 ml (reakční roztoky a korekční roztoky). Zředěný roztok (2) se přenese do čtyř dalších zkumavek; dvakrát po 0,6 ml a dvakrát po 1,0 ml (reakční a korekční roztoky). Slepá zkouška. Použije se 1 ml vody R ve zkumavce (kontrolní roztok). Postup. Tekutiny ve všech zkumavkách se zředí vodou R na 1,0 ml. Do zkumavek s korekčními roztoky a do zkumavky s kontrolním roztokem se přidá 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 4 mol/l RS. Do všech zkumavek se pak přidají 2,0 ml hydroxylamoniumchloridu alkalického RS. Ponechá se reagovat přesně 2 min a pak se do zkumavek s reakcními roztoky přidá 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 4 mol/l RS. Dále se do všech zkumavek přidá 1,0 ml roztoku chloridu železitého R (100 g/l) v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS, zkumavky se uzavřou zátkou a třepáním se odstraní bubliny. Měří se absorbance (2.2.25) všech roztoků při 540 nm proti kontrolnímu roztoku. Od hodnot absorbance reakcních roztoků se odečte absorbance příslušných korekčních roztoků. Z korigovaných hodnot absorbance čtyř porovnávacích roztoků se sestrojí kalibrační křivka (závislost korigované absorbance na obsahu acetylcholiniumchloridu) a na základě korigovaných hodnot absorbance zkoušených roztoků se odečte obsah acetylcholiniumchloridu ve zkoušených roztocích. Z odečtených tří hodnot se vypočítá průměr. 1 mol acetylcholiniumchloridu (181,7 g) odpovídá 1 molu O-acetylu (43,05 g). Strana 126 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 126 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ 2.5.20 Hexosaminy v polysacharidových vakcínach Podstata zkoušky. Spektrofotometrické stanovení hexosaminů; měří se intenzita vzniklého zbarvení po hydrolýze polysacharidu, acetylaci hexosaminů a jeho reakci s dimethylaminobenzalde-hydem. Zkoušený roztok. Použije se odměrná baňka vhodného objemu, aby bylo možno připravit roztok přípravku obsahující asi 5 mg/ml suchého polysacharidu. Do této baňky se kvantitativně přenese obsah lahvičky (ampule) přípravku a zředí se na potřebný objem vodou R Dále se roztok naředí tak, aby objemy použité ke zkoušce obsahovaly 125 ßg až 500 ßg glukosaminu (hexosaminů). Ze zředěného roztoku se 1,0 ml přenese do kalibrované zkumavky. Porovnávací roztoky. 60 mg glukosamoniumchloridu R se rozpustí ve 100 ml vody R (základní roztok obsahující 0,500 g/l glukosaminu). Do čtyř kalibrovaných zkumavek se přenese 0,25 ml, 0,50 ml, 0,75 ml a 1,0 ml základního roztoku. Slepá zkouška. Použije se 1 ml vody R ve zkumavce (kontrolní roztok). Roztoky ve všech zkumavkách se zředí vodou R na 1 ml. Do každé zkumavky se přidá 1 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (292 g/l). Zkumavky se uzavřou zátkou a zahřívají se 1 h ve vodní lázni. Po vychladnutí na pokojovou teplotu se do každé zkumavky přidá 0,05 ml roztoku thymolftaleinu R (5 g/l) v lihu 96% R a dále se přidává roztok hydroxidu sodného R (200 g/l) až do vzniku modrého zabarvení. Potom se přidává do každé zkumavky kyselina chlorovodíková 1 mol/l RS, dokud se roztok neodbarví. Obsah každé zkumavky se zředí vodou R na 10 ml (neutralizované hydrolyzáty). Do druhé řady kalibrovaných 10ml zkumavek se přenese 1 ml každého neutralizovaného hydro-lyzátu. Přidá se 1 ml acetylacetonového zkoumadla (čerstvě připravená směs obsahující 1 objemový díl acetylacetonu R a 50 objemových dílů roztoku uhličitanu sodného bezvodého R (53 g/l)) do každé zkumavky. Zkumavky se uzavřou zátkou a zahřívají 45 min ve vodní lázni při 90 °C a potom se ochladí na pokojovou teplotu. Do každé zkumavky se přidá 2,5 ml lihu 96% R a 1,0 ml roztoku dimethylaminobenzaldehydu (čerstvě připravený roztok: 0,8 g dimethylbenzaldehydu R se rozpustí v 15 ml lihu 96%) R a přidá se 15 ml kyseliny chlorovodíkové R) a obsah každé zkumavky se zředí lihem 96% R na 10 ml. Zkumavky se uzavřou, obsah se promíchá obracením zkumavek a 90 min se ponechá ve tmě. Pak se změří absorbance (2.2.25) každého roztoku při 530 nm proti kontrolnímu roztoku. Sestrojí se kalibrační křivka vynesením absorbance čtyř porovnávacích roztoků proti obsahu hexosaminů, ze které se odečte množství hexosaminů ve zkoušeném roztoku. 2.5.21 Methylpentosy v polysacharidových vakcínach Podstata zkoušky. Spektrofotometrické stanovení methylpentos; měří se intenzita zbarvení po hydrolýze polysacharidu a reakci s cysteiniumchloridem. Zkoušený roztok. Použije se odměrná baňka vhodného objemu, aby bylo možno připravit roztok přípravku obsahující asi 5 mg/ml suchého polysacharidu. Do této baňky se kvantitativně přenese obsah lahvičky (ampule) přípravku a zředí se na potřebný objem vodou R. Dále se roztok zředí tak, aby objemy použité ke zkoušce obsahovaly 2 ßg až 20 ßg rhamnosy (methylpentosy). 0,25 ml, 0,50 ml a 1,0 ml zředěného roztoku se převede do tří zkumavek. Porovnávací roztoky. 0,100 g rhamnosy R se rozpustí ve 100 ml vody R (základní roztok obsahující 1 g/l methylpentosy). Těsně před použitím se 1 ml základního roztoku zředí vodou R na 50 ml (zře- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 127 Stanovení obsahu 127 děný roztok obsahující 20 mg/l methylpentosy). Do pěti zkumavek se přenese 0,10 ml, 0,25 ml, 0,50 ml, 0,75 ml a 1,0 ml zředěného roztoku. Slepá zkouška. Použije se 1 ml vody R ve zkumavce (kontrolní roztok). Postup. Obsah všech zkumavek se zředí vodou R na 1 ml. Zkumavky se vloží do lázně s ledovou vodou a postupně se za stálého míchání po kapkách přidává do každé zkumavky 4,5 ml zchlazené směsi obsahující 1 objemový díl vody R a 6 objemových dílů kyseliny sírové R. Zkumavky se pak zahřejí na pokojovou teplotu a na několik minut se vloží do vodní lázně a ochladí se na pokojovou teplotu. Do každé zkumavky se přidá 0,10 ml čerstvě připraveného roztoku cysteiniumchloridu R (30 g/l). Protřepe se a ponechá 2 h stát. Měří se absorbance (2.2.25) každého roztoku při 396 nm a 430 nm proti kontrolnímu roztoku. Pro každý roztok se vypočítá rozdíl hodnot absorbancí měřených při 396 nm a 430 nm. Ze zjištěných rozdílů absorbancí pro pět porovnávacích roztoků se sestrojí kalibrační křivka (závislost rozdílu absorbancí na obsahu methylpentosy), ze které se odečte obsah methylpentosy v každém zkoušeném roztoku. Ze zjištěných hodnot se vypočítá průměr. 2.5.22 Kyseliny uronové v polysacharidových vakcínach Podstata zkoušky. Spektrofotometrické stanovení uranových kyselin; měří se intenzita zbarvení vzniklého po reakci s karbazolem. Zkoušený roztok. Použije se odměrná baňka vhodného objemu, aby bylo možno připravit roztok přípravku obsahující asi 5 mg/ml suchého polysacharidu. Do této baňky se kvantitativně přenese obsah lahvičky (ampule) přípravku a zředí se na potřebný objem vodou R. Dále se roztok zředí tak, aby objemy použité ke zkoušce obsahovaly 4 //g až 40 //g kyseliny glukuronové (kyseliny uronové). 0,25 ml, 0,50 ml a 1,0 ml tohoto roztoku se přenese do tří zkumavek. Porovnávací roztoky. 50 mg sodné soli kyseliny glukuronové R se rozpustí ve 100 ml vody R (základní roztok kyseliny glukuronové 0,4 g/l). Těsně před použitím se 5 ml základního roztoku zředí vodou R na 50 ml (zředěný roztok kyseliny glukuronové 40 mg/l). 0,10 ml, 0,25 ml, 0,50 ml, 0,75 ml a 1,0 ml tohoto roztoku se převede do pěti zkumavek. Slepá zkouška. Použije se 1 ml vody R ve zkumavce (kontrolní roztok). Postup. Obsah všech zkumavek se zředí vodou R na 1 ml. Zkumavky se vloží do lázně s ledovou vodou a do každé zkumavky se přidává po kapkách za stálého míchání 5,0 ml tetraboritanu sodného v kyselině sírové RS. Zkumavky se uzavřou, vloží na 15 min do vodní lázně a ochladí se na pokojovou teplotu. Do každé zkumavky se přidá 0,20 ml roztoku karbazolu R (1,25 g/l) v etha-nolu R Zkumavky se uzavřou a vloží se na 15 min do vodní lázně a potom se ochladí na pokojovou teplotu. Potom se měří absorbance (2.2.25) každého roztoku při 530 nm proti kontrolnímu roztoku. Sestrojí se kalibrační křivka vynesením absorbance pěti porovnávacích roztoků proti jejich obsahu kyseliny glukuronové a z křivky se odečte množství kyseliny glukuronové v každém zředění zkoušeného roztoku. Ze zjištěných hodnot se vypočítá průměr. 2.5.23 Kyselina sialová v polysacharidových vakcínach Podstata zkoušky. Po ultrafiltraci přípravku se stanoví kyselina sialová spektrofotometricky měřením intenzity zbarvení roztoku po reakci se zkoumadlem resorcinolovým a vytřepání do organického rozpouštědla. Strana 128 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 128 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ Zkoušený roztok. Obsah jedné nebo více lahviček (ampulí) zkoušeného přípravku se kvantitativně přenese do odměrné baňky vhodného objemu. Zředí se na potřebný objem vodou R tak, aby vznikl roztok polysachandu o známé koncentraci asi 250 |ag/ml. Za použití injekční stříkačky se přenesou 4,0 ml tohoto roztoku do 10ml ultrafiltrační kyvety vhodné pro průchod molekul o relativní molekulové hmotnosti menší než 50 000. Stříkačka se dvakrát propláchne vodou R a promývací tekutina se přenese do ultrafiltrační kyvety. Ultrafiltrace se provádí za stálého míchání pod dusíkem a při tlaku asi 150 kPa. Pokaždé, když objem kapaliny v kyvetě klesne na 1 ml, se kyveta znovu naplní vodou R a pokračuje se, dokud není zfiltrováno 200 ml a zbytek v kyvetě je asi 2 ml. Zbylá tekutina se z kyvety přenese stříkačkou do 10ml odměrné baňky. Kyveta se promyje třikrát 2 ml vody R, promývací tekutina se přidá do odměrné baňky a zředí se vodou R na 10,0 ml (zkoušený roztok). Do každé ze dvou zkumavek se přenesou 2,0 ml zkoušeného roztoku. Porovnávací roztoky. Použijí se porovnávací roztoky předepsané v článku. Připraví se dvě řady po třech zkumavkách a do zkumavek každé řady se přenese 0,5 ml, 1,0 ml a 1,5 ml porovnávacího roztoku odpovídajícího typu zkoušené vakcíny. Obsah každé zkumavky se zředí vodou R na 2,0 ml. Slepá zkouška. Do dvou zkumavek se přenese po 2,0 ml vody R (kontrolní roztoky). Postup. Do všech zkumavek se přidá po 5,0 ml zkoumadla resorcinolového R, zkumavky se zahřívají 15 min při 105 °C, ochladí se studenou vodou a přemístí se do lázně s ledovou vodou. Do každé zkumavky se přidá 5 ml isoamylakoholu R důkladně se promíchá a zkumavky se ponechají 15 min v lázni s ledovou vodou. Zkumavky se odstřeďují a ponechají se v lázni s ledovou vodou do spektrofotometrického měření. Měří se absorbance (2.2.25) každé supernatantní tekutiny při 580 nm a 450 nm proti isoamylalkoholu R. Pro každou vlnovou délku se vypočte absorbance jako průměr hodnot naměřených u dvou stejných roztoků a od těchto hodnot se odečte průměrná hodnota zjištěná u kontrolního roztoku získaného při slepé zkoušce. Sestrojí se graf ukazující rozdíl mezi absorbancí porovnávacího roztoku při 580 nm a 450 nm jako funkce obsahu kyseliny sialové (kyseliny N-acetylneuraminové) a z grafu se odečte množství kyseliny sialové ve zkoušeném roztoku. 2.5.24 Oxid uhličitý v medicinálních plynech Oxid uhličitý v medicinálních plynech se stanoví pomocí infračerveného analyzátoru, viz obrázek 2.5.24-1. Infračervený analyzátor obsahuje systém generující dva stejné infračervené paprsky, je tvořen dvěma elektricky regulovatelnými zdroji infračerveného záření a dvěma reflektory. Jeden paprsek prochází celou se vzorkem, kterým je proudící zkoušený plyn. Druhý paprsek prochází referenční celou naplněnou dusíkem Rl. Dvě komůrky detektoru jsou naplněny oxidem uhličitým Rl a záření jev nich automaticky selektivně zachycováno. Pohlcováním záření emitovaného oxidem uhličitým ve zkoušeném vzorku vzniká v komůrkách rozdílné množství tepla a tím dochází v obou komůrkách k rozdílné expanzi plynu. Tlakový rozdíl mezi oběma komůrkami detektoru způsobuj e prohnutí kovové membrány, která odděluje komůrky od sebe. Tato membrána je součástí kondenzátoru, jehož kapacita se mění s rozdílem tlaku v obou komůrkách a závisí na obsahu oxidu uhličitého ve zkoušeném plynu. Jelikož infračervený paprsek je periodicky přerušován rotační clonou, výsledný elektrický signál je kmitočtově modulován a přesně měřen. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 129 Stanovení obsahu 129 výstup plynu vstup plynu cela detektor zdroj IČ záření [ 1 se vzorkem J J vzorek referenční látka referenční cela zdroj IČ záření s-----n rajiV/V/V/V/lJ N---------U 9777777777/77-7 Už j j j j r 777 7 i Á kondenzátor JY/I /// /7\ U_______' -d clona M motor Obr. 2.5.24-1 Infračervený analyzátor 2.5.25 Oxid uhelnatý v medicinálních plynech Metoda I Zařízení. Zařízení, viz obrázek 2.5.25-1, se skládá z následujících částí vzájemně sériově spojených: Obr. 2.5.25-1 Zařízení pro stanovení oxidu uhelnatého v medicinálních plynech Rozměry v milimetrech. U-trubice (U{) obsahující silikagel bezvodý R impregnovaný oxidem chromovým R, promývačka (Fx) obsahující 100 ml roztoku hydroxidu draselného R (400 g/l), U-trubice (U2) obsahující hydroxid draselný R v pecičkách, U-trubice (U3) obsahující oxid fosforečný R nanesený na předem vyžíhanou a rozdrcenou pemzu, U-trubice (t/4) obsahující 30 g předem při 200 °C vysušeného rekrystalovaného oxidu jodičné- ho R v granulích. Oxid jodičný je do trubice naplněn po lem vrstvách oddělených od sebe Strana 130 Sbírka zákonů č. 1 / 1998 Částka 1 130 Zkušební metody vrstvami skleněné vaty stejné délky tak, aby účinná délka kolony byla 5 cm. Trubice je opatřena termostatem (7), kterým se při zkoušce udržuje teplota na 120 °C, - reakční trubice (F2) obsahující 2,0 ml jodidu draselného RS a 0,15 ml škrobu R. Postup. Zařízením se nechá projít 5,0 1 argonu R a případně vzniklé modré zbarvení roztoku jodidu se odstraní přídavkem nejmenšího potřebného množství čerstvě připraveného thiosíranu sodného 0,002 mol/l VS. V promývání se pokračuje tak dlouho, dokud spotřeba thiosíranu sodného 0,002 mol/l KS po průchodu 5,0 1 argonu Ä není nižší než 0,045 ml. Pak se zařízením nechá procházet zkoušený plyn z tlakové lahve, jehož objem a průtoková rychlost jsou předepsány v příslušném článku. Zbytky uvolněného jodu v reakční trubici se potom vymyjí průchodem 1,0 1 argonu R zařízením. Uvolněný jod se titruje thiosíranem sodným 0,002 mol/l VS. Provede se slepá zkouška za použití předepsaného objemu argonu R. Spotřeba thiosíranu sodného 0,002 mol/l KS korigovaná spotřebou při slepé zkoušce není větší, než je předepsaný limit. Metoda II Oxid uhelnatý v medicinálních plynech se stanoví pomocí infračerveného analyzátoru, viz obrázek 2.5.25-2. Infračervený analyzátor obsahuje systém generující dva stejné infračervené paprsky, je tvořen dvěma elektricky regulovatelnými zdroji infračerveného záření a dvěma reflektory. Jeden paprsek prochází celou se vzorkem, kterým je proudící zkoušený plyn. Druhý paprsek prochází referenční celou naplněnou dusíkem Rl. Dvě komůrky detektoru jsou naplněny oxidem uhelnatým Rl a záření je v nich automaticky selektivně zachycováno. Pohlcováním záření emitovaného oxidem uhelnatým ve zkoušeném vzorku vzniká v komůrkách rozdílné množství tepla a tím dochází v obou komůrkách k rozdílné expanzi plynu. Tlakový rozdíl mezi oběma komůrkami detektoru způsobuje prohnutí kovové membrány, která odděluje komůrky od sebe. Tato membrána je součástí kondenzátoru, jehož kapacita se mění s rozdílem tlaku v obou komůrkách a závisí na obsahu oxidu uhelnatého ve zkoušeném plynu. Jelikož infračervený paprsek je periodicky přerušován rotační clonou, výsledný elektrický signál je kmitočtově modulován a přesně měřen. \zdroj IČ záření [ I se vzorkem | 1 výstup plynu vstup plynu T cela 4 detektor__ •V • • •• • ;•;• ••• iimiiiittiiiA vzorek referenční látka referenční cela zdroj JČ záření • • •• ••! II LĽ* • •• kondenzátor clona 3 A M motor Obr. 2.5.25-2 2.5.26 Oxid dusnatý a oxid dusičitý v medicinálních plynech Oxid dusnatý a oxid dusičitý v medicinálních plynech se stanoví pomocí chemiluminiscenčního analyzátoru, viz obrázek 2.5.26-1. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 131 Stanovení obsahu 131 filtr pro vstupující vzorek konvertor NO ->NO filtr k odstranění ozonu generátor ozonu kontrola průtoku vzorku reakční komůrka optický filtr ra chlazené komůrka trubice fotoná-sobiče I přepínač cyklů NO - (NO + NO ) NO (NO + NO) NO Obr. 2.5.26-1 Chemiluminiscenční analyzátor Přístroj se skládá z následujících částí: - zařízení pro filtraci, nastavení a kontrolu průtoku zkoušeného plynu, - konvertoru, který redukuje oxid dusičitý na oxid dusnatý pro stanovení součtu obsahů oxidu dusnatého a oxidu dusičitého; obsahuje nerezovou, skleněnou nebo křemennou pícku udržovanou na teplotě nepřevyšující 550 °C, - generátoru ozonu s kontrolovanou průtokovou rychlostí plynu; ozon se vytváří působením elektrických výbojů mezi dvěma elektrodami s přiloženým vysokým napětím. Do ozónového generátoru se přivádí buď čistý kyslík, nebo vysušený atmosférický vzduch a koncentrace takto získaného ozonu musí značně převyšovat maximální koncentraci všech stanovovaných oxidů dusíku, - komůrky, v níž reaguje oxid dusnatý s ozonem, - systému pro detekci světelného záření emitovaného při vlnové délce 1,2 //m, sestávajícího ze selektivního optického filtru a fotonásobiče. 2.5.27 Kyslík v medicinálních plynech Kyslík v medicinálních plynech se stanoví pomocí paramagnetického analyzátoru. Princip metody je založen na vysoké paramagnetické citlivosti kyslíkové molekuly. Kyslík vykazuje silnou interakci na magnetická pole, která se měří elektronicky, zesilují se a převádějí na odečty koncentrace kyslíku. Měření koncentrace kyslíku závisí na teplotě a tlaku. Jestliže analyzátor není automaticky kompenzován na změny teploty a tlaku, musí být těsně před použitím kalibrován. Protože paramagnetický vliv kyslíku je lineární, musí mít přístroj vhodný rozsah s možností odečtu koncentrace na 0,1 % nebo přesnější. Kalibrace přístroje. Nastavení se provede následujícím způsobem: - nula se nastaví po dosažení konstantního odečtu při průchodu dusíku Rl přístrojem při vhodné průtokové rychlosti. Nastavení by mělo být provedeno v souladu s instrukcí výrobce, Strana 132 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 132 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ - příslušná limitní hodnota se nastaví při průchodu vzduchu (20,9 % O tV/V) přístrojem při vhodné průtokové rychlosti po dosažení konstantního odečtu. Limitní hodnota by měla být nastavena na 20,9 % kyslíku V/Vy souladu s instrukcí výrobce. Stanovení obsahu. Zkoušený plyn se nechá procházet přístrojem konstantní průtokovou rychlostí tak dlouho, dokud se nedosáhne vyhovujícího odečtu. 2.5.28 Voda v medicinálních plynech Voda v medicinálních plynech se stanoví pomocí elektrolytického hygrometru popsaného níže. Měřicí celu tvoří tenká vrstva oxidu fosforečného mezi dvěma stočenými platinovými dráty, které působí jako elektrody. Vodní pára ze zkoušeného plynuje absorbována oxidem fosforečným za tvorby elektricky vodivé kyseliny fosforečné. Elektrické napětí přiváděné kontinuálně na elektrody vyvolává elektrolýzu vody a tím regeneruje oxid fosforečný. Měří se vznikající elektrický proud, jehož velikost je úměrná množství vody ve zkoušeném plynu. Systém je samokalibrační vzhledem k platnosti Faradayova zákona. Odebere se vzorek zkoušeného plynu a nechá se temperovat při pokojové teplotě. Měřicí cela se čistí, dokud se nedosáhne stabilního odečtu na stupnici přístroje. Změří se obsah vody ve zkoušeném plynu a překontroluje se stálost teploty zařízení umístěného na vstupu do přístroje. 2.5.29 Oxid siřičitý 150 ml vody R se převede do baňky (A), viz obr. 2.5.29-1, str. 195, a celým systémem se nechá 15 min proudit oxid uhličitý R průtokovou rychlostí 100 ml/min. Do zkumavky (D) se převede 10 ml peroxidu vodíku zředěného RS neutralizovaného po přidání roztoku modři bromfenolové R (1 g/l) v lihu R 20% (V/V). Bez přerušení proudu oxidu uhličitého se odstraní nálevka (B) a pomocí 100 ml vody R se hrdlem převede do baňky (A) 25,0 g zkoušené látky. Nálevkou se přidá 80 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vaří se 1 h. Pak se otevře uzávěr nálevky, přeruší se proud oxidu uhličitého, zahřívání a chlazení vodou. Obsah zkumavky se převede pomocí malého množství vody R do 200ml kuželové širokohrdlé baňky, zahřívá se 15 min na vodní lázni a ochladí se. Přidá se 0,1 ml roztoku modři bromfenolové R (1 g/l) v lihu R 20% (V/V) a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do změny žlutého zbarvení na fialově modré. Obsah oxidu siřičitého (S02) v //g/g se vypočítá podle vztahu: 128a, v němž značí: a - spotřebu hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS v mililitrech. 2.5.30 Oxidanty 4,0 g se převedou do 125ml kuželové baňky se zabroušenou zátkou, přidá se 50,0 ml vody R, baňka se uzavře a směs se 5 min míchá. Pak se obsah baňky převede do 50ml odstřeďovací zkumavky se skleněnou zátkou a odstřeďuje se. 30,0 ml čiré supernatantní tekutiny se převede do 125ml kuželové baňky se zabroušenou zátkou, přidá se 1 ml kyseliny octové ledové R a 0,5 g až 1,0 gjodidu draselného R, baňka se uzavře a roztok se důkladně promíchá. Nechá se stát 25 min až 30 min ve tmě. Pak se přidá 1 ml škrobu RS a titruje se thiosíranem sodným 0,002 mol/l VS do odbarvení. Provede se slepá zkouška. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 133 Stanovení obsahu 133 Spotřeba je nejvýše 1,4 ml thiosíranu sodného 0,002 mol/l KS (0,002 %, počítáno jako Hp^. 1 ml thiosíranu sodného 0,002 mol/l VS odpovídá 34 ßg oxidantu, počítáno jako peroxid vodíku. Obr. 2.5.29-1 Přístroj na stanovení oxidu siřičitého Rozměry v milimetrech. Strana 134 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 134 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ 2.6 Biologické zkoušky 2.6.1 Zkouška na sterilitu Tato zkouška se provádí s léčivými látkami, pomocnými látkami, léčivými přípravky a zdravotnickými materiály, u nichž j e lékopisem předepsána sterilita. Vyhovující výsledek však pouze udává, že zkoušený vzorek není znečištěn žádným mikrobem zjistitelným v podmínkách zkoušky. Stupeň záruky poskytnutý nepřítomností znečišťujících jednotek ve vzorku ve vztahu ke kvalitě šarže j e funkcí účinnosti přijatého plánu vzorkování. Rozšíření platnosti výsledku na celou šarži výrobku předpokládá záruku, že přípravek byl vyroben za homogenních podmínek, což závisí na opatřeních v průběhu výroby. Pokud se přípravek sterilizuje v uzavřených konečných obalech, vyšší stupeň záruky než provedení zkoušky na sterilitu poskytuje sledování správného průběhu sterilizace celé šarže pomocí měření a automatického zaznamenávání hodnot biologicky opodstatněných fyzikálních parametrů. Zkouška na sterilitu je jedinou analytickou metodou vhodnou pro zkoušení přípravků vyrobených za aseptických podmínek a jedinou analytickou metodou platnou pro úřední autoritu, která zkouší přípravek na sterilitu. Podstata zkoušky. Na vybraných půdách se za stanovených podmínek kultivace zjišťuje, zda zkoušený přípravek obsahuje mikroorganismy schopné pomnožení v daných podmínkách. Opatření proti mikrobiálnímu znečištění Zkouška na sterilitu se provádí za podmínek zabraňujících náhodnému znečištění v průběhu zkoušky, např. použitím sterilního boxu s laminárním prouděním vzduchu. Opatření proti náhodnému znečištění nesmí inaktivovat mikroorganismy, které mají být zjištěny zkouškou. Je nutno pravidelně ověřovat pracovní podmínky zkoušky kontrolou vzduchu a povrchů pracovního prostředí a souběžnou kontrolou přípravků, jejichž sterilita je známa. Výběr živné půdy Vhodné půdy pro aeroby, anaeroby a houby a způsob jejich přípravy jsou popsány níže. Mohou se použít jiné půdy, u nichž je prokázána vhodnost pro kultivaci široké oblasti mikroorganismů. Půdy odpovídají následujícím zkouškám, provedeným s každou šarží před nebo souběžně se zkouškou provedenou u zkoušených přípravků. Sterilita. Půdy určené zejména k průkazu bakterií se inkubují při teplotě 30 °C až 35 °C a půdy určené zejména k průkazu hub se inkubují při teplotě 20 ° C až 25 °C po dobu nejméně 7 dní. Není pozorován růst mikroorganismů. Živné vlastnosti. Zkumavky s vybranými půdami se naockují dávkou asi 100 živých mikroorganismů (aeroby, anaeroby a houby) a inkubují se při shora uvedených (odstavec Sterilita) teplotách nejdéle 7 dní. Půdy jsou vhodné, jestliže v nich dojde k rychlému a mohutnému pomnožení mikroorganismů. Ke zkoušce se doporučují tyto testovací mikroorganismy: Staphylococcus aureus, např. ATCC6538P CCM2022 CIP 53.156 CNCTC Mau 28/58 NCTC 7447 Bacillus subtilis, např. ATCC 6633 CCM 1999 CIP 52.62 CNCTC Bs 8/58 NCIB 8054 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 135 ___________________________________________________________________________Biologické zkoušky 135 Clostridium sporogenes, např. ATCC 19404 CCM4409 CIP 79.03 CNCTC Cl 66/79 Candida albicans, napi. ATCC 2091 CCM 8226 CIP 1180.79 CNCTC 55/79 Účinnost půd v přítomnosti a nepřítomnosti zkoušeného přípravku a) Do nejméně 4 zkumavek živné půdy nebo každé živné půdy použité pro zkoušku sterility se přidá množství zkoušeného přípravku, které bude použito ve zkoušce na sterilitu. (U catgutu nebo jiných chirurgických šicích materiálů se do každé zkumavky vloží 2 vlákna.) Polovina zkumavek se naočkuje 0,1 ml suspenze vhodného kmene (v případě antibiotik se použije kmen citlivý na antibiotikum) aerobního mikroorganismu, jako např. Staphylococcus aureus, zředěné tak, aby 1 ml obsahoval asi 1000 živých zárodků (naočkuje se tedy asi 100 zárodků) a druhá polovina zkumavek se naočkuje 0,1 ml suspenze spor vhodného kmene (v případě antibiotik se užije kmen citlivý na antibiotikum) anaerobního mikroorganismu, jako např. Clostridium sporogenes, zředěné tak, aby 1 ml obsahoval 1000 spor (naočkuje se asi 100 spor). Stejně se připraví skupina zkumavek bez přidání zkoušeného přípravku a naočkuje se stejným způsobem. Všechny zkumavky se inkubují při teplotě 30 °Caž35 °Cpo dobu nejvýše 7 dnů. b) Do nejméně dvou zkumavek s půdou na kultivaci hub se přidá zkoušený přípravek ve stejném množství jako ve zkoušce na sterilitu (u catgutu nebo jiných chirurgických materiálů se na každou zkumavku použijí 2 vlákna). Zkumavky se naočkují 0,1 ml suspenze vhodného kmene (u antibiotik se použije kmen citlivý na antibiotikum) houby, jako např. Candida albicans, zředěné tak, aby 1 ml obsahoval asi 1000 živých zárodků (naočkuje se asi 100 zárodků). Stejně se připraví 2 zkumavky bez přidání zkoušeného přípravku a naočkují se stejným způsobem. Všechny zkumavky se inkubují při teplotě 20 °C až 25 °C nejdéle 7 dnů. Jestliže se živná půda původně určená pro kultivaci hub používá také ke kultivaci bakterií, zkouší se oběma druhy mikroorganismů. Pokud je během inkubace růst mikrobů ve zkumavkách se zkoušenou látkou i bez ní podobný (rychlý a mohutný), nemá látka protimikrobní účinek a zkoušku na sterilitu je možno provést bez modifikací. Jestliže je ve zkumavkách se zkoušenou látkou slabší nebo opožděný růst ve srovnání se zkumavkami bez této látky nebo jestliže ve zkumavkách se zkoušenou látkou nenastane růst, má tato látka protimikrobní účinek, který musí být odstraněn filtrací, zředěním nebo neutralizací před nebo v průběhu zkoušky na sterilitu. Účinnost odstranění protimikrobního účinku se ověří opakováním zkoušky. Postup zkoušky na sterilitu Zkouška může být provedena metodou membránové filtrace nebo přímým očkováním do živných půd. Pokud to povaha přípravku dovoluje, tj. u filtrovatelných vodných, lihových nebo olejových přípravků, u přípravků mísitelných nebo rozpustných ve vodných nebo olejových rozpustidlech, které samy v podmínkách zkoušky nemají žádný protimikrobní účinek, má se dát přednost metodě membránové filtrace. Membránová filtrace Používají se membránové filtry s jmenovitou velikostí pórů nejvýše 0,45 um, jejichž účinnost zadržet mikroorganismy byla ověřena. Filtry např. z dusičnanů celulosy se používají pro vodné, olejové a slabě lihové roztoky, filtry např. z octanu celulosy se používají pro silně lihové roztoky. Strana 136 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 136 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ Dále popsaná metoda je určena pro filtry o průměru asi 50 mm. Pokud se použijí filtry jiného průměru, měl by se jim přizpůsobit objem zřeďovacího i promývacího roztoku. Filtrační pnstroj a membránové filtry se sterilizují vhodnými postupy. Pnstroj je upraven tak, aby zkoušený roztok mohl být do něho naplněn a filtrován za aseptických podmínek a aby umožnil vyjmutí membránového filtru a jeho přenesení do živné půdy nebo aby po přidání živné půdy umožnil kultivaci. Vodné roztoky. Na membránový filtr se přenese malé množství vhodné sterilní tekutiny, jako např. neutrální roztok masového nebo kaseinového peptonu (1 g/l), a zfiltruje se. Ihned poté se jedním nebo více filtry zfiltruje obsah zkoušené nádoby nebo nádob v množství podle tabulek 2.6.1 -1 a 2.6.1-2. Obsah se, pokud je to nutné, zředí vybraným sterilním rozpustidlem asi na 100 ml. Má-li zkoušený roztok protimikrobní účinek, promyje se membránový filtr nejméně třikrát asi 100 ml vybraného sterilního rozpustidla, a pokud je to nutné, přidá se ke sterilnímu rozpustidlu nebo k živné půdě neutralizující látka. Membránový filtr se přenese do živné půdy nebo se aseptický rozdělí na dvě stejné části a každá z nich se přenese do vhodné půdy. Lze též nalít půdu na membránu v přístroji. Pokud není předepsáno jinak, inkubují se 7 dní při teplotě 30 °C až 35 °C půdy určené zejména k průkazu bakterií a při 20 °C až 25 °C půdy určené zejména k průkazu hub. (Pokud je podezření na možnou přítomnost mikroorganismů oslabených vlastnostmi látky nebo provedeným zpracováním, může kompetentní autorita prodloužit dobu inkubace). Tab. 2.6.1-1 Množství zkoušeného vzorku pro zkoušku na sterilitu parenterálních přípravků Obsah jednotlivé nádoby Nejmenší množství použité pro jednotlivou půdu Tekutiny méně než 1 ml 1 ml a více, méně než 4 ml 4 ml a více, méně než 20 ml 20 ml až 100 ml více než 100 ml celý obsah nádoby polovina obsahu nádoby 2 ml 10 %, není-li předepsáno jinak. 10 %, nejméně však 50 ml, není-li předepsáno jinak. Pevné látky méně než 50 mg 50 mg a více, méně než 200 mg 200 mg a více celý obsah nádoby polovina obsahu nádoby 100 mg Rozpustné pevné látky. Na každou živnou půdu se použije podle tabulky 2.6.1-1 a 2.6.1-2 určené množství látky, které se rozpustí ve vhodném rozpustidle, jako je např. neutrální roztok masového nebo kaseinového peptonu (1 g/l), a postupuje se stejně jako u vodných roztoků za použití membránového filtru vhodného pro zvolené rozpustidlo. Oleje a roztoky v olejích. Na každou živnou půdu se použije podle tabulky 2.6.1-1 a 2.6.1-2 určené množství látky. Oleje a roztoky v olejích s dostatečně nízkou viskozitou se filtrují přímo suchým membránovým filtrem. Viskózni oleje se mohou zředit vhodným sterilním ředidlem, jako je isopropylmyristat, u něhož je prokázáno, že v podmínkách zkoušky nemá protimikrobní vlastnosti. Olej se nechá proniknout membránovým filtrem vlastní tíží a tlak nebo sání se nastavují zvolna. Membránový filtr se promyje nejméně třikrát asi 100 ml vhodného sterilního roztoku, jako je např. neutrální roztok masového nebo kaseinového peptonu (1 g/l), obsahující (4-terc.oktylfeno-xyjpolyoxyethanol (1 g/l), nebo polysorbat 80 (10 g/l). Membránový filtr nebo filtry se přenesou Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 137 ___________________________________________________________________________Biologické zkoušky 137 do živné půdy nebo živných půd, nebo naopak se k nim půda přidá, jak je uvedeno u vodných roztoků, a inkubují se při stejných teplotách po stejnou dobu. Masti a krémy. Na každou živnou půdu se použije množství přípravku uvedené v tabulce 2.6.1 -2. Masti s hydrofobním základem a emulze typu v/o se mohou ředit isopropylmyristatem až na koncentraci (10 g/l) a zahřívat, pokud je to potřeba, na nejvýše 40 °C (výjimečně až na 45 °C). Zfiltruje se tak rychle, jak je možné, a postupuje se, jak je popsáno u olejů a roztoků v oleji. Přímé očkování do živných půd Do živné půdy se dá takové množství zkoušeného přípravku, jaké je předepsáno tabulkami 2.6.1-1 a 2.6.1-2. Pokud není předepsáno jinak, je pro tekutiny poměr asi 1:10a pro pevné látky asi 1 : 100. Tab. 2.6.1-2 Množství zkoušeného vzorku pro zkoušku na sterilitu neparenterálních přípravků Druh přípravku Celkové spojené množství Množství pro jednotlivou půdu Pro membránovou filtraci vodné roztoky jiné přípravky rozpustné ve vodě nebo isopropylmyristatu nebo jiném rozpustidle 10 ml až 100 ml 1 g až 10 g 5 ml až 10 ml množství odpovídající 0,5 g až 1 g Pro přímé očkování tekuté přípravky rozpustné přípravky nerozpustné přípravky, krémy a masti, jež je nutno suspendovat nebo emulgovat 10 ml až 100 ml 1 g až 10 g 1 g až 10 g 5 ml až 10 ml množství odpovídající 0,5 g až 1 g množství odpovídající 0,5 g až 1 g Olejové tekutiny. Použijí se živné půdy, k nimž byl přidán roztok polysorbátu 80 (10 g/l) nebo (4-terc.oktylfenoxy)polyoxyethanol (1 g/l) nebo jiné emulgující látky ve vhodné koncentraci, u níž bylo prokázáno, že v podmínkách zkoušky nemá protimikrobní účinek. Masti a krémy. Zředí se v poměru 1 : 10 vhodným emulgátorem ve sterilním rozpustidle, např. neutrálním roztokem masového nebo kaseinového peptonu (1 g/l). Zředěný přípravek se očkuje do živné půdy, která neobsahuje emulgující látku. Má-li zkoušený přípravek protimikrobní účinek, provede se zkouška po neutralizaci vhodnou neutralizační látkou nebo po zředění dostatečným množstvím živné půdy. Je-li nutné použít větší objem přípravku, lze dát přednost použití koncentrované živné půdy připravené tak, aby se dosáhlo potřebného zředění. V některých případech lze koncentrovanou živnou půdu přidat přímo k přípravku v jeho obalu. Pokud není předepsáno jinak, inkubují se naočkované živné půdy nejméně 14 dní, půdy určené zejména k průkazu bakterií při teplotě 30 °Caž35 °C, půdy určené zejména k průkazu hub při 20 °C až 25 °C. V průběhu inkubace se půdy několikrát prohlížejí. Půdy s olejovými přípravky se každý den opatrně protřepou. Pokud se však použije k důkazu anaerobů thioglykolanová nebojí podobná půda, je nutno omezit třepáni nebo míchání na minimum, aby byly zachovány anaerobní podmínky. Strana 138 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 138 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ Odečítání a hodnocení výsledků V živných půdách se v průběhu a na závěr inkubace makroskopicky zjišťuje případný růst mikrobů. Jestliže není pozorován žádný růst, vyhovuje zkoušený přípravek zkoušce na sterilitu. Je-li zjištěn růst, přípravek nevyhovuje zkoušce na sterilitu, pokud nebylo opakováním zkoušky nebo jinými prostředky zjištěno, že zkouška byla neplatná z důvodů, jež se nevztahují na zkoušený přípravek. K průkazu, že růst mikrobů v živné půdě nebyl způsoben vlastním znečištěním zkoušeného přípravku, ale znečištěním v průběhu zkoušky, je povoleno provést následující opakovací zkoušky. První opakování. Počet vybraných vzorků a zkoušené množství jsou stejné jako při původní zkoušce. Není-li zjištěn růst mikrobů, zkoušený přípravek vyhovuje zkoušce na sterilitu. Pokud se při prvním opakování zjistí v některé půdě růst mikrobů, izolují se a identifikují mikrobi a srovnají se s nálezem v původní zkoušce. Pokud se oba nálezy snadno nerozlíši, zkoušený přípravek nevyhovuje zkoušce na sterilitu. Pokud se snadno rozliší, může se provést druhé opakování. Druhé opakování. Použije se dvojnásobek vzorků oproti původní zkoušce a z každého vzorku se odebere stejné množství jako při původní zkoušce. Není-li zjištěn růst mikrobů, zkoušený přípravek vyhovuje zkoušce na sterilitu. Pokud se při druhém opakování zjistí růst, zkoušený přípravek nevyhovuje zkoušce na sterilitu. Postup zkoušky pro parenterální přípravky Pokud se použije metoda membránové filtrace, zkouší se, pokud možno, celý obsah nádoby, ale nejméně množství uvedené v tabulce 2.6.1-1. Je-li nutno, zředí se asi na 100 ml vhodným sterilním roztokem, např. neutrálním roztokem masového nebo kaseinového peptonu (1 g/l). Pokud se použije metoda přímého očkování do živné půdy, očkuje se množství uvedené v tabulce 2.6.1-1. Zkoušky na bakteriální a houbovou sterilitu se provádějí se stejným vzorkem zkoušeného přípravku. Pokud objem nebo množství v jedné nádobě nestačí k provedení obou zkoušek, použije se obsah ze dvou nebo více nádob k naockování různých půd. Je-li objem tekutiny v nádobě větší než 100 ml, měla by se použít membránová filtrace s ohledem na skutečnost, že celkový objem filtrovaný jedním filtrem nesmí překročit 1000 ml. Postup zkoušky pro oční a jiné neparenterální přípravky s požadavkem sterility Pro membránovou filtraci a přímé očkování do půd se použije obsah přiměřeného poctu nádob nebo postačující části obsahu odebrané z jednotlivých nádob tak, aby byl získán homogenní vzorek v rozmezí uvedeném v tabulce 2.6.1-2 jako Celkové spojené množství. Pro každou živnou půdu se ze smíšeného vzorku použije Množství pro jednotlivou půdu, uvedené v tabulce 2.6.1-2. Postup zkoušky pro chirurgický obvazový materiál Zkoušený vzorek. Ochranný obal se otevře za aseptických podmínek, ve sterilním boxu nebo jiném místě, např. v prostoru s laminárním prouděním sterilního vzduchu, a z různých míst balení se odeberou pro každou živnou půdu 3 vzorky. U bavlněné vaty, buničité vaty nebo podobných netkaných materiálů má být jejich hmotnost nejméně 1 g, u tkaných materiálů a náplastí má být jejich plocha asi 10 cm2. U řezaných gázových roušek, ať jsou ěi nejsou individuálně baleny, se z různých míst hromadného balení odeberou pro každou živnou půdu 3 celé roušky. Použije se takové množství půdy (20 ml až 150 ml), aby celý vzorek byl ponořen. Při prvním nebo druhém opakování zkoušky se odebírá stejný počet vzorků z jiného, čerstvě otevřeného balení. Očkování do živné půdy. Pro každou živnou půdu se použijí 3 nádoby a do každé z nich se ponoří jeden vzorek. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 139 ___________________________________________________________________Biologické zkoušky 139 Vyloučeníprotimikrobních vlastností. Jestliže při ověřování účinnosti živných půd je potlačen růst testovacího mikroorganismu přítomností zkoušeného vzorku, opakuje se zkouška na sterilitu buď za použití vhodné inaktivační látky, nebo, pokud to povaha materiálu dovoluje, níže popsanou metodou membránové filtrace. Membránová filtrace. Každý vzorek se protřepává 10 min nejméně v 50 ml živné půdy obsahující lecithin (0,7 g/l) a polysorbát 80 (5 g/l). Ihned se zfiltruje sterilním membránovým filtrem, předem zvlhčeným stejnou živnou půdou, tolik výtřepku, kolik projde filtrem. Filtr se promyje nejméně třemi po sobě následujícími dávkami po 50 ml vhodné sterilní tekutiny, jako je např. neutrální roztok masového nebo kaseinového peptonu (1 g/l), a membrána se přenese do nádoby se živnou půdou vybranou pro zkoušku. Postup zkoušky pro catgut a jiný chirurgický šicí materiál Zkouška se provádí tak, jak je předepsáno u chirurgických obvazů, s následujícími změnami. Zkoušený vzorek. Použije se celá nit z čerstvě otevřeného balení. Je-li nutné provést druhé opakování zkoušky, opakuje se se stejným počtem nití jako v původní zkoušce (tj. 5 nití). Každý vzorek se odebere z jiného, čerstvě otevřeného balení. Očkování do živných půd. Každá nit se vloží samostatně do nádoby se živnou půdou. Pro každý druh půdy se použije 5 nádob. Použije se takové množství půdy (20 ml až 150 ml), aby zkoušený materiál byl ponořen. U balení s více nitěmi se odebírá 5 nití z pěti různých balení. Účinnost živných půd za přítomnosti a za nepřítomnosti zkoušeného vzorku. Ověří se živné vlastnosti každé šarže půdy a zajistí se neutralizace inhibičních účinků, vyvolaných např. sterilizačními metodami nebo složkami zvláčňujících tekutin. Nejméně 2 nádoby každé živné půdy se naočkuj í testovacími mikroorganismy. Nádoby obsahují 2 nitě a nejméně 2 nádoby jsou bez nití. Půdy s bakteriemi se inkubují při teplotě 30 °C až 35 °C a půdy s houbami při teplotě 20 °C až 25 °C po dobu nejvýše 7 dní. Pokud je růst mikroorganismů během inkubace podobný (rychlý a mohutný) v přítomnosti i v nepřítomnosti zkoušeného přípravku, nemá přípravek protimikrobní účinek a zkouška může být provedena bez modifikace. Jestliže růst není podobný, zkouška se opakuje po vhodné neutralizaci nebo vyloučení inhibičního účinku. Inkubace. Inkubuje se nejméně 14 dní při teplotě 30 °Caž35 °C pro aerobní a anaerobní bakterie a při teplotě 20 °C až 25 °C pro houby. Nejmenší počet vzorků pro zkoušku na sterilitu doporučených ke zkoušení v poměru k počtu jednotek v šarži Pokud je v článku uvedeno, aby léčivá látka, pomocná látka, léčivý přípravek nebo zdravotnický materiál vyhověl zkoušce na sterilitu, vztahuje se tento požadavek na každou jednotku zkoušené šarže. Proto se zkouší dostatečný počet vzorků, aby výsledek zkoušky měl potřebný stupeň spolehlivosti. Pro zkoušku na sterilitu se pod pojmem šarže rozumí homogenní soubor uzavřených nádob, které byly připraveny tak, že nebezpečí znečištění je pro každou její jednotku stejné. Nejmenší počet vzorků, který je doporučen ke zkoušení a je uveden v tabulce 2.6.1-3, předpokládá, že výrobek byl na všech stupních výroby zpracován za podmínek vylučujících znečištění. Při použití tohoto doporučení je třeba vzít v úvahu objem přípravku v nádobě, validaci sterilizační metody a jakékoliv další zvláštnosti vztahující se k výrobku. Strana 140 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 140 Zkušební metody Tab. 2.6.1-3 Počet jednotek v šarži Nejmenší počet zkoušených vzorků Parenterální přípravky ne více než 100 nádob více než 100, ale ne více než 500 nádob více než 500 nádob 10 % nebo 4 nádoby, podle toho, co je více. 10 nádob 2 % nebo 20 nádob, podle toho, co je méně. Oční a ostatní neparenterální přípravky ne více než 200 nádob více než 200 nádob Pokud je přípravek v jednodávkovém obalu, použije se tabulka pro parenterální přípravky. 5 % nebo 2 nádoby, podle toho, co je více. 10 nádob Chirurgické obvazové materiály ne více než 100 balení více než 100, ale ne více než 500 balení více než 500 balení 10 % nebo 4 balení, podle toho, co je více. 10 balení 2 % nebo 20 balení, podle toho, co je méně. Catgut a jiný chirurgický šicí materiál ne více než 1000 balení z každých dalších 1000 balení 2 % nebo 5 balení, podle toho, co je více. další 2 balení až do nejvyššího celkového počtu 40 balení. Velká balení pevných výrobků do 4 balení více než 4, ale ne více než 50 balení více než 50 balení každé balení 20 % nebo 4 balení, podle toho, co je více. 2 % nebo 10 balení, podle toho, co je více. Živné půdy doporučené pro zkoušku na sterilitu Následující živné půdy byly shledány vhodnými pro zkoušku na sterilitu. Thioglykolanová půda je především určena pro kultivaci anaerobních bakterií, ale umožní objevit také aerobní bakterie. Půda ze sójového a kaseinového hydrolyzátu je především určena pro kultivaci aerobních bakterií, ale je vhodná i pro kultivaci hub. Mohou se používat i jiné živné půdy, pokud podporují růst široké řady mikroorganismů a pokud vyhovují zkoušce na růstové vlastnosti za přítomnosti zkoušeného přípravku. Thioglykolanová půda L-cystin 0,5 g agar granulovaný (obsah vlhkosti do 15 %) 0,75 g chlorid sodný 2,5 g glukosa monohydrát 5,5 g kvasničný výtažek (rozpustný ve vodě) 5,0 g Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 141 Biologické zkoušky 141 pankreatický hydrolyzát kaseinu 15,0 g thioglykolan sodný nebo 0,5 g kyselina thioglykolová 0,3 g roztok sodné soli resazurinu (1 g/l) čerstvě připravený 1,0 ml voda 1000 ml pH se upraví tak, aby po sterilizaci bylo 7,1 ± 0,2. Agar se rozpustí varem ve vodě. Pak se L-cystin rozpustí v asi 6 ml roztoku hydroxidu sodného 1 mol/l a přidá se k teplému roztoku agaru. Postupně se přidají pankreatický kaseinový hydrolyzát, kvasničný výtažek, glukosa a chlorid sodný a po jejich rozpuštění za tepla se přidá thioglykolan sodný nebo kyselina thioglykolová a případně se ještě přidá roztok hydroxidu sodného 1 mol/l na úpravu pH. Je-li zapotřebí filtrace, zahřeje se roztok téměř až k varu a za tepla se filtruje navlhčeným filtračním papírem. Potom se přidá roztok sodné soli resazurinu, promíchá se a rozplní do vhodných nádob, které zajistí, že se do konce inkubační doby nezmění pohlcováním kyslíku barevně více než horní třetina půdy. Sterilizuje se 20 min v autoklávu při 120 °C. Je-li to nutné, regeneruje se půda právě před použitím tak, že se 20 min zahřívá ve vodní lázni a potom se rychle ochladí. Půda z hydrolyzátů sóji a kaseinu pankreatický hydrolyzát kaseinu 17,0 g papainový hydrolyzát sóji 3,0 g chlorid sodný 5,0 g hydrogenfosorečnan draselný 2,5 g glukosa monohydrát 2,5 g voda 1000 ml pH se upraví tak, aby po sterilizaci bylo 7,3 ± 0,2. Pevné látky se za mírného zahřátí rozpustí ve vodě a roztok se ochladí na pokojovou teplotu. V pnpadě potřeby se přidá roztok hydroxidu sodného 1 mol/l na úpravu pH. Je-li to nutné, filtruje se do vyjasnění, potom se rozplní do vhodných nádob a sterilizuje se 20 min v autoklávu při 120 °C. 2.6.2 Mycobacterium tuberculosis Podstata zkoušky. Nepřítomnost mikroba Mycobacterium tuberculosis se zjišťuje kultivací ve vhodných živných půdách a naočkováním přípravku vnímavým laboratorním zvířatům. Postup zkoušky a) Kultivační metoda. Do nejméně deseti zkumavek obsahujících po 25 ml vhodné tekuté živné půdy a do nejméně deseti zkumavek obsahujících vhodnou pevnou živnou půdu se naočkuje po 0,5 ml zkoušeného přípravku. Inkubuje se 42 dní při teplotě 37 °C. Růstové vlastnosti živných půd v přítomnosti zkoušeného přípravku se ověří naočkováním vhodného kmene Mycobacterium tuberculosis, jako je např. H 37 RA nebo BCG, a je-li třeba, použije se vhodná neutralizační látka. Jestliže v prvních osmi dnech inkubace vyrostou kolonie kontaminujících mikroorganismů, zkouška se opakuje a současně se provede bakteriologická zkouška sterility. Přípravek nevyhovuje, jestliže se na konci inkubační doby zjistí nárůst mykobakterií v některé zkumavce. b) Naočkování a zkouška laboratorních zvířat. Pěti morčatům o hmotnosti 250 g až 350 g, jež byla v tuberkulinové zkoušce (ověří se intradermálním podáním 100 m.j. tuberkulinu) negativní, se intraperitoneálně vstříkne po 1 ml zkoušeného přípravku. Zvířata se pozorují 60 dní. Jestliže přežije méně než dvě zvířata, zkouška se opakuje. Zvířata, která přežila, se usmrtí a při pitvě se ani u jednoho z pěti morčat nenajdou tuberkulózni změny. Strana 142 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 142 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ 2.6.3 Důkaz cizích virů zkouškou na kuřecích embryích Podstata zkoušky. Přítomnost cizích virů se zjišťuje naockováním zkoušeného přípravku do alantoidního vaku a na chorioalantoidní membránu kuřecích embryí a sledováním, zda zkoušená očkovací látka nevyvolá jejich úhyn nebo vznik změn. Postup zkoušky. Ke zkoušce se použije tekutá nebo lyofilizovaná očkovací látka, jež byla rozpuštěna v tekutině uvedené na štítku nebo v jiné vhodné tekutině vždy s přísadou antibiotik. Předpisuj e-li to článek, neutralizuje se očkovací látka monospecifickým antisérem. V případě potřeby se očkovací látka ředí tak, aby deset očkovacích dávek bylo obsaženo v 0,2 ml. Směs se naočkuje devíti až jedenácti denním kuřecím embryím z chovu bez specifikovaných patogenů. Embrya se rozdělí do dvou skupin po deseti: - 0,2 ml se vstříkne do alantoidního vaku každého vejce z první skupiny, - 0,2 ml se vstříkne na chorioalantoidní membránu každého vejce z druhé skupiny. Vejce se po dobu 7 dní denně prosvěcují. Embrya, která uhynula v průběhu prvních 24 h, se vyřadí jako nespecifické úhyny; jestliže v každé skupině nepřežije prvních 24 h po naockování ales -poň šest embryí, je zkouška neplatná. U všech embryí, která uhynou po více než 24 h od naockování, nebo u těch, která přežijí 7 dní, se hledají změny. Zároveň se hledají změny v chorioalantoidních membránách. Alantoidní tekutiny se zkoušejí na přítomnost hemaglutinacních látek a v buňkách získaných odstředěním alantoidní tekutiny se pomocí fluorescenční protilátky zjišťuje přítomnost viru infekční bronchitídy. Mimoto se provede další pasáž na kuřecích embryích. Materiál z živých a mrtvých embryí se odděleně shromáždí a každá z takto získaných směsí se vstříkne výše uvedeným postupem do deseti vajec pro oba výše popsané způsoby podání. Směsi z chorioalantoidní membrány se vstříknou na tuto membránu, alantoidní tekutiny do alantoidních vaků. Vejce se pozorují 7 dní a zkoušejí stejným způsobem, jak je uvedeno výše. Očkovací látka nevyhovuj e, j estliže doj de k j akémukoliv úhynu nebo vzniku změn, j ež by mohl a způsobit očkovací látka. 2.6.4 Zkouška na viry leukózy Podstata zkoušky. Přítomnost virů leukózy se zjišťuje metodou komplement-fixacní reakce po pomnožení v buněčné kultuře kuřecích fibroblastů. Postup zkoušky. Je-li to předepsáno v článku, neutralizuje se očkovací látka monospecifickým antisérem. Na buněčné kultury kuřecích embryonálních fibroblastů, o kterých je známo, že podporují pomnožování virů leukózy podskupin A a B, se naočkuje očkovací látka v množství 10 dávek na jednu kulturu. Kultur má být alespoň pět a každá má mít plochu alespoň 60 cm2. Fibroblasty se pasážují v tří- až čtyřdenních intervalech a udržují se alespoň 9 dní. Na konci poslední pasáže se buňky oddělí, resuspendují se na koncentraci 107 buněk v ml a připraví se extrakt. Každý extrakt se komplement-fixacní reakcí přezkouší na přítomnost skupinově specifického antigénu ptačí leukózy. Na kontrolní buněčné kultury se naockují viry leukózy podskupin A a B a zkoušejí se souběžně. Očkovací látka nevyhovuje, jestliže se zjistí jakákoliv známka přítomnosti viru leukózy. Nejsou-li výsledky jednoznačné, provedou se další pasáže fibroblastů a zkouší se až do dosažení jednoznačného výsledku. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 143 ___________________________________________________________________________Biologické zkoušky 143 2.6.5 Důkaz cizích virů zkouškou na buněčných kulturách Podstata zkoušky. Pntomnost cizích virů se zjišťuje naočkováním zkoušeného přípravku do buněčné kultury a sledováním, zda nedojde ke vzniku cytopatického efektu nebo ke vzniku hemadsorpce. Postup zkoušky. Ke zkoušce se použije tekutá nebo lyofilizovaná očkovací látka, jež byla rozpuštěna tekutinou uvedenou na štítku nebo jinou vhodnou tekutinou. Předepisuje-li to článek, neutralizuje se očkovací látka monospecifickým antisérem. V případě potřeby se očkovací látka zředí tak, aby 10 očkovacích dávek bylo obsaženo v 0,1 ml. Naočkuje se po 0,5 ml směsi na kultury ledvinných buněk odvozených z kuřat, která pocházejí z chovu bez specifikovaných patogenu, nebo na kultury jaterních buněk z embryí, která pocházejí z chovu bez specifikovaných patogenu, a nechá se 1 h adsorpovat při teplotě 37 °C. Kultur by mělo být alespoň pět a měly by mít celkovou plochu asi 150 cm2. V kulturách se nejméně pět dní hledají cytopatické efekty, jejichž příčinou může být očkovací látka. Jestliže se nepozorují žádné specifické efekty, provedou se další pasáže směsí buněk a tekutin odebraných ze všech kultur v intervalech nejméně pětidenních a pozorují se v průběhu dvacetidenního inkubačního období. Zkoušejí se rovněž poslední pasáže kultur na pntomnost původců hemadsorpce, k čemuž se použijí kuřecí erytrocyty. Původci hemadsorpce jsou mikroorganismy nebo viry, které způsobují adsorpci erytrocytu na povrch buněčných kultur, v nichž se pomnožili. Hemadsorpce se zjišťuje tímto způsobem: Na konci období zkoušek se z jednovrstvé buněčné kultury slije tkáňové médium a kultura se promyje. Pak se přidá 0,5% suspenze premytých erytrocytu. Nechá se adsorpovat 20 min při teplotě 4 °C. Buňky se promyjí tlu-mivým roztokem fosforečnanovým s chloridem sodným opH 7,4 a pozorují se pod mikroskopem. Došlo-li k hemadsorpci, jsou vidět shluky erytrocytu přichycených na jednovrstvou buněčnou kulturu. Jestliže po každé pasáži nepřežije alespoň 80 % kultur, je zkouška neplatná. Vakcína nevyhovuj e zkoušce, j estliže se zjistí j akýkoliv cytopatický efekt nebo pntomnost původců hemadsorpce. 2.6.6 Důkaz cizích antigénu zkouškou na kuřatech Podstata zkoušky. V séru naočkovaných kuřat se sérologickými metodami zjišťuje pntomnost protilátek proti cizím antigenům. Postup zkoušky. Pokud není v článku předepsáno jinak, provede se zkouška nejméně na deseti dvoutýdenních kuřatech pocházejících z chovu bez specifikovaných patogenu. Každému kuřeti se intramuskulárně vstříkne 100 dávek a do oka se nakape 10 dávek. Za dva týdny se očkování opakuje. Kuřata se pozorují pět týdnů od prvního očkování. V období sledování se kuřatům nepodávají žádné protimikrobní látky. Od všech kuřat se před prvním očkováním a na konci zkušebního období odebere sérum. Každý vzorek séra se vhodnou metodou vyzkouší na protilátky proti původcům níže uvedených infekcí s výjimkou protilátek proti původci, z něhož byla vakcína připravena. Vakcína nevyhovuje zkoušce, jestliže se dokáže pntomnost cizího antigénu. Zkouška je neplatná a opakuje se, když byla v sérech před očkováním prokázána nějaká protilátka. Jestliže do konce zkoušky přežije méně než 80 % zvířat, je zkouška rovněž neplatná. Se souhlasem národní autority se mohou použít jiné druhy zkoušek, pokud jsou alespoň tak citlivé, jako uvedené zkoušky a přiměřeně špecifické. Strana 144 Sbírka zákonu č. 1 / 1998 Částka 1 144 Zkušební metody_______________ Infekce infekční bronchitída1' infekce burzy (choroba Gumboro) Markova choroba Newcastleská choroba infekce Salmonella pullorum infekce adenoviry2) infekce virem ptačí encefa-lomyelitidy infekce reoviry2) infekce viry leukózy2) influenza A2) infekční laryngotracheitida2) 2.6.7 Zkouška na mykoplazmata Podstata zkoušky. Kultivací na pevných a v tekutých půdách se zjišťuje přítomnost mykoplaz-mat. Zkouška používaná pro aviární vakcíny Živné půdy. Ke kultivaci většiny známých druhů mykoplazmat se používají pevné a tekuté živné půdy popsané níže. Vybrané půdy se vyzkouší alespoň, zda umožňují růst Mycoplasma gallisepti-cum (půda I) a Mycoplasma synoviae (půda II). Ke zkoušení půd se doporučuje použít kmeny, které prošly omezeným poetem pasáží. Inhibující látky. Zkouška se provede s přidáním i bez přidání zkoušeného přípravku. Je-li třeba, neutralizují se inhibující látky obsažené ve zkoušené vakcíne a opakováním zkoušky se ověří účinnost neutralizačního postupu. Postup zkoušky Tekuté půdy. Použijí se alespoň dvě tekuté živné půdy, které jsou vhodné pro kultivaci mykoplazmat (viz níže). Pro každou půdu se rozpustí obsah pěti nádobek lyofilizované očkovací látky (nebo nejvýše 5000 očkovacích dávek) v 12 ml tekutiny uvedené na štítku nebo jiné vhodné tekutiny. U tekutých očkovacích látek se použije odpovídající množství. Do 100 ml půdy se naočkuj e 10 ml rozpuštěné očkovací látky. Dojde-li po přidání očkovací látky k nějakým významným změnám pH půdy, upraví se pH na původní hodnotu přidáním roztoku hydroxidu sodného nebo kyseliny chlorovodíkové. Inkubuje se tři týdny při teplotě (37 ± 1) °C a denně se prohlíží. Třetí, sedmý a čtrnáctý den od začátku inkubace se vyockuje po 0,2 ml na agarovou půdu (miska o průměru 90 mm obsahující 18 ml půdy). Pokud se v tekuté půdě zjistí nějaká barevná změna, vyockuje se bezprostředně. Jestliže se v tekuté půdě projeví kontaminace bakteriemi nebo houbami, zkouška se opakuje. Se souhlasem oprávněné autority se tato rutinní šaržová zkouška může vypustit, pokud se v každé šarži provádí důkaz cizích virů zkouškou na kuřecích embryích (2.6.3). Pokud není v článku uvedeno jinak, lze se souhlasem oprávněné autority upustit od rutinního provádění zkoušek na tyto viry u každé šarže. Druh zkoušky precipitace v agarovém gelu nebo inhibice hemaglutinace precipitace v agarovém gelu precipitace v agarovém gelu inhibice hemaglutinace aglutinace precipitace v agarovém gelu precipitace v agarovém gelu nebo enzymově imunosorbentové stanovení (ELISA) precipitace v agarovém gelu sérová neutralizace precipitace v agarovém gelu sérová neutralizace Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 145 ___________________________________________________________________________Biologické zkoušky 145 Pro každé očkování se použijí čtyři misky, z nichž dvě se inkubují při teplotě (37 ± 1) °C za aerobních podmínek v atmosféře vzduchu s vysokou relativní vlhkostí a obsahem 5 % až 10 % oxidu uhličitého a další dvě se inkubují za anaerobních podmínek v dusíkové atmosféře s vysokou relativní vlhkostí a obsahem 5 % až 10 % oxidu uhličitého. Misky se 3 týdny pravidelně prohlížejí stereomikroskopem a v případě potřeby se barví vhodným barvivem. Když na agarové půdě vyroste kolonie, provede se identifikace. Pevné půdy. Použijí se alespoň dvě pevné živné půdy, které jsou vhodné na kultivaci mykoplaz-mat (viz níže). Na šest misek od každé půdy se naočkuje po 0,2 ml směsi očkovací látky popsané ve zkoušce v tekutých živných půdách. Misky se inkubují a prohlížejí tak, jak je uvedeno výše. Hodnocení. Vakcína vyhovuje, jestliže nebyla prokázána kontaminace mykoplazmaty. Zkouška na neaviární mykoplazmata a ureaplazmata Živné půdy. Použijí se živné půdy vybrané pro podporu pomnožování širokého rozsahu myko-plazmat. U každé šarže se prokáže, že podporuje pomnožování Mycoplasma hyopneumoniae a Ureaplasma urealyticum. Ke zkoušení půd se doporučuje použít kmeny, které prošly omezeným počtem pasáží. Zkouška se provede s tekutými a pevnými živnými půdami, jež byly vybrány tak, aby společně poskytovaly nejlepší podmínky k pomnožení všech možných kontaminant. Tekuté půdy obsahují fenolovou červeň. Inhibující látky. Zkouška se provede s přidáním i bez přidání zkoušeného přípravku. Je-li třeba, neutralizují se inhibující látky obsažené ve zkoušeném přípravku a opakováním zkoušky se ověří účinnost neutralizačního postupu. Vzorkování. Doporučený počet zkoušených nádobek (viz též 2.6.1) ]q 1 % z množství v šarži, nejméně však 4 a nejvýše 10. Obsah nádobek se po případné rekonstituci smíchá. Postup zkoušky Tekuté půdy. 50 ml každé půdy se zvlášť naočkuje 5 ml zkoušeného přípravku. Dojde-li po přidání přípravku k nějakým významným změnám pH půdy, upraví se pH na původní hodnotu přidáním roztoku hydroxidu sodného nebo kyseliny chlorovodíkové. Inkubuje se tři týdny při teplotě (36± 1) °Ca třikrát týdně se prohlíží. Třetí, sedmý a čtrnáctý den se vyočkuje po 0,2 ml na aga-rovou půdu v misce o průměru 60 mm. Pokud se v tekuté půdě zjistí nějaká barevná změna, vyočkuje se bezprostředně. Jestliže se v tekuté půdě projeví kontaminace bakteriemi nebo houbami, zkouška se opakuje. Pro každé vyočkování se použijí čtyři misky, z nichž dvě se inkubují při teplotě (36 ± 1) °C za aerobních podmínek v atmosféře vzduchu s vysokou relativní vlhkostí a obsahem 5 % až 10 % oxidu uhličitého a další dvě se inkubují za anaerobních podmínek v dusíkové atmosféře s vysokou relativní vlhkostí a obsahem 5 % až 10 % oxidu uhličitého. Misky se tři týdny pravidelně prohlížejí stereomikroskopem a v případě potřeby se barví vhodným barvivem. Pevné půdy. Na čtyři misky (o průměru 60 mm) od každé půdy se naočkuje po 0,2 ml zkoušeného přípravku. Misky se inkubují a prohlížejí tak, jak je uvedeno výše. Kdyby po sedmi dnech od naočkování byla nejvýše jedna miska v každé části zkoušky náhodně kontaminována bakteriemi nebo houbami či poškozena, může se tato miska vyloučit z odčítání za předpokladu, že nevykazuj e růst mykoplazmat. Jestliže by v jakékoliv části zkoušky bylo náhodně kontaminováno bakteriemi nebo houbami či poškozeno více nezjedná miska, je zkouška neplatná a opakuje se. Hodnocení. Přípravek vyhovuje, jestliže nebyla prokázána kontaminace mykoplazmaty nebo ureaplazmaty. Následující oddíl se uvádí jako informace a rada; netvoří část, jež by byla v rozporu s obecnou metodou. Strana 146 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 146 Zkušební metody Doporučené živné půdy Následující půdy se doporučují. Jiné půdy mohou být použity za předpokladu, že se u každé šarže prokáže schopnost podporovat růst mykoplazmat v přítomnosti i nepřítomnosti zkoušené vakcíny. I. Půdy doporučené pro důkaz Mycoplasma gallisepticum a) Tekutá půda infuze z hovězího srdce (1) 90,0 ml koňské sérum (nezahráte) 20,0 ml roztok kvasnicného výtažku (250 g/l) 10,0 ml roztok octanu thallného (10 g/l) 1,0 ml roztok červeně fenolové (0,6 g/l) 5,0 ml roztok penicilínu (20 000 m.j./ml) 0,25 ml roztok kyseliny deoxyribonukleové (2 g/l) 1,20 ml pH se upraví na 7,8. b) Pevná půda Připraví se stejně jako tekutá půda s tím rozdílem, že infuze z hovězího srdce obsahuje v litru 15 gagaru. II. Půdy doporučené pro důkaz Mycoplasma synoviae a) Tekutá půda infuze z hovězího srdce (1) 90,0 ml esenciální vitaminy (2) 0,025 ml roztok glukosy monohydrátu (500 g/l) 2,0 ml prasecí sérum (inaktivované při 56 °C, 30 min) 12,0 ml roztok ß-nikotinamid-adeninu dinukleotidu (10 g/l) 1,0 ml roztok cysteiniumchloridu (10 g/l) 1,0 ml roztok červeně fenolové (0,6 g/l) 5,0 ml roztok penicilínu (20 000 m.j./ml) 0,25 ml Smíchají se roztoky ß-nikotinamid-adeninu dinukleotidu a cysteiniumchloridu a za 10 min se přidají k ostatním složkám. Hodnota pH se upraví na 7,8. b) Pevná půda infuze z hovězího srdce (1) 90,0 ml ionagar(3) 1,4 g Hodnota pH se upraví tak, aby bylo 7,8; sterilizuje se v autoklávu a pak se přidají: esenciální vitaminy (2) 0,025 ml roztok glukosy monohydrátu (500 g/l) 2,0 ml prasecí sérum (nezahráte) 12,0 ml roztok ß-nicotinamid-adeninu dinukleotidu (10 g/l) 1,0 ml roztok cysteiniumchloridu (10 g/l) 1,0 ml roztok červeně fenolové (0,6 g/l) 5,0 ml roztok penicilínu (20 000 m.j./ml) 0,25 ml Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 147 Biologické zkoušky 147 (1) Infuze z hovězího srdce hovězí srdce (pro přípravu infuze) 500,0 g pepton 10,0 g chlorid sodný 5,0 g destilovaná voda do 1000,0 ml Sterilizuje se v autoklávu. (2) Esenciální vitaminy biotin 100,0 mg pantotenan vápenatý 100,0 mg choliniumchlorid 100,0 mg kyselina listová 100,0 mg inositol 200,0 mg nikotinamid 100,0 mg pyridoxoliumchlorid 100,0 mg riboflavin 10,0 mg thiaminiumchlorid 100,0 mg destilovaná voda do 1000,0 ml (3) Ionagar Velmi čistý agar používaný pro mikrobiologii a imunologii, připravený výměnou iontů, čímž vzniká produkt mající vyšší čistotu, cirost a pevnost gelu. Obsahuje přibližně: voda 12,2 % popel 1,5 % popel nerozpustný v kyselině 0,2 % chloridy 0 fosforečnany (jako P205) 0,3 % celkový dusík 0,3 % měď 8 //g/g železo 170 //g/g vápník 0,28 % hořčík 0,32 % 2.6.8 Zkouška na pyrogenní látky Podstata zkoušky. Pyrogenní látky obsažené ve sterilním injekcním roztoku vyvolají u králíka po nitrožilním podání vzestup jeho rektální teploty. Výběr zvířat. Ke zkoušce se použijí zdraví dospělí králíci3' o hmotnosti nejméně 1,5 kg. Zvířata jsou chována v klidném prostředí v individuálních klecích, krmena standardní vyváženou dietou bez obsahu antibiotik a jejich hmotnost nevykazuje během týdne před zkouškou žádný úbytek. Teplota chovné místnosti je stálá a neliší se o více než 3 °C od teploty zkušební místnosti. U všech králíků, používaných k těmto zkouškám, se vedou záznamy o jejich hmotnosti, podaných přípravcích a teplotních křivkách. Po zkoušce s nepyrogenním výsledkem se může králík vzít do nové zkoušky nejdříve za 3 dny, po zkoušce s pyrogenním přípravkem se tento interval prodlužuje na 3 týdny. Doporučuje se používat samců vhodného jednotného plemene o hmotnosti 2,0 kg až 3,8 kg. Strana 148 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 148 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ Přístrojové vybavení. Pohyblivost králíka při zkoušce se omezuje vhodným zařízením, které fixuje netraumatizujícím způsobem pouze šíji zvířete a dovolí mu zaujmout normální uvolněnou pozici v sedě. K měření tělesné teploty se použijí rektální teploměry nebo elektrické termometry, které udávají teplotu s přesností 0,1 °C. Po lehkém potření nedráždivou vazelínou jsou zavedeny do konečníku za vnitřní sfinkter, tj. přibližně do hloubky 5 cm. Tato hloubka zavedení teploměru musí být u každého králíka během celé zkoušky konstantní. Nádoby, injekční stříkačky a jehly, které přicházejí do styku se zkoušeným roztokem, se pečlivě vymyjí vodou pro injekci a sterilizují v horkovzdušném sterilizátoru 30 min při 250 °C nebo 1 h při 200° C. Předběžné otestování králíků. U každého králíka, vybraného pro zkoušku na pyrogen, je třeba otestovat jeho citlivost na nepyrogenní roztok chloridu sodného (9 g/l), zahřátý na 38,5 °C a podaný nitrožilně v dávce 10 ml/kg tělesné hmotnosti. Rektální teplota měřená průběžně od 90 min před injekcí do 3 h po injekci nevykazuje změnu vyšší než 0,6 °C, jinak se zvíře nepoužije k vlastní zkoušce. Tento test citlivosti se též provede u všech králíků, kteří mají být po zkoušce s pyrogenním výsledkem znovu vzati do pokusů. Provedení zkoušky. Zkouška se provádí v oddělené nerušené místnosti se stálou teplotou kolem 20 °C. Ke zkoušce se použijí tři králíci, kterým je večer předtím odebrána potrava. Po upoutání do fixačního zařízení a zavedení rektálních termometrů se u každého zvířete 90 min sleduje tělesná teplota v 30min intervalech. Za "výchozí teplotu" králíka je považován průměr ze dvou odectů, naměřených v posledních 40 min před podáním zkoušeného roztoku. "Maximální teplotou" se rozumí nejvyšší teplota naměřená v 30min intervalech v průběhu 3 h po podání zkoušeného roztoku. Reakce králíka je vyjádřena rozdílem mezi jeho výchozí a maximální naměřenou teplotou. Jestliže je tento rozdíl negativní, je výsledek počítán jako nulová odpověď. Ze zkoušky se vyřadí králík, u kterého se při stanovení "výchozí teploty" liší naměřené dvě hodnoty o více než 0,2 °C nebo "výchozí teplota" je vyšší než 39,8 °C nebo nižší než 38,0 °C. U jednotlivých zvířat ve skupině se jejich "výchozí teploty" mezi sebou neliší o více než 1 °C. Zkoušený roztok, zahřátý na teplotu asi 38,5 °C, se pomalu vstříkne do marginální ušní žíly králíka s dobou podání nejvýše 4 min, není-li v příslušném článku uvedeno jinak. Zkoušená látka se může rozpustit nebo zředit nepyrogenním roztokem chloridu sodného (9 g/l) nebo jiným předepsaným ředidlem. Množství látky pro provedení zkoušky se liší podle zkoušeného přípravku a j e předepsáno v příslušném článku. Objem vstřikovaného roztoku má být nejméně 0,5 ml/kg a nejvýše 10 ml/kg tělesné hmotnosti. Zhodnocení výsledků. Výsledek zkoušky se posoudí na základě naměřených vzestupů rektální teploty u použité skupiny králíků podle tabulky 2.6.8-1. Jestliže součet reakcí (tj. vzestupů rektální teploty u jednotlivých králíků ve skupině) je vyšší než hodnoty uvedené v druhé kolonce, ale menší než limity uvedené ve třetí kolonce, zkouška s e opakuje na další trojici králíků až do celkového a konečného poctu dvanácti zvířat. Králíci, u nichž vzestup rektální teploty ve zkoušce na pyrogen přestoupí 1,2 °C,se trvale vyřadí. Tab. 2.6.8-1 Počet králíků Přípravek vyhovuje, není-li součet reakcí vyšší než Přípravek nevyhovuje, je-li součet reakcí vyšší než 3 6 9 12 1,15 °C 2,80 °C 4,45 °C 6,60 °C 2,65 °C 4,30 °C 5,95 °C 6,60 °C Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 149 ___________________________________________________________________________Biologické zkoušky 149 2.6.9 Zkouška na neškodnost Všeobecná zkouška Zkouška se provede na skupině pěti zdravých myší, vážících 17 g až 22 g. Množství zkoušené látky, předepsané v příslušném článku, se rozpustí v 0,5 ml vody na injekci R nebo sterilního roztoku chloridu sodného (9 g/l) a vstříkne se myším do ocasní žíly během 15 s až 30 s, není-li předepsáno jinak. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže žádná myš neuhyne během 24 h nebo během doby, která je předepsána v příslušném článku. Uhyne-li více než jedno zvíře, přípravek nevyhovuje. Při úhynu jednoho zvířete ze skupiny se zkouška opakuje. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže z druhé skupiny neuhyne během určené doby pozorování žádná myš. Imunní séra a vakcíny pro humánní použití Pokud není předepsáno jinak, vstříkne se intraperitoneálně pěti zdravým myším, vážícím 17 g až 22 g, po jedné lidské dávce, nejvýše však po 1,0 ml zkoušeného přípravku. Lidskou dávkou se rozumí dávka uvedená v označení zkoušeného přípravku nebo v jeho příbalovém letáku. Zvířata se pozorují 7 dní. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže žádné zvíře nemá příznaky onemocnění. Uhyne-li více než jedno zvíře, přípravek nevyhovuje. Při úhynu nebo příznacích onemocnění jednoho zvířete se zkouška opakuje. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže během určené doby pozorování z druhé skupiny žádné zvíře neuhyne ani nemá žádné příznaky onemocnění. Zkouška se také provede na dvou zdravých morcatech vážících 250 g až 350 g. Každému zvířeti se intraperitoneálně vstříkne jedna lidská dávka, nejvýše však 5,0 ml zkoušeného přípravku. Lidskou dávkou se rozumí dávka uvedená v označení zkoušeného přípravku nebo v jeho příbalovém letáku. Zvířata se pozorují 7 dní. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže žádné zvíře nemá příznaky onemocnění. Uhyne-li více než jedno zvíře, přípravek nevyhovuje. Při úhynu nebo příznacích onemocnění jednoho zvířete se zkouška opakuje. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže během určené doby pozorování z druhé skupiny žádné zvíře neuhyne ani nemá žádné příznaky onemocnění. Imunní séra a vakcíny pro veterinární použití Pokud není předepsáno jinak, vstříkne se podkožně pěti zdravým myším, vážícím 17 g až 22 g, po 0,5 ml zkoušeného přípravku. Zvířata se pozorují 7 dní. Přípravek vyhovuje, jestliže žádné zvíře nemá významné místní nebo systémové reakce. Uhyne-li více než jedno zvíře, přípravek nevyhovuje. Uhyne-li jedno zvíře nebo má významné místní nebo systémové reakce, zkouška se opakuje. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže během určené doby pozorování žádné zvíře z druhé skupiny neuhyne ani nemá významné místní ani systémové reakce. Zkouška se také provede na dvou zdravých morcatech vážících 250 g až 350 g. Každému zvířeti se intraperitoneálně vstříknou nejméně 2 ml zkoušeného přípravku. Zvířata se pozorují 7 dní. Přípravek vyhovuje, jestliže žádné zvíře nemá významné místní nebo systémové reakce. Uhyne -li více než jedno zvíře, přípravek nevyhovuje. Uhyne-li jedno zvíře nebo má významné místní nebo systémové reakce, zkouška se opakuje. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže během určené doby pozorování žádné zvíře z druhé skupiny neuhyne ani nemá významné místní ani systémové reakce. Strana 150 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 150 Zkušební metody 2.6.10 Zkouška na přítomnost histamínu Podstata zkoušky. Přítomnost znečištěnin typu histamínu ve zkoušeném přípravku vyvolá na izolovaném tenkém střevě morčete kontrakce, které se porovnávají s účinkem standardu (histami-niumdichloridu). Příprava zvířete. Ke zkoušce se použije zdravé morce o hmotnosti 250 g až 350 g, které bylo předchozích 24 h ponecháno bez krmiva. Po usmrcení vykrvácením se odejme distální část tenkého střeva v délce 2 cm a vymyje se šetrně pomocí stříkačky roztokem B, zahřátým na teplotu 34 °C až 36 °C. Na oba konce střevního segmentu se připevní tenká nit, kterou se prošije střevní stěna tak, aby střevo zůstalo průchodné. Jeden konec střeva se touto nití připevní ke skleněnému nosiči a vloží se na dno orgánové lázně o objemu 10 ml až 20 ml naplněné roztokem B, který je udržován na stálé teplotě 34 °C až 36 °C a probublává se směsí 95 % (V/V) kyslíku a 5 % (V/V) oxidu uhličitého. Druhý konec střeva se napojí na izotonický snímač kontrakcí, které se registrují pomocí kymografu nebo jiným vhodným kontinuálním zapisovačem při zvětšení přibližně dvacetinásobném. Napnutí střeva má být asi 9,8 mN (1 g) a mělo by být upraveno podle citlivosti orgánu. Příprava roztoků. Roztok A: chlorid sodný 160,0 g chlorid draselný 4,0 g chlorid vápenatý bezvodý 2,0 g chlorid horečnatý bezvodý 1,0 g hydrogenfosforečnan sodný dodekahydrát 0,10 g voda na injekci do 1000,0 ml Roztok B: roztok A 50,0 ml atropiniumsulfat 0,0005 g hydrogenuhličitan sodný 1,0 g glukosa monohydrát 0,5 g voda na injekci do 1000,0 ml Roztok B se má připravovat vždy čerstvý pro spotřebu do 24 h. Porovnávací roztok. Jako porovnávací roztok se používá roztok histaminiumdichloridu R o doporučené koncentraci 0,1 mg/ml. Připraví se vždy čerstvý. Provedení zkoušky. Orgánová lázeň se vypláchne roztokem B a nechá se 10 min stabilizovat. Po následném dvoj- až trojnásobném propláchnutí roztokem B se vyvolají stahy střeva přidáváním roztoku histaminiumdichloridu R v objemech mezi 0,2 ml až 0,5 ml, aby se zjistila dávka, která způsobí reprodukovatelnou submaximální kontrakci. Tato dávka se nazývá "dávka vysoká". Před každým přidáním histamínu se lázeň třikrát propláchne roztokem B (kontinuálním průtokem bez vyprázdnění lázně). Dávky se aplikují v pravidelných intervalech umožňujících úplnou relaxaci střevního segmentu (asi 2 min). Po zjištění "vysoké dávky" se určuje dávka zvaná "nízká" tím, že se do lázně přidává roztok histaminiumdichloridu R ve větším zředění (ale ve stejných objemech) tak, aby se dosáhla reproduko-vatelná kontrakce střevního segmentu přibližně poloviční ve srovnání s dávkou "vysokou". V dalším postupu se pravidelně střídá podávání "vysoké" a "nízké" dávky roztoku histamínu s podáním zkoušené látky, jejíž koncentrace se upravuje tak, aby vyvolaná kontrakce střeva (pokud je vůbec pozorovatelná) byla menší než stah po "vysoké dávce" histamínu. Kontrakce střeva po zkoušené látce mají být reprodukovatelné a velikost stahů po "vysoké" i "nízké" dávce histamínu má v průběhu sledování zůstat nezměněna. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 151 ___________________________________________________________________________Biologické zkoušky 151 Zhodnocení výsledků. Ze srovnání velikosti kontrakce střeva po podání zkoušené látky s kontrakcemi dosaženými po "vysoké" a "nízké" dávce histaminu se provede odhad obsahu histaminové účinnosti ve zkoušené látce, vyjádřený v mikrogramech báze histaminu. Tato hodnota nemá přesáhnout limit uvedený v lékopisném článku. Jestliže zkoušený roztok nevyvolá žádný stah střeva, připraví se čerstvý roztok zkoušené látky s přidaným histaminem v množství, které představuje povolené maximum pro zkoušenou látku podle lékopisného článku, a pozoruje se, zda po přidání do lázně odpovídá kontrakce střeva přidanému histaminu. Jestliže tomu tak není nebo není-li kontrakce, vyvolaná zkoušeným roztokem reprodukovatelná nebo jsou-li následné odpovědi na "vysokou" a "nízkou" dávku histaminu sníženy, výsledky zkoušky nejsou hodnotitelné a provede se Zkouška na hypotenzivní látky (2.6.11). 2.6.11 Zkouška na hypotenzivní látky Podstata zkoušky. Nežádoucí příměs látek snižujících krevní tlak ve zkoušeném přípravku se zjišťuje na krevním tlaku anestezované kočky v porovnání s účinkem histaminu. Příprava zvířete. Ke zkoušce se použije zdravá kočka o hmotnosti nad 2 kg, která se uvede do celkové anestezie pomocí chloralosy nebo barbiturátu tak, aby se zajistilo udržování stálého krevního tlaku.4) Zvíře se upevní na operačním stole v poloze na zádech a dbá se na to, aby tělesná teplota, měřená rektálním teploměrem, neklesla pod fyziologickou hodnotu. Do průdušnice se zavede dýchací kanyla. Druhá kanyla, naplněná heparinizovaným roztokem chloridu sodného (9 g/l), se zavede do arteria carotis communis a spojí se s vhodným snímačem krevního tlaku a s registračním zařízením, umožňujícím kontinuální záznam. Pro nitrožilní podávání zkoušeného přípravku a referenční látky se zavede do vena femoralis třetí kanyla, naplněná též heparinizovaným roztokem chloridu sodného (9 g/l). Po deseti- až patnáctiminutové stabilizaci krevního tlaku se přistoupí k vlastní zkoušce. Příprava roztoků. Zkoušená látka se rozpustí v roztoku chloridu sodného (9 g/l) nebo v jiném předepsaném rozpouštědle na koncentraci předepsanou v příslušném článku. Referenční látkou je histaminiumdichlorid R, který se rozpustí v roztoku chloridu sodného (9 g/l) na koncentraci odpovídající 0,1 ßg histaminové báze v 1 ml (roztok histaminu). Provedení zkoušky. Nejdříve je třeba ověřit citlivost zvířete na histamín tím, že se mu vstřikuj e v pravidelných intervalech roztok histaminu v dávkách, odpovídajících 0,1 ßg a 0,15 ßg histaminové báze (tj. 1,0 ml a 1,5 ml roztoku histaminu RS) na kilogram tělesné hmotnosti. Každá následující dávka se vstříkne nejdříve za 1 min po navrácení krevního tlaku k normě. Kočka se použije ke zkoušce pouze tehdy, jestliže po nižší dávce histaminu dojde ke zřetelnému a konstantnímu poklesu krevního tlaku a jestliže vyšší dávka histaminu vyvolá vyšší odpověď. Při vlastní zkoušce se zvířeti vstříkne 1 ml roztoku histaminu na kilogram, pak dvakrát roztok zkoušeného přípravku v objemu a koncentraci předepsané v příslušném článku a nakonec opět 1 ml roztoku histaminu na kilogram. Tato čtveřice dávek se dvakrát opakuje a celá zkouška se zakončí podáním 1,5 ml roztoku histaminu RS na kilogram. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže pokles krevního tlaku na vyšší dávku histaminu (1,5 ml/kg) je větší než na dávku nižší (1,0 ml/kg). Jako vhodné celkové anestetikum se doporučuje roztok 0,6 g sodné soli fenobarbitalu a 0,4 g chloralosy ve 100 ml roztoku chloridu sodného (9 g/l), který se podá intraperitoneálně v dávce 8,0 ml/kg. Strana 152 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 152 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ Zhodnocení výsledků. Zkoušený přípravek nevyhovuje: a) jestliže průměrná hodnota ze série odpovědí na zkoušený přípravek je větší než průměr odpovědí na 1,0 ml roztoku histamínu na kilogram, nebo b) jestliže některá z dávek zkoušeného pnpravku vyvolá větší pokles krevního tlaku než závěrečná dávka roztoku histamínu (1,5 ml/kg). Kocka se nemůže použít ke zkoušení jiného pnpravku na obsah hypotenzivních látek, jestliže platí kritérium b) nebo jestliže odpověď na konečnou vyšší dávku histamínu je menší než průměr odpovědí na předchozí nižší dávky histamínu. 2.6.12 Zkouška mikrobiálního znečištění nesterilních výrobků (celkový počet živých aerobů) Celkový počet živých aerobů se stanoví metodou membránové filtrace, počítáním na agarových půdách nebo za pomoci řady ředění podle předpisu. Stanovení se provádí za podmínek vylučujících nahodilé znečištění. Opatření k vyloučení znečištění nepůsobí na prokazované mikroorganismy. Pokud není předepsáno jinak, používá se 10 g nebo 10 ml zkoušené látky, odebrané za výše uvedených podmínek. K získání požadovaného množství se smíchá více vzorků látky náhodně odebraných nebo obsah dostatečného množství nádob. Podle povahy zkoušené látky se ředí, rozpouští, suspenduje nebo emulguje za použití vhodné tekutiny. Pokud má látka protimikrobní vlastnosti, odstraní se tyto zředěním, neutralizací nebo filtrací. Použije se vhodný stupeň ředění, aby počet kolonie tvořících jednotek byl v doporučených mezích použité metody. Doporučené živné půdy jsou uvedeny dále. Příprava vzorku Látky rozpustné ve vodě. 10 g nebo 10 ml zkoušené látky se rozpustí nebo zředí v tlumivém roztoku chloridu sodného s peptonem o pH 7,0 (viz dále) nebo v jiné vhodné tekutině, která v podmínkách zkoušky nemá protimikrobní účinek, a doplní se jí na 100 ml (povaha některých látek vyžaduje použít větší objem). Pokud je třeba, upraví se pH na asi 7. Látky nerozpustné ve vodě (nelipofllní). 10 g nebo 10 ml zkoušené látky se suspenduje v tlumivém roztoku chloridu sodného s peptonem o pH 7,0 nebo jiné vhodné tekutině, která v podmínkách zkoušky nemá protimikrobní účinek a doplní se jí na 100 ml (povaha některých látek vyžaduje použít větší objem). Zkoušená látka se v případě potřeby rozdrtí a suspenze se mechanicky zhomogenizuje. Je možné přidat vhodnou, povrchově aktivní látku, např. ke špatně smácivým látkám se může přidat polysorbát 80 v koncentraci 1 g/l k usnadnění tvorby suspenze. Pokud je třeba, upraví se pH na asi 7. Látky lipofllní. 10 g nebo 10 ml zkoušené látky se zhomogenizuje s 5 g polysorbátu 20 nebo 80, přičemž se, pokud je to třeba, zahřeje na 40 °C (výjimečně lze v nezbytných případech zahřát po krátkou dobu na 45 ° C). Při této teplotě se na vodní lázni nebo v sušárně dobře promíchá a přidá se 85 ml tlumivého roztoku chloridu sodného s peptonem o pH 7,0 zahřátého, pokud je to třeba, na nejvýše 40 °C. Tato teplota se udržuje jen po dobu potřebnou k vytvoření emulze a nesmí překročit 30 min. Pokud je třeba, upraví se pH emulze na asi 7. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 153 ___________________________________________________________________________Biologické zkoušky 153 Zkoušení vzorku Membránová filtrace Používají se membránové filtry s nominální velikostí pórů nejvýše 0,45 //m a jejichž účinnost zadržet bakterie byla ověřena. Filtry z dusičnanů celulosy se např. používají pro vodné, olejové a slabě lihové roztoky a filtry z octanu celulosy se např. používají pro silně lihové roztoky. Dále popsaná metoda se vztahuje na použití membránových filtrů o průměru asi 50 mm. Pokud se použijí filtry jiného průměru, měly by se jim přizpůsobit objemy zřeďovacích a promývacích roztoků. Filtrační přístroj a membránové filtry se sterilizují vhodnými postupy. Přístroj je upraven tak, aby zkoušený roztok mohl být do něho naplněn a filtrován za aseptických podmínek a aby umožnil přenesení filtru na povrch živné půdy. Použijí se dva membránové filtry, na každý se přenese 10 ml nebo množství roztoku odpovídající 1 g zkoušeného vzorku a ihned se zfiltruje. Je-li třeba, zředí se zkoušený roztok tak, aby byl očekávaný počet kolonií 10 až 100. Oba filtry se promyjí nejméně třikrát asi 100 ml vhodné tekutiny, jako např. tlumivým roztokem s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0. Pro lipofilní látky může tato tekutina obsahovat vhodnou povrchově aktivní látku, jako je polysorbát 20 nebo 80. Jeden z filtrů, určený pro stanovení poctu bakterií, se přenese na povrch agarové půdy B a druhý, určený pro stanovení poctu hub, na povrch agarové půdy C. Půda B se inkubuje při teplotě 30 °C až 35 °C po dobu 5 dní a půda C při teplotě 20 °C až 25 °C též po dobu 5 dní, pokud není možný spolehlivější odečet v kratší době. Spočítají se vyrostlé kolonie a vypočítá se počet mikroorganismů na 1 g nebo 1 ml zkoušené látky, pokud je třeba zvlášť bakterie a zvlášť houby. Počítání na pevných půdách Pro bakterie. Používají se Petriho misky o průměru 9 cm až 10 cm; do každé se dá směs 1 ml zkoušeného roztoku a asi 15 ml agarové půdy B ohřáté na nejvýše 45 °C. Alternativně se zkoušený roztok rozetře na povrch ztuhlé půdy v Petriho misce o stejném průměru. Pokud je třeba, zředí se zkoušený roztok tak, aby počet kolonií nepřesahoval 300. Od každého ředění se připraví nejméně dvě Petriho misky a inkubují se při 30 °C až 35 °C po dobu 5 dní, pokud není možný spolehlivější odečet v kratší době. Spočítají se vyrostlé kolonie a vypočítá se výsledek z misky s nejvyšším poetem kolonií s přihlédnutím k tomu, že 300 kolonií na plotně je maximum pro správné vyhodnocení. Pro houby. Používají se Petriho misky o průměru 9 cm až 10 cm; do každé se dá směs 1 ml zkoušeného roztoku a asi 15 ml agarové půdy C ohřáté na nejvýše 45 °C. Alternativně se zkoušený roztok rozetře na povrch ztuhlé půdy v Petriho misce o stejném průměru. Pokud je třeba, zředí se zkoušený roztok tak, aby počet kolonií nepřesahoval 100. S každým ředěním se připraví nejméně dvě Petriho misky a inkubují se při 20 °C až 25 °C po dobu 5 dní, pokud není možný spolehlivější odečet v kratší době. Spočítají se vyrostlé kolonie a vypočítá se výsledek z misek s poetem kolonií menším než 100. Sériové ředění Připraví se série dvanácti zkumavek, z nichž každá obsahuje 9 ml až 10 ml živné půdy A. Do každé z prvních tří zkumavek se přidá 1 ml 1 Okřát zředěné, rozpuštěné nebo zhomogenizované látky, jak je popsáno výše. Do dalších tří zkumavek se přidá po 1 ml lOOkrát zředěné a do následujících tří po 1 ml lOOOkrát zředěné látky. Do posledních tří zkumavek se přidá po 1 ml rozpustidla. Zkumavky se inkubují při 30 °C až 35 °C nejméně po dobu 5 dnů. V posledních třech zkumavkách nemá dojít k růstu mikroorganismů. Pokud odečítání výsledků je nesnadné nebo nejisté z důvodů přítomnosti zkoušené látky, provede se vyockování do tekuté půdy nebo na pevnou půdu a výsledky se odečítají až po další inkubační době. Nejpravděpodobnější počet mikrobů v 1 g nebo v 1 ml se stanoví z tabulky 2.6.12-1. Strana 154 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 154 Zkušební metody Tab. 2.6.12-1 Nejpravděpodobnější počet mikroorganismů Počet zkumavek s mikrobiálním růstem pro použité množství zkoušeného přípravku Nejpravděpodobnější počet mikroorganismů v 1 g (nebo v 1 ml) 100 mg nebo 0,1 ml ve zkumavce 10 mg nebo 0,01 ml ve zkumavce 1 mg nebo 0,001 ml ve zkumavce 3 3 3 3 3 3 3 3 3 2 1 0 > 1100 1100 500 200 3 3 3 3 2 2 2 2 3 2 1 0 290 210 150 90 3 3 3 3 1 1 1 1 3 2 1 0 160 120 70 40 3 3 3 3 0 0 0 0 3 2 1 0 95 60 40 23 Jestliže v prvním sloupci vykazují mikrobiální růst dvě zkumavky nebo méně, je nejpravděpodobnější počet mikroorganismů v 1 g (nebo v 1 ml) menší než 100. Růstové vlastnosti půd a validita metod na stanovení počtu Je-li třeba, postupuje se takto: dále uvedené testovací kmeny se kultivují 18 h až 24 h při 30 °C až 35 °C nebo pro Candida albicans 48 h při 20 °C až 25 °C ve zkumavkách s půdou A. Staphylococcus aureus, např. ATCC 6538 P (NCIB 8625, CIP 53.156, CCM 2022, CNCTC Mau 28/58) ATCC 6538 (NCIB 9518, CIP 4.83, CCM 4516, CNCTC Mau 29/58) ATCC 6633 (NCIB 8054, CIP 52.62, CCM 1999, CNCTC Bs 8/58) ATCC 8739 (NCIB 8545, CIP 53.126, CCM 4517) ATCC 2091 (CIP 1180.79, CCM 8226, CNCTC 55/79) ATCC 10231 (NCPF 3179, CIP 48.72, CCM 8215, CNCTC 59/91) Část vyrostlé kultury se zředí tlumivým roztokem s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0 tak, aby vzniklá suspenze obsahovala v 1 ml asi 100 živých zárodků. Je-li třeba, použije se samostatně suspenze každého mikroorganismu jako kontrola metod na stanovení poctu zárodků za přidání a též za nepřítomnosti zkoušené látky. Při ověřování metody se počet u každého testovaného mikroorganismu nesmí lišit o více než desetinásobek od vypočteného množství referenční suspenze. K ověření sterility půd, ředicího roztoku a aseptického provedení zkoušky se stanoví celkový počet živých aerobních zárodků za použití sterilního tlumivého roztoku s chloridem sodným a peptonem o pH 7,0 jako zkoušeného přípravku. Nemá v něm být prokázán žádný růst mikroorganismů. nebo Bacillus subtilis, např. Escherichia coli, např. Candida albicans, např. nebo Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 155 Biologické zkoušky 155 Vyhodnocení výsledků Je-li v článku uveden limit poctu, interpretuje se takto: 102 mikroorganismů - nejvyšší přípustná hodnota je 5 . 102; 103 mikroorganismů - nejvyšší přípustná hodnota je 5 . 103 atd. Následující část se uvádí pro informaci a j ako vodítko; netvoří závaznou součást celkové metody. Doporučené živné půdy a roztoky Následující roztok a živné půdy byly shledány dostatečnými pro účely, pro které jsou v lékopise předepsány pro zkoušku na mikrobiální znečištění. Jiné půdy mohou být použity, mají-li podobné výživné a selektivní vlastnosti pro mikroorganismy, které se mají zjišťovat. Tlumivý roztok s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0 dihydrogenfosforeěnan draselný 3,56 g5) hydrogenfosforecnan sodný dihydrát 7,23 g5) chlorid sodný 4,30 g5) pepton (z masa nebo kaseinu) 1,0 g voda 1000 ml Může se přidat polysorbát 20 nebo 80 (1 g/l až 10 g/l). Sterilizuje se 15 min v autoklávu při 121 °C. Tekutá půda A (půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) pankreatický hydrolyzát kaseinu 17,0 g papainový hydrolyzát sóji 3,0 g chlorid sodný 5,0 g hydrogenfosforecnan draselný 2,5 g glukosa monohydrát 2,5 g voda 1000 ml pH se upraví tak, aby po sterilizaci bylo 7,3 ± 0,2. Sterilizuje se 15 min v autoklávu při 121 °C. Agarová půda B (agarová půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) pankreatický hydrolyzát kaseinu 15,0 g papainový hydrolyzát sóji 5,0 g chlorid sodný 5,0 g agar 15,0 g voda 1000 ml pH se upraví tak, aby po sterilizaci bylo 7,3 ± 0,2. Sterilizuje se 15 min v autoklávu při 121 °C. Agarová půda C (Sabouraudův glukosový agar s antibiotiky) pepton (z masa a kaseinu) 10,0 g glukosa monohydrát 40,0 g agar 15,0 g voda 1000 ml pH se upraví tak, aby po sterilizaci bylo 5,6 ± 0,2. Sterilizuje se 15 min v autoklávu při 121 °C. Bezprostředně před použitím se přidá 0,10 g sodné soli benzylpenicillinu a 0,10 g tetracyklínu na 1 1 půdy ve formě sterilního roztoku nebo e přidá 50mg chloramfenikolu na 11 půdy před sterilizací. 5) odpovídá 0,067 mol/l Strana 156 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 156 Zkušební metody Tekutá půda D (laktosová půda) masový výtažek 3,0 g pankreatický hydrolyzát želatiny 5,0 g laktosa 5,0 g voda 1000 ml pH se upraví tak, aby po sterilizaci bylo 6,9 ± 0,2. Sterilizuje se 15 min v autoklavu při 121 °C a ihned se ochladí. Obohacená tekutá půda E (Mosselova obohacená půda pro Enterobacteriaceae) pankreatický hydrolyzát želatiny 10,0 g glukosa mohohydrát 5,0 g sušená hovězí žluč 20,0 g dihydrogenfosforečnan draselný 2,0 g hydrogenfosforečnan sodný dihydrát 8,0 g brilantní zeleň 15 mg voda 1000 ml pH se upraví tak, aby po zahřátí bylo 7,2 ± 0,2. Zahřívá se 30 min při 100 °C a ihned se ochladí. Agarová půda F (žlučový agar s glukosou, krystalovou violetí a neutrální červení) kvasničný výtažek 3,0 g pankreatický hydrolyzát želatiny 7,0 g žlučové soli 1,5 g laktosa 10,0 g chlorid sodný 5,0 g glukosa monohydrát 10,0 g agar 15,0 g neutrální červeň 30 mg krystalová violeť voda 2 mg 1000 ml pH se upraví tak, aby po zahřáti Ĺ bylo 7,4 ± 0,2. Zahřeje se k varu; nelze zahřívat v autoklavu. Tekutá půda G (MacConkeyova půda) pankreatický hydrolyzát želatiny 20,0 g laktosa 10,0 g sušená hovězí žluč 5,0 g bromkresolová červeň voda 10 mg 1000 ml pH se upraví tak, aby po sterilizaci bylo 7,3 ± 0,2. Sterilizuje se 15 min v autoklavu při 121 °C. Agarová půda H (MacConkeyův agar) pankreatický hydrolyzát želatiny 17,0 g pepton (z masa a kaseinu) 3,0 g laktosa 10,0 g chlorid sodný 5,0 g žlučové soli 1,5 g agar 13,5 g neutrální červeň 30 mg krystalová violeť 1 mg voda 1000 ml Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 157 Biologické zkoušky 157 pH se upraví tak, aby po sterilizaci bylo 7,1 ± 0,2. Za stálého třepáni se povaří 1 min a pak se sterilizuje 15 min v autoklávu při 121 °C. Tekutá půda I (tetrathionanová půda se žlučí a brilantní zelení) pepton 8,6 g sušená hovězí žluč 8,0 g chlorid sodný 6,4 g uhličitan vápenatý 20,0 g tetrathionan draselný 20,0 g brilantní zeleň 70 mg voda 1000 ml pH se upraví tak, aby bylo po zahřátí 7,0 ± 0,2. Zahřeje se právě k varu. Nelze opakovaně zahřívat. Agarová půda J (deoxycholano-citronanový agar) masový výtažek 10,0 g pepton z masa 10,0 g laktosa 10,0 g citronan sodný 20,0 g citronan železitý 1,0 g deoxycholan sodný 5,0 g agar 13,5 g neutrální červeň 20 mg voda 1000 ml pH se upraví tak, aby po zahřátí bylo 7,3 ± 0,2. Povaří se 1 min, ochladí na 50 °C a rozplní se do Petriho misek. Nelze zahřívat v autoklávu. Agarová půda K (deoxycholanový agar s xylosou a lysinem) xylosa 3,5 g L-lysin 5,0 g laktosa 7,5 g sacharosa 7,5 g chlorid sodný 5,0 g kvasničný výtažek 3,0 g fenolová červeň 80 mg agar 13,5 g deoxycholan sodný 2,5 g thiosíran sodný 6,8 g citronan amonno-železitý 0,8 g voda 1000 ml pH se upraví tak, aby po zahřátí bylo 7,4 ± 0,2. Zahřeje se k varu, ochladí na 50 °C a rozplní se do Petriho misek. Nelze zahřívat v autoklávu. Agarová půda L (agar s brilantní zelení, fenolovou červení, laktosou a sacharosou) pepton (z masa a kaseinu) 10,0 g kvasničný výtažek 3,0 g chlorid sodný 5,0 g laktosa 10,0 g sacharosa 10,0 g Strana 158 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 158 Zkušební metody agar 20,0 g fenolová červeň 80 mg brilantní zeleň 12,5 mg voda 1000 ml Povarí se 1 min. Hodnota pH se upraví tak, aby po sterilizaci byla 6,9 ± 0,2. Bezprostředně před použitím se sterilizuje 15 min v autoklavu při 121 °C, ochladí se na 50 °C a rozplní se do Petriho misek. Agarová půda M (agarová půda se třemi cukry a železem) masový výtažek 3,0 g kvasničný výtažek 3,0 g pepton (z masa a kaseinu) 20,0 g chlorid sodný 5,0 g laktosa 10,0 g sacharosa 10,0 g glukosa monohydrát 1,0 g citronan amonno-železitý 0,3 g thiosíran sodný 0,3 g fenolová červeň 25 mg agar 12,0 g voda 1000 ml Za stálého třepáni se zahřeje a 1 min se povarí. Hodnota pH se upraví tak, aby po sterilizaci byla 7,4 ± 0,2. Rozplní se do zkumavek do 1/3 jejich výšky, sterilizuje se v autoklavu 15 min při 121 °C a ochladí se v takové poloze, při které má půda dostatečnou hloubku a šikmý povrch. Agarová půda N (cetrimidový agar) pankreatický hydrolyzát želatiny 20,0 g chlorid horečnatý 1,4 g síran draselný 10,0 g cetrimid 0,3 g agar 13,6 g voda 1000 ml glycerol 10,0 ml Za stálého třepáni se zahřeje a 1 min se povaří. Hodnota pH se upraví tak, aby po sterilizaci byla 7,2 ± 0,2. Sterilizuj e se 15 min v autoklavu při 121 °C. Agarová půda O (Baird-Parkerův agar) pankreatický hydrolyzát kaseinu 10,0 g masový výtažek 5,0 g kvasničný výtažek 1,0 g chlorid lithný 5,0 g agar 20,0 g glycin 12,0 g pyruvan sodný 10,0 g voda 950 ml Za stálého třepáni se zahřeje a 1 min se povaří. Hodnota pH se upraví tak, aby po sterilizaci byla 6,8 ± 0,2. Sterilizuje se 15 min v autoklavu při 121 °C, ochladí se na 45 °C až 50 °C a přidá 10 ml sterilního roztoku teluričitanu draselného (10 g/l) a 50 ml emulze vaječného žloutku. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 159 Biologické zkoušky 159 Půda P (obohacená půda pro klostr idia) masový výtažek pepton 10,0 g 10,0 g kvasničný výtažek 3,0 g rozpustný škrob 1,0 g glukosa monohydrát 5,0 g cysteiniumchlorid 0,5 g chlorid sodný 5,0 g octan sodný 3,0 g agar 0,5 g voda 1000 ml Agar se nechá nabobtnat a rozpustí se zahřátím k varu za stálého míchání. Je-li třeba, upraví se hodnota pH tak, aby po sterilizaci byla asi 6,8. Sterilizuje se 15 min v autoklavu při 121 °C. Půda Q (Columbia agar) pankreatický hydrolyzát kaseinu 10,0 g peptický hydrolyzát masa 5,0 g pankreatický hydrolyzát srdce 3,0 g kvasničný výtažek 5,0 g kukuřičný škrob 1,0 g chlorid sodný 5,0 g agar, podle schopnosti tvořit gel 10,0 až 15,0 g voda 1000 ml Agar se nechá nabobtnat a rozpustí se zahřátím k varu za stálého míchání. Je-li třeba, upraví se hodnota pH tak, aby po sterilizaci byla 7,3 ± 0,2. Sterilizuje se 15 min v autoklavu při 121 °C. Ochladí se na 45 °C až 50 °C; je-li třeba, přidá se gentamiciniumsulfat v množství odpovídajícím 20 mg báze gentamicinu a rozplní se do Petriho misek. Půda R (laktoso-siřičitanová půda) pankreatický hydrolyzát kaseinu 5,0 g kvasničný výtažek 2,5 g chlorid sodný 2,5 g laktosa 10,0 g cysteiniumchlorid 0,3 g voda 1000 ml Po rozpuštění se upraví pH na 7,1 ± 0,1 a rozplní se po 8 ml do zkumavek délky 160 mm a průměru 16 mm a obsahujících malou Durhamovu zkumavku. Sterilizuje se 15 min v autoklavu při 121 °C a uchovává se při 4 °C. Před použitím se půda zahřívá 5 min ve vodní lázni a ochladí se. Do každé zkumavky se přidá 0,5 ml roztoku disiřičitanu sodného (12 g/l) a 0,5 ml roztoku citronanu železito-amonného (10 g/l). Oba roztoky se připraví v čas potřeby a filtrují se přes membránový filtr (0,45 Mm). 2.6.13 Zkoušky na specifické mikroorganismy Enterobakterie a určité jiné gramnegativní bakterie Důkaz. Zkoušený přípravek se zpracuje postupem uvedeným v části 2.6.12, ale místo tlumivého roztoku s chloridem sodným a peptonem o pH 7,0 se použije živná půda D. Zhomogenizuje se a Strana 160 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 160 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ inkubuje při 35 °C až 37 °C po dobu postačující k oživení bakterií, ale nepostačující k jejich pomnožení (obvykle 2 h, ale ne více než 5 h). Tekutina se protřepe, homogenizát a množství odpovídající 1 g nebo 1 ml zkoušené látky se přenese do 100 ml pomnožovací půdy E a inkubuje 18 h až 48 h při 35 °C až 37 °C. Potom se vyockuje na misky s agarovou půdou F a inkubuje se 18 h až 24 h při 35 °C až 37 °C. Přípravek vyhovuje, jestliže na žádné misce nevyrostou kolonie gramnegativních bakterií. Kvantitativní stanovení. Do vhodných množství živné půdy E se přidají z homogenizátu a nebo roztoku zkoušeného přípravku množství odpovídající 1,0 g, 0,1 g a 0,01 g nebo 1,0 ml, 0,1 ml a 0,01 ml přípravku. Inkubuje se 24 h až 48 h při 35 °C až 37 °C. Z každé kultury se pro dosažení selektivní izolace provede vyočkování na agarovou půdu F. Inkubuje se 18 h až 24 h při 35 °C až 37 °C. Růst dobře vyvinutých, červených nebo načervenalých kolonií gramnegativních bakterií se hodnotí jako pozitivní výsledek. Zaznamená se nejmenší množství zkoušeného přípravku, které dává pozitivní výsledek, a největší množství zkoušeného přípravku, které dává negativní výsledek. Z tabulky 2.6.13-1 se stanoví pravděpodobný počet bakterií. Tab. 2.6.13-1 Výsledky pro množství přípravku Pravděpodobný počet bakterií v 1 g přípravku 1 g nebo lml 0,1 g nebo 0,1 ml 0,01 g nebo 0,01 ml + + + + + + více než 102 méně než 102 a více než 10 méně než 10 a více než 1 méně než 1 Escherichia coli Do 100 ml živné půdy G se přidá objem kultury připravený jako pro zkoušku na enterobakterie a jiné vybrané gramnegativní bakterie v živné půdě D, v množství odpovídajícím 1 g nebo 1 ml zkoušené látky. Inkubuje se 18 h až 24 h při 43 °C až 45 °C. Vyockuje se na agarovou půdu H a inkubuje se 18 h až 24 h při 43 °C až 45 °C. Nárůst červených, obvykle nemukózních kolonií gramnegativních tyčinek, obklopených někdy načervenalou precipitační zónou, indikuje možnou přítomnost E. coli. Tento výsledek je možné potvrdit tvorbou indolu při (44 ± 0,5) °C nebo jinými biochemickými reakcemi. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže žádné takovéto kolonie nejsou pozorovány nebo když jsou potvrzující biochemické zkoušky negativní. Salmonella Množství odpovídající 10 g nebo 10 ml zkoušené látky se inkubuje 5 h až 24 h v půdě D při 35 °Caž37 °C, aby se zajistilo optimální obohacení. 10 ml obohacené kultury se přenese do 100 ml živné půdy I a inkubuje se 18 h až 24 h při 42 °C až 43 °C. Potom se vyockuje na nejméně dvě různé pevné půdy, vybrané z agarové půdy J, agarové půdy K a agarové půdy L. Inkubuje se 24 h až 48 h při 35 °C až 37 °C. Pravděpodobná přítomnost salmonel je indikována růstem kolonií tohoto vzhledu: - na půdě J: dobře rozvinuté bezbarvé kolonie, - na půdě K: dobře rozvinuté červené kolonie s černým středem nebo bez něho, - na půdě L: malé průsvitné bezbarvé nebo růžové až matně bílé kolonie, často obklopené růžovou nebo červenou zónou. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 161 ___________________________________________________________________________Biologické zkoušky 161 K potvrzení nálezu se samostatně naočkuje několik podezřelých kolonií na povrch a vpichem do agarové půdy M. Pntomnost salmonel je předběžně potvrzena, jestliže uvnitř půdy, ale nikoliv na jejím povrchu, dojde ke změně barvy z červené na žlutou a obvykle též ke tvorbě plynu. Tvoří se nebo též netvoří sirovodík. Potvrzení se může zpřesnit vhodnými biochemickými a sérologickými zkouškami. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže se nenajdou kolonie popsaného typu nebo jestliže jsou potvrzující biochemické a sérologické zkoušky negativní. Pseudomonas aeruginosa Do 100 ml živné půdy A se dá 10 ml upraveného zkoušeného vzorku (viz 2.6.12) nebo množství odpovídající 1 g nebo 1 ml přípravku. Promíchá se a inkubuje 24 h až 48 h při 35 °C až 37 °C. Potom se vyockuje na agarovou půdu N a inkubuje se 24 h až 48 h při 35 °C až 37 °C. Není-li zjištěn růst mikroorganismů, pnpravek vyhovuje. Jestliže vyrostou gramnegativní tyčinky, obvykle se zelenavou fluorescencí, provede se oxidasová zkouška a sleduje se, zda dojde k růstu v půdě A při 42 °C. Pnpravek vyhovuje zkoušce, jestliže se nezjistí kolonie popsaného typu a jestliže je ověřovací biochemická zkouška negativní. Staphylococcus aureus Připraví se obohacená kultura, jak je uvedeno u Ps. aeruginosa, a vyockuje se na vhodnou půdu, např. na agarovou půdu O. Inkubuje se 24 h až 48 h při 35 °C až 37 °C. Není-li pozorován žádný růst, přípravek vyhovuje. Černé kolonie grampozitivních koků, často obklopené jasnými zónami, mohou indikovat pntomnost S. aureus. Ty mohou být potvrzeny jako katalasa-pozitivní koky, a dále např. koagulasovou a deoxyribonukleasovou zkouškou. Pnpravek vyhovuje zkoušce, jestliže se neobjeví popsané kultury nebo jestliže jsou ověřovací biochemické zkoušky negativní. Růstové a selektivní vlastnosti půd a validace zkoušky na specifické mikroorganismy Pokud je třeba, postupuje se takto: dále uvedené kmeny se odděleně kultivují 18 h až 24 h ve zkumavkách v uvedených půdách při 30 ° C až 35 °C. Staphylococcus aureus, např. ATCC 653 8P půda A (NCIB 8625, CIP 53.156, CCM 2022, CNCTC Mau 28/58) nebo ATCC 6538 půda A (NCIB 9518, CIP 4.83, CCM 4516, CNCTC Mau 29/58) Pseudomonas aeruginosa, např.ATCC 9027 půda A (NCIB 8626, CIP 82.118, CCM 1961, CNCTC Ps 37/65) Escherichia coli, např. ATCC 8739 půda D (NCIB 8545, CIP 53.126, CCM 4517) Salmonella typhimurium6) půda D Část roztoku každé kultury se zředí tlumivým roztokem s chloridem sodným a peptonem o p H 7,0 tak, aby suspenze obsahovala asi 1000 živých zárodků v 1 ml. Smíchají se stejné díly od všech suspenzí a použije se 0,4 ml (přibližně 100 mikroorganismů od každého kmene) jako inokulum ve zkouškách na E. coli, Salmonelly, Ps. aeruginosa a S. aureus, a to za přítomnosti i nepřítomnosti zkoušeného přípravku, je-li to nutno.Použitá metoda má umožnit důkaz hledaného mikroorganismu. Nedoporučuje se žádný určitý kmen. Může se použít nějaká pro člověka nepatogenní salmonela, např. Salmonella ahony (NCTC 6017, CIP 80.39, CCM 4518). Strana 162 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 162 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ Klostridie Dále popsané zkoušky jsou určeny pro vymezené účely. První metoda je určena pro pnpravky, u nichž je nezbytné vyloučit přítomnost patogenních klostridií, a které je proto nutno zkoušet na jejich nepntomnost. Tyto pnpravky mají obecně nízký celkový počet zárodků. Druhá metoda je semikvantitativním stanovením Clostridium perfringens a je určena pro pnpravky, kde množství tohoto druhuje kritériem jejich kvality. 1. Zkouška na klostridie. Zkoušený přípravek se zpracuje tak, jak je uvedeno v části 2.6.12. Připraví se dvě stejné dávky odpovídající 1 g nebo 1 ml zkoušeného přípravku. Jedna se zahřívá na 80 °C po dobu 10 min a potom se rychle ochladí. Po protřepání se z ní naočkuje 10 ml do zkumavky (38 mm x 200 mm) nebo do jiné vhodné nádoby obsahující 100 ml živné půdy P. Druhá dávka se nezahřívá a naočkuje se stejným způsobem do druhé zkumavky. Obě zkumavky se inku-bují za anaerobních podmínek 48 h při 35 °C až 37 °C. Po inkubaci se obě zkumavky vyočkují na živnou půdu Q, do níž byl přidán gentamicin, a inkubují se opět 48 h při 35 °C až 37 °C. Přípravek vyhovuje, jestliže není pozorován růst mikroorganismů. Je-li pozorován růst, preočkuje se každá odlišná kolonie na živnou půdu Q bez gentamicinu a inkubuje se za aerobních a anaerobních podmínek. Dojde-li jenom k anaerobnímu růstu grampozi-tivních tyčinek (s endosporami nebo bez nich) s negativní katalasovou reakcí, indikuje to přítomnost rodu Clostridium. Je-li to nutné, porovná se růst kolonií na obou plotnách a použije se katala-sová zkouška k vyloučení aerobních a fakultativně anaerobních druhů rodu Bacillus, které dávají pozitivní katalasovou reakci. Tato zkouška může být provedena na rozlišení stejných kolonií na agarové půdě nebo nepřímo po přenesení kolonie na podložní sklíčko přidáním kapky peroxidu vodíku zředěného RS. Tvorba bublinek plynu indikuje pozitivní katalasovou reakci. 2. Stanovení počtu Clostridium perfringens. Zkoušený přípravek se zpracuje tak, jak je popsáno v části 2.6.12, a připraví se ještě stonásobné a tisícinásobné zředění v tlumivém roztoku chloridu sodného s peptonem o pH 7,0. Stanoví se nejpravděpodobnější počet mikrobů tak, jak je popsáno při stanovení celkového počtu živých aerobních mikrobů (2.6.12). Přenese se vždy 1 ml zhomogenizovaného roztok do zkumavky (16 mm x 160 mm) nebo jiné vhodné nádoby obsahující 9 ml živné půdy R a malou Durhamovu zkumavku. Opatrně se promíchá a inkubuje při (45 ± 0,5) °C po dobu 24 h až 48 h. Zkumavky, které zčernají od sirníku železitého a v nichž je Durhamova zkumavka naplněna plynem nejméně v jedné desetině objemu, indikují přítomnost Cl. perfringens. Nejpravděpodobnější počet Cl. perfringens se odečte z tabulky 2.6.12-1. Ke kontrole se použijí tyto kmeny: pro 1. metodu Clostridium sporogenes, např. ATCC 19404 (NCTC 532, CIP 79.03, CCM 4409, CNCTC Cl 66/79); pro 2. metodu Clostridium perfringens, např. ATCC 13124 (NCIB aNCTC 6125, CIP 103.409, CCM 4435, CNCTC Cl 68/83). Je-li to nutné, použije se Cl. sporogenes ke kontrole selektivity a anaerobních podmínek. 2.6.14 Bakteriální endotoxiny Ve zkoušce na bakteriální endotoxiny (LAL-test) se používá lyzát z amébocytů ostrorepa, Limulus polyphemus. Po přidání roztoku s obsahem endotoxinů k roztoku lyzátu vzniká ve směsi zákal, sraženina nebo gel. Rychlost reakce závisí na koncentraci endotoxinů, hodnotě pH a teplotě. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 163 _____________________________________________________________Biologické zkoušky 163 K reakci je nutná přítomnost některých dvojmocných iontů, pro-enzymatického srážecího komplexu a srážlivého proteinu, které jsou obsaženy v lyzátu. V článcích jsou uvedeny požadavky na obsah bakteriálních endotoxinů jako limitní koncentrace endotoxinu; přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže má nejvýše limitní koncentraci endotoxinů. Splnění tohoto požadavku může být ale doloženo jedině důkazem, že koncentrace endotoxinu v pnpravku je nižší než limitní koncentrace endotoxinu. Zkouška se provádí způsobem, který vylučuje mikrobiální kontaminaci. Před provedením zkoušky na endotoxiny se u zkoušeného vzorku ověří: - zda použité zařízení neadsorpuje endotoxiny; - citlivost lyzátu (X); - nepřítomnost interferujících faktorů. Je-li třeba, očistí se laboratorní zařízení od endotoxinů. Ve zkoušce se používají tato zkoumadla a referenční přípravek. Referenční přípravek endotoxinu BRP. Je kalibrován v mezinárodních jednotkách porovnáním s mezinárodním standardem. Lyzát z amébocytů Hrnula. Lyzát se rozpustí podle návodu. U každé šarže se ověří deklarovaná citlivost (A), jak j e předepsáno v části Citlivost lyzátu. Citlivost lyzátu je definována jako nejnižší koncentrace endotoxinu, při které dojde v podmínkách zkoušky ke vzniku pevného gelu, a vyjadřuje se poetem endotoxinových jednotek v mililitru. Voda pro LAL. Voda má požadovanou jakost, jestliže v podmínkách předepsaných pro zkoušku na endotoxin ve zkoušeném pnpravku dává negativní výsledek. Je možno ji připravit trojnásobnou destilací vody na přístroji vybaveném účinným zařízením, které zabraňuje hromadění kapek, nebo jinými prostředky dávajícími vodu požadované jakosti. Kyselina chlorovodíková pro LAL 0,1 mol/l RS a hydroxid sodný pro LAL 0,1 mol/l RS. Připravují se z kyseliny chlorovodíkové R a hydroxidu sodného R a vody pro LAL. Obě látky jsou vhodné pro zkoušku, jestliže po úpravě pH na 6,5 až 7,5 dávají v podmínkách zkoušky negativní výsledek. Postup zkoušky Pokud není stanoveno jinak, provádí se příprava roztoků pro zkoušku a jej ich ředění vodou pro LAL. Je-li třeba, upraví se pH zkoušeného roztoku kyselinou chlorovodíkovou pro LAL 0,1 mol/l RS, hydroxidem sodným pro LAL 0,1 mol/l RS nebo vhodným tlumivým roztokem na hodnotu 6,5 - 7,5. Odpovídající objem lyzátu se nakape na vhodný povrch (např. podložní sklo nebo zkumavka) předmětů vyhřátých na teplotu (37 ± 1) °C. V dostatečně dlouhých intervalech umožňujících odečtení jednotlivých výsledků se k jednotlivým lyzátům přidá stejný objem zkoušeného roztoku a ihned se opatrně smíchá s lyzátem. Reakční směs se za vyloučení vibrací a odpařování vody inkubuje po konstantní dobu, která byla zjištěna experimentálně (obvykle 20 min až 60 min) a poté se odečtou výsledky. Jako pozitivní se hodnotí tvorba pevného gelu, který se nerozpadne při opatrném otočení nádoby. Výsledek je negativní, jestliže se takový gel nevytvoří. Citlivost lyzátu. Připraví se nejméně čtyři sériová dvojnásobná ředění referenčního přípravku endotoxinu BRP tak, aby v jednotlivých ředěních byla dosažena koncentrace 2 X, X, 0,5 X a 0,25 X, kde A je deklarovaná citlivost použitého lyzátu. Alespoň v posledním ředění každé série musí být negativní výsledek. Zkouší se ředění a negativní kontrolní roztok, kterým je voda pro LAL, postupem uvedeným v části Postup zkoušky. Vypočítá se průměr logaritmů nejnižší koncentrace endotoxinu v každé sérii ředění, u které došlo k pozitivní reakci. Antilogaritmus tohoto průměru vyjadřuje citlivost lyzátu. Pokud se její hodnota neliší o více než o dvojnásobek od hodnoty deklarované, je citlivost ověřena a používá se ve všech zkouškách prováděných s tímto lyzátem. Strana 164 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 164 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ Interferující faktory. Postupuje se stejně, jak je popsáno v části Citlivost lyzátu, ale připraví se ředění referenčního přípravku endotoxinu BRP v neošetrených vzorcích zkoušeného přípravku neobsahujících už zjistitelný endotoxin. Tyto vzorky se použijí v nejvyšším účinném ředění (MVD), které se vypočítá ze vzorce: žWT/T) - ^mzřwz' koncentrace endotoxinu citlivost lyzátu Obě hodnoty jsou vyjádřeny v mezinárodních jednotkách endotoxinu na mililitr. Jestliže je limitní koncentrace endotoxinu v jednotlivém lékopisném článku uvedena v mezinárodních jednotkách endotoxinu v mililitru přípravku nebo v mezinárodní jednotce přípravku, vynásobí se limit endotoxinu koncentrací přípravku v zkoušeném roztoku (v miligramech na ml nebo v mezinárodních jednotkách zkoušeného přípravku na mililitr), aby se získala limitní koncentrace endotoxinu v mezinárodních jednotkách endotoxinu v mililitru zkoušeného přípravku. Výše popsaný postup násobení se použije u roztoků připravených rozpuštěním podle návodu uvedeného na štítku. Jestliže se citlivost lyzátu stanovená v přítomnosti zkoušeného přípravku neliší více než dvojnásobně od citlivosti stanovené bez přítomnosti zkoušeného přípravku, pak přípravek neobsahuje faktory, které interferují v experimentálních podmínkách, a může se zkoušet bez dalších úprav. Jinak se u přípravků, které způsobují inhibici nebo aktivaci, musí interferující faktory odstranit vhodným způsobem, jako je ředění, filtrace, neutralizace, dialýza nebo přidání látek schopných uvolnit adsor-pované endotoxiny. Použití citlivějšího lyzátu umožňuje vyšší ředění zkoušeného přípravku a usnadňuje tak odstranění interference. Ultrafiltraci je možno použít tehdy, jestliže interferující faktory procházejí filtrem s nominálním separačním limitem odpovídajícím relativní molekulové hmotnosti 10 000 až 20 000. Je možno použít asymetrické membránové filtry z triacetatcelulosy, které se však musí přezkoušet na přítomnost složek způsobujících falešně pozitivní výsledky. Látky zachycené na filtru, které obsahují endotoxin, se opláchnou vodou pro LAL nebo vhodným tlumivým roztokem. Zkoušený objem a konečný objem pro zpětné uvolnění endotoxinu jsou přesně stanoveny pro každý zkoušený přípravek. Pro ověření, že zvolený způsob účinně odstraňuje interferenci a přitom neodstraňuje endotoxiny, se zkouška na interferující vlivy opakuje s přípravkem, ke kterému se přidá referenční přípravek endotoxinu BRP, a použije se jeden ze způsobů na odstranění interferujících faktorů. Stanovení endotoxinu ve zkoušeném vzorku. Pracuje se ve dvojicích, jak je popsáno v části Postup zkoušky, při použití maximálního účinného ředění zkoušeného přípravku, který byl ještě podroben některému ze způsobů odstranění interferujících faktorů. Zároveň se zkouší negativní kontrola složená z vody pro LAL a dvě pozitivní kontroly, které obsahují referenční přípravek endotoxinu BRP v koncentraci odpovídající dvojnásobku uvedené citlivosti lyzátu a z toho jedna obsahuje zkoušený přípravek (podrobený, je-li třeba, postupu k odstranění interferujících faktorů po přidání referenčního endotoxinu) v koncentraci použité ve zkoušce. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže negativní a obě pozitivní kontroly dávají odpovídající výsledek. Zkoušený přípravek vyhovuje, jestliže obě zkoušené směsi dávají negativní výsledek. Zkoušený přípravek nevyhovuje zkoušce, jestliže obě zkoušené směsi dávají pozitivní výsledek. Jestliže je pozitivní výsledek pouze v jedné zkoušené směsi a ve druhé negativní, zkouška se opakuje: zkoušený přípravek vyhovuje, jestliže v obou zkoušených směsích je zjištěn negativní výsledek. Následující část je uvedena pro informaci a j ako návod; netvoří závaznou součást lékopisu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 165 ___________________________________________________________________________Biologické zkoušky 165 Zkouška na bakteriální endotoxin: směrnice 1. Úvod Endotoxiny pocházející z gramnegativních bakterií jsou nejčastější příčinou toxických reakcí přisuzovaných kontaminaci farmaceutických přípravků pyrogenními látkami: pyrogenní účinnost endotoxinů je mnohem vyšší než účinnost jiných pyrogenních látek. Endotoxiny jsou lipopolysacharidy. Ačkoli množství pyrogenních látek s odlišnou strukturou je malé, obecně platí, že nepřítomnost bakteriálních endotoxinů v přípravku je známkou absence pyrogenních složek za předpokladu, že lze vyloučit přítomnost neendotoxinových pyrogenních látek. Přítomnost endotoxinů v přípravku může být zakryta faktory interferujícími s reakcí mezi amébocytárním lyzátem a endotoxiny. Proto analytik, chce-li nahradit zkoušku na pyrogenní látky na králících, která je požadována lékopisným článkem, zkouškou na endotoxin, prokáže, že přípravek lze zkoušet validovaným způsobem, který může obsahovat postup na odstranění interferujících faktorů. Jak je uvedeno ve zkoušce na bakteriální endotoxiny, je třeba mít dostatečné informace o následujících aspektech dříve, než bude zkouška se vzorkem uznána za validovanou: 1.1 Prokáže se vhodnost materiálů ke zkoušce. Má se prokázat nepřítomnost endotoxinů ve vodě pro LAL a v ostatních zkoumadlech a má se ověřit citlivost lyzátu deklarovaná výrobcem. 1.2 Protože zkoušený přípravek může ve zkoušce interferovat, přezkouší se citlivost lyzátu v nepřítomnosti i v přítomnosti zkoušeného přípravku. Mezi oběma hodnotami citlivosti se nezjistí signifikantní rozdíl. Zkouška na bakteriální endotoxin uvádí též způsob odstranění interferujících faktorů; v případě interference se provede další zkouška, aby se ověřilo, zda použitá metoda skutečně neutralizovala nebo odstranila interferenci. Jestliže zkoušený vzorek nevyhovuje zkoušce, je možno zkoušku opakovat. Zřejmé nevyhovění přípravku požadavkům zkoušky může být způsobeno chybou v jeho přípravě nebo ředění nebo jinou náhodnou laboratorní kontaminací. V této části jsou vysvětleny důvody pro požadavky obsažené ve zkoušce na bakteriální endotoxiny a potom je pojednáno o odečítání a interpretaci výsledků. Nahrazení lékopisné zkoušky na pyrogenní látky prováděné na králících LAL-testem v podstatě představuje použití alternativní metody analýzy, a vyžaduje proto validaci. Některé pokyny k jejímu provedení jsou uvedeny v této části. Použití kvantitativní metody pro stanovení koncentrace endotoxinů místo limitní zkoušky rovněž vyžaduje validaci, což bude diskutováno dále. Ačkoli ve zkoušce na bakteriální endotoxiny je určen jako zdroj lyzátu druh Limulus polyphe-mus, je možno aktivní lyzát též získat z blízce příbuzných druhů, jako je rod Tachypleus. Výraz "amébocytární lyzát" se v textu používá pro označení validovaného amébocytárního lyzátu bez ohledu na jeho biologický původ. 2. Metoda Ačkoliv přidání endotoxinů k roztoku amébocytárního lyzátu může vést ke vzniku zákalu, sraženiny nebo gelu, lékopisná zkouška používá ke zjištění limitu pouze gelovou metodu. Důvod je zčásti historický, zčásti je dán jednoduchostí rozhodnutí, zda zkoušený přípravek vyhovuje nebo nevyhovuje na základě vzniku nebo nepřítomnosti gelu. Kvantitativní metody založené na stupni zákalu nebo koncentraci barviva uvolněného z chromogenního peptidu se pro zkoušku kvality mo -hou upravit po validaci, což bude diskutováno dále. Strana 166 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 166 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ Endotoxiny se mohou adsorpovat na povrch zkumavek nebo pipet z určitých plastů nebo typů skla. Uvolnění látek z plastických materiálů může vyvolat interferenci. Proto se mají používané materiály kontrolovat; složení následujících šarží zkumavek nebo pipet se mohou mírně lišit, a proto se doporučuje, aby laboratorní pracovník opakoval takové zkoušení u každé nové šarže materiálů. Zatímco výsledky zkoušky na pyrogenní látky na králících jsou závislé na dávce pyrogenu, výsledky zkoušky na bakteriální endotoxiny závisí na koncentraci endotoxinu ve směsi. Rozhodnutí použít zkoušku na bakteriální endotoxin jako limitní zkoušku je dáno tím, že za prvé musí být definována prahová koncentrace endotoxinu pro zkoušený přípravek a za druhé analytik provádějící zkoušku má vědět, kdy je koncentrace endotoxinu v přípravku pod nebo nad hranicí této prahové hodnoty, a nikoliv zda koncentrace endotoxinu v produktu bude v jednotkách endotoxinu na objem, hmotnost nebo dávku. Při stanovování prahové koncentrace endotoxinu u zkoušeného přípravku je nutno brát zřetel na lidskou dávku přípravku, s cílem mít jistotu, že pokud je koncentrace endotoxinu v přípravku pod prahovou hodnotou, pak výsledná maximální dávka podaná odpovídajícím způsobem za hodinu neobsahuje dostatečné množství endotoxinu k rozvoji toxické reakce. Jestliže je koncentrace endotoxinu v přípravku přesně rovna prahové hodnotě, dojde ke vzniku gelu jako v případě, kdy je koncentrace endotoxinu mnohem vyšší a přípravek nevyhoví zkoušce, protože nelze rozlišit mezi koncentrací přesně se rovnající prahové koncentraci a mezi koncentrací vyšší. Pouze v případě, kdy nedojde ke vzniku gelu, může analytik rozhodnout, že koncentrace endotoxinu nepřesáhla koncentraci prahovou. U pevných přípravků je třeba prahovou koncentraci endotoxinu na jednotku hmotnosti nebo mezinárodní jednotku přípravku převést na koncentraci endotoxinu v mililitru zkoušeného roztoku, neboť zkoušku lze provádět pouze u roztoků. Pnpravky, které existují pouze v tekutém stavu, jako jsou infuzní roztoky, budou probrány později. Stanovení prahové koncentrace endotoxinu v mezinárodních jednotkách endotoxinu v jednotce přípravku (jednotka hmotnosti nebo mezinárodní jednotka) vyžaduje definovat: M- maximální dávka přípravku pro dospělé vyjádřená v jednotkách hmotnosti nebo mezinárodních jednotkách na kilogram tělesné hmotnosti za hodinu. Při stanovování maximální dávky pro dospělé má být použita hmotnost 70 kg pro dospělou osobu. Dětská dávka na kilogram hmotnosti za hodinu má být použita jen v případě, je-li vyšší než odpovídající dávka pro dospělé; K - maximální dávka endotoxinu v mezinárodních jednotkách endotoxinu na kilogram tělesné hmotnosti za hodinu, kterou může pacient dostat předepsaným způsobem bez nevhodných účinků (tabulka 2.6.14-1). Předpokládejme ke zkoušení roztok obsahující c mg (nebo mezinárodních jednotek) přípravku v mililitru. Potom objem M/c ml je objem obsahující maximální dávku M. Jestliže tento objem obsahuje K mezinárodních jednotek endotoxinu, bude výsledek zkoušky pozitivní. Proto limitní koncentrace endotoxinu (ELC) v mezinárodních jednotkách endotoxinu na mililitr, jež je shodná s prahovou koncentrací endotoxinu v miligramu nebo v mezinárodní jednotce přípravku v pevném stavu, je rovna: M K - nejvyšší přijatelná dávka endotoxinu v mezinárodních jednotkách na kilogram hmotnosti za hodinu, c - koncentrace roztoku v miligramech nebo mezinárodních jednotkách přípravku na mililitr, M - maximální dávka přípravku v miligramech nebo mezinárodních j ednotkách na kilogram hmotnosti za hodinu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 167 ___________________________________________________________________________Biologické zkoušky 167 U přípravků, které jsou již v tekuté formě, se vyjádří maximální dávka pro dospělého na kilogram hmotnosti za hodinu v mililitrech. Výše uvedené vyjádření maximální limitní koncentrace endotoxinu platí též pro přípravky, u nichž je uvedena maximální dávka v mililitrech na kilogram hmotnosti za hodinu nahrazením Mac hodnotou jedna. Prahová koncentrace endotoxinu byla v minulosti definována jako maximální limitní koncentrace endotoxinu (MAEC). Avšak prakticky přípravek obsahující množství endotoxinu, které se rovná přesně MAEC, by nevyhověl zkoušce stejně jako přípravek obsahující endotoxinu více. Jediný způsob, jak se přesvědčit, že MAEC v přípravku nebyla překročena, je prokázat, že koncentrace endotoxinu v přípravku je nižší než MAEC; takže je mnohem logičtější používat termín limitní koncentrace endotoxinu (ELC) jako koncentraci endotoxinu, která nesmí být dosažena. Limitní koncentrace endotoxinu závisí na druhu přípravku a jeho použití a je uvedena v jednotlivých článcích, do nichž je třeba nahlédnout. Hodnoty Äľjsou uvedeny v tabulce 2.6.14-1. Tab. 2.6.14-1 Zamýšlený způsob podání K\ mezinárodních jednotkách endotoxinu na kilogram tělesné hmotnosti za hodinu intravenózni intravenózni pro radiofarmaka intratékální 5,0 2,5 0,2 Hodnota ELC ve výluhu jednorázových pomůcek nebo zdravotnických prostředků určených k implantaci závisí nej en na hodnotě K a M, ale též na přípravě výluhu. Pro patřičnou informaci j e třeba prohlédnout specifický článek. Které ředění přípravku se má použít ve zkoušce, aby byla naprostá jistota, že negativní výsledek zkoušky znamená, že koncentrace endotoxinu v přípravku je nižší než ELC a že pozitivní výsledek znamená, že lyzát detekoval alespoň ELC? Toto ředění závisí na ELC a na citlivosti lyzátu: označuje se jako maximální platné ředění (MVD) a tato hodnota se může vypočítat ze vzorce. MVD = ^^ = -^—^- , Á M . Á v němž značí: A - uvedenou citlivost lyzátu v mezinárodních jednotách endotoxinu na mililitr. Jestliže hodnota maximálního platného ředění není celým číslem, pak je možno pro rutinní účel zvolit odpovídající celé číslo nižší, než je MVD (čímž je míněna hodnota ředění roztoku přípravku nižší, než je udaná hodnota MVD). V tomto případě negativní výsledek zkoušky ukazuje, že koncentrace endotoxinu v přípravku se nachází pod hladinou limitní hodnoty. Je-li však koncentrace endotoxinu v přípravku v takovéto zkoušce nižší než ELC, ale dostatečně vysoká k tomu, aby při reakci s lyzátem došlo k tvorbě gelu, může být zkouška hodnocena za těchto podmínek jako pozitivní. Tudíž, je-li zkouška s tímto "vhodným" ředicím faktorem pozitivní, je nutno přípravek ředit na MVD a zkoušku opakovat. V jakémkoli případě pochybností nebo sporu musí být použito MVD. To zdůrazňuje důležitost potvrzení citlivosti lyzátu. Příklad Zkouší se roztok sodné soli fenytoinu obsahující 50 mg/ml (zamýšlený pro intravenózni podání). Stanoví se MVD za použití následujících proměnných: M- maximální lidská dávka =15 mg na kilogram hmotnosti za hodinu, c - 50 mg/ml, Strana 168 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 168 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ K - množství endotoxinu na kilogram za hodinu v mezinárodních jednotkách, A - 0,4 m.j. endotoxinu na mililitr. Řešení: ELC = ^-£ = 5 • 5Q M 15 MVD = ^^ = —— . — = 41,67 Á 15 0,4 Pro rutinní zkoušení tohoto přípravku je vhodné ředit 1 ml roztoku ke zkoušce na 20 ml (MVD/2 zaokrouhleno na nejbližší menší celé číslo). Je-li však zkouška pozitivní, bude analytik muset ředit 1 ml na 41,67 ml a opakovat zkoušku. Ředění na 41,67 ml je rovněž nutné, jestliže se zkoušením má vyřešit sporný výsledek. 3. Referenční materiál Referenční přípravek endotoxinu BRP je určen pro použití jako porovnávací přípravek. Byl přezkoušen proti mezinárodnímu standardu endotoxinu a jeho účinnost je vyjádřena v mezinárodních jednotkách endotoxinu v mililitru. Mezinárodní jednotka endotoxinu je definována jako špecifická účinnost obsažená v definovaném množství mezinárodního standardu. Pro rutinní účely je možno použít jiný přípravek endotoxinu, jestliže byl přezkoušen proti mezinárodnímu standardu endotoxinu nebo endotoxinu BRP, a jeho účinnost je vyjádřena v mezinárodních jednotkách endotoxinu. Jedna ampule referenčního přípravku obvykle obsahuje větší množství, než je množství potřebné pro jednu zkoušku, a analytik potřebuje vědět, jak dlouho lze obsah otevřené ampule používat. Pokles účinnosti nebyl pozorován v ampulích, které byly otevřeny v laminárním boxu, uzavřeny vhodným materiálem a dva týdny skladovány při +4 °C. Analytik samozřejmě musí určit účinnost takovéto ampule při rutinním laboratorním režimu, je-li odkázán na prodloužené používání otevřené ampule. 4. Voda pro LAL Zkoušení na nepřítomnost endotoxinu v této látce zkouškou na pyrogenní látky na králíku bylo vyloučeno z praktických a teoretických důvodů: - králík není dostatečně citlivý, aby mohl detekovat endotoxin ve vodě pro LAL, určené ke zkoušení přípravků s velice nízkou limitní koncentrací endotoxinu; - relativně nízká přesnost teplotní odpovědi u králíka vede k opakování na mnoha králících; - termíny "pyrogenní látky" a "endotoxiny" označují skupiny látek, které nejsou zcela totožné. Text zkoušky na bakteriální endotoxin ukazuje, že i jiná metoda, než je trojnásobná destilace, se může použít k přípravě vody LAL. Reverzní osmóza byla použita s dobrým výsledkem; někteří analytici mohou dávat přednost vodě destilované více než třikrát. V každém případě použitá metoda musí zaručit, že výsledný produkt je prost zjistitelného endotoxinu. 5. Hodnota pH směsi Ve zkoušce na bakteriální endotoxin dochází ke vzniku gelu nejvhodněji při pH 6,0 až 7,5. Při přidání lyzátu ke vzorku může však dojít k poklesu pH. Proto, aby byla jistota, že pH směsi není nižší než 6,0, má se analytik přesvědčit o tom, že hodnota pH zkoušeného vzorku není nižší než 6,5. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 169 ___________________________________________________________________Biologické zkoušky 169 6. Validace lyzátu pro použití v limitní gelové metodě Při přípravě roztoku lyzátu je důležité se řídit návodem výrobce. Pozitivní ředicí faktory se převedou na logaritmy. Důvodem toho graficky znázorněné rozložení četnosti těchto logaritmických hodnot dává obvykle normální distribuční křivku mnohem vyrovnanější, než je distribuční rozložení ředicích faktorů jako takových; v podstatě jde o tak podobné hodnoty, zeje přijatelné použít normální frekvenční distribuci jako matematický model a stanovit interval spolehlivosti Studentovým ř-testem. 7. Předběžná zkouška na interferující faktory Některé přípravky nelze přímo zkoušet na přítomnost endotoxinu, protože je nelze smíchat se zkoumadly, nelze u nich upravit hodnotu pH v rozmezí 6,5 až 7,5 nebo inhibují nebo aktivují tvorbu gelu. Proto je nutno provést předběžnou zkoušku na zjištění přítomnosti interferujících faktorů: jsou-li nalezeny, pak analytik prokáže, že postup použitý k jejich odstranění byl dostatečně účinný. Předmětem předběžného zkoušení je nulová hypotéza, že citlivost lyzátu v přítomnosti zkoušeného přípravku se signifikantně neliší od citlivosti lyzátu bez přítomnosti vzorku. Jednoduché kritérium je použito v obecné metodě: nulovou hypotézu lze přijmout, jestliže citlivost lyzátu v přítomnosti zkoušeného vzorkuje nejméně polovina a nejvýše dvojnásobek citlivosti lyzátu samotného. Klasickým způsobem se stanoví průměrné hodnoty logaritmů ředicích faktorů lyzátu pro citlivost s přípravkem a bez něho a vypočítá se rozdíl mezi oběma průměrnými hodnotami Studentovým ř-testem. 8. Odstranění interferujících faktorů Postup k odstranění interference nesmí ani zvyšovat ani snižovat množství endotoxinu ve zkoušeném přípravku (např. nesmí dojít ke snížení vlivem adsorpce). Správný způsob jak toto ověřit je, že se do zkoušky zařadí vzorek přípravku, ke kterému se přidá známé množství endotoxinu, a poté se měří zpětně koncentrace endotoxinu. Ukázalo se, že v mnoha případech je dostatečně účinná ultrafiltrace přípravku na asymetrických membránových celuloso-triacetátových filtrech. Filtry mají být patřičně validovány, protože v některých případech mohou deriváty celulosy (ß-D-glykany) způsobovat falešně pozitivní výsledky. Polysulfonové filtry, uvedené v dřívějším textu, byly shledány nevhodnými, protože někteří uživatelé při jejich použití získali falešně pozitivní výsledky. 9. Poslání kontrol Účelem kontroly vody pro LAL a referenčního přípravku endotoxinu ve dvojnásobné koncentraci, než je vyznačená citlivost lyzátu, je ověřit aktuální citlivost lyzátu v podmínkách zkoušky. Účelem negativní kontroly je ověřit nepřítomnost měřitelné koncentrace endotoxinu ve vodě pro LAL. Druhá pozitivní kontrola, která obsahuje zkoušený přípravek v koncentraci použité ve zkoušce, je zařazena proto, aby byla prokázána nepřítomnost interferujících faktorů v průběhu a v podmínkách prováděné zkoušky. 10. Hodnocení a interpretace výsledků Jak je uvedeno v úvodním odstavci textu, zkouška s lyzátem z amébocytů se používá jako limitní test a stanovení limitu závisí na popsaných faktorech. Nepatrné množství endotoxinu ve vodě pro LAL nebo v některém jiném zkoumadle nebo materiálu, jemuž je vystaven lyzát při zkoušce, nemusí být zjištěno, pokud nedosáhne limitu citlivosti lyzátu. Může však zvyšovat množství endotoxinu v roztoku se zkoušeným pnpravkem právě na hranici hodnoty citlivosti lyzátu a způsobovat pozitivní reakci. Strana 170 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 170 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ Riziko tohoto případu lze snížit přezkoušením vody pro LAL a ostatních zkoumadel a materiálů s co nejcitlivějším lyzátem, který je dostupný, nebo s takovým, který je mnohem citlivější, než je lyzát použitý pro zkoušený přípravek. Ani takto nelze zcela vyloučit riziko falešně pozitivního výsledku. Tento postup by měl být zařazen, aby byla zajištěna bezpečná interpretace výsledků oproti případu falešně negativního testu, který může vést k propuštění nevyhovujícího přípravku ohrožujícího zdraví pacienta. 11. Náhrada zkoušky na pyrogenní látky na králících předepsané v lékopisném článku O použití zkoušky s lyzátem z amébocytů lze uvažovat i u lékopisného přípravku, pro který je předepsána zkouška na pyrogenní látky na králících. Obecné stanovisko k použití alternativní metody namísto lékopisné je uvedeno v Obecných zásadách (1.2). "Popsané zkoušky na čistotu a stanovení jsou oficiální metody, na nichž je založena standardnost lékopisu. Se souhlasem příslušné autority lze při kontrole použít alternativní analytické metody za předpokladu, že užitými metodami se dosáhne shodného výsledku jako s ustanoveními v článku, jestliže by byla použita oficiální metoda. V pnpadě pochybnosti nebo sporného výsledku je lékopis-ná metoda jako jediná rozhodující". Jako směrnice jsou doporučeny následující postupy: 11.1 Postupy, materiály a zkoumadla používané ve zkoušce s lyzátem z amébocytů mají být valido -vány, jak je popsáno ve zkoušce na bakteriální endotoxiny. 11.2 Přítomnost interferujících faktorů (a je-li to třeba, postupy k jejich odstranění) se prověří na vzorkách nejméně ze tří výrobních šarží. 11.3 Jestliže jsou dostupné vzorky z výrobní šarže, které ve zkoušce na pyrogenní látky na králících byly pozitivní, měly by se také přezkoušet na bakteriální endotoxiny. Nejsou-li tyto vzorky dostupné, pak je rozhodující zkouška na pyrogenní látky a zkouška na bakteriální endotoxiny je zbytečná. 12. Validace zkoušky pro nové přípravky Postup uvedený v části 11.1 a 11.2 se použije u všech nových přípravků pro parenterální podání, které se mají zkoušet na přítomnost bakteriálních endotoxinů podle požadavků lékopisu. 13. Nové přípravky ovlivňující tělní teplotu Jestliže se u nového přípravku během jeho vývoje ukáže, že by mohl ovlivňovat tělní teplotu, je možno použít zkoušku na bakteriální endotoxiny k důkazu jejich nepřítomnosti. V tomto pnpadě se postupuje, jak je uvedeno v části 11.1 a 11.2. Avšak jsou-li patrný známky kontaminace přípravku neendotoxinovými pyrogenními látkami, je nutno získat podklady z mnohem rozsáhlejšího zkoušení. 14. Kvantitativní stanovení endotoxinů Stávající text zkoušky na bakteriální endotoxiny se zabývá podmínkami pro limitní zkoušku s tvorbou gelu jako krajním bodem. Kvantitativní stanovení endotoxinů založené na vzniku zákalu nebo na štěpení chromogenního peptidu komplexem endotoxin-lyzát jsou již dnes dostupná i pro rutinní zkoušení. Rozeznávají se čtyři metody na kvantitativní stanovení: 1. Zákalová metoda stanovení v konečném bodě: zákal ve vzorku se měří po dosažení vrcholu; 2. Kinetická zákalová metoda: měří se rychlost vývoje zákalu; 3. Chromogennípeptidová metoda stanovení v konečném bodě: komplex endotoxin-lyzát štěpí chromogenní peptid a koncentrace uvolněného barviva se měří jako indikátor koncentrace endotoxinů; 4. Kinetická chromogenní peptidová metoda: měří se rychlost vzniku zbarvení po rozštěpení chromogenního peptidu a to je indikátorem koncentrace endotoxinů. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 171 ___________________________________________________________________________Biologické zkoušky 171 Obě metody stanovení v konečném bodě se obvykle provádějí s koncentrací lyzátu, která je ve srovnání s koncentrací endotoxinu vyšší. Jako výsledek lze považovat odpověď, která vyjadřuje koncentraci endotoxinu jako lineární funkci s tím, že tato koncentrace nepřesáhne horní limit. Odpovídajícím matematickým modelem je model poměru sklonů. V obou kinetických metodách je možno logaritmus reakcního času považovat za lineární funkci logaritmu koncentrace endotoxinu. Proto je v tomto případě odpovídajícím matematickým modelem model rovnobežnosti. Nyní je limitní gelový test na bakteriální endotoxin oficiální metodou lékopisu. Pracovník, který hodlá použít některou ze čtyř výše uvedených kvantitativních metod, prokáže, že tato alternativní metoda splní požadavky uvedené v úvodu všeobecné části (viz část 11, "Náhrada zkoušky na pyro-genní látky na králících předepsané v lékopisném článku). Nejprve je nutno prokázat, že metoda splňuje požadavky pro lineární regresi: - dostatečný sklon, - nevýznamné odchylky od lineárního průběhu. Pro metodu stanovení v konečném bodě je ještě požadavek, aby se rozdíly mezi naměřenými hodnotami blížily nule. Dodatek Statistické analýzy výsledků biologických zkoušek (5.3) obsahuje informace o statistických postupech, jež se mají použít na tyto zkoušky. Je nepravděpodobné, že by přesnost kterékoli z kvantitativních metod byla nižší, než je limit pro gelovou zkoušku. Předešlá směrnice FDA "Draft guideline on the validation of the Limulus amoebocyte lysáte test" určuje horní limit 0,3654 v dekadickém logaritmu pro standardní odchylku pro limitní koncentraci v gelovem testu. Pokud reziduálni chyba kvantitativní metody tento limit nepřekročí, je nepravděpodobné, že přesnost bude nedostatečná. Může nastat pět druhů situací, ve kterých má analytik prokázat platnost kvantitativní metody: 1. vzrůst teploty způsobený novým přípravkem při jeho vývoji; 2. průkaz, že použitá zkoumadla a materiály neobsahují endotoxin; 3. průkaz, že zkoušený pnpravek neinterferuj e se zkouškou na bakteriální endotoxiny nebo, j estliže interferuje, že kroky použité k odstranění interference jsou dostatečné; 4. validace citlivosti metody; 5. rutinní zkoušení šarží přípravku po předchozích typech zkoušky bylo ukončeno jako uspokojivé. V prvním případě je postup popsaný v části 12 "Validace zkoušky pro nové přípravky" a 13 "Nové přípravky ovlivňující tělní teplotu" přijatelný. Avšak, jestliže byl limit pro nový pnpravek validován v gelovem limitním testu, pak je nepravděpodobné, že kvantitativní metodou by bylo dosaženo jiného závěru. V situacích 2 a 3 je nutno pamatovat na to, že obě metody používající chromogenní peptid vyžadují zkoumadla, která se nepoužívají v gelové limitní zkoušce, a tudíž vyhovuje-li limitní gelová zkouška požadavkům, nelze to vztáhnout na chromogenní peptidovou metodu bez dalšího přezkoušení. Navrhuje se provést zkoušku na interferenci nejméně na třech výrobních šaržích zkoušeného přípravku. V situaci 4 se doporučuje, aby analytik ověřil citlivost metody s metodou, kterou hodlá použít, a to obzvlášť v případě, použije-li lyzát, který nebyl přesně vyvinut pro stejný typ kvantitativní zkoušky. Vsituaci 5 se jedná o podobný případ uvedený v části 12"Validace zkoušky pro nové přípravky". Strana 172 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 172 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ 2.6.15 Aktivátor prekalikreinu Podstata zkoušky. Aktivátor prekalikreinu aktivuje štěpení prekalikreinu na kalikrein. Štěpí též chromofor ze syntetického polypeptidického substrátu a rychlost štěpení je měřitelná spektrofotometricky. Koncentrace zkoušeného přípravku se vypočítá porovnáním s referenčním přípravkem kalibrovaným v mezinárodních jednotkách. Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v určitém množství mezinárodního standardu, který pozůstává z lyofilizovaného aktivátoru prekalikreinu. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Příprava substrátu prekalikreinu. Krev nebo plazma pro přípravu prekalikreinu může přijít do styku pouze s plastem nebo sklem, jehož povrch j e silikonovaný, čímž se zabrání aktivaci srážení. Devět objemových dílů lidské krve se smíchá s 1 objemovým dílem antikoagulacního roztoku (ACD, CPD nebo roztoku citronanu sodného R, 38 g/l), do kterého se přidá 1 mg hexadimethri-niumdibromidu R na 1 ml. Po odstředění směsi při 3600 gnpo dobu 5 min se oddělí plazma a znovu se 20 min odstřeďuje při 6000 gn, aby sedimentovaly destičky. Po oddělení se plazma chudá na destičky 20 h dialyzuje proti desetinásobnému objemu tlumivého roztoku A. Dialyzovaná plazma se nanese na chromatografickou kolonu obsahující agarosu-DEAEpro výměnnou iontovou chromato-grafii R. Agarosa se nejprve uvede do rovnováhy s tlumivým roztokem A. Objem nabobtnalého gelu je dvakrát větší než objem plazmy. Eluce z kolony tlumivým roztokem A probíhá rychlostí 20 ml/cm2/h. Eluát se shromažďuje do frakcí a zaznamenává se jejich absorbance při 280 nm (2.2.25). Spojují se a zachycují frakce, které obsahují bílkovinu zobrazenou na záznamu jako první pík. Jejich objem je asi l,2krát větší než objem plazmy chudé na destičky. Spojený objem substrátu se zkouší na nepřítomnost aktivity kalikreinu tak, že se 1 objemový díl smíchá s 20 objemovými díly předehřátého roztoku chromogenního substrátu, jenž se použije při stanovení, a směs se inkubuje 2 min při 37 °C. Substrát je vhodný, jestliže vzrůst absorbance za minutu je menší než 0,001. Ke spojenému objemu substrátu se přidá chlorid sodný R (7 g/l) a filtruje se membránovým filtrem (o velikosti pórů 0,45 //m). Filtrát se rozdělí na části, které se dají zmrznout, a uchovávají při -25 °C. Substrát se může též lyofilizovat. Postup od začátku chromatografie po zmrazení v rozdělených částech se provede v průběhu jednoho pracovního dne. Postup zkoušky. Stanovení je výhodné provádět na automatickém enzymovém analyzátoru při 37 °C a nastavit objemy, koncentrace substrátů a inkubační doby tak, aby rychlost reakce probíhala lineárně alespoň do 35 m.j./ml. Porovnávací roztoky, zkoušené roztoky a substrát prekalikreinu se, je-li to nutné, mohou ředit tlumivým roztokem B. Zředěné porovnávací roztoky nebo zkoušené roztoky se 10 min inkubují se substrátem prekalikreinu. Je nutné, aby objem nezředěneho vzorku nebyl vyšší než 1/10 celkového objemu inkubační směsi. Tím se vyloučí chyby způsobené změnami iontové síly a pH inkubační směsi. Směs nebo její část se inkubuje s nejméně stejným objemem roztoku vhodného syntetického chromogenního substrátu, o kterém je známo, zeje specifický pro kalikrein (např. N-benzoyl-L-prolyl-L-fenylalanyl--L-arginyl-(4-nitrofenyl)amoniumacetat R nebo D-prolyl-L-fenylalanyl-L-arginin-4-nitroanilid dihyd-rochloridu R), rozpuštěného v tlumivém roztoku B. Zapisuje se rychlost změny absorbance za minutu po dobu 2 min až 10 min při vlnové délce specifické pro použitý substrát. Pro každou směs zkoušeného nebo referenčního přípravku se připraví kontrolní tekutina, která místo substrátu prekalikreinu obsahuje tlumivý roztok B. Zjištěné změny absorbance za minutu se korigují odečtením odpovídající změny absorbance za minutu u kontrolní tekutiny. Pro referenční přípravek se vynese kalibrační křivka, která zobrazuj e Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 173 ___________________________________________________________________________Biologické zkoušky 173 závislost korigovaných výsledků změny absorbance za minutu na koncentracích. Tato křivka se použije pro stanovení účinnosti prekalikreinového aktivátoru ve zkoušeném vzorku. Tlumivý roztok A trometamol R 6,055 g chlorid sodný R 1,17 g hexadimethriniumdibromidR 50 mg azid sodný R 0,100 g Chemikálie se rozpustí ve vodě R, pH roztoku se upraví kyselinou chlorovodíkovou 2 mol/l RS na 8,0 a zředí se vodou R na 1000 ml. Tlumivý roztok B trometamol R 6,055 g chlorid sodný R 8,77 g Chemikálie se rozpustí ve vodě R, pH roztoku se upraví kyselinou chlorovodíkovou 2 mol/l RS na 8,0 a zředí se vodou R na 1000 ml. 2.6.16 Důkaz cizích antigénu v humánních virových vakcínach Pokud tyto zkoušky vyžadují nejprve neutralizaci viru, použijí se specifické protilátky, které nejsou humánního ani opicího původu: jestliže byl virus pomnožen na tkáni ptačího původu, nemohou to být ani protilátky ptačího původu. K přípravě antiséra se užívá imunizacní antigen připravený na buněčné kultuře z odlišného druhu, než je kultura užívaná pro přípravu vakcíny, a prosté cizích agens. Jestliže je předepsáno použití SPF vajec, tato vejce odpovídají požadavkům předepsaným ve stati Chovy kuřat prostých specifikovaných patogenů, která jsou určena pro výrobu a kontrolu jakosti očkovacích látek (5.2.2). Virové inokulum Vzorky inokula se odeberou při sklizni, a jestliže se ihned nezkoušejí, uchovávají se při teplotě nižší než -40 ° C. Dospělé myši. Každé z nejméně deseti dospělých myší o hmotnosti 15 g až 20 g se vstříkne intracerebrálně 0,03 ml a intraperitoneálně 0,5 ml inokulacního viru. Myši se pozorují nejméně 21 dní. U všech myší uhynulých po prvních 24 h, nebo které mají příznaky nemoci, se provede pitva, aby se odhalily známky infekčního onemocnění. Postupuje se jednak makroskopickým pozorováním, jednak preočkovaním vhodné tkáňové suspenze intracerebrálně a intraperitoneálně nejméně dalším pěti dospělým myším, které se pozorují 21 dní. Inokulacní virus vyhovuje, jestliže žádná myš nevykazuje známky infekce, jež by se mohly přičíst inokulacnímu viru. Zkoušku lze hodnotit, jestliže dobu pozorování přežije nejméně 80 % původně inokulovaných myší. Sající myši. Každé z nejméně dvaceti myší mladších než 24 h se vstříkne intracerebrálně 0,01 ml a intraperitoneálně 0,1 ml inokulacního viru. Myši se pozorují denně nejméně 14 dní. U všech myší uhynulých po prvních 24 h, nebo které mají příznaky nemoci, se provede pitva, aby se odhalily známky infekčního onemocnění. Postupuje se jednak makroskopickým pozorováním, jednak preočkovaním vhodné tkáňové suspenze intracerebrálně a intraperitoneálně nejméně dalším pěti sajícím myším, které se denně pozorují 14 dní. Inokulacní virus vyhovuje, jestliže žádná sající myš nevykazuje známky infekce, jež by se mohly přičíst inokulacnímu viru. Zkoušku lze hodnotit, jestliže dobu pozorování přežije nejméně 80 % původně inokulovaných sajících myší. Strana 174 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 174 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ Morčata. Nejméně pěti morcatům o hmotnosti 350 g až 450 g se vstříkne intraperitoneálně po 5 ml inokulacního viru. Zvířata se sledují nejméně 42 dní, aby se odhalily všechny příznaky nemoci. U všech zvířat, která po prvních 24 h uhynou nebo která mají příznaky nemoci, se provede pitva s makroskopickým vyšetřením; tkáně se vyšetří mikroskopicky a kultivačně na přítomnost infekce. Zvířata, která přežila dobu pozorování, se usmrtí a vyšetří se stejným způsobem. Inokulacní virus vyhovuje, jestliže žádné morce nevykazuje známky infekce, jež by se mohly přičíst inokulacnímu viru. Zkoušku lze hodnotit, jestliže dobu pozorování přežije nejméně 80 % původně inokulovaných morcat. Inokulacní virus a virus sklizený Vzorky se odeberou při sklizni, a jestliže se ihned nezkoušejí, uchovají se při teplotě nižší než -40 °C. Bakteriální a houbová sterilita. 10 ml vzorku vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1). Mykoplazmata (2.6.7). 10 ml vzorku vyhovuje zkoušce na mykoplazmata; pokud nebyl při výrobě použit substrát ptačího původu, provede se pouze zkouška na neaviární mykoplazmata a ureaplazmata. Mykobakterie (2.6.2). 5 ml vzorku se zkouší na přítomnost Mycobacterium spp. kultivačními metodami uznanými za citlivé pro detekci těchto organismů. Zkoušky na j iná cizí agens na tkáňových kulturách. Množství vzorku, jestliže není předepsáno jinak, které odpovídá 500 lidských dávek nebo 50 ml vakcíny, podle toho, co je více, se zkouší na přítomnost cizích agens naockováním do kultur buněk kontinuální linie opicí ledviny a lidských buněk. Jestliže virus rostl na lidských diploidních buňkách, neutralizovaný sklizený virus se také zkouší na oddělené kultuře diploidních buněk. Jestliže byl vakcinacní virus pomnožován v buněčném systému jiném než lidském nebo opicím, naockují se také buňky tohoto druhu z oddělené kultury. Tyto buňky se kultivují při (36 ± 1) °C a prohlížejí se 14 dní. Inokulacní virus nebo sklizený virus vyhovují, jestliže žádná z buněčných kultur nevykazuje známky přítomnosti jakéhokoli cizího agens, jež nelze přičíst náhodné kontaminaci. Zkoušku lze hodnotit, jestliže přežívá nejméně 80 % buněčných kultur. Ptačí viry (pouze pro viry pomnožené na tkáni ptačího původu). Neutralizuje se množství vzorku odpovídající buď 100 lidským dávkám, nebo 10 ml, podle toho, co je více. Najedno kuřecí embryo se použije 0,5 ml, inokuluje se skupina oplozených SPF vajec, 9 až 11 dní starých, alantoidní cestou a druhá skupina, 5 až 7 dní starých, do žloutkového vaku. Inkubuje se 7 dní. Inokulacní virus nebo sklizený virus vyhovují, jestliže alantoidní tekutiny ani tekutiny žloutkového vaku nevykazují přítomnost hemaglutinacního agens a jestliže všechna embrya a chorioalantoidní membrány, makroskopicky vyšetřené, jsou normální. Zkoušku lze hodnotit, jestliže nejméně 80 % embryí přežije 7 dní. Kultura produkčních buněk: kontrolní buňky Aby se ověřila nepřítomnost virů způsobujících cytopatickou degeneraci, posuzují se kontrolní buňky mikroskopicky buď po celou dobu inkubace, nebo 14 dní od naockování výrobních nádob, podle toho, která doba je delší. Zkoušku lze hodnotit, jestliže pozorovací období přežije nejméně 80 % kontrolních kultur. Po 14 dnech nebo v case poslední sklizně, podle toho, které období je delší, se provedou níže popsané zkoušky. Zkouška na hemadsorbující viry. Nejméně 25 % kontrolních kultur se zkouší na přítomnost hemadsorbujících virů přidáním morcecích červených krvinek. Jestliže jsou morcecí krvinky sklado- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 175 ___________________________________________________________________________Biologické zkoušky 175 vány, uchovávají se nejdéle 7 dní při (5 ± 3) °C . Polovina kultur se odečítá po 30 min inkubace při (5 ± 3) °C, druhá polovina po 30 min inkubace při 20 °C až 25 °C. Nezjistí se pntomnost hemadsorbujících agens. Zkouška na jiná cizí agens v tkáňových kulturách. Směs supernatantních tekutin z kontrolních buněk se zkouší na pntomnost cizích agens naockováním do kultur buněk opicí ledviny a lidských buněk. Jestliže byl vakcinacní virus pomnožován v buněčném systému jiném než lidském nebo opicím, naockují se také buňky tohoto druhu, ale z oddělené kultury. V každém buněčném systému se zkouší nejméně 5 ml. Naockované kultury se inkubují při (36 ±1) °C a pozorují se 14 dní. Nezjistí se pntomnost cizího agens. Viry ptačí leukózy (pouze pro viry pomnožené na tkáni ptačího původu). Zkouška na viry ptačí leukózy se provede s 5 ml supernatantní tekutiny z kontrolních buněk. Kontrolní vejce Hemaglutinační agens. 0,25 ml alantoidní tekutiny z každého vejce se zkouší na přítomnost hemaglutinacního agens přímým smísením s kuřecími červenými krvinkami a po pasáži na SP F vejcích se postupuje takto: 5 ml vzorku ze směsi amniových tekutin z kontrolních vajec se naočkuje po 0,5 ml do alantoidních dutin a do amniových dutin SPF vajec. Kontrolní vejce vyhovují, jestliže v následujících dvou zkouškách nejsou nalezeny známky přítomnosti hemaglutinacních agens. Viry ptačí leukózy. Použije se 10 ml směsné amniové tekutiny z kontrolních vajec. Provede se rozhojnění pěti pasážemi na buněčných kulturách z kuřecích embryí, které prokazatelně neobsahuj í viry ptačí leukózy; zkouška na pntomnost ptačí leukózy se provede použitím buněk z páté pasáže. Kontrolní vejce vyhovují, jestliže se zkouškou neprokážou žádné známky přítomnosti viru ptačí leukózy. Ostatní cizorodá agens. 5 ml směsné amniotické tekutiny z kontrolních vajec se naočkuje do lidských a opicích buněčných kultur. Buněčné kultury se sledují 14 dní. Kontrolní vejce vyhovují, jestliže není nalezena pntomnost cizích agens. Zkoušku lze hodnotit, jestliže dobu pozorování přežije nejméně 80 % naockovaných kultur. 2.6.17 Zkouška antikomplementární účinnosti imunoglobulinii Podstata zkoušky. Pro měření antikomplementární účinnosti (ACA) imunoglobulinu se inkubuje definované množství zkoušeného materiálu (10 mg imunoglobulinu) s definovaným množstvím morcecího komplementu, které je 20 CH5() a stanoví se zbývající komplement. Antikomplementární účinnost je vyjádřena jako procenta spotřeby komplementu vzhledem ke kontrole komplementu, která je 100 %. Hemolytická jednotka účinnosti komplementu (CH50) je množství komplementu, které za daných podmínek reakce způsobí lýzu 2,5 . 108 z celkových 5 . 108 optimálně senzibilizovaných erytrocytu. Zásobní roztok hořčíku a vápníku. 1,103 g chloridu vápenatého R a 5,083 g chloridu horečnatého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml. Zásobní tlumivý roztok barbitalový. 207,5 g chloridu sodného R a 25,48 g barbitalu sodné soli R se rozpustí ve 4000 ml vody R a upraví se hodnota pH kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS'na 7,3. Přidá se 12,5 ml zásobního roztoku hořčíku a vápníku a zředí se vodou R na 5000 ml. Zfiltruje se membránovým filtrem (póry velikosti 0,22 //m) a uchovává se ve skleněných nádobách při 4 °C. Strana 176 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 176 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ Roztokželatiny. 12,5 g želatiny R se rozpustí v asi 800 ml vody R a zahřeje se na vodní lázni k varu. Ochladí se na 20 °C a zředí vodou R na 10 1. Filtruje se membránovým fitrem (póry velikosti 0,22 //m). Uchovává se při 4 °C. Používá se jen čirý roztok. Citronanový roztok. 8,0 g citronanu sodného R, 4,2 g chloridu sodného R a 20,5 g glukosy R se rozpustí v 750 ml vody R Roztokem kyseliny citrónové R (100 g/l) se upraví hodnota pH na 6,1 a zředí se vodou R na 1000 ml. Tlumivý roztok želatino-barbitalový. Smíchají se 4 objemové díly roztoku želatiny a 1 objemový díl zásobního tlumivého roztoku barbitalového. Je-li to nutné, upraví se hydroxidem sodným 1 mol/l RS nebo kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS pH na hodnotu 7,3. Uchovává se při 4 ° C. Denně se připravuje čerstvý roztok. Stabilizovaná beraní krev. Odebere se 1 objemový díl beraní krve do 1 objemového dílu citronano-vého roztoku a promíchá se. Uchovává se při 4 °C nejméně 7 dní a nejvýše 28 dní. (Stabilizovaná beraní krev a beraní erytrocyty jsou dostupné od řady výrobců). Hemolyzin. Antiserum proti beraním erytrocytům připravené na králících. (Taková antiséra jsou dostupná od řady výrobců.) Morčecí komplement. Připraví se směs sér z krve alespoň deseti morčat. Ze sražené krve se sérum oddělí odstreďovaním při asi 4 °C. Sérum se uchovává v malých objemech při teplotě nižší než -70 °C. Metoda Příprava standardizované 5% suspenze beraních erytrocytu. Erytrocyty se odstreďovaním oddělí z přiměřeného objemu stabilizované beraní krve; buňky se nejméně třikrát promyjí tlumivým roztokem želatino-barbitalovým a připraví se 5% suspenze (V/V) v tomto roztoku. Měření koncentrace buněk v suspenzi se provádí takto: 0,2 ml se převede do 2,8 ml vody R a lyžovaný roztok se odstřeďuje 5 min při 1000 gn Koncentrace buněk vyhovuje, jestliže absorbance (2.2.25) vrchní vrstvy měřená při 541 nm je 0,62 ± 0,01. Úprava koncentrace buněk se provádí přidáním tlumivého roztoku želatino-barbitalového podle vzorce: V- . A V = —____ f 0,62 ' v němž značí: Vf - konečný připravovaný objem, V1 - počáteční objem, A - absorbanci původní suspenze při 541 nm. Upravená suspenze obsahuje asi 1 x 109 buněk v 1 ml. Titrace hemolyzinu. Schéma přípravy ředění hemolyzinu je uvedeno v tabulce 2.6.17-1. Do každé zkumavky, počínaje ředěním 1 : 75, se dá 1 ml 5% suspenze beraních erytrocytu a promíchá se. Inkubuje se 30 min při 37 °C. Z každé zkumavky takto inkubované směsi se odeberou 0,2 ml do nové zkumavky, přidá se 1,10 ml tlumivého roztoku želatino-barbitalového a 0,2 ml ředěného morčecího komplementu (např. 1 : 150). Provádí se dvojmo. Jako nehemolyzovaná buněčná kontrola se připraví tři zkumavky s 1,4 ml tlumivého roztoku želatino-barbitalového a 0,1 ml 5% suspenze beraních erytrocytu. Jako plně hemolyzovaná buněčná kontrola se připraví tři zkumavky s 1,4 ml vody R a 0,1 ml 5% suspenze beraních erytrocytu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 177 Biologické zkoušky 177 Tab. 2.6.17-1 Požadované ředění hemolyzinu Připraveno za použití tlumivý roztok hemolyzin želatino-barbitalový objem (ml) ředění 1 : objem (ml) 7,5 10 75 100 150 200 300 400 600 800 1200 1600 2400 3200* 4800* 0,65 0,90 1,80 1,80 1,00 1,00 1,00 1,00 1,00 1,00 1,00 1,00 1,00 1,00 1,00 neředěno neředěno 7,5 10 75 100 150 200 300 400 600 800 1200 1600 2400 0,1 0,1 0,2 0,2 1,0 1,0 1,0 1,0 1,0 1,0 1,0 1,0 1,0 1,0 1,0 Odstraní se 1 ml směsi. Všechny zkumavky se inkubují 60 min při 37 °C a odstřeďují se 5 min při 1000 gn. Změří se absorbance (2.2.25) vrchních vrstev při 541 nm a vypočítá se stupeň hemolýzy v každé zkumavce v procentech ze vzorce: A - A ——- . 100 , 4 -A v němž značí: A& - absorbanci zkumavek s ředěným hemolyzinem, Ab - průměr absorbanci tří zkumavek s plnou hemolýzou, Ax - průměr absorbanci tří zkumavek bez hemolýzy. Sestrojí se lineární graf: na ordinátu se nanese procentuální stupeň hemolýzy, na abscisu odpovídající převrácená hodnota ředění hemolyzinu. Z grafu se určí optimální ředění hemolyzinu. Vybere se to ředění, kde již další vzestup obsahu hemolyzinu nezpůsobuje patrné změny ve stupni hemolýzy. Toto ředění je 1 minimální hemolytická jednotka (1 MHU) v 1,0 ml. Optimální hemolytické ředění hemolyzinu pro přípravu senzibilizovaných beraních erytrocytu obsahuje 2 MHU v mililitru. Titrace hemolyzinu není hodnotitelná, jestliže maximum hemolýzy není mezi 50 % a 70 %. Není-li maximum v tomto rozmezí, je nutno titraci opakovat s více nebo méně ředěným roztokem komplementu. Příprava optimálně senzibilizovaných beraních erytrocytu (hemolytický systém). Připraví se vhodný objem ředěného hemolyzinu, který obsahuje 2 MHU v mililitru a stejný objem standardizované 5% suspenze beraních erytrocytu. Ke standardizované buněčné suspenzi se přidá ředěný hemolyzin a smíchá se.Inkubuje se 15minpři 37°C,uchovávásepři2°C až 8°C a použije se do 6h. Strana 178 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 178 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ Titrace komplementu. Připraví se vhodné ředění komplementu (např. 1 : 250) tlumivým roztokem želatino-barbitalovým a provede se dvojmo titrace podle tabulky 2.6.17-2. Tab. 2.6.17-2 Číslo zkumavky Objem ředěného komplementu Objem tlumivého roztoku v ml (např. 1 : 250) želatino-barbitalového v ml 1 0,1 1,2 2 0,2 1,1 3 0,3 1,0 4 0,4 0,9 5 0,5 0,8 6 0,6 0,7 7 0,7 0,6 8 0,8 0,5 9 0,9 0,4 10 1,0 0,3 11 1,1 0,2 12 1,2 0,1 3 zkumavky s 0% hemolýzy - 1,3 3 zkumavky se 100% hemolýzou - 1,3 ml vody Do každé zkumavky se přidá 0,2 ml senzibilizovaných beraních erytrocytu, dobře se promíchá a inkubuje se 60 min při 37 °C. Zkumavky se potom ochladí v ledové lázni a odstřeďují se 5 min při 1000 g. Změří se absorbance vrchní vrstvy při 541 nm a vypočítá se stupeň hemolýzy (ľ) ze vzorce: A - A ' v němž značí: Ac - absorbanci zkumavek 1 až 12, Ab - průměr absorbanci zkumavek se 100% hemolýzou, Ax - průměr absorbanci buněčných kontrol s 0% hemolýzou. Na logaritmický papír se vynese 7/(1 - 7) jako abscisa proti obsahu ředěného komplementu v mililitru jako ordináta. Body se co nejlépe proloží křivka a určí se ordináta pro 50% hemolytickou dávku komplementu, kde 7/(1 - 7) = 1,0. Vypočítá se účinnost v hemolytických jednotkách (CH50/ml) ze vzorce: v němž značí: Cd - převrácenou hodnotu ředění komplementu, Ca - objem ředěného komplementu, kde došlo k 50% hemolýze, v mililitrech, 5 - přepočítací faktor v souvislosti s poetem erytrocytu. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže křivka mezi 15 % a 85 % hemolýzy je přímkou, jejíž sklon je 0,15 až 0,40, přednostně 0,18 až 0,30. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 179 ___________________________________________________________________________Biologické zkoušky 179 Zkouška antikomplementární účinnosti. Připraví se ředění komplementu o 100 CH5(/ml ředěním vytitrovaného morcecího komplementu tlumivým roztokem želatino-barbitalovým. Je-li to nutné, upraví se pH zkoušeného imunoglobulmu na 7. Pro imunoglobulin o obsahu 50 mg/ml se připraví směs k inkubaci takto: Tab. 2.6.17-3 Zkoušený imunoglobulin Kontrola komplementu (dvojmo) imunoglobulin (50 mg/ml) tlumivý roztok želatino-barbitalový komplement 0,2 ml 0,6 ml 0,2 ml 0,8 ml 0,2 ml Současně se zkoušeným přípravkem se provede zkouška s lidským imunoglobulinem BRP, jak je doporučeno v původním letáku referenčního přípravku pro negativní a pozitivní kontrolu antikomplementární účinnosti. Jestliže koncentrace zkoušeného imunoglobulmu kolísá kolem 50 mg/ml, přidá se větší nebo menší objem vzorku a tlumivého roztoku želatino-barbitalového, např. 0,47 ml tlumivého roztoku želatino-barbitalového je přidáno k 0,33 ml imunoglobulmu o obsahu 30 mg/ml -do objemu 0,8 ml. Zkumavky se uzavřou a inkubují se 60 min při 37 °C. 0,2 ml z každé inkubované směsi se přidá k 9,8 ml tlumivého roztoku želatino-barbitalového, aby se zředil komplement. Provede se titrace komplementu v každé zkumavce tak, jak je popsáno výše, aby se určila zbytková účinnost komplementu (viz tabulka 2.6.17-2). Antikomplementární účinnost zkoušeného přípravku ve vztahu ke kontrole komplementu, která je uvažována jako 100%, se vypočítá ze vzorce: 2—— . 100 , a v němž značí: a - průměr účinnosti kontrolního komplementu (CH50/ml), b - účinnost komplementu (CH50/ml) zkoušeného přípravku. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže jsou splněny následující podmínky: - antikomplementární účinnost nalezená pro negativní a pozitivní kontroluje v limitech stanovených v průvodním letáku referenčního přípravku, - účinnost u kontroly komplementu (a) je v rozmezí 80 CH50 až 120 CH50 v mililitru. 2.6.18 Zkouška neurovirulence živých virových vakcín Podstata zkoušky. Neurovirulence se zjišťuje naockováním zkoušeného přípravku opicím a jejich sledováním. Postup zkoušky. Pro každou zkoušku se použije nejméně deset opic séronegativních na zkoušený virus. Každé opici se vstříkne nejvýše 0,5 ml zkoušeného přípravku do talamické oblasti každé hemisféry, pokud není uvedeno jinak. Celkové množství viru podaného každé opici není nižší než množství obsažené v jedné doporučené lidské dávce vakcíny. Jako kontrola proti zavlečení divokého neurovirulentního viru je chována skupina nejméně 4 kontrolních opic v druhé části klece nebo v bezprostředním sousedství naoě -kovaných zvířat. Očkované opice se pozorují 17 dní až 21 dní, sledují se příznaky ochrnutí nebo jiné známky neurologického poškození; kontrolní opice jsou sledovány stejně dlouhou dobu a navíc Strana 180 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 180 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ ještě 10 dní. Zvířata, která uhynou do 48 h po injekci, se vyřadí jako úhyn z nespecifických příčin a mohou být nahrazena. Zkouška není platná, jestliže více než 20 % inokulovaných zvířat uhyne z nespecifických příčin nebo jestliže ve vzorcích séra odebraných od kontrolních opic v době očkování zkoušených zvířat a také 10 dní po usmrcení zkoušených zvířat je prokázána infekce divokým virem typu zkoušeného viru nebo viru spalniček. Na závěr pozorování se provede pitva a histopatologické vyšetření odpovídajících oblastí mozku, jež by prokázalo poškození centrálního nervového systému. Zkoušený přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže zvířata nevykazují žádné neočekávané klinické příznaky nebo histopatologické důkazy poškození centrálního nervového systému, které by bylo možno přisuzovat inokulovánému viru. 2.6.19 Zkouška neurovirulence vakcíny proti obrně (per os) Opice použité v této zkoušce vyhovují požadavkům uvedeným v článku Vaccinum poliomyeliti-dis per or ale a váží nejméně 1,5 kg. Patogenita se stanoví u opic rodu Macaca nebo Cercopithecus v porovnání s referenčním virem připraveným pro zkoušku neurovirulence inokulací do bederní oblasti centrálního nervového systému po předchozím podání vhodného sedatíva, např. ketaminiumchloridu. Vzorky séra odebrané před injekcí prokazatelně neobsahují neutralizační protilátky v ředění 1 : 4 při zkoušení proti nejvýše 1000 CCID 50 každého ze tří typů polioviru. Počet opic. Vakcína a vhodný homotypický referenční virus se zkouší současně v téže skupině opic. Stejnému počtu zvířat se vstříkne zkoušená vakcína a referenční přípravek. Zvířata se rozdělí náhodně do ošetřovacích skupin a klecí a jejich totožnost se kóduje při očkování. Zařazení jednotlivých zvířat se před ošetřovatelem a pitvajícím tají. Počet naockovaných opic je takový, aby při vyhodnocení zkoušené vakcíny a referenčního přípravku bylo nejméně jedenáct pozitivních opic u typů 1 a 2 a nejméně osmnáct pozitivních opic u typu 3 (pozitivní opice jsou takové, které v centrálním nervovém systému mají specifické poliovirové leze neuronu). S týmž homotypickým referenčním přípravkem může být zkoušena více nezjedná šarže vakcíny. Je-li to možné, použijí se opice z téže karanténní skupiny. V opačném případě se použijí opice ze dvou skupin a stejná množství z každé skupiny se použijí pro podání vakcíny a referenčního přípravku. Jestliže se zkouška provádí ve dvou pracovních dnech, naočkuje se stejné množství opic z každé skupiny v týž den vakcínou a homotypickým referenčním přípravkem. Obsah viru. Obsahy viru ve vakcíne a homotypickém referenčním přípravku se upraví tak, aby byly titry pokud možno stejné a v rozmezí od 105'5 do 106'5 CCID5(/0,1 ml. Pozorování. Všechny opice se pozorují 17 až 22 dní, aby se zjistily příznaky poliomyelitidy nebo jiné virové infekce. Opice, které přežijí prvních 24 h, ale uhynou před jedenáctým dnem po očkování, se pitvají, aby se určilo, zda byla poliomyelitida příčinou smrti. Zvířata, která uhynula z jiných příčin, než je poliomyelitida, se vyloučí z hodnocení. Umírající nebo těžce paralyzovaná zvířata se usmrtí a pitvají. Všechna zvířata, která přežijí do konce pozorovacího období, se též pitvají. Zkouška není platná, jestliže více než 20 % zvířat vykazuje během pozorovacího období interkurentní infekci. Počet vyšetřovaných řezů. Z každé opice se histologický vyšetří nejméně bederní mícha, krční mícha a nižší i vyšší část prodloužené míchy, střední mozek, talamus a motorická oblast kůry mozkové. Zkoumají se řezy tenčí než 15 //m a barvené gallocyaninem. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 181 Biologické zkoušky 181 Nejnižší počet vyšetřovaných řezů je následující: a) 12 řezů reprezentujících celou bederní ztluštěninu, b) 10 řezů reprezentujících celou krční ztluštěninu, c) 2 řezy z prodloužené míchy, d) 1 řez z mostu a mozečku, e) 1 řez ze středního mozku, f) 1 řez z levé a pravé části thalamu, g) 1 řez z levé a pravé části motorické oblasti mozkové kůry. Určení aktivity viru. Pro hodnocení virové aktivity v řezech ze hřbetní míchy a mozkového kmene se používá hodnotící systém pro stupeň poškození, který rozlišuje buněčnou infiltraci a destrukci neuronů následovně: 1. pouze buněčná infiltrace (tyto opice se nepovažují za pozitivní), 2. buněčná infiltrace s minimálním poškozením neuronu, 3. buněčná infiltrace s rozsáhlým poškozením neuronu, 4. masivní poškození neuronu s buněčnou infiltrací nebo bez ní. Výsledky se zaznamenávají do standardního formuláře. 7)Opice s neuronálními lézemi v řezech, které ale nevykazují stopy po vpichu, jsou počítány jako pozitivní. Opice vykazující stopy po vpichu v řezech, ale nikoli neuronální leze nejsou počítány jako pozitivní. Řezy, které vykazují traumatické poškození, ale nemají žádné specifické virové leze, se nezahrnují do počtu. Závažnost nálezu je založena na odečtení výsledků z bederních (L), krčních (C) a mozkových (B) histologických řezů. Ohodnocení lézí (LS) pro každou pozitivní opici se vypočítá takto: LS součet hodnot L počet rezu součet hodnot C počet rezu součet hodnot B počet rezu Pro každou skupinu pozitivních opic se vypočítá průměrný počet lézí. Hodnocení. Srovnání virové aktivity ve vakcíne a referenčním přípravku je založeno na aktivitě v bederním ztluštění míchy a stupni šíření aktivity z této oblasti do krčního ztluštění a mozku. Vhodnost nebo nevhodnost je založena na celkovém poměru u všech zvířat ve zkoušce. Jednotlivá zvířata vykazující neobvykle vysokou aktivitu jak v bederní oblasti, tak i v důsledku šíření z této oblasti jsou také zavzata do konečného hodnocení. Monovalentní várka vyhovuje ve zkoušce, jestli -zeje požadovaný počet zvířat pozitivní a žádné z histopatologických a klinických vyšetření nevykazuje významný rozdíl v patogenite mezi vakcinačním virem a referenčním přípravkem. Podmínky vhodnosti jsou uvedeny níže. Požadavky. S každou referenční vakcínou (typ 1, 2 a 3) se provede vhodný počet neurovirulenč-ních kvalifikačních zkoušek (např. čtyři zkoušky) a získaná data o její aktivitě slouzijako základ pro požadavky na zkoušenou vakcínu. Celkový průměrný počet lézí (M) pro opakované zkoušky každého referenčního viru se hodnotí společně se shromážděnými výsledky v testu (s^ jako odhad směrodatné odchylky (s). Požadavky na platnost výsledků ve zkoušce referenčního přípravku jsou stanoveny na základě kumulativních dat z kvalifikačních zkoušek. Nejsou stanoveny všeobecně platné podmínky; pro pomoc zkoušejícím laboratořím jsou doporučeny následující empirické metody pro získání přijatelných limitů průměrného počtu lézí pro referenční přípravek (Xref). Vhodný formulář uvádějí Požadavky na perorální vakcínu proti poliomyelitidě (Requirements for Biological Substances No. 7, World Health Organisation) vydané Světovou zdravotnickou organizací. Strana 182 Sbírka zákonu č. 1/1998 Částka 1 182 Zkušební metody Tab. 2.6.19-1 Spodní limit Horní limit Typy 1 a 2 Typ 3 M-s M-s/2 M+ s M+ s Jestliže je průměrný počet lézí ve vakcíne stanoven Xtesta - t 2 a 3 Jsou konstaÄY stanovene postupem uvedeným níže, pak vakcína nevyhovuje, jestliže: -^■test " ^ref > ^1 . Vakcína se může zkoušet znovu, jestliže: Cl <^test-^ref < Q . Při opakovaném zkoušení vakcíny se přepočítává průměrný počet lézí ve zkoušené vakcíne a v referenčním přípravku. Přípravek nevyhovuje, jestliže: ■X-jtest 1 + test 2) ~ ^(ref 1 + ref 2) > ^ Konstanty Cx, Qi a Cs se vypočítají ze vzorců: Cy = 2,3 \ 2s2 *i c2 = 2,6 \ 2s2 Ni c3 = 1,6 \ 2s2 N2 v nichž značí: Nx - počet pozitivních opic ve zkoušce vakcíny, N2 - počet pozitivních opic ve dvou zkouškách, 2,3 - normální odchylku na 1% hladině, 2,6 - normální odchylku na 0,5% hladině, 1,6- normální odchylku na 5% hladině. Zkoušku neurovirulence, v které průměrný počet lézí pro referenční přípravek (XtJ není shodný s údaji z předešlých pokusů, nelze použít pro určení vhodnosti vakcíny. Jestliže je zkouška vakcíny platná, průměrný počet lézí pro zkoušenou vakcínu (Xtest) lze počítat a srovnávat s homotypickou referenční vakcínou. 2.6.20 Hemaglutininy anti-A a anti-B (nepřímá metoda) Připraví se dvě stejné řady postupně ředěného zkoušeného přípravku roztokem chloridu sodného R (9 g/l). Ke každému ředění první řady se přidá stejný objem 5% (V/V) suspenze erytrocytu krevní skupiny Ax předem třikrát promytých v roztoku chloridu sodného R (9 g/l). Ke každému ředění druhé řady se přidá stejný objem 5% (V/V) suspenze erytrocytu skupiny B předem třikrát promytých v roztoku chloridu sodného R (9 g/l). Tyto suspenze se inkubují 30 min při 37 °C a pak se erytrocyty třikrát promyjí v roztoku chloridu sodného R (9 g/l). Erytrocyty se ponechají 30 min v kontaktu s polyvalentním sérem proti lidským globulinům. Bez dalšího odstředění se mikrosko- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 183 ____________________________________________________________________Metody stanovení účinnosti 183 2.7 Metody stanovení účinnosti 2.7.1 Imunochemické metody Imunochemické metody jsou založeny na selektivní, reverzibilní a nekovalentní vazbě antigénu s protilátkami. Tyto metody se používají k důkazu nebo ke stanovení antigénu nebo protilátek. Vznik komplexu antigen-protilátka lze dokázat a množství vytvořeného komplexu lze stanovit různými metodami. Ustanovení tohoto obecného článku se vztahují na imunochemické metody používající podle potřeby buď značená nebo neznačená zkoumadla. Výsledky imunochemických metod závisí na experimentálních podmínkách a povaze a kvalitě použitých zkoumadel. Proto je nezbytné standardizovat složky imunochemických stanovení a použít k tomu, pokud to je možné, mezinárodní referenční přípravky pro ně určené. Zkoumadla potřebná pro mnoho imunochemických metod jsou dostupná jako komerční zkušební soupravy, to jsou sady obsahující zkoumadla (zvláště antigen nebo protilátku) a látky určené ke stanovení specifikované substance in vitro, včetně návodu na jejich správné použití. Soupravy se používají podle návodu výrobce. Je důležité ověřit, zda soupravy jsou vhodné pro analýzu zkoušené látky, se zvláštním zřetelem na jejich selektivitu a citlivost. Přehled o soupravách pro imunochemic-ká stanovení připravila Světová zdravotnická organizace (Technical Report Series 658; 1981). Metody používající značený antigen nebo značenou protilátku Metody používající značené látky mohou využívat vhodná značení, jako jsou enzymy, fluorofo-ry, luminofory a radioizotopy. Je-li ke značení použit radioizotop, metoda se nazývá "radioimuno-analýza". Doporučení pro měření radioaktivity uvedená v článku Radiofarmaca lze použít při imunologických stanoveních spojených s radioizotopy. Veškerá práce s radioaktivním materiálem se provádí ve shodě s národním zákonodárstvím a mezinárodně přijatými pravidly o ochraně před radioaktivním zářením. Metody používající neznačený antigen nebo neznačenou protilátku Imunoprecipitační metody Imunoprecipitační metody zahrnují flokulaci a precipitační reakce. Je-li roztok antigénu smíchán za vhodných podmínek s odpovídající protilátkou, reagující složky vytvoří flokulační nebo precipitační agregáty. Poměr reagujících složek, při němž je doba flokulace nejkratší nebo precipita-ce nejvýraznější, se nazývá optimální poměr a je obvykle tvořen ekvivalentními množstvími antigénu a protilátky. Imunoprecipitace může být stanovena vizuálně nebo metodami rozptylu světla (ne-felometrické nebo turbidimetrické stanovení). Použitím částic (např. latex) pokrytých antigenem nebo protilátkou se může dosáhnout zvýšení citlivosti. Ve flokulačních metodách se obvykle používá postupné ředění jedné z reagujících složek, zatímco v imunodifuzních metodách (ID) se ředění dosahuje difúzí do prostředí gelu: získají se koncentrační gradienty jedné nebo obou reagujících složek a v prostředí gelu se tak vytvoří zóny, kde poměr složek podporuje precipitaci. Zatímco flokulační metody se provádějí ve zkumavkách, v metodách imunodifuze se používají různé pomůcky, jako jsou zkumavky, destičky, sklíčka nebo komůrky. Je-li imunoprecipitační systém složen z jednoho antigénu, který se váže na odpovídající protilátku, označuje se jako systém jednoduchý. Zahrnuje-li příbuzné, ale sérologicky neidentické reagující Strana 184 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 184 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ složky, je to systém komplexní, a obsahuje-li několik sérologicky nepříbuzných složek, je to systém složený. V jednoduchých difuzních metodách se koncentrační gradient ustaví pouze pro jednu z reagujících složek, která difunduje z vnějšího zdroje do prostředí gelu obsahujícího odpovídající druhou složku v relativně nízké koncentraci. Jednoduchá radiální imunodifuze (SRID) je jednoduchá kvantitativní imunodifuzní technika. Když je dosaženo rovnováhy mezi vnější a vnitřní reagující složkou, vytvářejí se kruhové precipitacní plochy kolem bodu s vnější složkou. Plochy jsou přímo úměrné koncentraci antigénu v gelu a nepřímo úměrné koncentraci protilátky v gelu. V metodách dvojité difúze se koncentrační gradienty ustavují pro obě reagující složky. Antigen i protilátka difundují z oddělených míst do původně imunologicky neutrálního gelu. Komparativní metody dvojité imunodifuze se používají pro kvalitativní porovnávání různých antigénu reakcí s vhodnou protilátkou a naopak. Srovnávání je založeno na přítomnosti nebo nepřítomnosti vzájemného působení mezi precipitacními liniemi. Mohou být rozlišeny reakce totožnosti, rozdílnosti nebo částečné totožnosti mezi antigény nebo protilátkami. Imunoelektroforetické metody Imunoelektroforéza (IE) je kvalitativní technika spojující dvě metody: gelovou elektroforézu s následnou imunodifuzí. Dvojrozměrná imunoelektroforéza je modifikace imunoelektroforetické metody. Je vhodná pro kvalitativní i kvantitativní analýzy. První část postupuje normální gelová elektroforéza, po které jsou z gelu vynznuty podélné pásky obsahující rozdělené určované frakce a jsou přeneseny na jinou desku. Elektroforéza ve druhém směru se provádí v úhlu 90° k předcházející elektroforéze v gelu, který obsahuje poměrně nízkou koncentraci protilátek odpovídajících antigenům. Pro danou koncentraci protilátky a tloušťku gelu je lineární vztah mezi plochou příslušných precipitacní c h píku a množstvím odpovídajícího antigénu. Elektroimunoanalýza, často označovaná j ako raketková imunoelektroforéza, je rychlá kvantitativní metoda pro stanovení antigénu s nábojem odlišným od náboje protilátek nebo naopak. Elektroforéza stanovovaného antigénu se provádí v gelu, který obsahuje poměrně nízkou koncentraci odpovídající protilátky. Zkoušený materiál a roztoky standardního antigénu použité pro kalibraci jsou naneseny do odlišných jamek v gelu. V průběhu elektroforézy se vytvářejí pohyblivé precipitacní zóny ve tvaru píku (raketek), které začínají u jamek. Celo precipitátu se zastaví, není-li již antigen v přebytku. Pro danou koncentraci protilátky platí lineární vztah mezi výškou píku (raketky) precipitátu a množstvím použitého antigénu. Protisměrná imunoelektroforéza je rychlá kvantitativní metoda, která umožňuje, aby se v elektrickém poli ustavil koncentrační gradient vnějšího antigénu a vnější protilátky v závislosti na odlišných nábojích. Naředěné roztoky standardů pro kalibraci a ředění zkoušené látky se nanesou do řady jamek v gelu a stálé množství odpovídající reagující složky je naneseno do protilehlé řady jamek. Titr zkoušené látky může být určen jako nejvyšší ředění, při kterém se tvoří precipitacní linie. Existuje mnoho modifikací dvourozměrné a raketkové imunoelektroforézy. Jiné techniky spojují dělení antigénu podle velikosti molekuly a sérologických vlastností. Zviditelnění a charakterizace imunoprecipitačních linií Může se provádět selektivním nebo neselektivním barvením, fluorescencí, značením enzymy nebo izotopy nebo jinou vhodnou technikou. Metody selektivního barvení se obvykle používají pro charakterizaci nebílkovinných látek v precipitátech. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 185 ____________________________________________________________________Metody stanovení účinnosti 185 V průsvitných gelech, jako jsou gely agaru nebo agarosy, jsou precipitacní linie v gelu jasně viditelné, pokud je vhodná koncentrace reagujících složek. Validace metod Validační požadavky Kvantitativní imunochemická metoda je platná, jestliže: 1. protilátka nebo antigen nerozlišuje signifikantně mezi zkouškou a standardem. V případě značených reagujících složek odpovídající složka nerozlišuje signifikantně mezi značenou a neznačenou látkou; 2. metoda není ovlivněna zkoušenou matricí, to je žádnou složkou zkoušeného vzorku nebo jeho pomocnými látkami, které se mohou u vzorků lišit. V tom mohou být zahrnuty vysoké koncentrace jiných bílkovin, solí a konzervačních látek nebo kontaminujícíproteolytické aktivity; 3. limit kvantitativního vyj ádření j e nižší než přij atá kritéria uvedená v j ednotlivém článku; 4. přesnost metody je taková, že odchylky výsledků vyhovují požadavkům uvedeným v jednotlivých článcích; 5. při postupu v provedení zkoušky nevznikají systematické chyby. Validační metody Ke splnění těchto požadavků validační plán obsahuje následující prvky: 1. stanovení se provede nejméně třikrát, 2. stanovení se provede nejméně se třemi různými ředěními standardu a třemi ředěními vzorku, které mají předpokládanou podobnou účinnost jako ředění standardu, 3. plán stanovení má náhodné uspořádání, 4. je-li zkoušená látka předložena ve formě séra nebo smíchána s dalšími látkami, je standard rovněž připraven stejným způsobem, 5. zkouška zahrnuje měření nespecifické vazby značené reagující složky, 6. pro vytěsňovací imunologické stanovení: a) je určena maximální vazba (nulové vytesnení), b) ředění zasahují úplnou reakční řadu od hodnot blízkých nespecifické vazbě až po maximální vazbu, přednostně jak pro standard, tak pro zkoušené přípravky. Statistické výpočty K vyhodnocení výsledků mohou být analyzovány reakční křivky pro vzorek a standard metodami popsanými ve stati Statistické hodnocení výsledků biologických zkoušek (5.3). Signifikantní nerovnoběžnost ukazuje, že protilátka nebo antigen rozlišují mezi vzorkem a standardem a výsledky nejsou platné. Ve vytěsňovacích imunologických stanoveních nesmí být hodnoty nespecifické vazby a maximálního vytesnení při vysokých koncentracích vzorku nebo standardu signifikantně rozdílné. Rozdíly mohou ukazovat na vliv matrice, která způsobí buď inhibici vazby nebo degradaci značení. 2.7.2 Mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik Účinnost antibiotika se stanoví porovnáním inhibice růstu citlivých mikroorganismů vyvolané známými koncentracemi zkoušeného antibiotika a referenční látky. Referenční látky použité ke stanovení jsou ty, jejichž účinnost byla přesně stanovena v poměru k odpovídajícímu mezinárodnímu standardu nebo mezinárodnímu referenčnímu přípravku. Strana 186 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 186 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ Plán stanovení je takový, aby dovolil ověřit validitu matematického modelu, na němž je založeno porovnání účinnosti. Je-li vybrán model rovnoběžných přímek, dvě logaritmické přímky dávky a odpovědi (nebo transformované odpovědi) zkoušeného přípravku a referenčního přípravku jsou rovnoběžné a jsou lineární v intervalu dávek použitých k výpočtu. Tyto podmínky se validují pro danou hladinu pravděpodobnosti, obvykle P = 0,05. Jiné matematické modely, jako model např. regresního poměru, mohou být též použity, je-li prokázána validita zkoušky. Pokud není v článku uvedeno jinak, je interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovení nejméně 95 % a nejvýše 105 % stanovené účinnosti. Stanovení se provádí metodou A nebo metodou B. A. Difúzni metoda Živná půda vhodná pro stanovení (viz níže) se rozehřeje a při vhodné teplotě, např. 48 °C až 50 °C pro vegetativní formy, se naočkuje suspenzí mikroorganismů citlivých na zkoušené antibiotikum v takovém množství, které vytváří zřetelně ohraničené inhibicní zóny o průměru přiměřeném koncentraci zkoušeného antibiotika. Naockovana půda se ihned vylije do Petriho misek nebo velkých pravoúhlých misek (ploten) v takovém množství, aby se vytvořila jednolitá vrstva silná 2 mm až 5 mm. Živná půda může být též vylita ve dvou vrstvách, z nichž jenom vrchní j e naockovana. Takto připravené misky se uchovávají tak, aby před použitím nedošlo k viditelnému růstu mikroorganismů nebo k jejich usmrcení a aby povrch půd byl v case použití suchý. Pro přípravu roztoků stejných koncentrací zkoušeného přípravku a referenční látky se použij í rozpouštědla a tlumivé roztoky uvedené v tabulce 2.7.2-1. Roztoky se nanesou buď na povrch půdy, např. do sterilních cylindříků z porcelánu, z nerezavějící oceli, případně z jiných vhodných materiálů, nebo do otvorů vyříznutých v živné půdě. Objem roztoků v každém cylindříků nebo otvoru musí být stejný. Lze též použít sterilní disky z absorbujícího papíru vhodné kvality, které se před položením na půdu napustí roztoky referenční látky nebo zkoušeného antibiotika. K ověření platnosti stanovení se použijí nejméně tři rozdílné dávky referenční látky a tři odpovídající dávky zkoušeného antibiotika. Doporučuje se používat geometrickou řadu dávek. Při běžných zkouškách účinnosti, u nichž je prokázán lineární průběh systému na přiměřeném poctu třídávkových stanovení a u nichž s tím souhlasí oprávněná autorita, nebo může postačovat i dvou-dávkové stanovení; ve všech sporných případech se však použije metoda třídávková referenční látky a rovněž tři dávky zkoušeného antibiotika o předpokládané stejné účinnosti jako dávky referenční látky. Do každé Petriho misky nebo pravoúhlé misky se nanesou roztoky podle statisticky vhodného plánu. V případě malých misek, které nepojmou více než šest roztoků, se doporučuje měnit umístění roztoku zkoušeného antibiotika a referenční látky, aby se zabránilo interakcím koncentrovanej -sich roztoků. Inkubuje se při vhodné teplotě asi 18 h. Doba předinkubacní difúze, obvykle 1 h až 4 h, při pokojové teplotě nebo 4 °C, může být vhodná k potlačení účinku časových rozdílů mezi aplikací roztoků a tak zlepšit regresi. Změří se průměry kruhových inhibicních zón s přesností nejméně 0,1 mm nebo jejich plochy s odpovídající přesností. Pomocí vhodných statistických metod se vypočítá účinnost zkoušeného antibiotika. V každé zkoušce se použije pro každou dávku tolik inhibicních zón, aby byla zajištěna požadovaná přesnost. Stanovení účinnosti může být opakováno a výsledky mohou být statisticky sloučeny, aby se dosáhlo požadované přesnosti stanovení a ověřilo se, že účinnost antibiotika není menší než požadované minimum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 187 Metody stanovení účinnosti 187 Tab. 2.7.2-1 Difúzni metoda Antibiotikum Referenční látka Rozpouštědlo k přípravě základního roztoku Tlumivý roztok (PH) Mikroorganismus Půda a konečné pH (±0,1) Inkubační teplota ve°C Bacitracinum zincicum Bacitracinum zincicum CRL kyselina chlorovodíková 0,01 mol/l VS pH 7,0 (0,05 mol/l) Micrococcus flavus NCTC 7743 CIP 53.160 ATCC 10240 CCM 732 CNCTC M 8/58 A - pH 7,0 35 až 39 Bleomycini sulfas Bleomycini sulfas CRL voda R pH 6,8 (0,1 mol/l) Mycobacterium smegmatis ATCC 607 CCM 4622 CNCTC My 23/64 G - pH 7,0 35 až 37 Colistini sulfas Colisti-methatum natricum Colistini sulfas CRL Colistimetha-tum natricum CRL voda R pH 6,0 (0,05 mol/l) Bordetella bronchiseptica NCTC 8344 CIP 53.157 ATCC 4617 CCM 4416 CNCTC Brb 5/63 Escherichia coli NCIB 8879 CIP 54.127 ATCC 10536 CCM 3988 CNCTC Ec 326/71 B - pH 7,3 B - pH 7,3 35 až 39 35 až 39 Dihydro-streptomycini sulfas Dihydro-streptomycini sulfas CRL voda R pH 8,0 (0,05 mol/l) Bacillus subtilis NCTC 8236 CIP 1.83 CCM 2217 CNCTC Bs 17/65 Bacillus subtilis NCTC 10400 CIP 52.62 ATCC 6633 CCM 1999 CNCTC Bs 8/58 A - pH 7,9 A - pH 7,9 30 až 37 30 až 37 Erythromycini estolas Erythromycini ethylsuccinas Erythromycini stearas Erythro-mycinum CRL methanol R viz články methanol R pH 8,0 (0,05 mol/l) Bacillus pumilus NCTC 8241 CIP 76.18 CCM 2218 CNCTC Bac 2/65 Bacillus subtilis NCTC 10400 CIP 52.62 ATCC 6633 CCM 1999 CNCTC Bs 8/58 A - pH 7,9 A - pH 7,9 30 až 37 30 až 37 Strana 188 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 188 Zkušební metody Antibiotikum Referenční látka Rozpouštědlo k přípravě základního roztoku Tlumivý roztok (pH) Mikroorganismus Půda a konečné pH(±0,l) Inkubační teplota ve°C Framycetini sulfas Framycetini sulfas CRL voda R pH8,0 (0,05 mol/l) Bacillus subtilis NCTC 10400 CIP 52.62 ATCC 6633 CCM 1999 CNCTC Bs 8/58 Bacillus pumilus NCTC 8241 CIP 76.18 CCM 2218 CNCTC Bac 2/65 E - pH 7,9 E - pH 7,9 30 až 37 30 až 37 Gentamicini sulfas Gentamicini sulfas CRL voda R pH8,0 (0,05 mol/l) Bacillus pumilus NCTC 8241 CIP 76.18 CCM 2218 CNCTC Bac 2/65 Staphylococcus epidermidis NCIB 8853 CIP 68.21 ATCC 12228 CCM 4418 CNCTC M 12/63 A - pH 7,9 A - pH 7,9 35 až 39 35 až 39 Kanamycini monosulfas Kanamycini sulfas acidus Kanamycini monosulfas CRL voda R pH8,0 (0,05 mol/l) Bacillus subtilis NCTC 10400 CIP 52.62 ATCC 6633 CCM 1999 CNCTC Bs 8/58 Staphylococcus aureus NCTC 7447 CIP 53.156 ATCC 6538P CCM 2022 CNCTC Mau 28/58 A - pH 7,9 A - pH 7,9 30 až 37 35 až 39 Neomycini sulfas Neomycini sulfas CRL voda R pH8,0 (0,05 mol/l) Bacillus pumilus NCTC 8241 CIP 76.18 CCM 2218 CNCTC Bac 2/65 Bacillus subtilis NCTC 10400 CIP 52.62 ATCC 6633 CCM 1999 CNCTC Bs 8/58 E - pH 7,9 E - pH 7,9 30 až 37 30 až 37 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 189 Metody stanovení účinnosti 189 Antibiotikum Referenční látka Rozpouštědlo k přípravě základního roztoku Tlumivý roztok (PH) Mikroorganismus Půda a konečné pH (±0,1) Inkubační teplota ve°C Nystatinum Nystatinum CRL dimethylform-amidR pH 6,0 (0,05 ml/l) obsahující 5 % (V/V) dimethylform-amidu R Saccharomyces cerevisiae NCYC 87 CIP 1432.83 ATCC 9763 CCM8191 CNCTC 51/65 F - pH 6,0 30 až 32 Polymyxini B sulfas Polymyxini B sulfas CRL voda R pH 6,0 (0,05 mol/l) Bordetella bron-chiseptica NCTC 8344 CIP 53.157 ATCC 4617 CCM4416 CNCTC Brb 5/63 B - pH 7,3 35 až 39 Rifamycinum natricum Rifamycinum natricum CRL methanol R pH 7,0 (0,05 mol/l) Micrococcus flavus NCTC 8340 CIP 53.45 ATCC 9341 CCM 552 CNCTC Sar 5/58 A - pH 6,6 35 až 39 Spiramycinum Spiramycinum CRL methanol R pH 8,0 (0,05 mol/l) Bacillus subtilis NCTC 10400 CIP 52.62 ATCC 6633 CCM 1999 CNCTC Bs 8/58 A - pH 7,9 30 až 32 Streptomycini sulfas Streptomycini sulfas CRL voda R pH 8,0 (0,05 mol/l) Bacillus subtilis NCTC 8236 CIP 1.83 CCM 2217 CNCTC Bs 17/65 Bacillus subtilis NCTC 10400 CIP 52.62 ATCC 6633 CCM 1999 CNCTC Bs 8/58 A - pH 7,9 A - pH 7,9 30 až 37 30 až 37 Tobramycinum Tobramycinum CRL voda R pH 8,0 (0,05 mol/l) Bacillus subtilis NCTC 10400 CIP 52.62 ATCC 6633 CCM 1999 CNCTC Bs 8/58 A - pH 7,9 30 až 37 Vancomycíni hydro-chloridum Vancomycíni hydro-chloridum CRL voda R pH 8,0 Bacillus subtilis NCTC 10400 CIP 52.62 ATCC 6633 CCM 1999 CNCTC Bs 8/58 A - pH 8,0 37 až 39 Strana 190 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 190 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ B. Turbidimetrická metoda Vhodná živná půda se inokuluje suspenzí vybraného mikroorganismu, který je citlivý na zkoušené antibiotikum tak, aby v podmínkách zkoušky bylo dosaženo vhodného potlačení růstu mikrobiální kultury. Použije se známé množství suspenze vybrané tak, aby byl asi po čtyřhodinové inkubaci dobře měřitelný zákal. Inokulovaná půda se musí použít ihned po naočkování. Použije se rozpouštědlo a tlumivý roztok uvedený v tabulce 2.7.2-2 pro přípravu roztoků referenční látky a roztoků zkoušeného antibiotika ve známých koncentracích, u nichž se předpokládá stejná účinnost. K ověření platnosti stanovení se použijí nejméně tři dávky referenční látky a tři odpovídající dávky zkoušené látky. Doporučuje se použít geometrickou řadu dávek. K dosažení linearity je někdy nutné vybrat z většího počtu tří dávek za použití odpovídajících dávek referenční látky a zkoušené látky. Použijí se stejné zkumavky. Do každé z nich se převede stejný objem roztoků a stejný objem naočkované živné půdy (např. 1 ml roztoku a 9 ml živné půdy). Zároveň se připraví dvě kontrolní zkumavky bez antibiotika a s naočkovanou živnou půdou a do jedné se ihned přidá 0,5 ml formaldehydu R. Tyto zkumavky slouží ke standardizaci optického přístroje použitého k měření růstu. Zkumavky se umístí buď náhodně, nebo podle latinského čtverce, nebo náhodného bloku do vodní lázně nebo jiného vhodného přístroje dovolujícího uvést rychle všechny zkumavky na uvedenou inkubační teplotu. Uchovávají se při této teplotě 3 h až 4 h a zabezpečí se stejná teplota a stejná doba inkubace. Po inkubaci se zastaví ve všech zkumavkách růst mikroorganismů přidáním 0,5 ml formaldehydu R nebo zahřátím a změří se zákal s přesností na tři místa za použití vhodného optického přístroje. Alternativně lze použít jiný postup, který dovoluje měřit zákal každé zkumavky po stejné době inkubace. Vypočítá se účinnost za pomoci vhodných statistických metod. Linearita vztahu dávka-odpověď, transformovaná nebo netransformovaná, je často získána pouze ve velmi omezeném intervalu; je to ten interval, který se má použít pro výpočet účinnosti a obsahuje nejméně tři následné dávky dovolující ověřit linearitu. Při běžných zkouškách, pokud byla linearita systému prokázána na přiměřeném počtu tří dávkových stanovení, postačí, pokud oprávněná autorita s tím souhlasí, použít k titraci jen dvě dávky. Ve všech sporných případech se však použije třídávková metoda. V každé zkoušce se použije pro každou dávku tolik zkumavek, aby byla zajištěna požadovaná přesnost. Stanovení účinnosti může být opakováno a výsledky mohou být statisticky sloučeny, aby se dosáhlo požadované přesnosti stanovení a ověřilo se, že účinnost zkoušeného antibiotika není menší než požadované minimum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 191 Metody stanovení účinnosti 191 Tab. 2.7.2-2 Turbidimetncka metoda Antibiotikum Referenční látka Rozpouštědlo k přípravě základního roztoku Tlumivý roztok (PH) Mikroorganismus Půda a konečné pH (± 0,1) Inkubační teplota ve°C Colistini sulfas Colistimethatum natricum Colistini sulfas CRL Colistimethatum natricum CRL voda R pH 7,0 Escherichia coli NCIB 8666 CIP 2.83 ATCC 9637 CCM 2024 C - pH 7,0 35 až 37 Dihydro-streptomycini sulfas Dihydro-streptomycini sulfas CRL voda R pH 8,0 Klebsiella pneumoniae NCTC 7427 CIP 53.153 ATCC 10031 CCM 4415 CNCTC Klp 85/69 C - pH 7,0 35 až 37 Erythromycini estolas Erythromycini ethylsuccinas Erythromycini stearas Erythromycinu m CRL methanol R viz články pH 8,0 Klebsiella pneumoniae NCTC 7427 CIP 53.153 ATCC 10031 CCM 4415 CNCTC Klp 85/69 Staphylococcus aureus NCTC 7447 CIP 53.156 ATCC 6538 P CCM 2022 CNCTC Mau 28/58 D - pH 7,0 C - pH 7,0 35 až 37 35 až 37 Framycetini sulfas Framycetini sulfas CRL voda R pH 8,0 Staphylococcus aureus NCTC 7447 CIP 53.156 ATCC 6538 P CCM 2022 CNCTC Mau 28/58 C - pH 7,0 35 až 37 Gentamicini sulfas Gentamicini sulfas CRL voda R pH 7,0 Staphylococcus aureus NCTC 7447 CIP 53.156 ATCC 6538P CCM 2022 CNCTC Mau 28/58 C - pH 7,0 35 až 37 Strana 192 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Částka 1 192 Zkušební metody Antibiotikum Referenční látka Rozpouštědlo k přípravě základního roztoku Tlumí vý roztok (PH) Mikroorganismus Půda a konečné pH (± 0,1) Inkubační teplota ve°C Gramicidin Gramicidin CRL methanol R pH 7,01) Streptococcus faecalis ATCC 10541 CCM 4533 CNCTC Str 6/58 Staphylococcus aureus ATCC 6538P CCM 2022 CNCTC Mau 28/58 C - pH 7,0 35 až 37 Kanamycini monosulfas Kanamycini sulfas acidus Kanamycini monosulfas CRL voda R pH 8,0 Staphylococcus aureus NCTC 7447 CIP 53.156 ATCC 6538 P CCM 2022 CNCTC Mau 28/58 C - pH 7,0 35 až 37 Neomycini sulfas Neomycini sulfas CRL voda R pH 8,0 Staphylococcus aureus NCTC 7447 CIP 53.156 ATCC 6538P CCM 2022 CNCTC Mau 28/58 C - pH 7,0 35 až 37 Rifamycinum natricum Rifamycinum natricum CRL methanol R pH 7,0 Escherichia coli NICB 8879 CIP 54.127 ATCC 10536 CCM 3988 CNCTC Ec 32-6/71 C - pH 7,0 35 až 37 Spiramycinum Spiramycinum CRL methanol R pH 7,0 Staphylococcus aureus NCTC 7447 CIP 53.156 ATCC 6538P CCM 2022 CNCTC Mau 28/58 C - pH 7,0 35 až 37 K zamezení ztrát způsobených adsorpcí v průběhu ředění se může použít přísada detergentu, např. polysorbátu 80 v koncentraci 0,1 g/l. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 193 Metody stanovení účinnosti 193 Antibiotikum Referenční látka Rozpouštědlo k přípravě základního roztoku Tlumivý roztok (pH) Mikroorganismus Půda a konečné pH (± 0,1) Inkubační teplota ve°C Streptomycini sulfas Streptomycini sulfas CRL voda R pH8,0 Klebsiella pneumoniae NCTC 7427 CIP 53.153 ATCC 10031 CCM4415 CNCTC Klp 85/69 C - pH 7,0 35 až 37 Tobramycinum Tobramycinum CRL voda R pH7,0 Staphylococcus aureus NCTC 7447 CIP 53.156 ATCC 6538 P CCM 2022 CNCTC Mau 28/58 NCTC 6571 CIP 53.154 ATCC 9144 CCM 2107 CNCTC Mau 76/69 C - pH 7,0 35 až 37 Vancomycini hydrochloridum Vancomycini hydrochloridu m CRL voda R pH8,0 Staphylococcus aureus CIP 53.156 ATCC 6538P CCM 2022 CNCTC Mau 28/58 C - pH 7,0 37 až 39 Následující část se uvádí jako informace a rady; netvoří část, jež by byla v rozporu s obecnou metodou. Doporučení pro mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik Následující text uvádí doporučené mikroorganismy a podmínky zkoušky. Jiné mikroorganismy se mohou použít, pokud mají stejnou citlivost na zkoušené antibiotikum a jsou použity ve vhodné živné půdě a vhodných podmínkách teploty a pH. Výběr koncentrací roztoků musí zaručit, že v podmínkách zkoušky existuje lineární vztah mezi logaritmem dávky a odpovědí. Příprava inokula Bacillus cereus vac. mycoides, Bacillus subtilis, Bacillus pumilus. Suspenze spor použitého mikroorganismu se připraví takto: Mikroorganismy se kultivují 7 dní při 35 °C až 37 °C na vhodné pevné půdě, do které byl přidán síran manganatý R (1 mg/l). Nárůst, který obsahuje zejména spory, se spláchne sterilní vodou R. Suspenze se 30 min zahřívá na 70 °C a potom se zředí na přiměřenou koncentraci spor, obvykle 10 . 106 až 100 . 106 v ml. Suspenze spor se mohou uchovávat po dlouhou dobu při teplotě nepřevyšující 4 °C. Strana 194 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 194 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ Alternativně se mohou suspenze spor připravit kultivací mikroorganismů v půdě C při 26 ° C po dobu 4 až 6 dní. Potom se aseptický přidá dostatek síranu manganatého R do koncentrace 1 mg/l a inkubuje se dalších 48 h. V suspenzi se mikroskopicky zjistí, zda proběhla přiměřená tvorba spor (asi 80 %) a suspenze se odstředí. Sediment se resuspenduje ve sterilní voděRtak, aby se dosáhla koncentrace spor v ml 10 . 106 až 100 . 10 a potom se zahřívá 30 min na 70 °C. Suspenze se uchovává při teplotě nepřevyšující 4 °C. Bordetella bronchiseptica. Testovací mikroorganismus se kultivuje na půdě B16hažl8h při 35 °Caž37 °C. Nárůst se smyje sterilní vodou R a zředí na vhodný zákal. Staphylococcus aureus, Klebsiella pneumoniae, Escherichia coli, Micrococcus flavus, Staphylococcus epidermidis. Připraví se stejně, jak je popsáno v odstavci Bordetella bronchiseptica, ale použije se půda A a naředí se na takový zákal, který při turbidimetrickém stanovení poskytuje uspokojující vztah dávky k odpovědi nebo při difuzním stanovení vytváří zřetelně ohraničené inhibicní zóny postačujícího průměru. Saccharomyces cerevisiae, Candida tropicalis. Testovací mikroorganismus se kultivuje 24 h na půdě F při 30 °C až 37 °C. Nárůst se smyje sterilním roztokem chloridu sodného R (9 g/l) a zředí se jím na vhodný zákal. Tlumivé roztoky Tlumivé roztoky o pH v rozmezí 5,8 až 8,0 se připraví smícháním 50,0 ml dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS s množstvím hydroxidu sodného 0,2 mol/l VS uvedeným v následující tabulce a doplněním čerstvě připravenou vodou destilovanou R na 200,0 ml. Tab. 2.7.2-3 pH Množství hydroxidu sodného 0,2 mol/l VS v ml 5,8 3,72 6,0 5,70 6,2 8,60 6,4 12,60 6,6 17,80 6,8 23,65 7,0 29,63 7,2 35,00 7,4 39,50 7,6 42,80 7,8 45,20 8,0 46,80 Tyto tlumivé roztoky se použijí pro všechny mikrobiologické zkoušky uvedené v tabulce 2.7.2-1 s výjimkou bleomyciniumsulfatu, pro který se tlumivý roztok o pH 6,8 připraví takto: rozpustí se 6,4 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 18,9 g hydrogenfosforečnanu sodného R ve vodě R a zředí se na 1000,0 ml. Živné půdy Mohou se použít následující půdy nebo půdy jim rovnocenné. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 195 Metody stanovení účinnosti 195 Půda A pepton 6g pankreatický hydrolyzát kaseinu 4g hovězí výtažek 1,5 g kvasniěný výtažek 3g glukosa monohydrát lg agar 15 g voda do 1000 ml Půda B pankreatický hydrolyzát kaseinu 17 g papainový hydrolyzát sóji 3g chlorid sodný 5g hydrogenfosforecnan draselný 2,5 g glukosa monohydrát 2,5 g agar 15 g polysorbat 80 10 g voda do 1000 ml Polysorbat 80 se přidá k horkému roztoku ostatních složek po jejich rozvaření a bezprostředně před upravením objemu. Půda C pepton 6g hovězí výtažek 1,5 g kvasnicný výtažek 3g chlorid sodný 3,5 g glukosa monohydrát lg hydrogenfosforecnan draselný 3,68 g dihydrogenfosforeěnan draselný 1,32 g voda do 1000 ml Půda D výtažek ze srdce 1,5 g kvasnicný výtažek 1,5 g pepton z kaseinu 5,0 g glukosa monohydrát lg chlorid sodný 3,5 g hydrogenfosforecnan draselný 3,68 g dihydrogenfosforeěnan draselný 1,32 g dusiěnan draselný 2g voda do 1000 ml Půda E pepton 5 g masový výtažek 3 g hydrogenfosforeěnan sodný dodekahydrat 26,9 g agar 10 g voda do 1000 ml Hydrogenfosforeěnan sodný se přidá jako sterilní roztok po sterilizaci půdy. Strana 196 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 196 Zkušební metody Půda F pepton 9,4 g kvasniěný výtažek 4,7 g hovězí výtažek 2,4 g chlorid sodný 30,0 g glukosa monohydrát 10,0 g agar 23,5 g voda do 1000 ml Půda G glycerol 10 g pepton 10 g masový výtažek 10 g chlorid sodný 3g agar 15 g voda do 1000 ml pH 7 ± 1 po sterilizaci 2.7.3 Stanovení účinnosti kortikotropinu Podstata zkoušky. Účinnost kortikotropinu je přímo úměrná poklesu obsahu kyseliny askorbové v nadledvinách potkana po hypofyzektomii. Stanovení se provádí v porovnání s účinkem mezinárodního standardu kortikotropinu nebo referecního přípravku, kalibrovaného v mezinárodních jednotkách. Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, kterým je čištěný a lyofilizovaný prasecí kortikotropin smíchaný s laktosou. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Pro stanovení se použijí laboratorní potkani o hmotnosti 100 g až 200 g, při čemž rozdíl mezi nejlehčím a nejtěžším zvířetem ve skupině nemá být větší než 15 g. Potkani se chovají za standardních podmínek nejméně 7 dní před pokusem. Den před vlastní zkouškou se zvířata zváží a provede se hypofyzektomie.2) Po operaci se potkani umístí do místnosti se stálou teplotou mezi 24 °C až 27 °C a kromě standardní diety a vody se jim umožní volný přístup k roztoku, obsahujícímu glukosu R (50 g/l) a chlorid sodný R (1,8 g/l). Není-li předepsáno jinak, referenční přípravek i zkoušený přípravek se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS na koncentraci odpovídající 5 m.j. kortikotropinu v 1 ml. K dalšímu ředění pro odstupňované dávky se použije roztok želatiny R (150 g/l). Roztoky se použijí nejpozději do 4 h po přípravě. Za 18 h až 36 h po hypofyzektomii se potkani znovu zváží a rozdělí do šesti skupin po osmi až deseti zvířatech. Třem skupinám s e podává referenční přípravek a třem skupinám zkoušený přípravek ve třech odstupňovaných dávkách. Dávky se volí tak, aby po nejnižší dávce nastalo již hodnotitelné snížení obsahu kyseliny askorbové v nadledvinách a po nejvyšší nebylo ještě dosaženo největší snížení. Dávky se přepočtou na tělesnou hmotnost jednotlivého potkana a vstříknou se podkožně v objemu 0,5 ml/kg. Obvykle jsou vhodné dávky v pořadí: 1,0 m.j., 0,5 m.j. a 0,25 m.j. kortikotropinu na 100 g tělesné hmotnosti. Místo hypofyzektomie je možno u potkanů použít blokádu funkce hypofýzy podáním vhodné látky např. dexamethasonu (viz článek Corticotropinum). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 197 ____________________________________________________________________Metody stanovení účinnosti 197 Přesně za tři hodiny po podání kortikotropinu se každému potkanovi v celkové anestezii vyjmou obě nadledviny, rychle se očistí od cizí tkáně a co nejrychleji se zváží, aby se předešlo ztrátě hmotnosti. Vloží se do homogenizační zkumavky obsahující 2 ml čerstvě připraveného roztoku kyseliny metafosforečné R (25 g/l). Potkani se usmrtí a provede se kontrola úplnosti hypofyzektomie. Nadledviny se zhomogenizují a obsah zkumavky se zředí stejným roztokem kyseliny metafosforečné R (25 g/l) na 10 ml. Za 30 min stání při pokojové teplotě se homogenat odstřeďuje a 7 ml čiré supernatantní tekutiny se přidá k čerstvě připravené směsi tohoto složení: 7 ml roztoku octanu sodného R (45,3 g/l) upraveného přidáním kyseliny octové R na pH 7, 3 ml vody R, 2 ml dichlorfenolin-dofenolatu sodného RS. Za 30 s po smíchání se měří kolorimetricky absorpce. Použije se filtr s největší transmisí při 470 nm a transmise s rozsahem od 450 nm do 520 nm. Obsah kyseliny askorbové se odečte ze standardní kalibrační křivky, která se sestrojí z výsledků měření vhodných objemů čerstvě připraveného roztoku kyseliny askorbové R přidaných do roztoku kyseliny metafosforečné R (25 g/l). Obsah kyseliny askorbové se vyjádří v miligramech na 100 g tkáně nadledvin každého potkana. Vypočtou se průměrné hodnoty pro potkany ve všech třech dávkových skupinách referenčního přípravku a zkoušeného přípravku a výsledky se vyhodnotí vhodnou statistickou metodou (5.3). 2.1 A Stanovení účinnosti krevního koagulačního faktoru VIII Podstata zkoušky. Při stanovení účinnosti krevního koagulačního faktoru VIII se využívá jeho biologického účinku jako kofaktoru aktivace faktoru X aktivovaným faktorem IX (faktor IXa) v přítomnosti iontů vápníku a fosfolipidů. Účinnost přípravku faktoru VIII se stanoví porovnáním množství potřebného k dosažení určité rychlosti tvorby faktoru Xa ve zkoušené směsi obsahující látky, jež se účastní aktivace faktoru X, s množstvím mezinárodního standardu nebo referenčního přípravku kalibrovaného v m.j., jež je zapotřebí k dosažení stejné rychlosti tvorby faktoru Xa. Mezinárodní j ednotka faktoru VIII j e účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, kterým je lyofilizovaný koncetrát krevního koagulačního faktoru VIII. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Lidský koagulačni faktor VIIIBRP se kalibruje porovnáním s mezinárodním standardem a jeho účinnost se vyjadřuje v mezinárodních jednotkách. Chromogenní způsob stanovení se skládá ze dvou následných kroků: z aktivace faktoru X, která probíhá v reakční směsi složené z purifikovaných koagulacních faktorů a závisí na obsahu přítomného faktoru VIII, a z enzymatického štěpení chromogenního substrátu faktoru Xa, které je provázeno vznikem chromoforu, jehož množství se dá stanovit kvantitativně spektrofotometricky. Za vhodných podmínek stanovení je závislost rychlosti tvorby faktoru Xa na koncentraci faktoru VIII lineární. Stanovení se dá shrnout do následujícího schématu: Krok 1 faktor X ^tivovaný) faktor VIII > ^^ ^ faktor IXa, fosfolipid, Ca + + Krok 2 chromogenní substrát-------■—-> peptid + chromofor Oba kroky zahrnují zkoumadla, která se dají zajistit z různých komerčních zdrojů. Ačkoliv složení jednotlivých zkoumadel může mít některé odlišnosti, jejich základní rysy jsou popsány v ná Strana 198 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 198 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ sledující specifikaci. Odchylky od tohoto popisu jsou přípustné, pokud se prokáže, že výsledky získané za použití mezinárodního standardu lidského koagulacního faktoru VIII se významně neliší. Při použití komerčních testovacích souprav se zachovává návod výrobce; je důležité prokázat, že použitá testovací souprava je pro stanovení vhodná. Zkoumadla Názvem koagulacní zkoumadla (dále zkoumadla) se označuje skupina přečištěných bílkovin lidského nebo hovězího původu. Zahrnuje faktor X, faktor IXa a aktivátor faktoru VIII, obvykle trombin. Tyto bílkoviny jsou částečně přečištěné, nejlépe alespoň na 50 % a neobsahují nečistoty, které by mohly zasahovat do aktivace faktoru VIII nebo faktoru X. Faktor X je přítomen v množstvích, jejichž konečná koncentrace během prvého kroku stanovení je 10 nmol/1 až 350 nmol/1, obvykle 15 nmol/1 až 30 nmol/1. Faktor IXa vzniká aktivací přečištěného faktoru IX na faktor IXaß pomocí faktoru Xla a následným přečištěním faktoru IXaß z reakční směsi. Jeho konečná koncentrace během tvorby faktoru Xa je méně než 30 % koncentrace faktoru X, obvykle 1 nmol/1 až 100 nmol/1, nejlépe 1 nmol/1 až 10 nmol/1. Trombin může být přítomen ve formě svého prekurzoru protrombinu za předpokladu, že jeho aktivace ve zkoumadle je dostatečně rychlá, aby se při stanovení zajistila téměř okamžitá a úplná aktivace faktoru VIII. Fosfolipidy mohou být přírodního původu, např. extrakt z hovězího mozku nebo míchy nebo extrakt ze sójových bobů, nebo se mohou připravit synteticky a musí obsahovat v dostatečné míře, obvykle 15 % až 35 %, fosfatidylserin. Konečná koncentrace fosfolipidu během tvorby faktoru Xa je 1 nmol/1 až 50 nmol/1, nejlépe 10 nmol/1 až 35 nmol/1. Zkoumadlo obsahuje ionty vápníku v konečné koncentraci 5 nmol/1 až 15 mmol/1. Ke konečné tvorbě faktoru Xa dochází v roztoku, který obsahuje nejméně 1 mg/ml lidského nebo hovězího albuminu, jehož pH je vhodně upraveno na hodnotu 7,3 až 8,0. Složky konečného zkoumadla se obvykle rozdělují alespoň do dvou oddělených zkoumadel, z nichž žádné nemá vlastní schopnost tvorby faktoru Xa. Po rekonstituci mohou být spojeny za předpokladu, že v nepřítomnosti faktoru VIII nemůže vzniknout významné množství faktoru Xa. V konečné inkubační směsi musí být faktor VIII jedinou složkou, která určuje rychlost. V druhém kroku se vytvořený faktor Xa stanoví pomocí chromogenního substrátu specifického pro faktor Xa. Tím je obvykle derivát krátkého peptidu ze tří až pěti aminokyselin s připojenou skupinou chromoforu. Při odštěpení této skupiny z peptidického substrátu se její chromoformní vlastnosti posunou do vlnové délky, která umožňuje její spektrofotometrické stanovení. Substrát je obvykle rozpuštěný ve vodě a používá se v konečné koncentraci 0,2 mmol/1 až 2 mmol/1. Substrát může dále zahrnovat vhodné inhibitory pro zastavení další tvorby faktoru Xa a pro potlačení aktivity trombinu a tím se zlepšuje selektivita stanovení faktoru Xa. Postup stanovení Pomocí odpovídajícího množstvím vody R se rekonstituuje celý obsah ampule s referenčním přípravkem i obsah ampule se zkoušeným přípravkem; pnpravky se použijí ihned po rozpuštění. Rekonstituované pnpravky se ještě dostatečně předředí na roztoky s obsahem mezi 0,5 m.j./ml až 2,0 m.j./ml. Předředění se provádí plazmou pacienta s těžkou formou hemofílie A nebo uměle připraveným zkoumadlem poskytujícím výsledky, které se významně neliší od výsledků stanovení s hemofilickou plazmou a se stejným referenčním a zkoušeným přípravkem. Předředěné roztoky musí být stabilní po dobu potřebnou na stanovení, nejméně 30 min při 20 °C a použijí se do 15 min. Připraví se další ředění referenčního a zkoušeného přípravku. K tomu se použije izotonický tlumivý roztok bez chelatotvorných složek, který obsahuje 1 % lidského nebo hovězího albuminu Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 199 ____________________________________________________________________Metody stanovení účinnosti 199 a např. trometamol nebo imidazol a jehož pH se upraví na 7,3 až 8,0. Připraví se alespoň tři samostatná, nezávislá ředění obou přípravků, nejlépe každé samostatné ředění dvojmo. Připravují se ředění tak, aby konečná koncentrace faktoru VIII byla během kroku, kdy dochází k tvorbě faktoru Xa, nižší než 0,03 m.j./ml, přednostně nižší než 0,01 m.j./ml. Připraví se kontrolní roztok, který obsahuje všechny složky kromě faktoru VIII. Všechna ředění se připravují ve zkumavkách z plastu a ihned se použijí. Krok 1. Předehřátá ředění referenčního přípravku faktoru VIII i zkoušeného přípravku se smíchají s odpovídajícím objemem předehřátého koagulacního zkoumadla nebo se směsí jeho oddělených složek. Takto připravené směsi se inkubují ve zkumavkách z plastů nebo v jamkách mikrotit-racních destiček při 37 °C. Koncentrace jednotlivých komponent během tvorby faktoru Xa se musí řídit specifikací uvedenou výše v odstavci Zkoumadla. Ponechá se dostatečně dlouhá doba na aktivaci faktoru X, nejlépe taková, aby došlo k ukončení reakce před dosažením maximální hodnoty koncentrace faktoru Xa, aby se dosáhlo dostatečné lineární závislosti odpovědi na dávce. Aktivační cas se také vybírá tak, aby se dosáhlo lineárního průběhu křivky tvorby faktoru Xa v závislosti na case. Vyhovující aktivační cas je obvykle mezi 2 min až 5 min, ale jsou možné odchylky, pokud se dosáhne lepší linearity závislosti odpovědi na dávce. Krok 2. Aktivace se ukončí přidáním předehřátého zkoumadla, které obsahuje chromogenní substrát. Kvantitativně se stanoví rychlost štěpení substrátu, která musí lineárně záviset na koncentraci vzniklého faktoru Xa. Stanovení se provádí měřením změny absorbance spektrofotometrem při vhodné vlnové délce. Buď se sleduje absorbance kontinuálně, což umožňuj e výpočet počáteční rychlosti štěpení substrátu, nebo se ukončí hydrolytická reakce po odpovídajícím časovém intervalu tím, že se sníží pH přidáním vhodného zkoumadla, jako je kyselina octová (50 % V/V C2H402) nebo citronanový roztok (1 mol/l) o pH 3. Doba hydrolýzy se nastaví tak, aby se dosáhlo lineární tvorby chromoforu v závislosti na case. Vhodná doba hydrolýzy je obvykle mezi 3 min a 15 min. Jsou ale možné odchylky, pokud se tím dosáhne lepší lineární závislosti odpovědi na dávce. Ověří se validita stanovení a účinnost zkoušeného přípravku se vypočte obvyklými statistickými metodami pro stanovení poměru sklonů (např. Statistická analýza výsledků biologických zkoušek (5.3)). 2.1.S Stanovení účinnosti heparinu Antikoagulacní účinnost heparinu se stanoví in vitro porovnáním jeho schopnosti zpomalovat za daných podmínek srážení rekalcifikované citronanové ovcí plazmy se stejnou schopností referenčního přípravku heparinu, kalibrovaného v mezinárodních jednotkách. Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, kterým je lyofilizovaná sodná sůl heparinu, připravená z vepřové střevní mukózy. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Účinnost sodné soli heparinu BRP se kalibruje v mezinárodních jednotkách v porovnání s mezinárodním standardem za pomoci některého dále uvedeného postupu stanovení. Provede se stanovení jednou z následujících metod pro určení počátku srážení s použitím zkumavek a dalšího, pro zvolenou metodu vhodného zařízení: a) přímá vizuální detekce, nejlépe při nepřímém osvětlení proti matnému černému pozadí, b) spektrofotometrický záznam změny optické hustoty při vlnové délce asi 600 nm, c) vizuální detekce změny tekutosti při ručním překlápění zkumavek, d) automatický záznam změny tekutosti při míchání; dbá se, aby se při začáteční fázi srážení co nejvíce předešlo narušení roztoku. Strana 200 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 200 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ Postup stanovení. Objemy uvedené v dalším textu slouží jako příklady a mohou být přizpůsobeny zvolenému zařízení za předpokladu, že jej ich poměry zůstanou zachovány. Sodná sůl heparinu BRP se rozpustí v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby výsledný roztok obsahoval v mililitru přesně známý počet mezinárodních jednotek. Obdobně se připraví roztok zkoušeného přípravku o stejné předpokládané účinnosti. Pomocí roztoku chloridu sodného R (9 g/l) se z obou roztoků připraví geometrické řady ředění tak, aby čas srážení zaznamenaný pro nejnižší koncentraci byl nejméně l,5násobek času potřebného ke srážení při slepé zkoušce a aby při nejvyšší koncentraci bylo dosaženo vyhovujícího průběhu závislosti log dávka-odezva, podle stanovení v předběžné zkoušce. Do ledové vodní lázně se vloží dvanáct zkumavek po dvojicích označených T h T2 a T3 pro dvojí měření tří ředění zkoušeného přípravku a Sl5 S^ a § pro dvojí měření tří ředění referenčního přípravku. Do každé zkumavky se odměří 1,0 ml rozmrazené plazmy substrátu Rl a 1,0 ml vhodně zředěného zkoušeného přípravku nebo 1,0 ml vhodně zředěného referenčního přípravku. Po každém přídavku se obsah zkumavek opatrně promíchá tak, aby se netvořily bubliny. Zkumavky v pořadí Sj, S2, S3, Tj, T2 a T3 se přenesou do vodní lázně o teplotě 37 °C na dobu 15 min. Poté se do každé zkumavky odměří 1 ml zkoumadla cefalinového R ke kterému byl přidán vhodný aktivátor jako je kaolin, v takovém množství, aby srážení ve slepé zkoušce nastalo v čase kratším než 60 s. Při aktivaci kaolinem se bezprostředně před použitím připraví směs stejných objemů zkoumadla cefalinového R a suspenze kaolinu lehkého R (4 g/l) v roztoku chloridu sodného R (9 g/l). Přesně za 2 min se do každé zkumavky přidá 1 ml roztoku chloridu vápenatého R (3,7 g/l) a zvolenou metodou (a, b, c nebo d) se stanoví čas srážení v sekundách mezi tímto posledním přídavkem a začátkem srážení. Čas srážení ve slepé zkoušce se obdobně stanoví tak, že namísto roztoku heparinu se do zkumavky odměří 1 ml roztoku chloridu sodného R (9 g/l). Slepé zkoušky se zařadí na začátek a na konec postupu měření. Hodnoty stanovené pro dvojici slepých zkoušek se nemají významně lišit. Střední hodnoty časů srážení zaznamenaných pro jednotlivé dvojice se převedou do logaritmického tvaru. Postup se zopakuje za použití čerstvých roztoků, při dodržení pořadí pro inkubaci Tl5 T2, T3, Sl5 S2 a S3. Výsledky se vypočítají za použití obvyklých statistických metod. Provedou se vždy nejméně tři nezávislá stanovení. Pro každé stanovení se připraví čerstvé roztoky referenčního přípravku, zkoušeného přípravku a jiné, čerstvě rozmrazené plazmy. Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví z výsledků všech měření za použití obvyklých statistických metod. Jestliže rozptyl mezi jednotlivými stanoveními je významný na P = 0,01, může se stanovit výsledná účinnost výpočtem prostého průměru z jednotlivých stanovení. 2.7.6 Stanovení účinnosti adsorbované vakcíny proti záškrtu Podstata zkoušky. Účinnost adsorbované vakcíny proti záškrtu se stanoví porovnáním dávky potřebné k ochraně morčat před účinkem difterického toxinu s dávkou referenčního přípravku, vyjádřenou v mezinárodních jednotkách, která poskytuje stejnou ochranu. Toxin se vstřikuje buď intradermálně a sleduje se vznik specifického erytému, nebo subkutánně a sleduje se úhyn zvířat. Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu. Tento standard pozůstává z určitého množství difterického toxoidu adsorbovaného na hydroxid hlinitý. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 201 ____________________________________________________________________Metody stanovení účinnosti 201 Metoda sledování erytému po intradermálním podání Výběr a rozdělení pokusných zvířat. Ke zkoušce se použijí zdravá bílá morčata z jednoho chovu a takové velikosti, která umožní předepsaný počet injekčních podání. Rozdíl v hmotnosti mezi nej -těžším a nejlehčím zvířetem nepřesahuje 100 g. Zvířata se rozdělí do nejméně šesti stejně velkých skupin. Počet zvířat ve skupině postačuje k tomu, aby byly splněny dále předepsané požadavky na platnost zkoušky. Pokud není prokázána stabilita toxinu nebo tento toxin není dostatečně standardizován, přibere se pět morčat jako neimunizovaná kontrola. Morčata jsou stejného pohlaví nebo se samci a samice rovnoměrně rozdělí do skupin. Výběr toxinu. Difterický toxin, který se použije ke zkoušce, obsahuje 67 až 133 Lr/100 v 1 Lf a 25 000 až 50 000 nejmenších dávek reagujících v kůži morčat v 1 Lf. Pokud je prokázána stabilita tohoto toxinu, není třeba ověřovat jeho účinnost při každém stanovení. Příprava roztoku toxinu. Toxin se bezprostředně před použitím zředí vhodným rozpouštědlem tak, aby 0,2 ml obsahovalo asi 0,0512 Lf. Z něho se připraví řada pěti čtyřnásobných ředění obsahujících asi 0,0128, 0,0032, 0,0008, 0,0002 a 0,00005 Lf v 0,2 ml. Stanovení účinnosti zkoušené vakcíny. Zkoušený přípravek a referenční přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby jednotlivá ředění byla odstupňována nejvýše 2,5násobně a aby střední ředění při subkutánním podání (v dávce 1,0 ml na morce) dovolila po podání toxinu vznik intradermální reakce asi u tří ředění toxinu. Pro každé ředění se vybere jedna skupina morčat a všem morčatům ve skupině se subkutánně vstříkne po 1,0 ml příslušného ředění. Po 28 dnech se všem morčatům oholí oba boky a každému zvířeti se intradermálně vstnkne 0,2 ml každého z šesti ředění toxinu na šest různých míst tak, aby vzájemné působení sousedících míst bylo co nejmenší. Stanovení účinnosti toxinu. Je-li třeba, vstříknou se neimunizovaným kontrolním zvířatům roztoky obsahující 80, 40, 20, 10 a 5 milióntin Lf toxinu. Odečítání a hodnocení výsledků. 48 h po podání toxinu se vyšetří všechna místa podání a u každého zvířete se formou poměru zaznamená počet míst se specifickým difterickým erytémem a počet míst bez této reakce. Hodnoty těchto poměrů pro všechna zvířata, jimž bylo podáno stejné ředění očkovací látky, se spojí a zaznamenají do tabulky. Tyto údaje se vhodnou transformací, jako např. (hodnota poměru)2 nebo arcsin ((hodnota poměru/6^ ), použijí na získání odhadu relativní účinnosti každé zkoušené vakcíny pomocí kvantitativního hodnocení rovnoběžných přímek. Požadavky na platnost zkoušky. Zkouška je platná, jsou-li splněny tyto požadavky: - zkoušená vakcína a referenční přípravek vykazují průměrný počet reakcí při nejnižší dávce nižší než tři a při nejvyšší dávce vyšší než tři, - je-li třeba, ředění toxinu obsahující 40 milióntin Lf dávky vyvolá pozitivní erytémovou reakci nejméně u 80 % kontrolních morčat a ředění obsahující 20 milióntin Lf dávky nevyvolá u nejméně 80 % kontrolních zvířat žádnou reakci (nejsou-li splněna tato kritéria, vybere se jiný toxin), - interval spolehlivosti stanovení (P = 0,95) je v rozmezí 50 % až 200 % stanovené účinnosti, - statistické hodnocení neukazuje odchylku od linearity a rovnobežnosti. Zkouška se může opakovat, ale jestliže se provede více stanovení, výsledky všech platných stanovení se sloučí. Metoda sledování úhynu Výběr a rozdělení pokusných zvířat. Ke zkoušce se použijí zdravá morčata o hmotnosti 250 g až 350 g pocházející z jednoho chovu. Morčata se rozdělí do nejméně šesti stejně velkých skupin. Počet zvířat ve skupině postačuje k tomu, aby byly splněny dále předepsané požadavky na platnost zkoušky. Pokud není prokázána stabilita toxinu nebo není-li tento toxin dostatečně standardizován, Strana 202 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 202 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ přiberou se další čtyři skupiny po pěti morcatech jako neimunizovaná kontrola. Morčata jsou stejného pohlaví nebo se samci a samice rovnoměrně rozdělí do skupin. Výběr toxinu. Vybere se takový difterický toxin, který v 1 ml obsahuje nejméně 100 LD50. Pokud je prokázána stabilita tohoto toxinu, není třeba ověřovat jeho střední smrtnou dávku při každém stanovení. Příprava roztoku toxinu. Bezprostředně před použitím se toxin zředí vhodným rozpouštědlem tak, aby se získal roztok toxinu obsahující v 1 ml asi 100 LD50. Je-li třeba, zředí se dále část roztoku toxinu stejným rozpouštědlem v poměrech 1 : 32, 1 : 100 a 1 : 320. Stanovení účinnosti vakcíny. Zkoušený přípravek a referenční přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby jednotlivá ředění byla odstupňována nejvýše 2,5násobně a aby střední ředění po subkutánním podání (v dávce 1,0 ml na morce) ochránila přibližně 50 % zvířat před letálním účinkem předepsané dávky difterického toxinu podaného subkutánně. Pro každé ředění se vybere jedna skupina morčat a všem morčatům ve skupině se subkutánně vstříkne po 1,0 ml příslušného ředění. Po 28 dnech se všem zvířatům subkutánně vstříkne 1,0 ml roztoku toxinu (100LD50). Stanovení účinnosti toxinu. Je-li třeba, připraví se na podání roztoku toxinu a jeho tří ředění čtyři skupiny po pěti morcatech. Každému zvířeti ve skupině se subkutánně vstříkne 1,0 ml příslušného ředění toxinu. Odečítání a hodnocení výsledků. Za 4 dny od podání toxinu se odečte počet přežívajících morčat. Účinnost zkoušené vakcíny se vyhodnotí porovnáním s účinností referenčního přípravku na základě poměru počtu přežívajících zvířat v každé skupině imunizovaných morčat, za použití obvyklých statistických metod. Požadavky na platnost zkoušky. Zkouška je platná, jsou-li splněny tyto požadavky: - 50% ochranná dávka zkoušeného a referenčního přípravku je mezi nejvyšší a nejnižší dávkou podanou morčatům, - v případě, že čtyřem skupinám po pěti morcatech byl vstříknut roztok toxinu a jeho tři ředění, má počet uhynulých zvířat ukázat, že použitá dávka toxinu byla přibližně 100 LD 50> - interval spolehlivosti stanovení (P = 0,95) je v rozmezí 50 % až 200 % stanovené účinnosti, - statistické hodnocení neukazuje odchylku od linearity a rovnobežnosti. Zkouška se může opakovat, ale jestliže se provede více stanovení, výsledky všech platných stanovení se sloučí. 2.7.7 Stanovení účinnosti vakcíny proti dávivému kašli Podstata zkoušky. Účinnost vakcíny proti dávivému kašli se stanoví porovnáním dávky potřebné na ochranu myší před účinkem intracerebrálně podané letální dávky bakterie Bordetella pertussis s dávkou referenčního přípravku vyjádřenou v mezinárodních jednotkách, která poskytuje stejnou ochranu. Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství sušené očkovací látky proti dávivému kašli. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Výběr a rozdělení pokusných zvířat. Ke zkoušce se použijí zdravé myši, nejvýše 5 týdnů staré, vhodného kmene a pocházející z jednoho chovu. Rozdíl hmotnosti mezi nejtěžší a nejlehčí myší nepřesahuje 5 g. Vytvoří se šest skupin po nejméně šestnácti myších a čtyři skupiny po deseti myších. Myši jsou stejného pohlaví nebo se samci a samice rovnoměrně rozdělí do skupin. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 203 ____________________________________________________________________Metody stanovení účinnosti 203 Výběr infekčního kmene a příprava jeho suspenze k infekci. Vybere se vhodný kmen B. pertussis, který je schopen způsobit úhyn myší v průběhu 14 dní po intracerebrální infekci. Kmen není vhodný, jestliže za 48 h po aplikaci uhyne víc než 20 % myší. Připraví se subkultura kmene a získané bakterie B. pertussis se suspendují v roztoku obsahujícím kaseinový hydrolyzát (10 g/l) a chlorid sodný R (6 g/l) s hodnotou pH v rozmezí 7,0 až 7,2 nebo v jiném vhodném roztoku. Změří se zákal suspenze a ve stejném roztoku se připraví řada ředění. Na každé ředění s e použije skupina deseti myší, kterým se intracerebrálně vstříkne po 0,02 ml nebo 0,03 ml příslušného ředění. Po 14 dnech se v každé skupině spočítají přežívající myši a z výsledků se vypočítá očekávaný zákal suspenze, která bude obsahovat 100 LD50 v každé infekční dávce. Pro zkoušení očkovací látky se připraví čerstvá subkultura téhož kmene B. pertussis a z ní suspenze bakterií se zákalem odpovídajícím přibližně 100 LD50v každé infekční dávce. Z této suspenze se připraví tři ředění. Stanovení účinnosti. Připraví se tři odstupňovaná ředění zkoušené vakcíny a tři podobná ředění referenčního pnpravku tak, aby se mohlo očekávat, že střední ředění uchrání asi 50 % myší před letálním účinkem infekční dávky B. pertussis. Doporučené dávky jsou 1/8, 1/40 a 1/200 lidské dávky zkoušené vakcíny a 0,5, 0,1 a 0,02 mezinárodní jednotky referenčního přípravku, přičemž jsou tato množství obsažena v objemu nepřesahujícím 0,5 ml. Každým z těchto šesti ředění se imunizuje jedna skupina myší obsahující šestnáct zvířat; každé myši se vstříkne intraperitoneálně jedna dávka příslušného ředění. Za 14 až 17 dní se všechny myši infikují intracerebrálně jednou dávkou infekční suspenze. Stejnou dávkou infekční suspenze a z ní připravenými třemi ředěními se též intracerebrálně infikují čtyři skupiny po deseti myších. Z hodnocení se vyloučí všechny myši uhynulé v průběhu 48 h po infikování. Po 14 dnech se v každé skupině spočítají přežívající myši. Na základě poetů přežívajících zvířat v jednotlivých skupinách (po nejméně šestnácti zvířatech) se vyhodnotí účinnost zkoušené vakcíny v porovnání s účinností referenčního přípravku. Požadavky na platnost zkoušky. Zkouška je platná, jsou-li splněny tyto požadavky: - 50% ochranná dávka zkoušeného a referenčního pnpravku je mezi nejvyšší a nejnižší dávkou podanou myším, - počet myší uhynulých ve čtyřech skupinách po deseti zvířatech po podání infekční suspenze a jejích ředění udává, že infekční dávka byla přibližně 100 LD50, - statistické hodnocení neukazuje odchylku od linearity nebo rovnobežnosti. Zkouška se může opakovat, ale jestliže se provede více stanovení, výsledky všech platných stanovení se sloučí. 2.7.8 Stanovení účinnosti adsorbované vakcíny proti tetanu Podstata zkoušky. Účinnost adsorbované vakcíny proti tetanu se stanoví porovnáním dávky potřebné k ochraně morcat nebo myší před účinkem subkutánní injekce paralyzující dávky tetanického toxinu s dávkou referenčního pnpravku vyjádřenou v mezinárodních jednotkách, která poskytuje stejnou ochranu. V zemích, kde není povinná metoda s paralýzou, je možno použít metodu střední smrtné dávky (LD50). Pro ni je počet zvířat a postup totožný s popsanou metodou paralýzy, avšak zkouška se místo podle příznaků tetanické paralýzy hodnotí podle úhynu zvířat. Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství tetanického toxoidu adsorbovaného na hydroxid hlinitý. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Strana 204 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 204 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ Zkouška na morčatech Výběr a rozdělení pokusných zvířat. Ke zkoušce se použijí zdravá morcata z jednoho chovu, jejichž hmotnost je v rozmezí 250 g až 350 g. Zvířata se rozdělí do nejméně šesti stejně velkých skupin. Počet zvířat ve skupině postačuje k tomu, aby byly splněny dále předepsané požadavky na platnost zkoušky. Pokud není prokázána stabilita toxinu nebo tento toxin není dostatečně standardizován, přiberou se další čtyři skupiny po pěti morčatech jako neimunizovaná kontrola. Morcata jsou stejného pohlaví nebo se samci a samice rovnoměrně rozdělí do skupin. Výběr toxinu. Zvolí se tetanický toxin obsahující v 1 ml nejméně padesátinásobek 50% paralyzující dávky. Pokud je prokázána stabilita tohoto toxinu, není třeba ověřovat paralyzující dávku při každém stanovení. Příprava roztoku toxinu. Toxin se bezprostředně před použitím zředí vhodným rozpouštědlem tak, aby 1 ml obsahoval asi padesátinásobek 50% paralyzující dávky. Je-li třeba, zředí se dále část roztoku toxinu stejným rozpouštědlem v poměrech 1 : 16, 1 : 50 a 1 : 160. Stanovení účinnosti zkoušené vakcíny. Zkoušená vakcína a referenční přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby jednotlivá ředění byla odstupňována nejvýše 2,5násobně a aby střední ředění při subkutánním podání (v dávce 1,0 ml na morce) ochránila přibližně 50 % zvířat před paralyzujícím účinkem předepsané dávky tetanického toxinu podaného subkutanně. Pro každé ředění se vybere jedna skupina morcat a všem morcatům ve skupině se subkutanně vstříkne po 1,0 ml příslušného ředění. Po 28 dnech se každému zvířeti subkutanně vstříkne 1,0 ml roztoku toxinu (padesátinásobek 50% paralyzující dávky). Stanovení účinnosti toxinu. Je-li třeba, vstříkne se neimunizovaným kontrolním zvířatům (čtyři skupiny po pěti morčatech) subkutanně po 1,0 ml roztoku toxinu nebo jeho příslušného ředění tak, že každé skupině se podá jedna koncentrace. Odečítání a hodnocení výsledků. Zvířata se kontrolují dvakrát denně, přičemž se vyřadí všechna zvířata se zřetelnými příznaky tetanické paralýzy a šetrně se utratí. Pět dní po podání roztoku toxinu se spočítají zvířata bez příznaků paralýzy. Účinnost zkoušené vakcíny se vyhodnotí za použití obvyklých statistických metod porovnáním s účinností referenčního přípravku na základě poměru poctu imunizovaných morcat bez příznaků paralýzy v každé skupině po podání roztoku toxinu. Požadavky na platnost zkoušky. Zkouška je platná, jsou-li splněny tyto požadavky: - 50% ochranná dávka zkoušeného a refereněnho přípravku je mezi nejvyšší a nejnižší dávkou podanou zvířatům, - v případě, že byl čtyřem skupinám po pěti morčatech vstříknut roztok toxinu a jeho tři ředění, má počet paralyzovaných zvířat ukázat, že použitá dávka toxinu byla přibližně padesátinásobkem 50% paralyzující dávky, - interval spolehlivosti stanovení (P = 0,95) je mezi 50 % až 200 % stanovené účinnosti, - statistické hodnocení neukazuje odchylku od linearity a rovnobežnosti. Zkouška se může opakovat, ale jestliže se provede více stanovení, výsledky všech platných stanovení se sloučí. Zkouška na myších Výběr a rozdělení pokusných zvířat. Ke zkoušce se použijí zdravé myši z jednoho chovu, hmotnosti 14 g až 20 g. Myši se rozdělí do nejméně šesti stejně velkých skupin. Počet zvířat ve skupině postačuje k tomu, aby byly splněny dále předepsané požadavky na platnost zkoušky. Pokud není prokázána stabilita toxinu nebo tento toxin není dostatečně standardizován, přiberou se další Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 205 ____________________________________________________________________Metody stanovení účinnosti 205 čtyři skupiny po šesti myších jako neimunizovaná kontrola. Myši jsou stejného pohlaví nebo se samci a samice rovnoměrně rozdělí do skupin. Výběr toxinu. Zvolí se tetanický toxin obsahující v 1 ml nejméně stonásobek 50% paralyzující dávky. Pokud je prokázána stabilita tohoto toxinu, není třeba ověřovat paralytickou dávku při každém stanovení. Příprava roztoku toxinu. Toxin se bezprostředně před použitím zředí vhodným rozpouštědlem tak, aby v 0,5 ml byl obsažen asi padesátinásobek 50% paralyzující dávky. Je-li to třeba, zředí se dále část roztoku toxinu stejným rozpouštědlem v poměrech 1 : 16, 1 : 50 a 1 : 160. Stanovení účinnosti zkoušené vakcíny. Zkoušená vakcína a referenční přípravek se naředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby jednotlivá ředění byla odstupňována nejvýše 2,5ná-sobně a aby střední ředění po subkutánním podání (v dávce 0,5 ml na myš) ochránila přibližně 50 % zvířat před paralyzujícím účinkem předepsané dávky tetanického toxinu podaného subkutánně. Pro každé ředění se vybere jedna skupina myší a všem myším ve skupině se subkutánně vstříkne po 0,5 ml příslušného ředění. Po 28 dnech se každému zvířeti subkutánně vstříkne 0,5 ml roztoku toxinu (padesátinásobek 50% paralyzující dávky). Stanovení účinosti toxinu. Je-li třeba, vstříkne se neimunizovaným kontrolním zvířatům (čtyři skupiny po šesti myších) subkutánně po 0,5 ml roztoku toxinu nebo jeho příslušného ředění tak, že každé skupině se podá jedna koncentrace. Odečítání a hodnocení výsledků. Zvířata se kontrolují dvakrát denně, přičemž se vyřadí všechna zvířata se zřetelnými příznaky tetanické paralýzy a šetrně se utratí. Čtyři dny po podání roztoku toxinu se spočítají zvířata bez příznaků paralýzy. Účinnost zkoušené vakcíny se vyhodnotí za použití obvyklých statistických metod porovnáním s účinností referenčního pnpravku na základě poměru počtu imunizovaných zvířat bez příznaků paralýzy v každé skupině. Požadavky na platnost zkoušky. Zkouška je platná, jsou-li splněny tyto požadavky: - 50% ochranná dávka zkoušeného a referenčního pnpravku je mezi nejvyšší a nejnižší dávkou přípravků podaných zvířatům, - v případě, že byl čtyřem skupinám po šesti myších vstříknut roztok toxinu a jeho tři ředění, má počet paralyzovaných zvířat ukázat, že použitá dávka toxinu byla přibližně padesátinásobkem 50% paralyzující dávky, - interval spolehlivosti stanovení (P = 0,95) je v rozmezí 50 % až 200 % stanovené účinnosti, - statistické hodnocení neukazuje odchylku od linearity a rovnobežnosti. Zkouška se může opakovat, ale jestliže se provede více stanovení, výsledky všech platných stanovení se sloučí. 2.7.9 Zkouška na Fc funkci imunoglobulinu Podstata zkoušky. Srovnání průběhu hemolýzy senzibilizovaných lidských červených krvinek v přítomnosti zkoušeného pnpravku s průběhem hemolýzy v přítomnosti porovnávacího lidského imunoglobulinu. Příprava zkoumadel Stabilizovaná lidská krev. Lidská krev skupiny 0 se odebere do antikoagulačního roztoku ACD. Stabilizovaná krev se uchovává při 4 °C nejdéle 3 týdny. Tlumivý roztok fosforečnanový s chloridem sodným opH 7,2. 1,022 g hydrofosforečnanu sodného bezvodého R, 0,336 g dihydrofosforečnanu sodného bezvodého R a 8,766 g chloridu sodného R se rozpustí v 800 ml vody R a zředí se jí na 1000 ml. Strana 206 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 206 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ Zásobní roztok hořčíku a vápníku. 1,103 g chloridu vápenatého R a 5,083 % chloridu horečnatého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml. Zásobní tlumivý roztok barbitalový. 207,5 g chloridu sodného R a 25,48 g barbitalu sodně soli R se rozpustí v 4000 ml vody R a pH se upraví kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na 7,3. Přidá se 12,5 ml zásobního roztoku hořčíku a vápníku a zředí se vodou R na 5000 ml. Roztok se filtruje membránovým filtrem (0,22 fim) a uchovává při 4 °C ve skleněných obalech. Tlumivý roztok barbitalu s albuminem. 0,150 g albuminu hovězího R se rozpustí v 20 ml zásobního tlumivého roztoku barbitalového a zředí se vodou R na 100 ml. Roztok taninu. 10 mg taninu R se rozpustí ve 100 ml tlumivého roztoku fosforecnanového s chloridem sodným o pH 7,2. Připravuje se bezprostředně před použitím. Morčecí komplement. Z krve nejméně deseti morcat se připraví směsné sérum. Oddělí se od sražené krve odstředěním při asi 4 °C. Sérum se uchovává v malých množstvích při teplotě nižší než -70 °C. Sérum se naředí tlumivým roztokem barbitalovým s albuminem na 125 až 200 CH50v 1 ml bezprostředně před započetím hemolýzy účinkem komplementu a po dobu zkoušky se uchovává v lázni s ledem. Antigen zarděnek Volí se antigen zarděnek, který je vhodný na stanovení titru v hemaglutinacně inhibicním testu (titru HIT). Titr je větší než 256 HA jednotek. Příprava taninovaných lidských červených krvinek Z dostatečného objemu stabilizované lidské krve se odstředěním oddělí lidské červené krvinky. Nejméně třikrát se promyjí tlumivým roztokem fosforecnanovym s chloridem sodným o pH 7,2. Připraví se 2% (V/V) suspenze v témže roztoku, jímž se naředí i 0,1 ml roztoku taninu na 7,5 ml (konečná koncentrace 1,3 mg/l). Smíchá se 1 objemový díl čerstvě naředěného roztoku taninu s 1 objemovým dílem suspenze červených krvinek a směs se inkubuje 10 min při 37 °C. Krvinky se oddělí odstředěním (10 min při 400 g až 800 g), supernatant se odstraní a červené krvinky se jednou promyjí tlumivým roztokem fosforecnanovym s chloridem sodným o pH 7,2. V tomtéž roztoku se taninované krvinky resuspendují na koncentraci 1 % (V/V). Taninované lidské červené krvinky s antigenem. Potřebný objem (Vs) taninovaných krvinek se smíchá s antigenem zarděnek v poměru 0,2 ml antigénu na 1 ml suspenze krvinek. Po inkubaci 30 min při 37 °C se krvinky oddělí odstředěním (10 min při 400 g až 800 g). Supernatant se oddělí a ponechá se jen objem 200 fA. Supernatant se nahradí stejným objemem tlumivého roztoku barbitalového s albuminem. Krvinky se resuspendují, oddělí se popsaným způsobem a promývací postup se opakuje. Zbylý objem 200 /A se doplní na tři čtvrtiny objemu Vs. Pro tento objem se zavede označení počáteční objem (V,). Z něho se odebere 100 fA a zbylý objem se označí (Vr). K odebranému vzorku 100 fA se přidá 900 fA tlumivého roztoku barbitalového s albuminem a stanoví se počáteční absorbance (A) při 541 nm. Při naředění objemu (Vr) tlumivým roztokem barbitalovým s albuminem na A-násobnou hodnotu podle vzorce Vf = Vr x A se získá konečný nastavený objem senzibilizovaných červených krvinek (Vj) a nastaví se na hodnotu 1,0 ± 0,1 při desetinásobném ředění. Vlastní zkouška Vazba protilátky na taninované lidské červené krvinky s antigenem. Následující roztoky se připravují postupně a dvojmo. Pro každý roztok se používá samostatná semimikrokyveta (např. na jedno použití) nebo zkumavka: 1. Zkoušené roztoky. Zkoušený přípravek se, pokud je to třeba, upraví hydroxidem sodným 1 mol/l RS na pH 7 a naředí se tlumivým roztokem barbitalovým s albuminem tak, aby obsahoval 30 mg až 40 mg imunoglobulinu a objem se upraví na 900 fA. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 207 ____________________________________________________________________Metody stanovení účinnosti 207 2. Porovnávací roztoky. Připraví se stejným způsobem jako zkoušené roztoky za použití lidského imunoglobulinu BRP. 3. Kontrola komplementu. Používá se 900 fA tlumivého roztoku barbitalového s albuminem. Do každé kyvety nebo zkumavky se přidá 100 fA suspenze senzibilizovaných lidských červených krvinek. Obsah se dobře promíchá. Provede se inkubace 15 min při obyčejné teplotě, přidá se 1000 fA tlumivého roztoku barbitalového s albuminem a buňky se oddělí odstředěním kyvet nebo zkumavek 10 min při 1000 g. Odstraní se 1900 fA supernatantu a nahradí se 1900 fA tlumivého roztoku barbitalového s albuminem. Celý promývací proces se opakuje. Supernatant se opět odstraní a nakonec se ponechá objem 200 fA. Zkoušené vzorky se mohou skladovat 24 h v dobře uzavřených kyvetách nebo zkumavkách při 4°C. Hemolýza vyvolaná komplementem. Před zahájením hemolýzy se přidá ke zkoušenému vzorku 600 fA tlumivého roztoku barbitalového s albuminem, který se nejprve předehřeje na 37 °C. Buňky se pečlivě resuspendují opakovaným pipetováním (nejméně pětkrát) a kyveta se umístí do nosiče spektrofotometru vybaveného termostatem. Po 2 min se přidá 200 fA morčecího komplementu nastaveného na 125 až 200 CH50/ml. Obsah se důkladně promíchá dvojnásobným pipetováním. Po druhém pipetování se okamžitě začne zaznamenávat absorbance při 541 nm v závislosti na čase. Tlumivý roztok barbitalový s albuminem se používá jako srovnávací tekutina. Měření se zastaví, když časová závislost absorbance jasně překročí inflexní bod. Hodnocení Stanoví se strmost (S) křivky hemolýzy v inflexním bodě takto: Rozdělí se nejstrmější část na vhodné časové intervaly At (například At = 1 min) a vypočte se S jako změna absorbance AA jednoho časového intervalu (na příklad AA za 1 min). Největší strmost je hledaná strmost v inflexním bodě («Sexp). Stanoví se ještě absorbance na počátku měření (As) extrapolací křivky, která je v prvních několika minutách téměř lineární a rovnoběžná s časovou osou. Strmost (5*exp) se koriguje pomocí vzorce: o o _ exp Vypočítá se aritmetický průměr korigovaných hodnot strmosti (S) pro každý přípravek. Pro funkci Fc se vypočítá index (/Fc) podle vzorce: 100 (S~ - S~) *Fc - - ' s š ~ S c v němž značí: S' - aritmetický průměr korigované strmosti zkoušeného přípravku, S's - aritmetický průměr korigované strmosti referenčního přípravku, S'c - aritmetický průměr korigované strmosti zjištěný v pokusech s kontrolou komplementu. Vypočtený index Fc funkce zkoušeného přípravku nemá být menší než hodnota uvedená v pří-balovém letáku referenčního přípravku. Strana 208 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 208 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ 2.8 Farmakognostické metody Vzorkování drog JV Před odběrem vzorků se provede senzorická kontrola obsahu jednotlivých balení, zaměřená zejména na: - nesprávné označení, - nestejnorodost, - trvale zatuchlý pach, případně cizí pach, nebo naopak absence pachu charakteristického pro danou drogu, - napadení plísněmi, prozrazující se změnami pachu, barvy, - napadení škůdci, - zvlášť hrubé mechanické znečištění. Při zjištění uvedených závad se odběr vzorků neprovádí. Odběr vzorků Postup. Z balení do 1 kg se odebere z celkového, dobře promíchaného množství jeden vzorek dostatečný pro zkoušení. Z balení od 1 kg do 5 kg se odeberou tři vzorky stejného objemu z horní, střední a spodní části balení, každý v dostatečném množství pro provedení zkoušek. Z balení větších než 5 kg se odeberou tři vzorky, každý o hmotnosti nejméně 250 g, z horní, střední a spodní části balení. Vzorky se pečlivě promíchají a ze směsi se odebere množství dostatečné k provedení zkoušek. Četnost vzorků. Je-li počet balení (n) tři nebo méně, odeberou se vzorky z každého balení, jak je uvedeno výše (viz Postup). Je-li počet balení větší než tři, odeberou se vzorky, jak je uvedeno výše (viz Postup) z \fň + 1 balení, je-li třeba, se zaokrouhlením na nejbližší celé číslo. Úprava vzorku Hrubý vzorek získaný po promíchání vzorků z jednotlivých balení se rozprostře ve stejnoměrné vrstvě do tvaru čtverce. Ten se úhlopřícně rozdělí na čtyři stejné části, z nichž dvě protilehlé s e včetně všech příměsí promíchají a znovu se rozprostřou do čtverce. Postup se opakuje až do získání konečného vzorku v množství dostačujícím k provedení všech předepsaných zkoušek. Vzorky se zkoušejí bezprostředně po odběru. Není-li to možné, uchovávají se tak, aby zůstaly zachovány všechny znaky a vlastnosti drogy, ve vzduchotěsných obalech, za ochrany před světlem. Stupeň rozdrobnění ]\J Ke stanovení stupně rozdrobnění se používají, není-li uvedeno jinak, síta (2.1.4) 8000, 2800, 2000 a 250. Požadovaný stupeň rozdrobnění závisí na charakteru drogy a účelu jejího použití a udává se číslem síta (v závorkách za názvem drogy v textu jednotlivých článků), kterým má projít, není-li uvedeno jinak, nejméně 50 % drogy. U řezaných drog prachový podíl procházející sítem 250 má být nejvýše 5 %. U práškovaných drog má předepsaným sítem projít nejméně 80 % drogy, zbylý podíl může procházet sítem nejvýše ojeden stupeň hrubším. Není-li uvedeno jinak, jsou drogy určené k použití buď samostatně, nebo k přípravě čajových směsí upravovány takto: Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 209 Farmakognostické metody 209 Tab. N-l Stupeň rozdrobnění, síto Droga řezané, 8000 drobně řezané, 2800 velmi drobně řezané, 2000 kůry, květy, listy, oplodí natě kořeny, plody, semena Výjimkou jsou níže uvedené drogy, které se upravují takto: Tab. N-2 Droga Síto Podíl procházející sítem je nejméně Althaeae radix, Aurantii pericarpium dulce, Belladonnae radix, Levistici radix, Lichenislandicus, Liquiritiae radix, Marrubii herba, Ononidis radix, Petroselini radix, Salviae herba 8000 50% Strychni semen 2800 50% Centaurii herba, Cinchonae cortex, Hyperici herba, Thymi herba, Uvae ursi folium 2000 50% Absinthii herba, Millefolii herba 2800 40% Rhei radix 2000 40% Drogy určené k výrobě nálevových sáčků se upravují na velikost částic procházejících síty 250 až 2000. Pokud jsou řezané drogy určeny pro lékové formy připravované extrakcí, jejich jemnější podíly, pokud není uvedeno jinak, se neodstraňují. K tomuto účelu je možno použít i jemnější podíly získané při úpravě drog určených pro přípravu čajových směsí. Postup. Nejméně 50 g drogy (u kořenů a kůr nejméně 100 g) se prosévá kontrolními síty. Postupuje se od nejjemnějšího síta k sítu nejhrubšímu a prosévá se kruhovým pohybem tak dlouho, až je propad jednotlivých částic jen ojedinělý. Prosévání je třeba provádět opatrně tak, aby nedocházelo k mechanickému poškození drogy. Je možno použít i mechanického prosévacího přístroje s kruhovým pohybem při vzestupném uspořádání sít. Není-li uvedeno jinak, prosévá se 2 min při frekvenci 200 otáček/min. Podíly propadlé jednotlivými síty se zváží a jejich hmotnost se vyjádří v procentech. 2.8.1 Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové Je to podíl získaný po extrakci síranového popela nebo celkového popela kyselinou chlorovodíkovou R, přepočítaný na 100 g drogy. Do kelímku obsahujícího zbytek po stanovení síranového popela nebo celkového popela se přidá 15 ml vody R a 10 ml kyseliny chlorovodíkové R, kelímek se přikryje hodinovým sklem a mírně se zahřívá 10 min. Po ochlazení se zfiltruje bezpopelným filtrem, zbytek se promyje teplou vodou R až do neutrální reakce filtrátu. Filtrační papír se v kelímku vysuší, spálí a po vychladnutí v exsiká-toru zváží. Rozdíl mezi dvěmi po sobě následujícími váženími je nejvýše 1 mg. Strana 210 Sbírka zákonů č. 1 / 1998 Částka 1 210 Zkušební metody 2.8.2 Cizí příměsi Rostlinné drogy jsou prosté plísní, hmyzu a ostatních živočišných kontaminantů. Podíl cizí příměsi je nejvýše 2 % (m/m), není-li uvedeno jinak. Cizí příměs je látka popsaná v jednom nebo obou odstavcích uvedených níže: 1. jiné části matečné rostliny - tzn. ty části matečné rostliny, které nejsou uvedeny v popisu, 2. cizí příměsi - látky rostlinného nebo minerálního původu, ne však části matečné rostliny. Stanovení cizí příměsi Odváží se 100 g až 500 g zkoušené látky nebo nejmenší množství uvedené v jednotlivých monografiích. Vzorek se rozprostře do tenké vrstvy. Cizí příměsi se identifikují prostým okem nebo s použitím lupy (6x). Cizí příměsi se oddělí, zváží a jejich množství se vyjádří v procentech. 2.8.3 Stomata (průduchy) a stomatální index Stomata (průduchy) Obvyklé typy průduchů, viz obrázek 2.8.3-1, se rozlišují podle tvaru a uspořádání vedlejších buněk: Obr. 2.8.3-1 1. typ anomocyticky'. průduch je obklopen proměnlivým počtem buněk, které se tvarem a velikostí neliší od buněk pokožky, 2. typ anizocyticky'. průduch je obklopen obvykle třemi vedlejšími buňkami, z nichž jedna je výrazně menší než druhé dvě, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 211 _____________________________________________________________________Farmakognostické metody 211 3. typ diacytický: průduch je obklopen dvěma vedlejšími buňkami, svěrací štěrbina průduchu leží kolmo na společnou stěnu obou buněk, 4. typ paracytický: průduch je na každé straně obklopen jednou nebo více vedlejšími buňkami, jejich podélná osa je rovnoběžná se svěrací štěrbinou. Stomatální index Stomatální index se vypočítá podle vzorce: 100 . S v němž značí: S - počet průduchů na dané ploše listu, E - počet pokožkových buněk, včetně chlupů, na téže listové ploše. Stanovení se provádí pro každý vzorek listu nejméně desetkrát a vypočítá se průměrná hodnota. 2.8.4 Číslo bobtnavosti Je vyjádřeno objemem v mililitrech, který zaujme 1 gram drogy spolu s ulpívajícím slizem po nabobtnání ve vodě po 4 h. 1,0 g drogy, celé nebo rozdrobněné podle požadavků uvedených v jednotlivých článcích, se převede do odměrného válce na 25 ml se zabrousenou zátkou o výšce 125 ± 5 mm a děleném po 0,5 ml. Není-li předepsáno jinak, navlhčí se droga 1,0 ml lihu 96% R, přidá se 25 ml vody R a válec se uzavře. Během první hodiny se intenzivně protřepává vždy po 10 minutách, pak se nechá stát 3 h. Po 90 min od začátku zkoušky je již většina kapaliny vázána na drogu. Částice drogy ulpívající na hladině se odstraní mírným vertikálním krouživým pohybem válce. Odečte se objem, který zaujímá droga spolu s ulpívajícím slizem. Provádí se tři paralelní stanovení. Číslo bobtnavosti je vyjádřeno průměrem ze tří paralelních stanovení. 2.8.5 Voda v silicích 10 kapek silice se smíchá s 1 ml sírouhlíku R; roztok je čirý. 2.8.6 Cizí estery v silicích 1 ml silice se smíchá se 3 ml čerstvě připraveného roztoku hydroxidu draselného R v lihu 96% R (100 g/l) a zahřívá se 2 min na vodní lázni; do 30 min ani po ochlazení nevznikají krystaly. 2.8.7 Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice v silicích Kapka silice se kápne na filtrační papír; nechá se 24 h volně na vzduchu; na filtračním papíru nezůstane průsvitná nebo mastná stopa. Strana 212 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 212 Zkušební metody 2.8.8 Pach a chuť silic Tři kapky silice se smíchají s 5 ml lihu 90% (V/V) R a směs se rozetře s 10 g sacharosy R Pach i chuť jsou stejné jako u matečné rostliny nebo jejích částí, z nichž se silice získává. 2.8.9 Zbytek po odpaření silic Je to procento hmotnosti silice, které zbývá po odpaření na vodní lázní za podmínek níže uvedených. Přístroj, viz obrázek 2.8.9-1 se skládá z: - vodní lázně s víkem s otvory o průměru 70 mm, - odpařovací misky z tepelně odolného inertního skla, - exsikátoru. Obr. 2.8.9-1 Rozměry v milimetrech Pracovní postup. Odpařovací miska se zahřívá 1 h na vodní lázni a po vychladnutí v exsikátoru se zváží. Do vysušené odpařovací misky se převede 5,00 g silice, není-li jinak předepsáno, a za ochrany před proudícím vzduchem se zahřívá předepsaný čas na vroucí vodní lázni; po vychladnutí v exsikátoru se zváží. Během prováděné zkoušky se hladina vody ve vodní lázni udržuje asi 50 mm pod úrovní víka vodní lázně. 2.8.10 Rozpustnost silic v lihu 96% Do odměrného válce se zabroušenou zátkou na 25 ml až 30 ml se převede 1,0 ml silice; provádí se v termostatu při (20 ± 0,2) °C. Z byrety o objemu nejméně 20 ml se přidává do válce líh předepsané koncentrace po 0,1 ml až do úplného rozpuštění silice a pak za intenzivního protřepávání po 0,5 ml až do 20 ml. Objem spotřebovaného lihu se zaznamená v okamžiku, kdy vznikne čirý roztok. Vznikne-li zakalený nebo opalizující roztok při spotřebě nižší než 20 ml lihu, zaznamená se Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 213 _____________________________________________________________________Farmakognostické metody 213 spotřeba v okamžiku, kdy vznikne zákal nebo opalescence, a je-li to možné, když zákal nebo opalescence vymizí. Nevznikne-li čirý roztok po přidání lihu předepsané koncentrace do 20 ml, provede se stanovení s následující vyšší koncentrací lihu. Silice je hodnocena jako "rozpustná v n nebo více objemových dílech lihu předepsané koncentrace f, jestliže čirý roztok v n objemových dílech po přidání lihu až do 20 ml zůstane beze změny v porovnání s neředěnou silicí. Silice je hodnocena jako "rozpustná v n objemových dílech lihu předepsané koncentrace t, dalším ředěním se roztok kalí", jestliže čirý roztok v n objemových dílech se kalí po přidání n x objemového dílu (nx je méně než 20) a zůstává zakalen i po dalším přidání lihu téže koncentrace až do 20 ml. Silice je hodnocena jako "rozpustná v n objemových dílech lihu předepsané koncentrace t se zákalem vznikajícím mezi objemy nx a n2", jestliže čirý roztok v n objemových dílech se kalí po přidání nx objemového dílu (nx je méně než 20) a zůstává zakalen i po dalším přidání n^ objemových dílů lihu téže koncentrace (ft2Je méně než 20). Po dalším přidání lihu do 20 ml vznikne čirý roztok. Silice j e hodnocena j ako "rozpustná, roztok opalizuje "; j estliže lihový roztok silice j e namodralý tak, jako čerstvě připravený porovnávací roztok. Porovnávací roztok. 0,5 ml dusičnanu stříbrného RS2 se smíchá s 0,05 ml kyseliny dusičné R a zře-dí se roztokem chloridu sodného R (12 mg/l) na 50 ml; nechá se stát 5 min v temnu. 2.8.11 Stanovení cineolu v silicích 3,00 g silice předem vysušené síranem sodným bezvodým R se odváží do suché zkumavky a přidá se 2,10 g kresolu R taveného. Zkumavka se upevní do přístroje na stanovení teploty tuhnutí (2.2.18), během chlazení se nepřetržitě míchá. V průběhu krystalizace dochází k pomalému vzestupu teploty. Zaznamená se nejvyšší dosažená teplota (t-). Směs se znovu roztaví na vodní lázni při teplotě nepřevyšující teplotu tx o více než 5 °C a zkumavka se umístí do pnstroje nastaveného na teplotu o 5 °C nižší než tx. Míchá se nepřetržitě od okamžiku, kdy začíná probíhat krystalizace, nebo je-li teplota směsi nižší o 3 °C než tx. Zaznamená se nejvyšší teplota, při níž směs krystalizuje (tý. Opakuje se tak dlouho, až rozdíl mezi dvěma hodnotami t2 je nejvýše 0,2 °C. Doj de-li k pře-chlazení, vyvolá se krystalizace přidáním malého krystalku směsi složené ze 3,00 g cineolu R a 2,10 g kresolu R taveného. Jestliže je t2 nižší než 27,4 °C, opakuje se stanovení s 5,10 g směsi. Obsah cineolu odpovídající nejvyšší nalezené teplotě (tý je uveden v tabulce 2.8.11-1. Jestliže bylo použito 5,10 g směsi, vypočítá se obsah cineolu v procentech m/m ze vzorce: 2 {A - 50), v němž značí: A - hodnotu nalezenou v tabulce. Je-li třeba, vypočítá se obsah cineolu odpovídající nejvyšší nalezené teplotě (tý interpolací. Strana 214 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 214 Zkušební metody Tab. 2.8.11-1 h Cineol h Cineol °c obsah v procentech m/m °c obsah v procentech m/m 24 45,5 40 67,0 25 47,0 41 68,5 26 48,5 42 70,0 27 49,5 43 72,5 28 50,5 44 74,0 29 52,0 45 76,0 30 53,5 46 78,0 31 54,5 47 80,0 32 56,0 48 82,0 33 57,0 49 84,0 34 58,5 50 86,0 35 60,0 51 88,5 36 61,0 52 91,0 37 62,5 53 93,5 38 63,5 54 96,0 39 65,0 55 99,0 2.8.12 Stanovení silic v rostlinných drogách Stanovení obsahu silic v rostlinných drogách se provádí destilací s vodní párou na zvláštním prístroji za podmínek uvedených niže. Destilát se jímá v kalibrované trubici, silice je zachycována v xylenu; vodná fáze se automaticky vrací zpět do destilační baňky. Přístroj. Přístroj se skládá z následujících částí: a) vhodné destilační baňky s kulatým dnem a krátkým hrdlem, na širším konci o vnitřním průměru 29 mm, b) kondenzační části (viz obrázek 2.8.12-1), která přiléhá k destilační baňce zábrusem tak, že spolu tvoří jednolitý celek; použité sklo má nízký koeficient roztažnosti; zátka K' je odvětrávací, trubice K má otvor o průměru 1 mm, shodný s odvětrávacím otvorem zátky; širší konec trubice K o vnitřním průměru 10 mm je z matového skla; hruškovitě rozšířená část J o objemu 3 ml; trubice JL je dělena po 0,01 ml; kulovitá část L o objemu asi 2 ml; trojcestný kohout M; ústí trubice i? je o 20 mm výše než horní značka dělení na trubici, c) vhodného tepelného zdroje umožňujícího přesné nastavení teploty, d) stojanu s kruhem pokrytým izolačním materiálem. Postup. Použije se důkladně vyčištěný přístroj. Stanovení se provádí podle charakteru zkoušené drogy. Do destilační baňky se převede předepsané množství destilační kapaliny, přidá se několik kousků porézního porcelánu a připojí se kondenzační část. Nálevkou N se vlije do přístroje voda R tak, aby její hladina dosáhla bodu B. Vyjme se zátka K a pipetou, jejíž konec se dotýká spodní části trubice K, se přidá předepsané množství xylenu R. Zátka K' se uzavře; otvor v zátce odpovídá polohou otvoru v trubici K. Kapalina v baňce se zahřeje k varu, a není-li jinak předepsáno, destiluje se rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 215 Farmakognostické metody 215 Určí se destilační rychlost; během destilace se sníží pomocí trojcestného kohoutu hladina kapaliny tak, aby odpovídala polohou spodní značce (a) (viz obrázek 2.8.12-2). Kohout se uzavře a změří se čas potřebný k tomu, aby hladina dosáhla horní značky (b). Kohout se otevře a pokračuje se v destilaci, destilační rychlost se upraví vhodným zahříváním. Destiluje se 30 min. Pak se zahřívání přeruší a po nejméně 10 min se odečte objem xylenu v dělené trubici. Do baňky se převede předepsané množství drogy a pokračuje se v destilaci výše uvedeným způsobem po předepsanou dobu a předepsanou rychlostí. Pak se zahřívání ukončí a po 10 min se odečte objem kapaliny v dělené trubici, od něhož se odečte dříve zaznamenaný objem xylenu. Rozdíl vyjadřuje obsah silice ve zkoušené droze. Výsledek se přepočítá na obsah mililitrů ve 100 g drogy. Má-li být silice použita pro další analytické účely, oddělí se její bezvodá část s xylenem následujícím způsobem. Vyjme se zátka K' a přidá se 0,1 ml roztoku fluoresceinu, sodné soli R (1 g/l) a 0,5 ml vody R. Pomocí trojcestného kohoutu se vypustí směs xylenu a silice do kulovité části Z a po 5 min stání se vypouští pomalu tak, až hladina klesne na úroveň kohoutu M. Kohout otočíme zprava doleva tak, aby vytekla voda ze spojovací trubice BM. Pomocí nálevky N promyjeme trubici acetonem R a malým množstvím toluenu R. Kohout se otočí zprava doleva a směs xylenu a silice se vypustí do vhodné baňky. Obr. 2.8.12-1 Přístroj na stanovení silic v rostlinných drogách Rozměry v milimetrech Strana 216 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Částka 1 216 Zkušební metody značka b Obr. 2.8.12-2 N Hmotnost zkoušené drogy se obecně řídí, není-li uvedeno jinak, požadovaným obsahem silice v ml/kg, přepočteno na drogu vysušenou (2.2.32) při 100 ° C až 105 °C, viz tabulka N-l. Tab. N-l Požadovaný obsah silice v ml/kg Hmotnost zkoušené drogy v gramech <5,0 10,0 > 10,0 20,0 10,0 5,0 Není-li uvedeno jinak, upraví se zkoušená droga bezprostředně před stanovením na vhodnou velikost částic, viz tabulka N-2. Tab. N-2 Droga (obecně) Velikost částic, síto květy natě oplodí, plody kořeny, kůry 2800 2000 1400 U drog upravených na menší velikost částic se úprava pro stanovení silic neprovádí. 2.8.13 Zbytky pesticidů Pro lékopisné účely je pesticid jakákoli látka nebo směs látek určených k ochraně rostlin, likvidaci nebo regulaci jakýchkoli škůdců, nežádoucích druhů rostlin nebo živočichů působících škody nebo jinak rušících při výrobě, zpracování, skladování, dopravě nebo prodeji rostlinných drog. Tato skupina zahrnuje látky používané jako regulátory růstu, defolianty nebo desikanty aplikované na rostliny před nebo po sklizni nebo jiné látky používané k ochraně zboží před znehodnocením během skladování a dopravy. Limity. Není-li v článku uvedeno jinak, zkoušená droga přinejmenším vyhovuje limitům uvedeným v tabulce 2.8.13-1. Limity pro pesticidy, které nejsou uvedeny v tabulce a jejichž přítomnost lze z jakéhokoliv důvodu předpokládat, se shodují s limity určenými směrnicemi Evropského společenství 76/895 a 90/642, včetně doplňků a následných změn. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 217 Farmakognostické metody 217 Tab. 2.8.13-1 Látka Limit (mg/kg) alachlor 0,02 aldrin a dieldrin (součet) 0,05 azinfosmethyl 1,0 bromopropylat 3,0 chlordan (součet cis-, trans- a oxychlordanu) 0,05 chlorfenvinfos 0,5 chlorpyrifos 0,2 chlorpyrifo smethy 1 0,1 cypermetrin (a izoméry) 1,0 DDT (součetp,p -DDT, o,p -DDT,/?,/? -DDE ap,p -TDE) 1,0 deltametrin 0,5 diazinon 0,5 dichlorvos 1,0 dithiokarbamaty (jako CS2) 2,0 endosulfan (součet izomerů a endosulfansulfatu) 3,0 endrin 0,05 ethion 2,0 fenitrothion 0,5 fenvalerat 1,5 fonofos 0,05 fozalon 0,1 heptachlor (souhrn heptachloru a heptachlorepoxidu) 0,05 hexachlorbenzen 0,1 hexachlorcyklohexan - izoméry (kromě y-zomeru) 0,3 lindan (y-hexachlorcyklohexan) 0,6 malathion 1,0 methidathion 0,2 parathion 0,5 parathionmethyl 0,2 permetrin 1,0 piperonylbutoxid 3,0 pirimifosmethyl 4,0 pyrethriny (součet) 3,0 quintozen (součet quintozenu, pentachloranilinu a methylpentachlorfenylsulfidu) 1,0 Limity pro pesticidy, které nejsou uvedeny v tabulce 2.8.13-1 ani ve směrnici ES, se vypočítají podle vzorce: ADI . M MDD . 100 ' v němž značí: ADI - povolenou denní dávku, jak je uváděna FAO-WHO, v miligramech na kilogram tělesné hmotnosti, M - tělesnou hmotnost v kilogramech (60 kg), MDD - denní dávku rostlinné drogy v kilogramech. Strana 218 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 218 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ Je-li droga určena k přípravě extraktů, tinktur nebo jiných lékových forem a výrobním postupem se mění obsah pesticidů v konečných přípravcích, vypočítají se limity podle vzorce: ADI . M . E MDD , 100 ' v němž značí: E - extrakcní faktor pro daný výrobní postup, stanovený experimentálně. Ve výjimečných případech mohou být schváleny i vyšší limity, zejména vyžaduje-li rostlina zvláštní způsob pěstování nebo jestliže její metabolismus nebo struktura způsobují vyšší obsah pesticidů, než je běžné. Oprávněná autorita může připustit úplné nebo částečné vypuštění zkoušky, jestliže je přesně znám celý postup ošetřování každé šarže (druh a množství použitých pesticidů, data každého použití v průběhu pěstování a po sklizni) a může být přesně kontrolován. Odběr vzorků. Odběr vzorků se provede podle článku N Vzorkování drog. Vzorky se zkoušejí bezprostředně po odběru, aby nedošlo k možnému rozkladu zbytků pesticidů. Není-li to možné, uchovávají se vzorky ve vzduchotěsných obalech, vhodných pro uchovávání potravin, při teplotě nižší než 0 ° C, chráněny před světlem. Zkoumadla. Všechna zkoumadla a rozpouštědla jsou prostá jakýchkoli znecištěnin, zejména pesticidů, které mohou rušivě působit při zkoušení. Často je třeba používat rozpouštědla zvláštní jakosti, nebo není-li to možné, rozpouštědla čerstvě předestilovaná v celoskleněných přístrojích. Vždy musí být prováděny slepé zkoušky. Přístroje. Přístroje a zejména laboratorní sklo se vyčistí tak, aby bylo zaručeno, že neobsahuje pesticidy; např. namoci se nejméně na 16 h do roztoku detergentu prostého fosfátů, omývá se velkým množstvím vody destilované R a pak se omyje acetonem a hexanem nebo heptanem. Kvalitativní a kvantitativní zkoušení zbytků pesticidů. Použité analytické postupy jsou validovány dle platných předpisů. Zejména splňují následující požadavky: - zvolený postup, zvláště čisticí kroky, je vhodný pro kombinaci zbytek pesticidu/zkoušená látka a není citlivý k rušivým vlivům současně extrahovaných látek; detekční a kvantitativní limity se měří pro každou zkoušenou kombinaci pesticid-matrice, - je nalezeno 70 % až 110 % každého pesticidu, - opakovatelnost postupu není menší než hodnoty uvedené v tabulce 2.8.13-2, - reprodukovatelnost postupu není menší než hodnoty uvedené v tabulce 2.8.13-2, - koncentrace zkoušeného roztoku, porovnávacího roztoku a nastavení přístroje jsou takové, aby odezva analytického detektoru byla lineární. Tab. 2.8.13-2 Koncentrace pesticidu (mg/kg) Opakovatelnost (rozptyl, ± mg/kg) Reprodukovatelnost (rozptyl, ± mg/kg) 0,010 0,100 1,000 0,005 0,025 0,125 0,01 0,05 0,25 Následující část je uvedena pro informaci a j ako návod; netvoří závaznou část obecných metod. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 219 _____________________________________________________________________Farmakognostické metody 219 Zkoušení pesticidů - organochlorové, organofosfatove a pyrethroidní insekticidy Následující postupy mohou být použity v návaznosti na Obecné metody uvedené výše. V závislosti na zkoušené látce je nezbytné upravit, někdy podstatně, postup uvedený níže. V každém případě je třeba použít navíc ještě jednu kolonu s odlišnou polaritou nebo ještě jednu detekční metodu (např. hmotnostní spektrometrie) nebo odlišný postup (např. imunochemické metody) potvrzující získané výsledky. Postup je validován jen pro analýzu vzorků rostlinných drog obsahujících méně než 15 % vody. Vzorky s vyšším obsahem vody se usuší tak, aby nebyl významně ovlivněn obsah pesticidu. 1. Extrakce 10 g zkoušené látky hrubě práškované se smíchá se 100 ml acetonu R a nechá se stát 20 min. Přidá se 1 ml roztoku karbofenothionu R (1,8 Mg/mi) v toluenu R Homogenizuje se 3 min za použití vysokootáčkového přístroje. Zfiltruje se a filtr se promyje dvakrát 25 ml acetonu R Filtrát a pro-mývací tekutiny se spojí a odpaří se za sníženého tlaku při teplotě nejvýše 40 °C téměř do sucha. Zbytek se rozpustí v několika mililitrech toluenu R a zahřívá se až do úplného odstranění acetonu. Zbytek se rozpustí v 8 ml toluenu R Zfiltruje se membránovým filtrem (45 Mm)> baňka i filtr se promyjí toluenem R a zředí se jím na 10,0 ml (roztok A). 2. Čištění a) Organochlorové, organofosfatove a pyrethroidní insekticidy Stanoví se metodou vylučovací chromatografie (2.2.30). Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony, délky 0,30 m a vnitřního průměru 7,8 mm, naplněné styrendivinylben-zen-kopolymerem R (5 Mm)> - mobilní fáze toluenu R při průtokové rychlosti 1 ml/min. Propustnost kolony. Nastříkne se 100 /A roztoku červeně methylové R (0,5 g/l) a modři oraceto-vé R (0,5 g/l) v toluenu R a pokračuje se v chromatografii. Kolonu lze použít, jestliže se barva eluátu mění z oranžové na modrou při elucním objemu asi 10,3 ml. Je-li třeba, kalibruje se kolona za použití roztoku analyzovaného pesticidu s nižší molekulární hmotností (např. dichlorvos) vhodné koncentrace v toluenu R a pak roztoku analyzovaného pesticidu s vyšší molekulární hmotností (např. deltametrin) vhodné koncentrace v toluenu R Zjistí se fáze eluátu obsahující oba insekticidy. Čištění zkoušeného roztoku. Nastříkne se vhodný objem roztoku A (100 fA až 500 fA) a pokračuje se v chromatografii; frakce se jímají výše popsaným způsobem (roztok B). Organofosfatove insekticidy se eluují obvykle mezi 8,8 ml a 10,9 ml, organochlorové a pyrethroidní insekticidy se eluují obvykle mezi 8,5 ml a 10,3 ml. b) Organochlorové a pyrethroidní insekticidy Na chromatografický sloupec o délce 0,1 m a vnitřním průměru 5 mm se vloží kousek odtučnené vaty a 0,5 g silikagelu zpracovaného následujícím způsobem: silikagel pro chromatografii R se suší nejméně 4 h v sušárně při 150 °C. Po vychladnutí se přidává po kapkách voda R v množství odpovídajícím 1,5 % hmotnosti použitého silikagelu; důkladně se protřepe, až se odstraní vzniklé hrudky, a pak se protřepává 2 h na mechanické třepačce. Kolona se nastaví pomocí 1,5 ml hexanu R. Předplněné kolony obsahující asi 0, 50 g vhodného silikagelu mohou být použity po předchozí validaci. Roztok B se odpaří téměř do sucha v proudu helia pro chromatografii R nebo dusíku prostého kyslíku R a rozpustí se ve vhodném množství toluenu R (200 fA až 1 ml, v závislosti na objemu Strana 220 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 220 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ nastříknutém při pnpravě roztoku B). Roztok se přenese kvantitativně na kolonu a chromatografuje se za použití 1,8 ml toluenu R jako mobilní fáze, eluát se jímá (roztok C). 3. Kvantitativní analýza a) Organofosfátové insekticidy Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití karbofenothionu R j ako vnitřního standardu. Je-li třeba, použije se druhý vnitřní standard ke zjištění možné interference s pikem odpovídajícím karbofenothionu R. Zkoušený roztok. Roztok B se odpaří v proudu helia pro chromatografii Rtéměi do sucha a zředí se toluenem R na. 100 fA. Porovnávací roztok. Připraví se nejméně tři roztoky zkoušeného insekticidu a karbofenothionu v toluenu R obsahující zkoušené insekticidy a karbofenothion v koncentracích vhodných pro záznam kalibrační křivky. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm se stěnou pokrytou vázanou fází polydimethylsiloxanu R (tlouštka vrstvy 0,25 Mm)> - vodíku pro chromatografii R j ako nosného plynu, další plyny, jako helium pro chromatografii R nebo dusík pro chromatografii R, mohou být použity po předchozí vhodné validaci, - fosforo-dusíkového plamenoionizacního detektoru nebo hmotnostního detektoru, - programované teploty; teplota kolony se udržuje po dobu 1 min na 80 °C, pak se zvyšuje rychlostí 30 °C/min až na 150 °C, při níž se udržuje 3 min, pak se zvyšuje rychlostí 4 °C/min až na 280 °C, při níž se udržuje 1 min, - teploty nástřikového prostoru 250 °C a detektoru 275 °C. Vstříkne se zvolený objem každého roztoku. Při dodržení předepsaných podmínek odpovídají relativní retenční časy přibližně hodnotám uvedeným v tabulce 2.8.13-3. Obsah každého pesticidu se vypočítá z plochy píku a koncentrací roztoků. Tab. 2.8.13-3 Látka Relativní retenční časy dichlorvos 0,20 fonofos 0,50 diazinon 0,52 parathionmethyl 0,59 chlorpyrifosmethyl 0,60 pirimifosmethyl 0,66 malathion 0,67 parathion 0,69 chlorpyrifos 0,70 methidathion 0,78 ethion 0,96 karbofenothion 1,00 azinfosmethyl 1,17 fozalon 1,18 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 221 _____________________________________________________________________Farmakognostické metody 221 b) Organochlorové a pyrethroidní insekticidy Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití karbofenothionu R j ako vnitřního standardu. Je-li třeba, použije se druhý vnitřní standard ke zjištění možné interference s pikem odpovídajícím karbofenothionu R. Zkoušený roztok. Roztok C se odpaří v proudu helia pro chromatografii R nebo dusíku prostého kyslíku R téměř do sucha a zředí se toluenem R na 500 fA. Porovnávací roztok. Připraví se nejméně tři roztoky zkoušeného insekticidu a karbofenothionu v toluenu R obsahující zkoušené insekticidy a karbofenothion v koncentracích vhodných pro záznam kalibrační křivky. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm se stěnou pokrytou vázanou fází polydimethylsiloxanu R (tlouštka vrstvy 0,25 Mm)> - vodíku pro chromatografii R j ako nosného plynu, další plyny, jako helium pro chromatografii R nebo dusík pro chromatografii R, mohou být použity po předchozí vhodné validaci, - detektoru elektronového záchytu, - zařízení umožňujícího nástřik přímo na kolonu, - programované teploty; teplota kolony se udržuje po dobu 1 min na 80 °C, pak se zvyšuje rychlostí 30 °C/min až na 150 °C, při níž se udržuje 3 min, pak se zvyšuje rychlostí 4 °C/min až na 280 °C, při níž se udržuje 1 min, - teploty nástřikového prostoru 250 °C a detektoru 275 °C. Vstříkne se zvolený objem každého roztoku. Při dodržení předepsaných podmínek odpovídají relativní retenční časy přibližně hodnotám uvedeným v tabulce 2.8.13-4. Obsah každého pesticidu se vypočítá z plochy píku a koncentrací roztoků. Strana 222 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 222 Zkušební metody Tab. 2.8.13-4 Látka Relativní retenční časy a-hexachlorcyklohexan 0,44 hexachlorbenzen 0,45 ß-hexachlorcyklohexan 0,49 lindan 0,49 ô-hexachlorcyklohexan 0,54 e -hexachlorcyklohexan 0,56 heptachlor 0,61 aldrin 0,68 cis-heptachlorepoxid 0,76 p,p'-DDE 0,81 cc-endosulfan 0,82 dieldrin 0,87 p,p'-DDE 0,87 o,p'-DDD 0,89 endrin 0,91 ß-endosulfan 0,92 o^-DDT 0,95 karbofenothion 1,00 p,p'-DDT 1,02 cw-permetrin 1,29 trans-permetrin 1,31 cypermetrin 1,40 fenvalerat* 1,47 1,49 deltametrin* 1,54 Látka vykazuje několik píku. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 223 Metody farmaceutické technologie 223 2.9 Metody farmaceutické technologie 2.9.1 Zkouška rozpadavosti tablet a tobolek Podstata zkoušky. Zkouškou se zjišťuje, zda se tablety nebo tobolky za níže popsaných experimentálních podmínek rozpadnou v předepsané kapalině během předepsané doby. Obr. 2.9.1-1 Přístroj na zkoušku rozpadavosti tablet a tobolek Rozměry v milimetrech Přístroj. Hlavní částí přístroje (obr. 2.9.1-1) na stanovení rozpadavosti tablet a tobolek je pevný závěsný košík, v němž je ve vertikální poloze symetricky umístěno šest skleněných trubic dlouhých (77,5 ± 2,5) mm, o vnitřním průměru 21,5 mm a o tloušťce stěn asi 2 mm. Trubice jsou drženy ve vertikální poloze dvěma průhlednými plastickými deskami o průměru 90 mm a tloušťce 6 mm s šesti otvory. Otvory jsou pravidelně rozmístěny od středu desky. Dolní otvor trubic je uzavřen síťkou z nerezového drátu o průměru 0,635 mm a o velikosti ok 2,00 mm. Každá trubice je opatřena vyjímatelným válcovitým diskem o průměru (20,7 ±0,15) mm a výšce (9,5 ±0,15) mm vyrobeným z průhledné umělé hmoty s relativní hustotou 1,18 až 1,20. Disky mají pět otvorů o průměru 2 mm, z nichž jeden je ve středu disku a ostatní čtyři jsou rovnoměrně rozmístěny v kruhu o poloměru 6 mm od středu disku. Na obvodu disku jsou pravidelně rozmístěny 4 zářezy, hluboké 2,55 mm, u horní základny disku široké 9,5 mm a u dolní základny široké 1,6 mm. Košík je zavěšen na kovové tyčce, která se upevňuje k mechanickému zařízení. Ta zabezpečuje pohyb košíku Strana 224 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 224 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ ve vertikální poloze stálou frekvencí 28 až 32 zdvihu/min při výšce zdvihu 50 mm až 60 mm. Košík se vkládá do vhodné nádoby, většinou do kádinky na objem 1000 ml. Objem kapaliny je takový, že pokud je zařízení v horní úvrati, je drátěná síťka alespoň 15 mm pod hladinou kapaliny, a je-li zařízení v dolní úvrati, je drátěná síťka alespoň 25 mm nad dnem kádinky a horní otevřené konce trubic zůstávají pod povrchem kapaliny. Tekutina je vytemperována na teplotu 36 °C až 38 °C. Provedení závěsného košíku může být různé při zachování parametrů skleněných trubic a drátěné síťky. Postup zkoušky. Do každé ze šesti trubic se vloží jedna tableta nebo tobolka, je-li předepsáno, použije se disk. Závěsný košík se umístí do kádinky obsahující předepsanou tekutinu. Přístroj se uvede do chodu na předepsanou dobu a poté se kontroluje stav tablet nebo tobolek. Hodnocení. Vzorek vyhovuje zkoušce, jestliže se rozpadly všechny tobolky nebo tablety. Tableta nebo tobolka se pokládá za rozpadlou, jestliže a) na síťce nezůstal žádný zbytek nebo b) zůstal zde měkký zbytek bez tvrdého nezvlhceného jádra nebo c) na síťce nebo přilepené ke spodní části disku zůstaly úlomky obalu obalovaných tablet, příp. úlomky tobolek. 2.9.2 Zkouška rozpadavosti rektálních a vaginálních přípravků Podstata zkoušky. Zkouškou se zjišťuje, zda rektální přípravek (cípek, tobolka) nebo vaginální přípravek (globule, tobolka, tableta) umístěný v tekutém prostředí za níže popsaných podmínek se rozpadne nebo změkne během předepsané doby. Přístroj. Přístroj (obr. 2.9.2-1) je tvořen trubicí ze skla nebo vhodné plastické průhledné hmoty vhodné tloušťky, na níž se uvnitř připevňuje třemi úchytkami kovová část skládající se ze dvou děrovaných disků z nerezavějícího kovu. Každý disk, jehož průměr (50 mm) je prakticky shodný s vnitřním průměrem trubice, má 39 otvorů o průměru 4 mm. Disky jsou od sebe vzdáleny přibližně 30 mm. Ke zkoušce se použijí tři přístroje, z nichž každý obsahuje jednu jednotku zkoušené lékové formy. Každý přístroj je umístěn v nádobě o minimálním objemu 4 1 nebo všechny tři přístroje jsou umístěny v nádobě o minimálním objemu 121. Nádoba je naplněna vodou temperovanou na teplotu 36 °C až 37 °C, pokud není předepsáno jinak. Nádoba je vybavena pomaloběžným míchadlem a držákem, který udržuje trubice ve svislé poloze 90 mm pod hladinou vody a umožňuje jejich převrácení bez vynoření z vody. Postup. Zkouší se tři jednotky sledované lékové formy. Každájednotka se umístí na spodní disk kovové části, která se upevní do trubice. Přístroje se každých 10 min obrátí a po uplynutí předepsané doby se hodnotí rozpad jednotlivých jednotek zkoušené lékové formy. Rozpad zkoušené lékové formy je vyhovující, jestliže se všechny tři jednotky rozpadly nebo změkly. Hodnocení. Rozpadu je dosaženo, jestliže: a) přípravek se rozpustil, b) složky přípravku se oddělily. Roztavené hydrofobní složky se hromadí na hladině kapaliny, nerozpustné tuhé složky klesají ke dnu a rozpustné složky se rozpouštějí. Podle typu přípravku se mohou složky rozdělit jedním nebo více uvedenými způsoby, c) nastalo změknutí přípravku, které může být provázeno patrnou změnou tvaru bez úplného rozdělení složek. U zkoušené jednotky lékové formy nesmí zůstat pevné jádro, které klade odpor tlaku skleněné tyčinky, d) došlo u želatínových tobolek k uvolnění jejich obsahu, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 225 Metody farmaceutické technologie 225 e) na disku nezůstal žádný zbytek tablety nebo byl tento zbytek tvořen pouze měkkou nebo pěnovou hmotou bez pevného jádra kladoucího odpor tlaku skleněné tyčinky. Zkouška rozpadavosti vaginálních tablet Použije se kovová část výše popsaného přístroje, která se postaví na úchytky disků do nádoby vhodného průměru obsahující vodu temperovanou na teplotu 36 °Caž37 °C. Hladina vody se astaví těsně pod horní disk a pipetou se zvýší tak, aby se vytvořila souvislá tenká vrstva pokrývající otvory horního disku (obr. 2.9.2-2). Zkouška se provede se třemi jednotkami zkoušených vaginálních tablet jednotlivě. Každá jednotka se umístí na horní disk a přístroj se překryje skleněnou deskou, aby byla dosažena vhodná vlhkost. Po uplynutí předepsané doby se hodnotí rozpad zkoušených jednotek. Rozpad zkoušených vaginálních tablet vyhovuje, jestliže se všechny tři jednotky rozpadly nebo změkly. Obr. 2.9.2-1 Přístroj pro stanovení rozpadavosti rektálních a vaginálních přípravků Rozměry v milimetrech Strana 226 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 226 Zkušební metody Stanovení doby úplné deformace hydrofobních čípků -L^l Podstata zkoušky. Hydrofobní čípek zahřátý na stanovenou teplotu je deformován závažím předepsané hmotnosti a tvaru. Měří se čas potřebný k sestupu použitého závaží po dráze odpovídající délce čípku zmenšené o 0,5 mm. Přístroj. Přístroj se skládá ze skleněné trubice 200 mm dlouhé o vnitřním průměru 26 mm a na dolním konci uzavřené zátkou, v níž je otvor o průměru 3 mm. V trubici je umístěna 50 mm od jejího dolního okraje kovová válcovitá vložka vysoká 20 mm o průměru 25 mm s pěti rovnoběžnými průchody o průměru 2 mm. Jeden prochází osou válcovité vložky a čtyři další souměrně poblíž jejího obvodu. Uprostřed horní kruhové základny válcovité vložky je vyhloubení 5 mm ve tvaru špičky čípku. Trubice s teploměrem děleným po 0,1 °C se upevní ve skleněné válcovité nádobě dlouhé 225 mm o průměru 50 mm, která má na spodním konci přívod a na horním konci odvod vody vyhřívané na (37 ± 0,5) °C pomocí ultratermostatu. V trubici je kovová tyčinka asi 140 mm dlouhá o průměru 7 mm na spodním konci válcovitě rozšířená na průměr 15 mm. Celá tyčinka váží 30,0 g. Uprostřed rozšíření je ve směru podélné osy zapuštěna jehla dlouhá 3 mm. Válcovité rozšíření má 20 mm od svého dolního okraje tři výčnělky, které směřují souměrně do stran. Podobné výčnělky jsou i na vlastní tyčince ve vzdálenosti 100 mm od dolního okraje válcovitého rozšíření. Výčnělky jsou tak dlouhé, že udržují tyčinku po jejím zasunutí do trubice ve svislé poloze, ale nebrání jejímu volnému pohybu v trubici. Postup zkoušky. Nejprve se přístroj vyhřeje na (37 ± 0,5) °C, pak se při pokojové teplotě nabodne zkoušený čípek na jehlu tyčinky ve středu kruhové základny. Jehlu je možno předem přiměřeně nahřát, aby se čípek neroztrhl. Potom se tyčinka s čípkem opatrně vloží do trubice tak, aby jeho špička zapadla do vyhloubení válcovité vložky, a v témž okamžiku se spustí stopky. Jakmile klesne spodní plocha válcovitého rozšíření tyčinky 0,5 mm nad horní plochu válcovité vložky, a v okamžiku, kdy se zářez na tyčince kryje s horním okrajem trubice, zastaví se stopky a zaznamená se čas. Odečtená hodnota je dobou úplné deformace. Stanovení se provede u pěti čípků a ze zjištěných hodnot se vypočítá průměrná doba úplné deformace. Hodnocení. Doba úplné deformace jednotlivých čípků se neliší od zjištěné průměrné doby úplné deformace o více než ± 10 %. Doporučená doba úplné deformace pro čípky s hmotností do 2,5 g je 15 min a pro čípky o větší hmotnosti než 2,5 g je 20 min, není-li předepsáno a schváleno jinak, zejména pro čípky s větším rozdílem hmotnosti od 2,5 g. 2.9.3 Zkouška disoluce pevných lékových forem Podstata zkoušky Zkouškou disoluce se stanoví množství uvolněné léčivé látky z pevné lékové formy (např. tablet, tobolek a čípků) v předepsané kapalině a v předepsaném čase. Není-li předepsána a schválena určitá metoda, lze použít přístroje s míchadly nebo přístroje s košíčky nebo přístroje s průtokovou celou. Pro každý léčivý přípravek, u něhož je předepsána zkouška disoluce, jsou stanoveny následující podmínky k provedení zkoušky: - přístroj, který má být použit; pokud je ve výjimečných případech použit přístroj s průtokovou celou, je nutno uvést typ použité cely (obr. 2.9.3-4 až 2.9.3-6), - složení, objem a teplota disoluční kapaliny, - počet otáček, případně průtoková rychlost disoluční kapaliny, - čas, způsob a množství odebraného roztoku ke stanovení obsahu účinné látky, případně podmínky pro automatické vyhodnocování, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 227 Metody farmaceutické technologie 227 - metoda stanovení obsahu účinné látky, - hodnocení disoluce přípravku v předepsaném čase. Přístroje Všechny části přístroje, které přicházejí do styku s přípravkem nebo disoluční kapalinou, jsou chemicky inertní, a tedy neadsorbují hodnocené látky, nereagují ani neinterferují se zkoušeným vzorkem. Všechny kovové části přístroje, které přicházejí do styku s přípravkem nebo disoluční kapalinou, jsou vyrobeny z nerezové oceli nebo chráněny vhodným inertním materiálem, který zamezí reakci nebo interferenci s přípravkem nebo disoluční kapalinou. Žádná část přístroje nebo jeho příslušenství nevykazuje vibrace nebo výkyvy, rotace hnací hřídele a průtok celou jsou plynulé. Přístroj ke zkoušce se vybírá podle fyzikálně-chemických charakteristik zkoušené lékové formy. Přednostně je vhodné použít přístroj, který umožňuje pozorování přípravku a míchání během zkoušky. . m I&^A 9,75 + 0,35 102 ±4 vnitřní průměr 10 42,0 ±1 4,0 Ť1 74,5 f 0,5 Obr. 2.9.3-1 Přístroj s míchadlem Rozměry v milimetrech Strana 228 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 228 Zkušební metody Přístroj s míchadly. Přístroj (obr. 2.9.3-1) se skládá: - z válcovité nádoby s kulatým dnem z borosilikátového skla nebo jiného inertního průhledného materiálu o objemu 1000 ml; nádoba má víko k zamezení odpařování; ve víku je středový otvor pro hnací hřídel, otvor pro teploměr a otvor pro odběr a přidávání disoluční kapaliny, - z míchadla sestávajícího z hnací hřídele a dvou lopatek na jejím spodním konci; lopatky míchadla jsou umístěny na hřídeli tak, že spodní okraj lopatek prochází přesně spodním koncem hřídele; hnací hřídel musí být vystředěna, s maximální povolenou výchylkou 2,0 mm od středové osy nádoby, a její spodní konec s lopatkami musí být umístěn ve vzdálenosti (25 ± 2) mm od dna nádoby po dobu zkoušky; horní konec hřídele je připojen k motorové jednotce s regulací otáček; míchání musí být plynulé bez znatelného chvění, - z vodní lázně zaručující během celé zkoušky teplotu disoluční tekutiny (37 ± 0,5) °C. Přístroj s košíčky. Přístroj (obr. 2.9.3-2) se skládá: - z válcovité nádoby popsané u přístroje s míchadly, - z hnací hřídele, která je na spodním konci zakončená válcovitým košíčkem; košíček tvoří dvě části: horní příruba, která je na konci hnací hřídele a je opatřena jedním otvorem o průměru 2,0 mm. Pomocí tří pružných per nebo jiným vhodným způsobem se k horní přírubě připevňuje tubus košíčku, do kterého se umísťuje zkoušený přípravek. Upevnění tubusu musí být natolik pevné, aby během rotace nedocházelo k jeho vychýlení od středové osy nádoby; tubus košíčku je tvořen síťkou válcovitého tvaru zasazenou nahoře i dole do úzkých kovových prstenců; jestliže není předepsáno jinak, je síťka tvořena drátem o průměru 0,254 mm a čtverhrannými otvory o rozměru 0,381 mm; pro práce ve zředěných kyselinách může být použito košíčků pozlacených vrstvou 2,5 |um silnou; dno košíčku je umístěno po dobu zkoušky (25 ± 2) mm ode dna nádoby; horní konec hřídele je připojen k motorové jednotce s regulací otáček; rotace musí být plynulá bez znatelného chvění, - z vodní lázně zaručující během celé zkoušky teplotu disoluční tekutiny (37 ± 0,5) °C. Obr. 2.9.3-2 Přístroj s košíčkem Rozměry v milimetrech Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 229 Metody farmaceutické technologie 229 Přístroj sprůtokovou celou. Přístroj (obr. 2.9.3-3) se skládá: ze zásobní nádoby na disoluční tekutinu, z pumpy, která vytlačí disoluční tekutinu nahoru přes průtokovu celu, z průtokové cely (viz obr. 2.9.3-4 až 2.9.3-6) z průhledného materiálu umístěné vertikálně s filtračním zařízením zamezujícím průtoku nerozpuštěných částic. Průtoková cela, viz obr. 2.9.3-6, je určena pro lipofilní lékové formy, jako jsou některé čípky a měkké želatínové tobolky. Celá se skládá ze tří vzájemně spojitelných, průhledných částí. Dolní část (1) obsahuje dvě sousedící komůrky napojené na průtokové zařízení. Disoluční kapalina protéká přes komůrku A a jejím vrchem přetéká do komůrky B, kde stéká do otvoru o malé světlosti, a odtud proudí opět vzhůru k filtračnímu zařízení. Ve střední části cely (2) je dutina určená k hromadění lipofilních pomocných látek, které plavou na vlastní disoluční kapalině. Kovová mřížka je hrubým filtrem. Horní část cely (3) obsahuje filtrační jednotku pro filtry papírové, ze skleněných vláken nebo celulosy, z vodní lázně, udržující během celé zkoušky teplotu disoluční kapaliny (37 ± 0,5) °C. nádrž pro disoluční tekutinu pumpa , termostaticky kontrolovaná průtoková cela a filtr sběrací nádoba vzorku pro analýzu Obr. 2.9.3-3 Přístroj s průtokovou celou Disoluční kapalina. Jestliže disoluční kapalinou je tlumivý roztok, jeho pH se upravuje v rozmezí ±0,05 jednotek od předepsané hodnoty. Před zkouškou je třeba z disoluční kapaliny odstranit rozpuštěné plyny, které by mohly být příčinou bublinek uvolňujících se během zkoušky a ovlivňujících její průběh a výsledky. Postup zkoušky Způsob míchadlový a košíčkový. Předepsané množství disoluční kapaliny se odměří do nádoby, sestaví se přístroj, disoluční kapalina se vytemperuje na (37 ± 0,5) °C a odstraní se teploměr. Pro způsob míchadlový: Jednotka zkoušeného přípravku se vloží na dno nádoby před spuštěním přístroje; přípravky, které plavou nebo se vznášejí v disoluční kapalině se přidrží vodorovně u dna za použití vhodné pomůcky, jako je spirálka z drátu nebo skla. Pro způsob košíčkový: Jednotka zkoušeného přípravku se vloží do suchého košíčku, který se upevní na hnací hřídel. Je třeba se pečlivě vyhnout vzduchovým bublinkám na povrchu zkoušeného přípravku. Otáčky přístroje se nastaví na předepsaný počet (s přesností ±4 %) a přístroj se ihned uvede do chodu. Strana 230 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 230 Zkušební metody držák pro 22,6mm průtokovou celu Obr. 2.9.3-4 Průtoková cela Rozměry v milimetrech držák pro 12,0mm průtokovou celu Obr. 2.9.3-5 Průtoková cela Rozměry v milimetrech Způsob průtokový. Cela, viz obr. 2.9.3-4 a 2.9.3-5. Do kuželového dna cely se umístí jedna skleněná kulička o průměru (5 ± 0,5) mm k och-raně vstupu disoluční kapaliny do cely a pak dal ší skleněné kuličky vhodného rozměru, nejlépe o průměru (1 ± 0,1) mm. Do cely nebo do vrstvy kuliček se umístí jednotka zkoušeného přípravku a zatíží se držákem. K cele se připojí víko cely, v němž je umístěno filtrační zařízení. Za použití vhodného čerpadla se disoluční kapalina o teplotě (37 ± 0,5) °C nechá rovnoměrně proudit přes dno cely předepsanou rychlostí (±5 %). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 231 Metody farmaceutické technologie 231 Cela, viz obr. 2.9.3-6. Jednotka zkoušeného přípravku se umístí do komůrky A. Cela se zkompletuje a uzavře horní částí s filtrem. Na začátku zkoušky je třeba odstranit vzduch z komůrky A přes malý otvor vedoucí k filtračnímu zařízení. Disoluční kapalina se zahřeje na vhodnou teplotu vzhledem k teplotě tání přípravku. Za použití vhodného čerpadla vtéká ohřátá disoluční kapalina dnem cely předepsanou rychlostí (±5 %). Disoluční kapalina pak přetéká do komůrky B, vzduch uniká kapilárou a komůrka B se plní kapalinou. Přípravek se rozpadá v disolučním médiu podle svých fýzikálně-chemických vlastností. V předepsaných a schválených případech u velkoobjemových čípků lze k disoluční zkoušce použít jejich reprezentativní úlomky. kovová mřížka (2) Obr. 2.9.3-6 Průtoková cela Rozměry v milimetrech Odběr roztoku Způsob míchadlový a košíčkový. V předepsaném čase nebo v předepsaných časových intervalech nebo průběžně se odebere předepsané množství roztoku z nádoby ve středu mezi hladinou disoluční tekutiny a horní hranou lopatky míchadla, resp. košíčku, minimálně 10 mm od stěny nádoby. Způsob průtokový. V případě přístroje s průtokovou celou se vzorky odebírají při výstupu z cely nehledě na uzavřený nebo otevřený okruh. Je-li předepsán odběr opakovaný, odebraný objem roztoku v případě, kdy je použita metoda s míchadly nebo košíčky, se nahradí vždy stejným objemem disoluční kapaliny, případně se počítá Strana 232 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 232 Zkušební metody s jejím úbytkem, s výjimkou automatického vyhodnocování, kdy je disoluční tekutina vracena zpět do nádoby. Odebraný roztok se zfiltruje přes inertní filtr o vhodné velikosti pórů, který neadsorbuje zkoušený vzorek z disoluční kapaliny a neobsahuje látky, které se extrahují disoluční kapalinou a interferují při použití předepsaného způsobu stanovení. Obsah se stanoví způsobem uvedeným v příslušném článku. Hodnocení Množství uvolněné účinné látky v předepsaném čase se vyjadřuje v procentech deklarovaného množství. 2.9.4 Zkouška disoluce transdermálních přípravků Podstata zkoušky. Zkouškou se stanovuje rychlost disoluce léčivých látek z transdermálních náplastí. 1. Disková metoda Přístroj. Použije se disoluční přístroj s míchadlem popsaný ve zkoušce disoluce (2.9.3) pro pevné perorální lékové formy vybaveným navíc diskem z nerezové oceli ve formě síťky s otvory 125 jim (obr. 2.9.4-1). Disk přidržuje zkoušený přípravek u dna nádoby tak, aby mezi diskem a dnem nádoby byl minimální mrtvý prostor. Disk udržuje náplast rovnou, s povrchem uvolňování orientovaným nahoru a rovnoběžně se spodní hranou listu míchadla. Při zkoušce je mezi listem míchadla a povrchem disku vzdálenost (25 ± 2) mm (obr. 2.9.4-2). Teplota je udržována na (32 ± 0,5) °C. Nádoba je při zkoušce zakryta, aby bylo omezeno vypařování. Postup. Předepsaný objem disoluční kapaliny se umístí do nádoby a vytemperuje na předepsanou teplotu. Transdermální náplast se připevní na disk tak, aby povrch náplasti, z něhož dochází k uvolňování léčivé látky, byl co možno nejvíce rovný. Zkoušený přípravek lze přilepit na disk předepsaným lepidlem nebo proužkem oboustranně lepicí pásky. Lepidlo nebo lepicí páska jsou předem vyzkoušeny z hlediska indife-rentnosti k analytické metodě a adsorpci lecive latky (látek). Rozměry vmiHmetrech Náplast se přitiskne na adhezivní stranu disku tak, aby povrchem, u něhož dochází k uvolňování, směřovala nahoru, přičemž náplast nepřesahuje okraje disku. Za předpokladu homogenity přípravku rovnoměrně naneseného na zevní krycí podložku lze pro zkoušku disoluce použít oddělenou část náplasti vhodné a přesně změřené velikosti. Postup s dělením náplasti může být nezbytný k dosažení přiměřených sink podmínek (tj. zamezení procesu sycení roztoku léčivy). Postup však nelze použít u transdermálních přípravků membránového typu. Disk s připevněnou náplastí se umístí na dno nádoby, načež se okamžitě uvede do pohybu míchadlo, např. s rychlostí 100 otáček/min. V určených intervalech se odebírá vzorek roztoku z místa mezi hladinou disolučního média a horní částí listu míchadla ve vzdálenosti větší než l cm od stěny nádoby. 4 5 Isíťka z nerezové oceli, ^ \otvory 125 u/77 S3-----------------C7 $3,d 41,2 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 233 ______________________________________________________________Metody farmaceutické technologie 233 Stanoví se obsah v odebraných vzorcích, je-li nutné s korekcí na změnu objemu. Zkouška se opakuje s dalšími náplastmi. 2. Metoda s extrakční celou Přístroj Použije se disoluční přístroj s míchadlem popsaný ve zkoušce disoluce (2.9.3) pro pevné perorální lékové formy vybavené navíc extrakční celou. Extrakční cela je vyrobena z chemicky inertních materiálů. Skládá se z nosiče, víka a v případě potřeby také membrány umístěné na náplasti pro její oddělení od média, které může měnit a nepříznivě ovlivňovat fyzikálně-chemické vlastnosti náplasti (viz obr. 2.9.4-3). Nosič. Ve středové části nosiče je kruhová dutina určená k umístění náplasti. Hloubka Obr. 2.9.4-2 Umístění míchadla a disku dutiny je 2,6 mm a její průměr odpovídá Rozměry v milimetrech rozměru zkoušené náplasti. Používají se průměry 27 mm, 38 mm, 45 mm, 52 mm, což odpovídá objemům dutin 1,48 ml, 2,94 ml, 4,13 ml a 5,52 ml. Víko. Víko má středový otvor s průměrem voleným podle velikosti zkoušené náplasti. Náplast se proto přesně vycentruje a tím se vymezí povrch uvolňování. Lze použít víka s otvory o průměru 20 mm, 32 mm, 40 mm a 50 mm, což odpovídá plochám 3,14 cm ,2 8,03 cm2, 12,56 ciri a 19,63 cm2. Víko je připevněné k nosiči pomocí šroubů a matic. Těsnění mezi víkem a nosičem tvoří pryžový prstenec umístěný na obvodu dutiny. Extrakční cela udržuje náplast rovnou s povrchem uvolňování orientovaným nahoru a rovnovnoběžným s dolní hranou listu míchadla. Vzdálenost mezi listem míchadla a povrchem náplasti je (25 ± 2) mm (obr. 2.9.4-4). Teplota je udržována na (32 ± 0,5) °C. Nádoba může být při zkoušce zakryta, aby bylo omezeno vypařování. Postup Předepsaný objem disoluční kapaliny se umístí do nádoby a vytemperuje na předepsanou teplotu. Náplast s povrchem uvolňování směřujícím nahoru se umístí přesně do středu dutiny extrakční cely. Pokud je nezbytné, cela se utěsní hydrofobním materiálem (např. vazelínou) naneseným na ploché povrchy a nápast se jím fixuje. Extrakční cela se uzavře a s víkem směřujícím nahoru se vloží na dno nádoby. Ihned se uvede do pohybu míchadlo, např. s počtem otáček 100/min. V určených časovým intervalech se odebírá vzorek roztoku z místa mezi hladinou disoluč-ního média a horní částí listu míchadla ve vzdálenosti větší než 1 cm od stěny nádoby. Stanoví se obsah v odebraných vzorcích, je-li nutné s korekcí na změnu objemu. Zkouška se opakuje s dalšími náplastmi. disoluční nádoba míchadlo disk s přípravkem Strana 234 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Částka 1 234 Zkušební metody \2,6mm * matice * membrána * pryžové těsněni 452 mm Obr. 2.9.4-3 Extrakční cela 3. Metoda rotujícího válce Přístroj. Použije se disoluční přístroj s míchadlem popsaný ve zkoušce pro disoluci (2.9.3) pevných perorálních lékových forem. List míchadla a hřídel se nahradí válcem z nerezové oceli (obr. 2.9.4-5). Na začátku každé zkoušky se náplast umístí na válec. Vzdálenost mezi dnem nádoby a válcem činí (25 ± 2) mm. Teplota je udržována na (32 ± 0,5) °C. Pro omezení odpařování je nádoba při zkoušce zakryta. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 235 Metody farmaceutické technologie 235 ^ z míchadlo disoluční nádoba list míchadla UL-L ÍIIZ / 25 + 2 extrakční cela Obr. 2.9.4-4 Umístění míchadla a extrakční cely Rozměry v milimetrech Postup. Předepsaný objem disoluční kapaliny se umístí do nádoby a vytemperuje na předepsanou teplotu. Z náplasti se odstraní ochranná krycí vrstva a náplast se přilepí adhezivní vrstvou na vhodnou porézní inertní membránu, která na všech stranách přesahuje náplast nejméně o 1 cm. Náplast se umístí na čistý povrch válce tak, aby okraje membrány byly ve styku s tímto povrchem. Lze použít dva způsoby přilepení náplasti na válec: - na okraje membrány se nanese vhodné lepidlo, je-li třeba, nanese se i na zadní stranu náplasti, - na vnější stranu válce se přilepí oboustranná lepicí páska. Mírným tlakem se náplast zadní, neadhezivní stranou opatrně přilepí na lepicí pásku tak, aby povrch, u něhož dochází k uvolňování přípravku, byl ve styku s disoluční tekutinou a delší osa náplasti (není-li kruhová) směřovala po obvodu válce. Lepidlo nebo páska jsou předem vyzkoušeny z hlediska indiferentnosti k analytické metodě a adsorpci léčivé látky (látek). Válec se připojí k přístroji a ihned se uvede do rotačního pohybu, např. s počtem otáček 100/ min. V určených časových intervalech se odebírá vzorek roztoku z místa mezi hladinou disolučního média a horní částí rotujícího válce ve vzdálenosti větší než 1 cm od stěny nádoby. Stanoví se obsah v odebraných vzorcích podle pokynů v příslušném článku, je-li nutné s korekcí na změnu objemu. Zkouška se opakuje s dalšími náplastmi. Hodnocení. Přípravek vyhovuje, jestliže množství léčivé látky (látek) uvolněné z náplasti v určeném čase, vyjádřené jako množství na jednotku plochy povrchu náplasti za jednotku času, je v požadovaném rozmezí. Strana 236 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 236 Zkušební metody čtyři otvory o průměru 1,111 se sklonem 63,4-0,5° k povrchu a se středy na kruhu o průměru 2,540 pevné uložení maximální poloměr 0,3 tolerance: 0,0127 úprava povrchu: odmastit před připojením válce na hřídel materiál: nerezová ocel nástavec pro větší 9,383 P"Pravky 2,222\ Obr. 2.9.4-5 Rotační válec Rozměry v centimetrech 2.9.5 Hmotnostní stejnoměrnost pevných jednodávkových lékových forem Podstata zkoušky. Při stanovení hmotnostní stejnoměrnosti v předepsaném počtu jednotek pevných jednodávkových lékových forem se zjišťují hmotnosti jednotlivých jednotek zkoušené lékové formy. Vypočítají se odchylky jednotlivých hmotností od nalezené průměrné hmotnosti a určí se, zda jsou tyto odchylky v povolených mezích. Postup zkoušky. 20 náhodně odebraných jednotek zkoušeného přípravku se jednotlivě zváží a stanoví se jejich průměrná hmotnost. U tobolek a prášků pro parenterální použití se postupuje následovně. Tobolky Neporušená tobolka se zváží a otevře se tak, aby nedošlo ke ztrátě částí obalu. Obsah se beze zbytku vyprázdní a obal měkké tobolky se omyje etherem nebo jiným vhodným rozpouštědlem. Po odpaření rozpouštědla se obal zváží. Hmotnost obsahu se vypočítá z rozdílu hmotnosti neporušené tobolky a hmotnosti obalu tobolky. Prášky pro parenterální použití Papírový štítek z nádobky jednotky lékové formy se odstraní a povrch nádobky se pečlivě omyje a osuší. Nádobka se otevře a ihned se zváží se všemi oddělenými částmi. Nádobka se Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 237 ______________________________________________________________Metody farmaceutické technologie 237 vyprázdní jemným poklepáním, je-li třeba, vypláchne se vodou R nebo lihem 96% R a suší se při 100 °C až 105 °C po dobu 1 h. Jestliže materiál nádobky nedovoluje zahřátí na tuto teplotu, suší se nádobka při nižší teplotě do konstantní hmotnosti a po vychladnutí v exsikátoru se zváží. Hmotnost obsahu nádobky se vypočítá z rozdílu hmotnosti nádobky s obsahem a hmotnosti nádobky bez obsahu. HodnoceníZ 20 jednotlivě stanovených hmotností jednotek pevné lékové formy se smí nejvýše dvě hmotnosti lišit od povolené odchylky uvedené v tabulce 2.9.5-1. Žádná jednotlivě stanovená hmotnost se nesmí lišit o více než dvojnásobek této odchylky. Tab. 2.9.5-1 Léková forma Průměrná hmotnost Odchylky jednotlivých hmotností v% tablety neobalené a potahované 80 mg nebo méně více než 80 mg a méně než 250 mg 250 mg nebo více 10 7,5 5 tobolky, zrněné prášky neobalené (jednodávkové) a prášky (jednodávkové) méně než 300 mg 300 mg nebo více 10 7,5 prášky pro parenterální použití (jednodávkové)* více než 40 mg 10 čípky a globule všechny hmotnosti 5 Jestliže je průměrná hmotnost pnpravku nižší nebo rovna 40 mg, neprovádí se zkouška hmotnostní stejnoměrnosti, provede se zkouška obsahové stejnoměrnosti. 2.9.6 Obsahová stejnoměrnost jednodávkových lékových forem Podstata zkoušky. Ve zkoušce na obsahovou stejnoměrnost jednodávkových lékových forem se jednotlivě stanoví obsah účinné látky v předepsaném poctu jednotek zkoušeného léčivého pnpravku. Vypočítají se odchylky jednotlivých obsahů od průměrného obsahu účinné látky a určí se, zda jsou tyto odchylky v povolených mezích. Zkouška se neprovádí u polyvitaminových přípravků, u přípravků se stopovými prvky neb o v jiných, zdůvodněných a povolených případech. Postup zkoušky. Za použití vhodné analytické metody se stanoví jednotlivě obsah účinné látky u 10 namátkově vybraných jednotek zkoušeného pnpravku a vypočítají se odchylky jednotlivých obsahů od průměrného obsahu účinné látky. Zkouška A Tablety, prášky pro parenterální použití, suspenze pro injekce. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže obsah účinné látky v každé jednotlivé jednotce je v rozmezí 85 % až 115 % průměrného obsahu. Přípravek nevyhovuje zkoušce, jestliže více než jeden jednotlivý obsah účinné látky je mimo toto rozmezí nebo jestliže jeden jednotlivý obsah účinné látky je mimo rozmezí 75 % až 125 % průměrného obsahu účinné látky. Strana 238 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 238 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ Jestliže jeden jednotlivý obsah účinné látky je mimo rozmezí 85 % až 115 % a žádný není mimo rozmezí 75 % až 125 %, stanoví se jednotlivě obsah účinné látky ve 20 jiných, náhodně vybraných jednotkách. Pnpravek vyhovuje zkoušce, jestliže j eden jednotlivý obsah účinné látky ze 30 jednotek zkoušeného přípravku je mimo rozmezí 85 % až 115 % průměrného obsahu a není mimo rozmezí 75 % až 125 % průměrného obsahu účinné látky. Zkouška B Tobolky, zrněné prášky, prášky pro jiné než par enterální použití, čípky a globule. Pnpravek vyhovuje zkoušce, jestliže nejvýše jeden jednotlivý obsah účinné látky je mimo rozmezí 85 % až 115 % průměrného obsahu a žádný není mimo rozmezí 75 % až 125 % průměrného obsahu účinné látky. Pnpravek nevyhovuje zkoušce, jestliže více než tři jednotlivé obsahy jsou mimo rozmezí 85 % až 115 % průměrného obsahu nebo jestliže je jeden nebo více jednotlivých obalů mimo rozmezí 75 % až 125 % průměrného obsahu. Jestliže nejvýše tři jednotlivé obsahy účinné látky j sou mimo rozmezí 85 % až 115 % a žádný není mimo rozmezí 75 % až 125 %, stanoví se jednotlivě obsah účinné látky u náhodně vybraných dalších 20 jednotek zkoušeného přípravku. Pnpravek vyhovuje zkoušce, jestliže nejvýše tři jednotlivé obsahy z 30 jednotek zkoušeného přípravku jsou mimo rozmezí 85 % až 115 % průměrného obsahu a žádný jednotlivý obsah účinné látky není mimo rozmezí 75 % až 125 % průměrného obsahu účinné látky. Zkouška C Transdermálnínáplasti. Pnpravek vyhovuje zkoušce, jestliže průměrný obsah deseti zkoušených jednotek je v rozmezí 90 % až 110 % deklarovaného obsahu a jednotlivé obsahy všech jednotek jsou v rozmezí 75 % až 125 % průměrného obsahu. 2.9.7 Oděr neobalených tablet Podstata zkoušky. Oděrem se rozumí poškození neobalených tablet mechanickým namáháním za definovaných podmínek, při kterém jsou vystaveny vzájemnému odírání, nárazům a pádům, čímž dochází k narušování jejich povrchu, lámání a štěpení tablet. Přístroj. Používá se bubínek, viz obr. 2.9.7-1, o vnitřním průměru přibližně 286 mm a hloubce přibližně 39 mm, zhotovený z průhledného plastu s hladkým vnitřním povrchem. Bubínek a jedna jeho strana jsou odnímatelné. Tablety klouzají a převalují se při každé otáčce bubínku po zakřivené přepážce, která vede ze středu bubínku k jeho vnější obvodové stěně. Bubínek je ve středu připevněn k vodorovné hřídeli pohonu, který zabezpečuje otáčení bubínku přibližně 25krát za minutu. Tablety pak při každé otáčce bubínku klouzají, převalují se po přepážce a padají přibližně z výšky 130 mm na obvodovou stěnu bubínku nebo narážejí navzájem na sebe. Postup zkoušky. Pro tablety do hmotnosti 0,65 g/ks včetně se jako zkoušený vzorek bere 20 tablet, pro tablety o hmotnosti větší než 0,65 g/ks je zkoušený vzorek 10 tablet. Z tablet se na sítu č. 1000 odstraní volný prach třením jemným kartáčkem nebo profouknutím tlakovým vzduchem. Tablety se potom přesně zváží, umístí do bubínku a spustí se otáčení. P o 100 otáčkách bubínku se tablety vyjmou a odstraní se z nich volný prach stejným způsobem, jak je popsáno výše. Pokud není žádná tableta rozbita, rozlomena nebo její větší část odštípnuta, zváží se tablety s přesností na miligramy. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 239 Metody farmaceutické technologie 239 Obr. 2.9.7-1 Otočný bubínek Rozměry v milimetrech U tablet o průměru 13 mm a větším se může vyskytnout problém s reprodukovatelností výsledků díky častému nepravidelnému pohybu tablet. Některé tablety se mohou dotýkat a navzájem se chránit před volným pádem v bubínku. V těchto případech se vyhovujících reprodukovatelných výsledků dosáhne nakloněním bubínku. Obvykle dostatečné je takové nastavení, při kterém osa tvoří úhel 10° se základnou. Hodnocení. Oděr tablet se vyjadřuje jako procentuální úbytek výchozí hmotnosti tablet. Zaznamená se počet zkoušených tablet. Obvykle se zkouška provádí jednou. Pokud nejsou výsledky jednoznačné nebo pokud je úbytek hmotnosti tablet větší než 1 %, opakuje se zkouška dvakrát a stanovuje se průměr ze všech tří zkoušek. Úbytek hmotnosti zkoušených tablet nejvýše do 1 % se pro většinu přípravků považuje za vyhovující výsledek. 2.9.8 Pevnost tablet Podstata zkoušky. Zkouškou se zjišťuje odolnost tablet proti rozdrcení za definovaných podmínek. Měří se síla potřebná k rozdrcení tablety. Přístroj. Přístroj se skládá ze dvou proti sobě postavených čelistí, z nichž se jedna pohybuje směrem k druhé. Rovné a hladké povrchy čelistí jsou kolmé na směr pohybu. Plocha čelisti musí být větší, než je plocha kontaktu čelistí s tabletou. Přístroj je kalibrován s přesností na 1 newton. Postup zkoušky. Tableta se umístí mezi čelisti, a to v případě potřeby s ohledem na tvar, půlicí rýhu a značení. Zkouška se provede s 10 tabletami. Při měření jsou jednotlivé tablety orientovány vždy identicky vzhledem k působící síle. Je třeba dbát, aby před každým měřením byly z čelistí i z prostoru mezi nimi odstraněny všechny zbytky rozdrcených tablet. Uvedený postup se nepoužívá, pokud je použito plně automatické zařízení. Strana 240 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 240 Zkušební metody Vyjádření výsledků. Výsledek zkoušky se vyjadřuje v průměrné, minimální a maximální hodnotě naměřené síly vždy v jednotkách newton. Nutno zaznamenat typ použitého přístroje a v případě, že byly tablety nějakým způsobem mezi čelistmi přístroje orientovány, i způsob orientace tablet. 2.9.9 Měření konzistence penetrometricky Podstata zkoušky. Při zkoušce se měří hloubka průniku (penetrace) předepsaného tělesa do výrobku za stanovených a validovaných podmínek. Měření je prováděno v nádobce určitého tvaru a velikosti. Přístroj. Přístroj se skládá z penetrometer který je připevněn na stojanu, a penetračního tělesa. Vhodný přístroj je vyobrazen na obr. 2.9.9-1. Skládá se z: - vertikálního držáku, který přidržuje a vede penetrační těleso, - horizontálního stolku, - zařízení, které zajistí vertikální polohu penetračního tělesa, - zařízení, kterým lze zkontrolovat horizontální polohu stolku, - zařízení, které přidržuje a uvolní penetrační těleso, - stupnice ukazující hloubku průniku, s rozlišením na desetiny milimetru. Penetrační těleso je vyrobeno z vhodného materiálu, má hladký povrch a je charakterizováno svým tvarem, velikostí a hmotností. Vhodná penetrační tělesa jsou na obrázcích 2.9.9-2 a 2.9.9-3. Obr. 2.9.9-1 Penetrometr A. stupnice znázorňující hloubku průniku, s přesností na desetiny milimetru, B. vertikální držák, který přidržuje a vede penetrační těleso, C. zařízení, které přidržuje a automaticky uvolní penetrační těleso na konstantní dobu, D. zařízení, které zajistí vertikální polohu penetračního tělesa a horizontální polohu stolku, E. penetrační těleso (viz obr. 2.9.9-2 a 2.9.9-3, F. nádobka, G. horizontální stolek, H. vodováha pro kontrolu horizontální polohy stolku. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 241 Metody farmaceutické technologie 241 Obr. 2.9.9-2 Rozměry v milimetrech Mikrokužel (m = 7,0 g), předepsaná nádobka a držák (1 = 116 mm; m 16,8 g). Postup zkoušky. Zkoušené vzorky se připraví jedním z následujících postupů: A. Pečlivě se naplní tři nádobky po okraj tak, aby se nevytvořily vzduchové bubliny. Je-li zapotřebí, uhladí se povrch do roviny. Vzorky se uchovávají 24 hod při teplotě (25 ± 0,5) °C, pokud není předepsáno jinak. B. Tři vzorky se uchovávají 24 hod při teplotě (25 ± 0,5) °C. Poté se míchají vhodným způsobem po dobu 5 min. Pečlivě se naplní tři nádobky po okraj tak, aby se nevytvořily vzduchové bubliny, a je-li zapotřebí, uhladí se povrch do roviny. C. Roztaví se tři vzorky a pečlivě se naplní do tří nádobek tak, aby se nevytvořily vzduchové bubliny. Vzorky se uchovávají při teplotě (25 ± 0,5) °C po dobu 24 h, pokud není předepsáno jinak. Stanovení penetrace. Zkoušené vzorky se umístí na stolek penetrometru. Ověří se, zda je povrch vzorku kolmý ke svislé ose penetračního tělesa. Poloha penetračního tělesa vytempero váného na teplotu (25 ± 0,5) °C se upraví tak, aby se jeho hrot právě dotýkal povrchu vzorku. Penetrační těleso se uvolní přesně na dobu 5 s. Pak se zachytí a odečte se hloubka průniku. Stejným způsobem se změří oba zbývající vzorky. Hodnocení. Konzistence se vyjadřuje jako průměr tří penetrometrických měření s přesností na desetiny milimetru. Jestliže se některý výsledek odchyluje od průměru o více než ±3 %, je třeba zkoušku opakovat a vyhodnotit výsledky šesti měření jako jejich průměr s relativní směrodatnou odchylkou. Strana 242 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Částka 1 242 Zkušební metody Obr. 2.9.9-3 Rozměry v milimetrech Kužel (m = 102,5 g), předepsaná nádobka (d: m = 47,5g). 102 mm nebo 75 mm, h > 62 mm) a držák (1 = 162 mm; 2.9.10 Stanovení obsahu ethanolu v tekutých přípravcích a lihová tabulka Podstata zkoušky. Ethanol se z tekutého léčivého přípravku obsahujícího ethanol ve směsi látek oddestiluje a ze zjištěné hustoty destilátu se z lihové tabulky odečte obsah ethanolu v destilátu a přepočítá se na obsah ethanolu ve zkoušeném léčivém přípravku. Pokud by při destilaci přípravku mohly přecházet do destilátu i jiné látky než ethanol a voda, je nutno v příslušném článku upravit postup. Obsah ethanolu ve zkoušené kapalině se vyjadřuje jako počet objemových dílů ethanolu obsažených ve 100 objemových dílech zkoušené tekutiny, přičemž objemy se měří při (20 ± 0,1) °C. Takto vyjádřený obsah se označuje jako "objemový obsah v procentech" (% V/V). Obsah lze také vyjádřit v gramech ethanolu na 100 g zkoušené tekutiny. V tomto případě se jedná o "hmotnostní obsah v procentech" (% m/m). Vztah mezi hustotou při (20 ±0,1) °C, relativní hustotou (korigovanou na vakuum) a obsahem ethanolu ve směsi voda a ethanol je dán tabulkami vydanými International Organization for Legal Metrology (1972), International Recommendation No. 22. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 243 Metody farmaceutické technologie 243 Přístroj. Přístroj (viz obr. 2.9.10-1) se skládá z baňky s kulatým dnem (A) spojené s destilačním nástavcem (B) s odlučovačem vody z páry a vertikálním chladičem (C). Chladič je opatřen v dolní části trubicí (D), která přivádí destilát do dolní části odměrné baňky o objemu 100 ml nebo 250 ml. Odměrná baňka je ponořena ve směsi vody s ledem (E) po celou dobu destilace. Pod baňkou (A) je umístěn kotouč s kruhovým otvorem o průměru 6 cm; jeho funkcí je omezit nebezpečí pyrolytického rozkladu rozpuštěných látek. Pyknometrický postup. Do destilační baňky se při (20 ± 0,1) °C odměří 25,0 ml zkoušené kapaliny, zředí se 100 ml až 150 ml vody destilované R a přidá se několik kousků pemzy. Na baňku se nasadí destilační nástavec a chladič a destiluje se do získání nejméně 90 ml destilátu ve 100ml odměrné baňce. Baňka s destilátem se vytemperuje na (20 ±0,1) °C a zředí se při (20 ±0,1) °C vodou destilovanou R na 100,0 ml. Stanoví se relativní hustota roztoku při (20 ± 0,1) °C za použití pykno-metru. Odpovídající hodnoty uvedené v tabulce 2.9.10-1 ve 3. sloupci se vynásobí čtyřmi, tím se získá objemový obsah ethanolu v procentech ve zkoušeném přípravku. Po výpočtu obsahu ethanolu podle tabulky se zaokrouhlí výsledek na jedno desetinné místo. Hustoměrný postup. Do destilační baňky se při (20 ±0,1) °C odměří 50,0 ml zkoušeného přípravku, přidá se 200 ml až 300 ml vody destilované R a destiluje se výše uvedeným postupem do získání nejméně 180 ml destilátu v odměrné baňce na 250 ml. Baňka s destilátem se vytemperuje na (20 ± 0,1) °C a zředí vodou destilovanou R při (20 ± 0,1) °C na 250,0 ml. Destilát se přelije do válce, jehož průměr je alespoň o 6 mm širší než dolní část hustoměru. Pokud objem destilátu nestačí, vezme se dvojnásobný objem zkoušeného přípravku a destilát se zředí vodou destilovanou R při (20 ± 0,1) °C na 500,0 ml. Po odečtu obsahu ethanolu z tabulky 2.9.10-1 se výsledek násobí pěti (korekce na zředění zkoušeného přípravku) a zaokrouhlí se najedno desetinné místo. Obr. 2.9.10-1 Přístroj na stanovení obsahu ethanolu Rozměry v milimetrech Strana 244 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 244 Zkušební metody Tab. 2.9.10-1 Vztah mezi hustotou, relativní hustotou a obsahem ethanolu Q20 Relativní hustota destilátu Obsah ethanolu (kg.rn3) měřená na vzduchu d™ % V/V při 20 °C 968,0 0,9697 25,09 968,5 0,9702 24,64 969,0 0,9707 24,19 969,5 0,9712 23,74 970,0 0,9717 23,29 970,5 0,9722 22,83 971,0 0,9727 22,37 971,5 0,9733 21,91 972,0 0,9738 21,45 972,5 0,9743 20,98 973,0 0,9748 20,52 973,5 0,9753 20,05 974,0 0,9758 19,59 974,5 0,9763 19,12 975,0 0,9768 18,66 975,5 0,9773 18,19 976,0 0,9778 17,73 976,5 0,9783 17,25 977,0 0,9788 16,80 977,5 0,9793 16,34 978,0 0,9798 15,88 978,5 0,9803 15,43 979,0 0,9808 14,97 979,5 0,9813 14,52 980,0 0,9818 14,07 980,5 0,9823 13,63 981,0 0,9828 13,18 981,5 0,9833 12,74 982,0 0,9838 12,31 982,5 0,9843 11,87 983,0 0,9848 11,44 983,5 0,9853 11,02 984,0 0,9858 10,60 984,5 0,9863 10,18 985,0 0,9868 9,76 985,5 0,9873 9,35 986,0 0,9878 8,94 986,5 0,9883 8,53 987,0 0,9888 8,13 987,5 0,9893 7,73 988,0 0,9898 7,34 988,5 0,9903 6,95 989,0 0,9908 6,56 989,5 0,9913 6,17 990,0 0,9918 5,79 990,5 0,9923 5,42 991,0 0,9928 5,04 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 245 Metody farmaceutické technologie 245 Tab. 2.9.10-1 Pokračování Q20 Relativní hustota destilátu Obsah ethanolu (kg.m-3) měřená na vzduchu d™ % V/Vpii 20 °C 991,5 0,9933 4,67 992,0 0,9938 4,30 992,5 0,9943 3,94 993,0 0,9948 3,58 993,5 0,9953 3,22 994,0 0,9958 2,86 994,5 0,9963 2,51 995,0 0,9968 2,16 995,5 0,9973 1,82 996,0 0,9978 1,47 996,5 0,9983 1,13 997,0 0,9988 0,80 997,5 0,9993 0,46 998,0 0,9998 0,13 Stanovení ethanolu v tekutých přípravcích plynovou chromatografií JV Podstata zkoušky. Ethanol se stanoví plynovou chromatografií (2.2.28) ve zředěných tekutých léčivých přípravcích za použití 1-propanolu R jako vnitřního standardu. Postup. Zkoušený roztok (a). Přesně odvážené množství zkoušeného přípravku odpovídající asi 0,500 g ethanolu se zředí vodou R na 50,0 ml. Zkoušený roztok (b). K přesně odváženému množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu asi 0,5000 g ethanolu se přidá 0,5000 g 1-propanolu R (vnitřní standard) a zředí se vodou R na 50,0 ml. Porovnávací roztok. K 0,5000 g ethanolu R se přidá 0,5000 g 1-propanolu R a zředí se vodu R na 50,0 ml. Roztok vnitřního standardu. 0,5000 g 1-propanolu R se zředí vodou R na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 1,2 m a vnitřního průměru 3 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinyl-benzenem kopolymerem R (125 //m až 150 Mm)> - dusíku pro chromatografií R j ako nosného plynu s průtokovou rychlostí 40 ml/min, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 130 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru na 180 °C. Nastřikuje se po 2 (A každého roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) se ověří, že se zde nevyskytuje žádný pík se stejným retenčním časem, jaký má vnitřní standard. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že symetrie píku odpovídajících ethanolu a 1-propanolu je větší než 0,8 a menší než 1,3 a opakovatelnost nástřiků porovnávacího roztoku má relativní směrodatnou odchylku menší než 3. Metodou vnitřního standardu se provede výpočet obsahu ethanolu. Není-li uvedeno jinak, zkoušený přípravek obsahuje 95 % až 105 % deklarovaného množství ethanolu. Strana 246 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 246 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ 2.9.11 Stanovení methanolu a 2-propanolu v tekutých přípravcích Podstata zkoušky. Methanol a 2-propanol se stanoví plynovou chromatografií (2.2.28) po destilaci zkoušeného tekutého léčivého přípravku. Postup. Zkoušený roztok. K určitému množství destilátu (2.9.10) se přidají 2,0 ml roztoku vnitřního standardu a upraví se obsah ethanolu na 10,0 % (V/V) zředěním vodou R na 50,0 ml nebo přidáním ethanolu Rl (90% V/V). Porovnávací roztok. Připraví se 50,0 ml roztoku obsahujícího 2,0 ml roztoku vnitřního standardu, 10,0 % (V/V) ethanolu Rl, 0,05 % (V/V) 2-propanolu R a dostatečně methanolu bezvodého R, aby vzniklý roztok obsahoval 0,05 % (V/V) methanolu; při výpočtu se bere v úvahu obsah methanolu v použitém ethanolu Rl. Roztok vnitřního standardu. Připraví se roztok obsahující 2,5 % (V/V) 1-propanolu R. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R (125 //m až 150 fum), - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 130 °C, teplota nástřikového prostoru na 200 °C a teplota detektoru na 220 °C. Nastřikuje se po 1 fA každého roztoku. Vypočítá se obsah methanolu a 2-propanolu ve zkoušeném léčivém přípravku. Při použití této metody může být detegováno i méně než 0,025 % (V/V) methanolu a 2-propanolu. Stanovení methanolu a 2-propanolu v tekutých přípravcích plynovou chromatografií Podstata zkoušky. Methanol a 2-propanol se stanoví plynovou chromatografií (2.2.28) head-space nástřikem plynné fáze nad zkoušeným přípravkem. Postup Zkoušený roztok (a). 2,5 ml zkoušeného přípravku se smíchá s 2,5 ml vody R Porovnávací roztok (a). Připraví se 50,0 ml roztoku obsahujícího 0,05 % (V/V) methanolu R (počítá se i s methanolem obsaženým v použitém ethanolu Rl), 0,05 % (V/V) 2-propanolu R a 0,005 % (V/V) mravenčanu ethylnatého R. Porovnávací roztok (b). 2,50 ml zkoušeného přípravku se smíchá s 2,50 ml porovnávacího roztoku (a). Porovnávací roztok (c). K 2,5 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 2,5 ml ethanolu Rl zředěného přibližně na stejnou koncentraci, jako je ve zkoušeném přípravku. Do lahviček pro opakovaný odběr vhodného objemu (10 ml až 25 ml) se vzduchotěsně uzavře zvolený objem zkoušeného roztoku (a), porovnávacího roztoku (b) a porovnávacího roztoku (c) a lahvičky se zahřívají 20 min při teplotě 40 °C. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 2,5 m a vnitřního průměru 3 mm naplněné ethyvinylbenzen-divinyl-benzenem kopolymerem R (125 //m až 150 Mm)> - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 40 ml/mim, - plamenoionizačního detektoru. N Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 247 ______________________________________________________________Metody farmaceutické technologie 247 Teplota kolony se udržuje na 140 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru na 180 °C. Nastřikuje se po 0,50 ml plynné fáze nad jednotlivými roztoky. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je rozlišení mezi pikem 2-propanolu a mravencanu ethylnatého nejméně 1,3 a poměr signálu píku odpovídajících methanolu a 2-propanolu k sumuje nejméně 3. Hodnocení. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) výška píku odpovídajícího methanolu a výška píku odpovídajícího 2-propanolu nepřevyšují jednotlivě polovinu plochy odpovídajících píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (nejvýše 0,05 % (V/V) methanolu a nejvýše 0,05 % (V/V) 2-propanolu). 2.9.12 Klasifikace velikosti částic prášků síťováním Podstata zkoušky. Stupeň jemnosti prášku lze vyjádřit vztažně k sítům vyhovujícím požadavkům na neanalytická síta (2.1.4). Postup zkoušky. Sestaví se síta a postupuje se vhodným způsobem do prakticky úplného rozdělení zkoušeného vzorku podle velikosti částic. Oddělené frakce prášku se zváží. Vyjádření výsledku. Stupeň jemnosti prášku určený sítováním se vyjadřuje odborným názvem, který má vztah k číselnému označení síta. Pokud není možno stupeň jemnosti prášku označit odborným názvem, vyjadřuje se jako podíl prášku v procentech (m/m) procházející použitým sítem (síty). K označení prášků se používají následující odborné názvy: Hrubý prášek. Nejméně 95 % prochází sítem číslo 1400 a nejvýše 40 % prochází sítem číslo 355. Středně jemný prášek. Nejméně 95 % prochází sítem ě. 355 a nejvýše 40 % prochází sítem c. 180. Jemný prášek. Nejméně 95 % prochází sítem ě. 180 a nejvýše 40 % prochází sítem ě. 125. Velmi jemný prášek. Nejméně 95 % prochází sítem ě. 125 a nejvýše 40 % prochází sítem ě. 90. Pokud je uvedeno jedno číslo síta, prochází sítem s tímto číslem nejméně 97 % prášku, není-li předepsáno jinak. 2.9.13 Mikroskopické stanovení limitní velikosti částic Podstata zkoušky. Za pomoci vhodného mikroskopu se stanoví počet částic větších, než j e předepsaný limit. Postup. Naváží se vhodné množství zkoušeného prášku (např. 10 mg až 100 mg) a disperguje se v 10 ml vhodné kapaliny, ve které se prášek nerozpouští. V případě potřeby se přidá vhodné smá-cedlo. Část homogenní suspenze se přenese do vhodné odecítací komůrky a pod mikroskopem se prohlédne plocha odpovídající 10 /u.g zkoušeného prášku. Počítají se všechny částice, jejichž největší rozměr je větší než předepsaný limit velikosti částic. Velikostní limit a přípustný počet částic přesahující tento limit jsou uvedeny v příslušném článku. Strana 248 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 248 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ 2.9.14 Stanovení měrné plochy povrchu pomocí průniku vzduchu Podstata zkoušky Měrný povrch částic suchých prášků v oblasti pod velikostmi lékopisných sít vyjádřený vm?g se stanoví pomocí doby permeace předepsaného objemu vzduchu přes standardní výlisek o známých parametrech ze zkoušeného materiálu. Ke zkoušce se použije suchý, prosátý prášek. Ve vztahu pro výpočet měrného povrchu se nebere v úvahu vliv molekulárního toku, který se může projevit při hodnocení prášků s částicemi menšími než několik mikrometrů. Přístroj Přístroj ke stanovení má dvě části, permeacní celu a manometr. Permeačnícela (obr. 2.9.14-1) je skleněný nebo kovový válec z nekorodujícího materiálu o vnitřním průměru (12,6 ± 0,1) mm (A). Spodní konec cely je vzduchotěsně spojen s manometrem, např. pomocí vhodného nástavce (obr. 2.9.14-2). Ve vzdálenosti (50 ± 15) cm od horního konce cely je 0,5 mm až 1 mm silná objímka, buď součást cely nebo samostatná, ale vzduchotěsně připojená. Podpírá kovový kotouč z nekorodujícího materiálu (B) o síle (0,9 ± 0,1) mm, perforovaný třiceti až čtyřiceti otvory o průměru 1 mm pravidelně rozloženými po ploše kotouče. Do cely lze zasunout kovový píst z nekorodujícího materiálu (C) tak, že vůle mezi pístem a celou není větší než 0,1 mm. Plocha dolní části pístu s ostrými okraji svírá s hlavní osou cely pravý úhel. Na jedné straně pístu je 3 mm dlouhý a 0,3 mm hluboký zářez umožňující únik vzduchu. Horní část pístu je rozšířena, takže když je píst zcela zasunut do cely, dosedá rozšíření na její horní okraj a vzdálenost mezi spodní plochou pístu a perforovaným kotoučem (B) je (15 ± 1) mm. Průměr kroužků z filtračního papíru (D) s rovnými okraji se shoduje s průměrem cely. Skleněný manometr ve tvaru U-trubice (E) (obr. 2.9.14-2) se standardními stěnami má jmenovitý vnější průměr trubice 9 mm, vnitřní 7 mm. Na horní konec jednoho ramene manometru lze připojit permeacní celu (F). Na rameni manometru připojeném k permeacní cele je 125 mm až 145 mm od postranní trubice vyleptaný kroužek. Ve vzdálenostech 15 mm, 70 mm a 110 mm od této značky směrem k hornímu konci trubice jsou vyleptané další kroužky (G). Rameno manometru připojené k permeacní cele se evakuuje pomocí postranní trubice umístěné 250 mm až 305 mm od spodní části manometru. Postranní trubici lze uzavřít kohoutkem, jehož vzdálenost od manometrické trubice nepřesahuje 50 mm. Manometr je upevněn ve vertikální poloze a až ke spodní značce je naplněn dibutylftalatem R obsahujícím lipofilní barvivo. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 249 Metody farmaceutické technologie 249 Obr. 2.9.14-1 Permeační cela Rozměry v milimetrech Obr. 2.9.14-2 Manometr Rozměry v milimetrech Postup zkoušky Je-li předepsáno, zkoušený prášek se vysuší a pak se proseje přes vhodné síto (např. č. 125), aby se rozrušily shluky částic. Hmotnost zkoušeného prášku M se vypočte dle vztahu: M=V.p.(l-e), (1) v němž značí: V - objem výlisku prášku, p - hustotu zkoušené látky v g/ml, e - porozitu výlisku prášku. Do vzorce (1) se nejprve dosadí předpokládaná hodnota porozity 0,5 a vypočte se hmotnost zkoušeného prášku. Strana 250 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 250 Zkušební metody Na perforovaný kovový kotouč (B) permeacní cely se položí kroužek filtračního papíru a zkoušený prášek o vypočtené hmotnosti se naváží s přesností na 1 mg. Pak se prášek pečlivě přenese do vyčištěné odvážené permeacní cely a opatrně se setřepe tak, aby jeho hladina byla vodorovná. Povrch prášku se pak pokryje dalším kroužkem filtračního papíru. Prášek se potom pomalu stlačuj e pístem tak, aby nedošlo k rotačnímu pohybu, až je píst úplně zasunut do permeacní cely. Nepodařili se píst zcela zasunout, sníží se množství použitého prášku. Jestliže naopak stlačovaný prášek neklade dostatečný odpor, množství prášku se zvýší. V takovém případě se znovu vypočte porozita, viz vzorec (1). Píst se odstraní nejdříve po 10 s. Permeacní cela se vzduchotěsně připojí k trubici manometru a pomocí gumového balónku se z manometru odstraňuje vzduch, dokud hladina zbarvené tekutiny nedosáhne nejvyšší značky. Pak se kohoutek uzavře a horní část cely se utěsní, například gumovou zátkou, a ověří se, zda je zařízení vzduchotěsné. Zátka se potom odstraní a stopkami se změří doba potřebná k tomu, aby tekutina poklesla od druhé ke třetí značce. Po změření doby průtoku se měrný povrch (S), vyjádřený v m2/g, vypočte podle vzorce: S - K-^~7{ , (2) P ■ (1 - e) ■ yfň v němž značí: t - dobu průtoku v sekundách, T] - dynamickou viskozitu vzduchu v milipascalsekundách (mPa.s), viz tab. 2.9.14-1, K - přístrojovou konstantu stanovenou podle vzorce (4), p - hustotu zkoušené látky v g/ml, e - porozitu výlisku prášku. Kalibrace přístroje Objem výlisku prášku se stanoví metodou náhrady rtutí: Do permeacní cely se vloží dva kroužky filtračního papíru a jejich okraje se stlačí tyčinkou o průměru málo menším, než je průměr cely tak, aby kroužky dosedly celou plochou na perforovaný kovový kotouč. Pak se cela naplní rtutí, ze stěny cely se odstraní vzduchové bublinky a přebytek rtuti se odstraní, aby povrch rtuti na konci cely byl rovný. Jestliže je cela z materiálu, který tvoří se rtutí amalgam, potře se cela i kovový kotouč nejdříve tenkou vrstvou tekutého parafinu. Potom se rtuť vylije do odvážené kádinky a stanoví se její hmotnost (M;) a teplota. Připraví se výlisek z referenčního prášku a cela se doplní rtutí tak, aby na konci cely vznikl rovný povrch. Rtuť se pak vylije do odvážené kádinky a stanoví se její hmotnost (M^. Objem výlisku prášku se vypočte podle vzorce: MA - MB V = —^--------^ , (3) v němž značí: MA - MB - rozdíl mezi hmotnostmi rtuti v g, pHg - hustotu rtuti při teplotě stanovení v g/ml. Celý pokus se opakuje dvakrát, vždy s novou dávkou prášku, přičemž se vypočtené objemy nesmí od sebe lišit více než o 0,01 ml. Pro další výpočty se použije průměr ze třech popsaným způsobem provedených stanovení. Přístrojová konstanta K se stanoví pomocí referenčního prášku o známém měrném povrchu a o známé hustotě následovně: Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 251 ______________________________________________________________Metody farmaceutické technologie 251 Potřebné množství referenčního prášku k pokusu (vzorec 1) se vypočte pomocí zjištěné hustoty a stanoveného objemu výlisku (vzorec 3). Prášek se zhomogenizuje a rozvolní dvouminutovým třepáním v prachovnici na 100 ml. Pak se připraví výlisek prášku a změří se doba průtoku vzduchu, jak již bylo popsáno dříve. Přístrojová konstanta (K) se vypočte podle vzorce: £n . p . (1 - é) . f K = sp H v--------—— , (4) {é . {t v němž značí: 5*sp - zjištěný měrný povrch referenčního prášku, p - hustotu zkoušené látky v g/ml, s porozitu výlisku prášku, t - dobu průtoku v sekundách, T) - dynamickou viskozita v milipascalsekundách, viz tab. 2.9.14-1. Hustotu rtuti a viskozitu vzduchu za různé teploty uvádí následující tabulka. Tab. 2.9.14-1 Teplota (°C) Hustota rtuti (g/ml) Viskozita vzduchu r) (mPa.s) y TJ 16 13,56 0,01800 0,1342 17 13,56 0,01805 0,1344 18 13,55 0,01810 0,1345 19 13,55 0,01815 0,1347 20 13,55 0,01819 0,1349 21 13,54 0,01824 0,1351 22 13,54 0,01829 0,1353 23 13,54 0,01834 0,1354 24 13,54 0,01839 0,1356 2.9.15 Zdánlivý objem Podstata zkoušky. Zkouškou se stanoví za definovaných podmínek zdánlivé objemy před a po setřesení, míra setřesení a zdánlivé hustoty rozdrobněných nebo jiným způsobem upravených pevných látek (např. prášků, granulí). Přístroj, viz obr. 2.9.15-1, se skládá: - ze zařízení schopného uskutečnit za 1 min (250 ±15) klepnutí z výšky (3 ± 0,2) mm. Opěrka a držák odměrného válce mají hmotnost (450 ± 5) g, - z odměrného válce na 250 ml kalibrovaného po 2 ml o hmotnosti (220 ± 40) g. Postup. Do suchého odměrného válce se nasype bez stlačení 100,0 g (mg) zkoušené látky. Není-li to možné, zvolí se zkoušený vzorek o zdánlivém objemu od 50 ml do 250 ml a jeho hmotnost se uvede při vyjádření výsledků. Odměrný válec se upevní do držáku a odečte se zdánlivý objem V0 zaokrouhlený na celý mililitr. Provede se 10, 500 a 1250 sklepnutí a odečtou se odpovídající zdánlivé objemy Vw, V500 a VU50 zaokrouhlené na celý mililitr. Je-li rozdíl mezi V5QQ a VU5Q větší než 2 ml, provede se dalších 1250 sklepnutí. Strana 252 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 252 Zkušební metody Obr. 2.9.15-1 Vyjádření výsledků a) Zdánlivé objemy - zdánlivý objem před setřesením (sypný objem): V0 ml, - zdánlivý objem po setřesení (setřesný objem): V1250 ml nebo V2500 ml. b) Míra setřesení: rozdíl Vl0 ml - V500 ml. c) Zdánlivé hustoty - zdánlivá hustota před setřesením (sypná hustota): m/V0 (g/ml), - zdánlivá hustota po setřesení (setřesná hustota): m/Vl250 nebo m/V2500 (g/ml). 2.9.16 Sypnost Podstata zkoušky. Zkouškou se sleduje vlastnost rozdrobněných nebo jiným způsobem upravených tuhých látek (např. prášků a zrněných prášků) vertikálně téci (sypat)za předepsaných podmínek. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 253 Metody farmaceutické technologie 253 Přístroj. Podle sypných vlastností zkoušeného materiálu se použije násypka s vhodným úhlem a průměrem hrdla, bez stonku nebo se stonkem. Násypka je udržována pomocí vhodného zařízení ve svislé poloze a celá sestava musí být chráněna před otřesy. Typické násypky jsou na obr. 2.9.16-1 a 2.9.16-2. \ 0110 %"~ 40° 15' k v^12 53o j T If "^ násypka K# ľx*V//j — spojující matice oncovka 1, 2 nebo 3 1 W/Á 7 U j 0 030,2 -0,1 , .3 i 1 \ í r^ ^ 40°'t 5' Á vvvvi * JCx M 1 ÄS v ^ j +■ ^- koncovka 1, 2 nebo 3 zvětšeno M T f -d Obr. 2.9.16-1 Násypka s výměnnou dolní částí (koncovka) Koncovka vyrobena z nerezavějící kyselinovzdorné oceli (V4A, CrNi). Rozměry v milimetrech Tab. 2.9.16-1 Koncovka Průměr (d) dolního otvoru v mm 1 2 3 10±0,01 15±0,01 25 ±0,01 Strana 254 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 254 Zkušební metody Postup. Do suché násypky, jejíž dolní otvor je vhodným způsobem uzavřen, se nasype bez stlačování zkoušený vzorek zvážený s přesností 0,5 %. Množství vzorku závisí na zdánlivém objemu a použitém přístroji. Dolní otvor násypky se otevře a měří se doba sypání celého množství vzorku. Provedou se tři stanovení. Vyjádření výsledků. Sypnost se vyjadřuje jako doba sypání 100 g vzorku v sekundách a desetinách sekundy. Výsledky závisejí na podmínkách uchovávání zkoušeného materiálu. Výsledky se mohou vyjádřit jako: a) aritmetický průměr měření, jestliže se žádná naměřená hodnota neodchyluje od průměrné hodnoty o více než ±10 %, b) rozmezí hodnot, jestliže se jednotlivé hodnoty liší od průměrné hodnoty o více než ±10 %, c) graf závislosti hmotnosti na době sypání, d) nekonečný čas, jestliže se nevy sype celý vzorek. 2.9.17 Zkouška na využitelný objem Podstata zkoušky. Zkouškou se sleduje u injekčních a in- 0br 2.9.16-2 fúzních přípravků využitelný objem tekutin pro parenterální Rozměry v milimetrech podání v jednotlivých nádobách. Injekční přípravky Jednodávkové injekční přípravky se dodávají v obalech pro jedno použití, náplních nebo v předem naplněných injekčních stříkačkách. Obaly pro jedno použití Objem injekční tekutiny injekčního přípravku v obalu pro jedno použití musí být dostatečný pro odebrání jmenovité dávky. Nadbytek této tekutiny nesmí být takový, aby představoval riziko v případě, že by byl podán celý obsah balení. Dodržení požadavku na využitelný objem se zajišťuje tím, že objem injekční tekutiny jednodáv-kových obaluje větší než jmenovitý objem, a to v míře určené vlastnostmi léčivého přípravku. Suspenzní a emulzní injekční přípravky se musí před odebráním injekční tekutiny a před stanovením hustoty důkladně protřepat. Olejovité a viskózni injekční přípravky, je-li to potřebné, je možno bezprostředně před odebráním injekční tekutiny zahřát a důkladně protřepat. Před vlastním stanovením objemu se injekční tekutina ochladí. Obaly s jmenovitým objemem menším než 5 ml Postup zkoušky. Ke zkoušce se použije šest jednotek injekčního přípravku. Pět se použije pro vlastní měření a jedna se použije k propláchnutí použité injekční stříkačky a jehly. Injekční stříkačka se zvolí taková, aby její objem nebyl větší než dvojnásobek měřeného objemu a nasadí se příslušná jehla. Z jednotky určené k propláchnutí se do injekční stříkačky nasaje malé množství zkoušené injekční tekutiny a ta se vytlačí z injekční stříkačky držené vertikálně jehlou směřující vzhůru, aby se odstranil všechen vzduch. 125 _ 60° / J v-+ 1 cg Y-1 i 1,25 ^ 12 | t ky Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 255 ______________________________________________________________Metody farmaceutické technologie 255 Zjedná z pěti jednotek, určených pro vlastní měření, se odebere injekční stříkačkou co možná nejvíce injekční tekutiny, vytlačí se všechen vzduch a tekutina se přenese do předem vysušené a odvážené vhodné váženky, aniž by se vyprázdnila injekční jehla. Váženka se zkoušenou injekční tekutinou se zváží a stanoví se hmotnost této tekutiny. Postup se opakuje s dalšími čtyřmi jednotkami zkoušeného přípravku. Stanoví se hustota injekční tekutiny při teplotě, při níž se provádí vlastní zkouška. Využitelný objem zkoušeného injekcního přípravku se vypočítá z podílu hmotností injekční tekutiny jednotlivých obalů a hustoty. Hodnocení. Injekční přípravek vyhovuje zkoušce na využitelný objem, jestliže objem stanovený jednotlivě v pěti jednotkách není menší než jmenovitý objem. Obaly s jmenovitým objemem 5 ml a více Postup zkoušky. Ke zkoušce se použije šest jednotek injekcního přípravku. Pět se použije pro vlastní měření a jedna se použije k propláchnutí použité injekční stříkačky a jehly. Injekční stříkačka se zvolí taková, aby její objem nebyl větší než dvojnásobek měřeného objemu a nasadí se příslušná jehla. Z jednotky určené k propláchnutí se do injekční stříkačky nasaje malé množství zkoušené injekční tekutiny a ta se vytlačí z injekční stříkačky držené vertikálně jehlou směřující vzhůru, aby se odstranil všechen vzduch. Z jedné z pěti jednotek, určených pro vlastní měření, se odebere injekční stříkačkou co možná nejvíce injekční tekutiny, vytlačí se všechen vzduch a roztok se přenese do suchého odměrného válce, jehož objem je takový, že měřený objem injekční tekutiny zaplňuje nejméně 40 % jmenovitého objemu válce. Změří se objem zkoušené injekční tekutiny. Postup se opakuje s dalšími čtyřmi jednotkami zkoušeného injekcního přípravku. Hodnocení. Injekční přípravek vyhovuje zkoušce na využitelný objem, jestliže objem stanovený jednotlivě v pěti jednotkách není menší než jmenovitý objem. Náplně a předem naplněné injekční stříkačky Objem injekční tekutiny obsažené v náplni nebo předem naplněné injekční stříkačce má být takový, aby umožnil odebrání jmenovité dávky. Suspenzní a emulzní injekční přípravky se musí před odebráním injekční tekutiny a před stanovením hustoty důkladně protřepat. Olej ovité a viskózni injekční přípravky, j e-li to potřebné, je možno bezprostředně před odebráním injekční tekutiny zahřát a důkladně protřepat. Před vlastním stanovením objemu se injekční tekutina ochladí. Postup zkoušky. Ke zkoušce se použije pět jednotek injekcního přípravku. V případě potřeby se první zkoušená jednotka opatří příslušenstvím potřebným pro její použití (jehla, válec, injekční stříkačka) a pomalým stlačováním pístu se přenese celý objem injekční tekutiny bez vyprázdnění injekční jehly do předem vysušené a zvážené váženky. Váženka se zkoušenou injekční tekutinou se zváží a stanoví se hmotnost této tekutiny. Postup se opakuje s dalšími čtyřmi jednotkami. Stanoví se hustota injekční tekutiny při teplotě, při níž se provádí vlastní zkouška. Využitelný objem zkoušeného injekcního přípravku se vypočítá z podílu hmotností injekční tekutiny jednotlivých obalů a hustoty. Hodnocení. Injekční přípravek vyhovuje zkoušce na využitelný objem, jestliže objem stanovený jednotlivě v pěti jednotkách není menší než jmenovitý objem. Infuzní přípravky Postup zkoušky. Zkouší se jedna jednotka zkoušeného infuzního přípravku. Infuzní tekutina se přemístí do suchého odměrného válce tak velikého, aby objem měřené tekutiny zaplnil nejméně 40 % jmenovitého objemu válce. Změří se objem infuzní tekutiny zkoušeného infuzního přípravku. Strana 256 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Částka 1 256 Zkušební metody Hodnocení. Infuzní přípravek vyhovuje zkoušce na využitelný objem, jestliže stanovený objem není menší než jmenovitý objem. 2.9.18 Přípravky k inhalaci: aerodynamické stanovení jemných částic Podstata zkoušky. Zkouškou se stanovuje podíl jemných částic v aerodisperzích vytvářených přípravky k inhalaci. Pokud není uvedeno a schváleno jinak, použijí se ke zkoušce níže uvedené přístroje a zkušební postupy. Přístroj A (skleněný odlučovač částic) Přístroj je vyobrazen na obr. 2.9.18-1, viz i tab. 2.9.18-1. 107 Obr. 2.9.18-1 Přístroj A pro aerodynamické stanovení jemných částic Rozměry v milimetrech Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 257 Metody farmaceutické technologie 257 Tab. 2.9.18-1 Označení Předmět Popis Rozměry* A nástavec pro aplikátor tvarovaný gumový nástavec pro zasunutí apli-kátoru s ventilem B vstupní hrdlo upravená baňka s kulatým dnem vstupní otvor se zábrusem kónická výpust se zábrusem 50 ml 29/32 24/29 C spojovací hrdlo tvarovaný skleněný nástavec vstupní otvor se zábrusem kónická výpust se zábrusem spodní část výpusti ve tvaru trubičky o vybrané světlosti vnitřní průměr tenkostenná skleněná trubička vnější průměr 24/29 24/29 14 17 D horní odlučovací komora upravená baňka s kulatým dnem vstupní otvor se zábrusem kónická výpust se zábrusem 100 ml 24/29 24/29 E spojovací trubička středně silná skleněná trubička skleněný kónický zábrus ohnutý a horní svislý díl vnější průměr spodní svislý díl vnější průměr 14/23 13 8 F šroubový uzávěr, postranní rameno s nástavcem plastický šroubový uzávěr silikonový gumový kroužek podložka z PTFE skleněný závit, velikost postranní výpust k odsávacímu zařízení minimální průměr otvoru 28/13 28/11 28/11 28 5 G soubor spodní trysky upravený polypropylenový držák filtru spojený se spodní svislou částí spojovací trubice pomocí spojky z PTFE plastový disk s otvory pro 4 trysky sestavené v kruhu o průměru 5,3 mm okolo distančního výstupku průměr výstupku výška výstupku viz obr. 2.9.18-1 10 2 2 H spodní odlučovací komora kónická baňka vstupní otvor se zábrusem 250 ml 24/29 Rozměry v milimetrech, není-li uvedeno jinak. Strana 258 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 258 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ Postup pro rozprašovače Do horní odlučovací komory se odměří 7 ml, do dolní 30 ml vhodného rozpouštědla. Všechny součásti přístroje se spojí a ověří se, zda je řádně upevněný přístroj ve svislé poloze a zda se rozperný výstupek trysky dolní tryskové soustavy právě dotýká dna spodní odlučovací komory. K výpusti přístroje se připojí vhodné odsávací zařízení opatřené filtrem o přiměřené velikosti pórů a průtok vzduchu přístrojem se upraví tak, aby na přívodu protékalo hrdlem (60 ± 5) litrů vzduchu/min. Nádržka rozprašovače se naplní tekutým přípravkem k inhalaci a pomocí nástavce (adaptéru) se k přístroji připojí k tomu uzpůsobený aplikátor. Pak se zapne odsávací zařízení a po 10 s i rozprašovač. Není-li uvedeno jinak, rozprašovač se po 60 s vypne, počká se asi 5 s a pak se vypne i odsávací zařízení přístroje. Potom se přístroj rozebere a po omytí vnitřního povrchu horní odlučovací komory se promývací tekutina převede do odměrné baňky. Pak se omyje vnitřní povrch spodní odlučovací komory a promývací tekutina se převede do jiné odměrné baňky. Nakonec se promyje filtr před odsávacím zařízením a jeho spojení s dolní odlučovací komorou a takto získaná tekutina se připojí k promývací tekutině získané promytím spodní odlučovací komory. V každé z obou baněk s promývací tekutinou se stanoví obsah účinné složky. Výsledky získané z obou částí přístroje se samostatně vyjádří v procentech vztažených na celkové množství účinné složky. Postup pro tlakové inhalátory Nástavec (adaptér) pro připojení tlakového ventilu se posune ke konci hrdla, takže když se aplikátor ventilu zasune do hloubky asi 10 mm, má souhlasnou polohu s horizontální osou hrdla a konec ventilu s tlakovou nádobkou směřuje nahoru a shodně s celým přístrojem leží ve vertikální rovině. Do horní odlučovací komory se odměří 7 ml, do dolní 30 ml vhodného rozpouštědla. Všechny součásti přístroje se spojí a ověří se, zda je řádně upevněný přístroj ve svislé poloze a zda se rozperný výstupek trysky dolní tryskové soustavy právě dotýká dna spodní odlučovací komory. K výpusti přístroje se připojí vhodné odsávací zařízení a průtok vzduchu přístrojem se upraví tak, aby na přívodu protékalo hrdlem (60 ± 5) litrů vzduchu/min. Dávkovací ventil se připraví k činosti tak, že se tlakovým inhalátorem třepe po dobu 5 s a jedna dávka se odstřikne stranou. Nejdříve po 5 s se inhalátorem znovu třepe a opět se odstřikne jedna dávka. To se opakuje ještě třikrát. Pak se třepe asi 5 s, zapne se odsávací zařízení a po zasunutí aplikátoru nasazeného na ventil do nástavce (adaptéru) se hned vystříkne jedna dávka. Sestavený inhalátor se potom oddělí od nástavce, třepe se jím po dobu nejméně 5 s, znovu se zakončení aplikátoru spolu s ventilem vrátí do nástavce a opět se vystřikne jedna dávka. Postup při vystřikování jednotlivých dávek se zopakuje ještě osmkrát, přičemž se pokaždé před vystřiknutím dávky třepe inhalátorem. Po vystřiknutí desáté dávky se čeká nejméně 5 s a odsávací zařízení se vypne. Potom se přístroj rozloží. Vnitřní povrch přívodní trubice do horní odlučovací komory a její vnější povrch zasahující do komory se omyjí vhodným rozpouštědlem a promývací tekutina se shromáždí v dolní odlučovací komoře. V tomto roztoku se stanoví obsah účinné složky. Vypočte se množství účinné složky shromážděné v dolní odlučovací komoře po uvedení ventilu v činnost a výsledky se vyjádří v procentech vztažených na dávku uvedenou na štítku. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 259 Metody farmaceutické technologie 259 Postup pro inhalátory prášku Do horní odlučovací komory se odměří 7 ml, do dolní 30 ml vhodného rozpouštědla. Všechny součásti přístroje se spojí a ověří se, zda je řádně upevněný přístroj ve svislé poloze a zda se rozperný výstupek trysky dolní tryskové soustavy právě dotýká dna spodní odlučovací komory. Aniž by se na přístroj nasadil inhalátor, připojí se k výpusti přístroje vhodné odsávací zařízení a průtok vzduchu přístrojem se upraví tak, aby na přívodu protékalo hrdlem (60 ± 5) litrů vzduchu/min. Inhalátor se připraví k použití a pomocí vhodného spojovacího nástavce se k přístroji připojí aplikátor inhalátoru. Pak se na 5 s zapne odsávací zařízení. Po vypnutí odsávacího zařízení se inhalátor vyjme. Vystříknutí se opakuje ještě devětkrát a potom se přístroj rozebere. Vnitřní povrch přívodní trubice do dolní odlučovací komory a její vnější povrch zasahující do komory se omyjí vhodným rozpouštědlem, promývací tekutina se shromáždí v dolní odlučovací komoře a v roztoku se stanoví obsah účinné složky. Vypočte se množství účinné složky shromážděné po vystříknutí v dolní odlučovací komoře a výsledky se vyjádří v procentech vztažených na dávku uvedenou na štítku. Přístroj B (kovový odlučovač částic) Přístroj je vyobrazen na obr. 2.9.18-2 a 2.9.18-3. R^ i 1 i \—► o u/z —3K 11,05 10,90 (stlačeno) Obr. 2.9.18-2 Přístroj B pro aerodynamické stanovení jemných částic Rozměry v milimetrech A - tlaková nádobka inhalátoru C - spojovací nástavec (adaptér) E - tryska G - kotouč ze slinutého skla (BS porozita č. 1) J - skleněná filtrační sestava L - hliníkové víko odlučovací komory B - aplikátor D - hrdlo F - odlučovací komora H - upevnění filtru z nerezavějící oceli K - odsávací zařízení M - kroužek gumového těsnění Strana 260 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 260 Zkušební metody_____________________________________________________________________ Postup pro rozprašovače Usazování emitovaných kapiček se zkouší pomocí odlučovacího přístroje spojeného s naplněným rozprašovačem prostřednictvím vhodného spojovacího nástavce (adaptéru). Výpust přístroje vedoucí k odsávacímu zařízení je opatřena vhodným filtrem, např. o velikosti pórů 0,25 /um. Při tomto postupu se pracuje se suchou odlučovací komorou. Všechny součásti přístroje se spoj í a ověří se, zda je spodní část přístroje umístěna na rovné horizontální, řádně upevněné podložce. K výpusti přístroje se připojí vhodné odsávací zařízení a průtok vzduchu přístrojem se upraví tak, aby na přívodu procházelo hrdlem (60 ± 5) litrů vzduchu/min. Nádržka rozprašovače se naplní tekutým přípravkem k inhalaci. Připraví se aplikátor a připojí se ke spojovacímu nástavci zařízení. Zapne se odsávací zařízení přístroje a po 10 s se uvede do chodu rozprašovač. Po 60 s, není-li uvedeno jinak, se vypne rozprašovač a přibližně po dalších 5 s i odsávací zařízení a přístroj se rozebere. Pak se omyje vnitřní povrch hrdla i horní a spodní část komory a promývací tekutiny se převedou do odměrné baňky. Pak se vhodným rozpouštědlem promyje filtr a filtrační zařízení a tekutina se opět převede do vhodné odměrné baňky. V obou roztocích se stanoví obsah účinné složky. Výsledky se vyjádří samostatně pro obě části přístroje v procentech vztažených na celé množství účinné látky. \ i Obr. 2.9.18-3 Přístroj B pro aerodymanické stanovení jemných částic (pohled na vrchní desku shora) Postup pro tlakové inhalátory Spojovací nástavec (adaptér) pro nasazení ventilu se posune ke konci hrdla tak, že po nasazení aplikátoru má zařízení souhlasnou polohu s horizontální osou hrdla a konec ventilu s tlakovou nádobkou směřuje nahoru a shodně s celým přístrojem leží ve vertikální rovině. Při tomto postupu se pracuje se suchou odlučovací komorou. Všechny součásti přístroje se spoj í a ověří se, zda je spodní část přístroje umístěna na rovné horizontální, řádně upevněné podložce tak, že konec ventilu s tlakovou nádobkou je ve vertikální poloze. K výpusti přístroje se připojí vhodné odsávací zařízení a průtok vzduchu přístrojem se upraví tak, aby na přívodu procházelo hrdlem (60 ± 5) litrů vzduchu/min. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 261 Metody farmaceutické technologie 261 Dávkovací ventil se připraví k činnosti tak, že se tlakovým inhalátorem třepe po dobu 5 s a jedna dávka se odstraní odstříknutím. Nejdříve za 5 s se inhalátorem znovu třepe a opět se jedna dávka odstříkne. To se opakuje ještě třikrát. Pak se tlakovým inhalátorem třepe po dobu asi 5 s, zapne se odsávací zařízení a bezprostředně po zasunutí aplikátoru s ventilem do nástavce (adaptéru) se vystříkne jedna dávka. Sestavený inhalátor se pak vysune ze spojovací části přístroje, opět se jím třepe asi 5 s a po opětném zasunutí konce aplikátoru s ventilem do spojovací části se vystříkne další dávka. Celý postup se opakuje ještě osmkrát, vždy po protřepání mezi jednotlivými dávkami. Po vystříknutí desáté dávky se počká asi 5 s a odsávací zařízení se vypne. Přístroj se potom rozebere. Filtr a filtrační zařízení se promyjí vhodným rozpouštědlem a stanoví se obsah účinné složky v promývacím roztoku. Pak se vypočte množství účinné složky získané z filtračního zařízení po uvedení ventilu do činnosti a výsledky se vyjádří v procentech vztažených na dávku uvedenou v označení na obalu. Postup pro inhalátory prášku Do odlučovací komory se odměří 25 ml vhodného rozpouštědla tak, aby pokrylo kotouč ze slinutého skla. Všechny součásti přístroje se spojí a ověří se, zda je spodní část odlučovače částic umístěna na rovné horizontální, řádně upevněné podložce. Aniž by se zasunul inhalátor, připojí se k výpusti přístroje vhodné odsávací zařízení a průtok vzduchu přístrojem se upraví tak, aby na přívodu procházelo hrdlem (60 ± 5) litrů vzduchu/min. Inhalátor se připraví k použití a pomocí vhodného spojovacího nástavce (adaptéru) se k přístroji připojí aplikátor. Potom se na 5 s zapne odsávací zařízení. Po vypnutí odsávání se inhalátor vyjme. Vystříkne se dalších devět dávek a přístroj se rozebere. Filtrační zařízení se včetně filtru promyje vhodným rozpouštědlem a v roztoku se stanoví obsah účinné složky. Poté se vypočte množství účinné složky získané po vystříknutí z filtračního zařízení a výsledky se vyjádří v procentech vztažených na dávku účinné složky uvedenou v označení na obalu. Přístroj C (vícestupňový kapalinový odlučovač) Přístroj je vyobrazen na obr. 2.9.18-4, 2.9.18-5 a 2.9.18-6. Obr. 2.9.18-4 Přístroj C pro aerodynamické Přístroj se skládá ze skleněného vstupní- stanovení jemných částic ho hrdla (A), ze třech odlučovacích pater (1, 2 a 3) a z filtračního patra (4), které s nimi tvoří celek. Strana 262 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 262 Zkušební metody Obr. 2.9.18-5 Detaily přístroje C K odlučovacímu patru patří horní kovová přepážka (B), kterou prochází vstupní kovová trubice (C) s odlučovací deskou (D), skleněný válec (E) opatřený kontrolním okénkem (F), tvořící svislou stěnu patra, a vodorovná spodní kovová přepážka (G), kterou prostupuje trubice (H) spojující patro s nejbližším nižším patrem. Odlučovací deska (D) je zajištěna kovovým rámem (J) upevněným dvěma dráty k objímce (L) na přepadové trubce (C). Vodorovný povrch sběrné desky je kolmý k ose přepadové trubky. Sběrné desky mají soustředné uspořádání. Horní povrch odlučovací desky poněkud převyšuje okraj kovového rámu. Vybrání podél obvodu vodorovné příčky slouží ke správnému umístění skleněného válce. Skleněné válce jsou v přepážkách zajištěny těsněním (M) a dohromady jsou sepnuly šesti svorníky (N). Kontrolní okénka jsou uzavřena zátkami. Spodní strana nižší přepážky třetího patra má soustředný výstupek opatřený gumovým kroužkem, který utěsňuje okraj filtru zachycený v držáku filtru. Držák filtru (R) je konstruován jako miska se soustředným vybráním, v němž je zapuštěna perforovaná podpěra filtru (S). Soustava odlučovacích pater je sepnuta s držákem filtru pomocí dvou úchytných uzávěrů (T). Držák filtru je upraven pro filtry o průměru 7,6 mm. Podrobnosti a rozměry přístroje ukazují tabulky 2.9.18-2 a 2.9.18-3. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 263 Metody farmaceutické technologie 263 0 81 0 60 Obr. 2.9.18-6 Detaily filtračního patra přístroje C (4. patro) Rozměry v milimetrech Postup pro rozprašovače Do každého ze tří horních pater přístroje se odměří 20 ml vhodného rozpouštědla. Na patro č. 4 se položí vhodný filtr a přístroj se sestaví. Na konec vstupního hrdla se upevní vhodný nástavec (adaptér) do takové polohy, aby konec aplikátoru rozprašovače byl po zasunutí ve vodorovné poloze shodné s osou hrdla a rozprašovač byl v poloze odpovídající jeho použití. Výpust přístroje se spojí s vhodným odsávacím zařízením a průtok vzduchu přístrojem se upraví tak, aby vstupem do hrdla procházelo (60 ± 5) litrů vzduchu/min. Pak se průtok vzduchu vypne. Nádržka vhodného rozprašovače se naplní tekutým přípravkem k inhalaci a rozprašovač se připraví k činnosti. Aplikátor rozprašovače se připojí ke spojovacímu nástavci (adaptéru) přístroje. Deset sekund po zapnutí odsávacího zařízení se zapne rozprašovač. Za 60 s, není-li uvedeno jinak, se rozprašovač vypne a asi po 5 s se vypne průtok vzduchu přístrojem. Čtvrté patro přístroje se rozebere, opatrně se vyjme filtr, vloží se do nádobky s rozpouštědlem a účinná složka se rozpouštědlem vyextrahuje. Pak se z přístroje vyjme vstupní hrdlo a spojovací část pro aplikátor, rovněž se vloží do nádobky s rozpouštědlem a účinná složka se opět vyextrahuje. Vnitřek trubičky vedoucí na první patro se propláchne rozpouštědlem, které je na prvním patře a které se pak nechá stéci na patro zpět. Účinná složka se pak vyextrahuje i z vnitřních stěn a sběrných desek všech tří horních pater přístroje vždy do roztoku, který je na daném patře tak, že se přístroj naklání a otáčí, přičemž je třeba dbát na to, aby tekutina nepřetekla na jiné patro. Za použití vhodné analytické metody se stanoví množství účinné složky obsažené v každém z pěti objemů roztoku. Použitá metoda musí přitom umožnit provedení korekce na odpařené rozpouštědlo. Vypočte se množství účinné složky zachycené na každém ze čtyř pater a ve vstupním hrdle a výsledky se vyjádří v procentech vztažených na celé množství. Lze též kombinovat výsledky získané z 3. a 4. patra a výsledky ze vstupního hrdla s výsledky 1. a 2. patra. Strana 264 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 264 Zkušební metody Tab. 2.9.18-2 Detaily přístroje C Označení* Předmět Popis Rozměry" A vstupní hrdlo upravená baňka s kulatým dnem vstupní otvor se zábrusem kónická výpust se zábrusem délka od vstupu k zakulacení 50 ml 29/32 29/32 95 B, G vodorovná kovová přepážka kruhová kovová deska průměr tloušťka 120 viz tab. 2.9.18-3 C, H tryska kovová trubice zašroubovaná do kovové přepážky, zajištěná těsněním, s leštěným vnitřním povrchem viz tab. 2.9.18-3 D odlučovací deska disk ze slinutého skla, porozita 0 průměr viz tab. 2.9.18-3 E skleněný válec skleněná leštěná trubička výška včetně těsnění vnější průměr tloušťka stěny kontrolní okénko (F), průměr 46 100 3,5 18 J kovový rám kruhový rám profilu L se zářezem vnitřní průměr výška tloušťka horizontální části tloušťka vertikální části pro zachycení odluč. desky 4 0,5 2 K drát ocelový drát spojující kovový rám a objímku (dva pro každý rám) průměr 1 L objímka kovová objímka šroubem připojená k trysce vnitřní průměr výška tloušťka vhodný k upevnění trysky 6 5 N svorník kovový svorník se 6 páry matic délka průměr 157 4 P kroužek 0 gumový kroužek průměr tloušťka 66,34 2,62 R držák filtru kovové pouzdro s podstavcem a výpustí viz obr. 2.9.18-6 S podpěra filtru perforovaná kovová destička průměr průměr otvoru vzdálenost mezi středy otvorů 65 3 4 Vztahuje se na obr. 2.9.18-4 až 2.9.18-6. Rozměry v milimetrech, pokud není uvedeno jinak. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 265 Metody farmaceutické technologie 265 Tab. 2.9.18-3 Rozměry1' trysky s usazovací deskou pnstroje C Druh Označení2' 1. patro 2. patro 3. patro Filtrační patro (4.) vzdálenost 1 2 3 4 5 64) 9,5 26 8 3 0 90 5,5 31 5 3 3 25 4,0 33 5 3 3 25 n3) 0 5 n 3 25 průměr c d e f 25 50 27,9 32 27,5 14 30 16,5 22 21 8 20 10,5 14 13 14 n n 22 21 poloměr5' r s t 16 46 n 22 46 50 27 46 50 0 n 50 úhel (kónus) a 2,86° (1/10) 26,5° (1/2) 26,5° (1/2) 26,5° (1/2) x' Rozměry v milimetrech, pokud není uvedeno jinak. 2) Vztahuje se k obr. 2.9.18-5. 3) n: nevztahuje se na tuto položku. 4) včetně těsnící vložky 5) Vztahuje se na střed komory. Postup pro tlakové inhalátory Na každé ze třech horních pater pnstroje se odměří 20 ml vhodného rozpouštědla. Na čtvrté patro se vloží vhodný filtr a přístroj se sestaví. Na konec vstupního hrdla se upevní vhodný spojovací nástavec (adaptér) tak, aby aplikátor ventilu byl po zasunutí ve vodorovné poloze shodné s osou hrdla a aby celý inhalátor byl v postavení odpovídajícím předpokládanému použití. Výpust přístroj e se spojí s vhodným odsávacím zařízením a průtok vzduchu přístrojem se upraví tak, aby vstupem do hrdla procházelo (60 ± 5) litrů vzduchu/min. Pak se průtok vzduchu vypne. Dávkovací ventil se připraví k činnosti třepáním inhalátorem do pobu 5 s a jednorázovým odstříknutím. Nejméně po 5 s se opět inhalátorem třepe a opět se odstříkne jedna dávka. To se pak opakuje ještě třikrát. Při vlastní zkoušce se tlakovým inhalátorem třepe po dobu asi 5 s, zapne se k přístroji připojené odsávací zařízení, konec aplikátoru ventilu se zasune do spojovací části a hned nato se vystříkne jedna dávka. Sestavený inhalátor se pak vyjme ze spojovacího nástavce pnstroje, opět se jím třepe 5 s a po opětném zasunutí aplikátoru ventilu do spojovacího nástavce se vystříkne další dávka. Celý postup se opakuje ještě osmkrát, vždy po protřepání mezi jednotlivými dávkami. Po vystříknutí desáté dávky se počká asi 5 s a odsávací zařízení se vypne. Čtvrté patro pnstroje se rozebere, opatrně se vyjme filtr, vloží se do nádobky s rozpouštědlem a účinná složka se rozpouštědlem vyextrahuje. Pak se z přístroje vyjme vstupní hrdlo a spojovací nástavec pro aplikátor, rovněž se vloží do nádobky s rozpouštědlem a účinná složka se vyextrahuje. Vnitřek trubky vedoucí na první patro se propláchne rozpouštědlem, které je na prvním patře. To se pak nechá stéci na první patro zpět. Účinná složka se potom vyextrahuje i z vnitřních stěn a ze Strana 266 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 266 Zkušební metody_____________________________________________________________________________ sběrných desek všech tří horních pater přístroje vždy do roztoku, který je na příslušném patře, tak, že se přístroj naklání a otáčí, přičemž je třeba dbát na to, aby tekutina nepřetekla na jiné patro. Za použití vhodné analytické metody se stanoví množství účinné složky obsažené v každém z pěti objemů rozpouštědla. Použitá metoda má přitom umožnit provedení korekce na odpařené rozpouštědlo. Vypočte se hmotnost usazené účinné složky, která se po vystříknutí dávky zachytila na patře 4, na patrech 3 + 4, na patrech 2 + 3 + 4, na patrech l+2 + 3+4ana patrech 1+2 + 3+4 +ve vstupním hrdle + na spojovacím nástavci (celková dávka, která se dostala do přístroje vystříknutí -m). Lze též provést analýzu pouze dvou objemů rozpouštědla, totiž ze třetího a čtvrtého patra, a pak stanovit množství účinné složky zachycené při vystříknutí na patrech 3 + 4 a výsledky vyjádřit v procentech vztažených na dávku uvedenou v označení na obalu. Postup pro inhalátory prášku Do každého ze tří horních pater přístroje se odměří 20 ml vhodného rozpouštědla. Na čtvrté patro se vloží vhodný filtr a přístroj se sestaví. Na konec vstupního hrdla se upevní vhodný spojovací nástavec (adaptér) tak, aby aplikátor inhalátoru byl po zasunutí ve vodorovné poloze shodné s osou hrdla a aby celý inhalátor byl v postavení odpovídajícím předpokládanému použití. Před napojením inhalátoru se výpust přístroje spojí s vhodným odsávacím zařízením a průtok vzduchu přístrojem se upraví tak, aby vstupem do hrdla procházelo (60 ± 5) litrů vzduchu/min. Pak se průtok vzduchu vypne. Inhalátor se připraví k použití a jeho aplikátor se připojí k přístroji pomocí vhodného spojovacího nástavce (adaptéru). Pak se na 5 s zapne odsávací zařízení. Odsávací zařízení se pak vypne a inhalátor se vyjme. To se potom opakuje pro dalších devět dávek. Čtvrté patro přístroje se rozebere, opatrně se vyjme filtr, vloží se do nádobky s rozpouštědlem a účinná složka se rozpouštědlem vyextrahuje. Pak se z přístroje vyjme přístupní hrdlo a spojovací nástavec pro aplikátor, rovněž se vloží do nádobky s rozpouštědlem a účinná složka se vyextrahuje. Vnitřek trubky vedoucí na první patro se propláchne rozpouštědlem, které je na prvním patře. To se pak nechá stéci zpět na patro. Účinná složka se pak vyextrahuje i z vnitřních stěn a sběrných desek všech třech horních pater přístroje vždy do roztoku, který je na příslušném patře tak, že se přístroj naklání a otáčí, přičemž je třeba dbát na to, aby tekutina nepřetekla na jiné patro. Za použití vhodné analytické metody se stanoví množství účinné složky obsažené v každém z pěti objemech rozpouštědla. Použitá metoda má umožnit provedení korekce na odpařené rozpouštědlo. To může zahrnovat použití vnitřního standardu nebo použití kvantitativního přenosu, po němž následuje zředění na stanovený objem. Vypočte se hmotnost usazené účinné složky, která se po vystříknutí dávky zachytila na patře 4, na patrech 3 + 4, na patrech 2 + 3 + 4, na patrech l+2 + 3+4ana patrech 1+2 + 3+4 +ve vstupním hrdle + ve spojovacím nástavci (celková dávky, která se dostala do přístroje vystříknutí-m). Lze též provést analýzu pouze dvou objemů rozpouštědla, ze třetího a ze čtvrtého patra, a množství účinné složky zachycené po vystříknutí na patrech 3+4 vyjádřit v procentech vztažených na dávku uvedenou v označení na obalu. Přístroj D (vícestupňový kaskádový odlučovač) Vhodnou sestavu vícestupňového kaskádového odlučovače, na který se vztahuje níže uvedený text, ukazuje obr. 2.9.18-7. Může se však použít i jiného vhodného přívodu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 267 Metody farmaceutické technologie 267 Obr. 2.9.18-7 Přístroj D pro aerodynamické stanovení jemných částic Rozměry v milimetrech Strana 268 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 268 Zkušební metody Tab. 2.9.18-4 Součásti přístroje D Označení Předmět Popis Rozměry* A nástavec pro aplikátor upravený gumový nástavec pro aplikátor s ventilem B hrdlo" upravená kulatá baňka 50 ml zabroušené skleněné hrdlo 29/32 C nástavec plastická trubička D vícestupňový kaskádový odlučovač popis výrobce Rozměry v milimetrech, pokud není uvedeno jinak. Vhodný vstupní otvor je na obr. 2.9.18-7. Je však možné použít různou úpravu. Postup pro tlakové inhalátory Sestaví se vícestupňový kaskádový odlučovač a ověří se, zda je celý systém vzduchotěsný. Pak se připojí odsávací zařízení a průtok vzduchu přístrojem se upraví tak, že se měří průtok při vstupu do hrdla, jak je to předepsáno pro daný přístroj. Odsávací zařízení se vypne. K zabroušené skleněné objímce na konci hrdla pnstroje se připojí tvarově přizpůsobený nástavec tak, že aplikátor ventilu bude po zasunutí do nástavce ve stejné linii s horizontální osou hrdla a jeho otevřený konec pro připojení nádobky bude směřovat nahoru ve svislé rovině shodné s celým přístrojem. Dávkovací ventil se připraví k činnosti třepáním po dobu 5 s a odstříknutím jedné dávky. Přibližně po 5 s se znovu třepe a odstříkne. To se opakuje ještě třikrát. Pak se inhalátorem třepe asi 5 s, zapne se odsávací zařízení pnstroje, aplikátor se zasune do těsnícího nástavce a hned se vystříkne jedna dávka. Sestavený inhalátor se potom oddělí od nástavce, protřepává se opět asi 5 s, znovu se připojí konec aplikátoru k těsnícímu nástavci pnstroje a opět se vystříkne. Celý proces se opakuje ještě osmkrát, přičemž se pokaždé mezi vystříknutím dávky inhalátorem třepe. Po desáté dávce se počká alespoň 5 s a odsávací zařízení se vypne. Přístroj se pak rozebere. Gumový těsnící nástavec a vnitřek hrdla se promyjí vhodným rozpouštědlem a shromáždí se promývací tekutina. Usazenina na každém patře se rovněž opláchne vhodným rozpouštědlem a obsah účinné složky se stanoví pro každé patro a pro hrdlo. Postup pro inhalátory prášku Je-li to třeba, pokryje se každá deska vhodnou tekutinou, například silikonovým olejem. Vícestupňový kaskádový odlučovač se připojí k vhodnému předřazenému separátom a ověří se, zda j e celý systém vzduchotěsný. Aniž by byl připojen inhalátor, spojí se přístroj s odsávacím zařízením a průtok vzduchu přístrojem se upraví tak, aby při vstupu do hrdla odpovídal požadavkům kladeným na přístroj. Odsávací zařízení se potom vypne. Inhalátor se připraví k použití a jeho aplikátor se napojí na přístroj pomocí vhodného těsnícího nástavce. Pak se na 5 s zapne odsávací zařízení. To se potom vypne a inhalátor se vyjme. Celý postup se opakuje pro dalších devět dávek. Nato se přístroj rozebere. Zbytky zachycené na jednotlivých odlučovacích patrech se vypláchnou vhodným rozpouštědlem. Obsah účinné složky se pak stanoví samostatně pro každé patro a pro hrdlo pnstroje. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 269 ______________________________________________________________Metody farmaceutické technologie 269 2.9.19 Hodnocení kontaminace částicemi pod hranicí viditelnosti Podstata zkoušky. K hodnocení částic menších, než jsou částice viditelné, se použije vhodný přístroj, který na principu blokování světla umožňuje automatické stanovení velikosti částic přítomných v roztoku a počtu částic podle velikosti. Přístroj se kalibruje disperzemi sférických částic CRL známých velikostí mezi 5 um a 25 um. Tyto standardní částice se dispergují ve vodě prosté částic R&]q nutné dát pozor, aby nedošlo k jejich shlukování. Hodnocená kontaminace injekcí a infuzí je tvořena nezáměrně přítomnými cizorodými, pohyblivými a nerozpuštěnými částicemi, jinými než plynové bubliny v roztocích. Obecná opatření. Zkouška se provádí za podmínek omezujících kontaminaci částicemi, přednostně ve skříni s laminárním prouděním vzduchu. Čisté laboratorní sklo prosté částic lze získat pečlivým vymytím potřebného skla a filtračního zařízení bez membránových filtrů teplým roztokem detergentu a propláchnutím velkým množstvím vody R, aby se odstranily všechny stopy detergentu. Bezprostředně před vlastním použitím se omyj e nádobí a příslušné části zařízení shora dolů, nejdříve zvenku a pak zevnitř vodou prostou částic R Se zkoušeným přípravkem se manipuluje opatrně, aby se nevnesly vzduchové bubliny, zejména při přemístění části přípravku do nádoby, v níž se uskutečňuje měření. K ověření vhodnosti prostředí, v němž se zkouška uskutečňuje, čistoty nádob a kvality použité vody prosté částic R se uskuteční kontrolní zkouška. Při ní se hodnotí kontaminace částicemi v pěti vzorcích po 5 ml vody prosté částic R níže popsanou metodou. Jestliže počet částic velikosti 10 um a větších přesahuje 25 pro spojených 25 ml, provozní podmínky zkoušky a další opatření nejsou dostatečné. Přípravné práce je nutné opakovat až do vyhovujících výsledků kontrolní zkoušky. Postup zkoušky. Obsah vzorku v obalu se promíchá pětinásobným převrácením. Je-li třeba, opatrně se sejme pojistný uzávěr. Obal se zvnějšku očistí proudem vody prosté částic R. Odstraní se uzávěr, aniž by došlo ke kontaminaci hodnoceného obsahu. Plynové bubliny z přípravku se odstraní dvouminutovým stáním. Odeberou se čtyři dávky, každá o objemu nejméně 5 ml a spočítá se počet částic o velikosti stejné nebo větší, jako je uvedeno v příslušném článku. Hodnocení. Z hodnocení se vyřadí výsledek získaný u první dávky a vypočte se průměrný počet částic ve zkoušeném přípravku. 2.9.20 Hodnocení kontaminace viditelnými částicemi Podstata zkoušky. Zkouška umožňuje jednoduchou detekci viditelných částic za níže popsaných podmínek. Provádí se ve shodě s ustanoveními SVP. Hodnocená kontaminace injekcí a infuzí je tvořena nezáměrně přítomnými cizorodými, pohyblivými a nerozpuštěnými částicemi, jinými než plynové bubliny v roztocích. Zařízení. Zařízením, viz obr. 2.9.20-1, je pozorovací jednotka, kterou tvoří následující části: - matná černá deska o příslušné velikosti upevněná ve svislé poloze, - neoslňující bílá deska o příslušné velikosti upevněná ve svislé poloze vedle černé desky, - nastavitelný držák osvětlení s vhodným stínítkem, zdroj bílého světla a vhodný difuzor (pozorovací světlený zdroj se dvěma zářivkami 13 W, vhodná délka zářivky je 525 mm). Intenzita osvětlení v místě pozorování je udržována v rozmezí 2000 luxů až 3750 luxů, vyšší hodnoty jsou vhodnější pro nádoby z barevného skla a plastů. Strana 270 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 270 Zkušební metody Obr. 2.9.20-1 Zařízení pro pozorování viditelných částic Postup zkoušky. Opatrně se rozvíří obsah každé pozorované nádoby nebo se nádoba opatrně obrátí, aby se netvořily vzduchové bubliny, a obsah se pozoruje asi 5 s proti bílé desce. Celý postup se opakuje před černou deskou. 2.9.21 Mikroskopické hodnocení kontaminace částicemi Podstata zkoušky. Zkouška využívající mikroskopické pozorování představuje kvalitativní metodu sloužící k identifikaci přítomných částic a ke stanovení jejich charakteristik. Výsledky mohou vést k určení původu částic a výrobce pak může přijmout opatření k zamezení kontaminace těmito částicemi. Časticová kontaminace injekcí a infuzí je tvořena nezáměrně přítomnými cizorodými, pohyblivými a nerozpuštěnými částicemi, jinými než plynové bubliny v roztocích. Obecná opatření. Jednotlivé práce se uskutečňují ve skříni s laminárním prouděním vzduchu. Příprava materiálů. Použité sklo a filtrační zařízení, kromě membránových filtrů, se pečlivě omyje teplým roztokem detergentu a pak se pečlivě opláchne dostatečným množstvím vody R k odstranění všech stop detergentu. Těsně před vlastním použitím se každé zařízení od shora dolů, nejprve zvenku a pak zevnitř opláchne vodou prostou částic R Přístroje. Použije se vakuové (podtlakové) filtrační zařízení z nerezové oceli nebo ze skla a membránový, mřížkovaný filtr vhodné barvy a velikosti pórů. K pozorování lze použít binokulární mikroskop s vybavením: - achromatický objektiv se zvětšením 1 Okřát, - okuláry se zvětšením 1 Okřát, z nichž alespoň jeden je vybaven nitkovou sítí nebo jiným vhodným zařízením umožňujícím změření částic o velikosti 10 |um nebo větších, - osvětlovací systém k pozorování v dopadajícím nebo odraženém světle, - objektivní mikroměřítko ke kalibraci okulárové nitkové sítě. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 271 ______________________________________________________________Metody farmaceutické technologie 271 Postup zkoušky Příprava membránového filtru a filtračního zařízení. Nálevka a spodní část držáku filtru se opláchne vodou prostou částic R Membránový filtr se uchopí předem omytými chemickými kleštěmi a opláchne se z obou stran vodou prostou částic R. Filtr je přitom držen ve svislé poloze a proudem vody se přejíždí dozadu a dopředu a shora dolů, aby se odstranily všechny částice. Opláchnutý filtr se vloží mřížkováním nahoru a dobře vystředěně na spodní část držáku filtru. Opatrně, bez klouzání po mřížkované straně membránového filtru, se připevní filtrační nálevka ke spodní části filtračního zařízení. Sestavená filtrační jednotka se obrátí nálevkou dolu a po dobu asi 15 s se oplachuje vnitřek nálevky a povrch filtru proudem vody prosté částic R. Filtrační jednotka se nasadí na filtrační baňku. Filtrace vzorku. 25 ml homogenizovaného vzorku se vlej e do filtrační nálevky a nechá asi 1 min odstát. V baňce se vytvon podtlak a vzorek se přefiltruje. Po opatrném zrušení vakua se opláchnou vnitřní stěny nálevky proudem vody prosté částic R. Je třeba dát pozor, aby proud vody nezasahoval přímo povrch filtru. Když oplachová vody přestane vířit, přefiltruje se opět pomocí podtlaku. Vakuum se ještě chvíli ponechá k oschnutí filtru a pak se podtlak zruší. Opatrně se odstraní nálevka, filtr se uchopí chemickými kleštěmi omytými vodou prostou částic R a vloží do čisté Petriho misky. Na dolní část misky se vloží víčko tak, aby zůstala částečně odkryta, a filtr, ve skříni s laminárním prouděním vzduchu tak, aby mohl oschnout a nepomačkal se. Pak se miska položí na stolek mikroskopu a podle níže uvedeného návodu se sledují částice nacházející se na membránovém filtru. Příprava kontrolního vzorku. Kontrolní vzorek se připravuje za stejných podmínek jako zkoušený vzorek a získá se po filtraci 25 ml vody prosté částic R ve filtračním zařízení. Kalibrace mikroskopu. Nitková síť se kalibruje pomocí objektivního mikroměřítka (se známou velikostí dílků). Stanovení. Vzorek se vyšetřuje vizuálním pozorováním nebo pomocí elektronického zapisovače (záznamu). Celý povrch filtru se pozoruje při stonásobném zvětšení a osvětlení pod dopadajícím nebo održeným světlem. Částice se počítají a zařazují do předem zvolených velikostních tříd, > 10 um. V každé třídě se odpočítá počet částic v kontrolním vzorku od poctu částic v hodnoceném vzorku. Obsahuje-li kontrolní vzorek více než pět částic velikosti 25 um nebo větších, jsou provozní podmínky zkoušky nevyhovující a zkoušku je nutné opakovat, včetně přípravných prací. Hodnocení Kde lze, určí se typ nalezených částic a jejich charakteristiky. V případě potřeby se zaznamenají pocty nalezených částic. Strana 272 Sbírka zákonu č. 1/1998 Částka 1 272 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 273 3 Obalový materiál a obaly Strana 274 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 274 Obalový materiál a obaly Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 275 ___________________________________________________________Materiály používané pro výrobu obalů 275 3.1 Materiály používané pro výrobu obalů Na výrobu obalů pro farmaucetické použití se používají materiály popsané dále. Materiály neuvedené v lékopise jsou v každém jednotlivém případě schvalovány oprávněnou autoritou v rámci příslušného řízení (registračního, schvalovacího) přípravku v daném obalu. 3.1.1 Materiály na bázi měkčeného polyvinylchloridu pro obaly na lidskou krev a krevní složky a pro obaly na vodné roztoky k intravenózni infuzi Materiály na bázi měkčeného polyvinylchloridu obsahují kromě vysokomolekulárního polymeru, který se získá polymerizací vinylchloridu, ještě různé přísady. Materiály na bázi měkčeného polyvinylchloridu pro obaly (vaky) na krev a krevní složky a pro obaly (vaky) na vodné roztoky k intravenózni infuzi jsou definovány povahou a poměry složek použitých při jejich výrobě. Obsahují nejméně 55 % polyvinylchloridu a mohou obsahovat tyto přísady: - nejvýše 40 % bis(2-ethylhexyl)ftalatu, - nejvýše 1 % oktanoatu zinečnatého (2-ethylhexanoatu zinečnatého), - nejvýše 1 % stearanu vápenatého nebo stearanu zinečnatého nebo 1 % jejich směsi, - nejvýše 1 % N,N'-diacylethylendiaminů (acylem je zejména palmitoyl a stearoyl), - nejvýše 10 % jednoho z následujících epoxidovaných olejů nebo 10 % jejich směsi: - epoxidovaný sójový olej s obsahem oxiranového kyslíku 6 % až 8 % a číslem jodovým nejvýše 6, - epoxidovaný lněný olej s obsahem oxiranového kyslíku nejvýše 10 % a číslem jodovým nejvýše 7. K polymeru se nepřidává žádný antioxidant. Pro barvení polymeru se použije pouze přísada ultramarínové modři. Žádné barvivo se nepřidává do polyvinylchloridu na výrobu obalů pro krev a krevní složky. Vlastnosti Prášek, kuličky, granule nebo průsvitné fólie různé tloušťky, bezbarvé až světle žluté. Zkoušky totožnosti V případě potřeby se vzorky zkoušeného materiálu rozřežou na kousky, jejichž největší rozměr nepřevyšuje 1 cm. Ke 2,0 g zkoušeného materiálu se přidá 200 ml etheru prostého peroxidických látek R a vaří se 12 h pod zpětným chladičem. Zbytek (B) a roztok (A) se oddělí filtrací. Roztok (A) se odpaří do sucha za sníženého tlaku ve vodní lázni při 30 °C. Zbytek po odpaření se rozpustí v 10 ml toluenu R (roztok A x). Zbytek (B) se rozpustí zahříváním na vodní lázni pod zpětným chladičem v 60 ml dichlorethanu R a zfiltruje se. Filtrát se přidá po kapkách a za silného třepáni k 600 ml heptanu R zahřátého téměř k varu. Horká směs se zfiltruje horkým filtrem, aby se oddělil koagulát (B^ a organický roztok. Organický roztok se ochladí na pokojovou teplotu, oddělí se vzniklá sraženina (B2) a zfiltruje se zváženým filtrem ze slinutého skla (40). A. Koagulát Bx se rozpustí v 30 ml tetrahydrofuranu Ra za stálého třepáni se přidá po malých dávkách 40 ml ethanolu R. Filtrací se oddělí sraženina (B3) a suší se ve vakuu při teplotě nejvý- Strana 276 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 276 Obalový materiál a obaly______________________________________________________________________ še 50 °C nad oxidem fosforečným Ä nebo chloridem vápenatým bezvodým R. Několik miligramu sraženiny B3 se rozpustí v 1 ml tetrahydrofuranu R Několik kapek získaného roztoku se nanese na destičku chloridu sodného a odparí se do sucha v sušárně při teplotě 100 °C až 105 °C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) vysušené látky odpovídá spektru polyvinylchloridu CRL. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. Použije se roztok Ax. Porovnávací roztok. 0,8 g bis(2-ethylhexyl)ftalatu CRL se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 ul každého roztoku a vyvíjí se toluenem R po dráze 15 cm. Vrstva se opatrně usuší a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku A x odpovídá polohou a fluorescencí skvrně na chromatogra-mu porovnávacího roztoku. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zbytku získaného ve zkoušce Bis(2-ethylhexyl)ftalat odpovídá spektru bis(2-ethylhexyl)ftalatu CRL. Zkoušky na čistotu Roztok SI. 5,0 g se převede do spalovací baňky, přidá se 30 ml kyseliny sírové R a zahřívá se do vzniku černé sirupovité hmoty. Ochladí se a opatrně se přidá 10 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R Směs se mírně zahřeje, nechá se ochladit a přidá se 1 mlperoxidu vodíku koncentrovaného R, opakuje se střídavé odpařování a přidávání peroxidu vodíku do získání bezbarvé tekutiny. Objem tekutiny se sníží asi na 10 ml, ochladí se a zředí vodou R na 50,0 ml. Roztok S2.25 g se převede do baňky z borokřemičitého skla, přidá se 500 ml vody R a hrdlo baňky se překryje hliníkovou fólií nebo kádinkou z borokřemičitého skla. Zahřívá se 20 min v autoklávu na (121 ± 2) °C. Po zchladnutí se roztok sleje. Vzhled roztoku S2. Roztok je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 100 ml roztoku S2 se přidá 0,15 ml indikátoru směsného BMF RS. Ke změně zbarvení na modré se spotřebuje nejvýše 1,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Ke 100 ml roztoku S2 se přidá 0,2 ml oranže methylové RS. K dosažení počátku barevného přechodu se spotřebuje nejvýše 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Absorbance (2.2.25). 100 ml roztoku S2 se odpaří do sucha. Zbytek se rozpustí v 5 ml hexanu R. Absorbance při 250 nm až 310 nm je nejvýše 0,25. Redukující látky. Zkouška se provádí do 4 h od pnpravy roztoku S2. Ke 20 ml roztoku S2 se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 20,0 ml manganistanu draselného 0,002 mol/l VS. Vaří se pod zpětným chladičem 3 min a rychle se ochladí. Přidá se 1 gjodidu draselného R a ihned se titruje thiosíranem sodným 0,01 mol/l VSza použití 0,25 ml škrobu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška s 20 ml vody na injekce R. Rozdíl mezi spotřebami odměrného roztoku je nejvýše 2,0 ml. Primární aromatické aminy. Ke 2,5 ml roztoku A j připraveného pro zkoušky totožnosti se přidá 6 ml vody R a 4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS. Důkladně se protřepe, organická vrstva se oddělí a odstraní se. K vodné vrstvě se přidá 0,4 ml čerstvě připraveného roztoku dusitanu sodného R (10 g/l). Promíchá se a nechá 1 min stát. Přidá se 0,8 ml roztoku amidosíranu amonného R (25 g/l), nechá se stát 1 min a přidá se 2 ml roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (5 g/l). Po 30 min není zbarvení roztoku intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně a stejným způsobem za použití 1 ml roztoku naftylaminu R (0,01 g/l) v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS, 5 ml vody R a 4 ml kyseliny chlorovodíkové 0, mol/l RS místo vodné vrstvy (20 Mg/g)- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 277 ___________________________________________________________Materiály používané pro výrobu obalů 277 Bis(2-ethylhexyl)ftalat. Hodnotí se chromatogram ze zkoušky Epoxidované oleje v ultrafialovém světle při 254 nm a vyznačí se na vrstvě silikagelu místo odpovídající bis(2-ethylhexyl)ftalatu. Silikagel z vyznačeného místa se sejme a protřepe se 40 ml etheru R. Kvantitativně se zfiltruje a odpaří do sucha; zbytek po odpaření je nejvýše 40 mg. N,N'-diacylethylendiaminy. Sraženina B2 získaná při zkouškách totožnosti se v odváženém filtru ze slinutého skla (40) promyje ethanolem R, suší se do konstantní hmotnosti nad oxidem fosforečným R a zváží se; zbytek váží nejvýše 20 mg. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zbytku odpovídá spektru N,N -diacylethylendiami-nů CRL. Epoxidované oleje. Provede se tenkovrstvá chromatografie za použití vrstvy silikagelu G R o tloušťce 1 mm. Na vrstvu se do pruhu (30 mm x 3 mm) nanese 0,5 ml roztoku A pískaného při zkouškách totožnosti a vyvíjí se toluenem R po dráze 15 cm. Vrstva se opatrně vysuší a vystaví se na 5 min parám jodu. Na chromatogramu se vyznačí pruh s hodnotou RF 0, případně i druhý pruh s hodnotou RF 0,7, které odpovídají epoxidovaným olejům. Silikagel na vyznačeném místě odpovídající pásu, případně pásům se sejme. Podobně se sejme silikagel v odpovídajícím místě jako kontrolní vzorek. Oba vzorky se 15 min třepou odděleně se 40 ml methanolu R Oba zbytky se zfiltrují, vysuší a zváží. Rozdíl hmotností je nejvýše 10 mg. Zaznamenají se infračervená absorpční spektra (2.2.24) obou zbytků. Spektrum zbytku zkoušeného vzorku odpovídá spektru epoxidovaného oleje CRL nebo epoxidovaného lněného oleje CRL nebo jejich směsi. V případě potřeby se berou v úvahu absorpční maxima kontrolního vzorku. Vinylchlorid. Nejvýše 1 |ig/g; stanoví se head space plynovou chromatografií (2.2.28) za použití etheru R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 10 jal etheru R se přidá mikrostříkačkou do 20,0 ml dimethylacetami- du R tak, aby špička jehly byla ponořena do rozpouštědla. Těsně před použitím se roztok zředí dimethylacetamidemR\ : 1000. Zkoušený roztok. 1,000 g zkoušeného materiálu se přenese do lahvičky pro opakovaný odběr na 50 ml a přidá se 10,0 ml roztoku vnitřního standardu. Lahvička se uzavře, uzávěr se zajistí a protřepe se, aniž by došlo ke smočení zátky kapalinou. Lahvička se temperuje 2 h ve vodní lázni při(60±l)°C. Základní roztok vinylchloridu. Připravuje se v digestoři. 50,0 ml dimethylacetamidu R se přenese do lahvičky na 50 ml. Lahvička se uzavře a zátka se zajistí. Lahvička se zváží s přesností 0,1 mg. Polyethylenová nebo polypropylenová injekční stříkačka na 50 ml se naplní plynným vinylchlori- dem R Plyn se nechá ve stříkačce asi 3 min, stříkačka se vyprázdní a opět se naplní 50 ml plynného vinylchloridu R Na stříkačku se nasadí injekční jehla a objem plynu ve stříkačce se zmenší z 50 ml na 25 ml. Těchto 25 ml vinylchloridu se pomalu nastříkne do lahvičky za opatrného třepáni tak, aby nedošlo ke smočení jehly kapalinou. Lahvička se opět zváží. Přírůstek hmotnosti je asi 60 mg (1 ul takto připraveného roztoku obsahuje asi 1,2 |jg vinylchloridu). Standardní roztok vinylchloridu. K 1 objemovému dílu základního roztoku vinylchloridu se přidají 3 objemové díly dimethylacetamidu R. Porovnávací roztoky. Do šesti lahviček pro opakovaný odběr na 50 ml se přenese po 10,0 ml roztoku vnitřního standardu. Lahvičky se uzavřou a zátky se zajistí. Do pěti lahviček se jednotlivě nastříkne 1 ul, 2 ul, 3 jal, 5 jal a 10 jal standardního roztoku vinylchloridu. Šest takto připravených roztoků obsahuje tedy 0 jig, asi 0,3 jig, asi 0,6 jig, asi 0,9 jig, asi 1,5 jig a asi 3 jig vinylchloridu. Lahvičky se opatrně protřepou tak, aby nedošlo ke smočení uzávěru roztokem, a temperují se 2 h ve vodní lázni při (60 ± 1) °C. Strana 278 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 278 Obalový materiál a obaly______________________________________________________________________ Chromatografický postup se provádí obvykle za použití: - nerezové ocelové kolony délky 3 m a vnitřního průměru 3 mm naplněné křemelinou silanizova-nou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 5 % dimethylstearamidu R a 5 % makrogo-lu 400 R - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 45 °C, teplota nástřikového prostoru na 100 °C a teplota detektoru na 150 °C. Provede se head space nástřik po 1 ml z každé lahvičky pro opakovaný odběr. Vypočte se obsah vinylchloridu. Celkový fosfor. 0,25 g se žíhá v platinovém kelímku s 0,2 g uhličitanu sodného bezvodého R a 50 mg dusičnanu draselného R Po ochlazení se zbytek rozvolní vodou R a přenese se do 50ml odměrné baňky. Kelímek se vypláchne vodou R, která se přidá do odměrné baňky. K roztoku se přidává roztok kyseliny sírové R (60 %), dokud roztok šumí. Když roztok vyšumí, přidá se 25 ml zkoumadla molybdenan-vanadičného R a zředí se vodou R na 50,0 ml. Žluté zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně smícháním 0,5 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (0,219 g/1000,0 ml), 10 ml vody R a 25 ml zkoumadla molybdenan-vanadičného R a zředěním vodou R na 50,0 ml (100 |ag/g). Baryum. 2,0 g se žíhají v křemenném kelímku. Zbytek se rozvolní 10 ml kyseliny chlorovodíkové R a na vodní lázni se odpaří do sucha. Tento zbytek se rozvolní dvěma dávkami po 1 ml vody destilované R. Zfiltruje se a přidají se 3 ml síranu vápenatého RS. Opalescence zkoušeného roztoku není intenzivnější než opalescence porovnávacího roztoku připraveného z 1,2 ml základního roztoku barya (50 pig Ba/ml), 0,8 ml vody destilované R a 3 ml síranu vápenatého RS (30 \igfg). Kadmium. Nejvýše 0,6 u.g Cd/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. 10 ml roztoku SI se odpaří do sucha. Zbytek se rozvolní 5 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R(\0 ml/l), zfiltruje se a filtrát se zředí stejným roztokem kyseliny na 10,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se ze základního roztoku kadmia (1 mg Cd/ml) zředěním roztokem kyseliny chlorovodíkové R (10 ml/l). Změří se absorbance při 228,8 nm za použití kadmiové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Vápník. Nejvýše 700 |ag Ca/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. 2,0 g se žíhají v křemenném kelímku. Zbytek se rozvolní 10 ml kyseliny chlorovodíkové R a na vodní lázni se odpaří do sucha. Tento zbytek se rozvolní 5 ml vody R, zfiltruje se a filtrát se zředí vodou R na 25,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se ze základního roztoku vápníku (400 pig Ca/ml) zředěním vodou R. Změří se absorbance při 422,7 nm za použití vápníkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Těžké kovy (2.4.8). K 10 ml roztoku SI se přidá 0,5 mlfenolftaleinu RS a hydroxidu sodného koncentrovaného RS, až roztok mírně zrůžoví, a zředí se vodou Rna. 25 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (50 ug/g). Porovnávací roztok se připraví ze základního roztoku olova (2 pig Pb/ml). Cín. K 10 ml roztoku SI se přidá 0,3 ml kyseliny thioglykolové R a 30 ml vody R Po smíchání se přidají 2 ml roztoku laurylsíranu sodného R (10 g/l) a 1 ml čerstvě připraveného roztoku dithiolu R (5 g/l) v ethanolu R a zředí se vodou R na 50 ml. Po 15 min není zbarvení roztoku Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 279 ___________________________________________________________Materiály používané pro výrobu obalů 279 intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 10 ml roztoku kyseliny sírové R (200 ml/l) a 6 ml základního roztoku cínu (5 jug Sn/ml) (30 Mg/g). Zinek. 1 ml roztoku SI se zředí vodou R na. 100 ml. K 10 ml roztoku se přidá 5 ml tlumivého roztoku acetatového o pH 4,4, 1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS a 5,0 ml roztoku dithizonu R (10 mg/l) v chloroformu R a protřepe se. Po 2 min není fialové zbarvení spodní vrstvy zkoušeného roztoku intenzivnější než zbarvení spodní vrstvy porovnávacího roztoku připraveného současně stejným postupem za použití 2 ml základního roztoku zinku (10 fig Zn/ml) a 8 ml vody R (2 mg/g). Provede se slepá zkouška s 10 ml vody R Zkoušku nelze hodnotit, jestliže spodní vrstva získaná při slepé zkoušce je zelená. Zbytek po odpaření. 50 ml roztoku S2 se odpaří na vodní lázni do sucha a zbytek se suší v sušárně při 100 ° C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 7,5 mg (0,3 %). Stanovení obsahu polyvinylchloridu S 50,0 mg se provede spalování organických látek v kyslíku (2.5.10). Spalné produkty jsou absorbovány do 20 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS. K získanému roztoku se přidá 2,5 ml kyseliny dusičné R, 10,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS, 5 ml síranu amonno-železitého RS2 a 1 ml dibutylftalatu R. Titruje se thiokyanatanem amonným 0,05 mol/l VS do červenožlutého zbarvení roztoku. Za stejných podmínek se provede slepá zkouška. 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 6,25 mg polyvinylchloridu. 3.1.2 Materiály na bázi měkčeného polyvinylchloridu pro hadičky používané v soupravách pro transfuzi krve a krevních složek Obsahují nejméně 55 % polyvinylchloridu s bis(2-ethylhexyl)ftalatem jako změkčovadlem. Vlastnosti Téměř bezbarvý nebo světle žlutý materiál se slabým charakteristickým pachem. Při spalování vzniká hustý černý a štiplavý dým. Zkoušky totožnosti A. K 0,5 g se přidá 30 ml tetrahydrofuranu R. Zahřívá se 10 min za míchání na vodní lázni v digestoři. Materiál se zcela rozpustí. Za míchání se po kapkách přidává methanol R a vzniklá zrnitá sraženina se odfiltruje a vysuší při 60 °C. Změří se infračervené absorpční spektrum (2.2.24) sraženiny. 50 mg sraženiny se rozpustí ve 2 ml tetrahydrofuranu R a naleje se na sklíčko. Sklíčko se vysuší v sušárně při 80 ° C, film se sejme a upevní v držáku spektrometru. Infračervené absorpční spektrum sraženiny se shoduje se spektrem polyvinylchloridu CRL. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. Ke 2 g zkoušeného materiálu se přidá 200 ml etheru prostého peroxidických látek R a. vaří se 12 h pod zpětným chladičem. Filtrát se odpaří do sucha za sníženého tlaku na vodní lázni při 30 °C. Zbytek se rozpustí v 10 ml toluenu R Porovnávací roztok. 0,8g diethylhexylftalatu CRL se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 10 ml. Strana 280 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 280 Obalový materiál a obaly______________________________________________________________________ Na vrstvu se nanese oddelene po 5 ul každého roztoku a vyvíjí se toluenem R po dráze 15 cm. Vrstva se opatrně usuší a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a fluorescencí skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká roztokem fluoresceinu sodné soli R (0,5 g/l) a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na startu chromatogramu zkoušeného roztoku je jedna skvrna. Zkoušky na čistotu Roztok SI. 5,0 g se převede do spalovací baňky, přidá se 30 ml kyseliny sírové R a zahřívá se do vzniku černé sirupovité hmoty. Ochladí se a opatrně se přidá 10 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R Směs se mírně zahřeje, nechá se ochladit a přidá se 1 nň peroxidu vodíku koncentrovaného R, opakuje se střídavé odpařování a přidávání peroxidu vodíku do získání bezbarvé tekutiny. Objem tekutiny se sníží asi na 10 ml, ochladí se a zředí vodou R na 50,0 ml. Roztok S2.25 g se převede do baňky z borokřemičitého skla, přidá se 500 ml vody R a hrdlo baňky se překryje hliníkovou fólií nebo kádinkou z borokřemičitého skla. Zahřívá se 20 min v autoklávu na (121 ± 2) °C. Po zchladnutí se roztok sleje. Vzhled roztoku S2. Roztok je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Je prakticky bez pachu. Vinylchlorid. Nejvýše 1 ug/g; stanoví se head space plynovou chromatografií (2.2.28) za použití etheru R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 10 ul etheru R se přidá injekční mikrostříkaěkou do 20,0 ml dimethylacetamidu Rtak, aby špička jehly byla ponořena do rozpouštědla. Těsně před použitím se roztok zředí dimethylacetamidem R 1 : 1000. Zkoušený roztok. 1,000 g zkoušeného materiálu se přenese do lahvičky pro opakovaný odběr na 50 ml a přidá se 10,0 ml roztoku vnitřního standardu. Lahvička se uzavře, uzávěr se zajistí a protřepe se, aniž by došlo ke smočení zátky kapalinou. Lahvička se temperuje 2 h ve vodní lázni při(60±l)°C. Základní roztok vinylchloridu. Připravuje se v digestoři. 50,0 ml dimethylacetamidu R se převede do lahvičky na 50 ml. Lahvička se uzavře a zátka se zajistí. Lahvička se zváží s přesností 0,1 mg. Polyethylenová nebo polypropylenová injekční stříkačka na 50 ml se naplní plynným vinylchlori-dem R Plyn se nechá ve stříkačce asi 3 min, stříkačka se vyprázdní a opět se naplní 50 ml plynného vinylchloridu R Na stříkačku se nasadí injekční jehla a objem plynu ve stříkačce se zmenší z 50 ml na 25 ml. Těchto 25 ml vinylchloridu se pomalu nastnkne do lahvičky za opatrného třepáni tak, aby nedošlo ke smočení jehly kapalinou. Lahvička se opět zváží. Přírůstek hmotnosti je asi 60 mg (1 ul takto připraveného roztoku obsahuje asi 1,2 |ag vinylchloridu). Standardní roztok vinylchloridu. K 1 objemovému dílu základního roztoku vinylchloridu se přidají 3 objemové díly dimethylacetamidu R. Porovnávací roztoky. Do šesti lahviček pro opakovaný odběr na 50 ml se přenese po 10,0 ml roztoku vnitřního standardu, lahvičky se uzavřou a zátky se zajistí. Do pěti lahviček se jednotlivě nastříkne 1 ul, 2 ul, 3 ul, 5 ul a 10 ul standardního roztoku vinylchloridu. Šest takto připravených roztoků obsahuje tedy 0 |ag, asi 0,3 |ag, asi 0,6 ug, asi 0,9 |ag, asi 1,5 |ag a asi 3 ug vinylchloridu. Lahvičky se opatrně protřepou tak, aby nedošlo ke smočení uzávěru roztokem, a temperují se 2 h ve vodní lázni při (60 ± 1) °C. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 281 ___________________________________________________________Materiály používané pro výrobu obalů 281 Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 3 m a vnitřního průměru 3 mm naplněné křemelinou silanizova-nou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 5 % dimethylstearamidu R a 5 % makro-golu 400 R - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 45 °C, teplota nástřikového prostoru na 100 °C a teplota detektoru na 150 °C. Provede se head space nástřik po 1 ml z každé lahvičky pro opakovaný odběr. Vypočte se obsah vinylchloridu. Baryum. 2,0 g se žíhají v křemenném kelímku. Zbytek se převede 10 ml kyseliny chlorovodíkové R a na vodní lázni odpaří do sucha. Tento zbytek se dvakrát převede vždy 1 ml destilované vody R. Zfiltruje se a přidají se 3 ml síranu vápenatého RS. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací roztok připravený za použití 1,2 ml základního roztoku barya (50 pig Ba/ml), 0,8 ml vody destilované R a 3 ml síranu vápenatého RS (30 ug/g). Kadmium. Nejvýše 0,6 u.g Cd/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. 10 ml roztoku SI se odpaří do sucha. Zbytek se převede 5 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10 ml/l), zfiltruje se a filtrát se zředí stejným roztokem kyseliny na 10,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se ze základního roztoku kadmia (1 mg Cd/ml) zředěním roztokem kyseliny chlorovodíkové R (10 ml/l). Změří se absorbance při 228,8 nm za použití kadmiové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Těžké kovy (2.4.8). K 10 ml roztoku SI se přidá 0,5 mlfenolftaleinu RS a hydroxidu sodného koncentrovaného RS, až roztok mírně zrůžoví. Zředí se vodou R na 25 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (50 |ag/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 jugPb/ml). Cín. K 10 ml roztoku SI se přidá 0,3 ml kyseliny thioglykolové R a 30 ml vody R. Po smíchání se přidají 2 ml roztoku laurylsíranu sodného R (10 g/l) a 1 ml čerstvě připraveného roztoku dithiolu R (5 g/l) v ethanolu R a zředí se vodou R na 50 ml. Po 15 min není zbarvení roztoku intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 10 ml roztoku kyseliny sírové R (200 ml/l) a 6 ml základního roztoku cínu (5 pig Sn/ml) (30 ug/g). Stanovení obsahu polyvinylchloridu K 0,500 g se přidá 30 ml tetrahydrofuranu R a zahřívá se 10 min za míchání na vodní lázni v digestoři. Materiál se zcela rozpustí. Za míchání se po kapkách přidá 60 ml methanolu R, vzniká zrnitá sraženina polyvinylchloridu. Ponechá se stát několik minut a pokračuje se v přidávání methanolu R, dokud se tvoří sraženina. Použitím tří malých dávek methanolu R se sraženina převede na filtr ze slinutého skla (40) a propláchne se. Filtr se sraženinou se vysuší do konstantní hmotnosti při 60 °C a zváží se. Strana 282 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 282 Obalový materiál a obaly______________________________________________________________________ 3.1.3 Polyolefíny Získávají se polymerizací ethylenu nebo propylenu nebo kopolymerizací těchto látek nejvýše s 20 % vyšších homologů (C4 až C10) nebo karboxylových kyselin nebo esteru. Určité materiály mohou být směsí polyolefinů. Mohou obsahovat nejvýše tři stabilizátory, jedno nebo několik maziv nebo separaěních činidel a také oxid titaničitý jako zneprůhledňující činidlo, pokud je třeba uchovávanou látku chránit před světlem. Všechny tyto přísady se vybírají z připojeného seznamu, který určuje pro každý výrobek nejvyšší povolený obsah a příslušnou metodu kontroly. Seznam přísad obsažených v materiálu musí výrobce uživateli sdělit. Tento text se vztahuje na všechny polyolefiny určené pro lékařské a farmaceutické účely s výjimkou materiálů, jejichž použití je již popsáno v textech lékopisu. Vlastnosti Prášek, kuličky, granule nebo fólie různé tloušťky. Jsou prakticky nerozpustné ve vodě, v ethanolu, v hexanu a v methanolu, za horka jsou dobře rozpustné v aromatických uhlovodících. Měknou při teplotách 90 °C až 150 °C. Hoří modrým plamenem s pachem po parafinu. Zkoušky totožnosti A. K 0,25 g se přidá 10 ml toluenu R a vaří se asi 15 min pod zpětným chladičem. Několik kapek získaného roztoku se nanese na destičku chloridu sodného a rozpouštědlo se odpaří v sušárně při 80 °C. Změří se infračervené absorpční spektrum (2.2.24). Spektrum zkoušeného materiálu vykazuje maxima zvláště při 2920 cm"1, 2850 cm"1, 1475 cm"1, 1465 cm"1, 1380 cm"1, 1170 cm"1, 737 cm"1 a 722 cm"1; získané spektrum se shoduje se spektrem materiálu zvoleného podle typu zkoušeného vzorku. Jestliže je zkoušený materiál ve formě fólií, lze přímo změřit spektrum odříznutého kousku o vhodné velikosti. B. Doplňkové zkoušky, viz Zkoušky na čistotu, odpovídající přítomným přísadám jsou zároveň zkouškami totožnosti. C. Asi 20 mg se smíchá v platinovém kelímku s 1 g hydrogensíranu draselného R a zahřívá se, dokud úplně neroztaje. Po ochlazení se přidá 20 ml kyseliny sírové zředěné RS a mírně se zahřeje. Výsledný roztok se zfiltruje a k filtrátu se přidá 1 ml kyseliny fosforečné R a 1 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R Jestliže je látka zneprůhledněna oxidem titaničitým, vzniká oranžovožluté zbarvení. Zkoušky na čistotu V případě potřeby se vzorky zkoušeného materiálu nařežou na kousky, jejichž největší rozměr nepřevyšuje 1 cm. Roztok SI. 25 g se převede do baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem, přidá se 500 ml vody R a vaří se 5 h pod zpětným chladičem. Nechá se vychladnout a sleje se. Část roztoku se ponechá pro zkoušku Vzhled roztoku SI a zbytek se zfiltruje filtrem ze slinutého skla (16). Roztok SI se použije do 4 h po přípravě. Roztok S2.2,0 g se převedou do kuželové baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem. Přidá se 80 ml methanolu R a vaří se 1 h 30 min pod zpětným chladičem za stálého míchání. Nechá se ochladit na 60 °C a za stálého míchání se přidá 120 ml methanolu R Roztok se zfiltruje Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 283 ___________________________________________________________Materiály používané pro výrobu obalů 283 filtrem ze slinutého skla (16). Baňka a filtr se vypláchnou 25 ml směsi objemových dílů toluenu R a methanolu R (40 + 60), výplachy se přidají k filtrátu a zředí se stejným rozpouštědlem na 250 ml. Připraví se kontrolní roztok. Roztok S3.100 g se převede do kuželové baňky z borokřemiěitého skla se zabroušeným hrdlem. Přidá se 250 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a vaří se 1 h pod zpětným chladičem za stálého míchání. Nechá se vychladnout a roztok se sleje. Základní zkoušky Vzhled roztoku SI. Roztok SI je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 100 ml roztoku SI se přidá 0,15 ml indikátoru směsného BMF RS. Ke změně zbarvení na modré se spotřebuje nejvýše 1,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Ke 100 ml roztoku SI se přidá 0,2 ml oranže methylové RS. K dosažení počátku barevného přechodu se spotřebuje nejvýše 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Absorbance (2.2.25). Absorbance roztoku SI při 220 nm až 340 nm je nejvýše 0,2 . Redukující látky. Ke 20 ml roztoku SI se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 20,0 ml manganistanu draselného 0,002 mol/l VS. Vaří se pod zpětným chladičem 3 min a rychle se ochladí. Přidá se 1 gjodidu draselného R a ihned se titruje thiosíranem sodným 0,01 mol/l VS za použití 0,25 ml škrobu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška. Rozdíl mezi spotřebami odměrného roztoku je nejvýše 2,0 ml. Extrahovatelné těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S3 vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (2 |ig/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 pig Pb/ml). Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 5,00 g. Tento limit neplatí pro materiál zne-průhledněný oxidem titaničitým. Doplňkové zkoušky Všechny tyto zkoušky nebo jejich část se provádějí pouze tehdy, jestliže je to opodstatněno uvedeným složením nebo použitím materiálu. Fenolické antioxidanty. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um), - mobilní fáze, kterou jsou jednotlivé následující směsi: - mobilní fáze 1 při průtoku 2 ml/min, která je směsí objemových dílů vody R a acetonitrilu R (30 + 70), - mobilní fáze 2 při průtoku 1,5 ml/min, která je směsí objemových dílů vody R, tetrahydrofura-nuRa acetonitrilu Ä(10 + 30 + 60), - mobilní fáze 3 při průtoku 1,5 ml/min, která je směsí objemových dílů vody R, 2-propanolu R a methanolu R (5 + 45 + 50), - spektrofotometrického detektoru, 280 nm. Chromatografický systém musí zajistit: - rozlišení nejméně 8 mezi píky odpovídajícími butylhydroxytoluenu R a stabilizátoru polymerů Rl s mobilní fází 1, - rozlišení nejméně 2 mezi píky odpovídajícími stabilizátoru polymerů R2 a stabilizátoru polymerů R3 s mobilní fází 2, - rozlišení nejméně 2 mezi píky odpovídajícími stabilizátoru polymerů R4 a stabilizátoru polymerů R9 s mobilní fází 3. Strana 284 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 284 Obalový materiál a obaly______________________________________________________________________ Zkoušený roztok S21. 50 ml roztoku S2 se odparí ve vakuu při 45 °C do sucha. Zbytek se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R Pripraví se kontrolní roztok z kontrolního roztoku odpovídajícího roztoku S2. Zkoušený roztok S22. 50 ml roztoku S2 se odparí ve vakuu při 45 °C do sucha. Zbytek se rozpustí v 5 ml dichlormethanu R Pripraví se kontrolní roztok z kontrolního roztoku odpovídajícího roztoku S2. Z následujících porovnávacích roztoku se připraví pouze ty roztoky, které jsou potřebné pro analýzu fenolický ch antioxidantů uvedených ve složení zkoušené látky. Porovnávací roztok (a). 25,0 mg butylhydroxytoluenu R a 60,0 mg stabilizátoru polymerů Rl se rozpustí v 10 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R 2 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50 ml. Porovnávací roztok (b). 60,0 mg stabilizátoru polymerů R3 a 60,0 mg stabilizátoru polymerů R2 se rozpustí v 10 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50 ml. Porovnávací roztok (c). 60,0 mg stabilizátoru polymerů R4 a 60,0 mg stabilizátoru polymerů R9 se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R 2 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50 ml. Porovnávací roztok (d). 25,0 mg butylhydroxytoluenu R se rozpustí v 10 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R 2 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50 ml. Porovnávací roztok (e). 60,0 mg stabilizátoru polymerů Rl se rozpustí v 10 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R 2 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50 ml. Porovnávací roztok (f). 60,0 mg stabilizátoru polymerů R5 se rozpustí v 10 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50 ml. Porovnávací roztok (g). 60,0 mg stabilizátoru polymerů R3 se rozpustí v 10 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50 ml. Porovnávací roztok (h). 60,0 mg stabilizátoru polymerů R2 se rozpustí v 10 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R 2 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50 ml. Porovnávací roztok (i). 60,0 mg stabilizátoru polymerů R4 se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. 2 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50 ml. Porovnávací roztok (j). 60,0 mg stabilizátoru polymerů R9 se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. 2 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50 ml. Jestliže zkoušená látka obsahuje butylhydroxytoluen R nebo stabilizátor polymerů Rl, použije se mobilní fáze 1 a nastříkne se 20 ul roztoku S21, 20 ul odpovídajícího kontrolního roztoku, 20 ul porovnávacího roztoku (a) a buď 20 ul roztoku (d), nebo (e), nebo 20 ul roztoků (d) a (e). Jestliže zkoušená látka obsahuje jeden nebo více následujících antioxidantů: - stabilizátor polymerů R2, - stabilizátor polymerů R3, - stabilizátor polymerů R4, - stabilizátor polymerů R5, - stabilizátor polymerů R9, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 285 ___________________________________________________________Materiály používané pro výrobu obalů 285 použije se mobilní fáze 2 a nastříkne se 20 Lil roztoku S21, 20 Lil odpovídajícího kontrolního roztoku, 20 Lil porovnávacího roztoku (b) a 20 Lil každého porovnávacího roztoku antioxidantů v tomto seznamu, který je uveden ve složení zkoušené látky. Jestliže zkoušená látka obsahuje stabilizátor polymerů R4 nebo stabilizátor polymerů R9 nebo oba tyto stabilizátory, použije se mobilní fáze 3 a nastříkne se 20 Lil roztoku S22, 20 Lil odpovídajícího kontrolního roztoku, 20 Lil porovnávacího roztoku (c) a buď 20 Lil porovnávacího roztoku (i), nebo (j), nebo 20 Lil roztoků (i) a (j). Ve všech případech se chromatogram zaznamenává po dobu 30 min; chromatogramy odpovídající roztokům S21 a S22 mají pouze píky antioxidantů uvedených ve složení a menší píky, které se také objevují na chromatogramech odpovídajících kontrolním roztokům. Plochy píku roztoků S21 a S22 jsou menší než odpovídající plochy píku na chromatogramech porovnávacích roztoků (d) až (D- Nefenolické antioxidanty. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silika-gelu GF254R. Zkoušený roztok S23. 100 ml roztoku S2 se odpaří ve vakuu při 45 °C do sucha. Odparek se rozpustí ve 2 ml dichlormethanu oky seleném R. Porovnávací roztok (k). 60 mg stabilizátoru polymerů R6 se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. 2 ml roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným R na 10 ml. Porovnávací roztok (l). 60 mg dioktadecyldisulfidu R se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. 2 ml roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným Rna 10 ml. Porovnávací roztok (m). 60 mg stabilizátoru polymerů R7 se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. 2 ml roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným R na 10 ml. Porovnávací roztok (n). 60 mg stabilizátoru polymerů R8 se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. 2 ml roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným R na 10 ml. Porovnávací roztok (o). 60 mg stabilizátoru polymerů R7 a 60 mg stabilizátoru polymerů R8 se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R 2 ml roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným R na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně 20 Lil zkoušeného roztoku S23, 20 Lil porovnávacího roztoku (o) a po 20 Lil porovnávacích roztoků odpovídajících všem fenolickým a nefenolickým antioxidantům zmíněným v typovém složení zkoušeného materiálu. Vyvíjí se hexanem R po dráze 18 cm. Nechá se usušit a vyvíjí se podruhé dichlormethanem R po dráze 17 cm. Vrstva se nechá usušit a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Postříká se jodem v lihu RS a po 10 min až 15 min se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku S23 není intenzivnější než skvrny na odpovídajících polohách na chromatogramech porovnávacích roztoků. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (o) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. Amidy a stearany. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití dvou desek s vrstvou silikagelu GF254R. Zkoušený roztok. Roztok S23. Porovnávací roztok (p). 20 mg kyseliny stearové R se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. Porovnávací roztok (q). 40 mg oleamidu R se rozpustí ve 20 ml dichlormethanu R. Porovnávací roztok (r). 40 mg erukamidu R se rozpustí ve 20 ml dichlormethanu R. Na dvě vrstvy se nanese po 10 Lil roztoku S23. Na první vrstvu se nanese 10 Lil porovnávacího roztoku (p) a na druhou vrstvu se nanese po 10 Lil porovnávacích roztoků (q) a (r). První vrstva se vyvíjí směsí objemových dílů ethanolu R a trimethylpentanu R (25 + 75) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem dichlorfenolindofenolatu sodného R (2 g/l) v ethanolu R a zahřívá se v sušárně několik minut při 120 °C, dokud se skvrny nevybarví. Strana 286 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 286 Obalový materiál a obaly______________________________________________________________________ Skvrny odpovídající kyselině stearové na chromatogramu zkoušeného roztoku S23 mají shodnou polohu (RF asi 0,5), ale nejsou intenzivnější než skvrna se stejnou polohou na chromatogramu porovnávacího roztoku (p). Druhá vrstva se vyvíjí hexanem R po dráze 13 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a znovu se vyvíjí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (5 + 95) po dráze 10 cm. Vrstva se nechá usušit a postříká se roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (40 g/l) v ethanolu R. Zahřívá se v sušárně při 120 °C, dokud se skvrny nevybarví. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku S23 odpovídající erukamidu nebo oleamidu mají shodnou polohu (ÄFasi 0,2) s odpovídajícími skvrnami na chromatogramech porovnávacích roztoků (q) a (r), ale nejsou intenzivnější. Látky rozpustné v hexanu. 1,00 g se převede do 250ml kuželové baňky z borokřemiěitého skla se zabroušeným hrdlem. Přidá se 100 ml hexanu R a vaří se za stálého míchání 4 h pod zpětným chladičem. Ochladí se v ledové vodě a rychle se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla (16) {doba filtrace musí být kratší než 5 min; v případě potřeby může být filtrace urychlena přetlakem), teplota filtrovaného roztoku se udržuje blízko 0 °C. 20 ml filtrátu v předvážené skleněné misce se odpaří na vodní lázni. Odparek se suší 1 h v sušárně při 100 ° C až 105 °C. Hmotnost zbytku je v rozmezí 10 % od hmotnosti zbytku typového vzorku a je nejvýše 5 %. Extrahovatelný hliník. Nejvýše 1 |ag Al/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. 100 ml roztoku S3 se na vodní lázni odpaří do sucha. Odparek se rozpustí ve 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a tento roztok se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS'na 10 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku hliníku (200 fig AI/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS. Změří se absorbance při 309,3 nm za použití hliníkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene oxid dusný-acetylen. Extrahovatelný titan. Nejvýše 1 |ag Ti/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. 100 ml roztoku S3 se na vodní lázni odpaří do sucha. Zbytek se rozpustí ve 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a tento roztok se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS'na 10 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se ze základního roztoku titanu (100 fig Ti/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS. Změří se absorbance při 364,3 nm za použití titanové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene oxid dusný-acetylen. Extrahovatelný zinek. Nejvýše 1 |ag Zn/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. Roztok S3. Porovnávací roztoky. Připraví se ze základního roztoku zinku (10 /ug Zn/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS. Změří se absorbance při 213,9 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 287 ___________________________________________________________Materiály používané pro výrobu obalů 287 Přísady - Butylhydroxytoluen R, nejvýše 0,125 %, - dioktadecyldisulfid R, nejvýše 0,3 %, - stabilizátor polymerů Rl, nejvýše 0,3 %, - stabilizátor polymerů R2, nejvýše 0,3 %, - stabilizátor polymerů R3, nejvýše 0,3 %, - stabilizátor polymerů R4, nejvýše 0,3 %, - stabilizátor polymerů R5, nejvýše 0,3 %, - stabilizátor polymerů R6, nejvýše 0,3 %, - stabilizátor polymerů R7, nejvýše 0,3 %, - stabilizátor polymerů R8, nejvýše 0,3 %, - stabilizátor polymerů R9, nejvýše 0,3 %. Celkový obsah shora uvedených antioxidačních přísad je nejvýše 0,3 %. - Hydrotalcit, nejvýše 0,5 %, - alkanamidy, nejvýše 0,5 %, - alkenamidy, nejvýše 0,5 %, - kremičitan sodno-hlinitý, nejvýše 0,5 %, - oxid křemičitý, nejvýše 0,5 %, - benzoan sodný, nejvýše 0,5 %, - estery nebo soli mastných kyselin, nejvýše 0,5 %, - fosforečnan sodný, nejvýše 0,5 %, - parafinový olej, nejvýše 0,5 %, - oxid zinečnatý, nejvýše 0,5 %, - mastek, nejvýše 0,5 %, - stearan vápenatý nebo stearan zinečnatý nebo jejich směs, nejvýše 0,5 %, - oxid titaničitý, nejvýše 4 %. 3.1.4 Polyethylen bez přísad pro obaly parenterálních a očních přípravků Získává se polymerací ethylenu za vysokého tlaku a přítomnosti kyslíku nebo iniciátorů vzniku volných radikálů jako katalyzátoru. Vlastnosti Kuličky, granule nebo průsvitné fólie různé tloušťky. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný za horka v aromatických uhlovodících, prakticky nerozpustný v ethanolu, v hexanu a v methanolu. Měkne při teplotách nad 65 °C. Relativní hustota (2.2.5) materiálu je 0,910 až 0,937. Zkoušky totožnosti A. K 0,25 g se přidá 10 ml toluenu R a vaří se asi 15 min pod zpětným chladičem. Několik kapek roztoku se nanese na destičku chloridu sodného a rozpouštědlo se odpaří v sušárně při 80 °C. Změří se infračervené absorpční spektrum (2.2.24). Spektrum vykazuje absorpční maxima při 2920 cm"1 až 2850 cm"1, 1465 cm"1, 730 cm"1, 720 cm"1; získané spektrum se shoduje se spektrem materiálu zvoleného podle typu vzorku. Jestliže je zkoušený materiál ve formě fólie, lze přímo změřit spektrum odříznutého kousku o vhodné velikosti. B. Zkouška Přísady, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. Strana 288 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 288 Obalový materiál a obaly______________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu V případě potřeby se materiál nařeže na kousky, jejichž největší rozměr nepřevyšuje 1 cm. Roztok SI. 25 g se převede do baňky z borokřemiěitého skla se zabroušeným hrdlem, přidá se 500 ml vody R a vaří se 5 h pod zpětným chladičem. Nechá se ochladit, sleje se a část roztoku se ponechá pro zkoušku vzhledu. Zbytek se zfiltruje filtrem ze slinutého skla (16). Roztok SI se použije nejdéle do 4 h od přípravy. Roztok S2. 2 g se převedou do baňky z borokřemiěitého skla se zabroušeným hrdlem. Přidá se 80 ml toluenu R a vaří se 1 h 30 min pod zpětným chladičem za stálého míchání. Ochladí se na 60 °C a za stálého míchání se přidá 120 ml methanolu R. Roztok se zfiltruje filtrem ze slinutého skla (16). Baňka a filtr se promyjí 25 ml směsi 40 ml toluenu R a 60 ml methanolu R, promývací tekutina se přidá k filtrátu a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 250 ml. Připraví se kontrolní roztok. Roztok S3. 100 g se převede do baňky z borokřemiěitého skla se zabroušeným hrdlem. Přidá se 250 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a vaří se 1 h pod zpětným chladičem za stálého míchání. Roztok se nechá ochladit a sleje se. Vzhled roztoku SI. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 100 ml roztoku SI se přidá 0,15 ml indikátoru směsného BMF RS. Ke změně zbarvení na modré se spotřebuje nejvýše 1,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Ke 100 ml roztoku SI se přidá 0,2 ml oranže methylové RS. K dosažení počátku barevného přechodu se spotřebuje nejvýše 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Absorbance (2.2.25). Absorbance roztoku SI při 220 nm až 350 nm je nejvýše 0,2. Redukující látky. Ke 20 ml roztoku SI se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 20,0 ml manganistanu draselného 0,002 mol/l VS. Vaří se pod zpětným chladičem 3 min a rychle se ochladí. Přidá se 1 gjodidu draselného R a ihned se titruje thiosíranem sodným 0,01 mol/l VS za použití 0,25 ml škrobu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška. Rozdíl mezi spotřebami titračního roztoku je nejvýše 0,5 ml. Látky rozpustné v hexanu. 1,00 g se převede do 250ml baňky z borokřemiěitého skla se zabroušeným hrdlem. Přidá se 100 ml hexanu R a vaří se 4 h pod zpětným chladičem za stálého míchání. Ochladí se v ledové vodě a rychle se zfiltruje filtrem ze slinutého skla (16), teplota roztoku se udržuje na 0 °C. (Doba filtrace nemá překročit 5 min; pokud j e třeba, zrychlí se filtrace přetlakem) 20 ml filtrátu v předvážené skleněné misce se odpaří na vodní lázni do sucha. Zbytek se suší 1 h při 100 ° C až 105 ° C. Hmotnost zbytku se neliší o více než 10 % od typového vzorku a nepřevyšu-je 5 %. Přísady. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 50 ml roztoku S2 se odpaří za vakua při 45 °C do sucha. Odparek se zředí 25 ml dichlormethanu R. Připraví se kontrolní roztok z kontrolního roztoku odpovídajícího roztoku S2. Porovnávací roztok. 20 mg dioktadecyldisulfidu R a 20 mg stabilizátoru polymerů Rl se rozpustí v dichlormethanu R a zředí dichlormethanem R na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 ul obou roztoků a vyvíjí se hexanem R po dráze 13 cm. Nechá se usušit na vzduchu a vyvíjí se podruhé směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (5 + 95) po dráze 10 cm. Usuší se na vzduchu a postříká se roztokem kyseliny fosfom-olybdenové R (40 g/l) v lihu 96% R a zahřívá se při 120 °C do objevení skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku nejsou žádné skvrny, kromě Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 289 ___________________________________________________________Materiály používané pro výrobu obalů 289 skvrny, která může být na čele rozpouštědla z prvního vyvíjení a která odpovídá oligomerům. Nepřihlíží se ke skvrnám odpovídajícím skvrnám na chromatogramu kontrolního roztoku. Na chroma -togramu porovnávacího roztoku jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Extrahovatelné těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S3 vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (2,5 |ig/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 jugPb/ml). Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 5,0 g zkoušeného materiálu. 3.1.5 Polyethylen s přísadami pro obaly parenterálních a očních přípravků Získává se polymerizací ethylenu za tlaku v přítomnosti katalyzátoru nebo kopolymerizací ethylenu s nejvýše 20 % vyšších alkenových homologů (C3 až C5). Vlastnosti Prášek, kuličky, granule nebo průsvitné fólie různé tloušťky. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v ethanolu, v hexanu a v methanolu, dobře rozpustný v horkých aromatických uhlovodících. Měkne při teplotách mezi 70 °C až 140 °C. Relativní hustota materiálu (2.2.5) je 0,890 až 0,965. Zkoušky totožnosti A. K 0,25 g se přidá 10 ml toluenu R a vaří se asi 15 min pod zpětným chladičem. Několik kapek roztoku se nanese na destičku chloridu sodného a rozpouštědlo se odpaří v sušárně při 80 °C. Změří se infračervené absorpční spektrum (2.2.24). Spektrum vykazuje absorpční maxima při 2920 cm"1 až 2850 cm"1, 1465 cm"1, 1375 cm"1, 1170 cm"1730 cm"1, 720 cm"1; získané spektrum je shodné se spektrem materiálu zvoleného podle typu vzorku. Jestliže je zkoušený materiál ve formě fólie, lze přímo změřit spektrum odříznutého kousku o vhodné velikosti. B. Doplňkové zkoušky odpovídající přítomným přísadám, viz Zkoušky na čistotu, jsou zároveň zkouškami totožnosti. Zkoušky na čistotu V případě potřeby se materiál nařeže na kousky, jejichž největší rozměr nepřevyšuje 1 cm. Roztok SI. 25 g se převede do baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem, přidá se 500 ml vody R a vaří se 5 h pod zpětným chladičem. Nechá se ochladit, sleje se a část roztoku se ponechá pro zkoušku vzhledu. Zbytek se zfiltruje filtrem ze slinutého skla (16). Roztok SI se použije nejdéle do 4 h od přípravy. Roztok S2.2,0 g se převedou do kuželové baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem. Přidá se 80 ml toluenu R a vaří se 1 h 30 min pod zpětným chladičem za stálého míchání. Ochladí se na 60 °C a za stálého míchání se přidá 120 ml methanolu R Roztok se zfiltruje filtrem ze slinutého skla (16). Baňka a filtr se promyjí 25 ml směsi 40 ml toluenu R a 60 ml methanolu R promývací tekutina se přidá k filtrátu a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 250,0 ml. Připraví se kontrolní roztok. Roztok S3. 100 g se převede do kuželové baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem. Přidá se 250 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a vaří se 1 h pod zpětným chladičem za stálého míchání. Roztok se nechá ochladit a sleje se. Strana 290 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 290 Obalový materiál a obaly______________________________________________________________________ Vzhled roztoku. Roztok SI je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 100 ml roztoku SI se přidá 0,15 ml indikátoru směsného MBF RS. Ke změně zbarvení na modré se spotřebuje nejvýše 1,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Ke 100 ml roztoku SI se přidá 0,2 ml oranže methylové RS. K dosažení počátku barevného přechodu se spotřebuje nejvýše 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Absorbance (2.2.25). Absorbance roztoku SI při 220 nm až 350 nm je nejvýše 0,2. Redukující látky. Ke 20 ml roztoku SI se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 20,0 ml manganistanu draselného 0,002 mol/l VS. Vaří se pod zpětným chladičem 3 min a rychle se ochladí. Přidá se 1 gjodidu draselného R a ihned se titruje thiosíranem sodným 0,01 mol/l VS za použití 0,25 ml škrobu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška. Rozdíl mezi spotřebami odměrného roztoku při titraci a slepé zkoušce je nejvýše 0,5 ml. Látky rozpustné v hexanu. 1,00 g se převede do 250ml kuželové baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem. Přidá se 100 ml hexanu R a vaří se 4 h pod zpětným chladičem za stálého míchání. Ochladí se v ledové vodě a rychle se zfiltruje filtrem ze slinutého skla (16), teplota roztoku se udržuje na 0 °C. (Doba filtrace nemá překročit 5 min; pokud je třeba, zrychlí se filtrace přetlakem.) 20 ml filtrátu v předvážené skleněné misce se odpaří na vodní lázni do sucha. Zbytek se suší 1 h při 100 ° C až 105 °C. Hmotnost zbytku se neliší o více než 10 % od typového vzorku a je nejvýše 5 %. Extrahovatelný hliník. Nejvýše 1 ug Al/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií v argonové plazmě (2.2.22, Metoda I). Zkoušený roztok. Použije se roztok S3. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku hliníku (200 fig AI/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS. Měří se emisní intenzita při 396,15 nm; použije se hodnota spektrálního pozadí při 396,25 nm. Ověří se nepřítomnost hliníku v použité kyselině chlorovodíkové. Extrahovatelný chrom. Nejvýše 0,05 ug Cr/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií v argonové plazmě (2.2.22, Metoda I). Zkoušený roztok. Použije se roztok S3. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku chrómu (100 fig Cr/ml) zředěním směsí objemů kyseliny chlorovodíkově R a vody R (2 + 8). Měří se emisní intenzita při 205,55 nm; použije se hodnota spektrálního pozadí při 205,50 nm. Ověří se nepřítomnost chrómu v použité kyselině chlorovodíkové. Extrahovatelné těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S3 vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (2,5 ug/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 figPb/ml). Extrahovatelný titan. Nejvýše 0,05 ug Ti/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií v argonové plazmě (2.2.22, Metoda I). Zkoušený roztok. Použije se roztok S3. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku titanu (100 fig Ti/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS. Měří se emisní intenzita při 336,12 nm; použije se hodnota spektrálního pozadí při 336,16 nm. Ověří se nepřítomnost titanu v použité kyselině chlorovodíkové. Extrahovatelný vanad. Nejvýše 10 ug V/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií v argonové plazmě (2.2.22, Metoda I). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 291 ___________________________________________________________Materiály používané pro výrobu obalů 291 Zkoušený roztok. Použije se roztok S3. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku vanadu (1 mg V/ml) zředěním směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R (2 + 8). Měří se emisní intenzita při 292,40 nm; použije se hodnota spektrálního pozadí při 292,35 nm. Ověří se nepřítomnost vanadu v použité kyselině chlorovodíkové. Extrahovatelný zinek. Nejvýše 1 |ag Zn/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. Použije se roztok S3. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku zinku (10 fig Zn/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS. Změří se absorbance při 213,9 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Extrahovatelné zirkonium. Nejvýše 100 ug Zr/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií v argonové plazmě (2.2.22, Metoda I). Zkoušený roztok. Použije se roztok S3. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku zirkonia (1 jug Zr/ml) zředěním směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R (2 + 8). Měří se emisní intenzita při 343,82 nm; použije se hodnota spektrálního pozadí při 343,92 nm. Ověří se nepřítomnost zirkonia v použité kyselině chlorovodíkové. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky. Tento limit se nevztahuje na zkoušený materiál, u něhož byl použit oxid titaniěitý k zneprůhlednění materiálu. Doplňkové zkoušky Všechny tyto zkoušky nebo jejich část se provádějí pouze tehdy, jestliže je to opodstatněno uvedeným složením zkoušeného materiálu. Fenolické antioxidanty. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um), - mobilní fáze, kterou jsou jednotlivé následující směsi: - mobilní fáze 1 při průtoku 2 ml/min, která je směsí objemových dílů vody R a acetonitrilu R (30 + 70), - mobilní fáze 2 při průtoku 1,5 ml/min, která je směsí objemových dílů vody R, tetrahydrofura-nuRa acetonitrilu Ä(10 + 30 + 60), - mobilní fáze 3 při průtoku 1,5 ml/min, která je směsí objemových dílů vody R, 2-propanolu R a methanolu R (5 + 45 + 50), - spektrofotometrického detektoru, 280 nm. Chromatografický systém musí zajistit: - rozlišení nejméně 8 mezi píky odpovídajícími butylhydroxytoluenu R a stabilizátoru polymerů Rl s mobilní fází 1, - rozlišení nejméně 2 mezi píky odpovídajícími stabilizátoru polymerů R2 a stabilizátoru polymerů R3 s mobilní fází 2, - rozlišení nejméně 2 mezi píky odpovídajícími stabilizátoru polymerů R4 a stabilizátoru polymerů R9 s mobilní fází 3. Strana 292 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 292 Obalový materiál a obaly______________________________________________________________________ Zkoušený roztok S21. 50,0 ml roztoku S2 se odparí ve vakuu při 45 °C do sucha. Zbytek se rozpustí v 5,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. Pripraví se kontrolní roztok z kontrolního roztoku odpovídajícího roztoku S2. Zkoušený roztok S22. 50,0 ml roztoku S2 se odparí ve vakuu při 45 °C do sucha. Odparek se rozpustí v 5,0 ml dichlormethanu R Pripraví se kontrolní roztok z kontrolního roztoku odpovídajícího roztoku S2. Z následujících porovnávacích roztoku se připraví pouze ty roztoky, které jsou potřebné pro analýzu fenolických antioxidantů uvedených ve složení zkoušené látky. Porovnávací roztok (a). 25,0 mg butylhydroxytoluenu R a 60,0 mg stabilizátoru polymerů Rl se rozpustí v 10 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 60,0 mg stabilizátoru polymerů R3 a 60,0 mg stabilizátoru polymerů R2 se rozpustí v 10 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Porovnávací roztok (c). 60,0 mg stabilizátoru polymerů R4 a 60,0 mg stabilizátoru polymerů R9 se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Porovnávací roztok (d). 25,0 mg butylhydroxytoluenu R se rozpustí v 10 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Porovnávací roztok (e). 60,0 mg stabilizátoru polymerů Rl se rozpustí v 10 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Porovnávací roztok (f). 60,0 mg stabilizátoru polymerů R5 se rozpustí v 10 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Porovnávací roztok (g). 60,0 mg stabilizátoru polymerů R3 se rozpustí v 10 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Porovnávací roztok (h). 60,0 mg stabilizátoru polymerů R2 se rozpustí v 10 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Porovnávací roztok (i). 60,0 mg stabilizátoru polymerů R4 se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Porovnávací roztok (j). 60,0 mg stabilizátoru polymerů R9 se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Jestliže zkoušená látka obsahuje butylhydroxytoluen R nebo stabilizátor polymerů Rl, použije se mobilní fáze 1 a nastříkne se 20 ul roztoku S21, 20 ul odpovídajícího kontrolního roztoku, 20 ul porovnávacího roztoku (a) a buď 20 ul roztoku (d), nebo (e), nebo 20 ul roztoků (d) a (e). Jestliže zkoušená látka obsahuje jeden nebo více následujících antioxidantů: - stabilizátor polymerů R2, - stabilizátor polymerů R3, - stabilizátor polymerů R4, - stabilizátor polymerů R5, - stabilizátor polymerů R9, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 293 ___________________________________________________________Materiály používané pro výrobu obalů 293 použije se mobilní fáze 2 a nastříkne se 20 ul roztoku S21, 20 ul odpovídajícího kontrolního roztoku, 20 ul porovnávacího roztoku (b) a 20 ul každého porovnávacího roztoku antioxidantů v tomto seznamu, který je uveden ve složení zkoušené látky. Jestliže zkoušená látka obsahuje stabilizátor polymerů R4 nebo stabilizátor polymerů R9 nebo oba tyto stabilizátory, použije se mobilní fáze 3 a nastříkne se 20 ul roztoku S22, 20 ul odpovídajícího kontrolního roztoku, 20 ul porovnávacího roztoku (c) a buď 20 ul porovnávacího roztoku (i), nebo (j), nebo 20 ul roztoků (i) a (j). Ve všech případech se chromatogram zaznamenává po dobu 30 min; chromatogramy odpovídající roztokům S21 a S22 mají pouze píky antioxidantů uvedených ve složení a menší píky, které se také objevují na chromatogramech odpovídajících kontrolním roztokům. Plochy píku roztoků S21 a S22 jsou menší než odpovídající plochy píku na chromatogramech porovnávacích roztoků (d) až (D- Nefenolické antioxidanty. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) t& použití vrstvy silika-gelu GF254R. Zkoušený roztokS23. 100 ml roztoku S2 se odpaří ve vakuu při 45 °C do sucha. Odparek se rozpustí ve 2 ml dichlormethanu oky seleném R Porovnávací roztok (k). 60 mg stabilizátoru polymerů R6 se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. 2 ml roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným R na 10 ml. Porovnávací roztok (l). 60 mg dioktadecyldisulfidu R se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. 2 ml roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným R na 10 ml. Porovnávací roztok (m). 60 mg stabilizátoru polymerů R7 se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. 2 ml roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným R na 10 ml. Porovnávací roztok (n). 60 mg stabilizátoru polymerů R8 se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. 2 ml roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným R na 10 ml. Porovnávací roztok (o). 60 mg stabilizátoru polymerů R7 a 60 mg stabilizátoru polymerů R8 se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R 2 ml roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným Rna 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně 20 ul zkoušeného roztoku S23, 20 ul porovnávacího roztoku (o) a po 20 ul porovnávacích roztoků odpovídajících všem fenolickým a nefenolickým antioxidantům zmíněným v typovém složení zkoušeného materiálu. Vyvíjí se hexanem R po dráze 18 cm. Nechá se uschnout a vyvíjí se podruhé dichlormethanem R po dráze 17 cm. Vrstva se nechá usušit a pozo-ruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Postříká se jodem v lihu RS a po 10 min až 15 min se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku S23 není intenzivnější než skvrny na odpovídajících polohách na chromatogramech porovnávacích roztoků. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (o) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. Amidy a stearany. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití dvou desek s vrstvou silikagelu GF254R. Zkoušený roztok. Roztok S23. Porovnávací roztok (p). 20 mg kyseliny stearové R se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R Porovnávací roztok (q). 40 mg oleamidu R se rozpustí ve 20 ml dichlormethanu R. Porovnávací roztok (r). 40 mg erukamidu R se rozpustí ve 20 ml dichlormethanu R. Na dvě vrstvy se nanese po 10 ul roztoku S23. Na první vrstvu se nanese 10 jal porovnávacího roztoku (p) a na druhou vrstvu se nanese po 10 ul porovnávacích roztoků (q) a (r). První vrstva se vyvíjí směsí objemových dílů ethanolu R a trimethylpentanu R (25 + 75) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem dichlorfenolindofenolatu sodného R (2 g/l) v ethanolu R a zahřívá se v sušárně několik minut při 120 °C, dokud se skvrny nevybarví. Strana 294 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 294 Obalový materiál a obaly Skvrny odpovídající kyselině stearové na chromatogramu zkoušeného roztoku S23 mají shodnou polohu (RF asi 0,5), ale nejsou intenzivnější než skvrna se stejnou polohou na chromatogramu porovnávacího roztoku (p). Druhá vrstva se vyvíjí hexanem R po dráze 13 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a znovu se vyvíjí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (5 + 95) po dráze 10 cm. Vrstva se nechá usušit a postříká se roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (40 g/l) v ethanolu R. Zahřívá se v sušárně při 120 °C, dokud se skvrny nevybarví. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku S23 odpovídající erukamidu nebo oleamidu mají shodnou polohu (ÄFasi 0,2) s odpovídajícími skvrnami na chromatogramech porovnávacích roztoků (q) a (r), ale nejsou intenzivnější. Přísady - Butylhydroxytoluen R, nejvýše 0,125 %, - dioktadecyldisulfidR, nejvýše 0,3 %, - stabilizátor polymerů Rl, nejvýše 0,3 %, - stabilizátor polymerů R2, nejvýše 0,3 %, - stabilizátor polymerů R3, nejvýše 0,3 %, - stabilizátor polymerů R4, nejvýše 0,3 %, - stabilizátor polymerů R5, nejvýše 0,3 %, - stabilizátor polymerů R6, nejvýše 0,3 %, - stabilizátor polymerů R7, nejvýše 0,3 %, - stabilizátor polymerů R8, nejvýše 0,3 %, - stabilizátor polymerů R9, nejvýše 0,3 %. Celkový obsah shora uvedených antioxidaěních přísad je nejvýše 0,3 %. - Hydrotalcit, nejvýše 0,5 %, - alkanamidy, nejvýše 0,5 %, - alkenamidy, nejvýše 0,5 %, - kremičitan sodno-hlinitý, nejvýše 0,5 %, - oxid křemičitý, nejvýše 0,5 %, - benzoan sodný, nejvýše 0,5 %, - estery nebo soli mastných kyselin, nejvýše 0,5 %, - fosforečnan sodný, nejvýše 0,5 %, - parafinový olej, nejvýše 0,5 %, - oxid zineěnatý, nejvýše 0,5 %, - mastek, nejvýše 0,5 %, - stearan vápenatý nebo stearan zineěnatý nebo jejich směs, nejvýše 0,5 %, - oxid titaniěitý, nejvýše 4 %. 3.1.6 Polypropylen pro obaly a uzávěry parenterálních a očních přípravků Je to homopolymer propylenu nebo kopolymer propylenu s nejvýše 20 % ethylenu nebo směs polypropylenu s nejvýše 20 % polyethylenu. Může obsahovat přísady. Vlastnosti Prášek, kuliěky, granule nebo průsvitné fólie různé tloušťky. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v ethanolu, v hexanu a v methanolu, dobře rozpustný v horkých uhlovodících. Měkne při teplotách nad 120 °C. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 295 ___________________________________________________________Materiály používané pro výrobu obalů 295 Zkoušky totožnosti A. K 0,25 g se přidá 10 ml toluenu R a vaří se asi 15 min pod zpětným chladičem. Několik kapek horkého roztoku se nanese na destičku chloridu sodného a rozpouštědlo se odpaří v sušárně při 80 °C. Změří se infračervené absorpční spektrum (2.2.24). Spektrum vykazuje absorpční maxima při 1375 cm"1,1170 cm"1995 cm"1, 970 cm"1; získané spektrum se shoduje se spektrem materiálu zvoleného podle typu vzorku. Jestliže je zkoušený materiál ve formě fólie, lze přímo změřit spektrum odříznutého kousku o vhodné velikosti. B. Doplňkové zkoušky odpovídající přítomným přísadám, viz Zkoušky na čistotu, jsou zároveň zkouškami totožnosti. Zkoušky na čistotu V případě potřeby se materiál nařeže na kousky, jejichž největší rozměr nepřevyšuje 1 cm. Roztok SI. 25 g se převede do baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem, přidá se 500 ml vody R a vaří se 5 h pod zpětným chladičem. Nechá se ochladit, sleje se a část roztoku se ponechá pro zkoušku vzhledu. Zbytek se zfiltruje filtrem ze slinutého skla (16). Roztok SI se použije nejdéle do 4 h od přípravy. Roztok S2.2,0 g se převedou do kuželové baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem. Přidá se 80 ml toluenu R a vaří se 1 h 30 min pod zpětným chladičem za stálého míchání. Ochladí se na 60 °C a za stálého míchání se přidá 120 ml methanolu R Roztok se zfiltruje filtrem ze slinutého skla (16). Baňka a filtr se promyjí 25 ml směsi 40 ml toluenu R a 60 ml methanolu R promývací tekutina se přidá k filtrátu a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 250,0 ml. Připraví se kontrolní roztok. Roztok S3. 100 g se převede do kuželové baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem. Přidá se 250 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a vaří se 1 h pod zpětným chladičem za stálého míchání. Roztok se nechá ochladit a sleje se. Vzhled roztoku. Roztok SI neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a je bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 100 ml roztoku SI se přidá 0,15 ml indikátoru směsného BMF RS. Ke změně zbarvení na modré se spotřebuje nejvýše 1,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Ke 100 ml roztoku SI se přidá 0,2 ml oranže methylové RS. K dosažení počátku barevného přechodu se spotřebuje nejvýše 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Absorbance (2.2.25). Absorbance roztoku SI při 220 nm až 350 nm je nejvýše 0,2. Redukující látky. Ke 20 ml roztoku S1 se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 20,0 ml manganistanu draselného 0,002 mol/l VS. Vaří se pod zpětným chladičem 3 min a rychle se ochladí. Přidá se 1 gjodidu draselného R a ihned se titruje thiosíranem sodným 0,01 mol/l VS za použití 0,25 ml škrobu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška. Rozdíl mezi spotřebami odměrného roztoku je nejvýše 0,5 ml. Látky rozpustné v hexanu. 1,00 g se převede do 250ml kuželové borokřemičité baňky se zabroušeným hrdlem. Přidá se 100 ml hexanu R a vaří se 4 h pod zpětným chladičem za stálého míchání. Ochladí se v ledové vodě a rychle se zfiltruje filtrem ze slinutého skla (16), teplota roztoku se udržuje na 0 °C. (Doba filtrace nemá překročit 5 min; pokud j e třeba, zrychlí se filtrace přetlakem) 20 ml filtrátu v předvážené skleněné misce se odpaří na vodní lázni do sucha. Zbytek se suší 1 h při 100 ° C až 105 °C. Hmotnost zbytku se neliší o více než 10 % od typového vzorku a je nejvýše 5%. Strana 296 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 296 Obalový materiál a obaly______________________________________________________________________ Extrahovatelný hliník. Nejvýše 1 ug Al/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií v argonové plazmě (2.2.22, Metoda I). Zkoušený roztok. Použije se roztok S3. Porovnávací roztoky. Pripraví se za použití základního roztoku hliníku (200 fig Al/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS. Měří se emisní intenzita při 396,15 nm; použije se hodnota spektrálního pozadí při 396,25 nm. Ověří se nepřítomnost hliníku v použité kyselině chlorovodíkové. Extrahovatelný chrom. Nejvýše 0,05 ug Cr/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií v argonové plazmě (2.2.22, Metoda ľ). Zkoušený roztok. Použije se roztok S3. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku chromú (100 fig Cr/ml) zředěním směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R (2 + 8). Měří se emisní intenzita při 205,55 nm; použije se hodnota spektrálního pozadí při 205,50 nm. Ověří se nepřítomnost chromú v použité kyselině chlorovodíkové. Extrahovatelné těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S3 vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (2,5 ug/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 fíg Pb/ml). Extrahovatelný titan. Nejvýše 0,05 ug Ti/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií v argonové plazmě (2.2.22, Metoda I). Zkoušený roztok. Použije se roztok S3. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku titanu (100 fíg Ti/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS. Měří se emisní intenzita při 336,12 nm; použije se hodnota spektrálního pozadí při 336,16 nm. Ověří se nepřítomnost titanu v použité kyselině chlorovodíkové. Extrahovatelný vanad. Nejvýše 10 ug V/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií v argonové plazmě (2.2.22, Metoda ľ). Zkoušený roztok. Použije se roztok S3. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku vanadu (1 mg V/ml) zředěním směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R (2 + 8). Měří se emisní intenzita při 292,40 nm; použije se hodnota spektrálního pozadí při 292,35 nm. Ověří se nepřítomnost vanadu v použité kyselině chlorovodíkové. Extrahovatelný zinek. Nejvýše 1 ug Zn/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. Použije se roztok S3. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku zinku (10 fig Zn/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS. Změří se absorbance při 213,9 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky. Tento limit se nevztahuje na zkoušený materiál, u něhož byl použit oxid titaniěitý k zneprůhlednění materiálu. Doplňkové zkoušky Všechny tyto zkoušky nebo jejich část se provádějí pouze tehdy, jestliže je to opodstatněno uvedeným složením zkoušeného materiálu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 297 ___________________________________________________________Materiály používané pro výrobu obalů 297 Fenolické antioxidanty. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um), - mobilní fáze, kterou jsou jednotlivé následující směsi: - mobilní fáze 1 při průtoku 2 ml/min, která je směsí objemových dílů vody R a acetonitrilu R (30 + 70), - mobilní fáze 2 při průtoku 1,5 ml/min, která je směsí objemových dílů vody R, tetrahydrofuranu R a acetonitrilu Ä(10 + 30 + 60), - mobilní fáze 3 při průtoku 1,5 ml/min, která je směsí objemových dílů vody R, 2-propanolu R a methanolu R (5 + 45 + 50), - spektrofotometrického detektoru, 280 nm. Chromatografický systém musí zajistit: - rozlišení nejméně 8 mezi píky odpovídajícími butylhydroxytoluenu R a stabilizátoru polymerů Rl s mobilní fází 1, - rozlišení nejméně 2 mezi píky odpovídajícími stabilizátoru polymerů R2 a stabilizátoru polymerů R3 s mobilní fází 2, - rozlišení nejméně 2 mezi píky odpovídajícími stabilizátoru polymerů R4 a stabilizátoru polymerů R9 s mobilní fází 3. Zkoušený roztokS21. 50,0 ml roztoku S2 se odpaří ve vakuu při 45 °C do sucha. Zbytek se rozpustí v 5,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. Připraví se kontrolní roztok z kontrolního roztoku odpovídajícího roztoku S2. Zkoušený roztok S22. 50,0 ml roztoku S2 se odpaří ve vakuu při 45 °C do sucha. Odparek se rozpustí v 5,0 ml dichlormethanu R Připraví se kontrolní roztok z kontrolního roztoku odpovídajícího roztoku S2. Z následujících porovnávacích roztoků se připraví pouze ty roztoky, které jsou potřebné pro analýzu fenolických antioxidantů uvedených ve složení zkoušené látky. Porovnávací roztok (a). 25,0 mg butylhydroxytoluenu R a 60,0 mg stabilizátoru polymerů Rl se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 60,0 mg stabilizátoru polymerů R3 a 60,0 mg stabilizátoru polymerů R2 se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Porovnávací roztok (c). 60,0 mg stabilizátoru polymerů R4 a 60,0 mg stabilizátoru polymerů R9 se rozpustí v 10,0 ml dichlormethanu R 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Porovnávací roztok (d). 25,0 mg butylhydroxytoluenu R se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Porovnávací roztok (e). 60,0 mg stabilizátoru polymerů Rl se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Porovnávací roztok (f). 60,0 mg stabilizátoru polymerů R5 se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Strana 298 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 298 Obalový materiál a obaly______________________________________________________________________ Porovnávací roztok (g). 60,0 mg stabilizátoru polymerů R3 se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Porovnávací roztok (h). 60,0 mg stabilizátoru polymerů R2 se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Porovnávací roztok (i). 60,0 mg stabilizátoru polymerů R4 se rozpustí v 10,0 ml dichlormethanu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Porovnávací roztok (j). 60,0 mg stabilizátoru polymerů R9 rozpustí v 10,0 ml dichlormethanu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Jestliže zkoušená látka obsahuje butylhydroxytoluen R nebo stabilizátor polymerů Rl, použije se mobilní fáze 1 a nastříkne se 20 Lil roztoku S21, 20 Lil odpovídajícího kontrolního roztoku, 20 Lil porovnávacího roztoku (a) a buď 20 Lil roztoku (d), nebo (e), nebo 20 Lil roztoků (d) a (e). Jestliže zkoušená látka obsahuje jeden nebo více následujících antioxidantu: - stabilizátor polymerů R2, - stabilizátor polymerů R3, - stabilizátor polymerů R4, - stabilizátor polymerů R5, - stabilizátor polymerů R9, použije se mobilní fáze 2 a nastříkne se 20 Lil roztoku S21, 20 Lil odpovídajícího kontrolního roztoku, 20 Lil porovnávacího roztoku (b) a 20 Lil každého porovnávacího roztoku antioxidantu v tomto seznamu, který je uveden ve složení zkoušené látky. Jestliže zkoušená látka obsahuje stabilizátor polymerů R4 nebo stabilizátor polymerů R9 nebo oba tyto stabilizátory, použije se mobilní fáze 3 a nastříkne se 20 Lil roztoku S22, 20 Lil odpovídajícího kontrolního roztoku, 20 Lil porovnávacího roztoku (c) a buď 20 Lil porovnávacího roztoku (i), nebo (j), nebo 20 Lil roztoků (i) a (j). Ve všech případech se chromatogram zaznamenává po dobu 30 min; na chromatogramech odpovídajících roztokům S21 a S22 jsou pouze píky antioxidantu uvedených ve složení a menší píky, které se také objevují na chromatogramech odpovídajících kontrolním roztokům. Plochy píku roztoků S21 a S22 jsou menší než odpovídající plochy píku na chromatogramech porovnávacích roztoků (d) až (j). Nefenolické antioxidanty. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silika-gelu GF254R Zkoušený roztok S23. 100,0 ml roztoku S2 se odpaří ve vakuu při 45 °C do sucha. Odparek se rozpustí ve 2,0 ml dichlormethanu okyseleném R Porovnávací roztok (k). 60,0 mg stabilizátoru polymerů R6 se rozpustí v 10,0 ml dichlormethanu R. 2,0 ml roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným R na 10,0 ml. Porovnávací roztok (l). 60,0 mg dioktadecyldisulfidu R se rozpustí v 10,0 ml dichlormethanu R. 2,0 ml roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným R na 10,0 ml. Porovnávací roztok (m). 60,0 mg stabilizátoru polymerů R7 se rozpustí v 10,0 ml dichlormethanu R. 2,0 ml roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným R na 10,0 ml. Porovnávací roztok (n). 60,0 mg stabilizátoru polymerů R8 se rozpustí v 10,0 ml dichlormethanu R 2,0 ml roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným R na 10,0 ml. Porovnávací roztok (o). 60,0 mg stabilizátoru polymerů R7 a 60,0 mg stabilizátoru polymerů R8 se rozpustí v 10,0 ml dichlormethanu R. 2,0 ml roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným R na 10,0 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 299 ___________________________________________________________Materiály používané pro výrobu obalů 299 Na vrstvu se nanese odděleně 20 ul zkoušeného roztoku S23, 20 ul porovnávacího roztoku (o) a po 20 ul porovnávacích roztoků odpovídajících všem fenolickým a nefenolickým antioxidantům zmíněným v typovém složení zkoušeného materiálu. Vyvíjí se hexanem Ä po dráze 18 cm. Nechá se usušit a vyvíjí se podruhé dichlormethanem Rpo dráze 17 cm. Vrstva se nechá usušit a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Postříká se jodem v lihu RS a po 10 min až 15 min se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku S23 není intenzivnější než skvrny na odpovídajících polohách na chromatogramech porovnávacích roztoků. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (o) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. Amidy a stearany. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití dvou desek s vrstvou silikagelu GF254R. Zkoušený roztok. Roztok S23. Porovnávací roztok (p). 20 mg kyseliny stearové R se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. Porovnávací roztok (q). 40 mg oleamidu R se rozpustí ve 20 ml dichlormethanu R. Porovnávací roztok (r). 40 mg erukamidu R se rozpustí ve 20 ml dichlormethanu R. Na dvě vrstvy se nanese po 10 ul roztoku S23. Na první vrstvu se nanese 10 jal porovnávacího roztoku (p) a na druhou vrstvu se nanese po 10 ul porovnávacích roztoků (q) a (r). První vrstva se vyvíjí směsí objemových dílů ethanolu R a trimethylpentanu R (25 + 75) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem dichlorfenolindofenolatu sodného R (2 g/l) v ethanolu R a zahřívá se v sušárně několik minut při 120 °C, dokud se skvrny nevybarví. Skvrny odpovídající kyselině stearové na chromatogramu zkoušeného roztoku S23 mají shodnou polohu (RF asi 0,5), ale nejsou intenzivnější než skvrna se stejnou polohou na chromatogramu porovnávacího roztoku (p). Druhá vrstva se vyvíjí hexanem R po dráze 13 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a znovu se vyvíjí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (5 + 95) po dráze 10 cm. Vrstva se nechá usušit a postříká se roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (40 g/l) v ethanolu R. Zahřívá se v sušárně při 120 °C, dokud se skvrny nevybarví. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku S23 odpovídající erukamidu nebo oleamidu mají shodnou polohu (ÄFasi 0,2) s odpovídajícími skvrnami na chromatogramech porovnávacích roztoků (q) a (r), ale nejsou intenzivnější. Přísady - Butylhydroxytoluen R, nejvýše 0,125 %, - dioktadecyldisulfidR, nejvýše 0,3 %, - stabilizátor polymerů Rl, nejvýše 0,3 %, - stabilizátor polymerů R2, nejvýše 0,3 %, - stabilizátor polymerů R3, nejvýše 0,3 %, - stabilizátor polymerů R4, nejvýše 0,3 %, - stabilizátor polymerů R5, nejvýše 0,3 %, - stabilizátor polymerů R6, nejvýše 0,3 %, - stabilizátor polymerů R7, nejvýše 0,3 %, - stabilizátor polymerů R8, nejvýše 0,3 %, - stabilizátor polymerů R9, nejvýše 0,3 %. Celkový obsah shora uvedených antioxidaěních přísad je nejvýše 0,3 %. - Hydrotalcit, nejvýše 0,5 %, - alkanamidy, nejvýše 0,5 %, Strana 300 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 300 Obalový materiál a obaly______________________________________________________________________ - alkenamidy, nejvýše 0,5 %, - kremičitan sodno-hlinitý, nejvýše 0,5 %, - oxid křemičitý, nejvýše 0,5 %, - benzoan sodný, nejvýše 0,5 %, - estery nebo soli mastných kyselin, nejvýše 0,5 %, - fosforečnan sodný, nejvýše 0,5 %, - parafinový olej, nejvýše 0,5 %, - oxid zinečnatý, nejvýše 0,5 %, - mastek, nejvýše 0,5 %, - stearan vápenatý nebo stearan zinečnatý nebo jejich směs, nejvýše 0,5 %, - oxid titaničitý, nejvýše 4 %. 3.1.7 Kopolymer ethylen-vinylacetat pro obaly a hadičky přípravků parenterální výživy Kopolymer ethylen-vinylacetat, který vyhovuje následujícím požadavkům, je vhodný pro výrobu hadiček a obalů přípravků parenterální výživy. Vyrábí se kopolymerací směsí ethylenu a vinylacetatu. Materiály na obaly obsahují nejvýše 25 % vinylacetatu v kopolymeru, materiály na hadičky obsahují nejvýše 30 % vinylacetatu. Mohou obsahovat nejvýše tři z těchto stabilizátorů: - nejvýše 0,125 % butylhydroxytoluenu R, - nejvýše 0,2 %: - stabilizátoru polymerů R2, - stabilizátoru polymerů R3, - stabilizátoru polymerů R4, - stabilizátoru polymerů R9. Může obsahovat: - nejvýše 0,2 % oleamidu nebo erukamidu, - nejvýše 0,5 % stearanu vápenatého nebo stearanu zinečnatého nebo nejvýše 0,5 % jejich směsi, - nejvýše 0,5 % uhličitanu vápenatého nebo nejvýše 0,5 % hydroxidu draselného, - nejvýše 0,2 % oxidu křemičitého. Vlastnosti Kuličky, granule, průsvitné fólie nebo hadice různé tloušťky. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v ethanolu a v hexanu, který rozpouští nízkomolekulární polymery, je dobře rozpustný v horkých aromatických uhlovodících. Hoří modrým plamenem s pachem po parafinu a nevýrazným pachem po kyselině octové. Teplota, při které látka zvolna měkne, se mění s obsahem vinylacetatu; klesá z asi 100 °C při obsahu několika procent vinylacetatu až k 70 °C při obsahu 30 % vinylacetatu. Zkoušky totožnosti K 0,25 g se přidá 10 ml toluenu R a vaří se asi 15 min pod zpětným chladičem. Několik kapek roztoku se nanese na destičku chloridu sodného a rozpouštědlo se odpaří v sušárně při 80 °C. Změří se infračervené absorpční spektrum (2.2.24). Spektrum zkoušené látky vykazuje absorpční maxima odpovídající monomerní jednotce vinylacetu při 1740 cm"1 , 1374 cm"1, 1240 cm"1, 1020 cm"1 a 610 cm"1 a absorpční maxima odpovídající ethylenu při 2920 cm"1 až 2850 cm"1 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 301 ___________________________________________________________Materiály používané pro výrobu obalů 301 1470 cm"1, 1460 cm"1, 1374 cm"1, 730 cm"1 a 720 cm"1. Získané spektrum se shoduje se spektrem referenční látky poskytnuté výrobcem. Jestliže je zkoušený materiál ve formě fólie, lze změřit spektrum odříznutého kousku o vhodné velikosti. Zkoušky na čistotu V případě potřeby se vzorky zkoušeného materiálu nařežou na kousky, jejichž největší rozměr nepřevyšuje 1 cm. Roztok SI. 2,0 g se převedou do baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem. Přidá se 80 ml toluenu R a zahřívá se 1,5 h pod zpětným chladičem za stálého míchání. Ochladí se na 60 °C a za stálého míchání se do baňky přidá 120 ml methanolu R Roztok se zfiltruje filtrem ze slinutého skla (16). Baňka a filtr se promyjí 25 ml směsi objemových dílů toluenu R a methanolu R (40 + 60). Promývací tekutina se přidá k filtrátu a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 250 ml. Roztok S2. 25 g se převede do baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem, přidá se 500 ml vody R a vaří se 5 h pod zpětným chladičem. Nechá se vychladnout a sleje se. Část roztoku se uchová pro zkoušku Vzhled roztoku a zbytek se zfiltruje filtrem ze slinutého skla (16). Roztok se musí použít do 4 h od přípravy. Vzhled roztoku. Roztok S2 je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 100 ml roztoku S2 se přidá 0,15 ml indikátoru směsného BMF RS. Ke změně zbarvení na modré se spotřebuje nejvýše 1,0 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Ke 100 ml roztoku S2 se přidá 0,2 ml oranže methylové RS. K dosažení počátku barevného přechodu (ze žluté na oranžové zbarvení) se spotřebuje nejvýše 1,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Absorbance (2.2.25). Absorbance roztoku S2 při 220 nm až 340 nm je nejvýše 0,2. Redukující látky. Ke 20 ml roztoku S2 se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 20,0 ml manganistanu draselného 0,002 mol/l VS. Vaří se pod zpětným chladičem 3 min a rychle se ochladí. Přidá se 1 gjodidu draselného R a ihned se titruje thiosíranem sodným 0,01 mol/l VS za použití 0,25 ml škrobu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška; rozdíl mezi spotřebami odměrného roztoku je nejvýše 2,0 ml. Amidy a kyselina stearova. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití dvou desek s vrstvou silikagelu GF254R. Zkoušený roztok. 100 ml roztoku SI se odpaří ve vakuu při 45 °C do sucha. Odparek se rozpustí ve 2 ml dichlormethanu okyseleného R Porovnávací roztok (a). 20 mg kyseliny stearové R se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. Porovnávací roztok (b). 40 mg oleamidu R se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. 1 ml roztoku se zředí dichlormethanem R na 5 ml. Porovnávací roztok (c). 40 mg erukamidu R se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R 1 ml roztoku se zředí dichlormethanem R na 5 ml. Na dvě vrstvy se nanese po 10 ul roztoku každého roztoku. První vrstva se vyvíjí směsí objemových dílů ethanolu R a trimethylpentanu R (25 + 75) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem dichlorofenolindofenolatu sodného R (2 g/l) v ethanolu R a zahřívá se v sušárně několik minut při 120 °C, dokud se skvrny nevybarví. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající kyselině stearové není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Strana 302 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 302 Obalový materiál a obaly______________________________________________________________________ Druhá vrstva se vyvíjí hexanem R po dráze 13 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a znovu se vyvíjí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (5 + 95) po dráze 10 cm. Vrstva se nechá usušit a postříká se roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (40 g/l) v ethanolu R. Zahřívá se v sušárně při 120 °C, dokud se skvrny nevybarví. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídající erukamidu nebo oleamidu nejsou intenzivnější než skvrny na chromatogramech porovnávacích roztoků (b) a (c), ale nejsou intenzivnější. Fenolické antioxidanty. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok (a). 50,0 ml roztoku SI se odpaří ve vakuu při 45 °C do sucha. Zbytek se rozpustí v 5,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. Zkoušený roztok (b). 50,0 ml roztoku SI se odpaří ve vakuu při 45 °C do sucha. Zbytek se rozpustí v 5,0 ml dichlormethanu R. Porovnávací roztok (a). 25,0 mg butylhydroxytoluenu R, 40,0 mg stabilizátoru polymerů R2, 40,0 mg stabilizátoru polymerů R3 a 40,0 mg stabilizátoru polymerů R4 se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 40 mg stabilizátoru polymerů R4 a 40 mg stabilizátoru polymerů R9 se rozpustí v 10,0 ml dichlormethanu R 2,0 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um), - mobilní fáze, kterou jsou jednotlivé následující směsi: - mobilní fáze 1 při průtoku 1,5 ml/min, která je směsí objemových dílů vody R, tetrahydrofuranu R a acetonitrilu Ä(10 + 30 + 60), - mobilní fáze 2 při průtoku 1,5 ml/min, která je směsí objemových dílů vody R, 2-propanolu R a methanolu R (5 + 45 + 50), - spektrofotometrického detektoru, 280 nm. Při použití mobilní fáze 1 se nastříkne 20 ul zkoušeného roztoku (a) a 20 ul porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) jsou pouze základní píky odpovídající pikům na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) s retenčním časem delším než 2 min. Plochy píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) nejsou větší než plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a), kromě posledního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže s mobilní fází 1 počet teoretických pater vypočtených pro pík odpovídající butylhydroxytoluenu je nejméně 2500 a rozlišení mezi píky stabilizátoru polymerů R3 a stabilizátoru polymerů R2 není menší než 2,0. Jestliže je na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) pík se stejným retenčním časem, jako má pík posledního antioxidantu z porovnávacího roztoku (a), použije se mobilní fáze 2 takto: Nastříkne se 20 ul zkoušeného roztoku (b) a 20 ul porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) jsou pouze hlavní píky s retenčním časem delším než 3 min odpovídající pikům na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Plochy píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) nejsou větší než plochy, které odpovídají pikům na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky stabilizátoru polymerů R4 a stabilizátoru polymerů R2 je nejméně 2,0. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 303 ___________________________________________________________Materiály používané pro výrobu obalů 303 Látky rozpustné v hexanu. 5 g se převede do baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem. Přidá se 50 ml hexanu R a vaří se 4 h pod zpětným chladičem za stálého míchání. Ochladí se v ledové vodě; může se vytvont gel. Filtruje se pod přetlakem 27 kPa filtrem ze slinutého skla (16) za chlazení ledovou vodou. (Filtr je nutno předem dokonale ochladit, doba filtrace nesmí překročit 5 min, zbytek na filtru se nepromývá) 20 ml filtrátu se odpaří na vodní lázni do sucha. Odparek se suší 1 h při 100 °C. Hmotnost zbytku není větší než 40 mg (2 %) pro kopolymer, který je používán na obaly, a není větší než 0,1 g (5 %) pro kopolymer, který je používán na hadičky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,2 %; stanoví se s 5,0 g zkoušeného látky. Stanovení obsahu vinylacetatu 0,250 g až 1,000 g, podle obsahu vinylacetatu ve zkoušeném kopolymeru, se převede do 300ml kuželové baňky se zabroušeným hrdlem a magnetickým míchadlem. Přidá se 40 ml xylenu R a vaří se 4 h pod zpětným chladičem za stálého míchání. Za míchání se nechá chladnout, a když začne vypadávat tuhá fáze, pomalu se přidává 25,0 ml hydroxidu draselného v lihu RS1. Vaří se znovu 3 h pod zpětným chladičem za stálého míchání. Za míchání se nechá zchladnout, chladič se propláchne 50 ml vody R a do baňky se přidá 30,0 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l VS. Obsah baňky se přenese do 400ml kádinky a baňka se promyje dvakrát 50 ml roztoku síranu sodného bezvodé-ho R (200 g/l) a třikrát 20 ml vody R Promývací tekutiny se přidají do kádinky s původním roztokem. Nadbytek kyseliny sírové se titruje hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška. 1 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l VS odpovídá 8,609 mg vinylacetatu. 3.1.8 Silikonový olej používaný jako mazivo H3 H3 n Je to polydimethylsiloxan získaný hydrolýzou a polykondenzací dichlordimethylsilanu a chlor-trimethylsilanu. Různé druhy jsou rozlišeny číslem umístěným za názvem, které udává jmenovitou viskozitu. V závislosti na polymeračním stupni (n = 400 až 1200) se mění hodnota kinematické viskozity od 1000 mmV1 do 30 000 mm2.s4. Vlastnosti Čiré bezbarvé různě viskózni kapaliny. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v methanolu, je mísi-telný s chloridem uhličitým, s chloroformem, s etherem, s ethylacetatem, s 2-butanonem, s toluenem a velmi těžce rozpustný v ethanolu. Strana 304 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 304 Obalový materiál a obaly______________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti A. Zkouška Viskozita, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem silikonového oleje CRL. Nevyžaduje se shodnost v oblasti spektra 850 cm"1 až 750 cm"1, protože se zde mohou projevit malé rozdíly závisející na stupni polymerizace. C. Asi 0,5 g se ve zkumavce zahřívá nad malým plamenem do vzniku bílého dýmu. Zkumavka se nakloní nad druhou zkumavku obsahující 1 ml roztoku kyseliny chromotropové sodné soli R (1 g/l) v kyselině sírové R tak, aby se dým dostal k roztoku. Druhá zkumavka se 10 s protřepává a 5 min zahřívá na vodní lázni; roztok se zbarví fialově. D. V platinovém kelímku se připraví síranový popel (2.4.14) za použití 50 mg zkoušené látky. Zbytek je bílý prášek, který vyhovuje zkoušce na kremičitany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Kysele reagující látky. Ke 2,0 g se přidá 25 ml směsi stejných objemových dílů ethanolu R a etheru R Přidá se 0,2 ml modři bromthymolové RSI a směs se protřepe. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 0,15 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Viskozita (2.2.10). Změří se dynamická viskozita při 25 °C. Kinematická viskozita se vypočítá za použití hodnoty relativní hustoty 0,970. Hodnota kinematické viskozity je 95 % až 105 % deklarované hodnoty uvedené v označení na obalu. Minerální oleje. 2 ml ve zkumavce se pozorují v ultrafialovém světle při 365 nm. Fluorescence není intenzivnější než fluorescence pozorovaná za stejných podmínek roztoku chininiumsulfatu R (0,1 mg/l) v kyselině sírové 0,005 mol/l RS. Fenylované látky. Index lomu (2.2.6) je nejvýše 1,410. Těkavé látky. Nejvýše 2,0 %; 2,00 g látky se suší 24 h v sušárně při 150 °C na předem zvážené misce o průměru 60 mm a hloubce 10 mm. Těžké kovy. 1,0 g se smíchá s chloroformem R a zředí se stejným rozpouštědlem na 20 ml. Přidá se 1,0 ml čerstvě připraveného roztoku dithizonu R (0,02 g/l) v chloroformu R, 0,5 ml vody R a 0,5 ml směsi objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a roztoku hydroxylamoniumchloridu R (2 g/l) (1 + 9). Současně se připraví porovnávací roztok: k 20 ml chloroformu R se přidá 1,0 ml čerstvě připraveného roztoku dithizonu R (0,02 g/l) v chloroformu R 0,5 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml) a 0,5 ml směsi objemových dílů amoniaku zředěného R2 a roztoku hydroxylamoniumchloridu (2 g/l) (1 + 9). Po smíchání se oba roztoky ihned důkladně 1 min protřepávají. Červené zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku (5 \igfg). Označování V označení na obalu se uvede za názvem výrobku číslo udávající jmenovitou viskozitu a informace, že látka se používá jako mazivo. 3.1.9 Silikonový elastomer pro uzávěry a hadičky Silikonový elastomer vyhovující následujícím požadavkům je vhodný pro výrobu uzávěrů a hadiček. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 305 Materiály používané pro výrobu obalů 305 Získává se příčným zesítěním lineárního polysiloxanu tvořeného zejména dimethylsiloxanovými jednotkami s malým podílem methylvinylsiloxanových skupin; konce řetězců jsou blokovány trimethylsiloxanovými nebo dimethylvinylsiloxanovými skupinami. Obecný vzorec polysiloxanu je: CH3 I -o—Si— I cm CH3 I -o—Si— CH=CH2 -OM' I I M a M' = CH3—Si— nebo CH2=CH—Si— I I CH3 CH3 Příčné zesítění se provádí za horka: - 2,4-dichlorbenzoylperoxidem pro vytlačované výrobky, - 2,4-dichlorbenzoylperoxidem nebo dikumylperoxidem nebo OO-terc.butyl-O-isopropylmonoper-oxidkarbonatem nebo 2,5-bis(terc.butyldioxy)-2,5-dimethylhexanem pro lité výrobky, - nebo pomocí hydrosilylace za použití polysiloxanu se skupinami -SiH katalyzované platinou. Vždy se používají vhodné přísady, jako oxid křemičitý, a někdy malá množství organokřemiči-tých přísad (a,co-dihydroxypolydimethylsiloxan). Vlastnosti Průhledný nebo průsvitný materiál, bez pachu. Je prakticky nerozpustný v organických rozpouštědlech, z nichž některé, např. cyklohexan, hexan a chlorované uhlovodíky, vratně materiál bobtnají. Zkoušky totožnosti A. Změří se infračervené absorpční spektrum metodou mnohonásobné reflexe pro tuhé látky (2.2.24). Spektrum zkoušené látky se shoduje se spektrem silikonového elastomeru CRL. B. 1 g se ve zkumavce zahřívá nad malým plamenem do vzniku bílého dýmu. Zkumavka se nakloní nad druhou zkumavku obsahující 1 ml roztoku kyseliny chromotropové sodné soli R (1 g/l) v kyselině sírové R tak, aby se dým dostal k roztoku. Druhá zkumavka se 10 s protřepává a 5 min zahřívá na vodní lázni; roztok se zbarví fialově. C. Zbytek po spálení vyhovuje zkoušce na kremičitany (2.3.1). Zkoušky na čistotu V případě potřeby se vzorky zkoušeného materiálu nařežou na kousky, jejichž největší rozměr nepřevyšuje 1 cm. Roztok S. 25,0 g se převede do baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem. Přidá se 500 ml vody R a vaří se 5 h pod zpětným chladičem. Nechá se ochladit a roztok se sleje. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). Strana 306 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 306 Obalový materiál a obaly______________________________________________________________________ Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 100 ml roztoku S se přidá 0,15 ml modři bromthymolo-vé RSI. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 2,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. K dalším 100 ml roztoku S se přidá 0,20 ml oranže methylové RS. K dosažení počátku barevného přechodu indikátoru ze žluté na oranžové se spotřebuje nejvýše 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Relativní hustota (2.2.5). 1,05 až 1,25; stanoví se pyknometrem s ethanolem Äjako imerzní tekutinou. Redukující látky. Ke 20 ml roztoku S se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 20,0 ml manganistanu draselného 0,002 mol/l VS. Nechá se 15 min stát. Přidá se 1 gjodidu draselného R a ihned se titruje thiosíranem sodným 0,01 mol/l VS za použití 0,25 ml škrobu RS jako indikátoru. Provede se slepá titrace s 20 ml vody R místo roztoku S. Rozdíl mezi spotřebami odměrného roztoku při titraci a slepé zkoušce je nejvýše 1,0 ml. Látky rozpustné v hexanu. Nejvýše 3,0 %; 25 ml roztoku ze zkoušky Fenylované látky se odpaří v předem zvážené skleněné odpařovací misce na vodní lázni a suší 1 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Hmotnost zbytku je nejvýše 15,0 mg. Těkavé látky. 10,0 g zkoušené látky předem 48 h uchované v exsikátoru nad chloridem vápenatým bezvodým R se zahřívá 4 h v sušárně při 200 °C. Nechá se ochladit v exsikátoru a znovu se zváží. U silikonových elastomerů vyrobených za použití peroxidů je obsah těkavých látek nejvýše 0,5 %. U silikonových elastomerů vyrobených za použití platiny je obsah těkavých látek nejvýše 2,0 %. Minerální oleje. 2,0 g se se převedou do 100ml kuželové baňky obsahující 30,0 ml směsi objemových dílů amoniaku 17,5% RS a pyridinu R (5 + 95). Nechá se 2 h stát za častého třepáni. Pyridinový roztok se sleje a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Fluorescence roztoku není intenzivnější než fluorescence roztoku chininiumsulfatu R (0,1 mg/l) v kyselině sírové 0,005 mol/l RS pozorovaná za stejných podmínek. Fenylované látky. Ke 2,0 g v baňce z borokřemiěitého skla se zabroušeným hrdlem se přidá 100 ml hexanu R Vaří se 4 h pod zpětným chladičem. Ochladí se a rychle se zfiltruje filtrem ze slinutého skla (16). Nádoba s filtrátem se ihned uzavře, aby se zabránilo odpařování. Absorbance měřená při 250 nm až 340 nm (2.2.25) je nejvýše 0,4. Silikonové elastomery vyrobené za použití peroxidů vyhovují následující dodatečné zkoušce. Zbytkové peroxidy. K 5,0 g v baňce z borokřemiěitého skla se přidá 150 ml dichlormethanu R, baňka se uzavře a obsah se 16 h míchá mechanickým míchadlem. Rychle se zfiltruje do nádoby se zabroušeným hrdlem, proudem dusíku prostého kyslíku R se odstraní vzduch a přidá se 1,0 ml roztoku j'odidu sodného R (200 g/l) v kyselině octové bezvodéR. Nádoba se uzavře, důkladně pro-třepe a nechá se 30 min stát chráněna před světlem. Přidá se 50 ml vody R a ihned se titruje thiosíranem sodným 0,01 mol/l VS za použití 0,25 ml škrobu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška. Rozdíl mezi spotřebami odměrného roztoku je nejvýše 2,0 ml (0,08 %, počítáno jako dichlorben-zoylperoxid). Silikonové elastomery vyrobené za použití platiny vyhovují následující dodatečné zkoušce. Platina. 1,0 g se spálí v křemenném kelímku za velmi pozvolného zvyšování teploty do získání bílého zbytku, který se převede do grafitového kelímku. Do křemenného kelímku se přidá 10 ml čerstvě připravené směsi objemových dílů kyseliny dusičné R a kyseliny chlorovodíkové R (1 + 3), zahřívá se 1 min až 2 min na vodní lázni a převede se do grafitového kelímku. Přidá se 5 mg chloridu draselného R a 5 ml kyseliny fluorovodíkové R a odpaří se na vodní lázni do sucha. Přidá se 5 ml kyseliny fluorovodíkové R a znovu se odpaří do sucha. Tento postup se opakuje ještě Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 307 ___________________________________________________________Materiály používané pro výrobu obalů 307 dvakrát. Zbytek se na vodní lázni rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. Nechá se vychladnout a roztok se přidá k 1 ml roztoku chloridu cínatého R (250 g/l) v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS. Grafitový kelímek se vypláchne několika mililitry kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a stejnou kyselinou se roztok vzorku zředí na 10,0 ml. Současně se připraví porovnávací roztok: k 1 ml roztoku chloridu cínatého R (250 g/l) v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS se přidá 1,0 ml základního roztoku platiny (30 jugPt/ml) a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS'na 10 ml. Roztok vzorku se nezbarví intenzivněji než porovnávací roztok (30 ug/g). Označování V označení na obalu se uvede, zda látka byla vyrobena za použití peroxidů, nebo platiny. Strana 308 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 308 Obalový materiál a obaly______________________________________________________________________ 3.2 Obaly Obal pro farmaceutické použití je výrobek určený k ochraně a uchovávání léčiv a zdravotnických prostředků, s kterými je nebo může být v přímém styku. Uzávěr je součástí obalu. Obal, viz Obecné zásady (1.2), je proveden tak, aby jeho obsah mohl být odebrán způsobem vhodným pro určené použití. Zabezpečuje různý stupeň ochrany obsahu v závislosti na jeho charakteru a na vnějších podmínkách uchovávání a minimalizuje ztráty obsahu. Obal nesmí fyzikálně nebo chemicky působit na obsah tak, že by se změnila deklarovaná jakost obsahu. Obal jednorázový. Obal pro jednorázové použití obsahuje takové množství přípravku, které je určeno pro celkové nebo částečné spotřebování při jednorázovém podání. Obal vícedávkový. Vícedávkový obal obsahuje takové množství přípravku, které je určeno pro dvě nebo více podání. Obal dobře uzavřený. Dobře uzavřený obal chrání obsah před znečištěním pevnými látkami a tekutinami z vnějšího prostředí a před ztrátou obsahu za podmínek obvyklých při zacházení, uchovávání a dopravě. Obal vzduchotěsný. Vzduchotěsný obal je nepropustný pro pevné látky, kapaliny a plyny za podmínek obvyklých při zacházení, uchovávání a dopravě. Jestliže je obal určen pro opakovaný odběr, musí být proveden tak, aby se dal opakovaně vzduchotěsně uzavřít. Obal zatavený. Zatavený obal je obal uzavřený zatavením materiálu obalu. Obal zabezpečený. Zabezpečený obal je uzavřený obal se zařízením, které nevratně signalizuje, že obal byl otevřen. 3.2.1 Skleněné obaly pro farmaceutické použití Jsou to skleněné výrobky určené pro přímý styk s léčivými přípravky. Existuje několik typů skleněných obalů. Ampule jsou obaly z tenkostenného skla, které se po naplnění hermeticky uzavřou zatavením skla. Obsah lze vyjmout po porušení skla pouze jednorázově. Láhve, lahvičky, stříkačky a karpule jsou silnostěnné obaly s uzávěry ze skla nebo jiných materiálů, například z plastických materiálů nebo elastomerů. Obsah lze odebírat jednorázově nebo opakovaně. Obaly na lidskou krev a krevní složky jsou obaly válcového tvaru více nebo méně silnostěnné různého objemu z bezbarvého průhledného neutrálního skla. Jakost skla Bezbarvé sklo je sklo s vysokou propustností ve viditelné části spektra. Barevné sklo je sklo získané přídavkem malých množství oxidů kovů volených podle požadované spektrální absorbance. Neutrální sklo je borokřemičité sklo obsahující významná množství oxidu boritého, oxid hliníku nebo oxidy alkalických zemin. Vzhledem ke svému složení je neutrální sklo vysoce odolné proti teplotním změnám a vysoce odolné proti vodě. Sodnovápenatokřemičité sklo je křemičité sklo obsahující oxidy alkalických kovů, hlavně oxid sodný, a oxidy alkalických zemin, hlavně oxid vápenatý. Vzhledem ke svému složení je sodnovápenatokřemičité sklo pouze středně odolné proti vodě. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 309 ______________________________________________________________________Obaly 309 Chemická stálost skleněných obalů pro farmaceutické použití se vyjadřuje odolností proti vodě, tj. odolností proti uvolňování rozpustných minerálních látek působením vody za předepsaných podmínek styku s vnitřním povrchem obalu nebo skleněnou drtí. Odolnost proti vodě se stanoví tit-rací uvolněných alkálií. Skleněné obaly se dělí podle odolnosti proti vodě takto: - Skleněné obaly I. třídy. Tyto obaly jsou vyrobeny z neutrálního skla a mají vysokou odolnost proti vodě danou chemickým složením skla. - Skleněné obaly II. třídy. Tyto obaly jsou obvykle ze sodnovápenatokřemiěitého skla a jejich vysoká odolnost proti vodě je výsledkem vhodné úpravy vnitřního povrchu skla. - Skleněné obaly III. třídy. Tyto obaly jsou obvykle ze sodnovápenatokřemiěitého skla a mají pouze střední odolnost proti vodě. - Skleněné obaly IV. třídy. Tyto obaly jsou obvykle ze sodnovápenatokřemiěitého skla a mají nízkou odolnost proti vodě. Následující doporučení vytištěná kurzívou uvádějí typy skleněných obalů, které mohou být použity pro různé druhy léčivých přípravků. Za zajištění vhodného obalu pro léčivé přípravky je zodpovědný jejich výrobce. Skleněné obaly I třídy jsou obecně vhodné pro všechny přípravky, ať j sou nebo nejsou určeny pro parenterálnípoužití a pro lidskou krev a krevní složky. Skleněné obaly II. třídy j sou obecně vhodné pro kyselé a neutrální vodné přípravky k parenterálnímu použití. Skleněné obaly III. třídy jsou vhodné pro nevodné přípravky k parenterálnímu použití, pro prášky pro parenterální použití a pro přípravky, které nejsou určeny k parenterálnímu použití. Skleněné obaly IV. třídy jsou obecně vhodné pro tuhé přípravky, které nejsou určeny k parenterálnímu použití, a pro některé tekuté nebo polotuhé přípravky, které nejsou určeny k parenterálnímu použití. Obecně mohou být pro určitý typ přípravku použity skleněné obaly s třídou odolnosti proti vodě vyšší, než je doporučeno. Pro pnpravky jiné než k parenterálnímu použití může být použito bezbarvé i barevné sklo. Přípravky k parenterálnímu použití se obvykle uchovávají v obalech z bezbarvého skla; pokud je známo, že přípravek je citlivý na světlo, může se použít barevné sklo. Doporučuje se, aby všechny skleněné obaly pro tekuté pnpravky a pro prášky pro parenterální použití umožňovaly vizuální kontrolu obsahu. Vnitřní povrch skleněných obalů může být speciálně upraven pro zlepšení odolnosti proti vodě, získání vodoodpudivosti apod. Vnější povrch může být také upraven, např. pro snížení tření a pro zvýšení odolnosti proti oděru. Při vnější úpravě nemá docházet ke znečištění vnitřního povrchu obalu. S výjimkou skleněných obalů I. třídy nesmí být skleněné obaly pro léčivé pnpravky používány opakovaně. Obaly pro lidskou krev a krevní složky nesmějí být použity opakovaně. Skleněné obaly pro léčivé pnpravky vyhovují příslušným zkouškám odolnosti proti vodě. Jestliže skleněné obaly mají ěásti z jiných než skleněných materiálů, tyto zkoušky se týkají pouze skleněné ěásti obalu. Zkoušky Pro stanovení jakosti skleněných obalů v souladu s určeným použitím se provede jedna nebo více následujících zkoušek. Strana 310 Sbírka zákonů c. 1/1998 Částka 1 310 Obalový materiál a obaly Odolnost proti vodě Zařízení a zkoumadla: - hmoždíř s tloučkem, viz obrázek 3.2.1-1, a kladivo z kalené magnetické oceli, - souprava tří sít se čtvercovými oky z nerezové oceli, upevněných v rámech ze stejného materiálu: a) síto č. 710, b) síto č. 425, c) síto č. 250, - stálý magnet, - láhve a víčka z neutrálního skla, které již byly použity ke zkoušce, nebo láhve, které byly naplněny vodou R a zahřívány v autoklávu nejméně 1 h při 121 °C, - fólie z inertního kovu (např. z hliníku), - autokláv zajišťující udržení teploty (121±1)°C vybavený teploměrem, tlakoměrem, odvzdušňovacím kohoutem, stojanem pro umístění vzorků a dostatečně velkým vnitřním prostorem, do něhož se umístí nad úrovní vody potřebný počet obalů k provedení zkoušky, - horkovzdušná sušárna zajišťující udržení teploty (110 ±- 5)°C, - váhy s rozsahem do 500 g a přesností 0,005 g, - voda prostá oxidu uhličitého R, - červeň methylová RS, - kyselina chlorovodíková 0,01 mol/l VS, - aceton R, - směs objemových dílů kyseliny fluorovodíkové R a kyseliny chlorovodíkové R (l +9). Objem naplnění. Je to objem vody, kterou se plní obal pro provedení zkoušky. U lahviček a láhví je objemem naplnění 90 % objemu vody potřebné pro úplné naplnění obalu po okraj. U ampulí se rozumí objem do výšky ramene. A. Zkouška odolnosti vnitřního povrchu proti vodě. Stanovení se provádí na nepoužitých obalech. Počet obalů pro zkoušku a objemy výluhu potřebného pro konečné stanovení jsou uvedeny v tabulce 3.2.1-1. VY) \ 1 \/ A/ ^ ^ L / s\ / A 048 050 co P / VAU \V\\Jv T 0 75 Obr. 3.2.1-1 Zařízení pro drcení skla Rozměry v milimetrech Tab. 3.2.1-1 Počet obalů a objem výluhu Objem naplnění v ml Počet obalů Objem výluhu k titraci v ml do 3 nad 3 až 30 nad 30 nejméně 10 nejméně 10 nejméně 10 25,0 50,0 100,0 Postup. Těsně před zkouškou se vypláchnou všechny obaly pečlivě nejméně třikrát vodou R, nechají se odkapat a naplní se vodou R na objem naplnění. Lahvičky a láhve se přikryjí miskami z neutrálního skla nebo hliníkovou fólií předem opláchnutými vodou R. Ampule se zataví. Obaly Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 311 _____________________________________________________________________________Obaly 311 se umístí do stojanu na vzorky a stojan se vloží do autoklávu obsahujícího takové množství vody R, aby zkoušené obaly byly nad hladinou. Autoklav se uzavře a provedou se tyto kroky: - autokláv se vyhřeje na 100 C a otevřeným odvzdušňovacím kohoutem se 10 min nechá unikat pára, - teplota se během 20 min zvýší ze 100 C na 121 C, - teplota se udržuje 60 min na (121 ± 1) C, - teplota se sníží během 40 min ze 121 C na 100 C při otevřeném odvzdušňovacím kohoutu, aby se nevytvořil podtlak. Obaly se při dodržení obvyklé opatrnosti vyjmou z autoklávu a ochladí se pod tekoucí vodou. Titrace se provede nejpozději do 1 h po vyjmutí obalů z autoklávu. Výluhy z obalů se spojí, promíchají se a do kuželové baňky se přenese předepsaný objem tekutiny, viz tabulka 3.2.1-1. Do druhé kuželové baňky se přenese stejný objemem vody R (kontrolní roztok) a do obou baněk se na každých 25 ml tekutiny přidá 0,05 ml červeně methylové RS. Kontrolní roztok se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l VS a zkoušený výluh se titruje stejnou kyselinou do stejného zabarvení indikátoru jako kontrolní roztok. Spotřeba zjištěná při titraci kontrolního roztoku se odečte od spotřeby zjištěné při titraci zkoušeného výluhu a výsledná spotřeba se vyjádří v mililitrech kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VSn& 100 ml. Hodnocení. Výsledky nejsou vyšší než hodnoty uvedené v tabulce 3.2.1-2. Tab. 3.2.1-2 Limitní hodnoty zkoušky odolnosti vnitřního povrchu skleněných obalů proti vodě Objem naplnění v ml Spotřeba kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS na 100 ml výluhu v ml skleněné obaly třída I a II třída III dol nad 1 do 2 nad 2 do 5 nad 5 do 10 nad 10 do 20 nad 20 do 50 nad 50 do 100 nad 100 do 200 nad 200 do 500 více než 500 2,0 1,8 1,3 1,0 0,80 0,60 0,50 0,40 0,30 0,20 20,0 17,6 13,2 10,2 8,1 6,1 4,8 3,8 2,9 2,2 B. Zkouška odolnosti skleněné drti proti vodě. Postup. Zkoušené obaly se vypláchnou vodou R a vysuší se v horkovzdušné sušárně. Kladivem se nahrubo rozdrtí asi 100 g skla nejméně ze tří obalů. Největší střepy nemají být větší než 25 mm. Část vzorku se umístí do hmoždíře a vloží se tlouěek, na který se jednou silně udeří kladivem. Obsah hmoždíře se vysype na nejhrubší síto (710) v sadě sít. Tento postup se opakuje, až se na síto umístí všechny střepy. Obsah se rychle přeseje a odstraní se cast, která zůstala na sítech (710) a (425). Tato cast se znovu popsaným způsobem drtí a celý postup se opakuje, až na sítě (710) zůstane asi 20 g skla. Tato cast a cast, která prošla sítem (250), se odstraní. Síty se 5 min ručně nebo mechanicky třepe. Dále se zkouší ta cast skleněné drtě, která prošla sítem (425) a zachytila se na sítě (250). Pomocí magnetu, kterým se pohybuje nad rozprostřenou drtí, se z ní odstraní kovové částice. Asi 22 g drtě se převede do kuželové baňky s 60 ml acetonu R, protřepává se do vzniku suspenze, ta se potom nechá usadit a tekutina se sleje. Protřepávání s acetonem se opakuje pětkrát, Strana 312 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 312 Obalový materiál a obaly______________________________________________________________________ potom se drt' rozprostře na odpařovací misce. Aceton se nechá odpařit, drť se 20 min suší v sušárně při 110 ° C a nechá se vychladnout. 20 g sušené skleněné drtě se převede do 250ml kuželové baňky, přidá se 100 ml vody R a zváží se. Do druhé stejné baňky se převede 100 ml vody R a také se zváží (slepá zkouška). Skleněná drť se rozprostře rovnoměrně po dně baňky a obě baňky se priklopí skleněnými miskami z neutrálního skla nebo hliníkovou fólií opláchnutou ve vodě. Baňky se v autoklávu zahřívají 30 min při 121 °C, přičemž se provede postup podobně, jak je popsán ve zkoušce A odolnosti vnitřního povrchu proti vodě. Po ochlazení se sejmou víčka, baňky se opatrně otřou a doplní se vodou R na původní hmotnost. Titrace. 50,0 ml čirého výluhu (odpovídá 10,0 g skleněné drti) se převede do kuželové baňky. Současně se provede slepá zkouška s 50,0 ml vody R (kontrolní roztok). Do každé baňky se přidá 0,1 ml červeně methylové RS a titruj ese kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l VS. Zkoušený výluh i kontrolní roztok se titrují stejnou kyselinou do stejného zbarvení. Spotřeba na kontrolní roztok se odečte od spotřeby na zkoušený výluh a výsledky se vyjádří v mililitrech kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VSna 10,0 g skla. Hodnocení. Spotřeba kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS na 10,0 g skla je u obalů: - třídy I nejvýše 2,0 ml, - třídy II a III nejvýše 17,0 ml, - třídy IV nejvýše 30,0 ml. C. Zkouška odolnosti proti vodě po leptání povrchu obalů. Počet obalů pro zkoušku a požadovaný objem zkoušené kapaliny jsou uvedeny v tabulce 3.2.1-1. Postup. Obaly se dvakrát vypláchnou vodou R, naplní se až po okraj směsí kyseliny fluorovodíkové R a kyseliny chlorovodíkové R a nechají se 10 min stát. Potom se obaly vyprázdní, pečlivě se pětkrát vypláchnou vodou R a ještě jednou se vypláchnou vodou R těsně před zkouškou. Takto připravené obaly se autoklávují a titrují postupem popsaným ve zkoušce A odolnosti vnitřního povrchu proti vodě. Rozlišení mezi skleněnými obaly třídy I a třídy II Výsledky zkoušky C se porovnají s výsledky zkoušky A. Rozdíly jsou uvedeny v tabulce 3.2.1-3. Tab. 3.2.1-3 Rozlišení mezi skleněnými obaly třídy I a třídy II Třída I Třída II Hodnoty jsou blízké hodnotám zjištěným zkouškou A pro odolnost vnitřního povrchu proti vodě pro skleněné obaly třídy I. Hodnoty výrazně převyšují hodnoty zjištěné zkouškou A pro odolnost vnitřního povrchu proti vodě pro skleněné obaly třídy I a jsou podobné, ale nepřevyšují hodnoty pro skleněné obaly třídy III. Arsen Zkouška se provádí u skleněných obalů určených pro vodné parenterální přípravky. Zařízení. Zařízení, viz obrázek 3.1.2-2, sestává z vyvíjeěe arsenovodíku (A) připojeného přes ěistiě plynu (C) k absorpční trubici. Části jsou spojeny standardním kuželovým nebo kloubovým zábrusem (B a D). Lze použít jakékoli jiné uspořádání využívající shodného principu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 313 Obaly 313 Zkoušený roztok. Do vyvíjecí baňky (A) se převede 35 ml výluhu připraveného ze skleněného obalu pro vodné pa-renterální přípravky postupem podle zkoušky A pro odolnost vnitřního povrchu proti vodě. U menších obalů se použije 35 ml výluhu získaného spojením výluhů z více obalů. Porovnávací roztok. 3,5 ml základního roztoku arsenu (1 jug As/ml) se zředí vodou R na 35 ml a převede se do vyvíjecí baňky (A). Postup. Zkoušený výluh a porovnávací roztok se zpracovávají za stejných podmínek tak, že se ve vyvíjecích baňkách smíchají s 20 ml roztoku kyseliny sírové R (350 g/l), 2 mljodidu draselného RS, 0,5 ml chloridu cínatého RS a 1 ml 2-propanolu R a směs se nechá 30 min stát. Do čističe plynu (C) se vloží dva smotky vaty s octanem olovnatým R tak, aby mezi nimi byla mezera 2 mm. Zábrusy (B a D) se potřou vhodným mazivem a spojí se čistící (C) a absorpční jednotka (E). Do absorpční trubice (E) se převedou 3,0 ml roztoku diethyldithiokarbaminanu stříbrného R (5 g/l) y pyridinu bezvodém R. Do směsi ve vyvíjecí baňce (A) se přidají O^r. 3.2.1-2 Zařízení k určení arsenu 3,0 g zinku R granolovaného (710) a baňka se ihned připojí k sestavené čisticí a absorpční jednotce. Vyvíjecí baňka (A) se ponoří do vodní lázně termosta-tované na (25 ± 3) C. Vyvíjí se vodík a současně se roztok zbarvuje. Baňkou se v intervalech asi 10 min mírně zakrouží; po 45 min se absorpční trubice odpojí od vyvíječe a čističe a roztok se převede do zkumavky pro porovnávací zkoušky (2.1.5). Červené zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku. Vyhodnocení lze také provést spektrofotometrem nebo kolorimetrem za použití roztoku diethyldithiokarbaminanu stříbrného jako kontrolního roztoku při 535 nm až 540 nm v lem vrstvě. Zkoušený roztok obsahuje nejvýše 0,1 |ug As/g. Světelná propustnost barevných skleněných obalů chránících před světlem Příprava vzorku. Skleněný obal se rozbije nebo rozřeže okružní pilou se smáčeným karborundo-vým nebo diamantovým brusným kotoučem. Vyberou se části s reprezentativní tloušťkou stěny a oříznou se na vhodný rozměr pro uchycení ve spektrometru. Jestliže je vzorek příliš malý a nezakryje otvor v držáku vzorku a je kratší než štěrbina spektrometru, nezakrytá část se překryje neprů-svitným papírem nebo páskou. Před měřením se vzorek umyje, vysuší a otře optickým papírem. Vzorek se upevní v držáku pomocí vosku nebo jiným vhodným způsobem, přičemž je třeba se vyvarovat přítomnosti otisků prstů nebo jiného znečištění na zkoušeném vzorku. Postup. Vzorek se umístí ve spektrometru tak, že jeho podélná osa je souběžná se štěrbinou spektrometru a paprsek spektrometru dopadá na povrch vzorku kolmo, aby se snížily světelné reflexní ztráty na minimum. Propustnost vzorku se měří proti vzduchu v oblasti 290 nm až 450 nm vcelku nebo v intervalech 20 nm. Hodnocení. Světelná propustnost barevného skla obalů pro přípravky, které nejsou určeny pro parenterální použití, je nejvýše 10 % v oblasti 290 nm až 450 nm bez ohledu na třídu a objem skleněného obalu. Světelná propustnost barevného skla obalů pro parenterální přípravky nepřevyšuje limitní hodnoty uvedené v tabulce 3.2.1-4. Strana 314 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 314 Obalový materiál a obaly Tab. 3.2.1-4 Limitní hodnoty světelné propustnosti barevných skleněných obalů třídy I, II a III Jmenovitý objem v ml Nejvyšší přípustná hodnota světelné propustnosti při 290 nm až 450 nm v % zatavené obaly obaly s uzávěrem dol nad 1 do 2 nad 2 do 5 nad 5 do 10 nad 10 do 20 nad 20 50 45 40 35 30 15 25 20 15 13 12 10 Obaly na krev a krevní složky Odolnost proti náhlé změně teploty. Obaly se nerozbijí, nepopraskají nebo nepuknou, jestliže jsou vystaveny následujícím podmínkám: a) prázdné obaly se umístí do autoklávu, teplota se během asi 30 min zvýší na 140 °C a při této teplotě se ponechají 30 min; b) prázdné obaly se umístí do sušárny, teplota se během asi 30 min zvýší na 250 °C a při této teplotě se ponechají 1 h; c) obaly se naplní do 70 % nejvyššího vyznačeného objemu roztokem chloridu sodného R (9 g/l) a postupně se na vzduchu ochladí na -20 °C a ponechají se při této teplotě 24 h. Po ohřátí na pokojovou teplotu vyhovují obaly zkoušce odolnosti při odstreďovaní; d) obaly se naplní vodou a podrobí se rychlému poklesu teploty střídavým ponořením do dvou vodních lázní s teplotami lišícími se nejméně o 40 °C. Odolnost proti odstreďovaní. Obal se úplně naplní vodou R až po nejvyšší vyznačený objem a vloží se do vhodné odstředivky. Odstředivka se vyváží a odstřeďuje se tak, aby se nejdéle do 1 min dosáhlo zrychlení 2000 g n Obal odolá těmto podmínkám nejméně 30 min. Označování Obaly na krev a krevní složky se označují v souladu s příslušnými národními předpisy a mezinárodními dohodami. 3.2.2 Obaly a uzávěry z plastů Jsou to výrobky pro farmaceutické použití určené k uchovávání a ochraně léčiv a jsou nebo mohou být v přímém styku s léčivy. Uzávěr je součástí obalu. Materiály pro výrobu farmaceutických obalů obsahují jeden nebo více druhů polymerů, v nichž mohou být i určité pnsady. Tyto materiály nesmějí obsahovat žádnou látku, která by se mohla do obsahu vyluhovat v množství ovlivňujícím účinnost nebo stabilitu přípravku nebo zvyšovat jeho toxicitu. Nejčastěji používanými polymery jsou polyethylen, polypropylen, polyvinylchlorid, polyethylentereftalat a kopolymery ethylenu a vinylacetatu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 315 _____________________________________________________________________________Obaly 315 Druh a množství přísad se řídí druhem použitého polymeru, zpracovatelským postupem a účelem použití. Přísadami mohou být antioxidanty, stabilizátory, zmekcovadla, maziva, barviva a látky zvyšující rázovou houževnatost. Antistatická činidla a separační přísady se smějí používat jedině u obalů na přípravky k perorálnímu a zevnímu použití, pro něž jsou povoleny. Vhodné přísady pro každý typ polymeru jsou uvedeny v lékopise. Jiné přísady se použijí jen tehdy, jsou-li pro jednotlivý případ schváleny oprávněnou autoritou. Pro výběr vhodného plastového obaluje nutné znát úplné složení plastu, včetně všech materiálů přidávaných při výrobě obalu, aby mohla být stanovena potenciální rizika. Plastový obal zvolený pro určitý přípravek má tyto vlastnosti: - složky pnpravku se při styku s plastem významně neadsorbují na jeho povrch ani do něj významně nepronikají nebojím neprostupují, - složky plastu nepůsobí na přípravek v míře ovlivňující jeho stabilitu nebo nepředstavují toxické riziko. Z vybraného materiálu nebo materiálů splňujících tyto požadavky se za přesně stanovených podmínek zhotoví určitý počet vzorků jednoho druhu obalu a podrobí se praktickým zkouškám za podmínek, jaké se vyskytují při určeném použití, včetně případné sterilizace. Aby se potvrdila snášenlivost obalu s obsahem a zajistilo se, že nebude ovlivněna kvalita pnpravku, provedou se různé zkoušky, jako je ověření stability fyzikálních vlastností, stanovení změn hmotnosti v důsledku propustnosti obalu, zjištění změn hodnoty pH, zhodnocení změn způsobených vlivem světla a chemické a případně též biologické zkoušky. Výrobní postup zajišťuje reprodukovatelnost hromadné výroby a výrobní podmínky jsou voleny tak, aby se vyloučila možnost znečištění jinými plasty nebo jejich složkami. Výrobce zajišťuje, že obaly ze sériové výroby odpovídají po všech stránkách zkoušeným vzorkům. Pro zachování platnosti výsledků zkoušek typových vzorkuje důležité: - neprovádět žádné změny ve složení materiálu proti zkoušeným vzorkům; - neprovádět žádné změny ve výrobním procesu proti přípravě vzorků. Zvláště je nutno vyloučit změny teplot při zpracování plastu, včetně následných operací, jako je sterilizace; - nepoužívat odpadní materiál. Přebytečný materiál z výroby, jehož druh a množství je přesně stanoven, smí být znovu použit až po odpovídajícím ověření. Materiály popsané v lékopise se uznají za vhodné pro uvedené výše definované specifické účely tehdy, vyhoví-li zkouškám snášenlivosti pro každou kombinaci obalu a obsaženého pnpravku. 3.2.3 Sterilní obaly z plastů na lidskou krev a krevní složky Obaly z plastů pro sběr, uchovávání, zpracování a podávání krve a jejích složek, dále vaky, jsou vyráběny z jednoho nebo více polymerů, které v případě potřeby obsahují přísady. Složení a podmínky výroby vaků jsou schvalovány oprávněnou autoritou v souladu s národní legislativou a mezinárodními dohodami. Složení materiálů různých částí vaků odpovídá příslušným specifikacím, jestliže je jejich kvalita kontrolována metodami popsanými v těchto specifikacích. Jiné materiály než ty, které jsou popsány v lékopise, mohou být použity za podmínky, že jejich složení bylo schváleno oprávněnou autoritou a vaky z nich vyráběné odpovídají požadavkům předepsaným ve stati Sterilní plastové obaly na lidskou krev a krevní složky. Za normálních podmínek používání tyto materiály neuvolňují monomery nebo jiné látky v množstvích vedoucích k poškození nebo abnormálním změnám krve. Strana 316 Sbírka zákonu č. /1998 Částka 1 316 Obalový materiál a obaly______________________________________________________________________ Vaky mohou v závislosti na jejich použití obsahovat antikoagulační roztoky a jsou dodávány sterilní. Každý vak je vybaven přípojkami vhodnými pro určené použití. Vak může být jednoduchý nebo ve formě sběrného vaku, který může sestávat z jednoho vaku propojeného jednou nebo více hadičkami s jedním nebo více sekundárními vaky tak, aby bylo možné provádět separaci krevních složek v uzavřeném systému. Vývody vaku mají tvar a velikost umožňující odpovídající propojení vaku se zdrojem krve. Ochranné kryty jehly pro odběr krve a připojených částí musí zajišťovat udržení sterility. Musí být snadno odpojitelné a zabezpečené. Kapacita vaků je vztažena ke jmenovité kapacitě předepsané oprávněnou autoritou a příslušnému objemu antikoagulačního roztoku. Jmenovitá kapacita je objem odebrané krve ve vaku. Vaky mají tvar dovolující odstreďovaní v naplněném stavu. Vaky jsou vybaveny vhodným zařízením pro zavěšení nebo upevnění, které nebrání odběru, skladování, zpracování nebo podávání krve. Vaky jsou uzavřeny v hermeticky uzavřených ochranných obalech. Vlastnosti Vak je dostatečně průhledný, aby bylo možno prohlédnout obsah před a po odběru krve, a je dostatečně pružný, aby kladl minimální odpor v průběhu plnění a vyprazdňování za normálních podmínek použití. Vak obsahuje nejvýše 5 ml vzduchu. Zkoušky Roztok SI. Vak se naplní 100 ml sterilního roztoku chloridu sodného R (9 g/l) prostého pyrogen-ních látek. Vak se uzavře a zahřívá se 30 min v autoklávu při 110 °C. Jestliže zkoušený vak obsahuje antikoagulační roztok, předem se vyprázdní a vypláchne 250 ml vody na injekce Ä při (20 ± 1) °C. Promývací tekutina se odstraní. Roztok S2. Vak se naplní vodou na injekce R v množství odpovídajícím určenému objemu antikoagulačního roztoku. Vak se uzavře a zahřívá se 30 min v autoklávu při 110 °C. Po ochlazení se doplní objem vodou na injekce R na jmenovitou kapacitu vaku. Jestliže zkoušený vak obsahuje antikoagulační roztok, předem se vyprázdní a vypláchne stejně, jak je uvedeno výše. Odolnost při odstreďovaní. Vak se naplní na jmenovitou kapacitu vodou R okyselenou 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Vak se obalí absorpčním papírem, který byl napuštěn modří brom-fenolovou RS1 nebo jiným vhodným indikátorem a vysušen. Obalený vak se odstřeďuje 10 min při 5000 gn; na papíru s indikátorem nejsou žádné známky prosakování a nedošlo k žádné trvalé deformaci vaku. Odolnost proti roztažení. Vak se naplní na jmenovitou kapacitu vodou R okyselenou 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Vak se zavěsí za závěs na straně proti hadičce přívodu krve a podél osy hadičky se působí 5 s okamžitou silou 20 N (2,05 kgf). Zkouška se opakuje tak, že se tažnou silou působí na každou část pro plnění a vyprazdňování. Nedochází k roztržení ani poškození vaku. Netěsnost. Vak po zkoušce odolnosti proti roztažení se vloží mezi dvě desky pokryté absorpčním papírem, který byl napuštěn modříbromfenolovou RS1 nebo jiným vhodným indikátorem a vysušen. Postupně se zvyšuje síla na desku stlačující vak tak, že vnitřní tlak (tj. rozdíl mezi působícím tlakem a atmosférickým tlakem) dosáhne v průběhu 1 min hodnoty 67 kPa. Tlak se udržuje 10 min a po této době na indikátorovém papíru nejsou u žádného spoje žádné známky prosakování. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 317 ______________________________________________________________________Obaly 317 Propustnost pro páry. Vak s antikoagulačním roztokem se naplní roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na objem odpovídající objemu krve, pro který je vak určen. Prázdný vak se naplní stejnou směsí antikoagulačního roztoku a roztoku chloridu sodného R (9 g/l). Vak se uzavře, zváží a skladuje 21 dní při relativní vlhkosti atmosféry (50 ± 5) % a teplotě (5 ± 1) °C. Úbytek hmotnosti je nejvýše 1 %. Vyprázdnění pod tlakem. Vak se naplní na jmenovitou kapacitu vodou R o teplotě (5 ± 1) °C. Transfúzni souprava bez intravenózni kanyly se připojí k jednomu vývodu. Vak se stlačí tak, aby v průběhu vytlačování byl udržen vnitřní tlak (tj. rozdíl mezi působícím tlakem a atmosférickým tlakem) 40 kPa. Vak se vyprázdní nejdéle za 2 min. Rychlost plnění. Hadička přívodu krve s jehlou se připojí k zásobníku obsahujícímu vhodný roztok, který má viskozitu stejnou jako krev, např. roztok sacharosy R (335 g/l) při 37 °C. Vnitřní tlak zásobníku (tj. rozdíl mezi působícím tlakem a atmosférickým tlakem) se udržuje na 9,3 kPa, přičemž základna zásobníku a horní část vaku se nacházejí ve stejné výši. Vak se za 8 min naplní nejméně na jmenovitou kapacitu. Odolnost proti teplotním rozdílům. Vak se na vhodném místě vytemperuje na 20 °C až 23 °C. V chladicím boxu se rychle ochladí na -80 °C a při této teplotě se udržuje 24 h. Teplota se zvýší na 50 °C a při této teplotě se udržuje 12 h. Nechá se ochladit na pokojovou teplotu. Vak vyhovuje zkouškám odolnosti při odstreďovaní, odolnosti proti roztažení, netěsnosti, propustnosti pro páry, vyprázdnění pod tlakem a rychlosti plnění popsaným výše. Průhlednost. Vak se naplní na jmenovitou kapacitu základní suspenzí pro opalescenci (2.2.1) zředěné tak, aby absorbance (2.2.25) při 640 nm byla 0,37 až 0,43 (asi šestnáctinásobné zředění). Zákal suspenze ve vaku musí být pozorovatelný při porovnání s vakem naplněným vodou. Vyluhovatelné látky. Zkoušky se provádějí postupy navrženými k co nejvěrnějšímu napodobení podmínek styku vaku s jeho obsahem při skutečném použití. Podmínky styku a zkoušky, které se mají provádět, jsou předepsány podle charakteru materiálu a zvláštních požadavků na každý typ vaku. Hemolytické účinky v tlumivých roztocích. Základní tlumivý roztok. 90,0 g chloridu sodného R, 34,6 g hydrogenfosforečnanu sodného R a 2,43 g a dihydrogenfosforečnanu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 1000 ml. Tlumivý roztok Arj. Ke 30,0 ml základního tlumivého roztoku se přidá 10,0 ml vody R. Tlumivý roztok Brj. Ke 30,0 ml základního tlumivého roztoku se přidá 20,0 ml vody R Tlumivý roztok Crj. Ke 30,0 ml základního tlumivého roztoku se přidá 85,0 ml vody R. Do tří odstřeďovacích zkumavek se převede po 1,4 ml roztoku S2. Do zkumavky I se přidá 0,1 ml tlumivého roztoku A 0, do zkumavky II se přidá 0,1 ml tlumivého roztoku B0 a do zkumavky III se přidá 0,1 ml tlumivého roztoku Ca Do každé zkumavky se přidá po 0,02 ml čerstvé heparini-zované lidské krve, obsah se důkladně promíchá a zahřívá se 40 min ve vodní lázni při (30 ± 1) °C. Použije se krev odebraná nejdéle 3 h před zkouškou nebo krev odebraná do citrat-fosforečnan-dex-trosového antikoagulačního roztoku (CPD) nejdéle 24 h před zkouškou. Připraví se tři roztoky obsahující: - roztok A{. 3,0 ml tlumivého roztoku A0 a 12,0 ml vody R, - roztok Bx: 4,0 ml tlumivého roztoku B0 a 11,0 ml vody R, - roztok C{. 4,75 ml tlumivého roztoku C0 a 10,25 ml vody R. Do zkumavky I se přidá 1,5 ml roztoku Ax, do zkumavky II se přidá 1,5 ml roztoku B a do zkumavky III se přidá 1,5 ml roztoku Cx. Souběžně a stejným způsobem se připraví další tři zkumavky, v nichž je místo roztoku S2 voda R. Všechny zkumavky se současně odstřeďují 5 min Strana 318 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 318 Obalový materiál a obaly______________________________________________________________________ v horizontální odstředivce přesně při 2500 gn. Po odstředění se změří absorbance (2.2.25) tekutin při 540 nm za použití základního tlumivého roztoku jako kontrolního roztoku. Hemolytický index se vypočte jako procentuální zlomek podle výrazu: A ^100 v němž značí: Awo - absorbanci zkumavky III, Aexp - absorbanci zkumavky I nebo II nebo odpovídajících kontrolních zkumavek. Roztok ve zkumavce I dává hemolytický index nejvýše 10 % a hemolytický index roztoku ve zkumavce II se liší nejvýše o 10 % od odpovídající kontrolní zkumavky. Sterilita (2.6.1). Vaky vyhovují zkoušce na sterilitu. Vak se aseptický naplní 100 ml sterilního roztoku chloridu sodného R (9 g/l) a protřepe se tak, aby se celý vnitřní povrch vaku smočil. Obsah vaku se přefiltruje přes membránový filtr a membrána se umístí do vhodné živné půdy, jak předepisuje zkouška na sterilitu. Pyrogenní látky (2.6.8). Roztok SI vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky. Na 1 kg hmotnosti králíka se vstříkne 10 ml roztoku. Neškodnost (2.6.9). Roztok SI vyhovuje zkoušce na neškodnost. Každé myši se vstříkne 0,5 ml roztoku. Balení Vaky se balí do ochranných přebalů. Po vyjmutí z ochranného přebalu vak nevykazuje žádné známky netěsnosti a růstu mikroorganismů. Ochranný přebal je dostatečně pevný, aby vydržel bez poškození běžné zacházení. Ochranný přebal je hermeticky uzavřen tak, že ho nelze otevřít a znovu uzavřít, aniž by bylo zjevně zřejmé, že již byl jednou otevřen. Označování Vyhovuje odpovídající národní legislativě a mezinárodním dohodám. V označení na obalu se uvede: - jméno a adresa výrobce, - číslo šarže, z něhož lze zjistit postup výroby vaku, a materiál, z něhož byl vyroben. Na štítku je rezervováno místo k zapsání těchto údajů: - krevní skupiny, referenčního čísla a všech dalších informací vyžadovaných národní legislativou a mezinárodními dohodami a k vložení dodatečného značení. V označení ochranného přebalu nebo vaku viditelně přes obal jsou uvedeny tyto údaje: - doba použitelnosti, - upozornění, že vak, který byl vyjmut z ochranného přebalu, musí být použit nejpozději do 10 dní. Inkoust, barva nebo jiné látky použité k označení nesmí difundovat do plastu, z něhož je vak vyroben, a popis musí zůstat čitelný po dobu použitelnosti vaku. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 319 _____________________________________________________________________________Obaly 319 3.2.4 Prázdné sterilní obaly z měkčeného polyvinylchloridu na lidskou krev a krevní složky Jak je uvedeno ve stati Sterilní obaly z plastů na lidskou krev a krevní složky (3.2.3), pokud není schváleno jinak, musí povaha a složení materiálů, ze kterých jsou obaly, dále vaky, vyrobeny, vyhovovat požadavkům uvedeným ve stati Materiály na bázi měkčeného polyvinylchloridu pro obaly na lidskou krev a krevní složky a pro obaly na vodné roztoky k intravenózni infuzi (3.1.1). Zkoušky Vaky vyhovují zkouškám předepsaným ve stati Sterilní obaly z plastů na lidskou krev a krevní složky (3.2.3) a dále popsaným zkouškám na vyluhovatelné látky. Kontrolní roztok. Voda na injekci R se zahřívá 30 min v obalu z borokřemičitého skla v autoklávu při 110 °C. Oxidovatelné látky. Roztok S2 podle stati 3.2.3 v množství odpovídajícím 8 % jmenovité kapacity vaku se ihned po přípravě roztoku převede do baňky z borokřemičitého skla. Současně se druhá baňka naplní stejným objemem čerstvě připraveného kontrolního roztoku. Ke každému roztoku se přidá 20,0 ml manganistanu draselného 0,002 mol/l VS a 1 ml kyseliny sírové zředěné RS. Nechá se stát 15 min ve tmě. Ke každému roztoku se přidá 0,1 gjodidu draselného R. Nechá se stát 5 min ve tmě a ihned se titruje thiosíranem sodným 0,01 mol/l VS za použití 0,25 ml škrobu RS jako indikátoru. Rozdíl mezi spotřebami odměrného roztoku je nejvýše 2,0 ml. Kysele nebo zásaditě reagující látky. K množství roztoku S2 odpovídajícímu 4 % jmenovité kapacity vaku se přidá 0,1 mlfenolftaleinu RS; roztok zůstane bezbarvý. Přidá se 0,4 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je růžový. Přidá se 0,8 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 0,1 ml červeně methylové RS; roztok je oranžovočervený nebo červený. Chloridy (2.4.4). 15,0 ml roztoku S2 vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,4 ug/ml). Porovnávací roztok se připraví za použití 1,2 ml základního roztoku chloridů (5 fig Cl/ml) a 13,8 ml vody R Amonium (2.4.1). 5,0 ml roztoku S2 se zředí vodou R na 14,0 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na amonium (2 |ag/ml). Zbytek po odpaření. 100 ml roztoku S2 se odpaří do sucha v kádince z borokřemičitého skla vhodné velikosti předem vyhřáté na 105 °C. Za stejných podmínek se odpaří kontrolní roztok (slepá zkouška). Suší se do konstantní hmotnosti při 100 ° C až 105 °C. Zbytek po odpaření roztoku S2 váží nejvýše o 3 mg více, než je hmotnost odparku kontrolního roztoku. Absorbance (2.2.25). Změří se absorbance roztoku S2 při 230 nm až 360 nm proti kontrolnímu roztoku. V oblasti 230 nm až 250 nm je absorbance nejvýše 0,30 a v oblasti 251 nm až 360 nm je nejvýše 0,10. Vyluhovatelný bis(2-ethyhexyl)ftalat. Jako extrakční rozpouštědlo se použije ethanol R zředěný vodou R tak, aby směs měla relativní hustotu měřenou pyknometrem (2.2.5) 0,9389 až 0,9895. Základní roztok. 0,100 g bis(2-ethylhexyl)ftalatu R se rozpustí v extrakčním rozpouštědle a zředí se jím na 100,0 ml. Porovnávací roztoky: a) 20,0 ml základního roztoku se zředí extrakčním rozpouštědlem na 100,0 ml, b) 10,0 ml základního roztoku se zředí extrakčním rozpouštědlem na 100,0 ml, c) 5,0 ml základního roztoku se zředí extrakčním rozpouštědlem na 100,0 ml, Strana 320 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 320 Obalový materiál a obaly______________________________________________________________________ d) 2,0 ml základního roztoku se zředí extrakčním rozpouštědlem na 100,0 ml, e) 1,0 ml základního roztoku se zředí extrakčním rozpouštědlem na 100,0 ml. Změří se absorbance (2.2.25) porovnávacích roztoku v absorpčním maximu při 272 nm za použití extrakčního rozpouštědla jako kontrolní tekutiny. Ze závislosti absorbance na koncentraci bis(2-ethylhexyl)ftalatu se sestrojí kalibrační krivka. Postup extrakce. Prázdný vak se odběrovou hadičkou s jehlou nebo adaptérem naplní do poloviny jmenovité kapacity extrakčním rozpouštědlem předem ohřátým na 37 °C v dobře uzavřené baňce. Z vaku se zcela odstraní vzduch a hadička se uzavře. Naplněný vak se bez třepáni ponoří ve vodorovné poloze na (60 ±1) min do vodní lázně o teplotě (37 ± 1) °C. Vak se vyjme z vodní lázně, pozvolna se desetkrát převrátí a obsah se převede do skleněné baňky. Ihned se změří absorbance při maximu 270 nm proti extrakčnímu rozpouštědlu. Koncentrace bis(2-ethylhexyl)ftalatu v mg na 100 ml extrakčního roztoku se odečte z kalibrační křivky. Koncentrace nepřevyšuje: -10 mg/100 ml pro vaky se jmenovitým objemem nad 300 ml a do 500 ml; - 13 mg/100 ml pro vaky se jmenovitým objemem nad 150 ml a do 300 ml; - 14 mg/100 ml pro vaky se jmenovitým objemem do 150 ml. Balení Viz stať Sterilní obaly z plastů na lidskou krev a krevní složky (3.2.3). Označování Viz stať Sterilní obaly z plastů na lidskou krev a krevní složky (3.2.3). 3.2.5 Sterilní obaly z měkčeného polyvinylchloridu na lidskou krev obsahující antikoagulační roztok Sterilní obaly, dále vaky, obsahující antikoagulační roztok, který vyhovuje požadavkům stati Solutiones anticoagulantes et sanguinem humanuni, se používají ke sběru, skladování a podávání krve. Vyhovují popisu a mají vlastnosti uvedené ve stati Prázdné sterilní obaly z měkčeného polyvinylchloridu na lidskou krev a krevní složky (3.2.4). Jak je uvedeno ve stati Sterilní obaly z plastů na lidskou krev a krevní složky (3.2.3), a pokud není schváleno jinak, musí povaha a složení materiálů, ze kterých jsou vaky vyrobeny, vyhovovat požadavkům uvedeným ve stati Materiály na bázi měkčeného polyvinylchloridu pro obaly na lidskou krev a krevní složky a pro obaly na vodné roztoky k intravenózni infuzi (3.1.1). Zkoušky Vaky vyhovují zkouškám předepsaným ve stati Sterilní obaly z plastů na lidskou krev a krevní složky (3.2.3) a dále popsaným zkouškám pro měření objemu antikoagulačního roztoku a zkouškám na vyluhovatelné látky. Objem antikoagulačního roztoku. Vak obsahující antikoagulační roztok se vyprázdní do odměr-ného válce. Objem se liší od uváděného objemu nejvýše o ±10 %. Absorbance (2.2.5). Změří se absorbance antikoagulačního roztoku z vaku v oblasti 250 nm až 350 nm proti kontrolnímu roztoku, kterým je antikoagulační roztok stejného složení a nebyl ve styku s plastem. Absorbance v maximu při 280 nm je nejvýše 0,5. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 321 _____________________________________________________________________________Obaly 321 Vyluhovatelný bis(2-ethylhexyl)ftalat. Antikoagulační roztok se z vaku opatrně vypustí ohebnou převodní hadičkou. Nálevkou nasazenou na hadičku se vak zcela naplní vodou R. Voda se ve vaku ponechá 1 min za mírného promačkávání vaku a poté se zcela vypustí. Vypláchnutí se zopakuje. Vak, který byl uvedeným způsobem vyprázdněn a vypláchnut, vyhovuje zkoušce na vyluhovatelný bis(2-ethylhexyl)ftalat předepsané ve stati Prázdné sterilní obaly z měkčeného polyvinylchloridu na lidskou krev a krevní složky (3.2.4). Balení a značení Viz stať Sterilní obaly z plastů na lidskou krev a krevní složky (3.2.3). 3.2.6 Soupravy pro transfuzi krve a krevních složek Soupravy pro transfuzi krve a krevních složek sestávají z plastové hadičky a k ní připojených částí, které jsou nezbytné pro odpovídající použití soupravy k transfuzi. Soupravy obsahují zařízení k probodnutí uzávěru, krevní filtr, kapací komůrku, regulátor průtoku, připojovací koncovku typu Luer a obvykle též místo, které umožňuje v případě potřeby nástřik z injekce. Jestliže se soupravy mají použít spolu s vaky, které potřebují filtr vzduchu, může být tento filtr vestavěn do zařízení k probodnutí uzávěru, nebo se použije samostatný odvzdušňovač. Komůrka obsahující krevní filtr, kapací komůrka a hlavní hadička jsou průhledné. Výběr materiálů a vlastní provedení soupravy zajišťují, že nedojde k hemolýze. Svými rozměry a provedením soupravy odpovídají platným normám. Všechny části soupravy, které přicházejí do styku s krví nebo jejími složkami, jsou sterilní a prosté pyrogenních látek. Každá souprava je balena jednotlivě v obalu, který zajišťuje sterilitu obsahu. Soupravy se nesmějí znovu sterilizovat a používat opakovaně. Soupravy pro transfuzi krve a krevních složek se vyrábějí v souladu se zásadami správné výrobní praxe pro prostředky zdravotnické techniky a souvisejícími národními předpisy. Zkoušky Zkoušky se provádějí na sterilizovaných soupravách. Roztok S. Tři soupravy a baňka z borokřemičitého skla na 300 ml se vzájemně propojí do uzavřeného cirkulačního systému. V baňce se termostatem udržuje teplota kapaliny (37 ± 1) °C. Systémem se 2 h rychlostí 1 1/h cirkuluje 250 ml vody na injekci R ve směru používaném při transfuzi (např. za použití peristaltické pumpy s co nejkratší vhodnou silikonovou hadičkou). Všechen roztok se shromáždí v baňce a nechá se zchladnout. Vzhled roztoku S. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 25 ml roztoku S se přidá 0,15 ml indikátoru směsného BMF RS. Ke změně zbarvení na modré se spotřebuje nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. K 25 ml roztoku S se přidá 0,2 ml oranže methylové RS. K dosažení počátku barevného přechodu se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Absorbance (2.2.25). Absorbance roztoku S měřená při 230 nm až 250 nm je nejvýše 0,30 a při 251 nm až 360 nm je nejvýše 0,15. Ethylenoxid. Obsah zbytkového ethylenoxidu po sterilizaci ethylenoxidem stanovený dále popsanou metodou je nejvýše 10 |ag/g. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28). Strana 322 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 322 Obalový materiál a obaly______________________________________________________________________ Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 6,4 mm naplněné křemelinou silanizo-vanou pro plynovou chromatogrqfii R, impregnovanou makrogolem 1500 R (3 g/10 g), - helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 20 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 40 °C, teplota nástřikového prostoru na 100 °C, teplota detektoru na 150 °C. Ověří se nepřítomnost interferujících píku, a to buď provedením zkoušky s nesterilizovanou soupravou, nebo za použití jiného chromatografického systému, např.: - nerezové ocelové kolony délky 3 m a vnitřního průměru 3,2 mm naplněné křemelinou silanizova-nou pro plynovou chromatografii R, impregnované triskyanoethoxypropanem R (2 g/10 g), - helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 20 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 60 °C, teplota nástřikového prostoru na 100 °C, teplota detektoru na 150 °C. Roztok ethylenoxidu. Připravuje se v digestoři. 50,0 ml dimethylacetamidu R se převede do lahviě-ky na opakovaný odběr na 50 ml. Lahviěka se uzavře, zátka se zajistí a zváží se s přesností 0,1 mg. Injekění stříkaěka na 50 ml z polyethylenu nebo polypropylenu se naplní plynným ethylenoxidem R, který se nechá ve stříkaěce asi 3 min. Stříkaěka se vyprázdní a znovu se naplní 50 ml plynného ethylenoxidu R Nasadí se injekění jehla a objem plynu ve stříkaěce se sníží z 50 ml na 25 ml. Těchto 25 ml ethylenoxidu se pomalu nastříkne do lahviěky za mírného třepáni tak, aby nedošlo ke styku kapaliny s jehlou. Lahviěka se opět zváží. Zvýšení hmotnosti je 45 mg až 60 mg a zjištěná hodnota se použije k výpoětu přesné koncentrace ethylenoxidu v roztoku (asi 1 g/l). Postup. Souprava bez obalu se zváží. Nastříhá se na kousky o největším rozměru 1 cm, které se vloží do láhve na 250 ml až 500 ml obsahující 150 ml dimethylacetamidu R Láhev se uzavře vhodným uzávěrem, který se zajistí, a zahřívá se 16 h v sušárně při (70 ± 1) °C. Z horké láhve se odebere 1 ml horkého plynu a nastříkne se na kolonu. Z kalibraění křivky a výšky získaného píku se vypoěte množství ethylenoxidu v lahviěce. Kalibrační křivka. Do sedmi lahviěek stejného typu, jako je lahviěka pro zkoušený roztok, se převede po 150 ml dimethylacetamidu R a do každé lahviěky se přidá jednotlivě 0 ml, 0,05 ml, 0,10 ml, 0,20 ml, 0,50 ml, 1,0 ml a 2,0 ml roztoku ethylenoxidu, tj. asi 0 ug, 50 ug, 100 ug, 200 ug, 500 ug, 1000 ug a 2000 ug ethylenoxidu. Lahviěky se uzavřou, zátky se zajistí a baňky se zahřívají 16 h v sušárně při (70 ± 1) °C. Z každé lahviěky se nastříkne 1 ml horkého plynu do kolony. Z výšky píku a z množství ethylenoxidu v každé lahviěce se sestrojí kalibraění křivka. Redukující látky. Zkouška se provede do 4 h od přípravy roztoku S. Ke 20,0 ml roztoku S se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 20,0 ml manganistanu draselného 0,002 mol/l VS. Vaří se 3 min a ihned se zchladí. Přidá se 1 gjodidu draselného R a titruje se thiosíranem sodným 0,01 mol/l VS za použití 0,25 ml škrobu ÄS jako indikátoru. Provede se slepá titrace za použití 20,0 ml vody na injekce R. Rozdíl spotřeb odměrného roztoku je nejvýše 2,0 ml. Cizí částice. Souprava se vstupním koncem naplní roztokem laurylsíranu sodného R (0,1 g/l) přefiltrovaným filtrem ze slinutého skla (16) a ohřátým na 37 °C. Roztok se vypustí výstupním koncem a za vhodných světelných podmínek se hodnotí ěirost roztoku. Kapalina je ěirá a bez viditelných ěástic a vláken. (Předpokládá se, že prostým okem jsou viditelné ěástice o průměru nejméně 50 um.) Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 323 _____________________________________________________________________________Obaly 323 Průtoková rychlost. Soupravou se zcela otevřeným regulátorem průtoku se nechá protéci 50 ml roztoku o viskozite 3 mPa.s (3 cP), např. roztok makrogolu 4000 R (33 g/l) při 20 °C. Při hydrostatické výšce 1 m je doba průtoku nejvýše 90 s. Odolnost v tlaku. Oba konce soupravy a případně vestavěný odvzdušňovaě se uzavřou. Výtoková cast soupravy se přes regulátor tlaku připojí ke zdroji stlačeného vzduchu. Souprava se ponoří do vody teplé 20 °C až 23 °C. Přetlak se postupně zvyšuje až na 100 kPa a nechá se působit 1 min. Ze soupravy nevycházejí žádné bubliny. Průhlednost. Jako porovnávací suspenze se použije základní suspenze pro opalescenci (2.2.1) zředěná 1 : 8 pro soupravy s hadičkou o vnějším průměru menším než 5 mm a zředěná 1:16 pro soupravy s hadičkou o průměru 5 mm nebo větším. Porovnává se souprava s obíhající suspenzí se soupravou stejné šarže, v níž obíhá voda R. Opalescence a přítomnost bublinek jsou rozeznatelné. Zbytek po odpaření. 50,0 ml roztoku S se odpaří na vodní lázni do sucha a zbytek se vysuší v sušárně do konstantní hmotnosti při 100 °C až 105 °C. Jako porovnávací roztok se použije 50,0 ml vody na injekci R. Hmotnost zbytku je nejvýše o 1,5 mg vyšší než u porovnávacího roztoku. Sterilita (2.6.1). Soupravy vyhovují zkoušce na sterilitu. Soupravou, která je označena jako sterilní pouze uvnitř, se nechá protéci 50 ml tlumivého roztoku chloridu sodného s peptonem o pH 7,0 (2.6.12) a zkouška se provede metodou membránové filtrace. U souprav, které jsou označeny jako sterilní uvnitř i zevně, se za aseptických podmínek otevře balení: - pro přímou inokulaění metodu se souprava nebo její části převedou do vhodné nádoby obsahující dostatečné množství živné půdy tak, aby souprava nebo její části byly úplně ponořeny. - pro metodu membránové filtrace se souprava nebo její části převedou do vhodné nádoby obsahující dostatečné množství tlumivého roztoku chloridu sodného s peptonem opH 7,0 (2.6.12) a nechají se 10 min úplně ponořeny. Pyrogenní látky (2.6.8). 5 souprav se vzájemně propojí a nechá se jimi protéci 250 ml sterilního roztoku chloridu sodného R (9 g/l) prostého pyrogenních látek rychlostí nejvýše 10 ml/min. Roztok aseptický zachycený do nádoby prosté pyrogenní ch látek vyhovuje zkoušce na pyrogení látky. Na 1 kg hmotnosti králíka se vstříkne 10 ml roztoku. Označování V označení na obalu se uvede, zda souprava byla sterilizovaná ethylenoxidem. 3.2.7 Obaly z plastů na vodné roztoky k intravenózni intiizi Obaly z plastů na vodné roztoky k intravenózni infúzi jsou vyrobeny z jednoho nebo více polymerů, které v případě potřeby obsahují přísady. Obaly popsané v tomto článku nejsou vždy vhodné pro emulze. Z polymerů se nejěastěji používají polyethylen, polypropylen a polyvinylchlorid. Tuto specifikaci je třeba cist v souvislosti se statí 3.2.2 Obaly a uzávěry z plastů. Obaly se vyrábějí ve formě vaků nebo láhví. Na obaluje místo vhodné pro připojení infuzní soupravy, které je provedeno tak, aby bylo zajištěno jejich bezpečné spojení. Obaly mají také umožňovat nástřik injekce v průběhu použití. Obvykle mají cast umožňující zavěšení a odolávající tahu při jejich použití. Obaly musí snášet podmínky sterilizace. Provedení obalu a zvolená metoda sterilizace jsou takové, aby všechny části obalu, které přijdou do styku s infuzním roztokem, byly sterilizovatelné. Obal po uzavření je nepropustný pro mikroorganismy. Obal je odolný vůěi poškození při náhlém zmrznuti, ke kterému může dojít nechtěně během dopravy konečného výrobku. Strana 324 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 324 Obalový materiál a obaly______________________________________________________________________ Obaly jsou dostatečně průhledné, aby bylo možné kdykoliv kontrolovat vzhled jejich obsahu, pokud není uvedeno a schváleno jinak. Prázdné obaly nemají žádné známky poškození, které by mohly způsobovat netěsnosti a naplněné a uzavřené obaly nesmějí vykazovat žádný únik kapaliny. Pro vyhovující uskladnění některých přípravků se vyžaduje, aby obal byl uzavřen v ochranném přebalu. Základní vyhodnocení vlivu uchovávání se provádí s obalem uzavřeným v přebalu. Zkoušky Roztok S. Obal se naplní na jmenovitou kapacitu vodou R a uzavře se obvyklým uzávěrem nebo fólií z čistého hliníku. Obal s vodou se ohřeje v autoklávu během 20 min až 30 min na teplotu (121 ± 2) °C, při které se ponechá 30 min. Pokud tato teplota poškozuje obal, zahřívá se 2 h při 100 °C. Roztok se použije nejpozději 4 h po přípravě. Kontrolní roztok. Připraví se zahříváním vody R v borokřemičité baňce uzavřené fólií z čistého hliníku po stejnou dobu a při stejné teplotě jako roztok S. Vzhled roztoku S. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K množství roztoku S odpovídajícímu 4 % jmenovité kapacity obalu se přidá 0,1 mlfenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Přidá se 0,4 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok j e růžový. Přidá se 0,8 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 0,1 ml červeně methylové RS; roztok je oranžovočervený nebo červený. Absorbance (2.2.25). Změří se absorbance roztoku S při 230 nm až 360 nm proti kontrolnímu roztoku (viz roztok S). Absorbance je nejvýše 0,20. Oxidovatelné látky. Ke 20,0 ml roztoku S se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 20,0 ml manganistanu draselného 0,002 mol/l VS, vaří se 3 min a rychle se ochladí. Přidá se 1 gjodidu draselného R a ihned se titruje thiosíranem sodným 0,01 mol/l VS za použití 0,25 ml škrobu RS. Provede se slepá zkouška se 20,0 ml kontrolního roztoku. Rozdíl spotřeb odměrného roztoku je nej - výše 1,5 ml. Průhlednost. Obal použitý k přípravě roztoku S se naplní na jmenovitou kapacitu zředěnou suspenzí pro opalescenci. Základní suspenze pro opalescenci (2.2.1) se zředí 1 : 200 pro obaly z polyethylenu nebo polypropylenu a 1 : 400 pro ostatní obaly. Zákal suspenze je zřetelný při pohledu přes obal a při srovnání s obalem naplněným vodou R. Označování V označení na obalu každé šarže prázdných obalů se uvede: - jméno a adresa výrobce, - číslo šarže, z něhož lze zjistit postup výroby obalu, včetně použitých materiálů. 3.2.8 Sterilní injekční stříkačky z plastů na jedno použití Sterilní injekční stříkačky z plastů na jedno použití jsou prostředky zdravotnické techniky k okamžitému upotřebení pro podání injekčních přípravků. Jsou dodávány sterilní a prosté pyrogen-ních látek, nesmějí se znovu sterilizovat ani opakovaně používat. Sestávají z válcovitého pláště a pístu, který může mít těsnící prstenec z elastomeru. Mohou být opatřeny injekční jehlou, která může být nesnímatelná. Každá injekční stříkačka má vlastní ochranný obal k zajištění sterility. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 325 _____________________________________________________________________________Obaly 325 Válcovitý plášť injekční stříkačky je dostatečně průhledný, aby bez obtíží umožňoval odečítání dávek a rozeznání vzduchových bublin a cizích částic. Plastické a elastomerní materiály, z nichž jsou zhotoveny plášť a píst, vyhovují příslušné specifikaci nebo požadavkům oprávněné autority. Nejpoužívanějšími materiály jsou polypropylen a polyethylen. Svými rozměry a provedením odpovídají injekční stříkačky platným normám. Pro hladký pohyb pístu je možno potřít vnitřní stěnu válcovitého pláště silikonovým olejem (3.1.8), ve stříkačce však nesmí zůstat žádný přebytek, který by mohl znečistit obsah stříkačky v době použití. Barvy a lepidla používaná ke značení stříkačky nebo obalu, a případně při sestavování stříkačky a jejího obalu, nesmějí pronikat stěnou stříkačky. Zkoušky Roztok S. Roztok se připravuje tak, aby nedošlo k jeho znečištění cizími částicemi. Použije se dostatečný počet injekěních stříkaček, aby bylo možno připravit 50 ml roztoku; jmenovitý objem stříkaček se naplní vodou na injekci R a ponechá se 24 h při 37 °C. Obsahy injekěních stříkaček se spojí ve vhodné nádobě z borokřemiěitého skla. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1), bezbarvý (2.2.2, Metoda II) a prakticky bez cizích pevných částic. Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 20,0 ml roztoku S se přidá 0,1 ml modři bromthymolo- véRSl. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,3 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS nebo kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Absorbance (2.2.25). Absorbance roztoku S měřená při 220 nm až 360 nm je nejvýše 0,40. Ethylenoxid. Obsah zbytkového ethylenoxidu po sterilizaci ethylenoxidem stanovený dále popsanou metodou je nejvýše 10 |ag/g. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28). Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 6,4 mm naplněné křemelinou silanizo-vanou pro plynovou chromatografií R, impregnovanou makrogolem 1500 R (3 g/10 g), - helia pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 20 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 40 °C, teplota nástřikového prostoru na 100 °C, teplota detektoru na 150 °C. Ověří se nepřítomnost interferujících píku, a to buď provedením zkoušky s nesterilizovanou stříkačkou, nebo za použití jiného chromatografického systému, např.: - nerezové ocelové kolony délky 3 m a vnitřního průměru 3,2 mm naplněné křemelinou silanizova-nou pro plynovou chromatografií R, impregnovanou triskyanoethoxypropanem R (2 g/l 0 g), - helia pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 20 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 60 °C, teplota nástřikového prostoru na 100 °C, teplota detektoru na 150 °C. Roztok ethylenoxidu. Připravuje se v digestoři. 50,0 ml dimethylacetamidu R se převede do lahvičky na opakovaný odběr na 50 ml. Lahvička se uzavře, zátka se zajistí a zváží se s přesností 0,1 mg. Injekční stříkačka na 50 ml z polyethylenu nebo polypropylenu se naplní plynným ethylenoxidem R, který se nechá ve stříkačce asi 3 min. Stříkačka se vyprázdní a znovu se naplní 50 ml plynného ethylenoxidu R. Nasadí se injekční jehla a objem plynu ve stříkačce se sníží z 50 ml na 25 ml. Těchto 25 ml ethylenoxidu se pomalu nastříkne do lahvičky za mírného třepáni tak, aby nedošlo Strana 326 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 326 Obalový materiál a obaly______________________________________________________________________ ke styku kapaliny s jehlou. Lahvička se opět zváží. Zvýšení hmotnosti je 45 mg až 60 mg a zjištěná hodnota se použije k výpočtu přesné koncentrace ethylenoxidu v roztoku (asi 1 g/l). Kalibrační křivka. Do sedmi lahviček stejného typu, jako je lahvička pro zkoušený roztok, se převede po 150 ml dimethylacetamidu R a do každé lahvičky se přidá jednotlivě 0 ml, 0,05 ml, 0,10 ml, 0,20 ml, 0,50 ml, 1,0 ml a 2,0 ml roztoku ethylenoxidu, tj. asi 0 ug, 50 ug, 100 ug, 200 ug, 500 ug, 1000 ug a 2000 ug ethylenoxidu. Lahvičky se uzavřou, zátky se zajistí a baňky se zahřívají 16 h v sušárně při (70 ± 1) °C. Z každé lahvičky se nastříkne 1 ml horkého plynu do kolony. Z výšky píku a z množství ethylenoxidu v každé lahvičce se sestrojí kalibrační křivka. Postup. Stříkačka bez obalu se zváží, rozřeže se na kousky o největším rozměru 1 cm, které se vloží do láhve na 250 ml až 500 ml obsahující 150 ml dimethylacetamidu R. Láhev se uzavře vhodným uzávěrem, který se zajistí, a zahřívá se 16 h v sušárně při (70 ±1) °C. Z horké láhve se odebere 1 ml horkého plynu a nastříkne se na kolonu. Z kalibrační křivky a výšky získaného píku se vypočte množství ethylenoxidu v láhvi. Silikonový olej. Vypočítá se plocha vnitřního povrchu injekční stříkačky (S) v cm 2podlevz^anu: 2^ V.u.h , v němž značí: F-jmenovitý objem injekční stříkačky v cm3, h - výšku stupnice v cm. Vezme se takový počet injekčních stříkaček, aby jejich celkový vnitřní povrch byl 100 cm2 až 200 cm2. Každá stříkačka se naplní na polovinu jmenovitého objemu dichlormethanem R a zbylý objem se doplní vzduchem. Otvor k nasazení jehly se uzavře prstem překrytým fólií z plastu inertního k dichlormethanu. Stříkačka se desetkrát obrátí tak, že se opláchne celý vnitřní povrch odpovídající jmenovitému objemu. Získané výluhy ze všech stříkaček se převedou do zvážené misky a celý postup se opakuje. Spojené výluhy se odpaří na vodní lázni do sucha a suší se 1 h při 100 ° C až 105 °C. Zbytek po odpaření odpovídající 1 cm 2plochy vnitřního povrchu váží nejvýše 0,25 mg. Změří se infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zbytku, které vykazuje charakteristické pásy silikonového oleje při 2960 cm"1, 1260 cm"1, 1095 cm"1, 1020 cm"1 a 805 cm"1. Redukující látky. Ke 20,0 ml roztoku S se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 20,0 ml manganistanu draselného 0,002 mol/l VS, 3 min se vaří a ihned se ochladí. Přidá se 1 g jodidu draselného R a titruje se thiosíranem sodným 0,01 mol/l VS za použití 0,25 ml škrobu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška za použití 20,0 ml vody na injekci R. Rozdíl spotřeb odměrné-ho roztoku je nejvýše 3,0 ml. Průhlednost. Injekční stříkačka se naplní základní suspenzí pro opalescenci (2.2.1) zředěnou 1 : 10. Základní suspenze se před použitím nechá stát 24 h při teplotě (20 ±2) °C. Druhá stejná stříkačka se naplní vodou R a v rozptýleném světle se prostým okem porovnávají obě stříkačky proti tmavému pozadí. Opalescence suspenze je zřetelná při porovnání se stříkačkou naplněnou vodou. Sterilita (2.6.1). Injekční stříkačky označené j ako sterilní vyhovují zkoušce na sterilitu provedené následovně. Aseptickým postupem se otevře obal, stříkačka se vyjme a rozebere. Každá část se jednotlivě vloží do vhodné nádoby obsahující dostatek živné půdy k úplnému zaplavení vložené části. Použijí se obě doporučené živné půdy (2.6.1). Injekční stříkačky označené j ako sterilní pouze uvnitř vyhovují zkoušce na sterilitu provedené následovně. Aseptický se sejme kryt jehly a jehla se ponoří do 50 ml živné půdy. Stříkačka se pětkrát propláchne povytažením pístu až do jeho nejvyšší polohy. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 327 _____________________________________________________________________________Obaly 327 Pyrogenní látky (2.6.8). Injekční stříkačky se jmenovitým objemem 15 ml nebo větším vyhovují zkoušce na pyrogenní látky. Nejméně tři injekční stříkačky se naplní na jmenovitý objem roztokem chloridu sodného R (9 g/l) prostého pyrogenních látek a udržují se 2 h při teplotě 37 °C. Roztoky se aseptický smíchají v nádobě prosté pyrogenních látek a ihned se provede zkouška na pyrogenní látky. Na 1 kg hmotnosti králíka se vstříkne 10 ml roztoku. Označování V označení na obalu se uvede: - číslo šarže, - označení injekční stříkačky, - upozornění, že stříkačka je určená k jednorázovému použití. V označení na vnějším obalu se uvede: - způsob sterilizace, - zda je stříkačka sterilní nebo zda je sterilní pouze její vnitřní povrch, - jméno a adresa výrobce, - upozornění, že stříkačka nesmí být použita, je-li obal poškozen nebo je-li uvolněn ochranný kryt zaručující sterilitu. 3.2.9 Pryžové uzávěry obalů na vodné přípravky k parenterálnímu použití Vyrábějí se z materiálů získaných vulkanizací (příčným zesítěním) makromolekulárních organických látek (elastomery), které obsahují příslušné přísady. Elastomery se vyrábějí z přírodních nebo syntetických látek polymerizací, polyadicí nebo polykondenzací. Vlastnosti základních složek a různých přísad (např. vulkanizační látky, urychlovače, stabilizátory, pigmenty) závisí na požadovaných vlastnostech konečného výrobku. Specifikace v tomto článku zahrnuje také uzávěry obalů na prášky a lyofilizované přípravky, které se rozpouštějí ve vodě těsně před použitím. Specifikace nezahrnuje uzávěry ze silikonových elastomerů (viz stať 3.1.9 Silikonový elastomer pro uzávěry a hadičky) a vrstvené uzávěry nebo lakované uzávěry. Pryžové uzávěry se člení do dvou skupin: typ I jsou uzávěry, které splňují nejpřísnější požadavky a jimž by měla být dávána přednost; typ II jsou uzávěry, které mají mechanické vlastnosti vhodné pro zvláštní použití (např. umožňují mnohonásobný vpich) a vzhledem ke svému chemickému složení nemusí vyhovovat přísným požadavkům pro první kategorii. Uzávěry zvolené pro použití s určitým přípravkem splňují tyto požadavky: - složky přípravku se při styku s uzávěrem neadsorbují na jeho povrch ani do něho nebojím neprocházejí v množství, které by nepříznivě ovlivnilo přípravek, - uzávěry neuvolňují do přípravku látky v množství ovlivňujícím jeho stabilitu nebo vyvolávajícím riziko toxicity. Uzávěry jsou snášenlivé s přípravky, pro něž jsou určeny, po celou dobu jejich použitelnosti. Výrobce přípravku musí od dodavatele dostat záruku, že složení uzávěrů je neměnné a že je shodné se složením uzávěrů použitých při zkouškách snášenlivosti. Jestliže dodavatel informuje výrobce přípravku o změnách ve složení, musí se zkoušení snášenlivosti částečně nebo úplně zopakovat, v závislosti na povaze změn. Uzávěry se před použitím omývají a mohou být sterilizovaný. Strana 328 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 328 Obalový materiál a obaly______________________________________________________________________ Vlastnosti Pryžové uzávěry jsou pružné, průsvitné nebo neprůhledné a nemají žádnou charakteristickou barvu, která závisí na použitých přísadách. Jsou prakticky nerozpustné v tetrahydrofuranu, který však může uzávěry značně, ale vratně bobtnat. Jsou homogenní a prakticky bez vad odlitku a náhodných příměsí (např. vláken, cizích částic, zbytků pryže). Zjišťování typu pryže použité k výrobě uzávěru je mimo rámec tohoto článku. Dále uvedená zkouška totožnosti rozlišuje elastomernía neelastomerní uzávěry, ale nerozlišuje různé druhy pryže. Další zkoušky totožnosti lze provést s cílem zjistit rozdíly mezi určitou šarží a uzávěry použitými k ověřování snášenlivosti. K těmto účelům je možné použít jednu nebo více analytických metod: stanovení relativní hustoty, stanovení síranového popela, stanovení obsahu síry, tenkovrstvou chromatografii extraktu, ultrafialovou absorpční spektrofotometru extraktu a infračervenou absorpční spektrofotometru pyrolyzátu. Zkouška totožnosti Pružnost. Proužek materiálu o průřezu 1 mm2 až5 mm2 lze rukou protáhnoutnejméně na dvojnásobek původní délky. Po 1 min natažení na dvojnásobek délky se proužek za 30 s od uvolnění smrští nejméně na l,2násobek původní délky. Zkoušky Roztok S. Několik nerozřezaných uzávěrů o celkovém povrchu asi 100 cm2 se vaří 5 min ve vodě R ve vhodné skleněné nádobě. Uzávěry se pětkrát promyjí chladnou vodou a převedou se do širokohrdlé baňky (sklo třídy I, 3.2.1), přidá se 200 ml vody Rna. 100 cm2povrchu uzávěrů a zváží se. Hrdlo baňky se zakryje hliníkovou fólií nebo kádinkou z borokřemiěitého skla. Baňka se umístí do autoklávu a teplota se během 20 min až 30 min zvedne na (121 ±2) °C a při této teplotě se zahřívá 30 min. Baňka se nechá pozvolna (asi 30 min) chladnout na pokojovou teplotu a doplní se vodou R na původní hmotnost. Obsah se protřepe a výluh se ihned sleje. Před každou zkouškou se roztok S znovu protřepe. Kontrolní roztok. Připraví se stejným způsobem jako roztok S za použití 200 ml vody R, ale bez uzávěrů. Vzhled roztoku S. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II pro uzávěry typu I a ne více než porovnávací suspenze III pro uzávěry typu II (2.2.1). Roztok S není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ5 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 20,0 ml roztoku S se přidá 0,1 ml modře bromthymolo- véRSl. Ke změně zbarvení na modré se spotřebuje nejvýše 0,3 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS a ke změně zbarvení na žluté se spotřebuje nejvýše 0,8 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Absorbance. Zkouška se provede do 4 h od přípravy roztoku S. Roztok S se zfiltruje membránovým filtrem o velikosti pórů asi 0,5 um. První podíl filtrátu se odstraní. Změří se absorbance (2.2.25) filtrátu při 220 nm až 360 nm proti kontrolnímu roztoku. V uvedené oblasti je absorbance výluhu z uzávěrů typu I nejvýše 0,2 a z uzávěrů typu II nejvýše 4,0. V případě potřeby se filtrát před měřením zředí a naměřená hodnota se přepočítá na původní roztok. Redukující látky. Zkouška se provede do 4 h od přípravy roztoku S. Ke 20,0 ml roztoku S se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 20,0 ml manganistanu draselného 0,002 mol/l VS. Vaří se 3 min a rychle se ochladí. Přidá se 1 gjodidu draselného R a ihned se titruje thiosíranem sodným 0,01 mol/l VS za použití 0,25 ml škrobu RS jako indikátoru.Provede se slepá zkouška s 20,0 ml kon- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 329 _____________________________________________________________________________Obaly 329 trolního roztoku. Rozdíl spotřeb odměrného roztoku je nejvýše 3,0 ml pro uzávěry typu I a nejvýše 7,0 ml pro uzávěry typu II. Těžké kovy (2.4.8). Roztok S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (2 ug/ml). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 jugPb/ml). Rozpustný zinek. Roztok S obsahuje nejvýše 5 |ag Zn/ml; stanoví se atomovou absorpční spektro-fotometrií (2.2.23, Metoda I; použije se jeden porovnávací roztok). Zkoušený roztok. K 10,0 ml roztoku S se přidá 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. Porovnávací roztok. 1,0 ml základního roztoku zinku (5 mg Zn/ml) se zředí vodou R na 1000,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. Změří se absorbance při 214 nm. Amonium. 5,0 ml roztoku S se v případě potřeby zalkalizuje hydroxidem sodným RS a zředí se vodou R na 15,0 ml. Přidá se 0,3 ml tetrajodortuťnatanu draselného zásaditého RS. Porovnávací roztok se připraví za použití 10,0 ml základního roztoku amoniaku (1 fig NH/ml), který se zalkalizuje stejně jako zkoušený roztok, zředí se vodou Rna 15,0 ml a přidá se 0,3 ml tetrajodortuťnatanu draselného zásaditého RS. Po 30 s je žluté zbarvení zkoušeného roztoku nejvýše stejně intenzivní jako zbarvení porovnávacího roztoku (2 |ag/ml). Zbytek po odpaření. 50,0 ml roztoku S se odpaří na vodní lázni do sucha a vysuší při 100 °C až 105 °C. Hmotnost zbytku je nejvýše 0,2 mg pro uzávěry typu I a nejvýše 4,0 mg pro uzávěry typu II. Těkavé sulfidy. Uzávěry o celkovém povrchu (20 ± 1) cm2, v případě potřeby rozřezané, se převedou do kuželové baňky na 100 ml, přidá se 50 ml roztoku kyseliny citrónové R (20 g/l). Na ústí baňky se přiloží papír s octanem olovnatým R a upevní se přiložením obrácené váženky. Zahřívá se 30 min v autoklávu při (121 ± 1) °C. Černá skvrna na papíruje nejvýše stejně intenzivní jako skvrna porovnávacího roztoku, který byl připraven současně stejným způsobem za použití 0,154 mg sulfidu sodného R a 50 ml roztoku kyseliny citrónové R (20 g/l). Pro zkoušky prostupnosti, drobivosti a těsnosti po vpichu se uzávěry připraví tak, jak je popsáno při přípravě roztoku S, a nechají se uschnout. Prostupnost. Tato zkouška se provede s uzávěry určenými k propíchnutí injekční jehlou. 10 vhodných lahviček se naplní na jmenovitý objem vodou R a uzavřou se zkoušenými uzávěry, které se zajistí běžným způsobem. Pro každý uzávěr se použije nová silikonovaná dlouze zkosená injekční jehla (úhel zkosení 10° až 14°, viz ISO 7864 Sterilní injekční jehly pro jednorázové použití) s vnějším průměrem 0,8 mm, kterou se uzávěr probodne kolmo k povrchu. Síla potřebná k probodnutí se stanoví s přesností ±0,25 N (25 gf), je u všech uzávěrů nejvýše 10 N (1 kgp). Drobivost. Tato zkouška se provede s uzávěry určenými k propíchnutí injekční jehlou. Jsou-li uzávěry určeny pro vodné přípravky, naplní se dvanáct čistých lahviček vodou R 4 ml pod jmenovitý objem lahvičky. Lahvičky se uzavřou zkoušenými uzávěry, které se zajistí obvyklým způsobem, a nechají se stát 16 h. Jsou-li uzávěry určeny pro tuhé přípravky, uzavře se dvanáct čistých lahviček zkoušenými uzávěry. Silikonovaná dlouze zkosená injekční jehla (úhel zkosení 10° až 14°, viz ISO 7864 Sterilní injekční jehly pro jednorázové použití) s vnějším průměrem 0,8 mm se nasadí na cistou injekční stříkačku. Do lahvičky se vstříkne 1 ml vody R a odebere se 1 ml vzduchu; tento postup se opakuje čtyřikrát. Každý uzávěr se probodne čtyřikrát na jiném místě, pro každý uzávěr se použije nová jehla a dbá se na to, aby se jehla při zkoušce neotupila. Obsah lahvičky se zfiltruj e filtrem o velikosti pórů asi 0,5 um a úlomky pryže viditelné prostým okem se spočítají. Celkový počet úlomků je nejvýše pět. Tento limit vychází z předpokladu, že úlomky o průměru 50 um Strana 330 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 330 Obalový materiál a obaly______________________________________________________________________ a větším jsou viditelné prostým okem. V případě pochybnosti nebo rozporu se úlomky pozorují mikroskopem k ověření jejich původu a velikosti. Těsnost po vpichu. Tato zkouška se provede s uzávěry určenými pro opakovaný injekění odběr. Deset vhodných lahviček se naplní na jmenovitý objem vodou R a uzavřou se zkoušenými uzávěry, které se zajistí obvyklým způsobem. Pro každý uzávěr se použije nová injekění jehla s vnějším průměrem 0,8 mm, kterou se uzávěr desetkrát probodne pokaždé na jiném místě. Lahvičky se ponoří ve svislé poloze do roztoku modři methylenové R (1 g/l) a vnější tlak se sníží na 10 min o 27 kPa. Tlak se vyrovná a lahvičky se nechají ještě 30 min ponořeny. Lahvičky se vyjmou a povrch se opláchne. V žádné lahvičce nejsou stopy zbarvení obsahu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 331 4 Zkoumadla Strana 332 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 333 _____________________________________Zkoumadla, roztoky pro limitní stanovení nečistot, tlumivé roztoky 333 Názvy všech druhů zkoumadel použitých v Českém lékopise jsou psány kurzívou a obvykle označovány písmeny za názvem zkoumadla tak, aby na první pohled bylo patrno, o jaký druh zkoumadla se jedná. Základní zkoumadla se značí písmenem R. Pokud je zkoumadla označeno RS, znamená to, že se jedná o roztok zkoumadla, v názvu zkoumadla se již slovo roztok neuvádí. V případě porovnávacích roztoků pro limitní zkoušky a u tlumivých roztoků se písmena za názvem neuvádějí, jejich názvy vyjadřují přesně druh zkoumadla. Jakost základních látek pro odměrnou analýzu vyjadřují písmena VR a odměrné roztoky se označují VS. Je-li třeba vyjádřit přípravu roztoku ze zkoumadla uvedeného ve stati (4.1), píše se kurzívou pouze název lékopisného zkoumadla. Současně se srozumitelně uvede množství a jednotky charakterizující koncentraci roztoku, např.: "roztok hydroxidu draselného R{\5 g/l)", "roztok kyseliny sírové R 10% (V/V) v lihu 96% R", "roztok kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l HCl)". Strana 334 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 334 Zkoumadla 4.1 Zkoumadla, roztoky pro limitní stanovení nečistot, tlumivé roztoky Zkoumadla jsou chemikálie a jejich roztoky používané ke zkoušení léčiv a pomocných látek. K jednoznačné charakterizaci zkoumadel jsou uvedena čísla CAS, viz Obecné zásady (1.2). Zkoumadla nelze používat jako léčivé nebo pomocné látky. Pokud je léčivá nebo pomocná látka zároveň použita jako zkoumadlo, její jakost, pokud je stejná, je uvedena odkazem na lékopisný článek a číslo CAS se již neuvádí. Roztoky zkoumadel, není-li uvedeno jinak, se rozumějí roztoky vodné pripravené z vody čištěné (Aqua purificata) při teplotě obvykle 20 °C. Výjimkou jsou roztoky používané k provedení limitních zkoušek na baryum, vápník a sírany, kde je nutno použít vodu destilovanou. Při práci a zacházení se zkoumadly je nutno dodržovat bezpečnostní předpisy pro práci v chemických laboratořích (ČSN 01 8003). Pokud mají zkoumadla vlastnosti zvláště nebezpečných jedů, ostatních jedů, omamných látek, psychotropních látek a žíravin, je nutno dodržovat ustanovení nařízení vlády č. 192/1988 Sb. ve znění pozdějších předpisů (182/1990 Sb., 33/1992 Sb. a 278/1993 Sb.). Pokud je zkoumadlo prokazatelným karcinogenem, je nutno dodržovat Hygienické předpisy o hygienických zásadách pro práce s chemickými karcinogény. Zkoumadla a jejich roztoky se uchovávají zpravidla v dobře uzavřených obalech. Je-li třeba, jsou předepsány zvláštní podmínky uchovávání. Zkoumadla se uchovávají oddělené od léčivých a pomocných látek. V označení na obalu zkoumadel (pevně lpící štítek nebo označení přímo na obalu) se uvede název zkoumadla, u roztoků také koncentrace, datum přípravy a údaj, kdo roztok připravil. Zkoumadla připravovaná a vydávaná v lékárnách nebo v laboratořích zdravotnických zařízení se označují žlutými štítky s černým nápisem, v němž je uvedeno: a) přesné označení lékárny (zdravotnického zařízení), b) datum přípravy zkoumadla a jméno (zkratka) osoby, která zkoumadlo připravila, c) přesný název při předpisu "Signa suo nomine" a složení při předpisu "Signa cum formula", d) je-li zkoumadlo omamná látka, zvláště nebezpečný jed, žíravina, hořlavina, uvede se v označení příslušný symbol. 4.1.1 Zkoumadla Acetaldehyd R C2H40 Mr44,l CAS 75-07-0 Ethanal Čirá bezbarvá těkavá snadno zápalná kapalina, mísitelná s vodou a lihem 96%. ť/220°: asi 0,788. n™: asi 1,332. 7T:asi21 °C. Acetanhydrid R C4H603 Mr 102,1 CAS 108-24-7 Anhydrid kyseliny octové Obsahuje nejméně 97,0 % C4H603. Čirá bezbarvá kapalina. TV: 136 °Cažl42 °C. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 335 _____________________________________Zkoumadla, roztoky pro limitní stanovení nečistot, tlumivé roztoky 335 Stanovení obsahu. 2,00 g se rozpustí v 50,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l KS* v baňce se zabrouše-nou zátkou a vaří se 1 h pod zpětným chladičem. Potom se přidá 0,5 mlfenolftaleinu RS, titruje se kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS a vypočítá se počet ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS spotřebovaného na 1 g látky (nx). 2,00 g se rozpustí v 20 ml cyklohexanu R v baňce se zabroušenou zátkou. K tomuto roztoku se za chlazení v ledové lázni přidá 10 ml anilinu R a 20 ml cyklohexanu R. Směs se vaří 1 h pod zpětným chladičem, přidá se 50,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS a silně se protřepe. Přidá se 0,5 mlfenolftaleinu RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS a vypočítá se počet ml hydroxidu sodného 1 mol/l KS* na 1 g látky (n^. Obsah C4H603 v procentech se vypočítá podle vzorce: 10,2 (nx-n2). Acetanhydrid v kyselině sírové RS 5 ml acetanhydridu R se opatrně smíchá s 5 ml kyseliny sírové R. Po kapkách a za stálého chlazení se přidá 50 ml ethanolu R. Roztok je bezbarvý. Připravuje se těsně před použitím. Acetanhydrid RS1 Acetylaění směs 25,0 ml acetanhydridu R se rozpustí v pyridinu bezvodém R a zředí se jím na 100,0 ml. Uchovává se chráněn před světlem a vzduchem. Acetonitril R C2H3N Mr 41,05 CAS 75-05-8 Methylkyanid Čirá bezbarvá kapalina, mísitelná s vodou, s acetonem, s etherem a s methanolem. Roztok (100 g/l) je neutrální na lakmusový papír. ť/220°: asi 0,78. #f£°: asi 1,344. Destilační rozmezí (2.2.11). Nejméně 95 % předestiluje při 80 °C až 82 °C. Při použití pro spektrofotometru vyhovuje následující dodatečné zkoušce: Transmitance (2.2.25). Nejméně 98 % při 225 nm až 420 nm; měří se proti vodě R jako kontrolní tekutině. Acetonitril pro chromatografii R Vyhovuje požadavkům předepsaným pro acetonitril R a následujícím dodatečným požadavkům: Transmitance (2.2.25). Nejméně 98 % při 240 nm; měří se proti vodě R jako kontrolní tekutině. Stanovení obsahu (2.2.28). Nejméně 99,8 %. Aceton R Viz článek Acetonům. Strana 336 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 336 Zkoumadla Acetylaceton R C5H802 Mr 100,1 CAS 123-54-6 2,4-Pentandion Bezbarvá nebo slabě nažloutlá, snadno zápalná kapalina, snadno rozpustná ve vodě, mísitelná s acetonem, lihem 96%, s etherem a s kyselinou octovou ledovou. n™: 1,452 až 1,453. TV: 138 °Cažl40 °C. Acetylaceton RS1 Ke 100 ml octanu amonného RS se přidá 0,2 ml acetylacetonu R. Acetyleugenol R C12H1403 Mr 206,2 CAS 93-28-7 2-Methoxy-4-(2-propenyl)fenylacetat Žlutě zbarvená olejovitá kapalina, snadno rozpustná v lihu 96% a v etheru, prakticky nerozpustná ve vodě. n™: asi 1,521. 7T:281 °Caž282 °C. Při použití pro plynovou chromatogrqfii vyhovuje následující dodatečné zkoušce: Stanovení obsahu. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28), jak je předepsáno v článku Caryophylli ether oleum za použití zkoušené látky jako zkoušeného roztoku. Plocha hlavního píku je nejméně 98,0 % z celkové plochy píku. Acetylchlorid R C2H3C10 Mr 78,5 CAS 75-36-5 Čirá, bezbarvá, zápalná kapalina, působením vody a lihu 96% se rozkládá, mísitelná s dichlor-ethanem. ť/220°: asi 1,10. Destilační rozmezí (2.2.11). Nejméně 95 % předestiluje při 49 °C až 53 °C. Acetylcholiniumchlorid R C7H16C1N02 Mr 181,7 CAS 60-31-1 Krystalický prášek, velmi snadno rozpustný ve studené vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru; rozkládá se v horké vodě a v alkáliích. Uchovává se při -20 °C. N-Acetyltryptofan R C13H14N203 Mr 246,3 CAS 87-32-1 Kyselina 2-acetylamino-3 -(3 -indolyl)propanová Bílý nebo téměř bílý prášek nebo bezbarvé krystaly. Je těžce rozpustný ve vodě, rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. TT: asi 205 °C. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 337 _____________________________________Zkoumadla, roztoky pro limitní stanovení nečistot, tlumivé roztoky 337 Stanovení obsahu. 10,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrUu R a vody R (10 + 90) azředí sejína 100,0ml. Stanoví se, jak je uvedeno v článku Tryptophanum, ve zkoušce l,l'-Ethy-lidenbistryptofan a jiné příbuzné látky. Plocha hlavního píku na chromatogramu je nejméně 99,0 % plochy všech píku. Zředí se vodou R na 50,0 ml (2 |ag/ml). Acetyltyrosinethylester R C13H17N04. H20 M, 269,3 CAS 36546-50-6 Monohydrát N-acetyl-L-tyrosinethylesteru; monohydrát ethyl-(5)-2-acetamido-3 -(4-hydroxyfenyl)-propionatu Bílý krystalický prášek, vhodný ke stanovení obsahu chymotrypsinu. [a] £°: +21 ° až +25 °; měří se roztok 10,0 g/l v lihu 96% R A}°^. 60 až 68; měří se při 278 nm v lihu 96% R Acetyltyrosinethylester 0,2 mol/l RS 0,54 g acetyltyrosinethylesteru R se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10,0 ml. Adenosin R C10H13N5O4 Mr 267,2 CAS 58-61-7 6-Amino-9-ß-D-ribofuranosyl-9//-purin Bílý krystalický prášek, těžce rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v acetonu, v lihu 96% a v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích kyselin. TT. asi 234 °C. Agarosa-DEAEpro výměnnou iontovou chromatografii R CAS 57407-08-6 Příčně síťovaná agarosa substituovaná dimethylaminoethylovými skupinami, ve formě kuliček. Agar osa pro elektroforézu R CAS 9012-36-6 Neutrální lineární polysacharid, jehož hlavní podíl je odvozen od agaru. Bílý až téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustná ve studené vodě, velmi těžce rozpustná v horké vodě. Agarosa pro chromatografii R CAS 9012-36-6 Jsou to nabobtnalé kuličky o průměru 60 //m až 140 //m ve formě 4% suspenze ve vodě R. Používá sek dělení bílkovin s Mr 6.104až20.106ak dělení polysacharidu s Mr 3.103až5.106 metodou vylučovací chromatografie. Agarosa síťovaná pro chromatografii R CAS 61970-08-9 Připravuje se z agarosy reakcí s 2,3-dibrompropanolem v silně alkalickém prostředí. Je dodávána jako nabobtnalé kuličky o průměru 60 //m až 140 //m ve formě 4% suspenze v vodě R. Používá se k dělení bílkovin s Mr 6 . 104 až 20 . 106 a k dělení polysacharidu s Mr3 . 103 až 5 . 106 metodou vylučovací chromatografie. Strana 338 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 338 Zkoumadla Agarosa síťovaná pro chromatografii Rl CAS 65099-79-8 Pripravuje se z agarosy reakcí s 2,3-dibrompropanolem v silně alkalickém prostředí. Je dodávána jako nabobtnalé kuličky o průměru 60 //m až 140 um ve formě 4% suspenze ve vodě K Používá se k dělení bílkovin s Mr 7 . 104 až 40 . 106 a polysacharidu sAfl.l05až2.107 metodou vylučovací chromatografie. Agarosa síťovaná polyakrylamidem R Je to agarosa příčně síťovaná polyakrylamidem; je vhodná pro dělení globulínu s Mr2 . 104 až 35 . 104. Akonitin R C34H47NOu Mr 645,8 CAS 302-27-2 Bezbarvé krystaly nebo bílý až slabě nažloutlý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96% a etheru. TT 200 °C až 205 °C, za rozkladu. AkrylamidR C3H5NO Mr71,l CAS 79-06-1 Propenamid Bezbarvé nebo bílé vločky nebo bílý až téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě a v methanolu, snadno rozpustný v ethanolu. TT asi 84 °C. Aktivní uhlí R Viz článek Carbo activatus. ß-Alanin R C3H7N02 Mr89,l CAS 107-95-9 Kyselina 3-aminopropionová Obsahuje nejméně 99,0 % C3H7N02. Bílý krystalický prášek, snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu a v etheru. TT asi 200 °C, za rozkladu. Albumin hovězí R CAS 9048-46-8 Obsahuje asi 96 % bílkovin. Bílý až světle žlutavě hnědý prášek. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 0,800 g zkoušené látky. Albumin hovězí použitý ke stanovení účinnosti tetrakosaktidu je prostý pyrogenních látek, bez proteolytické aktivity přezkoušené vhodnou metodou, např. za použití chromogeního substrátu a bez kortikosteroidní aktivity stanovené měřením fluorescence popsaným ve stanovení účinnosti v článku Tetracosactidum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 339 _____________________________________Zkoumadla, roztoky pro limitní stanovení nečistot, tlumivé roztoky 339 Albumin lidský RS Viz článek Albumini humani solutio. Albumin lidský RS1 Albumin lidský RS se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na koncentraci bílkoviny 1 g/l. Hodnota pH tohoto roztoku se upraví pomocí kyseliny octové ledové R na 3,5 až 4,5. Alizarin S R C14H7Na07S . H20 Mr 360,3 CAS 130-22-3 Colour Index 58005, Schultz 1145 Sodná sůl kyseliny 3,4-dihydroxy-2-antrachinonsulfonové monohydrát Oranžově žlutý prášek, snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%. Alizarin S RS Roztok 1 g/l. Zkouška citlivosti. Zkouší se roztok za podmínek uvedených u chloristanu barnatého 0,05 mol/l VS (4.2.2.); žluté zbarvení se změní na oranžově červené. Barevný přechod. pH 3,7 až pH 5,2; ze žlutého zbarvení na fialové. Allylisothiokyanat R C4H5NS Mr 99,2 CAS 57-06-7 Bezbarvá čirá kapalina, silně dráždící, těžce rozpustná ve vodě, snadno rozpustná v lihu 96%. dli asi 1,015. TV. 148 °C až 154 °C. Aloin R C21H2209.H20 Mr 436,4 CAS 1415-73-2 Barbaloin 10-(/?-D-Glukopyranosyl)-l,8-dihydroxy-3-(hydroxymethyl)anthron monohydrát Žluté jehličky nebo žlutý až tmavě žlutý krystalický prášek, na vzduchu a na světle tmavnoucí. Je mírně rozpustný ve vodě a v lihu 96%, dobře rozpustný v acetonu, roztocích alkalických hydroxidů a amoniaku a velmi těžce rozpustný v etheru. A^: asi 192 při 269 nm, asi 226 při 296,5 nm, asi 259 při 354 nm, počítáno na bezvodou látku; měří se roztoky v methanolu R Chromatografie. Látka se zkouší za stejných podmínek a ve stejné koncentraci, jako je uvedeno v článku Frangulae cortex. Na chromatogramu je pouze jedna hlavní skvrna. Amidosíran amonný R NH2S03NH4 Mr 114,1 CAS 7773-06-0 Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je hygroskopický, velmi snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%. TT asi 130 °C. Uchovává se ve vzduchotěsných obalech. Strana 340 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 340 Zkoumadla Aminoazobenzen R C12HUN3 Mr 197,2 CAS 60-09-3 Colour Index 11000 4-Aminoazobenzen Hnědožluté jehličky s modravým leskem. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v etheru. TT: asi 128 °C. Aminobutanol R C4HuNO Mr 89,1 CAS 5856-63-3 (Ä)-2-Amino-1 -butanol Olejovitá kapalina, mísitelná s vodou, dobře rozpustná v lihu 96%. ť/220°: asi 0,94. ng: asi 1,453. TV: asi 180° C. 4-Aminofenol R C6H7NO Mr 109,1 CAS 123-30-8 Bílý nebo slabě zbarvený krystalický prášek, vlivem světla a vzduchu tmavne. Je mírně rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v ethanolu. TT: asi 186 °C, za rozkladu. Uchovává se chráněn před světlem. Aminochlorbenzofenon R C13H10C1NO Mr 231,7 CAS 719-59-5 2-Amino-5-chlorbenzofenon Žlutý krystalický prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, dobře rozpustný v lihu 96%. TT: asi 97 °C. Chromatografie. Zkouší se za podmínek popsaných v článku Chlordiazepoxidi hydrochloridum. Nanáší se 5 fA roztoku 0,5 g/l v methanolu R Na chromatogramu je pouze jedna hlavní skvrna, Rv asi 0,9. Uchovává se chráněn před světlem. Aminonitrobenzofenon R C13H10N2O3 Mr 242,2 CAS 1775-95-7 2-Amino-5-nitrobenzofenon Žlutý krystalický prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v tetrahydrofuranu, těžce rozpustný v methanolu. ^/cm: 690 až 720 při 233 nm; měří se roztok 0,010 g/l v methanolu R. TT: asi 160 °C. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 341 _____________________________________Zkoumadla, roztoky pro limitní stanovení nečistot, tlumivé roztoky 341 3-Aminopropanol R C3H9NO Mr75,l CAS 156-87-6 3 -Amino-1 -propanol Čirá bezbarvá viskózni kapalina. R se zředí vodou R na 100 ml. Strana 342 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 342 Zkoumadla_________________________________________________________________________________ Amoniak zředěný RS2 Obsahuje 33 g/l až 35 g/l NH3 (Mr 17,03). Příprava. 14 g amoniaku 26% R se zředí vodou R na 100 ml. a-Amylasa R 1,4-a-D-glukan-glukanohydrolasa (EC 3.2.1.1) Bílý až světle hnědý prášek. a-Amylasa RS Roztok a-amylasy R s účinností 800 FAU/g. Amylen R C5H10 Mr70,l CAS 513-35-9 2-Methyl-2-buten Velmi hořlavá kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96% a s etherem. TT: 37,5 °Caž38 °C. Anethol R C10H12O Mr 148,2 CAS 104-46-1 1 -Methoxy-4-(l -propenyljbenzen Bílá krystalická hmota do 20 °C až 21 °C, nad 23 °C kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu, dobře v etheru, v ethylacetatu a etheru petrolejovém. «n5: asi 1,56. TV: asi 230 °C. Při použití pro plynovou chromatogrqfii vyhovuje následující zkoušce: Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie {2.2.28) za podmínek uvedených v článku Anisi ether oleum za použití zkoušené látky jako zkoušeného roztoku. Plocha hlavního píku odpovídající rrans-anetholu je nejméně 99,0 % z celkové plochy píku. cis-Anethol R C10H12O Mr 148,2 (Z)-l-Methoxy-4-(l-propenyljbenzen Bílá krystalická hmota do 20 °C až 21 °C, nad 23 °C kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu, dobře rozpustný v etheru, ethylacetatu a v etheru petrolejovém. «n5: asi 1,56. TV: asi 230 °C. Při použití pro plynovou chromatogrqfii vyhovuje následující zkoušce: Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie {2.2.28) za podmínek uvedených v článku Anisi ether oleum za použití zkoušené látky jako zkoušeného roztoku. Plocha hlavního píku je nejméně 92,0 % z celkové plochy píku. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 343 _____________________________________Zkoumadla, roztoky pro limitní stanovení nečistot, tlumivé roztoky 343 Anex R Je to iontoměnič v Cl" cyklu obsahující kvartér ní amoniové skupiny [-CH2lSľ (CH3)3] navázané na polymerní mřížku z polystyrenu zesíťovaného s 2 % divinylbenzenu. Vyrábí se ve formě kuliček, jejichž průměr je uveden za názvem zkoumadla ve zkouškách, kde je použit. Iontoměnič se promývá na skleněném filtru hydroxidem sodným 1 mol/l RS až do negativní reakce na chloridy v eluátu. Potom se promývá vodou R až do neutrální reakce. Čerstvě suspendovaný iontoměnič ve vodě prosté amoniaku R se uchovává chráněn před atmosférickým oxidem uhličitým. Anex silně zásaditý R Pryskyřice gelového typu v OH" cyklu obsahující kvarterní amoniové skupiny [-CH ^t (CH 3)3, typ 1] navázané na polymerní mřížku z polystyrenu zesíťovaného s 8 % divinylbenzenu. Hnědé průhledné kuličky. Velikost částic, 0,2 až 1,0 mm. Obsah vlhkosti. Asi 50 %. Celková výměnná kapacita. Nejméně 1,2 mekv/ml. Anhydrid kyseliny maleinové R C4H203 Mr98,l CAS 108-31-6 2,5-Furandion Bílé krystalky, dobře rozpustné ve vodě za tvorby kyseliny maleinové, velmi snadno rozpustné v acetonu a v ethylacetatu, snadno rozpustné v toluenu, dobře rozpustné v lihu 96% za tvorby esterů, velmi těžce rozpustné v etheru petrolejovém. TT: asi 52 °C. Zbytky nerozpustné v toluenu. Nejvýše 5 % (kyselina maleinová). Anhydrid kyseliny maleinové RS 5 g anhydridu kyseliny maleinové R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 100 ml. Roztok je použitelný jeden měsíc. Pokud je roztok zakalen, zfiltruje se. Anhydrid kyseliny propionové R C6H10O3 Mr 130,1 CAS 123-62-6 Čirá bezbarvá kapalina, snadno rozpustná v lihu 96% a v etheru. R a zředí se jím na 100 ml. Barevný přechod. pH 5,2 (ěervenofialová) až 5,6 (zelená). Červeň pravá B R C17H13N309S2 Mr 467,4 CAS 56315-29-8 Colour Index 37125, Schultz 155 2-Methoxy-4-nitrobenzendiazoniová sůl kyseliny 1,5-naftalendisulfonové Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 361 _____________________________________Zkoumadla, roztoky pro limitní stanovení nečistot, tlumivé roztoky 361 Oranžovožlutý prášek, dobře rozpustný ve vodě a těžce rozpustný v lihu 96%. Uchovává se ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem při teplotě 2 °C až 8 °C. Červeň rutheniová R Cl6H42N1402Ru3 . 4H20 M, 858 CAS 11103-72-3 Červený až nahnědlý prášek, dobře rozpustný ve vodě. Červeň rutheniová RS 80 mg červeně rutheniová R se rozpustí ve 100 ml octanu olovnatého RS. Červeň sudanová G R C17H14N202 Mr 278,3 Colour Index 12150, Schultz 149 2-Hydroxy-l-[(2-methoxyfenyl)azo]naftalen Cervenohnědý prášek, prakticky nerozpustný ve vodě. Chromatografie (2.2.27). Provede se tenkovrstvá chromatografie za použití vrstvy silikagelu G R. Nanáší se 10 [A roztoku (0,10 g/l) v dichlormethanu R a vyvíjí se po dráze 10 cm stejným rozpouštědlem. Chromatogram vykazuje jen jednu hlavní skvrnu. Danthron R C14H804 Mr 240,2 CAS 117-10-2 1,8-Dihydroxyanthrachinon Oranžový krystalický prášek. TT: asi 195 °C. Dekan R C10H22 Mr 142,3 CAS 124-18-5 Bezbarvá kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě. n™: asi 1,411. TV: asi 174 °C. Dekanol R C10H22O Mr 158,3 CAS 112-30-1 n-Decylalkohol Viskózni kapalina, při asi 6 °C tuhnoucí, prakticky nerozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96% a etheru. ng: asi 1,436. TV: asi 230 °C. Dekansulfonan sodný R C10H22NaO3S Ai 245,3 CAS 13419-61-9 Krystalický prášek nebo bílé ěi téměř bílé šupinky. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v methanolu. Strana 362 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 362 Zkoumadla 2 -Deoxyuridin R C9H12N205 Mr 228,2 CAS 951-78-0 l-(2-Deoxy-ß-D-eryrÄro-pentofuranosyl)-lii,3//-pyrimidm-2,4-dion TT: asi 165 ° C. Chromatografie. Provede se tenkovrstvá chromatografie za podmínek uvedených v článku Idoxuri-dinum. Nanáší se 5 fA roztoku (0,25 g/l). Získaný chromatogram vykazuje jenom jednu hlavní skvrnu. Deuteriumoxid R 2H20 Mr 20,03 CAS 7789-20-0 Těžká voda Stupeň deuterizace je nejméně 99,7 %. ť/220°: asi 1,11. h,20: asi 1,328. TV: asi 101 °C. Deuterizovaná kyselina octová R C22H402 Mr 64,1 CAS 1186-52-3 Kyselina tetradeuterooctová; kyselina-c/ octová-c/3 Stupeň deuterizace je nejméně 99,7 %. ť/22o°: asi 1,12. h,20: asi 1,368. TV: asi 115 °C. TT: asi 16 ° C. Deuterizovaný aceton R C32H60 Mr 64,1 CAS 666-52-4 (2H6)-Aceton; aceton-J6 Stupeň deuterizace je nejméně 99,5 %. Čirá bezbarvá kapalina, mísitelná s vodou, s dimethylformamidem, s ethanolem, s etherem a s methanolem. ť/220°: asi 0,87. H,20: asi 1,357. TV: asi 55 °C. Voda a deuteriumoxid. Nejvýše 0,1 %. Deuterizovaný dimethylsulfoxid R C22H6OS Mr 84,2 CAS 2206-27-1 z-2 (H6)-Dimethylsulfoxid; dimethylsulfoxid-4 '6 Stupeň deuterizace je nejméně 99,8 %. Velmi hygroskopická, viskózni, prakticky bezbarvá kapalina, dobře rozpustná ve vodě, v acetonu, v ethanolu a v etheru. - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 130 °C, vstřikovacího prostoru na 150 °C a detektoru na 200 °C. Vstřikuje se 1 fA zkoušené látky a porovnávacího roztoku. Před každým dalším nástřikem se kolona zahřívá 8 min při 230 °C. Obsah methanolu v procentech se vypočítá podle vzorce: v q . b ně c - b ' mž značí: a - množství methanolu v porovnávacím roztoku ( V/V) v procentech, b - plochu píku odpovídajícího methanolu na chromatogramu zkoušené látky, c - plochu píku odpovídajícího methanolu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Ether R Viz článek Ether solvens. Ether prostý peroxidických látek R Viz článek Ether anestheticus. Ether petrolejový R CAS 8032-32-4 Čirá bezbarvá hořlavá nefluoreskující kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96%. ť/220°: 0,661 až 0,664. Destilační rozmezí (2.2.11). 50 °C až 70 °C. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 385 _____________________________________Zkoumadla, roztoky pro limitní stanovení nečistot, tlumivé roztoky 385 Ether petrolejový Rl Vyhovuje požadavkům předepsaným v odstavci Ether petrolejový R a následujícím požadavkům. ť/220°: 0,630 až 0,656. Destilační rozmezí (2.2.11). 40 °C až 60 °C. Kapalina se nekalí při 0 °C. Ether petrolejový R2 Vyhovuje požadavkům předepsaným v odstavci Ether petrolejový R a následujícím požadavkům. ť/220°: 0,620 až 0,630. Destilační rozmezí (2.2.11). 30 °Caž40 °C. Kapalina se nekalí při 0 °C. Ethoxychrysoidiniumchlorid R C14H17C1N40 Mr 292,8 2,4-Diamino-4 '-ethoxyazobenzen hydrochlorid Načervenalý prášek, dobře rozpustný v lihu 96%. Ethoxychrysoidiniumchlorid RS 1,0 g/l v lihu 96% R. Zkouška citlivosti. Ke směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 0,05 ml ethoxychrysoidi-niumchloridu RS se přidá 0,05 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l s bromidem draselným VS; během 2 min se červené zbarvení změní na světle žluté. Ethoxyethanol R C4H10O2 Mr90,l CAS 110-80-5 2-Ethoxyethanol; ethylenglykolmonoethylether Čirá bezbarvá kapalina, mísitelná s vodou, s acetonem, s lihem 96% a s etherem. R, 50 ml lihu 96%> R a 0,1 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS. Roztok j e modro-fialový. Přidáním 0,15 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS se roztok odbarví. Fuchsin zásaditý R C20H20C1N3 Mr 323,8 CAS 569-61-9 Fuchsin: Colour Index 42510, Schultz 780 (rosaniliniumchlorid) C19H18C1N3 Mr 329,9) Parafuchsin: Colour Index 42500, Schultz 779 (pararosaliniumchlorid) Je to směs rosaniliniumchloridu {(4-amino-3-methylfenyl)bis(4-aminofenyl)methyliumchlorid} a pararosaniliniumchloridu {tri(4-aminofenyl)methyliumchloridu}. Krystalky se zelenobronzovým leskem, dobře rozpustné ve vodě a v lihu 96%. V případě nutnosti se čistí tímto způsobem: 1,0 g se rozpustí v 250 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Roztok se nechá stát 2 h při pokojové teplotě, poté se zfiltruje, neutralizuje se hydroxidem sodným zředěným RS a navíc se přidá 1 ml až 2 ml stejného roztoku. Sraženina se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla (40), promyje se vodou R, rozpustí se v 70 ml methanolu R zahřátého k varu, přidá se 300 ml vody R 80 °C teplé a ochladí se na pokojovou teplotu. Krystalky se zfiltrují a vysuší se ve vakuu. Uchovává se chráněn před světlem. Fuchsin RS Schiffův roztok 0,10 gfuchsinu zásaditého R se rozpustí v 60 ml vody R. Přidá se roztok obsahující 1,0 g siřiči-tanu sodného bezvodého R nebo 2,0 g siřičitanu sodného R v 10 ml vody R. Pomalu se za třepáni přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a zředí se vodou R se na 100 ml. Nejméně 12 h se nechá stát chráněn před světlem. Roztok se odbarví přidáním aktivního uhlí R a zfiltruje. Jestliže je roztok zakalený, před použitím se zfiltruje. V případě, že se při skladování roztok fialově zbarví, odstraní se toto zbarvení aktivním uhlím R Zkouška citlivosti. K 1,0 ml se přidá 1,0 ml vody R a 0,1 ml lihu 96%prostého aldehydů R. Přidají se 0,2 ml roztoku obsahujícího 0,2 g/l formaldehydu (CH f); Mr30,02). Během 5 min se ve směsi objeví slabě růžové zbarvení. Uchovává se chráněn před světlem. Fuchsin RSI K 1,0 gfuchsinu zásaditého R se přidá 100 ml vody R. Zahřeje se na 50 °C, pak při chladnutí se občas protřepe. Před použitím se nechá stát 48 h, protřepe se a pak se zfiltruje. Ke 4,0 ml filtrátu se přidá 6 ml kyseliny chlorovodíkové R, smíchá se a zředí se vodou Rna 100 ml. Před použitím se nechá nejméně 1 h stát. Strana 398 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 398 Zkoumadla Fukosa R C6H1205 Mr 164,2 CAS 6696-41-9 6-Deoxy-L-galaktosa Bílý prášek, dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%. [a] d°: asi -76°, měří se roztok (90,0 g/l) 24 h po přípravě. TT: asi 140 °C. Furfural R C5H402 Mr96,l CAS 98-01-1 2-Furaldehyd Čirá bezbarvá až nahnědle žlutá olej ovitá kapalina, mísitelná sil díly vody, mísitelná s lihem 96% a s etherem. ť/220°: 1,155 až 1,161. Destilační rozmezí (2.2.11). Nejméně 95 % předestiluje při 159 °C až 163 °C. Uchovává se chráněn před světlem. Galaktosa R C6H1206 Mr 180,2 CAS 59-23-4 D-(+)-Galaktosa Bílý krystalický prášek, snadno rozpustný ve vodě. [a] 1°: +79 °C až +81 °, měří se roztok (100 g/l) ve vodě R obsahující asi 0,05 % NH3. GeraniolR C10H18O Ai 154,3 CAS 106-24-1 řra«5-3,7-Dimethyl-2,6-oktadien-l-ol Bezbarvá čirá kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, mísitelná s ethanolem a s etherem. ť/220°: asi 0,889. n™: asi 1,477. 7T:231 °Caž232 °C. Geranylacetat R C12H20O2 Mr 196,3 CAS 16409-44-2 (£)-3,7-Dimethylokta-2,6-dien-l-ylacetat Bezbarvá nebo slabě žlutá kapalina, slabě páchne po růži a levanduli. dg: 0,896 až 0,913. «d5: asi 1,463. TV25: asi 138 °C. Při použití pro plynovou chromatogrqfii vyhovuje následující zkoušce: Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) postupem uvedeným v článku Auranti amari floris ether oleum za použití zkoušené látky jako zkoušeného roztoku. Plocha hlavního píku je nejméně 99,0 % celkové plochy píku. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 399 _____________________________________Zkoumadla, roztoky pro limitní stanovení nečistot, tlumivé roztoky 399 Gitoxin R C41H64014 Mr781 CAS 4562-36-1 3 -(0-2,6-Dideoxy- -D-rzřo-hexopyranosyl-(1^4)-0-2,6-dideoxy- -D-rz'/3o-hexopyranosyl-(1^4)--2,6-dideoxy- -D-rz'/3o-hexopyranosyloxy)-14,16 -dihydroxy-5 ,14 -kard-20(22)-enolit;glykosid Digitalis purpurea L. Bílý krystalický prášek, prakticky nerozpustný ve vodě a ve většině běžných organických rozpouštědel, dobře rozpustný v pyridinu. [ ] d°: +20° až +24°, měří se roztok (5 g/l) ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a chloroformu R Chromatografie. Zkouší se za podmínek předepsaných v článku Digitalis purpurea folium. Na získaném chromatogramuje jen jedna hlavní skvrna. Glukosamoniumchlorid R C6H14C1N05 Mr 215,6 CAS 66-84-2 D-Glukosamoniumchlorid Krystaly, dobře rozpustné ve vodě, prakticky nerozpustné v etheru. [ ] d°: +100°, po 30 min se snižuje na +47,5 °, měří se roztok (100 g/l) ve voděR. Glukosa R Viz článek Glucosum. Glutaraldehyd R C5H802 Mr 100,1 CAS 111-30-8 Olej ovitá kapalina, dobře rozpustná ve vodě. «d5: asi 1,434. TV: asi 188 °C. Glycerol 85 % R Viz článek Glycerolum 85%. Glycerol R Viz článek Glycerolum. Glycin R Viz článek Glycinum. Glyoxal RS CAS 107-22-2 Obsahuje asi 40 % glyoxalu. Stanovení obsahu. Do kulaté skleněné baňky se zabroušenou zátkou se převede 1,000 g zkoušeného roztoku, 20 ml roztoku hydroxylamoniumchloridu R (70 g/l) a 50 ml vody R. Směs se nechá stát Strana 400 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 400 Zkoumadla 30 min a přidá se 1 ml červeně methylové směsného indikátoru RS a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS do změny červeného zbarvení na zelené. Provede se slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 29,02 mg glyoxalu (C^O^. Glyoxalbishydroxyanil R C14H12N202 Mr 240,3 CAS 1149-16-2 Glyoxal-bis(2-hydroxyanil) Bílé krystaly, dobře rozpustné v horkém lihu 96%. TT asi 200 °C. Gonadotropin choriový R Viz článek Gonadotropinum chorionicum. Gonadotropin sérum R Viz článek Gonadotropinum sericum equinum a.u.v. Guajakolová pryskyřice R Pryskyřice se získává ze dřeva Guajacum officinale L. a Guajacum sanctum L. Načervenale hnědé nebo nazelenale hnědé těžké křehké úlomky, na lomu lesklé. Guajazulen R C15H18 Mr 198,3 CAS 489-84-9 1,4-Dimethyl-7-isopropylazulen Tmavě modré krystalky nebo modrá kapalina, velmi těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s mastnými oleji, silicemi a s tekutým parafinem, mírně rozpustná v lihu 96%, dobře rozpustná v kyselině sírové (500 g/l) a 80% kyselině fosforečné, přičemž vzniká bezbarvý roztok. TT asi 30 °C. Uchovává se chráněn před světlem a vzduchem. Guanidiniumchlorid R CH6C1N3 Mr 95,5 CAS 50-01-1 Krystalický prášek, snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%. Guanin R C5H5N50 Mr 151,1 CAS 73-40-5 2-Amino-l,7-dihydro-6//-purin-6-on Bílý amorfní prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%. Rozpouští se v roztocích amoniaku a ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Harpagosid R C24H30Ou Mr 494,5 Bílý krystalický prášek, velmi hygroskopický, dobře rozpustný ve vodě a lihu 96%. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 401 _____________________________________Zkoumadla, roztoky pro limitní stanovení nečistot, tlumivé roztoky 401 TT. 111 °Cažl21 °C. Uchovává se ve vzduchotěsném obalu. Helium pro chromatografii R He Ax 4,003 CAS 7440-59-7 Obsahuje nejméně 99,995 % (V/V) He. Hemoglobin R CAS 9008-02-0 Dusík. 15% až 16%. Železo. 0,2 % až 0,3 %. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2 %. Síranový popel (2.4.14.). Nejvýše 1,5 %. Hemoglobin RS 2,0 g hemoglobinu R se přenesou do 250ml baňky, přidá se 75 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS2 a míchá se do rozpuštění. pH roztoku se upraví pomocí kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS na 1,6 ± 0,1 (2.2.3). Roztok se přenese do odměrné baňky na 100 ml pomocí kyseliny chlorovodíkové zředěné RS2. Přidá se 25 mg thiomersalu R. Připravuje se denně, uchovává se při (5 ± 3) °C a před použitím se znovu upraví pH na 1,6. Uchovává se při 2 °C až 8 °C. Heparin R Viz článek Heparinum natricum. Heptan R C7H16 Mr 100,2 CAS 142-82-5 Bezbarvá hořlavá kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, mísitelná s ethanolem a s etherem. R a 0,4 ml modře bromfenolové RS2. Přidává se hydroxid draselný v lihu 0,5 mol/l RS do vzniku zelenavě žlutého zbarvení a zředí se lihem 96%> R na 50,0 ml. Hydroxylamoniumchlorid alkalický RS Stejné objemové díly roztoku hydroxylamoniumchloridu R (139 g/l) a roztoku hydroxidu sodného R (150 g/l) se smíchají bezprostředně před použitím. Hydroxylamoniumchlorid alkalický RS1 Roztok A. 12,5 g hydroxylamoniumchloridu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. Roztok B. 12,5 g hydroxidu sodného R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. Bezprostředně před použitím se smíchají stejné díly roztoku A a roztoku B. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 409 _____________________________________Zkoumadla, roztoky pro limitní stanovení nečistot, tlumivé roztoky 409 Hydroxylamoniumchlorid v lihu RS 3,5 g hydroxylamoniumchloridu R se rozpustí v 95 ml roztoku lihu R 60% (V/V), přidá se 0,5 ml roztoku oranže methylové sodné soli R (2 g/l) v lihu R 60% (V/V) a dostatečné množství hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l RS, aby vzniklo čistě žluté zbarvení. Zředí se roztokem lihu R 60% (W) na 100 ml. Hydroxymethylfurfural R C6H603 Mr 126,1 CAS 67-47-0 5-Hydroxymethylŕurfural; 5-hydroxymethyl-2-ruralaldehyd Jehličkovité krystalky, snadno rozpustné ve vodě, v acetonu a v lihu 96%, dobře rozpustné v etheru. TT asi 32 °C. Hyoscyaminiumsulfat R Viz článek Hyoscyamini sulfas. Hyperosid R C21H20O12 Mr 464,4 2-(3,4-Dihydroxyfenyl)-3-ß-D-galaktopyranosyloxy-5,7-dihydroxychromen-4-on Slabě žluté jehlice, dobře rozpustné v methanolu. [a] d°: -8,3 °; měří se roztok (2 g/l) y pyridinu R TT. asi 240 °C, za rozkladu. Roztok v methanolu R vykazuje dvě absorpční maxima (2.2.25), při 259 nm a 364 nm. Hypoxanthin R C5H4N40 Mr 136,1 CAS 68-94-0 l/f-Purin-6-on Bílý krystalický prášek, velmi těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný ve vroucí vodě, dobře rozpustný ve zředěných kyselinách a ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Rozkládá se bez tání při asi 150 °C. Chromatografie. Zkouší se za podmínek předepsaných v článku Mercaptopurinum. Na získaném chromatogramu je pouze jedna hlavní skvrna. Chinhydron R C12H10O4 Mr 218,2 CAS 106-34-3 Je to ekvimolární komplex 1,4-benzochinonu a 1,4-hydrochinonu. Tmavě zelené lesklé krystaly nebo krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v horké vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, v amoniaku 26% a v etheru. TT asi 170 °C. Chinidin R C20H24N2O2 Mr 324,4 CAS 56-54-2 (5)-(6-Methoxy-4-chinolyl)[(2JR,45',5JR)-5-vinyl-2-chinuklidinyl]-methanol Strana 410 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 410 Zkoumadla Bílé krystaly, velmi těžce rozpustné ve vodě, mírně rozpustné v lihu 96%, těžce rozpustné v etheru a v methanolu. [a] d°: asi +260°, měří se roztok v ethanolu R (10 g/l). TT asi 172 °C. Uchovává se chráněn před světlem. Chininiumchlorid R Viz článek Quinini hydrochloridum. Chininiumsulfat R Viz článek Quinini sulfas. Chinin R C20H24N2O2 Mr 324,4 CAS 130-95-0 (5)-(6-Methoxy-4-chinolyl)[(25',45',5JR)-5-vinyl-2-chinuklidinyl]-methanol. Bílý mikrokrystalický prášek, velmi těžce rozpustný ve vodě, těžce rozpustný ve vroucí vodě, velmi snadno rozpustný v ethanolu, dobře rozpustný v etheru. [a] d°: asi -167 °, měří se roztok v ethanolu R (10 g/l). TT asi 175 °C. Uchovává se chráněn před světlem. Chloracetanilid R C8H8C1N0 Ai 169,6 CAS 539-03-7 4' -Chloracetanilid Krystalický prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%. TT asi 178 °C. Chloralhydrát R Viz článek Chlorali hydras. Chloralhydrát RS 80 g se rozpustí ve 20 ml vody R. Chloramin T R Viz článek Tosylchloramidum natricum. Chloramin T RS Roztok 20 g/l. Připravuje se v ěas potřeby. Chloramin T RS1 Roztok 0,1 g/l. Připravuje se v ěas potřeby. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 411 Zkoumadla, roztoky pro limitní stanovení nečistot, tlumivé roztoky 411 Chlor amin T RS2 Roztok 0,2 g/l. Připravuje se v čas potřeby. Chloranilin R CgHgClN Mr127,6 CAS 106-47-8 4-Chloranilin Krystaly dobře rozpustné v horké vodě, snadno rozpustné v lihu 96% a v etheru. TT: asi 71 °C. 4-Chlorbenzensulfonamid R C6H6C1N02S Ai 191,6 CAS 98-64-6 Bílý prášek. TT: asi 145 °C. Chlorbutanol R Viz článek Chlorobutanolum. Chlorečnan draselný R KCIO3 Mr 122,6 CAS 3811-04-9 Bílý prášek, krystaly nebo granule. Je dobře rozpustný ve vodě. 2-Chlorethanol R C2H5C10 Mr 80,5 CAS 107-07-3 Bezbarvá kapalina, dobře rozpustná v lihu 96 %. : 1,485 až 1,489. [a]^°: 19,5° až 22,5°. TV: 222 °Caž224 °C. Při použití pro plynovou chromatogrqfii vyhovuje následující dodatečné zkoušce: Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za podmínek uvedených v článku Menthae piperitae ether oleum za použití zkoušené látky jako zkoušeného roztoku. Plocha hlavního píku je nejméně 98,0 % z celkové plochy píku. Pyridin bezvodý R CAS 110-86-1 Pyridin R se vysuší nad uhličitanem sodným bezvodým R, filtruje se a destiluje. Voda (2.5.12). Nejvýše 0,01 %. Pyridin R C5H5N Mr79,l CAS 110-86-1 Čirá bezbarvá kapalina, hygroskopická, mísitelná s vodou a lihem 96%. TV: asi 115 °C. Uchovává se ve vzduchotěsných obalech. 2-Pyridylamin R C5H6N2 Mr 94,1 CAS 504-29-0 2-Aminopyridin Velké krystaly, dobře rozpustné ve vodě, v lihu 96% a v etheru. TT: asi 58 °C. TV: asi 210 °C. Strana 490 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 490 Zkoumadla Pyridylazonaftol R C15HuN30 Mr 249,3 CAS 85-85-8 1 -(2-Pyridylazo)-2-naftol Cihlově červený prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, v methanolu a zředěných horkých roztocích alkalických hydroxidů. TT asi 138 °C. Pyridylazonaftol RS Roztok 1,0 g/l v ethanolu R. Zkouška citlivosti. K 50 ml vody R se přidá 10 ml tlumivého roztoku octanového opH4,4, 0,10 ml edetanu disodného 0,02 mol/l VS& 0,25 ml roztoku pyridylazonaftolu. Po přidání 0,15 ml roztoku síranu meďnatého R (5 g/l) se světle žluté zbarvení změní na fialové. Pyrogallol R C6H603 Mr 126,1 CAS 87-66-1 1,2,3-Benzentriol; 1,2,3-trihydroxybenzen Bílé krystaly tmavnoucí na vzduchu a na světle, velmi snadno rozpustné ve vodě, v lihu 96% a etheru, těžce rozpustné v sírouhlíku. Vodné roztoky na vzduchu a rychleji roztoky alkalické hnědnou absorpcí kyslíku. TT asi 131 °C. Uchovává se chráněn před světlem. Pyrogallol zásaditý RS 0,50 g pyrogallolu R se rozpustí ve 2 ml vody prosté oxidu uhličitého R. 12 g hydroxidu draselného R se rozpustí v 8 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Tyto dva roztoky se smíchají těsně před použitím. Pyrokatechol R C6H602 Mr 110,1 CAS 120-80-9 1,2-Benzendiol; 1,2-dihydroxybenzen Bezbarvé nebo slabě nažloutlé krystaly, dobře rozpustné ve vodě, v lihu 96%, v acetonu a v etheru. TT asi 102 °C. Uchovává se chráněn před světlem. Pyrrolidinyldithiokarbamat amonný R C5H12N2S2 Mr 164,3 CAS 5108-96-3 Amonium-1 -pyrrolidinyldithioformat Bílý až slabě žlutý krystalický prášek, mírně rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%. Uchovává se v nádobách obsahujících bavlněný sáček s uhličitanem amonným. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 491 _____________________________________Zkoumadla, roztoky pro limitní stanovení nečistot, tlumivé roztoky 491 Reineckova sůl R NH4[Cr(NH3)2(NCS)4] . H20 Mí 354,4 CAS 13573-16-5 Diammin-tetrakis(isothiokyanatano)chromitan amonný monohydrát Červený prášek nebo krystaly, je mírně rozpustný ve studené vodě, dobře rozpustný v teplé vodě a v lihu 96%. Reineckova sůl RS Roztok 10 g/l. Připraví se v čas potřeby. Resorcinol R Viz článek Resorcinolum. Rhamnosa R C6H1205. H20 M, 182,2 CAS 6155-35-7 L-(+)-Rhamnosa; a-L-rhamnopyranosa monohydrát; 6-deoxy-L-mannosa Bílý krystalický prášek, snadno rozpustný ve vodě. [a] d°: +7,8° až 8,3 °; měří se roztok (50 g/l) ve vodě R obsahující asi 0,05 % amoniaku (NH3). Rhaponticin R C21H2409 Mr 420,4 CAS 155-58-8 3', 5 -Dihydroxy-(4' -methoxy-3 -stilbenyl)- ß -D-glukopyranosid Nažloutle šedý krystalický prášek, dobře rozpustný v lihu 96% a methanolu. Chromatografie. Zkouší se postupem předepsaným v článku Rhei radix. Na získaném chromatogra-mu j e j en j edna hlavní skvrna. Rhenistan draselný R KRe04 Mr 289,3 CAS 10466-65-6 Bílý krystalický prášek, dobře rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, v methanolu a v propylenglykolu. Rhodamin B R C28H31C1N203 Mt 479,0 CAS 81-88-9 Colour Index 45170, Schultz 864 [9-(2-Karboxyfenyl)-6-(diethylamino)-3//-xanthen-3-yliden]diethylamoniumchlorid Zelené krystaly nebo červenofialový prášek, velmi snadno rozpustné ve vodě a v lihu 96%. Ricinový olejpolyoxyethylenovaný R Světle žlutá kapalina. Stává se čirou asi při 26 °C. Rozpouštědlo hyaluronidasy R 100 ml tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 6,4 se smíchá se 100 ml vody R. V tomto roztoku se rozpustí při 37 ° C 0,140 g hydrolyzované želatiny R. Roztok je použitelný 2 h. Strana 492 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 492 Zkoumadla Rtuť R Hg At 200,6 CAS 7439-97-6 Stříbrobílá kapalina, která při rozetření na papír tvoří kuličky nezanechávající kovovou stopu. ť/220°: asi 13,5. TV: asi 357 °C. Rutin R C27H30O16. 3H20 Ai 665 CAS 153-18-4 Rutosid; 3-(0-6-deoxy-a-L-mannopyranosyl-(1^6)-ß-D-glukopyranosyloxy)-2-(3,4- dihydroxyfenyl)—5,7-dihydroxy-4//-chormen-4-on. Žlutý krystalický prášek, na světle tmavnoucí, je velmi těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný asi ve 400 dílech vroucí vody, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru, dobře rozpustný v roztocích alkalických hydroxidů a v amoniaku. TT: asi 210 °C, za rozkladu. Roztok v lihu 96% R vykazuje absorpční maximum (2.2.25) při 259 nm a 362 nm. Uchovává se chráněn před světlem. Sabinen R C10H16 Mr 136,2 CAS 3387-41-5 4-Methylen-1 -(isopropyl)bicyklo[3,1,0]hexan; 4( 10)-thujen Bezbarvá olej ovitá kapalina. dg: asi 0,843. n™: asi 1,468. TV: 163 °Cažl65 °C. Při použití v plynové chromatografii vyhovuje následující zkoušce: Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) postupem uvedeným v článku Auranti amari floris ether oleum za použití zkoušené látky jako zkoušeného roztoku. Plocha hlavního píku je nejméně 99,0 % celkové plochy píku. Sacharosa R Viz článek Saccharosum. Při použití ke kontrole polarimetrů se použije látka uchovávaná v zatavené ampulce. Salicylaldazin R C14H12N202 Mr 240,3 2,2' -Azinodimethyldifenol Příprava. Rozpustí se 0,30 g hydraziniumsulfatu R v 5 ml vody R, přidá se 1 ml kyseliny octové ledové R a 2 ml čerstvě připraveného roztoku salicylaldehydu R 20% (V/V) ve 2-propanolu R. Smíchá se a nechá se ustát, dokud se nevytvon žlutá sraženina. Směs se dvakrát vytřepává s 15 ml dichlormethanu R. Organické fáze se spojí a vysuší nad síranem sodným bezvodým R. Roztok se dekantuje nebo filtruje a odpaří se do sucha. Rekrystalizuje se ve směsi objemových dílů methano-lu R a toluenu R (40 + 60) za chlazení. Krystalky se vysuší ve vakuu. TT: asi 213 °C. Chromatografie na tenké vrstvě. Zkouší se postupem předepsaným ve zkoušce pro hydrazin v článku Povidonum. Na získaném chromatogramu je jen jedna hlavní skvrna. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 493 _____________________________________Zkoumadla, roztoky pro limitní stanovení nečistot, tlumivé roztoky 493 Salicylaldehyd R C7H602 Mr 122,1 CAS 90-02-8 2-Hydroxybenzaldehyd Čirá bezbarvá olej ovitá kapalina. na povrchu chemicky upravený navázáním oktadecylsilanových skupin. Velikost částic je uvedena v závorce zájmenem zkoumadla u příslušné zkoušky. Jemný bílý homogenní prášek, prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%. Silikagel oktylsilanizovaný pro chromatografii R Velmi jemný silikagel (3 //m až 10 Mm)> na povrchu chemicky upravený navázáním oktylsi-lanových skupin. Velikost částic je uvedena v závorce zájmenem zkoumadla u příslušné zkoušky. Jemný bílý homogenní prášek, prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%. Silikagel pro chromatografii, aniontový měnič R Velmi jemný silikagel (3 až 10 Mm)> na povrchu chemicky upravený zavedením kvarterních amoniových skupin. Velikost částic je uvedena za názvem zkoumadla u příslušné zkoušky. Jemný bílý homogenní prášek, prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%. Rozmezí hodnoty pH pro použití. 2 až 8. Silikagel pro chromatografii R Velmi jemný silikagel (3 //m až 10 //m). Velikost částic je uvedena za názvem zkoumadla u příslušné zkoušky. Jemný bílý homogenní prášek, prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 497 _____________________________________Zkoumadla, roztoky pro limitní stanovení nečistot, tlumivé roztoky 497 Silikagelpro vylučovací chromatografii R Velmi jemný silikagel (10 //m) s velmi hydrofilním povrchem. Střední velikost póruje 30 nm. Je kompatibilní s vodnými roztoky s hodnotou pH 2 až 8 a s organickými rozpouštědly. Je vhodný k dělení proteinů s relativní molekulovou hmotností 1 . 103 až 3 . 105. Síra R Viz článek Sulfur ad usům externum. Síran amonno-železitý R FeNH4(S04)2. 12H20 M, 482,2 CAS 7783-83-7 Síran amonno-železitý dodekahydrát Světle fialové krystaly, zvětrávající, velmi snadno rozpustné ve vodě, prakticky nerozpustné v lihu 96%. Síran amonno-železitý RS2 Roztok síranu amonno-železitého R (100 g/l). V případě potřeby se před použitím filtruje. Síran amonno-železitý RS5 30,0 g síranu amonno-železitého R se třepe se 40 ml kyseliny dusičné R a zředí se vodou R na 100 ml. Pokud je roztok zakalený, odstřeďuje se nebo filtruje. Uchovává se chráněn před světlem. Síran amonno-železitý RS6 20 g síranu amonno-železitého R se rozpustí v 75 ml vody R, přidá se 10 ml roztoku kyseliny sírové R 2,8% (V/V) a zředí se vodou R na 100 ml. Síran amonno-železnatý R Fe(NH4)2(S04)2. 6H20 M, 392,2 CAS 7783-85-9 Síran amonno-železnatý hexahydrát Světle modrozelené krystaly nebo granule; je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Uchovává se chráněn před světlem. Síran amonný R (NH4)2S04 Mr 132,1 CAS 7783-20-2 Bezbarvé krystaly nebo bílá zrna. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v acetonu a v lihu 96%. Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,0; měří se roztok ve vodě prosté oxidu uhličitého R (50 g/l). Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %. Síran barnatý R Viz článek Barii sulfas. Strana 498 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 498 Zkoumadla Síran ceričitý R Ce(S04)2. 4H20 M, 404,3 CAS 123333-60-8 Žlutý nebo oranžově žlutý krystalický prášek nebo krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, pomalu se rozpouští ve zředěných kyselinách. Síran draselno-chromitý R KCr(S04)2. 12H20 M, 499,4 CAS 7788-99-0 Síran draselno-chromitý dodekahydrát Velké fialovoěervené až černé krystalky, snadno rozpustné ve vodě, prakticky nerozpustné v lihu 96%. Síran draselno-hlinitý R Viz článek Kalii aluminii sulfas. Síran draselný R K2S04 Mr 174,3 CAS 7778-80-5 Bezbarvé krystaly, dobře rozpustné ve vodě. Síran horečnatý R Viz článek Magnesii sulfas. Síran lithný R Li2S04. H20 Mt 128,0 CAS 10102-25-7 Síran lithný monohydrát Bezbarvé krystalky, snadno rozpustné ve vodě, prakticky nerozpustné v lihu 96%. Síran manganatý R MnS04. H20 Mt 169,0 CAS 10034-96-5 Síran manganatý monohydrát Slabě růžový krystalický prášek nebo krystalky. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Ztráta žíháním. 10,0 % až 12,0 %; stanoví se s 1,000 g při 500 °C. Síran meďnatý R CuS04. 5H20 Mt 249,7 CAS 7758-99-8 Modrý prášek nebo tmavě modré krystalky, pomalu zvětrávající. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%. Síran měďnatý RS Roztok 125 g/l. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 499 _____________________________________Zkoumadla, roztoky pro limitní stanovení nečistot, tlumivé roztoky 499 Síran nikelnatý R NiS04. 7H20 M, 280,9 CAS 10101-98-1 Heptahydrát síranu nikelnatého Zelený krystalický prášek nebo zelené krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%. Síran rtuťnatý RS CAS 7783-35-9 1,0 g oxidu rtuťnatého R se rozpustí ve směsi 4 ml kyseliny sírové R a 20 ml vody R. Síran sodný bezvodý R CAS 7757-82-6 Je to síran sodný vyžíhaný při 600 °C až 700 °C, který vyhovuje požadavkům článku Natrii sulfas a následující zkoušce: Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 0,500 g se suší v sušárně při 130 °C. Síran thalný R T12S04 Mr 504,8 CAS 7446-18-6 Bílé kosodélníkové krystaly, těžce rozpustné ve vodě a prakticky nerozpustné v lihu 96%. Síran vápenatý R Bílý prášek, dobře rozpustný v asi 1500 dílech vody, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Smíchali se s vodou v hmotnostním poměru 2:1, rychle tuhne na tvrdou a pórovitou hmotu. Síran vápenatý RS 5,0 g síranu vápenatého R se třepe 1 h se 100 ml vody R a zfiltruje se. Síran zinečnatý R Viz článek Zinci sulfas. Síran železitý R Fe2(S04)3. nH20 CAS 10028-22-5 Nažloutle bílý prášek, velmi hygroskopický, rozkládající se na vzduchu, těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%. Uchovává se ve vzduchotěsných obalech chráněn před světlem. Síran železnatý R Viz článek Ferrosi sulfas. Síran železnatý RS2 0,45 g síranu železnatého R se rozpustí v 50 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se vodou prostou oxidu uhličitého R na 100 ml. Připraví se v ěas potřeby. Strana 500 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 500 Zkoumadla Sírouhlík R CS2 Mr76,l CAS 76-15-0 Disulfid uhličitý Bezbarvá nebo nažloutlá hořlavá kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, mísitelná s ethanolem a s etherem. ť/22o°: asi 1,26. TT: 46 °C až 47 °C. Sirovodík R H2S Mr 34,08 CAS 7783-06-4 Sulfan Plyn těžce rozpustný ve vodě. Sirovodík RS Čerstvě připravený roztok sirovodíku R ve vodě R. Roztok nasycený při 20 °C obsahuje asi 0,4 % až 0,5 % H2S. Siřičitan sodný bezvodý R Viz článek Natrii sulfis. Siřičitan sodný R Viz článek Natrii sulfis heptahydricus. Skopolaminiumbromid R Viz článek Scopolamini hydrobromidum. Směs formylační dle Běhala R 10,0 g kyseliny mravenčí bezvodé R se opatrně smíchá s 20,0 g acetanhydridu R při teplotě 0 ° C; teplota směsi nepřesahuje 15 °C. Směs se pak během 15 min zahřeje na 50 °C a ihned se rychle ochladí. Roztok je bezbarvý. Připravuje se v čas potřeby. Směs redukční R 20 mg bromidu draselného R, 0,50 g hydraziniumsulfatu R a 5,0 g chloridu sodného R se rozetře a smíchá na homogenní směs. Sodík R Na Ax 22,99 CAS 7440-23-5 Kov, jehož povrch po čerstvém řezu se šedostříbrně leskne. Při přímém styku se vzduchem rychle oxiduje na hydroxid sodný a potom se mění na uhličitan sodný. Sodík reaguje prudce s vodou, přičemž se uvolňuje vodík a tvoří se roztok hydroxidu sodného. Sodík je dobře rozpustný v bezvodem methanolu za tvorby vodíku a roztoku methanolatu sodného; prakticky je nerozpustný v etheru a etheru petrolejovém. Uchovává se pod etherem petrolejovým nebo tekutým parafinem. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 501 _____________________________________Zkoumadla, roztoky pro limitní stanovení nečistot, tlumivé roztoky 501 Sodná sůl kyseliny glukuronové R C6H9Na07. H20 M, 234,1 CAS 14984-34-0 Monohydrát sodné soli kyseliny D-glukuronové [a] d°: asi +21,5 °, měří se roztok (20 g/l). Sorbitol R Viz článek Sorbitolum. Squalan R C30H62 Mr 422,8 CAS 111-01-3 2,6,10,15,19,23-Hexamethyltetrakosan Olejovitá bezbarvá kapalina, snadno rozpustná v etheru a mastných olejích, těžce rozpustná v acetonu, v lihu 96%, v ledové kyselině octové a methanolu. ť/220°: 0,811 až 0,813. n™: 1,451 až 1,453. Stabilizátor polymerů Rl C50H66O8 Mr 795 CAS 32509-66-3 Ethylenbis [3,3 -bis(3 -terc.butyl-4-hydroxyfenyl)butyrat] Krystalický prášek, prakticky nerozpustný ve vodě a v etheru petrolejovém, velmi snadno rozpustný v acetonu, v etheru a v methanolu. TT asi 165 °C. Stabilizátor polymerů R2 C54H7803 Mr 775 4,4',4"-[2,4,6-Trimethyl-l,3,5-benzentriyl-tris(methylen)]tris(2,6-di-terc.butylfenol) Krystalický prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v lihu 96%. TT asi 244 °C. Stabilizátor polymerů R3 C73H108O12 Mr1178 CAS 6683-19-8 Pentaerytrityl-tetrakis[3-(3,5-bis-terc.butyl-4-hydroxyfenyl)propionat] Bílý nebo slabě žlutý krystalický prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v acetonu, v chloroformu, dobře rozpustný v methanolu, těžce rozpustný v hexanu. TT 110 °Cažl25 °C. a-forma: 120 ° C až 125 °C. ß-forma: 110 °Cažll5 °C. Stabilizátor polymerů R4 C35H6203 Mr 530,9 CAS 2082-79-3 Oktadecyl- [3 -(3,5 -di-terc.butyl-4-hydroxyfenyl)propionat] Strana 502 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 502 Zkoumadla Bílý až slabě nažloutlý krystalický prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v acetonu a hexanu, těžce rozpustný v methanolu. TT 49 °Caž55 °C. Stabilizátor polymerů R5 C48H69N306 Mr 784,1 CAS 27676-62-6 1,3,5-Tris(3,5-di-terc.butyl-4-hydroxybenzyl)-1,3,5-triazin-2,4,6- lH,3H,5H-tňon. Bílý krystalický prášek. TT 218 °Caž222 °C. Stabilizátor polymerů R6 C41H8206P2 Mr 733 3,9-Bis(oktadecyloxy)-2,4,8,10-tetraoxa-3,9-difosfaspiro[5,5]undekan (dioxafosfan) Bílá voskovitá látka, prakticky nerozpustná ve vodě, dobře rozpustná v uhlovodících. TT 40 °Caž70°C. Stabilizátor polymerů R7 C30H58O4S Mr 514,8 CAS 123-28-4 Didodecyl-(3,3 '-thiodipropionat) Bílý krystalický prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu a etheru petrolejovém, těžce rozpustný v lihu 96%. TT asi 39 °C. Stabilizátor polymerů R8 C42H8204S Mr 683 CAS 693-36-7 Dioktadecyl-(3,3 '-thiodipropionat) Bílý krystalický prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, mírně rozpustný v acetonu, lihu 96% a etheru petrolejovém. TT 58 °Caž67 °C. Stabilizátor polymerů R9 C42H6303P Mr647 CAS 31570-04-4 Tris(2,4-di-terc.butylfenyl)fosfit Bílý prášek. TT asi 182 °Cažl86 °C. Streptomyciniumsulfat R Viz článek Streptomycini sulfas. Strychniniumnitrat R C21H23N305 Mr 397,4 CAS 66-32-0 Bezbarvé jehličko vité krystaly nebo bílý mikrokrystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě a těžce rozpustný v lihu 96%. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 503 _____________________________________Zkoumadla, roztoky pro limitní stanovení nečistot, tlumivé roztoky 503 Chromatografie (2.2.27). Zkouší se postupem uvedeným v článku Strychni semen. Nanáší se 10 [A roztoku (1 mg/ml) v lihu 96% R Na získaném chromatogramu je po postřiku v ultrafialovém světle při 254 nm jen jedna skvrna. Styrendivinylbenzen-kopolymer R Síťovaný polymer, porézní a tvrdý, ve formě kuliček. Vyrábějí se různé druhy s rozdílnou velikostí kuliček. Velikost kuliček se udává v závorce za názvem zkoumadla u příslušné zkoušky. Sulfanilamid R C6H8N202S Mr 172,2 CAS 63-74-1 4-Aminobenzensulfonamid Bílý prášek, těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný ve vroucí vodě, v acetonu, ve zředěných roztocích kyselin a alkalických hydroxidů, mírně rozpustný v lihu 96%, v etheru a etheru petrolejovém. TT asi 165 °C. Sulfathiazol R C9H9N302S2 Mr 255,3 CAS 72-14-0 4-Amino-N-(2-thiazolyl)benzensulfonamid Prášek nebo bílé nebo nažloutle bílé krystaly, velmi těžce rozpustné ve vodě, dobře rozpustné v acetonu, těžce rozpustné v lihu 96%. Dobře se rozpouští ve zředěných roztocích minerálních kyselin, alkalických hydroxidů a uhličitanů. TT. asi 200 °C. Sulfid sodný R Na2S . 9H20 Mr 240,2 CAS 1313-84-4 Bezbarvé, rychle žloutnoucí, roztékající se krystaly, velmi snadno rozpustné ve vodě. Uchovává se ve vzduchotěsných obalech. Sulfid sodný RS 12 g sulfidu sodného R se rozpustí za zahřívání v 45 ml směsi objemových dílů vody R a glycerolu 85% R (10 + 29). Po ochlazení se stejnou směsí zředí na 100 ml. Roztok je bezbarvý. Škrob rozpustný R CAS 9005-84-9 Bílý prášek. Roztok 20 g/l v horké vodě R nejvýše slabě opalizuje a po ochlazení zůstane tekutý. Škrob RS 1,0 g škrobu rozpustného R se rozmíchá v 5 ml vody R a směs se za míchání vleje do 100 ml vroucí vody R obsahující 10 mg jodidu rtuťnatěho R Před každým použitím se provede zkouška citlivosti. Zkouška citlivosti. Směs 1 ml roztoku škrobu, 20 ml vody R, asi 50 mg jodidu draselného R a 0,05 ml jodu RS1 je zbarvena modře. Strana 504 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 504 Zkoumadla Škrob sjodidem draselným RS 0,75 gjodidu draselného R se rozpustí ve 100 ml vody R. Zahřeje se k varu, za míchání se přidá 0,50 g škrobu rozpustného R v 35 ml vody R. Nechá se 2 min povařit a ochladí se. Zkouška citlivosti. K 15 ml škrobového roztoku sjodidem draselným se přidá 0,05 ml kyseliny octové ledové R a 0,3 mljodu RS2. Roztok zmodrá. Škrob prostý jo didu RS Roztok se pripraví stejně jako v odstavci Škrob RS s tím rozdílem, že se nepřidá Jodid rtuťnatý. Pripravuje se v čas potřeby. Šťavelan amonný R C2H8N204. H20 M, 142,1 CAS 6009-70-7 Bezbarvé krystalky, dobře rozpustné ve vodě. Šťavelan amonný RS Roztok 40 g/l. Šťavelan sodný R C2Na204 Mr 134,0 CAS 62-76-0 Bílý krystalický prášek, dobře rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a etheru. Tanin CAS 1401-55-4 Amorfní prášek nebo lesklé lístky nažloutlé až světle hnědé barvy. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, dobře rozpustný v acetonu, prakticky nerozpustný v etheru. Uchovává se chráněn před světlem. Terc.amylalkohol R C5H120 Mr 88,1 CAS 75-85-4 Terc.pentylalkohol 2-methyl-2-butanol Těkavá hořlavá kapalina. Je snadno rozpustný ve vodě, mísitelný s lihem 96%, s etherem a s gly-cerolem. ť/220°: asi 0,81. Destilační rozmezí (2.2.11). Nejméně 95 % předestiluje při 100 °C až 104 °C. Uchovává se chráněn před světlem. Terc. butanol R C4H10O Mr74,l CAS 75-65-0 2-Methyl-2-propanol Čirá bezbarvá kapalina nebo krystalická hmota. Je dobře rozpustný ve vodě, mísitelný s lihem 96% a s etherem. Destilační rozmezí (2.2.11). Nejméně 95 % předestiluje při 81 ° C až 83 °C. Teplota tuhnutí (2.2.18). Asi 25 °C. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 505 Zkoumadla, roztoky pro limitní stanovení nečistot, tlumivé roztoky 505 Tercbutylamin R C4HUN Mr73,l CAS 75-64-9 1,1 -Dimethylethylamin; 2-amino-2-methylpropan Kapalina mísitelná s lihem 96%. 205 se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Ke 3,0 ml tohoto roztoku se přidají 4,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a zředí se vodou R na 100,0 ml. Roztok sodíku (200 /Ug Na/ml) Množství chloridu sodného R odpovídající 0,509 g NaCl se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. V čas potřeby se 1,0 ml tohoto roztoku zředí vodou R na 10,0 ml. Roztok sodíku (50 /ug Na/ml) 2,5 ml roztoku sodíku (200 //g Na/ml) se zředí vodou R na 10,0 ml. Připraví se v čas potřeby. Roztok stříbra (5 jug Ag/ml) Množství dusičnanu stříbrného R odpovídající 0,790 g AgNO 3se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. V čas potřeby se 1,0 ml tohoto roztoku zředí vodou R na 100,0 ml. Roztok thalia (10 jug Tl/ml) Množství síranu thalného R odpovídající 0,1235 g Tl2S04se rozpustí v roztoku chloridu sodného R (9,0 g/l) a zředí se jím na 1000,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. Roztok titanu (100 /ug Ti/ml) 100,0 mg titanu R se rozpustí ve 100 ml kyseliny chlorovodíkové R a zředí se vodou R na 100,0 ml, je-li třeba zahřátím. Nechá se ochladit a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Roztok vanadu (1 mg V/ml) Množství vanadičnanu amonného R odpovídající 0,230 g NH }JO 3se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. Roztok vápníku (400 jug Ca/ml) Množství uhličitanu vápenatého R odpovídající 1,000 g CaC03 se rozpustí ve 23 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se vodou destilovanou Rna 100,0 ml. V čas potřeby se 1,0 ml tohoto roztoku zředí vodou destilovanou R na 10,0 ml. Strana 538 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 538 Zkoumadla Roztok vápniku (100 /Ug Ca/ml) Množství uhličitanu vápenatého R odpovídající 0,624 g CaC03 se rozpustí ve 3 ml kyseliny octové R a zředí se vodou destilovanou R na 250,0 ml. V čas potřeby se 1,0 ml tohoto roztoku zředí vodou destilovanou R na 10,0 ml. Roztok vápniku (100 /Ug Ca/ml) (1) Množství chloridu vápenatého bezvodého R odpovídající 2,769 g CaCl2 se rozpustí ^ chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 1000,0 ml. V čas potřeby se 1,0 ml tohoto roztoku zředí vodou R na 10,0 ml. Roztok vápníku (100 //g Ca/ml) v lihu Množství uhličitanu vápenatého R odpovídající 2,50 g CaC03 se rozpustí v 12 ml kyseliny octové R a zředí se vodou destilovanou R na 1000,0 ml. V čas potřeby se 1,0 ml tohoto roztoku zředí lihem 96% R na 10,0 ml. Roztok vápníku (10 jUg Ca/ml) Množství uhličitanu vápenatého R odpovídající 0,624 g CaC03 se rozpustí ve 3 ml kyseliny octové R a zředí se vodou destilovanou R na 250,0 ml. V čas potřeby se 1,0 ml tohoto roztoku zředí vodou destilovanou R na 100,0 ml. Roztok zinku (5 mg Zn/ml) Množství oxidu zinečnatého R odpovídající 3,150 g ZnO se rozpustí v 15 ml kyseliny chlorovodíkové R a zředí se vodou R na 500,0 ml. Roztok zinku (100 jug Zn/ml) K množství síranu zinečnatého R odpovídajícímu 0,440 g ZnSO 4.7H 20 se přidá lml kyseliny octové R a zředí se vodou R na 100,0 ml. V čas potřeby se 1,0 ml tohoto roztoku zředí vodou R na 10,0 ml. Roztok zinku (10 ßg Zn/ml) 1 ml roztoku zinku (100 jug Zn/ml) se zředí vodou R na 10,0 ml. Připraví se v čas potřeby. Roztok zinku (5 /Ug Zn/ml) 1 ml roztoku zinku (100 jug Zn/ml) se zředí vodou R na 20,0 ml. Připraví se v čas potřeby. Roztok zirkonu (1 mg Zr/ml) Množství dusičnan-oxidu zirkoničitého R odpovídající 0,2930 g ZrO(NO ) 2 ■ 2H20 se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R (2 + 8) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 539 _____________________________________Zkoumadla, roztoky pro limitní stanovení nečistot, tlumivé roztoky 539 Roztok železa (250 /ug Fe/ml) 4,840 g chloridu železitého Rse rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R (150 g/l) a zředí se stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. V čas potřeby se 1,0 ml tohoto roztoku zředí vodou R na 40,0 ml. Roztok železa (20 /Ug Fe/ml) Množství síranu amonno-železitého R odpovídající 0,863 g FeNH4(S04)2.12H20 se rozpustí ve voděR, přidá se 25 ml kyseliny sírové zředěné RS a zředí se vodou R na 500,0 ml. V čas potřeby se 1,0 ml tohoto roztoku zředí vodou R na 10,0 ml. Roztok železa (10 /ug Fe/ml) Množství síranu amonno-železitého R odpovídající 7,022 g FeNH {S 04)2. 6H20 se rozpustí ve vodě R, přidá se 25 ml kyseliny sírové zředěné RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml. V čas potřeby se 1,0 ml tohoto roztoku zředí vodou R na 100,0 ml. Roztok železa (8 jug Fe/ml) 80 mg železa R se rozpustí v 50 ml roztoku kyseliny chlorovodíkově R (220 g/l HCl) a zředí se vodou R na 1000,0 ml. V čas potřeby se 1,0 ml tohoto roztoku zředí vodou R na 10,0 ml. Roztok železa (2 //g Fe/ml) 1,0 ml roztoku železa (20 jug Fe/ml) se zředí vodou R na 10,0 ml. Připravuje se v čas potřeby. Roztok železa (1 /Ug Fe/ml) 1,0 ml roztoku železa (20 jug Fe/ml) se zředí vodou R na 20,0 ml. Připravuje se v čas potřeby. 4.1.3 Tlumivé roztoky Tlumivý roztok acetonový 8,15 g octanu sodného R a 42,0 g chloridu sodného R se rozpustí ve vodě R, přidá se 68,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a 150,0 ml acetonu R a zředí se vodou R na 500,0 ml. Tlumivý roztok o pH 2,0 6,57 g chloridu draselného R se rozpustí ve vodě R, přidá se 119,0 ml kyseliny chlorovodíkově 0,1 mol/l RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Tlumivý roztok fosforečnanový opH 2,0 8,95 g hydrogenfosforečnanu sodného R, 3,40 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. Je-li třeba, upraví se pH (2.2.3) roztoku kyselinou fosforečnou R. Strana 540 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 540 Zkoumadla Tlumivý roztok o pH 2,5 100 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí v 800 ml vody R, pH (2.2.3) roztoku se upraví na 2,5 kyselinou chlorovodíkovou R a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Tlumivý roztok o pH 2,5 (1) K 4,9 g kyseliny fosforečné zředěné RS se přidá 250 ml vody R, pH (2.2.3) roztoku se upraví hydroxidem sodným zředěným RS a zředí se vodou R na 500,0 ml. Tlumivý roztok opH 3,0 (1) 0,7 ml kyseliny fosforečné R se smíchá se 100 ml vody R a zředí se jí na 900 ml, pH (2.2.3) roztoku se upraví hydroxidem sodným koncentrovaným RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Tlumivý roztok opH 3,0 21,0 g kyseliny citrónové Rse rozpustí ve 200 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RSa zředí se vodou Rna 1000,0 ml. 40,3 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Tlumivý roztok fosforečnanový opH3,2 K 900 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (4 g/l) se přidá 100 ml roztoku kyseliny fosforečné R (2,5 g/l). Je-li třeba, upraví se pH (2.2.3) roztoku. Tlumivý roztok fosforečnanový opH 3,5 68,0 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí ve vodě R zředí sejí na 1000,0 ml a upraví se pH (2.2.3) roztoku kyselinou fosforečnou R Tlumivý roztok opH3,5 25,0 g octanu amonného R se rozpustí ve 25 ml vody R, přidá se 38,0 ml kyseliny chlorovodíkové RS a upraví se pH (2.2.3) roztoku dle potřeby kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS nebo amoniakem zředěným RS1. Zředí se vodou R na 100,0 ml. Tlumivý roztok opH3,6 K 250,0 ml hydrogenftalanu draselného 0,2 mol/l RS se přidá 11,94 ml kyseliny chlorovodíkové 0,2 mol/l RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Tlumivý roztok opH3,7 K 15,0 ml kyseliny octové R se přidá 60 ml lihu 96% R, 20 ml vody R, pH (2.2.3) se upraví amoniakem 17,5 % R na 3,7 a zředí se vodou R na 100,0 ml. Tlumivý roztok se síranem meďnatým o pH 4,0 0,25 g síranu meďnatého R a 4,5 g octanu amonného R se rozpustí v kyselině octové zředěné RS a zředí se jí na 100,0 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 541 _____________________________________Zkoumadla, roztoky pro limitní stanovení nečistot, tlumivé roztoky 541 Tlumivý roztok octanový opH 4,4 136 g octanu sodného Rail % octanu amonného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. Tento roztok se smíchá s 250,0 ml kyseliny octové ledové R. Tlumivý roztok hydrogenftalanový o pH 4,4 2,042 g hydrogenftalanu draselného R se rozpustí v 50 ml vody R, přidá se 7,5 ml hydroxidu sodného 0,2 mol/l RS a zředí se vodou R na 200,0 ml. Tlumivý roztok octanový opH 4,6 5,4 g octanu sodného R se rozpustí v 50,0 ml vody R, přidá se 2,4 g kyseliny octové ledové R a zředí se vodou R na 100,0 ml. Je-li třeba, upraví se pH (2.2.3) roztoku. Tlumivý roztok jantaranový opH4,6 11,8 g kyseliny jantarové R se rozpustí ve směsi 600 ml vody R a 82 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Tlumivý roztok octanový opH4,7 136,1 g octanu sodného R se rozpustí v 500 ml vody R. 250 ml tohoto roztoku se smíchá s 250 ml kyseliny octové zředěné RS a dvakrát se vytřepe čerstvě připraveným a zfiltrovaným roztokem dithizonu R (0,10 g/l) v chloroformu R. Potom se třepe s chloridem uhličitým R do získání bezbarvé organické vrstvy. Vodná vrstva se filtruje, aby se odstranily stopy chloridu uhličitého. Tlumivý roztok opH 5,2 1,02 g hydrogenftalanu draselného R se rozpustí ve 30,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. Tlumivý roztok opH 5,5 54,4 g octanu sodného R se rozpustí, je-li třeba zahřátím na 35 °C, v 50,0 ml vody R. Po ochlazení se pomalu přidá 10 ml kyseliny octové bezvodé R, zamíchá se a zředí se vodou R na 100,0 ml. Tlumivý roztok octan-edetanový opH 5,5 250 g octanu amonného R a 15 g edetanu disodného R se rozpustí ve 400 ml vody R a pridá se 125 ml kyseliny octové ledové R. Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 5,5 Roztok I 13,61 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 mi. Roztok II 35,81 g hydrogenfosforečnanu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 mi. 96,4 ml roztoku I a 3,6 ml roztoku II se smíchají. Strana 542 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 542 Zkoumadla Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 5,8 1,19 g hydrogenfosforečnanu sodného dihydrátu R a 8,25 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 1000,0 ml. Tlumivý roztok octanový o pH 6,0 100 g octanu amonného R se rozpustí ve 300 ml vody R, přidá se 4,1 ml kyseliny octové ledové R, dle potřeby se upraví pH (2.2.3) amoniakem 17,5% R nebo kyselinou octovou R a potom se zředí vodou R na 500,0 ml. Tlumivý roztok diethylamoniumfosforečnanový o pH 6,0 68 ml kyseliny fosforečné R se zředí vodou R na 500 ml. K 25 ml tohoto roztoku se přidá 450 ml vody R a 6 ml diethylaminu R, dle potřeby se upraví pH na 6 ± 0,05 (2.2.3) za použití diethylaminu R nebo kyseliny fosforečné R a zředí se vodou R na 500,0 ml. Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 6,0 63,2 ml roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (71,5 g/l) se smíchá s 36,8 ml roztoku kyseliny citrónové R (21,0 g/l). Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 6,0 (1) 6,8 g dihydrogenfosforečnanu sodného R se rozpustí ve vodě R, zředí sejí na 1000,0 ml a upraví se pH (2.2.3) roztoku hydroxidem sodným koncentrovaným RS. Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 6,0 (2) K 250,0 ml dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS se přidá 28,5 ml hydroxidu sodného 0,2 mol/l RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 6,4 (1) 2,5 g hydrogenfosforečnanu sodného R, 2,5 g dihydrogenfosforečnanu sodného R a 8,2 g chloridu sodného R se rozpustí v 950 ml vody R. Dle potřeby se upraví pH (2.2.3) roztoku na 6,4 hydroxidem sodným 1 mol/l RS nebo kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS. Zředí se vodou R na 1000,0 mi. Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 6,4 1,79 g hydrogenfosforečnanu sodného R, 1,36 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 7,02 g chloridu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 1000,0 ml. Tlumivý roztok o pH 6,5 60,5 g hydrogenfosforečnanu sodného R a 46 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí ve vodě R, přidá se 100 ml edetanu disodného 0,02 mol/l RS a 20 mg chloridu rtuťnatého R a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 543 _____________________________________Zkoumadla, roztoky pro limitní stanovení nečistot, tlumivé roztoky 543 Tlumivý roztok imidazolový opH 6,5 6,81 g imidazolu R a 1,23 g síranu horečnatého R se rozpustí v 752 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS. Je-li třeba, upraví se pH (2.2.3) roztoku a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Tlumivý roztok fosforečnanový opH 6,6 K 250,0 ml dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS se přidá 89,0 ml hydroxidu sodného 0,2 mol/l RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Tlumivý roztok fosforečnanový s chloridem sodným o pH 6,8 1,0 g dihydrogenfosforečnanu draselného R, 2,0 g hydrogenfosforečnanu draselného R a 8,5 g chloridu sodného R se rozpustí v 900 ml vody R. Je-li třeba, upraví se pH (2.2.3) a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Tlumivý roztok fosforečnanový opH 6,8 11.3 ml roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (71,5 g/l) se smíchá s 22,7 ml roztoku kyseliny citrónové R (21,0 g/l). Tlumivý roztok fosforečnanový opH 6,8 (1) K 51,0 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného (27,2 g/l) se přidá 49,0 ml roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (11,6 g/l). Je-li třeba, upraví se pH (2.2.3). Uchovává se při teplotě 2 °C až 8 °C. Tlumivý roztok o pH 7,0 K 1000 ml roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (18,0 g/l) a chloridu sodného R (23,0 g/l) se přidá takové množství roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (7,8 g/l) a chloridu sodného R (23,0 g/l), aby vznikl roztok o pH 7,0 (asi 280 ml) (2.2.3). V tomto roztoku se rozpustí takové množství azidu sodného R, aby jeho koncentrace byla 0,2 g/l. Tlumivý roztok maleinanový opH 7,0 10,0 g chloridu sodného R, 6,06 g trometamolu R a 4,90 g anhydridu kyseliny maleinové R se rozpustí v 900 ml vody R a upraví se pH (2.2.3) roztokem hydroxidu sodného R (170 g/l) na 7,0 a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Uchovává se při teplotě 2 °C až 8 °C. Je použitelný 3 dny. Tlumivý roztok fosforečnanový opH 7,0 82.4 ml roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (71,5 g/l) a 17,6 ml roztoku kyseliny citrónové R (21,0 g/l) se smíchá. Tlumivý roztok fosforečnanový opH 7,0 (1) 250,0 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l R se smíchá se 148,2 ml roztoku hydroxidu sodného R (8,0 g/l). Podle potřeby se upraví pH roztoku (2.2.3) a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Strana 544 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 544 Zkoumadla Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 7,0 (2) 50,0 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (136 g/l) se smíchá se 29,5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. Upraví se pH roztoku (2.2.3) na 7,0 ±0,1. Tlumivý roztok fosforečnanový opH 7,0 (0,067 mol/l) Roztok I. 0,908 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. RoztoklI. 2,38 g hydrogenfosforečnanu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. 38,9 ml roztoku I a 61,1 ml roztoku II se smíchá, aje-li třeba, upraví se pH (2.2.3). Tlumivý roztok fosforečnanový opH 7,0 (0,1 mol/l) 1,361 g roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. Upraví se pH (2.2.3) roztokem hydrogenfosforečnanu sodného R (35 g/l). Tlumivý roztok opH 7,2 K 250,0 ml dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l R se přidá 175,0 ml hydroxidu sodného 0,2 mol/l RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Je-li třeba, upraví se pH (2.2.3). Tlumivý roztok fosforečnanový opH 7,2 87,0 ml roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (71,5 g/l) se smíchá s 13,0 ml roztoku kyseliny citrónové R (21,0 g/l). Tlumivý roztok fyziologický opH 7,2 8,0 g chloridu sodného R, 0,20 g chloridu draselného R, 0,10 g chloridu vápenatého bezvodého R, 0,10 g chloridu horečnatého R, 3,18 g hydrogenfosforečnanu sodného R a 0,20 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 1000,0 ml. Tlumivý roztok fosforečnan-albuminový o pH 7,2 10,75 g hydrogenfosforečnanu sodného R, 7,6 g chloridu sodného R a 10 g albuminu hovězího R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 1000,0 ml. Podle potřeby se upraví pH (2.2.3) hydroxidem sodným zředěným RS nebo kyselinou fosforečnou zředěnou RS. Tlumivý roztok imidazolový opH 7,3 3,4 g imidazolu R a 5,8 g chloridu sodného R se rozpustí ve voděR, přidá se 18,6 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Je-li třeba, upraví se pH (2.2.3). Tlumivý roztok trometamolový o pH 7,4 6,08 g trometamolu R a 8,77 g chloridu sodného R se rozpustí v 500,0 ml vody destilované R. Přidá se 10,0 g albuminu hovězího R, upraví se pH (2.2.3) za použití kyseliny chlorovodíkové R a zředí se vodou destilovanou R na 1000,0 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 545 _____________________________________Zkoumadla, roztoky pro limitní stanovení nečistot, tlumivé roztoky 545 Tlumivý roztok fosforečnanový s chloridem sodným o pH 7,4 2,38 g hydrogenfosforečnanu sodného R, 0,19 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 8,0 g chloridu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. Je-li třeba, upraví se pH (2.2.3). Tlumivý roztok fosforečnanový s chloridem sodným o pH 7,4 0,60 g dihydrogenfosforečnanu draselného R, 6,4 g hydrogenfosforečnanu sodného R a 5,85 g chloridu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. Je-li třeba, upraví se pH (2.2.3.). Tlumivý roztok fosforečnanový opH 7,4 K 393,4 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS se přidá 250 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS a promíchá se. Tlumivý roztok barbitalový opH 7,4 50 ml roztoku obsahujícího octan sodný R (19,44 g/l) a barbital sodnou sůl R (29,46 g/l) se smíchá s 50,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS. Potom se přidá 20 ml roztoku chloridu sodného R (85 g/l) a zředí se vodou R na 250,0 ml. Tlumivý roztok boritanový opH 7,5 2,5 g chloridu sodného R, 2,85 g tetraboritanu sodného R a 10,5 g kyseliny borité R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 1000,0 ml. Je-li třeba, upraví se pH (2.2.3). Uchovává se při teplotě 2 °C až 8 °C. Tlumivý roztok fosforečnanový opH 7,5 (0,2 mol/l) 27,22 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí v 930 ml vody R, upraví se na pH 7,5 (2.2.3) roztokem hydroxidu draselného R (300 g/l) a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Tlumivý roztok fosforečnanový opH 7,5 (0,33 mol/l) Roztok I 119,31 g hydrogenfosforečnanu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. Roztok II 45,36 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. 85 ml roztoku I se smíchá s 15 ml roztoku II. Je-li třeba, upraví se pH (2.2.3). Tlumivý roztok trometamolový o pH 7,5 7,27 g trometamolu R a 5,27 g chloridu sodného R se rozpustí ve voděR, je-li třeba, upraví se pH (2.2.3) a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Tlumivý roztok trometamolový o pH 7,5 (1) 6,067 g trometamolu R se rozpustí ve voděR, upraví se pH (2.2.3) kyselinou chlorovodíkovou R a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Strana 546 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 546 Zkoumadla Tlumivý roztok o pH 8,0 K 50,0 ml dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS se přidá 46,8 ml hydroxidu sodného 0,2 mol/l RS a zředí se vodou R na 200,0 ml. Tlumivý roztok boritanový o pH 8,0 (0,0015 mol/l) 0,572 g tetraboritanu sodného R a 2,94 g chloridu vápenatého R se rozpustí v 800 ml vody R. Upraví se pH (2.2.3) tohoto roztoku kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 1000,0 mi. Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 8,0 (0,02 mol/l) K 50,0 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS se přidá 46,8 ml roztoku hydroxidu sodného 0,2 mol/l RS a zředí se vodou R na 500,0 ml. Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 8,0 (1 mol/l) 136,1 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí ve vodě R, upraví se pH (2.2.3) hydroxidem sodným 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Tlumivý roztok trometamolový o pH 8,1 0,294 g chloridu vápenatého R se rozpustí ve 40 ml trometamolu RS, upraví se pH (2.2.3) kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. Tlumivý roztok trometamol-glycinový o pH 8,3 6.0 g trometamolu R a 28,8 g glycinu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. V čas potřeby se 1,0 ml tohoto roztoku zředí vodou R na 10,0 ml. Tlumivý roztok barbitalový o pH 8,4 8,25 g barbitalu sodné soli R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 1000,0 ml. Tlumivý roztok trometamol-albuminový o pH 8,4 6.1 g trometamolu R, 2,8 g edetanu disodného R, 10,2 g chloridu sodného R a 10 g albuminu hovězího R se rozpustí ve vodě R, upraví se na pH 8,4 (2.2.3) kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Tlumivý roztok trometamolový s edetanem disodným o pH 8,4 5,12 g chloridu sodného R, 3,03 g trometamolu R a 1,40 g edetanu disodného R se rozpustí v 250 ml vody destilované R, upraví se pH (2.2.3) na 8,4 kyselinou chlorovodíkovou R a zředí se vodou destilovanou R na 500,0 ml. Tlumivý roztok trisacetatový o pH 8,5 0,294 g chloridu vápenatého R a 12,11 g trometamolu R se rozpustí ve vodě R, upraví se pH (2.2.3) kyselinou octovou R a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 547 _____________________________________Zkoumadla, roztoky pro limitní stanovení nečistot, tlumivé roztoky 547 Tlumivý roztok barbitalový opH 8,6 (1) 1,38 g barbitalu R, 8,76 g barbitalu sodné soli R a 0,38 g mléčnanu vápenatého R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 1000,0 ml. Tlumivý roztok opH 9,0 Roztok I. 6,18 g kyseliny borité R se rozpustí v chloridu draselném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 1000,0 ml. Roztok II. Roztok hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS. 1000,0 ml roztoku I se smíchá se 420,0 ml roztoku II. Tlumivý roztok opH 9,0 (1) 6,20 g kyseliny borité R se rozpustí v 500 ml vody R, upraví se pH (2.2.3) hydroxidem sodným 1 mol/l RS (asi 41,5 ml) a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Tlumivý roztok s chloridem amonným opH 9,5 33,5 g chloridu amonného R se rozpustí ve 150 ml vody R, přidá se 42,0 ml amoniaku 26% R a zředí se vodou R na 250,0 ml. Uchovává se v polyethylenových nádobách. Tlumivý roztok s chloridem amonným o pH 10,0 5,4 g chloridu amonného R se rozpustí ve 20 ml vody R, přidá se 35,0 ml amoniaku 17,5% RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. Tlumivý roztok diethanolaminový opH 10,0 96.4 g diethanolaminu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 400 ml. Přidá se 0,5 ml roztoku chloridu horečnatého R (186,0 g/l), upraví se pH (2.2.3) kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 500,0 ml. Tlumivý roztok o pH 10,9 6,75 g chloridu amonného R se rozpustí v roztoku amoniaku 17,5% RS a zředí se jím na 100,0 ml. Tlumivý roztok k úpravě celkové iontové síly 58.5 g chloridu sodného R, 57,0 ml kyseliny octové ledové R, 61,5 g octanu sodného R a 5,0 g kyseliny cyklohexylendinitrilotetraoctové R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 500,0 ml. Upraví se pH (2.2.3) na hodnotu 5,0 až 5,5 roztokem hydroxidu sodného R (335 g/l) a zředí se vodou destilovanou R na 1000,0 ml. Strana 548 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 548 Zkoumadla 4.2 Odměrná analýza 4.2.1 Základní látky pro odměrné roztoky Základní látky pro odměrné roztoky jsou označeny písmeny VR a připravují se následujícími postupy. Bromičnan draselný VR KBr03 Mr 167,0 CAS 7758-01-2 Připravuje se překrystalizováním bromičnanu draselného R z vroucí vody R a následným vysušením při 180 °C do konstantní hmotnosti. Hydrogenftalan draselný VR C8H5K04 Mr 204,2 CAS 877-24-7 Hydrogenftalan draselný R se překrystalizuje z vroucí vody R, krystalky se oddělí při teplotě nad 35 °C a suší se při 110 °C do konstantní hmotnosti. Chlorid sodný VR NaCl Mr 58,44 CAS 7647-14-5 Najeden objemový díl nasyceného roztoku chloridu sodného R se přidají dva objemové díly kyseliny chlorovodíkové R. Vyloučené krystaly se promyjí kyselinou chlorovodíkovou RS, která se odstraní zahříváním na vodní lázni. Krystaly se suší při 300 °C do konstantní hmotnosti. Kyselina benzoová VR C7H602 Mr 122,1 CAS 65-85-0 Připravuje se sublimací kyseliny benzoové Rve vhodném sublimačním zařízení. Kyselina sulfanilová VR C6H7N03S Mr 173,2 CAS 121-57-3 Připravuje se překrystalizováním kyseliny sulfanilové R z vroucí vody. Po filtraci se krystaly suší při 100 ° C až 105 ° C do konstantní hmotnosti. Oxid arsenitý VR As203 Mr 197,8 CAS 1327-53-3 Připravuje se sublimací oxidu arsenitého R ve vhodném sublimačním zařízení. Uchovává se nad silikagelem bezvodým R. Uhličitan sodný VR Na2C03 Mr 106,0 CAS 97-19-8 Nasycený roztok uhličitanu sodného R se při pokojové teplotě zfiltruje, potom se pomalu do filtrátu zavádí plynný oxid uhličitý R a míchá se do vychladnutí. Po 2 h se vzniklá sraženina zfiltruje přes filtr ze slinutého skla, promyje se ledovou vodou R nasycenou oxidem uhličitým. Po Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 549 ____________________________________________________________________________Odměrná analýza 549 vysušení při 100 °C až 105 °C se zahřívá za občasného zamíchání při 270 °C až 300 °C do konstantní hmotnosti. Zinek VR Zn Ax 65,4 CAS 7440-66-6 Obsah zinkuje nejméně 99,9 %. 4.2.2 Odměrné roztoky Odměrné roztoky se připravují obvyklými chemickými analytickými postupy. Ověří se přesnost použité aparatury, zda je vhodná pro zamýšlené použití. Koncentrace odměrných roztoků se uvádí v molaritě. Molarita vyjadřuje počet molů látky rozpuštěné v 1 litru roztoku. Roztok, který obsahuje x molů látky v litru, se označuje x mol/l. Odměrné roztoky se neliší od předepsané koncentrace o více než ±10 %. Molarita odměrných roztoků se stanoví s přesností 0,2 %. Voda používaná v odměrné analýze vyhovuje požadavkům článku Aquapurificata. Stanovení titru odměrných roztoků se provádí postupy uvedenými dále. Když se odměrný roztok použije pro stanovení, ve kterém se určí bod ekvivalence elektrochemickým postupem (například ampérometricky nebo potenciometricky), stanovení titru odměrného roztoku se provede stejným postupem. Složení prostředí, ve kterém se provádí stanovení titru, má být stejné jako při vlastním stanovení. Zředěné odměrné roztoky se připravují z roztoků popsaných dále jejich ředěním vodou prostou oxidu uhličitého R. Titr těchto odměrných roztoků je stejný jako titr připravených odměrných roztoků. Roztoky s molaritou nižší než 0,1 mol/l se připravují v čas potřeby. Odměrné roztoky jsou označeny písmeny VS. Roztoky připravené v koncentraci mol/l podle níže uvedených postupů, u nichž nebyl stanoven titr, jsou v článcích označeny RS. Arsenitan sodný 0,1 mol/l VS Množství oxidu arsenitého VR odpovídající 4,946 g As203 se rozpustí ve směsi 20 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a 20 ml vody R a zředí se jí na 400 ml. Potom se přidává kyselina chlorovodíková zředěná RS, dokud není roztok neutrální na papír lakmusový R. V roztoku se rozpustí 2 g hydrogenuhličitanu sodného R a zředí se vodou R na 500,0 ml. Benzetoniumchlorid 0,004 mol/l VS 1,792 g benzetoniumchloridu R předem vysušeného do konstantní hmotnosti při 100 °C až 105 °C se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 1000,0 ml. Stanovení titru. Skutečná molarita roztoku se vypočítá ze stanovení obsahu benzetoniumchloridu, počítáno na vysušený C27H42C1N02 . Stanoví se následovně: 0,350 g vysušené látky se rozpustí v 30 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 6 ml octanu rtuťnatěho RS a titruje se kyselinou chloris-tou 0,1 mol/l VS za použití 0,05 ml violeti krystalové RS jako indikátoru. Současně se provede slepý pokus. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 44,81 mg C^H^CľN^. Strana 550 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 550 Zkoumadla Bromičnan draselný 0,033 mol/l VS 5,5670 g bromičnanu draselného VR se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 1000,0 ml. Bromičnan draselný 0,02 mol/l VS 3,340 g bromičnanu draselného VR se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. Bromičnan draselný 0,0167 mol/l s bromidem draselným VS 2,7835 g bromičnanu draselného VR a 13 g bromidu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 1000,0 ml. Dichroman draselný 0,0167 mol/l VS 4,90 g dichromanu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 1000,0 ml. Stanovení titru. K 20,0 ml roztoku dichromanu draselného se přidá 1,0 gjodidu draselného R a 7 ml kyseliny chlorovodíkové RS. Přidá se 250 ml vody R a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 3 ml škrobu RS z modrého zbarvení roztoku do světle zeleného. Dusičnan olovnatý 0,1 mol/l VS 33,0 g dusičnanu olovnatého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. Stanovení titru. K 20,0 ml roztoku dusičnanu olovnatého se přidá 300 ml vody R a obsah olova se stanoví chelatometricky (2.5.11). Dusičnan rtuťnatý 0,02 mol/l VS 6,85 g dusičnanu rtuťnatého R se rozpustí ve 20 ml kyseliny dusičné 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Stanovení titru. 15,0 mg chloridu sodného VR se rozpustí v 50 ml vody R a titruje se roztokem dusičnanu rtuťnatého za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití merkuro-sulfatové srovnávací elektrody a indikační platinové nebo rtuťové elektrody. 1 ml dusičnanu rtuťnatého 0,02 mol/l VS odpovídá 2,338 mg NaCl. Dusičnan stříbrný 0,1 mol/l VS 17,0 g dusičnanu stříbrného R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 1000,0 ml. Stanovení titru. 0,100 g chloridu sodného VR se rozpustí ve 30 ml vody R, přidá se 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a titruje se pripraveným roztokem dusičnanu stříbrného za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 5,844 mg NaCl. Uchovává s e chráněn před světlem. Dusičnan stříbrný 0,001 mol/l VS 5,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS se zředí vodou R na 500,0 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 551 ____________________________________________________________________________Odměrná analýza 551 Dusitan sodný 0,1 mol/l VS 7,5 g dusitanu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 1000,0 ml. Stanovení titru. 0,300 g kyseliny sulfanilové VR se rozpustí v 50 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a roztokem dusitanu sodného se provede stanovení dusíku v primárních aromatických aminech (2.5.8) za elektrometrické indikace bodu ekvivalence. Titr se stanovuje v ěas potřeby. 1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 17,32 mg CgHTNOjS. Edetan disodný 0,1 mol/l VS 37,5 g edetanu disodného R se rozpustí v 500 ml vody R, přidá se 100 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Stanovení titru. 0,120 g zinku VR se rozpustí ve 4 ml kyseliny chlorovodíkové RS a přidá se 0,1 ml bromové vody R. Varem se odstraní přebytečný brom. Reakce roztoku se upraví hydroxidem sodným zředěným RS na slabě kyselou nebo neutrální. Obsah zinku se stanoví chelatometricky (2.5.11). 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 6,54 mg Zn. Uchovává se v polyethylenové nádobě. Edetan disodný 0,02 mol/l VS 7,444 g edetanu disodného R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 1000,0 ml. Stanovení titru. 0,100 g zinku VRse rozpustí ve 4 ml kyseliny chlorovodíkové RS a přidá se 0,1 ml bromové vody K Varem se odstraní přebytečný brom a roztok se přelije do odměrné baňky a zředí se vodou R na 100,0 ml. 25,0 ml tohoto roztoku se přenese do 100ml kuželové baňky a zředí se vodou R na 200 ml. Dále se přidá asi 50 mg oranže xylenolové s dusičnanem draselným R a takové množství methenaminu R, až vznikne fialově růžové zbarvení. Dále se přidají 2,0 g methenaminu R a titruje se roztokem edetanu disodného do změny fialově růžového zbarvení na žluté. 1 ml edetanu disodného 0,02 mol/l VS odpovídá 1,308 mg Zn. Hexanitratoceričitan amonný 0,01 mol/l VS K 100,0 ml hexanitratoceričitanu amonného 0,1 mol/l VS se za chlazení přidá 30 ml kyseliny sírové R a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Hexanitratoceričitan amonný 0,1 mol/l VS 54,82 g hexanitratoceričitanu amonného R a 56 ml kyseliny sírové R se 2 min míchají. Přidá se pětkrát 100 ml vody R a po každém přidání se roztok promíchá. Čirý roztok se zředí vodou R na 1000,0 ml. Titr roztoku se stanoví 10 dní po přípravě. Stanovení titru. 80,0 mg oxidu arsenitého VR se rozpustí mírným zahřátím v 15 ml hydroxidu sodného 0,2 mol/l RS. K čirému roztoku se přidá 50 ml kyseliny sírové zředěné RS, 0,15 ml roztoku oxidu osmičelého R (2,50 g/l) v kyselině sírové zředěné RS a 0,1 ml feroinu RS. Titruje se připraveným roztokem hexanitratoceričitanu amonného, ke konci titrace pomalu, až do vymizení červeného zbarvení. 1 ml hexanitratoceričitanu amonného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,946 mg As203. Uchovává se chráněn před světlem. Strana 552 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 552 Zkoumadla Hydrogenftalan draselný 0,1 mol/l VS V kuželové baňce obsahující asi 800 ml kyseliny octové bezvodé R se rozpustí 20,42 g hydrogenftalanu draselného RVa zahřívá se na vodní lázni do úplného rozpuštění za chránění před vlhkostí. Ochladí se na 20 °C a zředí se kyselinou octovou bezvodou R na 1000,0 ml. Hydroxid draselný 0,1 mol/l VS 6,0 g hydroxidu draselného R se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 1000,0 mi. Stanovení titru. 20,0 ml roztoku hydroxidu draselného se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS za použití 0,5 mXfenolftaleinu RS jako indikátoru. Hydroxid draselný v lihu 0,5 mol/l VS 3,0 g hydroxidu draselného R se rozpustí v 5 ml vody R a zředí se lihem 96%prostým aldehydu Ä na 100,0 ml. Stanovení titru. 20,0 ml roztoku hydroxidu draselného v lihu se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS za použití 0,5 mXfenolftaleinu RS jako indikátoru. Hydroxid draselný 0,5 mol/l v lihu 60% VS 3,0 g hydroxidu draselného R se rozpustí v lihu prostém aldehydů R 60% (V/V) a zředí se jím na 100,0 ml. Stanovení titru. 20,0 ml roztoku hydroxidu draselného v lihu 60% (V/V) se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS za použití 0,5 mlfenolftaleinu RS jako indikátoru. Hydroxid draselný v lihu 0,1 mol/l VS 20,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS se zředí lihem 96% prostým aldehydů R na 100,0 mi. Hydroxid sodný 1 mol/l VS 42 g hydroxidu sodného R se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 1000,0 mi. Stanovení titru. 20,0 ml roztoku hydroxidu sodného se titruje kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS za použití předepsaného indikátoru pro titraci. Pokud je předepsáno použití odměrného roztoku hydroxidu sodného prostého uhličitanů, pak se při jeho přípravě postupuje následovně: Hydroxid sodný R se rozpustí ve vodě R na koncentraci 400 g/l až 600 g/l a nechá se stát. Čirá supernatantní tekutina se slije za chránění před oxidem uhličitým a zředí se vodou prostou oxidu uhličitého R na požadovanou molaritu. Roztok vyhovuje následující zkoušce: 20,0 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové stejné molarity se titruje roztokem hydroxidu sodného za použití 0,5 mlfenolftaleinu RS jako indikátoru. Po dosažení bodu ekvivalence se přidá nezbytné množství kyseliny chlorovodíkové k odbarvení roztoku a jeho objem se varem sníží na 20 ml. Během varu se přidá právě tolik kyseliny chlorovodíkové, až růžové zbarvení vzniklé varem zmizí a při dalším vaření se již neobjeví. Spotřebuje se nejvýše 0,10 ml kyseliny chlorovodíkové. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 553 ____________________________________________________________________________Odměrná analýza 553 Hydroxid sodný 0,1 mol/l VS 100,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS se zředí vodou prostou oxidu uhličitého Rn& 1000,0 ml. Stanovení titru. Provede se způsobem popsaným v odstavci Hydroxid sodný 1 mol/l VS za použití kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS. Hydroxid sodný v ethanolu 0,1 mol/l VS K 250 ml ethanolu R se pridá 3,3 g hydroxidu sodného koncentrovaného RS. Stanovení titru. 0,200 g kyseliny benzoové VR se rozpustí ve směsi 2 ml vody R a 10 ml lihu 96% R. Titruje se pripraveným roztokem hydroxidu sodného v ethanolu za použití 0,2 ml thymolftaleinu RS jako indikátoru. 1 ml hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 12,21 mg QHgO^ Chlorid barnatý 0,1 mol/l VS 24,4 g chloridu barnatého R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 1000,0 ml. Stanovení titru. K 10,0 ml roztoku chloridu barnatého se přidá 60 ml vody R, 3 ml amoniaku 26% R, 0,5 mg až 1,0 mg ftaleinpurpuru R a titruje se edetanem disodným 0,1 mol/l VS. Když se roztok začne odbarvovat, přidá se 50 ml lihu 96%> R a titruje se až do vymizení modrofialového zbarvení. Chlorid horečnatý 0,1 mol/l VS 20,33 g chloridu horečnatého R se rozpustí ve vodě Ra zředí sejí na 1000,0 ml. Stanovení titru. Množství hořčíku se stanoví chelatometricky (2.5.11). Chloridzinečnatý 0,05 mol/l VS 6,82 g chloridu zinečnatého R (váží se velmi opatrně) se rozpustí ve voděR. Je-li potřeba, přidává se po kapkách kyselina chlorovodíková R do vymizí zákalu. Zředí se vodou R na 1000,0 ml. Stanovení titru. K 20,0 ml roztoku chloridu zinečnatého se přidá 5 ml kyseliny octové zředěné RS a obsah zinku se stanoví chelatometricky (2.5.1). Chloristan barnatý 0,05 mol/l VS 15,8 g hydroxidu barnatého R se rozpustí ve směsi 7,5 ml kyseliny chloristé R a 75 ml vody R. pH roztoku se upraví na hodnotu 3,0 přidáním kyseliny chloristé R a roztok se zfiltruje. Po přidání 150 ml lihu 96% R se zředí vodou Rna. 250 ml a tlumivým roztokem opH3,7 se zředí na 1000,0 ml. Stanovení titru. K 5,0 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l VS se přidá 5,0 ml vody R, 50 ml tlumivého roztoku o pH 3,7 a 0,5 ml alizarinu S RS. Titruje se roztokem chloristanu barnatého do červenooran-žového zbarvení. Titr se stanoví v čas potřeby. Jod 0,01 mol/l VS 0,3 gjodidu draselného R se přidá k 20,0 ml jodu 0,05 mol/l VS a zředí se vodou R na 100,0 ml. Strana 554 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 554 Zkoumadla Jod 0,05 mol/l VS 12,7 gjodu R a 20 gjodidu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 1000,0 ml. Stanovení titru. 80 mg oxidu arsenitého VR se rozpustí ve směsi 10 ml hydroxidu sodného zředěného RSa 10 ml vody R. Přidá se 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, 3,0g hydrogenuhličitanu sodného R a titruje se roztokem jodu za použití 1 ml škrobu ÄS jako indikátoru. 1 nújodu 0,05 mol/l VS odpovídá 4,946 mg As203. Uchovává se chráněn před světlem. Jodičnan draselný 0,05 mol/l VS 10,70 gjodičnanu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 1000,0 ml. Stanovení titru. 25,0 ml roztoku jodiěnanu draselného se zředí vodou R na 100,0 ml. Ke 20,0 ml tohoto roztoku se přidají 2,0 gjodidu draselného R a 10 ml kyseliny sírové zředěné RS. Titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za přítomnosti 1 ml škrobu RS, který se přidá před koncem titrace. Jodid draselný 0,001 mol/l VS 10,0 ml roztoku jodidu draselného R (166 g/l) se zředí vodou R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 500,0 ml. Jodosiřičité činidlo VS Aparatura k přípravě roztoku musí být během přípravy uzavřená a suchá. Skládá se z nádoby s kulatým dnem o obsahu 3000 ml až 4000 ml opatřené otvory pro míchadlo, teploměr a s otvorem pro trubičku se sušidlem. Za stálého míchání se ke směsi 700 ml pyridinu bezvodého R a 700 ml 2-methoxyethanolu R přidá 220 g jemně upráškovaného jodu R předem vysušeného nad oxidem fosforečným R Míchá se do rozpuštění jodu (asi 30 min). Roztok se ochladí na -10 °C a rychle za stálého míchání se přidá 190 g kapalného oxidu siřičitého R, přičemž teplota nesmí překročit 30 °C. Roztok se ochladí. Stanovení titru. Asi 20 ml methanolu bezvodého R se titruje jodosiřiěitým činidlem způsobem uvedeným ve stati (2.5.1). Po dosažení bodu ekvivalence se přidá odpovídající, přesně odvážené množství vody R a znovu se titruje. Vypočítá se, kolik miligramu vody odpovídá 1 ml jodosiřiěitého činidla. 1 ml jodosiřiěitého činidla odpovídá nejméně 3,5 mg vody. Titr roztoku se stanoví bezprostředně před použitím. Při práci je nutná ochrana před vlhkostí. Roztok se uchovává v suché nádobě. Kyselina dusičná 1 molA VS 96,6 g kyseliny dusičné R se zředí vodou R na 1000,0 ml. Stanovení titru. 2,000 g uhličitanu sodného VR se rozpustí v 50 ml vody R, přidá se 0,1 ml oranže methylové RS a titruje se roztokem kyseliny dusičné do první změny zbarvení na ěervenožluté. Potom se vaří 2 min, přičemž se zbarvení roztoku změní na žluté. Po ochlazení se dotitruje do ěerve-nožlutého zbarvení. 1 ml kyseliny dusičné 1 mol/l VS odpovídá 53,00 mg Na2C03. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 555 ____________________________________________________________________________Odměrná analýza 555 Kyselina chloristá 0,1 mol/l VS K 900 ml kyseliny octové ledové R se v odměrné baňce za míchání přidá 8,5 ml kyseliny chloristé R, 30 ml acetanhydridu R a zředí se kyselinou octovou ledovou R na 1000,0 ml. Směs se nechá stát 24 h. Stanoví se obsah vody semimikrostanovením (2.5.12) bez použití methanolu, a je-li třeba, upraví se obsah vody na 0,1 % až 0,2 % přidáním acetanhydridu R nebo vody R. Opět se nechá stát 24 h. Stanovení titru. 0,350 g hydrogenftalanu draselného VR se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 50 ml kyseliny octové bezvodé R Po ochlazení, při němž je třeba roztok chránit před vlivem vzduchu, se titruje roztokem kyseliny chloristé za použití 0,05 ml violeti krystalové RS. Je potřebné sledovat teplotu roztoku kyseliny chloristé v průběhu stanovení titru. Je-li teplota při stanovení obsahu odlišná od teploty při stanovení titru kyseliny chloristé, provede se korekce objemu kyseliny chloristé použité na stanovení obsahu následovně: FC=F[1+ &-*>) 0,0011], tx - teplota při stanovení titru, t2 - teplota při stanovení obsahu, Vc - korigovaný objem, V - nalezený objem při stanovení obsahu. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 20,42 mg C8H5K04. Kyselina chloristá 0,05 molA VS 50,0 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS se zředí kyselinou octovou bezvodou R na 100,0 ml. Kyselina chlorovodíková 1 mol/l VS 103,0 g kyseliny chlorovodíkové R se zředí vodou R na 1000,0 ml. Stanovení titru. 1,000 g uhličitanu sodného VR se rozpustí v 50 ml vody R, přidá se 0,1 ml oranže methylové RS a titruje se roztokem kyseliny chlorovodíkové do první změny zbarvení na ěerveno-žluté. Potom se vaří 2 min, přičemž se zbarvení roztoku změní na žluté. Po ochlazení se dotitruje do ěervenožlutého zbarvení. 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS odpovídá 53,00 mg Na2C03. Kyselina chlorovodíková 0,1 molA VS 100,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS se zředí vodou R na 1000,0 ml. Stanovení titru. Stanoví se způsobem uvedeným v odstavci Kyselina chlorovodíková 1 mol/l VS s navážkou 0,100 g uhličitanu sodného VR, který se rozpustí ve 20,0 ml vody R. 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 5,30 mg Na2C03. Kyselina sírová 0,5 mol/l VS 28 ml kyseliny sírové R se zředí vodou R na 1000,0 ml. Stanovení titru. 1,000 g uhličitanu sodného VR se rozpustí v 50 ml vody R, přidá se 0,1 ml oranže methylové RS a titruje se roztokem kyseliny sírové do první změny zbarvení na ěervenožlutě. Potom Strana 556 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 556 Zkoumadla se vaří 2 min, přičemž barva roztoku se změní na žlutou. Po ochlazení se dotitruje do červenožlu-tého zbarvení. 1 ml kyseliny sírové 0,5 mol/l VS odpovídá 53,00 mg Na2C03. Kyselina sírová 0,05 mol/l VS 100,0 ml kyseliny sírové 0,5 mol/l VS se zředí vodou R na 1000,0 ml. Stanovení titru. Titr kyseliny sírové se stanoví způsobem uvedeným v odstavci Kyselina sírová 0,5 mol/l VS s navážkou uhličitanu sodného VR 0,100 g, která se rozpustí ve 20 ml vody R 1 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l VS odpovídá 5,30 mg Na2C03. Manganistan draselný 0,02 mol/l VS 3,2 g manganistanu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. Roztok se zahřívá 1 h na vodní lázni, nechá se vychladnout a zfiltruje se přes filtr ze slinutého skla. Stanovení titru. K 20,0 ml roztoku manganistanu draselného se přidají 2 gjodidu draselného R a 10 ml kyseliny sírové zředěné RS a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS přidaného před koncem titrace jako indikátoru. Titr se stanoví v čas potřeby. Uchovává se chráněn před světlem. Methoxid lithný 0,1 mol/l VS 0,694 g lithia R se rozpustí ve 150 ml methanolu bezvodého R a zředí se toluenem R na 1000,0 ml. Stanovení titru. K 10 ml dimethylformamidu R se přidá 0,05 ml modři thymolové R (3 g/l) v methanolu R a titruje se roztokem methoxidu lithného do jasně modrého zbarvení. Ihned se přidá 0,200 g kyseliny benzoové VR, míchá se do rozpuštění a znovu se titruje roztokem methoxidu lithného do jasně modrého zbarvení. Roztok je v průběhu titrace nutné chránit před vzdušným oxidem uhličitým. Titr roztoku methoxidu lithného se vypočítá ze spotřeby získané při druhé titraci. Stanovení titru se provede v čas potřeby. 1 ml methoxidu lithného 0,1 mol/l zodpovídá 12,21 mg C^gC^. Methoxid sodný 0,1 mol/l VS 175 ml methanolu bezvodého R se ochladí v ledové vodě a po malých částech se přidává za chlazení asi 2,50 g čerstvě nařezaného sodíku R. Když se kov rozpustí, roztok se zředí toluenem R na 1000,0 ml. Stanovení titru. K 10 ml dimethylformamidu R se přidá 0,05 ml modři thymolové R (3 g/l) v methanolu R a titruje se roztokem methoxidu sodného do jasně modrého zbarvení. Ihned se přidá 0,200 g kyseliny benzoové VR, míchá se do rozpuštění a znovu se titruje roztokem methoxidu sodného do jasně modrého zbarvení. Roztok je v průběhu titrace nutné chránit před vzdušným oxidem uhličitým. Titr roztoku methoxidu sodného se vypočítá ze spotřeby získané při druhé titraci. Stanovení titru se provede v čas potřeby. 1 ml methoxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 12,21 mg C^gC^. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 557 ____________________________________________________________________________Odměrná analýza 557 Síran amonno-železitý 0,1 mol/l VS 50,0 g síranu amonno-železitého R se rozpustí ve směsi 6 ml kyseliny sírové R a 300 ml vody R a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Stanovení titru. K 25,0 ml roztoku síranu amonno-železitého se přidají 3 ml kyseliny chlorovodíkové R a 2 g jodidu draselného R. Roztok se nechá 10 min stát a potom se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS j ako indikátoru. 1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 48,22 mg FeNH4(S04)2. 12H20. Síran ceričitý 0,1 mol/l VS 40,4 g síranu ceričitého R se rozpustí ve směsi 500 ml vody R a 50 ml kyseliny sírové R, nechá se ochladit a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Stanovení titru. K 25,0 ml roztoku síranu ceričitého se přidají 2,0 gjodidu draselného R a 150 ml vody R a titruje se ihned thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu R jako indikátoru. Síran měďnatý 0,02 mol/l VS 5,00 g síranu meďnatého R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 1000,0 ml. Stanovení titru. K 20,0 ml roztoku síranu meďnatého se přidají 2,0 g octanu sodného R a 0,1 ml pyridylazonaftolu RS a titruje se roztokem edetanu disodného 0,02 mol/l VS do změny fialově modrého zbarvení na světle zelené. Před koncem titrace se titruje pomalu. Síran zinečnatý 0,1 mol/l VS 29,0 g síranu zinečnatého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. Stanovení titru. Ke 20,0 ml roztoku síranu zinečnatého se přidá 5 ml kyseliny octové zředěné RS a obsah zinku se stanoví chelatometricky (2.5.11). Síran železnatý 0,1 mol/l VS 27,80 g síranu železnatého R se rozpustí v 500 ml kyseliny sírové zředěné RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Stanovení titru. K 25,0 ml roztoku síranu železnatého se přidají 3 ml kyseliny fosforečné R a ihned se titruje manganistanem draselným 0,02 mol/l VS. Titr se stanoví v ěas potřeby. Tetrabutylamoniumhydroxid 0,1 mol/l VS 40 g tetrabutylamoniumjodidu R se rozpustí v 90 ml methanolu bezvodého R, přidá se 20 g jemně upráškovaného oxidu stříbrného R a silně se 1 h protřepává. Několik mililitrů se odstřeďuje a zkouší se na případnou přítomnost j odidů v supernatantní tekutině. Je-li reakce pozitivní, přidají se ještě 2,0 g oxidu stříbrného R a protřepává se ještě 30 min. Postup se opakuje, dokud kapalina není prostá jodidů. Směs se zfiltruje přes jemný filtr se slinutého skla, baňka a filtr se promyjí 3krát 50 ml toluenu R. Filtrát a promývací kapalina se spojí a roztok se zředí toluenem R na 1000,0 ml. Roztok se nechá 5 min probublávat dusíkem prostým oxidu uhličitého. Stanovení titru. K 10 ml dimethylformamidu R se přidá 0,05 ml modři thymolové R v methanolu R (3 g/l) a titruje se roztokem tetrabutylamoniumhydroxidu do jasně modrého zbarvení. Ihned se přidá 0,200 g kyseliny benzoové VR, míchá se do rozpuštění a znovu se titruje roztokem tetrabutylamoniumhydroxidu do jasně modrého zbarvení. Roztok je v průběhu titrace nutné chránit před vzduš- Strana 558 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 558 Zkoumadla ným oxidem uhličitým. Titr roztoku tetrabutylamoniumhydroxidu se vypočítá ze spotřeby získané při druhé titraci. Stanovení titru se provede v čas potřeby. 1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l KS* odpovídá 12,21 mg CtHP2. Tetrabutylamoniumhydroxid vpropanolu 0,1 mol/l VS Roztok se připraví postupem uvedeným v odstavci Tetrabutylamoniumhydroxid 0,1 mol/l VS za použití 2-propanolu R místo toluenu R. Tetrasulfatoceričitan amonný 0,1 mol/í VS 65,0 g tetrasulfatoceričitanu amonného R se rozpustí ve směsi 500 ml vody R a 30 ml kyseliny sírové R. Po vychladnutí se zředí vodou R na 1000,0 ml. Stanovení titru. Stanoví se způsobem uvedeným v odstavci Hexanitratoceričitan amonný 0,1 mol/l VS. K titraci se použije roztok tetrasulfatoceričitanu amonného. 1 ml tetrasulfatoceričitanu amonného 0,1 mol/l KS* odpovídá 4,946 mg As203. Tetrasulfatoceričitan amonný 0,01 mol/l VS Ke 100,0 ml roztoku tetrasulfatoceričitanu amonného 0,1 mol/l VS se za chlazení přidá 30 ml kyseliny sírové R a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Thiokyanatan amonný 0,1 mol/l VS 7,612 g thiokyanatanu amonného R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 1000,0 ml. Stanovení titru. K 20,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS se přidá 25 ml vody R a 2 ml kyseliny dusičné zředěné RS a titruje se roztokem thiokyanatanu amonného za použití 2 ml síranu amonno-železitého R do červenožlutého zbarvení. Thiosíran sodný 0,1 mol/l VS 25 g thiosíranu sodného R a 0,20 g uhličitanu sodného R se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 1000,0 ml. Stanovení titru. K 10,0 ml bromičnanu draselného 0,033 mol/l VS se přidá 40 ml vody R, 10 ml jodidu draselného RS a 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS a titruje se roztokem thiosíranu sodného za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru, který se přidá před koncem titrace. Částka 1 Sbírka zákonů č. /1998 Strana 559 Odměrná analýza 559 Seznam referenčních látek použitých v národních článcích J^ 5-Aminoimidazol-4-karboxamid hydrochlorid CRL (AICA) 2-Azahypoxanthin CRL (AHX) Butamiraciumdihydrogencitrat CRL Dakarbazin CRL 6,11 -Dihydrodibenzofb, ejthiepin-11-on CRL 1 l-(3-Dimethylaminopropyl)-6,11-dihydrodibenzofb,ejthiepin-l l-ol CRL 1 l-(3-Dimethylaminopropyliden)-6,ll-dihydrodibenzo[b,e]thiepin-5-oxid (hydrochlorid) CRL ll-(3-Dimethylaminopropyliden)-6,11-dihydrodibenzofb, eJthiepin-5,5-dioxid (hydrochlorid) CRL Dosulepiniumchlorid CRL Ethylbiskumacetat CRL Hexachlorofen CRL Hymechromon CRL Choliniumjodid CRL Kloroxin CRL Kožní prášek CRL Kyselina 2-(4-tolylmerkaptomethyl)benzoová CRL Medosulepiniumchlorid CRL Meglumin CRL 2-Methyl-5-nitroimidazol CRL Ornidazol CRL Suxamethonium] odid CRL Trimekainiumchlorid CRL Troxerutin CRL Xanthinoliumnikotinat CRL Strana 560 Sbírka zákonu č. / 1998 Částka 1 560 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 561 5 Všeobecné dodatky Strana 562 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 562 Všeobecné dodatky Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 563 _________________________________________________________Dodatky k technologii léčivých přípravků 563 5.1 Dodatky k technologii léčivých přípravků 5.1.1 Metody přípravy sterilních výrobků Sterilita je nepřítomnost živých mikroorganismů. Sterilita výrobku se nemůže zaručit zkoušením, ale zajistí se použitím vhodných validovaných výrobních postupů. Je proto nezbytné prověřit vliv vybrané sterilizační metody výrobku (včetně jeho konečného obalu nebo balení) s ohledem na jeho účinnost a neporušenost. Rovněž je nezbytné tuto metodu validovat před jejím zavedením do praxe. Doporučuje se vybrat takový obal, který dovolí optimální způsob sterilizace. Není-li validovaný postup úzkostlivě dodržován, vzniká riziko nesterilního nebo poškozeného výrobku. Novou validaci je třeba provést při každé větší změně sterilizačního postupu, včetně změn v plnění sterilizátoru. Očekává se, že zásady správné výrobní praxe, jak jsou popsány např. v pokynech pro správnou výrobní praxi ES, se budou při návrhu postupu dodržovat, a to zvláště použitím: - kvalifikovaného personálu s odpovídajícím školením, - odpovídajících prostor, - vhodného výrobního zařízení umožňujícího snadné čištění a sterilizaci, - postačujících opatření k omezení mikrobiální kontaminace před sterilizací, - validovaných postupů pro všechny kritické výrobní kroky, - monitorování pracovního prostředí a postupů průběžných výrobních kontrol. Opatření nezbytná pro minimalizaci mikrobiální kontaminace před sterilizací zahrnují použití vstupních materiálů s vhodně nízkou mikrobiální kontaminací. Mikrobiologické sledování a určení vhodných limitů může být vhodné pro složky, které se snadno kontaminují pro svůj původ, povahu nebo způsob přípravy. Zde popsané metody se hlavně týkají inaktivace nebo odstranění bakterií, kvasinek a plísní. Pro biologické přípravky zvířecího nebo lidského původu nebo v případě, že takové materiály byly užity při výrobním postupu, je nezbytně při validaci prokázat, že postup je schopen odstranit nebo inaktivovat závažnou kontaminaci viry. Pokyny pro tyto postupy jsou např. v příslušných European Community Notes for Guidance. Kdekoli je to možné, užívá se sterilizace v konečném obalu. Je-li užita plně validovaná sterilizace v konečném obalu párou, suchým teplem nebo ionizujícím zářením, může se se souhlasem oprávněné autority provádět parametrické uvolňování, což je uvolnění šarže sterilizovaných položek založené na údajích o postupu spíše než na základě předložení vzorku ke zkoušce na sterilitu. Není-li sterilizace v konečném obalu možná, použije se filtrace filtry zadržujícími bakterie nebo aseptické zpracování. Kdekoli je to možné, použije se dodatečné ošetření výrobku (např. jeho zahřátí) v konečném obalu. Ve všech případech se požaduje, aby obal i uzávěr zajistily sterilitu výrobku po dobu jeho použitelnosti. Hladina sterilizační jistoty Ve vhodných případech se v dále uvedených metodách odkazuje na pojem "hladina sterilizační jistoty". Dosažení sterility u kteréhokoliv člena souboru členů podrobených sterilizaci nemůže být zaručeno ani prokázáno. Inaktivace mikroorganismů fyzikálními nebo chemickými prostředky sleduje exponenciální křivku. Zůstává tedy stále určitá statistická pravděpodobnost, že nějaký mikroorganismus může přežít sterilizační postup. Pro daný postup je pravděpodobnost přežití určena počtem, druhem a odolností přítomných mikroorganismů a prostředím, ve kterém se při ošetření nalézají. Hladina sterilizační jistoty sterilizačního postupu udává stupeň jistoty, s nímž Strana 564 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 564 Všeobecné dodatky___________________________________________________________________________ uvažovaný postup vysterilizuje soubor sterilizovaných členů. Hladina sterilizační jistoty daného postupuje vyjádřena jako pravděpodobnost výskytu nesterilních položek v tomto souboru. Např. hladina sterilizační jistoty 10"6 značí pravděpodobnost existence výskytu nejvýše jednoho životaschopného mikroorganismu v 1 . 106položek konečného výrobku. Hladina sterilizační jistoty postupu pro daný výrobek se stanoví vhodnými validačními studiemi. Metody a podmínky sterilizace Sterilizace se může provést některou z dále popsaných metod. Jejich modifikace nebo kombinace se může použít za předpokladu, že vybraný postup se validuje jak s ohledem na jeho účinnost, tak i na neporušenost výrobku, včetně jeho obalu nebo balení. U všech metod sterilizace se sledují kritické podmínky, aby se potvrdilo dosažení předem stanovených podmínek v celé šarži během celého sterilizačního postupu. To platí ve všech případech, včetně těch, kde se použily doporučené podmínky. Sterilizace v konečném obalu Pro sterilizaci v konečném obaluje nezbytné vzít v úvahu nehomogennost fyzikálních, případně chemických podmínek ve sterilizátoru. Místo ve sterilizátoru, které je pro sterilizační agens dostupné nejpozději, se stanoví jak pro každý způsob plnění, tak i pro různé velikosti a typy obalů nebo balení, např. nejchladnější místo v autoklávu. Minimální letalita daná sterilizačním cyklem a jeho reprodukovatelnost se také určí, aby se zajistilo, že všechny náplně shodně dostanou specifické ošetření. Při zavedení sterilizace v konečném obalu je třeba získávat data o průběhu rutinního užití, kdekoliv je to možné, monitorováním a vhodným záznamem fyzikálních, případně chemických podmínek dosažených v náplni uvnitř sterilizátoru během každého sterilizačního cyklu. Sterilizace parou (zahřívání v autoklávu). Sterilizaci nasycenou párou pod tlakem je třeba dát přednost všude, kde je to možné, obzvláště pro vodné přípravky. Pro tuto metodu sterilizace v konečném obalu jsou základními podmínkami pro vodné přípravky 15 min zahřívání na nejméně 121 C. Lze použít i jiné kombinace teploty a času za předpokladu, že bylo dostatečně prokázáno, že vybraný postup poskytne přiměřenou a reprodukovatelnou hladinu smrcení při rutinním používání se stanovenou tolerancí. Použité postupy a opatření jsou takové, aby se dosáhlo hladiny sterilizační jistoty 10"6 nebo lepší. Pokyny zabývající se validací pomocí FJsou poskytnuty dále (5.1.5). Při sterilizaci se získávají znalosti o fyzikálních podmínkách (teplota a tlak) uvnitř autoklávu. Teplota se obvykle měří pomocí teplotních čidel umístěných v obalech zastupujících výrobek a v předem určeném nejchladnějším místě naplněného sterilizátoru. Podmínky se při každém cyklu vhodně zaznamenávají, např. jako teplotní graf nebo jinými vhodnými prostředky. Kde se provádí biologické vyhodnocení, získává se pomocí vhodných biologických indikátorů (5.1.2). Sterilizace suchým teplem. Pro tuto metodu sterilizace v konečném obalu jsou základními podmínkami nejméně 2 h při nejméně 160 C. Lze použít i jiné kombinace teploty a času za předpokladu, že bylo dostatečně prokázáno, že vybraný postup poskytne přiměřenou a reprodukovatelnou hladinu smrcení při rutinním používání se stanovenou tolerancí. Použité postupy a opatření jsou takové, aby se dosáhlo hladiny sterilizační jistoty 10"6 nebo lepší. Tato sterilizace se provádí v horkovzdušných sterilizátorech vybavených nucenou cirkulací vzduchu nebo v podobných zařízeních vyvinutých speciálně pro tento účel. Sterilizátor se plní tak, aby v celé náplni byla dosažena stejná teplota. Teplota se obvykle měří pomocí teplotních čidel umístěných v obalech zastupujících výrobek a v předem určeném nejchladnějším místě naplněného sterilizátoru. Během celého cyklu se teplota vhodným způsobem zaznamenává. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 565 _________________________________________________________Dodatky k technologii léčivých přípravků 565 Kde se provádí biologické vyhodnocení, získává se pomocí vhodných biologických indikátorů (5.1.2). Suché teplo při teplotách vyšších než 220 °C se často používá ke sterilizaci a depyrogenizaci laboratorního skla. V tomto případě se může použít pokles o 3 log tepelně odolného endotoxinu místo biologických indikátorů (5.1.2). Sterilizace ionizujícím zářením. Sterilizace touto metodou se dosáhne vystavením výrobku ionizujícímu záření ve formě gama-záření z vhodného zdroje (např. kobalt-60) nebo svazku elektronů o vysoké energii vycházejících z vhodného urychlovače elektronů. V některých státech jsou směrnice, které stanoví pravidla pro použití ionizujícího záření ke sterilizačním účelům, např. v příslušných European Community Notes for Guidance. Pro tuto metodu sterilizace v konečném obaluje doporučena absorbovaná dávka 25 kGy. Jiné dávky se mohou použít za předpokladu, že bylo dostatečně prokázáno, že vybraná dávka poskytne přiměřenou a reprodukovatelnou hladinu smrcení při rutinním používání se stanovenou tolerancí. Použité postupy a opatření jsou takové, aby se dosáhlo hladiny sterilizační jistoty 10 "6nebo lepší. Při sterilizačním postupu se sleduje výrobkem absorbovaná dávka radiace za použití stanovených dozimetrických postupů, které jsou nezávislé na počtu dávek. Dozimetry se kalibrují standardními zdroji referenční radiace, které jsou dodávány s přístroji od výrobce. Intervaly kalibrace by neměly přesáhnout 1 rok. Kde se provádí biologické vyhodnocení, získává se pomocí vhodných biologických indikátorů (5.1.2). Sterilizace plynem. Tato metoda sterilizace se používá výhradně tam, kde není jiná vhodná alternativa. Je nezbytné zajistit, aby plyn a vlhkost dokonale pronikly do sterilizovaného materiálu, a dále zajistit odstranění plynu za podmínek předem stanovených tak, aby jakékoli zbytky plynu, případně jeho rozkladných produktů, ve sterilizovaném výrobku byly pod koncentrací, která by při používání výrobku mohla mít toxické účinky. Pokyny pro použití ethylenoxidu jsou uvedeny např. v příslušných European Community Notes for Guidance. Kdekoliv je to možné, měří se a zaznamenává koncentrace plynu, relativní vlhkost, teplota a doba trvání postupu. Měření se provádí v místě, kde jsou nejpozději dosaženy sterilizační podmínky stanovené při validaci procesu. Účinnost postupu použitého při každé sterilizované náplni se kontroluje vhodným biologickým indikátorem (5.1.2). Přiměřený vzorek každé šarže se zkouší na sterilitu před uvolněním šarže (2.6.1). Filtrace Určité účinné látky a výrobky, které se nemohou sterilizovat v konečných obalech, se mohou podrobit filtračnímu postupu, který používá filtry typu, jenž prokázal uspokojivé výsledky při zátěžových zkouškách užívajících vhodné mikroorganismy, např. suspenze Pseudomonas diminuta (ATCC 19146, NCIMB 11091, CIP 103020 nebo CCM 4623). Doporučuje se provést zátěž při koncentraci nejméně 107 jednotek vytvářejících kolonie/cm2 účinné plochy filtru. Suspenze se připraví v živné půdě z hydrolyzátů sóji a kaseinu a po průchodu filtrem se aseptický odebere a inkubuje aerobně při 32 °C. Takové výrobky vyžadují zvláštní předběžná opatření. Výrobní postup a prostředí jsou navrženy tak, aby omezovaly mikrobiální kontaminaci, a pravidelně se podrobují příslušnému sledování. Výrobní zařízení, obaly a uzávěry, a kdekoli je to možné, také vstupní látky se podrobí vhodnému sterilizačnímu postupu. Doporučuje se provádět filtraci co nejblíže k místu plnění. Operace následující po filtraci se provádějí v aseptických podmínkách. Roztoky se filtrují membránovými filtry zadržujícími bakterie. Jmenovitá velikost pórů těchto filtruje 0,22 //m nebo menší nebo se použije jiný typ filtru, o němž je známo, že má odpovídající Strana 566 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 566 Všeobecné dodatky___________________________________________________________________________ vlastnost zachytávat bakterie. Vhodnými opatřeními se zabrání ztrátě roztoku způsobené absorpcí na filtr a také uvolňování kontaminant z filtru. Je třeba věnovat pozornost mikrobiální kontaminaci před filtrací, kapacitě filtru, velikosti šarže a době filtrace. Filtr se nepoužívá déle, než bylo schváleno při validaci kombinace filtru a dotyčného výrobku. Neporušenost sestaveného sterilizaěního filtru se před použitím ověří a po použití potvrdí provedením zkoušky vhodné pro typ použitého filtru a fázi zkoušení, např. bublinkovým testem, testem difuzního toku nebo testem tlakové ztráty. Pro možná dodatečná rizika filtrační metody ve srovnání s ostatními sterilizaěními postupy může být v případech, kde nelze zajistit nízkou mikrobiální kontaminaci jinými prostředky, vhodné použít předfiltraci filtrem zadržujícím bakterie. Aseptická příprava Cílem aseptického postupuje udržet sterilitu výrobku složeného ze součástí, z nichž každá byla sterilizovaná některou z výše popsaných metod. Toho se dosáhne použitím podmínek a zařízení určených k zábraně mikrobiální kontaminace. Aseptický postup může zahrnovat aseptické plnění výrobku do systémů obal-uzávěr, aseptické míchání složek následované aseptickým plněním a balením. Pro udržení sterility složek a výrobků při výrobě je třeba věnovat zvláštní pozornost zejména: - prostředí, - personálu, - kritickým povrchům, - sterilizaci systému obal-uzávěr a postupům přepravy, - maximální době uchovávání přípravku před rozplněním do konečných obalů. Postup validace obsahuje vhodnou kontrolu všeho výše uvedeného a kontrola postupu se provádí pravidelně pomocí zkoušek, které postup napodobí a používají mikrobiologické pomnožovací půdy, které se potom inkubují a vyšetřují na mikrobní kontaminaci (zkoušky pomocí rozplněných půd). Navíc před uvolněním každé šarže jakéhokoli výrobku, sterilizované filtrací nebo též aseptickým zpracováním, se přiměřený počet vzorků přezkouší na sterilitu (2.6.1). 5.1.2 Biologické indikátory pro sterilizaci Biologické indikátory jsou standardizované přípravky z vybraných mikroorganismů používané k ověření účinnosti sterilizaěního postupu. Obvykle je tvoří populace bakteriálních spor umístěná na inertním nosiči, např. proužku filtračního papíru, krycím sklíčku nebo trubičce z plastu. Naoěkovaný nosič je pokryt tak, aby byl chráněn před jakýmkoliv poškozením nebo kontaminací, přičemž sterilizaění agens může vejít do styku s mikroorganismy. Suspenze spor může být též v zatavených ampulích. Biologické indikátory se připravují tak, aby se mohly uchovávat v určených podmínkách; je vyznačena doba exspirace. Mikroorganismy téhož bakteriálního druhu, jako jsou bakterie používané v přípravě biologických indikátorů, se mohou očkovat přímo do tekutého výrobku, který se má sterilizovat, nebo do tekutého výrobku, který je mu podobný. V tomto případě se však prokáže, že tekutý výrobek nemá inhibiění účinek na použité spory, zvláště na jejich klíčeni. Biologický indikátor je charakterizován jménem použitého bakteriálního druhu, číslem kmene v původní sbírce, poetem živých spor na nosiči a hodnotou D. Hodnota D je hodnota sterilizaěního parametru (doba trvání nebo absorbovaná dávka), která je zapotřebí ke snížení poctu živých organismů na 10 % původní hodnoty. To je významné jedině v dobře definovaných experimentálních podmínkách. Obsaženy jsou pouze deklarované mikroorganismy. Mohou se používat Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 567 _________________________________________________________Dodatky k technologii léčivých přípravků 567 biologické indikátory obsahující na jednom nosiči více než jeden bakteriální druh. Uvedou se informace o živné půdě a podmínkách inkubace. Doporučuje se, aby indikátorové organismy byly umístěny na místa, o nichž se předpokládá nebo, kde je to možné, na nichž bylo dříve fyzikálním měřením zjištěno, že jsou méně přístupná sterilizačnímu agens. Po expozici sterilizačnímu agens se nosiče spor za použití aseptického postupu přenesou do živných půd tak, aby se předešlo jejich kontaminaci. Mohou se použít biologické indikátory, které obsahují ampulku s živnou půdou umístěnou přímo v obale chránícím naočkovaný nosič. Výběr indikátorových mikroorganismů se provádí tak, že: a) v porovnání s patogenními mikroorganismy a mikroorganismy, jež mohou výrobek potenciálně kontaminovat, je u zkušebního kmene velká rezistence k jednotlivým sterilizačním postupům, b) zkušební kmen je nepatogenní, c) zkušební kmen se snadno kultivuje. Po inkubaci růst zkušebního mikroorganismu, který byl podroben sterilizačnímu postupu, prokazuje, že tento postup byl nedostatečný. 1. Sterilizace parou. Použití biologických indikátorů určených pro sterilizaci parou se doporučuje pro validaci sterilizačních cyklů. Doporučují se spory Bacillus stearothermophilus (např. ATCC 7953, NCTC 10007, NCIMB 8157, CCM 4395 nebo CIP 52.81). Počet živých spor na nosiči přesahuje 5 . 105. Hodnota D při 121 °C přesahuje 1,5 min. Je ověřeno, že 6min expozice biologických indikátorů páře při (121 ± 1) °C nechává spory schopné oživení a že při 15min expozici biologického indikátoru páře při (121 ± 1) °C zkušební mikroorganismy nevyrostou. 2. Sterilizace suchým teplem. Pro přípravu biologických indikátorů se doporučují spory Bacillus subtilis (např. var. niger ATCC 9372, NCIMB 8058, CCM 4624 nebo CIP 77.18). Počet živých spor na nosiči přesahuje 1 . 105 a hodnota D je asi 5 min až 10 min. Suché teplo při teplotě vyšší než 220 °C se často používá ke sterilizaci a depyrogenizaci skleněných předmětů. V tomto případě se místo biologických indikátorů může k důkazu snížení o 3 log použít bakteriální endotoxin rezistentní na teplo. 3. Sterilizace ionizujícím zářením. K monitorování běžných operací se mohou použít biologické indikátory jako doplněk stanovení účinnosti zvolené dávky radiační energie, zvláště v případě sterilizace urychlenými elektrony. Doporučují se spory Bacillus pumilus (např. ATCC 27.142, NCTC 10327, NCIMB 10692, CCM 4625 nebo CIP 77.25). Počet živých spor na nosiči přesahuje 1 . 107. Hodnota D přesahuje 1,9 kGy. Je ověřeno, že zkušební mikroorganismy nevyrostou, jestliže byl biologický indikátor vystaven 25 kGy (minimální absorbovaná dávka). 4. Sterilizace plynem. Použití biologických indikátorů je nezbytné při všech postupech sterilizace plynem, jak pro validaci sterilizačního cyklu, tak pro běžné operace. Počet živých spor na nosiči přesahuje 5 . 105. Pro peroxid vodíku a kyselinu peroctovou se doporučují spory Bacillus stearothermophilus (např. ATCC 7953, NCTC 10007, NCIMB 8157, CCM 4395 nebo CIP 52.81), pro ethylenoxid a formaldehyd se doporučují spory Bacillus subtilis (např. var. niger ATCC 9372, NCIMB 8058 CCM 4624 nebo CIP 77.18). Pro použité postupy jsou známy parametry rezistence: např. pro ethylenoxid přesahuje hodnota D 2,5 min pro zkušební cyklus zahrnující 600 mg/l ethylenoxidu při 54 °C a 60% relativní vlhkosti. Je ověřeno, že při výše popsaném cyklu nedojde k růstu zkušebních mikroorganismů, pokud byly biologické indikátory vystaveny 60min expozici. Pokud byla expozice indikátorů jen 15 min a teplota nižší (600 mg/l, 30 °C a 60% relativní vlhkost), zůstanou spory schopné oživení. Je důležité, aby biologický indikátor byl schopen zjistit, že vlhkost ve sterilizátoru ani ve sterilizovaném výrobku nedostačuje k zajištění inaktivace dehydrovaných mikroorganismů. Při 60min expozici indikátorů 600 mg/l ethylenoxidu při 54 °C bez zvlhčení zůstanou spory schopné oživení. Strana 568 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 568 Všeobecné dodatky___________________________________________________________________________ 5.1.3 Účinnost protimikrobních konzervačních látek Pokud léčivý přípravek nemá sám dostačující protimikrobní účinnost, může se, zvláště u přípravků obsahujících vodu, přidat protimikrobní konzervační látka, která za obvyklých podmínek skladování nebo užívání zamezí pomnožování mikrobiální kontaminace nebo ji omezí. Používá se zvláště u vícedávkových balení a chrání pacienta před infekcí a před poškozením způsobeným zkažením pnpravku. Protimikrobní konzervaci nelze použít k nahrazení správné výrobní praxe. Účinnost konzervační látky může být zvýšena nebo snížena účinnou látkou léčivého přípravku nebo jeho celkovým složením, případně jeho obalem nebo uzávěrem. Protimikrobní účinnost léčivého přípravku se stanoví v jeho konečném balení a v průběhu trvání jeho použitelnosti, aby se zjistilo, že se účinnost během uchovávání nenarušila. Toto zkoušení se má provádět na vzorcích odebraných z konečného obalu bezprostředně před zkoušením. V průběhu vývoje léčivého přípravku se prokazuje, že protimikrobní účinnost pnpravku jako takového anebo, pokud to je nutné, s přidáním vhodné konzervační látky nebo látek zajišťuje dostačující ochranu před nežádoucími účinky, jež mohou pocházet z mikrobiální kontaminace nebo z jejího pomnožení v průběhu uchovávání a používání přípravku. Účinnost protimikrobního působení se prokazuje dále popsanou zkouškou, která není určena k užití pro běžné kontrolní účely. Zkouška účinnosti protimikrobní konzervace Podstatou zkoušky je naočkování vhodných mikroorganismů, pokud možno do léčivého přípravku v jeho konečném obalu, uchovávání naockovaneho pnpravku při předepsané teplotě, odebírání vzorků z obalu v určených časových intervalech a stanovení počtu mikroorganismů ve vzorcích takto odebraných. Konzervační vlastnosti přípravků jsou dostačující, jestliže při zkoušce za předepsané teploty a v předepsaných časech se počet mikroorganismů v naočkovaném pnpravku významně sníží nebo nevzroste. Požadavky na pokles počtu mikroorganismů v závislosti na době se liší podle druhu přípravků a stupně požadované ochrany (viz tabulky 5.1.3-1 až 5.1.3-3). Zkušební kmeny Pseudomonas aeruginosa ATCC 9027, NCIMB 8626, CIP 82.118, CCM 1961, CNCTC Ps 37/65 Staphylococcus aureus ATCC 6538, NCTC 10788, NCIMB 9518,CIP 4.83, CCM 4516, CNCTC Mau 29/58 Candida albicans ATCC 10231, NCPF 3179, IP 48.72, CCM 8215, CNCTC 59/91 Aspergillus niger ATCC 16404, IMI 149007, IP 1431.83, CCM 8222 Zkoušky se provádějí s každým kmenem samostatně. Určené kmeny se doplňují, když je to vhodné, jinými kmeny nebo druhy, které mohou představovat pravděpodobné kontaminanty pnpravku. Např. se doporučuje, aby pro všechny perorální přípravky byla použita Escherichia coli (ATCC 8739, NCIMB 8545, CIP 53.126, CCM 5417) a Zygosaccharomyces rouxii (NCYC 381, IP 2021.92, CCM 8224) pro perorální přípravky obsahující vyšší koncentrace cukru. Příprava inokula Ze sbírkových kultur se bakterie přeočkují na povrch živné půdy B (2.6.12) a houby na povrch živné půdy C bez přidání antibiotik (2.6.12). Bakterie se inkubují 18 h až 24 h při 30 °C až 35 °C, C. albicans 48 h při 20 °Caž25 °Cal niger při 20 °Caž25 °C po dobu jednoho týdne nebo do dosažení dobré sporulace. Kmeny lze přeočkovávat po oživení dříve, než dosáhnou optimálního stavu, ale počet preočkovaní má být omezen na minimum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 569 _________________________________________________________Dodatky k technologii léčivých přípravků 569 Narostlé kolonie bakterií a C. albicans se smyjí sterilním roztokem obsahujícím chlorid sodný R (9 g/l) apepton R(\ g/l), převedou se do vhodné nádoby a stejným roztokem se naředí tak, aby obsahovaly 108 mikroorganismů v 1 ml. Kolonie A. niger se smyjí a naředí asi na 108 v 1 ml stejným způsobem za pomoci sterilního roztoku obsahujícího chlorid sodný R (9 g/l) apolysorbát 80 R (0,5 g/l). Z každé suspenze se ihned odebere vzorek a stanoví se počty jednotek vytvářejících kolonie v 1 ml jednotlivé suspenze metodou stanovení počtu na pevných půdách nebo metodou membránové filtrace (2.6.12). Tato hodnota slouží ke stanovení velikosti inokula a je východiskem pro provedení zkoušky. Suspenze se použijí ihned po přípravě. Postup zkoušky Ke stanovení počtu živých mikrobů v naočkovaném přípravku se použije stejná živná půda jako při pomnožování příslušného mikroorganismu. Naočkuje se série balení zkoušeného přípravku, každé balení suspenzí jednoho zkušebního kmene tak, aby v 1 g nebo v 1 ml přípravku bylo 105 až 106 mikroorganismů. Objem suspenze inokula nemá překročit 1 % objemu přípravku. Pečlivě se promísí, aby se dosáhlo stejnoměrného rozptýlení inokula. Naočkovaný přípravek se uchovává při teplotě 20 °C až 25 °C, chráněn před světlem. Z každého obalu se odebírá vhodný vzorek, obvykle 1 g nebo 1 ml, a to ihned po naočkování a dále ve vhodných intervalech podle druhu přípravku a stanoví se počet živých zárodků metodou stanovení počtu na pevných půdách nebo metodou membránové filtrace (2.6.12). K odstranění zbytkové protimikrobní účinnosti se použije ředění, filtrace nebo specifická inaktivační látka. Použije-li se ředění, je třeba počítat se snížením citlivosti malého množství živých mikroorganismů. Použije-li se specifická inaktivační látka, je nutno ověřit přiměřenými kontrolami, zda je systém schopen umožnit růst testovacího kmene. Postup se validuje ověřením jeho schopnosti dokázat požadované snížení počtu živých zárodků. Požadavky Požadavky pro hodnocení protimikrobní účinnosti jsou v tabulkách 5.1.3-1 až 5.1.3-3 vyjádřeny v logaritmickém snížení počtu živých zárodků proti hodnotám získaným pro čerstvě naočkované přípravky. Tab 5.1.3-1 Parenterální a oftalmologické přípravky Logaritmické snížení počtu zárodků 6h 24 h 7d 14 d 28 d Bakterie A B 2 3 1 3 - NR" NI* Houby A B - - 2 1 NI NI NI = bez zvýšení počtu NR = bez nálezu Požadavky v řádku A vyjadřují doporučenou účinnost, které má být dosaženo. V oprávněných případech, kdy tyto požadavky nemohou být splněny, např. pro zvýšené riziko nežádoucích účinků, uplatní se požadavky uvedené v řádku B. Strana 570 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 570 Všeobecné dodatky Tab 5.1.3-2 Přípravky k místnímu použití Logaritmické snížení počtu zárodku 24 h 7d 14 d 28 d Bakterie A B 2 3 3 NI NI Houby A B - - 2 1 NI NI Požadavky v řádku A vyjadřují doporučenou účinnost, které má být dosaženo. V oprávněných pnpadech, kdy tyto požadavky nemohou být splněny, např. pro zvýšené riziko nežádoucích účinků, uplatní se požadavky uvedené v řádku B. Tab 5.1.3-3 Perorální přípravky Logaritmické snížení počtu zárodků 14d 28 d Bakterie 3 NI Houby 1 NI Výše uvedené požadavky vyjadřují doporučenou účinnost, které má být dosaženo. 5.1.4 Mikrobiologická jakost léčivých přípravků Při výrobě, balení, skladování a distribuci léčivých přípravků se k zajištění jejich mikrobiologické jakosti použijí vhodné prostředky. Léčivé přípravky mají vyhovovat dále uvedeným požadavkům. Kategorie 1 Přípravky, u nichž j e v platném článku předepsána sterilita aplikační formy, nebo jiné přípravky, jež jsou označeny jako sterilní. - Zkouška na sterilitu (2.6.1). Kategorie 2 Přípravky k místnímu použití nebo k použití v dýchacím ústrojí s výjimkou přípravků, u nichž je předepsána sterilita. - Celkový počet živých aerobů (2.6.12). Nejvýše 102 aerobních bakterií a hub v gramu nebo v mililitru. - Nejvýše 101 enterobakterií a některých jiných gramnegativních bakterií v gramu nebo v mililitru (2.6.13). - Nepřítomnost Pseudomonas aeruginosa (v 1,0 g nebo v 1,0 ml) (2.6.13). - Nepřítomnost Staphylococcus aureus (v 1,0 g nebo v 1,0 ml) (2.6.13). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 571 _________________________________________________________Dodatky k technologii léčivých přípravků 571 Kategorie 3 A. Přípravky k perorálnímu a rektálnímu použití. - Celkový počet živých aerobů (2.6.12). Nejvýše 103 aerobních bakterií a nejvýše 102 hub v gramu nebo v mililitru. - Nepřítomnost Escherichia coli (v 1,0 g nebo v 1,0 ml) (2.6.13). B. Přípravky k perorálnímu podání obsahující suroviny přírodního živočišného, rostlinného nebo nerostného původu, které nelze protimikrobně ošetřit a pro něž oprávněná autorita připouští mikrobiologické znečištění suroviny překračující 103 živých mikroorganismů v gramu nebo v mililitru. Nevztahuje se na přípravky z rostlin popsané ve 4. kategorii. - Celkový počet živých aerobů (2.6.12). Nejvýše 104 aerobních bakterií a nejvýše ft) hub v gramu nebo v mililitru. - Nejvýše 102 enterobakterií a některých jiných gramnegativních bakterií v gramu nebo v mililitru (2.6.13). - Nepřítomnost Salmonella (v 10,0 g nebo v 10,0 ml) (2.6.13). - Nepřítomnost Escherichia coli (v 1,0 g nebo 1,0 ml) (2.6.13). - Nepřítomnost Staphylococcus aureus (v 1,0 g nebo v 1,0 ml) (2.6.13). Kategorie 4 Přípravky z rostlin sestávající jen z jedné nebo více rostlinných drog (celých, rozdrobněných nebo práškovaných). A. Přípravky z rostlin, k nimž se před použitím přidává vroucí voda. - Celkový počet živých aerobů (2.6.12). Nejvýše 10 7aerobních bakterií a nejvýše 10 5hub v gramu nebo v mililitru. - Nejvýše 102 Escherichia coli v gramu nebo v mililitru (2.6.13 za použití vhodného zředění). B. Přípravky z rostlin, k nimž se před použitím vroucí voda nepřidává. - Celkový počet živých aerobů (2.6.12). Nejvýše 10 5aerobních bakterií a nejvýše 104hub v gramu nebo v mililitru. - Nejvýše 103 enterobakterií a některých jiných gramnegativních bakterií v gramu nebo v mililitru (2.6.13). - Nepřítomnost Escherichia coli (v 1,0 g nebo v 1,0 ml) (2.6.13). - Nepřítomnost Salmonella (v 10,0 g nebo v 10,0 ml) (2.6.13). 5.1.5 Používání pojmu F0 při sterilizaci vodných přípravků parou Tato část podává informace a návod, ale není závaznou částí lékopisu. Hodnota F0 sterilizačního postupu využívajícího nasycenou páruje letalita vyjádřená jako odpovídající čas v minutách při teplotě 121 °C ve vztahu k mikroorganismům majícím hodnotu Z = 10 při sterilizaci výrobku v jeho konečném obalu. Celková hodnota F0 postupu bere v úvahu všechny zahřívací a chladicí fáze cyklu a může se vypočítat integrací smrtících hodnot všech teplotních intervalů s ohledem na dobu jejich trvání. Jestliže je cyklus sterilizace parou navržen na základě metody Fg, je nezbytné věnovat velkou pozornost přiměřenému jištění sterility. Navíc může být také nutné vedle validace postupu provádět při běžné výrobě trvalé a přísné mikrobiologické sledování tak, aby se prokázalo, že se mikrobiolo Strana 572 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 572 Všeobecné dodatky___________________________________________________________________________ gické parametry pohybují v rámci platných mezí s cílem dosáhnout hladinu sterilizační jistoty 10"6 nebo lepší. V případě sterilizace parou se hodnota Z vztahuje k tepelné odolnosti mikroorganismu v závislosti na teplotě. Hodnota Zje změna teploty potřebná ke změně hodnoty D o faktor 10. Hodnota D (decimálni redukční hodnota) je hodnota parametru sterilizace (cas nebo absorbovaná dávka) potřebná ke snížení poctu živých organismů na 10 % původního poctu. Hodnota D má význam jedině při zachovaní přesně definovaných experimentálních podmínek. Používají se následující matematické vztahy: F0 = D121(log N0 - log N) = LDmlog IF , kde značí: Dl2l - hodnotu D referenčních spor (5.1.2) při teplotě 121 °C, N0 - počáteční počet živých mikroorganismů, N - konečný počet živých mikroorganismů, IF - inaktivaění faktor. log Dl - log D2 kde značí: Dx - hodnotu D mikroorganismu při teplotě Tx, D2 - hodnotu D mikroorganismu při teplotě T2. IF = N0 - N kde značí: t - dobu expozice, D - hodnotu D mikroorganismu za podmínek expozice. 10 tlD Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 573 ___________________________________________________________________Dodatky k technologii vakcín 573 5.2 Dodatky k technologii vakcín 5.2.1 Terminologie použitá v článcích vakcín V některých případech, obvykle ve spojitosti s veterinárními vakcínami, používané alternativní pojmy jsou uvedeny v závorce. Systém jednotné inokulace - Seed lot system Systém, podle něhož za sebou jdoucí šarže výrobku jsou odvozeny z jednoho matečného inokula. Pro běžnou výrobu se může z matečného inokula (master seed lot) připravit pracovní inokulum (working seed lot). U matečného i pracovního inokula je evidován původ a počet pasáží. Matečné inokulum - Master seed lot Kultura mikroorganismů pocházející z jedné várky, rozdělené do nádob, zpracovaných společně v jedné operaci takovým způsobem, aby se zajistila stejnorodost a stabilita a nedošlo ke kontaminaci. Matečné inokulum v tekuté formě se obvykle uchovává při teplotě -70 °C nebo nižší. Lyofilizované matečné inokulum se uchovává při takové teplotě, o které je známo, že zaručí stabilitu. Pracovní inokulum - Working seed lot Kultura mikroorganismů odvozená od matečného inokula a určená pro použití ve výrobě. Pracovní inokulum je rozděleno do nádob a skladuje se stejně, jak je předepsáno pro matečné inokulum. Systém buněčných bank - Cell bank system (Cell-seed system) Systém, kde za sebou jdoucí šarže výrobku jsou vyráběny kultivací v buňkách, které jsou získány ze stejné banky základních buněk. Určitý počet nádob banky základních buněk se použij e k přípravě banky pracovních buněk. Systém buněčných bank se validuje pro nejvyšší počet pasáží dosažený v průběhu běžné výroby. Banka základních buněk - Master cell bank (Master cell seed) Kultura buněk rozdělená do nádob v jedné operaci zpracovaná společně a uchovávaná tak, aby se zajistila stejnorodost a stabilita a nedošlo ke kontaminaci. Banka základních buněk se obvykle uchovává při teplotě -70 ° C nebo nižší. Banka pracovních buněk - Working cell bank (Working cell seed) Kultura buněk pocházejících z banky základních buněk a určená k přípravě kultury produkčních buněk. Banka pracovních buněk je rozdělena do nádob, zpracována a uchovávána stejně, jak je předepsáno pro banku základních buněk. Kultury primárních buněk - Primary cell cultures Kultury buněk získaných pomocí trypsinu ze vhodné tkáně nebo orgánu. Buňky jsou v podstatě totožné s buňkami původní tkáně a jsou nejvýše v páté pasáži in vitro od původní pnpravy ze živočišné tkáně. Buněčné linie - Cell lines Kultury buněk, které mají velkou schopnost pomnožování in vitro. V liniích diploidních buněk mají buňky v podstatě stejné charakteristiky s buňkami původní tkáně. U kontinuálních buněčných linií jsou buňky schopny se neomezeně množit v kultuře a mohou se získávat ze zdravé nebo nádorové tkáně. Za určitých podmínek mají některé kontinuální buněčné linie onkogenní schopnost. Strana 574 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 574 Všeobecné dodatky___________________________________________________________________________ Kultura produkčních buněk - Production cell culture Kultura buněk určených k použití ve výrobě; může pocházet z jedné nebo více nádob banky pracovních buněk nebo to může být kultura primárních buněk. Kontrolní buňky - Control cells Množství buněk oddělených při očkování virem jako neinfikovaná buněčná kultura. Neinfikované buňky se inkubují v podobných podmínkách jako buňky použité v kultuře produkčních buněk. Jednotlivá sklizeň - Single harvest Materiál získaný jednorázově nebo opakovaně z jedné kultury produkčních buněk naočkovaných stejným pracovním inokulem nebo suspenzí odvozenou z tohoto inokula, inkubované a sklizené v jednom výrobním postupu. Monovalentní spojená sklizeň - Monovalent pooled harvest Smíšený materiál obsahující jeden kmen nebo typ mikroorganismu nebo antigénu. Odvozuje se z určitého počtu embryí nebo nádob s buněčnými kulturami, které jsou zpracovány ve stejnou dobu. Konečná várka vakcíny - Final bulk vaccine Materiál, který prošel všemi stupni výroby až na konečné rozplnění. Obsahuje jednu nebo více monovalentních spojených sklizní, z kultur jednoho nebo více druhů nebo typů mikroorganismů, po jejich vyčeření, zředění, přidání adjuvans nebo jiné pomocné látky. Je zpracován tak, aby se zajistila jeho homogenita, a použije se k rozplnění do nádob, jako jedna nebo více šarží. Šarže - Final lot (Batch) Soubor uzavřených konečných obalů nebo jiných konečných dávkovaných jednotek, u nichž se očekává, že jsou homogenní a rovnocené se zřetelem na riziko kontaminace při plnění nebo přípravě konečného pnpravku. Dávkované jednotky se plní nebo se jinak připravují z téže konečné várky vakcíny, společně se lyofilizují (pokud to lze) a uzavírají v jedné nepřetržité pracovní směně. Mají rozlišovací číslo nebo kód identifikující šarži. Jestliže se konečná várka vakcíny plní, případně lyofilizuje v několika oddělených pracovních směnách, vzniká souvislý soubor šarží, které se obvykle identifikují použitím společné části rozlišovacího čísla nebo kódu. Tyto související šarže se někdy uvádějí jako subšarže nebo rozplňovaná partie. Složená vakcína - Combine vaccine Vícesložkový přípravek, který je sestaven tak, aby se různé antigény podaly současně. Různé antigenní složky jsou zamýšleny k ochraně před různými kmeny či typy stejného organismu nebo též proti různým organismům. Složená vakcína se může výrobcem dodávat buď jako jeden tekutý nebo lyofilizovaný přípravek, nebo jako několik složek s pokyny ke smíchání před použitím. 5.2.2 Chovy kuřat prostých specifikovaných patogenů, která jsou určena pro výrobu a kontrolu jakosti vakcín Kuřata, embrya nebo buněčné kultury použité ve výrobě nebo ke zkoušení jakosti vakcín pocházejí z vajec produkovaných chovy prostými specifikovaných patogenů (SPF), je-li to v článku uvedeno. Status chovu SPF se zajišťuje prostředky systému popsaného dále. Seznam daných mikroorganismů se zakládá na průběžných poznatcích a podle potřeby se aktualizuje. Všeobecné principy a postupy Chov je definován jako skupina ptáků sdílejících společné prostředí a majících vlastního chovatele, který nemá žádný styk s chovy, které nejsou SPF. Pokud se jednou určí chov jako SPF, nepřidá se k němu žádný pták, který není SPF. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 575 ___________________________________________________________________Dodatky k technologii vakcín 575 U chovů SPF založených na obměňovaném základu se všechny výměny líhnou a odchovávají v místnosti s kontrolovaným prostředím. Schválení oprávněnou autoritou podléhá, zda se SPF embrya, získaná z kontrolovaného SPF chovu v jiné odchovně, mohou umístit na stejné stanoviště. Od stáří osmi týdnů jsou tito přemístění ptáci považováni za chov a měsíčně se sledují podle požadavků popsaných v článku Pozdější zkoušky. V době snášky se všichni přemístění ptáci zkoušejí podle požadavků uvedených v odstavci Úvodní zkoušky. Chov se umísťuje tak, aby se snížilo riziko kontaminace. Neumísťuje se do blízkosti chovů ptáků, které nejsou SPF, ale umísťuje se a chová se v izolovaných prostorách nebo na roštech v odchovnách, jejichž vzduch se filtruje pod přetlakem. Dodržují se vhodná opatření proti přístupu hlodavců, divokého ptactva, hmyzu a nepovolaných osob. Osoby oprávněné ke vstupu nesmějí přijít do styku s jinými ptáky nebo s agens, které by mohlo infikovat chov. Doporučuje se, aby se personál před vstupem do místnosti s kuřaty vysprchoval a převlékl, nebo aby nosil ochranný oděv. Všechny věci, které se přinášejí do prostor chovu, se sterilizují. Vhodně se ošetří i krmivo, aby se předešlo zavlečení nežádoucích mikroorganismů, a voda se získává z chlorovaných zdrojů. Neprovádějí se žádná léčení, která by mohla překážet při zjišťování nemoci v chovu. Průběžně se zaznamenávají údaje o celkovém zdravotním stavu chovu a každá abnormalita se prošetřuje. Sledované faktory zahrnují morbiditu, mortalitu, obecnou fyzickou kondici, spotřebu krmiva, denní produkci vajec, jejich kvalitu, plodnost a líhnivost. Špinavá vejce se odstraní, povrch čistých vajec se ještě za tepla může dezinfikovat. Chov pochází z kuřat prostých vertikálně přenosných zárodků, zvláště se opakovaně vyšetřuje každé kuře, z něhož se odvozuje chov, aby se zajistilo, zeje prosto viru leukózy a protilátek proti ní. Statut SPF se může chovu přisoudit pouze tehdy, chová-li se v SPF podmínkách po zkušební dobu nejméně čtyři měsíce. Každý kus v chovu musí být prostý infekce vyvolané níže uvedenými zárodky podle odstavce Úvodní zkoušky. Po šesti týdnech a na konci zkušebního období se prokáže, že v celém chovu je každý pták prost příznaků infekce zárodky dále uvedenými v seznamu Úvodní zkoušky. V každé nové generaci založeného chovu se všichni ptáci zkoušejí nejpozději ve stáří dvaceti týdnů. Používají se zkoušky uvedené v odstavci Úvodní zkoušky. Po úvodních zkouškách se každý měsíc provádějí u reprezentativního vzorku 5 % (nejméně u deseti a nejvýše u 200 ptáků). Přitom se používají zkoušky uvedené v odstavci Pozdější zkoušky. Poslední zkouška se provádí čtyři týdny po posledním sběru vajec. Pro všechny zkoušky se odebírá krev vhodnému poctu ptáků ve specifikované době. Výsledné vzorky séra se zkoušejí na protilátky proti příslušným zárodkům. Sérumneutralizaění zkoušky se provádějí ze směsných vzorků nejvýše pěti sér. Ostatní zkoušky se provádějí samostatně u každého vzorku séra. U všech zkoušek se používají pozitivní a negativní kontroly. Ve zkouškách se užívají reagencie, které jsou kalibrovaný na mezinárodní nebo evropský standard, pokud existuje. Vedle těchto serologických zkoušek na přítomnost protilátek se zkouší přiměřené množství vzorku na virus aviární leukózy. Aby se potvrdila absence neštovic a příznaků jiných infekcí, provádí se nejméně jednou týdně kromě serologických zkoušek i klinické vyšetření. U každého uhynulého kusu se provádí pitva, a je-li nutné potvrdit diagnózu, i histopatologické vyšetření, aby se ověřilo, že se nejedná o infekci. Nepřítomnost rodu Salmonella se stanovuje nejméně jedenkrát za 4 týdny kultivací vzorků trusu; může se použít směsný vzorek z nejvýše deseti kusů. Pokud se u různých zkoušek získá pozitivní výsledek před udělením statutu SPF, nemůže se chov označit za SPF chov. Pokud se zjistí pozitivní výsledek v jakékoliv zkoušce u chovu, jemuž byl již statut SPF udělen, chov svůj status ztrácí. Speciální opatření se uplatňují na původce kuřecí Strana 576 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 576 Všeobecné dodatky anémie (CAA), jak je dále popsáno. Všechna kuřata, embrya i buněčné kultury získané v období od posledního negativního výsledku jsou neupotřebitelné: všechny výrobky z nich se musí odstranit a všechny provedené zkoušky s tímto materiálem jsou neplatné a musí se opakovat. K opětovnému získání statutu SPF se chov udržuje v SPF podmínkách a mimo každoměsíčního zkoušení každého ptáka z celého chovu na infekční agens, které bylo dříve pozitivní, pokračuj í rutinní zkoušky na 5 % chovu. Infikovaní ptáci a jejich potomci se odstraní z chovu. SPF statut je chovu opět přidělen, jestliže ve dvou z těchto po sobě jdoucích zkoušek byly dosaženy dva zcela negativní výsledky. Pozitivní výsledek na CAA nevylučuje nutně použití materiálu získaného z tohoto chovu, ale živé vakcíny pro ptáky méně než 7 dnů staré musí být vyrobeny z materiálu z CAA-negativního chovu. Inaktivované vakcíny určené pro ptáky méně než 7 dnů staré mohou být vyrobeny z materiálu chovu, u kterého nebyla dokázána nepřítomnost CAA, pokud bylo dokázáno, že inaktivační proces inaktivuje CAA. Nejméně 5 let se ukládají záznamy o úmrtnosti a výsledcích zkoušek. Podrobnosti o poklesu produkce vajec nebo líhnivosti, mimo případy nehod identifikovaných jako nehody neinfekčního původu a jakékoli jiné výsledky zkoušek indikující infekci specifikovaným agens, jsou ihned poskytnuty uživateli vajec. Úvodní zkoušky Užití jiných zkoušek, pokud jsou nejméně stejně citlivé a odpovídají specifitě jako zkoušky uvedené dále, podléhá schválení oprávněnou autoritou. Mikroorganismus Druh zkoušky aviární adenoviry ELISA virus aviární encefalomyelitidy ELISA virus aviární infekční bronchitídy ELISA virus aviární infekční laryngotracheitidy sérumneutralizace virus aviární leukózy ELISA-virus sérumneutralizace protilátky virus aviární nefritidy fluorescenční protilátky aviární reoviry ELISA virus aviární retikuloendoteliózy fluorescenční protilátky anémie kuřat fluorescenční protilátky hemaglutinující aviární adenovirus (syndrom poklesu snášky 76 - EDS 76 virus) virus infekční burzitidy virus influenzy A virus Markovy obrny virus Newcastleské choroby virus rhinotracheitidy krůt Mycoplasma gallisepticum Mycoplasma synoviae Salmonella pullorum HIT sérumneutralizační test proti každému séroty- pu vyskytujícímu se v zemi původu ELISA ELISA HIT ELISA aglutinace a pro potvrzení pozitivity HIT aglutinace a pro potvrzení pozitivity HIT aglutinace Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 577 Dodatky k technologii vakcín Sil Pozdější zkoušky Užití jiných zkoušek, pokud j sou nejméně stejně citlivé a odpovídají specifitějako zkoušky uvedené dále, podléhá schválení oprávněnou autoritou. Mikroorganismus aviární adenoviry virus aviární encefalomyelitidy virus aviární infekční bronchitídy virus aviární infekční laryngotrachitidy virus aviární leukózy virus aviární nefritidy aviární reoviry virus aviární retikuloendoteliózy anémie kuřat hemaglutinující aviární adenovirus virus infekční burzitidy virus influenzy A virus Markovy obrny virus Newcastleské choroby virus rhinotracheitidy krůt Mycoplasma gallisepticum Mycoplasma synoviae Salmonella pullorum Druh zkoušky ELISA ELISA ELISA sérumneutralizace ELISA na protilátky fluorescenční protilátky fluorescenční protilátky fluorescenční protilátky fluorescenční protilátky HIT imunodifuzní test proti každému sérotypu vyskytujícímu se v zemi původu ELISA ELISA HIT ELISA aglutinace a pro potvrzení pozitivity HIT aglutinace a pro potvrzení pozitivity HIT aglutinace 5.2.3 Humánní diploidní buňky pro výrobu humánních vakcín Příprava vakcín na humánních diploidních buňkách je založena na systému buněčných bank. Raná populace diploidní buněčné kultury ve dvojnásobné hladině (výchozí buňky) je subkultivová-na na hladinu vyhovující vytvoření pracovních buněk. Výchozí buňky. Výchozí buňky, z nichž se odvozují pracovní buňky, jsou charakterizovány se zřetelem na genealogii, totožnost (izoenzymy, sérologie, peptidové mapy nukleových kyselin), genetické markery (HLA), karyotyp (viz níže v odstavci Chromozomální charakteristika), růstové vlastnosti, virovou vnímavost, životaschopnost během uchovávání a konečnou dobu života. Pozdní pasáž (v produkční zralosti nebo po ní) buněčného kmene se zkouší na nepřítomnost tumorogenity, na totožnost a normální karyotyp. Pracovní buňky. Pracovní buňky jsou charakterizovány se zřetelem na totožnost a karyotyp (viz níže v odstavci Chromozomální monitorování). Zkouškami uvedenými dále se prokáže, že neobsahují bakteriální, plísňové ani mykoplazmatické kontaminace, a pomocí zkoušek na zvířatech, vejcích a v buněčných kulturách, že neobsahují cizorodá agens. Ve zvláštních případech mohou být nezbytné další vhodné testy. Produkční buňky. Každá produkční buněčná kultura se skládá z pasáže na úrovni dvoutřetinové doby života daného buněčného kmene a zkouší se na totožnost pomocí markerů, jako např. izoenzy-mů, HLA nebo karyotyp od nejméně jedné metafaze rozvinutí chromozomů. Další zkoušky produčních buněk jsou popsány ve stati 2.6.16. Strana 578 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 578 Všeobecné dodatky Zkoušky na čistotu Zkoušky na zvířatech a vejcích. Intramuskulámě (nebo v případě sajících myší injekcí do hlubokého podkoží) se každé z následujících skupin zvířat vstříkne nejméně 107 živých buněk rozdělených rovnoměrně mezi zvířata ve skupině: a) dvou vrhů novorozených myší mladších 24 h po nejméně 10 zvířatech, b) 10 dospělých myší, c) 5 morěat, d) 5 králíků. Zvířata se pozorují nejméně 4 týdny. U zvířat, která onemocní nebo vykazují jakoukoliv abnormalitu, se zjistí příčina nemoci. Neprokáže se žádné cizorodé agens. Zkoušku lze hodnotit pouze tehdy, když nejméně 80 % zvířat v každé skupině je zdravých a přežije do konce pozorovací doby. Nejméně 106 živých buněk se vstříkne do alantoidní dutiny deseti kuřecích embryí 9 až 11 dní starých. Inkubují se 3 dny a alantoidní tekutina se zkouší na přítomnost hemaglutininů na morče-cích, kuřecích nebo jiných ptačích červených krvinkách. Neprokáže se žádné cizorodé agens. Zkoušku lze hodnotit pouze tehdy, když nejméně 80 % embryí je zdravých a přežije do konce pozorovací doby. Tumorogenita. Vhodnými zkouškami se prokáže nepřítomnost tumorogenity u buněk v produkční úrovni nebo po ní. Buňky kmene MRC-5 a WI-38 jsou uznány na netumorogenní a další zkoušení není u nich nutné. Chromozomální charakteristika. Zkoušejí se nejméně čtyři vzorky, každý sestávající z 1000 buněk v metafázi, v přibližně stejných intervalech během délky života buněčné linie při sériové kultivaci buněčných linií. Zkoumá se frekvence Polyploidie, přesný počet chromozomů, frekvence zlomů, strukturální abnormality a ostatní abnormality, jako je despiralizace nebo patrné zúžení primární a sekundární konstrikce. Všechny buňky vykazující abnormality se podrobí detailnímu hodnocení a záznamy se uvádějí podle podrobných kritérií vztažených k určitým abnormalitám zjištěným při analýze karyotypu1'. Trvalé obarvené preparáty nebo jejich fotografie jsou uchovávány jako součást záznamů pro každou šarži vakcíny. Chromozomální monitorování. Zkoumá se nejméně 500 buněk v metafázi v produkční úrovni nebo v následující pasáži. Provede se zkoušení pro tytéž ukazatele a stejným způsobem, jak bylo popsáno výše. Pouze buňky, které mají normální karyotypy, se mohou použít k výrobě vakcíny. Bakterie a houby. 10 ml vzorku vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1). Mykoplazmata (2.6.7) 10 ml vzorku vyhovuje zkoušce na mykoplazmata. Mykobakterie (2.6.2). 5 ml vzorku se zkouší na nepřítomnost Mycobacterium spp. kultivační metodou citlivou pro detekci těchto organismů. '-1 Světová zdravotnická organizace doporučuje následující kritéria aplikovaná na buňky MRC-5 a WI-38: Pro buňky zkoumané v metafázi jsou pro abnormality následující vyšší limity (větší limit spolehlivosti (P = 0,95) (Poisson): abnormality zlomy chromatidů a chromozomů strukturální abnormality hyperploidie hypoploidie Polyploidie abnormality následující vyšší 1000 buněk 500 buněk 47/1000 26/500 17/1000 10/500 8/1000 5/500 180/1000 90/500 30/1000 17/500 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 579 ___________________________________________________________________Dodatky k technologii vakcín 579 Zkouška na cizorodá agens v buněčných kulturách. Vzorek vyhovuje zkoušce na hemadsorbující viry a zkouškám na cizí antigény v buněčných kulturách uvedeným v odstavci Kultura produkčních buněk (2.6.16 Důkaz cizích antigénu v humánních virových vakcínach). 5.2.4 Buněčné kultury pro výrobu veterinárních vakcín Buněčné kultury pro výrobu veterinárních vakcín vyhovují požadavkům této části. Bude možná také nutné, aby buněčné kultury pro účely zkoušení veterinárních vakcín vyhověly některým nebo všem těmto požadavkům. Většina savčích virů může růst v buněčných liniích, a proto není užití primárních buněk přijatelné. Permanentně infikované buňky použité k výrobě veterinárních vakcín vyhovují vhodným požadavkům popsaným níže. Prokáže se, že buňky jsou infikovány pouze deklarovaným agens. Buněčné linie Buněčné linie se běžně kultivují systémem buněčného inokula. Každá banka základních buněk má přidělen specifický kód k identifikačním účelům. Buňky základní banky se skladují v dávkách při teplotě -70 °C nebo nižší. Výroba vakcín se obvykle provádí z buněk základní banky, které neprošly více než dvaceti pasážemi. Jsou-li použity suspenzní kultury, u kterých zvýšení počtu buněk odpovídá přibližně třem zdvojeným populacím, považuje se to za jednu pasáž. Jestliže se k výrobě mají použít buňky, které byly pasážovány více než dvacetkrát, mělo by se prokázat validací nebo dalšími zkouškami, že produkční buněčné kultury v podstatě jsou shodné s buňkami banky základních buněk, pokud se týká biologického charakteru a čistoty, a že použití těchto buněk nemá škodlivý vliv na výrobu vakcíny. Vývoj buněčných linií má být znám a podrobně zapsán (např. původ, počet pasáží, média užitá pro pomnožení, podmínky uchovávání). Zapisuje se metoda uchovávání a užití buněk, včetně podrobností, jak bylo zajištěno, že ve výrobě nebude překročen maximální povolený počet pasáží. Dostatečné množství buněk základní banky a buněk z každé pracovní banky se uchovává pro analytické účely. Zkoušky popsané dále se provádějí (jak je předepsáno v tabulce 5.2.4-1) na kulturách banky základních buněk a pracovních buněk nebo na buněčných kulturách z banky pracovních buněk v nejvyšší pasáži, která je použita ve výrobě a je odvozena z homogenního vzorku, o němž bylo prokázáno, zeje reprezentativní. Charakteristika buněčných kultur. Popíše se vzhled buněčných monolayerů před a po histologie -kém obarvení. Podle možností se získají číselné údaje o rychlosti a úrovni růstu. Podobně se specifikuje přítomnost nebo nepřítomnost kontaktní inhibice, polynukleárních buněk a jakýchkoliv jiných buněčných abnormalit. Strana 580 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 580 Všeobecné dodatky Tab 5.2.4-1 Stadia buněčných kultur, na nichž se provádějí zkoušky Banka základ- Banka pracov- Buňky pracovní banky ních ních v nejvyšším stupni pasá- buněk buněk že všeobecná mikroskopie + + + bakterie a houby + + - mykoplazmata + + - viry + + - identifikace druhu + - + karyotyp + - + tumorogenita + - - Karyotyp. Vyšetření chromozomů se provede u nejméně padesáti buněk v probíhající mitóze u banky základních buněk a v minimálně takové úrovni pasáže, která bude použita ve výrobě. Jakýkoliv chromozomální znak přítomný u banky základních buněk se také najde ve vysoce pasážováných buňkách. Způsobové číslo chromozomů těchto buněk není o více než o 15 % vyšší než hodnoty banky základních buněk. Karyotypy jsou totožné. Jestliže způsobové číslo překročí danou hodnotu nebo jestliže nejsou u banky pracovních buněk v nejvyšší pasáži užité pro výrobu nalezeny chromozomální znaky nebo se liší karyotyp, tyto buněčné linie se nemohou použít ve výrobě. Identifikace druhu. Validovanou metodou se prokáže, že banka základních buněk a buňky pracovní banky v nejvyšším stupni pasáže užívané k výrobě patří k druhu specifikovaného původu. Jestliže se provede fluorescenční zkouška pomocí séra proti druhu, z něhož buňky pocházejí, a prokáže se, že všechny zkoušené buňky fluoreskují, není dále nutné provádět další zkoušky se zkoumadly, která mohou prokázat kontaminaci buňkami jiných druhů. Bakterie a houby. Buňky vyhovují zkoušce na sterilitu (2.6.1). Vzorek zkoušených buněk není menší než množství buněk v monolayeru o ploše 70 cm 2nebo u buněk kultivovaných v suspenzích přibližně srovnatelný počet. Před zahájením zkoušky se buňky nejméně 15 dnů udržují v kultuře bez antibiotik. Mykoplazmata (2.6.7). Buňky vyhovují zkoušce na mykoplazmata. Před zahájením zkoušky se buňky nejméně 15 dnů udržují v kultuře bez antibiotik. Nepřítomnost kontaminujících virů. Zjišťuje se, zda buňky nejsou kontaminovány viry, a proto se provádějí vhodně citlivé zkoušky včetně těch, které jsou popsány dále. U monolayeru se zkouší plocha nejméně 70 cm2. Monolayer se připraví a udržuje pomocí médií a aditiv v podmínkách podobných podmínkám při výrobě vakcín. Kultury monolayeru se udržují po dobu nejméně celkem 28 dnů. Subkultury se zakládají každých 7 dnů. Pokud buňky nejsou schopné přežít tuto dobu, subkultura se zakládá v nejzazším možném termínu. Z dostatečného počtu buněk, které jsou uloženy ve vhodných nádobách, se připraví konečná subkultura pro zkoušky popsané dále. Monolayery se po dobu inkubace pravidelně prohlížejí na možnou přítomnost cytopatických efektů. Na konci pozorovací doby na zjištění cytopatických efektů se zkouší na přítomnost hemad-sorpčních virů a specifické viry se prokazují imunofluorescencí nebo jinými vhodnými zkouškami, které jsou popsány dále. Detekce cytopatických virů. Dva monolayery o plochách nejméně 6 cm2 se obarví vhodným cytologickým barvivem. Celá oblast každého obarveného monolayeru se prohlédne a zjišťuje se přitom- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 581 ___________________________________________________________________Dodatky k technologii vakcín 581 nost inkluzních tělísek, abnormálního počtu obřích buněk a dalších buněčných abnormalit, které mohou souviset s kontaminací. Detekce hemadsorpčních virů. Monolayery o ploše nejméně 70 cm2 se několikrátPromyJ1 vhodným tlumivým roztokem a přidá se dostatečný objem suspenze vhodných erytrocytu tak, aby povrch monolayeru byl rovnoměrně pokryt. Po různých dobách inkubace se buňky prohlížejí na pntomnost hemadsorpce. Detekce specifikovaných virů. Provedou se zkoušky na nepřítomnost specifických kontaminant druhu, z něhož pochází buněčná linie, a druhu, jemuž je výrobek určen. Na vhodných podkladech se připraví dostatečné množství buněk k provedení zkoušek na specifikované agens. Všechny zkoušky se doplní patřičnými pozitivními kontrolami. Buňky se podrobí vhodným zkouškám, jako např. užití fluorescenčně-konjugovaných protilátek nebo podobných zkoumadel. Zkouška na jiné buněčné kultury. Ke zkoušce se použijí monolayery o ploše nejméně 140 cm2 Buňky se nejméně třikrát zmrazí a rozmrazí, potom se odstředí, aby se odstranily odumřelé buňky. Inokuluje se alikvotní podíl do kultur následujících buněk, dříve než dojde k 70% nárůstu: - primárních buněk druhu, který je zdrojem, - buněk citlivých na viry patogenní pro druh, pro který je vakcína určena, - buněk citlivých na pestiviry. Inokulované buňky se udržují v kultuře nejméně 7 dnů, potom se zmrazí a rozmrazí, připraví se výtažky, jak je uvedeno výše, a inokulují do patřičných čerstvých kultur stejných typů buněk, které umožňují zkoušení, jaké je popsané níže. Buňky se inkubují nejméně 7 dalších dnů. Kultury se pravidelně prohlížejí na přítomnost cytopatických změn indikujících živé organismy. Za 14 dní se inokulované buňky zkoušejí na: - nepřítomnost cytopatických a hemadsorpčních organismů, při použití metod popsaných v příslušném odstavci výše, - nepřítomnost pestivirů a jiných specifických kontaminant imunofluorescencí nebo jinou validovanou metodou, jak je uvedeno výše v odstavci Detekce specifikovaných virů. Tumorogenita. Zváží se riziko buněčných linií pro cílový druh, a je-li třeba, provedou se zkoušky. Primární buňky Pro většinu savčích vakcín není použití primárních buněk při výrobě vakcín přijatelné, neboť mohou být použity buněčné linie. Pokud není možná žádná jiná alternativa, mohou být použity primární buňky, které pocházejí ze stáda nebo hejna prostého specifikovaných patogenů s kompletní ochranou proti zavlečení chorob (např. bariéry zabraňující šíření chorob, filtrace vzduchu, vhodná karanténa před zavedením zvířat). Kuřecí chovy vyhovují požadavkům uvedeným ve stati Chovy kuřat prostých specifikovaných patogenů, která jsou určena pro výrobu a kontrolu jakosti vakcín (5.2.2). Pro všechny ostatní druhy se prokazuje, že ve stádě nebo hejnu není přítomen závažný specifikovaný patogen. Každý takový chov, který je určen pro výrobu primárních buněk určených k výrobě vakcín, je podroben vhodnému monitorování, které zahrnuje i pravidelné sérologické kontroly, které jsou prováděny nejméně dvakrát za rok, a dva dodatkové sérologické testy, které se provádí na 15 % chovu mezi dvěma kontrolami uvedenými výše. Všude, kde je možné, zvláště u savčích buněk, se používá systém jednotné inokulace, např: banka základních buněk je založena po méně než pěti pasážích, výrobní buněčné inokulum neobsahuje buňky, které jsou více než pětkrát pasážovány z původní připravené buněčné suspenze, která pochází z živočišné tkáně. Strana 582 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 582 Všeobecné dodatky___________________________________________________________________________ Každá banka základních buněk, banka pracovních buněk a buňky v nejvyšší pasáži primárních buněk se kontrolují podle tabulky 5.2.4-2 dále popsanými metodami. Zkoušený vzorek zahrne všechny zdroje buněk použité pro výrobu šarže. Žádná šarže vakcíny vyrobené za pomoci buněk se neuvolní do oběhu, jestliže jedna ze zkoušek byla nevyhovující. Tab 5.2.4-2 Stadia buněčných kultur ve vztahu k prováděným zkouškám Matečné Pracovní Buňky v nejvyšším buněčné buněčné inoku- stupni pasážování inokulum lum všeobecná mikroskopie + + + bakterie a houby + + - mykoplazmata + + - viry + + - určení druhu + - - Charakteristika buněčných kultur. Popíše se vzhled buněčných monolayerů před a po histologic-kém obarvení. Zaznamenají se informace, dle možností číselné údaje, zvláště o rychlosti a úrovni růstu. Podobně se specifikuje přítomnost nebo nepřítomnost kontaktní inhibice, polynukleárních buněk a jakýchkoliv jiných buněčných abnormalit. Určení druhu. Jednou validovanou zkouškou se prokáže, že banka základních buněk pochází ze špecifikovaného původního druhu. Jestliže se provede fluorescenční zkouška pomocí séra proti druhu, z něhož buňky pocházejí, a prokáže se, že všechny zkoušené buňky fluoreskují, není dále nutné provádět další zkoušky se zkoumadly, které mohou prokázat kontaminaci buňkami jiných druhů. Bakterie a houby. Buňky vyhovují zkoušce na sterilitu (2.6.1). Vzorek zkoušených buněk je nejméně množství buněk v monolayerů o ploše 70 cm2 nebo u buněk kultivovaných v suspenzích přibližně srovnatelný počet. Před zahájením zkoušky se buňky nejméně 15 dnů udržují v kultuře bez antibiotik. Mykoplazmata (2.6.7). Buňky vyhovují zkoušce na mykoplazmata. Před zahájením zkoušky se buňky nejméně 15 dnů udržují v kultuře bez antibiotik. Nepřítomnost kontaminujících virů. Zjišťuje se, zda buňky nejsou kontaminovány viry, a proto se provádějí vhodné citlivé zkoušky včetně těch, které jsou popsány dále. U monolayerů se zkouší plocha nejméně 70 cm2. Monolayer se připraví a udržuje pomocí médií a aditiv v podmínkách podobných podmínkám při výrobě vakcíny. Kultury monolayerů se udržují po dobu nejméně celkem 28 dnů nebo se kultivují co nejdelší možnou dobu, pokud kulturu nelze 28 dnů udržet. Subkultury se zakládají každých 7 dnů. Pokud buňky nejsou schopné přežít tuto dobu, subkultura se zakládá v nejzazším možném termínu. Z dostatečného poctu buněk, které jsou uloženy ve vhodných nádobách, se připraví konečná subkultura pro zkoušky popsané dále. Monolayery se po dobu inkubace pravidelně prohlížejí na možnou přítomnost cytopatických efektů. Na konci pozorovací doby na zjištění cytopatických efektů se zkouší na přítomnost hemad-sorpěních virů a specifické viry se prokazují imunofluorescencí nebo jinými vhodnými zkouškami, které jsou popsány dále. Detekce cytopatických virů. Dva monolayery o plochách nejméně 6 cm2 se obarví vhodným cytologickým barvivem. Celá oblast každého obarveného monolayerů se prohlédne a zjišťuje se přítomnost inkluzních tělísek, abnormálního poctu obřích buněk a dalších buněčných abnormalit, které mohou souviset s kontaminací. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 583 ___________________________________________________________________Dodatky k technologii vakcín 583 Detekce hemadsorpčních virů. Monolayery o ploše nejméně 70 cm 2se několikrát promyjí vhodným tlumivým roztokem a přidá se dostatečný objem suspenze vhodných erytrocytu tak, aby povrch monolayeru byl rovnoměrně pokryt. Po různých dobách inkubace se buňky prohlížejí na pntomnost hemadsorpce. Detekce specifikovaných virů. Provedou se zkoušky na nepřítomnost specifických kontaminant druhu, z něhož pochází buněčná linie, a druhu, jemuž je výrobek určen. Na vhodných podkladech se připraví dostatečné množství buněk k provedení zkoušek na specifikované agens. Všechny zkoušky se doplní patřičnými pozitivními kontrolami. Buňky se podrobí vhodným zkouškám, např. užití fluoresceněních-konjugovaných protilátek nebo podobných reagencií. Zkouška na jiné buněčné kultury. Ke zkoušce se použijí monolayery o ploše nejméně 140 cm2. Buňky se nejméně třikrát zmrazí a rozmrazí, potom se odstředí, aby se odstranily odumřelé buňky. Inokuluje se alikvotní podíl do kultur následujících buněk, dříve než dojde k 70% nárůstu: - primárních buněk druhu, který je zdrojem, - buněk citlivých na viry patogenní pro druh, pro který je vakcína určena, - buněk citlivých na pestiviry. Inokulované buňky se udržují v kultuře nejméně 7 dnů, potom se zmrazí a rozmrazí, připraví se výtažky, jak je uvedeno výše, a inokulují na dostatečné čerstvé kultury stejných typů buněk, které umožňují zkoušení, jak je popsáno dále. Buňky se inkubují nejméně dalších 7 dnů. Kultury se pravidelně prohlížejí na přítomnost cytopatických změn indikujících živé organismy. Za 14 dní se inokulované buňky zkoušejí na: - nepřítomnost cytopatických a hemadsorpčních organismů, při použití metod popsaných v příslušném odstavci výše, - důležité substráty se zkoušejí na nepřítomnost pestivirů a jiných specifických kontaminant imuno-fluorescencí nebo jinou validovanou metodou, jak je uvedeno výše v odstavci Detekce specifikovaných virů. 5.2.5 Látky živočišného původu pro výrobu veterinárních vakcín Látky živočišného původu (např. sérum, trypsin, sérový albumin) se mohou použít během výroby veterinárních imunologických přípravků jako součásti kultivačních médií ap. nebo jako části vakcín nebo rozpouštědel. Doporučuje se omezit dle možností užití těchto látek. K použití těchto látek se vážou určitá omezení, která snižují riziko spojené s možnou přítomností patogenů v těchto látkách. - Použití látek živočišného původu jako částí vakcín nebo rozpouštědel není všeobecně přijatelné s výjimku toho, kdy jsou tyto látky sterilizovaný vhodnou validovanou metodou. Pokud je použití těchto látek prokazatelně podstatné a sterilizace není možná, platí kritéria popsaná pod Požádav-ky. - Látky živočišného původu používané ve výrobě jsou buďto vystaveny vhodnému a validovanému sterilizaěnímu nebo inaktivaěnímu postupu, nebo se látka zkouší na nepřítomnost cizích organismů v souladu s Požadavky dále uvedenými. U inaktivovaných vakcín je metoda inaktivace vakci-naěního kmene také validována na inaktivaci případných kontaminant z látek živočišného původu. Kromě omezení dále popsaných zvažuje výrobce omezení při zacházení s látkami živočišného původu v budovách na výrobu vakcíny. Omezení uložená těmito odstavci mohou být změněna vzhledem ke změnám ve výskytu nemocí v zemi původu a v Evropě. Strana 584 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 584 Všeobecné dodatky___________________________________________________________________________ Požadavky Látky živočišného původu vyhovují požadavkům lékopisu (pokud je vypracován odpovídající článek). Zdroj. Pečlivě se zváží riziko spojené s nemocemi zvířat vyskytujícími se v zemi původu látky a možný výskyt infekční nemoci u druhu, který je zdrojem, ve vztahu k zamýšlenému druhu příjemce. Použijí se nejpřísnější možná výběrová kritéria, zejména pro látky použité ve výrobku určeném pro stejný druh a pro látky hovězího, kozího, ovčího a prasečího původu. Příprava. Látky živočišného původu se připravují z homogenního celkového objemu označeného číslem šarže. Šarže může obsahovat látky z tolika zvířat, kolik je potřeba. K jednou definované a číslem označené šarži se však nic nepřidává a nijak se nekontaminuje. Prokáže se, že všechny šarže látek jsou prosty kontaminant, jak je popsáno níže, a případně se též provede validovaný inaktivační postup. Inaktivace. Vybraný inaktivační postup by měl být prokazatelně schopen snížit titr určitých případných kontaminant v uvažované látce o nejméně 106. Jestliže se nemůže experimentálně prokázat toto snížení titru, provedou se studie kinetiky inaktivačního postupu a prokáže se, zeje dostatečný vzhledem k možné úrovni kontaminace. Uvede se seznam možných kontaminujících organismů, které je tento postup schopen prokazatelně inaktivovat s přihlédnutím k jednotlivým druhům původu látky. Důkaz o účinnosti postupu, který se vztahuje na běžné okolnosti, může být vzat z údajů uveřejněných v literatuře nebo z experimentálních výsledků vytvořených výrobcem. Zkoušky na čistotu. Pro zkoušení látky na nepřítomnost kontaminant se pevná látka rozpustí nebo suspenduje ve vhodné tekutině tak, aby vznikl roztok nebo suspenze obsahující nejméně 300 g/l zkoušené látky. Je-li látka nerozpustná nebo když se zjistí cytotoxické reakce, může se použít nižší koncentrace. Je-li v šarži látky nalezen jakýkoliv živý organismus, je tato šarže nevyhovující, látka se vyřadí nebo se přepracuje a prokáže se, zeje vyhovující. Nepřítomnost cizích virů. Roztok nebo suspenze pevné látky nebo neředěné tekuté látky se zkouší vhodnými citlivými metodami na přítomnost kontaminant. Tyto metody zahrnují zkoušky na vhodných citlivých buněčných kulturách, včetně primárních buněk z téhož druhu jako zkoušená látka. Část buněk se pasážuje nejméně dvakrát. Buňky se 21 dní pravidelně prohlížejí na cytopatické efekty. Na konci každých 7 dnů se část buněk z původní kultury fixuje, obarví a prohlíží na cytopatické efekty, část se zkouší na hemadsorpci a část se podrobí vhodným sérodiagnostickým zkouškám na specifická agens. Kontaminace bakteriemi a houbami. Před použitím se látky zkoušejí na sterilitu (2.6.1) a na nepřítomnost mykoplazmat (2.6.7) nebo se sterilizují, aby se inaktivovala jakákoliv kontaminace bakteriemi, houbami nebo mykoplazmaty. 5.2.6 Hodnocení bezpečnosti veterinárních vakcín Při vývoji vakcíny se provádějí bezpečnostní zkoušky na cílovém druhu, aby se ukázalo riziko při používání vakcíny. Živé vakcíny se připravují jen z těch kmenů organismů, u nichž bylo prokázáno, že jsou bezpečné. V zkouškách znamená "dávka" množství látky doporučené pro použití a obsahující nejvyšší titr nebo účinnost obsaženou ve výrobní šarži. U živých vakcín se pro zkoušky použije jedna nebo více šarží vakcíny připravené z nejméně atenuovaných pasáží použitých k výrobě. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 585 ___________________________________________________________________Dodatky k technologii vakcín 585 U složených vakcín se prokáže bezpečnost jednotlivých složek i bezpečnost složeného výrobku. U inaktivovaných vakcín se zkoušky bezpečnosti provedené na složené vakcíne mohou považovat za dostatečné k prokázání bezpečnosti jednotlivých složek. Dále popsané zkoušky, modifikované nebo doplněné zkouškami popsanými v jednotlivých lékopisných článcích v odstavci o výrobě, se mohou provést k dokázání bezpečnosti vakcíny jako část zkoušek nutných při jejím vývoji. A. Laboratorní zkoušky Bezpečnost podání jedné dávky. Pro každý z doporučených způsobů podání se aplikuje jedna dávka vakcíny citlivému zvířeti každého druhu a kategorie, pro které se použití vakcíny doporučuje. Zahrnuje to zvířata nejnižšího doporučeného věku a případně i gravidní zvířata. Zvířata se pozorují a zjišťují se známky abnormálních místních a systémových reakcí. Kde je to vhodné, obsahují tyto studie podrobné postmortální makroskopické a mikroskopické vyšetření místa vpichu; tyto studie není nutno provádět u nepotravinových zvířat. Zapisují se další objektivní kritéria, jako rektální teploty (u savců) a další měření. Rektální teploty se zapisují nejméně den před vakcinací, v době vakcinace, 4 h po ní a následující 4 dny. Zvířata se pozorují a vyšetřují tak dlouho, dokud jsou očekávány vedlejší reakce, ale ve všech případech se tato zvířata pozorují a vyšetřují po dobu nejméně 14 dnů po podání vakcíny. Jako součást těchto studií je také zvážení kontroly reprodukční činnosti, když údaje naznačují, že výchozí materiál, ze kterého je vakcína vyrobena, může být rizikovým faktorem. Kde je to předepsáno v článku, vyšetří se schopnost reprodukce u samců, negravidních a gravidních samic, škodlivé vlivy na plod, včetně teratogenních a abortivních účinků. Bezpečnost při predávkovaní. Nadlimitní dávka přípravku se podá každým z doporučených způsobů podání nejcitlivějším kategoriím zvířat cílového druhu, včetně zvířat nejmladších nebo gravidních, pokud je to vhodné. Nadlimitní dávka obyčejně obsahuje 10 dávek živé vakcíny nebo 2 dávky inaktivovaného přípravku. Tato zvířata se pozorují a vyšetřují na příznaky místních a systémových reakcí. Zapisují se další objektivní kritéria, jako jsou rektální teploty (u savců) a výsledky dalších měření. Zvířata se pozorují a vyšetřují nejméně 14 dnů po podání vakcíny. Bezpečnost při opakovaném podání jedné dávky. Opakované podání jedné dávky se může požadovat k odhalení nežádoucích účinků vyvolaných tímto podáním. Zkoušení se provádí na nejvíce citlivých kategoriích cílového druhu, za použití doporučeného způsobu podání. Zvířata se pozorují a vyšetřují nejméně 14 dnů po posledním podání vakcíny na příznaky sytémových a místních reakcí. Zapisují se další objektivní kritéria, jako jsou rektální teploty (u savců) a výsledky dalších měření. Rezidua. Normálně není nutné provádět studie reziduí. Avšak, pokud byla ve výrobě použita adju-vancia nebo konzervační přípravky nebo obojí, měla by se zvážit možnost přetrvávání jejich reziduí v potravinách. Je-li třeba, vyšetří se účinek těchto reziduí. Mimo to, v případě živé vakcíny určené proti entzooticky se vyskytujícím zoonozam, se může požadovat určení reziduálního vakcinačního agens v místě podání spolu se studií rozsevu v organismu, která je popsána dále. Nežádoucí účinky na imunologické funkce. Jestliže podání vakcíny může nepříznivě ovlivnit imunitní systém očkovaného zvířete nebo jeho potomstva, provedou se vhodné zkoušky imunologických funkcí. Speciální požadavky na živé vakcíny. Živé vakcíny se podrobí následujícím laboratorním zkouškám. a) Síření vakcinačního kmene. Síření vakcinačního kmene z očkovaného na neočkované cílové zvíře se zkouší za použití doporučeného způsobu podání, který nejpravděpodobněji způsobuje toto Strana 586 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 586 Všeobecné dodatky___________________________________________________________________________ šíření. Mimo to může být nutné vyšetřit bezpečnost šíření na necílové druhy, které mohou být vysoce citlivé na živý vakcinační kmen. Stanoví se možný pravděpodobný počet pasáží ze zvířete na zvíře za normálních podmínek a jejich pravděpodobné následky. b) Rozsev ve vakcinovaném zvířeti. Výkaly, moč, mléko, vejce, orální, nazální a jiné sekrety se zkouší na přítomnost vakcinačního organismu. Mimo to se může vyžadovat studie rozsevu vakci-načního kmene v těle se zaměřením na predilekční místa pro pomnožování organismu. U živých vakcín jsou tyto zkoušky povinné z důvodů možnosti uplatnění zoonóz u potravinových zvířat. c) Návrat nebo zvýšení virulence. Pro atenuované vakcíny se použije materiál z takové úrovně pasáže, která je pro cílový druh nejméně atenuovana. Jedná se o materiál mezi matečným inokulem a konečným produktem. U ostatních živých vakcín se použije materiál z té pasáže, která má pravděpodobně největší virulenci pro cílový druh. Počáteční vakcinace se provede doporučeným způsobem, který nejpravděpodobněji vede k návratu virulence. Potom se provede nejméně pět dalších sériových pasáží na zvířatech cílového druhu. Kde je to technicky nemožné pro selhání organismu se vhodně pomnožovat, zkouška se opakuje a provede se největší počet pasáží, který je možný u cílového druhu. Je-li to nutné, může se mezi dvěma pasážemi in vivo provést jedna pasáž in vitro. Pasáž se provádí takovým způsobem, který nejpravděpodobněji povede k návratu virulence. Pro každou pasáž se použijí nejméně dvě plně vnímavá zvířata. Při každé pasáži se v použitém materiálu dokáže přítomnost živého vakcinačního organismu. Bezpečnost vysoce pasá-žovaného materiálu se porovná s nepasážovaným materiálem. Pro určité viry se může v článku požadovat více pasáží na více zvířatech, pokud tato indikace odpovídá dostupným odborným údajům. Nejméně konečná pasáž se dělá na nejvhodnějších zvířatech, u nichž bylo určeno možné riziko. d) Biologické vlastnosti vakcinačních kmenů. K co nejpřesnějšímu určení podstatných biologických vlastností vakcinačního kmene (např. neurotropismu) mohou být nutné další zkoušky. U vektorových vakcín se zkouší úroveň rizika změny tropismů nebo virulence kmene, a kde je třeba, provádějí se specifické zkoušky. Takové zkoušky se provádějí systematicky, jestliže je cizí gen inkor-porován do kmene jako strukturální bílkovina. e) Rekombinace nebo genomové sestavení kmene. Mělo by se uvažovat o pravděpodobnosti re-kombinace nebo genomového sestavení s terénním nebo jiným kmenem. B. Studie v terénu Výsledky získané v laboratoři by se měly normálně doplnit o výsledky studií v terénu. Pro savce produkující potraviny zahrnují tyto zkoušky měření rektální teploty u dostatečného počtu zvířat před a po očkování. Pro ostatní savce se takováto měření provádějí, pokud laboratorní studie ukazují, že zde může být problém. Velikost a přetrvávání místních reakcí, míry zvířat vykazujících lokální nebo systémové reakce se zaznamenávají. Kde je to vhodné, provádějí se měření. C. Ekotoxicita Provede se odhad možných nepříznivých vlivů vakcíny na prostředí a určí se nezbytná opatření na snížení tohoto rizika. Odhadne se pravděpodobný stupeň vystavení prostředí vlivu vakcíny vzhledem k cílovému druhu a způsobu podání vakcíny, vylučování přípravku a způsobu likvidace nepoužitých vakcín. Jestliže tyto faktory prokáží významný vliv vakcíny na prostředí, stanoví s e její potenciální ekotoxicita vzhledem ke stanoveným vlastnostem vakcíny, např. pomocí zkoušek, které jsou popsány v této sekci. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 587 ___________________________________________________________________Dodatky k technologii vakcín 587 5.2.7 Hodnocení účinnosti veterinárních vakcín Při vývoji vakcín se provádějí zkoušky, jimiž se dokazuje účinnost vakcíny při jejím podání všemi doporučenými způsoby a metodami vakcinace na všech druzích a kategoriích zvířat, pro která je tato vakcína určena. Typy zkoušek účinnosti, jež se mají provést, se značně mění v závislosti na jednotlivém typu vakcíny. Jako část zkoušek nebo k jejich doplnění se mohou provést při vývoji vakcíny k prokázání účinnosti zkoušky popsané ve specifických lékopisných článcích v odstavci Výroba. Je vhodné zvážit následující skutečnosti. Podávaná dávka je množství přípravku doporučené k použití, obsahující nejnižší titr nebo účinnost očekávanou ještě na konci doby platnosti. U živých vakcín se použije vakcína připravená z nejvíce atenuované pasáže, která je použita ve výrobě. Zkouška účinnosti potvrdí všechny indikace. Např. požadavky na ochranu proti respirační chorobě se podpoří nejméně důkazem ochrany před klinickými příznaky respirační choroby. Kde je požadována ochrana před infekcí, dokáže se to užitím reizolačních technik. Má-li vakcína více indikací, její účinnost se prokáže pro každou z nich. Vliv pasivně získaných a mateřských protilátek na účinnost vakcíny se prokáže přiměřeným způsobem. Uvedené nebo vyplývající údaje o začátku a trvání ochrany jsou podloženy údaji ze zkoušek. Účinnost každé složky multivalentních a složených přípravků se prokazuje použitím složené vakcíny. Je-li doporučeno současné podání, nebo tam, kde takovéto podání je součástí běžného vakcinač-ního schématu, provede se studie imunologické vzájemné snášenlivosti. Všude, kde je přípravek doporučen jako součást vakcinačního schématu, se prokáže jeho plná účinnost při primovakcinaci nebo dodatkovém nebo přídatném očkování. Laboratorní zkoušky Zásadně se důkaz účinnosti provádí v plně kontrolovaných laboratorních podmínkách pomocí čelenže po podání vakcíny cílovému zvířeti v doporučených podmínkách použití. Celenž se provádí kmenem odlišným od kmene, který byl použit při výrobě vakcíny. Podmínky, za kterých se provádí čelenž, se co nejvíce přizpůsobí přirozené infekci, např. způsobem podání a dávkou čelenžních organismů. Pokud je to možné, určí se imunitní mechanismus (imunita zprostředkovaná buňkami, humorální, lokální, celková, třídy imunoglobulinů), který se vytvoří po podání vakcíny cílovému zvířeti. Zkoušky v terénu Výsledky laboratorních zkoušek se obvykle doplní údaji získanými při zkouškách v terénu provedených na kontrolních neléčených zvířatech. Pokud laboratorní zkoušky nedovolují průkaz účinnosti, může se připustit, aby se provedl jen při zkouškách v terénu. Strana 588 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 588 Všeobecné dodatky___________________________________________________________________________ 5.3 Statistické analýzy výsledků biologických zkoušek lÚvod 1.1 Obecný plán experimentu a přesnost 1.2 Výpočty 2 Náhodnost a nezávislost jednotlivých ošetření 3 Zkoušky závislé na kvantitativní odpovědi 3.1 Statistické modely 3.1.1 Test normality rozložení Shapiro-Wilk 3.2 Model rovnobežnosti 3.2.1 Podmínky platnosti 3.2.2 Zkušební plány 3.2.2.1 Úplné znáhodnění 3.2.2.2 Náhodné bloky 3.2.2.3 Křížová zkouška 3.2.2.4 Latinské čtverce 3.2.3 Analýza rozptylu 3.2.4 Test validity 3.2.5 Odhad účinnosti a její meze spolehlivosti 3.2.6 Chybějící hodnoty 3.2.7 Částečně vyvážená zkouška 3.2.8 Příklady 3.2.8.1 Dvoudávková vícenásobná zkouška úplně znáhodněná 3.2.8.2 Třídávková metoda s náhodnými bloky bez opakování 3.2.8.3 Třídávková vícenásobná zkouška s latinskými čtverci bez opakování 3.3 Model poměru sklonů 3.3.1 Podmínky validity 3.3.2 Plán zkoušky 3.3.3 Analýza rozptylu 3.3.4 Test validity 3.3.5 Odhad účinnosti a její meze spolehlivosti 3.3.6 Chybějící hodnoty 4 Kvantální zkoušky 4.1 Úvod 4.2 Probitová metoda 4.3 Příklad 5 Kombinace výsledků zkoušky 5.1 Úvod 5.2 Vážený průměr účinností a jeho meze spolehlivosti založené na vnitřní variabilitě zkoušek 5.2.1 Homogenita odhadů účinnosti 5.3 Nevážený průměr účinností a jeho meze spolehlivosti založené na variabilitě mezi zkouškami 5.4 Příklad vážené průměrné účinnosti a jejich mezí spolehlivosti Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 589 __________________________________________________Statistické analýzy výsledků biologických zkoušek 589 6 Tabulky 6.1 Tabulka kritických hodnot t rozdělení (absolutní hodnoty) 6.2 Tabulka kritických hodnot x2-rozdělení 7 Slovník symbolů a popis vývojových diagramů 7.1 Slovník symbolů 7.2 Popis symbolů použitých ve vývojových diagramech Strana 590 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 590 Všeobecné dodatky___________________________________________________________________________ i Úvod Účelem tohoto textuje pomoci analytikům při plánování a analýze biologických zkoušek předepsaných lékopisem. Metody popsané v této příloze nejsou závazné pro analýzu výsledků biologických zkoušek obsažených v závazné části lékopisu. Mohou se použít i jiné pokusné plány a metody vyhodnocení, pokud nejsou méně spolehlivé než zde popsané metody. 1.1 Obecný plán experimentu a přesnost Biologické metody jsou určeny pro zkoušení těch látek a přípravků, jejichž účinnost se nedá spolehlivě zjistit chemickými nebo fyzikálními metodami. Všude, kde je to možné, se ve zkouškách užívá princip porovnání se standardním přípravkem. Určuje se množství zkoušeného přípravku, které vyvolá stejný biologický efekt jako dané množství, jednotka standardního pnpravku. Pro tyto metody biologických zkoušek je nezbytné, aby test standardního a testovaného pnpravku byl proveden ve stejném čase a za podmínek, které jsou pro oba přípravky stejné nebo maximálně podobné. Každý odhad účinnosti určený biologickou zkouškou má náhodnou chybu tkvící v biologické variabilitě odpovědí. Tato chyba by se měla, je-li to možné, stanovit z výsledků zkoušky vždy při užití oficiální metody. Metody plánování zkoušek a výpočet jejich chyb je popsán dále. Vždy před zavedením statistické metody je nutné pomocí předběžného testu stanovit dostatečný rozsah zkoušky (tj. dostatečné množství vzorků). Dále by měly být průběžně otestovány i další parametry (normalita, homogenita rozptylů). Směrodatná odchylka (s) se může použít k stanovení mezí spolehlivosti1' neznámé účinnosti v závislosti na plánu experimentu a rozsahu vzorku. Pro biologické zkoušky se běžně používají 95 % meze spolehlivosti. K výpočtu těchto mezí se používají statistické metody, které zajišťují s 95% pravděpodobností, že tyto meze obsahují skutečnou hodnotu účinnosti. Samotné odhady přesnosti jsou zatíženy nezanedbatelnou chybou, jestliže nejsou založeny na velmi velkém počtu pozorování. Výpočty účinnosti mohou vést k chybným závěrům, pokud se při stanovení jejich mezí spolehlivosti nebere na tuto skutečnost ohled. Meze spolehlivosti pro účinnost poskytují míru přesnosti, s níž byla zkouška provedena. Určují, zda přesnost vyhovuje lékopisu v závislosti na požadavcích předepsaných pro tento přípravek. Výraz "směrodatná odchylka" přesně znamená "standardní chyba průměru". Výrazy "průměr" a "směrodatná odchylka" jsou zde použity tak, jak jsou definovány v běžných biometrických učebnicích. Výrazy "udaná účinnost" nebo "deklarovaná účinnost", "předpokládaná účinnost", "relativní účinnost" a "odhadnutá účinnost" jsou použity v tomto smyslu: - "udaná účinnost" nebo "deklarovaná účinnost" označují u předepsaného pnpravku nominální hodnotu určenou ze znalosti účinnosti materiálu, u hromadně vyrobeného materiálu z účinnosti odhadnuté výrobcem; V článcích Evropského lékopisu se užívá termínu "fiducial limits", obvykleji "confidence limits" (konfmdenční meze). Konfidenční meze se nesmí zaměňovat s tolerančními mezemi, které určují interval, v němž se s 95% pravděpodobností očekává dané procento (např. 90%) odhadů účinnosti v budoucích zkouškách. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 591 __________________________________________________Statistické analýzy výsledků biologických zkoušek 591 - "předpokládaná účinnost" zkoušeného přípravku je východiskem ke stanovení jeho dávek odpovídající ekvipotentní dávce standardního přípravku ve srovnávací zkoušce; - "relativní účinnost" neznámého přípravku je podíl stejně účinných dávek standardního a testovaného přípravku; - "odhadovaná účinnost" je účinnost vypočítaná z výsledků zkoušky. V kapitole 7.1 (Slovník symbolů) je seznam symbolů použitých v této příloze. Tam, kde jsou v textu použity symboly, které nejsou popsány v této kapitole nebojsou použity v jiném smyslu, je to uvedeno v dané části textu. 1.2 Výpočty Rozvoj elektronických kalkulaček a počítačů zbavil biometra obtíží se zdlouhavými výpočty spojenými s hodnocením výsledků biologických zkoušek. Protože požadavky klasických statistických metod díky rozvoji výpočetní techniky nevyžadují téměř žádný čas a práci, mizí potřeba jejich náhrady rychlými přibližnými metodami. Pomoc elektroniky při výpočtech je různá, od kapesních kalkulaček se čtyřmi aritmetickými operacemi až po rozsáhlé sálové počítače. Je zřejmé, že žádný popis analýzy biologických zkoušek nemůže odpovídat všem druhům této techniky. Ačkoliv každá kalkulačka poskytuje určité služby, vyhodnocení biologických zkoušek usnadní zejména následující funkce: - alespoň šest pamětí, které umožní manipulaci s n dvojicemi proměnných xay,t]. umožní uložení n, Ex, Sx2, Sj, SjA Sxj; - klávesy ln x, ď, \Jx - alespoň třicet programovacích kroků. Při psaní vzorců v následujících paragrafech předpokládáme, že kalkulačka tyto požadavky splňuje. Nevýhodou použití kalkulaček je ztráta možnosti provádět i kontrolu. To může být napraveno třemi způsoby kontroly: - kontrolou přesnosti kalkulačky. Pro kontrolu přesnosti kalkulaček a počítačů byly vytvořeny datové soubory2'. Skupina sedmi takových testuje v tabulce 1.2-1; - kontrolou výpočetního algoritmu pomocí dat, u kterých je znám správný výsledek; - provedením celého výpočtu zkoušky druhou osobou. Pro vyhledávání zdrojů chyb je velmi užitečný tisk a zobrazení vstupních dat, mezivýsledků a grafické zobrazení biologické odpovědi jako funkce dávky. Některé kalkulačky obsahují rezidentní program, který mimo jiné umožňuje i výpočet směrodatné odchylky. Experimentátor by měl pomocí tabulky 1.2-1 zkontrolovat, zda se tak získá druhá odmocnina populačního rozptylu (součet čtverců dělený počtem pozorování) nebo druhá odmocnina výběrového rozptylu [součet čtverců odchylek dělený (počtem pozorování - 1)]. 2) Greenfield and Siday: The Statistician, 29, 1980, 33-35. Strana 592 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 592 Všeobecné dodatky Tab. 1.2-1 Data pro kontrolu přesnosti kalkulátoru Data Průměr Výběrový rozptyl Výběrová směrodatná odchylka 8 9 10 11 12 10 2,50 1,581 138 = s 0,8 0,9 1,0 1,1 1,2 1,0 2,50 . 10"2 s . 10"1 0,08 0,09 0,10 0,11 0,12 0,10 2,50 . Kr4 s . 10"2 0,008 0,009 0,010 0,011 0,012 0,010 2,50 . 10"6 s . 10"3 78 79 80 81 82 80 2,50 s 708 709 710 711 712 710 2,50 s 7008 7009 7010 7011 7012 7010 2,50 s Každý výpočet rozptylu odpovědí y ve výběru o rozsahu n je součet n čtverců odchylek všech odpovědí od výběrového průměru y. i (1.2-1) Tento součet čtverců se dá počítat alespoň dvěma způsoby: nejprve se vypočte průměr y; pak odchylky každé odpovědi y od y, ty se umocní a čtverce sečtou. Tato metoda je méně citlivá na chybu vzniklou zaokrouhlováním, ale je početně náročnější. Při použití počítače se musí uložit do paměti všechny hodnoty y; přepsáním vzorce do tvaru: O»2 E(y - yf-Ty2 - (1.2-2) Před zavedením elektronických kalkulaček s větší pamětí se tento vzorec používal často, neboť umožnil provést výpočet na jednoduché stolní kalkulačce nebo užití tabulek čtverců. Pokud počet platných číslic Sy2 překročí kapacitu kalkulaček, může tato metoda poskytovat méně přesné výsledky. Tato nepříjemnost se dá potlačit odečtením první zjištěné hodnoty y od dalších hodnot y. Tato změna neovlivní hodnotu směrodatné odchylky, ale získaný průměr se musí nakonec zvětšit právě o tuto první zjištěnou hodnotu veličiny y. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 593 __________________________________________________Statistické analýzy výsledků biologických zkoušek 593 2 Náhodnost a nezávislost jednotlivých ošetření Výběr pokusných jednotek (zvířat, zkumavek atd.) pro jednotlivá ošetření by se měl provést čistě náhodně. Náhodně by se měl provést i každý jiný výběr pokusných podmínek, nebyl-li pokusným plánem úmyslně jinak stanoven. Příkladem je výběr polohy klecí v laboratoři a pořadí, u něhož se provede ošetření. Konkrétně: skupina zvířat, která obdrží stejnou dávku, by neměla být ošetřena společně (ve stejném čase a místě), pokud nemáme spolehlivý důkaz, že tyto zdroje nehomogenity (např. rozdíly v čase nebo místě) jsou zanedbatelné. Náhodný výběr se dá provést pomocí standardních tabulek náhodných čísel. U těchto tabulek obvykle bývá i návod k jejich použití (viz např. Fisher R.A. a Yates F. 3)). Náhodná čísla se dají získat i pomocí kalkulaček nebo počítačů, které využívají zabudovaných generátorů náhodných čísel, nebo výpočtem, například pomocí vzorce: xi+l = (axi + I) mod z , (2-1) kde a, l a z jsou konstanty. Vhodné hodnoty a, l a z pro tento vzorec uvádějí například Hull a Dobell4). Možnost testovat, zda generovaná čísla jsou skutečně náhodná, popsali např. McLaren a Marsaglia5). Pokud používáme generátor náhodných čísel, není provádění testu náhodnosti nadbytečné. Navíc musíme ještě zkontrolovat, zda generátor při opakovaném použití tvoří různé posloupnosti náhodných čísel. Pro naše účely jsou vhodnější tabulky náhodných permutací. Pokud nemáme tyto tabulky k dispozici, dají se náhodné permutace čísel 1 až N vytvořit za pomoci náhodných čísel a jednoduchého algoritmu, který popsal Coan6), viz tabulka 2-1. Je nutno dbát na to, aby pokaždé byla použita jiná posloupnost náhodných čísel, případně jiná náhodná permutace. Tab. 2-1 Algoritmus generování náhodných permutací čísel 1 až N 1. Napište čísla od 1 do N do řádku A a pod každé napište jeho pořadové číslo (1 až N). 2. Řádek B vyhraďte pro náhodnou permutaci těchto čísel. 3. Vygenerujte náhodné číslo r tak, aby 0 < r < 1. 4. Vypočtěte x = celá část z (rN + 1), je tedy 1 < x < N. 5. x-té číslo ze sloupce A napište na první volnou pozici ve sloupci B. 6. Vezměte N-té číslo sloupce A a napište je na x-tou pozici sloupce A. 7. Položte N=N- 1 a opakujte kroky 3 až 7, pokud jsou ve sloupci B prázdná místa.______________ Přidělení přípravku k experimentálním jednotkám musí být pokud možno náhodné. Různé dávky přípravku pro jednotlivá ošetření by se neměly získávat jednoduše ředěním základní dávky, ale měly by se připravovat jednotlivě. Bez těchto nutných předběžných opatření nebude v experimentální chybě obsažena variabilita přípravy vzorků. Výsledek bude podhodnocovat reziduálni chybu, což povede: 1. k neopodstatněnému zpřísnění testů v analýze rozptylu (viz kapitola 3.2.3 a 3.2.4); 2. k zúžení skutečných mezí spolehlivosti testu, který (viz kapitolu 3.2.5) se počítá z odhadu s2, reziduálni chyby průměru. 3> Fisher, R. A., Yates, F.: Statistical Tables for Biological, Agricultural and Medical Research. 6 Ed. Edinburgh, Oliver and Boyd 1993. 4) Hull, Dobell: Soc. Ind. App. Math., 4, 1962, 230-254. 5> McLaren and Marsaglia: J. Assoc. Com. Mach., 12, 1965, 83-89. 6> Coan: Advanced Basic. New Jersey, Hayden Book Company Inc. 1977. Strana 594 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 594 Všeobecné dodatky___________________________________________________________________________ 3 Zkoušky závislé na kvantitativní odpovědi 3.1 Statistické modely Biologické zkoušky obsažené v lékopise jsou založeny na principu "ředění". O neznámém testovaném přípravku se předpokládá, že obsahuje stejnou aktivní složku jako standardní přípravek, ale s jiným poměrem aktivní a neúčinné složky. Teoreticky je v tomto případě neznámý přípravek pouze ředěním standardního přípravku pomocí nějaké neúčinné látky. Má-li se ověřit, zda se konkrétní právě prováděná zkouška řídí tímto modelem, je nutné vyzkoušet závislost odpovědi na ředění standardu. Pokud se v prováděné zkoušce výrazně liší průběh závislosti na dávce standardního a neznámého přípravku, není model pro tuto konkrétní zkoušku použitelný. Aby bylo možno lépe analyzovat vliv ředění na biologickou odpověď, je vhodné transformovat tuto závislost na lineární. Pro statistickou analýzu biologických zkoušek jsou určeny dva modely: model rovnobežnosti a model poměru sklonů. Jejich použití je závislé na následujících podmínkách: 1. pokusným jednotkám jsou náhodně přidělena jednotlivá ošetření, 2. odpověď každého ošetření má normální rozdělení, 3. směrodatná odchylka odpovědi uvnitř každé skupiny stejně ošetřené není závislá na střední hodnotě odpovědi v této skupině. Podmínku 1 lze splnit správným použitím návodu z kapitoly 2. Pokud je podezření na odchylku od normality, může se použít Shapiro-Wilk test. Tento test je krátce popsán v kapitole 3.1.1. Pokud je podezření na porušení podmínek 2 a/nebo 3, může pomoci ke splnění těchto podmínek některá z transformací odpovědi y: In (y), sß> nebo Vy. V učebnicích statistiky se najdou ještě další transformace. Experimentátor by se měl při zavedení metody v laboratoři rozhodnout pro typ transformace přiměřený biologické zkoušce. Pokud nejsou později při rutinním provádění biologické zkoušky splněny podmínky 2 a/nebo 3, neměla by být použita jiná transformace. Ke změně transformace může experimentátor přistoupit až po ověření, že nesplnění požadavků není náhodné, ale je způsobeno systematickou změnou experimentálních podmínek. V tomto případě by se měl znovu provést předběžný test transformace, která se bude dále pro tuto biologickou zkoušku rutinně používat. Zvláštní kategorii tvoří zkoušky, v nichž odpověď nelze měřit na jednotlivých experimentálních jednotkách, ale ve kterých se zjišťuje pouze podíl jednotek reagujících na ošetření. Tyto zkoušky se nazývají kvantální a metodě jejich hodnocení je věnována kapitola 4. Při použití této metody s e předpokládá splnění podmínek 2 a 3. Dvě další podmínky závisí na zvoleném statistickém modelu: A. Model rovnobežnosti (viz obr. 3.2.5-1) předpokládá lineární vztah mezi odpovědí Y a logaritmem X dávky D: Y=a + bX, (3.1-1) kde: 7je očekávaná odpověď, X= ln dávky = In D, a a b jsou dvě konstanty. Zředí-li se přípravek faktorem 2, zmenší se hodnota X v uvedeném vztahu o hodnotu ln 2 a vztah nabude tvaru: Y=a + b(X- ln 2) = a - b ln 2 + bX= a'+ bX. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 595 __________________________________________________Statistické analýzy výsledků biologických zkoušek 595 Všechny odpovědi se zmenší o hodnotu b In 2, tj. přímka závislosti odpovědi na logaritmu dávky se posune rovnoběžně. Aby se tedy mohla zkouška analyzovat pomocí tohoto modelu, musí být splněny následující podmínky: 4A. Závislost odpovědi na logaritmu dávky musí být lineární v celém rozsahu použitých dávek. 5A. Pro zkoušený přípravek musí být přímka závislosti na logaritmu dávky rovnoběžná s přímkou závislosti standardu. Podmínka 4A se dá ověřit pouze ve zkouškách, ve kterých jsou použita nejméně tři ředění pnpravku. Zkoušky, které používají pouze dvě ředění, vycházejí z předpokladu, že předchozí studie splnění této podmínky prokázaly. B. Model poměru sklonů (viz obr. 3.3.5-1) je založen na lineární závislosti odpovědi y na dávce D. y = a + bD, (3.1-2) kde a a b jsou opět dvě neznámé konstanty. Ředění přípravku faktorem 2 zde vede ke vztahu: y = a + b(0,5D) = a + 0,5bD = a + b'D. V tomto případě se objeví jiná konstanta sklonu b 'na rozdíl od modelu rovnobežnosti, v němž se mění konstanta a (průsečík s osou ý). Nezávisle na ředění se pro D = 0 vztah změní na: Y=a. (3.1-3) Pro model skloňuje tedy nutno splnit kromě podmínek 1, 2 a 3 ještě tyto dvě podmínky: 4B. Závislost odpovědi na dávce musí být lineární v oboru dávek použitých ve zkoušce pro každý přípravek. 5B. Pro všechny zkoušené přípravky musí regresní přímky protínat osu y ve stejném bodě jako přímka standardního pnpravku (tj. přímky odpovědí všech zkoušených přípravků i standardu se musí protínat ve stejném bodě). Pokud některá z pěti podmínek (1 až 3 a buď 4A a 5A, nebo 4B a 5B) není splněna, nejsou zde popsané metody vhodné, a je nutno použít jiných speciálních technik. Potvrdí-li se použitelnost některého z uvedených modelů, počítá se obvykle účinnost zkoušeného přípravku vzhledem k standardu jako podíl dávek se stejným účinkem nebo se vyjadřuje množstvím jednotek, například mezinárodních jednotek. Pro obojí lze též vypočítat meze spolehlivosti. Použití jednoduchých, dále popsaných statistických postupů vyžaduje při plánování zkoušek splnění následujících požadavků: a) testované přípravky i standard se musí zkoušet se stejným poetem ředění. Obvykle se používají dvě nebo tři ředění; b) v modelu rovnobežnosti musí být poměr sousedních ředění stejný pro všechna ošetření. V modelu poměru sklonů musí být rozdíl sousedních dávek stejný pro všechna ošetření; c) všechna ošetření se musí provést na stejném poctu pokusných jednotek. Testy založené na modelu rovnobežnosti jsou popsány v kapitole 3.2.6, 3.3.6 a na modelu poměru sklonů v kapitole 3.2.7. 3.1.1 Test normality rozložení Shapiro-Wilk Test, který navrhli Shapiro a Wilk, se osvědčil jako velmi dobrý obecný test pro společné potvrzení normality odpovědí nebo chyby měření v několika nezávislých, malých vzorcích, vybraných náhodně z populací s přibližně stejným rozdělením, ale s různými průměry nebo směrodatnými od- Strana 596 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 596 Všeobecné dodatky chylkami. Tento test je dále popsán pro skupiny o rozsahu 7 a více. Použití testu na menších skupinách j e složitěj ší7). Testovací statistika pro k nezávislých skupin o rozsahu n, vybraných náhodně z k populací, je definovánajako: t = ^^- . (3.1.1-1) {k Má Studentovo ř-rozdělení s °° stupni volnosti. Jeho kritické hodnoty jsou v tabulce 6.1. Veličina H se počítá pro každé ošetření zvlášť. Nejprve se vypočte pro každou ošetřovanou skupinu: Y(y-yf (3.1.1-2) kde jmenovatel je stejnýjako čitatel ve výrazu (1.2-1) a čitatel se získá pomocí tabulky 3.1.1-1. Před výpočtem součinu ayt]Q nutno seřadit hodnoty yi od nejmenší k největší a pak vynásobit j, postupně hodnotami a, z tabulky ve stejném pořadí. Mají-li dvě měření stejnou hodnotu, tj. y t=yi+i vynásobí se obě průměrem odpovídajících koeficientů, tj.: Získaná hodnota v se použije k výpočtu: F = ln íy—^1 , (3.1.1-3) kde a je koeficient z tabulky 3.1.1 -II pro rozsah n příslušné skupiny. Pro výpočet H se dále použijí koeficienty m a. q z téže tabulky: H=q + mV. (3.1.1-4) Použití tohoto testuje popsáno v příkladu 3.2.8.1 (dvoudávková úplně znáhodněná mnohonásobná zkouška o rozsahu k = 6 a n = 10). 7> Podrobnější popis In: Shapiro, S. S., Wilk, M. B.: An analysis of variance test for normality (complete samples). Biometrika, 52, 1965, 591-611; nebo Wilk, M. B., Shapiro, S. S.: The joint assesment of normality of several independent samples. Technometrics, 10, 1968, 825-839. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 597 Statistické analýzy výsledků biologických zkoušek 597 Tab. 3.1.1-1 Koeficienty a, pro test normality Shapiro-Wilk i/n 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 1 -0,623 -0,605 -0,589 -0,574 -0,560 -0,548 -0,536 -0,525 -0,515 -0,506 -0,497 -0,489 -0,481 -0,473 2 -0,303 -0,316 -0,324 -0,329 -0,332 -0,332 -0,332 -0,332 -0,331 -0,329 -0,327 -0,325 -0,323 -0,321 3 -0,140 -0,174 -0,198 -0,214 -0,226 -0,235 -0,241 -0,246 -0,250 -0,252 -0,254 -0,255 -0,256 -0,256 4 0,000 -0,056 -0,095 -0,122 -0,143 -0,159 -0,171 -0,180 -0,188 -0,194 -0,199 -0,203 -0,206 -0,208 5 0,140 0,056 0,000 -0,040 -0,070 -0,092 -0,110 -0,124 -0,135 -0,145 -0,152 -0,159 -0,164 -0,169 6 0,303 0,174 0,095 0,040 0,000 -0,030 -0,054 -0,073 -0,088 -0,100 -0,111 -0,120 -0,127 -0,133 7 0,623 0,316 0,198 0,122 0,070 0,030 0,000 -0,024 -0,043 -0,059 -0,072 -0,084 -0,093 -0,101 8 0,605 0,324 0,214 0,143 0,092 0,054 0,024 0,000 -0,020 -0,036 -0,050 -0,061 -0,071 9 0,589 0,329 0,226 0,159 0,110 0,073 0,043 0,020 0,000 -0,016 -0,030 -0,042 10 0,574 0,332 0,235 0,171 0,124 0,088 0,059 0,036 0,016 0,000 -0,014 11 0,560 0,332 0,241 0,180 0,135 0,100 0,072 0,050 0,030 0,014 12 0,548 0,332 0,246 0,188 0,145 0,111 0,084 0,061 0,043 13 0,536 0,332 0,250 0,194 0,152 0,120 0,093 0,071 14 0,525 0,331 0,252 0,199 0,159 0,127 0,101 15 0,515 0,329 0,254 0,203 0,164 0,133 16 0,506 0,327 0,255 0,206 0,169 17 0,497 0,325 0,256 0,208 18 0,489 0,323 0,256 19 0,481 0,321 20 0,473 Tab. 3.1.1-II Koeficienty a, q a. m pro test normality Shapiro-Wilk n a q m 1 0,453 -2,36 1,24 8 0,419 -2,70 1,33 9 0,390 -2,97 1,40 10 0,366 -3,26 1,47 11 0,345 -3,48 1,52 12 0,327 -3,73 1,57 13 0,311 -3,94 1,61 14 0,297 -4,16 1,66 15 0,284 -4,37 1,70 16 0,273 -4,57 1,72 17 0,262 -4,71 1,74 18 0,253 -4,88 1,77 19 0,244 -5,02 1,79 20 0,236 -5,15 1,80 Strana 598 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 598 Všeobecné dodatky___________________________________________________________________________ 3.2 Model rovnobežnosti 3.2.1 Podmínky platnosti Jak již bylo řečeno, musí se před vypočtením účinnosti ověřit použitelnost modelu (viz kapitola 3.1 - požadavek splnění tří podmínek). I když dodržení požadavku náhodnosti výběru v jedné zkoušce nezpůsobuje velké problémy, při provádění většího počtu paralelních zkoušek najednou je nutné zajistit, aby se série náhodných čísel nebo permutace neopakovaly. Po získání všech odpovědí je nutno provést jejich kontrolu. Musí se zkontrolovat normalita jejich rozložení a v případě pochyb testem Shapiro-Wilk. Dále by se měla ověřit shoda variability v jednotlivých ošetřených skupinách. K tomu slouží testy, které navrhli například Bartlett8) nebo Hartley9'. Kritické hodnoty pro použití Hartleyova testu pro podíl největšího a nejmenšího rozptylu ve skupinách jsou v tabulce 3.2.1-1. Již v kapitole 3.1 bylo zmíněno, že použitá transformace odpovědí se nemůže měnit bez dostatečného odůvodnění toho, že porušení podmínek 2 a/nebo 3 je podstatné, a nikoliv nahodilé. Pokud je dostatečně zajištěno splnění podmínek 1, 2 a 3 kapitoly 3.1, může se přistoupit k provedení analýzy rozptylu a k ověření předpokladů 4A a 5A, (viz kapitola 3.2.4). Účinnost testovaného přípravku pak může být vypočtena pouze za předpokladu, že výsledky analýzy rozptylu jsou uspokojivé. Tab. 3.2.1-1 Kritické hodnoty podílu maximálního a minimálního rozptylu pro test homogenity rozptylů v k skupinách stejného rozsahu, každá s/stupni volnosti pro P = 0,95 (v závorkách pro P = 0,99) - Hartleyův test fík 4 6 8 9 10 12 4 20,6 49 29,5 69 37,5 89 41,1 97 44,6 106 51,4 120 5 13,7 28 18,7 38 22,9 46 24,7 50 26,5 54 29,9 60 6 10,4 19,1 13,7 25 16,3 30 17,5 32 18,6 34 20,7 37 7 8,44 14,5 10,8 18,4 12,7 22 13,5 23 14,3 24 15,8 27 8 7,18 11,7 9,03 14,5 10,5 16,9 11,1 17,9 11,7 18,9 12,7 21 9 6,31 9,9 7,80 12,1 8,95 13,9 9,45 14,7 9,91 15,3 10,7 16,6 10 5,67 8,6 6,92 10,4 7,87 11,8 8,28 12,4 8,66 12,9 9,34 13,9 Bartlett, M. S.: Properties of sufficienty and statistical tests. Proč. Roy. Soc. London, Series A, 160, 1937, 280-282. Hartley, H. O.: The maximum F-ratio as a short-cut test for heterogeneity of variance. Biometrika, 37,1950, 308-312. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 599 __________________________________________________Statistické analýzy výsledků biologických zkoušek 599 Podmínka 2 (normalita) je velmi důležitá, obzvláště při nízkém počtu pokusných jednotek na dávku. V některých výjimečných případech obzvlášť přesných zkoušek je možné tolerovat malou odchylku od podmínky 4A (nelinearitu). Odchylka může být způsobena: - výjimečnými okolnostmi; - malou variabilitou odpovědí na jednotlivé dávky. Na druhé straně podmínka 5A (rovnobežnosť) a opačné zakřivení u standardu a testovaného přípravku musí být striktně kontrolovány. Nedodržení některé z těchto podmínek ve zkoušce znamená, že srovnávané přípravky není možno považovat za různá ředění aktivní složky v neaktivním rozpouštědle, takže relativní účinnost nelze stanovit. Jsou-li rozdíly mezi výběrovými rozptyly ve skupinách náhodné, překročí vypočtená hodnota F kritickou hodnotu s pravděpodobností P = 0,05, s pravděpodobností P = 0,95 ji nepřekročí10). Kritické hodnoty v závorkách mají tentýž význam pro P = 0,01. 3.2.2 Zkušební plány Přiřazení pokusných jednotek jednotlivým ošetřením může být provedeno různým způsobem. 3.2.2.1 Úplné znáhodnění Pokud je soubor pokusných jednotek (zvířat, zkumavek apod.) dostatečně homogenní a pokud nelze předem nalézt části souboru s menší variabilitou odpovědí, může být ošetření jednotlivým pokusným jednotkám přiřazeno náhodně, například pomocí tabulky náhodných permutací. Když jsou podskupiny jednotek homogennější než celek, například vlivem tělesného stavu nebo pokusného dne, může být přesnost zkoušky zvýšena zavedením dalších omezení v pokusném plánu. Pečlivé vyvážení plánu s ohledem na tyto okolnosti zajistí eliminaci vedlejších zdrojů variability. 3.2.2.2 Náhodné bloky Pomocí tohoto plánu se mohou vyloučit známé zdroje variability, jako například rozdíl mezi jednotlivými vrhy pokusných zvířat nebo rozdíl mezi jednotlivými Petriho miskami v složitých mikrobiologických zkouškách. Tento plán vyžaduje, aby počty všech ošetření v jednotlivých blocích (vrzích, Petriho miskách) byly stejné a tak velké, aby jednotlivé bloky mohly zahrnout všechna ošetření. V tabulce 3.2.3-IV jsou vzorce pro plán náhodných bloků, v nichž se každé ošetření aplikuj e jednou v každém bloku (plán náhodných bloků bez opakování). Použití je předvedeno v příkladu 3.2.8.2. Může se použít také plán úplných bloků s opakováním. Vzorce a příklady náhodných bloků s opakováním stejného ošetření v každém bloku se najdou v publikacích o biologických zkouškách. Takovýto plán pokusuje užitečný k určení reziduálního rozptylu s vyloučením vlivu interakce mezi různými faktory a k prokázání případné existence těchto interakcí. Pokud jsou významné rozdíly mezi replikacemi úplné skupiny ošetření uvnitř stejného bloku, je nutné použít jiný plán, v němž se jako samostatné berou bloky obsahující každé ošetření pouze jednou. 3.2.2.3 Křížová zkouška Tento plán je užitečný, je-li možné pokus rozdělit do bloků, z nichž každý obsahuje pouze dvě ošetření, například blok tvoří jedna pokusná jednotka ošetřená dvakrát při různých podnětech. Tento Pearson, E. S., Hartley, H. O.: Tables for Statisticians. Biometrika, Vol. I. Cambridge University Press, 1954. Strana 600 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 600 Všeobecné dodatky___________________________________________________________________________ plán pokusu sleduje zvýšení přesnosti omezením vlivu rozdílu mezi pokusnými jednotkami tím, že vyvažuje efekt rozdílu odpovědí na oba podněty. Pokus, v kterém se testují dvě dávky standardu proti dvěma dávkám přípravku, se nazývá dvoudávkový křížový pokus a podobně pro test se třemi dávkami obou podnětů se používá název tří dávkový křížový pokus. Pokus je rozdělen do dvou vhodných časových intervalů. Pokusné jednotky jsou rozděleny do ětyř (případně šesti) skupin a ošetřeny nejprve jednou ze ětyř (šesti) dávek a později jsou tytéž jednotky ošetřeny tak, že ty jednotky, které byly ošetřeny menší dávkou, budou ošetřeny dávkou větší a naopak. U jednotlivých pokusných jednotek se též zamění aplikace standardu za přípravek a naopak. Rozložení dávek je zobrazeno v tabulce 3.2.2-1. Tab. 3.2.2-1 Rozdělení jednotlivých dávek v křížovém pokusu Dvoudávkový křížový pokus Třídávkový křížový pokus Skupina j ednotek Časí Čas II Časí Čas II 1 2 3 4 5 6 si si u\ ul ul u\ si s\ si si s3 u\ ul iň «3 ul u\ s3 si si 3.2.2.4 Latinské čtverce Tento plán experimentu je vhodný, ovlivňují-li odpověď dva různé rušivé vlivy nabývající k různých úrovní. Například zkouška antibiotik se provádí na destičce rozdělené do A: x A: polí tak, že každé z k ošetření je právě jednou v každém sloupci a v každém řádku destičky. Tento plán pokusuje použitelný při stejném poctu sloupců, řádků i ošetření. Výsledky jsou zaznamenávány do tabulky kxk, nazývané latinský čtverec. Variabilita odpovědi způsobená rozdíly v poloze ošetření na destičce (mezi k sloupci a k řádky) je rovnoměrně rozdělena a tím je tedy snížena chyba. V tabulce 3.2.3-V jsou uvedena schémata latinských čtverců, ve kterých se každé ošetření objevuje v každém řádku a každém sloupci právě jednou. Použití je popsáno v příkladu 3.2.8.3. Vzorce a příklady pro opakované latinské čtverce jsou popsány v publikacích textu o biologických zkouškách. Instrukce pro náhodný výběr latinského čtverce se najde v tabulkách (viz Statistical Tables for Biological, Agricultural and Medical Research, R. A. Fisher and F. Yates, Oliver and Boyd). Při každém použití tohoto plánu by měl být výběr pokusných jednotek do bloků proveden náhodně a pokusné jednotky by měly být vystaveny stejným podmínkám před i během pokusu. 3.2.3 Analýza rozptylu Bez ohledu na některé úpravy chybového clenu je základ analýzy výsledků zkoušek stejný pro všechny výše zmíněné plány experimentu. Tato kapitola obsahuje vzorce pro provedení analýzy a v příkladech kapitoly 3.2.8 je podrobněji objasněna interpretace výsledků analýzy. Vzorce jsou přizpůsobeny provádění jednoduchých zkoušek porovnávajících jeden přípravek (U) se standardem Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 601 __________________________________________________Statistické analýzy výsledků biologických zkoušek 601 (S) a vícenásobných zkoušek s několika testovanými přípravky (U... Z). Vzorce pro vyhodnocení křížových pokusů nelze plně schematizovat, analýza jednoho takovéhoto pokusuje obsažena v příkladě 3.2.8.4. Vezmou-li se v úvahu body diskutované v kapitole 3.1 a v případě potřeby se transformují odpovědi, mohou se hodnoty y sečíst pro každé ošetření a každý přípravek, jak je to patrné v tabulkách 3.2.3-1, 3.2.3-II a 3.2.3-III. Dále se může stanovit lineární kontrast, který odpovídá sklonu přímky vyjadřující závislost odpovědi na logaritmu dávky. V modelu se třemi dávkami se dá testovat nelinearita tohoto vztahu pomocí kvadratického kontrastu. Celková variabilita odpovědí, kterou způsobují různá ošetření, se rozkládá na složky uvedené v tabulce 3.2.3-IV. Součty čtverců se vypočtou z hodnot v tabulkách 3.2.3-1, 3.2.3-II nebo 3.2.3-III. Reziduálni chyba zkoušky se získá odečtením složek variability tvořených modelem od celkové variability odpovědi (tabulka 3.2.3-V). V této tabulce 2y2 představuje součet čtverců všech odpovědí ve zkoušce. Součet čtverců pro ošetření je roven součtu čtverců v tabulce 3.2.3-IV přes všechny zdroje variability. Pro latinské čtverce je počet opakovaných odpovědí (n) stejný j ako počet řádků, sloupců a ošetření (k). Tab. 3.2.3-1 Vzorce pro zkoušky s dvěma dávkami přípravků Standard (S) 1. testovaný přípravek (V) (h - 1) testovaný přípravek (Z) celková odpověď - nízká dávka s, u, z, celková odpověď - vysoká dávka s, u, z, celková odpověď pro přípravek st+s, = s u, + u7 = u Z,+Zt = Z lineární kontrast *->?. " *->l = ^s U,-U,=L„ Z? - Z, — L7 Tab. 3.2.3-II Vzorce pro zkoušky s třemi dávkami přípravků Standard (S) 1. testovaný přípravek (V) (h - 1) testovaný přípravek (Z) celková odpověď - nízká dávka s, u7 z, celková odpověď - střední dávka s. u7 z, celková odpověď - vysoká dávka s, u, z, celková odpověď pro přípravek i3] i i3?~r o^ o u, + u, + u^ = u Z-j 1 i ^'o ' ^-^^K ^-^ lineární kontrast i3^ ~ i3] J-/ ano ne \výpočet analýzy rozptylu přehodnocení správnosti transformované odpovědi (viz 3.1*) začátek ano vyloučení přípravku při statisticky významném Dunnettově testu vyloučení vyšší nebo nižší dávky \-Sß\ a zopakování r"1—/ výpočtu Zkouška je validní vypočte se účinnost. Vypočte se účinnost a provede znovu zkouška s použitím vypočtené účinnosti jako deklarované. I Z^l zamítnutí zkoušky [ konec 1 ' Při zavádění zkoušky v laboratoři je třebí nalézt vhodnou transformaci odpovědi. Nepoužívá se v rutinních zkouškách. Obr. 3.2.4-III Vývojový diagram testu validity rutinní zkoušky Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 607 Statistické analýzy výsledků biologických zkoušek 607 Vývojový diagram ukazuje jednotlivé kroky analýzy výsledků zkoušky. Pokud se tento vývojový diagram použije pro vytvoření počítačového programu, musí být pro konečné rozhodnutí o přijetí, zamítnutí nebo modifikaci zkoušky vzaty v úvahu i výsledky jednotlivých kroků tohoto algoritmu. Vypočtená účinnost je odhadem "skutečné účinnosti" zkoušeného přípravku. Interval spolehlivosti, který s 95% pravděpodobností obsahuje skutečnou hodnotu účinnosti, se vypočte jako anti-logaritmus výrazu: cm'v± StyfČ i . i . (ys - y v)1 s u (3.2.5-4) kde: b \ Ns Nv E - s2t C =------------- , (3.2.5-5) E - s2ŕ E se najde v tabulce 3.2.3-IV, s2]q podíl reziduálního součtu čtverců (tabulka 3.2.3-V) a odpovídajícího počtu stupňů volnosti; ŕ je kritická hodnota í-rozdělení z tabulky 6.1 se stejným počtem stupňů volnosti pro pravděpodobnost 0,95. Pro vyvážené zkoušky se dá tento vzorec zjednodušit na: CM'v ± sj(C - 1)(Ca42+ 2H) , (3.2.5-6) kde: H-S-. b dn C je míra významnosti regrese. Ve zkouškách s dobře vymezeným sklonem je hodnota C velmi blízká jedné. Záporná hodnota C indikuje statisticky nevýznamnou závislost. Odhadovaná účinnost (R^) a odpovídající meze spolehlivosti se vypočtou z hodnot získaných pomocí vzorců 3.2.5-3 a 3.2.5-6 buď vynásobením číslem A „po odlogaritmování, nebo přičtením logaritmu Au před odlogaritmováním. Na základě předpokládané účinnosti A se testuje shoda odpovědí na tři dávky ux, u2&th, testovaného přípravku s odpovědí na příslušné dávky standardu sx, s2 a s3. Protože je uvažována lineární závislost na logaritmu dávky, má osa dávek logaritmické měřítko. Rozdíl logaritmů sousedních dávek /je konstantní: ln s2 - ln s, = ln *3 - F1 s2, kde: ys - průměrná odpověď standardu, yv- průměrná odpověď neznámého přípravku. Svislé úsečky představují rozmezí naměřených odpovědí na danou dávku, b je společný sklon rovnoběžných přímek proložených průměrnými hodnotami odpovědí standardu (y ^ a přípravku (Ju)- Strana 608 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 608 Všeobecné dodatky standard ' zkoušený přípravek /y \y\b S odpověď (y) A 1 V na dávku (x) A y\ b i i V In s In s In s u u u Obr. 3.2.5-1 Model rovnobežnosti pro troj dávkovou zkoušku 3 + 3 3.2.6 Chybějící hodnoty Ve vyvážených zkouškách se může přihodit, že v souvislosti s ošetřením dojde ke ztrátě jedné nebo více odpovědí, například tak, že některá zvířata uhynou. Úplná statistická analýza je pak mnohem složitější. Nicméně pokud je prokazatelné, že výskyt chybějící hodnoty nijak nesouvisí s přidělením pokusných jednotek do jednotlivých skupin, může být zachována jednoduchost vyhodnocení vyváženého plánu experimentu tak, že se nahradí chybějící hodnota hodnotou vypočtenou na základě ostatních pozorovaných hodnot. Ztráta informace se pak vezme v úvahu zmenšením počtu stupňů volnosti celkového a reziduálního součtu čtverců o jeden a použitím vzorce pro výpočet chybějící hodnoty. Pokud chybí více než jedno pozorování, může se použít stejný vzorec. Postup je takový, že se hrubě odhadnou všechny chybějící hodnoty kromě jedné, a ta se vypočte podle uvedeného vzorce ze všech ostatních hodnot, včetně těch hrubě odhadnutých. Vypočtená hodnota se vezme za pozorovanou a pokračuje se stejným postupem pro všechny další chybějící hodnoty. Po vypočtení všech chybějících hodnot tímto postupem se provede cyklus znovu od začátku, přičemž se místo hrubých odhadů použijí posledně vypočtené hodnoty pro všechny chybějící odpovědi. To vše se opakuje několikrát, až se získají ve dvou po sobě následujících cyklech stejné hodnoty. Konvergence tohoto postupuje obvykle rychlá. Pokud je počet nahrazovaných hodnot relativně malý v porovnání s celkovým rozsahem zkoušky (řekněme menší než 5 %), je použitá aproximace chybějících hodnot a redukce stupňů volnosti o počet chybějících hodnot obvykle uspokojivá. Nicméně výsledky by se měly interpretovat velmi opatrně, obzvláště pokud chybějící hodnoty v některém ošetření nebo bloku převažují. Pak by měl biometr uvážit, zda nepůsobily v průběhu zkoušky nějaké další nežádoucí vlivy. Nahrazení chybějících hodnot ve zkoušce bez jejího opakování je vždy choulostivé. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 609 Statistické analýzy výsledků biologických zkoušek 609 Úplné znáhodnění Při úplném znáhodnění se za odhad chybějící hodnoty bere aritmetický průměr všech ostatních odpovědí daného ošetření. Plán náhodných bloků Chybějící hodnota (y') se vypočte podle vzorce: z nB'+ kT1- G' ,__ , ^ y = -------------------- , (3.2.6-1) (n - 1)(* - 1) kde B 'je součet odpovědí v bloku obsahujícím příslušné chybějící pozorování, T součet odpovědí při příslušném ošetření a G' součet všech odpovědí ve zkoušce. Jako příklad nechť chybí odpověď ux v prvém bloku zkoušky antibiotik (příklad 3.2.8.2). B' = 1050 V = 869 G1 =7189 y' = 174 k =6 n =6 Místo hodnoty 174 = ux v tabulce odpovědí se získá podle ^orce (3.2.6-1) odhad 173. Hodnocení zkoušky bude stejné jako v příkladu 3.2.8.2, ale počet stupňů volnosti pro reziduálni chybu bude roven 24 a pro celkový součet čtverců 34. Latinské čtverce Chybějící hodnota (y') se nahradí podle vzorce: y i - KB'-C^T)-2G> (k - \){k -2) kde B' a C" jsou součty odpovědí v řádce a sloupci s chybějícím pozorováním. V tomto případě je k = n. Když v příkladu 3.2.8.3 chybí hodnota 165 v sedmém sloupci a v šestém řádku, dostane se její odhad 169 podle vzorce (3.2.6-2) z hodnot: B' = 1582 C" = 1663 r = 1355 G' = 15956 k =9 Stupně volnosti reziduálni chyby budou redukovány na 55 a celkového součtu čtverců na 79. Dvoudávková křížová zkouška Když se chybějící pozorování vyskytne v dvoudávkové křížové zkoušce, je důležité konzultovat situaci se statistikem, protože vyhodnocení závisí na konkrétní kombinaci ošetření. 3.2.7 Částečně vyvážená zkouška Liší-li se předpokládaná účinnost testovaného přípravku výrazně od skutečné účinnosti, může se stát, že nejvyšší dávka poskytuje již jen nejvyšší možnou odpověď, nebo naopak, že odpověď na nejnižší dávkuje minimální možná. Tyto odpovědi neleží v lineární části regresní křivky, testy Strana 610 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 610 Všeobecné dodatky validity indikují odchylku od linearity nebo nerovnobeznost ve vztahu standardu a testovaného přípravku. V daném případě se může odpověď na nejnižší nebo nejvyšší dávku ze zkoušky vyloučit. Ze zbývajících dat se vypočte provizorní odhad relativní účinnosti. Tento odhad účinnosti umožňuje vhodnější volbu dávek standardu a zkoušeného přípravku v nové zkoušce. Logaritmus relativní účinnosti se získá ze vzorce: Mjv = y-^—^ ± - , (3.2.7-1) který je velmi podobný vzorci 3.2.5-3, pouze jedna polovina rozdílu logaritmů sousedních dávek se odčítá při vypuštění nejnižší dávky nebo přičítá při vypuštění dávky nejvyšší. Průměrné odpovědi yv ays se získají stejně jako v úplně vyvážené zkoušce (rovnice 3.2.5-1), ale vzhledem k plánu zkoušky je nutné poněkud modifikovat výpočet sklonu (b). Ve vícenásobné zkoušce, původně se dvěma dávkami pro každý přípravek, se dají vypočítat všechny lineární kontrasty, (LS...LZ) s výjimkou kontrastu Lv. (Při vyloučení jedné z dávek w; nebo u2 není možné vypoěíst kontrast Lv). Sklon se získá vypočtením průměru L a vydělením In: Ze. +...+ L7 b = —------------ . (3.2.7-2) In(h - 1) Ve zkoušce pouze jednoho přípravku je: Z„ b = — . (3.2.7-3) In Ve vícenásobných třídávkových zkouškách se získá Lv z tabulky 3.2.3-1 a všechny ostatní lineární kontrasty z tabulky 3.2.3-II. Vzorec pro výpočet skloňuje: 2(LS +...+ Zz) + Lv In(4h - 3) Při testování pouze jediného přípravku se vzorec redukuje na: (3.2.7-4) 2Z„ + Lj, b = —£------v- . (3.2.7-5) Sin 3.2.8 Příklady Příklady v této kapitole ilustrují použití vzorců vztahujících se k modelu rovnobežnosti. Příklady 3.2.8.1, 3.2.8.2 a 3.2.8.3 zahrnují dvou- a třídávkové zkoušky, včetně vícenásobných, a pokusné plány: úplně znáhodněný, náhodné bloky i latinské čtverce. Příklad 3.2.8.4 ilustrující křížový dvoudávkový pokus obsahuje dosud nezavedené značení. Pro každou skupinu odpovědí ve zkoušce je zvlášť třeba vypočítat součet, lineární kontrasty a celkovou odpověď. Je potřebné znát i celkovou odpověď pro každého jedince. I když se v příkladu užívá označení den I a den II, není nutné provádět zkoušku ve dvou dnech. Podstatnou předností je, že efekt ošetření z první části křížové zkoušky se u každé pokusné jednotky vyloučí jejím ošetřením v druhé části zkoušky. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 611 __________________________________________________Statistické analýzy výsledků biologických zkoušek 611 Příklad 3.2.8.1 popisuje použití Dunnettova testu validity v mnohonásobné zkoušce. Bartlettův test je použit v příkladech 3.2.8.1 a 3.2.8.3, Hartleyův test v příkladu 3.2.8.4. Příklady mají ilustrovat především statistickou metodu výpočtů. Jejich cílem není výběr nejvhodnějšího z různých zkušebních plánů použitých v lékopisných článcích. Při analýze provedené počítačem může větší počet desetinných míst způsobit malé odchylky ve výsledných hodnotách. Na konci některých příkladů jsou uvedeny takovéto přesnější výsledky. Odchylky ilustrují efekt zaokrouhlování. Příklad 3.2.8.1 Dvoudávková vícenásobná zkouška úplně znáhodněná Stanovení účinnosti kortikotropinu podkožním podáním krysám Standard se podával v dávkách 0,25 a 1,0 jednotek na 100 g tělesné hmotnosti. Testovaly se dva přípravky, oba o předpokládané účinnosti 1 jednotka na miligram. Pnpravky se tedy podávaly ve stejných dávkách jako standard. Průměry a rozptyly odpovědí ve všech ošetřovaných skupinách (tabulka 3.2.8.1-1) nenaznačují vzájemnou závislost. Tab. 3.2.8.1-1 Odpovědi j-množství kyseliny askorbové (mg) ve 100 g nadledvin Standard S Přípravek U Přípravek Z ä, s, «, "?. z. z?. průměr 300 310 330 290 364 328 390 360 342 306 332,0 289 221 267 236 250 231 229 269 233 259 248,4 310 290 360 341 321 370 303 334 295 315 323,9 230 210 280 261 241 290 223 254 216 235 244,0 250 268 273 240 307 270 317 312 320 265 282,2 236 213 283 269 251 294 223 250 216 265 250,0 rozptyl (var,) 1026,7 483,8 725,0 718,7 854,6 784,7 ln rozptylu 6,9341 6,1817 6,5862 6,5774 6,7506 6,6653 Ověření normality rozložení je provedeno Shapiro-Wilk testem v nezávislých skupinách odpovědí. Nejprve se vypočte hodnota v pro ošetření ve skupině «S^viz tabulka 3.2.8.l-II). Hodnoty a, q am se najdou v tabulce 3.1.l-II pro n = 10: a= 0,366 q = -3,26 m= 1,47 Dále se vypočte hodnota V: V = ln (v -^ = ln °'956 - °'366 = 2,60 (1 - v) 1 - 0,956 aodtud#=-3,26 + (l,47. 2,60) = 0,56. Podobně se vypočtou hodnoty //pro ostatní ošetření (viz výsledky v tabulce 3.2.8. l-III). Strana 612 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 612 Všeobecné dodatky Tab. 3.2.8.1-II Výpočet hodnoty v pro ošetření sx (n = 10) Pořadí Seřazené odpovědi y, Koeficient at (tab. 3.1.1-1) Součin ay, 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 290 300 306 310 328 330 342 360 364 390 -0,574 -0,329 -0,214 -0,122 -0,040 +0,040 +0,122 +0,214 +0,329 +0,574 -166,46 -98,70 -65,48 -37,82 -13,12 13,20 41,72 77,04 119,76 223,86 průměr (y) = 332,0 Součet Hay, = 94,00 E(yŕ - y)2 = 9240,00 s2 = j2 bi -y) = xm61 n - \ (Efl^)2 8836,00 „„„ v = ------------- = ------— = 0,956 EOŕ -y)2 9240,00 Tab. 3.2.8.1-III Výpočet hodnot //pro všechna ošetření (n = 10) s, s, M, M, z, z, EfliVi 94,00 63,63 78,60 78,28 82,90 81,96 Efo-vT 9240,00 4354,40 6524,90 6468,00 7991,60 7062,00 v 0,956 0,930 0,947 0,947 0,893 0,95 1 V 2,60 2,09 2,39 2,39 1,59 2,48 H 0,56 -0,19 0,25 0,25 -0,92 0,39 Pro data z tabulky 3.2.8.1-III se vypočte testovací statistika: 0,56 - 0,19 +...+ 0,39 = 0^34 t 0,14 Porovnání vypočtené hodnoty s kritickou hodnotou v tabulce 6.1 (t= 1,96) na hladině významnosti 0,95 ukazuje, že data nejsou v rozporu s nulovou hypotézou normality. Pokud provedeme analýzu pomocí počítačového programu, získáme hodnoty: í =0,153 Hh= 0,375. Bartlettův test neprokázal ani nehomogennost rozptylů. Testovací statistika pro k skupin rozptylů o/stupních volnosti se vypočte podle vzorce: 3kf2 Mn (v 1 L.vari - Ein vari { k J 3kf + k + 1 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 613 Statistické analýzy výsledků biologických zkoušek 613 Pro k= 6 a/= 9 vyjde: f = i4-^(61n 765,58 - 39,6953) = 1,28 . Tato hodnota je menší než kritická hodnota 11,07 z tabulky 5.4.2-1 pro P = 0,95 a (k - 1) = 5 stupňů volnosti. Tab. 3.2.8.1-IV Součty odpovědí a kontrasty (viz tabulka 3.2.3-1) Standard S Přípravek U Přípravek Z Součet nízká dávka S{ = 3320 Ux = 3239 Zx = 2822 vysoká dávka S2 = 2484 U2 = 2440 Z2 = 2500 přípravek celkem 5* =5804 Č7=5679 Z =5322 Ey= 16805 lineární kontrast Ls=-836 Lv=-799 Zz=-322 SZ = -1957 Tab. 3.2.8.1-V Analýza rozptylu Zdroj variability Stupně Součet Průměrný F P volnosti čtverců čtverec přípravky 2 6256,6 3128,3 regrese 1 63 830,8 63 830,8 83,4 <0,01 nerovnoběžnost 2 8218,2 4109,1 5,4 <0,01 ošetření 5 78 305,7 reziduálni chyba 54 41 340,9 765,6 součet 59 119 646,6 Korekční člen K: K= j2zL = 168Q5 = 4 706 800,42; Sv2= 4 826 447 N 60 Hodnoty součtů čtverců se získají z dat v tabulce 3.2.8.1-IV pomocí vzorců z tabulek 3.2.3-IV a3.2.3-V. ° -0,21 Pro přípravek P = Z: -836 - (-322) _ -514 2^10 . 765,6 175>° -2,94 Z tabulky 3.2.4-II je kritická hodnota ŕ/= 2,27 pro P = 0,05 sfx=2 a/2= 54 (fx = počet testovaných přípravků). Z těchto důvodů se pro nerovnoběžnost se standardem vyloučí přípravek Z Výpočet se tedy provede znovu pouze pro přípravek U a standard (T,y =11 486; T,L = -1635). Tab. 3.2.8.1-VI Analýza rozptylu s vyloučením dat o přípravku Z Zdroj variability Stupně Součet Průměrný F P volnosti čtverců čtverec přípravky 1 390,6 390,6 regrese 1 66 830,60 66 830,6 90,5 <0,01 nerovnoběžnost 1 34,2 34,2 0,05 >0,05 ošetření 3 67 255,5 reziduálni chyba 36 26 587,3 738,5 součet 39 93 842,8 Korekční člen K: K-- (Ey)2 _ 114832 N 40 w- 3 39 3 296 482,225 ; ,0 325 . Výsledky analýzy rozptylu ukazují, že zkouška s vynecháním přípravku Zje validní z pohledu závislosti na dávce a rovnobežnosti. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 615 Statistické analýzy výsledků biologických zkoušek 615 Výpočet účinnosti a jejích mezí spolehlivosti Po vyloučení přípravku Z se vypočte pouze jedna účinnost. S 5804 0QA0 yc = — = ------- = 290,2 s Ns 20 y = JĹ = 283,95 N Podíl sousedních dávek je 4,0 a je tedy /= ln 4 = 1,3863, z tabulky 6.1 je t = 2,03 pro 36 stupňů volnosti a pravděpodobnost P = 0,95. L? + £/7 -1635 b = —-------- = = -58,970 /«Ä 20/ , yv-ys M = ------- = 0,1060 = logaritmus relativní účinnosti přípravku U. b ty = A§ + ln (deklarovaná účinnost přípravku U). Protože přípravek byl deklarován jako 1 jednotka na miligram, Mj, = MÍ, + 0 = 0,1060 . Účinnost získáme odlogaritmováním Mv, je tedy Mv =1,11 jednotek na miligram. ^ _ E _ _____66830,6_____ _ , 0477 E - s2t2 66830,6 - 738,5ř2 H = —— = --------6683Q'6------- = 0,9609108 b2dn (-58,970)2 . 2 . 10 (C - 1)(CM^2 + 2H) = 0,0477(0,01177 + 1,9218) = 0,09223 ln (meze spolehlivosti) vypočteme: ln (deklarovaná účinnost přípravku U) + CM^ ± ^0,09223 = 0 + 0,1110 ± 0,3037 . Meze spolehlivosti jsou tedy od 0,82 do 1,51 jednotek na miligram. Příklad 3.2.8.2 Třídávková metoda s náhodnými bloky bez opakování Stanovení účinnosti antibiotik na Petriho miskách Standardní přípravek se aplikoval v dávkách 2, 4 a 8 jednotek. Na základě deklarované účinnosti Av= 1500 jednotek na mililitr byly připraveny odpovídající dávky přípravku U. Všech šest ošetření bylo najednou aplikováno na každou misku. Rozptyl všech ošetření (tabulka 3.2.8.2-1) nejeví závislost na příslušných průměrech. Není tedy důvod pochybovat o splnění podmínky 2 z kapitoly 3.1. Strana 616 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 616 Všeobecné dodatky Tab. 3.2.8.2-1 Odpovědi y: průměry inhibicní zóny (mm . 10) Standard 5 Přípravek U Součet v bloku miska s, s, s, «! «, «3 1 2 3 4 5 6 průměr rozptyl 176 178 178 175 176 174 176,2 2,6 205 208 207 205 206 204 205,8 2,2 235 238 237 235 235 236 236,0 1,6 174 175 177 173 174 170 173,8 5,4 202 206 203 201 204 202 203,0 3,2 232 234 236 232 231 229 232,3 5,9 R, = 1224 R2 = 1239 R3 = 1238 i?4= 1221 R, = 1226 ^,= 1215 Tab. 3.2.8.2-II Součty a kontrasty odpovědí (viz tabulka 3.2.3-II) Standard 5 Přípravek U Součet nízká dávka ^=1057 L/i = 1043 střední dávka 52=1235 Č72=1218 vysoká dávka 53=1416 Č73=1394 přípravek celkem 5=3708 £7=3655 2> = 7363 lineární kontrast Ls=359 1^=351 SZ = 710 kvadratický kontrast Qs=2 Qu=i S<3 = 4 Tab. 3.2.8.2-III Analýza rozptylu Zdroj variability Stupně Součet Průměrný F P volnosti čtverců čtverec přípravky 78,03 78,03 regrese 21 004,17 21 004,17 18 737 <0,01 nerovnoběžnost 2,67 2,67 2,4 >0,05 kvadratická regerese 0,22 0,22 0,2 >0,05 odchylka kvadratických čle- 0,06 0,06 0,05 >0,05 nů 5 21085,14 ošetření 5 75,80 15,16 13,5 <0,01 bloky (misky) 25 28,03 1,121 reziduálni chyba 35 21 188,97 součet Korekční clen K: K = &- = 1^- = 1505938,03; Ey2 = 1527127 . N 36 Hodnoty pro součty čtverců se získají z tabulky 3.2.8.2-II pomocí vzorců v tabulkách 3.2.3-IV a3.2.3-V. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 617 Statistické analýzy výsledků biologických zkoušek 617 Přípravky = S + U - k = 78,026 18 (Ls + Lu? Lmearni regrese = -------------- = 21004,167 = E 24 T2 T2 S U Nerovnoběžnost = ----------- - E = 2,666 12 (Qs + Qu? Kvadratická regrese = --------------- = 0,222 = Q Odchylka kvadratických členů = ------------ - Q = 0,056 36 sf + sl + s* + uf + ul + ul Ošetření = —---------------------------------------- - K = 21 085 ,137 6 i?,2 + rI + R} + R} + R^ + r} Bloky = —-------2------------------------s---------- - K = 75,803 Celkový = Ty2 - K = 21188,97 Reziduálni = Celkový - Ošetření - Bloky = 28,03 Výsledky analýzy prokazují významnost (P < 0,01) rozdílu mezi jednotlivými Petriho miskami, a tedy užitečnost použití tohoto plánu experimentu. Pokud by ošetření byla rozdělena na misky náhodně, pak by rozdíly odpovědí na jednotlivých miskách způsobily zvětšení reziduálního rozptylu s2, což by vedlo k širším mezím spolehlivosti. Validita zkoušky Významnost regrese (P < 0,01) a nevýznamnost (P < 0,05) nelineárny i odchylky od rovnobežnosti potvrzují, že zkouskaje validní, což umožňuje výpočet účinnosti pnpravku U a jejích mezí spolehlivosti. Testování validity je uvedeno v kapitole 3.2.4. Výpočet účinnosti a mezí spolehlivosti U - S -53 y v - y s= —;— = -77- 3n 18 Podíl sousedních dávek byl 2,0, takže: / = In 2 = 0,69315 . Podle tabulky 6.1 je t = 2,06 pro 25 stupňů volnosti a pravděpodobnost P = 0,95. Z„ + LTj 710 b = —-------- = — = 42,6797 Unh 24/ Mi = y_v_—n = _0 0690 Strana 618 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 618 Všeobecné dodatky Logaritmus relativní účinnosti přípravku Uje tedy: M = M'+ \nAv = -0,0690 + In 1500 = 7,2442 . Odhad účinnosti získaný odlogaritmováním M je tedy 1400 jednotek na mililitr: E 21004 ,17 C = E - sH i+i = 1,0002 21004 ,17 - 1,121 ť H = 21004,17 = 0,640605 b2dn 42,67972 .3.6 (C *[)(CMa + 2H) = 0,0002(0,00476 + 1,28121) = 0,00026. Logaritmy mezí spolehlivosti se vypočtou jako: In Av + CM' ± ;0,000026 = 7,2442 ± 0,0160. Meze spolehlivosti jsou tedy 1378 až 1423 jednotek na mililitr. Po vyhodnocení pomocí počítačového programu se obdrží hodnoty: C =1,000227 (C - \)(CMa + 2H) = 0,00029128 . Meze spolehlivosti jsou 1376,3 - 1424,1 jednotek na mililitr. Příklad 3.2.8.3 Třídávková vícenásobná zkouška latinskými čtverci bez opakování Zkouška antibiotik na pravoúhlé plotně Standardní pnpravek se aplikoval v dávkách 3,6 a 12 jednotek. Na základě předpokládané účinnosti pnpravků UaZ, A v= 2000 a Az= 2500 jednotek byly připraveny ekvivalentní dávky těchto přípravků. Všech devět ošetření bylo aplikováno jednou v každém sloupci a každém řádku. Tab. 3.2.8.3-1 Uspořádání ošetření na políčkách plotny (latinský čtverec) Sloupce Řádky 1 2 3 4 5 6 7 8 9 1 «! zi u2 ^2 Z2 z3 u3 Sl s3 2 S2 «3 ul z3 ■*1 u2 s3 zi Z2 3 ■*1 ^2 «3 ux Zl Z2 z3 s3 ll2 4 Z2 s3 sl zl u3 ux u2 s2 z3 5 z3 z2 s2 Si u2 s3 zl u3 ux 6 u2 z3 s3 Z2 $2 «3 ■*1 ux zl 7 Zl u2 z2 u3 s3 ■*1 ux z3 ^2 8 s3 sl z3 u2 ux Zl Si z2 u3 9 «3 U i Zl s3 z3 ^2 z2 u2 Si Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 619 Statistické analýzy výsledků biologických zkoušek 619 Tab. 3.2.8.3-II Odpovědi y: průměr inhibiění zóny (mm . 10" ) Sloupce Řádky 1 2 3 4 5 6 7 8 9 řádkové součty 1 164 171 194 206 211 237 237 172 224 ^=1816 2 188 224 178 236 180 210 237 180 210 Ä2=1843 3 168 203 230 175 175 209 236 238 207 #3=1841 4 182 214 162 175 227 171 194 201 225 .R, = 1751 5 220 186 192 169 205 230 169 237 167 Ä5=1775 6 183 217 223 200 195 228 165 171 165 .R, = 1747 7 163 195 203 229 230 175 179 233 196 Ä7=1803 8 218 163 228 200 167 175 207 199 233 Ä8=1790 9 218 163 162 216 233 194 204 199 166 R^= 1755 sloupcové Q = c2 = C3 = c4 = c5 = c6 = C7 = c8 = c9 = součty 1704 1736 1772 1806 1823 1829 1828 1830 1793 Tab. 3.2.! 3.3-III Průměrné hodnoty a směrodatné odchylky Standard S Přípravek U Přípravek Z si s, s, u, u, u, z, z, z, průměr 168,9 198,0 225,6 170,6 198,6 229,2 170,6 200,4 229,4 ošetření rozptyl 34,61 43,00 77,03 34,03 67,78 36,94 39,03 105,78 54,28 (vari) In (vari) 3,5442 3,7612 4,3442 3,5272 4,2162 3,6094 3,6643 4,6613 3,9942 E ■var; = 492,48 E In var, = 35 ,3222 Bartlettuv test neprokázal statisticky významnou odchylku heterogenity rozptylů (i když je nutno si uvědomit, že tento test je použitelný, přísně vzato, pouze pro plně znáhodněný plán experimentu). Pro skupinu k rozptylů, každý s/stupni volnosti, test představuje výpočet: lk\n 3kf< X 2 _ - Zin var. 3kf + k + 1 To se pro k = 9,f= 8 redukuje na: t 1728 226 (91n 54,72 - 35,3222) = 5,34 . Tato hodnota je menší než kritická hodnota (15,51) z tabulky 6.2 pro (k - 1) stupňů volnosti a pravděpodobnost P = 0,95. Strana 620 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 620 Všeobecné dodatky Tab. 3.2.8.3-IV Součty odpovědí a kontrasty Standard S Přípravek U Přípravek Z Součet nízká dávka Sx = 1520 Ux = 1535 Zx= 1535 střední dávka ^=1782 Č72=1787 Z2=1804 vysoká dávka S3 = 2030 U3 = 2063 Z3 = 2065 přípravek celkem 5=5332 £7=5385 Z =5404 Sy=16 121 lineární kontrast Ls=5\0 ^=528 Zz = 530 SZ=1568 kvadratický kontrast ßs=-14 Qu=24 Ôz = -8 2<2 = 2 Tab. 3.2.8.3-V Analýza rozptylu Zdroj variability Stupně Součet Průměrný F P volnosti čtverců čtverec přípravky 2 103,14 51,57 lineární regrese 1 45 530,07 45 530,07 2921 <0,01 nerovnoběžnost 2 13,49 6,75 0,43 >0,05 kvadratická regerese 1 0,02 0,02 0,00 >0,05 odchylka kvadratických členů 2 15,46 7,73 0,50 >0,05 ošetření (celkem) 8 45 662,17 řádky 8 1229,06 153,63 9,86 <0,01 sloupce 8 1837,95 229,74 14,74 <0,01 reziduálni chyba 56 872,77 15,585 celkem 80 49 601,95 Hodnoty pro součty čtverců se získají z tabulek 3.2.8.3-II a 3.2.8.3-IV pomocí vzorců v tabulkách 3.2.3-IV a 3.2.3-V. (Ľyf _ 161212 Korekční člen K N !1 3 208477,05; Ey2 3258079 0,05 dny x přípravky 1 31,6 31,6 0,02 >0,05 dny x regrese 1 50,8 50,8 0,04 >0,05 reziduálni chyba mezi králiky 28 38 258,8 1366,4 bloky (králíci) 31 39 794,7 1283,7 přípravky 1 0,1 0,1 0,00 >0,05 regrese 1 8859,5 8859,5 64,5 <0,01 dny 1 478,5 478,5 3,48 >0,05 dny x nerovnoběžnost 1 446,3 446,3 3,25 >0,05 reziduálni chyba "uvnitř" králíků 28 3844,1 137,3 součet 63 53 423,2 Korekční člen K _ (Ľyf _ 54152 _ N 64 458159,77 ;mm Ey2 = 511583 Hodnoty součtu čtverců se získají z tabulky a 3.2.8.4-III pomocí vzorců v tabulce 3.2.3-IV. V této zkoušce je celkový počet odpovědí na každé ošetření v obou dnech n = 16. 92 + TI2 Přípravky =--------— - K = 0,14 , Regrese 64 = 8859,52 = E , j 2 T 2 Nerovnoběžnost = ----------- - E = 1453,51 , 32 Bloky = ------ - K = 39 794,73 , kde Bt je celková odpověď králíka z tabulky 3.2.8.4-II. - K = 478,51 , DI + Du Dny = ---- 32 , , r-, D ■ „ , , ědi pro každý den. kdeL):a n jsou celkove odpov ľ J (Sj - Su - Uj + Uu)2 Dny x Přípravky = ----------------------------- = 31,64 Dny x Regrese N (L su ~ LSI + LUII - Ljjj) N = 50,77 , Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 625 Statistické analýzy výsledků biologických zkoušek 625 v S// S7 JITI lil) Dny x Nerovnobeznost = ------------------------------------ = 446,27 , N Celkem = Ey2 - Ä" = 53 423,23 . Reziduálni chyba mezi králíky = Bloky - Nerovnobeznost - (Dny x Přípravky) - (Dny x x Regrese) = 38 258,81. Reziduálni chyba "uvnitř" králíků = Celkem - Bloky - Dny - Přípravky - Regrese - (Dny x x Nerovnobeznost) = 3 844,06. Validita zkoušky Analýza potvrzuje, že data splňují podmínky nutné pro použití zkoušky: 1. významnost regrese: testovací statistika pro regresi (64,5) vypočtená s použitím rozptylu tvořeného rozdíly mezi králíky je větší než kritická hodnota interpolovaná z tabulky 3.2.4-1 pro P = 0,01s./i = la/2 = 28; 2. odchylka od rovnobežnosti regresních přímek: test rovnobežnosti v křížovém pokusu není příliš citlivý. Je totiž založen na reziduálni chybě mezi králíky a ta závisí na variabilitě mezi nimi. Testovací statistika (1,06) je menší než kritická hodnota interpolovaná z tabulky 3.2.4-1 pro P = 0,05s./i = la/2 = 28; 3. žádná z interakcí není statisticky významná, jednotlivé hodnoty Fjsou 0,02, 0,04 a 3,25. Výpočet účinnosti a mezí spolehlivosti Podíl sousedních dávek je 2,0, tedy / = ln 2 = 0,69315. Podle tabulky 6.1 je t = 2,05 pro 28 stupňů volnosti (P = 0,95). U - S -3 y v - ys = —:— = TT- in 32 b = —--------- = — = -33,948 lni 32/ / y u ~ y s M = ----------- = 0,00276 = logaritmus relativní účinnosti přípravku U b M= M + ln Afj = 0,00276 + ln 40 = 3,6916 . Odhad účinnosti se získá odlogaritmováním M. Účinnost je tedy 40,1 jednotek na mililitr. C =------------- = --------^^-------- = 1,0697 E - s2t2 8859,5 - 137,3ŕ2 H = —tu— = ---------8859'5--------- = 0,24023 b2dn (-33,948)2 . 2 . 16 (C - 1XCM72 + 2H) = 0,0697(0,0000081 + 0,48045) = 0,033488 Pro logaritmy mezí spolehlivosti se dostane: ln Au + CM' ± ^0,033498 = 3,6918 ± 0,1830 . Meze spolehlivosti jsou tedy 33,4 až 48,2 jednotek na mililitr. Strana 626 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 626 Všeobecné dodatky___________________________________________________________________________ 3.3 Model poměru sklonů Tento model je vhodný například pro mikrobiologické zkoušky, v nichž je nezávisle proměnnou koncentrace. 3.3.1 Podmínky validity Stejně jako ve zkouškách založených na modelu rovnobežnosti by se mělo testovat splnění podmínek 1, 2 a 3 kapitoly 3.1. Po přezkoušení platnosti podmínek 4B a 5B kapitoly 3.1 se může provést analýza rozptylu popsaná dále v kapitole 3.3.3. Použití dále uvedených jednoduchých metod statistické analýzy vyžaduje splnění následujících podmínek: 1. standard i testovaný přípravek musí být testován pomocí dvou různých ředění; 2. musí existovat pátá skupina pokusných jednotek, které jsou bez ošetření. 3.3.2 Plán pokusu Analýza modelu poměru sklonů se dá provést (2 + 2)dávkovou nebo (3 + 3)dávkovou zkouškou. Při celkově stejném poctu pokusných jednotek se však dá zmenšit rozptyl poměru účinností vytvořením skupiny bez ošetření (blank). Je tedy např. plán pětidávkových skupin se společnou skupinou bez ošetření vhodnější než (2 + 2)dávkový plán. Má minimální počet skupin uvažující ověření linearity závislosti na dávce pro oba přípravky. Přesnost odhadu účinnosti závisí na rozdělení pokusných jednotek do dávkových skupin a na volbě dávek. Přesnost odhadu účinnosti je možno zvýšit určitým nerovnoměrným rozdělením pokusných jednotek do skupin, což však snižuje přesnost indikace odchylky od linearity. Splnění následujících tří podmínek, kladených na plán pěti skupin se společnou skupinou bez ošetření, zajišťuje uspokojivou přesnost odhadu a vyhovující schopnost odhalení nelinearity: 1. všech pět skupin ošetření má stejný rozsah; 2. dávka standardu s2 je co možná nejvyšší dávkou, jejíž průměrná odpověď leží ještě v lineární části regresní křivky, nízká sl je rovna její polovině; 3. dávky testovaného přípravku ux a w2 jsou odvozeny z jeho deklarované účinnosti R. Podobně jako v kapitole 3.2.2 se může použít plně ěi po blocích náhodný plán pokusu nebo latinský čtverec. Použití kteréhokoliv z těchto plánů vyžaduje podobnou úpravu postupu pro odhad reziduálního součtu čtverců jako u modelu rovnobežnosti. K ní se dá využít tabulka 3.2.3-V. Dále je popsána analýza zkoušky jednoho neznámého přípravku v porovnání se standardem. Analýzu se dvěma nebo více neznámými přípravky popsali Clarke U) a Barraclough12). Clarke, P. M.: Biometrics, 8, 1952, 370-379. Barraclough, C. G.: Biometrics, 11, 1955, 186-200. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 627 Statistické analýzy výsledků biologických zkoušek 627 3.3.3 Analýza rozptylu Tato zkouška se obvykle analyzuje pomocí modelu vícenásobné regrese: y = a + bsvs + buvu , (3.3.3-1) kde y je odpověď a vs, v^jsou dávky standardu a testovaného přípravku. Každou skupinu ošetření určují hodnoty vsa v v Pro skupiny, které neobdržely dávku standardu, je vs = 0. Stejně pro testovaný pnpravek. Ruční zpracování se zjednoduší kódováním nižší a vyšší dávky standardu i přípravku hodnotami 0,45, resp. 1,0. Použije-li se toto značení (jako v tabulce 3.3.3-1), musí se nakonec provést korekce vypočtené účinnosti a regresních koeficientů. Vzorce pro výpočet jsou v tabulce 3.3.3-1. Po zkontrolování odpovědí a případné transformaci odpovědi se vypočtou jejich součty. Je třeba podotknout, že sklony regresní přímky jak pro standard, tak i pro zkoušený pnpravek se počítají odděleně. Takže nejsou nezávislé, protože obě zčásti závisí na odpovědích ve skupině bez ošetření. Kontrast průsečíků (Z[) měří rozdíl odhadů odpovědí při nulové koncentraci, počítaných zvlášť pro standard i neznámý přípravek. Tímto kontrastem se testuje základní předpoklad modelu, tj. stejná odpověď při nulové dávce přípravků. Kontrast nulové dávky (ZB) měří odchylku průměrné odpovědi na nulovou dávku od odpovědi na nulovou dávku, vypočítané pouze z odpovědí na nenulové dávky obou přípravků. Tyto vzorce se použijí k porovnání zdrojů variability pomocí součtů čtverců popsaných v tabulce 3.3.3-II. Podobně jako dříve se vypočte korekční člen K, čtverec celkového součtu dělený počtem odpovědí a T,y2 součet čtverců všech odpovědí. Tab. 3.3.3-1 Vzorce pro pětibodovou zkoušku se společnou skupinou bez ošetření Součet odpovědí na nulovou dávku Součet odpovědí na nižší dávku standardu Součet odpovědí na vyšší dávku standardu Součet odpovědí na nižší dávku testovaného přípravku Součet odpovědí na vyšší dávku testovaného přípravku Součet součinů pro standard Součet součinů pro testovaný pnpravek Sklon regresní přímky standardu Sklon regresní přímky testovaného přípravku Kontrast nulové dávky Kontrast průsečíků B S, s2 u, u2 Mß + s, + s2 + q + U) 0,55-, + S. - —-------!-----------------— = J, i"2 10 s %B + S. + S, + II + U) Q 5íf + q - —-------—-—-—— = j„ 10 -IS + S1 + IB, - 6L[ + iq 2 -155 - 6s; + 3S, + q + \iq = h = b„ 35^ 2 2£ - 25; + s, - iq + q = V' 25; - s, - iq + q = Lf> LB a LY se nesmí zaměňovat s LS...LZ. Strana 628 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 628 Všeobecné dodatky___________________________________________________________________________ -* Tento vývojový diagram ilustruj e jednotlivé kroky analýzy výsledku zkoušky. Při použití tohoto grafu k vytvoření počítačového programu se při konečném rozhodnutí o přijetí, zamítnutí nebo modifikaci testu přihlíží k podrobnějším výsledkům, které poskytl počítač. Tab. 3.3.3-11 Validita zkoušky Zdroj variability Stupně volnosti Součet čtverců regrese 2 V 64tzs 2^2 (3.3.5-2) (3.3.5-3) Kritická hodnota t z tabulky 6.1 má stupně volnosti reziduálního rozptylu. Účinnost zkoušeného přípravku se získá vynásobením relativní účinnosti a jejích mezí spolehlivosti vyšší dávkou standardu v obsahových jednotkách mezinárodního systému (viz obr. 3.3.5-1). ér standard přípravek odpověd" dávka 0 0,5 10 Obr. 3.3.5-1 Model podílu sklonů, plán pěti skupin se společnou nulovou skupinou Na základě deklarované účinnosti zkoušeného přípravku jsou jeho dávky ux aw 2 stánove^ ^ aby byly ekvivalentní dávkám standardu s^s? dávky s2au2 j sou označeny hodnotou 1,0, dávky sx a ux hodnotou 0,5. Svislé úsečky vyjadřují rozpětí odpovědí v jednotlivých skupinách na dávky vyznačené na vodorovné ose. V tomto modelu mají regresní přímky závislosti odpovědi na dávce standardu a testovaného přípravku sklony b^b^. 3.3.6 Chybějící hodnoty Při náhradě chybějících dat se postupuje stejně jako v kapitole 3.2.6. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 631 __________________________________________________Statistické analýzy výsledků biologických zkoušek 631 4 Kvantální zkoušky 4.1 Úvod V některých zkouškách je nemožné nebo extrémně náročné měřit působení přípravku na každé pokusné jednotce. Místo toho je pozorován nějaký efekt působení přípravku na pokusné jednotky, jako napnklad uhynutí nebo hypoglykemický symptom pokusných jednotek. Výsledek pak závisí na poctu jednotek, u kterých se projeví tento efekt. Takové zkoušky se nazývají kvantální "vše nebo nic". Situace je velmi podobná kvantitativní zkoušce popsané v kapitole 3.1, ale místo n různých odpovědí v každé ošetřené skupině se získá pouze jediná hodnota, tj. procento jednotek s pozitivní odpovědí. Grafem závislosti tohoto procenta na logaritmu dávky je zpravidla spíše křivka tvaru S než přímka. Uspokojivějšího lineárního vztahu se dá dosáhnout transformací procenta pomocí vhodné matematické funkce. Nejpoužívanější je probitová transformace, další používané jsou arcsin a log-log transformace. 4.2 Probitová metoda Podrobná statistická analýza lineární regresní závislosti transformované odpovědi na logaritmu dávky je velmi pracná. Dá se provést iteraěně metodou maximální věrohodnosti. K dispozici jsou však počítačové programy. Tato analýza je popsána v mnohých učebnicích. Za předpokladu, zeje dostatečný počet odpovědí různých od nulových a stoprocentních, a za předpokladu, že není významná odchylka od linearity, dávají dostatečně přesné výsledky často již i prvé dva kroky probitové metody. Následující metoda se týká porovnání jednoho přípravku se standardem. Při porovnání více přípravků se standardem je nutná porada s biometrem. Výpočet se dá provést pomocí tabulek a kalkulačky. Kroky 1 až 5 poskytují první aproximaci, kroky 6 až 9 druhou. Kroky 10 až 11 obsahují test linearity a rovnobežnosti závislosti probitu na logaritmu dávky pro standard a testovaný přípravek a v kroku 12 je počítán logaritmus účinnosti M' a jeho meze spolehlivosti. Stejná posloupnost kroků se dá použít k vytvoření počítačového programu s využitím modifikací popsaných na konci každého z následujících kroků. Probit je jednoduchá lineární funkce standardní normální veličiny T. Počítačový program se dá sestavit s využitím následujících proměnných: 1. standardizovaná normální veličina T; 2. hustota Z) odpovídající hodnotě standardizované normální veličiny T, pro T = T je D = D/, 3. pravděpodobnost P, že veličina ľmá hodnotu nejvýše Tt (T < T^). První algoritmus odhaduje T z hodnot P a druhý umožňuje získat odhady D a. P odpovídající hodnotě T. Veličiny T,DaPse odhadují pro každou dávkovou skupinu i (Tt DtaP^). Postup 1. Sestavení tabulek výsledků Použije se tabulka 4.2-1 pro zapsání každé skupiny ošetření do sloupců označených čísly: 1. přípravek (standardní nebo testovaný), 2. Xje logaritmus dávky (nebo jeho jednoduchý kód), 3. počet testovaných jedinců n při této dávce, 4. počet reagujících jedinců r při této dávce. Počítačový program může obsahovat převod dávek na jejich logaritmus X. Strana 632 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 632 Všeobecné dodatky 2. Výpočet podílu (procenta) reagujících v dávkové skupině Výpočet empirického podílu p = r/n a jeho zapsání do sloupce 5. Obvykle stačí dvě desetinná místa. Ošetřené skupiny sp = 0ap=lse vyloučí. 3. Empirické probity Z tabulky 4.2-II se získají pro každou skupinu ošetření empirické probity 7e odpovídající empirickému podílu p (vyjádřenému v procentech) a zapíší se do sloupce 6. Pro výpočet empirických probitu se může použít algoritmus 4.2-1 k vyjádření odpovědi tvaru Ye = T+ 5 (tím se odstraní záporné odpovědi). 4. Nevážená lineární regrese odpovědi na logaritmu dávky Počáteční odhad tohoto vztahu se může získat buď graficky (viz obr. 4.3-1), nebo početně. Při použití první metody se nejprve sestrojí bodový graf hodnot 7ev závislosti nala získanými body se zvlášť pro standardní a testovaný pnpravek "od oka" proloží rovnoběžné přímky s větším důrazem na body s empirickými probity mezi 4,0 a 6,0 než na body mimo tyto meze. Druhý způsob spočívá v proložení přímek metodou nevážené lineární regrese. Vypočtou se: EE(X - X)(Y - 7) b = --------------^4:------- , (4.2-1) EE(X - Xf (dvojitě jsou označeny součty pro všechny skupiny ošetřené standardním nebo zkoušeným přípravkem dohromady), a = Ye - bX . (4.2-2) (Parametr se vypočte zvlášť pro standardní a zkoušený pnpravek.) Počítačový program používá k získání regresních parametrů a ab rovněž tyto vzorce. 5. První aproximace očekávaných probitu Při použití grafické metody se na přímkách pro obě ošetření na grafu odečtou hodnoty 7 a zapíší se do sloupce 7. Při použití početní metody poskytuje počáteční aproximaci 7:ke každé hodnotě X zvlášť pro standardní a testovaný pnpravek rovnice: Y^a + bX. (4.2-3) Stejná rovnice se užívá i v počítačovém programu. 6. Váhové koeficienty Pro každé 7: se v tabulce 4.2.-III najde hodnota váhového koeficientu w a zapíše se do sloupce (8), součin nw pak do sloupce (9). Všechny hodnoty nw se udávají na stejný počet desetinných míst. Obvykle stačí jedno desetinné místo. V počítačovém programu se k výpočtu váhových koeficientů použije algoritmus 4.2-II (viz dále): k vstupním hodnotám Tt které odpovídají hodnotám Yt se vypočtou hodnoty P; a D t Z nich se vypočtou váhy w; pro každou hodnotu Yi podle vzorce: A2 wř =-------------- . (4.2-4) Pr(l - Pr) Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 633 Statistické analýzy výsledků biologických zkoušek 633 7. Pracovní probity Pomocí tabulky 4.2.-III a následujících vzorců se vypočtou pracovní probity yt pro všechny skupiny i: yi=Y0 + PA pro 7^3,5, (4.2-5) yi=Y1-(l-P)AproY1>6,5, (4.2-6) yt = (1 - P)Y0 + PYX pro 3,5 < Yl < 6,5 . (4.2-7) Y0, YxaA značí minimální probit, maximální probit a rozsah, P je pravděpodobnost příslušná k první aproximaci empirického probitu Yv Pracovní probit yt se zapíše do sloupce (10) v tabulce 4.2-1. Obvykle stačí dvě desetinná místa. Jejich počet by měl být stejný pro všechny ošetřené skupiny. Pro počítačový program jsou vhodné následující dva vzorce pro pracovní probity yi odpovídající hodnotám Y{. pro 7t < 5,0 y. = Y, - -^ + -^ , (4.2-8) 1 - P. \ - p. pro Yl > 5,0 y. = Yr + --------- - ------— . (4.2-9) Hodnota Di odpovídá empirickému podílupi (jakožto pravděpodobnosti). 8. Vážené průměry, součty čtverců a součty součinů Pro všechna ošetření se vytvoří součiny nwy, nwXa nwXy a zapíší se do sloupců (11), (12) a (13). Zvlášť pro standard a přípravek se vypočtou součty sloupců (9), (11) a (12) a z nich vážené průměry: X - ^ , (4.2-10) y-^2L. (4.2-11) Dále se vypočtou součiny nwX2, nwy2 a nwXy, z nich vážené součty čtverců X a^> a součty součinů Xy, opět zvlášť pro standard a testovaný přípravek. S jejich pomocí se vypočtou veličiny Sxx, SXy a Syy podle těchto vzorců: V = ^nw(X - X)2 = TnwX2 - &?™X£_ ^ (4.2-12) T,nw SXv - Znw(X - X)(y - y) = ZnwXy - <^V 0,5, dosadí se ve vzorci pro w za P hodnota (1 - P) a výsledné Tt se vynásobí -1. Strana 636 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 636 Všeobecné dodatky Tento a následující algoritmus jsou převzaty z příručky Abramowitze a Steguna 14) Algoritmus 4.2-II Algoritmus požaduje P, jako vstup a počítá hustotu D a aproximaci P pomocí následujících formulí: -M kde: D 12% y=5 P(T < Tt) = 1 - DTcijWJ pro Ti > 0 , w l 1+ 0,2316419r; ax = 0,3193815 a2 = -0,3565638 a3=l,781478 a4 = -1,821256 a5 = 1,330724 Je-li Tt < 0, dosadí se ve vzorci pro w za Ti hodnota -Ti a místo vypočtené hodnoty Pi se vezme Tab. 4.2-1 Výsledné veličiny Přípravek X n r P r. ^ w «w y «wy «wX nwXy Frr (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) Tab. 4.2-II Probity odpovídající procentům P P 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 0 - 2,67 2,95 3,12 3,25 3,36 3,45 3,52 3,59 3,66 10 3,72 3,77 3,82 3,87 3,92 3,96 4,01 4,05 4,08 4,12 20 4,16 4,19 4,23 4,26 4,29 4,33 4,36 4,39 4,42 4,45 30 4,48 4,50 4,53 4,56 4,59 4,61 4,64 4,67 4,69 4,72 40 4,75 4,77 4,80 4,82 4,85 4,87 4,90 4,92 4,95 4,97 50 5,00 5,03 5,05 5,08 5,10 5,13 5,15 5,18 5,20 5,23 60 5,25 5,28 5,31 5,33 5,36 5,39 5,41 5,44 5,47 5,50 70 5,52 5,55 5,58 5,61 5,64 5,67 5,71 5,74 5,77 5,81 80 5,84 5,88 5,92 5,95 5,99 6,04 6,08 6,13 6,18 6,23 90 6,28 6,34 6,41 6,48 6,55 6,64 6,75 6,88 7,05 7,33 0,0 0,1 0,2 0,3 0,4 0,5 0,6 0,7 0,8 0,9 99 7,33 7,37 7,41 7,46 7,51 7,58 7,65 7,75 7,88 8,09 Abramowitz, M., Stegun, I. A.: Handbook of Mathematical Functions. S^ Ed. New York, Dover Publications Inc. 1970. o< 'S HS Ul Ul Ul Ui Ul jr. jr. jŕ. jŕ. J± ■ŕ. jŕ. ■ŕ. jŕ. jŕ. U) U) U) U) U) U) U) U) U) U) K) K) K) K) K) K) K) K) K) K) ^ H ^3 o e-o- 5. S-' o -P* u> K> o 1o "oo "-J ON "in v 1k> 1j o ^o 00 -0 Os Uí ■ŕ. U) K) o ^o 00 -0 Os Uí ■ŕ. U) K) O ^o 00 -0 Os Uí ■ŕ. U) K) u> u> U> U) u> u> U) U) U) U) U) U) U) U) U) U) U) U) U) K) K) K) K) K) K) K) K) K) K) K) K) o o Minimálni pracovní probit ON OS -0 -0 -0 -0 -0 Os Os Os Uí Ul ■ŕ. ■ŕ. U) K) K) h--* o ^o ^o 00 -0 Os Uí ■ŕ. ■ŕ- U) K) ŕ—^ O ^o 00 -0 Os Os Uí ■ŕ. U) K) 1—l o 1o "oo =^ K> -J h--* ■ŕ. ■ŕ. ■ŕ. K) ^o Os K) ~^s K) Os o ■ŕ. -0 o U) Os 00 o K) ■ŕ. Os ~^s ^o O K) U) ■ŕ- Uí Os -0 00 ^o o ^~^ ŕ—^ K) U) ■ŕ. ■ŕ. Uí Uí O ^o 00 o Os o ■ŕ. 00 ■ŕ. U) ~^s Ul 00 00 ■ŕ. -0 -0 Uí o ■ŕ. Os Os ■ŕ. K) 00 U) 00 ^~^ U) Uí Os -0 -0 Os Uí U) t-^ ^o Os U) o Os K) ~^s U> 00 Os -0 -0 K) U) Os o -0 U) U) U) ■ŕ. Os K) o ^o ■ŕ. Os 00 ■ŕ- ^o ~^s 00 U) Os ■ŕ. 00 00 ■ŕ. Os ■ŕ. o K) K) ^o K) U) Ln s> s> s> s> jN-> s> s> JnJ jN-> jN-> y* jjj U) jjj jŕ. jŕ. y y ON J-J \D o s> yi s° K) K) 00 U) ■ŕ. Ul —] -0 Ln K) ON Os 9° K) K) U) o -P^ Ul 00 00 ■ŕ. Os U) U) ■ŕ. K) o U) o *-J "os "in "in 1/1 "in "in ON "-J "oo o 1j v "-J ŕ-J 1/1 ŕ-J "oo ON "-J o "os "os 1j "in K) K) U) Os ^* 1k> o K) ON ■ŕ. Ln jjN ^o JO ^^ ON jŕ. J± Uí jŕ. ^ N Ul -0 ^o o Os ^o K) K) Ul ■ŕ. o o o K) Uí Ul 00 U) K) o ■ŕ. U) Ul -0 00 K) Ul U) K) Os Os ■ŕ. o 00 o Os K) Os 1k> ■ŕ- o o ON ^ V "in "in o o o O o Vi ■ŕ- O u> K) Os s> U) O ■ŕ. ■ŕ. o Uí ^o K) -0 U) -0 ■ŕ. 00 o ■ŕ. -0 K) K) Os Os Os Os Os Os Os Os Os Os Os Os Os Os Os Os Os Os Os -0 -0 J-J -0 -0 -0 -0 -0 -0 -0 -0 -0 00 00 00 00 00 00 00 00 00 00 00 ^o ^o Ma praco ximální vní probit u> u> s> K) K> K> K) U) U) U) ■ŕ. ■ŕ. Ul Uí Os -0 -0 00 ^o o o -0 U) K) U) ■ŕ. Uí Uí Os -0 00 ^O o i~^ K) U) U) ■ŕ. Uí Os -0 00 ^o o i~^ _^ -0 K> 00 Uí Uí Uí -0 o U) -0 K) -0 U) ^o Uí K) ^o Os U) ^o Uí U) K) o ^o -0 Os Ul ■ŕ. U) bo ŕ-j o ^o 00 00 -0 Os Os Uí ■ŕ. ■ŕ. v© o ŕ—^ ^O u> ^o Uí ŕ—^ Ul Os U) ■ŕ. h--* h--± Uí K) K) ■ŕ. ^o Ul ■ŕ. Uí -0 y--i Os y--± 00 Os ■ŕ. U) K) K) U) ■ŕ. Os 00 o U) Os o U) -0 K) -0 K> ■ŕ. ^o u> u> ^o 00 -0 ■ŕ. o ^o U) -J ~^s -0 Os ^o ■ŕ. 00 o Os Os ■ŕ. K) \o Os U) K) -0 00 ■ŕ. Os K) K) Os ■ŕ. Os o 00 00 ■ŕ- -ŕ- ■ŕ. ■ŕ. Ul Ul Ul Ul Ul Ul Ul Ul Ul Ul Os Os Os Os Os Os Os Os Os Os -0 -0 -0 -0 -0 -0 -0 -0 -0 -0 00 00 00 00 00 00 00 00 00 00 ^ M CT K* M. ÍJ Os -0 00 ^o o K) U) ■ŕ. Uí Os -0 00 ^o o K) U) ■ŕ. Uí Os -0 00 ^o o K) U) ■ŕ. Ul Os -0 00 ^o o K) U) ■ŕ. Uí Os -0 00 ^o s- ?r O 1 o o o o o o O o o o o o o o o o o o o o o o o o o O O o o o o O o o o o o o o o o o o o < Os Os Os Os Os Os Os Os Os Ul Uí Uí Uí ■ŕ. ■ŕ. ■ŕ. U) U) U) K) K) K) h--* h--* h--* h--* o o o o o o o o o o O o o o o o o o o ^ K> u> u> u> K) ŕ-^ o 00 Uí U) o -0 U) o -0 U) o Os U) o ~J Ul U) ŕ-^ ^o -0 Os ■ŕ. U) U) K) ŕ-^ ŕ-J ŕ-J O o o o o o o o ^ Ei O Os -0 ■ŕ. Os ■ŕ. -0 Os o o ~^s ŕ—^ ŕ—^ ŕ—^ 00 ■ŕ. o Ul ŕ—^ ^o -0 -0 ^o ■ŕ. h--* O y--± Ul ŕ—^ ^o ^o h--* ■ŕ- ^o ■ŕ. ŕ—^ 00 Os ■ŕ. U) K) y--± y--± o P" Uí o ■ŕ. U) Os U) ■ŕ- o Uí ^o 00 Ul Os ■ŕ. Os -0 U) 00 ^o o Uí -0 ^o U) t-^ K) -0 Os Os -0 -0 ■ŕ. Uí o Uí o K) Uí K) U) Os >_^ 00 "^ K> v© K) K> K) ^o K) ^o 00 ^o o ■ŕ. U) ■ŕ. ^o ^o -0 U) ■ŕ. ■ŕ. Os K> Os ^O ■ŕ. 00 ^o -0 U) 00 U) ~^s ■ŕ. 00 ■ŕ. -0 Uí -0 00 K) H p o" o o* "^ S2 o CN ^ ?r ^ o ^- o to* ft ^ S Co •5ľ O o o >5 = 5,370 ayu = 5,375 . Rovnice regresních přímek jsou Y= a + bx (viz obr. 4.3-1). Přímka standardu j e Y= -3,936 + 2,71 \x a přímka přípravku UY= -3,931 +2,711jc. Očekávané probity Yl se získají dosazením hodnot 3,689 a 3,178 zax do odpovídajících rovnic. Tyto hodnoty jsou uvedeny v tabulce 4.3.-II společně s vahami w, minimálním pracovním probitém Y0 a rozsahem A interpolovaným podle tabulky 4.2-III. Pracovní probity y se vypočtou podle rovnice: y=Y0+pA. Tab. 4.3-II Očekávané probity Přípravek X P Y, w Yn A y standard S 3,689 3,178 0,88 0,33 6,06 4,68 0,418 0,613 2,289 3,691 4,407 2,641 6,167 4,563 přípravek U 3,689 3,178 0,83 0,42 6,07 4,68 0,415 0,613 2,250 3,691 4,453 2,641 5,946 4,800 Pro hodnocení standardního a testovaného přípravku se vypočtají následující statistiky: T,nwx - T,nwy x = -^— y = ^ ' MW MWX (Ľnwx)2 MW MW sxv = ^nwxy xy (T,nwx)(T,nwy) MW Jejich hodnoty jsou v tabulce 4.3-III. Tab. 4.3-III Přípravek S«w Hnwx Hnwy Hnwxy S«wx2 s„ Sxy X y standard přípravekř/ součet 24,744 24,672 49,416 83,763 83,497 128,998 129,840 441,571 442,892 285,109 284,128 1,5558 1,5506 3,1064 4,8890 3,4769 8,3659 3,3852 3,3843 5,1133 5,2626 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 641 Statistické analýzy výsledků biologických zkoušek 641 Druhá aproximace parametrů dvojice regresních přímek je: b = =^ = 2,693 , ys - bxs = -3,903 y u - bxv = -3,851 Takže přímka standardu je Y= -3,903 + 2,693x a přímka přípravku Uje Y= -3,851 + 2,693x . Očekávané probity odečtené z těchto přímek jsou tedy 6,03, 4,66, 6,08 a 4,71 pro dávky s 2 s „ 112 a t/j. Maximální rozdíl mezi probity odpovídajících dávek z tabulky 4.3-II je 0,03. Shoda mezi dvěma po sobě následujícími aproximacemi probitu je dostatečná. Validita zkoušky Odchylka od rovnobežnosti se testuje statistikou: Si (ESJ2 xy' 15,3633 + 7,7962 - 22,5304 = 0,63 Tento test nevyvrací předpoklad rovnobežnosti, protože hodnota je menší než kritická hodnota 8,47 pro 2 z tabulky 6.2 pro 1 stupeň volnosti a P = 0,95. Výpočet účinnosti a meze spolehlivosti V tabulce 6.1 je t = 1,96 pro nekonečný počet stupňů volnosti a P = 0,95. Logaritmus relativní účinnosti se vypočte z hodnot v tabulce 4.3-III a společného regresního koeficientu: y u - ys M' = xc xu + 0 0493 0,0009 + U'U yJ = 0,01921 b 2,693 M= M'+ ln A = 0,01921 + ln 40 = 3,708 . Odhad účinnosti je tedy exp(M) = 40,8 jednotek na mililitr: b2^sxx _ 2,6932 . 3,1064 _ 22,5284 C = b2ZSxx - ŕ ŕc b2 = 0,638525 2,6932 . 3,1064 - 1,962 18,6868 = 1,2056 , J_+^_ + (ys - y~u?c ______ + 1 24,744 + 24,672 1 b2^Sxx - ŕ 0,00293 18,6868 = 0,051786 , logaritmy mezí spolehlivosti jsou: ln 40 + xs - xv + C(M - xs + xv) ± \/0,051786 = 3,7120 ± 0,2276 . Meze spolehlivosti jsou 32,6 až 51,4 jednotek na mililitr. Strana 642 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 642 Všeobecné dodatky zkoušený přípravek probit (y) A na dávku (x) In s u 43 1/642 Obr. 4.3-1 Model rovnoběžné lineární závislosti v modelu 3 + 3dávkové zkoušky s kvantální odpovědí transformovanou na probit Na základě deklarované účinnosti Avse pokládají logaritmy dávek ux^u1 au3 testovaného přípravku za stejné jako příslušné logaritmy dávek sl9 s2 a s3 standardu. Jednotlivé dávky tvoří geometrickou řadu, tj.: In So - In s, = In s* - In s0 . Procenta odpovědí na každou dávku jsou transformována na probity a nanesena (černé body standard a bílé - testovaný přípravek). b = společný sklon regresních přímek pro standard a testovaný přípravek. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 643 Statistické analýzy výsledků biologických zkoušek 643 5 Kombinace výsledků zkoušek 5.1 Úvod Ke splnění požadavků lékopisu je často nutné zkoušku nezávisle opakovat a výsledky kombinovat. Pak se naskytá otázka, zda je vhodné kombinovat takové zkoušky, a pokud ano, jakým způsobem. Zkoušky lze považovat za navzájem nezávislé, když výsledky jedné zkoušky neovlivňují výsledky jiné. Také náhodné chyby ve všech faktorech ovlivňujících výsledek (např. ředění standardu a zkoušeného přípravku, citlivost biologického ukazatele) v jedné zkoušce musí být nezávislé na stejné chybě v druhé zkoušce. Zkoušky ve dnech po sobě následujících používající původní ředění standardu tedy nezávislé nejsou. Existuje několik způsobů kombinování výsledků nezávislých zkoušek. Dále jsou popsány dvě z těchto metod. Za předpokladu, že jsou splněny nezbytné předpoklady, mohou být samozřejmě použity i jiné metody. V kapitole 5.2 je popsána metoda používající k odhadu účinnosti vážený průměr a v kapitole 5.3 metoda použitelná i v případě, že vážený průměr nelze použít. Při kombinování odhadů účinnosti získaných pomocí modelu rovnobežnosti je nutné pracovat s logaritmem účinnosti. Při použití modelu poměru sklonů se pracuje přímo s účinností. Protože v praxi je častější model rovnobežnosti, užívá se pro logaritmus účinnosti symbol M. Při modelu poměru sklonů se použijí stejné vzorce, v nichž se pod Mrozumí účinnost, a nikoliv její logaritmus. Před kombinováním musí být všechny odhady účinnosti upraveny na deklarovanou účinnost každého testovaného přípravku (viz příklad 3.2.8.1). 5.2 Vážený průměr účinností a jeho meze spolehlivosti založené na vnitřní variabilitě zkoušek Podmínky použití této metody jsou: 1. odhady účinnosti jsou z nezávislých zkoušek; 2. v každé zkoušce j e C menší než 1,112; 3. rozdíl mezi reziduálními rozptyly zkoušek není významný (dá se ověřit Hartleyovým nebo Bartlettovým testem); 4. jednotlivé odhady účinnosti tvoří homogenní skupinu. Test homogenity je popsán v kapitole 5.2.1. Pokud tyto podmínky splněny nejsou, metodu nelze použít. Metody z následující kapitoly 5.3 mohou sloužit k získání nejlepšího odhadu průměrné účinnosti jako deklarované účinnosti pro další zkoušky. Po vyhodnocení každé z «'nezávislých validních zkoušek zkoušek je k dispozici «'hodnot M a příslušných mezí spolehlivosti získaných např. pomocí vzorce 3.2.5-4. Pro každou zkoušku se určí délka intervalu spolehlivosti L jako rozdíl horní a dolní meze. Váha řFpro každou hodnotu Mse vypočte pomocí vzorce 5.2.-1, kde t je stejná hodnota jako při výpočtu mezí spolehlivosti, tj. hodnota z tabulky 6.1 s počtem stupňů volnosti odpovídajícím reziduálnímu součtu čtverců příslušné analýzy rozptylu: 4t2 b2 W = — = ------;-------------------------------; . (5.2-1) L2 s2C i i (ys - yuf Ns N„ E - s2t2 (C a E viz vzorce 3.2.5-4 a 3.2.5-5). Strana 644 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 644 Všeobecné dodatky Součiny WM se vypočtou pro každou zkoušku. Jejich součet dělený součtem vah je pak vážený průměr logaritmů účinností M: M = ^™ . (5.2-2) Směrodatná odchylka logaritmu průměrné účinnosti sa]s odmocnina převrácené hodnoty součtu vah: SM 1 (5.2-3) N Tw ' Přibližné meze spolehlivosti se získají odlogaritmováním výrazu: M ± tsü , (5.2-4) kde t je z tabulky 6.1 s počtem stupňů volnosti rovným součtu stupňů volnosti původních zkoušek. 5.2.1 Homogenita odhadů účinnosti Umocněním každé odchylky M od váženého průměru M, vynásobením příslušnou váhou W a součtem přes všechny zkoušky se získá statistika s přibližně % 2rozdělením. Ta může být použita k testování homogenity odhadů logaritmů účinnosti v «'nezávislých zkouškách. T(WM) X2 * Y.W(M - Mf « Y(WM2) - TW (5.2.1-1) Je-li vypočtené £ menší než tabelovaná hodnota z tabulky 6.2 (pro (n ' - 1) stupňů volnosti), není významně porušena homogenita účinností a je možno použít metodu z kapitoly 5.2. Je-li $ větší než tabelovaná hodnota, jsou účinnosti nehomogenní. To znamená, že rozdíly mezi jednotlivými odhady Mjsou významně větší, než odpovídá jejich mezím spolehlivosti. Rozdíly mezi zkouškami jsou tedy významné, takže podmínka 4 není splněna a vzorce 5.2-2 a 5.2-4 nejsou použitelné. 5.3 Nevážený průměr účinností a jeho meze spolehlivosti založené na variabilitě mezi zkouškami Nejjednodušší kombinací odhadů logaritmu účinnosti M z n' zkoušek je jejich aritmetický průměr. Odhad jeho rozptylu S£, se vypočte z rozptylu těchto odhadů: 4 ■ ^-^-------Y- <"-» n - l n - l sf= (n -1) stupni volnosti. Meze spolehlivosti se získají pomocí: 2 SM = "T t5'3"2) n Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 645 Statistické analýzy výsledků biologických zkoušek 645 a j sou: M ± ts M (5.3-3) Hodnota t z tabulky 6.1 má stejný počet stupňů volnosti jako sM Protože počet stupňů volnosti je obvykle malý, je hodnota t poměrně velká, (pro n '= 3 a/= 2 je kritická hodnota t na 95% hladině významnosti rovna 4,30). 5.4 Příklad vážené průměrné účinnosti a jejich meze spolehlivosti V tabulce 5.4-1 je devět nezávislých odhadů účinnosti stejného přípravku společně s příslušnými statistickými vahami a s počtem stupňů volnosti jejich reziduálních směrodatných odchylek. Tab. 5.4-1 Odhad účinnosti R M=lnR váhy W stupně volnosti j ednotky/lékovka 492,3 6,199020 294,2343 32 424,4 6,050733 314,4157 32 462,4 6,136390 216,7149 33 528,8 6,270630 299,1382 36 523,7 6,260959 1034,5350 36 510,6 6,235631 242,7433 36 514,9 6,243920 397,0276 36 492,2 6,198790 366,0953 36 480,7 6,175303 1413,8330 35 Celkem 4578,7380 312 M YWM _ 28402,09 EW 4578,7380 = 6,203039 Z toho plyne odlogaritmováním exp(6,203039) = 494,2 odhad počtu jednotek na lékovku. Pomocí vzorce (5.2.1-1) se vypočte kritérium homogenity: io8 x t = 176194,4 - 8,066785 4578,7380 = 15,10938 . Jeho hodnota je menší než kritická hodnota 15,51 s 8 stupni volnosti z tabulky 6.2, takže homogenita není významně porušena. 3M 1 \ 4578,7380 = 0,01477839 Hodnota t pro 312 stupňů volnosti na hladině významnosti 95% je podle tabulky 6.1 rovna 1,97. 95% meze spolehlivosti pro M, vypočtené pomocí 5.2-4, jsou 6,203039 - (1,97.0,01477839) a 6,203039 + (1,97.0,01477839), tj. 6,173926 a 6,232153. Meze spolehlivosti (P = 0,95) jsou tedy 480,1 až 508,8 jednotek na lékovku. Poznámka: Protože %2 se počítá jako rozdíl dvou čísel s velkým počtem číslic, není vhodné hodnoty M a W zaokrouhlovat. Zaokrouhlit lze až konečný výsledek udávající počet jednotek na lékovku. Strana 646 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 646 Všeobecné dodatky___________ 6 Tabulky 6.1 Tabulka kritických hodnot ř-rozdělení (absolutní hodnoty 11) P P f 0,95 0,99 f 0,95 0,99 1 12,71 63,66 18 2,10 2,88 2 4,30 9,92 19 2,09 2,86 3 3,18 5,84 20 2,09 2,85 4 2,78 4,60 21 2,08 2,83 5 2,57 4,03 22 2,07 2,82 6 2,45 3,71 23 2,07 2,81 7 2,36 3,50 24 2,06 2,80 8 2,31 3,36 25 2,06 2,79 9 2,26 3,25 26 2,06 2,78 10 2,23 3,17 27 2,05 2,77 11 2,20 3,11 28-29 2,05 2,76 12 2,18 3,06 30 2,04 2,75 13 2,16 3,01 40-43 2,02 2,70 14 2,14 2,98 57-63 2,00 2,66 15 2,13 2,95 102-126 1,98 2,62 16 2,12 2,92 600- 1,96 2,58 17 2,11 2,90 Pravděpodobnost výskytu hodnoty |t| větší než příslušná hodnota ve sloupci pod 0,95 je rovna 0,05, ve sloupci pod 0,99 rovna 0,01. 6.2 Tabulka kritických hodnot /2-rozdělení P P f 0,95 0,99 f 0,95 0,99 1 2 3 4 5 6 3,84 5,99 7,81 9,49 11,07 12,59 6,63 9,21 11,34 13,28 15,09 16,81 1 8 10 15 20 25 14,07 15,51 18,31 25,00 31,41 37,65 18,48 20,09 23,21 30,58 37,57 44,31 Pravděpodobnost výskytu hodnoty x2 větší než příslušná hodnota ve sloupci pod 0,95 je rovna 0,05, ve sloupci pod 0,99 rovna 0,01. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 647 __________________________________________________Statistické analýzy výsledků biologických zkoušek 647 7 Slovník symbolů a popis vývojových diagramů 7.1 Slovník symbolů Symbol Definice b sklon v modelu lineární regrese v závislosti na dávce nebo logaritmu dávky, společný pro všechny přípravky ve zkoušce bs... bz sklony regresních přímek v modelu poměru sklonů pro každý přípravek zvlášť d počet dávek pro každý přípravek ve vyvážené zkoušce e základ přirozených logaritmů / počet stupňů volnosti h počet přípravků zkoušky, včetně standardu k počet různých ošetření ve zkoušce k = dh n počet opakování každého ošetření n' počet nezávislých odhadů účinnosti s odhad směrodatné odchylky - odmocnina s2 íl5 s2, s3 nízká, střední a vysoká dávka standardu udaná měrnými jednotkami nebo jednotkami účinnosti. U dvoudávkových zkoušek je s2 vysoká dávka. s2 odhad reziduálního rozptylu určený z analýzy rozptylu - někdy je označen indexem, např. Sß j e rozptyl logaritmu účinnosti M t Studentova testovací statistika (tabulka 6.1) t' Dunnettova proměnná (tabulka 3.2.4-II) u1...z3 dávky zkoušených přípravků U...Z w váhový koeficient v probitové analýze (tab. 4.2-III) y jednotlivá odpověď nebo transformovaná odpověď y' vypočtená odpověď nahrazující chybějící údaj JV-JVz průměrné odpovědi standardu a zkoušených přípravků Strana 648 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 648 Všeobecné dodatky Ajj...Az deklarované účinnosti B j.. .B2n celková odpoveď každého jedince (od 1 do 2«) v křížovém pokuse B neúplná celková odpoveď v bloku nebo řádku s jedním chybějícím pozorováním C statistika užívaná pro výpočet mezí spolehlivosti (výraz 3.2.5-5). V některých textech o biologických zkouškách je významnost regrese označována g. Vztah mezi g a C je následující: C = -L-1 - g C1...Cn celková odpověď v každém sloupci (1 až n) v modelu latinských čtverců C neúplná odpověď v modelu latinských čtverců, obsahující jedno chybějící pozorování D dávka Db Du celková odpověď v čase I nebo II v křížovém pokuse Di hustota odpovídající hodnotě Ti standardizované normální veličiny E součet čtverců regrese (tabulka 3.2.3-III) F podíl nezávislých odhadů rozptylů (tabulka 3.2.4-1) G neúplný součet odpovědí zkoušky, vyjma chybějících pozorování / vzdálenost sousedních logaritmů dávek K veličina používaná k výpočtu součtu čtverců v analýze rozptylu N L délka intervalu spolehlivosti v logaritmech LS...LZ lineární kontrasty standardu a zkoušeného pnpravku (tabulky 3.2.3-1 a 3.2.3-III) M odhad logaritmu účinnosti. Ve vícenásobných zkouškách se používá index k rozlišení přípravků. M průměr několika nezávislých odhadů M M logaritmus relativní účinnosti před použitím korekce na deklarovanou účinnost N celkový počet odpovědí zkoušky Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 649 __________________________________________________Statistické analýzy výsledků biologických zkoušek 649 Ns, Nu celkový počet odpovědí přípravků S a U P pravděpodobnost Q součet čtverců kubické regrese v analýze rozptylu (tabulky 3.2.3-II a 3.2.3-III) Qs-Qz kvadratický kontrast standardu a přípravku (tabulky 3.2.3-II a 3.2.3-III) R odhad účinnosti - indexy jsou použity pro více zkoušených přípravků. Ri-..R„ celková odpověď v každé řádce (1 až n) modelu latinských čtverců nebo v každém bloku modelu náhodných bloků S standardní přípravek S celková odpověď na standardní přípravek Sj, S2, S3 celková odpověď na nízkou, střední a vysokou dávku standardu S. Ve zkouškách s pouze dvěma dávkami značí S2 vyšší dávku. T standardizovaná normální veličina, s indexem její hodnota T úplný součet odpovědí ošetření, vyjma chybějících hodnot U...Z celková odpověď zkoušených přípravků U...Z U...Z neznámé testované přípravky í/l5 U2, U3 celková odpověď na nízkou, střední a vysokou dávku testovaného přípravku U. Ve zkouškách s pouze dvěma dávkami značí U2 vyšší dávku - podobně pro další neznámé přípravky. W statistické váhy používané ke kombinaci různých odhadů logaritmu účinnosti X logaritmus dávky; s indexem logaritmus dávky jednotlivých přípravků X průměr logaritmů dávek Yx maximální pracovní probit 7[ první aproximace probitu Strana 650 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 650 Všeobecné dodatky 7.2 Popis symbolů použitých ve vývojových diagramech R> bod navázáni dvou diagramu ano Rozhodovací uzel: je-fi odpověď kladné, algoritmus pokračuje na ANO, je-ti odpověď záporná, algoritmus pokračuje na NE. prováděcí blok výpočet probíhá zleva doprava a shora dolů výpočet probíhá zprava doleva a zdola nahoru Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 651 Omamné a psychotropní látky 651 Tabulka I: Omamné a psychotropní látky N Obsahuje léčiva označená v lékopisu §§ (omamná látka) a léčiva označená § (psychotropní látka) podléhající ustanovením nařízení vlády č. 192/1988 Sb. ve znění k datu 1.1. 1997 (182/1990 Sb., 33/1992 Sb. a 278/1993 Sb.). Uchovávají se v samostatných místnostech nebo v kovových uzamčených skříních a označují se štítky s červeným písmem na bílém podkladě. Omamné látky se navíc označují šikmým modrým pruhem. §§ ALFENTANILIHYDROCHLORIDUM § ALPRAZOLAMUM § AMFETAMINISULFAS § AMOBARBITALUM § AMOBARBITALUMNATRICUM § BARBITALUM § BROMAZEPAMUM § CHLORDIAZEPOXIDIHYDRO- CHLORIDUM § CHLORDIAZEPOXIDUM § CLONAZEPAMUM §§ COCAINIHYDROCHLORIDUM §§ CODEINIDIHYDROGENO- PHOSPHASHEMIHYDRICUS §§ CODEINIDIHYDROGENO- PHOSPHASSESQUIHYDRICUS §§ CODEINUM §§ DEXTROMORAMIDIHYDROGENO- TARTRAS §§ DEXTROPROPOXYPHENI- HYDROCHLORIDUM § DIAZEPAMUM § DIKALIICLORAZEPAS §§ DIPHENOXYLATIHYDRO- CHLORIDUM § EPHEDRINIHYDROCHLORIDUM § EPHEDRINIRACEMICI- HYDROCHLORIDUM § EPHEDRINUM § EPHEDRINUMHEMIHYDRICUM §§ ETHYLMORPHINIHYDRO- CHLORIDUM §§ FENTANYLIDIHYDROGENOCITRAS § FLUNITRAZEPAMUM § FLURAZEPAMIMONO- HYDROCHLORIDUM § GLUTETHIMIDUM § LORAZEPAMUM § MEPROBAMATUM §§ METHADONIHYDROCHLORIDUM § METHAQUALONUM § METHYLPHENOBARBITALUM § MIDAZOLAMUM §§ MORPHINIHYDROCHLORIDUM § NITRAZEPAMUM §§ OPIUMCRUDUM § OXAZEPAMUM § PENTOBARBITALUM § PENTOBARBITALUMNATRICUM §§ PETHIDINIHYDROCHLORIDUM § PHENOBARBITALUM § PHENOBARBITALUMNATRICUM §§ PHOLCODINUM § TEMAZEPAMUM Strana 652 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 652 Všeobecné dodatky Tabulka II: Venena N Obsahuje léčiva velmi silně účinná (zvláště nebezpečné jedy), označená v lékopisu ff (Venenum). V lékárnách se uchovávají v uzamčené skříni (seclusa) a označují se štítky s bílým písmem na černém pozadí. ATROPINI SULFAS BLEOMYCINI SULFAS BUSULFANUM BUTYLSCOPOLAMINI BROMIDŮM CALCITRIOLUM COLCHICINUM COLECALCIFEROLI PULVIS COLECALCIFEROLUM DENSATUM OLEOSUM COLECALCIFEROLUM IN AQUA DISPERGIBILE COLECALCIFEROLUM CYCLOPHOSPHAMIDUM DESLANOSIDUM DIGITOXINUM DIGOXINUM DIHYDROERGOTAMIN! MESILAS DIHYDROERGOTAMIN! TARTRAS DOPAMINI HYDROCHLORIDUM DOXORUBICINI HYDROCHLORIDUM EPINEPHRTNI HYDROGENOTARTRAS ERGOMETRTNI HYDROGENOMALEAS ERGOTAMINI TARTRAS FLUOROURACILUM HEPARTNUM CALCICUM HEPARTNUM NATRICUM HISTAMINI DIHYDROCHLORIDUM HISTAMINI PHOSPHAS HOMATROPINI HYDROBROMIDUM HOMATROPINI METHYLBROMIDUM HYDRARGYRI DICHLORIDUM HYOSCYAMINI SULFAS IPRATROPII BROMIDŮM LANATOSIDUM C LOMUSTINUM METHYLATROPINI BROMIDŮM METHYLATROPININITRAS NAPHAZOLINI HYDROCHLORIDUM NAPHAZOLINI NITRAS NEOSTIGMINI BROMIDŮM NEOSTIGMINI METILSULFAS NOREPINEPHRINI HYDROCHLORIDUM NOREPINEPHRINI HYDROGENOTARTRAS ORCIPRENALINI SULFAS OUABAINUM PHYSOSTIGMINI SALICYLAS PHYSOSTIGMINI SULFAS RESERPINUM SCOPOLAMINI HYDROBROMIDUM TUBOCURARIN! CHLORIDŮM Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 653 Veneria 653 Tabulka III: Separanda N Obsahuje léčiva silně účinná a žíraviny označené v lékopisu f (Separandum). V lékárnách se uchovávají odděleně od ostatních léčiv a označují se štítky s červeným písmem na bílém podkladu. ACEBUTOLOLI HYDROCHLORIDUM ACETAZOLAMIDUM ACICLOVIRUM ACIDUM ACETICUM 99% ACIDUM AMIDOTRIZOICUM DIHYDRICUM ACIDUM AMINOCAPROICUM ACIDUM ETACRYNICUM ACIDUM FOLICUM ACIDUM FUSIDICUM ACIDUM HYDROCHLORICUM 35% ACIDUM IOPANOICUM ACIDUM IOTALAMICUM ACIDUM NALIDIXICUM ACIDUM PHOSPHORICUM 85% ACIDUM TIAPROFENICUM ACIDUM TRANEXAMICUM ACONITI RADIX ALLOPURINOLUM ALPRENOLOLI BENZOAS ALPRENOLOLI HYDROCHLORIDUM AMANTADINI HYDROCHLORIDUM AMILORIDI HYDROCHLORIDUM AMINOPHENAZONUM AMINOPHYLLINUM AMINOPHYLLINUM HYDRICUM AMIODARONI HYDROCHLORIDUM AMITRIPTYLINI HYDROCHLORIDUM AMOXICILLINUM NATRICUM AMOXICILLINUM TRIHYDRICUM AMPICILLINUM AMPICILLINUM NATRICUM AMPICILLINUM TRIHYDRICUM ANTAZOLINI HYDROCHLORIDUM APOMORPHINI HYDROCHLORIDUM APROTININI SOLUTIO CONCENTRATA APROTININUM ARGENTINITRAS ASTEMIZOLUM ATENOLOLUM AZATHIOPRTNUM BACAMPICILLINI HYDROCHLORIDUM BACITRACINUM BACITRACINUM ZINCICUM BACLOFENUM BECLOMETASONI DIPROPIONAS BELLADONNAE FOLIUM BELLADONNAE PULVIS NORMATUS BENDROFLUMETHIAZIDUM BENZATHINI BENZYLPENICILLINUM BENZOCAINUM BENZOYLIS PEROXIDŮM CUM AQUA BENZYLPENICILLINUM KALIČŮM BENZYLPENICILLINUM NATRICUM BETAHISTINI DIMESILAS BETAMETHASONIACETAS BETAMETHASONI DIPROPIONAS BETAMETHASONI NATRII PHOSPHAS BETAMETHASONI VALERAS BETAMETHASONUM BETANIDINI SULFAS BETAXOLOLI HYDROCHLORIDUM BIPERIDINI HYDROCHLORIDUM BISACODYLUM BROMHEXINI HYDROCHLORIDUM BROMOCRIPTINIMESILAS BUDESONIDUM BUMETANIDUM BUPIVACAINI HYDROCHLORIDUM BUSERELINUM BUTYLHYDROXYTOLUENUM CALCII HYDROXIDŮM CALCITONINUM SALMONIS CARBAMAZEPINUM CARBENICILLINUM NATRICUM CARBIDOPUM CARBIMAZOLUM CARBOCISTEINUM CARBOPLATINUM CEFACLORUM CEFADROXILUM CEFALEXINUM MONOHYDRICUM Strana 654 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 654 Všeobecné dodatky CEFALOTINUM NATRICUM CEFAZOLINUM NATRICUM CEFOTAXIMUM NATRICUM CEFOXITINUM NATRICUM CEFRADINUM CEFTRIAXONUM NATRICUM CEFUROXIMUM NATRICUM CETIRIZINI DIHYDROCHLORIDUM CHLORALI HYDRAS CHLORAMBUCILUM CHLORAMPHENICOLINATRII SUCCINAS CHLORAMPHENICOLI PALMITAS CHLORAMPHENICOLUM CHLORCYCLIZINI HYDROCHLORIDUM CHLOROBUTANOLUM CHLOROBUTANOLUM HEMIHYDRICUM CHLOROCRESOLUM CHLOROQUINI DIPHOSPHAS CHLOROQUINI SULFAS CHLOROTHIAZIDUM CHLORPHENAMINI HYDROGENOMALEAS CHLORPROMAZINI HYDROCHLORIDUM CHLORPROPAMIDUM CHLORPROTHIXENI HYDROCHLORIDUM CHLORTALIDONUM CHLORTETRACYCLIN! HYDROCHLORIDUM CICLOSPORINUM CIMETIDINUM CINCHOCAINI HYDROCHLORIDUM CINNARIZINUM CIPROFLOXACINI HYDROCHLORIDUM CIPROFLOXACINUM CISAPRIDUM CISPLATINUM CLINDAMYCINI DIHYDROGENOPHOSPHAS CLINDAMYCINI HYDROCHLORIDUM CLOBETASONIBUTYRAS CLOFIBRATUM CLOMIFENI DIHYDROGENOCITRAS CLOMIPRAMINI HYDROCHLORIDUM CLONIDINI HYDROCHLORIDUM CLOROXINUM CLOTRIMAZOLUM CLOXACILLINUM NATRICUM COFFEINUM COFFEINUM MONOHYDRICUM COLISTIMETHATUM NATRICUM COLISTINI SULFAS CORTICOTROPINUM CORTISONIACETAS CUPRI SULFAS CUPRI SULFAS PENTAHYDRICUS CYANOCOBALAMINUM CYCLIZINI HYDROCHLORIDUM CYCLOPENTOLATI HYDROCHLORIDUM CYPROHEPTADINI HYDROCHLORIDUM CYPROTERONI ACETAS CYSTEINI HYDROCHLORIDUM CYTARABINUM DACARBAZINUM DAPSONUM DAUNORUBICINI HYDROCHLORIDUM DEFEROXAMINI MESILAS DEMECLOCYCLINI HYDROCHLORIDUM DESIPRAMINI HYDROCHLORIDUM DESMOPRESSINUM DESOXYCORTONI ACETAS DEXAMETHASONI ACETAS DEXAMETHASONI NATRII PHOSPHAS DEXAMETHASONUM DIAZOXIDUM DIBUTYLIS PHTHALAS DICLOFENACUM NATRICUM DICLOXACILLINUM NATRICUM DIENESTROLUM DIETHYLSTILBESTROLUM DIFLUNISALUM DIGITALIS PURPUREAE FOLIUM DIHYDROERGOTAMIN! TARTRAS DIHYDROSTREPTOMYCINI SULFAS DILTIAZEMI HYDROCHLORIDUM DIMENHYDRINATUM DIMERCAPROLUM DIMETHYLIS SULFOXIDUM DIPHENHYDRAMINI HYDROCHLORIDUM DIPROPHYLLINUM Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 655 DISOPYRAMIDI DIHYDROGENOPHOSPHAS DISOPYRAMIDUM DISULFIRAMUM DOMPERIDONI HYDROGENOMALEAS DOMPERIDONUM DOSULEPINI HYDROCHLORIDUM DOXEPINI HYDROCHLORIDUM DOXYCYCLINIHYCLAS DOXYCYCLINUM DROPERIDOLUM ECONAZOLINITRAS EMETINI DIHYDROCHLORIDUM HEPTAHYDRICUM EMETINI DIHYDROCHLORIDUM PENTAHYDRICUM ENOXAPARINUM NATRICUM ERGOCALCIFEROLUM ERYTHROMYCINI ESTOLAS ERYTHROMYCINI ETHYLSUCCINAS ERYTHROMYCINI LACTOBIONAS ERYTHROMYCINI STEARAS ERYTHROMYCINUM ESTRADIOLI BENZOAS ESTRADIOLUM HEMIHYDRICUM ETHAMBUTOLI HYDROCHLORIDUM ETHINYLESTRADIOLUM ETHIONAMIDUM ETHISTERONUM ETHOSUXIMIDUM ETHYLIS BISCOUMACETAS ETOFYLLINUM ETOPOSIDUM FAMOTIDINUM FELODIPINUM FENOTEROLI HYDROBROMIDUM FLUCLOXACILLINUM NATRICUM FLUCYTOSINUM FLUDROCORTISONIACETAS FLUOCINOLONIACETONIDUM FLUOXETINI HYDROCHLORIDUM FLUPHENAZINI DECANOAS FLUPHENAZINI DIHYDROCHLORIDUM FLUPHENAZINI ENANTAS FRAMYCETINI SULFAS FUROSEMIDUM GALLAMINI TRIETHIODIDUM ______________________________Separanda 655 GENTAMICINI SULFAS GLIBENCLAMIDUM GLIPIZIDUM GLUCAGONUM GONADORELINUM GONADOTROPINUM CHORIONICUM GONADOTROPINUM SERICUM EQUINUM AD U.V. GRAMICIDINUM GRISEOFULVINUM GUAIFENESINUM GUANETHIDINI SULFAS HALOPERIDOLUM HEPARINA MASSAE MOLECULARIS MINORIS HEXOBARBITALUM HISTIDINI HYDROCHLORIDUM MONOHYDRICUM HISTIDINUM HYALURONIDASUM HYDRALAZINI HYDROCHLORIDUM HYDROCHLOROTHIAZIDUM HYDROCORTISONI ACETAS HYDROCORTISONIHEMISUCCINAS HYDROCORTISONUM HYDROXOCOBALAMINI ACETAS HYDROXOCOBALAMINI HYDROCHLORIDUM HYDROXOCOBALAMINI SULFAS HYDROXYZINI HYDROCHLORIDUM HYMECROMONUM HYOSCYAMI FOLIUM HYOSCYAMI PULVIS NORMATUS IDOXURIDINUM IMIPRAMINI HYDROCHLORIDUM INDAPAMIDUM INDOMETACINUM INSULINŮM HUMANUM INSULINŮM INTERFERONI ALFA-2 SOLUTIO CONCENTRATA IODUM IOHEXOLUM IOPAMIDOLUM IPECACUANHAE PULVIS NORMATUS IPECACUANHAE RADIX ISOCONAZOLI NITRAS Strana 656 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 656 Všeobecné dodatky________________ ISOCONAZOLUM ISONIAZIDUM ISOPRENALINI SULFAS ISOSORBIDIDINITRAS DILUTUS ISOSORBIDIMONONITRAS DILUTUS ISOTRETINOINUM ISOXSUPRINI HYDROCHLORIDUM KALII CLAVULANAS KALII HYDROXIDŮM KALII PERCHLORAS KANAMYCINIMONOSULFAS KANAMYCINI SULFAS ACIDUS KETAMINI HYDROCHLORIDUM KETOCONAZOLUM KETOPROFENUM LABETALOLI HYDROCHLORIDUM LEVAMISOLI HYDROCHLORIDUM LEVODOPUM LEVOMEPROMAZINI HYDROCHLORIDUM LEVOMEPROMAZINI HYDROGENOMALEAS LEVONORGESTRELUM LEVOTHYROXINUM NATRICUM LIDOCAINI HYDROCHLORIDUM LIDOCAINUM LINCOMYCINI HYDROCHLORIDUM MONOHYDRICUM LINDANUM LIOTHYRONINUM NATRICUM LITHII CITRAS LOPERAMIDI HYDROCHLORIDUM LYNESTRENOLUM LYPRESSINI SOLUTIO INIECTABILIS MEBENDAZOLUM MECLOZINI DIHYDROCHLORIDUM MEDOSULEPINI HYDROCHLORIDUM MEDROXYPROGESTERONIACETAS MEPYRAMINI HYDROGENOMALEAS MERCAPTOPURINUM MESTRANOLUM METFORMINI HYDROCHLORIDUM METHOTREXATUM METHYLDOPUM METHYLPREDNISOLONI ACETAS METHYLPREDNISOLONI HYDROGENOSUCCINAS METHYLPREDNISOLONUM METHYLTESTOSTERONUM METHYLTHIONINII CHLORIDŮM AD USŮM EXTERNUM METIPRANOLOLUM METOCLOPRAMIDI HYDROCHLORIDUM METOPROLOLI TARTRAS METRONIDAZOLI BENZOAS METRONID AZOLUM MEXILETINI HYDROCHLORIDUM MIANSERINI HYDROCHLORIDUM MICONAZOLINITRAS MICONAZOLUM MINOCYCLINI HYDROCHLORIDUM MINOXIDILUM NADROPARINUM CALCICUM NALOXONI HYDROCHLORIDUM NAPROXENUM NATRIIAMIDOTRIZOAS NATRII CALCII EDETAS NATRII FLUORIDŮM NATRII FUSIDAS NATRII HYDROXIDŮM NATRII PICOSULFAS NATRII VALPROAS NEOMYCINI SULFAS NICETHAMIDUM NICLOSAMIDUM NICLOSAMIDUM MONOHYDRICUM NICOTINAMIDUM NIFEDIPINUM NITROFURALUM NITROFURANTOINUM NORETHISTERONI ACETAS NORETHISTERONUM NORGESTRELUM NORTRIPTYLINI HYDROCHLORIDUM NOSCAPINI HYDROCHLORIDUM NOSCAPINUM NYSTATINUM OMEPRAZOLUM OMEPRAZOLUM NATRICUM ORNIDAZOLUM OXPRENOLOLI HYDROCHLORIDUM OXYPHENBUTAZONUM Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 657 Separanda 657 OXYTETRACYCLINI HYDROCHLORIDUM OXYTETRACYCLINUM OXYTOCINI SOLUTIO CONCENTRATA OXYTOCINUM PANCURONII BROMIDŮM PAPAVERINI HYDROCHLORIDUM PARALDEHYDUM PENICILLAMINUM PENTAMIDINI DIISETIONAS PENTOXIFYLLINUM PERPHENAZINUM PHENACETINUM PHENAZONUM PHENOLSULFOPHTHALEINUM PHENOLUM PHENOXYMETHYLPENICILLINUM PHENOXYMETHYLPENICILLINUM KALIČŮM PHENTOLAMINI MESILAS PHENYLBUTAZONUM PHENYLEPHRINI HYDROCHLORIDUM PHENYLEPHRINUM PHENYLHYDRARGYRI BORAS PHENYLHYDRARGYRINITRAS PHENYLPROPANOLAMINI HYDROCHLORIDUM PHENYTOINUM NATRICUM PHTHALYLSULFATHIAZOLUM PHYTOMENADIONUM PILOCARPINI HYDROCHLORIDUM PILOCARPINI NITRAS PINDOLOLUM PIPERAZINIADIPAS PIPERAZINI CITRAS PIPERAZINUM HEXAHYDRICUM PIROXICAMUM PIVAMPICILLINUM PLUMBIACETAS POLYMYXINI B SULFAS PRAZIQUANTELUM PRAZOSINI HYDROCHLORIDUM PREDNISOLONI ACETAS PREDNISOLONINATRII PHOSPHAS PREDNISOLONI PIVALAS PREDNISOLONUM PREDNISONUM PRIMAQUINI DIPHOSPHAS PRIMIDONUM PROBENECIDUM PROCAINAMIDI HYDROCHLORIDUM PROCAINI BENZYLPENICILLINUM PROCAINI HYDROCHLORIDUM PROCHLORPERAZINI HYDROGENOMALEAS PROGESTERONUM PROMETHAZINI HYDROCHLORIDUM PROPANTHELINI BROMIDŮM PROPRANOLOLI HYDROCHLORIDUM PROPYLTHIOURACILUM PROPYPHENAZONUM PROTAMINI HYDROCHLORIDUM PROTAMINI SULFAS PROTIRELINUM PROXYPHYLLINUM PYRAZINAMIDUM PYRIDOXINI HYDROCHLORIDUM PYRIMETHAMINUM QUINIDINI SULFAS RANITIDINI HYDROCHLORIDUM RESORCINOLUM RIBOFLAVINI NATRII PHOSPHAS RIBOFLAVINUM RIFAMPICINUM RIFAMYCINUM NATRICUM ROXITHROMYCINUM SALBUTAMOLI SULFAS SALBUTAMOLUM SELENU DISULFIDUM SERTACONAZOLI NITRAS SINAPIS ETHEROLEUM ARTIFICIALE SOMATOSTATINUM SOMATROPINI SOLUTIO AD PRAEPARATIONEM SOMATROPINUM SOMATROPINUM PRO INIECTIONE SPECTINOMYCINI HYDROCHLORIDUM SPIRAMYCINUM SPIRONOLACTONUM STRAMONII FOLIUM STRAMONII PULVIS NORMATUS STREPTOKINASUM STREPTOMYCINI SULFAS STRYCHNI SEMEN Strana 658 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 658 Všeobecné dodatky__________________ SUCCINYLSULFATHIAZOLUM SULFACETAMIDUM NATRICUM SULFADIAZINUM SULFADIMIDINUM SULFADOXINUM SULFAFURAZOLUM SULFAMERAZINUM SULFAMETHIZOLUM SULFAMETHOXAZOLUM SULFAMETHOXYPYRIDAZINUM SULFASALAZINUM SULFATHIAZOLUM SULFINPYRAZONUM SULFISOMIDINUM SULINDACUM SULPIRIDUM SUXAMETHONII CHLORIDŮM SUXAMETHONIIIODIDUM TAMOXIFENI DIHYDROGENOCITRAS TENOXICAMUM TERBUTALINI SULFAS TESTOSTERONI ENANTAS TESTOSTERONIISOBUTYRAS TESTOSTERONI PROPIONAS TETRACAINI HYDROCHLORIDUM TETRACOSACTIDUM TETRACYCLINI HYDROCHLORIDUM TETRACYCLINUM THEOBROMINUM THEOPHYLLINUM THEOPHYLLINUM MONOHYDRICUM THIAMINI HYDROCHLORIDUM THIAMININITRAS THIAMPHENICOLUM THIOPENTALUM NATRICUM ET NATRII CARBONAS THIORIDAZINI HYDROCHLORIDUM TIABENDAZOLUM TICARCILLINUM NATRICUM TICLOPIDINI HYDROCHLORIDUM TIMOLOLI HYDROGENOMALEAS TINIDAZOLUM TOBRAMYCINUM TOCOFEROLI ALFA ACETAS TOCOFEROLI ALFA ACETATIS PULVIS TOCOFEROLUM ALFA TOLBUTAMIDUM TOSYLCHLORAMIDUM NATRICUM TRETINOINUM TRIAMCINOLONIACETONIDUM TRIAMCINOLONI HEXACETONIDUM TRIAMCINOLONUM TRIAMTERENUM TRIFLUOPERAZINI HYDROCHLORIDUM TRIMECAINI HYDROCHLORIDUM TRIMETHADIONUM TRIMETHOPRIMUM TRIMIPRAMINI HYDROGENOMALEAS TROPICAMIDUM UROFOLLITROPINUM UROKTNASUM VANCOMYCINI HYDROCHLORIDUM VERAPAMILI HYDROCHLORIDUM VERATRI ALBI RADIX VINBLASTINI SULFAS VINCRISTINI SULFAS VITAMINŮM A VITAMINŮM A DENSATUM OLEOSUM VITAMINŮM A IN AQUA DISPERGIBILE VITAMINI A PULVIS WARFARINUM NATRICUM WARFARINUM NATRICUM CLATHRATUM XANTINOLI NICOTINAS XYLOMETAZOLINI HYDROCHLORIDUM ZIDOVUDINUM ZINCI CHLORIDŮM ZOPICLONUM Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 659 __________________________________________________________________________________Separanda 659 Tabulka IV: Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé N Tabulka obsahuje doporučené terapeutické dávky tak, jak byly odvozeny z klinických studií a jak je upravila klinická zkušenost. Jsou uvedeny jako dávky podávané jednorázově (jednotlivá terapeutická dávka) nebo dávky na den (denní terapeutická dávka) pro dospělého člověka. Hlavním zdrojem pro sestavení tabulky se stala literatura1' a lékopisné údaje. Terapeutické dávky jsou uvedeny pro orientaci lékaře a lékárníka. Lékař určuje dávku často velmi rozdílnou podle požadovaného terapeutického účinku, vnímavosti nemocného, jeho tělesné hmotnosti, celkového stavu, trvání léčby atd. Obvyklé terapeutické dávky uvedené v tabulce odpovídají průměrnému dávkování a jsou myšleny jako povšechné vodítko. Tabulka obsahuje v poznámce u silně účinných léčiv také maximální dávku, pokud byla stanovena. Maximální dávky léčiv jsou takové dávky pro člověka, které nesmí lékárník při vydávání léčiv překročit jak pro jednotlivé podání (maximální dávka jednotlivá), tak pro podání během 24 hodin (maximální dávka denní), pokud to lékař zřetelně neoznačil v předpisu. Vyšší dávky než maximální smí lékař podat pouze výjimečně a musí si být vědom, že záměrně překračuje maximální dávku. Překročí-li lékař úmyslně z terapeutického důvodu ve svém předpisu stanovenou maximální dávku, musí ji na předpisu vypsat též slovy a připojit k číslu (!). Je-li v předpise překročena maximální dávka a není-li toto překročení lékařem řádně označeno vykřičníkem a vypsáním dávky slovy, požádá lékárník příslušného lékaře o doplnění. V případě nedosažitelnosti lékaře opraví lékárník dávku na obvyklou terapeutickou, úpravu potvrdí svým podpisem a dodatečně lékaře o změně uvědomí. Předepíše-li lékař lék obsahující silně účinné léčivo, pro které stanoví lékopis maximální dávku, uvede na předpisu způsob použití léku i přesný návod, který umožňuje výpočet jednotlivých i denních dávek při předepsaném použití. Pro výpočet dávek léků užívaných po lžičkách apod. platí toto ustanovení, není-li uvedeno jinak: 1 kapka - 0,05 ml 1 čajová nebo kávová lžička - 5 ml 1 dezertní nebo dětská lžička - 10 ml 1 polévková lžíce - 15 ml Maximální dávky uvedené v tabulce jsou stanoveny podle klinických zkušeností a mají za účel zabránit otravám, ke kterým by mohlo dojít přepsáním nebo jiným omylem. Nejsou to hraniční hodnoty, po jejichž překročení by nutně musela nastat otrava, a nemají tedy omezovat lékaře v jeho uváženém dávkování. Např. při antagonizování účinku některých jedů se běžně překračují maximální dávky antidot (atropin při otravách organofosfáty, kofein při otravách alkoholem aj.). Martindale: The Extra Pharmacopoeia. 3 ľ' Ed. London, The Pharmaceutical Press 1996. Strana 660 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 660 Všeobecné dodatky Použité zkratky v tabulkách dávek léčiv cont.inf - kontinuálně inŕuzí D.L. - dávka smrtelná d.max. - dávka maximálni d.max.p.d. - maximálni dávka denní d.max.s. - maximálni dávka jednotlivá d.pro die - dávka denní d.proph. - dávka profylaktická d.sing. - dávka jednotlivá d.therap. - dávka terapeutická d.tox. - dávka toxická dosis - dávka ext. - externě inj. - injekčné, injekční i.m. - intramuskulárně i.V. - intravenózne inf. - inŕuzí inhal. - inhalačné intermit.inf.- intermitentné inŕuzí intraart. - intraarteriálné intraartic. - intraartikulárné intraauric. - do ucha intracard. - intrakardiálné intracor. - intrakoronárné intraderm. - intradermálné intramam. - intramamárné intranas. - intranazálné intraocul. - intraokulárné intrapleur. - intrapleurálné intrarum. - do bachoru intrathec. - intrathekálné intrauter. - do dělohy loc. - lokálně nasogastr. - nazogastrálně nebul. - nebulizovaný roztok p. o. - perorálně p.rect. - rektálně s.c. - subkutánně subling. - sublingválně transderm. - transdermálně vagin. - vaginálně G5 - infuzní 5% roztok glukosy F1/1 - inŕuzní izotonický roztok chloridu sodného Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka ABSINTHIIHERBA p.o. 1,0 2,0 - 3,0 ACEBUTOLOLI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,2 - 0,8 1,2 ACETAZOLAMIDUM p.o. 0,25 - 0,5 1,0-1,5 i.V. 0,25 1,5 ACETYLCYSTEINUM p.o. 0,2 0,8 inhal. 0,4 0,3 - 1,6 ve vodném roztoku ACICLO VIRŮM p.o. 0,2 - 0,8 1,0-4,0 loc. 5% mast 5 - 6x denně, 5 - 10 dní i.V. 0,25 - 0,5/m2 0,75 - 1,5/m2 ACIDUM ACETYLSALICYLICUM p.o., p.rect. 0,5 -1,0 a 4,0 analgetikum, antipyretikum ACIDUM AMINOCAPROICUM p.o. 4,0 - 5,0 úvodní dávka 1,0-1,25 pokračování dávek {po 1 h) - max. 30 g/24 h ACIDUM ASCORBICUM p.o. 0,05 - 0,1 profylaktický 0,1-0,5 0,5 - 1,0 terapeuticky i.V. 0,5 - 1,0 při methemoglobinemii, pomalu ACIDUM BENZOICUM ext. 6% mast obvykle s 3 % kyseliny salicylové ACIDUM BORICUM loc. 1,6 - 1,7% oční kapky 3-10% mast ACIDUM ETACRYNICUM p.o. 0,05 - 0,2 0,05 - 0,4 i.V. 0,05 ACIDUM FOLICUM p.o. 0,01 - 0,02 obden úvodní dávka 0,005 udr ovací dávka ACIDUM FUSIDICUM p.o. 0,5 1,5 i.V. inf. 0,5 1,5 loc. 2% lékové formy Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka ACIDUM NALIDIXICUM p.o. 1,0 4,0 ACIDUM NICOTINICUM p.o. 0,2 - 2,0 0,4 - 6,0 postupně zvyšovat a na 6,0 ACIDUM TIAPROFENICUM p.o. 0,2 - 0 ,3 0,6 p.rect. 0,3 0,6 ACIDUM UNDECYLENICUM loc. 5% mast 2x denně ACONITI RADIX p.o. 0,02 0,06 AGRIMONIAE HERBA p.o. 1,5 3,0 - 4,5 ALBUMINIHUMANI SOLUTIO i.V. 5% roztok rychlostí 1-2 ml/min 500 ml základní infuze 20 - 25% roztok rychlostí 1 ml/min 100 ml základní infuze ALFENTANILIHYDROCHLORIDUM i.V. 0,5 mg během 30 s, ev. dalších 0,25 mg při spontánní respiraci i.V. 30-50 mg/kg řízené dýchání inf. 50-100 mg/kg bolus 0,5 - 1,0 mg/kg/min pokračování ALGELDRATUM p.o. 0,25-1,0 1,0 ALLOPURINOLUM p.o. 0,1 - 0,2 0,4 - 0,6 ALOE BARBADENSIS p.o. 0,05 0,2 ALOE CAPENSIS p.o. 0,05 0,2 ALOE EXTRACTUM SICCUM NORMATUM p.o. 0,05 0,2 ALOXIPRINUM p.o. 0,4 - 0,8 1,2-2,4 a 0,08-0,16/kg revmatická horečka (ve 4 dílčích dávkách) ALPRAZOLAMUM p.o. 0,25 - 2,0 mg 1,5-4,0 mg ALPRENOLOLI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,05 - 0,1 0,2 - 0,8 ALTHAEAE FOLIUM p.o. 1,5 4,5 ALTHAEAE RADIX p.o. 0,5 - 3,0 15,0 ALUMINII SULFAS ext. 20% roztok n p:, vi Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka AMANTADIN! HYDROCHLORIDUM p.o. 0,1 - 0,2 0,2 - 0,4 AMFETAMINI SULFAS p.o. 0,005 - 0,01 0,005 - 0,02 nutná individualizace dávek, max. 0,02 AMILORIDI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,005 - 0,01 0,005 - 0,015 AMINOPHENAZONUM p.o., i.V. 0,3 - 0,45 0,3 - 0,9 AMINOPHYLLINUM p.o. 0,1-0,3 0,3 - 1,2 neretardované formy, d.max.s. 0,5; d.max.p.d. 1,5 0,175-0,7 0,35 -1,4 retardované formy i.V. 0,25 a 0,5 infuze průměrnou rychlostí 0,6 mg/kg/h, která navazuje na i.V. bolus 0,005/kg. 0,25 -1,5 AMIOD ARONI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,2 - 0,4 0,2 - 1,2 nutná individualizace dávek i.V. infuze 0,005/kg během 20 min a 2 h v G5 0,6-0,8 (a 1,2) AMITRIPTYLINI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,025 - 0,05 0,15-0,20 i.m. 0,01 - 0,03 0,04-0,12 AMMONII CHLORIDŮM p.o. 1,0-2,0 po 6 h 4,0 - 8,0 i.V. 1 - 2% roztok podle stavu nemocného (terapie alkalózy) AMOBARBITALUM NATRICUM p.o., i.m., i.V. 0,065 - 0,25 na noc AMOXICILLINUM NATRICUM p.o. 0,25 - 0,5 0,75 -1,5 při léčbě kapavky a 3 g jednorázově AMPICILLINUM NATRICUM p.o. 0,25 - 0,5 2,0 - 6,0 i.V., i.m. 0,5 2,0 - 6,0 ANISI ETHEROLEUM p.o. 0,15-1,0 0,3 ANISIFRUCTUS p.o. 1,5 3,0 ANISI STELLATI FRUCTUS p.o. 0,75 1,5 ANTAZOLINI HYDROCHLORIDUM intranas. 0,5% roztok intraocul. 0,5% roztok ext. 1,8% krém Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka ANTITHROMBINUM III HUMANUM DENSATUM CRYODESSICATUM i.v. 3 tis. m.j. podle stavu a diagnózy - akutní trombóza a preoperační profylaxe i.v. 3 tis. m.j. kloubní náhrada - 2 h před operací 2 tis. mj./den kloubní náhrada - 5 dní po operaci APOMORPHINIHYDROCHLORIDUM S.C. 0,005 0,005 - 0,01 APROTININI SOLUTIO CONCENTRATA i.v. 200 - 500 tis. m.j., poté infuze rychlostí 50 tis. m.j./h do zástavy krvácení zástava krvácení 100-200 tis. m.j. profylaxe hyperfibrinolytického krvácení 100 tis. m.j. bolus, poté 200 - 300 tis. m.j. během 3 - 4 h antidotum fibrinolytické léčby ARGENTINITRAS loc. 0,5 - 1,0% roztoky max. 0,03 - 0,l(oční kapky) ARGININI HYDROCHLORIDUM i.v. inf. 10% roztok 30 g během 30 min diagnostický test i.v. inf. 10 g během 30 min forsírovaná diuréza ASTEMIZOLUM p.o. 0,01 ATENOLOLUM p.o. 0,05-0,1 0,05-0,1 i.v. 0,005 (během 5 min), popř. dalších 0,005 (po 10 min) i.v. způsob podání se pou ívá při léčbě hemodynamicky stabilizovaného akutního infarktu myokardu ATROPINI SULFAS loc. 0,5-1,0% oční kapky max.: p.o. 0,005 - 0,01; p.rect. 0,002 - 0,004; oční kapky 0,001 - 0,003 p.o., i.m., s.c. 0,5 - 1,0 mg 0,002 i.v. 0,002 a 0,2 otrava organofosfáty (opakovat v 5min intervalech do odstranění muskarinových projevů) AURANTIIPERICARPIUM DULCE p.o. 1,5 5,0 AZATHIOPRINUM p.o. (i.v.) 0,001 - 0,005/kg imunosupresivum 0,001 - 0,0025/kg antirevmatikum BACAMPICILLIN! HYDROCHLORIDUM p.o. 0,4 - 0,6 0,8 -1,6 n p:, vi Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka BACITRACINUM loc. 250 - 400 m.j./l g masti 250 m.j./l ml v očních kapkách BACLOFENUM p.o. 0,005 - 0,015 0,03 - 0,075 BALSAMUM PERUVIANUM loc. 5 - 20 % v přípravku BALSAMUM TOLUTANUM p.o. 0,2 0,6 BARB ITALŮM p.o. a 0,3-0,6 BARII SULFAS p.o. vodná suspenze 3:1, vyšetření aludku a střeva - suspenze 1 : 1 p.rect. irigoskopické vyšetření - suspenze 1 : 3 BECLOMETASONIDIPROPIONAS inhal. 0,4 rozděleno do 2 - 4 dílčích dávek BELLADONNAE FOLIUM p.o. 0,05 0,15 max. 0,2 - 0,6 BELLADONNAE PULVIS NORMATUS p.o. 0,05 0,15 max. 0,2 - 0,6 BENDROFLUMETHIAZIDUM p.o. 0,0025 - 0,01 0,0025 - 0,01 BENZALKONII CHLORIDI SOLUTIO ext. 0,01 -0,1% roztok instilace do močového měchýře 0,005% roztok BENZATHINI BENZYLPENICILLINUM i.m. 0,6 - 1,2 mil. m.j. jednou za 14 dnů prevence streptokokových onemocnění BENZETHONII CHLORIDŮM ext. 0,5% roztok BENZOCAINUM loc. max. 20% lékové formy k povrchové anestezii BENZYLIS BENZOAS ext. a 0,3-0,6 BENZYLPENICILLINUM KALIČŮM 25-100 tis. m.j. podle záva nosti onemocnění ve 4 - 6 dílčích dávkách BETACAROTENUM p.o. 0,03 - 0,3 BETAHISTINIDIMESILAS p.o. 0,008-0,016 0,024 - 0,48 Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka BETAMETHASONIACETAS p.o. 0,5 - 5,0 (10,0) mg Dávkování je přísně individuální. i.m., i.V. 0,004 - 0,02 intraartic. 0,004 - 0,006 loc. 0,025 - 0,05% lékové formy BETAXOLOLIHYDROCHLORIDUM p.o. 0,01 - 0,02 0,01 - 0,02 loc. 0,5% oční kapky BETULAE FOLIUM p.o. 2,0-3,0 6,0 - 9,0 BIPERIDENI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,001 - 0,002 0,003-0,012 i.m., i.V. 0,002 max. 4 dávky v 0,5h intervalech BISACODYLUM p.o. 0,01 p.rect. 0,01 BLEOMYCINI SULFAS i.m., i.v.; s.c. 0,25 - 0,5 mj./kg 1 - 2x týdně Celková dávka by neměla překročit 400 m.j. 1 mj./den nebo 5 m.j./týden udr ovací dávka BOLDO FOLIUM p.o. 1,0 2,0 - 5,0 BROMAZEPAMUM p.o. 0,003-0,018 max. 0,5 uvedené dávky u starých nemocných BROMHEXINI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,008-0,016 0,024 - 0,048 i.m. 0,004 0,008 - 0,012 BROMOCRIPTINIMESILAS p.o. 1,25 - 2,5 mg 0,005 - 0,0075 hyperprolaktinemie (Dávkování je přísně individuální.) 1,25-10,0 mg 0,02 - 0,03 akromegalie (Dávkování je přísně individuální.) 1,25-10,0 mg 0,01 - 0,04 Parkinsonova nemoc (Dávkování je přísně individuální.) BUDESONIDUM inhal. (aerosol) 0,2 mg 0,4 mg, ev. a 1,6 mg inhal. (nebul.) 0,001 - 0,002 0,002 - 0,004 úvodní dávka 0,5-1,0 mg 0,001 - 0,002 udr ovací dávka intranas. 0,1 mg 0,2 mg do ka dé nosní dírky loc. 0,025% mast n Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka BUMETANIDUM p.o. 0,5 - 2,0 mg 0,01 i.v.; i.m. 0,5-1,0 mg mo no zopakovat za 2 - 3 h BUPIVACAINIHYDROCHLORIDUM inj. 0,25 - 0,75% roztoky max. 0,4 BUSULFANUM p.o. 0,004 - 0,006 0,06 mg/kg (max. 0,006) chronická granulocytární leukémie 0,006 - 0,008 refrakterní případy 0,5 - 2 mg/den prevence relapsu BUTAMIRATIDIHYDROGENOCITRAS p.o. 0,005-0,01; 0,05 0,035-0,150 depot i.V. 0,01 - 0,02 0,05 před bronchoskopií, dále 0,01 po 4 h BUTYLSCOPOLAMINI BROMIDŮM i.v.; i.m. 0,02 lze opakovat po 30 min p.o. 0,02 0,08 CALCII CARBONAS p.o. 1,0 max. 8,0 CALCII CHLORIDŮM HEXAHYDRICUM i.V. 0,5 - 1,0 0,5 - 1,0 CALCII DOBESILAS p.o. 0,25 0,5 -1,0 loc. 4% CALCII FOLINAS i.V. inf. 0,075/12 h dále 12 mg i.m. 4 dávky po 6 h ("do velkvch dávkách methotrexátu): predávkovaní antagonistů kyseliny listové (tě ká otrava) i.m. 0,006-0,012 0,024 - 0,048 mírnější otrava - 4 dávky po 6 h i.V. inf., i.m. 0,15 během 12-24 h při podání s methotrexátem (24 h po podání methotrexátu) i.m. dále 0,012 - 0,015 p.o. nebo 0,015 0,06 podobu48-72h i.V. 0,200/m2 při podání s fluorouracilem po dobu 5 dní (v intervalu 21-28 dní) p.o. 0,015 anémie i.m. nebo do 0,001 Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka CALCII GLUCONAS p.o. 1,5 - 2,0 4,5 - 6,0 CALCII GLUCONAS PRO INIECTIONE i.V. 1,5-2,0 4,5 - 6,0 CALCITONINUM SALMONIS S.C., i.111. 50 m.j. 3x/týden - 100 mj./den Pagetova nemoc S.C., i.111. 100 inj. nervové komprese (3-6 měsíců) s.c, i.111. 400 m.j. 1200-1600 m.j. hyperkalcemie S.C., i.m. 100 m.j. postmenopauzální osteoporóza (spolu s kalciem) CALCITRIOLUM p.o., i.V. 0,25 - 3,0 mg 0,5 - 3,0 mg výrazně individuální CAMPHORA RACEMICA loc. max. 25 % v přípravcích CAPTOPRILUM p.o. 6,25-12,5 mg 50,0 -150,0 mg CARBAMAZEPINUM p.o. 0,1 - 0,3 0,8 -1,2 udr ovací dávka (ve 2-4 dávkách) CARBENICILLINUM NATRICUM p.o. 0,4 - 0,8 1,6-3,2 i.V. 5,0 4,0 -30,0 i.m. 1,0 - 2,0 4,0 - 8,0 infekce močového ústrojí CARBIDOPUM p.o. 0,025 - 0,030 0,075 - 0,2 Podává se s levodopou v poměru: 1:4-1:10. CARBIMAZOLUM p.o. 0,005 - 0,01 0,01 - 0,03 CARBO ACTIVATUS p.o. 0,5 - 1,5 2,0 - 6,0 U p.o. otrav jsou jednotlivé dávky 5 - 10 g, lze je opakovat. CARBOCISTEINUM p.o. 0,75 2,25 CARBOPLATINUM i.V. inf. 0,3 - 0,4/m2 ka dé 4 týdny CARVI ETHEROLEUM p.o. 0,12 0,28 CARVIFRUCTUS p.o. 1,5 6,0 CARYOPHYLLI ETHEROLEUM 1 - 5 % v přípravcích CEFACLORUM p.o. 0,25 - 0,5 0,75 - 4,0 CEFADROXILUM p.o. 0,5 - 1,0 1,0-2,0 CEFALEXINUM MONOHYDRICUM p.o. 0,25 -1,0 1,0 -4,0 CEFALOTINUM NATRICUM i.m., i.V. 1,0-2,0 4,0-12,0 n p:, vi Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka CEFAZOLINUM NATRICUM i.m., i.V. 0,25 -1,5 0,75 - 6,0 CEFOTAXIMUM NATRICUM i.m., i.V. 1,0 - 2,0 2,0-12,0 CEFOXITINUM NATRICUM i.m., i.V. 1,0 - 3,0 3,0-12,0 CEFRADINUM p.o. 0,25 - 0,5 1,0-2,0 i.m., i.V. 0,5 - 1,0 2,0 - 4,0 CEFTRIAXONUM NATRICUM i.m., i.V. 0,5 - 2,0 1,0 - 4,0 CEFUROXLMUM NATRICUM p.o. 0,25 - 0,5 0,5 - 1,0 i.m., i.V. 0,75 -1,5 2,25 - 6,0 CENTAURIIHERBA p.o. 1,0 6,0 CETIRIZINIDIHYDROCHLORIDUM p.o. 0,005 - 0,01 0,005 - 0,01 CETRIMIDUM ext. 0,5-1,0% roztok 0,5% krém 1 - 3% šampon CHAMOMILLAE ROMANAE FLOS p.o. 1,5 6,0 loc. 12,0 CHLORALI HYDRAS p.o. 0,5 - 1,0 0,5 - 1,0 p.rect. 1,0; max. p.rect. 2,0 - 6,0 CHLORAMBUCILUM p.o. 0,1 - 0,2 mg/kg 0,1 - 0,2 mg/kg CHLORAMPHENICOLINATRII SUCCINAS p.o., i.V. 0,0125-0,025/kg 0,05 - 0,1/kg loc. 0,5% oční kapky první 2 dny ka dou hodinu 1 kapka do spojivkového vaku, dále 5x denně 1 kapka; celkem 1-2 týdny 1,0% oční mast Aplikuje se po 2 - 3 h po dobu nejméně 1 týdne. CHLORDIAZEPOXIDUM p.o. 0,005 - 0,025 0,015-0,1 i.m., i.V. 0,05 - 0,1 0,3 - 0,6 CHLORHEXIDINIDIGLUCONATIS SOLUTIO loc. 0,5% lihový roztok 0,05 - 0,5% vodný roztok l%krém Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka CHLOROQUINIDIPHOSPHAS p.o. 0,25 - 0,5 0,25 -1,5 i.111. 0,25 0,25 - 0,75 i.V. 0,025/kg v několika infuzích během 30-32 h CHLOROTHIAZIDUM p.o. 0,25 -1,0 0,5-1,0 i.V. 0,25 - 2,0 CHLORPHENAMINI HYDROGENOMALEAS p.o. 0,004 0,016 - 0,024 p.o. 0,008-0,012 0,016 - 0,024 ve formě s řízeným uvolňováním i.m., S.C., i.V. 0,01 - 0,02 max. 0,04 CHLORPROMAZINI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,025 - 0,1 0,075 p.o. 0,01 - 0,025 0,04-0,15 antiemetikum i.m., i.V. 0,025 - 0,05 0,05-0,15 p.rect. 0,1 0,4 CHLORPROP AMIDŮM p.o. 0,125-0,25 0,125-0,5 CHLORPROTHIXENI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,025 - 0,05 0,075 - 0,6 i.m. 0,025 - 0,05 0,075 - 0,2 CHLORTALIDONUM p.o. 0,015-0,12 0,015-0,12 CHLORTETRACYCLIN! HYDROCHLORIDUM p.o. 0,25 - 0,5 1,0-2,0 intraocul. 1% oční mast ext. 3% krém, mast CICLOSPORINUM p.o. 0,014-0,018/kg před transplantací 4 - 12 h 0,014-0,018/kg po transplantaci, po dobu 1-2 týdnů 0,006 - 0,008/kg udr ovací dávka i.V. 0,003 - 0,005/kg po dobu 2 týdnů - dále individuální úprava Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka CIMETIDINUM p.o. 0,2 - 0,4 1,0-1,6 nasogastr. i.V. 0,2 2,4 bolus inf. 0,4 dále v infuzi (lze opakovat po 4 - 6 h) CINCHOCAINI HYDROCHLORIDUM loc. 0,5% - 1,0% lékové formy CINCHONAE CORTEX p.o. 0,5 1,0-3,0 CINNAMOMI CORTEX p.o. 2,0 4,0 cinnarizin™ p.o. 0,025 - 0,075 0,05 - 0,225 CIPROFLOXACIN! HYDROCHLORIDUM p.o. 0,25 - 0,75 0,5-1,5 i.V. 0,1-0,4 0,2 - 0,8 CISAPRIDUM p.o. 0,005 - 0,01 0,015 - 0,06 15-30 min před jídlem CISPLATINUM i.V. 0,05 - 0,12/m jednou denně nebo rozděleně do 5 následujících dnů ne častěji ne ka dé 3 - 4 týdny CITRI ETHEROLEUM p.o. 40 mg 214 mg CLINDAMYCINI DIHYDROGENOPHOSPHAS p.o. 0,15-0,3 0,6 - 1,2 CLINDAMYCINI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,15-0,3 0,6 - 1,2 tě ká infekce, d.sing. 0,45, d. pro die 1,8 i.m., i.V. inf. 0,6 - 2,7 v dílčích dávkách (max. 1,2 g/h); i.m. max. 600 mg v injekci a 4,8 tě ká infekce ext. 1% gel, roztok CLOBETASONIBUTYRAS ext. 0,05% krém, mast CLOFIBRATUM p.o. 0,02 - 0,03/kg (obvykle 1,5-2) CLOMIFENIDIHYDROGENOCITRAS p.o. 0,05-0,1 0,05-0,1 Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka CLOMIPRAMINIHYDROCHLORIDUM p.o. 0,025 - 0,25 0,25 0,05-0,15 udr ovací dávky i.111. 0,025-0,15 i.V. 0,05-0,075běheml,5-3h clonazepam™ p.o. do 0,001 úvodní dávka 0,004 - 0,008 (max. 0,02) udr ovací dávka i.V. 0,001 (max. 0,013) CLONIDINI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,05-0,1 mg 0,15 - 0,3 mg úvodní dávka; Zvyšuje se podle odpovědi po 2 -3 dny. 0,3 - 1,2 mg (ev. a 1,8 mg) udr ovací dávka trans derm. 0,1 - 0,3 mg týdně i.V. 0,15-0,3 mg 0,75 mg p.o. 0,05-0,1 mg pol h tě ká hypertenze - úvodní dávka a do sní ení TK nebo celkové dávky 500 -800 mg p.o. 0,05 mg (ev. a 0,075 mg) 0,1 mg (ev. a 0,15 mg) migréna CLOROXINUM p.o. 0,25 0,75 nepodávat déle ne týden CLOTRIMAZOLUM ext. 1 % krém, roztok, zásyp aplikovat 2 - 3x denně 2-4 týdny vagin. 0,1 6 -7 dní 0,2 3 dny 0,5 v 1 dávce CLOXACILLINUM NATRICUM p.o. 0,5 2,0 i.111., i.V. 0,25-1,0 1,0-6,0 COCAINI HYDROCHLORIDUM ext. 0,05 v max. 10% roztoku 0,1 max. k aplikaci na sliznici 1-1,5 mg/kg 25% pasta CODEINUM p.o., i.m. 0,03 - 0,06 0,18-0,36 CODEINI DIHYDROGENOPHOSPHAS SESQUIHYDRICUS p.o. 0,015-0,03 0,03 - 0,09 d.max.s. 0,1; d. max.p.d. 0,3 n p:, vi Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka COFFEINUM p.o. 0,05 - 0,25 0,2 - 0,5 d.max.s. 0,5; d. max.p.d. 1,5 COLCHICINUM p.o. 0,001 úvodní dávka 0,5 mg pokračovací dávka ve 2 - 3h intervalech nepřekračovat dávku 10 mg max. 0,01 akutní ataka dny 0,5 mg profylaxe atak dny i.V. 0,001 profylaxe atak dny 0,002, dále 0,5 mg po 6 h max. 0,004 akutní ataka dny COLECALCIFEROLUM p.o. 400 m.j. (= 0,01 mg) prevence do 0,001 (40 tis. m.j.) malabsorpce do 0,005 (200 tis. m.j.) hypokalcemie při hypoparathyreoidismu COLISTIMETHATUM NATRICUM p.o. 1,5 - 3 mil. m.j. 4,5 - 9 mil. m.j. i.m., i.V. inf. 6 mil. m.j. (asi 0,3 g) v dílčích dávkách COLISTINI SULFAS p.o. 25 - 50 tis. m.j./kg 100-150 tis. m.j./kg asi 75-150 mg 3x denně i.m., i.V. 25 - 50 tis. m.j./kg 50 -100 tis. m.j./kg asi 300 mg denně loc. často v kombinaci s bacitracinem, neomycinem či glukokortikoidy CORIANDRI ETHEROLEUM p.o. 0,015 0,015 CORTISONIACETAS p.o., i.m. 0,025 - 0,3 Dávkování je přísně individuální max. 0,15 - 0,3 (p.o., oční kapky). CRATAEGI FOLIUM CUM FLORE p.o. 2,0 6,0 CUPRI SULFAS PENTAHYDRICUS p.o. 0,5 -1,5 mg CYANOCOBALAMINUM i.m. 0,3-1,0 mg CYCLIZINIHYDROCHLORIDUM p.o. 0,05 0,200 CYCLOPHOSPHAMIDUM i.V. 0,02 - 0,04/kg ka dych 10-20 dnů nebo 0,01-0,015/kg ka dych 2-5 dnů p.o. 0,05 - 0,2 udr ovací terapie Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka CYPROHEPTADINIHYDROCHLORIDUM p.o. 0,004 - 0,032 Dávkování je individuální. CYPROTERONIACETAS p.o. 0,025 - 0,1 0,05 - 0,3 sexuální deviace u mu ů 0,1 0,1 - 0,3 karcinom prostaty 0,05 0,05 pubertas praecox i.111. 0,3 - 0,6 lx/14 dní sexuální deviace 0,3 lx/14 dní karcinom prostaty CYTARABINUM i.V. 0,1/m2 l-2x/den po dobu 5 dnů 2,0 - 4,0/m2 akutní leukémie (2-3 dny) DACARBAZINUM i.V. 0,2 - 0,25/m2 po dobu 5 dnů (mo né opakovat po 3 - 4 týdnech) DAPSONUM p.o. 0,05 - 0,2 0,05 - 0,2 DAUNORUBICINI HYDROCHLORIDUM i.V. 0,04 - 0,06/m2 akutní nelynifoblastova leukémie dospělých (1.-3. den 1. kúry, v dalších kúrách za 3 - 4 týdny pouze 1. a 2. den) DEFEROXAMINIMESILAS p.o. 5,0-10,0 akutní otrava elezem - úvodní dávka i.V. (s.c.) 1,0-2,0 po 3-12 h pokračování i.111. 0,5 - 1,0 chronická otrava elezem inf. 1,5-4,0 během 12 h DEMECLOCYCLINI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,6 (ev. a 0,9) infekce (ve 2-4 dílčích dávkách) 0,9-1,2 úvodní dávka (chronická hyponatremie) 0,6 - 0,9 udr ovací dávka (chronická hyponatremie) DESIPRAMINI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,025 - 0,3 0,1 - 0,3 i.111. 0,025 0,05-0,1 DESLANOSIDUM i.v.; i.111. 0,002 rychlá digitalizace; d.max.s. 0,8 mg, d.max.p.d. 1,6 mg n p:, vi Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka DESMOPRESSINUM i.v.; i.m. 1,0-2,0 mg 2,0 - 4,0 mg diabetes insipidus inf. 0,3 mg/kg preoperačně - u pacientů s hemofílií A intranas. 0,01% roztoky (kapky, nosní sprej): 5,0 - 20,0 mg 10,0 - 40,0 mg do ka dého nosního průduchu DESOXYCORTONIACETAS s.c. implantát 0,125 na 8 - 12 měsíců DEXAMETHASONUM p.o. 0,5 - 9,0 mg Dávkování je přísně individuální. i.V. 2-6 mg/kg denní dávku lze podat p.o. ve 2 - 4 dílčích dávkách loc. 0,1% lékové formy inhal. 0,25 - 0,3 mg (aerosol) 0,75 - 2,0 mg DEXPANTHENOLUM i.m., i.V. inf. 0,25 - 0,5 ext. 2% roztok, mast, krém DEXTROMETHORPHAN! HYDROBROMIDUM p.o. 0,015-0,03 0,06-0,18 DEXTROMORAMIDI HYDROGEN TARTRAS p.o. 0,005 (ev. a 0,02) p.o., i.m., s.c. 0,005 (ev. a 0,015) d.max.p.d. 0,12 p.rect. 0,01 DEXTROPROPOXYPHENI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,03 - 0,06 0,09 - 0,24 DIAZEP AMUM p.o. 0,002 - 0,01 0,004 - 0,04 Dávkování je individuální. i.V., i.m. 0,002 - 0,02 DIAZOXIDUM i.V. 0,001 - 0,003/kg opakovaně v 5 - 15min intervalech DICLOFENACUM NATRICUM p.o. 0,025 - 0,05 0,05-0,15 i.m. 0,075 0,075-0,15 loc. 1 % lékové formy DICLOXACILLINUM NATRICUM p.o. 0,125-0,25 0,5 -1,0 DIENESTROLUM ext. 0,01% krém Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka DIETHYLCARBAMAZINI DIHYDROGENOCITRAS p.o. 0,002/kg 0,006/kg DIETHYLSTILBESTROLUM p.o. 2,5 - 3,0 mg 7,5 - 20,0 mg karcinom prsu 0,5 -1,0 mg 1,0-3,0 mg karcinom prostaty i.m. 15,0 mg loc. vagin. 0,05 mg eventuálně obden nebo 2x týdně 1-2 týdny DIFLUNISALUM p.o. 0,25 -1,0 0,5 - 1,5 DIGITOXINUM p.o. 0,05 - 0,3 mg 0,05 - 0,3 mg udr ovací dávky (Dávkování je přísně individuální.) d.max.s. 0,8 mg, d.max.p.d. 0,8 mg 0,2 - 0,6 mg 0,4 -1,2 mg saturační dávky DIGOXINUM p.o. 0,005 mg/kg 0,005 mg/kg udr ovací dávky (Dávkování je přísně individuální.) d.max.s. 1 mg, d.max.p.d. 2 mg 0,125-0,75 mg 0,125-1,125 mg saturační dávky i.V. 0,083 - 0,5 mg 0,083 - 0,75 mg pro rychlou digitalizaci DIHYDROERGOTAMIN! MESILAS p.o. 0,32-1,6 mg 0,96 - 4,8 mg d.max.s. 4 mg, d.max.p.d. 10 mg i.m. 0,001 max. 0,003 v lh intervalech i.V. 0,002 DILTIAZEMIHYDROCHLORIDUM p.o. 0,06 - 0,24 0,12-0,36 DIMENHYDRINATUM p.o., i.m., i.V. 0,05-0,1 0,4 DIMERCAPROLUM i.m. 0,004/kg 1. a 2. den: 6x denně 3. den: 4x denně 4. a další den: 2x denně Dávkování je individuální, závisí na typu kovu a stavu nemocného. DIPHENHYDRAMINI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,025 - 0,05 0,075 - 0,2 i.V., i.m. 0,01-0,1 0,4 n p:, vi Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka DIPHENOXYLATI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,005 0,005 - 0,02 DIPROPHYLLINUM p.o. 0,015/kgpo6h max. 0,06/kg i.m. 0,5 úvodní dávka 0,25 - 0,5 udr ovací dávka (po 6 h) DISOPYRAMIDUM p.o. 0,15-0,3 0,45 - 0,6 Dávkování je individuální. DISULFIRAMUM p.o. 0,4 - 1,2 v jedné denní dávce 0,4-1,2 první 2-3 dny (v 1 dávce) 0,2 - 0,4 udr ovací dávky 0,4 2x/týden po několika měsících DITHRANOLUM ext. 0,1 - 1% mast (krátkodobě a 5%) DOMPERIDONUM p.o. 0,01 - 0,02 0,3-0,12 p.rect. 0,03 - 0,06 0,18-0,36 DOPAMINI HYDROCHLORIDUM i.V. inf. 0,002 - 0,005 mg/kg/min úvodní rychlost 0,02 - 0,05 mg/kg/min pokračování DOSULEPINI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,01-0,15 0,025 - 0,45 DOXEPINI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,025 - 0,05 0,3 DOXORUBICINI HYDROCHLORIDUM i.V. 0,06 - 0,075/m2 po 3 týdny nebo 0,02/m2 týdně DOXYCYCLINUM p.o., i.V. 0,05-0,1 0,1-0,2 C/2 Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka DROPERIDOLUM p.o. 0,005 - 0,02 psychóza {podle potřeby po 4 - 8 h) i.m. 0,01 psychóza (podle potřeby po 4 - 6 h) i.V. 0,005-0,015 psychóza (podle potřeby po 4 - 6 h) i.V. 0,015-0,02 neuroleptanalgezie, úvod při celkové anestezii i.V. 0,00125 - 0,0025 udr ovací dávka i.m. 0,0025 - 0,01 premedikace i.m., i.V. 0,0025 - 0,005 regionální anestezie i.m., i.V. 0,005 prevence pooperačního zvracení i.m., i.V. 0,001 - 0,01 při chemoterapii (úvodní dávka) i.m., i.V. 0,001 - 0,005 při chemoterapii (udr ovací dávka) - podle potřeby po 1 - 6 h inf. 0,001 - 0,003/h při chemoterapii (udr ovací dávka) ECONAZOLINITRAS loc. 1% lékové formy vagin.supp. 0,05-0,15 EMETINIHYDROCHLORIDUM i.m., s.c. 0,02 - 0,03 0,04 - 0,06 ENOXAPARINUM NATRICUM S.C. 0,02 (2 tis. inj.) 0,02 (2 tis. m.j.) profylaxe (7 - 10 dní) 0,04 (4 tis. m.j.) 0,04 (4 tis. mj.) profylaxe (7 - 10 dní) - rizikoví nemocní 0,001 (1 tis. m.j.)/kg 0,001 (1 tis. mj.)/kg při hemodialýze EPHEDRINUM p.o. 0,0125-0,025 0,0375 - 0,075 max. 0,1 - 0,3 (p.o., nosní přípravky) i.m., s.c. 0,025 - 0,05 EPINEPHRINIHYDROGENOTARTRAS s.c. (i.m.) 0,2-1,0 mg 1,0-2,0 mg vazokonstrikční přísada u lokálních anestetík v koncentraci 0,01 - 0,05 mg/ml EQUISETIHERBA p.o. 2,0 6,0 lokálně 10,0 n Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka ERGOCALCIFEROLUM p.o. 400 m.j. (tj. 0,01 mg) prevence osteomalacic 3-5 tis. m.j. nedostatek vitaminu D 400 m.j. k udr ení hladiny vitaminu D i.m. 300 tis. m.j. lze zopakovat za 14 dnů 300 tis. m.j./měsíc udr ovací dávka ERGOMETRINI HYDROGENOMALEAS i.m., s.c, i.V. 0,5 mg p.o. 0,2 - 0,4 mg 0,6-1,0 mg d.max.s. 1,0 mg, d.max.p.d. 2,0 mg ERGOTAMINI TARTRAS p.o. 0,002 dále 0,001 po 0,5 h max. 0,006 na začátku ataky migrény; d.max.s. 2,0 mg p.rect. (supp.) 0,002 na začátku ataky migrény (lze lx za 1 h) erythromycin™ p.o., i.V. 0,25 -1,0 1,0-4,0 loc. 0,5 - 4% lékové formy ESTRADIOLIBENZOAS p.o. 0,5 - 2,0 mg 0,5 - 3,0 mg 0,01 0,03 paliativní léčba nádorů prsu loc. (TDD) 0,05 - 0,1 mg 2x za týden loc. (vagin. krém) 0,2 - 0,4 mg (0,01 %) 1-2 týdny loc. (vagin. tablety) 0,025 2 týdny denně, dále 2x týdně i.m. 0,01 7. den cyklu, 0,01 17. den cyklu (s progesteronem - léčba hypogonadismu) ESTRONUM p.o., i.m. 0,7 - 2,8 mg ETHAMBUTOLIHYDROCHLORIDUM p.o. 0,015-0,025/kg 0,015-0,025/kg Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka ETHINYLESTRADIOLUM p.o. 0,02 - 0,05 mg 0,02 - 0,05 mg hormonální antikoncepce 0,05 0,15 po 14 dní substituční léčba (opakovat po 4 týdnech) 0,01 - 0,05 mg 0,01-0,15 mg menopauza 0,001 - 0,003 0,001 - 0,003 rakovina prsu u en po menopauze 0,15-2,0 mg udr ovací dávky - paliativní léčba rakoviny prostaty. Současně se doporučuje podávat pyridoxin. ETHOSUXIMIDUM p.o. 0,5 0,5 - 1,5 ETHYLIS BISCOUMACETAS p.o. 0,2 - 0,4 0,6 - 1,2 1. den 0,1-0,2 0,3 - 0,6 2. den 0,1-0,15 0,3 - 0,45 další dny ETHYLMORPHINI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,03 - 0,09 0,09 - 0,27 d.max.s. 0,1, d.max.p.d. 0,3 ETOFYLLINUM p.o. 0,1 0,3 - 0,8 i.v.; i.m. 0,16-0,48 ETOPOSIDUM i.V. inf. 50-120 mg/m tělesného povrchu během 30 - 60 min po dobu 5 dní p.o. 0,1 - 0,24/m2 tělesného povrchu během 30 - 60 min po dobu 5 dní EUCALYPTI ETHEROLEUM p.o. 0,15 0,3 - 0,5 EUGENOLUM p.o., loc. 0,1 0,2 - 0,35 FAMOTIDINUM p.o. 0,02 - 0,04 0,02 - 0,08 i.V. 0,02 0,04 FARFARAE FOLIUM p.o. 1,5 4,5 - 6,0 FELODIPINUM p.o. 0,005 - 0,01 0,005 - 0,02 Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka FENOTEROLIHYDROBROMIDUM inhal. 0,1 -0,2 mg 0,3 - 0,9 mg (max. 0,4 mg po 6 h nebo 1,6 mg/den) nebul. 0,5-1,25 mg 2,0 - 5,0 mg FENTANYLI DIHYDROGENOCITRAS i.m., i.V. 0,05 - 0,1 mg premedikace, d.max.p.d. 0,5 mg i.V. 0,1 mg (ev. a 0,05 mg/kg) analgezie 0,05 - 0,2 mg spontánní dýchání 0,3 - 3,5 mg (ev. a 0,05 mg/kg) řízené dýchání (úvodní dávka) 0,1 -0,2 mg pokračování FERROSIFUMARAS p.o. 0,2, tj. 0,065 eleza 0,6, tj. 0,195 eleza FERROSI GLUCONAS p.o. 0,6, tj. 0,07 eleza 1,2, tj. 0,14 eleza FLUCLOXACILLINUM NATRICUM p.o., i.m. 0,25 1,0 i.V. inf. 1,0-4,0 intraartic. 0,25 - 0,5 intrapleur. 0,25 FLUCYTOSINUM p.o. 0,05/kg 0,2/kg i.V. 0,04/kg 0,15/kg FLUDROCORTISONIACETAS p.o. 0,05 - 0,2 mg 0,05 - 0,2 mg FLUNITRAZEPAMUM p.o. 0,5 - 2,0 mg i.m. 0,001 - 0,004 i.V. 0,001 - 0,004 během 0,5 - 1 min úvod do celkové anestezie inf. 0,04 mg/kg/h pokračování FLUOCINOLONIACETONIDUM loc. 0,025 - 0,2% krémy 2 - 4x aplikovat 0,025% masti 0,01% roztoky FLUORESCEINUM NATRICUM intraocul. 1 - 2% roztok v oční diagnostice i.V. 0,5 Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka Fluorouracil™ i.V. 0,5/m denně v 5denní kúře Existují i jiná dávkovací schémata. loc. 1 - 5% krémy 2x denně po dobu několika týdnů 2 - 5% roztoky FLUPHENAZINI DIHYDROCHLORIDUM p.o. 0,0025 - 0,01 (max. 0,02) ve 2 - 3 dílčích dávkách 0,001 - 0,005 obvyklé udr ovací dávky i.m. 0,0125 po 2 týdny úvodní dávka 0,025 po 2 týdny pokračovací dávka 0,0125 - 0,1 po 1 - 6 týdnů udr ovací dávka FLURAZEPAMI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,015-0,03 na noc FOENICULI AMARI FRUCTUS p.o. 1,5 5,0 - 7,0 FOENICULIDULCIS FRUCTUS p.o. 1,5 5,0 - 7,0 FOENICULI ETHEROLEUM p.o. 0,1 0,5 FRAMYCETINI SULFAS p.o. 1,0 4,0 2-3 dny preoperativně FRANGULAE CORTEX p.o. 1,0 2,0 FUROSEMIDUM p.o. 0,04 - 0,25 0,04-1,0 i.V. 0,02 - 0,08 0,12-0,48 GALLA p.o. 1,2 2,4 GALLAMINI TRIETHIODIDUM i.V. 0,001/kg GENTAMICINI SULFAS i.m., i.V. 0,06 - 0,08 0,18-0,24 loc. 0,1% masti, krémy 3 - 4x denně GENTIANAE RADIX p.o. 1,0 3,0 GERANII ETHEROLEUM loc. 0,2% masti, krémy GLIBENCLAMIDUM p.o. 0,00125 - 0,02 0,00125 - 0,02 výrazně individuální GLIPIZIDUM p.o. 0,005-0,015 0,005 - 0,04 výrazně individuální n p:, vi Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka GLUCAGONUM s.c, i.m., i.v. 0,001 - 0,002 0,001 - 0,003 Dávky 2 mg bývají častěji spojeny s nauzeou a zvracením ne dávky ni ší. GLUTETHIMIDUM p.o. 0,25 - 0,5 0,25 - 0,5 GLYCEROLUM p.o. 1 - 1,5/kg v 50 - 75% roztoku p.rect. 3,0 GONADORELINUM i.V., S.C. 100 mg diagnostika 5-20 mg po 90 min terapie 5-20 mg/min ka dych 90 min po dobu 6 měsíců hypogonadotropní hypogonadismus (Podává se řízenou pumpou.) GONADOTROPINUM CHORIONICUM i.m. do 10 tis. m.j. eny (infertilita) i.m. 500-4 000 m.j. 3x týdně mu i (kryptorchismus), 6 - 10 týdnů i.m. 4 000 m.j. 3x týdně 3 týdny i.m. 5 000 m.j. obden (celkem 4 injekce) i.m. 500-1 000 m.j. 6 týdnů (15 injekcí) i.m. 500 m.j. 3x týdně 4-6 týdnů i.m. 1 000 m.j. 3x týdně 1 měsíc později (při nedostatečné odpovědi) i.m. 2 000 m.j. 2x týdně centrální hypogonadismus i.m. 500-1 000 m.j. 3x týdně 3 týdny, poté 2x týdně 3 týdny i.m. 4 000m.j. 3x týdně 6-9 měsíců i.m. poté 2 000 m.j. 3x týdně 3 měsíce i.m. 500 m.j. 2x týdně opo děná puberta u mu ů, 4 - 6 týdnů i.m. ev. a 1500 m.j. 2x týdně 6 měsíců i.m. 500m.j.2-3xtýdně Oligospermie - 16 týdnů GRISEOFULVINUM p.o. 0,125-0,25 0,5 - 1,0 max. 0,5 - 2,0 GUAIFENESINUM p.o. 0,2 - 0,4 0,6 - 2,0 max. 0,5 - 2,0 i.v. 1,0-2,0 v G5 Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka GUANETHIDINI SULFAS p.o. 0,01 - 0,05 0,01 - 0,05 GUAR GALACTOMANNANUM p.o. 5,0 15,0 GUMMIRESINA MYRRHA loc. 20% tinktura HALOPERIDOLUM p.o. 0,5 - 5,0 mg 0,001 - 0,1 psychóza i.m. 0,002 - 0,005 0,008 - 0,04 i.m. depot 0,05 - 0,150 (ev. a 0,3) ka dé 4 týdny HAMAMELIDIS FOLIUM p.o. 0,1 - 1,0 5,0 HARPAGOPHYTI RADIX p.o. 1,5 4,5 HEPARINA MASSAE MOLECULARIS MINORIS S.C. 100-450m.j./kg 100 - 450 m.j./kg HEPARINUM CALCICUM S.C. 5 tis. m.j. 10- 15tis.m.j. výrazně individuální i.V. 10 tis. m.j. 10 tis. m.j. inf. 1 500 mj./h HEXACHLOROPHENUM loc. 3% emulze 2 - 3x denně 0,4% sprej HISTAMINIDIHYDROCHLORIDUM S.C. 1 roztok i.V. inf. 0,01 - 0,024 mg/kg HOMATROPINIHYDROBROMIDUM loc. 1 - 4% oční kapky HYALURONIDASUM S.C., i.m. 135-270 m.j. 135 - 270 m.j. m.j. (turbidimetrická jednotka) HYDRALAZINI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,01 - 0,05 0,04 - 0,2 i.V., i.m. HYDROCHLOROTHIAZIDUM p.o. 0,0125-0,1 0,0125-0,2 n p:, vi Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka HYDROCORTISONUM p. o. 0,02 ráno, 0,01 pozdě odpoledne 0,030 substituční terapie, max. 0,1 - 0,2 (acetat) i.V. 0,1-0,5 0,3 - 2,0 naléhavé situace loc. inj. 0,1-0,2 intraartic. 0,005 - 0,05 loc. 0,1 - 2,5% krémy, masti, lotia HYDROXYZINI DIHYDROCHLORIDUM p.o. 0,05-0,1 0,2 - 0,4 úzkost 0,025 0,075 - 0,1 pruritus 0,05-0,1 predoperační sedace i.m. 0,05 - 0,1 úzkost - dále po 4 - 6 hodinách podle potřeby 0,025 - 0,1 ostatní diagnózy HYMECROMONUM p.o. 0,4 1,2 HYOSCYAMI FOLIUM p.o. 0,500 d.max.s. 1,0 g; d.max.p.d. 3,0 HYOSCYAMI PULVIS NORMATUS p.o. 0,15-0,3 mg 0,6 -1,2 mg HYOSCYAMINI SULFAS subling. 0,125-0,25 mg 0,75-1,5 mg p.o. 0,375 - 0,75 mg 0,75-1,5 mg léková forma s řízeným uvolňováním HYPERICIHERBA p.o. 1,5 2,0 - 4,0 IBUPROFENUM p.o., p.rect. (supp.) 0,3 - 0,5 1,2 - 3,2 i.m. 0,4 0,8 IDOXURIDINUM loc.intraocul. 5% roztok 4x denně 0,5% mast 5x denně 1 roztok po 1 h (v noci po 2 h) IMIPRAMINIHYDROCHLORIDUM p.o. 0,025 - 0,3 0,075 - 0,3 i.m. 0,005 - 0,05 0,15-0,2 IND AP AMIDŮM p.o. 0,00125-0,005 0,00125-0,005 Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka INDOMETACINUM p.o., p.rect. 0,025 - 0,07 0,05 - 0,2 loc. 1% gel i.v. 0,05 0,05-0,12 INSULINIBIPHASICIINIECTIO s.c, i.m., i.v. individuální dávkování asi 0,5 - 1 mj./kg INTERFERONI ALFA - 2 SOLUTIO CONCENTRATA 2a s.c., i.m. 3 mil. m.j. leukémie z vlasatých buněk (do zlepšení nebo 24 týdnů) 3 mil. m.j. 3x/týden dále: udr ovací dávky 36 mil. m.j., poté stejná dávka Kaposiho sarkom (4-10 týdnů) 36 mil. m.j. 3x/týden dále: udr ovací dávky 9 mil. m.j. 3x/týden chronická granulocytární leukémie (8 týdnů) i.m. 3-36 mil. m.j. 3x/týden karcinom ledvin (10 - 12 týdnů) 2b S.C. 2 mil. mj./m 3x týdně leukémie z vlasatých buněk s.c., i.m. 30 mil. m.j./m 3x týdně Kaposiho sarkom S.C. 4-5 mil. mj./m chronická granulocytární leukémie (8 týdnů) 3 mil. mj./m 3x týdně mnohočetný myelom v remisi inj. (do leze) 1 mil. m.j. obden (max. 15 mil.mj.) kondylomata acuminata (3 týdny) IODUM loc. 6,5% tinktura 1 % Lugolův roztok IOHEXOLUM intrathec. 6-12,5 ml 51,8% roztoku (tj. 0,24 g jodu/ml) diagnostikům (myelografíe) IOPAMIDOLUM intrathec. 5 - 15 ml 40,8% roztoku (tj. 0,2 g jodu/ml) i.v. 40 - 80 ml 31,2 - 35,5% roztoku (tj. 0,3-0,37 g jodu/ml) diagnostikům (urografíe) p.o. 31,2% roztok (0,3 g jodu/ml) diagnostikům (GIT) IPECACUANHAE PULVIS NORMATUS p.o. 0,05 0,15 d.max.s. 2,0; d. max.p.d. 4,0 IPECACUANHAE RADIX p.o. 0,05 0,15 n p:, vi Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka IPRATROPII BROMIDŮM inhal. 20 - 40 mg (aerosol) 60 - 160 mg (aerosol) 0,2 mg (prášek) 1,2 mg (prášek) ISOCONAZOLUM loc. 1 - 2% krém vagin. 600 mg globule ISONIAZIDUM p.o. cont. 0,3/kg 0,3/kg K prevenci periferní neuropatie se k isoniazidu přidává pyridoxin. p.o.intermit. 0,015/kg/rýden ISOPRENALINI SULFAS inf. 0,5 - 10 mg/min bradykardie (převodní blokáda) neodpovídající na atropin p.o. 0,03 0,09 - 0,84 subling. 0,01 - 0,02 0,03 - 0,06 s.c, i.m. 200 mg i.V. 10-60 mg intracard. 20 mg inhal. 80 mg 80 - 240 mg (max. 640 mg) ISOSORBIDIDINITRAS DILUTUS p.o. 0,005 - 0,03 0,04 - 0,12, ev. a 0,24 0,12 retardovaná forma i.V. 0,002 - 0,01 /h subling. 0,001 - 0,005 (sprej) TTS 0,005 - 0,03 ISOSORB IDIMONONITRAS DILUTUS p.o. 0,02 0,04-0,12 ISOTRETINOINUM p.o. 0,1-1 mg/kg UNIPERIFRUCTUS p.o. 0,5 2,0 max. 10,0 KALII CHLORIDŮM p.o. 0,5 -1,0 2,0 - 4,0 dávkování podle diagnózy a stavu nemocného KALII IODIDUM p.o. 0,05 - 0,5 0,15-0,3 KALII PERCHLORAS p.o. 0,2 0,2 - 0,6 před podáním ( mTc) KALII PERMANGANAS ext. 0,01% roztok Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka KANAMYCINIMONOSULFAS i.m. 0,25 - 0,5 1,5 redukce dávky při renálním selhávání i.V. 0,003-0,015/kg 0,015-0,03/kg KETAMINIHYDROCHLORIDUM i.V. 0,001 - 0,0045/kg Pro udr ení anestezie mohou být podány další dávky. i.m. 0,0065-0,013/kg KETOCONAZOLUM p.o. 0,2 0,2 vagin. 0,4 0,4 5 dní loc. 2% krém, šampon KETOPROFENUM p.o. 0,05-0,1 0,1-0,2 p.rect. 0,1 0,1 i.m. 0,05-0,1 0,2 loc. 2,5% gel LABETALOLI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,1 - 0,8 0,2 - 2,4 i.V. inf. 0,001 - 0,004/min do celkové dávky 0,2 i.V. bolus 0,05 ev. opakovat po 15 min do celkové dávky 0,2 LACTULOSI SOLUTIO p.o. 5,0-15,0 5,0 - 30,0 dávkování podle diagnózy a stavu nemocného; vyjádřeno jako laktulosa LANATOSIDUM C p.o. 0,0015-0,002 digitalizace - 3 - 5 dní (v dílčích dávkách); d.max.s. 1,0 mg, d.max.p.d. 2,0 mg 0,25-1,5 mg udr ovací dávka LAVANDULAE ETHEROLEUM p.o. 20,0 mg 80,0 mg loc. 20 - 100 g/20 1 vody LEVAMISOLI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,0025/kg 0,0025/kg LEVISTICI RADIX p.o. 2,0 4,0 - 8,0 LEVODOPUM p.o. 0,05 - 0,25 0,4-1,5 Dávkování je individuální. LEVOMEPROMAZINI HYDROCHLORIDUM p.o 0,05-0,15 0,05 - 0,6 psychóza 0,025 - 0,05 0,05 - 0,25 analgetikum 0,0125-0,025 0,0125 - 0,075 antiemetikum i.m. 0,025 - 0,05 0,025 - 0,35 akutní psychóza n Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka LEVONORGESTRELUM p.o. 0,750 mg postkoitální antikoncepce 0,05-0,15 mg 0,05-0,15 mg hormonální antikoncepce LEVOTHYROXINUM NATRICUM p.o. 50 - 200 mg, lze přidat 25-50 mg po 2-4 týdny 100-200 mg obvyklá udr ovací dávka i.V., i.m. 200 - 500 mg úvodní dávka 100-300 mg poté 100-200 mg/den Podává se 2. den (nedojde-li ke zlepšení). LICHEN ISLANDICUS p.o. 1,5 4-6 LIDOCAINUM loa- mast 0,25 jednorázově povrchová anestezie loa- 2% gel max. 1,2 povrchová anestezie loa- 2% roztok 0,1 max. 0,6 povrchová anestezie loa- 4% roztok 0,04 - 0,3 bronchoskopie inj. 0,5- 1% roztok 0,005 - 0,3 infiltrační anestezie inj. 1 - 1,5% roztok 0,03 - 0,3 periferní nervová blokáda inj.- 4% roztok 0,12-0,2 retrobulbární blokáda max. 0,5 zubní lékařství (spolu s adrenalinem) max. 0,2 zubní lékařství (bez adrenalinu) inj.- 1% roztok 0,05 - 0,5 blokáda sympatiku inj.- 1 - 2% roztok 0,25 - 0,3 epidurální anestezie inj. - 1,5-5% roztok 0,05 -1,0 spinami anestezie i.v. - 0,5% roztok 0,05 - 0,3 (max. 0,004/kg) i.v. svodná anestezie i.v. 0,001 - 0,0015/kg (0,025 - 0,05/min) antiarytmikum max. 0,2 - 0,3/h inf. 20 - 50 mg/kg úvodní dávka 0,001 - 0,004/min, max. 0,3/h pokračování i.v. 0,1 jednorázově resuscitace i.m. 0,003 - 0,005/kg (max. 0,3/h) lze opakovat po 60 - 90 min Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka LLMONIS ETHEROLEUM p.o. 40 mg 214 mg LINCOMYCINIHYDROCHLORIDUM MONOHYDRICUM p.o. 0,5 1,5 - 2,0 alespoň 1 h před jídlem i.m. 0,6 0,6 - 1,2 i.V. 0,6 1,2-1,8 alespoň ve 100 ml rozpouštědla LINDANUM ext. 1 % přípravky LÍNI SEMEN p.o. 5,000 10,000 loc. 30 - 50 mg LIOTHYRONINUM NATRICUM p.o. 0,005 - 0,02 mg 0,025 - 0,1 mg dávkování individuální i.V. 0,005 - 0,05 mg LIQUIRITIAE RADIX p.o. 1,5 5,0-15,0 LISINOPRILUM DIHYDRICUM p.o. 0,005 - 0,04 0,005 - 0,04 LITHII CARBONAS p.o. 0,2 - 0,6 0,4 - 1,2 profylaxe 1,5 - 2,0 akutní ataka mánie - 5 - 7 dní LITHII CITRAS p.o. 0,5 - 1,5 1,1-3,3 v dílčích dávkách nebo ve formě s řízeným uvolňováním LOMUSTINUM p.o. 0,13/m jednou za 6 týdnů úpravy dávkování podle krevního obrazu LOPERAMIDI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,002 - 0,004 0,006-0,008, max. 0,016 LORAZEPAMUM p.o. 0,5 -1 mg 0,001 - 0,004 (a 0,01) úzkost p.o. 0,001 - 0,004 na noc 0,001 - 0,004 (a 0,01) nespavost p.o. 0,002 - 0,004 premedikace i.m., i.V. 0,025 - 0,03 mg/kg 0,1 - 0,2 úzkost 0,05 mg/kg premedikace i.V. 0,004 status epilepticus LYPRESSINI SOLUTIO INIECTABILIS intranas. 2-5 m.j. 6 - 20 m.j. MAGNESII CHLORIDŮM HEXAHYDRICUM inj. 5 mmol Mg dávkování podle diagnózy a stavu nemocného Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka MAGNESII HYDROXIDŮM p.o. a 2,0 antacidum 5,0 laxans MAGNESII LACTAS DIHYDRICUS p.o. 1,0 2,0 - 3,0 MAGNESII OXIDŮM LEVÉ p.o. 0,5 antacidum MAGNESII SUBCARBONAS LEVIS p.o. 1,0-5,0 MAGNESII SULFAS i.v.; i.m., s.c. 0,1 - 0,4 (a 4,0/h) max. 30,0 při normální funkci ledvin MAGNESII TRISILICAS p.o. 2,0 MANNITOLUM i.V. 10 - 20% roztoky 200,0 1,0/kg v průběhu 20 min edém mozku, lze opakovat po 4 -12 h MARRUBIIHERBA p.o. 1,5 4,5 MATRICARIAE FLOS p.o. 1,5 7,5 loc. 3,0 g/100 ml vody MEBENDAZOLUM p.o. 0,1 0,1-0,2 Dávkovací schémata závisí na vyvolávajícím agens. MEDOSULEPINIHYDROCHLORIDUM i.V.inf. 0,025 0,05 MEDROXYPROGESTERONIACETAS i.m. 0,05/rýden endometrióza nebo 0,1/2 týdny po dobu 3 měsíců 0,15 po 3 měsíce dlouhodobá antikoncepce 0,4 - 1,0 lx/týden paliativní léčba rakoviny endometria 0,4 lx/měsíc po stabilizaci stavu 0,5 1 - 2x/týden karcinom prostaty p.o. 0,0025 - 0,01 dysfunkční krvácení (5-10 dní) - začátek mezi 16. - 21. dnem cyklu 10,0 mg 30,0 mg endometrióza 0,2 - 0,6 karcinom endometria 0,4 - 1,5 karcinom prsu 0,1 - 0,5 rakovina prostaty MEGLUMINUM p.o. 2,0 10,0 MENTHAE PIPERITAE ETHEROLEUM p.o. 0,3 0,6 k inhalacím 3-4 kapky Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka MENTHAE PIPERITAE FOLIUM p.o. 1,5 6,0 MENTHAE PIPERITAE HERBA p.o. 3,0 12,0 MEPROBAMATUM p.o. 0,4 1,2 - 2,4 MEPYRAMINIHYDROGENOMALEAS p.o. 0,1 0,3, max. 1,0 MERCAPTOPURINUM p.o. 0,0025 - 0,005/kg Dávky jsou individuální, závisí i na kombinaci cytostatik. MESTRANOLUM p.o. 0,05 mg 0,1-1,5 mg sekundární amenorea -1.-14. den cyklu dále 0,05 mg (společně s progestin em) 1 týden METFORMINIHYDROCHLORIDUM p.o. 0,5 - 0,85 1,0-3,0 METHADONI HYDROCHLORIDUM p.o., i.m., s.c. 0,0025 - 0,01 0,005 - 0,02 d.max.s. 0,02, d.max.p.d. 0,04 0,015 - 0,02, ev. a 0,04 léčba závislosti morfinového typu - max. 3 týdny METHAQUALONUM p.o. 0,15 - 0,3 na noc METHIONINUM p.o. 0,05 - 0,075 0,15-0,225 2,5 g 4x po 4 h po otravě paracetamolem METHOTREXATUM p.o., i.m., i.V. 0,015-0,03/m2l-2x týdně udr ovací léčba při remisi akutní lymfoblastické leukémie intrathec. 0,015/m2 lx týdně meningeální leukémie p.o., i.m., i.V. 0,015 - 0,03 solidní tumory - ve 3 - 5 kúrách (5 dní) po 1 týden (spolu s leukovorinem) p.o. 0,015 - 0,02 lx/týden psoriáza METHYLCELLULOSUM p.o. 1,0 - 6,0 intraocul. 0,5-1% roztok METHYLDOPUM p.o. 0,25 - 0,5 0,5 - 2,0 METHYLIS SALICYLAS ext. mast, linimenta METHYLPHENOBARBITALUM p.o. 0,2-0,4 (ev. a 0,6) METHYLPREDNISOLONUM p.o. 0,006 - 0,096 i.m. 0,04 - 0,06 lx po 1 - 4 týdny depot intraartic. max. 0,08 i.V. inf. 0,03/kg léčba šokových stavů i.V. 0,02 - 0,04 status asthmaticus - úvodní dávka inf. 0,02 po 2 h pokračovaní n p:, vi Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka METHYLROSANILINII CHLORIDŮM ext. 1,2 - 1,6% krém, 2% roztok intraocul. 0,5-1% roztok METHYLTESTOSTERONUM p.o. 0,010 0,01 - 0,05 umu ů 0,05 - 0,2 paliativní léčba rakoviny prsu u en METOCLOPRAMIDI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,01 - 0,015 0,04 - 0,06 gastroezofageální reflux i.v.; i.m. 0,01 0,04 diabetická gastroparéza inf. 0,001 - 0,002/kg antiemetikum METOPROLOLI TARTRAS p.o. 0,05 - 0,1 0,1 - 0,45 Dávky závisí na indikaci. METRIFONATUM p.o. 0,0075 - 0,01/kg po 2 týdny METRONID AZOLUM p.o. 0,4 - 0,8 1,2-2,4 amoebiáza (5-10 dní) p.o. 2,0 girardiáza (3 dny) p.o. 2,0 trichomonóza (7dní) nebo 0,2 - 0,25 0,6 - 0,75 trichomonóza (7dní) nebo 0,4 0,8 trichomonóza (7dní) p.o. 0,2 0,6 nekrotizující ulcerózní gingivitida (3 dny) p.o. 0,8 anaerobní infekce (úvodní dávka) p.o. 0,4 1,2 anaerobní infekce (pokračování) p.rect. 1,0 3,0 po 8 h i.V. 0,5 (0,025/min) 1,5 po 8 h p.o. 0,4 1,2 prevence pooperační anaerobní infekce (po 8 h 24 h před operací) i.V. 0,5 prevence pooperační anaerobní infekce (před operací) 0,5 1,5 dále po 8 h loc. 0,8% gel Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka MEXILETINI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,4 0,1-0,8 saturační dávka 0,05 - 0,2 pokračování i.V. 0,25 inf. 0,01/min (max. 0,5) do vymizení arytmie MIANSERINI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,03 - 0,04 úvodní dávka 0,03 - 0,09 obvykle účinná dávka MICONAZOLUM i.V. 0,07 -1,2 0,2 - 3,6 loc. 2% krém vagin. 0,02 - 0,04 kapsle intrathec. 0,02 po 3 - 7 dní p.o. 0,125-0,25 0,5 - 1,0 MIDAZOLAMUM i.V. 0,0025 - 0,0075 v zubním lékařství i.V. 0,2 - 0,3 mg/kg úvod do anestezie i.m. 0,005 (0,07 - 0,1 mg/kg) premedikace p.o. 0,0075-0,015 insomnie MILLEFOLIIHERBA p.o. 1,5 4,5 ke koupelím 100 g/20 1 vody MINOCYCLINI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,1-0,2 0,2 i.V. 0,4 MINOXIDILUM p.o. 0,005 - 0,04 a 0,1 loc. 1 ml (2% roztok) 2ml alopecie MORPHINI HYDROCHLORIDUM s.c., i.m., i.V. 0,002 - 0,02 po 4 h 0,01 - 0,04 d.max.s. 0,02, d.max.p.d. 0,06 p.o. 0,01 - 0,02 po 4 h 0,02 - 0,04 p.rect. 0,015-0,03 po 4 h n p:, vi Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka NADROPARINUM CALCICUM S.C. 3075 m.j. profylaxe - 7 dní 41 m.j./kg rizikoví nemocní (12 h preoperačně, dále pooperačné 3 dny) poté 61,5 m.j/kg celkem 10 dní 100m.j./kg 200 m.j./kg léčba tromboembolismu - 10 dní (po 12 h) NALOXONIHYDROCHLORIDUM i.v.; i.m., s.c. 0,4 - 2,0 mg a 0,01 NAPHAZOLINI HYDROCHLORIDUM loc. 0,025 - 0,030% oční roztok 1-2 kapky do ka dého oka po 3 - 4 h 0,05 -0,1% oční roztok 2-10 kapek/den NAPROXENUM p.o. 0,25 - 0,75 0,5-1,0 NATRII CALCII EDETAS i.V. (i.m.) 0,02/kg 0,04/kg NATRII CHLORIDŮM p.o. 1,0-2,0 (a 12,0) i.V. podle diagnózy a stavu nemocného NATRII CITRAS DIHYDRICUS p.o. 15,0 v dílčích dávkách NATRII FLUORIDŮM p.o. 0,02 - 0,045 NATRII HYDROGENOCARBONAS individuální výpočet dávky: deficit bází (mmol/1) x 0,3 x hmotnost (kg) korekce metabolické acidózy p.o. 100-200 mmol korekce středně tě ké acidózy i.V. 300 mmol korekce akutní metabolické acidózy p.o. 1 - 5 g (60 mmol) antacidum NATRII NITROPRUSSIAS i.V. inf. 0,5 - 1,5 mg/kg/min (a 8 mg/kg/min) Rychlost infuze se upravuje. NATRII PICOSULFAS p.o. 0,0025 - 0,01 NATRII SALICYLAS p.o., i.V. 1,0 - 2,0 5,0-8,0 (a 17,0) 3,5 - 5,0 revmatoidní artritída NATRII SULFAS p.o. 7,5-15,0 v 300 ml vody osmotické laxativum i.V. inf. 3,9% roztok tě ká hyperkalcemie Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka NATRII THIO SULFAS p.o. 5 % roztok - 2,0 - 4,0 2,0 - 8,0 součást terapie intoxikace kyanidy - výplach aludku 25% roztok - 300 ml ponechá se v aludku po výplachu i.V. 4,0 lze opakovat NATRIIVALPROAS p.o. 0,6 úvodní dávka (v dílčích dávkách) 0,2 po 3 dny zvyšování dávky 1,0-2,0 (ev. 2,5 g) (0,02 - 0,03/kg) celková udr ovací dávka i.v.; inf. 0,01/kg v úvodních dávkách ev. a 2,5 NEOMYCINI SULFAS p.o. 1,0 - 2,0 4,0-12,0 jaterní encefalopatie, max. 1,0 - 6,0 (neomycinu) loc. 4,0 - 8,0 NEOSTIGMINI BROMIDŮM p.o. 0,015 - 0,03 0,03 - 0,09 d.max.s. 0,015, d.max. p.d. 0,15 i.m., i.v.; s.c. 0,25 - 2,0 mg 0,005 - 0,02 NICLOSAMIDUM p.o. 2,0 2,0 ráno nalačno NICOTINAMIDUM p.o. 0,1 0,3 - 0,6 v dílčích dávkách s.c, i.m. 0,1 a 6,0 během 2-4 týdnů NIFEDIPINUM p.o. 0,01 - 0,04 0,1-0,18 nepodávat dlouhodobě NITRAZEPAMUM p.o. 0,0025 - 0,03 0,005 - 0,03 NITROFURALUM ext. 0,2% roztok NITROFURANTOINUM p.o. 0,05 - 0,1 0,2 - 0,3 loc. 0,1 0,2 NITROGENII OXIDŮM inhal. 20% úvodní saturace 50% udr ovací saturace (bez vzduchu, bez kyslíku) 50% udr ovací saturace (s kyslíkem) NOREPINEPHRIN! HYDROCHLORIDUM i.V. inf. 0,002 - 0,004 mg/min n p:, vi Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka NORETHISTERONUM p.o. 0,005 - 0,02 abnormální krvácení 0,01 - 0,03 endometrióza 0,5 -1 mg antikoncepce (v kombinaci) 0,35 mg antikoncepce (monoterapie) 0,06 karcinom prsu 0,015 premenstruační syndrom NORGESTRELUM p.o. 0,3 - 0,5 mg NORTRIPTYLINI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,01 - 0,02 0,02 - 0,04, max. 0,1 NOSCAPINI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,05 0,15 NYSTATINUM p.o. 0,5 - 1 mil. m.j. 1,5 - 3 mil. m.j. kandidóza dutiny ústní a střev loc. mast (100 tis. m.j./l g) vagin. mast nebo čípky (200 000 m.j.) OMEPRAZOLUM p.o. 0,02 - 0,04 0,02 - 0,08 (ev. a 0,18) ONONIDIS RADIX p.o. 2,0 12,0 OPIUM CRUDUM p.o. 0,050 0,2 d.max.s. 0,15, d.max.p.d. 0,5 ORCIPRENALINI SULFAS p.o. 0,01 - 0,02 0,04-0,12 i.m., s.o., i.V. 0,5 mg 0,5 -1,0 mg ORNIDAZOLUM p.o. 0,5 - 1,5 1,0-1,5 Dávky závisí na vyvolávajícím agens. i.V. 0,5 - 1,0 1,0-1,5 OUABAINUM i.V. 0,1 -0,2 mg p.o. a 0,024 OXAZEPAMUM p.o. 0,01 - 0,03 0,03-0,12 OXPRENOLOLI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,02 - 0,24 0,04 - 0,48 OXYMETAZOLIN! HYDROCHLORIDUM intranas. 0,05% roztok 2x denně 2-3 kapky OXYPHENBUTAZONUM p.o. 0,1 - 0,2 0,3 - 0,6 Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka i.m. 0,1 - 0,25 0,25 - 0,3 OXYTOCINUM i.v.; i.m. 0,5 - 3 m.j. 1-5 m.j. i.V. inf. 1 - 3 m.j. ve 300 - 500 ml G5 PANCURONII BROMIDŮM i.V. 0,02 - 0,1 mg/kg úvodní dávka 0,01 - 0,02 mg/kg pokračovací dávka PAP AVERINI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,05 - 0,1 0,12-0,6 i.v.; i.m. 0,03-0,12 0,06 - 0,24 PARACETAMOLUM p.o. 0,5 - 1,0 2,0 - 4,0 Nedoporučuje se překračovat. p.rect. 0,5 max. 0,5 - 1,5 PARAFFINUM LIQUIDUM p.o. 15,0-30,0 PARALDEHYDUM i.m., p.rect. 5-10 ml PENICILLAMINUM p.o. 0,125 -1,0 1,0-2,0 PENT AMID INI DIISETIONAS i.m. 0,004/kg 0,3/měsíc Pneumonie Pneumocystis carinii PENTOBARBITALUM p.o. 0,1 0,2 - 0,4 Sedativní dávky jsou lOx menší. i.m. 0,15-0,2 i.V. 0,1 0,2 - 0,5 PENTOXIFYLLINUM p.o. 0,1-0,2 0,3 - 0,6 0,4 - 0,6 0,8 -1,2 lékové formy s řízeným uvolňováním i.V. 0,1-0,3 intraart. 0,1-0,3 PEPSINI PULVIS p.o. 0,3 -1,0 1,0-3,0 PERPHENAZINUM p.o. 0,004 - 0,016 a 0,064 i.m. 0,005 - 0,01 0,015-0,03 i.V. do 0,005 a 0,03 n p:, vi Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka PETHIDINIHYDROCHLORIDUM p.o. 0,05-0,15 0,3 - 0,9 po 4 h i.m., s.c. 0,025 - 0,1 0,15-0,6 i.V. 0,025 - 0,05 0,05-0,15 d.max.s. 0,1, d.max.p.d. 0,3 PETROSELINI RADIX p.o. 1,0 6,0 PHENACETINUM p.o. 0,15-0,4 max. 1,5 PHENAZONUM loc. 5% roztok (ušní kapky) PHENOBARBITALUM NATRICUM p.o. 0,03-0,12 0,1 - 0,3 i.m., i.v.; s.c. 0,04 - 0,2 0,04 - 0,2 PHENOLSULFOPHTHALEINUM i.V. 0,1 zkouška funkce ledvin PHENOLUM ext. 0,5-1% roztok lokálně anestetický účinek inj. 10 ml opich vnitřních hemeroidů PHENOXYMETHYLPENICILLINUM p.o. 400 - 800 tis. m.j. (0,25 - 0,5) 1,6 mil. m.j. dílčí dávky po 4 h PHENTOLAMINIMESILAS i.m., i.V. 0,005 - 0,01 před operací PHENYLALANINUM p.o. do 0,1 /kg s UV zářením při vitiligo PHENYLBUTAZONUM p.o. 0,1 - 0,2 0,3 - 0,6 Nedoporučuje se kombinace s chlorochinem. Při déletrvající léčbě nutné sledovat krevní obraz. 0,1 - 0,2 obvyklé udr ovací dávky p.rect. 0,25 - 0,5 0,25 - 0,5 supp. i.m. 0,006- 0,12/kg Postupně se redukuje na polovinu, dále se podává obden, ev. 2x/týden. C/2 Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka PHENYLEPHRINUM loc. 2,5% a 10% oční kapky 1 kapka 0,5 - 1 h před chirurgickým zákrokem intranas. 0,25 - 0,5% 2-3 kapky; dekongesce sliznic s.c, i.m. 0,002 - 0,005 úvodní dávka dále 0,001 - 0,01 podle klinického účinku (hypotenzní stavy) i.V. 0,1 -0,5 mg hypotenzní stavy 1 : 20 000 přísada k lokálním anestetikům inhal. 0,24 mg PHENYLPROPANOLAMINI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,025 0,075 - 0,1 do 0,05 0,1 ve formě s řízeným uvolňováním PHENYTOINUM NATRICUM p.o. 0,3 0,3 - 0,4 udr ovací denní dávka i.V. 0,01 - 0,015/kg (0,05/min) status epilepticus 0,0035 - 0,005/kg intoxikace digitalisem PHOLCODINUM p.o. 0,005 - 0,01 0,015 - 0,04 PHTHALYLSULFATHIAZOLUM p.o. 0,015 - 0,025/kg - max. 2,0 0,l/kg-max. 8,0 PHYSO STIGMINI SULFAS i.m., s.c. 0,5 - 2,0 mg 1 -4 mg i.V. 0,001 /min loc. 0,25 - 0,5% oční kapky 0,25% oční mast PHYTOMENADIONUM i.m., i.V. 0,002 - 0,025 0,005 - 0,03, max. 0,05 p.o. 5-15 mg 5 - 30 mg PILOCARPININITRAS loc. 0,5 - 4% oční kapky max. 0,02 - 0,04 S.C. 0,001 - 0,005 (v 1% roztoku) 0,001 - 0,01 p.o. 0,005 0,005 - 0,01 max. 0,02 - 0,04 PINDOLOLUM p.o. 0,005 - 0,01 0,01 - 0,045, ev. 0,06 PIPERAZINUM HEXAHYDRICUM p.o. 2,0 - 4,0 2,0 - 4,0 Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka Piroxicam™ p.o. 0,01 - 0,02 0,01 - 0,04 i.m. 0,02 0,02 loc. 0,5% gel - 1 g (5 mg piroxikamu) 4 g gelu 3 - 4x denně vtírat PIVAMPICILLINUM p.o. 0,5-1,0 1,0-2,0 1,5 - 2,0 g při kapavce PLANTAGINIS FOLIUM p.o. 1,5 6,0 POLYGALAE RADIX p.o. 1,0 3,0 POLYGONI AVICULARIS HERBA p.o. 1,5 6,0 POLYMYXINIB SULFAS loc. 0,1% roztok, mast i.V. inf., i.m. 1,5-2,5 mg/kg 1,5-2,5 mg/kg POVIDONUM IODINATUM loc. 4-10% roztok 1% roztok výplach úst vagin. 0,2 globule PRAZIQUANTELUM p.o. 0,015 - 0,04/kg 0,015-0,07 5/kg PRAZOSINI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,5 - 5 mg 0,006 - 0,02 PREDNISOLONUM i.V., i.m. 0,002 - 0,03 0,004 - 0,06 i.m. 25,0 - 100,0 mg 2x týdně intraartic. 0,005 - 0,025 (acetat) p.o. 0,005 - 0,03 0,005 - 0,06 p.rect. 0,02 nálev loc. 0,5-1,0% oční kapky (acetat) 0,5% oční mast PREDNISONUM p.o. 0,005 - 0,06 p.rect. 0,05 - 0,2 PRLMAQUINIDIPHOSPHAS p.o. 0,015 14 dní; přepočteno na bázi nebo 0,045 lx/týden PRLMIDONUM p.o. 0,1-0,25 0,1 - 1,5 Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka PRLMULAE RADIX p.o. 0,2 1,0 probenecid™ p.o. 0,25 - 0,5 0,5 - 2,0 PROCAINAMIDIHYDROCHLORIDUM p.o. 0,25 - 0,5 1,5 - 3,0 2,0 lékové formy s řízeným uvolňováním - úvodní dávka 1,5 4,5 lékové formy s řízeným uvolňováním - pokračovaní i.V. 0,1 po 5 min (0,25 - 2,0 mg/min) 1,0 udr ovací infuzní dávka PROCAINIBENZYLPENICILLINUM i.m. 0,6 - 3 mil. m.j. 0,6 - 3 mil. m.j. PROCAINI HYDROCHLORIDUM s.c, i.m. max. 0,25% - 750 ml max. 0,5% - 250 ml max. 1,0%-100 ml max. 2,0% - 30 ml k infiltrační a svodné anestezii i.V. 0,05 - 0,1 0,05 - 1 pomalu v 1% roztoku PROCHLORPERAZINI HYDROGENOMALEAS p.o. 0,005 - 0,01 0,015-0,04 antiemetikum 0,005 - 0,03 0,015-0,15 neuroleptikum p.rect. 0,025 0,05 antiemetikum i.m. 0,005 - 0,02 0,04-0,16 i.V. 0,005 - 0,01 0,04 PROGESTERONUM i.m. 0,06 progesteronový test i.m. 0,05 - 0,1 depot PROMETHAZIN! HYDROCHLORIDUM p.o. 0,0125-0,05 0,025 hypersenzitivní reakce 0,025 0,05 kinetózy 0,025 antiemetikum 0,0125 - 0,025 sedace i.m., i.V. 0,025 0,05 hypersenzitivní reakce, max. 0,1 0,025 - 0,05 sedace 0,025 - 0,05 0,05 pre- a postoperační sedace 0,0125 - 0,025 0,025 - 0,05 antiemetikum 0,025 - 0,075 porodnictví n p:, vi Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka PROPANTHELINI BROMIDŮM p.o. 0,015-0,03 0,075-0,12 PROPRANOLOLI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,04-0,12 0,12-0,24 hypertenze 0,04-0,16 0,08 - 0,32 angina pectoris 0,01 - 0,03 0,03-0,12 arytmie 0,06-0,12 0,18-0,24 infarkt myokardu 0,16-0,24 profylaxe migrény 0,04 0,08-0,12 třes i.V. 0,001 - 0,003 0,001 - 0,005 PROPYLTHIOURACILUM p.o. 0,05 - 0,2 0,15-0,6 0,05 - 0,2 obvyklé rozmezí PROPYPHENAZONUM p.o., p.rect. 0,15-0,3 0,45 - 0,75 PROTAMINI SULFAS i.V. max. 0,05 Dávka závisí na předchozí dávce heparinu. PROTIRELINUM i.V. 0,5 mg PROXYPHYLLINUM p.o. 0,3 0,9 0,6 0,9 na noc PSYLLII SEMEN p.o. 5,0 a 10 PYRAZINAMIDUM p.o. 0,5-1,0 (0,015-0,03/kg) 1,5-2,5 d.max.p.d. 3,0 PYRIDOXINI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,02-0,1 0,05 - 0,3 i.m, i.V. 0,02-0,1 0,05 - 0,3 PYRLMETHAMINUM p.o. 0,05 - 0,075 spolu se sulfadoxinem (1,0 - 1,5 g) QUERCUS CORTEX p.o. 1,5 3,0 koupele 5,0 - 20,0/1 vody QUINIDINI SULFAS p.o. 0,2 - 0,4 (přepočteno na bázi) 0,4-1,2 antiarytmikum p.o. 0,25 - 4,0 supraventrikulární tachykardie QUININI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,6 1,8 malárie (F. falciparum ) - 7 dní (po 8 h), max. 0,5 - 2,0 i.V. 0,005 - 0,01/kg úvodní dávka - během 0,5 h 0,01/kg 0,03/kg udr ovací dávka - během 4 h - po 8 h Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka RANITIDINI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,15-0,3 0,3 - 0,6 i.m., i.V. 0,05 inf. 0,15-0,3(25mg/h) p.o. 0,15 0,3 - 0,45 Zollinger-Ellisonův syndrom RATANHIAE RADIX p.o. 1,5 3,0 RESERPINUM p.o. 0,05 - 0,25 mg 0,1 - 3,0 mg, obvykle do 0,5 mg RESORCINOLUM loc. 1 - 5% roztok RHAMNIPURSHIANAE CORTEX p.o. 0,02 - 0,04 jednotlivá dávka v noci RHEI RADIX p.o. 1,0 RIBOFLAVINÜM p.o., i.m. 0,01 0,01 - 0,03 RICINI OLEUM p.o. 15 ml, jako antidotum 50 ml RIFAMPICINUM p.o. 0,45 - 0,6 0,45 - 0,6 i.V. 0,6 1,2 ROSMARINI ETHEROLEUM loc. 6-10% mast ROXITHROMYCINUM p.o. 0,15-0,3 0,3 - 0,6 SALBUTAMOLUM nebul. 0,01 - 0,02 v dílčích dávkách inhal. 0,1 -0,2 mg 0,8 mg druhá dávka nejdříve za 5 min, další za 3 h s.c, i.m., i.V. 0,5 mg 1 -3 mg po 4 h i.V. 0,25 mg status asthmaticus (úvodní dávka) inf. 3-20 mg/min pokračování inf. 10-45 mg/min zástava předčasného porodu p.o. 4,0 mg 12-16 mg zástava předčasného porodu SAL VIAE HERBA p.o. 1,5 3,0 k výplachům úst 2,5/100 ml vody SAMBUCI FLOS p.o. 10,0-15,0 n p:, vi Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka SCOPOLAMINI HYDROBROMIDUM S.C., i.111. 0,2 - 0,6 mg 0,5 - 1,0 mg premedikace p.o. 0,3 mg 0,9 mg antiemetikum - 30 min před cestou, ev. dále po 6 h; d.max.s. 1,0 mg, d.max.p.d. 3,0 mg i.v.; i.m., S.C. 0,2-1,0 mg loc. 0,25% oční roztok max. 1-3 mg SELENU DISULFIDUM ext. 2,5% roztok, 1% šampon SENNAE FOLIUM p.o. 0,5 - 2,0 SENNAE FRUCTUS ACUTIFOLIAE p.o. 1,0-2,5 SENNAE FRUCTUS ANGUSTIFOLIAE p.o. 1,0-2,5 SOMATOSTATINUM i.V. 0,25 mg/h kontinuální infuze - pokračovat 1-2 dny po zástavě krvácení SOMATROPINUM s.c, i.m. 0,06 mg (0,16 m.j.)/kg 3 x týdně SORBITOLUM p.o., p.rect. 20,0 - 50,0 SPECTINOMYCINIHYDROCHLORIDUM i.m. 2,0 - 4,0 2,0 - 4,0 SPIRAMYCINUM p.o. 1,0-2,5 2,0 - 5,0 i.V. 1,5 mil. m.j. 4,5 mil. m.j. SPIRONOLACTONUM p.o. 0,025 - 0,05 0,025 - 0,4; obvykle 0,1 STRAMONII FOLIUM p.o. 0,15 0,45 max. 0,6 - 1,8 STRAMONII PULVIS NORMATUS p.o. 0,15 0,45 max. 0,6-1,8 STREPTOKINASUM i.V. inf. 1,5 mil. m.j. po 1 h max. 3 mil. m.j. po 1 h akutní infarkt myokardu intracor. 20 tis. m.j. úvodní dávka 2 tis. m.j ./min po 1 h pokračování 250 tis. m.j./0,5 h v Fl/1 nebo G5 plieni embólie - úvodní dávka 100 tis. mj./h po dobu 24 h pokračování 250 tis. m.j./0,5 h po 1 h hluboká ilní trombóza 1 tis.00 m.j./h pokračování - 3 dny 250 tis. m.j./0,5 h arteriální trombóza nebo embólie 250 tis. mj./0,5h pokračování 1-3 dny, poté 100 tis. mj./h Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka STREPTOMYCINI SULFAS i.m. 0,5 - 1,0 1,0 max. 1,5 STRYCHNI SEMEN p.o. 0,1 0,2 max. 0,2 SULFACETAMIDUM NATRICUM loc. 10% oční kapky nebo mast 1-2 kapky po 2 - 3 h SULFADIAZINUM loc. l°/okrém(Ag2 sůl) Při systémovém podání závisí velikost podané dávky na vyvolávajícím agens a záva nosti infekce. p.o. 2,0 - 4,0, max. 6,0 i.V. 2,0 - 3,0 SULFADIMIDINUM i.v.; i.m., p.o 3,0 4,0 - 8,0 (p.o.) úvodní dávka 1,5 6,0 udr ovací dávka - po 6 h SULFADOXINUM p.o. 1,5 1,5 SULFAFURAZOLUM p.o. 2,0 6,0 - 8,0 SULFAMETHIZOLUM 1,5 - 4,0 ve 3 - 4 dílčích dávkách SULFAMETHOXAZOLUM p.o. 0,8 - 1,0 1,6 - 2,0 dávkování v kombinaci s trimethoprimem SULFAMETHOXYPYRIDAZINUM p.o. 1,0 1. den 0,5 další dny (v 1 dávce) SULFASALAZINUM p.o. 1,0-2,0 4,0 - 8,0 p.rect. 1,0 2,0 - 3,0 SULFATHIAZOLUM loc. 2 - 5% krém nebo mast 1% oční mast a 4x denně SULFINPYRAZONUM p.o. 0,1-0,2 0,2 - 0,8 SULFUR AD USŮM EXTERNUM ext. a 10% krémy, masti SULINDACUM p.o. 0,1-0,2 0,2 - 0,4 s jídlem SULPIRIDUM p.o. 0,2-0,4 (a 1,2) 0,4 - 2,4 i.m. 0,2 - 0,3 SUXAMETHONII CHLORIDŮM i.V. 0,02 - 0,08 max. 0,1 inf. 2,5 - 4,0 mg/min 0,1 - 0,2% roztok i.m. 2,5 - 4,0 mg/kg max. 150 mg n Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka TAMOXIFENI DIHYDROGENOCITRAS p.o. 0,01 - 0,02 0,02 - 0,04 TARAXACI RADIX CUM HERBA p.o. 2,0 8,0 TEMAZEP AMUM p.o. 0,01 - 0,03 0,01 - 0,06 0,02 - 0,04 - premedikace TENOXICAMUM p.o., p.rect. 0,01 - 0,02 0,01 - 0,02 TERBUTALINI SULFAS inhal. 1-2 inhalace {po 0, 25 mg) max. 0,002 (tj. 8 inhalací) astma max. 0,008/h dále 0,016/24 h p.o. 2,5 - 5,0 mg 7,5-15 mg s.c, i.m., i.V. 0,25 - 0,5 mg 1,0-2,0 mg inf. 10 mg/min hrozící předčasný porod po 10 min lze zvýšit o 5 mg/min do zastavení kontrakcí max. 25 mg/min TERFENADINUM p.o. 0,060 0,12 TESTOSTERONI ENANTAS i.m., s.c. 0,05 - 0,4 po 2 - 4 týdny TESTOSTERONIPROPIONAS i.m. 0,01 - 0,1 2 - 3 x týdně TETRACAINI HYDROCHLORIDUM loc. 0,5-1,0% roztok anestezie v očním lékařství 0,5 - 1% krém, 0,5% mast 0,25 - 0,5% roztok povrchová anestezie (na sliznici) inj. 0,5% roztok, max. 0,015 pro spinami anestezii TETRACOSACTIDUM i.m., i.V. 0,25 mg diagnostika funkce nadledivn i.m. (depot) 0,001 terapie 0,001 po 2 - 3 dny po ústupu příznaků 0,5 mg po 2-3 dny nebo 0,001/týden udr ovací dávka TETRACYCLINUM p.o. 0,25 -1,0 4,0 i.V. 1,0-2,0 max. v 0,5% roztoku i.m. 0,2 - 0,3 v dílčích dávkách Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka THEOBROMINUM p.o. 0,25 0,75 THEOPHYLLINUM p.o. 0,06 - 0,25 0,06 - 0,5, ev. 1,0 THIAMINI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,025 - 0,1 0,03 - 0,3 i.m., s.c. 0,025 - 0,1 0,1 THIAMININITRAS p.o. 0,030 a 0,3 THIAMPHENICOLUM p.o., i.m., i.V. 1,5 (ev. a 3,0/den) v dílčích dávkách THIOPENTALUM NATRICUM ET NATRII CARBONAS i.V. 0,075 - 0,25 v 2,5 - 5% roztoku d.max.s. 1,0; d.max.p.d. 2,0 THIORIDAZINI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,01 - 0,03, ev. a 0,1 0,03 - 0,6 THYMI HERBA p.o. 1,5 6,0 k obkladům 5 g/100 ml vody TIABENDAZOLUM p.o. 0,025/kg 50 mg/kg 2 a více dní; d.max.p.d. 3,0 TICARCILLINUM NATRICUM i.V., i.m. 1,0 - 8,0, obvykle do 3,0 15,0-20,0 TICLOPIDINI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,25 0,5 s jídlem TILIAE FLOS p.o. 1,5 6,0 TLMOLOLIHYDROGENOMALEAS loc. 0,25 - 0,5% oční kapky glaukom p.o. 0,005 - 0,01 0,035 - 0,045, ev. a 0,06 léčba hypertenze TINIDAZOLUM p.o. 1,5 - 2,0 2 - 5 dní i.V. 0,8 (400 ml 0,2% roztoku) nelze-li podat p.o. TOBRAMYCINUM i.m., i.V. 0,001 - 0,002/kg inf. 0,003 - 0,005/kg během 30-60 min v50-100mlFl/lneboG5 loc. 0,3% kapky nebo mast TOCOFEROLUM ALFA (VITAMINŮM E) p.o. 0,003 - 0,02 léčba a prevence deficience a 2,0 svalová dystrofie 0,045 - 0,2 cystická fibróza TOLBUT AMIDŮM p.o. 1,0-2,0 úvodní dávka 0,25 - 2,0 udr ovací dávka n p:, vi Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka TOLNAFTATUM loc. 1 % lékové formy (roztok, krém, zásyp) 2x denně TORMENTILLAE RADIX p.o. 1,5 4,5 TRETINOINUM loc. 0,01 - 0,1% lékové formy TRIAMCINOLONUM p.o. 0,004 - 0,048 i.m. 0,04 intraartic. do 0,03 - 0,04 loc. 0,1% krémy, masti, locia inhal. 0,2 mg max. 1,6 mg 3 - 4x denně TRIAMTERENUM p.o. 0,1 0,3 TRIFLUOPERAZINI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,002 - 0,005 0,004 - 0,01 psychózy - úvodní dávka 0,015-0,04 udr ovací dávka - ve 2 dílčích dávkách i.m. 0,001 - 0,003 (ev. a 0,006) akutní psychotické stavy - v dílčích dávkách p.o. 0,001 - 0,002 0,002 - 0,004 (ev. a 0,006) antiemetikum 0,001 - 0,002 0,002 - 0,004 úzkostné stavy TRIFOLIIFIBRINI FOLIUM p.o. 0,5 1,5-3,0 TRIMECAINI HYDROCHLORIDUM loc. inj. 1 - 2% roztok; 2% gel povrchová anestezie 0,5 - 1,0% roztok infiltrační anestezie 1 - 2% roztok svodná anestezie 2% roztok (max. 10 ml) zubní lékařství i.V. 10 ml 1% roztoku (0,1) komorové arytmie - úvodní dávka inf. 0,1 - 0,2 v 500 ml pokračování i.V. 0,05 - 0,1 prevence komorových arytmií po akutním infarktu myokardu i.m. 0,3 TRIMETHADIONUM p.o. 0,9 úvodní dávka - v dílčích dávkách zvyšovat o 0,3 (max. 2,4 ) zvyšovat po 1 týden Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka Trimethoprim™ p.o. 0,1-0,2 0,2 - 0,4 i.V. 0,15-0,25 0,3 - 0,5 TRIMIPRAMIN! HYDROGENOMALEAS p.o. 0,05 - 0,075 úvodní dávka zvyšovat na 0,15 - 0,3 0,075-0,15 udr ovací dávka TROLAMINUM intrauric, ext. 10% ušní kapky ext. - emulgátor TROMETAMOLUM i.V. inf. roztok 0,3 mol/1, nejméně 1 h léčba metabolické acidózy TROPICAMIDUM loc. 1 - 2 kapky 0,5% roztoku navození mydriázy 1-2 kapky 1 % roztoku, navození cykloplegie, lze zopakovat za 5 min, ev. za dalších 20-30 min TROXERUTINUM p.o. 0,3 0,3 - 0,6 TRYPTOPHANUM p.o. 3,0 - 6,0 rozdělit do několika dávek TUBOCURARIN! CHLORIDŮM i.V. 0,01 - 0,03 max. 0,04 0,005 - 0,01 po 30 - 60 min udr ovací dávka UREA i.V. 0,5-1,5/kg, max. 120,0 UROKINASUM i.V. inf. 4,4 tis. m.j./kg - během 10 min plieni embólie - úvodní dávka 4,4 tis. m.j./kg - během 12 h pokračovaní intracor. 6 tis. m.j./min - během 2 h nebo 2-3 mil. m.j. během 45 - 90 min akutní infarkt myokardu i.V. inf. 0,4 - 0,6 mil. m.j. arteriální trombóza - úvodní dávka 0,1 - 0,15 mil. m.j./h pokračovaní UVAE URSI FOLIUM p.o. 3,0 12,0 příprava macerátu za studena VALERIANAE RADIX p.o. 2,0 - 3,0 6,0 - 9,0 VANCOMYCINIHYDROCHLORIDUM i.V. 0,125-1,0 v 10 ml 0,5 Všechny dávky odpovídají bázi ve 4 dílčích dávkách ve 100 - 200 ml G5 nebo F1/1. nebo 1,0 ve 2 dílčích dávkách 0,5 - 2,0 lostri ium ifficile (stafylokoková enterokolitida, pseudomembranová kolitida) - ve 4 dílčích dávkách ja. Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé Název Způsob podání Dávky (g)* Poznámka Jednotlivá dávka Denní dávka VERAPAMILIHYDROCHLORIDUM p.o. 0,04-0,12 0,24 - 0,48, obyč. 0,32 hypertenze 0,12 0,360 angina pectoris 0,12-0,48 supraventrikulární arytmie i.V. 0,005 - 0,01/0,5 min lze zopakovat za 10 min VERBASCI FLOS p.o. 1,5 3,0 - 4,5 VINBLASTINI SULFAS i.V. 0,1 - 0,3 mg/kg 6,0 mg/m , lx týdně; max. 0,5 mg/kg týdně VINCRISTINI SULFAS i.V. 0,025 - 0,075 mg/kg lx týdně akutní leukémie (obvykle v kombinaci s dalšími cytostatiky) VITAMINŮM A p.o. 100 tis. m.j. nárazová dávka, max. 50 tis. m.j. 10 - 50 tis. m.j. udr ovací dávka i.m. 100 tis. mj. nárazová dávka 50 tis. m.j. udr ovací dávka ARFARINUM NATRICUM p.o. 0,01 první 2 dny 0,003 - 0,009 udr ovací dávka (dávkování podle laboratorní kontroly) XANTINOLI NICOTINAS p.o. 0,4 1,5 XYLOMETAZOLINI HYDROCHLORIDUM intranas. 0,1% roztok 2 - 3x denně intraocul. 0,05% roztok ZIDOVUDINUM p.o. 0,2 - 0,3 1,2-1,8 ve 4 - 6 dílčích dávkách 0,5 - 1,5 asymptomatičtí nemocní i.V. inf. 0,0025/kgpo4h symptomatičtí HIV-nemocní ZINCI SULFAS HEPTAHYDRICUS p.o. do 0,22 do 0,66 ZINCIUNDECYLENAS ext. 1 - 20% mast, krém, pudr ZOPICLONUM p.o. 3,75-15,0 mg, obvykle 7,5 není-li uvedeno jinak § Strana 712 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 712 Všeobecné dodatky Tabulka V: Doporučené terapeutické dávky léčiv pro děti N Dávkování léčiv u kojenců a dětí do 15 let věku se s ohledem na rozdíly ve farmakokinetice nedá zcela uspokojivě odvodit z dávek pro dospělé pouze podle lineárních přepočtů podle věku. Pro určení dávek léčiv pro děti jsou důležitými činiteli vedle věku též hmotnost, povrch těla, ale též individuální vnímavost, zdravotní stav a jiné okolnosti. K tomu ještě často přistupuje různé dávkování téhož léčiva při různých onemocněních. Z uvedených důvodů nebylo zpracování této tabulky jednoduchou záležitostí. Nejspolehlivější informace o dětských dávkách podávají obvykle výrobci v příbalových informacích. Pokud příslušné údaje v těchto informacích chybí, může být učiněn odhad dávek některou z metod založených na věku a hmotnosti nebo povrchu těla dítěte. Dávky mnoha léčiv však nejsou prostou lineární funkcí tělesné hmotnosti nebo věku. Zkušenost ukázala, že u mnoha léčiv je korelace dávek těsnější s povrchem těla, a proto se tělesný povrch pokládá za vhodnější a přesnější hodnotu, na níž by bylo možno vztáhnout dávky léčiv pro děti. Pro přepočet dávky z tělesného povrchu je možno použít vzorec: přibližná dávka pro děti povrch těla dítěte v m" í/73 dávka pro dospělé , přičemž povrch těla dítěte v m2 se určuje buď pomocí nomogramů (z tělesné výšky a hmotnosti dítěte), nebo pomocí empirického vzorce: 7 . věk (roky) + 45 povrch těla dítěte v nr 100 Získané hodnoty odpovídají přibližně údajům v následující tabulce: Tab. N-l Věk dítěte Hmotnost dítěte Přibližný povrch těla Přibližné procento dávky (roky) (kg) (m2) dospělých novorozenec 3,5 0,23 13 2/12 5 0,27 16 6/12 7,5 0,35 20 1 10 0,42 24 2 12,5 0,49 28 3 14 0,59 34 4 16,5 0,69 39 5 18 0,72 42 6 20 0,80 46 7 23 0,87 50 8 26 0,93 54 9 29 1,02 58 10 32 1,12 65 11 36 1,20 69 12 39 1,27 73 13 45 1,41 81 14 50 1,50 87 15 55,5 1,59 92 dospělý 65 1,73 100 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 713 ___________________________________Doporučené dávky některých oflcinálních léčiv používaných u zvířat 713 Uvedená tabulka dětských dávek obsahuje obvyklé terapeutické dávky pro děti u běžně používaných oficinálních léčiv. Při jejich určování se přihlíželo k povrchu těla a k hmotnosti, byly však sestaveny podle věku do tří věkových kategorií, neboť věk je jediný vhodný činitel, který lékárník může dosud zjistit z lékařského předpisu. Dávky jsou vyjádřeny v gramech (g) nebo v mezinárodních jednotkách (m.j.) na kilogram. Vztahují se na děti do stáří 15 let; od tohoto věku lze lidský organismus považovat z hlediska farmakologického a klinického účinku léčiv již za dospělý. V každé věkové skupině nejnižší dávka odpovídá nejnižšímu věku a nejvyšší dávka nejvyššímu věku; dávky pro jednotlivé roky příslušných skupin se vypočítají interpolací. U léčiv, která nejsou v této tabulce uvedena, se dětské dávky vypočítávají z dávek pro dospělé podle shora uvedeného přehledu vztahů. Denní dávkou, není-li uvedeno jinak, se rozumí trojnásobek dávky jednotlivé. Dětské dávky léčiv uvedené v tabulkách, nebo uvedeným způsobem vypočtené, jsou směrodatné pro předpisování i vydávání léků; jejich překročení lékař vyznačí na předpisu vypsáním příslušné dávky slovy a připojením vykřičníku (!) obdobně jako u dávek maximálních. Není-li překročení dětské dávky řádně označeno, požádá lékárník příslušného lékaře o doplnění lékařského předpisu. V případě nedosažitelnosti lékaře opraví lékárník dávku na terapeutickou, úpravu potvrdí svým podpisem a dodatečně lékaře o změně uvědomí. Poznámka: Protože se liší detoxikaění a exkreění schopnosti dětí nedonosených a novorozenců od dětí starších, vyžadují tyto skupiny zvláštní pozornosti předpisujícího lékaře pří úpravě dávek, zejména u antibiotik. Seznam zkratek použitých v tabulce - viz Tabulka IV: Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé (str. 722). Doporučené terapeutické dávky léčiv pro deti Název Způsob podaní Dávkovaní (g)* Poznámka Jednotlivá terapeutická dávka podle věku* g kg den* rok let let ACETAZOLAMIDUM p.o. 0,008 - 0,03 ACETYLCYSTEINUM p.o. 0,2/den 0,4/den 0,6/den ACICLOVIRUM i.V. 0,015-0,03 (0,75- 1,5/m2) ve 3 dílčích dávkach po 8 h i.V. 0,03 u novorozenců, ve 3 dílčích dávkach po 8 h ACIDUM ACETYLSALICYL1CUM p.o. 0,1 0,08-0,15 0,15-0,25 0,25 - 0,5 antirevmatikum p.o. 0,065 antipyretikum ACIDUM ALGINICUM 0,025 ACIDUM ETACRYNICUM p.o. 0,025 starší 2 let, podle potřeby lze zvyšovat o 0,025/den (max. na 0,1 g) ACIDUM NALIDIXICUM p.o. 0,05 - 0,055 ve 4 dílčích dávkách p.o. 0,03 - 0,033 dlouhodobé podávání ALFENTANILIHYDROCHLORIDUM inf. 50 - 100 mg/kg (bolus) nebo 0,5 -1 mg/kg/min podle stavu nemocného i.V. 30 - 50 mg/kg, ev. dalších 15 mg/kg při řízeném dýchání ALLOPURINOLUM p.o. 0,01 0,3 ALOXIPRINUM p.o. 0,1 0,2 0,4 AMFETAMINI SULFAS p.o. 0,002 - 0,004 0,004 - 0,01 s.c., i.m. 0,001 - 0,002 0,002 - 0,005 AMINOPHYLLINUM p.o., i.v. 0,012 0,005-0,1 0,1-0,25 p.rect. 0,015 0,1-0,2 0,2 - 0,3 AMITRIPTYLINI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,0125 - 0,025 na noc (léčba enuresis) - max. 3 měsíce (do 10 let věku) p.o. 0,025 - 0,05 na noc (léčba enuresis) - max. 3 měsíce (od 11 let věku) AMOXICILLINUM NATRICUM p.o. 0,02 - 0,04 při tělesné hmotnosti do 20 kg p.o. 0,375 - 0,75 do 10 let věku - ve 3 dílčích dávkách po 8 h n p:, vi Doporučené terapeutické dávky léčiv pro deti Název Způsob podaní Dávkovaní (g)* Poznámka Jednotlivá terapeutická dávka podle věku* g kg den* rok let let AMOXICILLINUM TRIHYDRICUM i.m. 0,05-0,1 do 10 let věku AMPICILLINUM NATRICUM p.o. 0,05-0,1 0,25 - 0,75 0,75- 1,5 1,5-3,0 i.m., i.v. 0,05 - 0,4 0,25-1,0 1,0-2,0 2,0 - 4,0 APOMORPHINIHYDROCHLORIDUM s.c. 70 mg/kg/dávku 0,5 - 1 mg 1 -2 mg nejvyšší jednotlivá dávka 5 mg ARGENTINITRAS intraocul. 2 gtt. 0,5 - 1,0% roztoku do ka dého očního vaku u novorozenců ARGININI HYDROCHLORIDUM inf. 0,5 v diagnostice p.o. 0,5-2 hyperamonemie i.v. 0,2 - 0,8/kg během 4 h hyperamonemie - úvodní dávka continf. 0,2 - 0,8 hyperamonemie - udr ovací dávka ASTEMIZOLUM p.o. 0,005/den ATROPINI SULFAS p.o., s.c. 0,008 mg 0,06 - 0,2 mg 0,2 - 0,3 mg 0,3 - 0,5 mg AZATHIOPRINUM p.o. 0,002 - 0,003 0,02 - 0,04 0,04-0,15 BACAMPICILLINI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,2 starší 5 let, 3x denně BACITRACINUM p.o. 2 tis.m.j. 6-20 tis. m.j. 20-40 tis. m.j. 40- 50 tis. m.j. i.m. 1 tis. m.j. 3-10 tis. m.j. 10-20 tis. m.j. 20 - 50 tis. m.j BACLOFENUM p.o. 0,75 - 2 mg do 10 let p.o. 2,5 mg nad 10 let p.o. 0,01 - 0,02/den udr ovací dávka, 1-2 roky p.o. 0,02 - 0,03/den udr ovací dávka, 2 - 6 let p.o. 0,03 - 0,06/den udr ovací dávka, 6 - 10 let BENDROFLUMETHIAZIDUM p.o. 400 mg úvodní dávka p.o. 50- 100 mg udr ovací dávka BENZATHINIBENZYLPENICILLINUM i.m. 600 tis. a 1,2 mil. m.j. jednou za 14 dnů dávkování individuální podle stavu nemocného Doporučené terapeutické dávky léčiv pro deti Název Způsob podaní Dávkovaní (g)* Poznámka Jednotlivá terapeutická dávka podle věku* g kg den* rok let let BENZETHONII CHLORIDŮM ext 0,02 - 0,5% BENZYLPENICILLINUM KALIČŮM i.V., i.m. 50- 100 tis. m.j. 80- 100 tis. m.j. 100-200 tis. m.j. 200 - 600 tis. m.j 3 - 6x denně BETACAROTENUM p.o. 0,03-0,15 BETAMETHASONUM p.o. 0,12-0,25 mg 0,25 - 0,6 mg 0,6- 1,2 mg 1,2-3 mg BISACODYLUM p.o., p.rect. 0,005 0,005 - 0,01 BROMPHENIRAMINI HYDROGENOMALEAS p.o. 0,4 - 1 mg do 3 let, ve 4 dílčích dávkach p.o. 0,001 - 0,002 3-6 let, 3 - 4x denně p.o. 0,002 - 0,004 6-12 let, 3 - 4x denně p.o. 0,012 ve formě s řízeným uvolňováním, 2x denně BROMHEXINIHYDROCHLORIDUM p.o. 4- 8 mg 8- 16 mg 3x denně BUDESONIDUM aerosol 100 - 400 mg (max. 800 mg) ve 2 dílčích dávkách inhal. 0,5 - 1 mg úvodní dávka, ve 2 dílčích dávkách 0,25 - 0,5 mg udr ovací dávka, ve 2 dílčích dávkách BUSULFANUM p.o. 60 mg CALCII CHLORIDŮM DIHYDRICUM 0,3 0,25 0,5 1 dávkování podle diagnózy a stavu nemocného i.v. 0,3 0,5- 1,0 0,5- 1,0 CALCII GLUCONAS p.o. 0,25 0,5 - 0,75 0,75- 1,0 i.v. 0,5 0,1-0,2 0,2 - 0,5 0,5 - 2,0 CARBAMAZEPINUM p.o. 0,025 - 0,05 0,05-0,125 0,125-0,25 CARBENICILLINUM NATRICUM i.m. 0,05-0,10 v dílčích dávkách, vyjádřeno jako carbenicilinum i.v. 0,25 - 0,40 v dílčích dávkách, vyjádřeno jako carbenicilinum CARBO ACTIVATUS p.o. 1,0-2,0 1,0-2,0 1,0-2,0 CARBOCISTEINUM 0,0625-0,125 od 2 let, 4x denně 0,25 3x denně n p:, vi Doporučené terapeutické dávky léčiv pro deti Název Způsob podání Dávkování (g)* Poznámka Jednotlivá terapeutická dávka podle věku* g kg den* rok let let CEFACLORUM p.o. 0,02 - 0,04 do 1 měsíce věku, v dílčích dávkách, max. 1 g/den p.o. 0,0625 0,125 0,25 3x denně Cefadroxil™ p.o. 0,025/kg/den v dílčích dávkách p.o. 0,25 0,5 2x denně CEFALEXINUM MONOHYDRICUM p.o. 0,025-0,10 ve 4 dílčích dávkách CEFALOTINUM NATRICUM i.m. 0,03 -0,04 úprava dávek nutná při renální insuficienci i.v. 0,08-0,16 CEFAZOLINUM NATRICUM p.o. 0,025 - 0,05 a od 1 měsíce věku, v dílčích dávkách i.m., i.v. 0,025-0,10 ve 2 - 4 dílčích dávkách CEFOTAXIMUM NATRICUM i.m., i.v. 0,05-0,15 ve 2 - 4 dílčích dávkách CEFOXITINUM NATRICUM i.m., i.v. 0,08-0,16 ve 2 - 3 dílčích dávkách CEFRADINUM p.o. 0,025 - 0,05 i.m., i.v. 0,05-0,1 a i 0,3 CEFTRIAXONUM NATRICUM i.m., i.v. 0,05 - 0,075 (max. 2 g/den) ve dvou dílčích dávkách i.v. 0,1 (max. 4 g/den) meningitida, ve 2 dílčích dávkách CEFUROXMUM NATRICUM i.m. 0,03-0,1 ve 3 - 4 dílčích dávkách CHLORALI HYDRAS p.rect. 0,025 - 0,05 0,1-0,15 0,18-0,3 0,4 - 0,8 CHLORAMBUCILUM p.o. 0,1 -0,2 mg 1-2 mg/den 2-4 mg/den 4 - 7,5 mg/den CHLORAMPHENICOLINATRII SUCCINAS s.c. 0,025 0,02 - 0,08 0,1-0,18 0,16-0,4 i.v. 0,05 výjimečně CHLORAMPHENICOLI PALMITAS p.o. 0,025 - 0,05 0,03 - 0,22 0,26 - 0,44 0,44 - 0,87 CHLORAMPHENICOLS! p.o. 0,025 - 0,05 0,02-0,125 0,125-0,25 0,25 - 0,5 CHLORDIAZEPOXIDUM p.o. 0,5 mg 0,005-0,015/den 0,015-0,03/den C/2 Doporučené terapeutické dávky léčiv pro deti Název Způsob podaní Dávkovaní (g)* Poznámka Jednotlivá terapeutická dávka podle věku* g kg den* rok let let CHLOROQUINIDIPHOSPHAS p.o. 0,025 během 3 dnů malárie - akutní záchvat p.o. 0,005/týden malárie - profylaxe p.o. 0,01 (max. 0,3/den) amébová hepatitída p.o. 0,003 systémový lupus erythematodes CHLOROTHIAZIDUM p.o. 0,035 do 6 měsíců věku, ve 2 dílčích dávkách 0,025 ostatní, ve 2 dílčích dávkách CHLORPHENAMINI HYDROGENOMALEAS p.o. 0,002/den 1-2 roky, ve 2 dílčích dávkách p.o. 0,004 - 0,006/den 2 - 5 let (max. 0,006/den), ve 4 - 6 dílčích dávkách p.o. 0,008 - 0,012/den max. 0,012/den, ve 4 - 6 dílčích dávkách p.o. 0,008/den 6-12 let, ve formě s řízeným uvolňováním 0,012/den nad 12 let, ve formě s řízeným uvolňováním CHLORPROMAZINI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,002 - 0,003 i.m. 0,0015-0,002 1 - 5 let max. 0,04/den, více ne 5 let max. 0,075/den CHLORPROTHIXENI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,01 - 0,025 nad 6 let věku, 3 - 4x denně CHLORTALIDONUM p.o. 0,005 ka dý 2. den do 10 kg tělesné hmotnosti p.o. 0,05 ka dý 2. den 10 kg ado 5 let věku p.o. 0,05-0,1 ka dý2. den nad 5 let CIMETIDINUM p.o. 0,015-0,02 novorozenci nazogastrálně i.V., i.m. 0,03 ostatní, ve 3 - 4 dílčích dávkách CINNARIZINUM p.o. 0,015 od 5 let, před cestou 0,0075 po 8 h na cestě CIPROFLOXACINI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,0075-0,015 jen v nezbytných případech i.V. 0,005 - 0,01 n Doporučené terapeutické dávky léčiv pro deti Název Způsob podání Dávkování (g)* Poznámka Jednotlivá terapeutická dávka podle věku* g kg den* rok let let CLINDAMYCIN! DIHYDROGENPHOSPHAS i.m.,i.V.,inf. 0,015-0,02 novorozenci, vyjádřeno jako clindamycinum i.m.,i.V.,inf. 0,015-0,04 starší ne 1 měsíc, v dílčích dávkách CLINDAMYCIN! HYDROCHLORIDUM p.o. 0,003 - 0,006 po 6 h 0,0375 mladší ne 1 rok nebo s tělesnou hmotností do 10 kg, po 8 h clonazepam™ p.o. max. 200 mg 250 mg 500 mg úvodní dávka 0,5 - 1 mg 1 -3 mg 3 - 6 mg udr ovací dávka, do 12 let 4- 8 mg udr ovací dávka, starší 12 let i.V., inf. 500 mg status epilepticus, všechny věkové skupiny do 12 let CLOROXINÜM p.o. 0,02 - 0,05 0,25 3x denně, děti 1-2 roky 4x denně p.o. 0,5 2-6 let, 3x denně p.o. 0,50- 1,0 nad 6 let, 3 x denně CLOXACILLINUM NATRICUM i.V. 2 -3/den od 10 let, ve 4 - 6 dílčích dávkách i.m. 1 - 1,5/den od 10 let, ve 4 - 6 dílčích dávkách p.o. 0,375/den do 2 let, ve 4 dílčích dávkách p.o. 0,75/den od 2 do 10 let, ve 4 dílčích dávkách p.o. 1,5/den od 10 let, ve 4 dílčích dávkách CODEINI DIHYDROGENOPHOSPHAS SESKVIHYDRICUS p.o. 0,0015 0,003 - 0,005 0,0055 - 0,0075 0,0075 - 0,03 COLISTINI SULFAS p.o. 0,75 - 1,5 mil. m.j/den do tělesné hmotnosti 15 kg, ve 3 dílčích dávkách 2,25 - 4,5 mil. m.j./den tělesná hmotnost 15 - 30 kg , ve 3 dílčích dávkách CORTICOTROPINUM i.m. 1,6 m.j. CUPRI SULFAS p.o. 20 mg CYANOCOBALAMINUM i.m. 0,1 -0,3 mg CYCLIZINI HYDROCHLORIDUM 0,025 3x denně Doporučené terapeutické dávky léčiv pro deti Název Způsob podaní Dávkovaní (g)* Poznámka Jednotlivá terapeutická dávka podle věku* g kg den* rok let let CYCLOPHOSPHAMIDUM i.V., p.o. 0,02 - 0,008 úvodní dávka p.o. 0,02 - 0,05 2x/týden udr ovací dávka p.o. 0,0025 - 0,003 léčba nefrotického syndromu CYPROHEPTADINI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,002 od 2 let, 2 - 3x denně, max. 0,012/den p.o. 0,004 2-3 denně, max. 0,016/den CYTARABINUM i.V. 0,1 - 0,2 mg/m2 (nebo 0,002 -0,006 mg/kg) během 1 -24 h po dobu 5-27 dní úvodní dávka, další za 7 - 14 dní i.v.,i.m.,s.c. 0,001 -0,0015 mg/kg udr ovací dávka, 2x týdně DACARBAZINUM i.v. 2 - 4,5 mg DAUNORUBICINI HYDROCHLORIDUM i.v. 0,01 mg/kg (max.) do 2 let i.v. 0,300/m2(max.) celková kumulativní dávka DEFEROXAMINIMESILAS i.m. 1 g po 3- 12 h max. 6 g/den i.v. inf. 0,015/kg/h max. 0,08 kg/den; Infuzní rychlost se sni uje po 4 - 6 h. DEMECLOCYCLINI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,006-0,012 v dílčích dávkách DESMOPRESSINUM intranas. 5-30 mg/den od 3 měsíců DESOXYCORTONIACETAS i.m. 0,001 - 0,003/den 0,002 - 0,005/den 0,005 - 0,01/den DEXAMETHASONUM p.o., s.c. 0,005/den 0,15 mg 0,25 mg 0,5 mg DEXTROMETHORPHAN! HYDROBROMIDUM p.o. 0,005-0,015 po 4 - 8 h, max. 0,06/den 0,0025 - 0,005 po 4 - 6 h nebo od 2 let 0,0075 mg po 6 - 8 h, max 0,03/den DIAZEP AMUM p.o. 0,12-0,8 mg 0,001 - 0,003/den 0,003 - 0,005/den 0,005 - 0,02/den i.v. 0,04-0,2 mg/kg/dávku Doporučené terapeutické dávky léčiv pro deti Název Způsob podaní Dávkovaní (g)* Poznámka Jednotlivá terapeutická dávka podle věku* g kg den* rok let let DIAZOXIDUM p.o. 0,003 - 0,005 úvodní dávka (ve 2-3 dílčích dávkách) p.o. 0,008-0,015 udr ovací dávka (ve 2-3 dílčích dávkách) diclofenac™ NATRICUM p.o., p.rect. 0,001 - 0,003 v dílčích dávkách DICLOXACILLINUM NATRICUM p.o. 0,0125-0,025 v dílčích dávkách DIGITOXINÜM p.o. 0,02 - 0,04 mg/kg/48 h 0,21-0,32 mg 0,32 - 0,6 mg 0,65 - 0,9 mg saturační dávky na 48 h p.o. 0,002 - 0,004 mg 0,021 - 0,032 mg 0,032 - 0,06 mg 0,065 - 0,09 mg denní udr ovací dávky DIGOXINÜM p.o. 0,04 - 0,08 mg/kg/48 h 0,43 - 0,65 mg 0,65 - 0,9 mg 0,9 - 2,6 mg saturační dávky na 48 h i.V. 0,027 - 0,053 mg/kg/48 0,29 - 0,43 mg 0,43 - 0,6 mg 0,6- 1,8. mg saturační dávky na 48 h p.o. 0,016 - 0,08 mg 0,08-0,13 mg 0,12-0,26 mg 0,26 - 0,5 mg denní udr ovací dávky DIHYDROERGOTAMINIMESILAS p.o. 9 gtt./den, zvyšovat o 1 gtt. denně a do celkové dávky 21 gtt./den podávat 2-3 týdny, potom sni ovát a na počáteční dávku nedávat dětem do 6 let 1 ml = 25 gtt. = 2 mg DMENHYDRINATUM p.o. 0,0125 - 0,025 0,025 - 0,5 2 -3x denně DMERCAPROLUM i.m.. 0,025 0,025 - 0,05 0,05-0,1 schéma pro otravu As, Hg, Au: 1. den 2,5 mg/kg ka dé 4 h, 2. den 2,5 mg/kg ka dych 6 h, 3. den 2,5 mg/kg ka dych 12 h DINATRII CROMOGLYCAS p.o. 0,4/den starší 2 let, ve 4 dílčích dávkách DINATRII EDETAS DIHYDRICUS inf. 0,04 - 0,07 DIPHENHYDRAMINI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,005 max. 0,3/den DIPHENOXYLATI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,006/den 2-4 roky, ve 3 dílčích dávkách p.o. 0,0075/den 4-8 let, ve 3 dílčích dávkách p.o. 0,01/den 9-12 let, ve 4 dílčích dávkách p.o. 0,015/den více ne 12 let, ve 3 dílčích dávkách Doporučené terapeutické dávky léčiv pro deti Název Způsob podaní Dávkovaní (g)* Poznámka Jednotlivá terapeutická dávka podle věku* g kg den* rok let let DISOPYRAMIDI DIHYDROGENOPHOSPHAS p.o. 0,01 - 0,03 do 1 roku p.o. 0,01 - 0,02 1-4 roky p.o. 0,01-0,015 4 - 12 let p.o. 0,006-0,015 12- 18 let DOMPERIDONUM p.o. 200 - 400 mg/kg po 4 - 8 h p.rect. 0,004 DOSULEPINIHYDROCHLORIDUM p.o. 0,025 0,025 - 0,05 0,05-0,1 DOXYCYCLINUM p.o. 1. den 0,004 2. a další den 0,002 0,01 - 0,02/den 0,02 - 0,04/den 0,04-0,12/den DROPERIDOLUM i.v. 200 - 300 mg/kg neuroleptanalgezie i.m. 200 - 300 mg/kg premedikace p.o. 300 - 600 mg/kg premedikace i.m., i.v. 20 - 75 mg/kg antiemetikum EMETINI DIHYDROCHLORIDUM HEPTAHYDRICUM s.c, i.m. 500 mg/kg 2x denně (do 60 mg/den) EPHEDRINI HYDROCHLORIDUM p.o. a 0,8 mg/kg/dávku 0,005 - 0,012 0,012-0,025 i.v. a 0,4 mg/kg/dávku 0,0025 - 0,005 0,005 - 0,01 EPINEPHRINIHYDROGENOTARTRAS s.c, i.v. 0,01 ml/kg/dávku 0,06 - 0,2 ml 0,2 - 0,3 ml 0,3 - 0,5 ml 1 ml = 1 mg ERGOCALCIFEROLUM p.o. denní dávky 0,25 - 0,5 mg (10 tis. - 20 tis. m.j.) jednorázově 7,5 mg (300 tis.) na měsíc ERYTHROMYCINI ETHYLSUCCINAS p.o. 0,04 0,1 0,1-0,2 0,2 - 0,5 vyjádřeno jako erythromycinum ERYTHROMYCINI STEARAS i.m. 0,007 i.v. 0,02 - 0,03 0,05-0,15 0,15-0,25 0,25 - 0,4 ERYTHROMYCINUM p.o. 0,024 - 0,04 n p:, vi Doporučené terapeutické dávky léčiv pro deti Název Způsob podaní Dávkovaní (g)* Poznámka Jednotlivá terapeutická dávka podle věku* g kg den* rok let let ETHIONAMIDUM p.o. 0,015-0,02 v 1 dávce, max. 1 g/den, TBC p.o. 0,005 v 1 dávce, max. 1 g/den, lepra ETHOSUXMIDUM p.o. 0,25/den 0,5/den dále zvyšovat po 0,25 (4-7 dní) (max. 1,0 g) (max. 1,5 g) podle terapeutické odpovědi FENOTEROLIHYDROBROMIDUM inhal. 100 mg a 3x denně, max 800 mg/den nebul. 0,001 a 3x denně FENTANYLIDIHYDROGENOCITRAS i.v. 2 - 3 mg/kg 2 - 12 let FERROSIFUMARAS p.o. 0,0035 0,075-0,15 0,15-0,3 0,3 - 0,6 FERROSI GLUCONAS do 0,006 léčba 0,001 profylaxe FLUCLOXACILLINUM NATRICUM p.o., i.m. 0,25/den do 2 let p.o., i.m. 0,5/den 2 - 10 let i.v. inf. 0,25 - 1/den do 2 let i.v. inf. 0,5 - 2/den 2 - 10 let FLUCYTOSINUM p.o. l,5-4,5g/m2/den do tělesné hmotnosti 50 kg 0,15-0,2 od tělesné hmotnosti 50 kg (ve 4 dílčích dávkách) FLUDROCORTISONIACETAS p.o. 0,1 mg/den FOENICULIAMARIFRUCTUS 2,0 - 4,0 3,0-5,0 4,0 - 6,0 FOENICULIDULCIS FRUCTUS 2,0 - 4,0 3,0-5,0 4,0 - 6,0 FUROSEMIDUM p.o. 0,001 - 0,003 0,004 - 0,02/den 0,02 - 0,06/den 0,065-0,15/den i.v. 0,004 -0,008/dávku 0,01 - 0,02/dávku 0,02 - 0,04/dávku GALLAMINI TRIETHIODIDUM i.v. 1,5 mg/kg GENTAMICINI SULFAS p.o., i.m 0,003 - 0,005 GLUCOSUM p.o. 50 - 100 Doporučené terapeutické dávky léčiv pro deti Název Způsob podaní Dávkovaní (g)* Poznámka Jednotlivá terapeutická dávka podle věku* g kg den* rok let let GLUTETHMIDUM p.o. 0,125-0,25 od 2 let GLYCEROLUM p.rect. 1-1,5 3,0 GONADOTROPINUM CHORIONICUM i.m. 5-61et: 500 m.j. 500- 1500 m.j. GRISEOFULVINUM p.o. 0,01 max. 0,2 max. 0,2 - 0,4 max. 0,4- 1,0 guaifenesin™ p.o. 0,2 - 0,4/den 0,8- 1,2/den GUANETHIDINI SULFAS p.o. 0,2 mg HALOPERIDOLUM p.o. 25-50 mg/(a 150mg/den) HEPARINUM CALCICUM i.V. 50 m.j./kg, dále 100 m.j./kg po 4 h HEPARINUM NATRICUM inf. 50m.j./kg úvodní dávka 100m.j./kg udr ovací dávka HEXOBARBITALUM p.o. 0,0625-0,125/den 0,125-0,25/den HISTAMINIDIHYDROCHLORIDUM s.c. 0,002/10 kg k diagnóze v 1% roztoku HYDROCHLOROTHIAZIDUM p.o. 0,002 0,003 - 0,004 0,004 - 0,008 0,008 - 0,02 HYDROCORTISONIACETAS p.o. 0,005 - 0,02 HYDROCORTISONIHEMISUCCINAS i.m. 0,002 - 0,008 0,007 - 0,02 0,02 - 0,05 0,05-0,1 HYDROXYZINI DIHYDROCHLORIDUM p.o. 0,05/den 0,05-0,1/den v dílčích dávkách i.m. 1,1 mg p.o. 0,60 mg preoperační sedace IBUPROFENUM p.o. 0,02 (ev. a 0,04) v dílčích dávkách max. 0,5 g do hmotnosti 30 kg IMIPRAMINIHYDROCHLORIDUM p.o. 1,5 mg 0,025 6-7 let, na noc, léčba enuresis 0,025 - 0,05 8-11 let, na noc, léčba enuresis 0,05 - 0,075 nad 11 let, na noc, léčba enuresis INDOMETACINUM p.o. 0,02 - 0,05/den 0,025-0,1/den n p:, vi Doporučené terapeutické dávky léčiv pro deti Název Způsob podání Dávkování (g)* Poznámka Jednotlivá terapeutická dávka podle věku* g kg den* rok let let INSULINŮM S.C. 10-50m.j. individuálně podle stavu nemocného IPECACUANHAE RADIX 0,007-0,014 6 měsíců - 1 rok 0,021 starší ne 1 rok IPRATROPII BROMIDŮM inhal. 20 mg 20 - 40 mg 3x denně nebul. 100 - 500 mg od 3 let, 3x denně ISONIAZIDUM p.o., i.m., S.C., i.v. 0,005-0,015 0,025 - 0,05 0,06-0,1 0,1-0,25 nepodávat do 2 měsíců ISOPRENALINI SULFAS p.o. 0,005 - 0,01 0,01-0,015 subling. 0,028 KALII CHLORIDŮM p.o., i.v. 0,5- 1,0 individuálně podle stavu nemocného KALII PERCHLORAS p.o. 0,1 do 2 let (30 - 60 min před podáním "Tc) p.o. 0,2 2 - 12 let (30 - 60 min před podáním "Tc) KANAMYCINIMONOSULFAS i.m., i.v. 0,02 do 1 týdne věku hmotnosti nad 2 kg i.m., i.v. 0,015 do 1 týdne věku hmotnosti do 2 kg i.m., i.v. 0,015 ostatní KETOCONAZOLUM p.o. 0,003 (nebo celkem 0,05) 1-4 roky p.o. 0,1 5 - 12 let LACTULOSI SOLUTIO p.o. 2,5 ml/den 5 ml 2x/den 10 ml 2x/den do 10 let věku LANATOSIDUM C p.o., p.rect. 0,02 - 0,04 mg 0,25-0,38 mg 0,38 - 0,65 mg 0,65- 1,2 mg saturační denní dávky i.V., i.m. 0,008-0,016 mg saturační denní dávky p.o. 0,01 - 0,02 mg 0,125-0,2 mg 0,2 - 0,32 mg 0,32 - 0,6 mg udr ovací denní dávky i.v. 0,004 - 0,007 mg udr ovací denní dávky LEVAMISOLIHYDROCHLORIDUM p.o. 0,003 jednorázově C/2 Doporučené terapeutické dávky léčiv pro deti Název Způsob podání Dávkování (g)* Poznámka Jednotlivá terapeutická dávka podle věku* g kg den* rok let let Levothyroxin™ natricum p.o. 25 - 50 mg/den (8 - 10 mg/kg) do 6 měsíců věku p.o. 50 - 75 mg/den (6 - 8 mg/kg) 6 - 12 měsíců věku p.o. 75 - 100 mg/den (5 - 6 mg/kg) 1 - 5 let p.o. 100 - 150 mg/den (4 - 5 mg/kg) 6 - 12 let LIDOCAINIHYDROCHLORIDUM i.v. 3 mg/kg v 0,25 - 0,5 % regionální i.v. anestezie i.V. 0,5 - 1 mg/kg (max. 3-5 mg/kg) antiarytmikum - úvodní dávka inf. 10 - 50 mg/kg/min antiarytmikum - pokračování LINCOMYCINI HYDROCHLORIDUM MONOHYDRICUM p.o. 0,03 - 0,06 u starších ne 1 měsíc i.m., inf. 0,01 - 0,02 u starších ne 1 měsíc LÍNI SEMEN 2,5 - 5,0 LITHII CARBONAS p.o. 6-8 mg podle hladina Li v krvi LOMUSTINÜM p.o. 0,12-0,13/m2 jednorázově LOPERAMIDI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,003/den 1. den - 2 - 5 let, v dílčích dávkách p.o. 0,004/den 1. den - 5 - 8 let, v dílčích dávkách p.o. 0,006 - 0,008/den 1. den - 8 - 12 let, dílčích dávkách p.o. 0,001/10 kg další dny (max. dávka j ako 1. den) LORAZEPAMUM i.V., p.o. 0,5 - 2,5 mg (50 mg/kg) 5-13 let, premedikace i.V., p.o. 0,002 status epilepticus MAGNESII SULFAS p.o. a 0,25/kg/dávku i.m. 0,1/kg i.v. 0,15-0,3 0,3 - 0,6 0,6 - 2,0 MEBENDAZOLUM p.o. 0,1 starší ne 2 roky, enterobiasis, jednorázově p.o. 0,2/den - 3 dny starší ne 2 roky, ostatní diagnózy MEPROBAMATUM p.o. 0,025 0,05-0,1 0,1-0,3 n Doporučené terapeutické dávky léčiv pro deti Název Způsob podaní Dávkovaní (g)* Poznámka Jednotlivá terapeutická dávka podle věku* g kg den* rok let let MERCAPTOPURINUM p.o. 0,0025 0,015-0,025/den 0,025 - 0,055/den 0,055-0,1/den MESTRANOLUM p.o. 0,05 METHAQUALONUM p.o. 0,05-0,1 METHIONINUM p.o. 0,25 METHOTREXATUM intrathec. 0,006 do 1 roku věku 0,008 1 rok 0,01 2 roky 0,012 nad 3 roky METHYLDOPUM p.o. 0,01 0,125 0,25 i.V. 0,02 - 0,04 METOCLOPRAMIDI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,015/den 15-19 let, hmotnost 30 - 59 kg (v dílčích dávkach) p.o. 0,03/den 15-19 let, hmotnost nad 60 kg (v dílčích dávkach) p.o. 0,015/den 9-14 let, hmotnost nad 30 kg (v dílčích dávkách) p.o. 0,0075/den 5-9 let, hmotnost 20 - 29 kg (v dílčích dávkách) p.o. 0,004 - 0,006/den 3-5 let, hmotnost 15 - 19 kg (v dílčích dávkách) p.o. 0,002 - 0,003/den 1-3 let, hmotnost 10 - 14 kg (v dílčích dávkách) p.o. 0,002/den do 1 roku, hmotnost do 10 kg (v dílčích dávkách) METRONID AZOLUM p.o. 2x0,125 2-4 roky 3x0,125 4 - 8 let 2 x 0,25 8- 15 let vagin. 0,5 MICONAZOLINITRAS i.v. inf. 0,02 - 0,04 v infuzi max. 0,015 MICONAZOLUM p.o. 0,5/den nad 6 let, ve 4 dílčích dávkách p.o. 0,5/den 2-6 let, ve 2 dílčích dávkách p.o. 0,125/den do 2 let, ve 2 dílčích dávkách Doporučené terapeutické dávky léčiv pro deti Název Způsob podaní Dávkovaní (g)* Poznámka Jednotlivá terapeutická dávka podle věku* g kg den* rok let let MIDAZOLAMUM 0,15 mg/kg starší 7 let (úvod do anestezie), v dílčích dávkach MINOCYCLINIHYDROCHLORIDUM p.o. 0,004/kg úvodní dávka 0,002/kg pokračovací dávka, po 2 h MINOXIDILUM p.o. 200 mg úvodní dávka - do 12 let lze zvyšovat o 100 mg/kg 3 dny (a do 1 mg/kg = 50 mg/den) udr ovací dávka MORPHINI HYDROCHLORIDUM s.c. 0,1 - 0,2 mg/kg/dávku 0,002 - 0,004 0,004 - 0,01 NAPHAZOLININITRAS loc. 0,05 - 0,08 mg 0,08-0,1 mg v 0,5 % roztoku na sliznici NAPROXENUM p.o. 10 mg ve 2 dílčích dávkávh NATRII CALCII EDETAS i.V., i.m. 0,02/kg 0,04/kg NATRII FLUORIDŮM p.o. 0,55 mg do 2 let p.o. 1,1 mg 2-3 roky p.o. 1,7 mg 3-4 roky p.o. 2,2 mg nad 4 roky NATRII PICOSULFAS p.o 2,5 - 5 mg 5-15 mg dětem do 5 let nepodávat NATRII SALICYLAS p.o., i.V. 0,1-0,2 0,1-0,25 0,25- 1,0 1,0-2,0 u novorozenců nepodávat NATRII THIOSULFAS i.V. 2 - 4/den NATRII VALPROAS p.o. 0,4/den do 20 kg hmotnosti (v dílčích dávkách) 0,02 - 0,03 pokračovací dávky NEOMYCINI SULFAS p.o. 0,02 - 0,03 novorozenci 0,06 - 0,01 g/den p.o. a 0,04-0,1 0,1-0,15 0,15-0,3 0,3 - 0,8 ostatní děti i.m. 0,0075-0,015 intraperit. 0,25 NEOSTIGMINI BROMIDŮM p.o. 0,2 mg 0,002 - 0,005 0,005 - 0,01 0,01-0,015 NICETHAMIDUM p.o.,s.c.,i.m. 0,0065 - 0,02 0,034 - 0,04 0,05-0,1 0,1 -0,25 NICLOSAMIDUM p.o. 0,5/den 1,0/den n Doporučené terapeutické dávky léčiv pro deti Název Způsob podání Dávkování (g)* Poznámka Jednotlivá terapeutická dávka podle věku* g kg den* rok let let NICOTINAMIDUM p.o.,s.c,i.m. 0,1-0,3 nitrazepam™ p.o. 1,25-2,5 mg 2,5 - 5,0 mg 5,0 mg nitrofurantoin™ p.o. 0,005 - 0,007 0,017-0,02 0,02 - 0,04 0,04-0,1 nepodávat kojencům do 3 měsíců věku NOREPINEPHRIN! HYDROGENOTARTRAS S.C., i.v. 0,01 ml/kg/dávku 0,06 - 0,2 ml 0,2 - 0,3 ml 0,3 - 0,5 ml 1 ml = 1 mg NORTRIPTYLINIHYDROCHLORIDUM p.o. 0,01-0,025 2 - 3x denně, ka dý 2. den zvýšit o 10 - 20 mg a do dávky 3x 75 mg/den i.m. 0,01 NYSTATINÜM p.o. 400 tis. m.j./den ve 4 dílčích dávkách ORCIPRENALINI SULFAS p.o. 0,4 mg 0,003 - 0,005 0,005 - 0,008 0,008 - 0,02 S.C., i.m. 0,1 -0,2 mg 0,2 - 0,3 mg 0,3 - 0,5 mg inhal. 0,75 mg/dávku ORNIDAZOLUM p.o. 0,025 v 1 dávce 5 - 10 dní amébiáza p.o., i.v. 0,04 amébová dyzentérie i.v. 0,02 - 0,03 amébovýjaterní absces p.o. 0,04 giardiáza p.o. 0,025 trichmoniáza i.v. 0,02 anaerobní bakteriální infekce (po 12 h) OUABAINUM i.v. 0,01 mg 0,05-0,125 mg 0,125-0,25 mg 0,25 mg OXAZEPAMUM p.o. 0,005-0,01 0,01-0,015 0,01-0,015 OXYTETRACYCLINUM p.o. 0,025 - 0,04 0,009-0,1 0,1-0,2 0,2 - 0,4 0,01 novorozenci i.m. 0,0125 0,011-0,03 0,03 - 0,06 0,06 - 0,2 PANCREATIS PULVIS p.o. 0,25 Doporučené terapeutické dávky léčiv pro deti Název Způsob podaní Dávkovaní (g)* Poznámka Jednotlivá terapeutická dávka podle věku* g kg den* rok let let PANCURONII BROMIDŮM i.v. 30 - 40m/kg novorozenci - úvodní dávka i.V. 10-20 mg/kg novorozenci - pokračovací dávka i.v. 40- 100 mg/kg ostatní - úvodní dávka i.v. 10-20 mg/kg ostatní - pokračovací dávka PAPAVERINI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,004 0,001-0,015 0,015-0,03 0,03 - 0,08 s.c. 2,4 mg 0,007 - 0,01 0,01 - 0,02 0,03 - 0,04 PARACETAMOLUM p.o. 0,06-0,12 0,12-0,25 0,25 - 0,5 p. rect 0,125 1 - 4x denně PENICILLAMINUM p.o. 0,03 - 0,04 0,25-0,6 0,6- 1,5 1,5-2,0 PENTOBARBITALUM NATRICUM p.o.,im.,iv. 0,001 - 0,002 sedatívum 0,002 - 0,004 hypnotikum PERPHENAZINUM p.o. 0,008-0,016 2 - 4x denně PETHIDINI HYDROCHLORIDUM p.o., i.m., s.c, i.v. 0,001-0,002 0,005-0,01 0,01 - 0,03 PHENACETINUM p.o. 0,01 - 0,2 0,2 - 0,5 PHENOBARBITALUM p.o. 0,006 PHENOBARBITALUM NATRICUM s.c, i.m. 0,003 - 0,005/dávku PHENOXYMETHYLPENICILLINUM KALICUM p.o. 25 tis. - 50 tis. m.j. 80 tis. - 100 tis. m.j. 100 tis.-250 tis. m.j. 250 tis. - 600 tis. m.j PHENTOLAMINIMESILAS i.v. 0,001 - 0,005 g PHENYLEPHRINI HYDROCHLORIDUM s.c, i.m. 100 mg/kg PHENYTOINUM NATRICUM p.o. 0,003 - 0,008 0,01-0,03 0,03 - 0,05 0,05-0,1 PHOLCODINUM PHTHALYLSULFATHIAZOLUM p.o. 0,002 - 0,0025 mg 0,0025 - 0,005 mg do 5 let 3x denně, nad 5 let 4 x denně p.o. 0,2 0,2 - 0,5 0,5-1,0 1,0-2,0 Doporučené terapeutické dávky léčiv pro deti Název Způsob podaní Dávkovaní (g)* Poznámka Jednotlivá terapeutická dávka podle věku* g kg den* rok let let PHYTOMENADIONUM p.o. 0,002 - 0,003 0,003 - 0,005 0,005 - 0,01 i.m. 0,001-0,0025 0,0025 - 0,005 0,005 - 0,01 PIPERAZINIADIPAS p.o. 0,04 - 0,06 0,1 -0,2 0,2 - 0,4 0,4 - 0,6 PIPERAZINI CITRAS p.o. 0,12/kg(max. 4 g) škrkavka p.o. 50 - 75 mg/kg/den roup ( do 2 let) p.o. 0,75/den - 7 dní roup (2-4 roky) p.o. 1,5/den- 7 dní roup (5-12 let) p.o. 2,0/den - 7 dní roup (starší 12 let) PIROXICAMUM p.o. 0,005/den do 15 kg 0,01/den do 16 - 25 kg (starší 6 let) 0,015/den do 26 - 45 kg 0,02/den nad 45 kg PRAZOSINIHYDROCHLORIDUM p.o. 0,003/den od 12 let PREDNISONUM p.o. 0,001-0,002 0,002 - 0,005 0,005-0,01 0,01 - 0,025 p.o. 0,003 -0,004/kg/den 0,002 -0,003/kg/den 0,0015-0,002/kg/den nárazová a úvodní dávka p.o. 0,3- l,5mg/kg/dei 1 mg/kg/den 3,2 - 0,6 mg/kg/dei udr ovací dávka PRIMAQUINIDIPHOSPHAS p.o. 200 - 300 mg/kg/den - 14 dní PROBENECIDUM 0,025/kg Starší 2 let a do hmotnosti 50 kg (úvodní dávka) 0,01/kgá6h udr ovací dávka PROCAINAMIDI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,005-0,0 l/kg/dávka 0,05 - 0,09 0,09 - 0,25 i.V. 0,014-0,02 0,02 - 0,04 0,04-0,1 PROCAINIBENZYLPENICILLINUM i.m. 50 000m.j. 60 tis. - 100 tis. m.j. 100 tis-200 tis. m.j. 200 tis. - 600 tis. m.j. Doporučené terapeutické dávky léčiv pro deti Název Způsob podaní Dávkovaní (g)* Poznámka Jednotlivá terapeutická dávka podle věku* g kg den* rok let let PROCAINIHYDROCHLORIDUM s.c., i.m. 0,003 - 0,005/kg jednorázově i.v. 0,003 - 0,005/kg během 1 h jednorázově v 0,5 - 1,0% roztoku PROCHLORPERAZINI HYDROGENOMALEAS p.o. 250 mg/kg 3x denně, nepodávat při hmotnosti do 10 kg PROMETHAZINI HYDROCHLORIDUM p.o.,i.m.,i.v. 0,001 - 0,002 0,002 - 0,005 0,005 - 0,01 0,01 - ,025 PROPRANOLOLI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,01 - 0,03 0,01 - 0,03 i.v. 0,001 - 0,003 0,001 - 0,003 PROPYLTHIOURACILUM p.o. 0,05-0,15/den 6 - 10 let p.o. 0,15-0,3/den nad 10 let PYRAZINAMIDUM p.o. 0,035 (max. 3 g) nebo 0,05 - 3x týdně nebo 0,75 - 2x týdně PYRIDOXINI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,01 - 0,05 i.m., i.v. 0,01 - 0,05 PYRIMETHAMINUM p.o. 1,25 mg/kg max. lx týdně od 2 měsíců QUININI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,03 ve 3 dílčích dávkách RIBOFLAVINUM p.o. 0,01-0,03 0,01 - 0,03 0,01 - 0,03 i.m. 0,01 0,01 0,01 RIFAMPICINUM p.o. 0,01-0,02 max. 0,6/den RIFAMYCINUM NATRICUM p.o. 0,01 (max. 0,9 g) ROXITHROMYCINUM p.o. 0,005 - 0,01 g SALBUTAMOLUM inhal. 0,3 - 0,8 mg/den ve 3 - 4 dílčích dávkách p.o. 0,001 - 0,002 0,002 3 - 4x denně n Doporučené terapeutické dávky léčiv pro deti Název Způsob podaní Dávkovaní (g)* Poznámka Jednotlivá terapeutická dávka podle věku* g kg den* rok let let SCOPOLAMINIHYDROBROMIDUM p.o. 75- 150 mg 4 - 10 let p.o. 150-300 mg nad 10 let SENNAE FOLIUM p.o. 0,0075-0,015 SOMATROPINUM i.m. 0,8 m.j./kg nebo 20 m.j./m ve 3 dávkách/týden s.c. 0,8 m.j./kg nebo 20 m.j./m v6-7 dávkách/týden SPIRAMYCINUM p.o. 0,05 v dílčích dávkách SPIRONOLACTONUM p.o. 0,0015-0,003 0,004 - 0,006 0,006-0,011 0,011-0,02 STREPTOKINASUM i.V. 1300-1400 m.j/kg/h STREPTOMYCINI SULFAS i.m. 0,01-0,02 novorozenci i.m. 0,03 kojenci a starší děti p.rect., intraperit. 0,001 intrapleur. 0,05/ml intraartic. 0,025-0,1 0,1-0,2 0,2-0,5 SULFADIAZINUM p.o. 0,075/kg úvodní dávka 0,15 (max. 6,0/den) pokračovací dávka, ve 4 dílčích dávkách i.v. 0,05/kg úvodní dávka (starší 2 měsíce) 0,1 pokračovací dávka (starší 2 měsíce) ve 4 dílčích dávkách SULFADIMIDINUM p.o. 0,1-0,15 0,5 0,5- 1,0 1,0-2,0 i.m. 0,5 SULFADOXINUM p.o. 0,025 starší 2 měsíce SULFAFURAZOLUM p.o. 0,18 1,0- 1,5/den 2,0 - 2,75/den 3,0 - 5,0/den i.v. 0,1 Doporučené terapeutické dávky léčiv pro deti Název Způsob podání Dávkování (g)* Poznámka Jednotlivá terapeutická dávka podle věku* g kg den* rok let let SULFAMETHIZOLUM p.o. 0,03 - 0,045 ve 4 dílčích dávkach SULFAMETHOXAZOLE p.o. 0,05 - 0,06 úvodní dávka 0,05 - 0,06 (max. 0,075/kg) pokračovací dávka (ve 2 dílčích dávkách) SULFASALAZINUM p.o. 0,04 - 0,06 úvodní dávka 0,02 - 0,03 v remisi SUXAMETHONII CHLORIDŮM i.V. 0,002 TEMAZEP AMUM p.o. 0,001 TERBUTALINI SULFAS inhal. 1,25-2,5 mg do hmotnosti 25 kg inhal. 2,5 - 5,0 mg nad hmotnost 25 kg, ve 3 dílčích dávkách p.o. 75 mg/kg s.c. 10 mg/kg (max 300 mg) starší 2 let TERFENADINUM p.o. 0,03 2x denně TETRACOSACTIDUM i.V. 250 mg/1,73 m2 i.m. 250 mg á 2 - 8 dní 1 měsíc - 2 roky věku 250 - 500 mg 2 - 5 let 250 mg - 1 mg 5 - 12 let TETRACYCLINIHYDROCHLORIDUM p.o. 0,025 - 0,05 starší děti i.V., inf. 0,01 - 0,02 v 1 dávce i.m. max. 250 mg THEOPHYLLINUM p.o. 0,01 0,025 0,025 - 0,05 0,05-0,13 THIAMINI HYDROCHLORIDUM p.o., i.m. 0,0125 - 0,025 THIAMPHENICOLUM p.o.,i.m.,i.v 0,03-0,1 THIORIDAZINI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,0015 0,02 - 0,03/den 0,03 - 0,075/den TICARCILLINUM NATRICUM i.V. 0,2-0,3 p.o. 0,05 - 0,75 v dílčích dávkách TINIDAZOLUM p.o. 0,05 - 0,75 jednorázově TOCOFEROLI ALFA ACETAS p.o. 0,005-0,01 0,01 - 0,05 0,05-0,1 TRIAMCINOLONUM p.o. 0,5 - 1 mg 2-3 mg 3-4mg TRIAMTERENUM p.o. 0,002 - 0,004 v dílčích dávkách n Doporučené terapeutické dávky léčiv pro deti Název Způsob podaní Dávkovaní (g)* Poznámka Jednotlivá terapeutická dávka podle věku* g kg den* rok let let TRIFLUOPERAZINI HYDROCHLORIDUM p.o. 0,001 - 0,002/den psychóza i.m. 50 mg/kg/den akutní psychóza, v dílčích dávkach p.o. 0,001/den antiemetikum (3-5 let), v dílčích dávkach p.o. max 0,004/den antiemetikum (6-12 let), v dílčích dávkách TRIMETHADIONUM p.o. 0,02 - 0,04 0,15-0,3 0,3 - 0,6 trimethoprim™ p.o. 0,05/den 6 týdnů - 5 měsíců věku 0,1/den 6 měsíců - 5 let 0,2/den 6 - 12 let 0,025/noc dlouhodobá profylaxe (6 měsíců - 5 let) 0,05/noc dlouhodobá profylaxe (6-12 let) TUBOCURARINI CHLORIDŮM i.V. 300 - 500 mg/kg i.V. 200 - 250 mg/kg nedonosení novorozenci UREA i.V. 1,0-1,5 VANCOMYCINI HYDROCHLORIDUM i.V. 0,04 ve 4 dílčích dávkách 0,015 úvodní dávka - novorozenci (1. týden ivota) 0,02 poJtracovani - novorozenci (1. tyaen ívotaj - 0,03 pojtracovani - novorozenci (z., i., 4. tyaen ívotaj - VERAPAMILI HYDROCHLORIDUM i.V. 0,75 - 1 mg novorozenci i.V. 0,75 - 2 mg do 1 roku i.V. 2-3 mg 1 - 5 let i.V. 2,5 - 5 mg 6- 15 let p.o. 0,04 - 0,06/den do 2 let, v dílčích dávkách p.o. 0,08 - 0,36/den od 2 let, v dílčích dávkách Doporučené terapeutické dávky léčiv pro deti Název Způsob podání Dávkování (g)* Poznámka Jednotlivá terapeutická dávka podle věku* g kg den* rok let let VINBLASTINI SULFAS i.v. schéma týdenní dávky 0,1 - 0,2 mg/kg/týden 0,025 mg/kg v jedné dávce 1. týden 0,05 mg/kg v jedné dávce 2. týden 0,075 mg/kg v jedné dávce 3.týden a do 0,15-0,2 mg/kg VINCRISTINI SULFAS i.V. schéma týdenní dávky 0,05-0,15 mg/kg/týden 0,05 mg/kg v jedné dávce 1. týden 0,075 mg/kg v jedné dávce 2. týden 0,1 mg/kg v jedné dávce 3. týden a do 0,15 mg/kg VITAMINŮM A p.o. 100 000 m.j. léčba xeroftalmie (do 1 roku věku) i.m. 50 000 m.j. léčba xeroftalmie (do 1 roku věku) p.o. 200 000m.j. léčba xeroftalmie (ostatní) i.m. 100 000 m.j. léčba xeroftalmie (ostatní) p.o. 100000m.j.á3-6měsíců profylaxe xeroftalmie (do 1 roku věku) p.o. 200 000 m.j. á 3 - 6 měsíců profylaxe xeroftalmie (ostatní) XANTINOLI NICOTINAS p.o. 0,15-0,6 3x denně i.m., i.v. 0,3 - 0,6 1 - 3x denně XYLOMETAZOLIN! HYDROCHLORIDUM intranas. 1-2 gtt. do ka dé nosní dírky od 3 měsíců věku , 0,05% roztok do ka dé nosní dírky ZIDOVUDINUM p.o. 0,48 -0,96/m2 ve 4 dílčích dávkách i.v. 0,9- l,4mg/kg/h není-li uvedeno jinak Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 737 _______________________________Doporučené dávky některých oflcinálních léčiv používaných u zvířat 737 Tabulka VI: Doporučené dávky některých oflcinálních léčiv N používaných u zvířat Dávky jsou vyjádřeny v gramech, pokud není uvedeno jinak, a to buď jako obecné pro jednotku živé hmotnosti (popř. na m2 plochy povrchu těla), nebo pro jednotlivé živočišné druhy nebo pro jednotlivé zvíře, vždy pro jednotku hmotnosti. V těchto případech je počítáno u koně (equus, E) a skotu (bos, B) s živou hmotností dospělého zvířete kolem 500 kg, u prasete (sus, S) se 100 kg, u ovce (ovis, O) a kozy (capra, Cp) s 50 kg, u psa (canis, C) s 20 kg, u kočky (felis, F) se 2 kg a u kura (gallus, G) se 2 kg živé hmotnosti (ž.hm.). Pro zvířata těžší bývá dávka většiny léčiv přepočtená na kg hmotnosti nižší, u zvířat lehčích (zpravidla mladých) vyšší. Při stanovení dávky léčiva pro jedince těžší a lehčí, než jsou výše uvedené hmotnosti, lze vyjít i z poměrů plochy povrchu těla dospělého jedince a jedince těžšího či lehčího, čímž se dávky pro odlišně těžká zvířata stejného druhu korigují v uvedeném smyslu přímo. Výpočet plochy povrchu těla je možný podle vztahu: A=K.mm' v němž značí: A - plochu povrchu těla v cm2, K - konstantu pro daný živočišný druh, m - hmotnost v g. K výpočtům lze použít zjednodušené tabelární hodnoty K, a to pro E = 9,5; B = 9,0; S = 9,0; O = 9,0; F = 10; C (do 5 kg ž.hm.) = 10,0 a C (nad 5 kg ž.hm.) = 11,0. Podle poměru vypočítané plochy povrchu těla dospělého jedince, pro kterého je stanovena základní dávka, a vypočítané plochy povrchu těla jedince odlišně těžkého se pak upraví příslušná dávka. Uváděné dávky jsou dávky jednorázové, popř. jednotlivé denní, pokud není uvedeno jinak (např. rozdělení denní dávky nebo podání jednotlivé dávky opakovaně během dne). Poznámka: Seznam zkratek použitých v tabulce - viz Tabulka IV: Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé (str. 722). ACETAZOLAMIDUM Farmakologická skupina, použití: diuretika, antiglaukomatika Dávky: p.o. obecně: 1-3 mg.kg"1 i.m. obecně: 1 mg.kg"1 p.o. C, F: 5-10 mg.kg"1, jako antiglaukomatikum 6-8 h ACIDUM ACETYLSALICYLICUM Farmakologická skupina, použití: analgetika, antipyretika Dávky: p.o. E: 30-50 mg.kg"1 každých 12 h B: 75-100 mg.kg"1 každých 12 h O, Cp: 40-80 mg.kg"1 každých 12 h (d.pro die až 15,0) S: 10 mg.kg"1 každých 6 h (d.pro die až 7,0) C: 25-30 mg.kg"1 každých 8 h (d.max.p.d. 3,0) F: 25-50 mg.kg"1 každých 24-48 h (d.max.s. 50 mg.kg"1) G: 100 mg.kg"1 Strana 738 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 738 Všeobecné dodatky___________________________________________________________________________ ACIDUM ASCORBICUM Farmakologická skupina, použití: vitaminy, karence vitaminu C Dávky: p.o. E: až 10,0; S: 2,0-3,0; malá zvířata: 0,2-0,3 (také obecně savci: 30-90 mg.kg"1) G: 60-150 mg.kg"1 (0,75 na kg krmiva) Cizokrajní ptáci: 0,15-0,3 na litr pitné vody Morče: až 1,0 na litr pitné vody (Preventivní dávky jsou 2-3x nižší.) i.V. (nárazové dávky) E, B: 10,0-20,0 i.V., i.m., (s.c.)S: 0,3-1,0; C: 0,2-0,5 s.c C: 0,1 (opakovaně) ACIDUM ETACRYNICUM Farmakologická skupina, použití: diuretika (akutní edémy) Dávky: i.V., p.o. obecně: 0,3-3 mg.kg"1 ACIDUM HYDROCHLORICUM 10% Farmakologická skupina, použití: acida, stomachika, ruminatoria Dávky: p.o. v pitné vodě 3x denně E: 20 ml; B: 30 ml; O, Cp: 5 ml; S: 3 ml; C: 0,5 ml; F: 0,2 ml; G: 0,5 ml ACIDUM LACTICUM Farmakologická skupina, použití: pomocné látky, dezinficiencia ran a porodních cest (koncentrace do 1 %), prostorová dezinficiencia (až 50 mg.m"3), ruminatoria a antiseptika gastrointestinálního traktu (koncentrace 1-5 % až i 7,5 %) Dávky: p.o. E: 5,0-15,0; B: 8,0-15,0; O, Cp: 1,0-3,0; S: 0,5-3,0; C: 0,2-1,0; F: 1,0; G: 0,2 ACIDUM PHOSPHORICUM 10% Farmakologická skupina, použití: acida Dávky: p.o. v pitné vodě: E: 20,0; B: 30,0; O, Cp, S: 5,0; C: 0,5; F: 0,2; G: 0,3 ALGELDRATUM Farmakologická skupina, použití: antacida Dávky: p.o. B: 15,0-30,0; O: 1,0-2,0; C: 10 mg.kg"1 ALOE CAPENSIS Farmakologická skupina, použití: laxativa pro koně Dávky: p.o. E: kolem 30,0 (d.maxima 45,0) [B: 60,0; O, Cp: 15,0; S: 10,0; C: 5,0; F: 1,0; G: 0,5] Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 739 ___________________________________Doporučené dávky některých oflcinálních léčiv používaných u zvířat 739 AMFETAMINI SULFAS Farmakologická skupina, použití: psychostimulancia, centrální analeptika, nervová stimulancia Dávky: S.C., i.m. Malá zvířata: kolem 0,5 mg.kg"1 p.o. C, F: 0,0025 Velká zvířata: nepoužívá se samotný - orientačně přibližně 0,2-0,4 mg.kg"1 AMILORIDI HYDROCHLORIDUM Farmakologická skupina, použití: diuretika Dávky: p.o. C: event. 0,1-0,5 mg.kg"1 (dosis toxica - 2 mg.kg"1) AMINOPHENAZONUM Farmakologická skupina, použití: analgetika, antipyretika Dávky: p.o. E, B: 10,0-20,0; O, Cp: 5,0-10,0; S: 1,0-10,0; C: 0,5-4,0; F: 0,05-0,5 AMINOPHYLLINUM Farmakologická skupina, použití: diuretika Dávky: p.o. (každých 8-12 h, event, i jednou za 24 h) E, B: 5,0-10,0; O, Cp, S: 1,0-2,0; C: 0,1-0,5; F: 0,1 i.v. obecně 5-6 mg.kg"1 AMMONII CHLORIDŮM Farmakologická skupina, použití: soli a ionty k perorálnímu a parenterálnímu použití, Sekretolytika, diuretika Dávky: p.o. E, B: 10,0-15,0; O, Cp: 2,0-5,0; S: 1,0-2,0 C: kolem 0,5; F: kolem 0,2 (Sekretolytika) E: kolem 10,0; B: kolem 15,0; O, Cp: kolem 3,0 S: kolem 1,5; C: kolem 0,6; F: kolem 0,2 (diuretika) AMOXICILLINUM TRIHYDRICUM Farmakologická skupina, použití: antibiotika Dávky: i.m. B, O, S: 15 mg.kg"1 S.C., i.m. C, F: 15 mg.kg"1 AMPICILLINUM, AMPICILLINUM TRIHYDRICUM Farmakologická skupina, použití: antibiotika Dávky: p.o. obecně (kromě přežvýkavců): 4-12 mg.kg"1 každých 12 h C: 35 mg.kg"1 (také 10-40 mg.kg"1) každých 8-12 h F: 20-60 mg.kg"1 každých 8-12 h Strana 740 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 740 Všeobecné dodatky___________________________________________________________________________ AMPICILLINUM NATRICUM Farmakologická skupina, použití: antibiotika Dávky: i.m. E: 8 mg.kg"1 každých 8 h B:4-10mg.kg4 F: až 20 mg.kg"1 každých 6-8 h, i.m., i.V., s.c. Tele: 5-12 mg.kg"1 každých 6 h C: 8 mg.kg"1 každé 4 h, resp. až 20 mg.kg"1 každých 8 h APOMORPHINI HYDROCHLORIDUM Farmakologická skupina, použití: emetika (proti alotriofagii) Dávky: s.c. C: 0,08-0,4 mg.kg"1 (d.max. 10 mg pro toto) S: 0,01-0,1 mg.kg"1 (d.max. 0,04 pro toto) F: 0,02 až 0,05 pro toto (d.max.: 0,4 pro toto) (d.max. pro toto E: 0,05; B: 0,1; O, Cp: 0,02) i.m. C: 0,03 mg.kg"1 ARGENTI NITRAS Farmakologická skupina, použití: antiseptika, adstringencia, obstipancia Dávky: p.o. (silně zředěn vodou, lépe PIL s Bolus alba a glycerolem) E, B: 2,0; O, Cp, S: 0,3; C: 0,05; F, G: 0,01 ATROPINI SULFAS Farmakologická skupina, použití: Spasmolytika, antiemetika, antidota při otravě organofosfaty Dávky: i.m., s.c. obecně: 0,05-0,1 mg.kg"1, jako antidotum: 0,5 mg.kg"1 E, B: 0,03-0,05 (d.max.: 0,1 pro toto) O, Cp, S: až 0,03 C: 0,002-0,005 (až 0,03; antiemetikum 0,02 mg.kg"1) F: až 0,003-0,005 (antiemetikum 0,02 mg.kg"1) i.V., i.m. antidotum (opakovaně) E: 0,1 mg.kg"1; B: 0,6 mg.kg"1; O: 1 mg.kg"1 C: 0,3 mg.kg"1 BARBITALUM Farmakologická skupina, použití: sedatívum Dávky: p.o. C: 1,0 (u těžších až 1,5) BELLADONNAE FOLIUM Farmakologická skupina, použití: Spasmolytika Dávky: p.o. E, B: 40,0; O, Cp: 12,0; S: 10,0; C: 1,0 BENDROFLUMETHIAZIDUM Farmakologická skupina, použití: diuretika Dávky: i.m., s.c, p.o. obecně: 0,1-0,2 mg.kg_1(d.pro die) Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 741 ___________________________________Doporučené dávky některých oflcinálních léčiv používaných u zvířat 741 BENZATHINI BENZYLPENICILLINUM Farmakologická skupina, použití: antibiotika Dávky: i.m., s.c. E: 15 000-20 000 m.j./kg ž.hm. (lx pro kura) B: 6000 (také až 20 000) m.j./kg ž.hm. (lx pro kura) Tele: 25 000-30 000 m.j./kg ž.hm. (lx pro kura) C: 15 000-30 000 m.j./kg ž.hm. (lx pro kura) O: 8000 m.j./kg ž.hm. (každých 48-72 h) S: 10 000-40 000 m.j./kg ž.hm. (každých 48-60 h) intramam. do 1 čtvrti B: 100 000-300 000 m.j. (event, opakovat za 24 h); také 600 000 m.j. (jednorázově) BENZOCAINUM Farmakologická skupina, použití: lokální anestetika, antiemetika Dávky: p.o. C: 0,2-0,5 (l-3x denně) BENZYLPENICILLINUM KALIČŮM Farmakologická skupina, použití: antibiotika Dávky: i.m. E: 15 000-25 000 m.j./kg ž.hm. každých 6 h B: 10 000-30 000 m.j./kg ž.hm. každých 8 h O, Cp: 15 000-45 000 m.j./kg ž.hm. každých 8 h S: 20 000 m.j./kg ž.hm. každých 8 h C: 10 000-30 000 m.j./kg ž.hm. každých 6 h F: 20 000 m.j./kg ž.hm. každých 6 h p.o. G: 7500-10 000 m.j./kg ž.hm. intramam. B: 100 000-5 00 000 m.j. intraartic. E: 300 000-600 000 m.j. BROMHEXINI HYDROCHLORIDUM Farmakologická skupina, použití: expektorancia Dávky: i.m. E, B: 0,15 mg.kg1; C, F: 0,5 mg.kg1 p.o. E, B: 0,3 mg.kg"1; C, F: 1 mg.kg"1 i.m., p.o. S: 0,3 mg.kg"1; tele, sele: 0,5 mg.kg"1 BUSULFANUM Farmakologická skupina, použití: cytostatika, chronické myeloidní leukémie Dávky: p.o. C: 0,5-6 mg pro toto (nárazová, udržovací: 0,16-2 mg) CALCII CARBONAS Farmakologická skupina, použití: antacida Dávky: p.o. B: 60,0-300,0; O: 10,0-20,0; C: 50-100 mg.kg"1 Strana 742 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 742 Všeobecné dodatky___________________________________________________________________________ CALCII CHLORIDŮM HEXAHYDRICUM Farmakologická skupina, použití: soli a ionty k perorálnímu a parenteralmmu použití, kalcio - terapie Dávky: i.v. (přísně) v 5-10% roztoku obecně: 20-50 mg.kg"1 E: až 25,0; B: až 35,0; O, Cp: až 2,0; S, C: až 1,5 CALCII GLUCONAS Farmakologická skupina, použití: soli a ionty k perorálnímu a parenteralmmu použití, kalcio- terapie Dávky: i.v. (cast ve 2-10% roztoku obecně: 100 mg.kg"1 i.m, s.c.) E, B: 50,0; O, Cp: 5,0; S: 10,0; C: 2,0; F: 0,2-1,0 CAMPHORA RACEMICA Farmakologická skupina, použití: derivancia, analeptika centrálni Dávky: p.o. C: 1,4; F: 0,2; G: 0,2 Pro pach mléka, masa nevhodný u E, B (15,0), O, Cp, S (3,0) CARBO ACTIVATUS Farmakologická skupina, použití: adsorbencia, obstipancia, antidota Dávky: p.o. ve vodě rozděleně pro die (jako antidotum najednou) E, B: až 600,0; O, Cp, S: až 150,0; C: až 20,0-50,0 CEFADROXILUM Farmakologická skupina, použití: antibiotika Zákaz použití u zvířat určených k produkci potravin! Dávky: p.o. obecně: 10-20 mg.kg"1 každých 12 h CEFALEXINUM MONOHYDRICUM Farmakologická skupina, použití: antibiotika Dávky: p.o. C: 25 mg.kg"1 každých 12 h CHLORALI HYDRAS Farmakologická skupina, použití: hypnotika, sedatíva Dávky: i.v. přísně (v 5-10-20% roztoku) E: 1,0 na 10 kg ž.hm. (k narkóze 10% roztok 1,2-1,4 na 10 kg ž.hm.) B: až 0,8 na 10 kg ž.hm.; O, Cp: 0,7 na 10 kg ž.hm. S: 100 mg.kg"1; C: 1,3 na 10 kg ž.hm. i.p. Sele: 300 mg.kg"1 ve 4% roztoku p.o. E, B: 1,0 na 10 kg ž.hm.; O, Cp, S: 10,0 C: 300 mg.kg"1; F: 200 mg.kg"1 p.rect. E, B: 1,2-1,5 na 10 kg ž.hm. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 743 ___________________________________Doporučené dávky některých oficinálních léčiv používaných u zvířat 743 CHLORAMPHENICOLINATRII SUCCINAS Farmakologická skupina, použití: antibiotika Zákaz použití u zvířat určených k produkci potravin! Dávky: i.m. obecně (kromě F): 10-20 mg.kg"1 lx denně F: 15-25 mg.kg"1 každých 12 h CHLORAMPHENICOLUM Farmakologická skupina, použití: antibiotika Zákaz použití u zvířat určených k produkci potravin! Dávky: p.o. obecně (kromě F): 0,5 na 10 kg ž.hm. každých 8 h C: 30-50 mg.kg1 každých 4-6 h; F: 20 mg.kg1 každých 12 h i.m. (každých 12 h) E: 6/12/15 mg.kg1; C, F: 25-30 mg.kg1 CHLORPROMAZINI HYDROCHLORIDUM Farmakologická skupina, použití: antipsychotika Dávky: p.o. (ke zklidnění) B: 5 mg.kg1; C: 0,1 (antiemetikum) C, F: 3-4 mg.kg"1 i.m. B, S: 1-2 mg.kg"1 (pro E není vhodný); O, Cp: až 4 mg.kg"1 C: 2,5-5 mg.kg"1 (antiemetikum 0,5 mg.kg"1); F: 2-5 mg.kg"1 i.V. (zvolna) C: 1-3 mg.kg"1 (0,1 na 30 kg ž.hm.) CHLORPROTHIXENI HYDROCHLORIDUM Farmakologická skupina, použití: antipsychotika Dávky: i.m., i.v. S: 0,3-1 mg.kg"1 C: 2-4 mg.kg"1 (i.m. i 3-6 mg.kg"1) i.v. O, Cp: 0,5 mg.kg"1 E: 0,75-1 mg.kg"1 (k premedikaci) CHLORTETRACYCLIN! HYDROCHLORIDUM Farmakologická skupina, použití: antibiotika Dávky: p.o. obecně (kromě přežvýkavců): 0,1-0,2 na 10 kg ž.hm. každých 6-12 h E, hříbě, tele, S: 0,1-0,25 na 10 kg ž.hm. každých 12 h C, F: 25-50 mg.kg"1 každých 8-12 h i.m. S: 5-8 mg.kg"1; tele: 15 mg.kg"1 Malá zvířata: 10-20 mg.kg"1 i.v. (1% roztok) obecně: 10 mg.kg"1; C: 10 mg.kg"1 CIMETIDINUM Farmakologická skupina, použití: antihistaminika, antacida Dávky: p.o. C: 5-10 mg.kg"1 každých 6-8 h F: 2,5 mg.kg"1 každých 12 h i.v. C: 5 mg.kg"1 každých 12 h Strana 744 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 744 Všeobecné dodatky___________________________________________________________________________ COCAINI HYDROCHLORIDUM Farmakologická skupina, použití: (lokálni) anestetika Dávky: k povrchové anestezii ve 2-4% roztoku E: 0,5; B: 0,6; C: 0,025 na 10 kg ž.hm. CODEINI HYDROGENOPHOSPHAS SESQUIHYDRICUS Farmakologická skupina, použití: antitusika Dávky: p.o. (opakovaně každých 6-8 h) E, B: až 4 mg.kg"1 (pro E d.max.p.d. 5,0) S: až 1 mg.kg"1 (d.max.p.d. 0,5) O, Cp: 0,1-0,5 mg.kg1 C: 1-2 mg.kg-1 (d.max.p.d. 0,3) F: 0,25-4 mg.kg1 (d.max.p.d. 0,03) s.c. E: 0,5 (opakovaně do 2,0 d.pro die) C: 0,03 (opakovaně do 0,2 d.pro die) CODEINUM Farmakologická skupina, použití: antitusika Dávky: p.o. (každých 6-8 h) E, B: až 4 mg.kg"1; S: až 1 mg.kg"1 C: 1-2 mg.kg"1; F: 0,25-4 mg.kg"1 COFFEINUM Farmakologická skupina, použití: analeptika; kardiotonika Dávky: p.o. E, B: 5,0-10,0 (D.L. 200 mg.kg"1, resp. 100,0) O, Cp, S: 0,5-3,0 (D.L. 300 mg.kg"1, resp. 10,0) C: 0,1-0,5 (D.L. 500 mg.kg1, resp. 5,0) F: 0,05-0,2 COLECALCIFEROLUM Farmakologická skupina, použití: vitaminy, karence vitaminu D Dávky: p.o. (jednorázově) E, B: 200-400 m.j./kg ž.hm. O, Cp: 160-400 m.j./kg ž.hm. S: 300-500 m.j./kg ž.hm. C: 100-500 m.j./kg ž.hm. (denně po 7 d) G: 120-360 m.j./kg ž.hm. Krocan: 1000 m.j./kg ž.hm. i.m. (jednorázově) kráva: 500 000-1 000 000 mj. (k profylaxi popôrodní parézy týden před otelením - 10 000 000 m.j.) jalovice: 250 000-500 000 m.j., tele: 50 000-250 000 m.j. O, Cp, S: 300 000-500 000 m.j.; C: 100 000-300 000 m.j. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 745 ___________________________________Doporučené dávky některých oflcinálních léčiv používaných u zvířat 745 COLISTINI SULFAS Farmakologická skupina, použití: antibiotika Dávky: p.o. (každých 12 h) tele, S: 2,5 mg.kg"1, G: 3 mg.kg"1 (každých 8 h) C, F: 2,5 mg.kg"1 i.m. (jednou denně) B, tele, S, sele: 3 mg.kg"1 CYANOCOBALAMINUM Farmakologická skupina, použití: vitaminy, karence vitaminu B12 Dávky: i.m., s.c. obecně: 1,5-3 ug.kg"1 E, B: až 0,002 CYCLOPHOSPHAMIDUM Farmakologická skupina, použití: cytostatika, leukémie Dávky: p.o. C: 50 mg.m"2 (obden po 4-6 týdnů) F: 0,3-2,5 mg.kg"1 denně (podle stavu leukocytu) DEFEROXAMINI MESILAS Farmakologická skupina, použití: antidota (při otravě železem) Dávky: p.o. obecně: 100 mg.kg"1 i.m. obecně: až 50 mg.kg"1 DEXAMETHASONI ACETAS DEXAMETHASONI NATRII PHOSPHAS DEXAMETHASONUM Farmakologická skupina, použití: hormony (glukokortikoidy) Dávky: i.V. (zvolna) obecně 2-5 mg.kg"1 při šoku (opakovat za 8-12h) i.V., i.m. E, B, S: 0,02-0,08 mg.kg"1; C, F: 0,1-0,25 mg.kg"1 i.m. E: 0,02-0,05; B: 0,02; S: 0,002-0,005; C, F: 0,000125-0,001 p.o. E, B: 0,02; C: 0,025-0,05 mg.kg"1 (každých 8-12 h) F: 0,125-0,5 mg.kg"1 (jednou denně) intraartic. 0,4-2 mg, resp. 4-8 mg najeden kloub DIAZEPAMUM Farmakologická skupina, použití: anxiolytika, antineurotika, antikonvulziva Dávky: p.o. Tele do 14 dnů stáří: 3 mg/10 kg ž.hm.; starší: 10 mg/10 kg ž.hm. Býěek: 3 mg.kg"1 Jalovice, S: 1,5-2,1 mg.kg"1 C: až 0,005; F: až 0,005 (při křečích 3x denně) s.c, i.m. C: 0,05-0,25 mg.kg"1 (ke zklidnění, zvýšení apetitu) C: 1 mg.kg"1 (k premedikaci narkózy) i.m. S: 5-8 mg.kg"1 i.v. B: 0,5 mg.kg"1 i.V., i.m. (sodná sůl) při křečích C: 0,035; F: až 0,01 Strana 746 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 746 Všeobecné dodatky___________________________________________________________________________ DIGITALIS PURPUREAE FOLIUM Farmakologická skupina, použití: kardiotonika Dávky: p.o. E, B: 10,0; O, Cp, S: 1,0; C: 0,4; F: 0,1 DIGITOXINUM Farmakologická skupina, použití: kardiotonika Dávky: p.o. E: nárazová 1,5-3 mg/50 kg ž.hm., udržovací 0,2-0,3 mg/50 kg ž.hm. C: nárazová 0,1-0,2 mg.kg"1, udržovací 0,01-0,1 mg.kg"1, 2x denně F: 0,03-0,06 mg.kg"1, lx denně (bez nárazové dávky) DIGOXINUM Farmakologická skupina, použití: kardiotonika Dávky: p.o. E: nárazová až 3 mg/50 kg ž.hm., udržovací 0,1-0,3 mg/50 kg ž.hm. C: nárazová 0,05-0,2 mg.kg"1, udržovací 0,01-0,05 mg.kg"1 rozděleně během dne (vyšší dávka pro ž.hm. do 3 kg, nejnižší pro ž.hm. nad 20 kg) F: 0,01 mg.kg"1 lx denně (bez nárazové dávky) i.V. (velmi zvolna) E, B: 5-10 mg O, Cp, S: 0,5 mg/50 kg ž.hm. C: 0,2-0,5 mg (zcela mimořádně až 0,04 mg.kg"1 frakcionovane během 4 h) Letální dávky: C: i.V., s.c. 0,2-0,5 mg.kg"1 p.o. 0,1-0,5 mg.kg"1 F: i.v. 0,3-0,4 mg.kg"1 s.c. 0,4-0,6 mg.kg"1 p.o. 0,15-0,4 mg.kg"1 DILTIAZEMI HYDROCHLORIDUM Farmakologická skupina, použití: vazodilatancia, antihypertenziva Dávky: p.o. C: 0,5-1,25 mg.kg"1 každých 6-8 h DIMENHYDRINATUM Farmakologická skupina, použití: antiemetika Dávky: p.o. C: 4-8 mg.kg"1 DIMERCAPROLUM Farmakologická skupina, použití: detoxikancia; antidotum As a Hg Dávky: i.m. (5-10% roztoky) obecně: 1. den 3-5 mg.kg"1 každé 4 h 2.-10. den 25 mg.kg"1 každých 12 h DIMETHYLIS SULFOXIDUM Farmakologická skupina, použití: antiflogistika (zevní) Dávky: zevně na kůži v koncentraci minimálně 70%, C, F: do 5 ml; velká zvířata až 30 ml Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 747 ___________________________________Doporučené dávky některých oflcinálních léčiv používaných u zvířat 141 DIMETICONUM Farmakologická skupina, použití: antitympanika (odpěňovač) Dávky: p.o., intrarum.B: 1,5-5,0 (10 mg.kg"1) v 1-5 1 vody Tele, O, Cp: 1,25 (také jen 2-10 mg.kg1) p.o., injekčné do caeca E: event. 0,75-1,5 DIPHENHYDRAMINI HYDROCHLORIDUM Farmakologická skupina, použití: antihistaminika, antialergika, Spasmolytika Dávky: i.m., i.v. Velká zvířata: 0,5-1 mg.kg"1, také až 5 mg.kg"1 Středně velká: 1-2 mg.kg"1, také 3-6 mg.kg"1 Malá zvířata: 1-2 mg.kg"1, také až 3 mg.kg"1 DIPHENOXYLATI HYDROCHLORIDUM Farmakologická skupina, použití: obstipancia Dávky: p.o. C, F: kolem 1 mg.kg"1 každých 8 h DOPAMINI HYDROCHLORIDUM Farmakologická skupina, použití: sympatomimetika Dávky: (jen v infuzi) i.v. obecně: 5-10-15 |ag/kg/min (40 mg v 500 ml Sol. Ringen) i.v. C: 2-8 |ag/kg/min (při šoku) DOXYCYCLINI HYCLAS Farmakologická skupina, použití: antibiotika Dávky: p.o. C, F: 10 mg.kg"1 každých 12-24 h Tele, S, G: 10 mg.kg1 v pitné vodě či v krmivu každých 24 h DOXYCYCLINUM Farmakologická skupina, použití: antibiotika Dávky: p.o. (jednou denně) C: 4-10 mg.kg"1; F: 5-11 mg.kg"1 DROPERIDOLUM Farmakologická skupina, použití: antipsychotika, antiemetika Dávky: i.m. C: 0,5-1-2 mg.kg"1 i.v. (zvolna) C: 0,25-0,5 mg.kg"1 p.o., i.m. C, F: 0,02-0,04 mg.kg"1 (antiemetika) EPHEDRINI HYDROCHLORIDUM Farmakologická skupina, použití: centrální analeptika, sympatomimetika, periferní analeptika Dávky: S.C., i.m., p.o. obecně: kolem 0,5 (až 1) mg.kg"1 každých 8-12 h s.c. E, B: 0,5; O, Cp: 0,05; S: 0,1; C: 0,025; F, G: 0,002 Strana 748 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 748 Všeobecné dodatky_____________________________________________________________________ EPINEPHRINI HYDROGENOTARTRAS Farmakologická skupina, použití: sympatomimetika, hemostatika Dávky (jednopromilového roztoku): p.o. C: až 0,5 ml (v oslazené vodě) ERGOCALCIFEROLUM Farmakologická skupina, použití: vitaminy, karence vitaminu D2 Dávky (terapeutické): p.o. B, S, O: 10 ug.kg1; C, F: 12,5-100 (ig i.m., s.c. E, B: 300 000-1 500 000 m.j. Hříbě, S: 300 000-600 000 m.j. Tele, C: 150 000-300 000 m.j. ERGOMETRINI HYDROGENOMALEAS Farmakologická skupina, použití: uterotonika (involuění periody) Dávky: i.m., i.v. E, B: 10-20 mg; O, Cp: 0,5-2 mg; S: 1 mg C: 0,25-1 mg; F: 0,2-0,5 mg (při sectio caesarea do děložního rohu) ERGOTAMINI TARTRAS Farmakologická skupina, použití: uterotonika (tonické stahy) Dávky: s.c., i.v. (zvolna) E, B: až 2,5 mg; O, Cp, S: 0,5-1 mg ERYTHROMYCINUM Farmakologická skupina, použití: antibiotika Dávky: p.o. Tele: 0,5 (druhý den 0,25) C, F: 2-5-10 mg.kg1 každých 4-6 h G: 25-80 mg.kg"1 v pitné vodě, 20-25 mg.kg"1 v krmivu i.m. B: 2-4 mg.kg"1; tele, O, S: 10 mg.kg"1 (maximálně 1,0) C, G: 20 mg.kg"1 jako dosis refracta intramam. B: 0,3 do jedné čtvrtě intrauter. B: 0,6-1,2 ESTRADIOLI BENZOAS Farmakologická skupina, použití: hormony (estrogeny), afrodisiaka, abortiva Dávky: i.m., (s.c.) E: 5-10 mg (afrodisiaka) B: 0,5-1 mg (až 5 mg u anestrie post partum) S: 2 mg (u anestrie s HCG či PMSG) S, O, Cp: 0,5-2 mg C: 0,1-1 mg (substituce), 2-5 mg (5., 7., 9. den post coitum) zábrana nidace Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 749 ___________________________________Doporučené dávky některých oflcinálních léčiv používaných u zvířat 749 FERROSI FUMARAS Farmakologická skupina, použití: antianemika Dávky: p.o. C: 0,1-0,2; F: 0,05-0,3 Prasnice: 10,0; tele, hříbě: 2,0-3,0 FERROSI SULFAS Farmakologická skupina, použití: antianemika Dávky: p.o. (3x denně) Velká zvířata: 1,0-5,0 Středně velká zvířata: 0,5-1,0; malá zvířata: 0,1 FLUNITRAZEPAMUM Farmakologická skupina, použití: antineurotika (ke zklidnění) Dávky: i.m. F: 0,1-0,5 mg.kg"1 FORMALDEHYDI SOLUTIO 35% Farmakologická skupina, použití: dezinficiencia, antiseptika, antihydrotika, kaustika Dávky: p.o. (roztok s 0,1-0,2% formaldehydu) E: 20,0; B: 30,0; C: 2,0 lokálně: na kůži roztok s 1-2 % formaldehydu (antihydrotikum) na paznehty roztok s 2-5 % formaldehydu (tvrzení rohoviny) K dezinfekci prostředí roztoky s 2-5 % formaldehydu FUROSEMIDUM Farmakologická skupina, použití: diuretika Dávky: p.o. E: 1,5-3 mg.kg"1; B: 2-5 mg.kg"1 až 2x denně O: 1-5 mg.kg"1; C, F: do 5 mg.kg"1 až 2x denně i.v. obecně: 0,5-2 mg.kg"1 v 1% roztoku (při otravách) s.c, i.m., i.v. E: 1-2,5 mg.kg"1; B: 1 mg.kg"1; S: 5 mg.kg"1 O: 0,5 mg.kg"1 C, F: 2,5-5 mg.kg"1 rozděleně, (5-10-20 mg.kg"1 jen při akutním selhání ledvin) B: 0,5-0,8 při edému vemene, opakovat za 18 h GALLAMINI TRIETHIODIDUM Farmakologická skupina, použití: myorelaxancia Dávky: i.v. E: 0,5-1 mg.kg"1; B: 0,4 mg.kg"1; S: 3 mg.kg"1 C: 0,3-1 mg.kg"1; F: 0,11 mg.kg"1 GENTAMICINI SULFAS Farmakologická skupina, použití: antibiotika Dávky: S.C., i.m., i.v. obecně 6,5-6,8 mg.kg"1 každých 12 až 24 h (C od druhého dne lx denně) F: 5,1 mg.kg"1 každých 12 h Strana 750 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 750 Všeobecné dodatky___________________________________________________________________________ GLUCOSUM Farmakologická skupina, použití: energetika, pomocné látky, diagnostika, celková hemostatika Dávky: i.V., s.c. (zpravidla 20-40% roztok) obecně pomalu: až 0,5 substance na kg ž.hm. každých 5-8 h přiketózeB:200,0;O:50,0 při hypoglykemii C: 500 mg.kg"1; sele: 3,0 GONADORELINUM Farmakologická skupina, použití: hormony (GnRH) Dávky: i.v. B: 0,25-0,5 ug.kg"1 i.m. B: k synchronizaci říje návazně na podaný gestagen min. 60 ug pro toto, max. 1500 ug pro toto S: 100 ug pro toto 2-3 h před inseminací GONADOTROPINUM CHORIONICUM Farmakologická skupina, použití: hormony (gonadotropiny) Dávky: i.m., s.c. (s uplatněním účinku FSH): E, B: 1000 m.j. O, Cp, S: 250-500 m.j.; C: 100-250 m.j.; F: 50-100 m.j. (s uplatněním účinku LH): E, B: 5 000-10 000 m.j. O, Cp, S: kolem 1000 m.j.; C: 500-1000 m.j.; F: 500 m.j. GONADOTROPINUM SERICUM EQUINUM AD USUM VETERINARIUM Farmakologická skupina, použití: hormony (gonadotropiny) Dávky: i.m., s.c. Klisna: 4 m.j. na kg ž.hm. Kráva, prasnice: 1-3 m.j. na kg ž.hm. GRISEOFULVINUM Farmakologická skupina, použití: antibiotika, antimykotika Dávky: p.o. E, B: 5-10 mg.kg1; C: 20-50 mg.kg1; F: 40-60 mg.kg1 GUAIFENESINUM Farmakologická skupina, použití: anxiolytika; antineurotika, centrálni myorelaxancia Dávky: i.v. (20% roztok) E: 3,0 na 50 kg ž.hm. (ataraktikum) 4,5-6,0 na 50 kg ž.hm. (k pokládání) B: 2,5-5,0 na 50 kg ž.hm. (k pokládání) C: 100-180 mg.kg"1 (myorelaxace) F: 40-80 mg.kg"1 p.o. C, F: 20 mg.kg"1 (ke zklidnění) HALOPERIDOLUM Farmakologická skupina, použití: antipsychotika, antiemetika Dávky: p.o., i.m. C, F: 0,1-0,2 mg.kg"1 (antiemetikum; sedativní účinek po dobu 24-96 h) Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 751 ___________________________________Doporučené dávky některých oflcinálních léčiv používaných u zvířat 751 HEXACHLOROPHENUM Farmakologická skupina, použití: anthelmintika, antitrematoda Dávky: p.o. B: 15-20 mg.kg1; O: 20-40 mg.kg1 HYDROCHLOROTHIAZIDUM Farmakologická skupina, použití: diuretika Dávky: p.o. E: 0,25-0,5 (0,5-1 mg.kg1); B: až 0,7 B: 0,5-0,8 s opakováním za 18 h (při edému vemene) C, F: 2-3 mg.kg1 (C: také 10-20 mg.kgl; F: maximálně 0,0125) i.m.,s.c.,(p.o.) O, S, C, F: 0,5-2 mg.kg-1 p.o., parenter. obecně 0,25-1 mg.kg"1 (při otravách) S a zvláště C, F: 2-3 mg.kg"1 (při otravách) HYDROCORTISONIACETAS Farmakologická skupina, použití: hormony (kortikoidy), glukokortikoidy, antiflogistika Dávky: p.o. obecně 1-2 mg.kg"1 každých 12 h (substituce) p.o., i.m. (krátkodobě) C, F: 5 mg.kg"1 rozděleně na 2-3 dávky během 24 h (při astmatických a alergických stavech) i.m. obecná střední dávka 2-10 mg.kg"1 každých 3-6 h E, B: 1,0-1,5; S: 0,025-0,05; C: 2 mg.kg"1 E, B: 2-3 mg.kg"1 (astmatické a alergické stavy) i.v. (zvolna) obecně: 50 mg.kg"1 každých 3-6 h (anafýlaktický a endotoxinový šok) intraartic. 6-250 mg najeden kloub (podle velikosti) HYDROCORTISONUM Farmakologická skupina, použití: hormony (kortikoidy) Dávky: p.o. C: 4 mg.kg"1 lx za 12 h nebo 0,5-1 mg.kg"1 lx denně (substituční terapie) F: 2-4 mg.kg"1 lx za 12 h INSULINI SOLUBILIS INIECTIO INSULINIZINCIAMORPHI INIECTIO IN SUSPENSIONE INSULINI ZINCI CRISTALLINI INIECTIO IN SUSPENSIONE INSULINI ZINCI INIECTIO IN SUSPENSIONE INSULINŮM Farmakologická skupina, použití: hormony, antidiabetika Dávky: S.C., i.v. individuálně podle stavu nemocného E: 250 m.j.; B: 300 m.j.; O, S: 25-50 m.j.; Cp: 30 m.j. C:20-30m.j. (Ke kontinuální terapii diabetů C: 1-2 m.j./kg ž.hm.; F: 0,5 m.j./kg ž.hm.) Strana 752 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 752 Všeobecné dodatky___________________________________________________________________________ IPECACUANHAE PULVIS NORMATUS IPECACUANHAE RADIX Farmakologická skupina, použití: expektorancia, emetika Dávky: p.o. (expektorancia) E: 1,0-2,0; B: 2,0-5,0; O, Cp, S: 0,1-0,3 C: 0,01-0,1; F: 0,05-0,1 (emetikum) S: 3,0; C: 1,5; F: 0,5 ISOPRENALINI SULFAS Farmakologická skupina, použití: sympatomimetika Dávky: i.v. (zvolna) obecně: až 4 ug.kg"1 a dále i.m., s.c. 7-14 ug.kg"1 každé 4 h i.m., s.c. obecně 3,5-10 ug.kg"1 i.v. inŕuze C: 0,1-0,3 ug/kg/min nebo 5-20 ug/kg/min do účinku při léčbě hypotenze při anafylaktickém šoku p.o. C, F: 15-30 mg pro toto při šoku u intoxikací KALII ACETAS Farmakologická skupina, použití: soli a ionty k perorálnímu a parenterálnímu použití, diuretika Dávky: 33% roztoku (3x denně) p.o. E, B: kolem 100 ml; O, Cp, S: 15 ml; C: 5 ml KALII BROMIDŮM Farmakologická skupina, použití: sedatíva Dávky: p.o. E: 50,0 (2x denně); B: 60,0 (3x denně) O, Cp, S: 10,0 (3x denně) C: 1,0-2,0 (d.pro die 2,0-6,0); F: 0,5 KALII IODIDUM Farmakologická skupina, použití: expektorancia Dávky: p.o. E, B: 5,0 (maximálně 10,0); O, Cp: 1,0 (maximálně 2,0) S: 1,0 (maximálně 3,0); C: 0,1-0,5 (maximálně 1,0) F: maximálně 0,2; G: maximálně 0,1 KANAMYCINI MONOSULFAS Farmakologická skupina, použití: antibiotika Dávky: parenterálně obecně: až 15 mg.kg"1 d.pro die KETAMINI HYDROCHLORIDUM Farmakologická skupina, použití: celková anestetika (k imobilizaci s obluzením) Dávky: i.m. obecně 10-30 mg.kg"1 průměrně O, Cp, S: 10-20 mg.kg"1 C: 8-10 mg.kg"1 (po premedikaci xylazinem) O: 22-44 mg.kg"1; S: 6-12 mg.kg"1; C: 20-30 mg.kg"1 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 753 ___________________________________Doporučené dávky některých oflcinálních léčiv používaných u zvířat 753 F: 12-30 mg.kg"1; ptáci: 20-40 mg.kg"1 (malí až 100 mg.kg"1) i.V. přibližně 1/4 až 1/3 dávky nitrosvalové KETOPROFENUM Farmakologická skupina, použití: antiflogistika, antirevmatika Dávky: p.o. obecně (mimo potravinová zvířata): 1 mg.kg"1 C: 1 mg.kg"1 (každých 6-8 h) p.o., s.c. F: 2 mg.kg"1 i.V., i.m., s.c. C: 2 mg.kg"1 LANATOSIDUM C Farmakologická skupina, použití: kardiotonika Dávky: Lze vycházet z dávek digoxinu i.v. LD50pro F 0,23 mg.kg"1 LEVAMISOLI HYDROCHLORIDUM Farmakologická skupina, použití: anthelmintika Dávky: p.o. obecně: 7,5-15 mg.kg"1 B, O, S (mimo dojnice a bahnice): 8 mg.kg"1 s.c, i.m. obecně: 5 mg.kg"1 s.c. B, O, S: 8 mg.kg"1; C, F: 10 mg.kg"1 nalévání jen B: 10 mg.kg"1 LIDOCAINI HYDROCHLORIDUM Farmakologická skupina, použití: anestetika (lokální), antiarytmika Dávky: i.v. C: 2-4 mg.kg"1, následně i.m. až 6 mg.kg každých 90 min. podle potřeby (antiarytmikum) LINCOMYCINI HYDROCHLORIDUM MONOHYDRICUM Farmakologická skupina, použití: antibiotika Dávky: (p.o.) C, F: 20 mg.kg"1 každých 12 h i.m. S, C, F: 10 mg.kg"1 každých 12 h LOPERAMIDI HYDROCHLORIDUM Farmakologická skupina, použití: obstipancia Dávky: p.o. C: 0,04 mg.kg"1 každých 6-8 h (nepodávat novorozeným a F!) LYSINI HYDROCHLORIDUM Farmakologická skupina, použití: aminokyseliny, homeostatika, roborancia Dávky: i.m., i.p., s.c. (maximálně 20-30 ml najedno místo) i.v. obecně: 100-200 mg.kg"1, opakování možné za 6 h E, B: 40,0-80,0; tele: 10,0-20,0 O: při intoxikacích až 20,0 Strana 754 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 754 Všeobecné dodatky__________________________________________________________________ MAGNESII CHLORIDŮM HEXAHYDRICUM Farmakologická skupina, použití: soli a ionty k perorálnímu a parenterálnímu použití Dávky: s.c. B: 80,0 MAGNESII HYDROXIDŮM Farmakologická skupina, použití: antacida Dávky: p.o. B: 100,0-300,0; O: 10,0-30,0; C: 10,0-20,0 MAGNESII OXIDŮM PONDEROSUM Farmakologická skupina, použití: antacida; substituce hořčíku Dávky: p.o. E: 10,0-40,0; B: 10,0-40,0 (opakovaně po 30 min) C: 0,5 E, B: 70 mg.kg1 (B: 50,0-70,0); O, Cp, S: 80,0 mg.kg1 C: 0,2-1,0 MAGNESII SULFAS Farmakologická skupina, použití: laxancia, stomachika Dávky: jako laxans p.o. ve 3-5% vodném roztoku E: až 250,0 B: až 1000,0; hříbě, tele: 25,0-50,0 O, Cp, S: 25,0-125,0; C: 5,0-25,0; F: 2,0-5,0 MAGNESII TRISILICAS Farmakologická skupina, použití: antacida Dávky: p.o. C: 20 mg.kg"1 MANNITOLUM Farmakologická skupina, použití: osmotická diuretika Dávky: i.v. přísně v 10-20% roztoku zvolna obecně: 0,3/kg/h ve 2,5% roztoku 1000 mg.kg"1 (při intoxikacích) D.max. 1500 mg.kg"1 MEBENDAZOLUM Farmakologická skupina, použití: anthelmintika Dávky: p.o. E: 5-10 mg.kg"1 (snášená dávka až 350 mg.kg"1) O: 10-20 mg.kg"1; S: 20-30 mg.kg"1 (v krmivu) C: 40-100 mg.kg"1; F: až 40 mg.kg"1 G: 60 mg.kg"1 (v krmivu) MEDROXYPROGESTERONI ACETAS Farmakologická skupina, použití: hormony (gestageny) Dávky: i.m. C: 2,5 mg.kg"1 (těžší zvířata) až 5 mg.kg"1 (lehčí) p.o. C: 0,5 mg.kg"1 (0,005-0,01) Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 755 ___________________________________Doporučené dávky některých oflcinálních léčiv používaných u zvířat 755 MEPROBAMATUM Farmakologická skupina, použití: anxiolytika, antineurotika, centrální myorelaxancia Dávky: p.o. S: 20 mg.kg1; C: 20-40 mg.kg1; F: 10-30 mg.kg1 METHADONI HYDROCHLORIDUM Farmakologická skupina, použití: analgetika; Spasmolytika Dávky: i.V. E: 0,1 mg.kg"1; C: až 0,25 mg.kg"1 i.m. C: 0,5-5 mg.kg"1 (silné analgetikum) s.c. C: 1 mg.kg"1 (premedikace thiopentalové narkózy) LD50 C: i.v. 25 mg.kg"1, s.c. 50 mg.kg"1, p.o. C: 70 mg.kg"1 METHYLPREDNISOLONUM Farmakologická skupina, použití: hormony (glukokortikoidy) Dávky: i.m. E: 0,2; C: 1-4 mg.kg"1 i.v. C, F: 4-10 (-30) mg.kg"1 (akutní anafylaktické reakce) METHYLTESTOSTERONUM Farmakologická skupina, použití: hormony (androgeny) Dávky: p.o. C: 0,005-0,01 (l-3x denně, pes event, obden) nebo 0,5 mg.kg"1 (maximálně 0,03 pro toto pro die) F: 0,0025-0,005 lx až 2x denně METOCLOPRAMIDI HYDROCHLORIDUM Farmakologická skupina, použití: antiemetika Dávky: p.o., parenter. C: 0,1-0,5 mg.kg"1 p.o., p.rect, i.m., s.c, i.v. C, F: 0,1-0,3 (až 1) mg.kg"1 každých 8 h METRONID AZOLUM Farmakologická skupina, použití: chemoterapeutika; antiprotozoika Dávky: p.o. B: 50 mg.kg"1; S: 100 mg.kg"1; C: 20-50 mg.kg"1 i.v. B: 75 mg.kg"1 3x vždy po 12 h (trichomoniáza býků) MORPHINI HYDROCHLORIDUM Farmakologická skupina, použití: analgetika, analgetika-anodyna Dávky: s.c, i.m. E: 0,3-0,6 (D.L. acuta 3,5-15,0) C: 5 mg.kg"1; 0,02-0,15 (D.L. acuta 0,8-5,3) s.c. F: d.max. 0,1 mg.kg"1 i.v. E: 0,4; C: dosis letalis 100-200 mg.kg"1 Strana 756 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 756 Všeobecné dodatky___________________________________________________________________________ NALOXONI HYDROCHLORIDUM Farmakologická skupina, použití: antidotum při otravě morfinem, jeho deriváty a analogy, terapie šoku Dávky: i.V., i.m., s.c. C: 0,01-0,04 mg.kg"1 opakovaně i.v. F: 0,0004-0,0015 i.V. obecně: 0,01-0,04 mg.kg"1 opakovaně (antidotum) i.m. obecně: 0,02-0,12 mg.kg"1 opakovaně (antidotum) i.v. C: kolem 0,05 mg.kg"1 opakovaně po 2-3 min (antidotum) NAPROXENUM Farmakologická skupina, použití: antiflogistikum (nesteroidní) Dávky: p.o. E: 10 mg.kg"1 (maximálně po dobu 14 dní) C: 5 mg.kg"1 (další dny dávky poloviční) NATRII BROMIDŮM Farmakologická skupina, použití: sedatíva Dávky: p.o. E, B: až 50,0 2x denně O, Cp, S: kolem 5,0 3x denně C: kolem 1,0 (2,0-5,0 d.pro die) NATRII CALCII EDETAS Farmakologická skupina, použití: antidota Dávky: infuze v izotonickém roztoku NaCl ěi glukosy obecně: 25 mg.kg"1 v koncentraci maximálně 20 % každých 6 h po dobu 2-5 dní D.max. pro kura: 500 mg.kg"1 NATRII HYDROGENOCARBONAS Farmakologická skupina, použití: antacida Dávky: p.o. B: 60,0-120,0; O: 40,0-60,0 C: 50-100 mg.kg"1, resp. 25-50 mg.kg"1 2-3x denně NATRII IODIDUM Farmakologická skupina, použití: thyreoidalia (resorbens zánětlivých procesu, aktinomykóza, botryomykóza) Dávky: p.o. obecně průměrně 1-10-20 mg.kg"1 B: 2,0-8,0; O, Cp: 0,5-1,5; C: 0,1-0,25; F: 0,05-0,08 i.v. obecně kolem 10 mg.kg"1 NATRII SULFAS DECAHYDRICUS Farmakologická skupina, použití: laxancia, stomachika Dávky: p.o. (stomachikum) E, B: 40,0; O, Cp: 10,0; S: 5,0; C: asi 1,0 p.o. (laxans) obecně 1,0/kg ž.hm. (u B i více) Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 757 ___________________________________Doporučené dávky některých oflcinálních léčiv používaných u zvířat 757 NATRII THIOSULFAS Farmakologická skupina, použití: detoxikancia Dávky: i.v. ve 20% roztoku obecně 30 mg.kg."1 p.o. s vodou Velká zvířata: až 100,0 Středně velká: až 30,0, malá zvířata: až 10,0 NEOMYCINI SULFAS Farmakologická skupina, použití: antibiotika Dávky: p.o. E: 5-20 mg.kg"1 lx až 2x denně Tele: 10-30 mg.kg"1 každých 6-12 h, nebo 20-50 mg.kg"1 každých 12 h O: 30-75 mg.kg"1 každých 12 h C: 10-25 mg.kg"1 každých 6 h F: 25 mg.kg"1 každých 6-8 h; G: 50 mg i.m. každých 8-12 h Tele: 10-20 mg.kg"1; S: 7-12 mg.kg"1 každých 6-8 h C: 3-5 mg.kg"1; F: 2-5 mg.kg"1 G: 25 mg.kg"1 NEOSTIGMINI BROMIDŮM Farmakologická skupina, použití: parasympatomimetika Dávky: s.c. E: až 0,025; B: až 0,05; O, Cp: až 0,01; S: až 0,015 C: až 0,002-0,004; F: až 0,0004-0,0008 NICETHAMIDUM Farmakologická skupina, použití: analeptika Dávky: ve 25% roztoku s.c, i.m., event, p.o., obecně 20-40 mg.kg"1 NICOTINAMIDUM Farmakologická skupina, použití: vitaminy, karence vitaminu PP Dávky: p.o. obecně: 0,2-1 mg.kg"1; G: až 10 mg.kg"1 S: kolem 3 mg.kg"1 (nekrózy intestina s enteritidou) C, F: 7-10 mg.kg"1 3x denně NOREPINEPHRINI HYDROGENOTARTRAS Farmakologická skupina, použití: sympatomimetika, periferní analeptikum Dávky: s.c, i.m. C: 0,05-0,5 mg i.v. infuze C: 1 |ag/kg/min (k terapii šoku) i.m., s.c, i.v. F: 0,1 mg.kg"1 NYSTATINUM Farmakologická skupina, použití: antibiotika (antimykotika) Dávky: p.o. C: 10 000-20 000 m.j./kg ž.hm. každých 8 h při kandidóze (jinak zevně) Strana 758 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 758 Všeobecné dodatky__________________________________________________________________ OUABAINUM Farmakologická skupina, použití: kardiotonika Dávky: i.v. velmi zvolna (s 5%-10%-20% roztokem glukosy) E: 0,003 (také 0,5-1 mg na 50 kg ž.hm. obden) B: event. 0,002-0,003; O, S: až 0,005 C: 0,02-0,03 mg.kg_1jako dosis refracta denně (3-5 dávek) OXAZEPAMUM Farmakologická skupina, použití: anxiolytika; antineurotikum Dávky: p.o. F: 0,2 mg.kg"1 OXYTETRACYCLINI HYDROCHLORIDUM Farmakologická skupina, použití: antibiotika Dávky: p.o. obecně (kromě přezvykavcu): 10-55 mg.kg"1 rozděleně během 24 hodin Tele: 23 mg.kg"1; S, sele, C, F: 33-44 mg.kg"1 G: až 55,0 ve 100 litrech vody i.m., s.c. Velká zvířata: 1,5-4 mg.kg"1 i.v. Malá zvířata: 5-10 mg.kg"1 OXYTETRACYCLINUM Farmakologická skupina, použití: antibiotika Dávky: p.o. obecně (kromě přezvykavcu): 15-20 mg.kg"1 rozděleně během 24 h C: 20 mg.kg"1 3x denně; F: 15 mg.kg"1 3x denně i.m. E, B: 5-8 mg.kg"1; S: 10-15 mg.kg"1 Malá zvířata: 10-20 mg.kg"1 OXYTOCINUM Léková forma: INJ; vet.: INJ Farmakologická skupina, použití: hormony; uterotonika Dávky (rozmezí pro různé indikace): i.m., s.c. E: 10-30 m.j. (i 50-60 m.j. v inŕuzi) B: 20-50 m.j. (i 60-80 m.j.) O, Cp: 10-30 m.j. C: 2-5 m.j. (také 0,3 mg.kg"1); F: 2-5 m.j. i.v. uvedené dávky aplikovat velmi zvolna PANCURONII BROMIDŮM Farmakologická skupina, použití: myorelaxancia Dávky: i.v. C: 0,02-0,03 mg.kg"1 PAP AVERINI HYDROCHLORIDUM Farmakologická skupina, použití: Spasmolytika Dávky: s.c. E, B: 1-1,5 mg.kg"1; O, Cp, S: 2-4 mg.kg"1 C: 3-6 mg.kg"1; F: 3-10 mg.kg"1 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 759 ___________________________________Doporučené dávky některých oficinálních léčiv používaných u zvířat 759 PARACETAMOLUM Farmakologická skupina, použití: analgetika, antipyretika Dávky: p.o. E: 15,0-25,0; B: 15,0-30,0; O, Cp: 2,0-5,0; S: 1,0-2,0 C: 0,25-0,4 (také 10 mg.kg1 každých 12 h) PARAFFINUM LIQUIDUM Farmakologická skupina, použití: laxancia, pomocné látky Dávky: p.o. obecně 1-2 ml/kg ž.hm. (i více) E (nosojícnovou sondou): 1000-3000 ml; B: 500-1000 ml O, Cp, S: 150-300 ml; C: 5-30 ml; F: 2-5 ml p.rect. (tlakové klyzma) E: 500-1000 ml PENICILLAMINUM Farmakologická skupina, použití: detoxikancia (otrava těžkými kovy) Dávky: p.o. obecně: 20 mg.kg"1 denně i.V. 15 mg.kg"1 opakovaně PENTOBARBITALUM Farmakologická skupina, použití: hypnotika, sedatívum Dávky: i.v. obecně 2-5 mg.kg"1 PENTOBARBITALUM NATRICUM Farmakologická skupina, použití: hypnotika, narkotika Dávky: i.v. obecně 1-2 mg.kg"1 (hypnotikum-sedativum) E, B: 7,5 (narkotikum, v kombinaci s jinými) O, Cp: 1,0 (narkotikum) S (jen do 50 kg ž.hm.): 10-30 mg.kg"1 (narkotikum) C, F: 20-35 mg.kg"1 (narkotikum) (D.L. pro C: 62 mg.kg"1) i.p. F: 30 mg.kg"1 (narkotikum) (D.L. pro F: 60 mg.kg"1) PEPSINI PULVIS Farmakologická skupina, použití: digestiva Dávky: p.o. (s vodou) E, B (zřídka): 5,0-10,0; S: 2,0; C: 0,5 PHENACETINUM Farmakologická skupina, použití: analgetika, antipyretika Dávky: p.o. (až 3x denně) E: 10,0-20,0; B: 15,0-30,0; O, Cp: 1,0-4,0; S: 0,5-3,0; C: 0,1-2,0; F: 0,05-0,2 PHENAZONUM Farmakologická skupina, použití: analgetika, antipyretika Dávky: p.o. E, B: 30,0; O, Cp: 5,0; S: 7,5; C: 3,0; F: 0,05-0,5 Strana 760 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 760 Všeobecné dodatky___________________________________________________________________________ PHENOBARBITALUM Farmakologická skupina, použití: hypnotika, sedatíva Dávky: p.o. S: až 2,0; C: 0,05-0,8 (3-6 mg.kg1); F: 0,02-0,06 obecne (jako antikonvulsivum): 6-12 mg.kg"1 G: 20,0-40,0 na 100 kg krmné směsi i.m. C: 1,2 (15-20 mg.kg"1 vyvolá až 12hodinový spánek) E, S: 5-10 mg.kg"1 i.v. C: 2-6 mg.kg"1 (opakovat při status epilepticus) PHENOBARBITALUM NATRICUM Farmakologická skupina, použití: hypnotika, sedatíva Dávky: i.v. E: 4,0-6,0; S: 0,25-1,5; C: 0,03-0,3; F: 0,015-0,06 i.m. C: 60 mg.kg"1 (jako antikonvulsivum) PHENOXYMETHYLPENICILLINUM KALICUM Farmakologická skupina, použití: antibiotika Dávky: p.o. C, F: 8-16 mg.kg"1 3x za den PHENYLBUTAZONUM Farmakologická skupina, použití: antiflogistika, antirevmatika Dávky: p.o. C: 2-15 mg.kg"1 (každých 8h); d.max.p.d.: 0,8 pro toto Stěně: 2-4 mg.kg"1 (každých 8 h) E: 4-8 mg.kg"1 (4 mg.kg"1 každých 12 h, od 3. dne dávky nižší); d.max. d.pro die, 4,0 pro toto B: 9 mg.kg"1 (iniciální dávka, pak obden poloviční) S: 2-4 mg.kg"1 i.v. C: 15-25 mg.kg"1 (maximálně po 2 dny) E: 4 mg.kg"1 (rozděleně na 3 díly, maximálně po 5 dní) PHOLCODINUM Farmakologická skupina, použití: antitusika Dávky: p.o. C: 0,5-1 mg.kg"1 PHTHALYLSULFATHIAZOLUM Farmakologická skupina, použití: chemoterapeutika Dávky: p.o. (rozděleně během 24 h) E, B: 100-250 mg.kg"1 S: 100 mg.kg"1 C: 150 mg.kg"1 (první den 300 mg.kg"1) F: 500 mg.kg"1 (první den 750 mg.kg"1) Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 761 ___________________________________Doporučené dávky některých oficinálních léčiv používaných u zvířat 761 PHYSOSTIGMINI SALICYLAS Farmmakologická skupina, použití: parasympatomimetika Dávky: s.c. E: až 0,05; B: až 0,1: O, Cp: až 0,02; S: až 0,03 C: 0,002 až 0,004; F: až 0,0008 PHYSOSTIGMINI SULFAS Farmakologická skupina, použití: parasympatomimetika Dávky: s.c. E: 0,03 (laxans) PHYTOMENADIONUM Farmakologická skupina, použití: vitaminy; karence vitaminu Kl5 detoxikancia Dávky (při otravě kumarinovými deriváty): i.m. B: 2-4 mg.kg"1; S: 1-2 mg.kg"1 i.v. C, F: 0,25-5 mg.kg"1 (2x denně, nebezpečí šoku) PILOCARPINI HYDROCHLORIDUM Farmakologická skupina, použití: parasympatomimetika Dávky: s.c. E: 0,1-0,3 (laxans), d.max. 0,5 B: 0,2-0,4, d.max. 0,6; O, Cp: 0,02 S: 0,002-0,02 (0,05-0,06 na 100 kg ž.hm. - emetikum) C: 0,002-0,02; F: 0,01-0,02 PIPERAZINI ADIPAS PIPERAZINI CITRAS Farmakologická skupina, použití: anthelmintika Dávky: p.o. E: 100-300 mg.kg1 (až 80,0 pro toto); hříbě: až 30,0 B: 200-400 mg.kg1; tele: 250 mg.kgl O, Cp: 400-800 mg.kg1; S: 275-440 mg.kgl (až 40,0) C: 110-200 mg.kg1; F: 150 mg.kg1; G: 300-500 mg.kg1 PIROXICAMUM Farmakologická skupina, použití: antiflogistikum Dávky: p.o. C: 0,3 mg.kg4 (lx za 48 h) POLYMYXINI B SULFAS Farmakologická skupiuna, použití: antibiotika Dávky: p.o. Malá zvířata: 7-8 mg.kg"1 d.pro die (enteritidy) intramam. B: 130-260 mg do jedné čtvrtě PRAZIQUANTELUM Farmakologická skupina, použití: anthelmintika Dávky: p.o., i.m., s.c. C, F: 5 mg.kg"1 Strana 762 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 762 Všeobecné dodatky_______________________________________________________________ PREDNISOLONUM Farmakologická skupina, použití: hormony (glukokortikoidy) Dávky: i.V. (zvolna) obecně: 10-30 mg.kg"1 (akutní anafylaktická reakce) i.m., p.o. C: 1-3 mg.kg"1 (iniciální terapie alergií, zánětů) F: 2-5 mg.kg"1 rozděleně během dne (iniciální terapie alergií, zánětů) intraartic. 5-250 mg na jeden kloub PREDNISONUM Farmakologická skupina, použití: hormony (glukokortikoidy) Dávky: p.o. C: 0,25 mg.kg"1 (denně, substituční terapie) 2 mg.kg"1 až 2x denně (lokální anafylaxe) PROCAINAMIDI HYDROCHLORIDUM Farmakologická skupina, použití: antiarytmika Dávky: p.o., i.m. obecně: 6 mg.kg"1 každé 3 h, nebo až 17 mg.kg"1 každé 4 h PROCAINI BENZYLPENICILLINUM Farmakologická skupina, použití: antibiotika Dávky (jednou denně): i.m. E: 20 000-40 000 m.j./kg ž.hm. B: 15 000-30 000 m.j./kg ž.hm. S: 20000 m.j./kg ž.hm. S.C., i.m. O, Cp: 20 000-45 000 m.j./kg ž.hm. Tele: 9 000-30 000 m.j./kg ž.hm. Sele: 12 000-18 000 m.j./kg ž.hm. C: 15 000-30 000 m.j./kg ž.hm. F: 30 000-40 000 m.j./kg ž.hm. (2x denně) i.m. G: 20 000-50 000 m.j./kg ž.hm. intramam. B: 200 000-400 000 m.j. PROCAINI HYDROCHLORIDUM Farmakologická skupina, použití: anestetika (lokálni) Dávky: Anestezie - infiltrační E: 2% roztok až 125 ml (2,5 g); S: 2% až 20 ml (0,4 g) C, F: 2% roztok až 20 ml (0,2 g) - svodná E, B: 5% roztok až 50 ml (2,5 g) Roztoky s epinefrinem: Anestezie - infiltrační E, B: 2% až 150 ml (3,0 g); C, F: 2% až 15 ml (0,3 g) -svodná E, B: 5% až 25 ml (1,25 g) - extraduralní kaudální O, Cp: 2% až 5 ml (0,1 g) Poznámka: Toxicita stoupá s koncentrací roztoku. i.V. obecně: v 1% roztoku 1 mg na kg ž.hm. (při anurii) Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 763 ___________________________________Doporučené dávky některých oflcinálních léčiv používaných u zvířat 763 PROGESTERONUM Farmakologická skupina, použití: hormony (gestageny) Dávky: i.m., s.c. E: až 0,45 (nymfomanie); 0,125 (oddálení říje) B: až 0,25 (ovariální cysty, habituální potrat) také až 0,5 (habituální potrat) O: až 0,03 (cysty); S: až 0,06 (cysty) C, F: 0,03-0,06 (zabránění říje) PROMETHAZINI HYDROCHLORIDUM Farmakologická skupina, použití: antihistaminika, neuroleptika Dávky: p.o. C: 2 mg.kg"1 (antikinetikum) PROPRANOLOLI HYDROCHLORIDUM Farmakologická skupina, použití: antiarytmika Dávky: i.v. (zvolna) C: 2 mg.kg"1; F: 1-2,5 mg.kg"1 PROPYLENGLYCOLUM Farmakologická skupina, použití: pomocné látky (při ketóze) Dávky: p.o. (2x denně) B: 200-400 ml; O: 75 ml PYRIDOXINI HYDROCHLORIDUM Farmakologická skupina, použití: vitaminy, karence vitaminu B6 Dávky: p.o., parenterálně E, B, S: 0,2-1 mg.kg"1; C, F: 2-5 mg.kg"1 QUINIDINI SULFAS Farmakologická skupina, použití: antiarytmika Dávky: p.o. E: 10,0 každých 6-8 h C: 0,05-0,1 (1. dávka - testovací), dále 5-10 mg.kg"1 každých 5-6 h QUININI HYDROCHLORIDUM Farmakologická skupina, použití: antiparazitika, antipyretika, uterotonika, antiarytmika Dávky: p.o. E, B: 10,0-25,0; O, Cp, S: 2,0-5,0; C: 0,25-1,0 F: 0,1-0,25 (uterotonikum) B: 10 mg.kg"1; S: 1,5 (rozděleně); C: 25 mg.kg"1 i.v. (antiarytmikum) E: 1,0-2,0; C: 0,1, ev. p.o. opakovaně RESERPINUM Farmakologická skupina, použití: hypotenziva, antineurotika Dávky: i.m. C: 0,1 mg.kg"1; F: 0,1-0,5 mg.kg"1; G: 0,1-0,2 mg.kg"1 RESORCINOLUM Farmakologická skupina, použití: antiseptika Dávky: p.o. E: 15,0; B: 20,0; O, Cp: 4,0; S: 5,0; C: 1,5; G: 0,1 Strana 764 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 764 Všeobecné dodatky___________________________________________________________________________ RIBOFLAVINUM Farmakologická skupina, použití: vitaminy, karence vitaminu B2 Dávky: p.o., parenter. obecně 0,1-0,5 mg.kg"1; (C i 2x denně) RICINI OLEUM Farmakologická skupina, použití: laxancia Dávky: p.o. obecně: 1,0/kg ž.hm. (i více) v emulzi s vodou RIFAMPICINUM Farmakologická skupina, použití: antibiotika Dávky: p.o. C: 10-20 mg.kg"1 p.o., i.m. Hříbě: 10-25 mg.kg"1 (korynebakterium pneumonie) intramam. B: 50-100 mg do jedné čtvrtě 2x za den SCOPOLAMINI HYDROBROMIDUM Farmakologická skupina, použití: parasympatolytika Dávky: s.c. E, B: 0,01-0,05; S, O, Cp: 0,005-0,01; C: 0,003-0,01 F: 0,003-0,005 i.m. E: 0,02 i.m., p.o. C: 0,0003-0,0015 SPIRAMYCINUM Farmakologická skupina, použití: antibiotika Dávky: i.m. B, O, Cp: 10-25 mg.kg"1; S: 25-50 mg.kg"1 C, F: 10-12 mg.kg1; G: 25-100 mg.kg"1 s.c. krocan: 15 mg.kg"1 loc. krocan: 10 mg (sinusitida) SPIRONOLACTONUM Farmakologická skupina, použití: diuretika Dávky: p.o. C, F: 2-4 mg.kg"1 STREPTOMYCINI SULFAS Farmakologická skupina, použití: antibiotika Dávky: i.m., s.c. obecně (kromě F) 10 mg.kg"1 najednou nebo rozděleně během 24 h; u těžkých infekcí uvedená dávka 2x až 3x během 24 h i.m. E: 5-10 mg.kg"1 2x denně B: 10-15 mg.kg"1 2x až 3x denně Tele: 1,0; O: 10-25 mg.kg"1 lx až 2x denně S: 20-30 mg.kg"1; C: 50 mg.kg"1 lx až 2x denně G: 20-35 mg.kg"1 2x až 4x denně p.o. Tele: 0,5-1,0; S: 20-40 mg.kg"1; F: 250 mg; G: 200 mg intramam. B: 0,1-00,5 do jedné čtvrtě Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 765 ___________________________________Doporučené dávky některých oficinálních léčiv používaných u zvířat 765 SULFACETAMIDUM NATRICUM Farmakologická skupina, použití: chemoterapeutika Dávky: p.o. (rozděleně) obecně 120-150 mg.kg"1 C: až 500 mg.kg1 SULFADIMIDINUM Farmakologická skupina, použití: chemoterapeutika Dávky: p.o. obecně: 120-200 mg.kg"1 nárazová dávka: E, B: 100,0; O, Cp: 12,0; S: 20,0; C: 4,5; F: 0,4 udržovací: E, B: 75,0; O, Cp: 9,0; S: 15,0; C: 3,0; F: 0,3 SULFAFURAZOLUM Farmakologická skupina, použití: chemoterapeutika Dávky: p.o. (rozděleně) C: kolem 100 mg.kg"1 SULFAMETHOXAZOLUM Farmakologická skupina, použití: chemoterapeutika V kombinaci s trimethoprimem dávky: i.m. B: až 8,0 i.m. S: až 3,0; odstávce: až 0,6; sele: 20 mg.kg"1 s.c. Tele: 0,8-2,0 C,F(do5kgž.hm.):0,l-0,2 C (do 10 kg ž.hm.): 0,2-0,4 C (10-20 kg ž.hm.): 0,3-0,8 SULFAMETHOXYPYRIDAZINUM Farmakologická skupina, použití: chemoterapeutika Dávky: i.V., i.m., s.c. obecně (kromě O, Cp): 50-75 mg.kg"1 p.o. O, Cp: 50 mg.kg"1 TANNINUM Farmakologická skupina, použití: adstringencia, antidota Dávky: p.o. v nápoji, v krmivu (i 2x denně) Velká zvířata: 15,0-20,0 Středně velká: 2,0-4,0 Malá zvířata: 0,2-1,0 (jako antidotum v 0,5% roztoku) TEREBINTHINAE ETHEROLEUM RECTIFICATUM Farmakologická skupina, použití: antiseptika, derivancia, expektorancia Dávky: p.o. se slizem až 3x denně E, B: 5,0-10,0 (d.max.p.d. 40,0) O, Cp, S: 0,5-1,0 (d.max.p.d. 5,0) C: 0,1-0,2 (d.max.p.d. 2,0) Strana 766 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 766 Všeobecné dodatky___________________________________________________________________________ TESTOSTERONI PROPIONAS Farmakologická skupina, použití: hormony (androgeny) Dávky: i.m., s.c. obecně: 0,25-0,5 mg.kg"1 E, B: 0,1-0,3; O, Cp, S: 0,1; C: 0,01-0,05; G: 0,01 TETRACYCLINI HYDROCHLORIDUM Farmakologická skupina, použití: antibiotika Dávky: p.o. obecně 20 mg.kg"1 každých 8 h i.m. S: 5-8 mg.kg"1; tele: 15 mg.kg"1 Malá zvířata: 10-15 mg.kg"1 intrauter. B: 3,0-4,0 (cipky), 1,0-2,0 (vaginety) THEOBROMINUM THEOPHYLLINUM Farmakologická skupina, použití: diuretika Dávky: p.o. (lx až 3x denně) E, B: 5,0-10,0; O, Cp, S: 1,0-2,0; C: až 0,5; F: 0,1 THIAMINI HYDROCHLORIDUM Farmakologická skupina, použití: vitaminy, karence vitaminy B h při polyneuritidách Dávky: p.o. obecně: kolem 2-4 mg.kg"1; C: 0,05-0,1; F: 0,05 s.c, i.m. obecně: 0,5-2 mg.kg"1; F (i.m.): až 0,005 (2x) i.V. při intoxikacích působených antagonisty: 0,5-2 mg.kg"1 THIOPENTALUM NATRICUM ET NATRII CARBONAS Farmakologická skupina, použití: celková anestetika Dávky: i.v. E: 8-15 mg.kg"1 (rychle, 2-5% roztok) B: 10-15 mg.kg"1 (5% roztok); tele: 15-20 mg.kg"1 O: 10-15 mg.kg"1; Cp: 18-20 mg.kg"1 (5% roztok) S (do 45 kg ž.hm.): 15-20 mg.kg"1 (do 90 kg ž.hm.): 14-17 mg.kg"1 (do 150 kg ž.hm.): 10-15 mg.kg"1 C: 15-30 mg.kg"1 (dosis letalis kolem 55 mg.kg"1) F: kolem 20 mg.kg"1 (i.p. 60 mg.kg"1) THYMOLŮM Farmakologická skupina, použití: při meteorismu, bronchitíde, jako anthelmintika, zevně jako antimykotika Dávky: p.o. E: 10,0-15,0; B: 15,0-20,0; O, Cp: 2,0; S: 2,0-5,0 C: 1,0-5,0; F: 0,1-0,5; G: 0,06 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 767 Doporučené dávky některých oflcinálních léčiv používaných u zvířat 161 TOCOFEROLI ALFA ACETAS Farmakologická skupina, použití: vitaminy, karence vitaminu E Dávky: obecně p.o. 40 mg.kg"1 denně (k substituci) Drůbež: 300 mg.kg"1 jednorázově parenterálně mláďata: 25 mg.kg"1 p.o. E: 1,0-1,6, hříbě: 0,2-1,0 B: 0,8-1,2, tele: 0,2-2,0 O, Cp: 0,2-0,4; jehně: 0,1-0,2 S: 0,4-0,8, sele: 0,04-0,1 C: 0,06-0,2; G: 0,008-0,016 i.m., s.c. Velká zvířata 0,6-1,2; středně velká, tele: 0,3 Jehně: 0,03; malá zvířata: 0,03-0,06 TRIAMCINOLON! ACETONIDUM Farmakologická skupina, použití: hormony (glukokortikoidy) Dávky: i.m. C: 0,2-0,3 mg.kg"1 F: 0,11-022 mg.kg"1 (d.max. 0,5 pro toto) E,B, S: 0,02-0,04 mg.kg"1 intraartric. C, F: 1-3 mg na kloub; E: až 20 mg na kloub TRIAMTERENUM Farmakologická skupina, použití: diuretika Dávky: p.o. C: 1,5-2,5 mg.kg"1 (2x denně) (dosis toxica: kolem 30 mg.kg"1) TRIMECAINI HYDROCHLORIDUM Farmakologická skupina, použití: lokální anestetika, antiarytmika Dávky: Anestezie -infiltrační (0,25-1% roztok) Velká zvířata: 75 ml (maximálně 1,5 g) Středně velká: 15 ml (S maximálně 0,3 g) Malá zvířata: 8 ml - svodná (2% roztok) Velká zvířata: až 5 ml Středně velká a malá: až 3 ml (C: maximálně 0,1 g) Poznámka: Toxicita stoupá s koncentrací roztoku, p.o. ve 2% roztoku obecně: 1 mg.kg"1 (antiarytmikum) i.V. v 1% roztoku orientačně asi 1,5 mg.kg"1 (antiarytmikum) TUBOCURARINI CHLORIDŮM Farmakologická skupina, použití: myorelaxancia Dávky: i.m. E: 0,015-0,1; C: kolem 0,0045 (při tetanu) (D.L.: 10 mg.kg"1) Strana 768 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 768 Všeobecné dodatky________________________________________________________________ UREA Farmakologická skupina, použití: diuretika Dávky: p.o. E: 50,0-250,0; C: 0,5-15,0 i.v. 30% roztok v 10% roztoku glukózy po kapkách obecně střední dávky: 500-1000 mg.kg"1 VERAPAMIL! HYDROCHLORIDUM Farmakologická skupina, použití: antiarytmika Dávky: i.v. (zvolna) C: 0,05 mg.kg"1 každých 8 h p.o. C: 0,5 mg.kg"1 každých 6 hodin VERATRI ALBI RADIX Farmakologická skupina, použití: anestetika, hypotenziva, ruminatoria, stomachika Dávky: p.o. (rozdelene) E: 12,0; B: 15,0; O, Cp, S: 4,0; C: 0,2 VINBLASTINI SULFAS Farmakologická skupina, použití: cytostatika (leukémie, lymfogranulomatoza) Dávky: i.v. (zvolna) malá zvířata: 10-100 ug.kg"1 (po 7 dní) VINCRISTINI SULFAS Farmakologická skupina, použití: cytostatika (leukémie, lymfogranulomatoza) Dávky: i.v. (zvolna) malá zvířata: 25-100 ug.kg"1 VITAMINŮM A (RETINOLI ACETAS) Farmakologická skupina, použití: vitaminy, karence vitaminu A Dávky: p.o. obecně: 350-700 m.j./kgž.hm. G: 3 500-70 000 m.j./kg krmiva Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 769 Absinthii herba 769 6 Speciální část Strana 770 Sbírka zákonu č. 1/1998 Částka 1 770 Absinthii herba Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 771 Absinthii herba 771 6.1 Léčivé a pomocné látky Absinthii herba Pelyňková nať Synonymum. Herba absinthii Jsou to usušené celé nebo řezané přízemní listy nebo kvetoucí vrcholky druhu Artemisia absinthium L. nebo jejich směs. Obsahuje nejméně 1 ml silice v 1 kilogramu drogy. Vlastnosti Droga intenzivního aromatického pachu a intenzivní hořké chuti. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Listy zelenošedé až šedozelené, na obou stranách stříbrošedě plstnate. Přízemní listy ouškatě řapíkaté, v obrysu vejěité, dvakrát až třikrát peřenoseěné; úkrojky listu kopinaté až ěárkovitě kopinaté. V horní části listy menší, přisedlé, méně dělené, v jednoduché listeny se zmenšující. Stonek v horní části zelenošedý, stříbrošedě plstnatý, rýhovaný, o průměru až 2,5 mm. Květenství uspořádáno v bohatou přímou latu. Úbory kulovité až ploše polokulovité o průměru 2 mm až 4 mm. Zákrov šedě plstnatý, četné žluté tercové oboupohlavné květy jsou asi 2 mm dlouhé, obvodové samicí květy a pentlicovité chlupy jsou asi 1 mm dlouhé. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je zelenošedý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloral-hydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: četné krycí chlupy, s krátkou jednobuněčnou až pětibuněěnou nohou a na ní kolmo nasazenou velmi dlouhou koncovou buňkou; průduchy anomocytické (2.8.3); roztroušeně žláznaté mnohobuněčné chlupy; úlomky oboupohlavních a samicích květů; pylová zrna se třemi klíěními póry; svazky vláken a kolenchymatického pletiva stonku. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 2 g práškované drogy (355) se smíchá s 50 ml vroucí vody R a nechá se stát 5 min za občasného protřepávání. Po ochlazení se smíchá s 5 ml roztoku octanu olovnatého R (100 g/l) a zfiltruje se. Baňka i filtr se promyjí 20 ml vody R. Filtrát se protřepe 50 ml dichlormethanu R; organická vrstva se vysuší síranem sodným bezvodým R, zfiltruje se a na vodní lázni se odpaří do sucha. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml lihu 96% R. Na vrstvu se nanese odděleně do tří bodů (vzdálených vzájemně asi 30 mm) po 10 fA zkoušeného roztoku (chromatogram A, B, a C). Vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a dichlormethanu R (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Ve střední části chromatogramů A, B a C je intenzivně zbarvená skvrna (artabsin). Mezi jednotlivými chromatogramy se odstraní úzký pruh vrstvy tak, aby chromatogramy byly vzájemně oddělené a postupně se překryjí vhodnou skleněnou deskou. Chromatogram B se postříká roztokem kyseliny chlorovodíkové R (620 g/l), chromatogram C se postříká acetanhydridem v kyselině sírové RS. Skvrna odpovídající artabsinu na chromatogra-mech B a C se zbarví modře. Vrstva se suší 20 min při 80 °C za stálého pozorování. Ve střední části chromatogramů B a C je intenzivní skvrna absinthinu; na chromatogramů B je zbarvena N Strana 772 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 772 Äcaciae gummi______________________________________________________________________________ oranžovočervené, na chromatogramu C červeně až vínově červeně. Na chromatogramech mohou být další slabě zbarvené skvrny. Zkoušky na čistotu Číslo hořkosti. Nejméně 15 000. Provádí se srovnáním s chininiumchloridem, jehož číslo hořkosti je 200 000. Číslo hořkosti je definováno jako reciproká hodnota zředění, které chutná ještě hořce. Základní roztok chininiumchloridu. 0,100 g chininiumchloridu R se rozpustí ve 100,0 ml vody R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Zkoušený roztok. 1,00 g práškované drogy (710) se přelije 1000 ml vroucí vody R a za nepřetržitého míchání se zahřívá 30 min na vodní lázni. Po ochlazení se zředí vodou R na 1000 ml. Důkladně se promíchá a pak se zfiltruje, prvních 20 ml filtrátu se odstraní. Připraví se řada porovnávacích roztoků tak, že v první zkumavce je 4,2 ml základního roztoku chininiumchloridu a v každé následující zkumavce se objem tohoto roztoku zvyšuje o 0,2 ml až do konečného objemu 5,8 ml. Objem každé zkumavky se zředí vodou R na 10,0 ml. Určí se roztok s nejnižší koncentrací, který chutná ještě hořce. 10,0 ml roztoku nejnižší koncentrace se převaluje v ústech 30 s tak, aby roztok přišel do styku s kořenem jazyka. Jestliže roztok nechutná hořce vyplivne se a po 1 min se ústa vypláchnou vodou. Po 10 min se zkouší stejným způsobem roztok následující vyšší koncentrace. Korekční faktor k se vypočítá ze vztahu: 5,00 n v němž značí: n - počet ml základního roztoku chininiumchloridu, který chutnal ještě hořce. 10/A:ml zkoušeného roztoku se zředí vodou Rna 150,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku chutná hořce. Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 5 % stonků o průměru více než 4 mm. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 %. Stanovení obsahu Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12) v 2000ml baňce s 50,0 g drogy a 500 ml vody R jako destilační tekutiny; do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R. Destiluje se nejméně 3 h po vytvoření první kapky silice. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem. Acaciae gummi Arabská klovatina Synonymum. Gummi arabicum Je to na vzduchu ztvrdlá klovatina vytékající samovolně nebo získaná po naříznutí kmene a větví druhu Acacia Senegal L. WILLD. a jiných afrických druhů rodu Acacia. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 773 __________________________________________________________Acaciae gummi dispersione desiccatum 773 Vlastnosti Droga bez chuti, ulpívá na jazyku. Je velmi zvolna a téměř beze zbytku rozpustná ve dvojnásobném množství vody; rostlinné částice mohou být přítomny jen ve velmi malém množství. Tekutina (sliz) je bezbarvá nebo nažloutlá, hustá, viskózni, lepivá, průsvitná, na lakmusový papír reaguje kysele. Arabská klovatina je prakticky nerozpustná v lihu 96% a etheru. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Okrouhlé, oválné nebo ledvinovité kousky (kapky) o průměru 1 cm až 3 cm. Jsou nažloutlé, žluté nebo světle jantarové, občas s narůžovělým odstínem, drobivé, neprůhledné, na povrchu často popraskané, snadno se lámající na nepravidelné, bělavé nebo lehce nažloutlé hranaté úlomky, sklovité, průhledné; lom lastúrovitý. Ve střední části celých, nerozlámaných kapek občas drobná dutina. B. Droga se upráškuje. Prášek je bílý nebo nažloutlý. Pozoruje se pod mikroskopem v glycero-lu R 50% (V/V). Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: hranaté, nepravidelné, bezbarvé, lesklé úlomky. Mohou být patrný jen stopy škrobu nebo rostlinných tkání. Nejsou přítomny vrstevnaté membrány. C. Roztok zkoušené látky (100 g/l) je levotoěivý. D. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy křemeliny G R. Pro přípravu vrstvy se namísto vody R použije roztok dihydrogenfosforečnanu sodného R(\6 g/l). Zkoušený roztok. 1 g práškované drogy se smíchá s 25 ml roztoku kyseliny sírové R (40 g/l) a zahřívá se 90 min ve vodní lázni pod zpětným chladičem. 10 ml roztoku se zneutralizuje asi 2 g uhličitanu barnatého R; protřepává se 90 min a pak se zfiltruje. 1 ml filtrátu se smíchá s 9 ml methanolu R a odstřeďuje se. Porovnávací roztok. 10 mg arabinosy R, 10 mg glukosy R, 10 mg galaktosy R a 10 mg rhamnosy R se rozpustí v 1 ml vody R a zředí se methanolem R na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 fA obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (16 g/l), 1-butanolu R a acetonu R (10 + 40 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se suší několik minut v proudu horkého vzduchu a vyvíjí se ještě jednou, za výše uvedených podmínek po dráze 15 cm. Vrstva se suší 10 min při 110 °C, postříká se zkoumadlem aminohippurovým R a zahřívá se 10 min při 110 °C. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou patrné čtyři zřetelně oddělené barevné skvrny odpovídající galaktose (žlutohnědá), glukose (žlutohnědá), arabinose (ěervenohnědá) a rhamnose (žlutá) v pořadí vzrůstajícího RF. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou patrný tři skvrny odpovídající polohou a zbarvením skvrnám galaktosy, arabinosy a rhamnosy; není patrná skvrna odpovídající glukose a ani žádné další skvrny, zejména v horní části chromatogramu. E. 1 g práškované drogy se rozpustí ve 2 ml vody R a smíchá se s 2 ml lihu 96% R. Po protřepání vznikne bílý, želatinózní sliz; po přidání 10 ml vody R vznikne tekutina. F. Roztok zkoušené látky (1:10 000) se smíchá s octanem olovnatým zásaditým RS; po několika minutách vzniká sraženina. Strana 774 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 774 f Äcebutololi hydrochloridum__________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Roztok S. 3,0 g práškované drogy se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 30 ml. Nerozpustné látky. 5,0 g práškované drogy se smíchá se 100 ml vody R a 14 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, mírně se vaří 15 min za častého protřepávání. Ještě horký roztok se filtruje předem zváženým filtrem ze slinutého skla. Filtr se promyje horkou vodou R a vysuší se při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 25 mg (0,5 %). Agar a tragant. 2 ml roztoku S se smíchají s 8 ml vody R a 0,2 ml octanu olovnatého RS. Po protřepání nevznikne zákal. 0,1 g práškované drogy se smíchá s 1 m\jodu 0,01 mol/l VS; nevznikne červené nebo olivově zelené zbarvení. Agar a slizy z rostlin rodu Sterculia. 50 mg práškované drogy se smíchá s 0,2 ml čerstvě připravené červeně rutheniové RS. Při pozorování pod mikroskopem nejsou patrný po přidání vody R žádné červeně zbarvené útvary. Škrob a dextrin. 10 ml roztoku S se zahřeje k varu, po ochlazení se přidá 0,1 ml jodu 0,05 mol/l-VS; nevznikne modré nebo hnedočervené zbarvení. Sacharosa a fruktosa. 1 ml roztoku S se smíchá se 4 ml vody R, 0,1 g resorcinolu R a 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a zahřívá se 1 min na vodní lázni; nevznikne žluté nebo růžové zbarvení. Třísloviny. 10 ml roztoku S se smíchá s 0,1 ml chloridu železitého RSI; vznikne želatinózní sraženina, ale ani sraženina ani roztok se nezbarví tmavě modře. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %; 1,000 g práškované drogy se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 4,0 %. Mikrobiální znečištění. Nejvýše 104 živých aerobních mikroorgamsmu v gramu; stanoví se plotnovou metodou (2.6.12). Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella (2.6.13). Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Acaciae gummi dispersione desiccatum ***** * * Arabská klovatina usušená rozprášením * Získává se sušením roztoku arabské klovatiny v rozprašovací sušárně. Vlastnosti Vyhovuje požadavkům článku Acaciae gummi. Je úplně a rychle rozpustná ve dvojnásobném množství vody. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 775 f Äcebutololi hydrochloridum 775 Zkoušky totožnosti Pozoruje se pod mikroskopem v lihu 96%. Zkoušená látka je tvořena převážně kulovitými částicemi o průměru 4 //m až 40 //m; uprostřed s dutinou z jedné nebo několika vzduchových bublin; několik minut jsou patrný ploché úlomky. V polarizovaném světle není patrný černý kříž. Nejsou patrný rostlinné tkáně. Vyhovuje též Zkouškám totožnosti C, D, E a F článku Acaciae gummi. Zkoušky na čistotu Vyhovuje zkouškám na čistotu článku Acaciae gummi. Zkouška Nerozpustné látky se neprovádí. Zkouška Ztráta sušením se upravuje takto: Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %. 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. f Äcebutololi hydrochloridum Acebutololiumchlorid CH3 CH2 CH2 C C18H29C1N204 O—CH2—CH—CH2—NH2-I OH CH3 I -CH I CH, 7l< 372,89 0 ci e CAS 34381-68-5 Je to(RS)-N-isopropyl-N-{[3-(2-acetyl-4-butyrylaminofenoxy)-2-hydroxy]propyl}amonium-chlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny Q8 F49C1N204. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v acetonu a v dichlormethanu, prakticky nerozpustný v etheru. Taje při asi 143 °C. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). Strana 776 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 776 f Äcebutololi hydrochloridum__________________________________________________________________ A. 20,0 mg se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R 0,1% (V/V) a zředí se jím na 100,0 mi. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 350 nm. Roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 233 nm a při 322 nm. Specifická absorbance v maximu při 233 nm je 555 až 605. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety acebutololiumchloridu CRL. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu oktadecyl-silanizovaného pro chromatografii s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg acebutololiumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. Porovnávací roztok (b). 20 mgpindololu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. 1 ml tohoto roztoku se smíchá s 1 ml porovnávacího roztoku (a). Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny chloristé R, methanolu R a vody R (0,5 + 40 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ5 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,20 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití dvou vrstev silikagelu GF254 R Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 3 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem Rna 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 15 ml. A. Na první vrstvu se nanese odděleně po 20 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, 1-butanolu R a vody R (10 + 40 + 50) po dráze 15 cm. B. Na druhou vrstvu se nanese odděleně po 20 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R a 2-propanolu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstvy se vysuší na vzduchu a pozorují se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogra-mech zkoušeného roztoku (A i B) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). Nepřihlíží se ke skvrnám na startu. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 777 f Äcebutololi hydrochloridum 111 Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R, přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 37,29 mg C18H29C1N204. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. 3'-acetyl-4'-(2,3-epoxypropoxy)butyranilid, CH, I O—C Ho—CH-CH,—NH—CH I I OH CH3 B. 3'-acetyl-4'-[2-hydroxy-3-(isopropylamino)propoxy]acetanilid (diacetolol), O II CH3-CH2-CH2—C—NH C. 3 '-acetyl-4'-hydroxybutyranilid, Strana 778 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 778 f Äcebutololi hydrochloridum CH, I H2N-----(\ /)-----O—CH,—CH-CH,—NH-CH OH CH3 D. 5'-amino-2'-[2-hydroxy-3-(isopropylamino)propoxy]acetofenon, O CH3 CH3-CH2-CH2—C—NH-----(\ />-----O—CH,—CH-CH,—NH-CH \__// I I OH CH3 E. 4'-[2-hydroxy-3-(isopropylamino)propoxy]butyranilid. f Acetazolamidum Acetazolamid o H2N02S. /S. MW—C—CH3 C4H6N403S2 Mr 222,24 CAS 59-66-5 Je to 5-acetamido-l,3,4-thiadiazol-2-sulfonamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C4H6N403S2. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 30,0 mg se rozpustí v hydroxidu sodném 0,01 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml (roztok a). Měří se absorbance roztoku (a) (2.2.25) při 230 nm až 260 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 240 nm a specifická absorbance v maximuje 162 až 176. 25,0 ml roztoku (a) se zředí stejným rozpou- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 779 __________________________________________________________________f Äcebutololi hydrochloridum 779 štědlem na 100,0 ml a měří se absorbance při 260 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 292 nm a specifická absorbance v maximuje 570 až 620. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem acetazol-amidu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka i referenční látka v lihu 96% R, roztoky se odpaří do sucha a znovu se zaznamenají spektra tablet obou látek. C. Asi 20 mg se smíchá ve zkumavce se 4 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a s 0,2 g zinku práškového R. K ústí zkumavky se přiloží papír s octanem olovnatým R; papír se zbarví hnědočerně. D. Asi 25 mg se rozpustí ve směsi 0,1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 5 ml vody R a přidá se 0,1 ml síranu meďnatého RS; vznikne zelenomodrá sraženina. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v 10 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž5 nebo HŽ5 (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a ethylacetatu R a zředí sejí na 10 ml. Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se smíchá se směsí stejných objemových dílů lihu 96%> R a ethylacetatu R a zředí se jí na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 20 fA každého roztoku a vyvíjí se v komoře nevyložené filtračním papírem a sycené 1 h čerstvě připravenou směsí objemových dílů amoniaku 26% R, ethylacetatu R a 2-propanolu R (20 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %). Sírany (2.4.13). K 0,4 g se přidá 20 ml vody destilované R a zahřátím k varu se rozpustí. Směs se za častého míchání ochladí a zfiltruje se. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na sírany (500 Mg/g). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí ve 25 ml dimethylformamidu R a titruje se hydroxidem sodným v ethanolu 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 22,22 mg C^gN^jS^ Uchovávání Separandum. Strana 780 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 780 Äcetylcysteinum Acetonům Aceton o H3 C C C H3 C3H60 Mr 58,08 CAS 67-64-1 Je to 2-propanon. Vlastnosti Těkavá čirá bezbarvá kapalina. Je mísitelný s vodou, s lihem 96% a s etherem. Jeho páry jsou zápalné. Zkoušky totožnosti A. K 1 ml roztoku zkoušené látky 0,5% (V/V) se přidá 1 ml roztoku nitroprussidu sodného R (10 g/l), 2 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a malý přebytek kyseliny octové R. Vznikne intenzivní červené zbarvení, které se po zředění vodou R změní na fialové. B. K 10 ml roztoku zkoušené látky 0,1% (V/V) v lihu R 50% (V/V) se přidá 1 ml roztoku nitrobenz-aldehydu R (10 g/l) ve stejném rozpouštědle a 0,5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS. Nechá se asi 2 min stát a potom se okyselí kyselinou octovou R; vznikne zelenomodré zabarvení. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. K 10 ml se přidá 10 ml vody R. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 5 ml se přidá 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 0,15 ml fenolftaleinu RS a 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je růžový. Přidá se 0,7 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 0,05 ml červeně methylové RS; roztok je červený nebo oranžový. Relativní hustota (2.2.5). 0,790 až 0,793. Příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28). Zkoušený roztok. Zkoušená látka. Porovnávací roztok. K 0,5 ml methanolu R se přidá 0,5 ml 2-propanolu R a zředí se zkoušeným roztokem na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí zkoušeným roztokem na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - křemenné kolony délky 50 m a vnitřního průměru 0,3 mm se stěnou pokrytou vrstvou (0,5 fum) makrogolu 20 000 R, - helia pro chromatogrqfii R jako nosného plynu při dělicím poměru asi 50:1a lineární průtokové rychlosti 21 cm/s, - plamenoionizačního detektoru. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 781 Acetonům 781 Teplota kolony se udržuje na 45 °C do nástřiku, pak se zvyšuje rychlostí 5 °C/min na 100 °C, teplota nástřikového prostoru je 150 °C a teplota detektoru 250 °C. Nasťřikuje se 1 fA zkoušeného roztoku a 1 fA porovnávacího roztoku. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek eluují látky v tomto pořadí: aceton, methanol, 2-propanol. Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času acetonu, který je asi 5,3 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku je rozlišení mezi píky methanolu a 2-propanolu nejméně 1,0. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku odpovídajícího methanolu nebo 2-propanolu není větší než rozdíl mezi plochami odpovídajících píku na chromatogramu porovnávacího roztoku a plochami odpovídajících píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (0,05 % K/Fpro každou nečistotu); plocha žádného píku, kromě hlavního píku, píku odpovídajícího methanolu a píku odpovídajícího 2-propanolu, není větší než rozdíl mezi plochou píku methanolu na chromatogramu porovnávacího roztoku a plochou odpovídajícího píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (0,05 % P7Fpro každou další nečistotu). Látky nerozpustné ve vodě. K 1 ml se přidá 19 ml vody R; roztok je čirý (2.2.1). Redukující látky. K 30 ml se přidá 0,1 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS a nechá se stát 2 h ve tmě; směs se zcela neodbarví. Zbytek po odpaření. 20,0 g se odpaří na vodní lázni do sucha a potom se suší při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 1 mg (50 Mg/g)- Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3 g/l. Stanoví se s 10,0 ml zkoušené látky za použití 20 ml pyridinu bezvodého R jako rozpouštědla. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Nečistoty A. methanol, B. 2-propanol. Acetylcysteinum Acetylcystein_______ H I HS—C Ho—C—COOH I N H—C—CH3 II O C5H9N03S H 163,19 CAS 616-91-1 Je to kyselina (Ä)-2-acetamido-3-merkaptopropionová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C5H9N03S. Strana 782 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 782 Acetonům Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v dichlormethanu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Teplota tání (2.2.14). 104 °C až 110 °C. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety acetylcysteinu CRL. Tablety se připraví za použití bromidu draselného R. D. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas a velikost hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) jsou přibližně shodné s hlavním pikem na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). E. K 0,5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,05 ml roztoku nitroprussidu sodného R (50 g/l) a 0,05 ml amoniaku 26% R; vznikne tmavě fialové zbarvení. Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 2,0 až 2,8; měří se roztok připravený smícháním 2 ml roztoku S s 8 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +21,0° až +27,0°, počítáno na vysušenou látku. Měří se následující roztok: ve 25ml odměrné baňce se smíchá 1,25 g zkoušené látky s 1 ml roztoku edetanu disodného R (10 g/l), přidá se 7,5 ml roztoku hydroxidu sodného R (4 g/l) a promíchá se. Po rozpuštění se zředí tlumivým roztokem fosforečnanovým o pH 7,0 (2). Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Použijí se čerstvě připravené roztoky, pokud není předepsáno jinak. Zkoušený roztok (a). 0,80 g se suspenduje v 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. Zkoušený roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml. Zkoušený roztok (c). Použije se zkoušený roztok (a) nejméně po 1 h stání. Porovnávací roztok (a). 4,0 mg acetylcysteinu CRL, 4,0 mg L-cystinu R, 4,0 mg L-cysteinu R, 4,0 mg N,N-diacetyl-L-cystinu CRL a 4,0 mg N,S-diacetyl-L-cysteinu CRL se suspenduje v 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 4,0 mg acetylcysteinu CRL se suspenduje v 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 /um), Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 783 _______________________________________________________________________f Aciclovirum 783 - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a vody R (3 + 97) a jejíž hodnota pH byla upravena kyselinou fosforečnou R na 3,0. Průtoková rychlost je 1,0 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 220 nm. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy následující: L-cystinu asi 2,2 min, L-cysteinu asi 2,4 min, 2-methyl-2-thiazolin-4-karboxylové kyseliny vzniklé ve zkoušeném roztoku (c) asi 3,3 min, acetylcysteinu asi 6,4 min, N,N-diacetyl-L-cystinu asi 12 min, N,S-diacetyl-L-cysteinu asi 14 min. Nastříkne se 20 fA roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je rozlišení mezi píky L-cystinu a L-cysteinu nejméně 1,5 a rozlišení mezi píky N,N-diacetyl-L-cystinu a N,S-diacetyl-L-cysteinu nejméně 2,0. Nastříkne se 20 /A kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS jako slepá zkouška. Odděleně se nastříkne 20 fA porovnávacího roztoku (a), 20 fA porovnávacího roztoku (b) a 20 fA každého zkoušeného roztoku. Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 5násobku retenčního času acetylcysteinu, který je asi 30 min. Z chromatogramu zkoušeného roztoku (a) se vypočítá procentuální obsah známých a neznámých nečistot podle následujících vzorců: A, . m2 . 100 známě nečistoty = --------------------, A2 . mx A3 . m3 . 100 neznámé nečistoty = --------------------, A4 . mx v nichž značí: Ax - plochu píku jednotlivé nečistoty (L-cystin, L-cystein, N,N-diacetyl-L-cystin a N,S-diacetyl-L- -cystein) na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), A2 - plochu píku jednotlivé nečistoty (L-cystin, L-cystein, N,N-diacetyl-L-cystin, N,S-diacetyl-L- -cystein) na chromatogramu porovnávacího roztoku (a), A3 - plochu píku neznámé nečistoty na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), A4 - plochu píku acetylcysteinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b), mx - hmotnost zkoušené látky ve zkoušeném roztoku (a), m2 - hmotnost jednotlivé nečistoty v porovnávacím roztoku (a), w3 - hmotnost acetylcysteinu v porovnávacím roztoku (b). Procentuální obsah jednotlivé známé a jednotlivé neznámé nečistoty není větší než 0,5 %. Celkový obsah známých a neznámých nečistot není větší než 0,5 %. Nepřihlíží se k pikům rozpouštědla, k píku s retenčním časem asi 3,3 min odpovídajícímu kyselině 2-methyl-2-thiazolin-4—karboxylové a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Zinek. Nejvýše 10 Mg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II). Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,001 mol/l RS a zředí se jí na 50,0 ml. Porovnávací roztoky. Porovnávací roztoky se připraví za použití základního roztoku zinku (5 mg Zn/ml) zředěného kyselinou chlorovodíkovou 0,001 mol/l RS. Změří se absorbance při 213,8 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření, plamene vzduch-acetylen a korekčního postupu pro nespecifickou absorpci. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 3 h ve vakuové sušárně při 70 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Strana 784 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 784 f Aciclovirum Stanovení obsahu 0,140 g se rozpustí v 60 ml vody R a přidá se 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Po ochlazení v ledové vodě se přidá 10 nújodidu draselného RS a titruje se jodem 0,05 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS]ako indikátoru. 1 m\jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 16,32 mg CjHjNOjS. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Nečistoty A. L-cystin, B. L-cystein, o II H3C—C—N H H I I HOOC—C-CH2—S—S—CH2—C—COOH I I H NH—C—CH, II O C. N,N-diacetyl-L-cystin, O H II I CH3—C—S—CH2—C—COOH HN—C—CH3 O D. N,S-diacetyl-L-cystein. f Aciclovirum Aciklovir o H N' H2N' % CH2—O—CH2—CH2—OH C8H11N503 H 225,21 CAS 59277-89-3 Je to 2-amino-9-[(2-hydroxyethoxy)methy]-l,9-dihydro- -6//-purin-6-on. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C8HuN503. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 785 _______________________________________________________________________________f Aciclovirum 785 Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dimethylsulfoxidu, velmi těžce rozpustný v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích minerálních kyselin a alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem acikloviru CRL. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,25 g se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 25 ml. Tento roztok je ěirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky A. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R. Roztoky se připravují těsně před použitím. Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v dimethylsulfoxidu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 10 mg acikloviru nečistoty A CRL se rozpustí v dimethylsulfoxidu R a zředí se jím na 20 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí dimethylsulfoxidem R na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 ul každého roztoku, vysuší se v proudu teplého vzduchu a po ochlazení se vrstva vyvíjí směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a dichlormethanu R (2 + 20 + 80) po dráze 10 cm. Potom se vrstva vysuší na vzduchu a pozoruj e se v ultrafialovém světlem při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku o RF vyšším než hlavní skvrna není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). B. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v 10 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R (20 + 80) a zředí se mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 200,0 ml. Porovnávací roztok (b). 20 mg acikloviru CRL a 20 mg acikloviru nečistoty A CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R (20 + 80) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Porovnávací roztok (c). 7 mg guaninu R se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony 0,10 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (3 um), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2 ml/min připravené takto: 6,0 g dihydrogenfosforečnanu sodného R a 1,0 g dekansulfonanu sodného R se rozpustí v 900 ml vody R a upraví se hodnota pH na 3 ± 0,1 kyselinou fosforečnou R. Přidá se 40 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 1000 ml, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm, - injektorové smyčky. Strana 786 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 786 f Äciclovirum Nastříkne se po 20 ul každého roztoku a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 7násobku retenčního času acikloviru. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) počet teoretických pater, počítáno pro pík acikloviru nečistoty A, j e nejméně 1500 a jeho kapacitní poměr je nejméně 7 (počítáno V0 z píku odpovídajícího kyselině octové). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího guaninu není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,7 %). Plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího guaninu, není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Součet ploch všech píku, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího guaninu, není větší než 2násobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,05násobku plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 6,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí v 60 ml kyseliny octové ledové R atitruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 22,52 mg C8HuN503. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Separandum. Nečistoty H,N N CH, 1 ,------' O A. 2-amino-9-{[2-(acetyloxy)ethoxy]methyl}-1,9-dihydro-6//-purin-6-on, N H2N ~N' B. 2-amino-1,7-dihydro-6//-purin-6-on, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 787 f Aciclovirum 787 O -O V HN // OH H,N C. 2-amino-7-[(2-hydroxyethoxy)methyl]-l,7-dihydro-6//-purin-6-on, H,N N D. 2-amino-9-{[2-(benzoyloxy)ethoxy]methyl}-l,9-dihydro-6//-purin-6-on, Nht HN OH O N í J E. 6-amino-9-[(2-hydroxyethoxy)methyl]-l,3-dihydro-2ií-purin-2-on, O HN OH H3C N N H J -O F. N-acetyl-2-amino-9-[(2-hydroxyethoxy)methyl]-l,9-dihydro-6ií-purin-6-on, O O HN' N CH3 H,C N N •0^ O -o G. N-acetyl-2-ammo-9-{[2-(acetyloxy)ethoxy]methyl}-l,9-dihydro-6//-purin-6-on, Strana 788 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 788 f Äcidum aceticum 99% H. N-acetyl-2-amino-9-{[2-(benzoyloxy)ethoxy]methyl}-l,9-diliydro-6ií-purin-6-on. f Acidum aceticum 99% ***** Kyselina octová 99% Synonyma. Acidum aceticum concentratum, ledová kyselina octová, Acidum aceticum glaciale H3C—COOH C2H402 Mr 60,05 CAS 64-19-7 Je to kyselina ethanová. Obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C2H4O2. Vlastnosti Krystalická hmota nebo čirá bezbarvá těkavá kapalina. Je mísitelná s vodou, s lihem 96%, s etherem a s dichlormethanem. Zkoušky totožnosti A. Roztok (100 g/l) je silně kyselý (2.2.4). B. K 0,03 ml se přidají 3 ml vody R a neutralizuje se hydroxidem sodným zředěným RS. Roztok vyhovuje zkoušce (b) na octany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 20 ml se zředí vodou destilovanou R na 100 ml. Vzhled. Zkoušená látka je čirá (2.2.1) a bezbarvá (2.2.2, Metoda II) kapalina. Teplota tuhnutí (2.2.18). Nejméně 14,8 °C. Redukující látky. K 5,0 ml se přidá 10,0 ml vody R a promíchá se. K 5,0 ml tohoto roztoku se přidá 6 ml kyseliny sírové R a po ochlazení se přidají 2,0 ml dichromanu draselného 0,167 mol/l VS. Roztok se nechá stát 1 min a pak se přidá 25 ml vody R a 1 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (100 g/l). Titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1,0 ml škrobu RS j ako indikátoru. Spotřebuje se nejméně 1,0 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS. Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (25 //g/ml). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 789 ______________________________________________________________________Acidum acetylsalicylicum 789 Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (50 //g/ml). Železo (2.4.9). 5,0 ml roztoku (a) získaného při zkoušce Těžké kovy se zředí vodou R na 10,0 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (5 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). Zbytek získaný při zkoušce Zbytek po odpaření se rozpustí zahřátím ve dvakrát 15 ml vody R a zředí se vodou R na 50,0 ml (roztok a). 12 ml roztoku (a) vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (5 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 jug Pb/ml). Zbytek po odpaření. 20 g se odpaří na vodní lázni do sucha a vysuší se při 100 ° C až 105 °C. Odparek váží nejvýše 2,0 mg (0,01 %). Stanovení obsahu Kuželová baňka se zabroušenou zátkou obsahující 25 ml vody R se zváží, přidá se 1,0 ml zkoušené látky a opět se zváží. Pak se přidá 0,5 ml fenolftaleinu RS a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS. 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 60,1 mg C2H402. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Separandum. Acidum acetylsalicylicum Kyselina acetylsalicylová Synonymum. Acidum acetylosalicylicum C9H804 H 180,16 CAS 50-78-2 Je to kyselina 2-acetoxybenzoová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,5 % až 101,0 % sloučeniny C9H804. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je těžce rozpustná ve vodě, snadno rozpustná v lihu 96%, dobře rozpustná v etheru. Taje při asi 143 °C. Strana 790 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 790 Äcidum acetylsalicylicum______________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem kyseliny acetylsalicylové CRL. B. K 0,2 g se přidají 4 ml hydroxidu sodného zředěného RS a roztok se 3 min vaří. Po ochlazení se přidá 5 ml kyseliny sírové zředěné RS. Vyloučená krystalická sraženina se odfiltruje, promyje a vysuší při 100 °C až 105 °C. Teplota tání (2.2.14) je 156 °C až 161 °C. C. 0,1 g se promísí ve zkumavce s 0,5 g hydroxidu vápenatého R Směs se zahřívá a vyvíjí se páry, které zbarví filtrační papír navlhčený 0,05 ml nitrobenzaldehydu RS žlutozeleně nebo modrozeleně. Zbarvení papíru se po zvlhčení kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS změní na modré. D. Asi 20 mg sraženiny ze zkoušky B se zahřátím rozpustí v 10 ml vody R a ochladí se. Tento roztok vyhovuje zkoušce na salicylany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v 9 ml lihu 96% R. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Asi 0,1 %, počítáno jako kyselina acetylsalicyloylsalicylová. 0,15 g se rozpustí v 100ml odměrné baňce v 10 ml tetrabutylamoniumhydroxidu v propanolu 0,1 mol/l RS. Po 10 min se přidá 8,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a 20,0 ml roztoku tetraboritanu sodného R{\9 g/l) a promíchá se. Potom se za stálého míchání přidají 2,0 ml roztoku aminopyrazolonu R (10 g/l) a 2,0 ml roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (10 g/l) a za 2 min se zředí vodou R na 100,0 ml. Po 20 min se měří absorbance (2.2.25) při 505 nm ve 2cm kyvetě proti vodě R jako kontrolní tekutině. Absorbance není vyšší než 0,25. Kyselina salicylová. Nejvýše 500 Mg/g- 0,10 g se rozpustí v 5 ml lihu 96% R, přidá se 15 ml ledové vody R a 0,05 ml roztoku chloridu železitého R (5 g/l). Tento roztok se do 1 min nezbarví intenzivněji než porovnávací roztok připravený současně přidáním směsi obsahující 0,05 ml roztoku chloridu železitého R (5 g/l), 0,1 ml kyseliny octové R, 4 ml lihu 96%> R a 15 ml vody R k 1 ml roztoku obsahujícímu 5,0 mg kyseliny salicylovéR\q 100 ml lihu 96%> R Těžké kovy (2.4.8). 0,75 g se rozpustí v 9 ml acetonu R a zředí se vodou R na 15 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok olova (1 //g Pb/ml) se připraví zředěním základního roztoku olova (100 jugPb/ml) směsí objemových dílů vody R a acetonu R (6 + 9). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší ve vakuu. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 1,000 g se rozpustí v baňce se zabroušenou zátkou v 10 ml lihu 96% R a přidá se 50,0 ml hydroxidu sodného 0,5 mol/l VS. Baňka se uzavře a nechá se stát 1 h. Potom se přidá 0,2 ml fenolftaleinu RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS. Provede se slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného 0,5 mol/l VS odpovídá 45,04 mg C(ßf)4. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 791 ____________________________________________________________________________Acidum alginicum 791 Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Acidum alginicum ***** * * Kyselina alginová________________________________________________* CAS 9005-32-7 Je to lineární polymer proměnlivých podílů kyseliny ß-(1^4)-D-mannuronove a a-(1^4)-L--guluronové. Získává se především z řas rodu Phaeophyceae. Malý podíl karboxylových skupin může být neutralizován. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 19,0 % až 25,0 % karboxylových skupin (COOH). Vlastnosti Bílý až slabě žlutohnědý krystalický nebo amorfní prášek. Je velmi těžce rozpustná nebo prakticky nerozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v organických rozpouštědlech. Ve vodě bobtná, ale nerozpouští se; rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti A. K 0,2 g se přidá 20 ml vody R a 0,5 ml uhličitanu sodného RS. Směs se protřepe a zfiltruje. K 5 ml filtrátu se přidá 1 ml chloridu vápenatého RS; vznikne objemná gelovitá hmota. B. K 5 ml filtrátu získaného ve zkoušce A se přidá 0,5 ml roztoku síranu horečnatého R (123 g/l); objemná gelovitá hmota se nevytvoří. C. K 5 mg se přidá 5 ml vody fi, 1 ml čerstvě připraveného roztoku 1,3-dihydroxynaftalenu R (10 g/l) v lihu 96% R a 5 ml kyseliny chlorovodíkové R. Mírně se 3 min vaří, ochladí se, přidá se 5 ml vody R a protřepe se s 15 ml diisopropyletheru R. Současně se provede slepá zkouška. Horní vrstva získaná se zkoušenou látkou je výrazněji modravě červeně zbarvena než horní vrstva u slepé zkoušky. Zkoušky na čistotu Chloridy. Nejvýše 1,0 %. K 2,50 g se přidá 50 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 1 h se protřepává, zředí se kyselinou dusičnou zředěnou RS na 100,0 ml a zfiltruje se. K 50,0 ml filtrátu se přidá 10,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS, 5 ml toluenu R a titruje se za intenzivního protřepávání thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS za použití 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru. 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 3,545 mg Cl. Těžké kovy. 1,0 g se smíchá s 0,5 g oxidu horečnatého Rl a žíhá se při zahřátí kelímku do slabě červené barvy, dokud se nezíská homogenní bílá nebo nasedla hmota. Jestliže směs i po 30 min žíhání zůstane zbarvená, ochladí se, směs se promíchá skleněnou tyčinkou a žíhání se opakuje. Je-li to nutné, postup se opakuje. Pak se zahřívá asi 1 h při teplotě 800 °C. Zbytek se převede do dvakrát 5 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R. Tento roztok Strana 792 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 792 f Äcidum amidotrizoicum dihydricum se 2 min vytřepává 25 ml isobutyImethylketonu R a vrstvy se nechají oddělit. Spodní vrstva se odpaří na vodní lázni do sucha, zbytek se rozpustí v 1 ml kyseliny octové R a zředí se vodou R na 20 ml. Je-li potřeba, roztok se zfiltruje (konečný roztok zkoušené látky). K 12 ml takto získaného roztoku se přidají 2 ml tlumivého roztoku o pH 3,5 a promíchá se. Pak se přidá 1,2 ml thioacetami-du RS a ihned se promíchá. Po 2 min není hnědé zbarvení roztoku intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně takto: K 0,5 g oxidu horečnatého Rl se přidají 2 ml základního roztoku olova (10 jUgPb/ml), směs se vysuší v sušárně při 100 ° C až 105 °C. Žíhání, převední do kyseliny chlorovodíkové R, protřepávání s isobutylmethylketonem R, oddělení vrstev a odpaření spodní vrstvy do sucha se provede stejným způsobem jako u zkoušené látky. Zbytek se rozpustí v 1 ml kyseliny octové R a zředí se vodou R na 20 ml. K 10 ml tohoto roztoku se přidají 2 ml konečného roztoku zkoušené látky a 2 ml tlumivého roztoku o pH 3,5. Promíchá se, přidá se 1,2 ml thioacetamidu RS a opět se promíchá (20 Mg/g). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %; 0,1000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 8,0 %, počítáno na vysušenou látku; stanoví se s 0,100 g zkoušené látky. Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 102 živých aerobních mikrooaanismu v gramu. Stanoví se plotnovou metodou. Vyhovuje zkoušce (2.6.13) na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella. Stanovení obsahu K 0,2500 g se přidá 25 ml vody R, 25,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a 0,2 ml fenolftaleinu RS. Titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,502 mg karboxylových skupin (COOH). Uchovávání V dobře uzavřených obalech. f Acidum amidotrizoicum dihydricum Dihydrát kyseliny amidotrizoové NH—C—CH3 -2H20 O CnHglaNA . 2H20 Mr 649,95 CAS 50978-11-5 Je to dihydrát kyseliny 3,5-bis(acetamido)-2,4,6-trijodbenzoové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny CnH^^Cv Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 793 _____________________________________________________________________f Äcidum aminocaproicum 793 Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě a lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem dihydrátu kyseliny amidotrizoové CRL. B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). C. 50 mg se mírně zahřeje v malé porcelánové misce nad otevřeným plamenem; vyvíjejí se fialové páry. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v hydroxidu sodném zředěném RS a zředí se jím na 20 ml. Roztok j e ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí v roztoku amoniaku 17,5% R 3% (V/V) v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí roztokem amoniaku 17,5% R 3% (V/V) v methanolu R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí roztokem amoniaku 17,5% R 3% (V/V) v methanolu R na 50 ml. Porovnávací roztok (b). 50 mg dihydrátu kyseliny amidotrizoové CRL se rozpustí v roztoku amoniaku 17,5% R 3% (V/V) v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 2 (A každého roztoku a vyvíjí se směsí kyseliny mravenčí bezvodé R 2-butanonu R toluenu R (20 + 25 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se suší do vytékání rozpouštědel a pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %). Halogenidy. 0,55 g se rozpustí ve směsi 4 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 15 ml vody R, potom se přidá 6 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfiltruje se. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (2.4.4) (150 /^g/g, vyjádřeno jako chloridy). Volné aromatické aminy. Roztoky a zkoumadla se udržují v ledové vodě a chrání se před přímým světlem. 0,50 g se naváží do 50ml odměrné baňky, přidá se 15 ml vody R, protřepe se, přidá se 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a ochladí se v ledové vodě. K ochlazené směsi se přidá 5 ml čerstvě připraveného roztoku dusitanu sodného R (5 g/l) a 12 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Opatrně se protřepe a nechá se stát přesně 2 min po přidání kyseliny chlorovodíkové. Potom se přidá 10 ml roztoku amidosíranu amonného R (20 g/l). Nechá se 5 min stát za občasného protřepání, pak se přidá 0,15 ml roztoku 1-naftolu R (100 g/l) v lihu 96%> R, protřepe se a nechá se Strana 794 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 794 f Äcidum aminocaproicum____________________________________________________________________ stát dalších 5 min. Potom se přidá 3,5 ml tlumivého roztoku o pH 10,9, promíchá se a zředí se vodou R na 50,0 ml. Absorbance roztoku (2.2.25) při 485 nm měřená do 20 min po přípravě proti kontrolní tekutině připravené současně za stejných podmínek bez zkoušené látky je nejvýše 0,30. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve 4 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- Připraví se porovnávací roztok za použití základního roztoku olova (2 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). 4,5 % až 7,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu K 0,150 g ve 250ml varné baňce se přidá 5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, 20 ml vody Ä, 1 g zinku práškového R a několik varných kuliček. Směs se vaří 30 min pod zpětným chladičem, pak se ochladí a chladič se promyje 20 ml vody R, které se přidají do baňky. Obsah baňky se zfiltruje a filtr se promyje několikrát vodou R Ke spojenému filtrátu s promývací tekutinou se přidá 40 ml kyseliny sírové zředěné RS a ihned se titruje dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) a za použití vhodného systému elektrod, např. stříbrné-merkurosulfatové elektrody. 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,47 mg CnH^N^. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. kyselina 5-acetamido-3-amino-2,4,6-trijodbenzoová. f Acidum aminocaproicum ***** Kyselina aminokapronová * H2N—CH2—CH2—CH2—CH2—CH2—COOH C6H13N02 H 131,17 CAS 60-32-2 Je to kyselina 6-aminohexanová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C6H13N02. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustná ve vodě, těžce rozpustná v lihu 96 %, prakticky nerozpustná v etheru. Taje při asi 205 °C, za rozkladu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 795 Acidum ascorbicum 795 Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety kyseliny aminokapronové CRL. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shoduje polohou, barvou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. 0,5 g se rozpustí ve 4 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vody R Odpaří se do sucha zahříváním na vodní lázni a zbytek se vysuší v exsikátoru. Zbytek se rozpustí asi ve 2 ml vroucího ethanolu R, ochladí se a nechá se 3 h při 4 °C až 8 °C. Potom se zfiltruje za sníženého tlaku, zbytek se promyje asi 10 ml acetonu R a suší se 30 min při 60 °C. Zbytek taje (2.2.14) při 131 °C až 133 °C. D. Asi 5 mg se rozpustí v 0,5 ml vody destilované R, přidají se 3 ml dimethylformamidu R, 2 ml kyseliny askorbové RS a směs se zahřívá na vodní lázni; vznikne oranžové zabarvení. Zkoušky na čistotu Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 50,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je bezbarvý (2.2.2, Metoda II) a zůstává čirý (2.2.1) po 24 h stání. Hodnota pH (2.2.3). 7,5 až 8,0; měří se roztok S. Absorbance (2.2.25). A. Absorbance roztoku S měřená při 287 nm není větší než 0,10 a při 450 nm není větší než 0,03. B. 2,0 g se převedou do stejnoměrné vrstvy v mělké misce o průměru 9 cm. Miska se přikryje a nechá se stát při 98 °C až 102 °C po dobu 72 h. Potom se obsah misky rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Absorbance tohoto roztoku měřená při 287 nm je nejvýše 0,15 a při 450 nm je nejvýše 0,03. Látky reagující s ninhydrinem. Stanoví se tenkovrstvou chromatografií (2.2.27) za použití vhodného silikagelu. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg kyseliny aminokapronové CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg kyseliny aminokapronové CRL a 10 mg leucinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 [A každého roztoku, usuší se na vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se při 100 °C až 105 °C po dobu 15 min. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny. Strana 796 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 796 Äcidum ascorbicum Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- Připraví se porovnávací roztok za použití základního roztoku olova (2 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí ve 20 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 0,1 ml violeti krystalové RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do změny modrofialového zbarvení na modrozelené. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 13,12 mg CJi^NC^. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Separandum. Acidum ascorbicum Kyselina askorbová Synonymum. Vitamin C_______ CH2OH I H—C—OH HO OH C6H806 Mr 176,13 CAS 50-81-7 Je to (5JR)-5-[(5)-l,2-dihydroxyethyl]-3,4-dihydroxy-2(5//)-ruranon. Obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C6H806. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Působením vzduchu a vlhkosti mění barvu. Je snadno rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96% a prakticky nerozpustná v etheru. Taje při asi 190 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a C. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). + * * * * Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 797 ___________________________________________________________________________Acidum asparticum 797 A. 0,10 g se rozpustí ve vodě R a ihned se jí zředí na 100,0 ml. K 10 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS se přidá 1,0 ml tohoto roztoku a zředí se vodou Rna 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku ihned po zředění v maximu při 243 nm. Specifická absorbance v maximuje 545 až 585. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety obsahující 1 mg zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety kyseliny askorbové CRL měřené za stejných podmínek. C. Hodnota pH (2.2.3) roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, je 2,1 až 2,6. D. K 1 ml roztoku S se přidá 0,2 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 0,2 ml dusičnanu stříbrného RS2; vznikne šedá sraženina. Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ7 (2.2.2, Metoda II). Specifická optická otáčivost (2.2.7). +20,5° až +21,5°; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,50 g ve vodě R a zředěný stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Kyselina šťavelová. Nejvýše 0,2 %. Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v 5 ml vody R. Tento roztok se neutralizuje napapír lakmusový červený R hydroxidem sodným zředěným RS a poté se přidá 1 ml kyseliny octové zředěné RS a 0,5 ml chloridu vápenatého RS. Porovnávací roztok. 70 mg kyseliny šťavelově R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 500 ml. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml kyseliny octově zředěné RS a 0,5 ml chloridu vápenatého RS. Oba roztoky se nechají stát 1 h. Opalescence zkoušeného roztoku není intenzivnější než opalescence porovnávacího roztoku. Měď. Nejvýše 5 Mg/g; stanoví se absorpční atomovou spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. 2,0 g se rozpustí v kyselině dusičné 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se porovnávací roztoky obsahující 0,2 /j.g Cu/ml, 0,4 /j.g Cu/ml a 0,6 /u.g Cu/ml zředěním základního roztoku mědi (10 jug Cu/ml) kyselinou dusičnou 0,1 mol/l RS. Měří se absorbance při 324,8 nm za použití měděné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Nula na přístroji se nastaví za použití kyseliny dusičné 0,1 mol/l RS. Železo. Nejvýše 2 //g/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. 5,0 g se rozpustí v kyselině dusičné 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se porovnávací roztoky obsahující 0,2 /j.g Fe/ml, 0,4 /j.g Fe/ml a 0,6 /j.g Fe/ml zředěním základního roztoku železa (20 jug Fe/ml) kyselinou dusičnou 0,1 mol/l RS. Měří se absorbance při 248,3 //m za použití železné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Nula na přístroji se nastaví za použití kyseliny dusičné 0,1 mol/l RS. Těžké kovy (2.4.8). 20 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Strana 798 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 798 Äcidum asparticum___________________________________________________________________________ Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny sírové zředěné RS a 80 ml vody prosté oxidu uhličitého R, přidá se 1 ml škrobu RS a titruje se jodem 0,05 mol/l VS do vzniku trvalého fialově modrého zbarvení. 1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 8,81 mg CgHgOg. Uchovávání V dobře uzavřených nekovových obalech, chráněna před světlem. Acidum asparticum ***** * * Kyselina asparagová__________________________________________*** COOH I H2N—C—H I CH, I COOH C4H7N04 H 133,10 CAS 56-84-8 Je to kyselina (5)-2-aminobutandiová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C4H7N04. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je těžce rozpustná ve vodě, prakticky nerozpustná v lihu 96% a v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů a ve zředěných roztocích minerálních kyselin. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Optická otáěivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Suspenze 1,0 g zkoušené látky v 10 ml vody R je silně kyselá (2.2.4). C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety kyseliny asparagové CRL. D. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 799 Acidum benzoicum 799 Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Specifická optická otáčivost (2.2.7). +24,0° až +26,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,000 g v kyselině chlorovodíkové RS a zředěním stejnou kyselinou na 25,0 ml. Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vhodného silikagelu. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v 2 ml amoniaku 17,5% RS a zředí se vodou R na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg kyseliny asparagově CRL se rozpustí ve 2 ml amoniaku zředěného RS1 a zředí se vodou R na 50 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg kyseliny aspar agově CRL a 10 mg kyseliny glutamové CRL se rozpustí ve 2 ml amoniaku zředěného RS1 a zředí se vodou R na 25 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 [A každého roztoku, nechá se na vzduchu vysušit a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu, postříká ninhydrinem RS a potom se zahřívá 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Chloridy (2.4.4). 0,25 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 Mg/g)> bez dalšího přidání kyseliny dusičné zředěné RS. Sírany (2.4.13). 0,50 g se rozpustí ve 4 ml kyseliny chlorovodíkové R a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok po 30 min stání vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 Mg/g)- Amonium. Připraví se dvě hodinová sklíčka o průměru 60 mm a umístí se těsně u sebe. Na vnitřní stranu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o straně 5 mm zvlhče-ný několika kapkami vody R. Na spodní sklíčko se umístí 50 mg upráškované zkoušené látky suspendované v 0,5 ml vody R. K suspenzi se přidá 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R, směs se rychle promíchá skleněnou tyčinkou, okamžitě se obě sklíčka spojí a zahřívají se 15 min při 40 °C. Papír lakmusový není zbarven intenzivněji modře než papír lakmusový u porovnávacího vzorku, připraveného současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 jug NH4 /ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R (200 Mg/g)- Železo (2.4.9). V dělicí nálevce se rozpustí 1,0 g v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy 10 ml isobutylmethylketonu Rl. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a 3 min se třepe. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Strana 800 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 800 Äcidum benzoicum Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí mírným zahřátím v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Po ochlazení se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RSI a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do změny žlutého zbarvení na modré. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 13,31 mg C^tNO^ Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem. Acidum benzoicum Kyselina benzoová J-----COOH C7H602 Mr 122,12 CAS 65-85-0 Je to kyselina benzenkarboxylová. Obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C7H602. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly, bez pachu nebo s velmi slabým charakteristickým pachem. Je těžce rozpustná ve vodě, dobře rozpustná ve vroucí vodě, snadno rozpustná v lihu 96%, v etheru a v mastných olejích. Zkoušky totožnosti A. Teplota tání (2.2.14). 121 °C až 124 °C. B. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na benzoany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Zuhelnitelné látky. 0,5 g se rozpustí třepáním v 5 ml kyseliny sírové R. Po 5 min není roztok intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž5 (2.2.2, Metoda I). Oxidovatelné látky. 0,2 g se rozpustí v 10 ml vroucí vody R, ochladí se, protřepe se a zfiltruje. K filtrátu se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,2 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS. Po 5 min je roztok zbarven růžově. Halogenované složky a halogenidy. Všechny použité skleněné nádoby musí být prosté halogenidů, čehož se dosáhne promytím roztokem kyseliny dusičně R (500 g/l), opláchnutím vodou R a Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 / 1998 Strana 801 Acidum boricum 801 uchováváním nádob naplněných vodou R Doporučuje se, aby skleněné nádoby byly vyhrazeny jen pro tuto zkoušku. Roztok (a). 6,7 g se rozpustí ve směsi 40 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 50 ml lihu 96% R a zředí se vodou R na 100,0 ml. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 7,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 0,125 g niklu Raneyova R a 10 min se zahřívá na vodní lázni. Po ochlazení na pokojovou teplotu se zfiltruje do 25ml odměrné baňky a promyje se třikrát 2 ml lihu 96% R Filtrát a promývací tekutina ze zředí vodou R na 25,0 ml. Tento roztok se použije při přípravě roztoku A. Roztok (b). Stejným způsobem se připraví roztok bez zkoušené látky. Tento roztok se použije při přípravě roztoku B. Do ětyř 25ml odměrných baněk se převede odděleně 10 ml roztoku (a), 10 ml roztoku (b), 10 ml základního roztoku chloridů (8 jug Cl/ml) (použije se na přípravu roztoku C) a 10 ml vody R Do každé baňky se přidá 5 ml síranu amonno-železitého RS5, promíchá se a po kapkách za krouživého otáčení baňkami se přidají 2 ml kyseliny dusičné R a 5 ml thiokyanatanu rtuťnatého RS. Po protřepání se obsah každé baňky zředí vodou R na 25,0 ml a roztoky se nechají 15 min ve vodní lázni při 20 °C. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku A při 460 nm proti roztoku B jako kontrolní tekutině a absorbance roztoku C proti roztoku obsahujícímu 10 ml vody R jako kontrolní tekutině. Absorbance roztoku A není větší než absorbance roztoku C (300 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (10 Mg/g)-Porovnávací roztok se připraví za použití 5 ml základního roztoku olova (1 jug Pb/ml) a 5 ml lihu 96% R Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí v 20 ml lihu 96%> R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za použití červeně fenolové RS j ako indikátoru do změny žlutého zbarvení na fialově červené. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 12,21 mg Cfífi^ Acidum boricum ***** Kyselina boritá * H3BO3 H 61,83 CAS 10043-35-3 Je to kyselina trihydrogenboritá. Obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny H 3B03. Vlastnosti Bílý krystalický prášek, bezbarvé lesklé na omak mastné plátky nebo bílé krystalky. Je dobře rozpustná ve vodě a v lihu 96%, snadno rozpustná ve vroucí vodě a v glycerolu 85%. Zkoušky totožnosti A. 0,1 g se rozpustí za mírného zahřátí v 5 ml methanolu R, přidá se 0,1 ml kyseliny sírové R a roztok se zapálí. Plamen má zelený okraj. Strana 802 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 802 Äcidum citricum B. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, je kyselý (2.2.4). Zkoušky na čistotu Roztok S. 3,3 g se rozpustí v 80 ml vroucí vody destilované R, ochladí se a zředí se vodou prostou oxidu uhličitého R připravenou z vody destilované R na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je cirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 3,8 až 4,8; měří se roztok S. Rozpustnost v lihu. 1,0 g se rozpustí v 10 ml vroucího lihu 96% R Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a je bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Organické látky. Při silném zahřívání do tmavočerveného žáru neztmavne. Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku S se zředí na 15 ml vodou destilovanou R Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (450 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (15 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití směsi 2,5 ml základního roztoku olova (2 jug Pb/ml) a 7,5 ml vody R. Stanovení obsahu 1,000 g se rozpustí zahřátím ve 100 ml vody R obsahující 15 g mannitolu R a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS za použití 0,5 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru do vzniku růžového zbarvení. 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 61,8 mg H3B03. Acidum citricum Kyselina citrónová Synonymum. Acidum citricum anhydricum CH?—COOH I HO—C—COOH I CH2—COOH C6H807 Mr 192,13 CAS 77-92-9 Je to kyselina 2-hydroxy-l,2,3-propantrikarboxylová. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,5 % až 101,0 % sloučeniny C6H807. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi snadno rozpustná ve vodě, snadno rozpustná v lihu 96%, mírně rozpustná v etheru. Taje při asi 153 °C, za rozkladu. * * * * * * * Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 803 ________________________________________________________________Acidum citricum monohydricum 803 Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. 1 g se rozpustí v 10 ml vody R. Roztok je silně kyselý (2.2.4). B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem kyseliny citrónové CRL. Před zkouškou se zkoušená látka i referenční látka 24 h suší při 100 °C až 105 °C. C. Asi 5 mg se přidá ke směsi 1 ml acetanhydridu R a 3 mlpyridinu R; vznikne červené zbarvení. D. 0,5 g se rozpustí v 5 ml vody R, neutralizuje se hydroxidem sodným 1 mol/l RS (asi 7 ml), přidá se 10 ml chloridu vápenatého RS a zahřeje se k varu; vznikne bílá sraženina. E. Zkouška Voda, semimikrostanovení, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Z 7, HŽ7 nebo ZŽ7 (2.2.2, Metoda II). Snadno zuhelnitelné látky. K 1,0 g v čisté zkumavce se přidá 10 ml kyseliny sírové R, ihned se umístí do vodní lázně, zahřívá se 60 min při (90 ±1) °C a rychle se ochladí; roztok není zbarven intenzivněji než směs připravená za použití 1 ml červeného základního roztoku a 9 ml žlutého základního roztoku (2.2.2, Metoda I). Kyselina šťavelová. 0,80 g se rozpustí ve 4 ml vody R, přidají se 3 ml kyseliny chlorovodíkové R a 1 g zinku R granulovaného. Směs se 1 min povaří a nechá se 2 min stát. Supernatantní tekutina se převede do zkumavky obsahující 0,25 ml roztoku fenylhydraziniumchloridu R (10 g/l) a zahřeje se k varu. Rychle se ochladí, převede se do odměrného válce a přidá se stejný objem kyseliny chlorovodíkové R a 0,25 ml roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (50 g/l). Směs se promíchá a nechá se 30 min stát. Růžové zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku, který se připraví současně stejným způsobem za použití 4 ml roztoku kyseliny šťavelové R (0,1 g/l), (350 Mg/g) počítáno jako bezvodá kyselina šťavelová). Sírany (2.4.13). 1,0 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (150 Mg/g)- Hliník (2.4.17). Pokud je látka určena k výrobě dialyzačních roztoků, provede se následující zkouška. 20 g se rozpustí ve 100 ml vody R a přidá se 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (0,2 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití směsi 2 ml základního roztoku hliníku (2 g AI/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 9 8 ml vody R Jako kontrolní roztok se použij e směs 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody R. Těžké kovy (2.4.8). 5,0 g se po částech rozpustí v 39 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se vodou R na 50 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)-Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 g Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 2,000 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,5 m.j. endotoxinu v miligramu. Strana 804 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 804 Äcidum citricum monohydricum________________________________________________________________ Stanovení obsahu 0,550 g se rozpustí v 50 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS za použití 0,5 ml fenolftaleinu RS j ako indikátoru. 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 64,03 mg CgH807. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka: - prostá bakteriálních endotoxinů, - vhodná pro výrobu dialyzačních roztoků. Acidum citricum monohydricum Monohydrát kyseliny citrónové Cht,—COOH I HO—C—COOH ■ H20 I CH2—COOH C6H807. H20 Mr 210,14 CAS 5949-29-1 Je to monohydrát kyseliny 2-hydroxy-l,2,3-propantrikarboxylové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,5 % až 101,0 % sloučeniny C6H807. Vlastnosti Bílý krystalický prášek, bezbarvé krystaly nebo granule, zvětrávající. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, mírně rozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. 1 g se rozpustí v 10 ml vody R. Roztok je silně kyselý (2.2.4). B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem monohydrátu kyseliny citrónové CRL. Před zkouškou se zkoušená látka i referenční látka 24 h suší při 100 ° C až 105 °C. C. Asi 5 mg se přidá ke směsi 1 ml acetanhydridu R a 3 ml pyridinu R; vzniká červené zbarvení. D. 0,5 g se rozpustí v 5 ml vody R, neutralizuje se hydroxidem sodným 1 mol/l RS (asi 7 ml), přidá se 10 ml chloridu vápenatého RS a zahřeje se k varu; vznikne bílá sraženina. E. Zkouška Voda, semimikrostanovení, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. + * * * * * Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 805 ________________________________________________________________Acidum citricum monohydricum 805 Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Z 7, HŽ7 nebo ZŽ7 (2.2.2, Metoda II). Snadno zuhelnitelné látky. K 1,0 g v čisté zkumavce se přidá 10 ml kyseliny sírové R, ihned se umístí do vodní lázně, zahřívá se 60 min při (90 ±1) °C a rychle se ochladí; roztok není zbarven intenzivněji než směs připravená za použití 1 ml červeného základního roztoku a 9 ml žlutého základního roztoku (2.2.2, Metoda I). Kyselina šťavelová. 0,80 g se rozpustí ve 4 ml vody R, přidají se 3 ml kyseliny chlorovodíkové R a 1 g zinku R granulovaného. Směs se 1 min povaří a nechá se 2 min stát. Supernatantní tekutina se převede do zkumavky obsahující 0,25 ml roztoku fenylhydraziniumchloridu R (10 g/l) a zahřeje se k varu. Rychle se ochladí, převede se do odměrného válce a přidá se stejný objem kyseliny chlorovodíkové R a 0,25 ml roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (50 g/l). Směs se promíchá a nechá se 30 min stát. Růžové zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku, který se připraví současně stejným způsobem za použití 4 ml roztoku kyseliny šťavelové R (0,1 g/l), (350 Mg/g) počítáno jako bezvodá kyselina šťavelová). Sírany (2.4.13). 1,0 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (150 Mg/g)- Hliník (2.4.17). Pokud je látka určena k výrobě dialyzačních roztoků, provede se následující zkouška. 20 g se rozpustí ve 100 ml vody R a přidá se 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (0,2 Mg/g)- Připraví se porovnávací roztok za použití směsi 2 ml základního roztoku hliníku (2 g AI/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového opH 6,0 a 98 ml vody R Jako kontrolní roztok se použije směs 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody R. Těžké kovy (2.4.8). 5,0 g se po částech rozpustí v 39 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se vodou R na 50 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)-Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 g Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 7,5 % až 9,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,5 m.j. endotoxinu v miligramu. Stanovení obsahu 0,550 g se rozpustí v 50 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS za použití 0,5 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru. 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 64,03 mg CgH807. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka: - prostá bakteriálních endotoxinu, - vhodná pro výrobu dialyzačních roztoků. Strana 806 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 806 f Äcidum etacrynicum f Acidum etacrynicum Kyselina etakrynová________ O—Chfe—COOH C13H12CI204 H 303,14 CAS 58-54-8 Je to kyselina 2,3-dichlor-4-(2-methylenbutyryl)fenoxyoctová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C13H12C1204. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustná ve vodě, snadno rozpustná v lihu 96% a v etheru. Rozpouští se v amoniaku a ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů a uhličitanů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 121 °C až 124 °C. B. 50,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a metha-nolu R (1 + 99) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 270 nm a prodlevu při asi 285 nm. Specifická absorbance v maximuje 110 až 120. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety kyseliny etakrynové CRL. D. 70 mg hydroxylamoniumchloridu R se rozpustí v 0,1 ml vody R, přidá se 7 ml hydroxidu draselného v lihu RS, zředí se lihem 96% prostým aldehydů R na 10 ml a nechá se stát. 1 ml supernatantní tekutiny se přidá k roztoku zkoušené látky, který se připraví rozpuštěním asi 30 mg zkoušené látky ve 2 ml lihu 96% prostého aldehydů R. Směs se 3 min zahřívá na vodní lázni, ochladí se, přidají se 3 ml vody R, 0,15 ml kyseliny chlorovodíkové R a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm; směs vykazuje intenzivní modrou fluorescenci. E. Asi 25 mg se rozpustí ve 2 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a zahřívá se 5 min na vodní lázni. Po ochlazení se přidá 0,25 ml směsi stejných objemových dílů vody R a kyseliny sírové R, 0,5 ml roztoku kyseliny chromotropové sodné soli R (100 g/l) a opatrně se přidají 2 ml kyseliny sírové R; vznikne intenzivní fialové zbarvení. Zkoušky na čistotu Příbuzné látky .Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikageluGF254R Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 807 ____________________________________________________________________________f Äcidum folicum 807 Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 1,5 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem 96% R na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem 96%> R na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R ethylacetatu R a chloroformu R (20 + 50 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 2,000 g se suší za tlaku 0,1 kPa až 0,5 kPa při teplotě 60 °C nad oxidem fosforečným R. Síranový popel (2.2.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí ve 100 ml methanolu R, přidá se 5 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 30,31 mg C13H12C1204. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Separandum. f Acidum folicum Kyselina listová______ OH CH2 CH2 I COOH C19H19N706 H 441,40 CAS 59-30-3 Je to kyselina N[4-(2-amino-4-hydroxy-6-pteridinylmethylamino)-benzoyl]-5'-glutamová. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 96,0 % až 102,0 % sloučeniny C19H19N,()<;. Strana 808 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 808 f Äcidum fusidicum__________________________________________________________________________ Vlastnosti Nažloutlý nebo oranžový krystalický prášek. Je prakticky nerozpustná ve vodě a ve většině organických rozpouštědel. Rozpouští se ve zředěných kyselinách a v alkalických roztocích. Zkoušky totožnosti A. Specifická optická otáěivost (2.2.7) je asi +20°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,25 g v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. B. 10,0 mg se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 380 nm; roztok vykazuje tři absorpční maxima, při 256 nm, 283 nm a 365 nm. Specifické absorbance v maximech jsou asi 590, 575 a 206, počítáno na bezvodou látku. Poměr specifické absorbance v maximu při 256 nm ke specifické absorbanci v maximu při 365 nm je 2,8 až 3,0. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (2 + 9) a zředí se stejnou směsí na 100 ml. Porovnávací roztok. 50 mg kyseliny listové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (2 + 9) a zředí se stejnou směsí na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 2 (A každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, 1-propanolu R a lihu 96%> R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, fluorescencí a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušky na čistotu Volné aminy. Hodnotí se absorbance získaná ve zkoušce Stanovení obsahu. Absorbance A2ne větší nezjedná šestina absorbance Av Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 5,0 % až 8,5 %; stanoví se s 0,150 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 50,0 mg se rozpustí v 50 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml (roztok a). (1) Ke 3,0 ml roztoku (a) se přidá 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. K 50,0 ml tohoto roztoku se přidá 0,5 g zinku práškového R a směs se nechá 20 min stát za občasného protřepání, chráněna před světlem. Pak se zfiltruje a prvních 10,0 ml filtrátu se odstraní. Dalších 10,0 ml filtrátu se zředí vodou R na 25,0 ml, přidá se 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 5 ml roztoku dusitanu sodného R (1 g/l), promíchá se a 2 min se nechá stát. Pak se přidá 5 ml roztoku amidosíranu amonného R (5 g/l) a nechá se 2 min stát. Přidá se 5 ml roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (l g/l), promíchá se a nechá se 10 min stát. Tento roztok se zředí vodou R na 50,0 ml a změří se absorbance (Ax) tohoto redukovaného roztoku v maximu při 550 nm (2.2.25) za použití kontrolní tekutiny, kterou je směs 25,0 ml vody R, 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 5 ml roztoku dusitanu sodného R (l g/l) připravená výše popsaným způsobem. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 809 f Acidum fiisidicum 809 (2) Ke 30,0 ml roztoku (a) se přidá 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 25,0 ml, přidá se 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, 5 ml roztoku dusitanu sodného R (1 g/l) a dále se postupuje stejně, jak je uvedeno výše v odstavci (1). Změří se absorbance (A2) tohoto neredukovaného roztoku. Výše uvedený postup se opakuje s kyselinou listovou CRL a změří se absorbance redukovaného roztoku (A3) a neredukovaného roztoku (A4). Vypočítá se obsah C19H19N706 podle vzorce: 0,1 A 0,1 AA C, v nemz znaci: C - deklarovaný obsah C19H19N706 v kyselině listové CRL, Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem. Separandum. f Acidum fusidicum Kyselina fusidová H,C ■0,5H2O Mí 525,72 Mrbezvodé 516,72 CAS 6990-06-3 Je to hemihydrát kyseliny (Z)-16ß-acetoxy-3a,lla-dihydroxy-4a,8a,14ß-trimethyl-18-nor-5a,9ß, 13a-cholesta-17(20),24-dien-21-ové, protimikrobní látka produkovaná určitými kmeny Fusidium coccineum nebo získaná jiným způsobem. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 97,5 % až 101,0 % sloučeniny C31H4806. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustná ve vodě a snadno rozpustná v lihu 96%. Strana 810 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 810 f Äcidum fusidicum__________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. kyseliny fusidové. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254R Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 24 mg diethanolamoniumfusidatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R, kyseliny octové ledové R, cyklohexanu R a chloroformu R (2,5 + 10 + 10 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší v proudu horkého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 5 mg kyseliny 3-ketofusidové CRL se rozpustí v 5 ml mobilní fáze. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 0,20 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází na 20,0 ml. Porovnávací roztok (b). 20 fA zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony 0,125 m až 0,15 m dlouhé a vnitřního průměru 4 mm až 5 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 Mm)> - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů methanolu R, roztoku kyseliny fosforečné R (10 g/l), vody R a acetonitrilu R (10 + 20 + 20 + 50) s průtokovou rychlostí 2 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 235 nm, - injektorové smyčky, 20 fA. Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 3,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch píku, kromě hlavního píku a píku rozpouštědla, není větší než 2násobek plochy píku odpovídajícího kyselině fusidové na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2,0 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky kyseliny 3-ketofusidové a kyseliny fusidové na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je nejméně 2,5. Poměr signálu hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) k sumuje nejméně 3. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 1,4 % až 2,0 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,500 g se rozpustí v 10 ml lihu 96% R, přidá se 0,5 mlfenolftaleinu RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do vzniku růžového zbarvení. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 51,67 mg C31H4806. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 811 __________________________________________________________________________Acidum glutamicum 811 Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Separandum. Acidum glutamicum ***** Kyselina glutamová *** COOH I H2N—C—H I CH, I CH, I COOH C5H9N04 H 147,13 CAS 56-86-0 Je to kyselina (5)-2-aminopentan-l,5-diová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 100,5 % sloučeniny C5H9N04. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustná ve vroucí vodě, těžce rozpustná ve studené vodě, prakticky nerozpustná v kyselině octové, v acetonu, v lihu 96% a v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáěivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety kyseliny glutamové CRL. Jestliže jsou spektra rozdílná, rozpustí se zkoušená látka a referenční látka odděleně v malém množství vody R, odpaří se do sucha při 60 °C a se zbytky se zaznamenají nová spektra. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Ke 2,0 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,1 mlfenolftaleinu RS a 3,0 ml až 3,5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS do změny zbarvení indikátoru na červené. Přidá se směs 3 ml formaldehydu Ä, 3 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,1 ml fenolftaleinu RS. Potom se přidává hydroxid sodný 1 mol/l VS do vzniku růžového zbarvení. Roztok se odbarví a dále se přidává hydroxid sodný 1 mol/l VS do vzniku červeného zbarvení. Celková spotřeba hydroxidu sodného 1 mol/l VSje 4,0 ml až 4,7 ml. Strana 812 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 812 f Äcidum hydrochloricum 35%_________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,00 g se rozpustí mírným zahřátím v kyseline chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 50,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Specifická optická otáčivost (2.2.7). +30,5° až +32,5°, počítáno na vysušenou látku; stanoví se s roztokem S. Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v 5 ml amoniaku zředěného RS2 a zředí se vodou R na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg kyseliny glutamové CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg kyseliny glutamové CRL a 10 mg kyseliny asparagově CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml. Na tenkou vrstvu se nanese odděleně 5 [A každého roztoku. Vrstva se suší v proudu vzduchu 15 min a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu, postříká ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Chloridy (2.4.4). 0,25 g se rozpustí v kyselině dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 Mg/g) bez dalšího přidání kyseliny dusičné. Sírany (2.4.13). 5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 Mg/g)- Amonium. Připraví se komůrka sestávající ze dvou hodinových sklíček o průměru 60 mm položených okraji na sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového R o straně 5 mm a zvlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg upráškované zkoušené látky se umístí na spodní hodinové sklíčko a suspenduje se v 0,5 ml vody R. K suspenzi se přidá 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R a rychle se zamíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s lakmusovým papírem se priklopí na sklíčko se zkoušenou látkou a zahřívá se 15 min při 40 °C. Papír lakmusový není intenzivněji modře zabarven než porovnávací vzorek pnpravený současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 g NH/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R (200 Mg/g)- Železo (2.4.9). V dělicí nálevce se rozpustí 1,0 g v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu Rl. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 g Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 813 ___________________________________________________________________Acidum hydrochloricum 10% 813 Stanovení obsahu 0,130 g se rozpustí mírným zahřátím v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R a po ochlazení se titruje hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za použití modři bromthymolové RSl jako indikátoru do změny žlutého zbarvení na modré. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 14,71 mg CjHgNO^ Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem. f Acidum hydrochloricum 35% Kyselina chlorovodíková 35% Synonymum. Acidum hydrochloricum concentratum HCl H 36,46 CAS 7647-01-0 Obsahuje 35,0 % až 39,0 % sloučeniny HCl. Vlastnosti Čirá bezbarvá dýmající kapalina s pronikavým pachem, mísitelná s vodou. Relativní hustota j e asi 1,18. Zkoušky totožnosti A. Po zředění vodou R je roztok silně kyselý (2.2.4). B. Vyhovuje zkoušce na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 2 ml se smíchají s 8 ml vody R. Tento roztok je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Volný chlor. K 15 ml se přidá 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 1 ml roztoku jodidu draselného R (100 g/l) a 0,5 ml škrobu prostého jodidu RS a nechá se 2 min stát na tmavém místě. Případně vzniklé modré zbarvení zmizí po přidání 0,2 ml thiosíranu sodného 0,01 mol/l VS (4 Mg/ml). Sírany (2.4.13). K 6,4 ml se přidá 10 mg hydrogenuhličitanu sodného R a odpaří se na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí v 15 ml vody destilované R. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (20 //g/ml). Arsen (2.4.2). 4,2 ml se zředí vodou R na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 //g/ml). Těžké kovy (2.4.8). Zbytek získaný ve zkoušce Zbytek po odpaření se rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 25 ml. 5 ml roztoku se dále zředí vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (2 //g/ml). Připraví se porovnávací roztok za použití základního roztoku olova (2 jug Pb/ml). Strana 814 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 814 Äcidum hydrochloricum 10%___________________________________________________________________ Zbytek po odpaření. 100 g se odpaří do sucha a vysuší se při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 10 mg (0,01 %). Stanovení obsahu Baňka se zabroušenou zátkou obsahující 30 ml vody R se přesně zváží. Přidá se 1,5 ml zkoušené látky a znovu se zváží. Titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS za použití červeně methylové RS jako indikátoru. 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 36,46 mg HCl. Uchovávání V dobře uzavřených lahvích ze skla nebo jiného inertního materiálu, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Separandum. Acidum hydrochloricum 10% ***** * * Kyselina chlorovodíková 10% Synonymum. Acidum hydrochloricum dilutum_________________________________________ Obsahuje 9,5 % až 10,5 % sloučeniny HCl (Mr 36,46). Příprava Ke 274 g kyseliny chlorovodíkové 35% se přidá 726 g vody R a promíchá se. Zkoušky totožnosti A. Roztok je silně kyselý (2.2.4). B. Vyhovuje zkoušce na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled. Roztok j e ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Volný chlor. K 60 ml se přidá 50 ml vody prosté oxidu uhličitého Ä, 1 ml roztoku jodidu draselného R (100 g/l) a 0,5 ml škrobu prostého jodidu RS a nechá se 2 min stát na tmavém místě. Případně vzniklé modré zbarvení zmizí po přidání 0,2 ml thiosíranu sodného 0,01 mol/l VS (1 Mg/ml). Sírany (2.4.13). K 26 ml se přidá 10 mg hydrogenuhličitanu sodného R a odpaří se na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí v 15 ml vody destilované R. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (5 //g/ml). Arsen (2.4.2). 17 ml se zředí vodou R na 20 ml. 2 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (0,5 //g/ml). Těžké kovy (2.4.8). Zbytek získaný ve zkoušce Zbytek po odpaření se rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 25 ml. 5 ml roztoku se dále zředí vodou R na Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 815 f Acidum iopanoicum 815 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (2 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 jug Pb/ml). Zbytek po odpaření. 100 g se odpaří do sucha a vysuší se při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 10 mg (0,01 %). Stanovení obsahu K 6,00 g se přidá 30 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS za použití červeně methylové RS jako indikátoru. 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 36,46 mg HCl. f Acidum iopanoicum Kyselina jopanoová C11H12l3N02 H 570,93 CAS 96-83-3 Je to kyselina 2-(3-amino-2,4,6-trijodbenzyl)máselná. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny CuH12I3N02. Vlastnosti Bílý nebo nažloutlý prášek. Je prakticky nerozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96%, v etheru a v methanolu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). Asi 155 °C, za rozkladu. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem kyseliny jopanoové CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Vrstva se postříká roztokem dimethylaminocinnamaldehydu R (1 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a lihu 96% R (1 + 99). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného Strana 816 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 816 f Äcidum iopanoicum_________________________________________________________________________ roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. 50 mg se opatrně zahřívá v porcelánové misce nad plamenem; vyvíjejí se fialové páry. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v hydroxidu sodném 1 mol/l RS a zředí se jím na 20 ml. Roztok je ěirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž3 (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky .Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) zapoužití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 17,5% RS a methanolu R (3 + 97) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 17,5% RS a methanolu R (3 + 97) na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 50 mg kyseliny j opanoove CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 17,5% RS a methanolu R (3 + 97) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. Porovnávací roztok (b).lm\ zkoušeného roztoku(b)se zředí směsí objemových dílů amoniaku 17,5% RS a methanolu R (3 + 97) na 50 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R, toluenu R a dioxanu R (10 + 20 + 20 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Halogenidy. K 0,46 g se přidá 10 ml kyseliny dusičné R a 15 ml vody R, třepe se 5 min a pak se zfíltruje. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (2.4.4) (180 /^g/g, vyjádřeno jako chloridy). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 1 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Do 250 ml varné baňky se k 0,150 g přidá 5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, 20 ml vody R, 1 g zinku práškového R a několik varných kuliček. Vaří se 60 min pod zpětným chladičem, pak se ochladí a chladič se promyje 20 ml vody R, která se přidá do varné baňky. Obsah baňky se zfíltruje a filtr se promyje několikrát vodou R. K spojenému filtrátu se přidá 40 ml kyseliny sírové zředěné RS a ihned se titruje dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití vhodného systému elektrod, např. stříbrné-merkurosulfatové. 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l zodpovídá 19,03 mg CnH^NC^. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 817 f Acidum iotalamicum 817 f Acidum iotalamicum Kyselina jotalamová CnHglaNA H 613,92 CAS 2276-90-6 Je to kyselina 3-acetylamino-2,4,6-trijod-5-(methylaminokarbonyl)benzoová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C uHcJ-3N204. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je těžce rozpustná ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem kyseliny jotala-mové CRL. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v methanolu R obsahujícím 3 % (V/V) amoniaku 17,5% RS a zředí se stejným rozpouštědlem na 5 ml. Porovnávací roztok. 50 mg kyseliny j otalamové CRL se rozpustí v methanolu R obsahujícím 3 % (V/V) amoniaku 17,5% RS a zředí se jím na 5 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, 2-butanonu R a toluenu R (20 + 25 + 60) po dráze 15 cm. Potom se vrstva vysuší do vytékání rozpouštědel a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. C. 50 mg se opatrně zahřívá v porcelánové misce nad plamenem; vyvíjejí se fialové páry. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v hydroxidu sodném 1 mol/l RS a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu - GF254R. Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v methanolu R obsahujícím 3 % (V/V) amoniaku 17,5% RS a zředí se jím na 10 ml. Strana 818 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 818 Äcidum lacticum Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 50 ml. 1 ml takto připraveného roztoku se zředí vodou R na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 1 mg 5-amino-2,4,6-trijod-N-methylisoftalamové kyseliny CRL se rozpustí v 5 ml porovnávacího roztoku (a). Na vrstvu se oddelene nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, kyseliny mravenčí bezvodé R, methanolu R, etheru R a dichlormethanu R (1 + 1 + 1 + 5 + 10) po dráze 10 cm. Potom se vrstva vysuší do vytékání rozpouštědel a pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Halogenidy. 0,55 g se rozpustí ve směsi 4 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 15 ml vody R, přidá se 6 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfiltruje se. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (2.4.4) (150 Mg/g> vyjádřeno jako chloridy). Volné aromatické aminy. Roztoky a zkoumadla se udržují v ledové vodě a chrání se před přímým světlem. K 0,50 g v 50ml odměrné baňce se přidá 15 ml vody R, protřepe se, přidá se 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a ochladí se v ledové vodě. K ochlazené směsi se přidá 5 ml čerstvě připraveného roztoku dusitanu sodného R (5 g/l) a 12 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Opatrně se protřepe a nechá se stát přesně 2 min od přidání kyseliny chlorovodíkové. Potom se přidá 10 ml roztoku amidosíranu amonného R (20 g/l), nechá se 5 min stát za občasného protřepání, přidá se 0,15 ml roztoku 1-naftolu R (100 g/l) v lihu 96% R, protřepe se a nechá se stát dalších 5 min. Potom se přidá 3,5 ml tlumivého roztoku opH 10,9, promíchá se a zředí se vodou R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 485 nm do 20 min po přípravě proti kontrolnímu roztoku připravenému současně stejným způsobem bez zkoušené látky (slepá zkouška). Absorbance není vyšší než 0,30. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve 4 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml takto připraveného roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)-Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 0,300 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Do 250ml varné baňky se odváží 0,150 g, přidá se 5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, 20 ml vody fi, 1 g zinku práškového R a několik varných kuliček. Vaří se 30 min pod zpětným chladičem, ochladí se a chladič se promyje 20 ml vody R, která se přidá do varné baňky. Obsah baňky se zfiltruje, filtr se promyje několikrát vodou R. Ke spojenému filtrátu se přidá 40 ml kyseliny sírové zředěné RS a ihned se titruje dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití vhodného systému elektrod, např. stříbrné-merku-rosulfatové. 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,47 mg CnH^Np,,. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 819 ___________________________ Acidum lacticum 819 Acidum lacticum Kyselina mléčná H3C—CH—COOH I OH C3H603 Mr 90,08 CAS 50-21-5 Je to směs kyseliny 2-hydroxypropionové, jejích kondenzačních produktů (kyseliny laktylmléčné a kyseliny polymléčné) a vody. Rovnováha mezi kyselinou 2-hydroxypropionovou a jejími kondenzačními produkty je závislá na koncentraci a teplotě. Kyselina mléčná je obvykle racemát (kyselina (RS)-2-hydroxypropionová), ale může převládat (5)-izomer. Obsahuje 88,0 % až 92,0 % sloučeniny C3H603. Vlastnosti Bezbarvá nebo nažloutlá sirupovitá kapalina. Je mísitelná s vodou, s lihem 96% a s etherem. Zkoušky totožnosti A. 1 g se rozpustí v 10 ml vody R. Roztok je silně kyselý (2.2.4). B. Relativní hustota (2.2.5): 1,20 až 1,21. C. Vyhovuje zkoušce namléčnany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve 42 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a zředí se vodou destilovanou R na 50 ml. Vzhled. Roztok S není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž 6 (2.2.2, M^°"a -"/• Látky nerozpustné v etheru. 1,0 g se rozpustí ve 25 ml etheru R. Roztok neopalizuje intenzivněji než ether R použitý ke zkoušce. Cukry a jiné redukující látky. K 1 ml roztoku S se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zahřeje se k varu. Po ochlazení se přidá 1,5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, 2 ml vínanu meďnatého RS a zahřeje se k varu; nevznikne červená nebo nazelenalá sraženina. Těkavé mastné kyseliny. 5 g se opatrně zahřívá 10 min ve 100ml baňce se zabroušenou zátkou při 50 °C. Ihned po otevření baňky není cítit nepříjemný pach připomínající nižší mastné kyseliny. Methanol a methylestery. 2,0 g se přenesou do baňky s kulatým dnem a zabroušenou zátkou a přidá se 10 ml vody R. Baňka se ochladí v ledové vodě, opatrně se přidá 30 ml roztoku hydroxidu draselného R (300 g/l) a nechá se stát 10 min až 15 min ve stejné chladicí lázni. Potom se nasadí chladič a destiluje se s vodní parou. Destilát se jímá do 10ml odměrné baňky obsahující 1 ml ethanolu R. Destiluje se, až se získá asi 9,5 ml destilátu, který se zředí vodou R na 10,0 ml. 1,0 ml takto získaného destilátu se přenese do zkumavky, přidá se 5 ml manganistanu draselného v kyselině fosforečné RS a promíchá se. Po 15 min se přidají 2 ml kyseliny šťavelové v kyselině sírové RS a skleněnou tyčinkou se míchá do odbarvení. Potom se přidá 5 ml fuchsinu RS a nechá se 2 h stát. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem * * * * * Strana 820 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 820 Äcidum maleicum jako zkoušený roztok s tím rozdílem, že se místo destilátu použije 1,0 ml roztoku obsahujícího 100 Mg methanolu R a 0,1 ml ethanolu R (500 Mg/g> vyjádřeno jako methanol). Kyselina citrónová, šťavelová a fosforečná. K 5 ml roztoku S se přidá amoniak zředěný RSI do slabě zásadité reakce (2.2.4) a přidá se 1 ml chloridu vápenatého RS. Roztok se zahřívá 5 min na vodní lázni. Tento roztok neopalizuje před zahříváním ani po zahřívání intenzivněji než porovnávací roztok připravený za použití 1 ml vody R a 5 ml roztoku S. Sírany (2.4.13). 7,5 ml roztoku S zředěného vodou destilovanou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 Mg/g)- Vápnik (2.4.3). 5 ml roztoku S zředěného vodou destilovanou Rna. 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na vápnik (200 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se pripraví za použití základního roztoku olova (1 jug Pb/ml). Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě inŕuzních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, provede se následující zkouška na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje nitrožilně na 1 kg hmotnosti králíka 10 ml takto připraveného roztoku: k množství zkoušené látky odpovídajícímu asi 3,46 g CJTPj se přidá 38,4 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS připraveného z vody na injekci R a zředí se vodou na injekci R na 100 ml. Směs se 5 min vaří a po ochlazení se zředí stejným rozpouštědlem na 250 ml. Stanovení obsahu K 1,000 g se v baňce se zabroušenou zátkou přidá 10 ml vody R a 20,0 ml roztoku hydroxidu sodného 1 mol/l VS. Baňka se uzavře a nechá se 30 min stát. Potom se přidá 0,5 ml fenolftaleinu RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS do odbarvení růžového zbarvení. 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 90,08 mg C3H603. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka prostá pyrogenních látek. Acidum maleicum ***** * * Kyselina maleinová * hL /COOH C II H COOH C4H404 Mr 116,07 CAS 110-16-7 Je to kyselina (Z)-butendiová. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C4H404. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 821 Acidum maleicum 821 Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě a v lihu 96%, mírně rozpustná v etheru. Zkoušky totožnosti A. 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 10 ml; hodnota pH tohoto roztoku je menší než 2. B. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Kyselina fumarová, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody R (roztok a). K 0,3 ml roztoku (a) se přidá roztok 10 mg resorcinolu R ve 3 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 15 min na vodní lázni; roztok zůstává bezbarvý. Ke 3 ml roztoku (a) se přidá 1 ml bromové vody RS a zahřívá se na vodní lázni do odstranění bromu (15 min), potom se zahřeje k varu a ochladí. K 0,2 ml tohoto roztoku se přidá roztok 10 mg resorcinolu R ve 3 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 15 min na vodní lázni. Vzniká fialově růžové zbarvení. Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda II). Kyselina fumarová. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silika-gelu GF254 R. Zkoušený roztok (a). 0,5 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 50 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg kyseliny maleinove CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 15 mg kyseliny fumarove CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se smíchá s 5 ml porovnávacího roztoku (b). Na vrstvu se odděleně nanese po 5 [A zkoušených roztoků (a) a (b), po 5 [A porovnávacích roztoků (a) a (b) a 10 fA porovnávacího roztoku (c) a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R chloroformu R 1-butanolu R a heptanu R (12 + 16 + 32 + 44) po dráze 10 cm. Vrstva se 15 min suší při 100 °C a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídající kyselině fumarove není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Železo. K 10 ml roztoku S se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 0,05 ml bromové vody RS. Po 5 min se odstraní přebytek bromu proudem vzduchu, přidají se 3 ml thiokyanatanu draselného RS a protřepe se. Porovnávací roztok se připraví současně stejným způsobem za použití směsi 5 ml základního roztoku železa (1 jug Fe/ml), 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, 6 ml Strana 822 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 822 Äcidum methacrylicum et ethylis acrylas polymerisation 1 : 1_________________________________________ vody R a 0,05 ml bromové vody RS a oba roztoky se nechají 5 min stát. Červené zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku (5 Mg/g)-Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,500 g se rozpustí v 50 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS za použití 0,5 ml fenolftaleinu RS j ako indikátoru. 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 58,04 mg C}lfi4. Uchovávání V dobře uzavřených skleněných obalech, chráněna před světlem. Acidum methacrylicum et ethylis acrylas polymerisatum 1 : 1 Kopolymer kyseliny methakrylové a ethylakrylatu 1 : 1 Je to kopolymer kyseliny methakrylové a ethylakrylatu se střední relativní molekulovou hmotností asi 250 000. Poměr karboxylových skupin k esterovým skupinám je asi 1 : 1. Může obsahovat vhodné povrchově aktivní látky, jako dodecylsíran sodný a polysorbát 80. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 46,0,% až 50,6 % jednotek kyseliny methakrylové. Vlastnosti Bílý sypký prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu a v 2-propa-nolu a prakticky nerozpustný v ethylacetatu. Je snadno rozpustný v roztoku hydroxidu sodného (40 g/l). Zkoušky totožnosti A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. kopolymeru kyseliny methakrylové a ethylakrylatu 1:1. B. Zkouška Stanovení obsahuje zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušky na čistotu Zjevná viskozita. 100 mPa.s až 200 mPa.s. Rozpustí se množství zkoušené látky odpovídající 37,5 g vysušené látky ve směsi 7,9 g vody R a 254,6 g 2-propanolu R a stanoví se viskozita (2.2.10) na rotačním viskozimetru při 20 °C a smykové rychlosti 10 s"1. Vzhled filmu. 1 ml roztoku připraveného pro zkoušku Viskozita se nalije na skleněnou destičku a vysuší se. Vznikne průsvitný křehký film. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 823 _________________________________________Acidum methacrylicum et ethylis acrylas polymerisation 1 : 1 823 Ethylakrylat a kyselina methakrylová. Celkový obsah nejvýše 0,1 %. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v 50,0 ml methanolu R a přidá se 25,0 ml vody R. Kontrolní roztok. K 50,0 ml methanolu R se přidá 25,0 ml vody R. Porovnávací roztok. 10 mg ethylakrylatu R a 10 mg kyseliny methakrylové R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. 0,1 ml tohoto roztoku se zředí na 50,0 ml methanolem R a potom se přidá 25,0 ml vody R. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 um až 10 um), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanov ěho o pH 2,0 (30 + 70), s průtokovou rychlostí 2,5 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 202 nm, Nastříkne se odděleně po 50 ul každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogra-mu porovnávacího roztoku je rozlišení mezi píky ethylakrylatu a kyseliny methakrylové nejméně 2,0. Zkoušku lze hodnotit, jestliže chromatogram kontrolního roztoku nevykazuje žádné píky s retenčními easy odpovídajícími pikům ethylakrylatu a kyseliny methakrylové. Obsah monomerů v procentech se vypočítá z plochy píku na chromatogramech zkoušeného a porovnávacího roztoku a z obsahu monomerů v porovnávacím roztoku. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší 6 h v sušárně při 100 C až 105 C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,4 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 1,000 g se rozpustí ve 100 ml acetonu R a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS za použití fenolftaleinu RS jako indikátoru. Stanovení lze provést i tehdy, pokud roztok není ěirý. 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 86,09 mg C4H602 (jednotky kyseliny methakrylové). Uchovávání V dobře uzavřených obalech, při teplotě nepřevyšující 30 C. Označování V označení na obalu se uvede název a koncentrace povrchově aktivních látek, pokud byly přidány. Strana 824 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 824 Äcidum methacrylicum et ethylis acrylas polymerisation 1 : 1 dispersio 30 % Acidum methacrylicum et ethylis acrylas polymerisatum 1 : 1 dispersio 30% \.J Disperze kopolymeru kyseliny methakrylové a ethylakrylatu 1 : 1 30% Je to disperze kopolymeru kyseliny methakrylové a ethylakrylatu se střední molekulovou hmotností asi 250 000 ve vodě. Poměr karboxylových skupin k esterovým skupinám je asi 1 : 1. Může obsahovat vhodné povrchově aktivní látky, jako je dodecylsíran sodný a polysorbát 80. Vztaženo na zbytek po odpaření, obsahuje 46,0 % až 50,6 % jednotek kyseliny methakrylové. Vlastnosti Bílá opalizující velmi viskózni tekutina. Je mísitelná s vodou a s roztokem hydroxidu sodného (40 g/l). Přidáním rozpouštědel, jako je aceton, ethanol nebo 2-propanol, vzniká sraženina, rozpustná v nadbytku rozpouštědla. Snadno dochází k mikrobiálnímu znečištění. Zkoušky totožnosti A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. 30% disperze kopolymeru kyseliny methakrylové a ethylakrylatu 1 : 1. B. Zkouška Stanovení obsahuje zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušky na čistotu Zjevná viskozita. Nejvýše 15 mPa.s; stanoví se viskozita (2.2.10) na rotačním viskozimetru při 20 °C a při smykové rychlosti 50 s"1. Vzhled filmu. 1 ml se nalije na skleněnou destičku a vysuší se. Vznikne průsvitný křehký film. Velikost částic. 100,0 g se zfiltruje přes předem zvážené síto (90) z nerezové oceli, síto se promývá vodou R až je filtrát ěirý, a vysuší se při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 1,00 g. Ethylakrylat a kyselina methakrylová. Celkový obsah nejvýše 0,1 %, počítáno na vysušenou látku. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v 50,0 ml methanolu R a přidá se 25,0 ml vody R. Kontrolní roztok. K 50,0 ml methanolu R se přidá 25,0 ml vody R. Porovnávací roztok. 10 mg ethylakrylatu R a 10 mg kyseliny methakrylové R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. 0,1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml a potom se přidá 25,0 ml vody R. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um až 10 um), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanov ého o pH 2,0 (30 + 70), s průtokovou rychlostí 2,5 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 202 nm. Nastříkne se odděleně po 50 ul každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogra-mu porovnávacího roztoku je rozlišení mezi píky ethylakrylatu a kyseliny methakrylové nejme- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 825 ___________________________________Acidum methacrylicum et methylis methacrylas polymerisation 1 : 1 825 ně 2,0. Zkoušku lze hodnotit, jestliže chromatogram kontrolního roztoku nevykazuje žádné píky s retenčními časy odpovídajícími pikům ethylakrylatu a kyseliny methakrylové. Obsah monomerů v procentech se vypočítá z plochy píku na chromatogramech zkoušeného a porovnávacího roztoku a z obsahu monomerů v porovnávacím roztoku. Zbytek po odpaření. 0,285 g až 0,315 g; 1,000 g se suší 5 h při 110 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 103 živých aerobních mikroorganismů v gramu. Stanoví se plotnovou metodou. Stanovení obsahu 3,000 g se rozpustí ve 100 ml acetonu R a pomalu se titruje za intenzivního míchání hydroxidem sodným 1 mol/l VS za použití fenolftaleinu RS jako indikátoru. 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 86,09 mg C4H602 (jednotky kyseliny methakrylové). Uchovávání V dobře uzavřených obalech, při teplotě 2 ° C až 25 °C, chráněna před mrazem. S látkou je třeba zacházet tak, aby se minimalizovalo mikrobiální znečištění. Označování V označení na obalu se uvede název a koncentrace povrchově aktivních látek, pokud byly přidány. Acidum methacrylicum et methylis methacrylas polymerisatum 1 : 1 \tJ Kopolymer kyseliny methakrylové a methylmethakrylatu 1 : 1 Je to kopolymer kyseliny methakrylové a methylmethakrylatu o průměrné relativní molekulové hmotnosti asi 135 000. Poměr karboxylových a esterových skupin je asi 1 : 1. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 46,0 % až 50,6 % jednotek kyseliny methakrylové. Vlastnosti Bílý sypký prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu a 2-propanolu a prakticky nerozpustný v ethylacetatu. Je snadno rozpustný v roztoku hydroxidu sodného (40 g/l). Zkoušky totožnosti A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. kopolymeru kyseliny methakrylové a methylmethakrylatu 1:1. B. Zkouška Stanovení obsahuje zároveň zkouškou totožnosti. Strana 826 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 826 Äcidum methacrylicum et methylis methacrylas polymerisation 1 : 2___________________________________ Zkoušky na čistotu Zjevná viskozita. 50 mPa.s až 200 mPa.s. Množství zkoušené látky odpovídající 37,5 g vysušené látky se rozpustí ve směsi 7,9 g vody R a 254,6 g 2-propanolu R a stanoví se viskozita (2.2.10) za použití rotačního viskozimetru při 20 °C a při smykové rychlosti 10 s"1. Vzhled filmu. 1 ml roztoku připraveného pro zkoušku Zjevná viskozita se nalije na skleněnou destičku a vysuší se. Vznikne průsvitný křehký film. Methylmethakrylat a kyselina methakrylová. Celkový obsah nejvýše 0,1 %. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v 50,0 ml methanolu R a přidá se 25,0 ml vody R. Kontrolní roztok. K 50,0 ml methanolu R se přidá 25,0 ml vody R. Porovnávací roztok. 10 mg methylmethakrylatu R a 10 mg kyseliny methakrylové R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. 0,1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml a přidá se 25,0 ml vody R. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um až 10 um), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového opH 2,0 (30 + 70), s průtokovou rychlostí 2,5 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 202 nm. Nastříkne se odděleně po 50 ul každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogra-mu porovnávacího roztoku je rozlišení mezi píky methylmethakrylatu a kyseliny methakrylové nejméně 2,0. Zkoušku lze hodnotit, jestliže chromatogram kontrolního roztoku nevykazuje žádné píky s retenčními easy odpovídajícími pikům methylmethakrylatu a kyseliny methakrylové. Vypočítá se obsah monomerů v procentech z plochy píku na chromatogramech zkoušeného a porovnávacího roztoku a obsahu monomerů v porovnávacím roztoku. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší 6 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 1,000 g se rozpustí ve 100 ml methanolu R a pomalu se titruje za silného míchání hydroxidem sodným 1 mol/l VS za použití fenolftaleinu RS]ako indikátoru. Stanovení lze provést i tehdy, pokud roztok není ěirý. 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 86,09 mg C4H602 (jednotky kyseliny methakrylové). Uchovávání V dobře uzavřených obalech, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 827 f Acidum nalidixicum 827 Acidum methacrylicum et methylis methacrylas polymerisatum 1 : 2 \^J Kopolymer kyseliny methakrylove a methylmethakrylatu 1 : 2 Je to kopolymer kyseliny methakrylove a methylmethakrylatu se střední relativní molekulovou hmotností asi 135 000. Poměr karboxylových skupin k esterovým skupinám je asi 1 : 2. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 27,6 % až 30,7 % jednotek kyseliny methakrylove. Vlastnosti Bílý sypký prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu a 2-propanolu a prakticky nerozpustný v ethylacetatu. Je snadno rozpustný v roztoku hydroxidu sodného (40 g/l). Zkoušky totožnosti A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. kopolymeru kyseliny methakrylove a methylmethakrylatu 1 : 2. B. Zkouška Stanovení obsahuje zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušky na čistotu Zjevná viskozita. 50 mPa.s až 200 mPa.s. Množství zkoušené látky odpovídající 37,5 g vysušené látky se rozpustí ve směsi 7,9 g vody R a 254,6 g 2-propanolu R a stanoví se viskozita (2.2.10) za použití rotačního viskozimetru při 20 °C a smykové rychlosti 10 s"1. Vzhled filmu. 1 ml roztoku připraveného pro zkoušku Zjevná viskozita se nalije na skleněnou destičku a vysuší se. Vznikne průsvitný křehký film. Methylmethakrylat a kyselina methakrylove. Celkový obsah nejvýše 0,1 %. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v 50,0 ml methanolu R a přidá se 25,0 ml vody R. Kontrolní roztok. K 50,0 ml methanolu R se přidá 25,0 ml vody R. Porovnávací roztok. 10 mg methylmethakrylatu R a 10 mg kyseliny methakrylove R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. 0,1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml a potom se přidá 25,0 ml vody R. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um až 10 um), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 2,0 (30 + 70), s průtokovou rychlostí 2,5 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 202 nm. Nastříkne se odděleně po 50 ul každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogra-mu porovnávacího roztoku je rozlišení mezi píky methylmethakrylatu a kyseliny methakrylove nejméně 2,0. Zkoušku lze hodnotit, jestliže chromatogram kontrolního roztoku nevykazuje žádné píky s retenčními časy odpovídajícími pikům methylmethakrylatu a kyseliny methakrylove. Obsah Strana 828 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 828 f Äcidum nalidixicum monomerů v procentech se vypočítá z plochy píku na chromatogramech zkoušeného a porovnávacího roztoku a z obsahu monomerů v porovnávacím roztoku. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší 6 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 1,000 g se rozpustí ve 100 ml acetonu R a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS za použití fenolftaleinu RS jako indikátoru. Stanovení lze provést i tehdy, pokud roztok není čirý. 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 86,09 mg C Jí P 2(Jednotky kyseliny methakrylo-vé). Uchovávání V dobře uzavřených obalech, při teplotě nepřevyšující 30 °C. f Acidum nalidixicum Kyselina nalidixová ~N^' COOH C12H12N203 Mr 232,24 CAS 389-08-2 Je to kyselina l-ethyl-7-methyl-4-oxo-l,4-dihydro-l,8-naftyridin-3-karboxylová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C12H12N203. Vlastnosti Téměř bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustná ve vodě, dobře rozpustná v dichlormethanu, těžce rozpustná v acetonu a v lihu 96% a velmi těžce rozpustná v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Taje při asi 230 °C. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 12,5 mg se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 50,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 829 Acidum nicotinicum 829 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 258 nm a 334 nm. Poměr absorbance naměřené při 258 nm k absorbanci naměřené při 334 nm je 2,2 až 2,4. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety kyseliny nalidixové CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. 0,1 g se rozpustí ve 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a přidá se 0,5 ml roztoku 2-naftolu R (100 g/l) v lihu 96% R; vzniká oranžovočervené zbarvení. Zkoušky na čistotu Absorbance. 1,50 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 50,0 ml. Absorbance (2.2.25) měřená při 420 nm je nejvýše 0,10. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití silikagelu HF254R Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 20 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg kyseliny nalidixové CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml. Porovnávací roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí dichlormethanem Rna 10 ml. Porovnávací roztok (c). 1 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí dichlormethanem Rna 10 ml. Porovnávací roztok (d). 1 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí dichlormethanem R na 25 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1, dichlormethanu R a lihu 96% R (10 + 20 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %) a nejvýše j edna taková skvrna j e intenziv něj ší než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,04 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R, přidá se 30 ml 2-propanolu R a 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R Titrovaný roztok se v titraění nádobě vhodně uzavřené probublává dusíkem R a jeho teplota se udržuje na 15 ° C až 20 °C. Titruje se hydroxidem sodným v ethanolu 0,1 mol/l VS za použití argentochloridové porovnávací elektrody s membránou nebo kapilární špičkou, naplněné nasyceným roztokem chloridu lithného R y ethanolu R a skleněné elektrody jako indikační. 1 ml hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 23,22 mg C12H12N203. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem. Separandum. Strana 830 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 830 Äcidum oleicum Acidum nicotinicum Kyselina nikotínová M, "COOH C6H5N02 H 123,11 CAS 59-67-6 Je to kyselina pyridin-3-karboxylová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,5 % až 100,5 % sloučeniny C6H5N02. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustná ve vroucí vodě a vroucím lihu 96%, mírně rozpustná ve vodě, velmi těžce rozpustná a prakticky nerozpustná v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů a uhličitanů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 234 °C až 240 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem kyseliny nikotinové CRL. C. Asi 10 mg se rozpustí v 10 ml vody R. Ke 2 ml tohoto roztoku se přidají 2 ml bromkyanu RS a 3 ml roztoku anilinu R (25 g/l) a roztok se protřepe; vzniká žluté zbarvení. Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Provede se tenko vrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 0,5 g se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, ve vodě R a zředí se jí na 25 ml. Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny mravenčí bezvodé R a 1-propanolu R (5 + 10 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se 10 min suší při 100 °C až 105 °C a potom se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Chloridy (2.4.4). 0,25 g se rozpustí zahřátím na vodní lázni ve vodě R a zředí sejí na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 1 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 831 _____________________________________________________________________Acidum peraceticum 35% 831 Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí v 50 ml vody R, přidá se 0,25 ml fenolftaleinu RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do vzniku růžového zbarvení. Provede se slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 12,31 mg CgHjNO^ Uchovávání Chráněna před světlem. Acidum oleicum Kyselina olejová H H I I H3C-----(Chy7—C=C-----(Chj,)7—COOH C18H3402 Mr 282,47 CAS 112-80-1 Je to kyselina (Z)-9-oktadecenová. Obsahuje nejméně 60,0 % sloučeniny C18H3402 spolu s proměnným množstvím nasycených a nenasycených mastných kyselin. Může obsahovat vhodnou antioxidační látku. Vlastnosti Čirá nažloutlá nebo nahnědlá olej ovitá kapalina. Je prakticky nerozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96%, s etherem a s dichlormethanem. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Číslo jodové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Hodnotí se chromatogram získaný ve zkoušce Stanovení obsahu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá methylesteru kyseliny olejové. C. K 1 ml se přidá 1 ml lihu 96% R; směs j e čirá. Přidá se 0,1 ml červeně methylové RS; roztok j e oranžový nebo červený. D. Do zkumavky o vnitřním průměru asi 12 mm se převede 1 ml kyseliny dusičné R a 1 ml vody R. Na povrch směsi se navrství 1 ml zkoušené látky a do zkumavky se vloží 0,5 g mědi R (drát nebo spona ne delší než 10 mm) tak, aby zasahovala do spodní vrstvy. Zkumavka se uzavře a nechá se 4 h stát; vrchní vrstva ztuhne. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. Zkoušená látka není intenzivněji zbarvena než porovnávací barevný roztok Z ľ neboHŽ! (2.2.2, Metoda I). Strana 832 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 832 Äcidum peraceticum 35%_____________________________________________________________________ Relativní hustota (2.2.5). 0,889 až 0,895. Číslo kyselosti (2.5.1). 195 až 202; stanoví se s 0,5 g zkoušené látky. Číslo jodové (2.5.4). 87 až 97. Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 10,0. Tuky a uhlovodíky. 1 ml zkoušené látky se vaří s 5 ml uhličitanu sodného RS a 25 ml vody R Vodná vrstva ještě horká neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1). Kyseliny rozpustné ve vodě. 5 ml zkoušené látky se 2 min protřepává s 5 ml vody R Vodná vrstva se zfiltruje přes navhlčený filtrační papír a k filtrátu se přidá 0,05 ml oranže methylové RS; tekutina nezčervená. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Provede se zkouška na Cizí oleje v olejích plynovou chromatografií (2.4.22) za použití zkoušeného roztoku připraveného takto: Zkoušený roztok. 4,0 g se naváží do 100ml varné baňky se zábrusem opatřené zpětným chladičem a postranním vstupem na zavádění plynu. Přidá se 40 ml methanolu bezvodého R a 0,5 ml kyseliny sírové R Připojí se zpětný chladič a zavádí se dusík R rychlostí asi 100 ml/min. Protřepává se a zahřívá se 30 min pod zpětným chladičem. Ochladí se pod tekoucí vodou a obsah baňky se přenese do dělicí nálevky. Baňka se promyje 20 ml heptanu R, který se přidá do dělicí nálevky. Přidá se asi 40 ml vody R a mírně se protřepává. Vznikne-li emulze, přidává se po kapkách heptan R Vrstvy se nechají oddělit, vodná fáze se oddělí a vytřepe znova 20 ml heptanu R a nechá se stát. Organické fáze se spojí, promyjí se dvakrát 20 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R, přefiltrují se přes vatu do 50ml kuželové baňky a odpaří se v proudu dusíku R na vodní lázni na vhodný objem. Na chromatogramu zkoušeného roztoku hlavní pík odpovídá methylesteru kyseliny olejové. Vypočítá se procentuální obsah kyseliny olejové metodou vnitřní normalizace. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem, při teplotě 8 ° C až 15 °C. Označování V označení na obalu se uvede název a koncentrace přidané antioxidační látky. Acidum peraceticum 35% Kyselina peroctová 35%_________ C2H403 Mr 76,05 CAS 79-21-0 Je to roztok kyseliny peroctové obsahující výchozí složky kyselinu octovou (C 2H402; Mr 60,05) a peroxid vodíku (H202; M^ 34,01) vedle malého množství kyseliny sírové (|I SQ ; fyl 98,07) a N Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 833 ___________________________________________________________________f Äcidum phosphoricum 85% 833 vhodného stabilizátoru. Obsahuje 32,0 % až 36,0 % kyseliny peroctove a 5,0 % až 12,0 % peroxidu vodíku. Vlastnosti Čirá bezbarvá až slabě nažloutlá tekutina, pachu pichlavě kyselého, leptavých vlastností. Jej í páry jsou hořlavé. Působením iontů těžkých kovů a oxidovatelných organických látek se rozkládá již při obyčejné teplotě za vývoje kyslíku. Zkoušky totožnosti A. Asi 1,0 g se zředí vodou R na 100 ml. Roztok se použije také ke zkoušce B. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 0,5 ml kyseliny sírové zředěné RS a za stálého protřepávání po kapkách manganistan draselný 0,02 mol/l RS. Při tom se vyvíjí kyslík a přidávaný roztok se odbarvuje (peroxid). V přidávání roztoku se pokračuje do slabě červeného zbarvení, které přechází rychle v hnedočervený zákal, a roztok se postupně barví ěervenofialově (kyselina peroctová). B. K 5 ml roztoku ze zkoušky A se přidá 0,5 ml kyseliny sírové zředěné RS, 2 ml etheru R a 0,05 ml dichromanu draselného RS, protřepáním se etherová vrstva zbarví modře (peroxid). Zkoušky na čistotu Vzhled. Tekutina je ěirá (2.2.1) a není zbarvena intenzivněji než porovnávací barevný roztok H9 (2.2.2, Metoda II). Kyselina sírová. Asi 1,000 g se zředí 50 ml vody R a zahřeje se k varu. Potom se přidá 16 ml horkého chloridu barnatého RS a 1 h se zahřívá za promíchávání na vodní lázni. Vzniklá sraženina se zachytí kvantitativním filtrem nebo ve filtračním kelímku, promývá se horkou vodou R do vymizení chloridových iontů, vyžíhá do konstantní hmotnosti a po vychladnutí se zváží. 1 g zbytku odpovídá 0,4198 g H2S04. Obsah kyseliny sírové je nejvýše 1,0 %. Stanovení obsahu Peroxid vodíku. Do 50ml odměrné baňky, která obsahuje 25 ml vody R, ochlazené na 1 °C až 5 °C se přidá asi 1,000 g zkoušené tekutiny a doplní se vodou R téže teploty po značku. Potom se ihned k 5 ml tohoto roztoku ve 100ml kuželové baňce se zábrusem přidá 25 ml směsi objemových dílů kyseliny sírové zředěné RS a vody R (1 + 1), ochlazené na 0 °C až 5 °C, a titruje se manganistanem draselným 0,02 mol/l VS do slabě růžového zbarvení. Ztitrovaný roztok se ihned použije ke stanovení kyseliny peroctove. 1 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS odpovídá 1,701 mg H202. Kyselina peroctová. Ke ztitrovanému roztoku ze zkoušky Peroxid vodíku se ihned přidají 2 ml jodidu draselného RS a 0,05 ml molybdenanu hexaamonného RS, baňka se uzavře a směs se promíchá. Po 5 min se vyloučený jod titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS do slabě žlutého zbarvení. Potom se přidá 1 ml škrobu RS a dotitruje se do odbarvení. 1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 3,802 mg C2H4O3. Uchovávání V chladu, v nádobách z plastických hmot naplněných nejvýše do 90 % obsahu a opatřených uzávěrem s úpravou pro uvolnění přetlaku. Je to žíravina a hořlavina III. třídy nebezpečnosti, páry jsou výbušné. Pro její skladování a manipulaci platí předpisy ČSN 65 0201. Strana 834 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 834 f Äcidum phosphoricum 85%__________________________________________________________________ Vydávání Vydávají se roztoky vhodně ředěné, které se uchovávají za snížené teploty a musí být spotřebovány nejpozději do 7 dnů po jejich přípravě. Požadovaná koncentrace se vztahuje na obsah kyseliny peroctové. f Acidum phosphoricum 85% ***** Kyselina fosforečná 85% Synonymum. Acidum phosphoricum concentratum______________________________________ H3P04 MT 98,00 CAS 7664-38-2 Obsahuje 84,0 % až 90,0 % H3P04. Vlastnosti Sirupovitá ěirá bezbarvá kapalina s korozivními účinky, mísitelná s vodou a s lihem 96%. Uchovávána při nízké teplotě tuhne za vzniku bezbarvých krystalů, které tají při teplotě nad 28 °C. Relativní hustota j e asi 1,7. Zkoušky totožnosti A. Po zředění vodou R reaguje silně kysele (2.2.4). B. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, zneutralizovaný hydroxidem sodným zředěným RS vyhovuje zkoušce na fosforečnany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 10,0 g se zředí vodou R na 150 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Látky srážené amoniakem. K 10 ml roztoku S se přidá 8 ml amoniaku zředěného RSl; roztok neopalizuje intenzivněji než směs obsahující 10 ml roztoku S a 8 ml vody R. Kyselina fosforná a kyselina fosforitá. K 5 ml roztoku S se přidají 2 ml dusičnanu stříbrného RS2 a roztok se 5 min zahřívá na vodní lázni; vzhled roztoku se nezmění. Chloridy (2.4.4). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 Mg/g)- Sírany (2.4.13). 1,5 g se zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 Mg/g). Arsen (2.4.2). 7,5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). Ke 2,5 g se přidají 4 ml amoniaku zředěného RSl a roztok se zředí vodou R na 25 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 3 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (50 Mg/g)- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 835 ____________________________________________________________________Äcidum phosphoricum 10% 835 Stanovení obsahu K 1,000 g se přidá roztok připravený rozpuštěním 10 g chloridu sodného R ve 30 ml vody R. Titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS za použití 0,1 mlfenolftaleinu RS jako indikátoru. 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 49,00 mg H3P04. Uchovávání V dobře uzavřených skleněných nádobách. Separandum. Acidum phosphoricum 10% ***** * * Kyselina fosforečná 10% Synonymum. Acidum phosphoricum dilutum__________________________________________ Obsahuje 9,5 % až 10,5 % H3P04 (Mr 98,00). Příprava 115 g kyseliny fosforečné 85% se smíchá s 885 g vody R. Zkoušky totožnosti A. Roztok reaguje silně kysele (2.2.4). B. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, zneutralizovaný hydroxidem sodným zředěným RS vyhovuje zkoušce na fosforečnany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 86,0 g se zředí vodou R na 150 ml. Vzhled roztoku. Roztok S na Zkoušky na čistotu je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Látky srážené amoniakem. K 10 ml roztoku S se přidá 8 ml amoniaku zředěného RS1; roztok neopalizuje intenzivněji než směs obsahující 10 ml roztoku S a 8 ml vody R. Kyselina fosforná a kyselina fosforitá. K 5 ml roztoku S se přidají 2 ml dusičnanu stříbrného RS2 a roztok se 5 min zahřívá na vodní lázni; vzhled roztoku se nezmění. Chloridy (2.4.4). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (6 Mg/g)- Sírany (2.4.13). 15 ml zkoušené látky vyhovuje limitní zkoušce na sírany (10 Mg/g)- Arsen (2.4.2). 7,5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (0,2 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 20 g se smíchá se 4 ml amoniaku zředěného RS1 a roztok se zředí vodou R na 25 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (1 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 8 ml základního roztoku olova (1 jug Pb/ml) a 2 ml vody R. Železo (2.4.9). 3 ml roztoku S zředěného vodou R na 10 ml vyhovuje limitní zkoušce na železo (6 Mg/g)- Strana 836 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 836 Äcidum salicylicum___________________________________________________________________________ Stanovení obsahu K 8,60 g se přidá roztok pripravený rozpuštěním 10 g chloridu sodného R ve 30 ml vody R. Přidá se 0,1 núfenolftaleinu RS jako indikátoru a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS. 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 49,00 mg H3P04. Acidum salicylicum Kyselina salicylová______ COOH J^ /OH C7H603 H 138,12 CAS 69-72-7 Je to kyselina 2-hydroxybenzoová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C7H603. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bílé nebo bezbarvé j ehlicovité krystaly. Je těžce rozpustná ve vodě, snadno rozpustná v lihu 96% a v etheru, mírně rozpustná v dichlormethanu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 158 °C až 161 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem kyseliny salicylové CRL. C. Asi 30 mg se rozpustí v 5 ml hydroxidu sodného 0,05 mol/l RS, v případě potřeby se zneutralizuje a zředí se vodou R na 20 ml. 1 ml tohoto roztoku vyhovuje zkoušce totožnosti (a) na salicylany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí zahřátím v 50 ml vody destilované R a po ochlazení se zfiltruje. Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg fenolu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100,0 ml. 1998 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 837 Acidum sorbicum 837 Porovnávací roztok (b). 25 mg kyseliny 4-hydroxyisoftalové R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (c). 50 mg kyseliny 4-hydroxybenzoové R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Porovnávací roztok (e). Po 1,0 ml porovnávacích roztoků (a), (b) a (c) se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Porovnávací roztok (j). Po 0,1 ml porovnávacích roztoků (a), (b) a (c) se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provede za použití: - nerezové ocelové kolony 0,15 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné neaktivním silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů kyseliny octové R, methanolu R a vody R{\ + 40 + 60), s průtokovou rychlostí 0,5 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 270 nm. Nastříkne se po 10 ul porovnávacích roztoků (d) a (e). Po zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou relativní retenční easy vztažené k fenolu následující: kyseliny 4-hydroxybenzoové asi 0,70; kyseliny 4-hydroxyisoftalové asi 0,90. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (f) byla nejméně 70 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) druhý pík odpovídá píku fenolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) a rozlišení mezi pikem odpovídajícím kyselině 4-hydroxyisoftalové a pikem odpovídajícím fenolu není menší než 1,0. Jestliže tohoto rozlišení nebylo dosaženo, upraví se množství kyseliny octové v mobilní fázi. Nastříkne se 10 ul zkoušeného roztoku a 10 ul porovnávacího roztoku (f). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plochy píku odpovídajících kyselině 4-hydroxybenzoové, kyselině 4-hydroxyisoftalové a fenolu nejsou větší než odpovídající píky na chromatogramu porovnávacího roztoku (f) (0,1 % pro kyselinu 4-hydroxybenzoovou; 0,05 % pro kyselinu 4-hydroxyisoftalovou a 0,02 % pro fenol). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku odpovídajících kyselině 4-hydroxybenzoové, kyselině 4-hydroxyisoftalové a fenolu, není větší než plocha píku odpovídajícího kyselině 4-hydroxyisoftalové na chromatogramu porovnávacího roztoku (f) (0,05 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy píku odpovídajícího kyselině 4-hydroxybenzoové na chromatogramu porovnávacího roztoku (f) (0,2 %). K pikům s plochou menší, než je 0,01násobek plochy hlavního píku porovnávacího roztoku (f), se nepřihlíží. Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 Mg/g)- Sírany. Nejvýše 200 |ag/g. 1,0 g se rozpustí v 5 ml dimethylformamidu R, přidají se 4 ml vody destilované R a důkladně se promíchá. Přidá se 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 0,5 ml roztoku chloridu barnatého R (250 g/l). Po 15 min není opalescence roztoku intenzivnější než opalescence porovnávacího roztoku připraveného takto: ke 2 ml základního roztoku síranů (100 jug S04 /ml) se přidá 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, 0,5 ml roztoku chloridu vápenatého R (250 g/l), 3 ml vody destilované R a 5 ml dimethylformamidu R. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí v 15 ml lihu 96% R a přidá se 5 ml vody R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (20 Mg/g)- Použije se porovnávací roztok olova (2 //g Pb/ml) připravený ze základního roztoku olova (100 jugPb/ml) zředěním směsí objemových dílů vody R a objemových dílů lihu 96% R (5 + 15). Strana 838 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 838 Äcidum sorbicum Ztráta sušením (2.2.32), Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v exsikátoru. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,120 g se rozpustí ve 30 ml lihu 96% R a přidá se 20 ml vody R. Jako indikátor se použije 0,1 ml červeně fenolové RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do vzniku ěervenofialové-ho zbarvení. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 13,81 mg Cfí^^ Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem. Nečistoty COOH OH A. kyselina 4-hydroxybenzoová, HOOC B. kyselina 4-hydroxy-l,3-benzendikarboxylová (kyselina 4-hydroxyisoftalová), C. fenol. Acidum sorbicum Kyselina sorbová H3C^ H"" R. Přidá se 0,2 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do vzniku růžového zbarvení. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l KS* odpovídá 11,21 mg CgH802- Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem. Strana 840 Sbírka zákonu č. 1/1998 Částka 1 840 f Äcidum tiaprofenicum______ Acidum tartaricum Kyselina vinná_________ COOH I H—C—OH I HO—C—H I COOH C4H606 Mr 150,09 CAS 87-69-4 Je to kyselina (2Ä,3Äj-2,3-dihydroxybutandiová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,5 % až 101,0 % sloučeniny CJTgOg. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystalky. Je velmi snadno rozpustná ve vodě a snadno rozpustná v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, je silně kyselý (2.2.4). B. Vyhovuje zkoušce na vínany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II). Specifická optická otáčivost (2.2.7). +12,0° až +12,8°; měří se roztok připravený rozpuštěním 5,00 g ve vodě R a zředěním vodou R na 25 ml. Kyselina šťavelová. 0,80 g se rozpustí ve 4 ml vody R, přidají se 3 ml kyseliny chlorovodíkové R, 1 g zinku R granulovaného, směs se 1 min vaří a nechá se 2 min stát. Tekutina se převede do zkumavky, ve které je 0,25 ml roztoku fenylhydraziniumchloridu R (10 g/l), zahřeje se k varu a rychle se ochladí. Pak se převede do odměrného válce, kam se přidá stejný objem kyseliny chlorovodíkové R a 0,25 ml roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (50 g/l), protřepe se a nechá se 30 min stát. Růžové zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení současně připraveného porovnávacího roztoku obsahujícího 4 ml roztoku kyseliny šťavelové R (0,1 g/l) (350 Mg/g> počítáno jako kyselina šťavelová bezvodá). Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovovuje limitní zkoušce na chloridy (100 Mg/g)- Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou Rn& 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (150 Mg/g)- Vápník (2.4.3). K 5 ml roztoku S se přidá 10 ml roztoku octanu sodného R (50 g/l) ve vodě destilované R. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na vápník (200 Mg/g)- * * * * * Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 841 _______________________________________________________________________f Acidum tiaprofenicum 841 Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,2 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,650 g se rozpustí v 25 ml vody R, přidá se 0,5 ml fenolftaleinu RS a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS do vzniku růžového zbarvení. 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 75,05 mg C}lf)6. f Acidum tiaprofenicum Kyselina tiaprofenová C14H1203S H 260,31 CAS 33005-95-7 Je to kyselina (RS)-2-(5-benzoyl-2-thienyl)propanová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C14H1203S. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustná ve vodě, snadno rozpustná v acetonu, v lihu 96% a v dichlormethanu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: C. Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 95 °C až 99 °C. B. 25,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové v lihu RS a zředí sejí na 50,0 ml. 1,0 ml roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou v lihu RS na 50,0 ml. Měří se absorbance roztoku při 220 nm až 350 nm (2.2.25); roztok vykazuje absorpční maximum při 305 nm a prodlevu při 262 nm. Specifická absorbance v maximuje 550 až 590. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem kyseliny tiaprofenové CRL. D. Provede se tenkovstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného sihkagelu s pnsadou fluorescenčního indikátoru pro detekci při 254 nm. Strana 842 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 842 f Äcidum tiaprofenicum_______________________________________________________________________ Zkoušený roztok. 10 mg zkoušené látky se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg kyseliny tiaprofenové CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg ketoprofenu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 2 ml. Na vrstvu se oddelene nanese 10 ul každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové R dichlormethanu R a acetonu R (1 + 20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva s e suší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené hlavní skvrny. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Z 6 (2.2.2, Metoda II). Optická otáčivost (2.2.7). -0,05° až +0,05°; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g zkoušené látky v ethylacetatu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 20,0 ml. Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Porovnávací roztok (c). 10,0 mg kyseliny tiaprofenové nečistoty C CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí porovnávacím roztokem (c) na 2,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (5 um), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů vody R kyseliny octové ledové R hexanu R a dichlormethanu R (0,25 + 20 + 500 + 500), s průtokovou rychlostí 1 ml/min. Nejdříve se přidá voda ke kyselině octové, potom hexan a nakonec dichlormethan. Směs se vloží na 2 min do ultrazvukové lázně. Během analýzy se směs neodplyňuje heliem, - spektrofotometrického detektoru, 250 nm. Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku (d). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou relativní retenční easy vztažené na kyselinu tiaprofenovou následující: kyseliny tiaprofenové nečistoty A 0,19; kyseliny tiaprofenové nečistoty B 0,43; kyseliny tiaprofenové nečistoty C 0,86. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavních píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je rozlišení mezi píky odpovídajícími kyselině tiaprofenové a kyselině tiaprofenové nečistotě C nejméně 3,0. Nastříkne se 20 ul zkoušeného roztoku, 20 ul porovnávacího roztoku (a), 20 ul porovnávacího roztoku (b) a 20 ul porovnávacího roztoku (c). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního ěasu kyseliny tiaprofenové. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího kyselině thiaprofenové nečistotě C není větší než plocha Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 843 f Acidum tiaprofenicum 843 odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku nečistoty C, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %); součet ploch všech píku, kromě plochy hlavního píku a plochy píku nečistoty C, není větší než l,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g zkoušené látky vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 |ag/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 fig Pb). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h ve vakuové sušárně při 60 °C a tlaku nejvýše 0,7 kPa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,250 g zkoušené látky se rozpustí v 25 ml lihu 96% R Přidá se 25 ml vody R a 0,5 ml fenolftaleinu RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 26,03 mg C14H1203S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem. Separandum. S\ /CH,—CH, A. (5-ethyl-2-thienyl)fenylketon, B. (5-acetyl-2-thienyl)fenylketon, C. kyselina (RS)-2-(5-benzoyl-3-thienyl)propionová, Strana 844 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 844 f Äcidum tranexamicum COOH D. kyselina benzoová, CH, 1 /S- CH-COOH \J E. kyselina (^,5)-2-(2-thienyl)propionová. f Acidum tranexamicum Kyselina tranexamová H COOH H2N—CH2 H C8H15N02 H 157,21 CAS 1197-18-8 Je to kyselina ŕrans-4-(aminomethyl)cyklohexankarboxylová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C8H15N02. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě a v kyselině octové ledové, prakticky nerozpustná v lihu 96% a v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety kyseliny tranexamové CRL. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. 0,2 g se rozpustí v 5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, přidá se 5 ml vody R a 0,2 ml benzoylchloridu R, silně se 10 min protřepává a upraví se pH na hodnotu 4 kyselinou chlorová- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 845 ________________________________________________________________________Acidum undecylenicum 845 dikovou zředěnou RS. Pak se roztok zfiltruje, zbytek na filtru se promyje 5 ml etheru R a vysuší při 50 °C za sníženého tlaku. Teplota tání (2.2.14) je 184 °C až 187 °C. Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml. Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 8,0; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí ve vodě Ra zředí sejí na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml. Porovnávací roztok (a). 50 mg kyseliny tranexamové CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg kyseliny tranexamové nečistoty A CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se smíchá s 2 ml porovnávacího roztoku (b). Na vrstvu se nanese odděleně po 2 fA každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 80) po dráze 15 cm. Po vysušení na vzduchu se vrstva postříká ninhydrinem RS a 15 min se zahřívá při 130 °C. Žádná skvrna odpovídající nečistotě kyseliny tranexamové a žádná skvrna s hodnotou ÄFmenší než hodnota RF hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Kyselina c/s-4-(aminoniethyl)cyklohexankarbonová. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v 1 ml roztoku kyseliny borité R (6 g/l), přidají se 4 ml roztoku l-fluor-2-nitro-4-trifluormethylbenzenu R (100 g/l) v dimethylsulfoxidu R a 10 min se třepe. Pak se přidá 50 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové zředěné RS 5% (V/V) a protřepe se dvakrát 10 ml chloroformu R. Spojené chloroformové vrstvy se odpaří do sucha a zbytek se rozpustí ve 2,0 ml chloroformu prostého ethanolu R. Kontrolní roztok. Připraví se stejně jako zkoušený roztok, ale bez zkoušené látky. Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí chloroformem prostým ethanolu R na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony 0,25 m dlouhé s vnitřním průměrem 4 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (5 Mm)> - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, chloroformu prostého ethanolu R a hexanu R (1 + 80 + 120), s průtokovou rychlostí 2 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 420 nm. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku a nastaví se citlivost tak, že výška hlavního píku na chromatogramu je nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek je relativní retenční ěas kyseliny czs-4(aminomethyl)cyklohexankarboxylové vzhledem ke kyselině tranexamové 0,8. Pak se nastříkne 20 fA každého roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku s retenčním časem menším než hlavní pík větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědla a zkoumadel. Strana 846 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 846 f Äconiti radix______________________________________________________________________________ Bromidy. 2 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. K 15 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS a směs se převede do zkumavky obsahující 1 ml dusičnanu stříbrného RS2. Nechá se 5 min stát za chránění před světlem. Zkoušený roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 15 ml roztoku bromidu draselného R (0,005 g/l) (670 /^g/g, počítáno jako bromid). Roztoky se hodnotí ze strany proti tmavému pozadí. Těžké kovy (2.2.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)-Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,140 g se rozpustí ve 20 ml kyseliny octové bezvodé R. Přidá se 0,1 ml violeti krystalové RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do změny modrofialového zbarvení na modrozelené. 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 15,72 mg C8H15N02. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Separandum. Nečistoty A. kyselina trans, trans-4,4'-(iminodimethylen)di(cyklohexankarboxylová), B. kyselina czs-4-(aminomethyl)cyklohexankarboxylová. Acidum undecylenicum Kyselina undecylenová H2C=CH-----(Chj,)8-----COOH C11H20O2 Mr 184,28 CAS 112-38-9 Je to kyselina 10-undecylenová. Obsahuje 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C uH20O2. Vlastnosti Bílá nebo světle žlutá krystalická hmota nebo bezbarvá nebo světle žlutá kapalina. Je prakticky nerozpustná ve vodě, snadno rozpustná v lihu 96%, v etheru, v tucích a v silicích. Zkoušky totožnosti A. Index lomu (2.2.6). 1,447 až 1,450; stanoví se při (25 ± 0,5) °C. B. Teplota tuhnutí (2.2.18). 21 °C až 24 °C. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 847 _______________________________________________________________________________f Äconiti radix 847 C. K 2,0 g se přidají 2 ml čerstvě předestilovaného anilinu R a směs se 10 min vaří pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 30 ml etheru R, třikrát se protřepe vždy s 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a potom s 20 ml vody R. Organická vrstva se odpaří do sucha na vodní lázni a zbytek se dvakrát rekrystalizuje lihem R 70% (V/V) a pak se suší 3 h ve vakuu; teplota tání (2.2.14) je 66 °C až 68 °C. D. 0,1 g se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a 5 ml kyseliny octové ledové R. Potom se přidá po kapkách 0,25 ml manganistanu draselného RS; roztok se odbarví. Zkoušky na čistotu Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 10. Vázané a minerální oleje. K 1,0 g se přidá 5 ml uhličitanu sodného RS a 25 ml vody R a 3 min se vaří. Horký roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1). Kyseliny rozpustné ve vodě. K 1,0 g se přidá 20 ml vody R zahřáté na 35 °C až 45 °C a 2 min se třepe. Po ochlazení se vodná vrstva zfiltruje přes navlhčený filtr. K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky. Stupeň nenasycenosti. 85,0 mg se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 30 ml kyseliny octové ledové R. Titruje se bromičnanem draselným 0,0167 mol/l VS do odbarvení červeného zbarvení za použití 0,5 ml ethoxychrysoidiniumchloridu RS jako indikátoru přidaného na konci titrace. Spotřeba bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VSje 8,9 ml až 9,4 ml. Stanovení obsahu 0,750 g se rozpustí v 10 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,5 mol/l VS za použití 0,1 ml fenolftaleinu RS j ako indikátoru do vzniku růžového zbarvení. 1 ml hydroxidu sodného 0,5 mol/l VS odpovídá 92,14 mg CuH20O2. Uchovávání V dobře uzavřených nekovových obalech, chráněna před světlem, na chladném místě. f Aconiti radix Omějový kořen Synonyma. Radix aconiti, Tuber aconiti Je to usušená hlíza druhů z okruhu Aconitum napellus L. Obsahuje nejméně 0,8 % alkaloidů rozpustných v etheru, počítáno jako akonitin (Cj^^NOn; Mr 645,8), vztaženo na vysušenou drogu. Vlastnosti Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. N Strana 848 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 848 Ädeninum Zkoušky totožnosti A. Mateřská hlíza řepovitého tvaru, 4 cm až 10 cm dlouhá, o průměru 1 cm až 3 cm, na povrchu tmavohnědá, vrásčitá, někdy se zbytky četných tenkých postranních kořínků; dceřiná hlíza světlejší, nahoře s krátkým osním pupenem; na povrchu hladká nebo jen lehce zvrásnená, s ojedinělými jizvami po postranních kořenech. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhy-drátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky tmavě hnědého metadermu; úlomky parenchymu; jednotlivá škrobová zrna, okrouhlá, o průměru až 18 //m; řidčeji škrobová zrna o průměru až 30 //m, se štěrbinovitou nebo hvězdicovitou trhlinou; šroubovitě, síťovitě nebo teěkovitě ztlustlé cévy, jednotlivě nebo ve skupinách; drobné skupinky sítkovic s úzkým luminem; jednotlivé obdélníkovité až ětvercovité, zřetelně tečkované sklereidy. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. Filtrát ze zkoušky Stanovení obsahu. Porovnávací roztok. 15 mg akonitiniumnitratu R se rozpustí v 10 ml směsi objemových dílů chloroformu R a 2-propanolu R (2 + 1). Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů 20 fA zkoušeného roztoku a 10 fA porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů chloroformu R, diethylaminu R a cyklohexanu R (10 + 10 + 80) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu a vyvíjí se ještě jednou za výše uvedených podmínek. Pak se vrstva suší 10 min při 110 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a zbarvením skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné další, méně intenzivní skvrny. Vrstva se postříká jodobismutitanem draselným zředěným RSl. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a zbarvením skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku; na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné další méně intenzivní skvrny. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 % a nejvýše 5 % zčernalé drogy. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 7,0 %. Stanovení obsahu 10,000 g práškované drogy (355) se v kuželové baňce na 250 ml smíchá se 100,0 g etheru prostého peroxidických látek R, 2,0 ml amoniaku zředěného RSl a 3 ml vody R a protřepává se intenzivně 30 min. Pak se přidá 5 ml vody R a znovu se intenzivně protřepe. Po usazení částic drogy se rychle zfiltruje přes chomáček vaty, nálevka se během filtrace přikryje hodinovým sklem. Filtrát se použije i ve Zkoušce totožnosti C. 40,00 g filtrátu (odpovídá 4,00 g drogy) se ve 150ml baňce odpaří ve vodní lázni při 40 °C do sucha. Odparek se smíchá dvakrát s 5,0 ml etheru prostého peroxidických látek R a odpaří se ve vodní lázni při 40 °C do sucha. Zbytek se rozpustí v 5,0 ml lihu 96% R, smíchá se s 30 ml vody prosté oxidu uhličitého R, přidá se 0,1 ml červeně methylové směsného indikátoru RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,02 mol/l VS do vzniku slabě ěervenofialového zbarvení. 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l VS odpovídá 12,91 mg alkaloidů rozpustných v etheru, počítáno jako akonitin (C34H47NOu). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 849 Adeninum 849 Uchovávání Ve velmi dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Adeninum Adenin C5H5N5 Mr 135,13 CAS 73-24-5 Je to (7//-purin-6-yl)amin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C5H5N5. Vlastnosti Bílý prášek, velmi těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích minerálních kyselin a ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety adeninu CRL. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. K 1 g se přidá 3,5 ml anhydridu kyseliny propionové R a vaří se za míchání 15 min. Po ochlazení se k vzniklé krystalické hmotě přidá 15 ml etheru petrolejového R a směs se uvede za silného míchání do varu. Po ochlazení se zfiltruje a sraženina se dvakrát promyje 5 ml etheru petrolejového R, rozpustí se v 10 ml vody R a vaří se 1 min. Směs se zfiltruje při 30 °C až 40 °C a nechá se zchladnout. Vzniklá sraženina se odfiltruje a suší se 1 h při 100 °C až 105 °C; teplota tání (2.2.14) je 237 °C až 241 °C. Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se suspenduje v 50 ml vody destilované R&3 min se vaří. Po ochlazení se zředí vodou destilovanou R na 50 ml a zfiltruje se. Filtrát se použije jako roztok S. Strana 850 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 850 Ädeps lange________________________________________________________________________________ Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 50 ml. Tento roztok j e čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1 a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je modrý. Přidá se 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok j e žlutý. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v kyselině octové zředěné RS a zředí sejí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí kyselinou octovou zředěnou RS na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg adeninu CRL se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v kyselině octové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí kyselinou octovou zředěnou RS na 20 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg adeninu CRL a 10 mg adenosinu R se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v kyselině octové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, ethylacetatu R a 1-propanolu R (20 + 40 + 40) po dráze 12 cm. Po vysušení proudem teplého vzduchu se vrstva prohlíží v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Chloridy (2.4.4). K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml amoniaku 26% R a 3 ml dusičnanu stříbrného RS2 a zfiltruje se. Sraženina se promyje malým množstvím vody R a filtrát se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 Mg/g)- Při zkoušce se místo 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS přidají 2 ml této kyseliny. Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 Mg/g)- Amonium. Připraví se komůrka sestávající ze dvou hodinových sklíček o průměru 60 mm položených okraji na sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí papír lakmusový červený R o straně 5 mm a zvlhčí se několika kapkami vody R. 0,5 g upráškované zkoušené látky se umístí na spodní hodinové sklíčko a suspenduje se v 0,5 ml vody R. K suspenzi se přidá 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R a rychle se zamíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s lakmusovým papírem se priklopí na sklíčko se zkoušenou látkou a zahřívá se 15 min při 40 °C. Papír lakmusový není intenzivněji modře zabarven než porovnávací vzorek připravený současně stejným způsobem za použití 0,05 ml základního roztoku amonia (100 /ugNH4/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R (10 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nevýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 851 ________________________________________________________________________________Adeps lanae 851 Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí ve směsi 20 ml acetanhydridu R a 30 ml kyseliny octové bezvodé R& titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciomerické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 13,51 mg CjHjNj. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Adeps lanae Tuk z ovčí vlny Synonymum. Cera lanae, vosk z ovčí vlny CAS 8006-54-0 Je to čištěná bezvodá voskovitá látka získaná z ovčí vlny (Ovis aries). Může obsahovat nejvýše 200 //g/g butylhydroxytoluenu. Vlastnosti Slabě žlutá mastná hmota, taví se na čirou nebo prakticky čirou žlutou tekutinu. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v etheru a těžce rozpustný ve vroucím ethanolu. Roztok v etheru petrolejovém opalizuje. Zkoušky totožnosti A. 0,5 g se rozpustí v 5 ml chloroformu R a přidá se 1 ml acetanhydridu R a 0,1 ml kyseliny sírové R; vzniká zelené zbarvení. B. 50 mg se rozpustí v 5 ml chloroformu R, přidá se 5 ml kyseliny sírové R a protřepe se; vzniká červené zbarvení a ve spodní vrstvě se objeví intenzivní zelená fluorescence. Zkoušky na čistotu Kysele nebo zásaditě reagující látky rozpustné ve vodě. 5,0 g se roztaví na vodní lázni, přidá se 75 ml vody R zahřáté na 90 °C až 95 °C a 2 min se silně protřepává. Po ochlazení se zfiltruje navlhčeným filtrem. K 60 ml filtrátu, jenž nemusí být čirý, se přidá 0,25 ml modři bromthymo-lové RS1. Na změnu zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l KS* nebo 0,15 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS. Teplota skápnutí (2.2.17). 38 °C až 44 °C. Zkoušená látka se roztaví na vodní lázni, ochladí se na teplotu asi 50 °C, naleje se do kovové nádobky přístroje na stanovení teploty skápnutí a nechá se stát 24 h při teplotě 15 °C až 20 °C. Emulgační schopnost. Zkoušená látka přijme nejméně 20 ml vody R K 10 g v třecí misce se přidává voda R z byrety po 0,2 ml až 0,5 ml. Po každém přidání vody R se obsah třecí misky intenzivně promíchá, aby došlo k úplnému pojmutí vody R. Když jsou viditelné kapky vody, kterou již zkoušená látka nepojímá, je zkouška ukončena. * * * * * Strana 852 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 852 Ädeps lange cum aqua________________________________________________________________________ Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0; 5,0 g se rozpustí v 25 ml předepsané směsi rozpouštědel. Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 20. Číslo zmýdelnění (2.5.6). 90 až 105; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Zahřívá se 4 h pod zpětným chladičem. Oxidovatelné látky rozpustné ve vodě. K 10 ml filtrátu ze zkoušky Kysele nebo zásaditě reagující látky rozpustné ve vodě se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,1 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS; po 10 min se roztok zcela neodbarví. Butylhydroxytoluen. Nejvýše 200 Mg/g- Provede se plynová chromatografie (2.2.28). Jako vnitřní standard se použije methyldekanoat R. Roztok vnitřního standardu. 0,2 g methyldekanoatu R se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí sirouhlíkem R na 10,0 ml. Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 10,0 ml. Zkoušený roztok (b). 1,0 g se rozpustí v sirouhlíku R, přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se sirouhlíkem R na 10,0 ml. Porovnávací roztok. 0,2 g butylhydroxytoluenu R se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí sirouhlíkem R na 10,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se sirouhlíkem R na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 10 % polydimethylsiloxanu R, předřadí se kolona naplněná silanizovanou skelnou vatou, - dusíku pro chromatografii R při průtokové rychlosti 40 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 150 °C, teplota vstřikovacího prostoru je 180 °C a teplota detektoru je 300 °C. Nastřikují se zvolené objemy zkoušených roztoků (a) a (b) a zvolený objem porovnávacího roztoku. Parafíny. Uzávěr sloupce a vatová zátka se zbaví tuku. Připraví se sloupec bezvodého oxidu hlinitého 230 mm dlouhý o průměru 20 mm naplněním řídkou směsí oxidu hlinitého bezvodého R a etheru petrolejového Rl do skleněné trubice opatřené uzávěrem. Směs se nechá usadit tak, aby rozpouštědlo nad sloupcem tvořilo vrstvu asi 40 mm. 3,0 g zkoušené látky se rozpustí v 50 ml teplého etheru petrolejového Rl, ochladí se a roztok se nechá prokapávat přes sloupec rychlostí 3 ml/min. Potom se sloupec promyje 250 ml etheru petrolejového Rl. Eluáty se spojí, předestilují, odpaří se na vodní lázni a zbytek se suší 10 min při 105 °C tak dlouho, až dvě po sobě následující vážení se neliší o více než 1 mg. Zbytek váží nejvýše 30 mg (1,0 %). Chloridy. Nejvýše 150 Mg/g- 1,0 g se 5 min vaří s 20 ml lihu R 90% (V/V) pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 40 ml vody R, 0,5 ml kyseliny dusičné R a zfiltruje se. K filtrátu se přidá 0,15 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (10 g/l) v lihu R 90% (V/V) a roztok se ponechá 5 min chráněn před světlem. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací roztok připravený současně přidáním 0,15 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (10 g/l) v lihu R 90% (V/V) ke směsi 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l RS, 20 ml lihu R 90% (V/V), 40 ml vody R a 0,5 ml kyseliny dusičné R. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 1 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,15 %; 5,00 g zkoušené látky se spálí a se zbytkem se provede zkouška na síranový popel. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 853 ________________________________________________________________________Ädeps lange cum aqua 853 Uchovávání V dobře uzavřených obalech, při teplotě nepřevyšující 25 °C. Označování V označení na obalu se uvede koncentrace butylhydroxytoluenu, pokud byl přidán. Adeps lanae cum aqua ***** * * Lanolin Synonyma. Cera lanae hydrosa, Adeps lanae hydrosus___________________________________ Je to směs 75 % tuku z ovčí vlny a 25 % vody. Získává se postupným přidáváním vody k roztavenému tuku z ovčí vlny za stálého míchání. Může obsahovat nejvýše 150 Mg/g butylhydroxytoluenu. Vlastnosti Slabě žlutá mastná hmota. Zkoušky totožnosti A. 0,5 g se rozpustí v 5 ml chloroformu R a přidá se 1 ml acetanhydridu R a 0,1 ml kyseliny sírové R; vzniká zelené zbarvení. B. 50 mg se rozpustí v 5 ml chloroformu R, přidá se 5 ml kyseliny sírové R a protřepe se; vzniká červené zbarvení a ve spodní vrstvě se objeví intenzivní zelená fluorescence. Zkoušky na čistotu Kysele nebo zásaditě reagující látky rozpustné ve vodě. 6,7 g se rozpustí na vodní lázni, přidá se 75 ml vody R zahřáté na 90 °C až 95 °C a 2 min se silně protřepává. Po ochlazení se zfiltruje navlhčeným filtrem. K 60 ml filtrátu, jenž nemusí být čirý, se přidá 0,25 ml modři bromthymo-lové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l KS* nebo 0,15 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS. Teplota skápnutí (2.2.17). 38 ° C až 44 °C. Část zbytku získaného ve zkoušce Obsah tuku z ovčí vlny se roztaví na vodní lázni, ochladí se na teplotu asi 50 °C, naleje se do kovové nádobky přístroje na stanovení teploty skápnutí a nechá se stát 24 h při teplotě 15 °C až 20 °C. Emulgační schopnost. Zkoušená látka přijme nejméně 20 ml vody R 10 g zbytku získaného ve zkoušce Obsah tuku z ovčí vlny se přenese do třecí misky a přidává se z byrety voda R po 0,2 ml až 0,5 ml. Po každém přidání se obsah třecí misky intenzivně promíchá, aby došlo k úplnému po-jmutí vody R Když jsou viditelné kapky vody, kterou již zkoušená látka nepojímá, je zkouška ukončena. Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 0,8; 5,0 g se rozpustí v 25 ml předepsané směsi rozpouštědel. Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 15. Strana 854 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 854 Ädeps lange hydrogenatus_____________________________________________________________________ Číslo zmýdelnění (2.5.6). 67 až 79; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Zahřívá se 4 h pod zpětným chladičem. Oxidovatelné látky rozpustné ve vodě. K 10 ml filtrátu ze zkoušky Kysele nebo zásaditě reagující látky rozpustné ve vodě se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,1 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS; do 10 min se roztok zcela neodbarví. Butylhydroxytoluen. Nejvýše 150 Mg/g- Provede se plynová chromatografie (2.2.28). Jako vnitřní standard se použije methyldekanot R. Zkoušený roztok (a). 1,0 g zbytku získaného ve zkoušce Obsah tuku z ovcí vlny se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 10,0 ml. Zkoušený roztok (b). 1,0 g zbytku získaného ve zkoušce Obsah tuku z ovcí vlny se rozpustí v sirouhlíku R, přidá se 1,0 ml vnitřního standardu a zředí se sirouhlíkem R na 10,0 ml. Porovnávací roztok. 0,2 g butylhydroxytoluenu R se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí sirouhlíkem R na 10,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se sirouhlíkem R na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 10 % polydimethylsiloxanu R; předřadí se kolona naplněná silanizovanou skelnou vatou, - dusíku pro chromatografii R při průtokové rychlosti 40 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 150 °C, teplota vstřikovacího prostoru na 180 °C a teplota detektoru na 300 °C. Nastřikují se zvolené objemy zkoušených roztoků (a) a (b) a zvolený objem porovnávacího roztoku. Parafíny. Uzávěr sloupce a vatová zátka se zbaví tuku. Připraví se sloupec bezvodého oxidu hlinitého 230 mm dlouhý o průměru 20 mm naplněním řídkou směsí oxidu hlinitého bezvodého R a etheru petrolejového Rl do skleněné trubice opatřené uzávěrem. Směs se nechá usadit tak, aby rozpouštědlo nad sloupcem tvořilo vrstvu asi 40 mm. 3,0 g zbytku získaného ve zkoušce Obsah tuku z ovcí vlny se rozpustí v 50 ml teplého etheru petrolejového Rl, ochladí se a roztok se nechá prokapávat přes sloupec rychlostí 3 ml/min. Potom se sloupec promyje 250 ml etheru petrolejového Rl. Eluáty se spojí, předestilují, odpaří se na vodní lázni a zbytek se suší v intervalech trvajících 10 min při 105 °C tak dlouho, až dvě po sobě následující vážení se neliší o více než 1 mg. Zbytek váží nejvýše 30 mg (1,0 %). Chloridy. Nejvýše 115 Mg/g; 1,3 g se 5 min vaří s 20 ml lihu R 90% (V/V) pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 40 ml vody R, 0,5 ml kyseliny dusičné R a zfiltruje se. K filtrátu se přidá 0,15 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (10 g/l) v lihu R 90% (V/V) a roztok se ponechá 5 min chráněn před světlem. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací roztok připravený současně přidáním 0,15 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (10 g/l) v lihu R 90% (V/V) ke směsi 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l RS, 20 ml lihu R 90% (V/V), 40 ml vody R a 0,5 ml kyseliny dusičné R. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; 5,00 g zkoušené látky se spálí a se zbytkem se provede zkouška na síranový popel. Obsah tuku z ovčí vlny. 72,5 % až 77,5 %. 30,0 g zkoušené látky se ve vhodné, předem zvážené nádobě zahřívá na vodní lázni za stálého míchání do konstantní hmotnosti. Zbytek se zváží. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 855 _____________________________________________________________________Adeps lanae hydrogenatus 855 Uchovávání V dobře uzavřených obalech, při teplotě nepřevyšující 25 °C. Označování V označení na obalu se uvede koncentrace butylhydroxytoluenu, pokud byl přidán. Adeps lanae hydrogenatus ***** * * Ztužený tuk z ovčí vlny Synonymum. Cera lanae hydrogenata, vosk z ovčí vlny ztužený____________________________ CAS 8031-44-5 Je to směs vyšších alifatických alkoholů a sterolů získaných hydrogenací bezvodého tuku z ovčí vlny za vysokého tlaku a teploty. Estery a kyseliny tuku z ovčí vlny jsou redukovány na jim odpovídající alkoholy. Může obsahovat nejvýše 200 //g/g butylhydroxytoluenu. Vlastnosti Bílá nebo světle žlutá mazlavá hmota. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v etheru petrolejovém a ve vroucím lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Mastné alkoholy a steroly, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas a velikost hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají přibližně hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku. C. 50 mg se rozpustí v 5 ml dichlormethanu R, smíchá se s 1 ml acetanhydridu R a 0,1 ml kyseliny sírové R; vznikne zelené zbarvení. Zkoušky na čistotu Teplota tání (2.2.15). 45 °C až 55 °C. Nechá se stát 16 h při 20 °C. Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0. Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). 140 až 180. Číslo zmýdelnění (2.5.6). Nejvýše 8,0. 2,00 g se zahřívají 4 h pod zpětným chladičem. Mastné alkoholy a steroly. Provede se plynová chromatografie (2.2.28). Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v 60 ml ethanolu R a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok. 0,25 g ztuženého tuku z ovčí vlny CRL se rozpustí v 60 ml ethanolu R a zředí se jím na 100 ml. Strana 856 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 856 Ädeps lange hydrogenatus_____________________________________________________________________ Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,25 mm se stěnou pokrytou vrstvou 0,25 /u.m polydimethylsiloxanu Anebo jinou nepolární fází, - helia pro chromatografii R jako nosného plynu při tlaku 100 kPa, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje po nástřiku 5 min při 100 °C, pak se zvyšuje rychlostí 5 °C/min až na 300 °C, při níž se udržuje 15 min. Teploty nástřikového prostotu se udržuje při 325 °C a teplota detektoru při 350 °C. Nastříkne se odděleně po 1 fA každého roztoku. Chromatogram zkoušeného roztoku se významně neliší od chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku nejsou patrné píky cizích alkoholů a sterolů. Butylhydroxytoluen. Nejvýše 200 //g. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití methyldekanoatu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 0,20 g methyldekanoatu R se rozpustí v sírouhlíku R a zředí se jím na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí sirouhlíkem R na 10 ml. Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí v sírouhlíku R a zředí se jím na 10,0 ml. Zkoušený roztok (b). 1,0 g se rozpustí v sírouhlíku R, přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se sirouhlíkem R na 10,0 ml. Porovnávací roztok. 0,2 g butylhydroxytoluenu R se rozpustí v sírouhlíku R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí sirouhlíkem R na 10,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se sirouhlíkem R na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 10 % polydimethylsiloxanu R; předřadí se kolona naplněná silanizovanou skelnou vatou, - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 40 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru, Teplota kolony se udržuje na 150 °C, teplota nástřikového prostoru na 180 °C a teplota detektoru na 300 °C. Nastříkne se odpovídající množství zkoušeného roztoku (a) a zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,0 %; 2,000 g se suší 1 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %. Uchovávání Ve zcela naplněných obalech, chráněn před světlem. Označování V označení na obalu se uvede koncentrace butylhydroxytoluenu, pokud byl přidán. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 857 Adeps solidus 857 Adeps solidus Ztužený tuk Je to směs mono-, di- a triacylglycerolů, která se získává esterifikací mastných kyselin přírodního původu s glycerolem nebo transesterifikací tuků přírodního původu. Různé druhy ztuženého tuku se liší svou teplotou tání, svým číslem hydroxylovým a číslem zmýdelnění. Neobsahuje žádná aditiva. Vlastnosti Bílá nebo téměř bílá voskovitá křehká hmota. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v etheru a těžce rozpustný v ethanolu. Zahřátím na 50 °C se taví za vzniku bezbarvé nebo slabě žluté tekutiny. Zkoušky totožnosti Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v dichlorethanu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanesou 2 (A zkoušeného roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů etheru R a dichlorethanu R (10 + 90) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, vystaví se parám jodu do vzniku skvrn a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu je patrná skvrna o RF asi 0,6 odpovídající triacylglycerolům (Rst 1), skvrna odpovídající 1,3-diacylglycerolům (Rst 0,5) a skvrna odpovídající 1,2-diacylglycerolům (Rst 0,3). Dále může být patrná skvrna odpovídající 1-mono-acylglycerolům (Rst 0,05). Zkoušky na čistotu Zásadité nečistoty. 2,00 g se rozpustí ve směsi 1,5 ml lihu 96% R a 3,0 ml etheru R a přidá se 0,05 ml modři bromfenolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,15 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Teplota tání (2.2.15). 30 °C až 45 °C; teplota tání se liší od deklarované hodnoty nejvýše o 2 °C. Roztavená látka se vpraví do kapiláry a nechá se stát 24 h při teplotě nižší než 10 °C. Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 0,5; 5,0 g se rozpustí v 50 ml předepsané směsi rozpouštědel. Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). Nejvýše 50; nalezená hodnota se liší od deklarované nejvýše o 5 jednotek. Pokud je deklarovaná hodnota menší než 5, nalezená hodnota je nejvýše 5. Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 3. Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 3. Číslo zmýdelnění (2.5.6). 210 až 260; stanoví se s 2,0 g zkoušené látky. Nalezená hodnota se liší od deklarované nejvýše o 5 %. Nezmýdelnitelné látky (2.5.7). Nejvýše 0,6 %; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,05 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. * * * * * Strana 858 Sbírka zákonu č. 1 / 1998 Částka 1 858 Aer medicalis Uchovávání Chráněn před světlem a teplem. Označování V označení na obalu se uvedou následující údaje: - deklarovaná teplota tání, - deklarované číslo hydroxylové, - deklarované číslo zmýdelnění. Adeps suillus Vepřové sádlo CAS 61789-99-9 Je to tuk získávaný tavením při 75 °C až 100 °C čerstvé zdravé tukové tkáně zbavené vody a bílkovin druhu Sus scrofa L. var. domesticus GRAY. Výroba Zvířata, ze kterých je tuk získáván, musí splňovat požadavky oprávněné autority na zdravá zvířata určená pro lidskou konzumaci. Vlastnosti Homogenní bílá nebo lehce nažloutlá snadno roztíratelná hmota bez pachu nebo téměř bez pachu. Je prakticky nerozpustné ve vodě, snadno rozpustné v etheru a v etheru petrolejovém, těžce rozpustné v ethanolu. Zkoušky totožnosti 50 g se v porcelánové misce o průměru 8 cm roztaví na vodní lázni a pak se rychle ochladí; na okrajích ztuhlé taveniny vznikne paprskovité vrásnění a uprostřed hladká prohloubenina. Zkoušky na čistotu Vzhled. 10 g se roztaví při 90 °C; tavenina je ěirá (2.2.1) a není zbarvena intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ5 (2.2.2, Metoda II). Pach. 20 g se převede do porcelánového kelímku o průměru 7 cm a výšce asi 6 cm a zahřívá se nad plamenem až do vzniku prvních namodralých par (160 °C až 170 °C). Během zahřívání nevzniká žluklý, ztuchlý nebo cizí pach. Horká tavenina se z kelímku vyleje; pach zbytku látky v kelímku se neliší od pachu dříve zjištěného. Index lomu (2.2.6). 1,458 až 1,461; stanoví se při 40 °C. Teplota tání, metoda otevřené kapiláry (2.2.15). 36 ° C až 43 °C. Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,3. N Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 859 Aer medicalis 859 Číslo jodové (2.5.4). 46 až 60. Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 4. Nezmýdelnitelné látky (2.5.7). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 5,00 g zkoušené látky. Voda. Nejvýše 0,3 %. 10 g se převede do silnostěnné zkumavky výšky 90 mm a objemu asi 18 ml uzavřené pryžovou zátkou, jejímž středem je do zkumavky zaveden teploměr tak, aby rtuťová nádržka teploměru byla uprostřed zkoušené látky. Pak se zkoušená látka opatrně roztaví ve vodní lázni při 50 °C až 90 °C; roztavená látka je ěirá (2.2.1). Pak se zkumavka vyjme z vodní lázně a nechá se pomalu chladnout za intenzivního protřepávání; zkoušená látka se kalí při teplotě nižší než 75 °C (odpovídá 0,3 %). Zkouška se opakuje třikrát. Rozložený tuk. a) Látka nepáchne ani nechutná žlukle. b) 2 g zfiltrované látky se převedou do kuželové baňky s dlouhým hrdlem, smíchá se s 10 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS, baňka se přikryje hodinovým sklem a zahřívá se přesně 2 min. Pak se směs převede pomocí lihu 96% R do odměrné baňky, přidají se 3 ml vody R, směs se rychle ochladí na 20 °C a zředí se lihem 96% R na 25 ml. Po 10 min, včetně 2 min zahřívání, není 10 ml roztoku zbarveno intenzivněji než 10 ml porovnávacího barevného roztoku Ž3 (2.2.2, Metoda II). Uchovávání V dobře uzavřených a zcela naplněných obalech, při teplotě 5 °C až 15 °C, chráněno před světlem. Je použitelné nejvýše 21 dnů. Aer medicalis Medicinální vzduch Je to stlačený okolní vzduch obsahující 20,4 % (V/V) až 21,4 % (V/V) kyslíku (O^ Vlastnosti Bezbarvý plyn, bez pachu. Při 20 °C a tlaku 101 kPa se 1 objemový díl plynu rozpustí v asi 50 objemových dílech vody. Výroba Oxid uhličitý. Nejvýše 500 ml/m3; stanoví se za použití infračerveného analyzátoru (2.5.24) Zkoušený plyn. Zkoušená látka; musí být filtrována, aby se vyloučily efekty rozptýleného světla. Porovnávací plyn (a). Směs obsahující 79 % (V/V) dusíku Rl a 21 % (V/V) kyslíku R obsahujícího nejvýše 1 ml/m3 oxidu uhličitého Rl. Porovnávací plyn (b). Směs obsahující 79 % (V/V) dusíku Rl a 21 % (V/V) kyslíku R obsahujícího 500 ml/m3 oxidu uhličitého Rl. Za použití porovnávacích plynů (a) a (b) se přístroj kalibruje a nastaví se citlivost. Změří se obsah oxidu uhličitého ve zkoušeném plynu. Oxid uhelnatý. Nejvýše 5 ml/m3; stanoví se za použití infračerveného analyzátoru (2.5.25) Zkoušený plyn. Zkoušená látka; musí být filtrována, aby se vyloučily efekty rozptýleného světla. 1998 Strana 860 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 860 Aer medicalis Porovnávací plyn (a). Směs obsahující 79 % (V/V) dusíku Rl a 21 % (V/V) kyslíku R obsahujícího nejvýše 1 ml/m3 oxidu uhelnatého R. Porovnávací plyn (b). Směs obsahující 79 % (V/V) dusíku Rl a 21 % (V/V) kyslíku R obsahujícího 5 ml/m3 oxidu uhelnatého R. Za použití porovnávacích plynů (a) a (b) se přístroj kalibruje a nastaví se citlivost. Změří se obsah oxidu uhelnatého ve zkoušeném plynu. Oxid siřičitý. Nejvýše 1 ml/m3; stanoví se za použití ultrafialového fluorescenčního analyzátoru, viz obrázek 1. clona M\ 0^: vstup vzorku výstup vzorku l I J I____IL zdroj ultrafialového záření filtr, 350 nm filtr, 210 nm kolimátor fotonásobič \ ^zesilovač Obr. 1. Ultrafialový fluorescenční analyzátor Zařízení se skládá: - z přístroje emitujícího ultrafialové záření o vlnové délce 210 nm, sestaveného z ultrafialové lampy, kolimátoru a selektivního filtru; paprsek je periodicky přerušován clonou rotující velkou rychlostí, - z reakční komory, kterou proudí zkoušený plyn, - z přístroje detegujícího záření emitované při 350 nm, sestaveného ze selektivního filtru, fotonásobiěe a zesilovače. Zkoušený plyn. Zkoušená látka; musí být filtrována. Porovnávací plyn (a). Směs obsahující 79 % (V/V) dusíku Rl a 21 % (V/V) kyslíku R. Porovnávací plyn (b). Směs obsahující 79 % (V/V) dusíku Rl a 21 % (V/V) kyslíku R obsahujícího 0,5 ml/m3 až 2 ml/m3 oxidu siřičitého Rl. Za použití porovnávacích plynů (a) a (b) se přístroj kalibruje a nastaví se citlivost. Změří se obsah oxidu siřičitého ve zkoušeném plynu. Olej. Nejvýše 0,1 mg/m3; stanoví se za použití měřícího systému popsaného níže, viz obrázek 2. Zařízení se skládá: - z uzavíracího ventilu (1), - z trojcestného ventilu (2), Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 861 Aer medicalis 861 z kuželovité nádobky k zachycování oleje (3), z vedlejší cesty (4), z regulátoru tlaku (5), z průtokoměru (6), z filtru ze skleněných mikrovláken vyhovujícího následujícím požadavkům: - 100% borokřemičité sklo bez pojiv, - odolnost proti tepelnému působení při 500 °C (aby se vyloučily stopy organických látek), - 99,999% zadržovací účinnost pro částice NaCl o průměru 0,6 jum. Celý přístroj se před použitím promyj e trichlortrifluor ethanem R prostým oleje a tuků. kompresní a filtrační systém 1 3 O- 2 5 průtokoměr a počítač Obr. 2. Měřicí systém pro olej Do kuželovité nádobky k zachycování oleje (3) se umístí filtr ze skleněných mikrovláken. Ventil (1) se zavře, zkoušený plyn proplachuje vedlejší cestu (4), trojcestný ventil (2), regulátor tlaku (5) a průtokoměr (6). Zavře se vstupní ventil kompresního a filtračního systému: otevře se ventil (1) a trojcestný ventil (2) se otočí tak, aby umožňoval průchod plynu mezi kuželovitou nádobkou a regulátorem tlaku. Otevře se vstupní ventil kompresního a filtračního zařízení a regulátor tlaku (5) se nařídí tak, aby průtok zaznamenaný průtokoměrem (6) byl 20 l/min. Systémem se nechá projít 100,0 1 zkoušeného plynu. Filtr ze skleněných mikrovláken se vyjme a umístí se do vzduchotěsného obalu. Opatrně se rozřeže a kousky se vloží do 25,0 ml trichlortrifluorethanu R (zkoušený roztok). Připraví se řada porovnávacích roztoků obsahujících 0,05 //g/ml až 0,5 //g/ml oleje (použitého při mazání kompresního systému) v trichlortrifluorethanu R. Změří se absorbance zkoušeného roztoku a porovnávacích roztoků za použití infračerveného spektrofotometru při 2960,3 cm"1, 2927,7 cm"1 a 2855,0 cm1. Absorbance oleje se získá sečtením těchto tří absorbancí. Použijí se kyvety s bromidem draselným o optické délce několika centimetrů. Z absorbancí porovnávacích roztoků se sestaví kalibrační křivka a stanoví se množství oleje. Oxid dusnatý a oxid dusičitý. Celkem nejvýše 2 ml/m3; stanoví se za použití chemiluminiscenční-ho analyzátoru (2.5.26). Zkoušený plyn. Zkoušená látka. Porovnávací plyn (a). Směs obsahující 79 % (V/V) dusíku Rl a 21 % (V/V) kyslíku R obsahujícího nejvýše 0,05 ml/m3 oxidu dusnatého a oxidu dusičitého. Porovnávací plyn (b). Směs obsahující 2 ml/m3 oxidu dusnatého R v dusíku Rl. Za použití porovnávacích plynů (a) a (b) se přístroj kalibruje a nastaví se citlivost. Změří se obsah oxidu dusnatého a oxidu dusičitého ve zkoušeném plynu. Voda. Nejvýše 60 ml/m3; stanoví se za použití elektronického hygrometru (2.5.28). Stanovení obsahu. Stanoví se obsah kyslíku za použití paramagnetického analyzátoru (2.5.27). Strana 862 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 862 Agar Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: C. Alternativní sestava zkoušek: A a B, viz Obecné zásady (1.2). A. Doutnající dřevěná tříska se umístí do kuželové baňky s atmosférou zkoušeného plynu; tříska stále doutná. B. Použije se plynová byreta, viz obrázek 3, o objemu 25 ml, jejíž střední válcovitá část je v rozmezí 19,0 % až 23,0 % dělena po 0,2 % a jejíž oba konce jsou opatřeny kuželovým kohoutem. K dolnímu kohoutu je napojena trubice opatřená olivkou, která slouží k přívodu plynu do byrety. Válcová nálevka nad horním kohoutem slouží k zavádění absorpčního roztoku do byrety. Byreta se promyje vodou R a vysuší se. Oba kohouty se otevřou, na dolní trubici s olivkou se připojí zdroj zkoušeného plynu a průtoková rychlost se nastaví na 1 l/min, byreta se promývá 1 min zkoušeným plynem. Nejprve se zavře dolní kohout, ihned potom i horní kohout a rychle se odpojí zdroj zkoušeného plynu. Rychle se pootevře horní kohout, aby v byretě nebyl žádný přetlak. Válcová nálevka byrety uchycená ve svislé poloze se naplní čerstvě připravenou směsí složenou z 21 ml roztoku hydroxidu draselného R (560 g/l) a 130 ml roztoku dithioničitanu sodného R (200 g/l). Horní kohout se pomalu otevře, roztok absorbuje kyslík a proniká do byrety. Nechá se bez třepáni stát 10 min a odečte se hladina kapaliny v dělené části byrety; tato hodnota je 20,4 až 21,4 a odpovídá procentům (V/V) kyslíku. C. Vyhovuje požadavkům zkoušky Stanovení obsahu. Zkoušky na čistotu Oxid uhelnatý. Nejvýše 5 ml/m3; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu uhelnatého (2.1.6). obr. 3. Plynová byreta Oxid siřičitý. Nejvýše 1 ml/m3; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu siřičitého (2.1.6). Olej. Nejvýše 0,1 mg/m3; stanoví se za použití trubičky k detekci oleje (2.1.6) Oxid dusnatý a oxid dusičitý. Nejvýše 2 ml/m3; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu dusnatého a oxidu dusičitého (2.1.6). ____ p=x I í I m OK mm I j / i ^Jrpür\ f C I £ £ J co 25 ml 23,0 % II s £ Y-«M 21,0% II BI 8 mm 19,0 %j TBUtlř É J 25 mm\ P pPrU |) -i i Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 863 ____________________________________________________________________________Agrimoniae herba 863 Oxid uhličitý. Nejvýše 500 ml/m3; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu uhličitého (2.1.6). Vodní pára. Nejvýše 60 ml/m3; stanoví se za použití trubičky k detekci vodní páry (2.1.6)- Uchovávání Jako plyn ve vhodných obalech vyhovujících ČSN 07 8510 nebo se odebírá z plynového potrubního rozvodu vyhovujícího ČSN 38 6473. Nečistoty A. oxid uhličitý, B. oxid siřičitý, C. oxid dusnatý, D. oxid dusičitý, E. olej, F. oxid uhelnatý, G. voda. Agar ***** o * * * * A *** Agar__________________________________________________________________________ CAS 9002-18-0 Je to směs polysacharidu z různých druhů řas čeledi Rhodophyceae, zejména rodu Gelidium. Vyrábí se extrakcí řas vařící vodou. Výtažek se za horka zfiltruje, zahustí a usuší. Vlastnosti Agar má slizovitou chuť. Vyskytuje se ve formě prášku nebo stlačených proužků 2 mm až 5 mm širokých nebo někdy ve vločkách. Je bezbarvý až světle žlutý, průsvitný, houževnatý, nesnadno lámavý, po usušení j e křehčí. Mikroskopický popis, viz Zkouška totožnosti A. Zkoušky totožnosti A. Pozoruje se pod mikroskopem. Proužky nebo vločky vložené do jodu 0,005 mol/l RS se částečně zbarví hnědofialově. Při stonásobném zvětšení jsou patrná četná drobná, bezbarvá, vejčitá nebo okrouhlá zrna na amorfním pozadí, ojediněle mohou být přítomny hnědé okrouhlé až vejčité spory, na povrchu síťovité, o průměru až 60 //m. Je-li třeba, droga se upráškuje; prášek je žlutobílý. Pozoruje se pod mikroskopem y jodu 0,005 mol/l RS; prášek je tvořen hranatými úlomky s četnými zrny vzhledem podobnými těm, která lze pozorovat v proužcích a vločkách. Některé úlomky jsou zbarveny hnědofialově. B. 0,1 g se rozpustí zahřátím v 50 ml vody R. Po ochlazení se k 1 ml slizu opatrně přidají 3 ml vody R tak, aby vznikly dvě oddělené vrstvy. Přidá se 0,1 ml jodu 0,05 mol/l RS. Rozhraní vrstev se zbarví tmavě hnědofialově. Po protřepání se tekutina zbarví světle žlutě. Strana 864 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 864 Agrimoniae herba____________________________________________________________________________ C. 5 ml slizu ze Zkoušky totožnosti B se zahřívá 30 min na vodní lázni s 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové R Přidá se 1 ml chloridu barnatého RSI. Do 30 min vznikne bílý zákal. D. 0,5 g se rozpustí v 50 ml vody R zahřátím na vodní lázni. Zůstane pouze několik nerozpuštěných úlomků. Tekutina se nechá zvolna chladnout; při 35 °Caž30 °C přechází v gel. Tento gel při zahřívání na vodní lázni netaje při teplotě nižší než 80 °C. Zkoušky na čistotu Číslo bobtnavosti (2.8.4). Nejméně 10; nalezená hodnota se liší od deklarované hodnoty nejvýše o 10 %. Stanoví se s práškovanou drogou (355). Nerozpustné látky. 5,00 g práškované drogy (355) se smíchá se 100 ml vody R a 14 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Vaří se mírně 15 min za častého míchání a za horka se zfiltruje předem zváženým filtrem ze slinutého skla (160). Filtr se promyje horkou vodou R a suší se při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 50 mg (1,0 %). Zelatina. 1,00 g se rozpustí zahřátím na vodní lázni ve 100 ml vody R a ochladí se na 50 °C. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml trinitrofenolu RS. Do 10 min nevznikne zákal. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 20,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší v sušárně při 100 °Cažl05 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 5,0 %. Mikrobiální znečištění. Nejvýše 103 živých aerobních mikroorganismů v gramu; stanoví se plotnovou metodou (2.6.12). Vyhovuje zkoušce (2.6.13) na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Označování V označení na obalu se uvede číslo bobtnavosti. Agrimoniae herba Řepíková nať Synonymum. Herba agrimoniae Je to usušená kvetoucí nať druhu Agrimonia eupatoria L. nebo Agrimonia procera WALLR. nebo směs obou druhů. Obsahuje nejméně 5,0 % tříslovin. Vlastnosti Droga slabě aromatického pachu, chuti mírně nahořklé, stahující. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A, B a C. N Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 865 Alaninum 865 Zkoušky totožnosti A. Stonek oblý, někdy až hranatý, zelený, hnědě naběhlý, roztroušeně žláznatý, s krycími chlupy různé délky, dutý. Listy přetrhovaně lichozpeřené, se třemi až šesti jařmy velkých a dvěma až třemi jařmy malých lístků. Na svrchní straně tmavozelené, na spodní straně světlejší, bělavě nebo šedě plstnaté s vyniklou žilnatinou. Lístky široce obvejěité až oválné, vroubkovaně až hrubě vroubkovaně zubaté nebo pilovité. Terminálni lístek přisedlý až krátce řapíěkatý. Listeny listu trojlaloěné. Květy pětičetné uspořádané ve vrcholovém přímém klasu. Květní stopky krátké se dvěma listenci. Koruna zlatožlutá, korunní lístky podlouhlé až obvejěité, většinou vykrojené. Cešule u druhu Agrimonia eupatoria za plodu ěihovitá až do tří čtvrtin hluboce a úzce brázditá, přitiskle chlupatá, nežláznatá, vnitřní háěkovité štětiny vzpřímené, vnější šikmo odstálé; u druhu Agrimoniaprocera zvonkovitá, do jedné poloviny mělce a široce brázditá, se zřetelně vyvinutým terčíkem, dolní háěkovité štětiny dolů skloněné. B. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Pokožka listu z buněk se stěnami mnohohrannými až mírně vlnitě zprohýbanými. Krycí chlupy jednobuněčné, až několik milimetrů dlouhé, špicaté, silně ztlustlé, na povrchu bradavěité, se šroubovitě stočeným pruhem. Lumen vyplněno hnědým obsahem. Žláznaté chlupy několikabuněěné s jednobuněčnou až tříbuněěnou ohnutou nohou a s dvoubuněěnou až ětyřbuněěnou hlavičkou a s velmi drobnou, většinou jednobuněčnou nohou a velkou kulatou hlavičkou. (Výše uvedené typy chlupů se vyskytují i na stonku, kalichu a ěešuli.) Průduchy anomocytické (2.8.3), na spodní straně listu četnější. List bifaciální. V mezofýlu až 50 //m velké krystaly (A. eupatoria) nebo drúzy (A. procera) šťavelanu vápenatého. Pylová zrna kulatá až oválná o průměru 50 //m s hladkou exinou a třemi klíěními póry. C. Práškovaná droga. Prášek je šedozelený až hnědozelený. Droga je charakteristická těmito znaky: četné krycí a žláznaté chlupy nebo jejich úlomky; úlomky listové čepele s anomocytickými průduchy (2.8.3); v mezofýlu četné krystaly nebo drúzy šťavelanu vápenatého. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 2,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 20 ml methanolu R a zahřívá se 10 min ve vodní lázni při 60 °C pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje. Porovnávací roztok. 5 mg rutinu R, 5 mg hyperosidu R a 5 mg isokvercitrinu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 fA obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny mravenčí bezvodé R a ethylacetatu R (10 +10 + 80) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší volně na vzduchu a pak se postříká roztokem difenylboryloxy-ethylaminu R (10 g/l) v methanolu R. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku, nad skvrnou odpovídající isokvercitrinu je obvykle patrná oranžová skvrna (kvercitrosid). Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrný další méně výrazné skvrny. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 %. Nejvýše 6 % plodů a nejvýše 5 % stonků silnějších než 5 mm. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %. 2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 %. Strana 866 Sbírka zákonu č. 1/1998 Částka 1 866 Älaninum Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 2,0 %. Stanovení obsahu Zkouška se provádí za ochrany před světlem. 1,000 g práškované drogy (180) se v kuželové baňce smíchá se 150 ml vody R. Zahřeje se k varu a zahřívá se dalších 30 min ve vodní lázni pod zpětným chladičem. Ochladí se pod tekoucí vodou, směs se převede do odměrné baňky a zředí se vodou R na 250,0 ml. Po usazení částic drogy se roztok zfiltruje filtračním papírem o průměru 12 cm. Prvních 50 ml filtrátu se odstraní. Veškeré polyfenoly. 5,0 ml filtrátu se zředí vodou R na 25,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 1,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a roztokem uhličitanu sodného R (150 g/l) se zředí na 50,0 ml. Přesně 2 min po přidání posledního roztoku se měří absorbance (2.2.25) v maximu při 715 nm (A2) za použití vody R jako kontrolní tekutiny. Polyfenoly neadsorbovatelné na kožní prášek. Ke 20,0 ml filtrátu se přidá 0,20 g kožního prášku CRL a 60 min se intenzivně protřepává, pak se zfiltruje. 10,0 ml filtrátu se zředí vodou R na 25,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 1,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a roztokem uhličitanu sodného R (150 g/l) se zředí na 50,0 ml. Přesně 2 min po přidání posledního roztoku se měří absorbance (2.2.25) v maximu při 715 nm (A2) za použití vody Äjako kontrolní tekutiny. Porovnávací roztok. 25,0 mg pyrogallolu R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. 5,0 ml roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 1,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a roztokem uhličitanu sodného R (150 g/l) se zředí na 50,0 ml. Přesně 2 min po přidání posledního roztoku a do 15 min po rozpuštění pyrogallolu se měří absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 715 nm (A J za použití vody R jako kontrolní tekutiny. Obsah tříslovin v procentech se vypočítá podle vzorce: 13,12 . (Ar - A2) A3 . m v němž značí: m - navážku drogy v gramech. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem. Alaninum Alanin COOH I H2N—C—H I CHs C3H7N02 H 89,09 CAS 56-41-7 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 867 ___________________________________________________________________________Alcohol benzylicus 867 Je to kyselina (5)-2-aminopropionová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C3H7N02. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety alaninu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. 0,5 g se rozpustí ve směsi 1 ml vody R, 0,5 ml roztoku dusitanu sodného R (100 g/l) a 0,25 ml kyseliny chlorovodíkové RS a protřepe se; vyvíjí se plyn. Pak se přidají 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 0,25 ml jodu RS. Po asi 30 min se tvoří žlutá sraženina s charakteristickým pachem. Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. Tento roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Specifická optická otáčivost (2.2.7). +13,5° až +15,5°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,50 g v kyselině chlorovodíkové RS a zředěním stejnou kyselinou na 25,0 ml. Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg alaninu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 50 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg alaninu CRL a 10 mg glycinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 [A každého roztoku, vysuší se na vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Strana 868 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 868 Alcohol benzylicus___________________________________________________________________________ Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 Mg/g)- Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 Mg/g)- Amonium. Připraví se komůrka sestávající ze dvou hodinových sklíček o průměru 60 mm položených okraji na sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí papír lakmusový červený R o straně 5 mm a zvlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg upráškované zkoušené látky se umístí na spodní hodinové sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K roztoku se přidá 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R a rychle se zamíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s lakmusovým papírem se priklopí na sklíčko se zkoušenou látkou a zahřívá se 15 min při 40 °C. Papír lakmusový není intenzivněji modře zabarven než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 jug NH4/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R (200 Mg/g)- Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu Rl. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 80,0 mg se rozpustí ve 3 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru do změny hnědožlutého zbarvení na zelené. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 8,91 mg C3H7N02. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Alcohol benzylicus Benzylalkohol Synonymum. Alcoholum benzylicum y—CH2OH C7H80 Mr 108,14 CAS 100-51-6 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 869 _____________________________________________________________________Alcohol cetylicus 869 Je to fenylmethanol. Obsahuje 97,0 % až 100,5 % sloučeniny C7H80. Vlastnosti Čirá bezbarvá světlolámající olejovitá kapalina. Je dobře rozpustný ve vodě, mísitelný s lihem 96%, s chloroformem, s etherem, s mastnými oleji a se silicemi. Zkoušky totožnosti K 5 ml manganistanu draselného RS se přidá 0,1 ml zkoušené látky a 1 ml kyseliny sírové zředěné RS; vznikne charakteristický pach benzaldehydu. Zkoušky na čistotu Rozpustnost. 2 ml se třepou s 60 ml vody R; úplně se rozpustí za vzniku čirého roztoku (2.2.1). Kysele reagující látky. K 10 ml se přidá 10 ml lihu 96% Ra\ ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru na růžové se spotřebuje nejvýše 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Index lomu (2.2.6). 1,538 až 1,541. Relativní hustota (2.2.5). 1,043 až 1,049. Benzaldehyd a jiné příbuzné látky. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28). Zkoušený roztok. Použije se zkoušená látka. Porovnávací roztok. 0,1 g dibutylftalatu R a 0,1 g benzaldehydu R se rozpustí ve zkoušené látce a zředí sejí na 100 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 3 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografií R impregnovanou 3 % polyfenylmethylsiloxanu R, - dusíku pro chromatografií R, s průtokovou rychlostí 20 ml/min jako nosného plynu, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se naprogramuje tak, aby vzrůstala od 85 °C do 290 °C rychlostí 10 °C/min. Teplota vstřikovacího prostoru se udržuje na 210 °C a teplota detektoru na 275 °C. 1 fA každého roztoku se nastříkne buď přímo na počátek kolony, nebo pomocí injektoru. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku odpovídajícího benzaldehydu větší než l,5násobek plochy píku odpovídajícího dibutylftalatu na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,15 %); součet ploch píku, kromě píku odpovídajícího benzylalkoholu a benzaldehydu, není větší než dvojnásobek plochy píku odpovídajícího dibutylftalatu na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,2 %). Látka určená pro výrobu parenterálních lékových forem obsahuje nejvýše 0,05 % benzaldehydu a nejvýše 0,1 % jiných příbuzných látek. Halogenové sloučeniny a halogeny. Všechno používané laboratorní sklo musí být prosté chloridů. Připraví se namočením do roztoku kyseliny dusičné R (500 g/l) přes noc, opláchnutím vodou R a uchováváním ve vodě R Doporučuje se vyčlenit laboratorní sklo pro tuto zkoušku. Roztok (a). 6,7 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R a zředí se vodou R na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 7,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 0,125 g niklu Raneyova R. Směs se zahřívá 10 min na vodní lázni a ochladí se při pokojové teplotě. Pak se zfiltruje do 25ml odměrné Strana 870 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 870 Alcohol cetylstearylicus_______________________________________________________________________ baňky, třikrát se promyje 2 ml lihu 96% R a zředí se vodou R na 25,0 ml. Tento roztok se použije při přípravě roztoku A. Roztok (b). Stejným způsobem se připraví roztok bez zkoušené látky. Tento roztok se použije na přípravu roztoku B. Do čtyř 25ml odměrných baněk se převede odděleně 10 ml roztoku (a), 10 ml roztoku (b), 10 ml základního roztoku chloridů (8 jug Cl/ml) (použije se k přípravě roztoku C) a 10 ml vody R. Do každé baňky se přidá 5 ml síranu amonno-železitého RS5, promíchá se a pak se po kapkách za míchání přidají 2 ml kyseliny dusičné R a 5 ml thiokyanatanu rtuťnatého RS. Po protřepání se obsah každé baňky doplní vodou R na 25,0 ml a baňky se umístí na 15 min do vodní lázně 20 °C teplé. Měří se absorbance (2.2.25) při 460 nm roztoku A za použití roztoku B jako kontrolní tekutiny a absorbance roztoku C za použití roztoku připraveného s 10 ml vody R jako kontrolní tekutiny. Absorbance roztoku A není větší než absorbance roztoku C (300 Mg/g)-Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 5. Zbytek po odpaření. 2,0 g se odpaří do sucha na vodní lázni, odparek se suší 1 h při 100 °C až 105 °C a nechá se zchladnout v exsikátoru. Zbytek váží nejvýše 1 mg (0,05 %). Stanovení obsahu K 0,900 g (m g) se přidá 15,0 ml čerstvě připravené směsi objemových dílů acetanhydridu R a pyridinu R (1 + 7) a nechá se vařit 30 min pod zpětným chladičem na vodní lázni. Po ochlazení se přidá 25 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS (nl ml) za použití 0,25 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška (n2ml). Obsah C7H80 v procentech se vypočítá podle vztahu: 10,81 («2 - nx) m Uchovávání Ve zcela naplněných dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka vhodná pro výrobu parenterálních lékových forem. Alcohol cetylicus Cetylalkohol Synonymum. Alcoholum cetylicum CAS 36653-82-4 Je to směs tuhých alkoholů obsahující hlavně 1-hexadekanol (CH3-(CH2)14-CH2OH; Mr 242,44). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 871 Alcohol cetylstearylicus 871 Vlastnosti Bílá mastná hmota, prášek, vločky nebo granule. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno až mírně rozpustný v lihu 96%, snadno rozpustný v etheru. Roztavený se mísí s rostlinnými a živočišnými oleji, s tekutým parafinem a s roztaveným tukem z ovčí vlny. Zkoušky totožnosti A. Teplota tání (2.2.14). 46 °C až 52 °C. B. Číslo hydroxylové (2.5.3). 218 až 238. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí ve vroucím lihu 96% R, nechá se vychladnout a zředí se jím na 20 ml. Tento roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H 6 (2.2.2, Metoda II). Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0. Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky rozpuštěné v 25 ml chloroformu R. Číslo zmýdelnění (2.5.6). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Alcohol cetylstearylicus Cetylstearylalkohol Synonyma. Alcoholum cetylstearylicum, Alcohol cetylicus et stearylicus CAS 8005-44-5 Je to směs tuhých alifatických alkoholů. Obsahuje nejméně 40,0 % stearylalkoholu (C18H380; Mj 270,50) a celkový obsah cetylalkoholu (Q $ O; JVI 242,44) a stearylalkoholu je nejméně 90,0 %. Vlastnosti Bílá až slabě nažloutlá voskovitá hmota ve tvaru vloček, šupinek nebo granulí. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v etheru, dobře rozpustný v lihu 90% (V/V) a v etheru petrolejovém; po roztavení je mísitelný s mastnými oleji, s tekutým parafinem a s roztaveným tukem z ovčí vlny. Strana 872 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 872 Alcohol cetylstearylicus_______________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční časy dvou hlavních píku na chromatogramu zkoušeného roztoku se shodují s retenčními časy hlavních píku na chromatogramech porovnávacích roztoku (a) a (b). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,50 g se rozpustí ve 20 ml vroucího lihu 96% R. Tento roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Z6(2.2.2, Metoda II). Teplota tání (2.2.14). 49 °C až 56 °C. Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0. Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). 208 až 228. Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky rozpuštěné v 25 ml chloroformu R. Číslo zmýdelnční (2.5.6). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Provede se plynová chromatografie (2.2.28). Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 60,0 mg cetylalkoholu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 40,0 mg stearylalkoholu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok (c). 1 ml porovnávacího roztoku (a) a 1 ml porovnávacího roztoku (b) s e smíchají a zředí se ethanolem R na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 3 m a vnitřního průměru 4 mm naplněná křemelinou pro plynovou chromatografii R impregnovanou 10 % polydimethylsiloxanu R, - dusíku pro chromatografii R s průtokovou rychlostí 30 ml/min jako nosného plynu, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 200 °C, teplota vstřikovacího prostoru a detektoru na 250 °C. Nastříkne se odděleně po 2 ul každého roztoku. Průtoková rychlost se nastaví tak, aby rozlišení mezi dvěma hlavními píky na chromatogramu zkoušeného roztoku bylo nejméně 1,25. Zkoušku lze hodnotit, jestliže poměr signálu dvou hlavních píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) k sumuje nejméně 5. Obsah cetylalkoholu a stearylalkoholu se stanoví za použití chromatogramu zkoušeného roztoku metodou vnitřní normalizace z plochy píku, jejichž totožnost byla prokázána porovnáním s píky na chromatogramech porovnávacích roztoků (a) a (b). Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 873 ___________________________________________________________Alcohol cetylstearylicus emulsificans A 873 Alcohol cetylstearylicus emulsificans A Emulgující cetylstearylalkohol (typ A) Synonymum. Alcohol cetylicus et stearylicus emulsificans A Je to směs, která obsahuje nejméně 90,0 % cetylstearylalkoholu a nejméně 7,0 % cetylstearylsí-ranu sodného, oba počítány na bezvodou látku. Vlastnosti Bílá nebo světle žlutá voskovitá hmota, plátky, vločky nebo granule. Je rozpustný v horké vodě za vzniku opalizujícího roztoku, prakticky nerozpustný ve studené vodě a těžce rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B, C a D. Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H silanizov oného R. Zkoušený roztok (a). 0,1 g se rozpustí zahřátím na vodní lázni v 10 ml trimethylpentanu R. Protřepe se s 2 ml lihu R 70% (V/V) a oddělí se. Spodní vrstva se použije jako zkoušený roztok (b). 1 ml horní vrstvy se zředí trimethylpentanem R na 8 ml. Zkoušený roztok (b). Použije se spodní vrstva získaná při přípravě zkoušeného roztoku (a). Porovnávací roztok (a). 40 mg cetylstearylalkoholu R se rozpustí v 10 ml trimethylpentanu R. Porovnávací roztok (b). 20 mg cetylstearylsíranu sodného R se zahřátím na vodní lázni rozpustí v \0m\ lihu R 70% (V/V). Na vrstvu se odděleně nanese po 2 (A každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R acetonu R a methanolu R (20 + 40 + 40) po dráze 12 cm. Po vysušení na vzduchu se vrstva postříká roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (50 g/l) v lihu 96% R a 15 min se zahřívá při 120 °C. Dvě hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) se polohou a barvou shodují s hlavními skvrnami na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Dvě skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a barvou shodují s hlavními skvrnami na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční easy dvou hlavních píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shodují s retenčními easy dvou hlavních píku na chromatogramu porovnávacího roztoku. C. Barví žlutě nesvítivý plamen. D. K 0,3 g se přidá 20 ml ethanolu R a za protřepávání se zahřívá na vodní lázni. Směs se ihned zfiltruje, filtrát se odpaří do sucha a zbytek se rozpustí v 7 ml vody R K 1 ml tohoto roztoku se přidá 0,1 ml roztoku modři methylenové R(\ g/l), 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a 2 ml dichlormethanu R a protřepe se; vzniká modré zbarvení dichlormethanové vrstvy. * * * * * Strana 874 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 874 Alcohol cetylstearylicus emulsificans Ä___________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0. Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 3,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky rozpuštěné ve 25 ml chloroformu R. Číslo zmýdelnění (2.5.6). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 2,50 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Cetylstearylalkohol. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28). Roztok vnitřního standardu. 0,60 g heptadekanolu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 150 ml. Zkoušený roztok (a). 0,300 g se rozpustí v 50 ml roztoku vnitřního standardu, přidá se 50 ml vody R a čtyřikrát se vytřepává s 25 ml pentanu R. V případě potřeby se přidá chlorid sodný R k usnadnění oddělení vrstev. Spojené organické vrstvy se dvakrát promyjí 30 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se. Zkoušený roztok (b). 0,300 g se rozpustí v 50 ml ethanolu R, přidá se 50 ml vody R a čtyřikrát se vytřepává se 25 ml pentanu R. V případě potřeby se přidá chlorid sodný R k usnadnění oddělení vrstev. Spojené organické vrstvy se dvakrát promyjí 30 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se. Porovnávací roztok. 50 mg cetylalkoholu CRL a 50 mg stearylalkoholu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony z křemenného skla 25 m dlouhé a vnitřního průměru 0,25 mm, jejíž vnitřní povrch je pokryt vrstvou polydimethylsiloxanu R, - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 1 ml/min, - plamenoionizačního detektoru, - dělicího poměru 1 : 100. Teplota kolony se v době nástřiku udržuje na 150 °C, poté se zvyšuje rychlostí 5 °C/min do 250 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru se udržuje na 250 °C. Látky jsou eluovány v pořadí: cetylalkohol, heptadekanol (vnitřní standard) a stearylalkohol. Odděleně se nastříkne 1 fA zkoušeného roztoku (a) a 1 (A zkoušeného roztoku (b). Jestliže chromatogram zkoušeného roztoku (b) vykazuje pík se stejným retenčním časem jako pík odpovídající vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), vypočítá se poměr (r) podle vzorce: v němž značí: Sci - plochu píku odpovídajícího cetylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (b), jSj - plochu píku se stejným retenčním časem, jako má pík odpovídající vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a). ___ Jestliže r je menší než 300, vypočítá se korigovaná plocha ,SHa(kor)píku odpovídajícího vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) podle vzorce: Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 875 ___________________________________________________________Alcohol cetylstearylicus emulsiflcans B 875 °Ha(kor) °Ha „ ' v němž značí: 5^E- plochu píku odpovídajícího vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), Sc - plochu píku odpovídajícího cetylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a). Za stejných podmínek se nastříknou odděleně stejné objemy porovnávacího roztoku a zkoušeného roztoku (a). Určí se totožnost píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) porovnáním jejich retenčních časů s píky na chromatogramu porovnávacího roztoku a stanoví se plocha každého píku. Obsah cetylalkoholu v procentech se vypočítá podle vzorce: 100 . m„ ^Ha(kor) ■ m v němž značí: SA - plochu píku odpovídajícího cetylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), 5*Ha(kor) - korigovanou plochu píku odpovídajícího vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), wH - hmotnost vnitřního standardu ve zkoušeném roztoku (a) v miligramech, m - hmotnost zkoušené látky ve zkoušeném roztoku (a) v miligramech. Obsah stearylalkoholu v procentech se vypočítá podle vzorce: 100 . wH SB . ------------2- ^Ha(kor) ■ m v němž značí: «SB - plochu píku odpovídajícího stearylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a). Obsah cetylstearylalkoholu v procentech odpovídá součtu procentuálního obsahu cetylalkoholu a stearylalkoholu. Cetylstearylsíran sodný. Asi 0,300 g se disperguje ve 25 ml chloroformu R, přidá se 50 ml vody R a 10 ml dimidiumbromidu s modří sulfanovou RS. Titruje se benzetoniumchloridem 0,004 mol/l VS za silného protřepávání. Před každým přidáním odměrného roztoku se nechají vrstvy oddělit a titruje se do změny zbarvení chloroformové vrstvy z růžové na šedomodrou. 1 ml benzetoniumchloridu 0,004 mol/l KS*odpovídá 1,434 mg cetylstearylsíranu sodného. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Strana 876 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 876 Alcohol cetylstearylicus emulsificans B Alcohol cetylstearylicus emulsificans B Emulgující cetylstearylalkohol (typ B) Synonymum. Alcohol cetylicus et stearylicus emulsificans B Je to směs, která obsahuje nejméně 90,0 % cetylstearylalkoholu a nejméně 7,0 % laurylsíranu sodného, oba počítány na bezvodou látku. Vlastnosti Bílá nebo světle žlutá voskovitá hmota, plátky, vločky nebo granule. Je rozpustný v horké vodě za vzniku opalizujícího roztoku, je prakticky nerozpustný ve studené vodě a těžce rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B, C a D. Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H silanizov oného R. Zkoušený roztok (a). 0,1 g se rozpustí zahřátím na vodní lázni v 10 ml trimethylpentanu R. Protřepe se s 2 ml lihu R 70% (V/V) a oddělí se. Spodní vrstva se použije jako zkoušený roztok (b). 1 ml horní vrstvy se zředí trimethylpentanem R na 8 ml. Zkoušený roztok (b). Použije se spodní vrstva získaná při přípravě zkoušeného roztoku (a). Porovnávací roztok (a). 40 mg cetylstearylalkoholu R se rozpustí v 10 ml trimethylpentanu R. Porovnávací roztok (b). 20 mg laurylsíranu sodného R se zahřátím na vodní lázni rozpustí v \0m\ lihu R 70% (V/V). Na vrstvu se odděleně nanese po 2 (A každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R acetonu R a methanolu R (20 + 40 + 40) po dráze 12 cm. Po vysušení na vzduchu se vrstva postříká roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (50 g/l) v lihu 96% R a 15 min se zahřívá při 120 °C. Dvě hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) se polohou a barvou shodují s hlavními skvrnami na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Jedna ze skvrn na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a barvou shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční easy dvou hlavních píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shodují s retenčními easy dvou hlavních píku na chromatogramu porovnávacího roztoku. C. Barví žlutě nesvítivý plamen. D. K 0,3 g se přidá 20 ml ethanolu R a za protřepávání se zahřívá na vodní lázni. Směs se ihned zfíltruje, filtrát se odpaří do sucha a zbytek se rozpustí v 7 ml vody R K 1 ml tohoto roztoku se přidá 0,1 ml roztoku modři methylenové R(\ g/l), 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a 2 ml dichlormethanu R a protřepe se; vzniká modré zbarvení dichlormethanové vrstvy. Zkoušky na čistotu Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0. Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 3,0; stanoví se s 2,00 g rozpuštěnými v 25 ml chloroformu R. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 877 _________________________________________________________________________Alcohol isopropylicus 877 Číslo zmýdelnění (2.5.6). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 2,50 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Cetylstearylalkohol. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28). Roztok vnitřního standardu. 0,60 g heptadekanolu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 150 ml. Zkoušený roztok (a). 0,300 g se rozpustí v 50 ml roztoku vnitřního standardu, přidá se 50 ml vody R a čtyřikrát se vytřepává s 25 ml pentanu R. V případě potřeby se přidá chlorid sodný R k usnadnění oddělení vrstev. Spojené organické vrstvy se dvakrát promyjí 30 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se. Zkoušený roztok (b). 0,300 g se rozpustí v 50 ml ethanolu R, přidá se 50 ml vody R a čtyřikrát se vytřepává s 25 ml pentanu R. V případě potřeby se přidá chlorid sodný R k usnadnění oddělení vrstev. Spojené organické vrstvy se dvakrát promyjí 30 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se. Porovnávací roztok. 50 mg cetylalkoholu CRL a 50 mg stearylalkoholu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony z křemenného skla 25 m dlouhé a vnitřního průměru 0,25 mm s vnitřním povrchem pokrytým vrstvou polydimethylsiloxanu R, - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 1 ml/min, - plamenoionizačního detektoru, - dělicího poměru 1 : 100. Teplota kolony se v době nástřiku udržuje na 150 °C, poté se zvyšuje rychlostí 5 °C/min do 250 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru se udržuje na 250 °C. Látky jsou eluovány v pořadí: cetylalkohol, heptadekanol (vnitřní standard) a stearylalkohol. Odděleně se nastříkne 1 fA zkoušeného roztoku (a) a 1 (A zkoušeného roztoku (b). Jestliže chromatogram zkoušeného roztoku (b) vykazuje pík se stejným retenčním časem jako pík odpovídající vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), vypočítá se poměr (r) podle vzorce: v němž značí: Sci - plochu píku odpovídajícího cetylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (b), S1 - plochu píku se stejným retenčním časem jako má pík odpovídající vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a). Jestliže r je menší než 300, vypočítá se korigovaná plocha «SV^píku odpovídajícího vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) podle vzorce: °Ha(kor) °Ha „ ' v němž značí: 5^E- plochu píku odpovídajícího vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), Sc - plochu píku odpovídajícího cetylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a). Strana 878 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 878 Alcohol isopropylicus Za stejných podmínek se nastříknou odděleně stejné objemy porovnávacího roztoku a zkoušeného roztoku (a). Urěí se totožnost píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) porovnáním jejich referenčních ěasů s píky na chromatogramu porovnávacího roztoku a stanoví se plocha každého píku. Obsah cetylalkoholu v procentech se vypočítá podle vzorce: 100 . m„ ^Ha(kor) ■ m v němž značí: SA - plochu píku odpovídajícího cetylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), 5*Ha(kor) - korigovanou plochu píku odpovídajícího vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), mH - hmotnost vnitřního standardu ve zkoušeném roztoku (a) v miligramech, m - hmotnost zkoušené látky ve zkoušeném roztoku (a) v miligramech. Obsah stearylalkoholu v procentech se vypočítá podle vzorce: 100 • wH °Ha(kor) '" v němž značí: «SB - plochu píku odpovídajícího stearylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a). Obsah cetylstearylalkoholu v procentech odpovídá součtu procentuálního obsahu cetylalkoholu a stearylalkoholu. Laurylsíran sodný. Asi 0,300 g se disperguje ve 25 ml chloroformu R, přidá se 50 ml vody R a 10 ml dimidiumbromidu s modří sulfanovou RS. Titruje se benzetoniumchloridem 0,004 mol/l VS za silného protřepávání. Před každým přidáním odměrného roztoku se nechají vrstvy oddělit a titruje se do změny zbarvení chloroformové vrstvy z růžové na šedomodrou. 1 ml benzetoniumchloridu 0,004 mol/l KS*odpovídá 1,154 mg laurylsíranu sodného. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Alcohol isopropylicus Isopropylalkohol Synonymum. Alcoholum isopropylicum H3C—CH-1 —CH3 OH C3H80 Je to 2- ■propanol Mr 60,10 CAS 67-63-0 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 879 ___________________________________________________________________________Alcohol stearylicus 879 Vlastnosti Čirá bezbarvá tekutina. Je mísitelný s vodou, s lihem 96% a s etherem. Zkoušky totožnosti A. Relativní hustota (2.2.5). 0,785 až 0,789. B. Index lomu (2.2.6). 1,376 až 1,379. C. K 1 ml se přidají 2 ml dichromanu draselného RS a 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a směs se vaří. Vyvíjející se páry změní zabarvení kousku filtračního papíru navlhčeného nitrobenzalde-hydem RS do zelena. Filtrační papír se zvlhčí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS; zabarvení se změní na modré. Zkoušky na čistotu Vzhled. Zkoušená látka je čirá (2.2.1) a bezbarvá (2.2.2, Metoda II). 1 ml se zředí vodou R na 20 ml. Po 5 min je roztok čirý (2.2.1). Kysele nebo zásaditě reagující látky. 25 ml se 5 min mírně vaří. Přidá se 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R a nechá se ochladit na vzduchu, za chránění před oxidem uhličitým. Přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok j e bezbarvý. Ke změně zbarvení indikátoru na světle růžové se spotřebuje nejvýše 0,6 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Benzen a příbuzné látky. Nejvýše 2 //g/g benzenu; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28). Zkoušený roztok (a). Zkoušená látka. Zkoušený roztok (b). 1,0 ml 2-butanolu Rl se zředí zkoušeným roztokem (a) na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí zkoušeným roztokem (a) na 100,0 ml. Porovnávací roztok (a). 0,5 ml 2-butanolu Rl a 0,5 ml 1-propanolu R se zředí zkoušeným roztokem (a) na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí zkoušeným roztokem (a) na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 0,10 ml benzenu R se zředí zkoušeným roztokem (a) na 100,0 ml. 0,2 ml tohoto roztoku se zředí zkoušeným roztokem (a) na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 1,8 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanoupro chromatografií R (136 //m až 173 /um), impregnovanou 15 % makrogolu 400 R, - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 50 °C, teplota nástřikového prostoru na 150 °C a teplota detektoru na 200 °C. Nastříkne se po 2 (A každého roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) se ověří, že neobsahuje žádný pík se stejným retenčním časem, jako má pík 2-butanolu (relativní retenční čas vztaženo k 1-propanolu je 1,5) na chromatogramu zkoušeného roztoku (b). Nastaví se citlivost systému tak, aby výšky píku odpovídajících 2-butanolu a 1-propanolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) nebyly menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení píku 2-butanolu a 1-propanolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) není menší než 1,2. Plocha píku odpovídajícího benzenu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není větší než rozdíl mezi plochou píku odpovídajícího benzenu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) a plochou píku odpovídajícího benzenu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a). Strana 880 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 880 Alcohol stearylicus___________________________________________________________________________ Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) součet ploch píku, kromě hlavního píku a píku 2-butanolu, není větší než 3násobek plochy píku odpovídajícího 2-butanolu (0,3 %). Peroxidy. Do 12ml zkumavky se zabroušenou zátkou o průměru asi 15 mm se převede 8 ml škrobu sjodidem draselným RS a doplní se zcela zkoušenou látkou. Intenzivně se třepe a nechá se 30 min stát za chránění před světlem; nevznikne žádné zabarvení. Netěkavé látky. Zkouška se provede až po ověření, že zkoušená látka vyhovuje zkoušce Peroxidy. 100 g se odpaří do sucha na vodní lázni a suší se v sušárně při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 2 mg (20 //g/g). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %, stanoví se s 5,00 g zkoušené látky. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Nečistoty A. aceton, B. benzen, C. diisopropylether, D. diethylether, E. methanol, F. propanol. Alcohol stearylicus Stearylalkohol Synonymum. Alcoholum stearylicum CAS 112-92-5 Je to směs pevných alkoholů. Obsahuje nejméně 95,0 % oktadekanolu (C18H380; Mr 270,50). Vlastnosti Bílé mastné šupinky, granulky nebo hmota. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, snadno rozpustný v etheru. Po roztavení je mísitelný s mastnými oleji, tekutým parafinem a s roztaveným tukem z ovčí vlny. Zkoušky totožnosti Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční čas a velikost hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou přibližně shodné s retenčním časem a velikostí hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 881 ___________________________________________________________________________Alcohol stearylicus 881 Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,50 g se rozpustí zahříváním k varu ve 20 ml lihu 96% R a nechá se zchladnout. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H6 (2.2.2, Metoda II). Teplota tání (2.2.14). 57 °C až 60 °C. Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0. Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). 197 až 217. Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 2,0; stanoví se se 2,00 g zkoušené látky rozpuštěné, je-li třeba zahřátím, ve 25 ml chloroformu R. Číslo zmýdelnění (2.5.6). Nejvýše 2,0; stanoví se s 10,0 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Provede se plynová chromatografie (2.2.28). Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 0,100 g stearylalkoholu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 5 mg cetylalkoholu CRL se rozpustí ve 4,5 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se ethanolem R na 5,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou pro chromatografii R impregnovanou 10 % polydimethylsiloxanu R, - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 220 °C, teplota nástřikového prostoru na 275 °C a detektoru na 250 °C. Nastříknou se 2 (A porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení píku odpovídajícího cetylalkoholu a píku odpovídajícího stearylalkoholu je nejméně 4,0. Nastříkne se odděleně po 2 (A zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a). Procentuální obsah oktadekanolu se vypočítá metodou vnitřní normalizace. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Strana 882 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 882 Älcoholes adipis lanae_________________ Alcoholes adipis lanae Alkoholy tuku z ovčí vlny Synonyma. Lanalcolum, Alcoholes lanae CAS 8027-33-6 Je to čistený nezmýdelnitelný podíl tuku z ovčí vlny (směs sterolů a vyšších alifatických alkoholu). Obsahuje nejméně 30,0 % cholesterolu. Jako stabilizační přísadu může obsahovat nejvýše 200 //g/g butylhydroxytoluenu. Vlastnosti Slabě nažloutlá až hnědavě žlutá hmota, lámavá, při zahřátí měknoucí. Jsou prakticky nerozpustné ve vodě, dobře rozpustné v dichlormethanu, v etheru a ve vroucím ethanolu, těžce rozpustné v lihu 90% (V/V). Zkoušky totožnosti 50 mg se rozpustí v 5 ml dichlormethanu R, přidá se 1 ml acetanhydridu R a 0,1 ml kyseliny sírové R; v několika sekundách se zabarví zeleně. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. K 1,0 g se přidá 10 ml etheru petrolejového Rl a zahřívá se na vodní lázni za protřepávání až do úplného rozpuštění. Po ochlazení je roztok čirý (2.2.1). Zásaditě reagující látky. 2,0 g se rozpustí v 25 ml horkého lihu R 90% (V/V) a přidá se 0,5 ml fenolftaleinu RS1; nevznikne červené zbarvení. Teplota tání (2.2.15). Nejméně 58 °C. Zkoušená látka se roztaví zahřátím na vodní lázni při teplotě maximálně o 10 °C vyšší, než je očekávaná teplota tání; poté se vpraví do kapiláry a ponechá stát nejméně 16 h při teplotě 15°Cažl7°C. Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2. Je-li třeba, zahřívá se zkoušená látka na vodní lázni pod zpětným chladičem do úplného rozpuštění. Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). 120 až 180. Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 15. Odeberou se kousky ve tvaru klínů, jejichž základna je tvořena povrchem zkoušené látky. Před stanovením se roztaví. Číslo zmýdelnění (2.5.6). Nejvýše 12; 2,00 g se zahřívají 4 h pod zpětným chladičem. Butylhydroxytoluen. Nejvýše 200 Mg/g; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití methyldekanoatu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 0,20 g methyldekanoatu R se rozpustí v sírouhlíku R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí sirouhlíkem R na 10,0 ml. Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí v sírouhlíku R a zředí se jím na 10,0 ml. Zkoušený roztok (b). 1,0 g se rozpustí v sírouhlíku R, přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se sirouhlíkem R na 10,0 ml. * * * * * Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 883 __________________________________________________________________§§ Alfentanili hydrochloridum 883 Porovnávací roztok. 0,20 g butylhydroxytoluenu R se rozpustí v sírouhlíku R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí sirouhlíkem R na 10,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se sirouhlíkem R na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 10 % polydimethylsiloxanu R; před kolonu se umístí předko-lona naplněná silanizovanou skelnou vatou, - dusíku pro plynovou chromatografii R s průtokovou rychlostí 40 ml/min jako nosného plynu, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 150 °C, teplota vstřikovacího prostoru na 180 °C, teplota detektoru na 300 °C. Nastříknou se zvolené objemy zkoušeného roztoku (a) a (b) a porovnávacího roztoku. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 2,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %. Emulgační schopnost. 0,6 g se v třecí misce roztaví na vodní lázni s 9,4 g parafinu bílého měkkého R Po vychladnutí se do směsi po částech vmíchá 20 ml vody R; vznikne téměř bílá emulze podobná masti, z níž se během 24 h neoddelí žádná voda. Stanovení obsahu 0,1000 g se rozpustí v 12 ml horkého lihu R 90% (V/V), nechá se 18 h stát a potom se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla (16). Filtr se promyje dvakrát 15 ml lihu R 90% (V/V). Ke spojenému filtrátu s promývací tekutinou se přidá 20 ml čerstvě připraveného roztoku digitoninu R (10 g/l) v lihu R 90% (V/V) a zahřeje se na asi 60 °C. Po ochlazení se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla (16), sra-ženina se promyje 10 ml lihu R 90% (V/V) a usuší se do konstantní hmotnosti při 100 °C až 105 °C. 1 g zbytku odpovídá 0,239 g cholesterolu. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Označování V označení na obalu se uvede množství butylhydroxytoluenu, pokud byl přidán. Strana 884 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 884 §§ Älfentanili hydrochloridum §§ Älfentanili hydrochloridum Alfentaniliumchlorid o CH2—O—CH3 CH3—CH2—N "N—CH2—CH2—N Ä íl "HCI N—N ------- N—C—CH2—CH3 C21H33CIN603 Mr 452,98 CAS 69049-06-5 Je to N- {1 -[2-(4-ethyl-4,5-dihydro-5-oxo- l//-tetrazol-1 -yl)ethyl]-4-(methoxymethyl)piperidin-4—yl}-N-propanamidmonohydrochlorid. Počítáno nabezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C21H33C1N603. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, v lihu 96% a v methanolu. Taje při teplotě asi 140 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. alfentaniliumchloridu. B. 50 mg zkoušené látky se rozpustí ve směsi 0,4 ml amoniaku 17,5% RS a 2 ml vody R, nechá se 5 min stát a zfiltruje se. Filtrát se okyselí kyselinou dusičnou zředěnou RS; vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,2 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. Roztok j e čirý (2.2.7) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). Pro přípravu in situ rozkladné sloučeniny (alfentanil nečistota E) se rozpustí 10 mg zkoušené látky v 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zahřívá se 4 h na vodní lázni pod zpětným chladičem. Pak se zneutralizuje 10,0 ml hydroxidu sodného zředěného RS a odpaří na vodní lázni do sucha. Po ochlazení se zbytek rozpustí v 10 ml methanolu R a zfiltruje se. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem Ä na 20,0 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 885 __________________________________________________________________§§ Alfentanili hydrochloridum 885 Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (3 um), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min s následujícím gradientovým programem: - mobilní fáze A - roztok uhličitanu amonného R (5 g/l) ve směsi objemových dílů tetrahydrofura-nuRavodyR(\0 + 90), - mobilní fáze B - acetonitril R Čas Mobilní fáze A Mobilní fáze B Poznámka (min) (% V/V) (% V/V) 0ažl5 90-40 10-60 lineární gradient 15 až 20 40 60 izokratická eluce 20 až 25 90 10 nastavení na původní podmínky 25 = 0 90 10 začátek dalšího gradientu - spektrofotometrického detektoru, 220 nm. Kolona se promývá nejméně 30 min acetonitrilem R a pak nejméně 5 min mobilní fází o počátečním složení. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu získaném s 10 jal porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 10 ul porovnávacího roztoku (a). Pokud jsou chromatogramy zaznamenávány za předepsaných podmínek, jsou retenční easy: alfentanilu nečistoty E asi 6 min, alfentaniliumchloridu asi 7 min. Nepřihlíží se k žádnému jinému píku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími alfentaniliumchloridu a alfentanilu nečistotě E je nejméně 4,0. Pokud je to nutné, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi nebo program lineárního gradientu. Nastříkne se odděleně 10 jal methanolu R j ako slepá zkouška, 10 jal zkoušeného roztoku a 10 jal porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k žádnému píku získanému ve slepé zkoušce a k žádnému píku s plochou menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 3,0 % až 4,0 %; provede se s 0,500 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,350 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů vody R a lihu 96% R (4 + 1) a přidá se 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 45,30 mg C2iH33ClN(P3. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Omamná látka. Strana 886 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 886 §§ Älfentanili hydrochloridum Nečistoty O * /-------\ Chfe-O—CHs CH3—CH2—N N—CH2—CH2' x-------' N—C—CH2—CH3 N—N /= A. N-oxid cÍ5-N-{l-[2-(4-ethyl-4,5-dihydro-5-oxo-l/f-tetrazol-l-yl)ethyl]-4- (methoxymethyl)piperidin-4-yl}-N-fenylpropanamidu, O ^ /-------\ CHs-O—CH3 CH3—CH2—N N—CH2—CH2' x-------' N—C—CH2—CH3 N—N /= B. N-oxid trans-N- {1 - [2-(4-ethyl-4,5 -dihydro-5 -oxo- 1/f-tetrazol-1 -yl)ethyl] -4-(methoxymethyl) -piperidin-4-yl}-N-fenylpropanamidu, /-------\ CH2—O—CH3 H-VV\ ? N-------' N—C—Cht—CH3 C. N-[4-(methoxymethyl)piperidin-4-yl]-N-fenylpropanamid, ,CH2—O—Chi, CH3—Cht—N N—Cht—Cht—N Y O N^N ^-------' N—C—CH3 D. N-{l-[2-(4-ethyl-4,5-dihydro-5-oxo-l//-tetrazol-l-yl)ethyl]-4-(methoxymethyl)piperidin-4-yl}-N—fenylacetamid, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 887 §§ Alfentanili hydrochloridum 887 O CH2—O—CH3 ChU—CH2—N N—CH,—CH2—N \ / X N—N NH- E. 1 -ethyl-1,4-dihydro-4- {2-[4-(methoxymethyl)-4-fenylamino]piperidin-1 -yl} ethyl-5//-tetrazol-5- -on, HO-CH2-CH2—N í I V CH2—O—CH3 \ II N—C—CH2—CH3 F. N-[l-(2-hydroxyethyl)-4-(methoxymethyl)piperidin-4-yl]-N-fenylpropanamid, O O í CH2—O—C—CH2—CH3 O CH3—CHs—N N—CH2—CHj—N \ / \ /\ II N^N ------- N—C—CH2—CH3 G. 1 - [2-(4-ethyl-4,5 -dihydro-5 -oxo-1 //-tetrazol-1 -yl)ethyl] -4- [(1 -oxopropyl)fenylamino] -4-piperi -dinomethyl-propionat, H,C. \ O H,C N I Ar „R R- = — H2C Ar- N=N / \ O CH3 H. N-{l-[2-(4-ethyl-4,5-dihydro-5-oxo-l/f-tetrazol-l-yl)ethyl]-4-(methoxymethyl)piperidin-4-yl}-N—fenylbutanamid. Strana 888 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 888 §§ Älfentanili hydrochloridum Algeldratum ***** *** Algeldrat Synonyma. Aluminium hydroxydatum colloidale, Aluminii oxidům hydricum, koloidní hydroxid hlinitý_________________________________________________________________ AI(OH)3. nH20 Mr bezvodého 78,00 CAS 1330-44-5 (hydrát.) Je to hydratovaný oxid hlinitý. Obsahuje 47,0 % až 60,0 % sloučeniny A1203 (Mr 101,96). Vlastnosti Bílý amorfní prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách a v roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce na hliník (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,25 g se rozpustí zahřátím na vodní lázni v 7,5 ml kyseliny chlorovodíkové R a zředí se vodou destilovanou R na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ6 (2.2.2, Metoda II). Alkalicky reagující látky. 1,0 g se třepe 1 min s 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R a pak se zfiltruje. K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 mlfenolftaleinu RS; přidáním 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS růžové zbarvení nezmizí. Neutralizační mohutnost. Zkouška se provede při 37 °C. 0,5 g se disperguje ve 100 ml vody R, zahřeje se, přidá se 100,0 ml předem zahřáté kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a nepřetržitě se míchá. pH (2.2.3) roztoku měřené po 10 min, 15 min a 20 min je nejméně 1,8, 2,3 a 3,0 a v žádném čase není vyšší než 4,5. Pak se přidá 10,0 ml předem zahřáté kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l VS, 1 h se nepřetržitě míchá a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do pH 3,5. Spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VSje nejvýše 35,0 ml. Chloridy (2.4.4). 0,1 g se rozpustí zahřátím v 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 100 ml. 5 ml tohoto roztoku zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (1 %). Sírany (2.4.13). 4 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na. 100 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (1 %). Arsen (2.4.2). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (4 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 10 ml roztoku S se neutralizuje amoniakem 26% R za použití žlutí metanilové RS jako vnějšího indikátoru. V případě potřeby se roztok zfiltruje a zředí se vodou R na 15 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (60 Mg/g)- Připraví se porovnávací roztok za použití 10 ml základního roztoku olova (1 jug Pb/ml). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 889 f A llopurinolum 889 Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 10 3živých mikroorganismů v gramu; stanoví se plotnovou metodou. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Enterobacteria a určitých jiných gramnegativních bakterií a Escherichia coli (2.6.13). Stanovení obsahu 0,800 g se rozpustí zahřátím na vodní lázni v 10 ml kyseliny chlorovodíkové RS a po ochlazení se zředí vodou R na 50,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidává amoniak zředěný RS1, dokud nezačne vznikat sraženina. Pak se přidá kyselina chlorovodíková zředěná RS v nejmenším množství, které je třeba na rozpuštění sraženiny, a směs se zředí vodou R na 20 ml. Provede se chelatometric-ká titrace hliníku (2.5.11). 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 5,098 mg A1203. Uchovávání Ve vzduchtěsných obalech, při teplotě pod 30 °C. f Allopurinolum Alopurinol C5H4N40 H 136,11 CAS 315-30-0 Je to lií-pyrazolo[3,4-d]pyrimidin-4(5//)-on a l//-pyrazolo[3,4-c/]pyrimidin-4-ol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny CjH^^O. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 10 mg se rozpustí v 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 220 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 250 nm a absorpční minimum při 231 nm. Poměr absorbance naměřené v minimu při 231 nm k absorbanci naměřené v maximu při 250 nm je 0,52 až 0,62. Strana 890 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 890 Aloe barbadensis B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety pripravené z asi 0,7 mg zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety alopurinolu CRL. C. 0,3 g se rozpustí ve 2,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a přidá se 50 ml vody R. Pomalu se přidává za stálého třepáni 5 ml dusičnanu stříbrného RS1; vznikne bílá sraženina, která se po přidání 5 ml amoniaku 17,5% RS nerozpustí. D. 50 mg se rozpustí v 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS, přidá se 1 ml tetrajodortuťnatanu draselného zásaditého RS, povaří se a nechá se stát; vznikne žlutá vločkovitá sraženina. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve 20 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Z 6 nebo ZŽ6 (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se tenko vrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silíkagelu GF254R. Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v amoniaku 26% R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 5 mg 5-aminopyrazol-4-karboxamidhydrogensulfatu CRL se rozpustí v amoniaku 26% R a zředí se jím na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methoxyethanolu R a 2-butanonu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Po vysušení v proudu vzduchu se vrstva pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skrvny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,2 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,120 g se rozpustí, je-li třeba opatrným zahřátím, v 50 ml dimethylformamidu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. 1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l zodpovídá 13,61 mg CjH^O. Uchovávání Separandum. Aloe barbadensis Aloe barbadoské Je to zahuštěná a usušená šťáva z listů druhu Aloe barbadensis MILL. Obsahuje nejméně 28,0 % hydroxyanthracenových derivátů, počítáno jako aloin (barbaloin) (C21H2209; lvi 418,4), vztaženo na vysušenou drogu. * * * * * * Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 891 Aloe barbadensis 891 Vlastnosti Tmavě hnědá hmota, slabě lesklá nebo matná, lastúrovitého lomu nebo hnědý prášek. Je částečně rozpustné ve vroucí vodě, za horka dobře rozpustné v lihu 96%, prakticky nerozpustné v etheru. Zkoušky totožnosti A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 0,25 g práškované drogy se smíchá s 20 ml methanolu R a zahřeje se ve vodní lázni k varu. Protřepává se několik minut a po usazení se tekutina slije. Uchovává se při teplotě asi 4 °C, použije se do 24 h. Porovnávací roztok. 25 mg aloinu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 fA obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a ethylacetatu Ä(13 + 17 + 100) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, pak se postříká roztokem hydroxidu draselného R (100 g/l) v methanolu R a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je ve střední části patrná žlutě fluoreskující skvrna (aloin) odpovídající svojí polohou hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. V dolní části je patrná světle modře fluoreskující skvrna (aloesin). Vrstva se zahřívá 5 min při 110 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je těsně pod skvrnou odpovídající aloinu patrná skvrna fluoreskující fialově. B. 1 g práškované drogy se protřepává se 100 ml vroucí vody R. Po ochlazení se přidá 1 g mastku R a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 0,25 g tetraboritanu sodného R a zahřívá se do rozpuštění. 2 ml tohoto roztoku se smíchají s 20 ml vody R Roztok fluoreskuje žlutozeleně. Fluorescence je zvlášť výrazná v ultrafialovém světle při 365 nm. C. 5 ml roztoku ze Zkoušky totožnosti B se smíchá s 1 ml bromové vody R; vznikne hnědožlutá sraženina, supernatantní tekutina je zbarvena fialově. Zkoušky na čistotu Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 2,0 %. Stanovení obsahu Zkouška se provádí za ochrany před světlem. 0,300 g práškované drogy (180) se převede do kuželové baňky na 250 ml. Navlhčí se 2 ml methanolu R, přidá se 5 ml vody R asi 60 ° C teplé a směs se promíchá. Pak se přidá dalších 75 ml vody R asi 60 °C teplé a 30 min se protřepává. Po ochlazení se zfiltruje do odměrné baňky. Kuželová baňka i filtr se promyjí 20 ml vody R. Promývací tekutina se přidá k filtrátu v odměrné baňce a zředí se vodou R na 1000,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se převede do baňky s kulatým dnem na 100 ml, přidá se 1 ml roztoku chloridu železitého R (600 g/l) a 6 ml kyseliny chlorovodíkové R Směs se zahřívá 4 h ve vodní lázni pod zpětným chladičem tak, aby hladina vody ve vodní lázni přesahovala hladinu kapaliny v baňce. Po ochlazení se roztok převede do dělicí nálevky, baňka se promyje postupně 4 ml vody R, 4 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 4 ml vody R. Promývací tekutiny se přidají k roztoku v dělicí nálevce. Protřepává se třikrát 20 ml etheru R Spojené etherové vrstvy se protřepou dvakrát Strana 892 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 892 Aloe capensis_______________________________________________________________________________ 10 ml vody R Spodní vrstva se odstraní, etherová vrstva se zředí etherem R na 100,0 ml. 20,0 ml tohoto roztoku se opatrně odpaří na vodní lázni do sucha a zbytek se rozpustí v 10,0 ml roztoku octanu horečnatého R (5 g/l) v methanolu R. Změří se absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 512 nm za použití methanolu R jako kontrolní tekutiny a vypočítá se procentuální obsah hydroxyanthracenovych derivátů, počítáno jako aloin (C21H2209), podle vztahu: A . 19,6 m v němž značí: A - absorbanci zkoušeného roztoku při 512 nm, m - navážku drogy v gramech. Hodnota specifické absorbance aloinu je 255. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněno před světlem. Aloe capensis Aloe kapské Je to zahuštěná a usušená šťáva z listů některých druhů Aloe, zejména Aloe ferox. MILL, a jeho kříženců. Obsahuje nejméně 18,0 % hydroxyanthracenovych derivátů, počítáno jako aloin (barbaloin) (C21H2209; Mr 418,4), vztaženo na vysušenou drogu. Vlastnosti Tmavě hnědá hmota, nazelenalého lesku, lesklého lastúrovitého lomu nebo zelenohnědý prášek. Je částečně rozpustné ve vroucí vodě, za horka dobře rozpustné v lihu 96%, prakticky nerozpustné v etheru. Zkoušky totožnosti A. Hodnotí se chromatogramy ze Zkoušky na čistotu Aloe barbadoské. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je ve střední části patrná žlutě fluoreskující skvrna (aloin), která svojí polohou odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. V dolní části chromatogramu jsou patrný dvě žlutě fluoreskující skvrny (aloinosid A a B) a skvrna fluoreskující modře (aloesin). B. 1 g práškované drogy (180) se protřepává se 100 ml vroucí vody R. Po ochlazení se přidá 1 g mastku R a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 0,25 g tetraboritanu sodného R a zahřívá se do rozpuštění. 2 ml tohoto roztoku se smíchají s 20 ml vody R. Roztok fluoreskuje žlutozeleně, fluorescence je zvlášť výrazná v ultrafialovém světle při 365 nm. C. 5 ml filtrátu ze Zkoušky totožnosti B se smíchá s 1 ml čerstvě připravené bromové vody R; vznikne žlutá sraženina, supernatantní tekutina není fialově zbarvena. * * Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 893 ________________________________________________________________________Aloxiprinum 893 Zkoušky na čistotu Aloe barbadoské. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,25 g práškované drogy se smíchá s 20 ml methanolu R a zahřeje se k varu ve vodní lázni. Protřepává se několik minut a po usazení se tekutina slije. Uchovává se při teplotě asi 4 °C, použije se do 24 h. Porovnávací roztok. 25 mg aloinu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 fA obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a ethylacetatu R (13 + 17 + 100) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, pak se postříká roztokem hydroxidu draselného R (100 g/l) v methanolu R. Zahřívá se 5 min při 110 °C. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není bezprostředně pod skvrnou odpovídající aloinu skvrna fluoreskující fialově. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 2,0 %. Stanovení obsahu Zkouška se provádí za ochrany před světlem. 0,400 g práškované drogy (180) se převede do kuželové baňky na 250 ml. Navlhčí se 2 ml methanolu R a přidá se 5 ml vody R asi 60 ° C teplé a důkladně se promíchá. Pak se přidá dalších 75 ml vody R asi 60 °C teplé a 30 min se protřepává. Po ochlazení se zfiltruje do odměrné baňky. Kuželová baňka a filtr se promyjí 20 ml vody R. Promývací tekutina se přidá k filtrátu v odměrné baňce a zředí se vodou R na 1000,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se převede do baňky s kulatým dnem na 100 ml, přidá se 1 ml roztoku chloridu železitého R (600 g/l) a 6 ml kyseliny chlorovodíkové R Směs se zahřívá 4 h pod zpětným chladičem ve vodní lázni tak, aby hladina vody ve vodní lázni přesahovala hladinu kapaliny v baňce. Po ochlazení se roztok převede do dělicí nálevky, baňka se promyje postupně 4 ml vody R, 4 ml hydroxidu sodného 1,0 mol/l RS a 4 ml vody R. Promývací tekutiny se přidají k roztoku v dělicí nálevce. Protřepává se třikrát 20 ml etheru R. Spojené etherové vrstvy se protřepou dvakrát 10 ml vody R. Spodní vrstva se odstraní, etherová vrstva se zředí etherem R na 100,0 ml. 20,0 ml tohoto roztoku se opatrně odpaří na vodní lázni do sucha a zbytek se rozpustí v 10,0 ml roztoku octanu horečnatého R (5 g/l) v methanolu R Změří se absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 512 nm za použití methanolu R jako kontrolní tekutiny a vypočítá se procentuální obsah hydroxyanthracenovych derivátů, počítáno jako aloin (C21H2209), podle vztahu: A . 19,6 m v němž značí: A - absorbanci zkoušeného roztoku při 512 nm, m - navážku drogy v gramech. Hodnota specifická absorbance aloinu je 255. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněno před světlem. Strana 894 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 894 § Älprazolamum Aloxiprinum A, • N Aloxiprm CAS 9014-67-9 Je to polymerní kondenzační produkt oxidu hlinitého a kyseliny acetylsalicylové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 7,5 % až 8,5 % hliníku (Al; At 26,98) a 79,0 % až 87,4 % celkových salicylanů, vyjádřeno jako kyselina acetylsalicylova CcJígC^ (Mr 180,16). Vlastnosti Jemný bílý nebo slabě ružový prášek, bez pachu nebo téměř bez pachu. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v lihu 96 % a v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů a uhličitanů. Zkoušky totožnosti A. 1 g se vaří s 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, ochladí se a zfiltruje. Filtrát se použije pro zkoušku B. Zbytek na filtru se rozpustí v 10 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a neutralizuje se kyselinou octovou 1 mol/l RS. 1 ml tohoto roztoku vyhovuje zkoušce a) na salicylany (2.3.1). B. Filtrát ze zkoušky A vyhovuje zkoušce na hliník (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. Asi 1,2 g (odpovídá 1,0 g celkových salicylanů) se třepe 30 min s 50 ml etheru R a rychle se zfiltruje přes skládaný papírový filtr. Filtrát se promyje několikrát etherem R, filtrát a promývací tekutina se spojí a zředí se etherem R na 100 ml. Volná kyselina acetylsalicylova. Absorbance (2.2.25) roztoku S měřená v maximu při 278 nm je nejvýše 0,36 (0,5 %, vztaženo na celkový obsah salicylanů). Kyselina salicylová. Absorbance (2.2.25) roztoku S měřená v maximu při 308 nm je nejvýše 0,50 (0,15 %, vztaženo na celkový obsah salicylanů). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- 2,0 g se opatrně spálí při nízké teplotě, ochladí se, přidají se 2 ml kyseliny dusičné R a 0,25 ml kyseliny sírové R, zahřívá se opatrně, dokud se vyvíjejí bílé dýmy, a potom se spaluje při 500 °C až 600 °C. Ochladí se, přidají se 2 ml kyseliny chlorovodíkové R odpaří se do sucha na vodní lázni a dále se postupuj e dle zkoušky C na těžké kovy počínaje "Zbytek se převede ...". K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 1,000 g se suší v exsikátoru nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa. Stanovení obsahu Hliník. 2,0 se spálí ve zváženém křemenném kelímku, opatrně se zahřívá, dokud není organická látka rozložena, a potom se žíhá při 1000 °C do konstantní hmotnosti. 1 g zbytku odpovídá 0,5292 g AI. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 895 _____________________________________________________________________________§ Alprazolamum 895 Celkové salicylany. Zkoušený roztok. K 0,250 g se přidá 50 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a mírně se vaří do rozpuštění. Ochladí se, přidá se 50 ml vody R, upraví se pH na hodnotu 2,40 až 2,50 za použití kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 500 ml. K 5,0 ml tohoto roztoku se přidají 4 ml chloridu železitého RSI, nechá se 30 min stát a zředí se vodou R na 50,0 ml. Porovnávací roztok. Ke 4,0 ml roztoku kyseliny salicylové R (0,50 g/l) se přidají 4 ml chloridu železitého RSI, nechá se 30 min stát a zředí se vodou R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) obou roztoků v maximu při 530 nm proti kontrolní tekutině připravené zředěním 4 ml chloridu železitého RSI vodou R na 50 ml. Z naměřených absorbancí a koncentrací roztoků se vypočítá obsah celkových salicylanů, vyjádřeno jako kyselina acetylsalicylová (C^gO^. 1 g kyseliny salicylové odpovídá 1,305 Cc>H804. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. § Alprazolamum Alprazolam C17H13CIN4 Mr 308,77 CAS 28981-97-7 Je to 6-fenyl-8-chlor-l-methyl-4//-[l,2,4]triazolo[4,3-a][l,4]benzodiazepin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C17H13C1N4. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu a mírně rozpustný v acetonu a v lihu 96%. Vykazuje polymorfismus. Strana 896 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 896 § Älprazolamum_____________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkoušená látka se rozpustí v co nejmenším množství ethylacetatu R a odpaří se do sucha na vodní lázni. 5,0 mg zkoušené látky se dobře smíchá s 5,0 mg alprazolamu CRL. Teplota tání (2.2.14) směsi se neliší od teploty tání zkoušené látky o více než 2 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety alprazolamu CRL. Pokud se spektra v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v co nejmenším množství ethylacetatu R, odpaří se na vodní lázni do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg alprazolamu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b).\0 mg alprazolamu CRL a 10 mg midazolamu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R, methanolu R a ethylacetatu R (2 + 15 + 20 + 80) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 2 mg alprazolamu CRL a 2 mg triazolamu CRL se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí dimethylformamidem R na 100,0 ml. 0,5 ml tohoto roztoku se zředí dimethylformamidem R na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem fenylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um), - mobilní fáze o průtokové rychlosti 2 ml/min, při teplotě 40 °C a gradientu programovaného následujícím způsobem: - mobilní fáze A - směs objemových dílů tlumivého roztoku a methanolu R (44 + 56), - mobilní fáze B - směs objemových dílů tlumivého roztoku a methanolu R (5 + 95), - tlumivý roztok - 7,7 g octanu amonného R se rozpustí v 1000 ml vody R a upraví se pH na hodnotu 4,2 pomocí kyseliny octové ledové R Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 897 § Alprazolamum 897 Čas Mobilní fáze A Mobilní fáze B Poznámka (min) (% V/V) (% V/V) 0 98 2 izokraticky 15 98 2 lineární gradient 35 1 99 izokraticky 40 1 99 konec chromatografického záznamu, přepnout na počáteční podmínky 41 98 2 ustalování 50 = 0 98 2 konec ustalování - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Kolona se ustaluje promýváním mobilní fází o počátečním složení nejméně po dobu 30 min. Mezi jednotlivými chromatogramy se použijí podmínky popsané pro 40 min až 50 min. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 10 ul porovnávacího roztoku (a). Je-li chromatogram zaznamenáván za předepsaných podmínek, jsou retenční časy triazolamu asi 9 min a alprazolamu asi 10 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky alprazolamu a triazolamu je nejméně 1,5. Nastříkne se odděleně 10 jal dimethylformamidu R j ako slepá zkouška, 10 ul zkoušeného roztoku a 10 ul porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %). Nepřihlíží se k pikům získaným při slepé zkoušce a k pikům s plochou menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4 14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,140 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a acetanhydridu R (3 + 2) a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) do druhého inflexního bodu. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 15,44 mg sloučeniny C17H13C1N4. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Psychotropní látka. Strana 898 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 898 § Älprazolamum A. 3-ammo-4-fenyl-6-chlor-2-methyl-3,4-dihydrochinazolin-4-ol, N—N 'I \\ -CH2OH H3C N o B. 5-chlor-2-(3-hydroxymethyl-5-methyl-4/f-[l,2,4]triazol-4-yl)benzofenon, H3C N o C. 5-chlor-2-(5-methyl-4i/-[ 1,2,4]triazol-4-yl)benzofenon, -N IN íl D. 6-fenyl-8-chlor-l-vmyl-4/f-[l,2,4]triazolo[4,3-a][l,4]benzodiazepin, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 899 § Alprazolamum 899 NH2 o E. 2-amino-5-chlorbenzofenon, F. 5-chlor-2-(3-chlormethyl-5-methyl-4/f-[l,2,4]triazol-4-yl)benzofenon, H,C G. 5-fenyl-7-chlor-l-methyl-4/f-[l,2,4]triazolo-[4,3-a]-4-chmolmylamin, Cl Cl H. bis{[4-(2-benzoyl-4-chlorfenyl)-5-methyl-4//-[l,2,4]triazol-3-yl]methyl}amin, Strana 900 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 900 § Älprazolamum I. 5-{[4-(2-benzoyl-4-chlorfenyl)-5-methyl-4//-[l,2,4]triazol-3-yl]methyl}-6-fenyl-5,6-diliydro--chlor-1 -methyl-4//- [1,2,4] -triazolo [4,3 -a] [ 1,4]benzodiazepin-6-ol, H,C J. kondenzovaný terciární aminodimer. f Alprenololi benzoas Alprenololiumbenzoat *** *+* OH CH3 I I O—CH2—CH-CH,—NH2—CH I •-UH2 OH—OH2 ^-,'~'3 © coo e C22H2gN 4 M37148 Je to (i^S)-N-isopropyl-N-[3-(2-allylfenoxy)-2-hydroxy-l-propyl]amoniumbenzoat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C 22H29NO4. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 901 _____________________________________________________________________________§ Alprazolamum 901 Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 116 °C až 120 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem alprenololium-benzoatu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné látky A, viz Zkoušky na čistotu, v denním světle po vystavení parám jodu na dobu nejméně 2 h. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). D. 0,5 g se v nádobce pro sublimaci navlhčí 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové R, dno nádobky se opatrně zahřeje a bílý sublimát se zachytí na chladném místě nádobky. Sublimat (kyselina benzoová) taje (2.2.14) při 120 °C až 124 °C. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25,0 ml. Tento roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). l-(Isopropylamino)-3-[2-(l-propenyl)fenoxy]-2-propanol. 0,25 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25,0 ml. Absorbance (2.2.25) měřená při 297 nm není větší než 0,20 (0,1 %). Příbuzné látky. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok (a). 0,60 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 50 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg alprenololiumbenzoatu CRL a 10 mg oxprenololiumchlori- du CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 12 mg alprenololiumbenzoatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 50 ml. Do komory obsahující vyvíjecí směs se nejméně 1 h před použitím umístí dvě nádoby, z nichž každá obsahuje 30 ml amoniaku 26% R Na vrstvu se odděleně nanese po 5 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a ethylacetatu R (5 + 95) po dráze 15 cm. Vrstva se suší nejméně 3 h na vzduchu a potom se vystaví nejméně na 6 h parám jodu. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) o RF vyšším než hlavní skvrna odpovídající alprenololu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. B. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Strana 902 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 902 f Älprenololi hydrochloridum__________________________________________________________________ Porovnávací roztok (a). 20,0 mg alprenololiumbenzoatu CRL a 4,0 mg 4-isopropylfenolu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 4,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 4,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min připravené takto: 0,45 g oktansulfonanu sodného R se rozpustí ve 150 ml acetonitrilu R a zředí se na 500 ml tlumivým roztokem fosforečnanovým o pH 2,8 (připraveným rozpuštěním 1,78 g kyseliny fosforečné R a 15,6 g dihydrogenfosforečnanu sodného Rve vodě R a zředěním na 2000 ml), - spektrofotometrického detektoru, 280 nm. Kolona se ustaluje promýváním mobilní fází rychlostí 1 ml/min po dobu asi 1 h. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku byla asi 50 % až 70 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek retenční easy látek jsou: kyseliny benzoové asi 4 min, alprenololu asi 10 min, 4-isopropylfenolu asi 16 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem odpovídajícím alprenololu a pikem odpovídajícím 4-isopropylfenolu na chromatogramů porovnávacího roztoku (a) je nejméně 5. Je-li třeba, upraví se koncentrace oktansulfonanu sodného a nebo acetonitrilu v mobilní fázi (zvýšení koncentrace oktansulfonanu sodného zvýší retenční ca s alprenololu a zvýšení koncentrace acetonitrilu sníží retenční ěas obou sloučenin). Nastříkne se odděleně 20 fA zkoušeného roztoku a 20 fA porovnávacího roztoku (b) a zaznamenávají se chromatogramy po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního ěasu alprenololu. Na chromatogramů zkoušeného roztoku součet ploch všech píku, kromě píku alprenololu a píku kyseliny benzoové, není větší než plocha píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b) (0,4 %). K píku kyseliny benzoové a k píku s plochou menší než 0,lnásobek plochy alprenololu na chromatogramů porovnávacího roztoku (b) se nepřihlíží. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h ve vakuu nad oxidem fosforečným R při 60° C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Míchat se musí důkladně a nepřetržitě, jinak se mohou získat nízké nebo nereprodukovatelné výsledky. 0,275 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 37,15 mg C22H29NO4. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 903 f Alprenololi hydrochloridum 903 Nečistoty A. 3-(2-allylfenoxy)-l,2-propandiol, B. 2-allylfenol, C. 1 -(isopropylamino)-3 -(2-propylfenoxy)-2-propanol, D. N-isopropylamino-l,l'-bis[3-(2-allylfenoxy)-2-propanol], E. l-(isopropylamino)-3-[2-(l-propenyl)fenoxy]-2-propanol. f Alprenololi hydrochloridum Alprenololiumchloridum OH CH3 I I O—CH2—CH-CH2—Nhfe—CH CH3 Chfe—CH=CH2 © Cl e C15H24CIN02 Mr 285,81 CAS 13707-88-5 Je to (RS)-N-isopropyl-N-{[3-(2-allylfenoxy)-2-hydroxy]propyl}amoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C15H24C1N02. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 108 °C až 112 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem alprenololium-chloridu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné látky A, viz Zkoušky na čistotu, v denním světle po vystavení parám jodu na dobu 30 min. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Strana 904 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 904 f Älprenololi hydrochloridum__________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H9 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,2 ml červeně methylové RS a 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený. Přidá se 0,4 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. l-(Isopropylamino)-3-[2-(l-propenyl)fenoxy]-2-propanol. 0,25 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25 ml. Absorbance (2.2.25) měřená při 297 nm není větší než 0,20 (0,1 %). Příbuzné látky. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem Rna 50 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg alprenololiumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b).\0 mg alprenololiumchloridu CRL a 10 mg oxprenololiumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 50 ml. Do vyvíjecí komory obsahující vyvíjecí směs se nejméně 1 h před použitím umístí dvě nádoby, z nichž každá obsahuje 30 ml amoniaku 17,5% RS. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a ethylacetatu R (5 + 95) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min při 100 °C a potom se vystaví na 6 h parám jodu. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) o Rv vyšším než hlavní skvrna není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. B. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 4,0 mg alprenololiumchloridu CRL a 0,8 mg 4-isopropylfenolu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 4,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min připravené takto: 0,656 g oktansulfonanu sodného R se rozpustí ve 150 ml acetonitrilu R a zředí se na 500 ml tlumivým roztokem fosforečnanovým o pH 2,8 (připraveného rozpuštěním 1,78 g kyseliny fosforečné R a 15,6 g dihydrogenfosforečnanu sodného Rve vodě R a zředěním na 2000 ml), - spektrofotometrického detektoru, 280 nm. Kolona se ustaluje promýváním mobilní fází rychlostí 1 ml/min po dobu asi 1 h. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (b) a citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 905 __________________________________________________________________f Alprenololi hydrochloridum 905 Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku (a). Pokud se zaznamenají chromatogramy za výše uvedených podmínek, retenční časy látek jsou: alprenololiumchloridu asi 11 min, 4--isopropylfenolu asi 18 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem odpovídajícím alprenololiumchloridu a pikem odpovídajícím 4-isopropylfenolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je nejméně 5. Je-li třeba, upraví se koncentrace oktansulfonanu sodného nebo acetonitrilu v mobilní fázi (zvýšení koncentrace oktansulfonanu sodného zvýší retenční čas alprenololiumchloridu a zvýšení koncentrace acetonitrilu sníží retenční čas obou látek). Nastříkne se odděleně 20 fA zkoušeného roztoku a 20 fA porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,4 %). K pikům s plochou menší než 0,lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) se nepřihlíží. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve 20 ml vody R 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 1,000 g nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřevyšujícím 2,7 kPa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,400 g se rozpustí ve směsi 25 ml stejných objemových dílů ethanolu R a vody R. Přidá se 10 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za poten-ciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 28,58 mg C15H24C1N02. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. 3-(2-allylfenoxy)-l,2-propandiol, B. 2-allylfenol, C. 1 -isopropylamino-3 - [2 -(1 -propenyl)fenoxy] -2 -propanol, D. N,N-bis[2-(2-allylfenoxy)-2-hydroxypropyl]isopropylamin. Strana 906 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 906 Älthaeae folium Althaeae folium N Proskurníkový list Synonymum. Folium althaeae_______________________________________________________ Je to usušený list druhu Althaea officinalis L. Vlastnosti Droga bez pachu, chuti mdle slizovité. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A, B a C. Zkoušky totožnosti A. List šedozelený, krátce řapíkatý, vejčitý až trojuhle srdčitý, třílaločný až petilalocný, zubatý, na obou stranách hustě šedě hedvábitě plstnatý. Žilnatina dlanitá, na spodní straně silně vyniklá. B. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Pokožka listu na svrchní straně z buněk se stěnami mírně, na spodní straně se stěnami silně vlnitě zprohýbanými. Některé pokožkové buňky vyplněny slizem. Četné krycí hvězdovité chlupy tvoří dvě až osm jednobuněčných, na bázi tečkovaných ramen. Žlaznaté chlupy (typ Malvaceae) s jednobuněčnou nohou a jednobuněčnou až pětibuněčnou hlavičkou. Anizocytické průduchy (2.8.3) na obou stranách listu. List bifaciální. Palisádový parenchym nejvýše dvouřadý s malými intercelulárami, houbový parenchym třířadý až pětiřadý s velkými intercelulárami a se slížovými buňkami, jejichž stěny jsou výrazně ztlustlé. V mezofýlu v blízkosti žilnatiny drúzy šťavelanu vápenatého. Kolaterální svazky cévní provázeny dvěma pruhy kolenchymu. C. Práškovaná droga. Prášek je šedozelený. Droga je charakteristická těmito znaky: úlomky hvězdovitých chlupů s tečkovanou bází, úlomky pokožky a mezofýlu s drúzami šťavelanu vápenatého, slizové buňky vzhledem k rozpustnosti slizu jsou jen těžce patrné. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 5,0 % jinak zbarvené drogy; nejvýše 10,0 % jiných částí matečné rostliny; nejvýše 3,0 % listů napadených rzí Puccinia malvacearum MONTAGNE; nejvýše 1,0 % cizích organických příměsí; nejvýše 0,5 % anorganických příměsí. Práškovaná droga může jen v míře dané limitem obsahovat tečkované cévy, zdřevnatělá sklerenchymatická vlákna a velké parenchymatické buňky dřeně (lodyha) a krátce stopkaté, žlutohnědé, dvoubuněčné, podlouhle eliptické teleutospory se stěnami ztlustlými (Puccinia malvacearum MONTAGNE). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 16,0 %. Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 2,5 %. Číslo bobtnavosti (2.8.4). Nejméně 12; stanoví se s 0,200 g práškované drogy (355). Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a vlhkostí. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 907 Althaeae radix 907 Althaeae radix ***** * * Pro skurníko vý kořen Synonymum. Radix althaeae________________________________________________________ Je to loupaný nebo neloupaný, celý nebo řezaný usušený kořen druhu Althaea officinalis L. Vlastnosti Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Neloupana celá droga je tvořena válcovitými, mírně zkroucenými kořeny až 2 cm tlustými, hrubě podélně brázditými. Na povrchu je šedohnědá, s četnými jizvami po postranních kořenech. Lom je v obvodové části vláknitý, ve vnitřní části nepravidelně zrnitý. Úlomky kořene mají více nebo méně silnou vrstvu bělavé kůry, s nahnědlým peridermem; kůra je nahnědlým kambiem zřetelně oddělena od bíle zbarveného dřeva. Po navlhčení je zřetelný vrstevnatý vzhled kůry a paprsěitá struktura dřeva. Loupaná droga je na povrchu šedobílá, jemně vláknitá. Korek a zevní vrstva parenchymu kůry chybí. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je hnědavě šedý (neloupaný kořen) nebo bělavý (loupaný kořen). Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky bezbarvých, převážně nezdřevnatělých, na konci špicatých nebo rozštěpených sklereid; úlomky schodovitě, teěkovitě nebo síťovitě ztlustlých cév; drúzy šťavelanu vápenatého o průměru 20 //m až 35 //m, většinou však 25 //m až 30 //m; buňky parenchymu obsahující sliz; u neloupaného kořene úlomky korku s tenkostennými, deskovitými buňkami. Pozoruje se pod mikroskopem ve vodě R. Prášek obsahuje četná škrobovitá zrna o průměru 3 //m až 25 //m, občas s podlouhlou trhlinou, většinou jednotlivá, někdy zhlouěena po dvou až čtyřech. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 % zhnědlé drogy. U loupaného kořene nejvýše 2 % kořenů s vrstvou korku. Číslo bobtnavosti (2.8.4). Nejméně 10; stanoví se s práškovanou drogou (710). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy (710) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 6,0 % (loupaný kořen). Nejvýše 8,0 % (neloupaný kořen). Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Strana 908 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 908 Aluminii chloridům hexahydricum______________________ Aluminii chloridům hexahydricum Hexahydrát chloridu hlinitého AICI3. 6H20 Mr 241,43 CAS 7784-13-6 Mr bezvodého 133,34 Obsahuje 95,0 % až 101,0 % sloučeniny A1C13. 6H20. Vlastnosti Bílý nebo slabě žlutý krystalický prášek nebo bezbarvé rozplývající se krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, dobře rozpustný v glycerolu. Zkoušky totožnosti A. 0,1 ml roztoku S2, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 2 ml. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). B. 0,3 ml roztoku S2 se zředí vodou R na 2 ml. Roztok vyhovuje zkoušce na hliník (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok SI. 10,0 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí sejí na 100 ml. Roztok S2. 50 ml roztoku SI se zředí vodou R na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S2 je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok H7 (2.2.2, Metoda II). Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku SI vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 Mg/g)- Alkalické kovy a kovy alkalických zemin. K 20 ml roztoku S2 se přidá 100 ml vody R a zahřeje se k varu. K horkému roztoku se přidá 0,2 ml červeně methylové RS. Přidává se amoniak zředěný RS1 do změny zbarvení indikátoru na žluté a zředí se vodou R na 150 ml. Potom se zahřeje k varu a zfiltruje se. 75 ml filtrátu se odpaří na vodní lázni do sucha a žíhá do konstantní hmotnosti; hmotnost zbytku váží nejvýše 2,5 mg (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku SI vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 10 ml roztoku SI vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 Mg/g)- Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 42,0 % až 48,0 %; stanoví se s 50,0 mg zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,500 g se rozpustí ve 25,0 ml vody R a provede se chelatometrická titrace hliníku (2.5.11). Titruje se síranem zinečnatým 0,1 mol/l VS do změny šedozeleného zbarvení indikátoru na růžové. Provede se slepá zkouška. 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 24,14 mg A1C13. 6H20. Uchovávání * * * * * Ve vzduchotěsných obalech. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 909 f Ämantadini hydrochloridum 909 Aluminii sulfas ***** * * *** Síran hlinitý Synonymum. Aluminium sulfuricum_________________________________________________ AI2(S04)3. nH20 MT bezvodého 342,14 CAS 10043-01-3 (bezvodý) CAS 17927-65-0 (hydrát) Je to síran hlinitý s proměnlivým obsahem krystalové vody. Obsahuje 51,0 % až 59,0 % A12(S04)3. Vlastnosti Bezbarvé lesklé krystaly nebo krystalická hmota. Je dobře rozpustný ve studené vodě, snadno rozpustný v horké vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1). B. Roztok S vyhovuje zkoušce na hliník (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze III (2.2.1) a je bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 2,5 až 4,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,5 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25 ml. Alkalické kovy a kovy alkalických zemin. Ke 20 ml roztoku S se přidá 100 ml vody R, zahřeje se, přidá se 0,1 ml červeně methylové RS a přidává se amoniak zředěný RS1 do změny zbarvení indikátoru na žluté. Pak se směs zředí vodou R na 150 ml, zahřeje se k varu a zfiltruje se. 75 ml filtrátu se odpaří na vodní lázni do sucha a vyžíhá se. Zbytek váží nejvýše 2 mg (0,4 %). Amonium (2.4.1). 0,4 ml roztoku S zředěného vodou R na 14 ml vyhovuje limitní zkoušce na amonium (500 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 6 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (50 Mg/g)- Připraví se porovnávací roztok za použití základního roztoku olova (1 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 2 ml roztoku S zředěné vodou R na 10 ml vyhovuje limitní zkoušce na železo (100 Mg/g)- Při této zkoušce se použije 0,3 ml kyseliny thioglykolové R. Stanovení obsahu 0,500 g se rozpustí v 20 ml vody R a provede se chelatometrická titrace hliníku (2.5.11). 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l zodpovídá 17,11 mg Al^SO^. Strana 910 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 910 f Ämantadini hydrochloridum Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. f Ämantadini hydrochloridum Amantadiniumchlorid Synonymum. Amantadinium chloratum________ © ci© C10H18CIN Mr 187,71 CAS 665-66-7 Jeto l-tricyklo[3,3,l,l3T]decylamoniumchlorid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C10H18C1N. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Při zahřívání sublimuje. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C, D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety amantadiniumchloridu CRL. B. K 0,1 g se přidá 1 ml pyridinu R a 0,1 ml acetanhydridu R a směs se asi 10 s zahřívá k varu. Horký roztok se naleje do 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, ochladí se na 5 °C a zfiltruje. Sraženina se promyje vodou R a suší se 1 h ve vakuu při 60 °C. Její teplota tání (2.2.14) je 147 °Cažl51 °C. C. 0,2 g se rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a přidá se 1 ml roztoku dusitanu sodného R (500 g/l); vznikne bílá sraženina. D. 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml. NH3 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 911 __________________________________________________________________________§ Amfetamini sulfas 911 Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. 2 ml roztoku S se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 10 ml, přidá se 0,1 ml červeně methylové RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok se zbarví žlutě. Přidá se 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok se zbarví červeně. Příbuzné látky. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28). Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí ve 2 ml vody R, přidají se 2 ml roztoku hydroxidu sodného R (200 g/l) a 2 ml chloroformu R a 10 min se třepe. Chloroformová vrstva se oddělí, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 1,8 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné směsí připravenou následovně: 19,5 g křemeliny silanizované pro plynovou chromatografií R se smíchá s 60 ml roztoku hydroxidu draselného R (3,3 g/l) v methanolu R a rozpouštědlo se odpaří za sníženého tlaku a pomalé rotace směsi (nosič). 0,4 g uhlovodíků s nízkým tlakem par (typ L) R se rozpustí v 60 ml toluenu R (rozpouští se až 5 h). Tento roztok se přidá na nosič a rozpouštědlo se odpaří za sníženého tlaku a pomalé rotace směsi, - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se zvyšuje lineárně rychlostí 6 °C/min ze 100 °C na 200 °C. Teplota vstřikovacího prostoru se udržuje na 220 °C a teplota detektoru na 300 °C. Nastřikuje se 1 fA nebo zvolený objem zkoušeného roztoku. Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku. Součet ploch všech píku na chromatogramu, kromě píku odpovídajícího amantadinu, není větší než 1 % celkové plochy píku a žádný jednotlivý pík, kromě píku odpovídajícího amantadinu, není větší než 0,3 % celkové plochy píku. Nepřihlíží se k píku rozpouštědla. Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce (A) na těžké kovy (20 Mg/g)-Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 2,000 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 18,77 mg C10H18C1N. Uchovávání Separandum. Strana 912 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 912 § Ämfetamini sulfas § Ämfetamini sulfas Amfetaminiumsulfat Synonyma. Amphetamini sulfas, Amphetaminium sulfuricum C18H28N204S H 368,49 CAS 60-13-9 Je to bis[(RS)-(l-fenyl-2-propyl)amonium]sulfat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C18H28N204S. Vlastnosti Bílý prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, E, viz Obecné zásady (1.2). A. Optická otáčivost (2.2.7). -0,04° až +0,04°; měří se roztok S, viz Zkoušky na čistotu, ve 2dm trubici. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) suspenze zkoušené látky v parafinu tekutém R se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. amfetaminiumsulfatu. C. K 50 ml roztoku S se přidá 5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, 0,5 ml benzoylchlori-du R, protřepe se a postupně se přidává po 0,5 ml benzoylchloridu R, pokud vzniká sraženina. Sraženina se odfiltruje, promyje vodou R, rekrystalizuje se dvakrát ze směsi objemových dílů lihu 96% R a vody R (1 + 1) a vysuší se při 100 °Cažl05 °C. Krystaly tají (2.2.14) při 131 °C až 135 °C. D. K asi 2 mg se přidá 1 ml formaldehydu v kyselině sírové RS; vznikne oranžové zbarvení, které se rychle změní na tmavě hnědé. E. Roztok S vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 913 ____________________________________________________________________f Amiloridi hydrochloridum 913 Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 25 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení roztoku se spotřebuje nejvýše 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo 0,1 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,00 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 36,85 mg C18H28N204S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Psychotropní látka. f Amiloridi hydrochloridum Amiloridiumchlorid Synonymum. Amiloridium chloratum________ © CI0 -2 H20 C6H9CI2N70 . 2H20 MT 302,12 CAS 17440-83-4 Mr bezvodého 266,09 Je to dihydrát l-(6-chlor-3,5-diamino-2-pyrazinkarbonyl)guanidiniumchloridu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny CfiJOl^í-P. Vlastnosti Světle žlutý až zelenožlutý prášek. Je těžce rozpustný ve vodě a v ethanolu, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, D. Alternativní sestava zkoušek: B, C, D, viz Obecné zásady (1.2). O NH, >^ >r ^n NH2 H2N N NH2 Strana 914 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 914 f Ämiloridi hydrochloridum____________________________________________________________________ A. Infračervené absorpční spektrum zkoušené látky se shoduje se spektrem amiloridiumchlori-du CRL. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 40 mg amiloridiumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se čerstvě připravenou směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1, vody R a dioxanu R (6 + 6 + 88) po dráze 12 cm. Po vysušení na vzduchu se vrstva pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku je polohou, fluorescencí a velikostí shodná s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. C. Asi 10 mg se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 10 ml roztoku cetrimidu R (200 g/l), 0,25 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 1 ml bromové vody RS; vznikne zelenožluté zbarvení. Po přidání 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS se zbarvení změní na tmavě žluté a roztok v ultrafialovém světle při 365 nm modře fluoreskuje. D. Vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Volné kyseliny. 1,0 g se rozpustí ve směsi 50 ml methanolu R a 50 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS není větší než 0,3 ml. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 20,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů acetonitrilu R a vody R (1 + 3) na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů acetonitrilu R a vody R (1 + 3) na 10,0 ml. Porovnávací roztok (c). 20,0 mg methylesteru kyseliny 3,5-diamino-6-chlorpyrin-2-karboxylové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 /um), - mobilní fáze obsahující směs objemových dílů tetramethylamoniumhydroxidu RS, acetonitrilu R a vody R (5 + 250 + 745), jejíž pH bylo upraveno na hodnotu 7,0 za použití směsi objemových dílů kyseliny fosforečné R a vody R (1 + 9), o průtokové rychlosti 1 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Nastnkne se 20 fA porovnávacího roztoku (c) a upraví se koncentrace acetonitrilu tak, aby retenční čas methylesteru kyseliny 3,5-diamino-6-chlorpyrazin-2-karboxylové CRL byl 5 min až 6 min (zvýšení koncentrace acetonitrilu zkracuje retenční čas). Nastnkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a) a upraví se koncentrace tetramethylamoniumhydroxidu a kyseliny fosforečné pro udržení pH na hodnotě 7,0 tak, aby retenční čas amiloridu byl 9 min až 12 min (zvýšení koncentrace zkracuje tento retenční čas). Nastnkne se 20 fA porovnávacího roztoku (b); zkoušku Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 915 __________________________________________________________________________f Aminophenazonum 915 lze hodnotit, jestliže poměr signálu hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) k sumuje nejméně 5,0. Nastříkne se odděleně 20 fA zkoušeného roztoku a 20 fA porovnávacího roztoku (c) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 5násobku retenčního ěasu píku amiloridu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch píku, kromě píku odpovídajícího amiloridu, není větší než plocha píku odpovídajícího methylesteru kyseliny 3,5-diamino-6-chlorpyrazin-2--karboxylové na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 10 % plochy píku methylesteru kyseliny 3,5-diamino-6-chlorpyrazin-2-karboxylové) na chromatogramu porovnávacího roztoku (c). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 11,0 % až 13,0 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,2500 g se rozpustí ve směsi 15 ml dioxanu R a 100 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 10 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 26,61 mg CgHgCIjNyO. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Aminophenazonum Aminofenazon C13H17N30 Mr231,30 CAS 58-15-1 Je to 4-dimethylamino-l-fenyl-2,3-dimethyl-5-pyrazolon. Obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C13H17N30. N Strana 916 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 916 f Äminophyllinum____________________________________________________________________________ Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo drobné bezbarvé krystalky. Je dobře rozpustný ve vodě a snadno rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Teplota tání (2.2.14). 107 °C až 109 °C. B. K 10 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,2 ml dusičnanu stříbrného RS2; roztok se zbarví zprvu modrofialové a pak se vylučuje stříbro. Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí zahřátím ve vodě prosté oxidu uhličitého R a po ochlazení sejí zředí na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.4). 7,5 až 9,0; měří se roztok S. Snadno zuhelnitelné látky. 0,20 g se rozpustí v 5 ml kyseliny sírové R Roztok je čirý a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6. Fenazon. Ke 2 ml roztoku S se přidají 3 ml vody R, roztok 0,10 g 4-dimethylaminobenzaldehydu R ve 3 ml lihu 96% R, 1 ml kyseliny sírové R, promíchá se a nechá stát 5 min. Roztok se nezbarví intenzivněji než současně připravený kontrolní roztok. Chloridy (2.4.4). 15,0 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (70 Mg/g)- Místo 1,0 ml kyseliny dusičné zředěné RS se použije stejný objem kyseliny sírové RS. Sírany (2.4.13). 12,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)-K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí v 15 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 0,1 ml violeti krystalové RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do změny fialového zbarvení na modré. Provede se slepá zkouška. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 23,13 mg C13H17N30. Uchovávání Chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 917 f Aminophyllinum 917 f Aminophyllinum Aminofylin Synonyma. Theophyllinum et ethylendiaminum, theofylin a ethylendiamin H3N—Chfe—Chfe—NH3 2© 0 II r^\ CH3 e C16H24N10°4 Mr 420,43 CAS 317-34-0 Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 84,0 % až 87,4 % theofylinu (C7H8N402; Mr 180,17) a 13,5 % až 15,0 % ethylendiaminu (C2H8N2; Mr 60,10). Vlastnosti Bílý až slabě nažloutlý prášek nebo granule. Je snadno rozpustný ve vodě (roztok se kalí vlivem absorpce oxidu uhličitého), prakticky nerozpustný v ethanolu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B, C a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2). 1,0 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidají se po kapkách za protřepávání 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zfiltruje se. Sraženina se použije pro zkoušky totožnosti A, B, D a F a filtrát se použije pro zkoušku totožnosti C. A. Sraženina promytá vodou R a vysušená při 100 °Caž 105 °Ctaje (2.2.14) při 270 °Caž274 °C. B. Sraženina promytá vodou R a vysušená při 100 °C až 105 °C se zkouší absorpční spektrofoto-metrií v infračervené oblasti (2.2.24). Infračervené absorpční spektrum sraženiny se shoduje se spektrem theofylinu CRL. C. K filtrátu se přidá 0,2 ml benzoylchloridu R, zalkalizuje se hydroxidem sodným zředěným RS a intenzivně se protřepe. Sraženina se odfiltruje, promyje 10 ml vody R, rozpustí v 5 ml horkého lihu 96% R a přidá se 5 ml vody R. Vyloučí se sraženina, která po promytí a vysušení při 100 °C až 105 °C taje (2.2.14) při 248 °C až 252 °C. D. K asi 10 mg sraženiny se přidá 1,0 ml roztoku hydroxidu draselného R (360 g/l), zahřívá se 3 min ve vodní lázni 90 °C teplé a přidá se 1 ml kyseliny diazobenzensulfonové RS1; pomalu vzniká červené zbarvení. Provede se slepá zkouška. E. Zkouška Voda, semimikrostanovení, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. F. Sraženina vyhovuje zkoušce na xanthiny (2.3.1). Strana 918 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 918 f Äminophyllinum hydricum___________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí mírným zahřátím v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ6 (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí zahřátím ve 2 ml vody R a zředí se methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, acetonu R chloroformu R a 1-butanolu R (10 + 30 + 30 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,5 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky rozpuštěné ve 20 ml pyridinu bezvodého R. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Ethylendiamin. 0,250 g se rozpustí ve 30 ml vody R. Přidá se 0,1 ml zeleně bromkresolově RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS do vzniku zeleného zbarvení. 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 3,005 mg C2H8N2. Theofylin. 0,200 g se suší v sušárně při 135 °C do konstantní hmotnosti. Sušina se rozpustí zahřátím ve 100 ml vody R, ochladí se, přidá se 20 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a protřepe se. Přidá se 1 ml modře bromthymolové RS1 jako indikátoru a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 18,02 mg Cfi$^jd2. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 919 __________________________________________________________________f Amiodaroni hydrochloridum 919 f Aminophyllinum hydricum ***** Hydratovany aminofylin Synonyma. Theophyllinum et ethylendiaminum hydricum, hydratovany theofylin a ethylendiamin CAS 5897-66-5 Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 84,0 % až 87,4 % theofylinu (C7H8N402; M^ 180,17) a 13,5 % až 15,0 % ethylendiaminu (C2H8N2; Mr 60,10). Vlastnosti Bílý až slabě nažloutlý prášek nebo granule. Je snadno rozpustný ve vodě (roztok se kalí vlivem absorpce oxidu uhličitého), prakticky nerozpustný v ethanolu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B, C a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2). 1,0 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidají se po kapkách za protřepávání 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zfiltruje se. Sraženina se použije pro zkoušky totožnosti A, B, D a F a filtrát se použije pro zkoušku totožnosti C. A. Sraženina promytá vodou R a vysušená při 100 °Caž 105 °Ctaje (2.2.14) při 270 °Caž274 °C. B. Sraženina promytá vodou R a vysušená při 100 °C až 105 °C se zkouší absorpční spektrofoto-metrií v infračervené oblasti (2.2.24). Infračervené absorpční spektrum sraženiny se shoduje se spektrem theofylinu CRL. C. K filtrátu se přidá 0,2 ml benzoylchloridu R, zalkalizuje se hydroxidem sodným zředěným RS a intenzivně se protřepe. Sraženina se odfiltruje, promyje 10 ml vody R, rozpustí v 5 ml horkého lihu 96% R a přidá se 5 ml vody R. Vyloučí se sraženina, která po promytí a vysušení při 100 °C až 105 °C taje (2.2.14) při 248 °C až 252 °C. D. K asi 10 mg sraženiny se přidá 1,0 ml roztoku hydroxidu draselného R (360 g/l), zahřívá se 3 min ve vodní lázni 90 °C teplé a přidá se 1 ml kyseliny diazobenzensulfonové RS1; pomalu vzniká červené zbarvení. Provede se slepá zkouška. E. Zkouška Voda, semimikrostanovení, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. F. Sraženina vyhovuje zkoušce na xanthiny (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí mírným zahřátím v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ6 (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí zahřátím ve 2 ml vody R a zředí se methanolem R na 10 ml. Strana 920 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 920 f Ämiodaroni hydrochloridum Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml. Na vrstvu se oddelene nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, acetonu R chloroformu R a 1-butanolu R (10 + 30 + 30 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 3,0 až 8,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky rozpuštěné ve 20 ml pyridinu R. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Ethylendiamin. 0,250 g se rozpustí ve 30 ml vody R. Přidá se 0,1 ml zeleně bromkresolové RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS do vzniku zeleného zbarvení. 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 3,005 mg C2H8N2. Theofylin. 0,200 g se suší v sušárně při 135 °C do konstantní hmotnosti. Sušina se rozpustí zahřátím ve 100 ml vody R, ochladí se, přidá se 20 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a protřepe se. Přidá se 1 ml modře bromthymolové RS1 jako indikátoru a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 18,02 mg Cfi$^jd2. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Ämiodaroni hydrochloridum Amiodaroniumchlorid OH2 OH2 OH2 (-'■"y l O—CH,—CH2—N ,C?Hc C?HS © Cl e C25H30CII2NO3 Mr 681,78 CAS 19774-82-4 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 921 __________________________________________________________________f Amiodaroni hydrochloridum 921 JetoN,N-diethyl-2-[4-(2-butyl-3-benzoruranylkarbonyl)-2,6-dijodfenoxy]ethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C25H30ClI2NO3. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý jemný krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, dobře rozpustný v methanolu, mírně rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v hexanu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 159 °C až 163 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety amiodaroniumchloridu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. Tento roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ 5 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 3,2 až 3,8; měří se roztok připravený takto: 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R zahřátím na 80 °C, ochladí se a zředí se stejným rozpouštědlem na 20 ml. Příbuzné látky. Provede se tenko vrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R. Roztoky se připravují těsně před použitím, chráněny před přímým světlem. Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 20 ml. Porovnávací roztok (a). 25 mg amiodaroniumchloridu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí dichlormethanem R na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí dichlormethanem R na 10 ml. Porovnávací roztok (d). 10 mg (2-chlorethyl)diethylamoniumchloridu R se rozpustí v dichlormethanu R a. zředí se jím na 50 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, methanolu R a dichlormethanu R (5 + 10 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se suší proudem chladného vzduchu do vymizení pachu rozpouštědel a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího rozto -ku (c) (0,25 %). Vrstva se postříká jodobismutitanem draselným RS1 a potom peroxidem vodíku zředěným RS a vrstva se ihned pozoruje v denním světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného rozto- Strana 922 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 922 f Ämiodaroni hydrochloridum__________________________________________________________________ ku (a) odpovídající (2-chlorethyl)diethylaminu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,2 %). Jodidy. Zkoušený roztok a porovnávací roztok se připraví současně. 1,50 g se přidá ke 40 ml vody R teplé 80 °C a třepe se do úplného rozpuštění. Po ochlazení se zředí vodou R na 50,0 ml (roztok a). Zkoušený roztok. K 15,0 ml roztoku (a) se přidá 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS, 1,0 ml jodičnanu draselného 0,05 mol/l RS a zředí se vodou R na 20,0 ml. Potom se roztok nechá stát 4 h chráněn před světlem. Porovnávací roztok. K 15,0 ml roztoku (a) se přidá 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS, 1,0 ml roztokujodidu draselného R (88,2 //g/g) a 1,0 mljodičnanu draselného 0,05 mol/l RS a zředí se vodou R na 20 ml. Potom se roztok nechá 4 h stát chráněn před světlem. Změří se absorbance (2.2.25) roztoků při 420 nm proti kontrolní tekutině, kterou je směs 15,0 ml roztoku (a) a 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS zředěná vodou Rna 20,0 ml. Absorbance zkoušeného roztoku není větší než polovina absorbance porovnávacího roztoku (150 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Připraví se porovnávací roztok za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h při 50 °C a tlaku nepřesahujícím 0,3 kPa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,600 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 75 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 68,18 mg C^sH^ClIjNOj. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 923 _________________________________________________________________f Ämitriptylini hydrochloridum 923 f Ämitriptylini hydrochloridum ***** Amitriptyliniumchlorid Synonymum. Amitriptylinium chloratum______________________________________________ © CI© C20H24CIN Mr 313,87 CAS 549-18-8 Je to N,N-dimethyl-N-{3-(10,l l-dihydro-5i7-dibenzo[a,d]cyklohepten-5-yliden)propyl}--amoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny Q0H2piN. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, v lihu 96% a v dichlormethanu, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: C a E. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 195 °C až 199 °C. B. 25,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml a měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 239 nm. Specifická absorbance v maximuje 435 až 475. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. amitriptyliniumchloridu. D. 0,1 g se rozpustí v 10 ml kyseliny sírové zředěné RS a přidají se 2 ml nasyceného roztoku manganistanu draselného R; fialové zbarvení roztoku rychle zmizí. Roztok se zahřeje na vodní lázni do téměř úplného rozpuštění hnědé sraženiny, pak se ochladí, vytřepe se 15 ml etheru R, aby se odstranil bílý zákal, a etherová vrstva se odstraní. K vodné vrstvě se přidá 5 ml amoniaku 26% R, třepe se 2 min, pak se přidají 3 ml dichlormethanu R a opět se protřepe; dichlormethanová vrstva se zbarví fialově červeně. E. 50 mg vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,25 g se rozpustí ve vodě R azředí se jí na 25 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H 7 (2.2.2, Metoda II). H Cht—CH2—N CH, Strana 924 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 924 f Ämitriptylini hydrochloridum_________________________________________________________________ Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,20 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R, zředí se jí na 10 ml, přidá se 0,1 ml červeně methylové RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Po přidání nejvýše 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VSje roztok červený. Příbuzné látky. Při zkoušce se roztoky a vyvíjející se chromatography chrání před přímým světlem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg dibenzosuberonu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg cyklobenzapriniumchloridu CRL se rozpustí v lihu 96%> R a zředí se jím na 10 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96%> R na 50 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů diethylaminu R, ethylacetatu R a cyklohexanu R (3 + 15 + 85) po dráze 14 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a rovnoměrně se postříká čerstvě připravenou směsí objemových dílů formaldehydu R a kyseliny sírové R (4 + 96), zahřívá se 10 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrny odpovídající dibenzosuberonu a cyklobenzapriniumchloridu nejsou intenzivnější než odpovídající skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,05 %) a chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících dibenzosuberonu a cyklobenzapriniumchloridu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C pro těžké kovy (20 Mg/g)- Připraví se porovnávací roztok za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí ve 30 ml lihu 96%> R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 31,39 mg C2oH24ClN. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. dibenzosuberon (dibenzo[a,d]cykloheptanon), B. cyklobenzaprin, C. 3-(10,ll-dihydro-5//-dibenzo[a,c/]cyklohepten-5-yliden)-N-methylpropylamin, D. 5-[3-(dimethylamino)propyl]-10,ll-dihydro-5ií-dibenzo[a,r/]cyklohepten-5-ol, E. l,2,3,4,4a,10,l 1,1 la-oktahydro-3-(5/f-dibenzo[a,c/]cyklohepten-5-yliden)-N,N-dimethyl-propylamin, F. (RS)-5-[3-(dimethylamino)propyliden]-10,11 -dihydro-5//-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-ol. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 925 ___________________________________________________________ Ammoniae solutio concentrata 925 Ammoniae solutio concentrata Koncentrovaný roztok amoniaku Obsahuje 25,0 % až 30,0 % amoniaku (NH3; Mr 17,03). Vlastnosti Čirá bezbarvá kapalina, velmi žíravá. Je mísitelný s vodou a lihem 96%. Zkoušky totožnosti A. Relativní hustota (2.2.5). 0,892 až 0,910. B. Je silně alkalický (2.2.4). C. K 0,5 ml se přidá 5 ml vody R, roztokem se probublává vzduch a vzniklá směs plynů se vede na povrch roztoku obsahujícího 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a 0,05 ml červeně methylové RS; červené zbarvení roztoku se změní na žluté. Přidá se 1 ml hexanitrokobaltitanu sodného RS; vznikne žlutá sraženina. Zkoušky na čistotu Roztok S. 220 ml se odpaří na vodní lázni téměř do sucha. Po ochlazení se přidá se 1 ml kyseliny octové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 20 ml. Vzhled roztoku. K 2 ml se přidá 8 ml vody R. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Oxidovatelné látky. Ke 100 ml kyseliny sírové zředěné RS se přidá opatrně za současného chlazení 8,8 ml zkoušené látky, přidá se 0,75 ml manganistanu draselného 0,002 mol/l VS a nechá se 5 min stát; roztok zůstane slabě růžový. Pyridin a příbuzné látky. Změří se absorbance (2.2.25) při 252 nm proti vodě R jako kontrolní tekutině. Absorbance není větší než 0,06 (2 //g/ml, počítáno jako pyridin). Uhličitany. K 10 ml ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 10 ml hydroxidu vápenatého RS, ihned se uzavře a promíchá se. Roztok neopahzuje intenzivněji než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 10 ml roztoku uhličitanu sodného bezvodého R (0,1 g/l) (60 Mg/ml). Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (1 //g/ml). Sírany (2.4.13). 3 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (5 //g/ml). Těžké kovy (2.4.8). 4 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. 12 ml roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (1 //g/ml). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 4 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (0,25 //g/ml). Zbytek po odpaření. 50 ml se odpaří na vodní lázni do sucha a 1 h se suší při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 1 mg (0,02 g/l). * * * * * Strana 926 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 926 § Ämobarbitalum____________________________________________________________________________ Stanovení obsahu Odměrná baňka se zabroušenou zátkou obsahující 50,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS se zváží. Přidají se 2,0 ml zkoušené látky a opět se zváží. Potom se přidá 0,1 ml červeně methylové RS a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS do změny červeného zbarvení na žluté. 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS odpovídá 17,03 mg NH3. Uchovávání Chráněn před vzduchem, při teplotě nepřevyšující 20 °C. Žíravina. Ammonii chloridům Chlorid amonný Synonymum. Ammonium chloratum NH4CI H 53,49 CAS 12125-02-9 Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny NH4C1. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě. Zkoušky totožnosti A. Vyhovuje zkoušce na chloridy (2.3.1). B. Vyhovuje zkoušce na amonné soli (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě destilované a zředí sejí na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,05 ml červeně methylové RS. Na změnu zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Bromidy a jodidy. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 0,05 ml chloraminu TRS. Po 1 min se přidají 2 ml chloroformu R a silně se protřepe; chloroformová vrstva zůstane bezbarvá (2.2.2, Metoda I). Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (150 Mg/g)- Vápník (2.4.3). 5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na vápník (200 Mg/g)- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 927 § Amobarbitalum 927 Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- Připraví se porovnávací roztok za použití základního roztoku olova (1 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 Mg/g)- Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,00 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 1,000 g se rozpustí v 20 ml vody R, přidá se 5 ml směsi formaldehydu R předem neutralizovaného na fenolftalein RS a 20 ml vody R. Po 1 min až 2 min se zvolna titruje hydroxidem sodným 1 mol/l VS za použití dalších 0,2 mlfenolftaleinu RS jako indikátoru. 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 53,49 mg NH4C1. § Amobarbitalum Amobarbital H5C2 ^CH CH2 CH2 H3C O CiiH18N203 H 226,27 CAS 57-43-2 Je to kyselina 5-ethyl-5-isopentylbarbiturová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny CuH18N203. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v etheru, dobře rozpustný v dichlormethanu. S alkalickými hydroxidy, uhličitany a s amoniakem tvoří ve vodě rozpustné soli. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Stanoví se teplota tání (2.2.14) zkoušené látky. Potom se smíchají stejné díly zkoušené látky a amobarbitalu CRL a stanoví se teplota tání této směsi. Rozdíl mezi stanovenými teplotami tání (má být asi 157 °C) není větší než 2 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem amobarbitalu CRL. Strana 928 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 928 § Ämobarbitalum natricum____________________________________________________________________ C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R. Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok. 0,1 g amobarbitalu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 [A obou roztoku a vyvíjí se za použití spodní vrstvy směsi objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R a chloroformu R (5 + 15 + 80) po dráze 18 cm. Po vyjmutí z komory se vrstva ihned pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. D. Vyhovuje zkoušce na barbituráty nesubstituované na dusíku (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve směsi 4 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 6 ml vody R. Tento roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž 6(2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 1,0 g se přidá 50 ml vody R, 2 min se vaří a po ochlazení se zfiltruje. K 10 ml filtrátu se přidá 0,15 ml červeně methylové RS a 0,1 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Přidá se 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v lihu 96%> R a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem 96%> R na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 20 fA obou roztoků a vyvíjí se za použití spodní vrstvy směsi objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R a chloroformu R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Po vyjmutí z komory se vrstva ihned pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku. Potom se vrstva postříká zkoumadlem difenylkarbazon-rtuťnatým R, usuší se na vzduchu, postříká se čerstvě připraveným hydroxidem draselným v li-hu RS zředěným lihem prostým aldehydů R (1 v 5), zahřívá se 5 min při 100 °C až 105 °C a ihned se pozoruje. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,1000 g se rozpustí v 5 ml pyridinu R, přidá se 0,5 ml thymolftaleinu RS a 10 ml dusičnanu stříbrného v pyridinu RS. Titruje se hydroxidem sodným v ethanolu 0,1 mol/l VS do jasně modrého zbarvení. Provede se slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 11,31 mg CuH18N203. Uchovávání Psychotropní látka. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 929 § Amobarbitalum natricum 929 § Amobarbitalum natricum Sodná sůl amobarbitalu Na © H5C2 H3C^ •OH OH2 OH2 H3C O e CnH^NaNaOa Mr 248,26 CAS 64-43-7 Je to sodná sůl kyseliny 5-ethyl-5-isopentylbarbiturové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuj e 98,5 % až 102,0 % sloučeniny CuH17N2Na03. Vlastnosti Bílý zrnitý hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustná ve vodě prosté oxidu uhličitého (malá část může zůstat nerozpuštěná), snadno rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. 10 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se okyselí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS a protřepe se 20 ml etheru R. Etherová vrstva se oddělí, promyje se 10 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se. Filtrát se odpaří do sucha, odparek se vysuší při 100 °C až 105 °C (odparek zkoušené látky). Tento postup se opakuje s 0,1 g sodně soli amobarbitalu CRL (odparek referenční látky). Stanoví se teplota tání (2.2.14) odparku zkoušené látky. Potom se smíchají stejné díly odparků zkoušené látky a referenční látky a stanoví se teplota tání této směsi. Rozdíl mezi stanovenými teplotami tání (má být asi 157 °C) není větší než 2 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) odparku zkoušené látky získaného ve zkoušce A se shoduje se spektrem odparku sodné soli amobarbitalu CRL získaného ve zkoušce A. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok. 0,1 g sodné soli amobarbitalu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 [A obou roztoků a vyvíjí se spodní vrstvou směsi objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R a chloroformu R (5 + 15 + 80) po dráze 18 cm. Po vyjmutí z komory se vrstva ihned pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. D. Vyhovuje zkoušce na barbituráty nesubstituované na dusíku (2.3.1). E. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Strana 930 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 930 f Ämoxicillinum natricum_____________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí v lihu R 50% (V/V) a zředí se jím na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). Nejvýše 11,0; měří se roztok připravený takto: 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml (malá část může zůstat nerozpuštěná). Příbuzné látky. Provede se tenko vrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R. Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem 96% R na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 20 [A obou roztoků a vyvíjí se spodní vrstvou směsi objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R a chloroformu R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Po vyjmutí z komory se vrstva ihned pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku. Potom se vrstva postříká zkoumadlem difenylkarbazon-rtuťnatým R, vysuší se na vzduchu, postříká se čerstvě připraveným hydroxidem draselným v lihu RS zředěným lihem prostým aldehydů R (1 v 5), zahřívá se 5 min při 100 °C až 105 °C a ihned se pozoruje. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Nepřihlíží se ke skvrnám na startu. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 130 °C. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí v 5 ml ethanolu R, přidá se 0,5 ml thymolftaleinu RS a 10 ml dusičnanu stříbrného v pyridinu RS. Titruje se hydroxidem sodným v ethanolu 0,1 mol/l VS do jasně modrého zbarvení. Provede se slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 24,83 mg CuH17N2Na03. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Psychotropní látka. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 931 f Amoxicillinum natricum 931 f Amoxicillinum natricum Sodná sůl amoxicilinu 1998 ***** Ná ,© NH2 O T II C-----C—N H H H H e C16H18N3Na05S H 387,39 CAS 34642-77-8 Je to sodná sůl kyseliny (6Ä)-6-[2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido]penicilanové. Počítáno nabezvodou látku, obsahuje 85,0 % až 100,5 % sloučeniny C16H18N3Na05S. Výroba Jestliže se připravuje postupem, který zanechává zbytky kyseliny 2-ethylhexanové v produktu, vyhovuje následující zkoušce: Kyselina 2-ethylhexanová. Nejvýše 0,8 %; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití vhodné validované metody. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý velmi hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustná ve vodě, mírně rozpustná v lihu 96%, velmi těžce rozpustná v acetonu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli amoxicilinu CRL. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy sUikagelu H sUanizovaného R. Zkoušený roztok. 25 mg zkoušené látky se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS. Porovnávací roztok (a). 25 mg trihydrátu amoxicilinu CRL se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS. Porovnávací roztok (b). 25 mg trihy drátu amoxicilinu CRL a 25 mg trihy drátu ampicilinu CRL se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS. Na vrstvu se nanese odděleně po 1 ul každého roztoku a vyvíjí se po dráze 15 cm směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na hodnotu 5,0 kyselinou octovou ledovou R (10 + 90). Vrstva se usuší na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vzniku skvrn a hodnotí se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogra-mu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chroma- Strana 932 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 932 f Ämoxicillinum natricum_____________________________________________________________________ togramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. C. Asi 2 mg se převedou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhěí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká tmavě žluté zbarvení. D. Zkoušená látka vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve vodě R a. zředí sejí na 10,0 ml. Roztok ihned po rozpuštění neopalizuje více než porovnávací suspenze II (2.2.1). Roztok může vykazovat počáteční, ale přechodné růžové zbarvení. Po 5 min není absorbance (2.2.25) měřená při 430 nm vyšší než 0,20. Hodnota pH (2.2.3). 8,0 až 10,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +240° až +290°, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 62,5 mg v roztoku hydrogenftalanu draselného R (4 g/l) a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) postupem uvedeným ve Stanovení obsahu. Nastnkne se 50 ul porovnávacího roztoku (d) a eluuje se izokraticky do eluce píku amoxicilinu. Nastříkne se 50 ul zkoušeného roztoku (b) a začne se izokratická eluce. Ihned po eluci píku amoxicilinu se použije následující lineární gradient. Jestliže složení mobilní fáze bylo upraveno k požadovanému rozlišení, použije se v case 0 gradientově eluce upravené složení. Čas (min) Mobilní fáze A % (V/V) Mobilní fáze B % (V/V) Poznámka 0-25 25-40 40-50 92-0 0 92 8- 100 100 8 lineární gradient izokraticky ustalování Nastnkne se mobilní fáze A a použije se stejný eluění postup k provedení slepé zkoušky. Nastnkne se porovnávací roztok (e) a použije se stejný eluění postup. Tři nejdůležitější píky eluované po hlavním píku odpovídají amoxicilin-diketopiperazinu, dimeru amoxicilinu a trimeru amoxicilinu, vztaženo k hlavnímu píku, mají relativní retenční ěas asi 3,4, 4,1 a 4,5. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) plocha žádného píku odpovídajícího dimeru amoxicilinu není větší než čtyřnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (4 %); plocha žádného píku, kromě plochy hlavního píku a žádného píku odpovídajícího dimeru amoxicilinu, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (2 %). Nepřihlíží se k píku rozpouštědla. Dimethylanilin. Nejvýše 20 Mg/g; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití naftalenu R j ako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 933 _____________________________________________________________________f Ämoxicillinum natricum 933 Zkoušený roztok. K 1,00 g zkoušené látky ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřeďuje a použije se vrchní vrstva. Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřeďuje a použije se vrchní vrstva. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 3 % polyfenylmethylsiloxanu R, - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony j e 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru je 150 °C. Nastřikuje se odděleně 1 ul zkoušeného roztoku a 1 ul porovnávacího roztoku. Chlorid sodný. Nejvýše 2,0 %, počítáno na bezvodou látku. 1,000 g se rozpustí v 50 ml vody destilované R a přidá se 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS. Titruje se dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití indikační stříbrné elektrody a porovnávací merkurosulfatové nebo jiné vhodné elektrody. 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 5,845 mg NaCl. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 4,0 %; stanoví se s 0,400 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizaěního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na 1 kg hmotnosti králika 1,0 ml roztoku ve vodě na injekci R obsahujícího 20 mg zkoušené látky. Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok (a). 30,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml. Zkoušený roztok (b). Připraví se těsně před použitím. 30,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 20,0 ml. Porovnávací roztok (a). 30,0 mg trihydrátu amoxicilinu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí sejí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 4,0 mg cefadroxilu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml. K 5,0 ml tohoto roztoku se přidá 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se mobilní fází A na 100,0 ml. Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází A na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází A na 50,0 ml. Porovnávací roztok (d). 2,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází A na 20,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází A na 20,0 ml. Strana 934 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 934 f Ämoxicillinum natricum Porovnávací roztok (e). K 0,20 g trihydrátu amoxicUinu R se přidá 1,0 ml vody R. Třepe se a přidává se po kapkách hydroxid sodný zředěný RS do vzniku roztoku. Hodnota pH roztoku je asi 8,5. Roztok se nechá 4 h stát při teplotě místnosti. 0,5 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází A na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktedecylsilanizova-ným pro chromatografii R (5 um), - mobilní fáze o průtokové rychlosti 1,0 ml/min: - mobilní fáze A je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS 25% (V/V) (1 + 99) s upravenou hodnotou pH na 5,0 hydroxidem sodným zředěným RS, - mobilní fáze B je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS 25% (V/V) (20 + 80) s upravenou hodnotou pH na hodnotu 5,0 hydroxidem sodným zředěným RS, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Kolona se stabilizuje mobilní fází, v níž poměr fází A : B je 92 : 8. Nastnkne se 50 ul porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení na chromatogramu mezi píky odpovídajícími amoxicilinu a cefadroxilu je nejméně 2,0 (]e-\\ třeba, upraví se poměr A : B mobilní fáze) a kapacitní poměr pro první pík (amoxicilin) je 1,3 až 2,5. Nastnkne se 50 ul porovnávacího roztoku (c). Systém se upraví tak, aby poměr signálu píku k šumu byl nejméně 3. Nastnkne se porovnávací roztok (a) šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka pro plochu hlavního píku není větší než 1,0 %. Nastnkne se střídavě zkoušený roztok (a) a porovnávací roztok (a). Procentuální obsah sodné soli amoxicilinu se vypočítá vynásobením procentuálního obsahu amoxicilinu číslem 1,060. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka: - sterilní, - prostá pyrogenních látek. Nečistoty H,N- H\ .COOH CH3 V-A^ i H H A. kyselina (25',5Ä,6Äj-6-amino-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-l-azabicyklo[3,2,0]heptan-2- karboxylová (kyselina 6-aminopenicilanová), Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 935 f Ämoxicillinum natricum 935 H N Hz H\ .COO H V ' -N^\/CH3 ■—^ ' l CH3 H H B. kyselina (25,,5Ä,6Ä)-6-[(25)-2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido]-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1—azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová (L-amoxicilin), \ .COOH C. kyselina(45)-2-[5-(4-hydroxyfenyl)-3,6-dioxopiperazin-2-yl]-5,5-dimetliyltliiazolidin-4-karbo-xylová (diketopiperaziny amoxicilinu), H\ XOOH H JSII-b H HN^\^CH3 ~S 3 COOH D. kyselina (45)-2-{[(2Ä)-2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido]-karboxymethyl}-5,5- dimethylthiazolidin-4-karboxylová (penicilové kyseliny amoxicilinu), h n\\. \ .COOH HNr\.CH3 )\ aepimerkC* ^S/^CH3 E. kyselina (2RS,4S)-2- {[(2Ä)-2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido]methyl} -5,5-dimethylthia-zolidin-4-karboxylová (penilové kyseliny amoxicilinu), Strana 936 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 936 f Ämoxicillinum natricum -NL /OH F. 3-(4-hydroxyfenyl)pyrazin-2-ol, O o \ .COOH CH3 v'x: CH3 H H G. kyselina (25,,5JR,6JR)-6-{(2JR)-2-[(2JR)-2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido]-2-(4- hydroxyfenyl)acetamido}-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-l-azabicyklo[3,2,0]lieptan-2 -karboxylová [L-(4-hydroxyfenyl)glycylamoxicilin], COOH H. kyselina (2Ä)-2-(2,2-dimethylpropionamido)-2-(4-hydroxyfenyl)octová, I. kyselina (2Ä)-2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)octová, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 937 f Amoxicillinum natricum 937 ■, jßOOU V^K CH3 CH3 H H J. ko-oligomery amoxicilinu a penicilových kyselín amoxicilinu, HO' ^ ysooH vwr\ ^ch3 K. oligomery penicilových kyselin amoxicilinu. Strana 938 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 938 f Ämoxicillinum trihydricum f Ämoxicillinum trihydricum Trihydrát amoxicilinu Synonymum. Ämoxicillinum________________ 1998 ***** H COOH ■3 H20 C16H19N305S . 3H20 H 419,45 Mr bezvodého 365,40 CAS 61336-70-7 Je to trihydrát kyseliny (6Ä)-6-[2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido]penicilanové. Počítáno nabezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 100,5 % sloučeniny C16H19N305S. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru a v mastných olejích. Rozpouští se ve zředěných roztocích kyselin a alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem trihy drátu amoxicilinu CRL. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy sUikagelu H sUanizovaného R. Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS. Porovnávací roztok (a). 25 mg trihy drátu amoxicilinu CRL se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS. Porovnávací roztok (b). 25 mg trihy drátu amoxicilinu CRL a 25 mg trihy drátu ampicilinu CRL se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS. Na vrstvu se nanese odděleně po 1 ul z každého roztoku a vyvíjí se po dráze 15 cm směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na 5,0 kyselinou octovou ledovou R (10 + 90). Vrstva se usuší na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vzniku skvrn a hodnotí se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 939 ___________________________________________________________________f Amoxicillinum trihydricum 939 C. Asi 2 mg se dají do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhěí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká tmavě žluté zbarvení. Zkoušky na čistotu Roztok S. Pomocí ultrazvukové lázně nebo mírného zahřátí se 0,100 g rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml. Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l RS. Odděleně se rozpustí 1,0 g v 10 ml amoniaku zředěného RS2. Roztoky ihned po rozpuštění neopalizují intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1). Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 5,5; měří se roztok S. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +290° až +315 °, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) s upraveným poměrem A : B mobilní fáze a tlumením, jak je popsáno u stanovení obsahu. Nastříkne se porovnávací roztok (d). Nastříkne se čerstvě připravený roztok zkoušené látky (b) a začne se izokratická eluce se zvolenou mobilní fází. Ihned po eluci píku amoxicilinu se začne lineární gradientova eluce k dosažení poměru mobilní fáze A : B 0 : 100 během 25 min. Pokračuje se s mobilní fází B po dobu 15 min, potom se kolona ustaluje po dobu 15 min původně zvolenou mobilní fází. Nastříkne se mobilní fáze A a použije se stejná gradientova eluce k provedení slepé zkoušky. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) plocha žádného píku, kromě plochy hlavního píku a píku zaznamenaných na chromatogramu při slepé zkoušce, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (1,0 %). Dimethylanilin. Nejvýše 20 Mg/g; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití naftalenu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml. Zkoušený roztok. K 1,00 g zkoušené látky ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřeďuje a použije se vrchní vrstva. Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanUinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřeďuje a použije se vrchní vrstva. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografií R, impregnovanou 3 % polyfenylmethylsiloxanu R, - dusíku pro chromatografií Ä jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony je 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru je 150 °C. Nastřikuje se odděleně 1 ul zkoušeného roztoku a 1 ul porovnávacího roztoku. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 11,5 % až 14,5 %; stanoví se s 0,100 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky. Strana 940 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 940 f Ämoxicillinum trihydricum Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok (a). 30,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml. Zkoušený roztok (b). 30,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 20,0 ml. Porovnávací roztok (a). 30,0 mg triky drátu amoxicilinu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí sejí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 4,0 mg cefadroxilu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml. K 5,0 ml tohoto roztoku se přidá 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se mobilní fází Ana 100 ml. Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází A na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází A na 50,0 ml. Porovnávací roztok (d). 2,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází A na 20,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází A na 20,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provede za použití: - nerezové ocelové kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um), - mobilní fáze o průtokové rychlosti 1,0 ml/min: - mobilní fáze A je směs objemových dílů acetonitrilu R a tlumivého roztoku o pH 5,0 (1 + 99), - mobilní fáze B je směs objemových dílů acetonitrilu R a tlumivého roztoku o pH 5,0 (20 + 80), - příprava tlumivého roztoku: k 250 ml dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS se přidává hydroxid sodný zředěný RS k dosažení hodnoty pH 5,0 a zředí se vodou R na 1000 ml, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm, - injektorové smyčky, 50 ul Kolona se ustaluje mobilní fází s poměrem fází A : B 92 : 8. Nastříkne se porovnávací roztok (b). Zkoušku nelze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky je nejméně 2,0. V případě potřeby se upraví poměr A : B mobilní fáze. Kapacitní poměr pro první pík (amoxicilin) je 1,3 až 2,5. Nastříkne se porovnávací roztok (c). Systém se upraví tak, aby poměr signálu píku k šumu byl nejméně tři. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka pro plochu hlavního píku není větší než 1,0 %. Nastříkne se střídavě zkoušený roztok (a) a porovnávací roztok (a). Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Separandum. Nečistoty H ■ .COO H ^N^\ .CH3 H,N- -—^ ' l CH3 A. kyselina (25',5Ä,6Äj-6-amino-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-l-azabicyklo[3,2,0]heptan-2- karboxylová (kyselina 6-aminopenicilanová), Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 941 f Amoxicillinum trihydricum 941 H N hb H\ .COOH V ' -N^\/CH3 ■—^ ' l CH3 H H B. kyselina (25,,5Ä,6Ä)-6-[(25)-2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido]-3,3-dimetliyl-7-oxo-4-tliia-1—azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová (L-amoxicilin), H\ .COOH HN"\ /CH3 H X. VCH3 C. kyselina(45)-2-[5-(4-hydroxyfenyl)-3,6-dioxopiperazin-2-yl]-5,5-dimethyltliiazolidin-4-karbo-xylová (diketopiperaziny amoxicilinu), \ XOOH H JSIhb H HN^\.CH3 k/%H3 O COOH D. kyselina (45)-2-{[(2Ä)-2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido]-karboxymethyl}-5,5- dimethylthiazolidin-4-karboxylová (penicilové kyseliny amoxicilinu), \ .COOH H >C aepimerkC* ^/^CH3 E. kyselina (2RS,4S)-2- {[(2Ä)-2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido]methyl} -5,5-dimethylthia-zolidin-4-karboxylová (penilové kyseliny amoxicilinu), Strana 942 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 942 f Ämoxicillinum trihydricum ,NL /OH F. 3-(4-hydroxyfenyl)pyrazin-2-ol, o q, \/C00H CH3 VAx CH3 H H G. kyselina (25,,5JR,6JR)-6-{(2JR)-2-[(2JR)-2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido]-2-(4- hydroxyfenyl)acetamido}-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-l-azabicyklo[3,2,0]lieptan-2 -karboxylová [L-(4-hydroxyfenyl)glycylamoxicilin], COOH H. kyselina (2Ä)-2-(2,2-dimethylpropionamido)-2-(4-hydroxyfenyl)octová, I. kyselina (2Ä)-2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)octová, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 943 f Amoxicillinum trihydricum 943 ■, ysooH V^K CH3 CH3 H H J. ko-oligomery amoxicilinu a penicilových kyselin amoxicilinu, ^ XOOH H-- I H I /\ HO' K. oligomery penicilových kyselin amoxicilinu. Strana 944 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 944 f Ämoxicillinum trihydricum f Ampicillinum Ampicilin Synonymum. Ampicillinum anhydricum H COOH C16H19N304S H 349,40 CAS 69-53-4 Je to kyselina (6Ä)-6-[2-amino-2-fenylacetamido)penicilanová. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 96,0 % až 100,5 % sloučeniny C16H19N304S. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v acetonu, v lihu 96%, v etheru a v mastných olejích. Rozpouští se ve zředěných roztocích kyselin a alkalických hydroxidů. Vykazuje polymorfismus. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2.). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem ampici-linu CRL. Měří se tablety látek připravené s bromidem draselným R. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy sUikagelu H sUanizovaného R Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS. Porovnávací roztok (a). 25 mg ampicilinu CRL se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS. Porovnávací roztok (b). 25 mg trihydrátu amoxicilinu CRL a 25 mg ampicilinu CRL se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS. Na vrstvu se nanese odděleně po 1 ul z každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na 5,0 kyselinou octovou ledovou R, (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vzniku skvrn a hodnotí se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. C. Asi 2 mg se převedou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem. Roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká tmavě žluté zbarvení. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 945 ______________________________________________________________________________f Ampicillinum 945 D. Zkouška Voda, semimikrostanovení, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. Odděleně se rozpustí 1,0 g v 10 ml amoniaku zředěného RS2. Roztoky ihned po rozpuštění neopalizují více než porovnávací suspenze II (2.2.1). Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 5,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,1 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 40 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +280° až +305 °, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 62,5 mg ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Nejvýše 1,0 %; stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) postupem uvedeným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se porovnávací roztok (c) a izokraticky se eluuje. Nastříkne se čerstvě připravený zkoušený roztok (b) a izokraticky se začne eluovat. Ihned po eluci píku ampicilinu se použij e následující lineární gradient. Jestliže složení mobilní fáze bylo upraveno k požadovanému rozlišení, použije se v case 0 gradientově eluce upravené složení. Čas Mobilní fáze A Mobilní fáze B % (min) %(V/V) (V/V) 0 85 15 30 0 100 45 0 100 Kolona se ustaluje 15 min promýváním původní zvolenou fází. Nastříkne se mobilní fáze A a použije se stejná gradientova eluce k provedení slepé zkoušky. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) plocha žádného píku, kromě hlavního a píku pozorovaných při slepé zkoušce, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c). Dimethylanilin. Nejvýše 20 Mg/g- Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití naftalenu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml. Zkoušený roztok. K 1,00 g ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřeďuje a použije se vrchní vrstva. Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřeďuje a použije se vrchní vrstva. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografií R, impregnovanou 3 % polyfenylmethylsiloxanu R, - dusíku pro chromatografiiRjako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Strana 946 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 946 f Ämpicillinum______________________________________________________________________________ Teplota kolony j e 120 ° C a teplota nástřikového prostoru a detektoru j e 150 °C. Nastřikuje se oddelene 1 ul zkoušeného roztoku a 1 ul porovnávacího roztoku. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; provede se s 0,300 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok (a). 27,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml. Zkoušený roztok (b). 27,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 27,0 mg ampicilinu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 2,0 mg cefradinu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí sejí na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 5,0 ml porovnávacího roztoku (a). Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází A na 20,0 ml. Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí mobilní fází A na 25,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony 0,25 m dlouhé a o vnitřním průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 Mm)> - mobilní fáze o průtokové rychlosti 1,0 ml/min: - mobilní fáze A je směs 0,5 ml kyseliny octové zředěné RS, 50 ml dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS a 50 ml acetonitrilu R zředěná vodou R na 1000 ml, - mobilní fáze B je směs 0,5 ml kyseliny octové zředěné RS, 50 ml dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS a 400 ml acetonitrilu zředěná vodou R na 1000 ml, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm, - injektorové smyčky 50 fA. Kolona se stabilizuje mobilní fází, v níž poměr fází A : B je 85 : 15. Nastnkne se porovnávací roztok (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky je nejméně 3,0. Je-li třeba, upraví se poměr A : B mobilní fáze. Kapacitní poměr pro první pík (ampicilin) je 2,0 až 2,5. Nastnkne se porovnávací roztok (d). Systém se upraví tak, aby poměr signálu píku k šumu byl nejméně 3. Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka pro plochu hlavního píku není větší než 1,0 %. Nastnkne se střídavě zkoušený roztok (a) a porovnávací roztok (a). Vypočítá se procentuální obsah ampicilinu. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 947 f Ampicillinum 947 Nečistoty COOH H,N A. kyselina (25',5Ä,6Ä)-6-amino-3,3-dimetliyl-7-oxo-4-tliia-l-azabicyklo[3,2,0]lieptan-2- karboxylová (kyselina 6-aminopenicilanová), H O H H -C—C—NH- NH2 ./ O WCH3 l-yxcH3 H COOH B. kyselina(25,,5Ä,6Ä)-6-[(5)-2-amino-2-fenylacetamido]-3,3-dimethyl-7-oxo-4-tliia-l-azabicyklo-[3,2,0]heptan-2-karboxylová (L-ampicilin), C. kyselina (RS)-5,5-dimethyl-2-(3,6-dioxo-5-fenylpiperazin-2-yl)thiazolidin-4-karboxylová, HO H T II 's -C—C—NH—CH—r^ \ ,CH3 N H, HOOC N r v^c H f-co CH3 COOH D. kyselina (2Ä,45)-2-{(RS)-l-karboxy-l-[(Ä)-2-amino-2-fenylacetamido]methyl}-5,5-dimethyltlii-azolidin-4-karboxylová (penicilové kyseliny ampicilinu), Strana 948 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 948 f Ämpicillinum HO H H T II -C—C—NH- i NH2 f O WCH3 H ,C—NH—CH-COOH // O E. fenylglycylamid ampicilinu, H O T II -C—C—NH—CH2—T "\,CH3 NH2 N^/^CHs + H i ^COOH H O T II C—C—NH—CHj- NH2 N\y -CH3 COOH H H H CH3 F. kyselina (2RS',45)-2-[(Ä)-2-amino-2-fenylacetamido]metliyl-5,5-dimetliyltliiazolidin-4-karbo-xylová (penilové kyseliny ampicilinu), G. 3,6-difenylpiperazin-2,5-dion, ,NL /OH H. 3-fenylpyrazin-2-ol, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 949 f Ampicillinum 949 O O H H -CH-C—NH-CH—C—NH NH2 IM"UM—U-----NM--------------\ / / VCQ .CH3 -CH3 COOH I. fenylglycylampicilin, CHo O H H H,C—C—C—NH- CH3 X CH3 CH3 COOH J. kyselina (25,,5Ä,6Ä)-6-(2,2-dimethylpropanamido)-3,3-dimethyl-7-oxo-4-tliia-l-azabicyklo-[3,2,0]heptan-2-karboxylová, CH, O I II HUČ—C—C—NH—CH—COOH CH3 K. kyselina 2-(2,2-dimethylpropanamido)-2-fenyloctová, -CH—COOH I NH2 L. 2-fenylglycin, Strana 950 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 950 f Ämpicillinum O O -CH—C—NH- NH ./ O c=o -CH—C—N H—CH- I NH C=0 -CH—C—NH—CH- NH2 CH3 CH3 COOH CH3 CH3 COOH CH3 CH3 COOH M. oligomery ampicilinu a penicilových kyselin ampicilinu. f Ämpicillinum natricum Sodná sůl ampicilinu 1998 ***< Na © H H e C16H18N3Na04S H 371,39 CAS 69-52-3 Je to sodná sůl kyseliny (6Ä)-6-[2-amino-2-fenylacetamido]penicilanové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 92,5 % až 100,5 % sloučeniny C16H18N3Na04S. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 91,0 % až 100,5 % sloučeniny C16H18N3Na04S. Výroba Jestliže je látka vyráběna postupem, který zanechává zbytky kyseliny 2-ethylhexanové v produktu, vyhovuje následující zkoušce: Kyselina 2-ethylhexanová. Nejvýš 0,8 %; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití vhodné validované metody. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 951 ______________________________________________________________________f Ampicillinum natricum 951 Vlastnosti Bílý hygroskopický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě, mírně rozpustná v acetonu, prakticky nerozpustná v etheru, v mastných olejích a v tekutém parafinu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 0,250 g se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 0,5 ml kyseliny octové zředěné R, promíchá se krouživým otáčivým pohybem a nechá se stát 10 min v ledové vodě. Krystaly se filtrují malým filtrem ze slinutého skla (40) za použití sání, promyjí se 2 ml až 3 ml směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 9) a suší 30 min v sušárně při 60 °C. Krystaly se zkoušejí infračervenou absorpční spektrofotometrií (2.2.24). Absorpční spektrum zkoušené látky se shoduje se spektrem trihydrátu ampicilinu CRL. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu Hsilanizovoného R Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS. Porovnávací roztok (a). 25 mg trihydrátu ampicilinu CRL se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS. Porovnávací roztok (b). 25 mg trihydrátu amoxicilinu CRL a 25 mg trihydrátu ampicilinu CRL se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS. Na vrstvu se nanese odděleně po 1 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na 5,0 kyselinou octovou ledovou R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vzniku skvrn a hodnotí se na denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. C. Asi 2 mg se umístí do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhěí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem. Roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká tmavě žluté zbarvení. D. Zkoušená látka vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. K 1,0 g se v kuželové baňce přidá pomalu a za stálého míchání 10 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. Odděleně se rozpustí 1,0 g ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml. Roztoky ihned po rozpuštění neopalizují intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1). Absorbance (2.2.25) roztoku ve vodě R měřená při 430 nm není větší než 0,15. Hodnota pH (2.2.3). 8,0 až 10,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním jí na 20 ml. Měří se roztok 10 min po rozpuštění. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +258° až +287°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 62,5 mg v roztoku hydrogenftalanu draselného R (4 g/l) a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Strana 952 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 952 f Ämpicillinum natricum______________________________________________________________________ Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29), jak je uvedeno ve Stanovení obsahu. Nastříkne se 50 ul porovnávacího roztoku (d) a eluuje se izokraticky do eluce piku ampicilinu. Nastříkne se 50 ul zkoušeného roztoku (b) a začne se izokratická eluce. Ihned po eluci piku ampicilinu se použije následující lineární gradient. Jestliže složení mobilní fáze bylo upraveno k požadovanému rozlišení, použije se v čase 0 gradientova eluce upravené složení. Čas (min) Mobilní fáze A % (V/V) Mobilní fáze B % (V/V) Poznámka 0-30 30-45 45-60 85-0 0 85 15- 100 100 15 lineární gradient izokraticky ustalování Nastříkne se mobilní fáze A a použije se stejný eluční postup k provedení slepé zkoušky. Nastříkne se porovnávací roztok (e) a použije se stejný eluční postup. Chromatogram porovnávacího roztoku (e) vykazuje pík ampicilinu a pík dimeru s relativním retenčním časem 2,8 vzhledem k ampicilinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) není plocha žádného píku odpovídajícího dimeru ampicilinu větší než 4,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (4,5 %). Nepřihlíží se k píku rozpouštědla. Dimethylanilin. Nejvýše 20 Mg/g- Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití naftalenu R j ako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml. Zkoušený roztok. K 1,00 g zkoušené látky ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřeďuje a použije se vrchní vrstva. Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylaniUnu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřeďuje a použije se vrchní vrstva. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografií R, impregnovanou 3 % polyfenylmethylsiloxanu R, - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony j e 120 ° C a teplota nástřikového prostoru a detektoru j e 150 °C. Nastřikuje se odděleně 1 ul zkoušeného roztoku a 1 ul porovnávacího roztoku. Dichlormethan. Nejvýše 0,2 %, stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití dichlor-ethanu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 1,0 ml dichlorethanu R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 500,0 ml. Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí ve vodě Ra zředí sejí na 10,0 ml. Zkoušený roztok (b). 1,0 g se rozpustí ve vodě R, přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 10,0 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 953 ______________________________________________________________________f Ämpicillinum natricum 953 Porovnávací roztok. 1,0 ml dichlormethanu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 500,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 10 % makrogolu 1000 R, - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 40 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 60 °C, teplota nástřikového prostoru na 100 °C a teplota detektoru na 150 °C. Vypočítá se obsah dichlormethanu s použitím hustoty, která je při teplotě 20 °C 1,325 g/ml. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizaěního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuj e-li nejvýše 0,15 m.j. endotoxinu v miligramu. Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok (a). 31,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml. Zkoušený roztok (b). Připraví se těsně před použitím. 31,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 27,0 mg ampicilinu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 2,0 mg cefradinu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml. K 5,0 ml tohoto roztoku se přidá 5,0 ml porovnávacího roztoku (a). Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází A na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází A na 25,0 ml. Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází A na 20,0 ml. Porovnávací roztok (e). K 0,20 g zkoušené látky se přidá 1,0 ml vody R Roztok se zahřívá 1 h při 60 °C. 0,5 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktedecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um), - mobilní fáze o průtokové rychlosti 1,0 ml/min: - mobilní fáze A je směs 0,5 ml kyseliny octové zředěné RS, 50 ml dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS a 50 ml acetonitrilu R zředěná vodou R na 1000 ml, - mobilní fáze B je směs 0,5 ml kyseliny octové zředěné RS, 50 ml dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS a 400 ml acetonitrilu R zředěná vodou R na 1000 ml, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Kolona se stabilizuje mobilní fází, v níž poměr fází A : B je 85 : 15. Nastříkne se porovnávací roztok (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení na chromatogramu mezi dvěma hlavními píky Strana 954 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 954 f Ämpicillinum natricum je nejméně 3,0. Je-li třeba, upraví se poměr A : B mobilní fáze. Kapacitní poměr pro první pík (ampicilin) je 2,0 až 2,5. Nastnkne se 50 ul porovnávacího roztoku (c). Systém se upraví tak, aby poměr signálu piku k šumu byl nejméně 3. Nastnkne se porovnávací roztok (a) šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka pro plochu hlavního píku není větší než 1,0 %. Nastříkne se střídavě zkoušený roztok (a) a porovnávací roztok (a). Procentuální obsah sodné soli ampicilinu se vypočítá vynásobením procentuálního obsahu ampicilinu faktorem 1,063. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka: - sterilní, - prostá bakteriálních endotoxinů. Nečistoty X H,N- \ .COOH I CH3 H H A. kyselina(25',5Ä,6Ä)-6-amino-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-l-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová (kyselina 6-aminopenicilanová), H NH2 ^ XOOH -N^\/CH3 CH3 H H B. kyselina(25',5Ä,6Ä)-6-[(25)-2-amino-2-fenylacetamido]-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-l-azabicyk-lo[3,2,0]heptan-2-karboxylová (L-ampicilin), Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 955 f Ämpicillinum natricum 955 ^ XOOH HN^\/CH3 - S/^CH3 C. kyselina (45)-2-(5-fenyl-3,6-dioxopiperazin-2-yl)-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová(dike-topiperaziny ampicilinu), \ ysooH H NH O COOH D. kyselina(45)-2-{[(2Ä)-2-amino-2-fenylacetamido]-karboxymetliyl}-5,5-dimetliyltliiazolidin-4--karboxylová (penicilové kyseliny ampicilinu), COOH E. kyselina(JR)-2-{[[(25,,5JR,6Ä)-6-[(2JR)-2-[(2JR)-2-amino-2-fenylacetamido]-3,3-dimethyl-7-oxo-4--thia-l-azabicyklo[3,2,0]hept-2-yl]karbonyl]amino}-2-fenyloctová [ampicilinyl-D-(4-fenylgly-cin), \ jßOOH H ,NH2 HN' a epimer k C* F. kyselina (2RS,4S)-2-{[(2Ä)-2-amino-2-fenylacetamido]methyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-kar-boxylová (penilové kyseliny ampicilinu), Strana 956 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 956 f Ämpicillinum natricum G. (5R,6R)-3,6-difenylpiperazin-2,5-dion, ,Nk /OH H. 3-fenylpyrazin-2-ol, O o \ .COOH CH3 V^ CH3 H H I. kyselina (25',5Ä,6Ä)-6-{(2Ä)-2-[(2Ä)-2-amino-2-fenylacetamido]-2-fenylacetamido}-3,3-di--methyl-7-oxo-4-thia-l-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová (D-fenylglycylampicilin), H3C CH3 X H,C \ .COOH . x, CH3 H H O J. kyselina (25,,5Ä,6Ä)-6-(2,2-dimethylpropionamido)-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-l-azabicyklo-[3,2,0]heptan-2- karboxylová, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 957 f Ämpicillinum natricum 957 COOH K. kyselina (2Ä)-2-(2,2-dimethylpropionamido)-2-fenyloctová, L. kyselina (2Ä)-2-amino-2-fenyloctová (D-fenylglycin), H H M. ko-oligomery ampicilinu a penicilových kyselin ampicilinu, Strana 958 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 958 f Ämpicillinum trihydricum m' 4 COOH HN^\ /CH3 K. I H X N. oligomery penicilových kyselín ampicilinu. f Ämpicillinum trihydricum Trihydrát ampicilinu o NHo O i II -C-----C—N H- H \ i H COOH CHo H H ■3 H20 C16H19N304S . 3H20 H 403,45 CAS 7177-48-2 Je to trihydrát kyseliny (6Ä)-6-[2-amino-2-fenylacetamido]penicilanové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 96,0 % až 100,5 % sloučeniny C16H19N304S. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%, v etheru a v mastných olejích. Rozpouští se ve zředěných roztocích kyselin a alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem trihy drátu ampicilinu CRL. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy sUikagelu H sUanizovaného R. Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS. Porovnávací roztok (a). 25 mg trihydrátu ampicilinu CRL se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 959 ____________________________________________________________________f Ampicillinum trihydricum 959 Porovnávací roztok (b). 25 mg trihydrátu amoxicilinu CRL a 25 mg trihydrátu ampicilinu CRL se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS. Na vrstvu se nanese odděleně po 1 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na 5,0 kyselinou octovou ledovou R, (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vzniku skvrn a hodnotí se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. C. Asi 2 mg se převedou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm. Zvlhěí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká tmavě žluté zbarvení. D. Zkouška Voda, semimikrostanovení, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. Odděleně se rozpustí 1,0 g v 10 ml amoniaku zředěného RS2. Roztoky ihned po rozpuštění neopalizují více než porovnávací suspenze II (2.2.1). Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 5,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,1 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 40 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +280° až +305°, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 62,5 mg ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Nejvýše 1,0 %; stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) uvedenou ve Stanovení obsahu. Nastříkne se porovnávací roztok (c) a izokraticky se eluuje. Nastříkne se čerstvě připravený zkoušený roztok (b) a izokraticky se začne eluovat. Ihned po eluci píku ampicilinu se použij e následující lineární gradient. Jestliže složení mobilní fáze bylo upraveno k požadovanému rozlišení, použije se v case 0 gradientově eluce upravené složení. Čas Mobilní fáze A Mobilní fáze B (min) % (V/V) % (V/V) 0 85 15 30 0 100 45 0 100 Kolona se ustaluje 15 min původní zvolenou fází. Nastříkne se mobilní fáze A a použije se stejná gradientova eluce k provedení slepé zkoušky. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) plocha žádného píku, kromě hlavního píka a píku pozorovaných při slepé zkoušce, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %). Dimethylanilin. Nejvýše 20 Mg/g; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.8) za použití naftalenu R jako vnitřního standardu. Strana 960 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 960 f Ämpicillinum trihydricum____________________________________________________________________ Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml. Zkoušený roztok. K 1,00 g ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřeďuje a použije se vrchní vrstva. Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku se ve zkumavce se zabroušenou zátkou přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřeďuje a použije se vrchní vrstva. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 3 % polyfenylmethylsiloxanu R, - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony je 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru je 150 °C. Nastřikuje se odděleně 1 ul zkoušeného roztoku a 1 ul porovnávacího roztoku. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 12,0 % až 15,0 %; stanoví se s 0,100 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok (a). 31,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml Zkoušený roztok (b). 31,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 27,0 mg ampicilinu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 2,0 mg cefradinu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí sejí na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 5,0 ml porovnávacího roztoku (a). Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází A na 20,0 ml. Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí mobilní fází A na 25,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony 0,25 m dlouhé a o vnitřním průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 Mm)> - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min: - mobilní fáze A, kterou je směs 0,5 ml kyseliny octové zředěné RS, 50 ml dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS a 50 ml acetonitrilu R zředěná vodou R na 1000 ml, - mobilní fáze B, kterou je směs 0,5 ml kyseliny octové zředěné RS, 50 ml dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS a 400 ml acetonitrilu zředěná vodou R na 1000 ml, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm, - injektorové smyčky, 50 /ul. Kolona se stabilizuje mobilní fází, v níž poměr fází A : B je 85 : 15. Nastříkne se porovnávací roztok (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky je nejméně 3,0. Je-li třeba, upraví se poměr fází A : B. Kapacitní poměr pro první pík (ampicilin) je 2,0 až 2,5. Nastříkne se porovnávací roztok (d). Systém se upraví tak, aby poměr signálu píku k šumu byl Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 961 f Ampicillinum trihydricum 961 nejméně 3. Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka pro plochu hlavního píku není větší než 1,0 %. Nastříkne se střídavě zkoušený roztok (a) a porovnávací roztok (a). Vypočítá se procentuální obsah ampicilinu. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Separandum. Nečistoty COOH H,N H H A. kyselina (25',5Ä,6Ä)-6-amino-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-l-azabicyklo[3,2,0]heptan-2- karboxylová (kyselina 6-aminopenicilanová), H O H H -C—C—NH- NHo ./ O WCH3 l^/^CHs H COOH B. kyselina(25',5Ä,6Ä)-6-[(5)-2-amino-2-fenylacetamido]-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-l-azabicyklo-[3,2,0]heptan-2-karboxylová (L-ampicilin), CH3 H COOH C. kyselina (RS)-5,5-dimethyl-2-(3,6-dioxo-5-fenylpiperazin-2-yl)thiazolidin-4-karboxylová, Strana 962 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 962 f Ämpicillinum trihydricum HO H T II i s -C—C—NH—CH—'f \ .CH, i M X NH2 HOOC N~^/ CH3 H Jp^COOH H D. kyselina (2Ä,45)-2-{(RS)-l-karboxy-l-[(Ä)-2-amino-2-fenylacetamido]methyl}-5,5-dimethyltlii-azolidin-4-karboxylová (penicilové kyseliny ampicilinu), H O T II -C—C—NH 1 NH2 f O H H WCH3 l^/XCH3 H ,C—NH-CH-COOH // O E. fenylglycylamid ampicilinu, H O T II -C—C—NH—CH, i NH2 H V-CH3 CH3 COOH + H /So HO H H T II -C—C—NH—CH, i NH2 N CH3 CH3 COOH F. kyselina (2i^S',45)-2-[(Ä)-2-amino-2-fenylacetamido]metliyl-5,5-dimetliyltliiazolidin-4- -karboxylová (penilové kyseliny ampicilinu), G. 3,6-difenylpiperazin-2,5-dion, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 963 f Ampicillinum trihydricum 963 ,-NL /OH H. 3-fenylpyrazin-2-ol, O O H H -CH—C—NH-CH-C—NH- NH, y o CH3 CH3 COOH L fenylglycylampicilin, CH, O H H H,C—C—C—NH- CH3 X CH3 CH3 "COOH J. kyselina (25,,5Ä,6Ä)-6-(2,2-dimethylpropanamido)-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-l-azabicy-klo[3,2,0]heptan-2-karboxylová, CH, O I II H,C—C—C—NH—CH—COOH I CH3 K. kyselina 2-(2,2-dimethylpropanamido)-2-fenyloctová, -CH—COOH I NH2 L. 2-fenylglycin, Strana 964 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 964 f Ämpicillinum trihydricum O -CH—C—N H—CH I NH C=0 -CH—C—NH—CH I NH2 M. oligomery ampicilinu a penicilových kyselín ampicilinu. Amygdalae oleum Mandlový olej Synonymum. Oleum amygdalae CAS 8007-69-0 Je to olej získaný lisováním za studena ze zralých semen druhu Prunus dulcis (MILL.) D.A. WEBB var. dukis nebo Prunus dukis (MILL.) D.A. WEBB var. amara (D.C.) BUCHHEIM nebo směs obou druhů. Vlastnosti Žlutá čirá průhledná kapalina. Je těžce rozpustný v lihu 96%, mísitelný s etherem petrolejovým. Tuhne při teplotě asi -18 °C. Zkoušky totožnosti A. Zkouška Absorbance, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Provede se zkouška Totožnost mastných olejů tenkovrstvou chromatografií (2.3.2). Chromato-gram zkoušeného roztoku se shoduje s charakteristickým chromatogramem pro mandlový olej. Zkoušky na čistotu Relativní hustota (2.2.5). 0,911 až 0,920. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 965 Amygdalae oleum 965 Absorbance (2.2.25). 0,100 g se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 10,0 ml. Absorbance roztoku měřená při 264 nm až 276 nm je nejvýše 0,20. Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky. Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 10,0. Nezmýdelnitelné látky (2.5.7). Nejvýše 0,7 %; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky. Cizí mastné oleje. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22). Podíl mastných kyselin má toto složení: - nasycené mastné kyseliny s délkou řetězce méně než C16: nejvýše 0,1 %, - kyselina palmitová: 4,0 % až 9,0 %, - kyselina palmitolejová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 16,3): nejvýše 0,6 %, - kyselina margarová: nejvýše 0,2 %, - kyselina stearová: nejvýše 3,0 %, - kyselina olejová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 18,3): 62,0 % až 86,0 %, - kyselina linolová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 18,9): 20,0 % až 30,0 %, - kyselina linolenová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 19,7): nejvýše 0,4 %, - kyselina arachidová: nejvýše 0,1 %, - kyselina gadolejová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 20,3): nejvýše 0,1 %, - kyselina behenová: nejvýše 0,1 %, - kyselina eruková (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 22,3): nejvýše 0,1 %. Steroly. Provede se zkouška Steroly v mastných olejích (2.4.23). Podíl sterolů obsahuje: - cholesterol: nejvýše 0,7 %, - kampesterol: nejvýše 4,0 %, - stigmasterol: nejvýše 3,0 %, - ß-sitosterol: 73,0 % až 87,0 %, - A5-avenasterol: nejméně 10,0 %, - A7-avenasterol: nejvýše 3,0 %, - A7-stigmastenol: nejvýše 3,0 %, - fukosterol: nejvýše 2,0 %, - brassikasterol: nejvýše 0,3 %. Meruňkový nebo broskvový olej. 2 ml se 5 min protřepávají se směsí 1 ml kyseliny dusičné dýmové R a 1 ml vody R. Po oddělení vrstev nevznikne v žádné z nich růžové nebo hnědé zbarvení. Sezamový olej. 10 ml se asi 1 min protřepává v odměrném válci se zabroušenou zátkou se směsí 0,5 ml roztoku furfuralu R (3,5 ml/l) v acetanhydridu R a 4,5 ml acetanhydridu R. Zfiltruje se filtračním papírem smočeným v acetanhydridu R K filtrátu se přidá 0,2 ml kyseliny sírové R; nevznikne modrozelené zbarvení. Uchovávání Ve zcela naplněných, dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Strana 966 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 966 Anist etheroleum Amygdalae oleum raffinatum Mandlový olej čištěný Synonymum. Oleum amygdalae raffinatum Je to olej získaný čištěním a deodorizací mandlového oleje získaného ze zralých semen druhu Prunus dulcis (MILL.) D.A. WEBB var. dulcis nebo Prunus dulcis (MILL.) D.A. WEBB var. amara (D.C.) BUCHHEIM nebo směs obou druhů. Může obsahovat vhodný antioxidant. Vlastnosti Slabě žlutá čirá průhledná kapalina. Je těžce rozpustný v lihu 96%, mísitelný s etherem petrolejovým. Tuhne při teplotě asi -18 °C. Zkoušky totožnosti A. Provede se zkouška Totožnost olejů tenkovrstvou chromatografií (2.3.2). Chromatogram zkoušeného roztoku se shoduje s charakteristickým chromatogramem pro mandlový olej. Zkoušky na čistotu Relativní hustota (2.2.5). 0,911 až 0,920. Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 0,5; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky. Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 5,0. Nezmýdelnitelné látky (2.5.7) Nejvýše 0,7 %; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky. Cizí mastné oleje. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22). Podíl mastných kyselin má toto složení: - nasycené mastné kyseliny s délkou řetězce méně než C16: nejvýše 0,1 %, - kyselina palmitová: 4,0 % až 9,0 %, - kyselina palmitolejová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 16,3): nejvýše 0,6 %, - kyselina margarová: nejvýše 0,2 %, - kyselina stearová: nejvýše 3,0 %, - kyselina olejová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 18,3): 62,0 % až 86,0 %, - kyselina linolová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 18,9): 20,0 % až 30,0 %, - kyselina linolenová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 19,7): nejvýše 0,4 %, - kyselina arachidová: nejvýše 0,1 %, - kyselina gadolejová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 20,3): nejvýše 0,1 %, - kyselina behenová: nejvýše 0,1 %, - kyselina eruková (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 22,3): nejvýše 0,1 %. Steroly. Provede se zkouška Steroly v mastných olejích (2.4.23). Podíl sterolů obsahuje: - cholesterol: nejvýše 0,7 %, - kampesterol: nejvýše 4,0 %, - stigmasterol: nejvýše 3,0 %, - ß-sitosterol: 73,0 % až 87,0 %, - A5-avenasterol: nejméně 10,0 %, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 967 Anis i etheroleum 967 - A7-avenasterol: nejvýše 3,0 %, - A7-stigmastenol: nejvýše 3,0 %, - fukosterol: nejvýše 2,0 %, - brassikasterol: nejvýše 0,3 %. Meruňkový nebo broskvový olej. 2 ml se 5 min protřepávají se směsí 1 ml kyseliny dusičné dýmové R a 1 ml vody R Po oddělení vrstev nevznikne v žádné z nich růžové nebo hnědé zbarvení. Sezamový olej. 10 ml se asi 1 min protřepává v odměrném válci se zabroušenou zátkou se směsí 0,5 ml roztoku furfuralu R (3,5 ml/l) v acetanhydridu R a 4,5 ml acetanhydridu R. Zfiltruje se filtračním papírem smočeným v acetanhydridu R K filtrátu se přidá 0,2 ml kyseliny sírové R; nevznikne modrozelené zbarvení. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Jestliže je látka určena k výrobě parenterálních lékových forem, obsahuje nejvýše 0,3 % vody; stanoví se s 3,000 g zkoušené látky. Uchovávání Ve zcela naplněných, dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Označování V označení na obalu se uvede: - zda je látka vhodná pro výrobu parentálních lékových forem, - název a koncentrace přidaného antioxidantu. Anisi etheroleum Anýzová silice Synonyma. Anisi aetheroleum, Oleum anisi Je to silice získaná ze zralých suchých plodů druhu Pimpinella anisum L. nebo Illicium verum HOOK. fil. destilací s vodní parou. Vlastnosti Čirá bezbarvá nebo světle žlutá kapalina za chladu tuhnoucí. Je prakticky nerozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96%, etherem, etherem petrolejovým a dichlormethanem. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, viz Obecné zásady (1.2). A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 1 g zkoušené látky se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 80 [A anetholu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 1 ml. Porovnávací roztok (b). 3 [A anisaldehydu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 1 ml. Porovnávací roztok (c). 1 (A linalolu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 1 ml. * * Strana 968 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 968 Anist etheroleum Na vrstvu se nanese oddelene po 5 [A každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (7 + 93) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je skvrna odpovídající polohou skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). V horní třetině chromatogramu zkoušeného roztoku je skvrna odpovídající polohou skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Vrstva se postříká zkoumadlem vanilinovým R a zahřívá se 10 min při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se do 10 min v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je modrá skvrna odpovídající polohou a zbarvením skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) a oranžově ružová skvrna odpovídající polohou a zbarvením skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Na cele chromatogramu je fialová skvrna (mono-terpeny). U silice z P. anisum může být ještě hnědá skvrna bezprostředně nad skvrnou odpovídající anisaldehydu. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Chromatografický profil, viz Zkoušky na čistotu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku j e šest píku, které svými retenčními easy odpovídají šesti pikům na chromatogramu porovnávacího roztoku. a-pmen ß-p/ne/7 limonen linalol 4-terpineol } sesquiterpen/uhlohydrát -----estragol y-terpineol - cis-anethol ^ trans-anethol anisaldehyd — fenikulin Obr. 1. Vzor chromatogramu silice z druhu Illicium verum Zkoušky na čistotu Relativní hustota (2.2.5). 0,978 až 0,994. Index lomu (2.2.6). 1,552 až 1,561. Teplota tuhnutí (2.2.18). 15 °C až 19 °C. Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0; 5,0 g se rozpustí v 50 ml předepsané směsi rozpouštědel. Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice (2.8.7). Vyhovuje požadavkům zkoušky Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice v silicích. Chromatografický profil. Provede se plynová chromatografie (2.2.28). Zkoušený roztok. Zkoušená látka. Porovnávací roztok. Jednotlivé složky se odváží tak, aby jejich celkové množství činilo asi 20 %. K 1 g hexanu R se přidá 20 mg linalolu R, 20 mg estragolu R, 20 mg a-terpineolu R, 10 mg cis--anetholu R, 60 mg anetholu R a 30 mg anisaldehydu R. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 969 Anis i etheroleum 969 Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 30 m až 60 m vnitřního průměru 0,3 mm s vnitřní stěnou pokrytou vrstvou makrogo-lu 20 000 R, - helia pro chromatografii R jako nosného plynu, - plamenoionizaěního detektoru, - programované teploty; teplota kolony se udržuje po dobu 4 min na 60 °C, pak se zvyšuje rychlostí 2 °C/min až na 210 °C, při níž se udržuje 15 min, - teploty nástřikového prostoru 180 °C až 210 °C a detektoru 220 °C až 250 °C. Nastříkne se 0,2 (A porovnávacího roztoku. Při dodržení předepsaných podmínek se eluují jednotlivé látky v pořadí uvedeném ve složení porovnávacího roztoku. Zaznamenají se retenční easy těchto látek. Zkoušku lze hodnotit, jestliže počet teoretických pater je nejméně 30 000, počítáno od píku estragolu při 120 °C, a je-li rozlišení mezi píky estragolu a )14 i H-^C—OH HO OH C22H3807 H 414,54 CAS 137-66-6 Strana 994 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 994 Äscorbylis palmitas__________________________________________________________________________ Je to {(5)-2-[(Ä)-2,5-dihydro-3,4-dihydroxy-5-oxo-2-ruryl]-2-hydroxyetliyl}liexadekanoat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 100,5 % sloučeniny C22H3807. Vlastnosti Bílý až nažloutlý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v methanolu a prakticky nerozpustný v dichlormethanu a v mastných olejích. Zkoušky totožnosti A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se s referenčním spektrem Ph. Eur. askorbylpalmitatu. C. Asi 10 mg se rozpustí v 5 ml methanolu R. Tento roztok odbarvuje dichlorfenolindofenol RS. Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ4 (2.2.2, Metoda I). Specifická optická otáčivost (2.2.7). +21 ° až +24°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok S. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 5 h ve vakuu při 60 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,160 g se rozpustí v 50 ml methanolu R, přidá se 30 ml vody R, 1 ml škrobu RS a titruje se jodem 0,05 mol/l VS do trvalého modrofialového zbarvení. 1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 20,73 mg C22H3807. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 8 ° C až 15 °C. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 995 Aspartamum 995 Aspartamum Aspartam_______ ^X COOH CH20 I II H2N—C—C—I CH2O -C—C—NH—C-H H C14H18N205 294,31 CAS 22839-47-0 Je to kyselina (5)-3-amino-N-[(5)-l-(methoxykarbonyl)-2-fenylethyl]sukcinamová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C14H18N205. Vlastnosti Bílý krystalický slabě hygroskopický prášek. Je mírně až těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v hexanu a dichlormethanu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 0,1 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 300 nm; roztok vykazuje absorpční maxima při 247 nm, 252 nm, 258 nm a při 264 nm. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety aspartamu CRL. C. Provede se tenko vrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 15 mg se rozpustí ve 2,5 ml vody R a zředí se kyselinou octovou Ä na 10 ml. Porovnávací roztok. 15 mg aspartamu CRL se rozpustí ve 2,5 ml vody R a zředí se kyselinou octovou R na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 20 |ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny mravenčí bezvodé R, methanolu R a dichlormethanu Ä (2+ 4 + 30 + 64) po dráze 15 cm. Potom se vrstva vysuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. D. 20 mg se rozpustí v 5 ml methanolu R, přidá se 1 ml hydroxylaminu alkalického RSl a 15 min se zahřívá na vodní lázni. Po ochlazení se upraví pH kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS pH na hodnotu 2 a přidá se 0,1 ml chloridu železitého RSl; vznikne hnedočervené zbarvení. Strana 996 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 996 Äspartamum________________________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,8 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ6 (2.2.2, Metoda II). Měrná vodivost (2.2.38). Nejvýše 30 //S.cm"1. 0,80 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. Měří se vodivost tohoto roztoku (Cx) a vody R použité jako rozpouštědlo (Q). Odečtené hodnoty musí být stálé v rozmezí 1 % po dobu 30 s. Měrná vodivost se vypočítá podle vztahu: C, - 0,992 . C2. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +14,5 ° až +16,5 °, počítáno na vysušenou látku a měřeno do 30 min po přípravě roztoku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 2,00 g v roztoku kyseliny mravenčí bezvodé R (690 g/l) a zředěním stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 0,60 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R (1,5 + 98,5) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (a). 9,0 mg aspartam nečistoty A CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R (1,5 + 98,5) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 30,0 mg fenylalaninu R se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R (15 + 85) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10,0 ml. Porovnávací roztok (c). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 10,0 ml. 3,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Porovnávací roztok (d). 30,0 mg L-aspartyl-L-fenylalaninu R se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R (15 + 85) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 1,0 ml porovnávacího roztoku (b). Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um až 10 Mm)> - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (6,8 g/l) (10 + 90), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na 3,7, - spektrofotometrického detektoru, 220 nm. Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku (c). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Pak se nastříkne 20 fA porovnávacího roztoku (d). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky fenylalaninu a L-aspartyl-L-fenylalaninu není menší než 3,5. Nastříkne se odděleně po 20 fA každého roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času aspartamu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku odpovídajícího aspartam nečistotě A větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,5 %); plocha žádného píku odpovídajícího fenylalaninu není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech ostatních píku, kromě Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 997 _______________________________________________________________________________f Astemizolum 997 hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,5 %). Nepřihlíží se k píku rozpouštědla. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 /ug/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 g Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 4,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí v 1,5 ml kyseliny mravenčí bezvodé R a v 60 ml kyseliny octové ledové R a ihned se titruje kyselinou chloristou 0,1 mol/l VSza potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé OJ mol/l zodpovídá 29,43 mg C14H18N205. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Nečistoty A. kyselina 2-(5-benzyl-3,6-dioxopiperazin-2-yl)octová (diketopiperazin), B. L-aspartyl-L-fenylalanin, C. fenylalanin. f Astemizolum Astemizol H3C-0 \ // Hg—CHj,—N C28H31FN40 Mľ 458,58 CAS 68844-77-9 Je to 1 - [(4-fluorfenyl)methyl]-N- {1 - [2-(4-methoxyfenyl)ethyl] -4-piperidyl} -1//-benzimidazol-2--amin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C28H31FN40. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlorme-thanu a v methanolu, dobře rozpustný v lihu 96%. Strana 998 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 998 f Ästemizolum_______________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 175 °C až 178 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety astemizolu CRL. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného oktadecylsilanizo-vaného silikagelu. Zkoušený roztok. 30 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 30 mg astemizolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 30 mg astemizolu CRL a 30 mg ketokonazolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů octanu ammonného RS, dioxanu R a methanolu R (20 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min proudem teplého vzduchu, vystaví se působení jodových par do vzniku zřetelných skvrn a potom se pozoruje v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku svou polohou a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. D. Asi 5 mg se smíchá se 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do vzniku téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Nechá se ochladit, přidá se 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do odbarvení roztoku a zfiltruje se. 1,0 ml filtrátu se přidá k čerstvě připravené směsi 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS, promíchá se a nechá 5 min stát. Zbarvení tohoto roztoku se porovná s kontrolním roztokem získaným za stejných podmínek při slepé zkoušce; zkoušený roztok j e žlutý a kontrolní roztok je červený. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,2 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Z 7 (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připraví těsně před použitím. Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 2,5 mg astemizolu CRL a 25 mg ketokonazolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 20,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,6 mm, naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (3 um), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min s následujícím lineárním gradientovým programem: Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 999 f Astemizolum 999 Čas Mobilní fáze A Mobilní fáze B Poznámka (min) % (V/V) % (V/V) 0 95 5 začátek gradientu 15 80 20 konec gradientu 18 0 100 promývání 23 95 5 přepnutí na počáteční podmínky 28 = 0 95 5 začátek dalšího programu - mobilní fáze A - 17 g tetrabutylammoniumhydrogensulfatu R se rozpustí v 1 1 vody R - mobilní fáze B - Acetonitril R - spektrofotometrického detektoru, 278 nm. Kolona se ustaluje 30 min promýváním acetonitrilem R, potom se nastaví počáteční podmínky a ještě 5 min se ustaluje. Nastříkne se 10 fA porovnávacího roztoku (b) a citlivost systému se nastaví tak, aby na chromatogramu výška hlavního píku nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 10 ul porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: ketokonazolu asi 8 min a astemizolu asi 9 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky ketokonazolu a astemizolu není menší než 1,5. V případě potřeby se upraví konečná koncentrace acetonitrilu nebo procentuální obsah tetrabutylammoniumhydrogensul-fatu v mobilní fázi, nebo se upraví časový program lineární gradientově eluce. Nastříkne se odděleně 10 ul methanolu R jako kontrolní roztok, 10 ul zkoušeného roztoku a 10 ul porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacieho roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píku rozpouštědla (kontrolní roztok) a k pikům s plochou menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a 2-butanonu R(\+l) a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,2 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 22,93 mg C28H31FN40. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Strana 1000 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 1000 f Astemizolum Nečistoty H—N A. 1 -[(4-fluorfenyl)methyl]-N-(4-piperidyl)- Iř/-benzimidazol-2-amin, CH2 H3C % // CHz—CHj—N \ -co B. 1 -[(2-fluorfenyl)methyl]-N- {1 -[2-(4-methoxyfenyl)ethyl]piperidin-4-yl} - l//-benzimidazol-2-amin, H3C-O % // CH2—CHg—N C. N- {1 -[2-(4-methoxyfenyl)ethyl]piperidin-4-yl}-1 -(fenylmethyl)-lř/-benzimidazol-2-amin, CH;, H3C-' \ // CHa—CHz—N / V in D. 1 -[(3-fluorfenyl)methyl]-N- {1 -[2-(4-methoxyfenyl)ethyl]piperidin-4-yl} - l//-benzimidazol-2-amin, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1001 f Astemizolum 1001 H, \ / -CH2—CHg E. N-oxid cis-1 -[(4-fluorfenyl)methyl]-N- {1 -[2-(4-methoxyfenyl)ethyl]piperidin-4-yl}- 1/í-benz-imidazol-2-aminu, H3C- % // CHg—CH2—N / CH2 N V J N' F. N-oxidtrans-1 -[(4-fluorfenyl)methyl]-N- {1 -[2-(4-methoxyfenyl)ethyl]piperidin-4-yl} - l//-benz-imidazol-2-aminu, ^^^-O^ G. N- {1 -[2-(4-methoxyfenyl)ethyl]piperidin-4-yl}-1 - {[4-( 1 -methylethoxy)feny 1]methyl}-1H--benzimidazol-2-amin, H3C- \ 6 Hz-CHz—O—C—^ )-----NH—<^ CH2 H. 2-(4-methoxyfenyl)ethyl-4- {[ 1 -(4-fluorfenyl)methyl]-1 //-benzimidazol-2-yl]amino} -1 --piperidinkarboxylat. Strana 1002 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 1002 f Atenololum f Atenololum Atenolol • *• • • • • H3CX H | CH—N—CHg—CH—C Hg—O H3C C14H22N2O3 —^ y-----CH2-C-NH2 r 266,34 CAS 29122-68-7 Je to (ilS)-4-[2-(2-hydroxy-3-isopropylaminopropoxy)-fenyl]acetamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C14H22N203. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v ethanolu, těžce rozpustný v dichlormethanu, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: C. Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 152 C až 155 C. B. 0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem Ä na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maxima při 275 nm a při 282 nm. Poměr absorbance při 275 nm k absorbanci při 282nmje 1,15 až 1,20. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem atenololu CRL. D. Provede se tenko vrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v 1 ml methanolu R Porovnávací roztok. 10 mg atenololu CRL se rozpustí v 1 ml methanolu R Na vrstvu se nanese odděleně po 10 \A každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 32% R a methanolu R (1 + 99) po dráze 15 cm. Potom se vrstva vysuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světlem při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než stupeň 6 porovnávacího barevného roztoku nejvhodnější barvy (2.2.2, Metoda II). Optická otáčivost (2.2.7). +0,10 až -0,10 ; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se rozpustí ve 20 ml mobilní fáze a zředí se jí na 25,0 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1003 _______________________________________________________________________________f Atenololum 1003 Zkoušený roztok (b). 50,0 mg se rozpustí v 0,1 ml dimethylsulfoxidu R, je-li třeba, mírně se zahřeje ponořením nádobky na několik sekund do vodní lázně a zředí se mobilní fází na 25,0 ml. Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 50,0 mg atenololu pro způsobilost systému CRL se rozpustí v 0,1 ml dimethylsufoxidu R, je-li třeba, mírně se zahřeje ponořením nádobky na několik sekund do vodní lázně a zředí se mobilní fází na 25,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min připravené následovně: 1,0 g oktansulfonanu sodného R a 0,4 g tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R se rozpustí v 1 litru směsi objemových dílů tetrahydrofuranu R, methanolu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (3,4 g/l) (20 + 180 + 800); hodnota pH se upraví kyselinou fosforečnou Rn& 3,0, - spektrofotometrického detektoru, 226 nm. Kolona se ustaluje 30 min promýváním mobilní fází s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min. Nastříkne se 10 fA porovnávacího roztoku (a) a citlivost systému se upraví tak, aby výška hlavního píku na získaném chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 10 ul porovnávacího roztoku (b). Výsledný záznam odpovídá vzorovému chromatogramu atenololu pro způsobilost systému CRL, na kterém pík bis-etheru předchází a j e oddělen od píku terciárního aminu, který se objeví jako zdvojený pík. Jestliže je to potřeba, upraví se složení mobilní fáze. Zvýšením koncentrace oktansulfonanu sodného se zvyšuje retenční ěas terciárního aminu. Nastříkne se odděleně po 10 fA zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 4násobku retenčního ěasu hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než polovina hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,25 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pokud je ve zkoušené látce nalezený obsah bisetheru vyšší než 0,15 %, její vhodnost se ověří opakováním chromatografie s 10 fA zkoušeného roztoku (a). Chloridy (2.4.4). 50 mg se rozpustí ve směsi 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 15 ml vody R. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,1 %), bez dalšího přidání kyseliny dusičné zředěné RS. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí v 80 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 26,63 mg C14H22N203. Uchovávání Separandum. Strana 1004 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 1004 ff Atropini sulfas______________________________________________________ Nečistoty A. 2-(4-hydroxyfenyl)acetamid, B. 2-[4-(2,3-dihydroxypropoxy)fenyl]acetamid, C. 2-[4-(2,3-epoxypropoxy)fenyl]acetamid, D. 2-[4-(2-hydroxy-3-chlorpropoxy)fenyl]acetamid, E. 4,4/-(2-hydroxypropan-l,3-diyldioxy)bis(fenylacetamid), F. 4,4/-[N-isopropyl-3,3/-iminobis(2-hydroxypropoxy)]bis(fenylacetamid), G. kyselina 2-[4-(2-hydroxy-3-isopropylaminopropoxy)feny 1]octová, H. 2-[4-(2-hydroxy-3-isopropylaminopropoxy)fenyl]acetonitril. f f Atropini sulfas Atropiniumsulfat e S042© HaO C34H48N2O10S . H20 Mr 694,84 CAS 5908-99-6 Mr bezvodého 676,82 Je to monohydrát bis[3 -(itô)-tropoyloxy-l H,5 íř-tropanium]sulfátu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C34H48N2O10S. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Taje při asi 190 °C, za rozkladu. Stanoví se s látkou sušenou 15 min při 135 °C. * H3C^ Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1005 ___________________________________________________________________________ff Atropini sulfas 1005 Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, B a E. Alternativní sestava zkoušek: C, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety atropiniumsulfatu CRL. C. 50 mg se rozpustí v 5 ml vody R a přidá se 5 ml trinitrofenolu RS. Sraženina promytá vodou R a sušená při 100 °C až 105 °C po dobu 2 h taje (2.2.14) při 174 °C až 179 °C. D. K asi 1 mg se přidá 0,2 ml kyseliny dusičné dýmavé R a odpaří se do sucha na vodní lázni. Zbytek se rozpustí ve 2 ml acetonu R, přidá se 0,1 ml roztoku hydroxidu draselného R (30 g/l) v methanolu R; vznikne fialové zbarvení. E. Vyhovuje zkoušce na sírany (2.3.1). F. Vyhovuje zkoušce na alkaloidy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,2; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,6 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 30 ml. Optická otáčivost (2.2.7). -0,50° až +0,05°; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,50 g ve vodě R a zředěný vodou R na 25,0 ml ve 2dm trubici. Cizí alkaloidy a rozkladné produkty. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem Ä na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R, vody R a amoniaku 26% R (90 + 7 + 3) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 15 min při 100 °C až 105 °C a po ochlazení se vrstva stříká jodobismutitanem draselným zředěným RS do vzniku skvrn. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Apoatropin. 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí sejí na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 245 nm. Specifická absorbance v maximu není větší než 4,0, počítáno na bezvodou látku (asi 0,5 %). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 2,0 % až 4,0 %, stanoví se s 0,500 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,500 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím, ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R a po ochlazení se titruje kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 67,68 mg C34H48N2O10S. Strana 1006 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1006 Äurantii dulce pericarpium__________________________ Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Venenum. Aurantii dulce pericarpium Sladké oplodí pomeranče Synonymum. Pericarpium aurantii dulce Je to usušené oplodí zralých plodů druhu Citrus aurantium L. subsp. aurantium. Obsahuje nejméně 10 ml silice v kilogramu drogy. Vlastnosti Droga aromatického pachu, nahořklé chuti. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Kusy oválné, na koncích zašpičatělé, 5 cm až 8 cm dlouhé, 3 cm až 5 cm široké a asi 1,5 mm silné, rozmanitě zprohýbané. Svrchní strana žlutohnědá až ěervenohnědá, hrubě dolíěkovaná; vnitřní strana nažloutlá, hladká. 7 B. Droga se upráškuje (355). Prášek je načervenale žlutý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloral-hydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky pokožky s buňkami mnohohrannými, ztlustlými, krytými silnou kutikulou, zřídka anomocytické průduchy (2.8.3); úlomky hvězdicovitého parenchymu z vnitřní části oplodí; zřídka šroubovitě nebo síťovitě ztlustlé cévy, provázené komůrkovými vlákny; siliěné nádržky o průměru až 1000 //m, nebo jejich části; krystaly šťavelanu vápenatého a nepravidelné sférity. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 1 g práškované drogy (355) se smíchá s 10 ml methanolu R a zahřívá se 5 min ve vodní lázni při 65 °C. Porovnávací roztok. 1,0 mg kyseliny chlorogenové R, 1,0 mg kyseliny kávové R, 2,5 mg rutinu R a 2,5 mg hyperosidu R se rozpustí v 10 ml methanolu R. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) 30 fA zkoušeného roztoku a 10 fA porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny mravenčí bezvodéR, 2-butanonu R a ethylacetatu R (10 + 10 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu a ještě horká se postříká roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je patrná skvrna odpovídající polohou a zbarvením skvrně rutinu na chromatogramu porovnávacího roztoku, nad ní je intenzivní červená skvrna (eriocitrin) a nad ní nazelenalá skvrna (hesperidin). V poloze vymezené skvrnami kyseliny chlorogenové a hyperosidu na chromatogramu porovnávacího roztoku je intenzivní tmavomodrá skvrna. V blízkosti cela chromatogramu jsou čtyři intenzivní světle modré skvrny, z nichž horní odpovídá přibližně polohou skvrně kyseliny kávové na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být další nažloutlé, nazelenalé nebo namodralé skvrny. N Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1007 ____________________________________________________________________________f Azathioprinum 1007 Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 1 % a nejvýše 10 % částí oplodí silnějších než 2 mm. TArktVL sušením (2.2.32). Nejvýše 11,0 %. 2,000 g práškované drogy (710) se suší 2 h v sušárně při 100 C až 105 C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 4,0 %. Stanovení obsahu Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). 20,0 g čerstvě upráškované drogy (710) se destiluje 90 min rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min v 500ml baňce se 200 ml vody R; do dělené trubice se přidá 0,5 ml xylenu R. Uchovávání Ve dobře uzavřených obalech, chráněno před světlem. f Azathioprinum Azathioprin_________ • * * C9H7N702S K 277,26 CAS 446-86-6 Je to 6-[(l-methyl-4-nitro-l//-imidazol-5-yl)thio]-l//-purin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C^N^S. Vlastnosti Slabě žlutý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%. Je dobře rozpustný ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů a mírně rozpustný ve zředěných roztocích minerálních kyselin. Zkoušky totožnosti A. 0,150 g se rozpustí ve 30 ml dimethylsulfoxidu R a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 500,0 ml. 25,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 1000,0 ml. Tento roztok měřený v rozmezí 230 nm až 350 nm (2.2.25) vykazuje absorpční maximum při 280 nm. Specifická absorbance v maximuje 600 až 660. Strana 1008 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1008 f Äzathioprinum____________________________________________________________________________ B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem azathiopri-nu CRL. C. K asi 20 mg se přidá 100 ml vody R, směs se zahřeje a zfiltruje. K 5 ml filtrátu se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové R, asi 10 mg zinku práškového R a nechá se 5 min stát; vznikne žluté zbarvení roztoku. Směs se zfiltruje, ochladí se v ledové lázni, přidá se 0,1 ml dusitanu sodného RS, 0,1 g kyseliny amidosírové R a třepe se, dokud se neodstraní bublinky. Potom se přidá 1 ml 2-naftolu RS; vznikne světle růžová sraženina. Zkoušky na čistotu Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 0,5 g se přidá 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R, směs se 15 min třepe a zfiltruje se. K 20 ml filtrátu se přidá 0,1 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l KS*nebo 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Chlorniethylnitroimidazol a merkaptopurin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy celulosy pro chromatografii F254K Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v amoniaku zředěném RS1 a zředí se jím na 10 ml. Připraví se těsně před použitím. Porovnávací roztok (a). 10 mg chlormethylnitroimidazolu CRL se rozpustí v amoniaku zředěném RS1 a zředí se jím na 50 ml. Připraví se těsně před použitím. Porovnávací roztok (b).\Q mg merkaptopurinu R se rozpustí v amoniaku zředěném RSI a zředí se jím na 50 ml. Připraví se těsně před použitím. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se 1-butanolem R nasyceným amoniakem zředěným RS1 po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší při 50 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádné skvrny odpovídající skvrnám chlormethylnitroimidazolu a merkaptopurinu nejsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %) a porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; suší se 0,50 g v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí ve 25 ml dimethylformamidu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VSza potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. 1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 27,73 mg CcP-N^S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1009 f Bacampicillini hydrochloridum 1009 f Bacampicillini hydrochloridum Bakampiciliniumchlorid o CH, O O \ C—O—CH—O—C—O—C2H5 HCl 1 H H C21H28CIN307S Mr 501,98 CAS 37661-08-8 Je to hydrochlorid směsi (IR) a (15)-l-[(ethoxykarbonyl)oxy]ethylesterů kyseliny (6Ä)-6-(2-amino-2-phenylacetamido)penicilanové. Počítáno na bezvodou a rozpouštědla prostou látku, obsahuje 95,0 % až 102,0 % sloučeniny C2fi2fp\N30fi. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek nebo granulát. Je dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, dobře rozpustný v dichlormethanu, velmi těžce rozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem bakampicili-niumchloridu CRL. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H sUanizovaného R Zkoušený roztok. 10 mg zkoušené látky se rozpustí ve 2 ml methanolu R. Porovnávací roztok (a). 10 mg bakampiciliniumchloridu CRL se rozpustí ve 2 ml methanolu R Porovnávací roztok (b). 10 mg bakampiciliniumchloridu CRL, 10 mg talampiciliniumchlo-ridu CRL a 10 mg pivampicilinu CRL se rozpustí ve 2 ml methanolu R. Na vrstvu se nanese odděleně po 1 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů roztoku octanu sodného R (272 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou octovou ledovou R na 5,0, vody R a lihu 96% (10 + 40 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší proudem teplého vzduchu, postříká se ninhydrinem RSI a zahřívá se 10 min při 60 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrný tři oddělené skvrny. C. Asi 2 mg se převedou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a 15 mm v průměru, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá kroužením; roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká tmavožluté zbarvení. Strana 1010 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1010 f Bacampicillini hydrochloridum______________________________________________________________ D. Asi 25 mg se rozpustí ve 2 ml vody R Přidají se 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a protřepe se. Po několika minutách se přidají 3 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 0,5 ml dusičnanu stříbrného RS1; vzniká bílá sraženina, která se rozpustí po přidání 0,5 ml amoniaku 26% RS. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,200 g se rozpustí ve 20 ml vody R; roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1). 0,500 g se rozpustí v 10 ml vody R. Absorbance (2.2.25) roztoku měřená při 430 nm není větší než 0,10. Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 4,5. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 50 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +175 ° až +195 °, počítáno na bezvodou látku prostou rozpouštědla. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Dimethylanilin. Nejvýše 20 [ig/g. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití N,N-diethylanilinu R j ako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg N,N-diethylanilinu R se rozpustí ve 4,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí vodou R na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Zkoušený roztok. Ve zkumavce s kulatým dnem a se zabroušenou zátkou se rozpustí 0,500 g zkoušené látky ve 30,0 ml vody R. Přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Roztok se zahřeje na 26 °C až 28 °C. Přidá se 1,0 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a míchá se do úplného rozpuštění. Přidají se 2,0 ml trimethylpentanu R Třepe se 2 min a nechají se oddělit vrstvy. Použije se horní vrstva. Porovnávací roztok. 50,0 mg dimethylanilinu R se rozpustí ve 4,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se vodou R na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml a dále se 1,0 ml roztoku zředí 30,0 ml vody R Přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a 1,0 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS. Přidají se 2,0 ml trimethylpentanu R. Třepe se 2 min a nechají se oddělit vrstvy. Použije se horní vrstva. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kapilární kolony z křemenného skla délky 25 m a vnitřního průměru 0,32 mm pokryté na vnitřní stěně 5 % polydifenyldimethylsiloxanu R (tloušťka filmu 0,52 um), - helia pro chromatografií R jako nosného plynu, rozdělovači poměr 1 : 20, vstupní tlak 50 kPa, při průtokové rychlosti 20 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru, - vstřikovací trubičky asi 1 cm dlouhé naplněné křemelinou pro plynovou chromatografií R impregnovanou 10% roztokem polydimethylsiloxanu R. Teplota kolony se po 5 min udržuje na 150 °C, poté se zvyšuje rychlostí 20 °C/min na 275 °C, při níž se udržuje 3 min. Teplota detektoru je 300 °C, teplota nástřikového prostoru 220 °C. Retenční easy jsou: dimethylanilinu asi 3,6 min, diethylanilinu asi 5,0 min. Nastříkne se šestkrát po 1 ul porovnávacího roztoku. Relativní směrodatná odchylka poměru plochy píku dimethylanilinu a vnitřního standardu není vyšší než 2 %. Nastřikne se 1 ul zkoušeného roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem odpovídajícím dimethylanilinu a nejblíže položeným pikem rozkladného produktu bakampicilinu není alespoň 1,5. Vypočítá se obsah dimethylanilinu ve zkoušené látce. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1011 _______________________________________________________________f Bacampicillini hydrochloridum 1011 Jiná organická rozpouštědla. Celkový obsah je nejvýše 50,0 ml/kg a nejvýše 20,0 ml/kg butylacetatu. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití propylacetatu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 1,0 ml propylacetatu R se zředí vodou R na 100 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se dále zředí vodou R na 500,0 ml. Zkoušený roztok. 0,200 g zkoušené látky se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok. 1,0 ml ethylacetatu R se zředí roztokem vnitřního standardu na 100,0 ml. 1,0 ml butylacetatu R se zředí roztokem vnitřního standardu na 200,0 ml. Smíchá se 10,0 ml roztoku ethylacetatu a 2,0 ml roztoku butylacetatu a zředí se roztokem vnitřního standardu na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kapilární kolony z křemenného skla délky 25 m a vnitřního průměru 0,32 mm pokryté na vnitřní stěně 5 % polydifenylmethylsiloxanu R (tloušťka vrstvy 0,52 um), - helia pro chromatografií R jako nosného plynu, rozdělovači poměr 1 : 25, vstupní tlak 35 kPa, při průtokové rychlosti 20 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru, - vstřikovací trubičky asi 1 cm dlouhé naplněné křemelinou pro plynovou chromatografií R, impregnovanou 10% roztokem polydimethylsiloxanu R. Teplota kolony se po 4 min udržuje na 40 °C, pak se zvyšuje rychlostí 10 °C/min na 100 °C, při níž se udržuje 1 min. Teplota detektoru je 300 °C a teplota nástřikového prostoru 200 °C. Retenční easy jsou: ethylacetatu asi 4,2 min, propylacetatu asi 6,5 min, butylacetatu asi 9,1 min. Nastříkne se šestkrát po 1 ul porovnávacího roztoku. Relativní směrodatné odchylky poměrů ploch píku ethylacetatu ku vnitřnímu standardu a butylacetatu ku vnitřnímu standardu nejsou vyšší než 2 %. Nastříkne se odděleně 1 ul zkoušeného roztoku a 1 jal porovnávacího roztoku. Vypočítá se obsah butylacetatu ve zkoušené látce. Vypočítá se obsah jiných rozpouštědel, vztažený na ethylacetat, ve zkoušené látce. Rozkladné produkty. Nejvýše 3,0 %. 0,175 g se rozpustí v 25 ml vody R a přidá se 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH4,6 a ihned se titruje dusičnanem rtuťnatým 0,02 mol/l VSza potenciometrické indikace (2.2.20) s použitím srovnávací merkurosulfatové elektrody a indikační platinové nebo rtuťové elektrody. Obsah rozkladných produktů (D) vyjádřený jako C21H28C1N307S se v procentech vypočítá ze vzorce: \,004n m v němž značí: m - navážku zkoušené látky v gramech, n - spotřebu dusičnanu rtuťnatěho 0,02 mol/l VS v mililitrech. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,8 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,5 %. Stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Strana 1012 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1012 f Bacitracinum_____________________________________________________________________________ Stanovení obsahu K 65,0 mg se přidá 10,0 ml vody R a 0,2 ml acetanhydridu Ra2> min se míchá. Přidá se 10,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a nechá se 20 min stát. Poté se přidá 10,0 ml kyseliny dusičné 1 mol/l RS, 20 ml tlumivého roztoku octanového o pH 4,6 a ihned se titruje dusičnanem rtuťnatým 0,02 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) s použitím srovnávací merkurosul-fatové elektrody a indikační platinové nebo rtuťové elektrody. Nebere se v úvahu žádná předběžná inflexe na titrační křivce. Obsah C21H28C1N307S se v procentech vypočítá ze vzorce: 1,004«, -------- -A m1 v němž značí: ml - navážku zkoušené látky v gramech, n1 - spotřebu dusičnanu rtuťnatého 0,02 mol/l VS v mililitrech, D - obsah rozkladných produktů v procentech, viz Zkoušky na čistotu. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě nepřevyšující 25 °C. Separandum. f Bacitracinum Bacitracin CAS 1405-87-4 Bacitracin obsahuje jeden nebo více protimikrobních polypeptidů produkovaných určitými kmeny mikroorganismů Bacillus licheniformis a Bacillus subtilis var. Tracy. Hydrolýzou vznikají následující aminokyseliny: L-cystein, kyselina D-glutamová, L-histidin, L-isoleucin, L-leucin, L-lysin, D-ornithin, D-fenylalanin a kyselina DL-asparagová. Počítáno na vysušenou látku, účinnost je nejméně 60 m.j. v miligramu. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 5 mg se rozpustí ve směsi 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové R a 0,5 ml vody R. Zahřívá se 5 h v utěsněné zkumavce při 135 °C, odpaří se do sucha na vodní lázni a pokračuje se v zahřívání do vymizení pachu chlorovodíku. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml vody R. Porovnávací roztok. Připraví se stejně jako zkoušený roztok s 5 mg zinečnatého komplexu bacitracinu CRL. * * * * * * Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1013 _____________________________________________________________________________f Bacitracinum 1013 Další postup zkoušky se provádí za ochrany před světlem. Na vrstvu se nanesou odděleně lOmm proužky s 5 ul každého roztoku. V chromatografické komoře se deska umístí tak, aby nepřišla do styku s mobilní fází skládající se ze směsi 25 dílů vody R a 75 dílů fenolu R. Vrstva se impregnuje parami mobilní fáze nejméně 12 h a vyvíjí se toutéž mobilní fází po dráze 12 cm. Usuší se při 100 °C až 105 °C a postříká se ninhydrinem RS1. Pak se 5 min zahřívá při 110 °C. Skvrny ve tvaru pruhů na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. B. Asi 5 mg se rozpustí ve 3 ml vody R a přidají se 3 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Protřepe se a přidá se 0,5 ml roztoku síranu meďnatého R (10 g/l); vzniká fialové zbarvení. C. 0,2 g se žíhá. Zůstane nepatrný zbytek, který není za vysoké teploty žlutý. Nechá se vychladnout a rozpustí se v 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Přidá se 5 ml vody R a 0,2 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS; nevznikne bílá sraženina. Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 25 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.7) a není zbarven intenzivněji než porovnávací roztok HZ 5 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 7,0; měří se roztok S. Bacitracin F a příbuzné látky. 0,15 g se rozpustí v kyselině sírové 0,05 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí na 10,0 ml kyselinou sírovou 0,05 mol/l RS. Poměr absorbance (2.2.25) při 290 nm k absorbanci při 252 nm není větší než 0,20. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %. 1,000 g se suší 3 h při 60 °C nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřekračujícím 0,1 kPa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě očních přípravků bez dalšího vhodného sterilizaěního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Stanovení obsahu Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2) za použití zinečnatého komplexu bacitracinu CRL jako referenční látky. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech při teplotě 8 ° C až 15 °C. Jestliže je látka sterilní, uchovává se ve vzduchotěsných sterilních zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka sterilní. Strana 1014 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1014 f Bacitracinum zincicum f Bacitracinum zincicum ***** * * Zinečnatý komplex bacitracinu Synonymum. Bacitracinum zincum__________________________________________________ CAS 1405-89-6 Zinečnatý komplex bacitracinu obsahuje jeden nebo více protimikrobních polypeptidů produkovaných určitými kmeny mikroorganismů Bacillus licheniformis a Bacillus subtilis var. Tracy. Hydrolýzou vznikají následující aminokyseliny: L-cystein, kyselina D-glutamová, L-histidin, L-isoleucin, L-leucin, L-lysin, D-ornithin, D-fenylalanin a kyselina DL-asparagová. Počítáno na vysušenou látku, účinnost je nejméně 60 m.j. v miligramu. Vlastnosti Bílý nebo světle žlutošedý hygroskopický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě a lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 5 mg se rozpustí ve směsi 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové R a 0,5 ml vody R. Zahřívá se 5 h v utěsněné zkumavce při 135 °C, odpaří se do sucha na vodní lázni a pokračuje se v zahřívání do vymizení pachu chlorovodíku. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml vody R. Porovnávací roztok. Připraví se stejně jako zkoušený roztok s 5 mg zinečnatého komplexu bacitracinu CRL. Další postup zkoušky se provádí za ochrany před světlem. Na vrstvu se nanesou odděleně 10mm proužky s 5 jal každého roztoku. V chromatografické komoře se deska umístí tak, aby nepřišla do styku s mobilní fází složenou ze směsi 25 dílů vody R a 75 dílů fenolu R. Vrstva se impregnuje nejméně 12 h parami mobilní fáze a vyvíjí se toutéž mobilní fází po dráze 12 cm. Usuší se při 100 °C až 105 °C a postříká se ninhydrinem RS1. Pak se 5 min zahřívá při 110 °C. Skvrny ve tvaru pruhů na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. B. Asi 5 mg se rozpustí ve 3 ml vody R a přidají se 3 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Protřepe se a přidá se 0,5 ml roztoku síranu meďnatého R (10 g/l); vzniká fialové zbarvení. C. Asi 0,15 g látky vyžíhá, nechá se vychladnout a zbytek se rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Přidají se 4 ml vody R; roztok vyhovuje zkoušce na zinek (2.3.1). Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 7,5; měří se následující roztok: 1,0 g se asi 1 min protřepává s 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R a zfiltruje se. Bacitracin F a příbuzné látky. 0,15 g se rozpustí v kyselině sírové 0,05 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí na 10,0 ml kyselinou sírovou 0,05 mol/l RS. Poměr absorbance (2.2.25) při 290 nm k absorbanci při 252 nm není větší než 0,15. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 / 1998 Strana 1015 ______________________________________________________________________________f Baclofenum 1015 Obsah zinku. 4,0 % až 6,0 %, počítáno na vysušenou látku. 0,200 g se rozpustí ve směsi 2,5 ml kyseliny octové zředěné RS a 2,5 ml vody R. Přidá se 50 ml vody R, 50 mg oranže xylenolové s dusičnanem draselným R a dostatečné množství methenaminu R, aby vzniklo červené zbarvení. Přidají se 2 g methenaminu R a titruje se edetanem disodným 0,01 mol/l VS do vzniku žlutého zbarvení. 1 ml edetanu disodného 0,01 mol/l VS odpovídá 0,654 mg zinku. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %. 1,000 g se suší 3 h při 60 °C nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřekračujícím 0,1 kPa. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě přípravků určených k rozprašování do tělních dutin bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě přípravků určených k rozprašování do tělních dutin bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na 1 kg hmotnosti králíka 1,0 ml supernatantní tekutiny získané odstreďovaním suspenze obsahující 11 mg zkoušené látky v 1 ml roztoku chloridu sodného R (9 g/l)- Stanovení účinnosti 50,0 mg se protřepává s 5 ml vody R, přidá se 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na. 100,0 ml. Ponechá se 30 min stát. Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2). Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Pokud je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka: - sterilní, - prostá pyrogenních látek. f Baclofenum Baklofen H2N—CH2—CH—CH2—COOH C10H12CINO2 H 213,66 CAS 1134-47-0 Je to kyselina (RS)-4-amino-3-(4-chlorfenyl)máselná. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C10H12ClNO2. Strana 1016 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1016 f Baclofenum______________________________________________________________________________ Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu a v etheru. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách a ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Vykazuje polymorfismus. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2). A. 70 mg se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 320 nm; roztok vykazuje absorpční maxima při 259 nm, 266 nm a 275 nm. Specifická absorbance maxima při 259 nm je 9,8 až 10,8, při 266 nm je 11,5 až 12,7 a při 275 nm je 8,4 až 9,3. Zkoušku lze hodnotit, jestliže při zkoušce na rozlišení (2.2.25) není poměr absorbancí menší než 1,5. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety připravené ze 3 mg zkoušené látky a 300 mg bromidu draselného R se shoduje se spektrem baklofenu CRL. Jestliže spektra zkoušené látky a referenční látky nejsou shodná, rozpustí se odděleně 0,1 g zkoušené látky a baklofenu CRL v 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS, přidá se 10 ml lihu 96% R, 1 ml kyseliny octové zředěné RS a nechá se 1 h stát. Vzniklá sraženina se odfiltruje, promyje se lihem 96% R, vysuší se ve vakuu, připraví se nové tablety a znovu se zaznamenají spektra. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v mobilní fázi, viz níže, a zředí se stejným rozpouštědlem na 10 ml. Porovnávací roztok. 10 mg baklofenu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R, methanolu R, chloroformu R a ethylacetatu R (5 + + 5 + 20 + 30 + 40) po dráze 12 cm. Po odpaření rozpouštědel se vrstva postříká ninhydrinem RS3 tak, aby vrstva byla slabě vlhká. Potom se vrstva vysuší v sušárně při 100 °C a pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,50 g se rozpustí v hydroxidu sodném 1 mol/l RS a zředí se jím na 25 ml. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ5 (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 25,0 mg baklofenu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (c). 2,0 ml zkoušeného roztoku se zředí na 100,0 ml mobilní fází. Porovnávací roztok (d). 2,0 ml zkoušeného roztoku a 2,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1017 f Baclofenum 1017 Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (10 fj.rn), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2,0 ml/min, která se připraví takto: 1,822 g hexansulfonanu sodného R se rozpustí v 1 1 směsi objemových dílů vody R methanolu R a kyseliny octové ledové R(560 +440+ 5), - spektrofotometrického detektoru, 266 nm. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (c) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku činila nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (d). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky baklofenu a baklofenu nečistoty A je nejméně 2,0. Nastříkne se jednotlivě po 20 fA zkoušeného roztoku, porovnávacího roztoku (b) a porovnávacího roztoku (c). Zaznamenávají se chromatogramy po dobu odpovídající pětinásobku retenčního ěasu hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku baklofenu nečistoty A větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (2,0 %). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,1500 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 21,37 mg C10H12ClNO2. Uchovávání Separandum. Nečistoty A. (RS)-3 -(4-chlorfenyl)-4-butanlaktam, H2N—C-----CH2—CH-----CH2 -COOH B. monoamid kyseliny 3-(4-chlorfenyl)glutarové. Strana 1018 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1018 Balsamum peruvianum Balsamum peruvianum ***** Peruánský balzám *** Je to balzám získaný z popáleného a poraněného kmene druhu Myroxylon balsamum (L.) HARMS var. pereirae (ROYLE) HARMS. Obsahuje 45,0 % až 70,0 % esterů, zejména benzylbenzoatu a benzylcinnamatu. Vlastnosti Tmavě hnědá viskózni tekutina, v tenké vrstvě průhledná, žlutohnědá; není lepivá, nevysychá ani se niťovitě netáhne. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu, nemísitelný s mastnými oleji s výjimkou ricinového oleje. Zkoušky totožnosti A. 0,20 g se rozpustí v 10 ml lihu 96% R. Přidají se 0,2 ml chloridu železitého RSI; vzniká zelené až olivově zelené zbarvení. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 0,5 g zkoušené látky se rozpustí v 10 ml ethylacetatu R. Porovnávací roztok. 4 mg thymolu R, 30 mg benzylcinnamatu R a 80 [A benzylbenzoatu R se rozpustí v 5 ml ethylacetatu R. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 fA obou roztoků. Vyvíjí se dvakrát směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, ethylacetatu R a hexanu R (0,5 + 10 + 90) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm, skvrny se označí. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou v horní třetině patrný dvě skvrny, z nichž horní odpovídá benzylbenzoatu a spodní benzylcinnamatu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou patrné skvrny odpovídající polohou a intenzitou zbarvení skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká čerstvě připraveným roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (200 g/l) v lihu 96% R a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se v denním světle. Skvrny na žlutém pozadí odpovídající benzylbenzoatu a benzylcinnamatu jsou zbarveny modře. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je přibližně uprostřed fialovošedá skvrna (thymol). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je patrná modrá skvrna (nerolidol) těsně pod skvrnou odpovídající thymolu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Pod skvrnou odpovídající nerolidolu není žádná modrá skvrna zhášející fluorescenci v ultrafialovém světle při 254 nm (kalafuna). V horní a dolní části chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být další, slabě modře zbarvené skvrny. Zkoušky na čistotu Relativní hustota (2.2.5). 1,14 až 1,17. Číslo zmýdelnění (2.5.6). 230 až 255; stanoví se ze zbytku získaného ve zkoušce Stanovení obsahu. Umělé balzámy. 0,20 g se protřepe se 6 ml etheru petrolejového Rl. Roztok je čirý a bezbarvý, všechny nerozpustné části balzámu ulpívají na stěnách zkumavky. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1019 Balsamum tolutanum 1019 Mastné oleje. 1 g se protřepává se 3 ml roztoku chloralhydrátu R (1000 g/l). Roztok je čirý tak jako roztok chloralhydrátu R (1000 g/l). Terpentýn. 4 ml roztoku ze zkoušky Umělé balzámy se odpaří do sucha. Odparek nepáchne p o terpentýnu. Stanovení obsahu K 2,50 g v dělicí nálevce se přidá 7,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 40 ml etheru prostého peroxidických látek R a protřepává se intenzivně 10 min. Spodní vrstva se oddělí a protřepává se třikrát 15 ml etheru prostého peroxidických látek R Spojené etherové výtřepky se vysuší 10 g síranu sodného bezvodého R a zfiltrují se. Síran sodný se promyje dvakrát 10 ml etheru prostého peroxidických látek R Spojené etherové vrstvy se odpaří do sucha. Zbytek (estery) se suší 30 min při 100 °C až 105 °C a pak se zváží. Uchovávání Chráněn před světlem. Balsamum tolutanum Toluánský balzám CAS 9000-64-0 Je to balzám získaný nařezáváním kůry stromů druhu Myroxylon balsamum (L.) HARMS var. genuinum BAILL. Obsahuje 35,0 % až 50,0 % volných nebo vázaných balzámových kyselin, počítáno jako kyselina skořicová (C9H802; Mr 148,15), vztaženo na vysušenou drogu. Vlastnosti Polotuhá hnědožlutá až červenohnědá hmota, charakteristického pachu po vanilinu. Delším skladováním se mění v tvrdou hmotu, roztíratelnou na žlutý až hnědavě žlutý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v etheru petrolejovém. Měkne při teplotě asi 30 °C. Taje při teplotě asi 60 °C. Zkoušky totožnosti A. 1 g se smíchá se 2 ml manganistanu draselného RS a vaří se 1 min; vznikne charakteristický pach po benzaldehydu. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 0,5 g práškované drogy (355) se smíchá s 10 ml chloroformu R, protřepává se 10 min a pak se zfiltruje. Porovnávací roztok. 4 mg thymolu R, 30 mg benzylcinnamatu R a 80 [A benzylbenzoatu R se rozpustí v 5 ml ethylacetatu R. N Strana 1020 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1020 Balsamum tolutanum Na vrstvu se nanese oddelene do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 fA obou roztoku. Vyvíjí se dvakrát směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, ethylacetatu R a hexanu R (0,5 + 10 + 90) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm; skvrny na chromatogramech se označí. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou a zbarvením skvrnám benzylbenzoatu a benzylcinnama-tu na chromatogramu porovnávacího roztoku; skvrna odpovídající benzylbenzoatu na chromatogramu zkoušeného roztoku je menší a méně intenzivní než skvrna benzylbenzoatu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká čerstvě připraveným roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (200 g/l) v lihu 96% R a suší se 5 min až 120 min při 100 ° C až 105 °C. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou a zbarvením skvrnám benzylbenzoatu a benzylcinnamatu na chromatogramu porovnávacího roztoku; skvrna odpovídající benzylbenzoatu na chromatogramu zkoušeného roztoku je menší a méně intenzivní než skvrna odpovídající benzylcinnamatu. V poloze odpovídající skvrně thymolu na chromatogramu porovnávacího roztoku nebo těsně pod ní není patrná žádná intenzivní skvrna. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrný další skvrny. Zkoušky na čistotu Podíl nerozpustný v lihu. Nejvýše 5,0 %. 2,00 g práškované drogy (355) se v předem zvážené extrakění patrone extrahuje lihem R 90% (V/V) v Soxhletově přístroji tak dlouho, až 1 ml odtékajícího extraktu nezanechá po odpaření važitelný zbytek. Pak se extrakění patrona se zbytkem drogy suší 1 h v sušárně při 100 ° C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 0,10 g. Číslo kyselosti. 100 až 160. 0,500 g práškované drogy (355) se rozpustí v 50 ml lihu 96% R zneutralizovaného po přidání fenolftaleinu RS, přidá se 20,0 ml hydroxidu draselného 0,5 mol/l VS a po 5 min stání 0,1 ml fenolftaleinu RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS do změny zbarvení. Provede se slepá zkouška. Číslo kyselosti se vypočítá podle vzorce uvedeného ve zkoušce Číslo kyselosti (2.5.1), Číslo zmýdelnění. 170 až 230. 0,200 g práškované drogy (355) se rozpustí ve 20 ml lihu 96%> R zneutralizovaného po přidání fenolftaleinu RS. Přidá se 5,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS a vaří se 30 min pod zpětným chladičem za častého protřepávání. Po ochlazení se přidá 20 ml lihu 96%> R, 0,1 ml fenolftaleinu RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS do změny zbarvení. Provede se slepá zkouška. Číslo zmýdelnění se vypočítá podle vzorce uvedeného ve zkoušce Číslo zmýdelnění (2.5.6). Kalafuna. 1 g práškované drogy (355) se smíchá s 10 ml etheru petrolejového R a zahřívá se 5 min na vodní lázni pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje. Filtrát je bezbarvý nebo téměř bezbarvý. Přidá se 5 ml roztoku octanu meďnatého R (1 g/l) a protřepává se intenzivně 3 min. Horní vrstva není zbarvena modře ani zeleně. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %. 2,000 g práškované drogy (355) se suší 4 h ve vakuu. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 2,0 %. Stanovení obsahu 1,500 g se smíchá s 25,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS a vaří se 1 h pod zpětným chladičem. Líh se odpaří, zbytek se smíchá s 50 ml vody R a zahřeje se k varu; po ochlazení se přidá 80 ml vody R, 50 ml roztoku síranu horečnatého R (30 g/l) a po 10 min stání se zfiltruje. Baňka i filtr se promyjí čtyřikrát 5 ml vody R Spojené filtráty a promývací tekutiny Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1021 § Barbitalum 1021 se okyselí kyselinou chlorovodíkovou R a protřepávají se čtyřikrát 40 ml etheru R. Spodní vrstva se odstraní. Pak se protřepává dvakrát 20 ml a třikrát 10 ml roztoku hydrogenuhličitanu sodného R (50 g/l). Horní vrstva se odstraní. Spojené spodní vrstvy se okyselí kyselinou chlorovodíkovou R a protřepávají se 30 ml, dvakrát 20 ml a 10 ml chloroformu R. Spojené chloroformové vrstvy se vysuší síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se. Filtrát se odpaří v proudu vzduchu opatrně do sucha. Zbytek se rozpustí mírným zahřátím v 10 ml lihu 96% R neutralizovaného po přidání červeně fenolové RS, po ochlazení se přidá 0,1 ml červeně fenolové RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do změny zbarvení. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 14,82 mg balzámových kyselin, počítáno jako kyselina skořicová (C9H802). Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. § Barbitalum Barbital H.C C8H12N203 AL 184,19 CAS 57-44-3 Je to kyselina 5,5-diethylbarbiturová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C8H12N203. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný ve vroucí vodě, v lihu 96% a v etheru. S hydroxidy, s alkalickými uhličitany a s amoniakem tvoří ve vodě rozpustné sloučeniny. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Stanoví se teplota tání (2.2.14). Smíchají se stejné díly zkoušené látky a barbitalu CRL a stanoví se teplota tání této směsi. Stanovené teploty tání, které jsou asi 190 °C, se od sebe liší nejvýše o 2 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem barbitalu CRL. Strana 1022 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1022 § Barbitalum_______________________________________________________________________________ C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R. Zkoušený roztok. 75 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25 ml. Porovnávací roztok. 75 mg barbitalu CRL se rozpustí v lihu 96%> R a zředí se jím na 25 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R a chloroformu R (5 + 15 + 80) po dráze 18 cm. Vrstva se ihned pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. D. Vyhovuje zkoušce na barbituráty nesubstituované na dusíku (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve směsi 4 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 6 ml vody R. Roztok je cirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II). Kysele reagující látky. K 1,0 g se přidá 50 ml vody R, směs se 2 min vaří a po ochlazení se zfiltruje. K 10 ml filtrátu se přidá 0,15 ml červeně methylové RS; roztok je oranžově žlutý. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R. Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem 96% R na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 20 fA každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R a chloroformu R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se ihned pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm a potom se postříká zkoumadlem difenylkarbazon-rtuťnatým R Po vysušení na vzduchu se vrstva potříká hydroxidem draselným v lihu RS zředěným lihem 96%prostým aldehydů R (1 : 5), 5 min se zahřívá při 100 °C až 105 °C a ihned se hodnotí. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku hodnocené v ultrafialovém světle při 254 nm a po postřiku detekčním činidlem, kromě hlavní skvrny, nejsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 85,0 mg se rozpustí v 5 ml pyridinu R, přidá se 0,5 ml thymolftaleinu RS a 10 ml dusičnanu stříbrného v pyridinu RS. Titruje se hydroxidem sodným v ethanolu 0,1 mol/l VS do cistě modrého zbarvení. Provede se slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 9,21 mg CgH^^Oj Uchovávání Psychotropní látka. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1023 Barii sulfas 1023 Barii sulfas ***** Síran barnatý Synonymum. Barium sulfuricum____________________________________________________ BaS04 Mr 233,39 CAS 7727-43-7 Vlastnosti Jemný bílý těžký prášek bez hrubších částic. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v organických rozpouštědlech, velmi těžce rozpustný v kyselinách a v roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti A. 0,2 g se 5 min vaří s 5 ml roztoku uhličitanu sodného R (500 g/l), přidá se 10 ml vody R a směs se zfiltruje. Část filtrátu se okyselí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS; tento roztok vyhovuje zkoušce na sírany (2.3.1). B. Zbytek ze zkoušky A se třikrát promyje malým množstvím vody R, přidá se 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zfiltruje se. K filtrátu se přidá 0,3 ml kyseliny sírové zředěné RS; vznikne bílá sraženina nerozpustná v hydroxidu sodném zředěném RS. Zkoušky na čistotu Roztok S. K 20,0 g se přidá 40 ml vody R a 60 ml kyseliny octové zředěné RS. Směs se 5 min vaří, zfiltruje se a ochlazený filtrát se zředí vodou R na 100 ml. Kysele nebo zásaditě reagující látky. 5,0 g se 5 min zahřívá na vodní lázni s 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 0,05 ml modři bromthymolové RSl. Na změnu zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l KS*nebo 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Látky rozpustné v kyselém prostředí. Nejvýše 0,3 %; 25 ml roztoku S se odpaří na vodní lázni a suší se při 100 ° C až 105 °C do konstantní hmotnosti. Zbytek váží nejvýše 15 mg (0,3 %). Oxidovatelné sirné sloučeniny. 1,0 g se 30 s třepe s 5 ml vody R, zfiltruje se a k filtrátu se přidá 0,1 ml škrobu RS. V této směsi se rozpustí 0,1 gjodidu draselného R a přidá se 1,0 ml čerstvě připraveného roztoku j odičnanu draselného R (3,6 mg/l), 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a dobře se protřepe; zbarvení roztoku je intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem bez přidání roztoku j odičnanu draselného R (3,6 mg/l). Rozpustné soli barnaté. K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS; opalescence roztoku do 1 h není intenzivnější než opalescence směsi 10 ml roztoku S a 1 ml vody R Fosforečnany. Nejvýše 50 Mg/g; k 1,0 g se přidá směs 3 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 7 ml vody R Směs se 5 min zahřívá na vodní lázni, zfiltruje se, filtrát se zředí vodou R na 10 ml a přidá se 5 ml zkoumadla molybdenan-vanadičného R; do 5 min zkoušený roztok není intenzivněji žlutě zbarven než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 10 ml základního roztoku fosforečnanů (5 /ugP04/ml). Arsen (2.4.2). 0,5 g se v dlouhohrdlé spalovací baňce smíchá s 2 ml kyseliny dusičné R a 30 ml vody R Po nasazení malé nálevky se šikmo postavená baňka 2 h zahřívá na vodní lázni. Po ochlazení se obsah baňky doplní vodou R na výchozí objem a zfiltruje se. Zbytek se promyje Strana 1024 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1024 f Beclometasoni dipropionas dekantací třikrát 5 ml vody R, filtrát a promývací voda se spojí, přidá se 1 ml kyseliny sírové R, směs se odpaří na vodní lázni do sucha a zahřívá se tak dlouho, dokud unikají bílé páry. Zbytek s e rozpustí v 10 ml kyseliny sírové zředěné RS a přidá se 10 ml vody R. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 7,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). Ztráta žíháním. Nejvýše 2,0 %; žíhá se 1,00 g při 600 °C. Sedimentace. 5,0 g se převede do odměrného válce na 50 ml se zabroušenou zátkou a se stupnicí, jejíž délka je 14 cm. Přidá se voda R na objem 50 ml, směs se 5 min třepe a potom se nechá stát 15 min; sedimentovaný síran barnatý neklesne pod značku 15 ml. f Beclometasoni dipropionas Beklomethasondipropionat C28H37CI07 M 521,05 CAS 5534-09-8 Je to 9-chlor-11 ß, 17,21 -trihydroxy-16ß-methyl-1,4-pregnadien-3,20-dion-17,21 -dipropionat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 96,0 % až 103,0 % sloučeniny C28H37C107. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, mírně rozpustný v lihu 96%. Taje při asi 210 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem beklomethason-dipropionatu CRL. Jestliže se spektra látek v pevném stavu liší, zaznamenají se spektra roztoků obou látek v chloroformu R (50 g/l). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1025 __________________________________________________________________f Beclometasoni dipropionas 1025 B. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí za mírného zahřátí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se použije také k přípravě zkoušeného roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí chloroformem R na 10 ml. Zkoušený roztok (b).2m\ roztoku připraveného v odstavci Zkoušený roztok (a) se převedou do 15ml skleněné zkumavky se skleněnou zábrusovou nebo polytetrafluoroethylenovou zátkou, přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného v methanolu RS a ihned se probublává intenzivním proudem dusíku R po dobu 5 min. Zkumavka se uzavře, zahřívá se 3 h ve vodní lázni při 45 ° C chráněna před světlem a ochladí se. Porovnávací roztok (a). 25 mg beklomethasondipropionatu CRL se rozpustí za mírného zahřátí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě porovnávacího roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí chloroformem R na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se převedou do 15ml skleněné zkumavky se zabroušenou skleněnou nebo polytetrafiuorethyleno-vou zátkou. Přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného v methanolu RS a ihned se probublává intenzivním proudem dusíku R po dobu 5 min. Zkumavka se uzavře a zahřívá se ve vodní lázni 3 h při 45 °C za ochrany před světlem a ochladí se. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází připravenou smícháním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) a směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruj e se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) jsou patrný nejvýše dvě zřetelně oddělené skvrny, které se polohou a velikostí shodují se skvrnami na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) se shoduje polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) jsou patrný nejvýše dvě zřetelně oddělené skvrny, které polohou a barvou v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí se shodují se skvrnami na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) se polohou a barvou v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shodují s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) mají hodnotu RF zřetelně nižší než hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a). C. K asi 2 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; během 5 min vznikne intenzivní ěervenohnědé zbarvení. Roztok se přidá k 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a zůstane čirý roztok. D. S 25 mg se provede spalování organických látek v kyslíku (2.5.10) za použití směsi 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 20 ml vody R k absorpci vzniklých látek. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Strana 1026 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1026 f Beclometasoni dipropionas__________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). +88° až +94°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpustením 0,250 g v dioxanu R a zředěním dioxanem R na 25,0 ml. Absorbance (2.2.25). 50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 50,0 ml a měří se absorbance v maximu při 238 nm; specifická absorbance v maximuje 284 až 302, počítáno na vysušenou látku. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 62,5 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (a). 2 mg beklomethason-17-propionatu CRL a 2 mg beklomethason-21--propionatu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 /um), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, která je směsí připravenou takto: 600 ml acetonitrilu R se smíchá s 350 ml vody R, po ochlazení se zředí vodou R na 1000 ml a znovu se promíchá, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm, jehož citlivost byla nastavena tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla 70 % až 90 % stupnice. Při průtoku mobilní fáze 1 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 45 min. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy látek: beklo-methason 17-propionatu asi 6,2 min, beklomethason 21-propionatu asi 6,7 min, beklomethason -dipropionatu 13 min až 14 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky beklomethason 17-propionatu a beklomethason 21-propionatu je nejméně 1,4. V případě potřeby se upraví koncentrace acetonitrilu R v mobilní fázi. Nastříkne se odděleně pětkrát 20 fA porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka pro plochu hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je nejvýše 2,0 %. Nastříkne se odděleně 20 fA zkoušeného roztoku a 20 fA porovnávacího roztoku (b). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %) a nejvýše plocha jednoho takového píku je větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než l,25násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,5 %). K pikům rozpouštědla a k pikům s plochou menší než 0,025násobku plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) se nepřihlíží. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu V průběhu stanovení se roztoky chrání před světlem. Zbarvené reakční produkty mají snahu se absorbovat na povrch skleněného nádobí. Aby se vyloučilo nacházení nižších výsledků stanovení, doporučuje se, aby toto nádobí bylo před použitím vystaveno působení zmíněných reakčních produktů a bylo vyhrazeno pouze pro toto stanovení. Mezi jednotlivými stanoveními se nádobí umývá pouze vodou R Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1027 ________________________________________________________________________f Belladonnae folium 1027 Přesná navážka zkoušené látky se rozpustí v lihu 96% prostém aldehydů R tak, aby 10,0 ml výsledného roztoku obsahovalo 340 ßg až 360 ßg zkoušené látky. Stejným způsobem se připraví porovnávací roztok rozpuštěním beklometasondipropionatu CRL. Do dvou 25ml odměrných baněk se odděleně převede po 10,0 ml každého roztoku a do třetí odměrné baňky se vpraví 10 ml lihu 96% prostého aldehydů R (slepá zkouška). Do každé odměrné baňky se přidají 2,0 ml trifenyltetrazoli-umchloridu RS, vzduch nad roztokem se vytěsní proudem dusíku prostého kyslíku R, rychle se přidají 2,0 ml tetramethylamoniumhydroxidu zředěného RS a pokračuje se v zavádění dusíku prostého kyslíku R Baňky se uzavřou, obsah se opatrně promíchá a 2 h se zahřívá ve vodní lázni při 35 °C. Po rychlém ochlazení se roztoky zředí lihem 96% prostým aldehydů R a ihned se měří absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku v 10mm vrstvě za použití uzavřených kyvet v maximu při 485 nm proti kontrolnímu roztoku získanému při slepé zkoušce. Při stanovení je třeba dodržet, aby doba od přidání tetramethylamoniumhydroxidu zředěného RS do měření absorbance byla u obou roztoků stejná. Vypočítá se obsah C28H37C107 z naměřených hodnot absorbancí a koncentrací roztoků. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Belladonnae folium ***** * * Rulíkový list Synonymum. Folium belladonnae____________________________________________________ Je to usušený list nebo usušený list spolu s kvetoucími a někdy i plodonosnými vrcholky druhu Atropa belladonna L. Obsahuje nejméně 0,30 % alkaloidů, počítáno jako hyoscyamin (C fi 2í^O j Mr 289,36), vztaženo na drogu vysušenou při 100 °C až 105 °C. Alkaloidy tvoří hyoscyamin provázený malým množstvím hyoscinu (skopolaminu). Vlastnosti Droga má slabý pach nutkající ke zvracení. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Listy zelené až hnědozelené, na svrchní straně mírně tmavší, často svraskalé, zkroucené a částečně dohromady zmáčknuté. List řapíkatý, na bázi zašpičatělý, sbíhavý, čepel celokrajná. Kvetoucí stonky zploštělé, v každé uzlině s párem listů nestejné velikosti; v paždí listů jednotlivé květy nebo někdy i plody. Květy mají srostlopláteěný kalich a zvonkovitou korunu. Plody jsou kulaté zelené bobule s vytrvalým kalichem, se široce odstálými ušty. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je tmavě zelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhyd-rátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky čepele listu s buňkami pokožky se stěnami zvlněnými a zvrásnenou kutikulou; anizocytické a anomocytické průduchy četnější na spodní straně listu; mnohobuněčné jednořadé krycí chlupy s hladkou kutikulou; žláznaté chlupy s jednobuněčnou hlavičkou a jednořadou mnohobuněčnou nohou nebo s mnohobuněčnou hlavičkou a jednobuněčnou nohou; okrouhlé parenchymatické buňky s mikro- Strana 1028 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1028 f Belladonnae folium________________________________________________________________________ krystaly šťavelanu vápenatého; kruhovitě a šroubovitě ztlustlé cévy. V práškované droze mohou být patrná: vlákna a síťovitě ztlustlé cévy stonku; téměř kulovitá pylová zrna o průměru 40 //m až 50 ßm, se třemi klíěními póry, trikolpátní, s široce tečkovanou exinou; úlomky koruny s papilózní pokožkou, s četnými krycími a žláznatými chlupy výše popsaných typů; úlomky hnědožlutých semen s nepravidelně ztlustlými tečkovanými buňkami osemení. C. 1 g práškované drogy se smíchá s 10 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l RS a protřepává se 2 min. Pak se zfiltruje, k filtrátu se přidá 1 ml amoniaku 26% R a 5 ml vody R. Protřepává se opatrně 15 ml etheru R tak, aby nedošlo k tvorbě emulze. Etherová vrstva se oddělí a vysuší síranem sodným bezvodým R, pak se zfiltruje a ether se na porcelánové misce odpaří. Ke zbytku se přidá 0,5 ml kyseliny dusičné dýmavé R a odpaří se do sucha na vodní lázni. Ke zbytku se přidá 10 ml acetonu R a po kapkách roztok hydroxidu draselného R (30 g/l) v lihu 96% R; vznikne tmavě fialové zbarvení. D. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Chromatografie, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou, zbarvením a velikostí skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku při nanášce shodných objemů. Zkoušky na čistotu Chromatografie. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,6 g práškované drogy (180) se smíchá s 15 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l RS a protřepává se 15 min. Pak se zfiltruje a filtr se promývá kyselinou sírovou 0,05 mol/l RS až do získání 20 ml filtrátu. Filtrát se smíchá s 1 ml amoniaku 26% R a protřepává se dvakrát 10 ml etheru prostého peroxidických látek R je-li třeba, oddělí se vrstvy odstreďovaním. Spojené etherové vrstvy se vysuší síranem sodným bezvodým R, pak se zfiltrují a odpaří se do sucha na vodní lázni. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml methanolu R Porovnávací roztok. 50 mg hyoscyaminiumsulfatu R se rozpustí v 9 ml methanolu R. 15 mg skopolaminiumbromidu R se rozpustí v 10 ml methanolu R Smíchá se 1,8 ml roztoku skopolami-niumbromidu a 8 ml roztoku hyoscyaminiumsulfatu. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 fA a 20 fA obou roztoků; vzdálenost mezi jednotlivými pruhy je 1 cm. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R a acetonu R (3 + 7 + 90) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 15 min při 100 ° C až 105 °C. Po ochlazení se postříká jodobismutitanem draselným RS2 do vzniku oranžových nebo hnědých skvrn na žlutém pozadí. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou (hyoscyamin v dolní třetině, skopolamin v horní třetině chromatogramu) a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku nepřevyšují velikostí skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku při nanášce shodných objemů. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrný další méně výrazné skvrny; při nanášce 20 fA ve střední části chromatogramu, při nanášce 10 fA v blízkosti startu. Vrstva se postříká dusitanem sodným RS tak, aby byla průsvitná. Pozoruje se po 15 min. Hnědé skvrny odpovídající hyoscyaminu na chromatogramech zkoušeného i porovnávacího roztoku se zbarví ěervenohnědě, ne však šedomodře (atropin), další skvrny již nejsou patrné. Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 3 % stonků o průměru větším než 5 mm. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 16,0 %. Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 4,0 %. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1029 ______________________________________________________________________f Bendrqflumethiazidum 1029 Stanovení obsahu Asi 50 g drogy se upráškuje na předepsaný stupeň (180). Práškovaná droga se použije ke zkouškám Ztráta sušením a Stanovení obsahu. a) Ztráta sušením (2.2.32). 2,000 g se suší v sušárně při 100 ° C až 105 °C. b) 10,00 g se navlhčí směsí složenou z 5 ml amoniaku 17,5% RS, 10 ml lihu 96% R a 30 ml etheru prostého peroxidických látek R a důkladně se promíchá. Směs se převede do vhodného perkolatoru, je-li třeba pomocí extrakění směsi, a nechá se 4 h stát. Pak se perkoluje směsí složenou z objemových dílů chloroformu R a etheru prostého peroxidických látek R (1+3) tak dlouho, dokud vytékající perkolát reaguje pozitivně na přítomnost alkaloidů. Několik mililitrů perkolátu se odpaří do sucha, zbytek se rozpustí v kyselině sírové 0,25 mol/l RS a nepřítomnost alkaloidů se ověří tetrajodortuťnatanem draselným RS. Perkolát se zahustí na vodní lázni na objem asi 50 ml a převede se do dělicí nálevky pomocí etheru prostého peroxidických látek R Přidá se ether prostý peroxidických látek R tak, aby jeho objem tvořil nejméně 2,lnásobek objemu perkolátu a aby tekutina měla hustotu zřetelně nižší než voda. Protřepe se nejméně třikrát 20 ml kyseliny sírové 0,25 mol/l RS, je-li třeba, oddělí se vrstvy odstředěním. Spojené spodní vrstvy se převedou do druhé dělicí nálevky, zalkalizují se amoniakem 17,5% RS a protřepávají se třikrát 30 ml chloroformu R. Ke spojeným chloroformovým výtřepkům se přidají 4 g síranu sodného bezvodého R a nechá se stát 30 min za občasného protřepávání. Pak se chloroform slije a síran sodný se promyje třikrát 10 ml chloroformu R. Spojené chloroformové roztoky se odpaří na vodní lázni do sucha, odparek se suší 15 min v sušárně při 100 °C až 105 °C. Odparek se rozpustí v několika mililitrech chloroformu R, přidá se 20 ml kyseliny sírové 0,01 mol/l RS a chloroform se odstraní zahřátím na vodní lázni. Přidá se červeň methylová směsný indikátor RS a titruje se hydroxidem sodným 0,02 mol/l VS. Celkový obsah alkaloidů v procentech, počítáno jako hyoscyamin (C17H23N03), se vypočítá podle vztahu: 57,88 . (20 - n) (100 - d) . m ' v němž značí: d - ztrátu sušením v procentech, n - spotřebu hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS v mililitrech, m - navážku drogy v gramech. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a vlhkostí. Separandum. Strana 1030 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1030 Bentonitum f Bendroflumethiazidum Bendroflumethiazid H,NO,S FaC C15H14F3N304S2 Mr 421,41 CAS 73-48-3 Je to (RS)-3-benzyl-3,4-dihydro-6-trifluoromethyl-2//-l,2,4-benzothiadiazin-7-sulphonamid-1,1-dioxid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny 0,511^3^0482. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, dobře rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.25) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety bendroflumethiazidu CRL. B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku s nanáškou 4 fA se polohou, barvou a velikostí shoduj e s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. Ve zkumavce se zahřívá 0,5 ml nasyceného roztoku oxidu chromového R v kyselině sírové R přímo na plameni, dokud unikají bílé dýmy; roztok smáčí stěnu zkumavky a nejeví známky mastnoty. Přidají se asi 2 mg zkoušené látky a znovu se zahřívá přímo na plameni, dokud unikají bílé dýmy; roztok nesmáčí stěnu zkumavky a nelze jej snadno vylít. D. Asi 5 mg se zahřívá se směsí 5 ml manganistanu draselného RS a 1 ml kyseliny sírové R Je cítit pach benzaldehydu. Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 25 mg bendroflumethiazidu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí acetonem R na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanesou 4 fA a 20 fA zkoušeného roztoku, 4 (A porovnávacího roztoku (a) a 20 fA porovnávacího roztoku (b) a vyvíjí se ethylacetatem R po dráze 15 cm. Vrstva se suší 10 min v proudu vzduchu a potom se postříká směsí stejných objemových dílů kyseliny Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1031 Benzalkonii chloridi solutio 1031 sírové v lihu RS a lihu 96% R po malých dávkách tak, aby nedošlo k nadbytečnému zvlhčení vrstvy; použije se asi 10 ml na vrstvu o rozměru 200 mm x 200 mm. Potom se vrstva zahřívá 30 min při 100 °C až 105 °C a ihned se přemístí do skleněné komory nad 10 ml nasyceného roztoku dusitanu sodného R, opatrně se k němu přidá 0,5 ml kyseliny sírové R, komora se uzavře a nechá stát 15 min. Po vyjmutí z komory se vrstva zahřívá 15 min ve větratelné sušárně při 40 °C, postříká se třikrát 5 ml čerstvě připraveného roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (5 g/l) v lihu 96% R a pozoruje se v procházejícím světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku s nanáškou 20 fA, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí v 50 ml pyridinu bezvodého R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) do druhého inflexního bodu. Provede se slepá zkouška. 1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 21,07 mg C^Hj^N^S^ Uchovávání Separandum. Bentonitum Bentonit CAS 1302-78-9 Je to přírodní zemina obsahující vysoký podíl montmorillonitu, přírodního hydratovanéh o kremičitanu hlinitého, ve kterém některé atomy hliníku a křemíku mohou být nahrazeny jinými atomy, např. hořčíku nebo železa. Vlastnosti Šedobílý s více nebo méně žlutým nebo růžovým odstínem velmi jemný homogenní prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a ve vodných roztocích. Bobtnáním s malým množstvím vody tvoří tvárnou hmotu. Zkoušky totožnosti A. 0,5 g se smíchá v kovovém kelímku s 1 g dusičnanu draselného R a 3 g uhličitanu sodného R a zahřívá se do roztavení směsi. Po vychladnutí se ke zbytku přidá 20 ml vroucí vody R, zamíchá se a zfiltruje. Zbytek se promyje 50 ml vody R a přidá se k němu 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a 5 ml vody R a zfiltruje se. K filtrátu se přidá 1 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a opět se zfiltruje. K filtrátu se přidají 3 ml chloridu amonného RS; vylučuje se bílá rosolovitá sraženina. Strana 1032 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1032 Benzalkonii chloridi solutio B. Zkouška Bobtnavost ve vodě, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. C. 0,25 g vyhovuje zkoušce na kremičitany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Zásaditě reagující látky. Ke 2 g se přidá 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R&5 min se třepe. K 5 ml suspenze se přidá 0,1 ml thymolftaleinu RS; kapalina zmodrá. Po přidání 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS se kapalina během 5 min odbarví. Velikost částic. K 20 g se přidá 1000 ml vody R a míchá se 15 min vysokorychlostní míchačkou při rychlosti alespoň 5000 ot/min. Suspenze se proleje navlhčeným sítem (75), které se po sušení při 100 °C až 105 °C zváží, promyje se třikrát 500 ml vody R, při čemž je třeba zajistit, aby se shluky částic rozptýlily, pak se znovu suší při 100 °C až 105 °C a opět se zváží. Částice na sítu váží nejvýše 0,1 g (0,5%). Sedimentační objem. K 6,0 g se přidá 200 ml vody R a míchá se 20 min vysokorychlostní míchačkou při rychlost 10 000 ot/min. 100 ml suspenze se přeleje do odměrného válce a nechá se 24 h stát. Objem čiré supernatantní tekutiny je nejvýše 2 ml. Bobtnavost ve vodě. 2,0 g se ve dvaceti dávkách po 2 min vsypou do 100ml odměrného válce o průměru asi 30 mm obsahujícího 100 ml roztoku laurylsíranu sodného R (10 g/l). Zjevný objem sedimentu do 2 hod je nejméně 22 ml. Těžké kovy (2.4.8). K 5,0 g se přidá 7,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, 27,5 ml vody R a vaří se 5 min. Suspenze se odstřeďuje, supernatantní tekutina se zfiltruje, zbytek po odstreďovaní se promyje vodou R a zfiltruje se. Spojené filtráty se zředí vodou R na 50,0 ml. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml vody R, 10 ml kyseliny chlorovodíkové R, 25 ml isobutylmethylketonu R a 2 min se protřepává. Vrstvy se oddělí a vodná vrstva se odpaří do sucha na vodní lázni. Zbytek po odpaření se rozpustí v 1 ml kyseliny octové R, zředí se vodou R na 25 ml a zfiltruje se. 12 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (50 Mg/g)- Připraví se porovnávací roztok za použití základního roztoku olova (1 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 103 živých mikroorganismů v gramu; stanoví se plotnovou metodou. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Benzalkonii chloridi solutio Roztok benzalkoniumchloridu Je to vodný roztok směsi alkylbenzyldimethylamoniumchloridů, jejichž alkylové skupiny mají délku řetězců C8 až Q . Obsahuje 475 g/l až 525 g/l alkylbenzyldimethylamoniumchloridů počítaných jako C22H40C1N (M 354,02). Roztok může obsahovat líh. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1033 Benzalkonii chloridům 1033 Vlastnosti Čirá bezbarvá nebo slabě nažloutlá tekutina, mísitelná s vodou a lihem 96%. Při třepáni silně pění. Zkoušky totožnosti A. 0,3 ml se zředí vodou R na 100 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v rozmezí při 220 nm až 350 nm. Absorpční maxima roztoku jsou při 257 nm, 263 nm a 269 nm a prodleva je při asi 250 nm. B. K 0,05 ml se přidají 2 ml vody R, 0,1 ml kyseliny octové ledové R a po kapkách 1 ml tetrafenyl-boritanu sodného RS; vznikne bílá sraženina. Směs se zfiltruje a sraženina se rozpustí ve směsi 1 ml acetonu R a 5 ml lihu 96% R zahřátím nejvýše na 70 °C. K teplému roztoku se po kapkách přidává voda R, až se vytvoří slabá opalescence. Potom se znovu opatrně zahřívá do vyjasnění roztoku a nechá se ochladit. Vzniknou bílé krystaly, které se odfiltrují, promyjí třikrát 10 ml vody R a usuší se ve vakuu nad oxidem fosforečným R nebo silikagelem bezvodým R při teplotě nepřevyšující 50 °C; krystaly tají (2.2.14) při 127 °C až 133 °C. C. K 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS se přidá 0,1 ml modři bromfenolové RS1, 5 ml chloroformu R a protřepe se. Chloroformová vrstva je bezbarvá. Přidá se 0,05 ml zkoušeného roztoku a protřepe se; vznikne modré zbarvení chloroformové vrstvy. D. K 0,05 ml se přidá 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS. Vznikne bílá sraženina, která se po přidání 5 ml lihu 96% R rozpustí. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,0 g se zředí vodou prostou oxidu uhličitého Rn& 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 50 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně bromkresolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l KS* nebo 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Aminy a amonné soli. 10,0 g se zahřátím smíchá s 20 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (3 + 97) a přidá se 100 ml 2-propanolu R. Roztok se nechá pomalu probublávat proudem dusíku R. Postupně se přidá 12,0 ml tetrabutylamonium-hydroxidu 0,1 mol/l VS a zaznamená se potenciometricky (2.2.20) titraění křivka. Vykazuj e-li titraění křivka dva inflexní body, objem titraěního roztoku přidaný mezi těmito body není větší než 5,0 ml. Nevykazuje-li titraění křivka žádný inflexní bod, zkoušený roztok nevyhovuje této zkoušce. Vykazuje-li titraění křivka jeden inflexní bod, opakuje se zkouška, ale před titrací se přidají 3,0 ml roztoku dimethyltetradecylaminu R (25 g/l) v 2-propanolu R Vykazuje-li titraění křivka po přidání 12,0 ml stejného titraěního činidla pouze jeden inflexní bod, zkoušená látka nevyhovuje této zkoušce. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Strana 1034 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1034 Benzalkonii chloridům Stanovení obsahu Stanoví se hustota (2.2.5) zkoušeného roztoku. 4,000 g se zředí vodou R na 100,0 ml. 25,0 ml tohoto roztoku se přenese do dělicí nálevky, přidá se 25 ml chloroformu R, 10 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a 10,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/l). Dobře se protřepe, nechají se oddělit vrstvy a chloroformová vrstva se odstraní. Vodná vrstva se protřepe třikrát 10 ml chloroformu R a chloroformové vrstvy se odstraní. K vodné vrstvě se přidá 40 ml kyseliny chlorovodíkové R, nechá se ochladit a titruje se jodičnanem draselným 0,05 mol/l VS, pokud se tmavě hnědý roztok prakticky neodbarví. Potom se přidají 2 ml chloroformu R a pokračuje se v titraci za intenzivního třepáni, dokud se barva chloroformové vrstvy již dále nemění. Současně se provede slepá zkouška se směsí 10,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/l), 20 ml vody R a 40 ml kyseliny chlorovodíkové R 1 mljodičnanu draselného 0,05 mol/l VS odpovídá 35,40 mg C22H40C1N. Označování V označení na obalu se uvede obsah lihu, pokud je v přípravku přítomen. Benzalkonii chloridům Benzalkoniumchlorid ______ © ci© R = C8H17 až C18H37 CAS 8001-54-5 Je to směs alkylbenzyldimethylamoniumchloridů, jejichž alkylové skupiny mají délky řetězců C8 až C18. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 104,0 % alkylbenzyldimethylamonium-chloridů počítaných jako C22H40C1N (Mr 354,02). Vlastnosti Bílý nebo nažloutlý prášek nebo nažloutlé želatínové kousky, hygroskopické, na dotyk mazlavé. Je velmi snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%. Při zahřívání se tvoří ěirá mazlavá hmota. Vodný roztok při třepáni silně pění. Zkoušky totožnosti A. 80 mg se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v rozmezí při 220 nm až 350 nm. Absorpční maxima roztoku jsou při 257 nm, 263 nm a 269 nm a prodlévaje při asi 250 nm. B. Ke 2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,1 ml kyseliny octové ledové R a po kapkách 1 ml tetrafenylboritanu sodného RS; vznikne bílá sraženina. Směs se zfiltruje a sraženina se rozpustí ve směsi 1 ml acetonu R a 5 ml lihu 96% R zahřátím nejvýše na 70 °C. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1035 ________________________________________________________________f Benzathini benzylpenicillinum 1035 K teplému roztoku se po kapkách přidává voda R, až se vytvoří slabá opalescence. Potom se znovu opatrně zahřívá do vyjasnění roztoku a nechá se ochladit. Vzniknou bílé krystaly, které se odfiltrují, promyjí třikrát 10 ml vody R a usuší se ve vakuu nad oxidem fosforečným R nebo silikagelem bezvodým R při teplotě nepřevyšující 50 °C; krystaly tají (2.2.14) při 127 °C až 133 °C. C. K 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS se přidá 0,1 ml modři bromfenolové RS1, 5 ml chloroformu R a protřepe se. Chloroformová vrstva je bezbarvá. Přidá se 0,1 ml roztoku S a protřepe se; vznikne modré zbarvení chloroformové vrstvy. D. Ke 2 ml roztoku S se přidá 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS; vznikne bílá sraženina, která se po přidání 5 ml lihu 96% R rozpustí. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 50 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně bromkresolo- vé RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l KS* nebo 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Aminy a amonné soli. 5,0 g se zahřátím rozpustí ve 20 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (3 + 97) a přidá se 100 ml 2-propanolu R. Roztok se nechá pomalu probublávat proudem dusíku R. Postupně se přidá 12,0 ml tetrabutylamonium-hydroxidu 0,1 mol/l VS a zaznamená se potenciometricky (2.2.20) titraění křivka. Vykazuj e-li titraění křivka dva inflexní body, objem titraěního roztoku přidaný mezi těmito body není větší než 5,0 ml. Nevykazuje-li titraění křivka žádný inflexní bod, zkoušená látka nevyhovuje této zkoušce. Vykazuje-li titraění křivka jeden inflexní bod, opakuje se zkouška, ale před titrací se přidají 3,0 ml roztoku dimethyltetradecylaminu R (25 g/l) v 2-propanolu R Vykazuje-li titraění křivka po přidání 12,0 ml stejného titraěního ěinidla pouze jeden inflexní bod, zkoušená látka nevyhovuje této zkoušce. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 10 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 2,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. 25,0 ml tohoto roztoku se přenese do dělicí nálevky, přidá se 25 ml chloroformu R, 10 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a 10,0 ml ěerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/l). Dobře se protřepe, nechají se oddělit vrstvy a chloroformová vrstva se odstraní. Vodná vrstva se protřepe třikrát 10 ml chloroformu R a chloroformové vrstvy se odstraní. K vodné vrstvě se přidá 40 ml kyseliny chlorovodíkové R, nechá se ochladit a titruje sejodičnanem draselným 0,05 mol/l VS, pokud se tmavě hnědý roztok prakticky neodbarví. Potom se přidají 2 ml chloroformu R a pokraěuje se v titraci za intenzivního třepáni, dokud se barva chloroformové vrstvy již dále nemění. Souěasně se provede slepá zkouška se směsí 10,0 ml ěerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/l), 20 ml vody R a 40 ml kyseliny chlorovodíkové R. 1 nújodičnanu draselného 0,05 mol/l VS odpovídá 35,40 mg C^H,0CÍN. Strana 1036 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1036 f Benzathini benzylpenicillinum f Benzathini benzylpenicillinum Benzathin-benzylpenicilin Synonyma. Benzylpenicillinum benzathinum, Benzylpenicillinum benzathinicum H2C—NH2—CH2—CH2—NH2—CH2 i© 2 O 0 II —Chfe—c «6o8s2 e Mr 909,13 CAS 1538-09-6 Je to sůl kyseliny (6Ä)-6-(2-fenylacetamido)penicilanové s N,N'-dibenzylethylendiaminem (2 : 1). Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 96,0 % až 100,5 % penicilínu (počítáno jako C48H56N608S2) a 24,0 % až 27,0 % N,N'-dibenzylethylendiaminu (Q U ¥ l M 240,35). Látka obsahuje proměnlivé množství vody. Může být přidán stabilizátor disperze částic nebo suspenze. Vlastnosti Bílý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dimethylformamidu ave formamidu, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem benzathin-benzylpenicilinu CRL. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H sUanizovaného R Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v 5 ml methanolu R. Porovnávací roztok. 25 mg benzathin-benzylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml methanolu R. Na vrstvu se nanese odděleně po 1 [A obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na hodnotu 7,0 amoniakem 17,5% RS, (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vzniku skvrn a pozoruje se v denním světle. Dvě hlavní skvrny na Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1037 ________________________________________________________________f Benzathini benzylpenicillinum 1037 chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou, barvou a velikostí dvěma hlavním skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. C. Asi 2 mg se převedou do zkumavky dlouhé asi 150 mm a o průměru 15 mm, zvlhěí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká ěervenohnědé zbarvení. D. K 0,1 g se přidají 2 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 2 min se protřepává. Poté se směs vytřepe dvakrát 3 ml etheru R. Spojené etherové vrstvy se odpaří do sucha a odparek se rozpustí v 1 ml lihu R 50% (V/V). Přidá se 5 ml trinitrofenolu RS, 5 min se zahřívá při 90 °C a nechá se pomalu zchladnout. Krystaly se oddělí a překrystalují se z roztoku trinitrofenolu R(10 g/l) v lihu R (V/V). Krystaly tají (2.2.14) při asi 214 °C. Zkoušky na čistotu Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 0,50 g se přidá 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 5 min se protřepává a zfiltruje se filtrem ze slinutého skla. K 20 ml filtrátu se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1; roztok je zelený nebo žlutý. Ke změně zbarvení roztoku do modra se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 5,0 % až 8,0 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizaěního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogeny, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na 1 kg hmotnosti králíka 1 ml supernatantní tekutiny připravené takto: 40 mg se suspenduje ve 20 ml vody na injekci R důkladně se protřepe a odstřeďuje se. Stanovení obsahu N,N'-Dibenzylethylendiamin. K 1,0000 g se přidá 30 ml nasyceného roztoku chloridu sodného R a 10 ml roztoku hydroxidu sodného R (200 g/l). Vytřepe se čtyřikrát 50 ml etheru R. Spojené etherové vrstvy se třikrát promyjí 10 ml vody R Spojené vodné výtřepky se promyjí 25 ml etheru R, který se přidá k etherové vrstvě. Ta se odpaří na malý objem, k němuž se přidají 2 ml ethanolu R, a odpaří se do sucha. Odparek se rozpustí v 50 núkyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l KS* za použití 1 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru. Současně se provede slepá zkouška. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 12,02 mg C16H20N2. Penicilíny. Rozkladné produkty. 0,2500 g se rozpustí v 50 ml methanolu R a přidá se 25 ml tlumivého roztoku octanového o pH 4,6 a ihned se titruje dusičnanem rtuťnatým 0,02 mol/l VS. Bod ekvivalence se stanoví potenciometricky (2.2.20) za použití srovnávací merkurosulfatové elektrody a indikační platinové nebo rtuťové elektrody. Strana 1038 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1038 f Benzathini benzylpenicillinum_______________________________________________________________ Obsah rozkladných produktů (D) vyjádřený jako C48H56N608S2 se v procentech vypočte ze vzorce: 0,909» m v němž značí: m - navážku zkoušené látky v gramech, n - spotřebu dusičnanu rtuťnatého 0,02 mol/l VS v mililitrech. Penicilíny. 70,0 mg se rozpustí v 20 ml methanolu R, přidá se 5 ml vody R a 5,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a nechá se 15 min stát. Poté se přidá 5,0 ml kyseliny dusičné 1 mol/l RS, 20 ml tlumivého roztoku octanového o pH 4,6 a 20 ml vody R. Titruj ese při 35 °Caž40 °C dusičnanem rtuťnatým 0,02 mol/l VS. Bod ekvivalence se stanoví potenciometricky (2.2.20) za použití srovnávací merkurosulfatove elektrody a indikační platinové nebo rtuťové elektrody. Titruje se tak pomalu, aby titrace trvala 15 min. Předběžná inflexe na titrační křivce se nebere v úvahu. Obsah penicilínu vyjádřený jako C48H56N608S2 se v procentech vypočte ze vzorce: 0,909«, -------- -A m1 v němž značí: mx - navážku zkoušené látky v gramech, «! - spotřebu dusičnanu rtuťnatého 0,02 VS v mililitrech, D - obsah rozkladných produktů v procentech. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech při teplotě nepřevyšující 30 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede název a množství eventuálně přidaného stabilizátoru částic nebo suspenze a to, zda je látka: - sterilní, - prostá pyrogenních látek. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1039 Benzethonii chloridům 1039 Benzethonii chloridům B enzethoniumchlorid CH, I O—CH2—CH2—O—CH2—CH2—N—CH2 CH, \ / © ß C27H42CIN02 H 448,09 ď CAS 121-54-0 Je to benzyldimethyl{2-[2-[4-(l,l,3,3-tetramethylbutyl) phenoxy]ethoxy]ethyl}amoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C27H42CINO2. Vlastnosti Bílý nebo nažloutlý prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, snadno rozpustný v dichlormethanu. Vodné roztoky při třepáni silně pění. Zkoušky totožnosti A. Teplota tání (2.2.14). 158 °C až 164 °C; stanoví se po vysušení při 105 °C po dobu 4 h. B. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného sihkagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml. Porovnávací roztok. 25 mg benzethoniumchloridu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 5 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 20 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R a methanolu R (5 + 5 + 100) po dráze 12 cm. Vrstva se vysuší proudem teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. C. K 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS se přidá 0,1 ml modři bromfenolové RS1, 5 ml dichlormethanu R a protřepe se; spodní vrstva je bezbarvá. Potom se přidá 0,1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, a znovu se protřepe; spodní vrstva se zbarví modře. D. Ke 2 ml roztoku S se přidá 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS; vznikne bílá sraženina, která se rozpustí po přidání 5 ml lihu 96% R. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II). Strana 1040 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1040 f Benzoylis peroxidům cum aqua______________________________________________________________ Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 25 ml roztoku S se přidá 0,1 wlfenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Přidá se 0,3 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je růžový. Přidá se 0,1 ml červeně methylové RS a 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je oranžově červený. Těkavé báze a jejich soli (2.4.1). 0,20 g vyhovuje limitní zkoušce B na amonium (50 Mg/g)-Připraví se porovnávací roztok za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 jug NH/ml). Oxid horečnatý těžký se nahradí 2,0 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C po dobu 4L Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 2,000 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. 25,0 ml tohoto roztoku se převede do dělicí nálevky, přidá se 10 ml roztoku hydroxidu sodného R (4 g/l), 10,0 ml čerstvě připraveného roztokujodidu draselného R (50 g/l) a 25 ml dichlormethanu R. Silně se protřepe, vrstvy se nechají oddělit a spodní vrstva se odstraní. Horní vrstva se protřepe třikrát s 10 ml dichlormethanu R a spodní vrstva se vždy odstraní. K horní vrstvě se přidá 40 ml kyseliny chlorovodíkové R, ochladí se a titruj e jodičnanem draselným 0,05 mol/l VS, dokud tmavě hnědé zbarvení roztoku téměř nevymizí. Přidají se 4 ml dichlormethanu R a pokračuje se v titraci za silného protřepávání, dokud nevymizí hnědé zabarvení spodní vrstvy. Provede se slepá zkouška za použití směsi 10,0 ml čerstvě připraveného roztokujodidu draselného R (50 g/l), 20 ml vody R a 40 ml kyseliny chlorovodíkové-R. 1 nújodičnanu draselného 0,05 mol/l VS odpovídá 44,81 mg C27H42C1N02. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. f Benzocainum Benzokain C9H11N02 H165,19 CAS 9-09-74 Je to ethyl-4-aminobenzoat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C9HuN02. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v etheru. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1041 f Benzoylis peroxidům cum aqua 1041 Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 89 °C až 92 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem benzokainu CRL. C. K asi 50 mg ve zkumavce se přidá 0,2 ml roztoku oxidu chromového R (500 g/l). Ústí zkumavky se překryje filtračním papírem navlhčeným čerstvě připravenou směsí stejných objemových dílů roztoku nitroprussidu sodného R (50 g/l) a roztokupiperazinu hexahydrátu R (200 g/l) a mírně se vaří nejméně 30 s; na filtračním papíře se objeví modré zabarvení. D. Asi 50 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100 ml. 2 ml tohoto roztoku vyhovují zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,5 g se rozpustí v 10 ml lihu 96%> R předem zneutralizova-ného za použití 0,05 ml fenolftaleinu RS. Přidá se 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R; roztok zůstává bezbarvý. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 1,000 g ve vakuu. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené láky. Stanovení obsahu 0,400 g se rozpustí ve směsi 25 ml kyseliny chlorovodíkové R a 50 ml vody R a provede se stanovení dusíku v primárních aromatických aminech (2.5.8). 1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 16,52 mg CgHjjNO^ Uchovávání Chráněn před světlem. Separandum. f Benzoylis peroxidům cum aqua Hydratovaný benzoylperoxid C14H10O4 Mr 242,23 CAS 94-36-0 Strana 1042 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1042 f Benzoylis peroxidům cum aqua______________________________________________________________ Je to hydratovaný dibenzoylperoxid. Obsahuje 70,0 % až 77,0 % sloučeniny C^H^Cí, a nejméně 20,0 % vody. Vlastnosti Bílý amorfní nebo granulovaný prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu a dichlormethanu (za vylučování vody), těžce rozpustný v lihu 96%. Na vzduchu rychle ztrácí vodu. Zkoušená látka se před provedením následujících zkoušek důkladně promíchá. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 80,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml (roztok A). Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v rozmezí 250 nm až 300 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 274 nm a prodlevu při asi 282 nm. 10,0 ml roztoku A se zředí lihem 96%> R na 100,0 ml (roztok B). Měří se absorbance tohoto roztoku v rozmezí 220 nm až 250 nm; roztok B vykazuje absorpční maximum při 235 nm. Poměr absorbance v maximu při 235 nm (roztok B) k maximu při 274 nm (roztok A) je 1,17 až 1,21. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. hydratovaněho benzoylperoxidu. C. Asi 25 mg se rozpustí ve 2 ml acetonu R, přidá se 1 ml roztoku diethylfenylendiamoniumsul-fatu R (10 g/l) a promíchá se; vznikne červené zbarvení, které rychle tmavne a během 5 min přejde na tmavě fialové. D. K 1 g se přidá 5 ml lihu 96%> R, 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 10 ml vody R. Směs se vaří 20 min pod zpětným chladičem a potom se ochladí. Tento roztok vyhovuje zkoušce (c) nabenzoany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Kysele reagující látky. Množství odpovídající 1,0 g dibenzoylperoxidu se rozpustí ve 25 ml acetonu R, přidá se 75 ml vody R a zfiltruje se. Filtr se promyje dvakrát 10 ml vody Rak filtrátu spojenému s promývací vodou R se přidá 0,25 mlfenolftaleinu RS1. Na změnu zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 1,25 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Provede se slepá zkouška. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R. Roztoky se připraví bezprostředně před použitím. Zkoušený roztok. Množství zkoušené látky odpovídající 0,20 g dibenzoylperoxidu se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem Rna 100 ml. Porovnávací roztok (b). 30 mg kyseliny benzoové R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 50 ml. Porovnávací roztok (c). 0,4 ml benzylbenzoatu R se smíchá s 5 ml acetonu R a zředí se jím na 10 ml. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml zkoušeného roztoku a zředí se acetonem R na 10 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1043 ____________________________________________________________________________Benzylis benzoas 1043 Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové bezvodé R, acetonu R, toluenu R a etheru petrolejového R (1 + 15 + 20 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá 20 min sušit na vzduchu a potom se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna odpovídající skvrně kyseliny benzoové intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %); žádná skvrna, mimo hlavní skvrny a skvrny odpovídající kyselině benzoové, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že porovnávací roztok (c) vykazuje dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny. Chloridy (2.4.4). Množství zkoušené látky odpovídající 0,5 g dibenzoylperoxidu se rozpustí v 15 ml acetonu R. Za stálého míchání se přidá 50 ml kyseliny dusičné 0,05 mol/l RS, nechá se 10 min stát a zfiltruje se. Zbytek se promyje dvakrát 10 ml stejné kyseliny. Filtráty se spojí a zředí se kyselinou dusičnou 0,05 mol/l RS na 100 ml. 2,5 ml se zředí vodou R na 15,0 ml a tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,4 %). Stanovení obsahu 2,500 g se bezprostředně před stanovením rozpustí v 75 ml dimethylformamidu R a zředí se jím na 100,0 ml (roztok a). Dibenzoylperoxid. K 5,0 ml roztoku (a) se přidá 20 ml acetonu fi, 3 ml roztoku jodidu draselného R (500 g/l) a promíchá se. Nechá se 1 min stát a potom se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS do odbarvení roztoku. Provede se slepá zkouška. 1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 12,11 mg C14H10O4. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Ke směsi 20,0 ml methanolu bezvodého R a 3,0 ml roztoku jodidu draselného R (100 g/l) v dimethylformamidu R se přidá 5,0 ml roztoku (a) a před titrací se 5 min míchá. Provede se slepá zkouška. Vypočítá se obsah vody v procentech podle vztahu: 2 . (n, - n0) . w -----—------------- + (0,0744 . p), m v němž značí: nx - spotřebu jodosiřičitého činidla VS v mililitrech, n2 - spotřebu jodosiřičitého činidla VSn& slepou zkoušku v mililitrech, w - obsah vody v jodosiřičitém činidle VS v miligramech na mililitr, m - hmotnost zkoušené látky použité na přípravu roztoku (a) v gramech, p - obsah dibenzoylperoxidu v procentech. Uchovávání V obalech vybavených zařízením k redukci statického výboje a nadměrného tlaku, při teplotě 2 °C až 8 °C, chráněn před světlem. Separandum. Upozornění Hydrátovaný benzoylperoxid je při teplotě vyšší než 60 °C a při sníženém obsahu vody výbušný. V přítomnosti redukujících látek je výbušný a zápalný. Nepoužité zbytky se nesmějí vracet zpět do nádoby, je nutno je rozkládat působením roztoku hydroxidu sodného R (100 g/l), dokud se z přidaného krystalu jodidu draselného R po okyselení kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS uvolňuje jod. Strana 1044 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1044 f Benzylpenicillinum kalicum Benzylis benzoas Benzylbenzoat Synonymum. Benzylum benzoicum o^cr--o—Cht- C14H1202 Mr212,25 CAS 120-51-4 Je to benzylester kyseliny benzoové. Obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C14H1202. Vlastnosti Bezbarvé nebo téměř bezbarvé krystaly nebo bezbarvá nebo téměř bezbarvá olej ovitá kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mísitelný s lihem 96%, etherem, dichlormethanem, mastnými oleji a silicemi. Teplota varuje asi 320 °C. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B, C, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. benzylbenzoatu. B. Ke 2 g se přidá 25 ml hydroxidu draselného v lihu RS a vaří se 2 h pod zpětným chladičem. Ethanol se odpaří na vodní lázni, přidá se 50 ml vody R a destiluje se. Zachytí se asi 25 ml destilátu pro zkoušku C. Tekutina, která zůstala v destilační baňce, se okyselí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS; vznikne bílá sraženina, která po promytí vodou R a usušení ve vakuu taje (2.2.14) při 121 °C až 124 °C. C. K destilátu ze zkoušky B se přidá 2,5 g manganistanu draselného R a 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS, vaří se 15 min pod zpětným chladičem, ochladí se a zfiltruje. Filtrát se okyselí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS; vznikne bílá sraženina, která po promytí vodou R a usušení ve vakuu taje (2.2.14) při 121 °C až 124 °C. Zkoušky na čistotu Kysele reagující látky. 2,0 g se rozpustí v lihu 96% R, zředí se jím na 10 ml a přidá se fenolftalein RS]ako indikátor. Na změnu zbarvení indikátoru do růžová se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Relativní hustota (2.2.5). 1,118 až 1,122. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1045 __________________________________________________________________f Benzylpenicillinum kaličům 1045 Index lomu (2.2.6). 1,568 až 1,570. Teplota tuhnutí (2.2.18). Nejméně 17,0 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Ke 2,000 g se přidá 50,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS a vaří se opatrně 1 h pod zpětným chladičem. Horký roztok se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l KS* za použití 1 ml fenolftaleinu RS]ako indikátoru. Provede se slepá zkouška. 1 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS odpovídá 106,1 mg C^H^C^. Uchovávání Ve vzduchotěsných, zcela naplněných obalech, chráněn před světlem. f Benzylpenicillinum kaličům Draselná sůl benzylpenicilinu Synonymum. Penicillinum G kaličům 1998 ****** K© -CH2-C-N H H e C16H17KN204S Mr 372,48 CAS 113-98-4 Je to draselná sůl kyseliny (6Ä)-6-(2-fenylacetamido)penicilanové, která se získává z určitých kmenů Penicillinum notatum nebo příbuzných mikroorganismů, anebo se připravuje jinými způsoby. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 96,0 % až 101,0 % draselné soli benzylpenicilinu vyjádřených jako C16H17KN204S. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustná ve vodě, prakticky nerozpustná v mastných olejích a v tekutém parafinu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). Strana 1046 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1046 f Benzylpenicillinum kalicum_________________________________________________________________ A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem draselné soli benzylpenicilinu CRL. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H silanizovaného R Zkoušený roztok. 25 mg zkoušené látky se rozpustí v 5 ml vody R. Porovnávací roztok (a). 25 mg draselné soli benzylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml vody R. Porovnávací roztok (b). 25 mg draselné soli benzylpenicilinu CRL a 25 mg draselné soli fenoxymethylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml vody R. Na vrstvu se nanese oddelene po 1 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na 5,0 kyselinou octovou ledovou R, (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vzniku skvrn a pozoruje se na denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. C. Asi 2 mg zkoušené látky se převedou do zkumavky dlouhé asi 150 mm a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá rychlým otáčivým pohybem; roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká červenohnědé zbarvení. D. Vyhovuje zkoušce (a) na draslík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20,0 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +270° až +300°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,500 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Absorbance (2.2.25). 94,0 mg se rozpustí ve vodě Ra zředí sejí na 50,0 ml. Absorbance tohoto roztoku se měří při 325 nm, 280 nm a v maximu při 264 nm; v případě potřeby se pro měření při 264 nm roztok zředí. Absorbance při 325 nm a 280 nm není vyšší než 0,10 a absorbance v maximu při 264 nmje 0,80 až 0,88, počítáno na neředěný roztok (1,88 g/l). Ověří se rozlišovací schopnost přístroje (2.2.25); poměr absorbancí je nejméně 1,7. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) postupem uvedeným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku (d) a eluuje se izokraticky zvolenou mobilní fází. Nastříkne se 20 ul zkoušeného roztoku (b) a začne se izokratická eluce. Ihned po eluci píku benzylpencilinu se použije následující lineární gradient. Čas (min) Mobilní fáze A % (V/V) Mobilní fáze B % (V/V) Poznámky 0-20 20-35 35-50 70-0 0 70 30- 100 100 30 lineární gradient izokraticky znovuustavení Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1047 __________________________________________________________________f Benzylpenicillinum kaličům 1047 Nastříkne se voda R a použije se stejný eluční postup k provedení slepé zkoušky. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (1,0 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizaěního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na 1 kg hmotnosti králíka 1,0 ml roztoku ve vodě na injekci R obsahujícího 1,5 mg zkoušené látky. Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se rozpustí ve vodě R A a zředí se jí na 50,0 ml. Zkoušený roztok (b). Připraví se těsně před použitím. 80,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 20,0 ml. Porovnávací roztok (a). 50,0 mg sodné soli benzylpenicilinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 10,0 mg sodné soli benzylpenicilinu CRL a 10,0 mg kyseliny fenyloctově CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml. Porovnávací roztok (d). 4,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizo-vaným pro chromatografii R (5 um), - mobilní fáze o průtokové rychlosti 1,0 ml/min: - mobilní fáze A, kterou j e směs 10 objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (68 g/l) s upravenou hodnotou pH na 3,5 roztokem kyseliny fosforečné R (500 g/l), 30 objemových dílů methanolu R a 60 dílů vody R, - mobilní fáze B, kterou je směs 10 objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (68 g/l) s upravenou hodnotou pH na 3,5 roztokem kyseliny fosforečné R (500 g/l), 40 objemových dílů vody R a 50 dílů methanolu R, - spektrofotometrického detektoru, 225 nm. Kolona se ustaluje mobilní fází, v níž poměr fází A : B je 70 : 30. Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení na chromatogramu mezi dvěma hlavními píky je nejméně 6,0 (]q-\\ třeba, upraví se poměr A : B mobilní fáze) a kapacitní faktor pro druhý pík (benzylpenicilin) je 4,0 až 6,0. Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku (c). Systém se upraví tak, aby poměr signálu píku k šumu byl nejméně 3. Nastříkne se porovnávací roztok (a) šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka pro plochu hlavního píku není větší než 1,0 %. Nastříkne se střídavě zkoušený roztok (a) a porovnávací roztok (a). Vypočítá se obsah draselné soli benzylpenicilinu násobením procentuálního obsahu sodné soli benzylpenicilinu číslem 1,045. Strana 1048 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1048 f Benzylpenicillinum kalicum Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka: - sterilní, - prostá pyrogenních látek. Nečistoty H COOH O \ H,N- OH3 CH3 H H A. kyselina(25*,5Ä,6Ä)-6-amino-3,3 -dimethyl-7-oxo-4-thia-1 -azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxy-lová (kyselina 6-aminopenicilanová), COOH B. kyselina fenyloctová, H COOH C. kyselina (25',5Ä,6Ä)-6-{[(4-hydroxyfenyl)acetyl]amino}-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-l-aza-bicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1049 f Benzylpenicillinum kaličům 1049 D. kyselina (35,,7Ä,7aÄ)-543enzyl-2,2-dimethyl-2,3,7,7a-tetraliydroimidazo[5,l-r]tliiazol-3,7-di-karboxylová (penilová kyselina benzylpenicilinu), H\ XOOH O COOH E. kyselina (45)-2- {karboxy[(fenylacetyl)amino]methyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (penicilová kyselina benzylpenicilinu), \ .COOH HI\r"\^CH3 /*\ a epimer k C* L / CH3 F. kyselina (2RS,4S)-2- {[(fenylacetyl)amino]methyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (penilová kyselina benzylpenicilinu). Strana 1050 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1050 f Benzylpenicillinum kalicum f Benzylpenicillinum natricum Sodná sůl benzylpenicilinu Synonymum. Penicillinum G natricum__________ 1998 Na© O \ H coo S CH3 e C16H17N2Na04S Mr 356,37 CAS 69-57-8 Je to sodná sůl kyseliny (6Ä)-6-(2-fenylacetamido)penicilanové, která se získává z určitých kmenů Penicillinum notatum nebo příbuzných mikroorganismů, anebo se pnpravuje jinými způsoby. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 96,0 % až 101,0 % sodné soli benzylpenicilinu vyjádřených jako C16H17N2Na04S. Výroba Jestliže se pnpravuje postupem, který zanechává zbytky kyseliny 2-ethylhexanové v látce, vyhovuje následující zkoušce: Kyselina 2-ethylhexanová. Nejvýše 0,5 %, stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití vhodné validované metody. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustná ve vodě, prakticky nerozpustná v mastných olejích a v tekutém parafinu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B. C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli benzylpenicilinu CRL. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu Hsilanizovaného R Zkoušený roztok. 25 mg zkoušené látky se rozpustí v 5 ml vody R. Porovnávací roztok (a). 25 mg sodné soli benzylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml vody R. Porovnávací roztok (b). 25 mg sodné soli benzylpenicilinu CRL a 25 mg draselné soli fenoxymethylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml vody R. Na vrstvu se nanese odděleně po 1 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na 5,0 kyselinou Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1051 __________________________________________________________________f Benzylpenicillinum kaličům 1051 octovou ledovou R, (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vzniku skvrn a pozoruje se na denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. C. Asi 2 mg zkoušené látky se převedou do zkumavky dlouhé asi 150 mm a o průměru 15 mm, zvlhěí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá rychlým otáčivým pohybem; roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká ěervenohnědé zbarvení. D. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +285 ° až +310°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,500 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25 ml. Absorbance (2.2.25). 90,0 mg se rozpustí ve vodě Ra zředí sejí na 50,0 ml. Absorbance tohoto roztoku se měří při 325 nm, 280 nm a v maximu při 264 nm; v případě potřeby se pro měření při 264 nm roztok zředí. Absorbance při 325 nm a 280 nm není vyšší než 0,10 a absorbance v maximu při 264 nm je 0,80 až 0,88, počítáno na neředěný roztok (1,80 g/l). Ověří se rozlišovací schopnost přístroje (2.2.25); poměr absorbancí je nejméně 1,7. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) postupem uvedeným ve Stanovení obsahu. Nastnkne se 20 ul porovnávacího roztoku (d) a eluuje se izokraticky zvolenou mobilní fází. Nastnkne se 20 ul zkoušeného roztoku (b) a začne se izokratická eluce. Ihned po eluci píku benzylpencilinu se použije následující lineární gradient. Čas (min) Mobilní fáze A % (V/V) Mobilní fáze B % (V/V) Poznámky 0-20 20-35 35-50 70-0 0 70 30- 100 100 30 lineární gradient izokraticky znovuustavení Nastnkne se voda R a použije se stejný eluění postup k provedení slepé zkoušky. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (1,0 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizaěního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na 1 kg hmotnosti králíka 1,0 ml roztoku ve vodě na injekci R obsahujícího 1,5 mg zkoušené látky. Strana 1052 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1052 f Benzylpenicillinum kalicum_________________________________________________________________ Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se rozpustí ve vodě RAa zředí se jí na 50,0 ml. Zkoušený roztok (b). Připraví se těsně před použitím. 80,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 20,0 ml. Porovnávací roztok (a). 50,0 mg sodné soli benzylpenicilinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 10,0 mg sodné soli benzylpenicilinu CRL a 10,0 mg kyseliny fenyloctově CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml. Porovnávací roztok (d). 4,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provede za použití: - kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um), - mobilní fáze o průtokové rychlosti 1,0 ml/min : - mobilní fáze A, kterou je směs 10 objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (68 g/l) s upravenou hodnotou pH na 3,5 roztokem kyseliny fosforečné R (500g/l), 30 dílů methanolu R a 60 dílů vody R, - mobilní fáze B, kterou je směs 10 objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (68 g/l) s upravenou hodnotou pH na 3,5 roztokem kyseliny fosforečné R (500 g/l), 40 objemových dílů vody R a 50 objemových dílů methanolu R, - spektrofotometrického detektoru, 225 nm. Kolona se ustaluje mobilní fází, v níž poměr fází A : B je 70 : 30. Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení na chromatogramu mezi dvěma hlavními píky je nejméně 6,0 (]q-\\ třeba, upraví se poměr A : B mobilní fáze) a kapacitní faktor pro druhý pík (benzylpenicilin) je 4,0 až 6,0. Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku (c). Systém se upraví tak, aby poměr signálu píku k šumu byl nejméně 3. Nastříkne se porovnávací roztok (a) šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka pro plochu hlavního píku není větší než 1,0 %. Nastříkne se střídavě zkoušený roztok (a) a porovnávací roztok (a). Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka: - sterilní, - prostá pyrogenních látek. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1053 f Benzylpenicillinum kaličům 1053 Nečistoty O \ H,N- H COOH -rsr \ /CH3 ^CH3 H H A. kyselina(25',5Ä,6Ä)-6-amino-3,3-dimetliyl-7-oxo- 4-thia-1 -azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová (kyselina 6-aminopenicilanová), COOH B. kyselina fenyloctová, H COOH O \ OH3 CH3 H H C. kyselina (25,,5Ä,6Ä)-6-{[(4-hydroxyfenyl)acetyl]amino}-3,3-dimetliyl-7-oxo-4-tliia-l-azabi-cyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová, D. kyselina(35',7Ä,7aÄ)-5-benzyl-2,2-dimetliyl-2,3,7,7a-tetraliydroimidazo[5,l-r]tliiazol-3,7-dikar-boxylová (penilová kyselina benzylpenicilinu), Strana 1054 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1054 Bergamottae etheroleum H\ XOOH -A/' HN \/CHi -N\ J<-/ Cl-fe O COOH E. kyselina (45)-2-{karboxy[(fenylacetyl)amino]methyl} -5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (penicilová kyselina benzylpenicilinu), ^ .COOH /\ a epimer k C* ^ S7 CH3 F. kyselina (2RS,45)-2-{[(fenylacetyl)amino]methyl} -5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (penilová kyselina benzylpenicilinu). Bergamottae etheroleum N Bergamotová silice Je to silice získaná lisováním čerstvého oplodí druhu Citrus aurantium L. subsp. bergamia (PJSSO. et POIT.) ENGLER. Obsahuje nejméně 30,0 % esteru, počítáno jako linalylacetat (C12H20O2; Mr 196,29). Vlastnosti Čirá žlutozelená až zelená kapalina, charakteristického pachu. Je mísitelná s ethanolem, etherem, petrolejovým etherem a mastnými oleji. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: C, viz Obecné zásady (1.2). A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 1 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok. 10 [A linalolu R a 20 [A linalylacetatu R se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 [A obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší volně na vzduchu, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1055 _____________________________________________________________________Bergamottae etheroleum 1055 postříká se anisaldehydem RS a suší se 10 min při 100 °C až 105 °C; pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku hlavní skvrny odpovídají polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je mezi startem a skvrnou linalolu patrná modrá skvrna odpovídající alfa-terpineolu; na chromatogramu mohou být další slabě zbarvené skvrny. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 1 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok. 10 mg bergaptenu R a 10 mg citroptenu R se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 [A obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a hexanu R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší volně na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku hlavní skvrny odpovídají polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku; mezi skvrnou citroptenu a celém chromatogramu jsou patrné dvě skvrny, jedna fluoreskující modře (RF asi 0,6) a druhá žlutě (Rp asi 0,7). C. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky na čistotu Chromatografický profil. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou retenční easy hlavních píku přibližně shodné s retenčními easy hlavních píku na chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušky na čistotu Relativní hustota (2.2.5). 0,876 až 0,884. Index lomu (2.2.6). 1,464 až 1,468. Optická otáčivost (2.2.7). +8,0° až +30,0°. Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; 2,0 g se rozpustí v 5 ml předepsané směsi rozpouštědel. Voda v silicích (2.8.5). Vyhovuje požadavkům zkoušky Voda v silicích. Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice (2.8.7). Vyhovuje požadavkům zkoušky Mastné oleje a zpryskyřiěnatělé silice. Zbytek po odpaření silic (2.8.9). 4,2 % až 6,5 %. 5 g se odpařuje na vodní lázni 6 h. Absorbance. 0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 260 nm až 400 nm. Absorpční maximum roztoku je při 312 nm. Body A a B na absorpční křivce se spojí, viz obrázek 1. Vzdálenost bodu C od bodu D je 0,80 až 1,20. Chromatografický profil. Provede se plynová chromatografie (2.2.28). Zkoušený roztok. Zkoušená látka. Porovnávací roztok. Připraví se směs navážením 20 % uvedených množství. 0,1 gß-pinenu R, 0,5 g limonenu R, 0,1 g, y-terpinenu R, 0,3 g linalolu R, 0,5 g linalylacetatu R a 0,1 g citralu R se rozpustí v 1 g hexanu R. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - křemenné kapilární kolony délky 25 m až 60 m a vnitřního průměru asi 0,25 mm se stěnou pokrytou vázanou fází makrogolu 20 000 R, - helia pro chromatografii Rjdko nosného plynu, - plamenoionizaěního detektoru, - programované teploty; teplota kolony se udržuje po dobu 10 min na 60 °C, pak se zvyšuje rychlostí 2 °C/min až na 180 °C, při níž se udržuje 20 min, - teploty nástřikového prostoru 200 ° C a detektoru 270 °C. Strana 1056 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 1056 Bergamottae ether oleum 8 ■e o -Q 1,00 0,75 0,50 0,25 n [*/ ľč7 w \ \ \ \ \ * ! * ! \ t \ \ N \ i \ j N \ \ J B ! 260 280 300 320 340 360 380 400 vlnová délka (nm) Obr. 1. Hodnocení absorpční křivky Nastříkne se 0,2 \A porovnávacího roztoku. Při dodržení předepsaných podmínek se eluuj í jednotlivé látky v pořadí uvedeném ve složení porovnávacího roztoku. Zaznamenají se retenční časy těchto látek. Zkoušku lze hodnotit, pokud počet teoretických pater je nejméně 30 000, počítáno od píku limo-nenu, při teplotě 120 °C. Rozlišení mezi píky linalolu a linalylacetatu je nejméně 1,5 při teplotě 120 °C. Nastříkne se asi 0,2 \A zkoušeného roztoku. Porovnáním s retenčními časy píku na chroma-togramu porovnávacího roztoku se identifikují látky, které mají být přítomny ve zkoušeném roztoku, nepřihlíží se k píku hexanu. Obsah jednotlivých látek v procentech se stanoví metodou vnitřní normalizace. Obsah látek v procentech se pohybuje v rozmezí: ß-pinen 5,0 % až 9,5 %, limonen 33,0 % až 42,0 %, Y-terpineol 6,0 % až 10,5 %, linalool 7,0% až 15,0%, linalylacetat 22,0 % až 33,0 %, geranial1 nejvýše 0,5%. 1 Citral je směs izomeru E (geranial) a izomeru Z (neral). Nejprve se eluuje neral, pak geranial. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1057 _____________________________________________________________________Bergamottae etheroleum 1057 Bergapten. 0,15 % až 0,35 %. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 0,200 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100,0 ml. Porovnávací roztok (a). 30 mg bergaptenu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 10 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí dichlormethanem Rna 100 ml. Porovnávací roztok (c). 10 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí dichlormethanem Rna 100 ml. Porovnávací roztok (d). 15 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí dichlormethanem Rna 100 ml. Porovnávací roztok (e). 20 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí dichlormethanem Rna 100 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (5 Mm)> - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů ethylacetatu R a hexanu R (15 + 85), s průtokovou rychlostí 1,2 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 310 nm, - injektorové smyčky. Nastříkne se odděleně 10 fA porovnávacího roztoku (c), (d) a (e) a 10 fA zkoušeného roztoku. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže počet teoretických pater je nejméně 5000, počítáno od píku bergaptenu, a rozlišení mezi píky bergaptenu a citroptenu je nejméně 2,5. Relativní retenční ěas píku citroptenu na chromatogramu zkoušeného roztoku ěiní asi 0,8násobek relativního retenčního ěasu píku bergaptenu. Sestrojí se kalibrační graf z ploch píku porovnávacích roztoků (c), (d) a (e) a koncentrací těchto roztoků. Metodou absolutní kalibrace, vyhodnocením z kalibračního grafu, se vypočítá obsah bergaptenu ve 100 ml zkoušeného roztoku. Obsah bergaptenu v procentech se vypočítá podle vzorce: m1 . 100 m v němž značí: m - množství zkoušené látky v gramech, mx - množství bergaptenu v gramech obsažené ve 100 ml roztoku. Stanovení obsahu 2,000 g se ve 100ml baňce smíchají s 20,00 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Pak se rychle ochladí, přidá se 50 ml vody R, 0,5 ml fenolfta-leinu RS a titruje se kyselinou sírovou 0,5 mol/l VS do změny zbarvení. Provede se slepá zkouška. Obsah esterů, vyjádřeno jako linalylacetat (C12H20O2), se vypočítá podle vzorce: 9,815 («! - n) 1 P v němž značí: n - množství hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS v mililitrech spotřebované při vlastním stanovení, nľ - množství hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l KS* v mililitrech spotřebované při slepé zkoušce, p - hmotnost zkoušené látky v gramech. Uchovávání Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem a teplem. Strana 1058 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1058 Betacarotenum Betacarotenum Betakaro ten C40H56 Mr 536,88 CAS 7235-40-7 Jeto(all-£)-l,19-(3,7,12,16-tetramethyl-l,3,5,7,9,ll,13,15,17-octadekanonaen-l,18-diyl)bis-[2,6,6-trimethylcycloliexen]. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 96,0 % až 101,0 % sloučeniny C40W56. Vlastnosti Hnedočervený nebo nahnedle červený krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v cyklohexanu a v etheru, prakticky nerozpustný v ethanolu. Je citlivý na vzduch, teplo a světlo, zvláště ve formě roztoku. Práce s ním se musí provádět tak rychle, jak j e to jen možné, aby se nevystavil působení světla; používají se čerstvě připravené roztoky. Zkoušky totožnosti 50,0 mg zkoušené látky se rozpustí v 10 ml chloroformu R a zředí se okamžitě na 100,0 ml cyklohexanem R 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml (roztok A; tento roztok se použije též pro zkoušku Příbuzné látky). 5,0 ml roztoku A se zředí cyklohexanem R na 50,0 ml (roztok B; tento roztok se použije též pro zkoušku Příbuzné látky a pro Stanovení obsahu). Měří se absorbance (2.2.25) při 455 nm až 483 nm za použití cyklohexanu R jako kontrolní tekutiny. Poměr absorbance měřené při 455 nm k absorbanci měřené při 483 nm je 1,14 až 1,18. Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku B při 455 nm a roztoku A při 340 nm, viz Zkoušky totožnosti. Poměr absorbance měřené při 455 nm k absorbanci měřené při 340 nm je nejméně 1,5. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g zkoušené látky vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 ul/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 2 ml základního roztoku olova (10 mg Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,2 %; 1,000 g zkoušené látky se suší 4 h ve vakuu nad oxidem fosforečným R při 40 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky navlhčené směsí 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a 5 ml lihu 96% R Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1059 Betadexum 1059 Stanovení obsahu Měří se absorbance (2.2.25) roztoku B, viz Zkoušky totožnosti, v maximu při 455 nm, za použití cyklohexanu R jako kontrolní tekutiny. K výpočtu obsahu sloučeniny C 4(jí 56se použije specifická absorbance, která má hodnotu 2500. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě nejvýše 25 °C. Betadexum Betadex Synonymum. Betacyclodextrinum [C6H10O5]7 Mr 1134,99 CAS 7585-39-9 Je to cyklo-a-(1^4)-D-heptaglukopyranosid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny [C6H10O5]7. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý amorfní nebo krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v propylenglykolu, prakticky nerozpustný v ethanolu a v dichlormethanu. Strana 1060 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1060 Betadexum Zkoušky totožnosti A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) ze zkoušky Stanovení obsahu jsou retenční čas a velikost hlavního píku přibližně shodné s retenčním časem a velikostí hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c). C. 0,2 g se rozpustí zahřátím ve vodní lázni ve 2 ml jodu RS4 a nechá se stát při pokojové teplotě; vzniká žlutohnědá sraženina. Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,000 g se rozpustí zahřátím ve voděR, ochladí se a zředí sejí na 100,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 8,0; měří se následující roztok: 10 ml roztoku S se smíchá s 0,1 ml nasyceného roztoku chloridu draselného R. Specifická optická otáčivost (2.2.7).+160° až +164°, počítáno na látku předepsaným způsobem vysušenou; měří se roztok S. Redukující cukry. Zkoušený roztok. K 1 ml roztoku S se přidá 1 ml vínanu meďnatého RS4, zahřívá se 10 min ve vodní lázni a ochladí se na pokojovou teplotu. Potom se přidá 10 ml zkoumadla molybdenan-hexa-amonného Rl a nechá se 15 min stát. Porovnávací roztok. Připraví se současně a stejným způsobem jako zkoušený roztok s tím, že se použije 1 ml roztoku glukosy R (0,02 g/l). Měří se absorbance (2.2.25) zkoušeného a porovnávacího roztoku v maximu při 740 nm za použití vody Äjako kontrolní tekutiny. Absorbance zkoušeného roztoku není vyšší než absorbance porovnávacího roztoku (0,2 %). Absorbující nečistoty. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku S při 230 nm až 750 nm. Absorbance při 230 nm až 350 nm není vyšší než 0,10 a při 350 nm až 750 nm není vyšší než 0,05. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) za podmínek uvedených ve zkoušce Stanovení obsahu. Nastříkne se odděleně zkoušený roztok (a) a porovnávací roztok (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) nejsou plochy píku odpovídajících gamacyklodextrinu a alfacyklodextrinu větší než polovina plochy těchto píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %). Součet ploch všech píku, kromě hlavního píku a píku alfacyklodextrinu a gamacyklodextrinu, není větší než polovina plochy píku betacyklodextrinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b ) (0,5 %). Zbytková rozpouštědla. Nejvýše 10 |ag/g trichlorethylenu a nejvýše 10 |ag/g toluenu. Stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28) za použití metody standardního přídavku a dichlor-ethanu R jako vnitřního standardu. Zkoušený roztok. Do čtyř stejných 20ml lahviček pro opakovaný odběr se vpraví po 500 mg zkoušené látky, rozpustí se ve vodě R, přidá se po 0,10 g chloridu vápenatého R a po 30 ul a--amylasy RS. Do třech z těchto nádobek se odděleně přidá po 1 ml každého z porovnávacích roztoků. Potom se roztoky zředí vodou R na 10 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1061 _______________________________________________________________________f Betahistini dimesilas 1061 Porovnávací roztoky. Připraví se roztoky obsahující v 1000 ml 5 ul, 10 ul a 15 ul trichlorethylenu R a toluenu R a 10 ul dichlorethanu R. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - křemenné kolony délky 25 m a vnitřního průměru 0,32 mm pokryté filmem (1 um) makrogolu 20 000 R, - helia pro chromatografii R jako nosného plynu, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 50 °C, teplota nástřikového prostoru je 140 °C a teplota detektoru je 280 °C. Vzorky se umístí na 2 h do termostatované komory při 45 °C. Nastříkne se odděleně po 200 ul plynné fáze ze všech nádobek. Nastříknutí se provede nejméně třikrát. Retenční ěas toluenu je asi 10 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky trichlorethylenu a toluenu a mezi píky toluenu a dichlorethanu je větší než 1,1 a relativní standardní odchylky poměrů ploch píku trichlorethylenu a toluenu k píku dichlorethanu jsou menší než 5 %. Vypočítá se obsah trichlorethylenu a toluenu. K výpočtu se použijí hodnoty relativních hustot: pro trichlorethylen 1,46 a pro toluen 0,87. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 |ag/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 16,0 %; 1,000 g se zahřívá 2 h v sušárně při 120 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok (a). 0,25 g se rozpustí zahřátím ve vodě R, ochladí se a zředí sejí na 25,0 ml. Zkoušený roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50,0 ml. Porovnávací roztok (a). 25,0 mg alfacyklodextrinu CRL, 25,0 mg gamacyklodextrinu CRL a 50,0 mg betacyklodextrinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 50,0 ml. Porovnávací roztok (c). 25,0 mg betacyklodextrinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsila-nizovaným pro chromatografii R (10 um), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min, která je směsí objemových dílů methanolu R a vody R(\0 +90), - refraktometrického detektoru, - dávkovací smyčky. Při průtoku mobilní fáze 1,5 ml/min se kolona promývá do ustavení rovnováhy po dobu asi 3 h. Nastnkne se odděleně po 50 ul všech roztoků. Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající l,5násobku retenčního ěasu betacyklodextrinu. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku gamacyklodextrinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) byla v rozmezí 55 % až 75 % celé stupnice zapisovače. Retenční ěas betacyklodextrinu je asi 10 min, relativní retenční ěas gamacyklodextrinu je asi 0,3 a alfacyklodextrinu je asi 0,45. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky gamacyklodextrinu a alfacyklodextrinu není menší než 1,5 a relativní standardní odchylka plochy píku betacyklodextrinu na chromatogramech nejvýše 2,0 %. Podle potřeby se upraví koncentrace methanolu v mobilní fázi. Strana 1062 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1062 f Betahistini dimesilas Obsah [C6H10O <] 7v procentech se vypočte z plochy hlavního píku na chromatogramech zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (c) a deklarovaného obsahu betacyklodextrinu CRL. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Nečistoty A. alfacyklodextrin, B. gamacyklodextrin. f Betahistini dimesilas Betahistiniumdimesilat Synonymum. Betahistini mesilas N CH2—CH2—NH2—CH3 H 2© 2 CHoSO,® C10H20N2O6S2 Mr 328,40 CAS 54856-23-4 Je to 2-[(2-methylamonio)ethyl]pyridiniumbis(methansulfonat). Počítáno na bezvodou a 2-propanolu prostou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C10H20N2O6S2. Vlastnosti Bílý krystalický, silně hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a velmi těžce rozpustný v 2-propanolu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 108 °C až 112 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety betahistiniumdimesilatu CRL. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenční přísadou pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 2 ml. Porovnávací roztok. 10 mg betahistiniumdimesilatu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 2 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1063 ______________________________________________________________________f Betamethasoni acetas 1063 Na vrstvu se nanese odděleně po 2 /A obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, ethylacetatu R a methanolu R (0,75 + 15 + 30) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 10 min při 110 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. D. K 0,1 g se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a protřepává se asi 5 min. Přidá se 1 ml chloridu barnatého RS1; roztok zůstane ěirý. K dalšímu 0,1 g se přidá 0,5 g uhličitanu sodného bezvodého R, promíchá se a žíhá až do získání bílého zbytku, který se nechá ochladit a rozpustí se v 7 ml vody R Roztok vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 2,0 až 3,0; měří se roztok S. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg betahistiniumdimesUatu CRL a 10 mg 2-vinylpyridinu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí na 50,0 ml mobilní fází. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (c). 2,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí na 10,0 ml mobilní fází. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 /u.m), - mobilní fáze, která je směsí připravenou následujícím způsobem: 2,0 g laurylsíranu sodného R se rozpustí ve směsi objemových dílů roztoku kyseliny sírové R 10% (V/V), tetrabutylamonium-dihydrogensulfatu R (17 g/l) a vody R (15 + 35 + 650). Hodnota pH se upraví hydroxidem sodným zředěným RS na 3,3 a smíchá se s 300 objemovými díly acetonitrilu R Průtoková rychlost je 1 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 260 nm. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a). Použije-li se zapisovač, nastaví se citlivost systému tak, aby výška prvního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) nebyla menší než 70 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je rozlišení mezi píky 2-vinylpyridinu a betahistiniumdimesilatu nejméně 3,5. Nastříkne se po 20 fA zkoušeného roztoku a porovnávacích roztoků (b) a (c). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 3násobku retenčního ěasu betahistiniumdimesilatu, který je asi 8 min. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %). Součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,025násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). 2-propanol. Nejvýše 0,5 %; stanoví se zkouškou na zbytková rozpouštědla (2.4.24). Chloridy (2.4.4). Ke 14 ml roztoku S se přidá 1 ml vody R Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (35 Mg/g)- Strana 1064 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1064 f Betamethasoni acetas______________________________________________________________________ Sírany (2.4.13). 6 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (250 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). \2 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)-K príprave porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; provede se s 0,50 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,140 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů kyseliny octové bezvodéRa acetanhydridu R (1 + 7) a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 16,42 mg C10H20N2O6S2. Uchovávání Ve vzduchotěsném obalu. Separandum. Nečistoty ^ /^\ N CH=CH2 A. 2-vinylpyridin. f Betamethasoni acetas Betamethasonacetat H2C—O—C—CH3 C24H31F06 Mr 434,50 CAS 987-24-6 Je to 9-fluor-llß,17,21-trihydroxy-16ß-methyl-l,4-pregnadien-3,20-dion-21-acetat. Počítáno nabezvodou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C24H31F06. 1998 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1065 ______________________________________________________________________f Betamethasoni acetas 1065 Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, dobře rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu. Vykazuje polymorfismus. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a C. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2). A. 10,0 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se odměří do zabroušené skleněné zkumavky s uzávěrem, přidá se 10,0 ml fenylhydrazin v kyselině sírové RS, promíchá se a zahřívá se 20 min ve vodní lázni při 60 °C a pak se ihned ochladí. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 419 nm není větší než 0,10. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem betamethason-acetatu CRL. Pokud spektra získaná v pevném stavu vykazují rozdíly, odděleně se zkoušená látka a referenční látka rozpustí v co nejmenším objemu methanolu R, odpaří se na vodní lázni do sucha a znovu se zaznamenají spektra se zbytky obou látek. C. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem při 254 nm. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg betamethasonacetatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Porovnávací roztok (b).\0 mgprednisolonacetatu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí mobilní fází, kterou je směs objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) smíchaná se směsí objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77), po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 ° C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrný dvě zřetelně oddělené skvrny. D. K asi 2 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; během 5 min vznikne intenzivní ěervenohnědé zbarvení. K roztoku se přidá 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a zůstane ěirý roztok. E. Asi 5 mg se smíchá se 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do získání téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Nechá se vychladnout, přidá se 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS tak, aby roztok zůstal bezbarvý. Zfiltruje se a 1 ml filtrátu se přidá k čerstvě připravené směsi 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnanu-oxidu zirkoničitého RS. Promíchá se, nechá se stát 5 min. Současně se Strana 1066 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1066 f Betamethasoni acetas______________________________________________________________________ stejným způsobem provede slepá zkouška. Roztok se zkoušenou látkou je zbarven žlutě, roztok získaný při slepé zkoušce je červený. F. Asi 10 mg vyhovuje zkoušce na acetyl (2.3.1). Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). +120° až +128°, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v acetonitrilu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 2 mg betamethasonacetatu CRL a 2 mg dexamethasonacetatu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 Mm)> - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, která je směsí připravenou takto: v 1000ml odměr -né baňce se smíchá 380 ml acetonitrilu R s 550 ml vody R, nechá se ustálit a pak se doplní vodou R po značku a znovu se promíchá, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Při průtoku mobilní fáze 1 ml/min se kolona ustaluje do ustavení rovnováhy po dobu asi 30 min. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku nebyla menší než 50 % stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy látek: dexamethasonacetatu asi 22 min, betamethasonacetatu asi 19 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky dexamethasonacetatu a betamethasonacetatu je nejméně 3,3. V případě potřeby se upraví koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi. Odděleně se nastříkne po 20 fA zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b) a pokračuj e se v zaznamenávání chromatogramu po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než l,25násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,25 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku porovnávacího roztoku (b) (0,05 %). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 4,0 %; stanoví se s 0,100 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,100 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. Změří se absorbance (2.2.25) v maximu při 240 nm a vypočítá se obsah C24H31F06 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 350. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1067 ______________________________________________________________________f Betamethasoni acetas 1067 Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. betamethason, B. dexamethason-21-acetat, C. betamethason-11,21-diacetat, D. 9,1 lß-epoxy-17,21-dihydroxy-16ß-methyl-9ß-pregna-l,4-dien-3,20-dion-21-acetat. Strana 1068 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1068 f Betamethasoni dipropionas f Betamethasoni dipropionas Betamethasondipropionat H CH O II H2C—O—C—C2H5 C=0 O ^28^37^ ^7 Mr 504,59 CAS 5593-20-4 Je to 9-fluor-lIß, 17,21-trihydroxy-16ß-methyl-l,4-pregnadien-3,20-dion-17,21-dipropionat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C28H37F07. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu a v dichlormethanu, mírně rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a C. Alternativní sestava zkoušek: A, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2). A. 10,0 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se odměří do zabroušené skleněné zkumavky s uzávěrem, přidá se 10,0 ml fenylhydrazinu v kyselině sírové RS, promíchá se a zahřívá se 20 min ve vodní lázni při 60 °C a pak se ihned ochladí. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 419 nm není větší než 0,10. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem betamethason-dipropionatu CRL. C. Provede se tenkovrstva chromatografíe (2.2.27) za použití vrstvy vhodného sihkagelu s fluorescenčním indikátorem při 254 nm. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg betamethasondipropionatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg deoxykortonacetatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se jí na 10 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází, kterou je směs objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) přidané ke směsi objemových dílů Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1069 __________________________________________________________________f Betamethasoni dipropionas 1069 etheru R a dichlormethanu R (15 + 77), po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruj e se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 ° C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. D. Provede se tenkovrstva chromatografíe (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí za mírného zahřátí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě zkoušeného roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se převedou do 15ml skleněné zabroušené zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného v methanolu RS a ihned se probublává intenzivním proudem dusíku R po dobu 5 min. Zkumavka se uzavře a zahřívá se ve vodní lázni 2 h při 45 ° C za ochrany před světlem a pak se nechá vychladnout. Porovnávací roztok (a). 25 mg betamethasondipropionatu CRL se rozpustí za mírného zahřátí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě porovnávacího roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem Rna 10 ml. Porovnávací roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se převedou do 15ml skleněné zábrusové zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného v methanolu RS a ihned se probublává intenzivním proudem dusíku R po dobu 5 min. Zkumavka se uzavře a zahřívá se ve vodní lázni 2 h při 45 °C za ochrany před světlem a ochladí se. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází připravenou přidáním ke směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramu zkoušených roztoků odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu odpovídajících porovnávacích roztoků. Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramu zkoušených roztoků se polohou, zbarvením v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) má hodnotu RF zřetelně nižší než hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a). E. K asi 2 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; během 5 min vznikne intenzivní ěervenohnědé zbarvení. K roztoku se přidá 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a zůstane ěirý roztok. F. Asi 5 mg se smíchá se 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do získání téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Nechá se vychladnout, přidá se 1 ml vody R, Strana 1070 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1070 f Betamethasoni natrii phosphas_______________________________________________________________ 0,05 núfenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS tak, aby roztok zůstal bezbarvý. Zfiltruje se a 1 ml filtrátu se přidá k čerstvě připravené směsi 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnanu-oxidu zirkoničitého RS. Promíchá se, nechá se stát 5 min. Současně se stejným způsobem provede slepá zkouška. Roztok se zkoušenou látkou je zbarven žlutě, roztok získaný při slepé zkoušce je červený. Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). +63 ° až +70°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 62,5 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (a). 2,5 mg betamethasondipropionatu CRL a 2,5 mg beklomethasondipro- pionatu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 /um), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, která je směsí připravenou takto: 600 ml acetonitri-lu R se opatrně smíchá s 350 ml vody R, po ustálení se zředí vodou R na 1000 ml a znovu se promíchá, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm, jehož citlivost byla nastavena tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla 70 % až 90 % stupnice zapisovače. Při průtoku mobilní fáze 1 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 45 min. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy látek: betamethasondipropionatu asi 9 min, beklomethasondi-propionatu asi 10,7 min. Zkoušku lze hodnotit, j estliže rozlišení mezi píky betamethasondipropionatu a beklomethasondi -propionatu je nejméně 2,5. V případě potřeby se upraví koncentrace acetonitrilu R v mobilní fázi. Nastříkne se odděleně 20 fA zkoušeného roztoku a 20 fA porovnávacího roztoku (b). Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než 0,75násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %) a nejvýš e plocha jednoho takového píku je větší než polovina hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než l,25násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,5 %). K pikům s plochou menší, než je 0,025násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b), se nepřihlíží. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 50,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 240 nm. Vypočítá se obsah C28H37F07 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 305. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1071 f Betamethasoni natrii phosphas 1071 Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Betamethasoni natrii phosphas Sodná sůl betamethasonfosfatu 1998 ***** 2 Na© H,C—O—P—O C=0 O •Q C22H28FNa208P H 516,41 CAS 151-73-5 Je to disodná sůl 9-fluor-l lß,17,21-trihydroxy-16ß-methyl-l,4-pregnadien-3,20-dion-21-fosfatu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 96,0 % až 103,0 % sloučeniny C22H28FNa208P. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek, velmi hygroskopický. Je snadno rozpustná ve vodě, těžce rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru a v dichlormethanu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a C. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2). A. 10,0 mg se rozpustí v 5 ml vody R a zředí se ethanolem R na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se odměří do zabroušené skleněné zkumavky s uzávěrem, přidá se 10,0 núfenylhydrazinu v kyselině sírové RS, promíchá se a zahřívá se 20 min ve vodní lázni při 60 °C a pak se ihned ochladí. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená v maximu při 450 nm není větší než 0,10. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli betamethasonfosfatu CRL. Pokud spektra získaná v pevném stavu vykazují rozdíly, odděleně se zkoušená látka a referenční látka rozpustí v co nejmenším objemu lihu 96% R, odpaří se na vodní lázni do sucha a znovu se zaznamenají spektra se zbytky obou látek. C. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem při 254 nm. Strana 1072 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1072 f Betamethasoni natrii phosphas_______________________________________________________________ Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg sodné soli betamethasonfosfatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg sodné soliprednisolonfosfatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 10 ml. Na vrstvu se oddelene nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové R vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v Uhu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrný dvě skvrny, které nemusí být zcela odděleny. D. K asi 2 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; během 5 min vznikne intenzivní ěervenohnědé zbarvení. K roztoku se přidá 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a zůstane ěirý roztok. E. Asi 5 mg se smíchá se 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do získání téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Nechá se vychladnout, přidá se 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS tak, aby roztok zůstal bezbarvý. Zfiltruje se a 1 ml filtrátu se přidá k čerstvě připravené směsi 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnanu-oxidu zirkoničitého RS. Promíchá se, nechá se stát 5 min. Současně se stejným způsobem provede slepá zkouška. Roztok se zkoušenou látkou je zbarven žlutě, roztok získaný při slepé zkoušce je červený. F. K asi 40 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a směs se opatrně zahřívá až do vzniku bílého dýmu. Pak se za současného zahřívání přidává po kapkách kyselina dusičná R až je výsledný roztok téměř bezbarvý. Po ochlazení se přidají 2 ml vody R a opakuje se zahřívání až do vzniku bílého dýmu. Po ochlazení se přidá 10 ml vody R a roztok se neutralizuje amoniakem zředěným RS1 na papír lakmusový červený R. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1) a zkoušce (b) na fosforečnany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok H7 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 7,5 až 9,0; měří se roztok připravený zředěním 1 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 5 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7).+9S° až +104°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve vodě R a zředěním vodou R na 25,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 62,5 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1073 _____________________________________________________________________f Betamethasoni valeras 1073 Porovnávací roztok (a). 25 mg sodné soli betamethasonfosfatu CRL a 25 mg sodné soli dexamethasonfosfatu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 25,0 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 25,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatogrqfii R (5 /um), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, která je směsí připravenou takto: do 250ml kuželové baňky se naváží 1,360 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 0,600 g hexylaminu R, promíchá se a nechá se 10 min stát. Potom se směs rozpustí ve 185 ml vody R, přidá se 65 ml acetonitrilu R, promíchá se a zfiltruje se (0,45 Mm)> - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Citlivost se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) činila 70 % až 90 % stupnice zapisovače. Při průtoku mobilní fáze 1 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 45 min. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční easy látek: sodné soli betamethasonfosfatu asi 14 min, sodné soli dexamethasonfosfatu asi 15,5 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky disodné soli dexamethasonfosfatu a sodné soli betamethasonfosfatu je nejméně 2,0. V případě potřeby se zvýší koncentrace acetonitrilu R nebo vody R v mobilní fázi. Odděleně se nastříkne po 20 fA zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b). Chromate -gram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního ěasu hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší ne ž plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2 %) a nejvýše jeden takový pík má plochu větší, než je polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než l,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,025násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Anorganické fosforečnany. 50 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml zkoumadla molybdenan-vanadičného R, promíchá se a nechá se 5 min stát. Případně vzniklé žluté zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 10 ml základního roztoku fosforečnanů (5 Mg PC'Jmi) (1%). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 8,0 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 241 nm. Vypočítá se obsah C22H28FNa208 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 297. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Strana 1074 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1074 f Betamethasoni valeras f Betamethasoni valeras Betamethasonvalerat Mr 476,58 CAS 2152-44-5 Je to 9-fluor-llß,17,21-trihydroxy-16ß-methyl-l,4-pregnadien-3,20-dion-17-valerat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C27H37F06. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu a v dichlormethanu, dobře rozpustný v lihu 96%. Taje při asi 192 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: C a D. Alternativní sestava zkoušek: A, B, E, F a G, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. 10,0 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se odměří do zabroušené skleněné zkumavky s uzávěrem, přidá se 10,0 ml fenylhydrazinu v kyselině sírové RS, promíchá se a zahřívá se 20 min ve vodní lázni při 60 °C a pak se ihned ochladí. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 419 nm není větší než 0,10. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem betamethason-valeratu CRL. Pokud spektra získaná v pevném stavu vykazují rozdíly, odděleně se zkoušená látka a referenční látka rozpustí v co nejmenším objemu chloroformu R, odpaří se na vodní lázni do sucha a znovu se zaznamenají spektra zbytků obou látek. D. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem při 254 nm. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg betamethason 17-valeratu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg betamethason 21-valeratu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se jí na 10 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 10 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1075 _____________________________________________________________________f Betamethasoni valeras 1075 Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází, kterou je směs objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) přidaná ke směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77), po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruj e se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 ° C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. E. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem při 254 nm. Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí za mírného zahřátí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě zkoušeného roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem Rna. 10 ml. Zkoušený roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se převedou do 15ml skleněné zabroušené zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného v methanolu RS a ihned se probublává intenzivním proudem dusíku R po dobu 5 min. Zkumavka se uzavře a zahřívá se ve vodní lázni 3 h při 45 ° C za ochrany před světlem a pak se nechá vychladnout. Porovnávací roztok (a). 25 mg betamethason 17-valeratu CRL se rozpustí za mírného zahřátí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě porovnávacího roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem Rna 10 ml. Porovnávací roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se převedou do 15ml skleněné zábrusové zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného v methanolu RS a ihned se probublává intenzivním proudem dusíku R po dobu 5 min. Zkumavka se uzavře a zahřívá se ve vodní lázni 3 h při 45 °C za ochrany před světlem a ochladí se. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) ke směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruj e se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramu zkoušených roztoků odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu příslušných porovnávacích roztoků. Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramu zkoušených roztoků se polohou, zbarvením v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) má hodnotu RF zřetelně nižší než hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a). F. K asi 2 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; během 5 min vznikne intenzivní ěervenohnědé zbarvení. K roztoku se přidá 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a zůstane ěirý roztok. Strana 1076 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1076 f Betamethasonum__________________________________________________________________________ G. Asi 5 mg se smíchá se 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do získání téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Nechá se vychladnout, přidá se 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS tak, aby roztok zůstal bezbarvý. Zfiltruje se a 1,0 ml filtrátu se přidá k čerstvě připravené směsi 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnanu-oxidu zirkoničitého RS. Promíchá se, nechá se stát 5 min. Současně se stejným způsobem provede slepá zkouška. Roztok se zkoušenou látkou je zbarven žlutě, roztok získaný při slepé zkoušce je červený. Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). +75 ° až +82 °, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním dioxanem R na 25,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 62,5 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (a). 2 mg betamethason 17-valeratu CRL a 2 mg betamethason 21-valera-tu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem pro chromatografií R (5 Mm)> - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, která je směsí připravenou takto: 350 ml vody R se opatrně smíchá s 600 ml acetonitrilu R, nechá se ustálit, doplní se vodou R na 1000 ml a znovu se promíchá, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm, jehož citlivost se nastavení tak, aby výška hlavního píku porovnávacího roztoku (b) činila 70 % až 90 % stupnice zapisovače. Při průtoku mobilní fáze 1 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 45 min. Natříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční easy látek: betamethason 17-valeratu asi 7 min, betamethason 21-valeratu asi 9 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky betamethason 17-valeratu a betamethason 21 --valeratu není menší než 5,0. V případě potřeby se upraví koncentrace acetonitrilu R. Odděleně se nastříkne po 20 fA zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b). Chromate -gram se zaznamenává po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního ěasu hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší ne ž 0,75násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %) a nejvýše jeden takový pík má plochu větší, než je polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než l,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3,0 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,025násobek plochy hlavního píku porovnávacího roztoku (b). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 50,0 ml a měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 240 nm. Vypočítá se obsah C27H37F06 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 325. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1077 f Betamethasonum 1077 Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Betamethasonum Betamethason ^22 H29FO5 Mr 392,47 CAS 378-44-9 Počítáno na Je to 9-fluor-l lß,17,21-trihydroxy-16ß-methyl-l,4-pregnadien-3,20-dion. vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C^H^cfOj. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v ethanolu, velmi těžce rozpustný v dichlormethanu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a C. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. 10,0 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se převedou do zkumavky se zbroušenou zátkou, přidá se 10,0 ml fenylhydrazinu v kyselině sírově RS, směs se promíchá a zahřívá se 20 min ve vodní lázni při 60 °C. Rychle se ochladí a měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 419 nm; absorbance není větší než 0,10. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem betamethasonu CRL. Jestliže se spektra látek v pevném stavu liší, rozpustí se zkoušená látka a referenční látka jednotlivě v nejmenším potřebném množství dichlormethanu R, odpaří se do sucha na vodní lázni a znovu se zaznamenají spektra se zbytky obou látek. C. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Strana 1078 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1078 f Betamethasonum__________________________________________________________________________ Porovnávací roztok (a). 20 mg betamethasonu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg dexamethasonu CRL s e rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů 1-butanolu R nasyceného vodou R, toluenu R a etheru R (5 + 10 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva s e nechá vysušit na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Potom se vrstva postříká kyselinou sírovou v Uhu RS a zahřívá se 10 min při 120 °C nebo až do vzniku skvrn. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě skvrny, které nemusí být zcela odděleny. D. Asi 5 mg se smíchá s 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do získání téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Po ochlazení se přidá 1 ml vody R, 0,05 mlfenolftalei-nu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do získání bezbarvé směsi a zfiltruje se. K čerstvě připravené směsi 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnanu-oxidu zirkoničitého RS se přidá 1,0 ml filtrátu, promíchá se a nechá se 5 min stát. Současně se stejným způsobem připraví slepá zkouška. Roztok získaný se zkoušenou látkou je žlutý, roztok získaný slepou zkouškou je červený. E. Asi 2 mg se přidají ke 2 ml kyseliny sírové R a míchá se do rozpuštění. Během 5 min se objeví ěervenohnědé zabarvení. Přidá se 10 ml vody R; zbarvení zmizí a zůstane ěirý roztok. Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). +118° až +126°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,125 g v methanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 2 mg betamethasonu CRL a 2 mg methylprednisolonu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - ocelové nerezové kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 Mm)> - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2,5 ml/min s lineárním gradientovým programem za použití následujících podmínek: Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1079 f Betamethasonum 1079 Čas (min) Mobilní fáze A % (V/V) Mobilní fáze B % (V/V) Poznámky 0 15 40 41 46 = 0 100 100 0 100 100 0 0 100 0 0 izokraticky počátek lineárního gradientu konec chromatogramu, návrat na 100A počátek ustalování s A konec ustalování, počátek dalšího chromatogramu - mobilní fáze A - v odměrné baňce na 1000 ml se smíchá 250 ml acetonitrilu R se 700 ml vody R, nechá se ustálit, doplní se vodou R na 1000 ml a opět se promíchá, - mobilní fáze B - acetonitril R, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Teplota kolony se udržuje při 45 °C. Kolona se ustaluje s mobilní fází B při průtokové rychlosti 2,5 ml/min po dobu nejméně 30 min a potom s mobilní fází A po dobu 5 min. Pro následující chromatogramy se použijí podmínky popsané mezi 40 min až 46 min. Zvolí se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu při nastříknutí 20 fA porovnávacího roztoku (b) činila nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a) a při zaznamenání chromatogramu za výše popsaných podmínek retenční easy látek jsou: methylprednisolonu asi 11,5 min a betamethasonu asi 12,5 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky methylprednisolonu a betamethasonu je nejméně 1,5. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi A. Nastříkne se odděleně po 20 [A směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a methanolu R jako slepá zkouška, 20 fA zkoušeného roztoku a 20 fA porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %) a nejvýše jeden takový pík má plochu větší, než je polovina hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %). K pikům ze slepé zkoušky a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b), se nepřihlíží. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 0,500 g v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 238,5 nm. Vypočítá se obsah C22H29F05 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 395. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Strana 1080 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1080 f Betamethasonum Nečistoty A. dexamethason, B. 9-fluor-llß,17-dihydroxy-21-chlor-16ß-methyl-l,4-pregnadien-3,20-dion, C. 17,2 l-dihydroxy-16ß-methyl-1,4,9,(1 l)-pregnatrien-3,20-dion, H CH O II Cht-—O—C—O—CH2—CH3 C=0 D. 21-ethoxykarbonyloxy-9-fluor-llß,17-dihydroxy-16ß-methyl-l,4-pregnadien-3,20-dion, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1081 ________________________________________________f Betamethasonum 1081 CH2OH E. 9,ll-epoxy-17,21-dihydroxy-16ß-methyl-l,4-pregnadien-3,20-dion, CH2OH F. 17,2 l-dihydroxy-16ß-methyl-1,4,1 l-pregnatrien-3,20-dion, CH2OH G. 1 la,17,21-trihydroxy-16ß-methyl-l,4-pregnadien-3,20-dion, CH2OH H. 14ß-fluor-llß,17,21-trihydroxy-16ß-methyl-8a,9ß-pregna-l,4-dien-3,20-dion, Strana 1082 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1082 f Betanidini sulfas I. 8a-fluor-l 1 ß, 17,21 -trihydroxy-16ß-methyl-9ß-pregna-1,4-dien-3,20-dion, J. 17,21 -dihydroxy-16ß-methyl-1,4-pregnandien-3,20-dion. f Betanidini sulfas Betanidiniumsulfat * * •+• H H -Cht-—N—C—N—Chi, H N—CH3 © SO, 20 C2oH32N604S Mr 452,57 CAS 114-85-2 Je to bis(l-benzyl-2,3-dimethylguanidinium)sulfat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C20H32N6O4S. Vlastnosti Bílý prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1083 __________________________________________________________________f Betaxololi hydrochloridum 1083 Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. 50 mg se rozpustí ve 100 ml vody R. Absorpční spektrum (2.2.25) tohoto roztoku měřené v rozmezí 230 nm až 350 nm vykazuje absorpční maxima při 251 nm, 257 nm a 263 nm, z nichž absorpční maximum při 257 nm je nejintenzivnější. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem betanidinium-sulfatu CRL. Látky se zkouší ve formě suspenze v parafinu tekutém R a spektra se porovnávají při vlnových délkách 2000 cm"1 až 600 cm"1. C. 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody R a přidá se 20 ml trinitrofenolu RS. Vzniklá sraženina se odfiltruje, promyje se vodou R a suší se 30 min při 80 °C; taje (2.2.14) při 147 °C až 152 °C. D. Asi 25 mg se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 1 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, 1 ml 1-naftolu RS a po kapkách za protřepávání 1 ml chlornanu sodného RS; vznikne světle růžová sraženina, která stáním přechází na fialově červenou. E. 50 mg se rozpustí v 5 ml vody R. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,2 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R, zředí se jí na 10 ml a přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Přidá se 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; zbarvení roztoku se změní na červené. Přidá se 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 0,25 ml červeně methylové RS; zbarvení roztoku se změní na červené nebo oranžové. Trimethylguanidin. Provede se tenko vrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-luGR. Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v 1,0 ml methanolu R. Porovnávací roztok. 40 mg betanidiniumsulfatu CRL se rozpustí v 1,0 ml roztoku trimethylgua- nidiniumsulfatu CRL (3 mg/l 0 ml) v methanolu R. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 [A obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů lihu 96% R, vody R, kyseliny octové ledové R a ethylacetatu Ä(10+16 + 24 + 50)po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a postříká se jodobismutitanem draselným RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není skvrna odpovídající trimethylguanidinu intenzivnější než menší skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,75 %). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; suší se 1,000 g v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,400 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VSza. potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 45,26 mg C2oH32N604S. Strana 1084 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1084 f Betaxololi hydrochloridum Uchovávání Separandum. f Betaxololi hydrochloridum Betaxololiumchlorid OH /CH3 O—CHj—CH-CH2—NH2—CH CHj—CHj—O—CH2- CH3 © Cl e C18H30CINO3 Mr 343,89 CAS 63659-19-8 Je to (RS)-N-isopropyl-3 - {[4-[2-(cyklopropylmethoxy)ethyl]fenoxy]-2-hydroxy-1 -propyl} amo -niumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny Q8H,0C1NQ. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, dobře rozpustný v dichlormethanu a prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 113 °C až 117 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem betaxololium-chloridu CRL. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu oktadecylsilanizova-ného pro chromatografii R s přísadou fluorescenčního indikátoru pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v 1 ml methanolu R. Porovnávací roztok (a). 20 mg betaxololiumchloridu CRL se rozpustí ve 2 ml methanolu R. Porovnávací roztok (b).\0 mg oxprenololiumchloridu CRL se rozpustí v 1 ml porovnávacího roztoku (a). Na vrstvu se nanese odděleně po 2 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny chloristě R, methanolu R a vody R (0,5 + 50 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1085 ______________________________________________________________________________Betulae folium 1085 zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Potom se vrstva postříká roztokem vanilinu R (50 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny sírové R kyseliny octové ledové R a methanolu R (5 + 10 + 85), zahřívá se při 100 °C až 105 °C, až zbarvení skvrn dosáhne nejvyšší intenzity (10 min až 15 min), a pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrný dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 25 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,20 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml. K roztoku se přidá 0,2 ml červeně methylové RS a 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený. Potom se přidá 0,4 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 5,0 ml. Porovnávací roztok (a). 8 mg zkoušené látky a 4 mg betaxololu nečistoty A CRL se rozpustí ve 20,0 ml mobilní fáze. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografií R (5 um), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min připravené následujícím postupem: smíchá se 175 ml acetonitrilu R a 175 ml methanolu R a směs se zředí na 1 1 roztokem dihydrogenfos- forečnanu draselného R (3,4 g/l), u kterého se předem upraví pH na hodnotu 3,0 kyselinou fosforečnou R, - spektrofotometrického detektoru, 273 nm, - dávkovací smyčky. Nastříkne se odděleně po 20 ul všech roztoků. Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající nejméně čtyřnásobku retenčního času hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než 0,3násobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %) a součet takových ploch není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky betaxololu nečistoty A a betaxololu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je nejméně 2,0. Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,025násobek plochy píku porovnávacího roztoku (b). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve 20 ml vody R 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 |ag/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 10 ml základního roztoku olova (1 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se zahřívá v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Strana 1086 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1086 Betulae folium______________________________________________________________________________ Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí ve směsi 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence do druhé inflexe. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 34,39 mg C18H30ClNO3. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. (7^)-3-(4-ethylfenoxy)-l-isopropylamino-2-propanol, B. (7^)-3-[4-(2-hydroxyethyl)fenoxy]-l-isopropylamino-2-propanol, C. (7^-[4-(2-cyklopropylmethoxyethyl)fenoxy]-2,3-epoxypropan, D. 4- [2 -(cyklopropylmethoxy)ethyl] fenol, E. (RS)-3-[4-(2-butyloxyethyl)fenoxy]-1 -isopropylamino-2-propanol. Betulae folium List břízy Synonyma: Folium betulae, Březový list Je to celý usušený list nebo jeho úlomky druhu Betulapendula ROTH, Betulapubescens EHRH. a jej ich kříženců. Obsahuje nejméně 1,5 % flavonoidů, počítáno jako hyperosid (C21 FLj 012; M^ 464,4), vztaženo na vysušenou drogu. Vlastnosti Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Listy obou druhů na svrchní straně tmavě zelené, na spodní straně světlejší, šedozelené, s charakteristickou síťovitou žilnatinou. Žilky jsou světle hnědé až téměř bílé. Betula pendula. List lysý, na obou stranách žláznatě tečkovaný. Je 3 cm až 7 cm dlouhý a 2 cm až 5 cm široký, dlouze řapíkatý. Čepel listu trojúhelníkovitá až kosníkovitá, zašpičatělá, na bázi široce klínovitá nebo uťatá, na okraji dvakrát pilovitá. Betula pubescens. List menší, oválný až vejěitě kosníkovitý, krátce zašpičatělý, na obou stranách slabě pýřitý, s roztroušenými žláznatými chlupy. Na spodní straně listu v paždí žilek malé chomáčky žlutošedých chlupů. Čepel drsnější, na okraji pilovitá. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedozelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrá-tuRS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: četné úlomky čepele s pokožkovými buňkami se stěnami rovnými a na spodní straně s anomocytickými průduchy (2.8.3); štítovité žláznaté chlupy obvykle o průměru 100 //m až 150 //m; úlomky mezofylu s krystaly šťavelanu 1998 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1087 Biotinum 1087 vápenatého; úlomky cévních svazků a sklerenchymatická vlákna provázená komůrkovými vlákny. U druhu Betulapubescens kromě toho silně ztlustlé jednobuněčné krycí chlupy 80 //m až 600 //m dlouhé, obvykle však 100 //m až 200 //m dlouhé. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok. 1 g práškované drogy (355) se smíchá s 10 ml methanolu R a zahřívá se 5 min ve vodní lázni při 60 °C. Po ochlazení se zfiltruje. Porovnávací roztok. 1 mg kyseliny chlorogenové R 1 mg kyseliny kávové R 2,5 mg rutinu R a 2,5 mg hyperosidu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 [A obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R, 2-butanonu R a ethylacetatu Ä(10 + 10 + 30 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu, postříká se roztokem difenyl-boryloxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R a pak roztokem makrogolu 400 R (50 g/l) v methanolu R. Vrstva se suší 30 min na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou v dolní polovině tři skvrny (v pořadí stoupající hodnoty RF): žlutohnědá (rutin), světle modrá (kyselina chlorogenová) a žlutohnědá (hyperosid), v horní třetině chromatogramu je světle modrá skvrna (kyselina kávová). Na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají tři skvrny (rutin, kyselina chlorogenová, hyperosid) polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Skvrna odpovídající rutinuj e jen velmi slabá, skvrna odpovídající hyperosidu je intenzivní. Blízko cela chromatogramu j e červená skvrna (chlorofyly). Mezi touto skvrnou a polohou, která je vymezena skvrnou kyseliny kávové na chromatogramu porovnávacího roztoku, je hnědožlutá skvrna (kvercetin). Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 3 % úlomků j ehněd a nejvýše 3 % ostatních cizích příměsí. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 5,0 %. Stanovení obsahu Základní roztok. 0,200 g práškované drogy (355) se ve 100ml baňce smíchá s 1 ml roztoku methenaminu R (5 g/l), 20 ml acetonu R a 2 ml kyseliny chlorovodíkové RS a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Zfiltruje se přes chomáček vaty do 100ml odměrné baňky. Droga i chomáček vaty se vaří 10 min ještě dvakrát s 20 ml acetonu R pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje filtračním papírem do téže odměrné baňky. Roztok v odměrné baňce se zředí acetonem R předem použitým k promytí baňky a filtru na 100,0 ml. 20,0 ml roztoku se převede do dělicí nálevky, přidá se 20 ml vody R a protřepává se nejprve 15 ml a pak třikrát 10 ml ethylacetatu R Spojené horní vrstvy se protřepávají dvakrát 50 ml vody R a zfíltrují se přes 10 g síranu sodného bezvodého R do 50ml odměrné baňky. Roztok v baňce se zředí ethylacetatem R na 50,0 ml. Zkoušený roztok. 10,0 ml základního roztoku se smíchá s 1 ml roztoku chloridu hlinitého RS a zředí se roztokem kyseliny octové ledové R 5% (V/V) v methanolu R na 25,0 ml. Porovnávací roztok. 10,0 ml základního roztoku se zředí roztokem kyseliny octové ledové R 5% (V/V) v methanolu R na 25,0 ml. Strana 1088 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1088 Biotinum Po 30 min se měří absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku v maximu při 425 nm za použití porovnávacího roztoku jako kontrolní tekutiny. Obsah flavonoidů v procentech, vyjádřeno jako hyperosid (C21H20O12), se vypočítá podle vzorce: A . 1,25 m v němž značí: A - absorbanci roztoku v maximu při 425 nm, m - navážku drogy v gramech. Specifická absorbance hyperosidu je 500. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Biotinum Biotin HQ,C C10H16N2O3S M 244,31 CAS 58-85-5 Je to kyselina 5-[(3a5',45',6aÄ)-2-oxohexahydrothieno[3,4-ŕ/]-4-imidazolyl]pentanová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C10H16N2O3S. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem biotinu CRL. B. Zkouška Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) hlavní skvrna odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. Asi 10 mg se rozpustí zahřátím ve 20 ml vody R Po ochlazení se smíchá s 0,1 ml bromové vody R; zbarvení bromové vody zmizí. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1089 Biotinum 1089 Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,250 g se rozpustí v roztoku hydroxidu sodného R (4 g/l) a zředí se jím na 25,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Specifická optická otáčivost (2.2.7). +89° až +93 °, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie za použití vrstvy vhodného silikagelu (5 /um). Roztoky se připravují těsně před použitím a při zkoušce je nutno chránit je před světlem. Zkoušený roztok (a). 50 mg se rozpustí v kyselině octové ledové R a zředí se jí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí kyselinou octovou ledovou R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 5 mg biotinu CRL se rozpustí v kyselině octové ledové R a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí kyselinou octovou ledovou R na 20 ml. Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí kyselinou octovou ledovou R na 40 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R, kyseliny octové ledové R a toluenu R (5 + 25 + 75) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a po ochlazení se postříká 4-dimethylaminocinnamaldehydem RS a ihned se pozoruje v denním světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše jedna z takových skvrn je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,25 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije 10 ml základního roztoku olova (1 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se suspenduje v 5 ml dimethylformamidu R, přidá se 50 ml ethanolu R a přestože zkoušená látka není rozpuštěna, titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. 1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 24,43 mg C10H16N2O3S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Nečistoty A. kyselina bis{3-[(3a5',45',6aÄ)-2-oxohexahydrothieno[3,4-ŕ/]imidazol-4-yl]propyl}octová, B. kyselina4-[(3a5',45',6aÄ)-2-oxohexahydrothieno[3,4-ŕ/]imidazol-4-yl]butan-l,l-dikarboxylová, C. kyselina 5-(3,4-diamino-2-thienyl)pentanová, D. kyselina 2-methyl-5-[(3a5',45',6aÄ)-2-oxohexahydrothieno[3,4-ŕ/]imidazol-4-yl]pentanová, E. kyselina 5-[(3a5',45',6aÄ)-N-benzyl-2-oxohexahydrothieno[3,4-ŕ/]imidazol-4-yl]pentanová. Strana 1090 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1090 f Biperideni hydrochloridum f Biperideni hydrochloridum Biperideniumchlorid © ci e OH / T^CH2—CH2—NH C V © Cl © C21H30CINO H 347,93 CAS 1235-82-1 Jeto(^)-{3-[(lJR5,25'Ä,4JR5)-bicyklo[2,2,l]-5-hepten-2-yl]-3-fenyl-3-hydroxy-l-propyl}piperi-diniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C 2fí 3piNO. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v dichlormethanu a prakticky nerozpustný v etheru. Taje při teplotě asi 280 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem biperidenium-chloridu CRL. B. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného sihkagelu s pnsadou fluorescenčního indikátoru pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 25 mg biperideniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 5 mg biperidenu nečistoty A CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 2 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1091 ______________________________________________________________________________f Bisacodylum 1091 Na vrstvu se nanese odděleně po 5 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R, methanolu R a toluenu R (1 + 1 + 20) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Vrstva se postříká jodobismutitanem draselným zředěným RS a potom dusitanem sodným RS a pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrný dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. C. K asi 20 mg se přidá 5 ml kyseliny fosforečné R; vzniká zelené zbarvení. D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,10 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R, je-li třeba mírným zahřátím, a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje itenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a je bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 6,5; měří se roztok S. Příbuzné látky. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28). Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg zkoušené látky a 10 mg biperidenu nečistoty A CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - křemenné kapilární kolony délky 50 m a vnitřního průměru 0,25 mm, jejíž vnitřní povrch je pokryt filmem poly(fenylmethylvinyl)siloxanu R (tloušťka filmu 0,25 um), - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 0,4 ml/min a dělicím poměru 1 : 250, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje 5 min na 200 °C, pak se zvyšuje rychlostí 2 °C/min až na 270 °C, teplota nástřikového prostoru je 250 °C a teplota detektoru je 300 °C. Nastříknou se 2 ul porovnávacího roztoku (a) a 2 ul porovnávacího roztoku (b). Používá-li s e zapisovač, nastaví se citlivost systému tak, aby výška dvou hlavních píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním pikem (biperiden) a druhým pikem (biperiden nečistota A) na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) není menší než 2,5 a poměr signálu hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) k šumu není menší než 6. Nastříknou se 2 ul zkoušeného roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního ěasu biperideniumchloridu. Pro píky s relativním retenčním časem vztaženo k biperidenu 0,95 až 1,05: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než 0,5 % plochy hlavního píku a součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než 1,0 % plochy hlavního píku. Pro píky s relativním retenčním časem mimo toto rozmezí: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než 0,1 % plochy hlavního píku a součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než 0,5 % plochy hlavního píku. Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05 % plochy hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku. Strana 1092 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1092 f Bisacodylum Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 ug/g). K príprave porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 fig Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí v 60 ml lihu 96% R a titruje se v uzavřené titraění baňce hydroxidem draselným v lihu 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. 1 ml hydroxidu draselného v lihu 0,1 mol/l VS odpovídá 34,79 mg C21H30C1NO. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. (SÄ>l-[(lJR5,2JR5,4JR^)-bicyklo[2,2,l]hept-5-en-2-yl]-l-fenyl-3-(l-piperidyl)-l-propanol (endoforma), B. (SÄ>l-[(lJR5,2^4JR^)-bicyklo[2,2,l]hept-5-en-2-yl]-l-fenyl-3-(l-piperidyl)-l-propanol, C. ^S>l-[(lJR)S,2^4JR^)-bicyklo[2,2,l]hept-5-en-2-yl]-l-fenyl-3-(l-piperidyl)-l-propanol, D. l-KlÄS^Ä^Ä^-bicyMoP^^lhept-S-en^-yll-S-íl-piperidyO-l-propancMi, E. l-[(lÄS',2ÄS',4ÄS)-bicyMo[2,24]hept-5-en-2-yl]-3-(l-piperidyl)-l-piopanon. f Bisacodylum Bisakodyl *** * * * * • * • C22H19N04 Mr 361,40 CAS 603-50-9 Je to bis(4-acetoxyfenyl)-2-pyridylmethan. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C22H19N04. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1093 Bismuthi subcarbonas 1093 Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu, mírně rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: C. Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 131 °C až 135 °C. B. 10,0 mg se rozpustí v roztoku hydroxidu draselného R (6 g/l) v methanolu R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem hydroxidu draselného R (6 g/l) v methanolu R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 248 nm a prodlevu při asi 290 nm. Specifická absorbance v maximuje 632 až 672. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem bisakodylu CRL. Jestliže spektra zkoušené látky a referenční látky jsou rozdílná, rozpustí se oddělené obě látky v chloroformu R, odpaří se do sucha a se zbytky se znovu zaznamenají spektra. D. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, po postřiku směsí stejných objemových dílů jodu 0,05 mol/l RS a kyseliny sírové zředěné RS. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pozoruje se v denním světle. Zkoušky na čistotu Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 1,0 g se přidá 20 ml vody prosté oxidu uhličitého RS, protřepe se, směs se zahřeje k varu a po ochlazení se zfiltruje. K filtrátu se přidá 0,1 ml červeně methylové RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg bisakodylu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 100 ml. Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí acetonem R na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů xylenu R a 2-butanonu R (50 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu, je-li třeba, zahřeje se na 100 °C až 105 °C a pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 0,500 g v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Strana 1094 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1094 Bismuthi subcarbonas Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí v 60 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 36,14 mg C22H19N04. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Bismuthi subcarbonas ***** * * * * Zásaditý uhličitan bismutitý Synonyma. Bismuthum carbonicum basicum, Bismuthum subcarbonicum___________________ CAS 5892-10-4 Je to směs zásaditých uhličitanů bismutitých přibližného složení vyjádřeného vzorci 2(BiO)2C03 . H, O a (BiQ) CQ . Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 80,0 % až 82,5 % Bi (A, 208,98). Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v lihu 96% a v etheru. Rozpouští se za šumění v minerálních kyselinách. Zkoušky totožnosti A. Vyhovuje zkoušce na uhličitany (2.3.1). B. Vyhovuje zkouškám na bismut (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se protřepe s 10 ml vody R, přidá se 20 ml kyseliny dusičné R a zahřátím se rozpustí. Po ochlazení se zředí vodou R na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a je bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Chloridy (2.4.4). K 6,6 ml roztoku S se přidají 4 ml kyseliny dusičné R a zředí se vodou R na 50 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (500 Mg/g)- Dusičnany. K 0,25 g v kuželové baňce na 125 ml se přidá 20 ml vody R a 0,05 ml indigokarmí-nu RS1. Opatrně se najednou přidá 30 ml kyseliny sírové R a ihned se titruje indigokarmínem RS1 do stálého modrého zbarvení. Spotřeba indigokarmínu RS1 je nejvýše n ml; n ml odpovídá 1 mg N03 (0,4 %). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1095 _________________________________________________________________________f f Bleomycini sulfas 1095 Alkalické kovy a kovy alkalických zemin. K 1,0 g se přidá 10 ml vody R a. 10 ml kyseliny octové R. 2 min se vaří a po ochlazení se zfiltruje. Zbytek na filtru se promyje 20 ml vody R. Filtrát a promývací tekutina se spojí, přidají se 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 20 ml vody R. Směs se vaří za zavádění sirovodíku R, dokud již nevzniká sraženina, potom se zfiltruje a zbytek na filtru se promyje vodou R. Filtrát a promývací tekutina se spojí a odpaří se na vodní lázni do sucha. Ke zbytku se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R, opatrně se vyžíhá, ochladí se a zváží. Zbytek váží nejvýše 10 mg (1,0 %). Arsen (2.4.2). K 0,5 g v destilační baňce se přidá 5 ml vody R a 7 ml kyseliny sírové R. Po ochlazení se přidá 5 g směsi redukční R a 10 ml kyseliny chlorovodíkové R a obsah baňky se postupně během 15 min až 30 min zahřeje k varu. Dále se zahřívá tak, aby destilace probíhala stejnoměrně. Destiluje se, až se objem směsi v baňce zmenší na polovinu původního objemu, nebo 5 min od chvíle, kdy se vzdušný chladič naplní parami. Destilace se přeruší, jakmile se objeví páry oxidu sírového. Destilát se jímá do zkumavky obsahující 15 ml vody R chlazené ve vodě s ledem. Chladič se promyje vodou R a destilát se zředí vodou R na 25 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (5 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití směsi 2,5 ml základního roztoku arsenu (1 jug As/ml) a 22,5 ml vody R. Měď. K 5 ml roztoku S se přidají 2 ml amoniaku 17,5 %R, zředí se vodou R na 50 ml a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 1 ml roztoku diethyldithiokarbaminanu sodného R (1 g/l). Roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 0,25 ml základního roztoku mědi (10 jug Cu/ml) a 9,75 ml vody R (50 Mg/g) místo 10 ml filtrátu. Olovo. Nejvýše 20 Mg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II). Zkoušený roztok. 12,5 g se rozpustí v 75 ml směsi stejných objemových dílů vody R a kyseliny dusičné prosté olova R. Vaří se 1 min, ochladí se a zředí se vodou R na 100,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití odpovídajících množství porovnávacího roztoku olova a 37% (V/V) kyseliny dusičné prosté olova R. Měří se absorbance při 283,3 nm za použití olověné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. V závislosti na přístroji může být měření provedeno při 217,0 nm. Stříbro. K 2,0 g se přidá 1 ml vody R a 4 ml kyseliny dusičné R. Opatrně se zahřívá až do rozpuštění a zředí se vodou R na 11 ml. Po ochlazení se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a směs se nechá 5 min stát chráněna před světlem. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití směsi 10 ml základního roztoku stříbra (5 jug Ag/ml), 1 ml kyseliny dusičné R a 2 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS (25 Mg/g)-Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 0,500 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny dusičné R a zředí se vodou R na 250 ml. Provede se chelatometrická titrace bismutu (2.5.11). 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,90 mg Bi. Uchovávání Chráněn před světlem. Strana 1096 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1096 ff Bleomycini sulfas ff Bleomycini sulfas Bleomyciniumsulfat CT NH 0 NH-(Chi)3—S-CH3 CH, NH—(CH,)4—N H—C—NH2 II NH CAS 9041-93-4 Je to síran směsi glykopeptidů produkovaných mikroorganismem Streptomyces verticillus nebo získaný jinými způsoby; dvě hlavní složky směsi jsou N 1-[3-(dimethylsulfonio)propyl]bleomycin-amid (bleomycin A2) a 4-(guanidinobutyl)bleomycinamid (bleomycin E| ). Účinnost je nejméně 1500 m.j. v miligramu, počítáno na vysušenou látku. Vlastnosti Bílý nebo nažloutle bílý velmi hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, těže e rozpustný v ethanolu, prakticky nerozpustný v acetonu a etheru. Zkoušky totožnosti A. Na chromatogramu zkoušeného roztoku ze zkoušky Složení, viz Zkoušky na čistotu, jsou retenční časy a velikosti dvou hlavních píku shodné s retenčními časy a velikostmi hlavních píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). B. Vyhovuje zkoušce na sírany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,200 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1). Absorbance (2.2.25) při 430 nm není větší než 0,10. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1097 _______________________________________________________________________________Boldo folium 1097 Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,0. Měří se roztok připravený rozpuštěním 50 mg ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml. Složení. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (a). 25,0 mg bleomyciniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 50,0 ml Porovnávací roztok (b). 1,5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (7 Mm)> - gradientově eluce mobilní fází, která má průtokovou rychlost 1,2 ml/min a kterou na začátku tvoří 10 % (V/V) methanolu R a 90 % (V/V) směsi připravené takto: 0,960 g pentansulfonanu sodného R se rozpustí v 900 ml roztoku kyseliny octové R (4,8 g/l C2H402), přidá se 1,86 g edetanu disodného R, zředí se stejným rozpouštědlem na 1000 ml a pH se upraví amoniakem 17,5% R na hodnotu 4,3; během 60 min se podíl methanolu zvyšuje na 40 % (V/V) a při tomto složení mobilní fáze se pokračuje ještě asi 20 min, dokud není eluován demethylbleomycin A2 (retenční ěas 1,5 až 2,5, vztaženo na bleomycin A2), - spektrofotometrického detektoru, 254 nm, - injektorové smyčky, 20 fA. Nastříkne se porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky je nejméně 5. Nastříkne se porovnávací roztok (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže poměr signálu hlavního píku k sumuje nejméně 20. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy hlavního píku nejvýše 2 %. Nastříkne se zkoušený roztok. Složení počítané postupem vnitřní normalizace bez přihlédnutí k plochám píku menším než 0,1 % z celkové plochy je: bleomycin A2 (první hlavní pík) 55 % až 70 %; bleomycin B2 (druhý hlavní pík) 25 % až 32 %; součet bleomycinu P^ a bleomycinu Q je nejméně 85 %; obsah demethylbleomycinu A2 (retenční ěas vzhledem k bleomycinu A2 je 1,5 až 2,5) není větší než 5,5 %; obsah ostatních příbuzných látek není větší než 9,5 %. Měď. Nejvýše 200 Mg/g Cu; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, MetodaI). Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml. Porovnávací roztok. 1,0 ml základního roztoku mědi (10 jug Cu/ml) se zředí vodou R na 10,0 ml. Měří se absorbance při 324,7 nm za použití měděné lampy s dutou katodou a plamene vzduch--acetylen. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,0 %; 50 mg se suší 3 h při 60 °C a tlaku nepřekračujícím 670 Pa. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizaěního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuj e-li nejvýše 5 m.j. endotoxinu v miligramu. Stanovení účinnosti Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2) difúzni metodou za použití bleomyciniumsulfatu CRL jako referenční látky. Strana 1098 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1098 Boldo folium_________________________________________________________________ Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě 2 °C až 8 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Venenum. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka: - sterilní, - prostá bakteriálních endotoxinů. Nečistoty A. kyselina bleomycinová (R= -OH), B. bleomycin A5 (R= -NH-(CH2)3-NH-(CH2)4-NH2), C. bleomycin B4 (R= -NH-(CH2)4-NH-C(=NH)-NH-(CH2)4-NH-C(=NH)-NH2), D. demethylbleomycin A2 (R= -NH-(CH2)4-S-CH3). Boldo folium Boldovníkový list Synonymum. Folium boldo Je to usušený list druhu Peumus boldus MOLINA. Obsahuje nejméně 20 ml silice v kilogramu drogy. Vlastnosti Droga výrazného aromatického pachu, kořenité chuti. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A, B a C. Zkoušky totožnosti A. List krátce řapíkatý, oválný až vejěitě oválný, 3 cm až 7 cm dlouhý a až 3 cm široký, kožovitý, zelenošedý až stříbřitě zelený, s čepelí podvinutou, na svrchní straně více, na spodní straně méně výrazně bradavěitou. Žilnatina na spodní straně listu vyniklá. B. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Pokožka z drobných, výrazně ztlustlých buněk krytých silnou kutikulou. Na bradavěité vychlípeniny pokožky nasedají hvězdovité krycí chlupy s pěti až osmi jednobuněčnými ztlustlými rameny. Na spodní straně listu anomocytické průduchy (2.8.3). Hypodermis kolenchymatická jednořada až dvouřadá, v bradavěitých vychlípeninách až šestiřadá. List bifaciální. Palisádový parenchym nejvýše dvouřadý s malými intercelulárami, houbový parenchym víceřadý s velkými intercelulárami. V mezofýlu četné okrouhlé siliěné buňky a zejména v blízkosti žilnatiny až 10 //m dlouhé jehlicovité krystaly šťavelanu vápenatého. Kolaterální svazky cévní provázeny dvěma pruhy kolenchymu. N Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1099 ___________________________________________________________________§ Bromazepamum 1099 C. Práškovaná droga. Prášek je šedozelený až hnědozelený. Droga je charakteristická těmito znaky: ztlustlé hvězdovité chlupy a jejich úlomky; úlomky bradavěité pokožky z buněk výrazně ztlustlých; úlomky kolenchymatické hypodermis a mezofýlu s četnými siliěnými buňkami a krystaly šťavelanu vápenatého. D. 2,0 g práškované drogy (355) se protřepávají 5 min s 10,0 ml lihu R 80% (V/V), výluh se zfiltruje. K 0,1 ml filtrátu se přidají 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a odpaří se na vodní lázni do sucha. Odparek se rozpustí v 5,0 ml vody R a zfiltruje se do zkumavky. K filtrátu se přidá 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a 0,3 ml tetrajodortuťnatanu draselného RS; vznikne intenzivní zákal (alkaloidy). E. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. Zbytek filtrátu ze zkoušky totožnosti D se odpaří na vodní lázni asi na 2 ml, smíchá se s 8 ml kyseliny sírové 0,01 mol/l RS a tekutina se zfiltruje do dělicí nálevky na 150 ml. Roztok v dělicí nálevce se zalkalizuje amoniakem 26% R (na papír lakmusový) a protřepe se dvakrát 25 ml chloroformu R. Spojené spodní vrstvy se vysuší síranem sodným bezvodým R zfiltrují se a baňka i filtr se promyjí malým množstvím chloroformu R Roztok se odpaří na vodní lázni do sucha. Odparek se rozpustí v 1 ml směsi objemových dílů chloroformu R a methanolu R(\ + 1). Na vrstvu předem rovnoměrně postříkanou 10 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a vysušenou v sušárně při 100 °C až 105 °C se nanese do pruhu (20 mm x 3 mm) 20 fA zkoušeného roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a methanolu R (3 + 7) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm; na chromatogramu jsou patrný modré a modrofialové skvrny (alkaloidy). Vrstva se postříká roztokem modři pravé B R (2 g/l); na chromatogramu jsou patrný intenzivně ěervenofialové skvrny (alkaloidy). Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 % a nejvýše 8 % jiných částí matečné rostliny. Záměny. V droze nejsou přítomny větší oválné listy s vlnitě zprohýbaným okrajem, na spodní straně šedé nebo nahnědle naěervenalé. Hvězdovité chlupy chybějí, hypodermis jednovrstevná (Cryptocaria peumus NEES.). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %. Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 8,0 %. Stanovení obsahu Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12) s 5,0 g drogy v baňce na 500 ml, se 200 ml vody R jako destilační tekutiny; do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R. Destiluje se 2 h rychlostí 3 ml/min až 4 ml/min. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Strana 1100 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1100 § Bromazepamum § Bromazepamum Bromazepam C14H10BrN3O H 316,16 CAS 1812-30-2 Je to 7-brom-2,3-dihydro-5-pyrid-2-yl-l//-l,4-benzodiazepin-2-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C14H10BrN3O. Vlastnosti Bílý nebo nažloutlý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. 50,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 233 nm, prodlevu při asi 260 nm a může vykazovat širší absorpční maximum při asi 325 nm. Specifická absorbance v maximu při 233 nm je 980 až 1080. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety bromazepamu CRL. C. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného sihkagelu s flourescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg bromazepamu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg bromazepamu CRL a 10 mg temazepamu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R a etheru R (30 + 70) po dráze 10 cm. Vrstva se vysuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1101 ___________________________________________________________________________§ Bromazepamum 1101 roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny. D. Asi 20 mg se rozpustí v 5 ml methanolu R, přidá se 5 ml vody R a 1 ml roztoku síranu amonno-železitého R (10 g/l); vzniká fialové zbarvení. E. K 0,15 g v porcelánovém kelímku se přidá 0,5 g uhličitanu sodného bezvodého R a zahřívá se 10 min nad plamenem. Nechá se vychladnout, zbytek se převede do 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfiltruje se. K 1 ml filtrátu se přidá 1 ml vody R Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na bromidy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a tetrahydrofuranu R (1 + 4) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Tento roztok je ěirý (2.2.1). Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R. Roztoky se připraví těsně před použitím a zkouška se provede za chránění před světlem. Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (l + 9) na 20 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 50 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů lihu 96% R, triethylaminu R dichlormethanu R a etheru petrolejového Rl (5 + 5 + 20 + 70) po dráze 7,5 cm. Vrstva se suší 20 min v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,2 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,2 %; 1,000 g se suší 4 h při 80 °C a při tlaku nepřevyšujícím 2,7 kPa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí ve 20 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 50 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 31,62 mg C14H 10BrN3O. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Psychotropní látka. Strana 1102 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1102 § Bromazepamum Nečistoty A. 2-amino-5-bromfenyl(2-pyridyl)keton, c—Cht—ci B. N-[4-brom-2-(2-pyridylkarbonyl)fenyl-2-chloracetamid, D. 3-ammo-6-brom-l,2-dihydro-4-(2-pyridyl)chinolmon. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1103 f Bromhexini hydrochloridum 1103 f Bromhexini hydrochloridum Bromhexiniumchlorid Synonymum. Bromhexinium chloratum________ © CI© C14H21Br2CIN2 H 412,59 CAS 611-75-6 Je to N-(2-amino-3,5-dibrombenzyl)-N-methylcyklohexylamoniumclilorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C14H21Br2Cll^. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a E. Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem bromhexinium-chloridu CRL. Jestliže spektra zkoušené látky a referenční látky jsou rozdílná, rozpustí se odděleně obě látky v nejmenším potřebném množství methanolu R a odpaří se do sucha na vodní lázni. Se zbytky se připraví tablety s halogenidovou solí a spektra se zaznamenají znovu. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (c). C. Asi 25 mg se rozpustí ve směsi 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 50 ml vody R. Potom se přidají 2 ml dichlormethanu R a 5 ml chloraminu T RS a protřepe se; spodní vrstva se zbarví hnědožlutě. D. Asi 1 mg se rozpustí ve 3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS. Takto připravený roztok vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1). E. Asi 20 mg se rozpustí v 1 ml methanolu R a přidá se 1 ml vody R. Takto připravený roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Br /NH\ ,NH2 Br Strana 1104 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1104 f Bromhexini hydrochloridum_________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF 2. 54 R. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 20 ml. Porovnávací roztok (b). 7,5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 20 mg bromhexiniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se oddelene nanese po 20 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R vody R a 1-butanolu R (17 + 17 + 66) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,25 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je zřetelně viditelná skvrna. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí v 70 ml lihu 96% R, přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 41,26 mg C14H21Br2ClN2. Uchovávání Chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1105 f Bromocriptini mesilas 1105 f Bromocriptini mesilas Bromokriptiniummesilat © CH3SO3 C33H44BrN508S Mr 750,70 CAS 22260-51-1 Je to bromokriptiniummethansulfonat, tj. (5'5)-2-brom-12'-hydroxy-5'-isobutyl-2'-isopropyl--3',6',18-ergotamantrion-methansulfonat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C33H44BrN508S. Vlastnosti Bílý nebo slabě zbarvený jemný krystalický prášek. Je velmi citlivý na světlo, prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v methanolu, dobře rozpustný v lihu 96%, mírně rozpustný v dichlormethanu. Zkoušky totožnosti, zkoušky na čistotu a stanovení obsahu se provádějí co nejrychleji a za chránění před světlem. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. 10,0 mg se rozpustí v 10 ml methanolu R a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 200,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 250 nm až 380 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 305 nm a minimum při 270 nm. Specifická absorbance v maximuje 120 až 135, počítáno na vysušenou látku. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem bromokripti-niummesilatu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, zbarvením a velikostí shoduj e s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Strana 1106 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1106 f Bromocriptini mesilas______________________________________________________________________ D. K 0,1 g se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, asi 5 min se třepe, zfiltruje se a přidá se 1 ml chloridu barnatého RS1; filtrát zůstne čirý. K další 0,1 g se přidá 0,5 g uhličitanu sodného bezvodého R, promíchá se a žíhá do vzniku bílého zbytku. Po vychladnutí se zbytek rozpustí v 7 ml vody R, roztok (a), uchová se také pro zkoušku E. Roztok (a) vyhovuje zkoušce na sírany (a) (2.3.1). E. Roztok (a) ze zkoušky D vyhovuje zkoušce (a) na bromidy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,25 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25 ml. Tento roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevné roztoky Hs HZ5 nebo % (2.2.2, Metoda 11). Hodnota pH (2.2.3). 3,1 až 3,8; měří se roztok připravený takto: 0,2 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a vody prostě oxidu uhličitého R (2 + 8) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +95° až +105°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,100 g ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlor-methanu R a zředěním stejnou směsí na 10,0 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušené roztoky a porovnávací roztoky se připraví bezprostředně před použitím. Zkoušený roztok (a) se nanáší j ako poslední. Roztoky se připraví za použití rozpouštědlové směsi, kterou j e směs objemových dílů methanolu R, lihu 96% R a dichlormethanu R (3 + 3 + 4). Zkoušený roztok (a). 20 mg se rozpustí ve 2 ml rozpouštědlové směsi. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí rozpouštědlovou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg bromokriptiniummesilatu CRL se rozpustí v rozpouštědlové směsi a zředí sejí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí rozpouštědlovou směsí na 50 ml. Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí rozpouštědlovou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (d). 5 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí rozpouštědlovou směsí na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese do 10mm proužků po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se ihned v nenasycené komoře směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R, 2-propanolu R, dichlormethanu R a etheru R (0,1 + 1,5 + 3 + 88 + 100) po dráze 15 cm. Vrstva se 2 min suší v proudu studeného vzduchu, postříká se molybdenanem amonným RS3 a zahřívá se při 100 ° C do objevení proužků skvrn (asi 10 min). Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,4 %) a nejvýše jedna taková skvrna může být intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %) a další taková skvrna může být intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,1 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,0 %; 0,500 g se suší ve vakuu při 80 °C po dobu 5 h. Stanovení obsahu 0,5000 g se rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny octové ledové R a 70 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 75,07 mg C33H44BrN508S. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1107 ___________________________________________________________f Brompheniramini hydrogenomaleas 1107 Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující -15 °C. Separandum. f Brompheniramini hydrogenomaleas ***** 1998 ****** Bromfeniraminiumhydrogenmaleinat Synonymum. Brompheniramini maleas______________________________________________ © H^ /COO m a enantiomer H COOH C20H23BrN2O4 H 435,32 CAS 980-71-2 Je to (Ä,5)-[3-(4-bromfenyl)-3-(2-pyridyl)propyl]dimethylamonium(Z)-butendioat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C2oH23BrN204. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, v methanolu a v dichlormethanu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, B, C, D a E. Alternativní sestava zkoušek: A, B, E a F, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 130 °C až 135 °C. B. 65 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 320 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 265 nm. Specifická absorbance v maximuje 190 až 210. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem bromfenira-miniumhydrogenmaleinatu CRL. Měří se tablety látek s bromidem draselným R. \ //' 'CBj C-----Cht—CH2—Nk H CH3 Br Strana 1108 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1108 f Brompheniramini hydrogenomaleas___________________________________________________________ D. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Príbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku se retenčním časem a velikostí shoduje s hlavním pikem na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Chromatogram porovnávacího roztoku (c) vykazuje dva hlavní piky s retenčními easy odpovídajícími retenčním časům píku na chromatogramech porovnávacích roztoků (a) a (b). E. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vhodného sihkagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 m. Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5,0 ml. Porovnávací roztok. 56 mg kyseliny maleinové R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 ml obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny mravenčí bezvodé R, methanolu R a diisopropyletheru R (3 + 7 + 20 + 70) po dráze 12 cm. Vrstva se suší několik minut v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny. Horní skvrna se shoduje polohou a velikostí se skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. F. K 0,15 g v porcelánovém kelímku se přidá 0,5 g uhličitanu sodného bezvodého R a žíhá se 10 min nad plamenem. Po vychladnutí se zbytek po spálení převede do 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfiltruje se. K 1 ml filtrátu se přidá 1 ml vody R Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na bromidy (2.3.I). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. Tento roztok je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HZ 6 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,20 g ve 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Optická otáčivost (2.2.7). -0,2° až +0,2°; měří se roztok v trubici délky 2 dm připravený rozpuštěním 2,50 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28). Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. Porovnávací roztok (a). 10 mg bromfeniraminiumhydrogenmaleinatu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 1 ml. Porovnávací roztok (b). 5 mg chlorfenaminiummalematu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 1 ml. Porovnávací roztok (c). K 0,5 ml zkoušeného roztoku se přidá 0,5 ml porovnávacího roztoku (b). Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 2,3 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné kysele a zásaditě promytou křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R (135 //m až 175 um), impregnovanou 3 % polyfenylmethylsiloxanu R, - dusíku pro chromatografii R s průtokovou rychlostí 20 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 205 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru na 250 °C. Nastříkne se odděleně po 1 ul každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) rozlišení mezi pikem odpovídajícím bromfeniraminu a pikem Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1109 f Budesonidum 1109 odpovídajícím chlorfenaminu není menší než 1,5. Po nástřiku zkoušeného roztoku se zaznamenávají chromatogramy po dobu odpovídající nejméně 2,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než 1 % plochy hlavního píku; žádný pík, kromě hlavního píku, nemá plochu větší než 0,4 % plochy hlavního píku. K pikům s plochou menší, než je 0,1 % plochy píku bromfeniraminu na chromatogramu zkoušeného roztoku, se nepřihlíží. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,260 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 21,77 mg C2oH23BrN204. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. chlorfenamin, B. dexchlorfeniramin, yy^ a enantiomer CH3 C. (3RS)-N,N-dimethyl-3 -fenyl-3 -(2-pyridyl)propan-1 -amin. Strana 1110 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1110 f Budesonidum f Budesonidum Budesonid U H2 O H2 O H3 C25H3406 M, 430,5 CAS 51333-22-3 Je to směs epimerů C-225* (epimer A) a C-22R (epimer B) 16a,17a-butylidendioxy-llß,21--dihydroxy-l,4-pregnadien-3,20-dionu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C25H3406. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, mírně rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B, C, D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety budesonidu CRL. B. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vhodného sihkagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 25 mg budesonidu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 12,5 mg triamcinolonacetonidu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 5 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) do směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruj e se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku s e polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min nebo do objevení skvrn při 120 °C. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1111 _____________________________________________________________________________f Budesonidum 1111 Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou, barvou v denním světle a fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. C. Asi 2 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny sírové R Během 5 min se objeví žluté zbarvení. Do 30 min se barva změní na hnědou nebo ěervenohnědou. Roztok se opatrně přidá k 10 ml vody R a promíchá se; barva vybledne a roztok zůstane ěirý. D. Asi 1 mg se rozpustí ve 2 ml roztoku obsahujícího 2 g kyseliny fosfomolybdenové R rozpuštěné ve směsi 10 ml hydroxidu sodného zředěného RS, 15 ml vody R a 25 ml kyseliny octové ledové R Zahřívá se 5 min na vodní lázni, pak se 10 min ochlazuje v ledové vodě a přidají se 3 ml hydroxidu sodného zředěného RS; roztok je modrý. Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu. Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku (a). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška píku epimeru B (první ze dvou hlavních píku) na chromatogramu činila nejméně 50 % celého rozsahu zapisovače. Nastříkne se 20 ul zkoušeného roztoku, 20 ul porovnávacího roztoku (a) a 20 |al porovnávacího roztoku (b). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu l,5násobku retenčního ěasu epimeru B. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě píku odpoví -dajících epimeru A a epimeru B, větší než součet ploch píku epimerů na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech takových píku není větší než součet ploch píku epimerů na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,5 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,lnásobek součtu ploch píku epimerů na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Epimer A. Zkouší se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu. Nastříkne se 20 ul zkoušeného roztoku. Obsah epimeru A (druhý pík) je 40,0 % až 51,0 % součtu ploch píku obou epimerů budesonidu. Methanol. Nejvýše 0,1 %, stanoví se head-space plynovou chromatografií metodou standardního přidání (2.2.28). Zkoušený roztok. 2,000 g zkoušené látky se rozpustí v dimethylacetamidu R a zředí se jím na 20,0 ml. Porovnávací roztok. 0,500 g methanolu R se rozpustí v dimethylacetamidu R a zředí se jím na 100,0 ml. Obvykle se používají následující head-space podmínky: - teplota pro ustavení rovnováhy: 80 °C, - doba pro ustavení rovnováhy: 30 min, - teplota přenosové kapiláry: 85 °C, - doba tlakování: 10 s, - délka nástřiku: 10 s. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm pokryté vrstvou makrogolu 20 000 R (tloušťka filmu 1 um), - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při tlaku 55 kPa, - plamenoionizaěního detektoru. Strana 1112 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1112 f Budesonidum_____________________________________________________________________________ Teplota kolony se udržuje 5 min při 50 °C, pak se zvyšuje rychlostí 30 °C/min na 220 °C a 2 min se udržuje při 220 °C; teplota nástřikového prostoru je 250 °C a teplota detektoru 300 °C. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %. 1,000 g se zahřívá v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky je nutno během zkoušky chránit před světlem. Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v 15 ml acetonitrilu R a zředí se tlumivým roztokem fosforečnanovým o pH3,2 na 50,0 ml. Před použitím se nechá nejméně 15 min stát. Porovnávací roztok (a). 15,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Porovnávací roztok (c). 25,0 mg budesonidu CRL se rozpustí v 15 ml acetonitrilu R a zředí se tlumivým roztokem fosforečnanovým o pH3,2 na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,12 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 3,2 (32 + 68), s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 240 nm. Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku (c). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška píku epimeru B (první ze dvou hlavních píku) na chromatogramu činila nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Pokud jsou chromatogramy zaznamenávány za předepsaných podmínek, je retenční cas epimeru B přibližně 16 min. Jestliže je třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi (se zvyšující se koncentrací se snižuje retenční cas). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je rozlišení mezi píky epimeru A a epimeru B nejméně 1,5; počet teoretických pater určených pro epimer B je nejméně 4000; faktor symetrie téhož píku je menší než 1,5. Šestkrát se nastříkne 20 ul porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka součtu ploch píku obou epimeru je nejvýše 1,0 %. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok a porovnávací roztok (c). Vypočítá se procentuální obsah C25H3406 ze součtu ploch píku obou epimeru. Uchovávání Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1113 f Budesonidum 1113 Nečistoty A. 1 lß,16a,17,21-tetrahydroxy-l,4-pregnadien-3,20-dion (16a-hydroxyprednisolon), CH,OH B. 16a, 17-ethylidendioxy-11 ß,21 -dihydroxy-1,4-pregnadien-3,20-dion (22-methylhomologbude-sonidu), OH U H2 O H2 O H3 C. 16a, 17a-butylidendioxy-l 1 ß-hydroxy-17a-(2-hydroxymethyl)-l ,4-D-homoandrostadien-3,17-dion (D-homobudesonid), CHO D. 16a,17a-butylidendioxy-l 1 ß-hydroxy-3,20-dioxo-l,4-pregnadien-21-al (21-dehydrobudesonid), Strana 1114 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1114 f Bumetanidum CH,OH C=0 H X--0 E. 16a, 17a-butylidendioxy-11 ß,21 -dihydroxy-1,4,14-pregnatrien-3,20-dion (14,15- dehydrobudesonid), CH2OH F. 16a, 17a-methylethylidendioxy-11 ß,21 -dihydroxy-1,4-pregnadien-3,20-dion (desonid). f Bumetanidum Bumetanid H3C-CH2—CH2—CH2-NH H,NO,S C17H20N2O5S COOH Mr 364,42 CAS 28395-03-1 Je to kyselina 3-butylamino-4-fenoxy-5-sulfamoylbenzoová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,5 % sloučeniny C17H20N2O5S. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu a v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru a v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Vykazuje polymorfismus. Taje při asi 233 °C. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1115 _________________________________________________________________f Bupivacaini hydrochloridum 1115 Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 0,100 g se rozpustí v roztoku hydroxidu sodného R (4 g/l) a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem hydroxidu sodného R (4 g/l) na 100,0 ml a měří se absorbance (2.2.25) při 210 nm až 350 nm. Roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 224 nm a při 320 nm a prodlevu při 255 nm až 265 nm. Specifická absorbance v maximu při 224 nm je 720 až 760. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem bumetanidu CRL. Pokud se získaná spektra v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v acetonu R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. K asi 20 mg se přidá 0,1 g uhličitanu sodného bezvodého R, přidá se 0,1 ml vody R a zahřeje se; vyvíjejí se páry amoniaku, které barví papír lakmusový červený R na modro. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,1 g se rozpustí v roztoku hydroxidu draselného R (6 g/l) a zředí se jím na 20 ml. Roztok j e ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R. Roztoky se připraví bezprostředně před použitím. Zkoušený roztok (a). 0,25 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 25 mg bumetanidu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 50 ml. Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí methanolem R na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R, kyseliny octové ledové R, cyklohexanu R a dichlormethanu R (2,5 + 10 + 10 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %) a nejvýše tři takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R, přidá se 0,1 ml červeně fenolové RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do vzniku fialově červeného zbarvení. Provede se slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 36,44 mg sloučeniny QyH^NjOjS. Strana 1116 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1116 f Bupivacaini hydrochloridum____________________________________ Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. kyselina 4-fenoxy-3-nitro-5-sulfamoylbenzoová, B. kyselina 3-amino-4-fenoxy-5-sulfamoylbenzoová, C. butyl-3 -(butylamino)-4-fenoxy-5 -sulfamoylbenzoat, D. kyselina 3-(2-ethylhexylamino)-4-fenoxy-5-sulfamoylbenzoová. f Bupivacaini hydrochloridum Bupivakainiumchlorid © Cl . H20 C18H29CIN20 . H20 MT 342,91 CAS 14252-80-3 Mr bezvodého 324,89 Je to monohydrát (i^S)-l-butyl-2-(karboxamido-2',6'-dimethylfenyl)piperidiniumchloridu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C18H29CTN20. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%. Taje při asi 254 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem bupivakainium-chloridu CRL. Měří se suspenze látek v parafinu tekutém R B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). H3 U U H2 O H2 O H2 x . H Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1117 _____________________________________________________________________________f Buserelinum 1117 C. 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidají se 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a směs se protřepe dvakrát 15 ml etheru R. Spojené etherové vrstvy se vysuší síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se. Ether se odpaří a zbytek se překrystalizuje z lihu R 90% (V/V) a vysuší se za sníženého tlaku. Krystaly tají (2.2.14) při 105 °C až 108 °C. D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; pH tohoto roztoku (2.2.3) není menší než 4,7. Přidá se 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; pH roztoku není větší než 4,7. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití silikagelu G R. Zkoušený roztok (a). 0,25 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 25 mg bupivakainiumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem Rna 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (0,1 + 100) po dráze 10 cm. Vrstva se vysuší v proudu vzduchu a postříká se jodobismutitanem draselným zředěným RS. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). 2,6-Dimethylanilin. 0,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Ke 2 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml čerstvě připraveného roztoku dimethylaminobenzaldehydu R (10 g/l) v methanolu R a 2 ml kyseliny octové ledové R a nechá se 10 min stát; případné žluté zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 2 ml roztoku 2,6-dimethylanilinu R (5 mg/l) v methanolu R (100 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (15 + 85) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok olova (1 Mg Pb/ml) se připraví zředěním základního roztoku olova (100 jug Pb/ml) směsí objemových dílů vody R a methanolu R (15 + 85). Ztráta sušením (2.2.32). 4,5 % až 6,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí ve směsi 25 ml lihu 96% R a 20 ml vody R. Přidá se 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným v ethanolu 0,1 mol/l VSza potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 32,49 mg C18H29C1N20. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Strana 1118 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1118 f Buserelinum f Buserelinum Buserelin o Jl NH /CH3 O—C^CHa H \ C^ l" r His—Trp^Ser—Tyr—N >]—Leu-Arg-Pro—n CH3 H II H O O C60H86N16O13 Mr 1239,44 CAS 57982-77-1 Je to syntetický nonapeptid obdobný lidskému gonadotropin-uvolňujícímu hormonu GnRH s agonistickou aktivitou ke gonadorelinu. Získává se chemickou syntézou a používá se jako acetat. Počítáno na bezvodou a kyseliny octové prostou látku, obsahuje 95,0 % až 102,0 % sloučeniny C6oH86N160l3- Vlastnosti Bílý nebo slabě nažloutlý hygroskopický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě a ve zředěných kyselinách. Zkoušky totožnosti A. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Stanovení obsahu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku přibližně odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). B. !H nukleární magnetické rezonanční spektrum (2.2.33) roztoku zkoušené látky (4 mg/ml) ve směsi objemových dílů kyseliny octové deuterované R a deuteriumoxidu R (20 + 80) kvalitativně odpovídá referenčnímu spektru buserelinu Ph. Eur. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. Roztok zkoušené látky (10 g/l) je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda II). Specifická absorbance (2.2.25). 10,0 mg se rozpustí ve 100,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS. Specifická absorbance v maximu při 278 nm je 49 až 56, počítáno na bezvodou látku prostou kyseliny octové. Aminokyseliny. Zkouší se s použitím analyzátoru aminokyselin. Přístroj se kalibruje směsí obsahující ekvimolární množství amoniaku, glycinu a L-forem následujících aminokyselin: lysin threonin alanin leucin histidin serin valin tyrosin kyselina aspartová arginin methionin fenylalanin kyselina glutamová prolin isoleucin Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1119 _____________________________________________________________________________f Buserelinum 1119 a polovinu ekvimolárního množství L-cystinu. Pro validaci metody se používá vhodný vnitřní standard, jako je D,L-norleucin. Zkoušený roztok. 1,0 mg zkoušené látky se umístí do vhodné, důkladně vyčištěné zkumavky z tvrdého skla, délky 100 mm a vnitřního průměru 6 mm. Přidá se vhodné množství roztoku kyseliny chlorovodíkové R 50% (V/V). Zkumavka se ponoří do mrazicí směsi o teplotě -5 °C, tlak se sníží pod 133 Pa a zkumavka se utěsní. Zahřívá se 16 h při 110 °Caž 115 °C. Ochladí se, zkumavka se otevře a obsah se přenese do 10ml baňky pomocí pěti dávek, každé po 0,2 ml, vody R a odpaří se do sucha za sníženého tlaku nad hydroxidem draselným R. Tento postup se jednou zopakuje. Zbytek se přenese do tlumivého roztoku vhodného pro analyzátor aminokyselin a zředí se jím na vhodný objem. Do analyzátoru aminokyselin se aplikuje vhodný, přesně změřený objem zkoušeného roztoku tak, aby výška píku odpovídající aminokyselině přítomné v největším množství zaujímala většinu celého rozsahu stupnice zapisovače. Obsah každé aminokyseliny se vyjádří v molech. Relativní poměry aminokyselin se vypočítají tak, že jedna šestina součtu látkového množství molů kyseliny glutamové, histidinu, tyrosinu, leucinu, argininu a prolinu se položí rovna jedné. Hodnoty se nalézají v následujících limitech: serin 1,4 až 2,0; prolin 0,8 až 1,2; kyselina glutamová 0,9 až 1,1; leucin 0,9 až 1,1; tyrosin 0,9 až 1,1; histidin 0,9 až 1,1 a arginin 0,9 až 1,1. Ostatní aminokyseliny s výjimkou tryptofanu jsou přítomny nejvýše ve stopových množstvích. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -49° až -58°, počítáno na bezvodou látku prostou kyseliny octové. Měří se roztok zkoušené látky (10 g/l). Kyselina octová. 3,0 % až 7,0 %; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití kyseliny propionové R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. Připraví se roztok kyseliny propionové R 0,1% (V/V) ve vodě R Zkoušený roztok. 15,0 mg zkoušené látky a 400,0 mg roztoku vnitřního standardu se postupně přenese do malé lahvičky. Přidá se 0,6 ml vody R, 1,0 ml tlumivého roztoku o pH 3,0 a 30 |_il kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a promíchá se. Porovnávací roztok. 100,0 mg kyseliny octové R se naváží do 100ml odměrné baňky a zředí se vodou R na 100,0 ml a promíchá se. Do malé lahvičky se postupně naváží 600,0 mg tohoto roztoku a 400,0 mg roztoku vnitřního standardu. Přidá se 1,0 ml tlumivého roztoku opH 3,0 a promíchá se. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 1,2 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné kysele pranou křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografií R (150 um až 180 um), impregnovanou 4% polysorbatem 80 R, - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtoku 40 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 130 °C, nástřikového prostoru na 150 °C a detektoru na 200 °C. Nastříkne se 1 ul zkoušeného roztoku a 1 jal porovnávacího roztoku. Příbuzné peptidy. Zkouší se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu. Nastříkne se 10 jal porovnávacího roztoku (c). Chromatogram se zaznamenává po dobu přibližně dvojnásobku retenčního ěasu hlavního píku. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) byla 50 % až 70 % celého rozsahu stupnice zapisovače. Nastříkne se 10 jil zkoušeného roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha Strana 1120 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1120 ff Busulfanum_____________________________________________________________________________ žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (3,0 %) a součet takových ploch píku, kromě hlavního píku, není větší než pětinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (5,0 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědla a k pikům s plochou menší než 0,lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 4,0 %; stanoví se s 80,0 mg zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizaěního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 55,5 m.j. endotoxinu v miligramu. Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 5,0 mg se rozpustí v 5,0 ml mobilní fáze. Porovnávací roztok (a). Obsah lahvičky D-His-buserelinu CRL se rozpustí v mobilní fázi. Příslušný objem tohoto roztoku se zředí mobilní fází tak, aby výsledná koncentrace byla 1 mg/ml. 1,0 ml zkoušeného roztoku se přidá k 1,0 ml tohoto roztoku. Porovnávací roztok (b). Obsah lahvičky buserelinu CRL se rozpustí v mobilní fázi. Příslušný objem tohoto roztoku se zředí mobilní fází tak, aby výsledná koncentrace byla 1 mg/ml. Porovnávací roztok (c). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um), - mobilní fáze, která je směsí 200 ml acetonitrilu R a 700 ml roztoku kyseliny fosforečné R (11,2 g/l) při průtoku 0,8 ml/min. Hodnota pH směsi se upraví triethylaminem R na 2,5, - spektrofotometrického detektoru, 220 nm. Nastříkne se 10 ul porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky D-His-buserelinu a buserelinu je nejméně 1,5. Nastříkne se 10 jal zkoušeného roztoku a 10 ul porovnávacího roztoku (b). Obsah zkoušené látky se vypočte z ploch píku na chromatogramech zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b) a deklarovaného obsahu buserelinu CRL. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a vlhkostí, při teplotě 2 °C až 8 °C. Pokud je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede: - hmotnost peptidu v obalu, - zda je látka prostá bakteriálních endotoxinu, - zda je látka sterilní. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1121 Butamirati dihydrogenocitras 1121 f f Busulfanum Busulfan o o II II H3C—S—O—CH2-CH2-CH2-CH2— O-----S—CH3 O O C6H1406S2 Mr 246,29 CAS 55-98-1 Je to tetramethylenbis(methansulfonat). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C6H1406S2. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu a v acetonitrilu, velmi těžce rozpustný v lihu 96% a v etheru. Taje při asi 116 °C. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B, C, D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem busulfanu CRL. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí ve 2 ml acetonu R. Porovnávací roztok. 20 mg busulfanu CRL se rozpustí ve 2 ml acetonu R. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA obou roztoků a vyvíjí se směsí stejných objemových dílů acetonu R a toluenu R po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší proudem teplého vzduchu, postříká se anisaldehydem RS a zahřeje se na 120 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku se hlavní skvrna polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. C. K 0,1 g se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a zahřívá se, až je roztok čirý. Po ochlazení se k 2 ml tohoto roztoku přidá 0,1 ml manganistanu draselného RS; fialově červené zbarvení se změní přes fialové na modré a nakonec na zelené. Směs se zfiltruje a přidá se 1 ml dusičnanu stříbrného amoniakálního RS; vznikne sraženina. D. K 0,1 g se přidá 0,1 g dusičnanu draselného R a 0,25 g hydroxidu sodného R, promíchá se a zahřívá se do roztavení. Po ochlazení se zbytek rozpustí v 5 ml vody R a upraví se pH za použití kyseliny chlorovodíkové zředěné RS na hodnotu 1 až 2. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,25 g se bezprostředně před zkouškou rozpustí ve 20 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 25 ml. Tento roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než barevný porovnávací roztok H7 (2.2.2, Metoda II). * * * * * Strana 1122 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1122 Butamirati dihydrogenocitras Kysele reagující látky. 0,20 g se zahřátím rozpustí v 50 ml ethanolu R a přidá se 0,1 ml červeně methylové RS. Na změnu zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,05 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 1,000 g se suší ve vakuu při 60 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu K 0,250 g se přidá 50 ml vody R protřepe se a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. V případě potřeby se doplní vodou R na původní objem, ochladí se a přidá se 0,3 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do vzniku růžového zbarvení. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 12,32 mg CgH^OgS^ Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Venenum. Butamirati dihydrogenocitras Butamiraciumdihydrogencitrat N C? H= CH—COO—CH2CH2—O—CH2CH2—NH C?Hk ^^ e CH2—COO HO—C—COOH CH2—COOH 0 C24H37NO10 Mr499,56 CAS 18109-81-4 Je to N-[2-(2-fenylbutyryloxyethoxy)ethyl]-N,N-diethylamoniumdihydrogencitrat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C24H37NO10. Vlastnosti Bílý až slabě nažloutlý krystalický prášek, mírně voskovitý. Je mírně rozpustný ve vodě a dobře rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: C a E. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 74 °C až 78 °C. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1123 _______________________________________________________________________Butylhydroxyanisolum 1123 B. 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 220 nm až 300 nm; roztok vykazuj e čtyři absorpční maxima; při 247 nm, 252 nm, 258 nm a 264 nm. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem butamiracium-dihydrogencitratu CRL. Měří se tablety látek s bromidem draselným R D. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). E. Vyhovuje zkoušce na citronany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 25 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,0; měří se roztok S. Cizí organické látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R. Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 0,50 g butamiracmmdihydrogencitratu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 2 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem Rna 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 2 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem Rna 100 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a ethylacetatu R (5 + 10 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a potom se 20 min zahřívá v sušárně při 100 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm; chromatogramy se použijí ke zkoušce totožnosti D. Potom se vrstva vystaví na 24 h působení par jodu a ihned po vyjmutí z komory s jodem se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %) a nejvýše jedna taková skvrna není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,4 %). Chloridy (2.4.4). 1,50 g se rozpustí v 15 ml vody R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Cizí snadno zuhelnitelné organické látky. 0,050 g se rozpustí v 5 ml kyseliny sírové R; roztok není zabarven intenzivněji než porovnávací barvený roztok HZ 5 (2.2.2, Metoda II). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se 4 h suší ve vakuu při 50 °C. Vysušená látka se použije ke Stanovení obsahu. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Strana 1124 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1124 Butylhydroxyanisolum Stanovení obsahu 0,400 g ze zkoušky Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 5 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potencio-metrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 49,96 mg C24H37NO10. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Nečistoty A. diethylaminoethoxyethanol. Butylhydroxyanisolum Butylhydroxyanisol M 180,25 CAS 25013-16-5 Je to 2terc.butyl-4-methoxyphenol. Může obsahovat nejvýše 10,0 % 3-terc.butyl-4-methoxyphe-nolu. Vlastnosti Bílý až nažloutlý nebo slabě narůžovělý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v dichlormethanu, snadno rozpustný v lihu 96% a v mastných olejích. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti A. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1125 ______________________________________________________________________f Butylhydroxytoluenum 1125 B. K 0,5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 10 ml aminopyrazolonu RS a 1 ml hexakyanoželezitanu draselného RS, promíchá se a přidá se 10 ml dichlormethanu R. Směs se důkladně protřepe; po oddělení je organická vrstva zbarvena červeně. C. Asi 10 mg se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R, přidá se 1 ml roztoku testosteronpropionatu R (1,0 g/l) v lihu 96% R a 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Zahřívá se 10 min ve vodní lázni při 80 ° C a potom se ochladí; vzniká červené zbarvení. Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí v lihu 96%> R a zředí se jím na 25 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok intenzity 5 nejpodobnějšího zbarvení (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití silikagelu G R Zkoušený roztok (a). 0,25 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 25 mg butylhydroxyanisolu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 20 ml. Porovnávací roztok (c). 50 mg hydrochinonu R se rozpustí v 5 ml lihu 96%> R a zředí se dichlormethanem Rna 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem Rna 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 ul každého roztoku a vyvíjí se dichlormethanem R po dráze 10 cm. Vrstva se vysuší volně na vzduchu a postříká se čerstvě připravenou směsí objemových dílů hexakyanoželezitanu draselného RS, chloridu železitého RSI a vody R (10 + 20 + 70). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není žádná fialově modrá skvrna s hodnotou RF asi 0,35 odpovídající 3-terc.butyl-4-methoxyfenolu intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (10 %); žádná skvrna odpovídající hydrochinonu není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících 3-terc.butyl-4-methoxyfenolu a hydrochinonu, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Uchovávání Chráněn před světlem. Nečistoty A. hydrochinon. Strana 1126 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1126 Butylparabenum f Butylhydroxytoluenum Butylhydroxytoluen C15H240 Mr 220,35 CAS 128-37-0 Je to 2,6-di-terc.butyl-4-methylfenol. Vlastnosti Bílý nebo žlutobílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v acetonu a v etheru, snadno rozpustný v lihu 96% a v rostlinných olejích. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Teplota tuhnutí, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. 0,500 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí ethanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 300 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 278 nm. Specifická absorbance v maximuje 80 až 90. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem butylhydroxy-toluenu CRL. D. Asi 10 mg se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R, přidá se 1 ml roztoku testosteronpropionatu R (1,0 g/l) v lihu 96% R a 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Zahřívá se 10 min ve vodní lázni při 80 ° C a potom se ochladí; vzniká modré zbarvení. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Tento roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Z 5nebo HZ 5(2.2.2, Metoda II). Teplota tuhnutí (2.2.18). 69 ° C až 70 °C. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem Rna 200 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 ul každého roztoku a vyvíjí se dichlormethanem Rpo dráze 15 cm. Vrstva se vysuší volně na vzduchu a postříká se čerstvě připravenou směsí objemových dílů hexakyanoželezitanu draselného RS, chloridu železitého RSl a vody R (10 + 20 + 70). Na Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1127 ____________________________________________________________________________Butylparabenum 1127 chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Butylparabenum ***** Butylparaben Synonymum. Butylis parahydroxybenzoas_____________________________________________ O^ ^,0—Cht—CH2—CH2—CH3 X T OH CnH^a Mr 194,23 CAS 94-26-8 Je to butyl-4-hydroxybenzoat. Obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny CUH1403. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, v etheru a v methanolu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 68 ° C až 71 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem butylparabenu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). D. K asi 10 mg se ve zkumavce přidá 1 ml uhličitanu sodného RS, zahřeje se k varu na 30 s a ochladí (roztok a). K dalším asi 10 mg se ve zkumavce přidá 1 ml uhličitanu sodného RS; látka se částečně rozpustí (roztok b). K roztokům (a) a (b) se současně přidá 5 ml aminopyrazolo-nu RS a 1 ml hexakyanoželezitanu draselného RS a promíchá se; roztok (b) je žlutý nebo oranžově hnědý; roztok (a) je oranžový nebo červený a jeho zbarvení je zřetelně intenzivnější než podobné zbarvení získané s roztokem (b). Strana 1128 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1128 ff Butylscopolamin bromidům________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Kysele reagující látky. Ke 2 ml roztoku S se přidají 3 ml lihu 96% R, 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,1 ml zeleně bromkresolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Příbuzné látky. Stanoví se tenkovrstvou chromatografií (2.2.27) za použití vrstvy vhodného oktadecylsilanizovaného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem Rna 100 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg butylparabenu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg propylparabenu R se rozpustí v 1 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se acetonem R na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 2 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a methanolu R{\ + 30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) nepřevyšuje žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzitou skvrnu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou patrný dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 2,000 g se odváží do baňky se zabroušenou zátkou, přidá se 40,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zpětný chladič propláchne 5 ml vody R a promývací tekutina se přidá do baňky. Nadbytek hydroxidu sodného se titruje kyselinou sírovou 0,5 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Současně se provede slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 194,2 mg CuH1403. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Nečistoty A. kyselina 4-hydroxybenzoová, B. methyl-4-hydroxybenzoat (methylparaben), C. ethyl-4-hydroxybenzoat (ethylparaben), D. propyl-4-hydroxybenzoat (propylparaben). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1129 f f Butylscopolamini bromidům 1129 f f Butylscopolamini bromidům ****, *** Butylskopolaminiumbromid Synonyma. Scopolamini butylbromidum, Scopolaminium butylbromatum, Hyoscini butylbromidum CH3 I H9C4—N O I /------\ c=0 \=/ l CH2OH C21H30BrNO4 Mr 440,38 CAS 149-64-4 Je to N-butyl-6ß,7ß-epoxy-3a(la//,5a//)-tropoyloxy-(5)-tropaniumbromid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C21H30BrNO4. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v dichlormethanu, mírně rozpustný v ethanolu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, C a F. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Teplota tání (2.2.14). 139 °C až 141 °C. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem butylskopolaminiumbromidu CRL. D. K asi 1 mg se přidá 0,2 ml kyseliny dusičné R a odpaří se na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí ve 2 ml acetonu R a přidá se 0,1 ml roztoku hydroxidu draselného R (30 g/l) v methanolu R; vznikne fialové zbarvení. E. K 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidají 2 ml hydroxidu sodného zředěného R, žádná sraženina nevznikne. F. Vyhovuje zkoušce (a) na bromidy (2.3.1). tu Br e Strana 1130 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1130 ff Butylscopolamin bromidům________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 25,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 6,5; měří se roztok S. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -18° až -20°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S. Skopolamin a jiné příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 10,0 mg skopolaminiumbromidu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Porovnávací roztok (c). K 10 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 20 fA zkoušeného roztoku. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografií R (10 fj.rn), - mobilní fáze připravené z 2,0 g laurylsíranu sodného R a směsi 370 ml kyseliny chlorovodíkové 0,001 mol/l RS a 680 ml methanolu R s průtokovou rychlostí 2 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 210 nm. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, je-li na získaném chromatogramu rozlišení mezi píky skopolaminu a butylskopolaminu nejméně 5. Odděleně se nastříkne 20 fA každého roztoku. Zaznamenávají se chromatogramy po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího skopolaminu větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %) a plocha žádného píku, kromě hlavního a píku odpovídajícího skopolaminu, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %). K píku bromidových iontů v blízkosti píku rozpouštědla se nepřihlíží. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,5 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,400 g se rozpustí v 50 ml vody R a titruje se dusičnanen stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometncke indikace (2.2.20) bodu ekvivalence za použití stříbrné elektrody jako indikační a argentchloridové elektrody jako srovnávací. 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 44,04 mg C21H30BrNO4. Uchovávání Venenum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1131 Cacao oleum 1131 Cacao oleum Kakaový olej Je to filtrovaný nebo odstředěný tuk získaný za tepla lisováním pražených oloupaných a klíčků zbavených semen druhu Theobroma cacao L. Vlastnosti Nažloutlá mastná, poněkud křehká hmota, nevýrazné vůně po kakau a nevýrazné charakteristické chuti. V ultrafialovém světle při 365 nm je inaktivní nebo vykazuje jen velmi nevýraznou fluorescenci. Je velmi snadno rozpustný v etheru a v etheru petrolejovém, těžce rozpustný v ethanolu. Zkoušky totožnosti A. Provede se zkouška Totožnost olejů tenkovrstvou chromatografií (2.3.2). Chromatogram zkoušeného roztoku se shoduje s charakteristickým chromatogramem pro kakaový olej. Zkoušený roztok (a). 0,25 g se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R Zkoušený roztok (b). 0,05 g se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R Na vrstvu se nanese po 5 fA každého roztoku. Vrstva se usuší na vzduchu a pak se zahřívá 10 min při 110 °C, po vychladnutí se postříká roztokem rhodamidu R (0,5 g/l) v methanolu R. Po několika minutách se postříká roztokem hydroxidu draselného R (400 g/l). Na chromatogra-mu se objevují na naěervenalém podkladu zřetelné skvrny. Vrstva se vysuší v proudu horkého vzduchu a znovu se postříká roztokem hydroxidu draselného R (400 g/l). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) jsou patrné tři skvrny odpovídající polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) nejsou v poloze vymezené skvrnami G až L patrné žádné skvrny. B. Zkouška Absorbance, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 3 g se rozpustí v 9 ml etheru R; roztok je čirý (2.2.1). Index lomu. 1,456 až 1,459; stanoví se při 40 °C. Teplota tání (2.2.15) - metoda otevřené kapiláry. 31 °C až 35 °C. Asi 50 g se roztaví zahřátím ve vodní lázni při 50 °C až 60 °C a pak se za stálého míchání pomalu ochlazuje ve vodní lázni na 32 °C až 33 °C. Pak se nechá stát 24 h při teplotě 20 °C až 22 °C. Z této hmoty se stanoví teplota tání v otevřené kapiláře; od 20 °C do 30 °C se teplota zvyšuje o nejvýše 1 °C/min a nad 30 °C o nejvýše 0,2 °C/min. Absorbance. Nejvýše 0,18; 2 g se rozpustí mírným zahřátím v 5 ml cyklohexanu R. Roztok se převede do 100ml dělicí nálevky, baňka se promyje 5 ml cyklohexanu R, promývací tekutina se spojí s roztokem v dělicí nálevce. Pak se přidají 3 ml hydroxidu sodného 4 mol/l RS a směs se mírně protřepává 3 min až 4 min. Spodní vrstva se odstraní a vrchní vrstva se promyje sedmkrát 3 ml vody R. Spodní vrstva se vždy odstraní. K vrchní vrstvě se přidá 5 ml cyklohexanu R, zfiltruje se přes síran sodný bezvodý R a odpaří se na vodní lázni do sucha. 0,100 g odparku se rozpustí v 10,0 ml cyklohexanu R Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 270 nm. N Strana 1132 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1132 Calcii carbonas____________________________________________________________________________ Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 3; 10,0 g se rozpustí zahřátím na vodní lázni pod zpětným chladičem v 50 ml předepsané směsi rozpouštědel. Číslo jodové (2.5.4). 33 až 38. Číslo zmýdelnění (2.5.6). 192 až 198. Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 3. Nezmýdelnitelné látky (2.5.7). Nejvýše 0,3; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky. Bělené nebo zkažené oleje. 1,0 g se ve zkumavce protřepává 1 min s 1 ml kyseliny chlorovodíkové R, pak se smíchá s 1 ml resorcinolu RS a protřepává se 5 s. Po 5 min stání není vodná vrstva zbarvena intenzivněji (2.2.2) než 1 ml směsi složené z 0,05 ml manganistanu draselného 0,002 mol/l VS a 9,95 ml vody R Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Calcii carbonas ***** * * Uhličitan vápenatý Synonyma. Calcium carbonicum praecipitatum, srážený uhličitan vápenatý__________________ CaC03 Mr 100,09 CAS 471-34-1 Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 100,5 % sloučeniny CaC03. Vlastnosti Bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě. Zkoušky totožnosti A. Vyhovuje zkoušce na uhličitany (2.3.1). B. 0,2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkouškám na vápník (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí v 80 ml kyseliny octové zředěné RS. Když roztok přestane šumět, povaří se 2 min, ochladí se, zředí se kyselinou octovou zředěnou RS na 100 ml a podle potřeby se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla. Látky nerozpustné v kyselině octové. Zbytek, který zůstal na filtru při přípravě roztoku S, se promyje čtyřikrát 5 ml horké vody R a suší se 1 h při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 10 mg (0,2 %). Chloridy (2.4.4). 3 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (330 Mg/g)- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1133 __________________________________________________________________Calcii chloridům dihydricum 1133 Sírany (2.4.13). 1,2 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,25 %). Arsen (2.4.2). 5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (4 Mg/g)- Baryum. K 10 ml roztoku S se přidá 10 ml síranu vápenatého RS. Po nejméně 15 min roztok neopalizuje intenzivněji než směs 10 ml roztoku S a 10 ml vody destilované R. Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)-Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 50 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (200 Mg/g)- Hořčík a alkalické kovy. 1,0 g se rozpustí v 12 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, asi 2 min se vaří, přidá se 20 ml vody R, 1 g chloridu amonného R a 0,1 ml červeně methylové RS. Potom se přidává amoniak zředěný RS1, dokud se nezmění barva indikátoru. Přidají se ještě 2 ml amoniaku zředěného RS1, zahřeje se k varu a přidá se 50 ml horkého šťavelanu amonného RS a nechá se 4 h stát. Potom se zředí vodou R na 100 ml a zfiltruje se přes vhodný filtr. K 50 ml filtrátu se přidá 0,25 ml kyseliny sírové R, odpaří se do sucha na vodní lázni a žíhá se při 600 ° C do konstantní hmotnosti. Zbytek váží nejvýše 7,5 mg (1,5 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2 %; 1,000 g se suší v sušárně při 200 °C. Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí ve směsi 3 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 20 ml vody Ra2 min se vaří. Po ochlazení se zředí vodou R na 50 ml a provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11). 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 10,01 mg CaC03. Calcii chloridům dihydricum Dihydrát chloridu vápenatého Synonymum. Calcii chloridům_____________ CaCI2.2H20 H 147,02 CAS 10035-04-8 Obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny CaCl2. 2H20. Vlastnosti Bílý krystalický prášek, hygroskopický. Je snadno rozpustný ve vodě a dobře rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). B. Vyhovuje zkouškám na vápník (2.3.1). Strana 1134 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1134 Calcii chloridům hexahydricum________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí sejí na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml čerstvě připraveného roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS. Jestliže je roztok červený, odbarví se přidáním nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Jestliže je roztok bezbarvý, ke vzniku červeného zbarvení se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Sírany (2.4.13). 5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 Mg/g)- Hliník (2.4.17). K 10 ml roztoku S se přidají 2 ml chloridu amonného RS, 1 ml amoniaku zředěného RS1 a zahřeje se k varu. Nevznikne žádný zákal nebo sraženina. Pokud je látka určena pro výrobu dialyzačních roztoků, vyhovuje následující zkoušce, která nahrazuje zkoušku na hliník uvedenou výše. 4,0 g se rozpustí ve 100 ml vody R a přidá se 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (1 Mg/g)- Jako porovnávací roztok se použije směs 2 ml základního roztoku hliníku (2 jug AI/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového opH 6,0 a 98 ml vody R. K přípravě kontrolního roztoku se použije směs 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody R. Baryum. K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml síranu vápenatého RS. Po nejméně 15 min roztok neopalizuje intenzivněji než směs 10 ml roztoku S a 1 ml vody destilované R. Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)-Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 Mg/g)- Hořčík a alkalické kovy. Ke směsi 20 ml roztoku S a 80 ml vody R se přidají 2 g chloridu amonného R, 2 ml amoniaku zředěného RS1, zahřeje se k varu a do vroucího roztoku se přileje horký roztok obsahující 5 g šťavelanu amonného R v 75 ml vody R. Nechá se 4 h stát, zředí se vodou R na 200 ml a zfiltruje se vhodným filtrem. Ke 100 ml filtrátu se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R, odpaří se na vodní lázni do sucha a vyžíhá se do konstantní hmotnosti při 600 °C. Zbytek váží nejvýše 5 mg (0,5 %). Stanovení obsahu 0,280 g se rozpustí ve 100 ml vody R a provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11). 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 14,70 mg CaCl2. 2H20. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka vhodná pro výrobu dialyzačních roztoků. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1135 Calcii dobesilas 1135 Calcii chloridům hexahydricum Hexahydrát chloridu vápenatého Synonyma. Calcium chloratum, chlorid vápenatý CaCI2. 6H20 Mr 219,08 CAS 7774-34-7 Obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny CaCl2. 6H20. Vlastnosti Bílá krystalická hmota nebo bezbarvé krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě a snadno rozpustný v lihu 96%. Tuhne při asi 29 °C. Zkoušky totožnosti A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). B. Vyhovuje zkouškám na vápník (2.3.1). C. Rozmezí Stanovení obsahuje zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušky na čistotu Roztok S. 15,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí sejí na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml čerstvě připraveného roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS. Jestliže je roztok červený, změní se jeho zbarvení přidáním nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Jestliže je roztok bezbarvý, ke vzniku červeného zbarvení se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Sírany (2.4.13). 5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 Mg/g)- Hliník (2.4.17). K 10 ml roztoku S se přidají 2 ml chloridu amonného RS, 1 ml amoniaku zředěného RS1 a zahřeje se k varu. Nevznikne žádný zákal nebo sraženina. Pokud je látka určena pro výrobu dialyzačních roztoků, vyhovuje následující zkoušce, která nahrazuje zkoušku na hliník uvedenou výše. 6,0 g se rozpustí ve 100 ml vody R a přidá se 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (1 Mg/g)- Jako porovnávací roztok se použije směs 2 ml základního roztoku hliníku (2 jug AI/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového opH 6,0 a 98 ml vody R. K přípravě kontrolního roztoku se použije směs 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody R. Baryum. K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml síranu vápenatého RS. Po nejméně 15 min roztok neopalizuje intenzivněji než směs 10 ml roztoku S a 1 ml vody destilované K Strana 1136 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1136 Calcii dobesilas Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (15 Mg/g)-Porovnávací roztok se pripraví za použití základního roztoku olova (2 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (7 Mg/g)-Hořčík a alkalické kovy. Ke směsi 20 ml roztoku S a 80 ml vody R se přidají 2 g chloridu amonného R, 2 ml amoniaku zředěného RSI, zahřeje se k varu a do vroucího roztoku se přileje horký roztok obsahující 5 g šťavelanu amonného R v 75 ml vody R. Nechá se 4 h stát, zředí se vodou R na 200 ml a zfiltruje se vhodným filtrem. Ke 100 ml filtrátu se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R, odpaří se na vodní lázni do sucha a vyžíhá se do konstantní hmotnosti při 600 °C. Zbytek váží nejvýše 5 mg (0,3 %). Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí ve 100 ml vody R a provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11). 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 21,91 mg CaCl2 - 6H20. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka vhodná pro výrobu dialyzaěních roztoků. Calcii dobesilas ***** r» k -i - w 1998 ****** Dobesilan vápenatý Synonyma. Calcium dobesilicum, Calcii dobesilas monohydricum________________________ Ca 2© e ■H,0 C12H10CaO1C)S2. H20 Mr 436,42 Mr bezvodého 418,40 CAS 20123-80-2 Je to monohydrát vápenaté soli kyseliny 2,5-dihydroxybenzensulfonové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 102,0 % sloučeniny C12H10CaO10S2. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu, velmi těžce rozpustný v 2-propanolu, prakticky nerozpustný v dichlormethanu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1137 Calcii dobesilas 1137 Zkoušky totožnosti A. 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 200,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 210 nm až 350 nm. Roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 221 nm a 301 nm. Specifická absorbance v maximu při 301 nm je 174 až 181. B. 1 ml chloridu železitého RS2, 1 ml čerstvě připraveného roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (10 g/l) a 0,1 ml kyseliny dusičné R se smíchají. K této směsi se přidá 5 ml čerstvě připraveného roztoku S, viz Zkoušky na čistotu; ihned vznikne modré zbarvení a sraženina. C. 2 ml čerstvě připraveného roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovují zkoušce (b) na vápník (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 100 ml. Vzhled roztoku. Čerstvě připravený roztok S je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,0; měří se roztok S. Hydrochinon. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Porovnávací roztok. 10 mg hydrochinonu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 [A každého roztoku, nanesené body se vysuší proudem studeného vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů dichlormethanu R methylacetatu R a ethylace-tatu R (20 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší v proudu horkého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající hydrochinonu není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,1 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (15 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 1,5 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 Mg/g)- Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 4,0 % až 6,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí ve směsi 10 ml vody R a 40 ml kyseliny sírové zředěné RS a titruje se síranem ceričitým 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence, lml síranu ceričiteho 0,1 mol/l KS* odpovídá 10,91 mg C12H10CaO10S2- Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. A. hydrochinon (1,4-dihydroxybenzen). Strana 1138 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1138 Calcii folinas Calcii folinas Vápenatá sůl kyseliny folinové Ca20 H,N 20 ■nl-UO C20H21CaN7O7 . nH20 Mr bezvodé511,51 CAS 1492-18-8 Je to vápenatá sůl kyseliny (25)-2-{[4-[(6RS)-2-amino-5-formyl-5,6,7,8-tetrahydro-4-hydroxy-6—pteridinyl]methylamino]benzamido}glutarové. Obsahuje 7,54 % až 8,14 % Ca a 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C2()H21CaN707, obojí počítáno na bezvodou a rozpouštědel prostou látku. Vlastnosti Bílý nebo světle žlutý amorfní nebo krystalický prášek. Je mírně rozpustná ve vodě, prakticky nerozpustná v acetonu a v lihu 96%. Amorfní forma může tvořit ve vodě přesycené roztoky. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety vápenaté soli kyseliny folinové CRL. Pokud spektra vykazují rozdíly, zkoušená látka a referenční látka se odděleně rozpustí v co nejmenších objemech vody R a po kapkách se přidává takové množství acetonu R, aby vznikla sraženina. Směsi se nechají 15 min stát, sraženiny se oddělí odstředěním, promyjí se dvakrát malým množstvím acetonu R, vysuší se a se zbytky se zaznamenají nová spektra. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy celulosy pro chromatogra-fiiF254R. Zkoušený roztok. 15 mg se rozpustí v roztoku amoniaku 17,5% RS 3% (V/V) a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok. 15 mg vápenaté soli kyseliny folinové CRL se rozpustí v roztoku amoniaku 17,5% RS 3% (V/V) a zředí se jím na 5 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi objemových dílů isoamylalkoholu R a roztoku kyseliny citrónové R (50 g/l), jehož pH bylo Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1139 _______________________________________________________________________________Calcii folinas 1139 předem upraveno amoniakem 17,5% RS na hodnotu 8, (1 + 10) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. D. Vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1). Zkoušky na čistotu a Stanovení obsahu se provedou co nejrychleji a za ochrany před přímým světlem. Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,25 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím na 40 °C, ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). Absorbance (2.2.25) roztoku S měřená při 420 nm za použití vody R jako kontrolní tekutiny není vyšší než 0,60. Hodnota pH (2.2.3). 6,8 až 8,0; měří se roztok S. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +14,4° až +18,0°; počítáno na látku bezvodou a prostou rozpouštědel; měří se roztok S. Aceton, ethanol a methanol. Nejvýše 0,5 % acetonu, nejvýše 3,0 % ethanolu a nejvýše 0,5 % methanolu. Stanoví se plynovou chromatografií head-space metodou standardního přidání (2.2.28, Metoda b). Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok. 0,125 g acetonu R, 0,750 g ethanolu R a 0,125 g methanolu R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 1000,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - křemenné kolony délky 10 m a vnitřního průměru 0,32 mm potažené styrendivinyl--benzen-kopolymerem R, - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 4 ml/min, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se zvyšuje z 80 °C na 220 °C rychlostí 10 ° C/min, teplota nástřikového prostoru se udržuje na 110 °C a teplota detektoru na 270 °C. Vzorky se vloží do komory s řízenou teplotou na dobu 20 min při 80 °C a tlakují se 30 s. Nástřiky se opakují nejméně třikrát. Příbuzné látky. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího kyselině formyllistové větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku kyseliny formyllistové, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než 2,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,5 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d). Chloridy (2.4.4). 72 mg se rozpustí v 10 ml vody R a přidají se 3 ml kyseliny octové R. Sraženina se odfiltruje a postupně se pětkrát promyje 5 ml vody R. Filtrát a promývací tekutiny se spojí a zředí se vodou R na 100 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). K 0,80 g ve vhodném žíhacím kelímku se přidá takové množství kyseliny sírové R, aby byla látka dostatečně zvlhčena, a opatrně se zahřívá při nízké teplotě až do úplného Strana 1140 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1140 Calcii folinas______________________________________________________________________________ zuhelnatění. Ke zbytku se přidají 2 ml kyseliny dusičné R a 0,25 ml kyseliny sírové R a opatrně se zahřívá, až přestanou unikat bílé dýmy. Pak se žíhá při 500 °C až 600 ° C až do úplného spálení uhlíku. Po vychladnutí se přidají 4 ml kyseliny chlorovodíkové RS. Kelímek se přikryje, zahřívá se 15 min na vodní lázni, pak se odkryje a obsah kelímku se pomalu odpaří na vodní lázni do sucha. Ke zbytku se přidá 0,05 ml kyseliny chlorovodíkové R a 10 ml horké vody R. Nechá se 2 min stát a pak se po kapkách přidává amoniak zředěný RS1 do alkalické reakce na papír lakmusový červený R. Roztok se zředí vodou R na 25 ml a kyselinou octovou zředěnou RS se upraví pH roztoku na 3,0 až 4,0. Je-li třeba, zfiltruje se, kelímek i filtr se promyjí 10 ml vody R a filtrát spojený s promývací tekutinou se zředí vodou R na 40 ml. K 12 ml roztoku získaného výše uvedeným způsobem se přidají 2 ml tlumivého roztoku o pH 3,5, směs se promíchá a přidá se 1,2 ml zkoumadla thioacetamidového R a ihned se opět promíchá. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací roztok připravený takto: 4 ml základního roztoku olova (10 jUgPb/ml) se zředí vodou R na 25 ml, hodnota pH se upraví kyselinou octovou zředěnou RS na 3,0 až 4,0 a zředí se vodou R na 40 ml; k 12 ml tohoto roztoku se přidají 2 ml tlumivého roztoku o pH 3,5, promíchá se, přidá se 1,2 ml zkoumadla thioacetamidového R a ihned se opět promíchá (50 Mg/g)-Platina. Nejvýše 20 Mg/g; stanoví se rentgenovou fluorescenční spektrometrií (2.2.37). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 17,0 %; stanoví se s 0,200 g velmi jemně upráškované látky, která se před vlastní titrací 6 min míchá v rozpouštědle. Použije se vhodné titraění činidlo, které neobsahuje pyridin. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizaěního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuj e-li nejvýše 0,5 m.j. endotoxinu v miligramu. Stanovení obsahu Vápník. 0,400 g se rozpustí ve 150 ml vody R, zředí sejí na 300 ml a provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11). 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,008 mg Ca. Vápenatá sůl kyseliny folinové. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 10,0 mg vápenaté soli kyseliny folinové CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 100,0 ml. Porovnávací roztok (c). 10,0 mg kyseliny formyllistové CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10,0 ml. Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí vodou R na 10,0 ml. Porovnávací roztok (e). 5,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí porovnávacím roztokem (b) na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 /um), Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1141 _____________________________________________________________________________Calcii gluconas 1141 - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, kterou je směs připravená takto: 220 ml methanolu R se smíchá se 780 ml roztoku obsahujícího 2,0 ml tetrabutylamoniumhydroxidu RS a 2,2 g hydrogenfosforečnanu sodného R, jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 7,5; v případě potřeby dosažení předepsaného rozlišení se upraví koncentrace methanolu, - spektrofotometrického detektoru při 280 nm, - injektorové smyčky. Teplota kolony se udržuje na 40 °C až 45 °C. Odděleně se nastříkne po 10 fA každého roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního ěasu hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími vápenaté soli kyseliny folinové a kyselině formyllistové na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) je nejméně 2,2 a když relativní směrodatná odchylka ploch hlavního píku pro šest opakovaných nástřiků porovnávacího roztoku (a) je nejvýše 2,0 %. Obsah C20H21CaN7O7 v procentech se vypočte z ploch píku a deklarovaného obsahu vápenaté soli kyseliny folinové CRL. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem. Jestliže je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka: - sterilní, - prostá bakteriálních endotoxinů. Nečistoty A. kyselina 4-aminobenzoylglutamová, B. kyselina 5,10-diformyltetrahydrolistová, C. kyselina listová, D. kyselina 10-formyllistová, E. kyselina 5-formyltetrahydropteroová. Strana 1142 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1142 Calcii gluconas pro iniectione Calcii gluconas Glukonan vápenatý Synonymum. Calcium gluconicum Ca COO I H—C—OH I HO—C—H I H—C—OH I H—C—OH I CH2OH e •H,0 C^r^CaO.^ . H20 Mr 448,39 CAS 18016-24-5 Je to monohydrát D-glukonanu vápenatého. Obsahuje 98,5 % až 102,0 % sloučeniny Ci2H22Ca014. H20. Vlastnosti Bílý krystalický nebo zrněný prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, snadno rozpustný ve vroucí vodě. Zkoušky totožnosti A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v případě potřeby zahřátím ve vodní lázni při 60 °C v 1 ml vody R. Porovnávací roztok. 20 mg glukonanu vápenatého CRL se rozpustí v případě potřeby zahřátím ve vodní lázni při 60 °C, v 1 ml vody R Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R amoniaku 26% R, vody R a lihu 96% R (10 + 10 + 30 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 20 min při 100 °C a po ochlazení se postříká roztokem dichromanu draselného R (50 g/l) v roztoku kyseliny sírové R (40%). Po 5 min se hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku shoduje polohou, barvou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. B. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkouškám na vápník (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě R zahřátím na 60 °C a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S zahřátý na 60 °C není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II). Po ochlazení na 20 °C roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1143 Calcii gluconas pro iniectione 1143 Organické nečistoty a kyselina boritá. 0,5 g se převede do porcelánové misky předem opláchnuté kyselinou sírovou R a vloží se do ledové lázně. Přidají se 2 ml ochlazené kyseliny sírové R a promíchá se; nevznikne žluté nebo hnědé zbarvení. Přidá se 1 ml chromotropinu 2 B RS; vznikne fialové zbarvení, které nepřechází na tmavě modré. Roztok není zbarven intenzivněji než směs 1 ml chromotropinu 2 B RS a 2 ml ochlazené kyseliny sírové R. Sacharosa a redukující cukry. 0,5 g se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 10 ml vody Ra5 min se vaří. Po ochlazení se přidá 10 ml uhličitanu sodného RS a nechá se stát. Potom se zředí vodou R na 25 ml a zfiltruje se. K 5 ml filtrátu se přidají 2 ml vínanu meďnatého RS, 1 min se vaří a 2 min se nechá stát; nevznikne červená sraženina. Chloridy (2.4.4). 12,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 Mg/g)- Sírany (2.4.13). 10,0 g se zahřátím rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny octové R a 90 ml vody destilované R 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 Mg/g)- Zkoušená látka se opatrně zahřívá, dokud se nezmění na bílou hmotu, která se vyžíhá. Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Hořčík a alkalické kovy. 1,00 g se rozpustí ve 100 ml vroucí vody R, přidá se 10 ml chloridu amonného RS, 1 ml amoniaku R a po kapkách 50 ml horkého šťavelanu amonného RS. Nechá se 4 h stát, potom se zředí vodou R na 200 ml a zfiltruje se. 100 ml filtrátu se odpaří do sucha a vyžíhá se. Zbytek váží nejvýše 2 mg (0,4 %). Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 103živých mikroorganismů v gramu; stanoví se plotnovou metodou. Stanovení obsahu 0,800 g se rozpustí ve 20 ml horké vody R a po ochlazení se zředí vodou R na 300 ml. Provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11). 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 44,84 mg C12H22Ca014. H20. Calcii gluconas pro iniectione Glukonan vápenatý na injekci Cá ,2© coo I H—C—OH I HO—C—H I H—C—OH I H—C—OH I CH2OH e •H,0 0^1^22^/30^4 . H2O Mr 448,39 CAS 18016-24-5 Strana 1144 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1144 Calcii gluconas pro iniectione_________________________________________________________________ Je to monohydrát D-glukonanu vápenatého. Obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny Ci2H22Ca014. H20. Vlastnosti Bílý krystalický nebo zrněný prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, snadno rozpustný ve vroucí vodě. Zkoušky totožnosti A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v případě potřeby zahřátím ve vodní lázni při 60 °C v 1 ml vody R. Porovnávací roztok. 20 mg glukonanu vápenatého CRL se rozpustí v případě potřeby zahřátím ve vodní lázni při 60 °C v 1 ml vody R. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 [A obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R amoniaku 26% R, vody R a lihu 96% Ä (10 + 10 + 30 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 20 min při 100 °C a potom se postříká roztokem dichromanu draselného R (50 g/l) ve 40% roztoku kyseliny sírové R Po 5 min se chromatogram pozoruje na denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je hlavní skvrna polohou, barvou a velikostí shodná s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. B. Asi 20 mg vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. K 10,0 g se přidá 90 ml vroucí destilované vody R; směs se vaří za stálého míchání nejvýše 10 s a míchá se do úplného rozpuštění. Zředí se vodou destilovanou R na 100,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S zahřátý na 60 °C není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok H7 (2.2.2, Metoda II). Po ochlazení na 20 °C roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1). Hodnota pH (2.2.3). 6,4 až 8,3; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g ve 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R zahřátím na vodní lázni. Organické nečistoty a kyselina boritá. 0,5 g se převede do porcelánové misky předem opláchnuté kyselinou sírovou R a vloží se do ledové lázně. Přidají se 2 ml ochlazené kyseliny sírové R a promíchá se; nevznikne žluté nebo hnědé zbarvení. Přidá se 1 ml chromotropinu 2 B RS; vznikne fialové zbarvení, které nepřechází na tmavě modré. Zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení směsi 1 ml chromotropinu 2 B RS a 2 ml ochlazené kyseliny sírové R. Šťavelany. Nejvýše 100 Mg/g; provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě pro chromatografii R a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě pro chromatografii R, přidá se 0,5 ml roztoku šťavelanu sodného R (0,152 g/l) ve vodě pro chromatografii R a zředí sejí na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - předkolony délky 30 mm a vnitřního průměru 4 mm naplněné vhodným silným anexem (30 //m až 50 Mm)> - dvou analytických kolon délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněných vhodným silným anexem (30 //m až 50 Mm)> Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1145 ______________________________________________________________________Calcii glycerophosphas 1145 - mikromembránové anionpotlaěující kolony, která je zapojena v sérii na předkolonu a dvě analytické kolony; anionpotlaěující kolona je vybavena mikromembránou, která odděluj e mobilní fázi od regeneračního potlačujícího roztoku protékajícího proti toku mobilní fáze rychlostí 4 ml/min, - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2 ml/min připravené následovně: 0,212 g uhličitanu sodného bezvodého R a 63 mg hydrogenuhličitanu sodného R se rozpustí ve vodě pro chromatografii R a zředí sejí na 1000,0 ml, - regeneraěního anionpotlaěujícího roztoku; roztok kyseliny sírové R (1,23 g/l) ve vodě pro chromatografii R, - vodivostního detektoru, - injektorové smyěky. 50 fA porovnávacího roztoku se vstříkne pětkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku šťavelanu na chromatogramu porovnávacího roztoku je nejvýše 2 %. 50 fA každého roztoku se vstříkne třikrát. Obsah šťavelanu v //g/g se vypočte podle vzorce: ST . 50 SR - Sj v němž značí: ST - plochu píku šťavelanu na chromatogramu zkoušeného roztoku, SR - plochu píku šťavelanu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Sacharosa a redukující cukry. 0,5 g se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 10 ml vody R. 5 min se vaří, po ochlazení se přidá 10 ml uhličitanu sodného RS a nechá se stát 10 min. Potom se zředí vodou R na 25 ml a zfiltruje se. K 5 ml filtrátu se přidají 2 ml vínanu meďnatého RS, 1 min se vaří a 2 min se nechá stát; nevznikne červená sraženina. Chloridy (2.4.4). K 10 ml zfiltrovaného roztoku S se přidá 5 ml vody R Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 Mg/g)- Fosforečnany (2.4.11). 1 ml roztoku S se zředí vodou R na 100 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na fosforečnany (100 Mg/g)- Sírany (2.4.13). 15 ml zfiltrovaného roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (50 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví smícháním 7,5 ml základního roztoku síranů (10 jug SO4/ml) a 7,5 ml vody destilované R. Železo. Nejvýše 5 Mg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. 2,0 g se vloží do 100ml polytetrafluorethylenové kádinky, přidá se 5 ml kyseliny dusičné R a vaří se, dokud roztok není odpařen téměř do sucha. Přidá se 1 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R a opět se odpaří téměř do sucha. Přidání a odpaření peroxidu vodíku se opakuje, dokud se nezíská čirý roztok. Za použití 2 ml kyseliny dusičné R se převede získaný čirý roztok do 25ml odměrné baňky a zředí se kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS po značku. Stejným způsobem se připraví kontrolní roztok za použití 0,65 g chloridu vápenatého Rl místo zkoušené látky. Porovnávací roztoky. Připraví se zředěním základního roztoku železa (20 jug Fe/ml) kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS. Měří se absorbance při 248,3 nm za použití železné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Provede se základní korekce za použití deuteriové lampy. Strana 1146 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1146 Calcii hydrogenophosphas____________________________________________________________________ Hořčík a alkalické kovy. K 0,50 g se přidá směs obsahující 1,0 ml kyseliny octové zředěné RS a 10,0 ml vody R. Rychle se zahřeje k varu a míchá se do úplného rozpuštění. K vroucímu roztoku se přidá 5,0 ml šťavelanu amonného RS a nechá se nejméně 6 h stát. Zfiltruje se přes filtr ze slinutého skla (1,6) do porcelánového kelímku, opatrně se odpaří do sucha a vyžíhá se. Zbytek váží nejvýše 2 mg (0,4 %). Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)-Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 jug Pb/ml). Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 167 m.j. v gramu. Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 102 živých mikroorganismů vgramu' stanoví se plotnovou metodou. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli, Pseudomonas aeruginosa a Staphylococcus aureus (2.6.13). Stanovení obsahu 0,350 g se rozpustí ve 20 ml horké vody R a po ochlazení se zředí vodou R na 300 ml. Provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11) za použití 50 mg kyseliny kalkonkarboxylové s chloridem sodným R. 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 44,84 mg C12H22Ca014. H20. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Calcii glycerophosphas Glycerofosforečnan vápenatý C3H7Ca06P H 210,14 CAS 27214-00-2 Je to směs různých dílů vápenatých solí kyseliny (RS)-2,3-dihydroxypropylfosforeěné a kyseliny 2-hydroxy-l-(hydroxymethyl)-ethylfosforeěné, které mohou být hydratovány. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 18,6 % až 19,4 % Ca. Vlastnosti Bílý hygroskopický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. 1 g se ve zkumavce se skleněnou trubičkou smíchá s 1 g hydrogensíranu draselného R a silně se zahřeje. Tvoří se bílé dýmy, které se zachytávají do kousku filtračního papíru impregnovaného čerstvě připraveným roztokem nitroprussidu sodného R (10 g/l); filtrační papír se zbarví do modra při styku s piperidinem R. B. 0,1 g se žíhá v kelímku. Zbytek se převede do 5 ml kyseliny dusičné R, zahřívá se 1 min na vodní lázni a zfiltruje se. Filtrát vyhovuje zkoušce (b) na fosforečnany (2.3.1). C. Vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1). * * Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1147 ____________________________________________________________________Calcii hydrogenophosphas 1147 Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,5 g se rozpustí při pokojové teplotě ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 150 ml. Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze III (2.2.1). Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 100 ml roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 1,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS nebo 0,5 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Kyselina citrónová. 5,0 g se protřepe s 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R a zfiltruje se. K filtrátu se přidá 0,15 ml kyseliny sírové R a opět se zfiltruje. K filtrátu se přidá 5 ml síranu rtuťnatého RS, zahřeje se k varu, přidá se 0,5 ml roztoku manganistanu draselného R (3,2 g/l) a opět se zahřeje k varu; nevznikne sraženina. Glycerol a látky rozpustné v lihu 96%. 1,000 g se třepe 1 min s 25 ml lihu 96% R a zfiltruje se. Filtrát se odpaří do sucha na vodní lázni a zbytek se suší 1 h při 70 °C. Zbytek váží nejvýše 5 mg (0,5 %). Chloridy (2.4.4). 0,1 g se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny octové R a 8 ml vody R a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (500 Mg/g)- Fosforečnany (2.4.11). 2,5 ml roztoku S se zředí vodou Rna 100 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na fosforečnany (400 Mg/g)- Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,1 %). Arsen (2.4.2). 0,33 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 25 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (3 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí v 10 ml tlumivého roztoku o pH 3,5 a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 0,20 g vyhovuje limitní zkoušce na železo (50 Mg/g)- Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 150 °C. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí ve vodě R a provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11). 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,008 mg Ca. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Strana 1148 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1148 Calcii hydrogenophosphas dihydricus Calcii hydrogenophosphas ***** Hydrogenfosforečnan vápenatý Synonymum. Calcii hydrogenophosphas anhydricus_____________________________________ CaHP04 Mr 136,06 CAS 7757-93-9 Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny CaHP04. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěné kyselině chlorovodíkové a zředěné kyselině dusičné. Zkoušky totožnosti A. Zkouška Dihydrogenfosforečnan vápenatý a fosforečnan vápenatý, viz Zkoušky na čistotu, j e zároveň zkouškou totožnosti. B. Zkouška Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. C. 0,1 g se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 5 ml vody R. Tento roztok vyhovuje zkoušce (b) na fosforečnany (2.3.1). D. Asi 5 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny octové R a přidá se 0,5 ml hexakyanoželeznatanu draselného RS; roztok zůstane čirý. Přidá se asi 50 mg chloridu amonného R a nechá se 5 min stát; vzniká bílá krystalická sraženina. Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, v případě potřeby se zfiltruje a přidává se amoniak zředěný RS1, dokud se nevytvoří sraženina. Přidá se minimální množství kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, aby se sraženina rozpustila, a směs se zředí vodou destilovanou R na 50 ml. Dihydrogenfosforečnan vápenatý a fosforečnan vápenatý. 2,00 g se rozpustí ve 30,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS, přidá se 20 ml vody R a 0,05 ml modři bromfenolové RS. Nadbytek kyseliny chlorovodíkové se titruje hydroxidem sodným 1 mol/l VS. Spotřeba kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VSje 14,0 ml až 15,5 ml. Uhličitany. 0,5 g se protřepe s 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R a přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové R; roztok nešumí. Chloridy (2.4.4). 0,5 g se rozpustí ve směsi 1 ml kyseliny dusičné R a 10 vody R a zředí se vodou R na 50 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (330 Mg/g)- Fluoridy (2.4.5). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce na fluoridy (100 Mg/g)- Sírany (2.4.13). K 1 ml roztoku S se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou Rna. 25 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,5 %). Arsen (2.4.2). 2 ml roztoku S vyhovují limitní zkoušce A na arsen (10 Mg/g)- Baryum. K 10 ml filtrovaného roztoku S se přidá 0,5 ml kyseliny sírové zředěné RS. Po 15 min roztok neopalizuje intenzivněji než směs 10 ml roztoku S a 0,5 ml vody destilované R. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1149 _________________________________________________________________________f Calcii hydroxidům 1149 Těžké kovy (2.4.8). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (40 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 0,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (400 Mg/g)- Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 150 °C. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí ve směsi 1 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 5 ml vody R, přidá se 25,0 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS a zředí se vodou R na 200 ml. Směs se neutralizuje amoniakem 26% R, přidá se 10 ml tlumivého roztoku s chloridem amonným o pH 10,0 a asi 50 mg černěerio-chromové T s chloridem sodným R. Nadbytek edetanu disodného se titruje síranem zinečnatým 0,1 mol/l VS až do změny modrého zbarvení na fialové. Provede se slepá zkouška. 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 13,61 mg CaHP04. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Calcii hydrogenophosphas dihydricus ***** Dihydrát hydrogenfosforečnanu vápenatého Synonymum. Calcium hydrogenphosphoricum_________________________________________ CaHP04.2H20 Mr 172,09 CAS 7789-77-7 Obsahuje 98,0 % až 105,0 % sloučeniny CaHP04. 2H20. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve studené vodě a v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěné kyselině chlorovodíkové a ve zředěné kyselině dusičné. Zkoušky totožnosti A. 0,1 g se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 5 ml vody R. Tento roztok vyhovuje zkoušce (b) na fosforečnany (2.3.1). B. Vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1). C. Rozmezí Stanovení obsahuje zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, v případě potřeby se zfiltruje a přidává se amoniak zředěný RS1, dokud se nevytvoří sraženina. Potom se přidá takové Strana 1150 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1150 f Calcii hydroxidům množství kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, aby se sraženina rozpustila, a směs se zředí vodou destilovanou R na 50 ml. Dihydrogenfosforečnan vápenatý a fosforečnan vápenatý. 2,00 g se rozpustí ve 30,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS, přidá se 20 ml vody R a 0,05 ml oranže methylové RS. Nadbytek kyseliny chlorovodíkové se titruje hydroxidem sodným 1 mol/l VS. Spotřeba kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VSje 11,0 ml až 12,5 ml. Uhličitany. 0,5 g se protřepe s 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R a přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové R; roztok nešumí. Chloridy (2.4.4). 0,5 g se rozpustí ve směsi 1 ml kyseliny dusičné R a 10 ml vody R a zředí se vodou R na 50 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (330 Mg/g)- Fluoridy (2.4.5). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce na fluoridy (100 Mg/g)- Sírany (2.4.13). K 1 ml roztoku S se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou Rna. 25 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,5 %). Arsen (2.4.2). 2 ml roztoku S vyhovují limitní zkoušce A na arsen (10 Mg/g)- Baryum. K 10 ml roztoku S se přidá 0,5 ml kyseliny sírové zředěné RS. Po 15 min roztok neopalizuje intenzivněji než směs 10 ml roztoku S a 0,5 ml vody destilované R. Těžké kovy (2.4.8). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (40 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 0,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (400 Mg/g)- Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí ve směsi 1 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 5 ml vody R, přidá se 25,0 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS a zředí se vodou R na 200 ml. Směs se neutralizuje amoniakem 26% R, přidá se 10 ml tlumivého roztoku s chloridem amonným o pH 10,0 a asi 50 mg černě eriochromové T s chloridem sodným R. Nadbytek edetanu disodného se titruje síranem zinečnatým 0,1 mol/l VS do změny modrého zbarvení na fialové. Provede se slepá zkouška. 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 17,21 mg CaHP04. 2H20. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. f Calcii hydroxidům Hydroxid vápenatý Ca(OH)2 Mr74,10 CAS 1305-62-0 Obsahuje 95,0 % až 100,5 % sloučeniny Ca(OH)2. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1151 ___________________________________________________________________Calcii lactas pentahydricus 1151 Vlastnosti Bílý jemný prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě. Zkoušky totožnosti A. K 0,80 g ve třecí misce se přidá 10 ml vody R, 0,5 m\fenolftaleinu RS a promíchá se; suspenze zčervená. Po přidání 17,5 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS se suspenze odbarví bez šumění. Suspenze se 1 min roztírá; červené zbarvení se znovu objeví. Přidá se 6 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS a znovu se rozetře; směs se odbarví. B. 20 mg se rozpustí v kyselině octové R a zředí se jí na 50 ml. Tento roztok vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1) Zkoušky na čistotu Látky nerozpustné v kyselině chlorovodíkové. 2,0 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny chlorovodíkové R, povaří se a roztok se zfiltruje. Zbytek se promyje horkou vodou R, vysuší se a zváží se; hmotnost zbytku je nejvýše 10 mg (0,5 %). Uhličitany. Nejvýše 5,0 % CaC03. Ke ztitrovanému roztoku ze zk°ušky Stanovení obsahu se přidá 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS za použití 0,5 ml oranže methylové RS jako indikátoru. 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS odpovídá 50,05 mg CaC03. Chloridy (2.4.4). 0,30 g se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny dusičné R a 10 ml vody R a zředí se vodou R na 30 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (330 Mg/g)- Sírany (2.4.13). 0,15 g se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 10 ml vody R a zředí se vodou destilovanou R na 60 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,4 %). Arsen (2.4.2). 0,50 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové s bromem RS a zředí se vodou R na 50 ml. 25 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na arsen (4 Mg/g)- Hořčík a alkalické kovy. 1,0 g se rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny chlorovodíkové R a 40 ml vody R, povaří se a přidá se 50 ml roztoku kyseliny šťavelové R (63 g/l). Zneutralizuje se amoniakem 17,5% RS, zředí se vodou Rna. 200 ml, nechá se 1 h stát a zfiltruje se přes vhodný filtr. Ke 100 ml filtrátu se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R, opatrně se odpaří do sucha a vyžíhá se. Zbytek váží nejvýše 20 mg (4,0 %, počítáno jako sírany). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové RS a odpaří se na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí ve 20 ml vody R a zfiltruje se. 12 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 jug Pb/ml). Stanovení obsahu K 1,500 g v třecí misce se přidá 20 ml až 30 ml vody R a 0,5 mlfenolftaleinu RS. Titruje se kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS za roztírání látky do odstranění červeného zbarvení. Ztitrovaný roztok se použije ve zkoušce Uhličitany, viz Zkoušky na čistotu. 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS odpovídá 37,05 mg Ca(OH)2. Strana 1152 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1152 Calcii lactas trihydricus Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Separandum. Calcii lactas pentahydricus Pentahydrát mléčnanu vápenatého Ca 2© H3C—CH—COO I OH e —5 H,0 C6H10CaO6. ~5H20 Mr bezvodého 218,22 CAS 63690-56-2 Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % vápenaté soli kyseliny (RS)-2--hydroxypropionové nebo směsi vápenatých solí kyseliny (R)-, (S)- a (7tô)-2-hydroxypropionové. Látka obsahuje 22,0 % až 27,0 % vody. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický nebo zrněný prášek snadno větrající. Je dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný ve vroucí vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Zkouška Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Vyhovuje zkoušce namléčnany (2.3.1). C. Vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí zahřátím ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a po ochlazení se jí zředí na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 mlfenolftaleinu RS a 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je bezbarvý. Ke vzniku růžového zbarvení indikátoru se spotřebují nejvýše 2,0 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Těkavé mastné kyseliny. 0,5 g se míchá s 1 ml kyseliny fosforečné R ve 100ml baňce se zabroušenou zátkou. Baňka se uzavře a opatrně se 10 min zahřívá při 50 °C. Ihned po otevření baňky není cítit nepříjemný pach nižších mastných kyselin. Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 Mg/g)- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1153 Calcii lactas trihydricus 1153 Sírany (2.4.13). 7,5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (400 Mg/g)- Baryum. K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml síranu vápenatého RS. Po 15 min roztok neopalizuje intenzivněji než směs 10 ml roztoku S a 1 ml vody destilované R. Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 Mg Pb/ml). Železo (2.4.9). 4 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (50 Mg/g)- Hořčík a alkalické soli. K 20 ml roztoku S se přidá 20 ml vody R, 2 g chloridu amonného R a 2 ml amoniaku zředěného RS1. Zahřeje se k varu, rychle se přidá 40 ml horkého šťavelanu amonného RS a nechá se 4 h stát. Potom se směs zředí vodou R na 100,0 ml a zfiltruje se. K 50,0 ml filtrátu se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R, odpaří se do sucha a zbytek se žíhá do konstantní hmotnosti při 600 °C. Zbytek po žíhání váží nejvýše 5 mg (1 %). Ztráta sušením (2.2.32). 22,0 % až 27,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 125 °C. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí ve voděR, zředí sejí na 300 ml a provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11). 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 21,82 mg CgH10CaO6. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Calcii lactas trihydricus Trihydrát mléčnanu vápenatého Ca 2© H,C—CH—COO I OH e —3 H20 C6H10CaO6. ~3H20 Mr bezvodého 218,22 CAS 63690-56-2 Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % vápenaté soli kyseliny (RS)-2--hydroxypropionové nebo směsi vápenatých solí kyseliny (R)-, (S)- a (RS)-2-hydroxypropionové. Látka obsahuje 15,0 % až 20,0 % vody. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický nebo zrněný prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný ve vroucí vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%. Strana 1154 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1154 Calcii oxidům______________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti A. Zkouška Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Vyhovuje zkoušce namléčnany (2.3.1). C. Vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí zahřátím ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a po ochlazení se jí zředí na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 mlfenolftaleinu RS a 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je bezbarvý. Ke vzniku růžového zbarvení indikátoru se spotřebují nejvýše 2,0 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Těkavé mastné kyseliny. 0,5 g se míchá s 1 ml kyseliny fosforečné R ve 100ml baňce se zabroušenou zátkou. Baňka se uzavře a opatrně se 10 min zahřívá při 50 °C. Ihned po otevření baňky není cítit nepříjemný pach nižších mastných kyselin. Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 Mg/g)- Sírany (2.4.13). 7,5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (400 Mg/g)- Baryum. K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml síranu vápenatého RS. Po 15 min roztok neopalizuje intenzivněji než směs 10 ml roztoku S a 1 ml vody destilované R. Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 Mg Pb/ml). Železo (2.4.9). 4 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (50 Mg/g)- Hořčík a alkalické soli. K 20 ml roztoku S se přidá 20 ml vody R, 2 g chloridu amonného R a 2 ml amoniaku zředěného RS1. Zahřeje se k varu, rychle se přidá 40 ml horkého šťavelanu amonného RS a nechá se 4 h stát. Potom se směs zředí vodou R na 100,0 ml a zfiltruje se. K 50,0 ml filtrátu se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R, odpaří se do sucha a zbytek se žíhá do konstantní hmotnosti při 600 °C. Zbytek po žíhání váží nejvýše 5 mg (1 %). Ztráta sušením (2.2.32). 15,0 % až 20,0 %; suší se 0,500 g v sušárně při 125 °C. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí ve voděR, zředí sejí na 300 ml a provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11). 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 21,82 mg CgH10CaO6. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1155 Calcii oxidům 1155 Calcii oxidům Oxid vápenatý Synonymum. Calcium oxydatum CaO Mr 56,08 CAS 1305-78-8 Je to vyžíhaný bílý vápenec. Počítáno na vyžíhanou látku, obsahuje 97,0 % až 100,5 % sloučeniny CaO. Vlastnosti Bílá nebo téměř bílá lehká amorfní hmota nebo bílý prášek, bez zápachu. Je prakticky nerozpustný v lihu 96 %. Na vzduchu přijímá vlhkost a oxid uhličitý. Navlhěí-li se polovičním množstvím vody, silně se zahřívá a tvoří se těžce rozpustný hydroxid vápenatý, který po přidání dalšího množství vody vytvon bílou, zakalenou tekutinu silně zásadité reakce (vápenné mléko). Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách. Zkoušky totožnosti A. Vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1). B. 1 g látky se zvlhěí 0,5 ml vlažné vody R. Dojde k prudké reakci za uvolnění tepla a vzniku bílé práškovité slouěeniny (hašené vápno). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,000 g vyžíhané slouěeniny se zvlhěí 0,5 ml vody R, po chvíli se přidá 1,0 ml vody R a směs se kvantitativně převede 25 ml kyseliny dusičné zředěné RS do 50ml kuželové baňky. Směs se zfiltruje filtrem ze slinutého skla (4) a promyje se ětyřikrát 5 ml vody R. Filtrát a promývací tekutina se zředí vodou R na 50,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (250 |ag/g). Sírany (2.4.13). 3 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovují limitní zkoušce na sírany (0,25 %). Ztráta žíháním. Nejvýše 9,0 %; 1,200 g se žíhá při 600 °C v platinovém kelímku do konstantní hmotnosti. Stanovení obsahu Použijí se 2,0 ml roztoku S, přidá se asi 30 mg kyseliny kalkonkarboxylově s chloridem sodným R a provede se chelatometrická titrace vápníku do změny vínově ěerveného zbarvení na ěistě modré (2.5.11). 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/1 VS odpovídá 5,608 mg CaO. N Strana 1156 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1156 Calcii pantothenas Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před vlhkostí a oxidem uhličitým. Calcii pantothenas Pantothenan vápenatý Synonymum. Calcium pantothenicum Ca 2© O. XNH-CH2—CH2—COO ^ / C H—C—OH CHoOH 0 Ci8H32CaN2O10 Mr 476,54 CAS 137-08-6 Je to vápenatá sůl kyseliny (Ä)-3-(2,4-dihydroxy-3,3-dimethylbutyramido)propionové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C18H32CaN2O10. Vlastnosti Bílý slabě hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je současně zkouškou totožnosti. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce ß-alanin, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 0,1 ml síranu meďnatého RS; vznikne modré zbarvení. D. Vyhovuje zkoušce (a) na vápník (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 50,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 6,8 až 8,0; měří se roztok S. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +25,5° až +27,5°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1157 ____________________________________________________________________________Calcii phosphas 1157 -alanin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok (a). 0,2 g se rozpustí ve vodě Ra zředí sejí na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg pantothenanu vápenatého CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg -alaninu R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 50 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a ethanolu R (35 + 65) po dráze 12 cm. Vrstva se vysuší v proudu vzduchu, postříká se ninhydrinem RS1 a zahřívá se 10 min při 110 °C. Žádná skvrna odpovídající skvrně ß-alaninu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5%). Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)-Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 0,180 g se rozpustí v kyselině octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 23,83 mg C18H32CaN2O10. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Calcii phosphas Fosforečnan vápenatý Synonymum. Tricalcii phosphas CAS 7758-87-4 Je to směs obsahující fosforečnany vápenaté. Obsahuje 35,0 % až 40,0 % Ca (Ar 40,08). Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě. Rozpouští se ve zředěné kyselině chlorovodíkové a ve zředěné kyselině dusičné. 1998 Strana 1158 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1158 Calcii stearas Zkoušky totožnosti A. 0,1 g se rozpustí v 5 ml roztoku kyseliny dusičné R 25% (V/V). Roztok vyhovuje zkoušce (b) na fosforečnany (2.3.1). B. 0,2 g se žíhá v kelímku. Nechá se vychladnout a přidá se 0,5 ml dusičnanu stříbrného RSI; směs je žlutá. C. Vyhovuje zkoušce (b) na vápnik (2.3.1). Před přidáním roztoku hexakyanoželeznatanu draselného RS se zfiltruje. Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Není-li roztok čirý, zfiltruje se. Pak se přidá po kapkách amoniak zředěný RSI, dokud nevznikne sraženina. Sraženina se rozpustí přidáním kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 50 ml. Chloridy (2.4.4). 0,22 g se rozpustí ve směsi 1 ml kyseliny dusičné R a 10 ml vody R a zředí se vodou R na 100 ml. 15 ml roztoku vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,15 %). Fluoridy. Nejvýše 50 Mg/g; stanoví se potenciometricky za použití fluorido-selektivní indikační elektrody a argentchloridové srovnávací elektrody (2.2.36, Metoda I). Zkoušený roztok. V 50ml odměrné baňce se rozpustí 0,250 g v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS, přidá se 5,0 ml základního roztoku fluoridů (1 //g F/ml) a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 50,0 ml. K 20,0 ml roztoku se přidá 20,0 ml tlumivého roztoku k úpravě celkové iontové síly a 3 ml roztoku octanu sodného bezvodého R (82 g/l), upraví se hodnota pH na 5,2 amoniakem R a zředí se vodou destilovanou R na 50,0 ml. Porovnávací roztoky. K 5,0 ml, 2,0 ml, 1,0 ml, 0,5 ml a 0,25 ml základního roztoku fluoridů (10 jug F/ml) se přidá po 20,0 ml tlumivého roztoku k úpravě celkově iontově síly a zředí se vodou destilovanou R na 50,0 ml. Měří se 20,0 ml každého roztoku. Koncentrace fluoridů se vypočítá z kalibrační křivky; v úvahu je nutno brát přidání fluoridu k roztoku zkoušené látky. Sírany (2.4.13). 1 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 25 ml. 15 ml roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,5 %). Arsen (2.4.2). 5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (4 Mg/g)-Těžké kovy (2.4.8). 13 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. 12 ml roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (30 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 0,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (400 Mg/g)- Látky nerozpustné v kyselině. 5,0 g se rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny chlorovodíkové R a 30 ml vody R. Zfiltruje se, zbytek se promyje vodou R a suší se do konstantní hmotnosti při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 10 mg (0,2 %). Ztráta žíháním. Nejvýše 8,0 %; 1,000 g se žíhá 30 min při 800 °C. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí ve směsi 1 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 5 ml vody R. Přidá se 25,0 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS a zředí se vodou R na 200 ml; pH se upraví amoniakem 26% R na Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1159 Calcii stearas 1159 hodnotu asi 10. Přidá se 10 ml tlumivého roztoku s chloridem amonným o pH 10,0 a několik miligramu černi eriochromové T s chloridem sodným R. Nadbytek edetanu disodného se titruj e síranem zinečnatým 0,1 mol/l VS do změny modrého zbarvení na fialové. 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,008 mg Ca. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Calcii stearas ***** Stearan vápenatý_____________________________________________*** CAS 1592-23-0 Je to směs vápenatých solí různých mastných kyselin obsahující hlavně stearan vápenatý [(C17H35COO)2Ca; Af 607,03] a palmitan vápenatý [£C31H CQO) Ca; M 550,92] s menším množstvím jiných mastných kyselin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 6,4 % až 7,4 % Ca (At 40,08). Podíl mastných kyselin obsahuje nejméně 40 % kyseliny stearové a součet kyselin stearové a palmitové je nejméně 90,0 %. Vlastnosti Jemný bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v lihu 96% a v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: C a D. Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tuhnutí (2.2.18) zbytku získaného při přípravě roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, není nižší než 54 ° C. B. Číslo kyselosti (2.5.1) mastných kyselin je 195 až 210; stanoví se s 0,20 g zbytku získaného při přípravě roztoku S rozpuštěného v 25 ml předepsané směsi rozpouštědel. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Mastné kyseliny, viz Stanovení obsahu. Retenční easy hlavních píku na chromatogramu zkoušeného roztoku se shodují s retenčními easy píku kyseliny stearové a kyseliny palmitové na chromatogramu porovnávacího roztoku. D. 5 ml roztoku S se neutralizuje hydroxidem sodným koncentrovaným RS za použití papíru lakmusového červeného R. Tento roztok vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. K 5,0 g se přidá 50 ml etheru prostého peroxidických látek R, 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 20 ml vody destilované R. Směs se zahřívá pod zpětným chladičem až do úplného rozpuštění a nechá se ochladit. Převede se do dělicí nálevky, oddělí se vodná vrstva a etherová vrstva se protřepe dvakrát 5 ml vody destilované R. Spojené vodné vrstvy se promyjí 15 ml etheru Strana 1160 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1160 Calcii stearas prostého peroxidických látek R a vodná vrstva se zředí vodou destilovanou R na 50 ml (roztok S). Etherová vrstva se odparí, zbytek se suší při 100 °C až 105 °C a použije se ke zkoušce totožnosti A a B. Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 1,0 g se přidá 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R, vaří se 1 min za stálého míchání, ochladí se a zfiltruje. K 10 ml filtrátu se přidá 0,05 ml modři bromthymolové RS1. Na změnu zbarvení indikátoru se použije nejvýše 0,05 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l KS* nebo 0,05 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Chloridy (2.4.4). 0,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,1 %). Sírany (2.4.13). 0,5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,3 %). Kadmium. Nejvýše 3 /u.g Cd/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II). Zkoušený roztok. 50,0 mg se umístí do polytetrafluoroethylenové lahve a přidá se 0,5 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a kyseliny dusičné prosté olova a kadmia R (1 + 5). Digeruje se 5 h při 170 °C a ochladí se. Zbytek se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 5,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku kadmia (10 jug Cd/ml) a zředí se podle potřeby roztokem kyseliny chlorovodíkové R\% (V/V). Měří se absorbance při 228,8 nm za použití kadmiové lampy s dutou katodou jako zdroje záření. Olovo. Nejvýše 10 /u.g Pb/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II). Zkoušený roztok. 40,0 mg se umístí do polytetrafluoroethylenové lahve a přidá se 0,5 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a kyseliny dusičné prosté olova a kadmia R (1 + 5). Digeruje se 5 h při 170 °C a ochladí se. Zbytek se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 5,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku olova (10 jUgPb/ml) a zředí se podle potřeby vodou R. Měří se absorbance při 283,3 nm za použití olověné lampy s dutou katodou jako zdroje záření. Nikl. Nejvýše 5 //gNi/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II). Zkoušený roztok. 40,0 mg se umístí do polytetrafluoroethylenové lahve a přidá se 0,5 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a kyseliny dusičné prosté olova a kadmia R (1 + 5). Digeruje se 5 h při 170 °C a ochladí se. Zbytek se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 5,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku niklu (10 jug Ni/ml) a zředí se podle potřeby vodou R. Měří se absorbance při 232,0 nm za použití niklové lampy s dutou katodou jako zdroje záření. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 6,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 103 živých mikroorganismů v §ramu' stanoví se plotnovou metodou. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli (2.6.13). Stanovení obsahu Vápník. K 0,500 g v 250ml kuželové baňce se přidá 50 ml směsi stejných objemových dílů 1-buta-nolu R a ethanolu R, 5 ml amoniaku 26% R, 3 ml tlumivého roztoku s chloridem amonným o pH 10,0, 30,0 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS &\5 mg černi eriochromové T s chloridem sodným RS. Zahřívá se při 45 °C až 50 °C, dokud není roztok čirý. Po ochlazení se titruje síranem zinečnatým 0,1 mol/l VS do změny modrého zbarvení na fialové. Provede se slepá zkouška. 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,008 mg Ca. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1161 ______________________________________________________________________Calcii sulfas dihydricus 1161 Mastné kyseliny. Provede se plynová chromatografie (2.2.28). Zkoušený roztok. 0,100 g se v kuželové baňce s nasazeným zpětným chladičem rozpustí v 5 ml roztoku fluoridu boritého R (140 g/l) v methanolu R a vaří se 10 min pod zpětným chladičem. Přidají se 4 ml heptanu R, znovu se vaří 10 min pod zpětným chladičem a ochladí se. Přidá se 20 ml nasyceného roztoku chloridu sodného R, protřepe se a nechají se oddělit vrstvy. Odebere se asi 1 ml organické vrstvy a vysuší se nad 0,1 g síranu sodného bezvodého R. Porovnávací roztok. Připraví se stejným způsobem jako zkoušený roztok za použití 66,0 mg kyseliny stearove CRL a 33,0 mg kyseliny palmitové CRL místo zkoušené látky. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony 2 m dlouhé a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografii R impregnovanou 10 % poly(kyanopropylmethylfenyl)siloxanu R (125 //m až 136//m), - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 20 ml/min, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony při nástřiku se udržuje při 80 °C, potom se teplota zvyšuje rychlostí 6 °C/min do 200 °C a při této teplotě se udržuje po dobu 20 min. Teplota vstřikovacího prostoru se udržuje na 300 °C a teplota detektoru na 290 °C. Nastříkne se 1 fA porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku rozlišení mezi píky kyseliny stearove a kyseliny palmitové je nejméně 5. Nastříkne se 1 fA zkoušeného roztoku a vypočítá se procentuální obsah kyseliny stearove a kyseliny palmitové běžnými postupy. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Calcii sulfas dihydricus Dihydrát síranu vápenatého CaS04.2H20 H 172,17 CAS 10101-41-4 Obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny CaS04. 2H20. Vlastnosti Bílý jemný prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Zkouška Ztráta žíháním, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1). C. Roztok S vyhovuje zkoušce (a) na vápník (2.3.1). Strana 1162 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1162 Calcii sulfas hemihydricus____________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí v 50 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R 10% (V/V) zahříváním při 50 °C po dobu 5 min. Roztok se nechá vychladnout. Kysele nebo zásaditě reagující látky. 1,5 g se 5 min třepe s 15 ml vody prosté oxidu uhličitého R Nechá se 5 min stát a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS a 0,25 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je červený. Přidá se 0,30 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok se odbarví. Přidá se 0,2 ml červeněmethylové R; roztokje červenooranžový. Chloridy (2.4.4). 0,5 g se třepe 5 min s 15 ml vody R. Nechá se 15 min stát a zfiltruje se. 5 ml filtrátu se zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (300 Mg/g)-Arsen (2.4.2). 5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (10 Mg/g)-Těžké kovy (2.4.8). K 2,5 g se přidá směs 2 ml kyseliny chlorovodíkové R, 15 ml vody R a zahřej e se k varu. Po ochlazení se přidá 0,5 ml fenolftaleinu RS. Opatrně se přidává amoniak 26% R, dokud se zbarvení nezmění na růžové. Přidá se 0,5 ml kyseliny octové ledové R, zředí se vodou R na 25 ml a zfiltruje se. 12 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). K 0,25 g se přidá směs 5 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, zahřeje se k varu, ochladí se a zfiltruje. 10 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na železo (100 Mg/g)- Ztráta žíháním. 18,0 % až 22,0 %; 1,000 g se žíhá do konstantní hmotnosti při 800 °C. Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí ve 120 ml vody R a provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11). 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 17,22 mg CaS04. 2H20. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Calcii sulfas hemihydricus Hemihydrát síranu vápenatého Synonyma. Calcii sulfuricum ustum, pálený síran vápenatý CaS04. 1 /2H20 Mr 145,15 CAS 10034-76-1 Je to a- nebo ß-hydrátovaný síran vápenatý nebo směs obou forem a může obsahovat vhodné urychlovače nebo zpomalovače tuhnutí. Obsahuje nejméně 90,0 % sloučeniny CaS04. 0,5H2O. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý jemný prášek, slabě hygroskopický. Je těžce rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%. N Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1163 _____________________________________________________________________f Calcitoninum salmonis 1163 Zkoušky totožnosti A. Zkouška Stanovení velikosti částic, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1). C. Roztok S vyhovuje zkoušce (a) na vápník (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 4,0 g se třepou s 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R a směs se ihned zfiltruje. Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 5,0 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,15 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo 0,15 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Stanovení velikosti částic (2.9.13). Nejméně 98 % projde sítem (250); stanoví se s 25 g zkoušené látky. Cizí částice. Zbytek získaný ve zkoušce Stanovení velikosti částic neobsahuje šedá zrna. Zkouška tuhnutí. Při roztírání 20 g s 10 ml vody R vzniká po 4 min až 11 min tuhá, netvárná hmota. Po 3 h stání se tato hmota vyznačuje dostatečnou odolností vůěi tlaku prstů na hrany, které mají zůstat v liniích ostré a nemají se drobit. Ztráta žíháním. 4,5 % až 8,0 %; 1,000 g se žíhá do konstantní hmotnosti při 800 °C. Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí ve 120 ml vody R a provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11). 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l zodpovídá 14,51 mg CaS04. 1/2H20. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. f Calcitoninum salmonis Lososí kalcitonin i------------------------------------------------------------------------1 Cys-Ser-Asn-Leu-Ser-Thr-Cys-Val-Leu-Gly-Lys-Leu-Ser-Gln-Glu-Leu-His-Lys-Leu-Gln-Thr- Tyr-Pro-Arg-Thr-Asn-Thr-Gly-Ser-Gly-Thr-Pro-NH2 C145H240N44O48S2 H 3431,88 CAS 47931-85-1 Je to syntetický Polypeptid, jehož struktura odpovídá lososímu kalcitoninu I. Snižuje koncentraci vápníku v plazmě savců tím, že snižuje vyplavování vápníku z kostí. Jeho účinnost je nejméně 4000 m.j. v 1 miligramu peptidu. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý lehký prášek. Je snadno rozpustný ve vodě. Strana 1164 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1164 f Calcitoninum salmonis_____________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti A. Zkouška Aminokyseliny, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. Látka obsahuje předepsaný podíl aminokyselin; neobsahuje alanin, methionin, fenylalanin atryptofan. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy celulosy pro chromato-grafii Rl. Zkoušený roztok. 4 mg se rozpustí ve 2 ml směsi objemových dílů kyseliny octové R a vody R (2 + 98). Připraví se bezprostředně před použitím. Porovnávací roztok. 2 mg lososího kalcitoninu CRL se rozpustí v 1 ml směsi objemových dílů kyseliny octové R a vody R (2 + 98). Připraví se bezprostředně před použitím. Na vrstvu se nanese po 1 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, pyridinu R, vody R a 1-butanolu R (6 + 20 + 24 + 30) po dráze 15 cm. Vrstva se 1 h suší volně na vzduchu, potom se 10 min zahřívá při 110 °C a ještě horká vrstva se postříká čerstvě připraveným chlornanem sodným RS zředěným před použitím vodou R na koncentraci obsahující v litru 5 g aktivního chloru. Vrstva se suší v proudu studeného vzduchu tak dlouho, až na postříkané části vrstvy pod startem po nanesení kapky škrobu s jodidem draselným RS vzniká nejvýše velmi slabě modré zbarvení; další sušení v proudu vzduchu s e zastaví. Potom se deska postříká škrobem s jodidem draselným RS do zřetelného objevení skvrn. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. C. Zkoušená látka vyvolává hypokalcemii, jestliže se podává potkanům podle postupu popsaného ve zkoušce Stanovení obsahu. Zkoušky na čistotu Absorbance (2.2.25). 2 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a měří se absorbance při 250 nm až 280 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 275 nm. Hodnota absorbance počítaná na obsah peptidu je 0,40 až 0,55. Poměr absorbance v maximu k absorbanci při 254 nm je nejméně 1,6. Kyselina octová. Nejvýše 15 %. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití dioxanu R jako vnitřního standardu. Zkoušený roztok (a). Připraví se roztok 10 g/l. Zkoušený roztok (b). Připraví se roztok 10 g/l s obsahem 0,1 % (V/V) dioxanu R. Porovnávací roztok. Připraví se roztok kyseliny octové ledové R (1 g/l) s obsahem 0,1 % (V/V) dioxanu R. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen--kopolymerem R (125 //m až 180 Mm)> - dusíku pro chromatografii Rjdko nosného plynu, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 150 °C. Aminokyseliny. Stanoví se pomocí analyzátoru aminokyselin za použití DL-norleucinu R jako vnitřního standardu. Přístroj se kalibruje pomocí směsi obsahující ekvimolární množství amoniaku, glycinu a následujících L-aminokyselin: Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1165 f Calcitoninum salmonis 1165 lysin serin methionin histidin kyselina glutamová isoleucin arginin prolin leucin kyselina asparagová threonin alanintyrosin valin fenylalanin společně s polovinou ekvimolárního množství L-cystinu. Roztok vnitřního standardu. 0,10 g DL-norleucinu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R a zředí se stejnou směsí na 200,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10,0 ml. Zkoušený roztok. 1,0 mg se smíchá v pečlivě vymyté silnostěnné zkumavce délky 100 mm a vnitřního průměru 6 mm s přesně odměřeným objemem roztoku vnitřního standardu obsahujícího takové množství DL-norleucinu R, které odpovídá polovině očekávaného obsahu zkoušené látky v molech. Zkumavka se ponoří do chladicí směsi při -5 °C a evakuuje na tlak nižší než 133 Pa. Potom se těsně uzavře a zahřívá 24 h při 110 °C až 115 °C. Po ochlazení se otevře a obsah se převede do 10ml baňky za pomoci pětkrát 0,2 ml vody R. Potom se obsah baňky odpaří do sucha za sníženého tlaku nad hydroxidem draselným R. Zbytek se převede do vhodného tlumivého roztoku o pH2,2 a zředí se jím na vhodný objem. Přesně změřený vhodný objem zkoušeného roztoku se vpraví do analyzátoru aminokyselin. Objem by měl být takový, aby výška píku nejvíce zastoupené aminokyseliny zaujímala větší cast stupnice zapisovače. Obsah každé aminokyseliny se vyjádří v molech. Relativní podíl jednotlivých aminokyselin se vypočte za předpokladu, že dvacetina molárního množství kyseliny asparagové, kyseliny glutamové, prolinu, glycinu, valinu, leucinu, histidinu, argininu a lysinu se rovná jedné. Relativní obsah jednotlivých aminokyselin je v rozmezí: kyselina asparagová 1,8 až 2,2; kyselina glutamová 2,7 až 3,3; prolin 1,7 až 2,3; glycin 2,7 až 3,3; valin 0,9 až 1,1; leucin 4,5 až 5,3; histidin 0,9 až 1,1; arginin 0,9 až 1,1; lysin 1,8 až 2,2; serin 3,2 až 4,2; threonin 4,2 až 5,2; tyrosin 0,7 až 1,1; polovina množství cystinu 1,4 až 2,1. Peptidy. Nejméně 80,0 %; za základ výpočtu slouží hodnoty získané ve zkoušce Aminokyseliny. Obsah se vypočte podle vzorce: 343 190 (V . A) Vl . m v němž značí: A - dvacetinu součtu molárního obsahu kyseliny asparagové, kyseliny glutamové, prolinu, glycinu, valinu, leucinu, histidinu, argininu a lysinu získanou ve zkoušce Aminokyseliny, m - navážku zkoušené látky v gramech, V - objem zkoušeného roztoku, VI - objem zkoušeného roztoku vpraveného do analyzátoru aminokyselin. Zkoušku lze hodnotit, jestliže počet molů norleucinu nalezených ve zkoušce Aminokyseliny korigovaný na použitý objem zkoušeného roztoku se odchyluje nejvýše o ±5 % od množství použitého pro hydrolýzu. Příbuzné látky. a) Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy celulosy pro chromatografii Rl. Strana 1166 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1166 f Calcitoninum salmonis_____________________________________________________________________ Zkoušený roztok. Použije se čerstvě připravený zkoušený roztok uvedený ve Zkoušce totožnosti B. Porovnávací roztok. 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů kyseliny octové R a vody R (2 + 98) na 20,0 ml. Použije se čerstvě pripravený roztok. Na vrstvu se nanese po 10 fA každého roztoku do pruhů 10 mm dlouhých a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R pyridinu R vody R a 1-butanolu R (4 + 24 + 30 + + 42) po dráze 15 cm. Potom se vrstva suší 1 h volně na vzduchu, 10 min se zahřívá při 110 °C a ještě horká vrstva se postříká chlornanem sodným RS zředěným před použitím vodou R na koncentraci obsahující v litru 5 g aktivního chloru a suší se v proudu studeného vzduchu tak dlouho, až na postříkané části vrstvy pod startem po nanesení kapky škrobu s jodidem draselným RS vzniká nejvýše velmi slabě modré zbarvení. Další sušení vzduchem se zastaví. Potom se vrstva postříká škrobem s jodidem draselným RS tak, aby byly pruhy skvrn zřetelně viditelné. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější, než je hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (5,0 %). b) Provede se zónová elektroforeza (2.2.31) za použití pruhů vhodného gelu acetatu celulosy jako nosiče a elektrolytu, kterým je roztok obsahující 40 % (V/V) formamidu R a 60 % (V/V) směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R pyridinu R a vody R (1 + 25 + 225). Zkoušený roztok. 2 mg se rozpustí v 0,2 ml vody R. Porovnávací roztok. 2 mg lososího kalcitoninu CRL se rozpustí v 0,2 ml vody R. Na pruh nosiče se nanese po 1 fA každého roztoku a nechá se 1 h působit elektrické pole při napětí 17 V/cm a teplotě 5 °C. Pruh se vysuší stlačením a ponoří se do roztoku 1 g hexakyanoželezitanu draselného R v 50 ml vody R, ke kterému byly přidány 2 ml nasyceného roztoku chloridu železitého R. Potom se pruh odbarvuje ve směsi objemových dílů kyseliny fosforečné R a vody R (5 + 95) až do zesvětlení pozadí a nakonec se promyje vodou R Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku žádná zóna, kromě hlavní zóny, není intenzivnější než zóna na elektroforeogramu porovnávacího roztoku. Chloridy (2.4.4). 0,7 mg se rozpustí v 15 ml vody R. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (7 %). Voda. Nejvýše 10 %. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití methanolu bezvo-dého R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 50 [A methanolu bezvodého R se zředí 2-propanolem Rl na 100 ml. Zkoušený roztok (a). 2 mg se rozpustí v 0,5 ml 2-propanolu Rl. Zkoušený roztok (b). 2 mg se rozpustí v 0,5 ml roztoku vnitřního standardu. Porovnávací roztok. 10 fA vody R se rozpustí v 50 ml roztoku vnitřního standardu. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 1 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné styren-divinylbenzen--kopolymerem R (180 //m až 250 Mm)> - helia pro chromatografii Rjdko nosného plynu, - tepelně vodivostního detektoru. Používají se suché skleněné nádoby (které mohou být silikonovaně) po celou dobu zkoušky. Teplota kolony se udržuje na 114 °C, teplota detektoru na 150 °C. Nastříkne se odděleně zvolené množství každého roztoku. Vypočítá se obsah vody s předpokládanou relativní hustotou vody (2.2.5) při 20 °C 0,9972 g/ml a s nalezeným množstvím celkového obsahu vody v roztoku vnitřního standardu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1167 _____________________________________________________________________f Calcitoninum salmonis 1167 Kyselina octová a voda. Nejvýše 20 %. Vypočítá se z hodnot získaných ve zkouškách Kyselina octová a Voda. Stanovení účinnosti Účinnost se stanoví za daných podmínek porovnáním hypokalcemie, kterou tato látka vyvolává, s účinností mezinárodního referenčního přípravku lososího kalcitoninu nebo referenčního přípravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách. Mezinárodní jednotka je účinnost deklarovaného množství mezinárodního referenčního přípravku lyofilizovaného syntetického lososího kalcitoninu s mannitolem. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Nalezená účinnost je 80 % až 125 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) nalezené účinnosti je v rozmezí 64 % až 156 % deklarované účinnosti. Stanovení účinnosti se provede jednou z následujících metod. Stanovení účinnosti nitrožilně. Použijí se potkani stejného pohlaví a hmotnosti 40 g až 140 g, přičemž rozdíl mezi nejlehčím a nejtěžším zvířetem je nejvýše 15 g. V noci před pokusem zvířata hladoví, ale mají volný přístup k vodě destilované R. V den zkoušky se zvířata namátkově rozdělí do skupin nejméně po pěti tak, aby se utvořily tři skupiny pro zkoušenou látku a tři pro referenční látku. Zvolí se tři různé dávky zkoušené a referenční látky tak, aby nejnižší dávka působila ještě měřitelné snížení a nejvyšší dávka nepůsobila maximální snížení koncentrace vápníku v plazmě. Toho může být dosaženo nejlépe tak, zeje střední dávka 3x a nejvyšší dávka 9x vyšší než dávka nejnižší. Obvykle se používají dávky přibližně 1, 3 a 9 milijednotek najedno zvíře. Množství látky na jednu dávku se rozpustí v 0,4 ml albuminu lidského RS1. Se zvířaty se zachází tak, aby se vyloučil jakýkoli stres. Ocas každého zvířete se ponoří na 20 s do vody 48 ° C až 50 °C teplé a do ocasní žíly se vstříkne příslušná dávka v době přibližně 5 s. Zvíře se označí podle pořadí dávky a ěasu podání. Doba mezi injekcemi (asi 90 s až 120 s) není kratší než doba mezi následnými odběry krve. Přesně za 1 h po podání se zvířata narkotizují vhodným těkavým anestetikem v koncentraci, která rychle způsobí ztrátu vědomí, ale ne zástavu dechu. Krev se odebere vhodnou metodou tak rychle, jak je to možné. Rychle a pečlivě se oddělí krevní plazma a obsah vápníku se stanoví metodou atomové absorpční spektrometrie (2.2.23). Vhodnou statistickou metodou se vypočítá vztah mezi koncentrací vápníku a logaritmem použité dávky. Stanovení účinnosti podkožně. Provede se jako zkouška Stanovení účinnosti nitrožilně s následujícími změnami: - mohou se použít potkani s tělesnou hmotností až 225 g, citlivost kmenů může značně kolísat, rozdíl hmotnosti nejtěžšího a nejlehčího zvířete je nejvýše 20 g, - dávky jsou obvykle 1, 3 a 9 milijednotek na 100 g tělesné hmotnosti zvířete. Množství zkoušené nebo referenční látky se rozpustí v albuminu lidském RS1 tak, že dávka se podá v objemu 0,25 ml na 100 g tělesné hmotnosti, - dávka se vstříkne podkožně. Uchovávání V obalech dobře uzavřených, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Separandum. Strana 1168 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1168 ff Calcitriolum_________________________________ Označování V označení na obalu se uvede: - počet mezinárodních jednotek v obalu, - účinnost v mezinárodních jednotkách v miligramu. f f Calcitriolum Kalcitriol H H C27H4403 Mr 416,64 CAS 32222-06-3 Je to (5Z,7£)-9,10-sekocholesta-5,7,10(19)-trien-la,3ß,25-triol. Obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C27H44O3. Vlastnosti Bílé nebo téměř bílé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, dobře rozpustný v etheru a v mastných olejích. Je citlivý na vzduch, teplo a světlo. V roztoku může dojít k reverzibilní izomerizaci na prekalcitriol v závislosti na teplotě a času. Zkoušky totožnosti A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem kalcitriolu Ph. Eur. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku se retenčním časem a přibližnou velikostí shoduje s hlavním pikem na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušky na čistotu Absorbance (2.2.25). Smíchají se stejné objemové díly zkoušeného roztoku, viz Stanovení obsahu a mobilní fáze. Absorbance tohoto roztoku měřená v maximu při 265 nm je 0,38 až 0,42. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1169 _____________________________________________________________________________ff Calcitriolum 1169 Příbuzné látky. Nejvýše 1 %; z ploch píku na chromatogramu zkoušeného roztoku, viz Stanovení obsahu, se vypočítá metodou vnitřní normalizace procentuální obsah příbuzných látek, kromě prekalcitriolu, které jsou eluovány po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času kalcitnolu. Stanovení obsahu Provede se co nejrychleji, za ochrany před přímým světlem a vzduchem. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 1,000 mg se rozpustí bez zahřátí v 50,0 ml mobilní fáze. Porovnávací roztok (a). 1,000 mg kalcitriolu CRL se rozpustí bez zahřátí v 50,0 ml mobilní fáze. Porovnávací roztok (b). 25 ml porovnávacího roztoku (a) se 45 min zahřívá pod dusíkem R ve vodní lázni při 90 °C pod zpětným chladičem a potom se ochladí. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné vhodným silikagelem (3 //m až 5 um), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů ethoxyethanolu R, dichlormethanu R a trimethylpen-tanu R (45 + 275 + 680), s průtokovou rychlostí 2,5 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 265 nm, - injektorové smyčky. Nastříkne se 100 fA porovnávacího roztoku (b) a zaznamená se chromatogram celkem šestkrát. Pokud jsou chromatogramy zaznamenány za předepsaných podmínek, je relativní retenční čas prekalcitriolu, vztaženo ke kalcitriolu, asi 1,3. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka odezvy kalcitriolu je nejvýše 1,0 % a rozlišení mezi pikem kalcitriolu a pikem prekalcitriolu je nejméně 2,0. Je-li třeba, upraví se poměry složek mobilní fáze tak, aby bylo dosaženo uvedených požadavků. Nastříkne se 100 fA porovnávacího roztoku (a) a zaznamená se chromatogram. Nastříkne se 100 fA zkoušeného roztoku a zaznamenává se chromatogram za stejných podmínek po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, pod dusíkem, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Obsah otevřeného obalu se ihned spotřebuje. Venenum. Nečistoty A. pre-1 a,25-dihydroxycholekalciferol, Strana 1170 Sbírka zákonu č. 1 / 1998 Částka 1 1170 ff Calcitriolum B. pre-1 ß,25-dihydroxycholekalciferol, C. 1 ß,25-dihydroxycholekalciferol, D. triazolinový adukt la-prekalcitriolu, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1171 Camphor a racem ica 1171 E. triazolinový adukt lß-prekalcitriolu. Camphora racemica Racemický kafr 1998 C10H16O Mr 152,24 CAS 21368-68-3 Je to (lRS,4RS)-2-bomanon. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo sypká krystalická hmota, silně těkající při pokojové teplotě. Je těžce rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v lihu 96%, v etheru a v etheru petrolejovém, snadno rozpustný v mastných olejích, velmi těžce rozpustný v glycerolu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Teplota tání (2.2.14). 172 °C až 180 °C. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem racemického kafru CRL. Měří se suspenze látek v parafinu tekutém R. D. 1,0 g se rozpustí v 30 ml methanolu R a přidá se 1,0 g hydroxylamoniumchloridu R a 1,0 g octanu sodného bezvodého R Vaří se 2 h pod zpětným chladičem a po ochlazení se přidá 100 ml vody R; vznikne sraženina. Směs se zfiltruje, sraženina se promyje 10 ml vody R a rekrystalizuje z 10 ml směsi objemových dílů lihu 96% R a vody R (4 + 6). Krystaly vysušené ve vakuu tají (2.2.14) při 118 °C až 121 °C. Strana 1172 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1172 Camphora racemica_________________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Je nezbytné navazovat rychle. Roztok S. 2,50 g se rozpustí v 10 ml lihu 96% R a zředí se jím na 25,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. 1,0 g se rozpustí v 10 ml lihu 96% R, přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS1; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Optická otáčivost (2.2.7). +0,15° až -0,15°; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28). Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. Porovnávací roztok (a). 50 mg zkoušené látky a 50 mg bornylacetatu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí hexanem R na 200,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatogra-fii R, impregnovanou 10 % makrogolu 20 000 R, - dusíku pro chromatogrqfii R s průtokovou rychlostí 30 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 130 °C a teplota vstřikovacího prostoru a detektoru na 200 °C. Nastříkne se odděleně po 1 ul každého roztoku a citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku činila asi 80 % celé stupnice zapisovače. Zaznamenávají se chromatogramy po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času kafru. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem odpovídajícím kafru a pikem bornylacetatu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je nejméně 1,5 a jestliže poměr signálu hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) k sumuje nejméně 5. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch píku, kromě hlavního píku, není větší než 4 % plochy hlavního píku; plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než 2 % plochy hlavního píku. Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Halogeny. 1,0 g se rozpustí v destilační baňce v 10 ml 2-propanolu R, přidá se 1,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 50 mg niklu Raneyova R. Zahřívá se na vodní lázni do odpaření 2-propanolu R. Pak se ochladí, přidá se 5 ml vody R, dobře se promíchá a zfiltruje se přes vlhký filtr, který byl promytý vodou R do negativní reakce na chloridy. Filtrát se zředí vodou R na 10,0 ml. K 5,0 ml tohoto roztoku se přidává po kapkách kyselina dusičná R tak dlouho, až se vzniklá sraženina opět rozpustí, a roztok se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (2.4.4) (100 Mg/g)- Voda. 1 g se rozpustí v 10 ml etheru petrolejového R; roztok je čirý (2.2.1). Zbytek po odpaření. Nejvýše 1 mg (0,05 %); 2,0 g se odpaří zahříváním na vodní lázni a 1 h se suší při 100 °C až 105 °C. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1173 Camphor a racem ica 1173 Captoprilum Kaptopril C9H15N03S H 217,28 CAS 62571-86-2 Je to kyselina (25)-l-[(25)-3-merkapto-2-methylpropanoyl]-pyrrolidin-2-karboxylová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,5 % sloučeniny C 9H15N03S. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, v dichlormethanu a v methanolu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 105 °C až 108 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem kaptoprilu CRL. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 2 ml. Porovnávací roztok. 10 mg kaptoprilu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 2 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 2 (A každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a toluenu R (1 + 3) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší v proudu studeného vzduchu a postříká se roztokem kyseliny 5,5 -dithiobis(2-nitrobenzoové) R (20 g/l) v methanolu R, jehož pH bylo upraveno amoniakem zředěným RS na hodnotu 8. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. D. Asi 20 mg se rozpustí ve 2 ml vody R, pak se přidá 0,5 ml jodu 0,05 mol/l RS; roztok se ihned odbarví. Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 25,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2., Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 2,0 až 2,6; měří se roztok S. Strana 1174 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1174 Camphora racemica_________________________________________________________________________ Specifická optická otáčivost (2.2.7). -156° až -161°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (a). 2,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg zkoušené látky se rozpustí v mobilní fázi, přidá se 1 ml jodu 0,05 mol/l RS a zředí se mobilní fází na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 fj.rn), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů kyseliny fosforečné R, vody R a methanolu R (0,05 + 50 + 50), s průtokovou rychlostí 1 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 220 nm. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) nebyla menší než 40 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou zřetelné tři píky a rozlišení mezi posledními dvěma hlavními píky není menší než 2,0. Nastříkne se 20 fA zkoušeného roztoku a 20 fA porovnávacího roztoku (a). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než polovina plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %), součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2,0 %). Nepřihlíží se k pikům s retenčním časem menším než 1,4 min nebo k pikům, jejichž plocha je menší než 0,lnásobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 3 h ve vakuové sušárně při 60 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí v 30 ml vody R a titruje se jodem 0,05 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) s použitím kombinované platinové elektrody. 1 valjodu 0,05 mol/l VS odpovídá 21,73 mg C^NOjS. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1175 Camphor a racem ica 1175 Nečistoty H ^Hs H -CH: CU ^C /S—S^ V^ ^í.0 HOO A. kyselina (2S,2'S)-l, 1'-{3,3 '-dithiobis[(25)-2-methylpropanoyl]}bis(pyrrolidin-2-karboxylová) (kaptopril-disulfid). f Carbamazepinum Karbamazepin * * * * * * *+• C15H12N20 Mr 236,27 CAS 298-46-4 Je to 5//-dibenz[ř,/|azepm-5-karboxamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C15H12N20. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, mírně rozpustný v acetonu a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Je polymorfní. Zkoušky totožnosti A. Teplota tání (2.2.14). 189 °C až 193 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem karbamazepi-nu CRL. Zkouší se látka v pevném stavu bez předchozí přípravy. Zkoušky na čistotu Kysele nebo zásaditě reagující látky. 1,0 g látky se třepe 15 min s 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 0,05 ml fenolftaleinu RSI a 0,5 ml hydroxidu Strana 1176 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1176 f Carbenicillinum natricum___________________________________________________________________ sodného 0,01 mol/l VS; roztok je červený. Přidá se 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok j e bezbarvý. Přidá se 0,15 ml červeně methylové RS; roztok je červený. Příbuzné látky A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a chloroformu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů lihu 96%) R a chloroformu Rna 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg iminodibenzylu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů lihu 96%o R a chloroformu R a zředí se stejnou směsí na 20 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10 ml. Na vrstvu o velikosti 100 mm2 se nanese odděleně po 2 Ml každého roztoku a vyvíjí se v komoře o velikosti odpovídající rozměru vrstvy směsí objemových dílů methanolu R a toluenu R (14 + 90) po dráze 8 cm. Vrstva se suší 15 min na vzduchu a potom se postříká roztokem dichromanu draselného R (5 g/l) v kyselině sírové zředěné RS. Žádná skvrna odpovídající iminodibenzylu na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). Vrstva se zahřívá 15 min až 20 min při 140 °C a potom se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna o RF nižším, než má hlavní skvrna, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,01 %). B. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 30,0 mg se rozpustí v 5 ml směsi objemových dílů lihu 96%, R a methanolu R (1 + 9) a zředí se vodou R na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). K 1,0 ml zkoušeného roztoku se přidá 5 ml směsi objemových dílů lihu 96%> R a methanolu R{\ + 9) a zředí se vodou R na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). K 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 25 ml směsi objemových dílů lihu 96%, R a methanolu R (1 + 9) a zředí se vodou R na 50,0 ml. Porovnávací roztok (c). 6,0 mg 10,11-dihydrokarbamazepinu R se rozpustí v 5 ml směsi objemových dílů lihu 96%> R a methanolu R (1 + 9) a zředí se vodou R na 10,0 ml. Porovnávací roztok (d). K 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 1,0 ml porovnávacího roztoku (c) a 10 ml směsi objemových dílů lihu 96%> R a methanolu R (1 + 9) a zředí se vodou R na 25,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 ml a vnitřního průměru 4 mm naplněné pod tlakem suspenzí silikagelu s chemicky vázanými alkoholickými hydroxylovými skupinami v methanolu R, - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R, methanolu R a roztoku kyseliny octově bezvodě R 0,05% (V/V) (5 + 5 + 90); průtoková rychlost je 1,0 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 230 nm. Nastříkne se 10 fA porovnávacího roztoku (d). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem karbamazepinu a pikem 10,11-dihydrokarbamazepinu je větší než 1,5. V případě potřeby se sníží množství acetonitrilu R a methanolu R v mobilní fázi nebo se zvýší jejich objem na 7,5. Podobně lze upravit objem kyseliny octové. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1177 f Carbenicillinum natricum 1177 Nastříkne se odděleně po 10 fA zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 30 % celé stupnice zapisovače. Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající trojnásobku retenčního ěasu karbamazepinu (asi 18 min). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %) a součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než 2,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píku rozpouštědla a k pikům, jejichž plocha je menší než 25 % plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,1000 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto zředěného roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 285 nm. Obsah C15H12N20 se vypočítá pomocí specifické absorbance, jejíž hodnota je 490. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Separandum. f Carbenicillinum natricum Sodná sůl karbenicilinu 2Na © coo 20 C17H16N2Na206S M 422,36 CAS 4800-94-6 Je to disodná sůl kyseliny (6Ä)-6-(2-karboxy-2-fenylacetamido)penicilanové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 89,0 % až 100,5 % sloučeniny C 17H16N2Na206S. Strana 1178 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1178 f Carbenicillinum natricum___________________________________________________________________ Vlastnosti Bílý nebo slabě nažloutlý hygroskopický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96% a v methanolu, prakticky nerozpustná v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli karbenicilinu CRL. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu Hsilanizovoného R. Zkoušený roztok. 25 mg zkoušené látky se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 25 mg sodné soli karbenicilinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 25 mg sodné soli karbenicilinu CRL a 25 mg sodné soli ampicilinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 1 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na 5,0 kyselinou octovou ledovou R, (10 + 90) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a vystaví se působení par jodu do vzniku skvrn. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrný dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. C. Asi 2 mg se dají do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhěí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vznikne žlutohnědé zbarvení. D. Zkoušená látka vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž5 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,5; měří se roztok S. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +182° až +196°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,200 g ve vodě R a. zředěním vodou R na 20,0 ml. Sodná sůl benzylpenicilinu. Nejvýše 5,0 %; stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (a). 20,0 mg sodné soli benzylpenicilinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 10,0 mg sodné soli karbenicilinu CRL a 10,0 mg sodné soli benzylpenicilinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1179 ___________________________________________________________________f Carbenicillinum natricum 1179 Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatogrqfii R (5 Mm)> - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a roztoku octanu sodného bezvodého R (4,1 g/l), jehož hodnota pH byla předem upravena na 7,0 kyselinou octovou zředěnou RS, (40 + 60); průtoková rychlost j e 1,5 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 230 nm, - injektorové smyčky 10 fA. Nastříkne se porovnávací roztok (b) a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku odpoví -dala nejméně polovině celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky benzylpenicilinu a karbenicilinu není menší než 5. Podle potřeby se upraví koncentrace methanolu v mobilní fázi. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku benzylpenicilinu menší než 5,0 %. Nastříkne se odděleně zkoušený roztok a porovnávací roztok (a). Z ploch píku sodné soli benzylpenicilinu na chroma -togramech zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a) a z deklarovaného obsahu sodné soli benzylpenicilinu CRL se vypočítá obsah sodné soli benzylpenicilinu CRL v procentech. Rozkladné produkty. Nejvýše 9,0 %. K 0,250 g se přidá 25 ml vody R a 25 ml tlumivého roztoku octanového o pH 4,6 a míchá se do rozpuštění. Titruje se okamžitě dusičnanem rtuťnatým 0,02 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití srovnávací merkurosulfatové elektrody a indikační platinové nebo rtuťové elektrody. Obsah rozkladných produktů v procentech (D) vyjádřený jako C ľfí :N Na p £> se vypočítá ze vzorce: D= 0,845 . n m v němž značí: m - navážku zkoušené látky v gramech, n - spotřebu dusičnanu rtuťnatěho 0,02 mol/l VS v mililitrech. Dimethylanilin. Nejvýše 20 Mg/g; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití naftalenu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml. Zkoušený roztok. K 1,00 g ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstředí a použije se horní vrstva. Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylaniUnu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstředí a použije se horní vrstva. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatogrqfii R, impregnovanou 3 % polymethylfenylsiloxanu R, - dusíku pro chromatogrqfii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru na 150 °C. Nastřikuje se odděleně 1 ul zkoušeného roztoku a 1 jal porovnávacího roztoku. Strana 1180 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1180 f Carbenicillinum natricum Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,5 %; stanoví se s 0,150 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizacního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriálni endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriálni endotoxiny, obsahuj e-li nejvýše 0,05 m.j. endotoxinu v miligramu. Stanovení obsahu 50,0 mg se rozpustí v 5 ml vody R a pridá se 5,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a nechá se 15 min stát. Pridá se 5,0 ml kyseliny dusičné 1 mol/l RS, 20 ml tlumivého roztoku octanového o pH 4,6 a 20 ml vody R. Titruje se při teplotě 35 °C až 40 °C dusičnanem rtuťnatým 0,02 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití srovnávací merkurosulfatové elektrody a indikační platinové nebo rtuťové elektrody. Doporučuje se očistit po každém stanovení srovnávací elektrodu kyselinou dusičnou zředěnou a indikační elektrodu roztokem thiosíranu sodného (100 g/l) a poté obě elektrody opláchnout vodou destilovanou R. Titruje se tak pomalu, aby titrace trvala asi 15 min. Předběžná inflexe na titraění křivce se nebere v úvahu. Obsah C17H16N2Na206S v procentech se počítá podle vzorce: 0,845 . w, —----------- - (D + 1,1855), ml v němž značí: mx - navážku zkoušené látky v gramech, nx - spotřebu dusičnanu rtuťnatého 0,02 mol/l VS v mililitrech, D - obsah rozkladných produktů v procentech, B - obsah sodné soli benzylpenicilinu v procentech. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka: - sterilní, - prostá bakteriálních endotoxinů. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1181 f Carbenicillinum natricum 1181 f Carbidopum Karbidopa H,0 C10H14N2O4 . H20 Mr 244,25 CAS 38821-49-7 Je to monohydrát kyseliny (5)-3-(3,4-dihydroxyphenyl)-2-hydrazino-2-methylpropionové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C10H14N2O4. Vlastnosti Bílý nebo nažloutlý prášek. Je těžce rozpustná ve vodě, velmi těžce rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích minerálních kyselin. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. 50,0 mg se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R (8,5 g/l) v methanolu R a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem kyseliny chlorovodíkové R (8,5 g/l) v methanolu Rna 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 283 nm. Specifická absorbance v maximuje 135 až 150, počítáno na vysušenou látku. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety karbidopy CRL. D. Asi 5 mg se 1 min intenzivně třepe s 10 ml vody R a pak se přidá 0,3 ml chloridu železitého RS2; vznikne intenzivně zelené zbarvení, které se rychle mění na červenohnědé. E. Asi 20 mg se suspenduje v 5 ml vody R, přidá se 5 ml vínanu meďnatého RS a zahřeje se; zbarvení roztoku se mění na tmavě hnědé a vzniká červená sraženina. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,25 g se rozpustí v 25 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. Takto připravený roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HZ 6 nebo Hg (2.2.2, Metoda II). Specifická optická otáčivost (2.2.7). -22,5 ° až -26,5 °, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v chloridu hlinitém RS za použití ultrazvukové lázně a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Hydrazin. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití silikagelu H silanizovaného R. Strana 1182 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1182 f Carbimazolum____________________________________________________________________________ Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 2,0 ml. Zkoušený roztok (b). 25 g anexu silně zásaditého R se převede do každé ze dvou kuželových baněk se zábrusovou zátkou. Do každé baňky se přidá 150 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 30 min se nechá stát za občasného protřepávání. Vrchní vrstva se z obou baněk slije a postup se opakuje opět se 150 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Dva 100ml odměrné válce s vnitřním průměrem 3,5 cm až 4,5 cm se označí A a B. Do válce A se převede celý obsah anexu jedné kuželové baňky za použití 60 ml vody prosté oxidu uhličitého R a do odměrného válce B se převede obsah anexu druhé kuželové baňky za použití 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Do každého válce se vloží skleněná trubička na přívod plynu, která má na konci vnitřní průměr 2 mm až 3 mm a která dosahuje téměř na dno válce. Každá směs se probublává prudkým tokem dusíku pro chromatografii R tak, aby vznikly homogenní suspenze. Po 30 min bez přerušení probublávání se přidá 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) do odměrného válce A. Po 1 min se přeruší probublávání v odměrném válci A a obsah válce se převede přes navlhčený filtrační papír do odměrného válce B. Po 1 min se přeruší probublávání ve válci B, roztok se převede přes navlhčený filtrační papír do čerstvě připravené směsi 1 ml roztoku salicylaldehydu R (200 g/l) v methanolu R a 20 ml tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 5,5 y kuželové baňce, 1 min se důkladně třepe a 15 min se zahřívá ve vodní lázni při 60 °C. Vznikne čirá tekutina. Ochladí se, přidají se 2,0 ml toluenu Ra2 min se silně třepe. Obsah baňky se převede do centrifugační zkumavky a centrifuguje se. Toluenová vrstva se oddělí, převede se do 100ml dělicí nálevky a protřepe se silně dvakrát 20 ml roztoku disiřičitanu sodného R (200 g/l) a nakonec ještě dvakrát 50 ml vody R. Toluenová vrstva se oddělí. Porovnávací roztok (a). 10 mg hydraziniumsulfatu R se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 50 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). Připraví se současně stejným způsobem jako zkoušený roztok (b) za použití 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) místo 1,0 ml zkoušeného roztoku (a). Na vrstvu se nanese 10 jal zkoušeného roztoku (b) a 10 jil porovnávacího roztoku (b) a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a methanolu R{\ + 2) po dráze 10 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Žádná žlutě fluoreskuj í cí skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (20 Mg/g hydrazinu). Methyldopa a methylkarbidopa. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 5 mg methylkarbidopy CRL a 5 mg methyldopy CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 5 mg karbidopy CRL a 5 mg methyldopy CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 ijm), Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1183 ____________________________________________________________________________f Carbimazolum 1183 - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (14 g/l) (2 + 98) s průtokovou rychlostí 1 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 282 nm, - injektorové smyčky. Nastříkne se po 20 ul každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem odpovídajícím methyldopě a pikem odpovídajícím karbidopě na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je větší než 4,0. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plochy píku odpovídajících methyldopě a methylkarbidopě nejsou větší než plochy odpovídajících píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). 6,9 % až 7,9 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí mírným zahřátím v 75 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 22,62 mg C10H14N2O4. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem. Separandum. f Carbimazolum Karbimazol o II C—O—C2H5 I (V v-----N \ CH3 C7H10N2O2S Mr 186,23 CAS 22232-54-8 Je to ethylester kyseliny 3-methyl-2-thioxo-4-imidazolin-l-karboxylové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C7H10N2O2S. Vlastnosti Bílý nebo nažloutlý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu a v lihu 96%. Strana 1184 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1184 f Carbimazolum____________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 122 °C až 125 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety karbimazolu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Thiamazol a jiné příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Asi 10 mg se rozpustí ve směsi 50 ml vody R a 0,05 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a přidá se 1 mljodobismutitanu draselného RS; vznikne červená sraženina. Zkoušky na čistotu Thiamazol a jiné příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg karbimazolu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 5 mg thiamazolu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí dichlormethanem Rna 20 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a dichlormethanu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se 30 min suší na vzduchu a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající thiamazolu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající thiamazolu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 24 h v exsikátoru nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřevyšujícím 670 Pa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 500,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 291 nm. Vypočítá se obsah C7H10N2O2S za použití specifické absorbance, jejíž hodnota je 557. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1185 Carbo activatus 1185 Nečistoty CH3 I /N^SH \J N-----N A. 1-methyl-li7-imidazol-2-thiol (thiamazol). Carbo activatus ***** Aktivní uhlí Synonyma. Carbo adsorbens, Carbo medicinalis, adsorpční uhlí, medicinální uhlí_____________ C /Ar 12,01 CAS 7440-44-0 Získává se z rostlinných materiálů vhodným karbonizačním postupem, kterým se dosáhne zvýšené adsorpční schopnosti. Vlastnosti Černý lehký prášek bez hrudek. Je prakticky nerozpustné ve všech běžných rozpouštědlech. Zkoušky totožnosti A. V červeném žáru hoří pomalu bez plamene. B. Zkouška Adsorpční mohutnost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušky na čistotu Roztok S. K 2,0 g v kuželové baňce se zábrusem se přidá 50 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, vaří se 1 h pod zpětným chladičem a zfiltruje se. Filtr se promyje kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS a spojené filtráty se odpaří na vodní lázni. Zbytek se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 50,0 ml. Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 2,0 g se přidá 40 ml vody Ra5 min se vaří. Po ochlazení se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na původní objem a zfiltruje se. Prvních 20 ml se odstraní. K 10 ml filtrátu se přidá 0,25 ml modři bromthymolové RSI a 0,25 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS; roztok je modrý. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,75 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l VS. Látky rozpustné v kyselinách. K 1,0 g se přidá 25 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 5 min se vaří. Směs se za horka zfiltruje přes filtr ze slinutého skla (10) a promyje se 10 ml horké vody R. Spojené filtráty se odpaří do sucha na vodní lázni. Ke zbytku se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové R, znovu se odpaří do sucha a suší se do konstantní hmotnosti při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 30 mg (3 %). Strana 1186 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1186 Carba activatus Barevné látky rozpustné v zásadách. K 0,25 g se přidá 10 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 1 min se vaří. Po ochlazení se zfiltruje a zředí se vodou R na 10 ml. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok ZŽ4 (2.2.2, Metoda II). Látky rozpustné v lihu 96%. K 2,0 g se přidá 50 ml lihu 96% R a vaří se 10 min pod zpětným chladičem. Směs se ihned zfiltruje, ochladí a zředí se lihem 96% R na 50 ml. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž6nebo HŽ6 (2.2.2, Metoda II). 40 ml roztoku se odpaří do sucha a suší se do konstantní hmotnosti při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 8 mg (0,5 %). Fluoreskující látky. 10,0 g se v zařízení pro diskontinuální extrakci extrahuje 2 h 100 ml cyklohexanu Rl. Spojené výtřepky se zředí cyklohexanem Rl na 100 ml a pozorují se v ultrafialovém světle při 365 nm. Fluorescence tohoto roztoku není intenzivnější než fluorescence porovnávacího roztoku obsahujícího 83 Mg chininu R v 1000 ml kyseliny sírové 0,005 mol/l RS zkoušeného za stejných podmínek. Sulfidy. K 1,0 g v kuželové baňce se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS, 20 ml vody R a zahřeje se k varu. Unikající páry nezbarví papír s octanem olovnatým R do hnědá. Měď. Nejvýše 25 Mg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. Použije se roztok S. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku mědi (0,1 % Cu) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS. Měří se absorbance při 325,0 nm za použití měděné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Olovo. Nejvýše 10 Mg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. Použije se roztok S. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku olova (100 jug Pb/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS. Měří se absorbance při 283,3 nm za použití olověné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. V závislosti na přístroji lze použít i rezonanční cáru při 217,0 nm. Zinek. Nejvýše 25 Mg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. Použije se roztok S. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku zinku (100 jug Zn/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS. Měří se absorbance při 214,0 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 120 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 5,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Adsorpční mohutnost. K 0,300 g ve 100ml kuželové baňce se zábrusovou zátkou se přidá 25,0 ml čerstvě připraveného roztoku fenazonu R (10 g/l) ve vodě, 15 min se důkladně třepe a zfiltruje se. Prvních 5 ml filtrátu se odstraní a k 10,0 ml filtrátu se přidá 1,0 g bromidu draselného R a 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Za použití 0,1 ml ethoxychrysoidiniumchloridu RS jako indikátoru se titruje bromičnanem draselným 0,0167 mol/l VSdo změny ěervenorůžového zbarvení na žlutorůžové. Před koncem titrace se titruje pomalu (1 kapka/15 s). Provede se slepá zkouška za použití 10,0 ml roztoku fenazonu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1187 ___________________________________________________________________________f Carbocisteinum 1187 Množství fenazonu adsorbovaného 100 g adsorpčního uhlí se vypočítá podle vztahu: 2,353(a - b) m v němž značí: a - spotřebu bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VSyq slepé zkoušce v mililitrech, b - spotřebu bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VSna. titraci zkoušené látky v mililitrech, m - navážku zkoušené látky v gramech. 100 g zkoušené látky adsorbuje nejméně 40 g fenazonu, počítáno na vysušenou látku. Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 103 živých mikroorganismů v gramu; stanoví se plotnovou metodou. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. f Carbocisteinum Karbocystein H HOOC—CH2—S—CH2—C—COOH ŇH2 C5H9N04S H 179,19 CAS 2387-57-9 Je to kyselina (Ä)-2-amino-3-[(karboxymethyl)thio]propanová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 %. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v lihu 96% a v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů a ve zředěných roztocích minerálních kyselin. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety karbocysteinu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).______ Strana 1188 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1188 f Carbocisteinum___________________________________________________________________________ D. 0,1 g se rozpustí ve 4,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 10 min se zahřívá na vodní lázni. Ochladí se a přidá se 1 ml roztoku nitroprussidu sodného R (25 g/l); vznikne tmavě červené zbarvení, které se během několika minut změní na hnědé a potom na žluté. Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,00 g se disperguje ve 20 ml vody R a za míchání se po kapkách přidá 2,5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS. pH se upraví na hodnotu 6,3 pomocí hydroxidu sodného 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 50,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH. 2,8 až 3,0; měří se suspenze připravená protřepáním 0,2 g s 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -32,5° až -35,5°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S. Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vhodného silikagelu. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v 2 ml amoniaku zředěného RS2 a zředí se vodou R na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg karbocysteinu CRL se rozpustí ve 2 ml amoniaku zředěného RS2 a zředí se vodou R na 50 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg karbocysteinu CRL a 10 mg argininiumchloridu CRL se rozpustí 5 ml amoniaku zředěného RS2 a zředí se vodou R na 25 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 [A každého roztoku, nechá se vysušit na vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší v proudu teplého vzduchu, postříká ninhydrinem RS a potom se zahřívá 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny. Chloridy (2.4.4). 33 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,15 %), bez dalšího přidání kyseliny dusičné zředěné RS. Sírany (2.4.13). 0,5 g se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 Mg/g)-Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,3 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1189 Carbonei dioxidum 1189 Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí v 10 ml kyseliny mravenčí bezvodé R mírným zahřátím a za míchání do úplného rozpuštění. Přidá se 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 17,92 mg CjHcřJC^S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Carbonei dioxidum Oxid uhličitý Synonymum. Carboneum dioxydatum C02 Mr 44,01 CAS 124-38-9 Obsahuje nejméně 99,5 % (V/V) sloučeniny C02 v plynné fázi. Vlastnosti Bezbarvý plyn. Při 20 °C a tlaku 101 kPa se 1 objemový díl plynu rozpustí v asi 1 objemovém dílu vody. Výroba Zkouší se plynná fáze. Pokud se zkouška provádí s tlakovou lahví, ponechá se láhev se zkoušeným plynem nejméně 6 h při pokojové teplotě ve vertikální poloze s vypouštěcím ventilem nahoře. Oxid uhelnatý. Nejvýše 5 ml/m3; provede se plynová c\fom3:ío§fa*ie (2.2.28). Zkoušený plyn. Zkoušená látka. Porovnávací plyn. Směs obsahující 5 ml/m3 oxidu uhelnatého R v oxidu uhličitém Rl. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 2 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné vhodným molekulovým sítem pro chromatografii (0,5 um), - helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 60 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru s methanizérem. Teplota kolony se udržuje na 50 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru na 130 °C. Nastříkne se zkoušený plyn a porovnávací plyn. Nastříknutý objem a pracovní podmínky se nastaví tak, aby výška hlavního píku oxidu uhelnatého na chromatogramu porovnávacího plynu byla nejméně 35 % celé stupnice zapisovače. Obsah oxidu uhelnatého se vypočítá z plochy píku oxidu uhelnatého na chromatogramu porovnávacího plynu. 1998 Strana 1190 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1190 Carbonei dioxidum Oxid dusnatý a oxid dusičitý. Celkem nejvýše 2 ml/m3; stanoví se za použití chemiluminiscenční-ho analyzátoru (2.5.26). Zkoušený plyn. Zkoušená látka. Porovnávací plyn (a). Oxid uhličitý Rl. Porovnávací plyn (b). Směs obsahující 2 ml/m3 oxidu dusnatého R v oxidu uhličitém Rl. Za použití porovnávacích plynů (a) a (b) se přístroj kalibruje a nastaví se citlivost. Změří se obsah oxidu dusnatého a oxidu dusičitého ve zkoušeném plynu. clona M\ (W vstup vzorku výstup vzorku l t J I____IL zdroj ultrafialového záření filtr, 350 nm filtr, 210 nm kolimátor fotonásobič f \zesilovač Obr. 1. Ultrafialový fluorescenční analyzátor Celková síra. Nejvýše 1 ml/m3, počítáno jako oxid siřičitý; stanoví se za použití ultrafialového fluorescenčního analyzátoru oxidací sirných sloučenin (obrázek 1) zahřátím na 1000 °C. Zařízení se skládá: - z přístroje emitujícího ultrafialové záření o vlnové délce 210 nm, sestaveného z ultrafialové lampy, kolimátoru a selektivního filtru; paprsek je periodicky přerušován clonou rotující velkou rychlostí, - z reakční komory, kterou proudí předem přefiltrovaný zkoušený plyn, - z přístroje detegujícího záření emitované při 350 nm, sestaveného ze selektivního filtru, fotonásobiěe a zesilovače. Zkoušený plyn. Zkoušená látka. Porovnávací plyn (a). Oxid uhličitý Rl. Porovnávací plyn (b). Směs obsahující 0,5 ml/m3 až 2 ml/m3 sirovodíku Ry oxidu uhličitém Rl. Za použití porovnávacích plynů (a) a (b) se přístroj kalibruje a nastaví se citlivost. Zkoušený plyn se nechá projít křemennou pecí zahřátou na 1000 ° C, ve které proudí kyslík R rychlostí desetkrát menší, než je rychlost zkoušeného plynu. Změří se obsah oxidu siřičitého v plynných směsích vycházejících z pece. Voda. Nejvýše 60 ml/m3; stanoví se za použití elektrolytického hygrometru (2.5.28) Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1191 Carbonei dioxidum 1191 Stanovení obsahu. Stanoví se za použití infračerveného analyzátoru (2.5.24). Zkoušený plyn. Zkoušená látka; musí být filtrována, aby se vyloučily efekty rozptýleného světla. Porovnávací plyn (a). Oxiduhličitý Rl. Porovnávací plyn (b). Směs obsahující 95,0 % (V/V) oxidu uhličitého Rl a 5,0 % (V/V) dusíku Rl. Za použití porovnávacích plynů (a) a (b) se přístroj kalibruje a nastaví se citlivost. Změří se obsah oxidu uhličitého ve zkoušeném plynu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. pro oxid uhličitý. B. Doutnající dřevěná tříska se umístí do atmosféry zkoušeného plynu; tříska zhasne. C. Zkoušený plyn se zavádí do hydroxidu barnatého RS; vylučuje se bílá sraženina, která se rozpouští za šumění v kyselině octové zředěné RS. Zkoušky na čistotu Zkouší se plynná fáze. Pokud se zkouška provádí s tlakovou lahví, ponechá se láhev se zkoušeným plynem nejméně 6 h při pokojové teplotě ve vertikální poloze s vypouštěcím ventilem nahoře. Oxid dusnatý a oxid dusičitý. Nejvýše 2 ml/m3; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu dusnatého a oxidu dusičitého (2.1.6). Oxid siřičitý. Nejvýše 2 ml/m3; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu siřičitého (2.1.6) Oxid uhelnatý. Nejvýše 5 ml/m3; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu uhelnatého (2.1.6) Sirovodík. Nejvýše 1 ml/m3; stanoví se za použití trubičky k detekci sirovodíku (2.1.6) Vodní pára. Nejvýše 60 ml/m3; stanoví se za použití trubičky k detekci vodní páry (2.1.6) Uchovávání Zkapalněný pod tlakem ve vhodných obalech vyhovujících ČSN 07 8510. Nečistoty A. oxid dusnatý, B. oxid dusičitý, C. oxid uhelnatý, D. celková síra, E. voda. Strana 1192 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1192 f Carboplatinum f Carboplatinum ***** Karboplatina * o vy/v o C6H12N204Pt Mr 371,25 CAS 41575-94-4 Je to czs-diammin[l,l-cyklobutandikarboxylato(2-)-0,0']platnatý komplex. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C6H12N204Pt. Vlastnosti Bezbarvý krystalický prášek. Je mírně rozpustná ve vodě, velmi těžce rozpustná v acetonu a v lihu 96%. Taje při asi 200 °C za rozkladu. Zkoušky totožnosti Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem karboplatiny Ph. Eur. Zkoušky na čistotu Roztok SI. 0,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 25 ml. Roztok S2. 1,0 g se rozpustí ve vodě R, v případě potřeby za mírného zahřívání, a zředí sejí na 40 ml. Je-li třeba, zfiltruje se. Vzhled roztoku. Roztok SI je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele reagující látky. K 10 ml roztoku SI se přidá 0,1 mlfenolftaleinu RS1; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení roztoku na růžové se spotřebuje nejvýše 0,7 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R a zředí se touto směsí na 20,0 ml. Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 200,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem aminopropylsilanizovaným pro chromatografii R (5 /u.m), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů vody R a acetonitrilu R (130 + 870), s průtokovou rychlostí 2 ml/min, - injektorové smyčky, 10 [A, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1193 _____________________________________________________________Carboxymethylamylum natricum Ä 1193 - spektrofotometrického detektoru, 230 nm. Nastříkne se zkoušený roztok. Zkoušku lze hodnotit, jestliže: - hmotnostní rozdělovači poměr Dm není menší než 4,0, - počet teoretických pater n není menší než 5000, - asymetrie píku není větší než 2,0. Je-li třeba, upraví se obsah acetonitrilu v mobilní fázi. Nastříkne se zkoušený a porovnávací roztok a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního ěasu hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,25 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku. Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S2 se zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 5 ml základního roztoku chloridů (5 jug Cl/ml). Amonium (2.4.1). 0,20 g vyhovuje limitní zkoušce B na amonium (100 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 0,2 ml základního roztoku amonia (100 jug NH4 /ml). Stříbro. Nejvýše 10 Mg/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I). Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí v roztoku kyseliny dusičné R1% (V/V) a zředí se jím na 50,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku stříbra (5 jug Ag/ml) zředěného roztokem kyseliny dusičné R\% (V/V). Změří se emisní intenzita při 328,1 nm. Rozpustné baryum. Nejvýše 10 Mg/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I). Zkoušený roztok. Použije se roztok popsaný ve zkoušce Stříbro. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku barya (50 jug Ba/ml) zředěného roztokem kyseliny dusičné R 1% (V/V). Změří se emisní intenzita při 455,4 nm. Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S2 vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)-Porovnávací roztok se připraví za použití 5 ml základního roztoku olova (1 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu Stanoví se s 0,200 g zbytku získaného ve zkoušce Ztráta sušením, který se žíhá při 800 °C do konstantní hmotnosti. 1 mg zbytku odpovídá 1,903 mg C6H12N204Pt. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem. Separandum. Strana 1194 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1194 Carboxymethylamylum natricum Ä_______ Nečistoty H3NL ,CI Pt / \ H3N Cl A. cisplatina, /\ COOH v COOH B. kyselina 1,1-cyklobutandikarboxylová. Carboxymethylamylum natricum A Sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A) CAS 9063-38-1 Je to sodná sůl příčně síťovaného, částečně O-karboxymethylováného bramborového škrobu. Počítáno na látku promytou lihem 80% (V/V) a vysušenou, obsahuje 2,8 % až 4,2 % Na {A ,22,99). Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý jemný sypký prášek, velmi hygroskopický. Je prakticky nerozpustná v dichlormethanu. S vodou tvoří průsvitnou suspenzi. Pozoruje se pod mikroskopem. Obsahuje zrna nepravidelného tvaru, vejčitá nebo hruškovitá o průměru 30 //m až 100 //m nebo okrouhlá o průměru 10 //m až 35 //m. Občas jsou shloučena do skupin po dvou až čtyřech. Zrna mají nepravidelnou mimostředovou trhlinu a zřetelné soustředěné vrstvení. V polarizovaném světle se středová trhlina jeví jako černý kříž. Na povrchu zrn jsou patrné malé krystaly. Zrna ve vodě silně bobtnají. Zkoušky totožnosti A. Zkouška Hodnota pH, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. 4,0 g se třepou bez zahřátí s 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R, vznikne gel. Přidá se 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R a protřepe se; vznikne suspenze, která stáním sedimentuje. C. K 5 ml suspenze získané ve Zkoušce totožnosti B se přidá 0,05 ml jodu RS1; vznikne tmavě modré zbarvení. D. Roztok S2, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok SI. Suspenze získaná ve Zkoušce totožnosti B se centrifuguje 10 min při 2500 gn. Supernatantní tekutina se opatrně sleje. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1195 _____________________________________________________________Carboxymethylamylum natricum B 1195 Roztok S2. K 2,5 g v křemenném nebo platinovém kelímku se přidají 2 ml roztoku kyseliny sírové R (500 g/l), směs se zahřívá na vodní lázni, potom opatrně nad volným plamenem tak, aby se teplota postupně zvyšovala, a pak se spaluje v muflové peci při (600 ± 25) °C do vymizení všech černých částic. Po ochlazení se přidá několik kapek kyseliny sírové zředěné RS a zahřívá se a spaluje znovu. Po ochlazení se přidá několik kapek uhličitanu amonného RS, odpaří se do sucha a opatrně spálí. Po ochlazení se zbytek rozpustí v 50 ml vody R Vzhled roztoku. Roztok SI je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,5; měří se roztok SI. Glykolan sodný. Nejvýše 2,0 %. Zkouška se provádí za chránění před světlem. Zkoušený roztok. K 0,20 g v kádince se přidá 5 ml kyseliny octové R a 5 ml vody R. Míchá se do rozpuštění (asi 10 min), přidá se 50 ml acetonu R a 1 g chloridu sodného R Zfiltruje se přes pevný filtrační papír impregnovaný acetonem R Kádinka a filtr se promyjí acetonem R, promývací tekutina se spojí s filtrátem a zředí se acetonem R na 100,0 ml. Roztok se bez třepáni nechá stát 24 h. Použije se ěirá supernatantní tekutina. Porovnávací roztok. 0,310 g kyseliny glykolové R předem vysušené ve vakuu nad oxidem fosforečným R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 500,0 ml. K 5,0 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml kyseliny octové R a nechá se stát asi 30 min. Pak se přidá 50 ml acetonu R, 1 g chloridu sodného R a zředí se acetonem R na 100,0 ml. 2,0 ml zkoušeného roztoku se zahřívají 20 min na vodní lázni. Ochladí se na pokojovou teplotu, přidá 20,0 ml 2,7-dihydroxynaftalenu RS, protřepe se a zahřívá 20 min ve vodní lázni. Pak se ochladí pod tekoucí vodou, převede se do odměrné baňky a zředí se kyselinou sírovou R na 25,0 ml. Baňka se stále drží pod tekoucí vodou. Po 10 min se měří absorbance při 540 nm (2.2.25) za použití vody R jako kontrolní tekutiny. Absorbance tohoto roztoku není větší než absorbance roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 2,0 ml porovnávacího roztoku (2,0 %). Chlorid sodný. Nejvýše 7,0 %. 1,00 g se 10 min třepe s 20 ml lihu R 80% (V/V) a zfiltruje se. Vytřepávání se opakuje čtyřikrát. Zbytek se vysuší do konstantní hmotnosti při 100 °C a uchová se pro zkoušku Stanovení obsahu. Filtráty se spojí, odpaří do sucha, zbytek se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 30 ml vody R a 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a titruje se dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití stříbrné indikační elektrody. 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 5,844 mg NaCl. Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S2 vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Mikrobiální znečištění. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella (2.6.13). Stanovení obsahu K 0,500 g suchého rozdrceného zbytku získaného ve zkoušce Chlorid sodný, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 80 ml kyseliny octové bezvodé R a 2 h se zahřívá pod zpětným chladičem. Po ochlazení na pokojovou teplotu se titruje kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 2,299 mg Na. Strana 1196 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1196 Carboxymethylamylum natricum B____________________ Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem. Carboxymethylamylum natricum B Sodná sůl karboxymethylškrobu (typ B) CAS 9063-38-1 Je to sodná sůl příčně síťovaného, částečně O-karboxymethylováného bramborového škrobu. Počítáno na látku promytou lihem 80% (V/V) a vysušenou, obsahuje 2,0 % až 3,4 % Na {A ,22,99). Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý jemný sypký prášek, velmi hygroskopický. Je prakticky nerozpustná v dichlormethanu. S vodou tvoří průsvitnou suspenzi. Pozoruje se pod mikroskopem. Obsahuje zrna nepravidelného tvaru, vejčitá nebo hruškovitá o průměru 30 //m až 100 //m nebo okrouhlá o průměru 10 //m až 35 //m. Občas jsou shloučena do skupin po dvou až čtyřech. Zrna mají nepravidelnou mimostředovou trhlinu a zřetelné soustředěné vrstvení. V polarizovaném světle se středová trhlina jeví jako černý kříž. Na povrchu zrn jsou patrné malé krystaly. Zrna ve vodě silně bobtnají. Zkoušky totožnosti A. Zkouška Hodnota pH, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. 4,0 g se třepou bez zahřátí s 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R, vznikne gel. Přidá se 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R a protřepe se; vznikne suspenze, která stáním sedimentuje. C. K 5 ml suspenze, získané ve Zkoušce totožnosti B, se přidá 0,05 mljodu RS1; vznikne tmavě modré zbarvení. D. Roztok S2, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok SI. Suspenze získaná ve Zkoušce totožnosti B se 10 min centrifuguje při 2500 gn. Supernatantní tekutina se opatrně sleje. Roztok S2. K 2,5 g v křemenném nebo platinovém kelímku se přidají 2 ml roztoku kyseliny sírové R (500 g/l), směs se zahřívá na vodní lázni, potom opatrně nad volným plamenem tak, aby se teplota postupně zvyšovala, a pak se spaluje v muflové peci při (600 ± 25) °C do vymizení všech černých částic. Po ochlazení se přidá několik kapek kyseliny sírové zředěné RS a znovu se zahřívá a spaluje. Po ochlazení se přidá několik kapek uhličitanu amonného RS, odpaří se do sucha a opatrně spálí. Po ochlazení se zbytek rozpustí v 50 ml vody R. Vzhled roztoku. Roztok SI je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 5,0; měří se roztok SI. Glykolan sodný. Nejvýše 2,0 %. Zkouška se provádí za chránění před světlem. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1197 _____________________________________________________________Carboxymethylamylum natricum B 1197 Zkoušený roztok. K 0,20 g v kádince se přidá 5 ml kyseliny octové R a 5 ml vody R. Míchá se do rozpuštění (asi 10 min), přidá se 50 ml acetonu R a 1 g chloridu sodného R. Zfiltruje se přes pevný filtrační papír impregnovaný acetonem R Kádinka a filtr se promyjí acetonem R, promývací tekutina se spojí s filtrátem a zředí acetonem R na 100,0 ml. Roztok se bez třepáni nechá stát 24 h. Použije se ěirá supernatantní tekutina. Porovnávací roztok. 0,310 g kyseliny glykolové R předem vysušené ve vakuu nad oxidem fosforečným R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 500,0 ml. K 5,0 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml kyseliny octové R a nechá se stát asi 30 min. Pak se přidá 50 ml acetonu R, 1 g chloridu sodného R a zředí se acetonem R na 100,0 ml. 2,0 ml zkoušeného roztoku se zahřívá 20 min na vodní lázni. Ochladí se na pokojovou teplotu, přidá 20,0 ml 2,7-dihydroxynaftalenu RS, protřepe se a zahřívá 20 min ve vodní lázni. Pak se ochladí pod tekoucí vodou, převede se do odměrné baňky a zředí se kyselinou sírovou Rna 25,0 ml. Baňka se stále drží pod tekoucí vodou. Po 10 min se měří absorbance při 540 nm (2.2.25) za použití vody R jako kontrolní tekutiny. Absorbance tohoto roztoku není větší než absorbance roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 2,0 ml porovnávacího roztoku (2,0 %). Chlorid sodný. Nejvýše 7,0 %; 1,00 g se 10 min třepe s 20 ml lihu R 80% (V/V) a zfiltruje se. Vytřepávání se opakuje čtyřikrát. Zbytek se vysuší do konstantní hmotnosti při 100 °C a uchová se pro zkoušku Stanovení obsahu. Filtráty se spojí, odpaří se do sucha, zbytek se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 30 ml vody R a 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a titruje se dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití stříbrné elektrody jako indikační. 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 5,844 mg NaCl. Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S2 vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Mikrobiální znečištění. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella (2.6.13). Stanovení obsahu K 0,500 g suchého rozdrceného zbytku získaného ve zkoušce Chlorid sodný se pridá 80 ml kyseliny octové bezvodé R a 2 h se zahřívá pod zpětným chladičem. Po ochlazení na pokojovou teplotu se titruje kyselinou chloristou 0,1 mol/l KS* za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 2,299 mg Na. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem. Strana 1198 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1198 Carmellosum calcicum Carmellosum calcicum ***** Vápenatá sůl karmelosy Synonymum. Vápenatá sůl karboxymethylcelulosy______________________________________ CAS 9050-04-8 Je to vápenatá sůl částečně O-karboxymethylované celulosy. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje nejméně 6,0 % vápníku (Ca; Jr40,80) ve zbytku po stanovení síranového popela. Může obsahovat nejvýše 0,6 % oxidu křemičitého (Si02). Vlastnosti Bílý nebo nažloutlý prášek, po vysušení hygroskopický. Je prakticky nerozpustná v acetonu, v lihu 96%, v etheru a v toluenu. Ve vodě bobtná a tvoří suspenzi. Zkoušky totožnosti A. 0,1 g se důkladně protřepe s 10 ml vody R, přidá se 12 ml hydroxidu sodného zředěného RS a nechá se 10 min stát (roztok A). 1 ml roztoku A se zředí vodou R na 5 ml. K 0,05 ml se přidá 0,5 ml roztoku kyseliny chromotropové sodné soli R (0,5 g/l) v roztoku kyseliny sírové R (75%) a 10 min se zahřívá na vodní lázni; vzniká červenofialové zbarvení. B. 5 ml roztoku A získaného ve Zkoušce totožnosti A se třepe s 10 ml acetonu R; vznikne bílá vločkovitá sraženina. C. 1 g se spálí a zbytek se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny octové R a 10 ml vody R. V případě potřeby se roztok zfiltruje a filtrát se několik minut povaří. Po ochlazení se zneutralizuje amoniakem zředěným RS1. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na vápník (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se třepe s 50 ml vody destilované R, přidá se 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se vodou destilovanou Rna 100 ml. Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,0; měří se suspenze připravená třepáním 1 g se 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R po dobu 5 min. Oxid křemičitý. Nejvýše 0,6 %. Ke zbytku získanému ve zkoušce Síranový popel, viz Zkoušky na čistotu, se přidá tolik lihu 96% R, aby byl zbytek dokonale zvlhčen. Potom se přidá po malých dávkách 6 ml kyseliny fluorovodíkové R a odpaří se opatrně do sucha při 95 °C až 105 °C tak, aby se zabránilo ztrátám prskáním. Po chlazení se stěny platinového kelímku omyjí 6 ml kyseliny fluorovodíkové R, přidá se 0,5 ml kyseliny sírové R a odpaří se do sucha. Za postupného zvyšování teploty se zbytek spálí při 900 °C, pak se ochladí v exsikátoru a zváží se. Rozdíl mezi hmotností zbytku získaného ve zkoušce Síranový popel a hmotností konečného zbytku odpovídá množství oxidu křemičitého. Chloridy (2.4.4). 20 ml roztoku S se zahřívá na vodní lázni s 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS, dokud se nevytvoří sraženina. Po ochlazení se odstředí a slije se supernatantní tekutina. Sraženina se promyje třikrát 10 ml vody R a pokaždé se znovu odstředí. Supernatantní tekutina se spojí s promývacími tekutinami a zředí se vodou Rna 100 ml. K 25 ml tohoto roztoku se přidá 6 ml Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1199 Carmellosum natricum 1199 kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 50 ml. 10 ml tohoto roztoku zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,5 %). Sírany (2.4.8). 20 ml roztoku S se zahřívá na vodní lázni s 1 ml kyseliny chlorovodíkové R, dokud se nevytvoří sraženina. Po ochlazení se odstředí a slije se supernatantní tekutina. Sraženina se promyje třikrát 10 ml destilované vody R a pokaždé se znovu odstředí. Supernatantní tekutina se spojí s promývacími tekutinami a zředí se vodou destilovanou R na 100 ml. K 25 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 50 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (1 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). 10,0 % až 20,0 %, počítá se na vysušenou látku; stanoví se s 1,000 g v platinovém kelímku. Látka se zvlhčí směsí stejných objemových dílů kyseliny sírové R a vody R. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Carmellosum natricum ***** Sodná sůl karmelosy Synonyma. Carboxymethylcellulosum natricum, Carboxymethylcellulosum solubile, sodná sůl karboxymethylcelulosy____________________________________________________________ CAS 9004-32-4 Je to sodná sůl částečně O-karboxymethylované celulosy. Počítáno na vysušenou látku, obsahuj e 6,5 % až 10,8 % sodíku (Na; Aľ 22,99). Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý zrněný prášek, po vysušení hygroskopický. Je prakticky nerozpustná v acetonu, v lihu 96%, v etheru a v toluenu. Snadno se disperguje ve vodě za vzniku koloidních roztoků. Zkoušky totožnosti A. K 10 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml síranu meďnatého RS; vznikne modrá sraženina podobající se bavlně. B. 5 ml roztoku S se několik minut vaří; nevznikne žádná sraženina. C. Roztok připravený ze síranového popela podle zkoušky Těžké kovy, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce na sodík (2.3.1). Strana 1200 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1200 Carmellosum natricum conexum Zkoušky na čistotu Roztok S. Množství zkoušené látky odpovídající 1,0 g vysušené látky se nasype do 90 ml vody prosté oxidu uhličitého R 40 ° C až 50 °C teplé a silně se promíchá. Míchá se do vzniku koloidního roztoku, ochladí se a zředí se vodou prostou oxidu uhličitého Rn& 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze III (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Z 6 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 8,0; měří se roztok S. Zdánlivá viskozita (2.2.10). Nejméně 75 % a nejvýše 140 % hodnoty uvedené v označení na obalu. Množství zkoušené látky odpovídající 2,00 g vysušené látky se za míchání přidá do 50 ml vody R zahřáté na 90 °C. (U látek s nižší viskozitou se použije, je-li to třeba, odpovídající množství podle deklarace na štítku.) Po ochlazení se zředí vodou R na 100,0 ml a míchá se do úplného rozpuštění. Měří se viskozita tohoto roztoku na rotačním viskozimetru při 20 °C a při smykovém poměru 10 s"1. Jestliže není možné přesně dosáhnout smykového poměru 10 s"1, použijí se hodnoty o něco vyšší a o něco nižší a interpoluje se. Glykolan sodný. Množství zkoušené látky odpovídající 0,500 g vysušené látky se převede do kádinky. Přidá se 5 ml kyseliny octové R, 5 ml vody R a míchá se do úplného rozpuštění (asi 30 min). Přidá se 80 ml acetonu R, 2 g chloridu sodného R a zfiltruje se přes řídký filtrační papír navlhčený acetonem R do odměrné baňky. Kádinka a filtr se promyjí acetonem R a filtrát se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. Nechá se 24 h stát bez třepáni. Čirá supernatantní tekutina se použije jako zkoušený roztok. V odměrné baňce se rozpustí ve vodě R 0,310 g kyseliny glykolové R předem vysušené ve vakuu nad oxidem fosforečným R a zředí se jí na 1000,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se dá do odměrné baňky, přidá se 5 ml kyseliny octové R a nechá se 30 min stát. Přidá se 80 ml acetonu R, 2 g chloridu sodného R a zředí se acetonem R na 100,0 ml. Tento roztok se použije jako porovnávací roztok. 2,0 ml každého roztoku se převede odděleně do odměrných baněk a baňky se zahřejí na vodní lázni, aby se odstranil aceton. Po ochlazení na pokojovou teplotu se přidá po 5,0 ml 2,7-dihydroxynaftalenu RS, promíchá se a přidá se ještě 15,0 ml 2,7-dihydroxynaftalenu RS. Baňky se uzavřou hliníkovou fólií a 20 min se zahřívají ve vodní lázni. Potom se ochladí pod tekoucí vodou a zředí se kyselinou sírovou R na 25,0 ml. Do 10 min se přenese odděleně 10,0 ml obou roztoků do zkumavek s plochým dnem a roztoky se pozorují vertikálním směrem. Zkoušený roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací roztok (0,4 % glykolanu sodného). Chloridy (2.4.4). 2 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,25 %). Těžké kovy (2.4.8). Ke zbytku získanému ve zkoušce Síranový popel se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a odpaří se na vodní lázni. Zbytek se rozpustí ve 20 ml vody R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). 20,0 % až 33,3 %; stanoví se s 1,00 g za použití směsi stejných objemových dílů kyseliny sírové R a vody R, počítáno na vysušenou látku. Rozmezí síranového popela odpovídá obsahu 6,5 % až 10,8 % sodíku. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1201 Carmellosum natricum conexum 1201 Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Označování V označení na obalu se uvede: - hodnota zdánlivé viskozity roztoku 20 g/l v milipascalsekundách; pro látku s nižší zdánlivou viskozitou se uvede koncentrace roztoku a zdánlivá viskozita v milipascalsekundách, - že látka není určena pro parenterální použití. Carmellosum natricum conexum ***** * * * * Sodná sůl kroskarmelosy Synonyma. Carboxymethylcellulosum natricum conexum, Croscarmellosum natricum_________ Je to sodná sůl příčně síťované, částečně O-karboxymethylované celulosy. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 5,0 % až 9,0 % sodíku (Na; At 22,99). Vlastnosti Bílý nebo nasedly prášek. Je prakticky nerozpustná v acetonu, v ethanolu, v etheru a v toluenu. Zkoušky totožnosti A. 1 g se třepe s 10 ml vody R; vznikne gel. B. 1 g se třepe se 100 ml roztoku modři methylenové R (4 //g/ml) a pak se směs nechá usadit. Zkoušená látka absorbuje methylenovou modř a usadí se jako modrá želatinózní hmota. C. 1 g se třepe s 50 ml vody R 1 ml směsi se přenese do zkumavky, přidá se 1 ml vody R a 0,05 ml čerstvě připraveného roztoku 1-naftolu R (40 g/l) v methanolu R Zkumavka se nakloní a po vnitřní stěně se opatrně přidají 2 ml kyseliny sírové R tak, aby se vytvořila spodní vrstva; na rozhraní vrstev vznikne ěervenofialové zbarvení. D. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,0; měří se suspenze připravená třepáním 1 g se 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R po dobu 5 min. Chlorid sodný a glykolan sodný. Součet obsahu chloridu sodného a glykolanu sodného v procentech není větší než 1,0 %, počítáno na vysušenou látku. Chlorid sodný. 5,00 g se převede do 250ml kuželové baňky, přidá se 50 ml vody R, 5 ml peroxidu vodíku koncentrovaného RS a zahřívá se 20 min na vodní lázni za občasného protřepání, aby nastala úplná hydratace. Po ochlazení se přidá 100 ml vody R a 10 ml kyseliny dusičné R a titruje se dusičnanem stříbrným 0,05 mol/l VS za stálého míchání a potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití stříbrné elektrody jako indikační a dvojité srovnávací elektrody Strana 1202 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1202 Carvi etheroleum obsahující roztok dusičnanu draselného R (100 g/l) ve vnějším plášti a naplněné standardním roztokem ve vnitřním plášti. 1 ml dusičnanu stříbrného 0,05 mol/l VS odpovídá 2,922 mg NaCl. Glykolan sodný. Množství odpovídající 0,250 g vysušené látky se převede do kádinky, přidá se 5 ml kyseliny octové ledové R a 5 ml vody R Míchá se, aby nastala úplná hydratace (asi 30 min). Pak se přidá 80 ml acetonu R a 2 g chloridu sodného R Míchá se několik minut do úplného vysrážení karboxymethylcelulosy. Směs se zfiltruje do odměrné baňky přes řídký papírový filtr smočený acetonem R Kádinka a filtr se promyjí acetonem R a filtrát a promývací tekutina se spojí, zředí se acetonem R na 100,0 ml a směs se nechá stát bez třepáni 24 h. Supernatantní tekutina se použije jako zkoušený roztok. Porovnávací roztok. Ve 100ml odměrné baňce se rozpustí 0,100 g kyseliny glykolove R předem vysušené ve vakuu nad oxidem fosforečným R\q voděR a zředí sejí na 100,0 ml. Roztok je stálý 30 dní. Do odměrných baněk se odměří 0,5 ml, 1,0 ml, 1,5 ml a 2,0 ml tohoto roztoku, zředí se obsah každé baňky vodou R na 5,0 ml, přidá se 5 ml kyseliny octové ledové R a obsah baněk se zředí acetonem R na 100,0 ml. Do dvou 25ml odměrných baněk se odměří odděleně 2,0 ml zkoušeného roztoku a 2,0 ml porovnávacího roztoku a otevřené baňky se zahřívají ve vodní lázni do odpaření acetonu R. Po ochlazení se přidá do každé baňky 5,0 ml 2,7-dihydroxynaftalenu RS, promíchá se a přidá se dalších 15,0 ml 2,7-dihydroxynaftalenu RS a znovu se promíchá. Pak se baňky uzavřou hliníkovou fólií a zahřívají se 20 min ve vodní lázni. Po ochlazení se obsah baněk zředí kyselinou sírovou R na 25,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) každého roztoku při 540 nm. Připraví se kontrolní roztok za použití 2,0 ml roztoku obsahujícího 5 % (V/V) kyseliny octové ledové R a 5 % (V/V) vody R v acetonu R. Sestrojí se kalibrační křivka za použití absorbancí porovnávacího roztoku. Z kalibrační křivky a absorbance zkoušeného roztoku se zjistí hmotnost (a) kyseliny glykolove ve zkoušené látce v miligramech a množství glykolanu sodného se vypočítá ze vzorce: 10 . 1,29 . a (100 - b)m ' v němž značí: 1,29 - faktor pro přepočet kyseliny glykolove na glykolan sodný, b - ztrátu sušením v procentech, m - navážku zkoušené látky v gramech. Látky rozpustné ve vodě. Nejvýše 10,0 %. 10,00 g se disperguje v 800,0 ml vody R a prvních 30 min se každých 10 min míchá 1 min. Pak se nechá stát 1 h a v případě potřeby se centrifuguje. 200,0 ml tekutiny nad usazeninou se zfiltruje za použití vakua přes řídký filtrační papír. 150 ml získaného filtrátu se odpaří do sucha a suší se 4 h při 100 °C až 105 °C. Těžké kovy (2.4.8). Ke zbytku získanému při zkoušce Síranový popel se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a odpaří se na vodní lázni. Odparek se převede do 20 ml vody R 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1203 _______________________________________________________________________________Carvi fructus 1203 Síranový popel (2.4.14). 14,0 % až 28,0 %, počítáno na vysušenou látku; stanoví se s 1,00 g za použití směsi stejných objemových dílů kyseliny sírové R a vody R. Rozmezí odpovídá 5,0 % až 9,0 % Na. Sedimentační objem. Do 100ml odměrného válce se odměří 75 ml vody R a přidá se po 0,5g částech celkem 1,5 g zkoušené látky. Po každém přidání se silně protřepe. Směs se zředí vodou R na 100,0 ml a opět se třepe, pokud látka není homogenně rozptýlena. Pak se nechá 4 h stát. Objem usazené látky je 10,0 ml až 30,0 ml. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Carvi etheroleum Kmínová silice Synonyma. Carvi aetheroleum, Oleum carvi________ C10H14O Mr 150,22 Je to silice získaná ze zralých plodů druhu Carům carvi L. destilací s vodní parou. Obsahuj e nejméně 50,0 % karvonu. Vlastnosti Bezbarvá až nažloutlá čirá kapalina, charakteristického pachu a chuti. Je velmi těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s ethanolem, s etherem a s mastnými oleji. Zkoušky totožnosti Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v ethylacetatu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 50 mg karvonu R se rozpustí v ethylacetatu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a zbarvením skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být i další méně intenzivní skvrny. Zkoušky na čistotu Relativní hustota (2.2.5). 0,904 až 0,917. Index lomu (2.2.6). 1,484 až 1,488. Optická otáčivost (2.2.7). +70° až +81 °. Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0; 5,0 g se rozpustí v 50 ml předepsané směsi rozpouštědel. N Strana 1204 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1204 Carvi fructus_______________________________________________________________________________ Voda v silicích (2.8.5). Vyhovuje požadavkům zkoušky Voda v silicích. Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice (2.8.7). Vyhovuje požadavkům zkoušky Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice v silicích. Pach a chuť silic (2.8.8). Vyhovuje požadavkům zkoušky Pach a chuť silic. Zbytek po odpaření silic (2.8.9). Nejvýše 0,150 g. Rozpustnost v lihu (2.8.10). Stanovení obsahu Provede se plynová chromatografie (2.2.28). Roztok vnitřního standardu. 0,100 g kafru R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 10,0 ml. Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 10,0 ml. 1,0 ml se smíchá s 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Porovnávací roztok. 50,0 mg karvonu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 10,0 ml. 1,0 ml se smíchá s 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kapilární kolony délky 60 m, vnitřního průměru 0,53 mm, se stěnou pokrytou vázanou fází poly[fenyl(5)methyl(95)]siloxanuR; tloušťka vrstvy 1,5 //m, - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 10 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru, Teplota kolony se zvyšuje ze 60 °C rychlostí 3 °C/min až na 180 °C, při níž se udržuje 5 min; teplota nástřikového prostoru a detektoru se udržuje na 220 °C. Vstříkne se odděleně po 0,5 fA zkoušeného a porovnávacího roztoku. Opakuje se nejméně třikrát. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční easy: limonenu asi 15,5 min, kafru asi 21 min a karvonu asi 26 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže symetrie píku je nejméně 0,8 a nejvýše 1,2, počítáno pro pík karvonu, a je-li rozlišení dvou po sobě následujících píku nejméně 1,5. Obsah karvonu (C10H14O) v procentech se stanoví metodou vnitřního standardu. Uchovávání Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem. Carvi fructus Kmínový plod Synonymum. Fructus carvi Je to celá usušená nažka druhu Carům carvi L. Obsahuje nejméně 30 ml silice v 1 kilogramu drogy, počítáno na sušinu. Vlastnosti Droga má charakteristický pach po karvonu. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. + * * * * * Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1205 ______________________________________________________________________Caryophylli etheroleum 1205 Zkoušky totožnosti A. Plod je téměř válcovitá dvojnazka, většinou 3 mm až 6,5 mm dlouhá a 1 mm až 1,5 mm široká. Nažky jsou obvykle jednotlivé, šedohnědé až hnědé, lysé, většinou srpovitého tvaru, na obou koncích zašpičatělé, každá s pěti vyniklými úzkými žebry. Pod lupou na pněném řezu mají tvar téměř pravidelného pětiúhelníku, na hřbetní straně se čtyřmi, na poutcové straně se dvěma siliěnými kanálky. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je žlutohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloral-hydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky siliěných kanálků, tvořené žlutohnědými až hnědými tenkostennými, mnohohrannými sekreěními buňkami, které jsou provázeny vrstvou tenkostenných příčně protáhlých buněk 8 //m až 12 //m širokých; úlomky oplodí s tenkostennými buňkami a někdy s anomocytickými průduchy (2.8.3); ěetné úlomky endospermu obsahující aleuronová zrna, kapky mastného oleje a mikrokrystaly šťavelanu vápenatého uspořádané v růžici; šroubovitě ztlustlé cévy provázené sklerenchy-matickými vlákny; zřídka mohou být přítomny svazky vláken karpoforu; skupiny pravoúhlých až obdélníkovitých sklereid mezokarpu s mírně ztlustlými a tečkovanými stěnami. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok. 0,5 g práškované drogy (710) se protřepává 2 min až 3 min s 5,0 ml ethylacetatu R a zfiltruje se přes síran sodný bezvodý R. Filtrát se použije jako zkoušený roztok. Porovnávací roztok. 2 /A karvonu R a 5 /A olivového oleje R se rozpustí v 1,0 ml ethylacetatu R. Na vrstvu se nanese do pruhů 20 fA zkoušeného roztoku a 10 fA porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Ve střední ěásti chromatogramu zkoušeného i porovnávacího roztoku je patrná skvrna karvonu. Vrstva se postříká anisaldehydem RS a zahřívá se 2 min až 4 min při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se v denním světle. Skvrny odpovídající karvonu jsou intenzivně oranžově hnědé. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je nad skvrnou karvonu fialová skvrna (triacyl-glyceroly) odpovídající polohou skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (triacylgly-ceroly olivového oleje). Na cele chromatogramu zkoušeného roztoku je patrná slabě fialová skvrna (terpenické uhlovodíky), v dolní ěásti chromatogramu jsou další slabě fialově šedé nebo nahnědlé skvrny. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje požadavkům zkoušky Cizí příměsi. Voda, stanovení destilací (2.2.13). Nejvýše 10,0 %; stanoví se s 10,0 g práškované drogy. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 7,0 %. Stanovení obsahu Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). 10,0 g drogy (710) upráškované bezprostředně před použitím se destiluje 90 min rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min v baňce na 500 ml s 200 ml vody R; do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Strana 1206 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1206 Caryophylli flos Caryophylli etheroleum ***** Hřebíčková silice Synonyma. Caryophylli aetheroleum, Oleum caryophylli, Caryophylli floris aetheroleum_______ Je to silice získaná z usušených poupat druhu Syzygium aromaticum (L.) MERILL et L.M.PERRY (Eugenia caryophyllus C.SPRING. BULL, et HARR.) destilací s vodní parou. Vlastnosti Čirá žlutá kapalina, na vzduchu hnědnoucí. Je mísitelná s dichlormethanem, s etherem, s toluenem a s mastnými oleji. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, viz Obecné zásady (1.2). A. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného sihkagelu s pnsadou fluorescenčního indikátoru pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 20 /A se rozpustí ve 2,0 ml toluenu R. Porovnávací roztok. 15 /A eugenolu R a 15 /A acetyleugenolu R se rozpustí ve 2,0 ml toluenu R. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů 20 fA zkoušeného roztoku a 15 fA porovnávacího roztoku. Vyvíjí se v nenasycené komoře toluenem R po dráze 10 cm. Vrstva se suší 5 min na vzduchu a pak se vyvíjí ještě jednou za stejných podmínek. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Skvrny zhášející fluorescenci se označí. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou a zbarvením hlavním skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se v denním světle. Skvrny eugenolu na chromatogramu zkoušeného i porovnávacího roztoku jsou intenzivně hnědofialové, skvrny acetyleugenolu slabě fialově modré. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné další skvrny; zejména slabě červená skvrna v dolní části chromatogramu a červenofialová skvrna (ß-karyofylen) v horní části chromatogramu. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Chromatografický profil, viz Zkoušky na čistotu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku retenční časy tří hlavních píku odpovídají retenčním časům tří hlavních píku na chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušky na čistotu Relativní hustota (2.2.5). 1,030 až 1,063. Index lomu (2.2.6). 1,528 až 1,537. Optická otáčivost (2.2.7). 0° až -2°. Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice (2.8.7). Vyhovuje požadavkům zkoušky Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice v silicích. Rozpustnost v lihu (2.8.10). 1,0 ml zkoušené látky je dobře rozpustný ve 2,0 ml nebo větším objemu lihu R 70% (V/V). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1207 ____________________________________________________________________________Caryophylli flos 1207 Chromatografický profil. Provede se plynová chromatografie (2.2.28). Zkoušený roztok. 0,2 g zkoušené látky se rozpustí v 10 g hexanu R. Porovnávací roztok. 7 mg ß-karyofylenu R, 80 mg eugenolu R&A mg acetyleugenolu R se rozpustí v 10 g hexanu R. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - křemenné kapilární kolony délky 60 m, vnitřního průměru 0,25 mm a stěnou pokrytou vázanou fází makrogolu 20 000 R, - helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 1,5 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru, - dělicího poměru 1/100, Teplota kolony se udržuje po dobu 8 min na 60 °C, pak se zvyšuje rychlostí 3 °C/min až na 180 °C, při níž se udržuje 5 min, teplota nástřikového prostoru a detektoru se udržuje na 270 °C. Vstříkne se asi 1,0 fA porovnávacího roztoku. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek se eluují jednotlivé látky v pořadí uvedeném ve složení porovnávacího roztoku. Zaznamenají se retenční easy těchto látek. Zkoušku lze hodnotit, jestliže počet teoretických pater je nejméně 30 000, počítáno pro pík ß-karyofylenu při 110 °C, a je-li rozlišení píku eugenolu a acetyleugenolu nejméně 1,5. Vstříkne se asi 1,0 fA zkoušeného roztoku. Porovnáním retenčních ěasů píku na chromatogramu zkoušeného roztoku s retenčními easy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku se identifikují látky přítomné ve zkoušeném roztoku (nepřihlíží se k píku odpovídajícímu hexanu). Obsah každé ze tří látek v procentech se stanoví metodou absolutní kalibrace. Obsah látek v procentech se pohybuje v rozmezí: ß-karyofylen 5,0 % až 14,0 %, eugenol 75,0 % až 88,0 %, acetyleugenol 4,0 % až 15,0 %. Uchovávání Ve zcela naplněných, vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem a teplem. Vzor chromatogramu je uveden pro informaci a jako návod při aplikaci analytické metody. Netvoří součást požadavků článku. Caryophylli flos ***** Hřebíčkovcový květ * Je to celé poupě druhu Syzygium aromaticum (L.) MERR. et L.M.PERRY (Eugenia caryophyllus (C.SPRENG.) BULL. et HARR.) sušené tak dlouho, dokud nezíská ěervenohnědou barvu. Obsahuje nejméně 150 ml silice v 1 kilogramu drogy. Vlastnosti Droga má charakteristický aromatický pach. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Strana 1208 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1208 f Cefaclorum______________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti A. Poupě je červenohnědé a skládá se z čtyřhranné stopkaté části, hypanthia, dlouhé 10 mm až 12 mm, o průměru 2 mm až 3 mm, zakončené čtyřmi odstávajícími kališními ušty, které obklopují kulovitou hlavičku o průměru 4 mm až 6 mm. Dvoupouzdrý semeník, který obsahuje četná vajíčka, je uložen v horní části hypanthia. Hlavička je kulovitá nebo kupolovitá, je tvořena čtyřmi překrývajícími se lístky korunními, které uzavírají četné dovnitř skloněné tyčinky a krátkou vzpřímenou čnělku, na bázi s terčovitým nektariem. Stiskne-li se hypanthium mezi nehty, uvolňuje se silice. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je tmavě hnědý, chuť i pach jsou stejné jako u nerozdrobnene drogy. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky hypanthia s pokožkou a pod ní ležícími vrstvami parenchymu s velkými siličnými nádržkami; krátká vlákna, vyskytující se buď jednotlivě, nebo v malých skupinách, se ztlustlými zdřevnatělými, řídce tečkovanými stěnami; mohutný parenchym s drúzami šťavelanu vápenatého; četná trojhranná pylová zrna o průměru asi 15 ßm, se třemi klíčními póry v rozích. Škrobová zrna chybí. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 0,1 g práškované drogy (500) se protřepává 15 min se 2 ml dichlormethanu R. Zfiltruje se, filtrát se odpaří opatrně na vodní lázni do sucha. Odparek se rozpustí ve 2 ml toluenu R. Porovnávací roztok. 20 /A eugenolu R se rozpustí ve 2 ml toluenu R. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) 10 fA porovnávacího roztoku a 20 fA zkoušeného roztoku. Vyvíjí se v nenasycené komoře toluenem Rpo dráze 10 cm. Vrstva se suší 5 min volně na vzduchu a vyvíjí se ještě jednou za stejných podmínek. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm, skvrny se označí. Na chromatogramu zkoušeného roztoku j e ve střední části patrná skvrna odpovídající polohou a zbarvením skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku, pod skvrnou eugenolu může být další, méně intenzivní skvrna (acetyl-eugenol). Vrstva se postříká anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 ° C až 105 °C, pozoruje se v denním světle. Skvrny odpovídající eugenolu na chromatogramech zkoušeného roztoku i porovnávacího roztoku jsou intenzivně hnědofialové, skvrna odpovídající acetyleugenolu na chromatogramu zkoušeného roztoku je slabě fialovomodře zbarvena. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou patrný další skvrny, v dolní části chromatogramu slabě červená, v horní části červenofialová (karyofylen). Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2): - nejvýše 4 % rozkvetlých poupat, květních stopek a plodů, - nejvýše 2 % znehodnocené drogy, - nejvýše 0,5 % ostatních cizích příměsí. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 7,0 %. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1209 f Cefaclorum 1209 Stanovení obsahu Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). 5,0 g drogy se rozetře s 5,0 g křemeliny R nájemný homogenní prášek. 4,0 g této směsi se ihned použije k vlastnímu stanovení. Destiluje se 2 h rychlostí 2,5 ml/min až 3,5 ml/min v 250ml baňce se 100 ml vody R jako destilační tekutiny; do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. f Cefaclorum Cefaklor 1998 COOH ■H,0 C15H14CIN304S . H20 H 385,82 Mr bezvodého 367,81 CAS 70356-03-5 Je to monohydrát kyseliny (6Ä,7Ä)-7-[(Ä)-2-amino-2-fenylacetamido]-3-chlor-8-oxo-5-thia-l--azabicyklo[4,2,0]-2-okten-2-karboxylové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 96,0 % až 102,0 % sloučeniny C15H14C1N304S. Vlastnosti Bílý nebo slabě žlutý prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v dichlor-methanu a methanolu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem cefakloru CRL. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu silanizovaného HF254 R. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l). Porovnávací roztok (a). 10 mg cefakloru CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l). Strana 1210 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1210 f Cefaclorum______________________________________________________________________________ Porovnávací roztok (b).\Q mg cefakloru CRL a 10 mg cefalexinu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l). Na vrstvu se nanese odděleně po 1 ul z každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo předem upraveno na 6,2 kyselinou octovou R, (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a hodnotí se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrný dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. C. Asi 2 mg se přenesou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhěí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS a obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká žlutohnědé zbarvení. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 4,5; měří se suspenze 0,250 g zkoušené látky v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +101 ° až +111 °, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve vodě R a. zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v 10,0 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (2,7 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na 2,5. Porovnávací roztok (a). 2,5 mg cefakloru CRL a 5,0 mg delta-3-cefakloru CRL se rozpustí ve 100,0 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (2,7 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na 2,5. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí na 100,0 ml roztokem dihydrogenfosforečnanu sodného R (2,7 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na 2,5. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem dodatečně oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 /um), - následujících mobilních fází s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min: - mobilní fáze A - roztok dihydrogenfosforečnanu sodného R (7,8 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na 4,0, - mobilní fáze B - 450 ml acetonitrilu R se smíchá s 550 ml mobilní fáze A, - spektrofotometrického detektoru, 220 nm, - injektorové smyčky, 20 fA. Nejméně 15 min před každým rozborem se kolona ustaluje promýváním směsí objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (5 + 95). Nastříknou se roztoky a nastaví se gradient eluce tak, že se 30 min lineárně zvyšuje koncentrace mobilní fáze B o 0,67 % ( V/V) za minutu (25 % V/V). Potom se 15 min lineárně zvyšuje koncentrace mobilní fáze B o 5 % ( V/V) za minutu (100 % V/V). Nakonec se kolona 10 min vymývá mobilní fází B a do znovu ustálení kolony se pak vymývá směsí objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (5 + 95). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1211 f Cefaclorum 1211 Nastříkne se porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu rozlišení mezi píky cefakloru a delta-3-cefakloru je nejméně 2 a je-li faktor symetrie píku cefakloru nejvýše 1,2. Pokud je nutno, upraví se obsah acetonitrilu v mobilní fázi. Nastnkne se zkoušený roztok a porovnávací roztok (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku mobilní fáze, větší než 0,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a součet ploch všech píku není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2 %). Nepřihlíží se k žádnému píku s plochou menší než 0,lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (30 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 3 ml základního roztoku olova R (10 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 3,0 % až 6,5 %; provede se s 0,200 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Stanovení se provede kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 15,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (a). 15,0 mg cefakloru CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 15,0 mg cefakloru CRL a 15,0 mg delta-3-cefakloru CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem okta-decylsilanizovaným pro chromatografií R (5 /um), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min, která je směsí připravenou přidáním 220 ml methanolu R ke směsi 780 ml vody R, 10 ml tríethylamínu R a 1 gpentansulfonanu sodného R, jejíž pH bylo upraveno na 2,5 kyselinou fosforečnou R, - spektrofotometrického detektoru, 265 nm, - injektorové smyčky 20 fA. Nastnkne se porovnávací roztok (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem cefakloru a pikem delta-3-cefakloru je nejméně 2,5 a je-li faktor symetrie píku cefakloru nejvýše 1,5. Podle potřeby se upraví koncentrace methanolu v mobilní fázi. Porovnávací roztok (a) se nastnkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku cefakloru je nejvýše 1,0 %. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se nastřikují střídavě. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Separandum. Nečistoty "COOH A. kyselina (2Ä)-2-amino-2-fenyloctová (fenylglycin), Strana 1212 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1212 f Cefaclorum COOH \ -N Cl H2N— H H B. kyselina (6Ä,7Ä)-7-amino-3-chlor-8-oxo-5-thia-l-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-karboxylová, COOH C. kyselina (6Ä,75)-7-{[(2Ä)-2-amino-2-fenylacetyl]amino}-3-chlor-8-oxo-5-tliia-l-azabicyklo-[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová, COOH a epimer k C* D. kyseliny (2R,6R,7R)-a (2S;6^7Ä)-7-{[(2Ä)-2-amino-2-fenylacetyl]amino}-3-chlor-8-oxo -5-thia- -l-azabicyklo[4,2,0]okt-3-en-2-karboxylová (delta-3-cefaklor), COOH O COOH E. kyselina {[(2Ä)-2-amino-2-fenylacetyl]amino]karboxymethyl}-3,6-diliydro-5-clilor-2//-l,3-tliia-zin-4-karboxylová, ^ k Nk /OH F. 3-fenylpyrazin-2-ol. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1213 f Cefadroxilum 1213 f Cefadroxilum Cefadroxil COOH Q. X X"z H -N- C16H17N305S H 363,39 CAS 50370-12-2 Je to kyselina (6Ä,7Ä)-7-[(Ä)-2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido]-3-methyl-8-oxo-5-thia--l-azabicyklo[4,2,0]-2-okten-2-karboxylová. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 101,0 % sloučeniny C16H17N305S. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem cefadro-xilu CRL. B. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití silikagelu HF254 silanizovaného R Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l). Porovnávací roztok (a). 20 mg cefadroxilu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l). Porovnávací roztok (b). 20 mg cefadroxilu CRL a 20 mg cefalexinu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l). Na vrstvu se nanese odděleně po 1 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na 6,2 kyselinou octovou R,(\5 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrný dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. C. Asi 2 mg se dají do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá otáčením; roztok je žlutý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká oranžové zbarvení. Strana 1214 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1214 f Cefadroxilum_____________________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 6,0; měří se suspenze 1,0 g zkoušené látky ve 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +165 ° až +178°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,500 g ve vodě R a zředěním vodou R na 50,0 ml. Absorbance (2.2.25). 20,0 mg se rozpustí v tlumivém roztoku fosforečnanovém o pH 6,0 a zředí se jím na 100,0 ml. Absorbance měřená při 330 nm není vyšší než 0,05. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí na 100,0 ml tlumivým roztokem fosforečnanovým opH 6,0. Měří se absorbance tohoto roztoku při 235 nm až 340 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 264 nm. Specifická absorbance v maximuje 225 až 250, počítáno na bezvodou látku. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silika-gelu GF254 R. Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, vody R a lihu 96% R (3 + 22 + 75) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, vody R a lihu 96% R (3 + 22 + 75) na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 25 mg kyseliny 7-aminodeacetoxycefalosporanové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, vody R a lihu 96%> R (3 + 22 + 75) a zředí se stejnou směsí na 100 ml. Porovnávací roztok (c). 25 mg D-a-(4-hydroxy-fenyl)glycinu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, vody R a lihu 96%> R (3 + 22 + 75) a zředí se stejnou směsí na 100 ml. Porovnávací roztok (d). K 1,0 ml zkoušeného roztoku se přidá 0,5 ml porovnávacího roztoku (b) a 0,5 ml porovnávacího roztoku (c). Na vrstvu se nanese odděleně po 2 ul zkoušeného roztoku a porovnávacích roztoků (a), (b) a (c) a 4 ul porovnávacího roztoku (d). Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, lihu 96%) R, vody R a ethylacetatu R (4 + 20 + 20 + 56) po dráze 10 cm. Vrstva se 10 min zahřívá při 105 °C až 110 °C a postříká se ninhydrinem RS2. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající polohou skvrně kyseliny 7-aminodeacetoxycefalosporanové není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %), žádná skvrna odpovídající skvrně D-a-(4-hydroxyfenyl)glycinu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %), žádná skvrna kromě hlavní skvrny a skvrn výše zmíněných není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou patrný tři zřetelně od sebe oddělené skvrny. Dimethylanilin. Nejvýše 20 Mg/g; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití nafta-lenu R j ako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml. Zkoušený roztok. K 1,00 g zkoušené látky ve zkumavce se zabrousenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstředí a použije se vrchní vrstva. Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanUinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku ve zkumavce se zabrousenou zátkou se přidá Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1215 _____________________________________________________________________________f Cefadroxilum 1215 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstředí a použije se vrchní vrstva. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 3 % polymethylfenylsiloxanu R, - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru na 150 °C. Nastřikuje se odděleně 1 ul zkoušeného roztoku a 1 jal porovnávacího roztoku. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 4,0 % až 6,0 %, stanoví se s 0,200 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (a). 50,0 mg cefadroxilu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 5 mg cefadroxilu CRL a 50 mg amoxicilinu trihydrátu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 //m nebo 10 Mm)> - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (2,72 g/l) (4 + 96), s průtokovou rychlostí 1 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm, - injektorové smyčky 20 fA. Nastříkne se porovnávací roztok (b) a nastaví se citlivost tak, aby výška píku odpovídala nejméně polovině rozsahu stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky cefadroxilu a amoxicilinu je nejméně 5,0. Podle potřeby se nastaví obsah acetonitrilu v mobilní fázi. Porovnávací roztok (a) se vstříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku cefadroxilu nejvýše 1,0 %. Vstřikuje se střídavě zkoušený roztok a porovnávací roztok (a). Obsah cefadroxilu se vypočítá v procentech. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Separandum. Strana 1216 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1216 f Cefadroxilum f Cefalexinum monohydricum Monohydrát cefalexinu Synonymum. Cefalexinum___________________ COOH ■H,0 C16H17N304S . H20 H 365,40 CAS 23325-78-2 Je to monohydrát kyseliny (6R, 7Ä)-7-[(Ä)-2-amino-2-fenylacetamido]-3-methyl-8-oxo-5-thia-l --azabicyklo[4,2,0]-2-okten-2-karboxylové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 101,0 % sloučeniny C16H17N304S. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je rozpustný v asi 100 dílech vody, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem cefalexinu CRL. B. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254 silmizo-vaného R. Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v 5,0 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového opH 7,0 (0,067 mol/l). Porovnávací roztok (a). 20 mg cefalexinu CRL se rozpustí v 5,0 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l). Porovnávací roztok (b). 20 mg cefalexinu CRL a 20 mg cefradinu CRL se rozpustí v 5,0 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového opH 7,0 (0,067 mol/l). Na vrstvu se nanese odděleně po 1 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou octovou R na 6,2, (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrný dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1217 _____________________________________________________________________________f Cefadroxilum 1217 C. Asi 2 mg se převedou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá kroužením; roztok je světle žlutý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká tmavě žluté zbarvení. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.4). 4,0 až 5,5. Měří se následující roztok: 50 mg se rozpustí ve vodě prostě oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +149° až +158°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,125 g v tlumivém roztoku hydrogenftalanovém o pH 4,4 a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Absorbance (2.2.25). 50 mg se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. Absorbance měřená při 330 nm není vyšší než 0,05. 2,0 ml roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml. Měří se absorbance při 220 nm až 300 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 262 nm. Specifický absorpční koeficient v maximuje 220 až 245, počítáno na bezvodou látku. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Vrstva se impregnuje tak, že se vyvíjí směsí objemových dílů tetradekanu R a hexanu R (5 + 95). Po odpaření směsi se ve stejném směru provede chromatografie. Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 25 mg kyseliny 7-aminodeacetoxycefalosporanové CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml (porovnávací roztok b1). 1 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS n& 10 ml. Porovnávací roztok (c). 25 mg a-fenylglycinu R se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml (porovnávací roztok c1). 1 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 10 ml. Porovnávací roztok (d). 0,25 g zkoušené látky se rozpustí ve směsi 1 ml porovnávacího roztoku b' a 1 ml porovnávacího roztoku c' a zředí se kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R, roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (72 g/l) a roztoku kyseliny citrónové R(2\ g/l) (3 + 80 + 120) po dráze 15 cm. Vrstva se 3 min zahřívá při 90 °C a ještě za horka se postříká roztokem ninhydrinu R (1 g/l) v mobilní fázi. Vrstva se zahřívá 15 min při 90 °C a nechá se vychladnout. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající kyselině 7-amino-deacetoxycefalosporanové není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); žádná skvrna odpovídající a-fenylglycinu (jejíž poloha se urěí srovnáním s chromatogramem porovnávacího roztoku (d)) není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících kyselině 7-aminodeacetoxycefalosporanové a a-fenylglycinu, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou patrný tři zřetelně od sebe oddělené skvrny. Dimethylanilin. Nejvýše 20 Mg/g; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití naftalenu R jako vnitřního standardu. Strana 1218 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1218 f Cefadroxilum_____________________________________________________________________________ Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml. Zkoušený roztok. K 1,00 g ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstředí a použije se vrchní vrstva. Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstředí a použije se vrchní vrstva. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 3 % polymethylfenylsiloxanu R, - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru na 150 °C. Nastřikuje se odděleně 1 ul zkoušeného roztoku a 1 jal porovnávacího roztoku. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 4,0 % až 8,0 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (a). 50,0 mg cefalexinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b).\Q mg cefalexinu CRL a 10 mg cefradinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 //m nebo 10 /u.m), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R, acetonitrilu R, roztoku dihydrogenfos-forečnanu draselného R (13,6 g/l) a vody R (2 + 5 + 10 + 83); průtoková rychlost je 1,5 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm, - injektorové smyčky, 20 fA. Nastříkne se porovnávací roztok (b) a nastaví se citlivost tak, aby výška píku odpovídala nejméně 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky cefalexinu a cefradinu je nejméně 4. Podle potřeby se upraví obsah acetonitrilu v mobilní fázi. Porovnávací roztok (a) se vstříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku cefalexinu je nejvýše 1 %. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se vstřikují střídavě. Obsah cefalexinu se vypočítá v procentech. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a při teplotě nepřevyšující 30 °C. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1219 f Cefalotinum natricum 1219 f Cefalotinum natricum Sodná sůl cefalotinu 1998 ***** Na © i coo X -CH,—C—NH- FN I H H Cht—O—C—CH3 e C16H15N2Na06S2 H 418,41 CAS 58-71-9 Je to sodná sůl kyseliny (6Ä,7Ä)-3-acetoxymethyl-8-oxo-7-[2-(2-thienyl)acetamido]-5-thia--l-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 96,0 % až 101,0 % sloučeniny C16H15N2Na06S2. Výroba Pokud se vyrábí způsobem, který může v látce zanechat zbytky kyseliny 2-ethylhexanové, vyhovuje následující zkoušce: Kyselina 2-ethylhexanová. Nejvýše 0,5 %; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití vhodné validované metody. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek snadno rozpustný ve vodě. Je těžce rozpustná v ethanolu, prakticky nerozpustná v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli cefalotinu CRL. B. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254 silanizo-vaného R. Zkoušený roztok. 20 mg zkoušené látky se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l). Porovnávací roztok (a). 20 mg sodné soli cefalotinu CRL se rozpustí v 5 ml stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového opH 7,0 (0,067 mol/l). Porovnávací roztok (b). 20 mg sodné soli cefalotinu CRL a 20 mg cefaloridinu (alfa-forma nebo delta-forma) CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l). Strana 1220 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1220 f Cefalotinum natricum______________________________________________________________________ Na vrstvu se nanese oddelene po 1 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonitrilu R, a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na 6,2 kyselinou octovou R,(\5 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a hodnotí s e v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku s e shoduje svou polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. C. Asi 2 mg se převedou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhěí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá kroužením; roztok je hnedočervený. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká ěervenohnědé zabarvení. D. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1). Absorbance (2.2.25) roztoku S měřená při 450 nm není vyšší než 0,20. Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 7,0; měří se roztok S. Specifická optická otáčivost (2.2.27). +124° až +134°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,25 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se zkoušený roztok a porovnávací roztok (b). Chromatogram se zaznamenav á po dobu odpovídající čtyřnásobku retenčního ěasu hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %) a součet ploch všech těchto píku není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Dimethylanilin. Nejvýše 20 Mg/g; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití naftalenu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml. Zkoušený roztok. K 1,00 g zkoušené látky ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřeďuje a použije se vrchní vrstva. Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanUinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřeďuje a použije se vrchní vrstva. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografií R, impregnovanou 3 % polymethylfenylsiloxanu R, - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1221 ______________________________________________________________________f Cefalotinum natricum 1221 Teplota kolony j e 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru je 150 °C. Nastřikuje se odděleně 1 ul zkoušeného roztoku a 1 ul porovnávacího roztoku. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,5 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizaěního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.24). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuj e-li nejvýše 0,13 m.j. endotoxinu v miligramu. Stanovení obsahu Stanovení se provede kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 25,0 mg zkoušené látky se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (a). 25,0 mg sodné soli cefalotinu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (c). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se 10 min zahřívá ve vodní lázni při 90 °C. Ochladí se a ihned se vstřikuje. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografií R (5 /u.m), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min připravenou takto: 17 g octanu sodného R se rozpustí v 790 ml vody R, přidá se 0,6 ml kyseliny octové ledové R, a pokud je to třeba, upraví se pH na 5,8 až 6,0 hydroxidem sodným zředěným RS nebo kyselinou octovou ledovou R, přidá se 150 ml acetonitrilu R a 70 ml ethanolu R a promíchá se, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm, - injektorové smyčky, 10 fA. Teplota kolony se udržuje na 40 °C. Nastříkne se porovnávací roztok (c) a nastaví se citlivost zapisovače tak, aby výška píku odpovídala nejméně polovině celé stupnice zapisovače. Na získaném chromatogramu jsou dva hlavní píky odpovídající cefalotinu a desacetylcefalotinu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi těmito píky není menší než 9,0. Podle potřeby se přizpůsobí obsah acetonitrilu v mobilní fázi. Zkoušku lze hodnotit, j e-li faktor symetrie píku cefalotinu nejvýše 1,8. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku cefalotinu nejvýše 1,0 %. V případě potřeby se nastaví parametry integrátoru. Nastnkne se střídavě zkoušený roztok a porovnávací roztok (a). Vypočítá se obsah sodné soli cefalotinu v procentech. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Jestliže je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Strana 1222 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1222 f Cefazolinum natricum Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka: - sterilní, - prostá bakteriálních endotoxinů. Nečistoty COOH A. kyselina (6Ä,7Ä)-3-methyl-8-oxo-7-{[2-(2-thienyl)acetyl]-amino}-5-thia-l-azabicyklo[4,2,0]-okt-2-en-2-karboxylová (deacetoxycefalotin). f Cefazolinum natricum Sodná sůl cefazolinu Na © ^N C14H13N8Na04S3 coo O XN-----N N-CH2—C—NH H H Mr 476,48 XH, CH2—S-----<\ e CAS 27164-46-1 Je to sodná sůl kyseliny (6Ä,7Ä)-3-[(5-methyl-l,3,4-thiadiazol-2-yl)thiomethyl]-8-oxo-7-[2-(l//--tetrazol-l-yl)acetamido]-5-thia-l-azabicyklo[4,2,0]-2-okten-2-karboxylové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 101,0 % sloučeniny C^H^NgNaC^Sj. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek, velmi hygroskopický. Je snadno rozpustná ve vodě, velmi těže e rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru. Zkoušky totožnosti A. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254 silanizo-vaného R. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1223 ______________________________________________________________________f Cefazolinum natricum 1223 Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l). Porovnávací roztok (a). 20 mg sodné soli cefazolinu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového opH 7,0 (0,067 mol/l). Porovnávací roztok (b). 20 mg sodné soli cefazolinu CRL a 20 mg sodné soli cefoxitinu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l). Na vrstvu se nanese odděleně po 1 ul z každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku octanu amonného R (150 g/l), jehož pH bylo předem upraveno kyselinou octovou ledovou R na hodnotu 6,2, (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrný dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. B. Asi 2 mg se převedou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhěí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem, roztok je hnedočervený. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně, vzniká žluté zbarvení. C. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 25,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1). Absorbance (2.2.25) roztoku S měřená při 430 nm není větší než 0,15. Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 6,0; měří se roztok S. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -15° až -24°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,25 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Absorbance (2.2.25). 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí hydrogenuhličitanem sodným RS na 100,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 272 nm. Specifická absorbance v maximuje 260 až 300, počítáno na bezvodou látku. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 silanizovaného R Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 5 ml. Porovnávací roztok. 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100 ml. Na vrstvu se nanese v proudu dusíku odděleně po 5 ul každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R, acetonu R a ethylacetatu R (10 + 10 + 20 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm, pak se vystaví působení jodových par v těsnící nádobě, dokud se neobjeví skvrny. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %). Dimethylanilin. Nejvýše 20 Mg/g; provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití naftalenu R jako vnitřního standardu. Strana 1224 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1224 f Cefazolinum natricum______________________________________________________________________ Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml. Zkoušený roztok. K 1,00 g se ve zkumavce se zábrusem přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře zátkou a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstředí a použije se vrchní vrstva. Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanUinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku se ve zkumavce se zábrusem přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře zátkou a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstředí a použije se vrchní vrstva. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 3 % polymethylfenylsiloxanu R, - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru na 150 °C. Nastřikuje se odděleně 1 ul zkoušeného roztoku a 1 jal porovnávacího roztoku. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 6,0 %; stanoví s 0,300 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizaěního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuj e-li nejvýše 0,15 m.j. endotoxinu v miligramu. Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (a). 25,0 mg sodné soli cefazolinu CRL se rozpustí ve vodě Ra zředí sejí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (b). 5,0 mg sodné soli cefuroximu CRL se rozpustí v 10,0 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se vodou R na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 //m až 10 /u.m), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a směsi obsahující roztok hydrogenfosforečnanu sodného R (2,77 g/l) a roztok kyseliny citrónové R (1,86 g/l) (10 + 90); průtoková rychlost je 1,0 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 270 nm, - injektorové smyčky, 20 fA. Nastříkne se porovnávací roztok (b) a nastaví se citlivost tak, aby výška píku odpovídala nejméně polovině rozsahu celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky cefazolinu a cefuroximu je nejméně 2,0. Podle potřeby se přizpůsobí obsah acetonitrilu v mobilní fázi. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku cefazolinu je nejvýše 1,0 %. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se vstřikují střídavě. Obsah sodné soli cefazolinu se vypočítá v procentech. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1225 f Cefazolinum natricum 1225 Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka: - sterilní, - prostá bakteriálních endotoxinů. Nečistoty COOH O. H2N—|------k XH3 -CH,—S H H A. kyselina(6Ä,7Ä)-7-amino-3-[(5-methyl-l,3,4-thiadiazol-2-yl)thiomethyl]-8-oxo-5-thia-l-azabi-cyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová, COOH O X XH3 (CH,)3C—C—NH- -CH2-S----- - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min, kterou je směs připravená takto: 3,5 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 11,6 g hydrogenfosforečnanu sodného R se rozpustí v 1000 ml vody R (pH 7,0) a přidá se 180 ml methanolu R, - spektrofotometrického detektoru, 235 nm, - pevné injektorové smyčky, 10 fA. Nastříkne se porovnávací roztok (a) a porovnávací roztok (c). Nastaví se citlivost tak, aby se získaly hlavní píky porovnávacího roztoku (c) o výšce nejméně poloviny celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže je cefotaxim eluován jako druhý z hlavních píku a rozlišení mezi dvěma hlavními píky je nejméně 3,5. V případě potřeby se použije jiná stacionární fáze nebo se upraví obsah methanolu v mobilní fázi. Zkoušku lze hodnotit, jestliže faktor symetrie píku cefotaximu je menší než 2,0. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku cefotaximu je nejvýše 1,0 %. Zkoušený roztok a porovnávací roztok se vstřikují střídavě. Strana 1230 Sbírka zákonu č. 1/1998 Částka 1 1230 f Cefotaximum natricum Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Jestliže je látka sterilní, obal je sterilní vzduchotěsný a zabezpečený. Separandum. Označování V označení se uvede, zda je látka: - sterilní, - prosta bakteriálních endotoxinů. Nečistoty COOH H,N H H A. kyselina (6Ä,7Ä)-7-[(Z)-2-(2-aminothiazol-4-yl)-2-methoxyiminoacetamido]-3-methyl-8-oxo--5-thia-l-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová (deacetoxycefotaxim), COOH H,N OH B. kyselina(6Ä,7Ä)-7-[(Z)-2-(2-aminothiazol-4-yl)-2-methoxyiminoacetamido]-3-hydroxymethyl-8—oxo-5-thia-l-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová (deacetylcefotaxim), O CH3 HCONH-N C. kyselina(6Ä,7Ä)-3-acetyloxymethyl-7-{(Z)-2-[2-(formylamino)thiazol-4-yl]-2-methoxyimino-acetamido}-8-oxo-5-thia-l-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová (N-formylcefotaxim), Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1231 f Cefoxitinum natricum 1231 O CH3 H,N D. kyselina (6Ä,7Ä)-3-acetyloxymethyl-7-[(£')-2-(2-aminotliiazol-4-yl)-2-metlioxyiminoacet-amido]8-oxo-5-thia-l-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová (E-cefotaxim), H,N E. (Z)-2-(2-aminothiazol-4-yl)-N-[5aÄ,GÄ)-l,4,6,7-tetrahydro-l,7-dioxo-3/í,5a//-azeto[2,l-r)]-furo[3,4-ŕ/][l,3]thiazin-6-yl-2(metlioxyimino)acetamid (deacetylcefotaximlakton). f Cefoxitinum natricum Sodná sůl cefoxitinu Na © coo o X o ,CH,—O—C—N H, \\ // -CH2—C—NH- H,CO H e C16H16N3Na07S2 Mr 449,43 CAS 33564-30-6 Je to sodná sůl kyseliny (6Ä,75)-3-karbamoyloxymethyl-7-methoxy-8-oxo-7-[2-(2-thienyl)acetamido]-5-thia-l-azabicyklo[4,2,0]-2-okten-2-karboxylové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 97,5 % až 101,0 % sloučeniny C16H16N3Na07S2. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek, velmi hygroskopický. Je velmi snadno rozpustná ve vodě, mírně rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru. Strana 1232 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1232 f Cefoxitinum natricum______________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli cefoxitinu CRL. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254 silanizo-vaného R. Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l). Porovnávací roztok (a). 20 mg sodné soli cefoxitinu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l). Porovnávací roztok (b). 20 mg sodné soli cefoxitinu CRL a 20 mg sodné soli cefazolinu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l). Na vrstvu se nanese odděleně po 1 ul každého roztoku a vyvíjí směsí objemových dílů tetrahydrofuranu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo předem upraveno na 6,2 kyselinou octovou RS, (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrný dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. C. Asi 2 mg se přenesou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhěí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá kroužením; roztok je světlehnědý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká ěervenohnědé zbarvení. D. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než nejpodobnější porovnávací barevný roztok intenzity 5 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 4,2 až 7,0; měří se roztok připravený zředěním 2 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 20 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +206° až +214°, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v methanolu R a zředěním methanolem R na 25,0 ml. Absorbance (2.2.25). 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí hydrogenuhličitanem sodným RS na 100,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 236 nm a široké absorpční maximum při 262 nm; specifická absorbance v širokém maximuje 190 až 210, počítáno na bezvodou látku. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R. Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1233 ______________________________________________________________________________f Cefradinum 1233 Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 ul každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R, acetonu R a ethylacetatu R (10 + 10 + 20 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizaěního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuj e-li nejvýše 0,13 m.j. endotoxinu v miligramu. Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (a). 25,0 mg sodné soli cefoxitinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (b). 20,0 mg kyseliny (2-(2-thienyl)octové) R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se smíchá s 5,0 ml porovnávacího roztoku (b). Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 /um až 10 Mm)> - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min, která je směsí objemových dílů kyseliny octové R, acetonitrilu R a vody R (l + 19 + 81), - spektrofotometrického detektoru, 254 nm, - injektorové smyčky, 20 fA. Nastříkne se porovnávací roztok (c) a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku odpovídala nejméně polovině celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky je nejméně 3,5. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku cefoxitinu je nejméně 1,0 %. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se vstřikují střídavě. Obsah sodné soli cefoxitinu se vypočítá v procentech. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Strana 1234 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1234 f Cefradinum______________________________________________________________________________ Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka: - sterilní, - prostá bakteriálních endotoxinů. Nečistoty A. bis(dicyklohexylamoniová) sůl kyseliny 3-karbamoyloxymethyl-7-(5-karbamoyl-5-tosyl-amino--pentanamido)-7-methoxy-8-oxo-5-thia-l-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylové, B. kyselina(6Ä,75)-7-methoxy-3-methoxykarbonylaminomethylkarbamoyloxymethyl-8-oxo-7-[2-(2—thienyl)acetamido]-5-thia-l-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová, C. kyselina(6Ä,75)-3-karbamoyloxymethyl-7-methoxy-8-oxo-7-[2-(2-thienyl)acetamido]-5-thia-l--azabicyklo [4,2,0] okt-3 -en-2-karboxylová, D. kyselina 2-(2-thienyl)octová. f Cefradinum Cefradin C16H19N304S H 349,40 CAS 38821-53-3 Je to kyselina (6Ä,7Ä)-7-[(Ä)-2-amino-2-(cyklohexa-l,4-dienyl)acetamido]-3-methyl-8-oxo-5--thia-l-azabicyklo[4,2,0]-2-okten-2-karboxylová. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje nejméně 90,0 % sloučeniny C16H19N304S. Součet obsahu x£ xJí 3N40 S a cefalexin^ (£ J44NOS; Mr 347,39) je 95,0 % až 102,0 %, počítáno na bezvodou látku. Vlastnosti Bílý nebo slabě žlutý hygroskopický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v etheru a v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem cefradinu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně 30 mg zkoušené látky a Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1235 ______________________________________________________________________________f Cefradinum 1235 30 mg referenční látky v 10 ml methanolu R, odpaří se do sucha při 40 °C při tlaku menším než 2 kPa a se získanými zbytky se zaznamenají nová spektra. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254 silanizo-vaného R. Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l). Porovnávací roztok (a). 20 mg cefradinu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l). Porovnávací roztok (b). 20 mg cefradinu CRL a 20 mg cefalexinu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l). Na vrstvu se nanese odděleně po 1 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (150 g/l), jehož hodnota pH byla upravena na 6,2 kyselinou octovou ledovou R,(\5 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se svou polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrný dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. C. Asi 2 mg se přenesou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhěí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá kroužením; roztok je světle žlutý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká tmavě žluté zbarvení. Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,50 g se rozpustí v uhličitanu sodném RS a zředí se jím na 25,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1). Roztok S se nechá stát 5 min. Absorbance roztoku S měřená při 450 nm (2.2.25) není vyšší než 0,20. Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 6,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,100 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +80° až +90°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v tlumivem roztoku octanovem o pH 4,6 a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Absorbance (2.2.25). 50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. Absorbance měřená při 330 nm není vyšší než 0,05. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 220 nm až 300 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 262 nm. Specifická absorbance v maximuje 215 až 240, počítáno na bezvodou látku. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Vrstva se impregnuje vyvíjením směsí objemových dílů tetradekanu R a hexanu R (5 + 95). Po odpaření se ve stejném směru provede chromatografie. Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí na 100 ml kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS. Strana 1236 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1236 f Ceftriaxonum natricum_____________________________________________________________________ Porovnávací roztok (b). 25 mg kyseliny 7-aminodeacetoxycefalosporanové CRL se rozpustí v kyseline chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 10ml (porovnávací roztok b'). 1 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 25 mg cyklohexa-1,4-dienylglycinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml (porovnávací roztok c'). 1 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 10 ml. Porovnávací roztok (d). 0,25 g zkoušené látky se rozpustí ve směsi 1 ml porovnávacího roztoku b' a 1 ml porovnávacího roztoku c' a zředí se kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS'na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R, roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (72 g/l) a roztoku kyseliny citrónové R(2\ g/l) (3 + 80 + 120) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší zahříváním při 90 °C po dobu 3 min. Horká vrstva se postříká roztokem ninhydrinu R (1 g/l) v mobilní fázi. Vrstva se 15 min zahřívá při 90 °C a nechá se ochladit. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: žádná skvrna odpovídající kyselině 7-aminodeacetoxycefalosporanové není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); žádná skvrna odpovídající cyklohexa-l,4-dienylglycinu (její poloha se urěí porovnáním s chromatogramem porovnávacího roztoku (d)) není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících kyselině 7-aminodeacetoxycefalosporanové a cyklohexa-1,4--dienylglycinu, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou patrný tři zřetelně od sebe oddělené skvrny. Cefalexin. Nejvýše 5,0 %, počítáno na bezvodou látku. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) postupem uvedeným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se odděleně zkoušený roztok a porovnávací roztok (b). Dimethylanilin. Nejvýše 20 Mg/g; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití naftalenu R j ako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml. Zkoušený roztok. K 1,00 g ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstředí a použije se vrchní vrstva. Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylaniUnu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstředí a použije se vrchní vrstva. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatogrqfii R, impregnovanou 3 % polymethylfenylsiloxanu R, - dusíku pro chromatogrqfii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru na 150 °C. Nastřikuje se odděleně 1 ul zkoušeného roztoku a 1 jal porovnávacího roztoku. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 6,0 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1237 f Ceftriaxonum natricum 1237 Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (a). 50,0 mg cefradinu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 10,0 mg cefradinu CRL a 10,0 mg cefalexinu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatogrqfii R (5 //m nebo 10 Mm)> - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů kyseliny octové zředěné RS, roztoku octanu sodného R (36,2 g/l), methanolu R a vody R (1 + 17 + 200 + 782), s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm, - injektorové smyčky, 20 fA. Nastříkne se porovnávací roztok (b) a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku odpovídala nejméně polovině rozsahu celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky cefalexinu a cefradinu je nejméně 4. Podle potřeby se upraví koncentrace methanolu v mobilní fázi. Porovnávací roztok (a) se vstříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku cefradinu je nejvýše 1,0 %. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se vstřikují odděleně. Obsah cefradinu a cefalexinu se vypočítá v procentech. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Separandum. f Ceftriaxonum natricum Sodná sůl ceftriaxonu 2Ns© H,C \ NH, .O coo o S~ X N \=L o \ -C—C—NH- N—OCH3 C18H16N8Na207S3 .3,5H20 FN H H CH2—S- H 661,59 ,/\ O 20 3,54,0 CAS 104376-79-6 Je to trihemihydrát disodné soli kyseliny (Z)-(6Ä,7Ä)-7-[2-(2-amino-4-thiazolyl)-2-(methoxy-imino)acetamido]-8-0X0-3-[2,5-dihydro-2-methyl-6-oxido-5-oxo-1,2,4-triazin-3 -yljthiometh] -5 -thia-1 - Strana 1238 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1238 f Ceftriaxonum natricum_____________________________________________________________________ -azabicyklo[4,2,0]-2-okten-2-karboxylové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 96,0 % až 102,0 % sloučeniny C18H16N8Na207S3. Vlastnosti Téměř bílý nebo nažloutlý krystalický prášek, slabě hygroskopický. Je velmi snadno rozpustná ve vodě, mírně rozpustná v methanolu a velmi těžce rozpustná v ethanolu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli ceftriaxonu CRL. B. Provede se tenko vrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254 silanizo-vaného R. Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l). Porovnávací roztok (a). 20 mg sodné soli ceftriaxonu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového opH 7,0 (0,067 mol/l). Porovnávací roztok (b). 20 mg sodné soli ceftriaxonu CRL a 20 mg cefradinu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l). Na vrstvu se nanese odděleně po 1 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí methylacetatu R a roztoku octanu amonného R (150 g/l), jehož hodnota pH byla upravena kyselinou octovou R na 6,2, (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a hodnotí se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrný dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. C. Asi 2 mg se přenesou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírově RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je zelenožlutý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká žluté zbarvení. D. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,40 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 20,0 ml. Vzhled roztoku. 2 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž5 nebo HŽ5 (2.2.2). Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 8,0; měří se roztok S. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -155° až -170°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve vodě R a. zředěním vodou R na 25,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve stati Stanovení obsahu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1239 _____________________________________________________________________f Cefuroximum natricum 1239 Nastřikuje se zkoušený roztok a porovnávací roztok (c). Chromatogram se nechá vyvíjet po dobu odpovídající nejméně dvojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %) a součet ploch všech těchto píku není větší než čtyřnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (4,0 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 10 % plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 8,0 % až 11,0 %, stanoví se s 0,100 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuj e-li nejvýše 0,20 m.j. endotoxinu v miligramu. Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 30,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (a). 30,0 mg sodné soli ceftriaxonu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 5,0 mg sodné soli ceftriaxonu CRL a 5,0 mg ceftriaxonu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (c). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatogrqfii R (5 Mm)> - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min, kterou je směs připravená takto: 2,0 g tetradecylamoniumbromidu R a 2,0 g tetraheptylamoniumbromidu R se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R, tlumivého roztoku fosforečnanového opH 7,0 (0,067 mol/l), tlumivého roztoku citronanového o pH 5,0 (který se připraví rozpuštěním 20,17 g kyseliny citrónové R v 800 ml vody R, upravením hodnoty pH hydroxidem sodným koncentrovaným RS'na 5,0 a zředěním vodou R na 1000,0 ml) a acetonitrilu R (440 + 55 + 5,0 + 500), - spektrofotometrického detektoru, 254 nm, - injektorové smyčky, 20 fA. Nastříkne se porovnávací roztok (b) a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku odpovídala nejméně polovině celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky je nejméně 3,0. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku sodné soli ceftriaxonu je nejvýše 1,0 %. Zkoušený roztok a porovnávací roztok se nastřikují střídavě. Obsah sodné soli ceftriaxonu se vypočítá v procentech. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečných obalech. Separandum. Strana 1240 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1240 f Cefuroximum natricum Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka: - sterilní, - prostá bakteriálních endotoxinů. Nečistoty A. disodná sůl kyseliny (£)-(6Ä,7Ä)-7-[(2-amino-l,3-thiazol-4-yl)(methoxyimino)acetamido]-3--{[(2,5-dihydro-2-methyl-6-oxido-5-oxo-l,2,4-triazin-3-yl)thio]metliyl}-8-oxo-5-tliia-l--azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylové) (E-izomer), B. (Z)-2-(2-amino-l,3-thiazol-4-yl)-N-[(5aÄ,6Ä)-l,7-dioxo-1,4,6,7-tetrahydro-3#,5a#-azeto[2,1 --ř]furo[3,4-d][l,3]thiazin-6-yl]-2-(methoxyimino)acetamid, C. 6-hydroxy-2-methyl-3-merkapto-l,2,4-triazin-5(2//)-on, D. S-(l,3-benzotliiazol-2-yl)-(Z)-(2-amino-l,3-tliiazol-4-yl)(metlioxyimino)tliioacetat, E. kyselina (6Ä,7Ä)-7-amino-3-{[(2,5-dihydro-6-hydroxy-2-metliyl-5-oxo-l,2,4-triazm-3--yl)thio]methyl}-8-oxo-5-thia-l-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová. f Cefuroximum natricum Sodná sůl cefuroximu Na © OCH3 coo o CH2—O—C—NH2 e C16H15N4Na08S Mr 446,37 CAS 56238-63-2 Je to sodná sůl kyseliny (Z)-(6Ä,7Ä)-3-(karbamoyloxymethyl)-7-[2-(2-furyl)-2-(methoxyimi-no)acetamido]-8-oxo-5-thia-l-azabicyklo[4,2,0]-2-okten-2-karboxylové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 96,0 % až 101,0 % sloučeniny C16H15N4Na08S. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek, slabě hygroskopický. Je snadno rozpustná ve vodě, velmi těžce rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1241 _____________________________________________________________________f Cefuroximum natricum 1241 Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) se shoduje se spektrem sodné soli cefuroximu CRL. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254 silanizo-vaného R. Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l). Porovnávací roztok (a). 20 mg sodné soli cefuroximu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového opH 7,0 (0,067 mol/l). Porovnávací roztok (b). 20 mg sodné soli cefuroximu CRL a 20 mg sodné soli cefoxitinu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l). Na vrstvu se nanese odděleně po 1 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů tetrahydrofuranu R a roztoku octanu amonného R (150 g/l), jehož hodnota pH byla předem upravena kyselinou octovou R na 6,2, (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrný dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. C. Asi 2 mg se přenesou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírově RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je světle hnědý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká červenohnědé zbarvení. D. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 20,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1). Absor-bance (2.2.25) roztoku S měřená při 450 nm je nejvýše 0,25. Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 8,5. Měří se roztok připravený zředěním 2 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 20 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +59° až +66°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,500 g v tlumivem roztoku octanovem o pH 4,6 a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se zkoušený roztok a porovnávací roztoky (b) a (c). Chromatogram se nechá vyvíjet po dobu odpovídající nejméně trojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku deskarbamoylcefuroximu (určená porovnáním s chroma-togramem porovnávacího roztoku (b)) větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího deskarbamoylcefuroximu, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu Strana 1242 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1242 Cellacefatum_______________________________________________________________________________ porovnávacího roztoku (c) (1,0 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (3,0 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,5 %; stanoví se s 0,400 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuj e-li nejvýše 0,10 m.j. endotoxinu v miligramu. Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (a). 25,0 mg sodné soli cefuroximu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (b). 20 ml porovnávacího roztoku (a) se 10 min zahřívá ve vodní lázni při 60 ° C. Ochladí se a ihned nastříkne. Porovnávací roztok (c). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem hexylsilanizovaným pro chromatografii R (5 Mm)> - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a tlumivého roztoku octanového o pH 3,4 (který se připraví rozpuštěním 6,01 g kyseliny octové ledové R a 0,68 g octanu sodného R ve vodě R a zředěním vodou R na 1000 ml) (1 + 99), - spektrofotometrického detektoru, 273 nm, - injektorové smyčky, 20 fA. Nastříkne se porovnávací roztok (b); na chromatogramu jsou píky odpovídající cefuroximu a deskarbamoylcefuroximu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi těmito píky je nejméně 2,0. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi. Nastříkne se porovnávací roztok (c ) a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku byla nejméně čtvrtina celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže faktor symetrie píku cefuroximu je nejvýše 1,5. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku cefuroximu je nejvýše 1,0 %. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se nastřikují střídavě. Obsah sodné soli cefuroximu se vypočítá v procentech. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě nepřevyšující 25 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1243 _______________________________________________________________________________Cellacefatum 1243 Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka: - sterilní, - prostá bakteriálních endotoxinů. Nečistoty A. kyselina (Z)-(6Ä,7Ä)-7-[2-(2-ŕuryl)-2-(methoxyimino)acetamido]-3-hydroxymethyl-8-oxo-5-thia—l-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2 -karboxylová, B. kyselina (Z)-(6Ä,7Ä)-3-acetoxymethyl-7-[2-(2-ŕuryl)-2-(methoxyimino)acetamido]-8-oxo-5-thia—1 -azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová (cefüracetim), C. kyselina (Z)-(6Ä,7Ä)-7-[2-(2-furyl-2-(methoxiimino)acetamido]-3-methyl-8-oxo-5-thia-l --azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová, D. kyselina (Z)-(6Ä,7Ä)-7-[2-(2-furyl)-2-(methoxyimino)acetamido]-8-oxo-3-trichloracetyl--karbamoyloxymethyl-5-thia-l-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová, E. kyselina (Z)-(6Ä,7Ä)-3-karbamoyloxymethyl-7-[2-(2-ŕuryl)-2-(methoxyimino)acetamido]-8-oxo—5-thia-l-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová (Cefuroxim), F. kyselina (£)-(6Ä,7Ä)-7-[2-(2-ŕuryl)-2-(methoxyimino)acetamido]-3-hydroxymethyl-8-oxo-5-thia—l-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová, G. kyselina (£)-(6Ä,7Ä)-3-acetoxymethyl-7-[2-(2-ŕuryl)-2-(methoxyimino)acetamido]-8-oxo-5-thia—l-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová, H. lakton kyseliny (Z)-(6Ä,7Ä)-7-[2-(2-ŕuryl)-2-(methoxyimino)acetamido]-3-hydroxymethyl-8-oxo~5-thia-l-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylové, I. kyselina (Z)-2-(2-furyl)-2-(methoxyimino)octová. Cellacefatum ***** Celacefat Synonyma. Cellulosi acetas phthalas, Cellacephatum, Celophthalum________________________ Je to částečně O-acetylovaná a O-ftalylovaná celulosa. Obsahuje 30,0 % až 36,0 % hydrogenftaloylovych skupin (C8H503; relativní hmotnost skupiny 149,13) a 21,5 % až 26,0 % acetylových skupin (C2H30; relativní hmotnost skupiny 43,05), u obou počítáno na bezvodou a kyselin prostou látku. Vlastnosti Bílý sypký prášek nebo bezbarvé vločky, hygroskopický. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, dobře rozpustný v diethylenglykolu, prakticky nerozpustný v ethanolu a v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných alkalických roztocích. Strana 1244 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1244 Cellacefatum_______________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. pro celacefat. B. 150 mg se rozpustí v 1 ml acetonu R Tento roztok se naleje na skleněnou desku a vysuší se; vznikne tenký průsvitný lesklý film. Zkoušky na čistotu Zdánlivá viskozita (2.2.8). 45 mPa.s až 90 mPa.s; měří se roztok při 25 °C připravený rozpuštěním 15 g (počítáno na bezvodou látku) v 85 g směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 249). Volné kyseliny. Nejvýše 3,0 % (S), počítáno jako kyselina fialová na bezvodou látku. 3,0 g s e třepou 2 h se 100 ml směsi objemových dílů vody R a methanolu R (35 + 65) a směs se zfiltruje. Baňka a filtr se promyjí dvakrát 10 ml stejné směsi a promývací tekutina se spojí s filtrátem. Takto připravený roztok se titruje hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za použití fenolftaleinu RS jako indikátoru do vzniku slabě růžového zbarvení. Provede se slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 8,3 mg volných kyselin, počítáno jako kyselina ftalová. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky. Zkouška se provede v prostředí směsi objemových dílů dichlormethanu R a ethanolu R (2 + 3). Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Ftaloylové skupiny. 1,000 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů acetonu R a lihu 96% R (2 + 3). Přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do slabě růžového zbarvení. Provede se slepá zkouška. Obsah ftaloylových skupin vyjádřený v procentech (P) se vypočte podle vzorce: (100 a)m v němž značí: a - obsah vody v procentech, viz Zkoušky na čistotu, m - navážku zkoušené látky v gramech, n - spotřebu hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS v mililitrech, S - obsah volných kyselin v procentech, viz Zkoušky na čistotu. Acetylové skupiny. K 0,100 g se přidá 25,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a zahřívá se 30 min na vodní lázni pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS do odbarvení. Provede se slepá zkouška. Obsah acetylových skupin vyjádřený v procentech se vypočítá podle vzorce: Částka 1 Sbírka zákonů č. /1998 Strana 1245 _______________________________________________________________________________Cellacefatum 1245 —-2------- - (0,578P + 0,5185), (100 - a)m v němž značí: a - obsah vody v procentech, m - navážku zkoušené látky v gramech, «! - spotřebu kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS v mililitrech, n2 - spotřebu kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS zjištěnou při slepé zkoušce v mililitrech, P - obsah ftaloylových skupin v procentech, 5* - obsah volných kyselin v procentech (viz Zkoušky na čistotu). Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Cellulosi acetas Acetat celulosy Je to částečně O-acetylovaná celulosa. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 29,0 % až 42,0 % acetylových skupin (C2H30). Obsah acetylových skupin je 90,0 % až 110,0 % deklarovaného obsahu, počítáno na vysušenou látku. Vlastnosti Bílý nažloutlý nebo nasedly prášek nebo granule, hygroskopický. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v kyselině mravenčí, v 2-methoxyethanolu a ve směsi stejných objemových dílů methanolu a dichlormethanu, prakticky nerozpustný v acetonu a lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. pro acetat celulosy. B. Vyhovuje zkoušce na acetyl (2.3.1). Směs se zahřívá pomalu k varu nad otevřeným plamenem. Zkoušky na čistotu Kysele reagující látky. K 5,00 g v 250ml kuželové baňce se přidá 150 ml vody prosté oxidu uhličitého R, baňka se uzavře, suspenze se opatrně zamíchá, nechá se 3 h stát a potom se zfiltruje. Baňka a filtr se promyjí vodou prostou oxidu uhličitého R, promývací tekutina se spojí s filtrátem a přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS1. Na změnu zbarvení indikátoru se spotřebují nejvýše 3,0 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 g/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Strana 1246 Sbírka zákonu č. /1998 Částka 1 1246 Cellacefatum Ztráta sušením (2.2.32), Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %. Stanovení obsahu Ke 2,000 g v 500ml kuželové baňce se přidá 100 ml acetonu R a 10 ml vody R. Baňka se uzavře a míchá se na magnetické míchačce do úplného rozpuštění. Přidá se 30,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS za stálého míchání. Baňka se uzavře a míchá se na magnetické míchačce 30 min. Potom se přidá 100 ml horké vody R, stěny baňky se opláchnou a míchá se ještě 2 min. Přidá se 0,1 núfenolftaleinu RS jako indikátoru a titruje se kyselinou sírovou 0,5 mol/l VS. Provede se slepá zkouška. Obsah acetylových skupin vyjádřený v procentech se vypočítá podle vzorce: 4,305(n2 - nr) m v němž značí: m - navážku zkoušené látky v gramech, nx - spotřebu kyseliny sírové 0,5 mol/l VS zjištěnou při titraci v mililitrech, n2 - spotřebu kyseliny sírové 0,5 mol/l VS zjištěnou při slepé zkoušce v mililitrech. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Označování V označení na obalu se uvede obsah acetylových skupin v procentech. Cellulosi pulvis Celulosový prášek " HOH2C ^-0 Her" OH ^0 OH CH2OH (C6H10O5)n CAS 9004-34-6 Je to čištěná, mechanicky rozmělněná celulosa získaná zpracováním alfa-celulosy jako buničiny z vláknitého rostlinného materiálu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1247 _____________________________________________________________________________Cellulosi pulvis 1247 Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý jemný nebo zrnitý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v acetonu, v ethanolu, v toluenu, ve zředěných kyselinách a ve většině organických rozpouštědel, těžce rozpustný v roztoku hydroxidu sodného (50 g/l). Zkoušky totožnosti A. Asi 10 mg se umístí na hodinové sklíčko a disperguje se ve 2 ml chloridu zinečnatého s jodem RS; látka se zbarví fialovomodře. B. 0,250 g se převede do 125ml kuželové baňky, přidá se 25,0 ml vody R a 25,0 ml hydroxidu di(ethylendiamin)měďnatého 1 mol/l RS. Obsah baňky se ihned probublá dusíkem R, baňka se uzavře a třepe se do úplného rozpuštění směsi. 7,0 ml se převede do vhodného kapilárního viskozimetru (2.2.9). Roztok se ustaluje při (25 ± 0,1) °C nejméně po dobu 5 min. Zaznamená se čas průtoku tx v sekundách mezi dvěma značkami na viskozimetru. Vypočítá se kinematická viskozita vx roztoku podle vzorce: tx(kx), v němž značí: kx - konstantu viskozimetru. Hydroxid di(ethylendiamin)měd'natý 1 mol/l RS se zředí na vhodný objem stejným objemovým dílem vody R a měří se průtokový čas t2 v sekundách za použití vhodného kapilárního viskozimetru. Vypočítá se kinematická viskozita v2 rozpouštědla podle vzorce: v němž značí: k2 - konstantu viskozimetru. Stanoví se relativní viskozita T)teX zkoušené látky podle vzorce: »7i/%- Stanoví se vnitřní viskozita [rflc interpolací pomocí tabulky vnitřní viskozity. Vypočítá se stupeň polymerizace P pomocí vzorce: 95 [tj]c w[(100 - fc)/100]' v němž značí: m - navážku zkoušené látky v gramech, b - ztrátu sušením v procentech. Stupeň polymerizace je nejméně 440. Zkoušky na čistotu Rozpustnost. 50 mg se rozpustí v 10 ml zkoumadla tetraaminměďnatého RS; látka se rozpustí beze zbytku. Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,5; měří se supernatantní tekutina získaná smícháním 10 g s 90 ml vody prosté oxidu uhličitého Rpo 1 h stání za občasného zamíchání. Strana 1248 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1248 Cellulosi pulvis Látky rozpustné v etheru. Pripraví se sloupec naplněním 10,0 g do trubice o vnitřním průměru 20 mm. Sloupcem se nechá prokapávat 50 ml etheru prostého peroxidických látek R. Eluát se odpaří do sucha. Zbytek váží nejvýše 15,0 mg (0,15 %). Látky rozpustné ve vodě. 6,0 g se smíchá s 90 ml čerstvě prevarené a ochlazené vody R, nechá se 10 min stát za občasného promíchání a zfiltruje se. Prvních 10 ml filtrátu se odstraní, což se opakuje za použití stejného filtru podle potřeby do získání čirého filtrátu. 15,0 ml se v předem zvážené odpařovací misce odpaří na vodní lázni do sucha a pak se 1 h suší při 100 ° C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 15,0 mg (1,5 %). Škrob. K 10 g se přidá 90 ml vody R, 5 min se vaří a ještě za horka se zfiltruje. Po ochlazení se přidá 0,1 mljodu 0,05 mol/l RS; nevznikne modré zbarvení. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 6,5 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,3 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 103 živých aerobních mikroďganismu> z toho nejvýše 102 hub, v gramu; stanoví se plotnovou metodou. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli, Pseudomonas aeruginosa, Staphylococcus aureus a Salmonella (2.6.13). Tabulka vnitřní viskozity Vnitřní viskozita [r i]c, při rozdílných hodnotách relativní viskozity T)rľi lni 0,00 0,10 0,20 0,30 0,40 0,50 0,60 0,70 0,80 0,90 U 0,098 0,106 0,115 0,125 0,134 0,143 0,152 0,161 0,170 0,180 1,2 0,189 0,198 0,207 0,216 0,225 0,233 0,242 0,250 0,259 0,268 1,3 0,276 0,285 0,293 0,302 0,310 0,318 0,326 0,334 0,342 0,350 1,4 0,358 0,367 0,375 0,383 0,391 0,399 0,407 0,414 0,422 0,430 1,5 0,437 0,445 0,453 0,460 0,468 0,476 0,484 0,491 0,499 0,507 1,6 0,515 0,522 0,529 0,536 0,544 0,551 0,558 0,566 0,573 0,580 1,7 0,587 0,595 0,602 0,608 0,615 0,622 0,629 0,636 0,642 0,649 1,8 0,656 0,663 0,670 0,677 0,683 0,690 0,697 0,704 0,710 0,717 1,9 0,723 0,730 0,736 0,743 0,749 0,756 0,762 0,769 0,775 0,782 2,0 0,788 0,795 0,802 0,809 0,815 0,821 0,827 0,833 0,840 0,846 2,1 0,852 0,858 0,864 0,870 0,876 0,882 0,888 0,894 0,900 0,906 2,2 0,912 0,918 0,924 0,929 0,935 0,941 0,948 0,953 0,959 0,965 2,3 0,971 0,976 0,983 0,988 0,994 1,000 1,006 1,011 1,017 1,022 2,4 1,028 1,033 1,039 1,044 1,050 1,056 1,061 1,067 1,072 1,078 2,5 1,083 1,089 1,094 1,100 1,105 1,111 1,116 1,121 1,126 1,131 2,6 1,137 1,142 1,147 1,153 1,158 1,163 1,169 1,174 1,179 1,184 2,7 1,190 1,195 1,200 1,205 1,210 1,215 1,220 1,225 1,230 1,235 2,8 1,240 1,245 1,250 1,255 1,260 1,265 1,270 1,275 1,280 1,285 2,9 1,290 1,295 1,300 1,305 1,310 1,314 1,319 1,324 1,329 1,333 3,0 1,338 1,343 1,348 1,352 1,357 1,362 1,367 1,371 1,376 1,381 3,1 1,386 1,390 1,395 1,400 1,405 1,409 1,414 1,418 1,423 1,427 3,2 1,432 1,436 1,441 1,446 1,450 1,455 1,459 4,464 1,468 1,473 3,3 1,477 1,482 1,486 1,491 1,496 1,500 1,504 1,508 1,513 1,517 3,4 1,521 1,525 1,529 1,533 1,537 1,542 1,546 1,550 1,554 1,558 3,5 1,562 1,566 1,570 1,575 1,579 1,583 1,587 1,591 1,595 1,600 3,6 1,604 1,608 1,612 1,617 1,621 1,625 1,629 1,633 1,637 1,642 3,7 1,646 1,650 1,654 1,658 1,662 1,666 1,671 1,675 1,679 1,683 3,8 1,687 1,691 1,695 1,700 1,704 1,708 1,712 1,715 1,719 1,723 3.9 1.727 1,731 1.735 1.739 1.742 1.746 1.750 1.754 1.758 1.762 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1249 Cellulosi pulvis 1249 lni 0,00 0,10 0,20 0,30 0,40 0,50 0,60 0,70 0,80 0,90 4,0 4,1 4,2 4,3 4,4 4,5 4,6 4,7 4,8 4,9 1,765 1,804 1,841 1,878 1,914 1,950 1,986 2,020 2,053 2,087 1,769 1,808 1,845 1,882 1,918 1,954 1,989 2,023 2,057 2,090 1,773 1,811 1,848 1,885 1,921 1,957 1,993 2,027 2,060 2,093 1,777 1,815 1,852 1,889 1,925 1,961 1,996 2,030 2,063 2,097 1,781 1,819 1,856 1,893 1,929 1,964 2,000 2,033 2,067 2,100 1,785 1,822 1,859 1,896 1,932 1,968 2,003 2,037 2,070 2,103 1,789 1,826 1,863 1,900 1,936 1,971 2,007 2,040 2,073 2,107 1,792 1,830 1,867 1,904 1,939 1,975 2,010 2,043 2,077 2,110 1,796 1,833 1,870 1,907 1,943 1,979 2,013 2,047 2,080 2,113 1,800 1,837 1,874 1,911 1,946 1,982 2,017 2,050 2,083 2,116 5,0 5,1 5,2 5,3 5,4 5,5 5,6 5,7 5,8 5,9 2,119 2,151 2,183 2,212 2,243 2,273 2,303 2,332 2,361 2,390 2,122 2,154 2,186 2,215 2,246 2,276 2,306 2,335 2,364 2,393 2,125 2,158 2,190 2,218 2,249 2,279 2,309 2,338 2,367 2,396 2,129 2,160 2,192 2,221 2,252 2,282 2,312 2,341 2,370 2,400 2,132 2,164 2,195 2,224 2,255 2,285 2,315 2,344 2,373 2,403 2,135 2,167 2,197 2,227 2,258 2,288 2,318 2,347 2,376 2,405 2,139 2,170 2,200 2,230 2,261 2,291 2,320 2,350 2,379 2,408 2,142 2,173 2,203 2,233 2,264 2,294 2,324 2,353 2,382 2,411 2,145 2,176 2,206 2,236 2,267 2,297 2,326 2,355 2,384 2,414 2,148 2,180 2,209 2,240 2,270 2,300 2,329 2,358 2,387 2,417 6,0 6,1 6,2 6,3 6,4 6,5 6,6 6,7 6,8 6,9 2,419 2,447 2,475 2,503 2,529 2,555 2,581 2,608 2,633 2,658 2,422 2,450 2,478 2,505 2,532 2,558 2,584 2,610 2,635 2,660 2,425 2,453 2,481 2,508 2,534 2,561 2,587 2,613 2,637 2,663 2,428 2,456 2,483 2,511 2,537 2,563 2,590 2,615 2,640 2,665 2,431 2,458 2,486 2,513 2,540 2,566 2,592 2,618 2,643 2,668 2,433 2,461 2,489 2,516 2,542 2,568 2,595 2,620 2,645 2,670 2,436 2,464 2,492 2,518 2,545 2,571 2,597 2,623 2,648 2,673 2,439 2,467 2,494 2,521 2,547 2,574 2,600 2,625 2,650 2,675 2,442 2,470 2,497 2,524 2,550 2,576 2,603 2,627 2,653 2,678 2,444 2,472 2,500 2,526 2,553 2,579 2,605 2,630 2,655 2,680 7,0 7,1 7,2 7,3 7,4 7.5 7,6 7,7 7,8 7,9 2,683 2,707 2,731 2,755 2,779 2,802 2,826 2,849 2,873 2,895 2,685 2,710 2,733 2,757 2,781 2,805 2,828 2,851 2,875 2,898 2,687 2,712 2,736 2,760 2,783 2,807 2,830 2,854 2,877 2,900 2,690 2,714 2,738 2,762 2,786 2,809 2,833 2,856 2,879 2,902 2,693 2,717 2,740 2,764 2,788 2,812 2,835 2,858 2,881 2,905 2,695 2,719 2,743 2,767 2,790 2,814 2,837 2,860 2,884 2,907 2,698 2,721 2,745 2,769 2,793 2,816 2,840 2,863 2,887 2,909 2,700 2,724 2,748 2,771 2,795 2,819 2,842 2,865 2,889 2,911 2,702 2,726 2,750 2,774 2,798 2,821 2,844 2,868 2,891 2,913 2,705 2,729 2,752 2,776 2,800 2,823 2,847 2,870 2,893 2,915 8,0 8,1 8,2 8,3 8,4 8,5 8,6 8,7 8,8 8,9 2,918 2,939 2,961 2,983 3,004 3,025 3,046 3,067 3,087 3,108 2,920 2,942 2,963 2,985 3,006 3,027 3,048 3,069 3,089 3,110 2,922 2,944 2,966 2,987 3,008 3,029 3,050 3,071 3,092 3,112 2,924 2,946 2,968 2,990 3,010 3,031 3,052 3,073 3,094 3,114 2,926 2,948 2,970 2,992 3,012 3,033 3,054 3,075 3,096 3,116 2,928 2,950 2,972 2,994 3,015 3,035 3,056 3,077 3,098 3,118 2,931 2,952 2,974 2,996 3,017 3,037 3,058 3,079 3,100 3,120 2,933 2,955 2,976 2,998 3,019 3,040 3,060 3,081 3,102 3,122 2,935 2,957 2,979 3,000 3,021 3,042 3,062 3,083 3,104 3,124 2,937 2,959 2,981 3,002 3,023 3,044 3,064 3,085 3,106 3,126 9,0 9,1 9,2 9,3 9,4 9,5 9,6 9,7 9,8 9,9 3,128 3,148 3,168 3,188 3,208 3,227 3,246 3,266 3,285 3,304 3,130 3,150 3,170 3,190 3,210 3,229 3,248 3,268 3,287 3,305 3,132 3,152 3,172 3,192 3,212 3,231 3,250 3,269 3,289 3,307 3,134 3,154 3,174 3,194 3,214 3,233 3,252 3,271 3,291 3,309 3,136 3,156 3,176 3,196 3,215 3,235 3,254 3,273 3,293 3,311 3,138 3,158 3,178 3,198 3,217 3,237 3,256 3,275 3,295 3,313 3,140 3,160 3,180 3,200 3,219 3,239 3,258 3,277 3,297 3,316 3,142 3,162 3,182 3,202 3,221 3,241 3,260 3,279 3,298 3,318 3,144 3,164 3,184 3,204 3,223 3,242 3,262 3,281 3,300 3,320 3,146 3,166 3,186 3,206 3,225 3,244 3,264 3,283 3,302 3,321 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 3,32 3,50 3,66 3,80 3,96 4,10 4,23 4,35 4,46 4,57 3,34 3,52 3,68 3,83 3,97 4,11 4,24 4,36 4,47 4,58 3,36 3,53 3,69 3,85 3,99 4,13 4,25 4,37 4,48 4,59 3,37 3,55 3,71 3,86 4,00 4,14 4,27 4,38 4,49 4,60 3,39 3,56 3,72 3,88 4,02 4,15 4,28 4,39 4,50 4,61 3,41 3,58 3,74 3,89 4,03 4,17 4,29 4,41 4,52 4,62 3,43 3,60 3,76 3,90 4,04 4,18 4,30 4,42 4,53 4,63 3,45 3,61 3,77 3,92 4,06 4,19 4,31 4,43 4,54 4,64 3,46 3,63 3,79 3,93 4,07 4,20 4,33 4,44 4,55 4,65 3,48 3,64 3,80 3,95 4,09 4,22 4,34 4,45 4,56 4,66 Strana 1250 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1250 Cellulosum microcristallinum Cellulosum microcristallinum Mikrokrystalická celulosa Je to čistená, částečně depolymerizovaná celulosa připravená působením minerálních kyselin na alfa-celulosu, získanou jako buničinu z vláknitého rostlinného materiálu. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý jemný nebo zrnitý prášek. Je prakticky nerozpustná ve vodě, v acetonu, v ethanolu, v toluenu, ve zředěných kyselinách a v roztoku hydroxidu sodného (50 g/l). Zkoušky totožnosti A. Asi 10 mg se umístí na hodinové sklíčko a disperguje se ve 2 ml chloridu zinečnatého s jodem RS; látka se zbarví fialově modře. B. 1,300 g se převede do 125ml kuželové baňky, přidá se 25,0 ml vody R a 25,0 ml hydroxidu di(ethylendiamin)měďnatého 1 mol/l RS. Obsah baňky se ihned probublá dusíkem R, baňka se uzavře a třepe se do úplného rozpuštění směsi. 7,0 ml se převede do vhodného kapilárního viskozimetru (2.2.9). Roztok se ustaluje při (25 ± 0,1) °C nejméně po dobu 5 min. Zaznamená se čas průtoku tx v sekundách mezi dvěma značkami na viskozimetru. Vypočítá se kinematická viskozita vx roztoku podle vzorce: tx(kx), v němž značí: kx - konstantu viskozimetru. Hydroxid di(ethylendiamin)měd'natý 1 mol/l RS se zředí na vhodný objem stejným objemovým dílem vody R a měří se průtokový čas t2 v sekundách za použití vhodného kapilárního viskozimetru. Vypočítá se kinematická viskozita v2 rozpouštědla podle vzorce: v němž značí: k2 - konstantu viskozimetru. Stanoví se relativní viskozita T)teX zkoušené látky podle vzorce: ft/%- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1251 Centaurii herba 1251 Stanoví se vnitřní viskozita [rßc interpolací pomocí tabulky vnitřní viskozity (viz článek Cellulosipulvis). Vypočítá se stupeň polymerizace P pomocí vzorce: 95 [tj]c w[(100 - fc)/100]' v němž značí: m - navážku zkoušené látky v gramech, b - ztrátu sušením v procentech. Stupeň polymerizace je nejvýše 350. Zkoušky na čistotu Rozpustnost. 50 mg se rozpustí v 10 ml zkoumadla tetraaminměďnatého RS; látka se rozpustí beze zbytku. Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,5; měří se supernatantní tekutina získaná centrifugací suspenze připravené třepáním 5 g se 40 ml vody prosté oxidu uhličitého Rpo dobu 20 min. Látky rozpustné v etheru. Připraví se sloupec naplněním 10,0 g do trubice o vnitřním průměru 20 mm. Sloupcem se nechá prokapávat 50 ml etheru prostého peroxidických látek R. Eluát se odpaří do sucha. Zbytek váží nejvýše 5,0 mg (0,05 %). Látky rozpustné ve vodě. 5,0 g se protřepává 10 min s 80 ml vody R a zfiltruje se za použití vakua do předem zvážené baňky. Filtrát se odpaří na vodní lázni do sucha a odparek se 1 h suší při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 12,5 mg (0,25 %). Škrob. K 10 g se přidá 90 ml vody R, 5 min se vaří a ještě za horka se zfiltruje. Po ochlazení se přidá 0,1 mljodu 0,05 mol/l RS; nevznikne modré zbarvení. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 6,0 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 103 živých aerobních mikroďgamsmu> z toho nejvýše 102 hub, v gramu; stanoví se plotnovou metodou. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli, Pseudomonas aeruginosa, Staphylococcus aureus a Salmonella (2.6.13). Centaurii herba Zeměžlučová nať Synonymum. Herba centaurii Je to celá nebo řezaná, usušená kvetoucí nať druhu Centaurium erythraea RAFN {synonyma: Centaurium minus MOENCH, Centaurium umbellatum GILIB., Erythraea centaurium (L.) PERS). Vlastnosti Droga intenzivně hořké chuti. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. N Strana 1252 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1252 Cera alba Zkoušky totožnosti A. Stonek dutý, válcovitý, světle zelený až hnědý, podélně rýhovaný, jen v horní části větvený. Listy přisedlé, celokrajné, vstřícné, podlouhle vejěité až kopinaté, až 3 cm dlouhé; na obou stranách lysé, zelené až hnědavě zelené. Květy uspořádány ve vrcholíkovitých vidlanech. Kalich pětičetný, zelený, kališní ušty kopinaté. Koruna pětičetná, řepicovitá, růžově červená, korunní cípy asi 5 mm až 8 mm dlouhé, korunní trubka bělavá. Koruna delší než kalich. Tyčinek pět, nitky srostlé s korunou. Semeník svrchní s krátkou ěnělkou a široce dvojklannou bliznou. Válcovitá tobolka asi 7 mm až 10 mm dlouhá, s četnými malými, hnědými semeny. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je zelenožlutý až nahnědlý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: četné úlomky stonku se sklerenchymatickými vlákny a šroubovitě, síťovitě a tečkované ztlustlými cévami s úzkým luminem; buňky dřeně pravoúhlé s tečkovanými stěnami; úlomky listů s buňkami pokožky vlnitě zprohýbanými, anizocytickými průduchy (2.8.3) a buňkami mezofýlu s různými krystaly šťavelanu vápenatého; úlomky kalicha a koruny s buňkami pokožky tupě papilózními a s kutikulou paprsěitě zvrásnenou; části endothecia se síťovitě nebo žebříěkovitě ztlustlými stěnami; pylová zrna zaobleně trojhranná až oválná, žlutá, o průměru asi 30 //m, s jemně zrnitou exinou a třemi klíěními póry; úlomky stěn tobolky složené ze vzájemně se křížících vrstev vláknitých buněk; malá, žlutohnědá semena s vyniklou tmavohnědou, síťovitou strukturou, tvořenou hrubými bočními stěnami buněk pokožky. C. Provede se tenkovrstvá chromatogramie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (500) se smíchá s 20 ml methanolu R a zahřívá se 10 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje. Porovnávací roztok. 10 mg rutinu R se rozpustí v 10 ml methanolu R Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R a ethylacetatu R (16 + 16 + 69) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu studeného vzduchu a vyvíjí se stejným způsobem ještě jednou. Usuší se v proudu studeného vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna (swertiamarin) na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné i další velmi slabě zbarvené skvrny. Vrstva se postříká anisaldehydem RS, suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je žlutohnědá skvrna (rutin). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je skvrna swertiamarinu zbarvena hnědě, těsně nad ní je slabá, nažloutlá skvrna, mezi touto skvrnou a celém chromatogramu je několik většinou šedých, velmi slabě zbarvených skvrn, na cele chromatogramu je ěervenofialová skvrna. Pod skvrnou swertiamarinu je intenzivní, slabě difúzni žlutá skvrna. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Skvrna swertiamarinu na chromatogramu zkoušeného roztoku je intenzivně hnědá až hnědožlutá, těsně nad ní je světle zelená až žlutozelená skvrna, mezi touto skvrnou a celém chromatogramu je několik namodralých nebo nažloutlých skvrn, celo chromatogramu je zbarveno slabě ěervenofialově. Pod skvrnou swertiamarinu jsou intenzivní světle zelené až žlutozelené skvrny a slabě zbarvené, nahnědlé skvrny. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 3 %. Číslo hořkosti. Nejméně 2000. Provádí se srovnáním s chininiumchloridem, jehož číslo hořkosti je 200 000. Číslo hořkosti je definováno jako reciproká hodnota zředění, které chutná ještě hořce. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1253 Cera alba 1253 Základní roztok chininiumchloridu. 0,100 g chininiumchloridu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Zkoušený roztok. 1,00 g práškované drogy (710) se přelije 1000 ml vroucí vody R a za nepřetržitého míchání se zahřívá 30 min na vodní lázni. Po ochlazení se zředí vodou R na 1000 ml. Důkladně se promíchá a pak se zfiltruje, prvních 20 ml filtrátu se odstraní. Připraví se řada porovnávacích roztoků tak, že v první zkumavce je 4,2 ml základního roztoku chininiumchloridu a v každé následující zkumavce se objem tohoto roztoku zvyšuje o 0,2 ml až do konečného objemu 5,8 ml. Objem každé zkumavky se zředí vodou R na 10,0 ml. Určí se roztok nejnižší koncentrace, který chutná ještě hořce. 10,0 ml roztoku nejnižší koncentrace se převaluje v ústech 30 s tak, aby roztok přišel do styku s kořenem jazyka. Jestliže roztok nechutná hořce, vyplivne se a po 1 min se ústa vypláchnou vodou. Po 10 min se zkouší stejným způsobem roztok následující vyšší koncentrace. Korekční faktor k se vypočítá ze vztahu: 5,00 n v němž značí: n - počet ml základního roztoku chininiumchloridu, který chutnal ještě hořce. 10/A: ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 20,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku chutná hořce. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 6,0 %. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem. Cera alba ***** Bílý vosk_______________________________________________________* CAS 8012-89-3 Je to včelí vosk získaný bělením žlutého včelího vosku. Vlastnosti Bílé nebo nažloutlé kousky nebo destičky, v tenké vrstvě průsvitné, na lomu jemně zrnité, matné, nikoli krystalické; zahřátím v dlani měkne a stává se tvárným. Pach nevýrazný, medový, jemnější než u žlutého vosku, nikdy není žluklý. Vosk bez chuti, nelepí se na zuby. Je prakticky nerozpustný ve vodě; částečně se rozpouští v horkém lihu 90% (V/V) a v etheru, za horka se rozpouští v mastných olejích a silicích. Relativní hustota je asi 0,96. Strana 1254 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1254 Cera carnauba Zkoušky totožnosti Teplota skápnutí (2.2.17). 61 °C až 65 °C. Zkoušená látka se rozpustí zahřátím na vodní lázni, nalije se na skleněnou desku a nechá se vychladnout na polotuhou hmotu. Kovový kelímek se vtlačí širším koncem do zkoušené látky, postup se opakuje tak dlouho, dokud není zkoušená látka vytlačována úzkým otvorem. Přebytek vosku se odstraní kopistkou a dovnitř se okamžitě vloží teploměr. Vytlačený vosk se odstraní. Po 12 h stání při obyčejné teplotě se stanoví teplota skápnutí. Číslo kyselosti. 17 až 24. 2,00 g se v 250ml kuželové baňce smíchají s 40 ml xylenu R, přidá se několik varných kamínků a zahřívá se pod zpětným chladičem do rozpuštění. Přidá se 20 ml lihu 96% R, 0,5 mlfenolftaleinu RS1 a ještě horký roztok se titruje hydroxidem draselným v lihu 0,5 mol/l VS až do vzniku červeného zbarvení, které je stálé nejméně 10 s. Provede se slepá zkouška. Číslo kyselosti se vypočítá podle vzorce: 28,05 . (nx - n2) x - , m v němž značí: nx - spotřebu hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS v mililitrech (vlastní stanovení), n2 - spotřebu hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS v mililitrech (slepá zkouška), m - navážku zkoušené látky v gramech. Číslo esterové (2.5.2). 70 až 80. Poměr čísel. Poměr čísla esterového k číslu kyselosti je 3,3 až 4,3. Číslo zmýdelnění. 87 až 104. 2,00 g se v 250ml kuželové baňce smíchají s 30 ml směsi stejných objemových dílů xylenu R a lihu 96% R, přidá se několik varných kamínků a zahřívá se pod zpětným chladičem do rozpuštění. Přidá se 25,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS a vaří se 3 h pod zpětným chladičem. Přidá se 1 mlfenolftaleinu RS1; ještě horký roztok se ihned titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS. Roztok se během titrace několikrát zahřeje k varu. Provede se slepá zkouška. Číslo zmýdelnění se vypočítá podle vzorce: 28,05 . (n2 - nx) x = ----------------------, m v němž značí: nx - spotřebu kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l VS v mililitrech (vlastní stanovení), n2 - spotřebu kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l VS v mililitrech (slepá zkouška), m - navážku zkoušené látky v gramech. Ceresin, parafiny a některé další vosky. 3,0 g se v baňce na 100 ml smíchají s 30 ml roztoku hydroxidu draselného R (40 g/l) v lihu 96%> prostém aldehydů R a mírně se vaří 2 h pod zpětným chladičem. Zpětný chladič se odstraní a do baňky se ihned vloží teploměr. Baňka se vloží do vody 80 ° C teplé a za stálého míchání se roztok nechá chladnout. Při teplotě vyšší než 65 ° C nevzniká sraženina; roztok může opalizovat. Glycerol a jiné polyoly. 0,20 g se smíchá s 10 ml hydroxidu draselného v lihu RS a zahřívá se 30 min ve vodní lázni pod zpětným chladičem. Pak se přidá 50 ml kyseliny sírové zředěné RS; po ochlazení se zfiltruje. Baňka i filtr se promyjí kyselinou sírovou zředěnou RS. Spojené filtráty Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1255 _________________________________________________________________________________Cera flava 1255 a promývací tekutiny se zředí kyselinou sírovou zředěnou RS'na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se ve zkumavce smíchá s 0,5 ml roztoku jodistanu sodného R (10,7 g/l) a nechá se 5 min stát. Přidá se 1,0 mlfuchsinu RS. Případně vzniklá sraženina zmizí. Zkumavka se vloží do kádinky naplněné vodou 40 °C teplou. Nechá se chladnout a pozoruje se 10 min až 15 min. Modrofialové zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 1,0 ml roztoku glycerolu R (0,01 g/l) v kyselině sírové zředěné RS (0,5 %, počítáno jako glycerol). Cera carnauba Karnaubský vosk CAS 8015-86-9 Je to čištěný vosk získaný z listů druhu Copernicia cerifera MART. Vlastnosti Světle žlutý nebo žlutý prášek, vločky nebo tuhá hmota. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%, dobře rozpustný v horkém ethylacetatu a xylenu. Relativní hustota je asi 0,97. Zkoušky totožnosti Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí zahřátím v 5 ml chloroformu R Použije se horký roztok. Porovnávací roztok. 5 mg mentholu R,5 \ň menthylacetatu R a 5 mg thymolu R se rozpustí v 10 ml toluenu R. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) 30 |al zkoušeného roztoku a 10 |al porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a chloroformu R(2 + 98) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu. Postříká se čerstvě připraveným roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (200 g/l) v lihu 96% R (asi 20 ml na desku 200 x 200 mm) a suší se 10 min až 15 min při 100 °C až 105 °C. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je ve spodní části tmavomodrá skvrna (menthol) a nad ní naěervenalá skvrna (thymol); v horní části tmavomodrá skvrna (menthylacetat). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je patrná intenzivní modrá skvrna (triakontanol = melissylol) v poloze vymezené skvrnami thymolu a mentholu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Další modré skvrny jsou v horní části chromatogramu zkoušeného roztoku v poloze vymezené skvrnami menthylacetatu a thymolu na chromatogramu porovnávacího roztoku; nad těmito skvrnami jsou další skvrny; skvrna s nejvyšší hodnotou RF je velmi intenzivní. Pod skvrnou triakontalu jsou četné, nevýrazné skvrny; start je zbarven modře. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,10 g se rozpustí zahřátím v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml. Roztok je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než roztok dichromanu draselného R (0,05 g/l) (2.2.2, Metoda II). * * * * * * Strana 1256 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1256 Cera flava Teplota tání (2.2.15). 80 °C až 88 °C. Zkoušená látka se opatrně roztaví na vodní lázni a naplní se do otevřených skleněných kapilár. Kapiláry se pak nechají stát 24 h při teplotě nepřevyšující 10 °C nebo 2 h při 0 °C. Číslo kyselosti. 2 až 7. 2,000 g se v 250ml kuželové baňce smíchají se 40 ml xylenu R, přidá se několik skleněných kuliček a zahřívá se pod zpětným chladičem až do úplného rozpuštění. Přidá se 20 ml lihu 96% R&\ ml fenolftaleinu RS1 a horký roztok se titruje hydroxidem draselným v lihu 0,5 mol/l VS do vzniku růžového zbarvení, které je stálé nejméně 10 s. Provede se slepá zkouška. Číslo kyselosti se vypočítá podle vztahu: 28,05 . (nx - n2) m v němž značí: m - navážku zkoušené látky v gramech, nx - spotřebu hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS v mililitrech, n2 - spotřebu hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS při slepé zkoušce v mililitrech. Číslo zmýdelnění. 78 až 95. Ztitrovaný roztok ze zkoušky Číslo kyselosti se smíchá s 20,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS a vaří se 3 h pod zpětným chladičem. Přidá se 1 ml fenolftaleinu RSI a ještě horký červeně zbarvený roztok se ihned titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS do odbarvení. Roztok se znovu zahřeje k varu, a je-li třeba, pokračuje se v titraci; postup se opakuje tak dlouho, dokud se mění zbarvení roztoku při zahřívání. Provede se slepá zkouška. Číslo zmýdelnění se vypočítá podle vztahu: 28,05 . (n, - n3) ---------------------- + číslo kyselosti, m v nemz znaci: m - navážku zkoušené látky v gramech, n3 - spotřebu kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l VS v mililitrech, n4 - spotřebu kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l VS při slepé zkoušce v mililitrech. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,25 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Uchovávání Chráněn před světlem. Cera flava Žlutý vosk Je to včelí vosk získaný roztavením stěn pláství vytvořených včelou medonosnou, Apis mellifera L., v horké vodě, zbavený cizích příměsí. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1257 _________________________________________________________________f Cetirizini dihydrochloridum 1257 Vlastnosti Žluté nebo světle hnědé kousky nebo destičky, na lomu jemně zrnité, matné, nikoli krystalické; pach nevýrazný, medový. Vosk bez chuti, nelepí se na zuby. Zahřátím v dlani měkne a stává se tvárným. Je prakticky nerozpustný ve vodě; částečně se rozpouští v horkém lihu 90% (V/V) a v etheru, zcela se rozpouští v mastných olejích a silicích. Relativní hustota je asi 0,96. Zkoušky totožnosti Teplota skápnutí (2.2.17). 61 C až 65 C. Zkoušená látka se rozpustí zahřátím na vodní lázni, nalije se na skleněnou desku a nechá se vychladnout na polotuhou hmotu. Kovový kelímek se vtlačí širším koncem do zkoušené látky, postup se opakuje tak dlouho, dokud není zkoušená látka vytlačována úzkým otvorem. Přebytek vosku se odstraní kopistkou a dovnitř se okamžitě vloží teploměr. Vytlačený vosk se odstraní. Po 12 h stání při obyčejné teplotě se stanoví teplota skápnutí. Číslo kyselosti. 17 až 22. 2,00 g se v 250ml kuželové baňce smíchají s 40 ml xylenu R, přidá se několik varných kamínků a zahřívá se pod zpětným chladičem do rozpuštění. Přidá se 20 ml lihu 96% R, 0,5 mlfenolftaleinu RS1 a ještě horký roztok se titruje hydroxidem draselným v lihu 0,5 mol/l VS až do vzniku červeného zbarvení, které je stálé nejméně 10 s. Provede se slepá zkouška. Číslo kyselosti se vypočítá podle vzorce: 28,05 . (nx n2) m v němž značí: nx - spotřebu hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS v mililitrech (vlastní stanovení), n2 - spotřebu hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS v mililitrech (slepá zkouška), m - navážku zkoušené látky v gramech. Číslo esterové (2.5.2). 70 až 80. Poměr čísel. Poměr čísla esterového k číslu kyselosti je 3,3 až 4,3. Číslo zmýdelnění. 87 až 102. 2,00 g se v 250ml kuželové baňce smíchají s 30 ml směsi stejných objemových dílů xylenu R a lihu 96% R, přidá se několik varných kamínků a zahřívá se pod zpětným chladičem do rozpuštění. Přidá se 25,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS a vaří se 3 h pod zpětným chladičem. Přidá se 1 mlfenolftaleinu RS1; ještě horký roztok se ihned titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS. Roztok se během titrace několikrát zahřeje k varu. Provede se slepá zkouška. Číslo zmýdelnění se vypočítá podle vzorce: 28,05 . («2 nr) m v němž značí: «! - spotřebu kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l VS v mililitrech (vlastní stanovení), n2 - spotřebu kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l VS v mililitrech (slepá zkouška), m - navážku zkoušené látky v gramech. Strana 1258 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1258 f Cetirizini dihydrochloridum Ceresin, parafíny a některé další vosky. 3,0 g se v 100mi baňce smíchají s 30 ml roztoku hydroxidu draselného R (40 g/l) v lihu 96% prostém aldehydů R a mírně se vaří 2 h pod zpětným chladičem. Zpětný chladič se odstraní a do baňky se ihned umístí teploměr. Baňka se vloží do vody 80 ° C teplé a za stálého míchání se roztok nechá chladnout. Při teplotě vyšší než 65 ° C nevzniká sraženina; roztok může opalizovat. Glycerol a jiné polyoly. K 0,20 g se přidá 10 ml hydroxidu draselného v lihu RS a zahřívá se 30 min ve vodní lázni pod zpětným chladičem. Pak se přidá 50 ml kyseliny sírové zředěné RS; po ochlazení se zfiltruje. Baňka i filtr se promyjí kyselinou sírovou zředěnou RS. Spojené filtráty a promývací tekutiny se zředí kyselinou sírovou zředěnou RS'na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se ve zkumavce smíchá s 0,5 ml roztoku jodistanu sodného R (10,7 g/l) a nechá se 5 min stát. Přidá se 1,0 nňfuchsinu RS. Případně vzniklá sraženina zmizí. Zkumavka se vloží do kádinky naplněné vodou 40 °C teplou. Nechá se chladnout a pozoruje se 10 min až 15 min. Modrofialové zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 1,0 ml roztoku glycerolu R (0,01 g/l) v kyselině sírové zředěné RS (0,5 %, počítáno jako glycerol). f Cetirizini dihydrochloridum Cetiriziniumdichlorid COOH ?© 2CI e C21H27CI3N203 H 461,81 CAS 83881-52-1 Je to (ÄS)-4-(4-chlorbenzhydryl)-l-acetoxyethylpiperaziniumdichlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C21H27C13N203. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v acetonu a v dichlormethanu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1259 _________________________________________________________________f Cetirizini dihydrochloridum 1259 A. 20,0 mg se rozpustí v 50 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou kyselinou na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 210 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 231 nm. Specifická absorbance v maximuje 359 až 381. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety cetiriziniumaichloridu CRL. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg cetiriziniumaichloridu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml. Porovnávací roztok (b).\0 mg chlorphenaminmaleinatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml porovnávacího roztoku (a). Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 17,5% RS, methanolu R a dichlormethanu R (1 + 10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu studeného vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ7 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 1,2 až 1,8; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (a). 5,0 mg cetiriziniumaichloridu CRL a 5,0 mg cetirizinu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 2,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (5 um), - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů kyseliny sírové zředěné RS, vody R a acetonitrilu R (0,4 + 6,6 + 93); průtoková rychlost je 1 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 230 nm. Nastříkne se odděleně 20 ul porovnávacího roztoku (a). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku byla okolo 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním pikem (Cetirizin) a druhým pikem (Cetirizin nečistota A) není menší než 3 a faktor symetrie není větší než 2,0. Nastříkne se 20 ul zkoušeného roztoku a 20 ul porovnávacího roztoku (b) a chromatografie se provádí po dobu odpovídající nejméně 3násobku retenčního času cetirizinu. Na chromatogramu Strana 1260 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1260 f Cetirizini dihydrochloridum zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %); součet ploch všech těchto píku, kromě hlavního píku, není větší než l,5násobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %). K pikům s plochou menší než 0,lnásobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) se nepřihlíží. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 1,0 ml základního roztoku olova (10 g Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí v 70 ml směsi objemových dílů vody R a acetonu R (30 + 70) a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) do druhé inflexe. Provede se slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 15,39 mg C21H27C13N203. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. (RS)-1 -(4-chlorbenzhydryl)piperazin, B. kyselina (RS)-2-[4-(4-chlorbenzhydryl)piperazin-l-yl]octová, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1261 f Cetirizini dihydrochloridum 1261 C. kyselina {RS)-2- {2-[4-(2-chlorbenzhydryl)piperazin-1 -yl]ethoxy}octová, D. bis(4-chlorbenzhydryl)piperazin, E. kyselina (RS)-2-{2-[2-[4-(4-chlorbenzhydryl)piperazin-l-yl]ethoxy]}octová (ethoxyCetirizin), F. kyselina (RS)-2- {2-[(4-benzhydryl)piperazin-l-yl]ethoxy} octová. Strana 1262 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1262 Cetostearomacrogolum________________________ Cetostearomacrogolum Cetostearomakrogol Synonymum. Macrogoli aetherum cetostearylicum Je to směs etherů směsných makrogolů s lineárními mastnými alkoholy, hlavně cetylstearylalkoholem. Může obsahovat volné makrogoly a proměnné množství volného cetylstearylalkoholu. Množství ethylenoxidu zreagovaneho s cetylstearylalkoholem je 2 až 33 oxyethylenových jednotek na molekulu (jmenovitá hodnota). Vlastnosti Bílá nebo nažloutlá voskovitá mazlavá hmota, pelety, zrnka nebo vločky. Cetostearomakrogol s nízkým poetem oxyethylenových jednotek v molekule je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu. Cetostearomakrogol s vyšším poetem oxyethylenových jednotek v molekule je dispergovatelný nebo dobře rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu. Tuhne při 32 °Caž52 °C. Zkoušky totožnosti A. Zkouška Číslo hydroxylové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Zkouška Číslo jodové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. C. Zkouška Číslo zmýdelnění, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok. Množství zkoušené látky podle následující tabulky 1 se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R{\ + 9) a zředí se touto směsí na 75 ml. Tab. 1. Počet oxyethylenových jednotek na molekulu (jmenovitá hodnota) Navážka v g 2- 6 10-22 25-33 5,0 g 10,0 g 15,0 g Přidá se 60 ml hexanu R a protřepává se 3 min. Tvorbu pěny lze potlačit přídavkem několika kapek lihu 96% R. Hexanová vrstva se zfiltruje přes síran sodný bezvodý R, filtr se promyje třikrát 10 ml hexanu R a spojené filtráty se odpaří do sucha. 0,05 g vysušeného zbytku se rozpustí v 10 ml methanolu R (v některých případech roztok opalizuje). Porovnávací roztok. 25 mg stearylalkoholu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25 ml. Odděleně se nanese po 20 {A zkoušeného a porovnávacího roztoku a vyvíjí se ethyla-cetatem R po dráze 15 cm. Pak se vrstva usuší a postříká se zkoumadlem vanilin-kyselina sírová připraveným následujícím způsobem: 0,50 g vanilinu R se rozpustí v 50,0 ml lihu 96% R a * * * * * Částka 1 Sbírka zákonů č. /1998 Strana 1263 ______________________________________________________________________Cetostearomacrogolum 1263 zředí se kyselinou sírovou R na 100,0 ml. Pak se vrstva usuší na vzduchu, zahřívá se 15 min při asi 130 °C a nechá se vychladnout na vzduchu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je několik skvrn, z nichž jedna odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. E. 0,1 g se rozpustí nebo disperguje v 5 ml lihu 96% R, přidají se 2 ml vody R, 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, 10 ml chloridu barnatého RSl a 10 ml roztoku kyseliny fosfomolybdenové R (100 g/l); vznikne sraženina. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 5 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50 ml. Tento roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ5 (2.2.2, Metoda II). Zásaditě reagující látky. 2,0 g se rozpustí v horké směsi 10 ml vody R a 10 ml lihu 96%> R a přidá se 0,1 ml modři bromthymolové RSl. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS. Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky. Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). Vyhovuje hodnotám uvedeným v tabulce 2. Tab. 2. Počet oxyethylenových jednotek na Číslo hydroxylové molekulu (jmenovitá hodnota) 2 150- 180 3 135- 155 5-6 100- 134 10 75-90 12 67-77 15 58-67 20 45-55 22 41-51 25 36-46 30-33 32-40 Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 2,0. Číslo zmýdelnění (2.5.6). Nejvýše 3,0; stanoví se s 10,0 g zkoušené látky. 1,4-Dioxan. Nejvýše 10 Mg/g- Stanoví se postupem uvedeným ve stati Zbytková rozpouštědla (2.4.24). Ethylenoxid. Nejvýše 1 Mg/g; stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28). Zkoušený roztok. 1,00 g zkoušené látky (wT) se přenese do lahvičky vhodného objemu, přidá se 1,0 ml vody R, a je-li třeba, zahřívá se asi 10 min při 50 °C. Porovnávací roztok (a). 1,00 g (m^) zkoušené látky se přenese do lahvičky vhodného objemu, přidá se 0,20 g ochlazeného ethylenoxidu RS a 0,8 ml vody R. Je-li třeba, zahřívá se asi 10 min při 50 °C. Porovnávací roztok (b). K 0,1 g ethylenoxidu RS v lahvičce vhodné velikosti se přidá 0,1 ml čerstvě připraveného roztoku acetaldehydu R (0,01 g/l). Strana 1264 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1264 Cetostearomacrogolum______________________________________________________________________ Lahvičky se ihned uzavřou zátkou s butyl-kaučukovou membránou a zátka se upevní hliníkovým nebo teflonovým uzávěrem. Obsah lahviček se homogenizuje protřepáním. Nástřik statického head-space postupu se obvykle provádí za použití: - rovnovážné teploty: nejméně 70 °C, - doby ohřevu: 45 min, - teploty převodové kapiláry: 75 °C, - nosného plynu: helia pro chromatogrqfii R nebo dusíku pro chromatogrqfii R, - doby tlakování: 30 s, - objemu nástřiku: 1 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kapilární skleněné nebo křemenné kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřním povrchem potaženým 1,0/j.m vrstvou polydimethylsiloxanu R, - helia pro chromatogrqfii R nebo dusíku pro chromatogrqfii R j ako nosného plynu při průtokové lineární rychlosti asi 20 cm/s a dělicím poměru 1 : 20, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se udržuje 5 min na 50 °C, pak se zvyšuje rychlostí 30 °C/min do 230 °C a 5 min se udržuje na 230 °C, přičemž teplota nástřikového prostoru se udržuje na 150 °C a teplota detektoru na 250 °C. Nastříkne se 1 ml plynné fáze porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výšky dvou hlavních píku na chromatogramu nebyly menší než 15 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky ethylenoxidu a acetaldehydu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je nejméně 2,0 a jestliže poměr signálu píku ethylenoxidu na stejném chromatogramu k signálu pozadí je nejméně 10. Nastříkne se odděleně vhodný objem (např. 1 ml) plynné fáze zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a). Postup se opakuje ještě dvakrát. Na chromatogramu zkoušeného roztoku průměrná plocha píku odpovídajícího ethylenoxidu není větší než polovina průměrné plochy píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka ploch tří nástřiků porovnávacího roztoku (a) j e nejvýše 15 %. Obsah ethylenoxidu v //g/g se vypočítá podle vztahu: (AR . mT) - (AT . mR)' v němž značí: AT - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu zkoušeného roztoku, AR - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Označování V označení na obalu se uvede počet oxyethylenových jednotek na molekulu cetylstearylalkoholu (jmenovitá hodnota). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1265 Cetostearylis isononanoas 1265 Cetostearylis isononanoas Cetostearylisononanoat Je to směs esterů cetylstearylalkoholu s kyselinou isononanovou, hlavně kyselinou 3,5,5--trimethylhexanovou. Vlastnosti Čirá bezbarvá nebo slabě nažloutlá kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a v etheru petrolejovém, mísí se s mastnými oleji a s tekutým parafinem. Viskozita je 15 mPa.s až 30 mPa.s, relativní hustota je 0,85 až 0,86 a index lomu je 1,44 až 1,45. Zkoušky totožnosti A. Po ochlazení pod 15 °C vzniká zákal. B. Zkouška Číslo zmýdelnění, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. pro cetostearylisononanoat. Zkoušky na čistotu Vzhled. Zkoušená látka je ěirá (2.2.1) a není intenzivněji zbarvena než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda I). Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0; stanoví se s 5,0 g. Číslo hydroxylové (2.5.3). Nejvýše 5,0 (Metoda A). Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 1,0. Číslo zmýdelnění (2.5.6). 135 až 148; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 10,0 g zkoušené látky. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Strana 1266 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1266 Cetrimidum Cetrimidum Cetrimid + e (n = 11, 13.15) Br /CHa H3C—(Chi)n—N—CH3 CH3 CAS 8044-71-1 Je to trimethyltetradecylamoniumbromid a může obsahovat malé množství dodecyl- a hexadecyltrimethylamoniumbromidů. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 96,0 % až 101,0 % alkyltrimethylamoniumbromidů, vyjádřených jako C17H38BrN (Mr 336,40). Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý objemný sypký prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti A. 0,25 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25,0 ml. Absorbance roztoku (2.2.25) měřená při 260 nm až 280 nm není větší než 0,05. B. 5 mg se rozpustí v 5 ml tlumivého roztoku o pH 8,0 a vloží se proužek papíru se zelení methylovou R; po 5 min roztok vykazuje intenzivnější zelenomodré zbarvení než kontrolní roztok, připravený současně stejným způsobem. C. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, při třepáni silně pění. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu silanizovaného HF254 R- Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 5 ml. Porovnávací roztok. 0,10 g trimethyltetradecylamoniumbromidu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 1 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R, roztoku octanu sodného R (270 g/l) a methanolu R (20 + 35 + 45) po dráze 12 cm. Vrstva se vysuší proudem horkého vzduchu, nechá se ochladit, vystaví se působení jodových par a pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. E. Vyhovuje zkoušce (a) na bromidy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 50 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně bromkre-solové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l KS* nebo 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1267 Cetylpyridinii chloridům 1267 Aminy a aminové soli. 5,0 g se rozpustí ve 30 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS a methanolu R (1 + 99) a přidá se 100 ml 2-propanolu R Roztokem se nechá pomalu probublávat dusík R a postupně se přidá 15,0 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS a zaznamená se potenciometrická titraění křivka (2.2.20). Jestliže křivka vykazuje dva inflexní body, není spotřeba odměrného roztoku mezi těmito body větší než 2,0 ml. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 2,000 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. 25,0 ml tohoto roztoku se převede do dělicí nálevky, přidá se 25 ml chloroformu R, 10 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a 10,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/l). Směs se protřepe, chloroformová vrstva se oddělí a odstraní se. Vodná vrstva se protřepe třikrát s 10 ml chloroformu R a chloroformová vrstva se vždy odstraní. Potom se přidá 40 ml kyseliny chlorovodíkové R, nechá se ochladit a titruje se jodičnanem draselným 0,05 mol/l VS do vymizení tmavě hnědého zbarvení. Přidají se 2 ml chloroformu R a pokračuje se v titraci za silného protřepávání, dokud se barva chloroformové vrstvy dále nemění. Provede se slepá zkouška za použití směsi 10,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/l), 20 ml vody R a 40 ml kyseliny chlorovodíkové R. 1 mljodičnanu draselného 0,05 mol/l VS odpovídá 33,64 mg C17H38BrN. Cetylpyridinii chloridům Cetylpyridiniumchlorid ------CH,—CH,—CH,—COOH Cl-----CH2—ch/ C14H19CI2N02 Mr 304,22 CAS 305-03-3 Je to kyselina 4-{4-[bis(2-chlorethyl)amino]fenyl}máselná. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C14Hj9 CLNQ. Strana 1272 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1272 f Chloramphenicoli natrii succinas_____________________________________________________________ Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu a v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14) je 64 °C až 67 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem chloram-bucilu CRL. C. K 0,4 g se přidá 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, promíchá se a nechá 30 min stát za občasného protřepání. Zfiltruje se a sraženina se promyje dvakrát 10 ml vody R, které se přidají k filtrátu. K 10 ml filtrátu spojeného s promývací tekutinou se přidá 0,5 ml tetrajodortuťnatanu draselného RS; vznikne světle hnědá sraženina. K dalším 10 ml spojeného filtrátu s promývací tekutinou se přidá 0,2 ml manganistanu draselného RS; ten se okamžitě odbarví. D. 50 mg se rozpustí v 5 ml acetonu R a zředí vodou R na 10 ml. Přidá se 0,05 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 0,2 ml dusičnanu stříbrného RS2; ihned po přidání nevznikne žádná opalescence. Roztok se zahřeje na vodní lázni; vzniká opalescence. Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R. Všechny operace se provádějí co nejrychleji, za ochrany před světlem. Roztoky se připraví v čas potřeby. Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem R na 50 ml. Porovnávací roztok (b). 25 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí acetonem Rna 100 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů toluenu R, methanolu R, heptanu R a 2-butanonu R (40 + 25 + 20 + 20) po dráze 10 cm. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2,0 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí v 10 ml acetonu R a přidá se 10 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za použití 0,1 mlfenolfialeinu RS jako indikátoru. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 30,42 mg C14H19Cl2N02. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1273 f Chloramphenicoli natrii succinas 1273 Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Chloramphenicoli natrii succinas ***** Sodná sůl chloramfenikolsukcinatu Synonyma. Chloramphenicolum succinicum natricum, chloramfenikoljantaran sodný_________ Na © -c I H—C I CH,—O H O NH-C—CHCb C—CH2—CH,—COO e Na e OOC-CH2-CH2- -c—O—c- II I II O H—C—NH-C—CHCb I CH,OH e C15H15CI2N2Na08 H 445,19 CAS 982-57-0 Je to směs s proměnlivým poměrem sodné soli [(2Ä,3Ä)-2-(2, 2-dichloracetamido)-3-hydroxy-3--(4-nitrofenyl)propyl]hydrogensukcinatu a sodné soli [(lÄ,2Ä)-2-(2,2-dichloracetamido)-3-hydroxy-l-(4-nitrofenyl)propyl]hydrogensukcinatu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C15H15Cl2N2Na08. Vlastnosti Bílý nebo žlutobílý hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustná ve vodě, snadno rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru. Zkoušky totožnosti A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí ve 2 ml acetonu R. Porovnávací roztok (a). 20 mg chloramfenikoljantaranu sodného CRL se rozpustí ve 2 ml acetonu R. Porovnávací roztok (b). 20 mg chloramfenikolu CRL se rozpustí ve 2 ml acetonu R. Na vrstvu se nanese odděleně po 2 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové zředěné RS, methanolu R a chloroformu R(\ + 14 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu a hodnotí se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou dvě hlavní skvrny, které svou polohou a velikostí odpovídají skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Jejich polohy se liší od polohy hlavní skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Strana 1274 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1274 f Chloramphenicoli palmitas__________________________________________________________________ B. Asi 10 mg se rozpustí v 1 ml lihu R 50% (V/V) přidají se 3 ml roztoku chloridu vápenatého R (10 g/l) a 50 mg zinku práškového R a zahřívá se 10 min na vodní lázni. Horký roztok se zfiltruje a ochladí. Přidá se 0,1 ml benzoylchloriduRa\ min se třepe. Poté se přidá 0,5 ml chloridu železitého RSI a 2 ml chloroformu R a protřepe se. Horní vrstva je světle fialově červená až purpurová. C. 50 mg se rozpustí v 1 ml pyridinu R. Přidá se 0,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 1,5 ml vody R Zahřívá se 3 min na vodní lázni; vzniká červené zbarvení. Přidají se 2 ml kyseliny dusičné R a ochladí se pod tekoucí vodou. Přidá se 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l RS; pomalu vzniká bílá sraženina. D. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 6,4 až 7,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,50 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +5,0° až +8,0°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g ve vodě R a zředěním vodou R na 10,0 ml. Chloramfenikol a chloramfenikoldijantaran disodný. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (a). 10,0 mg chloramfenikolu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml (roztok a'). 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 10,0 mg chloramfenikoldijantaranu disodného CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100,0 ml (roztok b'). 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (c). 25 mg zkoušené látky se rozpustí v mobilní fázi, přidá se 5 ml roztoku (a') a 5 ml roztoku (b') a zředí se mobilní fází na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 um), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů roztoku kyseliny fosforečně R (20 g/l), methanolu R a vody R (5 + 40 + 55), s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 275 nm, - pevné injektorové smyčky, 20 ul. Nastříkne se zkoušený roztok a všechny porovnávací roztoky. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dva píky odpovídající pikům na chromatogra-mech (a) a (b) zřetelně odděleny od píku odpovídajících dvěma hlavním pikům na chromatogramu zkoušeného roztoku. Podle potřeby se upraví obsah methanolu v mobilní fázi. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího chloramfenikolu větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2,0 %); plocha píku odpovídajícího chloramfenoldijantaranu disodnému není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; provede se s 0,500 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizaěního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1275 __________________________________________________________________f Chloramphenicoli palmitas 1275 Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na 1 kg hmotnosti králíka 2,5 ml roztoku zkoušené látky (2 mg/ml) ve vodě na injekci R. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 500,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Změří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 276 nm. Vypočítá se obsah C15H15Cl2N2Na08; specifická absorbance je 220. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech chráněna před světlem. Separandum. Označování V označení na vnitřním a vnějším obalu se uvede, zda je látka: - sterilní, - prostá pyrogenních látek. f Chloramphenicoli palmitas Chloramfenikolpalmitat Synonymum. Chloramphenicolum palmiticum HO—C—H O I II H—C—NH-C—CHCI, I CH2-0—C-----(Ch,)14-Ch3 O C27H42CI2N206 H 561,54 CAS 530-43-8 Je to [(2Ä,3Ä)-2-(2,2-dichloracetamido)-3-hydroxy-3-(4-nitrofenyl)propyl]palmitat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C 27H42C12N206. Strana 1276 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1276 f Chloramphenicoli palmitas__________________________________________________________________ Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý jemný mastný prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, dobře rozpustný v etheru, mírně rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v hexanu. Teplota tání je 87 °C až 95 °C. Je polymorfní. Termodynamicky stabilní forma má po orálním podání jen malou biologickou dostupnost. Zkoušky totožnosti A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H silanizov oného R. Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí ve směsi 1 ml roztoku hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 5 ml acetonu R a nechá se 30 min stát. Poté se přidá 1,1 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a 3 ml acetonu R Porovnávací roztok (a). 10 mg chloramfenikolu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg kyseliny palmitové R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg zkoušené látky se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 4 (A každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů roztoku octanu amonného R (100 g/l) a lihu 96% R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se roztokem obsahujícím roztok dichlorfluoresceinu R (0,2 g/l) a roztok rhodamin B R (0,1 g/l) v lihu 96% R. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou tři skvrny, které mají shodnou polohu s hlavními skvrnami na chromatogramech porovnávacích roztoků (a), (b) a (c). B. 0,2 g se rozpustí ve 2 ml pyridinu R. Přidají se 2 ml roztoku hydroxidu draselného R (100 g/l) a zahřeje se na vodní lázni; vznikne červené zbarvení. C. 10 mg se rozpustí v 5 ml lihu 96%> R a přidá se 4,5 ml kyseliny sírové zředěné RS a 50 mg zinku práškového R a nechá se 10 min stát. Případná usazenina se odstraní dekantací nebo filtrací. Roztok se ochladí v ledové vodě, přidá se 0,5 ml dusitanu sodného RS a nechá se 2 min stát. Pak se přidá 1 g močoviny R, 2 ml roztoku hydroxidu sodného koncentrovaného RS a 1 ml 2-naftolu RS; vzniká červené zbarvení. Zkoušky na čistotu Kysele reagující látky. 1,0 g se rozpustí zahřátím na 35 °C v 5 ml směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a etheru R. K roztoku se přidá 0,2 mlfenolftaleinu RS. Ke vzniku růžového zbarvení trvajícího nejméně 30 s se spotřebuje nejvýše 0,4 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +22,5° až +25,5°. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,25 g v ethanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Volný chloramfenikol. Nejvýše 450 Mg/g; 1>0 g se za mírného zahřátí rozpustí v 80 ml xylenu R. Po ochlazení se roztok třikrát protřepe s 15 ml vody R. Spojené vodné výtřepky se zředí vodou R na 50 ml. K tomuto roztoku se přidá 10 ml toluenu R a protřepe se. Toluenová vrstva se po oddělení vrstev odstraní. Část vodné vrstvy se odstředí a změří se její absorbance (A) (2.2.25) v maximu při 278 nm proti kontrolnímu roztoku získanému při slepé zkoušce, jehož absorbance není větší než 0,05. Obsah volného chloramfenikolu v mikrogramech na gram se vypočítá podle vzorce: Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1277 __________________________________________________________________f Chloramphenicoli palmitas 1211 A. 104 5,96 ' Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF 254 R. Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg izomerního chloramfenikolpalmitatu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 20 mg chloramfenikoldipalmitatu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 5 mg chloramfenikolu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R, chloroformu R a cyklohexanu R (10 + 40 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a hodnotí se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku nejsou žádné skvrny izomerního chloramfenikolpalmitatu a chloramfenikoldipalmitatu intenzivnější než skvrny na chromatogramech porovnávacích roztoků (a) a (b) (2,0 %) a žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn izomeru chloramfenikolpalmitatu a chloramfenikoldipalmitatu, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h za tlaku nepřevyšujícího 0,1 kPa nad oxidem fosforečným R při teplotě 80 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 90,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 250,0 ml. Změří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 271 nm. Vypočítá se obsah C27H42C12N206; specifický absorpční koeficient je 178. Uchovávání Chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. (lÄ,2Ä)-2-(2,2-dichloracetamido)-3-hydroxy-l-(4-nitrofenyl)propylpalmitat (izomer chloramfenikolpalmitatu), B. chloramfenikoldipalmitat. Strana 1278 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1278 f Chloramphenicoli palmitas f Chloramphenicolum Chloramfenikol * * *+* NO, HO—C—H I H—C—NH-C—CHCfc, I II CH2OH O CnH12CI2N205 H 323,13 CAS 56-75-7 Je to 2,2-dichlor-N-[(lÄ,2Ä)-2-hydroxy-1 -hydroxymethyl-2-(4-nitrofenyl)ethyl]acetamid, produkovaný určitými kmeny mikroorganismu Streptomyces venezuelae ve vhodné půdě. Je připravován převážně synteticky. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C11H12C12N205. Vlastnosti Bílý, našedlý nebo nažloutlý jemný krystalický prášek nebo jemné krystalky, jehličky nebo protáhlé destičky. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v propylenglykolu, těžce rozpustný v etheru. Roztok látky v lihu 96% je pravotočivý a roztok látky v ethylacetatu je levotočivý. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14) je 149 °C až 153 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem chloramfenikolu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (1 ul) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Asi 10 mg se rozpustí v 1 ml lihu R 50% (V/V), přidají se 3 ml roztoku chloridu vápenatého R (10 g/l) a. 50 mg zinku práškového R a. zahřívá, se 10 min na vodní lázni. Horký roztok se zfiltruj e a nechá zchladnout. Přidá se 0,1 ml benzoylchloridu R a 1 min se třepe. Poté se přidá 0,5 ml chloridu železitého RSI a 2 ml chloroformu R a protřepe se. Vodná vrstva se zbarví slabě fialovočerveně až purpurově. E. K 50 mg v porcelánovém kelímku se přidá 0,5 g uhličitanu sodného bezvodého R. Zahřívá se 10 min na otevřeném plameni, poté se nechá zchladnout, zbytek se rozpustí v 5 ml kyseliny Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1279 _______________________________________________________________________f Chloramphenicolum 1279 dusičné zředěné RS a zfiltruje se. K 1 ml tohoto filtrátu se přidá 1 ml vody R. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 0,1 g se přidá 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R, protřepe se a přidá se 0,1 ml modře bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení roztoku se spotřebuje nejvýše 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l VS nebo hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +18,5° až +20,5°. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,50 g v ethanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 0,10 g chloramfenikolu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 0,5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí acetonem R na 100 ml. Na vrstvu se nanese odděleně 1 Lil a 20 Lil zkoušeného roztoku, 1 Lil porovnávacího roztoku (a) a 20 Lil porovnávacího roztoku (b). Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a chloroformu R (1 + 10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a hodnotí se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (20 Lil) není, kromě hlavní skvrny, žádná skvrna intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Chloridy (2.4.4). K 1,00 g se přidá 20 ml vody R a 10 ml kyseliny dusičné R&5 min se třepe. Zfiltruje se přes papírový filtr, který byl předtím promýván dávkami po 5 ml vody R tak dlouho, až 5 ml filtrátu neopalizovalo po přidání 0,1 ml kyseliny dusičné R a 0,1 ml dusičnanu stříbrného RS1. 15 ml tohoto filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 Mg/g)- Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních nebo oftalmologických přípravků bez dalšího vhodného sterilizaěního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na 1 kg hmotnosti králíka 2,5 ml roztoku, který v 1 ml obsahuje 2 mg zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 500,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 278 nm. Vypočítá se obsah C11H12C12N205; specifický absorpční koeficient je 297. Uchovávání Chráněn před světlem. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Strana 1280 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1280 f Chlorcyclizini hydrochloridum Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka: - sterilní, - prostá pyrogenních látek. f Chlorcyclizini hydrochloridum Chlorcykliziniumchlorid *** * * *** \ N-----CH, HCl C18H22CI2N2 H 337,29 CAS 14 362-31-3 Je to (RS)-l-(4-chlorbenzhydryl)-4-methylpiperaziniumclilorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C18H22C12N2. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, snadno rozpustný v dichlormethanu, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 10,0 mg se rozpustí v roztoku kyseliny sírové R (5 g/l) a zředí se tímto roztokem na 100,0 ml. 10,0 ml roztoku se zředí roztokem kyseliny sírové R (0,5 g/l) na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 215 nm až 300 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 231 nm. Specifická absorbance v maximuje 475 až 525, počítáno na vysušenou látku. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety chlorcykliziniumchloridu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shoduje polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1281 _______________________________________________________________f Chlorcyclizini hydrochloridum 1281 Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 6,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,10 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 100 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg chlorcyklizmiumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 5 mg methylpiperazinu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50 ml. Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem Rna 25 ml. Porovnávací roztok (d).\Q mg hydroxyzinmmchloridu CRL a 10 mg chlorcyklizmiumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a dichlormethanu R (2 + 13 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší volně na vzduchu a pak se vystaví na 10 min působení par jodu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) skvrna odpovídající methylpiperazinu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající methylpiperazinu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 130 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí ve směsi 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a 50 ml methanolu R. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Odečte se spotřeba mezi dvěma infexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 33,73 mg C x fi22C\^20 g se rozpustí ve 25 ml vody R, je-li třeba, třepe se, přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a zředí se vodou R na 30 ml. Rychle se přidá a po každém přidání promíchá: 2,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, 0,35 ml dusitanu sodného RS, 2 ml roztoku amidosíranu amonného R (50 g/l), 5 ml roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (1,0 g/l), 1 ml lihu 96% R, zředí se vodou R na 50,0 ml a nechá se 30 min stát; ěervenavě modré zbarvení tohoto roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití směsi 10,0 ml roztoku chloranilinu R (0,010 g/l) v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS místo roztoku zkoušené látky. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 0,200 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100 ml. Porovnávací roztok (a). 15 mg chlorhexidinupro test způsobilosti CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 2,5 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100 ml. Porovnávací roztok (c). 2,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí mobilní fází na 10 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,2 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 fj.rn), - mobilní fáze, kterou je roztok 2,0 g oktansulfonanu sodného R ve směsi 270 ml vody R, 730 ml methanolu R a 120 ml kyseliny octové ledové R, s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Kolona se promývá mobilní fází do ustavení rovnováhy nejméně 1 h. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) po nastříknutí 10 fA nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 10 fA porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže chromatogram je shodný se vzorovým chromatogramem chlorhexidinu pro test způsobilosti CRL u píku náležejících nečistotě A a nečistotě B, které předcházejí píku chlorhexidinu. Je-li třeba, upraví se koncentrace kyseliny octové v mobilní fázi (zvýšením koncentrace se snižují retenční časy). Nastříkne se odděleně po 10 //l zkoušeného roztoku, porovnávacího roztoku (b) a porovnávacího roztoku (c) a zaznamenají se chromatogramy porovnávacího roztoku (b), porovnávacího roztoku (c), až když byl pík chlorhexidinu eluován, zaznamená se chromatogram zkoušeného roztoku po dobu šestinásobku retenčního času píku chlorhexidinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na Strana 1288 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1288 Chlorhexidini digluconatis solutio chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,5 %). Nepřihlíží se k pikům s relativním retenčním časem 0,25 nebo menším, vztaženo k hlavnímu píku, a k pikům s plochou menší, než je plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,15 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,140 g se rozpustí ve 100 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 15,64 mg C26H38Cl2N10O4. Nečistoty NH NH-C—NH-C—NH—(O-fefe-NH-C—NH~C=N NH NH A. l-(4-chlorfenyl)-5-[6-(3-kyanguanidino)hexyl]biguanid, NH O J' XN------N H-C—N H-C—N H— (O-fefe-N H-C—N H-C NH NH NH2 B. l-[N-[6-[5-(4-chlorfenyl)biguanidino]hexyl]amidino]močovina, NH NH-C—NH-C—NH-(CH2)6-NH-C—NH~C—NH O NH C. N,N'-hexamethylenbis[l-amidino-3-(4-chlorfenyl)močovina], ci / V NH-C—N=C-NH NH II -NH-(CI-y6-NH-C—NH-C—NH" NH \ // Cl D. 5,5'-bis-(4-chlorfenyl)-l,l'-[6,6'-[[[(4-chlorfenylamino)(imino)methyl]imino]methylendiami-no] dihexamethylen] di(biguanid). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1289 Chlorhexidini digluconatis solutio 1289 Chlorhexidini digluconatis solutio Roztok chlorhexidiniumdiglukonatu Synonymum. Chlorhexidini gluconati solutio________ >© coo I HO—C—H I H—C—OH I HO—C—H I HO—C—H I CH2OH e C34H54CI2N10O 14 H 897,77 Je to vodný roztok, který obsahuje 190 g/l až 210 g/l l,ľ-hexamethylen-bis[5-(4--chlorfenyl)biguanidinium]-bis(D-glukonatu). Vlastnosti Téměř bezbarvá nebo slabě nažloutlá tekutina. Je mísitelný s vodou, dobře rozpustný v acetonu a v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, B. Alternativní sestava zkoušek: B, C, D, viz Obecné zásady (1.2). A. K 1 ml se přidá 40 ml vody R a ochladí se ve vodě s ledem. Potom se přidává po kapkách za stálého míchání hydroxid sodný koncentrovaný RS do alkalické reakce za použití papíru se žlutí titanovou R a stejného hydroxidu se přidá nadbytek 1 ml. Vzniklá sraženina se odfiltruje a promývá se vodou R tak dlouho, až filtrát nereaguje zásaditě. Sraženina se překrystalizuj e z lihu R 70% (V/V) a vysuší se při 100 °C až 105 °C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zbytku se shoduje se spektrem chlorhexidinu CRL. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 10,0 ml se zředí vodou R na 50 ml. Porovnávací roztok. 25 mg kalciumdiglutonatu CRL se rozpustí v 1 ml vody R. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 [A obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R amoniaku 26% R, vody R a lihu 96% R (10 + 10 + 30 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 20 min při 100 °C a po ochlazení se postříká roztokem dichromanu draselného R (50 g/l) ve a 40% roztoku kyseliny sírové R. Po 5 min je na chromatogramu zkoušeného roztoku patrná hlavní skvrna shodná polohou, barvou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. Strana 1290 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1290 Chlorhexidini digluconatis solutio______________________________________________________________ C. K 1 ml se přidá 40 ml vody R a ochladí se ve vodě s ledem. Potom se přidává po kapkách za stálého míchání hydroxid sodný koncentrovaný RS do alkalické reakce za použití papíru se žlutí titanovou R a stejného hydroxidu se přidá nadbytek 1 ml. Vzniklá sraženina se odfiltruje a promývá vodou tak dlouho, až filtrát nereaguje zásaditě. Sraženina se překrystalizuje z lihu R 70% (V/V) a vysuší se při 100 °C až 105 °C; taje (2.2.14) při 132 °C až 136 °C. D. K 0,05 ml se přidá 5 ml roztoku cetrimidu R (10 g/l), 1 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a 1 ml bromové vody RS; vznikne tmavě červené zbarvení. Zkoušky na čistotu Relativní hustota (2.2.5). 1,06 až 1,07. Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,0; měří se roztok připravený zředěním 5,0 ml vodou prostou oxidu uhličitého R na 100 ml. Chloranilin. 2,0 ml se zředí vodou R na 100 ml, k 10 ml tohoto roztoku se přidá 2,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 20 ml. Rychle se přidá a po každém přidání promíchá: 0,35 ml dusitanu sodného RS, 2 ml roztoku amidosíranu amonného R (50 g/l), 5 ml roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (1 g/l), 1 ml lihu 96% R, zředí se vodou R na 50,0 ml a nechá se 30 min stát; ěervenavě modré zbarvení tohoto roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití směsi 10,0 ml roztoku chloranilinu R (0,010 g/l) v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a 10 ml vody R místo zředěného zkoušeného roztoku (0,25 %, vztaženo na chlorhexidiniumdiglukonat při nominální koncentraci 200 g/l). Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 5,0 ml se zředí mobilní fází na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Porovnávací roztok (a). 15 mg chlorhexidinu pro test způsobilosti CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 3,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100 ml. Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí mobilní fází na 50 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové kolony délky 0,2 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 /um), - mobilní fáze, kterou je roztok 2 g oktansulfonanu sodného R ve směsi 270 ml vody R, 730 ml methanolu R a 120 ml kyseliny octové ledové R, s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Kolona se promývá mobilní fází do ustavení rovnováhy nejméně 1 h. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) po nastříknutí 10 fA nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 10 fA porovnávacího roztoku (a). Zkoušku nelze hodnotit, není-li chromatogram shodný se vzorovým chromatogramem chlorhexidinu pro test způsobilosti CRL, u něhož píky náležející nečistotě A a nečistotě B předcházejí píku chlorhexidinu. Je-li třeba, upraví se koncentrace kyseliny octové v mobilní fázi (zvýšením koncentrace se snižují retenční easy). Nastříkne se odděleně po 10 fA zkoušeného roztoku, porovnávacího roztoku (b) a porovnávacího roztoku (c) a zaznamenají se chromatogramy porovnávacího roztoku (b), porovnávacího roztoku (c), až když byl pík chlorhexidinu eluován, zaznamenává se chromatogram zkoušeného roztoku po dobu šestinásobku retenčního ěasu píku chlorhexidinu. Na chromatogramu zkoušeného Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1291 Chlorhexidini dihydrochloridum 1291 roztoku není součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3,0 %). Nepřihlíží se k pikům s relativním retenčním časem 0,25 nebo menším, vztaženo k hlavnímu píku, a k pikům s plochou menší, než je plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c). Stanovení obsahu 1,000 g se přenese do kádinky na 250 ml, přidá se 50 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Pro výpočet se použije zjištěná hodnota relativní hustoty, viz Zkoušky na čistotu. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 22,44 mg C34H54Cl2N10O14. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Nečistoty NH N H-C—N H-C—N H- (Cm6-N H~C—N H~C=N II II NH NH A. l-(4-chlorfenyl)-5-[6-(3-kyanguanidino)hexyl]biguanid, /---\ NH ,° Cl------(' y-----N H-C—N H-C—N H- (CH,)6-N H~C—N H-C \=/ I' II \,M NH NH NH2 B. l-[N-[6-[5-(4-chlorfenyl)biguanidino]hexyl]amidino]močovina, NH O Cl------K V------NH-C—NH-C—NH-(Cht)6-NH-C—NH-C—NH" \ t O NH C. N,N'-hexamethylenbis[l-amidino-3-(4-chlorfenyl)močovina], Cl Cl // \ NH-C—N=C-NH NH II -NH—(CH2)6-NH-C—NH-C—NH" NH \ // Cl D. 5,5'-bis-(4-chlorfenyl)-l,l'-[6,6'-[[[(4-chlorfenylamino)(imino)methyl]imino] methylendiami-no] dihexamethylen] di(biguanid). Strana 1292 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1292 Chlorhexidini dihydrochloridum Chlorhexidini dihydrochloridum Chlorhexidiniumdichlorid Synonymum. Chlorhexidini hydrochloridum_______ 2© 2CI© C22H32CI4N10 MT 578,37 CAS 3697-42-5 Je to l,ľ-hexamethylen-bis[5-(4-chlorfenyl)biguanidinium]dichlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C22H32C14N10. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě a v propylenglykolu, velmi těžce rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, D. Alternativní sestava zkoušek: B, C, D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem chlorhexidi-niumdichloridu CRL. B. Asi 5 mg se rozpustí v 5 ml teplého roztoku cetrimidu R (10 g/l), přidá se 1 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a 1 ml bromové vody RS; vznikne tmavě červené zbarvení. C. 0,3 g se rozpustí v 10 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R, přidá se 40 ml vody R, v případě potřeby se zfiltruje a ochladí se ve vodě s ledem. Potom se přidává po kapkách za stálého míchání hydroxid sodný koncentrovaný RS do alkalické reakce za použití papíru se žlutí titanovou R a stejného hydroxidu se přidá nadbytek 1 ml. Vzniklá sraženina se odfiltruje a promývá vodou R tak dlouho, až filtrát nereaguje zásaditě. Sraženina se překrystalizuje z lihu R 70% (V/V) a vysuší se při 100 °C až 105 °C; taje (2.2.14) při 132 °C až 136 °C. D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1293 _______________________________________________________________Chlorhexidini dihydrochloridum 1293 Zkoušky na čistotu Chloranilin. Nejvýše 500 Mg/g- 0>20 g se disperguje ve 25 ml vody R, přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 30 ml. Rychle se přidá a po každém přidání promíchá: 2,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, 0,35 ml dusitanu sodného RS, 2 ml roztoku amidosíranu amonného R (50 g/l), 5 ml roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (1,0 g/l), 1 ml lihu 96% R, zředí se vodou R na 50,0 ml a nechá se 30 min stát; červenavě modré zbarvení tohoto roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití směsi 10,0 ml roztoku chloranilinu R (0,010 g/l) v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS místo roztoku zkoušené látky. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 0,200 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100 ml. Porovnávací roztok (a). 15 mg chlorhexidinu pro test způsobilosti CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 2,5 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100 ml. Porovnávací roztok (c). 2,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí mobilní fází na 10 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,2 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecyl-silanizovaným pro chromatografií R (5 /um), - mobilní fáze, kterou je roztok 2,0 g oktansulfonanu sodného R ve směsi 270 ml vody R, 730 ml methanolu R a 120 ml kyseliny octové ledové R, s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Kolona se promývá mobilní fází do ustavení rovnováhy nejméně 1 h. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) po nastříknutí 10 fA nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 10 fA porovnávacího roztoku (a). Zkoušku nelze hodnotit, není-li chromatogram shodný se vzorovým chromatogramem chlorhexidinu pro test způsobilosti CRL u píku náležejících nečistotě A a nečistotě B, které předcházejí píku chlorhexidinu. Je-li třeba, upraví se koncentrace kyseliny octové v mobilní fázi (zvýšením koncentrace se snižují retenční easy). Nastříkne se odděleně po 10 fA zkoušeného roztoku, porovnávacího roztoku (b) a porovnávacího roztoku (c) a zaznamenají se chromatogramy porovnávacího roztoku (b), porovnávacího roztoku (c), až když byl pík chlorhexidinu eluován, zaznamená se chromatogram zkoušeného roztoku po dobu šestinásobku retenčního ěasu píku chlorhexidinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,5 %). Nepřihlíží se k pikům s relativním retenčním časem 0,25 nebo menším, vztaženo k hlavnímu píku, a k pikům s plochou menší, než je plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Strana 1294 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1294 Chlorhexidini dihydrochloridum Stanovení obsahu 0,130 g se suspenduje ve 100 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 6 ml octanu rtuťnatého RS a míchá se do vyjasnění roztoku. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 14,46 mg C22H32C14N10. Nečistoty ci r\ NH N H-C—N H-C—N H- (CH^-N H-C—N H~C=N II II NH NH A. l-(4-chlorfenyl)-5-[6-(3-kyanguanidino)hexyl]biguanid, NH O // Y_ " f/ Cl------K 7-----N H-C—N H-C—N H- (CH^-N H~C—N H~C II II \ NH NH NH2 B. l-[N-[6-[5-(4-chlorfenyl)biguanidino]hexyl]amidino]moěovina, Cľ // \ NH O NH-C—NH-C—NH-(Cht)6-NH-C—NH-C—NH" \ // O NH C. N,N'-hexamethylenbis[l-amidino-3-(4-chlorfenyl)mocovina], Cl Cl------(' V------NH-C—N=C- NH NH II -NH-(CH2)6-NH-C—NH-C—NH" NH \ / Cl D. 5,5'43Ís-(4-chlorfenyl)-l,ľ-[6,6'-[[[(4-chlorfenylamino)(imino)methyl]imino] methylendiami-no] dihexamethylen] di(biguanid). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1295 f Chlorobutanolum 1295 f Chlorobutanolum Chlorbutanol Synonymum. Chlorbutanolum anhydricum HO Cl I I H3C—C—C—CI I I H3C CI C4H7CI30 H 177,46 CAS 57-15-8 Je to l,l,l-trichlor-2-methyl-2-propanol. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C4H7C130. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly, snadno sublimující. Je těžce rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v lihu 96% a v etheru, dobře rozpustný v glycerolu 85%. Taje při asi 95 °C, stanoví se bez předchozího sušení. Zkoušky totožnosti A. Asi 20 mg se přidá ke směsi 1 ml pyridinu R a 2 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, zahřeje se ve vodní lázni, protřepe a nechá se stát; pyridinová vrstva se zbarví červeně. B. Asi 20 mg se přidá k 5 ml dusičnanu stříbrného amoniakálního RS a slabě se zahřeje; vznikne černá sraženina. C. K asi 20 mg se přidají 3 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a třepe se do rozpuštění. Potom se přidá 5 ml vody R a pomalu 2 ml jodu RS; je cítit uvolňující se Jodoform a vznikne nažloutlá sraženina. D. Zkouška Voda, semimikrostanovení, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušky na čistotu Roztok S. 5 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HZ 5 (2.2.2, Metoda II). Kysele reagující látky. Ke 4 ml roztoku S se přidá 15 ml lihu 96% R a 0,1 ml modři bromthymolo-vé RS1. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 1,0 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Chloridy (2.4.4). 0,17 g se rozpustí v 5 ml lihu 96%> R a zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuj e limitní zkoušce na chloridy (300 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 5 ml vody Ä místo 5 ml lihu 96% R. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Strana 1296 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1296 f Chlorobutanolum hemihydricum_____________________________________________________________ Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí ve 20 ml lihu 96% R, přidá se 10 ml hydroxidu sodného zředěného RS, zahřívá se 5 min na vodní lázni a ochladí se. Přidá se 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a.2m\ dibutylftalatu R a silně se třepe. Potom se přidají 2 ml síranu amonno-železitého RS2 a titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS do vzniku oranžového zbarvení. 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 5,92 mg CJTyCl30. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě 8 ° C až 15 °C. Separandum. f Chlorobutanolum hemihydricum Chlorbutanol hemihydrát Synonyma. Chlorbutanolum, chlorbutanol____________ HO Cl I I H3C—C—C—CI • 0,5 H20 I I H3C CI C4H7CI30 . 0,5H2O Mr 186,47 CAS 6001-64-5 Je to hemihydrát l,l,l-trichlor-2-methyl-2-propanolu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C4H7C130. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly, snadno sublimující. Je těžce rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v lihu 96% a v etheru, dobře rozpustný v glycerolu 85%. Taje při asi 78 °C, stanoví se bez předchozího sušení. Zkoušky totožnosti A. Asi 20 mg se přidá ke směsi 1 ml pyridinu R a 2 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, zahřeje se ve vodní lázni, protřepe se a nechá se stát; pyridinová vrstva se zbarví červeně. B. Asi 20 mg se přidá k 5 ml dusičnanu stříbrného amoniakálního RS a slabě se zahřeje; vznikne černá sraženina. C. K asi 20 mg se přidají 3 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a třepe se do rozpuštění. Potom se přidá 5 ml vody R a pomalu 2 ml jodu RS; je cítit uvolňující se Jodoform a vznikne nažloutlá sraženina. D. Zkouška Voda, semimikrostanovení, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1297 ___________________________________________________________________________f Chlorocresolum 1297 Zkoušky na čistotu Roztok S. 5 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HZ 5 (2.2.2, Metoda II). Kysele reagující látky. Ke 4 ml roztoku S se přidá 15 ml lihu 96% R a 0,1 ml modři bromthymolo-vé RS1. Ke změně zbarvení indikátoru do modra se spotřebuje nejvýše 1 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Chloridy (2.4.4). K 1 ml roztoku S se přidají 4 ml lihu 96% R a zředí se vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 5 ml vody R místo 5 ml lihu 96% R. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 4,5 % až 5,5 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí ve 20 ml lihu 96%> R, přidá se 10 ml hydroxidu sodného zředěného RS, zahřívá se 5 min ve vodní lázni a ochladí se. Přidá se 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l KS* a 2 ml dibutylftalatu R a silně se třepe. Potom se přidají 2 ml síranu amonno-železitého RS2 a titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS do vzniku oranžového zbarvení. 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 5,92 mg C}l-ß\fi. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě 8 ° C až 15 °C. Separandum. f Chlorocresolum Chlorkresol OH y CH3 ci C7H7CIO H 142,58 CAS 59-50-7 Je to 4-chlor-3-methylfenol. Obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny 0^,010. Strana 1298 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1298 f Chlorocresolum___________________________________________________________________________ Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé až téměř bezbarvé krystaly. Je těžce rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v lihu 96%, snadno rozpustný v etheru a v mastných olejích. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti A. Teplota tání (2.2.14). 64 °C až 67 °C. B. K 0,1 g se přidá 0,2 ml benzoylchloridu R a 0,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Roztok se důkladně protřepává do vzniku bílé krystalické sraženiny. Potom se přidá 5 ml vody R a zfiltruje se. Sraženina se překrystalizuje z 5 ml methanolu R a usuší se při 70 °C; taje (2.2.14) při 85 °Caž88 °C. C. K 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,1 ml chloridu železitého RSI; vznikne namodralé zbarvení. Zkoušky na čistotu Roztok S. 3,0 g se jemně upráškují, 2 min se protřepávají s 60 ml vody prosté oxidu uhličitého R a směs se zfiltruje. Vzhled roztoku. 1,25 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Kysele reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně methylové RS. Roztok je oranžový nebo červený. Ke změně zbarvení na čistě žluté se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Příbuzné látky. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28). Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 1,80 m a vnitřního průměru 3 mm až 4 mm naplněné křemelinou silanizo-vanou pro plynovou chromatografií R, impregnovanou 3 % až 5 % polyfenylmethylsiloxanu R, - dusíku pro plynovou chromatografií R s průtokovou rychlostí 30 ml/min, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 125 °C, teplota vstřikovacího prostoru na 210 °C, teplota detektoru na 230 °C. Zaznamenává se chromatogram po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času (asi 8 min) píku odpovídajícího chlorkresolu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píku, kromě plochy píku odpovídajícího chlorkresolu, není větší než 1 % celkové plochy všech píku. Nepřihlíží se k píku rozpouštědla. Netěkavé látky. 2,0 g se odpaří na vodní lázni do sucha. Zbytek vysušený při 100 ° C až 105 ° C váží nejvýše 2 mg (0,1 %). Stanovení obsahu V kuželové baňce se zabroušenou zátkou se rozpustí 70,0 mg v 30 ml kyseliny octové ledové R, přidá se 25,0 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS, 20 ml roztoku bromidu draselného R (150 g/l) a 10 ml kyseliny chlorovodíkové R. Roztok se nechá 15 min stát chráněn před světlem. Po přidání 1,0 gjodidu draselného R a 100 ml vody R se titruje za intenzivního promíchávání Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1299 ____________________________________________________________________f Chloroquini diphosphas 1299 thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS. Před koncem titrace se přidá 1 ml škrobu ÄS jako indikátor. Provede se slepá zkouška. 1 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VSodpovídá 3,565 mg C7H7C10. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Chloroquini diphosphas Chlorochiniumdifosfat Synonyma. Chloroquini phosphas, dihydrogenfosforečnan chlorochinia 2© 2 H2P04 C18H32CIN308P2 H 515,87 CAS 50-63-5 Je to (RS)-7-chlor-4-(4-diethylamonio-1 -methylbutylamino)chinoliniumbis(dihydrogenfosfat). Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C18H32C1N308P2. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, v etheru a v methanolu. Vyskytuje se ve dvou formách, z nichž jedna taje při asi 195 °C a druhá při asi 218 °C. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 210 nm až 370 nm; roztok vykazuje maxima při 220 nm, 235 nm, 256 nm, 329 nm a 342 nm. Specifická absorbance v maximu při 220 nm je 600 až 660, při 235 nm je 350 až 390, při 256 nm je 300 až 330, při 329 nm je 325 až 355 a při 342 nm je 360 až 390. H/ HN—CH-CH2—CH2—CH2—Ns CH3 C?HS Strana 1300 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1300 f Chloroquini diphosphas____________________________________________________________________ B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) izolované báze zkoušené látky se shoduje se spektrem izolované báze chlorochiniumsulfatu CRL. Zaznamenají se spektra roztoku pripravených takto: rozpustí se jednotlivě 0,1 g zkoušené látky a 80 mg referenční látky v 10 ml vody R, přidají se 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a vytřepe se dvakrát 20 ml chloroformu R. Spojené chloroformové vrstvy se spojí, promyjí vodou R, vysuší se síranem sodným bezvodým R, odpaří do sucha a zbytky se rozpustí odděleně každý ve 2 ml chloroformu K C. 25 mg se rozpustí ve 20 ml vody R, přidá se 8 ml trinitrofenolu RS1. Vzniklá sraženina se promyje vodou R, lihem 96% R a nakonec etherem R; taje (2.2.14) při 206 °C až 209 °C. D. 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidají se 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a protřepe se dvakrát 20 ml chloroformu R. Vodná vrstva se okyselí kyselinou dusičnou R; tento roztok vyhovuje zkoušce (b) na fosforečnany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ5 nebo ZŽ5 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 3,8 až 4,3; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R. Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 2 (A každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R, cyklohexanu R a chloroformu R (10 + 40 + 50) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí v 10 ml vody R. Přidá se 5 ml amoniaku 26% R a protřepe se se 40 ml etheru R. Vodná vrstva se zfiltruje a filtrát se zneutralizuje kyselinou octovou ledovou R. Roztok se zahřívá na vodní lázni do odstranění etheru, po ochlazení se zředí vodou R na 20,0 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 25,79 mg C18H32C1N308P2. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1301 f Chloroquini sulfas 1301 f Chloroquini sulfas Chlorochiniumsulfat __ 20 S042°-H20 C18H28CIN304S.H20 Mr 435,97 CAS 6823-83-2 Mr bezvodého 417,95 Je to monohydrát (RS)-7-chlor-4-(4-diethylamonio-l-methylbutylamino)chinoliniumsulfatu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C18H28C1N304S. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v methanolu, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Taje při asi 208 °C (okamžitá metoda). Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 210 nm až 370 nm; roztok vykazuje maxima při 220 nm, 235 nm, 256 nm, 329 nm a 342 nm. Specifická absorbance v maximu při 220 nm je 730 až 810; při 235 nm je 430 až 470; při 256 nm je 370 až 410, při 329 nm je 400 až 440 a při 342nmje430až470. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) izolované báze zkoušené látky se shoduje se spektrem izolované báze chlorochiniumsulfatu CRL. Zaznamenají se spektra roztoků, připravených takto: rozpustí se jednotlivě 0,1 g zkoušené látky a referenční látky v 10 ml vody R, přidají se 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a vytřepe se dvakrát 20 ml chloroformu R. Spojené chloroformové vrstvy se spojí, promyjí vodou R, vysuší se síranem sodným bezvodým R, odpaří do sucha a zbytky se rozpustí odděleně každý ve 2 ml chloroformu R C. 25 mg se rozpustí ve 20 ml vody R, přidá se 8 ml trinitrofenolu RSl. Vzniklá sraženina se promyje vodou R, lihem 96% R a nakonec etherem R; taje (2.2.14) při 206 °C až 209 °C. D. Vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1). Ck O H H HN—CH—CH2—CH2—CH2—N(q,H5)2 CH3 Strana 1302 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1302 f Chlorothiazidum__________________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ5 nebo ZŽ5 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,0; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R. Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 2 (A každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R, cyklohexanu R a chloroformu R (10 + 40 + 50) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí v 10 ml vody R. Přidá se 5 ml amoniaku 26% R a protřepe se se 40 ml etheru R Vodná vrstva se zfiltruje a filtrát se neutralizuje kyselinou octovou ledovou R Roztok se zahřívá na vodní lázni do odstranění etheru, po ochlazení se zředí vodou R na 20,0 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 3,0 až 5,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,400 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 41,8 mg C18H28C1N304S. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1303 f Chlorothiazidum 1303 f Chlorothiazidum Chlorothiazid C7H6CIN304S2 H 295,72 CAS 58-94-6 Je to 6-chlor-7-sulfamoyl-2//-l,2,4-benzothiadiazin-1,1-dioxid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C7H6C1N304S2. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v acetonu a těžce rozpustný v lihu 96%. Je rozpustný ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a C. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, viz Obecné zásady (1.2). A. 80,0 mg se rozpustí ve 100 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a zředí se vodou Rva. 1000,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 220 nm až 320 nm. Absorpční maxima jsou při 225 nm a 292 nm, prodlévaje při asi 310 nm. Specifická absorbance jednotlivých maxim je 725 až 800 a 425 až 455. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem chlorothiazi-du CRL. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok. 25 mg chlorothiazidu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 2 [A každého roztoku a vyvíjí se ethylacetatem R po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. D. K 0,1 g se přidá granule hydroxidu sodného R a silně se zahřeje. Vyvíjející se plyn zbarví papír lakmusový červený R modře. Po ochlazení se přidá k zůstatku 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Vyvíjející se plyn zbarví papír s octanem olovnatým R černě. Strana 1304 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1304 f Chlorphenamini hydrogenomaleas____________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Roztok S. K 1,0 g upráškované zkoušené látky se přidá 50 ml vody R, 2 min se třepe a zfiltruje se. Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS a 0,15 ml červeně methylové RS; roztok je žlutý. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem Ä na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů 2-pro-panolu R a ethylacetatu R (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se suší na vzduchu do vymizení pachu rozpouštědel (asi 10 min) a postříká se směsí stejných dílů kyseliny sírové v lihu RS a lihu 96% R za použití 10 ml směsi na desku o rozměru 200 mm x 200 mm. Stříká se po malých dávkách a rozpouštědlo se nechá vždy odpant, aby nedošlo k nadměrnému zvlhěení vrstvy. Vrstva se zahřívá 30 min při teplotě 100 °C až 105 °C a potom se deska umístí opatrně nad 10 ml nasyceného roztoku dusitanu sodného R ve skleněné nádobě tak, aby se roztok nedotýkal vrstvy. K roztoku dusitanu sodného se opatrně přidá 0,5 ml kyseliny sírové R a uzavřená nádoba se nechá 15 min stát. Deska se nechá 15 min v sušárně s větráním při 40 ° C a potom se postříká třemi dávkami, každá po 5 ml, čerstvě připraveného roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (5 g/l) v lihu 96% R. Vrstva se pozoruje v procházejícím světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %). Chloridy (2.4.4). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (160 Mg/g)-Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 Mg Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí v 50 ml dimethylformamidu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20), který je v bodě první inflexe. 1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l KS* odpovídá 29,57 mg Cfif^iN^Oß^. Uchovávání Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1305 f Chlorphenamini hydrogenomaleas 1305 f Chlorphenamini hydrogenomaleas Chlorfenaminiumhydrogenmaleinat Synonymum. Chlorphenamini maleas__________________ C H—Cht—CH2—N CH, © " H. /COO C II H COOH e C20H23CIN2O4 Mr 390,87 CAS 113-92-8 Je to (RS)-[3-(4-chlorfenyl)-3-(2-pyridyl)propyl]dimethylamoniumhydrogenmaleinat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C2oH23ClN204. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 132 °C až 135 °C. B. 30,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou kyselinou na 100,0 ml a měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje maximum při 265 nm. Specifická absorbance v maximuje 200 až 220. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem chlorfenami-niumhydrogenmaleinatu CRL. D. 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody R a. za. třepáni se po kapkách přidá 25 ml trinitrofenolu RS. Sraženina se odfiltruje přes filtr ze slinutého skla, promyje se 3 ml lihu 96% R, překrystalizuje ze směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R a vysuší se při 100 °C až 105 °C; sraženina taje (2.2.14) při 196 °C až 200 °C. E. Asi 0,2 g se rozpustí ve 3 ml vody R a 1 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a protřepe se třikrát 5 ml etheru fi.K0,l ml vodné vrstvy se přidá roztok 10 mg resorcinolu R ve 3 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 15 min na vodní lázni; roztok je bezbarvý. Ke zbytku vodné vrstvy se přidají 2 ml bromu RS, směs se zahřívá 15 min ve vodní lázni, pak se zahřeje k varu Strana 1306 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1306 f Chlorphenamini hydrogenomaleas____________________________________________________________ a ochladí. K 0,2 ml tohoto roztoku se přidá 10 mg resorcinolu R ve 3 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 15 min na vodní lázni; vzniká modré zabarvení. Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě R a. zředí sejí na 20 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací roztok HZ 6 (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se tenko vrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R. Zkoušený roztok. 0,5 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí chloroformem R na 50 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí na 10 ml stejným rozpouštědlem. Na vrstvu se nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R chloroformu R a cyklohexanu R (10 + 40 + 50) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,2 %). Nepřihlíží se ke skvrnám na startu. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g látky. Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí v 25 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 19,54 mg C2oH23ClN204. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1307 f Chlorpromazini hydrochloridum 1307 f Chlorpromazini hydrochloridum Chlorpromaziniumchlorid Synonymum. Chlorpromazinium chloratum___________ H^Cri3 CH2-CH2-CH2—NL CH3 'Nk /->^ /Cl © Cl e C^r^gC^^S H 355,32 CAS 69-09-0 Je to [3-(2-chlor-10-fenothiazinyl)propyl]dimethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C17H20C12N2S. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Na světle a vzduchuje nestálý. Taje při asi 196 °C. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B, C a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Roztok se připraví za ochrany před přímým světlem a absorbance se změří ihned po přípravě. 50,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí sejí na 500,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou kyselinou na 100,0 ml a měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 340 nm; roztok vykazuje maxima při 254 nm a 306 nm. Specifická absorbance v maximu při 254nmje890až960. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem chlorpromazi-niumchloridu CRL. Měří se spektra roztoků látek (60 g/l) v dichlormethanu R za použití 0,1 mm kyvety. C. Vyhovuje zkoušce Totožnost fenothiazinových derivátů tenkovrstvou chromatografií (2.3.3). D. Vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml. Příbuzné látky. Zkouška se provede za ochrany před světlem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R. Strana 1308 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1308 f Chlorpropamidum_________________________________________________________________________ Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí ve směsi objemových dílů diethylaminu R a methanolu R (5 + 95) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Připraví se v ěas potřeby. Porovnávací roztok. 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů diethylaminu R a methanolu R (5 + 95) na 200 ml. Na vrstvu se nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R diethylaminu R a cyklohexanu R (10 + 10 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Nepřihlíží se ke skvrnám na startu. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g látky. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS se odečte mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 35,53 mg sloučeniny C17H20Cl2N2S. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Chlorpropamidum Chlorpropamid C10H13CIN2O3S H 276,74 CAS 94-20-2 Je to l-(4-chlorfenylsulfonyl)-3-propylmoěovina. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C10H13ClN2O3S. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu a v dichlormethanu, dobře rozpustný v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Vykazuje polymorfismus. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1309 _________________________________________________________________________f Chlorpropamidum 1309 Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: C a D. Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 126 °C až 130 °C. B. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. 10,0 ml získaného roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 220 nm až 350 nm. Absorpční maximum roztoku je při 232 nm. Specifická absorbance v maximuje 570 až 630. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety chlorpropamidu CRL. Pokud jsou spektra získaná se vzorky v tuhém stavu rozdílná, rozpustí se odděleně zkoušená i referenční látka v dichlormethanu R, odpaří se do sucha a se získanými zbytky se znovu zaznamenají spektra. D. 0,1 g se zahřívá 10 min se 2 g uhličitanu sodného bezvodého R do vzniku matně červeného zbarvení. Po ochlazení se zbytek extrahuje asi 5 ml vody R, zředí se vodou R na 10 ml a zfiltruje se. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 15 mg 4-chlorbenzensulfonamidu R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 15 mg 1,3-dipropylmočoviny CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok (c). 0,3 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem R na 100 ml. Porovnávací roztok (d). 5 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí acetonem R na 15 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R cyklohexanu R methanolu R a dichlormethanu R (11,5 + 30 + 50 + 100) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu studeného vzduchu a pak se zahřívá 10 min při 110 °C. Na dno komory se vloží odpařovací miska obsahující směs objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R, vody R a roztoku manganistanu draselného R (50 g/l) (1 + 1 + 2) a komora se na 15 min uzavře. Suchá horká vrstva se vloží na 2 min do komory nasycené parami chloru. Pak se vrstva vyjme a nechá se v proudu studeného vzduchu až do vymizení chloru a tak dlouho, dokud vrstva pod body nanášky reaguje s kapkou škrobu s jodidem draselným RS za vzniku modrého zbarvení. Postříká se škrobem s jodidem draselným RS. Skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, odpovídající 4-chlorbenzensulfonamidu, nepřevyšuje intenzitou skvrnu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %); skvrna odpovídající 1,3-dipropylmočovině nepřevyšuje intenzitou skvrnu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %). Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících 4-chlorbenzensulfonamidu a 1,3-dipropylmočovině, nepřevyšuje intenzitou skvrnu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,3 %) a nejvýše dvě takové skvrny převyšují intenzitou skvrnu na chromatogramu porovnávacího rozto-ku(d)(0,l%). Strana 1310 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1310 f Chlorprothixeni hydrochloridum_____________________________________________________________ Těžké kovy (2.4.8) 2,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (15 + 85) a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (20 Mg/g)-K přípravě porovnávacího roztoku (2 //g Pb/ml) se použije základní roztok olova (100 jug Pb/ml) zředěný směsí objemových dílů vody R a acetonu R (15 + 85). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R předem zneutralizovaného po přidání fenolftaleinu RS1, přidá se 25 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS až do vzniku růžového zbarvení. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 27,67 mg C10H13ClN2O3S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. A. 4-chlorbenzensulfonamid, H3C—(Cht)2—NH-CO-NH—(Chi)2—CH3 B. 1,3-dipropylmoěovina, C. [(4-chlorfenyl)sulfonyl]moěovina. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1311 f Chlorprothixeni hydrochloridum 1311 f Chlorprothixeni hydrochloridum Chlorprothixeniumchlorid Synonymum. Chlorprothixenium chloratum___________ © C18H19CI2NS H 352,32 CAS 6469-93-8 Je to (Z)-[3-(2-chlor-9//-thioxanthen-9-yliden)propyl]dimethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C18H19C12NS. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%, těžce rozpustný v dichlormethanu a prakticky nerozpustný v etheru. Taje při asi 220 °C. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a E. Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem chlorprothixeniumchloridu CRL. Měří se spektra tablet zbytků zkoušené látky a referenční látky připravených takto: 0,25 g se vpraví do dělicí nálevky, rozpustí se v 10 ml vody R, přidá se 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a protřepe se s 20 ml etheru R. Organická vrstva se oddělí a promyje se 5 ml vody R Spojené vodné vrstvy se použijí ke zkoušce totožnosti E. Organická vrstva se odpaří do sucha a zbytek po odpaření se vysuší při 40 °C až 50 °C. Postup se opakuje s 0,25 g chlorprothixeniumchloridu CRL a se zbytky se připraví tablety. B. 0,2 g se rozpustí ve směsi 5 ml dioxanu R a 5 ml roztoku dusitanu sodného R (1,5 g/l) a pak se přidá 0,8 ml kyseliny dusičné R. Po 10 min se tento roztok přidá ke 20 ml vody R a po 1 h stání se vzniklá sraženina odfiltruje. Filtrát se ihned použije ke zkoušce totožnosti C. Sraženina se zahřátím rozpustí v asi 15 ml lihu 96% R a roztok se přidá k 10 ml vody R Sraženina se opět zfiltruje a suší se 2 h při 100 °C až 105 °C. Sraženina taje (2.2.14) při 152 °C až 154 °C. C. K 1 ml filtrátu ze zkoušky B se přidá 0,2 ml suspenze 50 mg červeně pravé B R v 1 ml lihu 96% R a 1 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l RS; vznikne tmavě červené zbarvení. Současně se provede slepá zkouška. D. Asi 20 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny dusičné R; vznikne červené zbarvení. Potom se přidá 5 ml vody R a roztok se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm; roztok fluoreskuje zeleně. /CH3 hL /-CH2—CH2—NL C H CH3 Strana 1312 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1312 f Chlortalidonum___________________________________________________________________________ E. Vodná vrstva ze zkoušky A se zfiltruje. K 1 ml filtrátu se přidá 1 ml vody R Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 25 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 4,4 až 5,2; měří se roztok S. Příbuzné látky. Zkouška se provede za ochrany před přímým světlem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R. Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 40 mg chlorprothixeniumchloridu CRL obsahujícího 2 % E-izomeru se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 2 ml. Porovnávací roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku se zředí dichlormethanem R na 100 ml. 1,5 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, 1-propanolu R toluenu R a acetonu R (2 + 2 + 40 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna o RF vyšším, než má hlavní skvrna, intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2 %) a žádná skvrna o RF nižším, než má hlavní skvrna, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h ve vakuu při 60 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g látky. Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkově 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS se odečte mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l KS* odpovídá 35,23 mg sloučeniny C18H19Cl2NS. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1313 f Chlortalidonum 1313 Nečistoty A. 2-chlorthioxanthon, B. R1 = CH3; R2 = Cl; R3 = H (£')-3-(2-clilor-9ií-tliioxantlien-9-yliden)propyl-N,N-dimetliylamin, C. R1 = CH3; R2 = H; R3 = Cl; (Z)-3-(4-chlor-9ií4hioxanthen-9-yliden)propyl-N,N-dimethylamin, D. R1 = H; R2 = Cl; R3 = H; (Z)-3-(2-chlor-9ií4hioxanthen-9-yliden)propyl-N-methylamin, E. R = CH3; R = H; R = H; 3-(9/f-thioxanthen-9-yliden)propyl-N,N-dimethylamin. f Chlortalidonum Chlortalidon 1998 ***** ChH^CINAS H 338,76 CAS 77-36-1 Je to 2-chlor-5-[(lRS)-2,3-dihydro-l-liydroxy-3-oxo-l//-isomdol-l-yl]benzensulfonamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C14HUC1N204S. Strana 1314 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1314 f Chlortalidonum___________________________________________________________________________ Vlastnosti Bílý nebo žlutobílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu a v methanolu, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v dichlormethanu. Rozpouští s e ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Taje při asi 220 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. 50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96%Rna 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 340 nm. Roztok vykazuje absorpční maxima při 275 nm a 284 nm. Poměr absorbance změřené v maximu při 284 nm k absorbanci změřené v maximu při 275 nm je 0,73 až 0,88. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem chlortalido-nu CRL. Měří se tablety látek s bromidem draselným R. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg chlortalidonu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg chlortalidonu CRL a 10 mg hydrochlorothiazidu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a ethylacetatu R (1,5 + 98,5) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. D. Asi 10 mg se rozpustí v 1 ml kyseliny sírové R; vzniká intenzivní žluté zbarvení. E. Zkouška Optická otáěivost, viz Zkoušky na čistotu, je současně zkouškou totožnosti. Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). -0,15° až +0,15°; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,20 g v methanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20 ml. Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v hydroxidu sodném zředěném RS a zředí se jím na 10 ml. Roztok je ěirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než stupeň zbarvení 6 porovnávacího roztoku nejpodobnějšího zbarvení (2.2.2, Metoda II). Kysele reagující látky. 1,0 g se zahřátím rozpustí ve směsi 25 ml acetonu R a 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R a ochladí se. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VSje nejvýše 0,75 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci 254 nm. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1315 ___________________________________________________________________________f Chlortalidonum 1315 Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 4) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. Porovnávací roztok (a). Rozpustí se 20 mg chlortalidon nečistoty B CRL a 20 mg chlortalidonu CRL ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 4) a zředí se stejnou směsí na 50 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 4) na 200 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů toluenu R xylenu R amoniaku 26% R, dioxanu R a 2-propanolu R (5 + 10 + 20 + 30 + 30) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna odpovídající chlortalidon nečistotě B intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %) a žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající chlortalidon nečistotě B, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jsou-li na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) dvě zřetelně oddělené skvrny. Chloridy (2.4.4). 0,3 g se rozetřou, přidá se 30 ml vody R, 5 min se třepe a zfiltruje se. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (350 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 10 ml základního roztoku na chloridy (5 jug Cl/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí v 50 ml acetonu Ray atmosféře dusíku se titruje tetrabutylamoniumhydroxi-dem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška. 1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l zodpovídá 33,88 mg C14HUC1N204S. Uchovávání Separandum. A. R = H, R' = OH: kyselina 2-(4-chlor-3-sulfobenzoyl)benzoová, B. R = H, R' = NH2: kyselina 2-(4-chlor-3 -sulfamoylbenzoyljbenzoová, C. R=CH2-CH3, R'=NH2: ethyl- [2 -(4-chlor-3 -sulfamoylbenzoyljbenzoat], Strana 1316 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1316 f Chlortetracyclini hydrochloridum a enantiomer D. R = 0-CH2-CH3 2-chlor-5-[(lÄS',65',12a>S)-(7-chlor-l,4,4a,5,5a,6,l l,12a-oktahydro-3,6,10,12,12a-pentahydroxy-2-karbamoyl-6-methyl-1,11 -dioxo-4-naftacenyl)dimethylamoniumchlorid, který j e produkován růstem určitých kmenů Streptomyces aureofaciens nebo se získává jiným způsobem. Obsah chlortetracykliniumchloridu je nejméně 89,5 % a součet obsahu chlortetracykliniumchloridu a tetracykliniumchloridu je 94,5 % až 100,5 %, počítáno na bezvodou látku. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1317 _____________________________________________________________f Chlortetracyclini hydrochloridum 1317 Vlastnosti Žlutý prášek. Je těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů a uhličitanů. Zkoušky totožnosti A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR. Vrstva se stejnoměrně postříká roztokem edetanu disodného R (100 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným koncentrovaným RS na 8,0 (asi 10 ml na desku rozměrů 100 mm x 200 mm). Vrstva se suší nejméně 1 h ve vodorovné poloze. Před použitím se vrstva 1 h zahřívá v sušárně při 110 °C. Zkoušený roztok. 5 mg zkoušené látky se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 5 mg chlortetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 5 mg chlortetracykliniumchloridu CRL, 5 mg tetracykliniumchlori-du CRL a 5 mg metacykliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 1 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a dichlormethanu R (6 + 35 + 59) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou tři zřetelně od sebe oddělené skvrny. B. K asi 2 mg se přidá 5 ml kyseliny sírové R; vznikne tmavě modré zbarvení, které přechází na modrozelené. Přidá se 2,5 ml vody R; zbarvení se změní v hnědavé. C. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 2,3 až 3,3; měří se následující roztok: 0,1 g se slabým zahřátím rozpustí v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R Specifická optická otáčivost (2.2.7). -235° až -250°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,125 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Absorbance (2.2.25). 0,125 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 25,0 ml. Absorbance měřená při 460 nm není vyšší než 0,40. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu. Nastříknou se zkoušený roztok a porovnávací roztoky (e) a (f). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (f) je pík hodnotitelný. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího 4-epichlortetracyklinu není větší než plocha píku odpovídajícího 4-epichlortetracyklinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (4,0 %). Celková plocha všech píku mezi pikem rozpouštědla a pikem chlortetracyklinu, kromě píku tetracyklinu a 4-epichlortetracyklinu, není větší než 25 % plochy píku 4-epichlortetracyklinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (1,0 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (f). Strana 1318 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1318 f Chlortetracyclini hydrochloridum____________________________________________________________ Tetracykliniumchlorid. Nejvýše 8,0 %, počítáno na bezvodou látku; stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Nastnkne se oddelene zkoušený roztok a porovnávací roztok (e). Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (50 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije 2,5 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních prípravku bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriálni endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriálni endotoxiny, obsahuj e-li nejvýše 1 m.j. endotoxinu v miligramu. Stanovení obsahu Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 25,0 mg zkoušené látky se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (a). 25 mg chlortetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (b). 10,0 mg 4-epichlortetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (c). 20,0 mg tetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (d). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se smíchá s 10,0 ml porovnávacího roztoku (b) a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RSna 25,0 ml. Porovnávací roztok (e). 5,0 ml porovnávacího roztoku (b) se smíchá s 5,0 ml porovnávacího roztoku (c) a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 50,0 ml. Porovnávací roztok (f). 1,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RSna 20,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 200,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografií R (5 //m nebo 10 //m) a udržované při 35 °C, - mobilní fáze, která je směsí 50 ml kyseliny chloristé RS, 450 ml dimethylsulfoxidu R a 500 ml vody R, s průtokovou rychlostí 1 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 280 nm, - injektorové smyčky, 20 [A, - elektronického integrátoru. Nastříkne se porovnávací roztok (d). Nastaví se citlivost tak, aby výška píku byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním pikem (4-epichlor-tetracyklin) a druhým pikem (chlortetracyklin) je nejméně 2,0. Podle potřeby se přizpůsobí obsah dimethylsulfoxidu v mobilní fázi. Faktor symetrie druhého píku je nejvýše 1,3. Porovnávací roztok (a) se nastnkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, j e-li relativní směrodatná odchylka plochy píku Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1319 Cholesterolům 1319 pro chlortetracyklin nejvýše 1,0 %. Podle potřeby se nastaví parametry integrátoru. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok a porovnávací roztok (a). Obsah chlortetracykliniumchloridu se vypočítá v procentech. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka: - sterilní, - prostá bakteriálních endotoxinů. Nečistoty A. 4-epichlortetracyklin, B. tetracyklín. Cholesterolům Cholesterol C27H460 Mr 386,66 CAS 57-88-5 Je to 5-cholesten-3ß-ol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje nejméně 95,0 % sloučeniny C27H460 a celkový obsah sterolů je 97,0 % až 103,0 %. Výroba Je-li cholesterol získáván z tkání teplokrevných zvířat, např. z hovězího mozku, tuku z vlny nebo jiných materiálů, musí tato zvířata splňovat požadavky oprávněné autority, které se kladou na zvířata určená pro humánní konzumaci, nesmí mít hovězí spongiformní encefalopatii a nesmí být vystavena rizikovým faktorům, jako je krmení ruminantními bílkovinami. K zajištění těchto Strana 1320 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1320 Cholesterolům požadavků musí být použita zvířata z certifikovaných zdrojů. Při výběru zdroje použité zvířecí tkáně musí být vzata v úvahu její relativní infekěnost, tedy i potenciální rizika. Různé rizikové kategorie jsou popsány v pravidlech Evropské unie pro zdravotnictví "Guidelines for minimising the risk of transmission agents causing spongiform encephalopathies via medicinal products" nebo v pravidlech Světové zdravotnické organizace. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu, mírně rozpustný v lihu 96%. Je citlivý na světlo. Zkoušky totožnosti A. Teplota tání (2.2.14). 147 °C až 150 °C. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Roztoky se připraví těsně před použitím. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v dichlorethanu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok. 10 mg cholesterolu CRL se rozpustí v dichlorethanu R a zředí se jím na 5 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 20 fA každého roztoku a vyvíjí se ihned za ochrany před světlem směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (33 + 66) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a třikrát se postříká chloridem antimonitým RS. Chromatogramy se pozorují 3 min až 4 min po postřiku. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. C. Asi 5 mg se rozpustí ve 2 ml dichlormethanu R, přidá se 1 ml acetanhydridu R, 0,01 ml kyseliny sírové R a protřepe se; vznikne růžové zbarvení, které se rychle mění na červené, potom na modré a nakonec na jasně zelené. Zkoušky na čistotu Rozpustnost v lihu 96%. 0,5 g se v uzavřené nádobě rozpustí v 50 ml lihu 96% R při 50 °C a nechá se 2 h stát; netvoří se zákal ani usazenina. Kysele reagující látky. 1,0 g se rozpustí v 10 ml etheru R, přidá se 10,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a asi 1 min se třepe. Směs se opatrně zahřívá do odpaření etheru a 5 min se vaří. P o ochlazení se přidá 10 ml vody R, 0,1 mlfenolftaleinu RS a titruje se za stálého míchání kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS do vymizení růžového zbarvení. Provede se slepá zkouška. Rozdíl mezi spotřebou kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS potřebnou ke změně zbarvení indikátoru u slepé zkoušky a vlastní titrace není větší než 0,3 ml. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,3 %; 1,000 g se suší 4 h ve vakuu při 60 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití pregnenolonisobutyratu CRL jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 0,100 % pregnenolonisobutyratu CRL se rozpustí v heptanu R a zředí se jím na 100,0 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1321 Cholesterolům 1321 Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 25,0 ml. Porovnávací roztok. 25,0 mg cholesterolu CRL se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 25,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony z křemenného skla délky 30 m a vnitřního průměru 0,53 mm potažené polydimethylsi-loxanem R (1,5 Mm)> - helia pro chromatografii R s průtokovou rychlostí 6 ml/min, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 270 °C, teplota vstřikovacího prostoru na 280 °C a detektoru na 290 °C. Nastříkne se odděleně po 0,5 ul každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku rozlišení mezi pikem odpovídajícím pregnenolonisobutyratu a pikem odpovídajícím 5-cholesten-3 ß-olu je nejméně 3,5. Vypočítá se procentuální obsah 5-cholesten-3 ß-olu za použití deklarovaného obsahu 5-cholesten—3 ß-olu v cholesterolu CRL. Vypočítá se procentuální celkový obsah sterolů sečtením obsahu 5-cholesten-3 ß-olu a látek s retenčním časem stejným nebo menším, než je l,5násobek retenčního času 5-cholesten-3 ß-olu. Nepřihlíží se k píku roztoku vnitřního standardu a k píku rozpouštědla. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Nečistoty H H A. 7-cholesten-3ß-ol (lathosterol), B. 5,24-cholestadien-3ß-ol (desmosterol), Strana 1322 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1322 Chymotrypsinum H H C. 7,24-cholestadien-3ß-ol. Chymotrypsinum ***** Chymotrypsin *** CAS 9004-07-3 Je to proteolytický enzym získaný aktivací chymotrypsinogenu extrahovaného z hovězích slinivek (Bos taurus L.). Jeho účinnost je nejméně 5,0 mikrokatalu v miligramu. Nejvyšší účinnost je v roztoku při hodnotě pH asi 8; při hodnotě pH 3 je účinnost reverzibilně snížena, ale látka je nejstabilnější. Výroba Vyrábí se za podmínek minimalizujících mikrobiální znečištění. Vlastnosti Bílý krystalický nebo amorfní prášek. Je těžce rozpustný ve vodě. Amorfní forma je hygroskopická. Zkoušky totožnosti A. 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 10 ml. Na bílé kapko vací destičce se smíchá v jamce 0,05 ml tohoto roztoku s 0,2 ml roztoku substrátu; vzniká fialově červené zbarvení. Roztok substrátu pro zkoušky totožnosti. K 24,0 mg acetyltyrosinethylesteru R se přidá 0,2 ml lihu 96% R a míchá se až do rozpuštění. Přidají se 2,0 ml tlumivého roztoku fosforečnanového opH 7,0 (0,067 mol/l), 1 ml červeně methylové směsného indikátoru RS a směs se zředí vodou R na 10,0 ml. B. 0,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 5 ml. Přidá se 0,10 ml roztoku tosylfenylalanylchlormetha-nu R (20 g/l) v lihu 96% R, upraví se pH na hodnotu 7,0 a 2 h se třepe. V jamce bílé kapkovací destičky se smíchá 0,05 ml tohoto roztoku s 0,2 ml roztoku substrátu, viz Zkouška totožnosti A; do 3 min nevznikne žádné zbarvení. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1323 ____________________________________________________________________________f Ciclosporinum 1323 Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,10 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 10,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1). Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 5,0; měří se roztok S. Absorbance (2.2.25). 30,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,001 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. Roztok vykazuje absorpční maximum při 281 nm a minimum při 250 nm. Specifická absorbance v maximuje 18,5 až 22,5 a v minimu není větší než 8. Trypsin. Do jamky bílé kapkovací destičky se přidá 0,05 m\tlumivého roztoku trometamolového o pH 8,1 a 0,1 ml roztoku S. Ke směsi se přidá 0,2 ml roztoku substrátu (zkoušený roztok). Současně a za stejných podmínek se připraví porovnávací roztok obsahující zkoušenou látku, ke které byl přidán trypsin BRP (nejvýše 10 g/l). Měří se ěas; zkoušený roztok se během 3 min až 5 min po přidání roztoku substrátu nezbarví. Porovnávací roztok se zbarví fialově červeně. Roztok substrátu. K 98,5 mg tosylargininiummethylesterchloridu R vhodného pro stanovení trypsinu se přidá 5 ml tlumivého roztoku trometamolového o pH 8,1 a míchá se do rozpuštění. Potom se přidá 2,5 ml červeně methylové směsného indikátoru RS a zředí se vodou R na 25,0 ml. Histamin (2.6.10). Nejvýše 1 u.g na 5 mikrokatalů chymotrypsinové účinnosti, počítáno jako histaminová báze. Před stanovením se zkoušený roztok zahřívá 30 min na vodní lázni. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 0,100 g se suší 2 h při 60 °C při tlaku nepřesahujícím 0,7 kPa. Stanovení účinnosti Účinnost se stanoví porovnáním rychlosti, s jakou hydrolyzuje zkoušená látka acetyltyro-sinethylester R, s rychlostí, s jakou hydrolyzuje chymotrypsin BRP za stejných podmínek stejný substrát. Přístrojové vybavení. Použije se reakční nádobka o objemu asi 30 ml vybavená: - zařízením udržujícím teplotu při (25,0 ± 0,1) °C, - míchadlem, např. elektromagnetickým, - víkem s otvory pro elektrody, byretu, přívod dusíku a pro přidávání zkoumadel. Lze použít manuální nebo automatické titraění zařízení. Při manuální titraci se použije byreta dělená po 0,005 ml a pH-metr s dostatečnou citlivostí se skleněnou a kalomelovou elektrodou. Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,001 mol/l RS a zředí se jí na 250,0 ml. Porovnávací roztok. 25,0 mg chymotrypsinu BRP se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,001 mol/l RS a zředí se jí na 250,0 ml. Roztoky se uchovávají při 0 °C až 5 °C. 1 ml každého roztoku se ohřeje na asi 25 °C a po 15 min se z každého roztoku použije 50 fA (odpovídá asi 25 nanokatalům) k titraci. Titrace se provádí v dusíkové atmosféře. Do reakční nádobky se přidá 10,0 ml roztoku chloridu vápenatého 0,01 mol/l RS a za míchání 0,35 ml acetyltyrosinethylesteru 0,2 mol/l RS. Když je teplota ustálena na (25,0 ± 0,1) °C (asi po 5 min), upraví se pH přesně na hodnotu 8,0 hydroxidem sodným 0,02 mol/l VS. Přidá se 50 ul zkoušeného roztoku (odpovídá asi 5 |ag zkoušené látky) a měří se stopkami ěas. Udržuje se pH na hodnotě 8,0 přidáváním hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS a zaznamenává se objem přidaného roztoku po 30 s. Vypočítá se spotřeba hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS za sekundu mezi 30. s a 210. s. Za stejných podmínek se provede titrace s porovnávacím roztokem a stanoví se spotřeba hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS za sekundu. Strana 1324 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1324 f Ciclosporinum Vypočítá se účinnost v mikrokatalech na mg podle vzorce: ^—V- .A, m . V- v nemz znaci: m - navážku zkoušené látky v miligramech, m' - navážku chymotrypsinu BRP v miligramech, V - spotřebu hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS za sekundu u zkoušeného roztoku, V - spotřebu hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS za sekundu u porovnávacího roztoku, A - účinnost chymotrypsinu BRP v mikrokatalech na miligram. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech při teplotě 2 °C až 8 °C, chráněn před světlem. Označování V označení na obalu se uvede: - množství chymotrypsinu a celková účinnost v mikrokatalech na balení, - že amorfní látka je hygroskopická. f Ciclosporinum Cyklosporin HqC. ,H H, aC Hq \ / \ / H CH2 C, I H3 I *'H I------Ala—D—Ala-MeLeu-MeLeu-MeVal-----N—C—CO—Abu—MeGly—MeLeu—Val—MeLeir H C^H^N^O^ H 1202,63 CAS 59865-13-3 JetocyÄ:fo[[(£)-(25',3Ä,4Ä)-3-hydroxy-4-methyl-2-(methylammo)-6-oktenoyl]-L-2-aminobutyryl--N-methylglycyl-N-methyl-L-leucyl-L-valyl-N-methyl-L-leucyl-L-alanyl-D-alanyl-N-methyl-L-leucyl~N-methyl-L-leucyl-N-methyl-L-valyl]. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C^HmNuO^. Cyklosponnje látka produkovaná mikroorganismem Beauveria nivea (= Tolypocladium inflatum Gams) nebo se získává jinými způsoby. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu a v dichlormethanu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1325 ______________________________________________________________________________f Cimetidinum 1325 Zkoušky totožnosti A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem cyklospori-nu CRL. B. Na chromatogramu zkoušeného roztoku ze zkoušky Stanovení obsahuje retenční čas hlavního píku shodný s retenčním časem hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,5 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 15 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Z5, HŽ5nebo C7 (2.2.2, Metoda II). Specifická optická otáčivost (2.2.7). -185° až -193°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,125 g v methanolu R a zředěním methanolem Rna. 25,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se odděleně zkoušený roztok a porovnávací roztok (b). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající l,7násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než 0,7násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,7 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než l,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědel a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Těžké kovy (2.4.8). Zbytek získaný ve zkoušce Ztráta sušením vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10pgPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 1,000 g se suší 3 h při 60 °C a při tlaku nepřevyšujícím 15 Pa. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,84 m.j. endotoxinů v miligramu. 50 mg zkoušené látky se rozpustí ve směsi 280 mg lihu 96% R a 650 mg ricinového olejepolyoxyethylenovaného R a zředí se vodou pro LAL na požadovanou koncentraci. Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 30,0 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R a zředí se touto směsí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (a). 30,0 mg cyklosporinu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R a zředí se touto směsí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (b). 2,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R na 200 ml. Porovnávací roztok (c). 3 mg cyklosporinu U CRL se rozpustí ve 2,5 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R Přidá se 2,5 ml porovnávacího roztoku (a). Strana 1326 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1326 f Cimetidinum Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (3 //m až 5 Mm); kolona je spojena s dávkovacím zařízením kovovou kapilárou asi 1 m dlouhou o vnitřním průměru 0,25 mm, - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů kyseliny fosforečné R terc.butylmethyletheru R, acetonitrilu R a vody R (1 + 50 + 430 + 520) s průtokovou rychlostí asi 1,5 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 210 nm, - injektorové smyčky, 20 fA. Teplota kolony a kovové kapiláry se udržuje na 80 ° C. Nastříkne se porovnávací roztok (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky je 1,0 až 1,8. Je-li třeba, upraví se poměr terc.butylmethyletheru k acetonitrilu v mobilní fázi. Zkoušku lze hodnotit, jestliže retenční cas hlavního píku je 25 min až 30 min. Je-li třeba, upraví se poměr acetonitrilu k vodě v mobilní fázi. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy hlavního píku nejvýše 1,0 %. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se nastřikují střídavě. Obsah cyklosporinu se vypočítá v procentech. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka: - sterilní, - prostá bakteriálních endotoxinů. Nečistoty A. cyklosporiny B, C, D, E, G, H, L, T, U, V, B. dihydrocyklosporin A, C. isocyklosporin A. f Cimetidinum Cimetidin N—CN II H3C—NH—C—NH—CH2—CH2—S—CH2 C10H16N6S H252.34 CAS 51481-61-9 Je to 2-kyano-l-methyl-3-[2-(5-methylimidazol-4-ylmethylthio)-ethyl]guanidin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C10H16N6S. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1327 ______________________________________________________________________________f Cimetidinum 1327 Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru a v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách. Je polymorfní. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 139 °C až 144 °C; je-li třeba, rozpustí se zkoušená látka v 2-propanolu R, odpaří se do sucha a stanovení teploty tání se opakuje. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem cimetidi-nu CRL. Jestliže se spektra v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v 2-propanolu R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (d). D. Asi 1 mg se rozpustí ve směsi 1 ml ethanolu R a 5 ml čerstvě připraveného roztoku kyseliny citrónové R (20 g/l) v acetanhydridu R. Směs se zahřívá 10 min až 15 min na vodní lázni; vzniká ěervenofialové zbarvení. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 3,0 g se rozpustí ve 12 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž5 (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R. Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 100 ml. 20 ml tohoto roztoku se zředí methanolem Rna 100 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (d). 10 mg cimetidinu CRL se rozpustí ve 2 ml methanolu R. A. Na vrstvu se odděleně nanese po 4 (A každého roztoku a vrstva se nechá 15 min stát v komoře nasycené parami mobilní fáze, která je směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a ethylacetatu R (15 + 20 + 65), a ihned se vyvíjí stejnou směsí po dráze 15 cm. Vrstva se usuší proudem studeného vzduchu a vystaví se účinku par jodu do získání kontrastních skvrn. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je zřetelně viditelná skvrna. B. Na vrstvu se odděleně nanese po 4 (A každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a ethylacetatu R (8 + 8 + 84) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší Strana 1328 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1328 f Cimetidinum_____________________________________________________________________________ proudem studeného vzduchu a vystaví se účinku par jodu do získání kontrastních skvrn. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je zřetelně viditelná skvrna. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí v 60 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 25,23 mg C10H16N6S. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Cinchocaini hydrochloridum Cinchokainiumchlorid Synonymum. Cinchocainium chloratum________ C20H30CIN3O2 H 379,93 CAS 61-12-1 Je to 2-{[4-(2-butoxy)chinolyl]karbamoyl}ethyl-N,N-diethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C2oH30ClN302. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly, hygroskopický. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, v lihu 96% a v dichlormethanu. Velmi snadno s e sráží. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1329 _________________________________________________________________f Cinchocaini hydrochloridum 1329 Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. 60,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 100 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 246 nm a při 319 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 246 nm k absorbanci naměřené v maximu při 319 nm je 2,7 až 3,0. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety cinchokainiumchloridu CRL. Tablety se připraví za použití chloridu draselného R. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. 0,5 g se rozpustí v 5 ml vody R Po přidání 1 ml amoniaku zředěného RS2 vznikne bílá sraženi-na. Sraženina se zfiltruje, promyje se pětkrát 10 ml vody R a vysuší se v exsikátoru. Taje při 64 °Caž66 °C (2.2.14). E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 6,0; měří se roztok připravený zředěním 10 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 50 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s přísadou fluorescenčního indikátoru pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg cinchokainiumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 20 ml. Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 50 ml. Porovnávací roztok (d). 20 mg benzokainu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. 1 ml tohoto roztoku a 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 20 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 17,5%R, methanoluR, acetonufia toluenuR(\ + 5 + 30 + 50)po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše jedna skvrna je intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou patrný dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. Strana 1330 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1330 Cinchonae cortex Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)-Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 0,500 g se suší ve vakuu při 60 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí ve směsi 15,0 ml kyseliny chlorovodíkově 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence do druhé inflexe. Spotřeba se vypočítá z rozdílu mezi oběma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 37,99 mg C2oH30ClN302. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. R1 = Cl; R2 = NH(CH2)2N(C2H5)2: 2-chlor-N-(2-diethylaminoethyl)-4-chinolinkarboxamid, B. R1 = OH; R2 = OH: kyselina 2-hydroxy-4-chřnolinkarboxylová, C. R! = 0H; R2 = Nh(CH2)2N(C2h5)2: 2-hydroxy-N-(2-diethylaminďthy1)-4-chinolin-karboxamid, D. R1 = 0(CH2)3CH3;R2 = OH: kyselina 2-butoxy-4-chinolinkarboxylova. Cinchonae cortex Chinovníková kůra Synonyma. Cortex chinae, chinová kůra Je to usušená kůra druhu Cinchonapubescens VAHL (Cinchona succirubra PAV.) nebo jeho odrůd a kříženců. Obsahuje nejméně 6,5 % veškerých alkaloidů, z toho nejméně 30 % až 60 % alkaloidů chininového typu. Vlastnosti Droga intenzivně hořké, poněkud svíravé chuti. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1331 Cinchonae cortex 1331 Zkoušky totožnosti A. Kůra kmenů a větví je tvořena rourkovitými nebo žlábkovitými, 2 mm až 6 mm silnými kusy. Zevní strana je matná, hnědošedá nebo šedá, na povrchu často s lišejníky. Je obvykle drsná, se zřetelnými příčnými prasklinami, podélně zbrázděná nebo vrásčitá a popraskaná. U některých odrůd je odštěpena primární kůra. Vnitřní strana je rýhovaná, tmavě ěervenohnědá. Lom je v zevní části krátký, ve vnitřní části vláknitý. Kůra kořene je nepravidelně žlábkovitá, svinutá nebo zkroucená. Na zevní straně je poněkud šupinovitá, na vnitřní straně více nebo méně rýhovaná. Barva na obou stranách je stejná jako u kůry kmene. Lom je vláknitý. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je ěervenohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhyd-rátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: tenkostenné buňky korku s červeno-hnědým obsahem; žlutá, vřetenovitě protáhlá lýková vlákna až 90 //m v průměru a až 1300 //m dlouhá, se silně ztlustlými stěnami, nestejným luminem a s nápadnými nálevkovitými tečkami. Parenchymatické idioblasty jsou vyplněny hranolovitými mikrokrystaly šťavelanu vápenatého. Pozoruje se v glycerolu R 50% (V/V). Jsou patrná škrobová zrna o průměru 6 //m až 10 //m. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,10 g práškované drogy (180) se ve zkumavce smíchá s 0,1 ml amoniaku 26% RS a 5 ml chloroformu K Občas se silně protřepe a po 30 min se zfiltruje. Filtrát se odpaří na vodní lázni do sucha. Odparek se rozpustí v 1 ml lihu 96% R. Porovnávací roztok. 17,5 mg chininu R, 0,5 mg chinidinu R,10 mg cinchoninu R a 10 mg cin-chonidinu R se rozpustí v 5 ml lihu 96% R Na vrstvu se nanese ve vzdálenosti 2 cm po 1 fA a 2 (A každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R a chloroformu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se suší při 100 ° C až 105 °C do vymizení pachu diethylaminu R (asi 10 min). Po vychladnutí se postříká kyselinou mravenčí bezvodou R a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Skvrny odpovídající chininu a chinidinu fluoreskují intenzivně modře. Postříká se zkoumadlem jodoplatičitým R. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou tři fialové skvrny, které se barví fialově šedě a odpovídají chininu (RF0,2 - 0,3), chinidinu (RF0,3 - 0,4) a cinchoninu (RF 0,4 - 0,5); těsně pod skvrnou odpovídající chinidinu je intenzivně tmavě modrá skvrna cinchonidinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou skvrny, které svou polohou, zbarvením a intenzitou odpovídají skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku při nanesení stejných objemů. D. 0,5 g práškované drogy (180) se ve zkumavce opatrně zahřeje nad přímým plamenem. Na stěně zkumavky kondenzují krvavě červené kapky. Po ochlazení se tyto kapky rozpustí v 10 ml lihu R 70% (V/V). Roztok v ultrafialovém světle při 365 nm fluoreskuje intenzivně modře. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje požadavkům zkoušky Cizí příměsi. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 6,0 %. Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 1,0 %. Stanovení obsahu 1,000 g práškované drogy (180) se v 250ml kuželové baňce smíchá s 10 ml vody R a 7 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Zahřívá se 30 min na vodní lázni. Po ochlazení se přidá 25 ml chloroformu R, 50 ml etheru R a 5 ml roztoku hydroxidu sodného R (200 g/l). Směs se 30 min protřepává, pak se přidají 3 g práškovaného tragantu R a protřepává se, dokud roztok není ěirý. Strana 1332 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1332 Cinchonae cortex Zfiltruje se chomáčkem vaty a baňka i vata se propláchnou pětkrát 20 ml směsi objemových dílů chloroformu R a etheru R (1 + 2). Spojené filtráty a promývací tekutiny se odpaří do sucha, odparek se rozpustí v 10,0 ml ethanolu R. 5,0 ml tohoto roztoku se odpaří do sucha, odparek se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí sejí na 1000,0 ml. Porovnávací roztok chininu. 30,0 mg chininu R se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí sejí na 1000,0 ml. Porovnávací roztok cinchoninu. 30,0 mg cinchoninu R se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 1000,0 ml. Změří se absorbance (2.2.25) těchto roztoků při 316 nm a 348 nm a obsah alkaloidů v procentech se vypočítá podle vztahu: [A3l6 . A34Sc] - [A3l6c . A34S] 100 2 y [^316, ■ ^348 J - íA316c • ^348,] ' »» 1000 [A3l6 . Ai4%q\ - [A3l6q . J348] 100 2 \-A316c ■ A34$gl - [^316, ■ ^348C] ' W i000' v nemz znaci: m - navážku drogy v gramech, x - procentuální obsah alkaloidů chininového typu, y - procentuální obsah alkaloidů cinchoninového typu, A3l6 - absorbanci zkoušeného roztoku při 316 nm, A34S - absorbanci zkoušeného roztoku při 348 nm, A3l6c - absorbanci porovnávacího roztoku cinchoninu při 316 nm (počítáno na koncentraci 1 mg látky v 1000 ml roztoku), A3l6q - absorbanci porovnávacího roztoku chininu při 316 nm (počítáno na koncentraci 1 mg látky v 1000 ml roztoku), A34ic - absorbanci porovnávacího roztoku cinchoninu při 348 nm (počítáno na koncentraci 1 mg látky v 1000 ml roztoku), A34iq - absorbanci porovnávacího roztoku chininu při 348 nm (počítáno na koncentraci 1 mg látky v 1000 ml roztoku). Obsah veškerých alkaloidů (jc + y) a relativní obsah alkaloidů chininového typu se vypočítá podle vztahu: 100 . x x + y Uchovávání Chráněna před světlem a vlhkostí. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1333 Cinnamomi cortex 1333 Cinnamomi cortex ***** Kůra skořicovníku *** Je to usušená kůra mladých větví druhu Cinnamomum ceylanicum NEES. zbavená zevní vrstvy korku a parenchymu kůry. Obsahuje nejméně 12 ml silice v 1 kilogramu drogy. Vlastnosti Droga charakteristického, aromatického pachu. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Kůra je asi 0,2 mm až 0,8 mm silná, po více kusech stočená do jednoduchých nebo dvojitých rourek. Svrchní strana hladká, žlutohnědá s nevýraznými jizvami po listech a postranních pupenech, s jemným bělavým podélným rýhováním. Vnitřní strana poněkud tmavší, podélně rýhovaná. Lom je krátký, vláknitý. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je nažloutlý až cervenohnedý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: skupiny okrouhlých sklereid s tečkovanými, žlábkovitými a mírně ztlustlými stěnami; četná, bezbarvá, jednoduchá vlákna, často celá, s úzkým luminem a se ztlustlými, zdřevnatělými, řídce tečkovanými stěnami; malé krystalky šťavelanu vápenatého. Pozoruje se v glycerolu R 50% (V/V); práškovaná droga obsahuje četná škrobová zrna. Úlomky korku chybějí nebojsou patrné jen velmi zřídka. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 0,1 g práškované drogy (500) se protřepává 15 min se 2 ml dichlormethanu R. Zfiltruje se a filtrát se opatrně odpaří na vodní lázni téměř do sucha. Zbytek se rozpustí v 0,4 ml toluenu R. Porovnávací roztok. 50 [A cinnaldehydu R a 10 [A eugenolu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 fA každého roztoku. Vyvíjí se dichlormethanem R po dráze 10 cm. Vrstva se usuší volně na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramech zkoušeného a porovnávacího roztoku je ve střední části patrná skvrna odpovídající cinnaldehydu, bezprostředně nad ní skvrna odpovídající eugenolu. Skvrny se označí. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je světle modrá skvrna (o-methoxycinnaldehyd), bezprostředně pod ní skvrna odpovídající cinnaldehydu. Vrstva se postříká floroglucinem RS. Skvrna odpovídající cinnaldehydu je zbarvena žlutohnědě, skvrna o-methoxycinnaldehydu je zbarvena fialově. Zkoušky na čistotu Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 6,0 %. Stanovení obsahu Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). 20,0 g drogy se upráškuje (710) bezprostředně před použitím. Destiluje se 3 h rychlostí 2,5 ml/min až 3,5 ml/min v 500ml baňce s 200 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS; do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R. Strana 1334 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1334 f Cinnarizinum Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem. f Cinnarizinum „. . . 1998 Cmarizm C26H28N2 Mr 368,52 CAS 298-57-7 Je to (£)-l-(difenylmethyl)-4-(3-fenyl-2-propenyljpiperazin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C26H28N2. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, dobře rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v lihu 96% a v methanolu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 118 °C až 122 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety cinarizinu CRL. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vhodného oktadecylsilanizovaného silikagelu s fluorescenčním indikátorem optimální intenzity při 254 nm. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg cinarizinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg cinarizinu CRL a 10 mg flunariziniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 ul každého roztoku. Vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů roztoku chloridu sodného R (1 mol/l), methanolu R a acetonu R (20 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. D. 0,2 g kyseliny citrónové bezvodé R se rozpustí v 10 ml acetanhydridu R ve vodní lázni při 80 °C a dále se zahřívá 10 min ve vodní lázni při 80 °C. Přidá se asi 20 mg zkoušené látky; vzniká fialově červené zbarvení. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HZ 7 (2.2.2, Metoda II). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1335 _____________________________________________________________________________f Cinnarizinum 1335 Kysele nebo alkalicky reagující látky. 0,5 g se smíchá s 15 ml vody R, 2 min se vaří, ochladí se a zfiltruje. Filtrát se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 20 ml. K 10 ml roztoku se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS a 0,25 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je růžový. K dalším 10 ml roztoku se přidá 0,1 ml červeně methylové RS a 0,25 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok j e červený. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 12,5 mg cinarizinu CRL a 15,0 mgflunariziniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 20,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 20,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (3 um), - mobilní fáze o průtokové rychlosti 1,5 ml/min, gradientového programu za použití následujících podmínek: - mobilní fáze A - roztok octanu amonného R (10 g/l), - mobilní fáze B - roztok 0,2 % (V/V) kyseliny octové ledové R v acetonitrilu R; Čas (min) Mobilní fáze A % (V/V) Mobilní fáze B % (V/V) Poznámky 0-20 20-25 25-30 30 = 0 75- 10 10 75 75 25-90 90 25 25 lineární gradient izokr atická eluce přechod na počáteční eluční směs nové spuštění gradientu - spektrofotometrického detektoru, 230 nm. Kolona se ustaluje nejméně 30 min počáteční eluční směsí. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu zaznamenaného s 10 jal porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. V případě potřeby se upraví koncentrace kyseliny octové ledové v mobilní fázi B k dosažení horizontální základní linie na chromatogramu. Nastříkne se 10 ul porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: cinarizinu asi 11 min a flunarizinu asi 11,5 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími cinarizinu a flunarizinu je nejméně 5,0. V případě potřeby se upraví časový program gradientově eluce. Nastříkne se odděleně 10 jal methanolu R j ako slepá zkouška, 10 jal zkoušeného roztoku a 10 jal porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě plochy hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %); součet ploch píku, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píku zaznamenanému při slepé zkoušce a k pikům s plochou menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Strana 1336 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1336 f Cinnarizinum Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (15 + 85). Přidává se kyselina chlorovodíková zředěná RS až do úplného rozpuštění a zředí se stejnou směsí vody R a acetonu R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (20 \ig/g). Porovnávací roztok se pripraví za použití 10 ml základního roztoku olova (1 |ag Pb/ml), který se pripraví zředěním základního roztoku olova (100 jug Pb/ml) směsí vody R a acetonu R Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se 4 h suší ve vakuu při 60 C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a 2-butanonu R, přidá se 0,2 ml naftolbenzeinu RS]ako indikátoru a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 18,43 mg C26H28N2. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty N NH A. l-(difenylmethyl)piperazin, B. (Z)-l-difenylmethyl-4-(3-fenyl-2-propenyl)piperazin, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1337 f Ciprofloxacinum 1337 -N N © Cl e C. (E)-1,1 -bis(3 -fenyl-2-propenyl)-4-(difenylmethyl)piperaziniumchlorid, -N N- D. (£)-1 -difenylmethyl-4-{4-fenyl-1 -[(£)-2-fenylvinyl]-3-butenyl}piperazin, -N N- E. 1,4-bis(difenylmethyl)piperazin. Strana 1338 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1338 f Ciprqfloxacinum f Ciprofloxacinum Ciprofloxacin C17H18FN303 H 331,35 CAS 85721-33-1 Je to kyselina l-cyklopropyl-6-fluor-l,4-dihydro-4-oxo-7-(l-piperazinyl)- 3-chinolin-karboxylová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C17H18FN303. Vlastnosti Světle žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v ethanolu a v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěné kyselině octové. Zkoušky totožnosti Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem ciprofloxaci-nu CRL. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,25 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ4 (2.2.2, Metoda II). Kyselina fluorochinolová. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s přísadou fluorescenčního indikátoru pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v amoniaku zředěném RS1 a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok. 10 mg kyseliny fluorochinolové CRL se rozpustí ve směsi složené z 0,1 ml amoniaku zředěného RS1 a 90 ml vody R a zředí se vodou R na 100 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 fA každého roztoku. Na dno chromatografické komory se vloží odpařovací miska s 50 ml amoniaku 26% R, komora se uzavře a vrstva se vystaví na 15 min působení par amoniaku. Pak se deska vloží do druhé komory a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonitrilu R amoniaku 26%> R methanolu R a dichlormethanu R (10 + 20 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající kyselině fluorochinolové není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,2 %). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1339 __________________________________________________________________________f Ciprofloxacinum 1339 Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok (a). K 25 mg se přidá 0,2 ml kyseliny fosforečné zředěné RS, zředí se mobilní fází na 50,0 ml a nechá se v ultrazvukové lázni do získání čirého roztoku. Zkoušený roztok (b). 0,1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Porovnávací roztok (a). 2,5 mg ciprofloxacinu nečistoty B CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 50,0 ml. Tento roztok se použije i k přípravě porovnávacího roztoku (d). 1,0 ml roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 2,5 mg ciprofloxacinu nečistoty C CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 50,0 ml. Tento roztok se použije i k přípravě porovnávacího roztoku (d). 1,0 ml roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Porovnávací roztok (c). 2,5 mg ciprofloxacinu nečistoty D CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 50,0 ml. Tento roztok se použije i k přípravě porovnávacího roztoku (d). 1,0 ml roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Porovnávací roztok (d). 0,1 ml zkoušeného roztoku (a), 1,0 ml porovnávacího roztoku (a), 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) a 1,0 ml porovnávacího roztoku (c) popsaných výše se smíchají a zředí se mobilní fází na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatogrqfii bazických látek R (5 Mm)> - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a kyseliny fosforečné 0,025 mol/l RS (13 + 87) a jejíž pH bylo upraveno triethylaminem R na hodnotu 3,0; průtoková rychlost je 1,5 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 278 nm. Teplota kolony se udržuje na 40 °C. Nastříkne se odděleně 50 /A zkoušeného roztoku (b) a po 50 /A porovnávacích roztoků (a), (b), (c) a (d). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek je retenční čas ciprofloxacinu asi 9 min. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku ciprofloxacinu nečistoty C na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) byla nejméně 40 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je rozlišení mezi píky ciprofloxacinu nečistoty B a ciprofloxacinu nečistoty C nejméně 1,3 a rozlišení mezi píky ciprofloxacinu a ciprofloxacinu nečistoty D je nejméně 3,0. Nastříkne se odděleně 50 fA zkoušeného roztoku (a) a po 50 fA porovnávacích roztoků (b) a (c) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času ciprofloxacinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plochy píku odpovídající ciprofloxacinu nečistotě C a ciprofloxacinu nečistotě D nejsou větší než plochy odpovídajících píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) a (c) (0,2 %); plochy jiných vedlejších píku nejsou větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než 2,5násobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,25násobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g se rozpustí v kyselině octové zředěné RS a zředí sejí na 30 ml. Přidají se 2 ml vody R místo 2 ml tlumivého roztoku o pH 3,5. Filtrát vyhovuje limitní zkoušce E na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 5 ml základního roztoku olova (2 pigPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší ve vakuu při 120 °C. Strana 1340 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1340 f Ciprqfloxacinum Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí v 80 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 33,14 mg C17H18FN303. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty COOH A. kyselina l-cyklopropyl-6-fluor-l,4-dihydro-7-chlor-4-oxo-3-chinolinkarboxylová (kyselina fluorchinolonová), COOH B. kyselina l-cyklopropyl-l,4-dihydro-4-oxo-7-(l-piperazinyl)-3-chinolinkarboxylová (defluorovaná sloučenina), Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1341 f Ciprofloxacinum hydrochloridum 1341 H2N-CH2-CH2-HN. COOH C. kyselina 7-[(2-aminoethyl)amino]-l-cyklopropyl-6-fluor-l,4-diliydro-4-oxo-3-cliinolinkarboxy-lová (ethylendiaminová sloučenina), COOH D. kyselina 1 -cyklopropyl-1,4-dihydro-7-chlor-4-oxo-6-( 1 -piperazinyl)-3 -chinolinkarboxylová (vedlejší sloučenina A), E. l-cyklopropyl-6-fluor-l,4-dihydro-7-(l-piperazinyl)-4-chinolon (dekarboxylovaná sloučenina). Strana 1342 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1342 f Ciprqfloxacinum hydrochloridum f Ciprofloxacinum hydrochloridum Ciprofloxaciniumchlorid___________________ * * *+* H,N © CI© -H,0 C17H19CIFN303. H20 H 385,82 CAS 86393-32-0 Je to monohydrát l-{7[(l-cyklopropyl-6-fluor-l,4-dihydro-3-karboxy-4-oxo)chinolyl]}piperazi-niumchloridu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C17H19C1FN303. Vlastnosti Světle žlutý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v methanolu, velmi těžce rozpustný v ethanolu, prakticky nerozpustný v acetonu, v ethylacetatu a v dichlormethanu. Zkoušky totožnosti A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety ciprofloxaciniumchloridu CRL. B. 0,1 g vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml. Vzhled roztoku. 10 ml roztoku S se zředí vodou prostou oxidu uhličitého Rna 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZZ4(2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 4,5; měří se roztok S. Kyselina fluorochinolonová (ciprofloxacin nečistota A). Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml. Porovnávací roztok. 10 mg kyseliny fluorochinolonové CRL se rozpustí ve směsi 0,1 ml amoniaku zředěného RS1 a 90 ml vody R a zředí se vodou R na 100 ml. 2 ml tohoto roztoku se ředí vodou R na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 ul každého roztoku. Na dno chromatografické komory s e umístí odpařovací miska obsahující 50 ml amoniaku 26% R. Komora se uzavře a vrstva se na 15 min vystaví parám amoniaku. Pak se deska přenese do jiné chromatografické komory a vyvíjí Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1343 _____________________________________________________________f Ciprofloxacinum hydrochloridum 1343 se směsí objemových dílů acetonitrilu R, amoniaku 26% R, methanolu R a dichlormethanu R (10 + 20 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající kyselině fluorochinolonové není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,2 %). Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se 50 fA zkoušeného roztoku a 50 fA porovnávacího roztoku (e) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního ěasu ciprofloxacinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku odpovídajícího ciprofloxacinu nečistotě C a ciprofloxacinu nečistotě D není větší než plocha odpovídajících píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (0,2 %); plochy žádných píku nejsou větší než plocha ciprofloxacinu nečistoty C na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (0,2 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než 2,5násobek plochy píku ciprofloxacinu nečistoty C na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,25násobek plochy píku ciprofloxacinu nečistoty C na chromatogramu porovnávacího roztoku (e). Těžké kovy (2.4.8). 0,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 30 ml a provede se předfiltrace. Filtrát vyhovuje limitní zkoušce E na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 5 ml základního roztoku olova (1 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 4,7 % až 6,7 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (a). 25,0 mg ciprofloxaciniumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 2,5 mg ciprofloxacinu nečistoty B CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (c). 2,5 mg ciprofloxacinu nečistoty C CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (d). 2,5 mg ciprofloxacinu nečistoty D CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (e). Smíchá se 0,1 ml zkoušeného roztoku, 1,0 ml porovnávacího roztoku (b), 1,0 ml porovnávacího roztoku (c), 1,0 ml porovnávacího roztoku (d) a zředí se mobilní fází na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 /um), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí asi 1,5 ml/min, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a kyseliny fosforečné (2,45 g HjPOyi) (13 + 87), jejíž pH bylo předem upraveno triethylenami-nem R na hodnotu 3,0, - spektrofotometrického detektoru, 278 nm, Teplota kolony se udržuje na 40 °C. Při průtoku mobilní fáze 1,5 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 30 min. Nastříkne se 50 fA porovnávacího roztoku (e). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek se látky Strana 1344 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1344 f Ciprqfloxacinum hydrochloridum eluují v tomto pořadí: ciprofloxacin nečistota B, ciprofloxacin nečistota C, ciprofloxacin a ciprofloxacin nečistota D; retenční čas ciprofloxacinu je asi 9 min. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška piku ciprofloxacinu nečistoty C byla nejméně 40 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky ciprofloxacinu nečistoty B a ciprofloxacinu nečistoty C je nej -méně 1,3 a rozlišení mezi píky ciprofloxacinu a ciprofloxacinu nečistoty D je nejméně 3,0. Je-li třeba, upraví se složení mobilní fáze. Nastříkne se šestkrát 10 fA porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku ciprofloxacinu nejvýše 1,0 %. Vstřikuje se střídavě 10 fA zkoušeného roztoku a 10 fA porovnávacího roztoku (a). Obsah ciprofloxaciniumchloridu se vypočítá v procentech. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. kyselina l-cyklopropyl-6-fluor-l,4-dihydro-7-chlor-4-oxo-3-chinolinkarboxylová (kyselina fluorchinolonová), COOH B. kyselina l-cyklopropyl-l,4-dihydro-4-oxo-7-(l-piperazinyl)-3-chinolinkarboxylová (defluorovaná sloučenina), Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1345 f Ciprofloxacinum hydrochloridum 1345 H2N-CH2-CH2-HN. COOH C. kyselina 7-[(2-aminoethyl)amino]-l-cyklopropyl-6-fluor-l,4-diliydro-4-oxo-3-cliinolinkarboxy-lová (ethylendiaminová sloučenina), COOH D. kyselina 1 -cyklopropyl-1,4-dihydro-7-chlor-4-oxo-6-( 1 -piperazinyl)-3 -chinolinkarboxylová (vedlejší sloučenina A), E. l-cyklopropyl-6-fluor-l,4-dihydro-4-oxo-7-(l-piperazinyl)chinolin (dekarboxylovanasloučenina). Strana 1346 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1346 f Ciprqfloxacinum hydrochloridum f Cisapridum Cisaprid OCH- H,N-----(\ /)------C—N H—< N—CH,—CH,—CH,—O-----(\ /)------F -H,O C23H29CIFN304 . H20 H 483,97 CAS 81098-60-4 Je to monohydrát (±)-cÍ5-4-amino-5-chlor-N-{l-[3-(4-fluorofenoxy)propyl]-3-methoxy-4-piperi-dyl}-2-methoxybenzamidu. Počítáno nabezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C23H29C1FN304. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dimethyl -formamidu, dobře rozpustný v dichlormethanu a mírně rozpustný v methanolu. Je polymorfní. Zkoušky totožnosti A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety cisapridu CRL. Jestliže se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v minimálním množství methanolu R, odpaří se do sucha v proudu vzduchu a se zbytky se zaznamenají nová spektra. B. Asi 5 mg se smíchá se 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do získání téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Po ochlazení se přidá 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do odbarvení roztoku a zfiltruje se. 1 ml filtrátu se přidá k čerstvě připravené směsi 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS. Promíchá se, nechá se 5 min stát a porovná se zbarvení tohoto roztoku s barvou kontrolního roztoku připraveného stejným způsobem; zkoušený roztok je žlutý a kontrolní roztok je červený. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1347 ______________________________________________________________________________f Cisplatinum 1347 Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,20 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Optická otáčivost (2.2.7). -0,05° až +0,05°; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 5,0 mg cisapridu CRL a 40,0 mg haloperidolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - ocelové nerezové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (3 um), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a roztoku tetrabutylamoniumhydrogen-sulfatu R (34 g/l) (2,5 + 7,5), s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min. Složení mobilní fáze se mění pomocí lineárního gradientu na směs objemových dílů výše uvedených složek (5 + 5) během 15 min a následuje eluce methanolem R po dobu 10 min, - spektrofotometrického detektoru, 275 nm. Kolona se alespoň 30 min promývá methanolem R a potom se nejméně 5 min ustaluje promýváním mobilní fází o počátečním složení. Nastříkne se 10 fA porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 10 ul porovnávacího roztoku (a). Pokud se chromatogram zaznamenává za předepsaných podmínek, jsou retenční časy cisapridu asi 8 min a haloperidolu asi 9 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky haloperidolu a cisapridu není menší než 3,0. V případě potřeby se upraví množství methanolu v konečném složení mobilní fáze nebo časový program lineárního gradientu. Nastříkne se odděleně 10 ul methanolu R jako kontrolní roztok, 10 ul zkoušeného roztoku a 10 ul porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Nepřihlíží se k pikům odpovídajícím pikům na chromatogramu kontrolního roztoku a k pikům s plochou menší než 0,lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 3,4 % až 4,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Strana 1348 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1348 f Cisplatinum______________________________________________________________________________ Stanovení obsahu 0,350 g se rozpustí v 70 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a 2-butanonu R (1 + 7) a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VSza potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 46,60 mg C23H29C1FN304. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. (±)-cÍ5-4-amino-5-chlor-2-methoxy-N-[3-methoxy-l-(3-fenoxypropyl)-4-piperidyl]-benzamid, B. 4-amino-5-chlor-N-{l-[3-(4-fluorfenoxy)propyl]-4-piperidyl}-2-methoxybenzamid, C. (±)-/ra«5-4-amino-5-chlor-N- {1 -[3-(4-fluorfenoxy)propyl]-3-methoxy-4-piperidyl} -2-methoxy -benzamid, D. (±)-cÍ5-4-amino-5-chlor-N-{2-chlor-4-[[l-[3-(4-fluorfenoxy)propyl]-3-methoxypiperidin-4-yl] aminokarbonyl] -5 -methoxyfenyl} -2-methoxybenzamid, E. (±)-czs-4-amino-5-chlor-N-{1 -[3-(4-fluorfenoxy)propyl])-3-hydroxy-4-piperidyl}-2-methoxybenzamid. f Cisplatinum Cisplatina H3NL ,CI 3 \ / /Ptx H3N Cl CI2H6N2Pt Mr 300,05 CAS 15663-27-1 Je to czs-diammindichloroplatnatý komplex. Obsahuje 97,0 % až 102,0 % sloučeniny Cl2H6N2Pt. Vlastnosti Žlutý prášek nebo žluté až oranžově žluté krystaly. Je těžce rozpustná ve vodě, mírně rozpustná v dimethylformamidu a prakticky nerozpustná v lihu 96%. Rozkládá se při asi 270 °C za současného černání. Zkouška totožnosti B, Zkoušky na čistotu (kromě zkoušky Stříbro) a Stanovení obsahu se provádějí za ochrany před světlem. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1349 Citri ether oleum 1349 Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety cisplatiny CRL. Tablety se připraví za použití bromidu draselného R. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. 50 mg se přidá k 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS ve skleněné misce a odpaří se do sucha. Zbytek se rozpustí ve směsi 0,5 ml kyseliny dusičné R a 1,5 ml kyseliny chlorovodíkové R a odpaří se do sucha; zbytek je oranžový. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml vody R a přidá se 0,5 ml chloridu amonného RS; vznikne žlutá krystalická sraženina. Zkoušky na čistotu Roztok SI. 25 mg se rozpustí v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) připraveném za použití vody prosté oxidu uhličitého R a zředí se stejným rozpouštědlem na 25 ml. Roztok S2. 0,20 g se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 10 ml. Vzhled roztoku SI. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ5 (2.2.2, Metoda II). Vzhled roztoku S2. Roztok je čirý (2.2.1). Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,0; měří se roztok SI ihned po přípravě. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy celulosy pro chromatografii Rl aktivované zahříváním 1 h při 150 °C. Zkoušený roztok (a). 1 ml roztoku S2 se zředí dimethylformamidem R na 10 ml. Zkoušený roztok (b). Použije se roztok S2. Porovnávací roztok (a). 10 mg cisplatiny CRL se rozpustí v 5 ml dimethylformamidu R. Porovnávací roztok (b). 1 ml roztoku S2 se zředí dimethylformamidem R na 50 ml. Na vrstvu se odděleně nanese 2,5 ul zkoušeného roztoku (a), 2,5 ul porovnávacího roztoku (a), 5 ul zkoušeného roztoku (b) a 5 ul porovnávacího roztoku (b) a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a dimethylformamidu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se roztokem chloridu cínatého R (50 g/l) ve směsi stejných objemových dílů kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vody R Po 1 h na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) není žádná skvrna s RF nižším, než je Rp hlavní skvrny, a žádná skvrna s Ry vyšším, než je R* hlavní skvrny, intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Stříbro. Nejvýše 250 Mg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v 15 ml kyseliny dusičné R zahřáté na 80 °C, ochladí se a zředí se vodou R na 25,0 ml. Porovnávací roztoky. K vhodným objemům (10 ml až 30 ml) základního roztoku stříbra (5 jug Ag/ml) se přidá 50 ml kyseliny dusičné R a zředí se vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance při 328 nm za použití stříbrné lampy s dutou katodou jako zdroje záření, plamene vzduch-acetylen a spektrální štěrbiny šíře 0,5 nm. Současně se provede slepá zkouška. Strana 1350 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1350 Citri etheroleum Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) a zředí se jím na 100,0 ml. Porovnávací roztok. 50,0 mg cisplatiny CRL se rozpustí v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) a zředí se jím na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem pro chromatografii, aniontovým měničem R (10 fj.rn), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů roztoku chloridu sodného R (9 g/l) a methanolu R (10 + 90), s průtokovou rychlostí 1,2 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 220 nm, - injektorové smyčky. Nastříkne se odděleně 20 fA zkoušeného roztoku a 20 fA porovnávacího roztoku. Z plochy hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku, plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku a deklarovaného obsahu cisplatiny CRL se vypočítá obsah cisplatiny v procentech. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem. Separandum. Citri etheroleum Citrónová silice Synonyma. Limonis aetheroleum, Oleum citri CAS 8008-56-8 Je to silice získaná z čerstvého oplodí druhu Citrus limon (L.) BURM. fil. vhodným mechanickým postupem, bez použití tepla. Obsahuje 2,2 % až 4,5 % karbonylovych sloučenin, počítáno jako citral(C10H16O;M152,2). Vlastnosti Čirá těkavá světle žlutá až zelenožlutá kapalina. Silice může být při nízkých teplotách zakalená. Je mísitelná s ethanolem, s etherem a kyselinou octovou ledovou. Zkoušky totožnosti Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 1 ml se smíchá s 1 ml toluenu R Porovnávací roztok (a). 10 mg citroptenu R a 50 fA citralu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg citroptenu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se smíchá s 10 fA citralu R a zředí se toluenem R na 100 ml. * Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1351 Citri etheroleum 1351 Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 fA každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je ve střední části skvrna zhášející fluorescenci (citral) a v dolní třetině světle modře fluoreskující skvrna (citropten). Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou skvrny odpovídající polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku (a); kromě toho těsně nad skvrnou citralu je skvrna bergamotinu; pod skvrnou citralu je světle modře fluoreskující skvrna (5-geranyloxy-7-methoxykumarin); pod skvrnou citroptenu je skvrna odpovídající derivátu psoralenu a pod ní skvrna biakangelicinu. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Skvrna odpovídající derivátu psoralenu fluoreskuje zelenožlutě, skvrna citroptenu světle fialovomodře, skvrna 5-geranyloxy-7-methoxykumarinu světle modře a skvrna bergamotinu žlutě. Zkoušky na čistotu Optická otáčivost (2.2.7). +57° až +70°. Relativní hustota (2.2.5). 0,850 až 0,858. Index lomu (2.2.6). 1,474 až 1,476. Absorbance (2.2.25). 0,250 g se rozpustí v lihu 96% R, zamíchá se a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 260 nm až 400 nm. Není-li k dispozici automatický přístroj, měří se absorbance v intervalech po 5 nm od vlnové délky 260 nm až do oblasti asi 12 nm před předpokládaným maximem absorpce, následující tři měření se provedou v intervalech po 3 nm, do asi 5 nm za maximem absorpce se použijí intervaly 1 nm a do dosažení vlnové délky 400 nm intervaly 10 nm. Znázorní se graficky absorpční křivka tak, aby hodnoty absorbance byly uvedeny na ose Y a hodnoty vlnové délky na ose X. Spojí se body A a B (viz obrázek 1). Absorpční maximum C je při (315 ± 3) nm. Z bodu C se vede kolmice na osu X, zjistí se průsečík D s úsečkou AB. Od absorbance C se odečte absorbance v bodu D. Nalezená hodnota absorbance je 0,20 až 0,96 a nejméně 0,45 pro citrónovou silici italského typu. Příměsi. Chromatogramy získané ve Zkoušce totožnosti se hodnotí v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je skvrna zhášející fluorescenci, která odpovídá citralu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná zhášející skvrna nad skvrnou odpovídající bergamotinu (methylanthranilat a methylsalicylat) nebo žádná zhášející skvrna ve stejné oblasti odpovídající citroptenu (chalkony) není intenzivnější než zhášející skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Chromatogram se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je světle modře fluoreskující skvrna citroptenu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná fialově nebo modře fluoreskující skvrna nad skvrnou odpovídající bergamotinu není intenzivnější než fluoreskující skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Vrstva se vystaví působení par kyseliny chlorovodíkové a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku nejsou v dolní třetině nebo ve střední části žádné červené skvrny (chalkony), světle modré nebo žluté skvrny (ostatní příměsi), ale mohou se objevit v horní třetině chromatogramu. Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice (2.8.7). Vyhovuje požadavkům zkoušky Mastné oleje a zpryskyřiěnatělé silice v silicích. Strana 1352 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 1352 Citri ether oleum 8 ■e o -Q 1,00 0,75 0,50 0,25 n [*/ ľč7 w \ \ \ \ \ * ! * ! \ t \ \ N \ i \ j N \ \ J B ! 260 280 300 320 340 360 380 400 vlnová délka (nm) Obr. 1. Cizí silice. Použije se destilační přístroj se čtyřmi destilačními patry, průměry pater od nejnižšího jsou 60 mm, 35 mm, 30 mm, 25 mm, vzdálenost mezi dnem baňky a bočním ramenem je 200 mm. Destiluje se 50 ml zkoušené látky rychlostí 1 kapka/s do získání 5 ml destilátu. Optická otáčivost (2.2.7) destilátu se může lišit od původní hodnoty optické otáčivosti silice nejvýše o 6°. Index lomu (2.2.6) destilátu se může lišit od původní hodnoty indexu lomu silice nejvýše o 0,003. Zbytek po odpaření silic (2.8.9). 1,8 % až 3,6 %; zahřívá se 4 h na vodní lázni. Stanovení obsahu 9,000 g zkoušené látky se smíchá s 20 ml ethanolu R. Přidá se 10,0 ml hydroxylamoniumchlori-du RS2 a 0,4 ml modři bromfenolové RS2. Titruje se zvolna hydroxidem draselným v lihu 0,5 mol/l VS do změny zbarvení ze žluté na olivově zelenou. Nechá se stát 5 min, a je-li třeba, titruje se opět do změny zbarvení ze žluté na olivově zelenou. 1 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS odpovídá 76,1 mg karbonylových sloučenin, počítáno jako citral (C10H16O). Uchovávání Ve zcela naplněných, vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem. Označování V označení na obalu se uvede, zda látka obsahuje citrónovou silici italského typu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1353 f Clindamycini dihydrogenophosphas 1353 f Clindamycini dihydrogenophosphas Klindamycindihydrogenfosfat Synonymum. Clindamycini phosphas____________________ C18H34CIN208PS Mr 504,96 CAS 24729-96-2 Je to 7-chlor-6,7,8-trideoxy-6-[(25',4Ä)-l-methyl-4-propylpyrrolidin-2-karboxamido]-l- methyl-thio-L-rÄreo-a-D-ga/aÄ:to-oktopyranosid-2-dihydrogenfosfat. Počítáno nabezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 100,5 % sloučeniny C18H34C1N208PS. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý slabě hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi těže e rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v dichlormethanu a v etheru. Vykazuje polymorfismus. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem klindamycindihydrogenfosfatu CRL. Měří se spektra látek, které se upraví takto: do dvou zkumavek se odděleně vpraví 50 mg zkoušené látky a 50 mg referenční látky, přidá se po 0,2 ml vody R a zahřívá se do úplného rozpuštění. Potom se za sníženého tlaku odpaří do sucha, suší se 2 h při 100 ° C až 105 "Case zbytky se připraví tablety s bromidem draselným R. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg klindamycindihydrogenfosfatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg linkomyciniumchloridu CRL se rozpustí v 5 ml porovnávacího roztoku (a). Strana 1354 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1354 f Clindamycini dihydrogenophosphas___________________________________________________________ Na vrstvu se nanese oddelene po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 12 cm. Vrstva se suší 30 min při 100 °C až 105 °C a postříká se roztokem manganistanu draselného R (1 g/l). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. C. Asi 10 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 3 min se zahřívá na vodní lázni. Přidají se 4 ml uhličitanu sodného RS a 1 ml roztoku nitroprussidu sodného R (20 g/l). Současně se stejným způsobem připraví porovnávací roztok za použití klindamycindihydrogen-fosfatu CRL. Zbarvení zkoušeného roztoku se shoduje se zbarvením porovnávacího roztoku. D. K 0,1 g se přidá směs 5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a 5 ml vody R a vaří se 90 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 5 ml kyseliny dusičné R, protřepe se třikrát 15 ml dichlormethanu R, přičemž se dichlormethanová vrstva vždy odstraní. Vodná vrstva se zfiltruje přes papírový filtr. Filtrát vyhovuje zkoušce (b) na fosforečnany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,00 g se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, ve vodě prosté oxidu uhličitého R a po ochlazení sejí zředí na 25,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,5; měří se následující roztok: 5,0 ml roztoku S se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 20 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +115° až +130°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve vodě R a. zředěním vodou R na 25,0 ml. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie postupem uvedeným ve zkoušce Stanovení obsahu. Nastříkne se porovnávací roztok (c) a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se zkoušený roztok a zaznamenává se chromatogram po dobu odpovídající retenčnímu ěasu klindamycinu: na chromatogramu zkouše -ného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku rozpouštědla, není větší než 2,5násobek plochy píku odpovídajícího klindamycindihydrogenfosfatu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (2,5 %) a součet ploch všech píku, kromě hlavního píku a píku rozpouštědla, není větší než čtyřnásobek plochy píku odpovídajícího klindamycinhydrogenfosfatu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (4,0 %). K pikům, jejichž plocha je menší než 10,0 % plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c), se nepřihlíží. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 6,0 %; stanoví se s 0,250 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizaěního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,6 m.j. endotoxinu v miligramu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1355 ___________________________________________________________f Clindamycini dihydrogenophosphas 1355 Stanovení obsahu Stanovení se provede kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 75,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (a). 75,0 mg klindamycindihydrogenfosfatu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (b). 5,0 mg linkomyciniumchloridu CRL a 15,0 mg klindamyciniumchlori- du CRL se rozpustí v 5 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (c). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografií R (5 //m až 10 Mm)> - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min, kterou je směs 200 ml acetonitrilu R a 800 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (13,6 g/l) a jejíž pH bylo předem upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 2,5, - spektrofotometrického detektoru, 210 nm. - injektorové smyčky, 20 fA. Nastříkne se porovnávací roztok (b) a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže první pík (linkomycin) j e zřetelně oddělen od píku rozpouštědla a rozlišení mezi druhým pikem (klindamycindihydrogenfos-fat) a třetím pikem (klindamycin) je nejméně 6,0. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi. Zkoušku lze hodnotit, jestliže faktor symetrie píku klindamycindihydrogenfosfatu není větší než 1,5. Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka ploch píku klindamycindihydrogenfosfatu není větší než 1,0 %. Je-li třeba, upraví se nastavení integrátoru. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se nastřikuj í střídavě. Obsah klindamycindihydrogenfosfatu se vypočítá v procentech. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Jestliže se jedná o látku sterilní, uchovává se ve sterilním vzduchotěsném zabezpečeném obalu. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka: - sterilní, - prostá bakteriálních endotoxinů. Nečistoty A. linkomycin, Strana 1356 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1356 f Clindamycini dihydrogenophosphas HO—P—OH B. klindamycin B 2-(dihydrogenfosfat), O. H SCH, C. R1 = P03H2; R2 = H, klmdamycm 3-(dihydrogenfosfat), D. Ri = ff R2 = PO^ klmdamycm 4.(dihydrogenfosfat), E. klindamycin. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1357 f Clindamycini dihydrogenophosphas 1357 f Clindamycini hydrochloridum Klindamyciniumchlorid H3O OH2 OH2 H CH3 \/ -N- C_^ h- CH3 I -c—Cl C—NH—C—H HO O SCH3 © CI e C18H34CI2N205S Mr 461,44 CAS 21462-39-5 Jeto(25)-řran5-l-methyl-2-(7-chlor-6,7,8-trideoxy-l-methylthio-a-L-řAreo-D-ga/afeo-oktopy-ranosyl)karboxamido-4-propylpyrrolidiniumchlorid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 84,0 % až 93,0 % klindamycinu (C18H33C1N205S). Látka může obsahovat různé množství vody. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem klindamyci-niumchloridu CRL. B. Provede se tenkovrstvá chromatografíe (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg klindamyciniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg klindamyciniumchloridu CRL a 10 mg linkomyciniumchlori- du CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se horní vrstvou směsi objemových dílů 2-propanolu R roztoku octanu amonného R (150 g/l), jehož pH bylo amoniakem 17,5% RS upraveno na 9,6, a ethylacetatu R (20 + 40 + 45) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se roztokem manganistanu draselného R (1 g/l). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní Strana 1358 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1358 f Clobetasoni butyras________________________________________________________________________ skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. C. Asi 10 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 3 min se zahřívá na vodní lázni. Přidají se 3 ml uhličitanu sodného RS a 1 ml roztoku nitroprussidu sodného R (20 g/l); vznikne fialově červené zbarvení. D. 0,1 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 5,0; měří se následující roztok: 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +135° až +150°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,000 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Hodnotí se chromatogramy zkoušených roztoků (c) a (d) získané při stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (c) není součet ploch všech píku, kromě píku klindamycinu, větší než 3 % celkové plochy píku a žádný z těchto píku nemá plochu větší než 2 % celkové plochy. Plocha píku rozpouštědla se nebere v úvahu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže výška píku klindamycinu na chromatogramu zkoušeného roztoku (d) není menší než 70 % rozsahu stupnice zapisovače. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 3,0 % až 6,0 %; provede se s 0,500 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití hexakosanu Äjako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 0,15 g hexakosanu R se rozpustí v dichlorethanu R a zředí se jím na 100 ml. Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se třepáním rozpustí v 1,0 ml trifluoracetanhydridu R a nechá se 30 min stát. Poté se přidá 20,0 ml dichlorethanu R a promíchá se. Zkoušený roztok (b). 50,0 mg se třepáním rozpustí v 1,0 ml trifluoracetanhydridu R a nechá se 30 min stát. Poté se přidá 20,0 ml roztoku vnitřního standardu a promíchá se. Zkoušený roztok (c). 50,0 mg se rozpustí v 0,5 ml trifluoracetanhydridu R, nechá se 30 min stát a zředí se dichlorethanem R na 5,0 ml. Zkoušený roztok (d). 1 ml zkoušeného roztoku (c) se dichlorethanem R zředí na 20 ml. Porovnávací roztok. 50,0 mg klindamyciniumchloridu CRL se třepáním rozpustí v 1,0 ml trifluoracetanhydridu R a nechá se 30 min stát. Poté se přidá 20,0 ml roztoku vnitřního standardu a promíchá se. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografií R (180 //m až 250 //m), impregnovanou 1 %polyfenylmethylsiloxanu R, - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony je 170 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru je 200 °C až 210 °C. Nastnknou se zvolené objemy zkoušených roztoků a porovnávacího roztoku. Chromatogram zkoušeného roztoku (c) se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního ěasu klindamycinu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1359 f Clobetasoni butyras 1359 Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech při teplotě nepřevyšující 30 Separandum. C. f Clobetasoni butyras Klobetasonbutyrat C26H32CIF05 H 478,99 CAS 25122-57-0 Je to 9-fluor-21-chlor-16ß-methyl-3,ll,20-trioxo-l,4-pregnadien-17-yl-butyrat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C26H32C1F05. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu a v dichlormethanu, těžce rozpustný v lihu 96%. Taje při asi 178 °C. Zkoušky totožnosti A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety klobetasonbutyratu CRL. B. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného sihkagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg klobetasonbutyratu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg klobetasolpropionatu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 10 ml. Strana 1360 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1360 f Clofibratum______________________________________________________________________ Na vrstvu se oddelene nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí stejných objemových dílů cyklohexanu R a methylacetatu R po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. C. Asi 5 mg se smísí s 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku až do získání téměř bílého zbytku (obvykle do 5 min). Po vychladnutí se přidá 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, aby byl roztok bezbarvý. Zfiltruje se a 1 ml filtrátu se přidá k čerstvě připravené směsi 0,1 ml alizarinu RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS. Promíchá se a po 5 min stání se porovnává zbarvení roztoku s kontrolním roztokem získaným při slepé zkoušce. Zkoušený roztok je žlutý a kontrolní roztok je červený. Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.27). +127° až +133°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok získaný rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěný stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Roztoky se připraví bezprostředně před použitím. Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v 5 ml ethanolu R a zředí se na 50,0 ml mobilní fází. Porovnávací roztok (a). 2 mg klobetasonbutyratu CRL a 1,5 mg klobetasolpropionatu R se rozpustí v 5 ml ethanolu R a zředí se na 100,0 ml mobilní fází. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí na 100,0 ml mobilní fází. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,20 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 /um), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů ethanolu R a vody R (45 + 55), průtoková rychlost je 1 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 241 nm. Teplota kolony se udržuje na 60 °C. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a). Použije-li se zapisovač, nastaví se citlivost systému tak, aby výšky obou hlavních píku nebyly menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním pikem (klobetasolpropionat) a druhým pikem (klobetasonbutyrat) není menší než 5,0. Odděleně se nastříkne po 20 fA zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního ěasu hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %) a nejvýše jeden takový pík má plochu větší, než je polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než l,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1361 f Clofibratum 1361 Stanovení obsahu 20,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 50,0 ml. Změří se absorbance (2.2.25) v maximu při 235 nm. Vypočítá se obsah C26H32C1F05 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 327. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. klobetason, B. (17Ä)-spiro[9a-fluor-16ß-methyl-3,ll-dioxoandrosta-l,4-dien-17,2'-4'-chlor-5'-propylruran--3'(2'H)-on. f Clofibratum Klofibrát *-f\ CH, I —O—C—COOC^Hg CH3 C12H15CI03 Mr 242,70 CAS 637-07-0 Je to ethyl[2-(4-chlorfenoxy)-2-methylpropionat]. Vlastnosti Čirá, téměř bezbarvá kapalina. Je velmi těžko rozpustný ve vodě, mísitelný s lihem 96% a s etherem. Zkoušky totožnosti A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem klofibratu CRL. B. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml (roztok a). Měří se absorbance (2.2.25) při 250 nm až 350 nm. Roztok (a) vykazuje absorpční maxima při 280 nm a 288 nm. Specifická absorbance v maximu při 280 nm je asi 44 a v maximu při 288 nmje asi 31. 10,0 ml roztoku (a) se zředí methanolem R na 100,0 ml a měří se absorbance při 220 nm až 250 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 226 nm. Specifická absorbance v maximuje asi 460. Zkoušky na čistotu Index lomu (2.2.6). 1,500 až 1,505. Strana 1362 Sbírka zákonů č. /1998 Částka 1 1362 f Clomifeni dihydrogenocitras_________________________________________________________________ Relativní hustota (2.2.5). 1,138 až 1,147. Kysele reagující látky. K 1,0 g se přidá 10 ml ethanolu Ä a 0,1 ml červeně fenolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 1,0 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Prchavé příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28). Zkoušený roztok. K 10,0 g se přidá směs 10 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 10 ml vody R. Po protřepání se spodní organická vrstva oddělí, promyje se 5 ml vody R, které se přidají k vodné vrstvě. Organická vrstva se vysuší síranem sodným bezvodým R a použije se jako zkoušený roztok. Vodná vrstva se uchová pro zkoušku 4-Chlorfenol. Porovnávací roztok (a). 0,12 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí chloroformem R na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b).Q,\2g methyl[2-(4-chlorfenoxy)-2-methylpropionatu] CRL se rozpustí ve zkoušené látce a zředí se jí na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí zkoušenou látkou na 10,0 ml a 1,0 ml tohoto roztoku se zředí zkoušenou látkou na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R (250 //m až 420 //m), impregnovanou 30 % polydimethylsiloxanu R, nebo křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii Ä (150 //m až 180 //m), impregnovanou 10 % polydimethylsiloxanu R, - dusíku pro chromatografii Ä jako nosného plynu, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 185 °C a na-střikuje se po 2 jul každého roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch píku, kromě píku odpovídajícího klofibrátu, není větší než desetinásobek plochy píku klofibrátu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %). Na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) se změří od základní linie výška (A) píku odpovídajícího methyl[2-(4-chlorfenoxy)-2-methylpropionatu] a výška (B) nejnižšího bodu křivky oddělujícího tento pík od píku klofibrátu (obrázek 1). Zkoušku lze hodnotit, jestliže výška A je nejméně 30 % výšky celé stupnice zapisovače a rozdíl A - B je větší než 75 % výšky A. 4-Chlorfenol. Provede se plynová chromatografie (2.2.28). Zkoušený roztok. Vodná vrstva ze zkoušky Prchavé příbuzné látky se protřepe dvakrát 5 ml chloroformu R a odstraní se organické vrstvy. Vodná vrstva se okyselí přidáním Obr. 1. Typický chromatogram pro zkoušku Prchavé kyseliny chlorovodíkové R po kapkách, příbuzné látky ... „,_ ___ _____ ■ . A | \ i if i ^"X 1 li Jl/V J\sJ Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1363 f Clomifeni dihydrogenocitras 1363 Protřepe se třikrát 3 ml chloroformu R a spojené chloroformové výtřepky se zředí chloroformem R na 10,0 ml. Porovnávací roztok. 0,25 g chlorfenolu R se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí chloroformem R na 100,0 ml. Použije se chromatografický postup uvedený ve zkoušce Prchavé příbuzné látky. Nastříkne se po 2 (A každého roztoku. Plocha žádného píku odpovídajícího 4-chlorfenolu na chromatogramu zkoušeného roztoku není větší než plocha píku odpovídajícího 4-chlorfenolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (25 //g/g). Uchovávání Separandum. f Clomifeni dihydrogenocitras Klomifeniumdihydrogencitrat c=c H "O—CH2-CH2-N(QH5)2 © CH2-COO© I HO—C—COOH I CH2-COOH C=C ,0—CH2-CH2-N(C2H5)2 H © CH2-COO@ I HO—C—COOH I CH2-COOH C32H36CIN08 H 598,09 CAS 50-41-9 Strana 1364 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1364 f Clomifeni dihydrogenocitras_________________________________________________________________ Je to směs E- a Z-izomerů 2-{[4-(2-chlor-l,2-difenylvinyl)fenoxy]-ethyl}amoniumdihydrogen-citratu. Počítáno nabezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C32H3(£iN08. Vlastnosti Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety klomifeniumdihydrogencitratu CRL. Tablety se připraví za použití bromidu draselného R B. Asi 5 mg se rozpustí v 5 ml směsi objemových dílů acetanhydridu R a pyridinu R (1 + 5) a zahřeje se ve vodní lázni; vznikne tmavě červené zbarvení. Zkoušky na čistotu Roztoky se připravují za ochrany před světlem v hnědých skleněných nádobách. Je třeba zajistit, aby roztoky byly na denním světle do chromátegrafického stanovení co nejkratší dobu. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 12,5 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 12,5 mg klomifeniumdihydrogencitratu pro způsobilost systému CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - ocelové nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem butylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um), - mobilní fáze připravené takto: 400 ml acetonitrilu R se smíchá se 600 ml vody R, přidá se 8,0 ml diethylaminu R a pH směsi se upraví na hodnotu 6,2 opatrným přidáním 1 ml až 2 ml kyseliny fosforečné R; průtoková rychlost j e 1,2 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 233 nm. Kolona se ustaluje promýváním mobilní fází o průtoku 1,2 ml/min po dobu 1 h. Nastříkne se 10 fA porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 10 ul porovnávacího roztoku (a) a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku. Změří se výška (A) píku odpovídajícího klomifenu nečistotě A a výška (B) nejnižšího bodu křivky dělící tento pík od píku klomifenu nad základní linií. Zkoušku lze hodnotit, jestliže hodnota výšky A je 15krát vyšší než hodnota výšky B a získaný chromatogram odpovídá porovnávacímu chromatogramu. V případě potřeby se upraví koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi. Nastříkne se odděleně 10 ul zkoušeného roztoku a 10 ul porovnávacího roztoku (b) a zaznamenává se chromatogram po dobu odpovídající čtyřnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku 2-[4-(l,2-difenylvinyl) fenoxy]triethyla-minu větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než l,25násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,5 %). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1365 _______________________________________________________________f Clomipramini hydrochloridum 1365 Nepřihlíží se k pikům s relativním retenčním časem vztaženým ke klomifenu 0,2 nebo menším a k pikům s plochou menší než 0,025násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,05 %). Z-izomer. 30,0 % až 50,0 %; stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí ve 25 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS, přidá se 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a protřepe se třikrát 25 ml chloroformu prostého ethanolu R Spojené výtřepky se promyjí 10 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zředí se chloroformem prostým ethanolu R na 100 ml. Ke 20 ml tohoto roztoku se přidá 0,1 ml triethylaminu R a zředí se hexanem R na 100 ml. Porovnávací roztok. 25 mg klomifeniumdihydrogencitratu CRL se rozpustí ve 25 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS, přidá se 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a protřepe se třikrát 25 ml chloroformu prostého ethanolu R Spojené výtřepky se promyjí 10 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zředí se chloroformem prostým ethanolu R na 100 ml. Ke 20 ml tohoto roztoku se přidá 0,1 ml triethylaminu R a zředí se hexanem Rna 100 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - ocelové nerezové kolony délky 0,3 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem pro chromatografií R (10 um), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů triethylaminu R chloroformu prostého ethanolu R a hexanu R (1 + 200 + 800); průtoková rychlost je 2 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 302 nm. Kolona se ustaluje promýváním mobilní fází po dobu 2 h. Nastříkne se 50 ul porovnávacího roztoku. Na získaném chromatogramu je pík E-izomeru umístěn před pikem Z-izomeru. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem E-izomeru a pikem Z-izomeru není menší než 1,0. Je-li třeba, upraví se poměr chloroformu prostého ethanolu a hexanu v mobilní fázi. Měří se plocha píku Z-izomeru na chromatogramu zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku. Vypočítá se procentuální obsah Z-izomeru z celkového množství klomifeniumdihydrogencitratu za použití deklarovaného obsahu klomifeniumdihydrogencitratu CRL. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,500 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 59,81 mg C32H36C1N08. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. 2-[4-(l,2-difenylvinyl)fenoxy]triethylamin, B. 4-(2-diethylaminoethoxy)benzofenon, C. 2-[4-(2-diethylaminoethoxy)fenyl]-2-fenylacetofenon, D. 2,2-bis[4-(2-diethylaminoethoxy)fenyl]-2-fenylacetofenon, Strana 1366 Sbírka zákonu č. 1 / 1998 Částka 1 1366 f Clomipramini hydrochloridum_________________________________________________ E. 2-{4-[l,2-bis(4-chlorfenyl)vinyl]fenoxy}triethylamin, F. 2- {4-[2-chlor-2-(4-chlorfenyl)-1 -fenylvinyl]fenoxy}triethylamin, G. 2-[2-chlor-4-(2-chlor-l,2-difenylvinyl)fenoxy]triethylamin (výše tající izomer), H. 2-[2-chlor-4-(2-chlor-l,2-difenylvinyl)fenoxy]triethylamin (níže tající izomer). f Clomipramini hydrochloridum Klomipraminiumchlorid © c,e C19H24CI2N2 H 351,32 CAS 17321-77-6 Je to N,N-dimethyl-{3-[5-(10,l l-dihydro-3-chlor-5ií-dibenz[ř,/]azepinyl)]propyl}amo-niumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C 1ÍH24C12N2. Vlastnosti Bílý nebo slabě žlutý krystalický prášek, slabě hygroskopický. Je snadno rozpustný ve vodě a v dichlormethanu, dobře rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 191 °C až 195 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety klomipraminiumchloridu CRL. Tablety se připraví za použití chloridu draselného R. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Asi 5 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny dusičné R; vzniká intenzivní modré zbarvení. E. Asi 50 mg se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 1 ml amoniaku zředěného RS1, promíchá se, nechá se 5 min stát a zfiltruje se. Filtrát se okyselí kyselinou dusičnou zředěnou RS; roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1367 _______________________________________________________________f Clomipramini hydrochloridum 1367 Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž5 (2.2.2, Metoda I). Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 5,0; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Roztoky se připraví v čas potřeby za ochrany před světlem. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg klomipraminiumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 20 mg imipraminiumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 50 ml. Porovnávací roztok (d). 1 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí methanolem R na 5 ml. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml porovnávacího roztoku (c). Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, acetonu R a ethylacetatu R (5 + 25 + 75) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se roztokem dichromanu draselného R (5 g/l) v roztoku kyseliny sírové R 20% (V/V) a vrstva se ihned pozoruje. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není žádná skvrna odpovídající imipraminu intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající imipraminu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 4 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 ° C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R, přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VSza potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS se odečte mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 35,13 mg sloučeniny C19H24Cl2N2. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. imipraminiumchlorid, B. 3-chlor-10,l l-dihydro-5//-dibenz[ř,/]azepin. Strana 1368 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1368 § Clonazepamum § Clonazepamum Klonazepam C15H10CIN3O3 H 315,72 CAS 1622-61-3 Je to 5-(2-chlorfenyl)-7-nitro-2,3-dihydro-l/f-l,4-benzodiazepin-2-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C15H10C1N3Q. Vlastnosti Slabě nažloutlý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a v methanolu, velmi těžce rozpustný v etheru. Taje při asi 239 °C. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a C. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Roztoky se chrání před světlem a měření se provádí ihned po jejich přípravě. 20,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml roztoku se zředí methanolem Rna 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 230 nm až 340 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 248 nm a 310 nm. Specifické absorbance v maximech jsou 450 až 470 a 350 až 370. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety klonazepamu CRL. C. Zkouška se provádí za ochrany před světlem a roztoky se připraví v čas potřeby. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R. Zkoušený roztok. 8 mg se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 8 mg klonazepamu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 8 mg klonazepamu CRL a 8 mg flunitrazepamu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a nitromethanu R (15 + 85) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1369 ___________________________________________________________________f Clonidini hydrochloridum 1369 roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. D. Asi 20 mg se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové R a 10 ml vody R, 5 min se vaří a ochladí se. Přidají se 2 ml roztoku dusitanu sodného R (1 g/l) a směs se nechá 1 min stát. Přidá se 1 ml roztoku kyseliny amidosírové R (5 g/l), zamíchá se a nechá se 1 min stát. Přidá se 1 ml roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (1 g/l); vzniká červené zbarvení. Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Zkouška se provádí za ochrany před světlem a roztoky se připraví v čas potřeby. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254R. Zkoušený roztok. 0,40 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 20 ml. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem R na 20 ml. 1 ml roztoku se zředí acetonem R na 50 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg klonazepamu nečistoty A CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100 ml. 2 ml roztoku se zředí acetonem R na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg klonazepamu nečistoty B CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100 ml. 2 ml roztoku se zředí acetonem R na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně 10 jal zkoušeného roztoku a 10 fA každého porovnávacího roztoku a vyvíjí se směsí stejných objemových dílů ethylacetatu R a 1,1,1-trichlorethanu R po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna odpovídající klonazepamu nečistotě A na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). Žádná skvrna odpovídající klonazepamu nečistotě B na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %). Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících klonazepamu nečistotě A a klonazepamu nečistotě B, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,275 g se rozpustí v 50 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 31,57 mg C15H10ClN3O3. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Psychotropní látka. Strana 1370 Sbírka zákonu č. 1 / 1998 Částka 1 1370 f Clonidini hydrochloridum___________________________________________________________________ Nečistoty A. 2-amino-2'-chlor-5-nitrobenzofenon, B. 3-amino-4-(2-chlorfenyl)-6-nitro-lií-chinolin-2-on. f Clonidini hydrochloridum Klonidiniumchlorid Synonymum. Clonidinium chloratum_______ C9H10CI3N3 H 266,56 CAS 4205-91-8 Je to N-(imidazolidin-2-diyl)-2,6-dichlorfenyliminiumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny CJ^qCIjNj. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě a v ethanolu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 30,0 mg se rozpustí y kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a ziedí sejí na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 245 až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 272 nm a 279 nm, a bod inflexe při 265 nm. Specifická absorbance v maximu při 272 nm je asi 18 a v maximu při 279 nm je asi 16. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem klonidinium-chloridu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shoduje polohou, barvou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1371 ______________________________________________________________________________f Cloroxinum 1371 Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 25 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,0; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok (a). 0,1 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg klonidiniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí methanolem Rna 100 ml. Příprava mobilní fáze. Směs objemových dílů kyseliny octové ledové R 1-butanolu R a vody R (10 + 40 + 50) se důkladně protřepe a nechá se oddělit. Použije se vrchní zfiltrovaná vrstva. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází po dráze 15 cm. Po vysušení na vzduchu se vrstva postříká jodobismutitanem draselným RS2 a suší se 1 h na vzduchu. Potom se postříká znova jodobismutitanem draselným RS2 a ihned se postříká roztokem dusitanu sodného R (50 g/l). Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí v 70 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným v ethanolu 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 26,66 mg Ccft^CljN^ Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Separandum. Strana 1372 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1372 f Cloroxinum f Cloroxinum Kloroxin Synonymum. Dichlorchinolinolum C9H5CI2NO H 214,05 CAS 773-76-2 Je to 5,7-dichlor-8-chinolinol. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C9H5C12N0. Vlastnosti Téměř bílý až slabě šedohnědý amorfní prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a mírně rozpustný v dichlormethanu. Rozpouští se v roztocích minerálních kyselin a v roztocích alkalických hydroxidů. Taje při asi 181 °C. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2). A. 30,0 mg se rozpustí mírným zahřátím v 50 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a po ochlazení se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje maximum při 260 nm. Specifická absorbance v maximu při 260 nm je 1900 až 2150. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem kloroxinu CRL. Měří se tablety látek s bromidem draselným R. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, velikostí a intenzitou zhášení fluorescence shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušky na čistotu Absorbance. 0,20 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové RSl a zředí se jí na 10,0 ml. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 490 nm není vyšší než 0,45. Monochlorchinolinol. Nejvýše 1,0 %. Asi 0,500 g se v baňce se zabroušenou zátkou rozpustí ve směsi 20 ml kyseliny octové bezvodé R a 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové RSl, přidá se 5,0 ml roztoku bromidu draselného R (200 g/l), 10,0 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS a po N Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1373 ____________________________________________________________________________f Clotrimazolum 1373 promíchání se přidá asi 1 gjodidu draselného R. Baňka se uzavře, její obsah se promíchá a nechá se stát 3 min ve tmě. Potom se přidá asi 50 ml vody R a vyloučený jod se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 2 ml škrobu RS jako indikátoru do odbarvení; ke konci titrace nutno přidávat odměrný roztok velmi pomalu. Nalezená spotřeba se odečte od spotřeby zjištěné ve slepé zkoušce. 1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 8,98 mg Ccft^lNO. Příbuzné látky. Provede se tenko vrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R rovnoměrně postříkané edetanem disodným 0,1 mol/l RS a sušené 30 min při 80 °C. Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 0,10 g kloroxinu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí dichlormethanem Rna 100,0 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů benzenu R kyseliny octové ledové R a vody R (100+ 10 +0,1) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, nepřevyšuje velikostí a intenzitou zhášení skvrnu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Aktivní chlor. 0,5 g se důkladně protřepe s 10 ml vody R a zfiltruje se. 5,0 ml filtrátu se zředí 5,0 ml vody R, přidá se asi 0,05 gjodidu draselného Ra3 kapky škrobu RS; roztok se nezbarví modře. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2,0 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí v 1,0 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 21,40 mg CgHjCIjNO. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. 8-chinolinol, B. 5-chlor-8-chinolinol, C. 7-chlor-8-chinolinol. Strana 1374 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1374 f Clotrimazolum f Clotrimazolum Klotrimazol C22H17CIN2 H 344,84 CAS 23593-75-1 Je to l-[(2-chlorfenyl)difenylmethyl]-lií-imidazol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 100,5 % sloučeniny C22H17C1N2. Vlastnosti Bílý nebo slabě žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu, těžce rozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 141 °C až 145 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem klotrimazo-luCRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce (2-Chlorfenyl)difenylmethanol, viz Zkoušky na čistotu, v ultrafialovém světle při 254 nm před postříkáním. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Asi 10 mg se rozpustí ve 3 ml kyseliny sírové R; roztok je světle žlutý. Přidá se 10 mg oxidu rtuťnatého R a 20 mg dusitanu sodného R a nechá se stát za občasného protřepání; vzniká oranžové zbarvení, které přechází na oranžově hnědé. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,25 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HZ 6 (2.2.2, Metoda II). (2-Chlorfenyl)difenylmethanol. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R. Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí lihem 96%> R na 10 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1375 _____________________________________________________________________f Cloxacillinum natricum 1375 Porovnávací roztok (a). 50 mg klotrimazolu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg (2-chlorfenyl)difenylmethanolu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml. 1 ml roztoku se zředí lihem 96%> R na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 32% R 1-propanolu R a toluenu R (0,5 + 10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem kyseliny sírové R 10% (V/V) v lihu 96%> R a zahřívá se 30 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna odpovídající (2-chlorfenyl)difenylmethanolu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Imidazol. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí v lihu 96%> R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 10 mg imidazolu R se rozpustí v lihu 96%> R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml roztoku se zředí lihem 96%> R na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 32% R 1-propanolu R a toluenu R (0,5 + 10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a vloží se na 5 min do chromatografické komory předem 15 min sycené odpařováním směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové RSI, vody R a roztoku manganistanu draselného R (15 g/l) (1 + 1 + 2) vložené do komory na misce. Potom se vrstva suší proudem studeného vzduchu do odstranění nadbytku chloru; vrstva pod nanesenými body nereaguje s kapkou škrobu sjodidem draselným RS za vzniku modrého zbarvení. Vrstva se postříká škrobem sjodidem draselným RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající imidazolu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,2 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí v 80 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,3 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru do změny hnědožlutého zbarvení roztoku na zelené. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 34,48 mg C22H17C1N2. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Strana 1376 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 1376 f Cloxacillinum natricum f Cloxacillinum natricum Sodná sůl kloxacilinu Nť •HgO C19H17CIN3Na05S . H20 r 475,88 bezvodé 457,86 CAS 7081-44-9 Je to monohydrát sodné soli kyseliny (6Ä)-6-[3-(2-chlorfenyl)-5-methyl-4-isoxazolkarboxamido]-penicilanové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 101,0 % sloučeniny C19H17ClN3Na05S. Výroba Pokud se vyrábí způsobem, který může v látce zanechat zbytky kyseliny 2-ethylhexanové, vyhovuje následující zkoušce: Kyselina 2-ethylhexanová. Nejvýše 0,8 %; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití vhodné validované metody. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek, hygroskopický. Je snadno rozpustná ve vodě a v metha-nolu, dobře rozpustná v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum tablety zkoušené látky (2.2.24) se shoduje se spektrem tablety sodné soli kloxacilinu CRL. B. Provede se tenko vrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu silanizovaného HR. Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v 5 ml vody R. Porovnávací roztok (a). 25 mg sodné soli kloxacilinu CRL se rozpustí v 5 ml vody R. Porovnávací roztok (b). 25 mg sodné soli kloxacilinu CRL, 25 mg sodné soli dikloxacilinu CRL a 25 mg sodné soli flukloxacilinu CRL se rozpustí v 5 ml vody R. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1377 _____________________________________________________________________f Cloxacillinum natricum 1377 Na vrstvu se nanese odděleně po 1 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na 5,0 kyselinou octovou ledovou R, (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a vystaví se působení par jodu, dokud se neobjeví skvrny. Hodnotí se na denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže jsou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) patrný tři zřetelně od sebe oddělené skvrny. C. Asi 2 mg se převedou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhěí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je slabě zelenožlutý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; roztok zežloutne. D. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 25,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1). Absorbance roztoku S měřená při 430 nm (2.2.25) je nejvýše 0,04. Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,0; měří se roztok S. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +160° až +169°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve vodě R a. zředěním vodou R na 25,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve stati Stanovení obsahu. Nastříkne se zkoušený roztok (a) a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající pětinásobku retenčního ěasu hlavního píku. Vstříkne se porovnávací roztok (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než pětinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (5 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,05 %). Dimethylanilin. Nejvýše 20 Mg/g- Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití nqftalenu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg nqftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml. Zkoušený roztok. K 1,00 g ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. Je-li třeba, odstřeďuje se a použije se vrchní vrstva. Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylaniUnu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku se ve zkumavce se zabroušenou zátkou přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. Je-li třeba, odstřeďuje se a použije se vrchní vrstva. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografií R, impregnovanou 3 % polymethylfenylsiloxanu R, Strana 1378 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1378 f Cloxacillinum natricum_____________________________________________________________________ - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru na 150 °C. Nastřikuje se oddelene 1 ul zkoušeného roztoku a 1 ul porovnávacího roztoku. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 3,0 % až 4,5 %; provede se s 0,300 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriálni endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriálni endotoxiny, obsahuj e-li nejvýše 0,40 m.j. endotoxinu v miligramu. Stanovení obsahu Stanovení se provede kapalinovou chromatografii (2.2.29). Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. Zkoušený roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Porovnávací roztok (a). 50,0 mg sodné soli kloxacilinu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Porovnávací roztok (c). 5 mg sodné soli flukloxacilinu CRL a 5 mg sodné soli kloxacilinu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizo-vaným pro chromatografii R (5 Mm)> - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min, kterou je směs objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (2,7 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným zředěným RS na hodnotu 5,0, a acetonitrilu R (75 + 25), - spektrofotometrického detektoru, 225 nm, - injektorové smyčky, 20 fA. Nastříkne se porovnávací roztok (c) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že rozlišení mezi prvním pikem (kloxacilin) a druhým pikem (flukloxacilin) je nejméně 2,5. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku kloxacilinu je nejvýše 1 %. Zkoušený roztok (a) a porovnávací roztok (b) se vstřikují střídavě. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě nepřevyšující 25 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka: - sterilní, - prostá bakteriálních endotoxinů. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1379 Nečistoty f CloxacilUnum natricum 1379 CH3 o COOH A. kyselina (45)-2-{karboxy{[[3-(2-chlorfenyl)-5-methylisoxazol-4-yl]karbonyl]amino]met-hyl]-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (penicilové kyseliny kloxacilinu), a epimer k C* CH3 O B. kyselina (2Ä5,45)-2-{{[[3-(2-chlorfenyl)-5-methylisoxazol-4-yl]karbonyl]amino}met- hyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylové (penilové kyseliny kloxacilinu), H2N H H C. kyselina (25t,5Ä,6Ä)-6-amino-3,3-dimethyl-7-oxo-4-tliia-l-azabicyklo[3,2,0]liep- tan-2-karboxylová (kyselina 6-aminopenicilanová), Strana 1380 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 1380 §§ Cocaini hydrochloridum COOH D. kyselina 3-(2-chlorfenyl)-5-methylisoxazol-4-karboxylová. §§ Cocaini hydrochloridum Kokainiumchlorid Hrfrlf e cľ C17H22CIN04 Mr 339,82 CAS 53-21-4 Je to (2Ä,35)-3ß-benzoyloxy-2ß-methoxykarbonyl-la//,5a/i-tropaniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C17H22C1N04. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly, nahořklé ostré chuti s následným znecitlivením jazyka. Je hygroskopický, velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Taje při asi 197 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti A. 20 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí sejí na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml a měří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maxima při 233 nm a 273 nm; specifická absorbance v maximu při 233 nm je asi 390 a v maximu při 273 nm je asi 31. B. 0,1 g se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 1 ml amoniaku, zředěného RS2; vznikne bílá krystalická sraženina, jejíž vznik se urychlí třením skleněnou tyčinkou o stěnu zkumavky. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1381 ___________________________________________________________________§§ Cocaini hydrochloridum 1381 B. 0,1 g se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 1 ml amoniaku, zředěného RS2; vznikne bílá krystalická sraženina, jejíž vznik se urychlí třením skleněnou tyčinkou o stěnu zkumavky. Sraženina se promyje vodou R, vysuší se ve vakuu a stanoví se teplota tání (2.2.14), která je 96 °C až 99 °C. C. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). D. Vyhovuje zkoušce na alkaloidy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,05 ml červeně methylové RS. Na změnu zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -70° až -73°; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20,0 ml. Snadno zuhelnitelné látky. K 0,2 g se přidají 2 ml kyseliny sírové R.Yo 15 min není zbarvení roztoku intenzivnější než zbarvení barevného porovnávacího roztoku HŽ5 (2.2.2, Metoda I). Cynamoylkokain a redukující látky. K 5 ml roztoku S se přidá 0,3 ml kyseliny sírové 0,5 mol/l RS, 0,5 ml manganistanu draselného 0,004 mol/l VS a nechá se 30 min stát za ochrany před světlem; růžové zbarvení roztoku úplně nezmizí. Truxilliny. K 7,5 ml roztoku S se přidá 72,5 ml vody R, 0,2 ml amoniaku zředěného RSI a nechá se 15 min stát. Krystalizace se urychlí třením skleněné tyčinky o stěnu kádinky; vylučuje se krystalická sraženina a po jejím usazení je tekutina nad sraženinou čirá. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se se zbytkem ze zkoušky Ztráta sušením. Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí v 10 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 20 ml dioxanu R, 7 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,05 ml violeti krystalové RS jako indikátoru do vzniku čistě modrého zbarvení. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 33,98 mg C17H22C1N04. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a vlhkostí. Omamná látka. Strana 1382 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Částka 1 1382 §§ Codeini dihydrogenophosphas hemihydricus §§ Codeini dihydrogenophosphas hemihydricus Hemihydrát dihydrogenkodeiniumfosfatu__________________ C18H24N07P . 0,5H2O Mr 406,37 CAS 41444-62-6 Mr bezvodého 397,36 Je to hemihydrát (5R,6S,9R,l3S, 14Ä)-(4?5-epoxy-6-hydroxy-3-methoxy-N-methyl-7-morfine-nium)dihydrogenfosfatu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C18H24N07P. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo malé bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2). A. 1,0 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 100,0 ml. K 25,0 ml tohoto roztoku se přidá 25 ml vody Ä a 10 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 250 nm až 350 nm. Roztok vykazuje pouze jedno absorpční maximum, a to při 284 nm. Specifická absorbance v maximuje asi 38, počítáno na vysušenou látku. B. 0,20 g se rozpustí ve 4 ml vody R, přidá se 1 ml směsi stejných objemových dílů hydroxidu sodného koncentrovaného RS a vody R. Třením skleněnou tyčinkou o stěnu zkumavky za chlazení ve vodě s ledem se iniciuje vyloučení krystalické sraženiny, která se promyje vodou R a vysuší při 100 C až 105 C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety připravené z vysušené sraženiny a bromidu draselného R se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. kodeinu. C. 0,20 g se rozpustí ve 4 ml vody R, přidá se 1 ml směsi stejných objemových dílů hydroxidu sodného koncentrovaného RS a vody R. Třením skleněnou tyčinkou o stěnu zkumavky za chlazení ve vodě s ledem se iniciuje vyloučení krystalické sraženiny, která se promyje vodou R a vysuší při 100 C až 105 C. Sraženina taje (2.2.14) při 155 C až 159 C. tb H2P04^ -0,5 H20 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1383 __________________________________________________§§ Codeini dihydrogenophosphas sesquihydricus 1383 D. K asi 10 mg se přidá 1 ml kyseliny sírové R, 0,05 ml chloridu železitého RS2 a zahřeje se na vodní lázni; vzniká modré zbarvení. Přidá se 0,05 ml kyseliny dusičné R; zbarvení se mění na červené. E. Roztok S vyhovuje zkoušce (a) na fosforečnany (2.3.1). F. Vyhovuje zkoušce na alkaloidy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,00 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se jí na 25,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než barevný porovnávací roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,0; měří se roztok S. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -98° až -102°, počítáno na vysušenou látku. Měří se 5,0 ml roztoku S zředěného vodou R na 10,0 ml. Cizí alkaloidy. Provede se tenko vrstva chromatografie (2.2.27) za použití silikagelu G R Zkoušený roztok. 0,5 g se rozpustí ve směsi objemových dílů ethanolu R a kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS (1 + 4) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 1,5 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů ethanolu R a kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS (1 + 4) na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů ethanolu R a kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS (1 + 4) na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R cyklohexanu R a ethanolu R (6 + 30 + 72) po dráze 15 cm. Po vysušení na vzduchu se vrstva postříká jodobismutitanem draselným RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna nad hlavní skvrnou je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Morfin. 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí sejí na 5 ml. Přidají se 2 ml roztoku dusitanu sodného R (10 g/l), nechá se 15 min stát a potom se přidají 3 ml amoniaku zředěného RS1; roztok není intenzivněji zbarven než barevný porovnávací roztok H4 (2.2.2, Metoda II) (asi 0,13 % morfinu). Sírany (2.4.13). 5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 20 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,1 %). Ztráta sušením (2.2.32). 1,5 % až 3,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 0,350 g se rozpustí v 10 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 20 ml dioxanu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,05 ml violeti krystalové RS]ako indikátoru. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 39,74 mg C18H24N07P. Strana 1384 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 1384 §§ Codeini dihydrogenophosphas sesquihydricus Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Omamná látka. §§ Codeini dihydrogenophosphas sesquihydricus Seskvihydrát dihydrogenkodeiniumfosfatu Synonyma. Codeinium dihydrogenphosphoricum, Codeinium phosphoricum, Codeini phosphas, dihydrogenfosforečnan kodeinia HoC- ^^/OCH, e H2P04© -1,5 HzO C18H24N07P . 1,5H20 H 424,39 Mr bezvodého 397,36 CAS 5913-76-8 Je to seskvihydrát (5Ä,65',9Ä,135,,14Ä)-(4,5-epoxy-6-hydroxy-3-methoxy-N-methyl-7-morfine-nium)dihydrogenfosfatu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C18H24N07P. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo malé bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2). A. 1,0 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 100,0 ml. K 25,0 ml tohoto roztoku se přidá 25 ml vody R a 10 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 250 nm až 350 nm. Roztok vykazuje pouze jedno absorpční maximum, a to při 284 nm. Specifická absorbance v maximuje asi 38, počítáno na vysušenou látku. B. 0,20 g se rozpustí ve 4 ml vody R, přidá se 1 ml směsi stejných objemových dílů hydroxidu sodného koncentrovaného RS a vody R. Třením skleněnou tyčinkou o stěnu zkumavky za chlazení ve vodě s ledem se iniciuje vyloučení krystalické sraženiny, která se promyje vodou R a vysuší při 100 °C až 105 °C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety připravené Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1385 _______________________________________________________________________________§§ Codeinum 1385 z vysušené sraženiny a bromidu draselného R se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. kodeínu. C. 0,20 g se rozpustí ve 4 ml vody R, přidá se 1 ml směsi stejných objemových dílů hydroxidu sodného koncentrovaného RS a vody R Třením skleněnou tyčinkou o stěnu zkumavky za chlazení ve vodě s ledem se iniciuje vyloučení krystalické sraženiny, která se promyje vodou R a vysuší při 100 °C až 105 °C. Sraženinataje (2.2.14) při 155 °C až 159 °C. D. K asi 10 mg se přidá 1 ml kyseliny sírové R, 0,05 ml chloridu železitého RS2 a zahřeje se na vodní lázni; vzniká modré zbarvení. Přidá se 0,05 ml kyseliny dusičné R; zbarvení se mění na červené. E. Roztok S vyhovuje zkoušce (a) na fosforečnany (2.3.1). F. Vyhovuje zkoušce na alkaloidy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,00 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se jí na 25,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než barevný porovnávací roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,0; měří se roztok S. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -98° až -102°, počítáno na vysušenou látku. Měří se 5,0 ml roztoku S zředěného vodou R na 10,0 ml. Cizí alkaloidy. Provede se tenko vrstva chromatografie (2.2.27) za použití silikagelu G R Zkoušený roztok. 0,5 g se rozpustí ve směsi objemových dílů ethanolu R a kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS (1 + 4) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 1,5 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů ethanolu R a kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS (1 + 4) na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů ethanolu R a kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS (1 + 4) na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R cyklohexanu R a ethanolu R (6 + 30 + 72) po dráze 15 cm. Po vysušení na vzduchu se vrstva postříká jodobismutitanem draselným RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna nad hlavní skvrnou je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Morfin. 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí sejí na 5 ml. Přidají se 2 ml roztoku dusitanu sodného R (10 g/l), nechá se 15 min stát a potom se přidají 3 ml amoniaku zředěného RS1; roztok není intenzivněji zbarven než barevný porovnávací roztok H4 (2.2.2, Metoda II) (asi 0,13 % morfinu). Sírany (2.4.13). 5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 20 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,1 %). Ztráta sušením (2.2.32). 5,0 % až 7,5 %; 0,50 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Strana 1386 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 1386 §§ Codeinum Stanovení obsahu 0,350 g se rozpustí v 10 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 20 ml dioxanu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VSza použití 0,05 ml violeti krystalové RS jako indikátoru. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l zodpovídá 39,74 mg C18H24N07P. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Omamná látka. §§ Codeinum Kodein H^Cv^ OCH, C18H21N03.H20 H 317,38 Mr bezvodého 299,37 CAS 6059-47-8 Je to monohydrát (5R,6S,9R, 13S, 14Ä)-4,5-epoxy-3-methoxy-N-methyl-7-morfinen-6-olu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C18H21N03. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je dobře rozpustný ve vroucí vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, dobře rozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 155 C až 159 C. B. K 2,0 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 50 ml vody R, 10 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 250 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 284 nm. Specifická absorbance v maximuje asi 50, počítáno na vysušenou látku. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety vysušené zkoušené látky s bromidem draselným R se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. kodeinu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1387 ________________________________________________________________________________f Coffeinum 1387 D. K asi 10 mg se přidá 1 ml kyseliny sírové R, 0,05 ml chloridu železitého RS2 a zahřeje se na vodní lázni; vzniká modré zbarvení. Přidá se 0,05 ml kyseliny dusičné R; zbarvení se mění na červené. E. Vyhovuje zkoušce na alkaloidy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 50 mg se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 10 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). Vyšší než 9; měří se roztok S. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -142° až -146°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g v lihu 96% R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Cizí alkaloidy. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,4 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 1,5 ml zkoušeného roztoku se zředí ethanolem R na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí ethanolem Rna 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, cyklohexanu R a ethanolu R (6 + 30 + 72) po dráze 15 cm. Po vysušení na vzduchu se vrstva postříká jodobismutitanem draselným RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna nad hlavní skvrnou je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Morfin. 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí sejí na 5 ml. Přidají se 2 ml roztoku dusitanu sodného R (10 g/l), nechá se 15 min stát a potom se přidají 3 ml amoniaku zředěného RS1; roztok není intenzivněji zbarven než barevný porovnávací roztok H4 (2.2.2, Metoda II) (asi 0,13 % morfinu). Ztráta sušením (2.2.32). 5,0 % až 6,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí v 10 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 20 ml dioxanu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,05 ml violeti krystalové RS]ako indikátoru. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 29,94 mg C18H21N03. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Omamná látka. Strana 1388 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 1388 f Coffeinum f Coffeinum Kofein C8H10N4O2 H 194,19 CAS 58-08-2 Je to l,3,7-trimethyl-2,6(l/í,3/í)-purindion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C8H10N4O2. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo jemné bílé krystalky, snadno sublimující. Je mírně rozpustný ve vodě, snadno rozpustný ve vroucí vodě, těžce rozpustný v ethanolu a v etheru. Rozpouští se v koncentrovaných roztocích alkalických benzoanů a salicylanů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 234 C až 239 C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem kofeinu CRL. C. Ke 2 ml nasyceného roztoku se přidá 0,05 mljodu RS; roztok zůstane čirý. Přidá se 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS; vznikne hnědá sraženina. Po zneutralizování hydroxidem sodným zředěným RS se sraženina rozpouští. D. Asi 10 mg se ve zkumavce se skleněnou zátkou rozpustí v 0,25 ml směsi 0,5 ml acetylacetonu R a 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Zahřívá se ve vodní lázni 7 min při 80 C. Po ochlazení se přidá 0,5 ml dimethylaminobenzaldehydu RS2 a zahřívá se znovu ve vodní lázni 7 min při 80 C. Nechá se ochladit, přidá se 10 ml vody R; vzniká intenzivní modré zbarvení. E. Zkouška Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. F. Vyhovuje zkoušce na xanthiny (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,5 g se rozpustí zahřátím v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R, ochladí se a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,05 ml modři bromthymolové RS1; roztok je zelený nebo žlutý. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1389 ___________________________________________________________________f Coffeinum monohydricum 1389 Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R. Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (4 + 6) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (4 + 6) na 100 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 [A obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R acetonu R chloroformu R a 1-butanolu R (10 + 30 + 30 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (500 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití směsi 7,5 ml základního roztoku síranů (10 jug SO I4ml) a 7,5 ml vody destilované R Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %. 1,000 g se suší v sušárně 1 h při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,170 g se rozpustí zahřátím v 5 ml kyseliny octové bezvodé R. Nechá se ochladit, přidá se 10 ml acetanhydridu R 20 ml toluenu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 19,42 mg C8H10N4O2. Uchovávání Separandum. Strana 1390 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 1390 f Coffeinum monohydricum f Coffeinum monohydricum Monohydrát kofeinu_______________ ■HgO C8H10N4O2. H20 MT 212,21 CAS 5743-12-4 Je to monohydrát l,3,7-trimethyl-2,6(l//,3/i/)-purindionu. Vysušen předepsaným způsobem obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C8H10N4O2. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo jemné bílé krystalky snadno sublimující. Je mírně rozpustný ve vodě, snadno rozpustný ve vroucí vodě, těžce rozpustný v ethanolu a v etheru. Rozpouští se v koncentrovaných roztocích alkalických benzoanů a salicylanů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 234 C až 239 C; stanoví se s látkou vysušenou při 100 C až 105 C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem kofeinu CRL; stanoví se s látkou vysušenou při 100 C až 105 C. C. Ke 2 ml nasyceného roztoku se přidá 0,05 ml jodu RS; roztok zůstane čirý. Přidá se 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS; vznikne hnědá sraženina. Po zneutralizování hydroxidem sodným zředěným RS se sraženina rozpouští. D. Asi 10 mg se ve zkumavce se skleněnou zátkou rozpustí v 0,25 ml směsi 0,5 ml acetylacetonu R a 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Zahřívá se ve vodní lázni 7 min při 80 C. Po ochlazení se přidá 0,5 ml dimethylaminobenzaldehydu RS2 a znovu se zahřívá ve vodní lázni 7 min při 80 C. Nechá se ochladit, přidá se 10 ml vody R; vzniká intenzivní modré zbarvení. E. Zkouška Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. F. Vyhovuje zkoušce na xanthiny (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,5 g se rozpustí zahřátím v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R, ochladí se a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1391 _____________________________________________________________________________f f Colchicinum 1391 Kysele reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,05 ml modři bromthymolové RS1; roztok je zelený nebo žlutý. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R. Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (4 + 6) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (4 + 6) na 100 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 [A obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, acetonu R, chloroformu R a 1-butanolu R (10 + 30 + 30 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (500 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití směsi 7,5 ml základního roztoku síranů (10 jug SO 4 M)a7ßrd vody destilované R Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). 5,0 % až 9,0 %; 1,000 g se suší 1 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Vysušená látka se použije ve zkoušce Stanovení obsahu. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,170 g látky ze zkoušky Ztráta sušením se rozpustí zahřátím v 5 ml kyseliny octové bezvodé R. Nechá se ochladit, přidá se 10 ml acetanhydridu R, 20 ml toluenu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 19,42 mg C8H10N4O2. Uchovávání Separandum. Strana 1392 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 1392 ff Colchicinum______ ff Colchicinum Kolchicin C22H25N06 H 399,44 CAS 64-86-8 Je to (5)-N-(5,6,7,9-tetrahydro-l,2,3,10-tetramethoxy-9-oxobenzo[a]heptalen-7-yl)acetamid. Počítáno na bezvodou a ethylacetatu prostou látku, obsahuje 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C22H25N06. Vlastnosti Nažloutle bílý amorfní nebo krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, z koncentrovaných roztoků rychle rekrystalizuje jako seskvihydrát, snadno rozpustný v lihu 96% a v chloroformu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 5 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96%) R na 25,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 400 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 243 nm a 350 nm. Poměr absorbance naměřené při 243 nm k absor-banci naměřené při 350 nm je 1,7 až 1,9. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety kolchicinu CRL. Tableta zkoušené látky a tableta referenční látky se připraví takto: látky se odděleně rozpustí v 0,5 ml chloroformu Ä, roztoky se pokropí bromidem draselným R, důkladně se promíchá, rozpouštědlo se odpaří nejprve v proudu vzduchu a pak zahříváním 60 min při 80 C. C. K 0,5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 0,15 ml chloridu železitého RSl; roztok je žlutý a povařením po dobu 30 s přechází na tmavě zelený. Ochladí se, přidají se 2 ml chloroformu R a protřepe se; organická vrstva je zelenožlutá. D. Asi 30 mg se rozpustí v 1 ml lihu 96% R a přidá se 0,15 ml chloridu železitého RSl; vzniká hnedočervené zbarvení. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1393 ______________________________________________________________________f f Colecalciferoli pulvis 1393 Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 20 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok ZŽ3 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml modři bromthymolo-vé RS1. Roztok buď nezmění barvu, nebo se zbarvení změní na zelené. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -235° až -250°, počítáno na bezvodou a ethylacetatu prostou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 50,0 mg v lihu 96% R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu HF254R. Zkouška se provede za ochrany před světlem. Roztoky se připraví bezprostředně před použitím. Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 2 ml zkoušeného roztoku se zředí chloroformem R na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí chloroformem Rna 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, dichlorethanu R a acetonu R (1 + 25 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2,0 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Chloroform. Nejvýše 500 Mg/g; stanoví se plynovou chromatografií metodou head space (2.2.28, Metoda II). Zkoušený roztok. 0,400 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10,0 ml. Do tří vhodných stejných lahviček (lahvičky k opakovanému odběru) se převede 1,0 ml tohoto roztoku a lahvičky se uzavřou. Porovnávací roztok. 5 fA chloroformu R se zředí vodou R na 10,0 ml. Do tří vhodných stejných lahviček se převede po 10 fA tohoto roztoku, přidá se 1,0 ml zkoušeného roztoku a lahvičky se uzavřou. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony z křemenného skla délky 50 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřní stěnou pokrytou filmem (5 //m) chemicky vázaného polydimethylsiloxanu R, - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 4 ml/min, - plamenoionizačního detektoru. Programovaná teplota kolony je od 80 °C do 200 °C s nárůstem 10 ° C/min, teplota detektoru se udržuje na 250 °C. Každý roztok se zahřívá 20 min při 90 °C, na 30 s se zvýší tlak a převede se do kolony při teplotě 120 °C. Provede se slepá zkouška s lahvičkou obsahující 1 ml vody R. Každý nástřik se provede třikrát. Z chromatogramu zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku se vypočítá obsah chloroformu v procentech za použití jeho hustoty (2.2.5), která činí 1,48 g/cm3 při 20 °C. Kolchicein. 50 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml. Přidá se 0,1 ml chloridu železitého RSI. Roztok není intenzivněji zbarven než směs 1 ml základního červeného roztoku, 2 ml základního žlutého roztoku a 2 ml základního modrého roztoku (2.2.2) (asi 0,2 %). Strana 1394 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1394 ff Colecalciferoli pulvis_____________________________________________________________________ Ethylacetat. Nejvýše 6,0 %; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití ethanolu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 1,0 ml ethanolu R se zředí vodou R na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml. Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí ve voděR, přidá se 5,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 10,0 ml. Porovnávací roztok. 1,0 ml ethylacetatu R se rozpustí ve voděR a zředí sejí na 100,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 5,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné nebo ocelové nerezové kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografií R, impregnovanou 10 % makrogo-lulOOOR, - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 75 C, teplota nástřikového prostoru na 130 C, teplota detektoru na 150 C. Z chromatogramu zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku se vypočítá obsah ethylacetatu v procentech za použití jeho hustoty (2.2.5), která ěiní 0,901 g/cm3při20 C. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí za mírného zahřátí ve směsi 10 ml acetanhydridu R a 20 ml toluenu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 39,94 mg C22H25N06. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Venenum. f f Colecalciferoli pulvis Upravený práškovaný cholekalciferol Synonymum. Cholecalciferoli pulvis________ Je to disperze olejového roztoku cholekalciferolu do vhodné základní látky obsahující želatinu a cukry. Deklarovaný obsah cholekalciferolu je nejméně 100 000 m.j. na 1 gram. Obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarovaného obsahu. Může obsahovat vhodné stabilizátory, např. antioxidanty. • ** • • • • • * Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1395 ______________________________________________________________________f f Colecalciferoli pulvis 1395 Vlastnosti Bílý nebo žlutavě bílý prášek, jehož malé částice v závislosti na přípravě mohou být prakticky nerozpustné ve vodě, mohou bobtnat nebo tvořit disperzi. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: A a B, viz Obecné zásady (1.2). A. 5,0 ml zkoušeného roztoku připraveného pro Stanovení obsahu se odpaří ve vhodné nádobě do sucha za sníženého tlaku a otáčení ve vodní lázni při 40 °C. Po ochlazení pod tekoucí vodou se obnoví atmosférický tlak dusíkem R. Zbytek se ihned rozpustí v 50,0 ml cyklohexanu R a měří se absorbance (2.2.25) při 250 nm až 300 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 265 nm. B. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Následující roztoky se připraví bezprostředně před použitím. Zkoušený roztok. 10,0 ml zkoušeného roztoku připraveného pro Stanovení obsahu se ve vhodné nádobě odpaří do sucha za sníženého tlaku a otáčení ve vodní lázni při 40 °C. Po ochlazení pod tekoucí vodou se obnoví atmosférický tlak dusíkem R. Zbytek se ihned rozpustí v 0,4 ml dichlorethanu R obsahujícího skvalan R (10 g/l) a butylhydroxytoluen R (0,1 g/l). Porovnávací roztok (a). 10 mg cholekalciferolu CRL se rozpustí v dichlorethanu R obsahujícím squalan R (10 g/l) a butylhydroxytoluen R (0,1 g/l) a zředí se stejným rozpouštědlem na 4,0 ml. Porovnávací roztok (b).\0 mg ergokalciferolu CRL se rozpustí v dichlorethanu R obsahujícím squalan R (10 g/l) a butylhydroxytoluen R (0,1 g/l) a zředí se stejným rozpouštědlem na 4,0 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 20 fA každého roztoku a vyvíjí se ihned za chránění před světlem po dráze 15 cm směsí stejných objemových dílů cyklohexanu R a etheru prostého peroxidů R. Směs obsahuje butylhydroxytoluen R (0,1 g/l). Po vysušení na vzduchu se vrstva postříká kyselinou sírovou R. Porovná se hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku s hlavními skvrnami na chromatogramech porovnávacích roztoků (a) a (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je ihned po postřiku patrná jasně žlutá hlavní skvrna rychle měnící zbarvení na oranžově hnědé a postupně na zelenošedé, stálé asi 10 min. Tato skvrna je polohou, zbarvením a velikostí shodná se skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je ve stejné poloze hlavní skvrna, jejíž oranžové zbarvení se postupně mění na červenohnědé, stálé asi 10 min. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku má shodný retenční čas s retenčním časem hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušky na čistotu Rozkladné produkty vzniklé zářením. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Následující roztoky se připraví bezprostředně před použitím. Zkoušený roztok. Použije se zkoušený roztok ze zkoušky totožnosti B. Porovnávací roztok. Použije se čerstvě připravený porovnávací roztok (a) ze zkoušky totožnosti B. Na vrstvu se odděleně nanese po 20 fA každého roztoku a vyvíjí se okamžitě za chránění před světlem po dráze 15 cm směsí stejných objemových dílů cyklohexanu R a etheru prostého peroxidů R. Směs obsahuje butylhydroxytoluen R (0,1 g/l). Po vysušení na vzduchu se vrstva třikrát Strana 1396 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1396 ff Colecalciferoli pulvis_____________________________________________________________________ postříká chloridem antimonitým RS1. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku má zpočátku oranžové zbarvení, které pak přechází na hnědé (cholekalciferol); tato skvrna je polohou, barvou a velikostí shodná s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je také patrná těsně nad hlavní skvrnou další skvrna stejného zbarvení odpovídající pre-cholekalciferolu, který je v roztoku v rovnováze s cholekalciferolem. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není patrná šedavě modrá skvrna na startu ani na dráze směrem k hlavní skvrně. Stanovení obsahu Zkouška se provede co nejrychleji a pokud možno za chránění před světlem a vzduchem. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. Do baňky se vpraví množství zkoušeného přípravku, odvážené s přesností 0,1 %, odpovídající asi 100 000 m.j. Přidá se 5 ml vody R, 20 ml ethanolu R, 1 ml askorbanu sodného RS a 3 ml čerstvě připraveného 50% roztoku hydroxidu draselného R. Zahřívá se 30 min na vodní lázni pod zpětným chladičem a rychle se ochladí pod tekoucí vodou. Tekutina se převede do dělicí nálevky pomocí dvakrát 15 ml vody R, 10 ml lihu 96% R a dvakrát 50 mlpentanu R. Silně se třepe 30 s a nechá se stát, dokud se vrstvy nevyčeří. Spodní vodně-lihová vrstva se přenese do druhé dělicí nálevky a třepe se směsí 10 ml lihu 96% R a 50 ml pentanu R. Po oddělení vrstev se vodně--lihová vrstva převede do třetí dělicí nálevky a pentanová vrstva se převede do první dělicí nálevky, přičemž se druhá dělicí nálevka promyje dvakrát 10 ml pentanu R a ten se přidá do první dělicí nálevky. Vodně-lihová vrstva se protřepe s 50 mlpentanu R a pentanová vrstva se rovněž převede do první dělicí nálevky. Spojené pentanové vrstvy se promyjí dvakrát 50 ml čerstvě připraveného roztoku hydroxidu draselného R (30 g/l) v lihu R 10% (V/V). Pentanová vrstva se silně protřepává opakovaně 50 ml vody R tak dlouho, až promývací voda dává neutrální reakci na fenolftalein. Pentanová vrstva se převede do baňky se zabrousenou zátkou, odpaří se do sucha za sníženého tlaku a otáčení ve vodní lázni 40 °C teplé. Potom se ochladí pod tekoucí vodou a atmosférický tlak se vyrovná dusíkem R. Zbytek se ihned rozpustí v 5,0 ml toluenu R a přidá se 20,0 ml mobilní fáze, aby se získal roztok obsahující asi 4000 m.j. v 1 ml. Porovnávací roztok (a). 10,0 mg cholekalciferolu CRL se bez zahřívání rozpustí v 10,0 ml toluenu R a zředí se mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 0,5 g cholekalciferolu pro způsobilost systému CRL se rozpustí ve 2,0 ml toluenu R a zředí se mobilní fází na 10,0 ml. Roztok se zahřívá ve vodní lázni při 90 °C pod zpětným chladičem po dobu 45 min a ochladí se. Porovnávací roztok (c). 0,10 g cholekalciferolu CRL se bez zahřívání rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 100,0 ml. Porovnávací roztok (d). 5,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Roztok se udržuje ve vodě s ledem. Porovnávací roztok (e). 5,0 ml porovnávacího roztoku (c) se převede do odměrné baňky na 50 ml, přidá se asi 10 mg butylhydroxytoluenu R a odstraní se vzduch z baňky dusíkem R. Zahřívá se ve vodní lázni při 90 ° C pod zpětným chladičem pod dusíkem R a za chránění před světlem po dobu 45 min. Po ochlazení se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm a naplněné vhodným silikagelem (5 //m až 10//m), - směsi objemových dílůpentanolu R a hexanu R (3 + 997) jako mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1397 f f Colecalciferolum 1397 Nasťříkne se pomocí automatického dávkovače nebo pomocí injektorové smyčky vhodný objem porovnávacího roztoku (b), zaznamená se chromatogram za použití takové citlivosti, aby odezva pro pík cholekalciferolu byla větší než 50 % rozsahu stupnice zapisovače. Nástřik se opakuj e šestkrát. Pokud jsou dodrženy předepsané podmínky, je přibližný relativní retenční čas pro pre-cho-lekalciferol 0,4, pro írans-cholekalciferol 0,5 a pro cholekalciferol 1,0. Relativní směrodatná odchylka odezvy pro cholekalciferol není větší než 1 % a rozlišení pro pre-cholekalciferol a írans-cholekalciferol není menší než 1,0; je-li třeba, upraví se složení a průtoková rychlost mobilní fáze tak, aby bylo dosaženo uvedeného rozlišení. Nasťříkne se vhodný objem porovnávacího roztoku (d) a zaznamená se chromatogram. Nasťříkne se stejný objem porovnávacího roztoku (e) a zaznamená se chromatogram. Vypočítá se přepočítací faktor (f) podle vzorce: f = K - L M v nemz znaci: K - plochu (nebo výšku) píku cholekalciferolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (d), L - plochu (nebo výšku) píku cholekalciferolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (e), M- plochu (nebo výšku) píku pre-cholekalciferolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (e). Hodnota/stanovená dvakrát v různé dny může být použita během celého postupu. Nasťříkne se vhodný objem porovnávacího roztoku (a) a zaznamená se chromatogram za použití takové citlivosti, aby odezva pro cholekalciferol byla větší než 50 % rozsahu stupnice zapisovače. Nasťříkne se stejný objem zkoušeného roztoku a zaznamená se chromatogram stejným způsobem. Obsah cholekalciferolu v mezinárodních jednotkách na gram se vypočítá podle vzorce: nr V_ Sd + (f ■ SP) V' ' m ' sd . 40 000 . 1000, v nemz znaci: m - hmotnost látky ve zkoušeném roztoku v miligramech, ní - hmotnost cholekalciferolu CRL v porovnávacím roztoku (a) v miligramech, V - objem zkoušeného roztoku (25 ml), V - objem porovnávacího roztoku (a) (100 ml), S-Q - plochu (nebo výšku) píku cholekalciferolu na chromatogramu zkoušeného roztoku, <% - plochu (nebo výšku) píku cholekalciferolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a), Sp - plochu (nebo výšku) píku pre-cholekalciferolu na chromatogramu zkoušeného roztoku, / - přepočítací faktor. Uchovávání Ve vzduchotěsných dobře naplněných obalech, chráněn před světlem a při teplotě 6 °C až 15 °C. Obsah otevřených obalů se použije co nejdříve; nespotřebovaná část se uchovává v atmosféře dusíku. Venenum. Strana 1398 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Částka 1 1398 ff Colecalciferolum Označování V označení na obalu se uvede: - počet mezinárodních jednotek na gram, - název a nejvyšší koncentrace přidaných stabilizátorů. f f Colecalciferolum Cholekalciferol Synonyma. Cholecalciferolum, vitamin D^ C27H440 384,64 CAS 67-97-0 Je to (5Z,7£)-9,10-seko-5,7,10(19)-cholestatrien-3ß-ol. Obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C27H440. 1 mg cholekalciferolu odpovídá svým antirachitickým účinkem na krysách 40 000 m.j. vitaminu D. Vlastnosti Bílé nebo téměř bílé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v etheru, dobře rozpustný v mastných olejích. Vlivem vzduchu, tepla a světla se rozkládá. Roztoky v těkavých rozpouštědlech jsou nestálé, mají se připravovat v čas potřeby. Reverzibilní izomerizace na pre-cholekalciferol v roztocích probíhá v závislosti na teplotě a času. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: AaC, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 82 °C až 87 °C; stanoví se bez upráškování nebo sušení. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1399 _________________________________________________________________________f f Colecalciferolum 1399 B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem cholekalciferolu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce 7-Dehydrocholesterol, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku je polohou, velikostí a zbarvením shodná s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). +105° až+112°; měří se roztok v 2dm trubici do 30 min po následující přípravě: 0,200 g se rychle a bez zahřívání rozpustí v lihu 96%prostém aldehydů R a zředí se jím na 25,0 ml. Absorbance (2.2.25). 50,0 mg se rychle a bez zahřívání rozpustí v lihu 96% prostém aldehydů R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96%> prostým aldehydů R na 250,0 ml. Stejným způsobem se připraví porovnávací roztok za použití 50,0 mg cholekalciferolu CRL a měří se absorbance obou roztoků v maximu při 265 nm do 30 min po přípravě roztoků. Absorbance zkoušeného roztoku se liší od absorbance porovnávacího roztoku nejvýše o 3 %. Zkoušku lze hodnotit, jestliže měřená absorbance je 0,46 až 0,50. 7-Dehydrocholesterol. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu G R. Roztoky dále uvedené se připraví bezprostředně před použitím. Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v dichlorethanu R, který obsahuje squalan R (10 g/l) a butylhydroxytoluen R (0,1 g/l), a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 0,10 g cholekalciferolu CRL se rozpustí v dichlorethanu R, který obsahuje squalan R (10 g/l) a butylhydroxytoluen R (0,1 g/l), a zředí se jím na 4 ml. Porovnávací roztok (b). 5 mg 7-dehydrocholesterolu CRL se rozpustí v dichlorethanu R, který obsahuje squalan R (10 g/l) a butylhydroxytoluen R (0,1 g/l), a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok (c). Smíchají se stejné objemové díly porovnávacího roztoku (a) a porovnávacího roztoku (b). Na vrstvu se odděleně nanese 10 fA zkoušeného roztoku, 10 fA porovnávacího roztoku (a), 10 fA porovnávacího roztoku (b) a 20 fA porovnávacího roztoku (c). Vyvíjí se za chránění před světlem po dráze 15 cm směsí stejných objemových dílů cyklohexanu R a etheru prostého peroxidů R, směs obsahuje butylhydroxytoluen R (0,1 g/l). Po vysušení na vzduchu se vrstva třikrát postříká chloridem antimonitým RS1. Chromatogramy se hodnotí za 3 min až 4 min po postříkání. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku je zpočátku oranžově žlutá a potom její zbarvení přechází na hnědé. Těsně pod hlavní skvrnou eventuálně přítomná fialová skvrna (7-dehydro-cholesterol) není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Na chromatogramu zkoušeného roztoku nejsou patrný jiné skvrny, než které jsou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Stanovení obsahu Zkouška se provede co nejrychleji za chránění před světlem a vzduchem. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí bez zahřívání v 10,0 ml toluenu R a zředí se mobilní fází na 100,0 ml. Strana 1400 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1400 ff Colecalciferolum_________________________________________________________________________ Porovnávací roztok (a). 10,0 mg cholekalciferolu CRL se bez zahřívání rozpustí v 10,0 ml toluenu R a zředí se mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 0,5 g cholekalciferolu pro způsobilost systému CRL se rozpustí ve 2,0 ml toluenu R a zředí se mobilní fází na 10,0 ml. Roztok se zahřívá ve vodní lázni při 90 ° C pod zpětným chladičem po dobu 45 min a ochladí se. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné vhodným silikagelem (5 //m až 10//m), - směsi objemových dílů pentanolu R a hexanu R (3 + 997) jako mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Nastříkne se pomocí automatického dávkovače nebo pomocí injektorové smyčky vhodný objem porovnávacího roztoku (b), zaznamená se chromatogram za použití takové citlivosti, aby odezva pro pík cholekalciferolu byla větší než 50 % rozsahu stupnice zapisovače. Nástřik se opakuj e šestkrát. Pokud jsou dodrženy předepsané podmínky, je přibližný relativní retenční čas pro pre-cho-lekalciferol 0,4, pro írans-cholekalciferol 0,5 a pro cholekalciferol 1,0. Relativní směrodatná odchylka odezvy pro cholekalciferol není větší než 1 % a rozlišení pro pre-cholekalciferol a írans-cholekalciferol není menší než 1,0; je-li třeba, upraví se složení a průtoková rychlost mobilní fáze tak, aby bylo dosaženo uvedeného rozlišení. Nastříkne se vhodný objem porovnávacího roztoku (a) a zaznamená se chromatogram za použití takové citlivosti, aby odezva pro cholekalciferol byla větší než 50 % rozsahu stupnice zapisovače. Nastříkne se stejný objem zkoušeného roztoku a zaznamená se chromatogram stejným způsobem. Obsah cholekalciferolu v procentech se vypočítá podle vzorce: HĽ ,SR. loo, v němž značí: m - hmotnost látky ve zkoušeném roztoku v miligramech, ni - hmotnost cholekalciferolu CRL v porovnávacím roztoku (a) v miligramech, S-Q - plochu (nebo výšku) píku cholekalciferolu na chromatogramu zkoušeného roztoku, <% - plochu (nebo výšku) píku cholekalciferolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech v atmosféře dusíku, chráněn před světlem, při teplotě mezi 2 °C až 8 °C. Obsah otevřených obalů se ihned spotřebuje. Venenum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1401 f f Colecalciferolum densatum oleosum 1401 ff Colecalciferolum densatum oleosum Olejový roztok cholekalciferolu Synonymum. Cholecalciferolum densatum oleosum__________ Je to roztok cholekalciferolu ve vhodném rostlinném oleji. Deklarovaný obsah cholekalciferolu je nejméně 500 000 m.j. na 1 gram. Roztok obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarovaného obsahu. Může obsahovat vhodné stabilizátory, např. antioxidanty. Vlastnosti Čirá žlutá tekutina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v ethanolu, mísitelný s rozpouštědly tuků. V závislosti na teplotě se může částečně vyskytnout pevná hmota. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: A, B, viz Obecné zásady (1.2). A. Připraví se roztok v cyklohexanu R obsahující množství odpovídající asi 400 m.j. na mililitr a měří se absorbance (2.2.25) při 250 nm až 300 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 267 nm. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Roztoky dále uvedené se připraví bezprostředně před použitím. Zkoušený roztok. Množství odpovídající 400 000 m.j. se rozpustí v dichlorethanu R obsahujícím squalan R (10 g/l) a butylhydroxytoluen R (0,1 g/l) a zředí se stejným rozpouštědlem na 4,0 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg cholekalciferolu CRL se rozpustí v dichlorethanu R obsahujícím squalan R (10 g/l) a butylhydroxytoluen R (0,1 g/l) a zředí se stejným rozpouštědlem na 4,0 ml. Porovnávací roztok (b).\0 mg ergokalciferolu CRL se rozpustí v dichlorethanu R obsahujícím squalan R (10 g/l) a butylhydroxytoluen R (0,1 g/l) a zředí se stejným rozpouštědlem na 4,0 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 20 1 každého roztoku a vyvíjí se ihned za chránění před světlem po dráze 15 cm směsí stejných objemových dílů cyklohexanu R a etheru prostého peroxidů R. Směs obsahuje butylhydroxytoluen R (0,1 g/l). Po vysušení na vzduchu se vrstva postříká kyselinou sírovou R. Porovná se hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku s hlavními skvrnami na chromatogramech porovnávacích roztoků (a) a (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je okamžitě patrná jasně žlutá hlavní skvrna rychle měnící zbarvení na oranžově hnědé a postupně na zelenošedé, stálé asi 10 min. Tato skvrna je polohou, barvou a velikostí shodná se skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je ihned patrná ve stejné poloze hlavní skvrna, jejíž oranžové zbarvení se postupně mění na ěervenohnědé, stálé asi 10 min. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku má shodný retenční ěas s retenčním časem hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). • • Strana 1402 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1402 ff Colecalciferolum densatum oleosum_________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 5,0 g rozpuštěnými v 25 ml předepsané směsi rozpouštědel. Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 20. Rozkladné produkty vzniklé ozářením. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Roztoky se připraví bezprostředně před použitím. Zkoušený roztok. Použije se zkoušený roztok ze zkoušky B. Porovnávací roztok. Použije se porovnávací roztok (a) ze zkoušky B. Na vrstvu se odděleně nanese po 20 fA každého roztoku a vyvíjí se okamžitě za chránění před světlem po dráze 15 cm směsí stejných objemových dílů cyklohexanu R a etheru prostého peroxidů R Směs obsahuje butylhydroxytoluen R (0,1 g/l). Po vysušení na vzduchu se vrstva třikrát postříká chloridem antimonitým RS1. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku má zpočátku oranžové zbarvení, které pak přechází na hnědé (cholekalciferol); tato skvrna je polohou, barvou a velikostí shodná se skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je také patrná těsně nad hlavní skvrnou další skvrna stejného zbarvení odpovídající pre-cholekalciferolu, který je v roztoku v rovnováze s cholekalciferolem, a není zde patrná šedavě modrá skvrna na startu ani na dráze směrem k hlavní skvrně. Stanovení obsahu Zkouška se provede co nejrychleji a pokud možno za chránění před světlem a vzduchem. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. Množství zkoušeného přípravku, odvážené s přesností 0,1 %, odpovídající asi 400 000 m.j. se rozpustí v 10,0 ml toluenu R a zředí se mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (a). 10,0 mg cholekalciferolu CRL se bez zahřívání rozpustí v 10,0 ml toluenu R a zředí se mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 0,5 g cholekalciferolu pro způsobilost systému CRL se rozpustí ve 2,0 ml toluenu R a zředí se mobilní fází na 10,0 ml. Roztok se zahřívá ve vodní lázni při 90 ° C pod zpětným chladičem po dobu 45 min a ochladí se. Porovnávací roztok (c). 0,10 g cholekalciferolu CRL se bez zahřívání rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 100,0 ml. Porovnávací roztok (d). 5,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Roztok se udržuje ve vodě s ledem. Porovnávací roztok (e). 5,0 ml porovnávacího roztoku (c) se převede do odměrné baňky, přidá se asi 10 mg butylhydroxytoluenu R a odstraní se vzduch z baňky dusíkem R Zahřívá se ve vodní lázni při 90 ° C pod zpětným chladičem pod dusíkem R a za chránění před světlem po dobu 45 min. Po ochlazení se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné vhodným silikagelem (5 //m až 10//m), - směsi objemových dílůpentanolu R a hexanu R (3 + 997) jako mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Nastříkne se pomocí automatického dávkovače nebo pomocí injektorové smyčky vhodný objem porovnávacího roztoku (b), zaznamená se chromatogram za použití takové citlivosti, aby odezva pro Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1403 ________________________________________________________f f Colecalciferolum in aqua dispergibile 1403 pík cholekalciferolu byla větší než 50 % rozsahu stupnice zapisovače. Nástřik se opakuje šestkrát. Pokud jsou dodrženy předepsané podmínky, je relativní retenční čas pro pre-cholekalciferol 0,4, pro írans-cholekalciferol 0,5 a pro cholekalciferol 1,0. Relativní směrodatná odchylka odezvy pro cholekalciferol není větší než 1 % a rozlišení pro pre-cholekalciferol a írans-cholekalciferol není menší než 1,0; je-li třeba, upraví se složení a průtoková rychlost mobilní fáze tak, aby bylo dosaženo uvedeného rozlišení. Nastříkne se vhodný objem porovnávacího roztoku (d) a zaznamená se chromatogram. Nastříkne se stejný objem porovnávacího roztoku (e) a zaznamená se chromatogram. Vypočítá se přepočítací faktor (f) podle vzorce: f = K~ L M v němž značí: K - plochu (nebo výšku) píku cholekalciferolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (d), L - plochu (nebo výšku) píku cholekalciferolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (e), M- plochu (nebo výšku) píku pre-cholekalciferolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (e). Hodnota/stanovená dvakrát v různé dny může být použita během celého postupu. Nastříkne se vhodný objem porovnávacího roztoku (a) a zaznamená se chromatogram za použití takové citlivosti, aby odezva pro cholekalciferol byla větší než 50 % rozsahu stupnice zapisovače. Nastříkne se stejný objem zkoušeného roztoku a zaznamená se chromatogram stejným způsobem. Obsah cholekalciferolu v mezinárodních jednotkách na gram se vypočítá podle vzorce: m, v SD + (f. S.) — . — . —-----------v- . 40 000 . 1000, v němž značí: m - hmotnost přípravku ve zkoušeném roztoku v miligramech, ní - hmotnost cholekalciferolu CRL v porovnávacím roztoku (a) v miligramech, V - objem zkoušeného roztoku (100 ml), V - objem porovnávacího roztoku (a) (100 ml), «SD - plochu (nebo výšku) píku cholekalciferolu na chromatogramu zkoušeného roztoku, 5jJ) - plochu (nebo výšku) píku cholekalciferolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a), Sp - plochu (nebo výšku) píku pre-cholekalciferolu na chromatogramu zkoušeného roztoku, / - přepočítací faktor. Uchovávání Ve vzduchotěsných dobře naplněných obalech, chráněn před světlem a při teplotě 6 °C až 15 °C. Obsah otevřených obalů se použije co nejdříve; nespotřebovaná část se uchovává v atmosféře dusíku. Venenum. Označování V označení na obalu se uvede: - počet mezinárodních jednotek na gram, Strana 1404 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1404 ff Colecalciferolum in aqua dispergibile______________________ - metoda převedení do roztoku částečně vzniklé pevné hmoty, - název a nejvyšší koncentrace přidaného stabilizátoru. f f Colecalciferolum in aqua dispergibile Vodná disperze cholekalciferolu Synonymum. Cholecalciferolum in aqua dispergibile__________ Je to vodná disperze roztoku cholekalciferolu ve vhodném rostlinném oleji s přídavkem solubilizátoru. Deklarovaný obsah cholekalciferolu je minimálně 100 000 m.j. na 1 gram. Obsahuje 90,0 % až 115,0 % deklarovaného obsahu. Může obsahovat vhodné stabilizátory, např. antioxidanty. Vlastnosti Slabě nažloutlá tekutina proměnlivé opalescence a viskozity. Koncentrovaný přípravek se může zakalit při nízkých teplotách anebo tvořit gel při pokojové teplotě. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, C a D. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D, viz Obecné zásady (1.2). A. 5,0 ml zkoušeného roztoku připraveného ve zkoušce Stanovení obsahu se odpaří ve vhodné nádobě do sucha za sníženého tlaku a otáčení ve vodní lázni při 40 °C. Po ochlazení pod tekoucí vodou se obnoví atmosférický tlak dusíkem R. Zbytek se ihned rozpustí v 50,0 ml cyklohexanu R a měří se absorbance (2.2.25) při 250 nm až 300 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 265 nm. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Roztoky dále uvedené se připraví bezprostředně před použitím. Zkoušený roztok. 10,0 ml zkoušeného roztoku připraveného ve zkoušce Stanovení obsahu se ve vhodné nádobě odpaří do sucha za sníženého tlaku a otáčení ve vodní lázni při 40 °C. Po ochlazení v tekoucí vodě se obnoví atmosférický tlak dusíkem R Zbytek se ihned rozpustí v 0,4 ml dichlorethanu R obsahujícího squalan R (10 g/l) a butylhydroxytoluen R (0,1 g/l). Porovnávací roztok (a). 10 mg cholekalciferolu CRL se rozpustí v dichlorethanu R obsahujícím squalan R (10 g/l) a butylhydroxytoluen R (0,1 g/l) a zředí se stejným rozpouštědlem na 4,0 ml. Porovnávací roztok (b).\0 mg ergokalciferolu CRL se rozpustí v dichlorethanu R obsahujícím squalan R (10 g/l) a butylhydroxytoluen R (0,1 g/l) a zředí se stejným rozpouštědlem na 4,0 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 20 fA každého roztoku a vyvíjí se ihned za chránění před světlem po dráze 15 cm směsí stejných objemových dílů cyklohexanu R a etheru prostého peroxidů R. Směs obsahuje butylhydroxytoluen R (0,1 g/l). Po vysušení na vzduchu se vrstva postříká kyselinou sírovou R. Porovná se hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku s hlavními skvrnami na chromatogramech porovnávacích roztoků (a) a (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je patrná jasně žlutá hlavní skvrna rychle měnící zbarvení na oranžově hnědé a postupně na zelenošedé, stálé asi 10 min. Tato skvrna je polohou, barvou a velikostí shodná se skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu porovná- • • Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1405 ________________________________________________________f f Colecalciferolum in aqua dispergibile 1405 vacího roztoku (b) je ve stejné poloze hlavní skvrna, jejíž oranžové zbarvení se postupně mění na ěervenohnědé, stálé asi 10 min. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku má shodný retenční ěas s retenčním časem hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Asi 1 g se smíchá s 10 ml vody R zahřáté na 50 °C a ochladí se na 20 °C. Bezprostředně po ochlazení se tvoří stejnorodá slabá opalescence a slabě žlutá disperze. Zkoušky na čistotu Rozkladné produkty vzniklé ozářením. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Roztoky níže uvedené se připraví bezprostředně před použitím. Zkoušený roztok. Použije se roztok připravený stejně jako zkoušený roztok ze zkoušky totožnosti B. Porovnávací roztok. Použije se porovnávací roztok (a) ze zkoušky totožnosti B. Na vrstvu se odděleně nanese po 20 fA každého roztoku a vyvíjí se ihned za chránění před světlem po dráze 15 cm směsí stejných objemových dílů cyklohexanu R a etheru prostého peroxidů R. Směs obsahuje butylhydroxytoluen R (0,1 g/l). Po vysušení na vzduchu se vrstva třikrát postříká chloridem antimonitým RS1. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku má zpočátku oranžové zbarvení, které pak přechází na hnědé (cholekalciferol); tato skvrna je polohou, barvou a velikostí shodná s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je také patrná těsně nad hlavní skvrnou další skvrna stejného zbarvení odpovídající pre-cholekalciferolu, který je v roztoku v rovnováze s cholekalciferolem, a není zde patrná šedavě modrá skvrna na startu ani na dráze směrem k hlavní skvrně. Stanovení obsahu Zkouška se provede co nejrychleji a pokud možno za chránění před světlem a vzduchem. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. Do baňky se vpraví množství zkoušeného přípravku, odvážené s přesností 0,1 %, odpovídající asi 100 000 m.j. Přidá se 5 ml vody R, 20 ml ethanolu R, 1 ml askorbanu sodného RS a 3 ml čerstvě připraveného 50% roztoku hydroxidu draselného R Zahřívá se 30 min na vodní lázni pod zpětným chladičem a rychle se ochladí pod tekoucí vodou. Tekutina se převede do dělicí nálevky pomocí dvakrát 15 ml vody R, 10 ml lihu 96% R a dvakrát 50 mlpentanu R Silně se třepe 30 s a nechá se stát, dokud se vrstvy nevyěeří. Spodní vodně-lihová vrstva se přenese do druhé dělicí nálevky a třepe se směsí 10 ml lihu 96% R a 50 ml pentanu R. Po oddělení vrstev se vodně-lihová vrstva převede do třetí dělicí nálevky a pentanová vrstva se převede do první dělicí nálevky, přičemž se druhá dělicí nálevka promyje dvakrát 10 ml pentanu R a ten se přidá do první dělicí nálevky. Vodně-lihová vrstva se protřepe s 50 mlpentanu R a pentanová vrstva se rovněž převede do první dělicí nálevky. Spojené pentanové vrstvy se promyjí dvakrát silným protřepáním s 50 ml čerstvě připraveného roztoku hydroxidu draselného R (30 g/l) v lihu R10% (V/V). Pentanová vrstva se opakovaně silně protřepává 50 ml vody R tak dlouho, až promývací voda dává neutrální reakci na fenolftalein. Pentanová vrstva se převede do baňky se zabroušenou zátkou, odpaří se do sucha za sníženého tlaku a otáčení ve vodní lázni 40 °C teplé. Potom se ochladí pod tekoucí vodou a atmosférický tlak se vyrovná dusíkem R. Zbytek se ihned rozpustí v 5,0 ml toluenu R a přidá se 20,0 ml mobilní fáze, aby se získal roztok obsahující asi 4000 m.j. v 1 ml. Strana 1406 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1406 f Colistimethatum natricum___________________________________________________________________ Porovnávací roztok (a). 10,0 mg cholekalciferolu CRL se bez zahřívání rozpustí v 10,0 ml toluenu R a zředí se mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 0,5 g cholekalciferolu pro způsobilost systému CRL se rozpustí ve 2,0 ml toluenu R a zředí se mobilní fází na 10,0 ml. Roztok se zahřívá ve vodní lázni při 90 ° C pod zpětným chladičem po dobu 45 min a ochladí se. Porovnávací roztok (ej. 0,10 g cholekalciferolu CRL se bez zahřívání rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 100,0 ml. Porovnávací roztok (d). 5,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Roztok se udržuje ve vodě s ledem. Porovnávací roztok (e). 5,0 ml porovnávacího roztoku (c) se převede do odměrné baňky na 50,0 ml, přidá se 10 mg butylhydroxytoluenu R a odstraní se vzduch z baňky dusíkem R. Zahřívá se ve vodní lázni při 90 °C pod zpětným chladičem pod dusíkem R a za chránění před světlem po dobu 45 min. Po ochlazení se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné vhodným silikagelem (5 //m až 10//m), - směsi objemových dílůpentanolu R a hexanu R (3 + 997) jako mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Nastříkne se pomocí automatického dávkovače nebo pomocí injektorové smyčky vhodný objem porovnávacího roztoku (b), zaznamená se chromatogram za použití takové citlivosti, aby odezva pro pík cholekalciferolu byla větší než 50 % rozsahu stupnice zapisovače. Nástřik se opakuj e šestkrát. Pokud jsou dodrženy předepsané podmínky, je přibližný relativní retenční čas pro pre-cho-lekalciferol 0,4, pro írans-cholekalciferol 0,5 a pro cholekalciferol 1,0. Relativní směrodatná odchylka odezvy pro cholekalciferol není větší než 1 % a rozlišení pro pre-cholekalciferol a /rans-cholekalciferol není menší než 1,0; je-li třeba, upraví se složení a průtoková rychlost mobilní fáze tak, aby bylo dosaženo uvedeného rozlišení. Nastříkne se vhodný objem porovnávacího roztoku (d) a zaznamená se chromatogram. Nastříkne se stejný objem porovnávacího roztoku (e) a zaznamená se chromatogram. Vypočítá se přepočítací faktor (j) podle vzorce: , K - L v němž značí: K - plochu (nebo výšku) píku cholekalciferolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (d), L - plochu (nebo výšku) píku cholekalciferolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (e), M- plochu (nebo výšku) píku pre-cholekalciferolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (e). Hodnota/stanovená dvakrát v různé dny může být použita během celého postupu. Nastříkne se vhodný objem porovnávacího roztoku (a) a zaznamená se chromatogram za použití takové citlivosti, aby odezva pro cholekalciferol byla větší než 50 % rozsahu stupnice zapisovače. Nastříkne se stejný objem zkoušeného roztoku a zaznamená se chromatogram stejným způsobem. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1407 ___________________________________________________________________f Colistimethatum natricum 1407 Obsah cholekalciferolu v mezinárodních jednotkách na gram se vypočítá podle vzorce: m' V Sn + (f. S) — . — . —-----------v- . 40 000 . 1000, V' m su v němž značí: m - hmotnost přípravku ve zkoušeném roztoku v miligramech, ní - hmotnost cholekalciferolu CRL v porovnávacím roztoku (a) v miligramech, V - objem zkoušeného roztoku (25 ml), V - objem porovnávacího roztoku (a) (100 ml), «SD - plochu (nebo výšku) píku cholekalciferolu na chromatogramu zkoušeného roztoku, <$b - plochu (nebo výšku) píku cholekalciferolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a), Sp - plochu (nebo výšku) píku pre-cholekalciferolu na chromatogramu zkoušeného roztoku, / - přepočítací faktor. Uchovávání Ve vzduchotěsných dobře naplněných obalech, chráněna před světlem a při teplotě uvedené v označení na obalu. Obsah otevřených obalů se použije co nejdnve; nespotřebovaná část se uchovává v atmosféře inertního plynu, např. dusíku. Venenum. Označování V označení na obalu se uvede: - počet mezinárodních jednotek na gram, - název hlavního použitého solubilizátoru nebo solubilizátorů a název a nejvyšší koncentrace přidaných stabilizátorů, - teplota uchovávání. f Colistimethatum natricum Sodná sůl kolistimethatu Je to antibiotikum připravené reakcí kolistinu s formaldehydem a hydrogensiřičitanem sodným. Účinnost je nejméně 11 500 m.j. v miligramu, počítáno na vysušenou látku. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustná ve vodě, těžce rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v acetonu a v etheru. • • Strana 1408 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1408 f Colistini sulfas____________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 5 mg se rozpustí v 1 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R. Zahřívá se 5 h v utesnené zkumavce při 135 °C. Odpaří se do sucha na vodní lázni a pokračuje se v zahřívání do vymizení pachu po kyselině chlorovodíkové. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml vody R. Porovnávací roztok (a). 20 mg leucinu R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 20 mg threoninu R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 20 mgfenylalaninu R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Porovnávací roztok (d). 20 mg serinu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Další postup zkoušky se provede za chránění před světlem. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 fA každého roztoku do lOmm proužků. V chromatografie -ké komoře se deska umístí tak, aby nepřišla do styku s mobilní fází skládající se ze směsi 25 dílů vody R a 75 dílů fenolu R. Deska se nejméně 12 h impregnuje parami mobilní fáze. Vyvíjí se toutéž mobilní fází po dráze 12 cm. Vrstva se usuší při 100 °C až 105 °C a postříká se ninhydrinem RS1. Zahřívá se 5 min při 110 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou skvrny odpovídající skvrnám na chromatogramech porovnávacích roztoků (a) a (b), nejsou tam skvrny odpovídající skvrnám na chromatogramech porovnávacích roztoků (c) a (d), navíc j e přítomna skvrna s velmi nízkou hodnotou RF (kyselina 2,4-diaminomáselná). B. Asi 5 mg se rozpustí ve 3 ml vody R, přidají se 3 ml hydroxidu sodného zředěného RS, protřepe se a přidá se 0,5 ml roztoku síranu meďnatého R (10 g/l); vznikne fialové zbarvení. C. Asi 50 mg se rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a přidá se 0,5 ml jodu 0,01 mol/l RS. Roztok se odbarví a vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1). D. Vyhovuje zkoušce (b) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,16 g se rozpustí v 10 ml vody R. Roztok je čirý (2.2.1). Hodnota pH (2.2.3). 6,2 až 7,7. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,1 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -46° až -51 °, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,25 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Volný kolistin. 80 mg se rozpustí ve 3 ml vody R. Přidá se 0,1 ml roztoku kyseliny křemičitowol-framové R (100 g/l); 10 s až 20 s po přidání zkoumadla neopalizuje roztok silněji než porovnávací suspenze II (2.2.1). Celkový obsah siřičitanů. Zkouška se provádí v digestoři. 0,100 g se rozpustí v 50 ml vody R a přidá se 5 ml roztoku hydroxidu sodného R (100 g/l) a 0,3 g kyanidu draselného R. Vaří se mírně 3 min, pak se ochladí a neutralizuje kyselinou sírovou 0,5 mol/l RS za použití 0,2 ml oranže methylové RS jako indikátoru. Přidá se 0,5 ml kyseliny v nadbytku a 0,2 gjodidu draselného R. Titruje se jodem 0,05 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru. SpoťřebayWw 0,05 mol/l VSje 5,5 ml až 7,0 ml. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,5 %; 1,000 g se suší 3 h při 60 °C nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřevyšujícím 670 Pa. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1409 ____________________________________________________________________________f Colistini sulfas 1409 Síranový popel (2.4.14). 16 % až 21 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na 1 kg hmotnosti králíka 1,0 ml roztoku ve vodě na injekci R obsahujícího 2,5 mg zkoušené látky. Stanovení účinnosti Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2). Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem. Jestliže je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení se uvede, zda je látka: - sterilní, - prostá pyrogenních látek. f Colistini sulfas Koli stiniumsulfat Je to směs síranů polypeptidů produkovaných určitými kmeny mikroorganismu Bacillus poly-myxa var. colistinus nebo získaná jiným způsobem. Účinnost je nejméně 19 000 m.j. v miligramu, počítáno na vysušenou látku. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu a v etheru. Zkoušky totožnosti A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 5 mg se rozpustí v 1 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R Zahřívá se 5 h v utěsněné zkumavce při 135 C. Odpaří se do sucha na vodní lázni a pokračuje se v zahřívání do vymizení pachu po kyselině chlorovodíkové. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml vody R. Porovnávací roztok (a). 20 mg leucinu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. • ** • • • • • * Strana 1410 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1410 Copovidonum______________________________________________________________________________ Porovnávací roztok (b). 20 mg threoninu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 20 mgfenylalaninu R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Porovnávací roztok (d). 20 mg serinu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Další postup zkoušky se provede za chránění před světlem. Na vrstvu se nanese odděleně 5 fA každého roztoku do 10mm proužku. V chromatografické komoře se deska umístí tak, aby nepřišla do styku s mobilní fází skládající se ze směsi 25 dílů vody R a 75 dílů fenolu R. Deska se nejméně 12 h impregnuje parami mobilní fáze. Vyvíjí se toutéž mobilní fází po dráze 12 cm. Vrstva se usuší při 100 °C až 105 °C, postříká se ninhydrinem RS1 a zahřívá se 5 min při 110 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou skvrny odpovídající skvrnám na chromatogramech porovnávacích roztoků (a) a (b), nejsou tam skvrny odpovídající skvrnám na chromatogramech porovnávacích roztoků (c) a (d), navíc j e přítomna skvrna s velmi nízkou hodnotou RF (kyselina 2,4-diaminomáselná). B. Asi 5 mg se rozpustí ve 3 ml vody R, přidají se 3 ml hydroxidu sodného zředěného RS, protřepe se a přidá se 0,5 ml roztoku síranu meďnatého R (10 g/l); vznikne fialové zbarvení. C. Asi 50 mg se rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a přidá se 0,5 ml jodu 0,01 mol/l RS. Roztok zůstane zbarvený. D. Vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 6,0. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,1 g ve vodě prostě oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -63 ° až -73 °, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,25 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,5 %; 1,00 g se suší 3 h při 60 °C nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřevyšujícím 670 Pa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky. Sírany. 16,0 % až 18,0 %, počítáno na vysušenou látku. 0,250 g se rozpustí ve 100 ml vody R a pH roztoku se upraví amoniakem 26% R na 11. Přidá se 10 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l RS a asi 0,5 mg červeněftaleinové R. Titruje se chelatonem 0,1 mol/l VS, a jakmile se začne měnit barva roztoku, přidá se 50 ml lihu 96%> R a pokračuje se v titraci až do vymizení fialově modré barvy. 1 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS odpovídá 9,606 mg síranů (SO4). Stanovení účinnosti Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2). Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1411 Copovidonum 1411 Copovidonum Kopovidon Synonymum. Copolyvidonum C H CH2 j H—CIV I CH3 m (C6H9NO)n + (C4H602),, Mr (111,1),,+ (86,U CAS 8013-98-7 Je to kopolymer l-vinyl-2-pyrrolidonu a vinylacetatu v hmotnostním poměru 3 : 2. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 7,0 % až 8,0 % dusíku a 35,3 % až 42,0 % vinylacetatové složky. K-hodnota je 90,0 % až 110,0 % deklarované hodnoty. Vlastnosti Bílý nebo nažloutle bílý hygroskopický prášek nebo vločky. Je snadno rozpustný ve vodě, v lihu 96% a v dichlormethanu, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. kopovidonu. B. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 5 ml vody R a 0,2 ml jodu 0,05 mol/l VS; vznikne červené zbarvení. C. 0,7 g hydroxylamoniumchloridu R se rozpustí v 10 ml methanolu R, přidá se 20 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS&v případě potřeby se zfiltruje. K 5 ml roztoku se přidá 0,1 g zkoušené látky a 2 min se vaří. 0,05 ml se přenese na filtrační papír a přidá se 0,1 ml směsi stejných objemových dílů chloridu železitého RSI a kyseliny chlorovodíkové R; vznikne fialové zbarvení. Zkoušky na čistotu Roztok S. 10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml. Zkoušená látka se přidává do vody R po malých dávkách za stálého míchání. Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze III (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H 5, C5 nebo HZ5 (2.2.2, Metoda II). Strana 1412 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1412 Coriandri ether oleum Aldehydy. K 20,0 g se do kuželové baňky se zabroušenou zátkou přidá 180 ml vody R, vaří se 45 min pod zpětným chladičem a nechá se ochladit. Roztok se destiluje a asi 60 ml destilátu se jímá do 20,0 ml roztoku hydroxylamoniumchloridu R (70 g/l) chlazeného ve vodě s ledem a s předem upraveným pH na hodnotu 3,1 hydroxidem sodným 1 mol/l RS. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS. K dosažení pH 3,1 se spotřebuje nejvýše 9,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS (0,2 % vyjádřeno jako acetaldehyd). Provede se slepá zkouška. Peroxidy. 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 25 ml, přidají se 2 ml zkoumadla chlorid titanitý--kyselina sírová R a nechá se 30 min stát. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 405 nm za použití směsi 25 ml roztoku zkoušené látky (40 g/l) a 2 ml roztoku kyseliny sírové R 13% (V/V) jako kontrolní tekutiny. Absorbance není větší než 0,35 (400 Mg/g> vyjádřeno jako H^O^. Hydrazin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H silanizo-vaného R. Použijí se čerstvě připravené roztoky. Zkoušený roztok. K 25 ml roztoku S se přidá 0,5 ml roztoku salicylaldehydu R (50 g/l) v methanolu R, promíchá se a zahřívá 15 min ve vodní lázni při 60 °C. Po ochlazení se přidají 2,0 ml xylenu R, 2 min se protřepává a odstředí se. Použije se čirý supernatant. Porovnávací roztok. 9 mg salicylaldazinu R se rozpustí v xylenu R a zředí se jím na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí xylenem R na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně 10 ul obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a methanolu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší volně na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající salicylaldazinu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1 Mg/g hydrazinu). Monomery. 5,0 g se rozpustí v 15 ml methanolu R, pomalu se přidá 20,0 ml bromidu j odného RS a nechá se 30 min stát chráněn před světlem za občasného promíchání. Přidá se 10 ml roztoku jodidu draselného R (100 g/l) a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS do vzniku žlutého zbarvení a v titraci se po kapkách pokračuje do odbarvení. Provede se slepá zkouška. Spotřeba thiosíranu sodného 0,1 mol/l VSje nejvýše 3,6 ml (0,4 %). Těžké kovy (2.4.8). 2 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2,0 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. K-hodnota. 5,0 ml roztoku S se zředí vodou R na 50,0 ml, nechá se 1 h stát a stanoví se viskozita (2.2.9) při (25 ±0,1) °C za použití viskozimetru č. 1 s minimální dobou průtoku 100 s. K-hodnota se vypočítá podle vzorce: 1,5 . logr| -1 y300 . c . logr| + (c + l,5 . c . logr|)2 0,15+0,003 . c 0,15 . c + 0,003 . c2 v němž značí: c - obsah zkoušené látky v procentech (g/100 ml), počítáno na vysušenou látku, r\ - relativní viskozitu roztoku. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1413 Coriandri etheroleum 1413 Stanovení obsahu Dusík. Provede se stanovení obsahu dusíku (2.5.9) s 30,0 mg zkoušené látky a s 1 g směsi 997 dílů síranu draselného R&3 dílů síranu meďnatého R. Žíhá se ještě 45 min po vzniku čiré světle zelené tekutiny. Vinylacetatová složka. Stanoví se číslo zmýdelnění (2.5.6) s 2,00 g zkoušené látky. Výsledek se násobí číslem 0,1534 a získá se obsah vinylacetatové složky vyjádřený v procentech. Uchovávání Chráněn před vlhkostí. Označování V označení na obalu se uvede K-hodnota. Coriandri etheroleum Koriandrová silice Synonyma. Coriandri aetheroleum, Oleum coriandri Je to silice získaná ze zralých plodů druhu Coriandrum sativum L. destilací s vodní parou. Obsahuje 60,0 % až 85,0 % volných i vázaných alkoholů, počítáno jako linalol (C ufiif); Mr 154,25). Vlastnosti Bezbarvá až slabě nažloutlá čirá kapalina, charakteristického pachu a chuti. Je velmi těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s ethanolem, s etherem a s mastnými oleji. Zkoušky totožnosti Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 50 mg linalolu R se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 ° C až 105 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a zbarvením skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být i další méně intenzivní skvrny. Zkoušky na čistotu Relativní hustota (2.2.5). 0,865 až 0,878. Index lomu (2.2.6). 1,463 až 1,472. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +8° až +13°. Voda v silicích (2.8.5). Vyhovuje požadavkům zkoušky Voda v silicích. N Strana 1414 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1414 f Corticotropinum__________________________________________________________________________ Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice (2.8.7). Vyhovuje požadavkům zkoušky Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice v silicích. Pach a chuť silic (2.8.8). Vyhovuje požadavkům zkoušky Pach a chuť silic. Zbytek po odpaření silic (2.8.9). Nejvýše 0,150 g. Rozpustnost v lihu (2.8.10). Je rozpustná ve třech objemových dílech lihu R 70% (V/V). Stanovení obsahu 5,0 ml se v kuželové baňce se zábrusem smíchá se 7,5 ml směsi formylační dle Behala R, intenzivně se protřepe a baňka se ihned vloží do vody s ledem. Po 2 h se baňka vyjme a nechá se stát tři dny při obyčejné teplotě, v temnu. K 50 ml chladné vody R v dělicí nálevce se přidá formylovaná silice a intenzivně se protřepe. Po 2 h stání se vodná vrstva odstraní. Formylovaná silice se protřepává 50 ml vody R, pak 50 ml roztoku hydrogenuhličitanu sodného R (50 g/l) a dvakrát 50 ml vody R; vodná vrstva se vždy odstraní. Formylovaná silice se vysuší síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se. 1,500 g formylované silice se smíchá se 3 ml lihu 96% R a 0,1 mlfenolftaleinu RS a po kapkách se přidává hydroxid draselný v lihu 0,5 mol/l VS do trvalého zbarvení. Pak se přidá 35,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS a vaří se 90 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 0,5 ml modři thymolové RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS do trvalé změny zbarvení. Provede se slepá zkouška. Obsah volných i vázaných alkoholů v procentech, vyjádřeno jako linalol (C 1(FÍ XQ), se vypočítá podle vzorce: a . 7,712 m- a . 0,0014' v němž značí: a - rozdíl spotřeb hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS ve zkoušce a slepé zkoušce v mililitrech, m - navážku formylované silice v gramech. Uchovávání Ve zcela naplněných, vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1415 f Corticotropinum 1415 f Corticotropinum Kortikotropin Je to látka, která se získává z předního laloku hypofýzy prasete. Obsahuje kortikotropní peptid, který zvyšuje sekreci kortikoidů v nadledvinách. Získaný materiál se zbaví nečistot a vysuší se vhodným způsobem. Účinnost je nejméně 70 m.j. v miligramu. Výroba Připravuje se v prostředí, které minimalizuje stupeň mikrobiálního znečištění. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek nebo vločky. Jeho roztok (10 g/l) je čirý nebo slabě opalizuj í cí. Zkoušky totožnosti A. Snižuje koncentraci kyseliny askorbové v nadledvinách po podání ve zkoušce Stanovení účinnosti (zkouška A nebo zkouška B). B. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 1 mg se rozpustí v 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,05 mol/l RS. Porovnávací roztok. 1 mg kortikotropinu CRL se rozpustí v 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,05 mol/l RS. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 m), - mobilních fází s průtokovou rychlostí 1 ml/min: - mobilní fáze A - roztok dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na 2,0, - mobilní fáze B - acetonitril R, - spektrofotometrického detektoru, 280 nm. Kolona se uvede do rovnovážného stavu směsí objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (20 + 80) a 5 min se zaznamenává chromatogram. Dále se provede gradientova eluce s lineárně rostoucím podílem mobilní fáze B na 40 objemových dílů o 0,33 % (V/V) za minutu po dobu 60 min. Nakonec se 15 min eluuje směsí objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (20 + 80). Nastříkne se odděleně 100 1 každého roztoku. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chroma-togramu porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže asymetrie hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku je 0,8 až 2,0 a jestliže počet teoretických pater vypočtených pro hlavní pík je nejméně 1000. C. Vyhodnotí se elektroforeogramy ze zkoušky Příbuzné bílkoviny. Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku se poloha hlavní zóny shoduje s polohou hlavní zóny na elektroforeogramu porovnávacího roztoku (a). • • Strana 1416 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1416 f Corticotropinum__________________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 5,0; měří se roztok (10 g/l) ve vodě prosté oxidu uhličitého R Nečistoty vyšší molekulové hmotnosti než kortikotropin. Provede se vylučovací chromatografie (2.2.30). Zkoušený roztok. 1 mg se rozpustí v 1 ml roztoku kyseliny octové R (60 g/l) obsahující dodecylsíran sodný R (10 g/l). Zahřívá se 10 min na 100 °C a nechá se zchladnout. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 0,85 m a vnitřního průměru 10 mm naplněné polyakrylamidem nebo dextranem síťovaným pro chromatografii s dělicí schopností pro peptidy o relativní molekulové hmotnosti přibližně 1000 až 10 000, - mobilní fáze: roztok kyseliny octové R (60 g/l) o průtoku 7 ml/h, - spektrofotometrického detektoru, 276 nm, se zapisovačem a s průtokovou kyvetou o objemu nejvýše 1 ml. Detektor a zapisovač se nastaví tak, aby rozsah stupnice zapisovače odpovídal 0,5 jednotky absorbance. Kolona se uvede do rovnovážného stavu roztokem kyseliny octové R (60 g/l), nastříkne se 0,4 ml zkoušeného roztoku na 1 cm2 plochy průřezu kolony a provede se eluce. Součet ploch všech píku eluovaných před hlavním pikem není větší než 5,0 % součtu ploch všech píku na chromatogramu. Příbuzné bílkoviny. Provede se elektroforéza na polyakrylamidovém gelu (2.2.31). Použije se sloupec gelu délky 80 mm a průměru 5 mm a tlumivý roztok trometamol-glycinový o pH 8,3. Elektroda v dolní zásobní nádobce tvoří anodu a v horní nádobce katodu. Příprava gelu. Smíchají se 3 díly vody R, 3 díly roztoku obsahujícího ve 100 ml 28 g akrylamidu R a 0,735 g methylenbisakrylamidu R a 1 díl roztoku obsahujícího ve 100 ml 36,6 g trometamolu R, 0,23 ml tetramethylethylendiaminu R a 48,0 ml kyseliny chlorovodíkové R. Roztok se odplyní a přidá se 1 díl roztoku peroxodisíranu diamonného R (5,6 g/l). Zkoušený roztok. 1 mg se rozpustí v 1 ml tlumivého roztoku trometamol-glycinového o pH 8,3 a zředí se roztokem sacharosy R (400 g/l) na 2 ml. Porovnávací roztok (a). 1 mg kortikotropinu CRL se rozpustí v 1 ml tlumivého roztoku trometamol- -glycinového o pH 8,3 a zředí se roztokem sacharosy R (400 g/l) na 2 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů tlumivého roztoku trometamol-glycinového o pH 8,3 a roztoku sacharosy R (400 g/l) na 2 ml. Porovnávací roztok (c). 1 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí stejných objemových dílů tlumivého roztoku trometamol-glycinového o pH 8,3 a roztoku sacharosy R (400 g/l) na 2 ml. Na povrch gelu se odděleně nanese po 100 fA každého roztoku. Po přidání tlumivého roztoku se přidá 0,2 ml modři bromfenolové RS. Elektroforetický proces probíhá 30 min při konstantním proudu 1 mA na trubičku, dále 100 min při proudu 3 mA na trubičku. Gely se 1 h barví v roztoku černi amido 10 B Ä (10 g/l) v 7% roztoku (V/V) kyseliny octové R Poté se gely 24 h vymývají v 7% (V/V) roztoku kyseliny octové R. Elektroforeogramy se vyhodnotí pomocí lampy se studeným světelným zdrojem. Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku není žádná zóna intenzivnější než zóna se stejnou pohyblivostí, jako má hlavní zóna na elektroforeogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže elektroforeogram porovnávacího roztoku (c) vykazuje viditelnou zónu; na elektroforeogramech porovnávacích roztoků (a), (b) a (c) je patrná gradace intenzity zbarvení. Presorický účinek. Nejvýše 5 m.j. presorického účinku na 100 m.j. kortikotropní účinnosti. Účinek zkoušené látky na krevní tlak potkana se porovnává s účinkem mezinárodního standardu lysin-vaso-presinu nebo referenčního přípravku lysin-vasopresinu kalibrovaného v mezinárodních jednotkách. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1417 ___________________________________________________________________________f Corticotropinum 1417 Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Ke zkoušce se použije bílý laboratorní potkan, samec o hmotnosti přibližně 300 g. Do ocasní žíly zvířete se vstříkne pomalu roztok vhodného alfa-adrenergního blokátoru v dávce např. 10 ml/kg tělesné hmotnosti. Roztok se připraví rozpuštěním 5 mg fenoxybenzamoniumchloridu R v 0,1 ml lihu 96% R. Přidá se 0,05 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na 5 ml. Za 18 h se potkan anestezuje vhodným anestetikem tak, aby nenastalo nepříznivé ovlivnění krevního tlaku. Za 45 min až 60 min se upevní potkan připoutáním zadních končetin v poloze na zádech k operačnímu stolku. Zavede se skleněná nebo polyethylenová kanyl a o zevním průměru 2,5 mm do průdušnice a vypreparuje se arteria carotis, aby byla připravena pro zavedení kanyly. V místech tříselného vazu se vypreparuje femorální žíla. K jedné straně se odkloní povrchová stydká žíla a nastříhne se femorální žíla směrem k tříselnému vazu. Z hloubky přicházející přívodní větev femorální žíly se podváže, aby se zabránilo krvácení při zavádění kanyly. Do femorální žíly se zavede krátká polyethylenová kanyla o zevním průměru 1 mm, připevní se dvěma podvazy a připojí se pomocí krátké ohebné hadičky na byretu s obsahem 1 ml s připojenou skleněnou nálevkou s ostrým zakončením. Byreta je naplněna roztokem chloridu sodného R (9 g/l) o teplotě asi 37 °C. Preparované místo a kanyla se zakryjí navlhčenou chirurgickou rouškou, která se připevní. Vstříkne se heparin rozpuštěný v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) v dávce 200 m.j./100 g hmotnosti pokusného zvířete. Do arteria carotis se zavede kanyla o zevním průměru 1 mm a naplní se pomocí hadiček roztokem chloridu sodného R (9 g/l) s heparinem a napojí se na vhodný přístroj, který zaznamenává krevní tlak. Centrální a periferní nervový systém, včetně obou vagů a souvisejících sympatických nervů, zůstávají bez porušení. Umělé dýchání není zapotřebí. Všechny roztoky se vstříknou do žilní kanyly pomocí lml injekční stříkačky dělené po 0,01 ml. Po každém podání se vstříkne 0,2 ml roztoku chloridu sodného R (9 g/l) z byrety. Dává se pozor, aby nebyl vstříknut vzduch. Referenční přípravek a zkoušená látka se naředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby vstřikovaný objem byl v rozmezí 0,1 ml až 0,5 ml. Zvolí se dvě dávky porovnávacího roztoku tak, aby vzestup krevního tlaku odpovídal 4 kPa pro nižší dávku a 6,67 kPa pro vyšší, ale ne maximální dávku. Poměr nižší k vyšší dávce je určen vzestupem krevního tlaku a je obvykle 3 : 5. Pro počáteční přiblížení se mohou zkusit dávky 3 milijednotky a 5 milijednotek. U referenčního lysin-vasopre-sinu se provede výpočet geometrického průměru jednotek pro nižší a vyšší dávku. Připraví se taková dávka zkoušeného přípravku, aby v objemu 0,1 ml až 0,5 ml obsahovala dvacetinásobek tohoto průměru v mezinárodních jednotkách kortikotropinu. Dávky se vstřikují v pravidelných intervalech 10 min až 15 min, přičemž dvě dávky porovnávacího roztoku tvoří s dávkou zkoušené látky jednu skupinu o třech dávkách. Pořadí vstřikovaných dávek v následujících skupinách se náhodně střídá, až se vytvoří čtyři až pět skupin (dvanáct až patnáct dávek celkem). U každé dávky se změří maximální zvýšení krevního tlaku. Průměrná hodnota odpovědi u zkoušené látky je menší než hodnota geometrického průměru obou dávek referenčního přípravku (5 m.j. presorické účinnosti na 100 m.j. účinnosti kortikotropinu). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 7,0 %; stanoví se ve vakuové sušárně při 60 °C a při tlaku nepřekračujícím 670 Pa. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše nejvýše 318 m.j. endotoxinu v miligramu. Strana 1418 Sbírka zákonu č. 1/1998 Částka 1 1418 f Corticotropinum__________________________________________________________________________ Stanovení účinnosti Mezinárodní jednotka kortikotropinu je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Nalezená hodnota účinnosti je 80 % až 125 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je v rozmezí 64 % až 156 % deklarované účinnosti. Stanovení účinnosti se provádí metodou A nebo B. A. Provede se stanovení účinnosti kortikotropinu (2.7.3). Zvířata, u kterých byly provedena hypofyzektomie, mohou být nahrazena zvířaty, u kterých byla endogenní kortikotropní aktivita potlačena vhodnou látkou, např. dexamethasonem podávaným následujícím způsobem: každému zvířeti se vstříknou dvě dávky, každá po 0,5 ml, suspenze obsahující 2 mg dexamethasonu a arabskou klovatinu (50 g/l). První dávka se vstříkne podkožně 18 h před zahájením zkoušky, druhá dávka se vstříkne intraperitoneálně současně se zkoušenou látkou. Mezi oběma parenteral -nimi dávkami dostávají zvířata pitnou vodu s dexamethasonem (20 //g/ml) a glukosou (50 g/l). B. Účinnost kortikotropinu se stanoví za daných podmínek porovnáním zvýšené tvorby kortikoste-ronu produkovaného izolovanými buňkami nadledvin potkanů s mezinárodním standardem nebo s referenčním přípravkem kalibrovaným v mezinárodních jednotkách. Použije se silikonované sklo před použitím dobře vymyté vodou R. Šetrným způsobem bez stresu se usmrtí 4 laboratorní potkani, samci o hmotnosti 200 g až 400 g. Vyjmou se nadledviny, opatrně očistí od okolní tukové tkáně a vloží do roztoku B uchovávaného při 4 °C. Každá žláza se rozkrojí na čtyři stejné díly a přenese do vhodného míchacího zařízení z plastické hmoty (viz obrázek 1), ve kterém je 5 ml roztoku C udržovaného při 37 °C. Buňky nadledvin se dispergují mícháním směsi při 500 ot/min. Po 20 min se odstraní supernatant, ochladí na 4 °C, přidá se 5 ml roztoku C a znovu míchá. Tento postup se opakuje ještě třikrát. Všech pět supernatantů se spojí a odstřeďuje 30 min v polyethylenových zkumavkách při 4 °C při postupném zvyšování rychlosti do 100 gn. Sediment se suspenduje v 8 ml roztoku D a odstřeďuje 30 min při 100 g n Získaný sediment se znovu suspenduje v 8 ml roztoku D, směs se filtruje přes nylonovou síťku s otvory 100 //m do polyethylenové kádinky a k filtrátu se přidá vhodný objem roztoku D (bylo zjištěno, že vhodný celkový objem filtrátu je mezi 65 ml až 105 ml). Výsledný buněčný roztok se uchovává při 4 °C. Ze zkoušeného roztoku o vhodné koncentraci a z porovnávacího roztoku se připraví s ředicím roztokem E čtyři koncentrace v geometrické řadě s dvojnásobným ředěním. 0,1 ml z každého zředění se pipetuje do čtyř polystyrénových zkumavek a do každé zkumavky se přidá 1,0 ml výše připravené buněčné suspenze. Zkumavky se inkubují 2 h při 37 °C a pak ochladí na 4 °C. 1 ml obsahu každé zkumavky se přenese do skleněných zkumavek obsahujících 1,4 ml dichlormetha-nu R, směs se promíchá 10 s na vířivé míchačce a odstřeďuje 5 min při 3000 gn. 1 ml dichlormetha-nové vrstvy z každé zkumavky se přenese, bez porušení vodné vrstvy, do skleněných zkumavek obsahujících 0,6 ml směsi objemových dílů lihu 96% R a kyseliny sírové R (15 + 35). Směs se 10 s míchá na vířivé míchačce, odstřeďuje 5 min při 1500 g„a nechá 30 min stát. Fluorimetricky (2.2.21) se stanoví iradiace spodní vrstvy při excitační vlnové délce 436 nm nebo 470 nm a fluorescence se měří v maximu mezi 530 nm a 545 nm. Jestliže roztoky nejsou při měření přeneseny do kyvet, je nutné vybrat zkumavky, v nichž se fluorescenční hodnoty pro standard kortikosteronu neliší mezi sebou více než o 5 %. Výsledky stanovení se počítají obvyklými statistickými metodami. Použije se lineární část křivky závislosti odpovědi na log dávky. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1419 f Cortisoni acetas 1419 Roztok A. chlorid sodný R 6,60 g chlorid draselný R 0,353 g hydrogenuhličitan sodný R 0,840 g dihydrogenfosforečnan draselný R 0,161 g síran horečnatý R 0,291 g chlorid vápenatý R 0,373 g kyselina 2-[4-(2-hydroxyethyl)-piperazin-1 -yljethansulfonová 4,77 g Výše uvedené látky se rozpustí přibližně v 950 ml vody R, pH roztoku se upraví hydroxidem sodným 1 mol/l RS na 7,4, přidá se 60 mg sodné soli benzylpenicilinu R a takové množství streptomy-ciniumsulfatu R, které odpovídá 100 mg streptomycínu. Pak se roztok zředí vodou R na 1000 ml. Roztok B. K roztoku A se přidá glukosa R (2 g/l). Roztok C. K roztoku B se přidá kolagenasa získaná z Clostridium histolyticum a dostatečně čistá pro přípravu dispergovaných buněk (1 g/l). Roztok D. K roztoku B se přidá albumin hovězí R (5 g/l). Roztok E. Ke sterilnímu roztoku chloridu sodného R (9 g/l) se přidá albumin hovězí R (l g/l) a pH roztoku se upraví kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na 2,0. Uchovávání V dobře uzavřeném obalu chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 25 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilním vzduchotěsném zabezpečeném obalu. Separandum. 10 5 30 Obr. 1. Rozměry v milimetrech A - kladka a míchací lopatka B - ložisko C - inkubační roztok Označování V označení na obalu se uvede: - způsob podání při stanovení účinnosti (při použití zkoušky A), - zda j e látka sterilní, - zda je látka prostá bakteriálních endotoxinů. Strana 1420 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 1420 f Cortisoni acetas f Cortisoni acetas Kortisonacetat ^ř23'~'30^6 Mr 402,49 CAS 50-04-4 Je to 17,21-dihydroxy-4-pregnen-3,l l,20-trion-21-acetat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C23H30O6. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, dobře rozpustný v dioxanu, mírně rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v lihu 96%, v etheru a v methanolu. Vykazuje polymorfismus. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A aB. Alternativní sestava zkoušek: C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem kortisonaceta-tu CRL. Jestliže spektrum zkoušené látky a spektrum referenční látky v tuhém stavu vykazují rozdíly, zaznamenají se spektra látek znovu za použití roztoku zkoušené látky a roztoku referenční látky (50 g/l) v dichlormethanu R v 0,2mm kyvetách. B. Provede se tenko vrstva chromatografie (2.2.27) za použití vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg kortisonacetatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (l + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg hydrokortisonacetatu R se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 1 každého roztoku a vyvíjí se směsí připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) ke směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1421 ____________________________________________________________________Crataegi folium cum floře 1421 se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku s e polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Vrstva se postříká kyselinou sírovou v Uhu RS a zahřívá se 10 min nebo do objevení skvrn při 120 °C. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou, barvou v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. C. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí mírným zahřátím v methanolu R a zředí se jím na 5 ml (tento roztok se použije také k přípravě zkoušeného roztoku (b)). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem Rna. 10 ml. Zkoušený roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se přenesou do 15ml skleněné zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluoroethylenovou zátkou, přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného nasyceného v methanolu RS a ihned se do roztoku zavede proud dusíku R a probublává se intenzivně po dobu 5 min. Pak se zkumavka uzavře a zahřívá se ve vodní lázni při 45 °C chráněna před světlem po dobu 2 h 30 min. Nechá se ochladit. Porovnávací roztok (a). 25 mg kortisonacetatu CRL se rozpustí mírným zahřátím v methanolu R a zředí se jím na 5 ml (tento roztok se použije také k přípravě porovnávacího roztoku (b)). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem Rna 10 ml. Porovnávací roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se přenesou do 15ml skleněné zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluoroethylenovou zátkou, přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného nasyceného v methanolu RS a ihned se do roztoku zavede proud dusíku R a probublává se intenzivně po dobu 5 min. Pak se zkumavka uzavře a zahřívá se ve vodní lázni při 45 °C chráněna před světlem po dobu 2 h 30 min. Nechá se ochladit. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) do směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramech zkoušených roztoků se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu odpovídajícího porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min nebo do objevení skvrn při 120 °C. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramech zkoušených roztoků se shoduje polohou, barvou v denním světle a fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu odpovídajícího porovnávacího roztoku. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) mají hodnotu RF zřetelně nižší než hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a). D. Asi 2 mg se přidají ke 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; do 5 min vznikne slabě žluté zbarvení. Roztok se přidá k 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a zůstane ěirý roztok. E. Asi 10 mg vyhovuje zkoušce na acetyl (2.3.1). Strana 1422 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1422 Crataegi folium cum floře____________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). +211° až +220°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 2 mg kortisonacetatu CRL a 2 mg hydrokortisonacetatu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 Mm)> - mobilní fáze, kterou je směs připravená takto: v 1000ml odměrné baňce se smíchá 400 ml acetonitrilu R s 550 ml vody R a nechá se ustálit, směs se doplní na 1000 ml vodou R a znovu se promíchá, průtoková rychlost j e 1 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Kolona se ustálí promýváním mobilní fází po dobu 30 min při průtokové rychlosti 1 ml/min. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku nebyla menší než 50 % rozsahu stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a). Je-li chromatogram zaznamenán za popsaných podmínek, retenční časy jsou: hydrokortisonacetatu asi 10 min a kortisonacetatu asi 12 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky hydrokortisonacetatu a kortisonacetatu není menší než 4,2. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi. Nastříkne se odděleně 20 fA zkoušeného roztoku a 20 fA porovnávacího roztoku (b) a chromatografie se nechá probíhat po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než l,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 237 nm. Obsah C23H30O6 se vypočítá za použití specifické absorbance, která má hodnotu 395. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. hydrokortisonacetat. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1423 Crataegi folium cum floře 1423 Crataegi folium cum floře List hlohu s květem Synonymum. Folium crataegi cum floře Jsou to usušené kvetoucí vrcholky větví, až 7 cm dlouhé, druhu Crataegus monogyna JACQ. emend.LINDMANN nebo druhu Crataegus laevigata (POIR) D.C. {Crataegus oxyacantha L.). Obsahuje nejméně 0,7 % flavonoidů, počítáno jako hyperosid (C21H20O12; Af 464,4), vztaženo na vysušenou drogu. Vlastnosti Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Úlomky tmavě hnědých, zdřevnatelých větviček o průměru 1 mm, nejvýše však 2,5 mm, nesoucích střídavé, řapíkaté listy, s malými často opadanými palisty a četnými bílými květy uspořádanými ve svazcích. Listy jsou laloěnaté až peřenodílné, vroubkovaně zubaté nebo hustě pilovité. C. laevigata - list třílaloěný až pětilaloěný, tupě až vroubkovaně zubatý; C. monogyna -list peřenoklaný až peřenodílný se třemi až sedmi úkrojky, jemně a hustě pilovitý. Listy na svrchní straně tmavě zelené až hnědavě zelené; na spodní straně světlejší, šedozelené s dobře patrnou žilnatinou, jsou lysé nebo řídce chlupaté. Květy pětičetné, kalich přirostlý k hnědavě zelené ěešuli, kališní cípy trojúhelníkovité až kopinaté. Korunní lístky žlutavě bílé až nahnědlé, volné, okrouhlé až široce obvejěité, krátce nehetnaté. Tyčinky četné; semeník spodní, z jednoho až tří plodolistů, každý plodolist uzavírá jedno fertilní vajíčko. C. monogyna je jednosemenný, C. laevigata dvousemenný až třísemenný. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je žlutozelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloral-hydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: jednobuněčné krycí chlupy, přímé nebo poněkud zakřivené, se ztlustlými stěnami a širokým luminem, na bázi tečkované; úlomky pokožky listů z buněk se stěnami vlnitě zprohýbanými až mnohohrannými, s velkými anomocytickými průduchy (2.8.3), obklopenými čtyřmi až sedmi buňkami; parenchymatické buňky obsahující krystaly šťavelanu vápenatého 10 //m až 20 //m velké; úlomky koruny s pokožkou z buněk okrouhle mnohohranných, ztlustlých, papilózně vy chlípených, se zřetelně paprsěitě zvrásnenou kutikulou; úlomky tyčinek, endothecium na okraji pravidelně obloukovitě ztlustlé; úlomky větviček s kolenchymatickým pletivem, cévami a zdřevnatělými sklerenchyma-tickými vlákny s úzkým luminem; četná okrouhlá až oválně trojhranná pylová zrna o průměru až 45 ßm, s hladkou exinou a třemi klíěními póry. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie {2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 10 ml methanolu R a zahřívá se 5 min ve vodní lázni při 65 °C za častého protřepávání. Po ochlazení se zfiltruje. Porovnávací roztok. 1,0 mg kyseliny chlorogenové R, 2,5 mg hyperosidu R a 2,5 mg rutinu R se rozpustí v 10 ml methanolu R Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (10 mm x 3 mm) 10 fA zkoušeného roztoku a 5 fA porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodéR, vody R, 2-butanonu R a ethylacetatu R (10 + 10 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší při 100 °C N Strana 1424 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1424 Crataegi folium cum floře____________________________________________________________________ až 105 °C a ještě horká se postříká roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou skvrny odpovídající polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Nad skvrnou odpovídající hyperosidu je světle modrá skvrna a další je v blízkosti cela chromatogramu. Na chromatogramu mohou být další méně intenzivní skvrny. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 8 % zdřevnatělých větévek. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 9,0 %. Stanovení obsahu Základní roztok. 0,600 g práškované drogy (355) se ve 100ml baňce smíchá s 1 ml roztoku methenaminu R (5 g/l), 20 ml acetonu R a 2 ml kyseliny chlorovodíkové RSI a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Zfiltruje se přes chomáček vaty do 100ml odměrné baňky. Droga i chomáček vaty se vaří 10 min ještě dvakrát s 20 ml acetonu R pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje filtračním papírem do téže odměrné baňky. Roztok v odměrné baňce se zředí acetonem R předem použitým k promytí baňky a filtru na 100,0 ml. 20,0 ml roztoku se převede do dělicí nálevky, přidá se 20 ml vody R a protřepává se nejprve 15 ml a pak třikrát 10 ml ethylacetatu R Spojené horní vrstvy se protřepávají dvakrát 50 ml vody R a zfiltrují se přes 10 g síranu sodného bezvodého R do 50ml odměrné baňky. Roztok v baňce se zředí ethylacetatem R na 50,0 ml. Zkoušený roztok. 10,0 ml základního roztoku se smíchá s 1 ml roztoku chloridu hlinitého RS a zředí se roztokem kyseliny octové ledové R 5% (V/V) v methanolu R na 25,0 ml. Porovnávací roztok. 10,0 ml základního roztoku se zředí roztokem kyseliny octové ledové R 5% (V/V) v methanolu R na 25,0 ml. Po 30 min se měří absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku v maximu při 425 nm za použití porovnávacího roztoku jako kontrolní tekutiny. Obsah flavonoidů v procentech, vyjádřeno jako hyperosid (C21H20O12), se vypočítá podle vzorce: A. 1,25 m v němž značí: A - absorbanci roztoku v maximu při 425 nm, m - navážku drogy v gramech. Specifická absorbance hyperosidu je 500. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1425 Crospovidonum 1425 Crospovidonum Krospovidon Synonymum. Crospolyvidonum (CßHgNO), Mr (111,1 )n CAS 9003-39-8 Je to příčně síťovaný homopolymer l-vinyl-2-pyrrolidonu. Vlastnosti Bílý nebo nažloutle bílý prášek nebo vločky. Je hygroskopický, prakticky nerozpustný ve vodě, v lihu 96% a v dichlormethanu. Zkoušky totožnosti A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. krospovidonu. B. 1 g se suspenduje v 10 ml vody R, přidá se 0,1 mljodu 0,05 mol/l RS a 30 s se protřepává. Přidá se 1 ml škrobu RS a protřepe se; do 30 s nevznikne modré zbarvení. C. Zkouška Látky rozpustné ve vodě, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušky na čistotu Peroxidy. 2,0 g se suspendují v 50 ml vody R. K 25 ml této suspenze se přidají 2 ml zkoumadla chlorid titanitý-kyselina sírová R. Směs se po 30 min zfiltruje. Měří se absorbance (2.2.25) filtrátu při 405 nm za použití směsi 25 ml filtrátu suspenze zkoušené látky (40 g/l) a 2 ml roztoku kyseliny sírové R 13% (V/V) jako kontrolní tekutiny. Absorbance není větší než 0,35 (400 jug/g, vyjádřeno jako H202). Látky rozpustné ve vodě. 25,0 g se převede do kádinky na 400 ml, přidá se 200 ml vody Ä a 1 h se míchá magnetickým míchadlem. Suspenze se převede kvantitativně do odměrné baňky na 250,0 ml pomocí vody R a doplní se jí po značku. Nechá se usadit a zfiltruje se asi 100 ml téměř čiré tekutiny nad usazeninou membránovým filtrem o velikosti pórů 0,45 |um, který je chráněn předřazeným membránovým filtrem o velikosti pórů 3 |um. Během filtrace se míchá tekutina nad filtrem ručně nebo mechanickým míchadlem tak, aby se nepoškodil filtr. 50,0 ml čirého filtrátu se převede do odvážené kádinky na 100 ml, odpaří se do sucha a potom se 3 h suší při 105 °C až 110 °C. Zbytek váží nejvýše 75 mg (1,5 %). Strana 1426 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1426 f Cupri sulfas pentahydricus__________________________________________________________________ Vinylpyrrolidon. 4,0 g se suspendují v 30 ml vody R a 15 min se míchá. Suspenze se odstředí a supernatantní tekutina se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla (10). Ke zbytku po odstředění se přidá 50 ml vody R a míchá se 15 min. Opět se odstředí a supernatantní tekutina se zfiltruje přes stejný filtr ze slinutého skla (10). Postup se opakuje ještě jednou. Ke spojeným filtrátům se přidá 0,5 g octanu sodného R a titruje se jodem 0,05 mol/l VS do trvalého zbarvení. Potom se přidají další 3,0 ml jodu 0,05 mol/l VS a nechá se 10 min stát. Zfiltruje se a titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 3 ml škrobu RS přidaného před koncem titrace. Provede se slepá zkouška za použití 30 ml vody R, jejíž pH bylo upraveno na stejnou hodnotu jako zkoušený roztok kyselinou octovou R a ke které byl přidán stejný objem jodu 0,05 mol/l KS* jako při první titraci zkoušeného roztoku. SpoťřebayWw 0,05 mol/l VS]q nejvýše 0,72 ml (0,1 %). Těžké kovy (2.4.8). 2 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2,0 ml základního roztoku olova (10 g Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Uchovávání Chráněn před vlhkostí. f Cupri sulfas Bezvodý síran měďnatý Synonymum. Cupri sulfas anhydricus CuS04 r 159,60 CAS 7758-98-7 Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny CuS04. Vlastnosti Zelenavě šedý prášek, velmi hygroskopický. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v methanolu, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá několik kapek amoniaku zředěného RS2; vznikne modrá sraženina, která se dalším přidáním amoniaku zředěného RS2 rozpustí za vzniku tmavě modrého zbarvení. B. Zkouška Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. C. 1 ml roztoku S se zředí vodou R na 5 ml. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,6 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). • • Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1427 __________________________________________________________________f Cupri sulfas pentahydricus 1427 Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (150 Mg/g)- Zkumavky se pozorují kolmo k podélným osám proti černému pozadí. Železo. Nejvýše 150 Mg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. 0,32 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 2,5 ml kyseliny dusičné prosté olova R a zředí se vodou R na 25,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku železa (20 g Fe/ml), 2,5 ml kyseliny dusičné prosté olova R a zředěním vodou R na 25,0 ml. Měří se absorbance při 248,3 nm za použití železné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-butan. Olovo. Nejvýše 80 Mg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. 1,6 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 2,5 ml kyseliny dusičné prosté olova R a zředí se vodou R na 25,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku olova (100 g Pb/ml), 2,5 ml kyseliny dusičné prosté olova R a zředěním vodou R na 25,0 ml. Měří se absorbance při 217,0 nm za použití olověné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-butan. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; suší se 0,500 g v sušárně při 250 °C. Stanovení obsahu 0,125 g se rozpustí v 50 ml vody R. Přidají se 2 ml kyseliny sírové R&3 gjodidu draselného R. Titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru přidaného před koncem titrace. 1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 15,96 mg CuS04. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Separandum. f Cupri sulfas pentahydricus Pentahydrát síranu meďnatého CuS04 . 5 H20 r 249,68 CAS 7758-99-8 Obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny CuS04. 5 H20. Vlastnosti Modrý krystalický prášek nebo průsvitné modré krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v methanolu, prakticky nerozpustný v lihu 96%. • • Strana 1428 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1428 f Cyanocobalaminum________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti A. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá několik kapek amoniaku zředěného RS2; vznikne modrá sraženina, která se dalším přidáním amoniaku zředěného RS2 rozpustí za vzniku tmavě modrého zbarvení. B. Zkouška Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. C. 1 ml roztoku S se zředí vodou R na 5 ml. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 5 g se rozpustí ve vodě R a. zředí sejí na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 Mg/g)- Zkumavky se pozorují kolmo k podélným osám proti černému pozadí. Železo. Nejvýše 100 Mg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. 0,5 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 2,5 ml kyseliny dusičné prosté olova R a zředí se vodou R na 25,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku železa (20 jug Fe/ml), 2,5 ml kyseliny dusičné prosté olova R a zředěním vodou R na 25,0 ml. Měří se absorbance při 248,3 nm za použití železné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-butan. Olovo. Nejvýše 50 Mg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. 2,5 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 2,5 ml kyseliny dusičné prosté olova R a zředí se vodou R na 25,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku olova (100 jug Pb/ml), 2,5 ml kyseliny dusičné prosté olova R a zředěním vodou R na 25,0 ml. Měří se absorbance při 217,0 nm za použití olověné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-butan. Ztráta sušením (2.2.32). 35,0 % až 36,5 %; suší se 0,500 g v sušárně při 250 °C. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí v 50 ml vody R, přidají se 2 ml kyseliny sírové R&3 gjodidu draselného R. Titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití škrobu RS přidaného před koncem titrace jako indikátor. 1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l KS* odpovídá 24,97 mg CuS04. 5H20. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1429 f Cyanocobalaminum 1429 f Cyanocobalaminum Kyanokobalamin Synonymum. Vitamin B19_________ H2N—CO—CHg—CHg H2N—CO—Cht CH3 CH3 HzN—CO—CH2' H3C—C—H CHg-CO— NHg CH2—Cht—CO—NHg CHg—CH2—CO—NHg HOhfeC C63H88CoN14014P Mr 1355,38 CAS 68-19-9 Je to kyanid -(5,6-dimethylbenzimidazol-l-yl)kobamidu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 96,0 % až 102,0 % sloučeniny C63H88CoN14014P. Vlastnosti Tmavě červený krystalický prášek nebo tmavě červené krystaly. Je mírně rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu a v etheru. Bezvodá látka je velmi hygroskopická. Zkoušky totožnosti A. 2,5 mg se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 260 nm až 610 nm; roztok vykazuje tři absorpční maxima: při 278 nm, při 361 nm a při 547 nm až 559 nm. Poměr absorbance v maximu při 361 nm k absorbanci v maximu při 547 nm až 559 nm je 3,15 až 3,45. Poměr absorbance v maximu při 361 nm k absorbanci v maximu při 278nmje 1,70 až 1,90. Strana 1430 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1430 f Cyclizini hydrochloridum___________________________________________________________________ B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkouška se provede za chránění před světlem. Zkoušený roztok. 2 mg se rozpustí v 1 ml směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R. Porovnávací roztok. 2 mg kyanokobalaminu CRL se rozpustí v 1 ml směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1, methanolu R a chloroformu R (9 + 30 + 45) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Roztok se použije do 1 h od přípravy. Porovnávací roztok (a). 3,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Roztok se použije do 1 h od přípravy. Porovnávací roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Roztok se použije do 1 h od přípravy. Porovnávací roztok (c). 25 mg se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 10 ml vody R. Po ochlazení se přidá 5 ml roztoku chloraminu T R (l g/l) a 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,05 mol/l RS a zředí se vodou R na 25 ml. Pak se roztok protřepe a 5 min se nechá stát. Bezprostředně před nástřikem se 1 ml tohoto roztoku zředí mobilní fází na 10 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografií R (5 /um), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (10 g/l) (26,5 + 73,5), jejíž pH bylo upraveno na 3,5 kyselinou fosforečnou R Směs lze použít do dvou dnů od přípravy; průtoková rychlost je 0,8 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 361 nm, - injektorové smyčky. Nastříkne se odděleně po 20 fA každého roztoku a zaznamenávají se chromatogramy po dobu odpovídající trojnásobku retenčního ěasu kyanokobalaminu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (3,0 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dva hlavní píky a rozlišení mezi těmito píky není menší než 2,5 a na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je jeden hlavní pík s poměrem signálu k signálu šumu větším nebo rovným 5. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; suší se 20,00 mg ve vakuu při teplotě 100 °C až 105 °C po dobu 2 h. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1431 f Cyclizini hydro chloridům 1431 Stanovení obsahu 25,00 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 361 nm. Vypočítá se obsah sloučeniny C63H88CoN14014P za použití specifické absorbance, která má hodnotu 207. f f r Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Cyclizini hydrochloridum Cykliziniumchlorid_______________ K-iSI N—CH, -HCl C18H23CIN2 r 302,85 CAS 303-25-3 Je to l-benzhydryl-4-methylpiperaziniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C18H23C1N2. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. 20,0 mg se rozpustí v roztoku kyseliny sírové R (5 g/l) a zředí se jím na 100,0 ml (roztok A). Měří se absorbance (2.2.25) roztoku A při 240 nm až 350 nm. Roztok A vykazuje dvě absorpční maxima; při 258 nm a 262 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 262 nm k absorbanci naměřené při 25 8 nm je 1,0 až 1,1. 10,0 ml roztoku A se zředí roztokem kyseliny sírové R (5 g/l) na 100,0 ml (roztok B). Měří se absorbance roztoku B při 210 nm až 240 nm. Roztok B vykazuje absorpční maximum při 225 nm. Specifická absorbance v maximuje 370 až 410. Ověří se rozlišovací schopnost přístroje (2.2.25); zkoušku lze hodnotit, jestliže poměr absorbanci není menší než 1,7. Strana 1432 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1432 f Cyclopentolati hydrochloridum______________________________________________________________ B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky s chloridem draselným R se shoduje se spektrem tablety cykliziniumchloridu CRL s chloridem draselným R. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Príbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, zbarvením a velikostí shoduj e s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. 0,5 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím, v 10 ml lihu R 60% (V/V) a ochladí se ve vodě s ledem. Přidá se 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 10 ml vody R Vzniklá sraženina se odfiltruje, promyje se vodou R a suší se 2 h při 60 °C a tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa; zbytek taje (2.2.14) při 105 °C až 108 °C. E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 5,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,5 g ve směsi objemových dílů lihu 96% R a vody prosté oxidu uhličitého R (40 + 60) a zředěním stejnou směsí na 25 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Roztoky se připraví bezprostředně před použitím. Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 100 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg cykliziniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 5 mg methylpiperazinu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50 ml. Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) ze zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (d). 10 mg hydroxyziniumchloridu CRL a 10 mg cykliziniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 20 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a dichlormethanu R (2 + 8 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 30 min na vzduchu a vystaví se na 10 min působení par jodu. Skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídající skvrně 1-methylpiperazinu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající 1-methylpiperazinu, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 130 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí v 15 ml kyseliny mravenčí bezvodé R přidá se 40 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 15,14 mg C18H23C1N2. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1433 • Cyclopentolati hydrochloridum 1433 Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty H >/ CH3 A. 1-methylpiperazin. f Cyclopentolati hydrochloridum Cyklopentolaciumchlorid / ht-ch2-nx •CBj CHb Cl© C17H26CIN03 r 327,85 CAS 5870-29-1 Je to (iiS)-2-[2-(l-hydroxycyklopentyl)-2-fenylacetoxy]ethyl-N,N-dimethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C 17H2(jC1N03. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 135 °C až 141 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky s chloridem draselným R se shoduje se spektrem tablety cyklopentolaciumchloridu CRLs chloridem draselným R Pokud se Strana 1434 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1434 f Cyclopentolati hydrochloridum______________________________________________________________ získaná spektra liší, rozpustí se oddelene zkoušená látka a referenční látka v lihu 96% R, odparí se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Príbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, fluorescencí a velikostí shoduj e s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 5,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,2 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí lihem 96%> R na 20 ml. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí lihem 96%> R na 200 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg cyklopentolaciumchloridu CRL se rozpustí v lihu 96%> R a zředí se jím na 5 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R, butylacetatu R a 2-propanolu R (5 + 15 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se kyselinou sírovou v lihu RS a suší se 30 min při 120 °C; pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí ve směsi 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Spotřeba se odečte mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 32,79 mg C17H26C1N03. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1435 ff Cyclophosphamidum 1435 f f Cyclophosphamidum Cyklofosfamid_______________ O CHz-CHz-CI L nu CH2 CH2 Cl C7H15CI2N202P ■ H20 MT 279,10 CAS 6055-19-2 Mrbezvodého261,09 Je to monohydrát (ÄS)-2-[bis(2-chloroethyl)amino]tetrahydro-2//-l,3,2-oxazafosforin-2-oxidu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C 7H15C12N202P. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Stanoví se teplota tání (2.2.14) zkoušené látky. Smíchají se stejné díly zkoušené látky a cyklofosfamidu CRL a stanoví se teplota tání této směsi. Rozdíl mezi teplotami tání, které jsou asi 51 C, není větší než 2 C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem cyklofosfamidu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, zbarvením a velikostí shoduj e s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody R a přidá se 5 ml dusičnanu stříbrného RS; roztok zůstane čirý. Po povarení vznikne bílá sraženina, která se rozpustí v amoniaku 26% R a znovu vznikne po přidání kyseliny dusičné zředěné RS. Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 25,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 6,0; měří se roztok S ihned po přípravě. Příbuzné látky. Provede se tenko vrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí lihem 96%) R na 10 ml. Strana 1436 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1436 f Cyproheptadini hydrochloridum______________________________________________________________ Porovnávací roztok (a). 10 mg cyklofosfamidu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 0,1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí lihem 96% R na 10 ml. Na vrstvu se oddelene nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, acetonu R, vody R a 2-butanonu R (2 + 4+12 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a 10 min se zahřívá při 110 °C. Na dno komory se umístí odpařovací miska obsahující směs stejných objemových dílů roztoku manganistanu draselného R (50 g/l) a kyseliny chlorovodíkové R. Ještě horká vrstva se vloží na 2 min do komory obsahující plynný chlor a komora se uzavře. Potom se vrstva vyjme z komory a nechá se v proudu chladného vzduchu do odstranění plynného chloru. Když cast vrstvy pod startem dává pouze velmi slabé zbarvení s kapkou škrobu s jodidem draselným RS, vystavení vrstvy chladnému vzduchu se neprodlužuje. Vrstva se postříká škrobem s jodidem draselným RS a po 5 min se pozoruje. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Ke skvrně na startu se nepřihlíží. Chloridy (2.4.4). 0,15 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 15 ml. Čerstvě připravený roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (330 Mg/g)- Fosforečnany (2.4.11). 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml. Tento roztok vyhovuj e zkoušce na fosforečnany (100 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 6,0 % až 7,0 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí v 50 ml roztoku hydroxidu sodného R (1 g/l) v ethylenglykolu R a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se chladič promyje 25 ml vody R, přidá se 75 ml 2-propanolu R, 15 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 10,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS, 2,0 ml síranu amonno-železitého RS2 a titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS. 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 13,05 mg CtH^CI^C^P. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Venenum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1437 f Cyproheptadini hydrochloridum 1437 f Cyproheptadini hydrochloridum Cyproheptadiniumchlorid_________________ © C!° -LSHgO C21H22CIN. 155H20 Mr 350,89 Mr bezvodého 323,86 CAS 41354-29-4 Je to seskvihydrát 4-(5//-dibenzo[a,J]cyklohepten-5-yliden)-l-methylpiperidiniumchloridu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C 21H22C1N. Vlastnosti Bílý nebo slabě žlutý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v methanolu, mírně rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 320 nm; roztok vykazuje maximum při 286 nm. Specifická absorbance v maximuje 335 až 365, počítáno na vysušenou látku. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem cyprohepta-diniumchloridu CRL. Měří se látky připravené ve formě emulzí v parafinu tekutém R. C. Provede se tenko vrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg cyproheptadiniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg imipraminiumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 2 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 2 jul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu Ä, etheru R a cyklohexanu R (5 + 20 + 75) po dráze 15 cm. Po usušení na vzduchu se vrstva pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu Strana 1438 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1438 f Cyproteroni acetas________________________________________________________________________ zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. D. Nasycený roztok zkoušené látky vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Kysele reagující látky. 0,10 g se rozpustí ve voděR, zředí sejí na 25 ml a přidá se 0,1 ml červeně methylové RS. Na změnu zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,15 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg dibenzocykloheptenu CRL (5//-dibenzo[a,d]cyclohepten) se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 50 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Po vysušení na vzduchu se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS, zahřívá se 30 min při 110 °C. Pozoruje se ještě za horka v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající dibenzocykloheptenu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající dibenzocykloheptenu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). Ztráta sušením (2.2.32). 7,0 % až 9,0 %; suší se 1,000 g v sušárně při 100 °C až 105 °C a tlaku nepřevyšujícím 700 Pa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 32,39 mg QjH^ClN. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1439 f Cyproteroni acetas 1439 Nečistoty A. 5i7-dibenzo[<2,d]cyklohepten, B. dibenzosuberon (dibenzo[a,d]cykloheptanon). f Cyproteroni acetas Cyproteronacetat í "O—C—CBj C24H29CI04 H 416,94 CAS 427-51-0 Je to 6-chlor-l ,2 -methylen-3,20-dioxo-4,6-pregnadien-17-ylacetat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C24H29C104. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v dichlormethanu, snadno rozpustný v acetonu, dobře rozpustný v methanolu a mírně rozpustný v ethanolu. Taj e při teplotě asi 210 C. Strana 1440 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1440 f Cyproteroni acetas________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem cyproteronacetatu CRL. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 10 mg cyproteronacetatu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 5 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 [A obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů cyklohexanu R a ethylacetatu R (50 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu a vyvíjení se zopakuje. Vrstva se znovu usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. C. K asi 1 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a roztok se zahřívá 2 min na vodní lázni; vzniká červené zbarvení. Po ochlazení se roztok opatrně přidá ke 4 ml vody R a protřepe se; zbarvení se změní na fialové. D. Asi 30 mg se smíchá s 0,3 g uhličitanu sodného bezvodého R a spaluje se nad otevřeným plamenem po dobu asi 10 min. Zbytek se ochladí, rozpustí v 5 ml kyseliny dusičné zředěné R a zfiltruje se. K 1 ml filtrátu se přidá 1 ml vody R. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). E. Vyhovuje zkoušce na acetyl (2.3.1). Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). +152° až+157°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,25 g v acetonu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí v acetonitrilu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonitrilem Rna 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 5 mg medroxyprogesteronacetatu CRL se rozpustí v acetonitrilu R a zředí se jím na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsi-la-nizovaným pro chromatografií R (3 Mm)> - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a vody R (40 + 60), s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a) a 20 //l porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) nebyla menší než 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) rozlišení mezi píky odpovídajícími cyproteronacetatu a medroxyprogesteronacetatu není menší než 3,0. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1441 ____________________________________________________________________f Cysteini hydro chloridům 1441 Nastříkne se 20 }A zkoušeného roztoku a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času cyproteronacetatu (který je asi 20 min). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než l,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,5 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 80 °C a při tlaku nepřekračujícím 0,7 kPa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 50,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. Změří se absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 282 nm. Obsah C24H29C104 se vypočítá za použití specifické absorbance, která má hodnotu 414. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty í -O—C—CH* A. R = H: 1 ,2 -methylen-3,20-dioxo-4,6-pregnadien-17-ylacetat, B. R = OCH3: 6-methoxy-l ,2 -methylen-3,20-dioxo-4,6-pregnadien-17-ylacetat. Strana 1442 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 1442 f Cysteini hydrochloridum f Cysteini hydrochloridum Cysteiniumchlorid Synonyma. Cysteini hydrochloridum monohydricum, L-Cysteinium chloratum COOH I H3N—C—H ChfeSH C3H8CIN02S . H20 MT 175,63 CAS 7048-04-6 Mr bezvodého 157,61 Je to monohydrát (Ä)-2-merkapto-l-karboxyethylamoniumchloridu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C3H8C1N02S. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety cysteiniumchloridu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). D. Asi 5 mg se rozpustí v 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a přidá se 1 ml roztoku nitro-prussidu sodného R (30 g/l); vznikne intenzivní fialové zbarvení, které se změní na hnedočervené a potom na oranžové. Přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové R; zbarvení roztoku se změní na zelené. E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). © Cl* •HgO Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1443 __________________________________________________________________________Cystinum 1443 Specifická optická otáčivost (2.2.7). +5,5° až+7,0°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 2,00 g v kyselině chlorovodíkové RS a zředěním stejnou kyselinou na 25,0 ml. Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml roztoku N-ethylmaleinimidu R (20 g/l) v lihu 96% R a nechá se 5 min stát. Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg cysteiniumchloridu CRL se rozpustí ve voděR, zředí sejí na 10 ml, přidá se 10 ml roztoku N-ethylmaleinimidu R (20 g/l) v lihu 96% R a nechá se 5 min stát. Porovnávací roztok (b). 2 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml. Porovnávací roztok (d).\Q mg tyrosinu CRL se rozpustí v 10 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se vodou R na 25 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 fA každého zkoušeného roztoku a porovnávacích roztoků (b), (c) a (d) a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká ninhydrinem RS a potom se zahřívá 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jsou-li na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) dvě zřetelně oddělené skvrny. Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 Mg/g)- Amonium. Připraví se komůrka sestávající ze dvou hodinových sklíček o průměru 60 mm, která se položí okraji na sebe. Na vnitřní stranu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o straně 5 mm zvlhěeného několika kapkami vody R. Na dolní sklíčko se umístí 50 mg upráškované zkoušené látky rozpuštěné v 0,5 ml vody R. K roztoku se přidá 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R, směs se rychle promíchá skleněnou tyčinkou, okamžitě se obě sklíčka spojí a zahřívají se 15 min při 40 °C. Papír lakmusový není zbarven intenzivněji modře než papír lakmusový u porovnávacího vzorku připraveného současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 //g NH/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R (200 Mg/g)- Železo (2.4.9). V dělicí nálevce se rozpustí 0,50 g v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min 10 ml isobutylmethylketonu Rl. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a 3 min se třepe. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 Mg/g)-Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve voděR, upraví se pH na hodnotu 3 až 4 amoniakem 26%> R a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). 8,0 % až 12,0 %; 1,000 g se suší 24 h za tlaku nepřevyšujícího 0,7 kPa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Strana 1444 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 1444 Cystinum__________________________________________________________________________________ Stanovení obsahu V baňce se zabroušenou zátkou se rozpustí 0,300 g a 4 gjodidu draselného R ve 20 ml vody R. Roztok se ochladí ve vodě s ledem, přidají se 3 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 25,0 mljodu 0,05 mol/l VS. Baňka se uzavře a nechá se 20 min stát v temnu. Potom se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 3 ml škrobu AS jako indikátoru, který se přidá před koncem titrace. Provede se slepá zkouška. 1 mljodu 0,05 mol/l VS odpovídá 15,76 mg C3H8C1N02S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Cystinum Cystin HOOC—C—CH2-S—S—CH2-9—COOH i\ ta C6H12N204S2 MT 240,29 CAS 56-89-3 Je to kyselina (R,R)-3,3 -dithiobis(2-aminopropionová). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C6H12N204S2. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A aB. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety cystinu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. K 0,1 g se opatrně přidá 1 ml peroxidu vodíku koncentrovaného Ä a 0,1 ml chloridu železitého RSI a nechá se ochladit. Potom se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 5 ml vody R. Přidá se 1 ml chloridu barnatého RS1. Do 3 min vzniká zákal nebo bílá sraženina. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1445 __________________________________________________________________________Cystinum 1445 Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda II). Specifická optická otáčivost (2.2.7). -218° až -224°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředěním stejnou kyselinou na 25,0 ml. Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí sejí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg cystinu CRL se rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 50 ml. Porovnávací roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg cystinu CRL a 10 mg argininiumchloridu CRL se rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 25 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R a 2-propanolu R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká ninhydrinem RS a potom se zahřívá 15 min při 100 ° C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Chloridy (2.4.4). 0,25 g se rozpustí v 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 Mg/g), bez dalšího přidání kyseliny dusičné zředěné RS. Sírany (2.4.13). 0,5 g se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 Mg/g). Amonium (2.4.1). 0,10 g vyhovuje limitní zkoušce B naamonium(200Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 0,2 ml základního roztoku amonia (100 jug NH4/ml). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Železo (2.4.9). V dělicí nálevce se rozpustí 1,0 g v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min 10 ml isobutylmethylketonu Rl. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a 3 min se třepe. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 Mg/g)-Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí v baňce se zabroušenou zátkou ve směsi 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 10 ml vody R. Přidá se 10 ml roztoku bromidu draselného R (200 g/l), 50,0 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS a 15 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Baňka se uzavře, ochladí ve vodě s ledem a nechá se 10 min stát v temnu. Potom se přidá 1,5 gjodidu Strana 1446 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 1446 f Cytarabinum draselného Ä a po 1 min se titruje thios Íránem sodným 0,1 mol/l VS za použití 2 ml škrobu RS jako indikátoru, který se přidá před koncem titrace. Provede se slepá zkouška. 1 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS odpovídá 2,403 mg C£{x£i£)£>2. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. f Cytarabinum Cytarabin_________ C9H13N305 Mr 243,22 CAS 147-94-4 Je to 4-amino-l-(ß-D-arabinofuranosyl)-2(l//)-pyrimidinon. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C^i13N305. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu. Taje při asi 215 °C. Zkoušky totožnosti A. 20,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 281 nm. Specifická absorbance v maximuje 540 až 570. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety cytarabinu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1447 _____________________________________________________________________________f Cytarabinum 1447 Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Z 5 (2.2.2, Metoda II). Specifická optická otáčivost (2.2.7). +154° až +160°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve vodě R a. zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Provede se tenko vrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R. Zkoušený roztok (a). 0,25 g se rozpustí ve vodě Ra zředí sejí na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg cytarabinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 100 ml. Porovnávací roztok (c). 20 mg uridinu R a 20 mg uracil-arabinosidu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese po 5 [A každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, acetonu R a 2-butanonu R (15 + 20 + 65) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jsou-li na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) dvě zřetelně oddělené skvrny. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,250 g se suší 3 h nad oxidem fosforečným Rpň 60 °C a tlaku 0,2 kPa až 0,7 kPa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím, v 60 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 24,32 mg CgH^^Oj. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. uracil-arabinosid (1-ß-D-arabinofüranosyluracil), B. uridin (1-ß-D-ribofüranosyluracil). Strana 1448 Sbírka zákonu č. 1/1998 Částka 1 1448 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1449 f Dacarbazinum 1449 f Dacarbazinum 1^ Dakarbazin C6H10N6O Mr182,18 CAS 4342-03-4 Je to 5-(3,3-dimethyl-l-triazeno)imidazol-4-karboxamid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny Cfi^fi. Vlastnosti Bílý nebo slabě žlutý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96 %, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích kyselin a alkalických hydroxidů. Taje při asi 205 °C až 215 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem dakarbazi-nu CRL. Měří se tablety látek s bromidem draselným R B. 30,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na. 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 210 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 225 nm a 323 nm. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,200 g zkoušené látky, 0,200 g kyseliny citrónové R a 0,100 g mannitolu R se rozpustí za ochrany před světlem ve 20 ml vody R. Tento roztok se použije také pro zkoušku Absorbance. Roztok hodnocený ihned po přípravě je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Absorbance (2.2.25). Měří se absorbance roztoku připraveného ve zkoušce Vzhled roztoku při 500 nm ihned po přípravě a po 3h stání za ochrany před světlem; absorbance zjištěná ihned po přípravě roztoku je nejvýše 0,020 a po 3 h stání je nejvýše 0,050. Strana 1450 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1450 f Dacarbazinum____________________________________________________________________________ Příbuzné látky. Nejvýše 0,5 % 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrocliloridu (dakarbazin nečistota A (AICA)) a nejvýše 1,0 % 2-azahypoxanthinu (dakarbazin nečistota C (AHX)). Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Tlumivý roztok citronanový o pH4,0. 42,0 g kyseliny citrónové R a 9,5 g hydroxidu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 1000,0 ml. V prípade potřeby se upraví pH hydroxidem sodným 1 mol/l RS na hodnotu 4,0. Rozpouštécí směs. 5,0 g kyseliny citrónové R a 2,5 g mannitolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 500 ml. Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v rozpouštécí směsi a zředí sejí na 50,0 ml. Nastřikuje se ihned po přípravě. Porovnávací roztok (a). 0,100 g dakarbazinu CRL se rozpustí v rozpouštécí směsi a zředí sejí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 10,0 mg 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochloridu CRL se zředí rozpouštécí směsí na 50,0 ml (základní roztok, použije se k přípravě porovnávacího roztoku (d)). 5,0 ml tohoto roztoku se zředí rozpouštécí směsí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (c). 10,0 mg 2-azahypoxanthinu CRL se zředí rozpouštécí směsí na 50,0 ml (základní roztok, použije se k přípravě porovnávacího roztoku (d)). 5,0 ml tohoto roztoku se zředí rozpouštécí směsí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (d). 50 mg dakarbazinu CRL se rozpustí v rozpouštécí směsi, přidá se 5 ml základního roztoku připraveného u porovnávacího roztoku (b) a 5 ml základního roztoku připraveného u porovnávacího roztoku (c) a zředí se rozpouštécí směsí na 50 ml. Roztok se před použitím nechá 2 h stát na denním světle. Chromatografický postup se obvykle provede za použití: - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R, - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku citronanového o pH 4,0 (60 + 940), s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm, - injektorové smyčky, 20 fA. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (d). Za dodržení předepsaných podmínek jsou relativní retenční časy látek vztažené k dakarbazinu: 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochloridu asi 0,17, 2-azahypoxanthinu asi 0,22 a 5-diazoimidazol-4-karboxamidu asi 0,28 (dakarbazin nečistota B (DIAZO)), viz vzorový chromatogram. Nastříkne se 20 fA rozpouštécí směsi. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) rozlišení mezi pikem 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochloridu a pikem 2-azahypoxanthinu je nejméně 1,5 a rozlišení mezi pikem 2-azahypoxanthinu a pikem 5-diazoimidazol-4-karboxamidu je nejméně 1,5 a pík 5-aminoimidazol-4-karboxamidu je zřetelně oddělen od píku rozpouštécí směsi. Pokud nebylo dosaženo předepsaných podmínek, sníží se obsah methanolu v mobilní fázi. Nastřikuje se odděleně 20 fA zkoušeného roztoku, 20 fA porovnávacího roztoku (a), 20 fA porovnávacího roztoku (b), 20 fA porovnávacího roztoku (c) a 20 fA porovnávacího roztoku (d). Z ploch odpovídajících píku na chromatogramu zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b) a (c) a koncentrací příslušných roztoků se vypočítá obsah 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochloridu (x^) a obsah 2-azahypoxanthinu (x^ v procentech jako průměr ze dvou nástřiků podle vzorce: Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1451 f Dacarbazinum 1451 x, *~>1(2) • Wl(2) • ^1(2) • (^ ai(2)) • ^ 1(2) 9 m °1RL(2RL) ■ m v nemz znaci: w - navážku zkoušené látky v miligramech, w1(2) - navážku 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochloridu CRL v porovnávacím roztoku (b) {2-azahypoxanthinu CRL v porovnávacím roztoku (c)) v miligramech, a1(2) - hmotnostní zlomek vody v 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochloridu CRL {2-azahypoxanthinu CRL), ř>1(2) " hmotnostní zlomek 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochloridu (2-azahypoxanthinu) v bezvodém 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochloridu CRL {2-azahypoxanthinu CRL), jS1(2) - průměrnou plochu píku 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochloridu (2-azahypoxanthinu) na chromatogramu zkoušeného roztoku, ^irl(2rl) " průměrnou plochu píku 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochloridu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2-azahypoxanthinu na chromatogramu porovnávacího rozto-ku(c)). Potom se hodnotí na chromatogramu zkoušeného roztoku obsah 5-diazoimidazol-4-karboxamidu a jiných nečistot metodou vnitřní normalizace. Plocha píku odpovídajícího 5-diazoimidazol-4-kar- boxamidu je nejvýše 0,3 % celkové plochy všech píku a žádný pík, kromě píku dakarbazinu, píku 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochloridu, 2-azahypoxanthinu a 5-diazoimidazol-4- karboxamidu, nepřevyšuje jednotlivě 0,1 % součtu ploch všech píku. Součet všech nečistot je nejvýše 2,0 % Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí ve 3 0 ml kyseliny octové bezvodé R a titruj ese kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometncke indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Současně se provede slepá zkouška. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 18,22 mg CjJH^oNgO. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Separandum. Strana 1452 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 1452 f Dacarbazinum 19,6 Obr. 1. Vzorový chromatogram Nečistoty H H2K ,N. HoN. \\ // -N S/~ o •HCl A. 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochlorid (AICA), Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1453 f Dapsonum 1453 ® |N=NX A B. 5-diazoimidazol-4-karboxamid (DIAZO), C. 2-azahypoxanthin (AHX). f Dapsonum Dapson H,N C12H12N202S Mr 248,30 CAS 80-08-0 Je to 4,4'-sulfonyldianilin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny Ci2H12N202S. Vlastnosti Bílý nebo slabě žlutobílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, mírně rozpustný v lihu 96%. Rozpouští se snadno ve zředěných minerálních kyselinách. Zkoušky totožnosti A. Teplota tání (2.2.14). 175 °C až 181 °C. B. 50,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 260 nm a při 295 nm. Specifická absorbance v maximu při 260 nm je 700 až 760 a v maximu při 295 nmje 1150 až 1250. Strana 1454 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1454 f Daunorubicini hydrochloridum______________________________________________________________ C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Príbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg dapsonu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí sejímna 10 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 2 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí methanolem R na 10 ml. Na vrstvu se oddelene nanese 1 fA zkoušeného roztoku (b), 1 fA porovnávacího roztoku (a), 10 fA zkoušeného roztoku (a), 10 fA porovnávacího roztoku (b) a 10 fA porovnávacího roztoku (c). Vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů amoniaku 26% R methanolu R ethylacetatu R a heptanu R (1 + 6 + 20 + 20) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem dimethylaminocinnamaldehydu R (1 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a lihu 96% R (1 + 99) a pozoruje se v denním světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2%). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,5 %; suší se 1,000 g v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí v 50 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a provede se stanovení dusíku v primárních aromatických aminech (2.5.8). 1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 12,42 mg C12H12N202S. Uchovávání Chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1455 f Daunorubicini hydrochloridum 1455 f Daunorubicini hydrochloridum Daunorubiciniumchlorid Synonymum. Daunorubicinium chloratum__________ HO- H,C- OCH3 © Cl e C27H30CINO10 H 563,99 CAS 23541-50-6 Je to (85',105)-8-acetyl-10-[(3-amonio-2,3,6-trideoxy-a-L-/>'xo-hexopyranosyl)oxy]-6,8,l 1-tri-hydroxy-l-methoxy-7,8,9,10-tetrahydronaftacen-5,12-dion-chlorid. Tato látka je produkována určitými kmeny Streptomyces coeruleorubidus nebo Streptomyces peucetius nebo se získává jinými způsoby. Počítáno na bezvodou látku prostou rozpouštědel, obsahuje 95,0 % až 103,0 % sloučeniny C27H30ClNO10. Výroba Připravuje se výrobními postupy určenými k vyloučení nebo omezení přítomnosti histamínu. Vlastnosti Oranžově červený krystalický hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v methano-lu, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a D. Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2). A. 1 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100 ml. Měří se absorbance při 220 nm až 550 nm (2.2.25). Roztok vykazuje šest absorpčních maxim; při 234 nm, 252 nm, 288 nm, 475 nm, 495 nm a 530 nm. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem daunorubicini-umchloridu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí Strana 1456 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1456 f Daunorubicini hydrochloridum______________________________________________________________ hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a liší se polohou od hlavní skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). D. Asi 10 mg se rozpustí v 0,5 ml kyseliny dusičné R, přidá se 0,5 ml vody R a zahřívá se 2 min nad plamenem. Nechá se zchladnout a přidá se 0,5 ml dusičnanu stříbrného RSI; vzniká bílá sraženina. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,5; měří se roztok pripravený rozpuštěním 50 mg ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR. Zkoušený roztok (a). 50 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 90) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 90) na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg daunorubiciniumchloridu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 90) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. Porovnávací roztok (b).\Q mg doxorubiciniumchloridu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 90) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. Porovnávací roztok (c). 5 mg aglykon daunorubicinu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok (d). 15 mg hydroxydaunorubicinmmchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok (e). K 10 ml porovnávacího roztoku (d) se přidá 20 ml methanolu R. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 ul z každého roztoku do 5mm proužků. Vyvíjí se v nenasycené chromatografické komoře směsí objemových dílů vody R, kyseliny mravenčí bezvodé R, methanolu R a dichlormethanu Ä(l + 2 + 15 + 82) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a ihned se hodnotí. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není žádná skvrna odpovídající aglykonu daunorubicinu intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %). Skvrna odpovídající hydroxydaunorubiciniumchloridu není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (1,5 %). Žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících aglykonu daunorubicinu a hydroxydaunorubiciniumchloridu, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (0,75 %). Aceton a butanol. Nejvýše 0,5 % acetonu a 1,0 % butanolu. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití dioxanu R jako vnitřního standardu. Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí ve vodě R obsahující dioxan R (1 g/l) a zředí se stejným rozpouštědlem na 1,0 ml. Porovnávací roztok. 0,50 g 1-butanolu R, 0,25 mg acetonu R a 1,0 g dioxanu R se smíchá a zředí se vodou R na 100 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 3 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografií Rl impregnovanou 10 % polyethylenglykolu 20 000 R, - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu, - plamenoionizaěního detektoru, - teplota kolony se udržuje na 70 °C. Nastřikuje se 1 ul z obou roztoků. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1457 _______________________________________________________________f Daunorubicini hydrochloridum 1457 Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; provede se s 0,100 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na kilogram hmotnosti králíka vstřikuje 1 ml roztoku zkoušené látky (2,5 mg/ml) ve vodě na injek-ci R. Vstříknutí se provádí rychlostí 1 ml/15 s. Použijí se králíci, kteří nebyli již dříve použiti u anthracyklinových derivátů ke zkoušce na pyrogenní látky. Stanovení obsahu Stanovení se provede kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (a). 25,0 mg daunorubiciniumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 10,0 mg daunorubiciniumchloridu CRL a 10,0 mg hydroxydaunorubici- niumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 Mm)> - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 0,8 ml/min, která je směsí objemových dílů methanolu R, acetonitrilu R, roztoku obsahujícího laurylsíran sodný R (2,88 g/l) a kyselinu fosforečnou R (2,30 g/l) (5 + 45 + 50), - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Nastříkne se šestkrát 20 ul porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky daunorubicinu a hydroxydaunorubicinu je nejméně 2,0 a žádný pík odpovídající daunorubicinu se neliší plochou více než o 2,0 % od průměrné plochy. Pokud tato kritéria nejsou splněna, upraví se pracovní podmínky. Nastřikuje se 20 ul zkoušeného roztoku a 20 ul porovnávacího roztoku (a) a vypočítá se obsah C27H30ClNO10v procentech. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka: - sterilní, - prostá pyrogenních látek. Strana 1458 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1458 f Deferoxamini mesilas f Deferoxamini mesilas Deferoxaminiummesilat OH O O OH I II II I H3N—(CI-Ü5-N—C—CH2—CHj—C—NH~ (CH^g—N H3C—C—N— (Chyg-NH—C-CH2-CH2—C O OH O O C^H^NßO^S H 656,79 CAS 138-14-7 Je to (3,14,25-trihydroxy-2,10,13,21,24-pentaoxy-3,9,14,20,25-penta-azatriakontan-30-yl)amo-niummethansulfonat. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C26H52N6OuS. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v methanolu, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety deferoxaminiummesilatu CEL. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v lihu 96% R, odpaří se do sucha a změří se nová spektra. B. Asi 5 mg se rozpustí v 5 ml vody R, přidají se 2 ml roztoku fosforečnanu sodného dodekahydrá-tu R (5 g/l) a 0,5 ml roztoku naftochinonsulfonanu sodného R (25 g/l); vzniká hnědočerné zbarvení. C. Ztitrovaný roztok ze Stanovení obsahu (roztok (a)) je hnedočervený. K 10 ml roztoku (a) se přidají 3 ml etheru R a protřepe se; organická vrstva je bezbarvá. K 10 ml roztoku (a) se přidají 3 ml benzylalkoholu R a protřepe se; organická vrstva je hnedočervená. D. 0,1 g se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a přidá se 1 ml chloridu barnatého RS2; roztok je čirý. V porcelánovém kelímku se smíchá 0,1 g s 1 g uhličitanu sodného bezvodého R, zahřeje se, vyžíhá se nad otevřeným plamenem a nechá se vychladnout. Zbytek po žíhání se rozpustí v 10 ml vody R, je-li třeba zahřátím, a zfiltruje. Filtrát vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zře-dí se jí na 25 ml. © H3C—SO3© Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1459 ______________________________________________________________f Demeclocyclini hydrochloridum 1459 Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž5 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 3,7 až 5,5; měří se čerstvě připravený roztok S. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připraví těsně před použitím, chráněny před světlem. Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (a). 10,0 mg deferoxaminiummesilatu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 25,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (10 um), - mobilní fáze při průtokové rychlosti 2 ml/min, kterou je roztok připravený následovně: 1,32 g fosforečnanu amonného R a 0,37 g edetanu disodného R se rozpustí v 950 ml vody R, pH se upraví kyselinou fosforečnou R na hodnotu pH 2,8 (asi 3 ml až 4 ml) a přidá se 55 ml tetrahydrofuranu R, - spektrofotometrického detektoru, 220 nm. Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku (a). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku s relativním retenčním časem asi 0,8 nebyla menší než 15 % stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem s relativním retenčním časem asi 0,8 a hlavním pikem není menší než 1,0. Nastříkne se 20 ul zkoušeného roztoku a 20 ul porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 3násobku retenčního času deferoxaminu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (4,0 %); součet ploch všech těchto píku není větší než l,75násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (7,0 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,02násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Chloridy (2.4.4). 2 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (330 Mg/g)- Sírany (2.4.13). 5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 20 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (400 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2,0 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,025 m.j. endotoxinu v miligramu. Strana 1460 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1460 f Demeclocyclini hydrochloridum Stanovení obsahu 0,500 g se rozpustí ve 25 ml vody R, přidají se 4 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l RS a titruje se síranem amonno-železitým 0,1 mol/l VS; před koncem titrace se titruje stejnoměrně rychlostí asi 0,2 ml/min. Bod ekvivalence se stanoví potenciometncky (2.2.20) za použití platinové indikační a kalomelové srovnávací elektrody. Ztitrovaný roztok se použije ke zkoušce totožnosti C. 1 ml síranu amonno-železitého 0,1 mol/l KS* odpovídá 65,68 mg C^^^iPnS. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2° C až 8 °C. Pokud je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka: - sterilní, - prostá bakteriálních endotoxinů. Nečistoty A. deferoxamin Ax (desferrioxamin Ax), B. jiné deferoxaminy (desferrioxaminy). f Demeclocyclini hydrochloridum Demeklocykliniumchlorid © ci e C2i r^C^^Os H 501,32 CAS 64-73-3 Je to (45,,4aS',5a>S',65',12a>S)-(7-chlor-l,4,4a,5,5a,6,ll,12a-oktahydro-3,6,10,12,12a-pentahydroxy--2-karbomoyl-l,l l-dioxo-4-naftacenyl)dimethylamoniumchlorid, který je produkován růstem určitých kmenů Streptomyces aureofaciens nebo získán jiným způsobem. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 89,5 % až 100,5 % sloučeniny C21H22C12N208. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1461 ______________________________________________________________f Demeclocyclini hydrochloridum 1461 Vlastnosti Žlutý prášek. Je dobře rozpustný nebo mírně rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v acetonu, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů a uhličitanů. Zkoušky totožnosti A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR. Vrstva se stejnoměrně postříká roztokem edetanu disodného R (100 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným koncentrovaným RS na 7,0, (asi 10 ml na desku rozměrů 100 mm x 200 mm). Vrstva se suší nejméně 1 h ve vodorovné poloze. Před použitím se vrstva 1 h zahřívá v sušárně při 110 °C. Zkoušený roztok. 5 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 5 mg demeklocykliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 5 mg demeklocykliniumchloridu CRL, 5 mg oxytetracykliniumchloridu CRL a 5 mg metacykliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 1 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a dichlormethanu R (6 + 35 + 59) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou tři zřetelně oddělené skvrny. B. K asi 2 mg se přidá 5 ml kyseliny sírové R; vznikne fialové zbarvení. Roztok se přidá k 2,5 ml vody R; zbarvení se změní ve žluté. C. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 2,0 až 3,0. Měří se následující roztok: 0,1 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -248° až -263 °, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Absorbance (2.2.25). 10,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí sejí na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 12 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. Specifická absorbance při 385 nm je 340 až 370, počítáno na bezvodou látku. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu. Nastřikuje se zkoušený roztok a porovnávací roztok (d). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku rozpouštědla, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (5 %). Nejvýše jeden takový pík má plochu větší než 0,8násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (4 %) a součet ploch všech těchto píku není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (10 %). Strana 1462 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1462 f Demeclocyclini hydrochloridum______________________________________________________________ Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (50 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije 2,5 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %, provede se s 1,000 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %, stanoví se s 1,0 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 25,0 mg zkoušené látky se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí sejí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (a). 25,0 mg demeklocykliniumchloridu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (b). 5,0 mg 4-epidemeklocykliniumchloridu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se smíchá s 5,0 ml porovnávacího roztoku (b) a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 25,0 ml. Porovnávací roztok (d). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (8 //m až 10 Mm)) - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, která je roztokem připraveným takto: naváží se 80,0 g terc.butanolu R a přenese se do odměrné baňky na 1000 ml pomocí 200 ml vody R; přidá se 100 ml roztoku hydrogenfosforečnanu draselného R (35 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou zředěnou RS na 9,0, 150 ml roztoku tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (10 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným zředěným RS na 9,0, a 10 ml roztoku edetanu disodného R (40 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným zředěným RS na 9,0; zředí se vodou R na 1000 ml, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm, - injektorové smyčky, 20 [A, - elektronického integrátoru. Teplota kolony se udržuje na 60 °C. Nastříkne se porovnávací roztok (c) a citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška píku byla nejméně polovina celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním pikem (4-epidemeklocyklin) a druhým pikem (demeklocy-klin) je nejméně 3,0. Je-li třeba, upraví se obsah terc.butanolu v mobilní fázi. Faktor symetrie druhého píku je nejvýše 1,25. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku demeklocyklinu nejvýše 1,0 %. Je-li třeba, upraví se parametry integrátoru. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se nastřikují střídavě. Obsah demeklocykliniumchloridu se vypočítá v procentech. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1463 f Desipramini hydrochloridum 1463 Nečistoty OH O OH O OH C—NH2 A. demethyltetracyklin, H H CI HO H H n; B. 4-epidemeklocyklin. f Desipramini hydrochloridum Desipraminiumchlorid * * CH2—CH2—CH2—NH2—CH3 © ci e Ci8H23CIN2 H 302,85 CAS 58-28-6 Je to 3-(10,ll-dihydro-5ií-dibenz[ř;,/|azepin-5-yl)-N-methylpropylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C18H23C1N2. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Taje při asi 214 °C. Strana 1464 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1464 ff Deslanosidum___________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. 40,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS'na 100,0 ml. Měří se absorban-ce (2.2.25) při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 251 nm a prodlevu při 270 nm. Specifická absorbance v maximuje 255 až 285. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem desipraminiumchloridu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Asi 50 mg se rozpustí ve 3 ml vody R a přidá se 0,05 ml roztoku chinhydronu R (25 g/l) v methanolu R Do 15 min vznikne intenzivní růžové zbarvení. E. K 0,5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1,5 ml vody R. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,25 g se rozpustí, v případě potřeby zahřátím nejvýše na 30 °C, ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml. Vzhled roztoku. Čerstvě připravený roztok S není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně methylové RS a 0,3 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok j e žlutý. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Příbuzné látky. Zkouška se provede za chránění před přímým světlem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů chloroformu R a ethanolu R a zředí sejí na 10 ml. Připravuje se v ěas potřeby. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů chloroformu R a ethanolu R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 25 mg desipraminiumchloridu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů chloroformu R a ethanolu R a zředí sejí na 25 ml. Připravuje se v ěas potřeby. Porovnávací roztok (b). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů chloroformu R a ethanolu R na 50 ml. Na vrstvu se nanese po 5 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové bezvodé R a toluenu R (1 + 10 + 10) po dráze 7 cm. Vrstva se suší 10 min v proudu vzduchu, postříká se roztokem dichromanu draselného R (5 g/l) ve směsi objemových dílů vody R a kyseliny sírové R (4 + 1) a ihned se pozoruje. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 4 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1465 f f Deslanosidum 1465 Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 1,000 g v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,2500 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 30,28 mg C18H23C1N2. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f f Deslanosidum Deslanosid HO- C47H74018 Mr 943,09 CAS 17598-65-1 Je to 3ß-[(0-ß-D-glukopyranosyl-(l ^4)-0-2,6-dideoxy-ß-D-rz'ro-hexapyranosyl-(l ^4)-0-2,6-di-deoxy-ß-D-riro-hexapyranosyl-2,6-dideoxy-ß-D-riro-hexapyranosyl)oxy]-12ß,14-dihydro-xy-5ß,14ß—kard-20(22)-enolid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 95,0 % až 105,0 % sloučeniny C47H74019. Vlastnosti Bílý krystalický nebo jemně krystalický hygroskopický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v etheru, velmi těžce rozpustný v lihu 96%. Při nízké vzdušné relativní vlhkosti ztrácí vodu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety deslanosidu CRL. Při porovnávání spektra je třeba věnovat zvláštní pozornost nepřítomnosti zřetelného absorpčního maxima při asi 1260 cm"1 a intenzitě absorpčního maxima při asi 1740 cm"1. Strana 1466 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1466 f Desmopressinum__________________________________________________________________________ Tableta zkoušené látky a tableta referenční látky s bromidem draselným R se pripraví následovně: 1 mg zkoušené látky a 1 mg referenční látky se odděleně rozpustí v 0,3 ml methanolu R a homogenizuje se s asi 0,4 g jemně upráškovaného a vysušeného bromidu draselného Atak dlouho, až je směs dokonale suchá. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Príbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. Asi 0,5 mg se suspenduje v 0,2 ml lihu 60% (V/V). Přidá se 0,1 ml kyseliny dinitrobenzoové RS a 0,1 ml hydroxidu sodného zředěného RS; vzniká fialové zbarvení. D. Asi 5 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny octové ledové R, přidá se 0,05 ml chloridu železitého RS1, na tento roztok se opatrně navrství 2 ml kyseliny sírové R tak, aby nedošlo k promíchání obou vrstev, a nechá se stát. Na styku obou tekutin vznikne hnědý prstenec, ne však naěervenalý; stáním se horní vrstva zbarví zelenožlutě a potom modrozeleně. Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,20 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Specifická optická otáčivost (2.2.7). +6,5° až +8,5°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,200 g v pyridinu bezvodém R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok (a). Použije se roztok S. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg deslanosidu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 2,5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese do lOmm proužků po 5 fA každého roztoku a ihned se vyvíjí směsí objemových dílů vody R, methanolu R a dichlormethanu R (3 + 36 + 130) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu, postříká se směsí objemových dílů kyseliny sírové R a lihu 96% R (5 + 95), 15 min se suší při 140 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,5 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 0,500 g se suší ve vakuové sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se se zbytkem získaným ve zkoušce Ztráta sušením. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1467 f Desmopressinum 1467 Stanovení obsahu 50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Současně za stejných podmínek se připraví porovnávací roztok za použití 50,0 mg nevysušeného deslanosidu CRL. K 5,0 ml každého roztoku se přidají 3,0 ml trinitrofenola-tu sodného RS a nechá se 40 min ve vodní lázni při (20 ±1) °C za chránění před světlem. Měří se absorbance (2.2.25) obou roztoků v maximu při 484 nm proti současně připravenému kontrolnímu roztoku, kterým je směs 5,0 ml lihu 96%> R a 3,0 ml trinitrofenolatu sodného RS. Obsah C47H74019 se vypočítá ze zjištěných absorbancí a koncentrací roztoků. Uchovávání Ve vzduchotěsných skleněných obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřesahující 10 °C. Venenum. f Desmopressinum ***** _, 1998 ****** Desmopressin CH2—Cht—C—Tyr—Phe—Gin—Asn—Cys—Pro—d—Arg—Gly—NH2 O C46H64N14012S2 H 1069,22 CAS 16679-58-6 Je to syntetický cyklický nonapeptid s antidiuretickým účinkem. Počítáno na bezvodou a kyseliny octové prostou látku, obsahuje 95,0 % až 105 % sloučeniny C46H64N14012S2. Používá se ve formě acetatu. Vlastnosti Bílý sypký prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, v lihu 96% a v kyselině octové ledové. Zkouška totožnosti Hodnotí se chromatogramy získané při Stanovení obsahu. Retenční čas a velikost hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku se shodují s retenčním časem a velikostí hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). -72° až -82°, počítáno na bezvodou a kyseliny octové prostou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 10,0 mg v roztoku kyseliny octové ledové R\% (V/V) a zředěním stejným rozpouštědlem na 5,0 ml. Aminokyseliny. Stanoví se pomocí analyzátoru aminokyselin. Přístroj se kalibruje směsí obsahující ekvimolární množství amoniaku, glycinu a L-formy následujících aminokyselin: Strana 1468 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1468 f Desmopressinum__________________________________________________________________________ lysin threonin alanin leucin histidin serin valin tyrosin arginin kyselina glutamová methionin fenylalanin kyselina asparagová prolin isoleucin a polovinu ekvimolárního množství L-cystinu. K validaci postupu se použije vhodný vnitřní standard, např. DL-norleucin R. Zkoušený roztok. 1,0 mg zkoušené látky se smíchá v pečlivě vymyté silnostěnné zkumavce délky 100 mm a vnitřního průměru 6 mm. Přidá se vhodné množství 50% (V/V) kyseliny chlorovodíkové R. Zkumavka se ponoří do chladicí směsi při -5 °C a sníží se tlak pod 133 Pa, těsně se uzavře a zahřívá 16hpřillO°Cažll5 °C. Po ochlazení se otevře a obsah se přenese do 10ml baňky pomocí pětkrát 0,2 ml vody R. Potom se obsah baňky odpaří do sucha za sníženého tlaku nad hydroxidem draselným R, zbytek se rozpustí ve vodě R, odpaří do sucha za sníženého tlaku nad hydroxidem draselným R; postup se opakuje ještě jednou. Odparek se převede do tlumivého roztoku vhodného pro analyzátor kyselin a zředí se jím na vhodný objem. Přesně změřený vhodný objem zkoušeného roztoku se nastříkne do analyzátoru aminokyselin. Objem by měl být takový, aby výška píku nejvíce zastoupené aminokyseliny zaujímala větší část stupnice zapisovače. Obsah každé aminokyseliny se vyjádří v molech. Relativní podíl jednotlivých aminokyselin se vypočte za předpokladu, že šestina součtu molárního množství kyseliny asparagové, kyseliny glutamové, prolinu, glycinu, argininu a fenylalaninu se rovná jedné. Relativní obsah jednotlivých aminokyselin je v rozmezí: kyselina asparagová 0,95 až 1,05; kyselina glutamová 0,95 až 1,05; prolin 0,95 až 1,05; glycin 0,95 až 1,05; arginin 0,95 až 1,05; fenylalanin 0,95 až 1,05; tyrosin 0,70 až 1,05; polovina cystinu 0,30 až 1,05. Lysin, isoleucin a leucin nejsou přítomny; ostatní aminokyseliny mohou být přítomny pouze ve stopovém množství. Příbuzné peptidy. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) za použití postupu uvedeného ve Stanovení obsahu, v podmínkách eluce podle dále uvedené tabulky, při průtokové rychlosti 1,5 ml/min. Čas (min) Mobilní fáze A %(V/V) Mobilní fáze B %(V/V) Poznámky 0-4 4-18 18-35 35-40 40-50 76 76-58 58-48 48-76 76 24 24-42 42-52 52-24 24 izokraticky lineární gradient lineární gradient návrat k původním podmínkám izokraticky - znovuustalování Nastříkne se 50 ml validačního roztoku, určí se píky desmopressinu a oxytocinu (první a druhý pík). Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi, aby se dosáhl retenční čas pro pík desmopressinu asi 16 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi oběma píky je nejméně 1,5. Nastříkne se 50 ml zkoušeného roztoku. Plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než 0,5 % celkové plochy píku. Součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, je nejvýše 1,5 % celkové plochy píku. Nepřihlíží se k žádnému píku rozpouštědla a k žádnému píku, jehož plocha je menší než 0,05 % hlavního píku. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1469 __________________________________________________________________________f Desmopressinum 1469 Kyselina octová. 3,0 až 8,0 %. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití acetonitri-lu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 80 mg acetonitrUu R se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,2 mol/l RS na 100,0 ml. Zkoušený roztok (a). 20,0 mg se rozpustí ve 400 fA kyseliny chlorovodíkové 0,2 mol/l RS a dobře se promíchá. Zkoušený roztok (b). 20,0 mg se rozpustí ve 400 fA roztoku vnitřního standardu a dobře se promíchá. Porovnávací roztok. 0,100 g kyseliny octové ledové R se zředí roztokem vnitřního standardu na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 3 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R (125 //m až 180 Mm)> - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 180 °C, teplota detektoru na 250 °C a teplota nástřikového prostoru na 200 °C. Nastříkne se odděleně 0,5 fA až 1,0 fA zkoušeného roztoku (a), zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku. Voda. Nejvýše 6,0 %. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití methanolu bezvodého R jako vnitřního standardu. Použijí se suché skleněné nádoby, které mohou být silikonované. Roztok vnitřního standardu. 15 fA methanolu bezvodého R se zředí 2-propanolem Rl na 100,0 ml. Zkoušený roztok (a). 4,0 mg se rozpustí v 0,5 ml 2-propanolu Rl. Zkoušený roztok (b). 4,0 mg se rozpustí v 0,5 ml roztoku vnitřního standardu. Porovnávací roztok. 10 fA vody R se smíchá s 50,0 ml roztoku vnitřního standardu (což odpovídá 2,5 % vody ve zkoušené látce). Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 1 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné styren-divinylbenzen kopolymerem R (180 [im až 250 Mm)> - helia pro chromatografií R jako nosného plynu, - tepelně vodivostního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 120 °C, teplota detektoru na 150 °C. Nastříkne se odděleně zvolené množství zkoušeného roztoku (a), zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku. Vypočítá se obsah vody za použití předpokládané relativní hustoty vody (2.2.5) při 20 °C 0,9972 g/ml a nalezeného celkového obsahu vody v roztoku vnitřního standardu. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizaěního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 500 m.j. endotoxinu v miligramu. Strana 1470 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1470 f Desoxycortoni acetas______________________________________________________________________ Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 1,0 mg se rozpustí v 2,0 ml vody R. Porovnávací roztok. Obsah lahvičky desmopressinu CRL se rozpustí ve vodě R na koncentraci 0,5 mg/ml. Validační roztok. Obsah lahvičky oxytocinu CRL se rozpustí ve vodě R na koncentraci 0,5 mg/ml. Smíchají se stejné objemové díly tohoto roztoku a zkoušeného roztoku. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,12 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografii R (5 fj.ro), - mobilní fáze při průtokové rychlosti 2,0 ml/min, kterou je směs objemových dílů mobilní fáze A a mobilní fáze B (60 + 40): - mobilní fáze A - tlumivý roztok fosforečnanový o pH 7,0 (0,067 mol/l) se zfiltruje a odplyní, - mobilní fáze B - smíchají se stejné objemové díly mobilní fáze A a acetonitrilu pro chromatografii R, zfiltruje se a odplyní, - spektrofotometrického detektoru, 220 nm. Nastříkne se 50 fA validačního roztoku, určí se píky desmopressinu a oxytocinu (první a druhý pík). Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi tak, aby retenční čas píku desmopressinu byl asi 5 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma píky je nejméně 1,5. Nastříkne se 50 fA zkoušeného roztoku a 50 fA porovnávacího roztoku. Vypočítá se obsah C46H64N14012S2 z výšek nebo ploch hlavních píku na chromatogramu zkoušeného roztoku a chromatogramu porovnávacího roztoku za použití deklarovaného obsahu C46H64N14012S2 v desmopressinu CRL. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a před vlhkem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede: - množství peptidu v obalu, - zda j e látka sterilní, - zda je látka prostá bakteriálního endotoxinu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1471 f Desoxycortoni acetas 1471 f Desoxycortoni acetas Desoxykortonacetat Synonymum. Desoxycortonum aceticum o II CH2—O—C—CH3 C=0 ^23'~'32*~'4 Mr 372,50 CAS 56-47-3 Je to 21-hydroxy-4-pregnen-3,20-dion-acetat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C^H^Cv Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystalky. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, dobře rozpustný v acetonu, mírně rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v propylenglykolu a v mastných olejích. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a C. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 157 °C až 161 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem desoxykorton-acetatu CRL. C. Provede se tenkovrstva chromatografíe (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg desoxykortonacetatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg kortisonacetatu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) do směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 +77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se Strana 1472 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1472 f Dexamethasoni acetas______________________________________________________________________ shoduje polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Vrstva se postříká kyselinou sírovou v Uhu RS a zahřívá se 10 min nebo až do objevení skvrn při 120 °C. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrný dvě zřetelně oddělené skvrny. D. Asi 2 mg se přidají ke 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění. Během 5 min se objeví žluté zabarvení. Roztok se přidá ke 2 ml vody R a protřepe se; výsledný roztok je intenzivně modrý a vykazuje červenou fluorescenci, která je výraznější v ultrafialovém světle při 365 nm. E. Asi 10 mg vyhovuje zkoušce na acetyl (2.3.1). Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). +171 ° až +179°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 2 mg desoxykortonacetatu CRL a 2 mg betamethason-17-valeratu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 200,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 200,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 /um), - mobilní fáze při průtokové rychlosti 1 ml/min, která je směsí připravenou takto: v 1000ml odměrné baňce se smíchá 350 ml vody R s 600 ml acetonitrilu R, promíchá se a nechá se ustálit; doplní se vodou R na 1000 ml a znovu se promíchá, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Při průtoku mobilní fáze 1 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 30 min. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu při nastříknutí 20 (A porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 50 % stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční easy látek: betamethason-17-valeratu asi 7,5 min, desoxykortonacetatu asi 9,5 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky betamethason-17-valeratu a desoxykortonacetatu je nejméně 4,5. V případě potřeby se upraví koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi. Nastříkne se odděleně 20 fA zkoušeného roztoku a 20 fA porovnávacího roztoku (b). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 3násobku retenčního ěasu hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší, než je 0, lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 0,500 g v sušárně při 100 °C až 105 °C. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1473 f Dexamethasoni acetas 1473 Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 240 nm. Vypočítá se obsah C23H3204 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 450. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Dexamethasoni acetas Dexamethasonacetat ^'24'~'3iF06 Mr 434,50 CAS 1177-87-3 Je to 9-fluor-llß,17,21-trihydroxy-16a-methyl-l,4-pregnadien-3,20-dion-21-acetat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C24H31F06. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu a v lihu 96%, těžce rozpustný v dichlormethanu. Vykazuje polymorfismus. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a C. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2). A. 10,0 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se odměří do zkumavky se zabroušenou zátkou, přidá se 10,0 ml fenylhydrazinu v kyselině sírově RS, promíchá se, zahřívá 20 min ve vodní lázni při 60 °C a ihned se ochladí. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 419 nm není menší než 0,35. Strana 1474 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1474 f Dexamethasoni acetas______________________________________________________________________ B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem dexamethasonacetatu CRL. Jestliže spektra v pevném stavu jsou rozdílná, zaznamenají se spektra nasycených roztoků (asi 30 g/l) zkoušené látky a referenční látky v chloroformu R za použití 0,2mm kyvet. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg dexamethasonacetatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Porovnávací roztok (b).\Q mg kortisonacetatu R se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) do směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min nebo až do objevení skvrn při 120 °C. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrný dvě zřetelně oddělené skvrny. D. Asi 2 mg se přidají ke 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění. Během 5 min se objeví slabé červenohnědé zbarvení. Roztok se přidá k 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a roztok zůstane čirý. E. Asi 5 mg se smíchá s 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do získání téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Po ochlazení se přidá 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do získání bezbarvé směsi a zfiltruje se. K čerstvě připravené směsi 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS se přidá 1,0 ml filtrátu, promíchá se a nechá se 5 min stát. Současně se stejným způsobem připraví slepá zkouška. Roztok získaný se zkoušenou látkou je žlutý, roztok získaný se slepou zkouškou je červený. F. Asi 10 mg vyhovuje zkoušce na acetyl (2.3.1). Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). +84° až +90°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v asi 4 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 2 mg dexamethasonacetatu CRL a 2 mg betamethasonacetatu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1475 ______________________________________________________________________f Dexamethasoni acetas 1475 Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografii R (5 fj.rn), - mobilní fáze při průtokové rychlosti 1 ml/min, která je směsí připravenou takto: v 1000ml odměr-né baňce se smíchá 380 ml acetonitrilu R s 550 ml vody R promíchá se a nechá se ustálit; doplní se na 1000 ml vodou R a znovu se promíchá, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Při průtoku mobilní fáze 1 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 30 min. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu získaného nástřik -nutím 20 fA porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 50 % stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční easy látek: betamethasonacetatu asi 19 min, dexamethasonacetatu asi 22 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky dexamethasonacetatu a betamethasonacetatu není menší než 3,3. V případě potřeby se upraví koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi. Nastříkne se odděleně 20 fA zkoušeného roztoku a 20 fA porovnávacího roztoku (b). Chromato-gramy se zaznamenávají po dobu odpovídající l,5násobku retenčního ěasu hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší, než je 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 0,500 g se suší ve vakuové sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 238,5 nm. Vypočítá se obsah C24H31F06 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 357. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Strana 1476 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1476 f Dexamethasoni acetas f Dexamethasoni natrii phosphas Sodná sůl dexamethasonfosfatu 1998 ***** 2 Na© 20 C22H28FNa208P Mr 516,41 CAS 2392-39-4 Je to disodná sůl 9-fluor-llß,17,21-trihydroxy-16a-methyl-l,4-pregnadien-3,20-dion-21-dihydrogenfosfatu. Počítáno na bezvodou a ethanolu prostou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C22H28FNa208P. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý velmi hygroskopický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě, těžce rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru a v dichlormethanu. Vykazuje polymorfismus. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a C. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2). A. 10,0 mg se rozpustí v 5 ml vody R a zředí se ethanolem R na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se odměří do skleněné zkumavky se zabroušenou zátkou, přidá se 10,0 núfenylhydrazinu v kyselině sírové RS, promíchá se a zahřívá se 20 min ve vodní lázni při 60 °C a pak se ihned ochladí. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 419 nm není větší než 0,20. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli dexamethasonfosfatu CRL. Pokud spektra získaná v pevném stavu vykazují rozdíly, odděleně se zkoušená látka a referenční látka rozpustí v co nejmenším objemu lihu 96% R, odpaří se na vodní lázni do sucha a znovu se zaznamenají spektra obou látek. C. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg sodné soli dexamethasonfosfatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1477 ______________________________________________________________________f Dexamethasoni acetas 1477 Porovnávací roztok (b). 10 mg sodné soli prednisolonfosfatu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové R vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrný dvě skvrny, které nemusí být zcela odděleny. D. K asi 2 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; během 5 min vznikne slabé žlutohnědé zbarvení. K roztoku se přidá 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a zůstane ěirý roztok. E. Asi 5 mg se smíchá se 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do získání téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Nechá se vychladnout, přidá se 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS tak, aby roztok zůstal bezbarvý. Zfiltruje se a 1 ml filtrátu se přidá k čerstvě připravené směsi 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnanu-oxidu zirkoničitého RS. Promíchá se a nechá se stát 5 min. Současně se stejným způsobem provede slepá zkouška. Roztok se zkoušenou látkou je zbarven žlutě, kontrolní roztok získaný při slepé zkoušce je červený. F. K asi 40 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a směs se opatrně zahřívá až do vzniku bílého dýmu, pak se za současného zahřívání přidává po kapkách kyselina dusičná R, až je výsledný roztok téměř bezbarvý. Po ochlazení se přidají 2 ml vody R a opakuje se zahřívání až do vzniku bílého dýmu. Po ochlazení se přidá 10 ml vody R a roztok se neutralizuje amoniakem zředěným RS1 napapír lakmusový červený R. Tento roztok vyhovuje zkoušce na sodík (2.3.1) a zkoušce na fosforečnany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a není intenzivněji zabarven než porovnávací barevný roztok H7 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 7,5 až 9,5; měří se roztok připravený zředěním 1 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 5 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +75° až +83°, počítáno na bezvodou a ethanolu prostou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 2 mg sodné soli dexamethasonfosfatu CRL a 2 mg sodné soli betametha- sonfosfatu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Strana 1478 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1478 f Dexamethasonum_________________________________________________________________________ Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 /um), - mobilní fáze, která je směsí připravenou takto: do 250ml kuželové baňky se naváží 1,360 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 0,600 g hexylaminu R, promíchá se a nechá se 10 min stát. Potom se směs rozpustí v 182,5 ml vody R, přidá se 67,5 ml acetonitrilu R, promíchá se a zfiltruje se (0,45 //m). Průtoková rychlost j e 1 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Při průtoku mobilní fáze 1 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 45 min. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu s 20 fA porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční easy látek: sodné soli betamethasonfosfatu asi 12,5 min, sodné soli dexa-methasonfosfatu asi 14 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky sodné soli dexamethasonfosfatu a sodné soli betamethasonfosfatu je nejméně 2,2. V případě potřeby se sníží se koncentrace acetonitrilu R nebo se zvýší koncentrace vody R v mobilní fázi. Odděleně se nastříkne 20 fA zkoušeného roztoku a 20 fA porovnávacího roztoku (b). Chromato-gramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního ěasu hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku porovnávacího roztoku (b). Anorganické fosforečnany. 50 mg se rozpustí ve vodě R a. zředí se jí na 100 ml. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml zkoumadla molybdenan-vanadičného R, promíchá se a nechá se 5 min stát. Žluté zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 10 ml základního roztoku fosforečnanů (5 jug PO 4/ml) (1 %). Ethanol. Nejvýše 3,0 %. Stanoví se plynovou chromatografii (2.2.28) za použití 1-propanolu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 1,0 ml 1-propanolu R se zředí vodou R na 100,0 ml. Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí v 5,0 ml vnitřního standardu a zředí se vodou R na 10,0 ml. Porovnávací roztok. 1,0 g ethanolu R se zředí vodou R na 100,0 ml. Ke 2,0 ml tohoto roztoku se přidá 5,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 1 m a vnitřního průměru 3,2 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R (150 //m až 180 Mm)> - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 150 °C, teplota nástřikového prostoru na 250 °C, teplota detektoru na 280 °C. Nastříkne se odděleně po 2 fA každého roztoku. Ethanol a voda. Součet obsahu vody a ethanolu není větší než 13,0 %. Provede se semimikrostano-vení vody (2.5.12) s 0,200 g zkoušené látky. K obsahu vody se připočítá obsah ethanolu ze zkoušky Ethanol, vyjádřený v procentech. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 / 1998 Strana 1479 __________________________________________________________________________f Dexamethasonum 1479 Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 500,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 241,5 nm. Vypočítá se obsah C22H28FNa208 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 303. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. dexamethason, B. sodná sůl betamethasonfosfatu. f Dexamethasonum Dexamethason CH2OH C22H29F05 Mr 392,47 CAS 50-02-2 Je to 9-fluor-llß,17,21-trihydroxy-16a-methyl-l,4-pregnadien-3,20-dion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C22H29F05. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v ethanolu, těžce rozpustný v dichlormethanu. Taje při asi 255 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a C. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. 10,0 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se odměří do zkumavky se zabroušenou zátkou, přidá se 10,0 ml fenylhydrazinu v kyselině sírové RS, 1998 Strana 1480 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1480 f Dexamethasonum_________________________________________________________________________ promíchá se, zahřívá 20 min ve vodní lázni při 60 °C a ihned se ochladí. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 419 nm není menší než 0,4. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem dexamethasonu CRL. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg dexamethasonu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Porovnávací roztok (b).\Q mg betamethasonu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů 1-butanolu R nasyceného vodou R, toluenu R a etheru R (5 + 10 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min při 120 °C nebo až do objevení skvrn. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrný dvě skvrny, které nemusí být zcela oddělené. D. Asi 5 mg se smíchá s 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do získání téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Po ochlazení se přidá 1 ml vody R, 0,05 mlfenolfta-leinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do získání bezbarvé směsi a zfiltruj e se. K čerstvě připravené směsi 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS se přidá 1,0 ml filtrátu, promíchá se a nechá se 5 min stát. Současně se stejným způsobem připraví slepá zkouška. Roztok získaný se zkoušenou látkou je žlutý, roztok získaný slepou zkouškou je červený. E. Asi 2 mg se přidají ke 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění. Během 5 min se objeví slabé červenohnědé zabarvení. Roztok se přidá k 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí. Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). +75° až +80°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v roztoku acetonitrilu R 50% (V/V) v methanolu R a zředí se stejným rozpouštědlem na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 2 mg dexamethasonu CRL a 2 mg methylprednisolonu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází A na 100,0 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1481 ____________________________________________________________________________Dexpanthenolum 1481 Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony 0,25 m dlouhé o vnitřním průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 /um), - mobilní fáze při průtokové rychlosti 2,5 ml/min s lineárním gradientovým programem za použití následujících podmínek: - mobilní fáze A-y odměrné baňce na 1000 ml se smíchá 250 ml acetonitrilu R se 700 ml vody R, nechá se ustálit, doplní se vodou R na 1000 ml a opět se promíchá, - mobilní fáze B - acetonitril R, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Čas (min) Mobilní fáze A%(V/V) Mobilní fáze B % (V/V) Poznámky 0 15 40 41 46 = 0 100 100-0 0 100 100 0 0- 100 100 0 0 izokraticky počátek lineárního gradientu konec chromatogramu návrat na 100 A počátek ustalování s A konec ustalování počátek dalšího chromatogramu Teplota kolony se udržuje na 45 °C. Kolona se ustaluje mobilní fází B při průtokové rychlosti 2,5 ml/min po dobu nejméně 30 min a potom mobilní fází A po dobu 5 min. Pro následující chromatogramy se použijí podmínky popsané mezi 40. min až 46. min. Zvolí se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu při nastříknutí 20 fA porovnávacího roztoku (b) činila nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a) a při zaznamenání chromatogramu za výše popsaných podmínek retenční easy látek jsou: methylprednisolonu asi 11,5 min a betamethasonu asi 13 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky methylprednisolonu a betamethasonu není menší než 2,8. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi A. Nastříkne se odděleně po 20 [A roztoku acetonitrilu R 50% (V/V) v methanolu R jako slepá zkouška, 20 fA zkoušeného roztoku a 20 fA porovnávacího roztoku (b). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního ěasu hlavního píku zkoušeného roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 238,5 nm. Vypočítá se obsah C22H29F05 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 394. Strana 1482 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1482 Dexpanthenolum__________________________________ Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Dexpanthenolum Dexpanthenol CK /NH—Cht—CH2—CH2OH ^C I H—C—OH _l_ CH2OH C9H19N04 H205.25 CAS 81-13-0 Je to (Ä)-2,4-dihydroxy-N-(3-hydroxypropyl)-3,3-dimethylbutyramid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny CcH19N04. Vlastnosti Bezbarvá nebo slabě nažloutlá viskózni hygroskopická kapalina nebo bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety dexpanthenolu CRL. Tablety se připraví odděleně nanesením 0,05 ml roztoku zkoušené látky (50 g/l) v ethanolu R a 0,05 ml roztoku referenční látky (50 g/l) v ethanolu R na tablety bromidu draselného R a sušením tablet při 100 ° C až 105 ° C po dobu 15 min. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce 3-Aminopropanol, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduj e s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 0,1 ml síranu meďnatého RS; vzniká modré zbarvení. Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,500 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 50,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok H6 (2.2.2, Metoda II). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1483 __________________________________________________________________Dextranum 40 pro iniectione 1483 Hodnota pH (2.2.3). Nejvýše 10,5; měří se roztok S. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +29,0° až +32,0°, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok S. 3-Aminopropanol. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok (a). 0,25 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 50 mg dexpanthenolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 25 mg 3-aminopropanolu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R methanolu R a 1-butanolu R (20 + 25 + 55) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem kyseliny trichloroctové R (100 g/l) v methanolu R a zahřívá se 10 min při 150 °C. Pak se vrstva postříká roztokem ninhydrinu R (l g/l) v methanolu R a zahřívá se při 120 °C do vzniku barevných skvrn. Skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídající 3-aminopropanolu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)-Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 jugPb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %, stanoví se s 1,000 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu K 0,400 g se přidá 50,0 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS a vaří se 5 h pod zpětným chladičem za chránění před vlhkostí. Po ochlazení se přidá 50 ml dioxanu R, kterým se nejprve opláchne chladič, za chránění před vlhkostí. Přidá se 0,2 ml naftolbenzeinu RS a titruje se hydrogenftalanem draselným 0,1 mol/l VS do změny zeleného zbarvení na žluté. Současně se provede slepá zkouška. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 20,53 mg CgHjgNO^ Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Strana 1484 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1484 Dextranum 60 pro iniectione Dextranum 40 pro iniectione ***** Dextran 40 na injekci Synonymum. Dextranum 40 ad iniectabile_____________________________________________ CAS 9004-54-0 Je to směs polysacharidu převážně a-l,6-glukonového typu získaná hydrolýzou a frakcionací dextranů vyrobených fermentací sacharosy s použitím kmenu Leuconostoc mesenteroides NRRL B-512 nebo některého podkmenu (např. L. mesenteroides B-512F = NCTC 10817). Vyrábí se v podmínkách minimalizujících mikrobiální kontaminaci. Průměrná relativní molekulová hmotnost je asi 40 000. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v etheru, velmi těžce rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. 1,0 g se rozpustí ve vodě R zahřátím na vodní lázni a zředí se vodou R na 50,0 ml. Specifická optická otáěivost (2.2.7) tohoto roztoku je +195 ° až +201 °, počítáno na vysušenou látku. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem dextranů CRL. C. Zkouška Distribuce molekulových hmotností, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě destilované R zahřátím na vodní lázni a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 mlfenolftaleinu RS; roztok zůstane bezbarvý. Přidá se 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok se zbarví červeně. Přidá se 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je bezbarvý. Přidá se 0,1 ml červeně methylové RS; roztok se zbarví červeně nebo oranžově. Látky obsahující dusík. Provede se stanovení dusíku mineralizací s kyselinou sírovou (2.5.9) za použití 0,200 g zkoušené látky a zahřívání po dobu 2 h. Destilát se jímá do směsi 0,5 ml zeleně bromkresolové RS, 0,5 ml červeně methylové RS a 20 ml vody R Titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l VS. Ke změně barvy indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,15 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Zbytková rozpouštědla. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití 1-propanolu R jako vnitřního standardu. Zkoušený roztok. 5 g se rozpustí ve 100 ml vody R a destiluje se. Jímá se prvních 45 ml destilátu, přidá se 1 ml roztoku 1-propanolu R (25 g/l) a zředí se vodou R na 50 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1485 __________________________________________________________________Dextranum 60 pro iniectione 1485 Porovnávací roztok. 0,5 ml roztoku ethanolu R (25 g/l), 0,5 ml roztoku 1-propanolu R (25 g/l) a 0,5 ml roztoku methanolu R (2,5 g/l) se smíchá a zředí se vodou R na 25,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 1,8 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinyl-benzen-divinylbenzen kopolymerem R (125 //m až 150 Mm)> - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 25 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 190 °C, teplota nástřikového prostoru je 240 °C a teplota detektoru je 210 °C. Nastříkne se zvolený objem každého roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajících methanolu nebo ethanolu není větší než plocha odpovídajících píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 % ethanolu a 0,05 % methanolu) a součet ploch všech píku, kromě píku ethanolu, methanolu a vnitřního standardu, není větší než plocha píku vnitřního standardu (0,5 % počítáno jako 1-propanol). Distribuce molekulových hmotností (2.2.39). Průměrná molekulová hmotnost (M^)je 35^0 az 45 000. Průměrná molekulová hmotnost 10 % vysokomolekulárni frakce není větší než 110 000. Průměrná molekulová hmotnost 10 % nízkomolekulární frakce není nižší než 7000. Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jUgPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 7,0 %; 0,200 g se suší 5 h v sušárně při (105 ± 2) °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,3 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 10 m.j. endotoxinů v gramu. Mikrobiální znečištění. Nejvýše 102živých mikroorganismů v gramu; stanoví se plotnovou metodou (2.6.12). Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli (2.6.13). Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Dextranum 60 pro iniectione ***** * * Dextran 60 na injekci Synonymum. Dextranum 60 ad iniectabile_____________________________________________ CAS 9004-54-0 Je to směs polysacharidu převážně a-l,6-glukonového typu získaná hydrolýzou a frakcionací dextranů vyrobených fermentací sacharosy s použitím kmenu Leuconostoc mesenteroides NRRL B-512 nebo některého podkmenu (např. L. mesenteroides B-512F = NCTC 10817). Vyrábí se za podmínek minimalizujících mikrobiální kontaminaci. Průměrná relativní molekulová hmotnost je asi 60 000. Strana 1486 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1486 Dextranum 70 pro iniectione__________________________________________________________________ Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v etheru, velmi těžce rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. 1,0 g se rozpustí ve vodě R zahřátím na vodní lázni a zředí se vodou R na 50,0 ml. Specifická optická otáěivost (2.2.7) tohoto roztoku je +195 ° až +201 °, počítáno na vysušenou látku. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem dextranu CRL. C. Zkouška Distribuce molekulových hmotností, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě destilované R zahřátím na vodní lázni a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 mlfenolftaleinu RS; roztok zůstane bezbarvý. Přidá se 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok se zbarví červeně. Přidá se 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je bezbarvý. Přidá se 0,1 ml červeně methylové RS; roztok se zbarví červeně nebo oranžově. Látky obsahující dusík. Provede se stanovení dusíku mineralizací s kyselinou sírovou (2.5.9) za použití 0,200 g zkoušené látky a zahřívání po dobu 2 h. Destilát se jímá do směsi 0,5 ml zeleně bromkresolové RS, 0,5 ml červeně methylové RS a 20 ml vody R Titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l VS. Ke změně barvy indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,15 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Zbytková rozpouštědla. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití 1-propanolu R jako vnitřního standardu. Zkoušený roztok. 5 g se rozpustí ve 100 ml vody R a destiluje se. Jímá se prvních 45 ml destilátu, přidá se 1 ml roztoku 1-propanolu R (25 g/l) a zředí se vodou R na 50 ml. Porovnávací roztok. 0,5 ml roztoku ethanolu R (25 g/l), 0,5 ml roztoku 1-propanolu R (25 g/l) a 0,5 ml roztoku methanolu R (2,5 g/l) se smíchá a zředí se vodou R na 25,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 1,8 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinyl-benzen-divinylbenzen kopolymerem R (125 //m až 150 Mm)> - dusíku pro chromatografií R j ako nosného plynu při průtokové rychlosti 25 ml/min, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 190 °C, teplota nástřikového prostoru je 240 °C a teplota detektoru je 210 °C. Nastříkne se zvolený objem každého roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajících methanolu nebo ethanolu není větší než plocha odpovídajících píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 % ethanolu a 0,05 % methanolu) a součet ploch všech píku, kromě píku ethanolu, methanolu a vnitřního standardu, není větší než plocha píku vnitřního standardu (0,5 % počítáno jako 1-propanol). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1487 __________________________________________________________________Dextranum 70 pro iniectione 1487 Distribuce molekulových hmotností (2.2.39). Průměrná molekulová hmotnost (M^je 54 000 až 66 000. Průměrná molekulová hmotnost 10 % vysokomolekulárni frakce není větší než 180 000. Průměrná molekulová hmotnost 10 % nízkomolekulární frakce není nižší než 14 000. Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jUgPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 7,0 %; suší se 0,200 g 5 h v sušárně při (105 ± 2) °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,3 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 16 m.j. endotoxinů v gramu. Mikrobiální znečištění. Nejvýše 102 živých mikroorganismů v gramu; stanoví se plotnovou metodou (2.6.12). Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli (2.6.13). Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Dextranum 70 pro iniectione Dextran 70 na injekci CAS 9004-54-0 Je to směs polysacharidu převážně a-l,6-glukonového typu získaná hydrolýzou a frakcionací dextranů vyrobených fermentací sacharosy s použitím kmenu Leuconostoc mesenteroides NRRL B-512 nebo některého podkmenu (např. L. mesenteroides B-512F = NCTC 10817). Vyrábí se za podmínek minimalizujících mikrobiální kontaminaci. Průměrná relativní molekulová hmotnost je asi 70 000. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v etheru, velmi těžce rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. 1,0 g se rozpustí ve vodě R zahřátím na vodní lázni a zředí se stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Specifická optická otáěivost (2.2.7) tohoto roztoku je +195° až +201°, počítáno na vysušenou látku. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem dextranů CRL. C. Zkouška Distribuce molekulových hmotností, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě destilované R zahřátím na vodní lázni a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Strana 1488 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1488 Dextromethorphani hydrobromidum____________________________________________________________ Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 mlfenolftaleinu RS; roztok zůstane bezbarvý. Přidá se 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok se zbarví červeně. Přidá se 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je bezbarvý. Přidá se 0,1 ml červeně methylové RS; roztok se zbarví červeně nebo oranžově. Látky obsahující dusík. Provede se stanovení dusíku mineralizací s kyselinou sírovou (2.5.9) za použití 0,200 g zkoušené látky a zahřívání po dobu 2 h. Destilát se jímá do směsi 0,5 ml zeleně bromkresolové RS, 0,5 ml červeně methylové RS a 20 ml vody R Titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l VS. Ke změně barvy indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,15 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Zbytková rozpouštědla. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití 1-propanolu R jako vnitřního standardu. Zkoušený roztok. 5 g se rozpustí ve 100 ml vody R a destiluje se. Jímá se prvních 45 ml destilátu, přidá se 1 ml roztoku 1-propanolu R (25 g/l) a zředí se vodou R na 50 ml. Porovnávací roztok. 0,5 ml roztoku ethanolu R (25 g/l), 0,5 ml roztoku 1-propanolu R (25 g/l) a 0,5 ml roztoku methanolu R (2,5 g/l) se smíchá a zředí se vodou R na 25,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 1,8 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinyl-benzen-divinylbenzen kopolymerem R (125 //m až 150 Mm)> - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 25 ml/min, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 190 °C, teplota nástřikového prostoru je 240 °C a teplota detektoru je 210 °C. Nastříkne se zvolený objem každého roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajících methanolu nebo ethanolu není větší než plocha odpovídajících píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 % ethanolu a 0,05 % methanolu) a součet ploch všech píku, kromě píku ethanolu, methanolu a vnitřního standardu, není větší než plocha píku vnitřního standardu (0,5 %, počítáno jako 1-propanol). Distribuce molekulových hmotností (2.2.39). Průměrná molekulová hmotnost (M^)je 64^00 az 76 000. Průměrná molekulová hmotnost 10 % vysokomolekulárni frakce není větší než 185 000. Průměrná molekulová hmotnost 10 % nízkomolekulární frakce není nižší než 15 000. Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)-K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 7,0 %; 0,200 g se suší 5 h v sušárně při (105 ± 2) °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,3 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 16 m.j. endotoxinů v gramu. Mikrobiální znečištění. Nejvýše 102živých mikroorganismů v gramu; stanoví se plotnovou metodou (2.6.12). Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli (2.6.13). Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1489 Dextromethorphani hydrobromidum 1489 Dextromethorphani hydrobromidum Dextromethorfaniumbromid CH, I H N-H _H3CO C18H26BrNO . H20 Mr 370,33 CAS 6700-34-1 Mr bezvodého 352,31 Je to monohydrát (95',135',145)-3-metlioxy-17-metliylmorfinaniumbromidu. Počítáno nabezvo-dou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C18H26BrNO. Vlastnosti Téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Taje při asi 125 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety dextromethorfaniumbromidu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Vyhovuje zkoušce (a) na bromidy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 20 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,4 g se rozpustí mírným zahřátím ve vodě prosté oxidu uhličitého R, ochladí se a zředí se jí na 20 ml. Přidá se 0,1 ml červeně methylové RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Přidáním nejvýše 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS se zbarvení indikátoru změní na červené. fctf e Br. H20 Strana 1490 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1490 §§ Dextromoramidi hydrogenotartras___________________________________________________________ Specifická optická otáčivost (2.2.7). +28° až +30°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok pripravený rozpustením 0,200 g v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředěním jí na 10,0 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok (a). 0,25 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 20 ml. Porovnávací roztok (a). 25 mg dextromethorfaniumbromidu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí methanolem R na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R dichlormethanu R methanolu R ethylacetatu R a toluenu R (2 +10+13 + 20 + 55) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a postříká sejodobismutitanem draselným RS2 a potom peroxidem vodíku zředěným RS. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,25 %). N,N-Dimethylanilin. Nejvýše 10 Mg/g- 0,5 g se rozpustí zahřátím ve 20 ml vody R Po ochlazení se přidají 2 ml kyseliny octové zředěné RS, 1 ml roztoku dusitanu sodného R (10 g/l) a zředí se vodou R na 25 ml. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 20 ml roztoku dimethylanilinu R (0,25 mg/l). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 4,0 % až 5,5 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 20 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 35,23 mg C18H26BrNO. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1491 §§ Dextropropoxypheni hydrochloridum 1491 §§ Dextromoramidi hydrogenotartras Dextromoramidiumhydrogentartarat Synonymum. Dextromoramidi tartras____________________ i c © coo I H—C—OH I HO—C—H I COOH e C^gHaa^Og Mr 542,63 CAS 2922-44-3 Je to (Ä)-N-[3,3-difenyl-2-methyl-4-(l-pynolidinyl)-4-oxo]butylmorfolinium-(2Ä,3Ä)-hydrogentartarat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny Q9H,8N208. Vlastnosti Bílý amorfní nebo krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru. Taje při asi 190 °C, za mírného rozkladu. Zkoušky totožnosti A. 75 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maxima při 254 nm, 259 nm a 264 nm. Specifická absorbance v těchto maximech je asi 6,9, 7,7 a 6,5. B. Asi 50 mg se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Ke 2 ml tohoto roztoku se přidají 3 ml dusičnanu stříbrného amoniakálního RS a zahřeje se na vodní lázni; vznikne šedá nebo černá sraženina. C. Vyhovuje zkoušce (b) na vínany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 4,0; měří se roztok pnpravený rozpuštěním 0,2 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +21 ° až +23 °; měří se roztok pnpravený rozpuštěním 0,50 g v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml. Strana 1492 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1492 §§ Dextropropoxypheni hydrochloridum Na vrstvu se nanese oddelene po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se methanolem R po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se jodobismutitanem draselným zředěným RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,00 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 0,15 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chloristou 0,05 mol/l VS. 1 ml kyseliny chloristé 0,05 mol/l VS odpovídá 27,13 mg C29H38N208. Uchovávání Omamná látka. §§ Dextropropoxypheni hydrochloridum Dextropropoxyfeniumchlorid Synonymum. Dextropropoxyphenium chloratum______________ © ci e C22H30CINO2 Mr 375,94 CAS 1639-60-7 Je to (15',2Ä)-(3,4-difenyl-2-methyl-3-propionyloxybutyl)dimethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C^HjoClNC^. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Taje při asi 165 °C. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1493 _____________________________________________________________________________§ Diazepamum 1493 Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, C a D. Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. 50,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 360 nm. Roztok vykazuje tři absorpční maxima: při 252 nm, 257 nm a 263 nm, a dvě prodlevy: při 240 nm a 246 nm. Poměr absorbance v maximu při 257 nm k absorbanci v maximu při 252 nm je 1,22 až 1,28. Poměr absorbance v maximu při 257 nm k absorbanci v maximu při 263 nm je 1,29 až 1,35. Zkoušku lze hodnotit, jestliže ve zkoušce rozlišení (2.2.25) poměr absorbanci není menší než 1,5. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. dextropropoxyfeniumchloridu. D. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 30 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně methylové RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +52° až +57°; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,100 g ve vodě R a. zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 0,50 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 50 mg se rozpustí v 2,5 ml hydroxidu draselného v lihu 2 mol/l RS, přidá se 2,5 ml vody R a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Potom se přidá 2,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se mobilní fází na 50 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony 0,125 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (5 um), - předkolony naplněné vhodným silikagelem, ustálené mobilní fází a umístěné mezi čerpadlo a dávkovací zařízení, - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,5 (0,2 mol/l), tetrahydrofuranu R, methanolu R a vody R (50 + 84 + 350 + 516) obsahující cetyltrimethylamoniumbromidR (0,9 g/l), průtoková rychlost je 1,0 ml/ml, - spektrofotometrického detektoru, 220 nm, - injektorové smyčky. Chromatografický systém se ustaluje promýváním mobilní fází po dobu 16 h (po 6 h může být mobilní fáze recirkulovaná). Nastříkne se po 20 ul každého roztoku; chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) poměr signálu píku k sumuje nejméně 5, na chromatogramu porovnáva Strana 1494 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1494 § Diazepamum_____________________________________________________________________________ cího roztoku (b) jsou dva píky a rozlišení mezi těmito píky je nejméně 2,0. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,270 g se rozpustí v 60 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml roztoku zeleně malachitové R (5 g/l) v acetanhydridu R j ako indikátoru. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 37,59 mg C22H30ClNO2. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Omamná látka. § Diazepamum Diazepam C16H13CIN20 H 284,74 CAS 439-14-5 Je to 5-fenyl-7-chlor-l-methyl-2,3-dihydro-l//-l,4-benzodiazepin-2-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C16H13C1N20. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1495 ______________________________________________________________________________f Diazoxidum 1495 Zkoušky totožnosti A. Teplota tání (2.2.14). 131 °C až 135 °C. B. Roztoky je nutno chránit před světlem, absorbance se měří ihned po přípravě roztoků. 25 mg se rozpustí v roztoku kyseliny sírové R (5 g/l) v methanolu R a zředí se stejným rozpouštědlem na 250,0 ml (roztok A). 5,0 ml roztoku A se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml a měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 330 nm. Roztok vykazuje dvě absorpční maxima: při 242 nm a 285 nm. Specifická absorbance v maximu při 242 nm je asi 1020. 25,0 ml roztoku A se zředí roztokem kyseliny sírové R (5 g/l) v methanolu R na 100,0 ml. Měří se absorbance při 325 nm až 400 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 366 nm. Specifická absorbance v maximuje 140 až 155. C. Asi 10 mg se rozpustí ve 3 ml kyseliny sírové R Roztok v ultrafialovém světle při 365 nm zelenožlutě fluoreskuje. D. K 80 mg v porcelánovém kelímku se přidá 0,3 g uhličitanu sodného bezvodého R zahřívá se 10 min nad plamenem a nechá se vychladnout. Zbytek se rozpustí v 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfiltruje se. K 1 ml filtrátu se přidá 1 ml vody R; roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Příbuzné látky a rozkladné produkty. Zkouška se provádí za chránění před světlem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R. Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Připraví se v ěas potřeby. Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem Rna 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí stejných objemových dílů ethylacetatu R a hexanu R po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,1 %). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 4 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h ve vakuové sušárně při 60 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,500 g se rozpustí v 50 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,3 ml modři nilské A RS jako indikátoru do žlutozeleného zbarvení. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 28,47 mg C16H13C1N20. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Psychotropní látka. Strana 1496 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1496 f Dibutylis phthalas f Diazoxidum Diazoxid C8H7CIN202S H 230,67 CAS 364-98-7 Je to 7-chlor-3-methyl-2//-l,2,4-benzothiadiazin-1,1-dioxid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C8H7C1N202S. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý jemný nebo krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dimethylformamidu, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se velmi snadno ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 50,0 mg se rozpustí v 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje maximum při 280 nm a prodlevu při 304 nm. Specifická absorbance v maximuje 570 až 610. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem diazoxidu CRL. Měří se tablety látek s bromidem draselným R C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, v ultrafialovém světle při 254 nm; hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). D. Asi 20 mg se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové R a 10 ml vody R, přidá se 0,1 g zinku práškového R, 5 min se vaří a po ochlazení se zfiltruje. K filtrátu se přidají 2 ml roztoku dusitanu sodného R (1 g/l) a promíchá se. Nechá se 1 min stát a přidá se 1 ml roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (5 g/l); vzniká červené nebo fialově červené zbarvení. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,4 g se rozpustí ve 2 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 20 ml. Roztokje čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívnej i než porovnávací barevný roztok Z 7 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 0,5 g upráškované zkoušené látky se přidá 30 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 2 min se protřepává a potom se zfiltruje. K 10 ml filtrátu se přidá 0,2 ml Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1497 _________________________________________________________________________f Dibutylis phthalas 1497 hydroxidu sodného 0,01 mol/l KS* a 0,15 ml červeně methylové RS; roztok je žlutý. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R. Zkoušený roztok (a). 0,1 g se rozpustí ve směsi 0,5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1 ml methanolu R a zředí se methanolem R na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů hydroxidu sodného 1 mol/l RS a methanolu R{\ + 9) na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů hydroxidu sodného 1 mol/l RS a methanolu R (1 + 9) na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 20 mg diazoxidu CRL se rozpustí ve směsi 0,5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1 ml methanolu R a zředí se methanolem R na 5 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a chloroformu R (7 + 25 + 68) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí mírným zahřátím v 50 ml směsi objemových dílů vody R a dimethylformami-du R (1 + 2) a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Provede se slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 23,07 mg C8H7C1N202S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Separandum. f Dibutylis phthalas Dibutylftalat o II z-^. /C—CH2—CH2—CH2—CH3 ^^ C—CH2—CH2—CH2—CH3 o C16H2204 Mr 278,35 CAS 84-74-2 Je to dibutylester kyseliny 1,2-benzendikarboxylové. Obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny * * * * * * Strana 1498 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1498 f Diclofenacum natricum_____________________________________________________________________ Vlastnosti Cirá olej ovitá kapalina. Je bezbarvý nebo velmi slabě nažloutlý, prakticky nerozpustný ve vodě, mísitelný s lihem 96% a s etherem. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a C. Alternativní sestava zkoušek: A, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Relativní hustota (2.2.5). 1,043 až 1,048. B. Index lomu (2.2.6). 1,490 až 1,495. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem dibutylftala-tuCRL. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v etheru R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 50 mg dibutylftalatu CRL se rozpustí v etheru R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů heptanu R a etheru R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku s e polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. E. K asi 0,1 ml se přidá 0,25 ml kyseliny sírové R a 50 mg resorcinolu R, zahřívá se 5 min ve vodní lázni. Po ochlazení se přidá 10 ml vody R a 1 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS; roztok se zbarví žlutě nebo hnědožlutě a vykazuje zelenou fluorescenci. Zkoušky na čistotu Vzhled. Zkoušená látka je ěirá (2.2.1) a není zbarvena intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II). Kysele reagující látky. 20,0 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R předem zneutralizovaného po přidání fenolftaleinu RS1 a přidá se 0,2 ml fenolftaleinu RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,50 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití bibenzylu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 60 mg bibenzylu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml. Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20,0 ml. Zkoušený roztok (b). 1,0 g se rozpustí v dichlormethanu R, přidají se 2,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se dichlormethanem R na 20,0 ml. Porovnávací roztok. K 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se přidá 10,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se dichlormethanem Rna 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R (150 //m až 180 um), impregnovanou 3 %polyfenylmethylsiloxanu R, - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1499 _____________________________________________________________________f Diclofenacum natricum 1499 Teplota kolony se udržuje na 190 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru na 225 °C. Nastříkne se 1 fA porovnávacího roztoku. Látky se eluují v pořadí: bibenzyl a dibutylftalat. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška píku bibenzylu nebyla menší než 70 % stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky bibenzylu a dibutylftalatu je nejméně 12. Nastříkne se 1 fA zkoušeného roztoku (a). Na chromatogramu se ověří, že se zde nevyskytuj e žádný pík se stejným retenčním časem, jaký má vnitřní standard. Nastříkne se odděleně 1 fA zkoušeného roztoku (b) a 1 fA porovnávacího roztoku. Chromatogra-my se zaznamenávají po dobu odpovídající 3násobku retenčního ěasu píku dibutylftalatu, který j e asi 12 min. Na chromatogramu porovnávacího roztoku se vypočítá poměr (R) plochy píku dibutylftalatu k ploše píku vnitřního standardu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) není poměr součtu ploch všech píku, kromě hlavního píku, píku vnitřního standardu a píku rozpouštědla, k ploše píku vnitřního standardu větší než R (1,0 %). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 10,00 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,750 g se vpraví do 250ml baňky z borosilikátového skla, přidá se 25,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS, několik skleněných kuliček a zahřívá se 1 h na vodní lázni pod zpětným chladičem. Potom se přidá 1 ml fenolftaleinu RS1 a titruje se ihned kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS do odbarvení červeného zbarvení. Provede se slepá zkouška. Vypočítá se spotřeba hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l KS* potřebného ke zmýdelnění. 1 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS odpovídá 69,59 mg C16H2204. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Separandum. f Diclofenacum natricum Sodná sůl diklofenaku C14H10CI2NNaO2 Mr 318,13 CAS 15307-79-6 Je to sodná sůl kyseliny 2-[(2,6-dichlorfenyl)amino]fenyloctové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C14H10Cl2NNaO2. Strana 1500 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1500 f Diclofenacum natricum_____________________________________________________________________ Vlastnosti Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek. Je slabě hygroskopická, mírně rozpustná ve vodě, snadno rozpustná v methanolu, dobře rozpustná v lihu 96%, těžce rozpustná v acetonu a prakticky nerozpustná v etheru. Taje při asi 280 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sodné soli diklofenaku CRL. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 25 mg sodné soli diklofenaku CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (b).\Q mg indometacinu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 2 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a ethylacetatu R (10 + 10 + 80) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. C. Asi 10 mg se rozpustí v 10 ml lihu 96% R K 1 ml tohoto roztoku se přidá 0,2 ml směsi stejných objemových dílů roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (6 g/l) a roztoku chloridu železitého R (9 g/l), připravené v ěas potřeby. Roztok se nechá 5 min stát, chráněn před světlem. Přidají se 3 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l) a roztok se nechá 15 min stát chráněn před světlem; vzniká modré zbarvení a tvoří se sraženina. D. 60 mg se rozpustí v 0,5 ml methanolu R a přidá se 0,5 ml vody R. Roztok vyhovuje zkoušce (b) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,25 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25,0 ml. Roztok je ěirý (2.2.1) a jeho absorbance (2.2.25) měřená při 440 nm není větší než 0,05. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. Porovnávací roztok (a). 2,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 mg diklofenaku nečistoty A CRL se rozpustí v methanolu R, přidá se 1,0 ml zkoušeného roztoku a zředí se methanolem R na 200,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktyl-silanizovaným pro chromatografií R s vysycenými zbytkovými silanoly (5 Mm)> Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1501 _____________________________________________________________________f Diclofenacum natricum 1501 - mobilní fáze, která je směsí připravenou takto: použije se směs 34 objemových dílů směsi stejných objemových dílů roztoku kyseliny fosforečné R (1 g/l) a roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (1,6 g/l), jejíž pH bylo upraveno na hodnotu 2,5, a 66 objemových dílů methanolu R průtoková rychlost j e 1 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (b). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční easy: diklofenaku asi 25 min; diklofenaku nečistoty A asi 12 min. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající l,5násobku retenčního ěasu sodné soli diklofenaku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) rozlišení mezi píky diklofenaku a diklofenaku nečistoty A je nejméně 6,5. Nastříkne se 20 fA zkoušeného roztoku a 20 fA porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než 2,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,25násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí v 30 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 31,81 mg C14H10Cl2NNaO2. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem. Separandum. Nečistoty A. 1 -(2,6-dichlorfenyl)-2-indolinon, Strana 1502 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1502 f Dicloxacillinum natricum O H NH Ck X^ .CI B. 2-[(2,6-dichlorfenyl)amino]benzaldehyd, OH NH Ck Jv. /Cl C. {2-[(2,6-dichlorfenyl)amino]fenyl}methanol, COOH NH Ck J\ /Br D. kyselina 2- {2-[(2-brom-6-chlorfenyl)amino]fenyl}octová, E. 2-indolinon. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1503 f Dicloxacillinum natricum 1503 f Dicloxacillinum natricum Sodná sůl dikloxacilinu e .H20 C19H16CI2N3Na05S. H20 Mr 510,32 CAS 13412-64-1 Mr bezvodé 492,31 Je to monohydrát sodné soli kyseliny (6Ä)-6-[3-(2,6-dichlorfenyl)-5-methyl-4-isoxazolylkar-boxamido]penicilanové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 101,0 % sloučeniny C19H16Cl2N3Na05S. Výroba Pokud se vyrábí způsobem, který může v látce zanechat zbytky kyseliny 2-ethylhexanové, vyhovuje následující zkoušce: Kyselina 2-ethylhexanová. Nejvýše 0,8 %, stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití vhodné validované metody. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek, hygroskopický. Je snadno rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96% a v methanolu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sodné soli dikloxacilinu CRL. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu silanizovaného HR Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v 5 ml vody R. Porovnávací roztok (a). 25 mg sodné soli dikloxacilinu CRL se rozpustí v 5 ml vody R. Porovnávací roztok (b). 25 mg sodné soli kloxacilinu CRL, 25 mg sodné soli dikloxacilinu CRL a 25 mg sodné soli flukloxacilinu CRL se rozpustí v 5 ml vody R. Na vrstvu se nanese odděleně po 1 ul z každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou octovou 1998 Na © Strana 1504 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1504 f Dicloxacillinum natricum___________________________________________________________________ ledovou R na 5,0, (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vzniku skvrn a hodnotí se na denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrný tři zřetelně od sebe oddělené skvrny. C. Asi 2 mg se převedou do zkumavky dlouhé asi 150 mm a o průměru 15 mm, zvlhěí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je slabě zelenožlutý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; roztok zežloutne. D. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 25,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1). Absorbance (2.2.25) roztoku S při 430 nm je nejvýše 0,04. Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,0; měří se roztok S. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +128° až +143 °, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) postupem uvedeným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se porovnávací roztok (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na získaném chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se zkoušený roztok (a) a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající pětinásobku retenčního ěasu hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než pětinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (5,0 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Dimethylanilin. Nejvýše 20 Mg/g- Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití nafta-lenu R j ako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml. Zkoušený roztok. K 1,00 g ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a 1 min se intenzivně třepe. Je-li třeba, odstřeďuje se a použije se vrchní vrstva. Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku se ve zkumavce se zábrusem přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a 1 min se intenzivně třepe. Je-li třeba, odstřeďuje se a použije se vrchní vrstva. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografií R, impregnovanou 3 % polyfenylmethylsiloxanu R, - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1505 ___________________________________________________________________f Dicloxacillinum natricum 1505 Teplota kolony se udržuje na 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru na 150 °C. Na-střikuje se odděleně 1 ul roztoku zkoušené látky a 1 jal porovnávacího roztoku. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 3,0 % až 4,5 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizaěního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na 1 kg hmotnosti králíka 1,0 ml roztoku ve vodě na injekci R obsahujícího 20 mg zkoušené látky. Stanovení obsahu Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. Zkoušený roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Porovnávací roztok (a). 50,0 mg sodné soli dikloxacUinu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 5,0 ml se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Porovnávací roztok (c). 5,0 mg sodné soli flukloxacilinu CRL a 5,0 mg sodné soli dikloxacUinu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 Mm)> - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min. Je to směs objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (2,7 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným zředěným RS na 5,0, a acetonitrilu R (75 + 25), - spektrofotometrického detektoru, 225 nm, - injektorové smyčky, 20 fA. Nastříkne se porovnávací roztok (c). Zaznamená-li se chromatogram za předepsaných podmínek, je retenční ěas dikloxacUinu asi 10 min. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavních píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním pikem (flukloxacilin) a druhým pikem (dikloxacilin) je nejméně 2,5. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže směrodatná relativní odchylka plochy píku dikloxacUinu je nejvýše 1,0 %. Zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (a) se nastři-kují střídavě. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě nepřevyšující 25 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilním vzduchotěsném zabezpečeném obalu. Separandum. Označování V označení se uvede, zda je látka: - sterilní, - prostá pyrogenních látek. Strana 1506 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1506 f Dicloxacillinum natricum Nečistoty CH3 o COOH A. kyselina(45)-2-{karboxy[[[3-(2,6-dichlorfenyl)-5-methylisoxazol-4-yl]karbonyl]amino]met-hyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (kyseliny penicilové dikloxacilinu), ^ .COOH HN'N. /CHb V^ a epimer k C* H CH3 O B. kyselina (2RS',45)-2-{[[[3-(2,6-diclilorfenyl)-5-metliylisoxazol-4-yl]karbonyl]amino]met-hyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (penilové kyseliny dikloxacilinu), O H,N- \ jPOOU CH3 v-x I CH3 H H C. kyselina (25,,5Ä,6Ä)-6-amino-3,3-dimethyl-7-oxo-4-tliia-l-azabicyklo[3,2,0]lieptan-2-karboxylová (kyselina 6-aminopenicilanová), COOH D. kyselina 3-(2,6-dichlorfenyl)-5-methylisoxazol-4-karboxylová. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1507 _____________________________________________________________________________f Dienestrolum 1507 f Dienestrolum Dienestrol C18H1802 H 266,34 CAS 84-17-3 Je to (£,,£)-4,4'-(l,2-diethylidenethylen)difenol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C18H1802. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu a v lihu 96%, dobře rozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety dienestrolu CRL. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. Asi 1 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny octové ledové R, přidá se 1 ml 1% (V/V) roztoku bromu R v kyselině octové ledové R a zahřívá se 2 min ve vodní lázni. 0,5 ml tohoto roztoku se vpraví do suché zkumavky, přidá se 0,5 ml ethanolu R promíchá se a přidá se 10 ml vody R; vznikne červenofialové zbarvení. Pak se přidá 5 ml chloroformu R, silně se protřepe a vrstvy se nechají oddělit; chloroformová vrstva je červeně zbarvená a vodná vrstva je téměř bezbarvá. D. Asi 0,5 mg se rozpustí v 0,2 ml kyseliny octové ledové R, přidá se 1 ml kyseliny fosforečné R a 3 min se zahřívá na vodní lázni; vznikne červenofialové zbarvení. Zkoušky na čistotu Teplota tání (2.2.14). 227 °C až 234 °C, přičemž interval mezi úplným vznikem menisku a roztavením posledních částic látky není větší než 3 ° C. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok (a). 0,2 g se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí lihem 96% R na 20 ml. Porovnávací roztok (a). 25 mg dienestrolu CRL se rozpustí v lihu 96%> R a zředí se jím na 5 ml. Strana 1508 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1508 f Diethylcarbamazini dihydrogenocitras Porovnávací roztok (b). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí lihem 96% R na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg diethylstilbestrolu CRL se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml porovnávacího roztoku (a). Na vrstvu se oddelene nanese po 1 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R a toluenu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se kyselinou sírovou v Uhu RS a zahřívá se 10 min při 120 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou nejméně dvě zřetelně oddělené přibližně stejně intenzivní skvrny. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 25,0 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. K 5,0 ml tohoto roztoku se přidá 10 ml ethanolu R a zředí se hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS na 250,0 ml. Stejným postupem se připraví porovnávací roztok za použití 25,0 mg dienestrolu CRL. Změří se absorbance (2.2.25) obou roztoků v maximu při 245 nm. Obsah C18H1802 se vypočítá za použití zjištěných hodnot absorbancí zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku a jejich koncentrací. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Diethylcarbamazini dihydrogenocitras • * * * Diethylkarbamaziniumdihydrogencitrat Synonyma. Diethylcarbamazini citras, Diethylcarbamazinium citricum, Diaethylcarbamazinium dihydrogencitricum, citronan diethylkarbamazinia______________________________________ CK /N(QH5)2 H CH, © CH,—COOH I HO—C—COO I CHj—COOH e Ci6H29N308 Mr 391,42 CAS 1642-54-2 Je to l-diethylkarbamoyl-4-methylpiperaziniumdihydrogencitrat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C16H29N308. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1509 ___________________________________________________________________________Diethylis phthalas 1509 Vlastnosti Bílý krystalický slabě hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu a v etheru. Taje při asi 138 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem diethylkarba-maziniumdihydrogencitratu CRL. B. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Dimethylpiperazin a methylpiperazin, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou, barvou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. 0,1 g se rozpustí v 5 ml vody R Tento roztok vyhovuje zkoušce na citronany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se třepe s vodou R do rozpuštění a zředí se jí na 25 ml. Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Dimethylpiperazin a methylpiperazin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,5 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 0,1 g diethylkarbamaziniumdihydrogencitratu CRL se rozpustí v methanolu R a. zředí se jím na 2,0 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg methylpiperazinu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg dimethylpiperazinu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, 2-butanonu R a methanolu R (5 + 30 + 65) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší při 100 °C až 105 °C a na 30 min se vystaví parám jodu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádné skvrny odpovídající methylpiperazinu a dimethylpiperazinu nejsou intenzivnější než skvrny na chromatogramech porovnávacího roztoku (b) a (c) (0,2 %). Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- Připraví se porovnávací roztok za použití 10 ml základního roztoku olova (2 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,00 g se suší 4 h ve vakuu při 60 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,350 g se rozpustí ve 25 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 25 ml acetanhydridu R a 0,2 ml violeti krystalové RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do vzniku zelenavě modrého zbarvení. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 39,14 mg C16H29N308. Strana 1510 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1510 Diethylis phthalas Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Separandum. Diethylis phthalas ***** Diethylftalat____________________________________________________*** o II C—O—Cht—CH3 C—O—CH,—CH, II O C12H1404 Mr 222,24 CAS 84-66-2 Je to diethylester kyseliny benzen-1,2-dikarboxylové. Obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C12H1404. Vlastnosti Čirá olej ovitá bezbarvá nebo velmi slabě nažloutlá kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mísitelný s lihem 96% a s etherem. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a C. Alternativní sestava zkoušek: A, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Relativní hustota (2.2.5). 1,117 až 1,121. B. Index lomu (2.2.6). 1,500 až 1,505. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem diethylftala-tu CRL. Měří se jako tenký film. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v etheru R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 50 mg diethylftalatu CRL se rozpustí v etheru R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů heptanu R a etheru R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku s e polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. E. K asi 0,1 ml se přidá 0,25 ml kyseliny sírové R a 50 mg resorcinolu R, zahřívá se 5 min na vodní lázni. Po ochlazení se přidá 10 ml vody R a 1 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS; roztok se zbarví žlutě nebo hnědožlutě a vykazuje zelenou fluorescenci. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1511 ___________________________________________________________________________Diethylis phthalas 1511 Zkoušky na čistotu Vzhled. Zkoušená látka je čirá (2.2.1) a není zbarvena intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II). Kysele reagující látky. 20,0 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R předem zneutralizovaného po přidání fenolftaleinu RS1 a přidá se 0,2 ml fenolftaleinu RS1. Ke změně zbarvení indikátoru na růžové se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití naftalenu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 60 mg naftalenu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml. Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20,0 ml. Zkoušený roztok (b). 1,0 g se rozpustí v dichlormethanu R, přidají se 2,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se dichlormethanem R na 20,0 ml. Porovnávací roztok. K 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se přidá 10,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se dichlormethanem Rna 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R (150 //m až 180 um), impregnovanou 3 % polyfenylmethylsiloxanu R, - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 150 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru na 225 °C. Nastříkne se 1 fA porovnávacího roztoku. Látky se eluují v pořadí: naftalen a diethylftalat. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška píku naftalenu nebyla menší než 50 % stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky naftalenu a diethylftalatu není menší než 10. Nastříkne se 1 fA zkoušeného roztoku (a). Na chromatogramu se ověří, že se zde nevyskytuj e žádný pík se stejným retenčním časem, jaký má vnitřní standard. Nastříkne se odděleně 1 fA zkoušeného roztoku (b) a 1 fA porovnávacího roztoku. Chromatogra-my se zaznamenávají po dobu odpovídající 3násobku retenčního času píku diethylftalatu. Z chromatogramu porovnávacího roztoku se vypočítá poměr (R) plochy píku diethylftalatu k ploše píku vnitřního standardu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) není poměr součtu ploch všech píku, kromě hlavního píku, píku vnitřního standardu a píku rozpouštědla, k ploše píku vnitřního standardu větší než R (1,0 %). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 5,00 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,750 g se vpraví do 250ml baňky z borosilikátového skla, přidá se 25,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS, několik skleněných kuliček a zahřívá se 1 h na vodní lázni pod zpětným chladičem. Potom se přidá 1 ml fenolftaleinu RSI a titruje se ihned kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS. Provede se slepá zkouška. Vypočítá se spotřeba hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS potřebného ke zmýdelnění. 1 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS odpovídá 55,56 mg C12H1404. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Strana 1512 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1512 f Diethylstilbestrolum f Diethylstilbestrolum Diethylstilbestrol__________ ^18'~'20^-'2 Mr 268,35 CAS 56-53-1 Je to (£)-a,ß-diethyl-4,4'-stilbendiol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 101,0 % sloučeniny C18H20O2. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v etheru. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů. Taje při asi 172 °C. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Roztok, získaný ve zkoušce Stanovení obsahu, po ozáření měřený při 230 nm až 450 nm (2.2.25) vykazuje dvě absorpční maxima; při 292 nm a při 418 nm. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety diethylstilbestrolu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Mono- a dimethylethery, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Asi 0,5 mg se rozpustí v 0,2 ml kyseliny octové ledové R a přidá se 1 ml kyseliny fosforečné R a 3 min se zahřívá na vodní lázni; vznikne tmavě žluté zbarvení. Zkoušky na čistotu 4,4'-Dihydroxystilben a příbuzné ethery. 0,100 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 325 nm je nejvýše 0,50. Mono- a dimethylethery. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silika-gelu G R. Zkoušený roztok (a). 0,2 g se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí lihem 96% R na 20 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg diethylstilbestrolu CRL se rozpustí ve 2 ml lihu 96%> R. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1513 ______________________________________________________________________________f Diflunisalum 1513 Porovnávací roztok (b). 5 mg diethylstilbestrolmonomethyletheru CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 5 mg diethylstilbestroldimethyletheru CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (d).\Q mg dienestrolu CRL se rozpustí ve 2 ml lihu 96%> R. 1 ml tohoto roztoku se smíchá s 1 ml porovnávacího roztoku (a). Na vrstvu se odděleně nanese po 1 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R a toluenu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min při 120 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) skvrny odpovídající diethylstilbestrolmonomethyletheru a diethylstilbestroldimethyl-etheru nejsou intenzivnější než odpovídající skvrny na chromatogramech porovnávacích roztoků (b) a (c) (0,5 %). Diethylstilbestrol vykazuje na chromatogramu jednu nebo někdy dvě skvrny. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou patrný nejméně dvě přibližně stejně intenzivní od sebe oddělené skvrny. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 20,0 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí ethanolem R na 100,0 ml. 25,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 25,0 ml roztoku, který obsahuje 1 g hydrogenfosforečnanu draselného R v 55 ml vody R Stejným způsobem se připraví porovnávací roztok za použití 20,0 mg diethylstilbestrolu CRL. Do křemenných kyvet o tloušťce vrstvy 1 cm se odděleně vpraví stejné objemy zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku, kyvety se uzavřou a ozařují se ze vzdálenosti asi 5 cm krátkovlnnou rtuťovou nízkotlakovou lampou 2 W až 20 W po dobu asi 5 min. Měří se absorbance (2.2.25) ozářených roztoků v maximu při 418 nm proti vodě R jako kontrolní tekutině. V ozařování se pokračuje po dobu 3 min až 15 min podle příkonu lampy až do dosažení maxima absorbance při 418 nm (asi 0,7). Je-li třeba, mění se geometrie ozařování tak, aby se dosáhlo maximální a reprodu-kovatelné absorbance při 418 nm. Obsah C18H20O2 se vypočítá za použití zjištěných hodnot absorbancí zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku a jejich koncentrací. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Strana 1514 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1514 f Diflunisalum f Diflunisalum Diflunisal COOH Mr 250,20 CAS 22494-42-4 Je to kyselina 2',4'-difluor-4-hydroxybifenyl-3-karboxylová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C13H8F203. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 10 mg se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R 0,3% (V/V) v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 10,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 251 nm a 315 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 251 nm k absorbanci naměřené v maximu při 315 nm je 4,2 až 4,6. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety diflunisalu CRL. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v lihu 96% R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra. C. Asi 2 mg se rozpustí v 10 ml lihu 96% R a přidá se 0,1 ml chloridu železitého RSI; vznikne fialově červené zbarvení. D. Asi 5 mg se smíchá se 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do vzniku téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Nechá se ochladit, přidá se 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do odbarvení roztoku a zfiltruje se. 1,0 ml filtrátu se přidá k čerstvě připravené směsi 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS, promíchá se a nechá 5 min stát. Zbarvení tohoto roztoku se porovná s kontrolním roztokem získaným za stejných podmínek při slepé zkoušce; zkoušený roztok j e žlutý a kontrolní roztok je červený. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v lihu 96%> R a zředí se jím na 50 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda II). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1515 __________________________________________________________________f Digitalis purpureae folium 1515 Příbuzné látky A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 30 mg 4-bifenylolu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 20 mg 4-bifenylolu R se rozpustí v methanolu R přidá se 1 ml zkoušeného roztoku a zředí se methanolem R na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, acetonu R a dichlormethanu R (10 + 20 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,15 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. B. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v porovnávacím roztoku a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok. 55,0 mg fluoranthenu R se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonitrilu R (1 + 4) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem okta-decylsilanizovaným pro chromatografii R (10 um), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R methanolu R vody R a acetonitrilu R (2 + 25 + 55 + 70), průtoková rychlost je 2 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu nebyla menší než 10 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Nastříkne se odděleně 20 fA zkoušeného roztoku a 20 fA porovnávacího roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 3násobku retenčního ěasu fluoranthenu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, s retenčním časem větším, než má pík fluoranthenu, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,11 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- Použije se platinový kelímek. Porovnávací roztok se připraví za použití 2,0 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,3 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 60 °C a tlaku nepřevyšujícím 700 Pa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky v platinovém kelímku. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí ve 40 ml methanolu R, přidá se 5 ml vody R a 0,2 ml červeně fenolové RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do změny žlutého zbarvení roztoku na ěervenofialové. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 25,02 mg C^H^Oj. Strana 1516 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1516 f Digitalis purpureae folium_________________________ Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. bifenyl-4-ol, B. 2',4'-difluorbifenyl-4-ol, C. 2',4'-difluorbifenyl-4-yl-acetat, D. kondenzační produkty. f Digitalis purpureae folium ***** * * List náprstníku červeného Synonymum. Folium digitalis purpureae______________________________________________ Je to usušený list druhu Digitalis purpurea L. Obsahuje nejméně 0,3 % kardenolidů, počítáno jako digitoxin (C41H64013; Mr 765), vztaženo na drogu vysušenou při 100 °C až 105 °C. Vlastnosti Droga nevýrazného, ale charakteristického pachu. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Celý list asi 10 cm až 40 cm dlouhý a 4 cm až 15 cm široký. Čepel vejěitě kopinatá až široce vejěitá. Křídlatý řapík je dlouhý jako třetina délky čepele. List je křehký, často rozdrcený. Na svrchní straně zelený, na spodní straně šedozelený. Na konci zašpičatělý; okraj nepravidelně vroubkovaný, zubatý nebo pilovitý, na bázi sbíhavý. Žilnatina zpeřená, postranní žilky vyniklé zvláště na spodní straně listu. Postranní žilky svírají s hlavní žilkou úhel asi 45 ° a anastomozují na okraji čepele, v dolní části sbíhají do řapíku. Listy na svrchní straně svraštělé, chlupaté, na spodní straně s vyniklou síťovitou žilnatinou, hustě chlupaté. B. Droga se upráškuje (355). Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: buňky pokožky s antiklinálními stěnami rovnými nebo vlnitě zprohýbanými, na spodní straně silně vlnitě zprohýbanými; kurikula hladká. Chlupy dvou typů; krycí chlupy tříbuněěné až pětibuněěné, jednořadé, tupě zakončené, s jednou nebo více kolabovanými buňkami, stěny buněk jemně bradavěité nebo jemně rýhované; žláznaté chlupy s jednobuněčnou, občas s vícebuněěnou jednořadou nohou a jednobuněčnou až dvoubuněěnou, výjimečně až ětyřbuněěnou hlavičkou. Anomocytické průduchy (2.8.3) na svrchní straně ojedinělé nebo zcela chybí, na spodní straně četné. Krystaly šťavelanu vápenatého a sklerenchymatické pletivo chybí. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 / 1998 Strana 1517 _____________________________________________________________________________f f Digitoxinum 1517 Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (180) se vaří 2 min s 20 ml lihu R 50% (V/V) a 10 ml octanu olovnatého RS. Po ochlazení se odstřeďuje. Horní čirá vrstva se protřepává dvakrát s 15 ml chloroformu R; je-li třeba, oddělí se vrstvy odstreďovaním. Spojené chloroformové vrstvy se vysuší síranem sodným bezvodým R; zfiltruje se. 10 ml filtrátu se odpaří na vodní lázni do sucha, odparek se rozpustí v 1 ml směsi stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R. Porovnávací roztok. 5 mg purpureaglykosidu A CRL, 2 mg purpureaglykosidu B CRL, 5 mg digitoxinu Ra2 mg gitoxinu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R a. a. zředí se jí na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 20 fA obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a ethylacetatu R (7,5 + 10 + 75) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se směsí objemových dílů roztoku chloraminu T R (10 g/l) a roztoku kyseliny trichloroctové R (250 g/l) v lihu 96% R (2 + 8). Suší se 10 min při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v dolní části patrná světle modře fluoreskující skvrna purpureaglykosidu B, těsně nad ní hnědožlutě fluoreskující skvrna purpureaglykosidu A, ve střední části chromatogramu světle modře fluoreskující skvrna gitoxinu a nad ní hnědožlutě fluoreskující skvrna digitoxinu. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou, zbarvením a velikostí skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné další fluoreskující skvrny. D. 5 ml roztoku ze Zkoušky totožnosti C se odpaří na vodní lázni do sucha. K odparku se přidaj í 2 ml kyseliny dinitrobenzoové RS a 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS; do 5 min vzniká červenofialové zbarvení. E. 5 ml roztoku ze Zkoušky totožnosti C se odpaří na vodní lázni do sucha. K odparku se přidaj í 3 ml xanthydrolu RS a zahřívá se 3 min na vodní lázni; vzniká červené zbarvení. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejsou pntomny listy lysé nebo jen roztroušeně chlupaté, při pohledu svrchu s pokožkovými buňkami s tečkovanými antiklinálními stěnami (Digitalis lanata). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 6,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší v sušárně při 100 °Cažl05 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %. Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 5,0 %. Stanovení obsahu 0,250 g práškované drogy (180) se protřepává 1 h s 50,0 ml vody R. Pak se přidá 5,0 ml roztoku octanu olovnatého R (150 g/l), protřepe se a po několika minutách se přidá 7,5 ml roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (40 g/l), zfiltruje se skládaným filtrem. 50,0 ml filtrátu se vaří 1 h pod zpětným chladičem s 5 ml kyseliny chlorovodíkové R (150 g/l HCl). Roztok se převede do dělicí nálevky; baňka se promyje dvakrát 5 ml vody R; spojené tekutiny se protřepávají třikrát 25 ml chloroformu R. Spojené dolní vrstvy se vysuší síranem sodným bezvodým R a roztok se zředí chloroformem R na 100,0 ml. 40,0 ml tohoto roztoku se odpaří do sucha, odparek se rozpustí v 7 ml lihu R 50% (V/V), přidají se 2 ml kyseliny dinitrobenzoové RS a 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS. Strana 1518 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1518 ff Digitoxinum Porovnávací roztok. 50,0 mg digitoxinu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml roztoku se zředí lihem 96% R na 50,0 ml. K 5,0 ml roztoku se přidá 25 ml vody R a 3 ml kyseliny chlorovodíkové R (150 g/l HCl). Vaří se 1 h pod zpětným chladičem na vodní lázni; dále se postupuje způsobem výše uvedeným. Absorbance (2.2.25) se měří při 540 nm několikrát v průběhu 12 min tak, aby bylo dosaženo maxima. Jako kontrolní tekutina se použije směs 7 ml lihu R 50% (V/V), 2 ml kyseliny dinitrobenzoové RS a 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS. Z naměřených hodnot absorbance a koncentrací roztoků se vypočítá obsah kardenolidů v procentech, počítáno jako digitoxin (C41H64013). Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a vlhkostí. Separandum. f f Digitoxinum Digitoxin OH C41H64013 OH Mr 764,95 CAS 71-63-6 Je to 3ß-[(0-2,6-dideoxy-ß-D-rz'ro-hexapyranosyl-(l ^4)-0-2,6-dideoxy-ß-D-rz'/3o-hexapyranosyl--(1^4)-2,6-dideoxy-ß-D-rz/3o-hexapyranosyl)oxy]-14-hydroxy-5ß,14ß-kard-20(22)-enolid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 95,0 % až 103,0 % sloučeniny C41H64013. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný ve směsi stejných objemových dílů chloroformu a methanolu, těžce rozpustný v lihu 96% a v methanolu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1519 ______________________________________________________________________________ffDigoxinum 1519 Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem digitoxinu CRL. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. Asi 0,5 mg se suspenduje v 0,2 ml lihu 60% (V/V). Přidá se 0,1 ml kyseliny dinitrobenzoové RS a 0,1 ml hydroxidu sodného zředěného RS; vzniká fialové zbarvení. D. Asi 0,5 mg se rozpustí opatrným zahřátím v 1 ml kyseliny octové ledové R, nechá se ochladit a přidá se 0,05 ml chloridu železitého RSI. Na tento roztok se opatrně navrství 1 ml kyseliny sírové R tak, aby nedošlo k promíchání obou vrstev, a nechá se stát. Na styku obou tekutin vznikne hnědý prstenec, který stáním přechází na zelené a pak na modré zbarvení, která prolínají do horní vrstvy. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 50 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů chloroformu R a methano-lu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Roztok je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda I). Specifická optická otáčivost (2.2.7). +16,0° až +18,5°; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,25 g v chloroformu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů chloroformu R a methano- lu R a zředí se stejnou směsí na 2 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg digitoxinu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 2 ml. Porovnávací roztok (b). 0,5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R na 50 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg gitoxinu CRL se mícháním rozpustí ve směsi stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 50 ml. Porovnávací roztok (d). 1 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R na 2 ml. Porovnávací roztok (e). 1 ml porovnávacího roztoku (a) a 1 ml porovnávacího roztoku (c) se smíchají. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a ihned se vyvíjí směsí objemových dílů methanolu R, cyklohexanu R a chloroformu R (15 + 40 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 5 min v proudu studeného vzduchu a vyvíjení se opakuje. Vrstva se 5 min suší v proudu studeného vzduchu, postříká se směsí objemových dílů kyseliny sírové R a lihu 96% R{\ +9), 15 min se zahřívá při 130 °C a pozoruje se v denním světle. Gitoxin. Skvrna odpovídající gitoxinu na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (2,0 %). Strana 1520 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1520 ff Digoxinum______________________________________________________________________________ Jiné glykosidy. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající gitoxinu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) jsou patrný zřetelně oddělené skvrny odpovídající digitoxinu, gitoxinu a jiným glykosidům a skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je zřetelně viditelná. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,5 %; 0,500 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se se zbytkem získaným ve zkoušce Ztráta sušením. Stanovení obsahu 40,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96%Rna 100,0 ml. Současně za stejných podmínek se připraví porovnávací roztok za použití 40,0 mg digitoxinu CRL. K 5,0 ml obou roztoků se přidají 3,0 ml trinitrofenolatu sodného RS a nechá se 30 min stát za chránění před světlem. Měří se absorbance (2.2.25) obou roztoků v maximu při 495 nm proti současně připravenému kontrolnímu roztoku, kterým je směs 5,0 ml lihu 96% R a 3,0 ml trinitrofenolatu sodného RS. Obsah C41H64013 se vypočítá ze zjištěných absorbancí a koncentrací roztoků. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 15 °C. Venenum. f f Digoxinum Digoxin C41H64014 Mr 780,95 CAS 20830-75-5 Je to 3ß-[(0-2,6-dideoxy-ß-D-rzro-hexapyranosyl-(l ^4)-0-2,6-dideoxy-ß-D-n'ro-hexapyranosyl--(1^4)-2,6-dideoxy-ß-D-n'ro-hexapyranosyl)oxy]-12ß,14-dihydroxy-5ß,14ß-kard-20(22)-enolid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 95,0 % až 103,0 % sloučeniny C41Hť54014. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1521 ______________________________________________________________________________ffDigoxinum 1521 Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek nebo bezbarvé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný ve směsi stejných objemových dílů dichlormethanu a methanolu, těžce rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem digoxinu CRL. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením a velikostí shoduj e s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. Asi 0,5 mg se suspenduje v 0,2 ml lihu R 60% (V/V). Přidá se 0,1 ml kyseliny dinitrobenzoové RS a 0,1 ml hydroxidu sodného zředěného RS; vzniká fialové zbarvení. D. Asi 0,5 mg se rozpustí opatrným zahřátím v 1 ml kyseliny octové ledové R, nechá se ochladit a přidá se 0,05 ml chloridu železitého RSI. Na tento roztok se opatrně navrství 1 ml kyseliny sírové R tak, aby nedošlo k promíchání obou vrstev, a nechá se stát. Na styku obou tekutin vznikne hnědý prstenec, který stáním přechází na zelené a pak na modré zbarvení, která prolínají do horní vrstvy. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 50 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů dichlormethanu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Tento roztok je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda I). Specifická optická otáčivost (2.2.7). +10,0° až +13,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,20 g v pyridinu bezvodém R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy křemeliny G R. Deska se impregnuje v uzavřené chromatografické komoře potřebným množstvím směsi objemových dílů formamidu R a acetonu R (10 + 90) tak, aby deska byla ponořena asi 5 mm v tekutině. Když je impregnační směs nejméně 15 cm od spodní hrany desky, deska se vyjme a nechá se volně na vzduchu 30 min vytékat. Deska se ihned použije. Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů dichlormethanu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg digoxinu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů dichlormethanu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 2 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů dichlormethanu R a methanolu R na 50 ml. Porovnávací roztok (c). 2 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí stejných objemových dílů dichlormethanu R a methanolu R na 4 ml. Porovnávací roztok (d). 5 mg digitoxinu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů dichlormethanu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 50 ml. Porovnávací roztok (e). 5 mg gitoxinu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů dichlormethanu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 25 ml. Strana 1522 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1522 ff Dihydroergotamini mesilas_________________________________________________________________ Na vrstvu se odděleně nanese po 2 (A každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů formamidu R, 2-butanonu R a xylenu R (4 + 50 + 50) po dráze 12 cm. Vrstva se suší v proudu studeného vzduchu tak, aby spodní hrana desky byla ještě viditelně vlhká, a vyvíjení se opakuje. Vrstva se 20 min suší při 115 °C, nechá se ochladit a postříká se směsí objemových dílů čerstvě připraveného roztoku chlor aminu T R (30 g/l) a roztoku kyseliny trichloroctové R (250 g/l) v lihu 96% R (1 + 15), 5 min se zahřívá při 115 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Skvrna odpovídající digitoxinu na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (1,0 %); skvrna odpovídající gitoxinu na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (2,0 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající digitoxinu a gitoxinu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %) a nejvýše jedna taková skvrna je větší než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší ve vakuu. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se se zbytkem získaným ve zkoušce Ztráta sušením. Stanovení obsahu 40,0 mg se rozpustí v lihu 96% R, je-li třeba zahřátím, a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Současně za stejných podmínek se připraví porovnávací roztok za použití 40,0 mg digoxinu CRL. K 5,0 ml každého roztoku se přidají 3,0 ml trinitrofeno-latu sodného RS a nechá se 30 min stát za chránění před světlem. Měří se absorbance (2.2.25) obou roztoků v maximu při 495 nm proti současně připravenému kontrolnímu roztoku, kterým je směs 5,0 ml lihu 96%> R a 3,0 ml trinitrofenolatu sodného RS. Obsah C41H64014 se vypočítá ze zjištěných absorbancí a koncentrací roztoků. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Venenum. Nečistoty A. digitoxin, B. gitoxin. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1523 f f Dihydroergotamini mesilas 1523 ff Dihydroergotamini mesilas Dihydroergotaminiummesilat Synonyma. Dihydroergotaminium mesylicum, mesylan dihydroergotaminia © CH3SO3Ö C34H41N508S H 679,79 CAS 6190-39-2 Je to dihydroergotaminiummethansulfonat, tj. (5'5',10Ä)-5'-benzyl-9,10-dihydro-12'-hydroxy--2'-methyl-3', 6',18-ergotamantrion-methansulfonat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C34H41N508S. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, mírně rozpustný v methanolu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a C. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 5,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 250 nm až 350 nm. Roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 281 nm a 291 nm, a prodlevu při 275 nm. Nad 320 nm je absorbance zanedbatelná. Specifická absorbance v maximu při 281 nm je 95 až 105, počítáno na vysušenou látku. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety dihydroergotaminiummesilatu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, zbarvením a velikostí shoduj e s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. K 0,1 g se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a třepe se asi 5 min. Zfiltruje se a přidá se 1 ml chloridu barnatého RS1; filtrát zůstává čirý. 0,1 g se smíchá s 0,4 g upráškovaného hydroxidu sodného R, zahřívá se do roztavení a potom ještě 1 min. Tavenina se po ochlazení vylouží 5 ml vody R, povaří se a výluh se zfiltruje. Filtrát se okyselí přidáním kyseliny chlorovodíkové RS1 a znovu zfiltruje. Filtrát vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1). O H CH3 OH 18 ~\^ 1 Strana 1524 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1524 ff Dihydroergotamini mesilas_________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,10 g se rozpustí ve směsi 0,1 ml roztoku kyseliny methansulfonové R (70 g/l) a 50 ml vody R; roztok je ěirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Z 7 nebo HŽ7 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 4,4 až 5,4; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,10 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 100 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -42° až -47°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v pyridinu bezvodém R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Provede se tenko vrstva chromatografie (2.2.27) za použití silikagelu G R. Porovnávací roztoky a zkoušené roztoky se připraví bezprostředně před nanášením v následujícím pořadí. Porovnávací roztok (a). 20 mg dihydroergotaminiummesilatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 2,5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a. chloroformu R (1 + 9) na 50 ml. Porovnávací roztok (c). 2 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a. chloroformu R (1 + 9) na 5 ml. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se za chránění před světlem směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R, ethylacetatu R a dichlormethanu R (1 + 6 + 50 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se suší nejvýše 1 min v proudu studeného vzduchu a vyvíjení se opakuje za chránění před světlem v čerstvě připravené stejné vyvíjecí směsi po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu studeného vzduchu a dostatečně se postříká dimethylaminobenzalde-hydem RS7 a suší se 2 min v proudu teplého vzduchu. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 4,0 %; 0,5000 g se suší 5 h při 100 °C až 105 °C a tlaku nepřevyšujícím 0,1 kPa. Stanovení obsahu 50,0 mg se rozpustí v 10 ml methanolu R a zředí se roztokem kyseliny vinné R (10 g/l) na 200,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem kyseliny vinné R (10 g/l) na 50,0 ml. Současně se stejným způsobem připraví porovnávací roztok za použití 50,0 mg dihydroergotaminiummesilatu CRL. Ke 3,0 ml každého roztoku se pomalu a za opatrného míchání přidá 6,0 ml dimethylamino-benzaldehydu RS6. Roztoky se nechají stát za chránění před světlem a přesně po 30 min se změří absorbance (2.2.25) každého roztoku v maximu při 585 nm proti kontrolnímu roztoku, kterým je současně připravená směs 3,0 ml roztoku kyseliny vinné R (10 g/l) a 6,0 ml dimethylaminobenzalde-hydu RS6. Obsah C34H41N508S se vypočítá z naměřených absorbancí a koncentrací roztoků. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1525 f Dihydroergotamini tartras 1525 Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Venenum. f Dihydroergotamini tartras Dihydroergotaminiumtartarat © coo H—C—OH HO—C—H COO 20 C70H80N10O16 H 1317,46 CAS 5989-77-5 Je to (5 '5*, 10R)-5 '-benzyl-9,10-dihydro-12 '-hydroxy-2' -methyl-3' ,6', 18-ergotamantrion-(2R,3R)—tartarat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a C. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 5,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 250 nm až 350 nm. Roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 281 nm a 291 nm, a prodlevu při 275 nm. Nad 320 nm je absorbance zanedbatelná. Specifická absorbance v maximu při 281 nm je 95 až 115, počítáno na vysušenou látku. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety dihydroergotaminiumtartaratu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Asi 15 mg se suspenduje v 1 ml vody R. 0,1 ml suspenze vyhovuje zkoušce (b) na vínany (2.3.1). Strana 1526 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1526 f Dihydrostreptomycini sulfas_________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,1 g se rozpustí v lihu R 85% (V/V) opatrným zahřátím ve vodní lázni při 40 °C a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml. Roztok je ěirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací roztok Ž7 nebo HŽ7 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,5; 50 mg se suspenduje v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R 10 min se třepe a nechá se stát. Měří se ěirá supernatantní tekutina. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -52° až -57°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v pyridinu bezvodém R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Porovnávací roztoky a zkoušené roztoky se připraví bezprostředně před nanášením v následujícím pořadí. Porovnávací roztok (a). 20 mg dihydroergotaminiumtartaratu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 2,5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 50 ml. Porovnávací roztok (c). 2 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a. chloroformu R (1 + 9) na 5 ml. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se za chránění před světlem směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R, ethylacetatu R a dichlormethanu R (1 + 6 + 50 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se suší nejvýše 1 min v proudu studeného vzduchu a vyvíjení se opakuje za chránění před světlem v čerstvě připravené stejné vyvíjecí směsi po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu studeného vzduchu a dostatečně se postříká dimethylaminobenz-aldehydem RS7 a suší se 2 min v proudu teplého vzduchu. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; suší se 0,200 g v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 50,0 mg se rozpustí v 10 ml methanolu R a zředí se roztokem kyseliny vinné R (10 g/l) na 200,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem kyseliny vinné R (10 g/l) na 50,0 ml. Současně se stejným způsobem připraví porovnávací roztok za použití 50,0 mg dihydroergotaminiumtartaratu CRL. Ke 3,0 ml každého roztoku se pomalu a za opatrného míchání přidá 6,0 ml dimethyla-minobenzaldehydu RS6. Roztoky se nechají stát chráněny před světlem a přesně po 30 min se změří absorbance (2.2.25) každého roztoku v maximu při 585 nm proti kontrolnímu roztoku, kterým je současně připravená směs 3,0 ml roztoku kyseliny vinné R (10 g/l) a 6,0 ml dimethylaminobenzalde-hydu RS6. Obsah C70H80N10O16 se vypočítá z naměřených absorbancí a koncentrací roztoků. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1527 _________________________________________________________________f Dihydrostreptomycini sulfas 1527 Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Dihydrostreptomycini sulfas Dihydrostreptomyciniumsulfat 3© 3S042© C42H88N14036S3 H 1461,41 CAS 5490-27-7 Je tobis{N,N'-diamidinio-4-0-[5-deoxy-2-0-(2-deoxy-2-methyl-amonio-a-L-glukopyranosyl)-3--C-hydroxymethyl-a-L-/yxo-ruranosyl]-D-streptamonium}trisulfat. Dihydrostreptomyciniumsulfat se získává katalytickou hydrogenací streptomycínu nebo jiným způsobem. Mohou se přidávat stabilizátory. Účinnost je nejméně 730 m.j. v 1 miligramu, počítáno na vysušenou látku. Výroba Výrobní postup je validován, aby se prokázalo, že pokud bude látka zkoušena, vyhoví následující zkoušce: Neškodnost (2.6.9). Každé myši se vstříkne 1 mg rozpuštěný v 0,5 ml vody na injekci R. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v acetonu, v lihu 96% a v methanolu. Látka může být hygroskopická. Zkoušky totožnosti A. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy o síle 0,75 mm připravené z následující směsi: 0,3 g karbomeru R se smíchá s 240 ml vody R a nechá se stát 1 h za mírného protřepávání; postupným přidáváním hydroxidu sodného zředěného RS za stálého H2Nk MH2 C H,C Strana 1528 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1528 f Dihydrostreptomycini sulfas_________________________________________________________________ protřepávání se upraví na pH 7 a přidá se 30 g silikagelu HR. Deska s vrstvou se 1 h zahřívá při 110 °C, nechá se vychladnout a ihned se použije. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg dihydrostreptomyciniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg dihydrostreptomyciniumsulfatu CRL, 10 mg kanamyciniummono- sulfatu CRL a 10 mg neomyciniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se roztokem dihydrogen-fosforečnanu draselného R (70 g/l) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a postříká se směsí stejných objemu roztoku dihydroxynaftalenu R (2 g/l) v lihu 96% R a roztoku kyseliny sírové R (460 g/l). Zahřívá se 5 min až 10 min na 150 °C. Hlavní skvrna na chromato-gramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrný tři zřetelně oddělené skvrny. B. 0,1 g se rozpustí ve 2 ml vody R, přidá se 1 ml alfa-naftolu RS a 2 ml směsi stejných objemových dílů chlornanu sodného RS a vody R; vzniká červené zbarvení. C. 10 mg se rozpustí v 5 ml vody R a přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. Zahřívá se 2 min na vodní lázni. Přidají se 2 ml roztoku alfa-naftolu R (5 g/l) v roztoku hydroxidu sodného 1 mol/l R a zahřívá se 1 min na vodní lázni; vznikne fialově-růžové zabarvení. D. Vyhovuje zkoušce na sírany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 10 ml. Vzhled roztoku. Roztok S není zbarven intenzivněji než stupeň 5 ve stupnici porovnávacích roztoků nejvhodnější barvy (Metoda II, 2.2.2). Nechá se 24 h stát chráněn před světlem, při teplotě asi 20 °C. Roztok S neopalizuje více než porovnávací suspenze II (2.2.1). Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,0; měří se roztok S. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -83 ° až -91 °, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,200 g ve vodě R a zředěním vodou R na 10,0 ml Methanol. Nejvýše 0,2 %. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28). Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 25,0 ml. Porovnávací roztok. 8,0 mg methanolu R se zředí vodou R na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 1,5 m až 2,0 m a vnitřního průměru 2 mm až 4 mm naplněné ethylvinylbenzen-divi-nylbenzen kopolymerem R (150 //m až 180 Mm)> - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při konstantní průtokové rychlosti 30 ml/min až 40 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Kolona se udržuje při konstantní teplotě mezi 120 °C až 140 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru je nejméně o 50 °C vyšší než teplota kolony. Plocha píku odpovídajícího methanolu na chromatogramu zkoušeného roztoku není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1529 _________________________________________________________________________§ Dikalii clorazepas 1529 Streptomycin. Nejvýše 1 %; 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 5,0 ml. Přidá se 5,0 ml hydroxidu sodného 0,2 mol/l RS a zahřívá přesně 10 min na vodní lázni. Roztok se chladí přesně 5 min v ledu, přidají se 3 ml roztoku síranu železito-amonného R (15 g/l) v kyselině sírové 0,25 mol/l RS, zředí se vodou R na 25,0 ml a promíchá se (zkoušený roztok). Současně a stejným způsobem se připraví porovnávací roztok s 10 mg streptomycinimsulfatu CRL v 50 ml vody R. S 5,0 ml tohoto roztoku se dále postupuje jako při přípravě zkoušeného roztoku. Přesně za 20 min po přidání roztoku síranu železito-amonného se měří absorbance (2.2.25) obou roztoků v maximu při 525 nm ve 2cm vrstvě proti kontrolnímu roztoku připravenému stejným způsobem bez přidání zkoušené látky. Absorbance zkoušeného roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku (1 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se 4 h se suší při 60 °C nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřekračujícím 0,1 kPa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky. Sírany. 18,0 % až 21,5 %, počítáno na vysušenou látku. 0,250 g se rozpustí ve 100 ml vody R a pH roztoku se upraví amoniakem 26% R na hodnotu 11. Přidá se 10,0 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS a asi 0,5 mg červeni flaleinové R. Titruje se edetanem disodným 0,1 mol/l VS; když se barva roztoku začíná měnit, přidá se 50 ml lihu 96% R a pokračuje se v titraci, dokud fialově modré zbarvení nezmizí. 1 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS odpovídá 9,606 mg síranů (SO 4). Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizaěního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,50 m.j. endotoxinu v miligramu. Stanovení účinnosti Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2). Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede, zda látka: - obsahuje stabilizátor, jeho název a množství, -je sterilní, -je prostá bakteriálních endotoxinu. Strana 1530 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1530 § Dikalii clorazepas § Dikalii clorazepas Didraselná sůl klorazepatu 2K © CH-COO >-Q C^H^CIK^A Mr 408,92 CAS 57109-90-7 Je to didraselná sůl kyseliny (RS)-7-chlor-2,3-dihydro-2-hydroxy-2-oxido-5-fenyl-l//-l,4-benzo-diazepin-3karboxylové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C16HUC1K2N204. Vlastnosti Bílý nebo slabě žlutý krystalický prášek. Je snadno nebo velmi snadno rozpustná ve vodě, velmi těžce rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v dichlormethanu. Roztoky ve vodě a v lihu 96 % jsou nestabilní a připravují se v čas potřeby. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. 10,0 mg se rozpustí v roztoku uhličitanu draselného R (0,3 g/l) a zředí se jím na 100,0 ml (roztok A). Měří se absorbance (2.2.25) roztoku A při 280 nm až 350 nm; roztok vykazuje široké absorpční maximum při asi 315 nm. Hodnota specifické absorbance v maximuje 49 až 56. 10,0 ml roztoku A se zředí roztokem uhličitanu draselného R (0,3 g/l) na 100,0 ml (roztok B). Měří se absorbance roztoku B při 220 nm až 280 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 230 nm. Hodnota specifické absorbance v maximuje 800 až 870. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety didraselné soli klorazepatu CRL. C. Asi 20 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny sírové R a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm; roztok vykazuje žlutou fluorescenci. D. 0,5 g se rozpustí v 5 ml vody R a přidá se 0,1 ml modři thymolové RS; roztok se zbarví fialově modře. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1531 __________________________________________________________________f Diltiazemi hydrochloridum 1531 E. 1,0 g se umístí do kelímku, přidají se 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a zahřívá se nejprve na vodní lázni, pak se žíhá, dokud všechny černé částečky nezmizí. Po ochlazení se zbytek rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 20 ml; roztok vyhovuje zkoušce (b) na draslík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rychle za míchání rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml. Tento roztok hodnocený bezprostředně po přípravě je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok ZŽ5 (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R Zkouška se provádí za ochrany před světlem a roztoky se připravují těsně před použitím. Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v roztoku uhličitanu draselného R (40 g/l) a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg aminochlorbenzofenonu R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 25 ml. Porovnávací roztok (b).\0 mg nordazepamu R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 50 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 25 ml. Porovnávací roztok (c). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí roztokem uhličitanu draselného R (40 g/l) na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a chloroformu R (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající nordazepamu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající nordazepamu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %). Vrstva se postříká čerstvě připraveným roztokem dusitanu sodného R (10 g/l) v kyselině chlorovodíkové zředěné RS, usuší se v proudu teplého vzduchu a postříká se roztokem naftyl-ethylendiamoniumdichloridu R (4 g/l) v lihu 96% R Skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídající aminochlorbenzofenonu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,2 %; 1,000 g se 4 h suší ve vakuu při 60 °C. Stanovení obsahu 0,130 g se rozpustí v 10 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 30 ml dichlormethanu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) dvou inflexních bodů. Poměr objemu kyseliny chloristé spotřebované do druhého inflexního bodu k objemu kyseliny chlo-risté spotřebované do prvního inflexního boduje 1,48 až 1,52. K výpočtu obsahu se použije spotřeba kyseliny chloristé zjištěná ve druhém inflexním bodu. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 13,63 mg C16HUC1K2N204. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Psychotropní látka. Strana 1532 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1532 f Diltiazemi hydrochloridum A. 2-amino-5-chlorbenzofenon, B. nordazepam. f Diltiazemi hydrochloridum Diltiazemiumchlorid * * * * * * *+* OCH, © o ,0—C—CH, Cl e C22l H27CIN204S H 450,98 CAS 33286-22-5 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1533 __________________________________________________________________f Diltiazemi hydrochloridum 1533 Je to (25',35)-l-{5-[3-acetoxy-2,3-diliydro-2-(4-metlioxyfenyl)-4-oxo]-l,5-benzotliiazepin--(5//)-yl}ethyldimethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C22H27C1N204S. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, v methanolu a v dichlormethanu, těžce rozpustný v ethanolu. Taje při asi 213 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety diltiazemiumchloridu CRL. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 0,10 g diltiazemiumchloridu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové R, vody R, dichlormethanu R a ethanolu R (1 + 3 + 10 + 12) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. C. 50 mg se rozpustí v 5 ml vody R a přidá se 1 ml Reineckovy soli RS; vznikne růžová sraženina. D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,00 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 20,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3) 4,3 až 5,3; měří se roztok připravený zředěním 2,0 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 10,0 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +115° až +120°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený zředěním 5,0 ml roztoku S vodou R na 25,0 ml. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 200,0 ml. Porovnávací roztok (a). 50,0 mg diltiazemiumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 200,0 ml. Porovnávací roztok (b). 3 mg diltiazemu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10 ml. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 1,2 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (c). 0,3 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Strana 1534 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1534 f Diltiazemi hydrochloridum__________________________________________________________________ Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografii R (3 um), - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů ethanolu R, acetonitrilu R a roztoku obsahujícího v 1 litru 6,8 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 0,1 ml N,N-dimethyloktylaminu R (5 + 25 + 70), jejíž pH bylo upraveno na 4,5 pomocí kyseliny fosforečné zředěné RS, s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 240 nm, - injektorové smyčky. Nastříkne se odděleně po 20 ul každého roztoku. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) nebyla menší než 10 % celé stupnice zapisovače. Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 5násobku retenčního ěasu hlavního píku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) rozlišení mezi píky diltiazemu nečistoty A a diltiazemu je nejméně 4,0 a symetrie píku není větší než 2,0. Jestliže je třeba, upraví se koncentrace N,N-dimethyloktylaminu v mobilní fázi. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,3 %). K pikům s plochou menší, než je 0,025násobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c), se nepřihlíží. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20,0 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,400 g se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny mravenčí bezvodé R a 60 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 45,1 mg C22H27C1N204S. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. (2Ä,35)-3-acetyloxy-5-[2-(dimethylamino)ethyl]-2-(4-methoxy-fenyl)-2,3-dihydro-l,5-benzo-thiazepin-4(5//)-on, B. (25',35)-3-acetyloxy-2-(4-methoxyfenyl)-2,3-dihydro-l,5-benzothiazepin-4(5//)-on, C. (25',35)-3-acetyloxy-5-[2-(dimethylamino)ethyl]-2-(4-hydroxyfenyl)-2,3-dihydro-l,5-benzothia-zepin-4(5//)-on, D. (25',35)-3-acetyloxy-2-(4-methoxyfenyl)-5-[2-(methylamino)-ethyl]-2,3-dihydro-l,5-benzothia-zepin-4(5//)-on, E. (25',35)-3-hydroxy-2-(4-methoxyfenyl)-2,3-dihydro-l,5-benzothiazepin-4(5//)-on, F. (25',35)-5-[2-(dimethylamino)ethyl]-3-hydroxy-2-(4-methoxyfenyl)-2,3-dihydro-l,5-benzothia-zepin-4(5//)-on. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1535 f Dimenhydrinatum 1535 f Dimenhydrinatum Dimenhydrinat CH-0—Cht—CH2—N CH3 © HjjC- e C24H28CIN503 H 469,97 CAS 523-87-5 Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 53,0 % až 55,5 % difenylhydraminu (2-benzhydryloxy-ethyl-N,N-dimethylamin; C17H21NO; Mr 255,36) a 44,0 % až 46,5 % 8-chlorťheofylinu (8-chlor-l,3--dimethyl-2,6(l#,3#)-purindion; C7H7C1N402; Mr 214,61). Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, mírně rozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: C. Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 102 °C až 106 °C. B. 0,1 g se rozpustí ve směsi 3 ml vody R a 3 ml lihu 96% R, přidá se 6 ml vody R, 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a směs se chladí 30 min ve vodě s ledem. Třením stěn kádinky skleněnou tyčinkou, je-li to třeba, se vyvolá krystalizace. Asi 10 mg sraženiny se v porcelánové misce rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové R, přidá se 0,1 g chlorečnanu draselného R a odpaří se do sucha. Působením par amoniaku se načervenalý odparek zbarví fialově červeně. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem dimenhydri-natu CRL. D. 0,2 g se rozpustí v 10 ml lihu 96% R a přidá se 10 ml trinitrofenolu RS. Třením stěn kádinky skleněnou tyčinkou se vylučuje sraženina, která po promytí vodou R a vysušení při 100 °C až 105 °Ctaje (2.2.14) při 130 °C až 134 °C. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v lihu 96%) R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 7,1 až 7,6; měří se roztok připravený třepáním 0,4 g s 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R po dobu 2 min a zfiltrováním. Strana 1536 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1536 f Dimercaprolum___________________________________________________________________________ Theofylin a látky příbuzné difenhydraminu. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R. Zkoušený roztok. 0,40 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg theofylinu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku se zředí dichlormethanem Rna 100 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 100 ml. Na tenkou vrstvu se nanese oddelene po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší v proudu studeného vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není skvrna odpovídající theofylinu intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Vrstva se postříká jodobismutitanem draselným RS, nechá se usušit na vzduchu a postříká se peroxidem vodíku zředěným RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se ke skvrnám o Rv asi 0,1 a méně. Těžké kovy (2.4.8). 2,5 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (15 + 85) a zředí se stejnou směsí na 25 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 ßg Pb/ml) získaný zředěním základního roztoku olova (100 jug Pb/ml) směsí objemových dílů vody R a acetonu R (15 + 85). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší ve vakuu. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Difenhydramin. 0,200 g se rozpustí v 60 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 25,54 mg C17H21NO. 8-Chlortheofylin. K 0,800 g se přidá 50 ml vody R, 3 ml amoniaku zředěného RS1 a 0,6 g dusičnanu amonného R a zahřívá se 5 min na vodní lázni. Přidá se 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a za míchání se na vodní lázni zahřívá ještě 15 min. Po ochlazení se přidá 25 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 250,0 ml. Zfiltruje se, prvních 25 ml filtrátu se odstraní a dalších 100,0 ml se po přidání 5 ml síranu amonno-železitého RS2 titruje thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS do vzniku žlutohnědého zbarvení. 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 21,46 mg CtH^IN/D^ Uchovávání Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1537 f Dimethylis sulfoxidum 1537 f Dimercaprolum ***** * * Dimerkaprol *** CH,—OH I C H—S H I CHj—SH C3H8OS2 H 124,22 CAS 59-52-9 Je to (Ä,5)-2,3-dimerkapto-l-propanol. Obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny 03^082. Vlastnosti Čirá bezbarvá nebo slabě žlutá tekutina. Je dobře rozpustný ve vodě a v podzemnicovém oleji, je mísitelný s lihem 96% a s benzylbenzoatem. Zkoušky totožnosti A. 0,05 ml se rozpustí ve 2 ml vody R, přidá se 1 mljodu 0,05 mol/l RS; barva jodu okamžitě zmizí. B. 0,1 ml se rozpustí v 5 ml vody R, přidají se 2 ml síranu meďnatého RS; vznikne modroěerná sraženina, která se rychle mění na tmavě šedou. C. Ve zkumavce se zabroušenou zátkou se suspenduje 0,6 g bismutičnanu sodného R předem 2 h zahřívaného při 200 °C ve směsi 2,8 ml kyseliny fosforečné zředěné RS a 6 ml vody R Přidá se 0,2 ml zkoušené látky, promíchá se a nechá se 10 min stát za častého protřepávání. K 1 ml supernatantní tekutiny se přidá 5 ml roztoku kyseliny chromotropové sodné soli R (4 g/l) v kyselině sírové R a promíchá se. 15 min se zahřívá ve vodní lázni; vzniká fialově červené zbarvení. Zkoušky na čistotu Vzhled. Zkoušená látka je čirá (2.2.1) a není intenzivněji zbarvena než porovnávací barevný roztok H6 nebo HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,2 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml. Přidá se 0,25 ml zeleně bromkresolové RS a 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Přidáním nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS se zbarvení indikátoru změní na modré. Index lomu (2.2.6). 1,568 až 1,574. Halogenidy. K 2,0 g se přidá 25 ml hydroxidu draselného v lihu RS a vaří se 2 h pod zpětným chladičem. Líh se odpaří v proudu horkého vzduchu, přidá se 20 ml vody R a ochladí se. Přidá se 40 ml vody R a 10 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R a opatrně se 10 min vaří, ochladí se a rychle se zfiltruje. Přidá se 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 5,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a za použití 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru se titruje thiokyanata-nem amonným 0,1 mol/l VS do červenavě žlutého zbarvení. Provede se slepá zkouška. Rozdíl mezi spotřebami odměrného roztoku není větší než 1,0 ml. Strana 1538 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1538 f Dimethylis sulfoxidum______________________________________________________________________ Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí ve 40 ml methanolu R, přidá se 20 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS, 50,0 ml jodu 0,05 mol/l VS, nechá se 10 min stát a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS. Provede se slepá zkouška. 1 nújodu 0,05 mol/l VS odpovídá 6,21 mg C3H8OS2. Uchovávání Ve vzduchotěsných a zcela naplněných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Separandum. f Dimethylis sulfoxidum Dimethylsulfoxid Synonymum. Dimethylsulfoxidum II o C2H6OS Mr 78,13 CAS 67-68-5 Je to sulfinylbismethan. Vlastnosti Bezbarvá kapalina nebo bezbarvé krystaly. Je hygroskopický, mísitelný s vodou, s lihem 96% a s etherem. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: C. Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Relativní hustota, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Zkouška Index lomu, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem dimethylsulf-oxidu CRL. D. 50 mg chloridu nikelnatého R se rozpustí v 5 ml zkoušené látky; roztok je zelenožlutý. Roztok se zahřeje ve vodní lázni na 50 °C; zbarvení roztoku se změní na zelené nebo modrozelené a po ochlazení opět na zelenožluté. Zkoušky na čistotu Kysele reagující látky. 50,0 g se rozpustí ve 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R a přidá se 0,1 mlfenolftaleinu RS. Ke vzniku růžového zbarvení roztoku se spotřebuje nejvýše 5,0 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1539 Dimeticonum 1539 Relativní hustota (2.2.5). 1,100 až 1,104. Index lomu (2.2.6). 1,478 až 1,479. Teplota tuhnutí (2.2.18). Není nižší než 18,3 °C. Absorbance (2.2.25). Zkoušená látka se probublává 15 min dusíkem R a změří se její absorbance proti vodě R jako kontrolní tekutině při 270 nm až 350 nm. Zkoušená látka nevykazuje absorbanci vyšší než 0,30 při 275 nm, vyšší než 0,20 při 285 nm a 295 nm a nevykazuje žádné absorpční maximum. Příbuzné látky. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití bibenzylu R j ako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 0,125 g bibenzylu R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 50 ml. Zkoušený roztok (a). 5,0 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10,0 ml. Zkoušený roztok (b). 5,0 g se rozpustí v acetonu R, přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se acetonem R na 10,0 ml. Porovnávací roztok. 50,0 mg zkoušené látky a 50 mg dimethylsulfonu R se rozpustí v acetonu R, přidá se 10,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se acetonem R na 100,0 ml. Chromatografie se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografií Rl (125 /um až 136 fj.rn) impregnovanou 10 % makrogoladipatu R, - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje při 165 °C, teplota vstřikovacího prostoru a detektoru při 190 °C. Nastříkne se 1 fA porovnávacího roztoku a citlivost detektoru se nastaví tak, aby výšky tří píku, kromě píku rozpouštědla, nebyly menší než 70 % celé stupnice zapisovače. Látky se eluují v pořadí: dimethylsulfoxid, dimethylsulfon a bibenzyl. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku rozlišení mezi píky dimethylsulfoxidu a dimethylsulfonu je nejméně 3. Nastříkne se 1 fA zkoušeného roztoku (a). Ověří se, zda se na chromatogramu nevyskytují píky se stejným retenčním časem, jako má vnitřní standard. Nastříkne se odděleně 1 fA zkoušeného roztoku (b), 1 fA porovnávacího roztoku a zaznamenávají se chromatogramy po dobu odpovídající čtyřnásobku retenčního ěasu dimethylsulfoxidu, který je asi 5 min. Za použití chromatogramu porovnávacího roztoku se vypočítá poměr (R) plochy píku dimethylsulfoxidu k ploše píku vnitřního standardu. Za použití chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se vypočítá poměr součtu ploch všech píku, kromě hlavního píku, píku rozpouštědla a píku vnitřního standardu, k ploše píku vnitřního standardu; tento poměr není větší než R (0,1%). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 10,00 g zkoušené látky. Uchovávání Ve vzduchotěsných skleněných obalech, chráněn před světlem. Separandum. Strana 1540 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1540 f Dinatrii cromoglicas Dimeticonum Dimetikon Synonyma. Dimethylsiloxanum, silikonový olej CH, I H3C—Si— I CHb CH, I -o—Si— I CHb CH, I -O—Si-----CH, I CHb (C2H6OSi)n CAS 9006-65-9 Je to poly(dimethylsiloxan) získaný hydrolýzou a polykondenzací dichlordimethylsiloxanu a chlortrimethylsilanu. Existují různé druhy rozlišené číslem, které udává deklarovanou viskozitu a je uvedeno za názvem. Jejich stupeň polymerizace (n = 20 až 400) odpovídá kinematickým viskozitám v rozmezí 20 mm2.s4 až 1000 mm2.s_1 (20 až 1000 cSt). Vlastnosti Čirá bezbarvá kapalina o různé viskozite. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v methanolu, mísitelný s etherem, s ethylacetatem, s butanonem a s toluenem, velmi těžce rozpustný v ethanolu. Zkoušky totožnosti A. Zkouška Viskozita, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti (kinematická viskozita při 25 °C). B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem dimeti-konu CRL. Část spektra mezi 850 cm"1 až 750 cm"1 se nehodnotí, protože může vykazovat mírné odlišnosti závisející na stupni polymerizace. C. 0,5 g se zahřívá ve zkumavce nad malým plamenem, dokud se nezaěnou objevovat bílé páry. Zkumavka se převrátí nad druhou zkumavku obsahující 1 ml roztoku kyseliny chromotropové sodné soli R (1 g/l) v kyselině sírové R tak, aby páry dosáhly roztoku. Druhá zkumavka se protřepává asi 10 s a zahřívá se 5 min na vodní lázni; roztok se zbarví fialově. D. V platinovém kelímku se připraví síranový popel (2.4.14) za použití 50 mg zkoušené látky. Vzniklý bílý prášek vyhovuje zkoušce na kremičitany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Kysele reagující látky. K 2,0 g se přidá 25 ml směsi stejných objemových dílů ethanolu R a etheru R Přidá se 0,2 ml modři bromthymolové RSl a protřepe se. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 0,15 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Viskozita (2.2.9). Stanoví se kinematická viskozita při 25 °C. Pro dimetikony s deklarovanou viskozitou větší než 50 mm2.s_1 se kinematická viskozita liší od deklarované hodnoty nejvýše o ±5 %. Pro dimetikony s deklarovanou viskozitou 50 mm2.s_1 nebo nižší se kinematická viskozita liší od deklarované hodnoty nejvýše o ±10 %. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1541 f Dinatrii cromoglicas 1541 Minerální oleje. 2 ml se pozorují ve zkumavce v ultrafialovém světle při 365 nm. Fluorescence není intenzivnější než fluorescence roztoku, který obsahuje 0,1 /u.g chininiumsulfatu R v 1 ml kyseliny sírové 0,005 mol/l RS a je pozorovaný za stejných podmínek. Fenylované sloučeniny. 5,0 g se rozpustí za protřepávání v 10 ml cyklohexanu R Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 250 nm až 270 nm není větší než 0,2. Těžké kovy. 1,0 g se smíchá s chloroformem R a zředí se jím na 20 ml. Přidá se 1,0 ml čerstvě připraveného roztoku dithizonu R (0,02 g/l) v chloroformu R, 0,5 ml vody R a 0,5 ml směsi objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a roztoku hydroxylamoniumchloridu R (2 g/l) (1 +9). Současně se připraví porovnávací roztok takto: ke 20 ml chloroformu R se přidá 1,0 ml čerstvě připraveného roztoku dithizonu R (0,02 g/l) v chloroformu R, 0,5 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml) a 0,5 ml směsi objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a roztoku hydroxylamoniumchloridu R (2 g/l) (1 + 9). Ihned se oba roztoky intenzivně protřepávají po dobu 1 min. Případné červené zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku (5 Mg/g)- Těkavé látky. Dimetikony s deklarovanou viskozitou větší než 50 mm2?"1 vyhovují nesledující dodatečné zkoušce. Dimetikony s deklarovanou viskozitou 50 mm2.s_1 nebo nižší jsou určeny pouze pro vnější použití. Nejvýše 0,3 % těkavých látek; 1,00 g se zahřívá 2 h na misce o průměru 60 mm a hluboké 10 mm při 150 °C. Označování V označení na obalu se uvede deklarovaná viskozita jako číslo za názvem látky. f Dinatrii cromoglicas Chromoglykan disodný Synonyma. Natrii cromoglicas, Natrium cromoglicicum 2 Na © ooc C23H14Na2011 O—CH2—CH—CH2—O I OH COO H 512,34 >e CAS 15826-37-6 Je to disodná sůl kyseliny 5,5'-(2-hydroxy-l,3-propandiyldioxy)bis(4-oxo-4//-chromen-2-karboxylové). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C^H^NajOn. Strana 1542 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1542 Dinatrii edetas dihydricus____________________________________________________________________ Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický hygroskopický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%, v chloroformu a v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 10,0 mg se rozpustí v tlumivém roztoku fosforečnanovém o pH 7,4 a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 239 nm a 327 nm. Poměr absorbance v maximu při 327 nm k absorbanci v maximu při 239 nm je 0,25 až 0,30. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety chromoglykanu disodného CRL. C. Asi 5 mg se rozpustí v 0,5 ml methanolu R, přidají se 3 ml směsi obsahující roztok aminopyra-zolonu R (5 g/l) v methanolu R a roztok kyseliny chlorovodíkové R\% (V/V) v methanolu R a směs se nechá 5 min stát; vznikne intenzivní žluté zbarvení. D. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml. Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ5 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 mlfenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Přidá se 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je růžový. Přidá se 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok j e bezbarvý. Přidá se 0,25 ml červeně methylové RS; roztok je červený. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R. Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonu R, tetrahydrofuranu R a vo-dy R (1 + 4 + 6) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok. 10 mg l,3-bis(2-acetyl-3-hydroxyfenoxy)-2-propanolu CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, ethylacetatu R a toluenu R (5 + 50 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, která zůstává na startu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Šťavelany. 0,10 g se rozpustí ve 20 ml vody R, přidá se 5,0 ml salicylanu železitého RS a zředí se vodou R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 480 nm; absorbance roztoku není menší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 0,35 mg kyseliny šťavelově R místo zkoušené látky. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1543 f Diphenhydramini hydrochloridum 1543 Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g se suší nad oxidem fosforečným Rpň 100 °C až 105 °C a tlaku 300 Pa až 600 Pa. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí zahřátím ve směsi 5 ml 2-propanolu R a 25 ml ethylenglykolu R, ochladí se a přidá se 30 ml dioxanu R. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 25,62 mg C23H14Na2011. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. Dinatrii edetas dihydricus Dihydrát edetanu disodného Synonyma. Natrii edetas, Natrium edeticum 2 Na © ooc—Cht- CH2—coo HN—CH2—CH,—NH / \ HOOC—CH/ CH2—COOH 20 ■2H,0 C10H14N2Na2O8. 2H20 Mr 372,24 CAS 6381-92-6 Mr bezvodého 336,21 Je to dihydrát disodné soli kyseliny ethylendiamintetraoctové. Obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C10H14N2Na2O8. 2H20. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety edetanu disodného CRL. B. 2 g se rozpustí ve 25 ml vody R, přidá se 6 ml dusičnanu olovnatého RS, protřepe se a potom se přidají 3 nújodidu draselného RS; nevznikne žlutá sraženina. Roztok se zalkalizuje na papír lakmusový červený R přidáním amoniaku zředěného RS2 a přidají se 3 ml šťavelanu amonného RS; nevznikne žádná sraženina. Strana 1544 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1544 f Diphenhydramini hydrochloridum C. 0,5 g se rozpustí v 10 ml vody R a přidá se 0,5 ml chloridu vápenatého RS. Roztok se zalkalizuje na papír lakmusový červený R přidáním amoniaku zředěného RS2 a přidají se 3 ml šťavelanu amonného RS; nevznikne žádná sraženina. D. Vyhovuje zkouškám na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,5; měří se roztok S. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 //g Pb/ml). Železo (2.4.9). 2,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (80 Mg/g)- Pred přidáním kyseliny thioglykolové R se ke každému roztoku přidá 0,25 g chloridu vápenatého R Stanovení obsahu 0,500 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 300 ml. Přidají se 2 g methenaminu R, 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a titruje se dusičnanem olovnatým 0,1 mol/l VS za použití asi 50 mg oranže xylenolové s dusičnanem draselným R jako indikátoru. 1 ml dusičnanu olovnatého 0,1 mol/l VS odpovídá 37,22 mg C10H14N2Na2O8 . 2H20. f Diphenhydramini hydrochloridum Difenhydraminiumchlorid H/-CH3 CH-0—CH2—CH2—NL CH3 © Cl e C17H22CINO Mr 291,82 CAS 147-24-0 Je to [2-(difenylmethoxy)ethyl]dimethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C17H22C1N0. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1545 ____________________________________________________________f Diphenhydramini hydrochloridum 1545 Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, C a E. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14): 168 °C až 172 °C. B. 50 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje tři maxima: při 253 nm, 258 nm a 264 nm. Specifické absorbance v uvedených maximech jsou asi 12, 15 a 12. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem difenhydrami-niumchloridu CRL. Měří se tablety látek s chloridem draselným R. D. K 0,05 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidají 2 ml kyseliny sírové R. Roztok se zbarví intenzivně žlutě a po přidání 0,5 ml kyseliny dusičné R červeně. Přidá se 15 ml vody R, ochladí se, přidá se 5 ml chloroformu R a protřepe se; chloroformová vrstva se zbarví intenzivně fialově. E. Vyhovuje zkouškám na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml. Vzhled roztoku. Roztok S a roztok S pětkrát zředěný jsou ěiré (2.2.1). Roztok S není intenzivněji zbarvený než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 6,0; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití silikagelu H K Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Připravuje se těsně před použitím. Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R, methanolu R a chloroformu R (1 + 20 + 80) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 5 min na vzduchu, postříká se kyselinou sírovou R a zahřívá se 10 min při 120 ° C nebo tak dlouho, dokud se neobjeví skvrny. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí ve 20 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 10 ml octanu rtuťnatěho RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,05 ml violeti krystalové RS jako indikátoru. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 29,18 mg C17H22C1N0. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Strana 1546 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1546 §§ Diphenoxylati hydrochloridum §§ Diphenoxylati hydrochloridum Difenoxylatiumchlorid C30H33CIN2O2 Mr 489,06 CAS 3810-80-8 Je to 4-ethoxykarbonyl-4-fenyl-l-(3,3-difenyl-3-kyanopropyl)piperidiniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C30H33ClN2O2. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, mírně rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Taje při asi 220 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. difenoxylatiumchloridu. B. Asi 30 mg se rozpustí v 5 ml methanolu R, přidá se 0,25 ml kyseliny dusičné R a 0,4 ml dusičnanu stříbrného RS1, protřepe se a nechá se stát; vylučuje se tvarohovitá sraženina. Odstřeďuje se a sraženina se rychle promyje třikrát 2 ml methanolu R za ochrany před přímým světlem. Sraženina se suspenduje ve 2 ml vody R a přidá se 1,5 ml amoniaku 17,5% R; sraženina se snadno rozpustí. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. Roztok je ěirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Z 6 (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu oktadecylsilanizovaného R (5 //m) s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 2) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 2) na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 0,50 g se rozpustí v 25 ml roztoku hydroxidu draselného R (15 g/l) v methanolu R, přidá se 1 ml vody R a zahřívá se 4 h na vodní lázni pod zpětným chladičem. Po Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1547 f Diprophyllinum 1547 ochlazení se přidá 25 ml kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l RS a třepe se 100 ml dichlormethanu R a spodní vrstva se odpaří do sucha na vodní lázni. Odparek se rozpustí v 10 ml směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 2), přidá se 10 ml zkoušeného roztoku a zředí se stejnou směsí na 25 ml. Na vrstvu (100 mm x 100 mm) se nanese odděleně po 1 fA každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů methanolu R, roztoku chloridu sodného R (59 g/l) a dioxanu R (10 + 30 + 60) po dráze 7 cm. Vrstva se suší 15 min v sušárně při 160 °C. Horká deska se vloží na 30 min do uzavřené komory s asi 20 ml kyseliny dusičné dýmavé R. Pak se deska opět zahřívá 15 min při 160 °C. Po ochlazení se vrstva ihned pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,400 g se rozpustí ve 40 ml lihu 96% R, přidá se 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným v ethanolu 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 48,91 mg C30H33C1NP2. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Omamná látka. f Diprophyllinum Diprofylin 1998 ***** 0 CH2-/ r \ OH r -c— -CH2OH H3CX /"\ N T] H a enantiomer X J // o^Nt N CH3 C10H14N4O4 H 2 CAS 479-18-5 Je to (RS)-7-(2,3-dihydroxypropyl)-l,3-dimethyl-2,6(l//,3//)-purindion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C10H14N4O4. Strana 1548 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1548 f Disopyramidi dihydrogenophosphas__________________________________________________________ Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a C. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 160 °C až 165 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem diprojylinu CRL. Měří se tablety látek připravené z 0,5 mg až 1 mg zkoušené látky a 0,3 g bromidu draselného R. C. 1 g se rozpustí v 5 ml acetanhydridu R a vaří se 15 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 100 ml směsi objemových dílů etheru R a etheru petrolejového R (20 + 80) a chladí se v ledové lázni po dobu nejméně 20 min za občasného zatřepání. Zfiltruje se, sraženina se promyje směsí objemových dílů etheru R a etheru petrolejového R (20 + 80), rekrystalizuje se z lihu 96% R a vysuší se ve vakuu. Krystaly tají (2.2.14) při 142 °C až 148 °C. D. Vyhovuje zkoušce na xanthiny (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,25 ml modři bromthymolo-vé RS1; roztok je žlutý nebo zelený. Přidáním nejvýše 0,4 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS se změní zbarvení indikátoru na modré. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití silikagelu HF254R Zkoušený roztok. 0,3 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (20 + 30) a zředí se stejným rozpouštědlem na 10 ml. Připraví se těsně před použitím. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem Rna 100 ml. Porovnávací roztok (b). 0,2 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem Rna 100 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg theofylinu R se rozpustí v methanolu R, přidá se 0,3 ml zkoušeného roztoku a zředí se methanolem R na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, ethanolu R a chloroformu R{\ + 10 + 90) po dráze 15 cm. Po vysušení vrstvy na vzduchu se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Chloridy (2.4.4). 2,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (400 Mg/g). Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)-Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1549 f Disopyramidi dihydrogenophosphas 1549 Stanovení obsahu Při dodržení pořadí přidávaných zkoumadel se zabrání přehřívání reakčního prostředí. Důkladně se míchá a titrace se ukončí ihned po odečtení bodu ekvivalence. 0,200 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 50,0 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 25,42 mg C10H14N4O4. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Disopyramidi dihydrogenophosphas Disopyramidiumdihydrogenfosfat H,C- H3C ;ch H3C /N—CH2—CH2—C—C—NH2 ;ch © H,PO,° C21H32N305P Mr 437,47 CAS 22059-60-5 Jeto(RS)-[3-fenyl-3-karbamoyl-3-(2-pyridyl)]-propyldi(isopropyl)-amoniumdihydrogenfosfat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C21H32N305P. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v dichlormethanu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 50,0 mg se rozpustí v roztoku kyseliny sírové R (5 g/l) v methanolu R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 240 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 269 nm a prodlevu při 263 nm. Specifická absorbance v maximuje 147 až 163. Strana 1550 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1550 f Disopyramidi dihydrogenophosphas__________________________________________________________ B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety disopyramidmmdihydrogenfosfatu CRL. C. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Vrstva se postříká jodobismutitanem draselným zředěným RS a pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shoduje polohou, zbarvením a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na fosforečnany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,0; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se tenko vrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R. Zkoušený roztok (a). 0,25 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 25 mg disopyramidmmdihydrogenfosfatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem Rna 20 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R acetonu R a cyklohexanu R (1 + 30 + 30) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 //g/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 0,180 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 0,2 ml naftolbenzeinu RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do změny žlutého zbarvení na zelené. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 21,88 mg C21H32N305P. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1551 f Disopyramidi dihydrogenophosphas 1551 Nečistoty H3Ck ;ch H O— \ UV ,N—CHs—CHs—C—CN H3C ;ch N A. 4-[bis(isopropylammo)]-2-fenyl-2-(2-pyridyl)butyronitril (diisopyronitril), H3C. H,C ;ch M—CH,—CH,—CH H3C>CH/ H3C B. 3-fenyl-3-(2-pyridyl)-N,N-diisopropylpropylamin, H3CX H,C O XH- NH—CHj—CHj—C—C—NH2 C. 4-isopropylamino-2-fenyl-2-(2-pyridyl)butyramid, HC—CN D. 2-fenyl-2-(2-pyridyl)acetonitril (pyronitril). Strana 1552 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1552 f Disopyramidum f Disopyramidum Disopyramid C21H29N30 H 339,48 CAS 3737-09-5 Je to (ÄCH/ HaC N—CH,—CH,—CH B. 3-fenyl-3-(2-pyridyl)-N,N-diisopropylpropylamin, HqCx H,C O ;CH— NH—CHj—CHj—C—C—NH2 C. 4-isopropylamino-2-fenyl-2-(2-pyridyl)butyramid, HC—CN D. 2-fenyl-2-(2-pyridyl)acetonitril (pyronitril). f Disulfiramum Disulfiram Hs^x ,N—C—S—S—C—N H5C2' C10H20N2S4 CsHg CsHg r 296,52 CAS 97-77-8 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1555 Dithranolum 1555 Je to bis(diethylthiokarbamoyl)disulfid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C10H20N2S4. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, dobře rozpustný v etheru, mírně rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 70 °C až 73 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety disulfiramu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Asi 10 mg se rozpustí v 10 ml methanolu R a přidají se 2 ml roztoku chloridu meďnatého R (0,5 g/l) v methanolu R; vzniká žluté zbarvení, které přechází na zelenožluté. Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v ethylacetatu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí ethylacetatem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg disulfiramu CRL se rozpustí v ethylacetatu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí ethylacetatem Rna 20 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů butylacetatu R a hexanu R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Diethyldithiokarbamat. 0,20 g se rozpustí v 10 ml etheru prostého peroxidických látek R, přidá se 5 ml tlumivého roztoku o pH 8,0 a důkladně se protřepe. Etherová vrstva se odstraní a vodná vrstva se promyje 10 ml etheru prostého peroxidických látek R. K vodné vrstvě se přidá 0,2 ml roztoku síranu meďnatého R (4 g/l) a protřepe se 5 ml cyklohexanu R Případné žluté zbarvení horní vrstvy není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně za stejných podmínek za použití 0,2 ml čerstvě připraveného roztoku diethyldithiokarbaminanu sodného R (0,15 g/l) místo zkoušené látky (150 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší ve vakuu při 50 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Strana 1556 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1556 Dithranolum Stanovení obsahu 0,450 g se rozpustí v 80 ml acetonu R, přidá se 20 ml roztoku dusičnanu draselného R (20 g/l) a titruje se dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20), za použití stříbrné elektrody jako indikační a argentchloridove elektrody naplněné nasyceným roztokem dusičnanu draselného R jako srovnávací. 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 59,30 mg C10H20N2S4. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty ^5^2^ || || yC2H5 N—C—S—C—N H5C2 C2H5 A. sulfiram, H5C2K yß N-Cx H& S B. diethyldithiokarbamat. Dithranolum Dithranol C14H10O3 H 226,23 CAS 480-22-8 Je to l,8-dihydroxyanthracen-9(10//)-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C14H10O3. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1557 Dithranolum 1557 Vlastnosti Žlutý až hnědožlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v dichlormethanu, mírně rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Všechny zkoušky se provádějí za ochrany před světlem a použijí se čerstvě připravené roztoky. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 178 °C až 182 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem dithranolu CRL. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg dithranolu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). Asi 5 mg danthronu R se rozpustí v 5 ml porovnávacího roztoku (a). Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA roztoků a vyvíjí se směsí stejných objemových dílů hexanu R a dichlormethanu R po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pak se vystaví působení par amoniaku do objevení skvrn a pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svojí polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. D. K 5 mg se přidá 0,1 g octanu sodného bezvodého R a 1 ml acetanhydridu R a 30 s se vaří. Pak se přidá 20 ml lihu 96% R a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm; roztok vykazuje modrou fluorescenci. Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. A. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 0,200 g se rozpustí ve 20 ml dichlormethanu R, přidá se 1,0 ml kyseliny octové ledové R a zředí se hexanem R na 100,0 ml. Porovnávací roztok. Rozpustí se po 10,0 mg anthronu R, danthronu R, dithranolu nečistoty C CRL a dithranolu CRL v dichlormethanu R a zředí se jím na 10,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 19,0 ml dichlormethanu R, 1,0 ml kyseliny octové ledové R a zředí se hexanem R na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelempro chromatografii R (5 //m). - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, dichlormethanu R a hexanu R (1 + 5 + 82), s průtokovou rychlostí 2 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 260 nm. Strana 1558 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1558 f Domperidoni hydrogenomaleas______________________________________________________________ Nastříkne se oddelene po 20 fA každého roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající l,5násobku retenčního času dithranolu nečistoty C. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku činila asi 70 % celé stupnice zapisovače. Jestliže jsou chromatogramy zaznamenány za předepsaných podmínek, eluují se látky v tomto pořadí: dithranol, danthron, anthron, dithranol nečistota C. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku je rozlišení mezi pikem dithranolu a pikem danthronu nejméně 2,0. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha jednotlivých píku odpovídajících anthronu, danthronu nebo dithranolu nečistotě C větší než plocha odpovídajících píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku, píku odpovídajících anthronu, danthronu nebo dithranolu nečistotě C, není větší než plocha píku dithranolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0%). B. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 25,0 ml. Porovnávací roztok. 25,0 mg dithranolu nečistoty D CRL a 25,0 mg dithranolu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - ocelové kolony délky 0,20 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsila-nizovaným pro chromatogrqfii R (5 Mm)> - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů kyseliny octové ledové R, tetrahydrofuranu R a vody R (2,5 + 40 + 60), s průtokovou rychlostí 0,9 ml/min. Nastříkne se odděleně 20 fA každého roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 3násobku retenčního času dithranolu. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku byla asi 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku je rozlišení mezi pikem dithranolu nečistoty D a dithranolem nejméně 2,5. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku dithranolu nečistoty D větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (2,5 %). Celkový obsah příbuzných látek stanovený ve zkoušce A a ve zkoušce B není větší než 3,0 %. Chloridy (2.4.4). 1,0 g se protřepává 1 min s 20 ml vody R a pak se zfiltruje. 10 ml filtrátu se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 Mg/g)-Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí v 50 ml pyridinu bezvodém R a pod dusíkem R se titruje tetrabutylamonium-hydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence a použití skleněné elektrody jako indikační a srovnávací kalomelove elektrody obsahující jako elektrolyt nasycený roztok chloridu draselného R v methanolu R 1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l KS* odpovídá 22,62 mg Q4Hj0Q. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1559 f Domperidoni hydrogenomaleas 1559 Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Nečistoty A. anthron, B. danthron, C. dimer dithranolu, D. l-hydroxy-9-anthron. f Domperidoni hydrogenomaleas Domperidoniumhydrogenmaleinat Synonymum. Domperidoni maleas________________ / N—Cht—CH2—CH2-NH 0 hL .COO© C H COOH C26H28CIN506 Mr 541,99 CAS 99497-03-7 Jeto4-(5-chlor-2,3-dihydro-2-oxo-l//-benzimidazol-l-yl)-l-[3-(2,3-dihydro-2-oxo-l//-benzi-midazol-l-yl)propyl]piperidiniumhydrogen(Z)butendioat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C26H28C1N506. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v dimethylform-amidu, těžce rozpustný v methanolu, velmi těžce rozpustný v lihu 96%. Je polymorfní. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety domperidoniumhydrogenmaleinatu CRL. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v minimálním množství 2-propanolu R, odpaří se do sucha na vodní lázni a se zbytky se zaznamenají nová spektra. Strana 1560 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1560 f Domperidoni hydrogenomaleas______________________________________________________________ B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu oktadecyl-silanizovaného. Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg domperidoniumhydrohenmaleinatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 20 mg domperidoniumhydrogenmaleinatu CRL a 20 mg droperidolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se oddelene nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů octanu amonného RS, dioxanu R a methanolu R (20 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu teplého vzduchu, vystaví se působení par jodu do objevení skvrn a pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. C. 0,1 g se smíchá se směsí 1 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a 3 ml vody R a protřepe se třikrát 5 ml etheru R K 0,1 ml vodné vrstvy se přidá roztok 10 mg resorcinolu R ve 3 ml kyseliny sírové R. Směs se zahřívá 15 min na vodní lázni; nevzniká žádné zbarvení. Ke zbytku vodné vrstvy se přidají 2 ml bromu RS. Směs se opět 15 min zahřívá na vodní lázni a pak se zahřeje k varu. Po ochlazení se k 0,1 ml roztoku přidá roztok 10 mg resorcinolu R ve 3 ml kyseliny sírové R. Zahřívá se 15 min na vodní lázni; vzniká fialové zbarvení. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,20 g se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 20,0 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Z 6 (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připraví v čas potřeby. Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 10,0 mg domperidoniumhydrogenmaleinatu CRL a 15,0 mg droperidolu CRL se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí dimethylformamidem Rna 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí dimethylformamidem R na 20,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatogrqfii bazických látek R (3 um), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a roztoku octanu amonného R (5 g/l) (3 + 7). Směs se v průběhu 10 min mění lineárním gradientem na methanol R a. následuje eluce methanolem Rpo dobu 2 min. Průtoková rychlost je 1,5 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 280 nm. Kolona se ustaluje nejméně 30 min methanolem R a pak nejméně 5 min mobilní fází počátečního složení. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu s 10 fA porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 10 ul porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: domperidoniumhydrogenmaleinatu asi 6,5 min, droperidolu asi 7 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky domperidoniumhydrogenmaleinatu a droperidolu není menší než 2,0. Je-li třeba, upraví se koncentrace methanolu v mobilní fázi nebo časový program lineárního gradientu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1561 ______________________________________________________________f Domperidoni hydrogenomaleas 1561 Nastříkne se odděleně 10 fA dimethylformamidu R jako kontrolní tekutiny, 10 fA zkoušeného roztoku a 10 fA porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píku na chromatogramu kontrolní tekutiny a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,400 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové ledové R a přidá se 0,2 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do změny oranžově žlutého zbarvení na zelené. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 54,20 mg C26H28C1N506. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. 5-chlor-2,3-dihydro-1 -(4-piperidyl)-l//-benzimidazol-2-on, B. 4-(5-chlor-2,3-dihydro-2-oxo-l//-benzimidazol-l-yl)-l-formylpiperidin, C. 1 -oxid cz's-5-chlor-1 - {1 -[3 -(2,3 -dihydro-2-oxo- l//-benzimidazol-1 -yl)propyl]-4-piperidyl} -2,3 -dihydro-l//-benzimidazol-2-onu, D. 5-chlor-3-[3-(2,3-dihydro-2-oxo-l//-benzimidazol-1 -yl)propyl]-1 -{1 -[3-(2,3-dihydro-2-oxo-1 //--benzimidazol-l-yl)propyl]-4-piperidyl}-2,3-dihydro-l/f-benzimidazol-2-on, E. l-{3-[4-(5-chlor-2,3-dihydro-2-oxo-l/f-benzimidazol-l-yl)-l-piperidyl]propyl}-3-[3-(2,3-dihydro—2-oxo- 1/f-benzimidazol-1 -yl)propyl]-2,3-dihydro- l/f-benzimidazol-2-on, F. 1, ľ -[(1,2-dihydro-2-oxo- 1/f-benzimidazol-1,3 -diyl)di(propan-3,1 -diyl)di(piperidin-1,4-diyl)]bis- [5-chlor-2,3-dihydro-l/f-benzimidazol-2-on]. Strana 1562 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1562 f Domperidonum f Domperidonum Domperidon HN N—CH,—CH,—CH,—N \ C22H24CIN502 Mr 425,92 CAS 57808-66-9 Je to 5-chlor-l-{l-[3-(2,3-dihydro-2-oxo-l//-benzimidazol-l-yl)propyl]-4-piperidyl}-2,3-dihydro—l//-benzimidazol-2-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C22H24C1N502. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v dimethylform-amidu, těžce rozpustný v lihu 96% a v methanolu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 244 °C až 248 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety domperidonu CRL. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného oktadecylsilanizova-ného silikagelu. Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg domperidonu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 20 mg domperidonu CRL a 20 mg droperidolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů octanu amonného RS, dioxanu R a methanolu R (20 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu teplého vzduchu, vystaví se působení par jodu do objevení skvrn a pozoruj e se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. D. Vyhovuje zkoušce na barbituráty nesubstituované na dusíku (2.3.1). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1563 _________________________________________________________________f f Dopamini hydrochloridum 1563 Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,20 g se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 20,0 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Z 6 (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připraví v čas potřeby. Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 10,0 mg domperidonu CRL a 15,0 mg droperidolu CRL se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí dimethylformamidem R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí dimethylformamidem R na 20,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek (3 um), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a roztoku octanu amonného R (5 g/l) (3 + 7). Směs se v průběhu 10 min mění lineárním gradientem na methanol R a. následuje eluce methanolem R po dobu 2 min. Průtoková rychlost je 1,5 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 280 nm. Kolona se ustaluje nejméně 30 min methanolem R a pak nejméně 5 min mobilní fází počátečního složení. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu s 10 fA porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 10 ul porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: domperidonu asi 6,5 min a droperidolu asi 7 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky domperidonu a droperidolu není menší než 2,0. Je-li třeba, upraví se koncentrace methanolu v mobilní fázi nebo časový program lineárního gradientu. Nastříkne se odděleně 10 fA dimethylformamidu R jako kontrolní tekutiny, 10 fA zkoušeného roztoku a 10 fA porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píku kontrolní tekutiny a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a 2-butanonu R (1 + 7), přidá se 0,2 ml naftolbenzeinu RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do změny oranžově žlutého zbarvení na zelené. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 42,59 mg C22H24C1N502. Strana 1564 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1564 ff Dopamini hydrochloridum_________________________________________________________________ Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. 5-chlor-2,3-dihydro-1 -(4-piperidyl)-l//-benzimidazol-2-on, B. 4-(5-chlor-2,3-dihydro-2-oxo-l//-benzimidazol-l-yl)-l-formylpiperidin, C. 1 -oxid cz's-5-chlor-1 - {1 -[3 -(2,3 -dihydro-2-oxo- l//-benzimidazol-1 -yl)propyl]-4-piperidyl} -2,3 -dihydro-l//-benzimidazol-2-onu, D. 5-chlor-3-[3-(2,3-dihydro-2-oxo-l//-benzimidazol-l-yl)propyl]-l-{l-[3-(2,3-dihydro-2-oxo-l/f--benzimidazol-l-yl)propyl]-4-piperidyl}-2,3-dihydro-l/f-benzimidazol-2-on, E. l-{3-[4-(5-chlor-2,3-dihydro-2-oxo-l/f-benzimidazol-l-yl)-l-piperidyl]propyl}-3-[3-(2,3-dihydro—2-oxo- 1/f-benzimidazol-1 -yl)propyl]-2,3-dihydro- l/f-benzimidazol-2-on, F. 1, ľ -[(1,2-dihydro-2-oxo- 1/f-benzimidazol-1,3 -diyl)di(propan-3,1 -diyl)di(piperidin-1,4-diyl)]bis- [5-chlor-2,3-dihydro-l//-benzimidazol-2-on]. f f Dopamini hydrochloridum Dopaminiumchlorid Synonymum. Dopaminium chloratum *** * * 1998 ****** H,N © Cl e C8H12CIN02 H 189,64 CAS 62-31-7 Je to [2-(3,4-dihydroxyfenyl)-ethyl]amoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C8H12C1N02. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, mírně rozpustný v acetonu a v dichlormethanu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1565 __________________________________________________________________f Dosulepini hydrochloridum 1565 A. 40,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou kyselinou na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 280 nm. Specifická absorbance v maximuje 136 až 150. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety dopaminiumchloridu CRL. Tablety se připraví za použití chloridu draselného R. C. Asi 5 mg se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a 5 ml vody R. Po přidání 0,1 ml dusitanu sodného RS obsahujícího molybdenan amonný R (100 g/l) vzniká žluté zbarvení, které přejde v červené po přidání hydroxidu sodného koncentrovaného RS. D. Asi 2 mg se rozpustí ve 2 ml vody R a přidá se 0,2 ml chloridu železitého RS2; vzniká zelené zbarvení, které po přidání 0,1 g methenaminu R přechází na modrofialové. E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,4 g se rozpustí ve vodě R a. zředí sejí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok H 6 nebo Ž6 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml. Přidá se 0,1 ml červeně methylové RS a 0,7'5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Přidá se 1,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 0,15 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 7,5 mg 4-O-methyldopaminiumchloridu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 7,5 mg 3-O-methyldopaminiumchloridu R a 7,5 mg 4-O-methyldopaminiumchloridu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R methanolu R a chloroformu R (2 + 7 + 36 + 52) po dráze 15 cm. Vrstva se 15 min suší na vzduchu a dostatečně se postříká čerstvě připravenou směsí stejných objemových dílů hexakyanoželezitanu draselného RS a chloridu železitého RSI. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna o RFvyšším, než je ÄFhlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,25 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu V průběhu titrace se důkladně míchá, aby nedocházelo k přehřívání reakční směsi. Titrace se ukončí ihned po dosažení bodu ekvivalence. 0,1500 g se rozpustí v 10 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 50 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 18,96 mg CJT^CINO^ Strana 1566 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1566 f Dosulepini hydrochloridum_____________________________ Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Venenum. Nečistoty H2N \^ ^--^ OH A. 5-(2-aminoethyl)-2-methoxyfenol(4-0-methyldopamin). f Dosulepini hydrochloridum Dosulepiniumchlorid Synonymum. Dosulepinium chloratum__________________ C19H22CINS H 331,90 CAS 897-15-4 Je to (£')-{3-(6,ll-dihydrodibenzo[ř,e]thiepin-ll-yliden)propyl}-dimethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C19H22C1NS. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý mikrokrystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 75,0 mg se rozpustí v methanolu R obsahujícím 1 % (V/V) kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 350 nm, roztok vykazuje absorpční maximum při 231 nm a 306 nm a absorpční minimum při 291 nm. Specifická absorbance v maximu při 231 nm je 655 až 724 a v maximu při 306 nm je 70 až 77. N ty ci .e Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1567 __________________________________________________________________f Dosulepini hydrochloridum 1567 B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem dosulepiniumchloridu CRL. C. Asi 2 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny sírové R a nechá se 5 min stát; vznikne hnědavě červené zbarvení. D. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,00 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 20 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ7 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH. 4,2 až 5,2, měří se roztok S. Cizí organické látky. Provedou se dvě tenkovrstvé chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R. Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 5 mg dosulepinu nečistoty A CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 25,0 ml. Porovnávací roztok (b). 5 mg dosulepinu nečistoty B CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 25,0 ml. Porovnávací roztok (c). 5 mg dosulepinu nečistoty C CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 25,0 ml. Porovnávací roztok (d). 5 mg dosulepinu nečistoty D CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 25,0 ml. Porovnávací roztok (e). 5 mg dosulepiniumchloridu CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 50,0 ml. Porovnávací roztok (f). 5 mg dosulepiniumchloridu CRL, 5 mg dosulepinu nečistoty A CRL, 5 mg dosulepinu nečistoty B CRL a 5 mg dosulepinu nečistoty C CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 25,0 ml Porovnávací roztok (g). 5 mg dosulepinu nečistoty D CRL a 5 mg dosulepiniumchloridu CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 25,0 ml. Chromatografie 1. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA všech roztoků, kromě porovnávacího roztoku (d) a porovnávacího roztoku (g), a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, 2-propanolu R a dichlorethanu R (1 + 10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a hodnotí se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající dosulepinu nečistotě A, dosulepinu nečistotě B a dosulepinu nečistotě C není intenzívnej -ší než odpovídající skvrny na příslušných chromatogramech porovnávacích roztoků (a), (b) a (c) (0,2 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících dosulepinu nečistotě A, dosulepinu nečistotě B a dosulepinu nečistotě C, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (f) jsou čtyři zřetelně oddělené skvrny. Chromatografie 2. Na vrstvu se odděleně nanese 5 fA zkoušeného roztoku, 5 fA porovnávacího roztoku (d), 5 fA porovnávacího roztoku (e) a 5 fA porovnávacího roztoku (g) a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, acetonu R a hexanu R (0,5 + 40 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a hodnotí se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající dosulepinu nečistotě D není intenzivnější než skvrna na chroma Strana 1568 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1568 f Dosulepini hydrochloridum_________________________________________________________________ togramu porovnávacího roztoku (d) (0,2 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající dosulepinu nečistotě D, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (g) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Z-Izomer. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R, 1-propanolu R a hexanu R (18 + 24 + 58) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem amino-propylsilanizovanýmpro chromatografii R (5 um) se specifickou plochou 500 m2 a velikostí póru 8 nm, - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů methanolu R obsahujícího 0,15 % (V/V) kyseliny chloristé R 1-propanolu R a hexanu R (18 + 24 + 58), průtoková rychlost je 1,5 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Teplota kolony se udržuje na 20 °C až 25 °C. Nastříkne se 20 ul zkoušeného roztoku. Za dodržení popsaných podmínek stanovení je relativní retenční ěas Z-izomeru vzhledem k E-izomeru 0,875. Nastříkne se 20 fA zkoušeného roztoku. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku činila nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi druhým pikem (E-izomer) a prvním pikem (Z-izomer) je nejméně 1,5. Poměr plochy píku odpovídajícího E-izomeru k ploše píku odpovídajícího Z-izomeru je nejméně 19 (nejvýše 5 % Z-izomeru). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,600 g se rozpustí ve 100 ml acetonu R, přidá se 15 ml octanu rtuťnatěho RS a 3 ml oranže methylově RS1 a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do vzniku růžového zbarvení. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 33,19 mg sloučeniny C19H22C1NS. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem a vlhkostí. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1569 f Dosulepini hydrochloridum 1569 Nečistoty CH-CH,—CH,—H /CH3 H "CH3 © CI e A. 1 l-(3-dimethylaminopropyliden)-6,l l-dihydrodibenzo[ř,e]thiepin-5-oxid(hydrochlorid), B. 6,1 l-dihydrodibenzo[ř,e]thiepin-l 1-on, HO CH-CH2—CH2—N. -CH3 ^CH3 C. 11 -(3 -dimethylaminopropyl)-6,11 -dihydrodibenzo [ b, e]thiepŕn-11 -ol, CH-CH,—CH,—N-, „CH, H CH3 © Cl © D. 1 l-(3-dimethylaminopropyliden)-6,l l-dihydrodibenzo[ř,e]thiepin-5,5-dioxid(hydroclilorid), E. Z-izomer dosulepiniumchloridu. Strana 1570 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1570 f Doxepini hydrochloridum f Doxepini hydrochloridum Doxepiniumchlorid .CH CH-CH2—CH2—NL H^CH3 © Cl e C19H22CINO H 315,84 CAS 1229-29-4 Je to směs E- a Z-izomerů N,N-dimethyl-3-(6,l l-dihydro-dibenz[ř,e]oxepin-l l-yliden)propyl-amoniumchloridu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C19H22C1N0. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, v lihu 96% a v dichlor-methanu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: C a E. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 185 °C až 191 °C. B. 50,0 mg se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R (1 g/l) v methanolu R a zředí se stejným roztokem na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem kyseliny chlorovodíkové R (l g/l) v methanolu R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 297 nm. Specifická absorbance v maximuje 128 až 142. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. doxepiniumchloridu CRL. D. Asi 5 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny sírové R; vznikne tmavě červené zbarvení. E. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml. Kysele reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silika-gelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1571 _______________________________________________________________f f Doxorubicini hydrochloridum 1571 Porovnávací roztok. 2 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem Rna 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a dichlormethanu R (0,5 + 5 + 94,5) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 10 min na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogra-mu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,2 %). Z-Izomer. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,12 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné kuličkami silikagelu oktylsilanizovaného pro chromatografii R (5 um) se specifickou plochou 220 m2/g a velikostí póru 80 nm, - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (30 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 2,5, (30 + 70). Průtoková rychlost je 1 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Teplota kolony se udržuje na 50 °C. Nastříkne se 20 ul zkoušeného roztoku. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku byla nejméně 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním pikem (E-izomex) a druhým pikem (Z-izomer) je nejméně 1,5. Poměr plochy píku odpovídajícího E-izomeru k ploše píku odpovídajícího Z-izome-ru je 4,4 až 6,7 (13,0 % až 18,5 % Z-izomeru). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny octové bezvodé R a 35 ml acetanhydridu R, přidá se 0,2 ml violeti krystalové RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do změny modrého zbarvení na zelené. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 31,58 mg sloučeniny C19H22C1N0. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Strana 1572 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1572 ff Doxorubicini hydrochloridum Nečistoty A. 6,1 l-dihydrodibenz[ř,e]oxepin-l 1-on, hon .ch2—cht—ch2—n: -CH3 ^CH3 B. {RS)-\l-(3-dimethylaminopropyl)-6,ll-dihydrodibenzo[ř,e]oxepin-ll-ol. ff Doxorubicini hydrochloridum Doxorubiciniumchlorid *** * * *** HO-.. HOHjC—C © CI e ČEČINOU H 579,99 CAS 25316-40-9 Je to (1jS,35)-(1,2,3,4,6,1 l-hexahydro-3,5,12-trihydroxy-10-metlioxy-3-liydroxyacetyl-6,l 1-dioxo-naftacen-l-yl)-3-amonio-2,3,6-trideoxy-a-L-/j.xo-hexapyranosid-chlorid. Tato látkaje produkována určitými kmeny Streptomyces coeruleorubidus nebo Streptomyces peucetius nebo získaná jinými způsoby. Počítáno na bezvodou a rozpouštědel prostou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeni-ny C27H30C1NOU. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1573 _______________________________________________________________f f Doxorubicini hydrochloridum 1573 Vlastnosti Oranžovočervený krystalický hygroskopický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v methanolu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 1 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100 ml. Roztok měřený v rozmezí 220 nm až 550 nm (2.2.25) vykazuje šest maxim, při 234 nm, 252 nm, 288 nm, 475 nm, 495 nm a 530 nm. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem doxorubiciniumchloridu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a liší se polohou od hlavní skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). D. Asi 10 mg se rozpustí v 0,5 ml kyseliny dusičné R, přidá se 0,5 ml vody R a zahřívá se 2 min nad plamenem. Po ochlazení se přidá 0,5 ml dusičnanu stříbrného RS1; vznikne bílá sraženina. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 50 mg ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR. Zkoušený roztok (a). 50 mg se rozpustí v 1 ml vody R a zředí se methanolem R na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 90) na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg doxorubiciniumchloridu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 90) a zředí se jí na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg daunorubiciniumchloridu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 90) a zředí se jí na 5 ml. Porovnávací roztok (c). 5 mg doxorubiciniumaglykonu CRL (doxorubicinon) se rozpustí v dichlor- methanu R a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok (d). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem Ä na 40 ml. Na vrstvu se nanese odděleně jako 5mm proužky po 10 fA každého roztoku. Vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů vody R, kyseliny mravenčí bezvodé R, methanolu R a dichlor-methanu R (1 + 2 + 15 + 82) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a ihned se hodnotí. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající doxorubiciniumaglykonu nepřevyšuje intenzitou hlavní skvrnu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %). Žádná skvrna mimo hlavní skvrnu a skvrnu příslušející doxorubiciniumaglykonu nepřevyšuje intenzitou hlavní skvrnu na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,5 %). Aceton a ethanol. Nejvýše 2,0 %, z toho aceton nejvýše 0,5 %. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití dioxanu R jako vnitřního standardu. Strana 1574 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1574 f Doxycyclini hyclas_________________________________________________________________________ Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v 1,0 ml vody R obsahující dioxan R (1 g/l). Porovnávací roztok. 0,50 g ethanolu R, 0,50 g acetonu R a 1,00 g dioxanu R se smíchá a zředí se vodou R na 100 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 3 mm naplněné křemelinou pro chromatogra-fiiRl impregnovanou 10 % makrogolu 20 000 R, - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony je 70 °C, nástřikového prostoru a detektoru 125 °C. Nastřikuje se po 1 fA každého roztoku. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 4 %, provede se s 0,100 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizaěního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuj e-li nejvýše 2,2 m.j. endotoxinu v miligramu. Stanovení obsahu Stanovení se provede kapalinovou chromatografii (2.2.29). Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (a). 50,0 mg doxorubiciniumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 10,0 mg doxorubiciniumchloridu CRL a 10,0 mg epirubiciniumchlori- du CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 50,0 ml. 10,0 ml z tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 Mm)> - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 0,8 ml/min, která je směsí objemových dílů methanolu Rl, acetonitrilu R, roztoku laurylsíranu sodného R (2,88 g/l) a kyseliny fosforečně R (2,30 g/l) (5 + 45 + 50), - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Nastříkne se šestkrát po 20 fA porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu rozlišení mezi píky doxorubicinu a epirubicinu je nejméně 2,0 a je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku doxorubicinu nejvýše 1,0 %. Nejsou-li splněny tyto požadavky, upraví se pracovní podmínky. Nastříkne se 20 fA zkoušeného a 20 fA porovnávacího roztoku (a) a vypočítá se obsah C27H3QC1NOH v procentech. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Venenum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1575 f Doxycyclini hyclas 1575 Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka: - sterilní, - prostá bakteriálních endotoxinů. f Doxycyclini hyclas Doxycykliniumhyklat Synonymum. Doxycyclinium chloratum CONht H ' \ H H CH3 H OH H Ni H ÜH3 © C|O-0,5C2H5OH • 0,5 4-0 C22H25CIN208 . 0,5C2H6O . 0,5H2O Mr 512,94 CAS 24390-14-5 Je to hemihydrát a hemiethanolát (45',4aÄ,55',5aÄ,6Ä,12a5)-(l,4,4a,5,5a,6,ll,12a-oktahyd-ro-3,5,10,12,12a-pentahydroxy-2-karbamoyl-6-methyl-1,11 -dioxo-4-naftacenyl)dimethylamonium-chloridu, antibiotikum získané z oxytetracyklinu nebo metacyklinu nebo jiným způsobem. Počítáno na bezvodou a ethanolu prostou látku, obsahuje 88,0 % až 94,0 % sloučeniny (C22H24N208; Mr 444,44). Vlastnosti Žlutý krystalický hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v methanolu, mírně rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů a uhličitanů. Zkoušky totožnosti A. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR. Vrstva se stejnoměrně postříká roztokem edetanu disodného R (100 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným koncentrovaným RS na 9,0, (asi 10 ml na desku rozměrů 100 mm x 200 mm). Vrstva se suší nejméně 1 h ve vodorovné poloze. Před použitím se vrstva 1 h zahřívá v sušárně při 110 °C. Zkoušený roztok. 5 mg zkoušené látky se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 5 mg doxycykliniumhyklatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Strana 1576 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1576 f Doxycyclini hyclas_________________________________________________________________________ Porovnávací roztok (b). 5 mg doxycykliniumhyklatu CRL a 5 mg tetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 1 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a dichlormethanu R (6 + 35 + 59) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrný dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. B. K asi 2 mg se přidá 5 ml kyseliny sírové R; vzniká žluté zbarvení. C. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 2,0 až 3,0; měří se následující roztok: 0,1 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.27). -105° až -120°, počítáno na bezvodou a ethanolu prostou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (1 + 99) a zředěním stejnou směsí na 25,0 ml. Měření se provede do 5 min od přípravy roztoku. Absorbance (2.2.25). 25,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (1 + 99) a zředí se stejnou směsí na 25,0 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 100,0 ml. Specifická absorbance v maximu při 349 nm je 300 až 335, počítáno na bezvodou, ethanolu prostou látku. Měření se provede do 1 h od přípravy roztoku. Světlo absorbující nečistoty. 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (1 + 99) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml. Absorbance (2.2.25) měřená při 490 nm a počítaná na bezvodou, ethanolu prostou látku není větší než 0,07. Měření se provede do 1 h od přípravy roztoku. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu. Nastříknou se zkoušený roztok a porovnávací roztok (e). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku odpovídajícího metacyklinu nebo 6-epidoxycyklinu není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (2,0 %); plocha žádného píku mezi pikem rozpouštědla a pikem odpovídajícím metacyklinu a plocha každého píku, který se objeví na konci sestupné části hlavního píku, není větší než 25 % plochy píku odpovídající 6-epidoxycyklinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (0,5 %). Ethanol. 4,3 % až 6,0 %; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28). Jako vnitřní standard se použije 1-propanol R. Roztok vnitřního standardu. 0,50 ml 1-propanolu R se zředí vodou R na 1000,0 ml. Zkoušený roztok (a). 0,10 g zkoušené látky se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10,0 ml. Zkoušený roztok (b). 0,10 g zkoušené látky se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok. 0,50 ml ethanolu R se zředí na 100,0 ml roztokem vnitřního standardu. 1,0 ml tohoto roztoku se roztokem vnitřního standardu zředí na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopoly-merem R (150 jam až 180 jam), Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1577 _________________________________________________________________________f Doxycyclini hyclas 1577 - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 135 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru na 150 °C. Nastříkne se zvolený objem obou zkoušených roztoků a porovnávacího roztoku. Obsah ethanolu se vypočítá za použití hustoty (2.2.5) 0,790 g/ml při 20 °C. Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (50 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije 2,5 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 1,4 % až 2,8 %; stanoví se s 1,20 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,4 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuj e-li nejvýše 1,14 m.j. endotoxinu v miligramu. Stanovení obsahu Stanovení se provede kapalinovou chromatografii (2.2.29). Zkoušený roztok. 20,0 mg zkoušené látky se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí sejí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (a). 20,0 mg doxycykliniumhyklatu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (b). 20,0 mg 6-epidoxycykliniumchloridu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (c). 20,0 mg metacykliniumchloridu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (d). Smíchají se 4,0 ml porovnávacího roztoku (a), 1,5 ml porovnávacího roztoku (b), 1,0 ml porovnávacího roztoku (c) a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 25,0 ml. Porovnávací roztok (e). Smíchá se 2,0 ml porovnávacího roztoku (b), 2,0 ml porovnávacího roztoku (c) a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na. 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (8 //m až 10 //m) a udržované při 60 °C, - mobilní fáze, která je směsí připravenou následujícím způsobem: naváží se 60,0 g terc.butanolu R a přenese se do odměrné baňky na 1000 ml za pomoci 200 ml vody R. Přidá se 400 ml tlumivého roztoku o pH 8,0,50 ml roztoku tetrabutylamoniumdihydrogensulfatu R (10 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným zředěným RS na 8,0, a 10 ml roztoku edetanu disodného R (40 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným zředěným RS na 8,0, a zředí se vodou R na 1000 ml. Průtoková rychlost je 1,0 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm, - pevné injektorové smyčky, 20 [A, - elektronického integrátoru. Nastříkne se porovnávací roztok (d). Nastaví se citlivost tak, aby výška píku nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu rozlišení mezi prvním pikem (metacyklin) a druhým pikem (6-epidoxycyklin) je nejméně 1,25 a rozlišení mezi druhým pikem a třetím pikem (doxycyklin) je nejméně 2,0. Podle potřeby se upraví obsah Strana 1578 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1578 f Doxycyclini hyclas terc.butanolu v mobilní fázi. Zkoušku lze hodnotit, je-li faktor symetrie třetího píku nejvýše 1,25. Nastnkne se šestkrát porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku doxycyklinu nejvýše 1,0 %. Podle potřeby se upraví parametry integrátoru. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se nastřikují střídavě. Obsah doxycyklinu se vypočítá v procentech. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka: - sterilní, - prostá pyrogenních látek. Nečistoty OH O OH H CH3 h OH H N<^ A. 6-epidoxycyklin, OH o OH o OH H ;\H i' CH2 H OH H N= OH CH3 CH3 B. metacyklin, OH O OH H /\ H H CH3 H OH H N= OH CH3 CH3 C. 4-epidoxycyklin, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1579 f Doxycyclinum 1579 OH O OH O OH j\ H \ H /\ H CH3 H OH H N= D. 4,6-epidoxycyklin, E. oxytetracyklin, -CH3 OH O OH O OH H \ H \ H CH3 H OH H NCCCH3 CH3 F. 2-acetyl-2-dekarboxamidodoxycyklin. f Doxycyclinum Doxycyklin 022^24^08 . H20 Mr 462,46 Mr bezvodého 444,44 CAS 17086-28-1 Je to monohydrát (45',4aÄ,55',5aÄ,6Ä,12a5)-4-dimethylamino-l,4,4a,5,5a,6,ll,12a-oktahy-dro-3,5,10,12,12a-pentahydroxy-6-methyl-l,l 1-dioxo-naftacenkarboxamid. Získává se z oxytetra-cyklinu nebo metacyklinu nebo se připravuje jiným způsobem. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 100,5 % sloučeniny C22H24N208. Vlastnosti Žlutý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách a v roztocích alkalických hydroxidů a uhličitanů. Strana 1580 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1580 f Doxycyclinum____________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR. Vrstva se stejnoměrně postříká roztokem edetanu disodného R (100 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným koncentrovaným RS na 9,0, (asi 10 ml na desku rozměrů 100 mm x 200 mm). Vrstva se suší nejméně 1 h ve vodorovné poloze. Před použitím se vrstva 1 h zahřívá v sušárně při 110 °C. Zkoušený roztok. 5 mg zkoušené látky se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 5 mg doxycykliniumhyklatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 5 mg doxycykliniumhyklatu CRL a 5 mg tetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 1 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a dichlormethanu R (6 + 35 + 59) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrný dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. B. K asi 2 mg se přidá 5 ml kyseliny sírové R; vzniká žluté zbarvení. C. 25 mg se rozpustí ve směsi 0,2 ml kyseliny dusičné zředěné R a 1,8 ml vody R. Roztok nedává reakci (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 6,5; měří se suspenze 0,1 g v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Specifická optická otáčivost (2.2.27). -113 ° až -130°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a methanolu R (0,5 + 99,5) a zředěním stejnou směsí na 25,0 ml. Absorbance (2.2.25). 25,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a methanolu R (0,5 + 99,5) a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (0,5 + 99,5) na 100,0 ml. Specifická absorbance při 349 nm je 325 až 363, počítáno na bezvodou látku. Měření se provede do 1 h od přípravy roztoku. Světlo absorbující nečistoty. 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a methanolu R (0,5 + 99,5) a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 10,0 ml. Absorbance (2.2.25) měřená při 490 nm a počítaná na bezvodou látku není vyšší než 0,07. Měření se provede do 1 h od přípravy roztoku. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu. Nastříknou se zkoušený roztok a porovnávací roztok (e). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku odpovídajícího metacyklinu nebo 6-epidoxycyklinu není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (2 %); plocha žádného píku mezi pikem rozpouštědla a pikem odpovídajícím metacyklinu a plocha píku, který se objeví na konci sestupné části hlavního píku, není větší než 25 % plochy píku odpovídající 6-epidoxycyklinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (50 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije 2,5 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1581 _____________________________________________________________________________f Doxycyclinum 1581 Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 3,6 % až 4,6 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,4 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Stanovení se provede kapalinovou chromatografií (2.2.29) Zkoušený roztok. 20,0 mg zkoušené látky se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí sejí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (a). 20,0 mg doxycykliniumhyklatu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (b). 20,0 mg 6-epidoxycykliniumchloridu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (c). 20,0 mg metacykliniumchloridu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (d). Smíchají se 4,0 ml porovnávacího roztoku (a), 1,5 ml porovnávacího roztoku (b), 1,0 ml porovnávacího roztoku (c) a zředí se na 25,0 ml kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS. Porovnávací roztok (e). Smíchá se 2,0 ml porovnávacího roztoku (b), 2,0 ml porovnávacího roztoku (c) a zředí se na 100,0 ml kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (8 //m až 10 //m) a udržované při 60 °C, - mobilní fáze, která je směsí připravenou následujícím způsobem: naváží se 60,0 g terc.butanolu R a přenese se do odměrné baňky na 1000 ml za pomoci 200 ml vody R Přidá se 400 ml tlumivého roztoku o pH 8,0,50 ml roztoku tetrabutylamoniumdihydrogensulfatu R (10 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným zředěným RS na 8,0, a 10 ml roztoku edetanu disodného R (40 ml/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným zředěným RS na 8,0, a zředí se vodou R na 1000 ml. Průtoková rychlost je 1,0 ml za minutu, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm, - pevné injektorové smyčky, 20 [A, - elektronického integrátoru. Nastříkne se porovnávací roztok (d). Nastaví se citlivost tak, aby výška píku nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu je rozlišení mezi prvním pikem (metacyklin) a druhým pikem (6-epidoxycyklin) nejméně 1,25 a rozlišení mezi druhým pikem a třetím pikem (doxycyklin) nejméně 2,0. Podle potřeby se upraví obsah terc.butanolu v mobilní fázi. Zkoušku lze hodnotit, je-li faktor symetrie třetího píku nejvýše 1,25. Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku doxycyklinu nejvýše 1,0 %. Podle potřeby se upraví parametry integrátoru. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se nastřikují střídavě. Obsah doxycyklinu se vypočítá v procentech. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. Strana 1582 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1582 f Doxycyclinum Nečistoty OH O OH O OH J\ H /\ H ;\ H CH3 h OH H N<^ A. 6-epidoxycyklin, oh o oh o OH H ;\H CH2 H OH H N= -CH3 B. metacyklin, OH O OH O OH H ;\H H CH3 H OH H N= OH CH3 CH3 C. 4-epidoxycyklin, oh o oh o OH D. 4,6-epidoxycyklin, E. oxytetracyklin, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1583 f Droperidolum 1583 OH O OH O OH H ;'\ H , m H CH3 H OH H nCCH3 CH3 F. 2-acetyl-2-dekarboxamidodoxycyklin. f Droperidolum Droperidol C—CHj—CHj—CHj—N N NH C22H22FN3O2 H 379,43 CAS 548-73-2 Je to l-{l-[4-(4-fluorfenyl)-4-oxobutyl]-l,2,3,6-tetrahydropyridin-4-yl}-2,3-dihydro-l//-benzimidazol-2-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C22H22FN302. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dimethyl-formamidu a v dichlormethanu, mírně rozpustný v lihu 96%. Je polymorfní. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety droperidolu CRL. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v minimálním množství acetonu R, odpaří se do sucha na vodní lázni a se zbytky se zaznamenají nová spektra. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 30 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonu R a methanolu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 30 mg droperidolu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonu R a methanolu R (l + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Strana 1584 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1584 f Droperidolum____________________________________________________________________________ Porovnávací roztok (b). 30 mg droperidolu CRL a 30 mg benperidolu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonu R a methanolu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a methanolu R{\ + 9) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. C. Asi 10 mg se rozpustí v 5 ml ethanolu R, přidá se 0,5 ml dinitrobenzenu RS a 0,5 ml hydroxidu draselného v lihu 2 mol/l RS; vznikne fialové zbarvení, které se po 20 min změní na zbarvení hnedočervené. D. Asi 5 mg se smíchá se 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku až do získání téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Nechá se ochladit, přidá se 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do odbarvení roztoku. Zfiltruje se a 1,0 ml filtrátu se přidá k čerstvě připravené směsi 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS. Promíchá se, nechá se stát 5 min a porovná se zbarvení roztoku se zbarvením kontrolního roztoku připraveného současně stejným způsobem. Zkoušený roztok je žlutý a kontrolní roztok je červený. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,20 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20,0 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HZ 5 (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připraví v čas potřeby. Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 2,5 mg droperidolu CRL a 2,5 mg benperidolu CRL se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí dimethylformamidem R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí dimethylformamidem R na 20,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (3 um), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů roztoku tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (10 g/l) a acetonitrilu R. Mobilní fáze se v průběhu 15 min mění lineárním gradientem na směs objemových dílů roztoku tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (10 g/l) a acetonitrilu R (6 + 4) a následuje eluce touto směsí po dobu 5 min. Průtoková rychlost je 1,5 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 275 nm. Kolona se ustaluje nejméně 30 min acetonitrilem R a pak nejméně 5 min mobilní fází počátečního složení. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu s 10 fA porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 10 ul porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy benperidolu asi 6,5 min, droperidolu asi 7 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky benperidolu a droperidolu je nejméně 2,0. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi nebo časový program lineárního gradientu. Nastříkne se odděleně 10 fA dimethylformamidu R jako kontrolní tekutiny, 10 fA zkoušeného roztoku a 10 fA porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1585 _____________________________________________________________________________f Droperidolum 1585 žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píku kontrolní tekutiny a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a 2-butanonu R (1 + 7), přidá se 0,2 ml naftolbenzeinu RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do změny oranžově žlutého zbarvení na zelené. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 37,94 mg sloučeniny C22H22FN3O2. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. 2,3-dihydro-l-(l,2,3,6-tetrahydropyridin-4-yl)-l/f-benzimidazol-2-on, B. l-{l-[4-(2-fluorfenyl)-4-oxobutyl]-l,2,3,6-tetrahydropyridin-4-yl}-2,3-dihydro-lií-benzimidazol- -2-on, C. 4-(2,3-dihydro-2-oxo-l//-benzimidazol-l-yl)-l-[4-(4-fluorfenyl)-4-oxobutyl]pyridiniumchlorid, D. N-oxid l-{l-[4-(4-fluorfenyl)-4-oxobutyl]-l,2,3,6-tetrahydropyridin-4-yl}-2,3-dihydro-l//-benzimidazol-2-onu, E. 2,3-dihydro-l-[l-[4-[4-[4-(2,3-dihydro-2-oxo-l//-benzimidazol-l-yl)-l,2,3,6-tetrahydropyridin-1 - -yl]-1 -oxobutyl]fenyl]-1,2,3,6-tetrahydropyridin-4-yl]-1 //-benzimidazol-2-on. Strana 1586 Sbírka zákonu č. 1 / 1998 Částka 1 1586 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1587 f Econazoli nitras 1587 f Econazoli nitras Ekonazoliumnitrat CH,—O—CH © NO,© C18H16CI3N304 Mr 444,70 CAS 68797-31-9 Je to (RS)-l-[2,4-dichlor-ß-(4-chlorbenzoyloxy)fenethyl]imidazoliumnitrat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C18HlťJCl3N304. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v methanolu, mírně rozpustný v dichlormethanu, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 161 °C až 166 °C. B. 40 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a 2-propano-lu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 240 nm až 320 nm. Roztok vykazuje tři absorpční maxima: při 265 nm, 271 nm a 280 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 271 nm k absorbanci naměřené v maximu při 280 nm je 1,55 až 1,70. Zkoušku lze hodnotit, jestliže při zkoušce na rozlišovací schopnost (2.2.25) poměr absorbanci je nejméně 2. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety ekonazoliumnitratu CRL. D. Chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm, před postřikem. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). E. Vyhovuje zkoušce na dusičnany (2.3.1). Strana 1588 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1588 f Econazoli nitras___________________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok stupně 7 nejpodobnějšího barevného odstínu (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silika-gelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok (a). 0,25 g se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26%> R a methanolu R (1 + 9) na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 25 mg ekonazoliumnitratu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26%> R a methanolu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 2,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26%) R a methanolu R (1 + 9) na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, toluenu R a dioxanu R{\ + 40 + 60) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %). Vrstva se postříká jodobismutitanem draselným RS2 a pozoruje se v denním světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je zřetelně viditelná skvrna. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,4000 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 44,47 mg C18H16C13N304. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1589 f Econazoli nitras 1589 f Emetini dihydrochloridum heptahydricum Heptahydrát emetiniumdichloridu Synonymum. Emetini hydrochloridum heptahydricum_______________ HoCO. HoCO' OCH3 OCH3 2© 2C|0-7H,0 C29H42CI2N204 . 7H20 H 679,67 Mr bezvodého 553,57 CAS 79300-08-6 Je to heptahydrát 6 ',7', 10,11 -tetramethoxyemetaniumdichloridu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C29H42C12N204. Vlastnosti Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a E. Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem emetiniumdichloridu CRL. B. Chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, fluorescencí a velikostí skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. Asi 10 mg se rozpustí ve 2 ml peroxidu vodíku zředěného RS, přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a zahřeje se; vzniká oranžové zbarvení. D. Asi 5 mg se nasype na povrch 1 ml molybdenan-kyseliny sírové RS2; vzniká světle zelené zbarvení. E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Strana 1590 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1590 f Emetini dihydrochloridum pentahydricum______________________________________________________ Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 25 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž5 nebo HŽ5 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH. 4,0 až 6,0; měří se roztok pripravený zředěním 4 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého Rna 10 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7).+16° až +19°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok pripravený rozpuštěním množství odpovídajícího 1,250 g vysušené látky ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v methanolu R obsahujícím 1 % (V/V) amoniaku zředěného RS2 a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok (a). 50 mg emetiniumdichloridu CRL se rozpustí v methanolu R obsahujícím 1 % (V/V) amoniaku zředěného RS2 a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg isoemetiniumdibromidu CRL se rozpustí v methanolu R obsahujícím 1 % (V/V) amoniaku zředěného RS2 a zředí se jím na 100 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí methano- lem R obsahujícím 1 % (V/V) amoniaku zředěného RS2 na 50 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg cefaeUniumdichloridu CRL se rozpustí v methanolu R obsahujícím 1 % (V/V) amoniaku zředěného RS2 a zředí se jím na 100 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí methano- lem R obsahujícím 1 % (V/V) amoniaku zředěného RS2 na 50 ml. Porovnávací roztok (d). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R obsahujícím 1 % (V/V) amoniaku zředěného RS2 na 100 ml. Porovnávací roztok (e). 1 ml porovnávacího roztoku (a), 1 ml porovnávacího roztoku (b) a 1 ml porovnávacího roztoku (c) se smíchají. Roztoky se připravují bezprostředně před použitím. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA zkoušeného roztoku a porovnávacích roztoku (a), (b), (c) a (d) a 30 [A porovnávacího roztoku (e) a vyvíjí se směsí objemových dílů chloroformu R, methoxyethanolu R, methanolu R, vody R a diethylaminu R (100 + 20 + 5 + 2 + 0,5) po dráze 15 cm. Vrstva se suší na vzduchu do vymizení pachu rozpouštědel a v dobře větrané digestoři se postříká jodem v chloroformu RS a 15 min se suší při 60 °C. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající isoemetinu a cefaělinu není intenzivnější než skvrny na chromatogramech porovnávacích roztoků (b) a (c) (2,0 %) a žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících isoemetinu a cefaělinu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (1,0 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) jsou tři zřetelně oddělené skvrny. Ztráta sušením (2.2.32). 15,0 % až 19,0 %; 1,00 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí ve 20 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 7 ml octanu rtuťnatěho RS, 0,05 ml violeti krystalové RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 27,68 mg C29H42C12N204. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1591 f Emetini dihydrochloridum pentahydricum 1591 Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Emetini dihydrochloridum pentahydricum Pentahydrat emetiniumdichloridu Synonymum. Emetini hydrochloridum pentahydricum_______________ HoCO. H,CO OCH3 OCH3 2© 2C|0-5H,0 C29H42CI2N204 . 5H20 H 643,64 Mr bezvodého 553,57 CAS 79300-07-5 Je to pentahydrat 6 ',7', 10,11 -tetramethoxyemetaniumdichloridu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C29H42C12N204. Vlastnosti Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a E. Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem emetiniumdichloridu CRL. B. Chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, fluorescencí a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Strana 1592 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1592 f Enoxaparinum natricum____________________________________________________________________ C. Asi 10 mg se rozpustí ve 2 ml peroxidu vodíku zředěného RS, přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a zahřeje se; vzniká oranžové zbarvení. D. Asi 5 mg se nasype na povrch 1 ml molybdenan-kyseliny sírové RS2; vzniká světle zelené zbarvení. E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 25 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž5 nebo HŽ5 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH. 4,0 až 6,0; měří se roztok připravený zředěním 4 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého Rna 10 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7).+16° až +19°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním množství odpovídajícího 1,250 g vysušené látky ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v methanolu R obsahujícím 1 % (V/V) amoniaku zředěného RS2 a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok (a). 50 mg emetiniumdichloridu CRL se rozpustí v methanolu R obsahujícím 1 % (V/V) amoniaku zředěného RS2 a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg isoemetiniumdibromidu CRL se rozpustí v methanolu R obsahujícím 1 % (V/V) amoniaku zředěného RS2 a zředí se jím na 100 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí methano- lem R obsahujícím 1 % (V/V) amoniaku zředěného RS2 na 50 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg cefaeUniumdichloridu CRL se rozpustí v methanolu R obsahujícím 1 % (V/V) amoniaku zředěného RS2 a zředí se jím na 100 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí methano- lem R obsahujícím 1 % (V/V) amoniaku zředěného RS2 na 50 ml. Porovnávací roztok (d). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R obsahujícím 1 % (V/V) amoniaku zředěného RS2 na 100 ml. Porovnávací roztok (e). 1 ml porovnávacího roztoku (a), 1 ml porovnávacího roztoku (b) a 1 ml porovnávacího roztoku (c) se smíchají. Roztoky se připravují bezprostředně před použitím. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA zkoušeného roztoku a porovnávacích roztoků (a), (b), (c) a (d) a 30 [A porovnávacího roztoku (e) a vyvíjí se směsí objemových dílů chloroformu R, methoxyethanolu R, methanolu R, vody R a diethylaminu R (100 + 20 + 5 + 2 + 0,5) po dráze 15 cm. Vrstva se suší na vzduchu do vymizení pachu rozpouštědel a v dobře větrané digestoři se postříká jodem v chloroformu RS a 15 min se suší při 60 °C. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající isoemetinu a cefaělinu není intenzivnější než skvrny na chromatogramech porovnávacích roztoků (b) a (c) (2,0 %) a žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících isoemetinu a cefaělinu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (1,0 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) jsou tři zřetelně oddělené skvrny. Ztráta sušením (2.2.32). 11,0 % až 15,0 %; 1,00 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1593 f Enoxaparinum natricum 1593 Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí ve 20 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 7 ml octanu rtuťnatého RS, 0,05 ml violeti krystalové RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 27,68 mg C29H42C12N204. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Enoxaparinum natricum Sodná sůl enoxaparinu 1998 NaOOC n = {1;21}, R = H nebo SOjNa, R =H nebo SOjNa nebo COCHj R2 = H a R3 = COONa nebo R2 = COONa a R3 = H Je to sodná sůl nízkomolekulárního heparinu, která se získává alkalickou benzylesterovou de-polymerizací heparinu z prasecí střevní sliznice. Většina složek má na neredukujícím konci svého řetězce strukturu uronatu 4-enolpyranosy. Sodná sůl enoxaparinu vyhovuje požadavkům článku Heparina massae molecularis minoris s následujícími změnami a doplňky. Molekulová hmotnost je v rozmezí 3500 až 5500 s průměrnou hodnotou 4500. Podíl s molekulovou hmotností nižší než 2000 je 12,0 % až 20,0 % s průměrnou hodnotou 16,0 %. Podíl s molekulovou hmotností 2000 až 8000 je 68,0 % až 88,0 % s průměrnou hodnotou 78,0 %. Stupeň sulfatace je asi 2 na disacharidovou jednotku. Počítáno na vysušenou látku, účinnost je 90 m.j. až 125 m.j. účinnosti anti-faktoru Xa v miligramu. Poměr účinnosti anti-faktoru Xa k účinnosti anti-faktoru Ha je 3,3 až 5,3. Zkoušky totožnosti Provede se zkouška totožnosti C uvedená v článku Heparina massae molecularis minoris. Průměrná molekulová hmotnost a hmotnostní procenta řetězců odpovídají hodnotám uvedeným v záhlaví tohoto článku. Strana 1594 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1594 f Enoxaparinum natricum____________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v 10 ml vody R. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než stupeň 5 nejpodobnějšího porovnávacího barevného roztoku (2.2.2, Metoda II). Absorbance (2.2.25). 50,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkově 0,01 mol/l RS a zředí sejí na 100,0 ml. Měří se absorbance při 231 nm. Specifická absorbance je 14,0 až 20,0, počítáno na vysušenou látku. Benzylalkohol. Nejvýše 0,1 %. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Roztok vnitřního standardu. Připraví se roztok 3,4-dimethylfenolu R(\ g/l) v methanolu R. Zkoušený roztok. 0,500 g se rozpustí v 5,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a nechá se 1 h stát. Pak se přidá 1,0 ml kyseliny octové ledové R a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 10,0 ml. Porovnávací roztok. Připraví se roztok benzylalkoholu R ve vodě R (0,25 g/l). 0,50 ml tohoto roztoku se smíchá s 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktyl-silanizovaným pro chromatografií R (5 //m) a opatřené předkolonou délky 20 mm a vnitřního průměru 4,6 mm naplněnou stejnou látkou, - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R, acetonitrilu R a vody R (5 + 15 + 80), s průtokovou rychlostí 1 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 256 nm. Z chromatogramu porovnávacího roztoku se vypočítá poměr výšky píku benzylalkoholu k výšce píku vnitřního standardu (Rľ). Z chromatogramu zkoušeného roztoku se vypočítá poměr výšky píku benzylalkoholu k výšce píku vnitřního standardu (R^. Obsah benzylalkoholu v procentech se vypočítá podle vzorce: 0,0125 . R2 m . Rx v němž značí: m - navážku zkoušené látky v gramech. Sodík. 11,3 % až 13,5 %, počítáno na vysušenou látku. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Uchovávání Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1595 § Ephedrini hydrochloridum 1595 § Ephedrini hydrochloridum Efedriniumchlorid C10H16CINO H 201,70 CAS 50-98-6 Je to (lÄ,25)-(l-fenyl-l-hydroxy-2-propyl)methylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C10H16C1NO. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Taje při teplotě asi 219 °C. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem efedriniumchloridu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. K 0,1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml vody R, 0,2 ml síranu meďnatého RS a 1 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS; vznikne fialové zbarvení. Přidají se 2 ml etheru R a protřepe se; etherová vrstva je červeně fialová a vodná vrstva je modrá. E. K 5 ml roztoku S se přidá 5 ml vody R. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,00 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 50,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Strana 1596 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1596 § Ephedrini racemici hydrochloridum___________________________________________________________ Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně methylové RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Přidá se 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok j e červený. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -33,5° až -35,5°, počítáno na vysušenou látku; měří se 12,5 ml roztoku S zředěného vodou R na 25,0 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok (a). 0,2 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg efedriniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 200 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů chloroformu R, amoniaku 26% R a 2-propanolu R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 5 min při 110 °C. Žádná skvrna na chro-matogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chro-matogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Skvrny světlejší než pozadí se neberou v úvahu. Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 Mg/g)- Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,00 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,170 g se rozpustí za mírného zahřátí v 10 ml octanu rtuťnatého RS a přidá se 50 ml acetonu R, 1 ml nasyceného roztoku oranže methylové sodné soli R v acetonu R jako indikátoru a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do vzniku červeného zbarvení. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 20,17 mg C10H16C1NO. Uchovávání Chráněn před světlem. Psychotropní látka. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1597 § Ephedrini racemici hydrochloridum 1597 § Ephedrini racemici hydrochloridum Racemický efedriniumchlorid Synonymum. Racephedrini hydrochloridum_______________ © ci e © Cl © C10H16CINO Mr 201,70 CAS 50-98-6 Je to (lRS',25'Ä)-(l-fenyl-l-hydroxy-2-propyl)methylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C10H16C1NO. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Taje při teplotě asi 188 °C. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem race-mického efedriniumchloridu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky. Hlavní skvrna na chromatogra-mu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromato-gramu porovnávacího roztoku (a). D. K 0,1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml vody R, 0,2 ml síranu meďnatého RS a 1 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS; vznikne fialové zbarvení. Přidají se 2 ml etheru R a protřepe se; etherová vrstva je červeně fialová a vodná vrstva je modrá. E. K 5 ml roztoku S se přidá 5 ml vody R. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,00 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 50,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Strana 1598 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1598 § Ephedrini racemici hydrochloridum___________________________________________________________ Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně methylové RS a 0,1 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Přidá se 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok j e červený. Optická otáčivost (2.2.7). +0,2° až -0,2°; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg racemického efedriniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 200 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů chloroformu R amoniaku 26% R a 2-propanolu R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 5 min při 110 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Ke skvrnám světlejším, než je pozadí, se nepřihlíží. Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 Mg/g)- Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se zahřívá v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,170 g se rozpustí ve 30 ml lihu 96% R, přidá se 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) do druhého inflexního bodu. Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,17 mg C10H16C1NO. Uchovávání Chráněn před světlem. Psychotropní látka. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1599 § Ephedrinum 1599 § Ephedrinum Efedrin Synonymum. Ephedrinum anhydricum HO—C—H I HoC-NH—C—H I CHb C10H15NO H 165,23 CAS 299-42-3 Je to (lÄ,25)-2-methylamino-l-fenyl-l-propanol. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C10H15NO. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je dobře rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v lihu 96%, snadno rozpustný v etheru. Taje při teplotě asi 36 °C. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem báze izolované z efedriniumchloridu CRL. Zkouší se látky v tabletách připravených následovně: 40 mg zkoušené látky se rozpustí v 1 ml vody R, přidá se 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS, 4 ml chloroformu R a protřepe se. Organická vrstva se vysuší pomocí 0,2 g síranu sodného bezvodého R; připraví se tableta z 0,3 g bromidu draselného R; na tabletu se po kapkách nanese 0,1 ml organické vrstvy tak, že se rozpouštědlo nechá mezi jednotlivými naneseními odpařit; potom se tableta suší 2 min při 50 °C. Postup se opakuje s 50 mg efedriniumchloridu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky. Hlavní skvrna na chromatogra-mu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Asi 10 mg se rozpustí v 1 ml vody R, přidá se 0,2 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a 0,2 ml síranu meďnatého RS; vznikne fialové zbarvení. Přidají se 2 ml etheru R a protřepe se; etherová vrstva je červeně fialová a vodná vrstva je modrá. E. Zkouška Voda, semimikrostanovení, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. Strana 1600 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1600 § Ephedrinum______________________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Specifická optická otáčivost (2.2.7). -41 ° až -43 °, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,25 g v 15 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředěním vodou R na 50,0 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok (a). 0,2 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 25 mg efedriniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 200 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů chloroformu R amoniaku 26% R a 2-propanolu R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 5 min při 110 °C. Žádná skvrna na chromato-gramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogra-mu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Ke skvrnám světlejším, než je pozadí, se nepřihlíží. Chloridy. 0,17 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 0,5 ml dusičnanu stříbrného RSI a 2 min se nechá stát chráněno před přímým světlem. Opalescence roztoku není intenzivnější než opalescence porovnávacího roztoku připraveného současně a stejným způsobem za použití 10 ml základního roztoku chloridů (5 jug Cl/ml), 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 0,5 ml dusičnanu stříbrného RS1 (290 Mg/g)- Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 2,000 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí v 5 ml lihu 96% R a přidá se 20,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS. Zdi použití 0,05 ml červeně methylovéRS'jako indikátoru se titruje hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do vzniku žlutého zbarvení. 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 16,52 mg C10H15NO. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Psychotropní látka. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1601 § Ephedrinum 1601 § Ephedrinum hemihydricum Hemihydrát efedrinu HO—C—H -0,5 H20 HoC-NH—C—H I CH3 C10H15NO . 0,5H2O H 174,24 CAS 50906-05-3 Je to hemihydrát (lÄ,25)-2-methylamino-l-fenyl-l-propanolu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C10H15NO. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je dobře rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v lihu 96%, snadno rozpustný v etheru. Taje při teplotě asi 42 °C; zkouší se nevysušená látka. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem báze izolované z efedriniumchloridu CRL. Zkouší se látky v tabletách připravených následovně: 40 mg zkoušené látky se rozpustí v 1 ml vody R, přidá se 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS, 4 ml chloroformu R a protřepe se. Organická vrstva se vysuší pomocí 0,2 g síranu sodného bezvodého R; připraví se tableta z 0,3 g bromidu draselného R; na tabletu se po kapkách nanese 0,1 ml organické vrstvy tak, že se rozpouštědlo nechá mezi jednotlivými naneseními odpařit; potom se tableta suší 2 min při 50 °C. Postup se opakuje s 50 mg efedriniumchloridu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky. Hlavní skvrna na chromatogra-mu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. 10 mg se rozpustí v 1 ml vody R, přidá se 0,2 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a 0,2 ml síranu meďnatého RS; vznikne fialové zbarvení. Přidají se 2 ml etheru R a protřepe se; etherová vrstva je červeně fialová a vodná vrstva je modrá. E. Zkouška Voda, semimikrostanovení, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. Strana 1602 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1602 ff Epinephrini hydrogenotartras_______________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Specifická optická otáčivost (2.2.7). -41 ° až -43 °, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,25 g v 15 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředěním vodou R na 50,0 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok (a). 0,2 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 25 mg efedriniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 200 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů chloroformu R amoniaku 26% R a 2-propanolu R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 5 min při 110 °C. Žádná skvrna na chromato-gramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogra-mu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Ke skvrnám světlejším, než je pozadí, se nepřihlíží. Chloridy. 0,18 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 0,5 ml dusičnanu stříbrného RSI a 2 min se nechá stát chráněno před přímým světlem. Opalescence roztoku není intenzivnější než opalescence porovnávacího roztoku připraveného současně a stejným způsobem za použití 10 ml základního roztoku chloridů (5 jug Cl/ml), 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 0,5 ml dusičnanu stříbrného RS1 (280 Mg/g)- Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 4,5 % až 5,5 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí v 5 ml lihu 96% R a přidá se 20,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS. Za použití 0,05 ml červeně methylové RS jako indikátoru se titruje hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do vzniku žlutého zbarvení. 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 16,52 mg C10H15NO. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Psychotropní látka. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1603 f f Epinephrini hydrogenotartras 1603 ff Epinephrini hydrogenotartras Epinefriniumhydrogentartarat Synonyma. Adrenalinium hydrogentartaricum, Adrenalini tartras, hydrogenvínan adrenalinia HO—C—H I CH2—NH2—CH3 © coo I H—C—OH I HO—C—H I COOH e C13H19N09 Mr 333,29 CAS 51-42-3 Je to (Ä)-2-hydroxy-2-(3,4-dihydroxyfenyl)ethylmethylamonium(2Ä,3Ä)-liydrogentartarat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C13H19N09. Vlastnosti Bílý až šedavě bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, C a F. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2). A. 2 g se rozpustí ve 20 ml roztoku disiřičitanu sodného R (5 g/l) a zalkalizuje se přidáním amoniaku 17,5% R. Chladí se 1 h ve vodě s ledem a zfiltruje se. Filtrát se použije pro zkoušku totožnosti F. Sraženina se promyje třikrát 2 ml vody R, 5 ml lihu 96% R a nakonec 5 ml etheru R a suší se 3 h ve vakuové sušárně. Specifická optická otáčivost (2.2.7) sraženiny (báze epinefrinu) je -50° až -54°; měří se roztok (20,0 g/l) v kyselině chlorovodíkové 0,5 mol/l RS. B. 50,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS'na 100,0 ml. Měří se absorban-ce (2.2.25) při 250 nm až 300 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 279 nm. Specifická absorbance v maximuje 79 až 85. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety báze epinefrinu izolované ze zkoušené látky ve zkoušce totožnosti A se shoduje se spektrem tablety báze epinefrinu stejným způsobem izolované z epinefriniumhydrogentartaratu CRL. D. 5 mg se rozpustí v 5 ml vody RKlml roztoku se přidá 10 ml tlumivého roztoku o pH 3,6 a. 1 ml jodu 0,05 mol/l RS. Nechá se 5 min stát a přidají se 2 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l RS; vznikne intenzivně fialovočervené zbarvení. Strana 1604 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1604 Equiseti herba_____________________________________________________________________________ E. K 1 ml roztoku pripraveného pro zkoušku totožnosti D se přidá 1 ml roztoku diethoxytetra-hydrofuranu R\% (V/V) v kyselině octové ledové R a zahřívá se 2 min při 80 °C. Po ochlazení ve vodě s ledem se přidají 3 ml roztoku dimethylaminobenzaldehydu R (20 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a kyseliny octové ledové R (1 + 19), zamíchá se a 2 min se nechá stát; roztok se zbarví žlutě, tak jako kontrolní roztok připravený stejným způsobem. F. 0,2 ml filtrátu získaného ve zkoušce totožnosti A vyhovuje zkoušce (b) na vínany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Roztok se hodnotí okamžitě. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ5 (2.2.2, Metoda II). Adrenalon. 50,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se stejnou kyselinou na 25,0 ml. Absorbance (2.2.25) roztoku měřená při 310 nm není větší než 0,10. Noradrenalin. Provede se tenko vrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Roztok se připraví v ěas potřeby. Porovnávací roztok (a). 12,5 mg norepinefriniumhydrogentartaratu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Roztok se připraví v ěas potřeby. Porovnávací roztok (b). 2 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 2 ml zkoušeného roztoku se smíchají se 2 ml porovnávacího roztoku (b). Na vrstvu se odděleně do proužků (20 mm x 2 mm) nanese 6 ul zkoušeného vzorku, 6 u4 porovnávacího roztoku (a), 6 ul porovnávacího roztoku (b) a 12 ul porovnávacího roztoku (c). Po vysušení se proužky postříkají nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného R. Vrstva se usuší na vzduchu a proužky se postříkají acetanhydridem R, usuší se a znovu se postříkají. Deska se zahřívá 90 min při 5 0 ° C. Vyvíj í se směsí obj emových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, acetonu R a dichlormethanu R (0,5 + 50 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se čerstvě připravenou směsí objemových dílů ethylendiaminu R, methanolu R a roztoku hexakyanože-lezitanu draselného R (5 g/l) (2 + 8 + 2). Vrstva se suší 10 min při 60 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm a 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna mezi dvěma nejintenzivnějšími skvrnami není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je patrná mezi dvěma nejintenzivnějšími skvrnami jasně oddělená skvrna odpovídající hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,00 g se suší 18 h ve vakuové sušárně. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml violeti krystalové RS jako indikátoru do vzniku modrozeleného zbarvení. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 33,33 mg C13H19N09. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1605 ______________________________________________________________________________Equiseti herba 1605 Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech nebo raději v zatavené lahvičce pod vakuem nebo pod inertním plynem, chráněn před světlem. Venenum. Equiseti herba Přesličková nať Synonymum. Herba equiseti________________________ Je to usušená letní lodyha druhu Equisetum arvense L. Vlastnosti Droga téměř bez pachu a chuti. Při žvýkání vrže mezi zuby. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A, B a C. Zkoušky totožnosti A. Lodyhy zelené, přeslenitě větvené, mělce rýhované, duté, s osmi až osmnácti hladkými nebo jen slabě drsnými žebry. Střední dutina tvoří jednu čtvrtinu až jednu třetinu průměru lodyhy. Lodyžní pochvy úzce nálevkovité, s osmi až osmnácti kopinatými, špicatými, hnědými zuby zdéli jedné třetiny až jedné poloviny pochvy, s velmi úzkým suchomázdřitým lemem. Větve jednoduché, hluboce rýhované, většinou se čtyřmi (pěti) žebry pokrytými drobnými, k vrcholu větve zahnutými křemitými hrbolky, pochvy kýlnaté zdéli zubů, zuby čtyři, široce kopinaté, většinou od větve odstálé, první článek větve vždy delší nebo zdéli příslušné lodyžní pochvy. B. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Pokožka z buněk podélně protáhlých, ztlustlých, se zevními stěnami inkrustovanými oxidem křemičitým. Průduchy uspořádány v širokém, několikařadém pruhu souběžném s osou článku, na dně rýhy lodyhy. Průduch tvořen dvěma páry nad sebou položených buněk. Svěrací buňky kryty jemně žebří ěkovitě ztlustlými buňkami vedlejšími. Průduchy uloženy v rovině s pokožkovými buňkami, bez dýchacího dvůrku. Hypodermální sklerenchym pod žebry a lodyžními rýhami v oddělených pruzích. Chlorenchym jen pod žebry. Pod lodyžními rýhami jsou asi 300 //m velké okrouhlé nebo oválné valekulární dutiny. Kolaterální cévní svazky uložené pod žebry jsou obklopeny jednoduchou endodermis. Cévice schodovitě, kruhovitě nebo šroubovitě ztlustlé. V protoxylemu každého svazku cévního je drobná karinální dutina. Střední dutina velká, nepravidelně okrouhlá. Dřeň zůstává neporušená jen v uzlinách lodyhy. Větve se liší nepřítomností střední dutiny a valekulárních dutin. C. Práškovaná droga. Prášek je zelený až šedozelený, na omak drsný. Droga je charakteristická těmito znaky: úlomky pokožky s charakteristickými průduchy; úlomky mezofýlu s cévicemi schodovitě, kruhovitě nebo šroubovitě ztlustlými. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. N Strana 1606 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1606 f Ergocalciferolum__________________________________________________________________________ Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (710) se smíchá s 10 ml methanolu R a zahřívá se 5 min na vodní lázni pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje. Porovnávací roztok. 1,0 mg kyseliny kávové R, 2,5 mg hyperosidu R a 2,5 mg rutinu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. Na vrstvu se nanese oddelene do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 fA obou roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R a 1-butanolu R (17 + 17 + 66) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je v poloze odpovídající skvrně hyperosidu na chromatogramu porovnávacího roztoku patrná intenzivně žlutooranžová až oranžovohnědá skvrna, pod ní může být patrná modrá, světí e žlutá nebo žlutooranžová skvrna. V poloze odpovídající skvrně kyseliny kávové na chromatogramu porovnávacího roztoku je nazelenalá skvrna a nad ní dvě červené skvrny (chlorofyl). Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 3 % a nejvýše 1 % jiných částí matečné rostliny. V droze nejsou přítomny jarní lodyhy matečné rostliny ani jarní nebo letní lodyhy jiných druhů rodu Equisetum L. (zejména Equisetum palustre L. a Equisetum silvaticum L.). Jiné druhy rodu Equisetum L. Na chromatogramu zkoušeného roztoku ze Zkoušky totožnosti D není v poloze vymezené skvrnami rutinu a kyseliny kávové na chromatogramu porovnávacího roztoku žádná fialová skvrna; žádná skvrna není ani mezi startem a polohou odpovídající skvrně rutinu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). 15,0 % až 20,0 %. Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). 4,0 % až 9,0 %. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1607 f Ergocalciferolum 1607 f Ergocalciferolum Ergokalciferol Synonyma. Calciferolum, Vitaminům D C28H440 Mr 396,65 CAS 50-14-6 Je to (5Z,7£,22£)-9,10-seko-5,7,10,(19),22-ergostatetraen-3ß-ol. Obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C28H440. 1 mg odpovídá antirachitickou účinností na potkanech 40 000 m.j. vitaminu D. Vlastnosti Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek nebo bílé nebo téměř bílé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v etheru, dobře rozpustný v mastných olejích. Vlivem vzduchu, tepla a světla se rozkládá. Roztoky v těkavých rozpouštědlech jsou nestálé, mají se připravovat v čas potřeby. Reverzibilní izomerizace na pre-ergokalciferol v roztocích probíhá v závislosti na teplotě a čase. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 112 °C až 117 °C; stanoví se bez upráškování nebo sušení. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem ergo-kalciferolu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Ergosterol, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Strana 1608 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1608 f Ergocalciferolum__________________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). +103° až +107°; měří se roztok v 2dm trubici do 30 min pripravený takto: 0,200 g se rychle a bez zahřívání rozpustí v lihu 96% prostém aldehydů R a zředí se jím na 25,0 ml. Absorbance (2.2.25). 50,0 mg se rychle a bez zahřívání rozpustí v lihu 96% prostém aldehydů R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96%> prostým aldehydů R na 250,0 ml. Stejným způsobem se připraví porovnávací roztok za použití 50,0 mg ergokalcifero-lu CRL a měří se absorbance obou roztoků v maximu při 265 nm do 30 min po přípravě roztoků. Absorbance zkoušeného roztoku se liší od absorbance porovnávacího roztoku nejvýše o 3 %. Zkoušku lze hodnotit, jestliže naměřená absorbance je 0,45 až 0,50. Redukující látky. 0,1 g se rozpustí v lihu 96%>prostém aldehydů R a zředí se jím na 10,0 ml. Přidá se 0,5 ml roztoku modři tetrazoliové R (5 g/l) v lihu 96%> prostém aldehydů R a 0,5 ml tetramethylamoniumhydroxidu zředěného RS. Nechá se stát přesně 5 min a přidá se 1,0 ml kyseliny octové ledové R Současně se stejným způsobem připraví porovnávací roztok za použití 10,0 ml roztoku obsahujícího 0,2 /j,g hydrochinonu R v 1 ml lihu 96%> prostého aldehydů R. Měří se absorbance (2.2.25) obou roztoků při 525 nm proti kontrolnímu roztoku, kterým je 10,0 ml lihu 96%> prostého aldehydů R zpracovaného stejným způsobem. Absorbance zkoušeného roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku (2 //g/l). Ergosterol. Provede se tenko vrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v dichlorethanu R, který obsahuje squalan R (10 g/l) a butylhyd-roxytoluen R (0,1 g/l), a zředí se stejným rozpouštědlem na 5 ml. Připraví se bezprostředně před použitím. Porovnávací roztok (a). 0,10 g ergokalciferolu CRL se rozpustí v dichlorethanu R, který obsahuje squalan R (10 g/l) a butylhydroxytoluen R (0,1 g/l), a zředí se stejným rozpouštědlem na 2 ml. Připraví se bezprostředně před použitím. Porovnávací roztok (b). 5 mg ergosterolu CRL se rozpustí v dichlorethanu R, který obsahuje squalan R (10 g/l) a butylhydroxytoluen R (0,1 g/l), a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml. Připraví se bezprostředně před použitím. Porovnávací roztok (c). Smíchají se stejné objemové díly porovnávacího roztoku (a) a porovnávacího roztoku (b). Připraví se bezprostředně před použitím. Na vrstvu se odděleně nanese 10 fA zkoušeného roztoku, 10 fA porovnávacího roztoku (a), 10 fA porovnávacího roztoku (b) a 20 fA porovnávacího roztoku (c). Vyvíjí se ihned za ochrany před světlem směsí stejných objemových dílů cyklohexanu R a etheru prostého peroxidických látek R, která obsahuje butylhydroxytoluen R (0,1 g/l), po dráze 15 cm. Po usušení na vzduchu se vrstva třikrát postříká chloridem antimonitým RS1. Chromatogramy se hodnotí za 3 min až 4 min po postříkání. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku je zpočátku oranžově žlutá a potom se zbarví hnědě. Na chromatogramu zkoušeného roztoku těsně pod hlavní skvrnou může být patrná pomalu se objevující fialová skvrna (odpovídající ergosterolu), která není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Na chromatogramu zkoušeného roztoku nejsou patrný jiné skvrny, než které jsou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1609 __________________________________________________________________________f Ergocalciferolum 1609 Stanovení obsahu Zkouška se provede co nejrychleji za ochrany před světlem a vzduchem. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí bez zahřívání v 10,0 ml toluenu R a zředí se mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (a). 10,0 mg ergokalciferolu CRL se bez zahřívání rozpustí v 10,0 ml toluenu R a zředí se mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 0,5 g cholekalciferolu pro způsobilost systému CRL se rozpustí ve 2,0 ml toluenu R a zředí se mobilní fází na 10,0 ml. Roztok se zahřívá 45 min ve vodní lázni při 90 ° C pod zpětným chladičem a ochladí se. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné vhodným silikagelem (5 //m až 10//m), - směsi objemových dílůpentanolu R a hexanu R (3 + 997) jako mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Automatickým dávkovačem nebo injektorovou smyčkou se nastříkne vhodný objem porovnávacího roztoku (b), zaznamená se chromatogram za použití takové citlivosti, aby odezva pro pík cholekalciferolu byla větší než 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Tento nástřik se provede šestkrát. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou relativní retenční časy látek: pre-cholekalciferolu 0,4, rrans-cholekalciferolu 0,5 a cholekalciferolu 1,0. Relativní směrodatná odchylka odezvy pro cholekalciferol je nejvýše 1 % a rozlišení píku pre-cholekalciferolu a írans—cholekalciferolu je nejméně 1,0; je-li třeba, upraví se složení a průtoková rychlost mobilní fáze tak, aby bylo dosaženo uvedeného rozlišení. Nastříkne se vhodný objem porovnávacího roztoku (a) a zaznamená se chromatogram za použití takové citlivosti, aby odezva pro ergokalciferol byla větší než 50 % rozsahu stupnice zapisovače. Nastříkne se stejný objem zkoušeného roztoku a zaznamená se chromatogram stejným způsobem. Obsah ergokalciferolu v procentech se vypočítá ze vzorce: ĽĽ ,!r. ioo, m sD v němž značí: m - navážky zkoušené látky ve zkoušeném roztoku v miligramech, m' - navážky ergokalciferolu CRL v porovnávacím roztoku (a) v miligramech, 5*D - plochu (nebo výšku) píku ergokalciferolu na chromatogramu zkoušeného roztoku, 5jJ) - plochu (nebo výšku) píku ergokalciferolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech v atmosféře dusíku, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Obsah otevřených obalů se ihned spotřebuje. Separandum. Strana 1610 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1610 ff Ergometrini hydrogenomaleas ff Ergometrini hydrogenomaleas Ergometriniumhydrogenmaleinat Synonyma. Ergometrinium hydrogenmaleinicum, Ergometrini maleas, hydrogenmaleinan ergometrmia O CH2OH II H I C—N—C—H I CH, © H COO C H COOH e C23H27N306 Mr 441,48 CAS 129-51-1 Je to (85)-9,10-didehydro-N-(l-hydroxy-2-propyl)-6-methyl-8-ergoliniumkarboxamidhydrogen-maleinat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C23H27N306. Vlastnosti Bílý nebo slabě zbarvený krystalický prášek, mírně rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a C. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. 30 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml a měří se absorbance (2.2.25) při 250 nm až 360 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 311 nm a minimum při 265 nm až 272 nm. Specifická absorbance v maximuje 175 až 195. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety ergometriniumhydrogenmaleinatu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. K 0,1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml kyseliny octové ledové R, 0,05 ml chloridu železitého RSI a 1 ml kyseliny fosforečné R a zahřívá se ve vodní lázni při 80 ° C. Asi po 10 min vzniká modré nebo fialové zbarvení, které se stáním stává intenzivnějším. E. 0,1 g se rozpustí ve směsi 0,5 ml kyseliny sírové zředěné RS a 2,5 ml vody R. Přidá se 5 ml etheru R a 1 ml roztoku hydroxidu sodného koncentrovaného R a protřepe se. Oddělí se vodná Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1611 ________________________________________________________________________f f Ergotamini tartras 1611 vrstva a vytřepe se dvakrát 5 ml etheru R. K 0,1 ml vodné vrstvy se přidá roztok 10 mg resorcinolu R ve 3 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 15 min na vodní lázni; nevznikne žádné zbarvení. Ke zbytku vodné vrstvy se přidá 1 ml bromové vody R, zahřívá se 10 min na vodní lázni, potom se zahřeje k varu a ochladí se. K 0,2 ml tohoto roztoku se přidá roztok 10 mg resorcinolu R ve 3 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 15 min na vodní lázni; vzniká růžově fialové zbarvení. Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,100 g se rozpustí bez zahřívání a za ochrany před světlem v 9 ml vody prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž5 nebo HŽ5 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 3,6 až 4,4; měří se roztok S. Specifická optická otáčivost (2.2.7) +50° až +56°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkouška se provádí co nejrychleji, za ochrany před světlem. Zkoušené roztoky a porovnávací roztoky se připraví bezprostředně před použitím. Zkoušený roztok (a). 50 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R a lihu 80% (V/V) R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 5,0 ml. Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26% R a lihu 80% (V/V) R(\ + 9) na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg ergometriniumhydrogenmaleinatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R a lihu 80% (V/V) R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26% R a lihu 80% (V/V) R(\ + 9) na 50,0 ml. Porovnávací roztok (c). Ke 2,0 ml porovnávacího roztoku (b) se přidají 2,0 ml směsi objemových dílů amoniaku 26% R a lihu 80% (V/V) R{\ + 9). Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a ihned se vyvíjí směsí objemových dílů vody R, methanolu R a chloroformu R (3 + 25 + 75) po dráze 14 cm. Vrstva se vysuší v proudu studeného vzduchu, postříká se dimethylaminobenzaldehydem RS7 a 2 min se suší v proudu teplého vzduchu. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 0,20 g se suší 2 h nad oxidem fosforečným R při 80 °C a tlaku nepřevyšujícím 2,7 kPa. Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí ve 40 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,05 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,05 mol/l VS odpovídá 22,07 mg C23H27N306. Strana 1612 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1612 ff Ergotamin! tartras Uchovávání Ve vzduchotěsných skleněných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Venenum. f f Ergotamini tartras Ergotaminiumtartarat Synonyma. Ergotaminium tartaricum, vínan ergotaminia © coo I H—C—OH I HO—C—H I COO 20 C70H76N10O16 H 1313,43 CAS 379-79-3 Jetobis[(5 'S)-5 '-benzyl-12 '-hydroxy-2'-methyl-3 ',6', 18-trioxoergotamonium]-(2Ä,3Ä)-tartarat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0' zovat se dvěma molekulami methanolu. Vlastnosti 4) sloučeniny C 7fí 7Jí XQ 16 Může krystali- Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je slabě hygroskopický, těžce rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v etheru. Vodné roztoky se pomalu kalí následkem hydrolýzy; tomu lze předejít přidáním kyseliny vinné. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a C. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. 50 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml a měří se absorbance (2.2.25) při 250 nm až 360 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 311 nm až 321 nm a minimum při 265 nm až 275 nm. Specifická absorbance v maximuje 118 až 128, počítáno na vysušenou látku. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety ergotaminiumtartaratu CRL. Zkoušená látka a referenční látka se rozetřou a odděleně se smíchají s 0,2 ml methanolu R a poté s bromidem draselným R způsobem popsaným v obecné stati. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1613 ________________________________________________________________________f f Ergotamini tartras 1613 C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky. Vrstva se pozoruje nejvýše 1 min v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou a fluorescencí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Po postřiku dimethylaminobenzaldehydem RS7 se vrstva pozoruje v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. K 0,1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml kyseliny octové ledové R, 0,05 ml chloridu železitého RSI a 1 ml kyseliny fosforečné R a zahřívá se ve vodní lázni při 80 ° C. Asi po 10 min vzniká modré nebo fialové zbarvení, které se stáním stává intenzivnějším. E. Asi 10 mg se rozpustí v 1,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS. Roztok se převede do dělicí nálevky a třepe se s 5 ml chloroformu R. Organická vrstva se odstraní a vodná vrstva se zneutralizuje několika kapkami kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. 0,1 ml tohoto roztoku vyhovuje zkoušce (b) na vínany (2.3.1). Reakční směs se nalije do 1 ml vody R; vzniká červené nebo hnědavě červené zbarvení. Zkoušky na čistotu Zkoušky se provádějí co nejrychleji, za ochrany před světlem. Roztok S. 30 mg se jemně rozetře s asi 15 mg kyseliny vinné R a rozpustí se třepáním v 6 ml vody R. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH. 4,0 až 5,5; měří se suspenze připravená takto: 10 mg se jemně upráškuje a třepe se se 4 ml vody prosté oxidu uhličitého R Specifická optická otáčivost (2.2.7). -154° až -165°, počítáno z úhlu otočení a koncentrace ergo-taminové báze. Měří se následující roztok: 0,40 g se rozpustí ve 40 ml roztoku kyseliny vinné R (10 g/l). Přidá se 0,5 g hydrogenuhličitanu sodného R, opatrně v několika dávkách, a důkladně se promíchá. Třepe se čtyřikrát s 10 ml chloroformu R, který byl předem promyt pětkrát 50 ml vody R, na 100 ml chloroformu R. Organické vrstvy se spojí a zfiltrují přes malý filtr zvlhěený chloroformem R, promytým výše popsaným postupem. Filtrát se zředí chloroformem R, promytým výše uvedeným postupem, na 50,0 ml. Změří se úhel otočení roviny polarizovaného světla. Množství ergotaminové báze v chloroformovém roztoku se stanoví takto: k 25,0 ml chloroformového roztoku se přidá 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,05 mol/l VSza potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,05 mol/l VS odpovídá 29,08 mg C33H35N505. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušené a porovnávací roztoky se připraví bezprostředně před použitím v dále uvedeném pořadí. Porovnávací roztok (a). 10 mg ergotaminiumtartaratu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 7,5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 50,0 ml. Porovnávací roztok (c). Ke 2,0 ml porovnávacího roztoku (b) se přidají 4,0 ml směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R(\ + 9). Zkoušený roztok (a). 50 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 5,0 ml. Strana 1614 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1614 f Erythromycin estolas______________________________________________________________________ Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 10,0 ml. Na vrstvu se ihned odděleně nanese po 5 fA porovnávacích roztoků a potom po 5 fA zkoušených roztoků. Nanesené body se ihned exponují přesně 20 s pohybem desky ze strany na stranu nad kádinkou vysokou 55 mm a 45 mm v průměru obsahující asi 20 ml amoniaku 26% R. Start desky se suší přesně 20 s proudem studeného vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů ethanolu R, chloroformu R, dimethylformamidu R a etheru R (5 + 10 + 15 + 70) po dráze 17 cm. Vrstva se suší asi 2 min v proudu studeného vzduchu a pozoruje se nejvýše 1 min v ultrafialovém světle při 365 nm pro zkoušku totožnosti. Vrstva se postříká v nadbytku dimethylaminobenzaldehydem RS7 a asi 2 min se suší v proudu teplého vzduchu. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 6,0 %; 0,100 g se suší 6 h ve vakuové sušárně při 95 °C. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí ve 40 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,05 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,05 mol/l VS odpovídá 32,84 mg C70H76N10O16. Uchovávání Ve vzduchotěsných skleněných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Venenum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1615 f Erythromycini estolas Erythromyciniumestolat f Erythromycini estolas 1615 0 ■H3C-(Cli)1-0—S03l-|0 C52H97N018S H 1056,39 CAS 3521-62-8 Jeto(3^45',55',6^7Ä,9JR,llJR,12JR,135',14JR)-4-(2,6-dideoxy-3-C-3-0-dimetliyl-a-L-nfo-liexo-pyranosyloxy)-14-ethyl-7,12,13-trihydroxy-3,5,7,9,ll,13-hexametliyl-6-(3,4,6-trideoxy-3-dimethylamonio-2-O-propionyl-ß-D-x>'/o-liexopyranosyloxy)-2,10-dioxo-oxacyklotetradekan-dodecylsulfat. Účinnost je nejméně 610 m.j. v miligramu, počítáno na bezvodou látku. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, dobře rozpustný v acetonu. Je prakticky nerozpustný ve zředěné kyselině chlorovodíkové. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem erythromyci-niumestolatu CRL. B. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou a zbarvením hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrný dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. C. Asi 3 mg se suspendují ve 2 ml kyseliny sírové zředěné RS. Přidá se 0,1 ml roztoku modře methylenové R (0,1 g/l) a 2 ml chloroformu R a protřepe se; chloroformová vrstva je modrá. D. Asi 10 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 10 min až 20 min se nechá stát; vzniká žluté zbarvení. Strana 1616 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1616 f Erythromycin ethylsuccinas_________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,0. 0,4 g se 5 min protřepává v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R a nechá se ustát. Měří se pH čiré tekutiny. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok (a). 40 mg se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 2,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg erythromyciniumestolatu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b).\Q mg erythromyciniumestolatu CRL a 10 mg erythromycin-ethylsukcina- tu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 8 mg erythromycinu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů roztoku octanu amonného R (150 g/l), jehož pH bylo předem upraveno na 7,0, lihu 96% R a chloroformu R (1 + 15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká anisaldehydem RS. Zahřívá se 5 min na 110 °C a nechá se vychladnout. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna porovnávacího roztoku (c) (2,0 %). Dodecylsulfat. 23,0 % až 25,5 % C12H2604S, počítáno na bezvodou Ptku- °>500 g se rozpustí v 25 ml dimethylformamidu R a titruje se methoxidem sodným 0,1 mol/l VS za použití 0,05 ml roztoku modři thymolové R (3 g/l) v methanolu R jako indikátoru. 1 ml roztoku methoxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 26,64 mg C12H2P4S. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 4,0 %; provede se s 0,300 g zkoušené látky. Jako rozpouštědlo se použije roztok imidazolu R (100 g/l) v methanolu bezvodém R. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 0,5 g zkoušené látky. Stanovení účinnosti 40,0 mg se rozpustí ve 40 ml methanolu R, přidá se 20 ml tlumivého roztoku fosforečnanového opH 7,0 a zředí se vodou R na 100,0 ml. Udržuje se 3 h při 60 °C a nechá se vychladnout. Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2) za použití erythromycinu CRL jako referenční látky. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1617 f Erythromycin ethylsuccinas 1617 f Erythromycini ethylsuccinas Erythromycin-ethylsukcinat Synonymum. Erythromycinium ethylsuccinicum CH2 I CH2 I o=c I o I C2H5 C43H75N016 Mr 862,02 CAS 1264-62-6 Je to (3R,4S,5S,6R,7R,9R,\ lJR,12JR,135,,14JR)-4-(2,6-dideoxy-3-C-methyl-3-0-methyl-a-L-nřo-hexopyranosyloxy)-14-ethyl-7,12,13-trihydroxy-3,5,7,9,ll,13-liexametliyl-6-{3,4,6-trideoxy-3-dimethylamino-2-0-[3-(ethoxycarbonyl)propionyl]-ß-D-;ry/o-liexopyranosyloxy}-oxacyklotetradekan-2,10-dion. Účinnost je nejméně 780 m.j. v miligramu, počítáno na bezvodou látku. Vlastnosti Bílý krystalický hygroskopický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, ethanolu a methanolu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem erythromycinu--ethylsukcinatu CRL. B. Hodnotí se chromatogram získaný při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou a zbarvením hlavní Strana 1618 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1618 f Erythromycin ethylsuccinas_________________________________________________________________ skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrný dvě zřetelně oddělené skvrny. C. K asi 5 mg se přidá 5 ml roztoku xanthydrolu R (0,2 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a kyseliny octové R (1 + 99) a zahřeje se na vodní lázni. Vzniká červené zbarvení. D. Asi 10 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS a nechá se 10 min až 20 min stát: vzniká žluté zbarvení. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v 10 ml ethanolu R. Roztok je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H6 (2.2.2, Metoda IL). Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 8,5; měří se suspenze 1 g ve 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -70° až -82°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok pnpravený rozpuštěním 0,100 g v acetonu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml. Měří se nejdříve 30 min od přípravy roztoku. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok (a). 40 mg se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 2,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg erythromycin-ethylsukcinatu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b).\Q mg erythromycin-ethylsukcinatu CRL a 10 mg erythromyciniumestola- tu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg erythromycinu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 50 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů roztoku octanu amonného R (150 g/l), jehož pH bylo předem upraveno na 7,0, lihu 96% R a chloroformu R (1 + 15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká anisaldehydem RS. 5 min se zahřívá na 110 °C a nechá vychladnout. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) nepřevyšuje žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzitou skvrnu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (5,0 %). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; provede se s 0,300 g zkoušené látky. Jako rozpouštědlo se použije roztok imidazolu R (100 g/l) v methanolu bezvodém R. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,3 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení účinnosti 0,100 g se rozpustí ve 40 ml methanolu R a zředí se tlumivým roztokem o pH 8,0 na 100,0 ml. Nechá se stát 16 h a provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2) za použití erythromycinu CRL jako referenční látky. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1619 f Erythromycin lactobionas 1619 f Erythromycini lactobionas Erythromyciniumlaktobionat CH3 H © H H OH H HO-CH,—C—C—C—C—COO OH H OH CH2OH _ HO 'H ,OH -O \ OH e C49H89NO25 H 1092,23 CAS 3847-29-8 Je to směs laktobionatů makrolidových antibiotik. Hlavní složkou je 4-O-ß-D-galaktopyranosyl--D-glukonová sůl (3R,4S,5S,6R,7R,9R,\ lJR,12JR,135,,14Ä)-4-[(2,6-dideoxy-3-C-methyl-3-0-methyl-a--L-nřo-hexopyranosyl)oxy]-14-ethyl-7,12,13-trihydroxy-3,5,7,9,ll,13-liexametliyl-6-[(3,4,6-tri-deoxy—3 -dimethylamino- ß-D-xylo-hexopyranosyl)oxy] oxacyklotetradekan-2,10-dionu (erythromyciniumlaktobionat A). Počítáno na bezvodou látku, je součet obsahu erythromycmiumlaktobionatu A, erythromycmiumlaktobionatu B a erythromycmiumlaktobionatu C 93,0% až 100,5%. Vlastnosti Bílý nebo slabě žlutý hygroskopický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu a v methanolu, velmi těžce rozpustný v acetonu a dichlormethanu, prakticky nerozpustný v etheru. Strana 1620 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1620 f Erythromycin lactobionas__________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR. Zkoušený roztok. 30 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg erythromycinu A CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg kyseliny laktobionové R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Na vrstvu se nanese oddelene po 5 fA z každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a methanolu R (3 + 10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem manganistanu draselného R (5 g/l) v hydroxidu sodném 1 mol/l RS a zahřívá se 5 min při 110 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou dvě skvrny, z nichž jedna svou polohou, zbarvením a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a druhá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). B. K asi 5 mg se přidá 5 ml roztoku xanthydrolu R (0,2 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a kyseliny octové R (1 + 99); vzniká červené zbarvení. C. Asi 10 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS; vzniká žlutavě zelené zbarvení. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve 20 ml vody R. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 7,5. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Obsah erythromyciniumlaktobionatu B není větší než 5,0 % a obsah erythromyciniumlakto-bionatu C není rovněž větší než 5,0 %. Nastříkne se porovnávací roztok (d). Nastříkne se zkoušený roztok a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající pětinásobku retenčního času erythromycinu A. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě píku odpovídajících erythromycinu A, erythromycinu B a erythromycinu C, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (3,0 %). Volná kyselina laktobionová. Nejvýše 1,0 % C12H22012, počítáno na bezvocPu látku. 0,400 g se rozpustí v 50 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Vypočítá se spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VSna gram zkoušené látky nl ml). 0,500 g se rozpustí ve 40 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l KS* za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Vypočítá se objem spotřeby kyseliny chloristé 0,1 mol/l VSna gram zkoušené látky (n2ml). Obsah C12H22012 v procentech se vypočítá ze vzorce: 3,580 («! - n2). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,0 %; provede se s 0,200 g zkoušené látky. Jako rozpouštědlo se použije roztok imidazolu R (100 g/l) v methanolu bezvodém R Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1621 ___________________________________________________________________f Erythromycin lactobionas 1621 Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na 1 kg hmotnosti králíka 1 ml roztoku obsahujícího 7,4 mg zkoušené látky (odpovídá 5 mg erythromycinu) ve vodě na injekci R. Stanovení obsahu Stanovení se provede kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 60,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (1 + 3) a zředí se touto směsí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 40,0 mg erythromycinu A CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (l + 3) a zředí se touto směsí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 10,0 mg erythromycinu B CRL a 10,0 mg erythromycinu C CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (l + 3)a zředí se touto směsí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (c). 5 mg N-demethylerythromycinu A CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (b). Přidá se 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se porovnávacím roztokem (b) na 25 ml. Porovnávací roztok (d). 3,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0(1 + 3) na 100,0 ml. Zkoušený roztok i porovnávací roztoky se mohou používat po dobu jednoho dne, pokud se uchovávají při 5 °C. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (8 um až 10 um) o velikosti pórů 100 nm, - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2,0 ml/min připravené následujícím způsobem: k 50 ml roztoku hydrogenfosforečnanu draselného R (35 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou zředěnou RS na hodnotu 9,0, se přidá 400 ml vody R, 165 ml terc. butanolu R a 30 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 1000 ml, - spektrofotometrického detektoru, 215 nm, - injektoru, 100 [A, - elektronického integrátoru. Kolona se udržuje při 70 °C, nejlépe za použití vodní lázně. Nastříkne se porovnávací roztok (c) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška píku byla nejméně 25 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Látky se eluují v následujícím pořadí: N-demethylerythromycin A, erythromycin C, erythromycin A a erythromycin B. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že rozlišení mezi píky N-demethylerythromycinu A a erythromycinu C je nejméně 0,8 a rozlišení mezi píky N-demethylerythromycinu A a erythromycinu A je nejméně 5,5. Je-li třeba, upraví se koncentrace terc.butanolu v mobilní fázi nebo se sníží průtoková rychlost na 1,5 ml/min nebo 1,0 ml/min. Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit pouze tehdy, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku erythromycinu A nejvýše 2,0 %. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok a porovnávací roztoky (a) a (b). Obsah erythromycinu A se vypočítá v procentech za použití chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Výsledek se vyjádří jako erythromyciniumlaktobionat A vynásobením procentuálního obsahu erythromycinu A faktorem 1,4877. Obsah erythromycinu B a erythromycinu C v procentech se vypočítá za použití chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Strana 1622 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1622 f Erythromycin lactobionas__________________________________________________________________ Výsledek se vyjádří jako erythromycmiumlaktobionat B a erythromycmiumlaktobionat C vynásobením faktorem 1,4877. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě nepřevyšující 25 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení se uvede, zda je látka: - sterilní, - prostá pyrogenních látek. Nečistoty A. R1 = OH; R2 = OH; R3 = H; R4 = OCH3; R5 = CH3: erythromycin F, B. R1 = OH; R2 = H; R3 = H; R4 = OCH3; R5 = H: N-demethylerythromycin A, C. erythromycin E, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1623 f Erythromycini lactobionas 1623 CH, HO. H3C HqUv /O™ O O CH3 CH3 X /OH ^O CH3 D. anhydroerythromycin A, H3C^ /CH3 CH3 HOv HoC^ O. HO. HO. H3C XH, HSC CH3 O ,0 O CH3 ^C\ ^OCH3 CHb X /OH V0 CH3 E. enolether erythromycinu A, H3CX^ /CH3 CH3 HOx H,C. O. HO. H3C XH, O HSQ OH CH, O .0 O CH3 H3C. ^OCHj CH3 >< /OH V0 CH, F. enolether pseudoerythromycinu A. Strana 1624 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1624 f Erythromycin stearas f Erythromycini stearas Erythromyciniumstearat Synonyma. Erythromycinium stearicum, stearan erythromycinia CH3 H 0 •H3C—(Chi)16-COOH ,e C55H103NO15 M, 1018,42 CAS 643-22-1 Je to směs sloučeniny (3R,4S,5S,6R, 1R,9R,\ m,12JR,135',14JR)-4-(2,6-dideoxy-3-C-3-0-dimethyl- -a-L-n'ro-hexopyranosyloxy)-14-ethyl-7,12,13-trihydroxy-3,5,7,9,11,13-hexamethyl-6-(3,4,6-trideoxy-3-dimethylamino-2-O-propionyl-ß-D-x>'/o-hexopyranosyloxy)-2,10-dioxo-oxacyklotetradekan- -stearatu produkovaného růstem určitých kmenů mikroorganismu Streptomyces erythreus nebo získaného jiným způsobem a kyseliny stearové. Účinnost je nejméně 600 m.j. v miligramu, počítáno na bezvodou látku. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu, ethanolu a methanolu. Roztoky v těchto čtyřech rozpouštědlech mohou opalizovat. Zkoušky totožnosti A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 28 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg erythromycinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg kyseliny stearové R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 fA každého roztoku. Vyvíjí se horní vrstvou směsi objemových dílů 2-propanolu R, roztoku octanu amonného R (150 g/l), jehož pH bylo předem upraveno amoniakem 17,5 R na 9,6, a ethylacetatu R (4 + 8 + 9) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se roztokem dichlorfluoresceinu R (0,2 g/l) a rhodaminu B R Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1625 ______________________________________________________________________f Erythromycin stearas 1625 (0,1 g/l) v lihu 96% R. Vrstva se vystaví na několik sekund parám nad vodní lázní a pozoruj e se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou dvě skvrny, z nichž jedna odpovídá polohou hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a druhá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Vrstva se postříká anisaldehydem RS1, zahřívá se 5 min při 110 °C a potom se pozoruje na denním světle. Barevná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). B. K asi 5 mg se přidá 5 ml roztoku xanthydrolu R (0,2 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a kyseliny octové R (1 + 99) a zahřívá se na vodní lázni; vzniká červené zbarvení. C. 10 mg se suspenduje v 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 10 min až 20 min se nechá stát; vzniká žluté zbarvení. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 7,0 až 10,5; měří se suspenze 1,0 g ve 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Erythromyciniumstearat.Nejméně 84,0 % C55H103NO15, počítáno nabezvodou látku. 0,500 g se rozpustí v 30 ml chloroformu R. Opalizuje-li roztok, zfiltruje se a zbytek se třikrát vytřepe, vždy dávkou 25 ml chloroformu R. Pokud je třeba, zfiltruje se a filtr se promyje chloroformem R Spojené filtráty a chloroform z promývání filtru se odpaří na vodní lázni na objem 30 ml. Přidá se 50 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 0,1018 g C55H103NO15. Volná kyselina stearová. Nejvýše 14,0 % C18H3602, počítáno na bezvod°u latku. 0,400 g se rozpustí v 50 ml methanolu R. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Vypočítá se spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l KS* na 1 g zkoušené látky (nx ml) a odečte se od něho objem spotřeby kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* na 1 g zkoušené látky ze stanovení obsahu erythromyciniumstearatu (n2 ml). Obsah C18H3602 v procentech se vypočítá ze vzorce: 2,845 . (n1 - n2). Erythromyciniumstearat a volná kyselina stearová. 98,0 % až 103,0 %, počítáno na bezvodou látku. Sečtou se hodnoty ze zkoušek Erythromyciniumstearat a Volná kyselina stearová. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 4,0 %; provede se s 0,300 g zkoušené látky. Jako rozpouštědlo se použije roztok imidazolu R (100 g/l) v methanolu bezvodém R Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky. Stanovení účinnosti 50,0 mg se rozpustí ve 100,0 ml methanolu R a provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2) za použití erythromycinu CRL jako referenční látky. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Separandum. Strana 1626 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1626 f Erythromycinum f Erythromycinum Erythromycin__________ C37H67N013 CH3 H Mr 733,94 CAS 114-07-8 Je to směs makrolidových antibiotík produkovaných kmenem mikroorganismu Streptomyces erythreus. Hlavní složkou směsi je (3R,4S,5S,6R,7R,9R,nR,\2R,\3S,\4R)-4-(2,6-dideoxy-3-C,3-0--dimethyl-a-L-rz'ro-hexopyranosyloxy)-14-ethyl-7,12,13 -trihydroxy-3,5,7,9,11,13 -hexamethyl-6 --(3,4,6-trideoxy-3-dimethylamino-ß-D-x>'/o-hexopyranosyloxy)oxacyklotetradekan-2,10-dion (erythromycin A). Celkový obsah erythromycinu A, erythromycinu B a erythromycinu C je 93,0 % až 100,5 %, počítáno na bezvodou látku. Vlastnosti Bílý až slabě žlutý prášek nebo bezbarvé až slabě žluté krystalky, slabě hygroskopické. Je těžce rozpustný ve vodě (rozpustnost se snižuje se vzestupem teploty), snadno rozpustný v lihu 96%, dobře rozpustný v methanolu. Rozpouští se ve zředěné kyselině chlorovodíkové. Zkoušky totožnosti A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg erythromycinu A CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 20 mg spiramycinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se horní vrstvou směsi objemových dílů 2-propanolu R, ethylacetatu R a roztoku octanu amonného R (150 g/l), jehož pH bylo předem upraveno amoniakem R na 9,6, (4 + 9 + 8) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS1 a 5 min se zahřívá na 110 °C. Hlavní skvrna na chro-matogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a liší se polohou a zbarvením od skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1627 ___________________________________________________________________________f Erythromycinum 1627 B. K asi 5 mg se přidá 5 ml roztoku xanthydrolu R (0,2 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a kyseliny octové R (1 + 99) a zahřeje se na vodní lázni. Vznikne červené zbarvení. C. Asi 10 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS. Za 10 min až 20 min vznikne žluté zbarvení. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 8,0 až 10,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,1 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 150 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -71 ° až -78°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,00 g v ethanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Měří se nejdříve za 30 min od přípravy roztoku. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Obsah erythromycinu B není větší než 5,0 % a obsah erythromycinu C není též větší než 5,0 %. Nastříkne se porovnávací roztok (d). Nastříkne se zkoušený roztok a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající pětinásobku retenčního ěasu erythromycinu A. Na chromatogra-mu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě píku odpovídajících erythromycinu A, erythromycinu B a erythromycinu C, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (3,0 %). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 6,5 %; provede se s 0,200 g zkoušené látky. Jako rozpouštědlo se použije roztok imidazolu R (100 g/l) v methanolu bezvodém R Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Stanovení se provede kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 40,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0(1 +3)a zředí se touto směsí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 40,0 mg erythromycinu A CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (l + 3) a zředí se touto směsí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 10,0 mg erythromycinu B CRL a 10,0 mg erythromycinu C CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (1 + 3) a zředí se touto směsí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (c). 5 mg N-demethylerythromycinu A CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (b). Přidá se 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se porovnávacím roztokem (b) na 25 ml. Porovnávací roztok (d). 3,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0(1 + 3) na 100,0 ml. Zkoušený roztok i porovnávací roztoky se mohou požívat po dobu jednoho dne, pokud se uchovávají při 5 °C. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné styrendivinylbenzen kopolymerem R (8 jam až 10 jam) o velikosti pórů 100 nm, Strana 1628 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1628 f Erythromycinum__________________________________________________________________________ - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2,0 ml/min připravené následujícím způsobem: k 50,0 ml roztoku hydrogenfosforečnanu draselného R (35 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou zředěnou RS na hodnotu 9,0, se přidá 400 ml vody R, 165 ml terc. butanolu R a 30 ml aceto-nitrilu R a zředí se vodou R na 1000 ml, - spektrofotometrického detektoru, 215 nm, - injektorové smyčky, 100 [A, - elektronického integrátoru. Kolona se udržuje při 70 °C, nejlépe za použití vodní lázně. Nastnkne se porovnávací roztok (c) a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výšky píku byly nejméně 25 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Látky se eluují v následujícím pořadí: N-demethylerythromycin A, erythromycin C, erythromycin A a erythromycin B. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky N-demethylerythro-mycinu A a erythromycinu C je nejméně 0,8 a rozlišení mezi píky N-demethylerythromycinu A a erythromycinu A je nejméně 5,5. Je-li třeba, upraví se koncentrace terc.butanolu v mobilní fázi nebo se sníží průtoková rychlost na 1,5 ml/min nebo 1,0 ml/min. Nastnkne se šestkrát porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku erythromycinu A nejvýše 2,0 %. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok a porovnávací roztoky (a) a (b). Obsah erythromycinu A se vypočítá v procentech za použití chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Obsah erythromycinu B a C se vypočítá v procentech za použití chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Separandum. Nečistoty A. R: = OH; 1*2 = OH; R, = H; R, = OCH,; Rj = CH,: erythromycin F, B. R1 = OH;R2 = H;R3 = H;R4 = OCH,; R; = H: N-demethylerythromycin A, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1629 f Erythromycinum 1629 H3CX .XH3 N CH3 HX HO. HO. H3C HSQ HCX /0H XH3.X' X' XH3 H3C. XCH3 CH3 JXT /OH CH2 O, O "O CH3 C. erythromycin E, HqUv /O™ HX' D. anhydroerythromycin A, N CH3 HaC HCk HO. HO. H3C Os XH, HX CH3 O X O CH3 H3C-. .XCH3 CHb X /OH "O CH3 E. enolether erythromycinu A, Strana 1630 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1630 f Erythromycinum H3CX .--CH3 N CH3 HCX H,C. O. HO. H3C XH, „O O CH3 o HSC OH CH3 O H3C. ^OCHj CH3 JXT /OH "O CH3 F. enolether pseudoerythromycinu A. f Estradioli benzoas Estradiolbenzoat Synonymum. Estradiolum benzoicum ^25'~'28^-'3 Mr 376,49 CAS 50-50-0 Je to l,3,5(10)-estratrien-3,17ß-diol-3-benzoat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C25H2803. Vlastnosti Téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v lihu 96% a v olejích. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a C. Alternativní sestava zkoušek: A, C aD, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 191 °C až 198 °C. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1631 ___________________________________________________________________________f Erythromycinum 1631 B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem estradiolben-zoatu CRL. Projeví-li se rozdíly ve spektrech získaných v pevném stavu, zaznamenají se nová spektra roztoku zkoušené a roztoku referenční látky (50 g/l) v chloroformu R. C. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením, fluorescencí a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. K asi 1 mg se přidá 0,5 ml molybdenan-kyseliny sírové RS2; vzniká žlutozelené zbarvení, které v ultrafialovém světle při 365 nm intenzivně zeleně fluoreskuje. Přidá se 1 ml kyseliny sírové R a 9 ml vody R; zbarvení roztoku se změní na růžové s nažloutlou fluorescencí. Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). +57° až +63 °, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok (a). 0,2 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 2,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 50 ml. Porovnávací roztok (a). 25 mg estradiolbenzoatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 25 ml. Porovnávací roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů lihu 96% R a toluenu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se suší na vzduchu do vymizení pachu rozpouštědel a zahřívá se 10 min při 110 °C. Horká vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS, znovu se zahřívá 10 min při 110 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 0,50 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 25,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 250,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96%Rna. 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 231 nm za použití lihu 96% R jako kontrolní tekutiny. Obsah C25H2803 se vypočítá za použití specifické absorbance, jejíž hodnota je 500. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Strana 1632 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1632 f Estradiolum hemihydricum f Estradiolum hemihydricum Hemihydrát estradiolu 0,5 4-0 C18H2402.0,5H2O H 281,39 Mr bezvodého 272,39 CAS 50-28-2 Je to hemihydrát l,3,5(10)-estratrien-3,17ß-diolu. Počítáno nabezvodou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C18H2402. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu a mírně rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru a v di-chlormethanu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 175 °C až 180 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem hemihydrátu estradiolu CRL. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50 ml. Porovnávací roztok (a). 50 mg hemihydrátu estradiolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50 ml. Porovnávací roztok (b). 25 mg ethinylestradiolu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 25 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů lihu 96% R a toluenu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se suší na vzduchu do vymizení pachu rozpouštědel, 10 min se zahřívá při 110 °C. Horká vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS a znovu se zahřívá 10 min při 110 °C. Po vychladnutí se pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle a velikostí shoduj e s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě skvrny, které nemusí být úplně oddělené. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1633 _________________________________________________________________f Ethambutoli hydrochloridum 1633 D. K asi 1 mg se přidá 0,5 ml čerstvě připravené molybdenan-kyseliny sírové RS2; vzniká modré zbarvení, které v ultrafialovém světle při 365 nm intenzivně zeleně fluoreskuje. Přidá se 1 ml kyseliny sírové R a 9 ml vody R; zbarvení roztoku se změní na růžové s nažloutlou fluorescencí. E. Zkouška Voda, semimikrostanovení, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). +76° až +83 °, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v lihu 96% R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v 10 ml acetonitrilu R a zředí se methanolem R na 25,0 ml. Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 12,5 mg 1/'a-estradiolu R se rozpustí ve 20 ml acetonitrilu R a zředí se methanolem R na 50,0 ml. 25,0 mg hemihydrátu estradiolu CRL se rozpustí v 10 ml acetonitrilu R, přidá se 0,5 ml roztoku 17a-estradiolu R a zředí se methanolem R na 25,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografií R (5 fj.rn), - mobilní fáze připravené takto: k 400 ml acetonitrilu R se přidá 50 ml methanolu R a 400 ml vody R, 10 min se nechá stát, zředí se vodou R na 1000 ml a promíchá se. Průtoková rychlost je 1 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 280 nm. Kolona se asi 60 min ustaluje mobilní fází při průtokové rychlosti 1 ml/min. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu při nastříknutí 20 fA porovnávacího roztoku (a) činila 70 % až 90 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (b) a při zaznamenání chromatogramu za výše popsaných podmínek retenční časy látek j sou: hemihydrátu estradiolu asi 11 min a 17a-estradiolu asi 13 min. Měří se výška (A) nad základní linií píku 17 a-estradiolu a výška (B) nad základní linií nejnižšího bodu křivky dělící tento pík od píku hemihydrátu estradiolu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže výška (A) je třikrát větší než výška (B). Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu a vody v mobilní fázi. Nastříkne se odděleně 20 fA zkoušeného roztoku, 20 fA porovnávacího roztoku (a), 20 fA porovnávacího roztoku (b) a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího 17 a-estradiolu (bezprostředně následuje za hlavním pikem) není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); plocha žádného jiného píku, kromě hlavního píku, není větší než 0,25násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); součet ploch všech vedlejších píku (včetně píku 17a-estradiolu) není větší než 0,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). K žádnému píku rozpouštědla a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,01násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a), se nepřihlíží. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 2,9 % až 3,5 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Strana 1634 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1634 Ether anestheticus Stanovení obsahu 20,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 23 8 nm. Vypočítá se obsah C18H2402 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 335. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Ethambutoli hydrochloridum Ethambutoliumdichlorid Synonyma. Ethambutolium dichloratum, chlorid ethambutolia h2n—Cht—CH2—NH2 H—C—CH2OH H—C—CH2OH C2H5 C2H5 C10H26CI2N2O2 Mr 277,23 CAS 1070-11-7 Je to N,N'-bis(l-hydroxy-2-butyljethylendiamoniumdichlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 101,0 % sloučeniny C10H26Cl2N2O2. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru. Taje při teplotě asi 202 °C. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety ethambutoliumdichloridu CRL. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce 2-Aminobutanol, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, zbarvením a velikostí shoduj e s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). C. 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody R a přidá se 0,2 ml síranu meďnatého RS. Po přidání 0,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS se roztok zbarví modře. D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). 2 (±) 2CI© Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1635 Ether anestheticus 1635 Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 3,7 až 4,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,2 g v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R. 2-Aminobutanol. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 50 mg 2-aminobutanolu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 50 mg ethambutoliumdichloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 2 (A každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R a methanolu R (10 + 15 + 75) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, zahřívá se 10 min při 110 °C, po ochlazení se postříká ninhydrinem RS1 a zahřívá se 5 min při 110 °C. Skvrna odpovídající 2-aminobutanolu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 //g/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 0,500 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,0 g zkoušené látky. Stanovení obsahu K 70 ml amoniaku zředěného RS2 se přidají 4,0 ml síranu meďnatého RS, promíchá se, přidá se 5,0 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se vodou R na 100 ml. 0,100 g zkoušené látky se rozpustí ve 20 ml takto připraveného roztoku a zředí se jím na 25,0 ml. Současně se stejným způsobem připraví porovnávací roztok za použití 0,100 g ethambutoliumdichloridu CRL. Měří se optická otáěivost (2.2.7) obou roztoků při 436 nm. Obsah C10H26Cl2N2O2 se vypočítá z naměřených optických otáěivostí a koncentrací roztoků. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Separandum. Ether anestheticus ***** Ether k narkóze Synonyma. Aether pro narcosi, Aether anaestheticus____________________________________ C2H5-0-C2H5 C4H10O H 74,12 CAS 60-29-7 Je to diethylether, který může obsahovat vhodnou netěkavou antioxidaění přísadu v přiměřené koncentraci. Strana 1636 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1636 Ether anestheticus Vlastnosti Čirá bezbarvá těkavá kapalina, velmi pohyblivá, snadno zápalná. Rozpouští se v 15 dílech vody, je mísitelný s lihem 96% a s mastnými oleji. Zkoušky totožnosti A. Zkouška Relativní hustota, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Zkouška Destilační rozmezí, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušky na čistotu Relativní hustota (2.2.5). 0,714 až 0,716. Destilační rozmezí (2.2.11). Pokud zkoušená látka nevyhověla zkoušce Peroxidické látky, zkouška se neprovádí. Zkoušená látka úplně předestiluje v rozmezí 34,0 °C až 35,0 °C. Zkouška se provede za použití vhodného zahřívání a tak, aby nedošlo k přímému zahřívání baňky nad hladinou kapaliny. Netěkavé látky. Zkouška se provede u zkoušené látky, u níž bylo zjištěno, že vyhovuje zkoušce na peroxidy. 50 ml se odpaří na vodní lázni do sucha a zbytek se suší při 100 °C až 105 °C; zbytek váží nejvýše 1 mg (20 //g/ml). Látky s cizím pachem. Na filtrační papír o průměru 80 mm se nakape 5 ml zkoušené látky a nechá se odpařit. Ihned po odpaření není znatelný cizí pach. Volné kyseliny. Ke 20 ml lihu 96% R se přidá 0,25 ml modři bromthymolové RSI a po kapkách hydroxid sodný 0,02 mol/l VS do vzniku modrého zbarvení stálého 30 s. K tomuto roztoku se přidá 25 ml zkoušené látky, protřepe se a přidává se po kapkách hydroxid sodný 0,02 mol/l VS do vzniku modrého zbarvení stálého 30 s. Spotřeba hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS]q nejvýše 0,4 ml. Aceton a aldehydy. K 10,0 ml v odměrném válečku se zabroušenou zátkou se přidá 1 ml tetrajodo- rtuťnatanu draselného zásaditého RS a 10 s se protřepává. Směs se nechá 5 min stát chráněna před světlem; spodní vrstva může vykazovat pouze slabou opalescenci. Nevyhoví-li zkoušená látka této zkoušce, postupuje se takto: Po ověření, že zkoušená látka vyhovuje zkoušce na peroxidické látky, se 40 ml zkoušené látky destiluje tak, aby zůstal zbytek pouze 5 ml. Destilát se jímá do předlohy chlazené vodou s ledem a zkouška se opakuje s 10,0 ml destilátu. Peroxidické látky. Odměrný váleček se zabroušenou zátkou na 12 ml o průměru 15 mm obsahující 8 ml škrobu sjodidem draselným RS se zcela naplní zkoušenou látkou, promíchá se a nechá se 30 min stát chráněn před světlem; roztok se nezbarví. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2 g/l; stanoví se s 20,0 ml zkoušené látky. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 8 ° C až 15 °C. Obsahy částečně naplněných obalů se mohou rychle znehodnotit. Označování V označení na obalu se uvede název a množství přítomného netěkavého antioxidantu, pokud byl přidán. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1637 Ether solvens 1637 Ether solvens ***** Ether Synonymum. Aether______________________________________________________________ H5C2-0-C2H5 C4H10O Mr 74,12 CAS 60-29-7 Je to diethylether, který může obsahovat vhodnou netěkavou antioxidační přísadu v přiměřené koncentraci. Vlastnosti Čirá bezbarvá těkavá kapalina, snadno zápalná. Je dobře rozpustný ve vodě, je mísitelný s lihem 96%, s dichlormethanem a s mastnými oleji. Zkoušky totožnosti A. Zkouška Relativní hustota, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Zkouška Destilační rozmezí, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušky na čistotu Volné kyseliny. Ke 20 ml lihu 96% R se přidá 0,25 ml modři bromthymolové RSI a po kapkách hydroxid sodný 0,02 mol/l VS do vzniku modrého zbarvení stálého 30 s. K tomuto roztoku se přidá 25 ml zkoušené látky, protřepe se a přidává se po kapkách hydroxid sodný 0,02 mol/l VS do vzniku modrého zbarvení stálého 30 s. Spotřeba hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS]q nejvýše 0,4 ml. Relativní hustota (2.2.5). 0,714 až 0,716. Destilační rozmezí (2.2.11). Zkouška se provede u zkoušené látky, u níž bylo zjištěno, že vyhovuje zkoušce Peroxidické látky. Zkoušená látka úplně předestiluje v rozmezí 34,0 °C až 35,0 °C. Zkouška se provede za použití vhodného zahřívání a tak, aby nedošlo k přímému zahřívání baňky nad hladinou kapaliny. Netekavé látky. Pokud zkoušená látka nevyhověla zkoušce Peroxidické látky, zkouška se neprovádí. 50 ml se odpaří na vodní lázni do sucha a zbytek se vysuší v sušárně při 100 °C až 105 °C; zbytek váží nejvýše 1 mg (20 mg/l). Látky s cizím pachem. Filtrační papír o průměru 80 mm se navlhčí 5 ml zkoušené látky a nechá se odpařit. Ihned po odpaření není znatelný cizí pach. Aldehydy. K 10,0 ml v odměrném válečku se zabroušenou zátkou se přidá 1 ml tetrajodortuťnata-nu draselného zásaditého RS a 10 s se protřepává. Směs se nechá 5 min stát chráněna před světlem; spodní vrstva může opalizovat žlutě nebo ěervenavě hnědě, nikoliv šedě nebo černě. Peroxidické látky. Odměrný váleček se zabroušenou zátkou na 12 ml o průměru 15 mm obsahující 8 ml škrobu sjodidem draselným RS se zcela naplní zkoušenou látkou, promíchá se a nechá se 5 min stát chráněn před světlem; roztok se nezbarví. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2 g/l; stanoví se s 20,0 ml zkoušené látky. Strana 1638 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1638 f Ethinylestradiolum Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 8 ° C až 15 °C. Označování V označení na obalu se uvede název a množství přítomného netěkavého antioxidantu, pokud byl přidán. f Ethinylestradiolum Ethinylestradiol =CH *-'2o'~'24*-'2 Mr 296,41 CAS 57-63-6 Jeto 19-nor-17a-pregna-l,3,5(10)-trien-20-in-3,17-diol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C20H24O2. Vlastnosti Bílý až slabě nažloutlý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v etheru. Rozpouští se ve zředěných alkalických roztocích. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a C. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 181 °C až 185 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem ethinylestradiolu CRL. Projeví-li se rozdíly ve spektrech získaných v pevném stavu, zaznamenávají se nová spektra roztoku zkoušené látky a roztoku referenční látky (30 g/l) v chloroformu R. C. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou, zbarvením, fluorescencí a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Asi 1 mg se rozpustí v 1 ml kyseliny sírové R; vzniká oranžově červené zbarvení, které v ultrafialovém světle při 365 nm zelenavě fluoreskuje. Přidá se 10 ml vody R; zbarvení se mění na fialové a vzniká fialová sraženina. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1639 ____________________________________________________________________________f Ethionamidum 1639 Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,50 g se rozpustí v 10 ml ethanolu R Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda I). Specifická optická otáčivost (2.2.7). -27° až -30°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,25 g y pyridinu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Absorbance (2.2.25). 0,10 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml; absorpční maximum roztoku je při 281 nm. Specifická absorbance v maximuje 69 až 73. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografíe (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok (a). 0,2 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 2,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 50 ml. Porovnávací roztok (a). 25 mg ethinylestradiolu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se jí na 25 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg estronu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (l + 9) na 5 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů lihu 96% R a toluenu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se suší na vzduchu do vymizení pachu rozpouštědel a pak se zahřívá 10 min při teplotě 110 °C. Horká vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS. Pak se vrstva opět zahřívá 10 min při 110 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není skvrna odpovídající estronu intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %) a žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající estronu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí ve 40 ml tetrahydrofuranu R přidá se 5 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (100 g/l) a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Současně se provede slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 29,64 mg sloučeniny C 2oH2402. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Strana 1640 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1640 f Ethisteronum f Ethionamidum Ethionamid C8H10N2S Mr 166,24 CAS 536-33-4 Je to 2-ethylpyridin-4-karbothiamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C8H10N2S. Vlastnosti Žlutý krystalický prášek nebo malé žluté krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v methanolu, mírně rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 158 °C až 164 °C. B. 10,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; absorpční maximum je při 290 nm. Specifická absorbance v maximuje 380 až 440. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem ethionamidu CRL. D. Asi 10 mg se rozpustí v 5 ml methanolu R, přidá se 5 ml dusičnanu stříbrného RS2; vznikne tmavě hnědá sraženina. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí zahřátím asi na 50 °C v 10 ml methanolu R a nechá se ochladit na pokojovou teplotu. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1). Kysele reagující látky. 2,0 g se rozpustí zahřátím asi na 50 °C v 20 ml methanolu R, přidá se 20 ml vody R Mírně se ochladí za protřepávání, až se začnou objevovat krystalky, a pak se nechá ochladit na pokojovou teplotu. Přidá se 60 ml vody R a 0,2 ml červeně kresolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenko vrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R. Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem R na 100 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1641 f Ethisteronum 1641 Porovnávací roztok (b). 0,2 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem R na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 16,62 mg sloučeniny Cfl^ß. Uchovávání Separandum. f Ethisteronum Ethisteron C^CH Mr 312,45 CAS 434-03-7 Je to 17-hydroxy-17a-pregn-4-en-20-in-3-on. Počítáno na látku předepsaným způsobem vysušenou, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C21H2802. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v pyridinu, velmi těžce rozpustný v lihu 96%. Taje za slabého rozkladu při asi 274 °C. Strana 1642 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1642 f Ethosuximidum___________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, B a E. Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety ethisteronu CRL. Pokud jsou získaná spektra v tuhém stavu rozdílná, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v chloroformu R, odpaří se do sucha na vodní lázni a se získanými zbytky se zaznamenají nová spektra. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy křemeliny G R Vrstva se impregnuje v chromatografické komoře obsahující takové množství směsi objemových dílů acetonu R aformamidu R (90 + 10), aby asi 5 mm desky bylo ponořeno do této směsi. Když čelo impregnační směsi dosáhne nejméně 1 cm nad vzdálenost předepsanou pro vyvíjení mobilní fází, deska se vyjme a ponechá volně při pokojové teplotě, dokud se rozpouštědlo zcela neodpaří (asi 2 min až 5 min). Impregnovaná vrstva se použije do dvou hodin po impregnaci a vyvíjení se provádí ve stejném směru jako impregnace. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů ethanolu R a chloroformu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok. 10 mg ethisteronu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů ethanolu R a chloroformu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 2 (A každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů hexanu R a dioxanu R (80 + 20) po dráze 15 cm. Vrstva se zahřívá 15 min při 120 °C, postříká se kyselinou sírovou v lihu RS a znovu se zahřívá 10 min až 15 min při 120 °C do objevení skvrn. Vrstva se nechá ochladit a pozoruje se v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku polohou, zbarvením, fluorescencí a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. C. Asi 2 mg se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R. Přidá se 1 ml dusičnanu stříbrného amoniakálního RS a zahřívá se na vodní lázni; roztok se zakalí, vznikne bílá sraženina, která při zahřívání šedne. Na stěnách zkumavky se tvoří stříbrné zrcátko. D. Asi 2 mg se rozpustí v ochlazené směsi 2 ml ethanolu R a 2 ml kyseliny sírové R a roztok se zahřeje na 70 °C. Výsledný roztok je dichroický, v procházejícím světle je modrofialový, v odraženém světle je červený. V ultrafialovém světle při 365 nm roztok vykazuje jasně červenou fluorescenci. E. Asi 2 mg se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R. Přidá se 1 ml roztoku butylhydroxytoluenu R (10 g/l) v lihu 96%) R a 2 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, zahřívá se 30 min ve vodní lázni při 80 °C a ochladí se na pokojovou teplotu; vzniká intenzivní modré zbarvení. Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). +29° až +33 °, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g y pyridinu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Absorbance (2.2.25). 10,0 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí ethanolem Rna 100,0 ml. Roztok vykazuje maximum při 240 nm; specifická absorbance v maximuje 500 až 540, počítáno na vysušenou látku. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1643 ____________________________________________________________________________f Ethosuximidum 1643 Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí ve směsi objemových dílů ethanolu R a chloroformu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok. 0,1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů ethanolu R a chloroformu R (1 + 3) na 20 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 fA a 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (5 + 95) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a postříká se kyselinou sírovou v lihu RS. Potom se zahřívá 15 min při 120 °C a pozoruje se v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 0,2000 g se rozpustí ve 40 ml tetrahydrofuranu R, přidá se 10 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (100 g/l) a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za použití 2 ml zeleně bromkresolové RS jako indikátoru do fialového zbarvení. Současně se provede slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 31,25 mg sloučeniny C21H2802. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Ethosuximidum Ethosuximid C7H11N02 Mr 141,17 CAS 77-67-8 Je to (RS)-3-ethyl-3-methyl-2,5-pyrrolidindion. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C7HuN02. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek nebo vosková hmota. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v dichlormethanu, v etheru a v lihu 96%. Strana 1644 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1644 Ethylcellulosum____________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 45 °C až 50 °C. B. 50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50,0 ml. Změří se absorbance při 230 nm až 300 nm (2.2.25); absorpční maximum roztoku je při 248 nm. Specifická absorbance v maximu je 8 až 9. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem ethosuximi-du CRL. Roztaví se dostatečné množství látky při 50 °C a připraví se z ní film mezi dva nahřáté výlisky bromidu draselného R Bezprostředně potom se zaznamená spektrum. D. 0,1 g se rozpustí ve 3 ml methanolu R. K roztoku se postupně přidá 0,05 ml roztoku chloridu kobaltnatého R (100 g/l), 0,05 ml roztoku chloridu vápenatého R (100 g/l) a 0,1 ml hydroxidu sodného zředěného RS; vzniká fialově červené zbarvení a nevzniká sraženina. E. Asi k 10 mg se přidá 10 mg resorcinolu R a 0,2 ml kyseliny sírové R Směs se zahřívá 5 min při 140 °C. Po ochlazení se přidá 5 ml vody R a 2 ml amoniaku 32% R; vznikne hnědé zbarvení. Přidá se asi 100 ml vody R; roztok zeleně fluoreskuje. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 2,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 25 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kyanidy. 1,0 g se rozpustí v 10,0 ml lihu 96% R, přidá se 0,5 ml síranu železnatého RS2, 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 0,1 ml chloridu železitého RSI. Roztok se zahřeje k varu, ochladí se a okyselí se 3 ml kyseliny sírové zředěné RS. Po 15 min nevznikne modré zbarvení ani modrá sraženina. Příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití antracénu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 10 mg anthracenu R se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 100 ml. Zkoušený roztok (a). 1,00 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10,0 ml. Zkoušený roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí roztokem vnitřního standardu na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 10,0 mg kyseliny 2-ethyl-2-methyljantarové R se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí chloroformem R na 100,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 5,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se chloroformem R na 10,0 ml. Porovnávací roztok (c). 1,0 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí chloroformem R na 50,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) a 5,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se chloroformem R na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provede za použití: - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R (150 //m až 200 //m), impregnovanou 3 % poly(kyanopropyl)(methyl-fenylmethyl)siloxanu R, - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min, - plamenoionizačního detektoru. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1645 ____________________________________________________________________________Ethylcellulosum 1645 Teplota kolony se udržuje na 165 °C, teplota vstřikovacího prostoru a detektoru na 240 °C. Nastříkne se 1 fA porovnávacího roztoku (c) a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výšky třech píku, kromě píku rozpouštědla, činily nejméně 70 % celé stupnice zapisovače. Látky se eluují v následujícím pořadí: kyselina 2-ethyl-2-methyljantarová, ethosuximid a anthracen. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky kyseliny 2-ethyl-2-methyljantarové a etho-suximidu je nejméně 4. Nastříkne se 1 fA zkoušeného roztoku (a). Na získaném chromatogramu se ověří, že není přítomen žádný pík s retenčním časem shodným s retenčním časem píku vnitřního standardu. Odděleně se nastříkne 1 fA zkoušeného roztoku (b) a 1 fA porovnávacího roztoku (b). Chromato-gram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního ěasu píku ethosuximidu. Z chromatogramu porovnávacího roztoku (b) se vypočte poměr (R) plochy píku ethosuximidu k ploše píku vnitřního standardu. Z chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se vypočítá poměr součtu ploch píku, kromě plochy hlavního píku, píku vnitřního standardu a píku rozpouštědla, k ploše píku vnitřního standardu: tento poměr není větší než R (0,1 %). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu K 20 ml dimethylformamidu R se přidá 0,2 ml roztoku thymolftaleinu R (5 g/l) v dimethylform-amidu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS do vzniku zřetelně modrého zbarvení. Bezprostředně potom se přidá 0,120 g zkoušené látky a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS do opětovného vzniku zřetelně modrého zbarvení. Titrovaný roztok je třeba během titrace chránit před vlivem atmosférického oxidu uhličitého. 1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS spotřebovaného při druhé titraci odpovídá 14,12 mg C7HuN02. Uchovávání Chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. kyselina 2-ethyl-2-methyljantarová. Ethylcellulosum Ethylcelulosa CAS 9004-57-3 Je to částečně O-ethylovaná celulosa. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 44,0 % až 51,0 % ethoxy (-OC2H5) skupin. 1998 Strana 1646 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1646 Ethylcellulosum____________________________________________________________________________ Vlastnosti Bílý nebo žlutavě bílý prášek nebo granulovaný prášek, bez pachu nebo téměř bez pachu. Je prakticky nerozpustná ve vodě, dobře rozpustná v dichlormethanu a ve směsi 20 g lihu 96% a 80 g toluenu, těžce rozpustná v ethylacetatu a v methanolu, prakticky nerozpustná v glycerolu (85%) a v propylenglykolu. Roztoky mohou slabě opalizovat. Zkoušky totožnosti A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. ethylcelulosy. B. 0,2 g se nerozpustí v 10 ml vody R, ale rozpustí se v 10 ml toluenu R za vzniku slabě opalizující-ho roztoku. C. Rozmezí pro Stanovení obsahuje zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušky na čistotu Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 0,5 g se přidá 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R, pro-třepává se 15 min a zfiltruje se filtrem ze slinutého skla (40). K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 mlfenol-ftaleinu RS a 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je růžový. K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 ml červeně methylové RS a 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok j e červený. Viskozita (2.2.9). Množství odpovídající 5,00 g vysušené látky se protřepává s 95 g směsi 20 g lihu 96% R a 80 g toluenu R, až se látka rozpustí. Viskozita se stanoví za použití kapilárního viskozimetru. Viskozita stanovená při 25 °C a vyjádřená v milipascalsekundách je 90 % až 110 % hodnoty uvedené v označení pro nominální hodnotu 10 mPa.s nebo vyšší; 80 % až 120 % hodnoty uvedené v označení pro nominální hodnotu nižší než 10 mPa.s, ale nejméně 6 mPa.s; 75 % až 140 % hodnoty uvedené v označení pro nominální hodnotu 6 mPa.s nebo nižší. Acetaldehyd. Do 250ml kuželové baňky se zabroušenou zátkou se odváží 3,0 g, přidá se 10 ml vody R a. mechanicky se 1 h míchá. Nechá se stát 24 h, zfiltruje se a filtrát se zředí vodou R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se převede do 25ml odměrné baňky, přidá se 5 ml roztoku methyl-benzothiazolonhydrazonhydrochloridu R (0,5 g/l) a zahřívá se 5 min ve vodní lázni při 60 °C. Přidají se 2 ml zkoumadla chloridželezitý-kyselina amidosírová R a znovu se zahřívá 5 min ve vodní lázni při 60 °C. Ochladí se a zředí se vodou R na 25,0 ml. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 5,0 ml roztoku (místo 5,0 ml filtrátu) připraveného zředěním 3,0 ml základního roztoku acetaldehydu (100 jug Cflf)/ml) vodou (1) na 100,0 ml (100 //g/g). Chloridy (2.4.4). 0,250 g se disperguje v 50 ml vody R, zahřeje se k varu, nechá se zchladnout za občasného protřepání. Zfiltruje se a prvních 10 ml filtrátu se odstraní. 10 ml filtrátu se zředí vodou R na 15 ml; takto upravený vzorek vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,1 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,0 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1647 ___________________________________________________________________________Ethylendiaminum 1647 Stanovení obsahu Stanovení se provede plynovou chromatografií (2.2.28). Roztok vnitřního standardu. 120 fA toluenu R se zředí o-xylenem R na 10 ml. Varování. Kyselina j odovodíková a jej í reakční produkty jsou vysoce toxické. Všechny kroky přípravy zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku se provádějí za příslušných ochranných opatření. Zkoušený roztok. 50,0 mg zkoušené látky, 50,0 mg kyseliny adipové R a 2,0 ml roztoku vnitřního standardu se přenesou do vhodné 5ml silnostěnné reakční lahvičky s pertlovacím těsnícím uzávěrem. Opatrně se přidají 2,0 ml kyseliny jodovodíkové R, lahvička se okamžitě těsně uzavře a přesně se i s obsahem zváží. Lahvičkou se 30 s třepe, 10 min se zahřívá při 125 °C, 2 min se nechá chladnout, znovu se 30 s třepe a 10 min se zahřívá při 125 °C. Potom se znovu 2 min nechá chladnout a třepáni a zahřívání se po třetí opakuje. Lahvička se 45 min nechá chladit a znovu se zváží. Jestliže ztráta hmotnosti je větší než 10 mg, směs se odstraní a připraví se jiná. Použije se horní vrstva. Porovnávací roztok. 100,0 mg kyseliny adipové R, 4,0 ml roztoku vnitřního standardu a 4,0 ml kyseliny jodovodíkové R se přenesou do vhodné 10ml silnostěnné lahvičky s pertlovacím těsnícím uzávěrem. Lahvička se uzavře a přesně se i s obsahem zváží. Potom se injekční stříkačkou vstříkne do lahvičky přes zátku 50 fAjodethanu R, lahvička se znovu zváží a z rozdílu hmotností se vypočítá hmotnost přidaného jodethanu. Dobře se protřepe a nechají se oddělit vrstvy. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 5,0 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografií R (150 //m až 180 um) impregnovanou 3 % polydimethylsiloxanu R, - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 15 ml/min, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 80 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru se udržuje na 200 °C. Nastříkne se odděleně po 1 ul horní vrstvy zkoušeného roztoku a horní vrstvy porovnávacího roztoku. Relativní retenční časy látek jsou: jodethanu 0,6, toluenu 1,0 a o-xylenu 2,3. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výšky dvou hlavních píku nebyly menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky jodethanu a toluenu je nejméně 2,0. Vypočítá se obsah jodethanu v procentech podle vzorce: Q1 . m2 . 45,1 . 100 . 100 2 . Q2 . m1 . 156,0 . (100 - d) ' v němž značí: <2i - poměr plochy píku jodethanu k ploše píku toluenu na chromatogramu zkoušeného roztoku, Q2 - poměr plochy píku jodethanu k ploše píku toluenu na chromatogramu porovnávacího roztoku, mx - navážku zkoušené látky ve zkoušeném roztoku v miligramech, m2 - navážku jodethanu v porovnávacím roztoku v miligramech, d - ztrátu sušením v procentech. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Strana 1648 Sbírka zákonu č. 1 / 1998 Částka 1 1648 Ethylenglycoli monostearas____________________________________________________________ Označování V označení na obalu se uvede nominální viskozita 5% roztoku v milipascalsekundách. Ethylendiaminum Ethylendiamin h2n—ch2—Cht—n ht C2H8N2 Mr 60,10 CAS 107-15-3 Je to 1,2-ethandiamin. Obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C2HgN2. Vlastnosti Čirá bezbarvá nebo slabě nažloutlá hygroskopická kapalina. Je mísitelný s vodou a s ethanolem, těžce rozpustný v etheru. Při styku se vzduchem se uvolňují bílé páry. Při zahřívání dochází k úplnému odpaření. Zkoušky totožnosti A. Relativní hustota (2.2.5). 0,895 až 0,905. B. Teplota varu (2.2.12). 116 °C až 118 °C. C. K 0,2 ml se přidá 0,5 ml acetanhydridu R a povaří se. Po ochlazení vznikne krystalická hmota, která se rozpustí zahřátím v 5 ml 2-propanolu R Roztok se ochladí a přidá se 5 ml etheru R. V případě potřeby se krystalizace vyvolá třením skleněnou tyčinkou o stěnu zkumavky. Roztok se zfiltruje filtrem ze slinutého skla, promyje se několikrát etherem R a vysuší se při 100 °C až 105 °C. Zbytek taje (2.2.14) při 173 °C až 177 °C. Zkoušky na čistotu Roztok S. 10 g se smíchá s vodou prostou oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Uhličitany. Směs 4 ml roztoku S a 6 ml hydroxidu vápenatého RS neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1). Chloridy (2.4.4). K 5 ml roztoku S se přidá 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 Mg/g)- Amonium a jiné báze. 1,2 g se rozpustí ve 20 ml lihu 96% R a přidá se po kapkách za stálého míchání 4,5 ml kyseliny chlorovodíkové R Směs se odpaří do sucha na vodní lázni, zbytek se rozdrtí skleněnou tyčinkou a suší se 1 h při 100 ° C až 105 °C. 1 g zbytku odpovídá 0,4518 g C fí ^N 2 Nalezený procentuální obsah C2H8N2 se neliší od nalezeného procentuálního obsahu ve Stanovení obsahu o více než 0,5 %. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1649 ___________________________________________________________________Ethylenglycoli monostearas 1649 Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 Mg/g)-Zbytek po odpaření. 5,00 g se odpaří do sucha na vodní lázni a suší se 1 h při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 15 mg (0,3 %). Stanovení obsahu 25,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS a 0,2 ml červeně methylové směsného indikátoru RS se smíchá v baňce a přidá se 0,600 g zkoušené látky. Titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS do změny fialově červeného zbarvení na zelené. 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS odpovídá 30,05 mg C2H8N2. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Ethylenglycoli monostearas Ethylenglykolmonostearat CAS 111-60-4 Je to směs ethylenglykolmono- a diesterů kyseliny stearové a palmitové. Obsahuje nejméně 50 % monoesterů připravených kondenzací ethylenglykolu a kyseliny stearové. Výroba Je-li ethylenglykolmonostearat vyráběn z loje, musí zvířata, ze kterých je lůj získáván, splňovat požadavky oprávněné autority na zdravá zvířata určená pro humánní konzumaci. Pokud jsou pro výrobu použity tkáně bovinního původu, má být zvířecí zdroj prostý bovinní spongiformní encefalopatie a neměl by být nikdy vystaven rizikovým faktorům, jako je výkrm bílkovinami přežvýkavců. K dosažení tohoto cíle mají zvířata pocházet z ověřených zdrojů. Při výběru zdroje zvířecí tkáně, jež se má použít, se má vzít v úvahu relativní nakažlivost a možné riziko spojené s různými tkáněmi. Různé kategorie rizika popisují platná pravidla Evropské unie Směrnice pro snížení na minimum rizika přenosu původců spongiformní encefalopatie prostřednictvím léčivých přípravků (Guidelines for minimising the risk of transmission of agents causing spongiform encephalopathies via medicinal products) a platné pokyny Světové zdravotnické organizace. Vlastnosti Bílá nebo téměř bílá voskovitá tuhá látka. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu a v horkém lihu 96%. + * * * * Strana 1650 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1650 Ethylis acetas______________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti A. Zkouška Teplota tání, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Provede se plynová chromatografie (2.2.28). Zkoušený roztok. K 2,5 g se přidá 40 ml hydroxidu draselného v Uhu RS a zahřívá se 30 min na vodní lázni pod zpětným chladičem. Přidá se 30 ml vody R, oddestiluje se líh, k horké směsi se přidá 15 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, ochladí se a protřepe se s 50 ml etheru R. Horní vrstva se promyje třikrát 10 ml chloridu sodného RS, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se. Rozpouštědlo se odpaří a zbytek se vysuší za sníženého tlaku. K 0,1 g zbytku v baňce se přidá 5 ml roztoku fluoridu boritého R (140 g/l) v methanolu R a zahřívá se 15 min pod zpětným chladičem. Ochladí se a převede se do dělicí nálevky s 10 ml hexanu R. Přidá se 10 ml nasyceného roztoku chloridu sodného R a 10 ml vody R. Protřepe se, spodní vrstva se odstraní a horní vrstva se vysuší síranem sodným bezvodým R. Porovnávací roztok. 0,25 g methylpalmitatu R a 0,25 g methylstearatu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro chromatografii R (100 //m až 115 /um), impregnovanou polyethylenglykolsukcinatem R, - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony j e 170 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru j e 220 °C. Nastříkne se 1 (A každého roztoku. Retenční časy a velikosti dvou hlavních píku na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou přibližně shodné s retenčními časy a velikostmi hlavních píku na chromatogramu porovnávacího roztoku. C. Zkouška Stanovení obsahu (obsah monoesterů) je zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušky na čistotu Teplota tání (2.2.15). 54 ° C až 60 °C. Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 3,0 (IA); stanoví se s 10,° g zkoušené látky. Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 3,0. Číslo zmýdelnění (2.5.6). 170 až 195; stanoví se s 2,0 g zkoušené látky. Volný ethylenglykol. Nejvýše 5,0 %; stanoví se postupem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Stanoví se obsah volného ethylenglykolu a monoesterů vylučovací chromatografii (2.2.30). Zkoušený roztok. Do 15ml baňky se naváží asi 0,2 g (m ) s přesností na 0,1 mg. Přidá se 5 ml tetra-hydrofuranu R a třepe se do rozpuštění, je-li třeba, mírně se zahřeje. Baňka se znovu zváží a vypočítá se celková hmotnost rozpouštědla a zkoušené látky (w2). Porovnávací roztoky. Do čtyř 15ml baněk se postupně naváží s přesností na 0,1 mg asi 2,5 mg, 5,0 mg, 10,0 mg a 20,0 mg ethylenglykolu R. Přidá se 5 ml tetrahydrofuranu R a důkladně se protřepe. Baňky se znovu zváží a vypočítá se koncentrace ethylenglykolu v mg/g pro každý porovnávací roztok. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1651 Ethylis acetas 1651 Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony pro gelovou chromatografii délky 0,6 m a vnitřního průměru 7 mm naplněné styrendivi-nylbenzen-kopolymerem R (5 //m, porozita 10 nm), - mobilní fáze, kterou je tetrahydrofuran R, s průtokovou rychlostí 1 ml/min, - diferenciálního refraktometrického detektoru. Nastříkne se 40 fA zkoušeného roztoku a 40 fA každého porovnávacího roztoku. Koncentrace ethylenglykolu ve zkoušeném roztoku (c) se stanoví z kalibrační křivky získané za použití porovnávacích roztoků. Vypočte se procentuální obsah volného ethylenglykolu P2 podle vzorce: c . rrir, mx . 10 Z plochy píku monoesterů (s i) a diesterů (s2) se vypočte procentuální obsah monoesterů podle vzorce: —^— . [100 - (P, + P2)] , Sl + S2 v němž značí: Px - obsah volného ethylenglykolu v procentech, P2 - obsah volných mastných kyselin v procentech, vypočte se podle vzorce: IA . 270 p2 =--------------- > 2 561,1 v němž značí: IA - číslo kyselosti. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Ethylis acetas Ethylacetat______ o II H3C—C—O—C2H5 C4H802 Mr 88,11 CAS 141 -78-6 Je to ethylester kyseliny octové. Vlastnosti Čirá bezbarvá těkavá kapalina. Je dobře rozpustný ve vodě, mísitelný s acetonem, s lihem 96% a s dichlormethanem. Strana 1652 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1652 Ethylis acetas______________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota varu (2.2.12). 76 °C až 78 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. ethylacetatu. C. Vyhovuje zkoušce na acetyl (2.3.1). D. Vyhovuje zkoušce na estery (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. Směs 1 ml zkoušené látky a 15 ml vody R je čirá (2.2.1) a bezbarvá (2.2.2, Metoda II). Kysele reagující látky. K 10 ml lihu 96% R se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS a tolik hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS, aby vzniklo růžové zbarvení. Přidá se 5,5 ml zkoušené látky a 0,25 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS; roztok zůstane nejméně 15 s růžový. Relativní hustota (2.2.5). 0,898 až 0,902. Index lomu (2.2.6). 1,370 až 1,373. Reakce s kyselinou sírovou. 2 ml se opatrně přidají k 10 ml kyseliny sírové R Na styku obou kapalin do 15 min nevznikne zbarvení. Příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28). Zkoušený roztok. Zkoušená látka. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R (136 //m až 173 um), - dusíku pro chromatogrqfii R s průtokovou rychlostí 30 ml/min, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se zvyšuje rychlostí 8 °C/min z 90 °C až na 240 °C, při níž se udržuje 8 min; teplota nástřikového prostoru a detektoru je 240 °C. Nastříkne se 1 ul zkoušeného roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, větší než 0,2 % plochy hlavního píku. Odparek. 100,0 g se odpaří do sucha na vodní lázni a potom se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 3 mg (30 Mg/g)-Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 10,0 ml zkoušené látky. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě do 30 °C. Nečistoty A. methylacetat, B. ethanol, C. methanol. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1653 f Ethylis biscoumacetas 1653 f Ethylis biscoumacetas Ethylbiskumacetat Synonymum. Ethylům biscumaceticum OH OH COO—C2H5 C22H1608 Mr408,36 CAS 548-00-5 Je to ethylester kyseliny bis(4-hydroxy-2-oxo-2//-l-benzopyran-3-yl)octové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje nejméně 96,5 % sloučeniny C 2JT iP % Celkový obsah počítaný na vysušenou látku a vyjádřený jako součet ethylbiskumacetatu, volné kyseliny bisoxykumarinyloctové a 4,4'-anhydroderivátu ethylbiskumacetatu je v rozmezí 98,5 % až 101,5 %. Vlastnosti Bílý až slabě nažloutlý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96 %. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: C. Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 178 °C až 182 °C. B. 25,0 mg se rozpustí ve 25 ml methanolu R, přidá se 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 25 ml methanolu R, 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se vodou R na. 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 200 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 222 nm a 310 nm, a dvě prodlevy, při 240 nm a 290 nm. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety ethylbiskumacetatu CRL. D. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí ve 20,0 ml chloroformu R, roztok se použije také ke zkoušce absorbance. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ 7 (2.2.2, Metoda II). Strana 1654 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1654 §§ Ethylmorphini hydrochloridum______________________________________________________________ Absorbance (2.2.25). Absorbance roztoku ze zkoušky Vzhled roztoku měřená v 50mm vrstvě při 420 nm za použití chloroformu R jako kontrolního roztoku je nejvýše 0,14. Volná kyselina bisoxykumarinyloctová. Nejvýše 1,6 %, počítáno na vysušenou látku. 2,500 g se rozpustí v 60 ml acetonu R, přidá se 24 ml vody R, 5,5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l KS* a 10 min se nechá roztokem probublávat dusík. Potom se titruje hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS v atmosféře dusíku za potenciometrické indikace (skleněná a nasycená kalomelová elektroda, derivační křivka) (2.2.20) do druhého inflexního bodu. Odečte se spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS mezi prvním a druhým inflexním bodem. Tato spotřeba se použije také ve zkoušce Stanovení obsahu. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 38,03 mg kyseliny bisoxykumarinyloctové. Jiné organické látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R. Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 0,10 g ethylbiskumacetatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem Rna 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 20 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, chloroformu R a cyklohexanu R (2 + 5 + 5) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, jsou přítomny dvě skvrny odpovídající kyselině bisoxykumarinyloctové a 4,4'-anhydroderivátu ethylbiskumacetatu. Žádná další skvrna není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). 4,4'-Anhydroderivát ethylbiskumacetatu. Nejvýše 1,4 %. K 0,800 g se v baňce se zabroušenou zátkou přidá 50 ml roztoku uhličitanu sodného R (58 g/l) a 10 min se třepe. Nerozpuštěný zbytek se odfiltruje předem zváženým filtrem ze slinutého skla (4). Baňka i filtr se promyjí po malých dávkách asi 50 ml vody R, zbytek se suší 3 h při 105 °C a nechá se vychladnout v exsikátoru; zbytek váží nejvýše 0,011 g. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,2 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,3000 g (m) se rozpustí v 60 ml acetonu R, přidá se 24 ml vody R, roztokem se nechá 10 min probublávat dusík a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS způsobem uvedeným ve zkoušce Volná kyselina bisoxykumarinyloctová, viz Zkoušky na čistotu. Od nalezené spotřeby se odečte spotřeba zjištěná ve zkoušce Volná kyselina bisoxykumarinyloctová přepočtená na navážku (m). 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 40,84 mg C22H1608. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1655 ______________________________________________________________§§ Ethylmorphini hydrochloridum 1655 Nečistoty A. kyselina bisoxykumarinyloctová, B. 4,4'-anhydroderivát ethylbiskumacetatu. §§ Ethylmorphini hydrochloridum Ethylmorfiniumchlorid Synonyma. Ethylmorfinium chloratum, Aethylmorfinium chloratum © Cl • 2 H20 C19H24CIN03 . 2H20 H 385,89 CAS 6746-59-4 Mr bezvodého 349,86 Je to dihydrát (5Ä,65)-4,5-epoxy-3-ethoxy-6-hydroxy-N-methyl-7-morfineniumchloridu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C19H24C1N03. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. ethylmorfinumchloridu. B. 0,5 g se rozpustí ve zkumavce v 6 ml vody R a přidá se 15 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS. Krystalizace se urychlí třením skleněnou tyčinkou o stěnu zkumavky. Bílá krystalická sraženina se odfiltruje, promyje se a rozpustí ve 20 ml vody R zahřáté na 80 °C. Zfiltruje se a ochladí se ve vodě s ledem. Krystaly 12 h sušené ve vakuu tají (2.2.14) při 85 °C až 89 °C. C. K asi 10 mg se přidá 1 ml kyseliny sírové R, 0,05 ml chloridu železitého RS2 a zahřeje se na vodní lázni; vznikne modré zbarvení. Přidá se 0,05 ml kyseliny dusičné R; zbarvení se změní na červené. D. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). r^\v/°C2Hs H3C Strana 1656 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1656 §§ Ethylmorphini hydrochloridum______________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,500 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 25,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 4,3 až 5,7; měří se roztok S. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -102° až -105 °, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R na 100 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 [A obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26%> R acetonu R lihu 96%> R a toluenu R (2,5 + 32,5 + 35 + 35). Vrstva se usuší na vzduchu a postříká sejodobismutitanem draselným zředěným RS. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 8,0 % až 10,0 %; stanoví se s 0,250 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 20 ml acetanhydridu R, 5 ml octanu rtuťnatěho RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VSza potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 34,99 mg C19H24C1N03. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Omamná látka. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1657 Ethylparabenum 1657 Ethylparabenum Ethylparaben Synonymum. Ethylis parahydroxybenzoas OH C9H10O3 Mr 166,18 CAS 120-47-8 Je to ethyl-4-hydroxybenzoat. Obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny Cc>H10O3. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v etheru, v lihu 96% a v methanolu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 115 °C až 118 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem ethylparabe-nu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). D. K asi 10 mg se ve zkumavce přidá 1 ml uhličitanu sodného RS, zahřeje se k varu na 30 s a ochladí (roztok a). K dalším asi 10 mg v podobné zkumavce se přidá 1 ml uhličitanu sodného RS; látka se částečně rozpustí (roztok b). K roztokům (a) a (b) se současně přidá 5 ml amino-pyrazolonu RS a 1 ml hexakyanoželezitanu draselného RS a promíchá se; roztok (b) je žlutý nebo oranžově hnědý; roztok (a) je oranžový nebo červený a jeho zbarvení je zřetelně intenzivnější než zbarvení roztoku (b). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Strana 1658 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1658 f Etqfyllinum_______________________________________________________________________ Kysele reagující látky. Ke 2 ml roztoku S se přidají 3 ml lihu 96% R, 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,1 ml zeleně bromkresolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuj e nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Příbuzné látky. Stanoví se tenkovrstvou chromatografií (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silika-gelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem Ä na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg ethylparabenu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg methylparabenu CRL se rozpustí v 1 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se acetonem R na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 2 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R vody R a methanolu R (1 + 30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) nepřevyšuje žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzitou skvrnu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou patrný dvě zřetelně oddělené skvrny. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 2,000 g se odváží do baňky se zabroušenou zátkou, přidá se 40,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zpětný chladič propláchne 5 ml vody R a promývací tekutina se přidá do baňky. Nadbytek hydroxidu sodného se titruje kyselinou sírovou 0,5 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Současně se provede slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 166,2 mg C^^Oj. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Nečistoty A. 4-hydroxybenzoat, B. methyl-4-hydroxybenzoat (methylparaben), C. propyl-4-hydroxybenzoat (propylparaben), D. butyl-4-hydroxybenzoat (butylparaben). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1659 _______________________________________________________________________f Etofyllinum 1659 f Etofyllinum Etofylin Synonymum. Aethophyllinum C9H12N403 Mr 224,22 CAS 519-37-9 Je to 7-(2-hydroxyethyl)-l,3-dimethyl-2,6(l//,3//)-purindion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny CJT^NPj. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě a těžce rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a C. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 161 °C až 166 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem etojylinu CRL. Měří se tablety připravené z 0,5 mg až 1 mg látek a 0,3 g bromidu draselného R. C. 1 g se rozpustí v 5 ml acetanhydridu R a vaří se 15 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 100 ml směsi objemových dílů etheru R a etheru petrolejového R (20 + 80) a chladí se nejméně 20 min ve vodě s ledem za občasného protřepání. Zfiltruje se, sraženina se promyje směsí objemových dílů etheru R a etheru petrolejového R (20 + 80), rekrystalizuje se z lihu 96% R a vysuší se ve vakuu. Krystaly tají (2.2.14) při 101 °C až 105 °C. D. Vyhovuje zkoušce na xanthiny (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,25 ml modři bromthymolové RS1; roztok je žlutý nebo zelený. Přidáním nejvýše 0,4 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS se změní zbarvení indikátoru na modré. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254 R. Zkoušený roztok. 0,3 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (20 + 30) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Připraví se bezprostředně před použitím. 1998 Strana 1660 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1660 f Etqfyllinum________________________________________________________________ Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem Rna 100 ml. Porovnávací roztok (b). 0,2 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg theofylinu R se rozpustí v methanolu R, přidá se 0,3 ml zkoušeného roztoku a zředí se methanolem R na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, ethanolu R a chloroformu R (1 + 10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Chloridy (2.4.4). 2,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (400 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Aby se předešlo přehřátí reakční směsi, promíchává se co nejdokonaleji a titrace se ukončí ihned, jakmile se dosáhne bodu ekvivalence. 0,200 g se rozpustí ve 3,0 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 50,0 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 22,42 mg C^^Oj. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1661 f Etofyllinum 1661 f Etoposidum Etoposid o—CH2 Anx C29H32013 Mr 588,56 CAS 33419-42-0 Jeto(5JR,5aÄ,8aÄ,95)-9-[(4,6-0-(JR)-ethyliden-ß-D-glukopyranosyl)oxy]-5-(4-hydroxy-3,5-di-methoxyfenyl)-5,8,8a,9-tetrahydro-isobenzofuro[5,6-/|[l,3]benzodioxol-6[5aií]-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C^cJH^O^. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v methanolu, těžce rozpustný v dichlormethanu a v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem etoposidu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Ve zkumavce se rozpustí asi 5 mg zkoušené látky v 5 ml kyseliny octové ledové R a přidá se 0,05 ml chloridu železitého RSI. Roztok se promíchá, opatrně se navrství 2 ml kyseliny sírové R tak, aby vznikly dvě vrstvy, a nechá se asi 30 min stát; vzniká růžové až červenohnědé zbarvení na styku obou vrstev a žluté zbarvení horní vrstvy. Strana 1662 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1662 f Etofyllinum_______________________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,6 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Roztok je cirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok stupně 6 nejpodobnějšího zbarvení (2.2.2, Metoda II). Specifická optická otáčivost (2.2.7). -106° až -114°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 50 mg ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředěním stejnou směsí na 10,0 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se jí na 2 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg etoposidu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se jí na 2 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) na 20 ml. Porovnávací roztok (c). 4 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese do 10mm proužků po 5 fA každého roztoku. Zkoušený roztok (a) se nanáší jako poslední. Vyvíjí se ihned směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R acetonu R a dichlormethanu R (1,5 + 8 + 20 + 100) po dráze 17 cm. Vrstva se suší 5 min v proudu teplého vzduchu, postříká se směsí objemových dílů kyseliny sírové R a lihu 96% Ä(l + 9)al5 min se zahřívá při 140 °C. Potom se vrstva ihned přikryje skleněnou deskou stejné velikosti a hodnotí se v denním světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,0 %; 0,500 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C pod vysokým vakuem. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. Porovnávací roztok (a). 50 mg etoposidu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). K 10 ml zkoušeného roztoku se přidá 0,1 ml roztoku kyseliny octové R (4% V/V) a 0,1 ml fenolftaleinu RS. Přidává se hydroxid sodný 1 mol/l VS do vzniku slabě růžového zbarvení (asi 0,15 ml). Po 15 min se přidá 0,1 ml roztoku kyseliny octové R (4% V/V). Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografii R (10 jam), Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1663 ________________________________________________________________f Etofyllinum 1663 - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku kyseliny octové R (4% V/V) (24 + 76), průtoková rychlost je 2 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 285 nm, - injektorové smyčky. Nastříkne se 10 ul porovnávacího roztoku (b) a zaznamenává se chromatogram, dokud není eluován pík fenolftaleinu. Relativní retenční čas píku fenolftaleinu vzhledem k etoposidu je asi 2,7. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu jsou dva hlavní píky a rozlišení mezi těmito píky je nejméně 1,5; nepřihlíží se k píku fenolftaleinu. K získání uvedeného rozlišení, je-li třeba, se sníží koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi nebo se sníží průtoková rychlost mobilní fáze. Nastříkne se šestkrát 10 fA porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, j e-li relativní směrodatná odchylka plochy píku etoposidu nejvýše 2,0 %. Nastříkne se 10 fA zkoušeného roztoku a 10 fA porovnávacího roztoku (a). Obsah C29H32013 v procentech se vypočítá z ploch píku a deklarovaného obsahu etoposidu CRL. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Separandum. Nečistoty A. 4'-karbobenzoxyethylidenlignan P, Strana 1664 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1664 f Etojyllinum O—CH2 H,C H3CO T OCH3 OH B. pikroethylidenlignan P, O—CH2 H,C H3CO J OCH3 OH C. a-ethylidenlignan P, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1665 Eucalypti etheroleum 1665 D. lignan P, OH E. 4'-demethyl-epipodofýlotoxin. Eucalypti etheroleum ***** Blahovičníková silice Synonyma. Eucalypti aetheroleum, Oleum eucalypti____________________________________ Je to silice získaná destilací s vodní párou a následnou rektifikací z čerstvých listů nebo čerstvých koncových větévek různých druhů rodu Eucalyptus bohatých na cineol, jedná se zejména o Eucalyptus globulus LAB ILL., Eucalyptus fructicetorum MUELL.F.v. {Eucalyptus polybractea BAK.,R.T) a Eucalyptus smithii BAK., R.T. Obsahuje nejméně 70,0 % cineolu (eukalyptolu). Vlastnosti Bezbarvá nebo světle žlutá kapalina aromatického kafrového pachu a pronikavé kafrové, později chladivé chuti. Strana 1666 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1666 Eugenolum________________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok. 0,1 g zkoušené látky se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 50 [A cineolu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 10 [A citronellalu R se rozpustí v 5 ml toluenu R. Na vrstvu se nanese oddelene do pruhů po 10 [A roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethyl-acetatu R a toluenu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisalde-hydem RS, suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je ve střední části skvrna cineolu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku hlavní skvrna odpovídá polohou a zbarvením skvrně cineolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a); na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné další, méně intenzivní skvrny. Chromatogram se použije ke zkoušce na čistotu Jiné druhy rodu Eucalyptus. Zkoušky na čistotu Optická otáčivost (2.2.7). 0° až +10°. Relativní hustota (2.2.5). 0,906 až 0,925. Index lomu (2.2.6). 1,458 až 1,470. Rozpustnost v lihu (2.8.10). Rozpouští se v pěti objemových dílech lihu R 70% (V/V). Jiné druhy rodu Eucalyptus. Na chromatogramu zkoušeného roztoku ze Zkoušky totožnosti není v horní polovině patrná skvrna odpovídající skvrně citronellalu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Aldehydy. 10 ml zkoušené látky se převede do zkumavky o vnitřním průměru 25 mm a délky 150 mm se zabroušenou zátkou, přidá se 5 ml toluenu R a 4 ml hydroxylamoniumchloridu v lihu RS. Silně se protřepe a ihned se titruje hydroxidem draselným 0,5 mol/l v lihu 60% (V/V) VS do změny červeného zbarvení na žluté. V titraci se za protřepávání pokračuje; bod ekvivalence je dosažen, jestliže se žluté zbarvení spodní vrstvy nezmění do 2 min po důkladném protřepání a následném oddělení vrstev. Reakce je ukončena do asi 15 min. Stanovení se opakuje s dalšími 10 ml zkoušené látky. Jako porovnávací roztok pro bod ekvivalence se použije ztitrovaný roztok z prvního stanovení, k němuž se přidá 0,5 ml hydroxidu draselného 0,5 mol/l v lihu 60% (V/V) VS. Při druhé titraci se spotřebuje nejvýše 2,0 ml hydroxidu draselného 0,5 mol/l v lihu 60% (V/V) VS. Feiandren. 1 ml se smíchá se 2 ml kyseliny octové ledové R a 5 ml etheru petrolejového Rl, přidají se 2 ml nasyceného roztoku dusitanu sodného R a mírně se protřepe; v horní vrstvě se do 1 h netvoří krystalická sraženina. Stanovení obsahu Provede se stanovení 1,8-cineolu v silicích (2.8.11). Uchovávání Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech, chráněna před teplem. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1667 Eugenolum 1667 Eugenolum Eugenol GH2 C H—CH2 C10H12O2 Mr 164,20 CAS 97-53-0 Je to 2-methoxy-4-allylfenol. Vlastnosti Bezbarvá nebo světle žlutá čirá kapalina, na vzduchu tmavnoucí, výrazného pachu po hřebíčku. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 70% ( V/V), prakticky nerozpustný v gly-cerolu, mísitelný s dichlormethanem, s etherem, s kyselinou octovou, s lihem 96% a s mastnými oleji. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Index lomu, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem eugenolu CRL. C. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s pnsadou fluorescenčního indikátoru pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 50 fA zkoušené látky se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25 ml. Porovnávací roztok. 50 [A eugenolu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 [A obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů ethyl-acetatu R a toluenu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu studeného vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká anisaldehydem RS a suší se 10 min při 100 ° C až 105 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. D. 0,05 ml zkoušené látky se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R a přidá se 0,1 ml chloridu železitého RSI; vzniká tmavě zelené zbarvení, které se do 10 min změní na žlutavě zelené zbarvení. Strana 1668 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1668 Eugenolum________________________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. Jeden objemový díl zkoušené látky se smíchá se dvěma objemovými díly lihu R 70% (V/V). Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž4 (2.2.2, Metoda II). Relativní hustota (2.2.5). 1,066 až 1,070. Index lomu (2.2.6). 1,540 až 1,542. Příbuzné látky. Nejvýše 2,0 %. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28). Zkoušený roztok. 0,10 ml zkoušené látky se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 1,8 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanoupro plynovou chromatografií R, impregnovanou 5 % makrogol 20 000 2-nitrotereftalatu R, - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se 2 min udržuje na 80 °C, pak se zvyšuje rychlostí 8 °C/min, až se dosáhne teploty 240 °C, při níž se udržuje 15 min; teplota nástřikového prostoru je 250 °C a teplota detektoru 300 °C. Nastříkne se 1 fA zkoušeného roztoku. Obsah příbuzných látek v procentech se vypočítá z ploch píku chromatogramu zkoušeného roztoku metodou vnitřní normalizace. Uhlovodíky. 1 ml se ve zkumavce se zátkou rozpustí v 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS, přidá se 30 ml vody R a ihned se pozoruje; roztok je žlutý a čirý (2.2.1) a na vzduchu se kalí. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,0 g. Uchovávání Ve zcela naplněných dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Nečistoty CH=CH—CH3 A. 2-methoxy-4-(l -propenyljfenol (isoeugenol). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1669 Fagi pix 1669 Fagi pix ^ Bukový dehet Synonymum. Pix fagi_____________________________________________________________ Je to dehet získaný suchou destilací dřeva druhu Fagus sylvatica L. Vlastnosti Viskózni hnědočerná tekutina, charakteristického pachu po kreosotu. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mísitelný s vazelínou a tuky. Zkoušky totožnosti Roztok S. 1 g se smíchá s 20 ml vody R a protřepává se 10 min. Pak se zfiltruje. A. Roztok S reaguje kysele na lakmusový papír. B. K 5 ml roztoku S se přidává po kapkách roztok chloridu železitého R (1 g/l); vznikne hnedočervené zbarvení. C. 5 ml roztoku S se smíchá s 0,1 ml bromové vody R; vznikne zákal. D. 5 ml roztoku S se smíchá se 4 ml vínanu meďnatého RS a krátce se povaří; vznikne oranžová sraženina. Zkoušky na čistotu Hustota (2.2.5). 1,100 až 1,220 g/ml. Dehet ze dřeva jehličnanů. 1 g se smíchá s 15 ml etheru petrolejového R protřepává se 5 min a pak se zfiltruje. 10 ml filtrátu se smíchá s 5 ml roztoku octanu meďnatého R (1 g/l) a protřepává se 5 min. Horní vrstva se nebarví zeleně; přidá se 10 ml etheru R; zbarvení se nemění. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,3 %. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Strana 1670 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1670 f Famotidinum f Famotidinum Famotidin N—S02—N H, _ _ _// NH2 C8H15N702S3 H 337,43 CAS 76824-35-6 Je toN2-(aminosulfonyl)-3-[[[2-[(diaminomethylen)amino]-4-tliiazolyl]metliyl]tliio] propanamidin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C8H15N702S3. Vlastnosti Bílý nebo nažloutle bílý krystalický prášek nebo krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dimethylformamidu a v kyselině octové ledové, těžce rozpustný v methanolu, velmi těžce rozpustný v ethanolu, prakticky nerozpustný v etheru a ethylacetatu. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách. Vyskytuje se ve dvou formách, které tají při asi 163 °C a při asi 169 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 25,0 mg se rozpustí v tlumivém roztoku o pH 2,5 (1) a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí tlumivým roztokem o pH 2,5 (1) na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 265 nm. Specifická absorbance v maximuje 297 až 315, počítáno na vysušenou látku. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety famotidinu CRL. Pokud spektra jsou rozdílná, suspenduje se 0,10 g zkoušené látky a porovnávací látky odděleně v 5 ml vody R. Zahřeje se k varu, nechá se vychladnout a třením skleněnou tyčinkou o stěnu zkumavky se urychlí krystalizace. Krystaly se odfiltrují, promyjí se 2 ml ledové vody R a 1 h se suší v sušárně při 80 °C při tlaku nepřekračujícím 670 Pa. Se zbytky se zaznamenají nová spektra. C. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shoduje polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (f). D. Za třepáni se rozpustí asi 5 mg zkoušené látky a asi 3 mg p-fenylendiamoniumdichloridu R v 5 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l). Přidá se asi 0,1 g zinku práškového R, zamíchá se a nechá se 2 min stát. Přidá se 5 ml síranu amonno-železitého RS6 a zamíchá se. Vzniká modré nebo fialově modré zbarvení. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1671 _____________________________________________________________________________f Famotidinum 1671 Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,20 g se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R (50 g/l), v případě potřeby se zahřeje na 40 °C a zředí se stejnou kyselinou na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ7 (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Zkouší se tenkovrstvou chromatografií (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu (5 um) s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v kyselině octové ledové R a zředí se jí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí kyselinou octovou ledovou R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 3 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí kyselinou octovou ledovou R na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí kyselinou octovou ledovou R na 100 ml. Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí kyselinou octovou ledovou R na 10 ml. Porovnávací roztok (d). 4 mg famotidinu nečistoty A CRL se rozpustí v kyselině octové ledové R a zředí sejí na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou octovou ledovou Ä na 10 ml. Porovnávací roztok (e). 4 mg famotidinu nečistoty B CRL se rozpustí v kyselině octové ledové R a zředí sejí na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 10 ml. Porovnávací roztok (f). 20 mg famotidinu CRL se rozpustí v kyselině octově ledově R a zředí se jí na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně 5 ul každého roztoku tak, že se nanáší po 1 ul za sušení proudem dusíku R po každém nanesení. Deska s vrstvou se umístí do exsikátoru na 2 h a vyvíjí se čerstvě připravenou směsí objemových dílů amoniaku 26% R, toluenu R, methanolu R a ethylacetatu R (2 + 20 + 25 + 40). Vrstva se suší na vzduchu, dokud je patrný pach rozpouštědel, a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající famotidinu nečistotě A není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,2 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající famotidinu nečistotě A, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %); nejvýše tři takové skvrny jsou intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) jsou patrný dvě zřetelně oddělené skvrny a na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je viditelná skvrna. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 ug/g). Připraví se porovnávací roztok za použití 2 ml základního roztoku olova (10 fig Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se 5 h suší v sušárně při 80 °C a tlaku nepřekračujícím 670 Pa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,120 g se rozpustí v 60 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristě 0,1 mol/l VS odpovídá 16,87 mg CjHjjNtC^Sj. Strana 1672 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1672 f Famotidinum Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty H2N .. NH \ J*\__ // C=N----(/ J)----CH2—S—CH2—CH2—C / \ // \ H2N S-----J NH2 A. 3 - {[2 -(diaminomethylenamino)thiazol-4-yl]methylthio } propionamidin, 02 H2N M V V M NH2 x _^*N\_ Ji iL _^V_ 7 c=n—r jT— Cht—s—Cht-Cht—"\ y— Cht-Cht—s—CH2-ťT ^—n=c H2N S-----^ H ^-----S Nht B. 3,5-bis{[2-(diaminomethylenamino)thiazol-4-yl]methylthioethyl}-4//-l,2,4,6-thiatriazin-l,l--dioxid, H2N .. NH-S02—NhJ2 \ J*\ / c=n— - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min. Je to směs objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (2,7 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným zředěným RS na hodnotu 5,0, a acetonitrilu R (75 + 25), - spektrofotometrického detektoru, 225 nm, - injektorové smyčky, 20 fA. Nastříkne se porovnávací roztok (c). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavních píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním pikem (kloxacilin) a druhým pikem (flukloxacilin) je nejména 2,5. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku flukloxacilinu je nejvýše 1,0 %. Zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (a) se nastřikují střídavě. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě nepřevyšující 25 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilním vzduchotěsném zabezpečeném obalu. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka: - sterilní, - prostá pyrogenních látek. Strana 1696 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1696 f Flucloxacillinum natricum Nečistoty ,COOH CH3 O COOH A. kyselina(45)-2-{karboxy{[[3-(6-fluorfenyl-2-chlor)-5-methylisoxazol-4-yl]karbonyl]amino}--methyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (penicilové kyseliny flukloxacilinu), CH, O B. kyselina(2RS,4S)-2-{{[[3-(6-fluorfenyl-2-chlor)-5-methylisoxazol-4-yl]karbonyl]amino}-met-hyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (penilové kyseliny flukloxacilinu), COOH H2N-|—|^/\h3 H H C. kyselina(25,,5Ä,6Ä)-6-amino-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-l-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová (kyselina 6-aminopenicilanová), Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1697 f Flucytosinum 1697 D. kyselina 3-(6-fluorfenyl-2-chlor)-5-methylisoxazol-4-karboxylová. f Flucytosinum Flucytosin C4H4FN30 H 129,09 CAS 2022-85-7 Je to 4-amino-5-fluor-2(l/f)-pyrimidinon. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C4H4FN30. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v ethanolu, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem flucytosinu CRL. B. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. Asi 5 mg se smíchá s 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Nechá se zchladnout, přidá se 1 ml vody R 0,05 mXfenolfta-leinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do vzniku bezbarvého roztoku. Zfiltruj e se a k filtrátu se přidá čerstvě připravená směs 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu Strana 1698 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1698 f Fludrocortisoni acetas_____________________________________________________________________ zirkoničitého RS. Promíchá se, nechá se 5 min stát a porovná se zbarvení roztoku s kontrolním roztokem připraveným současně stejným způsobem; červené zbarvení roztoku se změní na žluté. D. K 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,15 ml bromové vody R a protřepe se; roztok se odbarví. Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ7 nebo Ž7 (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silika-gelu. Zkoušený roztok (a). 50 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 15) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů vody R a methanolu R (IQ+15) nu 10 m\. Porovnávací roztok (a). 10 mg flucytosinu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 15) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 15) na 100 ml. Porovnávací roztok (c). 5 mg fluorouracilu CRL se rozpustí v 5 ml porovnávacího roztoku (a). Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R methanolu R a ethylacetatu R (1 + 15 + 25 + 60) po dráze 12 cm. Po vytékání rozpouštědel volně na vzduchu se vrstva vystaví na 5 min parám chloru v uzavřené komoře, do které byla předem na 15 min vložena miska se směsí objemových dílů roztoku manganistanu draselného R (15 g/l), kyseliny chlorovodíkové RS 1 a vody R (2 + 1 + 1). Vrstva se suší v proudu studeného vzduchu do odstranění přebytku chloru; vrstva pod nanesenými body na startu nedává s kapkou škrobu s jodidem draselným RS modré zbarvení. Vrstva se rovnoměrně postříká roztokem škrobu sjodidem draselným R a pozoruje se v denním světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Fluoridy. Nejvýše 200 Mg/g- Provede se potenciometrické stanovení fluoridů za použití fluoridové selektivní indikační elektrody a srovnávací argentchloridové elektrody. Všechny roztoky se připravují a uchovávají v nádobách z plastů. Tlumivý roztok. 58 g chloridu sodného R se rozpustí v 500 ml vody R, přidá se 57 ml kyseliny octové ledové R a 200 ml roztoku kyseliny cyklohexylendinitriltetraoctové R (100 g/l) v roztoku hydroxidu sodného 1 mol/l RS. Hodnota pH se upraví roztokem hydroxidu sodného R (200 g/l) na 5,0 až 5,5 a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztoky. 4,42 % fluoridu sodného R, předem 2 h sušeného při 120 °C, se rozpustí v 300 ml vody R a zředí sejí na 1000,0 ml (roztok (a), 1,90 g/l fluoridů). Připraví se tři porovnávací roztoky ředěním roztoku (a) 1 ve 100, 1 v 1000 a 1 v 10 000. K 20,0 ml každého porovnávacího roztoku se přidá 10,0 ml tlumivého roztoku a magneticky se míchá. Elektrody se zavedou do roztoku, 5 min se roztok nechá stát za stálého míchání a změří Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1699 ______________________________________________________________________f Fludrocortisoni acetas 1699 se rozdíl potenciálů mezi elektrodami. Hodnota potenciálu každého porovnávacího roztoku s e nanese na semi-logaritmický papír jako funkce koncentrace fluoridů. Za přesně stejných podmínek se zjistí rozdíl potenciálu u zkoušeného roztoku a vypočítá se obsah fluoridů. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Použije se platinový kelímek. Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky v platinovém kelímku. Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí ve 40 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 100 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 12,91 mg C4H4FN30. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Fludrocortisoni acetas Fludrokortisonacetat Synonymum. Fludrocortisonum aceticum Cht—o—c—CH3 C23H31F06 H 422,49 CAS 514-36-3 Je to 9-fluor-l lß,17,21-trihydroxy-4-pregnen-3,20-dion-21-acetat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C23H31F06. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v ethanolu, těžce rozpustný v etheru. Strana 1700 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1700 f Fludrocortisoni acetas_____________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektremfludrokortison-acetatu CRL. Pokud spektra získaná se vzorky v tuhém stavu jsou rozdílná, rozpustí se odděleně zkoušená i referenční látka v minimálním objemu acetonu R, odpaří se do sucha a se zbytky se znovu zaznamenají spektra látek. B. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg fludrokortisonacetatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 5 mg kortisonacetatu CRL se rozpustí v 5 ml porovnávacího roztoku (a). Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) do směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku s e polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min nebo do objevení skvrn při 120 °C. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá na denním světle polohou a barvou, v ultrafialovém světle při 365 nm fluorescencí a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. C. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml (tento roztok se použije také k přípravě zkoušeného roztoku (b)). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se přenesou do 15ml skleněné zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluoro ethylenovou zátkou, přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného nasyceného v methanolu RS a ihned se do roztoku zavede proud dusíku R a probublává se 5 min. Pak se zkumavka uzavře a zahřívá se 2 h 30 min ve vodní lázni při 45 ° C chráněna před světlem. Nechá se zchladnout. Porovnávací roztok (a). 25 mg fludrokortisonacetatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml (tento roztok se použije také k přípravě porovnávacího roztoku (b)). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se přenesou do 15ml skleněné zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluoroethylenovou zátkou, přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného nasyceného v methanolu RS a ihned se do roztoku zavede proud dusíku R a probublává se 5 min. Pak se zkumavka uzavře a zahřívá se 2 h 30 min ve vodní lázni při 45 ° C chráněna před světlem. Nechá se zchladnout. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1701 _________________________________________________________________________§ Flunitrazepamum 1701 Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) do směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramech zkoušených roztoků odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu odpovídajícího porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká kyselinou sírovou v Uhu RS a zahřívá se 10 min nebo do objevení skvrn při 120 °C. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramech zkoušených roztoků odpovídá na denním světle polohou a barvou, v ultrafialovém světle při 365 nm fluorescencí a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu odpovídajícího porovnávacího roztoku. Hlavní skvrny na chromatogramech zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) mají hodnotu Rv zřetelně nižší než hlavní skvrny na chromatogramech zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a). D. Asi 5 mg se smíchá s 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku až do získání téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Nechá se zchladnout, přidá se 1 ml vody R, 0,05 mlfenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do vzniku bezbarvého roztoku. Zfiltruje se a k filtrátu se přidá čerstvě připravená směs 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS. Promíchá se, nechá se 5 min stát a porovná se zbarvením roztoku s kontrolním roztokem připraveným současně stejným způsobem; červené zbarvení roztoku se změní na žluté. E. Asi 10 mg vyhovuje zkoušce na acetyl (2.3.1). Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). +148° až +156°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 2,0 mgfludrokortisonacetatu CRL a 2,0 mg hydrokortisonacetatu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,2 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografií R, - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů tetrahydrofuranu R a vody R (35 + 65), s průtokovou rychlostí 1 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Nastříkne se porovnávací roztok (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku činila 70 % až 90 % celé stupnice zapisovače. Kolona se ustálí promýváním mobilní fází po dobu asi 30 min při průtokové rychlosti 1 ml/min. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a). Jsou-li chromatogramy zaznamenány za popsaných podmínek, retenční easy jsou: hydrokortisonacetatu asi 8,5 min a fludrokortisonacetatu asi 10 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky hydrokortisonacetatu a fludrokortisonacetatu není menší než 1,0. Není-li dosaženo tohoto rozlišení, upraví se koncentrace tetrahydrofuranu v mobilní fázi. Zvýšením koncentrace tetrahydrofuranu se zkrátí retenční ěas. Nastříkne se odděleně 20 fA zkoušeného roztoku a 20 fA porovnávacího roztoku (b) a chromato-grafie se nechá probíhat po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního ěasu hlavního píku. Na Strana 1702 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1702 § Flunitrazepamum_________________________________________________________________________ chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného pŕku, kromě hlavního píku, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než 0,75násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %). Nepřihlíží se k píku rozpouštědla a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,025násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 10,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 238 nm. Obsah C23H31F06 se vypočítá za použití specifické absorbance, která má hodnotu 405. Uchovávání Separandum. § Flunitrazepamum Flunitrazepam C16H12FN303 H 313,29 CAS 1622-62-4 Je to 5-(2-fluorfenyl)-l-methyl-7-nitro-l//-l,4-benzodiazepin-2(3//)-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C16H12FN303. Vlastnosti Bílý nebo nažloutlý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v etheru a v lihu 96% . Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). * * * * * * Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1703 _________________________________________________________________________§ Flunitrazepamum 1703 A. Teplota tání (2.2.14). 168 °C až 172 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem flunitrazepamu CRL. C. Chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). D. Asi 10 mg se rozpustí, je-li třeba zahřátím, ve 2 ml methanolu R Přidá se 0,05 ml hydroxidu sodného zředěného RS; vznikne intenzivní žluté zbarvení. E. Asi 5 mg se smíchá s 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku až do získání téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Nechá se zchladnout, přidá se 1 ml vody R, 0,05 mlfenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do vzniku bezbarvého roztoku. Zfiltruje se a k filtrátu se přidá čerstvě připravená směs 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS. Promíchá se, nechá se 5 min stát a porovná se barva roztoku s kontrolním roztokem připraveným současně stejným způsobem; červené zbarvení roztoku s e změní na žluté. Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Zkouška se provede za ochrany před světlem. Provede se tenkovrstvá chromato-grafie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml. Připraví se bezprostředně před použitím. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 50 ml. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 20 ml. 3 ml tohoto roztoku se zředí acetonem Ä na 50 ml. Porovnávací roztok (b). 8 mgflunitrazepamu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 8 mg flunitrazepamu CRL a 8 mg nitrazepamu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a nitromethanu R (15 + 85) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí ve 20 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 50 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 31,33 mg C16H12FN303. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Psychotropní látka. Strana 1704 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1704 f Fluocinoloni acetonidum f Fluocinoloni acetonidum Fluocinolonacetonid Synonymum. Acetonid fluocinolonu______ H CH3 CH2OH 1 1 C= =0 —Ov /CH3 V ^c\ /T° ^CH3 H F ^24'~'30'~2^-'6 Mr 452,49 CAS 67-73-2 Je to 6a,9-difluor-llß,21-dihydroxy-16a,17-isopropylidendioxy-l,4-pregnadien-3,20-dion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 96,0 % až 104,0 % sloučeniny C24H30F2O6. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v petroletheru, dobře rozpustný v acetonu a v ethanolu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem fluocinolonace-tonidu CRL. B. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití impregnované vrstvy křemeliny GR. Deska se vloží do komory obsahující potřebné množství směsi objemových dílů formamidu R a acetonu R (10 + 90) tak, aby byla deska ponořena ve směsi do výšky asi 5 mm. Vrstva se impregnuje vyvíjením směsí po dráze dosahující 1 cm nad předepsanou dráhu, potom se vyjme z komory a nechá se stát (asi 2 min až 5 min) do vymizení pachu rozpouštědel. Vrstva se použij e do 2 h po impregnaci a vyvíjí se ve směru vyvíjení při impregnaci. Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok. 25 mg fluocinolonacetonidu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů toluenu R, chloroformu R a cyklohexanu R (14,5 + 28 + 57,5) po dráze 15 cm. Vrstva se zahřívá 15 min při 120 °C a potom se postříká kyselinou sírovou v lihu RS. Pak se znovu zahřívá 15 min při 120 °C nebo až do vzniku skvrn. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1705 Fluoresceinum natricum 1705 odpovídá na denním světle polohou, zbarvením a velikostí a v ultrafialovém světle při 365 nm polohou, velikostí a fluorescencí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. C. Provede se tenkovrstvá chromatografíe (2.2.27) za použití vrstvy křemeliny G R, která se impregnuje způsobem uvedeným ve zkoušce B. Vrstva se použije do 2 h po impregnaci a vyvíjí se ve směru stejném jako při impregnaci. Zkoušený roztok. 10 mg se v dělicí nálevce rozpustí v 1,5 ml kyseliny octové ledové R přidá se 0,5 ml roztoku oxidu chromového R (20 g/l) a roztok se nechá 30 min stát. Pak se přidá 5 ml vody R a 2 ml dichlormethanu R a intenzivně se 2 min protřepává. Po oddělení se použije dolní vrstva. Porovnávací roztok. 10 mgfluocinolonacetonidu CRL se v dělicí nálevce rozpustí v 1,5 ml kyseliny octové ledové R přidá se 0,5 ml roztoku oxidu chromového R (20 g/l) a roztok se nechá 30 min stát. Pak se přidá 5 ml vody R a 2 ml dichlormethanu R a intenzivně se 2 min protřepává. Po oddělení se použije dolní vrstva. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů toluenu R, chloroformu R a cyklohexanu R (14,5 + 28 + 57,5) po dráze 15 cm. Vrstva se zahřívá 15 min při 120 °C a potom se postříká kyselinou sírovou v lihu RS. Pak se znovu zahřívá 15 min při 120 °C nebo až do vzniku skvrn. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá na denním světle polohou, zbarvením a velikostí a v ultrafialovém světle při 365 nm polohou, velikostí a fluorescencí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. D. 0,5 ml nasyceného roztoku oxidu chromového R v kyselině sírové R se ve zkumavce zahřívá na přímém plameni až do vzniku bílého dýmu v horní části zkumavky. Roztok smáčí stěny zkumavky a nemá mastný vzhled. Přidají se asi 2 mg zkoušené látky a zahřívá se opět do vzniku bílého dýmu. Roztok nesmáěí stěny zkumavky a nedá se snadno vylít ze zkumavky. Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). +92° až +96°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,100 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml. Absorbance (2.2.25). 15,0 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí ethanolem R na 100,0 ml a měří se absorbance při 225 nm až 320 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 239 nm. Specifická absorbance v maximuje 345 až 375, počítáno na vysušenou látku. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R. Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 5 ml. Připraví se bezprostředně před použitím. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí chloroformem Rna 50 ml. Porovnávací roztok (a). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí chloroformem R na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) ke směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2,0 %) Strana 1706 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1706 Fluoresceinum natricum a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g látky se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu V průběhu stanovení se roztoky chrání před světlem. Barevné reakční produkty mají schopnost se absorbovat na povrch skleněného nádobí, což vede k nižším výsledkům. Skleněné nádoby ošetřené barevnými reakčními produkty se vyhradí pouze pro toto stanovení a mezi stanoveními se umývají pouze vodou R. V odměrné baňce na 25 ml se rozpustí přesná navážka zkoušené látky v lihu prostém aldehydů R tak, aby 10,0 ml tohoto roztoku obsahovalo 300 //g až 350 //g zkoušené látky. Stejným způsobem se současně připraví porovnávací roztok rozpuštěním fluocinolonacetonidu CRL. Do třetí odměrné baňky na 25 ml (kontrolní roztok) se převede 10 ml lihu prostého aldehydů R Do každé baňky se přidají 2,0 ml trifenyltetrazoliumchloridu RS. Vzduch nad roztokem se vytěsní proudem dusíku prostého kyslíku R, rychle se přidají 2,0 ml tetramethylamoniumhydroxidu zředěného RS a pokračuje se v zavádění dusíku prostého kyslíku R. Baňky se uzavřou a obsah se opatrně promíchá a zahřívá 1 h ve vodní lázni při 30 °C. Roztoky se rychle ochladí, zředí lihem prostým aldehydů R na 25,0 ml a ihned se měří absorbance (2.2.25) roztoků v uzavřených lem kyvetách proti kontrolnímu roztoku v maximu při 485 nm. Práce se provádí tak, aby doba od přidání tetramethylamoniumhydroxidu zředěného RS do měření absorbance byla u obou roztoků stejná. Obsah C24H30F2O6 se vypočítá ze změřených absorbancí a koncentrací roztoků. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Fluoresceinum natricum Sodná sůl fluoresceinu C20H10Na2O5 Mr 376,27 CAS 518-47-8 Je to disodná sůl kyseliny 2-(3-oxo-6-oxido-3//-xanthen-9-yl)benzoové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 95,0 % až 103,0 % sloučeniny C^H^NajOj. 1998 © 2 Na Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1707 Fluoresceinum natricum 1707 Vlastnosti Oranžově červený jemný hygroskopický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v hexanu a v dichlormethanu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 0,1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 10 ml; roztok vykazuje žlutozelenou fluorescenci. Přidá se 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS; fluorescence zmizí a po přidání 0,2 ml hydroxidu sodného zředěného RS se fluorescence opět objeví. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. sodné soli fluoresceinu. C. Filtrační papír se povlhčí 0,05 ml roztoku připraveného pro zkoušku totožnosti A (předpřidáním kyseliny chlorovodíkově zředěné RS); papír se zbarví žlutě. Vlhký papír se vystaví na 1 min parám bromu a pak parám amoniaku; žluté zbarvení se změní na tmavě růžové. D. 0,1 g se žíhá v porcelánovém kelímku. Zbytek se rozpustí v 5 ml vody R a zfiltruje se. 2 ml filtrátu vyhovují zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1), oranžově žlutý a vykazuje žlutozelenou fluorescenci. Hodnota pH. 7,0 až 9,0; měří se roztok S. Příbuzné látky a resorcinol. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l) v methanolu R a zředí se tímto roztokem na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 0,250 g se rozpustí v 5 ml vody R a pomocí 3 ml vody R se převede do dělicí nálevky, přidají se 2 ml tlumivého roztoku o pH 8 a 2,5 g chloridu sodného R. Protřepává se do rozpuštění chloridu sodného a pak se protřepává dvakrát s 25 ml etheru prostého peroxidických látek R Etherová vrstva se vysuší síranem sodným bezvodým R a odpaří se do sucha za sníženého tlaku na rotační vakuové odparce. Zbytek se rozpustí v 10 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l) v methanolu R. Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí roztokem kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l) v methanolu R na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí roztokem kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l) v methanolu R na 50 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí roztokem kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l) v methanolu R na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 25 mg resorcinolu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok (d). 10 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí vodou R na 20 ml. Porovnávací roztok (e). 5 ml porovnávacího roztoku (c) se smíchá s 1 ml zkoušeného roztoku (a) a roztok se zředí methanolem R na 10 ml. Strana 1708 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1708 ff Fluorouracilum__________________________________________________________________________ Na vrstvu se nanese oddelene 5 fA zkoušeného roztoku (a) a (b) a porovnávacích roztoku (a), (b), (d) a (e) a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Pak se vystaví na 30 min působení par jodu a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) skvrna odpovídající resorcinolu není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Skvrny odpovídající resorcinolu jsou viditelné pouze po detekci parami jodu. Dimethylformamid. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití dimethylacetamidu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 20 fA dimethylacetamidu R se zředí vodou R na 100 ml. Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí v 10 ml vody R a za opatrného míchání se přidá 10 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (60 g/l). Nechá se 15 min stát a potom se odstřeďuje. V 5 ml supernatantní tekutiny se rozpustí 0,10 % fosforečnanu sodného dodekahydrátu R. Zkoušený roztok (b). 1,0 g se rozpustí v 10 ml roztoku vnitřního standardu a za opatrného míchání se přidá 10 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (60 g/l). Nechá se 15 min stát a potom se odstřeďuje. V 5 ml supernatantní tekutiny se rozpustí 0,10 % fosforečnanu sodného dodekahydrátu R. Porovnávací roztok. 20 fA dimethylformamidu R se zředí vodou R na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml, přidá se 10 ml roztoku vnitřního standardu a promíchá se. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R (135 //m až 175 Mm)> impregnovanou 10 % makrogolu 1000 R, - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 40 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 120 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru na 170 °C. Nastříkne se po 2 fA každého roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se vypočítá poměr plochy píku dimethylformamidu k ploše píku vnitřního standardu; tento poměr není větší než odpovídající poměr na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,2 %). Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S se smíchá s 90 ml vody R a 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS a po 10 min se zfiltruje. 10 ml filtrátu se zředí vodou R na 15 ml; roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,25 %). Sírany (2.4.13). 5 ml roztoku S se smíchá s 90 ml vody destilované R, 2,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, zředí se vodou destilovanou R na 100 ml a zfiltruje se. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na sírany (1,0 %). Zinek. 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml, přidají se 2 ml kyseliny chlorovodíkové RS a zfiltruje se. Filtrát se smíchá s 0,1 ml kyanoželeznatanu draselného RS; nevznikne zákal ani sraženina. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1709 f f Fluorouracilum 1709 Stanovení obsahu 50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 500,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí tlumivym roztokem o pH 8,0 na 200,0 ml a měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 492 nm. Vypočítá se obsah C20H10Na2O5 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 2050. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem. Nečistoty OH OH A. resorcinol. f f Fluorouracilum Fluoruracil H N cAn- H C4H3FN202 H 130,08 CAS 51-21-8 Je to 5-fluor-2,4(lií,3//)-pyrimidindion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C4H3FN202. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2). Strana 1710 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1710 f Fluoxetini hydrochloridum__________________________________________________________________ A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem fluorouraci-luCRL. B. Chromatogramy získané při zkoušce Príbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. 0,5 ml nasyceného roztoku oxidu chromového R v kyselině sírové R se ve zkumavce zahřívá na přímém plameni do vzniku bílého dýmu v horní části zkumavky. Roztok smáčí stěnu zkumavky a nemá mastný vzhled. Přidají se asi 2 mg zkoušené látky a zahřívá se opět do vzniku bílého dýmu; roztok nesmáčí stěny zkumavky. Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ7 nebo Ž7 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 5,0; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití silikagelu GF254R Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml. Zkoušený roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a vody R na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 20 va% fluor ouracilu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 2,5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a vody R na 200 ml. Porovnávací roztok (c). 5 mg 5-hydroxyuracilu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zředí se stejnou směsí na 200 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R, vody R a ethylacetatu R (15 + 15 + 70) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %). Vrstva se postříká čerstvě připraveným roztokem modři pravé B R (5,0 g/l) a potom hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídající 5-hydroxyuracilu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,25 %). Těžké kovy (2.4.8). Použije se platinový kelímek. 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Připraví se porovnávací roztok za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se 4 h suší ve vakuu při 80 °C. Síranový popel (2.4.14). Použije se platinový kelímek. Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1711 __________________________________________________________________f Fluoxetini hydrochloridum 1711 Stanovení obsahu 0,1000 g se rozpustí za mírného zahřátí v 80 ml dimethylformamidu R. Po ochlazení se titruje tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za použití 0,25 ml roztoku modři thymolové R (10 g/l) v dimethylformamidu R jako indikátoru. Provede se slepá zkouška. 1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l KS* odpovídá 13,01 mg CJH^FN^O^ Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Venenum. f Fluoxetini hydrochloridum Fluoxetiniumchlorid C17H19CIF3NO H 345,79 CAS 59333-67-4 Je to (i^S)-N-methyl-3-fenyl-3-(4-trifluormethylfenoxy)propylamoniumchlorid. Počítáno na bezvodou a acetonitrilu prostou látku, obsahuje 98,0 % až 101,5 % sloučeniny C 17H ^lFjNO. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě a v dichlormethanu, snadno rozpustný v methanolu. Zkoušky totožnosti A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety fluoxetiniumchloridu CRL. B. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (15 + 85) a zředí se touto směsí na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Strana 1712 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1712 f Fluoxetini hydrochloridum__________________________________________________________________ Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,5; měří se roztok pripravený rozpuštěním 0,2 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20 ml. Optická otáčivost (2.2.7). -0,05° až +0,05°; měří se roztok S. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu, při 215 nm. Zkoušený roztok (a). 55,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Zkoušený roztok (b). 2,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Porovnávací roztok. 22,0 mg fluoxetiniumchloridu CRL se rozpustí v 10,0 ml kyseliny sírové 0,5 mol/l RS. Roztok se zahřívá 3 h při teplotě asi 85 °C a pak se nechá zchladnout. Takto získaný roztok obsahuje fluoxetin nečistotu A a 4-trifluormethylfenol. K 0,4 ml tohoto roztoku se přidá 28,0 mg fluoxetiniumchloridu CRL a asi 1 mg fluoxetinu nečistoty B CRL a asi 1 mg fluoxetinu nečistoty C CRL a zředí se mobilní fází na 25,0 ml. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou relativní retenční easy vztažené k fluoxetiniumchloridu: fluoxetinu nečistoty A asi 0,24, fluoxetinu nečistoty B asi 0,27 a fluoxetinu nečistoty C asi 0,94. Nastříkne se 10 ul porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramů porovnávacího roztoku je retenční ěas píku fluoxetiniumchloridu 10 min až 18 min; retenční ěas píku 4-fluormethylfenolu není větší než 35 min; poměr h/v není větší než 1,1 (h je vzdálenost mezi vrcholem píku fluoxetinu neěistoty C a základnou; v je vzdálenost mezi vrcholem píku fluoxetinu neěistoty C a nejnižším bodem křivky mezi pikem fluoxetinu neěistoty C a pikem fluoxetiniumchloridu). Jestliže je hodnota poměru větší než 1,1, sníží se objem methanolu a zvýší se objem roztoku triethylaminu v mobilní fázi. Odděleně se nastříkne 10 ul zkoušeného roztoku (a) a 10 ul zkoušeného roztoku (b). Chromate -gramy se zaznamenávají po dobu odpovídající trojnásobku reteněního ěasu fluoxetiniumchloridu. Na chromatogramů zkoušeného roztoku (a) plocha žádného píku odpovídajícího fluoxetinu neěistotě C není větší než 0,0015násobek plochy hlavního píku na chromatogramů zkoušeného roztoku (a) (0,15%). Na chromatogramů zkoušeného roztoku (a) plochy píku odpovídajících fluoxetinu neěistotě A a fluoxetinu neěistotě B nejsou větší než 0,0125násobek plochy hlavního píku na chromatogramů zkoušeného roztoku (b) (0,25 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku odpovídajících fluoxetinu neěistotě A a B, není větší než 0,005násobek plochy hlavního píku na chromatogramů zkoušeného roztoku (b) (0,1 %); souěet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než 0,025násobek plochy hlavního píku na chromatogramů zkoušeného roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,0025násobek plochy hlavního píku na chromatogramů zkoušeného roztoku (b). Acetonitril. Nejvýše 0,1 %; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28). Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 5,0 ml. Porovnávací roztok. K 1,0 g acetonitrilu R se přidá dimethylformamid Ä promíchá se a zředí se dimethylformamidem R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí dimethylformamidem R na 1000,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kapilární kolony z křemenného skla délky 30 m a vnitřního průměru asi 0,53 mm s vnitřní stěnou potaženou filmem makrogolu 20 000 R (tloušťky 1 um), - helia pro chromatografií R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 10 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1713 _____________________________________________________________________f Fluphenazini decanoas 1713 Teplota kolony se 2 min udržuje na 35 °C, potom se zvyšuje rychlostí 15 °C/min až na 220 °C, při níž se udržuje 10 min; teplota nástřikového prostoru a detektoru je 250 °C. Nastříkne se odděleně 1 ul zkoušeného roztoku, 1 ul porovnávacího roztoku a 1 jal rozpouštědla. Na chromatogramu porovnávacího roztoku se zaznamená retenční ěas acetonitrilu. Na chromatogramu rozpouštědla se ověří, že zde není pík s retenčním časem odpovídajícím acetonitrilu. Plocha píku acetonitrilu na chromatogramu zkoušeného roztoku není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 //g/ml Pb). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 55,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 50,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok. 55,0 mg fluoxetiniumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 50,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktyl-silanizovaným pro chromatogrqfii R (5 um), - mobilní fáze o průtokové rychlosti 1 ml/min složené z objemových dílů methanolu R, tetrahydro-furanu R a roztoku triethylaminu R (8 + 30 + 62); roztok triethylaminu R se připraví takto: k 10 ml triethylaminu R se přidá 980 ml vody R, hodnota pH roztoku se upraví na 6,0 kyselinou fosforečnou R (asi 4,5 ml) a roztok se zředí vodou R na 1000 ml, - spektrofotometrického detektoru, 227 nm. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Objemy methanolu a roztoku triethylaminu v mobilní fázi se upraví tak, aby retenční ěas fluoxetiniumchoridu byl 10 min až 18 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže faktor symetrie počítaný v 10 % výšky píku fluoxetiniumchloridu není větší než 2,0. Odděleně se nastříkne 10 jal zkoušeného roztoku a 10 jil porovnávacího roztoku. Obsah fluoxetiniumchloridu (C17H19C1F3N0) se vypočítá z ploch píku na chromatogramech zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku a za použití udaného obsahu C 17H19C1F jNO ve fluoxetiniumchloridu CRL upraveného s přihlédnutím k obsahu vody a acetonitrilu ve zkoušené látce. Uchovávání V dobře uzavřeném obalu. Separandum. Strana 1714 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1714 f Fluphenazini decanoas Nečistoty HO—CH-CH2—CH2—NH—CH3 A. (RS)-3 -methylamino-1 -fenyl-1 -propanol, CH2—CH2—CH2—NH—CH3 B. methyl(3-fenylpropyl)amin, O—CH-CH2—CH2—NH—CH3 F3C C. (i^S)-methyl- [3 -fenyl-3 (3 -trifluormethylfenoxy)propyl] amin. f Fluphenazini decanoas Flufenazindekanoat Synonymum. Fluphenazinum decanoicum * * o CH2—CH2—CH2—N N—CH2—CH2—O—C-----(ChgJe—CH3 'Nk -/^ /CF3 C32H44F3N3O2S H 591,77 CAS 5002-47-1 Je to 2-{4-[3-(2-trifluormetliyl-10-fenotliiazinyl)propyl]-l-piperazinyl}etliyldekanoat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C32H44F3N3O2S. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1715 _____________________________________________________________________f Fluphenazini decanoas 1715 Vlastnosti Světle žlutá viskózni kapalina nebo žlutá hmota. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v dichlormethanu, v ethanolu a v etheru, snadno rozpustný v methanolu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a C. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. 50,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 260 nm a ploché absorpční maximum při asi 310 nm. Specifická absorbance v maximu při 260 nm je 570 až 630. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem flufenazindeka-noatu CRL. Měří se tablety připravené odděleně nanesením 50 fA roztoků látek (25 g/l) v dichlormethanu R na tablety bromidu draselného R. Tablety se suší před zkouškou 1 h při 60 °C. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R Sacna vrstva se celá impregnuje v komoře vyvíjením roztokem tetradekanu R 5% (V/V) v heptanu R a nechá se usušit. Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg flufenazindekanoatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mgflufenazinenantatu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 5 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 2 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. D. Asi 5 mg se smíchá s 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Nechá se zchladnout, přidá se 1 ml vody R 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do vzniku bezbarvého roztoku. Zfiltruje se a k filtrátu se přidá čerstvě připravená směs 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS. Promíchá se, nechá se 5 min stát a porovná se zbarvení roztoku s kontrolním roztokem připraveným současně stejným způsobem; zkoušený roztok je žlutý a kontrolní roztok je červený. E. Nevyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Zkouška se provádí za ochrany před světlem a roztoky se připravují bezprostředně před použitím. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R. Strana 1716 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1716 f Fluphenazini dihydrochloridum______________________________________________________________ Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Na vrstvu se oddelene nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R cyklohexanu R a acetonu R (5 + 30 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Potom se vrstva postříká roztokem kyseliny sírové R 50% (V/V) a zahřívá se 15 min při 100 ° C. Hodnoceno při obou detekcích, žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzívnej -ší než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 60 °C a tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,05 ml violeti krystalové RS jako indikátoru do změny fialového zbarvení na zelené. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 29,59 mg C32H44F3N302S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. flufenazin, B. flufenazin-S-oxid. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1717 f Fluphenazini dihydrochloridum \1\1 f Fluphenazini dihydrochloridum Flufenaziniumdichlorid Synonymum. Fluphenazini hydrochloridum____________________ 2© 2CI© C22H28CI2F3N3OS H 510,44 CAS 146-56-5 Jeto {4-[3-(2-trifluormethyl-10-fenothiazinyl)propyl]-l-(2-hydroxyethyl)piperaziniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C^^gC^FjNjOS. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v dichlor-methanu a v lihu 96% a prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. 50,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml roztoku se zředí methano-lem R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 260 nm a ploché absorpční maximum při asi 310 nm. Specifická absorbance v maximu při 260 nm je 630 až 700. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem flufenazinium-dichloridu CRL. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg flufenaziniumdichloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg perfenazinu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 5 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 2 (A každého roztoku a vyvíjí se dvakrát směsí objemových dílů vody R diethylaminu R a 2-butanonu R (1 + 4 + 95) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny. -CH2—CH2OH Strana 1718 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1718 f Fluphenazini dihydrochloridum______________________________________________________________ D. Asi 5 mg se smíchá s 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Nechá se zchladnout, přidá se 1 ml vody R 0,05 ml fenolftaleinu RSI a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do vzniku bezbarvého roztoku. Zfiltruje se a k filtrátu se přidá čerstvě připravená směs 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS. Promíchá se, nechá se 5 min stát a porovná se zbarvení roztoku s kontrolním roztokem připraveným současně stejným způsobem; zkoušený roztok je žlutý a kontrolní roztok je červený. E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 1,9 až 2,4; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,5 g v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Příbuzné látky. Zkouška se provádí za ochrany před světlem a roztoky se připravují bezprostředně před použitím. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R. Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí ve směsi objemových dílů diethylaminu R a methanolu R (5 + 95) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů diethylaminu R a methanolu R (5 + 95) na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů diethylaminu R a methanolu R (5 + 95) na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R, diethylaminu R a cyklohexanu R (10 + 10 + 80) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší 3 h v sušárně při 65 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,220 g se rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny mravenčí bezvodé R a 40 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 25,52 mg C22H28Cl2F3N3OS. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. flufenazin-S-oxid. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1719 f Fluphenazini enantas 1719 f Fluphenazini enantas Flufenazinenantat o CH2—CH2—CH2—N N—CH2—CH2—O—C-----(CliJs—CH3 -Nk /-^ /CF3 C29H38F3N302S H 549,69 CAS 2746-81-8 Je to 2-{4-[3-(2-trifluormethyl-10-fenotliiazinyl)propyl]-l-piperazinyl}etliyllieptanoat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C29H38F3N302S. Vlastnosti Světle žlutá viskózni kapalina nebo žlutá hmota. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v dichlormethanu, v ethanolu a v etheru, snadno rozpustný v methanolu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a C. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. 50,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 260 nm a ploché absorpční maximum při asi 310 nm. Specifická absorbance v maximu při 260 nm je 610 až 670. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem flufenazine-nantatu CRL. Měří se tablety připravené odděleně nanesením 50 fA roztoků látek (25 g/l) v dichlormethanu R na tablety bromidu draselného R. Tablety se suší před zkouškou 1 h při 60 °C. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R Sacria vrstva se celá impregnuje v komoře vyvíjením roztokem tetradekanu R 5% (V/V) v heptanu R a nechá se usušit. Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mgflufenazinenantatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg flufenazindekanoatu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 5 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 2 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Strana 1720 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1720 f Fluphenazini enantas______________________________________________________________________ Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. D. Asi 5 mg se smíchá s 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Nechá se zchladnout, přidá se 1 ml vody R 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do vzniku bezbarvého roztoku. Zfiltruje se a k filtrátu se přidá čerstvě připravená směs 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS. Promíchá se, nechá se 5 min stát a porovná se zbarvení roztoku s kontrolním roztokem připraveným současně stejným způsobem; zkoušený roztok je žlutý a kontrolní roztok je červený. E. Nevyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Zkouška se provádí za ochrany před světlem a roztoky se připravují bezprostředně před použitím. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R. Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R cyklohexanu R a acetonu R (5 + 30 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Potom se vrstva postříká roztokem kyseliny sírové R 50% (V/V) a zahřívá se 15 min při 100 ° C. Hodnoceno při obou detekcích, žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzívnej -ší než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 60 °C a tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloris-tou 0,1 mol/l VS za použití 0,05 ml violeti krystalové RS jako indikátoru do změny fialového zbarvení na zelené. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 27,49 mg 02^3^3^028. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. flufenazin, B. flufenazin-S-oxid. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1721 ' Flurazepami hydrochloridum 1721 § Flurazepami hydrochloridum Flurazepamiumchlorid Synonymum. Flurazepami hydrochloridum_______ CH2—CH2—NH(QH5)2 © Cl e C21H24CI2FN30 Mr 424,34 CAS 36105-20-1 Je toN,N-diethyl-N-{2-[5-(2-fluorfenyl)-2,3-dihydro-7-chlor-2-oxo-l/f-l,4-benzodiazepinyl]--ethyl}amoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C21H24C12FN30. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: C a F. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Hodnota pH, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. 0,10 g se rozpustí v roztoku kyseliny sírové R 2,7% (V/V) v methanolu bezvodém R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100 ml a měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 240 nm a 284 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 240 nm k absorbanci naměřené při 284 nm je 2,15 až 2,25. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety flurazepamiumchloridu CRL. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg flurazepamiumchloridu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Strana 1722 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1722 Foeniculi amori fructus______________________________________________________________________ Porovnávací roztok (b).\Q mgflurazepamiumchloridu CRL a 10 mg diazepamu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se oddelene nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R a etheru R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího rozto -ku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. E. Asi 5 mg se smíchá se 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Nechá se zchladnout, přidá se 1 ml vody R 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a tolik kyseliny chlorovodíkové zředěné RS (asi 1 ml), až vznikne bezbarvý roztoku. Zfiltruje se a 1,0 ml filtrátu se přidá k čerstvě připravené směsi 0,1 ml alizarinu RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS. Promíchá se, nechá se 5 min stát a porovná se zbarvení roztoku s kontrolním roztokem připraveným stejným způsobem. Zkoušený roztok je žlutý a kontrolní roztok je oranžově červený. F. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 6,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R. Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26%> R a methanolu R (2 + 98) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26%> R a methanolu R(2 + 98) na 50 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně 10 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R a etheru R (2,5 + 97,5) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,2 %). Fluoridy (2.4.5). 0,10 g vyhovuje limitní zkoušce na fluoridy (500 Mg/g)-Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve 20 ml vody R 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,350 g se rozpustí ve směsi 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 42,43 mg C^H^CljF^O. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1723 ______________________________________________________________________Foeniculi amari fructus 1723 Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Psychotropní látka. Nečistoty A. 5-chlor-2-(2-diethylaminoethylamino)-2'-fluorbenzofenon, B. 7-chlor-5-(2-fluorfenyl)-2,3-dihydro-l//-l,4-benzodiazepin-2-on. Foeniculi amari fructus Fenyklový plod hořký Synonymum. Fructus foeniculi amari Je to usušená dvojnazka a nažka druhu Foeniculum vulgare MILLER subsp. vulgare, var. vulgare. Obsahuje nejméně 40 ml silice v kilogramu drogy, počítáno na sušinu. Silice obsahuje nejméně 60,0 % anetholu a nejméně 15,0 % fenchonu. Vlastnosti Droga ostré chuti. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Strana 1724 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1724 Foeniculi dulcis fructus______________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti A. Jsou to dvojnažky téměř válcovitého tvaru s okrouhlou bází a užším vrcholem, s velkým stylo-pódiem. Většinou jsou 3 mm až 12 mm dlouhé a 3 mm až 4 mm široké. Nažky, obvykle jednotlivé, jsou lysé. Každá má pět vyčnívajících, lehce rýhovaných žeber. Na příčném řezu mohou být pod lupou patrný čtyři kanálky na straně dorzální a dva na straně poutcové. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedohnědý až šedožlutý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: žluté úlomky širokých sekreěních kanálků, tvořené mnohohrannými sekreěními buňkami se žlutohnědými stěnami často provázenými vrstvou tenkostenných, mnohohranných, příčně protáhlých buněk 2 //m až 9 ßm širokých, které jsou parketovitě uspořádány. Síťovitý parenchym mezokarpu; četné svazky vláken ze žeber často provázené úzkými šroubovitě ztlustlými cévami; velmi četné úlomky endospermu obsahující aleuronová zrna a velmi malé drúzy šťavelanu vápenatého, někdy také svazky vláken karpoforu. C. Provede se tenkovrstvá chromatogafie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 0,3 g čerstvě práškované drogy (1400) se protřepává 15 min s 5,0 núdichlor-methanu R. Zfiltruje se, filtrát se opatrně odpaří do sucha na vodní lázni při 60 °C a zbytek se rozpustí v 0,5 ml toluenu R. Porovnávací roztok. 50 [A anetholu R a 10 [A fenchonu R se rozpustí v 5,0 ml hexanu R Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 fA obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů hexanu R a toluenu R (20 + 80) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramech zkoušeného i porovnávacího roztoku je ve střední části patrná skvrna odpovídající anetholu. Vrstva se postříká kyselinou sírovou R a suší se 5 min až 10 min při 140 °C, dokud se v dolní třetině chromatogramů neobjeví žlutá skvrna odpovídající fenchonu. Skvrna anetholu je zbarvena fialově. Na chromatogramů zkoušeného roztoku je v horní třetině ěervenohnědá skvrna (terpeny). Zkoušky na čistotu Estragol. Silice ze zkoušky Stanovení obsahu obsahuje nejvýše 5,0 % estragolu. Provede se způsobem uvedeným ve zkoušce Stanovení obsahu anetholu a fenchonu. Porovnávací roztok. 5 mg estragolu R se rozpustí v 0,5 ml xylenu R. Obsah estragolu v procentech se vypočítá metodou vnitřní normalizace. Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 1,5 % stopek a nejvýše 1,5 % ostatních cizích příměsí. Voda, stanovení destilací (2.2.13). Nejvýše 8,0 %; stanoví se s 20,0 g práškované drogy (710). Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 %. Stanovení obsahu Silice. Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). Droga se rozdrtí na hrubý prach (1400), 5,0 g se ihned použije ke stanovení. Destiluje se 2 h rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min v baňce na 500 ml s 200 ml vody R; do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R. Anethol a fenchon. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1725 ______________________________________________________________________Foeniculi dulcis fructus 1725 Zkoušený roztok. Směs silice a xylenu R ze zkoušky Stanovení silic v rostlinných drogách se zředí xylenem Rna. 5,0 ml a roztok se vypustí z přístroje pro stanovení silic. Porovnávací roztok. 5 mgfenchonu Ra5 mg anetholu R se rozpustí v 0,5 ml xylenu R Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kapilární kolony délky 30 m až 60 m a vnitřního průměru 0,3 mm s vnitřní stěnou pokrytou makrogolem 20 000 R, - dusíku pro chromatogrqfii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 0,40 ml/min, - dělicího poměru 1/200, - plamenoionizaěního detektoru, - programované teploty; teplota kolony se udržuje po dobu 4 min na 60 °C, pak se zvyšuje rychlostí 5 °C/min až na 170 °C, při níž se udržuje 15 min. Teplota nástřikového prostoru se udržuje na 220 °C a detektoru na 270 °C. Nastříkne se 1 fA porovnávacího roztoku. Při dodržení předepsaných podmínek se eluují jednotlivé látky v pořadí uvedeném ve složení porovnávacího roztoku. Zaznamenají se retenční easy těchto látek. Nastříkne se 1 fA zkoušeného roztoku. Obsah anetholu a fenchonu v procentech se vypočítá metodou vnitřní normalizace. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a vlhkostí. Foeniculi dulcis fructus ***** * * * * Fenyklový plod sladký Synonymum. Fructus foeniculi dulcis_________________________________________________ Je to usušená dvojnažka a nažka druhu Foeniculum vulgare MILLER, spp. vulgare var. dulce (MILLER) THELLUNG. Obsahuje nejméně 20 ml silice v 1 kilogramu drogy, počítáno na sušinu. Silice obsahuje nejméně 80,0 % anetholu. Vlastnosti Droga má sladkou chuť. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Jsou to dvojnažky téměř válcovitého tvaru s okrouhlou bází a užším vrcholem, s velkým stylo-pódiem. Většinou jsou 3 mm až 12 mm dlouhé a 3 mm až 4 mm široké. Nažky, obvykle jednotlivé, jsou lysé. Každá má pět vyčnívajících, lehce rýhovaných žeber. Na příčném řezu mohou být pod lupou patrný čtyři kanálky na straně dorzální a dva na straně poutcové. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedohnědý až šedožlutý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: žluté úlomky širokých sekreěních kanálků, tvořené mnohohrannými sekreěními buňkami se žlutohnědými stěnami, Strana 1726 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1726 Foeniculi etheroleum často provázenými vrstvou tenkostenných, mnohohranných, příčně protáhlých buněk 2 //m až 9 //m širokých, které jsou parketovitě uspořádány. Síťovitý parenchym mezokarpu; četné svazky vláken ze žeber často provázené úzkými šroubovitě ztlustlými cévami; velmi četné úlomky endospermu obsahující aleuronová zrna a velmi malé drúzy šťavelanu vápenatého, někdy také svazky vláken karpoforu. C. Provede se tenkovrstvá chromatogafie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 0,3 g čerstvě práškované drogy (1400) se 15 min protřepává s 5,0 núdichlor-methanu R. Zfiltruje se a filtrát se opatrně odpaří do sucha na vodní lázni při 60 °C. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml toluenu R. Porovnávací roztok. 60 [A anetholu R se rozpustí v 5,0 ml hexanu R Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 fA obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů hexanu R a toluenu R (20 + 80) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramech zkoušeného i porovnávacího roztoku je ve střední části patrná skvrna odpovídající anetholu. Vrstva se postříká kyselinou sírovou R suší se 5 min při 140 °C a pozoruje se v denním světle. Skvrna anetholu je zbarvena fialově. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je v horní třetině patrná červenohnědá skvrna (terpeny). Zkoušky na čistotu Estragol a fenchon. Silice ze zkoušky Stanovení obsahu obsahuje nejvýše 10,0 % estragolu a nejvýše 7,5 % fenchonu. Provede se způsobem uvedeným ve zkoušce Stanovení obsahu anetholu. Porovnávací roztok. 5 mg estragolu Ra5 mgfenchonu R se rozpustí v 0,5 ml xylenu R Obsah estragolu a fenchonu v procentech se vypočítá metodou vnitřní normalizace. Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 1,5 % stopek a nejvýše 1,5 % ostatních cizích příměsí. Voda, stanovení destilací (2.2.13). Nejvýše 8,0 %; stanoví se s 20,0 g práškované drogy (710). Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 %. Stanovení obsahu Silice. Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). Droga se rozdrtí na hrubý prach (1400), 10,0 g se ihned použije ke stanovení. Destiluje se 2 h rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min v baňce na 500 ml s 200 ml vody R; do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R. Anethol. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28). Zkoušený roztok. Směs silice a xylenu R ze zkoušky Stanovení silic v rostlinných drogách se zředí xylenem Rna 5,0 ml a roztok se vypustí z přístroje pro stanovení silic. Porovnávací roztok. 5 mg anetholu R se rozpustí v 0,5 ml xylenu R Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kapilární kolony délky 30 m až 60 m a vnitřního průměru 0,3 mm s vnitřní stěnou pokrytou makrogolem 20 000 R, - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 0,40 ml/min, - dělicího poměru 1/200, - plamenoionizačního detektoru, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1727 ____________________________________________________________________Formaldehydi solutio 35% 1727 - programované teploty; teplota kolony se udržuje po dobu 4 min na 60 °C, pak se zvyšuje rychlostí 5 °C/min až na 170 °C, při níž se udržuje 15 min. Teplota nástřikového prostoru se udržuje na 220 °C a detektoru na 270 °C. Nastříkne se po 1 fA obou roztoků. Obsah anetholu v procentech se vypočítá metodou vnitřní normalizace. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a vlhkostí. Foeniculi etheroleum Fenyklová silice Synonyma: Foeniculi aetheroleum, Oleum foeniculi Je to silice získaná ze zralých plodů druhu Foeniculum vulgare MILL. var. vulgare destilací s vodní parou. Vlastnosti Bezbarvá až slabě nažloutlá čirá kapalina, charakteristického pachu, zprvu nasládlé, později hořké chuti. Je velmi těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s ethanolem, etherem a mastnými oleji. Zkoušky totožnosti Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 50 mg anetholu R, 0,1 g anisaldehydu R a 50 mg fenchonu R se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 [A obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (200 g/l) v lihu 96% R a suší se 5 min při 100 ° C až 105 °C. Ještě horká vrstva se postříká roztokem manganistanu draselného R (35 g/l) v kyselině sírové R a suší se 5 min při 100 °C až 105 °C. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být i další méně intenzivní skvrny. Zkoušky na čistotu Hustota (2.2.5). 0,961 až 0,972 g/ml. Index lomu (2.2.6). 1,528 až 1,548. Optická otáčivost (2.2.7). +11 ° až +24°. Teplota tuhnutí (2.2.18). +5 °C až +10 °C. Voda v silicích (2.8.5). Vyhovuje požadavkům zkoušky Voda v silicích. N Strana 1728 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1728 Formaldehydi solutio 35%____________________________________________________________________ Mastné olej'e a zpryskyřičnatělé silice (2.8.7). Vyhovuje požadavkům zkoušky Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice. Pach a chuť silic (2.8.8). Vyhovuje požadavkům zkoušky Pach a chuť silic. Zbytek po odpaření silic (2.8.9). Nejvýše 8,0 %. Rozpustnost v lihu (2.8.10). Je rozpustná v jednom objemovém dílu lihu R 90% (V/V). Fenoly. 1 ml se rozpustí v 1 ml lihu 96% R, přidá se 0,1 ml chloridu železitého RSI; nevznikne modrofialové zbarvení. Uchovávání Ve zcela naplněných, vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem. Formaldehydi solutio 35% ***** Roztok formaldehydu 35% Synonyma. Solutio formaldehydi, Formaldehydum solutum_______________________________ Je to roztok formaldehydu (CH20; M. 30,03) stabilizovaný přísadou methanolu. Obsahuje 34,5 % až 38,0 % sloučeniny CH20. Vlastnosti Čirá bezbarvá kapalina. Je mísitelný s vodou a s lihem 96%. Při uchovávání se může zakalit. Zkoušky totožnosti A. 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 10 ml. K 0,05 ml roztoku se přidá 1 ml roztoku kyseliny chromotropové sodné soli R{\5 g/l), 2 ml vody R a 8 ml kyseliny sírové R; do 5 min vznikne fialově modré nebo fialově červené zbarvení. B. K 0,1 ml roztoku S se přidá 10 ml vody R a 2 ml čerstvě připraveného roztoku fenylhydrazi-niumchloridu R (10 g/l), 1 ml hexakyanoželezitanu draselného RS a 5 ml kyseliny chlorovodíkové R; vznikne intenzivní červené zbarvení. C. 0,5 ml se ve zkumavce smíchá s 2 ml vody R přidají se 2 ml dusičnanu stříbrného RS2 a amoniak zředěný RS2 do slabě alkalické reakce. Zahřeje se na vodní lázni; vznikne šedá sraženina nebo stříbrné zrcátko na stěnách zkumavky. D. Zkouška stanovení obsahuje zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušky na čistotu Roztok S. 10 ml, pokud je potřeba, se zfiltruje a zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,4 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1729 _________________________________________________________________________f Framycetini sulfas 1729 Methanol. 9,0 % až 15,0 % (V/V); stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití ethanolu Rl jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 10 ml ethanolu Rl se zředí vodou R na 100 ml. Zkoušený roztok. K 10,0 ml se přidá 10,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 100,0 ml. Porovnávací roztok. K 1,0 ml methanolu R se přidá 10,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 1,5 m až 2,0 m a vnitřního průměru 2 mm až 4 mm naplněné ethylvinyl-benzen-divinylbenzen kopolymerem R (150 //m až 180 ßm), - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml až 40 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 120 °C, teplota vstřikovacího prostoru a detektoru na 150 °C. Nastříkne se 1 fA porovnávacího roztoku. Upraví se citlivost detektoru tak, aby výška píku na chromatogramu nebyla menší než 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími methanolu a ethanolu není menší než 2,0. Odděleně se nastříkne 1 fA zkoušeného roztoku a 1 fA porovnávacího roztoku. Obsah methanolu se vypočítá v procentech. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Do odměrné baňky na 100 ml obsahující 2,5 ml vody R a 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS se odváží 1,000 g zkoušené látky, promíchá se a zředí vodou R na 100,0 ml. K 10,0 ml roztoku se přidá 30,0 ml jodu 0,05 mol/l VS, 10 ml hydroxidu sodného zředěného RS a promíchá se. Po 15 min se přidá 25 ml kyseliny sírové zředěné RS, 2 ml škrobu RS a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS. 1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 1,501 mg CH20. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při 15 °C až 25 °C. Strana 1730 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1730 f Framycetini sulfas f Framycetini sulfas Framycetiniumsulfat Synonymum. Neomycin B-sulfat CH2NH2 C23H46N6013. nH2S04 •n H2S04 Mr 614,65 (báze) CAS 28002-70-2 JetoO-2,6-diamino-2,6-dideoxy-a-D-glukopyranosyl-(1^4)-0-[0-2,6-diamino-2,6-dideoxy-ß--L-idopyranosyl-(l ^3)-ß-D-rzrofüranosyl-(l ^5)]-2-deoxy-D-streptamoniumsulfat, produkovaný vybranými kmeny Streptomyces fradiae nebo Streptomyces decaris nebo se získává jiným způsobem. Počítáno na vysušenou látku, účinnost je nejméně 630 m.j v miligramu. Vlastnosti Bílý nebo žlutavě bílý hygroskopický prášek. Je snadno rozpusný ve vodě, velmi těžce rozpus -tný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v acetonu a v etheru. Zkoušky totožnosti A. Zkouška Neomycin C, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 7,0. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,1 g ve vodě prostě oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1731 _________________________________________________________________________f Framycetini sulfas 1731 Specifická optická otáčivost (2.2.7). +52,5° až +55,5°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,00 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml. Obsah alkoholů. Nejvýše 2 %, počítáno jako methanol. 0,200 g (m g) se převede do malého destilačního přístroje. Rozpustí se v 5 ml vody R a přidá se 0,05 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l RS. Destiluje se a do 10ml odměrného válečku se zachytí asi 2,5 ml destilátu. Přelije se do kuželové baňky a váleček se vypláchne dvakrát 1 ml vody R. Přidá se 25,0 ml dichromanu draselného 0,0167 mol/l VS obsahujícího 40 % (V/V) kyseliny sírové R. Zahřívá se 30 min na vodní lázni, zchladí se, převede do kuželové baňky na 750 ml a zředí vodou R na 500 ml. Přidá se 10 ml roztoku jodidu draselného R (100 g/l). Po 5 min se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za přidání škrobu RS ke konci titrace. Titruje se z tmavě modrého zbarvení do bledě zeleného (spotřeba n; ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS). Současně se provede slepá zkouška s 5 ml vody R (spotřeba n2ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS). Obsah alkoholů v procentech vyjádřený jako CH3OH se vypočítá ze vzorce: (n7 - «,) 0,0534—------- . m Neamin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) t& použití vrstvy silikagelu HR Zkoušený roztok. 0,250 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 0,5 mg neaminu CRL se rozpustí ve 2,0 ml vody R Porovnávací roztok (b). Smíchá se 0,5 ml zkoušeného roztoku s 0,5 ml porovnávacího roztoku (a). Na vrstvu se nanese odděleně v 5mm proužcích po 5 fA každého roztoku. Proužky se vysuší a vyvíjí se směsí objemových dílů dichlormethanu R amoniaku 26 %R&methanolu R(10 + 20 + 30) po dráze nejméně 8 cm. Vrstva se suší 10 min při 100 ° C až 105 °C, postříká se zkoumadlem ninhydrinovým s chloridem cínatým R a 15 min se zahřívá při 110 °C. Potom se vrstva znovu postříká stejným zkoumadlem a zahřívá se 15 min při 110 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže jsou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny. Neomycin C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 5,0 ml. Porovnávací roztok (a). 40 mg framycetiniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 5,0 ml. Porovnávací roztok (b). 30 mg framycetiniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 25,0 ml. Porovnávací roztok (c). 40 mg neomyciniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 5,0 ml. Na vrstvu se nanese odděleně v 5mm proužcích po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a roztoku chloridu sodného R (200 g/l) (20 + 80) po dráze nejméně 12 cm. Vrstva se suší 10 min při 100 ° C až 105 °C, postříká se ninhydrinem RSI a zahřívá se 10 min při 100 ° C až 105 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku hlavní skvrna odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně získané na porovnávacím roztoku (a); skvrna neomycinu C s hodnotou RF o málo nižší, než je hodnota ÄF hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je patrná skvrna s hodnotou RF o málo nižší, než je hodnota RF hlavní skvrny. Sírany. 27,0 % až 31,0 % (S04), počítáno na vysušenou látku. 0,250 g se rozpustí ve 100 ml vody R a amoniakem 26% R se upraví pH roztoku na 11. Přidá se 10,0 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS a asi 0,5 mg ftaleinpurpuru R a titruje se edetanem disodným 0,1 mol/l VS. Když se Strana 1732 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1732 f Framycetini sulfas_________________________________________________________________________ začíná barva roztoku měnit, přidá se 50 ml lihu 96% R a pokračuje se v titraci, dokud nezmizí fialově modré zbarvení. 1 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS odpovídá 9,606 mg síranů (SO 4). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 8,0 %; 1,00 g se suší 3 h nad oxidem fosforečným R při 60 °C a tlaku nepřesahujícím 0,7 kPa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k zavádění do tělních dutin bez dalšího vhodného sterilizač- ního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k zavádění do tělních dutin bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogeny, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na 1 kg hmotnosti králíka 16 mg zkoušené látky rozpuštěné v 5 ml vody na injekci R Stanovení účinnosti Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2) za použití framycetiniumsulfa-tuCRL. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Pokud je látka určena k podání do tělních dutin, uchovává se ve vzduchotěsných sterilních zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka určena do tělních dutin. Nečistoty ch2nh2 A. neomycin C, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1733 Frangulae cortex 1733 pH2NH2 h y\-----------°x H OH H H NH2 OH H B. neamin. Frangulae cortex Krušinová kůra Synonyma. Cortex frangulae, Cortex rhamni frangulae 1998 Je to usušená kůra nebo její úlomky z kmenů a větví Rhamnus frangula L. (Frangula alnus MILL.). Obsahuje nejméně 7,0 % glukofrangulinů, počítáno jako glukofrangulin A (C 2P 3P ú M ,578,5), vztaženo na vysušenou drogu. Vlastnosti Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Zprohýbane, většinou ploché nebo svinuté úlomky nebo jednoduché až dvojité rourkovité kousky obvykle 0,5 mm až 2 mm silné, proměnlivé délky a šířky. Na zevní straně šedohnědé nebo tmavohnědé, podélně svraštělé, s četnými našedlými, příčně protáhlými lenticelami, po odstranění zevních vrstev je kůra tmavě červená. Vnitřní strana oranžově hnědá až červenohnědá, hladká, s jemným podélným rýhováním. Alkalickými roztoky se barví červeně. Lom krátký, na vnitřní straně vláknitý. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je nažloutlý až cervenohnedý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: četné svazky lýkových vláken, částečně zdřevnatělých, provázených komůrkovými vlákny s krystaly šťavelanu vápenatého; červenohnědé úlomky korku; úlomky parenchymu obsahující drúzy šťavelanu vápenatého. Sklereidy chybějí. C. Zkouška Jiné druhy rodu Rhamnus, anthrony, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. Chromatogram se pozoruje v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku Strana 1734 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1734 Fructosum jsou v dolní třetině dvě oranžově hnědé skvrny (glukofranguliny) a v horní třetině dvě až ětyři skvrny (franguliny, skvrny nejsou vždy zřetelně oddělené a nad nimi frangulaemodin). D. Asi 50 mg práškované drogy (180) se smíchá s 25 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a směs se zahřívá 15 min na vodní lázni. Po ochlazení se protřepe 20 ml etheru R, vodná vrstva se odstraní. Etherová vrstva se protřepe 10 ml amoniaku zředěného RS1; vodná vrstva se zbarví ěervenofialově. Zkoušky na čistotu Jiné druhy rodu Rhamnus, anthrony. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok. K 0,5 g práškované drogy (180) se přidá 5 ml lihu R 70% (V/V) a zahřeje se k varu. Po ochlazení se odstřeďuje. Supernatantní tekutina se ihned slije a použije se nejpozději do 30 min. Porovnávací roztok. 20 mg aloinu R se rozpustí v lihu R 70% (V/V) a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 [A obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a ethylacetatu R (13 + 17 + 100) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 5 min a pak se postříká roztokem hydroxidu draselného R (50 g/l) v lihu R 50% (V/V) a suší se 15 min při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je ve střední části patrná hnědožlutá skvrna odpovídající aloinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není patrná žádná skvrna fluoreskující intenzivně žlutě nebo skvrna odpovídající polohou skvrně aloinu na chromatogramu porovnávacího roztoku a fluoreskující oranžově až naěervenale. Na další vrstvu se nanese do pruhu 10 [A zkoušeného roztoku a postupuje se výše uvedeným způsobem. Vrstva se suší nejvýše 5 min, ihned se postříká roztokem modři nitrotetrazoliové R (5 g/l) v methanolu R a chromatogram se ihned pozoruje. Na chromatogramu nejsou žádné fialové nebo šedomodré skvrny. Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 1 %. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 6,0 %. Stanovení obsahu Zkouška se provádí za ochrany před světlem. 0,250 g práškované drogy (180) se odváží do předem zvážené baňky s kulatým dnem a se zábrusovou zátkou. Přidá se 25,0 ml methanolu R 70% (V/V), promíchá se, a znovu se zváží. Zahřívá se 15 min ve vodní lázni pod zpětným chladičem, po ochlazení se zváží a doplní se methanolem R 70% (V/V) na původní hmotnost. Pak se zfiltruje, 5,0 ml filtrátu se převede do dělicí nálevky, přidá se 50 ml vody R a 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové R. Protřepe se pětkrát 20 ml etheru petrolejového R. Po oddělení vrstev se vodná vrstva převede do 100ml odměrné baňky. Spojené vrchní vrstvy se promyjí dvakrát 15 ml vody R Promývací tekutina se spojí s vodnou vrstvou v odměrné baňce. Přidá se 5 ml roztoku uhličitanu sodného R (50 g/l) a zředí se vodou R na 100 ml. Vrstva petrolejového etheru se odstraní. 40,0 ml vodného roztoku se převede do 200ml baňky s kulatým dnem a se zábrusovou zátkou. Přidá se 20 ml roztoku chloridu železitého R (200 g/l) a zahřívá se 20 min pod zpětným chladičem ve vodní lázni tak, aby hladina vody přesaho- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1735 Fructosum 1735 vala hladinu tekutiny v baňce. Přidají se 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a zahřívá se dalších 20 min za častého protřepávání, až do rozpuštění sraženiny. Po ochlazení se směs převede do dělicí nálevky a protřepe se třikrát 25 ml etheru R, ether se vždy nejprve použije k promytí baňky. Spojené etherové vrstvy se promyjí dvakrát 15 ml vody R převedou se do odměrné baňky a zředí se etherem R na 100,0 ml. 20,0 ml tohoto roztoku se opatrně odpaří do sucha a zbytek se rozpustí v 10,0 ml roztoku octanu horečnatého R (5 g/l) v methanolu R. Změří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 515 nm za použití methanolu R j ako kontrolní tekutiny a vypočítá se procentuální obsah glukofrangulinů, počítáno jako glukofranguhn A (C27H30O14), podle vztahu: A . 3,06 m v němž značí: A - absorbanci zkoušeného roztoku při 515 nm, m - navážku drogy v gramech. Specifická absorbance glukofrangulinů A má hodnotu 204. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem. Fructosum Fruktosa OH Ä2> I OH HO C6H1206 Mr 180,16 CAS 57-48-7 Je to ß-D-fruktopyranosa. Látka popsaná v tomto článku není nutně vhodná pro parenterální použití. Vlastnosti Bílý krystalický prášek, intenzivně sladké chuti. Je velmi snadno rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Strana 1736 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1736 f Furosemidum_____________________________________________________________________________ Porovnávací roztok (a). 10 mg fruktosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Porovnávací roztok (b).\Q mg fruktosy CRL, 10 mg glukosy CRL, 10 mg laktosy CRL a 10 mg sacharosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 2 (A každého roztoku a nanesené body se důkladně usuší. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R, kyseliny octové bezvodé R a dichlo-rethanu R (10 + 15+ 25 + 50) po dráze 15 cm. Rozpouštědla musí být odměřena přesně, i malý přebytek vody může způsobit zákal. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a vyvíjení se ihned opakuje v čerstvě připravené směsi rozpouštědel. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu, rovnoměrně se postříká roztokem 0,5 g thymolu R ve směsi 5 ml kyseliny sírové R a 95 ml lihu 96% R a zahřívá se 10 min při 130 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou čtyři zřetelně oddělené skvrny. B. 0,1 g se rozpustí ve 10 ml vody R, přidají se 3 ml vínanu meďnatého RS a zahřeje se; vznikne červená sraženina. C. 1 ml roztoku S viz, Zkoušky na čistotu, se smíchá s 9 ml vody R K 1 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové R a zahřeje se na 70 °C; vzniká hnědé zbarvení. D. 5 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. 0,5 ml tohoto roztoku se smíchá s 0,2 g resorci-nolu R a 9 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné R a zahřívá se 2 min na vodní lázni; vzniká červené zbarvení. Zkoušky na čistotu Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 100 ml. Vzhled roztoku. 5,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Roztok je ěirý (2.2.1) a po přidání 10 ml vody R je bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. 6,0 g se rozpustí ve 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R, přidá se 0,3 mlfenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení indikátoru na růžové se spotřebuje nejvýše 0,15 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -91,0° až -93,5 °, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený takto: 10,0 g se rozpustí v 80 ml vody R a přidá se 0,2 ml amoniaku zředěného RS1, 30 min se nechá stát a zředí se vodou R na 100,0 ml. Cizí cukry. 5,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. 1 ml roztoku se smíchá s 9 ml lihu 96% R, případně vzniklá opalescence není intenzivnější než opalescence směsi 1 ml původního roztoku a 9 ml vody R. 5-Hydroxymethylfurfural a příbuzné látky. 5 ml roztoku S se smíchá s 5 ml vody R. Absorbance (2.2.25) roztoku měřená v maximu při 284 nm není vyšší než 0,32. Baryum. 10 ml roztoku S se smíchá s 1 ml kyseliny sírové zředěné RS. Pozoruje se ihned a pak po 1 h. Roztok vyhovuje zkoušce, jestliže není případně vzniklá opalescence intenzivnější než opalescence směsi 1 ml vody destilované R a 10 ml roztoku S. Olovo v cukrech (2.4.10). Vyhovuje limitní zkoušce na olovo v cukrech (0,5 Mg/g)- Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1737 _____________________________________________________________________________f Furosemidum 1737 Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %. 5,0 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidají se 2 ml kyseliny sírové R, odpaří se na vodní lázni do sucha a vyžíhá se do konstantní hmotnosti. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. f Furosemidum Furosemid C^HuCINAS Mr330,74 CAS 54-31-9 Je to kyselina 4-chlor-N-ŕurŕuryl-5-sulfamoylanthranilová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C12HUC1N205S. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu, mírně rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru a prakticky nerozpustný v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Taje při teplotě asi 210 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2). A. 50 mg se rozpustí v roztoku hydroxidu sodného R (4 g/l) a zředí se jím na 100 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem hydroxidu sodného R (4 g/l) na 100 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje tři absorpční maxima: při 228 nm, 270 nm a 333 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 270 nm k absorbanci naměřené v maximu při 228 nm je 0,52 až 0,57. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem furosemi-du CRL. C. Asi 25 mg se rozpustí v 10 ml lihu 96% R K 5 ml roztoku se přidá 10 ml vody R K 0,2 ml tohoto roztoku se přidá 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vaří se 15 min pod zpětným chladičem. Nechá se zchladnout a přidá se 18 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1 ml roztoku dusitanu sodného R (5 g/l). Nechá se stát 3 min, přidají se 2 ml roztoku kyseliny amido- Strana 1738 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1738 f Furosemidum_____________________________________________________________________________ sírové R (25 g/l) a promíchá se. Přidá se 1 ml roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (5 g/l); vzniká fialově červené zbarvení. Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Roztoky se připraví bezprostředně před použitím a chrání se před světlem. Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (a). 20,0 mgfurosemidu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku a 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se smíchají a zředí se mobilní fází na 20,0 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktyl-silanizovaným pro chromatografií R (5 um), - mobilní fáze, kterou je roztok připravený následovně: 0,2 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 0,25 g cetrimidu R se rozpustí v 70 ml vody R, pH se upraví amoniakem 17,5% R na hodnotu pH 7,0 a přidá se 30 ml 1-propanolu R. Průtoková rychlost je 1 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 238 nm. Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost systému tak, aby výšky dvou píku nebyly menší než 20 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním pikem (furosemid nečistota A) a druhým pikem (furosemid) je nejméně 4. Nastříkne se 20 ul zkoušeného roztoku a zaznamenává se chromatogram po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha prvního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %); součet ploch všech těchto píku, kromě hlavního píku, není větší než 2násobek plochy prvního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,lnásobek plochy prvního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Chloridy (2.4.4). K 0,5 g se přidá směs 0,2 ml kyseliny dusičné R a 30 ml vody R, třepe se 5 min, nechá se 15 min stát a potom se zfiltruje. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 Mg/g). Sírany (2.4.13). K 1,0 g se přidá směs 0,2 ml kyseliny octové R a 30 ml vody destilované R, třepe se 5 min, nechá se 15 min stát a zfiltruje se. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 Mg/g). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se zahřívá v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí v 20 ml dimethylformamidu R, přidá se 0,2 ml modři bromthymolové RS2 a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS. Provede se slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 33,07 mg C12HUC1N205S. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1739 _____________________________________________________________________________f Furosemidum 1739 Uchovávání Chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. kyselina 2-chlor-4-(furfurylamino)-5-sulfamoylbenzoová, B. kyselina 2,4-dichlor-5-sulfamoylbenzoová, C. kyselina 2-amino-4-chlor-5-sulfamoylbenzoová, D. kyselina 2,4-bis(furfurylamino)-5-sulfamolybenzoová. Strana 1740 Sbírka zákonu č. 1 / 1998 Částka 1 1740 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1741 Galia 1741 Galia Duběnka Je to usušená hálka tvořící se na pupenech druhu Quercus infectoria OLIVIER po bodnutí a uložení vajíček Cynips tinctoria HARTG. Obsahuje nejméně 20,0 % tříslovin. Vlastnosti Droga bez pachu. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Hálka kulovitá až hruškovitá, o průměru až 2,5 cm, naspodu zúžená v krátkou silnou stopku, nahoře nepravidelně hrbolatá, lysá, šedozelená, hnědá nebo nažloutlá, velmi tvrdá a poměrně těžká. Uprostřed hálky je zpravidla dutina kulovitého tvaru, o průměru 5 mm až 7 mm, v níž mohou být zbytky mrtvého hmyzu. Je-li dutina prázdná, je spojena s povrchem hálky asi 3 mm dlouhou chodbičkou. Lom zrnitý až paprscitý. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedohnědý až žlutohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky parenchymu; krystaly a drúzy šťavelanu vápenatého; hrudky tříslovin a hroznovité útvary ligninu; škrobová zrna, hnědě zbarvené sférokrystaly; úlomky sklerenchymu s buňkami silně ztlustlými, hrubě tečkovanými; zřídka cévy jednotlivé nebo ve skupinách. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR. Zkoušený roztok. 1 g práškované drogy (710) se smíchá s 10 ml lihu R 60% (V/V) a zahřívá se 30 min na vodní lázni pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje. Porovnávací roztok. 3 0 mg taninu R a 10 mg kyseliny gallové R se rozpustí v 10,0 ml acetonu R. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 20 [A obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R a ethylacetatu R (10 + 10 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu a ještě horká se postříká roztokem difenylbory-loxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou patrné dvě modré skvrny, v dolní části (tanin) a v horní části (kyselina gallová). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je patrná řada modrých skvrn; v dolní části chromatogramu dvě skvrny, v poloze vymezené skvrnou taninu na chromatogramu porovnávacího roztoku další dvě, v horní části chromatogramu jedna skvrna odpovídá polohou a zbarvením skvrně kyseliny gallové na chromatogramu porovnávacího roztoku a těsně nad ní je další modrá skvrna. D. 0,1 ml zkoušeného roztoku ze Zkoušky totožnosti C se smíchá se 100 ml vody R a 0,1 ml roztoku chloridu železitého R (100 g/l) v lihu 96% R; vznikne tmavě modré zbarvení. E. 1 ml zkoušeného roztoku ze Zkoušky totožnosti C se smíchá se 2 ml roztoku vanilinu R (10 g/l) v kyselině chlorovodíkové R; vznikne žlutohnědé zbarvení. Strana 1742 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1742 Galia_____________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 1 %. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %. 2,000 g práškované drogy se suší 2 h v sušárně při 100 °Cažl05 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 1,0 %. Stanovení obsahu Zkouška se provádí za ochrany před světlem. 0,100 g práškované drogy (710) se v kuželové baňce smíchá se 150 ml vody R Zahřeje se k varu a zahřívá se dalších 30 min ve vodní lázni. Ochladí se pod tekoucí vodou, směs se převede do od-měrné baňky a zředí se vodou R na 250 ml. Po usazení částic drogy se roztok zfiltruje filtračním papírem o průměru 12 cm. Prvních 50 ml filtrátu se odstraní. Celkovépolyfenoly. 5,0 ml filtrátu se zředí vodou R na 25,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 1,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a 17,0 ml roztoku uhličitanu sodného R (380 g/l). Přesně po 2 min po přidání posledního roztoku se měří absorbance (2.2.25) v maximu při 750 nm (A2) za použití vody R jako kontrolní tekutiny. Polyfenoly neadsorbovatelné na kožní prášek. K 10,0 ml filtrátu se přidá 0,10 g kožního prášku CRL a 60 min se intenzivně protřepává, pak se zfiltruje. 2,0 ml filtrátu se smíchá s 1,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a 17,0 ml roztoku uhličitanu sodného R (380 g/l). Přesně po 2 min po přidání posledního roztoku se měří absorbance (2.2.25) v maximu při 750 nm (A) za použití vody R jako kontrolní tekutiny. Porovnávací roztok. 50,0 mg pyrogallolu R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 1,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a 17,0 ml roztoku uhličitanu sodného R (380 g/l). Přesně 2 min po přidání posledního roztoku a do 15 min po rozpuštění pyrogallolu se měří absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 750 nm (A ) za použití vody R jako kontrolní tekutiny. Obsah tříslovin v procentech se vypočítá podle vzorce: 3,125 . (Ar - A2) A3 . m v němž značí: m - navážku drogy v gramech. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1743 f Gallamini triethiodidum 1743 f Gallamini triethiodidum ***** * * Gallaminiumtriethoj odid Synonyma. Gallaminium triethoiodatum, Gallaminium triaethoiodatum, triethojodid gallaminia 3© 3 1© C30H60l3N3O3 Mr 891,54 CAS 65-29-2 Je to N,N',N"-(l,2,3-benzentriyltrioxytriethylen)tris(triethylamonium)trijodid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C30H60l3N3O3. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru a v dichlormethanu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 50 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 225 nm. Specifická absorbance naměřená v maximuje 500 až 550. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) látky se shoduje se spektrem gallaminiumtrietho-jodidu CRL. C. K 5,0 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml tetrajodortuťnatanu draselného RS; vznikne žlutá sraženina. D. 0,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 2 ml a přidá se 0,2 ml kyseliny dusičné zředěné RS. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na jodidy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,6 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 30 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a ihned po přípravě není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 50 ml vody R se přidá 0,2 ml červeně methylové RS. Přidává se buď kyselina sírová 0,01 mol/l VS, nebo hydroxid sodný 0,02 mol/l VS do vzniku oranžově žlutého zabarvení roztoku. Potom se přidá 1,0 g zkoušené látky a protřepáním se rozpustí. / CH2-CH2-N(QH5)3 ,0—Cht—CH2—N(Q,H5)3 "O—CH2—CH2—N(Q,H5)3 Strana 1744 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 1744 Gelatina Ke vzniku původního oranžově žlutého zbarvení se spotřebuje nejvýše 0,2 ml kyseliny sírové 0,01 ml/l KS nebo 0,2 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 30,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 50,0 ml. Porovnávací roztok. 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem okta-decylsilanizovaným pro chromatografii R (5 |um), - mobilní fáze, kterou je roztok připravený následovně: 14 g chloristanu sodného R se rozpustí v 850 ml tlumivého roztoku o pH 3,0 a přidá se 150 ml methanolu R Průtoková rychlost je 1 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 205 nm. Když jsou chromatogramy zaznamenány za předepsaných podmínek, jsou relativní retenční časy vztažené ke gallaminu jako chloristanu (asi 40 min) následující: gallamin nečistota A asi 0,45; gallamin nečistota B asi 0,50; gallamin nečistota C asi 0,65; gallamin nečistota D asi 0,75; gallamin nečistota E asi 0,85 a gallamin nečistota F asi 0,90, viz obrázek vzorového chromatogramu. g 0,30 T gallamin ve formě chloristanu * 0,28 1 °>26 % 0,24 0,22 0,20 0,18 0,16 0,14 I C 0,12 0,10 0,08 0,06 0,04 ľ I báze gallaminu \hk ' l . 0,02 0,00 0 ^________w__^m____________—______ T> 75 Tě 20 26~ 30 36 40 46 50 55 60 65 čas v minutách Obr. 1. Vzorový chromatogram Nastříkne se 20 jíl zkoušeného roztoku a 20 /A porovnávacího roztoku. Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající l,5násobku retenčního času gallaminu jako chloristanu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %); součet ploch všech těchto píku není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (2,0 %). Nepřihlíží se k píku jodidu s retenčním časem 0. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1745 ___________________________________________________________________________________Gelatina 1745 Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,270 g se rozpustí ve směsi 15 ml octanu rtuťnatého RS a 40 ml acetonu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 29,72 mg C30H60l3N3O3. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. l,2,3-tris[2-(diethylamino)ethoxy]benzen (báze gallaminu), B. l,3-bis[2-(triethylamonio)ethoxy]-2-[2-(triethylmethylamonio)ethyl]benzentrijodid, C. l,3-bis[2-(triethylamonio)ethoxy]-2-[2-(diethylmethylamonio)ethoxy]benzentrijodid, D. l,2-bis[2-(triethylamonio)ethoxy]-3-[2-(diethylmethylamonio)ethoxy]benzentrijodid, E. l,2-bis[2-(triethylamonio)ethoxy]-3-[2-(diethylamino)ethoxy]benzendijodid, F. l,2,3-tris[2-(triethylamonio)ethoxy]-4-[2-(triethylamonio)ethyl]benzentetrajodid. Gelatina Želatina Je to čištěná bílkovina získaná z živočišného kolagenu buď částečnou kyselou hydrolýzou (typ A), nebo částečnou zásaditou hydrolýzou (typ B); může to být i směs obou typů. Látka popsaná v tomto článku není zcela vhodná k přípravě parenterálních lékových forem nebo pro některé další účely. Vlastnosti Nažloutlá až světle jantarová pevná látka, bez chuti, obyčejně ve formě lístků, útržků, zrn nebo prášku. Je prakticky nerozpustná v běžných organických rozpouštědlech; ve studené vodě bobtná, po zahřátí tvoří koloidní roztok, který po ochlazení přechází ve více nebo méně pevný gel. Izoelektrický bod želatiny typu A je mezi pH 6,3 a 9,2, želatiny typu B mezi pH 4,7 a 5,2. Zkoušky totožnosti A. 2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se smíchají s 0,05 ml síranu meďnatého RS a přidá se 0,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS; vznikne fialové zbarvení. B. 0,5 g zkoušené látky se ve zkumavce smíchá s 10 ml vody R. Nechá se stát 10 min, pak se zahřívá 15 min při 60 °C a zkumavka se nechá stát 6 h při 0 °C v kolmé poloze. Při otočení zkumavky obsah okamžitě nevytece. Strana 1746 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1746 Gelatina Zkoušky na čistotu Roztok S. 1 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R při teplotě asi 55 °C a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml. Roztok se uchovává při této teplotě k dalším zkouškám. Vzhled roztoku. Roztok S není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž4 (2?-^> Metoda II). Roztok S připravený ze želatiny typu A nebo typu B neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze IV (2.2.1). Směsi želatiny typu A a typu B mohou tvořit opalizující roztoky, jejichž opalescence je vyvolána tvorbou koacervatů, v širokém rozmezí hodnot pH v závislosti na koncentraci. Hodnota pH (2.2.3). 3,8 až 7,6; měří se roztok S. Fenolické konzervační látky. Provádí se za ochrany před světlem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R. Zkoušený roztok. 1 g se smíchá s 20 ml methanolu R a 2 ml amoniaku 17,5% RS a nechá se 20 h stát. Pak se čirý roztok slije, odpaří se do sucha a zbytek se rozpustí v 0,5 ml methanolu R. Porovnávací roztok. 2 mg ethylparabenu R nebo methylparabenu R nebo propylparabenu Ra2 mg naftylaminu R se rozpustí v 10 ml methanolu R. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 fA obou roztoků. Na každý nanesený pruh se po vysušení nanese ještě 10 [A roztoku dimethylaminonaftalensulfonylchloridu R (1 g/l) v acetonu R. Odděleně se nanese do pruhu (20 mm x 3 mm) 10 [A roztoku dimethylamino-naftalensulfonylchloridu R (1 g/l) v acetonu R. Nanesené pruhy se postříkají roztokem tetraboritanu sodného R (50 g/l). Vrstva se suší 15 min při 60 °C. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethanolu R a toluenu R (8 + 92) po dráze 12 cm. Vysuší se na vzduchu a pozoruje se ihned v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je patrná intenzivní žlutě fluoreskující skvrna s hodnotou RF 0,4 až 0,6 (derivát dimethylaminonaftalensulfonylchloridu). Na chromatogramu roztoku dimethylaminonaftalensulfonylchloridu jsou patrné modře fluoreskující skvrny na startu a v blízkosti cela chromatogramu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není ve střední části patrná žlutě až oranžově nebo modře fluoreskující skvrna nebo skvrny modře fluoreskující s vyšší hodnotou RF(deriváty aminokyselin). Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou patrný skvrny zhášející fluorescenci s hodnotou RF 0,3 až 0,5 (estery kyseliny 4-hydroxybenzoové). Na chromatogramu zkoušeného roztoku nejsou patrné skvrny s hodnotou RF 0,3 až 0,5 (pentachlorofenol nebo estery kyseliny 4-hydroxybenzoové). Oxid siřičitý. Nejvýše 200 Mg/g- 150 ml vody R se převede do baňky (A) (viz obrázek) a celý systém se promývá 15 min oxidem uhličitým R při průtoku 100 ml/min. Do zkumavky (D) se převede 10 ml peroxidu vodíku zředěného RS zneutralizovaného na roztok modři bromfenolové R(\ g/l) v lihu R 20% (V/V). Bez přerušení průtoku oxidu uhličitého se odstraní nálevka (B) a do baňky se otvorem převede pomocí 100 ml vody R 25,0 g zkoušené látky. Nálevkou se přidá 80 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vaří se 1 h. Pak se otevře uzávěr nálevky, uzavře se přívod oxidu uhličitého, ukončí se zahřívání a chlazení vodou. Obsah zkumavky se převede pomocí malého množství vody R do kuželové baňky na 200 ml se širokým hrdlem, zahřívá se 15 min na vodní lázni a pak se ochladí. Přidá se 0,1 ml roztoku modři bromfenolové R (1 g/l) v lihu R 20% (V/V) a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do změny žlutého zbarvení na fialovomodré. Obsah oxidu siřičitého v //g/g se vypočítá podle vztahu: 128a, v němž značí: a - spotřebu hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS v mililitrech. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1747 f Gentamicini sulfas 1141 Obr. 1. Přístroj pro stanovení oxidu siřičitého Rozměry v milimetrech Peroxidy. 1,0 g se rozpustí zahřátím v 10 ml vody R a smíchá se s oxidem vanadičným v kyselině sírové RS. Roztok není zbarven intenzivněji oranžově žlutě než porovnávací roztok složený ze směsi 1 ml roztoku peroxidu vodíku R (0,1 g/l) a 9 ml vody R (100 jug H20/g). Mohutnost gelu. Pokud je látka určena pro přípravu globulí, čípků a zinkové želatiny, mohutnost gelu je 150 g až 250 g. Mohutnost gelu se vyjadřuje jako množství v gramech potřebné ke vzniku síly, která vtlačí píst o průměru 12,7 mm do gelu o koncentraci 6,67 % při 10 °C do hloubky 4 mm. Přístroj. Popis gelometru: - válcovitý píst o průměru (12,7 ± 0,1) mm s rovnou dolní stranou a s okrouhlým okrajem o polo -měru 0,5 mm, - zařízení pro nastavení výšky baňky obsahující gel tak, aby se povrch pístu dotýkal hladiny gelu bez použití vnějšího tlaku, - zařízení na vnější zatížení pístu s konstantní rychlostí 40 g/s, - zařízení na svislý pohyb pístu, který může být přerušen v jedné čtyřicetině sekundy, při poklesu o (4 ±0,1) mm, Strana 1748 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1748 f Gentamicini sulfas_________________________________________________________________________ - měřicí zařízení (váhy) pro měření finálního zatížení s přesností na ±0,5 g, - baňka o vnitřním průměru (59 ± 1) mm a výšce 85 mm. Postup. 7,5 g zkoušené látky se v baňce smíchá se 105 ml vody R, hrdlo baňky se překryje hodinovým sklíčkem a nechá se 3 h stát. Pak se zahřívá 15 min ve vodní lázni při 65 °C. Během zahřívání se míchá obsah skleněnou tyčinkou tak, aby roztok byl homogenní a na vnitřních stěnách baňky se netvořily kapky vody. Ochladí se na pokojovou teplotu a po 15 min se baňka vloží do vodní lázně opatřené termostatem nastavitelným na (10 ± 0,1) °C. Baňka se uzavře gumovou zátkou a nechá se stát 16 h až 18 h ve svislé poloze. Pak se ihned vloží do gelometru tak, že hladina gelu se dotýká pístu bez použití vnějšího tlaku. Zátěž pístu se zvýší rychlostí 40 g/s tak, aby píst poklesl o (4 ± 0,1) mm. Vněj ší síla vyvinutá na píst v tomto okamžiku měřená v gramech vyj adřuj e mohutnost gelu. Stanovení se provede nejméně třikrát, ze stanovení se vypočítá průměrná hodnota. Arsen (2.4.2). Vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (1 Mg/g)- 1>0 g se smíchá se směsí 10 ml vody R, 2,5 ml kyseliny sírové R, 2,5 ml kyseliny dusičné R a malým nadbytkem bromové vody R. Po 30 min stání se vaří 1 h pod zpětným chladičem. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (50 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije 10 ml základního roztoku olova R (10 //g Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 2,0 %. Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 103mikroorganismů v gramu; Ranoví Se plotnovou metodou. Vyhovuje zkoušce (2.6.13) na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Označování V označení na obalu se uvede: - je-li látka vhodná pro přípravu globulí, cípků nebo zinkové želatiny, a je-li tomu tak, ještě mohutnost gelu. f Gentamicini sulfas ***** * * * * *** Gentamiciniumsulfat Synonymum. Gentamycinium sulfuricum, síran gentamycinia_____________________________ CAS 1405-41-0 Je to směs síranů látek s antibiotickou účinností produkovaných mikroorganismem Micromono-spora purpurea. Počítáno na bezvodou látku, účinnost je nejméně 590 m.j. v miligramu. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v etheru a v lihu 96%. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1749 _________________________________________________________________________f Gentamicini sulfas 1749 Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: C a D. Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Asi 10 mg se rozpustí v 1 ml vody R a přidá se 5 ml roztoku kyseliny sírové R (400 g/l). 100 min se zahřívá na vodní lázni, ochladí se a zředí vodou R na 25 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 240 nm až 330 nm (2.2.25); roztok nevykazuje žádné absorpční maximum. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml. Porovnávací roztok. 25 mg gentamiciniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 5 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 [A obou roztoků a vyvíjí se spodní vrstvou směsi stejných objemových dílů chloroformu R, methanolu R a amoniaku 26% R po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká ninhydrinem RSI a 5 min se zahřívá při 110 °C. Tři hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku se shodují polohou, barvou a velikostí se třemi hlavními skvrnami na chromatogramu porovnávacího roztoku. C. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Složení. Chromatogram zkoušeného roztoku vykazuje čtyři hlavní píky se stejnými retenčními časy jako čtyři hlavní píky na chromatogramu porovnávacího roztoku. D. Vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,8 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než 6. stupeň porovnávacího barevného roztoku nejpodobnější barvy (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 5,5; měří se roztok S. Specifická optická otáčivost (2.2.7).+107° až +121 °, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 2,50 g ve vodě R a. zředěním vodou R na 25,0 ml. Methanol. Nejvýše 1,0 %; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití 1-propanolu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 2,5 ml 1-propanolu R se zředí vodou R na 500,0 ml. Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí ve 2,0 ml vody R. Zkoušený roztok (b). 0,50 g se rozpustí v 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a přidá se 1,0 ml vody R. Porovnávací roztok. 1,25 ml methanolu R se smíchá s 1,25 núpropanolu R a zředí se vodou R na 500,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 1,5 m až 2,0 m a vnitřního průměru 2 mm až 4 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzenem kopolymerem R (150 //m až 180 fum), - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu s konstantní průtokovou rychlostí od 30 ml do 40 ml/min, - plamenoionizacního detektoru. Teplota kolony se udržuje na konstantní hodnotě v rozmezí 120 °C až 140 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru je nejméně o 50 °C vyšší než teplota kolony. Nastříknou se zvolené objemy zkoušených roztoků a porovnávacího roztoku. Obsah methanolu se vypočítá za použití hustoty, která je při teplotě 20 °C 0,792 g/cm3. Strana 1750 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1750 Gentianae radix Složení. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml methanolu R a 4 ml zkoumadla ftaldialdehydového R, promíchá se a zředí methanolem R na 25,0 ml. Zahřívá se 15 min ve vodní lázni při 60 °C a ochladí se na pokojovou teplotu. Jestliže se roztok nepoužije ihned, ochladí se na 0 °C a použije se do 4 h. Porovnávací roztok. Připraví se stejně jako zkoušený roztok, místo zkoušené látky se použije gentamiciniumsulfat CRL. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,10 m až 0,125 m a vnitřního průměru 4,6 mm až 5 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 /um), - mobilní fáze, která je roztokem 5,5 g heptansulfonanu sodného Rve směsi 50 ml kyseliny octové ledové R, 250 ml vody R a 700 ml methanolu Rl. Průtoková rychlost je 1,5 ml/min, - spektrofotometrického detektoru s asi 10 fA průtokovou kyvetou a možnostmi měření při 330 nm (pro detektor s nastavitelnou vlnovou délkou) nebo 340 nm (pro detektor s filtrem). Zaznamenají se chromatogramy za podmínek shora uvedených. Retenční ěas složky C je 10 min až 20 min, velmi dobře jsou odděleny píky s relativními retenčními časy asi 0,13 (zkoumadlo), 0,27 (složka Q), 0,65 (složka Cla), 0,85 (složka C2a) a 1,00 (složka C2). Nastříkne se 5 /A porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, pokud rozlišení mezi píky složek C2a a Q není menší než 1,3. V případě potřeby se upraví obsah methanolu v mobilní fázi tak, aby se toho dosáhlo. Nastříkne se 5 fA porovnávacího roztoku. Nastaví se citlivost zesilovače tak, aby výška píku složky Cx byla asi 75 % stupnice zapisovače. Na chromatogramu se vyznačí základní vodorovná linie od rovné části křivky těsně před pikem zkoumadla a od ní se změří výšky píku všech složek. Pro každou složku se vypočítá odezvový faktor Rx ze vzorce: v němž značí: Fx - deklarovaný podíl složky Cx v gentamiciniumsulfatu CRL, Hx - výšku píku složky Cx na chromatogramu porovnávacího roztoku. Nastříkne se 5 fA zkoušeného roztoku. Nastaví se citlivost zesilovače tak, aby výška píku složky Cx byla asi 75 % stupnice zapisovače. Na chromatogramu se vyznačí základní vodorovná linie od rovné části křivky těsně před pikem zkoumadla a od ní se změří výšky píku všech složek. Relativní podíly složek Cl5 Cla, C2 a Qa ve zkoušené látce vyjádřené v procentech se vypočítají ze vzorce: — . 100 C - _______^____________ Hl + ^L + ^2a + ^2 Rl Äla ^2a ^2 v němž značí: ří - výšku píku pro složku Cx na chromatogramu zkoušeného roztoku. Relativní podíly složek jsou v těchto rozmezích: Cx 25,0 % až 50,0 %, Qa 10,0 % až 35,0 %, C2 a C2a 25,0 % až 55,0 %. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 15,0 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1751 Gentianae radix 1751 Sírany. 32,0 % až 35,0 %, počítáno na bezvodou látku. 0,250 g se rozpustí ve 100 ml vody destilované R a amoniakem 26% R se upraví pH roztoku na 11. Přidá se 10,0 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS a asi 0,5 mg ftaleinpurpuru R a titruje se edetanem disodným 0,1 mol/l VS. Když se začíná barva roztoku měnit, přidá se 50 ml lihu 96% R a pokračuje se v titraci, dokud nezmizí fialově modrá barva. 1 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS odpovídá 9,606 mg síranů (SO4). Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenteralmch nebo očních pnpravků bez dalšího vhodného sterilizacního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenteralmch pnpravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 1,67 m.j. endotoxinu v miligramu. Stanovení účinnosti Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2). Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka: - sterilní, - prostá pyrogenních látek. Gentianae radix ***** * * * * Hořcový kořen Synonymum. Radix gentianae_______________________________________________________ Jsou to usušené úlomky kořenů a oddenků druhu Gentiana lutea L. Vlastnosti Droga má charakteristický pach a přetrvávající, intenzivně hořkou chuť. Droga je tvořena jednoduchými nebo rozvětvenými válcovitými kusy kořenů a oddenků různé délky, zpravidla o průměru 10 mm až 40 mm, v oblasti kořenové hlavy až 80 mm. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Strana 1752 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1752 Geranii etheroleum Zkoušky totožnosti A. Droga na povrchu hnědošedá, na lomu nažloutlá až červenožlutá, ne však cervenohněda. Kořen je podélně vrásčitý, obyčejně s jizvami po postranních kořenech. Rozvětvený oddenek s kruhovitými, hustě uspořádanými listovými jizvami, často i s terminálním pupenem. Oddenek a kořen se sušením stávají drobivé s krátkým lomem. Snadno vlhnou a dají se pak ohýbat. Na povrchu hladkého příčného řezu je patrná kůra zasahující přibližně až do jedné třetiny průměru kořene. Od nevýrazně paprscitého, převážně parenchymatózního dřeva je oddělena zřetelně patrným kambiem. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je světle hnědý nebo žlutohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky korku tvořeného tenkostennými žlutohnědými buňkami a ztlustlými kolenchymatickými buňkami (felo-derm); úlomky parenchymatických buněk kůry a dřeva s mírně ztlustlými stěnami, obsahující kapky oleje a malé hranolovité a jehlicovité krystaly šťavelanu vápenatého; úlomky zdřevnatě-lých cév šroubovitě nebo síťovitě ztlustlých. C. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) t& použití vrstvy vhodného silikagelu s pnsadou fluorescenčního indikátoru pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 2,0 g práškované drogy (355) se míchá 20 min s 50 ml methanolu R a pak se rychle zfiltruje tak, aby docházelo k co nejnižším ztrátám rozpouštědla. 25 ml filtrátu se odpaří za sníženého tlaku do sucha při teplotě nepřesahující 50 °C. Odparek se rozpustí v malém množství methanolu R, tak aby se získalo 5 ml roztoku; v roztoku může zůstat usazenina. Porovnávací roztok. 50 mgfenazonu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (30 mm x 8 mm) 50 fA zkoušeného roztoku a 10 fA porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, chloroformu R a acetonu R (2 + 30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou skvrny zhášející fluorescenci v dolní a obvykle i v horní části chromatogramu; skvrna ve střední části chromatogramu (amarogentin) odpovídá svojí polohou skvrně fenazonu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Skvrna odpovídající fenazonu se označí. Vrstva se postříká čerstvě připraveným roztokem červeně pravé B R (2 g/l). Pozoruje se po 10 min v denním světle. Skvrna odpovídající amarogentinu je oranžová, po vystavení vrstvy působení amoniaku se barví červeně. Kromě toho jsou vidět na chromatogramu zkoušeného roztoku v dolní a horní části i další zbarvené skvrny. Zejména v horní části chromatogramu je obvykle velmi intenzivní skvrna s vysokým RF odpovídající zbarvením skvrně amarogentinu. Zkoušky na čistotu Chromatografie. Hodnotí se chromatogramy ze Zkoušky totožnosti C. Po alkalizaci parami amoniaku nejsou na chromatogramu zkoušeného roztoku patrný těsně nad skvrnou amarogentinu žádné fialově zbarvené skvrny (jiné druhy rodu Gentiand). Číslo hořkosti. Nejméně 10 000. Provádí se srovnáním s chininiumchloridem, jehož číslo hořkosti je 200 000. Číslo hořkosti je definováno jako reciproká hodnota zředění, které chutná ještě hořce. Základní roztok chininiumchloridu. 0,100 g chininiumchloridu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1753 Gerami etheroleum 1753 Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (710) se přelije 1000 ml vařící vody R a za nepřetržitého míchání se zahřívá 30 min na vodní lázni. Po ochlazení se zředí vodou R na 1000 ml. Důkladně se promíchá a pak se zfiltruje, prvních 20 ml filtrátu se odstraní. Připraví se řada porovnávacích roztoků tak, že v první zkumavce je 4,2 ml základního roztoku chininiumchloridu a v každé následující zkumavce se objem tohoto roztoku zvyšuje o 0,2 ml až do konečného objemu 5,8 ml. Objem každé zkumavky se zředí vodou R na 10,0 ml. Určí se roztok nejnižší koncentrace, který chutná ještě hořce. 10,0 ml roztoku nejnižší koncentrace se převaluje 30 s v ústech tak, aby roztok přišel do styku s kořenem jazyka. Jestliže roztok nechutná hořce, vyplivne se a po 1 min se ústa vypláchnou vodou. Po 10 min se zkouší stejným způsobem roztok následující vyšší koncentrace. Korekční faktor k se vypočítá ze vztahu: 5,00 n v němž značí: n - počet ml základního roztoku chininiumchloridu, který chutnal ještě hořce. 10/A: ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku chutná hořce. Vodný extrakt. 5,0 g práškované drogy (710) se smíchá s 200 ml vroucí vody R a nechá se stát 10 min za občasného protřepávání. Po ochlazení se zředí vodou R na 200 ml a zfiltruje se. 20,0 ml filtrátu se odpaří na vodní lázni do sucha. Odparek se suší v sušárně při 100 ° C až 105 °C. Zbytek váží nejméně 0,165 g (33 %). Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 6,0 %. Uchovávání Chráněn před světlem a vlhkostí. Geranii etheroleum Geraniová silice Synonyma. Geranii aetheroleum, Oleum geranii Je to silice získaná z listů různých druhů rodu Pelargonium destilací s vodní parou. Obsahuj e 65,0 % až 75,0 % alkoholů, počítáno jako geraniol (C10H18O; Mr 154,25). Vlastnosti Bezbarvá až nažloutlá nebo nazelenalá čirá kapalina, charakteristického pachu. Je velmi těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s ethanolem, etherem a mastnými oleji. Zkoušky totožnosti Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 50 mg geraniolu R se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. N Strana 1754 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1754 f Glibenclamidum__________________________________________________________________________ Na vrstvu se nanese odděleně po 10 [A obou roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylace-tatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehy-dem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a zbarvením skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být i další méně intenzivní skvrny. Zkoušky na čistotu Hustota (2.2.5). 0,884 až 0,905 g/ml. Index lomu (2.2.6). 1,462 až 1,474. Optická otáčivost (2.2.7). -5° až -14°. Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 5,0; 5,0 g zkoušené látky se rozpustí v 50 ml předepsané směsi rozpouštědel. Voda v silicích (2.8.5). Vyhovuje požadavkům zkoušky Voda v silicích. Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice (2.8.7). Vyhovuje požadavkům zkoušky Mastné oleje a zpryskyřicnatělé silice. Pach a chuť silic (2.8.8). Vyhovuje požadavkům zkoušky Pach a chuť silic. Zbytek po odpaření silic (2.8.9). Zbytek po odpaření silice je nejvýše 0,150 g. Rozpustnost v lihu (2.8.10). Je rozpustná ve třech objemových dílech lihu R 70% (V/V). Stanovení obsahu 5,0 ml se smíchá v acetylacní baňce se 7,5 ml acetanhydridu R a 1,0 g octanu sodného bezvodého R a vaří se 2 h. Pak se přidá 20,0 ml vody R a zahřívá se 15 min na vodní lázní pod zpětným chladičem za častého protřepávání. Po ochlazení se acetylovaná silice převede do dělicí nálevky, vodná vrstva se odstraní. Acetylovaná silice se protřepává vodou R, až vodná vrstva reaguje na povlhcený papír lakmusový modrý R jen slabě kysele, vodná vrstva se vždy odstraní. Acetylovaná silice se vysuší síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se. 1,500 g acetylované silice se smíchá se 3 ml lihu 96% R a 0,1 mlfenolftaleinu RS a po kapkách se přidává hydroxid draselný v lihu 0,5 mol/l VS do trvalého zbarvení. Pak se přidá 20,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS a vaří se 2 h pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 0,5 ml fenolftaleinu RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS do změny zbarvení. Provede se slepá zkouška. Obsah acetylovatelných složek v procentech, vyjádřeno jako geraniol (C10H18O), se vypočítá podle vzorce: a . 7,712 x = ----------'--------- , m - a . 0,021 v němž značí: a - rozdíl spotřeb hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VSve zkoušce a slepé zkoušce v mililitrech, m - navážku acetylované silice v gramech. Uchovávání Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1755 f Glibenclamidum 1755 f Glibenclamidum Glibenklamid 0CH3 C23H28CIN305S H 494,00 CAS 10238-21-8 Je to l-{4-[2-(5-chlor-2-methoxybenzamido)ethyl]fenylsulfonyl}-3-cykloliexylmočovina. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C23H2^C1N30^S. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v dichlormethanu, těžce rozpustný v lihu 96% a v methanolu, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 169 °C až 174 °C. B. 50,0 mg se rozpustí v methanolu R, je-li potřeba, použije se ultrazvuková lázeň a zředí se methanolem R na 50,0 ml. K 10,0 ml se přidá 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se methanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance při 230 nm až 350 nm (2.2.25); roztok vykazuje maximum při 300 nm a méně intenzivní maximum při 275 nm. Specifická absorbance v maximu při 300 nm je 61 až 65 a v maximu při 275 nm je 27 až 32. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky s bromidem draselným R se shoduje se spektrem glibenklamidu CRL. Vykazují-li spektra rozdíly, navlhčí se zkoušená látka a referenční látka methanolem R, rozetře se, vysuší se při 100 °C až 105 °C a spektra se zaznamenají znovu. D. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) je polohou a velikostí shodná s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). E. 20 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny sírové R Roztok je bezbarvý a vykazuje modrou fluorescenci v ultrafialovém světle při 365 nm. V roztoku se rozpustí 0,1 g chloralhydrátu R; během 5 min se zbarvení změní na sytě žluté a asi za 20 min vznikne hnědavý odstín. Strana 1756 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1756 f Glipizidum_______________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,1 g se rozpustí v 10 ml lihu 96% R. Roztok je cirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R. Roztoky se připraví rozpouštěním látek v rozpouštědlové směsi, kterou jsou stejné objemové díly methanolu R a dichlormethanu R. Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v rozpouštědlové směsi a zředí sejí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí rozpouštědlovou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg glibenklamidu CRL se rozpustí v rozpouštědlové směsi a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 8 mg 4-[2-(5-chlor-2-methoxybenzamido)ethyl]benzensulfonamidu CRL (glibenklamidu nečistoty A CRL) se rozpustí v rozpouštědlové směsi a zředí sejí na 100 ml. Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí rozpouštědlovou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (d). 0,2 g glibenklamidu CRL se rozpustí v 10 ml methanolu R a vaří se 10 min pod zpětným chladičem. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů lihu 96% R, kyseliny octové, ledové R, chloroformu R a cyklohexanu R (5 + 5 + 45 + 45) po dráze 10 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromato-gramu zkoušeného roztoku (a) není skvrna odpovídající glibenklamidu nečistotě A CRL intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,4 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající glibenklamidu nečistotě A, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže porovnávací roztok (d) vykazuje dvě zřetelně oddělené skvrny. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; suší se 1,000 g v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,400 g se rozpustí zahřátím ve 100 ml lihu 96% R, přidá se 1,0 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do vzniku červeného zbarvení. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 49,40 mg C23H28C1N305S. Uchovávání Separandum. Nečistoty A. 4-[2-(5-chlor-methoxybenzamido)ethyl]benzensulfonamid. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1757 f Glipizidum 1757 f Glipizidum *** * * * * Glipizid *** /=N O /=\ fř / \ H3C-----Ĺ )>----C—NH—CH2—CH2-N-----' -^ ))-----S02—NH—C—NH-----< O C21H27N504S Mr 445,54 CAS 29094-61-9 Jeto l-cyklohexyl-3-{4-[2-(5-methylpyrazin-2-karboxamido)ethyl]-benzensulfonyl}močovina. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C21H27N504S. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v dichlormethanu, mírně rozpustný v acetonu, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Asi 2 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 226 nm a 274 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 226 nm k absorbanci naměřené při 274 nm je 2,0 až 2,4. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety glipizidu CRL. C. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. 50 mg se rozpustí v 5 ml dioxanu R Přidá se 1 ml roztoku fluordinitrobenzenu R (5 g/l) v dioxa-nu R a vaří se 2 min až 3 min; vznikne žluté zbarvení. Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R. Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílůmetha-nolu R a dichlormethanu R na 20 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg glipizidu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Strana 1758 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1758 f Glucagonum_____________________________________________________________________________ Porovnávací roztok (b). 5 mg glipizidu nečistoty A CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 50 ml. Porovnávací roztok (c). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R na 100 ml. Porovnávací roztok (d). 4 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R na 10 ml. Porovnávací roztok (e). 5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí porovnávacím roztokem (b) na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R ethylacetatu R a dichlormethanu R (25 + 25 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající glipizidu nečistoty A není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající glipizidu nečistoty A, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Cyklohexylamin. Nejvýše 100 Mg/g; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití děkanu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 25 mg děkanu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 100 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí hexanem R na 50 ml. Zkoušený roztok (a). 3,0 g se rozpustí v 50 ml roztoku hydroxidu sodného R (12 g/l) a vytřepe se dvakrát 5,0 ml hexanu R. Použijí se spojené vrchní vrstvy. Zkoušený roztok (b). 3,0 g se rozpustí v 50 ml roztoku hydroxidu sodného R (12 g/l) a vytřepe se dvakrát 5,0 ml roztoku vnitřního standardu. Použijí se spojené vrchní vrstvy. Porovnávací roztok. 30,0 mg cyklohexylaminu R se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R (17,5 g/l) a zředí se jím na 100,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 50 ml roztoku hydroxidu sodného R (12 g/l) a vytřepe se dvakrát 5,0 ml roztoku vnitřního standardu. Použijí se spojené vrchní vrstvy. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografií R impregnovanou 10 % makrogolu 20 000 R a 4 % hydroxidu draselného R, - dusíku pro chromatografií R s průtokovou rychlostí 30 ml/min, - plamenoionizacního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 80 °C a teplota vstřikovacího prostoru a detektoru na 120 °C. Nastříkne se 1 ul porovnávacího roztoku. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška prvního píku (děkanu) a druhého píku (cyklohexylaminu) byly nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi těmito dvěma píky není menší než 2. Nastříkne se 1 ul zkoušeného roztoku (a). Na získaném chromatogramu se ověří, že zde není přítomen žádný pík se stejným retenčním časem odpovídajícím retenčnímu času vnitřního standardu. Nastříkne se odděleně 1 ul zkoušeného roztoku (b) a 1 ul porovnávacího roztoku. Z chromatogramu porovnávacího roztoku se vypočítá poměr (R) plochy píku odpovídajícího cyklohexylaminu k ploše píku odpovídajícího vnitřnímu standardu. Z chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se vypočítá poměr plochy píku odpovídajícího cyklohexylaminu k ploše píku odpovídajícího vnitřnímu standardu. Tento poměr není větší než R. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 4 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1759 f Glucagonum 1759 Ztráta sušením (2.2.32), Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 C až 105 C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,400 g se rozpustí v 50 ml dimethylformamidu R a titruje se methoxidem lithným 0,1 mol/l VS za použití 0,2 ml červeně chinaldinové RS jako indikátoru do odbarvení červeného zbarvení. 1 ml methoxidu lithného 0,1 mol/l VS odpovídá 44,55 mg C21H27N504S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Separandum. Nečistoty H3C-----(\ /)—C—NH—CH?—CH?—(\ 1)-----S02—NH2 A. 4-[2-(5-methyl-2-pyrazinkarboxamido)ethyl]benzensulfonamid, NH, B. cyklohexylamin. f Glucagonum Glukagon His-Ser-Gln-Gly-Thr-Phe-Thi— Ser-Asp-Tyr-Ser-Lys-Tyr-LeirAsp-Ser-Arg-Arg-Ala-Gln-Asp-Phe-Val-Gln-Trp—Leu-Met-Asn-Thr C153H225N43049S Mr 3482,78 CAS 16941-32-5 Je to polypeptidický hormon získaný z hovězí nebo prasečí slinivky. Podporuje štěpení glykoge-nu v játrech a tím zvyšuje koncentraci glukosy v krvi. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje v miligramu nejméně 1 m.j. Glukagon se připravuje za podmínek, které zajišťují minimální mikrobiální kontaminaci. Strana 1760 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1760 f Glucagonum_____________________________________________________________________________ Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a ve většině organických rozpouštědel. Je rozpustný ve zředěných minerálních kyselinách a ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti A. Způsobuje zvýšení koncentrace glukosy v krvi ve zkoušce na zvířatech, je-li podán způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu. B. Hodnotí se elektroforeogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní zóna na elektroforeogramu zkoušeného roztoku (a) se shoduje polohou s hlavní zónou na elektroforeogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušky na čistotu Absorbance. 2,5 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 10,0 ml. Specifická absorbance (2.2.25) měřená v maximu při 276 nm je 21 až 25, počítáno na vysušenou látku. Příbuzné látky. Stanoví se gelovou elektroforézou na polyakrylamidu (2.2.31) za použití tyčinkového gelu délky 75 mm, průměru 5 mm a tlumivého roztoku trometamol-gly dnového o pH 8,3. Elektroda v horní nádobě je katoda a v dolní nádobě anoda. Použije se následující gelová směs: 1 objemový díl roztoku obsahujícího ve 100 ml 36,6 mg trometamolu R, 0,23 ml tetramethylethylendiaminu R a 48,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a 2 objemové díly roztoku obsahujícího ve 100 ml 0,735 g methylenbisakrylamidu R a 30,0 g akryl-amidu R. Přidá se takové množství močoviny R, aby její koncentrace v konečném roztoku byla 480 g/l, a pak se roztok zředí na 7 objemových dílů vodou R. Jestliže je to nutné, zahřeje se nejvýše na 40 °C, aby se rozpustila močovina R. Po odplynení se přidá 1 objemový díl roztokuperoxodisí-ranu diamonného R (5,6 g/l). Zkoušený roztok (a). 10 mg se rozpustí v 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l RS. Zkoušený roztok (b). 0,25 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na 5 ml. Porovnávací roztok (a). Množství glukagonu BRP odpovídající 5 m.j. se rozpustí v hydroxidu sodném 0,01 mol/l RS a zředí se jím na 25 ml. Porovnávací roztok (b). 8 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 6 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na 10 ml. Porovnávací roztok (d).4m\ porovnávacího roztoku (a) se zředí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na 10 ml. Porovnávací roztok (e). 2 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na 10 ml. Na povrch gelu se nanese odděleně po 100 fA každého roztoku, přidá se tlumivý roztok a 0,2 ml modři bromfenolové RS. Elektroforéza probíhá při konstantním proudu 1 mA na trubici po dobu 30 min a pak se proud zvýší na 3 mA na trubici. Po skončení se gely ponoří do roztoku kyseliny trichloroctové R (125 g/l) nejméně na 1 h. Na každých 10 ml roztoku kyseliny trichlor-octové se přidá 0,5 ml roztoku modři kyselé 90 R (2,5 g/l) a nechá se stát 12 h. Po odstranění Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1761 ______________________________________________________________________________f Glucagonum 1761 barvicího roztoku se gely promyjí dvakrát směsí objemových dílů kyseliny octové R a vody R (1 + 4), která se vždy odstraní. Gely se uchovávají ve stejné směsi kyseliny octové R a vody R. Elektroforeogramy se pozorují za použití zdroje studeného světla. Na elektroforeogramech zkoušeného roztoku (a) žádná zóna, kromě zóny modři bromfenolové migrující v dvoj- až trojnásobku vzdálenosti hlavní zóny, není intenzivnější než hlavní zóna na elektroforeogramu porovnávacího roztok (e). Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku (b) není žádná zóna migrující těsně před hlavní zónou intenzivnější než hlavní zóna na elektroforeogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže je patrná zóna na elektroforeogramu porovnávacího roztoku (e) a je zřejmé odstupňování intenzity zbarvení na elektroforeogramech porovnávacích roztoků (a) až (e). Dusík. 16,0 % až 18,5 %, počítáno na vysušenou látku; stanoví se mineralizací s kyselinou sírovou (2.5.9). Zinek. Nejvýše 0,15 % Zn; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Je-li třeba, zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS'tak, aby koncentrace zinku byla 0,4 //g/ml až 1,6 //g/ml. Porovnávací roztoky. Použijí se čerstvě připravené roztoky obsahující 0,10 /j.g, 0,40 /j.g, 0,80 /j.g, 1,00 /j.g, 1,20 /u.g a 1,60 /u.g Zn v mililitru. K přípravě porovnávacích roztoků se použije základní roztok zinku (5 mgZn/ml), který se ředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS. Měří se absorbance při 213,9 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového plamene vhodného složení (např. 2 1 acetylénu a 11 1 vzduchu za min). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 50,0 mg se suší 24 h v sušárně při 105 °C. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena pro výrobu parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizacního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Stanovení účinnosti Účinnost se stanoví hodnocením vyvolaného hyperglykemického účinku za daných podmínek v porovnání s účinkem mezinárodního standardu nebo referenčního přípravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách. Mezinárodní jednotka je specifická hyperglykemická účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, kterým je lyofilizovaný glukagon s přídavkem laktosy a chloridu sodného. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Stanovená účinnost je 80 % až 125 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je v rozmezí 64 % až 156 % deklarované účinnosti. Porovnávací roztok. Celý obsah ampule standardu se rozpustí ve 2 ml roztoku chloridu sodného R (9 g/l), pH se upraví na hodnotu 3,0 kyselinou chlorovodíkovou R a zředí se stejným rozpouštědlem tak, aby roztok obsahoval např. 0,1 m.j v mililitru. Roztok se uchovává při 2 °Caž8 °Ca použije se do 2 dnů. Ke zkoušce se použijí zdraví králíci, jejichž rozdíl hmotnosti mezi nejlehčím a nejtěžším není větší než 1,2 kg (např. se použijí králíci o hmotnosti v rozmezí 1,8 kg až 2,8 kg). Zvířata se chovají v laboratoři v jednotných podmínkách a při jednotné dietě nejméně 1 týden před zkouškou. Vyžadují opatrné zacházení, aby se předešlo nežádoucímu vzrušení. Každému králíkovi se 48 h před zkouškou nitrosvalově vstříkne 1 ml roztoku kortisonacetatu (25 g/l). Strava, kromě vody, se zvířatům nepodává 16 h před začátkem zkoušky, v case zkoušky Strana 1762 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1762 Glucosum až do posledního odběru krve. Králíci se rozdělí náhodně do čtyř stejných skupin po nejméně čtyřech králících. Připraví se dvě ředění porovnávacího roztoku s koncentrací v poměru 1 : 4, např. 0,006 m.j ./ml (ředění porovnávacího roztoku 1) a 0,024 m.j./ml (ředění porovnávacího roztoku 2). Jako rozpouštědlo se použije roztok chloridu sodného R (9 g/l), jehož pH bylo upraveno na hodnotu 3,0 kyselinou chlorovodíkovou R. Pro rozpuštění zkoušené látky se použije stejného rozpouštědla a připraví se dvě ředění. U ředění zkoušeného roztoku 1 se na základě deklarované účinnosti předpokládá, že obsahuje stejný počet m.j. v mililitru jako ředění porovnávacího roztoku 1. U ředění zkoušeného roztoku 2 se předpokládá, že obsahuje stejný počet m.j./ml jako ředění porovnávacího roztoku 2. 1,0 ml každého ředění se vstříkne podkožně v pořadí uvedeném v následující tabulce. Druhá injekce se podává přibližně 24 h po první injekci. Skupina králíků 1 2 3 4 1. injekce 2. injekce porovnávací roztok - ředění 1 zkoušený roztok - ředění 2 porovnávací roztok - ředění 2 zkoušený roztok - ředění 1 zkoušený roztok - ředění 1 porovnávací roztok - ředění 2 zkoušený roztok - ředění 2 porovnávací roztok - ředění 1 Vzorky krve se odebírají z marginální ušní žíly každého králíka. 1 h po každé injekci se odebere vhodný vzorek krve a v každém vzorku se stanoví koncentrace glukosy. Optimální doba odběru závisí na chovu. Důležité při zkoušce je, aby byl pro každého králíka zachován stejný časový interval. Účinnost se vypočítá běžnou statistickou metodou pro párový křížový pokus. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě pod 8 °C, přednostně při -20 °C. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede: - počet mezinárodních jednotek v obalu, - počet mezinárodních jednotek na miligram, - podmínky uchovávání, - zda j e látka sterilní. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1763 Glucosum 1763 Glucosum ***** Glukosa Synonyma. Glucosum anhydricum, Dextrosum anhydricum, Saccharum amylaceum___________ CH2OH ho I OH C6H1206 Mr 180,16 CAS 50-99-7 Je to a-D-glukopyranosa. Vlastnosti Bílý krystalický prášek, sladké chuti. Je snadno rozpustná ve vodě, mírně rozpustná v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Specifická optická otácivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg glukosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Porovnávací roztok (b).\Q mg glukosy CRL, 10 mg laktosy CRL, 10 mg fruktosy CRL a 10 mg sacharosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 2 (A každého roztoku a nanesené skvrny se důkladně usuší. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R, kyseliny octové bezvodé R a dichlorethanu Ä (10 + 15 +25 + 50) po dráze 15 cm. Rozpouštědla mají být odměřena přesně, i malý přebytek vody může způsobit zákal. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu. Vyvíjení se ihned opakuje v čerstvě připravené směsi rozpouštědel. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu, rovnoměrně se postříká roztokem 0,5 g thymolu R ve směsi složené z 5 ml kyseliny sírové R a 95 ml lihu 96% R a zahřívá se 10 min při 130 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou čtyři zřetelně oddělené skvrny. C. 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidají se 3 ml vínanu meďnatého RS a zahřeje se; vznikne červená sraženina. Strana 1764 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1764 Glucosum monohydricum_____________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 100 ml. Vzhled roztoku. 10,0 g se rozpustí v 15 ml vody R Roztok je čirý (2.2.1), bez pachu a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ7 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. 6,0 g se rozpustí ve 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R, přidá se 0,3 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení roztoku na růžové se spotřebuje nejvýše 0,15 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +52,5 ° až +53,3 °, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený takto: 10,0 g se rozpustí v 80 ml vody R a smíchá se s 0,2 ml amoniaku zředěného RSl. 30 min se nechá stát a zředí se vodou R na 100,0 ml. Cizí cukry, rozpustný škrob, dextriny. 1,0 g se za varu rozpustí ve 30 ml lihu R 90% (V/V); vzhled roztoku se po ochlazení nemění. Siřičitany. Zkoušený roztok. 5,0 g se rozpustí ve 40 ml vody R, přidají se 2,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a zředí se vodou R na 50,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (310 g/l), 2,0 ml fuchsinu RSl a 2,0 ml roztoku formaldehydu R 0,5% (V/V) a 30 min se nechá stát. Porovnávací roztok. 76 mg disiřičitanu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml. 5,0 ml roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Ke 3,0 ml tohoto roztoku se přidají 4,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a zředí se vodou R na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se ihned přidá 1 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (310 g/l), 2,0 ml fuchsinu RSl a 2,0 ml roztoku formaldehydu R 0,5% (V/V) a 30 min se nechá stát. Měří se absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku v maximu při 583 nm proti kontrolnímu roztoku připravenému současně stejným způsobem za použití 10,0 ml vody R Absorbance zkoušeného roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku (15 jug SO /g). Chloridy (2.4.4). 4 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovují limitní zkoušce na chloridy (125 Mg/g)- Sírany (2.4.13). 7,5 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 Mg/g). Arsen (2.4.2). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (1 Mg/g)- Baryum. 10 ml roztoku S se smíchá s 1 ml kyseliny sírové zředěné RS. Pozoruje se ihned a pak po 1 h. Roztok vyhovuje zkoušce, jestliže není případně vzniklá opalescence intenzivnější než opalescence směsi 1 ml vody destilované R a 10 ml roztoku S. Vápník (2.4.3). 5 ml roztoku S zředěného vodou destilovanou Rva. 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na vápník (200 Mg/g)- Olovo v cukrech (2.4.10). Vyhovuje limitní zkoušce na olovo v cukrech (0,5 Mg/g)- Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky. Síranový popel. Nejvýše 0,1 %. 5,0 g se rozpustí v 5 ml vody R, přidají se 2 ml kyseliny sírové R, odpaří se na vodní lázni do sucha a vyžíhá se do konstantní hmotnosti. Je-li třeba, zahřívání s kyselinou sírovou R se opakuje. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1765 Glucosum monohydricum 1765 Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k přípravě velkoobjemových parenterálních přípravků, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstřikuje nitro-žilně 10 ml roztoku zkoušené látky (50 g/l) ve vodě na injekci R Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka prostá pyrogenních látek. Glucosum monohydricum Monohydrát glukosy CH2OH HOA^^A • H20 HO I OH C6H1206 ■ H20 Mr 198,17 CAS 5996-10-1 Je to monohydrát a-D-glukopyranosy. Vlastnosti Bílý krystalický prášek, sladké chuti. Je snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Specifická optická otácivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg glukosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Porovnávací roztok (b).\Q mg glukosy CRL, 10 mg laktosy CRL, 10 mg fruktosy CRL a 10 mg sacharosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 2 (A každého roztoku a nanesené skvrny se důkladně usuší. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R, kyseliny octové bezvodé R a dichloretha-nu R (10 + 15 + 25 + 50) po dráze 15 cm. Rozpouštědla mají být odměřena přesně, i malý přebytek vody může způsobit zákal. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu. Vyvíjení se ihned opakuje v čerstvě připravené směsi rozpouštědel. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu, rovnoměrně se postříká roztokem 0,5 g thymolu R ve směsi složené z 5 ml kyseliny sírové R Strana 1766 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1766 § Glutethimidum____________________________________________________________________________ a 95 ml lihu 96% R a zahřívá se 10 min při 130 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou čtyři zřetelně oddělené skvrny. C. 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 3 ml vínanu meďnatého RS a zahřeje se; vznikne červená sraženina. Zkoušky na čistotu Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 100 ml. Vzhled roztoku. 10,0 g se rozpustí v 15 ml vody R Roztok je čirý (2.2.1), bez pachu a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ7 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. 6,0 g se rozpustí ve 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R, přidá se 0,3 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení roztoku na růžové se spotřebuje nejvýše 0,15 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +52,5 ° až +53,3 °, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený takto: 10,0 g se rozpustí v 80 ml vody R a smíchá se s 0,2 ml amoniaku zředěného RS1. 30 min se nechá stát a zředí se vodou R na 100,0 ml. Cizí cukry, rozpustný škrob, dextriny. 1,0 g se za varu rozpustí ve 30 ml lihu 90% (V/V) RS; vzhled roztoku se po ochlazení nemění. Siřičitany. Zkoušený roztok. 5,0 g se rozpustí ve 40 ml vody R, přidají se 2,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a zředí se vodou R na 50,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (310 g/l), 2,0 ml fuchsinu RSI a 2,0 ml roztoku formaldehydu R 0,5% (V/V) a 30 min se nechá stát. Porovnávací roztok. 76 mg disiřičitanu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml. 5,0 ml roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Ke 3,0 ml tohoto roztoku se přidají 4,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a zředí se vodou R na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se ihned přidá 1 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (310 g/l), 2,0 ml fuchsinu RSI a 2,0 ml roztoku formaldehydu R 0,5% (V/V) a 30 min se nechá stát. Měří se absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku v maximu při 583 nm proti kontrolnímu roztoku připravenému současně stejným způsobem za použití 10,0 ml vody R. Absorbance zkoušeného roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku (15 jug SO /g). Chloridy (2.4.4). 4 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovují limitní zkoušce na chloridy (125 Mg/g)- Sírany (2.4.13). 7,5 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 Mg/g). Arsen (2.4.2). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (1 Mg/g)- Baryum. 10 ml roztoku S se smíchá s 1 ml kyseliny sírové zředěné RS. Pozoruje se ihned a pak po 1 h. Roztok vyhovuje zkoušce, jestliže není případně vzniklá opalescence intenzivnější než opalescence směsi 1 ml vody destilované R a 10 ml roztoku S. Vápník (2.4.3). 5 ml roztoku S zředěného vodou destilovanou Rva. 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na vápník (200 Mg/g)- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1767 ____________________________________________________________________________§ Glutethimidum \161 Olovo v cukrech (2.4.10). Vyhovuje limitní zkoušce na olovo v cukrech (0,5 Mg/g)- Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 7,0 % až 9,5 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky. Síranový popel. Nejvýše 0,1 %. 5,0 g se rozpustí v 5 ml vody R, přidají se 2 ml kyseliny sírové R, odpaří se na vodní lázni do sucha a vyžíhá se do konstantní hmotnosti. Je-li třeba, zahřívání s kyselinou sírovou R se opakuje. Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k přípravě velkoobjemových parenterálních přípravků, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstnkuje nitrožil-ně 10,0 ml roztoku zkoušené látky (55 g/l) ve vodě na injekci R. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka prostá pyrogenních látek. § Glutethimidum Glutethimid C13H15N02 H 217,27 CAS 77-21-4 Je to (RS)-3-ethyl-3-fenyl-2,6-piperidindion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C13H15N02. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek nebo bezbarvé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v dichlormethanu, snadno rozpustný v lihu 96%, dobře rozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 86 °C až 89 °C. Strana 1768 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1768 Glyceroli monostearas 40 - 50_________________________________________________________________ B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem glutethimidu CRL. C. 2 mg se rozpustí v 1 ml methanolu R, přidá se 5 ml ochlazené směsi 1 ml formaldehydu R a 9 ml kyseliny sírové R a 15 min se zahřívá na vodní lázni; roztok je světle červený a v ultrafialovém světle při 365 nm vykazuje intenzivní modrou fluorescenci. Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,25 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a lihu 96% R (10 + 90) a zředí se stejnou směsí na 25 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,20 ml modři bromthymolo-vé RS1; roztok je žlutý. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Vzniklé modré zbarvení nemusí být stálé, k další změně zbarvení se nepřihlíží. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR. Zkoušený roztok. 0,5 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí ethanolem R na 100 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, methanolu R a chloroformu R (5 + 10 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a vloží se na 1 min do komory obsahující chlor připravený přidáním kyseliny chlorovodíkové R k roztoku manganistanu draselného R (50 g/l). Po vyjmutí z komory se vrstva nechá 2 min stát a potom se postříká škrobem sjodidem draselným RS. Žádná skvrna na chroma-togramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (20 Mg/g)- Použije se porovnávací roztok olova (1 //g Pb/ml) připravený zředěním základního roztoku olova (100 jUgPb/ml) směsí objemových dílů vody Rdi lihu 96% R (10 + 90). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 1,000 g ve vakuu po dobu 4 h. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí v 10 ml ethanolu R, přidá se 5 ml dusičnanu stříbrného v pyridinu RS a titruje se hydroxidem sodným v ethanolu 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití indikační stříbrné elektrody a srovnávací argentchloridové elektrody. 1 ml hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 21,73 mg C13H15N02. Uchovávání Chráněn před světlem. Psychotropní látka. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1769 Glyceroli monostearas 40 - 50 1769 Glyceroli monostearas 40 - 50 Glycerolmonostearat 40% až 50% CAS 31566-31-1 Je to směs monoacylglycerolů vyšších mastných kyselin, převážně kyseliny stearové a palmitové, s proměnným množstvím di- a triacylglycerolů vyšších mastných kyselin. Obsahuje 40,0 % až 50,0 % monoacylglycerolů, počítáno jako 2,3-dihydroxypropyloktadekanoat (C21H4204; M 358,56). Výroba Vyrábí se z loje získaného ze zvířat, která musí splňovat požadavky oprávněné autority na zdravá zvířata určená pro humánní konzumaci. Pokud se pro výrobu použije tkáň bovinního původu, má být zvířecí zdroj prostý bovinní spongiformní encefalopatie a neměl být nikdy vystaven rizikovým faktorům, jako je výkrm bílkovinami přežvýkavců. K dosažení tohoto cíle mají zvířata pocházet z ověřených zdrojů. Při výběru zdroje zvířecí tkáně, jež se má použít, se má vzít v úvahu relativní nakažlivost a možné riziko spojené s různými tkáněmi. Různé kategorie rizika popisují platná pravidla Evropské unie "Směrnice pro snížení na minimum rizika přenosu původců spongiformní encefalopatie prostřednictvím léčivých přípravků" (Guidelines for minimising the risk of transmission of agents causing spongiform encephalopathies via medicinal products) a platné pokyny Světové zdravotnické organizace. Vlastnosti Tuhá voskovitá hmota, prášek nebo vločky. Na dotyk je mastný, bílý až téměř bílý. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% při 60 °C a v etheru. Zkoušky totožnosti A. Teplota tání (2.2.15). 54 °C až 64 °C. Předem roztavená zkoušená látka se naplní do kapiláry a nechá se stát 24 h v uzavřené nádobě. B. 1 g se zahřívá na odpařovací misce s 2 g hydrogensíranu draselného R. Vznikají štiplavé, k slzám dráždící páry, které působí tmavnutí filtračního papíru napuštěného tetrajodortuťnata-nem draselným zásaditým RS. C. K 2,5 g se přidá 40 ml hydroxidu draselného v lihu RS a 30 min se zahřívá pod zpětným chladičem na vodní lázni. Přidá se 30 ml vody R, líh se odpaří, k horkému roztoku se přidá 15 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, ochladí se a protřepe 50 ml etheru R. Etherová vrstva se promyje 3krát 10 ml chloridu sodného RS, vysuší síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se. Rozpouštědlo se odpaří a zbytek se vysuší ve vakuu, roztaví, naplní do kapiláry a nechá stát 24 hod v uzavřené nádobě. Teplota tání (2.2.15) je nejméně 53 °C. Zkoušky na čistotu Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 3,0; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 3,0. Strana 1770 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1770 Glycerolum________________________________________________________________________ Číslo zmýdelnění (2.5.6), 158 až 177; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Volný glycerol. Nejvýše 6,0 %; do 500ml kuželové baňky se zabrusem se odměří 50,0 ml vodného roztoku získaného ve zkoušce Stanovení obsahu. Přidá se 25,0 ml zkoumadla jodistanového R, opatrně se protřepe a nechá se stát 30 min při 25 ° C až 30 °C. Pak se přidá 12 ml jodidu draselného RS a 100 ml vody R. Uvolněný jod se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška za použití 50 ml vody R. 1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 2,3 mg glycerolu. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; stanoví se s 0,500 g. Jako rozpouštědlo se použije směs stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu bezvodého R. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Ke stanovení se použije kyselina sírová R. Stanovení obsahu 0,400 g se rozpustí v 50 ml dichlormethanu R v dělicí nálevce se zabrusem. Je-li potřeba, ochladí se. Přidá se 25 ml vody R, 1 min se intenzivně protřepává a nechá se stát do úplného oddělení vrstev. Tvoří-li se emulze, přidá se několik kapek kyseliny octové ledové R. Vytřepávání se opakuje s 25 ml, s 20 ml a s 20 ml vody R. Vodné vrstvy se zfiltrují přes předem vodou R zvlhceným filtrem. Filtr se promyje 2krát 5 ml vody R Filtráty a promývací tekutina se spojí a zředí se vodou R na 100,0 ml. Tento roztok se použije ke zkoušce Volný glycerol. Organická vrstva se zfiltruje přes vatu. Dělicí nálevka a filtr se promyjí 3krát 5 ml dichlormethanu R Filtrát a promývací tekutina se spojí, zředí se dichlormethanem R na 100,0 ml a promíchá se (zkoušený roztok). K 50,0 ml zkoušeného roztoku v 500ml kuželové baňce se zabrusem se přidá za opatrného protřepávání 25,0 ml zkoumadla jodistanového R. Nechá se 30 min stát při 25 ° C až 30 °C, přidá se 12 ml jodidu draselného RS a 100 ml vody R Uvolněný jod se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS. Provede se slepá zkouška za použití 50 ml dichlormethanu R místo zkoušeného roztoku. Spotřeba thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS činí nejméně 85 % objemu spotřebovaného při slepé zkoušce. 1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 17,9 mg C21H4204. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1771 Glycerolum \11\ Glycerolum Glycerol CH2—OH I CH—OH I CH2—OH C3H803 Mr 92,09 CAS 56-81-5 Je to 1,2,3-propantriol. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C3H803. Vlastnosti Sirupovitá kapalina, na omak kluzká, bezbarvá nebo téměř bezbarvá, čirá, silně hygroskopická. Je mísitelný s vodou a s lihem 96%, těžce rozpustný v acetonu, prakticky nerozpustný v etheru, v mastných olejích a v silicích. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Index lomu, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. K 5 ml se přidá 1 ml vody R a opatrně se promíchá. Roztok se zkouší infračervenou spektrometrií (2.2.24). Infračervené absorpční spektrum zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. glycerolu (85%). C. 1 ml se smíchá s 0,5 ml kyseliny dusičné R a směs se převrství 0,5 ml dichromanu draselného RS. Na styku obou vrstev vznikne modrý prstenec, který do 10 min nedifunduje do spodní vrstvy. D. 1 ml se na odpařovací misce zahřívá s 2 g hydrogensíranu draselného R Vyvíjejí se štiplavé, k slzám dráždící páry, které způsobí zčernání filtračního papíru napuštěného tetrajodortuťnata-nem draselným zásaditým RS. Zkoušky na čistotu Roztok S. 50,0 g se zředí vodou prostou oxidu uhličitého Rn& 100,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 25 ml; tento roztok je bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 50 ml roztoku S se přidá 0,5 mlfenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Na změnu barvy indikátoru do růžová se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Ztitrovaný roztok se použije ke zkoušce Estery. Index lomu (2.2.6). 1,470 až 1,475. Strana 1772 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1772 Glycerolum 85%____________________________________________________________________________ Aldehydy a redukující látky. K 7,5 ml roztoku S se v baňce se zabroušenou zátkou přidá 7,5 ml vody R a 1,0 mlfuchsinu RS. Baňka se uzavře a nechá se stát 1 h. Roztok není zbarven intenzivněji než současně stejným způsobem připravený porovnávací roztok obsahující 7,5 ml základního roztoku formaldehydu (5 /// CHß/ml) a 7,5 ml vody R. Zkouška nelze hodnotit, jestliže porovnávací roztok není růžový. Estery. Ke ztitrovanému roztoku ze zkoušky Kysele nebo zásaditě reagující látky se přidá hydroxid sodný 0,1 mol/l KS* tak, aby jeho celkově přidaný objem byl 10,0 ml. Vaří se 5 min pod zpětným chladičem, ochladí se, přidá se 0,5 ml fenolftaleinu RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS. Na změnu zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 8,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS. Halogenované sloučeniny. K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS, 5 ml vody R a 50 mg niklu Raneyova R. Zahřívá se 10 min na vodní lázni, nechá se vychladnout a zfiltruje se. Baňka a filtr se oplachují vodou R, až objem filtrátu činí 25 ml. K 5 ml filtrátu se přidají 4 ml lihu 96% R, 2,5 ml vody R, 0,5 ml kyseliny dusičné R a 0,05 ml dusičnanu stříbrného RS2, promíchá se a nechá se 2 min stát. Roztok neopalizuje intenzivněji než současně připravený porovnávací roztok připravený smícháním 7,0 ml základního roztoku chloridů (5 jug Cl/ml), 4 ml lihu 96% R, 0,5 ml vody R, 0,5 ml kyseliny dusičné R a 0,05 ml dusičnanu stříbrného RS2 (35 //g/g). Cukry. K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a zahřívá se 5 min na vodní lázni. Přidají se 3 ml hydroxidu sodného zředěného RS prostého uhličitanů (připraví se postupem popsaným pro hydroxid sodný 1 mol/l KS* prostý uhličitanů (4.2.2)), promíchá se a po kapkách se přidá 1 ml čerstvě připraveného síranu meďnatého RS; vznikne čirý modrý roztok, který se během zahřívání na vodní lázni po dobu 5 min neodbarví ani nevznikne sraženina. Chloridy (2.4.4). 1 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml; tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (10 Mg/g)- Připraví se porovnávací roztok za použití 1 ml základního roztoku chloridů (5 jug Cl/ml). Těžké kovy (2.4.8). 6 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje zkoušce A na těžké kovy (5 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (1 jUgPb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; stanoví se s 1,500 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,01 %; 5,00 g se zahřeje k varu a vyžíhá se. Stanovení obsahu Asi 0,1000 g se dobře promíchá se 45 ml vody R. Přidá se 25,0 ml roztoku jodistanu sodného R (21,4 g/l) a nechá se 15 min stát za chránění před světlem. Pak se přidá 5,0 ml roztoku ethylenglykolu R (500 g/l) a nechá se stát 20 min za chránění před světlem. Po přidání 0,5 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru se titruje hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS. Provede se slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 9,21 mg C3H803. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1773 Glycerolum 85% 1773 Glycerolum 85% Glycerol 85%________ Je to vodný roztok, který obsahuje 83,5 % až 88,5 % 1,2,3-propantriolu (C3H803; M^ 92,09). Vlastnosti Sirupovitá kapalina, na omak kluzká, bezbarvá nebo téměř bezbarvá, ěirá, silně hygroskopická. Je mísitelný s vodou a s lihem 96%, těžce rozpustný v acetonu, prakticky nerozpustný v etheru, v mastných olejích a v silicích. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Index lomu, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. glycerolu (85%). C. 1 ml se smíchá s 0,5 ml kyseliny dusičné R a směs se převrství 0,5 ml dichromanu draselného RS. Na styku obou vrstev vznikne modrý prstenec, který do 10 min nedifunduje do spodní vrstvy. D. 1 ml se na odpařovací misce zahřívá s 2 g hydrogensíranu draselného R. Vyvíjejí se štiplavé, k slzám dráždící páry, které způsobí zčernání filtračního papíru napuštěného tetrajodortuťnata-nem draselným zásaditým RS. Zkoušky na čistotu Roztok S. 58,0 g se zředí vodou prostou oxidu uhličitého Rn& 100,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 25 ml; tento roztok je bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 50 ml roztoku S se přidá 0,5 mlfenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Na změnu zbarvení indikátoru do růžová se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Ztitrovaný roztok se použije ke zkoušce Estery. Index lomu (2.2.6). 1,449 až 1,455. Aldehydy a redukující látky. K 7,5 ml roztoku S se v baňce se zabroušenou zátkou přidá 7,5 ml vody R a 1,0 núfuchsinu RS. Baňka se uzavře a nechá se stát 1 h. Roztok není zbarven intenzivněji než současně stejným způsobem připravený porovnávací roztok obsahující 7,5 ml základního roztoku formaldehydu (5 /// CHf)/ml) a 7,5 ml vody R. Zkouška nelze hodnotit, jestliže porovnávací roztok není růžový. Estery. Ke ztitrovanému roztoku ze zkoušky Kysele nebo zásaditě reagující látky se přidá hydroxid sodný 0,1 mol/l KS* tak, aby jeho celkově přidaný objem byl 10,0 ml. Vaří se 5 min pod zpětným chladičem, ochladí se, přidá se 0,5 ml fenolftaleinu RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou Strana 1774 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1774 Gfyceromacrogoli 350 cocoas_________________________________________________________________ 0,1 mol/l VS. Na změnu zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 8,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS. Halogenované sloučeniny. K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS, 5 ml vody R a 50 mg niklu Raneyova R. Zahřívá se 10 min na vodní lázni, nechá se vychladnout a zfiltruje se. Baňka a filtr se oplachují vodou R, až objem filtrátu činí 25 ml. K 5 ml filtrátu se přidají 4 ml lihu 96% R, 2,5 ml vody R, 0,5 ml kyseliny dusičné R a 0,05 ml dusičnanu stříbrného RS2, promíchá se a nechá se 2 min stát. Roztok neopalizuje intenzivněji než současně připravený porovnávací roztok připravený smícháním 7,0 ml základního roztoku chloridů (5 jug Cl/ml), 4 ml lihu 96% R, 0,5 ml vody R, 0,5 ml kyseliny dusičné R a 0,05 ml dusičnanu stříbrného RS2 (30 Mg/g). Cukry. K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a zahřívá se 5 min na vodní lázni. Přidají se 3 ml hydroxidu sodného zředěného RS prostého uhličitanů (připraví se postupem popsaným pro hydroxid sodný 1 mol/l VS prostý uhličitanů (4.2.2)), promíchá se a po kapkách se přidá 1 ml čerstvě připraveného síranu meďnatého RS; vznikne čirý modrý roztok, který se během zahřívání na vodní lázni po dobu 5 min neodbarví ani nevznikne sraženina. Chloridy (2.4.4). 1 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml; tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (10 Mg/g)- Připraví se porovnávací roztok za použití 1 ml základního roztoku chloridů (5 jug Cl/ml). Těžké kovy (2.4.8). 6 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje zkoušce A na těžké kovy (5 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (1 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 12,0 % až 16,0 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,01 %; 5,00 g se zahřeje k varu a vyžíhá se. Stanovení obsahu Asi 0,1000 g se dobře promíchá se 45 ml vody R. Přidá se 25,0 ml roztoku jodistanu sodného R (21,4 g/l) a nechá se 15 min stát za chránění před světlem. Pak se přidá 5,0 ml roztoku ethylenglykolu R (500 g/l) a nechá se stát 20 min za chránění před světlem. Přidá se 0,5 mlfenol-ftaleinu RS jako indikátoru a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS. Provede se slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 9,21 mg C3H803. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1775 Gfyceromacrogoli 350 cocoas 1775 Glyceromacrogoli 350 cocoas Glyceromakrogol-3 50-kokoat Synonymum. Macrogoli 7 glyceroli cocoas Je to směs mono-, di- a triesterů oxyethylenovaného glycerolu s mastnými kyselinami rostlinného původu obsažených v oleji extrahovaném z tvrdé usušené části endospermu druhu Cocos nucife-ra L. Průměrný obsah oxy ethylenových jednotek j e 7 jednotek na molekulu. Vlastnosti Čirá nažloutlá olej ovitá kapalina. Je dobře rozpustný ve vodě, v lihu 96% a v petroletheru. Relativní hustota j e asi 1,05. Zkoušky totožnosti A. 1,0 g se rozpustí v 99 g směsi objemových dílů 2-propanolu R a vody R (10 + 90). Čirý roztok se zahřeje na asi 65 °C; vznikne zákal. Pak se ochlazuje až na teplotu, kdy zákal zmizí. Teplota zakaluje 35 °Caž54 °C. B. Zkouška Číslo jodové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. C. Zkouška Číslo zmýdelnění, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. Zkoušená látka je čirá (2.2.1) a není zbarvena intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž2 (2.2.2, Metoda I). Zásaditě reagující látky. 2,0 g se rozpustí v horké směsi 10 ml vody R a 10 ml lihu 96% R a přidá se 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS. Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 5,0; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky. Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). 170 až 210. Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 5,0. Číslo zmýdelnění (2.5.6). 85 až 105; stanoví se s 2,0 g zkoušené látky. Složení mastných kyselin. Provede se zkouška na Cizí oleje v mastných olejích plynovou chroma -tografií (2.4.22). Složení mastných kyselin olejového podílu je následující: - kyselina kapronová: nejvýše 1,0 %, - kyselina kaprylová: 5,0 % až 10,0 %, - kyselina kaprinová: 4,0 % až 10,0 %, - kyselina laurová: 40,0 % až 55,0 %, - kyselina myristová: 14,0 % až 23,0 %, - kyselina palmitová: 8,0 % až 12,0 %, - kyselina stearová: 1,0 % až 5,0 %, - kyselina olejová: 5,0 % až 10,0 %, - kyselina linolová: nejvýše 3,0 %. Strana 1776 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1776 Glyceromacrogoli hydroxys teams______________________________________________________________ 1,4-Dioxan. Nejvýše 10 Mg/g- Stanoví se postupem uvedeným ve stati Zbytková rozpouštědla (2.4.24). Ethylenoxid. Nejvýše 1 Mg/g; stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28). Zkoušený roztok. 1,00 g zkoušené látky (wT) se přenese do vhodné lahvičky, přidá se 1,0 ml vody R, a je-li třeba, zahřívá se 10 min při 50 °C. Porovnávací roztok (a). 1,00 g (w^ zkoušené látky se přenese do vhodné lahvičky, přidá se 0,20 g ochlazeného ethylenoxidu RS a 0,8 ml vody R Je-li třeba, zahřívá se asi 10 min při 50 °C. Porovnávací roztok (b). K 0,1 g ethylenoxidu RS v lahvičce vhodné velikosti se přidá 0,1 ml čerstvě připraveného roztoku acetaldehydu R (0,01 g/l). Lahvičky se ihned uzavřou zátkou s butyl-kaučukovou membránou a zátka se upevní hliníkovým nebo teflonovým uzávěrem. Obsah lahviček se homogenizuje protřepáním. Nástřik statického head-space postupu se obvykle provádí za použití: - rovnovážné teploty: nejméně 70 °C, - doby ohřevu: 45 min, - teploty převodové kapiláry: 75 °C, - nosného plynu: helia pro chromatografií R nebo dusíku pro chromatografií R, - doby tlakování: 30 s, - objemu nástřiku: 1 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kapilární skleněné kolony nebo kolony z křemenného skla délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřním povrchem potaženým 1,0/j.m vrstvoupolydimethylsiloxanu R, - helia pro chromatografií R nebo dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové lineární rychlosti asi 20 cm/s a dělicím poměru 1 : 20, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se udržuje 5 min na 50 °C, pak se zvyšuje rychlostí 30 °C/min do 230 °C a 5 min se udržuje na 230 °C, přičemž teplota nástřikového prostoru se udržuje na 150 °C a teplota detektoru na 250 °C. Nastříkne se 1 ml plynné fáze porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výšky dvou hlavních píku na chromatogramu nebyly menší než 15 % stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky ethylenoxidu a acetaldehydu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je nejméně 2,0 a jestliže poměr signálu píku ethylenoxidu na stejném chromatogramu k signálu sumuje nejméně 10. Nastříkne se odděleně vhodný objem (např. 1 ml) plynné fáze zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a). Postup se opakuje ještě dvakrát. Na chromatogramu zkoušeného roztoku průměrná plocha píku odpovídajícího ethylenoxidu není větší než polovina průměrné plochy píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka ploch píku tří nástřiků porovnávacího roztoku (a) je nejvýše 15 %. Obsah ethylenoxidu v //g/g se vypočítá podle vztahu: (AR . mT) - (AT . mR) ' v němž značí: AT - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu zkoušeného roztoku, AR - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1777 ______________________________________________________________Glyceromacrogoli hydroxystearas 1777 Těžké kovy (2.4.8). 2,5 g se rozpustí v 25 ml vody R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,3 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Uchovávání V dobře uzavřených, zcela naplněných obalech. Glyceromacrogoli hydroxystearas ***** * * Glyceromakrogolhydroxystearat Synonymum. Macrogolglyceroli hydroxystearas________________________________________ Je to polyoxyethylenovaný hydrogenovaný ricinový olej obsahující hlavně trihydroxystearylgly-cerol, oxyethylenovaný 7 až 60 molekulami ethylenoxidu (jmenovitá hodnota). Může obsahovat malá množství makrogolhydroxystearatu a odpovídající množství volných glykolů. Vzniká při reakci hydrogenovaného ricinového oleje s ethylenoxidem. Vlastnosti Glyceromakrogolhydroxystearat s menším poetem oxyethylenových jednotek na molekulu než 10 je nažloutlá, zakalená, viskózni kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu a dispergovatelný v lihu 96%. Glyceromakrogolhydroxystearat s větším poetem oxy ethylenových jednotek na molekulu než 20 je bílá nebo nažloutlá hmota polotekuté nebo pastovité konzistence, snadno rozpustná ve vodě, v lihu 96%, v acetonu a prakticky nerozpustná v petroletheru. Zkoušky totožnosti A. Zkouška Číslo jodové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Zkouška Číslo zmýdelnění, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného oktadecylsilanizova-ného silikagelu. Zkoušený roztok. K 1 g se přidá 100 ml roztoku hydroxidu draselného R (100 g/l) a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Nechá se ochladit a roztok se okyselí 20 ml kyseliny chlorovodíkové R. Směs se pak protřepe s 50 ml etheru R a po rozdělení vrstev se 10 ml čiré horní vrstvy převede do vhodné zkumavky a odpaří se na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí v 1,0 ml etheru R. Porovnávací roztok. 40,0 mg kyseliny 12-hydroxystearové R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 2 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 2 (A zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů dichlormethanu R kyseliny octové ledové R a acetonu R (10 + 40 + Strana 1778 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1778 Glyceromacrogoli hydroxys teams______________________________________________________________ + 50) po dráze 8 cm. Pak se vrstva usuší v proudu studeného vzduchu, postříká roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (200 g/l) v lihu 96% R a zahřívá asi 10 min při 120 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou a zbarvením s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. D. 2 g se přenesou do zkumavky, přidá se 0,2 ml kyseliny sírové R a zkumavka se uzavře zátkou opatřenou skleněnou trubičkou dvakrát ohnutou do pravého úhlu. Zkumavka se zahřívá až do tvorby par, které se zavádějí do 1 ml chloridu rtuťnatého RS; tvoří se bílá sraženina. Páry mění zbarvení papíru impregnovaného tetrajodortuťnatanem draselným zásaditým RS do černá. Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g glyceromakrogolhydroxystearatu s počtem ethylenoxidových jednotek v molekule menším než 10 se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonu R a ethanolu R (50 + 50) a zředí se touto směsí na 50 ml. 5,0 g glyceromakrogolhydroxystearatu s počtem ethylenoxidových jednotek v molekule větším než 20 se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze III (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Zásaditě reagující látky. Ke 2 ml roztoku S se přidá 0,5 ml modři bromthymolové RS1; roztok není modrý. Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky. Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). Vyhovuje hodnotám uvedeným v následující tabulce. Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 5. Číslo zmýdelnění (2.5.6). Vyhovuje hodnotám uvedeným v následující tabulce. Počet oxyethylenových jednotek na molekulu (jmenovitá hodnota) Číslo hydroxylové Číslo zmýdelnění 7 25 40 60 115 až 135 70 až 90 60 až 80 45 až 67 125 až 140 70 až 90 45 až 69 40 až 51 1,4-Dioxan. Nejvýše 10 Mg/g- Stanoví se postupem uvedeným ve stati Zbytková rozpouštědla (2.4.24). Volný ethylenoxid. Nejvýše 1 Mg/g; stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28). Zkoušený roztok. 1,00 g zkoušené látky (MT) se přenese do vhodné lahvP^Y' pnda se 1,0 ml vody R, a je-li třeba, zahřívá se asi 10 min při 50 °C. Porovnávací roztok (a). 1,00 g (M^) zkoušené látky se přenese do lahvičky vhodného objemu, přidá se 0,20 g ochlazeného ethylenoxidu RS a 0,8 ml vody R. Je-li třeba, zahřívá se asi 10 min při 50 °C. Porovnávací roztok (b). K 0,1 g ethylenoxidu RS v lahvičce vhodné velikosti se přidá 0,1 ml čerstvě připraveného roztoku acetaldehydu R (0,01 g/l). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1779 __________________________________________________________________Gfyceromacrogoli ricinoleas 1779 Lahvičky se ihned uzavřou zátkou s butyl-kaucukovou membránou a zátka se upevní hliníkovým nebo teflonovým uzávěrem. Obsah lahviček se homogenizuje protřepáním. Nástřik statického head-space postupu se obvykle provádí za použití: - rovnovážné teploty: nejméně 70 °C, - doby ohřevu: 45 min, - teploty převodové kapiláry: 75 °C, - nosného plynu: helia pro chromatogrqfii R nebo dusíku pro chromatogrqfii R, - doby tlakování: 30 s, - objemu nástřiku: 1 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kapilární skleněné kolony nebo kolony z křemenného skla délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřním povrchem potaženým 1,0/j.m vrstvoupolydimethylsiloxanu R, - helia pro chromatogrqfii R nebo dusíku pro chromatogrqfii R jako nosného plynu při průtokové lineární rychlosti asi 20 cm/s a dělicím poměru 1 : 20, - plamenoionizacního detektoru. Teplota kolony se udržuje 5 min na 50 °C, pak se zvyšuje rychlostí 30 °C/min do 230 °C a 5 min se udržuje na 230 °C, přičemž teplota nástřikového prostoru se udržuje na 150 °C a teplota detektoru na 250 °C. Nastříkne se 1 ml plynné fáze porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výšky dvou hlavních píku na chromatogramu nebyly menší než 15 % stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky ethylenoxidu a acetaldehydu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je nejméně 2,0 a jestliže poměr signálu píku ethylenoxidu na stejném chromatogramu k signálu sumuje nejméně 10. Nastříkne se odděleně vhodný objem (např. 1 ml) plynné fáze zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a). Postup se opakuje ještě dvakrát. Na chromatogramu zkoušeného roztoku průměrná plocha píku odpovídajícího ethylenoxidu není větší než polovina průměrné plochy píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní standardní odchylka ploch tří nástřiků porovnávacího roztoku (a) není větší než 15 %. Obsah ethylenoxidu v //g/g se vypočítá podle vztahu: (AR . MT) - (AT . MR) ' v němž značí: AT - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu zkoušeného roztoku, AR - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Těžké kovy (2.4.8). 5,0 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonu R a ethanolu R a zředí se stejnou směsí na 50 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základní roztoku olova (2 jugPb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,3 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Strana 1780 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1780 Glyceromacrogoli ricinoleas__________________________________________________________________ Označování V označení na obalu se uvede počet oxyethylenových jednotek na molekulu hydrogenovaného ricinového oleje (jmenovitá hodnota). Glyceromacrogoli ricinoleas ***** Glyceromakrogolricinoleat Synonymum. Macrogolglyceroli ricinoleas____________________________________________ Je to polyoxyethylenovaný ricinový olej obsahující většinou ricinoleylglycerol oxyethylenovaný 30 až 50 molekulami ethylenoxidu (jmenovitá hodnota), s malým množstvím makrogolricinoleatu a odpovídajících volných glykolů. Vzniká při reakci ricinového oleje s ethylenoxidem. Vlastnosti Čirá žlutá viskózni kapalina. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v dichlor-methanu a snadno rozpustný v lihu 96%. Relativní hustota je asi 1,05 a viskozita pri 25 °C je 500 mPa.s až 800 mPa.s. Zkoušky totožnosti A. Zkouška Číslo jodové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Zkouška Číslo zmýdelnění, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného oktadecylsilanizova-ného silikagelu. Zkoušený roztok. K 1 g se pridá 100 ml roztoku hydroxidu draselného R (100 g/l) a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Nechá se ochladit a roztok se okyselí 20 ml kyseliny chlorovodíkové R Směs se pak protřepe s 50 ml etheru R a po rozdělení vrstev se 10 ml čiré horní vrstvy převede do vhodné zkumavky a odpaří se na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí v 1,0 ml etheru R. Porovnávací roztok. 40,0 mg kyseliny ricinolejové R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 2 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 2 (A zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů dichlormethanu R kyseliny octové ledové R a acetonu R (10 + 40 + + 50) po dráze 8 cm. Pak se vrstva usuší v proudu studeného vzduchu, postříká roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (200 g/l) v lihu 96% R a zahřívá asi 10 min při 120 °C. Skvrny na chro-matogramu zkoušeného roztoku se shodují polohou a zbarvením se skvrnami na chromatogramu porovnávacího roztoku. D. 2 g se přenesou do zkumavky, přidá se 0,2 ml kyseliny sírové R a zkumavka se uzavře zátkou opatřenou skleněnou trubičkou dvakrát ohnutou do pravého úhlu. Zkumavka se zahřívá až do tvorby par, které se zavádějí do 1 ml chloridu rtuťnatého RS; tvoří se bílá sraženina. Páry mění zbarvení papíru impregnovaného tetrajodortuťnatanem draselným zásaditým RS do černá. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1781 __________________________________________________________________Gfyceromacrogoli ricinoleas 1781 Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze III (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Zásaditě reagující látky. 2,0 g se rozpustí v horké směsi 10 ml vody R a 10 ml lihu 96% R a přidá se 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS. Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky. Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). Vyhovuje hodnotám uvedeným v následující tabulce. Číslo jodové (2.5.4). 25 až 35. Číslo zmýdelnění (2.5.6). Vyhovuje hodnotám uvedeným v následující tabulce. Počet oxy ethylenových jednotek na molekulu (í menovitá hodnota) Číslo hydroxylové Číslo zmýdelnění 30 až 35 50 65 až 82 48 až 68 60 až 75 38 až 52 1,4-Dioxan. Nejvýše 10 Mg/g- Stanoví se postupem uvedeným ve stati Zbytková rozpouštědla (2.4.24). Volný ethylenoxid. Nejvýše 1 Mg/g; stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28). Zkoušený roztok. 1,00 g zkoušené látky (MT) se přenese do vhodné lahvic PMÁ se W ml vody R, a je-li třeba, zahřívá se asi 10 min při 50 °C. Porovnávací roztok (a). 1,00 g (M^ zkoušené látky se přenese do vhodné lahvičky, přidá se 0,20 g ochlazeného ethylenoxidu RS a 0,8 ml vody R. Je-li třeba, zahřívá se asi 10 min při 50 °C. Porovnávací roztok (b). K 0,1 g ethylenoxidu RS v lahvičce vhodné velikosti se přidá 0,1 ml čerstvě připraveného roztoku acetaldehydu R (0,01 g/l). Lahvičky se ihned uzavřou zátkou s butyl-kaučukovou membránou a zátka se upevní hliníkovým nebo teflonovým uzávěrem. Obsah lahviček se homogenizuje protřepáním. Nástřik statického head-space postupu se obvykle provádí za použití: - rovnovážné teploty: nejméně 70 °C, - doby ohřevu: 45 min, - teploty převodové kapiláry: 75 °C, - nosného plynu: helia pro chromatografií R nebo dusíku pro chromatografií R, - doby tlakování: 30 s, - objemu nástřiku: 1 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kapilární skleněné kolony nebo kolony z křemenného skla délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřním povrchem potaženým 1,0/j.m vrstvoupolydimethylsiloxanu R, - helia pro chromatografií R nebo dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové lineární rychlosti asi 20 cm/s a dělicím poměru 1 : 20, - plamenoionizačního detektoru. Strana 1782 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1782 Glyceromacrogoli ricinoleas__________________________________________________________________ Teplota kolony se udržuje 5 min na 50 °C, pak se zvyšuje rychlostí 30 °C/min do 230 °C a 5 min se udržuje na 230 °C, přičemž teplota nástřikového prostom se udržuje na 150 °C a teplota detektoru na 250 °C. Nastříkne se 1 ml plynné fáze porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výšky dvou hlavních píku na chromatogramu nebyly menší než 15 % stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky ethylenoxidu a acetaldehydu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je nejméně 2,0 a jestliže poměr signálu píku ethylenoxidu na stejném chromatogramu k signálu sumuje nejméně 10. Nastříkne se odděleně vhodný objem (např. 1 ml) plynné fáze zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a). Postup se opakuje ještě dvakrát. Na chromatogramu zkoušeného roztoku průměrná plocha píku odpovídajícího ethylenoxidu není větší než polovina průměrné plochy píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka ploch píku tří nástřiků porovnávacího roztoku (a) není větší než 15 %. Obsah ethylenoxidu v //g/g se vypočítá podle vztahu: (AR . MT) - (AT . MR) ' v němž značí: AT - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu zkoušeného roztoku, AR - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S, je-li třeba zfiltrovaného, vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základní roztoku olova (2 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,3 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Uchovávání V dobře uzavřeném obalu, chráněn před světlem. Označování V označení na obalu se uvede počet oxy ethylenových jednotek na molekulu ricinového oleje (jmenovitá hodnota). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1783 Glycinum 1783 Glycinum Glycin Synonyma. Acidum aminoaceticum, Glycocolum, kyselina aminooctová H2N—CH2—COOH C2H5N02 Mr 75,07 CAS 56-40-6 Je to kyselina 2-aminoethanová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C2H5N02. Vlastnosti Bílý krystalický prášek, snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem glycinu CRL. Zkouší se tablety připravené za použití asi 1 mg látek na 0,4 g bromidu draselného R Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v co nejmenším množství lihu R 60% (V/V), odpaří se do sucha a zaznamenají se nová spektra. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Porovnávací roztok. 25 mg glycinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 2 (A každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R a 1-propanolu R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší 10 min při 100 ° C až 105 °C, potom se postříká roztokem ninhydrinu R (2 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny octové zředěné RS a 1-butanolu R (5 + 95) a 2 min se zahřívá při 100 °C až 105 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku polohou, zbarvením a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. C. 50 mg se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 1 ml chlornanu sodného RS a 2 min se vaří. Pak se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a vaří se 4 min až 5 min. Dále se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 1 ml roztoku resorcinolu R (20 g/l), vaří se 1 min, ochladí se, přidá se 10 ml vody R a promíchá se. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 6 ml hydroxidu sodného zředěného RS; roztok je fialový se zelenožlutou fluorescencí. Po několika minutách se barva mění na oranžovou a pak žlutou. Intenzivní fluorescence zůstává. Zkoušky na čistotu Roztok S. 5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml. Strana 1784 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1784 f Gonadorelinum___________________________________________________________________________ Vzhled roztoku. Roztok S je cirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 5,9 až 6,4; měří se 10 ml roztoku S zředěného vodou prostou oxidu uhličitého R na 20 ml. Chloridy (2.4.4). 0,67 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (75 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se pripraví za použití základního roztoku olova (1 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 70,0 mg se rozpustí ve 3 ml kyseliny mravenčí bezvodé R a přidá se 30 ml kyseliny octové ledové R. Ihned po rozpuštění se titruje kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 7,51 mg CJTjNO^ f Gonadorelinum Gonadorelin 1-----Glu—His-Trp^Ser-Tyr-Gly-Leu-Arg-Pro-Gly—NH2 C55H75N17013 Mr 1182,30 CAS 33515-09-2 Je to peptid hypotalamu povzbuzující uvolnění hormonu stimulujícího folikuly a luteinizacního hormonu z hypofýzy. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 88,0 % až 98,0 % peptidu C55H75N17013. Získává se syntézou a je používán také ve formě octanu nebo chloridu. Vlastnosti Bílý nebo slabě nažloutle bílý prášek. Je rozpustný ve vodě a v 1% (V/V) roztoku kyseliny octové ledové, mírně rozpustný v methanolu. Zkoušky totožnosti A. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Stanovení obsahu. Poloha hlavního píku na chromato-gramu zkoušeného roztoku odpovídá hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku. B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušek A a B na Příbuzné peptidy. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1785 ___________________________________________________________________________f Gonadorelinum 1785 Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. Roztok (10 g/l) je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž5 (2.2.2, Metoda II). Specifická optická otáčivost (2.2.7). -54° až -63 °, přepočteno na stanovený obsah peptidu. Měří se roztok připravený rozpuštěním 10 mg v 1,0 ml roztoku kyseliny octové ledové R\% (V/V). Absorbance. 10 mg se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. Absorbance (2.2.25) měřená v maximu při 278 nm je 0,55 až 0,59, přepočteno na stanovený obsah peptidu. Aminokyseliny. Stanoví se analyzátorem aminokyselin za použití DL-norleucinu R jako vnitřního standardu. Přístroj se nastaví směsí obsahující ekvimolární množství amoniaku, glycinu a L-forem následujících aminokyselin: lysin, histidin, arginin, kyselina asparagová, threonin, serin, kyselina glutamova, prolin, alanin, valin, methionin, isoleucin, leucin, tyrosin a fenylalanin, a polovinu ekvi-molárního množství L-cystinu. Roztok vnitřního standardu. 30 mg DL-norleucinu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R a zředí se touto směsí na 100,0 ml. Zkoušený roztok. 1,0 mg se naváží do pečlivě vymyté zkumavky z tvrzeného skla délky 100 mm a vnitřního průměru 6 mm. Přidá se přesně odměřený objem roztoku vnitřního standardu obsahující takové množství DL-norleucinu R, které odpovídá polovičnímu očekávanému množství molů gonadorelinu. Zkumavka se vloží do mrazicí směsi při -5 °C, tlak se sníží pod 0,133 kPa a zkumavka se těsně uzavře. Poté se 16 h zahřívánall0°Cažll5°C. Zkumavka se po ochlazení otevře a její obsah se převede do 10ml odměrné baňky pomocí pěti dávek vody R, každé po 0,2 ml. Vysuší se za sníženého tlaku nad hydroxidem draselným R, zbytek se rozpustí ve vodě R a znovu se vysuší za sníženého tlaku nad hydroxidem draselným R a potom se tento postup ještě jednou opakuje. Zbytek se rozpustí ve vhodném tlumivém roztoku o pH 2,2 a zředí se jím na vhodný objem. Do analyzátoru aminokyselin se přesně odměří vhodné množství zkoušeného roztoku tak, aby píky aminokyselin přítomných ve větších množstvích zaujímaly většinu stupnice záznamu. Obsah jednotlivých aminokyselin se vyjádří v molech. Relativní zastoupení aminokyselin se vypočítá z předpokladu, že jedna sedmina součtu molů histidinu, kyseliny glutamové, leucinu, prolinu, glycinu a argininu se rovná 1. Hodnoty pro jednotlivé aminokyseliny jsou v těchto rozmezích: serin 0,7 až 1,05; kyselina glutamova 0,95 až 1,05; prolin 0,95 až 1,05; glycin 1,9 až 2,1; leucin 0,9 až 1,1; tyrosin 0,7 až 1,05; histidin 0,95 až 1,05; arginin 0,95 až 1,05. Lysin a isoleucin nejsou přítomny, ostatní aminokyseliny jsou přítomny jen ve stopách. Stanovení lze hodnotit, neliší-li se nalezený počet molů norleucinu po opravě na množství použitého roztoku o více než ±5 % od množství přidaného ke zkoušené látce před hydrolýzou. Příbuzné peptidy. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok (a). 5,0 mg se rozpustí v 0,5 ml vody R. Zkoušený roztok (b). 100 ul zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 1,0 ml. Porovnávací roztok (a). 20 ul zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 1,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 mg gonadorelinu CRL se rozpustí v 1,0 ml vody R. Na vrstvu se nanese po 10 ul z každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů chloroformu R, methanolu R, vody R a kyseliny octové ledové R (60 + 45 + 14 + 6) po dráze 15 cm. Vrstva se 5 min suší. Na dno chromatografické komory se vloží odpařovací miska se směsí 10 ml roztoku manganistanu draselného R (50 g/l) a 3 ml kyseliny chlorovodíkové R, komora Strana 1786 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1786 f Gonadotropinum chorionicum_______________________________________________________________ se uzavře a nechá se stát. Do komory se vloží suchá vrstva a komora se uzavře. Za 2 min působení chloru se vyjme a vloží se do proudu chladného vzduchu na tak dlouho, dokud se neodstraní přebytek chloru a plocha pod místy nanesení roztoků nedává již modré zbarvení s 0,05 ml škrobu sjodidem draselným RS. Vrstva se postříká škrobem sjodidem draselným RS. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2,0 %). B. Provádí se shodně jako postup A, ale za použití jiné mobilní fáze, jíž je směs objemových dílů amoniaku 26% RS, methanolu R a chloroformu R (20 + 45 + 60). Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2,0 %). Voda. Nejvýše 7,0 %. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28), za použití methanolu bezvodého R jako vnitřního standardu. Použije se suché sklo, které se může ošetřit silikonem. Roztok vnitřního standardu. 50 ul methanolu bezvodého R se smíchá s 2-propanolem Rl a zředí se jím na 100 ml. Zkoušený roztok (a). 4,0 mg se rozpustí v 1,0 ml 2-propanolu Rl. Zkoušený roztok (b). 4,0 mg se rozpustí v 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Porovnávací roztok. K 50 ml roztoku vnitřního standardu se přidá 10 jal vody R. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 1 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (180 //m až 250 um), - helia pro chromatografií R jako nosného plynu, - tepelně vodivostního detektoru, Teplota kolony se udržuje při 120 °C a detektoru při 150 °C. Nastříkne se vhodné množství každého roztoku. Obsah vody se vypočítá za předpokladu, že hustota vody (2.2.5) při 20 °C je 0,9972 g/ml a odečte se množství vody stanovené v roztoku vnitřního standardu. Kyselina octová. Je-li přípravek ve formě octanu, vyhovuje následující dodatečné zkoušce. Nejvýše 7,5 %. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití dioxanu R jako vnitřního standardu. Zkoušený roztok (a). 20,0 mg se rozpustí v 1,0 ml vody R. Zkoušený roztok (b). 20,0 mg se rozpustí v 1,0 ml vody R a přidá se 10 ul dioxanu R. Porovnávací roztok. 1,0 mg kyseliny octové ledové R se zředí 1,0 ml vody R a přidá se 10 ul dioxanu R Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R (125 um až 180 um), - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu, - plamenoionizacního detektoru. Teplota kolony se udržuje při 150 °C. Chloridy (2.4.4). Je-li přípravek ve formě hydrochloride vyhovuje následující dodatečné zkoušce. Nejvýše 6 %. 0,83 mg se rozpustí v 15 ml vody R Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1787 _______________________________________________________________f Gonadotropinum chorionicum 1787 Stanovení obsahu Stanovení se provede kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 1,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrUu R a roztoku kyseliny fosforečně (10 g/l), jejíž pH bylo triethylaminem R upraveno na 3,0, (15 + 85) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml. Porovnávací roztok. 1,0 mg gonadorelinu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrUu R a roztoku kyseliny fosforečné (10 g/l), jejíž pH bylo triethylaminem R upraveno na 3,0, (15 + 85) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml, Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 um), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min, která je směsí objemových dílů roztoku kyseliny fosforečně (10 g/l), jejíž pH bylo triethylaminem R upraveno na 3,0, a acetonitrUu R (75 + 25); poměr složek směsi se upraví tak, aby retenční čas gonadorelinu byl asi 10 min, - spektrofotometrického detektoru, 220 nm. Nastřikuje se odděleně 20 ul každého roztoku. Obsah peptidu C55H75N17013 se vypočítá porovnáním s deklarovaným obsahem Q5 Hj >jí7 Q3 v gonadorelinu CRL. Zkoušku lze hodnotit, dosahuje-li počet teoretických pater hodnoty nejméně 20 000 na metr. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede: - množství peptidů v obalu, - podmínky uchovávání, - zda je látka ve formě octanu nebo chloridu. f Gonadotropinum chorionicum ***** * * Choriový gonadotropin *** CAS 9002-61-3 Je to suchý přípravek, který obsahuje placentami glykoproteiny s luteinizačním účinkem. Účinnost je nejméně 2500 m.j. v miligramu. Strana 1788 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1788 f Gonadotropinum chorionicum_______________________________________________________________ Výroba Extrahuje se z moci těhotných žen vhodnými ŕrakcionacními postupy a suší se v podtlaku nebo se lyofilizuje. Pripravuje se v podmínkách, které omezují nebo vylučují bakteriální a virovou kontaminaci. Výrobní postup prokazatelně snižuje jakoukoli virovou kontaminaci, jako virem hepatitídy nebo HIV, vhodnými validovanými metodami. Vlastnosti Bílý nebo žlutavě bílý amorfní prášek. Je rozpustný ve vodě. Zkouška totožnosti Podá-li se infantilním potkanům, jak je předepsáno v odstavci Stanovení účinnosti, vyvolá zvýšení hmotnosti semenných váčků a prostaty. Zkoušky na čistotu Voda. Nejvýše 5 %. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití methanolu bezvodého R jako vnitřního standardu. Použije se suché sklo, které se může ošetřit silikonem. Roztok vnitřního standardu. 15 [A methanolu bezvodého R se zředí 2-propanolem Rl na 100 ml. Zkoušený roztok (a). 4 mg se rozpustí v 0,5 ml 2-propanolu Rl. Zkoušený roztok (b). 4 mg se rozpustí v 0,5 ml roztoku vnitřního standardu. Porovnávací roztok. 10 fA vody R se přidá k 50 ml roztoku vnitřního standardu. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 1 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné styrendivinylbenzen kopolymerem R (180 //m až 250 Mm)> - helia pro chromatografií R jako nosného plynu, - tepelně vodivostního detektoru. Teplota kolony j e 120 °C a teplota detektoru 150 °C. Nastříkne se zvolené množství každého roztoku. Obsah vody se vypočítá za předpokladu, že hustota vody (2.2.5) při 20 °C je 0,9972 g/ml a odečte se množství vody stanovené v roztoku vnitřního standardu. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizacního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstříkne nitrožilně množství odpovídající 300 m.j. rozpuštěné nejvýše v 1 ml sterilního roztoku chloridu sodného (9 g/l) prostého pyrogenních látek. Stanovení účinnosti Účinnost se stanoví za daných podmínek porovnáváním účinku zkoušené látky na zvýšení hmotnosti semenných váčků (nebo prostaty) infantilních potkanů se stejným účinkem mezinárodního standardu choriového gonadotropinu nebo referenčního přípravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách. Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který obsahuje směs lyofilizovaného extraktu choriového gonadotropinu z moci těhotných žen s lak Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1789 _________________________________________f Gonadotropinum sericum equinum ad usům veterinarium 1789 tosou. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Použijí se infantilní samci stejného kmene potkana ve stáří 19 až 28 dní, jejichž rozdíl ve stáří činí nejvýše 3 dny a největší rozdíl v hmotnosti nejtěžšího a nejlehčího potkana je 10 g. Potkani se náhodně rozdělí do šesti stejných skupin po nejméně pěti zvířatech. Pokud je dosažitelný vrh o šesti zvířatech, rozdělí se tato zvířata do všech skupin a označí se. Zvolí se tři dávky referenčního přípravku a tři dávky zkoušeného přípravku tak, aby nejnižší dávka postačovala k vyvolání pozitivní odpovědi u některých potkanů a nejvyšší dávka k vyvolání největší odpovědi u celé skupiny potkanů. Použijí se dávky v geometrické řadě. V předběžné zkoušce se použije přibližná výchozí hodnota celkových dávek 4 m.j., 8 m.j. a 16 m.j. Použité dávky budou závislé na citlivosti použitých zvířat, která může značně kolísat. Celková množství zkoušeného přípravku a referenčního přípravku, která odpovídají denním dávkám, se odděleně rozpustí v tlumivém roztoku fosforečnan-albuminovém o pH 7,2 R tak, aby denní dávka byla podávána v objemu asi 0,5 ml. Přidá se vhodná protimikrobní konzervační látka, jako např. fenol (4 g/l) nebo thiomersal (0,02 g/l). Roztoky se uchovávají při teplotě (5 ±3) °C. Během následujících 4 dnů se každému zvířeti příslušné skupiny vstřikuje podkožně v pravidelném case denní dávka. Pátý den za 24 h po posledním podání se potkani usmrtí a vyjmou s e semenné váčky. Cizí tekutiny a tkáně se odstraní a váčky se ihned zváží. Výsledky se vypočítají běžnými statistickými metodami. Jako odpověď se použije hmotnost váčků. (K přesnosti zkoušky se může použít vhodné srovnání hmotnosti orgánu s hmotností zvířete a může být použita kovarian-ění analýza). Zjištěná účinnost je nejméně 80 % a nejvýše 125 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) zjištěné účinnosti je nejméně 64 % a nejvýše 156 % deklarované účinnosti. Uchovávání Ve vzduchotěsných, zabezpečených obalech, chráněn před světlem a při teplotě 2 °C až 8 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede: - počet mezinárodních jednotek v obalu, - účinnost v mezinárodních jednotkách na miligram, - zda j e látka sterilní. Strana 1790 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1790 f Gramicidinum f Gonadotropinum sericum equinum ***** ad usum veterinarium ***** Koňský sérový gonadotropin pro veterinární použití Je to suchý přípravek glykoproteinové frakce získaný ze séra nebo plazmy březích klisen s lu-teinizacním a folikuly stimulujícím účinkem. Může být připraven srážením ethanolem (70 % V/V) a dalším čištěním vhodným chromatografickým postupem. Počítáno na bezvodou látku, je gonado-tropinová účinnost nejméně 1000 m.j. v miligramu. Koňský sérový gonadotropin se připravuje v podmínkách, které omezují mikrobiální kontaminaci. Vlastnosti Bílý až světle šedý amorfní prášek. Je rozpustný ve vodě. Zkouška totožnosti Podá-li se infantilním samicím potkana, jak j e předepsáno v odstavci Stanovení účinnosti, vyvolá zvětšení hmotnosti vaječníku. Zkoušky na čistotu Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 10,0 %, provede se s 80 mg zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizacního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na 1 kg hmotnosti králíka 1,0 ml roztoku obsahujícího v mililitru sterilního roztoku chloridu sodného R (9 g/l) 500 m.j. Stanovení účinnosti Účinnost se stanoví za daných podmínek porovnáním účinku zkoušené látky na zvýšení hmotnosti vaječníku infantilních potkaních samic se stejným účinkem mezinárodního standardu koňského sérového gonadotropinu nebo referenčního přípravku, kalibrovaného v mezinárodních jednotkách. Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který obsahuje směs lyofilizovaného extraktu gonadotropinu ze séra březích klisen s laktosou. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Použijí se infantilní samice stejného kmene potkana 21 až 28 dní staré, jejichž rozdíly ve stáří jsou nejvýše 3 dny a největší rozdíl v hmotnosti nejtěžší a nejlehčí samice je 10 g. Samice se náhodně rozdělí do šesti stejných skupin po nejméně pěti zvířatech. Pokud je dosažitelný vrh o šesti zvířatech, rozdělí se tato zvířata do všech skupin a označí. Zvolí se tři dávky referenčního přípravku a tři dávky zkoušeného přípravku tak, aby nejnižší dávka postačovala k vyvolání pozitivní odpovědi u některých samic a nejvyšší dávka k vyvolání Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1791 ____________________________________________________________________________f Gramicidinum 1791 největší odpovědi u celé skupiny. Použijí se dávky v geometrické řadě; v předpokusu se použijí dávky s celkovým obsahem 8 m.j., 12 m.j. a 18 m.j.; dávky jsou závislé na citlivosti zvířat, která může velmi kolísat. Celková množství zkoušeného přípravku a referenčního přípravku, která odpovídají denním dávkám, se odděleně rozpustí v takovém množství sterilního roztoku chloridu sodného R (9 g/l) obsahujícího v každém mililitru 1 mg albuminu hovězího R tak, aby jednotlivé dávky byly obsaženy v objemu asi 0,2 ml. Roztoky se uchovávají při teplotě (5 ±3) °C. Všem zvířatům v příslušné skupině se podkožně vstříkne určená dávka. Podání se opakuje za 18 h, 21 h, 24 h, 42 h a 48 h po první injekci. Nejdříve za 40 h a nejdéle za 72 h po poslední injekci se zvířata usmrtí a vyjmou se vaječníky. Odstraní se cizí tekutina a cizí tkáň a vaječníky se ihned zváží. Výsledky se vypočítají běžnými statistickými metodami na základě hmotnosti obou vaječníku každého zvířete jako odpovědi. Zjištěná účinnost je nejméně 80 % a nejvýše 125 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) zjištěné účinnosti je nejméně 64 % a nejvýše 156 % deklarované účinnosti. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 8 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilním, vzduchotěsném, zabezpečeném obale. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede: - počet mezinárodních jednotek v miligramu, - zda j e přípravek sterilní, - zda je přípravek prostý pyrogenních látek. f Gramicidinum Gramicidin CAS 1405-97-6 Je to směs obsahující hlavně tři páry lineárních polypeptidů, obvykle získaných extrakcí z tyro-thricinu, komplexu izolovaného z fermentacní živné půdy mikroorganismu Bacillus brevis Dubos. Hlavní složkou gramicidinu je L-valin v páru s protějškem L-tryptofanem (gramicidin Al). Počítáno na vysušenou látku, účinnost je nejméně 900 m.j. v miligramu. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek, slabě hygroskopický, prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v cyklohexanu. Taje při teplotě asi 230 °C. Strana 1792 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1792 f Griseofulvinum___________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti A. 0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku v rozmezí 240 nm až 320 nm (2.2.25). Roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 282 nm a 290 nm, prodlevu při asi 275 nm a absorpční minimum při 247 nm. Specifická absorbance v maximu při 282 nm je 105 až 125. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok. 5 mg se rozpustí ve 2,0 ml lihu 96%> R Porovnávací roztok (a). 5 mg gramicidinu CRL se rozpustí ve 2,0 ml lihu 96%> R. Porovnávací roztok (b). 5 mg tyrothricinu CRL se rozpustí ve 2,0 ml lihu 96%> R. Na vrstvu se nanese odděleně po 0,5 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R, 1-butanolu R, vody R, kyseliny octové R a butylacetatu R (2,5 + 7,5 + 12 + + 20 + 40) po dráze 5 cm. Vrstva se suší 15 min při 125 °C a pak se ponoří do dimethylamino-benzaldehydu RS2. Vrstva se zahřívá při 90 °C do objevení skvrn. Hlavní skvrna nebo skupina hlavních skvrn na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně nebo skupině hlavních skvrn na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a skvrně nebo skupině skvrn s nejvyšší hodnotou Rvna chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrný dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny nebo dvě zřetelně od sebe oddělené skupiny skvrn. Zkoušky na čistotu Absorbance. 0,100 g se rozpustí v lihu 96%> R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96%> R na 100,0 ml. Stejně se připraví roztok gramicidinu CRL. Měří se absorbance obou roztoků v rozmezí 240 nm až 320 nm (2.2.25) a vyhodnotí se absorbance v maximu při 282 nm a v minimu při 247 nm. Pro každý roztok se vypočítá rozdíl absorbancí v maximu a v minimu. Počítáno na vysušenou látku, rozdíl vypočítaný u zkoušené látky se neliší o více než 4,0 % od rozdílu vypočítaného pro gramicidin CRL. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,0 %. 1,000 g se 3 h zahřívá při 60 °C ve vakuu nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřesahujícím 0,1 kPa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení účinnosti Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2) za použití turbidimetrické metody a gramicidinu CRL. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1793 f Griseofulvinum 1793 f Griseofulvinum Griseofulvin C17H17CI06 Mr 352,77 CAS 126-07-8 Je to (1 '5,,6'Ä)-7-chlor-2',4,6-trimetlioxy-6'-metliylspiro[benzoŕuran-2(3ií%l'-[2]cyklohexen]--3,4'-dion, který je produkován určitými kmeny Penicillium griseofulvum nebo připravován jinými způsoby. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C17H17C106. Vlastnosti Bílý nebo žlutavě bílý, velmi jemný prášek, o velikosti částic většinou do 5 um, jen ojediněle přesahujících 30 um, bez chuti. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dimethylformamidu a chloridu uhličitém, těžce rozpustný v ethanolu a methanolu. Taje při teplotě asi 220 °C. Zkoušky totožnosti A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem griseofulvinu CRL. B. Asi 5 mg se rozpustí v 1 ml kyseliny sírové R a přidá se asi 5 mg práškovaného dichromanu draselného R; vzniká vínově červené zbarvení. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,75 g se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 10 ml. Roztok je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než barevný porovnávací roztok Z4(2.2.2, Metoda II). Kysele reagující látky. 0,25 g se suspenduje ve 20 ml lihu 96% R a přidá se 0,1 mlfenol-ftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 1,0 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +354° až +364°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dimethylformamidu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití difenylanthracenu R jako vnitřního standardu. Strana 1794 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1794 f Griseofulvinum___________________________________________________________________________ Roztok vnitřního standardu. 0,2 g difenylanthracenu R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100,0 ml. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10,0 ml. Zkoušený roztok (b). 0,10 g se rozpustí v acetonu R, přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se acetonem R na 10,0 ml. Porovnávací roztok. 5,0 mg griseofulvinu CRL se rozpustí v acetonu R, přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se acetonem R na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 1 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou pro plynovou chro-matografii R impregnovanou 1 % poly(kyanopropyl)(methylfenylmethyl)siloxanu R - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 50 ml až 60 ml/min, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 250 °C, teplota nástřikového prostoru na 270 °C a teplota detektoru na 300° C. Chromatogramy se vyvíjejí po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času píku odpovídajícího griseofulvinu, který je asi 11 min. Na chromatogramu porovnávacího roztoku se stanoví poměr plochy píku odpovídajícího griseofulvinu k píku odpovídajícímu vnitřnímu standardu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se stanoví poměr plochy píku odpovídajícího dechlorgri-seofulvinu (relativní retenční čas vztažený ke griseofulvinu asi 0,6) k ploše píku vnitřního standardu. Právě tak se stanoví poměr plochy píku odpovídajícího dehydrogriseofulvinu (relativní retenční čas vztažený ke griseofulvinu asi 1,4) k ploše píku vnitřního standardu. Poměry vypočítané z chromatogramu zkoušeného roztoku (b) dělené poměrem vypočítaným z chromatogramu porovnávacího roztoku jsou nejvýše 0,6 pro dechlorgriseofulvin a nejvýše 0,15 pro dehydrogriseofulvin. Látky rozpustné v etheru petrolejovém. Nejvýše 0,2 %; 1,0 g se protřepe s 20 ml etheru petrolejového R a zahřívá se 10 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje a zbytek se třikrát promyje 15 ml etheru petrolejového R Filtrát a promývací tekutina se spojí a na vodní lázni odpaří do sucha. Zbytek se suší 1 h při 100 °C až 105 °C a váží nejvýše 2 mg. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,00 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Neškodnost. Použije se 5 zdravých myší o hmotnosti 17 g až 22 g. Každé myši se podá orálně suspenze 0,1 g zkoušené látky v 0,5 ml až 1 ml vody R Do 48 h po podání suspenze neuhyne žádná myš. Stanovení obsahu 80,0 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 200,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí ethanolem R na 100,0 ml a změří se absorbance (2.2.25) v maximu při 291 nm. Vypočítá se obsah C17H17C106 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 686. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1795 f Guaifenesinum 1795 f Guaifenesinum Guaifenesin Synonymum. Aether glycerinoguaiacolicus C10H14O4 Mr 198,22 CAS 93-14-1 Je to (RS)-3-(2-methoxyfenoxy)-l,2-propandiol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,5 % sloučeniny C10H14O4. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 79 °C až 83 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem guaifenesinu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) je polohou, zbarvením a velikostí shodná s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R, je-li třeba mírným zahřátím, a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,05 ml fenolftaleinu RS1; ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l KS*. K 10 ml roztoku S se přidá 0,15 ml červeně methylové RS; ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy o tloušťce 0,75 mm připravené následovně: 0,3 g karbomeru R se smíchá s 240 ml vody R a nechá se 1 h stát za mírného míchání. Postupným přidáváním hydroxidu sodného zředěného RS za míchání se upraví Strana 1796 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1796 f Guanethidini sulfas________________________________________________________________________ pH na hodnotu 7 a přidá se 30 g silikagelu HR. Po vysušení na vzduchu po dobu 16 h se zahřívá 1 h při 100 °C až 105 °C, ochladí se a ihned se použije. Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg guaifenesinu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí dichlormethanem Rna 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů lihu 96% R a chloridu uhličitého R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a postříká se směsí stejných objemových dílů roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (10 g/l), roztoku chloridu železitého R (200 g/l) a lihu 96% R. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Guajakol. Nejvýše 500 Mg/g- K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml směsi stejných objemových dílů chloridu železitého RSI, vody R a nechá se 5 min stát. Roztok není intenzivněji zbarven (2.2.2, Metoda II) než směs připravená z 0,5 ml základního modrého roztoku, 1,5 ml základního žlutého roztoku, 3,5 ml základního červeného roztoku a 4,5 ml kyseliny chlorovodíkové R (10 g HCl/1). Chloridy a monochlorhydriny. K 10 ml roztoku S se přidají 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 5 min se zahřívá na vodní lázni. Po ochlazení se přidají 3 ml kyseliny dusičné zředěné RS. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (2.4.4) (250 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a lihu 96%> R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 25 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (25 Mg/g)- Připraví se porovnávací roztok za použití roztoku olova (2 Mg Pb/ml) získaného zředěním základního roztoku olova (100 jug Pb/ml) směsí objemových dílů vody R a lihu 96%> R{\ + 9). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h ve vakuu při 60 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 50,0 mg se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 20,0 mljodistanu sodného RS, promíchá se a nechá se 10 min stát. Přidá se 25,0 ml arsenitanu sodného RS, 1 nújodidu draselného RS a nechá se 10 min stát. Titruje se jodem 0,05 mol/l VS za použití 2 ml škrobu RS]ako indikátoru. Provede se slepá zkouška. 1 ml jodu 0,05 mol/l KS* odpovídá 9,911 mg C10H14O4. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1797 Guar galactomannanum 1797 f Guanethidini sulfas Guanethidiniumsulfat Synonyma. Guanethidinium sulfuricum, Guanethidini monosulfas 2© so42© C10H24N4O4S H 296,38 CAS 645-43-2 Je to l-(2-guanidinioethyl)perhydroazociniumsulfat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C10H24N4O4S. Vlastnosti Bezbarvý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru. Taje při asi 250 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti A. Asi 25 mg se rozpustí ve 25 ml vody R, přidá se 20 ml trinitrofenolu RS a zfiltruje se. Sraženina promytá vodou R a vysušená při 100 °C až 105 °C taje (2.2.14) při asi 154 °C. B. Asi 25 mg se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 1 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, 1 ml 1-naftolu RS a po kapkách za třepáni se přidá 0,5 ml chlornanu sodného RS; vznikne světle růžová sraženina, která se změní stáním na fialově červenou. C. Vyhovuje zkouškám na sírany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,4 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml. Vzhled roztoku. Roztok S není intenzivněji zabarven než porovnávací barevný roztok ZŽ £2?-^> Metoda 11). Hodnota pH (2.2.3). 4,7 až 5,5; měří se roztok S. Redukující látky. V kuželové baňce se zabroušenou zátkou se rozpustí 1,0 g v 25 ml vody R přidá se 25 ml hydroxidu sodného zředěného RS a nechá se 10 min stát. Potom se přidá 1 g bromidu draselného R a 1 ml bromičnanu draselného 0,0083 mol/l VS, okyselí se 30 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, promíchá se a nechá se stát 5 min ve tmě. Přidají se 2 gjodidu draselného R, protřepe se, nechá se 2 min stát a titruje se uvolněný jod thiosíranem sodným 0,05 mol/l VS za použití škrobu RS jako indikátoru. K odbarvení roztoku se spotřebuje nejméně 0,3 ml thiosíranu sodného 0,05 mol/l VS. l/H I Y CHf N NH2 Strana 1798 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1798 Guar galactomannanum______________________________________________________________________ Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 //g Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím, v 30 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 15 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS (2.2.20) za použití 0,1 ml zeleně malachitové RS jako indikátoru do vzniku žlutozeleného zbarvení. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 29,64 mg C10H24N4O4S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Guar galactomannanum Galaktomanan guar CAS 9000-30-0 Získává se parciální hydrolýzou rozemletého endospermu semen druhu Cyamopsis tetragonolo-bus (L.) Taub. Hlavní složky jsou polysacharidy složené z D-galaktosy a D-mannosy v molekulárním poměru 1 : 1,4 až 1 : 2. Molekuly obsahují lineární hlavní řetězec ß-(1^4)-glykosidicky vázaných mannopy-ranos a jednoduchých a-(1^6)-glykosidicky vázaných galaktopyranos. Vlastnosti Žlutobílý prášek. Je dobře rozpustný ve studené i horké vodě, prakticky nerozpustný v organických rozpouštědlech. Zkoušky totožnosti A. 5 g roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se smíchá s 0,5 ml roztoku tetraboritanu sodného R (10 g/l); rychle se vytvoří gel. B. 20 g roztoku S se zahřívá 10 min ve vodní lázni. Po ochlazení se doplní na původní hmotnost vodou R; netvoří se gel. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 10 mg se v silnostěnné odstřeďovací zkumavce smíchá se 2 ml roztoku kyseliny trifluoroctové R (230 g/l), intenzivně se protřepává až do rozpuštění vzniklého gelu a po uzavření zkumavky se zahřívá 1 h při 120 °C. Hydrolyzát se odstřeďuje, čirá supernatantní kapalina se opatrně převede do baňky na 50 ml, přidá se 10 ml vody R a roztok se odpaří za 1998 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1799 ______________________________________________________________________Guar galactomannanum 1799 sníženého tlaku do sucha. Odparek se rozpustí v 10 ml vody R a znovu se odpaří za sníženého tlaku do sucha. K čirému odparku, který nepáchne po kyselině octové, se přidá 0,1 ml vody R a 1 ml methanolu R Odstreďovaním se oddělí amorfní sraženina. Je-li třeba, supernatantní tekutina s e zředí methanolem R na 1 ml. Porovnávací roztok. 10 mg galaktosy R a 10 mg mannosy R se rozpustí ve 2 ml vody R a zředí se methanolem R na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 5 [A obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a acetonitrilu R (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se postříká zkoumadlem aminohippurovým R a zahřívá se 5 min při 120 °C. Dvě zřetelně oddělené hnědavé skvrny v dolní části chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku (galaktosa a mannosa podle vzestupných hodnot RF). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se navlhčí 2 ml 2-propanolu R. Za stálého míchání se přidá voda R do celkové hmotnosti 100 g a míchá se, dokud není látka stejnoměrně dispergována. Pak se nechá stát nejméně 1 h. Je-li viskozita nižší než 200 mPa.s, použije se navážka 3,0 g zkoušené látky. Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,5; měří se roztok S. Zdánlivá viskozita (2.2.8). Nejméně 75 % a nejvýše 140 % hodnoty uvedené na obalu. Množství odpovídající 2,00 g vysušené látky se navlhčí 2,5 ml 2-propanolu R a za stálého míchání se zředí vodou R na 100,0 ml. Po 1 h se měří viskozita rotačním viskozimetrem při 20 °C a smykovém poměru lOO.s"1. Nerozpustné látky. Do baňky na 250 ml se za stálého míchání převede 1,50 g zkoušené látky do směsi 1,6 ml kyseliny sírové R, 150 ml vody R a zváží se. Baňka se ponoří do vodní lázně a zahřívá se 6 h pod zpětným chladičem a pak se doplní na původní hmotnost vodou R. Ještě horký roztok se filtruje předem zváženým filtrem ze slinutého skla (160). Filtr se promyje horkou vodou R a vysuší se při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 105 mg (7,0 %). Bílkovina. Nejvýše 5,0 %; provede se stanovení dusíku mineralizací s kyselinou sírovou (2.5.9) s 0,400 g zkoušené látky. Výsledek se násobí hodnotou 6,25. Tragant, slizy z rostlin rodu Sterculia, gelosa, algináty, karragenany. Malé množství zkoušené látky se smíchá s 0,2 ml čerstvě připravené červeně rutheniové RS. Při pozorování pod mikroskopem nejsou patrný žádné červeně zbarvené útvary. Ztráta sušením. (2.2.32). Nejvýše 15,0 %; 1,000 g se suší 5 h v sušárně při 100 ° C až 105 °C. Celkový popel. (2.4.16). Nejvýše 1,8 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky, navlhčené 10 ml vody R. Mikrobiální znečištění. Nejvýše 103živých mikroorganismů v gramu; stanoví se plotnovou metodou (2.6.12). Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella (2.6.13). Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Označování V označení na obalu se uvede zdánlivá viskozita roztoku (20 g/l) v milipascalsekundách. Strana 1800 Sbírka zákonu č. 1/1998 Částka 1 1800 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1801 ____________________________________________________________________________f Haloperidolum 1801 f Haloperidolum Haloperidol C21H23CIFN02 H 375,87 CAS 52-86-8 Je to 4-[4-(4-chlorfenyl)-4-hydroxypiperidin-l-yl]-l-(4-fluorfenyl)-l-butanon. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % C21H23C1FN02. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, v methanolu a v dichlormethanu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14): 150 °C až 153 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety haloperidolu CRL. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vhodného silikagelu oktadecylsilani-zovaného. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg haloperidolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg haloperidolu CRL a 10 mg bromperidolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 1 fA každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů tetrahydrofuranu R methanolu R a roztoku chloridu sodného (58 g/l) (10 + 45 + 45) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 245 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduj e polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě skvrny, které nemusí být zcela odděleny. 1998 Strana 1802 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1802 f Haloperidolum____________________________________________________________________________ D. Asi 10 mg se rozpustí v 5 ml ethanolu R, přidá se 0,5 ml dinitrobenzenu RS a 0,5 ml hydroxidu draselného v Uhu 2 mol/l RS; vznikne fialové zbarvení, které po 20 min přechází na hnedočervené. E. K 0,1 g v porcelánovém kelímku se přidá 0,5 g uhličitanu sodného bezvodého R, 10 min se zahřívá nad otevřeným plamenem a nechá se ochladit. Zbytek se převede do 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfiltruje se. K 1 ml filtrátu se přidá 1 ml vody R Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,2 g se rozpustí ve 20 ml roztoku kyseliny mléčné R\% (V/V). Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Z 7 (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 5,0 mg haloperidolu CRL a 2,5 mg brompendolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 1,0 tohoto roztoku se zředí methanolem Ä na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (3 Mm)> - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min: - mobilní fáze A - roztok tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (17 g/l), - mobilní fáze B - acetonitril R. Čas (min) Mobilní fáze A % (V/V) Mobilní fáze B % (V/V) Poznámka 0- 15 15-20 20-25 25 = 0 90-50 50 90 90 10-50 50 10 10 lineární gradient izokratická eluce původní složení eluentu znovuspuštění gradientu - spektrofotometrického detektoru, 230 nm. Kolona se nejméně 30 min ustaluje promýváním acetonitrilem R při průtokové rychlosti 1,5 ml/min a potom nejméně 5 min eluentem počátečního složení. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu získaném s 10 fA porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 10 fA porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy haloperidolu asi 5,5 min a brompendolu asi 6 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže je rozlišení mezi píky haloperidolu a bromperidolu nejméně 3,0. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi nebo se upraví doba programu pro lineární gradientovou eluci. Nastříkne se odděleně 10 fA methanolu R jako slepá zkouška, 10 fA zkoušeného roztoku a 10 fA porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1803 ____________________________________________________________________________f Haloperidolum 1803 roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Nepřihlíží se k pikům získaným ve slepé zkoušce a k pikům s plochou menší než je 0,lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky v platinovém kelímku. Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a 2-butanonu R{\ + 7) a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,2 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 37,59 mg C21H23C1FN02. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. 4-(4-fenyl-4-hydroxy-piperidin-1 -yl)-1 -(4-fluorfenyl)butan-1 -on, B. l-(2-fluorfenyl)-4-[4-hydroxy-4-(4-chlorfenyl)-piperidin-l-yl]butan-l-on, Strana 1804 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1804 Halothanum H,C C. 1 -(3 -ethyl-4-fluorfenyl)-4- [4-hydroxy-4-(4-chlorfenyl)-piperidin-1 -yl]butan-1 -on, D. 4-[4-hydroxy-4-(4-chlorfenyl)-piperidin-1 -yl]-1 - {4-[4-hydroxy-4-(4-chlorfenyl)-piperidin-1 --yl] fenyl} butan-1 -on, E. 1 -(4-fluorfenyl)-4- [4-hydroxy-4-(4 '-chlorbifenyl-4-yl)-piperidin-1 -yl]butan-1 -on, F. l-(4-fluorfenyl)-4-[4-hydroxy-4-(3'-chlorbifenyl-4-yl)-piperidin-l-yl]butan-l-on. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1805 Halothanum 1805 Halothanum Halotan Br \ CH-CF, / Cl C2HBrCIF3 H 197,38 CAS 151-67-7 Je to (RS)-2-brom-l,l,l-trifluor-2-cliloretlian stabilizovaný 0,01 % thymolu. Vlastnosti Čirá bezbarvá těkavá těžká nehořlavá kapalina. Je těžce rozpustný ve vodě, mísitelný s ethano-lem, s etherem a s trichlorethylenem. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Destilační rozmezí, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. halotanu. Měří se v 0,lmm kyvetě. C. K 0,1 ml se přidají ve zkumavce 2 ml terc.butanolu R. Přidá se 1 ml edetanu meďnatého RS, 0,5 ml amoniaku 26% R a směs 0,4 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R a 1,6 ml vody R (roztok a). Současně se připraví kontrolní roztok (roztok b). Obě zkumavky se ponoří na 15 min do vodní lázně při 50 °C, ochladí se a přidá se 0,3 ml kyseliny octové ledové R K 1 ml každého roztoku (a) a (b) se přidá 0,5 ml stejných objemových dílů čerstvě připraveného roztoku alizarinu RS a dusičnan-oxidu zirkoničitého RS. Roztok (a) je žlutý, roztok (b) je červený. K 1 ml každého roztoku (a) a (b) se přidá 1 ml tlumivého roztoku o pH 5,2, 1 ml červeně fenolové RS zředěné vodou R 1 : 10 a 0,1 ml chlor aminu TRS. Roztok (a) j e modrofialový, roztok (b) j e žlutý. Ke 2 ml každého roztoku (a) a (b) se přidá 0,5 ml směsi objemových dílů kyseliny sírové R a vody R (25 + 75), 0,5 ml acetonu R a 0,2 ml roztoku bromičnanu draselného R (50 g/l) a pro-třepe se. Zkumavky se zahřívají 2 min ve vodní lázni při 50 °C, ochladí se a přidá se 0,5 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny dusičné R a vody R a dále 0,5 ml dusičnanu stříbrného RS2. Roztok (a) opalizuje a po několika minutách vznikne bílá sraženina, roztok (b) zůstane ěirý. Zkoušky na čistotu Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 20 ml se přidá 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 3 min se třepe a nechá se stát. Oddělí se vodná vrstva a přidá se 0,2 ml červeně bromkresolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS nebo 0,6 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Strana 1806 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1806 Hamamelidis folium_________________________________________________________________________ Relativní hustota (2.2.5). 1,872 až 1,877. Destilační rozmezí (2.2.11). 49,0 °C až 51,0 °C; 95 % předestiluje v rozmezí 1,0 °C. Těkavé příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití trichlortrifluorethanu R jako vnitřního standardu. Zkoušený roztok (a). Použije se zkoušená látka. Zkoušený roztok (b). 5,0 ml trichlortrifluorethanu R se zředí zkoušenou látkou na 100,0 ml. 1,0 ml roztoku se zředí zkoušenou látkou na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se dále zředí zkoušenou látkou na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 2,75 m a vnitřního průměru 5 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro chroma-togrqfii Rl (180 //m až 250 Mm)> impregnovanou 30 % makrogolu 400 R v prvních 1,8 m délky kolony a 30 % dinonylftalatu R ve zbytku délky kolony, - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 50 °C. Nastřikuje se po 5 fA zkoušeného roztoku (a) a (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) součet ploch všech píku, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího vnitřnímu standardu, není větší než plocha píku vnitřního standardu korigovaná, je-li třeba, na nečistoty se stejným retenčním časem jako má vnitřní standard (0,005 %). Bromidy a chloridy. K 10 ml se přidá 20 ml vody R a. 3 min se třepe. K 5 ml vodné vrstvy se přidá 5 ml vody R, 0,05 ml kyseliny dusičné R a 0,2 ml dusičnanu stříbrného RS1. Roztok neopalizuje intenzivněji než směs 5 ml vodné vrstvy a 5 ml vody R. Brom a chlor. K 10 ml vodné vrstvy získané ve zkoušce Bromidy a chloridy se přidá 1 ml škrobu sjodidem draselným RS; nevznikne modré zbarvení. Thymol. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití mentholu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 0,10 g mentholu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100,0 ml. Zkoušený roztok. K 20,0 ml se přidá 5,0 ml roztoku vnitřního standardu. Porovnávací roztok. 20,0 mg thymolu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100,0 ml. K 20,0 ml se přidá 5,0 ml roztoku vnitřního standardu. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kapilární kolony z křemenného skla délky 15 m a vnitřního průměru 0,53 mm pokryté filmem 1,5 /j.m polydimethylsiloxanu R, - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 15 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 150 °C, teplota nástřikového prostoru na 170 °C a teplota detektoru na 200 °C. Nastřikuje se odděleně po 1,0 fA roztoku vnitřního standardu, zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je plocha píku odpovídajícího thymolu nejméně 75 % a nejvýše 115 % plochy odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,008 % až 0,012 %). Netěkavé látky. 50 ml se odpaří na vodní lázni do sucha. Zbytek sušený 2 h při 100 °C až 105 °C váží nejvýše 1 mg (20 mg/l). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1807 _________________________________________________________________________Hamamelidis folium 1807 Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem při teplotě nepřesahující 25 °C. Při výběru materiálu, ze kterého je vyroben obal, se bere v úvahu reaktivita halothanu s některými kovy. Nečistoty A. l,l,l,4,4,4-hexafluor-2-buten, B. l,l,l,4,4,4-hexafluor-2-chlor-2-buten {cis a trans), C. l,l,l,4,4,4-hexafluor-2,3-dichlor-2-buten {cis a trans), D. 2-brom-l,l,l,4,4,4-hexafluor-2-buten {trans), E. l,l,l-trifluor-2-chlorethan, F. 1,2,2-trifluor-1,1,2-trichlorethan, G. 1 -brom-2,2-difluor-1 -chlorethylen, H. 1,1,1 -trifluor-2,2-dichlorethan, I. 1 -brom-2,2,2-trifluor-1,1 -dichlorethan, J. l,l-difluor-l,2-dichlorethan. Hamamelidis folium Vilínový list Synonymum. Folium hamamelidis Je to usušený list druhu Hamamelis virginiana L. Obsahuje nejméně 7,0 % tříslovin, vztaženo na vysušenou drogu. Vlastnosti Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Čepel listuje 5 cm až 12 cm dlouhá a 3 cm až 8 cm široká, široce vejěitá až obvejěitá, na bázi šikmá, nesouměrná, na konci zašpičatělá, zřídka tupá. List je zelený nebo zelenohnědý, často rozlámaný, zmačkaný nebo slisovaný ve více nebo méně kompaktní hmotu. Okraje čepele hrubě pilovité nebo zubaté. Žilnatina zpeřená, na spodní straně listu vyniklá. Obvykle čtyři až šest párů postranních žilek svírá s hlavní žilkou ostrý úhel, na okraji čepele se ohýbají, jemné žilky tak často svírají s postranními žilkami pravý úhel B. Droga se upráškuje (355). Prášek je hnědozelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloral-hydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky svrchní pokožky s buňkami se stěnami vlnitě zprohýbanými; spodní pokožka s průduchy zčásti paracytickými {2.8.3), ostatní jsou atypické; hvězdovité krycí chlupy buď celé, nebo polámané jsou tvořeny čtyřmi až dvanácti jednobuněčnými větvemi na bázi srostlými, buňky jsou protáhlé, kuželovité, zakřivené, obvykle až 250 //m dlouhé, se ztlustlými stěnami, s dobře patrným luminem, často s hnědě zbarveným obsahem; průvodní vlákna zdřevnatělá, se stěnami ztlustlými, jednotlivá nebo ve skupinách, provázená komůrkovými vlákny s krystaly šťavelanu vápenatého; malé válcovité Strana 1808 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1808 Harpagophyti radix_________________________________________________________________________ parenchymatické buňky palisádového parenchymu; nepravidelně tvarované buňky houbového parenchymu; sklereidy často protáhlé na jednom nebo obou koncích, 150 //m až 180 //m dlouhé, celé nebo jejich úlomky; úlomky prstencovitě nebo šroubovitě ztlustlých cév; jednotlivé krystaly šťavelanu vápenatého. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se protřepává 15 min s 10 ml lihu R 60% (V/V) a pak se zfiltruje. Porovnávací roztok (a). 30 mg taninu R se rozpustí v 5 ml lihu R 60% (V/V). Porovnávací roztok (b). 5 mg kyseliny gallové R se rozpustí v 5 ml lihu R 60% (V/V). Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 [A každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny mravenčí bezvodé R a ethylformiatu Ä(10+10 + 80) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 10 min při 100 ° C až 105 °C. Po ochlazení se postříká chloridem železitým RS2 tak, aby byly patrný modrošedé skvrny (fenolické sloučeniny). V dolní třetině chromatogramu zkoušeného roztoku je patrná hlavní skvrna odpovídající svojí polohou hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a), v horní části je patrná úzká skvrna odpovídající svojí polohou skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Ve střední části chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné další méně intenzivně zbarvené skvrny. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 7 % stonků a nejvýše 2 % cizích organických příměsí. Stanoví se s 50 g drogy. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 2,000 g práškované drogy (355) se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 7,0 %. Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 2,0 %. Stanovení obsahu Zkouška se provádí, pokud možno, za ochrany před světlem. Pro přípravu roztoků se používá voda prostá oxidu uhličitého R. 0,750 g práškované drogy (180) se v kuželové baňce smíchá se 150 ml vody R. Zahřeje se k varu a zahřívá se dalších 30 min ve vodní lázni. Ochladí se pod tekoucí vodou, směs se převede do odměrné baňky a zředí se vodou R na 250,0 ml. Po usazení částic drogy se roztok zfiltruje filtračním papírem o průměru 12 cm. Prvních 50 ml filtrátu se odstraní. Veškeré poly fenoly. 5,0 ml filtrátu se zředí vodou R na 25,0 ml. 5,0 ml tohoto filtrátu se smíchá se 2,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a uhličitanem sodným RS se zředí na 50,0 ml. Přesně 3 min po přidání posledního roztoku se měří absorbance (2.2.25) v maximu při 715 nm (A ) za použití vody R jako kontrolní tekutiny. Poly fenoly neadsorbovatelně na kožní prášek. Ke 20,0 ml filtrátu se přidá 0,20 g kožního prášku CRL a intenzivně se protřepává 60 min, pak se zfiltruje. 5,0 ml filtrátu se zředí vodou R na 25,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se smíchá se 2,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a uhličitanem sodným RS se zředí na 50,0 ml. Přesně 3 min po přidání posledního roztoku se měří absorbance (2.2.25) v maximu při 715 nm (A2) za použití vody R jako kontrolní tekutiny. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1809 _________________________________________________________________________Harpagophyti radix 1809 Porovnávací roztok. 50,0 mgpyrogallolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se smíchá se 2,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a uhličitanem sodným RS se zředí na 50,0 ml. Přesně 3 min po přidání posledního roztoku a do 15 min po rozpuštění pyrogallolu se měří absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 715 nm (A3) za použití vody R jako kontrolní tekutiny. Obsah tříslovin v procentech se vypočítá podle vztahu: U,\2(Al - A2) A3 . m v němž značí: m - navážku drogy v gramech. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Harpagophyti radix ***** * • * * * Synonymum. Radix harpagophyti____________________________________________________ Je to řezaný usušený hlíznatý sekundární kořen druhu Harpagophytum procumbens DC. Obsahuje nejméně 1,2 % harpagosidu (C^H^On; Mr 494,5), vztaženo na vysušenou drogu. Vlastnosti Droga šedohnědá až tmavohnědá, hořké chuti. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Silné plátky vějířovitého nebo okrouhlého tvaru nebo hrubě nalámané kotouče, na povrchu tmavší, podélně brázdité. Na světlejší řezné ploše je patrné tmavé kambium a zřetelně paprsěitě uspořádané dřevní svazky. Centrální cylindr s jemným soustředným vrstvením. Pod lupou jsou na řezu patrná žlutá až hnedočervená zrna. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je hnědožlutý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrá-tu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky korku s velkými, žlutohnědými tenkostennými buňkami; úlomky korkového parenchymu s velkými tenkostennými buňkami občas obsahují ěervenohnědá zrna inkluzí a jednotlivé žluté kapky; úlomky žebříěkovitě ztlustlých cév a cévic provázené dřevním parenchymem centrálního cylindru; v parenchymu malé jehlice nebo krystaly šťavelanu vápenatého. Práškovaná droga může obsahovat pravoúhlé nebo mnohohranné tečkované sklereidy s tmavě ěervenohnědým obsahem. Parenchym se floro-glucinem RS barví zeleně. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se zahřívá 10 min na vodní lázni při 60 °C s 10 ml methanolu R. Zfiltruje se a filtrát se odpaří za sníženého tlaku a teploty nepřevyšující 40 °C na asi 2 ml. Strana 1810 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1810 Helianthi oleum Porovnávací roztok. 1 mg harpagosidu R se rozpustí v 1 ml methanolu R. Na vrstvu se nanese oddelene do pruhů po 20 /A obou roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a ethylacetatu R (8 + 15 + 77) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Ve střední části chromatogramů zkoušeného i porovnávacího roztoku je patrná skvrna harpagosidu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou patrný další zřetelné skvrny, převážně nad skvrnou harpagosidu. Vrstva se postříká roztokem floroglucinu R (10 g/l) v lihu 96% R a pak kyselinou chlorovodíkovou R. Vrstva se suší 5 min až 10 min při 80 °C. Na chromatogramu zkoušeného i porovnávacího roztoku je zelená skvrna harpagosidu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je několik žlutých až hnědých skvrn pod a nad skvrnou odpovídající harpagosidu. Zkoušky na čistotu Škrob. Práškovaná droga se pozoruje pod mikroskopem ve vodě R. Přidá sejodRSl; droga se nebarví modře. Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje požadavkům zkoušky Cizí příměsi. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší v sušárně při 100 °Cažl05 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 8,0 %. Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) za použití methylcinnamatu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 0,130 g methylcinnamatu R se rozpustí v 50 ml methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. Zkoušený roztok. 0,500 g práškované drogy (355) se protřepává 1 h s 50 ml methanolu R a pak se zfiltruje. Filtr se zbytkem drogy se převede do baňky na 100 ml, přidá se 50 ml methanolu R, vaří se 1 h pod zpětným chladičem a po ochlazení se zfiltruje. Baňka i filtr se promyjí dvakrát 5 ml methanolu R Spojené filtráty a promývací tekutiny se odpaří za sníženého tlaku do sucha, při teplotě nepřesahující 40 °C. Zbytek se smíchá třikrát s 5 ml methanolu R, tekutina se zfiltruje do odměrné baňky na 25 ml; filtr se promyje a tekutina se zředí methanolem R na 25,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se methanolem R na 25,0 ml. Porovnávací roztok. 0,5 ml porovnávacího roztoku ze Zkoušky totožnosti C se zředí methanolem R na 2,0 ml. Chromatografický postup se provádí obvykle za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografii R (5 Mm)> - mobilní fáze, kterou je směs stejných objemových dílů methanolu R a vody R, s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 278 nm, - injektorové smyčky, 10 fA. Nastříkne se zkoušený roztok. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku methylcinnamatu nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Stanoví se retenční ěas harpagosidu za použití 10 fA porovnávacího roztoku za podmínek stejných jako u zkoušeného roztoku. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1811 _________________________________________________________f Heparina massae molecularis minoris 1811 Obsah harpagosidu v procentech se vypočítá podle vzorce: m2 . Fl . 7,622 F2 . mx v němž značí: m1 - navážku drogy v gramech, m2 - navážku methylcinnamatu Rve 100,0 ml roztoku vnitřního standardu, F j - plochu píku harpagosidu na chromatogramu zkoušeného roztoku, F2 - plochu píku methylcinnamatu na chromatogramu zkoušeného roztoku. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Helianthi oleum Slunečnicový olej CAS 8001-21-6 Je to čištěný olej získaný lisováním nebo extrakcí částečně loupaných zralých semen druhu Helianthus annuus L. Vlastnosti Světle žlutá čirá průhledná kapalina. Je velmi těžce rozpustný v lihu 96%, snadno rozpustný v etheru, mísitelný s etherem petrolejovým. Tuhne při teplotě asi -16 °C. Zkoušky totožnosti A. Provede se zkouška Totožnost olejů tenkovrstvou chromatografií (2.3.2). Chromatogram zkoušeného roztoku se shoduje s charakteristickým chromatogramem pro slunečnicový olej. B. Zkouška Cizí oleje, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušky na čistotu Relativní hustota (2.2.5). 0,918 až 0,923. Index lomu (2.2.6). 1,473 až 1,476. Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0; stanoví se s 10,0 g zkoušené látky. Číslo jodové (2.5.4). 125,0 až 136,0. Číslo zmýdelnění (2.5.6). 188,0 až 194,0 . Cizí oleje. Provede se zkouška (2.4.22) Cizí oleje v olejích plynovou chromatografií. N Strana 1812 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1812 f Heparina massae molecularis minoris_________________________________________________________ Podíl mastných kyselin má toto složení: - kyselina palmitová: 3,0 % až 10,0 %, - kyselina stearová: 1,0 % až 10,0 %, - kyselina olejová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 18,3): 62,0 % až 86,0 %, - kyselina linolová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 18,9): 60,0 % až 75,0 %. Steroly. Provede se zkouška Steroly v olejích (2.4.23). Podíl sterolů oleje obsahuje: - kampesterol: 5,0 % až 10,0 %, - stigmasterol: 5,0 % až 10,0 %, - ß-sitosterol: 55,0 % až 65,0 %. - delta 5-avenasterol: 2,0 % až 6,0 %, - delta 7-stigmasterol: 12,0 % až 18,0 %, - delta 7-avenasterol: 2,0 % až 6,0 %. Bělené nebo zkažené oleje. 1 ml se ve zkumavce protřepává 1 min s 1 ml kyseliny chlorovodíkové R, pak se smíchá s 1 ml resorcinolu RS a protřepává se 5 s. Po 5 min stání není vodná vrstva zbarvena intenzivněji (2.2.2) než 1 ml směsi složené z 0,5 ml manganistanu draselného 0,002 mol/l RS a 9,5 ml vody R Uchovávání Ve zcela naplněných, dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. f Heparina massae molecularis minoris ***** * * Nízkomolekulární hepariny * Jsou to soli sulfatovaných glukosaminoglykanů o průměrné molekulové hmotnosti menší než 8000, z nichž nejméně 60 % látky má molekulovou hmotnost menší než 8000. Jejich různá chemická struktura se projevuje na koncových skupinách polysacharidových řetězců, které jsou povahy redukující nebo neredukující. Počítáno na vysušenou látku, je v miligramu nejméně 70 m.j. účinnosti protifaktoru Xa. Poměr účinnosti protifaktoru Xa k účinnosti protifaktoru Ha podle postupu popsaného ve zkoušce Stanovení účinnosti ěiní nejméně 1,5. Výroba Při výrobě se používají postupy, které omezují na minimum možnost mikrobiální kontaminace. Získávají se frakcionací nebo depolymerizací heparinu přirozeného původu, který podle svého složení vyhovuje článku Heparinum natricum nebo Heparinum calcicum pro parenterální p oužití, pokud není zdůvodněno a schváleno jinak. Homogenita jednotlivých šarží pro každý typ nízko-molekulárního heparinu je zajištěna důkazem, např. takovým, že průměrná molekulová hmotnost a procentuální podíl látky v definovaném rozmezí molekulové hmotnosti nižší než 8000 jsou v rozmezí 75 % až 125 % průměrné hodnoty, kterou je typ specifikován. Stejné rozmezí platí též pro hodnotu poměru účinnosti protifaktoru Xa k účinnosti protifaktoru Ha. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1813 _________________________________________________________f Heparina massae molecularis minoris 1813 Nukleotidy a bílkovinné nečistoty v surovině. Před frakcionací se rozpustí 40 mg surového materiálu v 10 ml vody R. Absorbance (2.2.25) měřená při 260 nm a 280 nm není větší než 0,20, popř. 0,15. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek, hygroskopický, snadno rozpustný ve vodě. Zkoušky totožnosti A. Provede se nukleární magnetická rezonanční spektrometrie (2.2.33) s použitím pulzního (Fourie-rova transformace) spektrometru, který pro 13C měří při 75 MHz. Zkoušený roztok. 0,200 g se rozpustí ve směsi 0,2 ml deuteriumoxidu R a 0,8 ml vody R. Porovnávací roztok. 0,200 g nízkomolekulárního heparinu CRL vhodné specifikace se rozpustí ve směsi 0,2 ml deuteriumoxidu R a 0,8 ml vody R. Spektra se zaznamenávají při 40 °C za použití kyvety o průměru 5 mm. Jako vnitřní standard se použije methanol deuterizovaný Rpii ô = 50,0 ppm. Spektrum zkoušeného roztoku se shoduje se spektrem porovnávacího roztoku obsahujícího nízkomolekulární heparin CRL vhodné specifikace. B. Poměr účinnosti protifaktoru Xa k účinnosti protifaktoru Ha stanovený podle postupu popsaného ve Stanovení účinnosti je nejméně 1,5. C. Provede se vylučovací chromatografie (2.2.30). Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí ve 2 ml mobilní fáze. Porovnávací roztok. 20 mg nízkomolekulárního heparinu pro kalibraci CRL se rozpustí ve 2 ml mobilní fáze. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 0,30 m a vnitřního průměru 7,5 mm naplněné porézními křemennými kuličkami (5 Mm)> která má nejméně 20 000 teoretických pater na metr a schopnost frakcionace bílkovin v rozmezí přibližně 15 000 až 100 000, - mobilní fáze, kterou je roztok síranu sodného R (28,4 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou sírovou zředěnou RS na 5,0, o průtokové rychlosti 0,5 ml/min, - detektoru, kterým je diferenční refraktometr. Kalibrace systému. Nastříkne se 25 fA porovnávacího roztoku. Detekce se provádí diferenčním refraktometrem (RI) spojeným do série s UV spektrofotometrem nastaveným na vlnovou délku 234 nm. UV monitor je připojen k výstupu z kolony a diferenční refraktometr k výstupu z UV monitoru. Je potřebné změřit přesně časový posun mezi oběma detektory, aby se mohly zaznamenané chromatogramy správně přiřadit. Pro kalibraci se použijí retenční easy získané RI detektorem. Normalizační faktor, používaný pro výpočet molekulové hmotnosti z poměru RI/UV, se získá takto: vypočítá se celková plocha pod křivkami UV 234(SUV 234) a RI (SRI) v požadovaném rozsahu (tj. bez píku soli a rozpouštědla na konci chromatogramu). Vypočítá se poměr r: Strana 1814 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1814 f Heparina massae molecularis minoris Euv234 ■ Vypočítá se faktor/ který násobením hodnotou r dává Mnfl(známou průměrnou molekulovou hmotnost kalibrační látky). Hodnota Mna kalibrační látky je uvedena v přiloženém certifikátu: Jestliže jsou křivky UV234 a RI správně přiřazeny, je možno molekulovou hmotnost v kterémkoliv bodě vypočítat podle vztahu: f RI uv234 ' Nastříkne se 25 ß\ zkoušeného roztoku a zaznamenávají se chromatogramy po dobu, která zaručuje úplnou eluci píku zkoušené látky i rozpouštědla. Průměrná molekulová hmotnost látky je vyjádřena vztahem: v němž značí: RI1 - množství látky (hmoty) eluované ve frakci i, Mi - molekulovou hmotnost odpovídající frakci i. Hodnota průměrné molekulové hmotnosti látky není větší než 8000 a nejméně 60 % celkové látky má molekulovou hmotnost menší než 8000, kromě toho se parametry molekulové hmotnosti zkoušené látky a odpovídající referenční látky neliší více než o 25 %. D. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík nebo vápník (2.3.1), podle výchozí látky. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 8,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,1 g ve vodě prostě oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml. Dusík (2.5.9). 1,5 % až 2,5 %, počítáno na vysušenou látku. Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (30 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1,5 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Vápník. Je-li připraven z heparinu, který vyhovuje článku Hepannum calcicum, obsahuje 9,5 % až 11,5 % Ca, počítáno na vysušenou látku. Vápník se stanoví chelatometrickou titrací (2.5.11) s 0,200 g zkoušené látky. Sodík. Je-li pnpraven z heparinu, který vyhovuje článku Heparinum natricum, obsahuje 9,5 % až 12,5 % Na, počítáno na vysušenou látku. Sodík se stanoví atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda 1). Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS, která v mililitru obsahuje 1,27 mg chloridu česného R. Roztok se stejným rozpouštědlem zředí na 100,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se porovnávací roztoky o koncentraci 25 ßg Na/ml, 50 ßg Na/ml a 75 ßg Na/ml. K jejich přípravě se použije základní roztok sodíku (200 ßg Na/ml), který se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS obsahující v mililitru 1,27 mg chloridu česného R. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1815 _________________________________________________________f Heparina massae molecularis minoris 1815 Měří se absorbance při 330,3 nm za použití sodíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vhodného složení (např. 11 litrů vzduchu a 2 litry acetylénu za minutu). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g se 3 h suší při 60 °C nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřesahujícím 670 Pa. Molární poměr sulfátových a karboxylatových skupin iontů. Nejméně 1,8. Stanoví se titraci za vodivostní indikace (2.2.38). Vzorek zkoušené látky použitý při této titraci neobsahuje ionizovatelné nečistoty, především soli. 0,100 g se naváží do malé kuželové baňky, přičemž se dbá na to, aby se předešlo problémům spojeným s hygroskopickými vlastnostmi látky. Přidá se 20 ml vody R, dvakrát destilované ve skle a ochladí na 4 °C. 2,0 ml tohoto roztoku se nanesou na předchlazenou kolonu (asi 10 cm x 1 cm) naplněnou vhodným katexem R. Kolona se promývá dvakrát ve skle vodou destilovanou R, která se zachycuje v titraění nádobě do konečného množství 10 ml až 15 ml. (Titrační nádoba musí být dostatečně velká, aby se do ní umístily elektrody z konduktometru, míchací tělísko a jemná ohebná trubička z vývodu 2ml byrety). Míchání j e magnetické. Až j sou údaj e na konduktometru konstantní, zaznamenají se a začne se titrovat hydroxidem sodným 0,05 mol/l VS, který se přidává v 50 fA dávkách. Vždy po přidání se za několik sekund zaznamenají údaje na byretě a na konduktometru. Titruje se do dosažení konečného bodu. Pro každou naměřenou hodnotu se vypočítá množství miliekvivalentů přidaného hydroxidu sodného z objemu a známé koncentrace roztoku hydroxidu sodného. Do grafu se nanesou hodnoty vodivosti (na osu y) proti hodnotám miliekvivalentů hydroxidu sodného (na ose x). Graf má tři přibližně lineární části: počáteční klesající stupeň křivky, střední mírně vzrůstající a konečný prudce vzrůstající stupeň křivky. Těmito třemi částmi grafu se proloží nejvhodnější přímky. Z bodů, v nichž se protne první přímka s druhou a druhá přímka s třetí, se spustí kolmice k ose x, na níž s e odečtou miliekvivalenty hydroxidu sodného spotřebovaného při titraci vzorku v daných bodech. Bod, v němž se protnou první a druhá přímka, udává množství miliekvivalentů hydroxidu sodného spotřebovaného sulfátovými skupinami a bod, v němž se protnou druhá a třetí přímka, udává množství miliekvivalentů spotřebovaných společně sulfátovými i karboxylatovými skupinami. Rozdíl mezi těmito dvěma hodnotami udává množství miliekvivalentů spotřebovaných karboxylatovými skupinami. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizaěního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,01 m.j. endotoxinu v mezinárodní jednotce účinnosti protifakto-ru Xa. Pro splnění validaěních požadavků může být nezbytné přidání dvojmocných kationtů. Stanovení účinnosti Antikoagulaění účinnost nízkomolekulárního heparinu se urěí in vitro dvěma metodami, které stanoví jeho schopnost urychlovat inhibici faktoru Xa (anti-Xa zkouška) a trombinu, faktoru Ha (anti-IIa zkouška) antitrombinem III. Mezinárodními jednotkami jsou účinnosti protifaktoru Xa a protifaktoru Ha obsažené v deklarovaném množství mezinárodního standardu nízkomolekulárního heparinu. Nízkomolekulární heparin pro stanovení účinnosti BRP j e kalibrován v mezinárodních j ednot-kách na mezinárodní standard dvěma dále uvedenými metodami. Strana 1816 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1816 ff Heparinum calcicum______________________________________________________________________ Účinnost protifaktoru Xa Porovnávací a zkoušené roztoky. Připraví se čtyři nezávislé série se čtyřmi koncentracemi pro každou zkoušenou látku a referenční přípravek nízkomolekulárního heparinu v tlumivém roztoku trometamolovem o pH 7,4. Rozmezí koncentrací je 0,025 m.j. až 0,2 m.j. účinnosti protifaktoru Xa v mililitru. Závislost mezi hodnotami absorbance a logaritmy koncentrací má být lineární. Postup. Připraví se šestnáct zkumavek, které se vždy po dvou označí písmeny T „ T2, T3 a T4 pro ředění zkoušené látky a písmeny Sl5 S^, S3 a § pro ředění referenčního přípravku. Do každé zkumavky se převede 50 fA antitrombinu III RSI a 50 fA roztoku příslušného ředění zkoušené látky nebo referenčního přípravku. Pokaždé se roztok promíchá tak, aby nevznikly bubliny. Ve vodní lázni nebo v tepelném bloku se uspořádají zkumavky v pořadí Sl5 S2, S3, S4, Tl5 T2, T3, T4, Tl5 T2, T3, T4, § , § , §5 , ß a ponechají se 1 min při 37 °C. Pak se do každé přidá 100 /ul hovězího faktoru Xa RS. Přesně za 1 min inkubace se přidá 250 fA chromoforového substrátu Rl. Reakce se zastaví přesně za 4 min přidáním 375 fA kyseliny octové R. Obsah každé zkumavky se přenese do semimikrokyvety a změří se absorbance (2.2.25) při 405 nm s použitím vhodného zapisovače. Slepé stanovení amidolytické účinnosti se provede na začátku a na konci měření stejným postupem, pouze místo zkoušeného a porovnávacího roztoku se přidá tlumivý roztok trometamolový o pH 7,4. Naměřené hodnoty obou slepých zkoušek se významně neliší. Provede se regresní analýza závislosti absorbance na logaritmech koncentrací zkoušené látky a referenčního přípravku nízkomolekulárního heparinu a vypočítá se účinnost zkoušené látky v mezinárodních jednotkách účinnosti protifaktoru Xa v mililitru pomocí obvyklých statistických metod pro model rovnobežnosti. Účinnost protifaktoru Ha Porovnávací a zkoušené roztoky. Připraví se čtyři nezávislé série se čtyřmi koncentracemi pro každou zkoušenou látku a referenční přípravek nízkomolekulárního heparinu v tlumivém roztoku trometamolovem o pH 7,4. Rozmezí koncentrací je 0,015 m.j. až 0,075 m.j. účinnosti protifaktoru Ha v mililitru. Závislost mezi absorbancí a logaritmy koncentrací má být lineární. Postup. Připraví se šestnáct zkumavek, které se vždy po dvou označí písmeny T „ T2, T3 a T4 pro ředění zkoušené látky a písmeny Sl5 S2, S3 a S4 pro ředění porovnávacího přípravku. Do každé zkumavky se převede 50 fA antitrombinu IIIRS2 a 50 fA roztoku příslušné koncentrace zkoušené látky nebo referenčního přípravku. Pokaždé se roztok promíchá tak, aby nevznikly bubliny. Ve vodní lázni nebo v tepelném bloku se zkumavky uspořádají v pořadí S }S1SsS4T1T2TgT4T1 T2, T3, T4, Sl , Sj, § , § a ponechají se 1 min při 37 °C. Pak se do každé přidá 100 fA trombinu lidského RS. Přesně za 1 min se přidá 250 fA chromoforového substrátu R2. Reakce se zastaví přesně za 4 min přidáním 375 fA kyseliny octové K Obsah každé zkumavky se přenese do semimikrokyvety a změří se absorbance (2.2.25) při 405 nm s použitím vhodného zapisovače. Slepé stanovení amidolytické účinnosti se provede na začátku a na konci měření stejným způsobem, pouze místo zkoušeného a porovnávacího roztoku se přidá tlumivý roztok trometamolový opH 7,4. Naměřené hodnoty obou slepých zkoušek se významně neliší. Provede se regresní analýza závislosti absorbance na logaritmech koncentrací zkoušené a referenční látky nízkomolekulárního heparinu a vypočítá se účinnost zkoušené látky v mezinárodních jednotkách účinnosti protifaktoru Ha v mililitru pomocí obvyklých statistických metod pro model rovnobežnosti. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1817 ______________________________________________________________________f f Heparinum calcicum 1817 Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede: - počet mezinárodních jednotek účinnosti protifaktoru Xa v miligramu, - počet mezinárodních jednotek účinnosti protifaktoru Ha v miligramu, - typ nízkomolekulárního heparinu charakterizovaný průměrnou molekulovou hmotností a procenty molekul, které nevybočují z definovaného rozmezí molekulových hmotností, - zda j e látka sterilní, - zda je látka prostá bakteriálních endotoxinů, - zda látka obsahuje sodnou sůl, - zda látka obsahuje vápenatou sůl. f f Heparinum calcicum ***** Vápenatá sůl heparinu *** CAS 37270-89-6 Je to vápenatá sůl sulfatovaného glykosaminoglykanu, který je obsažen v tkáních savců. Při úplné hydrolýze se uvolní D-glukosamin, kyselina D-glukuronová, kyselina L-iduronová, kyselina octová a kyselina sírová. Charakteristickou vlastností látky je zpomalení procesu srážení čerstvé krve. Počítáno na vysušenou látku, je účinnost vápenaté soli heparinu pro parenterální použití nejméně 150 m.j. v miligramu. Počítáno na vysušenou látku, je účinnost vápenaté soli heparinu, který není určen pro parenterální použití, nejméně 120 m.j. v miligramu. Výroba Připravuje se z plic hovězího dobytka nebo ze střevních sliznic hovězího dobytka, prasat nebo ovcí. Při výrobě se používají postupy omezující nebo vylučující mikrobiální kontaminaci a přítomnost látek snižujících krevní tlak. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je mírně hygroskopická, snadno rozpustná ve vodě. Zkoušky totožnosti A. Zpomaluje srážení čerstvě odebrané krve. Strana 1818 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1818 ff Heparinum calcicum______________________________________________________________________ B. 0,40 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7) tohoto roztoku je nejméně +35°. C. Provede se zónová elektroforéza (2.2.31) za použití agarosy pro elektroforézu R jako nosiče. K ustálení agarosy a jako roztok elektrolytu se použije směs 50 ml kyseliny octové ledové R a 800 ml vody R upravená přidáním hydroxidu lithného R na pH 3 a zředěná vodou R na 1000,0 ml. Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Porovnávací roztok. Ve stejném objemu vody R se rozpustí sodná sůl heparinu BRP. Na proužek se nanese odděleně po 2 (A až 3 fA každého roztoku. Vyvíjí se 10 min proudem 1 mA až 2 mA na centimetr šířky proužku při napětí 300 V. Proužky se barví roztokem modři toluidinové R (1 g/l), jejíž nadbytek se vymyje. Poměr pohyblivostí základní zóny nebo zón na elektroforetogramech zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku je 0,9 až 1,1. D. Vyhovuje zkoušce na vápník (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. Množství zkoušené látky odpovídající 50 000 m.j. se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než stupeň 5 porovnávacího barevného roztoku nejvhodnější barvy (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 8,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,1 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml. Bílkoviny a nukleotidické nečistoty. 40 mg se rozpustí v 10 ml vody R. Absorbance (2.2.25) měřená při 260 nm není vyšší než 0,20 a absorbance měřená při 280 nm není vyšší než 0,15. Dusík. Nejvýše 2,5 %, počítáno na vysušenou látku. Dusík se stanoví mineralizací kyselinou sírovou (2.5.9) za použití 0,100 g zkoušené látky. Vápník. 9,5 % až 11,5 %, počítáno na vysušenou látku. Vápník se stanoví chelatometnckou titrací (2.5.11) za použití 0,200 g zkoušené látky. Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (30 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1,5 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 8,0 %. 1,000 g se 3 h suší při 60 °C nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřekračujícím 670 Pa. Síranový popel (2.4.14). 32 % až 40 %, počítáno na vysušenou látku; stanoví se s 0,20 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,01 m.j. endotoxinu v mezinárodní jednotce heparinové účinnosti. Pro splnění validačních požadavků může být nezbytné přidání dvojmocných kationtů. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1819 ______________________________________________________________________f f Heparinum calcicum 1819 Stanovení účinnosti Provede se stanovení heparinu (2.7.5). Zjištěná účinnost je v rozmezí 90 % až 111 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti stanovené účinnosti (P = 0,95) je v rozmezí 80 % až 125 % deklarované účinnosti. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Venenum. Označování V označení na obalu se uvede: - počet mezinárodnách jednotek v miligramu, - název a množství všech pridaných látek, - zda j e látka sterilní, - zda je látka prostá bakteriálních endotoxinů. f f Heparinum natricum ***** Sodná sůl heparinu Synonymum. Heparinum solubile____________________________________________________ CAS 9041-08-1 Je to sodná sůl sulfatovaného glykosaminoglykanu, který je obsažen v tkáních savců. Při úplné hydrolýze se uvolní D-glukosamin, kyselina D-glukuronová, kyselina L-iduronová, kyselina octová a kyselina sírová. Charakteristickou vlastností látky je zpomalení srážení čerstvé krve. Počítáno na vysušenou látku, je účinnost sodné soli heparinu pro parenterální použití nejméně 150 m.j. v miligramu. Počítáno na vysušenou látku, je účinnost sodné soli heparinu, která není určena pro parenterální použití, nejméně 120 m.j. v miligramu. Výroba Pripravuje se z plic hovězího dobytka nebo ze střevních sliznic hovězího dobytka, prasat nebo ovcí. Při výrobě se používají postupy, které omezují nebo vylučují mikrobiální kontaminaci a přítomnost látek snižujících krevní tlak. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je mírně hygroskopická, snadno rozpustná ve vodě. Strana 1820 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1820 Hexachlorophenum_________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti A. Zpomaluje srážení čerstvě odebrané krve. B. 0,40 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7) tohoto roztoku je nejméně +35°. C. Provede se zónová elektroforéza (2.2.31) za použití agarosy pro elektroforézu R jako nosiče. K ustálení agarosy a jako roztok elektrolytu se použije směs 50 ml kyseliny octové ledové R a 800 ml vody R. pH směsi se upraví přidáním hydroxidu lithného R na hodnotu 3 a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Porovnávací roztok. Ve stejném objemu vody R se rozpustí sodná sůl heparinu BRP. Na proužek se nanese odděleně po 2 (A až 3 fA každého roztoku. Vyvíjí se 10 min proudem 1 mA až 2 mA na centimetr šířky proužku při napětí 300 V. Barví se roztokem toluidinové modři R(\ g/l), jejíž nadbytek se vymyje vodou R. Poměr pohyblivostí základní zóny nebo zón na elektroforetogramech zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku je 0,9 až 1,1. D. Zbytek získaný při stanovení síranového popela, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. Množství zkoušené látky odpovídající 50 000 m.j. se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než stupeň 5 porovnávacího barevného roztoku nejvhodnější barvy (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 8,0. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,1 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml. Bílkoviny a nukleotidické nečistoty. 40 mg se rozpustí v 10 ml vody R. Absorbance (2.2.25) měřená při 260 nm není vyšší než 0,20 a absorbance měřená při 280 nm není vyšší než 0,15. Dusík. Nejvýše 2,5 %, počítáno na vysušenou látku. Dusík se stanoví mineralizací kyselinou sírovou (2.5.9) s 0,100 g zkoušené látky. Sodík. 9,5 % až 12,5 %, počítáno na vysušenou látku. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS, která v mililitru obsahuje 1,27 mg chloridu česného R, a zředí se stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se porovnávací roztoky o koncentraci sodíku 25 //g Na/ml, 50 /j.g Na/ml a 75 /u.g Na/ml. K jejich přípravě se použije základní roztok (200 jug Na/ml), který se ředí na odpovídající koncentraci kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS, která obsahuje v mililitru 1,27 mg chloridu česného R. Změří se absorbance při 330,3 nm za použití sodíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vhodného složení (např. 11 litrů vzduchu a 2 litry acetylénu za minutu). Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (30 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1,5 ml základního roztoku olova (10 //g Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 8,0 %. 1,000 g se 3 h suší při 60 °C nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřekračujícím 670 Pa. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1821 Hexachlorophenum 1821 Síranový popel (2.4.14). 30 % až 43 %, počítáno na vysušenou látku; stanoví se s 0,20 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,01 m.j. endotoxinu v mezinárodní jednotce heparinové účinnosti. Stanovení účinnosti Provede se stanovení heparinu (2.7.5). Zjištěná účinnost je v rozmezí 90 % až 111 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti stanovené účinnosti (P = 0,95) je v rozmezí 80 % až 125 % deklarované účinnosti. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Venenum. Označování V označení na obalu se uvede: - počet mezinárodnách jednotek v miligramu, - název a množství všech přidaných látek, - zda j e látka sterilní, - zda je látka prostá bakteriálních endotoxinu. Hexachlorophenum t^ Hexachlorofen C13H6CI602 Mr 406,91 CAS 70-30-4 Je to 2,2'-methylenbis(3,4,6-trichlorfenol). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 100,5 % sloučeniny C13H6C1602. Strana 1822 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1822 f Hexobarbitalum___________________________________________________________________________ Vlastnosti Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpus -tný v lihu 96 %, velmi snadno rozpustný v acetonu a v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 161 °C až 167 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety hexachlorofenu CRL. C. 0,1 g zkoušené látky se zahřívá v suché zkumavce. Vznikne bezbarvá tekutina, která se dalším zahříváním postupně barví zeleně, modře až hnědofialově. D. 5 mg zkoušené látky se rozpustí v 5 ml lihu 96% R a přidá se 0,05 ml chloridu železitého RSI; vznikne fialové zbarvení. Zkoušky na čistotu Chloridy (2.4.4). 0,5 g zkoušené látky se rozpustí ve 2 ml lihu 96 %R, zředí se vodou R na 25 ml a zfiltruje se. 5 ml čirého filtrátu se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (500 Mg/g)- Cizí organické látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití silikagelu HF254R Zkoušený roztok. 0,1 g zkoušené látky se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanesou 2 (A zkoušeného roztoku a vyvíjí se 2-butanonem R po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a 10 min se suší v sušárně při 105 °C. Po vychladnutí se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není žádná skvrna. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 1,000 g se rozpustí v 25 ml lihu 96 % R předem upraveného na hodnotu pH 9,0 a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do pH 9,0 za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 40,69 mg C13H(jCip2. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1823 f f Histamini dihydrochloridum 1823 f Hexobarbitalum Hexobarbital C12H16N203 H 236,27 CAS 56-29-1 Je to kyselina (RS)-5-(l-cyklohexenyl)-l,5-dimethylbarbiturová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C^H^O,. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96% a v etheru. S alkalickými hydroxidy, alkalickými uhličitany a s amoniakem tvoří ve vodě rozpustné soli. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Stanoví se teplota tání (2.2.14) zkoušené látky. Potom se smíchají stejné díly zkoušené látky a hexobarbitalu CRL a stanoví se teplota tání této směsi. Rozdíl mezi stanovenými teplotami tání (má být asi 146 °C) není větší než 2 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem hexobarbitalu CRL. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok. 0,1 g hexobarbitalu CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 [A obou roztoků a vyvíjí se za použití spodní vrstvy směsi objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R a chloroformu R (5 + 15 + 80) po dráze 18 cm. Po vyjmutí z komory se vrstva ihned pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. D. K asi 10 mg se přidá 1,0 ml roztoku vanilinu R (10 g/l) v lihu 96%> R a 2 ml ochlazené směsi objemových dílů vody R a kyseliny sírové R (1 + 2), protřepe se a 5 min se nechá stát; vzniká zelenožluté zbarvení. Potom se směs zahřívá 10 min na vodní lázni; zbarvení se změní na tmavě červené. Strana 1824 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1824 ff Histamini dihydrochloridum________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve směsi 4 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 6 ml vody R. Tento roztok je cirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztokŽ f2.2.2, Metoda II). Kysele reagující látky. K 1,0 g se přidá 50 ml vody R, 2 min se vaří a po ochlazení se zfiltruje. K 10 ml filtrátu se přidá 0,15 ml červeně methylové RS; roztok je oranžově žlutý. Ke změně zbarvení na jasně žluté se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R. Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí chloroformem R na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 20 fA obou roztoků a vyvíjí se za použití spodní vrstvy směsi objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96%> R a chloroformu R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Po vyjmutí z komory se vrstva ihned pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí v 5 ml pyridinu R, přidá se 0,5 ml thymolftaleinu RS a 10 ml dusičnanu stříbrného v pyridinu RS. Titruje se hydroxidem sodným v ethanolu 0,1 mol/l VS do jasně modrého zbarvení. Provede se slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 23,63 mg C12H16N203. Uchovávání Separandum. f f Histamini dihydrochloridum Histaminiumdichlorid Synonymum. Histaminium dichloratum__________ 2© 2CI© H3N-CH2-CH2 C5H11CI2N3 Mr 184,07 CAS 56-92-8 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1825 _______________________________________________________________________f f Histamini phosphas 1825 Je to 4-(2-aminioethyl)imidazoliumdichlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C5HUC12N3. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je hygroskopický, velmi snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem histaminiurndichloridu CRL. Zkouší se tablety připravené za použití 1 mg zkoušené látky a 1 mg referenční látky. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Histidin, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. Asi 0,1 g se rozpustí v 7 ml vody R a přidají se 3 ml roztoku hydroxidu sodného R (200 g/l) (roztok 1). 50 mg kyseliny sulfanilové R se rozpustí ve směsi 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové R a 10 ml vody R a přidá se 0,1 ml dusitanu sodného RS (roztok 2). Roztok 2 se přidá k roztoku 1 a promíchá se; vznikne červené zbarvení. D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 10 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 2,85 až 3,60; měří se roztok S. Histidin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok (a). 0,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 0,1 g histaminiurndichloridu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (b).50 mg monohydrátu histidiniumchloridu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml. Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (a) a 1 ml porovnávacího roztoku (b) se smíchají. Na vrstvu se odděleně nanese 1 fA zkoušeného roztoku (a), 1 fA zkoušeného roztoku (b), 1 fA porovnávacího roztoku (a), 1 fA porovnávacího roztoku (b) a 2 fA porovnávacího roztoku © a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R a acetonitrilu R (5 + 20 + 75) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší v proudu vzduchu a vyvíjení se opakuje stejným způsobem. Vrstva se vysuší v proudu vzduchu, postříká se ninhydrinem RS1 a zahřívá se 10 min při 110 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídající histidinu není intenzivnější než Strana 1826 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1826 ff Histamini phosphas_______________________________________________________________________ skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Sírany (2.4.13). 3 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou Rn& 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,1 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 0,200 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 80,0 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 20 ml kyseliny octové bezvo-déRa.6 ml octanu rtuťnatého RS. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 9,203 mg C5HuCl2N3. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Venenum. f f Histamini phosphas Hi staminiumfo sfat 2© 2 H2PO4O -H20 C5H15N308P2. H20 Mr 325,15 CAS 23297-93-0 M,. bezvodého 307,14 Je to monohydrát 4-(2-aminioethyl)imidazolium-bis(dihydrogenfosfatu). Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C5H15N308P2. Vlastnosti Bezbarvé dlouhé prismatické krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě a těžce rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). H3N-CH2-CH2 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1827 _______________________________________________________f Histidini hydrochloridum monohydricum 1827 A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem histaminium-fosfatu CRL. Zkouší se tablety připravené za použití 1 mg zkoušené látky a 1 mg referenční látky. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Histidin, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. 0,1 g se rozpustí v 7 ml vody R a přidají se 3 ml roztoku hydroxidu sodného R (200 g/l) (roztok 1). 50 mg kyseliny sulfanilové R se rozpustí ve směsi 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové R a 10 ml vody R a přidá se 0,1 ml dusitanu sodného RS (roztok 2). Roztok 2 se přidá k roztoku 1 a promíchá se; vznikne červené zbarvení. D. Vyhovuje zkoušce (a) na fosforečnany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 10 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ7 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 3,75 až 3,95; měří se roztok S. Histidin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok (a). 0,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 0,1 g histaminiumfosfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Porovnávací roztok (b).50 mg monohydrátu histidiniumchloridu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml. Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (a) a 1 ml porovnávacího roztoku (b) se smíchají. Na vrstvu se odděleně nanese 1 fA zkoušeného roztoku (a), 1 fA zkoušeného roztoku (b), 1 fA porovnávacího roztoku (a), 1 fA porovnávacího roztoku (b) a 2 fA porovnávacího roztoku (c) a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R a acetonitrilu R (5 + 20 + 75) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší v proudu vzduchu a vyvíjení se opakuje stejným způsobem. Vrstva se vysuší v proudu vzduchu, postříká se ninhydrinem RS1 a zahřívá se 10 min při 110 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídající histidinu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Sírany (2.4.13). 3 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou Rn& 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,1 %). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 5,0 % až 6,2 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,140 g se rozpustí v 5 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 20 ml kyseliny octové bezvo-dé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 15,36 mg C5H15N308P2. Strana 1828 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1828 f Histidini hydrochloridum monohydricum Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Venenum. f Histidini hydrochloridum monohydricum ***** Monohydrát histidiniumchloridu * © Cl© -H20 C6H10CIN3O2. H20 Mr 209,63 CAS 5934-29-2 Je to monohydrát (5)-[l-karboxyl-2-(4-imidazolyl)ethyl]amoniumchloridu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C6H10ClN3O2. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, B, C a F. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáěivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Zkouška Hodnota pH, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety monohydrátu histidiniumchloridu CRL. D. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). E. Asi 0,1 g se rozpustí v 7 ml vody R a přidají se 3 ml roztoku hydroxidu sodného R (200 g/l) (roztok 1). 50 mg kyseliny sulfanilové R se rozpustí ve směsi 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové R a 10 ml vody R a přidá se 0,1 ml dusitanu sodného RS (roztok 2). Roztok 2 se přidá k roztoku 1 a promíchá se; vzniká oranžově červené zbarvení. F. Asi 20 mg vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1829 _______________________________________________________________________f Histidinum 1829 Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 5,0; měří se roztok S. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +9,2° až +10,6°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,75 g ve 12,0 ml kyseliny chlorovodíkové RS1 a zředěním vodou R na 25,0 ml. Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg monohydrátu histidiniumchloridu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg monohydrátu histidiniumchloridu CRL a 10 mg prolinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 [A každého roztoku, vysuší se v proudu vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou Rn& 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 Mg/g)- Amonium. Připraví se komůrka sestávající ze dvou hodinových sklíček o průměru 60 mm, která se položí okraji na sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o straně 5 mm a zvlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg upráškované zkoušené látky se umístí na spodní sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K roztoku se přidá 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R a rychle se zamíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s papírem lakmusovým se ihned přiloží na sklíčko se zkoušenou látkou a zahřívá se 15 min při 40 °C. Papír lakmusový není intenzivněji modře zbarvený než porovnávací vzorek připravený současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 jug NH4/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R (200 Mg/g)- Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vy-třepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu Rl. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- Připraví se porovnávací roztok za použití základního roztoku olova (1 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). 7,0 % až 10 %; suší se 1,000 g v sušárně při 145 °C až 150 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Strana 1830 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1830 f Histidinum Stanovení obsahu 0,160 g se rozpustí v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 19,16 mg C6H10ClN3O2. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Histidinum Histidin C6H9N302 H 155,16 CAS 71 -00-1 Je to kyselina (5)-2-amino-3-(4-imidazolyl)propanová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C^gNjO^ Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáěivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety histidinu CRL. Jestliže se spektrum zkoušené látky liší od spektra referenční látky, rozpustí se odděleně ob ě látky v co nejmenším množství vody R, odpaří se při 60 ° C do sucha a se získanými zbytky se zaznamenají nová spektra. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Asi 0,1 g se rozpustí v 7 ml vody R a přidají se 3 ml roztoku hydroxidu sodného R (200 g/l) (roztok 1). 50 mg kyseliny sulfanilové R se rozpustí ve směsi 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové R Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1831 _______________________________________________________________f f Homatropini hydrobromidum 1831 a 10 ml vody R a přidá se 0,1 ml dusitanu sodného RS (roztok 2). Roztok 2 se přidá k roztoku 1 a promíchá se; vzniká oranžově červené zbarvení. Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí zahřátím na vodní lázni ve vodě destilované R a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ7 (2.2.2, Metoda II). Specifická optická otáčivost (2.2.7). +11,8° až +12,8°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,75 g ve 12,0 ml kyseliny chlorovodíkové RS a zředěním vodou R na 25,0 ml. Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg histidinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 50 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg histidinu CRL a 10 mg prolinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 [A každého roztoku, vysuší se v proudu vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 Mg/g). Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou Rna. 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 Mg/g)- Amonium. Připraví komůrka sestávající ze dvou hodinových sklíček o průměru 60 mm, která se položí okraji na sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o straně 5 mm a zvlhěí se několika kapkami vody R. 50 mg upráškované zkoušené látky se umístí na spodní sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K roztoku se přidá 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R a krátce se zamíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s papírem lakmusovým se ihned přiloží na sklíčko se zkoušenou látkou a zahřívají se 15 min při 40 °C. Papír lakmusový není intenzivněji modře zbarvený než porovnávací vzorek připravený současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100/jgNH/ml), 0,5 ml vody Ra 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R (200 Mg/g)- Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu Rl. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve směsi 3 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 15 ml vody R, je-li třeba mírným zahřátím, a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje Strana 1832 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1832 ff Homatropini hydrobromidum_______________________________________________________________ limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- Pripraví se porovnávací roztok za použití základního roztoku olova (1 //g Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 1,000 g v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,130 g se rozpustí v 50 ml vody R a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 15,52 mg CgH^C^. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f f Homatropini hydrobromidum Homatropiniumbromid Synonymum. Homatropinium bromatum___________ © BrG C16H22BrN03 H 356,26 CAS 51-56-9 Je to 3a-(Ä - mobilní fáze při průtokové rychlosti 1 ml/min, kterou je směs připravená takto: k 22 objemovým dílům acetonitrilu R se přidá 78 objemových dílů roztoku obsahujícího 1,44 g laurylsíranu sodného R a 0,75 g tetrabutylamoniumbromidu R v litru, jehož pH byl upraveno kyselinou sírovou 0,05 mol/l RS na hodnotu 3,0, - spektrofotometrického detektoru, 230 nm. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1839 ___________________________________________________________________f f Hydrargyri dichloridum 1839 Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a) a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku nebyla menší než 70 % celé stupnice zapisovače. Je-li chromatogram zaznamenán za předepsaných podmínek, retenční čas hydralazinu je asi 10 min až 12 min. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi. Nastříkne se odděleně 20 fA zkoušeného roztoku a 20 fA porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 3násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku rozpouštědla, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou dva hlavní píky, rozlišení mezi těmito píky je nejméně 2,5 a poměr signálu hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) k sumuje nejméně 3. Hydralazin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 0,12 g se rozpustí ve 4 ml vody R a přidají se 4 ml roztoku salicylaldehydu R (150 g/l) v methanolu R a 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové R Promíchá se a nechá stát při teplotě nepřesahující 25 °C po dobu 2 h až 4 h, dokud vzniklá sraženina nevytvoří sediment. Přidají se 4 ml toluenu R, silně se protřepe a odstřeďuje se. Čirá supernatantní tekutina se převede do 100ml dělicí nálevky, oddělí se toluenová vrstva a silně se třepe dvakrát po 3 min vždy s 20 ml roztoku disiřičitanu sodného R (200 g/l) a dvakrát s 50 ml vody R. Oddělí se toluenová vrstva, která je zkoušený roztok. Porovnávací roztok (a). 12 mg hydraziniumsulfatu R se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou zředě-nou RS na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). Připraví se současně stejným způsobem, jak je popsáno pro zkoušený roztok za použití 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) a 3 ml vody R Na vrstvu se odděleně nanese 20 ul zkoušeného roztoku a 20 ul porovávacího roztoku (b) a vyvíjí se směsí objemových dílů lihu 96% R a toluenu R (10 + 90) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Žádná skvrna vykazující žlutou fluorescenci na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (10 Mg/g hydralazinu). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší ve vakuu. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 80,0 mg se rozpustí ve 25 ml vody R. Přidá se 35 ml kyseliny chlorovodíkové R a titruje se jodičnanem draselným 0,05 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití kalomelové srovnávací elektrody a platinové indikační elektrody. 1 mljodičnanu draselného 0,05 mol/l VS odpovídá 9,832 mg CgHgClN^ Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Strana 1840 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1840 f Hydrochlorothiazidum f f Hydrargyri dichloridum ***** Chlorid rtuťnatý Synonymum. Hydrargyrum dichloratum______________________________________________ HgCI2 Mr 271,50 CAS 7487-94-7 Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,5 % až 100,5 % sloučeniny HgCl 2 Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé, popř. bílé krystaly a nebo těžká krystalická hmota. Je dobře rozpustný ve vodě, v etheru a glycerolu, snadno rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Vyhovuje zkoušce na chloridy (2.3.1). B. Vyhovuje zkoušce na rtuť (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 20 ml. Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a je bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně methylové RS; roztok je červený. Přidá se 0,5 g chloridu sodného R; zbarvení roztoku se změní na žluté. Na změnu zbarvení roztoku na červené se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Chlorid rtuťný. 1,0 g se rozpustí ve 30 ml etheru R; roztok neopalizuje. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; suší se 2,000 g ve vakuu po dobu 24 h. Stanovení obsahu 0,500 g se rozpustí ve 100 ml vody R, přidá se 20,0 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS, 5 ml tlumivého roztoku o pH 10,9 a nechá se 15 min stát. Přidá se 0,1 g černi eriochromové rÄatitruje se síranem zinečnatým 0,1 mol/l VS do vzniku purpurového zbarvení. Přidají se 3 gjodidu draselného R, 2 min se směs nechá stát a potom se znovu přidá 0,1 g černi eriochromové T R a znovu se titruje síranem zinečnatým 0,1 mol/l VS. 1 ml síranu zinečnatého 0,1 mol/l VS spotřebovaného na druhou titraci odpovídá 27,15 mg HgCl2. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Venenum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1841 f Hydrochlorothiazidum 1841 f Hydrochlorothiazidum Hydrochlorothiazid C7H8CIN304S2 H 297,73 CAS 58-93-5 Je to 3,4-dihydro-6-chlor-7-sulfamoyl-2//-l,2,4-benzothiadiazin-1,1-dioxid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny CtHjCTI^C^S^ Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu, mírně rozpustný v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 50,0 mg se rozpustí v 10 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na 100,0 ml a měří se absor-bance roztoku při 250 nm až 350 nm (2.2.25); roztok vykazuje absorpční maximum při 273 nm a při 323 nm. Poměr absorbance naměřené při 273 nm k absorbanci naměřené při 323 nm je 5,4 až 5,7. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem hydrochloro-thiazidu CRL. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 50 mg hydrochlorothiazidu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 25 mg chlorothiazidu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 5 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 2 [A každého roztoku a vyvíjí se ethylacetatem R po dráze 10 cm. Vrstva se vysuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. D. 1 mg se opatrně zahřívá s 2 ml čerstvě připraveného roztoku kyseliny chromotropové sodné soli R (0,5 g/l) v ochlazené směsi objemových dílů vody R a kyseliny sírové R (35 + 65); vzniká fialové zbarvení. 1998 Strana 1842 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1842 f Hydrochlorothiazidum_____________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,5 g upráškované zkoušené látky se 2 min třepe s 25 ml vody R a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l KS* a 0,15 ml červeně methylové RS; roztok je žlutý. Do vzniku červeného zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Tlumivý roztok fosforečnanový zředěný opH 3,2. Do 2000ml odměrné baňky se odměří 100,0 ml hydrogenfosforečnanu sodného R 0,1 mol/l RS. pH roztoku se upraví kyselinou fosforečnou zředěnou RS na hodnotu 3,2, doplní se vodou R po značku a promíchá se. Rozpouštěcí roztok. 50,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a methanolu R se zředí tlumivým roztokem fosforečnanovým zředěným o pH 3,2 na 200,0 ml. Zkoušený roztok. 30,0 mg se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a methanolu R je-li třeba za použití ultrazvuku, a zředí se tlumivým roztokem fosforečnanovým zředěným opH3,2 na 20,0 ml. Porovnávací roztok (a). 15,0 mg hydrochlorothiazidu CRL a 15,0 mg chlorothiazidu CRL se rozpustí ve 25 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a methanolu R je-li třeba za použití ultrazvuku, a zředí se tlumivým roztokem fosforečnanovým zředěným opH 3,2 na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí rozpouštěcím roztokem na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí rozpouštěcím roztokem na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí rozpouštěcím roztokem na 20,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografií R (3 /um), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 0,8 ml/min a s následujícími podmínkami lineárního gradien-tového programu: - mobilní fáze A - k 940 ml tlumivého fosforečnanového roztoku zředěného o pH 3,2 se přidá 60,0 ml methanolu R a 10,0 ml tetrahydrofuranu R a promíchá se. - mobilní fáze B -ke směsi 500 ml methanolu R a 500 ml tlumivého fosforečnanového roztoku zředěného o pH 3,2 se přidá 50,0 ml tetrahydrofuranu R a promíchá se, Čas Mobilní fáze A Mobilní fáze B Poznámka (min) % (V/V) % (V/V) 0-17 100 - 55 0-45 lineární gradient 17-30 55 45 izokratická eluce 30-35 55 - 100 45-0 lineární gradiet 35-50 100 0 izokratická eluce 50 = 0 100 0 vrácení na počáteční složení - spektrofotometrického detektoru, 224 nm. Kolona se nejméně 20 min ustaluje promýváním mobilní fází A. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu získaném s 10 fA porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 10 fA porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: chlorothiazidu asi 7 min a hydrochlorothiazidu asi 8 min. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1843 ______________________________________________________________________f Hydrocortisoni acetas 1843 Zkoušku lze hodnotit, jestliže je rozlišení mezi pikem odpovídajícím chlorothiazidu a pikem odpovídajícím hydrochlorothiazidu nejméně 2,5. Je-li třeba, upraví se složení mobilní fáze nebo se upraví časový program lineární gradientově eluce. Nastříkne se odděleně 10 fA rozpouštěcího roztoku jako slepá zkouška, 10 fA zkoušeného roztoku a 10 fA porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Nepřihlíží se k pikům získaným s rozpouštěcím roztokem a k pikům s plochou menší než je 0,lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Chloridy (2.4.4). 1,0 g se rozpustí ve 25 ml acetonu R a zředí se vodou R na 30 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 Mg/g)- Připraví se porovnávací roztok za použití 10 ml základního roztoku chloridů (5 jug Cl/ml) a 5 ml acetonu R obsahujícího 15 % (V/V) vody R. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,00 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,120 g se rozpustí v 50 ml dimethylsulfoxidu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) do druhého inflexního bodu. 1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l KS*odpovídá 14,88 mg C^ClNjC)^ Uchovávání Separandum. Nečistoty A. chlorothiazid, B. 4-amino-6-chlor-l ,3-benzendisulfonamid, C. 3,4-dihydro-6-chlor-7-{ {[[(-3-chlor-4,6-disulfamoylfenyl)amino]methyl]amino}sulfmoyl} -2H--1,2,4-benzothiadiazin-1,1 -dioxid. Strana 1844 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1844 f Hydrocortison acetas f Hydrocortison! acetas Hydrokortisonacetat Synonymum. Hydrocortisonum aceticum H CH3 o CH2—O—C—CH3 C=0 ^•'23''32^ 6 Mr 404,50 CAS 50-03-3 Je to llß,17,21-trihydroxy-4-pregnen-3,20-dion-21-acetat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C23H3206. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v ethanolu a v dichlormethanu. Taje při asi 220 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem hydrokortison-acetatu CRL. B. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg hydrokortisonacetatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg kortisonacetatu R se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) do směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruj e se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1845 ______________________________________________________________________f Hydrocortisoni acetas 1845 Vrstva se postříká kyselinou sírovou v Uhu RS a zahřívá se 10 min nebo do objevení skvrn při 120 °C. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje v denním světle polohou, zbarvením a fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. C. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí mírným zahřátím v methanolu R a zředí se jím na 5 ml (tento roztok se použije také k přípravě zkoušeného roztoku (b)). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se přenesou do 15ml skleněné zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou, přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného v methanolu RS, ihned se do roztoku zavede proud dusíku R a probublává se po dobu 5 min. Pak se zkumavka uzavře, zahřívá se ve vodní lázni při 45 °C chráněna před světlem po dobu 2 h 30 min a potom se nechá ochladit. Porovnávací roztok (a). 25 mg hydrokortisonacetatu CRL se rozpustí mírným zahřátím v methanolu R a zředí se jím na 5 ml (tento roztok se použije také k přípravě porovnávacího roztoku (b)). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se přenesou do 15ml skleněné zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou, přidá se 10 ml hydro genuhličitanu draselného v methanolu RS, ihned se do roztoku zavede proud dusíku R a probublává se po dobu 5 min. Pak se zkumavka uzavře, zahřívá se ve vodní lázni při 45 °C chráněna před světlem po dobu 2 h 30 min a potom se nechá ochladit. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) do směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramech zkoušených roztoků se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu odpovídajícího porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min nebo do objevení skvrn při 120 °C. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramech zkoušených roztoků se shoduje polohou, zbarvením v denním světle a fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu odpovídajícího porovnávacího roztoku. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) mají hodnotu RF zřetelně nižší než hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a). D. Asi 2 mg se přidají ke 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; do 5 min vznikne hnedočervené zbarvení se zelenou fluorescencí, která je intenzivní v ultrafialovém světle při 365 nm. Roztok se přidá k 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení mizí, fluorescence v ultrafialovém světle zůstává. E. Asi 10 mg vyhovuje zkoušce na acetyl (2.3.1). Strana 1846 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1846 f Hydrocortison hemisuccinas________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7).+158° až +167°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 2 mg hydrokortisonacetatu CRL a 2 mg kortisonacetatu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografií R (5 fj.ro), - mobilní fáze při průtokové rychlosti 1 ml/min, kterou je směs připravená takto: v 1000ml odměrné baňce se smíchá 400 ml acetonitrilu R s 550 ml vody R a nechá se ustálit. Směs se doplní na 1000 ml vodou R a znovu se promíchá, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Kolona se ustálí promýváním mobilní fází po dobu 30 min při průtokové rychlosti 1 ml/min. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku nebyla menší než 50 % stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a). Je-li chromatogram zaznamenán za předepsaných podmínek, retenční časy jsou: hydrokortisonacetatu asi 10 min a kortisonacetatu asi 12 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky hydrokortisonacetatu a kortisonacetatu není menší než 4,2. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi. Nastříkne se odděleně 20 fA zkoušeného roztoku a 20 fA porovnávacího roztoku (b) a chroma-togramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); plocha nejvýše jednoho takového píku je větší než polovina plochy hlavního píku na na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než l,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědla a pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 0,500 g v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 241,5 nm. Obsah C23H3206 se vypočítá za použití specifické absorbance, která má hodnotu 395. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1847 f Hydrocortison hemisuccinas 1847 f Hydrocortison! hemisuccinas Hydrokortisonhydrogensukcinat Synonyma. Hydrocortisoni hydrogenosuccinas, Hydrocortisonum hydrogensuccinicum O II CH2—O—C—CH2—CH2—COOH C=0 OH C25H3408 Mr 462,54 CAS 2203-97-6 Je to llß,17a,21-trihydroxy-4-pregnen-3,20-dion-21-hydrogenbutandioat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C^H^Og. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu a v ethanolu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických uhličitanů a alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem hydrokortison-hydrogensukcinatu CRL. Zkouší se látky sušené 3 h při 100 °C až 105 °C. B. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg hydrokortisonhydrogensukcinatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg methylprednisolonhydrogensukcinatu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí připravenou přidáním směsi objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, ethanolu R a dichlormethanu R (0,1 + 1 + 15) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Vrstva se postříká Strana 1848 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1848 f Hydrocortison hemisuccinas________________________________________________________________ kyselinou sírovou v Uhu RS a zahřívá se 10 min nebo do objevení skvrn při 120 °C. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou, zbarvením v denním světle a fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě skvrny, které nemusí být úplně oddělené. C. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vhodného sihkagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí mírným zahřátím v methanolu R a zředí se jím na 5 ml (tento roztok se použije také k přípravě zkoušeného roztoku (b)). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem Rna. 10 ml. Zkoušený roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se přenesou do 15ml skleněné zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou, přidá se 10 ml roztoku hydroxidu sodného R (0,8 g/l) v methanolu R, ihned se do roztoku zavede proud dusíku R a probublává se po dobu 5 min. Pak se zkumavka uzavře, zahřívá se 30 min ve vodní lázni při 45 ° C chráněna před světlem a potom se nechá ochladit. Porovnávací roztok (a). 25 mg hydrokortisonhydrogensukcinatu CRL se rozpustí mírným zahřátím v methanolu R a zředí se jím na 5 ml (tento roztok se použije také k přípravě porovnávacího roztoku (b)). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se přenesou do 15ml skleněné zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou, přidá se 10 ml roztoku hydroxidu sodného R (0,8 g/l) v methanolu RS, ihned se do roztoku zavede proud dusíku R a probublává se po dobu 5 min. Pak se zkumavka uzavře, zahřívá s e 30 min ve vodní lázni při 45 ° C chráněna před světlem a potom se nechá ochladit. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) do směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramech zkoušených roztoků se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu odpovídajícího porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min nebo do objevení skvrn při 120 °C. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramech zkoušených roztoků se shoduje polohou, zbarvením v denním světle a fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu odpovídajícího porovnávacího roztoku. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) mají hodnotu R Fzřetelně nižší než hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a). D. Asi 2 mg se přidají ke 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; do 5 min vznikne intenzivní hnedočervené zbarvení se zelenou fluorescencí, která je intenzivní v ultrafialovém světle při 365 nm. Roztok se přidá k 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a zůstane ěirý roztok. Fluorescence v ultrafialovém světle zůstává. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,10 g se rozpustí v 5 ml hydrogenuhličitanu sodného RS. Roztok je ěirý (2.2.1). Specifická optická otáčivost (2.2.7).+147° až +153 °, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v ethanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1849 ________________________________________________________________f Hydrocortison hemisuccinas 1849 Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 2 mg hydrokortisonhydrogensukcinatu CRL a 2 mg dexamethasonu CRL se rozpustí v 50 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografií R (5 fj.ro), - mobilní fáze při průtokové rychlosti 1 ml/min, kterou je směs připravená takto: v 1000ml odměr -né baňce se smíchá 330 ml acetonitrilu R s 600 ml vody R a 1,0 ml kyseliny fosforečné R a nechá se ustálit. Směs se doplní na 1000 ml vodou R a znovu se promíchá, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Kolona se ustálí promýváním mobilní fází po dobu 30 min při průtokové rychlosti 1 ml/min. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku nebyla menší než 50 % stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a). Je-li chromatogram zaznamenán za popsaných podmínek, retenční easy jsou: dexamethasonu asi 12,5 min, hydrokortisonhydrogensukcinatu asi 15 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem odpovídajícím dexamethasonu a pikem odpovídajícím hydrokortisonhydrogensukcinatu je nejméně 5,0. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi. Nastříkne se odděleně 20 fA zkoušeného roztoku a 20 fA porovnávacího roztoku (b) a chromato-gramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního ěasu hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než 0,75násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,75 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědla a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 4,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 241,5 nm. Obsah C25H3408 se vypočítá za použití specifické absorbance, která má hodnotu 353. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. hydrokortison, B. hydrokortisonacetat. Strana 1850 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1850 f Hydrocortisonum f Hydrocortisonum Hydrokortison C2iH30O5 Mr 362,46 CAS 50-23-7 Je to llß,17,21-trihydroxy-4-pregnen-3,20-dion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C21H30O5. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v acetonu a v lihu 96%, těžce rozpustný v dichlormethanu, velmi těžce rozpustný v etheru. Vykazuje polymorfismus. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem hydrokortisonu CRL. Jestliže spektrum zkoušené látky a spektrum referenční látky v tuhém stavu vykazují rozdíly, rozpustí se obě látky odděleně v co nejmenším množství acetonu R odpaří se do sucha na vodní lázni a se zbytky se znovu zaznamenají spektra látek. B. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg hydrokortisonu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Porovnávací roztok (b).\0 mgprednisolonu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) do směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Potom se vrstva podruhé vyvíjí směsí objemových dílů 1-butanolu R nasyceného vodou R toluenu R a etheru R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1851 __________________________________________________________________________f Hydrocortisonum 1851 Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Vrstva se postříká kyselinou sírovou v Uhu RS a zahřívá se 10 min nebo do objevení skvrn při 120 °C. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou, zbarvením v denním světle a fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. C. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml (tento roztok se použije také k přípravě zkoušeného roztoku (b)). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormetha-nem R na. 10 ml. Zkoušený roztok (b). 0,4 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se přenesou do skleněné zkumavky 100 mm dlouhé a o průměru 20 mm opatřené skleněnou nebo polytetra-fluorethylenovou zátkou. Rozpouštědlo se odpaří za mírného zahřátí a pod proudem dusíku R. Přidají se 2 ml roztoku kyseliny octové ledové R 15% (V/V) a 50 mg bismutičnanu sodného R Zkumavka se uzavře a 1 h se třepe na mechanické třepačce za chánění před světlem. Přidají se 2 ml roztoku kyseliny octové ledové R 15% (V/V), směs se zfiltruje do 50ml dělicí nálevky a filtr se promyje dvakrát 5 ml vody R Čirý filtrát se protřepe s 10 ml dichlormethanu R organická vrstva se promyje 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, dvakrát 5 ml vody R a vysuší se síranem sodným bezvodým R. Porovnávací roztok (a). 25 mg hydrokortisonu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml (tento roztok se použije také k přípravě porovnávacího roztoku (b)). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 0,4 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se přenesou do skleněné zkumavky 100 mm dlouhé a o průměru 20 mm opatřené skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Rozpouštědlo se odpaří za mírného zahřátí a pod proudem dusíku R Přidají se 2 ml roztoku kyseliny octové ledové R 15% (V/V) a 50 mg bismutičnanu sodného R Zkumavka se uzavře a 1 h se třepe na mechanické třepačce za chánění před světlem. Přidají se 2 ml roztoku kyseliny octové ledové R 15% (V/V), směs se zfiltruje do 50ml dělicí nálevky a filtr se promyje dvakrát 5 ml vody R Čirý filtrát se protřepe s 10 ml dichlormethanu R organická vrstva se promyje 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, dvakrát 5 ml vody R& vysuší se síranem sodným bezvodým R Na vrstvu se odděleně nanese 5 fA zkoušeného roztoku (a), 5 fA porovnávacího roztoku (a), 25 fA zkoušeného roztoku (b) a 25 fA porovnávacího roztoku (b); poslední dva roztoky se nanášejí po malých množstvích do malých skvrn. Vyvíjí se směsí připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) do směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Potom se vrstva podruhé vyvíjí směsí objemových dílů 1-butanolu R nasyceného vodou R, toluenu R a etheru R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramech zkoušených roztoků se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu odpovídajícího porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min nebo do objevení skvrn při 120 °C. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogra- Strana 1852 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1852 Hydrogenii peroxidům 30%___________________________________________________________________ mech zkoušených roztoku se v denním světle shoduje polohou, zbarvením a fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu odpovídajícího porov návacího roztoku. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnáva čího roztoku (b) mají hodnotu RF zřetelně vyšší než hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a). D. Asi 2 mg se přidají ke 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; do 5 min vznikne intenzivní hnedočervené zbarvení se zelenou fluorescencí, která je intenzivní v ultrafialovém světle při 365 nm. Roztok se přidá k 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a zůstane ěirý roztok. Fluorescence v ultrafialovém světle zůstává. Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). +150° až +156°; počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 62,5 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (a). 2 mg hydrokortisonu CRL a 2 mgprednisolonu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem pro chromatografií R (5 Mm)> - mobilní fáze při průtokové rychlosti 1 ml/min, kterou je směs připravená takto: v 1000ml odměrné baňce se smíchá 3,5 ml vody R 50 ml methanolu R a 700 ml chloroformu stabilizovaného amylenem R a nechá se ustálit. Směs se doplní na 1000,0 ml chloroformem stabilizovaným amylenem R a znovu se promíchá, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Kolona se ustálí promýváním mobilní fází po dobu 45 min při průtokové rychlosti 1 ml/min. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku nebyla menší než 50 % stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a). Je-li chromatogram zaznamenán za předepsaných podmínek, retenční easy jsou: hydrokortisonu asi 12 min a prednisolonu asi 15 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky hydrokortisonu a prednisolonu není menší než 5,0. Je-li třeba, upraví se koncentrace methanolu R a vody R v mobilní fázi, při zachování jejich poměru koncentrací a homogenity mobilní fáze. Nastříkne se odděleně 20 fA zkoušeného roztoku a 20 fA porovnávacího roztoku (b) a po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního ěasu hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než l,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1853 ____________________________________________________________________Hydrogenii peroxidům 3% 1853 Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 241,5 nm. Obsah C21H30O5 se vypočítá za použití špecifické absorbance, která má hodnotu 448. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. Prednisolon. Hydrogenii peroxidům 30% ***** Peroxid vodíku 30% Synonyma. Solutio hydrogenii peroxydati concentrata, Hydrogenium peroxydatum concentratum, koncentrovaný roztok peroxidu vodíku_______________________________________________ H202 Mr 34,01 CAS 7722-84-1 Je to roztok peroxidu vodíku, který obsahuje 29,0 % až 31,0 % sloučeniny H p 2 Jeden objemový díl tohoto roztoku odpovídá asi 110 objemovým dílům kyslíku. Roztok může obsahovat vhodný stabilizátor. Vlastnosti Čirá bezbarvá kapalina. Zkoušky totožnosti A. K 1 ml se přidá 0,2 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,25 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l RS; roztok se odbarvuje za současného vývoje plynu. B. K 0,05 ml se přidají 2 ml kyseliny sírové zředěné RS, 2 ml etheru R a 0,05 ml chromanu draselného RS a protřepe se; etherová vrstva se zbarví modře. C. Rozmezí stanovení obsahu H202 je zároveň zkous^ou totožnosti. Zkoušky na čistotu Kysele reagující látky. K 10 ml se přidá 100 ml vody R a 0,25 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejméně 0,05 ml a nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Strana 1854 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1854 Hydrogenii peroxidům 3%____________________________________________________________________ Organické stabilizátory. 20 ml se protřepe jedenkrát s 10 ml a dvakrát s 5 ml chloroformu R. Spojené chloroformové výtřepky se odparí za sníženého tlaku při teplotě nepřevyšující 25 °C. Zbytek po odpaření se vysuší v exsikátoru; zůstatek váží nejvýše 10 mg (500 //g/ml). Netěkavé látky. 10 ml se nechá stát, je-li třeba za chlazení, v platinové misce tak dlouho, až ustane vývoj plynu. Potom se roztok odpaří na vodní lázni do sucha a suší se při 100 °C až 105 °C; zbytek váží nejvýše 20 mg (2 g/l). Stanovení obsahu 1,00 g se zředí vodou R na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 20 ml kyseliny sírové zředěné RS a titruje se manganistanem draselným 0,02 mol/l VS do růžového zbarvení. 1 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS odpovídá 1,701 mg H202nebo 0,56 ml kyslíku. Uchovávání Chráněn před světlem. Pokud roztok neobsahuje stabilizační přísady, uchovává se při teplotě nepřesahující 15 °C. Označování Obsahuje-li roztok stabilizační přísadu, v označení na obalu se uvede název stabilizační přísady. Upozornění Při styku s oxidovatelnými organickými látkami, některými kovy a v alkalickém prostředí s e prudce rozkládá. Hydrogenii peroxidům 3% ***** Peroxid vodíku 3 % Synonyma. Solutio hydrogenii peroxydati diluta, Hydrogenium peroxydatum solutum, zředěný roztok peroxidu vodíku____________________________________________________________ Je to roztok peroxidu vodíku, který obsahuje 2,5 % až 3,5 % sloučeniny H p 2(M,34,01). Jeden objemový díl tohoto roztoku odpovídá asi 10 objemovým dílům kyslíku. Roztok může obsahovat vhodný stabilizátor. Vlastnosti Čirá bezbarvá kapalina. Zkoušky totožnosti A. K 2 ml se přidá 0,2 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,25 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l RS; po několika sekundách se roztok odbarví nebo je slabě růžový za současného vývoje plynu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1855 __________________________________________________________________f Hydroxocobalamini acetas 1855 B. K 0,5 ml se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS, 2 ml etheru R a 0,1 ml chromanu draselného RS a protřepe se; etherová vrstva se zbarví modře. C. Rozmezí stanovení obsahu H202 je zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušky na čistotu Kysele reagující látky. K 10 ml se přidá 20 ml vody R a 0,25 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejméně 0,05 ml a nejvýše 1,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Organické stabilizátory. 20 ml se protřepe jedenkrát s 10 ml a dvakrát s 5 ml chloroformu R. Spojené chloroformové výtřepky se odpaří za sníženého tlaku při teplotě nepřevyšující 25 °C. Zbytek po odpaření se vysuší v exsikátoru; zůstatek váží nejvýše 5 mg (250 //g/ml). Netěkavé látky. 10 ml se nechá stát v platinové misce tak dlouho, až ustane vývoj plynu. Potom se roztok odpaří na vodní lázni do sucha a suší se při 100 °C až 105 °C; zbytek váží nejvýše 20 mg (2 g/l). Stanovení obsahu 10,0 g se zředí vodou R na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 20 ml kyseliny sírové zředěné RS a titruje se manganistanem draselným 0,02 mol/l VS do růžového zbarvení. 1 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS odpovídá 1,701 mg H202nebo 0,56 ml kyslíku. Uchovávání Chráněn před světlem. Pokud roztok neobsahuje stabilizační přísady, uchovává se při teplotě nepřesahující 15 °C. Označování Obsahuje-li roztok stabilizační přísadu, uvede se v označení na obalu název stabilizační přísady. Upozornění Při styku s oxidovatelnými organickými látkami, některými kovy a v alkalickém prostředí s e prudce rozkládá. Strana 1856 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1856 f Hydroxocobalamini acetas f Hydroxocobalamini acetas Hydroxokobalaminacetat H2N—CO—CH2—CH2 H,N H,0 Cht—CO—Nht, -Cht—Cht—CO—NH2 Cht—Cht—CO—Nht ■CH3COOH HOH2C C64H93CoN13017P Mr 1406,42 CAS 13422-51-0 Je to Coa-[a-(5,6-dimethylbenzimidazolyl)]-Coß-hydroxokobamidacetat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 96,0 % až 102,0 % sloučeniny C64H93CoN13017P. Vlastnosti Tmavě červený krystalický prášek nebo tmavě červené krystaly. Je dobře rozpustný ve vodě, velmi hygroskopický. Při sušení se může rozkládat. Zkoušky totožnosti A. 2,5 mg se rozpustí v roztoku obsahujícím 0,8 % (V/V) kyseliny octové ledové R a 10,9 g/l octanu sodného R a zředí se stejným roztokem na 100 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 260 nm až 610 nm; roztok vykazuje tři absorpční maxima: při 274 nm, při 351 nm a při 525 nm. Poměr absorbance v maximu při 274 nm k absorbanci v maximu při 351 nm je 0,75 až 0,83. Poměr absorbance v maximu při 525 nm k absorbanci v maximu při 351 nm je 0,31 až 0,35. B. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkouška se provede za ochrany před světlem. Zkoušený roztok. 2 mg se rozpustí v 1 ml směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R. Porovnávací roztok. 2 mg hydroxokobalaminu CRL se rozpustí v 1 ml směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1857 _______________________________________________________________f Hydroxocobalamini chloridům 1857 Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1 a methanolu R (25 + 75) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. C. Vyhovuje zkoušce (a) na octany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Použijí se čerstvě přípravné roztoky za ochrany před světlem. Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (c). 25 mg se rozpustí, j e-li třeba mírným zahřátím, v 10 ml vody R Po ochlazení se přidá 1 ml roztoku chloraminu T R (20 g/l) a 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,05 mol/l RS a zředí se vodou R na 25 ml. Pak se roztok protřepe a 5 min se nechá stát. Nastřikuje se ihned po přípravě. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsila-nizovaným pro chromatografií R (5 Mm)> - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a roztoku obsahujícího kyselinu citrónovou R (15 g/l) a hydrogenfosforečnan sodný R (8,1 g/l) (19,5 + 80,5); průtoková rychlost je 1,5 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 351 nm, - injektorové smyčky. Nastříkne se odděleně po 20 fA každého roztoku a zaznamenávají se chromatogramy po dobu odpovídající 4násobku retenčního ěasu hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (5 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než hlavní pík na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou tři hlavní píky a rozlišení mezi páry sousedících píku není menší než 3,0 a na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je jeden hlavní pík s poměrem signálu k šumu nejméně 5. Ztráta sušením (2.2.32). 8,0 % až 12,0 %; 0,400 g se suší při teplotě 100 °C až 105 °C a tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa. Stanovení obsahu Během stanovení se roztoky chrání před světlem. 25,0 mg se rozpustí v roztoku obsahujícím 0,8 % (V/V) kyseliny octové ledové R a 10,9 g/l octanu sodného R a zředí se stejným roztokem na 1000,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 351 nm. Vypočítá se obsah sloučeniny C64H93CoN13017P za použití specifické absorbance, která má hodnotu 187. Strana 1858 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1858 f Hydroxocobalamini chloridům Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Separandum. f Hydroxocobalamini chloridům Hydroxokobalaminchlorid H2N—CO—CH2-----CH2 CH3 CH, CH2—CO—NH2 -CH2—CH2—CO—NH2 CH2—CH2—CO—NH2 H,C— C— H HOmC C62H90CICoN13O15P H 1382,83 •HCl CAS 78091-12-0 Je to Coa-[a-(5,6-dimethylbenzimidazolyl)]-Coß-hydroxokobamidchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 96,0 % až 102,0 % sloučeniny C62H90ClCoN13O15P. Vlastnosti Tmavě červený krystalický prášek nebo tmavě červené krystaly. Je dobře rozpustný ve vodě, velmi hygroskopický. Při sušení se může rozkládat. Zkoušky totožnosti A. 2,5 mg se rozpustí v roztoku obsahujícím 0,8 % (V/V) kyseliny octové ledové R a 10,9 g/l octanu sodného R a zředí se stejným roztokem na 100 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 260 nm až 610 nm; roztok vykazuje tři absorpční maxima: při 274 nm, při 351 nm a při Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1859 ___________________________________________________________________f Hydroxocobalamini sulfas 1859 525 nm. Poměr absorbance v maximu při 274 nm k absorbanci v maximu při 351 nm je 0,75 až 0,83. Poměr absorbance v maximu při 525 nm k absorbanci v maximu při 351 nm je 0,3 1 až 0,35. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkouška se provede za ochrany před světlem. Zkoušený roztok. 2 mg se rozpustí v 1 ml směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R. Porovnávací roztok. 2 mg hydroxokobalaminu CRL se rozpustí v 1 ml směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1 a methanolu R (25 + 75) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. C. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Použijí se čerstvě přípravné roztoky za chránění před světlem. Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (c). 25 mg se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 10 ml vody R Po ochlazení se přidá 1 ml roztoku chloraminu T R (20 g/l) a 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,05 mol/l RS a zředí se vodou R na 25 ml. Pak se roztok protřepe a 5 min se nechá stát. Nastřikuje se ihned po přípravě. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsila-nizovaným pro chromatografií R (5 Mm)> - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a roztoku obsahujícího kyselinu citrónovou R (15 g/l) a hydrogenfosforečnan sodný R (8,1 g/l) (19,5 + 80,5); průtoková rychlost je 1,5 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 351 nm, - injektorové smyčky. Nastříkne se odděleně po 20 fA každého roztoku a zaznamenávají se chromatogramy po dobu odpovídající 4násobku retenčního ěasu hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (5 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než hlavní pík na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou tři hlavní píky a rozlišení mezi páry sousedících píku není menší než 3,0 a na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je jeden hlavní pík s poměrem signálu k šumu nejméně 5. Ztráta sušením (2.2.32). 8,0 % až 12,0 %; 0,400 g se suší při teplotě 100 °C až 105 °C a tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa. Strana 1860 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1860 f Hydroxocobalamini sulfas Stanovení obsahu Během stanovení se roztoky chrání před světlem. 25,0 mg se rozpustí v roztoku obsahujícím 0,8 % (V/V) kyseliny octové ledové R a 10,9 g/l octanu sodného R a zředí se stejným roztokem na 1000,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 351 nm. Vypočítá se obsah sloučeniny C62H90ClCoN13O15P za použití specifické absorbance, která má hodnotu 190. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Separandum. f Hydroxocobalamini sulfas Hydroxokobalaminsulfat H2N—CO—CH2-----CH2 9H3 CH3 H2N—CO—CH2 H3C H2N—CO—CH2 CO—CH2-----CH," 'CH2—CO—NH2 --CH2—CH2—CO—NH2 CH3; qH CH2—CH2—CO—NH2 H,C—C—H HOH2C • H,S04 ^^^2A^^B,Qp^Q2^2^W2^' Mr 2790,81 Je to bis{Coa-[a-(5,6-dimethylbenzimidazolyl)]-Coß-hydroxokobamid}sulfat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 96,0 % až 102,0 % sloučeniny C124H180Co2N26O34P2S. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1861 ______________________________________________________________________Hydroxyethylcellulosum 1861 Vlastnosti Tmavě červený krystalický prášek nebo tmavě červené krystaly. Je dobře rozpustný ve vodě, velmi hygroskopický. Při sušení se může rozkládat. Zkoušky totožnosti A. 2,5 mg se rozpustí v roztoku obsahujícím 0,8 % (V/V) kyseliny octové ledové R a 10,9 g/l octanu sodného R a zředí se stejným roztokem na 100 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 260 nm až 610 nm; roztok vykazuje tři absorpční maxima: při 274 nm, při 351 nm a při 525 nm. Poměr absorbance v maximu při 274 nm k absorbanci v maximu při 351 nm je 0,75 až 0,83. Poměr absorbance v maximu při 525 nm k absorbanci v maximu při 351 nm je 0,31 až 0,35. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkouška se provede za ochrany před světlem. Zkoušený roztok. 2 mg se rozpustí v 1 ml směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R. Porovnávací roztok. 2 mg hydroxokobalaminu CRL se rozpustí v 1 ml směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1 a methanolu R (25 + 75) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. C. Vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Použijí se čerstvě přípravné roztoky za chránění před světlem. Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (c). 25 mg se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 10 ml vody R Po ochlazení se přidá 1 ml roztoku chloraminu T R (20 g/l) a 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,05 mol/l RS a zředí se vodou R na 25 ml. Pak se roztok protřepe a 5 min se nechá stát. Nastřikuje se ihned po přípravě. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsila-nizovaným pro chromatografií R (5 Mm)> - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a roztoku obsahujícího kyselinu citrónovou R (15 g/l) a hydrogenfosforečnan sodný R (8,1 g/l) (19,5 + 80,5); průtoková rychlost je 1,5 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 351 nm, - injektorové smyčky. Nastříkne se odděleně po 20 fA každého roztoku a zaznamenávají se chromatogramy po dobu odpovídající 4násobku retenčního času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Strana 1862 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1862 Hydroxyethylcellulosum Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (5 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než hlavní pík na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou tři hlavní píky a rozlišení mezi páry sousedících píku není menší než 3,0 a na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je jeden hlavní pík s poměrem signálu k šumu nejméně 5. Ztráta sušením (2.2.32). 8,0 % až 16,0 %; 0,400 g se suší při 100 °C až 105 °C a tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa. Stanovení obsahu Během stanovení se roztoky chrání před světlem. 25,0 mg se rozpustí v roztoku obsahujícím 0,8 % (V/V) kyseliny octové ledové R a 10,9 g/l octanu sodného R a zředí se stejným roztokem na 1000,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 351 nm. Vypočítá se obsah sloučeniny C124H180Co2N26O34P2S za použití specifické absorbance, která má hodnotu 188. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Separandum. Hydroxyethylcellulosum 1998 Hydroxyethylcelulosa CAS 9004-62-0 Je to částečně 0-(2-hydroxyethylovaná)celulosa. Vlastnosti Bílý, nažloutle bílý nebo šedavě bílý prášek nebo granule. Je dobře rozpustná v horké vodě a ve studené vodě dává koloidní roztok. Je prakticky nerozpustná v acetonu, v lihu 96%, v etheru a v toluenu. Zkoušky totožnosti A. 10 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zahřeje k varu; roztok zůstane čirý. B. K 10 ml roztoku S se přidá 0,3 ml kyseliny octové zředěné RS a 2,5 ml roztoku taninu R (100 g/l); vznikne nažloutle bílá vločkovitá sraženina, která se rozpouští v amoniaku zředěném RS 1. C. 1 g se ve zkumavce asi 160 mm dlouhé pečlivě smíchá se 2 g jemně upráškovaného síranu manganatého R. Do horní části zkumavky 2 cm hluboko se vloží proužek filtračního papíru, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1863 ______________________________________________________________________Hydroxyethylcellulosum 1863 který je napuštěn čerstvě připravenou směsí objemových dílů roztoku diethanolaminu R (200 g/l) a roztoku nitroprussidu sodného R (50 g/l) (1 + 11), jejíž pH bylo upraveno kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na hodnotu asi 9,8. Zkumavka se ponoří 8 cm hluboko do lázně se silikonovým olejem vyhřáté na 190 °C až 200 °C; proužek filtračního papíru se během 10 min zbarví modře. Současně se provede slepá zkouška. D. 0,2 g se bez zahřátí úplně rozpustí v 15 ml roztoku kyseliny sírové R (700 g/l). Roztok se za promíchávání vleje do 100 ml ledové vody R a zředí sejí na 250 ml. K 1 ml tohoto roztoku se ve zkumavce za opatrného promíchávání a chlazení ve vodě s ledem přidá po kapkách 8 ml kyseliny sírové R Poté se roztok zahřívá přesně 3 min ve vodní lázni a ihned se ochladí ve vodě s ledem. K ochlazené směsi se opatrně přidá 0,6 ml ninhydrinu RS2, dobře se promíchá a nechá se stát při 25 °C; ihned vznikne růžové zbarvení, které se během 100 min změní na fialové. Zkoušky na čistotu Roztok S. Množství odpovídající 1,0 g vysušené látky se za promíchávání disperguje v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R a po 10 min se zředí vodou prostou oxidu uhličitého Rna 100 ml a míchá se do úplného rozpuštění. Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze III (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 8,5; měří se roztok S. Zdánlivá viskozita. 75 % až 140 % deklarované hodnoty. Množství odpovídající 2,00 g vysušené zkoušené látky se za promíchávání přenese do 50 ml vody R zředí se jí na 100,0 g a míchá se do úplného rozpuštění. Stanoví se viskozita (2.2.10) pomocí rotačního viskozimetru při 25 °C a při: - smykové rychlosti 100 s"1 pro látku s předpokládanou viskozitou pod 100 mPa.s, - smykové rychlosti 10 s"1 pro látku s předpokládanou viskozitou 100 mPa.s až 20 000 mPa.s, - smykové rychlosti 1 s"1 pro látku s předpokládanou viskozitou nad 20 000 mPa.s. Jestliže je použití smykové rychlosti 1 s"1, 10 s"1 nebo 100 s1 nevhodné, použije se smyková rychlost vyšší a smyková rychlost nižší a výsledku se dosáhne interpolací. Chloridy (2.4.4). 1 ml roztoku S se zředí vodou R na 30 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (1,0 %). Dusičnany. 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 19 ml vody R, 2 ml amoniaku 26% R 0,5 ml roztoku síranu manganatého R (10 g/l) a 1 ml roztoku sulfanil-amidu R (10 g/l). Přidá se 0,1 g granulovaného zinku R, nechá se 30 min stát za občasného zamíchání a potom se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla (40). 10 ml filtrátu ve zkumavce se okyselí 2,5 ml kyseliny chlorovodíkové R, přidá se 0,5 ml roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (10 g/l) a nechá se 15 min stát; fialově červené zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití směsi 1 ml základního roztoku dusičnanů (10 g NO/ml) a 19 ml vody R (0,2 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 g Pb/ml). Glyoxal. K 1,0 g se ve zkumavce se zabroušenou zátkou přidá 10,0 ml ethanolu R Zkumavka se uzavře, mechanicky se třepe 30 min a odstřeďuje se. Ke 2,0 ml supernatantní tekutiny se přidá 5,0 ml roztoku methylbenzothiazolinonhydrazonhydrochloridu R (4 g/l) v roztoku kyseliny octové R 80% (V/V) ve vodě R a homogenizuje se třepáním. Po 2 h není roztok intenzivněji zbarven Strana 1864 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1864 Hydroxyethylcellulosum______________________________________________________________________ než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 2,0 ml základního roztoku glyoxalu (20 jug C2H202/ml) místo 2,0 ml supernatantní tekutiny (200 Mg/g)-Ethylenoxid. Nejvýše 1 Mg/g; stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28). Zkoušený roztok. 1,00 g zkoušené látky (MT) se přenese do 5ml lahvičkY' pnda se 1,0 ml vody R. Porovnávací roztok (a). 1,00 g (M^ zkoušené látky se přenese do 5ml lahvičky, přidá se 0,2 ml (odpovídá 225 mg) ochlazeného ethylenoxidu RS a 0,8 ml vody R. Porovnávací roztok (b). K 0,1 ml ethylenoxidu RS'v 5ml lahvičce se přidá 0,1 ml čerstvě připraveného roztoku acetaldehydu R (10 mg/l). Lahvičky se ihned uzavřou zátkou s butyl-kaučukovou membránou a zátka se upevní hliníkovým nebo polytetrafluoroethylenovým uzávěrem. Obsah lahviček se homogenizuje protřepáním. Podmínky statického head-space nástřiku jsou obvykle následující: - rovnovážná teplota: 70 °C, - doba ohřevu: 45 min, - teplota převodové kapiláry: 75 °C, - nosný plyn: helium pro chromatografií R nebo dusík pro chromatografií R, - doba tlakování: 30 s, - objem nástřiku: 1 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kapilární skleněné nebo křemenné kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřním povrchem potaženým 1,0/j.m vrstvou polydimethylsiloxanu R, - helia pro chromatografií R nebo dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové lineární rychlosti asi 20 cm/s a dělicím poměru 1 : 20, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se udržuje 5 min na 50 °C, pak se zvyšuje rychlostí 30 °C/min do 230 °C a 5 min se udržuje na 230 °C, přičemž teplota nástřikového prostoru se udržuje na 150 °C a teplota detektoru na 250 °C, Nastříkne se 1,0 ml plynné fáze porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výšky dvou hlavních píku na chromatogramu nebyly menší než 15 % stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky acetaldehydu a ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je nejméně 3,5. Nastříkne se odděleně po 1,0 ml plynné fáze zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku odpovídajícího ethylenoxidu není větší než polovina plochy píku ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Obsah ethylenoxidu v //g/g se vypočítá podle vztahu: --------^T • Meo • °-------- ,hieC= °EO , 0,25 . (AR . MT - AT . MR) MEO . 10 v němž značí: AT - plochu píku ethylenoxidu na chromatogramu zkoušeného roztoku, As - plochu píku ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a), ME0 - hmotnost absorbovaného ethylenoxidu použitého pro přípravu etylenoxidu RS v gramech, MT - hmotnost zkoušené látky ve zkoušeném roztoku v gramech, MR - hmotnost zkoušené látky v porovnávacím roztoku (a), C - korekční faktor, viz vzorec, CE0 - obsah ethylenoxidu v mg/ml stanovený titračně. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1865 ________________________________________________________________Hydroxy'ethylmethylcellulosum 1865 2-Chlorethanol. Nejvýše 10 Mg/g; stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28). Zkoušený roztok. K 50 mg zkoušené látky (MT) se do 20ml lahvičky přř&jí2 /"l 2-propanolu R Porovnávací roztok. K 50 mg (Mý zkoušené látky se do 20ml lahvičky přidají 2 (A 2-chlorethano-luRS. Lahvičky se ihned uzavřou zátkou s butyl-kaučukovou membránou a zátka se upevní hliníkovým nebo polytetrqfluoroethylenovým uzávěrem. Obsah lahviček se homogenizuje protřepáním. Podmínky head-space nástřiku jsou obvykle následující: Baňka se propláchne heliem při průtokové rychlosti 20 ml/min. Lahvičky se zahřívají 40 min při 110 °C. Doba trvání nástřiku je 5 min. Plynové extrakty se převedou do odlučovače tvořeného z trubičky 13,6 cm dlouhé a vnitřního průměru 4 mm naplněné silanizovaným ethylvinylbenzen-divynilbenzenem-kopolymerem (100 mesh) udržovaného při 50 °C. Odlučovač se rychle zahřeje na 210 °C a promývá se heliem s průtokovou rychlostí 5 ml/min a tlakuje se plynem analytická kolona. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kapilární křemenné kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,53 mm s vnitřním povrchem potaženým 1,0/j.m vrstvou makrogolu 20 000 pro chromatografií R, - helia pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové lineární rychlosti asi 60 cm/s, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se udržuje 6 min na 60 °C, pak se zvyšuje rychlostí 5 °C/min do 110 °C, potom se zvyšuje rychlostí 8 °C/min do 230 °C a 5 min se udržuje na 230 °C, přičemž teplota nástřikového prostoru se udržuje na 150 °C a teplota detektoru na 260 °C. Zaznamenají se chromatogramy zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku. Obsah 2-chlorethanolu v //g/g se vypočítá podle vztahu: (AR . MT) - (AT . MR) ' v němž značí: AT - plochu píku 2-chlorethanolu na chromatogramu zkoušeného roztoku, AR - plochu píku 2-chlorethanolu na chromatogramu porovnávacího roztoku, MT - hmotnost zkoušené látky ve zkoušeném roztoku v gramech, MR - hmotnost zkoušené látky v porovnávacím roztoku v gramech, C - obsah 2-chlorethanolu v mikrogramech ve 2,0 ml 2-chlorethanolu RS, Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 4,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Označování V označení na obalu se uvede zjevná viskozita 2% roztoku v mPa.s. Strana 1866 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1866 Hydroxypropylcellulosum Hydroxyethylmethylcellulosum ***** Hydroxyethylmethylcelulosa Synonymum. Methylhydroxyethylcellulosum__________________________________________ CAS 9032-42-2 Je to částečně O-methylovaná a 0-(2-hydroxyethylovaná) celulosa. Vlastnosti Bílý, nažloutle bílý nebo šedobílý prášek nebo granule. Ve vysušeném stavu je hygroskopická, prakticky nerozpustná v horké vodě, v acetonu, v ethanolu, v etheru a v toluenu. Rozpouští se ve studené vodě za vzniku koloidního roztoku. Zkoušky totožnosti A. 10 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zahřeje za občasného promíchávání ve vodní lázni. Při teplotě nad 50 ° C vzniká zákal nebo vločkovitá sraženina. Po ochlazení je roztok opět čirý. B. K 10 ml roztoku S se přidá 0,3 ml kyseliny octové zředěné RS a 2,5 ml roztoku taninu R (100 g/l); vznikne nažloutle bílá vločkovitá sraženina, která se rozpouští v amoniaku zředěném RS 1. C. 1 g se ve zkumavce asi 160 mm dlouhé pečlivě smíchá se 2 gjemně upráškovaného síranu man-ganatého R Do horní části zkumavky 2 cm hluboko se vloží proužek filtračního papíru, který je napuštěn čerstvě připravenou směsí objemových dílů roztoku diethanolaminu R 20% (V/V) a roztoku nitroprussidu sodného R (50 g/l) (1 + 11), jejíž pH bylo upraveno kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS'na hodnotu asi 9,8. Zkumavka se ponoří 8 cm hluboko do lázně se silikonovým olejem vyhřáté na 190 °C až 200 °C; proužek filtračního papíru se během 10 min zbarví modře. Současně se provede slepá zkouška. D. 0,2 g se bez zahřátí úplně rozpustí v 15 ml roztoku kyseliny sírové R (70%). Roztok se za promíchávání vleje do 100 ml ledové vody R a zředí sejí na 250 ml. K 1 ml tohoto roztoku se ve zkumavce za opatrného promíchávání a chlazení ve vodě s ledem přidá po kapkách 8 ml kyseliny sírové R Poté se roztok zahřívá přesně 3 min ve vodní lázni a ihned se ochladí ve vodě s ledem. K ochlazené směsi se opatrně přidá 0,6 ml ninhydrinu RS2, dobře se promíchá a nechá se stát při 25 °C; ihned vznikne růžové zbarvení, které se během 100 min změní na fialové. E. 1 ml roztoku S se naleje na skleněnou desku. Po odpaření vody vznikne tenký film. Zkoušky na čistotu Roztok S. Množství odpovídající 1,0 g vysušené látky se za promíchávání přenese do 50 g vody prosté oxidu uhličitého R zahřáté na 90 °C. Po ochlazení se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 100 g a míchá se do úplného rozpuštění. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1867 ____________________________________________________________________Hydroxypropylcellulosum 1867 Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze III (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 8,0; měří se roztok S. Zdánlivá viskozita. 75 % až 140 % deklarované hodnoty. Množství odpovídající 6,00 g vysušené zkoušené látky se za promíchávání přenese do 150 g vody R zahřáté na 90 °C. 10 min se míchá vrtulovou míchačkou, potom se vloží na 40 min do lázně obsahující vodu s ledem a promíchává se do úplného rozpuštění. Hmotnost roztoku se upraví na 300 g a odstřeďuje se do odstranění vzduchu. Roztok se vytemperuje na (20 ±1) °C a stanoví se viskozita (2.2.10) pomocí rotačního viskozimetru při 20 °C a smykové rychlosti 10 s"1. Chloridy (2.4.4). 1 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Označování V označení na obalu se uvede zdánlivá viskozita 2% roztoku v milipascalsekundách. Hydroxypropylcellulosum Hydroxypropylcelulosa CAS 9004-64-2 Je to částečně 0-(2-hydroxypropylovaná) celulosa. Může obsahovat až 0,6 % oxidu křemičitého (Si02). Vlastnosti Bílý nebo nažloutle bílý prášek nebo granule. Ve vysušeném stavuje hygroskopická, dobře rozpustná ve studené vodě, v kyselině octové ledové, v ethanolu, v methanolu, v propylenglykolu a ve směsi 10 objemových dílů methanolu a 90 objemových dílů dichlormethanu za tvorby koloidních roztoků, mírně rozpustná nebo těžce rozpustná v acetonu v závislosti na stupni substituce, prakticky nerozpustná v horké vodě, v ethylenglykolu a v toluenu. * * * * * * * Strana 1868 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1868 Hydroxypropylmethylcellulosi phthalas_________________________________________________________ Zkoušky totožnosti A. 10 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zahřeje za občasného promíchávání ve vodní lázni. Při teplotě nad 40 ° C vzniká zákal nebo vločkovitá sraženina. Po ochlazení je roztok opět čirý. B. K 10 ml roztoku S se přidá 0,3 ml kyseliny octové zředěné RS a 2,5 ml roztoku tanínu R (100 g/l); vznikne nažloutle bílá vločkovitá sraženina, která se rozpouští v amoniaku zředěném RS1. C. 1 g se ve zkumavce asi 160 mm dlouhé pečlivě smíchá se 2 gjemně upráškovaného síranu man-ganatého R Do horní části zkumavky 2 cm hluboko se vloží proužek filtračního papíru, který je napuštěn čerstvě připravenou směsí objemových dílů roztoku diethanolaminu R 20% (V/V) a roztoku nitroprussidu sodného R (50 g/l) (1 + 11), jejíž pH bylo upraveno kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS'na hodnotu asi 9,8. Zkumavka se ponoří 8 cm hluboko do lázně se silikonovým olejem vyhřáté na 190 °C až 200 °C; proužek filtračního papíru se během 10 min zbarví modře. Současně se provede slepá zkouška. D. 0,2 g se bez zahřátí úplně rozpustí v 15 ml roztoku kyseliny sírové R (70%). Roztok se za promíchávání vleje do 100 ml ledové vody R a zředí sejí na 250 ml. K 1 ml tohoto roztoku se ve zkumavce za opatrného promíchávání a chlazení ve vodě s ledem přidá po kapkách 8 ml kyseliny sírové R Poté se roztok zahřívá přesně 3 min ve vodní lázni a ihned se ochladí ve vodě s ledem. K ochlazené směsi se opatrně přidá 0,6 ml ninhydrinu RS2, dobře se promíchá a nechá se stát při 25 °C; ihned vznikne růžové zbarvení, které se během 100 min změní na fialové. E. 1 ml roztoku S se naleje na skleněnou desku. Po odpaření vody vznikne tenký film. F. 0,2 g látky se nerozpustí v 10 ml toluenu R, ale úplně se rozpustí v 10 ml ethanolu R. Zkoušky na čistotu Roztok S. Množství odpovídající 1,0 g vysušené látky se za promíchávání přenese do 50 g vody prosté oxidu uhličitého R zahřáté na 90 °C. Po ochlazení se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 100 g a míchá se do úplného rozpuštění. Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze III (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Z6 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 8,5; měří se roztok S. Zdánlivá viskozita. 75 % až 140 % deklarované hodnoty. Množství odpovídající 6,00 g vysušené zkoušené látky se za promíchávání přenese do 150 g vody R zahřáté na 90 °C. 10 min se míchá vrtulovou míchačkou, potom se vloží na 40 min do lázně obsahující vodu s ledem a promíchává se do úplného rozpuštění. Hmotnost roztoku se upraví na 300 g a odstřeďuje se do odstranění vzduchu. Roztok se vytemperuje na (20 ±1) °C a stanoví se viskozita (2.2.10) pomocí rotačního viskozimetru při 20 °C a smykové rychlosti 10 s"1. Pro látku s nízkou viskozitou se použije k přípravě roztoku množství v koncentraci uvedené v označení. Oxid křemičitý. Nejvýše 0,6 %. Zbytek získaný ve zkoušce Síranový popel se zvlhčí dostatečným množstvím lihu 96% R a po malých dávkách se přidá 6 ml kyseliny fluorovodíkové R Odpaří se do sucha při 95 °C až 105 °C tak, aby nevznikly ztráty prskáním. Ochladí se, stěny platinového kelímku se opláchnou 6 ml kyseliny fluorovodíkové R přidá se 0,5 ml kyseliny sírové R a odpaří se do sucha. Za postupného zvyšování teploty se vyžíhá při 900 ° C, nechá se ochladit Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1869 _________________________________________________________Hydroxypropylmethylcellulosi phthalas 1869 v exsikátoru a zváží se. Rozdíl hmotnosti síranového popela a hmotností konečného zbytku odpovídá množství oxidu křemičitého ve zkoušené látce. Chloridy (2.4.4). 1 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 7,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,6 %; stanoví se s 1,00 g za použití platinového kelímku. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Označování V označení na obalu se uvede: - zdánlivá viskozita 2% roztoku v milipascalsekundách, - pro látku s nižší viskozitou koncentrace zkoušeného roztoku a zdánlivá viskozita v milipascalse -kundách, - kde je to vhodné, obsah oxidu křemičitého. Hydroxypropylmethylcellulosi phthalas ***** * * * * * Ftalathydroxypropylmethylcelulosy Synonyma. Methylhydroxypropylcellulosi phthalas, Hypromellosi phthalas__________________ CAS 9050-31-1 Je to monoester kyseliny ftalové s hydroxypropylmethylcelulosou. Obsahuje methoxy- (-OCH3) a 2-hydroxypropoxy- (-OCH2CHOHCH3) skupiny a 21,0 % až 35,0 % ftalyl(o-karboxybenzoyl C8H503) skupin, počítáno na bezvodou látku. Vlastnosti Bílé až lehce bělavé sypké vločky nebo zrnitý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný ve směsi stejných objemových dílů acetonu a methanolu a ve směsi stejných objemových dílů methanolu a dichlormethanu, velmi těžce rozpustný v acetonu a v toluenu, prakticky nerozpustný v ethanolu. Zkoušky totožnosti A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. ftalatu hydroxypropylmethylcelulosy. B. Asi 40 mg se rozpustí ve směsi 1 ml směsi stejných objemových dílů acetonu R a methanolu R. Roztok se naleje na skleněnou desku a vysuší se; vznikne bezbarvý průhledný film. Strana 1870 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1870 Hydroxypropylmethylcellulosum_______________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Volná kyselina ftalová. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí za použití ultrazvukové lázně asi v 50 ml acetonitrilu R přidá se 10 ml vody R ochladí se na pokojovou teplotu a zředí se acetonitrilem R na 100,0 ml. Porovnávací roztok. 5,0 mg kyseliny fialové R se rozpustí ve 125 ml acetonitrilu R přidá se 25 ml vody R a zředí se acetonitrilem R na 250,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné oktadecylsilanem chemicky vázaným na porézní oxid křemičitý nebo keramické mikročástice (5 //m až 10 um), - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztok kyseliny kyanodové R (8,5 g/l) (15 + 85), průtoková rychlost je 2 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 235 nm. Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku, kromě píku rozpouštědla, nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 ul zkoušeného roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího kyselině ftalové není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %). Chloridy. 1,0 g se rozpustí ve 40,0 ml hydroxidu sodného 0,2 mol/l RS, přidá se 0,05 mlfenolftalei-nu RS a po kapkách a za stálého míchání kyselina dusičná zředěná RS do odbarvení roztoku. Přidá se za stálého míchání 20,0 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zahřívá se na vodní lázni za míchání, dokud granulát nepřejde na gelovitou sraženinu. Ochladí se a odstřeďuje se. Oddělí se kapalná fáze a zbytek se promyje třikrát 20 ml vody R, promývací tekutiny se oddělí a odstřeďuje se. Kapalné fáze se spojí, přidá se 5,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS, zředí se na 200,0 ml vodou R, promíchá se a zfiltruje se. 50,0 ml filtrátu neopalizuje intenzivněji než porovnávací roztok připravený za použití 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS, 10,0 ml hydroxidu sodného 0,2 mol/l RS, 7 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 5,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a zředěním na 50,0 ml vodou R (0,07 %). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2,0 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky za použití 50 ml methanolu bezvodého R jako rozpouštědla. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 1,000 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů vody R acetonu R a lihu 96% R (1 + 2 + + 2), přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS až do slabě růžového zbarvení. Provede se slepá zkouška. Obsah ftaloylových skupin (P) vyjádřený v procentech se vypočte podle vztahu: (100 - a)m v němž značí: a - obsah vody v procentech, m - navážku zkoušené látky v gramech, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1871 _______________________________________________________________f Hydroxyzini dihydrochloridum 1871 n - spotřebu hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS v mililitrech, S - obsah volné kyseliny ftalové v procentech (viz Zkoušky na čistotu). Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Hydroxypropylmethylcellulosum ***** Hydroxypropylmethylcelulosa Synonyma. Methylhydroxypropylcellulosum, Hypromellosum____________________________ CAS 9004-65-3 Je to částečně O-methylovaná a 0-(2-hydroxypropylovaná) celulosa. Vlastnosti Bílý, nažloutle bílý nebo šedobílý prášek nebo granule. Ve vysušeném stavu je hygroskopická, prakticky nerozpustná v horké vodě, v acetonu, v ethanolu, v etheru a v toluenu. Látka se rozpouští ve studené vodě za vzniku koloidního roztoku. Zkoušky totožnosti A. 10 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zahřeje za občasného promíchávání ve vodní lázni. Při teplotě nad 50 ° C vzniká zákal nebo vločkovitá sraženina. Po ochlazení je roztok opět čirý. B. K 10 ml roztoku S se přidá 0,3 ml kyseliny octové zředěné RS a 2,5 ml roztoku taninu R (100 g/l); vznikne nažloutle bílá vločkovitá sraženina, která se rozpouští v amoniaku zředěném RS 1. C. 1 g se ve zkumavce asi 160 mm dlouhé pečlivě smíchá se 2 g jemně upráškovaného síranu manganatého R. Do horní části zkumavky 2 cm hluboko se vloží proužek filtračního papíru, který je napuštěn čerstvě připravenou směsí objemových dílů roztoku diethanolami-nu R 20% (V/V) a roztoku nitroprussidu sodného R (50 g/l) (1 + 11), jejíž pH bylo upraveno kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na hodnotu asi 9,8. Zkumavka se ponoří 8 cm hluboko do lázně se silikonovým olejem vyhřáté na 190 °C až 200 °C; proužek filtračního papíru se během 10 min zbarví modře. Současně se provede slepá zkouška. D. 0,2 g se bez zahřátí úplně rozpustí v 15 ml roztoku kyseliny sírové R (70%). Roztok se za promíchávání vleje do 100 ml ledové vody R a zředí sejí na 250 ml. K 1 ml tohoto roztoku se ve zkumavce za opatrného promíchávání a chlazení ve vodě s ledem přidá po kapkách 8 ml kyseliny sírové R. Poté se roztok zahřívá přesně 3 min ve vodní lázni a ihned se ochladí ve vodě s ledem. K ochlazené směsi se opatrně přidá 0,6 ml ninhydrinu RS2, dobře se promíchá a nechá se stát při 25 °C; ihned vznikne růžové zbarvení, které se během 100 min změní na fialové. E. 1 ml roztoku S se naleje na skleněnou desku. Po odpaření vody vznikne tenký film. F. 0,2 g látky se nerozpustí v 10 ml toluenu R, ani v 10 ml ethanolu R. Strana 1872 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1872 f Hydroxyzini dihydrochloridum Zkoušky na čistotu Roztok S. Množství odpovídající 1,0 g vysušené látky se za promíchávání přenese do 50 g vody prosté oxidu uhličitého R zahřáté na 90 °C. Po ochlazení se upraví hmotnost vodou prostou oxidu uhličitého Rna 100 g a míchá se do úplného rozpuštění. Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze III (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 8,0; měří se roztok S. Zdánlivá viskozita. 75 % až 140 % deklarované hodnoty. Množství odpovídající 6,00 g vysušené zkoušené látky se za promíchávání přenese do 150 g vody R zahřáté na 90 °C. 10 min se míchá vrtulovou míchačkou, potom se vloží na 40 min do lázně obsahující vodu s ledem a promíchává se do úplného rozpuštění. Hmotnost roztoku se upraví na 300 g a odstřeďuje se do odstranění vzduchu. Roztok se vytemperuje na (20 ±1) °C a stanoví se viskozita (2.2.10) pomocí rotačního viskozimetru při 20 °C a smykové rychlosti 10 s"1. Chloridy (2.4.4). 1 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Označování V označení na obalu se uvede zdánlivá viskozita 2% roztoku v milipascalsekundách. f Hydroxyzini dihydrochloridum Hydroxyziniumdichlorid Synonymum. Hydroxyzini hydrochloridum_________ CL HC— NH HN—CH2—CH2—O—CH2—CH2OH 2© 2CI e C21H2gCI3N202 Mr 447,83 CAS 2192-20-3 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1873 _______________________________________________________________f Hydroxyzini dihydrochloridum 1873 Jeto(RS)-l-(4-chlorfenyl)fenylmethyl-4-[-l-(l-hydroxyethyl)oxyethyl]piperaziniumdichlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C 21H29Cl3N202- Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, těžce rozpustný v acetonu, prakticky nerozpustný v etheru. Taje při asi 200 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety hydroxyziniumdichloridu CRL. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlor-methanu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 0,50 g hydroxyziniumdichloridu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 0,50 g mekloziniumchloridu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se smíchá s 1 ml porovnávacího roztoku (a). Na vrstvu se nanese odděleně po 2 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R a toluenu R (1 + 24 + 75) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se jodobismutitanem draselným RS2. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou, velikostí a zbarvením s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny. C. 0,1 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 15 ml. Přidá se 15 ml nasyceného roztoku trinitrofenolu R v lihu 96% R a nechá se 15 min stát. Vzniklá sraženina se odfiltruje a rekrystali-zuje z lihu 96% R Pro začátek krystalizace je nezbytné třít stěny zkumavky skleněnou tyčinkou. Krystaly tají (2.2.14) při 189 °C až 192 °C. D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 5,0 mg hydroxyziniumdichloridu CRL a 5,0 mg hydroxizinu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Strana 1874 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1874 f Hydroxyzini dihydrochloridum Porovnávací roztok (b). 3,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 200,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 25,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony 0,12 m dlouhé a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (5 um), - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů kyseliny sírové zředěné RS, vody R a acetonitrilu R (0,6 + 9,4 + 90). Průtoková rychlost je 1 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 230 nm, - injektorové smyčky. Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku (a). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výšky dvou píku nebyly menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním pikem (hydroxyzin nečistota A) a druhým pikem (hydroxyzin) je nejméně 1,5. Nastříkne se 20 ul zkoušeného roztoku a 20 ul porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2násobku retenčního ěasu hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než 5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)-Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí v 10 ml kyseliny octové ledové R, přidá se 40 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VSza potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 22,39 mg C21H29C13N202. Uchovávání Ve vzduchtěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. 1 - [(4-chlorfenyl)fenylmethyl]piperazin, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1875 f Hymecromonum 1875 N N-CH2—CH,—O-CH,—ChbOH B. 4-dechlorhydroxyzin (dekloxizin). f Hymecromonum Hymechromon N ^lo^aOs Mr 176,17 CAS 90-33-5 Je to 7-hydroxy-4-methyl-2i/-l-benzopyran-2-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C10H8O3. Vlastnosti Bílý až slabě nažloutlý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a mírně rozpustný v lihu 96 %. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 186 °C až 191 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety hymechromonu CRL. C. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, resorcinol, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Asi 0,5 mg se rozpustí v 1 ml lihu 96% R, přidá se 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a 8 ml vody R; vznikne intenzivně modrá fluorescence. Strana 1876 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1876 f Hyoscyami folium_________________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,250 g se rozpustí mírným zahřátím v 10 ml lihu R 70% (V/V). Roztok neopalizu-je intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 6,5; měří se následující roztok: 1,0 g se 5 min třepe s 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R a zfiltruje se. Příbuzné látky, resorcinol. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R. Zkouška se provede za chránění před světlem. Nanášejí se čerstvě připravené roztoky. Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 0,20 g hymechromonu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem 96%> R na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96%> R na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 20 mg resorcinolu R se rozpustí v lihu 96%> R a zředí se jím na 100 ml. 0,5 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96%> R na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 25 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodéR, methanolu R a chloroformu R (5 + 10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu studeného vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm a při 366 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). Potom se vrstva postříká směsí stejných objemových dílů chloridu železitého RSI a roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (10 g/l) a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku případně přítomná skvrna odpovídající resorcinolu nepřevyšuje velikostí a intenzitou zbarvení skvrnu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,05 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí v 5 ml dimethylformamidu R, přidá se 20 ml lihu 96%> R, 10 min se probublá-vá proudem dusíku R a za stálého probublávání dusíkem se titruje hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 17,62 mg C10H8O3. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. resorcinol. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1877 f Hyoscyami folium 1877 f Hyoscyami folium ***** * * Blínový list Synonymum. Folium hyoscyami_____________________________________________________ Je to usušený list nebo usušený list spolu s kvetoucími a někdy i plodonosnými vrcholky druhu Hyoscyamus niger L. Obsahuje nejméně 0,05 % alkaloidů, počítáno jako hyoscyamin (Qy^NOj; M^ 289,4), vztaženo na vysušenou drogu. Alkaloidy tvoří zejména hyoscyamin provázený proměnlivým množstvím hyoscinu (skopolaminu). Vlastnosti Droga má nepříjemný pach nutkající ke zvracení. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Listy žlutozelené až hnědozelené, křehké, často rozdrcené. Báze přízemních listů srdčitá, řapíkatých listů špicatá. Čepel zašpičatělá, okraj laloků čepele nepravidelně zubatý. Listy na obou stranách hustě chlupaté a lepkavé. Střední žilka je široká, zřetelně vyniklá, postranní žilky s ní svírají široký úhel a konci ve hrotech zubů listové čepele. Stonky jsou duté, válcovité. Květní vrcholky hustě chlupaté, kompaktní. Květy jsou nahlouěené, hustě chlupaté, kryté velkými listeny. Květy mají srostlopláteěný, široce zvonkovitý kalich s pěti trojúhelníkovitými, zašpičatělými ušty. Koruna pěticípá, krátce nálevkovitá, nažloutlá s hnědou žilnatinou. Plod je tobolka, v době zralosti asi 1,5 cm dlouhá, uzavřená v přirostlém vytrvalém lepkavém kalichu. Semena četná, hnědošedá se zprohýbaným, síťovitým osemením. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedozelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrá-tu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky čepele s buňkami pokožky se zvlněnými stěnami a hladkou kutikulou; anizocytické a anomocytické průduchy (2.8.3) četnější na spodní straně listu. Mnohobuněčné, jednořadé krycí chlupy a žláznaté chlupy s tenkými hladkými stěnami; žláznaté chlupy mají dlouhé mnohobuněčné nohy nebo krátké jednobuněčné nohy a dvoubuněěné nebo mnohobuněčné kyjovité hlavičky. Dorziventrální mezofýl s jednořadým parenchymem a houbovým parenchymem obsahujícím jednoduché nebo zdvojené krystaly šťavelanu vápenatého; kruhovitě a šroubovitě ztlustlé cévy. V práškované droze mohou být patrná: vlákna a síťovitě ztlustlé cévy stonku; kulovitá pylová zrna o průměru až 60 ßm, se třemi klíěními póry, s téměř hladkou exinou, úlomky koruny s papilózní pokožkou; úlomky semen obsahující žlutohnědé, zprohýbané, ztlustlé sklereidy osemení; občas drúzy nebo písek šťavelanu vápenatého. C. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Chromatografie, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou, zbarvením a velikostí skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku při nanášce shodných objemů. D. 1 g práškované drogy (180) se protřepává 2 min s 10 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l RS. Zfiltruje se, k filtrátu se přidá 1 ml amoniaku 26% R a 5 ml vody R. Protřepává se opatrně s 15 ml etheru prostého peroxidických látek R tak, aby se netvořila emulze. Etherová vrstva se vysuší síranem sodným bezvodým R a pak se zfiltruje. Ether se odpaří na porcelánové misce, přidá se Strana 1878 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1878 ff Hyoscyamini sulfas_______________________________________________________________________ 0,5 ml kyseliny dusičné R a odparí se na vodní lázni do sucha. Přidá se 10 ml acetonu R a po kapkách roztok hydroxidu draselného (30 g/l) v lihu 96% R; vznikne tmavě fialové zbarvení. Zkoušky na čistotu Chromatografie. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 2,0 g práškované drogy (180) se protřepává 15 min s 20 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l RS a pak se zfiltruje. Filtr se promývá kyselinou sírovou 0,05 mol/l RS až do konečného objemu 25 ml filtrátu. K filtrátu se přidá 1 ml amoniaku 26% R a protřepe se dvakrát 10 ml etheru prostého peroxidických látek R. Je-li třeba, oddělí se vrstvy odstreďovaním. Spojené etherové výtřepky se vysuší síranem sodným bezvodým R, zfiltrují se a odpaří na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml methanolu R. Porovnávací roztok. 50 mg hyoscyaminiumsulfatu R se rozpustí v 9 ml methanolu R. 15 mg skopolaminiumbromidu R se rozpustí v 10 ml methanolu R 3,8 ml roztoku hyoscyaminiumsulfatu a 4,2 ml skopolaminiumbromidu se zředí methanolem R na 10 ml. Nanese se odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 fA a 20 fA obou roztoků; vzdálenost mezi jednotlivými pruhy je 1 cm. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R a acetonu R (3 + 7 + 90) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 15 min při 100 ° C až 105 °C. Po ochlazení se postříká jodobismutitanem draselným RS2 do vzniku oranžových nebo hnědých skvrn na žlutém pozadí. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou (hyoscyamin v dolní třetině, skopolamin v horní třetině chromatogramu) a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku nepřevyšují velikostí skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku při nanášce shodných objemů. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné i další skvrny; při nanášce 20 fA ve střední části chromatogramu, při nanášce 10 fA v blízkosti startu. Vrstva se postříká dusitanem sodným RS tak, aby byla průsvitná. Pozoruje se po 15 min. Skvrny odpovídající hyoscyaminu na chromatogramech zkoušeného i porovnávacího roztoku se zbarví ěervenohnědě, nejsou však šedomodré (atropin), další skvrny již nejsou patrné. Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2,5 % stonků o průměru větším než 7 mm. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 30,0 %. Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 12,0 %. Stanovení obsahu Asi 100 g dobře zhomogenizované drogy se upráškuje (180). Práškovaná droga se použije ke zkouškám Ztráta sušením a Celkové alkaloidy. a) Ztráta sušením (2.2.32). 2,000 g práškované drogy (180) se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. b) Celkové alkaloidy. 40,0 g práškované drogy (180) se povlhěí směsí složenou z 8 ml amoniaku 17,5% RS, 10 ml lihu 96% R a 30 ml etheru prostého peroxidických látek R a důkladně se promíchá. Směs se převede do vhodného perkolátoru, je-li třeba pomocí extrakění směsi a nechá se 4 h stát. Pak se perkoluje směsí složenou z objemových dílů chloroformu R a etheru prostého peroxidických látek R (1 + 3) tak dlouho, dokud vytékající perkolát nereaguje pozitivně na přítomnost alkaloidů. Několik mililitrů perkolátu se odpaří do sucha, zbytek se rozpustí v kyselině sírové 0,25 mol/l RS a přítomnost alkaloidů se ověří tetrajodortuťnatanem draselným RS. Perkolát se zahustí na vodní lázni na objem asi 50 ml a pomocí etheru prostého peroxidických látek Rse převede do dělicí nálevky. Přidá se ether prostý peroxidických látek Rtak, aby jeho Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1879 f f Hyoscyamini sulfas 1879 objem tvořil nejméně 2,lnásobek objemu perkolátu a aby tekutina měla hustotu zřetelně nižší než voda. Protřepává se nejméně třikrát 20 ml kyseliny sírové 0,25 mol/l RS, je-li třeba, oddělí se vrstvy odstreďovaním. Spojené spodní vrstvy se převedou do druhé dělicí nálevky, zalkalizují se amoniakem 17,5% RS a protřepávají se třikrát 30 ml chloroformu R. Ke spojeným chloroformovým výtřepkům se přidají 4 g síranu sodného bezvodého R, nechá se stát 30 min za občasného protřepávání. Chloroform se slije a síran sodný se promyje třikrát 10 ml chloroformu R. Spojené chloroformové roztoky se odpaří na vodní lázni do sucha a odparek se suší 15 min v sušárně při 100 °C až 105 °C. Odparek se rozpustí v několika mililitrech chloroformu R, přidá se 20,0 ml kyseliny sírové 0,01 mol/l RS; chloroform se odstraní zahřátím na vodní lázni. Přidá se červeň methylová směsný indikátor R a nadbytek kyseliny se titruje hydroxidem sodným 0,02 mol/l VS. Celkový obsah alkaloidů v procentech, počítáno jako hyoscyamin (C xfl 2^0 3), se vypočítá ze vztahu: 57,88 . (20 - n) (100 - d) . m ' v němž značí: d - ztrátu sušením v procentech, n - spotřebu hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS v mililitrech, m - navážku drogy v gramech. Uchovávání Chráněn před světlem a vlhkem. Separandum. f f Hyoscyamini sulfas Hyoscyaminiumsulfat H,C © S042° -2H20 C34H48N2O10S . 2H20 H 712,85 Mr bezvodého 676,82 CAS 6835-16-1 Strana 1880 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1880 Hyperici herba_____________________________________________________________________________ Jeto dihydrátbis[3a-(5)-tropoyloxy-la//,5a//-tropanium] sulfátu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 100,5 % sloučeniny C34H48N2O10S. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé j ehličkovité krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Taje při asi 203 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, B a E. Alternativní sestava zkoušek: C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum zkoušené látky (2.2.24) se shoduje se spektrem hyoscyami-niumsulfatu CRL. C. K 0,5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidají 2 ml kyseliny octové zředěné RS a zahřeje se. K horkému roztoku se přidají 4 ml trinitrofenolu RS a ochladí se za občasného protřepání. Vzniklé krystaly se promyjí dvakrát 3 ml ledové vody R a vysuší se při 100 °C až 105 °C. Krystaly tají (2.2.14) při 164 °C až 168 °C. D. K asi 1 mg se přidá 0,2 ml kyseliny dusičné dýmavě R a odpaří se na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí ve 2 ml roztoku hydroxidu draselného R (30 g/l) v methanolu R; vzniká fialové zbarvení. E. Vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 50,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ 6(2?-2> Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,2; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,5 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -24° až -29°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí ve 2 ml methanolu R. Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem Rna 100 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 2 (A každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (15 + 85) po dráze 10 cm v komoře předem nasycené amoniakem 26% R tak, že se do komory umístí válec s 10 ml amoniaku 26%> R. Po vyjmutí z komory se vrstva suší 15 min při 100 °C až 105 °C a po ochlazení se stříká jodobismutitanem draselným zředěným RS do objevení se skvrn. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Apoatropin. 0,100 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku (2.2.25) při 254 nm. Specifická absorbance v maximu není větší než 4,0, počítáno na vysušenou látku (asi 0,5 % apoatropinu). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1881 _____________________________________________________________________________Hyperici herba 1881 Ztráta sušením (2.2.32). 2,0 % až 5,5 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C po dobu 20 h. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,500 g se rozpustí v kyselině octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l zodpovídá 67,7 mg C34H48N2O10S. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Venenum. Hyperici herba Třezalková nať Synonymum. Herba hyperici Jsou to usušené kvetoucí vrcholky druhu Hypericum perforatum L. Obsahuje nejméně 0,05 % hypericinu (C30H16O8; Mr 504,5). Vlastnosti Droga slabého, charakteristického pachu. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Stonek jen nahoře větvený, oblý, se dvěma podélnými tenkými lištami, lysý. Listy vstřícné, vejčitě oválné, přisedlé, 15 mm až 20 mm dlouhé, celokrajné. Na okrajích listů černé, žláznaté chlupy, čepel s četnými malými olejovými nádržkami, prosvítavě tečkovaná. Květy pětičetné pravidelné, uspořádané v širokém vrcholíku vidlanů. Kališní lístky zelené, s ušty kopinatými, na okrajích s černými, žláznatými chlupy; korunní lístky zlatožluté na okrajích s černými, žláznatými chlupy; četné zlatožluté tyčinky uspořádané ve třech svazečcích. Semeník svrchní, třípouzdrý, blizna troj četná, červená. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je zelenožlutý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhy-drátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky pokožky s anizocytickými průduchy (2.8.3); úlomky žebříčkovitě ztlustlých cév; červené olejové nádržky nebo jejich úlomky; četná jednotlivá nebo shlučená pylová zrna s třemi klíčními póry. C. Práškovaná droga (355) se rozmačká mezi krycím a podložním sklíčkem. Pozoruje se ve vodě R; barví červenorůžově. N Strana 1882 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1882 Hyperici herba_____________________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 %. Chromatografíe. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R. Zkoušený roztok. 10 g práškované drogy (355) se protřepává 15 min se 100 ml methanolu R a pak se zfiltruje. Porovnávací roztok. 5 mg hyperosidu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Před nanášením roztoků se vrstva promyje methanolem R a usuší se na vzduchu. Na vrstvu se pak nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) 20 fA zkoušeného roztoku a 5 fA porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R a ethylacetatu R (10 + 10 + 20+ 100) po dráze 12 cm. Vrstva se suší nejprve na vzduchu a pak 2 min v proudu horkého vzduchu. Ještě horká vrstva se postříká roztokem difenylborylo-xyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je několik oranžových skvrn, z nichž jedna odpovídá polohou, velikostí a intenzitou skvrně hyperosidu na chromatogramu porovnávacího roztoku; dvě červené skvrny s hodnotou RF asi 0,85 (hypericin) a RF asi 0,80 (pseudohypericin); pod skvrnou odpovídající hyperosidu jsou patrné dvě světle modré skvrny (kyselina chlorogenová). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší v sušárně při 100 °Cažl05 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 %; stanoví se s 1,00 g práškované drogy (355). Stanovení obsahu 1,00 g práškované drogy (710) se extrahuje v Soxhletově přístroji chloroformem R tak dlouho, až zpět stéká bezbarvý chloroform. Tekutina se odstraní a droga se usuší volně na vzduchu. Pak se znovu extrahuje v Soxhletově přístroji acetonem R tak dlouho, až zpět stéká bezbarvý aceton. Tekutina se odpaří za sníženého tlaku do sucha, zbytek se rozpustí v methanolu R, převede se do odměrné baňky a zředí se methanolem R na 25,0 ml. Tekutina se zfiltruje, první 2 ml filtrátu se odstraní. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem Rna 25,0 ml. Změří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 590 nm za použití methanolu R jako kontrolní tekutiny a vypočítá se obsah hypericinu (C 30H xß ^ v procentech, podle vztahu: A . 0,174 m v němž značí: A - absorbanci zkoušeného roztoku při 590 nm, m - navážku drogy v gramech. Specifická absorbance hypericinu je 718. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1883 Ibuprofenum 1883 Ibuprofenum Ibuprofen C13H1802 Mr 206,28 CAS 15687-27-1 Je to kyselina (7tô)-2-(4-isobutylfenyl)propionová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C13H1802. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, v etheru, v methanolu a v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů a uhličitanů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 75 °C až 78 °C. B. 50,0 mg se rozpustí v roztoku hydroxidu sodného R (4 g/l) a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 240 nm až 300 nm za použití spektrofotometru s šířkou pásu 1,0 nm a rychlostí záznamu nejvýše 50 nm/min. Roztok vykazuje prodlevu při 258 nm a dvě absorpční maxima: při 264 nm a při 272 nm. Poměr absorbance změřené v maximu při 264 nm k absorbanci změřené v prodlevě při 258 nm je 1,20 až 1,30. Poměr absorbance změřené v maximu při 272 nm k absorbanci změřené v prodlevě při 258 nm je 1,00 až 1,10. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety ibuprofenu CRL. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 50 mg ibuprofenu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové bezvodé R, ethylacetatu R a hexanu R (5 + 25 + 75) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 30 min při 120 °C a potom se lehce postříká roztokem manganistanu draselného R (10 g/l) v kyselině sírové zředěné RS a zahřívá se 20 min při 120 °C. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. Strana 1884 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1884 Ichthammolum Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Optická otáčivost (2.2.7). -0,05° až +0,05°; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g v methanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20,0 ml. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí ve 2 ml acetonitrilu R a zředí se mobilní fázi na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 20 mg ibuprofenu CRL se rozpustí ve 2 ml acetonitrilu R, přidá se 1 ml roztoku kyseliny 2-(4-butylfenyl)propionové CRL (0,06 g/l) v acetonitrilu R a zředí se mobilní fázi na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um), - mobilní fáze, kterou je roztok připravený takto: smíchají se objemové díly kyseliny fosforečné R, acetonitrilu R a vody R (0,5 + 340 + 600), nechá se ustálit a zředí se vodou R na 1000 objemových dílů, průtoková rychlost je 2 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 214 nm. Kolona se ustaluje promýváním mobilní fází rychlostí 2 ml/min po dobu 45 min. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla 70 % až 90 % celého rozsahu stupnice zapisovače. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek je retenční čas ibuprofenu asi 20 min. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (b) a na získaném chromatogramu se měří výška (A) píku kyseliny 2-(4-butylfenyl)-propionové a výška (B) nejnižšího bodu křivky mezi tímto pikem a pikem ibuprofenu od základní linie. Zkoušku lze hodnotit, jestliže výška A je l,5krát větší než výška B. V případě potřeby se upraví koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi tak, aby bylo dosaženo požadovaného rozlišení. Nastříkne se 20 fA zkoušeného roztoku a 20 fA porovnávacího roztoku (a). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající l,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího kyselině 2-(4-butylfenyl)-propionové větší než plocha píku kyseliny 2-(4-butylfenyl)-propionové na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího kyselině 2-(4-butylfenyl)-propionové, není větší než 0,3násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %) a součet ploch takových píku není větší než 0,7násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,7 %). Nepřihlíží se k píku rozpouštědla a k pikům s plochou menší, než je 0,lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (10 Mg/g)-Porovnávací roztok se připraví za použití roztoku olova (1 Mg Pb/ml) připraveného zředěním základního roztoku olova (100 jug Pb/ml) methanolem R Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší ve vakuu nad oxidem fosforečným R. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1885 Ichthammolum 1885 Stanovení obsahu 0,450 g se rozpustí v 50 ml methanolu R, přidá se 0,4 mlfenolftaleinu RS1 a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do červeného zbarvení. Současně se provede slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,63 mg C13H1802. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Nečistoty A. kyselina 2-(3-isobutylfenyl)propionová, B. kyselina 2-(4-butylfenyl)propionová, C. 2-(4-isobutylfenyl)propionamid, D. kyselina 2-(4-methylfenyl)propionová, E. 4-isobutylacetofenon. Ichthammolum ***** * * Ichthamol Synonymum. Ichthamolum_________________________________________________________ CAS 8029-68-3 Je to produkt, který se získává destilací určitých živičných krystalických břidlic, následnou sulfonací získaného destilátu a jeho neutralizací amoniakem. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 50,0 % až 56,0 % sušiny, 4,5 % až 7,0 % celkového amoniaku (NH3; Mr 17,03), nejméně 10,5 % organicky vázané síry a nejvýše 20,0 % celkové síry ve formě síranu. Vlastnosti Hustá černohnědá kapalina, mísitelná s vodou a s glycerolem. Je těžce rozpustný v lihu 96%, v etheru, v mastných olejích a v tekutém parafinu. Tvoří homogenní směsi s voskem z ovčí vlny a s vazelínou. Zkoušky totožnosti A. 1,5 g se rozpustí v 15 ml vody R (roztok A). Ke 2 ml roztoku A se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R; vznikne pryskyřičná sraženina. Tekutina nad sraženinou se slije. Sraženinaje částečně rozpustná v etheru R. B. 2 ml roztoku A ze zkoušky A, vyhovují zkoušce na amonné soli a soli těkavých bází (2.3.1). C. Směs roztoku A a hydroxidu sodného zředěného RS získaná ve zkoušce B se odpaří a vyžíhá. Zbytek se smíchá s 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS; uvolňující se páry barví papír s octanem olovnatým R hnědě nebo černě. Roztok se zfiltruje; filtrát vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1). Strana 1886 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1886 Ichthammolum Zkoušky na čistotu Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10,0 ml čirého filtrátu získaného ve zkoušce Celkový amoniak se přidá 0,05 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l VS nebo hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS. Relativní hustota (2.2.5). 1,040 až 1,085; stanoví se se směsí stejných objemových dílů zkoušené látky a vody R Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,3 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Sušina. Do odvážené váženky obsahující 2 g písku R předem vysušeného do konstantní hmotnosti se přenese 1,000 g zkoušené látky a malá skleněná tyčinka. Zahřívá se 2 h na vodní lázni za častého míchání a suší se v sušárně při 100 °C až 105 °C tak dlouho, dokud rozdíl dvou po sobě následujících vážení není větší než 2,0 mg. Druhé vážení následuje po opakovaném hodinovém sušení. Celkový amoniak. 2,50 g se rozpustí ve 25 ml teplé vody R, převede se do 250ml odměrné baňky, přidá se 200 ml chloridu sodného RS a zředí se vodou Rna. 250,0 ml. Roztok se zfiltruje a prvních 20 ml filtrátu se odstraní. Ke 100,0 ml čirého filtrátu se přidá 25 ml formaldehydu RS předem zneutralizováného na fenolftalein RS1 a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do slabě růžového zabarvení. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 1,703 mg NH3. Organicky vázaná síra. 0,500 g se v asi 50ml porcelánové misce smíchá se 4 g uhličitanu sodného bezvodého R a s 3 ml dichlormethanu R a zahřívá se za stálého míchání, dokud se všechen dichlor-methan neodpaří. Potom se přidá 10 g hrubě práškovaného dusičnanu meďnatého R, důkladně se promíchá a směs se velmi opatrně zahřívá nad malým plamenem. Po proběhnutí reakce se zvýší teplota a zahřívá se tak dlouho, až reakční směs zčerná. Po vychladnutí se miska umístí do velké kádinky a přidá se 20 ml kyseliny chlorovodíkové R Po proběhnutí reakce se přidá 100 ml vody R zahřeje se k varu a zahřívá se, dokud se všechen oxid měďnatý nerozpustí. Roztok se zfiltruje, filtrát se zředí 400 ml vody R zahřeje se k varu a přidá se 20 ml chloridu barnatého RS1. Nechá se stát 2 h a zfiltruje se. Filtr se sraženinou se po promytí vodou R usuší a žíhá při asi 600 °C, dokud se dvě následující vážení neliší o více než 0,2 % hmotnosti zbytku. 1 g zbytku odpovídá 0,1374 g celkové síry. Vypočítá se obsah síry v procentech a odečte se procentuální obsah síry ve formě síranu. Síra ve formě síranu. 2,000 g se rozpustí ve 100 ml vody R, přidají se 2 g chloridu meďnatého R rozpuštěné v 80 ml vody R zředí se vodou R na 200,0 ml, promíchá se a zfiltruje. 100,0 ml filtrátu se zahřeje téměř k varu, přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a po kapkách 5 ml chloridu barnatého RS1 a zahřeje se na vodní lázni. Zfiltruje se, sraženina se promyje vodou R, vysuší se a žíhá při teplotě asi 600 °C, dokud se dvě následující vážení neliší o více než 0,2 % hmotnosti zbytku. 1 g zbytku odpovídá 0,1374 g síry ve formě síranů. Vypočítá se obsah síry ve formě síranů v procentech. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1887 Ichthammolum 1887 f Idoxuridinum Idoxuridin H04>C OH H CgH^INA H 354,10 CAS 54-42-2 Je to l-(2-deoxy-ß-D-eryrÄro-pentoruranosyl)-5-jod-2,4(lii,3//)pyrimidmdion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny CcHjJNA. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Taje při asi 180 °C za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety idoxuridinu CEL. Tablety se připraví odděleně za použití 1 mg zkoušené látky a 1 mg referenční látky a po 0,3 g bromidu draselného R B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (c). C. Asi 5 mg se zahřívá ve zkumavce nad plamenem; vyvíjejí se fialové páry. D. Asi 2 mg se disperguje v 1 ml vody R, přidají se 2 ml difenylaminu RS2 a 10 min se zahřívá ve vodní lázni; vzniká trvalé světle modré zbarvení. Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,500 g se rozpustí v hydroxidu sodném 1 mol/l RS a zředí se jím na 50,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 6,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,10 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 100 ml. Strana 1888 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1888 f Imipramini hydrochloridum_________________________________________________________________ Specifická optická otáčivost (2.2.7). +28° až +32°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (1 + 5) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26%> R a methanolu R (1 + 5) na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg 5-jodouracilu R, 20 mg 2 -deoxyuridinu R a 20 mg 5-brom-2 -de-oxyuridinu R se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26%> R a methanolu R (1 + 5) a zředí se stejnou směsí na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 0,20 g zkoušené látky se rozpustí v 5 ml porovnávacího roztoku (a). Porovnávací roztok (c). 20 mg idoxuridinu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26%) R a methanolu R (1 + 5) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. Porovnávací roztok (d). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26%o R a methanolu R (l + 5) na 20 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se dvakrát směsí objemových dílů amoniaku 26% R, chloroformu R a 2-propanolu R (10 + 40 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se po každém vyvíjení usuší v proudu studeného vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádné skvrny odpovídající 5-jodouracilu, 2 '-deoxyuridinu a 5-brom-2 '-deoxyuridinu nejsou intenzivnější než odpovídající skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících 5-jodouracilu, 2'-deoxyuridinu a 5-brom-2'-deoxyuridinu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou čtyři zřetelně oddělené skvrny. Jodidy. 0,25 g se rozpustí ve 25 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS, přidá se 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 50 ml. Nechá se stát 10 min a zfíltruje se. K 25 ml filtrátu se přidá 5 ml peroxidu vodíku zředěného RS a 10 ml chloroformu R a protřepe se. Růžové zbarvení chloroformové vrstvy není intenzivnější než zbarvení chloroformové vrstvy porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 1 ml roztoku jodidu draselného R (0,33 g/l) místo zkoušené látky (0,1 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší ve vakuu při 60 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,3000 g se rozpustí ve 20 ml dimethylformamidu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l KS*odpovídá 35,41 mg C^nE^O* Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1889 f Imipramini hydrochloridum 1889 f Imipramini hydrochloridum Imipraminiumchlorid Synonymum. Imipraminium chloratum________ © CI© C19H25CIN2 H 316,87 CAS 113-52-0 Je to {3-[5-(10,ll-dihydro-5/f-dibenz[ří/]azepinyl)]propyl}dimethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C19H25C1N2. Vlastnosti Bílý až slabě žlutý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, C a F. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 170 °C až 174 °C. B. 20 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na. 10,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 251 nm a prodlevu při 270 nm. Specifická absorbance v maximuje asi 260. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety imipraminiumchloridu CRL. D. Asi 5 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny dusičné R; vzniká intenzivně modré zbarvení. E. Asi 50 mg se rozpustí ve 3 ml vody R a přidá se 0,05 ml roztoku hydrochinonu R (25 g/l) v methanolu R; během 15 min nevzniká červené zbarvení. F. Asi 20 mg vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. Ke 3,0 g se přidá 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R, rychle se rozpustí třepáním a rozmělněním skleněnou tyčinkou a zředí se stejným rozpuštědlem na 30 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). Ihned po přípravě se zředí stejným objemem vody R. Tento roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HZ 6 (2.2.2, Metoda II). H cht—cht—cht—n; -CH3 ^CH3 Strana 1890 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1890 f Imipramini hydrochloridum_________________________________________________________________ Hodnota pH (2.2.3). 3,6 až 5,0; měří se roztok S ihned po přípravě. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Připravuje se v ěas potřeby. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem Rna 50 ml. Porovnávací roztok (b). 5 mg iminodibenzylu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. Připravuje se v ěas potřeby. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R, vody R kyseliny octové ledové R a ethylacetatu R (5 + 5 + 35 + 55) po dráze 12 cm. Vrstva se nechá 5 min sušit a potom se postříká roztokem dichromanu draselného R (5 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny sírové R a vody R (1 + 4) a ihned se pozoruje. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je modrá hlavní skvrna. Žádná skvrna odpovídající iminodibenzylu na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající iminodibenzylu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 4 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí v 50 ml chloroformu R a přidá se 10 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,5 ml žluti metanilové RS jako indikátoru. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 31,69 mg C19H25C1N2. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1891 f Imipramini hydrochloridum 1891 f Indapamidum Indapamid S02—NH2 C16H16CIN303S H 365,83 CAS 26807-65-8 Je to (Ä R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg indapamidu CRL se rozpustí v lihu 96%> R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg indometacinu CRL se rozpustí v 5 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se lihem 96%> R na 10 ml. Na vrstvu se nanese 10 [A každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, acetonu R a toluenu R (l + 20 + 79) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího rozto -ku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. Strana 1892 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1892 f Imipramini hydrochloridum_________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Optická otáčivost (2.2.7). -0,02° až +0,02°. 0,250 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 25,0 ml. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 15 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Nastříkne se po 10 fA každého roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je rozlišení mezi pikem indapamidu a pikem methylnitrosoindolinu nejméně 4,0 a na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je poměr signálu hlavního píku k šumu nejméně 6. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku indapamidu nečistoty B větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku indapamidu nečistoty B, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než 5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Methylnitrosoindolin. Nejvýše 5 Mg/g; provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkouška se provede za ochrany před světlem. Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v 1 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 10,0 ml. Protřepá-vá se 15 min, nechá se stát 1 h při 4 °C a pak se zfiltruje. Porovnávací roztok. 25,0 mg se rozpustí v 1,0 ml roztoku methylnitrosoindoUnu CRL (0,125 mg/l) v acetonitrilu R a zředí se vodou R na 10,0 ml. Protřepává se 15 min, nechá se stát 1 h při 4 °C a pak se zfiltruje. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cysilanizovaným pro chromatografii R (5 /u.m), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R tetrahydrofuranu R a roztoku tri-ethanolaminu R (1,5 g/l), jehož hodnota pH byla upravena na 2,8 kyselinou fosforečnou R, (7 + 20 + 73). Průtoková rychlost je 1,4 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 305 nm, Teplota kolony se udržuje na 30 °C. Nastřikuje se po 0,1 ml roztoků. Na chromatogramu porovnávacího roztoku se změří od základny výška A píku methylnitrosoindolinu, který je těsně před hlavním pikem, a výška B nejnižšího bodu křivky mezi pikem methylnitrosoindolinu a hlavního píku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku rozdíl mezi A a B je nejméně 85 % výšky A a poměr signálu píku methylnitrosoindolinu, který je těsně před hlavním pikem, k sumuje nejméně 3. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku odpovídajícího methylnitrosoindolinu není větší než rozdíl mezi plochami píku methylnitrosoindolinu na chromatogramech porovnávacího roztoku a zkoušeného roztoku. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1893 _________________________________________________________________f Imipramini hydrochloridum 1893 Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 0,10 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkouška se provede za ochrany před světlem a roztoky se připravují v čas potřeby nebo se uchovávají při teplotě do 4 °C. Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v 7 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a methanolu R a zředí se roztokem edetanu disodného R (0,2 g/l) na 20,0 ml. Porovnávací roztok (a). 30,0 mg indapamidu nečistoty B CRL se rozpustí ve 35 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a methanolu R a zředí se roztokem edetanu disodného R (0,2 g/l) na 100,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 35 ml stejných objemových dílů acetonitrilu R a methanolu R a zředí se roztokem edetanu disodného R (0,2 g/ml) na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů acetonitrilu R, methanolu R a roztoku edetanu disodného R (0,2 g/l) (17,5 + 17,5 + 65) na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí směsí objemových dílů acetonitrilu R, methanolu R a roztoku edetanu disodného R (0,2 g/ml) (17,5 + 17,5 + 65) na 20,0 ml. Porovnávací roztok (c). 20,0 mg indapamidu CRL se rozpustí v 7 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a methanolu R a zředí se roztokem edetanu disodného R (0,2 g/l) na 20,0 ml. Porovnávací roztok (d). 25,0 mg indapamidu CRL a 45,0 mg methylnitrosoindolinu CRL se rozpustí v 17,5 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a methanolu R a zředí se roztokem edetanu disodného R (0,2 g/l) na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,20 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografii R (5 /um), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, acetonitrilu R, methanolu R a roztoku edetanu disodného R (0,2 g/l) (0,1 + 17,5 + 17,5 + 65). Průtoková rychlost je 2 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Teplota kolony se udržuje na 40 °C. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek je retenční ěas hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) asi 11 min. Porovnávací roztok (c) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku indapamidu je nejvýše 1,0 %. V případě potřeby se upraví parametry integrátoru. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok a porovnávací roztok (c). Obsah bezvodé látky se vypočítá v procentech. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Strana 1894 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1894 f Imipramini hydrochloridum Nečistoty A. 2-methyl-l-nitrosoindolin, S02—NH2 B. 4-chlor-3-(sulfamoyl)-N-(2-methyl-l//-indol-l-yl)benzamid. f Indometacinum Indometacin Synonymum. Indomethacinum CH2—COOH C19H16CIN04 H 357,79 CAS 53-86-1 Je to kyselina [l-(4-chlorbenzoyl)-5-methoxy-2-methyl-3-indolyl]octová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 100,5 % sloučeniny C19H16C1N04. Vlastnosti Bílý nebo nažloutlý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1895 ________________________________________________________________________________f Insulinům 1895 Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 158 °C až 162 °C. B. 25 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 300 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 318 nm. Specifická absorbance v maximuje asi 170 až 190. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem indometaci-nu CRL. Zkouší se látky v pevném stavu bez rekrystalizace. D. 0,1 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím, v 10 ml lihu 96% fi.K0,l ml tohoto roztoku se přidají 2 ml čerstvě připravené směsi objemových dílů roztoku hydroxylamoniumchloridu R (250 g/l) a hydroxidu sodného zředěného RS (1 + 3), přidají se 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 1 ml chloridu železitého RS2 a promíchá se; vzniká fialovorůžové zbarvení. E. K 0,5 ml lihového roztoku ze zkoušky D se přidá 0,5 ml dimethylaminobenzaldehydu RS2; vznikne sraženina, která se po protřepání rozpustí. Zahřeje se na vodní lázni; roztok se zbarví modrozeleně. Pokračuje se v zahřívání po dobu 5 min a potom se 2 min chladí v ledové vodě; vznikne sraženina a barva roztoku se změní na světle šedozelenou. Přidají se 3 ml lihu 96% R; roztok je čirý a fialovorůžového zbarvení. Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Provede se tenko vrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu HF254 R. Vrstva se připraví za použití roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (46,8 g/l). Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Připravuje se v čas potřeby. Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 200 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů etheru petrolejového R a etheru R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 4 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí v 75 ml acetonu R, který byl 15 min probubláván dusíkem R prostým oxidu uhličitého a za stálého probublávání konstantním proudem dusíku se titruje hydroxidem sodným 0,1 mol/l KS* za použití 0,1 mlfenolftaleinu RS j ako indikátoru. Současně se provede slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 35,78 mg C19Hlť£lN04. Strana 1896 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1896 f Insulinům Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. A. kyselina 4-chlorbenzoová. f Insulinům ***** * * Insulin C256H381N65076S6 (prasečí) Mr 5777,58 CAS 12584-58-6 C254H377N65075S6 (hovězí) H 5733,52 Je to čištěná přírodní antidiabetická látka získaná z hovězí nebo prasecí slinivky břišní. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 95,0 % až 105,0 % prasecího insulinu C 25H 38N 6p 7S R a okyselí se 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.3.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Z 7 (2.2.2, Metoda II). Index lomu (2.2.6). 1,436 až 1,440. Relativní hustota (2.2.5). 0,850 až 0,855. Viskozita (2.2.9). 5 mPa.s až 10 mPa.s. Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0. Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 1,0. Číslo zmýdelnění (2.5.6). 183 až 193; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 5,00 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Strana 1938 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1938 f Isosorbidi dinitras dilutus Stanovení obsahu Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití trikosanu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg trikosanu R se rozpustí v heptanu R a zředí se jím na 250,0 ml. Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 100,0 ml. Porovnávací roztok. 20,0 mg isopropylhexadekanoatu CRL se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - křemenné kapilární kolony délky 50 m a vnitřního průměru 0,2 mm s vnitřními stěnami pokrytými 0,2/zm vrstvou polykyanopropylsiloxanu R, - vodíku pro chromatografii Äjako nosného plynu při tlaku 0,15 MPa, - plamenoionizaěního detektoru, - injektoru s děličem (1/40). Teplota kolony se zvyšuje ze 125 °C na 185 °C rychlostí 10 °C/min, teplota vstřikovacího prostoru a detektoru se udržuje na 250 °C. Nastříkne se vhodný objem zkoušeného roztoku (asi 2 (A) a stejný objem porovnávacího roztoku. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. f Isosorbidi dinitras dilutus Triturace isosorbiddinitratu NO, I ? V H" O o : ^— o—no. C6H8N208 Mr236,14 CAS 87-33-2 Je to triturace isosorbiddinitratu a monohydrátu laktosy nebo mannitolu. Obsahuje nejméně 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství l,4:3,6-dianhydro-D-glucitol-2,5-dinitratu. Upozornění: neředěný isosorbiddinitrat může při otřesu nebo zahřátí explodovat. Proto je třeba zacházet s ním opatrně a pracovat jen s velmi malým množstvím. Vlastnosti Neředěný isosorbiddinitrat je jemný bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v acetonu a mírně rozpustný v lihu 96%. Rozpustnost triturace isosorbiddinitratu závisí na pomocné látce a její koncentraci. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1939 ___________________________________________________________________f Isosorbidi dinitras dilutus 1939 Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, C a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety připravené ze zbytku zkoušené látky ze Zkoušky totožnosti D se shoduje se spektrem tablety isosorbiddinitratu CRL. B. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. Množství zkoušené látky odpovídající 10 mg isosorbiddinitratu se protřepává 5 min 10 ml lihu 96% R a pak se zfiltruje. Porovnávací roztok. Množství isosorbiddinitratu CRL odpovídající 10 mg isosorbiddinitratu se protřepává 5 min 10 ml lihu 96% R a pak se zfiltruje. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (5 + 95) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pak se postříká čerstvě připraveným škrobem sjodidem draselným RS a vrstva se vystaví na 15 min působení ultrafialového světla při 254 nm. Pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. C. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. Množství zkoušené látky odpovídající 0,10 g laktosy nebo mannitolu se protřepává 10 ml vody R, v případě potřeby se zfiltruje. Porovnávací roztok (a). 0,10 g laktosy R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 0,10 g mannitolu R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Porovnávací roztok (c). Smíchají se stejná objemová množství porovnávacího roztoku (a) a porovnávacího roztoku (b). Na vrstvu se nanese odděleně po 1 fA každého roztoku a startovní body se dobře usuší. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R, kyseliny octové bezvodé R a dichlorethanu R (10 + 15 + 25 + 50) po dráze 15 cm. Poměry jednotlivých složek mobilní fáze je třeba dodržet, i malý nadbytek vody způsobí zákal. Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu a vyvíjení se ihned opakuje za použití nově připravené směsi, pak se vrstva usuší v proudu horkého vzduchu a postříká se kyselinou 4-aminobenzoovou RS. Vrstva se suší v proudu studeného vzduchu do odstranění pachu acetonu a pak se zahřívá 15 min při 100 °C. Po ochlazení se postříká roztokem jodistanu sodného R (2 g/l), usuší se v proudu studeného vzduchu a zahřívá se 15 min při 100 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) odpovídající laktose nebo hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) odpovídající mannitolu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. D. Množství zkoušené látky odpovídající 25 mg isosorbiddinitratu se protřepává 5 min 10 ml acetonu R, pak se zfiltruje a odpaří do sucha při teplotě nepřevyšující 40 °C. Zbytek se suší 16 h nad oxidem fosforečným R při tlaku 0,7 kPa. Teplota tání (2.2.14) zbytku je 69 °C až 72 °C. Zkoušky na čistotu Anorganické nitráty. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR. Strana 1940 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1940 f Isosorbidi dinitras dilutus___________________________________________________________________ Zkoušený roztok. Množství zkoušené látky odpovídající 0,10 g isosorbiddinitratu se proťrepává s 5 ml lihu 96% R a pak se zfiltruje. Porovnávací roztok. 10 mg dusičnanu draselného R se rozpustí v 1 ml vody R a zředí se lihem 96% Rna 100 ml Na vrstvu se nanese oddelene po 10 fA každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, acetonu R a toluenu Ä(15 + 30 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se suší v proudu vzduchu do odstranění pachu kyseliny octové. Pak se důkladně postříká čerstvě pripraveným škrobem sjodidem draselným RS a vystaví se na 15 min působení ultrafialového světla při 254 nm. Pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající nitrátovému iontu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %, počítáno jako dusičnan draselný). Isosorbid-5-nitrat, isosorbid-2-nitrat. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29), viz Stanovení obsahu, při vlnové délce 210 nm až 215 nm. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční easy: isosorbiddinitratu asi 5 min; isosorbid-2-nitrátu asi 8 min; isosorbid-5-nitratu asi 11 min. Nastříkne se 10 fA porovnávacího roztoku (c). Při použití zapisovače se nastaví citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) byla nejméně 20 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 10 fA porovnávacího roztoku (e). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) rozlišení mezi píky isosorbiddinitratu a isosorbid-2-nitratu je nejméně 6,0. Nastříkne se 10 fA zkoušeného roztoku (a), 10 fA porovnávacího roztoku (c) a 10 fA porovnávacího roztoku (d). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není plocha píku odpovídajícího iso-sorbid-2-nitratu větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %) a plocha píku isosorbid-5-nitratu není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,5 %). Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok (a). Množství zkoušené látky odpovídající 25,0 mg isosorbiddinitratu CRL se smíchá s 20 ml mobilní fáze a míchá se 15 min pomocí ultrazvuku, pak se zředí mobilní fází na 25,0 ml a zfiltruje se vhodným membránovým filtrem. Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). Množství isosorbiddinitratu CRL odpovídající 25,0 mg isosorbiddinitratu se smíchá s 20 ml mobilní fáze a míchá se 15 min pomocí ultrazvuku, pak se zředí mobilní fází na 25,0 ml a zfiltruje se vhodným membránovým filtrem. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Porovnávací roztok (c). 10,0 mg isosorbid-2-nitratu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. 0,1 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml. Porovnávací roztok (d). 10,0 mg isosorbidmononitratu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml. 0,1 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml. Porovnávací roztok (e). 5 mg isosorbid-2-nitratu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se smíchá s 0,5 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se mobilní fází na 10 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1941 ___________________________________________________________________f Isosorbidi dinitras dilutus 1941 Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem aminopropylmethylsilanizovanýmpro chromatografii R (10 Mm)> - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů ethanolu R a trimethylpentanu R (15 + 85), při průtokové rychlosti 1 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 230 nm. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (b). Při použití zapisovače se nastaví citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Pokud se plochy píku dvou po sobě následujících nástřiků liší o více než 1,0 %, nastříkne se roztok ještě čtyřikrát a spočítá se relativní směrodatná odchylka ze všech šesti nástřiků. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka šesti nástřiků není větší než 2,0 %. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (b). Vypočítá se obsah isosorbiddinitratu v procentech deklarovaného obsahu. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede obsah isosorbiddinitratu v procentech. Nečistoty A. anorganické dusičnany, NO, I ? H O^l^—OH " H B. isosorbid-2-nitrát, ?HH O^l^-f—O—N02 C. isosorbid-mononitrat (isosorbid-5-nitrat). Strana 1942 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1942 f Isosorbidi mononitras dilutus f Isosorbidi mononitras dilutus Triturace isosorbidmononitratu pH 7X1 O^l^f—O—N02 " H C6H9N06 H191.14 CAS 16051-77-7 Je to triturace isosorbidmononitratu a monohydrátu laktosy nebo mannitolu. Obsahuje 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství 1,4:3,6-dianhydro-D-glucitol-5-nitrátu. Vlastnosti Neředěný Isosorbidmononitrat je bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě, v acetonu, v lihu 96% a v dichlormethanu. Rozpustnost triturace isosorbidmononitratu závisí na pomocné látce a její koncentraci. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, C a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zbytku zkoušené látky ze Zkoušky totožnosti D se shoduje se spektrem tablety isosorbidmononitratu CRL. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. Množství zkoušené látky odpovídající 10 mg isosorbidmononitratu se protře -pává 5 min s 10 ml lihu 96% R a pak se zfiltruje. Porovnávací roztok. 10 mg isosorbidmononitratu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (5 + 95) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pak se postříká čerstvě připraveným škrobem sjodidem draselným RS a vrstva se vystaví na 15 min působení ultrafialového světla při 254 nm. Pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. Množství zkoušené látky odpovídající 0,10 g laktosy nebo mannitolu se protřepává s 10 ml vody R, v případě potřeby se zfiltruje. Porovnávací roztok (a). 0,10 g laktosy R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 0,10 g mannitolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (c). Smíchají se stejné objemové díly porovnávacího roztoku (a) a porovnávacího roztoku (b). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1943 ________________________________________________________________f Isosorbidi mononitras dilutus 1943 Na vrstvu se nanese odděleně po 1 /A každého roztoku a nanesené body se dobře usuší. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R, kyseliny octové bezvodé R a dichloretha-nu R (10 + 15 + 25 + 50) po dráze 15 cm. Poměry jednotlivých složek mobilní fáze je třeba přesně dodržet, i malý nadbytek vody způsobí zákal. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a vyvíjení se ihned opakuje za použití nově připravené mobilní fáze. Usuší se v proudu teplého vzduchu a postříká se kyselinou 4-amino-benzoovou RS. Vrstva se suší v proudu studeného vzduchu do odstranění pachu acetonu a pak se suší 15 min při 100 °C. Po ochlazení se postříká roztokem jodistanu sodného R (2 g/l), usuší se v proudu studeného vzduchu a zahřívá se 15 min při 100 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) odpovídající laktose nebo hlavní skvrně na chromatogramu (b) odpovídající mannitolu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. D. Množství zkoušené látky odpovídající 25 mg isosorbidmononitratu se protřepává 5 min s 10 ml acetonu R, pak se zfiltruje a odpaří do sucha při teplotě nepřesahující 40 °C. Zbytek se suší 16 h nad oxidem fosforečným R při tlaku 0,7 kPa. Teplota tání (2.2.14) zbytku je 89 °C až 91 °C. Zkoušky na čistotu Anorganické dusičnany. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silika-gelu HR. Zkoušený roztok. Množství zkoušené látky odpovídající 0,10 g isosorbidmononitratu se protřepává s 5 ml lihu 96% R a pak se zfiltruje. Porovnávací roztok. 10 mg dusičnanu draselného R se rozpustí v 1 ml vody R a zředí se lihem 96% R na 100 ml Na vrstvu se nanese odděleně po 10 /A každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, acetonu R a toluenu Ä(15 + 30 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se suší v proudu vzduchu do odstranění pachu kyseliny octové. Pak se důkladně postříká čerstvě připraveným škrobem s jodidem draselným RS a vystaví se na 15 min působení ultrafialového světla při 254 nm. Pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající dusičnanovému iontu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %, počítáno jako dusičnan draselný). Isosorbiddinitrat, isosorbid-2-nitrat. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29), viz Stanovení obsahu, při vlnové délce 210 nm až 215 nm. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční easy: isosorbiddinitra-tu asi 5 min; isosorbid-2-nitrátu asi 8 min; isosorbid-5-nitratu asi 11 min. Nastříkne se 10 fA porovnávacího roztoku (b). Při použití zapisovače se nastaví citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 20 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 10 fA porovnávacího roztoku (d). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je rozlišení mezi píky isosorbid-2-nitratu a isosorbid-5-nitratu nejméně 4,0. Strana 1944 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1944 f Isosorbidi mononitras dilutus________________________________________________________________ Nastříkne se 10 fA zkoušeného roztoku (a), 10 fA porovnávacího roztoku (b) a 10 fA porovnávacího roztoku (c). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není plocha píku odpovídajícího iso-sorbid-2-nitratu větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a plocha piku isosorbiddinitratu není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %). Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok (a). Množství zkoušené látky odpovídající 25,0 mg isosorbidmononitratu se smíchá s 20 ml mobilní fáze a míchá se 15 min pomoci ultrazvuku, pak se zředí mobilní fází na 25,0 ml a zfiltruje se vhodným membránovým filtrem. Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 25,0 mg isosorbidmononitratu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 10,0 mg isosorbid-2-nitratu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. 0,1 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml. Porovnávací roztok (c). Množství isosorbiddinitratu CRL odpovídající 10,0 mg isosorbiddinitratu se smíchá s 15 ml mobilní fáze a míchá se 15 min pomoci ultrazvuku, pak se zředí mobilní fází na 20,0 ml a zfiltruje se vhodným membránovým filtrem. 0,1 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Porovnávací roztok (d). 5 mg isosorbidmononitratu CRL a 5 mg isosorbid-2-nitratu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem amino-propylmethylsilanizovaným pro chromatografii R (10 fj.ro), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů ethanolu R a trimethylpentanu R (15 + 85), při průtokové rychlosti 1 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 230 nm. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a). Při použití zapisovače se nastaví citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Pokud se plochy píku dvou po sobě následujících nástřiků liší o více než 1,0 %, nastříkne se roztok ještě čtyřikrát a spočítá se relativní směrodatná odchylka ze všech šesti nástřiků. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka šesti nástřiků není větší než 2,0 %. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (a). Vypočítá se obsah isosorbidmononitratu v procentech deklarovaného obsahu. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede obsah isosorbidmononitratu v procentech. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1945 f Isotretinoinum 1945 Nečistoty A. anorganické dusičnany, 0,N—o- O—NO, B. isosorbid-dinitrat, NO, I O . O ! T—OH " H C. isosorbid-2-nitrát. f Isotretinoinum Isotretinoin H,C ^2o'~'28^-'2 COOH Mr 300,44 CAS 4759-48-2 Je to kyselina (2Z,4£',6£',8£)-3,7-dimethyl-9-(2,6,6-trimethyl-l-cyklohexen-l-yl)-2,4,6,8-nona-tetraenová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C 2oH2P2- Vlastnosti Žlutý nebo světle žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v dichlormethanu, mírně rozpustný v etheru, těžce rozpustný v lihu 96 %. Vlivem tepla, světla a vzduchu se rozkládá, zejména v roztoku. Všechny postupy se provádějí co nejrychleji a za ochrany před světlem; použijí se čerstvě připravené roztoky. Strana 1946 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1946 f Isotretinoinum____________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 75,0 mg se rozpustí v 5 ml dichlormethanu R a ihned se zředí okyseleným 2-propanolem R (připraví se zředěním 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS 2-propanolem R na 1000 ml) na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí okyseleným 2-propanolem R na 100,0 ml a 5,0 ml takto zředěného roztoku se dále zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 300 nm až 400 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 354 nm. Specifická absorbance v maximuje 1290 až 1420. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety isotretinoinu CRL. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg isotretinoinu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b).\0 mg isotretinoinu CRL a 10 mg tretinoinu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, acetonu R, etheru prostého peroxidických látek R a cyklohexanu R (2 + 4 + 40 + 54) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. D. Asi 5 mg se rozpustí v 2 ml chloridu antimonitého RS; vzniká intenzivní červené zbarvení, které se později změní na fialové. Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. Porovnávací roztok (a). 10,0 mg tretinoinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem Rna 25,0 ml. Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) a 0,5 ml zkoušeného roztoku se promíchá a zředí se methanolem R na 25,0 ml. Porovnávací roztok (d). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem Rna 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografii R (10 /u.m), - mobilní fáze, kterou je roztok kyseliny octové ledové R 0,5% (V/V) ve směsi objemových dílů methanolu R a vody R v takovém poměru, aby retenční ěas tretinoinu byl asi 15 min (obvykle 77 + 23). Průtoková rychlost je 1,4 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 353 nm. Odděleně se nastříkne po 10 fA každého z porovnávacích roztoků (b), (c) a (d) a zkoušeného roztoku. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnáva Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1947 _________________________________________________________________f Isoxsuprini hydrochloridum 1947 čího roztoku (b) nebyla menší než 70 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky isotretinoinu a tretinoinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je nej -méně 2,0. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího tretinoinu není větší, než je plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, píku rozpouštědla a píku tretinoinu, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce (d) na těžké kovy. K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 16 h ve vakuu. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí v 70 ml acetonu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 30,04 mg C20H2p2. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 25 °C. Doporučuje se chránit zbylý obsah otevřeného použitého obalu v atmosféře inertního plynu. Separandum. Nečistoty A. tretinoin, B. kyselina (2Z,4£',6Z,8£)-3,7-dimethyl-9-(2,6,6-trimethyl-l-cyklohexenyl)-2,4,6,8-nonatetraenová (kyselina 9,13 -di-czs-retinoová), C. kyselina (2Z,4Z,6£',8£)-3,7-dimethyl-9-(2,6,6-trimethyl-l-cyklohexenyl)-2,4,6,8-nonatetraenová (kyselina 11,13 -di-czs-retinoová), D. kyselina(2£',4£',6Z,8£)-3,7-dimethyl-9-(2,6,6-trimethyl-l-cyklohexenyl)-2,4,6,8-nonatetraenová (kyselina 9-czs-retinoová), E. oxidační produkty isotretinoinu. Strana 1948 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1948 f Isoxsuprini hydrochloridum f Isoxsuprini hydrochloridum Isoxsupriniumchlorid pH CH3 CH3 C—C—NH2—C—CH2—O H H H OH CH3 CH, ! i T C—C—N H,—C—CH,—O 1:1 H H H © Cl© © Cl© C18H24CIN03 .337,85 CAS 579-56-6 Je to (1 RS,2SR)[ 1 -hydroxy-1 -(4-hydroxyfenyl)]isopropyl-( 1 SR)-1 -fenoxyisopropylamoniumchlo-rid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C18H24C1N03. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru a dichlormethanu. Taje asi při 205 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. 50,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 50,0 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje dvě maxima, při 269 nm a 275 nm. Specifické absorbance v maximu při 269 nm je 71 až 74 a v maximu při 275 je 70 až 73. Zkoušku lze hodnotit, jestliže při zkoušce rozlišení (2.2.25) poměr absorbancí je nejméně 1,7. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety připravené z bromidu draselného R a zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety isoxsupriniumchloridu CRL připravené stejným způsobem. Pokud spektra vykazují rozdíly, rozpustí se 50 mg zkoušené látky a porovnávací látky odděleně ve 2 ml methanolu R, přidá se 15 ml dichlormethanu R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GR. Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 20 mg isoxsupriniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1949 _________________________________________________________________f Isoxsuprini hydrochloridum 1949 Na vrstvu se nanese odděleně po 10 ul obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a dichlormethanu R (0,25 + 15 + 85) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a postříká se roztokem manganistanu draselného R (10 g/l). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. D. K 1 ml roztoku S (viz Zkoušky na čistotu) se přidá 0,05 ml síranu meďnatého RS a 0,5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS; roztok zmodrá. Přidá se 1 ml etheru R, protřepe se a vrstvy se nechají oddělit; horní vrstva zůstává bezbarvá. E. 2 ml roztoku S vyhovují zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,50 g se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, ve vodě prosté oxidu uhličitého R, ochladí se a zředí sejí na 50,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,0; měří se roztok S. Optická otáčivost (2.2.7). Úhel optické otácivosti roztoku S je -0,05 ° až +0,05 °. Fenony. 10,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. Absorbance (2.2.25) měřená v maximu při 310nmje nejvýše 0,10 (1,0 %, počítáno jako nečistota B). Příbuzné látky. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití hexakosanu R jako vnitřního standardu. Roztoky se připraví bezprostředně před použitím. Roztok vnitřního standardu (a). 0,1 g hexakosanu R se rozpustí v trimethylpentanu R a zředí se jím na 20 ml. Roztok vnitřního standardu (b). 1 ml vnitřního standardu (a) se zředí trimethylpentanem R na 50 ml. Zkoušený roztok. K 10,0 mg se přidá 0,5 ml N-trimethylsilylimidazolu R. Zahřívá se 10 min při 65 °C. Nechá se vychladnout, potom se přidají 2,0 ml roztoku vnitřního standardu (b) a 2,0 ml vody R a protřepe se. Použije se horní vrstva. Porovnávací roztok (a). K 10,0 mg se přidá 0,5 ml N-trimethylsilylimidazolu R. Zahřívá se 10 min při 65 °C, nechá se vychladnout, potom se přidají 2,0 ml roztoku vnitřního standardu (a) a 2,0 ml vody R. Protřepe se a 1,0 ml horní vrstvy se zředí trimethylpentanem R na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). K 10,0 mg zkoušené látky se přidá 0,5 ml N-trimethylsilylimidazolu R a zahřívá se 10 min při 65 °C. Nechá se vychladnout, potom se přidají 2,0 ml trimethylpentanu R a 2,0 ml vody R a protřepe se. Použije se horní vrstva. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografií R (125 umaž 135 um), impregnovanou 3 % polydimethylsiloxanu R, - dusíku pro chromatografií R j ako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje 25 min na 195 °C, potom se zvyšuje rychlostí 5 °C/min na 215 °C, při níž se udržuje 10 min; teplota nástřikového prostoru a detektoru je 225 °C. Nastříkne se 1 ul porovnávacího roztoku (a). Látky se eluují v následujícím pořadí: isoxsuprin a hexakosan. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výšky dvou hlavních píku nebyly menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na získaném chromatogramu j e rozlišení mezi pikem odpovídajícím isoxsuprinu a pikem odpovídajícím hexakosanu nejméně 5,0. Strana 1950 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1950 f Isoxsuprini hydrochloridum Nastříkne se 1 ul porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu se ověří, že neobsahuje žádný pík se stejným retenčním časem jako vnitřní standard. Nastříkne se 1 ul zkoušeného roztoku a 1 ul porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) se vypočte poměr (R) plochy píku trimethylsilylderivátu isoxsupnnu k ploše píku vnitřního standardu. Z chromatogramu zkoušeného roztoku se vypočte poměr součtu ploch všech píku, kromě hlavního píku, píku vnitřního standardu a píku rozpouštědla, k ploše píku vnitřního standardu: tento poměr není větší než R (2,0 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 ug/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 fig Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí v 80 ml lihu 96% R přidá se 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 33,78 mg C xgH^QNOj. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty OH Chi, CH3 i T T c—c—NH2—c—CH2—o H H H © Cl© A. (lRS',25'Ä)-[l-hydroxy-l-(4-hydroxyfenyl)]isopropyl-(lRS)-l-fenoxyisopropylamoniumchlo-rid. B. 1 -(4-hydroxyfenyl)-2-(2-fenoxyethylamino-1 -methyl)propan-1 -on. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1951 Juniperi fructus 1951 Juniperi fructus Jalovcový plod Synonymum. Fructus juniperi Je to usušený zralý plod druhu Juniperus communis L. Obsahuje nejméně 10 ml silice v 1 kilogramu drogy. Vlastnosti Droga aromatického pachu a chuti. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Kulovitý plod o průměru až 10 mm, fialově hnědý až černohnědý, lysý, často modře ojíněný. Je tvořen třemi masitými plodními šupinami. Na temeni plodu třípaprsěitý šev s nezřetelnými hrboly mezi jednotlivými paprsky, na bázi plodu často zbytek stopky. V nahnědlém drolivém parenchymu jsou uložena tři, řidčeji dvě malá, podlouhlá, ostře trojhranná, na hřbetní straně mírně zaoblená, velmi tvrdá semena. Na zevní straně jsou obklopena velkými siliěnými nádržkami s pryskyřiěnatým, lepivým obsahem. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je hnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky pokožky oplodí z buněk se stěnami ztlustlými, tečkovanými, vyplněné hnědou hmotou; anomocytické průduchy (2.8.3) jen zřídka; úlomky pokožky z temene plodu se zubovitými buňkami; úlomky hypodermis s buňkami ztlustlými, kolenchymatickými; velké, okrouhlé, tenkostenné buňky mezokarpu se světlým až na-hnědlým zrnitým obsahem; nepravidelné, velké nažloutlé idioblasty se stěnami mírně ztlustlými až mírně zdřevnatělými a s několika štěrbinovitými dvůrky (soudeěkové buňky); úlomky oseme-ní s buňkami ztlustlými, sklerenchymatickými, z nichž každá obsahuje krystal šťavelanu vápenatého; úlomky endospermu s buňkami tenkostennými, obsahujícími olej a aleuronová zrna. C. 0,5 g práškované drogy (710) se smíchá s 10 ml methanolu R a zahřeje se k varu. Po ochlazení se zfiltruje. 1 ml filtrátu se opatrně smíchá s 1 ml kyseliny sírové R; vznikne ěervenofialové zbarvení. D. Zbytek filtrátu ze Zkoušky totožnosti C se odpaří na vodní lázni do sucha. Odparek se smíchá s 5 ml vody R a zahřívá se 2 min na vodní lázni. Po ochlazení se zfiltruje. 2 ml filtrátu se smíchá s 1 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS; vznikne žlutooranžové zbarvení. E. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,5 g práškované drogy (355) se smíchá s 5 ml dichlormethanu R a protřepává se 2 min až 3 min, pak se zfiltruje. Porovnávací roztok. 10 [A cineolu R a 4,0 mg guajazulenu R se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) 20 fA zkoušeného roztoku a 10 fA porovnávacího roztoku. Vyvíjí se dichlormethanem R po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v dolní třetině hnědá N Strana 1952 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1952 Juniperi fructus_____________________________________________________________ až šedofialová skvrna (cineol) a v blízkosti čela chromatogramu oranžově hnědá skvrna (guajazulen). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je široká nepravidelná červenofialová skvrna (diterpenové kyseliny) s hodnotou RF nižší než hodnota R-, cineolu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Další intenzivní červenofialová skvrna (monoterpeny, seskviterpeny) je v poloze odpovídající přibližně skvrně guajazulenu na chromatogramu porovnávacího roztoku. V poloze vymezené skvrnami cineolu a guajazulenu na chromatogramu porovnávacího roztoku, jsou většinou čtyři načervenalé nebo modrofialové skvrny. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 % a nejvýše 15 % hnědých a nezralých plodů. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 20,0 %; 2,000 g drogy se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 4,0 %. Stanovení obsahu Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). 20,0 g lehce rozmačkané drogy se destiluje 90 min rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min v 500ml baňce se 200 ml vody R; do dělené trubice se přidá 0,5 ml xylenu R. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1953 ___________________ Kalii acetas 1953 Kalii acetas Octan draselný C2H3K02 H 98,14 CAS 127-08-2 Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C2H3K02. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je hygroskopický, velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Vyhovuje zkoušce (a) na octany (2.3.1). B. Vyhovuje zkoušce (a) na draslík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 7,5 až 9,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20 ml. Redukující látky. 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 100 ml, přidá se 5 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,5 ml roztoku manganistanu draselného R (0,32 g/l), promíchá se a opatrně se 5 min vaří; roztok zůstane růžový. Chloridy (2.4.4). 2,5 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 Mg/g)- Sírany (2.4.13). 7,5 ml roztoku S zředěného vodou destilovanou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 Mg/g)- Hliník (2.4.17). Jestliže j e látka určena pro výrobu roztoků pro peritoneální dialýzu, hemofiltraě- ních roztoků nebo hemodialyzaěních roztoků, vyhovuje následující zkoušce na hliník. 2,0 g se rozpustí v 50 ml vody R a přidá se 5 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (1 Mg/g)- Jako porovnávací roztok se použije směs 1 ml základního roztoku hliníku (2 jug AI/ml), 5 ml tlumivého roztoku octanového opH 6,0 a 49 ml vody R. Připraví se kontrolní roztok za použití směsi 5 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 50 ml vody R. Železo (2.4.9). 5 ml roztoku S zředěného vodou R na 10 ml vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 5,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (4 //g/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 ßg Pb/ml). * * * * * Strana 1954 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1954 Kalii aluminii sulfas_________________________________________________________________________ Sodík. Nejvýše 0,5 %; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda II). Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku sodíku (200 jug Na/ml) a zředěním dle potřeby vodou R. Měří se emisní intenzita při 589 nm. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 80,0 mg se rozpustí ve 20 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 0,2 ml naftolbenzeinu RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS. Provede se slepá zkouška. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 9,81 mg C2H3K02. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před vlhkostí. Kalii aluminii sulfas Síran draselno-hlinitý Synonyma. Aluminium kalium sulfuricum, Alumen, síran hlinito-draselný KAI(S04)2. 12H20 Mr 474,38 CAS 7784-24-9 Je to dodekahydrát síranu draselno-hlinitého. Obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny KA1(S04)2. . 12H20. Vlastnosti Granulovaný prášek nebo bezbarvá průhledná krystalická hmota. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný ve vroucí vodě, dobře rozpustný v glycerolu, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkouškám na sírany (2.3.1). B. Roztok S vyhovuje zkoušce na hliník (2.3.1). C. 10 ml roztoku S se protřepe s 0,5 g hydrogenuhličitanu sodného R a zfiltruje se. Filtrát vyhovuje zkoušce (a) na draslík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). + * * * * Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1955 _____________________________________________________________________________Kalii carbonas 1955 Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 3,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml. Amonium (2.4.1). K 1 ml roztoku S se přidají 4 ml vody R 0,5 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 14 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na amonium (0,2 %). Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jUgPb/ml). Železo (2.4.9). 2 ml roztoku S zředěné vodou R na 10 ml vyhovují limitní zkoušce na železo (100 Mg/g)- Při zkoušce se použije 0,3 ml kyseliny thioglykolové R. Stanovení obsahu 0,900 g se rozpustí ve 20 ml vody R a provede se chelatometrická titrace hliníku (2.5.11). 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 47,44 mg KA^SO^ - 12H20. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Kalii bromidům ***** * * * * Bromid draselný Synonymum. Kalium bromatum_____________________________________________________ KBr Mr 119,00 CAS 7758-02-3 Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 100,5 % sloučeniny KBr. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystalky. Je snadno rozpustný ve vodě a v glycerolu, těžce rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Vyhovuje zkouškám na bromidy (2.3.1). B. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkouškám na draslík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml modře bromthymolo-vé RS1. Ke změně zbarvení roztoku se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Strana 1956 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1956 Kalii carbonas Bromicnany. K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml škrobu RS, 0,1 ml roztoku jodidu draselného R (100 g/l) a 0,25 ml kyseliny sírové 0,5 mol/l RS a nechá se stát 5 min chráněn před světlem; nevzniká žádné modré nebo fialové zbarvení. Chloridy. 1,000 g se rozpustí v kuželové baňce ve 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS, přidá se 5 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R a zahřívá se na vodní lázni až do úplného odbarvení. Stěny baňky se omyjí malým množstvím vody R, 15 min se zahřívá na vodní lázni, ochladí se, zředí vodou R na 50 ml a přidá se 5,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l KS* a 1 ml dibutylftalatu R. Protřepe se a titruje thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS za použití 5 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru. Spotřeba dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VSje nejvýše 1,7 ml (0,6 %). Zjištěná spotřeba dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS se použije ve zkoušce Stanovení obsahu. Jodidy. K 5 ml roztoku S se přidá 0,15 ml chloridu železitého RSI a 2 ml chloroformu R a protřepe se. Po oddělení je chloroformová vrstva bezbarvá (2.2.2, Metoda I). Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 Mg/g)- Baryum. K 5 ml roztoku S se přidá 5 ml vody destilované R a 1 ml kyseliny sírové zředěné RS. Roztok po 15 min neopalizuje intenzivněji než směs 5 ml roztoku S a 6 ml vody destilované R Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jUgPb/ml). Železo (2.4.9). 5 ml roztoku S zředěného na 10 ml vodou R vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 Mg/g)- Hořčík a kovy alkalických zemin (2.4.7). 10,0 g vyhovuje limitní zkoušce na hořčík a kovy alkalických zemin. Spotřeba edetanu disodného 0,01 mol/l VS je nejvýše 5,0 ml (200 f-ig/nú, počítáno jako Ca). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,00 g se 3 h suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 2,000 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 50 ml vody R, 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l KS* a 2 ml dibutylftalatu R a promíchá se. Titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS za použití 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru a za intenzivního míchání před koncem titrace. Od nalezené spotřeby dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS se odečte spotřeba dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS zjištěná při limitní zkoušce na chloridy. 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 11,90 mg KBr. Kalii carbonas Uhličitan draselný K2C03 Mr 138,21 CAS 584-08-7 Vysušen předepsaným způsobem, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny K2C03. N Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1957 Kalii carbonas 1957 Vlastnosti Bílý zrnitý hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Na vzduchu přijímá oxid uhličitý a přechází pomalu na hydrogenuhliěitan draselný, který lze krátkým vyžíháním látky převést zpět na uhličitan draselný. Zkoušky totožnosti A. 1 g se rozpustí v 10 ml vody R; roztok je silně zásaditý (2.2.4). B. 2 ml roztoku získaného ve zkoušce A vyhovují zkoušce na uhličitany a hydrogenuhliěitany (2.3.1). C. 1 ml roztoku získaného ve zkoušce A vyhovuje zkoušce na draslík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 4,0 g se rozpustí po částech ve směsi 10 ml kyseliny chlorovodíkové R a 50 ml vody destilované R. Zahřeje se k varu, ochladí se, zneutralizuje se hydroxidem sodným zředěným RS na papír lakmusový červený R a zředí se vodou destilovanou R na 100 ml. Vzhled roztoku. 5,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 25 ml. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II). Alkalické hydroxidy a hydrogenuhliěitany. 0,4 g se rozpustí ve 20 ml vody R, přidá se 20 ml chloridu barnatého RS1 a zfiltruje se. K 10 ml čirého filtrátu se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok se nezbarví červeně. Zbytek filtrátu se 2 min vaří; roztok zůstane čirý (2.2.1). Chloridy (2.4.4). 0,4 g se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny dusičné R a 5 ml vody R a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (125 Mg/g)-Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (250 Mg/g)-Amonium (2.4.1). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na amonium (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 4 ml základního roztoku amonia (1 jug NH4/ml) a 11 ml vody R Arsen (2.4.2). 12,5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 Mg/g)-Vápník (2.4.3). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na vápník (100 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije 6 ml základního roztoku vápníku (10 jug Ca/ml) a 9 ml vody destilované R. Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (50 Mg/g)-K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 0,300 g se suší 5 h v sušárně při 120 °C. Stanovení obsahu 0,500 g se rozpustí v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R, přidá se 0,1 ml oranže methylové RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS do změny žlutého zbarvení na žlutavě růžové. Roztok se opatrně zahřeje a vaří nejméně 2 min; zbarvení roztoku se změní na žluté. Po ochlazení se znovu titruje do vzniku žlutavě růžového zbarvení. 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS odpovídá 69,1 mg K2C03. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Strana 1958 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1958 Kalii chloridům Kalii chloridům ***** Chlorid draselný Synonymum. Kalium chloratum_____________________________________________________ KCl Mr 74,55 CAS 7447-40-7 Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny KCl. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystalky. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v ethanolu. Zkoušky totožnosti A. Vyhovuje zkouškám na chloridy (2.3.1). B. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkouškám na draslík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 50 ml roztoku S se přidá 0,1 ml modři bromthymolo-vé RSl. Ke změně zbarvení roztoku se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l KS*nebo 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Bromidy. 1,0 ml roztoku S se zředí vodou R na 50 ml. K 5 ml tohoto roztoku se přidají 2 ml červeně fenolové RS2, 1,0 ml chloraminu T RSl a okamžitě se zamíchá. Ihned po 2 min se přidá 0,15 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS, zamíchá se a zředí vodou R na 10,0 ml. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 590 nm za použití vody R jako kontrolní tekutiny není větší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným postupem za použití 5 ml roztoku bromidu draselného R (3,0 mg/l) (0,1 %). Jodidy. 5 g se po kapkách navlhčí čerstvě připravenou směsí 0,15 ml dusitanu sodného RS, 2 ml kyseliny sírové 0,5 mol/l RS, 25 ml škrobu prostého j odidů RS a 25 ml vody R. Po 5 min nevykazuje navlhčená substance v denním světle žádné modré zbarvení. Sírany (2.4.13). 5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou Rna 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 Mg/g)- Baryum. K 5 ml roztoku S se přidá 5 ml vody destilované R a 1 ml kyseliny sírové zředěné RS. Roztok po 15 min neopalizuje intenzivněji než směs 5 ml roztoku S a 6 ml vody destilované R Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jUgPb/ml). Železo (2.4.9). 5 ml roztoku S zředěného vodou Rna 10 ml vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 Mg/g)- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1959 Kalii citras 1959 Hořčík a kovy alkalických zemin (2.4.7). 10,0 g vyhovuje limitní zkoušce na hořčík a kovy alkalických zemin. Spotřeba edetanu disodného 0,01 mol/l VSje nejvýše 5,0 ml (200 Mg/g> počítáno jako Ca). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Sodík. Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků nebo hemodialyzačních roztoků, vyhovuje následující zkoušce na sodík. Nejvýše 0,1 % Na; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I). Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztoky. 0,5084 g chloridu sodného R předem sušeného 3 h při 100 ° C až 105 ° C se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml (200 ßg Na/ml). Naředí se na požadovanou koncentraci. Měří se emisní intenzita při 589 nm. Hliník (2.4.17). Pokud je látka určena k výrobě hemodialyzačních roztoků, vyhovuje následující zkoušce na hliník. 4 g se rozpustí ve 100 ml vody R, přidá se 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (1 Mg/g)- Jako porovnávací roztok se použije směs 2 ml základního roztoku hliníku (2 //g AI/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 98 ml vody R. Jako kontrolní roztok se použije směs 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody R. Stanovení obsahu 1,300 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 50 ml vody R, 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS, 2 ml dibutylftalatu R a promíchá se. Titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS za použití 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru a za intenzivního míchání před koncem titrace. 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l KS* odpovídá 7,46 mg KCl. Označování V označení na obalu se uvede: - zda je látka vhodná pro výrobu parenterálních přípravků, - zda je látka vhodná pro výrobu hemodialyzačních roztoků. Kalii citras ***** Citronan draselný * C6H5K307. H20 Mr 324,41 CAS 6100-05-6 Mr bezvodého 306,40 Je to monohydrát draselné soli kyseliny 2-hydroxy-l,2,3-propantrikarboxylové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C gHjK^O7. Strana 1960 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1960 f Kalii clavulanas___________________________________________________________________________ Vlastnosti Bílý granulovaný prášek nebo průsvitné krystaly. Je hygroskopický, velmi snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidají 4 ml vody R Roztok vyhovuje zkoušce na citronany (2.3.1). B. 0,5 ml roztoku S vyhovuje zkoušce (b) na draslík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení roztoku se spotřebuje nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l KS* nebo 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Snadno zuhelnitelné látky. K 0,20 g rozetřené zkoušené látky se přidá 10 ml kyseliny sírové R, zahřívá se 60 min ve vodní lázni při (90 ± 1) °C a pak se rychle ochladí. Roztok se nezbarví intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž2 nebo ZŽ2 (2.2.2, Metoda II). Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 Mg/g)- Šťavelany. 0,50 g se rozpustí ve 4 ml vody R, přidají se 3 ml kyseliny chlorovodíkové R a 1 g zinku R granulovaného a zahřívá se 1 min na vodní lázni. Nechá se 2 min stát, tekutina se dekantuje do zkumavky s 0,25 ml roztoku fenylhydraziniumchloridu R (10 g/l) a zahřeje se k varu. Směs se rychle ochladí a v odměrném válci se smíchá se stejným množstvím kyseliny chlorovodíkové R a 0,25 ml hexakyanoželezitanu draselného RS, protřepe se a nechá 30 min stát. Roztok se nezbarví intenzivněji růžově než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 4 ml roztoku kyseliny šťavelové R (0,05 g/l) (300 Mg/g)- Sírany (2.4.13). K 10 ml roztoku S se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové RS a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (150 Mg/g)-Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). Sodík. Nejvýše 0,3 %; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda II). Zkoušený roztok. K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 100 ml. Porovnávací roztoky. Porovnávací roztok chloridu sodného R obsahující 1 mg Na/ml se zředí podle potřeby vodou destilovanou R. Měří se emisní intenzita při 589 nm. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 4,0 % až 7,0 %; stanoví se s 0,500 g. Před titrací se směs míchá 15 min po přidání zkoušené látky. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1961 f Kalii clavulanas 1961 Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí zahřátím na asi 50 °C ve 20 ml kyseliny octové bezvodé R. Ochladí se a titruje kyselinou chloristou 0,1 mol/l VSza použití 0,25 ml naftolbenzeinu RS j ako indikátoru do vzniku zeleného zbarvení. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 10,21 mg CgHjř^Oy. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. f Kalii clavulanas Draselná sůl kyseliny klavulanové r© H -COO e C8H8KN05 Mr 237,25 CAS 61177-45-5 Je to draselná sůl kyseliny (Z)-(2Ä,5Ä)-3-(2-hydroxyethyliden)-7-oxo-4-oxy-l-azabicyk-lo[3,2,0]heptan-24íarboxylové produkované určitými kmeny Streptomyces clavuligerus nebo získaná jiným způsobem. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 96,5 % až 100,5 % sloučeniny C8H8KN05. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický hygroskopický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě, těže e rozpustná v lihu 96%, velmi těžce rozpustná v acetonu. Zkoušky totožnosti A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. draselné soli kyseliny klavulanové. B. Vyhovuje zkoušce (b) na draslík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,400 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 20,0 ml. Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,5; měří se 5 ml roztoku S zředěného vodou prostou oxidu uhličitého R na 10 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +53 ° až +63 °, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok S. Strana 1962 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1962 f Kalii clavulanas___________________________________________________________________________ Absorbance (2.2.25). 50,0 mg se rozpustí v tlumivém roztoku fosforečnanovém o pH 7,0 (0,1 mol/l) a zředí se jím na 50,0 ml. Absorbance roztoku měřená ihned po jeho přípravě při 278 nm je nejvýše 0,40. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připravují těsně před použitím. Zkoušený roztok. 0,250 g se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg lithné soli kyseliny klavulanové CRL a 10 mg amoxicillinu trihydrátu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí sejí na 100 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem okta-decylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um), - mobilní fáze, která je směsí roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (7,8 g/l) upraveného kyselinou fosforečnou zředěnou RS'na hodnotu pH 4,0 (mobilní fáze A) a methanolu Rl (mobilní fáze B), při průtokové rychlosti 2 ml/min a s následujícím gradientovým programem: Čas (min) Mobilní fáze A % (V/V) Mobilní fáze B % (V/V) 0-4 4- 15 15- 18 100 100-50 50 0 0-50 50 - spektrofotometrického detektoru, 230 nm. Teplota kolony se udržuje na 40 °C. Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška prvního píku (klavulan) na chromatogramu byla nejméně 70 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním pikem (klavulan) a druhým pikem (amoxicillin) je nejméně 10. Nastříkne se 20 ul zkoušeného roztoku a 20 ul porovnávacího roztoku (a). Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající lOnásobku retenčního ěasu hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2,0 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,02násobek hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Terc.butylamin (1,1-dimethylethylaniin). Nejvýše 0,2 %, stanoví se plynovou chromatografii (2.2.28). Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí ve 3,0 ml roztoku hydroxidu sodného R (4 g/l) a protřepe se s 5,0 ml dichlormethanu R Použije se spodní vrstva. Porovnávací roztok. 5,0 ml roztoku terc. butylaminu R (80 mg/l) v dichlormethanu R se protřepe se 3,0 ml roztoku hydroxidu sodného R (4 g/l). Použije se spodní vrstva. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 4 m a vnitřního průměru 3 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografii R (135 um až 175 um) impregnovanou 8 % makrogolu 20 000 Ra.2% hydroxidu draselného R, - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1963 ___________________________________________________________________________f Kalii clavulanas 1963 Teplota kolony se udržuje na 60 °C, teplota nástřikového prostoru na 150 °C, teplota detektoru na 180 °C. Draselná sůl kyseliny klavam-2-karboxylové. Nejvýše 0,01 %, stanoví se kapalinovou chromato-grafií (2.2.29). Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok. Připraví se roztok obsahující asi 1,9 |ag/ml draselné soli kyseliny klavam-2-kar- boxylové CRL. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,3 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografii R (10 um), - mobilní fáze, kterou je roztok dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l) upravený kyselinou fosforečnou zředěnou RS na hodnotou pH 4,0, s průtokovou rychlostí 0,5 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 210 nm. Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku. Citlivost systému se nastaví tak, aby pík s retenčním časem přibližně 11 min byl měřitelný. Nastříkne se 20 ul zkoušeného roztoku. Obsah draselné soli kyseliny klavam-2-karboxylové se vypočítá z ploch hlavního píku na chro-matogramu porovnávacího roztoku a odpovídajícího píku na chromatogramu zkoušeného roztoku. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %, stanoví se s 1,000 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného ste-rilizaěního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuj e-li nejvýše 0,03 m.j. endotoxinu v miligramu. Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připraví těsně před použitím. Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v roztoku octanu sodného R (4,1 g/l) předem upraveným kyselinou octovou ledovou Ä na hodnotu pH 6,0 a zředí se stejným roztokem na 50,0 ml. Porovnávací roztok (a). 50,0 mg lithné soli kyseliny klavulanové CRL se rozpustí v roztoku octanu sodného R (4,1 g/l) předem upraveného kyselinou octovou ledovou R na hodnotu pH 6,0 a zředí se stejným roztokem na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 50,0 mg lithné soli kyseliny klavulanové CRL a 50,0 mg amoxicillinu trihydrátu CRL se rozpustí v roztoku octanu sodného R (4,1 g/l) předem upraveného kyselinou octovou ledovou R na hodnotu pH 6,0 a zředí se stejným roztokem na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,3 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografii R (10 um), - mobilní fáze, která je směsí 5 objemových dílů methanolu Rl a 95 objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R(\5 g/l) předem upraveného kyselinou fosforečnou zředěnou RS na hodnotu pH 4,0, s průtokovou rychlostí 1 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 230 nm. Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, pokud rozlišení mezi prvním pikem (klavulan) a druhým pikem (amoxicillin) je nejméně 3,5 a symetrie píku odpovídající Strana 1964 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1964 Kalii dihydrogenophosphas ho klavulanu je větší než 1,5. Šestkrát se nastříkne porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku klavulanu je menší než 1,0 %. Nastříkne se 20 ul zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a). 1 mg C8H9N05 odpovídá 1,191 mg QH8KN05. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Pokud je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede: - zda j e látka sterilní, - zda je látka prostá bakteriálních endotoxinů. Nečistoty \ N \ _>COOH H H A. kyselina (3S,5S)-7-oxo-4-oxa-l-azabicyklo[3,2,0]heptan-3-karboxylová, -Nk /CH,—CH,—OH HO-CH,-CH,' B. R = H: pyrazin-2,5-diyl (diethanol), C. R = CH2CH2COOH: kyselina 3-[3,6-bis(2-hydroxyethy1)pyrazin-2-yl]propionová, D. R = CH2CH3: 3-ethylpyrazin-2,5-diyl (diethanol), COOH E. kyselina 4-(2-hydroxyethyl)pyrrol-3-karboxylová. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1965 Kalii hydrogenocarbonas 1965 Kalii dihydrogenophosphas ***** Dihydrogenfosforečnan draselný Synonymum. Kalium dihydrogenphosphoricum________________________________________ KH2P04 Mr 136,09 CAS 7778-77-0 Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 100,5 % sloučeniny KH 2PO4. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, je slabě kyselý (2.2.4). B. Roztok S vyhovuje zkoušce (b) na fosforečnany (2.3.1). C. 0,5 ml roztoku S vyhovuje zkoušce (b) na draslík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 4,2 až 4,5; měří se roztok připravený smícháním 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R s 5 ml roztoku S. Redukující látky. K 5 ml roztoku S se přidá 5 ml kyseliny sírové zředěné RS, 0,25 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS a směs se 5 min zahřívá na vodní lázni; roztok se úplně neodbarví. Chloridy (2.4.4). 2,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 Mg/g)- Sírany (2.4.13). K 5 ml roztoku S se přidá 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové R a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 Mg/g)-Arsen (2.4.2). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávací roztoku se použije základní roztok olova (1 jUgPb/ml). Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 Mg/g)- Sodík. Pokud je látka určena pro výrobu parenterálních přípravků, vyhovuje následující zkoušce na sodík. Nejvýše 0,1 % Na; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I). Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok. 0,5084 g chloridu sodného R předem sušeného 3 h při 100 °C až 105 °C se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml (200 Mg Na/ml). Zředí se podle potřeby. Strana 1966 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1966 Kalii hydrogenophosphas_____________________________________________________________________ Měří se emisní intenzita při 589 nm. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 125 °C až 130 °C. Stanovení obsahu 1,000 g se rozpustí v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS prostým uhličitanů za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 0,1361 g KHjPO^ Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka vhodná pro výrobu parenterálních přípravků. Kalii hydrogenocarbonas ***** Hydrogenuhličitan draselný * KHCO3 Mr 100,12 CAS 298-14-6 Obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny KHC03. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Zahřátím v suchém stavu nebo v roztoku přechází postupně na uhličitan draselný. Zkoušky totožnosti A. K 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; vznikne světle růžové zbarvení. Roztok se zahřeje; vyvíjí se plyn a zbarvení se mění na červené. B. Vyhovuje zkoušce na uhličitany a hydrogenuhliěitany (2.3.1). C. 1 ml roztoku S vyhovuje zkoušce (b) na draslík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí v 90 ml vody prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Uhličitany. Hodnota pH (2.2.3) čerstvě připraveného roztoku S je nejvýše 8,6. Chloridy (2.4.4). 7 ml roztoku S se zředí kyselinou dusičnou zředěnou RS na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (150 Mg/g)- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1967 _____________________________________________________________________Kalii hydrogenophosphas 1967 Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku S se zředí kyselinou octovou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (150 Mg/g)- Připraví se porovnávací roztok za použití směsi 7,5 ml základního roztoku síranů (10 jug SO Jmi) a 7,5 ml vody destilované R. Amonium (2.4.1). 10 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na amonium (20 Mg/g)- Připraví se porovnávací roztok za použití směsi 5 ml vody R a 10 ml základního roztoku amonia (1 jug NHJml). Vápník (2.4.3). 10 ml roztoku S se zředí kyselinou octovou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na vápník (100 Mg/g)- Připraví se porovnávací roztok za použití 5 ml základního roztoku vápníku (10 jug Ca/ml) a 10 ml vody destilované R. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 18 ml vody R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- Připraví se porovnávací roztok za použití základního roztoku olova (1 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 Mg/g)- Sodík. Nejvýše 0,5 %; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda II). Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku sodíku (200 jug Na/ml) zředěním dle potřeby vodou R. Měří se emisní intenzita při 589 nm. Stanovení obsahu 0,800 g se rozpustí v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R, přidá se 0,1 ml oranže methylové RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS do změny žlutého zbarvení na žlutavě růžové. Roztok se opatrně zahřeje a vaří nejméně 2 min; zbarvení roztoku se změní na žluté. Po ochlazení se znovu titruje do vzniku žlutoěerveného zbarvení. 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS odpovídá 0,1001 g KHC03. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Kalii hydrogenophosphas ***** * * Hydrogenfosforečnan draselný Synonymum. Dikalii phosphas______________________________________________________ K2HP04 Mr 174,18 CAS 7758-11-4 Počítáno na vysušenou látku obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny K 2HPO4. Vlastnosti Bílý prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi hygroskopický, velmi snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%. Strana 1968 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1968 f Kalii hydroxidům__________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, je slabě zásaditý (2.2.4). B. Roztok S vyhovuje zkoušce (b) na fosforečnany (2.3.1). C. Roztok S vyhovuje zkoušce (a) na draslík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Redukující látky. Směs 5 ml roztoku S, 5 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,25 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS se zahřívá 5 min na vodní lázni; roztok zůstane slabě růžový. Dihydrogenfosforečnan draselný. Z množství kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS (10,0 ml) a hydroxidu sodného 1 mol/l VS {nx ml a t\ ml) spotřebovaných při Stanovení obsahu se vypočte poměr: n2 - 10 10 - nx ' který není větší než 0,025 (2,5 %). Chloridy (2.4.4). Ke 2,5 ml roztoku S se přidá 10 ml kyseliny dusičně zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 Mg/g)- Sírany (2.4.13). K 1,5 ml roztoku S se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,1 %). Arsen (2.4.2). 5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí v 8 ml vody R, okyselí se asi 6 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS (pH 3 až 4) a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 MgPb/ml). Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 Mg/g)- Sodík. Pokud je látka určena pro výrobu parenterálních přípravků, obsahuje nejvýše 0,1 % Na; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I). Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku sodíku (200 jug Na/ml) a podle potřeby se zředí vodou R. Měří se emisní intenzita při 589 nm. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 1,000 g se zahřívá v sušárně při 125 °C až 130 °C. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuj e-li nejvýše 1,1 m.j. endotoxinu v miligramu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1969 f Kalii hydroxidům 1969 Stanovení obsahu 0,800 g (m) se rozpustí ve 40 ml vody prosté oxidu uhličitého R a přidá se 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS. Titruje se za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) hydroxidem sodným 1 mol/l VS k prvnímu inflexnímu bodu pH křivky (n x ml). Pokračuje se v titraci do druhého inflexního bodu křivky (celková spotřeba hydroxidu sodného 1 mol/l VS, n2m1)- Obsah K2HP04 v procentech se vypočítá ze vzorce: 1742 . (10 - nr) m . (100 - d) v němž značí: d - ztrátu sušením v procentech. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Označování V označení na obalu se uvede: - zda je látka vhodná pro výrobu parenterálních přípravků, - zda j e látka sterilní, - zda je látka prostá bakteriálních endotoxinů. f Kalii hydroxidům Hydroxid draselný KOH Mr 56,11 CAS 1310-58-3 Obsahuje 85 % až 100,5 % celkových alkálií, počítaných jako KOH. Vlastnosti Bílá krystalická tvrdá hmota ve formě tyčinek, čoček nebo nepravidelných kousků, rozplývající se na vzduchu a absorbující oxid uhličitý. Je hygroskopický, velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody R (tento roztok se použije ve zkoušce B). 1 ml roztoku se zředí vodou R na 100 ml. Hodnota pH (2.2.3) tohoto roztoku není menší než 10,5. B. 1 ml roztoku připraveného ve zkoušce A vyhovuje zkoušce (b) na draslík (2.3.1). Strana 1970 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1970 f Kalii hydroxidům__________________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Roztok SI. 2,5 g se rozpustí v 10 ml vody R Opatrně za chlazení se přidají 2 ml kyseliny dusičné R a zředí se kyselinou dusičnou zředěnou RS na 25 ml. Roztok S2.10 g se rozpustí v 15 ml vody destilované R Opatrně za chlazení se přidá 12 ml kyseliny chlorovodíkové R a zředí se kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 50 ml. Vzhled roztoku. 5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml. Roztok je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Uhličitany. Nejvýše 2,0 %; počítáno jako K2C03, viz Stanovení obsahu. Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku SI zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 Mg/g)- Fosforečnany (2.4.11). 5 ml roztoku SI zředěného vodou R na 100 ml vyhovuje limitní zkoušce na fosforečnany (20 Mg/g)- Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S2 vyhovuje limitní zkoušce na sírany (50 Mg/g)- Hliník (2.4.17). Pokud je látka určena k výrobě hemodialyzaěních roztoků, vyhovuje následující zkoušce na hliník. 20 g se rozpustí ve 100 ml vody R a přidá se 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0. Roztok vyhovuj e limitní zkoušce na hliník (0,2 Mg/g)- Jako porovnávací roztok se použij e směs 2 ml základního roztoku hliníku (2 jug AI/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 98 ml vody R Jako kontrolní roztok se použije směs 10 ml tlumivého roztoku octanového opH 6,0 a 100 ml vody R. Těžké kovy (2.4.8). 10 ml roztoku S2 se zředí vodou R na 20 ml. 12 ml roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 5 ml roztoku S2 zředěného na 10 ml vodou R vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 Mg/g)- Sodík. Nejvýše 1,0 %; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II). Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí v 50 ml vody R, přidá se 5 ml kyseliny sírové R a zředí se vodou R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10,0 ml. Porovnávací roztok. K přípravě se použije základní roztok sodíku (200 Mg Na/ml) a podle potřeby se zředí vodou R. Měří se absorbance při 589 nm za použití sodíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Stanovení obsahu 2,000 g se rozpustí v 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R, přidá se 25 ml čerstvě připraveného chloridu barnatého RS1 a 0,3 mlfenolftaleinu RS. Pomalu za třepáni se přidá 25,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS a pokračuje se v titraci kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS až do odbarvení růžového roztoku. Přidá se 0,3 ml modře bromfenolové RS a pokračuje se v titraci kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS až do změny zbarvení z fialovomodrého na žluté. 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS použité v druhé části titrace odpovídá 69,11 mg KjCO 9 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS použité ve spojených titracích odpovídá 56,11 mg celkových alkálií, počítaných jako KOH. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1971 ______________________________________________________________________________Kalii iodidum 1971 Uchovávání Ve vzduchotěsných nekovových obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede: - zda je látka vhodná pro výrobu hemodialyzačních roztoků. Kalii iodidum ***** Jodid draselný Synonymum. Kalium jodatum______________________________________________________ Kl Mr 166,00 CAS 7681-11-0 Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny KI. Vlastnosti Bílý prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v gly-cerolu, dobře rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce na jodidy (2.3.1). B. Roztok S vyhovuje zkoušce na draslík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se na 100 ml stejným rozpouštědlem. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Zásaditě reagující látky. K 12,5 ml roztoku S se přidá 0,1 ml modře bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Jodičnany. K 10 ml roztoku S se přidá 0,25 ml škrobu prostého j odidu RS, 0,2 ml kyseliny sírové zředěné RS a nechá se stát 2 min chráněn před světlem; nevznikne žádné modré zbarvení. Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku S zředěného vodou destilovanou Rna 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na sírany (150 Mg/g)- Thiosírany. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml škrobu RS a 0,1 ml jodu 0,005 mol/l VS; vznikne modré zbarvení. Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). Strana 1972 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1972 Kalii nitras Železo (2.4.9). 5 ml roztoku S zředěného vodou R na 10 ml vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 Mg/g). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,00 g rozetřené látky se 3 h suší při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 1,500 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. Ke 20,0 ml tohoto roztoku se přidá 40 ml kyseliny chlorovodíkové R a titruje se jodičnanem draselným 0,05 mol/l VS do změny červeného zbarvení na žluté. Přidá se 5 ml chloroformu R a pokračuje se v titraci za intenzivního protřepávání až do odbarvení chloroformové vrstvy. 1 mXjodičnanu draselného 0,05 mol/l VS odpovídá 16,60 mg Kí. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Kalii natrii tartras 1^ Vínan draselno-sodný Synonymum. Kalium natrium tartaricum______________________________________________ coo 1 20 K© 1 H—C—OH 1 Na© 1 HO—C—H 1 COO C4H4W Ja06. 4H20 4H,0 Mr 282,22 CAS 6100-16-9 Je to tetrahydrát draselno-sodné soli kyseliny (+)-(2Ä,3Ä)-2,3-dihydroxyjantarové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny Q^KNaOg. Vlastnosti Bezbarvé průsvitné krystaly nebo bílý krystalický prášek. Na vzduchu ztrácí část krystalické vody. Je velmi snadno rozpustný ve vodě a prakticky nerozpustný v lihu 96 %. Zkoušky totožnosti A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Vyhovuje zkoušce (b) na draslík (2.3.1). C. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). D. Vyhovuje zkoušce (a) na vínan (2.3.1). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1973 Kalii nitras 1973 Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,00 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 5 ml roztoku S se přidá 0,1 mlfenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení roztoku se spotřebuje nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS nebo 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +28,0° až +30,0°, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok S. Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 Mg/g)- Sírany (2.4.13). 1,0 g zkoušené látky se rozpustí ve vodě destilované R a zředí sejí na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (50 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije 5 ml základního roztoku síranů (10 jug SO /ml) a zředí se vodou R na 15 ml. Amonium (2.4.1). 5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na amonium (40 Mg/g)-Arsen (2.4.2). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 Mg/g)-Vápník (2.4.3). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou Rna 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na vápník (200 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 24,0 % až 26,5 %; stanoví se s 50,0 mg jemně rozetřené zkoušené látky, která se rozpustí v 50 ml methanolu bezvodého R a pomalu se titruje. Stanovení obsahu 25,0 mg jemně rozetřené zkoušené látky se rozpustí v 40 ml kyseliny octové bezvodé R přidá se 20 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,02 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Před koncem titrace se titruje velmi pomalu. 1 ml kyseliny chloristé 0,02 mol/l VS odpovídá 2,102 mg CJi^NaOg. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Kalii nitras Dusičnan draselný Synonymum. Kalium nitricum KNO3 H 101,10 CAS 7757-79-1 Obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny KN03. N Strana 1974 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1974 f Kalii per chlor as___________________________________________________________________________ Vlastnosti Bezbarvé krystaly nebo bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný ve vroucí vodě a velmi těžce rozpustný v lihu 96 %. Zkoušky totožnosti A. Asi 5 mg vyhovuje zkoušce na dusičnany (2.3.1). B. 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (b) na draslík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 5 ml roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Přidá se 0,1 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok se zbarví červeně. Chloridy (2.4.4). 2,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (20 Mg/g)- Jodičnany, dusitany. K 10 ml roztoku S se přidá 0,04 mljodidu draselného RS, 1 ml chloroformu R, 2 ml kyseliny octové ledové R a silně se protřepe; do 5 min se chloroformová vrstva nezbarví. Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 Mg/g)-Amonium (2.4.1). 1 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na amonium (100 Mg/g)- Sodík. K 1 ml roztoku S se přidá 1 ml vody R, 2 ml roztoku uhličitanu draselného R (100 g/l) a zahřeje se; roztok je čirý. Potom se přidají 4 ml hexahydroxoantimoničnanu draselného RS a znovu se zahřeje; do 15 min nevzniknou krystaly nebo bílá krystalická sraženina. Těžké kovy (2.4.8). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 12 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g rozetřené látky se suší v sušárně při 120 °C. Vysušená látka se použije ke Stanovení obsahu. Stanovení obsahu 80,0 mg vysušené látky se smíchá ve 100ml kádince se 2 ml kyseliny mravenčí bezvodé R. Směs se mírně zahřeje a únik plynných reakčních zplodin se podpoří promícháváním a nakláněním kádinky. Po ukončení reakce se směs zředí 5 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 20 ml chloroformu R, 0,04 ml violeti krystalové RS, promíchá se a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS. Provede se slepá zkouška. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 10,11 g KN03. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1975 Kalii permanganas 1975 f Kalii perchloras Chloristan draselný Synonymum. Kalium perchloricum KCI04 Mr 138,55 CAS 7778-74-7 Obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny KC104. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je mírně rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v horké vodě a prakticky nerozpustný v lihu 96 %. Zkoušky totožnosti A. Asi 0,2 g se rozpustí v 10 ml vody R. Roztok se použije také ke zkoušce B. K polovině roztoku se přidá roztok modři methylenové R (5 g/l); vznikne fialová krystalická sraženina. B. K druhé polovině roztoku ze zkoušky A se přidá 5 ml indigokarmínu RS a zahřeje se k varu; roztok se neodbarví. C. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (b) na draslík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,5 g se rozpustí zahřátím ve vodě prosté oxidu uhličitého R a po ochlazení se jí zředí na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 mlfenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Přidá se 0,25 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok se zbarví červeně. Chloridy (2.4.4). 0,5 g zkoušené látky se rozpustí zahřátím ve vodě a po ochlazení se jí zředí na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 Mg/g)- Chlorečnany. 0,1 g se smíchá s 1,0 ml kyseliny sírové R; směs se nezbarví žlutě. Sírany (2.4.13). 1,50 g se rozpustí zahřátím ve vodě R a po ochlazení sejí zředí na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 Mg/g)- Sodík. K 5 ml roztoku S se přidají 2 ml roztoku uhličitanu draselného R (100 g/l) a zahřeje se; roztok je čirý. Potom se přidají 4 ml hexahydroxoantimoničnanu draselného RS a znovu se zahřeje; do 15 min nevzniknou krystaly nebo bílá krystalická sraženina. Těžké kovy (2.4.8). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). Vápník (2.4.3). 1,0 g se rozpustí zahřátím ve vodě destilované R a po ochlazení se jí zředí na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na vápník (100 Mg/g)- N Strana 1976 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1976 Kalii sorbas Stanovení obsahu 0,100 g se v platinovém kelímku dobře promísí se 7,0 g mořského písku, směs se převrství ještě asi s 3 g tohoto písku a žíhá se 10 minut v elektrické peci při (700 ±50) °C. Po vychladnutí se obsah kelímku promyje opakovanou dekantací asi se 100 ml vody R a tekutina se zfiltruje. Filtráty se spojí, přidá se 5,0 ml kyseliny dusičné zředěné RS a titruje se dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 13,86 mg KC104 Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Separandum. Kalii permanganas Manganistan draselný Synonymum. Kalium permanganicum KMn04 Mr 158,03 CAS 7722-64-7 Obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny KMn04. Vlastnosti Tmavě ěervenofialový nebo hnědočerný granulovaný prášek nebo tmavě ěervenofialové až téměř černé krystaly, většinou kovově lesklé. Je dobře rozpustný ve studené vodě, snadno rozpustný ve vroucí vodě. Stykem s některými organickými látkami se rozkládá. Zkoušky totožnosti A. Asi 50 mg se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 1 ml lihu 96% R a 0,3 ml hydroxidu sodného zředěného RS; roztok se zbarví zeleně. Po zahřátí k varu se vyloučí tmavě hnědá sraženina. B. Vzniklá směs ze zkoušky A se zfiltruje. Filtrát vyhovuje zkoušce (b) na draslík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,75 g se rozpustí ve 25 ml vody destilované R, přidají se 3 ml lihu 96% Ra2 min až 3 min se povaří. Po ochlazení se zředí vodou destilovanou R na 30 ml a zfiltruje se. Vzhled roztoku. Roztok S je bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Látky nerozpustné ve vodě. 0,5 g se rozpustí v 50 ml vody R a zahřeje se k varu. Roztok se zfiltruje zváženým filtrem ze slinutého skla (16). Promývá se vodou R, až je filtrát bezbarvý. Zbytek na filtru vysušený v sušárně při 100 °C až 105 °C váží nejvýše 5 mg (1,0 %). Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 Mg/g)- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1977 f Kanamycini monosulfas 1977 Sírany (2.4.13). 12 ml roztoku S zředěného vodou destilovanou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na sírany (500 Mg/g)- Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. K 20,0 ml tohoto roztoku se přidá 20 ml vody R, 1 gjodidu draselného R a 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Uvolněný jod se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu ÄS jako indikátoru. 1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 3,160 mg KMn04. Kalii sorbas Sorbitan draselný Synonymum. Kalium sorbatum H3C^ ^H (±) /-C C\ /-H K H c=C H COO e C6H7K02 H 150,22 CAS 590-00-1 Je to draselná sůl kyseliny (£',£)-2,4-hexadienové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C6H7K02. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek nebo granule. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 250,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 200,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 264 nm. Specifická absorbance v maximuje 1650 až 1900. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sorbitanu draselného CRL. C. 1,0 g se rozpustí v 50 ml vody R, přidá se 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a protřepe se. Krystalická sraženina se odfiltruje, promyje vodou R a suší se 4 h ve vakuu nad kyselinou sírovou R. Taje (2.2.14) při 132 °C až 136 °C. D. 0,2 g se rozpustí ve 2 ml vody R, přidají se 2 ml kyseliny octové zředěné RS a zfiltruje se. Filtrát vyhovuje zkoušce (b) na draslík (2.3.1). Strana 1978 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1978 f Kanamycini monosulfas Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž5 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 20 ml roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,25 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS nebo 0,25 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS. Aldehydy. 1,0 g se rozpustí ve směsi 30 ml vody R a 50 ml 2-propanolu R Kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS se upraví pH na hodnotu 4 a zředí se vodou Rna 100 ml. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 1 núfuchsinu RS a nechá se 30 min stát. Roztok se nezbarví intenzivněji než porovnávací roztok připravený současně přidáním 1 núfuchsinu RS'ke směsi 1,5 ml základního roztoku acetaldehydu (100 jug Cfl40/ml), 4 ml 2-propanolu R a 4,5 ml vody R (0,\5 %, počítáno jako QUO). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 0,120 g se rozpustí ve 20 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml violeti krystalové RS jako indikátoru do změny fialového zbarvení na modrozelené. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 15,02 mg C^tKO^ Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. f Kanamycini monosulfas Kanamyciniummonosulfat Synonyma. Kanamycini sulfas, Kanamycinium sulfuricum CH20H NH2 HO^i^O CH2 ry HO--V-A-----0 H0 ho-V-T-A H° I HO O H2SO4 -H20 NH2 C18H38N4015S . H20 Mr 600,59 CAS 25389-94-0 Mr bezvodého 582,58 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1979 _____________________________________________________________________f Kanamycini monosulfas 1979 Je to monohydrát 6-0-(3-amino-3-deoxy-a-D-glukopyranosyl)-4-0-(6-amino-6-deoxy-a-D-gluko-pyranosyl)-2-deoxy-D-streptamonium-sulfatu, antibiotikum produkované při růstu určitých kmenů Streptomyces kanamyceticus. Účinnost je nejméně 750 m.j. v miligramu, počítáno na vysušenou látku. Výroba Připravuje se výrobními postupy, které vylučují nebo omezují přítomnost látek snižujících krevní tlak. Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že bude-li látka zkoušena, vyhoví následující zkoušce: Neškodnost (2.6.9). Každé myši se vstříkne 0,5 ml roztoku obsahujícího v mililitru 2 mg zkoušené látky. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je rozpustný v asi 8 dílech vody, prakticky nerozpustný v acetonu, v etheru a v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silné 0,75 mm připravené následovně: 0,3 g karbomeru R se smíchá s 240 ml vody R a nechá se 1 h stát za mírného protře -pávání. Postupným přidáváním hydroxidu sodného zředěného RS za stálého třepáni se upraví pH na 7 a přidá se 30 g silikagelu HR Deska s vrstvou se 1 h zahřívá při 110 °C, nechá se zchladnout a ihned se použije. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg kanamyciniummonosulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg kanamyciniummonosulfatu CRL, 10 mg neomyciniumsulfatu CRL a 10 mg streptomyciniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 ul z každého roztoku a vyvíjí se roztokem dihydrogen-fosforečnanu draselného R (70 g/l) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu, postříká se směsí stejných objemů roztoku 1,3-dihydroxynaftalenu R (2 g/l) v lihu 96% R a roztoku kyseliny sírové R (460 g/l) a zahřívá se 5 min až 10 min při 150 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou tři zřetelně od sebe oddělené skvrny. B. 0,5 g se rozpustí v 10 ml vody R a přidá se 10 ml trinitrofenolu RS. Je-li třeba, vyvolá se krystalizace třením skleněnou tyčinkou o stěnu zkumavky a nechá se stát. Krystaly se shromáždí, promyjí 20 ml vody R, odfiltrují se a suší při 100 °C. Krystaly tají (2.2.14) při asi 235 °C, za rozkladu. C. Asi 50 mg se rozpustí ve 2 ml vody R Přidá se 1 ml roztoku ninhydrinu R (10 g/l) a zahřívá se několik minut na vodní lázni; vzniká fialové zbarvení. D. Vyhovuje zkoušce na sírany (2.3.1). Strana 1980 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1980 f Kanamycini monosulfas____________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,20 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20,0 ml. Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 8,5; měří se roztok S. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +112° až +123°, počítáno na vysušenou látku. Měří s e roztok S. Kanamycin B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy, jejíž príprava je popsána ve Zkoušce totožnosti A. Deska s vrstvou se 1 h zahřívá při 110 °C, nechá se vychladnout a ihned se použije. Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 20 ml. Porovnávací roztok. 4 mg kanamyciniummonosulfatu B CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 4 ul z každého roztoku a vyvíjí se roztokem dihydrofosforečna-nu draselného R (70 g/l) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a postříká se zkoumadlem ninhydrinovým s chloridem cínatým R Vrstva se 15 min zahřívá při 110 °C. Skvrna odpovídající kanamycinu B na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,5 %; 1,00 g se 3 h suší při 60 °C a tlaku nepřevyšujícím 670 Pa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Sírany. 15,0 % až 17,0 % síranů (SO 4), počítáno na vysušenou látku. °>250 g se rozpustí ve 100 ml vody R a pH roztoku se upraví amoniakem 26% RS na 11. Přidá se 10,0 ml roztoku chloridu barnatého 0,1 mol/l VS a asi 0,5 mg červeni ftaleinové R. Titruje se edetanem disodným 0,1 mol/l VS. Když se barva roztoku začíná měnit, přidá se 50 ml lihu 96% R a pokračuje se v titra-ci, dokud fialovo-modré zbarvení nezmizí. 1 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS odpovídá 9,606 mg síranů (SO 4). Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstříkne 1 ml roztoku zkoušené látky (10 mg/ml) ve vodě na injekci R. Stanovení účinnosti Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2). Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka: - sterilní, - prostá pyrogenních látek. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1981 f Kanamycini sulfas acidus 1981 f Kanamycini sulfas acidus Kyselý kanamyciniumsulfat CAS 64013-70-3 Je to forma kanamyciniumsulfatu připravená přidáním kyseliny sírové k roztoku kanamycinium-monosulfatu a vysušením tohoto roztoku vhodnou metodou. Účinnost je nejméně 670 m.j. v miligramu, počítáno na vysušenou látku. Výroba Připravuje se výrobními postupy, které vylučují nebo omezují přítomnost látek snižujících krevní tlak. Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že bude-li látka zkoušena, vyhoví následující zkoušce: Neškodnost (2.6.9). Každé myši se vstříkne 0,5 ml roztoku, obsahujícího v mililitru 2 mg zkoušené látky. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý hygroskopický krystalický prášek. Je rozpustný v asi 1 dílu vody, prakticky nerozpustný v acetonu, v etheru a v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silné 0,75 mm, připravené následovně: 0,3 g karbomeru R se smíchá s 240 ml vody R a nechá se 1 h stát za mírného protřepávání. Postupným přidáváním hydroxidu sodného zředěného RS za stálého třepáni se upraví pH na hodnotu 7 a přidá se 30 g silikagelu HR. Deska s vrstvou se 1 h zahřívá při 110 °C, nechá se zchladnout a ihned se použije. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg kanamyciniummonosulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg kanamyciniummonosulfatu CRL, 10 mg neomyciniumsulfatu CRL a 10 mg streptomyciniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 ul z každého roztoku a vyvíjí se roztokem dihydrogen-fosforečnanu draselného R (70 g/l) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu, postříká se směsí stejných objemů roztoku 1,3-dihydroxynaftalenu R (2 g/l) v lihu 96% R a roztoku kyseliny sírové R (460 g/l) a zahřívá se 5 min až 10 min při 150 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou tři zřetelně oddělené skvrny. B. 0,5 g se rozpustí v 10 ml vody R a přidá se 10 ml trinitrofenolu RS. Je-li třeba, vyvolá se krystalizace třením skleněnou tyčinkou o stěnu zkumavky a nechá se stát. Krystaly se shromáždí, promyjí 20 ml vody R, odfiltrují se a suší při 100 °C. Krystaly tají (2.2.14) při asi 235 °C, za rozkladu. Strana 1982 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1982 Kaolinům ponderosum_______________________________________________________________________ C. Asi 50 mg se rozpustí ve 2 ml vody R. Přidá se 1 ml roztoku ninhydrinu R (10 g/l) a zahřívá se několik minut na vodní lázni. Vznikne fialové zbarvení. D. Vyhovuje zkoušce na sírany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,20 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20,0 ml. Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,5. Měří se roztok S. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +103° až +115°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok S. Kanamycin B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy, jejíž příprava je popsána ve Zkoušce totožnosti A. Deska s vrstvou se 1 h zahřívá při 110 °C, nechá se vychladnout a ihned se použije. Zkoušený roztok. 0,11 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 20 ml. Porovnávací roztok. 4 mg kanamyciniummonosulfatu B CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 4 ul z každého roztoku a vyvíjí se roztokem dihydrofosforečna-nu draselného R (70 g/l) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a postříká se zkoumadlem ninhydrinovým s chloridem cínatým R Vrstva se 15 min zahřívá při 110 °C. Skvrna odpovídající kanamycinu B na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (4,0 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,00 g se 3 h suší při 60 °C při tlaku nepřevyšujícím 670 Pa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Sírany. 23,0 % až 26,0 % síranů (SO 4), počítáno na vysušenou látku. °>175 g se rozpustí ve 100 ml vody R a pH roztoku se upraví amoniakem 26% RS na hodnotu 11. Přidá se 10,0 ml roztoku chloridu barnatého 0,1 mol/l VS a asi 0,5 mg červeni ftaleinové R. Titruje se edetanem disodným 0,1 mol/l VS. Když se barva roztoku začíná měnit, přidá se 50 ml lihu 96% R a pokračuje se v titraci, dokud fialovo-modré zbarvení nezmizí. 1 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS odpovídá 9,606 mg síranů (SO 4). Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizaěního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstříkne 1 ml roztoku zkoušené látky (10 mg/ml) ve vodě na injekci R. Stanovení účinnosti Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2). Jako referenční látka se použije kanamyciniummonosulfat CRL. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních zabezpečených obalech. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1983 _______________________________________________________________________Kaolinům ponderosum 1983 Označování V označení se uvede, zda je látka: - sterilní, - prostá pyrogenních látek. Kaolinům ponderosum ***** Těžký kaolin * CAS 1332-58-7 Je to čištěný přírodní hydratovaný kremičitan hlinitý proměnlivého složení. Vlastnosti Jemný bílý nebo šedavě bílý mastný prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v organických rozpouštědlech. Zkoušky totožnosti A. K 0,5 g v kovovém kelímku se přidá 1 g dusičnanu draselného R a 3 g uhličitanu sodného R a zahřívá se, až směs roztaje. Po ochlazení se ke zbytku přidá 20 ml vroucí vody R, promíchá se a zfiltruje. Nerozpustný zbytek se promyje 50 ml vody R Ke zbytku se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové R, 5 ml vody R a zfiltruje se. K filtrátu se přidá 1 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a opět se zfiltruje. K filtrátu se přidají 3 ml chloridu amonného RS; vznikne bílá gelovitá sraženina. B. 2,0 g se rozdělí na dvacet částí, které se postupně v dvouminutových intervalech přidávají ke 100 ml roztoku laurylsíranu sodného R (10 g/l) do děleného válce o průměru asi 30 mm; směs se nechá 2 h stát. Zjevný objem sedimentu není větší než 5 ml. C. 0,25 g vyhovuje zkoušce na kremičitany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. Ke 4 g se přidá směs 6 ml kyseliny octové R a 34 ml vody destilované R, 1 min se třepe a zfiltruje se. Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 1,0 g se přidá 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 2 min se třepe a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke vzniku růžového zbarvení se spotřebuje nejvýše 0,25 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Organické nečistoty. 0,3 g se žíhá do červena v žíhací trubičce. Zbytek po žíhání je pouze nepatrně více zbarven než původní látka. Adsorpční mohutnost. K 1,0 g ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 10,0 ml roztoku modři methylenové R (3,7 g/l), 2 min se třepe a nechá se usadit. Odstřeďuje se a roztok se zředí 1:100 vodou R. Roztok není intenzivněji zbarven než roztok modři methylenové R (0,03 g/l). Bobtnavost. 2 g se rozetřou s 2 ml vody R; směs se nerozteče. Strana 1984 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1984 f Ketamini hydrochloridum___________________________________________________________________ Látky rozpustné v minerálních kyselinách. K 5,0 g se přidá 7,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, 27,5 ml vody R a. 5 min se vaří. Směs se zfiltruje a zbytek se promyje na filtru vodou R. Spojené filtráty a promývací tekutina se spojí a zředí se vodou R na 50,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,5 ml kyseliny sírové zředěné RS, odpaří se do sucha na vodní lázni a vyžíhá se; zbytek váží nejvýše 10 mg (1 %). Chloridy (2.4.4). 2 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (250 Mg/g)- Sírany (2.4.13). 1,5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,1 %). Vápník (2.4.3). 4 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na vápník (250 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). K 5 ml roztoku připraveného ve zkoušce Látky rozpustné v minerálních kyselinách se přidá 5 ml vody R, 10 ml kyseliny chlorovodíkové R, 25 ml isobutylmethylketonu R a 2 min se třepe. Po oddělení vrstev se vodná vrstva odpaří na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí v 1 ml kyseliny octové R, zředí se vodou R na 25 ml a zfiltruje se. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (50 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). Pokud je látka určena k vnitřnímu použití, vyhovuje požadavkům článku s následující upravenou zkouškou na těžké kovy. Těžké kovy (2.4.8). K 10 ml roztoku připraveného ve zkoušce Látky rozpustné v minerálních kyselinách se přidá 10 ml vody R, 20 ml kyseliny chlorovodíkové R, 25 ml isobutylmethylketonu R a 2 min se třepe. Po oddělení vrstev se vodná vrstva odpaří na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí v 1 ml kyseliny octové R, zředí se vodou R na 25 ml a zfiltruje se. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (25 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 103 živých mikroorganismů v gramu. Stanoví se plotnovou metodou. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka určena k vnitřnímu použití. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 1985 f Ketamini hydrochloridum 1985 f Ketamini hydrochloridum Ketaminiumchlorid ci o l CH3 C13H17CI2NO H274.19 CAS 1867-66-9 Je to (RS)-[2-(2-chlorfenyl)-l-oxo-2-cyklohexyl]methylamoniumchlorid. Obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C13H17C12N0. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v methanolu, dobře rozpustný v lihu 96%. Taje při asi 260 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. ketaminiumchloridu. B. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,1; měří se 10 ml roztoku S zředěného vodou prostou oxidu uhličitého R na 20 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (a). 25,0 mg ketaminu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi (je-li třeba za použití ultrazvuku) a zředí se jí na 50,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 0,5 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází na 100,0 ml. Připravuje se v čas potřeby. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml. Cl© Strana 1986 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1986 f Ketamini hydrochloridum___________________________________________________________________ Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4,0 mm a nerezové předkolony délky 4 mm a vnitřního průměru 4,0 mm, naplněných sférickým silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um), - mobilní fáze připravené následujícím způsobem: 0,95 g hexansulfonatu sodného R se rozpustí v 11 směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (25 + 75) a přidají se 4 ml kyseliny octové R. Průtoková rychlost je 1,0 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 215 nm. Nastříkne se odděleně po 20 ul každého roztoku. Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající desetinásobku retenčního ěasu ketaminu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení píku ketaminu nečistoty A a ketaminu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je nejméně 1,5. V případě potřeby se upraví koncentrace vody a acetonitrilu v mobilní fázi. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, menší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než je 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Těžké kovy (2.4.8). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 |ig/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 pig Pb/ml). Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí v 50 ml methanolu R a přidá se 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS atitruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 27,42 mg C13H17Cl2NO. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty ci ____/ OH _- OVO N A. l-[(2-chlorfenyl)(methylimino)methyl]cyklopentanol, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1987 f Ketoconazolum 1987 Cl O B. 2-(2-chlorfenyl)-2-hydroxycyklohexanon, C. 2-chlorfenyl-1 -hydroxycyklopentylketon. f Ketoconazolum Ketokonazol o CH,—C—N N 0 /—\ II / \ CH,—C—N N C26H28CI2N404 H 531,44 CAS 65277-42-1 Jeto(±)-«5-l-acetyl-4-[4-[[2-(2-4-dichlorofenyl)-2-(l//-imidazol-l-ylmethyl)-l,3-dioxolan-4-yl]-methoxy]fenyl]piperazin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C26H28C12N404. Strana 1988 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1988 f Ketoconazolum___________________________________________________________________________ Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlor-methanu, dobře rozpustný v methanolu, mírně rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 148 °C až 152 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety ketokonazolu CRL. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu oktadecyl-silanizovaného. Zkoušený roztok. 30 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 30 mg ketokonazolu CRL se rozpustí v mobilní fázi zředí se jí na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 30 mg ketokonazolu CRL a 30 mg ekonazoliumnitratu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 5 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů octanu amonného RS, dioxanu R a methanolu R (20 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu teplého vzduchu a potom se vystaví působení par jodu do vzniku skvrn. Pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku polohou, zbarvením a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. D. K asi 30 mg se v porcelánovém kelímku přidá 0,3 g uhličitanu sodného bezvodého R zahřívá se 10 min nad plamenem a nechá se vychladnout. Zbytek se rozpustí v 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfiltruje se. K 1 ml filtrátu se přidá 1 ml vody R; roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ4 (2.2.2, Metoda II). Optická otáčivost (2.2.7). -0,10° až +0,10°; měří se roztok S. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 2,5 mg ketokonazolu CRL a 2,5 mg loperamidiumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografií R (3 jam), Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1989 ____________________________________________________________________________f Ketoconazolum 1989 - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku tetrabutylamoniumhydro-gensulfatu R (3,4 g/l) (0,5 + 9,5). Složení směsi se mění lineární gradientovou elucí během 10 min tak, aby konečné složení směsi bylo 5 objemových dílů acetonitrilu R a 5 objemových dílů roztoku tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (3,4 g/l); následuje eluce konečnou směsí po dobu 5 min. Průtoková rychlost je 2 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 220 nm. Kolona sa ustaluje nejméně 30 min promýváním acetonitrilem R a potom se nejméně 5 min ustaluje počáteční mobilní fází. Nastříkne se 10 ul porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 10 ul porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční easy látek: ketokonazolu asi 6 min, loperamidiumchloridu asi 8 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem ketokonazolu a pikem loperamidiumchloridu není menší než 15. Je-li třeba, upraví se konečná koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi nebo se upraví časový program lineární gradientově eluce. Nastříkne se 10 fA methanolu jako kontrolní kapaliny, 10 fA zkoušeného roztoku a 10 fA porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům získaným u kontrolní tekutiny a k pikům s plochou menší, než j e 0,lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztok se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí v 70 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a 2-butanonu R (1 + 7) a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 26,57 mg C26H28Cl2N404. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. (±)-cis-1 -acetyl-4-{4-[2-(2,4-dichlorfenyl)-2-(l/f-imidazol-1 -ylmethyl)-1,3 -dioxolan-4-yl]meth-oxyfenyl} -1,2,3,4-tetrahydropyrazin, B. (±)-cis-1 -acetyl-4-{4-[5-(4-acetyl-1 -piperazinyl)-2-{[2-(2,4-dichlorfenyl)-2-(l//-imidazol-1 -ylmethyl)-1,3 -dioxolan-4-yl]methoxyfenoxyfenyl} piperazin, C. (±)-trans-1 -acetyl-4-{4-[2-(2,4-dichlorfenyl)-2-(l#-imidazol-1 -ylmethyl)-1,3-dioxolan-4-yl]-methoxy fenyl} piperazin, D. (±)-«5-l-{4-[2-(2,4-dichlorfenyl)-2-(l//-imidazol-l-ylmethyl)-l,3-dioxolan-4-yl]methoxyfe-nyl} piperazin. Strana 1990 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1990 f Ketoprofenum f Ketoprofenum Ketoprofen CH3 I CH—COOH C16H1403 Mr 254,28 CAS 22071-15-4 Je to kyselina (7tó)-2-(3-benzoylfenyl)propionová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C16H1403. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, v lihu 96% a v dichlormethanu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: C. Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 94 °C až 97 °C. B. 50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 255 nm. Specifická absorbance v maximuje 615 až 680. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem ketoprofenu CRL. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg ketoprofenu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg indometacinu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se smíchá s 1 ml porovnávacího roztoku (a). Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, dichlormethanu R a acetonu R (1 + 49 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromato-gramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací roztok Z6 (2.2.2, Metoda II). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 / 1998 Strana 1991 _____________________________________________________________________________f Ketoprofenum 1991 Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Roztoky se připraví bezprostředně před použitím. Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml. Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 10,0 mg ketoprofenu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Porovnávací roztok (c). 10,0 mg ketoprofenu nečistoty C CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Porovnávací roztok (d). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 1 ml porovnávacího roztoku (b). Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovanýmpro chromatografií R (5 um) se specifickým povrchem 350 m2.g_1 a velikostí pórů 0,01 //m (10 nm), - mobilní fáze, která je směsí připravenou následujícím způsobem: smíchají se objemové díly tlumivého roztoku fosforečnanového o pH3,5, acetonitrilu R a vody R (2 + 43 + 55). Průtoková rychlost je 1 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 233 nm, - injektorové smyčky. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (d); látky se eluují v následujícím pořadí: ketoprofen a ketoprofen nečistota A. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výšky dvou hlavních píku nebyly menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem odpovídajícím ketoprofenu a pikem odpovídajícím ketoprofenu nečistotě A je nejméně 7,0. Nastříkne se 20 fA zkoušeného roztoku, 20 fA porovnávacího roztoku (a), 20 fA porovnávacího roztoku (b) a 20 fA porovnávacího roztoku (c). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 7násobku retenčního ěasu ketoprofenu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího ketoprofenu nečistotě A a ketoprofenu nečistotě C větší než plochy hlavních píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) a porovnávacího roztoku (c) (0,2 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku odpovídajících ketoprofenu nečistotě A a ketoprofenu nečistotě B, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku a ploch jmenovaných dvou nečistot, není větší než dvojnásobek hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,4 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší, než je 0,lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší při 60 °C a při tlaku nepřevyšujícím 670 Pa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí v 25 ml lihu 96% R, přidá se 25 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 25,43 mg C16H1403. Strana 1992 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1992 f Ketoprofenum Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Separandum. Nečistoty o II C—CH3 \J\// \ A. 3-acetylbenzofenon, H,C—COOH O II -c- B. kyselina 2-(3-benzoylfenyl)octová, HOOi COOH C. kyselina 2-(3-karboxyfenyl)propionová, H3C \ CH-COOH H3C-----^ O -c- D. kyselina 2-[3-(4-methylbenzoyl)fenyl]propionová, O II -c- H3C O 3\ / N H, E. 2-(3 -benzoylfenyl)propionamid, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1993 _____________________________________________________________________________f Ketoprofenum 1993 H3C \ CH-CN F. 2-(3-benzoylfenyl)propiononitril. Strana 1994 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1994 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1995 f Labetaloli hydrochloridum 1995 f Labetaloli hydrochloridum Labetaloliumchlorid Synonymum. Labetalolium chloratum________ 1998 ***** CH, CH2—CHj—CH-NHj—CHj—CH-OH © Cl e C19H25CIN203 Mr 364,87 CAS 32780-64-6 Je to N- {[2-hydroxy-2-(4-hydroxy-3-karbamoyl)fenyl]ethyl} -N-(4-fenyl-2-butyl)amoniumchlo-rid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C19H25C1N203. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je mírně rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru a v dichlormethanu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, C a E. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Optická otáčivost (2.2.7) +0,05 ° až -0,05 °; měří se roztok S, viz Zkoušky na čistotu. B. 25,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 250,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm (2.2.25). Roztok vykazuje absorpční maximum při 302 nm. Specifická absorbance v maximuje 83 až 88. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem labetalolium-chloridu CRL. D. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného sihkagelu oktadecyl-silanizovaného s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v 1 ml lihu 96% R Porovnávací roztok (a). 10 mg labetaloliumchloridu CRL se rozpustí v 1 ml lihu 96% R. Porovnávací roztok (b).\0 mg labetaloliumchloridu CRL a 10 mgpropranololiumchloridu CRL se rozpustí v lihu 96%> R a zředí se jím na 5 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 2 (A každého roztoku a deska se umístí do chromatografické komory ihned po přidání mobilní fáze obsahující směs objemových dílů kyseliny chloristé R, vody R a methanolu R (0,5 + 50 + 80). Vyvíjí se po uzavření komory po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromát o Strana 1996 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1996 f Labetaloli hydrochloridum__________________________________________________________________ gramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml. Použije se čerstvě připravený roztok. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než stupeň 6 nejpodobnějšího porovnávacího barevného roztoku (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,0; měří se roztok S. Poměr diastereoizomerů. Stanoví se plynovou chromatografii (2.2.28). Zkoušený roztok. 2,0 mg se rozpustí v 1,0 ml roztoku kyseliny butylborité R (12,0 g/l) v pyridinu bezvodém R a nechá se 20 min stát. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R (125 //m až 150 //m), impregnovanou 3 % polyfenylmethylsiloxanu R, - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 40 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony, nástřikového prostoru a detektoru se udržuje na 300 °C. Nastříkne se odděleně po 2 fA každého roztoku. Na chromatogramu se objeví dva píky odpovídající páru diastereoizomerů. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška vyššího píku diaste-reomeru byla asi 80 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže výška minima mezi dvěma píky je menší než 5 % celé stupnice zapisovače. Plocha každého píku je 45 % až 55 % celkové plochy obou píku. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um), - mobilní fáze, kterou je roztok směsi 150 ml tetrahydrofuranu R, 300 ml methanolu R, 550 ml vody R, 0,82 g tetrabutylamoniumhydrogensulfatu Rig oktylhydrogensíranu sodného R a 10 ml kyseliny sírové R 10% (V/V), s průtokovou rychlostí 1 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 229 nm. Kolona se ustaluje asi 30 min průtokem mobilní fáze 1 ml/min. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Když jsou chromatogramy zaznamenány za předepsaných podmínek, je retenční cas hlavního píku 10 min až 15 min. Je-li třeba, upraví se obsah vody v mobilní fázi, ale poměr obsahu methanolu k obsahu tetrahydrofuranu se udržuje na 2 : 1. Nastříkne se odděleně po 20 fA každého roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající trojnásobku retenčního ěasu hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než 0,6násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,3 %). Součet ploch všech píku není větší než plocha Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1997 Lacca 1997 hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědel a k pikům, jejichž plocha j e menší než 0,lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 g Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C a při tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Aby se zabránilo přehřátí, reakční směs se důkladně míchá po celou dobu stanovení a titrace se přeruší okamžitě, jakmile bylo dosaženo bodu ekvivalence. 0,200 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodéR a acetanhydridu R (10 + 40) a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 36,49 mg C19H25C1N203. Uchovávání Separandum. Nečistoty CH, I Cht-—Cht-—CH—NH-CH2—CH-OH A. R = H; kyselina 2-hydroxy-5-{l-hydroxy-2-[(l-methyl-3-fenylpropyl)amino]ethyl}benzoová, B. R = CH3; methyl-2-hydroxy-5-{l-hydroxy-2-[(l-methy1-3-feny1Pr°Py1)amino]ethy}benzoat. Strana 1998 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 1998 Lacca Lacca ***** * * Šelak Synonymum. Resina lacca__________________________________________________________ Je to čistená látka získaná z pryskyřičného výměšku hmyzích samic druhu Kerria lacca (KERR) LINDINGER (Laccifer lacca KERR). V závislosti na způsobu zpracování matečného výměšku se rozlišují čtyři typy šelaku: šelak obsahující vosk, šelak bělený, šelak zbavený vosku a šelak bělený zbavený vosku. Selak obsahující vosk se získává z matečného výměšku filtrací roztavené látky nebo extrakcí vhodným rozpouštědlem za horka. Selak bělený se získává z matečného výměšku rozpuštěného ve vhodném alkalickém roztoku pomocí chlornanu sodného vysrážením zředěnou kyselinou a sušením. Selak zbavený vosku se získává ze šelaku obsahujícího vosk nebo z matečného výměšku pomocí vhodného rozpouštědla a následnou filtrací. Selak bělený zbavený vosku se získává ze šelaku obsahujícího vosk nebo z matečného výměšku rozpuštěného ve vhodném alkalickém roztoku pomocí chlornanu sodného a nerozpustný vosk s e odstraní filtrací. Vysráží se zředěnou kyselinou a usuší se. Vlastnosti Jsou to hnědooranžové nebo žluté lesklé průsvitné tvrdé nebo křehké, více nebo méně silné vločky (šelak obsahující vosk, šelak zbavený vosku) nebo krémově bílý nebo nahnedle žlutý prášek (šelak bělený, šelak bělený zbavený vosku). Je prakticky nerozpustný ve vodě, částečně rozpustný v etheru. V ethanolu se rozpouští na víc e nebo méně opalizující roztok (šelak obsahující vosk, šelak bělený) nebo na čirý roztok (šelak zbavený vosku, šelak bělený zbavený vosku). Za horka je mírně rozpustný nebo dobře rozpustný v alkalických roztocích. Zkoušky totožnosti A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenční přísadou pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 0,25 g práškované drogy (500) se smíchá se 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zahřívá se 5 min na vodní lázni. Po ochlazení se přidá 5 ml ethylacetatu R a pomalu za stálého míchání se přidají 2 ml kyseliny octové zředěné RS. Směs se protřepe a horní vrstva se zfiltruje přes síran sodný bezvodý R. Porovnávací roztok. 6,0 mg kyseliny aleuritové R se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 1,0 ml methanolu R. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 [A obou roztoků a vyvíjí se dvakrát směsí objemových dílů kyseliny octové R, methanolu R, dichlormethanu a ethylacetatu R (l + 8 + + 32 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je několik barevných skvrn, z nichž jedna odpovídá polohou a zbarvením skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Nad touto skvrnou je několik fialově zbarvených skvrn a nad nimi růžově zbarvená skvrna. Pod skvrnou kyseliny aleuritové na chromato- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 1999 Lactosum 1999 gramu zkoušeného roztoku je světle modrá skvrna (kyselina šellolová) a další stejně zbarvené, ale méně intenzivní skvrny. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné další na-šedlé a nafialovělé skvrny. B. Zkouška Kalafuna, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. Selak obsahující vosk. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je patrná více nebo méně intenzivní namodrale šedá skvrna v poloze těsně nad skvrnou thymolftaleinu získanou na chromatogramu porovnávacího roztoku. Selak zbavený vosku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není patrná žádná namodrale šedá skvrna v poloze těsně nad skvrnou thymolftaleinu získanou na chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušky na čistotu Kalafuna. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) způsobem uvedeným ve zkoušce totožnosti A s následujícími změnami. Zkoušený roztok. 50 mg práškované drogy (500) se rozpustí za horka ve směsi složené z 0,5 ml dichlormethanu R a 0,5 ml methanolu R. Porovnávací roztok. 2,0 mg thymolftaleinu R se rozpustí v 1,0 ml methanolu R. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídající hodnotou Rv skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku se označí. Vrstva se postříká anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna (thymolftalein) na chromatogramu porovnávacího roztoku j e zbarvena ěervenofialově. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná ze skvrn zhášejících fluorescenci s hodnotou ^odpovídající skvrně thymolftaleinu na chromatogramu porovnávacího roztoku není zbarvena intenzivně fialově nebo nahnědle (kalafuna). Nepřihlíží se k žádné slabě nafialovělé skvrně v této poloze, která nezhasí fluorescenci před postřikem a zahřátím. Číslo kyselosti (2.5.1). 65 až 95, počítáno na vysušenou látku. Stanoví se s 1,00 g hrubě mleté drogy za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Arsen (2.4.2). 0,33 g se ve spalovací baňce smíchá s 5 ml kyseliny sírové R opatrně se přidá několik mililitrů peroxidu vodíku koncentrovaného R a zahřívá se k varu, dokud se nezíská ěirý a bezbarvý roztok. Pokračuje se v zahřívání až do odstranění vody a dle možností i kyseliny sírové a pak se zředí vodou R na 25 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (3 Mg/g)-Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 Mg/g)-Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 % (šelak nebelený) a nejvýše 6,0 % (šelak bělený). 1,000 g práškované drogy (500) se suší 24 h v sušárně při 40 °C až 45 ° C. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Selak bělený a šelak bělený zbavený vosku se uchovávají při teplotě nejvýše 15 °C. Označování V označení na obalu se uvede typ šelaku. Strana 2000 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2000 Lactosum Lactosum Laktosa Synonymum. Lactosum anhydricum HO I CH2OH HO^V-*T^- -oN \ OH 1 HO r U12n22U11 Mr 342,30 CAS 63-42-3 Je to 0-ß-D-galaktopyranosyl-(1^4)-ß-D-glukopyranosa nebo směs O-ß-D-galaktopyranosyl--(1 ^4)-a-D-glukopyranosy a 0-ß-D-galaktopyranosyl-(l ^4)-ß-D-glukopyranosy. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno, ale pomalu rozpustná ve vodě, prakticky nerozpustná v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem laktosy CRL. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg laktosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Porovnávací roztok (b).\Q mg glukosy CRL, 10 mg laktosy CRL, 10 mg fruktosy CRL a 10 mg sacharosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 2 (A každého roztoku a nanesené body se důkladně usuší. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R, kyseliny octové bezvodé R a dichloretha-nu R (10 + 15 + 25 + 50) po dráze 15 cm. Rozpouštědla musí být odměřena přesně, i malý přebytek vody může způsobit zákal. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu. Vyvíjení se ihned opakuje v čerstvě připravené směsi rozpouštědel. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu, rovnoměrně se postříká roztokem 0,5 g thymolu R ve směsi objemových dílů kyseliny sírové R a lihu 96% R (5 + 95) a zahřívá se 10 min při 130 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkouše- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2001 Lactosum 2001 ného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou čtyři zřetelně oddělené skvrny. C. 0,25 g se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 5 ml amoniaku 17,5% RS a zahřívá se 10 min ve vodní lázni při 80 °C; vzniká červené zbarvení. D. Zkouška Voda, semimikrostanovení, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí zahřátím při 50 °C ve vodě R zředí se jí na 10 ml a nechá se ochladit. Roztok je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ7 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. 6,0 g se povařením rozpustí v 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R, ochladí se a přidá se 0,3 mlfenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení roztoku na růžové se spotřebuje nejvýše 0,4 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +54,4° až +55,9°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený takto: 10,0 g se rozpustí zahřátím na 50 °C v 80 ml vody R nechá se ochladit a smíchá se s 0,2 ml amoniaku zředěného RS1. 30 min se nechá stát a zředí se vodou R na 100,0 ml. Absorbance (2.2.25). 1,0 g se rozpustí ve vroucí vodě R a zředí se jí na 10,0 ml (roztok A). Absorbance roztoku měřená při 400 nm není větší než 0,04. 1,0 ml roztoku A se zředí vodou R na 10,0 ml. Měří se absorbance roztoku při 210 nm až 300 nm. Při vlnových délkách 210 nm až 220 nm není absorbance vyšší než 0,25. Při vlnových délkách 270 nm až 300 nm není absorbance vyšší než 0,07. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (5 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (10 g Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky za použití směsi objemových dílůformamidu R a methanolu R (1 + 2) jako rozpouštědla. Síranový popel. Nejvýše 0,1 %; k 1,00 g se přidá 1 ml kyseliny sírové R, odpaří se na vodní lázni do sucha a vyžíhá se do konstantní hmotnosti. Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 10 2aerobních mikroorganismův gramu- Stanoví se plotnovou metodou. Vyhovuje zkoušce (2.6.13) na nepřítomnost Escherichia coli. a-laktosa a ß-laktosa. Tato zkouška, týkající se farmaceuticko-technologických vlastností, může být provedena v závislosti na zamýšleném použití. Zkouška není závazná. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28). Zkoušený roztok. 0,1 mg zkoušené látky se rozpustí ve 225 /A směsi objemových dílů dimethylsulfoxidu R, N-(trimethylsilyl)imidazolu R a pyridinu bezvodého R (19,5 + 22 + 58,5), opatrně se promíchá a nechá se 20 min stát. Porovnávací roztok. 0,50 g zkoušené látky se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10,0 ml. Zahřívá se 8 min až 10 min na vodní lázni při 75 °C a pak se ochladí. Ke 2 (A roztoku se přidá 225 fA směsi objemových dílů dimethylsulfoxidu R, N-(trimethylsilyl)imidazolu R a pyridinu bezvodého R (19,5 + 22 + 58,5), opatrně se promíchá a nechá se 20 min stát. Strana 2002 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2002 Lactosum monohydricum Chromatografický postup se provádí obvykle za použití: - skleněné kolony délky 0,9 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 3 % poly(kyanopropyl)(methylfenylmethyl)siloxa-nuR, - helia pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 40 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 215 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru na 275 °C. Nastříknou se 2 (A porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní retenční ěas pro silylderivát a-laktosy je asi 0,7 a pro silylderivát ß-laktosy je asi 1,0 a jestliže rozlišení mezi píky je nejméně 3,0. Nastříknou se 2 (A zkoušeného roztoku. Obsah a-laktosy v procentech se vypočítá podle vzorce: 100S Sa+Sh obsah ß-laktosy v procentech se vypočítá podle vzorce: \00Sh s, + sb' v nichž značí: 5*a - plochu píku odpovídajícího silylderivátu a-laktosy, Sb - plochu píku odpovídajícího silylderivátu ß-laktosy. Ztráta sušením (2.2.32). Tato zkouška týkající se farmaceuticko-technologických vlastností může být provedena v závislosti na zamýšleném použití. Zkouška není závazná. Nejvýše 0,5%; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 80 °C. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Lactosum monohydricum Monohydrát laktosy Synonyma. Saccharum lactis, mléčný cukr HO CH2OH -O OH HOj\ CHjOH •H20 HO C12H22011 . H20 Mr 360,31 CAS 5989-81-1 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2003 _____________________________________________________________________Lactosum monohydricum 2003 Je to monohydrát 0-ß-D-galaktopyranosyl-(l ^4)-a-D-glukopyranosy. Mohou být upraveny jeho fyzikální vlastnosti a může obsahovat různé podíly amorfní laktosy. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno, ale pomalu rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem laktosy CRL. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg laktosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Porovnávací roztok (b).\Q mg fruktosy CRL, 10 mg glukosy CRL, 10 mg laktosy CRL a 10 mg sacharosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 2 (A každého roztoku a nanesené body se důkladně usuší. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R, kyseliny octové bezvodé R a dichlor-ethanu R (10+15 + 25 + 50) po dráze 15 cm. Rozpouštědla musí být odměřena přesně, i malý přebytek vody může způsobit zákal. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu. Vyvíjení se ihned opakuje v čerstvě připravené směsi rozpouštědel. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu, rovnoměrně se postříká roztokem 0,5 g thymolu R ve směsi objemových dílů kyseliny sírové R a lihu 96% R (5 + 95) a zahřívá se 10 min při 130 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou čtyři zřetelně oddělené skvrny. C. 0,25 g se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 5 ml amoniaku 17,5% RS a zahřívá se 10 min ve vodní lázni při 80 °C; vzniká červené zbarvení. D. Zkouška Voda, semimikrostanovení, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí zahřátím při 50 °C ve vodě R zředí sejí na 10 ml a nechá se ochladit. Roztok je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ7 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. 6,0 g se povařením rozpustí v 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R, ochladí se a přidá se 0,3 núfenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení roztoku na růžové se spotřebuje nejvýše 0,4 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Strana 2004 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2004 Lactulosi solutio Specifická optická otáčivost (2.2.7). +54,4° až +55,9°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok pripravený takto: 10,0 g se rozpustí zahřátím na 50 °C v 80 ml vody R nechá se ochladit a smíchá se s 0,2 ml amoniaku zředěného RSI. 30 min se nechá stát a zředí se vodou R na 100,0 ml. Absorbance (2.2.25). 1,0 g se rozpustí ve vroucí vodě R a zředí se jí na 10,0 ml (roztok A). Absorbance roztoku měřená při 400 nm není vyšší než 0,04. 1,0 ml roztoku A se zředí vodou R na 10,0 ml. Měří se absorbance roztoku při 210 nm až 300 nm. Při vlnových délkách 210 nm až 220 nm není absorbance vyšší než 0,25. Při vlnových délkách 270 nm až 300 nm není absorbance vyšší než 0,07. Těžké kovy (2.4.8). 4,0 g se rozpustí zahřátím ve vodě R, přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (5 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 g Pb/ml) Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 4,5 % až 5,5 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky za použití směsi objemových dílů formamidu R a methanolu R (1 + 2) jako rozpouštědla. Síranový popel. Nejvýše 0,1 %; k 1,00 g se přidá 1 ml kyseliny sírové R, odpaří se na vodní lázni do sucha a vyžíhá se do konstantní hmotnosti. Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 10 2aerobních mikroorganismů v gramu- Stanoví se plotnovou metodou. Vyhovuje zkoušce (2.6.13) na nepřítomnost Escherichia coli. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Lactulosi solutio Roztok laktulosy Je to vodný roztok laktulosy (4-O-ß-D-galaktopyranosyl-D-fruktosy), běžně připravované alkalickou izomerizací laktosy. Může obsahovat menší množství jiných cukrů, včetně laktosy, epilaktosy, galaktosy, tagatosy a fruktosy. Obsahuje nejméně 620 g/l laktulosy (C12H22011; Mr 342,30) a nejméně 95,0 % až 105,0 % deklarovaného obsahu laktulosy. Může obsahovat vhodnou protimikrobní přísadu. Vlastnosti Čirá viskózni bezbarvá nebo slabě hnědavě žlutá tekutina, mísitelná s vodou. Může se vyskytovat ve formě přesyceného roztoku nebo může obsahovat krystalky, které se zahřátím rozpustí. 10% roztok (V/V) je levotočivý. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, C a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R * * Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2005 Lactulosi solutio 2005 Zkoušený roztok. 0,50 g se zředí vodou R na 50 ml. Porovnávací roztok. 60 mg laktulosy CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 2 (A každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R roztoku kyseliny borité R (50 g/l), methanolu R a ethylacetatu R (10 + 15 + 20 + 55) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 5 min při 100 °C až 105 °C, nechá se ochladit, postříká se roztokem 1,3-dihydroxynaftalenu R (1,0 g/l) ve směsi obejmových dílů kyseliny sírové R a methanolu R (10 + 90) a vrstva se zahřívá 5 min při 110 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou, zbarvením a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku je přibližně stejný s retenčním časem hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku. C. K 0,1 g se přidá 10 ml vody R a 3 ml vínanu meďnatého RS a zahřeje se; vznikne červená sraze-nina. D. 0,25 g se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 5 ml amoniaku 17,5% RS a zahřívá se 10 min ve vodní lázni při 80 °C; vzniká červené zbarvení. Zkoušky na čistotu Roztok S. 10 g se smíchá s vodou prostou oxidu uhličitého R a zředí sejí na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ5 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 7,0; měří se 10 ml roztoku S, k němuž bylo přidáno 0,1 ml nasyceného roztoku chloridu draselného R Relativní hustota (2.2.5). Nejvýše 1,38. Příbuzné látky. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: - plocha žádného píku odpovídajícího galaktose není větší než 15,0 % plochy píku odpovídajícího laktulose; - plocha žádného píku odpovídajícího laktose není větší než 10,0 % plochy píku odpovídajícího laktulose; - plocha žádného píku odpovídajícího epilaktose není větší než 10,0 % plochy píku odpovídajícího laktulose; - plocha žádného píku odpovídajícího tagatose není větší než 4,0 % plochy píku odpovídajícího laktulose; - plocha žádného píku odpovídajícího fruktose není větší než 1,0 % plochy píku odpovídajícího laktulose. Siřičitany. 5,0 g se smíchá se 40 ml vody R, přidají se 2,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové RS, 2,0 ml fuchsinu RS1, 2,0 ml roztoku formaldehydu R 0,5% (V/V) a 30 min se nechá stát. Měří se absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku v maximu při 583 nm proti kontrolnímu roztoku připravenému současně stejným způsobem za použití 10,0 ml vody R místo roztoku zkoušené látky. Absorbance zkoušeného roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 10,0 ml základního roztoku siřičitanů (1,5 g SO /ml). Strana 2006 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2006 Lactulosi solutio Bor. Zkouška, je-li to možné, se neprovádí ve skleněném nádobí. Porovnávací roztok. 56,0 mg kyseliny borité R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Uchovává se v dobře uzavřené polyethylenové nádobě. Do čtyř polyethylenových 25ml baněk se převede: - 1,00 g zkoušené látky a 1 ml vody R (roztok A), - 1,00 g zkoušené látky a 1 ml porovnávacího roztoku (roztok B), - 1 ml porovnávacího roztoku a 1 ml vody R (roztok C), - 2 ml vody R (slepá zkouška). Do každé baňky se přidají 4,0 ml tlumivého roztoku octan-edetanového o pH 5,5. Zamíchá se a přidají se 4,0 ml čerstvě připraveného azomethinu H RS. Zamíchá se a nechá se 1 h stát. Měří se absorbance (2.2.25) roztoků A, B a C při 420 nm proti roztoku D jako kontrolnímu roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže absorbance roztoku C je nejméně 0,25. Absorbance roztoku B není menší než dvojnásobek absorbance roztoku A (5 Mg/g B)- Olovo (2.4.10). Vyhovuje limitní zkoušce na olovo v cukrech (0,5 Mg/g), počítáno na deklarovaný obsah laktulosy. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; počítáno na deklarovaný obsah laktulosy. Stanoví se s 1,50 g zkoušené látky. Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 103 aerobních živých mikroorganismů v gramu. Stanoví se plotnovou metodou. Vyhovuje zkoušce (2.6.13) na přítomnost Escherichia coli. Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 4,00 g se smíchají s 20 ml vody R a přidá se 25,0 ml acetonitrilu R s mírným zahřátím a zředí se vodou R na 50,0 ml. Porovnávací roztok. 2,00 g laktulosy CRL a 0,2 g laktosy R se rozpustí ve 20 ml vody R přidá se 25,0 ml acetonitrilu R s mírným zahřátím a zředí se vodou R na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - ocelové kolony délky 0,05 m a vnitřního průměru 4,6 mm, následné ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm, obě naplněné silikagelem aminopropylsilanizovaným pro chromato-grafii R (3 um) a udržované při teplotě (38 ± 1) °C, - mobilní fáze, která je směsí připravenou rozpuštěním 0,253 g dihydrogenfosforečnanu sodného R v 220 ml vody R a přidáním 780 ml acetonitrilu R Průtoková rychlost je 2 ml/min, - refraktometrického detektoru udržovaného na (40 ±1) °C. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční čas laktulosy asi 8,8 min a relativní retenční časy látek, vztaženo k laktulose: tagatosy asi 0,38, fruktosy asi 0,42, galaktosy asi 0,57, epilaktosy asi 0,90, laktosy asi 1,17. Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na získaném chromatogramů je rozlišení mezi píky odpovídajícími laktulose a laktose nejméně 1,5. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi na 75 % až 82 % (V/V), aby bylo dosaženo požadovaného rozlišení. Nastříkne se odděleně 20 ul každého roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času laktulosy. Vypočítá se obsah C12H22Ou (laktulosy) v procentech z ploch píku a deklarovaného obsahu laktulosy CRL. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2007 f f Lanatosidum C 2007 Označování V označení na obalu se uvede: - deklarovaný obsah laktulosy, - název a koncentrace případně přidané protimikrobní přísady. Uchovávání Při teplotě 10 °Caž20 °C. Nečistoty A. epilaktosa, B. galaktosa, C. laktosa, D. fruktosa, E. tagatosa. f f Lanatosidum C Lanatosid C ^gHygUjo Mr 985,13 CAS 17575-22-3 Je to 3ß-[(0-ß-D-glukopyranosyl-(l ^4)-0-(0-3-acetyl-2,6-dideoxy-ß-D-rz'ro-hexapyranosyl--(1 ^4)-0-2,6-dideoxy-ß-D-rz'/3o-hexapyranosyl-(l ^4)-2,6-dideoxy-ß-D-rz'/3o-hexapyranosyl) oxy]--12ß,14-dihydroxy-5ß,14ß-kard-20(22)-enolid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C49H7602o- Vlastnosti Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický nebo jemně krystalický hygroskopický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v etheru, dobře rozpustný v methanolu. Při nízké vzdušné relativní vlhkosti ztrácí vodu. Strana 2008 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2008 ff Lanatosidum C__________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety lanatosidu C CRL. Při porovnávání spektra je třeba věnovat zvláštní pozornost přítomnosti zřetelného absorpčního maxima při asi 1260 cm"1 a intenzitě absorpčního maxima při asi 1740 cm"1. Tableta zkoušené látky a tableta referenční látky se připraví z následující směsi: 1 mg zkoušené látky a 1 mg referenční látky se odděleně rozpustí v 0,3 ml methanolu R a homogeni-zuje se s 0,4 g jemně upráškovaného a vysušeného bromidu draselného Atak dlouho, až je směs homogenní a dokonale suchá. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. Asi 0,5 mg se suspenduje v 0,2 ml lihu 60% (V/V). Přidá se 0,1 ml kyseliny dinitrobenzoové RS a 0,1 ml hydroxidu sodného zředěného RS; vzniká fialové zbarvení. D. Asi 5 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny octové ledové R, přidá se 0,05 ml chloridu železitého RSI, opatrně se přidají 2 ml kyseliny sírové R tak, aby nedošlo k promíchání obou vrstev, a nechá se stát. Na styku obou tekutin vzniká hnědý prstenec, ne však načervenalý; stáním se horní vrstva barví zelenožlutě, potom modrozeleně a toto zbarvení prolíná do horní vrstvy. Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,500 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž7 nebo HŽ7 (2.2.2, Metoda II). Specifická optická otáčivost (2.2.7). +32,0° až +35,5°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok (a). Nanáší se roztok S. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg lanatosidu C CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 1,5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (d). 2 ml porovnávacího roztoku (c) se smíchají se 2 ml methanolu R Na vrstvu se odděleně nanese do lOmm proužků po 5 fA každého roztoku a ihned se vyvíjí směsí objemových dílů vody R, dichlormethanu R, lihu 96% R a toluenu R (1 + 20 + 30 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 5 min v proudu chladného vzduchu, postříká se směsí objemových dílů kyseliny sírové R a lihu 96% R (5 + 95), 15 min se zahřívá při 140 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %); nejvýše tři takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,5 %) a jedna z nich může být intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2009 __________________________________________________________________________Lauromacrogolum 2009 Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 7,5 %; 0,500 g se suší ve vakuové sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se se zbytkem získaným ve zkoušce Ztráta sušením. Stanovení obsahu Před provedením zkoušky se zkoušená látka a referenční látka nechají stát 24 hodin v exsikátoru, který obsahuje nasycený roztok thiokyanatanu draselného R 50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96%Rna 100,0 ml. Současně za stejných podmínek se připraví porovnávací roztok za použití 50,0 mg lanatosidu C CRL. K 5,0 ml každého roztoku se přidají 3,0 ml trinitrofenolatu sodného RS a nechá se 40 min ve vodní lázni při (20 ± 1) °C za chránění před světlem. Měří se absorbance (2.2.25) obou roztoků v maximu při 484 nm proti současně připravenému kontrolnímu roztoku, kterým je směs 5,0 ml lihu 96% R a 3,0 ml trinitrofenolatu sodného RS. Obsah C49H76O20 se vypočítá ze zjištěných absorbancí a koncentrací roztoků (b), aniž by se bral v úvahu výsledek zkoušky Ztráta sušením. Uchovávání Ve vzduchotěsných zcela naplněných skleněných obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřesahující 10 °C. Venenum. Lauromacrogolum Lauromakrogol Synonymum. Macrogoli aetherum laurilicum Je to směs etherů směsných makrogolů s lineárními mastnými alkoholy, hlavně laurylalkoholem. Může obsahovat volné makrogoly a různá množství volného laurylalkoholu. Množství ethylenoxidu zreagovaneho s laurylalkoholem je 3 až 23 oxy ethylenových jednotek na molekulu (jmenovitá hodnota). Vlastnosti Lauromakrogol s 3 až 5 oxyethylenovými jednotkami v molekule je bezbarvá kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, dobře rozpustná nebo dispergovatelná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru petrolejovém. Lauromakrogol s 9 až 23 oxyethylenovými jednotkami v molekule je bílá voskovitá hmota, dobře rozpustná nebo dispergovatelná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru petrolejovém. Zkoušky totožnosti A. Zkouška Číslo hydroxylové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. + * * * * * Strana 2010 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2010 Lauromacrogolum__________________________________________________________________________ B. Zkouška Číslo jodové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. C. Zkouška Číslo zmýdelnění, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok. 40 mg laurylalkoholu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml. Vrstva se impregnuje vyvíjením v chromatografické komoře obsahující dostatečné množství roztoku kyseliny šťavelové R (30 g/l) v lihu 96%> R Vrstva se nechá usušit na vzduchu, odděleně se nanese po 5 fA zkoušeného a porovnávacího roztoku a vyvíjí se dvakrát ethylacetatem R po dráze 15 cm. Vrstva se usuší po každém vyvíjení a postříká se zkoumadlem vanilin-kyselina sírová připraveným následujícím způsobem: 0,50 g vanilinu R se rozpustí v 50,0 ml lihu 96% R a zředí se kyselinou sírovou Rna. 100,0 ml. Pak se vrstva usuší na vzduchu, zahřívá se 10 min při asi 130 °C a nechá se vychladnout na vzduchu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je několik skvrn, z nichž jedna odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. E. 0,1 g se rozpustí nebo disperguje v 5 ml lihu 96% R přidá se 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, 10 ml chloridu barnatého RS1 a 10 ml roztoku kyseliny fosfomolybdenové R (100 g/l); vznikne sraženina. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 5,0 g se rozpustí v lihu 96%> R a zředí se jím na 50 ml. Tento roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ5 (2.2.2, Metoda II). Zásaditě reagující látky. 2,0 g se rozpustí v horké směsi 10 ml vody R a 10 ml lihu 96%> R a přidá se 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS. Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky. Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). Vyhovuje hodnotám uvedeným v následující tabulce. Počet oxyethylenových jednotek na Číslo hydroxylové molekulu (jmenovitá hodnota) 3 165 až 180 4 145 až 165 5 130 až 140 9 90 až 100 10 85 až 95 12 73 až 83 15 64 až 74 20 až 23 40 až 60 Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 2,0. Číslo zmýdelnění (2.5.6). Nejvýše 3,0; stanoví se s 10,0 g zkoušené látky. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2011 __________________________________________________________________________Lauromacrogolum 2011 1,4-Dioxan. Nejvýše 10 Mg/g- Stanoví se postupem uvedeným ve stati Zbytková rozpouštědla (2.4.24). Ethylen oxid. Nejvýše 1 Mg/g; stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28). Zkoušený roztok. 1,00 g (wT) zkoušené látky se odváží v lahvic20 vhodného objemu, přidá se 1,0 ml vody R a je-li třeba, zahřívá se asi 10 min při 50 °C. Porovnávací roztok (a). 1,00 g («u) zkoušené látky se odváží v lahvičce vhodného objemu, přidá se 0,20 g ochlazeného ethylenoxidu RS a 0,8 ml vody R Je-li třeba, zahřívá se asi 10 min při 50 °C. Porovnávací roztok (b). K 0,1 g ethylenoxidu RS v lahvičce vhodné velikosti se přidá 0,1 ml čerstvě připraveného roztoku acetaldehydu R (0,01 g/l). Lahvičky se ihned uzavřou zátkou s butyl-kaučukovou membránou pokrytou hliníkem neb o teflonem a zajistí se hliníkovým uzávěrem. Obsah lahviček se homogenizuje protřepáním. Nástřik statického head-space postupu se obvykle provádí za použití: - rovnovážné teploty: nejméně 70 ° C, - doby ohřevu: 45 min, - teploty převodové kapiláry: 75 °C, - nosného plynu: helia pro chromatografií R nebo dusíku pro chromatografií R, - doby tlakování: 30 s, - objemu nástřiku: 1 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kapilární skleněné nebo křemenné kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřním povrchem potaženým 1,0/j.m vrstvou polydimethylsiloxanu R, - helia pro chromatografií R nebo dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové lineární rychlosti asi 20 cm/s a dělicím poměru 1 : 20, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se udržuje 5 min na 50 °C, pak se zvyšuje rychlostí 30 °C/min do 230 °C a 5 min se udržuje na 230 °C, přičemž teplota nástřikového prostoru se udržuje na 150 °C a teplota detektoru na 250 °C. Nastříkne se 1 ml plynné fáze porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výšky dvou hlavních píku na chromatogramu nebyly menší než 15 % stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky ethylenoxidu a acetaldehydu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je nejméně 2,0 a jestliže poměr signálu píku ethylenoxidu na stejném chromatogramu k sumuje nejméně 10. Nastříkne se odděleně vhodný objem (např. 1 ml) plynné fáze zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a). Postup se opakuje ještě dvakrát. Na chromatogramu zkoušeného roztoku průměrná plocha píku odpovídajícího ethylenoxidu není větší než polovina průměrné plochy píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka ploch tří nástřiků porovnávacího roztoku (a) je nejvýše 15 %. Obsah ethylenoxidu v //g/g se vypočítá podle vztahu: (AR . mT) - (AT . mRy Strana 2012 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2012 Leucinum v nemz znaci: AT - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu zkoušeného roztoku, AR- plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka ploch tří nástřiků porovnávacího roztoku (a) je nejvýše 15 %. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Označování V označení na obalu se uvede počet oxyethylenových jednotek na molekulu laurylalkoholu (jmenovitá hodnota). Leucinum ***** * * * * T . *** Leucm COOH I H2N—C—H I CH2 I/CH3 C\ H CH3 C6H13N02 H 131,17 CAS 61-90-5 Je to kyselina (5)-2-amino-4-methylvalerová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C6H13N02. Vlastnosti Lesklé vločky nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách a ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáěivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. 0,50 g se rozpustí ve vodě Ra zředí sejí na 25 ml; roztok je levotoěivý. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2013 Leucinum 2013 C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety leucinu CRL. D. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Specifická optická otáčivost (2.2.7). +14,5° až +16,5°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,00 g v kyselině chlorovodíkové RS a zředěním stejnou kyselinou na 25,0 ml. Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí sejí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg leucinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 50 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg leucinu CRL a 10 mg valinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 25 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 [A každého roztoku, vysuší se na vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 ° C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Chloridy (2.4.4). 0,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 Mg/g)- Sírany (2.4.13). 0,5 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 Mg/g)-Amonium. Připraví se komůrka sestávající ze dvou hodinových sklíček o průměru 60 mm, která se položí okraji na sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o straně 5 mm a zvlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg jemně upráškované zkoušené látky se umístí na spodní sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K roztoku se přidá 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R a rychle se zamíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s papírem lakmusovým se ihned přiloží na sklíčko se zkoušenou látkou a zahřívají se 15 min při 40 °C. Papír lakmusový není intenzivněji modře zbarvený než porovnávací vzorek připravený současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 g NH/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R (200 Mg/g)- Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu Rl. Ke spojeným organickým Strana 2014 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2014 f Levamisoli hydrochloridum vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 Mg/g). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 Mg/g)- Pripraví se porovnávací roztok za použití základního roztoku olova (10 g Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití naftolbenzeinu RS jako indikátoru do změny hnědavě žlutého zbarvení na zelené. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 13,12 mg CgH^NO^ Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. f Levamisoli hydrochloridum Levamisoliumchlorid Synonymum. Levamisolium chloratum________ © ciO CnH13CIN2S Mr 240,75 CAS 16595-80-5 Je to (5)-2,3,5,6-tetrahydro-6-fenylimidazo(2,l-ř)thiazoliumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C UH13C1N2S. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v dichlormethanu, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B, D a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. 0,5 g se rozpustí ve 20 ml vody R, přidá se 6 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 20 ml dichlormethanu R a protřepe se. Spodní vrstva se oddělí, promyje dvakrát 10 ml vody R a vysuší Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2015 __________________________________________________________________f Levamisoli hydrochloridum 2015 síranem sodným bezvodým R. Potom se zfiltruje a odpaří ve vakuu při teplotě nepřevyšující 40 °C. Odparek taje (2.2.14) při 58 °C až 61 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety levamisoliumchloridu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). E. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 50,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 4,5; měří se roztok S. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -121° až -128°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254 R. Zkoušený roztok (a). 0,25 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 25 mg levamisoliumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem Rna 20 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí amoniaku 26% R, acetonu R a toluenu R (l + 40 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min v sušárně při 100 °C až 105 °C a potom se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Vrstva se vystaví na 15 min v uzavřené nádobě parám jodu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny těsně nad startem, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 g Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí ve 30 ml lihu 96% R, přidá se 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Spotřeba se odečte mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 24,08 mg CUH13C1N2S. Strana 2016 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2016 Levistici radix Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Levistici radix Libečkový kořen Synonymum. Radix levistici Je to celý nebo řezaný usušený oddenek a kořen druhu Levisticum officinale KOCH. Droga v celku obsahuje nejméně 4,0 ml silice v kilogramu drogy, řezaná droga obsahuje nejméně 3,0 ml silice v kilogramu drogy, obojí počítáno na sušinu. Vlastnosti Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Oddenek a dlouhé kořeny jsou často podélně rozpůlené. Oddenek krátký o průměru až 5 cm, světle šedohnědý až žlutohnědý, jednohlavý nebo vícehlavý; kořeny jsou málo větvené, zbarvené shodně s oddenkem, jsou až 1,5 cm silné a až 25 cm dlouhé; lom obvykle hladký; na lomu patrná velmi široká žlutobílá kůra a úzké světle žluté dřevo. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je hnědožlutý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrá-tu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: buňky korku při plošném pohledu mnohohranné nebo okrouhlé s hnědým obsahem; mohutný parenchym z buněk tenkostenných, okrouhlých, ale i z buněk se stěnami mírně ztlustlými; skupiny náhradních vláken s nezdřevnatělými stěnami a charakteristickou síťovitou strukturou; úlomky větších, síťovitě ztlustlých cév o průměru až 125 //m; úlomky siliěných kanálků o průměru až 180 //m. Při pozorování v roztoku glycerolu R 50% (V/V) jsou patrná jednoduchá okrouhlá až vej cit á škrobová zrna o průměru až asi 12 //m a četná větší složená zrna. C. Chromatogram porovnávacího roztoku ze zkoušky Angelicae radix, viz Zkoušky na čistotu, se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm a označí se skvrna eugenolu. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku hlavní skvrna fluoreskuje intenzivně bledě modře až zelenomodře, hodnota R Fje jen o málo nižší než hodnota RF eugenolu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Těsně pod hlavní skvrnou na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou jedna nebo dvě menší bledě modré až zelenomodré skvrny, v dolní části chromatogramu jsou patrné další, méně intenzivní skvrny. Zkoušky na čistotu Angelicae radix. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenční přísadou pro detekci při 254 nm. 1998 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2017 f Levodopum 2017 Zkoušený roztok. 2 g čerstvě práškované drogy (500) se protřepávají 10 min s 10 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R; zfiltruje se a filtrát se zředí výše uvedenou směsí na 10,0 ml. Porovnávací roztok. 50 mg eugenolu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se touto směsí na 10,0 ml. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 [A obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů dichlormethanu R a toluenu R (1 + 1) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a vyvíjí se za stejných podmínek ještě jednou. Vysuší se na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není v dolní třetině žádná intenzivní modrá neb o modrofialová skvrna. Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 3 %; stanoví se s 50 g zkoušené drogy. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 8,0 %. Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 2,0 %. Voda, destilací (2.2.13). Nejvýše 12,0 %; stanoví se s 25,00 g zkoušené drogy. Stanovení obsahu Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). 40,0 g upráškované (500) drogy se těsně před stanovením destiluje 4 h rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min v baňce na 2000 ml s 500 ml vody R a deseti kapkami parafinu tekutého R; do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. f Levodopum Levodopa HO-----ľ V H -CH2-6—COOH /— -/ NH2 HO C9H11N04 H 197,19 CAS 59-92-7 Je to kyselina (5)-2-amino-3-(3,4-dihydroxyfenyl)propionová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C^NO,,. Vlastnosti Bílý nebo slabě nahnědlý krystalický prášek. Je těžce rozpustná ve vodě, prakticky nerozpustná v lihu 96% a v etheru, snadno rozpustná v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a mírně rozpustná v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS. Strana 2018 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2018 f Levodopum______________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem levodopy CRL. B. Asi 2 mg se rozpustí ve 2 ml vody R, přidá se 0,2 ml chloridu železitého RS2; vzniká zelené zbarvení, které se přidáním 0,1 g methenaminu R změní na modrofialové. C. Asi 5 mg se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a 5 ml vody R, přidá se 0,1 ml dusitanu sodného RS obsahujícího molybdenan amonný R (100 g/l); vznikne žluté zbarvení, které se přidáním hydroxidu sodného koncentrovaného RS změní na červené. D. Asi 5 mg se smíchá s 1 ml vody R 1 ml pyridinu R a asi 5 mg nitrobenzoylchloridu R a nechá se 3 min stát; vzniká fialové zbarvení, které se povařením směsi změní na světle žluté. Za stálého třepáni se přidá 0,2 ml uhličitanu sodného RS; opět se objeví fialové zbarvení. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 25 ml. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HZ 6 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 7,0; měří se následující suspenze: 0,10 g se 15 min protřepává s 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R Optická otáčivost (2.2.7). -1,27° až -1,34; měří se následující roztok: množství odpovídající 0,200 g vysušené látky a 5 g methenaminu R se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Roztok se nechá 3 h stát chráněn před světlem. Absorbance (2.2.25). 30,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí sejí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou kyselinou na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje maximum při 280 nm. Specifická absorbance v maximuje 137 až 147, počítáno na vysušenou látku. Příbuzné látky. Provede se tenko vrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy celulosy pro chromatografii R. Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v 5 ml kyseliny mravenčí bezvodé R a zředí se methanolem R na 10 ml. Připraví se těsně před použitím. Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem Rna 100 ml. Porovnávací roztok (b).30 mg tyrosinu R se rozpustí v 1 ml kyseliny mravenčí bezvodé R a zředí se methanolem R na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se smíchá s 1 ml zkoušeného roztoku. Na vrstvu se odděleně nanese do proužků (asi 20 mm) 10 fA zkoušeného roztoku, 10 fA porovnávacího roztoku (a) a 20 fA porovnávacího roztoku (b). Vrstva se vysuší v proudu vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R kyseliny octové ledové R a 1-butanolu R (25 + 25 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší v proudu teplého vzduchu, postříká se čerstvě pnpravenou směsí stejných objemových dílů roztoku chloridu železitého R (100 g/l) a hexakyanoželezitanu draselného R (50 g/l) a ihned se pozoruje. Na chromatogramu zkoušeného roztoku nejsou vedlejší skvrny intenzivněji zbarveny než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže vedlejší zřetelná skvrna ležící nad hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2019 Levomentholum 2019 Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 g Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,50 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,180 g se rozpustí, je-li potřeba zahřátím, v 5 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 25 ml kyseliny octové bezvodé R, 25 ml dioxanu R, 0,1 ml violeti krystalové RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do zeleného zbarvení roztoku. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 19,72 mg CjHjjNO^ Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Levomentholum Levomenthol Synonyma. Mentholum, menthol C10H20O Mr 156,27 CAS 2216-51-5 Je to (\R,3R,4S)-3-p-menthano\. Vlastnosti Hranolovité nebo jehlicovité bezbarvé lesklé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v lihu 96%, v etheru a v etheru petrolejovém, snadno rozpustný v mastných olejích a v tekutém parafinu, velmi těžce rozpustný v glycerolu. Taje při asi 43 °C. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: B a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáěivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok. 25 mg mentholu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. + * * * * Strana 2020 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2020 Levomentholum Na vrstvu se nanese oddelene po 2 y\ každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 15 cm. Suší se na vzduchu do vymizení pachu rozpouštědel, postříká se anisaldehydem RS a zahřívá se 5 min až 10 min při 100 ° C až 105 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) je retenčním časem a přibližnými rozměry shodný s hlavním pikem na chromatogramu porovnávacího roztoku (c). D. 0,20 g se rozpustí v 0,5 ml pyridinu bezvodého R, přidají se 3 ml roztoku dinitrobenzoylchlo-ridu R (150 g/l) y pyridinu bezvodém R a 10 min se zahřívá na vodní lázni. Po malých dávkách a za stálého míchání se přidá 7,0 ml vody R a směs se nechá 30 min ve vodě s ledem; vznikne sraženina. Supernatantní tekutina se slije, sraženina se promyje dvakrát 5 ml ledové vody R, rekrystalizuje se z 10 ml acetonu R, promyje se ledovým acetonem R a suší se 30 min při 75 °C při tlaku nepřesahujícím 2,7 kPa. Krystaly tají (2.2.14) při 154 °C až 157 °C. Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,50 g se rozpustí v 10 ml lihu 96% R a zředí se jím na 25,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R, zředí se jím na 10 ml a přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení indikátoru na růžové se spotřebuje nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -48° až -51°; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28). Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 50,0 ml. Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 40,0 mg zkoušené látky a 40,0 mg isomentholu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 0,10 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí dichlormethanem Rna 100,0 ml. Porovnávací roztok (c). 40,0 mg mentholu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 2,0 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografii R impregnovanou 15 % makrogolu 1500 R, - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 120 °C a teplota nástřikového prostoru na 150 °C a teplota detektoru na 200 °C. Nastříkne se odděleně po 1 fA každého roztoku a zaznamenají se chromatogramy po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního ěasu píku mentholu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) součet ploch píku, kromě hlavního píku, není větší než 1 % plochy hlavního píku. Nepřihlíží se k píku rozpouštědla a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05 % plochy hlavního píku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) není rozlišení mezi píky mentholu a isomentholu menší než 1,4 a poměr signálu hlavního píku k sumuje nejméně 5. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2021 ____________________________________________________________f Levomepromazini hydrochloridum 2021 Zbytek po odpaření. 2,00 g se odpaří na vodní lázni a zahřívají se 1 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 1,0 mg (0,05 %). Uchovávání V dobře uzavřených obalech, v chladu. f Levomepromazini hydrochloridum Levomepromaziniumchlorid C19H25CIN2OS H 364,93 CAS 1236-99-3 Je to (Ä)-[2-methyl-3-(2-methoxy-10-fenothiazinyl)propyl]dimethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C19H25C1N20S. Vlastnosti Bílý nebo velmi slabě nažloutlý krystalický prášek, slabě hygroskopický, na světle a vzduchu je nestálý. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Vyskytuje ve dvou formách; jedna taje při asi 142 °C, druhá při asi 162 °C. Zkoušky totožnosti A. Roztok se připraví za ochrany před přímým světlem a absorbance se změří ihned po přípravě. 50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 500,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml a měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 340 nm; roztok vykazuje maxima při 250 nm a 302 nm. Specifická absorbance v maximu při 250 nm je 640 až 700. B. Vyhovuje zkoušce Totožnost fenothiazinových derivátů tenkovrstvou chromatografií (2.3.3). C. K 0,2 g se v dělicí nálevce na 100 ml přidá 5 ml vody R, 0,5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a silně se vytřepe dvakrát 10 ml etheru R. Spojené etherové výtřepky se zfiltrují přes síran sodný bezvodý R a odpaří do sucha. Odparek se suší 15 min při 100 °C až 105 °C a provede se krystalizace ve vodě s ledem. Jestliže je třeba, iniciuje se krystalizace třením skleněné tyčinky o stěnu nádoby. Vzniklé krystaly se suší 2 h při 60 °C; krystaly tají (2.2.14) při 122 °C až 128 °C. D. Vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1). Strana 2022 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2022 f Levomepromazini hydrochloridum___________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25,0 ml. Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml zeleně bromkresolo- vé RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l KS* nebo 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +9,5° až+11,5°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S. Příbuzné látky. Zkouška se provede za ochrany před přímým světlem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R. Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí ve směsi objemových dílů diethylaminu R a methanolu R (5 + 95) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Připraví se těsně před použitím. Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů diethylaminu R a methanolu R (5 + 95) na 100 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R diethylaminu R a cyklohexanu R (10 + 10 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g látky. Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 50 ml 2-propanolu R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 36,49 mg sloučeniny C19H25C1N20S. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2023 f Levomepromazini hydrogenomaleas 2023 f Levomepromazini hydrogenomaleas Levomepromaziniumhydrogenmaleinat Synonyma. Levomepromazini maleas, Levomepromazinium hydrogenmaleinicum C23H28N205S H 444,54 CAS 7104-38-3 Jeto(Ä)-[2-methyl-3-(2-methoxy-10-fenothiazinyl)propyl]dimethylamoniumhydrogenmaleinat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C23H28N205S. Vlastnosti Bílý nebo slabě nažloutlý krystalicky prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v dichlormethanu, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Na světle a vzduchu je nestálý. Taje při asi 186 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety levomepromaziniumhydrogenmaleinatu CRL. C. Vyhovuje zkoušce Totožnost fenothiazinových derivátů tenkovrstvou chromatografií (2.3.3). D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (10 + 90) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok. 50 mg kyseliny maleinové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (10 + 90) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně do proužků (10 mm x 2 mm) po 5 fA obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny mravenčí bezvodé R a diisopropyletheru R (3 + 7 + 90) po dráze 12 cm. Vrstva se suší 10 min při 120 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě skvrny ve tvaru proužku na startu, je přítomna další skvrna ve tvaru proužku odpovídající polohou a velikostí skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Strana 2024 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2024 f Levomepromazini hydrogenomaleas__________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 5,5. Zkouška se provede za ochrany před přímým světlem. 0,50 g se v kuželové baňce protřepe s 25,0 ml vody prosté oxidu uhličitého R a nechá se usadit. Měří se supernatantní tekutina. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -7,0° až -8,5°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,25 g v dimethylformamidu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Zkouška se provede za ochrany před světlem a roztoky se připraví těsně před použitím. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R. Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (10 + 90) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů vody R a acetonu R (10+ 90) na 100 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R diethylaminu R a cyklohexanu R(10 + 10 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g látky. Stanovení obsahu 0,350 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 44,46 mg sloučeniny C23H28N205S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. 2-methoxyfenothiazin, B. levomepromazin 5-oxid. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2025 f Levomepromazini hydrogenomaleas 2025 f Levonorgestrelum Levonorgestrel_________ HqU OH- C=CH Mr 312,45 CAS 797-63-7 Je to 13ß-ethyl-17ß-hydroxy-18,19-dinor-17a-pregn-4-en-20-in-3-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C21H2802. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v dichlormethanu, těžce rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem levonorgestrelu CRL. Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). -30° až -35°; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,200 g v chloroformu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí dichlormethanem Rna 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 20 ml. Porovnávací roztok (b). 4 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 5 mg levonorgestrelu CRL a 5 mg ethinylestradiolu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 50 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a dichlormethanu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu, potom se postříká roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (100 g/l) v lihu 96% R zahřívá se při 100 °C až 105 °C a ihned se pozoruje v denním světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Strana 2026 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2026 f Levothyroxinum natricum Ztráta sušením (2.2.32), Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí ve 45 ml tetrahydrofuranu R, přidá se 10 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (100 g/l) a po 1 min se titruje hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Současně se provede slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 31,25 mg C21H2p2. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Levothyroxinum natricum Sodná sůl levothyroxinu * ^ * Na' ,© coo H,N—C—H H,C e n H,0 C15H10l4NNaO4. nH20 Mr bezvodé 798,86 CAS 25416-65-3 CAS 55-03-8 Je to hydratovaná sodná sůl kyseliny (5)-2-amino-3-[4-(4-hydroxy-3,5-dijodfenoxy)-3,5-dijod-fenyl]propionové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C15H10I4NNaO4. Obsahuje proměnlivé množství krystalické vody. Vlastnosti Téměř bílý nebo slabě hnědožlutý prášek nebo jemný krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustná ve vodě, těžce rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2027 ___________________________________________________________________f Levothyroxinum natricum 2027 Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli levothyroxinu CRL. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 5 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (5 + 70) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 5 mg sodné soli levothyroxinu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (5 + 70) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 5 mg sodné soli liothyroninu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26%> R a methanolu R (5 + 70) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. 1 ml tohoto roztoku se smíchá s 1 ml zkoušeného roztoku. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, 2-propanolu R a ethylacetatu R (20 + 35 + 55) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS, zahřívá se při 100 °C až 105 °C do objevení skvrn a pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou, barvou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. D. K asi 50 mg se v porcelánové misce přidá několik kapek kyseliny sírové R a zahřeje se; vyvíjejí se fialové páry. E. K 20 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové zředěné RS, zahřívá se na vodní lázni, potom opatrně nad plamenem a postupně se zvyšuje teplota až na asi 600 °C. Pokračuje se v žíhání až do vymizení většiny černých částic. Zbytek se rozpustí ve 2 ml vody R; tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,500 g se rozpustí mírným varem ve 23 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a lihu 96% R (1 + 4). Ochladí se a zředí se stejnou směsí na 25,0 ml. Vzhled roztoku. Čerstvě pnpravený roztok S není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ3 (2.2.2, Metoda II). Specifická optická otáčivost (2.2.7). +16° až +20°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S. Liothyronin a jiné příbuzné látky. Hodnotí se chromatogramy získané při Stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plocha píku odpovídajícího liothyroninu není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %) a součet ploch všech píku, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího liothyroninu, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než pík na chromatogramu porovnávacího roztoku (d). Ztráta sušením (2.2.32). 6,0 % až 12 %; 0,100 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Strana 2028 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2028 f Levothyroxinum natricum___________________________________________________________________ Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se chrání před světlem. Zkoušený roztok (a). 20,0 mg se rozpustí v hydroxidu sodném v methanolu RS a zředí se jím na 100,0 ml. Zkoušený roztok (b). 2,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí hydroxidem sodným v methanolu RS na 200,0 ml. Porovnávací roztok (a). 20,0 mg levothyroxinu CRL se rozpustí v hydroxidu sodném v methanolu RS a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 200,0 ml. Porovnávací roztok (b). 5 mg sodné soli liothyroninu CRL se rozpustí v hydroxidu sodném v methanolu RS a zředí se jím na 50,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. Porovnávací roztok (c). Smíchají se stejné objemové díly porovnávacího roztoku (a) a porovnávací -ho roztoku (b). Porovnávací roztok (d). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí hydroxidem sodným v methanolu RS na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem nitrilovaným pro chromatografii R (5 //m až 10 fum), - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů kyseliny fosforečné R, acetonitrilu R a vody R (1 + 300 + 700), s průtokovou rychlostí 1 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 225 nm, - injektorové smyčky. Nastříkne se odděleně po 50 fA každého roztoku. Zaznamenávají se chromatogramy po dobu odpovídající 3,5násobku retenčního ěasu hlavního píku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími levothyroxinu a liothyroninu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je nejméně 4 a poměr signálu hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) k sumuje nejméně 5. Vypočítá se obsah C 15H10I4NNaO4v procentech podle vzorce: S» C 0,972 . ST v němž značí: Sn - plochu píku levothyroxinu na chromatogramu zkoušeného roztoku (b), «Sr - plochu píku levothyroxinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a), Cr - deklarovaný obsah C15H10I4NNaO4 levothyroxinu CRL v procentech. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2029 Lichen islandicus 2029 Lichen islandicus Lišejník islandský Je to celá nebo řezaná usušená stélka druhu Cetraria islandica (L.) ACHARIUS sensu lato. Vlastnosti Droga slabého charakteristického pachu a nahořklé, mírně slizovité chuti. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Stélka až 15 cm dlouhá, nepravidelně vidliěnatě větvená, je tvořena hladkými, žlábkovitými nebo téměř plochými, tuhými, křehkými proužky, 0,3 cm až 1,5 cm širokými asi 0,5 mm silnými, občas zubatými na okrajích s pyknidiemi. Svrchní strana stélky je nazelenalá až zelenohnědá, spodní strana šedobílá až světle hnědá s belavými, vpadlými skvrnami (tzv. dýchací otvory). Velmi zřídka jsou patrná hnědá, miskovitá apothecia. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloral-hydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: četné úlomky pseudoparenchy-mu tvořeného v okrajové vrstvě ztlustlými hyfami s úzkým luminem; přilehlá vrstva je tvořena hyfami se širokým luminem a nazelenalými až nahnědlými buňkami; úlomky dřeňové vrstvy tvořené volně propletenými hyfami, které obklopují nazelenalé až nahnědlé buňky; občas i úlomky okraje stélky s trubkovitými nebo válcovitými spermogoniemi až 160 //m širokými a až 400 //m dlouhými. C. 1,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 10 ml vody R a vaří se 2 min až 3 min. Šedohnědý roztok po ochlazení přechází v gel. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 5 ml acetonu R a zahřívá se 2 min až 3 min na vodní lázni pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje. Porovnávací roztok. 5 mg anetholu R a 5 mg kyseliny kávové R se rozpustí ve 2 ml acetonu R Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) 20 fA zkoušeného roztoku a 10 fA porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R methanolu R, kyseliny octové ledové R a toluenu R (5 + 5 + 10 + 80) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v dolní polovině šedomodrá až modrofialová skvrna (kyselina kávová), v horní polovině modrá až modrofialová skvrna (anethol). Na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá hlavní, fialová až šedá skvrna (kyselina fumarprotocetrarová) polohou skvrně kyseliny kávové na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být další, slabě zbarvené skvrny. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 5 %. N Strana 2030 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2030 f Lidocaini hydrochloridum Jiné druhy lišejníků. Na chromatogramu zkoušeného roztoku ze Zkoušky totožnosti D není přítomná červenofialová skvrna s hodnotou RF nižší než hodnota R-, anetholu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 3,0 %. Číslo bobtnavosti (2.8.4). Nejméně 4,5. Stanoví se z práškované drogy (355). Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. f Lidocaini hydrochloridum Lidokainiumchlorid o H H,C C—Cht—N(Q,H5)2 CH3 © Cl° -H20 C14H23CIN20 . H20 H 288,82 Mr bezvodého 270,80 CAS 6108-05-0 Je to monohydrát (2,6-dimethylbenzamidomethyl)diethylamoniumchloridu. Počítáno na bezvo -dou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C14H23C1N20. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, B a F. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 74 °C až 79 °C, stanoví se bez předchozího vysušení. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem lidokainium-chloridu CRL. C. 0,2 g se rozpustí v 10 ml vody R a přidá se 10 ml trinitrofenolu RS. Vzniklá sraženina se promyje vodou R a usuší se. Sraženina taje (2.2.14) při asi 230 °C. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2031 ___________________________________________________________________f Lidocaini hydrochloridum 2031 D. K asi 5 mg se přidá 0,5 ml kyseliny dusičné dýmavé R odpaří se do sucha na vodní lázni, zbytek se ochladí a rozpustí v 5 ml acetonu R. Přidá se 0,2 ml hydroxidu draselného v lihu R; vznikne zelené zbarvení. E. K 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 5 ml vody R, zalkalizuje se hydroxidem sodným zředěným RS a vzniklá sraženina se na filtru promyje vodou R. Polovina sraženiny se rozpustí v 1 ml lihu 96% R a přidá se 0,5 ml roztoku dusičnanu kobaltnatého R (100 g/l); vznikne modrozelená sraženina. F. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,5; měří se 1,0 ml roztoku S zředěného vodou prostou oxidu uhličitého R na 10 ml. 2,6-Dimethylanilin. Roztok (a). 0,25 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Tento roztok se použije k přípravě zkoušeného roztoku. Roztok (b). 50 mg 2,6-dimethylanilinu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem Rna 100 ml. Tento roztok se použije k přípravě porovnávacího roztoku. Použijí se tři zkumavky s plochým dnem. Do první se odměří 2 ml roztoku (a), do druhé 1 ml roztoku (b) a 1 ml methanolu R a do třetí 2 ml methanolu R (slepá zkouška). Do každé zkumavky se přidá po 1 ml čerstvě připraveného roztoku dimethylaminobenzaldehydu R (10 g/l) v methanolu R a 2 ml kyseliny octové ledové R a nechá se stát 10 min při pokojové teplotě. Intenzita žlutého zbarvení zkoušeného roztoku odpovídá intenzitě zbarvení mezi zbarvením slepé zkoušky a porovnávacího roztoku (100 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí ve voděR, zředí sejí na 25 ml a provede se předfiltrace. 10 ml předfiltrátu vyhovuje limitní zkoušce E na těžké kovy (5 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (1 gPb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 5,5 % až 7,0 %; stanoví se s 0,250 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 6 ml octanu rtuťnatěho RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,05 ml violeti krystalové RS jako indikátoru. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 27,08 mg sloučeniny C14H23C1N20. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Strana 2032 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2032 f Lincomycini hydrochloridum monohydricum f Lidocainum Lidokain o II HN—C—CH2—N(Q,H5)2 ^3C\ ^-\ /-CH3 C14H22N20 MT 234,34 CAS 137-58-6 Je to 2-diethylamino-2',6'-dimethylacetanilid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C14H22N20. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu, snadno rozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 66 °C až 70 °C, stanoví se bez předchozího vysušení. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem lidokainu CRL. C. 0,20 g se rozpustí zahřátím ve směsi 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 10 ml vody R a přidá se 10 ml trinitrofenolu RS. Vzniklá sraženina se promyje vodou R a usuší se. Sraženina taje (2.2.14) při asi 230 °C, za rozkladu. D. K asi 5 mg se přidá 0,5 ml kyseliny dusičné dýmavě R, odpaří se do sucha na vodní lázni, zbytek se ochladí a rozpustí v 5 ml acetonu R. Přidá se 0,2 ml hydroxidu draselného v lihu RS; vznikne zelené zbarvení. E. Asi 0,1 g se rozpustí v 1 ml lihu 96% R a přidá se 0,5 ml roztoku dusičnanu kobaltnatého R (100 g/l); vznikne modrozelená sraženina. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 10 ml. Tento roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). 2,6-Dimethylanilin. 0,25 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Ke 2 ml se přidá 1 ml čerstvě připraveného roztoku dimethylaminobenzaldehydu R (10 g/l) v methanolu R a 2 ml kyseliny octové ledové R a nechá se 10 min stát. Žluté zbarvení tohoto roztoku není intenzivnější než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 2 ml roztoku 2,6-dimethyl-anilinu R (2,5 mg/l) v methanolu R (100 Mg/g)- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2033 f Lidocainum 2033 Chloridy (2.4.4). 1,4 g se rozpustí ve směsi 3 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 12 ml vody R. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (35 Mg/g)- Sírany (2.4.13). 0,2 g se rozpustí v 5 ml lihu 96% R a zředí se vodou destilovanou R na 20 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,1 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 g Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu K 0,200 g se přidá 50 ml kyseliny octové bezvodé R a míchá se do úplného rozpuštění. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 23,43 mg C14H22N20. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Separandum. f Lincomycini hydrochloridum monohydricum Linkomyciniumchlorid Synonyma. Lincomycini hydrochloridum, Lincomycinium chloratum______ H3O OH2 OH2 SCH3 © Cl° -H,0 C18H35CIN206S . H20 Mr 461,01 Mr bezvodého 443,00 CAS 7179-49-9 Je to monohydrát (25)-řran5-l-methyl-2-(6,8-dideoxy-l-methylthio-a-D-er>'řAro-D-ga/afeo-oktopyranosyl)karboxamido-4-propylpyrrolidiniumchlorid, antibiotikum produkované Strana 2034 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2034 f Lidocainum______________________________________________________________________________ mikroorganismem Streptomyces lincolnensis var. lincolnensis nebo pripravené jiným způsobem. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 82,5 % až 93,0 % linkomycinu (C18H34N206S; AL 406,54). Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v acetonu, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem linkomycinium-chloridu CRL. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg linkomyciniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg linkomyciniumchloridu CRL a 10 mg klindamyciniumchlori- du CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se horní vrstvou směsi objemových dílů 2-propanolu R roztoku octanu amonného R (150 g/l), jehož pH bylo amoniakem 17,5% RS upraveno na hodnotu 9,6, a ethylacetatu R (20 + 40 + 45) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se roztokem manganistanu draselného R (1 g/l). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. C. Asi 10 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 3 min se zahřívá ve vodní lázni. Přidají se 3 ml uhličitanu sodného RS a 1 ml roztoku nitroprussidu sodného R (20 g/l); vzniká fialově červené zbarvení. D. 0,1 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2. Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 5,5; měří se roztok S. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +135 ° až +150°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,000 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Linkomycin B. Hodnotí se chromatogram zkoušeného roztoku (a) získaný ve Stanovení obsahu. Plocha píku linkomycinu B, který se eluuje těsně před linkomycinem, není větší než 5 % plochy píku linkomycinu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2035 ________________________________________________________________________________f Lindanum 2035 Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (5 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1,0 ml základního roztoku olova (10 g Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 3,1 % až 4,6 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizaěního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstaňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,50 m.j. endotoxinu v miligramu. Stanovení obsahu Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití dotriakontanu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 0,200 g dotriakontanu R se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 25,0 ml. Zkoušený roztok (a). 0,100 g se rozpustí v roztoku imidazolu R (20 g/l) v chloroformu R, zředí se stejným roztokem na 100,0 ml a protřepává se do úplného rozpuštění. 4,0 ml tohoto roztoku se vpraví do 15ml centrifugaění zkumavky se zabrousenou zátkou, přidá se 1,0 ml směsi objemových dílů chlortrimethylsilanu R a N,0-bis(trimethylsilyl)acetamidu R (1 + 99) a opatrně se promíchá. Na zkumavku se lehce nasadí zátka a 30 min se zahřívá při 65 °C. Zkoušený roztok (b). Připraví se stejně, jak je popsáno u zkoušeného roztoku (a), ale před rozpuštěním zkoušené látky se přidá 10,0 ml roztoku vnitřního standardu. Porovnávcí roztok. Připraví se stejně, jak je popsáno u zkoušeného roztoku (a), ale místo zkoušené látky se použije 0,100 g linkomyciniumchloridu CRL a před rozpuštěním referenční látky se přidá 10,0 ml roztoku vnitřního standardu. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 3 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografií R impregnovanou 3 % polyfenylmethylsiloxanu R, - helia pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti asi 45 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony je 260 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru je 260 °C až 290 °C. Nastřikují se zvolené objemy zkoušených roztoků a porovnávacího roztoku. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka: - sterilní, - prostá bakterálních endotoxinu. Strana 2036 Sbírka zákonu č. 1 / 1998 Částka 1 2036 f Lindanum________________________________________________________________________________ f Lindanum Lindan ci C6H6CI6 H 290,83 CAS 58-89-9 Je to la,2a,3ß,4a,5a,6ß-hexachlorcyklohexan. Obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C6H6C16. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu a v etheru, dobře rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 112 °C až 115 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety lindanu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Asi 5 mg se rozpustí ve 4 ml lihu 96% R, přidá se 1 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l RS a nechá se 10 min stát; roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,50 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml; roztokje čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H 7 (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí chloroformem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 0,1 g lindanu CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí chloroformem R na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg a-hexachlorcyklohexanu CRL se rozpustí ve zkoušeném roztoku (a) a zředí se jím na 5 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2037 Lini oleum 2037 Na vrstvu se nanese odděleně po 1 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů chloroformu R a cyklohexanu R (10 + 90) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu, 15 min se ozařuje ultrafialovým světlem při 254 nm, postříká se roztokem dikarboxidiniumchlo-ridu R (6 g/l) v lihu R 90% (V/V) a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Chloridy (2.4.4). K 0,75 g jemně upráškované zkoušené látky se přidá 15 ml vody R, 1 min se vaří, nechá se ochladit za častého protřepání a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidají 3 ml vody R a 2 ml lihu 96% R. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 Mg/g)- Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu K 0,200 g se přidá 10 ml lihu 96% R a zahřívá se na vodní lázni do rozpuštění. Ochladí se, přidá se 20 ml roztoku hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS a nechá se 10 min stát za častého promíchání. Přidá se 50 ml vody R, 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l KS* a 5 ml síranu amonno-železitého RS2 a titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS do vzniku červenožlutého zabarvení. Současně se provede slepá zkouška. 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 9,694 mg CgHjClg. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Lini oleum t^ Lněný olej CAS 8001-26-1 Je to olej získaný lisováním nebo extrakcí zralých semen druhu Linum usitatissimum L. Vlastnosti Žlutá až hnědožlutá čirá průhledná kapalina, na vzduchu houstne a barví se temněji. Je velmi těžce rozpustný v lihu 96 %, snadno rozpustný v etheru, mísitelný s petrolejovým etherem. Tuhne při teplotě asi -20 ° C. Zkoušky totožnosti A. Provede se zkouška Totožnost olejů tenkovrstvou chromatografií (2.3.2). Chromatogram zkoušeného roztoku se shoduje s charakteristickým chromatogramem pro lněný olej. Strana 2038 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2038 Lini semen Zkoušky na čistotu Hustota (2.2.5). 0,926 až 0,936 g/ml. Index lomu (2.2.6). 1,478 až 1,482. Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 4,5; stanoví se s 10,0 g zkoušené látky. Číslo jodové (2.5.4). 160,0 až 200,0. Číslo zmýdelnění (2.5.6). 188,0 až 196,0; stanoví se se 2,0 g zkoušené látky. Pryskyřičné oleje, tekutý parafín. 5 g se smíchá s 10 ml roztoku hydroxidu draselného R (150 g/l) v lihu R 50% (V/V) a zahřívá se na vodní lázni pod zpětným chladičem do úplného zmýdelnění. Pak se roztok zředí 50 ml vody R; vzhled roztoku se nezmění. Nevysychavé oleje. 0,5 ml zkoušené látky se převede na Petriho misku o průměru 8 cm a nechá se stát volně na vzduchu 24 h; vznikne pevný průsvitný povlak. Bělené nebo zkažené oleje. 1 ml se ve zkumavce protřepává 1 min s 1 ml kyseliny chlorovodíkové R, pak se smíchá s 1 ml resorcinolu RS a protřepává se 5 s. Po 5 min stání není vodná vrstva zbarvena intenzivněji (2.2.2) než 1 ml směsi složené z 0,5 ml manganistanu draselného 0,002 mol/l RS a 9,5 ml vody R. Uchovávání Ve zcela naplněných, dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Lini semen Lněné semeno Synonymum. Semen lini Je to usušené zralé semeno druhu Linum usitatissimum L. Vlastnosti Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Semena plochá, podlouhle vejčitá, 4 mm až 6 mm dlouhá, 2 mm až 3 mm široká, 1,5 mm až 2 mm tlustá. Na jednom konci zaokrouhlená, na druhém vybíhající v kosý hrot a blízko něho je jako nevýrazná prohloubenina patrný pupek. Osemení je tmavě červenohnědé, hladké, lesklé, pod lupou je patrný jemně jamkovitý povrch. Uvnitř semene je tenký, bělavý endosperm a zárodek, který je tvořen dvěma velkými, plochými, nažloutlými, olejovými dělohami. Zárodečný kořínek je orientován proti pupku. B. Pozoruje se pod mikroskopem. Pokožka osemení je tvořena izodiametnckymi buňkami: vnější stěny buněk obsahují sliz, vnitřní stěny jsou zkorkovatělé pod ní vrstva kolenchymatických buněk a jednořadá vrstva protáhlých sklereid 120 //m až 190 //m dlouhých a 12 //m až 15 //m širokých, se ztlustlými, tečkovanými stěnami; hyalinní vrstva z tenkostenného parenchymu; + * * * * Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2039 f Liothyroninum natricum 2039 vnitřní pokožka jednovrstevná z plochých, mnohohranných buněk, které obsahují oranžově hnědé barvivo. Endosperm a dělohy z mnohohranných, parenchymatických buněk se slabě ztlustlými stěnami; obsahující aleuronová zrna o průměru až 20 //m a kapky mastného oleje; škrob chybí. Práškovaná droga. Mastný, žlutohnědý prášek, nevýrazného, charakteristického pachu a slizovité, olejovité chuti. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky vnějších pokožkových buněk osemení obsahující sliz; podpokozkova kolenchymatická vrstva při plošném pohledu s okrouhlými buňkami a trojúhelníkovitými intercelulárami, často se skupinami podlouhlých sklereid s tečkovanými stěnami; tenkostenné buňky hyalinní vrstvy s tečkovanými stěnami jsou často provázeny podlouhlými sklereidami, které s nimi svírají pravý úhel. Pigmentové buňky vnitřní pokožky osemení; parenchym endospermu a děloh obsahuje aleuronová zrna a mastný olej. Škrobová zrna chybí. Zkoušky na čistotu Pach a chuť. Droga nechutná ani nepáchne žlukle. Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 1,5 %. Číslo bobtnavosti (2.8.4). Nejméně 4 (nerozdrobnena droga). Nejméně 4,5 (práškovaná droga (710)). Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 6,0 %; stanoví se s 1,00 g práškované drogy. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněno před světlem. f Liothyroninum natricum Sodná sůl liothyroninu * * •+• Na1 ,© coo H,N—C—H H,C e C15H11l3NNa04 H 672,96 CAS 55-06-1 Je to sodná sůl kyseliny (5)-2-amino-3-[4-hydroxy-3-jodfenoxy)-3,5-dijodfenyl]propionové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 95,0 % až 101,0 % sloučeniny C^Hn^NNaQ,. Strana 2040 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2040 f Liothyroninum natricum____________________________________________________________________ Vlastnosti Bílý nebo slabě zbarvený prášek. Je prakticky nerozpustná ve vodě, těžce rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, C a E. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáěivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. 10,0 mg se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 319 nm a specifická absorbance v tomto maximuje 63 až 69, počítáno na vysušenou látku. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli liothyroninu CRL. D. K asi 50 mg se v porcelánové misce přidá několik kapek kyseliny sírové R a zahřeje se; vyvíjejí se fialové páry. E. Zbytek získaný ve zkoušce Síranový popel se rozpustí ve 2 ml vody R Tento roztok vyhovuje zkoušce na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,250 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a lihu 96% R (1 + 4) a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 25,0 ml. Vzhled roztoku. Čerstvě pnpravený roztok S není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok intenzity 5 nejpodobnějšího zbarvení (2.2.2, Metoda II). Specifická optická otáčivost (2.2.7). +18,0° až +22,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S. Levothyroxin a jiné příbuzné látky. Hodnotí se chromatogramy získané při Stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plocha píku odpovídajícího levothyroxinu není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (5,0 %) a součet ploch všech píku, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího levothyroxinu, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (2,5 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než pík na chromatogramu porovnávacího roztoku (e). Chloridy. Nejvýše 2,0 %, vyjádřeno jako NaCl a počítáno na vysušenou látku. 0,500 g se rozpustí v roztoku hydroxidu sodného R (2,0 g/l) a zředí se jím na 100 ml. Přidá se 15 ml kyseliny dusičné zředěné RS a titruje se dusičnanem stříbrným 0,05 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml dusičnanu stříbrného 0,05 mol/l VS odpovídá 2,93 mg NaCl. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 4,0 %; 0,500 g se suší 2 h v sušárně při 105 °C. Síranový popel (2.4.14). 9,0 % až 12,2 %, počítáno na vysušenou látku; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2041 ____________________________________________________________________________Liquiritiae radix 2041 Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok (a). 20,0 mg se rozpustí v hydroxidu sodném v methanolu RS a zředí se jím na 100,0 ml. Zkoušený roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí hydroxidem sodným v methanolu RS na 200 ml. Porovnávací roztok (a). 20,0 mg sodné soli liothyroninu CRL se rozpustí v hydroxidu sodném v methanolu RS a zředí se jím na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b).5,Q ml porovnávacího roztoku (a) se zředí hydroxidem sodným v methanolu RS na 200 ml. Porovnávací roztok (c). 5 mg sodné soli levothyroxinu CRL se rozpustí v hydroxidu sodném v methanolu RS a zředí se jím na 50,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. Porovnávací roztok (d). Smíchají se stejné objemové díly porovnávacího roztoku (b) a porovnávacího roztoku (c). Porovnávací roztok (e). 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí hydroxidem sodným v methanolu RS na 25,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem nitrilovaným pro chromatografii R (5 //m až 10 Mm)> - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů kyseliny fosforečné R, acetonitrilu R a vody R (5 + 300 + 700), s průtokovou rychlostí 1 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 225 //m, - injektorové smyčky. Nastříkne se odděleně po 50 fA každého roztoku. Zaznamenává se chromatogram zkoušeného roztoku (a) po dobu odpovídající pětinásobku retenčního ěasu hlavního píku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem odpovídajícím liothyroninu a pikem odpovídajícím levothyroxinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je nejméně 4 a poměr signálu hlavního píku na chroma-togramu porovnávacího roztoku (e) k sumuje nejméně 5. Obsah C15HuI3NNa04 se vypočítá z plochy píku na chromatogramech zkoušeného roztoku (b), porovnávacího roztoku (b) a deklarovaného obsahu C15HuI3NNa04V sodné soli liothyroninu CRL. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Separandum. Strana 2042 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2042 Liquiritiae radix Liquiritiae radix 1998 Lékořicový kořen Synonymum. Radix liquiritiae_________________________________________________ Je to usušený neloupaný nebo loupaný, celý nebo řezaný kořen a výběžky druhu Glycyrrhiza glabra L. Obsahuje nejméně 4,0 % kyseliny glycyrrhizinové (C42H62016; Mr 823), vztaženo na vysušenou drogu. Vlastnosti Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Kořen málo větvený; kůra nahnědle šedá až hnědá, s podélnými rýhami a se zbytky postranních kořenů. Válcovité výběžky o průměru 1 cm až 2 cm, svrchní strana podobná kořeni, ale příležitostně s malými pupeny. Lom kořene a výběžků je zrnitý a vláknitý. Vrstva korku úzká, vrstva sekundárního lýka silná, světle žlutá, s paprsěitou strukturou. Žlutě zbarvené dřevo j e kompaktní, s paprsěitou strukturou. Výběžek má uprostřed dřeň, která u kořene chybí. U loupaného kořene chybí zevní ěást kůry. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je světle žlutý až mírně nasedly. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Droga je charakteristická těmito znaky: úlomky žlutých silnostěnných vláken 700 //m až 1200 //m dlouhých, o průměru 10 //m až 20 //m s tečkovaným luminem, ěasto provázených komůrkovými vlákny s krystaly šťavelanu vápenatého, které jsou 10 //m až 35 //m dlouhé a 2 //m až 5 //m široké. Stěny velkých cév jsou žluté, 5 //m až 10 //m silné, zdřevnatělé s četnými dvůrkovitými zteněeninami a štěrbinovitými otvory; úlomky korku s tenkostennými buňkami a jednotlivými krystaly šťavelanu vápenatého; krystaly šťavelanu vápenatého se nacházejí i v úlomcích parenchymu. U loupaného kořene úlomky korku chybějí. Pozoruje se pod mikroskopem ve směsi stejných objemových dílů glycerolu 85% R a vody R; v droze jsou patrná okrouhlá nebo oválná škrobová zrna o průměru 2 //m až 20 //m. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s pnsadou fluorescenčního indikátoru pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 0,50 g práškované drogy (180) se v 50ml baňce s kulatým dnem smíchá se 16,0 ml vody R a 4,0 ml kyseliny chlorovodíkové RS, zahřívá se 30 min na vodní lázni pod zpětným chladičem a po ochlazení se zfiltruje. Filtr a baňka se suší 60 min při 105 °C. Filtr se vloží zpět do baňky, přidá se 20,0 ml etheru R a zahřívá se 5 min ve vodní lázni při 40 °C pod zpětným chladičem, po ochlazení se zfitruje a filtrát se odpaří do sucha. Zbytek se rozpustí v 5,0 ml etheru R Porovnávací roztok. 5,0 mg kyseliny glycyrrhetinové R a 5,0 mg thymolu R se rozpustí v 5,0 ml etheru R. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 [A obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R, lihu 96%> R a ethylacetatu R (1 + 9 + 25 + 65) po dráze 15 cm. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2043 _____________________________________________________________________Lisinoprilum dihydricum 2043 Vrstva se suší 5 min na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramech zkoušeného a porovnávacího roztoku je v dolní polovině patrná skvrna kyseliny glycyrrhetinové. Vrstva se postříká anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je patrná v dolní polovině fialová skvrna (kyselina glycyrrhetinová) a v horní třetině červená skvrna (thymol). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je skvrna odpovídající polohou a zbarvením skvrně kyseliny glycyrrhetinové na chromatogramu porovnávacího roztoku a žlutě zbarvená skvrna (isoliquiridigenin) odpovídající polohou skvrně thymolu na chromatogramu porovnávacího roztoku; na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být další skvrny. Zkoušky na čistotu Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 % (neloupaná droga). Nejvýše 6,0 % (loupaná droga). Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 2,0 % (neloupaná droga). Nejvýše 0,5 % (loupaná droga). Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 1,000 g práškované drogy (180) se ve 150ml kuželové baňce smíchá se 100,0 ml roztoku amoniaku 17,5% RS (8 g/l) a vloží se na 30 min do ultrazvukové lázně. Část supernatantu se odstřeďuje a 1,0 ml se zředí roztokem amoniaku 17,5%RS (8 g/l) na 5,0 ml. Roztok se zfiltruje (0,45 //m) a filtrát se použije jako zkoušený roztok. Základní roztok. 0,130 g kyseliny glycyrrhizinové amonné soli CRL se rozpustí v roztoku amoniaku 17,5% RS (8 g/l) a zředí se jím na 100,0 ml. Porovnávací roztok (a). 5,0 ml základního roztoku se zředí roztokem amoniaku 17,5% RS (8 g/l) na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 10,0 ml základního roztoku se zředí roztokem amoniaku 17,5% RS (8 g/l) na 100,0 ml. Porovnávací roztok (c). 15,0 ml základního roztoku se zředí roztokem amoniaku 17,5% RS (8 g/l) na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografii R (5 /um), - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů kyseliny octové R, acetonitrilu R a vody R (6 + 30 + 64), při průtokové rychlosti 1,5 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm, - injektorové smyčky, 10 fA. Nastříkne se porovnávací roztok (c). Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška píku nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříknou se jednotlivé porovnávací roztoky a urěí se plochy píku. Sestrojí se kalibrační graf z ploch píku porovnávacích roztoků a koncentrací těchto roztoků (g/100 ml). Nastříkne se zkoušený roztok. Porovnáním retenčních ěasů a ploch píku na chromatogramech porovnávacích roztoků se urěí pík kyseliny glycyrrhizinové na chromatogramu zkoušeného roztoku. Strana 2044 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2044 Lisinoprilum dihydricum Procentuální obsah kyseliny glycyrrhizinové se vypočítá ze vztahu: A.l.B. ™, m 840 v němž značí: A - koncentraci kyseliny glycyrrhizinové amonné soli ve zkoušeném roztoku (g/100 ml) určenou z kalibračního grafu, B - deklarovaný obsah kyseliny glycyrrhizinové amonné soli CRL v procentech, m - navážku drogy v gramech, 822 - molekulovou hmotnost kyseliny glycyrrhizinové, 840 - molekulovou hmotnost kyseliny glycyrrhizinové amonné soli (bezvodé). Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Označování V označení na obalu se uvede, zda je droga loupaná nebo neloupaná. Lisinoprilum dihydricum Dihydrát lisinoprilu * * ( v OH2 OH2 COOH -C—NH HO _ T II A^ -C—C—N •2 H20 H (CH2)4 jpH NH, C00H C21H31N305 .2H20 Mr4A Mr bezvode H.52 ího 437,49 CAS 83915-83-7 Je to dihydrát N-{N-[(15)-3-fenylpropyl-l-karboxy]-L-lysyl}-L-prolinu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C21H31N305. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v methanolu, prakticky nerozpustný v acetonu a v ethanolu. Zkoušky totožnosti A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety dihydrátu lisinoprilu CRL. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2045 _____________________________________________________________________Lisinoprilum dihydricum 2045 Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). -43° až -47°; počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,5 g v octanu zinečnatém RS a zředěním stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 20,0 mg dihydrátu lisinoprilupro test způsobilosti CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází A na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizova-ným pro chromatografii R, - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,8 ml/min je směsí mobilní fáze A a B: - mobilní fáze A - směs 30 objemových dílů acetonitrilu R a 970 objemových dílů dihydrogenfos-forečnanu sodného 0,02 mol/l RS), jehož pH se upraví na hodnotu 5,0 roztokem hydroxidu sodného R (50 g/l), - mobilní fáze B - směs 200 objemových dílů acetonitrilu R a 800 objemových dílů dihydrogen-fosforečnanu sodného 0,02 mol/l RS, jehož pH se upraví na hodnotu 5,0 roztokem hydroxidu sodného R (50 g/l), Gradientovy program: Čas (min) Mobilní fáze A % (V/V) Mobilní fáze B % (V/V) Poznámka 0 35 45 50 = 0 100 70 70 100 0 30 30 0 začátek gradientu konec gradientu - začátek izokratický návrat k počátečním podmínkám začátek dalšího gradientu - spektrofotometrického detektoru, 210 nm, Teplota kolony se udržuje na 50 °C. Kolona se promývá do ustavení rovnováhy mobilní fází A nejméně 30 min. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) při nástřiku 20 fA byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku (a). Získaný chromatogram se podobá vzorovému chromatogramu dodanému s dihydrátem lisinoprilu pro test způsobilosti CRL v tom, že pík lisinoprilu je mezi píky lisinoprilu nečistoty A a lisinoprilu nečistoty E. Měří se výšky píku lisinoprilu nečistoty A a lisinoprilu nečistoty E nad základní linií (AI a A2) a výšky nejnižších bodů nad základní linií oddělujících tyto píky od píku lisinoprilu (El a B2). Zkoušku lze hodnotit, jestliže výška A1 je větší než 9násobek výšky El a výška A2 je větší než 9násobek výšky B2. Je-li třeba, upraví se pH mobilní fáze na hodnotu 4,5 kyselinou fosforečnou R a chromatografický postup se opakuje. U některých kolon je nutné pro dostatečné rozdělení píku lisinoprilu nečistoty A, lisinoprilu a lisinoprilu nečistoty E upravit hodnotu pH na 4,0. Pokud se po této úpravě posunou retenční časy píku lisinoprilu nečistoty C a lisinoprilu nečistoty D tak, že vyhodnocení je obtížné, zvýší se obsah mobilní fáze Bz30%na40%v rozmezí 35 min až 45 min od startu a tato končen Strana 2046 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2046 Lisinoprilum dihydricum trace se udržuje po dobu 10 min. Před dalším nástřikem se kolona promývá mobilní fází A (100 %) po dobu 10 min. Nastříkne se odděleně 20 ul zkoušeného roztoku a 20 ul porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku odpovídajícího lisinoprilu nečistotě E není větší než 0,3násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku lisinoprilu nečistoty E, není větší ne ž 0,3násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %); součet ploch všech těchto píku není větší než 0,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píku rozpouštědla, k pikům vyskytujícím se v prvních třech minutách a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 8,0 % až 9,5 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,350 g se rozpustí v 50 ml vody destilované R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 40,55 mg C21H31N305. Nečistoty COOH I CH2—CH2—CH—NH2 A. kyselina (RS)-2-amino-4-fenylbutanová, CH3 SO,H B. kyselina 4-toluensulfonová, COOH CH2—CH2—CH2—CH2—NH2 M C. kyselina (5)-2-[(35',8a5)-3-(4-aminobutyl)-l,2,3,4,6,7,8,8a-oktahydro-l,4-dioxopyrrolo[l,2-a]-piperazin-2-yl] -4-fenylbutanová (.SA.S-diketopiperazin), Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2047 Lithanthracis pix 2047 CH2—CH2—CH2—CH2—NH2 COOH f M -CH2—CH2—C------l\T D. kyselina (S)-2-[(35',8aÄ)-3-(4-aminobutyl)-l,2,3,4,6,7,8,8a-oktahydro-l,4-dioxopirrolo[l,2-a]-piperazin-2-yl] -4-fenylbutanová (A^.S-diketopiperazin), COOH HO _ T T II -CH,—CH,— C—NH-C—C—N 1 1 H ^ H COOH NH2 E. N-{N-[(Ä)-3-fenylpropyl-l-karboxy]-L-lysyl}-L-prolin (R,S,S-izomer lisinoprilu), COOH HO ^ i T II -CH2—CH2—C—NH-C—C—N^ H ^ H COOH NH2 F. N-{N-[(5)-3-cyklohexylpropyl-l-karboxy]-L-lysyl}-L-prolin (cyklohexylový analog). Lithanthracis pix N Kamenouhelný dehet Synonymum. Pix lithanthracis_______________________________________________________ CAS 8007-45-2 Je to dehet získaný suchou destilací kamenného uhlí, zbavený mechanických nečistot a vody. Vlastnosti Viskózni lesklá hnědočerná až černá tekutina, charakteristického pachu po naftalenu; na vzduchu zvolna tvrdne, hoří červeným svítivým plamenem. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mísitelný s tuky a mastnými oleji. Strana 2048 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2048 Lithii carbonas_____________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti Roztok S. 1 g se smíchá s 9 ml vody R a protřepává se 10 min. Pak se zfiltruje. A. 5 ml roztoku S se smíchá s 0,1 ml bromové vody R; vznikne nažloutlý zákal. B. Roztok S reaguje neutrálně nebo jen slabě zásaditě na lakmusový papír. C. 0,1 g se smíchá s 5 ml lihu 96% R, protřepává se 5 min a pak se zfiltruje; žlutý filtrát fluoreskuj e v ultrafialovém světle při 365 nm intenzivně světle modře. D. 0,15 g se rozpustí ve 3 g oleje podzemnicového R; při pozorování v denním světle vznikne intenzivní žlutozelená fluorescence. Zkoušky na čistotu Hustota (2.2.5). 1,140 až 1,250 g/ml. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 1,00 g. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,3 %. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Lithii carbonas ***** * * Uhličitan lithný Synonymum. Lithium carbonicum___________________________________________________ Li2C03 H 73,89 CAS 554-13-2 Obsahuje 98,5 % až 100,5 % Li2C03. Vlastnosti Bílý prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Zkoušená látka zvlhěená kyselinou chlorovodíkovou R barví nesvítivý plamen červeně. B. 0,2 g se rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a odpaří se na vodní lázni do sucha; zbytek se rozpustí ve 3 ml lihu 96% R. C. Vyhovuje zkoušce na uhličitany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 10,0 g se suspenduje ve 30 ml vody destilované R a přidáním 22 ml kyseliny dusičné R se rozpustí. Neutralizuje se hydroxidem sodným zředěným RS a vodou destilovanou R se zředí na 100 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2049 Lithii carbonas 2049 Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Chloridy (2.4.4). 2,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 Mg/g)- Sírany (2.4.13). 1,25 g se suspenduje v 5 ml vody destilovanéR, rozpustí se přidáním 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 2 min se vaří. Po ochlazení se roztok zneutralizuje hydroxidem sodným zředěným RS a zředí se vodou destilovanou R na 25 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 Mg/g)- Arsen (2.4.2). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 Mg/g)- Vápník (2.4.3). 5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na vápník (200 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 g Pb/ml). Železo (2.4.9). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 Mg/g)- Hořčík (2.4.6). 1 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml; 6,7 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na hořčík (150 Mg/g)- Draslík. Nejvýše 300 Mg/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I). Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové RS a zředí se vodou R na 50,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se potřebným zředěním roztoku chloridu draselného R (500 Mg K/ml). Měří se emisní intenzita při 766,5 nm. Sodík. Nejvýše 300 Mg/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I). Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové RS a zředí se vodou R na 50,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se potřebným zředěním roztoku chloridu sodného R (500 Mg Na/ml). Měří se emisní intenzita při 589 nm. Stanovení obsahu 0,500 g se rozpustí v 25,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS, přidá se oranž methylová RS jako indikátor a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS. 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS odpovídá 36,95 mg Li2C03. Strana 2050 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2050 f Lithii citras f Lithii citras Citronan lithný 3 Li © Cht—coo 30 HO—C—COO j •4H20 CH2—COO 4H20 H 281,99 Mr bezvodého 209,92 CAS 6080-58-6 Je to tetrahydrát lithné soli kyseliny 2-hydroxy-l,2,3-propantrikarboxylové. Počítáno na bezvo-dou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny CgHjL^Oy. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý jemný krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Zkoušená látka po navhčení kyselinou chlorovodíkovou R barví nesvítivý plamen červeně. B. 3 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 10 ml a přidají se 3 mljodistanu draselného s chloridem železitým RS; vzniká bílá nebo žlutavě bílá sraženina. C. K 1 ml roztoku S se přidají 4 ml vody R Tento roztok vyhovuje zkoušce na citronany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí sejí na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS. Na změnu zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l KS* nebo 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Snadno zuhelnitelné látky. K 0,20 g upráškované zkoušené látky se přidá 10 ml kyseliny sírové R, zahřívá se 60 min ve vodní lázni při (90 ± 1) °C a rychle se ochladí. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Z 2 nebo ZŽ2 (2.2.2, Metoda II). Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 Mg/g)- Sťavelany. 0,50 g se rozpustí ve 4 ml vody R, přidají se 3 ml kyseliny chlorovodíkové R, 1 g zinku R granulovaného a zahřívá se 1 min na vodní lázni. Potom se nechá 2 min stát, tekutina se sleje do zkumavky obsahující 0,25 ml roztoku fenylhydraziniumchloridu R (10 g/l) a zahřeje se k varu. Rychle se ochladí, převede se do odměrného válce, přidá se stejný objem kyseliny chlorovodíkové R Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2051 _____________________________________________________________________________f f Lomustinum 2051 a 0,25 ml hexakyanoželezitanu draselného RS. Směs se protřepe a nechá se 30 min stát; růžové zbarvení roztoku není intenzivnější než porovnávací roztok pnpravený současně stejným způsobem za použití 4 ml roztoku kyseliny šťavelové R (0,05 g/l) (300 Mg/g> počítáno jako bezvodý šťavelano-vý iont). Sírany (2.4.13). Ke 3 ml roztoku S se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové RS a zředí se vodou destilovanou R na 17 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (500 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 15 ml směsi 2 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 15 ml základního roztoku na sírany (10 g SO Jmi). Opalescence se hodnotí po 15 minutách. Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 g Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 24,0 % až 27,0 %, stanoví se s 0,100 g. Po přidání zkoušené látky se před titrací 15 min míchá. Provede se slepá zkouška. Stanovení obsahu 80,0 mg se rozpustí zahřátím asi na 50 °C v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a ochladí se. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VSza použití 0,25 ml naftolbenzeinu RS]ako indikátoru do změny žlutého zbarvení roztoku na zelené. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 7,00 mg CJiJ^Oy. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Separandum. f f Lomustinum Lomustin Cht—CH2—Cl NH-C—N C9H16CIN302 H 233,70 CAS 13010-47-4 Je to 3-cyklohexyl-l-(2-chlorethyl)-l-nitrosomoěovina. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 100,5 % sloučeniny C^CiNjC^. Vlastnosti Žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu a v dichlormethanu, dobře rozpustný v lihu 96%. Zkoušky se provádějí za ochrany před světlem a všechny roztoky se připravují bezprostředně před použitím. 1998 Strana 2052 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2052 ff Lomustinum_____________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: C. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 89 °C až 91 °C. B. 50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml a měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 230 nm. Specifická absorbance v maximuje 250 až 270. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety lomustinu CRL. D. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). E. Asi 25 mg se rozpustí v 1 ml methanolu R, přidá se 0,1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 2 ml vody R Roztok se okyselí kyselinou dusičnou zředěnou RS přidáváním po kapkách a potom se zfiltruje. Filtrát vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok (a). 0,25 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 25 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg lomustinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem Rna 10 ml. Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 20 ml. Porovnávací roztok (d). 10 mg lomustinu CRL a 10 mg dicyklohexylmočoviny R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R a toluenu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 1 h při 110 °C. Na dno chromatografické komory se umístí odpařovací miska obsahující směs objemových dílů kyseliny chlorovodíkové RS, vody R a roztoku manganistanu draselného R{\5 g/l) (1 + 1 + 2), komora se uzavře a nechá se 15 min stát. Poté se vysušená deska s vrstvou umístí do komory a uzavře se. Na vrstvu se nechají působit páry chloru po dobu 5 min. Deska se vyjme, nechá se v proudu chladného vzduchu, dokud není odvětrán chlor a vrstva v prostoru pod startem pokápnutá škrobem sjodidem draselným RS se nebarví modře. Potom se vrstva postříká škrobem sjodidem draselným RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,4 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou patrný dvě zřetelně od sebe oddělené hlavní skvrny. B. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok. 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2053 _____________________________________________________________________________f f Lomustinum 2053 Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem okta-decylsilanizovaným pro chromatografii R (5 //m až 10 um), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů vody R a methanolu R (50 + 50), s průtokovou rychlostí 2 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 230 nm, - injektorové smyčky. Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se odděleně po 20 ul každého roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromato -gramu porovnávacího roztoku (1 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědla a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku. Chloridy (2.4.4). 0,24 g se rozpustí ve 4 ml methanolu R, přidá se 20 ml vody R nechá se 20 min stát a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 5 ml methanolu R Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (500 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije 5 ml vody R a 5 ml methanolu R. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0%; 1,000 g se suší 24 h v exsikátoru nad oxidem fosforečným R a při tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí asi ve 3 ml lihu 96%, přidá se 20 ml roztoku hydroxidu draselného R (200 g/l) a vaří se 2 h pod zpětným chladičem. Přidá se 75 ml vody R a 4 ml kyseliny dusičné R ochladí se a titruje se dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Současně se provede slepá zkouška. 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 23,37 mg C^^lNjOj. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Venenum. Nečistoty B. 1 -(2-chlorethyl)-3 -cyklohexylmoěovina, Strana 2054 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2054 f Loperamidi hydrochloridum C. 1,3-dicyklohexylmočovina. f Loperamidi hydrochloridum Loperamidiumchlorid O CH3 / N-CH2-CH2—C—C—NH / 1 V © ci e C29H34CI2N202 Mr 513,51 CAS 34552-83-5 Je toN,N-dimethyl-N-{2,2-difenyl-4-[4-(4-chlorfenyl)-4-hydroxypiperidino]-l-oxo}butylamo-niumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % C^H^C^N^. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v methanolu, dobře rozpustný v lihu 96%. Taje při asi 225 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety loperamidiumchloridu CRL. B. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného sihkagelu oktadecyl-silanizovaného. Zkoušený roztok. 30 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 30 mg loperamidiumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 5 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2055 _________________________________________________________________f Loperamidi hydrochloridum 2055 Porovnávací roztok (b). 30 mg loperamidiumchloridu CRL a 30 mg ketokonazolu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 5 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů octanu amonného RS, dioxanu R a methanolu R (20 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu vzduchu a potom se vystaví působení par jodu do vzniku skvrn. Pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrný dvě zřetelně oddělené skvrny. C. 50 mg se rozpustí ve směsi 0,4 ml amoniaku 17,5% R a 2 ml vody R. Směs se nechá 5 min stát a zfiltruje se. Filtrát okyselený kyselinou dusičnou zředěnou RS vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.I). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Roztok S je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HZ 7 (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 2,5 mg loperamidiumchloridu CRL a 2,5 mg haloperidolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 20,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografii R (3 um), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku tetrabutylamoniumhydro-gensulfatu R (17 g/l) (1 + 9). Složení směsi se mění lineární gradientovou elucí během 10 min tak, aby konečné složení směsi bylo 7 objemových dílů acetonitrilu R a. 3 objemové díly roztoku tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (17 g/l); následuje eluce konečnou směsí po dobu 5 min; průtoková rychlost je 2 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 220 nm. Kolona se promývá do ustavení rovnováhy po dobu nejméně 30 min acetonitrilem R a potom nejméně 5 min počáteční mobilní fází. Nastříkne se 10 ul porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku nebyla menší než 50 % až 70 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 10 ul porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční easy: haloperidolu asi 3 min, loperamidiumchloridu asi 4,5 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem haloperidolu a pikem loperamidiumchloridu je nejméně 8,0. Je-li třeba, upraví se konečná koncentrace acetonitridu R v mobilní fázi nebo se upraví program lineární gradientově eluce. Nastříkne se odděleně 10 fA methanolu R j ako slepé zkoušky, 10 fA zkoušeného roztoku a 10 fA porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píku Strana 2056 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2056 § Lorazepamum____________________________________________________________________________ methanolu a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogra-mu porovnávacího roztoku (b). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,400 g látky se rozpustí v 50 ml lihu 96% R, přidá se 5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 51,35 mg C^cJH^Cl^O^ Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. 4-[4-(4'-chlorbifenyl-4-yl)-4-hydroxypiperidino]-N,N-dimethyl-2,2-difenylbutyramid, B. 4-(4-chlorfenyl)-l,l'-bis[4-(dimethylamino)-4-oxo-3,3-difenylbutyl]-4-hydroxypiperidi-niumbromid, C. 4-(4-chlorfenyl)piperidin-4-ol, D. 4-(4-hydroxy-4-fenylpiperidino)-N,N-dimethyl-2,2-difenylbutyramid, E. 4-(4-chlorfenyl)-l-{4-[4-(4-chlorfenyl)-4-hydroxypiperidino]-2,2-difenylbutyryl}-piperidin-4- -ol. § Lorazepamum Lorazepam C15H10CI2N2O2 H 321,16 CAS 846-49-1 Je to (RS)-l,3-dihydro-3-hydroxy-7-chlor-5-(2-chlorfenyl)-2/f-l,4-benzodiazepin-2-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C15H10Cl2N2O2. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2057 _________________________________________________________________________Lupuliflos 2057 Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, mírně rozpustný nebo těžce rozpustný v dichlormethanu. Vykazuje polymorfismus. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2). A. 10,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 210 nm až 280 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 230 nm. Specifická absorbance v maximuje 1070 až 1170. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky měřené při 600 cm"1 až 2000 cm"1 se shoduje se spektrem tablety lorazepamu CRL. Tablety se připraví za použití bromidu draselného R. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu HF254 R. Deska s vrstvou se umístí do chromatografické komory a vyvíjí se methanolem R po dráze 17 cm, pak se usuší na vzduchu a zahřívá se 1 h při 100 °C až 105 °C. Zkoušený roztok (a). 0,200 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 50 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg lorazepamu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 25 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí acetonem R na 20 ml. Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí acetonem R na 10 ml. Porovnávací roztok (d). 4 mg nitrazepamu CRL se rozpustí v acetonu R, přidá se 5 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se acetonem R na 20 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 20 fA každého roztoku a vyvíjí se ve směru vyvíjení methanolem směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (10 + 100) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně ve vysokém vakuu při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Strana 2058 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2058 Lupuli flos_________________________________________________________________________ Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí ve směsi 20 ml kyseliny octové ledové R a 30 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 32,12 mg C15H10Cl2N2O2. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Psychotropní látka. Nečistoty A. 2-amino-2',5-dichlorbenzofenon, B. 3-acetoxy-l,3-dihydro-7-chlor-5-(2-chlorfenyl)-2/f-l,4-benzodiazepin-2-on. Lupuli flos Chmelová šištice Synonyma. Lupuli strobilus, Strobilus lupuli Je to usušené, zpravidla celé samicí květenství druhu Humulus lupulus L. Vlastnosti Droga charakteristického aromatického pachu. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Chmelové šištice jsou obyčejně jednotlivé, 2 cm až 5 cm dlouhé, listenaté, vej čitého tvaru, složené z četných oválných zelenožlutých, přisedlých, suchomázdřitých, překrývajících se listenů. Zevní listeny ploché, pravidelné, vnitřní listeny delší, na bázi nepravidelné, úplně uzavírající plod (nažku). Semeníky nebo řidčeji plody, báze listenů a zejména listence jsou pokryty malými oranžově žlutými žlázkami. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je zelenožlutý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloral-hydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky listenů a listeneů s mnohohrannými, nepravidelnými pokožkovými buňkami, se stěnami vlnitě zprohýbanými; jednobuněčné, kuželovité, přímé nebo zahnuté krycí chlupy s tenkými, hladkými stěnami; zřídka anomocytické průduchy; úlomky mezofýlu s malými drúzami šťavelanu vápenatého; četné charakteristické oranžově žluté žláznaté chlupy s krátkou dvoubuněěnou dvouřadou nohou, nahoře pohárkovitě rozšířené; pohárkovitá cast o průměru 150 //m až 250 //m je tvořena polokulovitou vrstvou sekreěních buněk, jejichž kurikula je vychlípena pryskyřiěným sekretem; úlomky protáhlých sklerenchymatických buněk osemení se silnými na povrchu zvrásnělými stěnami a s četnými tečkami. 1998 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2059 _________________________________________________________________________Lupuliflos 2059 C. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s pnsadou fluorescenčního indikátoru pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 1,0 g čerstvě upráškované drogy (355) se smíchá s 10 ml směsi objemových dílů vody R a methanolu R (3 + 7), 15 min se protřepává a pak se zfiltruje. Porovnávací roztok. 1,0 mg červeně sudanové R, 2,0 mg kurkuminu R a 2,0 mg dimethylamino-benzaldehydu R se rozpustí ve 20 ml methanolu R. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 20 [A obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové bezvodé R, ethylacetatu R a cyklohexanu R (2 + 38 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou tři skvrny: v dolní čtvrtině slabě zbarvená skvrna (kurkumin), ve střední části skvrna odpovídající dimethylaminobenzaldehydu a nad ní skvrna odpovídající červeni sudanové. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou četné skvrny; v poloze přibližně odpovídající skvrně kurkuminu na chromatogramu porovnávacího roztoku je slabě zbarvená skvrna (xanthohumol), v poloze přibližně odpovídající skvrně dimethylaminobenzaldehydu na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou patrné skvrny humulonů a v poloze přibližně odpovídající skvrně červeně sudanové na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou patrný skvrny lupulonů. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Skvrny lupulonů na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou zbarveny modře, skvrny humulonů hnědě a skvrna xanthohumolu je zbarvena tmavě hnědě. Vrstva se postříká zkoumadlem fosfomolybdenan-wol-framovým zředěným R a vloží se do komory nasycené parami amoniaku; pozoruje se v denním světle. Skvrny humulonů a lupulonů na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou zbarveny modrošedě, skvrna xanthohumolu zelenošedě; na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou modrošedé až hnědošedé skvrny. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje požadavkům zkoušky Cizí příměsi. Látky extrahovatelne lihem R 70% (V/V). 10,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 300 ml lihu R 70% (V/V) a zahřívá se 10 min na vodní lázní pod zpětným chladičem. Po ochlazení s e zfiltruje, prvních 10 ml filtrátu se odstraní. 30,0 ml filtrátu se odpaří na vodní lázní do sucha a zbytek se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejméně 0,250 g (25,0 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Strana 2060 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2060 f Lynestrenolum f Lynestrenolum Lynestrenol -C^CH C20H28O Mr 284,44 CAS 52-76-6 Je to 19-nor-17a-pregn-4-en-20-in-17-ol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C20H28O. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu, v lihu 96% a v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 161 °C až 165 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem lynestreno-luCRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, fluorescencí a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,2 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Specifická optická otáčivost (2.2.7). -9,5° až -11°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,900 g v lihu 96% R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok (a). 0,125 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 25 ml. Zkoušený roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí chloroformem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí chloroformem R na 100 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí chloroformem R na 10 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2061 Lysini hydrochloridum 2061 Porovnávací roztok (b). 25 mg lynestrenolu CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a heptanu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se kyselinou sírovou v lihu 0,25 mol/l RS, zahřívá se 10 min při 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější, než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí ve 40 ml tetrahydrofuranu R, přidá se 5,0 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (100 g/l) a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS. Bod ekvivalence se urěí potenciometricky (2.2.20) za použití skleněné elektrody jako indikační a argentchloridové elektrody jako srovnávací s můstkem obsahujícím nasycený roztok dusičnanu draselného R. Současně se provede slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 28,44 mg C20H28O. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Lysini hydrochloridum Lysiniumchlorid Synonymum. L-Lysinium chloratum © COOH I H2N—C—H CI© (CH2)4 NH3 C6H15CIN202 Mr 182,65 CAS 657-27-2 Je to (5)-5-karboxy-5-aminopentylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuj e 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C^CINA- Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Strana 2062 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2062 Lysini hydrochloridum_______________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety lysiniumchloridu CRL. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v co nejmenším množství vody R, odpaří se do sucha při 60 Tase zbytky se zaznamenají nová spektra. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. K asi 0,1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidají 2 ml vody R a 1 ml roztoku kyseliny fosfomolybdenové R (50 g/l); vznikne žlutavě bílá sraženina. E. K 0,1 ml roztoku S se přidají 2 ml vody R; roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H7 nebo ZŽ7 (2.2.2, Metoda II). Specifická optická otáčivost (2.2.7). +21,0° až +22,5°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,00 g v kyselině chlorovodíkové RS a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg lysiniumchloridu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 50 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg lysiniumchloridu CRL a 10 mg argininu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 [A každého roztoku, usuší se na vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R a 2-propanolu R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se suší při 100 ° C až 105 ° C do úplného odstranění amoniaku, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Sírany (2.4.13). 5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou Rn& 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 Mg/g)- Amonium. Připraví se komůrka sestavená ze dvou hodinových sklíček o průměru 60 mm, která se položí okraji těsně na sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o straně 5 mm a zvlhčí se několika kapkami vody R 50 mg jemně upráš- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 2063 _______________________________________________________________________Lysini hydrochloridum 2063 kované zkoušené látky se umístí na spodní sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R K roztoku se přidá 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R a rychle se zamíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s papírem lakmusovým se ihned přiloží na sklíčko se zkoušenou látkou a zahřívá se 15 min při 40 °C. Papír lakmusový není intenzivněji modře zbarvený než porovnávací vzorek připravený současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 jug NH/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R (200 Mg/g)- Železo (2.4.9). 0,33 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu Rl. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (30 Mg/g). Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- Připraví se porovnávací roztok za použití základního roztoku olova (1 fj,g Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 1,000 g v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí v 5 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 18,27 mg C6H15C1N202. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Strana 2064 Sbírka zákonu č. 1/1998 Částka 1 2064 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2065 _________________________________________________ Macidis etheroleum 2065 Macidis etheroleum Muškátová silice Synonyma. Macidis aetheroleum, Oleum macidis Je to silice získaná ze zralých semen a míšku druhu Myristica fragrans HOUTT. destilací s vodní párou. Vlastnosti Bezbarvá až nažloutlá čirá kapalina, charakteristického pachu a chuti. Je velmi těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s ethanolem, etherem a mastnými oleji. Zkoušky totožnosti Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 10 mg myristicinu R a 10 mg eugenolu R se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethyl-acetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 ° C až 105 °C. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být i další, méně intenzivní skvrny. Zkoušky na čistotu Hustota (2.2.5). 0,860 až 0,915 g/ml. Index lomu (2.2.6). 1,472 až 1,488. Optická otáčivost (2.2.7). +10° až +45°. Voda v silicích (2.8.5). Vyhovuje požadavkům zkoušky Voda v silicích. Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice (2.8.7). Vyhovuje požadavkům zkoušky Mastné oleje a zpryskyricnatele silice. Pach a chuť silic (2.8.8). Vyhovuje požadavkům zkoušky Pach a chuť silic. Zbytek po odpaření silic (2.8.9). Nejvýše 0,150 g. Rozpustnost v lihu (2.8.10). Je rozpustná ve čtyřech objemových dílech lihu R 90% (V/V). Uchovávání Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem. N Strana 2066 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2066 Macrogolum 300 Macrogolum 300 ***** o * * Makrogol 300 Synonymum. Polyethylenglycolum 300_______________________________________________ CAS 25322-68-3 Je to směs polymerů obecného vzorce H-(OCH2-CH2)n-OH a odpovídající průměrné relativní molekulové hmotnosti 300 (průměrná hodnota n = 6). Vlastnosti Čirá viskózni bezbarvá nebo téměř bezbarvá hygroskopická kapalina, mísitelná s vodou. Je velmi snadno rozpustný v acetonu, v lihu 96% a v dichlormethanu, prakticky nerozpustný v etheru, v mastných a minerálních olejích. Zkoušky totožnosti A. Zkouška Viskozita, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. K 1 g se ve zkumavce přidá 0,5 ml kyseliny sírové R, uzavře se zátkou opatřenou zahnutou trubicí a zahřívá se do vývinu bílého dýmu, který se trubicí zavádí do 1 ml chloridu rtuťnaté-ho RS; vznikne objemná bílá krystalická sraženina. C. K 0,1 g se přidá 1 g thiokyanatanu draselného R a 1 g dusičnanu kobaltnatého R a pečlivě se promíchá skleněnou tyčinkou. Přidá se 5 ml dichlormethanu R a protřepe; kapalná fáze se zbarví modře. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 12,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 50 ml. Roztok je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. 5,0 g se rozpustí v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R a přidá se 0,15 ml modři bromthymolové RSl; roztok je žlutý nebo zelený. Ke změně zbarvení indikátoru do modra se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Viskozita (2.2.9). 80 mPa.s až 105 mPA.s (počítáno za předpokladu, že hustota je 1,120 g/ml). Hydroxylové číslo. 340 až 394. Do suché kuželové baňky opatřené zpětným chladičem se přenese 1,5 g (m g) zkoušené látky. Přidá se 25,0 ml ftalanhydridu RS, míchá se do rozpuštění, vaří se 30 min pod zpětným chladičem na horké desce a nechá se ochladit. Chladič se opláchne nejprve 25 ml pyridinu R a potom 25 ml vody R, přidá se 1,5 mlfenolftaleinu RS a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS do světle růžového zabarvení {nx ml). Provede se slepá zkouška {n ml). Hydroxylové ěíslo se vypočítá podle vztahu: 56,1 . («2 - ftj) m Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2067 ____________________________________________________________________Macrogolum 400 2067 Redukující látky. K 10 ml roztoku zkoušené látky (50 g/l) se přidá 0,1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,5 ml roztoku manganistanu draselného R (1 g/l); během 10 min zbarvení manganistanu zcela nezmizí. Ethylenglykol a diethylenglykol. Nejvýše 0,4 %, počítáno jako součet obsahu ethylenglykolu a diethylenglykolu. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28). Zkoušený roztok. 5,0 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100,0 ml. Porovnávací roztok. 0,10 g ethylenglykolu R a 0,50 g diethylenglykolu R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 1,8 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanoupro plynovou chromatografií R impregnovanou 5 % makrogolu 20 000 R, - dusíku pro chromatografií R j ako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min, - plamenoionizačního detektoru. Je-li třeba, stabilizuje se kolona zahříváním při 200 °C po dobu 15 h. Teplota vstřikovacího prostoru a detektoru se udržuje na 250 °C. Počáteční teplota kolony se upraví tak, aby bylo dosaženo retenčního času pro diethylenglykol 14 min až 16 min. Nastříkne se po 2 fA každého roztoku a teplota kolony se zvýší asi o 30 °C rychlostí 2 °C/min, ale nepřevýší 170 °C. Provede se pět opakovaných nástřiků, aby se zkontrolovala reprodukovatel-nost odezvy detektoru. Změří se plochy píku odpovídajících ethylenglykolu a diethylenglykolu na chromatogramu zkoušeného a porovnávacího roztoku. Vypočítá se obsah ethylenglykolu a diethylenglykolu ve zkoušeném roztoku. Ethylenoxid. Nejvýše 1 Mg/g; stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28). Zásobní roztok ethylenoxidu. Zavede se 0,50 g (odpovídá asi 270 ml) plynného ethylenoxidu R do 100 ml vody R. Obsah absorbovaného ethylenoxidu (wE0) se stanoví zvážením před a po absorpci. Zředí se vodou R na 200,0 ml. Roztok se uchovává při 2 °C až 8 °C a je použitelný 14 dnů. Pracovní roztok ethylenoxidu. 2,0 ml zásobního roztoku ethylenoxidu se zředí vodou R na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Připravuje se bezprostředně před použitím. Zkoušený roztok. 1,00 g zkoušené látky (m ý se přenese do 20ml lahvičky, přidá se 1,0 ml vody R, uzavře se zátkou s butylkaučukovou membránou, zátka se zajistí hliníkovým uzávěrem a obsah lahvičky se promíchá. Nechá se stát 20 min při 80 °C. Porovnávací roztok (a). 1,00 g (m^) zkoušené látky se přenese do 20ml lahvičky, přidá se 1,0 ml pracovního roztoku ethylenoxidu, uzavře se zátkou s butylkaučukovou membránou, zátka se zajistí hliníkovým uzávěrem a obsah lahvičky se promíchá. Nechá se stát 20 min při 80 °C. Porovnávací roztok (b). Do 20ml lahvičky se přenese 1 ml pracovního roztoku ethylenoxidu, přidá se 0,1 ml roztoku acetaldehydu R (10 mg/l), uzavře se zátkou s butylkaučukovou membránou, zátka se zajistí hliníkovým uzávěrem a obsah lahvičky se promíchá. Nechá se stát 20 min při 80 °C. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 4 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (150 //m až 180 //m) impregnovaným 5 % makrogolu 20 000 R, - dusíku pro chromatografií R j ako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 80 °C, teplota nástřikového prostoru na 120 °C. Nastřikuje se 500 fA par nad zkoušeným roztokem a po 500 fA nad porovnávacími roztoky (a) a (b) plynotesnou stříkačkou z lahviček zahřátých na 80 °C. Strana 2068 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2068 Macrogolum 400____________________________________________________________________ Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími ethylenoxidu a acetaldehydu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je nejméně 1,9. Obsah ethylenoxidu v //g/g se vypočítá podle vztahu: 0,5 . [(AR . mT) - (AT . mR)] v němž značí: AT - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu zkoušeného roztoku, AR - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Těžké kovy (2.4.8). 5,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A pro těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Macrogolum 400 Makrogol 400 Synonymum. Polyethylenglycolum 400 CAS 25322-68-3 Je to směs polymerů obecného vzorce H-(0-CH2-CH2)n-OH a odpovídající průměrné relativní molekulové hmotnosti 400 (průměrná hodnota n = 8). Vlastnosti Čirá viskózni bezbarvá nebo téměř bezbarvá hygroskopická kapalina. Je mísitelný s vodou, velmi snadno rozpustný v acetonu, v lihu 96% a v dichlormethanu, prakticky nerozpustný v etheru, v mastných a minerálních olejích. Zkoušky totožnosti A. Zkouška Viskozita, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. K 1 g se ve zkumavce přidá 0,5 ml kyseliny sírové R, uzavře se zátkou opatřenou zahnutou trubicí a zahřívá se do vývinu bílého dýmu, který se trubicí zavádí do 1 ml chloridu rtuťnatého RS; vznikne objemná bílá krystalická sraženina. C. K 0,1 g se přidá 1 g thiokyanatanu draselného R a 1 g dusičnanu kobaltnatého R a pečlivě se promíchá skleněnou tyčinkou. Přidá se 5 ml dichlormethanu R a protřepe; kapalná fáze se zbarví modře. * * * * * Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2069 __________________________________________________________________________Macrogolum 1000 2069 Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 12,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 50 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. 5,0 g se rozpustí v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R a přidá se 0,15 ml modři bromthymolové RS1; roztok je žlutý nebo zelený. Ke změně zbarvení indikátoru do modra se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Viskozita (2.2.9). 105 mPa.s až 130 mPa.s (počítáno za předpokladu, že hustota je 1,120 g/ml). Hydroxylové číslo. 264 až 300. Do suché kuželové baňky opatřené zpětným chladičem se přenese 1,9 g (m g) zkoušené látky. Přidá se 25,0 ml ftalanhydridu RS, míchá se do rozpuštění, vaří se 30 min pod zpětným chladičem na horké desce a nechá se ochladit. Chladič se opláchne nejprve 25 ml pyridinu R a potom 25 ml vody R, přidá se 1,5 mlfenolftaleinu RS a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS do světle růžového zabarvení {nx ml). Provede se slepá zkouška {n ml). Hydroxylové číslo se vypočítá podle vztahu: 56,1 . («2 - ftj) m Redukující látky. K 10 ml roztoku zkoušené látky (50 g/l) se přidá 0,1 ml kyseliny sírově zředěné RS a 0,5 ml roztoku manganistanu draselného R (1 g/l); během 10 min zbarvení manganistanu zcela nezmizí. Ethylenglykol a diethylenglykol. Nejvýše 0,4 %; počítáno jako součet obsahu ethylenglykolu a diethylenglykolu. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28). Zkoušený roztok. 5,0 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100,0 ml. Porovnávací roztok. 0,10 g ethylenglykolu R a 0,50 g diethylenglykolu R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 1,8 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanoupro plynovou chromatografií R, impregnovanou 5 % makrogolu 20 000 R, - dusíku pro chromatografií R j ako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min, - plamenoionizačního detektoru. Je-li třeba, stabilizuje se kolona zahříváním při 200 °C po dobu 15 h. Teplota vstřikovacího prostoru a detektoru se udržuje na 250 °C. Počáteční teplota kolony se upraví tak, aby bylo dosaženo retenčního času pro diethylenglykol 14 min až 16 min. Nastříkne se po 2 (A každého roztoku a teplota kolony se zvýší asi o 30 °C rychlostí 2 °C/min, ale nepřevýší 170 °C. Provede se pět opakovaných nástřiků, aby se zkontrolovala reprodukovatel-nost odezvy detektoru. Změří se plochy píku odpovídajících ethylenglykolu a diethylenglykolu na chromatogramu zkoušeného a porovnávacího roztoku. Vypočítá se obsah ethylenglykolu a diethylenglykolu ve zkoušené kapalině. Ethylenoxid. Nejvýše 1 Mg/g; stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28). Zásobní roztok ethylenoxidu. Zavede se 0,50 g (odpovídá asi 270 ml) plynného ethylenoxidu R do 100 ml vody R. Obsah absorbovaného ethylenoxidu (wE0) se stanoví zvážením před a po absorpci. Zředí se vodou R na 200,0 ml. Roztok se uchovává při 2 °C až 8 °C a je použitelný 14 dnů. Pracovní roztok ethylenoxidu. 2,0 ml zásobního roztoku ethylenoxidu se zředí vodou R na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Připravuje se bezprostředně před použitím. Strana 2070 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2070 Macrogolum 1000__________________________________________________________________________ Zkoušený roztok. 1,00 g zkoušené látky (m ý se přenese do 20ml lahvičky, přidá se 1,0 ml vody R, uzavře se zátkou s butylkaucukovou membránou, zátka se zajistí hliníkovým uzávěrem a obsah lahvičky se promíchá. Nechá se stát 20 min při 80 °C. Porovnávací roztok (a). 1,00 g (m^) zkoušené látky se přenese do 20ml lahvičky, přidá se 1,0 ml pracovního roztoku ethylenoxidu, uzavře se zátkou s butylkaucukovou membránou, zátka se zajistí hliníkovým uzávěrem a obsah lahvičky se promíchá. Nechá se stát 20 min při 80 °C. Porovnávací roztok (b). Do 20ml lahvičky se přenese 1 ml pracovního roztoku ethylenoxidu, přidá se 0,1 ml roztoku acetaldehydu R (10 mg/l), uzavře se zátkou s butylkaucukovou membránou, zátka se zajistí hliníkovým uzávěrem a obsah lahvičky se promíchá. Nechá se stát 20 min při 80 °C. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 4 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (150 //m až 180 //m) impregnovaným 5 % makrogolu 20 000 R, - dusíku pro chromatografii R j ako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 80 °C, teplota nástřikového prostoru na 120 °C. Nastřikuje se 500 fA par nad zkoušeným roztokem a po 500 fA nad porovnávacími roztoky (a) a (b) plynotesnou stříkačkou z lahviček zahřátých na 80 °C. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími ethylenoxidu a acetaldehydu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je nejméně 1,9. Obsah ethylenoxidu v //g/g se vypočítá podle vztahu: 0,5 . [(AR . mT) - (AT . mR)] v němž značí: AT - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu zkoušeného roztoku, AR - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Těžké kovy (2.4.8). 5,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Macrogolum 1000 Makrogol 1000 Synonymum. Polyethylenglycolum 1000______________________________________________ CAS 25322-68-3 Je to směs polymerů obecného vzorce H-(0-CH2-CH2)n-OH a odpovídající průměrné relativní molekulové hmotnosti 1000 (průměrná hodnota n = 20). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2071 __________________________________________________________________________Macrogolum 1500 2071 Vlastnosti Bílá nebo téměř bílá hygroskopická pevná látka voskového nebo parafinového vzhledu. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu, prakticky nerozpustný v etheru, v mastných a minerálních olejích. Zkoušky totožnosti A. Zkouška Viskozita, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. K 1 g se ve zkumavce přidá 0,5 ml kyseliny sírové R, uzavře se zátkou opatřenou zahnutou trubicí a zahřívá se do vývinu bílého dýmu, který se trubicí zavádí do 1 ml chloridu rtuťnatého RS; vznikne objemná bílá krystalická sraženina. C. K 0,1 g se přidá 1 g thiokyanatanu draselného R a 1 g dusičnanu kobaltnatého R a pečlivě se promíchá skleněnou tyčinkou. Přidá se 5 ml dichlormethanu R a protřepe; kapalná fáze se zbarví modře. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 12,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 50 ml. Roztok je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. 5,0 g se rozpustí v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R a přidá se 0,15 ml modři bromthymolové RS1; roztok je žlutý nebo zelený. Ke změně zbarvení indikátoru do modra se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Viskozita (2.2.9). 22 mPa.s až 30 mPa.s (počítáno za předpokladu, že hustota je 1,080 g/ml); stanoví se s 50% roztokem zkoušené látky. Teplota tuhnutí (2.2.18). 35 ° C až 40 °C. Hydroxylové číslo. 107 až 118. Do suché kuželové baňky opatřené zpětným chladičem se přenese 5,0 g (w g) zkoušené látky. Přidá se 25,0 ml ftalanhydridu RS, míchá se do rozpuštění, vaří se 30 min pod zpětným chladičem na horké desce a nechá se ochladit. Chladič se opláchne nejprve 25 ml pyridinu R a potom 25 ml vody R, přidá se 1,5 mlfenolftaleinu RS a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS do světle růžového zabarvení (n ^ml). Provede se slepá zkouška (n2ml). Hydroxylové číslo se vypočítá podle vztahu: 56,1 . (n2 - n() m Redukující látky. K 10 ml roztoku zkoušené látky (50 g/l) se přidá 0,1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,5 ml roztoku manganistanu draselného R (1 g/l); během 10 min zbarvení manganistanu zcela nezmizí. Ethylenoxid. Nejvýše 1 Mg/g; stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28). Zásobní roztok ethylenoxidu. Zavede se 0,50 g (odpovídá asi 270 ml) plynného ethylenoxidu R do 100 ml vody R Obsah absorbovaného ethylenoxidu (wE0) se stanoví zvážením před a po absorpci. Zředí se vodou R na 200,0 ml. Roztok se uchovává při 2 °C až 8 °C a je použitelný 14 dnů. Pracovní roztok ethylenoxidu. 2,0 ml zásobního roztoku ethylenoxidu se zředí vodou R na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Připravuje se bezprostředně před použitím. Strana 2072 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2072 Macrogolum 1500__________________________________________________________________________ Zkoušený roztok. 1,00 g zkoušené látky (m ý se přenese do 20ml lahvičky, přidá se 1,0 ml vody R, uzavře se zátkou s butylkaucukovou membránou, zátka se zajistí hliníkovým uzávěrem a obsah lahvičky se promíchá. Nechá se stát 20 min při 80 °C. Porovnávací roztok (a). 1,00 g (m^) zkoušené látky se přenese do 20ml lahvičky, přidá se 1,0 ml pracovního roztoku ethylenoxidu, uzavře se zátkou s butylkaucukovou membránou, zátka se zajistí hliníkovým uzávěrem a obsah lahvičky se promíchá. Nechá se stát 20 min při 80 °C. Porovnávací roztok (b). Do 20ml lahvičky se přenese 1 ml pracovního roztoku ethylenoxidu, přidá se 0,1 ml roztoku acetaldehydu R (10 mg/l), uzavře se zátkou s butylkaucukovou membránou, zátka se zajistí hliníkovým uzávěrem a obsah lahvičky se promíchá. Nechá se stát 20 min při 80 °C. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 4 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (150 //m až 180 //m) impregnovaným 5 % makrogolu 20 000 R, - dusíku pro chromatografii R j ako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 80 °C, teplota nástřikového prostoru na 120 °C. Nastřikuje se 500 fA par nad zkoušeným roztokem a po 500 fA nad porovnávacími roztoky (a) a (b) plynotesnou stříkačkou z lahviček zahřátých na 80 °C. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími ethylenoxidu a acetaldehydu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je nejméně 1,9. Obsah ethylenoxidu v //g/g se vypočítá podle vztahu: 0,5 . [(AR . mT) - (AT . mR)] v němž značí: AT - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu zkoušeného roztoku, AR - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Těžké kovy (2.4.8). 5,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Macrogolum 1500 ***** Makrogol 1500 Synonymum. Polyethylenglycolum 1500______________________________________________ CAS 25322-68-3 Je to směs polymerů obecného vzorce H-(0-CH2-CH2)n-OH a odpovídající průměrné relativní molekulové hmotnosti 1500 (průměrná hodnota n = 30). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2073 __________________________________________________________________________Macrogolum 3000 2073 Vlastnosti Bílá nebo téměř bílá pevná látka voskového nebo parafinového vzhledu. Je velmi snadno rozpustný ve vodě a v dichlormethanu, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru, v mastných a minerálních olejích. Zkoušky totožnosti A. Zkouška Viskozita, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. K 1 g se ve zkumavce přidá 0,5 ml kyseliny sírové R, uzavře se zátkou opatřenou zahnutou trubicí a zahřívá se do vývinu bílého dýmu, který se trubicí zavádí do 1 ml chloridu rtuťnatého RS; vznikne objemná bílá krystalická sraženina. C. K 0,1 g se přidá 1 g thiokyanatanu draselného R a 1 g dusičnanu kobaltnatého R a pečlivě se promíchá skleněnou tyčinkou. Přidá se 5 ml dichlormethanu R a protřepe; kapalná fáze se zbarví modře. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 12,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 50 ml. Roztok je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. 5,0 g se rozpustí v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R a přidá se 0,15 ml modři bromthymolové RS1; roztok je žlutý nebo zelený. Ke změně zbarvení indikátoru do modra se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Viskozita (2.2.9). 34 mPa.s až 50 mPa.s (počítáno za předpokladu, že hustota je 1,080 g/ml); stanoví se s 50% roztokem zkoušené látky. Teplota tuhnutí (2.2.18). 42 ° C až 48 °C. Hydroxylové číslo. 70 až 80. Do suché kuželové baňky opatřené zpětným chladičem se přenes e 7,0 g (m) zkoušené látky. Přidá se 25,0 ml ftalanhydridu RS, míchá se do rozpuštění, vaří se 30 min pod zpětným chladičem na horké desce a nechá se ochladit. Chladič se opláchne nejprve 25 ml pyridinu R a potom 25 ml vody R, přidá se 1,5 núfenolftaleinu RS a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS do světle růžového zabarvení (nx ml). Provede se slepá zkouška (j^ ml). Hydroxylové číslo se vypočítá podle vztahu: 56,1 . («2 - n() m Je-li obsah vody větší než 0,5 %, suší se zkoušený vzorek vhodné hmotnosti 2 h při 100 ° C až 105 °C a stanovení hydroxylového čísla se provede s vysušeným vzorkem. Redukující látky. 0,50 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Přidá se 0,1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,5 ml roztoku manganistanu draselného R (1 g/l); během 10 min zbarvení manganistanu zcela nezmizí. Ethylenoxid. Nejvýše 1 Mg/g; stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28). Zásobní roztok ethylenoxidu. Zavede se 0,50 g (odpovídá asi 270 ml) plynného ethylenoxidu R do 100 ml vody R Obsah absorbovaného ethylenoxidu (wEQ) se stanoví zvážením před a po absorpci. Zředí se vodou R na 200,0 ml. Roztok se uchovává při 2 °C až 8 °C a je použitelný 14 dnů. Pracovní roztok ethylenoxidu. 2,0 ml zásobního roztoku ethylenoxidu se zředí vodou R na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Připravuje se bezprostředně před použitím. Strana 2074 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2074 Macrogolum 3000__________________________________________________________________________ Zkoušený roztok. 1,00 g zkoušené látky (m ý se přenese do 20ml lahvičky, přidá se 1,0 ml vody R, uzavře se zátkou s butylkaučukovou membránou, zátka se zajistí hliníkovým uzávěrem a obsah lahvičky se promíchá. Nechá se stát 20 min při 80 °C. Porovnávací roztok (a). 1,00 g (m^) zkoušené látky se přenese do 20ml lahvičky, přidá se 1,0 ml pracovního roztoku ethylenoxidu, uzavře se zátkou s butylkaučukovou membránou, zátka se zajistí hliníkovým uzávěrem a obsah lahvičky se promíchá. Nechá se stát 20 min při 80 °C. Porovnávací roztok (b). Do 20ml lahvičky se přenese 1 ml pracovního roztoku ethylenoxidu, přidá se 0,1 ml roztoku acetaldehydu R (10 mg/l), uzavře se zátkou s butylkaučukovou membránou, zátka se zajistí hliníkovým uzávěrem a obsah lahvičky se promíchá. Nechá se stát 20 min při 80 °C. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 4 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (150 //m až 180 //m) impregnovaným 5 % makrogolu 20 000 R, - dusíku pro chromatografii R j ako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 80 °C, teplota nástřikového prostoru na 120 °C. Nastřikuje se 500 fA par nad zkoušeným roztokem a po 500 fA nad porovnávacími roztoky (a) a (b) plynotesnou stříkačkou z lahviček zahřátých na 80 °C. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími ethylenoxidu a acetaldehydu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je nejméně 1,9. Obsah ethylenoxidu v //g/g se vypočítá podle vztahu: 0,5 . [(AR . mT) - (AT . mR)] v němž značí: AT - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu zkoušeného roztoku, AR - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Macrogolum 3000 Makrogol 3000 Synonymum. Polyethylenglycolum 3000______________________________________________ CAS 25322-68-3 Je to směs polymerů obecného vzorce H-(0-CH2-CH2)n-OH a odpovídající průměrné relativní molekulové hmotnosti 3000 (průměrná hodnota n = 60). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2075 __________________________________________________________________________Macrogolum 4000 2075 Vlastnosti Bílá nebo téměř bílá pevná látka voskového nebo parafinového vzhledu. Je velmi snadno rozpustný ve vodě a v dichlormethanu, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru, v mastných a minerálních olejích. Zkoušky totožnosti A. Zkouška Viskozita, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. K 1 g se ve zkumavce přidá 0,5 ml kyseliny sírové R, uzavře se zátkou opatřenou zahnutou trubicí a zahřívá se do vývinu bílého dýmu, který se trubicí zavádí do 1 ml chloridu rtuťnatého RS; vznikne objemná bílá krystalická sraženina. C. K 0,1 g se přidá 1 g thiokyanatanu draselného R a 1 g dusičnanu kobaltnatého R a pečlivě se promíchá skleněnou tyčinkou. Přidá se 5 ml dichlormethanu R a protřepe; kapalná fáze se zbarví modře. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 12,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 50 ml. Roztok je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. 5,0 g se rozpustí v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R a přidá se 0,15 ml modři bromthymolové RS1; roztok je žlutý nebo zelený. Ke změně zbarvení indikátoru do modra se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Viskozita (2.2.9). 75 mPa.s až 100 mPa.s (počítáno za předpokladu, že hustota je 1,080 g/ml); stanoví se s 50% roztokem zkoušené látky. Teplota tuhnutí (2.2.18). 50 °C až 56 °C. Hydroxylové číslo. 34 až 42. Do suché kuželové baňky opatřené zpětným chladičem se přenese 12,0 g (m) zkoušené látky. Přidá se 25,0 ml ftalanhydridu RS, míchá se do rozpuštění, vaří se 30 min pod zpětným chladičem na horké desce a nechá se ochladit. Chladič se opláchne nejprve 25 ml pyridinu R a potom 25 ml vody R, přidá se 1,5 mlfenolftaleinu RS a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS do světle růžového zabarvení (nľ ml). Provede se slepá zkouška {n ml). Hydroxylové číslo se vypočítá podle vztahu: 56,1 . (n2 - n() m Je-li obsah vody větší než 0,5 %, suší se zkoušený vzorek vhodné hmotnosti 2 h při 100 ° C až 105 °C a stanovení hydroxylového čísla se provede s vysušeným vzorkem. Redukující látky. 0,50 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Přidá se 0,1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,5 ml roztoku manganistanu draselného R (1 g/l); během 10 min zbarvení manganistanu zcela nezmizí. Ethylenoxid. Nejvýše 1 Mg/g; stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28). Zásobní roztok ethylenoxidu. Zavede se 0,50 g (odpovídá asi 270 ml) plynného ethylenoxidu R do 100 ml vody R Obsah absorbovaného ethylenoxidu (wEQ) se stanoví zvážením před a po absorpci. Zředí se vodou R na 200,0 ml. Roztok se uchovává při 2 °C až 8 °C a je použitelný 14 dnů. Pracovní roztok ethylenoxidu. 2,0 ml zásobního roztoku ethylenoxidu se zředí vodou R na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Připravuje se bezprostředně před použitím. Strana 2076 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2076 Macrogolum 4000___________________________________________________________________ Zkoušený roztok. 1,00 g zkoušené látky (m ý se přenese do 20ml lahvičky, přidá se 1,0 ml vody R, uzavře se zátkou s butylkaucukovou membránou, zátka se zajistí hliníkovým uzávěrem a obsah lahvičky se promíchá. Nechá se stát 20 min při 80 °C. Porovnávací roztok (a). 1,00 g (m^) zkoušené látky se přenese do 20ml lahvičky, přidá se 1,0 ml pracovního roztoku ethylenoxidu, uzavře se zátkou s butylkaucukovou membránou, zátka se zajistí hliníkovým uzávěrem a obsah lahvičky se promíchá. Nechá se stát 20 min při 80 °C. Porovnávací roztok (b). Do 20ml lahvičky se přenese 1 ml pracovního roztoku ethylenoxidu, přidá se 0,1 ml roztoku acetaldehydu R (10 mg/l), uzavře se zátkou s butylkaucukovou membránou, zátka se zajistí hliníkovým uzávěrem a obsah lahvičky se promíchá. Nechá se stát 20 min při 80 °C. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 4 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (150 //m až 180 //m) impregnovaným 5 % makrogolu 20 000 R, - dusíku pro chromatografii R j ako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 80 °C, teplota nástřikového prostoru na 120 °C. Nastřikuje se 500 fA par nad zkoušeným roztokem a po 500 fA nad porovnávacími roztoky (a) a (b) plynotesnou stříkačkou z lahviček zahřátých na 80 °C. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími ethylenoxidu a acetaldehydu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je nejméně 1,9. Obsah ethylenoxidu v //g/g se vypočítá podle vztahu: 0,5 . [(AR . mT) - (AT . mR) v němž značí: AT - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu zkoušeného roztoku, AR - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Macrogolum 4000 ***** Makrogol 4000 Synonymum. Polyethylenglycolum 4000______________________________________________ CAS 25322-68-3 Je to směs polymerů obecného vzorce H-(0-CH2-CH2)n-OH a odpovídající průměrné relativní molekulové hmotnosti 4000 (průměrná hodnota n = 80). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2077 __________________________________________________________________________Macrogohm 6000 2077 Vlastnosti Bílá nebo téměř bílá pevná látka voskového nebo parafinového vzhledu. Je velmi snadno rozpustný ve vodě a v dichlormethanu, prakticky nerozpustný v lihu 96%, v etheru, v mastných a minerálních olejích. Zkoušky totožnosti A. Zkouška Viskozita, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. K 1 g se ve zkumavce přidá 0,5 ml kyseliny sírové R, uzavře se zátkou opatřenou zahnutou trubicí a zahřívá se do vývinu bílého dýmu, který se trubicí zavádí do 1 ml chloridu rtuťnatého RS; vznikne objemná bílá krystalická sraženina. C. K 0,1 g se přidá 1 g thiokyanatanu draselného R a 1 g dusičnanu kobaltnatého R a pečlivě se promíchá skleněnou tyčinkou. Přidá se 5 ml dichlormethanu R a protřepe; kapalná fáze se zbarví modře. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 12,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 50 ml. Roztok je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. 5,0 g se rozpustí v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R a přidá se 0,15 ml modři bromthymolové RS1; roztok je žlutý nebo zelený. Ke změně zbarvení indikátoru do modra se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Viskozita (2.2.9). 110 mPa.s až 170 mPa.s (počítáno za předpokladu, že hustota je 1,080 g/ml); stanoví se s 50% roztokem zkoušené látky. Teplota tuhnutí (2.2.18). 53 °C až 58 °C. Hydroxylové číslo. 25 až 32. Do suché kuželové baňky opatřené zpětným chladičem se přenese 14,0 g (m) zkoušené látky. Přidá se 25,0 ml ftalanhydridu RS, míchá se do rozpuštění, vaří se 30 min pod zpětným chladičem na horké desce a nechá se ochladit. Chladič se opláchne nejprve 25 ml pyridinu R a potom 25 ml vody R, přidá se 1,5 mlfenolftaleinu RS a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS do světle růžového zabarvení (nx ml). Provede se slepá zkouška {n ml). Hydroxylové číslo se vypočítá podle vztahu: 56,1 . («2 - n() m Je-li obsah vody větší než 0,5 %, suší se zkoušený vzorek vhodné hmotnosti 2 h při 100 ° C až 105 °C a stanovení hydroxylového čísla se provede s vysušeným vzorkem. Redukující látky. 0,50 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Přidá se 0,1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,5 ml roztoku manganistanu draselného R (1 g/l); během 10 min zbarvení manganistanu zcela nezmizí. Ethylenoxid. Nejvýše 1 Mg/g; stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28). Zásobní roztok ethylenoxidu. Zavede se 0,50 g (odpovídá asi 270 ml) plynného ethylenoxidu R do 100 ml vody R Obsah absorbovaného ethylenoxidu (wEQ) se stanoví zvážením před a po absorpci. Zředí se vodou R na 200,0 ml. Roztok se uchovává při 2 °C až 8 °C a je použitelný 14 dnů. Pracovní roztok ethylenoxidu. 2,0 ml zásobního roztoku ethylenoxidu se zředí vodou R na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Připravuje se bezprostředně před použitím. Strana 2078 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2078 Macrogolum 6000__________________________________________________________________________ Zkoušený roztok. 1,00 g zkoušené látky (m ý se přenese do 20ml lahvičky, přidá se 1,0 ml vody R, uzavře se zátkou s butylkaucukovou membránou, zátka se zajistí hliníkovým uzávěrem a obsah lahvičky se promíchá. Nechá se stát 20 min při 80 °C. Porovnávací roztok (a). 1,00 g (m^) zkoušené látky se přenese do 20ml lahvičky, přidá se 1,0 ml pracovního roztoku ethylenoxidu, uzavře se zátkou s butylkaucukovou membránou, zátka se zajistí hliníkovým uzávěrem a obsah lahvičky se promíchá. Nechá se stát 20 min při 80 °C. Porovnávací roztok (b). Do 20ml lahvičky se přenese 1 ml pracovního roztoku ethylenoxidu, přidá se 0,1 ml roztoku acetaldehydu R (10 mg/l), uzavře se zátkou s butylkaucukovou membránou, zátka se zajistí hliníkovým uzávěrem a obsah lahvičky se promíchá. Nechá se stát 20 min při 80 °C. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 4 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (150 //m až 180 //m) impregnovaným 5 % makrogolu 20 000 R, - dusíku pro chromatografii R j ako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 80 °C, teplota nástřikového prostoru na 120 °C. Nastřikuje se 500 fA par nad zkoušeným roztokem a po 500 fA nad porovnávacími roztoky (a) a (b) plynotesnou stříkačkou z lahviček zahřátých na 80 °C. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími ethylenoxidu a acetaldehydu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je nejméně 1,9. Obsah ethylenoxidu v //g/g se vypočítá podle vztahu: 0,5 . [(AR . mT) - (AT . mR)] v němž značí: AT - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu zkoušeného roztoku, AR - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Macrogolum 6000 ***** Makrogol 6000 Synonymum. Polyethylenglycolum 6000______________________________________________ CAS 25322-68-3 Je to směs polymerů obecného vzorce H-(0-CH2-CH2)n-OH a odpovídající průměrné relativní molekulové hmotnosti 6000 (průměrná hodnota n = 135). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2079 _________________________________________________________________________Macrogolutn 20 000 2079 Vlastnosti Bílá nebo téměř bílá pevná látka voskového nebo parafinového vzhledu. Je velmi snadno rozpustný ve vodě a v dichlormethanu, prakticky nerozpustný v lihu 96%, v etheru, v mastných a minerálních olejích. Zkoušky totožnosti A. Zkouška Viskozita, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. K 1 g se ve zkumavce přidá 0,5 ml kyseliny sírové R, uzavře se zátkou opatřenou zahnutou trubicí a zahřívá se do vývinu bílého dýmu, který se trubicí zavádí do 1 ml chloridu rtuťnatého RS; vznikne objemná bílá krystalická sraženina. C. K 0,1 g se přidá 1 g thiokyanatanu draselného R a 1 g dusičnanu kobaltnatého R a pečlivě se promíchá skleněnou tyčinkou. Přidá se 5 ml dichlormethanu R a protřepe; kapalná fáze se zbarví modře. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 12,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 50 ml. Roztok je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. 5,0 g se rozpustí v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R a přidá se 0,15 ml modři bromthymolové RS1; roztok je žlutý nebo zelený. Ke změně zbarvení indikátoru do modra se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Viskozita (2.2.9). 200 mPa.s až 270 mPa.s (počítáno za předpokladu, že hustota je 1,080 g/ml); stanoví se s 50% roztokem zkoušené látky. Teplota tuhnutí (2.2.18). 55 °C až 61 °C. Hydroxylové číslo. 16 až 22. Do suché kuželové baňky opatřené zpětným chladičem se přenese 18,0 g (m) zkoušené látky. Přidá se 25,0 ml ftalanhydridu RS, míchá se do rozpuštění, vaří se 30 min pod zpětným chladičem na horké desce a nechá se ochladit. Chladič se opláchne nejprve 25 ml pyridinu R a potom 25 ml vody R, přidá se 1,5 mlfenolftaleinu RS a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS do světle růžového zabarvení (nľ ml). Provede se slepá zkouška {n ml). Hydroxylové číslo se vypočítá podle vztahu: 56,1 . (n2 - n() m Je-li obsah vody větší než 0,5 %, suší se zkoušený vzorek vhodné hmotnosti 2 h při 100 ° C až 105 °C a stanovení hydroxylového čísla se provede s vysušeným vzorkem. Redukující látky. 0,50 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Přidá se 0,1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,5 ml roztoku manganistanu draselného R (1 g/l); během 10 min zbarvení manganistanu zcela nezmizí. Ethylenoxid. Nejvýše 1 Mg/g; stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28). Zásobní roztok ethylenoxidu. Zavede se 0,50 g (odpovídá asi 270 ml) plynného ethylenoxidu R do 100 ml vody R Obsah absorbovaného ethylenoxidu (wEQ) se stanoví zvážením před a po absorpci. Zředí se vodou R na 200,0 ml. Roztok se uchovává při 2 °C až 8 °C a je použitelný 14 dnů. Pracovní roztok ethylenoxidu. 2,0 ml zásobního roztoku ethylenoxidu se zředí vodou R na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Připravuje se bezprostředně před použitím. Strana 2080 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2080 Macrogolum 20 000_________________________________________________________________________ Zkoušený roztok. 1,00 g zkoušené látky (m ý se přenese do 20ml lahvičky, přidá se 1,0 ml vody R, uzavře se zátkou s butylkaučukovou membránou, zátka se zajistí hliníkovým uzávěrem a obsah lahvičky se promíchá. Nechá se stát 20 min při 80 °C. Porovnávací roztok (a). 1,00 g (m^) zkoušené látky se přenese do 20ml lahvičky, přidá se 1,0 ml pracovního roztoku ethylenoxidu, uzavře se zátkou s butylkaučukovou membránou, zátka se zajistí hliníkovým uzávěrem a obsah lahvičky se promíchá. Nechá se stát 20 min při 80 °C. Porovnávací roztok (b). Do 20ml lahvičky se přenese 1 ml pracovního roztoku ethylenoxidu, přidá se 0,1 ml roztoku acetaldehydu R (10 mg/l), uzavře se zátkou s butylkaučukovou membránou, zátka se zajistí hliníkovým uzávěrem a obsah lahvičky se promíchá. Nechá se stát 20 min při 80 °C. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 4 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (150 //m až 180 //m) impregnovaným 5 % makrogolu 20 000 R, - dusíku pro chromatografii R j ako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 80 °C, teplota nástřikového prostoru na 120 °C. Nastřikuje se 500 fA par nad zkoušeným roztokem a po 500 fA nad porovnávacími roztoky (a) a (b) plynotesnou stříkačkou z lahviček zahřátých na 80 °C. Zkoušku lze hodnotit, je-li rozlišení mezi píky odpovídajícími ethylenoxidu a acetaldehydu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) nejméně 1,9. Obsah ethylenoxidu v //g/g se vypočítá podle vztahu: 0,5 . [(AR . mT) - (AT . mR)] v němž značí: AT - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu zkoušeného roztoku, AR - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Macrogolum 20 000 Makrogol 20 000 Synonymum. Polyethylenglycolum 20 000____________________________________________ CAS 25322-68-3 Je to směs polymerů obecného vzorce H-(0-CH2-CH2)n-OH a odpovídající průměrné relativní molekulové hmotnosti 20 000 (průměrná hodnota n = 450). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2081 _________________________________________________________________________Macrogolutn 35 000 2081 Vlastnosti Bílá nebo téměř bílá pevná látka voskového nebo parafinového vzhledu. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v dichlormethanu, prakticky nerozpustný v lihu 96%, v etheru, v mastných a minerálních olejích. Zkoušky totožnosti A. Zkouška Viskozita, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. K 1 g se ve zkumavce přidá 0,5 ml kyseliny sírové R, uzavře se zátkou opatřenou zahnutou trubicí a zahřívá se do vývinu bílého dýmu, který se trubicí zavádí do 1 ml chloridu rtuťnatého RS; vznikne objemná bílá krystalická sraženina. C. K 0,1 g se přidá 1 g thiokyanatanu draselného R a 1 g dusičnanu kobaltnatého R a pečlivě se promíchá skleněnou tyčinkou. Přidá se 5 ml dichlormethanu R a protřepe; kapalná fáze se zbarví modře. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 12,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 50 ml. Roztok je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. 5,0 g se rozpustí v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R a přidá se 0,15 ml modři bromthymolové RS1; roztok je žlutý nebo zelený. Ke změně zbarvení indikátoru do modra se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Viskozita (2.2.9). 2700 mPa.s až 3 500 mPa.s (počítáno za předpokladu, že hustota je 1,080 g/ml); stanoví se s 50% roztokem zkoušené látky. Teplota tuhnutí (2.2.18). Nejméně 57 °C. Redukující látky. 0,50 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Přidá se 0,1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,5 ml roztoku manganistanu draselného R (1 g/l); během 10 min zbarvení manganistanu zcela nezmizí. Ethylenoxid. Nejvýše 1 Mg/g; stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28). Zásobní roztok ethylenoxidu. Zavede se 0,50 g (odpovídá asi 270 ml) plynného ethylenoxidu R do 100 ml vody R Obsah absorbovaného ethylenoxidu (wE0) se stanoví zvážením před a po absorpci. Zředí se vodou R na 200,0 ml. Roztok se uchovává při 2 °C až 8 °C a je použitelný 14 dnů. Pracovní roztok ethylenoxidu. 2,0 ml zásobního roztoku ethylenoxidu se zředí vodou R na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Připravuje se bezprostředně před použitím. Zkoušený roztok. 1,00 g zkoušené látky (mý se přenese do 20ml lahvičky, přidá se 1,0 ml vody R, uzavře se zátkou s butylkaučukovou membránou, zátka se zajistí hliníkovým uzávěrem a obsah lahvičky se promíchá. Nechá se stát 20 min při 80 °C. Porovnávací roztok (a). 1,00 g (m^ zkoušené látky se přenese do 20ml lahvičky, přidá se 1,0 ml pracovního roztoku ethylenoxidu, uzavře se zátkou s butylkaučukovou membránou, zátka se zajistí hliníkovým uzávěrem a obsah lahvičky se promíchá. Nechá se stát 20 min při 80 °C. Porovnávací roztok (b). Do 20ml lahvičky se přenese 1 ml pracovního roztoku ethylenoxidu a přidá se 0,1 ml roztoku acetaldehydu R (10 mg/l), uzavře se zátkou s butylkaučukovou membránou, zátka se zajistí hliníkovým uzávěrem a obsah lahvičky se promíchá. Nechá se stát 20 min při 80 °C. Strana 2082 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2082 Macrogolum 35 000_________________________________________________________________________ Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 4 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (150 //m až 180 //m) impregnovaným 5 % makrogolu 20 000 R, - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 80 °C, teplota nástřikového prostoru na 120 °C. Nastřikuje se 500 fA par nad zkoušeným roztokem a po 500 fA nad porovnávacími roztoky (a) a (b) plynotesnou stříkačkou z lahviček zahřátých na 80 °C. Zkoušku lze hodnotit, je-li rozlišení mezi píky odpovídajícími ethylenoxidu a acetaldehydu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) nejméně 1,9. Obsah ethylenoxidu v //g/g se vypočítá podle vztahu: AT . mEO 0,5 . [(AR . mT) - (AT . mR)] v němž značí: AT - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu zkoušeného roztoku, AR - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Macrogolum 35 000 Makrogol 35 000 Synonymum. Polyethylenglycolum 35 000____________________________________________ CAS 25322-68-3 Je to směs polymerů obecného vzorce H-(0-CH2-CH2)n-OH a odpovídající průměrné relativní molekulové hmotnosti 35 000 (průměrná hodnota n = 800). Vlastnosti Bílá nebo téměř bílá pevná látka voskového nebo parafinového vzhledu. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v dichlormethanu, prakticky nerozpustný v lihu 96%, v etheru, v mastných a minerálních olejích. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2083 _________________________________________________________________________Macrogolutn 35 000 2083 Zkoušky totožnosti A. Zkouška Viskozita, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. K 1 g se ve zkumavce přidá 0,5 ml kyseliny sírové R, uzavře se zátkou opatřenou zahnutou trubicí a zahřívá se do vývinu bílého dýmu, který se trubicí zavádí do 1 ml chloridu rtuťnatého RS; vznikne objemná bílá krystalická sraženina. C. K 0,1 g se přidá 1 g thiokyanatanu draselného R a 1 g dusičnanu kobaltnatého R a pečlivě se promíchá skleněnou tyčinkou. Přidá se 5 ml dichlormethanu R a protřepe; kapalná fáze se zbarví modře. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 12,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 50 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. 5,0 g se rozpustí v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R a přidá se 0,15 ml modři bromthymolové RS1; roztok je žlutý nebo zelený. Ke změně zbarvení indikátoru do modra se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Viskozita (2.2.9). 11 000 mPa.s až 14 000 mPa.s (počítáno za předpokladu, že hustota je 1,080 g/ml); stanoví se s 50% roztokem zkoušené látky. Teplota tuhnutí (2.2.18). Nejméně 57 °C. Redukující látky. 0,50 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Přidá se 0,1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,5 ml roztoku manganistanu draselného R (1 g/l); během 10 min zbarvení manganistanu zcela nezmizí. Ethylenoxid. Nejvýše 1 Mg/g; stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28). Zásobní roztok ethylenoxidu. Zavede se 0,50 g (odpovídá asi 270 ml) plynného ethylenoxidu R do 100 ml vody R Obsah absorbovaného ethylenoxidu (wE0) se stanoví zvážením před a po absorpci. Zředí se vodou R na 200,0 ml. Roztok se uchovává při 2 °C až 8 °C a je použitelný 14 dnů. Pracovní roztok ethylenoxidu. 2,0 ml zásobního roztoku ethylenoxidu se zředí vodou R na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Připravuje se bezprostředně před použitím. Zkoušený roztok. 1,00 g zkoušené látky (mý se přenese do 20ml lahvičky, přidá se 1,0 ml vody R, uzavře se zátkou s butylkaučukovou membránou, zátka se zajistí hliníkovým uzávěrem a obsah lahvičky se promíchá. Nechá se stát 20 min při 80 °C. Porovnávací roztok (a). 1,00 g (m^) zkoušené látky se přenese do 20ml lahvičky, přidá se 1,0 ml pracovního roztoku ethylenoxidu, uzavře se zátkou s butylkaučukovou membránou, zátka se zajistí hliníkovým uzávěrem a obsah lahvičky se promíchá. Nechá se stát 20 min při 80 °C. Porovnávací roztok (b). Do 20ml lahvičky se přenese 1 ml pracovního roztoku ethylenoxidu a přidá se 0,1 ml roztoku acetaldehydu R (10 mg/l), uzavře se zátkou s butylkaučukovou membránou, zátka se zajistí hliníkovým uzávěrem a obsah lahvičky se promíchá. Nechá se stát 20 min při 80 °C. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 4 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (150 //m až 180 //m) impregnovaným 5 % makrogolu 20 000 R, - dusíku pro chromatografií R j ako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 80 °C, teplota nástřikového prostoru na 120 °C. Nastřikuje se 500 fA par nad zkoušeným roztokem a po 500 fA par nad porovnávacími roztoky (a) a (b) plynotesnou stříkačkou z lahviček zahřátých na 80 °C. Strana 2084 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2084 Magnesii chloridům hexahydricum_____________________________________________________________ Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími ethylenoxidu a acetaldehydu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je nejméně 1,9. Obsah ethylenoxidu v //g/g se vypočítá podle vztahu: Aj . mEO 0,5 . [(AR . mT) - (AT . mR)] v němž značí: AT - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu zkoušeného roztoku, AR - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Magnesii chloridům hexahydricum Chlorid hořečnatý Synonyma. Magnesium chloratum, Magnesii chloridům MgCI2. 6H20 H 203,30 CAS 7791 -18-6 Je to hexahydrát chloridu horečnatého. Obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny MgCl 2. 6H20. Vlastnosti Bezbarvé hygroskopické krystalky. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). B. Vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). * * * * * Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2085 _____________________________________________________________Magnesii chloridům hexahydricum 2085 Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 5 ml roztoku S se přidá 0,05 ml červeně fenolové RS. Ke změně zbarvení roztoku se spotřebuje nejvýše 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Bromidy. 2,0 ml roztoku S se zředí vodou R na 10,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidají 4,0 ml vody R, 2,0 ml červeně fenolové RS3, 1,0 ml chloraminu TRS2 a ihned se zamíchá. Přesně po 2 min se přidá 0,30 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l RS a zředí se na 10,0 ml vodou R Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 590 nm za použití vody R jako kontrolní tekutiny není větší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 5,0 ml roztoku bromidu draselného R 3 mg/l (500 //g/ml). Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 Mg/g)- Hliník (2.4.17). Pokud j e látka určena pro výrobu roztoků pro peritoneální dialýzu, hemodialyzaě - nich roztoků nebo hemofiltraěních roztoků, vyhovuje následující zkoušce na hliník. 4 g se rozpustí ve 100 ml vody R a přidá se 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (1 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití směsi 2 ml základního roztoku hliníku (2 jug AI/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového opH 6,0 a 98 ml vody R. Kontrolní roztok se připraví za použití směsi 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody R. Arsen (2.4.2). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 Mg/g)- Vápník (2.4.3). 1 ml roztoku S se zředí na 15 ml vodou destilovanou R Roztok vyhovuje limitní zkoušce na vápník (0,1 %). Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 Mg/g)- Draslík. Pokud je látka určena pro výrobu parenterálních přípravků, vyhovuje zkoušce na draslík, obsahuje-li nejvýše 500 Mg/g K; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I). Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok. 1,144 g chloridu draselného R sušeného 3 h při 100 ° C až 105 °C se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 1000,0 ml (600 Mg K/ml). Zředí se podle potřeby. Měří se emisní intenzita při 768 nm. Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí v 50 ml vody R Provede se chelatometrická titrace hořčíku (2.5.11). 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,33 mg MgCl2. 6H20. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Označování V označení na obalu se uvede: - zda je látka vhodná pro výrobu roztoků pro peritoneální dialýzu, hemodialyzaěních roztoků nebo hemofiltraěních roztoků, - zda je látka vhodná pro výrobu parenterálních přípravků. Strana 2086 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2086 Magnesii hydroxidům Magnesii hydroxidům Hydroxid horečnatý Mg(OH)2 H 58,32 CAS 1309-42-8 Obsahuje 95,0 % až 100,5 % sloučeniny Mg(OH)2. Vlastnosti Bílý jemný amorfní prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, která po protřepání se zkoušenou látkou zásaditě reaguje na fenolftalein. Rozpouští se ve zředěných kyselinách. Zkouška totožnosti Asi 15 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny dusičné zředěné RS a neutralizuje se hydroxidem sodným zředěným RS. Roztok vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve směsi 50 ml kyseliny octové R a 50 ml vody destilované R; při rozpouštění jen nepatrně šumí. Roztok se 2 min vaří, ochladí se a zředí na 100 ml kyselinou octovou zředěnou RS. Pokud je třeba, přefiltruje se přes předem vyžíhaný a zvážený porcelánový nebo křemenný filtrační kelímek vhodné porozity, aby byl získán čirý filtrát. Vzhled roztoku. Roztok S není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H3 (2.2.2, Metoda II). Rozpustné látky. 2,00 g se smíchají se 100 ml vody R a vaří se 5 min. Horká tekutina se přefiltruje přes filtr ze slinutého skla (40), ochladí se a zředí na 100 ml vodou R 50 ml filtrátu se odpaří do sucha a suší se při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 20 mg (2,0 %). Látky nerozpustné v kyselině octové. Případný zbytek získaný při přípravě roztoku S promytý, vysušený a vyžíhaný při 600 °C váží nejvýše 5 mg (0,1 %). Chloridy (2.4.4). 1 ml roztoku S se zředí na 15 ml vodou R Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,1%). Sírany (2.4.13). 0,6 ml roztoku S zředěného na 15 ml vodou destilovanou R vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,5 %). Arsen (2.4.2). 5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (4 Mg/g)- Vápník (2.4.3). 1,3 ml roztoku S se zředí na 150 ml vodou destilovanou R 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na vápník (1,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí v 15 ml kyseliny chlorovodíkové RS, 2 min se třepe s 25 ml isobutylmethylketonu R a nechá se stát. Vodná vrstva se oddělí, odpaří se do sucha a zbytek s e rozpustí v 15 ml vody R 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (30 Mg/g)-K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 0,15 g se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku zředěného vodou R na 10 ml vyhovuje limitní zkoušce na železo (0,07 %). * * * * * * Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2087 Magnesii lactas dihydricus 2087 Ztráta žíháním. 30,0 % až 32,5 %; 0,5 g se zahřívá postupně na 900 °C a vyžíhá se do konstantní hmotnosti. Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí ve 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a provede se chelatometrická titrace hořčíku (2.5.11). 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 5,832 mg Mg(OH)2. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Magnesii lactas dihydricus ^ Dihydrát mléčnanu horečnatého 2© Mg H3C—CH—COO I OH e . 2H20 2 C6H10O6Mg . 2H20 Mr 238,4 Mr bezvodého 202,5 Je to dihydrát horečnaté soli kyseliny (5)-2-hydroxypropionové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C6H10O6Mg. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, dobře rozpustný ve vroucí vodě, prakticky nerozpustný v ethanolu. Zkoušky totožnosti A. Zkouška Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Vyhovuje zkoušce na mléčnany (2.3.1). C. Vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,0 g se rozpustí zahřátím ve vodě prosté oxidu uhličitého R a po ochlazení se jí zředí na 100 ml. Roztok SI. 5,0 g se rozpustí zahřátím ve vodě destilované R a po ochlazení se jí zředí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ7 (2.2.2, Metoda II). Strana 2088 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2088 Magnesii oxidům levé________________________________________________________________________ Hodnota pH. 7,5 až 9,0; měří se roztok S. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -9 ° až -11°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok S. Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku SI se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 Mg/g)- Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku SI se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 Mg/g)- Vápník. 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na vápník (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku SI vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10Mg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 10 ml roztoku SI se zředí vodou Rna 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (50 Mg/g)- Ztráta sušením (2.2.32). 12,0 % až 15,5 %; suší se 0,500 g v sušárně při 125 °C. Vysušená látka se použije ke Stanovení obsahu. Stanovení obsahu 0,100 g vysušené látky se rozpustí zahřátím ve vodě R, zředí se jí na 200 ml a provede se chelatometrická titrace hořčíku (2.5.11). 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 10,12 mg CgH^OgMg. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Magnesii oxidům levé ***** * * Lehký oxid horečnatý * MgO H 40,30 CAS 1309-48-4 Vyžíhán předepsaným způsobem, obsahuje 98,0 % až 100,5 % sloučeniny MgO. Vlastnosti Jemný bílý amorfní prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, která po protřepání se zkoušenou látkou reaguje zásaditě na fenolftalein. Rozpouští se ve zředěných kyselinách s nejvýše slabým šuměním. Zdánlivý objem: 15 g zaujímá objem asi 150 ml. Zkouška totožnosti Asi 15 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny dusičné zředěné RS a neutralizuje se hydroxidem sodným zředěným RS. Roztok vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2089 _________________________________________________________________Magnesii oxidům ponderosum 2089 Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve směsi 70 ml kyseliny octové R a 30 ml vody destilované R, vaří se 2 min, ochladí se a zředí kyselinou octovou zředěnou RS na 100 ml. Pokud je třeba, přefiltruje se přes předem vyžíhaný a zvážený porcelánový nebo křemenný filtrační kelímek vhodné porozity, aby byl získán čirý filtrát. Vzhled roztoku. Roztok S není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H 2 (2.2.2, Metoda II). Rozpustné látky. K 2,00 g se přidá 100 ml vody Ra5 min se vaří. Horká tekutina se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla (40), ochladí se a zředí vodou R na 100 ml. 50 ml filtrátu se odpaří do sucha a vysuší při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 20 mg (2,0 %). Látky nerozpustné v kyselině octové. Případný zbytek, získaný při přípravě roztoku S, promytý, vysušený a vyžíhaný při 600 ° C, váží nejvýše 5 mg (0,1 %). Chloridy (2.4.4). 0,7 ml roztoku S zředěného na 15 ml vodou R vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,15%). Sírany (2.4.13). 0,3 ml roztoku S zředěného na 15 ml vodou destilovanou R vyhovuje limitní zkoušce na sírany (1,0 %). Arsen (2.4.2). 5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (4 Mg/g)- Vápník (2.4.3). 1,3 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 150 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na vápník (1,5 %). Těžké kovy (2.4.8). K 20 ml roztoku S se přidá 15 ml kyseliny chlorovodíkové RS, 2 min se třepe s 25 ml isobutylmethylketonu R a nechá se stát. Po oddělení vrstev se vodná vrstva odpaří do sucha, zbytek se rozpustí v 1,5 ml kyseliny octové R a zředí se na 30 ml vodou R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (30 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 50 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 10 ml. 2 ml tohoto roztoku zředěného vodou R na 10 ml vyhovují limitní zkoušce na železo (0,1 %). Ztráta žíháním. Nejvýše 8,0 %; 1,00 g látky se žíhá při 900 °C. Stanovení obsahu 0,700 g se rozpustí ve 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. S 10,0 ml tohoto roztoku se provede chelatometrická titrace hořčíku (2.5.11). 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,030 mg MgO. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Strana 2090 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2090 Magnesii peroxidům Magnesii oxidům ponderosum ***** Těžký oxid horečnatý * MgO H 40,30 CAS 1309-48-4 Vyžíhán předepsaným způsobem, obsahuje 98,0 % až 100,5 % sloučeniny MgO. Vlastnosti Jemný bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, která po protřepání se zkoušenou látkou reaguje zásaditě na fenolftalein. Rozpouští se ve zředěných kyselinách s nejvýše slabým šuměním. Zdánlivý objem: 15 g zaujímá objem asi 30 ml. Zkouška totožnosti Asi 15 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zneutralizuje se hydroxidem sodným zředěným RS. Roztok vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve směsi 70 ml kyseliny octové R a 30 ml vody destilované R, vaří se 2 min, ochladí se a zředí na 100 ml kyselinou octovou zředěnou RS. Pokud je třeba, přefiltruje se přes předem vyžíhaný a zvážený porcelánový nebo křemenný filtrační kelímek vhodné porozity, aby byl získán čirý filtrát. Vzhled roztoku. Roztok S není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H2 (2.2.2, Metoda II). Rozpustné látky. K 2,00 g se přidá 100 ml vody R a vaří se 5 min. Horká tekutina se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla (40), ochladí se a zředí vodou R na 100 ml. 50 ml filtrátu se odpaří do sucha a vysuší při 100 ° C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 20 mg (2,0 %). Látky nerozpustné v kyselině octové. Případný zbytek získaný při přípravě roztoku S, promytý, vysušený a vyžíhaný při 600 °C, váží nejvýše 5 mg (0,1 %). Chloridy (2.4.4). 1 ml roztoku S zředěného na 15 ml vodou R vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,1 %). Sírany (2.4.13). 0,3 ml roztoku S zředěného na 15 ml vodou destilovanou R vyhovuje limitní zkoušce na sírany (1,0 %). Arsen (2.4.2). 5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (4 Mg/g)- Vápník (2.4.3). 1,3 ml roztoku S se zředí na 150 ml vodou destilovanou R. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na vápník (1,5 %). Těžké kovy (2.4.8). K 20 ml roztoku S se přidá 15 ml kyseliny chlorovodíkové RS a třepe se 2 min s 25 ml is obuty Imethylketonu R Po oddělení vrstev se vodná vrstva odpaří do sucha, zbytek se rozpustí v 1 ml kyseliny octové R a zředí se vodou R na 30 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (30 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2091 _________________________________________________________________________Magnesii peroxidům 2091 Železo (2.4.9). 0,15 g se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku zředěného vodou R na 10 ml vyhovuje limitní zkoušce na železo (0,07 %). Ztráta žíháním. Nejvýše 8,0 %; 1,00 g látky se žíhá při 900 °C. Stanovení obsahu 0,700 g se rozpustí ve 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. S 10,0 ml tohoto roztoku se provede chelatometrická titrace hořčíku (2.5.11). 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,030 mg MgO. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Magnesii peroxidům Peroxid horečnatý Synonymum. Magnesium peroxydatum CAS 1335-26-8 Je to směs peroxidu horečnatého (Mg02; M^ 56,30) a oxidu horečnatého (MgO; l^ 40,30). Obsahuje 24,0 % až 27,0 % sloučeniny Mg02. Vlastnosti Lehký jemný bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách a ve zředěné kyselině octové. Zkoušky totožnosti A. Asi 0,1 g se rozpustí ve 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a 8 ml vody R. 1 ml tohoto roztoku se třepe s 5 ml etheru R a 0,5 ml dichromanu draselného RS1; etherová vrstva se zbarví modře. B. Asi 0,015 g se rozpustí ve 2 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zneutralizuje se hydroxidem sodným zředěným RS; roztok vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok SI. K 5,0 g se opatrně přidá 25 ml kyseliny chlorovodíkové RS a roztok se odpaří až na objem 2 ml až 3 ml. Zbytek se rozpustí ve směsi stejných dílů kyseliny octové R a vody destilované R a zředí se touto směsí na 100 ml. Pokud roztok není ěirý, přefiltruje se přes předem vysušený a zvážený skleněný filtr. Roztok S2. 5 ml roztoku SI se zředí vodou destilovanou R na 25 ml. Vzhled roztoku. Roztok SI není zbarven intenzivněji než barevný porovnávací roztok H 6(2.2.2, Metoda II). N Strana 2092 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2092 Magnesii stearas____________________________________________________________________________ Látky nerozpustné v kyselině octové. Prípadná sraženina z roztoku SI se promyje, usuší a vyžíhá při 600 °C. Vyžíhaný zbytek váží nejvýše 5 mg (0,1 %). Kysele a zásaditě reagující látky. 2,00 g se rozpustí ve 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 5 min se zahřívá k varu a horký roztok se přefiltruje. Po ochlazení se filtrát zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 100 ml. K 15,0 ml filtrátu se přidá 0,1 mlfenolftaleinu RS; roztok se zbarví červeně. Titruje se z mikrobyrety kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS. Spotřeba není vyšší než 0,10 ml. Rozpustné soli. 50 ml filtrátu ze zkoušky Kysele nebo zásaditě reagující látky se odparí do sucha. Zbytek vysušený při 100 °C až 105 °C váží nejvýše 10 mg (1,0 %). Chloridy (2.4.4). 0,10 g se rozpustí v 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (500 Mg/g)- Sírany (2.4.13). 3 ml roztoku S1 se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuj e limitní zkoušce na sírany (2,5 mg/g). Arsen (2.4.1). 5 ml roztoku SI vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (4 Mg/g)- Vápník (2.4.3). 1 ml roztoku S2 se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na vápník (10 mg/g). Železo (2.4.9). 2 ml roztoku S2 se zředí vodou R na 10 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (500 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). K 20,0 ml roztoku SI se přidá 15 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 2 min se třepe s 25 ml isobutylmethylketonu R Vodná fáze se oddělí a odpaří do sucha. Zbytek se rozpustí v 1,5 ml kyseliny octové R a vodou R se zředí na 30,0 ml. 12,0 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (30 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). Stanovení obsahu 0,200 g se opatrně rozpustí ve 20 ml kyseliny sírové zředěné RS, přidá se 20 ml vody R a titruje se manganistanem draselným 0,02 mol/l VS do stálého slabě fialového zbarvení. 1 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS odpovídá 2,816 g Mg02. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a vlhkostí, nejvýše 3 roky bez nového stanovení obsahu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2093 Magnesii subcarbonas levis 2093 Magnesii stearas ***** Stearan horečnatý Synonymum. Magnesium stearicum__________________________________________________ CAS 557-04-0 Stearan horečnatý [(C17H3^00)2Mg; Mr 591,25] může obsahovat proměnlivá množství palmita-nu horečnatého [(C15H31COO) Mg; M ,535,14] a olejanu horečnatého [(C^H^COCO-jMg; Mr 587,22]. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 3,8 % až 5,0 % Mg. Vlastnosti Bílý velmi jemný lehký prášek, mastný na omak. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v ethanolu a v etheru. Zkoušky totožnosti A. Zbytek získaný při přípravě roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, nemá teplotu tuhnutí (2.2.18) nižší než 53 °C. B. 1 ml roztoku S vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. K 5,0 g se přidá 50 ml etheru R, 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 20 ml vody destilované R a zahřívá se pod zpětným chladičem až do úplného rozpuštění. Pak se ochladí a přenese do dělicí nálevky. Vodná vrstva se oddělí a etherová vrstva se protřepe dvakrát 4 ml vody destilované R. Vodné výtřepky se spojí s vodnou vrstvou, promyjí se 15 ml etheru R a zředí na 50 ml vodou destilovanou R (roztok S). Organická vrstva se odpaří do sucha a zbytek se vysuší při 100 °Cažl05 °C. Vzhled roztoku. Roztok S se nezbarví intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II). Vzhled roztoku mastných kyselin. 0,5 g zbytku získaného při přípravě roztoku S se rozpustí v 10 ml chloroformu R Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž5 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 1,0 g se přidá 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 1 min se vaří za stálého třepáni, pak se ochladí a přefiltruje. K 10 ml filtrátu se přidá 0,05 ml modře bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,05 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS nebo hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Číslo kyselosti mastných kyselin (2.5.1). 195 až 210; stanoví se za použití 0,200 g zbytku získaného při přípravě roztoku S a rozpuštěného ve 25 ml předepsané směsi rozpouštědel. Chloridy (2.4.4). 2 ml roztoku S zředěného na 15 ml vodou R vyhovují limitní zkoušce na chloridy (250 Mg/g). Sírany (2.4.13). 0,3 ml roztoku S zředěného na 15 ml vodou destilovanou R vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,5 %). Strana 2094 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2094 Magnesii subcarbonas ponderosus_____________________________________________________________ Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- K príprave porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 6,0 %; 1,00 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu K 0,750 g ve 250ml kuželovité baňce se přidá 50 ml směsi stejných objemových dílů 1-butano-luRa ethanolu R, 5 ml amoniaku 26% R, 3 ml tlumivého roztoku s chloridem amonným opH 10,0, 30,0 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS a 15 mg černě eriochromové T s chloridem sodným R. Zahřeje se na 45 °C až 50 °C a titruje síranem zinečnatým 0,1 mol/l VS z modrého zbarvení na fialové. Současně se provede slepá zkouška. 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 2,431 mg Mg. Magnesii subcarbonas levis ***** o * * * * Lehký zásaditý uhličitan horečnatý * CAS 39409-82-0 Je to hydratovaný zásaditý uhličitan horečnatý. Obsahuje 40,0 % až 45,0 % sloučeniny MgO (Mr 40,30). Vlastnosti Bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, rozpouští se ve zředěných kyselinách za silného šumění. Zdánlivý objem: 15 g zaujímá objem asi 180 ml. Zkoušky totožnosti A. Vyhovuje zkoušce na uhličitany (2.3.1). B. Asi 15 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny dusičné zředěné RS a neutralizuje se hydroxidem sodným zředěným RS. Roztok vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve 100 ml kyseliny octové zředěné RS. Když ustane šumění, vaří se 2 min, ochladí se a zředí na 100 ml stejnou kyselinou. Pokud je třeba, přefiltruje se přes předem vyžíhaný a zvážený porcelánový nebo křemenný filtrační kelímek vhodné porozity, aby byl získán ěirý filtrát. Vzhled roztoku. Roztok S není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H4 (2.2.2, Metoda II). Rozpustné látky. 2,00 g se smíchají se 100 ml vody R a vaří se 5 min. Za horka se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla (40), nechá se ochladit a zředí se vodou R na 100 ml. 50 ml filtrátu se odpaří do sucha a suší se při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 10 mg (1,0 %). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2095 _____________________________________________________________Magnesii subcarbonas ponderosus 2095 Látky nerozpustné v kyselině octové. Případný zbytek získaný při přípravě roztoku S promytý, vysušený a vyžíhaný při 600 ° C váží nejvýše 2,5 mg (0,05 %). Chloridy (2.4.4). 1,5 ml roztoku S zředěného na 15 ml vodou R vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,07 %). Sírany (2.4.13). 1 ml roztoku S zředěného vodou destilovanou Rna. 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,3 %). Arsen (2.4.2). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 Mg/g)- Vápník (2.4.3). 2,6 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 150 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na vápník (0,75 %). Těžké kovy (2.4.8). K 20 ml roztoku S se přidá 15 ml kyseliny chlorovodíkové RS, třepe se 2 min s 25 ml isobutylmethylketonu R a nechá se stát. Vodná vrstva se oddělí a odpaří do sucha, zbytek se rozpustí v 1 ml kyseliny octové R a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 0,1 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 10 ml. 2,5 ml tohoto roztoku zředěného vodou R na 10 ml vyhovuje limitní zkoušce na železo (400 Mg/g)- Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí ve směsi 20 ml vody R a 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Provede se chelatometrická titrace hořčíku (2.5.11). 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,030 mg MgO. Magnesii subcarbonas ponderosus ***** Těžký zásaditý uhličitan horečnatý * CAS 39409-82-0 Je to hydratovaný zásaditý uhličitan horečnatý. Obsahuje 40,0 % až 45,0 % sloučeniny MgO (Mr 40,30). Vlastnosti Bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, rozpustný ve zředěných kyselinách za silného šumění. Zdánlivý objem: 15 g zaujímá objem asi 30 ml. Zkoušky totožnosti A. Vyhovuje zkoušce na uhličitany (2.3.1). B. Asi 15 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny dusičné zředěné RS a neutralizuje se hydroxidem sodným zředěným RS. Roztok vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1). Strana 2096 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2096 Magnesii sulfas_____________________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve 100 ml kyseliny octové zředěné RS. Když ustane šumění, vaří se 2 min, ochladí se a zředí na 100 ml stejnou kyselinou. Pokud je třeba, přefiltruje se přes předem vyžíhaný a zvážený porcelánový nebo křemenný filtrační kelímek vhodné porozity, aby byl získán čirý filtrát. Vzhled roztoku. Roztok S není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H4 (2.2.2, Metoda II). Rozpustné látky. 2,00 g se smíchají se 100 ml vody R a vaří se 5 min. Za horka se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla (40), nechá se ochladit a zředí se vodou R na 100 ml. 50 ml filtrátu se odpaří do sucha a suší se při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 10 mg (1,0 %). Látky nerozpustné v kyselině octové. Případný zbytek získaný při přípravě roztoku S promytý, vysušený a vyžíhaný při 600 °C váží nejvýše 2,5 mg (0,05 %). Chloridy (2.4.4). 1,5 ml roztoku S zředěného vodou Rna 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,07 %). Sírany (2.4.13). 0,5 ml roztoku S zředěného vodou destilovanou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,6 %). Arsen (2.4.2). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 Mg/g)- Vápník (2.4.3). 2,6 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 150 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na vápník (0,75 %). Těžké kovy (2.4.8). K 20 ml roztoku S se přidá 15 ml kyseliny chlorovodíkové RS a třepe se 2 min s 25 ml isobutylmethylketonu R a nechá se stát. Vodná vrstva se oddělí a odpaří do sucha, zbytek se rozpustí v 1 ml kyseliny octové R a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 0,1 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 10 ml. 2,5 ml tohoto roztoku zředěného vodou R na 10 ml vyhovuje limitní zkoušce na železo (400 Mg/g)- Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí ve směsi 20 ml vody R a 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Provede se chelatometrická titrace hořčíku (2.5.11). 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,030 mg MgO. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2097 Magnesii trisilicas 2097 Magnesii sulfas ***** Síran horečnatý Synonymum. Magnesium sulfuricum_________________________________________________ MgS04 . 7H20 r 246,47 CAS 10034-99-8 rbezvodého 120,36 Je to heptahydrát síranu horečnatého. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny MgS04. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo lesklé bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný ve vroucí vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Vyhovuje zkouškám na sírany (2.3.1). B. Vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,05 ml červeně fenolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Chloridy (2.4.4). 1,7 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (300 Mg/g)- Arsen (2.4.2). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 g Pb/ml). Železo (2.4.9). 5 ml roztoku S zředěného vodou R na 10 ml vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 Mg/g)- Ztráta sušením (2.2.32). 48,0 % až 52,0 %; 0,500 g se suší v sušárně 1 h při 110 °C až 120 °C a pak při 400 °C do konstantní hmotnosti. Stanovení obsahu 0,450 g se rozpustí ve 100 ml vody R a provede se chelatometrická titrace hořčíku (2.5.11). 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 12,04 mg MgS04. Strana 2098 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2098 Mannitolum Magnesii trisilicas ***** Trikřemičitan horečnatý Synonymum. Magnesium trisilicicum________________________________________________ CAS 39365-87-2 Je to sloučenina proměnlivého složení odpovídající přibližně vzorci Mg2Si308. nH20. Počítáno na vyžíhanou látku, obsahuje nejméně 29,0 % oxidu horečnatého (MgO; Mr 40,30) a nejméně 65,0 % oxidu křemičitého (Si02; Mr 60,08). Vlastnosti Bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. 0,25 g vyhovuje zkoušce na kremičitany (2.3.1). B. 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zneutralizuje hydroxidem sodným zředěným RS; roztok vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. K 2,0 g se přidá směs 4 ml kyseliny dusičné R a 4 ml vody destilované R. Za častého třepáni se zahřeje k varu, přidá se 12 ml vody destilované R a nechá se ochladit. Filtruje se nebo odstřeďuje, až se získá čirý roztok, který se zředí vodou destilovanou R na 20 ml. Zásaditě reagující látky. K 10,0 g ve 200ml kuželové baňce se přidá 100,0 g vody R a zahřívá se 30 min na vodní lázni. Po ochlazení se doplní na původní hmotnost vodou R, nechá se stát a přefiltruje se nebo odstřeďuje, až se získá čirá kapalina. K 10 ml kapaliny se přidá 0,1 mlfenolfta-leinu RS; ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS. Soli rozpustné ve vodě. 20,0 ml kapaliny získané ve zkoušce Zásaditě reagující látky se odpaří v platinové misce na vodní lázni do sucha. Zbytek vyžíhaný při 900 °C do konstantní hmotnosti váží nejvýše 30 mg (1,5 %). Chloridy (2.4.4). 0,5 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (500 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití směsi 5 ml základního roztoku chloridů (5 jug Cl/ml) a 10 ml vody R. Sírany (2.4.13). 0,3 ml roztoku S zředěného vodou destilovanou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,5 %). Arsen (2.4.2). 2,5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (4 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 7,5 ml roztoku S se zneutralizuje amoniakem zředěným RS1 za použití žluti metanilové RS jako vnějšího indikátoru, zředí se vodou R na 15 ml, a je-li potřeba, přefiltruje se. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (40 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 jug Pb/ml). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 2099 Mannitolum 2099 Ztráta žíháním. 17 % až 34 %; 0,5 g se žíhá při 900 °C do konstantní hmotnosti v platinovém kelímku. Neutralizační mohutnost. 0,25 g se suspenduje v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l VS, zředí se jí na 100,0 ml a nechá se 2 h stát ve vodní lázni při (37 ± 0,5) °C za častého protřepávání. Po ochlazení se k 20,0 ml roztoku nad usazeninou přidá 0,1 ml modře bromfenolové RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do modrého zbarvení. Neutralizační mohutnost je nejméně 100,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VSn& 1 g. Stanovení obsahu Oxid horečnatý. K 1,000 g ve 200ml kuželové baňce se přidá 35 ml kyseliny chlorovodíkové R a 60 ml vody R a zahřívá se 15 min ve vodní lázni. Po ochlazení se přefiltruje, kuželová baňka a filtr se promyjí vodou R a spojené promývací vody a filtrát se zředí vodou R na 250,0 ml. 50,0 ml tohoto roztoku se zneutralizuje hydroxidem sodným koncentrovaným RS (asi 8 ml). Provede se chelatometrická titrace hořčíku (2.5.11). 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,030 mg MgO. Oxid křemičitý. K 0,700 g se přidá 10 ml kyseliny sírové zředěné RS, 10 ml vody R a 1,5 h se zahřívá na vodní lázni za častého protřepávání a dodávání odpařené vody. Ochladí se a dekantuje přes kvantitativní filtr (průměr 7 cm). Sraženina se promyje dekantací třikrát vždy 5 ml horké vody R, přenese se na filtr a promývá se horkou vodou R tak dlouho, až 1 ml filtrátu zůstane po přidání 0,05 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 2 ml chloridu barnatého RS1 čirý. Filtr i s obsahem (Si02) se žíhá v platinovém kelímku při 900 ° C do konstantní hmotnosti. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Mannitolum Mannitol CH2OH I HO—C—H I HO—C—H I H—C—OH I H—C—OH I CH2OH C6H1406 Mr 182,17 CAS 69-65-8 Je to D-mannitol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,5 % sloučeniny C6H1406. Strana 2100 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2100 Mannitolum Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, praktic -ky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti A. Teplota tání (2.2.14). 165 °C až 170 °C. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Porovnávací roztok. 25 mg mannitolu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 2 (A každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, ethylacetatu R a 1-propanolu R (10 + 20 + 70) po dráze 17 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a postříká se kyselinou 4-aminobenzoovou RS. Potom se vrstva suší v proudu studeného vzduchu do vymizení pachu acetonu, 15 min se zahřívá při 100 °C a po ochlazení se postříká roztokem jodistanu draselného R (2 g/l). Vrstva se znovu suší v proudu studeného vzduchu a 15 min se zahřívá při 100 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. C. Ke 3 ml čerstvě připraveného roztoku pyrokatecholu R (100 g/l) se za chlazení ve vodě s ledem přidá 6 ml kyseliny sírové R Ke 3 ml ochlazené směsi se přidá 0,3 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, a asi 30 s se opatrně zahřívá nad plamenem; vzniká růžové zbarvení. Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 5 ml roztoku S se přidá 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,05 mlfenolftaleinu RS. Po přidání nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS se zbarvení indikátoru změní na růžové. K 5 ml roztoku S se přidá 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,05 ml červeně methylové RS. Po přidání nejvýše 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS se zbarvení indikátoru změní na červené. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +23° až +25°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený takto: 2,00 g zkoušené látky a 2,6 g tetraboritanu sodného R se rozpustí v asi 20 ml vody R ohřáté na 30 °C a třepe se nepřetržitě 15 min až 30 min bez dalšího zahřívání. Výsledný čirý roztok se zředí vodou R na 25,0 ml. Redukující cukry. 5,00 g se rozpustí mírným zahřátím ve 25 ml vody R, ochladí se a přidá se 20 ml citronanu meďnatého RS a několik skleněných kuliček. Směs se během 4 min uvede do varu a vaří se 3 min. Rychle se ochladí a přidá se 100 ml roztoku kyseliny octové ledové R 2,4% (V/V) a 20,0 mljodu 0,025 mol/l VS. Za stálého protřepávání se přidá 25 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R (6 + 94). Po rozpuštění sraženiny se nadbytek jodu titruje thiosíranem sodným 0,05 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS přidaného před koncem titrace jako indikátor. Při titraci se spotřebuje nejméně 12,8 ml thiosíranu sodného 0,05 mol/l VS. Sorbitol. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití 0,75mm vrstvy následující směsi: 0,1 g carbomeru R se smíchá se 110 ml vody R a nechá se 1 h stát za opatrného míchání. Za stálého třepáni se upraví pH na hodnotu 7 postupným přidáváním hydroxidu sodného zředěného RS Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2101 Mannitolum 2101 a poté se přidá 30 g silikagelu HR Deska s vrstvou se zahřívá 1 h při 110 °C, nechá se vychladnout a ihned se použije. Zkoušený roztok. K 0,5 g jemně upráškované zkoušené látky se přidá 10 ml lihu 96% R 30 min se třepe a zfiltruje se. Porovnávací roztok. 25 mg sorbitolu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 2 (A každého roztoku a vyvíjí se 5 h směsí objemových dílů roztoku kyseliny borité R (2 g/l), 2-propanolu R (15 + 85). Vrstva se suší 15 min při 100 °C až 105 °C, po vychladnutí se postříká roztokem manganistanu draselného R (5 g/l) v hydroxidu sodném 1 mol/l RS a zahřívá se 2 min při 100 °C. Skvrna odpovídající sorbitolu na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (2,0 %). Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 Mg/g)- Sírany (2.4.13). Roztok S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 Mg/g)- Olovo (2.4.10). Vyhovuje limitní zkoušce Olovo v cukrech (0,5 Mg/g)- Zkoušená látka se rozpustí ve 150,0 ml předepsané směsi rozpouštědel. Nikl (2.4.15). Vyhovuje limitní zkoušce Nikl v polyolech (1 Mg/g)- Zkoušená látka se rozpustí ve 150,0 ml předepsané směsi rozpouštědel. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 2,0 g zkoušené látky. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li: - nejvýše 4 m.j. endotoxinu v gramu pro parenterální přípravky obsahující méně než 100 g/l mannitolu, - nejvýše 2,5 m.j. endotoxinu v gramu pro parenterální přípravky obsahující 100 g/l nebo více mannitolu. Stanovení obsahu 0,400 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. K 10,0 ml roztoku se přidá 20,0 ml roztoku jodistanu sodného R (21,4 g/l) a 2,0 ml kyseliny sírové zředěné RS a zahřívá se na vodní lázni přesně 15 min. Po ochlazení se přidají 3 g hydrogenuhličitanu sodného R a za okamžik 25,0 ml arsenitanu sodného 0,1 mol/l VS. Po promíchání se přidá 5 ml roztoku jodidu draselného R (200 g/l) a nechá se 15 min stát. Titruje se jodem 0,05 mol/l VS do objevení prvního žlutého zbarvení. Současně se provede slepá zkouška. 1 nújodu 0,05 mol/l VS odpovídá 1,822 mg QH1406. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Označování V označení na obalu se uvede, kde je to vhodné, nejvyšší koncentrace bakteriálních endotoxinu. Strana 2102 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2102 Marrubii herba Marrubii herba Jablečníková nať Synonymum. Herba marrubii_________________________ Je to usušená kvetoucí nať druhu Marrubium vulgare L. Vlastnosti Droga slabého aromatického pachu, hořké chuti. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A, B a C. Zkoušky totožnosti A. Stonek tupě čtyřhranný, bělovlnatý, s krátkými nekvetoucími větévkami. Listy křižmostojné, řapíkaté, okrouhle vej čité, na bázi zaokrouhlené až srdčité, horní listy široce klínovité. Všechny listy vroubkované, podle žilnatiny svraskalé, na svrchní straně řídce chlupaté, na spodní straně chlupaté až plstnaté, s žilnatinou silně vyniklou. Květy v paždí horních listů uspořádány v kulovitých, oddálených lichopřeslenech. Listence šídlovité, vlnaté, kalich trubkovitý, desetižil-ný, vlnatě pýřitý s deseti stejně dlouhými, za plodu nazpět ohnutými ušty. Koruna bílá, pýřitá, delší než kalich, dvoupyská, horní pysk dvouklaný, dolní široký, třícípý. B. Pokožka stonku s buňkami na vnější straně ztlustlými, s četnými krycími jednobuněčnými nebo jednořadými až šestibuněčnými tenkostennými chlupy a hvězdo vitými chlupy s až dvaceti větvemi. Žláznaté chlupy jednořadé, s menší jednobuněčnou až dvoubuněčnou hlavičkou nebo větší dvoubuněčnou až čtyřbuněčnou hlavičkou a žláznaté chlupy (typ Lamiaceae) s osmibuněč-nou hlavičkou. Hypodermis kolenchymatická, v hranách stonku až desetiřadá. Parenchymatické buňky primární kůry obsahují zejména u mladších stonků chlorofyl. Kruh cévních svazuje přerušován pruhy parenchymu. Dřevo husté, s jednořadými dřeňovými paprsky. Cévy o průměru až 25 ßm, provázeny četnými sklerenchymatickými vlákny. Pokožka listu z buněk se stěnami vlnitě zprohýbanými, s průduchy (2.8.3) diacytického typu (četnější na spodní straně listu). Chlupy stejného typu jako na stonku. Hvězdovité chlupy přisedlé nebo s krátkou jednobuněčnou nohou. List bifaciální, palisádový parenchym jednořadý, houbový parenchym víceřadý s jehlicemi nebo svazky rafidů šťavelanu vápenatého. Kalich a koruna se stejnými typy chlupů jako stonek. Na vnitřní straně kalicha jsou kromě toho dvoubuněčné až tříbuněčné, silně ztlustlé, až 1 mm dlouhé krycí chlupy. Pylová zrna kulovitá, se třemi klíčními póry a třemi zářezy, s hladkou exinou. C. Droga se upráškuje (355). Prášek je světlý, šedavě hnědozelený tvořící chuchvalce. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Droga je charakteristická těmito znaky: krycí jednobuněčné nebo jednořadé až šestibuněčné chlupy a hvězdovité chlupy s až dvaceti rameny; žláznaté chlupy s jednobuněčnou až čtyřbuněčnou hlavičkou a žláznaté chlupy (typ Lamiaceae) nebo jejich úlomky; úlomky pokožky listů s průduchy diacytického typu (2.8.3), v buňkách houbového parenchymu jehlice nebo svazky rafidů šťavelanu vápenatého; kulatá pylová zrna se třemi klíčními póry, trikolpátní, s hladkou exinou. N Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2103 ____________________________________________________________________________Matricariae flos 2103 D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 10 ml methanolu R a zahřívá se 10 min ve vodní lázni při 60 °C. Po ochlazení se roztok zfiltruje. Na vrstvu se nanese do pruhu (20 mm x 3 mm) 20 fA zkoušeného roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (5 + 95) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se zkoumadlem vanilinovým R a suší se 5 min při 100 °C až 105 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je ve střední části intenzivní fialová skvrna (premarrubin) a nad ní intenzivně červenofialová skvrna (marrubin). Na chromatogramu mohou být další, méně intenzivní skvrny. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 % a nejvýše 3 % stonků silnějších než 3 mm. Záměny. Nejsou přítomny: - rostliny měkce chlupaté až vlnaté, s listy hrubě vroubkovanými, svraskalými, na líci olysalými, s lichopřesleny krátce stopkatými, listenci blanitými nebo štětinovitými, kalichem vlnatým, s ušty osinkatými, kopinatými, s korunou červeně fialovou zřídka skoro bílou, v ústí s věnečkem chlupů, s prostředním cípem dolního pysku vykrojeným (Ballota nigra L.), - rostliny aromatické, hustě a krátce plstnaté, s listy vroubkovaně pilovitými, na spodní straně šedoplstnatými, s listeny šídlovitými, s kalichem s ušty čárkovitě kopinatými, korunou špinavě bílou až načervenalou, pýřitou, s prostředním cípem dolního pysku červeně tečkovaným (Nepeta cataria L.), - rostliny vlnatě šedoplstnaté až běloplstnaté, nežláznaté, listy na bázi srdčitě vroubkované, na spodní straně bílošedě plstnaté, na svrchní straně zelené, listeny kopinaté, delší než 15 mm. Kališní ušty nestejné, krátce trnitě osténkaté, koruna světle červená, vně vlnatá, prostřední cíp velký (Stachys germanica L.), - rostliny šedě až bíle přitiskle plstnaté, odstále prutnatě větvené, listy krátce řapíkaté na bázi klínovité, vroubkovaně pilovité, na obou stranách běloplstnaté, listence kratičké, šídlovité, kalich přitiskle plstnatý, pětiuštý, ušty kopinatě šídlovité, přímé nebo rozestálé, koruna delší než kalich, bílá (Marrubium peregrinum L.). Ztráta sušením (2.3.32). Nejvýše 10,0 %. 2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %. Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 3,0 %. Číslo hořkosti. Nejméně 2000. Provádí se srovnáním s chininiumchloridem, jehož číslo hořkosti je 200 000. Číslo hořkosti je definováno jako reciproká hodnota zředění, které chutná ještě hořce. Základní roztok chininiumchloridu. 0,100 g chininiumchloridu R se rozpustí ve 100,0 ml vody R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Zkoušený roztok. 1,00 g práškované drogy (710) se přelije 1000 ml vroucí vody R a za nepřetržitého míchání se zahřívá 30 min na vodní lázni. Po ochlazení se zředí vodou R na 1000 ml. Důkladně se promíchá, zfiltruje se a prvních 20 ml filtrátu se odstraní. Připraví se řada porovnávacích roztoků tak, že v první zkumavce je 4,2 ml základního roztoku chininiumchloridu a v každé následující zkumavce se objem tohoto roztoku zvyšuje o 0,2 ml až do konečného objemu 5,8 ml. Objem každé zkumavky se zředí vodou Rna 10,0 ml. Určí se roztok nejnižší koncentrace, který chutná ještě hořce. 10,0 ml roztoku nejnižší koncentrace se 30 s Strana 2104 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2104 Matricariae flos____________________________________________________________________________ převaluje v ústech tak, aby roztok přišel do styku s kořenem jazyka. Jestliže roztok nechutná hořce, vyplivne se a po 1 min se ústa vypláchnou vodou. Po 10 min se zkouší stejným způsobem roztok následující vyšší koncentrace. Korekční faktor k se vypočítá ze vztahu: 5,00 n v němž značí: n - počet ml základního roztoku chininiumchloridu, který chutnal ještě hořce. 10/kml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 20,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku chutná hořce. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem. Matricariae flos Heřmánkový květ Synonymum. Flos chamomillae Je to usušený úbor druhu Matricaria recutita L. (Chamomilla recutita (L.) RAUSCHERT). Obsahuje nejméně 4 ml modře zbarvené silice v kilogramu drogy. Vlastnosti Droga má charakteristický, příjemný a aromatický pach. Rozkvetlý úbor se skládá ze zákrovu s četnými listeny sestavenými v jedné až třech řadách; protáhle kuželovitého lůžka, někdy i polo-kulovitého (mladé úbory), dvanácti až dvaceti obvodových j azykovitých květů s bílou ligulou a velkého množství žlutých trubkovitých květů. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Listeny zákrovu jsou obvejčité až kopinaté s hnědošedým blanitým okrajem. Květní lůžko kuželovité, duté, bez plevin. Jazykovité květy na bázi světle žluté až hnědožluté, trubkovité, nahoře protažené v protáhle oválný, bílý jazyk. Koruna trubkovitých květů žlutá, nahoře rozšířená, ukončená pěti cípy, báze květů žlutohnědá až hnědá. B. Úbor se rozdělí na jednotlivé části. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Droga je charakteristická těmito znaky: listeny zákrovu na okraji s blanitým lemem, tvořeným jednoduchou vrstvou radiálně protáhlých buněk; střední část listenu obsahující chlorofyl je kryta na spodní straně pokožkou s protáhlými buňkami, se stěnami vlnitě zprohýbanými; s průduchy a žláznatými chlupy. Svazky cévní obklopeny četnými protáhlými, tečkovanými sklereidami s poměrně velkým luminem. Při plošném pohledu je pokožka koruny j azykovitých a trubkovitých květů tvořena izodiametrickými nebo protáhlými buňkami s více či méně zvlněnými stěnami, s malým množstvím žláznatých chlupů. Pokožka j azykovitých květů na svrchní straně s papilóz- * * Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2105 _____________________________________________________________________________May dis amylum 2105 ně vychlípenými buňkami, s kutikulou paprsčitě zvrásnenou. V mezofylu mohou být někdy malé drúzy šťavelanu vápenatého. V mezofylu probíhají čtyři hlavní žilky rovnoběžně s podélnou osou květu, někdy jsou doprovázeny dalšími jednou nebo dvěma žilkami, které jsou kratší a jsou rovnoběžné s hlavními žilkami. Dvě prostřední žilky se rozbíhají do dvou nejbližších cípů květu, laterální žilky anastomozují po dvou a tvoří tři oblouky ve třech koncových cípech jazyka. Semeníky vejěité až kulovité, u obou typů květuje na bázi jednořadý věnec kamenných buněk. Pokožka semeníku z protáhlých buněk se stěnami zvlněnými, mezi nimiž jsou vloženy žláznaté chlupy. Semeníky obsahují četné, velmi malé drúzy šťavelanu vápenatého. V trubkoví tých květech je každá nitka tyčinky obklopena na bázi věncem kamenných buněk. Pokožka bii zen je silně papilózní. Pylová zrna o průměru asi 30 //m, okrouhlá a trojboká, se třemi klíěními póry a ostnitou exinou. C. Provede se tenko vrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 1,0 g drogy se hrubě rozetře v porcelánové třence a převede se na chromatogra-fický sloupec 150 mm dlouhý, s vnitřním průměrem 15 mm, droga se v sloupci lehce stlačí skleněnou tyčinkou. Třenka i těrka se omyjí dvakrát 10 ml dichlormethanu R, promývací tekutina se převede na sloupec. Perkolát se jímá do baňky s dlouhým úzkým hrdlem, rozpouštědlo se odpaří na vodní lázni. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml toluenu R. Porovnávací roztok. 10 mg borneolu R,20 mg bornylacetatu R a A mg guqjazulenu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 //l obou roztoků. Vyvíjí se chloroformem R po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je řada skvrn. Největší skvrna (spiroether) odpovídá svojí polohou skvrně bornylacetatu na chromatogramu porovnávacího roztoku, další skvrna je v blízkosti startu (matricin). Vrstva se postříká anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C, pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou následující skvrny: v dolní třetině hnědožlutá skvrna (borneol), která se během několika hodin barví fialovošedě, ve střední části žlutohnědá až šedá skvrna (bornylacetat) a v horní třetině temně rudá skvrna s modrým okrajem (guajazulen). Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou tyto skvrny: modrá skvrna (matricin) v blízkosti startu, několik fialovoěervených skvrn (jedna z nich odpovídá bisabololu) v poloze vymezené skvrnami borneolu a bornylacetatu na chromatogramu porovnávacího roztoku, nahnědlá skvrna (spiroether) odpovídající polohou skvrně bornylacetatu, červené skvrny (terpeny) polohou odpovídající skvrně guajazulenu, ve střední a v dolní části chromatogramu zkoušeného roztoku jsou další skvrny. D. 0,1 ml zkoušeného roztoku ze Zkoušky totožnosti C se převede do zkumavky a smíchá se s 2,5 ml roztoku připraveného rozpuštěním 0,25 g p-dimethylaminobenzaldehydu R ve směsi složené z 5 ml kyseliny fosforečné R, 45 ml kyseliny octové R a 45 ml vody R Zahřívá se 2 min na vodní lázni. Po ochlazení se protřepe s 5 ml etheru petrolejového R. Spodní vrstva se zbarví zřetelně zelenomodře nebo modře. Zkoušky na čistotu Rozdrcená droga. Nejvýše 25 % drogy může projít sítem ě. 710. Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje požadavkům zkoušky Cizí příměsi. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 13,0 %. Strana 2106 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2106 May dis amylum_____________________________________________________________________________ Stanovení obsahu Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). Použije se 30 g nerozdrobněné drogy, baňka na 1000 ml, 300 ml vody R jako destilační tekutiny a 0,50 ml xylenu R v dělené trubici. Destiluje se 4 h rychlostí 3 ml/min až 4 ml/min. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Maydis amylum Kukuřičný škrob Synonymum. Amylum maydis CAS 9005-25-8 Získává se z obilek druhu Zea mays L. Vlastnosti Matně bílý až slabě nažloutlý velmi jemný prášek, vrzající při tření mezi prsty, bez chuti. Je prakticky nerozpustný ve studené vodě a v lihu 96%. Zrna s trhlinami na okrajích nebo nepravidelnými hranami se vyskytují zcela výjimečně. Zkoušky totožnosti A. Mikroskopie. Mnohostěnná, hranatá zrna o průměru 2 //m až 23 //m, nebo okrouhlá zrna o průměru 25 [im až 32 //m. Středová trhlina je tvořena zřetelnou dutinou neboje dvoupaprsčitá až pětipaprsčitá, vrstvení není patrné. V polarizovaném světle se středová trhlina jeví jako černý kříž. B. 1 g se suspenduje v 50 ml vody R. 1 min se vaří a pak se ochladí; tvoří se řídký, zakalený sliz. C. K 1 ml slizu ze zkoušky totožnosti B se přidá 0,05 ml jodu RSl; vznikne tmavě modré zbarvení, které zahřátím zmizí a po ochlazení se opět objeví. Zkoušky na čistotu Kysele reagující látky. Ke 100 ml lihu 70% (V/V) předem zneutralizovaného po přidání 0,5 ml fenolftaleinu RS se přidá 10 g zkoušené látky, 1 h se protřepává a pak se zfiltruje. Ke změně zbarvení 50 ml filtrátu se spotřebují nejvýše 2,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Cizí příměsi. Mohou být přítomny pouze stopy buněčných stěn a protoplazmy. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %; 1,00 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,6 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Mikrobiální znečištění. Nejvýše 103bakterií a 10 2plísní v gramu; stanov1 se plotnovou metodou (2.6.12); vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli (2.6.13). Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. * * * * * Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2107 f Mebendazolum 2107 f Mebendazolum Mebendazol C16H13N303 H 295,30 CAS 31431-39-7 Je to methylester kyseliny N-(5-benzoyl-l//-benzimidazol-2-yl)karbamové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C16H13N303. Vlastnosti Bílý nebo slabě nažloutlý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v lihu 96%, v etheru a v di-chlormethanu. Vykazuje polymorfismus. Zkoušky totožnosti A. 30,0 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny mravenčí bezvodé R a zředí se 2-propanolem R na 100,0 ml. 2,5 ml tohoto roztoku se zředí 2-propanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 320 nm proti roztoku kyseliny mravenčí bezvodé R 0,05% (V/V) v 2-propanolu R jako kontrolní kapalině; roztok vykazuje dvě absorpční maxima: při 247 nm a 312 nm. Specifická absorbance v maximu při 247 nm je 940 až 1040 a v maximu při 312 nm je 485 až 535. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety mebendazolu CRL. Měří se látky bez rekrystalizace. C. K asi 10 mg se přidá 5 ml lihu 96% fi, 1 ml dinitrobenzenu RS a 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS; vznikne intenzivní žluté zbarvení. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R a di-chlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než barevný porovnávací roztok HŽ4 (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu HF254 R. Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R a di- chlormethanu R (l + 9) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R a dichlormethanu R (1 + 9) na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 10 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R a dichlormethanu R (l + 9) na 20 ml. Strana 2108 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2108 f Meclozini dihydrochloridum_________________________________________________________________ Na vrstvu se nanese oddelene po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R, kyseliny mravenčí bezvodé R a dichlormethanu R (5 + 5 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny mravenčí bezvodé R a přidá se 40 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 29,53 mg C16H13N303. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Meclozini dihydrochloridum Mekloziniumdichlorid Synonymum. Meclozini hydrochloridum_______ C25H29CI3N2 MT 463,88 CAS 1104-22-9 Je to (RS)-l-(4-chlorbenzhydryl)-4(3-methylbenzyl) piperaziniumdichlorid. Počítáno na bezvo-dou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C25H29C13N2. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2109 ________________________________________________________________f Medosulepini hydrochloridum 2109 Vlastnosti Žlutý nebo žlutavě bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 15,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na. 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 232 nm a slabou absor-banci bez definovaného maxima při 260 nm až 300 nm. Specifická absorbance v maximuje 345 až 380, počítáno na bezvodou látku. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem mekloziniumdi-chloridu CRL. Měří se tablety s chloridem draselným R. C. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné látky. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Asi 15 mg se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,50 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25 ml. Tento roztok je ěirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Z 6 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. Vypočítá se množství kyselých nebo zásaditých látek ze spotřeby titraěního roztoku ve zkoušce Stanovení obsahu podle vzorce: A = V2 - 2VX, v němž značí: Vl - spotřebu hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS do prvního inflexního bodu v mililitrech, V2 - spotřebu hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS do druhého inflexního bodu v mililitrech. A je -0,3 ml až +0,3 ml pro 0,3500 g zkoušené látky. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 50 mg mekloziniumdichloridu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 1 každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26%> R, methanolu R, toluenu R a dichlormethanu R (0,5 + 5 + 30 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a postříká se jodobismutitanem draselným zředěným RS. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku(b) (0,5 %).Ke žlutavě bílým skvrnám na startu se nepřihlíží. Strana 2110 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2110 f Medosulepini hydrochloridum_______________________________________________________________ Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,0 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,3500 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za poten-ciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 46,39 mg C25H29C13N2. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Separandum. f Medosulepini hydrochloridum ^ Medosulepiniumchlorid Synonymum. Chlorid medosulepinia_________________________________________________ © C20H24CINS H 345,93 CAS 53046-96-1 Je to (£')-[3-(2-methyl-6,l l-dihydrodibenzo[ř,e]thiepin-l l-yliden)propyl]dimethylamo-niumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C 2(H2jClNS. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý mikrokrystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem medosulepi-niumchloridu CRL. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve Stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku retenční čas hlavního píku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2111 ________________________________________________________________f Medosulepini hydrochloridum 2111 C. Asi 2 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny sírové R a nechá se 5 min stát; vznikne hnědozelené zbarvení. D. Asi 50 mg se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 0,25 ml amoniaku zředěného RS1 a vzniklá sraže-nina se odfiltruje. 2 ml filtrátu vyhovují zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok SI. 0,625 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml. Roztok S2. 0,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 10 ml. Vzhled roztoku. Roztok SI je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ7 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH. 4,0 až 5,0, měří se roztok S2. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) postupem uvedeným ve Stanovení obsahu za použití následujících roztoků. Roztoky se připraví těsně před použitím. Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí pomocí ultrazvukové lázně (asi 3 min) v 8 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 10,0 ml. Porovnávací roztok. 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem Rna 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem Rna 10,0 ml. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku rozpouštědel, není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,1 %) a součet ploch všech píku, kromě hlavního píku a píku rozpouštědel, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,2 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Železo. Nejvýše 20 ug/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v kyselině dusičné 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se porovnávací roztoky obsahující 0,2 |ag Fe/ml, 0,5 |ag Fe/ml a 0,8 |ag Fe/ml zředěním základního roztoku železa (20 pig Fe/ml) kyselinou dusičnou 0,1 mol/l RS. Změří se absorbance roztoků při 248,3 nm za použití železné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Nula na přístroji se nastaví za použití kyseliny dusičné 0,1 mol/l RS. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připraví těsně před použitím. Zkoušený roztok. 4,0 mg se rozpustí za použití ultrazvukové lázně (asi 3 min) v 8 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 15,0 mg kyseliny 2-(4-tolylmerkaptomethyl)benzoové CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. Strana 2112 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2112 f Medosulepini hydrochloridum_______________________________________________________________ Porovnávací roztok (b). Je směsí stejných objemových dílů porovnávacího roztoku ze zkoušky Příbuzné látky a porovnávacího roztoku (a). Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku ze zkoušky Příbuzné látky se zředí metha- nolem R na 10,0 ml. Porovnávací roztok (d). 4,0 mg medosulepiniumchloridu CRL se rozpustí za použití ultrazvukové lázně (asi 3 min) v 8 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem okta-decylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um) se specifickou plochou 220 m2/g a velikostí póru 100 nm, - mobilní fáze, která je směsí připravenou následovně: 2 g pentansulfonanu sodného R se rozpustí v 600 ml vody R, přidá se 1 ml kyseliny octové R, upraví se pH směsi cyklohexylaminem R na hodnotu 6,0, zfiltruje se, zředí se vodou R na 640 ml a smíchá se s 260 ml acetonitrilu R a 100 ml 2-propanolu R. Průtoková rychlost j e 1,5 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 231 nm. Teplota kolony se udržuje na 40 °C. Nastříkne se 25 ul porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem kyseliny 2-(4-tolylmerkaptomethyl)benzoové a medosulepiniumchloridu je nejméně 8. Nastříkne se pětkrát 25 fA zkoušeného roztoku a 25 fA porovnávacího roztoku (d) a chromato-gramy se zaznamenávají po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času medosulepiniumchloridu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka ploch hlavních píku na 5 chroma-togramech zkoušeného roztoku není větší než 2,0. Z ploch hlavních píku na chromatogramu zkoušeného a porovnávacího roztoku, koncentrací roztoků, skutečného obsahu medosulepiniumchloridu CRL se vypočítá obsah C2oH24ClNS v procentech a přepočte se na vysušenou látku. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. A. kyselina 2-(4-tolylthiomethyl)benzoová, B. 2-methyl-6,ll-dihydrodibenzo[ř,e]thiepin-l 1-on, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2113 f Medroxyprogesteroni acetas 2113 ^pN-C^-C^-CH^0H C. (i^S)-2-methyl-ll-(3-dimethylaminopropyl)-6,ll-dihydrodibenzo[ř,e]thiepin-ll-ol, D. (£,)-2-methyl-ll-(3-dimethylaminopropyliden)-6//-dibenzo[ř,e]thiepin-5-oxid. f Medroxyprogesteroni acetas Medroxyprogesteronacetat *+* O—C—CH3 H CH3 C24H34O4 Mr 386,53 CAS 71-58-9 Je to 17-hydroxy-6a-methyl-4-pregnen-3,20-dion-17-acetat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny Q4 FL4 04. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu, mírně rozpustný v lihu 96% a v methanolu a těžce rozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2). Strana 2114 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2114 Megluminum_______________________________________________________________________________ A. Teplota tání (2.2.14). 205 °C až 209 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem medroxyprogesteronacetatu CRL. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenční přísadou pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg medroxyprogesteronacetatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mgprogesteronu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů etheru petrolejového R, ethylacetatu R a toluenu R (10 + 40 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chroma -togramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. Vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min při 120 °C nebo až do objevení skvrn. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). +45° až +51°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 62,5 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (a). 25 mg medroxyprogesteronacetatu CRL a 25 mg megestrolacetatu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 25,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se odpaří ve vodní lázni při 45 °C do sucha, zbytek se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografii R (5 /u.m), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, která je směsí připravenou takto: 600 ml aceto-nitrilu R a 350 ml vody R se promíchá a po ochlazení se zředí vodou R na 1000 ml a znovu se promíchá, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Citlivost se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) činila 70 % až 90 % celé stupnice zapisovače. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2115 Melissae herba 2115 Při průtoku mobilní fáze 1 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 45 min. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy látek: medroxyprogesteronacetatu 13,5 min a megestrolacetatu 12,5 min. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky megestrolacetatu a medroxyprogesteronacetatu je nejméně 2,0. V případě potřeby se upraví koncentrace acetonitrilu R v mobilní fázi tak, aby bylo dosaženo požadovaného rozlišení. Nastříkne se odděleně pětkrát 20 fA porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka pro plochu hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b) není větší než 2,0. Odděleně se nastříkne 20 fA zkoušeného roztoku a 20 fA porovnávacího roztoku (b). Chromato-gramy se zaznamenávají po dobu odpovídající l,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramů zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b) (2,0 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,025násobek plochy hlavního píku porovnávacího roztoku (b). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 25,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 241 nm. Vypočítá se obsah C24H34O4 za použití specifické absorbance, jejíž hodnota je 426. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Megluminum Meglumin H H OH H lili HOCH,—C—C—C—C—CH,—NH—CH, I I I I OH OH H OH C7H17N05 H 195,21 CAS 6284-40-8 Je to 1-deoxy-l-methylamino-D-glucitol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C7H17N05. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Vodný roztok reaguje na lakmus zásaditě. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v dichlormethanu. N Strana 2116 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2116 Metissae herba_____________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 128 °C až 131 °C. B. Infračervené spektrum (2.2.25) zkoušené látky se shoduje se spektrem megluminu CRL. C. Asi 10 mg se rozpustí v 1 ml vody R, přidají se asi 2 mg ninhydrinu R a zahřívá se 2 min na vodní lázni; roztok se zbarví modrofialové. Zkoušky na čistotu Roztok S. 3,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 15 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Specifická optická otáčivost (2.2.7). -16,5° až -18°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,5 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Redukující látky. Ke 2 ml roztoku S se přidá stejný objem vínanu meďnatého RS a krátce se povaří; nevznikne hnedočervená sraženina. Těžké kovy (2.4.8). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 12 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14.). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí ve 40 ml vody R a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 19,52 mg QH17N05. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Melissae herba Meduňková nať Synonymum. Herba melissae Je to usušená, na začátku květu sbíraná nať druhu Mellisa officinalis L. Obsahuje nejméně 0,7 ml silice v 1 kg drogy. Vlastnosti Droga slabého charakteristického pachu po citronu. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A, B a C. N Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2117 Melissae herba 2117 Zkoušky totožnosti A. Stonek čtyřhranný, žláznatě chlupatý až téměř lysý, zelenošedý, ve spodní části hnědě naběhlý. Listy dlouze řapíkaté, široce vej čité až kosočtverečné, na bázi široce klínovité až uťaté, hrubě pilovitě zubaté, krátce zašpičatělé. Čepel tenká, pomačkaná, slabě chlupatá až olysalá, na svrchní straně s žilnatinou vpadlou. Na spodní straně světlejší, s ostře vyniklou světlou žilnatinou, chlupy jen na silnějších žilkách. Lichopřesleny málokvěté, v paždí listenů listům podobných, ale menších. Listence vejčité až čárkovité. Květy stopkaté. Kalich zvonkovitý, třináctižilný, dvoupyský, horní pysk třízubý, dolní osinkatě dvouzubý. Koruna žlutobílá, později růžová, trubka zakřivená, nálevkovitá, v ústí lysá, horní pysk vykrojený, dolní třícípý. Tyčinky lysé. B. Pokožka stonku s buňkami na vnější straně ztlustlými. Krycí chlupy jednobuněčné, velmi krátké, široce kuželovité, mírně zahnuté, na povrchu jemně zrnité, dvoubuněčné až pětibuněčné, krátké, ztlustlé, mírně zahnuté, na povrchu zrnité nebo jemně rýhované. Žláznaté chlupy (typ Lamia-ceae), malé chlupy s jednobuněčnou nohou a s jednobuněčnou až dvoubuněčnou hlavičkou. Hypodermis kolenchymatická, v hranách stonku mnohořadá. Parenchymatické buňky primární kůry obsahují zejména u mladších stonků chlorofyl. Svazky cévní uspořádány v kruhu přerušovaném dřeňovými paprsky. Pokožka listu na obou stranách z buněk se stěnami vlnitě zprohýba-nými, krytými tenkou, hladkou kutikulou. Chlupy stejného typu jako na stonku, četnější na svrchní straně. Průduchy diacytického typu (2.8.3) četnější na spodní straně listu. List bifaciální. Palisádový parenchym jednořadý, houbový parenchym třířadý až čtyřřadý s velkými intercelulá-rami. Pylová zrna kulovitá, se šesti klíčními póry a síťovitou exinou. C. Droga se upráškuje (355). Prášek je zelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: krycí chlupy jednobuněčné, široce kuželovité, na povrchu jemně zrnité; dvoubuněčné až šestibuněčné jednořadé krycí chlupy na povrchu jemně zrnité nebo rýhované, na konci zašpičatělé; žláznaté chlupy (typ Lamiaceae) a chlupy s jednobuněčnou nohou a jednobuněčnou až dvoubuněčnou hlavičkou; úlomky pokožky listy s diacytickými průduchy (2.8.3). D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se protřepává 5 min s 10 ml dichlormethanu R a pak se zfiltruje. Baňka i filtr se promyjí malým množstvím dichlormethanu R Spojené tekutiny se opatrně odpaří na vodní lázni na asi 0,5 ml. Porovnávací roztok. 5 /A citralu R a 5 /A (+)-citronellalu R se rozpustí v toluenu R a zředí se na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně 20 fA zkoušeného roztoku a 10 fA porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 ° C až 105 °C. Pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou skvrny odpovídající polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku; mohou být i další, méně intenzivní skvrny. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 % a nejvýše 5 % stonků silnějších než 5 mm. Záměny. V droze nejsou pntomny listy na obou stranách chlupaté až plstnate (Nepeta cataria L.) nebo dlouhé kopinaté listy s ostře pilovitými okraji; v práškované droze nejsou patrné drúzy nebo krystaly šťavelanu vápenatého (Stachys sp.). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %. 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Strana 2118 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2118 Menadionum Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %. Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 1,5 %. Stanovení obsahu Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.3.12). 50,0 g drogy se destiluje 3 h rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min v lOOOml baňce s 500 ml vody R' do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem. Menadionum ***** * * Menadion * o O CnHsO;, Mr 172,18 CAS 58-27-5 Je to 2-methyl-l,4-naftochinon. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny CuH802. Vlastnosti Světle žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v toluenu, dobře rozpustný v etheru a mírně rozpustný v lihu 96% a v methanolu. Na světle se rozkládá. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 105 °C až 108 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem menadio-nu CRL. C. Asi 1 mg se rozpustí v 5 ml lihu 96% R a přidají se 2 ml amoniaku 17,5% RS a 0,2 ml ethyl-kyanoacetatu R; vzniká intenzivní modrofialové zbarvení, které se po přidání 2 ml kyseliny chlorovodíkové R odbarví. D. Asi 10 mg se rozpustí v 1 ml lihu 96% R přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a zahřívá se ve vodní lázni; vzniká červené zbarvení. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2119 _________________________________________________________________Menthae piperitae etheroleum 2119 Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Zkouška se provede za chránění před přímým světlem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R. Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem R na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů nitromethanu R, acetonu R, dichlorethanu R a cyklohexanu R (1 + 2 + 5 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší v proudu horkého vzduchu a vyvíjení a vysušení se ještě dvakrát opakuje. Potom se vrstva pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h nad oxidem fosforečným R a při tlaku nepřevyšujícím 2 kPa až 3 kPa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí v 15 ml kyseliny octové ledové R v baňce opatřené zátkou s ventilem. Po přidání 15 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 1 g zinku práškového R se baňka uzavře a nechá 60 min stát za občasného protřepání a za chránění před světlem. Tento roztok se zfiltruje přes vatu, třikrát se promyje vždy 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R K filtrátu spojenému s promývací tekutinou se přidá 0,1 ml feroinu RS a ihned se titruje hexanitratoceričitanem amonným 0,1 mol/l VS. 1 ml hexanitratoceričitanu amonného 0,1 mol/l zodpovídá 8,61 mg CuH802. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Menthae piperitae etheroleum ***** Silice máty peprné Synonyma. Menthae piperitae aetheroleum, Oleum menthae piperitae_______________________ CAS 8006-90-4 Je to silice získaná z čerstvé natě kvetoucí rostliny druhu Mentha x piperita L. destilací s vodní parou. Vlastnosti Bezbarvá nažloutlá nebo lehce zelenožlutá tekutina, charakteristického pachu, chladivé chuti. Je mísitelná s lihem 96%, etherem a dichlormethanem. Strana 2120 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2120 Menthae piperitae etheroleum_________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, viz Obecné zásady (1.2). A. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného sihkagelu s pnsadou fluorescenčního indikátoru pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 10 mg thymolu R, 10 /A menthylacetatu R, 20 /A cineolu R a 50 mg mentho- lu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů 10 fA porovnávacího roztoku a 20 fA zkoušeného roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 15 cm. Vrstva se suší na vzduchu do vymizení pachu rozpouštědel a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být skvrny (karvon, pulegon), které se nacházejí těsně pod skvrnou thymolu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká anisaldehydem RS a zahřívá se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C a přitom se pozoruje v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou následující skvrny (podle vzestupných hodnot RF): v dolní třetině chromatogramu intenzivní modrá až fialová skvrna (menthol), fialově modrá až hnědá skvrna (cineol), růžová skvrna (thymol) a fialově modrá skvrna (menthylacetat). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je velmi intenzivní skvrna odpovídající mentholu a slabě zbarvená skvrna odpovídající cineolu. Mezi skvrnami cineolu a thymolu na chromatogramu porovnávacího roztoku mohou být světle růžové, šedomodré nebo ze-lenošedé skvrny (karvon, pulegon, isomenthon); ve střední části chromatogramu je fialově modrá skvrna (menthylacetat), bezprostředně pod ní je zelenomodrá skvrna (menthon); v blízkosti čela chromatogramu je intenzivní fialově červená skvrna (uhlovodíky) a pod ní hnědožlutá skvrna (menthofuran); dále mohou být patrné další, méně intenzivně zbarvené skvrny. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Chromatografický profil, viz Zkoušky na čistotu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají retenční časy hlavních píku retenčním časům hlavních píku na chromatogramu porovnávacího roztoku. Píky karvonu a pulegonu mohou na chromatogramu zkoušeného roztoku chybět. Zkoušky na čistotu Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,4; 5,0 g se rozpustí v 50 ml předepsané směsi rozpouštědel. Hustota (2.2.5). 0,900 až 0,916. Index lomu (2.2.6). 1,457 až 1,467. Optická otáčivost (2.2.7). Úhel optické otáčivostije -10° až -30°. Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice (2.8.7). Vyhovuje požadavkům zkoušky Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice v silicích. Chromatografický profil. Provede se plynová chromatografie (2.2.28). Zkoušený roztok. Zkoušená látka. Porovnávací roztok. 0,1 g limonenu R, 0,2 g cineolu R, 0,4 g menthonu R, 0,1 g menthofuranu R, 0,1 g isomenthonu R, 0,4 g menthylacetatu R, 0,6 g mentholu R, 0,2 % pulegonu R a 0,1 g karvonu R se rozpustí v 1 ml hexanu R. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2121 Menthae piperitae folium 2121 Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - křemenné kapilární kolony délky 60 m a vnitřního průměru 0,25 mm s vnitřní stěnou pokrytou makrogolem 20 000 R, - helia pro chromatogrqfii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 1,5 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru, - dělicího poměru 1/100, - programované teploty; teplota kolony se udržuje po dobu 10 min na 60 °C, pak se zvyšuje rychlostí 2 °C/min až na 180 °C, při níž se udržuje 5 min, - teploty nástřikového prostoru a detektoru 220 °C. Nastříkne se 0,2 (A porovnávacího roztoku. Při dodržení předepsaných podmínek se eluují jednotlivé látky v pořadí uvedeném ve složení porovnávacího roztoku. Zaznamenají se retenční easy těchto látek. Zkoušku lze hodnotit, jestliže počet teoretických pater je nejméně 30 000, počítáno pro pík limo-nenu, při teplotě 110 °C a je-li rozlišení píku limonenu a cineolu nejméně 1,5. Nastříkne se asi 0,2 (A zkoušeného roztoku. Porovnáním retenčních ěasů píku na chromatogramu zkoušeného roztoku s retenčními easy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku se identifikují látky, které jsou pntomny ve zkoušeném roztoku (nepřihlíží se k píku odpovídajícímu hexanu). Obsah jednotlivých látek v procentech se vypočítá metodou vnitřní normalizace. Obsah látek v procentech se pohybuje v rozmezí: limonen 1,0 % až 5,0 % cineol 3,5 % až 14,0 % menthon 14,0 % až 32,0 % menthofuran 1,0 % až 9,0 % isomenthon 1,5 % až 10,0 % menthylacetat 2,8 % až 10,0 % menthol 30,0 % až 55,0 % pulegon nejvýše 4,0 % karvon nejvýše 1,0% Poměr obsahu cineolu k obsahu limonenu je větší než 2. Uchovávání Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem a teplem. Strana 2122 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 2122 Menthae piperitae folium Obr. 1. Vzorový chromatogram silice máty peprné Vzor chromatogramu je uveden pro informaci a jako návod při aplikaci analytické metody. Netvoří součást požadavků článku. l.limonen 4. menthofuran 7. menthol 2. cineol 5. isomenthon 8. pulegon 3. menthon 6. menthylacetat 9. karvon Menthae piperitae folium List máty peprné Synonymum. Folium menthae piperitae Je to celý nebo řezaný usušený list druhu Mentha xpiperita L. Nerezaná droga obsahuje nejméně 12 ml silice v kilogramu drogy. Řezaná droga obsahuje nejméně 9 ml silice v kilogramu drogy. Vlastnosti Droga má charakteristický a pronikavý pach a aromatickou chuť. List je zelený až hnědozelený, u některých odrůd s hnědofialovou žilnatinou. Řapíky jsou zelené až hnědofialové. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. List celý, rozlámaný nebo řezaný, tenký, křehký. Celý list je 3 cm až 9 cm dlouhý a 1 cm až 3 cm široký, často svraštělý. Čepel vej čitá nebo kopinatá, v horní části zašpičatělá, na bázi nesouměrná, s okrajem ostře pilovitým. Žilnatina zpeřená, na spodní straně vyniklá, postranní žilky svírají s hlavní žilkou úhel 45°. Spodní strana čepele slabě pýřitá, žláznaté chlupy jsou pod lupou (6x) patrné jako světle žluté body. Rýhovaný řapík zpravidla o průměru až 1 mm, je obvykle 0,5 cm až 1 cm dlouhý. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2123 _____________________________________________________________________Menthae piperitae herba 2123 B. Droga se upráškuje (355). Prášek je hnědozelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloral-hydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky listu s pokožkovými buňkami při plošném pohledu se stěnami vlnitě zprohýbanými, kutikula nad žilnatinou zvrásnená, diacytické průduchy četnější na spodní straně listu; úlomky pokožky okraje listu s izodiametrickými buňkami se stěnami přímými, výrazně tečkovanými; krycí chlupy krátké, kuželovité, jednobuněčné nebo dvoubuněěné, nebo protáhlé, jednořadé ze tří až osmi buněk se zvrásnenou kutikulou. Žláznaté chlupy dvojího typu: (a) jednobuněčná noha s malou okrouhlou jednobuněčnou hlavičkou o průměru 15 //m až 25 //m; (b) jednobuněčná noha s protáhlou oválnou hlavičkou o průměru 55 //m až 70 //m, složenou z osmi paprsěitě uspořádaných buněk; úlomky dorziventrálního mezofýlu s jednořadým palisádovým parenchymem a ětyřřadým až šestiřadým houbovým parenchymem; nažloutlé krystaly mentholu patrné pod kutikulou sekreěních buněk. Krystaly šťavelanu vápenatého nejsou přítomny. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 0,2 g drogy se upráškuje v ěas potřeby a protřepává se několik minut s 2 ml dichlormethanu R, pak se zfiltruje. Filtrát se odpaří do sucha při teplotě nepřesahující 40 °C, zbytek se rozpustí v 0,1 ml toluenu R. Porovnávací roztok. 50 mg mentholu R, 20 /A cineolu R,10 mg thymolu R a 10 /A menthylaceta-tu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů 10 fA porovnávacího roztoku a 20 fA zkoušeného roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 15 cm. Vrstva se suší na vzduchu do vymizení pachu rozpouštědel. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku může být slabě zbarvená skvrna (karvon, pulegon), která se nachází pod skvrnou thymolu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká anisaldehydem RS, zahřívá se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C a při tom se pozoruje v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou v pořadí podle vzestupné hodnoty RF skvrny: v dolní třetině tmavomodrá až fialová (menthol), fialovo-modrá až hnědá (cineol), růžová (thymol), modravě fialová (menthylacetat). Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou skvrny mentholu (velmi intenzivní) a cineolu (slabě zbarvená) odpovídající polohou a zbarvením skvrnám těchto látek na chromatogramu porovnávacího roztoku; v poloze vymezené skvrnami cineolu a thymolu na chromatogramu porovnávacího roztoku mohou být skvrny: světle růžová (karvon), modrošedá (pulegon), šedozelená (isomenthon). Ve střední části je modravě fialová skvrna odpovídající polohou a zbarvením skvrně menthylacetatu, bezprostředně pod ní je zelenomodrá skvrna (menthon); v blízkosti cela chromatogramu je intenzivní ěervenofialová skvrna (uhlovodíky); na chromatogramu mohou být další, méně intenzivní skvrny. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Stanoví se s 10 g drogy. Jiné části matečné rostliny. Nejvýše 5 % stonků; průměr stonku je nejvýše 1,5 mm. Cizí organické příměsi. Nejvýše 2 %. Nejvýše 8 % listů vykazujících stopy po napadení Puccinia menthae. Voda, stanovení destilací (2.2.13). Nejvýše 11,0 %; stanoví se s 20,0 g drogy. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 15,0 %. Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 1,5 %. Strana 2124 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2124 Menthae piperitae herba_____________________________________________________________________ Stanovení obsahu Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). Použije se 20,0 g rozdrcené drogy, baňka na 500 ml, 200 ml vody R jako destilační tekutiny a 0,50 ml xylenu R v dělené trubici. Destiluje se 2 h rychlostí 3 ml/min až 4 ml/min. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Menthae piperitae herba Nať máty peprné Synonymum. Herba menthae piperitae Je to usušená kvetoucí nať druhu Mentha y.piperita L. Obsahuje nejméně 0,8 ml silice v kilogramu drogy. Vlastnosti Droga charakteristického pachu po mentholu, aromatické chuti. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A, B a C. Zkoušky totožnosti A. Stonek přímý, v horní polovině větvený, lysý nebo roztroušeně chlupatý, tupě čtyřhranný, nahnědle zelený, často fialově naběhlý. Listy řapíkaté (řapík až 15 mm dlouhý), kopinaté, vejčitě kopinaté až vejčité, ostře špičaté, na bázi zúžené nebo uťaté, na okraji ostře pilovité. Jsou křehké, roztroušeně chlupaté až téměř lysé, pouze na žilkách na spodní straně listu krycí chlupy, často fialově naběhlé, s žilnatinou na spodní straně mírně vyniklou. Květy ve vrcholových, hustých, vej čitých až kuželovitých lichoklasech. Stopky květní krátké s četnými drobnými papilami. Listeny malé, čárkovité. Kalich úzce trubkovitý, ušty úzce trojúhelníkovité, řídce, ale dlouze chlupaté. Trubka kalicha třináctižilná, v ústí lysá, vně žláznatá s drobnými papilami. Koruna světle růžová až světle fialová, slabě souměrná, dvoupyská, se čtyřmi skoro stejnými cípy, horní cíp větší, často vykrojený. Prašníky zpravidla zakrnělé. B. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Pokožka stonku z buněk mnohohranných, na vnější straně ztlustlých s bradavčitou kutikulou. Hypodermis kolenchymatická, v hranách stonku mnohořadá. Parenchymatické buňky primární kůry obsahují zejména u mladších stonků chlorofyl. Kolaterální cévní svazky uspořádány v uzavřeném kruhu. Cévy tečkované a šroubovitě ztlustlé. Dřeňové paprsky j ednořadé. V parenchymu dřeně drobné krystalky šťavela-nu vápenatého. Pokožka listu na obou stranách z buněk se stěnami vlnitě zprohýbanými. Diacytické průduchy (2.8.3) četnější na spodní straně listu. Krycí chlupy krátké, široce kuželovité, jednobuněčné až dvoubuněčné, na povrchu bradavčité; jednořadé tříbuněčné až osmibuněčné krycí chlupy až 600 /um dlouhé s jemně bradavčitou nebo rýhovanou kutikulou; žláznaté chlupy s jednobuněč- N Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2125 Mentholum racemicum 2125 nou až dvoubuněčnou nohou a jednobuněčnou hlavičkou jsou až 40 //m dlouhé; žláznaté chlupy (typ Lamiaceae) s hlavičkou o průměru 55 //m až 70 //m, složenou z osmi buněk. List bifaciální. Palisádový parenchym jednořadý, houbový parenchym čtyřfadý až šestiřadý, šťavelan vápenatý chybí. C. Práškovaná droga. Zelený až hnědozelený prášek. Droga je charakteristická těmito znaky: úlomky pokožky a ztlustlé hypodermis stonku, parenchymatické buňky primární dřeně s drobnými krystaly šťavelanu vápenatého; úlomky pokožky listu s diacytickými průduchy (2.8.3); krycí chlupy kuželovité, s bradavčitou kutikulou; jednořadé mnohobuněčné chlupy s kutikulou jemně bradavčitou nebo rýhovanou, nebo jejich úlomky; žláznaté chlupy s jednobuněčnou až dvoubuněčnou nohou a oválnou hlavičkou a žláznaté chlupy (typ Lamiaceae). D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 0,2 g drogy se upráškuje (355) v čas potřeby a protřepává se několik minut s 2 ml dichlormethanu R, pak se zfiltruje. Filtrát se odpaří do sucha při teplotě nepřesahující 40 °C, zbytek se rozpustí v 0,1 ml toluenu R. Porovnávací roztok. 50 mg methanolu R, 20 /A cineolu R, 10 mg thymolu R a 10 /A menthyl-acetatu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) 10 fA porovnávacího roztoku a 30 /úl zkoušeného roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 15 cm. Vrstva se suší do vymizení pachu rozpouštědel. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku může být slabě zbarvená skvrna odpovídající polohou místu pod skvrnou thymolu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká anisaldehydem RS a zahřívá se 5 min až 10 min při 100 ° C až 105 °C. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou skvrny v pořadí vzestupné hodnoty Rv: v dolní třetině tmavomodrá (menthol), fialovo-modrá až hnědá (cineol), růžová (thymol), modrofialová (methylacetat). Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou skvrny mentholu (velmi intenzivní) a cineolu (slabě zbarvená) odpovídající polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. V poloze vymezené skvrnami cineolu a thymolu na chromatogramu porovnávacího roztoku mohou být skvrny: světle růžová (karvon), modrošedá (pulegon), šedozelená (isomenthon). Ve střední části je skvrna odpovídající polohou a zbarvením skvrně menthylaceta-tu, bezprostředně pod ní je zelenomodrá skvrna (menthon), v blízkosti čela chromatogramu je výrazná červenofialová skvrna (uhlovodíky); na chromatogramu mohou být další méně intenzivní skvrny. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 3,0 %. Nejvýše 3 % drogy vykazující stopy po napadení Puccinia menthae a nejvýše 5 % stonků silnějších 5 mm. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 2,000 g drogy se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %. Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 2,0 %. Strana 2126 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2126 Mentholum racemicum Stanovení obsahu Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). 20,0 g rozdrcené drogy se destiluje 2 h rychlostí 3 ml/min až 4 ml/min v 500ml baňce se 200 ml vody R; do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem. Mentholum racemicum Racemický menthol CH3 CH, OH ^CH / \ CH3 C10H20O Mr 156,27 CAS 15356-70-4 Je to směs stejných dílů (lÄ,3Ä,45)-3-p-menthanolu a (15',35',4Ä)-3-p-menthanolu. Vlastnosti Sypký nebo ve shlucích krystalický prášek nebo hranolovité, popř. jehlicovité bezbarvé lesklé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v lihu 96%, v etheru a v etheru petrolejovém, snadno rozpustný v mastných olejích a v tekutém parafinu, velmi těžce rozpustný v glycerolu. Taje při asi 34 °C. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: B a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Optická otáěivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok. 25 mg mentholu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 2 (A každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 15 cm. Suší se na vzduchu do vymizení pachu rozpouštědel, postříká se anisaldehydem RS a 5 min až 10 min se zahřívá při 100 °C až 105 °C. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2127 Mentholum racemicum 2127 Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou, barvou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) je retenčním časem a přibližnými rozměry shodný s hlavním pikem na chromatogramu porovnávacího roztoku (c). D. 0,20 g se rozpustí v 0,5 ml pyridinu bezvodého R, přidají se 3 ml roztoku dinitrobenzoylchlori-du R (150 g/l) y pyridinu bezvodém R a 10 min se zahřívá na vodní lázni. Po malých dávkách a za stálého míchání se přidá 7,0 ml vody R a směs se nechá 30 min ve vodě s ledem; vznikne sraženina. Supernatantní tekutina se slije, sraženina se promyje dvakrát 5 ml ledové vody, rekrystalizuje se z 10 ml acetonu R, promyje se ledovým acetonem R a suší se 30 min při 75 °C při tlaku nepřesahujícím 2,7 kPa. Krystaly tají (2.2.14) při 130 °C až 131 °C. Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,50 g se rozpustí v 10 ml lihu 96% R a zředí se jím na 25,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R, zředí se jím na 10 ml a přidá se 0,1 mlfenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Optická otáčivost (2.2.7). +0,2° až -0,2°; měří se roztok S. Příbuzné látky. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28). Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 50,0 ml. Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí dichlormethanem Rna 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 40,0 mg zkoušené látky a 40,0 mg isomentholu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 0,10 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí dichlormethanem Rna 100,0 ml. Porovnávací roztok (c). 40,0 mg mentholu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 2,0 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou pro chromatogra-fii R impregnovanou 15 % makrogolu 1500 R, - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony j e 120 ° C, teplota nástřikového prostoru j e 150 °C a teplota detektoru j e 200 °C. Nastříkne se odděleně po 1 fA každého roztoku a zaznamenávají se chromatogramy po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času píku mentholu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) součet ploch píku, kromě hlavního, není větší než 1 % plochy hlavního píku. Nepřihlíží se k píku rozpouštědla a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05 % plochy hlavního píku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) rozlišení mezi píky mentholu a isomentholu je nejméně 1,4 a poměr signálu hlavního píku k šumu není menší než 5. Zbytek po odpaření. 2,00 g zkoušené látky se odpaří na vodní lázni a zahřívá se 1 h v sušárně při 100 ° C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 1,0 mg (0,05 %). Uchovávání V dobře uzavřených obalech, v chladu. Strana 2128 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2128 § Meprobamatum § Meprobamatum Meprobamát o II H3C CH,—O—C—NH2 \/ C /\ H3C-CH2-CH2/ CHs—O—C—NHj O C9H18N204 H 218,25 CAS 57-53-4 Je to 2-methyl-2-propyl-l,3-propandiyldikarbamat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 101,0 % sloučeniny CJT^Np,,. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý amorfní nebo krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě a v etheru, snadno rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 104 °C až 108 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem meprobamá-tuCRL. C. K 0,5 g se přidá 1 ml acetanhydridu R a 0,05 ml kyseliny sírové R, promíchá se a nechá se 30 min stát za občasného protřepání. Pak se roztok po kapkách přidá k 50 ml vody R, promíchá se a nechá stát. Třením stěn zkumavky skleněnou tyčinkou se vyvolá tvorba sraženiny, která po zfiltrování, promytí a vysušení při 60 °C taje (2.2.14) při 124 °C až 128 °C. D. 0,2 g se rozpustí v 15 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l RS a vaří se 15 min pod zpětným chladičem. Přidá se 0,5 ml kyseliny octové ledové R a 1 ml roztoku dusičnanu kobaltnatého R (50 g/l) v ethanolu R; vzniká temně modré zbarvení. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve 20 ml ethanolu R. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 0,1 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem 96% R na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 [A obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů pyridinu R, acetonu R a hexanu Ä(10 + 30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 30 min při 120 °C a po Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2129 f Mepyramini hydrogenomaleas 2129 ochlazení se postříká roztokem vanilinu R (0,25 g) ve vychlazené směsi 10 ml lihu 96% R a 40 ml kyseliny sírové R Pak se zahřívá 30 min při 100 ° C až 105 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (15 + 85) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok (1 ßg Pb/ml) se připraví zředěním základního roztoku olova (100 jUgPb/ml) směsí objemových dílů vody R a acetonu R (15 + 85). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší ve vakuu při 60 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,1000 g se rozpustí v 15 ml roztoku kyseliny sírové R 25% (V/V) a 3 h se vaří pod zpětným chladičem. Po vychladnutí se obsah baňky opatrně zředí 30 ml vody R, znovu se ochladí a převede se do přístroje na destilaci s vodní párou. Přidá se 40 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a ihned se začne destilovat s vodní párou. Destilát se jímá do 40 ml roztoku kyseliny borité R (40 g/l), až celkový objem dosáhne asi 200 ml. Po přidání 0,25 ml indikátoru směsného BMF RS se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS ze zeleného do fialového zbarvení. Současně se provede slepá zkouška. 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 10,91 mg CgHjgN^O^ Uchovávání Psychotropní látka. f Mepyramini hydrogenomaleas Mepyraminiumhydrogenmaleinat Synonymum. Mepyramini maleas________________ H,CO CH2 CH2—CH2—NH CH3 CH3 © H COO C H COOH e C21H27N305 Mr 401,46 CAS 59-33-6 Je to [N-(2-pyridyl)-4-methoxybenzylaminoethyl]dimethylamoniumhydrogenmaleinat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C21H27N305. Strana 2130 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2130 f Mercaptopurinum_________________________________________________________________________ Vlastnosti Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 99 °C až 103 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem mepyrami-niumhydrogenmaleinatu CRL. Měří se roztoky v dichlormethanu R (50 g/l) za použití 0,1mm kyvet. C. 0,100 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 239 nm a při 316 nm. Specifická absorbance v maximu při 239 nm je 431 až 477 a v maximu při 316 nm je 196 až 220. D. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) je shodná polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). E. 0,1 g se rozetře s 3 ml vody R a 1 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a vytřepe se třikrát 5 ml etheru Ä.K0,1 ml vodné vrstvy se přidají 3 ml kyseliny sírové R obsahující 10 mg resorcinolu R a směs se 15 min zahřívá na vodní lázni; nevznikne žádné zbarvení. Ke zbytku vodné vrstvy se přidá 1 ml bromové vody RS, 15 min se zahřívá na vodní lázni, pak se zahřeje k varu a ochladí se. K 0,2 ml tohoto roztoku se přidají 3 ml kyseliny sírové R obsahující 10 mg resorcinolu R a 15 min se zahřívá na vodní lázni; vzniká fialově růžové zbarvení. Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml. Vzhled roztoku. 5 ml roztoku S se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 25 ml. Tento roztok je ěirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Z 6 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 4,9 až 5,2; měří se roztok připravený zředěním 1 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 10 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografíe (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R. Zkoušený roztok (a). 0,4 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml. Připraví se těsně před použitím. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí chloroformem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 0,4 g mepyraminiumhydrogenmaleinatu CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml. Připraví se těsně před použitím. Porovnávací roztok (b). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí chloroformem R na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 0,1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí chloroformem Rna 50 ml. Porovnávací roztok (d). K 2 ml porovnávacího roztoku (c) se přidají 2 ml chloroformu R. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2131 _________________________________________________________________________f Mercaptopurinum 2131 Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R a ethylacetatu R (2 + 100) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, nevykazuje větší intenzitu zhášení fluorescence než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže R Fhlavních skvrn na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a) není menší než 0,2 a skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je zřetelně viditelná. Skvrna na startu (kyselina maleinová) se nebere v úvahu. Chloridy (2.4.4). 2,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,25 %; 1,000 g se suší v sušárně při 80 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se se zbytkem ze zkoušky Ztráta sušením. Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí ve 40 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l zodpovídá 20,07 mg C21H27N305. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Mercaptopurinum Merkaptopurin SH 1 H L iL v 'H2° C5H4N4S.H20 H 170,19 CAS 6112-76-1 Mr bezvodého 152,17 Je to monohydrát 6-purinthiolu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C5H4N4S. Vlastnosti Žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v etheru, těžce rozpustný v lihu 96%. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů. Strana 2132 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2132 f Mercaptopurinum_________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti A. 20 mg se rozpustí v 5 ml dimethylsulfoxidu R a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS'na 200 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje pouze jedno absorpční maximum při 325 nm. B. Asi 20 mg se rozpustí ve 20 ml lihu 96% R zahřátého na 60 °C a přidá se 1 ml nasyceného roztoku octanu rtuťnatého R v lihu 96% R; vzniká bílá sraženina. C. Asi 20 mg se rozpustí ve 20 ml lihu 96%> R zahřátého na 60 °C a přidá se 1 ml roztoku octanu olovnatého R (10 g/l) v lihu 96%> R; vzniká žlutá sraženina. Zkoušky na čistotu Hypoxanthin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF 254R Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v 1 ml dimethylsulfoxidu R a zředí se methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok. 10 mg hypoxanthinu R se rozpustí v 10 ml dimethylsulfoxidu R a zředí se methanolem Rna. 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R a acetonu R (3 + 7 + 90) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna odpovídající hypoxanthinu na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (2,0 %). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 10,0 % až 12,0 %; stanoví se s 0,250 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí v 50 ml dimethylformamidu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l KS*odpovídá 15,22 mg CjH^S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2133 f Mestranolum 2133 f Mestranolum Mestranol -C^CH Mr 310,44 CAS 72-33-3 Je to 3-methoxy-19-nor-17a-pregna-l,3,5(10)-trien-20-in-17-ol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C21H2602. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v etheru, mírně rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 150 °C až 154 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem mestrano-luCRL. C. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou, fluorescencí a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Asi 5 mg se rozpustí v 1 ml kyseliny sírové R; vzniká červené zbarvení, které v ultrafialovém světle při 365 nm zelenožlutě fluoreskuje. Roztok se přidá k 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení roztoku se změní na růžové a stáním vzniká růžová až fialová sraženina. Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). -20° až -24°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,100 g y pyridinu bezvodém R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml. Absorbance (2.2.25). 25,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96%> R na 100,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 260 nm až 310 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 279 nm a 288 nm, a minimum při 286 nm. Specifická absorbance v maximu při 279 nm je 62 až 68 a při 288 nm je 59 až 64. Strana 2134 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2134 f Metformini hydrochloridum_________________________________________________________________ Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí chloroformem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg mestranolu CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí chloroformem Rna 10 ml. Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí chloroformem R na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů lihu 96% R a toluenu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se suší na vzduchu do vymizení pachu rozpouštědel. Pak se deska zahřívá 10 min při 110 °C a ještě horká vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS. Deska se znovu zahřívá 10 min při 110 °C a pozoruje se v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %) a pouze jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí ve 40 ml tetrahydrofuranu R, přidá se 5 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (100 g/l) a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 31,04 mg C21H2(P2. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Metformini hydrochloridum Metforminiumchlorid H2N—C—NH-C—NC" 3 ■ HCl II II ^CH3 NH NH C4H12CIN5 Mr 165,63 CAS 1115-70-4 Je to 1,1-dimethylbiguanidiumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C4H12C1N5. Vlastnosti Bílé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu a v dichlormethanu. 1998 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 / 1998 Strana 2135 _________________________________________________________________f Metformini hydrochloridum 2135 Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 222 °C až 226 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem metforminium-chloridu CRL. Měří se tablety látek připravené za použití chloridu draselného R C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml. Porovnávací roztok. 20 mg metforminiumchloridu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se horní vrstvou směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R, 1-butanolu R a vody R (10 + 40 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min při 100 °C až 105 °C a postříká se směsí stejných objemových dílů roztoku nitroprussidu sodného R (100 g/l), roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (100 g/l) a roztoku hydroxidu sodného R (100 g/l) připravených 20 min před použitím. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduj e s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. D. Asi 5 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml. Ke 2 ml tohoto roztoku se přidá 0,25 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a 0,10 ml 1-naftolu RS. Promíchá se a nechá se 15 min stát ve vodě s ledem. Přidá se 0,5 ml bromnanu sodného RS a promíchá se; vzniká růžové zabarvení. E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (a). 20,0 mg kyanoguanidinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 200,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml. Porovnávací roztok (c). 10,0 mg melaminu R se rozpustí v asi 90 ml vody R přidá se 5,0 ml zkoušeného roztoku a zředí se vodou R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné nepravidelným porézním silikagelem s chemicky vázanými skupinami kyseliny benzensulfonové (10 um), nebo nerezové ocelové kolony 0,11 m dlouhé s vnitřním průměrem 4,7 mm naplněné pravidelným porézním silikagelem s chemicky vázanými skupinami kyseliny benzensulfonové (5 um), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, kterou je roztok dihydrogenfosforečnanu amonného R (17 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 3,0, - spektrofotometrického detektoru, 218 nm. Strana 2136 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2136 f Metformini hydrochloridum Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku (a). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Nastnkne se 20 fA porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem odpovídajícím melaminu a pikem odpovídajícím metforminiumchloridu není menší než 10. Nastříkne se odděleně 20 ul zkoušeného roztoku, 20 ul porovnávacího roztoku (a) a 20 |al porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2násobku retenčního času metforminiumchloridu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího kyanoguanidinu není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,02 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího kyanoguanidinu, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jUgPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 5 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Z důvodu předejití přehřátí reakčního prostředí se po celou dobu stanovení důkladně míchá a titrace se zastaví okamžitě po dosažení bodu ekvivalence. 60,0 mg se rozpustí ve 4 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 50 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 8,28 mg C^H^QNj. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Separandum. Nečistoty H2N-C—NH-CN NH A. kyanguanidin, NH, í N ^ N NH H2N N N NH2 H B. l-(4,6-diamino-l,3,5-triazin-2-yl)guanidin, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2137 §§ Methadoni hydrochloridum 2137 NH2 N ^ N H,N N N -CH3 CH, C. N,N-dimethyl-2,4,6-triamino-l,3,5-triazin, NH2 H2N N NH2 D. 2,4,6-triamino-l,3,5-triazin (melamin), H2N-C—NH-C—N—CH, II II H NH NH E. 1-methylbiguanid. §§ Methadoni hydrochloridum Methadoniumchlorid Synonymum. Methadonium chloratum__________ H3C^H /N. J? .0 H3C /'CH—CH2-C—CC __ H3C C2H5 0 Cl e C21H28CINO Mr 345,91 CAS 1095-90-5 Je to (RS)-(4,4-difenyl-3-oxo-6-heptyl)dimethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C21H28C1N0. Strana 2138 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2138 § Methaqualonum___________________________________________________________________________ Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, C a E. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Optická otáčivost (2.2.7) roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, měřená ve 2dm trubici je -0,05 ° až +0,05°. B. Teplota tání (2.2.14). 233 °C až 236 °C. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. methadoniumchloridu. D. 2,0 ml roztoku S se smíchá s 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a 6 ml thiokyanatanu amonného RS. Během několika min se za míchání vytvoří krystalická sraženina, která po vysušení při 100 °C až 105 °C taje (2.2.14) při 143 °C až 148 °C. E. K 1 ml roztoku S se přidá 5 ml vody R a 1 ml amoniaku zředěného RS1. Promíchá se a po 5 min se zfiltruje. Filtrát vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 50,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. 10 ml roztoku S se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 25 ml. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 0,2 ml červeně methylové RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Přidá se 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,5 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem 96%Rna. 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R a lihu 96% R (10 + 30 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká sejodobismutitanem draselným zředěným RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,1 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 5 ml octanu rtuťnatěho RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml violeti krystalové RS jako indikátoru do změny fialově modrého zbarvení roztoku na zelené. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 34,59 mg C21H28C1N0. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2139 ___________________________________________________________________________§ Methaqualonum 2139 Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Omamná látka. § Methaqualonum Methakvalon Synonymum. Methachalonum C16H14N20 H 250,30 CAS 72-44-6 Je to (RS)-2-methyl-3-(2-methylfenyl)-4(3//)-chinazolinon. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C16H14N20. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, mírně rozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěné kyselině sírové. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 114 °C až 117 °C. B. 50,0 mg se rozpustí, je-li třeba zahřátím, v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 300 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 235 nm a 270 nm. Specifická absorbance v maximu při 235 nm je 1270 až 1390 a v maximu při 270 nm je 315 až 345. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. methakvalonu. D. Asi 10 mg se rozpustí ve 2,0 ml lihu 96% R, přidá se 1,0 ml dimethylaminobenzaldehydu RS1 a zahřívá se 5 min na vodní lázni; vzniká červeno-oranžové zabarvení. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HZ 7 (2.2.2, Metoda II). Strana 2140 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2140 § Methaqualonum___________________________________________________________________________ Kysele reagující látky. 0,6 g se protřepává 5 min s 30 ml vody prosté oxidu uhličitého R a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Kyselina 2-aminobenzoová. 1,00 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a lihu 96% R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 50,0 ml (zkoušený roztok). Připraví se porovnávací roztok takto: 40,0 mg kyseliny 2-aminobenzoové R se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a lihu 96% R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 100,0 ml. 0,5 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml (porovnávací roztok). Ke zkoušenému roztoku a porovnávacímu roztoku se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 5 min se chladí ve vodě s ledem. Přidá se 0,1 ml dusitanu sodného RS, znovu se 5 min chladí ve vodě s ledem, přidá se 1,5 ml čerstvě připraveného roztoku kyseliny amidosírové R (10 g/l) a protřepává se, dokud se roztok neodbarví. Potom se přidá 2,5 ml čerstvě připraveného roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (2 g/l) a nechá se stát 2 h 30 min. Hodnotí se zbarvení roztoků postupem uvedeným ve stati (2.2.2, Metoda II). Zkoušený roztok není zabarven intenzivněji než porovnávací roztok (20 Mg/g)- o-Toluidin. 0,50 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10,0 ml (zkoušený roztok). Připraví se porovnávací roztok takto: 50 mg čerstvě předestilovaného o-toluidinu R se rozpustí v 5,0 ml acetonu R a zředí se kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 100,0 ml. 0,1 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 10,0 ml (porovnávací roztok). Ke zkoušenému roztoku a porovnávacímu roztoku se přidá 5 ml vody R a chladí se 5 min ve vodě s ledem. Přidá se 0,1 ml dusitanu sodného RS, znovu se 5 min chladí ve vodě s ledem a přidá se 10 ml čerstvě připraveného roztoku 2-naftolu R (2 g/l) v hydroxidu sodném zředěném RS. Hodnotí se zbarvení roztoků postupem uvedeným ve stati (2.2.2, Metoda II). Zkoušený roztok není zabarven intenzivněji než porovnávací roztok (10 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí ve 30,0 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 25,03 mg C16H14N20. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Psychotropní látka. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2141 Methioninum 2141 Methioninum ***** * * *** Methionin Synonymum. L-Methioninum_______________________________________________________ H I H3C—S—CH2—CH2—C—COOH NH2 C5H11N02S H 149,21 CAS 63-68-3 Je to kyselina (5)-2-amino-4-(methylthio)máselná. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C5HuN02S. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je dobře rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáěivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety methioninu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Asi 0,1 g zkoušené látky a 0,1 g glycinu R se rozpustí ve 4,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS, přidá se 1 ml roztoku nitroprussidu sodného R (25 g/l) a zahřívá se 10 min při 40 °C. Po ochlazení se přidají 2 ml směsi objemových dílů kyseliny fosforečné R a kyseliny chlorovodíkové R (1 + 9); vzniká tmavě červené zbarvení. Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 6,5; měří se roztok S. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +22,5° až +24,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,00 g ve 12 ml kyseliny chlorovodíkové RS a zředěním stejnou kyselinou na 50,0 ml. Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí sejí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na. 50 ml. Strana 2142 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2142 Methioninum Porovnávací roztok (a). 10 mg methioninu CRL se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l) a zředí se stejným roztokem na 50 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg methioninu CRL a 10 mg serinu CRL se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l) a zředí se stejným roztokem na 25 ml. Na vrstvu se oddelene nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 ° C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. Chloridy. K 10 ml roztoku S se přidá 25 ml vody R 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 10 ml dusičnanu stříbrného RS2 a roztok se nechá 5 min stát chráněn před světlem. Opalescence tohoto roztoku není intenzivnější než opalescence porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 10 ml základního roztoku chloridů (5 jug Cl/ml) (200 Mg/g)- Zkumavky se pozorují proti černému pozadí. Sírany (2.4.13). 0,5 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 Mg/g)-Amonium (2.4.1). 0,1 g vyhovuje limitní zkoušce B na amonium (200 Mg/g)- Připraví se porovnávací roztok za použití 0,2 ml základního roztoku amonia (100 jug NH4/ml). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- Připraví se porovnávací roztok za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu Rl. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 Mg/g)- Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,125 g se rozpustí v 5 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 14,92 mg C5HuN02S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2143 Methioninum racemicum 2143 Methioninum racemicum ***** * * Racemický methionin Synonymum. DL-Methioninum______________________________________________________ COOH I H—C—NH2 I CH2 I _ OH2 0OH3 C5H11N02S H 149,21 CAS 59-51-8 Je to kyselina (RS)-2-amino-4-(methylthio)máselná. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C5HuN02S. Vlastnosti Téměř bílý krystalický prášek nebo malé vločky. Je mírně rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných kyselinách a zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Taje při asi 270 °C (okamžitá metoda). Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem DL-methioni-nu CRL. Látky se suší při 105 °C. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. Optická otáčivost (2.2.7) je -0,05° až +0,05°. Měří se roztok připravený rozpuštěním 2,50 g v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředěním stejnou kyselinou na 50,0 ml. D. Asi 0,1 g zkoušené látky a 0,1 g glycinu R se rozpustí ve 4,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS, přidá se 1 ml roztoku nitroprussidu sodného R (25 g/l) a zahřívá se 10 min při 40 °C. Po ochlazení se přidají 2 ml směsi objemových dílů kyseliny fosforečné R a kyseliny chlorovodíkové R (1 + 9); vzniká tmavě červené zbarvení. Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 5,4 až 6,1; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok (a). 0,2 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml. Strana 2144 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2144 f Methotrexatum____________________________________________________________________________ Porovnávcí roztok (a). 20 mg DL-methioninu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 10 ml. Na vrstvu se oddelene nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody Ra 1- butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 10 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a postříká se roztokem ninhydrinu RS. Pak se deska zahřívá 15 min při 100 ° C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Chloridy. 0,25 g se rozpustí v 35 ml vody R přidá se 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 10 ml dusičnanu stříbrného RS2 a roztok se nechá 5 min stát chráněn před světlem. Opalescence tohoto roztoku není intenzivnější než opalescence porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 10 ml základního roztoku chloridů (5 jug Cl/ml) a 25 ml vody R (200 Mg/g)-Zkumavky se pozorují proti černému pozadí. Sírany (2.4.13). 1,0 g se rozpustí ve 20 ml vody destilované R, zahřeje se na 60 °C, ochladí se na 10 °C a zfiltruje se. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 Mg/g)-Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- Připraví se porovnávací roztok za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,140 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml kyseliny octové ledové R a ihned po rozpuštění se titruje kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 14,92 mg C5HuN02S. Uchovávání Chráněn před světlem. f Methotrexatum Methotrexat C20H22N8O5 H 454,44 CAS 59-05-2 Je to kyselina (5)-N-{4-[2,4-diamino-6-pteridinylmethyl)methylamino]benzoyl}-2-aminopentan-diová. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C20H22N8O5. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2145 __________________________________________________________________f f Methylatropini bromidům 2145 Vlastnosti Žlutý nebo oranžový krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v lihu 96%, v etheru a v dichlorethanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích minerálních kyselin a ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů a uhličitanů. Zkoušky totožnosti A. 10 mg se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 100 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS'na 100 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 230 nm až 380 nm. Roztok vykazuje tři absorpční maxima; při 258 nm, 303 nm a 371 nm. Poměr absorbance v maximu při 303 nm k absorbanci v maximu při 371 nm je 2,8 až 3,3. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem methotrexatu CRL. Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). +19° až +24°, počítáno nabezvodou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v roztoku uhličitanu sodného R (14 g/l) a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 12,0 %, stanoví se s 0,250 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 250,0 ml. Porovnávací roztok (a). 25,0 mg methotrexatu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 250,0 ml. Porovnávací roztok (b). 25,0 mg zkoušené látky a 25,0 mg kyseliny listové CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 250,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um) v acetonitrilu R, - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a tlumivého roztoku fosforečnanov é-ho o pH6,0 (1) (8 + 92). Průtoková rychlost je 1,4 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 303 nm, - injektorové smyčky. Nastříkne se šestkrát 20 ul porovnávacího roztoku (b). Nastříkne se jednou 20 ul porovnávacího roztoku (a) a na chromatogramu se porovná umístění píku odpovídajícího methotrexatu s umístěním na chromatogramech porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) rozlišení mezi pikem kyseliny listové a pikem methotrexatu není menší než 5,0 a jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku methotrexatu není větší než 2,0 %. Je-li třeba, upraví se pracovní podmínky tak, aby bylo dosaženo předepsaných kritérií. Nastříkne se odděleně 20 fA zkoušeného roztoku a 20 fA porovnávacího roztoku (a). Strana 2146 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2146 ff Methylatropini bromidům________________________ Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. f f Methylatropini bromidům Methylatropiniumbromid Synonymum. Atropini methobromidum_______ © Br© C18H26BrN03 H 384,31 CAS 2870-71-5 Je to 8-methyl-3a-(RS)-tropoyloxy-la/f,5a//-tropaniumbromid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C18H26BrN03. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Taje při asi 219 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem methylatropi-niumbromidu CRL. C. K 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidají 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS; nevznikne žádná sraženina. CH3 I H,C O O—C—CH—ChfeOH Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2147 __________________________________________________________________f f Methylatropini bromidům 2147 D. K asi 1 mg se přidá 0,2 ml kyseliny dusičné dýmově R a odpaří se na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí ve 2 ml acetonu R a přidá se 0,1 ml roztoku hydroxidu draselného R (30 g/l) v methanolu R; vzniká fialové zbarvení. E. Vyhovuje zkoušce (a) na bromidy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 25 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H9 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 núfenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Přidá se 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok j e červený. Optická otáčivost (2.2.7). -0,25 ° až +0,05 °; měří se roztok v 2dm trubici připravený rozpuštěním 2,50 g ve vodě R a zředěním vodou R na 25,0 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů vody R a methanolu R (1 + 9) na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R, kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R a ethylacetatu Ä(10+15 + 15 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se suší při 100 °C až 105 °C do vymizení pachu rozpouštědel, nechá se ochladit a stříká sejodobismutitanem draselným zředěným RS do objevení skvrn. Žádná skvrna na chromato-gramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Apomethylatropin. 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximech při 252 nm a 257 nm. Poměr absorbance v maximu při 257 nm k absorbanci v maximu při 252 nm není menší než 1,19. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se se zbytkem ze zkoušky Ztráta sušením. Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 50 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 5 ml octanu rtuťnatěho RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 38,43 mg C18H26BrN03. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Venenum. Strana 2148 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2148 ff Methylatropini nitras ff Methylatropini nitras Methylatropiniumnitrat Synonymum. Atropini methonitras_____ H,C o O—C—CH—CH20H © NO- e Ci8H26N206 H 366,41 CAS 52-88-0 Je to 8-methyl-3a-(Ä R, přidá se 0,05 ml červeně fenolové RS a roztok se neutralizuje hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS. Ke zneutralizovanému roztoku se přidá 50,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l KS* a 30 min se zahřívá pod zpětným chladičem na vodní lázni. Po ochlazení se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS. Vypočítá se spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS použitého ke zmýdelnění. Provede se slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 15,21 mg sloučeniny CgHPj. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Methylparabenum ***** * * Methylparaben Synonymum. Methylis parahydroxybenzoas___________________________________________ CK /OCH3 X v OH C8H803 Mr 152,15 CAS 99-76-3 Je to methyl-4-hydroxybenzoat. Obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C8H803. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2157 ___________________________________________________________________________Methylparabenum 2157 Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v methanolu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 125 °C až 128 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem methylparabenu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). D. K asi 10 mg se ve zkumavce přidá 1 ml uhličitanu sodného RS, 30 s se vaří a ochladí se (roztok a). K dalším asi 10 mg se ve zkumavce přidá 1 ml uhličitanu sodného RS; látka se částečně rozpustí (roztok b). K roztokům (a) a (b) se současně přidá 5 ml aminopyrazolonu RS a 1 ml hexakyanoželezitanu draselného RS a promíchá se; roztok (b) je žlutý až oranžově hnědý; roztok (a) je oranžový až červený a jeho zbarvení je zřetelně intenzivnější než zbarvení roztoku (b). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Kysele reagující látky. Ke 2 ml roztoku S se přidají 3 ml lihu 96% R, 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,1 ml zeleně bromkresolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu oktadecylsilanizovaného s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem Rna 100 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg methylparabenu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg ethylparabenu CRL se rozpustí v 1 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se acetonem R na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 2 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R vody R a methanolu R (1 + 30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) nepřevyšuje žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzitou skvrnu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou patrný dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Strana 2158 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2158 ,$ Methylphenobarbitalum Stanovení obsahu 2,000 g se odváží do baňky se zabroušenou zátkou, přidá se 40,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zpětný chladič propláchne 5 ml vody R a promývací tekutina se přidá do baňky. Nadbytek hydroxidu sodného se titruje kyselinou sírovou 0,5 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) do druhé inflexe. Současně se provede slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 152,1 mg CgHgO^ Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Nečistoty A. kyselina 4-hydroxybenzoová, B. ethyl-4-hydroxybenzoat (ethylparaben), C. propyl-4-hydroxybenzoat (propylparaben), D. butyl-4-hydroxybenzoat (butylparaben). § Methylphenobarbitalum Methylfenobarbital C13H14N203 H 246,27 CAS 115-38-8 Je to kyselina (RS)-5-ethyl-l-methyl-5-fenylbarbiturová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 102,0 % sloučeniny C13H14N203. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v etheru, velmi těžce rozpustný v ethanolu. S alkalickými hydroxidy, s uhličitany a s amoniakem tvoří ve vodě rozpustné soli. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2159 ___________________________________________________________________f Methylprednisoloni acetas 2159 A. Stanoví se teplota tání (2.2.14) zkoušené látky. Smíchají se stejné díly zkoušené látky a methyl-fenobarbitalu CRL a stanoví se teplota tání této směsi. Stanovené teploty tání, které jsou asi 178 °C, se od sebe liší nejvýše o 2 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem methylfenobar-bitalu CRL. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok. 0,1 g methylfenobarbitalu CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96%> R a chloroformu R (5 + 15 + 80) po dráze 18 cm. Vrstva se ihned pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. D. K asi 10 mg se přidá 0,2 ml kyseliny sírové R a 0,1 ml kyseliny dusičné R a směs se zahřívá 10 min na vodní lázni. Po ochlazení ve vodě s ledem se přidá 5 ml vody R, 5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a 5 ml acetonu R, protřepe se a nechá se stát; vzniká tmavě červené zbarvení horní vrstvy. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se za mírného zahřátí rozpustí ve směsi 4 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 6 ml vody R. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II). Kysele reagující látky. 1,0 g se vaří 2 min s 50 ml vody R, nechá se ochladit a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 0,15 ml červeně methylové RS; roztok je oranžově žlutý. Ke změně zbarvení roztoku na čistě žluté se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R. Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok. 0,1 gfenobarbitalu CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 100 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí chloroformem R na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 20 fA každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R a chloroformu R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se ihned pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm a potom se postříká zkoumadlem difenylkarbazon-rtuťnatým R. Po vysušení na vzduchu se vrstva postříká čerstvě připraveným hydroxidem draselným v lihu RS zředěným lihem 96% prostým aldehydů R (1 : 5), 5 min se zahřívá při 100 °C až 105 °C a ihned se hodnotí. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku v ultrafialovém světle při 254 nm a po postřiku detekčním činidlem, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Strana 2160 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2160 f Methylprednisoloni acetas Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí v 5 ml pyridinu R, přidá se 0,5 ml thymolftaleinu RS a 10 ml dusičnanu stříbrného v pyridinu RS a titruje se hydroxidem sodným v ethanolu 0,1 mol/l VS do vzniku čistě modrého zbarvení roztoku. Současně se provede slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 24,63 mg C13H14N203. Uchovávání Psychotropní látka. f Methylprednisoloni acetas Methylprednisolonacetat ^24'~'32^-'6 Mr 416,51 CAS 53-36-1 Je to 1 Iß, 17,21-trihydroxy-6a-methyl-l,4-pregnadien-3,20-dion-21-acetat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C24H3206. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v acetonu a v lihu 96 %, těžce rozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem methylpredni-solonacetatu CRL. Pokud se získaná spektra v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v co nejmenším množství acetonu R, odpaří se do sucha a se zbytky se znovu zaznamenají spektra. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2161 ___________________________________________________________________f Methylprednisoloni acetas 2161 Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg methylprednisolonacetatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (b)A0 mgprednisolonacetatu CRL a 10 mg methylprednisolonacetatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů 1-butanolu R, toluenu R a etheru R (5 + 10 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm jsou patrný dvě skvrny, které nemusí být zcela odděleny. C. Provede se tenko vrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě zkoušeného roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormetha-nem R na. 10 ml. Zkoušený roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se převedou do 15ml skleněné zabroušené zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného nasyceného v methanolu RS a ihned se probublá-vá proudem dusíku R po dobu 5 min. Zkumavka se uzavře a zahřívá se ve vodní lázni 1 h při 45 °C za ochrany před světlem a pak se nechá vychladnout. Porovnávací roztok (a). 25 mg methylprednisolonacetatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě porovnávacího roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem Rna. 10 ml. Porovnávací roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se převedou do 15ml skleněné zábrusové zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného nasyceného v methanolu RS a ihned se probublává proudem dusíku R po dobu 5 min. Zkumavka se uzavře a zahřívá se ve vodní lázni 1 h při 45 ° C za ochrany před světlem a ochladí se. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází připravenou smícháním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) a směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramu zkoušených roztoků odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu příslušných porovnávacích roztoků. Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramu zkoušených roztoků se polohou, zbarvením v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) má hod- Strana 2162 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2162 f Methylprednisoloni hydrogenosuccinas________________________________________________________ notu Rp zřetelně nižší než hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a). D. K asi 2 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; během 5 min vznikne intenzivní červené zbarvení. Při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm roztok ěerveno-hnědě fluoreskuje. K roztoku se přidá 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm roztok zelenožlutě fluoreskuje. E. Asi 10 mg vyhovuje zkoušce na acetyl (2.3.1). Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). +97 ° až +105 °, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v 5 ml tetrahydrofuranu R a zředí se vodou R na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 4 mg methylprednisolonacetatu CRL a 4 mg dexamethasonacetatu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografií R (5 fj.ro), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, která se připraví takto: v 1000ml odměrné baňce se smíchá 260 ml tetrahydrofuranu R a 700 ml vody R a nechá se ustát. Potom se doplní vodou R na 1000 ml a opět se promíchá, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Při průtoku mobilní fáze 1 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 45 min. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (b) a citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční easy látek: methylprednisolonacetatu asi 43 min a dexamethasonacetatu asi 57 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími methylprednisolonacetatu a dexamethasonacetatu je nejméně 6,5. V případě potřeby se upraví koncentrace vody R v mobilní fázi. Nastříkne se odděleně 20 fA zkoušeného roztoku a 20 fA porovnávacího roztoku (b). Chromato-gramy se zaznamenávají po dobu odpovídající l,5násobku retenčního ěasu hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědel a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,025násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 243 nm. Vypočítá se obsah C24H3206 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 355. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2163 ________________________________________________________f Methylprednisoloni hydrogenosuccinas 2163 Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. 20(a+ß)-dihydro-methylprednisolon-21 -acetat, B. 6a-methylprednisolon, C. 21-dehydromethylprednisolon, D. 21 -dehydro-17-deoxymethylprednisolon, E. prednisolon-acetat, F. 6a-methyl-l,4-pregnadien-3,l l,20-trion-21-yl-acetat, G. 6a-methylhydroxykortison-acetat, H. llß-hydroxy-6a-methyl-l,4,17(20)-pregnatrien-3-on-21-yl-acetat. f Methylprednisoloni hydrogenosuccinas Methylprednisolonhydrogensukcinat H2C—O—C—Cht—CH2—COOH H ČH3 C26H3408 Mr 474,55 CAS 2921-57-5 Je to 11 ß, 17,21 -trihydroxy-6a-methyl-l ,4-pregnadien-3,20-dion-21 -hydrogenbutandioat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C 26H340& Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v etheru, těžce rozpustný v acetonu a v ethanolu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem methylpredni-solonhydrogensukcinatu CRL. Strana 2164 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2164 f Methylprednisoloni hydrogenosuccinas________________________________________________________ B. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného sihkagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg methylprednisolonhydrogensukcinatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg hydrokortisonhydrogensukcinatu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází, kterou je směs objemových dílů kyseliny mravenčí R, ethanolu R a dichlormethanu R (0,1 + 1 + 15), po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrný dvě skvrny, které však nemusí být zcela rozděleny. C. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného sihkagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí za mírného zahřátí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě zkoušeného roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem Rna 10 ml. Zkoušený roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se převedou do 15ml skleněné zabroušené zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Přidá se 10 ml roztoku hydroxidu draselného R (0,8 g/l) v methanolu R a ihned se probublává intenzivním proudem dusíku R po dobu 5 min. Zkumavka se uzavře a zahřívá se ve vodní lázni 30 min při 45 °C za ochrany před světlem a pak se nechá vychladnout. Porovnávací roztok (a). 25 mg methylprednisolonhydrogensukcinatu CRL se rozpustí za mírného zahřátí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě porovnávacího roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se převedou do 15ml skleněné zabroušené zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Přidá se 10 ml hydroxidu draselného R (0,8 g/l) v methanolu R a ihned se probublává intenzivním proudem dusíku R po dobu 5 min. Zkumavka se uzavře a zahřívá se ve vodní lázni 30 min při 45 °C za ochrany před světlem a ochladí se. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází připravenou smícháním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) a směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramu zkoušených roztoků odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu příslušných porovnávacích roztoků. Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 ° C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramu zkoušených roz- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2165 ______________________________________________________________________f Methylprednisolonum 2165 toků se polohou, zbarvením v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) má hodnotu Rp zřetelně vyšší než hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a). D. K asi 2 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; během 5 min vznikne intenzivní ěervenohnědé zbarvení. K roztoku se přidá 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a tvoří se sraženina. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,100 g se rozpustí v 5 ml hydrogenuhličitanu sodného RS; roztok je ěirý (2.2.1). Specifická optická otáčivost (2.2.7). +87° až +95°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 25,0 mg methylprednisolonhydrogensukcinatu pro zkoušku způsobilosti CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatogrqfii R (5 fj.rn), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku kyseliny octové ledové R 3% (V/V) (33 + 67), - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Při průtoku mobilní fáze 1 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 30 min. Nastříkne se 20 //l porovnávacího roztoku (b) a citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční easy látek: methylprednisolonhydrogensukcinatu asi 22 min a methylhydro-kortison-21-hydrogensukcinatu (nečistoty, k jejíž eluci dochází těsně po hlavní složce a vytvářející na hlavním píku prodlevu) asi 24 min. Změří se výška (A) píku methylhydrokortison--21-hydrogensukcinatu nad základní linií a výška (B) nad základní linií nejnižšího bodu křivky oddělujícího tento pík od píku methylprednisolonhydrogensukcinatu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže hodnota A je větší než čtyřnásobek hodnoty B. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi. Nastříkne se odděleně 20 fA zkoušeného roztoku a 20 fA porovnávacího roztoku (b) a chromato-gramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního ěasu hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědla a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Strana 2166 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2166 f Methylprednisolonum Stanovení obsahu 50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 243 nm. Vypočítá se obsah C26H3408 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 320. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. methylprednisolon, B. methylprednisolon-17-hydrogensukcinat, C. methylprednisolonacetat, D. methylhydrokortison-21 -hydrogensukcinat. f Methylprednisolonum Methylprednisolon ^22'~'30^-'5 --OH Mr 374,48 CAS 83-43-2 Je to llß,17,21-trihydroxy-6a-methyl-l,4-pregnadien-3,20-dion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C22H30O5. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v acetonu a v dichlormethanu. Vykazuje polymorfismus. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: C a D, viz Obecné zásady (1.2). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2167 ______________________________________________________________________f Methylprednisolonum 2167 A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem methylpredni-solonu CRL. Pokud se získaná spektra v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v co nejmenším množství acetonu R, odpaří se na vodní lázni do sucha a se zbytky se znovu zaznamenají spektra. B. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg methylprednisolonu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Porovnávací roztok (b).\Q mg hydrokortisonu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází, kterou je směs objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) smíchaná se směsí objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77), po dráze 15 cm. Provede se druhé vyvíjení směsí objemových dílů 1 -butanolu R nasyceného vodou R, toluenu R a etheru R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrný dvě zřetelně oddělené skvrny. C. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě zkoušeného roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormetha-nem R na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 0,4 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se převede do skleněné zabroušené zkumavky 100 mm dlouhé a o průměru 20 mm se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Rozpouštědlo se pod proudem dusíku R odpaří za opatrného zahřívání. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R15% (V/V) a 50 mg bismutičnanu sodného R Zkumavka se uzavře a suspenze se mechanicky třepe 1 h za ochrany před světlem. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V), směs se zfiltruje do 50ml dělicí nálevky a filtr se promyje dvakrát 5 ml vody R Čirý filtrát se protřepe s 10 ml dichlormethanu R Organická vrstva se promyje 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, dvakrát 5 ml vody R a vysuší se nad síranem sodným bezvodým R. Porovnávací roztok (a). 25 mg methylprednisolonu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě porovnávacího roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem Rna. 10 ml. Porovnávací roztok (b). 0,4 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se převede do skleněné zabroušené zkumavky 100 mm dlouhé a o průměru 20 mm se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Rozpouštědlo se pod proudem dusíku R odpaří za Strana 2168 Sbírka zákonu č. 1/1998 Částka 1 2168 f Methylprednisolonum______________________________________________________________________ opatrného zahřívání. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V) a 50 mg bismutičnanu sodného R Zkumavka se uzavře a suspenze se mechanicky třepe 1 h za ochrany před světlem. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V), směs se zfiltruje do 50ml dělicí nálevky a filtr se promyje dvakrát 5 ml vody R Čirý filtrát se protřepe s 10 ml dichlormethanu R Organická vrstva se promyje 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, dvakrát 5 ml vody R a vysuší se nad síranem sodným bezvodým R Na vrstvu se odděleně nanese 5 fA zkoušeného roztoku (a), 5 fA porovnávacího roztoku (a), 10 fA zkoušeného roztoku (b) a 10 fA porovnávacího roztoku (b) nanesených ve dvou dávkách, aby se získaly malé skvrny, a vyvíjí se směsí objemových dílů butanolu R nasyceného vodou R, toluenu R a etheru R (5 + 10 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušených roztoků odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramů příslušných porovnávacích roztoků. Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 15 min se zahřívá při 120 °C. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušených roztoků se polohou, zbarvením v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramů příslušného porovnávacího roztoku. Hlavní skvrny na chromatogramů zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) mají hodnotu Rv zřetelně vyšší než hlavní skvrny na chromatogramů zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a). D. K asi 2 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; během 5 min vznikne intenzivní červené zbarvení. Při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm roztok hnědavoěerveně fluoreskuje. K roztoku se přidá 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm roztok žlutozeleně fluoreskuje. Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). +79,0° až +86,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a methano- lu R a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 2 mg methylprednisolonu CRL a 2 mg bethamethasonu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází A na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - ocelové nerezové kolony 0,25 m dlouhé a o vnitřním průměru 4,6 mm naplněné silikagelem okta-decylsilanizovaným pro chromatografií R (5 fj.rn), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2,5 ml/min s lineárním gradientovým programem za použití následujících podmínek: Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2169 f Methylprednisolonum 2169 Čas (min) Mobilní fáze A % (V/V) Mobilní fáze B % (V/V) Poznámky 0 15 40 41 46 = 0 100 100 0 100 100 0 0 100 0 0 izokraticky počátek lineárního gradientu konec chromatogramu, návrat na 100A počátek ustalování s A konec ustalování, počátek dalšího chromatogramu - mobilní fáze A-v odměrné baňce na 1000 ml se smíchá 250 ml acetonitrilu R se 700 ml vody R, nechá se ustálit, doplní se vodou R na 1000 ml a opět se promíchá, - mobilní fáze B - acetonitril R, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Teplota kolony se udržuje při 45 °C. Kolona se ustaluje s mobilní fází B při průtokové rychlosti 2,5 ml/min po dobu nejméně 30 min a potom s mobilní fází A po dobu 5 min. Pro následující chro-matogramy se použijí podmínky popsané mezi 40. min až 46. min. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu při nastříknutí 20 fA porovnávacího roztoku (b) činila nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a) a při zaznamenání chromatogramu za výše popsaných podmínek jsou retenční easy látek: methylprednisolonu asi 11,5 min a betamethasonu asi 12,5 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky methylprednisolonu a betamethasonu není menší než 2,2. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi A. Nastříkne se odděleně po 20 [A směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a methanolu R jako slepá zkouška, 20 fA zkoušeného roztoku a 20 fA porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %). K pikům ze slepé zkoušky a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b), se nepřihlíží. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 243 nm. Vypočítá se obsah C22H30O5 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 395. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Strana 2170 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2170 f Methylprednisolonum Nečistoty H" CH3 A. 17a,21-dihydroxy-6a-methyl-l,4-pregnadien-3,l 1,20-trion, hľ CH3 B. 11 ß, 17a,21,21 -tetrahydroxy-6a-methyl-l,4-pregnadien-3,20-dion, H' CH3 C. 1 lß-hydroxy-6a-methyl-l,4-androstadien-3,17-dion, + izomer 20 Z H' CH3 D. (E)- a (Z)-llß,20-dihydroxy-6a-methyl-l,4,17(20)-pregnatrien-3,21-dion. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2171 Methylrosanilinii chloridům 2171 Methylrosanilinii chloridům N Methylrosaniliniumchlorid Synonyma. Methylrosanilinium chloratum, methylvioleť, genciánová violeť (Colour Index: 42 555) H3C /CH3 H,C—N © e CI CAS 548-62-9 Je to převážně N,N,N',N',N",N"-hexamethyl-4-rosaniliniumchlorid (Rl = R2 = CH3; C25H30C1N3; Mr 407,99) s menším množstvím pentamethyl-4-rosaniliniumchloridu (Rl = Ci\ ; R2 = H; C24H28C1N3; M^ 393,96) a tetramethylrosaniliniumchloridu (R1 = R2 = H; C23H26C1N3; M, 379,93). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje nejméně 90,0 %, vyjádřeno jako C25H30C1N3. Vlastnosti Tmavě zelený krystalický prášek kovového lesku. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, mírně rozpustný v glycerolu. Zkoušky totožnosti A. 2,5 mg se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 400 nm až 600 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 590 nm a prodlevu při 552 nm. B. Asi 20 mg se rozpustí ve 20 ml vody R; roztok je tmavě fialový. K roztoku se přidá 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové RS; roztok se zbarví modře. Přidá-li se dalších 5 až 7 kapek kyseliny chlorovodíkové RS, zbarví se roztok zeleně a dalšími 10 ml kyseliny chlorovodíkové RS žlutohnědě. Zřeďuje-li se tento roztok vodou R, mění se jeho zbarvení postupně zase až do fialova. C. Asi 0,1 g se smísí v porcelánovém kelímku s 0,30 g uhličitanu sodného bezvodého R a 0,30 g dusičnanu draselného R Směs se opatrně zahřívá a potom se ještě asi 10 min žíhá. Bezbarvá tavenina se po vychladnutí rozpustí v 5,0 ml kyseliny dusičné zředěné R a tekutina se zfiltruje. K čirému filtrátu se přidá dusičnan stříbrný RS2; vylučuje se bílá klkatá sraženina, snadno rozpustná v amoniaku zředěném RS1, nerozpustná v kyselině dusičné R. Strana 2172 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2172 f Methyltestosteronum Zkoušky na čistotu Těžké kovy (2.4.8). 0,200 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (50 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Látky nerozpustné v lihu. K 0,500 g v baňce se zábrusem se přidá 50 ml lihu 96% R a 15 min se vaří pod zpětným chladičem. Tekutina se ještě za horka zfiltruje předem zváženým filtrem ze slinutého skla (S 4) a baňka i filtr se promývají horkou vodou R tak dlouho, až odtékající filtrát je bezbarvý. Zbytek na filtru sušený 1 h při 105 ° C váží nejvýše 5 mg (1,0 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Asi 0,3000 g vysušené, jemně rozetřené látky ze zkoušky Ztráta sušením se rozpustí v 50 ml acetanhydridu R, přidá se 10 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 40,80 g C25H30C1N3. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. f Methyltestosteronum Methy lte sto steron___________ ^2o'~'30^-'2 Mr 302,46 CAS 58-18-4 Jeto 17ß-hydroxy-17a-methyl-4-androsten-3-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C2oH3002. Vlastnosti Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno roz -pustný v lihu 96% a těžce rozpustný v etheru. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2173 _______________________________________________________________________f Methyltestosteronum 2173 Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 162 °C až 168 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem methyltestosteronu CRL. C. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v denním světle ihned po postříkání vrstvy nasyceným roztokem dichromanu draselného R ve směsi objemových dílů vody R a kyseliny sírové R (30 + 70). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Specifická optická otáčivost (2.2.7). +79° až +85°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v lihu 96% R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silika-gelu s fluorescenčním indikátorem při 254 nm. Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg methyltestosteronu CRL se rozpustí v 1 ml směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9). Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 100 ml. Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 10 ml. Porovnávací roztok (d).\Q mg testosteronu CRL se rozpustí v 0,5 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové bezvodé R, etheru petrolejového R a butylacetatu R (1 + 30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou patrný dvě zřetelně oddělené skvrny. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 0,500 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96%) R na 100,0 ml. Dále se zředí 10,0 ml tohoto roztoku lihem 96%> R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 241 nm. Vypočítá se obsah C2oH3002 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 540. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Strana 2174 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2174 f Methylthioninii chloridům adusum externum f Methylthioninii chloridům ad usum externum Methylthioniniumchlorid k vnějšímu použití Synonyma. Methylthioninium chloratum, methylenová modř______________ H-jC H,C © CI e ■n H,0 C16H18CIN3S. nH20 Mr bezvodého 319,85 CAS 61-73-4 Je to n-hydrát 3,7-bis(dimethylamino)fenothiazin-5-iumchloridu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 95,0 % až 101,0 % sloučeniny C16H18C1N3S. Vlastnosti Tmavě modrý krystalický prášek meďnatého lesku nebo zelené krystaly bronzového lesku. Je dobře rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti A. 10 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 100 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 100 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 240 nm až 800 nm. Roztok vykazuje absorpční maxima při 255 nm až 260 nm, 285 nm až 290 nm, 675 nm až 685 nm a 740 nm až 750 nm. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok. 10 mg methylthioniniumchloridu pro vnější použití CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 2 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R a 1-propanolu R (20 + 80) po dráze 8 cm. Vrstva se usuší na vzduchu chráněna před světlem a pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na obou chromatogramech nad hlavní skvrnou může být přítomna ještě další skvrna. C. Asi 1 mg se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 1 ml kyseliny octové ledové R, 0,1 g zinku práškového R a zahřeje se k varu. Roztok se odbarví. Potom se zfiltruje a filtrát se protřepe. Roztok s e na vzduchu zbarví modře. D. 50 mg se žíhá s 0,5 g uhličitanu sodného bezvodého R, ochladí se, zbytek se rozpustí v 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfiltruje. Filtrát bez dalšího přidání kyseliny dusičné zředěné RS vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2175 ______________________________________________________________f Metoclopramidi hydrochloridum 2175 Zkoušky na čistotu Látky nerozpustné v methanolu. K 1,0 g se přidá 20 ml methanolu Ra5 min se vaří pod zpětným chladičem. Potom se zfiltruje přes předem zvážený filtr ze slinutého skla (40) a filtr se promývá methanolem R, až je filtrát bezbarvý. Potom se filtr vysuší při 100 °C a zváží. Zbytek váží nejvýše 10,0 mg (1,0%). Příbuzná barviva. 50 mg se rozpustí ve 100 ml ethanolu R Roztok je tmavě modrý. K 0,5 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml ethanolu R a 1 ml roztoku hydroxidu sodného R (4 g/l); roztok je modrý. Potom se přidá 0,1 ml citrónové silice R, promíchá se a nechá se stát. Do 5 min vznikne růžové zbarvení. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 ug/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 fig Pb/ml). Železo (2.4.9). K 1,0 g ve varné baňce se přidá 50 ml vody R, 10 ml kyseliny dusičné R a směs se zahřeje k varu a vaří se tak dlouho, až se objem tekutiny zmenší asi na 15 ml. Ochladí se, přidá se 5 ml kyseliny sírové R a opět se zahřeje k varu. Potom se přidává po kapkách kyselina dusičná R až do odbarvení roztoku tak, že se před každým přidáním tekutina ochladí. Opět se zahřeje, až se začnou vyvíjet bílé dýmy. Jestliže tekutina tmavne, opakuje se přidávání kyseliny dusičné R zakončené zahřátím do vývinu bílých dýmů. Bezbarvá tekutina se ochladí, přidá se 10 ml nasyceného roztoku šťavelanu amonného R a zahřívá se k varu, až se zcela přestanou vyvíjet dýmy. Ochladí se a zředí se vodou R na 50 ml. 5 ml takto připraveného roztoku se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje zkoušce na železo (100 ug/g). Zinek. Zbytek získaný ve zkoušce Síranový popel se rozpustí ve 4,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, přidá se 1 ml amoniaku zředěného RS2, zahřeje se k varu a zfiltruje se. Filtrát se zředí vodou R na 10 ml a přidají se 2 ml tlumivého roztoku o pH 3,5 a. potom se ke směsi přidá 0,5 ml zkoumadla thioacetamidového R a protřepe se. Po 5 min neopalizuje roztok silněji než porovnávací suspenze III (2.2.1) (350 ug/g). Ztráta sušením (2.2.32). 8,0 % až 22,0 %; 1,00 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,25 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí zahřátím ve 30 ml vody R, ochladí se, přidá se 50,0 ml dichromanu draselného RS1 a zředí se vodou R na 100,0 ml. Nechá se 10 min stát, potom se zfiltruje a prvních 20 ml filtrátu se odstraní. 50,0 ml filtrátu se převede do baňky se zábrusem, přidá se 50 ml kyseliny sírové zředěné RS, 8,0 mljodidu draselného RS a nechá se stát 5 min chráněn před světlem. Potom se přidá 80 ml vody R a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 2 ml škrobu RS jako indikátoru přidaného před koncem titrace. Provede se slepá zkouška. 1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 10,66 mg C16H18C1N3S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Strana 2176 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2176 f Metoclopramidi hydrochloridum f Metoclopramidi hydrochloridum Metoklopramidiumchlorid Synonymum. Metoclopramidium chloratum___________ CK MH—CH2—CH2—N(C2H5)2 ^C OCH3 © I© -H Clw -H,O C14H23CI2N302 . H20 H 354,28 Mr bezvodého 336,26 CAS 54143-57-6 Je to monohydrát [2-(4-amino-5-chlor-2-methoxybenzoylamino)ethyl]diethylamoniumchloridu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C14H23C12N302. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v dichlormethanu, prakticky nerozpustný v etheru. Taje při asi 183 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,0; měří se roztok S, viz Zkoušky na čistotu. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem metokloprami-diumchloridu CRL. Měří se tablety látek s chloridem draselným R. C. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm před postříkáním dimethylaminobenzaldehydem RS1. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shoduje polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. 1 ml roztoku S se zředí vodou R na 2 ml. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). E. Asi 2 mg se rozpustí ve 2 ml vody R. Roztok vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2177 ________________________________________________________________________f Metoprololi tartras 2177 Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-luHF254R Zkoušený roztok (a). 0,40 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg metoklopramidiumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem Ä na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg 2-diethylaminoethylaminu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R dioxanu R methanolu R a dichlormethanu R (2 + 10+14 + 90) po dráze 12 cm. Nechá se vysušit na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Potom se vrstva postříká dimethylaminobenz-aldehydem RSI a nechá se usušit na vzduchu. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), která nebyla viditelná v ultrafialovém světle při 254 nm, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5%). Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 //g Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 4,5 % až 5,5 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,2500 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Zaznamená se spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l KS* mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 33,63 mg C^^Cl^C^. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Strana 2178 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2178 f Metoprololi tartras f Metoprololi tartras Metoprololiumtartarat Synonymum. Metoprololium tartaricum H—C—OH HO—C—H COO Mr 684,82 CAS 56392-17-7 Je to bis{(Ä Strana 2180 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2180 Metrifonatum______________________________________________________________________________ - mobilní fáze, která je směsí připravenou následujícím způsobem: 3,9 g octanu amonného R se rozpustí v 810 ml vody R, přidají se 2,0 ml triethylaminu R, 10,0 ml kyseliny octové ledové R, 3 ml kyseliny fosforečné R a 190 ml acetonitrilu R a promíchá se. Průtoková rychlost je 1 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 275 nm. Teplota kolony se udržuje na 40 °C. Při průtoku mobilní fáze 1 ml/min se kolona promývá do ustavení rovnováhy po dobu nejméně 20 min. Nastříkne se 10 fA porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 10 fA porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční easy: metoprololu asi 10 min; metoprololu nečistoty D asi 13,5 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je rozlišení mezi píky metoprololu nečistoty D a metoprololu nejméně 4,0. Podle potřeby se upraví obsah acetonitrilu v mobilní fázi. Nastříkne se 10 fA zkoušeného roztoku a 10 fA porovnávacího roztoku (b). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 3násobku retenčního ěasu hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než l,7násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). V případě, že kterýkoliv z těchto požadavků je překročen, a pokud se objeví pík s retenčním časem okolo 5 min (metoprolol nečistota C), připraví se porovnávací roztok (c). Nastříkne se postupně 10 fA zkoušeného roztoku a 10 fA porovnávacího roztoku (c). Na chromatogramu zkoušeného roztoku se dělí plocha píku odpovídajícího hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (metoprolol nečistota C) deseti: tento podíl plochy není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než l,7násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům kyseliny vinné a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve 20 ml vody R 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h ve vakuu nad chloridem vápenatým bezvodým R. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí v 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 34,24 mg C34H56N2012. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2181 Metrifonatum 2181 Nečistoty Pro kapalinovou chromatografii: A. 1 -(ethylamino)-3 - [4-(2-methoxyethyl)fenoxy] -2-propanol, B. 4-(2-methoxyethyl)fenol, C. 4-(2-hydroxy-3-isopropylaminopropoxy)benzaldehyd, D. 3-[4-(2-methoxyethyl)fenoxy]-1,2-propandiol, E. 1 -isopropylamino-3 - [2-(2-methoxy ethyl) fenoxy] -2-propanol, F. 1-isopropylamino-3-fenoxy-2-propanol, G. 4-(2-hydroxyethyl)fenol, H. l-isopropylamino-3-[4-(2-hydroxyethyl)fenoxy]-2-propanol, I. 1 -isopropylamino-3 -(4-vinylfenoxy)-2-propanol, J. 3- {2-hydroxy-3-[4-(2-methoxyethyl)fenoxy]propoxy} -1 -isopropylamino-2-propanol, K. (E)- a (Z)-l-isopropylamino-3-[4-(2-methoxyvinyl)fenoxy]-2-propanol, Pro tenkovrstvou chromatografii: L. l,l'-oxybis[(3-isopropylamino)-2-propanol], M. l,3-di-isopropylamino-2-propanol, N. 3 -isopropylamino-1,2-propandiol, O. isopropylamino-l,l'-bis-{3-[4-(2-methoxyethyl)fenoxy]}-2-propanol. Metrifonatum ***** ut.f t 1998 ****** Metriíonat /° CI3C. p—OCH, u--\^^ \ a enantiomer / OCH3 HO C4H8CI304P Mr 251,44 CAS 52-68-6 Je to (RS)-dimethyl-(l-hydroxy-2,2,2-trichlorethyl)fosfonat. Počítáno nabezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 100,5 % sloučeniny C4H8C1304P. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v dichlormethanu, snadno rozpustný v acetonu a v lihu 96%. Taje při 76 °Caž81 °C. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety metrifonatu CRL. Strana 2182 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2182 Metrifonatum______________________________________________________________________________ B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 10 mg metrifonatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 ul každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R dioxanu R a toluenu R (5 + 25 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem 4-(4-nitrobenzyl)pyridinu R (50 g/l) v acetonu R a suší se 15 min při 120 °C. Před ochlazením se postříká roztokem tetraethylenpent-aminu R (100 g/l) v acetonu R a ihned se pozoruje. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. C. Asi 20 mg se rozpustí v 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS, přidá se 1 ml pyridinu R protřepe se a 2 min se zahřívá na vodní lázni; organická vrstva se zbarví červeně. D. K 0,1 g se přidá 0,5 ml kyseliny dusičné R, 0,5 ml roztoku dusičnanu amonného Rl (500 g/l) a 0,1 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R, zahřívá se 10 min na vodní lázni. Pak se zahřeje k varu a přidá se 1 ml molybdenanu hexaamonného RS; vznikne žluté zbarvení nebo žlutá sraženina. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 5,0 g se rozpustí ve 20 ml methanolu R. Roztok je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda II). Kysele reagující látky. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R, zředí sejí na 50 ml a přidá se 0,1 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýš e 1,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 10,0 mg desmethylmetrifonatu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R a zředí se stejnou směsí na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 5,0 ml. Porovnávací roztok (b). 0,10 g dichlorvosu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R a zředí se stejnou směsí na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (c). Připraví se smícháním stejných objemových dílů zkoušeného roztoku, porovnávacího roztoku (a) a porovnávacího roztoku (b). Porovnávací roztok (d). 4,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R na. 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné vhodným oktadecylsi-lanizovaným silikagelem (10 um), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min a následujícím složením: - mobilní fáze A - roztok dihydrogenfosforečnanu draselného R (1,36 g/l) upraveného na hodnotu pH 2,9 kyselinou fosforečnou R, - mobilní fáze B - acetonitril R Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2183 Metrifonatum 2183 Gradientovy program: Čas (min) Mobilní fáze A % (V/V) Mobilní fáze B % (V/V) 0-5 5-25 25 - konec 90 90-85 85-45 10 10- 15 15 -55 - spektrofotometrického detektoru, 210 nm, - elektronického integrátoru. Kolona se promývá do ustavení rovnováhy po dobu 5 min stejnou směsí mobilních fází, jaká byla použita pro prvních 5 min v gradientovém programu, teplota kolony se udržuje na 40 °C. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou píky eluovány v následujícím pořadí: desmethylmetrifonat, metrifonat a dichlorvos. Nastříkne se 10 fA porovnávacího roztoku (d) a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramů byla asi 50 % až 70 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 50 ul porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže je rozlišení mezi pikem desmethylmetrifonatu a pikem metrifonatu nejméně 3,0 a rozlišení mezi pikem metrifonatu a pikem dichlorvosu je nejméně 4,5. Nastříkne se 50 fA zkoušeného roztoku, 50 ul porovnávacího roztoku (a) a 50 fA porovnávacího roztoku (b). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající 3násobku retenčního času metrifonatu. Na chromatogramů zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího desmethylmetrifonatu není větší než plocha hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); plocha píku odpovídajícího dichlorvosu není větší než plocha hlavního píku na chro -matogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %); plocha píku, kromě hlavního píku, píku desmethylmetrifonatu a dichlorvosu, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); součet ploch všech těchto píku není větší než 2násobek plochy hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (a) (1 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,1 násobek plochy hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (d). Chloridy. Nejvýše 500 Mg/g; 5,00 g se rozpustí v 30 ml lihu 96% R a přidá se směs obsahující 15 ml kyseliny dusičné R a 100 ml vody R Titruje se dusičnanem stříbrným 0,01 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) (použije se stříbrná elektroda). 1 ml dusičnanu stříbrného 0,01 mol/l VS odpovídá 0,3546 mg Cl. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve 20 ml vody R 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,3 %; stanoví se s 3,000 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí v 30 ml lihu 96% R a přidá se 10 ml ethanolaminu R. Ochlazuje se přidáváním chlazené směsi obsahující 15 ml kyseliny dusičné R a 100 ml vody R; teplota směsi se udržuje na 20 °C až 22 °C. Při udržování této teploty se titruje dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) (použije se stříbrná elektroda). Vypočítá se obsah C4H8C1304P v procentech, vzhledem k obsahu chloridů, za použití vzorce: Strana 2184 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2184 f Metronidazoli benzoas í v v n 1 ^ Mp Mcl j 25,74 . — 10 v nemz znaci: Vp - spotřebu dusičnanu stříbrného ve zkoušce stanovení obsahu v mililitrech, Mp - navážku zkoušené látky ve zkoušce stanovení obsahu v gramech, Vcl - spotřebu dusičnanu stříbrného ve zkoušce na chloridy v mililitrech, MC1 - navážku zkoušené látky ve zkoušce na chloridy v gramech. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 25 °C. Nečistoty CISC, r/' ,0 P,—OH H---V" \ a enantiomer / OCH3 HO A. kyselina (7^)-methyl-(2,2,2-trichlor-l-hydroxyethyl)fosfonová (demethylmetrifonat), ^\ ^P^OCHj CI2C ° XOCH3 B. (2,2-dichlorvinyl)dimethylfosfat (dichlorvos). f Metronidazoli benzoas Metronidazolbenzoat o II H2C—CH2—O—C- 1 02Nk /N\ /CHj N-----N C13H13N304 H 275,26 CAS 13182-89-3 Je to 2-(2-methyl-5-nitro-l//-imidazol-l-yl)ethylbenzoat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuj e 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C13H13N304. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2185 __________________________________________________________________f Mexiletini hydrochloridum 2185 Vlastnosti Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek nebo vločky. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, dobře rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 99 °C až 102 °C. B. 0,100 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml se zředí kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS'na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 350 nm. Roztok vykazuje dvě absorpční maxima; při 232 nm a 275 nm. Specifická absorbance v maximu při 232 nm je 525 až 575. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem metronidazol-benzoatu CRL. D. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). E. K asi 10 mg se přidá asi 10 mg zinku práškového R, 1 ml vody R a 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové R Směs se 5 min zahřívá na vodní lázni a pak se ochladí. Roztok vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 10 ml. Roztok neopali-zuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ3 (2.2.2, Metoda II). Kysele reagující látky. 2,0 g se rozpustí ve směsi 20 ml dimethylformamidu R a 20 ml vody R předem zneutralizované kyselinou chlorovodíkovou 0,02 mol/l VS nebo hydroxidem sodným 0,02 mol/l VS za použití 0,2 ml červeně methylové RS j ako indikátoru. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,25 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu HF254 R Před použitím se deska 1 h zahřívá při 110 °C a nechá se ochladit. Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg metronidazolbenzoatu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí acetonem R na 100 ml. Porovnávací roztok (c). 2 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí acetonem R na 100 ml. Porovnávací roztok (d). 10 mg metronidazolu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok (e). 10 mg 2-methyl-5-nitroimidazolu R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok (j).\0 mg metronidazolu CRL a 10 mg 2-methyl-5-nitroimidazolu R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 50 ml. Strana 2186 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2186 f Mexiletini hydrochloridum Na vrstvu se nanese oddelene po 10 [A každého roztoku a vyvíjí se ethylacetatem R po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající metronidazolu nebo 2-methyl-5-nitroimi-dazolu není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramech porovnávacího roztoku (d) a (e) (0,5 %). Žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících metronidazolu a 2-met-hyl-5-nitroimidazolu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (f) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 80 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,250 g zkoušené látky se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 27,53 mg C13H13N304. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. metronidazol, B. 2-methyl-5-nitroimidazol. f Mexiletini hydrochloridum Mexiletiniumchlorid Synonymum. Mexiletinium chloratum________ o—Cht—CH-CH3 NH3 © ci0 C^H^CINO Mr 215,72 CAS 5370-01-4 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2187 __________________________________________________________________f Mexiletini hydrochloridum 2187 Je to (RS)-l-(2,6-xylyloxy)-2-propylamoniumchlorid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99 % až 101,0 % sloučeniny CUH18C1N0. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v methanolu, mírně rozpustný v dichlormethanu a prakticky nerozpustný v etheru. Vykazuje polymorfismus. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, C a E. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Optická otáčivost (2.2.7). -0,1 ° až +0,1 °; měří se roztok S, viz Zkoušky na čistotu. B. 40,0 mg se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové zředěné RS 0,5 % (V/V) a zředí se jím na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 260 nm. Specifická absorbance v maximu při 260 nm je 10,9 až 12,1. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem mexiletinium-chloridu CRL. Jestliže se spektra získaná měřením látek v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v methanolu R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí methanolem Rna 50 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg mexiletiniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b).\0 mg 2,6-dimethylfenolu R se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 5 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 32% R, methanolu R a dichlormethanu R (1 + 14 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Postříká se ninhydrinem RS a 15 min se zahřívá při 110 °C. Při obou detekcích hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže v ultrafialovém světle při 254 nm na chroma-to-gramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. E. 1,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml. Vzhled roztoku. 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Roztok j e čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,5; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Strana 2188 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2188 f Mexiletini hydrochloridum__________________________________________________________________ Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (a). 20,0 mg 2,6-dimethylfenolu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (c). 10,0 mg 2,6-dimethylfenoxy acetonu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 2,5 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografii R (5 /um), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů vody R a acetonitrilu R (40 + 60) obsahující 6 g/l dihydrogenfosforečnanu draselného R a 2,9 g/l laurylsíranu sodného R. Průtoková rychlost je 1 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 262 nm. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (c). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška dvou hlavních píku na chromatogramu nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním pikem (2,6-dimethylfenoxyaceton) a druhým pikem (mexiletin) je nejméně 2,0. Nastříkne se 20 ul zkoušeného roztoku, 20 ul porovnávacího roztoku (a) a 20 ul porovnávacího roztoku (b). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního ěasu mexiletinu (asi 8 min). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího 2,6-di-methylfenolu není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %); plocha žádného dalšího píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší, než je 0,lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2,0 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí v 50 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a acetan-hydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 21,57 mg CuH18ClNO. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2189 f Metronidazolum 2189 CH3 A. 2,6-dimethylfenol, CH3 B. 2,6-dimethylfenoxyaceton. f Metronidazolum Metronidazol CH2OH I CH2 I 02NL /N\ /CH3 s------N C6H9N303 Mr 171,16 CAS 443-48-1 Je to 2-(2-methyl-5-nitro-l-imidazolyl)ethanol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C6H9N303. Vlastnosti Bílý nebo nažloutlý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, v acetonu, v lihu 96% a v di-chlormethanu, velmi těžce rozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: A, B aD, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 159 °C až 163 °C. Strana 2190 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2190 f Metronidazolum___________________________________________________________________________ B. 40,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 277 nm a minimum při 240 nm. Specifická absorbance v maximuje 365 až 395. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety metronidazolu CRL. D. K asi 10 mg se přidá asi 10 mg zinku práškového R, 1 ml vody R a 0,25 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Směs se 5 min zahřívá ve vodní lázni a pak se ochladí; roztok vyhovuj e zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 20 ml. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ6 (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R. Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 0,3 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem R na 100 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 20 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, lihu 96% R, diethylaminu R a chloroformu R{\ + 10+ 10 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,3 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2,0 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,1500 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 17,12 mg CgH^Oj. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2191 f Mianserini hydrochloridum 2191 f Mianserini hydrochloridum Mianseriniumchlorid © ci e C18H21CIN2 H 300,83 CAS 21535-47-7 Je to (RS)-1,2,3,4,10,14b-hexahydro-2-methyldibenzo[c/|pyrazinium[ 1,2-a]azepin-chlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C 18H2iCTN2- Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo krystaly. Je mírně rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v dichlormethanu a těžce rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 279 nm. Specifická absorbance v maximuje 64 až 72. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem mianseriniumchloridu CRL. Měří se spektra látek s chloridem draselným R ve formě tablet. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v methanolu R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg mianseriniumchloridu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg mianseriniumchloridu CRL a 10 mg cyproheptadiniumchlo-ridu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 5 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 2 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R, etheru R a cyklohexanu R (5 + 20 + 75) po dráze 15 cm. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduj e polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny. D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Strana 2192 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2192 f Miconazoli nitras__________________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,5; měří se roztok pripravený rozpuštěním 0,10 g ve vodě prostě oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 17,5% RS a methanolu R (1 + 4) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů amoniaku 17,5% RS a methanolu R(\ + 4) na 200 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 17,5% RS a methanolu R(\ + 4) na 25 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší v proudu studeného vzduchu a na 20 min se vystaví parám jodu. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacíh o roztoku (b) (0,1 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se 3 h suší nad oxidem fosforečným Ä při 65 °C a při tlaku nepřevyšujícím 700 Pa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 30,08 mg C18H21C1N2. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. l-[(2-hydroxymethyl)fenyl]-4-methyl-2-fenylpiperazin. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2193 f Miconazoli nitras 2193 f Miconazoli nitras Mikonazoliumnitrat Synonymum. Miconazolium nitricum C18H15CI4N304 Mr 479,15 CAS 22832-87-7 Je to (RS)-l-[2-(2,4-dichlorbenzyloxy)-2-(2,4-dichlorfenyl)ethyl]-l/f-imidazoliumnitrat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C18H15CLN304. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v methanolu, těžce rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 178 °C až 184 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem mikonazoUumnitratu CRL. Měří se tablety látek připravených za použití bromidu draselného R. C. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu oktade -cylsilanizovaného. Zkoušený roztok. 30 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 30 mg mikonazoUumnitratu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 30 mg mikonazoUumnitratu CRL a 30 mg ekonazoUumnitratu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 5 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů octanu amonného RS, dioxanu R a methanolu R (20 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu teplého vzduchu, vystaví se parám jodu do vzniku skvrn a pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou, Strana 2194 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2194 f Miconazoli nitras__________________________________________________________________________ barvou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. D. Vyhovuje zkoušce na dusičnany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,1 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda II). Optická otáčivost (2.2.7). -0,10° až +0,10°; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 2,5 mg mikonazoliumnitratu CRL a 2,5 mg ekonazoliummtratu CRL se rozpustí v mobilní fází a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografii R (3 um), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2 ml/min, kterou je roztok 6,0 g octanu amonného Rve směsi 300 ml acetonitrilu R 320 ml methanolu R a 380 ml vody R - spektrofotometrického detektoru, 235 nm. Kolona se ustaluje 30 min promýváním mobilní fází s průtokovou rychlostí 2 ml/min. Nastříkne se 10 ul porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 10 fA porovnávacího roztoku (a). Jestliže jsou chromatogramy zaznamenány za předepsaných podmínek, retenční easy jsou: ekonazoliummtratu asi 10 min, mikonazoliumnitratu asi 20 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem odpovídajícím ekonazoliummtratu a pikem odpovídajícím mikonazoliumnitratu není menší než 10. V případě potřeby se upraví složení mobilní fáze. Nastříkne se 10 fA zkoušeného roztoku a 10 fA porovnávacího roztoku (b). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající l,2násobku retenčního ěasu hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %). Součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího rozto -ku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píku dusičnanového iontu a k žádnému píku, jehož plocha je menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,350 g se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 75 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 47,91 mg C18H15C14N304. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2195 f Miconazoli nitras 2195 Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty n—N O ľ ?H H,C—CH- CI ra A. (RS)-1 -(2,4-dichlorfenyl)-2-(l-imidazolyl)ethanol, n—N O N I H2C—CH—0-CH2 XI XI Cl B. (i^S)-l-[2-(4-chlorbenzyloxy)-2-(2,4-dichlorfenyl)ethyl]imidazol, Cl ci /CH2-NH2 XH I O-CHz" Cl Cl C. (i^S)-2-(2,4-dichlorbenzyloxy)-2-(2,4-dichlorfenyl)ethylamin, // "N // * CL N I H2C—CH—0-CH2 XI Cl Cl D. (ilS)-l-[2-(2,6-dichlorbenzyloxy)-2-(2,4-dichlorfenyl)ethyl]imidazol, Strana 2196 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2196 f Miconazoli nitras Cl E. (RS)-\-(\-karboxylato-1 -methylethyl)-3-[2-(2,4-dichlorbenzyloxy)-2-(2,4-dichlorfenyl)ethyl]- imidazolium, F. (ilS)-l-[2-(3,4-dichlorbenzyloxy)-2-(2,4-dichlorfenyl)ethyl]imidazol, Cl G. (ÄS)-l-[2-(2,5-dichlorbenzyloxy)-2-(2,4-dichlorfenyl)ethyl]imidazol. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2197 _____________________________________________________________________________f Miconazolum 2197 f Miconazolum Mikonazol C18H14CI4N20 H 416,13 CAS 22916-47-8 Je to (i^S)-l-[2-(2,4-dichlorbenzyloxy)-2-(2,4-dichlorfenyl)ethyl]-l/f-imidazol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C18H14C14N20. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v methanolu, dobře rozpustný v lihu 96%. Vykazuje polymorfismus. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 83 °C až 87 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem mikonazolu CRL. Měří se tablety látek připravených za použití bromidu draselného R. C. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu oktade -cylsilanizovaného. Zkoušený roztok. 30 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 30 mg mikonazolu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 30 mg mikonazolu CRL a 30 mg ekonazoliumnitratu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 5 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů octanu amonného RS, dioxanu R a methanolu R (20 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu teplého vzduchu, vystaví se parám jodu do vzniku skvrn a pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou, barvou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Strana 2198 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2198 f Miconazolum_____________________________________________________________________________ D. K 30 mg v porcelánovém kelímku se přidá 0,3 g uhličitanu sodného bezvodého R a zahřívá se 10 min nad otevřeným plamenem. Po ochlazení se zbytek smíchá s 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfiltruje se. K 1 ml filtrátu se přidá 1 ml vody R Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,1 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II). Optická otáčivost (2.2.7). -0,10° až +0,10°; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 2,5 mg mikonazolu CRL a 2,5 mg ekonazoliumnitratu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (3 um), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2 ml/min, kterou je roztok 6,0 g octanu amonného Rve směsi 300 ml acetonitrilu R 320 ml methanolu R a 380 ml vody R - spektrofotometrického detektoru, 235 nm. Kolona se ustaluje 30 min promýváním mobilní fází s průtokovou rychlostí 2 ml/min. Nastříkne se 10 ul porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 10 fA porovnávacího roztoku (a). Jestliže jsou chromatogramy zaznamenány za předepsaných podmínek, retenční časy jsou: ekonazoliumnitratu asi 10 min, mikonazolu asi 20 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem odpovídajícím ekonazoliumnitratu a pikem odpovídajícím mikonazolu není menší než 10. V případě potřeby se upraví složení mobilní fáze. Nastříkne se 10 fA zkoušeného roztoku a 10 fA porovnávacího roztoku (b). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající l,2násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %). Součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píku rozpouštědla a k žádnému píku, jehož plocha je menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h ve vakuu při 60 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a 2-butanonu R (1 + 7) a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,2 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru do změny oranžově žlutého zbarvení na zelené. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 41,61 mg C18H14C14N20. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2199 f Miconazolum 2199 Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. mikonazoliumnitrat, // "N // * CL N OH I I H,C—CH- -Cl B. (RS)-1 -(2,4-dichlorfenyl)-2-(l-imidazolyl)ethanol, // "N // * N I H2C—CH—O-CH2- XI XI Cl C. (ÄS)-l-[2-(4-chlorbenzyloxy)-2-(2,4-dichlorfenyl)ethyl]imidazol, ci ci /CH2-NH2 XH I O-CH2- Cl Cl D. (i^S)-2-(2,4-dichlorbenzyloxy)-2-(2,4-dichlorfenyl)-ethylamin, Strana 2200 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2200 f Miconazolum O Cl. N I H2C—CH—0-CH2 XI Cl Cl E. (ilS)-l-[2-(2,6-dichlorbenzyloxy)-2-(2,4-dichlorfenyl)ethyl]imidazol, CH3 O -c—O" // í ^ Cl. N I H2C—CH—O-CH2 XI -Cl Cl F. (i^S)-l-(l-karboxylato-l-methylethyl)-3-[2-(2,4-dichlorbenzyloxy)-2-(2,4-dichlorfenyl)-ethyl]imidazolium, // "N // * XI N I H2C—CH—O-CH2- XI XI Cl G. (ÄS)-l-[2-(3,4-dichlorbenzyloxy)-2-(2,4-dichlorfenyl)ethyl]imidazol, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2201 § Midazolamum 2201 H. (i^S)-l-[2-(2,5-dichlorbenzyloxy)-2-(2,4-dichlorfenyl)etliyl]imidazol. § Midazolamum Midazolam C18H13CIFN3 MT 325,77 CAS 59467-70-8 Je to 8-chlor-6-(2-fluorfenyl)-l-methyl-4//-imidazo[l,5-a][l,4]benzodiazepin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C18H13C1FN3. Vlastnosti Bílý nebo nažloutlý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu a v lihu 96%, dobře rozpustný v methanolu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 161 °C až 164 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem midazola-mu CRL. Strana 2202 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2202 Millefolii herba_____________________________________________________________________________ C. Chromatogramy získané ve zkoušce Príbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). D. 90 mg se smíchá s 0,30 g uhličitanu sodného bezvodého R a žíhá se v kelímku, dokud se nezíská téměř bílý zbytek (většinou méně než 5 min). Nechá se vychladnout a zbytek se rozpustí v 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS. Roztok se zfiltruje (filtrát se použije také pro zkoušku totožnosti E). 1,0 ml filtrátu se přidá k čerstvě připravené směsi 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS, promíchá se, nechá se 5 min stát a porovná se s barvou kontrolního roztoku připraveného stejným způsobem. Roztok vzorku je žlutý a kontrolní roztok j e červený. E. K 1 ml filtrátu ze zkoušky totožnosti D se přidá 1 ml vody R. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,1 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí sejí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Z6 (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R. Zkoušený roztok (a). 0,2 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí lihem 96% R na 50 ml. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí lihem 96%> R na 10 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96%> R na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 8 mg midazolamu CRL se rozpustí v lihu 96%> R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 8 mg midazolamu CRL a 8 mg chlordiazepoxidu CRL se rozpustí v lihu 96%) R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R, methanolu R a ethylacetatu R (2 + 15 + 20 + 80) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky v platinovém kelímku. Stanovení obsahu 0,120 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R přidá se 20 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) do druhého inflexního bodu. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 16,29 mg C18H13C1FN3. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2203 _____________________________________________________________________________Millefolii herba 2203 Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Psychotropní látka. Nečistoty A. 8-chlor-6-(2-fluorfenyl)-5,6-dihydro-l-methyl-4ií-imidazo[l,5-a][l,4]benzodiazepin, B. 8-chlor-6-(2-fluorfenyl)-l -methyl-6/ŕ -imidazo[ 1,5-a][ 1,4]benzodiazepin, C. kyselina 8-chlor-6-(2-fluorfenyl)-l-methyl-4//-imidazo[l,5-a][l,4]benzodiazepin-3-karboxylová. Millefolii herba Rebříčková nať Synonymum. Herba millefolii Celé nebo řezané usušené kvetoucí vrcholky druhu Achillea millefolium L. Obsahuje nejméně 2 ml silice v kilogramu drogy. Vlastnosti Droga nevýrazného charakteristického pachu. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Listy zelené až šedozelené, na spodní straně slabě pýřité, na svrchní straně pýřité, dvakrát až třikrát peřenoseěné; úkrojky listů ěárkovité. Květenství chocholiěnaté, úbory o průměru 3 mm až 5 mm. Zákrov polokulovitý, víceřadý, listeny střechovitě uspořádány, na okrajích s nahnědlým nebo bílým lemem. Květní lůžko vypuklé, plevkaté; tercové květy oboupohlavné, koruna trubkovitá, pěticípá, nažloutlá nebo na-hnědlá; jazykovité květy samicí, koruna bílá, nažloutlá nebo narůžovělá, podlouhle vejěitě troj-zubá. Stonek pýřitý, zelený, hnědě nebo fialově naběhlý, podélně rýhovaný, až 3 mm silný, uvnitř vyplněn bílou dření. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je zelený až šedozelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky stonků, listů a listenů s dvouřadými, šestibuněěnými až desetibuněěnými žláznatými chlupy a jednořadými, ětyřbuněěnými až šestibuněěnými krycími chlupy s koncovou buňkou ztlustlou, často poněkud zkroucenou, 400 //m až 1000 //m dlouhými; úlomky koruny s buňkami pokožky papilózně vy chlípenými; okrouhlá pylová zrna o průměru 30 //m, se třemi klíěními póry a ostnitou exinou; úlomky stonku s cévami a svazky vláken. C. 2 g práškované drogy (710) se po částech převedou do chromatografické kolony o vnitřním průměru 8 mm až 9 mm a délky 150 mm. Uzavře se chomáčkem vaty, droga se stlačí skleněnou tyčinkou a promyje se 10 ml dichlormethanu K Eluát se odpaří na vodní lázni do sucha a zbytek N Strana 2204 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2204 f Minocyclini hydrochloridum_________________________________________________________________ se rozpustí v 0,5 ml toluenu R Roztok se použije i ke Zkoušce totožnosti D. 2,5 ml dimethylaminobenzaldehydu RS3 se smíchá s 0,1 ml roztoku a zahřívá se 2 min na vodní lázni. Po ochlazení se intenzivně protřepe s 5 ml etheru petrolejového R; spodní vrstva se zbarví modře nebo zelenomodře. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. Použije se roztok ze Zkoušky totožnosti C. Porovnávací roztok. 10 mg cineolu R a 10 mg guajazulenu R se rozpustí ve 20 ml toluenu R. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 20 fA obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je skvrna odpovídající polohou a zbarvením skvrně guajazulenu na chromatogramu porovnávacího roztoku. V poloze vymezené skvrnami guajazulenu a cineolu na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou patrný dvě červenofialové skvrny. Na chromatogramu mohou být patrné i další skvrny. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 % a nejvýše 5 % stonků o průměru větším než 3 mm. Číslo hořkosti. Nejméně 5000. Provádí se srovnáním s chininiumchloridem, jehož číslo hořkosti je 200 000. Číslo hořkosti je definováno jako reciproká hodnota zředění, které chutná ještě hořce. Základní roztok chininiumchloridu. 0,100 g chininiumchloridu R se rozpustí ve 100,0 ml vody R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Zkoušený roztok. 1,00 g práškované drogy (710) se přelije 1000 ml vroucí vody R a za nepřetržitého míchání se zahřívá 30 min na vodní lázni. Po ochlazení se zředí vodou R na 1000 ml. Důkladně se promíchá a pak se zfiltruje, prvních 20 ml filtrátu se odstraní. Připraví se řada porovnávacích roztoků tak, že v první zkumavce je 4,2 ml základního roztoku chininiumchloridu a v každé následující zkumavce se objem tohoto roztoku zvyšuje o 0,2 ml až do konečného objemu 5,8 ml. Objem každé zkumavky se zředí vodou R na 10,0 ml. Určí se roztok nejnižší koncentrace, který chutná ještě hořce. 10,0 ml roztoku nejnižší koncentrace se převaluje v ústech 30 s tak, aby roztok přišel do styku s kořenem jazyka. Jestliže roztok nechutná hořce, vyplivne se a po 1 min se ústa vypláchnou vodou. Po 10 min se zkouší stejným způsobem roztok následující vyšší koncentrace. Korekční faktor k se vypočítá ze vztahu: o5,00 n v němž značí: n - počet ml základního roztoku chininiumchloridu, který chutnal ještě hořce. 10/A: ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku chutná hořce. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 0,500 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 %. Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 1,0 %. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2205 _________________________________________________________________f Minocyclini hydrochloridum 2205 Stanovení obsahu Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). 40,0 g řezané drogy se destiluje 2 h rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min v 1000ml baňce s 500 ml směsi objemových dílů vody R a ethylen-glykolu R (1 + 9); do dělené trubice se přidá 0,2 ml xylenu R. Po 2 h se vypne chlazení a pokračuj e se v destilaci, dokud modře zbarvená silice nedosáhne spodní části chladiče, pak se opět zapne chlazení tak, aby se nezahřívala separaění cast. Destilace se ukončí. 1000ml destilační baňka s e nahradí 250ml baňkou. Destiluje se 15 min směs složená z 50 ml vody R a 0,4 ml xylenu R Po 10 min od ukončení destilace se odečte celkový objem destilátu. Provede se slepé stanovení. Destiluje se 15 min v baňce na 250 ml směs složená z 50 ml vody R a 0,4 ml xylenu R; do dělené trubice se přidá 0,2 ml xylenu R. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem. f Minocyclini hydrochloridum Minocykliniumchlorid © či© C23H28CIN307 H 493,94 CAS 13614-98-7 Je to (45,,4aS',5aÄ,12a5)-4-(l,4,4a,5,5a,6,l l,12a-oktahydro-3,10,12,12a-tetrahydroxy-2-karba-moyl-7-dimethylamino-l,ll-dioxonaftacenyl)dimethylamoniumchlorid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 96,0 % až 102,5 % sloučeniny C23H28C1N307. Vlastnosti Žlutý krystalický hygroskopický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů a uhličitanů. Zkoušky totožnosti A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R Vrstva se stejnoměrně postříká roztokem edetanu disodného R (100 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným koncentrovaným RS na hodnotu 9,0, asi 10 ml na desku rozměrů 100 mm x 200 mm. Vrstva se suší nejméně 1 h ve vodorovné poloze. Před použitím se vrstva 1 h zahřívá v sušárně při 110 ° C. OH O OH O O CH3 H CH3 Strana 2206 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2206 f Minocyclini hydrochloridum_________________________________________________________________ Zkoušený roztok. 5 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 5 mg minocykliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 5 mg minocykliniumchloridu CRL a 5 mg doxycykliniumhyklatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese oddelene po 2 (A každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a dichlormethanu R (6 + 35 + 59) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a velikostí skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. B. K asi 2 mg se přidá 5 ml kyseliny sírové R; vznikne jasně žluté zbarvení. K roztoku se přidá 2,5 ml vody R; zbarvení se změní na bledě žluté. C. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,100 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 10,0 ml. Vzhled roztoku. 1,0 ml roztoku S se zředí vodou R na. 50,0 ml. Roztok je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací roztok Ž4 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,5; měří se roztok S. Světlo absorbující nečistoty. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku S do 1 h po jeho přípravě při 560 nm; absorbance není vyšší než 0,06. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Nastříknou se odděleně porovnávací roztoky (b) a (c). Nastříkne se zkoušený roztok (a) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající nejméně l,5násobku retenčního ěasu hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plocha píku odpovídajícího 4-epimino-cyklinu není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,2 %); plocha žádného píku nacházejícího se mezi pikem rozpouštědla a pikem 4-epiminocyklinu nebo jakéhokoliv píku na sestupné části hlavního píku není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,2 %) a součet ploch takových píku není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %). Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (50 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije 2,5 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 5,0 % až 8,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího sterilizaěního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuj e-li nejvýše 1,25 m.j. endotoxinu v miligramu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2207 _________________________________________________________________f Minocyclini hydrochloridum 2207 Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok (a). 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. Zkoušený roztok (b). 10,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 20,0 ml. Porovnávací roztok (a). 12,5 mg minocykliniumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 2,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (c). 1,2 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (d).\Q mg minocykliniumchloridu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml. 5 ml tohoto roztoku se 60 min zahřívá na vodní lázni a odpaří se do sucha. Zbytek se rozpustí v 25 ml mobilní fáze. Zkouška se provádí za ochrany před přímým světlem. Roztoky se uchovávají při teplotě 2 °C až 8 °C a použijí se do 3 h od přípravy. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 0,20 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 Mm)> - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů roztoku edetanu disodného R (4 g/l), dimethylform-amidu R a roztoku šťavelanu amonného R (28 g/l) (25 + 27 + 50) a jejíž pH bylo upraveno roztokem tetrabutylamoniumhydroxidu R (104 g/l) na hodnotu 7,0. Průtoková rychlost je 1 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 280 nm, - injektorové smyčky, 20 fA. Nastříkne se porovnávací roztok (d). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky není menší než 2. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku minocyklinu nejvýše 1,5 % a jestliže počet teoretických pater vypočítaný z píku minocyklinu je nejméně 15 000 na metr. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (a). Obsah C23H28C1N307 se vypočítá v procentech. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka: - sterilní, - prostá bakteriálních endotoxinů. Strana 2208 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2208 f Minoxidilum______________________________________________________________________________ Nečistoty OH O OH O O I II I OH || || •C—NH2 OH L H H / \ R1 R3 R2 A. R1 = N(CH3)2, R3 = N(CH3)2, R2 = H: (4JR,4a5,5aÄ,12a5)-4,7-bis(dimethylamino)-l,4,4a,5,5a, 6,11,12a-oktahydro-3,10,12,12a-tetrahydroxy-1,11 -dioxonaftacen-2-karboxamid (4-epimino-cyklin), B. R1 = H, R3 = H, R2=N(CH3)2: (45',4a5',5aÄ,12a5)-4-dimethylamino-l,4,4a,5,5a,6,ll,12a-okta-hydro-3,10,12,12a-tetrahydroxy-1,11 -dioxonaftacen-2-karboxamid (sancyklin), C. R1 =NHCH3, R3 = H, R2 = N(CH3)2: (45',4a5,5aÄ,12a5)-4-dimethylamino-l,4,4a,5,5a,6,ll,12a--oktahydro-3,10,12,12a-tetrahydroxy-7 -methylamino-1,11 -dioxonaftacen-2 -karboxamid (7-monodemethylminocyklin). f Minoxidilum Minoxidil C9H15N50 H 209,25 CAS 38304-91-5 Je to 2,4-diamino-6-(l-piperidyl)pyrimidin-3-oxid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny CJ^NjO. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v methano-lu a v propylenglykolu, velmi těžce rozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2209 __________________________________________________________________§§ Morphini hydrochloridum 2209 A. 20,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí sejí na 100,0 ml (roztok a). 2,0 ml roztoku (a) se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml (roztok b) a 2,0 ml roztoku (a) se zředí hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS na 100,0 ml (roztok c). Změří se absorbance (2.2.25) roztoků (b) a (c) při 200 nm až 350 nm. Roztok (b) vykazuje dvě absorpční maxima, při 230 nm a 281 nm. Specifická absorbance v maximu při 230 nm je 1015 až 1120 a v maximu při 281 nm je 1060 až 1170. Roztok (c) vykazuje tři absorpční maxima, při 230 nm, 262 nm a 288 nm. Specifická absorbance v maximu při 230 nm je 1525 až 1685, v maximu při 262 nm je 485 až 535 a v maximu při 288 nm je 555 až 605. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem minoxidi-luCRL. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 10 mg minoxidilu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 2 (A každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (1,5 + 100) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. D. 10 mg se rozpustí v 1 ml methanolu R, přidá se 0,1 ml síranu meďnatého RS; vzniká zelené zbarvení, které se změní po přidání 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS na zelenožluté. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v 12,5 ml methanolu R a zředí se vodou R na 25 ml. Roztok je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Z 6 (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 5 mg deoxyminoxidUu (minoxidil nečistota E) CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20 ml. Ke 2 ml tohoto roztoku se přidají 2 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází na 10 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 3 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um), - mobilní fáze, kterou je roztok připravený následovně: 3,0 g dokusatu sodného R se rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny octové ledové R a 300 ml vody R, pH se upraví kyselinou chloristou R na hodnotu 3,0 a přidá se 700 ml methanolu R. Průtoková rychlost je 1 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 240 nm, - injektorové smyčky, 10 ul Nastříkne se odděleně po 10 ul každého roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2násobku retenčního ěasu hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než l,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) rozlišení mezi píky odpovídajícími minoxidilu a deoxyminoxidUu je nejméně 2,0. Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,1 % plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Strana 2210 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2210 §§ Morphini hydrochloridum__________________________________________________________________ Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- K príprave porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 //g Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 20,93 mg Cc>H15N50. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. 2,4-diamino-6-chlorpyrimidin-3 -oxid, B. 2,4-diamino-6-chlorpyrimidin, C. 3 -(kyanimino)-3 -(1 -piperidyljpropionamid, D. 2,4-diamino-6-{[(4-methylfenyl)sulfonyl]oxy}pyrimidin-3-oxid, E. 2,4-diamino-(l-piperidyl)pyrimidin (deoxyminoxidil). §§ Morphini hydrochloridum Morfiniumchlorid Synonymum. Morphinium chloratum_________ /CH3 VY HO ° H OH C17H20CINO3 . 3H20 H 375,85 CAS 6055-06-7 Mr bezvodého 321,80 Je to trihydrát 4,5a-epoxy-3,6a-dihydroxy-17-methyl-7-morfineniumchloridu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C17H20ClNO3. 1998 tt> ci e 3H,0 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2211 __________________________________________________________________§§ Morphini hydrochloridum 2211 Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé hedvábně lesklé jehlice nebo kubické krystaly; v suché atmosféře zvětrává. Je dobře rozpustný ve vodě a v glycerolu, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti A. 10 mg se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 250 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 285 nm. Specifická absorbance v maximu je asi 41. B. 10 mg se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 265 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 298 nm. Specifická absorbance v maximuje asi 70. C. K asi 1 mg upráškované zkoušené látky se v porcelánové misce přidá 0,5 ml kyseliny sírové R a 0,05 ml formaldehydu R; vzniká ěervenofialové zbarvení, které přechází na fialové. D. Asi 5 mg se rozpustí v 5 ml vody R a přidá se 0,15 ml čerstvě připraveného roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (10 g/l) a 0,05 ml chloridu železitého RSI; ihned vznikne modré zbarvení. E. Asi 5 mg se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 1 ml peroxidu vodíku zředěného RS, 1 ml amoniaku zředěného RSI a 0,05 ml roztoku síranu meďnatého R (40 g/l); vzniká červené zbarvení. F. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). G. Vyhovuje zkoušce na alkaloidy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,50 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 25,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než barevný porovnávací roztok Ž6 nebo HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,05 ml červeně methylové RS. Zbarvení indikátoru se změní přidáním nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS nebo 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l VS. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -110° až -115°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok. 50 mg kodeiniumdihydrogenfosfatu R se rozpustí v 5 ml zkoušeného roztoku. 0,1 ml tohoto roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se čerstvě připravenou směsí objemových dílů toluenu R, lihu R 70% (V/V), acetonu R a amoniaku 26%> R (35 + 35 + 32,5 + 2,5) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší v proudu vzduchu, postříká se jodobismutitanem draselným RS a suší se 15 min v proudu vzduchu. Postříká se peroxidem vodíku zředěným R. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna odpovídající kodeinu intenzivnější než skvrna kodeinu na Strana 2212 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2212 §§ Morphini hydrochloridum__________________________________________________________________ chromatogramu porovnávacího roztoku (1 %) a žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny kodeinu, není intenzivnější než skvrna odpovídající morfinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Mekonat. K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a 0,1 ml chloridu železitého RSI; absorbance (2.2.25) měřená při 480 nm není větší než 0,05 (0,2 %). Jako kontrolní tekutina se použije roztok připravený současně stejným způsobem za použití 10 ml vody R místo roztoku S. Ztráta sušením (2.2.32). 12,0 % až 15,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 130 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se se zbytkem ze zkoušky Ztráta sušením. Stanovení obsahu 0,350 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím, v 30 ml kyseliny octové bezvodé R. Po ochlazení se přidá 6 ml octanu rtuťnatého RS, 0,1 ml violeti krystalové RSJako indikátoru a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 32,18 mg C17H20ClNO3. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Omamná látka. Nečistoty A. kodein, H3C /CH3 OH H O OHHO ° H OH B. 2,2'-bismorfin (pseudomorfin), HOOC. .O. ..COOH o C. kyselina 3-hydroxy-4-oxo-4//-pyran-2,6-dikarboxylová (kyselina mekonová). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2213 f Nadroparinum calcicum 2213 f Nadroparinum calcicum Vápenatá sůl nadroparinu CH2OH R = S03(l/2 Ca), R1 = H nebo S03(l/2 Ca), R2 = H nebo S03(l/2 Ca) nebo CO-CH3. Je to vápenatá sůl nízkomolekulárního heparinu získaného depolymerací heparinu z prasečí střevní sliznice kyselinou dusitou a následnou frakcionací k selektivní eliminaci většiny řetězců s molekulovou hmotností nižší než 2000. Většina složek má na neredukujícím konci řetězce strukturu kyseliny 2-O-sulfo-a-L-idopyranosuronové a na redukujícím konci řetězce strukturu 6-O-sul-fo-2,5-anhydro-D-mannitolu. Vyhovuje článku Heparina massae molecularis minoris s modifikacemi a dodatečnými následujícími požadavky. Průměrná molekulová hmotnost se pohybuje mezi 3600 a 5000 s průměrnou hodnotou 4300. Hmotnostní procento řetězců nižších než 2000 je nejvýše 15 %. Hmotnostní procento řetězců mezi 2000 a 8000 se pohybuje mezi 75 % a 95 % s průměrnou hodnotou 85 %. Hmotnostní procento řetězců mezi 2000 a 4000 se pohybuje mezi 35 % a 55 % s průměrnou hodnotou 45 %. Stupeň sulfatace je asi 2 na disacharidovou jednotku. Počítáno na vysušenou látku, účinnost je 95 m.j. až 130 m.j. účinnosti anti-faktoru X ana miligram. Poměr účinnosti anti-faktoru Xak účinnosti anti-faktoru Ha je 2,5 až 4,0. Zkoušky totožnosti Provede se zkouška totožnosti C uvedená v článku Heparina massae molecularis minoris. Průměrná molekulová hmotnost a hmotnostní procenta řetězců odpovídají hodnotám uvedeným v záhlaví tohoto článku. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v 10 ml vody R. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž5 (2.2.2, Metoda II). Ethanol. Nejvýše 1,0 %; stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28, Metoda II) za použití 2-propanolu jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 1,0 ml 2-propanolu R se zředí vodou R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml. Strana 2214 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2214 f Nadroparinum calcicum____________________________________________________________________ Porovnávací roztok. 1,0 ml ethanolu R se zředí vodou R na 100,0 ml. 0,5 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 20,0 ml. Plnění nádobek. Do čtyř jednotlivých nádobek, které mohou být vzduchotěsně uzavřeny a jsou kompatibilní se vstřikovacím systémem, se odměří: - 1,0 ml vody R (slepá zkouška), - 0,50 ml porovnávacího roztoku a 0,50 ml roztoku vnitřního standardu (porovnávací nádobka), - 10,0 mg zkoušené látky. Přidá se 1,0 ml vody R (zkušební nádobka A), - 10,0 mg zkoušené látky. Přidá se 0,50 ml vody R a 0,50 ml roztoku vnitřního standardu (zkušební nádobka B). Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - niklové kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R (150 um až 180 um), - helia pro chromatografii Rnebo dusíku pro chromatografii Äjako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 150 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru na 250 °C. Každá nádobka se uvede do rovnovážného stavu v head-space systému za 15 min při 90 °C. Doba tlakování před nástřikem j e 1 min. Na chromatogramu roztoku z porovnávací nádobky jsou dva píky, které odpovídají podle pořadí vzrůstajícího retenčního času ethanolu a 2-propanolu (s retenčními časy přibližně 2,5 min a 4 min). Obsah ethanolu ve zkoušené látce se vypočítá za použití hustoty, jejíž hodnota činí 0,792 g/ml při 20 °C. N-NO skupiny. Nejvýše 0,25 |ag/g; stanoví se po rozštěpení N-NO vazby kyselinou bromovodíko-vou v ethylacetatu pod zpětným chladičem a stanovením NO chemiluminiscencí. Popis přístroje, viz obrázek 1 s popisem. Použije se 500ml baňka s kulatým dnem z borokřemičitého skla, na kterou je připojen chladič a která je opatřena: - na jedné straně spojkou torion, kterou může být zaváděn kanylou proud argonu R, - na druhé straně šroubovou spojkou opatřenou ventilem se septem, kterým se vstřikuje porovnávací roztok a zkoušený roztok. Baňka s kulatým dnem je připojena k řadě za sebou spojených tří probublávacích odlučovačů, které jsou připojeny ke dvěma vymrazovacím odlučovačům spojeným otočným uzávěrem s chemi-luminiscenčním detektorem. Vhodnými dobře těsnícími trubičkami je zajištěno spojení. Příprava chemiluminiscenčního detektoru. Chemiluminiscenční detektor se zapne 48 h před použitím a zapne se vakuová pumpa. Vakuum musí být nižší než 0,5 mm rtuti. Jednu hodinu před použitím se otevře kyslíkový ventil pod tlakem 200 kPa a průtokovou rychlostí 9,4 ml/min. Přípravaprobublávacího odlučovače. Do každého probublávacího odlučovače se přenese 30 ml roztoku hydroxidu sodného R (300 g/l) ve vodě R. Příprava vymrazovacího odlučovače: - odlučovač při -120 °C. Kapalný dusík se pomalu přidává do termosky obsahující 250 ml ethanolu R za míchání dřevěným míchadlem, dokud nevznikne pasta. Chladný odlučovač se umístí do připravené termosky, jak je popsáno, - odlučovač při -160 °C. Kapalný dusík se pomalu přidává do termosky obsahující 250 ml 2-methylbutanu R za míchání dřevěným míchadlem, dokud nevznikne pasta. Chladný odlučovač se umístí do připravené termosky, jak je popsáno. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 2215 f Nadroparinum calcicum 2215 I ventil 2 I I měřicí ventil ňh Kly ňh w (tavenina ethanoluN /tavenina isopentanuN -117 °C J V -159 °C J ohřívač počítač iTEAl Z21 Ľ2 VIDE REPONSE //S MODE COMPOUND^ O O POWER VACUUM 4 mm Hg Obr. 1. Přístroj na stanovení N-NO skupin Probublávací odlučovač. Výška 24 cm, vnitřní průměr 2,5 cm, délka vnitřní trubice 23 cm s vnitřním průměrem 0,5 cm. Centrální umístění objímkou Rotulex. Opatřen spojkami torion na přívodu a odvodu. Chemiluminiscenční detektor. Vymrazovací odlučovač. Výška 16,5 cm, vnitřní průměr 4 cm, vnitřní trubice délky 14 cm s vnitřním průměrem 1,3 cm. Opatřen je spojkami torion na přívodu a odvodu. Chladič. Výška 21 cm, vnitřní průměr 3 cm. Spodní spojka rodavis a horní spojka torion. Nádoba, baňka s kulatým dnem z borokřemičitého skla opatřená centrální spojkou rodavis, spojkou torion na levém hrdle a šroubovou spojkou s 15 závity na pravém hrdle. Izotermická nádoba. Vnitřní hloubka 22 cm, vnitřní průměr 8 cm. Septum. Silikonový materiál, průměr 14 mm, tloušťka 3,5 mm. Spojka torion. Materiál na spojování trubic. Polytetrafluoroethylenové hadice, vnitřní průměr 3,2 mm, tloušťka 0,8 mm. Sušení 500ml baňky s kulatým dnem z borokřemičitého skla a chladiče. 50 ml ethylacetatu R se vaří pod zpětným chladičem 1 h pod argonem R bez spojení systému s chemiluminiscenčním detektorem. Zkoušený roztok Zkoušená látka se suší 12 h nad oxidem fosforečným R při 60 °C ve vakuu. 0,10 g upravené zkoušené látky se rozpustí v 1,0 ml formamidu upraveném R. Získaný roztok se třepe 30 min. Strana 2216 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2216 f Nadroparinum calcicum____________________________________________________________________ Porovnávací roztok. 0,1 ml nitrosodipropylaminu RSse zředí ethanolem R na 6,0 ml. 0,1 ml tohoto roztoku se zředí formamidem upraveným R na 1,0 ml. (Tento roztok odpovídá 0,05 ug N-NO skupin/ml.) 50 ml ethylacetatu upraveného R se přemístí do 500ml baňky s kulatým dnem z borokřemičitého skla opatřené septem. Baňka s kulatým dnem se připojí k chladiči, který byl předtím chlazen 2 h při -15 °C. Připojí se kanyla pro zavádění argonu R a upraví se průtoková rychlost na 0,1 l/min. Zkontroluje se těsnost systému. Jen přípojka k chemiluminisceněnímu detektoru se nechá otevřená pro odstranění přebytečného tlaku. Ethylacetat upravený R se zahřeje k varu. Systém se evakuuje pomalým otáčením ventilu chemiluminiscenčního detektoru. Současně se uzavře přívod chemiluminiscenčního detektoru. Když je systém v rovnováze, vakuum dosahuje 4 mm sloupce rtuti. Signál seřizovače nuly na chemiluminiscenčním detektoru se nastaví na 10 % rozsahu stupnice zapisovače. Skrz septum 500ml baňky s kulatým dnem z borokřemičitého skla se postupně za sebou vstříkne 0,5 ml vody R, 2,0 ml kyseliny bromovodíkové zředěné RS a potom další 2,0 ml kyseliny bromovodíkové zředěné RS pro ubezpečení, že pisátko zapisovače se vrátilo na základní linii mezi každým vstřikem. Vstříkne se 50,0 ul porovnávacího roztoku a po vrácení pisátka zapisovače na základní linii 50,0 ul zkoušeného roztoku. Vypočítá se obsah N-NO skupin zkoušené látky. Volné sírany. Nejvýše 0,5 %; provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) za použití přístroje s vodivostním detektorem. Zkoušený roztok. 30,0 mg zkoušené látky se rozpustí ve vodě Ra zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok. 1,4787 g síranu sodného bezvodého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou destilovanou R na 200,0 ml (5 |ag S04/ml). Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - aniontové dělicí kolony délky 5 cm a vnitřního průměru 4,6 mm, - chemického neutralizačního systému: neutralizační mikromembrána v řadě s mobilní fází pro detekci aniontů, - vymytí roztokem 1,91 g boritanu sodného R v 1000 ml vody R jako mobilní fází po dobu 15 min. 100% výměna hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS během 0,5 min, kterým se vymývá po dobu 10 min. Počáteční podmínky se vrátí během 0,5 min. Průtoková rychlost je 1,0 ml/min, - detektoru s citlivostí 30 |aS. Chemický neutralizační systém se čerpá nepřetržitě v protiproudu s roztokem kyseliny sírové R (2,45 g/l) s průtokovou rychlostí 4 ml/min. Nastříkne se 50 fA každého roztoku. Chromatogram porovnávacího roztoku vykazuje hlavní pík, který odpovídá síranovému iontu (retenční čas asi 7,5 min). V případě nutnosti se složení mobilní fáze upraví pro dosažení předepsaného retenčního času. Vypočítá se obsah síranů zkoušené látky. Uchovávání Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2217 f f Naphazolini hydrochloridum 2217 f Naloxoni hydrochloridum Naloxoniumchlorid H2C=CH-CH2—N I H OH As/\ adztf „o ® cP -2 H,0 C19H22CIN04 . 2H20 H 399,87 Mr bezvodého 363,84 CAS 51481-60-8 Je to dihydrát (5Ä,9Ä,135,,145)-17-allyl-4,5a-epoxy-3,14-dihydroxy-6-oxo-morpliinaniumclilori-du. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C19H22C1N04. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem naloxonium-chloridu CRL. B. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 25,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10,0 ml roztoku S se přidá 0,05 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení roztoku se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l KS* nebo nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l VS. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -170° až -181 °, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Těsně před použitím se vrstva zahřívá 15 min při 105 °C. Strana 2218 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2218 ff Naphazolini hydrochloridum_______________________________________________________________ Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí ve 2 ml vody R a zředí se methanolem R na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 40 mg naloxoniumchloridu CRL se rozpustí ve 2 ml vody R a zředí se methanolem R na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem Rna 100 ml. Na vrstvu se oddelene nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se chráněna před světlem směsí objemových dílů methanolu R a horní vrstvy směsi 60 ml amoniaku zředěného RS2 a 100 ml 1-butanolu R (5 + 95) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a postříká se čerstvě připraveným roztokem hexakyanoželezitanu draselného R (5 g/l) v chloridu železitém RS1. Pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku nepřevyšuje žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzitou skvrnu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se ke skvrně zůstávající na startu. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 7,5 % až 11,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R, přidá se 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným v ethanolu 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l Pomezi dvěma inflexní-mi body. 1 ml hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 36,38 mg C19H22C1N04. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. f f Naphazolini hydrochloridum Nafazoliniumchlorid ______________ © ci© C14H15CIN2 H 246,74 CAS 550-99-2 Je to 4,5-dihydro-2-(l-naftylmethyl)-2-imidazoliumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C14H15C1N2. Taje při asi 259 °C, za rozkladu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2219 ________________________________________________________________________f f Naphazolini nitras 2219 Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Taje za rozkladu při teplotě asi 259 °C. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 50,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 250,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje čtyři absorpční maxima, při 270 nm, 280 nm, 287 nm a 291 nm. Specifická absorbance v maximu při 270 nm je 230 až 245, v maximu při 280 nm je 265 až 290, v maximu při 287 nm je 190 až 200 a v maximu při 291 nm je 180 až 195. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety nafazoliniumchloridu CRL. C. Asi 0,5 mg se rozpustí v 1 ml methanolu R a přidá se 0,5 ml čerstvě připraveného roztoku nitroprussidu sodného R (50 g/l) a 0,5 ml roztoku hydroxidu sodného R (20 g/l). Nechá se 10 min stát, přidá se 1 ml roztoku hydrogenuhličitanu sodného R (80 g/l); vzniká fialové zabarvení. D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 50,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 20 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně methylové RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,6 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Naftylacetylethylendiamin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy sili-kagelu G R Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí ve 2 ml methanolu R. Porovnávací roztok. 40 mg nafazoliniumchloridu CRL se rozpustí v 1 ml methanolu R (roztok a). Odděleně se rozpustí 2 mg naftylacetylethylendiamoniumchloridu CRL v 10 ml methanolu R (roztok b). 0,5 ml roztoku (a) a 0,5 ml roztoku (b) se smíchají. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (1,5 + 100) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 5 min při 100 °C až 105 °C, postříká se roztokem ninhydrinu R (5 g/l) v methanolu R a zahřívá se 10 min při 100 °C až 105 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku nepřevyšuje žádná skvrna odpovídající naftylacetylethylendiamoniumchloridu intenzitou odpovídající skvrnu na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Strana 2220 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2220 ff Naphazolini nitras________________________________________________________________________ Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí ve směsi 50 ml lihu 96% R a 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l KS* mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 24,67 mg C14H15C1N2. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Venenum. f f Naphazolini nitras Nafazoliniumnitrat Synonymum. Naphazolinium nitricum © NO3O C14H15N303 H 273,29 CAS 5144-52-5 Je to 4,5-dihydro-2-(l-naftylmethyl)-2-imidazoliumnitrat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C14H15N303. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, C a E. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 167 °C až 170 °C. B. 50 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 250,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absor-bance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje čtyři absorpční maxima; při 270 nm, 280 nm, 287 nm a 291 nm. Specifická absorbance v maximu při 270 nm je asi 215, v maximu při 280 nm je asi 250, v maximu při 287 nm je asi 175 a v maximu při 291 nm je asi 170. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2221 ________________________________________________________________________ff Naphazolini nitras 2221 C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem nafazoli-niumnitratu CRL. D. Asi 0,5 mg se rozpustí v 1 ml methanolu R a přidá se 0,5 ml čerstvě připraveného roztoku nitroprussidu sodného R (50 g/l) a 0,5 ml roztoku hydroxidu sodného R (20 g/l). Nechá se 10 min stát, přidá 1 ml roztoku hydrogenuhličitanu sodného R (80 g/l); vzniká fialové zabarvení. E. Asi 10 mg se rozpustí v 5 ml vody R přidá se 0,2 g oxidu horečnatého R a 30 min se mechanicky třepe. Potom se přidá 10 ml chloroformu R a znovu se silně protřepe. Po oddělení vrstev se vodná vrstva zfiltruje a odpaří se do sucha. Zbytek vyhovuje zkoušce na dusičnany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,5 g se rozpustí mírným zahřátím ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 6,5; měří se roztok S. Naftylacetylethylendiamin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy sili-kagelu G R Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí ve 2 ml methanolu R. Porovnávací roztok. 40 mg nafazoliniumnitratu CRL se rozpustí ve 2 ml methanolu R (roztok a). Odděleně se rozpustí 2 mg naftylacetylethylendiamoniumchloridu CRL v 10 ml methanolu R (roztok b). 0,5 ml roztoku (a) a 0,5 ml roztoku (b) se smíchají. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (1,5 + 100) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 5 min při 100 °C až 105 °C, postříká se roztokem ninhydrinu R (5 g/l) v methanolu R a zahřívá se 10 min při 100 °C až 105 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající naftylacetylethylen-diamoniumchloridu nepřevyšuje intenzitou odpovídající skvrnu na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Chloridy (2.4.4). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (330 Mg/g)-Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 27,33 mg C14H15N303. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Venenum. Strana 2222 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2222 Natrii acetas f Naproxenum Naproxen C14H1403 H 230,26 CAS 22204-53-1 Je to kyselina (5)-2-(6-methoxy-2-naftyl)propionová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuj e 98,5 % až 100,5 % sloučeniny C14H1403. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a v methanolu, mírně rozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, B, C a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Teplota tání (2.2.14). 154 °C až 158 °C. C. 40,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem Rna 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje čtyři absorpční maxima, při 262 nm, 271 nm, 316 nm a 331 nm. Specifická absorbance v maximu při 262 nm je 216 až 238, v maximu při 271 nm je 219 až 241, v maximu při 316 nm je 61 až 69 a v maximu při 331 nm je 79 až 87. D. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem napro-xenu CRL. Měří se tablety látek s bromidem draselným R E. 2 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny sírové R; roztok je žlutý. Přidá se 50 mg chloralhydrátu R a třepe se do rozpuštění. Zbarvení roztoku se změní na oranžové a potom na oranžově červené. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,25 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ7 (2.2.2, Metoda II). Specifická optická otáčivost (2.2.7). +63 ° až +68,5 °, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,500 g v chloroformu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R. Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2223 Natrii acetas 2223 Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, tetrahydrofuranu R a toluenu R (3 + 9 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se 3 h suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí ve směsi 25 ml vody R a 75 ml methanolu R, přidá se 1 mlfenolftaleinu RS jako indikátoru a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 23,03 mg C14H1403. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Natrii acetas ***** * * * * Octan sodný *** C2H3Na02. 3H20 Mr 136,08 CAS 6131 -90-4 Mr bezvodého 82,03 Je to trihydrát octanu sodného. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C2H3Na02. Vlastnosti Bezbarvé krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (b) na octany (2.3.1). B. 1 ml roztoku S vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se na 100 ml stejným rozpouštědlem. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Strana 2224 Sbírka zákonu č. 1/1998 Částka 1 2224 Natrii alginas______________________________________________________________________________ Hodnota pH (2.2.3). 7,5 až 9,0; měří se roztok pripravený zředěním 5 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 10 ml. Redukující látky. 1,0 g se rozpustí ve 100 ml vroucí vody R, přidá se 5 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,5 ml manganistanu draselného 0,002 mol/l VS, promíchá se a opatrně se 5 min vaří; růžové zbarvení úplně nezmizí. Chloridy (2.4.4). 2,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 Mg/g)- Sírany (2.4.13). 7,5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 Mg/g)- Hliník (2.4.17). Pokud j e látka určena k výrobě dialyzaěních roztoků, vyhovuj e následující zkouše e na hliník. 20 g se rozpustí ve 100 ml vody R a upraví se hodnota pH na 6,0 přidáním kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS (asi 10 ml). Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (0,2 Mg/g)- Jako porovnávací roztok se použije směs 2 ml základního roztoku hliníku (2 jug Al/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 98 ml vody R Připraví se kontrolní roztok za použití směsi 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody R. Arsen (2.4.2). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 Mg/g)- Vápník a hořčík. Ke 200 ml vody R se přidá 10 ml tlumivého roztoku s chloridem amonným o pH 10,0, 0,1 g černě eriochromové T s chloridem sodným R, 2,0 ml chloridu zinečnatého 0,05 mol/l VS a po kapkách se přidává edetan disodný 0,02 mol/l VS do změny fialového zbarvení na modré. K tomuto roztoku se přidá 10,0 g zkoušené látky a protřepává se až do rozpuštění. Titruj e se edetanem disodným 0,02 mol/l VS znovu do modrého zbarvení. Ke změně zbarvení se spotřebuj e nejvýše 0,65 ml edetanu disodného 0,02 mol/l VS (50 Mg/g> počítáno jako Ca). Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 Mg/g)-Ztráta sušením (2.2.32). 39,0 % až 40,5 %; 1,000 g se vloží do neohřáté sušárny a potom se suší při 130 °C. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 5 ml acetanhydridu R, zamíchá se a nechá 30 min stát. Titruj e se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,3 ml naftolbenzeinu RS]ako indikátoru až do zeleného zbarvení. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 8,20 mg C2H3Na02. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka vhodná pro výrobu dialyzaěních roztoků. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2225 Natrii alginas 2225 Natrii alginas ***** Sodná sůl kyseliny alginové *** CAS 9005-38-3 Je to převážně sodná sůl kyseliny alginové, která je směsí polyuronových kyselin (CfiH0^)n tvořených zbytky kyseliny D-mannuronové a kyseliny L-guluronové. Látka se získává především z řas rodu Phaeophyceae. Vlastnosti Bílý nebo světle žlutohnědý prášek. Je pomalu rozpustná ve vodě za tvorby viskózního koloidního roztoku, prakticky nerozpustná v lihu 96% a v etheru. Zkoušky totožnosti A. 0,2 g se rozpustí protřepáváním ve 20 ml vody R. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml chloridu vápenatého RS; vznikne objemná rosolovitá hmota. B. K 10 ml roztoku ze zkoušky A se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS; vznikne rosolovitá hmota. C. K 5 mg se přidá 5 ml vody fi, 1 ml čerstvě připraveného roztoku 1,3-dihydroxynaftalenu R (10 g/l) v lihu 96% R a 5 ml kyseliny chlorovodíkové R. Roztok se 3 min vaří, ochladí se, přidá se 5 ml vody R a protřepe se s 15 ml diisopropyletheru R. Současně se provede slepá zkouška. Horní vrstva je intenzivněji modročervené zbarvená než vrstva získaná při slepé zkoušce. D. Vyhovuje zkoušce Síranový popel, viz Zkoušky na čistotu. Zbytek z této zkoušky se rozpustí ve 2 ml vody R; roztok vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,10 g se za stálého míchání rozpustí ve voděR, zředí sejí na 30 ml a nechá se 1 h stát. Vzhled roztoku. 1 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji, než je intenzita 6 porovnávacího roztoku nejpodobnější barvy (2.2.2, Metoda II). Chloridy. Nejvýše 1,0 %. Ke 2,50 g se přidá 50 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 1 h se protřepává a zředí se kyselinou dusičnou zředěnou RS na 100,0 ml. Zfiltruje se a k 50,0 ml filtrátu se přidá 10,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l KS* a 5 ml toluenu R. Přidají se 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátor a titruje se za silného protřepávání ke konci titrace thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS. 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 3,545 mg Cl. Vápník. Nejvýše 1,5 %; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II). Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v 50 ml amoniaku zředěného RS2 zahřátím na vodní lázni. Nechá se zchladnout a zředí se vodou destilovanou R na 100,0 ml (roztok a). 3,0 ml roztoku (a) se zředí vodou destilovanou Rn& 100,0 ml. Strana 2226 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2226 f Natrii amidotrizoas________________________________________________________________________ Porovnávací roztoky. Připraví se tři porovnávací roztoky stejným způsobem jako zkoušený roztok, ale ke 3,0 ml roztoku (a) se přidá 0,75 ml, 1,0 ml a 1,5 ml základního roztoku vápníku (100 Mg Ca/ml) R Nulová poloha přístroje se nastaví za použití směsi objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a vody destilované R (1,5 + 98,5). Měří se absorbance při 422,7 nm za použití vápníkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Těžké kovy. S 1,0 g se smíchá 0,5 g oxidu horečnatého Rl a žíhá se do temně červeného žáru, dokud nevznikne stejnorodá bílá nebo šedavá hmota. Jestliže po 30 min žíhání zůstává směs zbarvená, ochladí se, zamíchá se skleněnou tyčinkou a žíhání se opakuje. Je-li třeba, postup se opakuje. Směs se žíhá asi 1 h při 800 °C. Zbytek se dvakrát vylouží 5 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R Tento roztok se třepe 2 min s 25 ml isobutylmethylketonu R Po oddělení vrstev se spodní vrstva odpaří na vodní lázni do sucha a odparek se rozpustí v 1 ml kyseliny octové R a zředí se vodou R na 20 ml. Je-li třeba, zfiltruje se. Ke 12 ml získaného roztoku se přidají 2 ml tlumivého roztoku o pH3,5 a promíchá se. Přidá se 1,2 ml zkoumadla thioacetamidového R a ihned se promíchá. Za 2 min není případně vzniklé hnědé zbarvení roztoku intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně následujícím způsobem. K 0,5 g oxidu horečnatého Rl se přidají 2 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Vysuší se v sušárně při 100 ° C až 105 °C. Stejným způsobem, jak je předepsáno výše, se vyžíhává, vylouží kyselinou chlorovodíkovou R, vytřepe iso-butylmethylketonem R, oddělí a spodní vrstva se odpaří do sucha. Zbytek se rozpustí v 1 ml kyseliny octové R a zředí se vodou R na 20 ml. K 10 ml tohoto roztoku se přidají 2 ml roztoku získaného se zkoušenou látkou a 2 ml tlumivého roztoku o pH 3,5 a promíchá se. Přidá se 1,2 ml zkoumadla thioacetamidového a ihned se promíchá (20 Mg/g)-Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %; 0,1000 g se 4 h suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). 30,0 % až 36,0 %, počítáno na vysušenou látku. Stanoví se s 0,1000 g zkoušené látky. Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 103živých mikroorganismů vSramul stanoví se plotnovou metodou. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella (2.6.13). Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2227 f Natrii amidotrizoas Sodná sůl kyseliny amidotrizoové f Natrii amidotrizoas 2227 Na© coo HoC—C-HN' e C11H8l3N2Na04 Mr 635,90 CAS 737-31-5 Je to sodná sůl kyseliny 3,5-bis(acetamido)-2,4,6-trijodbenzoové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny CuH8I3N2Na04. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je snadno rozpustná ve vodě, těžce rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v acetonu. Taje při asi 261 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli kyseliny amidotrizoové CRL. Zkouší se látky sušené 3 h při 100 °C až 105 °C. B. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). C. 50 mg se mírně zahřeje v malé porcelánové misce nad otevřeným plamenem; vyvíjejí se fialové páry. D. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 10 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml. Vzhled roztoku. 1 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 7,5 až 9,5; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R Roztoky se připravují za tlumeného světla a při vyvíjení se chromatogramy chrání před světlem. Strana 2228 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2228 Natrii benzoas Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí v roztoku amoniaku R 3% (V/V) v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí 3% (V/V) roztokem amoniaku 17,5% R v methanolu R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí 3% (V/V) roztokem amoniaku 17,5% R v methanolu R na 50 ml. Porovnávací roztok (b).50 mg sodné soli kyseliny amidotrizoové CRL se rozpustí v 3% (V/V) roztoku amoniaku 17,5% R v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 2 (A každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R 2-butanonu R a toluenu R (20 + 25 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se suší do vytékání rozpouštědel a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %). Volné aromatické aminy. Roztoky a zkoumadla se udržují ve vodě s ledem chráněny před světlem. 0,50 g se naváží do odměrné baňky na 50 ml, přidá se 15 ml vody R, protřepe se, přidá se 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a ochladí se ve vodě s ledem. Ke směsi se přidá 5 ml čerstvě připraveného roztoku dusitanu sodného R (5 g/l) a 12 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Opatrně se protřepe a nechá se stát přesně 2 min po přidání kyseliny chlorovodíkové. Potom se přidá 10 ml roztoku amidosíranu amonného R (20 g/l). Nechá se stát 5 min za častého protřepání, pak se přidá 0,15 ml roztoku 1-naftolu R (100 g/l) v lihu 96%> R, protřepe se a nechá se stát dalších 5 min. Potom se přidá 3,5 ml tlumivého roztoku o pH 10,9, promíchá se a zředí se vodou R na 50,0 ml. Absorbance roztoku (2.2.25) při 485 nm měřená do 20 min po přípravě proti kontrolní tekutině připravené současně za stejných podmínek bez zkoušené látky je nejvýše 0,30. Volný jod a jodidy. Nejvýše 50 Mg/g- 1,0 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 10 ml. Po kapkách se přidává kyselina dusičná zředěná RS, dokud vzniká sraženina, a navíc se přidají 3 ml kyseliny dusičné zředěné RS. Směs se zfiltruje, sraženina se promyje 5 ml vody R. Ke spojenému filtrátu s promývací tekutinou se přidá 1 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R, 1 ml dichlormethanu R a protřepe se. Spodní vrstva není intenzivněji zbarvena než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití směsi 5 ml základního roztoku jodu (10 jug l/ml), 3 ml kyseliny dusičně zředěné RS a 15 ml vody R. Těžké kovy (2.4.8). 4 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 //g Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 11,0 %; stanoví se s 0,400 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu K 0,150 g ve varné baňce na 250 ml se přidá 5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, 20 ml vody R, 1 g zinku práškového R a několik varných kuliček. Směs se vaří 30 min pod zpětným chladičem, pak se ochladí a chladič se promyje 20 ml vody R, které se přidají do baňky. Obsah baňky se zfiltruje, filtr se promyje několikrát vodou R Ke spojenému filtrátu s promývací tekutinou se přidá 40 ml kyseliny sírové zředěné RS a ihned se titruje dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) a použití vhodného systému elektrod, např. stříbrná-merkurosulfatová elektroda. 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 21,20 mg CnH^NjNaO,,. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2229 Natrii benzoas 2229 Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem. Separandum. Nečistoty Na © e A. R1 =NH2; R2 = I: natrium-3-acetamido-5-amino-2,4,6-trijodbenzoat, B. R1 = NHCOCH3; R2 = H: natrium-3,5-bis(acetamido)-2,4-dijodbenzoat. Natrii benzoas Benzoan sodný Synonymum. Natrium benzoicum * * Na1 ,© coo e C7H5Na02 H 144,11 CAS 532-32-1 Je to sodná sůl kyseliny benzoové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C7H5Na02. Vlastnosti Bílý krystalický nebo zrnitý prášek nebo vločky. Je slabě hygroskopický, snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 90% (V/V). Zkoušky totožnosti A. Vyhovuje zkouškám (b) a (c) na benzoany (2.3.1). B. Vyhovuje zkoušce na sodík (2.3.1). Strana 2230 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2230 Natrii bromidům Zkoušky na čistotu Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,2 núfenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS nebo 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS. Halogenované sloučeniny. Všechny skleněné nádoby použité v této zkoušce musí být prosty chloridů. Připraví se namočením do roztoku kyseliny dusičné R (500 g/l) přes noc a opláchnutím vodou. Uchovávají se naplněné vodou a doporučuje se, aby tyto nádoby byly používány pouze pro tuto zkoušku. K 20,0 ml roztoku S se přidá 5 ml vody R a zředí se lihem 96% R na 50,0 ml (zkoušený roztok). Stanovení ionizovaného chloru. Do tří odměrných baněk na 25 ml se připraví následující roztoky. Roztok (a). Ke 4,0 ml zkoušeného roztoku se přidají 3 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 3 ml lihu 96% R. Tento roztok se použije k přípravě roztoku A. Roztok (b). Ke 3 ml hydroxidu sodného zředěného RS se přidají 2 ml vody R a 5 ml lihu 96%> R. Tento roztok se použije k přípravě roztoku B. Roztok (c). Ke 4,0 ml základního roztoku chloridu (8 jug Cl/ml) se přidá 6,0 ml vody R. Tento roztok se použije k přípravě roztoku C. Do čtvrté odměrné baňky na 25 ml se převede 10 ml vody K Do každé baňky se přidá 5 ml síranu amonno-železitého RS5, promíchá se a po kapkách za míchání se přidají 2 ml kyseliny dusičné R a 5 ml thiokyanatanu rtuťnatěho RS. Obsah baněk se protřepe, zředí se vodou R na 25,0 ml a nechá se stát 15 min ve vodní lázni při 20 °C. Měří se absorbance (2.2.25) při 460 nm ve 2cm kyvetách roztoku A proti roztoku B jako kontrolní tekutině a absorbance roztoku C proti roztoku připravenému za použití 10 ml vody R (čtvrtá odměrná baňka) jako kontrolní tekutině. Absorbance roztoku A není větší než absorbance roztoku C (200 Mg/g)- Stanovení celkového chloru Roztok (a). K 10,0 ml zkoušeného roztoku se přidá 7,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 0,125 g niklu Raneyova R a zahřívá se 10 min na vodní lázni. Směs se po ochlazení na pokojovou teplotu zfiltruje do odměrné baňky na 25 ml a filtr se promyje třikrát 2 ml lihu 96%) R (může vzniknout jemná sraženina, která po okyselení zmizí). Filtrát a promývací tekutina se zředí vodou R na 25,0 ml. Tento roztok se použije k přípravě roztoku A. Roztok (b). Současně se stejným způsobem připraví roztok, který místo zkoušeného roztoku obsahuje 5 ml lihu 96%> R a 5 ml vody R. Tento roztok se použije k přípravě roztoku B. Roztok (c). K 6,0 ml základního roztoku chloridu (8 jug Cl/ml) se přidají 4,0 ml vody R. Tento roztok se použije k přípravě roztoku C. Do čtyř odměrných baněk na 25 ml se odděleně převede 10 ml roztoku (a), 10 ml roztoku (b), 10 ml roztoku (c) a 10 ml vody R. Do každé baňky se přidá 5 ml síranu amonno-železitého RS5, promíchá se a po kapkách za míchání se přidají 2 ml kyseliny dusičné R a 5 ml thiokyanatanu rtuťnatého RS. Obsah baněk se protřepe, zředí se vodou R na 25,0 ml a nechá se stát 15 min ve vodní lázni při 20 °C. Měří se absorbance (2.2.25) při 460 nm ve 2cm kyvetách roztoku A proti Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2231 Natrii bromidům 2231 roztoku B jako kontrolní tekutině a absorbance roztoku C proti roztoku připravenému za použití 10 ml vody R (čtvrtá odměrná baňka) jako kontrolní tekutině. Absorbance roztoku A není větší než absorbance roztoku C (300 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 1,00 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím na 50 °C, ve 20 ml kyseliny octové bezvodé R, ochladí se, přidá se 0,05 ml naftolbenzeinu RS]ako indikátoru a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do vzniku zeleného zbarvení. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 14,41 mg CyF^NaO^ Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Natrii bromidům ***** * * Bromid sodný Synonymum. Natrium bromatum____________________________________________________ NaBr Mr 102,89 CAS 7647-15-6 Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 100,5 % sloučeniny NaBr. Vlastnosti Bílý zrnitý prášek nebo malé bezbarvé průsvitné nebo neprůhledné krystaly. Je slabě hygroskopický, snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Vyhovuje zkouškám na bromidy (2.3.1). B. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkouškám na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml modři bromthymolo-vé RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l KS*nebo 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Strana 2232 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2232 Natrii bromidům Bromicnany. K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml škrobu RS, 0,1 ml roztoku jodidu draselného R (100 g/l), 0,25 ml kyseliny sírové 0,5 mol/l VS a nechá se 5 min stát chráněn před světlem; nevznikne modré nebo fialové zbarvení. Chloridy. 1,000 g se v kuželové baňce rozpustí ve 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS. Přidá se 5 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R a zahřívá se na vodní lázni do úplného odbarvení roztoku. Stěny baňky se opláchnou malým množstvím vody R a roztok se zahřívá 15 min na vodní lázni. Po ochlazení se roztok zředí vodou R na 50 ml, přidá se 5,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a 1 ml dibutylftalatu R. Protřepe se a titruje thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS za použití 5 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru. Spotřeba dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS je nejvýše 1,7 ml (0,6 %). Tato spotřeba se zaznamená pro Stanovení obsahu. Jodidy. K 5 ml roztoku S se přidá 0,15 ml chloridu železitého RSI, 2 ml chloroformu R, protřepe se a nechají se oddělit vrstvy; chloroformová vrstva je bezbarvá (2.2.2, Metoda I). Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 Mg/g)- Baryum. K 5 ml roztoku S se přidá 5 ml vody destilované R a 1 ml kyseliny sírové zředěné RS. Po 15 min není opalescence tohoto roztoku intenzivnější než opalescence směsi 5 ml roztoku S a 6 ml vody destilované R. Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 Mg/g)- Hořčík a kovy alkalických zemin (2.4.7). 10,0 g vyhovuje limitní zkoušce na hořčík a kovy alkalických zemin. Spotřeba edetanu disodného 0,01 mol/l KS*není vyšší než 5,0 ml (200 Mg/g> počítáno jako Ca). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,0 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 2,000 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 50 ml vody R, 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a 2 m\ dibutylftalatu R. Protřepe se a titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS za použití 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru a za silného protřepávání v blízkosti konečného bodu. Odečte se spotřeba zjištěná ve zkoušce Chloridy. 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l zodpovídá 10,29 mgNaBr. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2233 f Natrii calcii edetas 2233 f Natrii calcii edetas Edetan sodnovápenatý Synonymum. Natrium calcium edeticum C10H12CaN2Na2O8. nH20 Mr bezvodého 374,27 CAS 23411 -34-9 Je to ethylendiamintetraacetatovápenatan disodný. Obsahuje proměnlivé množství krystalické vody. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C 10H12CaN2Na2O8. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru. Zkoušky totožnosti A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety edetanu sodno-vápenatého CRL. B. 2 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 6 ml dusičnanu olovnatého RS, protřepe se a potom se přidají 3 nújodidu draselného RS; nevznikne žlutá sraženina. Roztok se zalkalizuje na papír lakmusový červený R přidáním amoniaku zředěného RS2 a přidají se 3 ml šťavelanu amonného RS; vznikne bílá sraženina. C. 0,5 g se rozpustí v 10 ml vody R, roztok se zalkalizuje na papír lakmusový červený R přidáním amoniaku zředěného RS2 a přidají se 3 ml šťavelanu amonného RS; vznikne nejvýše nepatrná sraženina. D. Žíhá se; zbytek vyhovuje zkouškám na vápník (2.3.1). E. Zbytek získaný ve zkoušce D vyhovuje zkouškám na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 8,0. Měří se následující roztok: 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml. Edetan disodný. 5,0 g se rozpustí v 250 ml vody R přidá se 10 ml tlumivého roztoku s chloridem amonným o pH10,0a asi 50 mg černě eriochromové T s chloridem sodným R Ke změně zbarvení indikátoru na fialové se použije nejvýše 1,5 ml chloridu horečnatého 0,1 mol/l VS (1,0 %). Chloridy (2.4.4). K 20 ml roztoku S se přidá 30 ml kyseliny dusičné zředěné RS, nechá se 30 min stát a zfiltruje se. 2,5 ml filtrátu se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,1 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Strana 2234 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2234 Natrii carbonas decahydricus_________________________________________________________________ Železo (2.4.9). 2,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (80 Mg/g)- Pred přidáním kyseliny thioglykolové R se ke každému roztoku přidá 0,25 g chloridu vápenatého R Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 5,0 % až 13,0 %; stanoví se s 0,100 g zkoušené látky (Metoda B). Stanovení obsahu 0,500 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 300 ml. Přidají se 2 g methenaminu R, 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a titruje se dusičnanem olovnatým 0,1 mol/l VS za použití asi 50 mg oranže xylenolové s dusičnanem draselným R jako indikátoru. 1 ml dusičnanu olovnatého 0,1 mol/l zodpovídá 37,43 mg C10H12CaN2Na2O8. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Separandum. Natrii carbonas ***** * * *** Uhličitan sodný Synonymum. Natrii carbonas anhydricus______________________________________________ Na2C03 Mr 105,99 CAS 497-19-8 Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,5 % až 100,5 % sloučeniny Na2C03. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý slabě zrnitý hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. 1 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml; roztok je silně zásaditý (2.2.4). B. Roztok připravený ve zkoušce A vyhovuje zkoušce na uhličitany (2.3.1). C. Roztok připravený ve zkoušce A vyhovuje zkoušce (a) na na sodík (2.3.1). D. Zkouška Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,0 g se rozpustí po částech ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové R a 25 ml vody destilované R. Roztok se zahřeje k varu a ochladí se. Přidá se tolik hydroxidu sodného zředěného RS, aby měl roztok neutrální reakci, a potom se zředí vodou destilovanou R na 50 ml. Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí v 10 ml vody R. Tento roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než barevný porovnávací roztok Ž6 (2.2.2, Metoda I). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 StoSftáM33235 _________________________________________________________________Natrii carbonas monohydricus 2235 Alkalické hydroxidy a hydrogenuhlicitany. 0,4 g se rozpustí ve 20 ml vody R, přidá se 20 ml chloridu barnatého RS1 a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 mlfenolftaleinu RS; roztok ne-zčervená. Zbytek filtrátu se 2 min vaří; roztok zůstane čirý (2.2.1). Chloridy (2.4.4). 0,4 g se rozpustí ve voděR, přidají se 4 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na. 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (125 Mg/g)-Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (250 Mg/g)-Arsen (2.4.2). 5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (5 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (50 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 //g Pb/ml). Železo (2.4.9). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (50 Mg/g)- Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší při 300 °C. Stanovení obsahu 1,000 g se rozpustí ve 25 ml vody R, přidá se 0,2 ml oranže methylové RS jako indikátoru a titru-je se kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS do změny žlutého zbarvení na červené. 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS odpovídá 52,99 mg Na2C03. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Natrii carbonas decahydricus Dekahydrát uhličitanu sodného Na2C03. 10H2O H 286,14 CAS 6132-02-1 Mr bezvodého 105,99 Obsahuje 36,7 % až 40,0 % sloučeniny Na2C03. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé průsvitné zvětrávající krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. 1 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml; roztok je silně zásaditý (2.2.4). B. Roztok připravený ve zkoušce A vyhovuje zkoušce na uhličitany (2.3.1). C. Roztok připravený ve zkoušce A vyhovuje zkouškám na sodík (2.3.1). * Strana 2236 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2236 Natrii cetylo- et stearylosulfas_________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí po částech ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové R a 25 ml vody destilované R Roztok se zahřeje k varu a ochladí se. Přidá se tolik hydroxidu sodného zředěného RS, aby měl roztok neutrální reakci, a potom se zředí vodou destilovanou R na 50 ml. Vzhled roztoku. 4,0 g se rozpustí v 10 ml vody R. Tento roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda I). Alkalické hydroxidy a hydrogenuhlicitany. 1,0 g se rozpustí ve 20 ml vody R, přidá se 20 ml chloridu barnatého RS1 a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok nezčervená. Zbytek filtrátu se 2 min vaří; roztok zůstane čirý (2.2.1). Chloridy (2.4.4). 1,0 g se rozpustí ve vodě, přidají se 4 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 Mg/g)- Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 Mg/g)-Arsen (2.4.2). 5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 Mg/g)-Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 Mg/g)- Stanovení obsahu 2,000 g se rozpustí ve 25 ml vody R, přidá se 0,2 ml oranže methylové RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS. 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS odpovídá 52,99 mg Na2C03. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Natrii carbonas monohydricus Monohydrát uhličitanu sodného Na2C03. H20 Mr 124,00 CAS 5968-11-6 Mr bezvodého 105,99 Obsahuje 83,0 % až 87,5 % sloučeniny Na2C03. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2237 _________________________________________________________________Natrii cetylo- et stearylosulfas 2237 Zkoušky totožnosti A. 1 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml; roztok je silně zásaditý (2.2.4). B. Roztok připravený ve zkoušce A vyhovuje zkoušce na uhličitany (2.3.1). C. Roztok připravený ve zkoušce A vyhovuje zkouškám na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,0 g se rozpustí po částech ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové R a 25 ml vody destilované R Roztok se zahřeje k varu a ochladí se. Přidá se tolik hydroxidu sodného zředěného RS, aby měl roztok neutrální reakci, a potom se zředí vodou destilovanou R na 50 ml. Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí v 10 ml vody R. Tento roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda I). Alkalické hydroxidy a hydrogenuhlicitany. 0,4 g se rozpustí ve 20 ml vody R, přidá se 20 ml chloridu barnatého RS1 a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok nezčervená. Zbytek filtrátu se 2 min vaří; roztok zůstane čirý (2.2.1). Chloridy (2.4.4). 0,4 g se rozpustí ve voděR, přidají se 4 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (125 Mg/g)-Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (250 Mg/g)-Arsen (2.4.2). 5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (5 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (50 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (50 Mg/g)- Stanovení obsahu 1,000 g se rozpustí ve 25 ml vody R, přidá se 0,2 ml oranže methylové RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS. 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS odpovídá 52,99 mg Na2C03. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Natrii cetylo- et stearylosulfas Cetylstearylsíran sodný______________ CAS 59186-41-3 Je to směs cetylsíranu sodného (C16H33Na04S; M 344,48) a stearylsíranu sodného (C18H37Na04S; M 372,54). Počítáno na bezvodou látku, obsahuje nejméně 90,0 % cetylstearylsíranu sodného a nejméně 40 % cetylsíranu sodného. Strana 2238 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2238 Natrii cetylo- et stearylosulfas_________________________________________________________________ Vlastnosti Bílý nebo světle žlutý amorfní nebo krystalický prášek, rozpuštěním v horké vodě vzniká opalizující roztok. Je prakticky nerozpustný ve studené vodě, částečně rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B, D a F. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2). A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H silanizovoného R. Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí zahřátím na vodní lázni v 10 ml lihu 70% (V/V). Porovnávací roztok. 50 mg cetylstearylsíranu sodného CRL se rozpustí na vodní lázni v 10 ml lihu 70% (V/V). Na vrstvu se nanese odděleně po 2 ul obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, acetonu R a methanolu R (20 + 40 + 40) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (50 g/l) v lihu 96% R a zahřívá se 25 min při 120 °C. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou a zbarvením hlavním skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční časy dvou hlavních píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (c) jsou shodné s retenčními časy dvou hlavních píku na chromatogramu porovnávacího roztoku. C. 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody R a protřepe se; vytvoří se pěna. D. Zkoušená látka barví nesvítivý plamen žlutě. E. K 0,1 ml roztoku připraveného ve zkoušce C se přidá 0,1 ml roztoku modři methylenové R (1 g/l), 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a 2 ml dichlormethanu R a zatřepe se; dichlormethanová vrstva se zbarví intenzivně modře. F. Asi 10 mg se smíchá s 10 ml ethanolu R, za častého protřepávání se zahřeje na vodní lázni k varu, ihned se zfiltruje a odpaří do sucha. Zbytek se rozpustí v 7 ml vody R, přidají se 3 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a roztok se odpaří na poloviční objem. Po vychladnutí se zfiltruje. K filtrátu se přidá 1 ml chloridu barnatého RS1; vznikne bílá krystalická sraženina. Zkoušky na čistotu Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,5 g se zahříváním rozpustí ve směsi 10 ml vody R a 15 ml lihu R 90% (V/V). Přidá se 0,1 mlfenolftaleinu RS1; roztok je bezbarvý. Přidá se 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS; roztok je červený. Chlorid sodný a síran sodný. Nejvýše 8,0 %. Chlorid sodný. 5,00 g se rozpustí v 50 ml vody R, po kapkách se přidává kyselina dusičná zředěná RS do neutrální reakce na papír lakmusový modrý R, přidají se 2 ml chromanu draselného RS a titruje se dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS. 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 5,844 mg NaCl. Síran sodný. 0,500 g se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, ve 20 ml vody R, přidá se 1 ml roztoku dithizonu R (0,5 g/l) v acetonu R. Pokud je roztok červený, přidává se po kapkách kyselina dusičná 1 mol/l VS, dokud se roztok nezbarví modrozeleně. Přidají se 2,0 ml kyseliny dichlorocto Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2239 _________________________________________________________________Natrii cetylo- et stearylosulfas 2239 vé RS a 80 ml acetonu R. Titruje se dusičnanem olovnatým 0,01 mol/l VS do stálého oranžovočerveného zbarvení. 1 ml dusičnanu olovnatého 0,01 mol/l zodpovídá 1,420 mgNa2S04. Volný cetostearylalkohol. Nejvýše 4 %; hodnotí se chromatogram zkoušeného roztoku (a), viz Stanovení obsahu. Obsah volného cetylstearylalkoholu v procentech se vypočítá podle vzorce: 100 . m„ S------------S- , ^Ha(corr) • W v němž značí: 5* - součet ploch píku cetylalkoholu a stearylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), wH - hmotnost přidaného vnitřního standardu ve zkoušeném roztoku (a) v miligramech, "SHa(corr)" korigovaná plocha píku vnitřního standardu chromatogramu zkoušeného roztoku (a), m - hmotnost cetylstearylsíranu sodného použitého při přípravě zkoušeného roztoku (a) v miligramech. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,5 %; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28). Roztok vnitřního standardu. 0,20 g heptadekanolu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 50 ml. Zkoušený roztok (a). 0,300 g se rozpustí v 50 ml ethanolu R, přidají se 2 ml roztoku vnitřního standardu a 48 ml vody R. Čtyřikrát se protřepe 25 ml pentanu R a přidá se chlorid sodný R, pokud je to nezbytné k usnadnění oddělení vrstev. Organické vrstvy se spojí a vodně-lihová vrstva se uschová pro přípravu zkoušených roztoků (c) a (d). Organická vrstva se dvakrát promyje 30 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se. Zkoušený roztok (b). 0,300 g se rozpustí v 50 ml ethanolu R a přidá se 50 ml vody R. Čtyřikrát se protřepe 25 ml pentanu R a přidá se chlorid sodný R, pokud je to nezbytné k usnadnění oddělení vrstev. Spojené organické vrstvy se promyjí dvakrát 30 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se. Zkoušený roztok (c). 25 ml vodně-lihové vrstvy získané při přípravě zkoušeného roztoku (a) se převede do 200ml baňky, ke které lze připojit zpětný chladič. Přidá se 20 ml kyseliny chlorovodíkové R, 10 ml roztoku vnitřního standardu a vaří se 2 h pod zpětným chladičem. Po vychladnutí s e protřepe čtyřikrát 20 núpentanu R. Spojené organické vrstvy se promyjí dvakrát 20 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se. Zkoušený roztok (d). 25 ml vodně-lihové vrstvy získané při přípravě zkoušeného roztoku (a) se převede do 200ml baňky, ke které lze připojit zpětný chladič. Přidá se 20 ml kyseliny chlorovodíkové R, 10 ml ethanolu R a vaří se 2 h pod zpětným chladičem. Po vychladnutí se protřepe čtyřikrát 20 núpentanu R. Spojené organické vrstvy se promyjí dvakrát 20 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se. Porovnávací roztok. 50 mg cetylalkoholu CRL a 50 mg stearylalkoholu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10 ml. Strana 2240 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2240 Natrii chloridům Chromatografický postup se provádí za použití: - kapilární kolony z křemenného skla délky 25 m a vnitřního průměru 0,25 mm naplněné polydi-methylsiloxanem R nebo jinou vhodnou polární fází, - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 1 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru, - dělicího poměru 1 : 100. Teplota kolony při nástřiku je 150 °C, pak se zvyšuje rychlostí 5 °C/min až na 250 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru je 250 °C. Látky se elují v následujícím pořadí: cetylalkohol, heptadekanol (vnitřní standard) a stearylalko-hol. Korekce interference. Odděleně se nastříkne 1 fA zkoušeného roztoku (a) a 1 ul zkoušeného roztoku (b). Pokud na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) je pík při stejném retenčním case jako pík vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), vypočítá se poměr podle vzorce: SC1 r = — , Si v němž značí: Sci - plochu píku cetylalkoholu na chromatogranu zkoušeného roztoku (b), jSj - plochu píku se stejným retenčním časem jako pík vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a). Pokud je r menší než 300, počítá se korigovaná plocha ^u^^íku vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) podle vzorce: °Ha(Corr) ° Ha & ■ &. v nemz znaci: 5"Ha - plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), Sc - plochu píku cetylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a). Odděleně se nastříkne 1 ul zkoušeného roztoku (c) a 1 jal zkoušeného roztoku (d). Provede se korekce interference stejným způsobem jako pro zkoušený roztok (a) a počítá se korigovaná ploch a S Hc(corr) píku vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (c). Odděleně se nastříknou stejné objemy porovnávacího roztoku, zkoušeného roztoku (c) a zkoušeného roztoku (d). Porovnají se retenční easy píku na chromatogramech zkoušených roztoků s retenčními easy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku a stanoví se plochy jednotlivých píku. Vypočítá se obsah cetylsíranu sodného ve zkoušené látce v procentech podle vzorce: (A . 1,421) . m H . 100 ^Hc(Corr) • W v němž značí: A plochu píku cetylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (c), mH - navážku přidaného vnitřního standardu ve zkoušeném roztoku (c) v miligramech, ,SHc(Corr) -korigovanou plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (c), m -navážku zkoušené látky ve zkoušeném roztoku (c) v miligramech. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2241 Natrii chloridům 2241 Obsah stearylsíranu sodného ve zkoušené látce v procentech se vypočítá podle vzorce: (B . 1,377) . m H . 100 ^Hc(Corr) • W v němž značí: B - plochu píku stearylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (c). Obsah cetylstearylsíranu sodného v procentech odpovídá součtu obsahů cetylsíranu sodného a stearylsíranu sodného v procentech. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Natrii chloridům ,***, * * *** Chlorid sodný Synonymum. Natrium chloratum____________________________________________________ NaCI Mr 58,44 CAS 7647-14-5 Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny NaCI. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystalky. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v ethanolu. Zkoušky totožnosti A. Vyhovuje zkouškám na chloridy (2.3.1). B. Vyhovuje zkouškám na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 20,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 20 ml roztoku S se přidá 0,1 ml modře bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l KS*nebo nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Bromidy. K 1,0 ml roztoku S se přidají 4,0 ml vody R, 2,0 ml červeně fenolové RS2, 1,0 ml roztoku chloraminu T R (0,1 g/l) a okamžitě se zamíchá. Přesně za 2 min se přidá 0,15 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l RS, zamíchá se a zředí vodou R na 10,0 ml. Absorbance (2.2.25) roztoku měřená při 590 nm za použití vody R jako kontrolní tekutiny není větší než absorbance Strana 2242 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2242 Natrii citras dihydricus______________________________________________________________________ porovnávacího roztoku pripraveného současně stejným postupem za použití 5,0 ml roztoku bromidu draselného R (3,0 mg/l) (50 Mg/g)- Kyanoželeznatany. 2,0 g se rozpustí v 6 ml vody R, přidá se 0,5 ml směsi připravené za použití 5 ml roztoku síranu amonno-železitého R (10 g/l) v roztoku kyseliny sírové R (2,5 g/l) a 95 ml roztoku síranu železnatého R (10 g/l). Do 10 min nevznikne modré zbarvení. Jodidy. 5 g se po kapkách navlhčí čerstvě připravenou směsí 0,15 ml dusitanu sodného RS, 2 ml kyseliny sírové 0,5 mol/l RS, 25 ml škrobu prostého jodidů RS a 25 ml vody R. Po 5 min stání se pozoruje v denním světle; směs nevykazuje modré zbarvení. Dusitany. K 10 ml roztoku S se přidá 10 ml vody R. Absorbance (2.2.25) roztoku měřená při 354 nm není větší než 0,01. Fosforečnany (2.4.11). 2 ml roztoku S zředěného vodou R na 100 ml vyhovují limitní zkoušce na fosforečnany (25 Mg/g)- Sírany (2.4.13). 7,5 ml roztoku S zředěného vodou destilovanou R na 30 ml vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 Mg/g)- Hliník (2.4.17). Pokud je látka určena k výrobě roztoků pro peritoneální dialýzu, hemodialyzačních roztoků nebo hemofiltračních roztoků, vyhovuje následující zkoušce na hliník. 20,0 g se rozpustí ve 100 ml vody R a přidá se 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (0,2 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije směs 2 ml základního roztoku hliníku (2 jug AI/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 98 ml vody R K přípravě kontrolního roztoku se použije směs 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody R Arsen (2.4.2). 5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (1 Mg/g)-Baryum. K 5 ml roztoku S se přidá 5 ml vody destilované R a 2 ml kyseliny sírové zředěné RS. Tento roztok za 2 h neopalizuje intenzivněji než směs 5 ml roztoku S a 7 ml vody destilované R Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (5 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (2 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije směs 4 ml základního roztoku železa (1 jug Fe/ml) a 6 ml vody R. Hořčík a kovy alkalických zemin (2.4.7). 10,0 g vyhovuje limitní zkoušce na hořčík a kovy alkalických zemin. Spotřeba edetanu disodného 0,01 mol/l VS]q nejvýše 2,5 ml (100 Mg/g> počítáno jako Ca). Draslík. Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků nebo hemodialyzačních roztoků, hemofiltračních roztoků, roztoků pro peritoneální dialýzu, obsahuje nejvýše 500 Mg K/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I). Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztoky. 1,144 g chloridu draselného R předem sušeného 3 h při 100 ° C až 105 °C se rozpustí ve vodě R zředí sejí na 1000,0 ml (600 Mg K/ml) a dále se zředí dle potřeby. Měří se emisní intenzita při 768 nm. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuj e-li nejvýše 5 m.j. endotoxinu v gramu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2243 Natrii citras dihydricus 2243 Stanovení obsahu 1,000 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 50 ml vody R, 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS, 2 ml dibutyl-ftalatu R a protřepe se. Titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS za použití 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru. V blízkosti bodu ekvivalence se intenzivně protřepává. 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 5,844 mg NaCl. Označování V označení na obalu se uvede: - zda je látka vhodná pro výrobu parenterálních přípravků, - zda je látka prostá bakteriálních endotoxinů, - zda je látka vhodná pro výrobu roztoků pro peritoneální dialýzu, hemodialyzačních roztoků nebo hemofiltračních roztoků. Natrii citras dihydricus Dihydrát citronanu sodného Synonyma. Natrii citras, Natrium citricum ,© Cht-—coo 1 30 HO—C—COO 1 •2 H20 1 CHj—COO 7. 2H20 H 294,10 3 Na1 CAS 6132-04-3 Mr bezvodého 258,07 Je to dihydrát sodné soli kyseliny 2-hydroxy-l,2,3-propantrikarboxylové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny CgHjNajOy. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bílé zrnité krystaly, na vlhkém vzduchu slabě vlhne. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidají 4 ml vody R Tento roztok vyhovuje zkoušce na citronany (2.3.1). B. 1 ml roztoku S vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Strana 2244 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2244 Natrii citras dihydricus______________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 mlfenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS nebo 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Snadno zuhelnitelné látky. K 0,20 g upráškované látky se přidá 10 ml kyseliny sírové R, 60 min se zahřívá ve vodní lázni při (90 ± 1) °C a rychle se ochladí. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž2 nebo ZŽ2 (2.2.2, Metoda II). Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 Mg/g)- Šťavelany. 0,50 g se rozpustí ve 4 ml vody R, přidají se 3 ml kyseliny chlorovodíkové R, 1 g granulovaného zinku R, 1 min se zahřívá na vodní lázni a potom se 2 min nechá stát. Tekutina se slije do zkumavky obsahující 0,25 ml roztoku fenylhydraziniumchloridu R (10 g/l) a zahřeje se k varu. Rychle se ochladí a převede se do odměrného válce a přidá se stejný objem kyseliny chlorovodíkové R a 0,25 ml hexakyanoželezitanu draselného RS. Protřepe se a 30 min se nechá stát. Růžové zbarvení roztoku není intenzivnější než současně stejným způsobem připravený porovnávací roztok obsahující 4 ml roztoku kyseliny šťavelové R (50 mg/l) (300 Mg/g)- Sírany (2.4.13). K 10 ml roztoku S se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové RS a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (150 Mg/g)-Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 11,0 % až 13,0 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky. Po přidání látky se směs před titrací 15 min míchá. Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě velkoobjemných parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstříkne nitrožilně 10 ml čerstvě připraveného roztoku ve vodě na injekci R obsahujícího v mililitru 10 mg zkoušené látky a 7,5 mg chloridu vápenatého R prostého pyrogenních látek. Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí v kyselině octové bezvodé R zahřátím na teplotu asi 50 ° C a ochladí se. Přidá se 0,25 ml naftolbenzeinu RS jako indikátor a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do vzniku zeleného zbarvení. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 8,602 mg C6H5Na307. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2245 Natrii cyclamas Cyklamát sodný Natrii cyclamas 2245 © Na C6H12NNa03S NH-SO, e H 201,22 CAS 139-05-9 Je to sodná sůl kyseliny N-cyklohexylsulfamové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C6H12NNa03S. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a velmi těžce rozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a E. Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem cyklamatu sodného CRL. B. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Kyselina amidosírová, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml vody R, 2 ml dusičnanu stříbrného RS1 a protřepe se; vznikne bílá krystalická sraženina. D. K 1 ml roztoku S se přidá 5 ml vody R 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 4 ml chloridu barnatého RS1 a promíchá se; roztok je čirý. Přidají se 2 ml dusitanu sodného RS; vznikne objemná bílá sraženina a uniká plyn. E. Směs 1 ml roztoku S a 1 ml vody R vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,5; měří se roztok S. Absorbance (2.2.25). Absorbance roztoku S měřená při 270 nm není větší než 0,10. Kyselina amidosírová. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-luGR Strana 2246 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2246 Natrii dihydrogenophosphas dihydricus_________________________________________________________ Zkoušený roztok (a). Použije se roztok S. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 0,10 g cyklamátu sodného CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Porovnávací roztok (b).\Q mg kyseliny amidosírové R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml. Na vrstvu se nanese oddelene po 2 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R amoniaku 26% R ethylacetatu R apropanolu R (10 + 10 + 20 + 70) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu, zahřívá se 5 min při 105 °C a ještě horká se postříká chlornanem sodným RS zředěným na obsah aktivního chloru (5 g/l). Suší se v proudu studeného vzduchu, až se vrstva pod nanesenými body barví nejvýše slabě modře kapkou škrobu sjodidem draselným RS; dbá se, aby nedošlo k prodlouženému působení studeného vzduchu. Potom se postříká škrobem sjodidem draselným RS a do 5 min se hodnotí chromatogramy. Žádná skvrna odpovídající kyselině amidosírové na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). Anilin, cyklohexylamin a dicyklohexylamin. Nejvýše 1 Mg/g anilinu, 10 Mg/g cyklohexylaminu a 1 //g/g dicyklohexylaminu. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití tetradekanu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 3,0 mg (asi 4 ul) tetradekanu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100,0 ml. Zkoušený roztok. 2,00 g se rozpustí ve 100ml kuželové baňce se zabroušenou zátkou v 18 ml vody R pomocí magnetické míchačky. Hodnota pH roztoku se upraví asi na 11 přidáním 0,5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného R, přidá se 30,0 ml toluenu R, baňka se uzavře a míchá se 2 min na magnetické míchačce. Roztok se převede do vhodné zkumavky a odstřeďuje se 3 min při asi 4000 ot/min. 20,0 ml supernatantní ěiré tekutiny se převede do 25ml kuželové baňky se zabroušenou zátkou obsahující 4,0 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny octové zředěné R a vody R a také magnetické míchadlo. Baňka se uzavře a míchá se 2 min, obsah (bez magnetického míchadla) se převede do vhodné zkumavky a odstřeďuje se 2 min při asi 4000 ot/min. 3,6 ml spodní vodné vrstvy se opatrně odsaje pipetou a převede do malé zkumavky opatřené vhodným uzávěrem a obsahující 0,5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného R a 200 ul roztoku vnitřního standardu. Dbá se, aby se nepřenesly kapky toluenu. Silně se třepe 2 min a krátce se odstředí při 2000 ot/min. Spodní vrstva, jež je určena pro chromatografií, se pomocí injekční stříkačky přemístí do malé nádobky s uzávěrem k opakovanému odběru. Porovnávací roztok. 10 mg (asi 12 ul) cyklohexylaminu R, 1,0 mg (asi 1,1 ul) dicyklohexylaminu R a 1,0 mg (asi 1 ul) anilinu R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 1000,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml (roztok (a)). Dále se pracuje s 20,0 ml roztoku (a) (obsahujícího 20 |ag cyklohexylaminu, 2 |ag dicyklohexylaminu a 2 |ag anilinu) tak, jak je výše uvedeno u zkoušeného roztoku, počínaje slovy "pH roztoku se upraví asi na 11..." Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony 1,8 m dlouhé a o vnitřním průměru 2 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografií R impregnovanou 9 % makrogolu 20 000 R a 1 % hydroxidu draselného R. Použije se kolona, na které se 18 hod ustavovala rovnováha dusíkem při 180 °C. Impregnace se může provést takto: 1,8 g makrogolu 20 000 R se rozpustí v 60 ml chloroformu R a roztok se přidá k 18,2 g křemeliny pro plynovou chromatografií R. Nechá se stát 1 h a vysuší se do sucha na rotační vakuové odparce při 40 °C. 0,2 g hydroxidu draselného R se rozpustí v 60 ml Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2247 _________________________________________________________Natrii dihydrogenophosphas dihydricus 2247 methanolu R a roztok se přidá k impregnované křemelině pro plynovou chromatografii, vysuší s e do sucha při nejnižší možné teplotě, - dusíku pro plynovou chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 75 °C, teplota nástřikového prostoru na 150 °C a teplota detektoru na 180 °C. Nastříknou se roztoky a po 1 min se zvyšuje teplota kolony rychlostí 8 °C/min až na 175 °C, při níž se udržuje 5 min. Ověří se kvalita stacionární fáze, použitých zkoumadel a rozpouštědel tak, že se nastříkne kontrolní roztok připravený jako zkoušený roztok, v němž místo v roztoku cyklamátu sodného bylo použito 20 ml vody R Jestliže jsou na chromatogramu cizí píky, které mohou rušit, nebo jiné odchylky, použijí se zkoumadla vhodnější kvality. Nastříkne se 1,5 ul zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku. Látky se eluují v pořadí: cyklohexylamin, tetradekan (vnitřní standard), dicyklohexylamin a anilin. K pikům, které se eluují po anilinu (artefakty), se nepřihlíží. Sírany (2.4.13). 1,5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,1 %). Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g))- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 pig Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí bez zahřívání v 60 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 0,1 ml naftol-benzeinu RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do změny žlutého zbarvení na zelené. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 20,12 mg C6H12NNa03S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Natrii dihydrogenophosphas dihydricus ***** * * Dihydrát dihydrogenfosforečnanu sodného Synonymum. Natrium dihydrogenphosphoricum________________________________________ NaH2P04.2H20 Mr 156,01 CAS 13472-35-0 Mr bezvodého 119,98 Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 100,5 % sloučeniny NaHjPO^ Vlastnosti Bílý prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%. Strana 2248 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2248 Natrii disulfls______________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, je slabě kyselý (2.2.4). B. Roztok S vyhovuje zkouškám na fosforečnany (2.3.1). C. Roztok S předem zneutralizovaný roztokem hydroxidu draselného R (100 g/l) vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 4,2 až 4,5; měří se 5 ml roztoku S zředěného 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R Redukující látky. K 5 ml roztoku S se přidá 0,25 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS a 5 ml kyseliny sírové zředěné RS a 5 min se zahřívá ve vodní lázni; roztok zůstává slabě červený. Chloridy (2.4.4). 2,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 Mg/g)- Sírany (2.4.13). K 5 ml roztoku S se přidá 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové R a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 Mg/g)- Arsen (2.4.2). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 Mg/g)-Ztráta sušením (2.2.32). 21,5 % až 24,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 130 °C. Stanovení obsahu 2,500 g se rozpustí ve 40 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS prostým uhličitanů za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 0,120 g NaH2P04. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2249 f Natrii fluoridům 2249 Natrii di s u I ti s ***** * * Disiřičitan sodný Synonyma. Natrii metabisulfís, Natrii pyrosulfís, Natrium pyrosulfurosum___________________ Na2S205 Mr 190,10 CAS 7681 -57-4 Obsahuje 95,0 % až 100,5 % sloučeniny Na2S205. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce Hodnota pH, viz Zkoušky na čistotu. B. 1 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 10 ml. K 0,4 nújodu RS se přidá 8 ml vody destilované R a 1 ml zředěného roztoku S; roztok je bezbarvý a vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1). C. Roztok S vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 5,0; měří se roztok S. Thiosírany. K 5 ml roztoku S se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Roztok zůstane čirý (2.2.1) nejméně 15 min. Arsen (2.4.2). 0,20 g se smíchá s 2 ml vody R v odpařovací misce a po kapkách se přidá 1,5 ml kyseliny dusičné R. Směs se odpaří do sucha na vodní lázni, zahřívá se nad plamenem, dokud s e nepřestane vyvíjet pára. Zbytek se rozpustí v 25 ml vody R; roztok vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (5 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). K 40 ml roztoku S v křemenném kelímku se přidá 10 ml kyseliny chlorovodíkové R a odpaří se do sucha. Zbytek se rozpustí v 19 ml vody R a přidá se 1 ml roztoku fluoridu sodného R (40 g/l). 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 Mg/g)- Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí v 50,0 ml jodu 0,05 mol/l VS, přidá se 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu ÄS jako indikátoru přidaného před koncem titrace. 1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 4,753 mgNa2S205. Strana 2250 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2250 f Natrii fluoridům_________________________________ Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. f Natrii fluoridům Fluorid sodný Synonymum. Natrium fluoratum NaF Mr 41,99 CAS 7681-49-4 Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 100,5 % sloučeniny NaF. Vlastnosti Bílý prášek nebo bezbarvé krystaly. Je dobře rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Ke 2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,5 ml chloridu vápenatého RS; vznikne bílá gelovitá sraženina, která se rozpustí po přidání 5 ml chloridu železitého RSI. B. K asi 4 mg se přidá směs 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS a promíchá se; červené zbarvení se změní na žluté. C. Roztok S vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého Ä bez zahřívání a zředí sejí na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. 2,5 g dusičnanu draselného R se rozpustí ve 40 ml roztoku S a zředí se vodou prostou oxidu uhličitého Rn& 50 ml. Roztok se ochladí na 0 °C a přidá se 0,2 ml fenolftaleinu RS. Jestliže je roztok bezbarvý, spotřebuje se ke vzniku červeného zbarvení stálého nejméně 15 s nejvýše 1,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Jestliže je roztok červený, spotřebuje se ke změně zbarvení indikátoru nejvýše 0,25 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS. Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 Mg/g)- Fluorokřemičitany. Zneutralizovaný roztok ze zkoušky Kysele nebo zásaditě reagující látky se zahřeje k varu a horký se titruje hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS, kterého se ke změně zbarvení indikátoru na červené spotřebuje nejvýše 0,75 ml. Sírany (2.4.13). 0,25 g se rozpustí v 10 ml nasyceného roztoku kyseliny boritéRve vodě destilované R. Přidá se 5 ml vody destilované R a 0,6 ml kyseliny chlorovodíkové RS1. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví smícháním 0,6 ml kyseliny Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 2251 f Natrii fusidas 2251 chlorovodíkové RS1, 5 ml základního roztoku síranů (10 g SO Jmi) a 10 ml nasyceného roztoku kyseliny borité R ve vodě destilované R. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se 3 h suší v sušárně při 130 C. Stanovení obsahu K 80,0 mg se přidá směs 5 ml acetanhydridu R a 20 ml kyseliny octové bezvodé R a zahřívá se do rozpuštění. Po ochlazení se přidá 20 ml dioxanu R a potom 0,1 ml violeti krystalové RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do vzniku zeleného zbarvení. Provede se slepá zkouška. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 4,199 mg NaF. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Separandum. f Natrii fusidas Sodná sůl kyseliny fusidové Na © ^-U—U H OH2 Uri2-\ H3C C—COO HO H // M H O—C—CH, II O e C31H47Na06 538,70 CAS 751-94-0 Je to sodná sůl kyseliny (Z)-16ß-acetoxy-3a,lla-dihydroxy-4a,8a,14ß-trimethyl-18-nor--5a,9ß,13a-cholesta-17(20),24-dien-21-ove; antimikrobiální látka produkovaná při růstu určitých kmenů Fusidium coccineum nebo získaná jiným způsobem. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 97,5 % až 101,0 % sloučeniny C31H47Na06. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je slabě hygroskopická, snadno rozpustná ve vodě a v lihu 96%. Strana 2252 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2252 f Natrii fiisidas_____________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti A. Provede se infračervená absorpční spektrofotometrie (2.2.24). 0,1 g se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 5 ml chloroformu R, 0,1 ml kyseliny fosforečné zředěné RS a l min se silně třepe. Vrstvy se nechají oddělit a spodní vrstva se zfiltruje přes vatu s vrstvou síranu sodného bezvodého R. Extrakce se opakuje ještě dvakrát pokaždé s 5 ml chloroformu R a spojené extrakty se odpaří za sníženého tlaku do sucha. Zbytek se suší 2 h nad oxidem fosforečným R za sníženého tlaku, potom se rozpustí v 1 ml chloroformu R, spektrum se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. kyseliny fusidové. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254R Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 24 mg diethanolamoniumfusidatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R, kyseliny octové ledové R, cyklohexanu R a chloroformu R (2,5 + 10 + 10 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. C. 1 g se spálí. Zbytek vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,5 g se rozpustí v 10 ml vody R. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok H6 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 7,5 až 9,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,125 g v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 5 mg kyseliny 3-ketofusidové CRL se rozpustí v 5 ml mobilní fáze. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 0,20 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází na 20,0 ml. Porovnávací roztok (b). 20 fA zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,125 m až 0,15 m a vnitřního průměru 4 mm až 5 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 Mm)> - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů methanolu R, roztoku kyseliny fosforečné R (10 g/l), vody R a acetonitrilu R (10 + 20 + 20 + 50), - průtokové rychlosti 2 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 235 nm, - injektorové smyčky, 20 fA. Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 3,5násobku retenčního ěasu hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch píku, kromě hlavního píku a píku rozpouštědla, není větší než dvojnásobek plochy píku odpovídajícího sodné soli kyseliny fusidové na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2,0 %). K pikům, jejichž plocha je menší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b), se nepřihlíží. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem kyseliny 3-ketofusidové a pikem sodné soli kyseliny fusidové na chromatogra Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2253 ____________________________________________________________________Natrii hydrogenocarbonas 2253 mu porovnávacího roztoku (a) je nejméně 2,5 a poměr signálu hlavního píku na chromatogramu po -rovnávacího roztoku (b) k sumuje nejméně 3. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,500 g se rozpustí ve 30 ml vody R, přidá se 40 ml lihu 96% R a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 53,87 mg C31H47Na06. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Separandum. Natrii hydrogenocarbonas ***** Hydrogenuhličitan sodný *** NaHC03 Mr 84,01 CAS 144-55-8 Obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny NaHC03. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Zahřátím v suchém stavu nebo v roztoku se postupně mění na uhličitan sodný. Zkoušky totožnosti A. K 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,1 mlfenolftaleinu RS; vznikne slabě růžové zbarvení. Zahřátím se uvolňuje plyn a roztok se zbarví červeně. B. Vyhovuje zkoušce na uhličitany a hydrogenuhliěitany (2.3.1). C. Roztok S vyhovuje zkouškám na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí v 90 ml vody prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 100,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Uhličitany. Hodnota pH (2.2.3) čerstvě připraveného roztoku S není vyšší než 8,6. Chloridy (2.4.4). K 7 ml roztoku S se přidají 2 ml kyseliny dusičné R a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (150 Mg/g)- Sírany (2.4.13). K suspenzi připravené z 1,0 g a 10 ml vody destilované R se přidává kyselina chlorovodíková R do neutrální reakce a 1 ml se přidá navíc a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (150 Mg/g)- Strana 2254 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2254 Natrii hydrogenophosphas dihydricus___________________________________________________________ Amonium (2.4.1). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na amonium (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití směsi 5 ml vody R a 10 ml základního roztoku amonia (1 jug NH/ml). Arsen (2.4.2). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 Mg/g)- Vápnik (2.4.3). K suspenzi pripravené rozpuštěním 1,0 g v 10 ml vody destilované R se přidává kyselina chlorovodíková R až do neutrální reakce a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na vápnik (100 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 18 ml vody R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jugPb/ml). Železo (2.4.9). 0,5 g se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 Mg/g)- Stanovení obsahu 1,500 g se rozpustí v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R přidá se 0,2 ml oranže methylové RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS. 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS odpovídá 84,0 mg NaHC03. Natrii hydrogenophosphas dihydricus Dihydrát hydrogenfosforečnanu sodného Synonymum. Dinatrii phosphas dihydricus_______________ Na2HP04 . 2H20 Mr 177,99 CAS 10028-24-7 Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny NajHPO^ Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek nebo bezbarvé krystalky. Je dobře rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, je slabě alkalický (2.2.4). B. Zkouška Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. C. Roztok S vyhovuje zkoušce (b) na fosforečnany (2.3.1). D. Roztok S vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). + * * * * * Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2255 ______________________________________________________Natrii hydrogenophosphas dodecahydricus 2255 Redukující látky. K 5 ml roztoku S se přidá 5 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,25 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l RS a zahřívá se 5 min na vodní lázni; zbarvení roztoku zůstane slabě červené. Dihydrogenfosforecnan sodný. Ze spotřeby kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS (25 ml) a spotřeby hydroxidu sodného 1 mol/l VS {nlrcú a n2mi) ze zkoušky Stanovení obsahu se vypočítá poměr: n2 - 25 25 - nl který je nejvýše 0,025. Chloridy (2.4.4). K 2,5 ml roztoku S se přidá 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (400 Mg/g)- Sírany (2.4.13). K 3 ml roztoku S se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,1 %). Arsen (2.4.2). 5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (4 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (40 Mg/g)- Ztráta sušením (2.2.32). 19,5 % až 21,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 130 °C. Stanovení obsahu 2,000 g (m g) se rozpustí v 50 ml vody R a přidá se 25,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS. Titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) k prvnímu inflexnímu bodu pH křivky (nl ml). Pokračuje se v titraci do druhého inflexního bodu křivky (celková spotřeba hydroxidu sodného 1 mol/l VS, n2 ml). Obsah NajHPC^ v procentech se vypočítá ze vzorce: 1420(25 - nr) w(100 - d) ' v němž značí: d - ztrátu sušením v procentech. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Strana 2256 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2256 f Natrii hydroxidům Natrii hydrogenophosphas dodecahydricus ***** Dodekahydrát hydrogenfosforečnanu sodného Synonyma. Dinatrii phosphas dodecahydricus, Natrium hydrogenphosphoricum______________ Na2HP04 . 12H20 Mr 358,14 CAS 10039-32-4 Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny NaJiPO,,. Vlastnosti Bezbarvé průsvitné krystalky, na vzduchu větrající. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkouškám na fosforečnany (2.3.1). B. Roztok S vyhovuje zkouškám na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Redukující látky. K 5 ml roztoku S se přidá 5 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,25 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS a zahřívá se 5 min na vodní lázni; zbarvení roztoku zůstane slabě červené. Dihydrogenfosforecnan sodný. Ze spotřeby kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS (25 ml) a spotřeby hydroxidu sodného 1 mol/l VS {nlrcú a n2mi) ze zkoušky Stanovení obsahu se vypočítá poměr: n2 - 25 25 - nl který je nejvýše 0,025. Chloridy (2.4.4). K 2,5 ml roztoku S se přidá 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 Mg/g)- Sírany (2.4.13). K 3 ml roztoku S se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (500 Mg/g)- Arsen (2.4.2). 5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 Mg/g)-Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 Mg/g)- Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 57,0 % až 61,0 %; stanoví se s 0,100 g zkoušené látky. Jako rozpouštědlo se použije směs objemových dílů methanolu R a dimethylformamidu R (10 + 40). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2257 Natrii iodidum 2257 Stanovení obsahu 4,00 g (m g) se rozpustí ve 25 ml vody R, přidá se 25,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) k prvnímu inflexnímu bodu titrační křivky (nx ml). Pokračuje se v titraci do druhého inflexního bodu křivky (celková spotřeba hydroxidu sodného 1 mol/l VS, n2va\). Obsah NajHPC^ v procentech se vypočítá ze vzorce: 1420(25 - nr) w(100 - d) v nemz znaci: d - obsah vody v procentech. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. f Natrii hydroxidům Hydroxid sodný NaOH Mr 40,00 CAS 1310-73-2 Obsahuje 97,0 % až 100,5 % celkových alkálií, počítáno jako NaOH. Vlastnosti Bílá krystalická hmota ve formě čoček, tyčinek nebo destiček. Na vzduchu zvětrává, snadno absorbuje oxid uhličitý. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody R. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100 ml. Hodnota pH (2.2.3) tohoto roztoku není nižší než 11,0. B. 2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovují zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. Dále uvedený postup se provede opatrně. 5,0 g se rozpustí ve 12 ml vody destilované R, přidá se 17 ml kyseliny chlorovodíkové RS1, upraví se pH roztoku na 7 kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS a zředí se vodou destilovanou R na 50 ml. Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v 10 ml vody R. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Uhličitany. Nejvýše 2,0 %, počítáno jako Na2C03; stanoví se při stanovení obsahu. Strana 2258 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2258 Natrii lactatis solutio Chloridy (2.4.4). 1,0 g se rozpustí v 5 ml vody R, okyselí se 4 ml kyseliny dusičné R a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok, do něhož se již kyselina dusičná zředěná RS nepřidává, vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 Mg/g)- Sírany (2.4.13). 3,0 g se rozpustí v 6 ml vody destilované R, pH roztoku se upraví na hodnotu 7 kyselinou chlorovodíkovou R (asi 7,5 ml) a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (50 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 Mg/g)- Stanovení obsahu 2,000 g se rozpustí v asi 80 ml vody prosté oxidu uhličitého R, pridá se 0,3 ml fenolftaleinu RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS. Potom se pridá 0,3 ml oranže methylové RS a pokračuje se v titraci kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS. 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS spotřebované při druhé části titrace odpovídá 0,1060 g Na2C03. 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS spotřebované při spojené titraci odpovídá 40,00 mg NaOH. Uchovávání Ve vzduchotěsných nekovových obalech. Separandum. Natrii iodidum ***** * * Jodid sodný Synonymum. Natrium jodatum______________________________________________________ Nal Mr 149,89 CAS 7681-82-5 Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny Nal. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je hygroskopický, velmi snadno rozpustný ve vodě a snadno rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkouškám na jodidy (2.3.1). B. Roztok S vyhovuje zkouškám na sodík (2.3.1). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2259 Natrii lactatis solutio 2259 Zkoušky na čistotu Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Zásaditě reagující látky. K 12,5 ml roztoku S se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,7 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Jodicnany. K 10 ml roztoku S se přidá 0,25 ml škrobu prostého jodidu RS a 0,2 ml kyseliny sírové zředěné RS a nechá se 2 min stát chráněn před světlem; nevzniká modré zbarvení. Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (150 Mg/g)- Thiosírany. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml škrobu RS a 0,1 ml jodu 0,005 mol/l VS; vznikne modré zbarvení. Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 Mg/g)- Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,0 %; 1,000 g se suší 3 h při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 1,300 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. K 20,0 ml tohoto roztoku se přidá 40 ml kyseliny chlorovodíkové R a titruje se jodičnanem draselným 0,05 mol/l VS do změny červeného zbarvení na žluté. Přidá se 5 ml chloroformu R a pokračuje se v titraci za silného protřepávání do odbarvení chloroformové vrstvy. 1 mljodičnanu draselného 0,05 mol/l zodpovídá 14,99 mgNal. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Natrii lactatis solutio Roztok mléčnanu sodného Je to roztok obsahující směs enanciomerů. Obvykle je to racemát, ale (+)-(5) izomer může převládat. Obsahuje nejméně 50,0 % sodné soli kyseliny 2-hydroxypropionové (CJijNaOj; Mr 112,06; CAS 72-17-3) a 96,0 % až 104,0 % deklarovaného množství mléčnanu sodného (uvedeno v označe-ní). Vlastnosti Čirá bezbarvá slabě sirupovitá kapalina. Je mísitelný s vodou a s lihem 96%. * * * * * * Strana 2260 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2260 Natrii lactatis solutio Zkoušky totožnosti A. K 0,1 ml se přidá 10 ml vody R. 5 ml tohoto roztoku vyhovuje zkoušce na mléčnany (2.3.1). B. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. Množství zkoušeného prípravku odpovídající 40,0 g mléčnanu sodného s e zředí vodou destilovanou R na 200,0 ml. Vzhled roztoku. Zkoušený přípravek je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barvený roztok HŽ7 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 9,0, měří se zkoušený přípravek. Redukující cukry a sacharosa. K 5 ml zkoušeného přípravku se přidají 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 0,2 ml síranu meďnatého RS. Roztok je čirý a modrý a zůstane takový i po povarení. K horkému roztoku se přidají 4 ml kyseliny chlorovodíkové Ra\ min se vaří. Přidá se 6 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a znovu se zahřeje k varu. Roztok je čirý a modrý. Zbytková rozpouštědla (2.4.24). Provede se head-space plynová chromatografie (2.2.28). Roztok rozpouštědel. 0,5 g methanolu R a 1,0 g ethanolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Roztok zkoušeného přípravku. Množství zkoušeného přípravku odpovídající 0,500 g mléčnanu sodného se zředí vodou R na 10,0 ml. Zkoušený roztok. 2,0 ml roztoku zkoušeného přípravku a 1,0 ml vody R se převedou do injekční nádobky. Porovnávací roztok. 2,0 ml roztoku zkoušeného přípravku a 1,0 ml roztoku rozpouštědel se převedou do injekční nádobky. Nádobky se ochladí v ledové lázni a do každé se přidají 3,0 ml roztoku hydroxidu sodného R (500 g/l). Nastříkne se 1 ml plynné fáze zkoušeného roztoku a 1 ml plynné fáze porovnávacího roztoku. Plocha píku odpovídajícího methanolu a plocha píku odpovídajícího ethanolu na chromatogramu zkoušeného roztoku není větší než poloviny ploch odpovídajících píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (250 ßg methanolu/g a 500 ßg ethanolu/g, počítáno jako mléčnan sodný). Pokud je přípravek určen k výrobě parenterálních přípravků, dialyzačních roztoků, hemodialy-začních roztoků nebo hemofiltračních roztoků, obsahuje nejvýše 50 ßg methanolu/g, počítáno jako mléčnan sodný. Chloridy (2.2.4). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 /^g/g, počítáno jako mléčnan sodný). Sťavelany a fosforečnany. K 1 ml zkoušeného přípravku se přidá 15 ml lihu 96% R a 2 ml chloridu vápenatého RS a zahřívá se 5 min při 75 °C. Opalescence roztoku není intenzivnější než opalescence porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 1 ml zkoušeného přípravku, 15 ml lihu 96% R a 2 ml vody R. Sírany (2.4.13). 7,5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 ßglg, počítáno jako mléčnan sodný). Hliník. Pokud je přípravek určen k výrobě parenterálních přípravků, dialyzačních roztoků, hemodialyzačních roztoků nebo hemofiltračních roztoků, obsahuje nejvýše 0,1 ßg Al/g, stanoveno Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2261 ___________________________________________________________________________Natrii laurilsulfas 2261 atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Pro přípravu roztoků se použije zařízení prosté hliníku nebo takové, které za podmínek použití neuvoľňuje hliník (sklo, polyethylen atd.). Roztok modifikátoru. 100,0 g dusičnanu amonného R se rozpustí ve směsi 50 ml vody R a 4 ml kyseliny dusičné R a zředí se vodou R na 200 ml. Kontrolní roztok. 2,0 ml roztoku modifikátoru se zředí vodou R na 25,0 ml. Zkoušený roztok. K 1,25 g se přidají 2,0 ml roztoku modifikátoru a zředí se vodou R na 25,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se těsně před použitím (0,010 /u.g AI/ml až 0,050 /u.g AI/ml) za použití základního roztoku hliníku (200 jug AI/ml). Změří se absorbance při 309,3 nm za použití hliníkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření, grafitové pícky jako atomizéru a argonu R j ako nosného plynu. Přístroj je vybaven nespecifickým korekčním systémem absorpce. Pícka se zahřívá na 120 °C po tolik sekund, pokud jsou zaváděny mikrolitry roztoku do přístroje, pak se 30 s zahřívá na 1000 °C a nakonec 6 s na 2700 °C. Baryum. K 10 ml roztoku S se přidá 10 ml síranu vápenatého RS a nechá se 30 min stát. Opalescence (2.2.1) roztoku není intenzivnější než opalescence porovnávacího roztoku připraveného současně a za stejných podmínek za použití směsi 10 ml roztoku S a 10 ml vody destilované R Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 /^g/g, počítáno jako mléčnan sodný). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 yug Pb/ml). Železo (2.4.9). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 /^g/g, počítáno jako mléčnan sodný). Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je přípravek určen k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuj e-li nejvýše 5 m.j. endotoxinu v gramu. Stanovení obsahu Množství zkoušeného přípravku odpovídající 75,0 mg mléčnanu sodného se rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny octové ledové R a 20 ml acetanhydridu R Nechá se stát 15 min, potom se přidá 1 ml naftolbenzeinu RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 11,21 mg C3H5Na03. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Označování V označení na obalu se uvede: - zda je látka vhodná pro výrobu dialyzačních roztoků, hemodialyzačních roztoků a hemofiltračních roztoků, - zda je látka vhodná pro výrobu parenterálních přípravků, - deklarovaný obsah mléčnanu sodného. Strana 2262 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2262 Natrii nitroprussias Natrii laurilsulfas 1998 Laurylsíran sodný Synonyma. Natrium laurylsulfuricum, Natrii laurylsulfas CAS 151-21-3 Je to směs sodných solí alkylsíranů, která obsahuje hlavně sodnou sůl kyseliny dodecylsírové (C12H25Na04S; Mr 288,38). Látka obsahuje nejméně 85,0 % sodných solí alkylsíranů, počítaných jako C12H25Na04S. Vlastnosti Bílý nebo slabě žlutý prášek nebo krystaly. Je dobře rozpustný ve vodě za vzniku opalizuj í čího roztoku, částečně rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody R a protřepe se; vytvoří se bohatá pěna. B. K 0,1 ml roztoku připraveného ve zkoušce A se přidá 0,1 ml roztoku modře methylenové R (1 g/l), 2 ml kyseliny sírové zředěné RS, 2 ml dichlormethanu R a protřepe se; dichlormethanová vrstva se zbarví intenzivně modře. C. Asi 10 mg se smíchá s 10 ml ethanolu R Zahřeje se k varu na vodní lázni, intenzivně se protřepe, okamžitě se zfiltruje a odpaří se ethanol. Zbytek se rozpustí v 8 ml vody R, přidají se 3 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, roztok se odpaří na polovinu objemu a ochladí. Ztuhlé mastné alkoholy se odfiltrují a k filtrátu se přidá 1 ml chloridu barnatého RS1; vytvoří se bílá krystalická sraženina. D. 0,5 g se vyžíhá; zbytek vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Zásaditě reagující látky. 1,0 g se rozpustí ve 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R a přidá se 0,1 ml červeně fenolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS. Neesterifíkované alkoholy. 10 g se rozpustí ve 100 ml vody R, přidá se 100 ml lihu 96% R a třikrát se protřepe s 50 ml pentanu R. Přidá se chlorid sodný R, pokud je to třeba pro lepší oddělení vrstev. Spojené organické vrstvy se třikrát promyjí vždy 50 ml vody R, vysuší se síranem sodným bez-vodým R, zfiltrují a odpaří na vodní lázni, až rozpouštědlo není již zřetelně cítit. Zbytek se zahřívá 15 min při 105 °C a ochladí se. Odparek váží nejvýše 0,4 g (4 %). Chlorid sodný a síran sodný. Nejvýše celkem 8,0 % NaCl a Na2S04. Chlorid sodný. 5,00 g se rozpustí v 50 ml vody R, po kapkách se přidává kyselina dusičná zředěná RS, až je roztok neutrální na papír lakmusový modrý R přidají se 2 ml chromanu draselného RS a titruje se dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS. 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 5,844 mg NaCl. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2263 _________________________________________________________________________Natrii nitroprussias 2263 Síran sodný. 0,500 g se rozpustí ve 20 ml vody R, je-li třeba za mírného zahřátí, a přidá se 1 ml roztoku dithizonu Rl (dithizon R obsahující 98,0 % C13H12N4S) (0,5 g/l) v acetonu R. Pokud má roztok červené zbarvení, přidává se po kapkách kyselina dusičná 1 mol/l VS, dokud se roztok nezbarví modrozeleně. Přidají se 2,0 ml kyseliny dichloroctové RS, 80 ml acetonu R a titruje se dusičnanem olovnatým 0,01 mol/l VS do stálého oranžovočerveného zbarvení. Provede se slepá zkouška. 1 ml dusičnanu olovnatého 0,01 mol/l VS odpovídá 1,420 mg Na2S04. Stanovení obsahu 1,15 g se rozpustí ve voděR, je-li třeba mírným zahřátím, a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Ke 20,0 ml tohoto roztoku se přidá 15 ml chloroformu R a 10 ml dimidiumbromidu se sulfanovou modří RS a titruje se benzethoniumchloridem 0,004 mol/l VS za intenzivního protřepávání. Před každým přidáním odměrného roztoku se nechají vrstvy oddělit a titruje se do změny růžového zbarvení chloroformové vrstvy na šedomodré. 1 ml benzethoniumchloridu 0,004 mol/l VS odpovídá 1,154 mg sodných solí alkylsíranů, počítaných jako C12H25Na04S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Natrii nitroprussias Nitroprussid sodný Na2[Fe(CN)5NO]. 2H20 Mr 297,95 CAS 13755-38-9 Mr bezvodého 261,92 Je to dihydrát pentakyano-nitrosylželezitanu sodného. Počítáno na bezvodou látku, obsahuj e 99,0 % až 100,5 % sloučeniny Na2[Fe(CN)5NO]. Vlastnosti Cervenohnědý prášek nebo krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. 0,700 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 350 nm až 600 nm ihned po přípravě roztoku. Roztok vykazuje absorpční maximum při 395 nm, prodlevu asi při 510 nm a minimum při 370 nm. Specifická absorbance v maximuje 0,65 až 0,80. B. 20 mg se rozpustí ve 2 ml vody R, přidá se 0,1 ml sulfidu sodného RS; vznikne tmavě fialovočer-vené zbarvení. C. 50 mg se rozpustí v 1 ml vody R a okyselí se přidáním kyseliny chlorovodíkové R. Kapka tohoto roztoku barví oxidační plamen trvale žlutě. 1998 Strana 2264 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2264 Natrii perboras_____________________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Nerozpustné látky. 10 g se rozpustí bez zahřívání v 50 ml vody R a nechá se 30 min stát. Potom se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla (16). Filtr se promývá studenou vodou R, dokud není filtrát bezbarvý. Zbytek na filtru se vysuší při 105 °C; zbytek neváží více než 1 mg (100 Mg/g)- Chloridy (2.4.4). 1,0 g se smíchá v kovovém (niklovém) kelímku s 8 ml roztoku hydroxidu sodného R (200 g/l). Pomalu se zahřívá a opatrně se odpaří do sucha nad mírným plamenem, pak s e 30 min žíhá do temně červeného žáru a nechá se ochladit. Pevný zbytek se převede třemi dávkami kyseliny sírově zředěné RS po 8 ml a spojené kyselinové podíly se zfíltrují přes papírový filtr. Filtrát se okyselí na papír lakmusový R přidáním několika kapek kyseliny sírové zředěné RS, je-li třeba. Kelímek i filtrační papír se promyjí třikrát 10 ml vody R, promývací vody se přidají k roztoku kyseliny sírové a zředí se vodou R na 60 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 Mg/g)- Hexakyanoželezitany. 1,25 g se rozpustí v tlumivém roztoku octanovém o pH 4,6 a zředí se jím na 50,0 ml (zkoušený roztok). Použijí se tři 50ml odměrné baňky (A, B, C). Do baňky B se dá 1,0 ml základního roztoku hexakyanoželezitanu (50 jug Fe(CN) Iml). Do baňky A a B se dá po 1 ml roztoku síranu amonno-železnatěho R (5 g/l). Do všech baněk se odměří 10,0 ml zkoušeného roztoku, zředí se vodou R na 50,0 ml a nechá se 30 min stát. Absorbance (2.2.25) roztoku A měřená při 720 nm proti roztoku C jako kontrolní tekutině není větší než absorbance roztoku B měřená při 720 nm proti roztoku A jako kontrolní tekutině (200 Mg/g)- Hexakyanoželeznatany. 4,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml (zkoušený roztok). Použijí se tři 50ml odměrné baňky (A, B, C). Do baňky B se dají 2,0 ml základního roztoku hexakyanoželeznatanu (100 jug Fe(CN)Jml). Do baňky A a B se dá po 1 ml chloridu železitého RS2. Do všech baněk se odměří 25,0 ml zkoušeného roztoku, zředí se vodou R na 50,0 ml a nechá se 30 min stát. Absorbance (2.2.25) roztoku A měřená při 695 nm proti roztoku C jako kontrolní tekutině není větší než absorbance roztoku B měřená při 695 nm proti roztoku A jako kontrolní tekutině (200 Mg/g)-Sírany. Pro přípravu a ředění roztoků se použije voda destilovaná R. Zkoušený roztok. 3,6 g se rozpustí ve 120 ml vody R, přidá se směs 4 ml základního roztoku síranů (10 jug SO Jmi) a 20 ml roztoku chloridu meďnatého R (250 g/l), zředí se vodou R na 150,0 ml a nechá se 16 h stát. Potom se zfiltruje nebo odstředí do získání čirého světle modrého roztoku. Porovnávací roztok. Ke 40 ml základního roztoku síranů (10 jug SO Jmi) se přidá 80 ml vody R a 12 ml až 13 ml roztoku chloridu meďnatého R (250 g/l) a zředí se vodou R na 150,0 ml. Přidaný objem roztoku chloridu meďnatého má být takový, aby zbarvení konečného roztoku bylo shodné se zbarvením zkoušeného roztoku. Roztoky se nechají stát, potom se oba roztoky zfiltrují a prvních 25 ml filtrátu se odstraní. Ke 100 ml filtrátu obou roztoků se přidá po 0,5 ml kyseliny octové R, promíchá se, přidají se 2 ml roztoku chloridu barnatého R (250 g/l) a znovu se promíchá. Opalescence zkoušeného roztoku není intenzivnější než opalescence porovnávacího roztoku (100 Mg/g)-Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 9,0 % až 15,0 %; stanoví se s 0,250 g zkoušené látky. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2265 ___________________________________________________________________________f Natrii picosulfas 2265 Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí ve 100 ml vody R, přidá se 0,1 ml kyseliny sírové zředěné RS a titruje se dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití stříbrné elektrody j ako indikační a merkurosulfatové elektrody j ako srovnávací. 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l zodpovídá 13,10 mgNa2[Fe(CN)5NO]. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Natrii perboras Perboritan sodný NaB02. H202. 3H20 Mr 153,86 CAS 10042-94-1 Obsahuje 96,0 % až 103,0 % sloučeniny NaB02. H202. 3H20. Vlastnosti Bezbarvé hranolovité krystaly nebo bílý prášek. Je mírně rozpustný ve vodě za mírného rozkladu. Zkoušky totožnosti A. Vodný roztok reaguje zásaditě na papír lakmusový červený R. B. 1 ml nasyceného roztoku zkoušené látky se smíchá s 1 ml kyseliny sírové 1 mol/l RS a s 0,2 ml roztoku dichromanu draselného R (70 g/l). Roztok se protřepe se 2 ml etheru R; etherová vrstva se barví modře. C. 1 g se v porcelánovém kelímku smíchá s 0,2 ml kyseliny sírové R a 0,5 ml methanolu R; po zapálení hoří směs nazelenalým plamenem. D. Vyhovuje zkouškám na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Arsen (2.4.2). 0,38 g se zahřívá na porcelánové misce se 2 ml kyseliny sírové R a 2 ml vody R, dokud se vyvíjejí bílé páry. Po ochlazení se přidají 2 ml vody R a znovu se zahřívá, dokud se vyvíjejí bílé páry. Po ochlazení se přidá 50 ml vody R a 5 ml roztoku chloridu cínatého (připraví se zředěním 1 ml chloridu cínatého RS kyselinou chlorovodíkovou R na 100 ml) a zředí se vodou R na 75 ml. 25 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na arsen (8 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí zahřátím v 10 ml kyseliny chlorovodíkové 2 mol/l RS a odpaří se za stálého míchání do sucha. Odparek se rozpustí ve 20 ml horké vody R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). N Strana 2266 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2266 f Natrii picosulfas Železo (2.4.9). 6 ml roztoku pro zkoušku Těžké kovy se zředí vodou R na 10 ml; roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (80 Mg/g)- Chloridy (2.4.4). 0,15 g vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (330 Mg/g)- Sírany (2.4.13). 0,13 g se rozpustí ve 150 ml vody destilované R; 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (1,2 %). Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí v 50 ml vody R, pridá se 10 ml kyseliny sírové 1 mol/l RS a titruje se manganistanem draselným 0,02 mol/l VS. 1 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS odpovídá 7,693 mg NaBO2 - H202 - 3H20 Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. f Natrii picosulfas Pikosíran sodný Synonymum. Natrium picosulfuricum 2 Na © ,OSO, <*' -CH OSO, 20 C.oH^NNaoOoS,. H,0 2^8vj2 Mr 499,42 CAS 10040-45-6 Je to monohydrát disodné soli kyseliny 4,4'-(2-pyridylmethylen)bis(fenylsírové). Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 100,5 % sloučeniny C^H^NNa^S^ Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2267 _____________________________________________________________________________Natrii salicylas 2267 Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a E. Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety pikosíranu sodného CRL. B. Chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. K 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zahřeje se k varu. Přidá se 1 ml chloridu barnatého RS1; vznikne bílá sraženina. D. K asi 10 mg se přidají 3 ml kyseliny sírové R a 0,1 ml dichromanu draselného RS1; vzniká fialové zbarvení. E. Roztok S vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí v destilované vodě R a zředí sejí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok ZŽ7 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,05 mlfenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení indikátoru na růžové se spotřebuje nejvýše 0,25 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R. Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg pikosíranu sodného CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem Rna 100 ml. Porovnávací roztok (c). 0,20 g zkoušené látky se rozpustí ve 2 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (103 g/l). Směs se zahřeje rychle k varu a vaří se 10 s. Potom se ochladí ve vodě s ledem a zředí se methanolem Rna 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R, methanolu R a ethylacetatu R (2,5 + 12,5 + 25 + 60) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu horkého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Potom se vrstva postříká roztokem kyseliny chlorovodíkové R (200 g/l) v methanolu R a zahřívá se 10 min při 110 °C. Horká vrstva se postříká čerstvě připraveným roztokem obsahujícím chlorid železitý R (50 g/l) a hexakyanoželezitan draselný R (1 g/l) a pozoruje se vlhká vrstva. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou patrný tři zřetelně oddělené skvrny. Čtvrtá skvrna může být na startu. Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 ug/g). Strana 2268 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2268 Natrii salicylas_____________________________________________________________________________ Sírany (2.4.13). 7,5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou Rna. 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (400 |ig/g). Těžké kovy (2.4.8). \2 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)-K přípravě porovnávacího roztoku se použije 10 ml základního roztoku olova (1 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 3,0 % až 5,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,400 g se rozpustí v 80 ml methanolu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 48,14 mg C18H13NNa208S2. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Separandum. Nečistoty A. natrium-4-[(2-pyridyl)(4-hydroxyfenyl)methyl]fenyl-sulfat, B. 4,4'-[(2-pyridyl)methylen]bisfenol. Natrii salicylas Salicylan sodný Synonymum. Natrium salicylicum C7H5Na03 H 160,10 CAS 54-21-7 Je to sodná sůl kyseliny 2-hydroxybenzoové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C7H5Na03. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo malé bezbarvé krystalky nebo lesklé šupinky. Je snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v etheru. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2269 _________________________________________________________________Natrii sulfas 2269 Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem salicylanu sodného CRL. B. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce na salicylany (2.3.1). C. Vyhovuje zkoušce (b) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Kysele reagující látky. K 20 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně fenolové RS; roztok j e žlutý. Ke změně zbarvení indikátoru na červenofialové se spotřebují nejvýše 2,0 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Chloridy (2.4.4). K 5 ml roztoku S se přidá 5 ml vody R a 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfiltruje se. 10 ml filtrátu se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 Mg/g)- Sírany (2.4.13). 2,5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (600 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 1,5 g se rozpustí v 15 ml směsi objemových dílů vody R a lihu 96% R (5 + 10). 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví zředěním základního roztoku olova (2 jug Pb/ml) připraveného zředěním základního roztoku olova (100 jug Pb/ml) směsí objemových dílů vody R a lihu 96% R (5 + 10). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 0,130 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 16,01 mg C7H5Na03. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Strana 2270 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2270 Natrii sulfas decahydricus Natrii sulfas ***** Síran sodný Synonyma. Natrium sulfuricum siccum, Natrii sulfas anhydricus___________________________ Na2S04 Mr 142,04 CAS 7757-82-6 Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % Na2S04. Vlastnosti Bílý hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě. Zkoušky totožnosti A. Vyhovuje zkouškám na sírany (2.3.1). B. Vyhovuje zkouškám na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,2 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml modři bromthymolo-vé RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l KS*nebo 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (450 Mg/g)- Arsen (2.4.2). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (5 Mg/g)-Vápník (2.4.3). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou Rn& 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na vápník (450 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (45 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (90 Mg/g)- Hořčík. K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml glycerolu 85% R 0,15 ml žluti titanové RS, 0,25 ml šťavelanu amonného RS, 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a protřepe se. Růžové zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití směsi 5 ml základního roztoku hořčíku (10 jug Mg/ml) a 5 ml vody R (200 Mg/g)- Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 130 °C. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2271 _______________________________________________________________________________Natrii sulfls 2271 Stanovení obsahu 1,300 g se rozpustí v 50 ml vody R a tento roztok se nechá projít sloupcem katexu silně kyselého R rychlostí 4 ml/min. Sloupec se promyje vodou R (asi 300 ml), až se na neutralizaci 50 ml promývací tekutiny spotřebuje nejvýše 0,05 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. K eluátu se přidá 0,1 ml oranže methylové RS jako indikátoru a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS. 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 71,0 mg Na2S04. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Natrii sulfas decahydricus Dekahydrát síranu sodného Synonymum. Natrium sulfuricum_______ Na2S04 . 10H2O Mr 322,19 CAS 7727-73-3 Mr bezvodého 142,04 Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % Na2S04. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé průsvitné krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%, částečně se rozpouští ve vlastní krystalické vodě při asi 33 °C. Zkoušky totožnosti A. Vyhovuje zkouškám na sírany (2.3.1). B. Vyhovuje zkouškám na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS nebo 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S se zředí vodou Rna 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 Mg/g)- Arsen (2.4.2). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 Mg/g)- Vápník (2.4.3). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou Rna 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na vápník (200 Mg/g)- Strana 2272 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2272 Natrii sulfls heptahydricus____________________________________________________________________ Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (40 Mg/g)- Hořčík. K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml glycerolu 85% R, 0,15 ml žluti titanové RS, 0,25 ml šťavelanu amonného RS, 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a protřepe se. Růžové zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití směsi 5 ml základního roztoku hořčíku (10 jug Mg/ml) a 5 ml vody R (100 Mg/g)-Ztráta sušením (2.2.32). 52,0 % až 57,0 %; 1,000 g se 1 h suší při 30 °C a potom při 130 °C. Stanovení obsahu 3,000 g se rozpustí v 50 ml vody R a tento roztok se nechá projít sloupcem katexu silně kyselého R rychlostí 4 ml/min. Sloupec se promyje vodou R (asi 300 ml), až se na neutralizaci 50 ml promývací tekutiny spotřebuje nejvýše 0,05 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. K eluátu se přidá 0,1 ml oranže methylové RS jako indikátoru a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS. 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 71,0 mg Na2S04. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Natrii sulfis Siřičitan sodný Synonymum. Natrii sulfis anhydricus Na2S03 Mr 126,04 CAS 7757-83-7 Obsahuje 95,0 % až 100,5 % sloučeniny Na2S03. Vlastnosti Bílý prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, je slabě zásaditý (2.2.4). B. K 5 ml roztoku S se přidá 0,5 ml jodu 0,05 mol/l RS; roztok je bezbarvý a vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1). C. Roztok S vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). D. Rozmezí pro stanovení obsahuje zároveň zkouškou totožnosti. * * Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2273 ____________________________________________________________________Natrii sulfls heptahydricus 2273 Zkoušky na čistotu Roztok S. 5 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100 ml. Roztok SI. K 10,0 g se přidá 25 ml vody R, protřepává se až do rozpuštění většiny zkoušené látky, postupně a opatrně se přidá 15 ml kyseliny chlorovodíkové R a zahřeje se k varu. Po ochlazení se zředí vodou R na 100,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda I). Thiosírany. K 2,00 g se přidá 100 ml vody R, protřepe se, přidá se 10 ml formaldehydu R, 10 ml kyseliny octové R a nechá se 5 min stát. Potom se přidá 0,5 ml škrobu RS a titruje se jodem 0,05 mol/l VS. Provede se slepá zkouška; rozdíl spotřeb mezi oběma titracemi je nejvýše 0,15 ml (0,1 %). Železo (2.4.9). 10 ml roztoku SI vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 Mg/g)- Selen. Ke 3,0 g se přidá 10 ml formaldehydu R, postupně a opatrně se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a zahřívá se 20 min na vodní lázni. Růžové zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 1,0 g zkoušené látky, ke které bylo přidáno 0,2 ml základního roztoku selenu (100 jug Se/ml) (10 Mg/g)- Zinek. Nejvýše 25 Mg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. 2,0 ml roztoku SI se zředí vodou R na 10,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku zinku (100 jug Zn/ml) zředěného vodou R podle potřeby. Měří se absorbance při 213,9 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Těžké kovy (2.4.8) 12 ml roztoku SI vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). Stanovení obsahu 0,250 g se přenese do 500ml kuželové baňky obsahující 50,0 mljodu 0,05 mol/l VS a protřepává se až do úplného rozpuštění Přidá se 1 ml škrobu RS a přebytek jodu se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS. Provede se slepá zkouška. 1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 6,30 mgNa2S03. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Natrii sulfis heptahydricus Siřičitan sodný Synonymum. Natrium sulfurosum________ Na2S03.7H20 Mr252,14 CAS 10102-15-5 Je to heptahydrát siřiěitanu sodného. Obsahuje 48,0 % až 52,5 % sloučeniny Na2S03. * Strana 2274 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2274 Natrii sulfls heptahydricus____________________________________________________________________ Vlastnosti Bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, je slabě zásaditý (2.2.4). B. K 5 ml roztoku S se přidá 0,5 ml jodu 0,05 mol/l RS; roztok je bezbarvý a vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1). C. Roztok S vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). D. Rozmezí pro stanovení obsahuje zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušky na čistotu Roztok S. 10 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100 ml. Roztok SI. Ke 20,0 g se přidá 25 ml vody R a protřepává se až do rozpuštění většiny zkoušené látky, potom se postupně a opatrně přidá 15 ml kyseliny chlorovodíkové R a zahřeje se k varu. Po ochlazení se zředí vodou R na 100,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda I). Thiosírany. K 4,00 g se přidá 100 ml vody R, protřepe se, přidá se 10 ml formaldehydu R, 10 ml kyseliny octové R a nechá se 5 min stát. Potom se přidá 0,5 ml škrobu RS a titruje se jodem 0,05 mol/l VS. Provede se slepá zkouška; rozdíl spotřeb mezi oběma titracemi je nejvýše 0,15 ml (0,05 %). Železo (2.4.9). 10 ml roztoku SI vyhovuje limitní zkoušce na železo (5 Mg/g)- Selen. K 6,0 g se přidá 10 ml formaldehydu RS, postupně a opatrně se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a zahřívá se 20 min na vodní lázni. Růžové zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 2,0 g zkoušené látky, ke které bylo přidáno 0,2 ml základního roztoku selenu (100 jug Se/ml) (5 Mg/g)- Zinek. Nejvýše 12 //g/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. 2,0 ml roztoku SI se zředí vodou R na 10,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku zinku (100 jug Zn/ml) zředěného vodou R podle potřeby. Měří se absorbance při 213,9 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku SI vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (5 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). Stanovení obsahu 0,500 g se přenese do 500ml kuželové baňky obsahující 50,0 ml jodu 0,05 mol/l VS a protřepává se až do úplného rozpuštění. Přidá se 1 ml škrobu RS a přebytek jodu se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS. Provede se slepá zkouška. 1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 6,30 mg Na2S03. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2275 Natrii tetraboras 2275 Natrii tetraboras ***** Tetraboritan sodný Synonyma. Borax, Natrium tetraboricum______________________________________________ Na2B407. 10H2O Mr 381,37 CAS 1303-96-4 Mr bezvodého 201,22 Je to dekahydrát tetraboritanu disodného. Obsahuje 99,0 % až 103,0 % sloučeniny Na2B407. 10H2O. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystalky nebo krystalická zvětrávající hmota. Je dobře rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný ve vroucí vodě, snadno rozpustný v glycerolu. Zkoušky totožnosti A. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,1 ml kyseliny sírové R, 5 ml methanolu R a zapálí se. Plamen má zelený okraj. B. K 5 ml roztoku S se přidá 0,1 mlfenolftaleinu RS. Roztok se zbarví červeně. Po přidání 5 ml glycerolu (85%) R barva zmizí. C. Roztok S vyhovuje zkoušce na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 4,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 9,0 až 9,6; měří se roztok S. Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (50 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití směsi 3 ml základního roztoku síranů (10 jug SO (ml) a 12 ml vody destilované R. Amonium (2.4.1). 6 ml roztoku S se zředí vodou R na 14 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na amonium (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití směsi 2,5 ml základního roztoku amonia (1 jug NH/ml) a 7,5 ml vody R. Arsen (2.4.2). 5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (5 Mg/g)- Vápník (2.4.3). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na vápník (100 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití směsi 6 ml základního roztoku vápníku (10 jug Ca/ml) a 9 ml vody destilované R. Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (25 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). Strana 2276 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2276 f Natrii valproas___________________________________________________________________________ Stanovení obsahu 20 g mannitolu R se rozpustí, je-li třeba zahřátím, ve 100 ml vody R. Po ochlazení se přidá 0,5 ml fenolftaleinu RS a neutralizuje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do vzniku růžového zbarvení. K tomuto roztoku se přidají 3,00 g zkoušené látky a zahřívá se do úplného rozpuštění. Po ochlazení se titruje hydroxidem sodným 1 mol/l VS opět do vzniku růžového zbarvení. 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 0,1907 g Na^Oy. 10H2O. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Natrii thiosulfas ***** Thiosíran sodný Synonymum. Natrium thiosulfuricum_________________________________________________ Na2S203.5H20 Mr248,17 CAS 10102-17-7 Je to pentahydrát thiosíranu sodného. Obsahuje 99,0 % až 101,0 % Na2S203. 5H20. Vlastnosti Bezbarvé průsvitné krystaly, zvětrávající na suchém vzduchu. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Částečně se rozpouští ve vlastní krystalické vodě při asi 49 °C. Zkoušky totožnosti A. Odb&rm)QJodRS. B. K 0,5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,5 ml vody R a 2 ml dusičnanu stříbrného RS2; tvoří se bílá sraženina, jejíž zbarvení se rychle mění na nažloutlé a potom na černé. C. K 2,5 ml roztoku S se přidá 2,5 ml vody R a 1 ml kyseliny chlorovodíkové R; vysráží se síra a tvoří se plyn, který barví papír škrobový sjodičnanem draselným R na modro. D. 1 ml roztoku S vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 8,4; měří se roztok S. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2277 f Natrii valproas 2277 Chloridy (2.4.4). K 5 ml roztoku S se přidá 15 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 3 min až 4 min se mírně vaří. Po ochlazení se zfiltruje a filtrát se zředí vodou R na 25 ml. 12,5 ml roztoku se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 Mg/g)- Sírany a siřičitany. 2,5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 10 ml. Ke 3 ml tohoto roztoku se nejdříve přidají 2 ml jodu RS a potom se přidává yW RS po kapkách do vzniku velmi slabého stálého žlutého zbarvení. Roztok se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (2.4.13) (0,2 %). Sulfidy. K 10 ml roztoku S se přidá 0,05 ml čerstvě připraveného roztoku nitroprussidu sodného R (50 g/l); roztok se nezbarví fialově. Těžké kovy. K 10 ml roztoku S se přidá 0,05 ml sulfidu sodného RS a nechá se 2 min stát; hnědé zbarvení roztoku není intenzivnější než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 10 ml základního roztoku olova (1 jug Pb/ml) (10 Mg/g)- Stanovení obsahu 0,500 g se rozpustí ve 20 ml vody R a titruje se jodem 0,05 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru přidaného před koncem titrace. 1 mljodu 0,05 mol/l VS odpovídá 24,82 mgNa2S203. 5H20. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. f Natrii valproas Sodná sůl kyseliny valproové Na' ,© H3O OH2 OH2 \ CH—COO _ _ / H3O OH2 OH2 e C8H15Na02 Mr 166,20 CAS 1069-66-5 Je to sodná sůl kyseliny 2-propylvalerové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C8H15Na02. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustná ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru. Strana 2278 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2278 f Natrii valproas___________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli kyseliny valproové CRL. Pokud se spektrum zkoušené látky získané v pevném stavu liší od spektra referenční látky, zaznamená se spektrum tablety pripravené z bromidu draselného R a 50 fA roztoku zkoušené látky v methanolu R (100 g/l), který se odparí ve vakuu. Tablety se měří ihned po přípravě. B. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (c) odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku. C. 2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovují zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,25 g se rozpustí ve 20 ml vody destilované R v dělicí nálevce, přidá se 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a protřepe se. Směs se nechá 12 h stát; použije se spodní vrstva. Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Tento roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. 1,0 g se rozpustí v 10 ml vody R a přidá se 0,1 mlfenolftalei-nu RS. Na změnu zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,75 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS nebo 0,75 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití kyseliny máselné R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 20 mg kyseliny máselné R se rozpustí v etheru R a zředí se jím na 100 ml. Zkoušený roztok (a). 0,500 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 5 ml kyseliny sírové zředěné RS a vytřepe se třikrát 20 ml etheru R. Ke spojeným etherovým výtřepkům se přidá 10,0 ml roztoku vnitřního standardu, protřepe se síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se. Filtrát se odpaří za použití rotační vakuové odparky při teplotě nepřevyšující 30 °C na objem asi 10 ml. Zkoušený roztok (b). 40 mg se rozpustí ve 100 ml vody R. S 10 ml tohoto roztoku se postupuje stejně jako u zkoušeného roztoku (a). Zkoušený roztok (c). 40 mg se rozpustí ve 100 ml vody R K 10 ml tohoto roztoku se přidá 0,5 ml kyseliny sírové zředěné RS a vytřepe se třikrát 5 ml etheru R. Spojené etherové výtřepky se protřepou se síranem sodným bezvodým R, zfiltrují se a filtrát se odpaří za použití rotační vakuové odparky při teplotě nepřevyšující 30 °C na objem asi 10 ml. Porovnávací roztok. Připraví se stejným způsobem jako zkoušený roztok (c) za použitísodné soli kyseliny valproové CRL. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony z borosilikátového skla délky 2,6 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou sila-nizovanou pro plynovou chromatografii R2, impregnovanou 5 % makrogolu 20 000 2-nitrotere-ftalatu R a 1 % kyseliny fosforečné R, - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 20 ml/min, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se udržuje při 150 °C až 170 °C tak, aby se získal retenční čas pro hlavní pík (kyselina valproová) asi 12 min. Teplota dávkovacího prostoru se udržuje při 200 °C a teplota Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2279 ____________________________________________________________________________f Natrii valproas 2279 detektoru se udržuje při 300 °C. Doporučuje se použít elektronický integrátor. Zaznamená se chromatogram odpovídající 2,5násobku retenčního času kyseliny valproové. Citlivost se nastaví tak, aby výška píku odpovídajícího kyselině máselné na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) nebyla menší než 70 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) rozlišení mezi pikem vnitřního standardu a hlavním pikem není menší než 12. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, píku rozpouštědla a píku vnitřního standardu, není větší než plocha píku vnitřního standardu (0,4 %). K píku rozpouštědla a k pikům, jejichž plocha je menší než 1 % plochy píku vnitřního standardu, se nepřihlíží. Chloridy (2.4.4). K 5 ml roztoku S se přidá 10 ml vody R. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 Mg/g)- Sírany (2.4.13). Roztok S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 Mg/g)-Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 0,1500 g se rozpustí ve 25 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 16,62 mg C8H15Na02. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Separandum. Strana 2280 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2280 f Neomycini sulfas f Neomycini sulfas Neomyciniumsulfat Synonymum. Neomycinium sulfuricum 1998 * * CH2NH2 •n H2S04 C23H46N6013. nH2S04 OH H 614,65 (báze) CAS 1405-10-3 Je to směs síranu látek produkovaných vybranými kmeny Streptomyces fradiae nebo získaných jiným způsobem. Hlavní složkou je 0-2,6-diamino-2,6-dideoxy-a-D-glukopyranosyl-(1^4)-0--[0-2,6-diamino-2,6-dideoxy-ß-L-idopyranosyl-(1^3)-ß-D-n'ro-ruranosyl-(1^5)]-2-deoxy-D-strept-amoniumsulfat (neomycin B). Počítáno na vysušenou látku, účinnost je nejméně 680 m.j. v miligramu. Vlastnosti Bílý nebo nažloutlý hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu a v etheru. Zkoušky totožnosti A. Zkouška Neomycin C, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,5; měří se následující roztok: 0,1 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2281 __________________________________________________________________________f Neomycini sulfas 2281 Specifická optická otáčivost (2.2.7). +53,5° až +59,0°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,00 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml. Neamin. Provede se tenko vrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR Zkoušený roztok. 0,250 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 0,5 mg neaminu CRL se rozpustí v 1,0 ml vody R Porovnávací roztok (b). Smíchá se 0,5 ml zkoušeného roztoku s 0,5 ml porovnávacího roztoku (a). Na vrstvu se nanese odděleně v 5mm proužcích po 5 fA každého roztoku. Proužky se vysuší a vyvíjí se směsí objemových dílů dichlormethanuR amoniaku 26 %R& methanoluR(10 + 20 + + 30) po dráze nejméně 8 cm. Vrstva se suší 10 min při 100 °C až 105 °C, postříká se zkoumadlem ninhydrinovým s chloridem cínatým R a 15 min se zahřívá při 110 °C. Potom se vrstva znovu postříká stejným zkoumadlem a zahřívá se 15 min při 110 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna odpovídající neaminu intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže jsou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny. Neomycin C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5,0 ml. Porovnávací roztok (a). 30 mg framycetiniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (b). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 25,0 ml. Porovnávací roztok (c). 40 mg neomyciniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5,0 ml. Na vrstvu se nanese odděleně v 5mm proužcích po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a roztoku chloridu sodného R (200 g/l) (20 + 80) po dráze nejméně 12 cm. Vrstva se suší 10 min při 100 °C až 105 °C, postříká se ninhydrinem RS1 a zahřívá se 10 min při 100 °C až 105 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku hlavní skvrna odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně získané na porovnávacím roztoku (c); skvrna neomycinu C s hodnotou RF o málo nižší, než je hodnota jR hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (15 %), ale je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je patrná skvrna s hodnotou RF o málo nižší, než je hodnota Rp hlavní skvrny. Sírany. 27,0 % až 31,0 % (S04), počítáno na vysušenou látku. 0,250 g se rozpustí ve 100 ml vody R a amoniakem 26% R se upraví pH roztoku na hodnotu 11. Přidá se 10,0 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS a asi 0,5 mg ftaleinpurpuru R a titruje se edetanem disodným 0,1 mol/l VS. Když se začíná barva roztoku měnit, přidá se 50 ml lihu 96% R a pokračuje se v titraci, dokud nezmizí fialově modré zbarvení. 1 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS odpovídá 9,606 mg síranů (SO4). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 8,0 %; 1,00 g se suší 3 h nad oxidem fosforečným Ä při 60 °C a tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení účinnosti Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2) za použití neomyciniumsulfatu CRL jako referenční látky. Strana 2282 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2282 ff Neostigmini bromidům Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty CH2NH2 A. neomycin C, pH2NH2 h y\-----------°x H OH H H NH2 OH H B. neamin. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2283 f f Neostigmini metilsulfas 2283 f f Neostigmini bromidům Neostigminiumbromid Synonymum. Neostigminium bromatum 1998 H3C-N-CH3 o / -CH3 © Br e C12H19BrN202 H 303,20 CAS 114-80-7 Je to 3-(dimethylkarbamoyloxy)fenyltrimethylamoniumbromid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C12H19BrN202. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je hygroskopický, velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 20 mg se rozpustí v kyselině sírové 0,5 mol/l RS a zředí sejí na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 260 nm a 266 nm. Specifická absorbance v maximu při 260 nm je asi 16 a v maximu při 266 nm je asi 14. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem neostigmi-niumbromidu CRL. C. Asi 50 mg se zahřívá 3 min na vodní lázni ve směsi 0,4 g hydroxidu draselného R a 2 ml lihu 96% R; nahradí se odpařený líh. Po ochlazení se přidají 2 ml vody R a 2 ml kyseliny diazo-benzensulfonové RS1; vzniká oranžovočervené zabarvení. D. Vyhovuje zkouškám na bromidy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). (3-Hydroxyfenyl)trimethylamoniumbromid. 50 mg se rozpustí ve směsi 1 ml uhličitanu sodného RS a 9 ml vody R. Absorbance (2.2.25) měřená ihned po přípravě roztoku při 294 nm není větší než 0,25. Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 Mg/g)- Strana 2284 Sbírka zákonu č. 1/1998 Částka 1 2284 ff Neostigmini metilsulfas____________________________________________________________________ Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,225 g se rozpustí ve 2 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 50 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 30,32 mg C12H19BrN202. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Venenum. Nečistoty A. (3 -hydroxyfenyl)trimethylamoniumbromid. f f Neostigmini metilsulfas Neostigminiummethylsulfat Synonymum. Neostigminium methylsulfuricum © e H3COSO3 C13H22N206S H 334,39 CAS 51-60-5 Je to 3-(dimethylkarbamoyloxy)fenyltrimethylamoniummethylsulfat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C13H22N206S. © Br © Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2285 ____________________________________________________________________________f Nicethamidum 2285 Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je hygroskopický, velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 144 °C až 149 °C. B. 50 mg se rozpustí v kyselině sírové 0,5 mol/l RS a zředí sejí na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 261 nm a 267 nm. Poměr absorbance v maximu při 267 nm k absorbanci v maximu při 261 nm je 0,84 až 0,87. Totožnost lze hodnotit, jestliže ve zkoušce Rozlišovací schopnost (2.2.25) není poměr absorbanci menší než 1,9. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety neostigminiummethylsulfatu CRL. D. 50 mg se zahřívá 3 min na vodní lázni ve směsi 0,4 g hydroxidu draselného R a 2 ml lihu 96% R; nahradí se odpařený líh. Po ochlazení se přidají 2 ml vody R a 2 ml kyseliny diazo-benzensulfonové RS1; vzniká oranžovočervené zabarvení. E. 0,1 g se rozpustí v 5 ml vody destilované R a přidá se 1 ml chloridu barnatého RS1; nevzniká žádná sraženina. Přidají se 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 10 min se zahřívá ve vodní lázni; vznikne jemná bílá sraženina. Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 4,0 ml roztoku S se přidá 6,0 ml vody R a 0,1 ml fenolftaleinu RS1; roztok je bezbarvý. Přidá se 0,3 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je červený. Přidá se 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok j e bezbarvý. Přidá se 0,1 ml červeně methylové RS; roztok je červený nebo žlutoěervený. (3-Hydroxyfenyl)trimethylamoniummethylsulfat. 50 mg se rozpustí ve směsi 1 ml uhličitanu sodného RS a 9 ml vody R. Absorbance (2.2.25) měřená ihned po přípravě roztoku při 294 nm není větší než 0,20. Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 Mg/g)- Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí ve 150 ml vody R, přidá se 100 ml hydroxidu sodného zředěného RS a destiluje se. Destilát se jímá do 40 ml roztoku kyseliny borité R (40 g/l). Destiluje se až k celkovému objemu v nádobce asi 250 ml a destilát se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VSza použití 0,25 ml červeně methylové RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška. 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 33,44 mg C13H22N206S. Strana 2286 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2286 f Nicethamidum Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Venenum. f Nicethamidum ***** Nikethamid__________________________________________________* ^ J\ /N(Q,H5)2 II O C10H14N2O Mr 178,23 CAS 59-26-7 Je to diethylamid kyseliny 3-pyridinkarboxylové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C10H14N2O. Vlastnosti Olej ovitá kapalina nebo krystalická hmota, bezbarvá nebo slabě nažloutlá. Je mísitelný s vodou, s lihem 96% a s etherem. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 0,15 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm ve 2cm vrstvě; roztok vykazuje absorpční maximum při 263 nm. Specifická absorbance v maximuje asi 285. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem nikethami-du CRL. C. 0,1 g se zahřívá s 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Postupně se uvolňuje diethylamin charakteristického pachu zbarvující papír červený lakmusový R modře. D. 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 250 ml. Ke 2 ml tohoto roztoku se přidají 2 ml bromkyanu RS, 3 ml roztoku anilinu R (25 g/l) a protřepe se; vzniká žluté zbarvení. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2287 ____________________________________________________________________________f Niclosamidum 2287 Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml. Vzhled. Zkoušená látka je kapalina nebo mírným zahřátím vzniklá kapalina, která je čirá (2.2.1) a není zbarvena intenzivněji než porovnávací barevný roztok Z 5 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 7,8; měří se roztok S. Index lomu (2.2.6). 1,524 až 1,526. Příbuzné látky. Provede se tenko vrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R. Zkoušený roztok. 0,4 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 40 mg ethylnikotinamidu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem Rna 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů 1-propanolu R a chloroformu R (25 + 75) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna odpovídající ethylnikotinamidu intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %) a žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající ethylnikotinamidu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). Těžké kovy (2.4.8). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 25 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,3 %; stanoví se s 2,000 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí ve směsi 5 ml acetanhydridu R a 20 ml kyseliny octově bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 17,82 mg C10H14N2O. Uchovávání Separandum. Strana 2288 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2288 f Niclosamidum f Niclosamidum Niklosamid Synonymum. Niclosamidum anhydricum C13H8CI2N204 H 327,12 CAS 50-65-7 JetoN-(2-chlor-4-nitrofenyl)-5-chlorsalicylamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C13H8C12N204. Vlastnosti Slabě nažloutlé nebo nažloutlé jemné krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v ethanolu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 227 °C až 232 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem niklosami-du CRL. Měří se tablety obsahující asi 0,5 mg látky a 0,3 g bromidu draselného R C. K 50 mg se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a 0,1 g zinku práškového R, zahřívá se 10 min ve vodní lázni, ochladí se a zfiltruje. K filtrátu se přidá 1 ml roztoku dusitanu sodného R (5 g/l) a nechá se 3 min stát. Potom se přidají 2 ml roztoku amidosíranu amonného R (20 g/l), protřepe se, nechá se 3 min stát, přidají se 2 ml roztoku naftylethylendiamoniumdichlo-ridu R (5 g/l); vznikne fialové zbarvení. D. Zkoušená látka na měděném drátku zbarví nesvítivý plamen zeleně. E. Zkouška Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí mírným zahřátím v methanolu R, ochladí se a zředí se stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Porovnávací roztok. 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonitrilem R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí acetonitrilem R na 20,0 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2289 ____________________________________________________________________________f Niclosamidum 2289 Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um), - mobilní fáze, kterou je směs stejných objemových dílů acetonitrilu R a roztoku obsahujícího 2 g/l dihydrogenfosforečnanu draselného R, 1 g/l hydrogenfosforečnanu sodného R a 2 g/l tetrabutyl-amoniumhydrogensulfatu R. Průtoková rychlost j e 1 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 230 nm. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku odpovídajícího niklosamidu na chromatogramu porovnávacího roztoku nebyla menší než 20 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se po 20 fA obou roztoků a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního ěasu niklosamidu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch píku, kromě píku niklosamidu a píku rozpouštědla, není větší než čtyřnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,2 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 10 % plochy píku niklosamidu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Kyselina 5-chlorsalicylová. Zkoušený roztok. K 1,0 g se přidá 15 ml vody R, 2 min se vaří, ochladí se, zfiltruje se membránovým filtrem (velikost pórů 0,45 Mm)> filtr se promyje, filtrát a promývací tekutina se spojí a zředí se vodou R na 20,0 ml. Porovnávací roztok. 30 mg kyseliny 5-chlorsalicylové R se rozpustí ve 20 ml methanolu R a zředí se vodou R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. K 10,0 ml zkoušeného roztoku a k 10,0 ml porovnávacího roztoku se přidá po 0,1 ml chloridu železitého RS2. Vzniklé fialové zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku (60 Mg/g)-2-Chlor-4-nitroanilin. Zkoušený roztok. K 0,250 g se přidá 5 ml methanolu R, zahřeje se k varu, ochladí se, přidá se 45 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS, opět se zahřeje k varu, ochladí se, zfiltruje a filtrát se zředí kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na 50,0 ml. Porovnávací roztok. 50 mg chlornitroanilinu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na 20,0 ml. K 10,0 ml zkoušeného roztoku a k 10,0 ml porovnávacího roztoku se přidá po 0,5 ml roztoku dusitanu sodného R (5 g/l) a nechá se 3 min stát. Potom se přidá 1 ml roztoku amidosíranu amonného R (20 g/l), protřepe se, nechá se 3 min stát, přidá se 1 ml roztoku naftylethylendiamoniumdichlo-ridu R (5 g/l); vzniklé růžovofialové zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku (100 Mg/g)- Chloridy (2.4.4). Ke 2 g se přidá směs 1,2 ml kyseliny octové R a 40 ml vody R, 2 min se vaří, ochladí se a zfiltruje. 2 ml filtrátu se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (500 Mg/g)- Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Strana 2290 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2290 f Niclosamidum monohydricum Stanovení obsahu 0,3000 g se rozpustí v 80 ml směsi stejných objemových dílů acetonu R a methanolu R a titruje se tetrabutylammoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml tetrabutylammoniumhydroxidu 0,1 mol/l zodpovídá 32,71 g C13H8Cl2N204. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem Separandum. f Niclosamidum monohydricum Monohydrát niklosamidu •H,0 C13H8CI2N204 . H20 H 345,14 CAS 73360-56-2 Je to monohydrát N-(2-chlor-4-nitrofenyl)-5-chlorsalicylamidu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C13H8C12N204. Vlastnosti Nažloutlé jemné krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v ethanolu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 227 °C až 232 °C, před stanovením se látka 4 h suší při 100 °C až 105 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem niklosamidu CRL. Zkoušená látka se před měřením suší 4 h při 100 ° C až 105 °C. Měří se tablety obsahující asi 0,5 mg látky a 0,3 g bromidu draselného R C. K 50 mg se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a 0,1 g zinku práškového R, zahřívá se 10 min ve vodní lázni, ochladí se a zfiltruje. K filtrátu se přidá 1 ml roztoku dusitanu sodné Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2291 ____________________________________________________________________________f Nicotinamidum 2291 ho R (5 g/l) a nechá se 3 min stát. Potom se přidají 2 ml roztoku amidosíranu amonného R (20 g/l), protřepe se, nechá se 3 min stát, přidají se 2 ml roztoku naftylethylendiamoniumdichlo-ridu R (5 g/l); vznikne fialové zbarvení. D. Zkoušená látka na měděném drátku zbarví nesvítivý plamen zeleně. E. Zkouška Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí mírným zahřátím v methanolu R, ochladí se a zředí se stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Porovnávací roztok. 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonitrilem R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí acetonitrilem R na 20,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um), - mobilní fáze, kterou je směs stejných objemových dílů acetonitrilu R a roztoku obsahujícího 2 g/l dihydrogenfosforečnanu draselného R, 1 g/l hydrogenfosforečnanu sodného R a 2 g/l tetrabutyl-amoniumhydrogensulfatu R. Průtoková rychlost j e 1 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 230 nm. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku odpovídajícího niklosamidu na chromatogramu porovnávacího roztoku nebyla menší než 20 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se po 20 fA obou roztoků a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního ěasu niklosamidu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch píku, kromě píku niklosamidu a píku rozpouštědla, není větší než čtyřnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,2 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 10 % plochy píku niklosamidu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Kyselina 5-chlorsalicylová. Zkoušený roztok. K 1,0 g se přidá 15 ml vody R, 2 min se vaří, ochladí se, zfiltruje se membránovým filtrem (velikost pórů 0,45 Mm)> filtr se promyje, filtrát a promývací tekutina se spojí a zředí se vodou R na 20,0 ml. Porovnávací roztok. 30 mg kyseliny 5-chlorsalicylové R se rozpustí ve 20 ml methanolu R a zředí se vodou R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. K 10,0 ml zkoušeného roztoku a k 10,0 ml porovnávacího roztoku se přidá po 0,1 ml chloridu železitého RS2. Vzniklé fialové zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku (60 Mg/g)-2-Chlor-4-nitroanilin. Zkoušený roztok. K 0,250 g se přidá 5 ml methanolu R, zahřeje se k varu, ochladí se, přidá se 45 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS, opět se zahřeje k varu, ochladí se, zfiltruje a filtrát se zředí kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na 50,0 ml. Porovnávací roztok. 50 mg chlornitr o anilinu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na 20,0 ml. Strana 2292 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2292 f Nicotinamidum K 10,0 ml zkoušeného roztoku a k 10,0 ml porovnávacího roztoku se přidá po 0,5 ml roztoku dusitanu sodného R (5 g/l) a nechá se 3 min stát. Potom se přidá 1 ml roztoku amidosíranu amonného R (20 g/l), protřepe se, nechá se 3 min stát, přidá se 1 ml roztoku naftylethylendiamo-niumdichloridu R (5 g/l). Vzniklé růžovofialové zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku (100 Mg/g)- Chloridy (2.4.4). Ke 2 g se přidá směs 1,2 ml kyseliny octové R a 40 ml vody R, 2 min se vaří, ochladí se a zfiltruje. 2 ml filtrátu se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (500 Mg/g)- Ztráta sušením (2.2.32). 4,5 % až 6,0 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,3000 g se rozpustí v 80 ml směsi stejných objemových dílů acetonu R a methanolu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l KS* odpovídá 32,71 g C13H8C12N204. Uchovávání Chráněn před světlem. Separandum. f Nicotinamidum Nikotinamid Synonymum. Niacinamid C6H6N20 H 122,13 CAS 98-92-0 Je to amid kyseliny 3-pyridinkarboxylové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C6H6N20. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly, slabého charakteristického pachu. Je snadno rozpustný ve vodě a v ethanolu, těžce rozpustný v etheru. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2293 ____________________________________________________________________________f Nicotinamidum 2293 Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 128 °C až 131 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem nikotinami-du CRL. C. K 0,1 g se přidá 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zahřeje se k varu; unikající páry jsou cítit po amoniaku. D. 2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 100 ml. 2 ml tohoto roztoku se smíchají se 2 ml bromkyanu RS a 3 ml roztoku anilinu R (25 g/l); vzniká žluté zbarvení. Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ7 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 7,5; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R. Zkoušený roztok. 0,4 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R a zředí se stejnou směsí na 5,0 ml. Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R na 200 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, ethanolu R a chloroformu R (4 + 45 + 48) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,25 %). Těžké kovy (2.4.8). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (30 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 18 h ve vakuu. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí, je-li třeba za mírného zahřátí, ve 20 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 5 ml acetanhydridu R a violeť krystalová RS jako indikátor. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do vzniku zelenomodrého zbarvení. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 12,21 mg C6H6N20. Uchovávání Separandum. Strana 2294 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2294 f Nifedipinum f Nifedipinum Nifedipin C17H18N206 H 346,34 CAS 21829-25-4 Je to dimethyl-[l,4-dihydro-2,6-dimethyl-4-(2-nitrofenyl)-3,5-pyridindikarboxylat]. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C17H18N206. Vlastnosti Žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v ethanolu. Působením denního a umělého osvětlení určitých vlnových délek se snadno mění v nitrosofenyl-pyridinový derivát. Působením ultrafialového světla vzniká nitrofenylpyridinový derivát. Roztoky se připravují těsně před použitím v temnu nebo za použití světla dlouhých vlnových délek (> 420 nm) a chrání se před světlem. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 171 °C až 175 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem nifedipi-nu CRL. Měří se látky v pevném stavu. C. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) t& použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 10 mg nifedipinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese po 5 ul každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů ethylacetatu R a cyklohexanu R (40 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, vzhledem při 254 nm a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. D. K 25 mg ve zkumavce se přidá 10 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R, vody R a lihu R (1,5 + 3,5 + 5) a mírným zahřátím se rozpustí. Přidá se 0,5 g zinku R granulo- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2295 ____________________________________________________________________________§ Nitrazepamum 2295 váného a za občasného míchání se nechá 5 min stát. Roztok se zfiltruje do další zkumavky, k filtrátu se přidá 5 ml dusitanu sodného R (10 g/l) a nechá se 2 min stát. Přidají se 2 ml amidosíranu amonného R (50 g/l), silně se protřepe a přidají se 2 ml naftylethylendiamoniumdichloridu R (5 g/l); vzniká intenzivní červené zbarvení, které je stálé nejméně 5 min. Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 0,200 g se rozpustí ve 20 ml methanolu R a zředí se mobilní fází na 50,0 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg nifedipinu nečistoty A CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25,0 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg nifedipinu nečistoty B CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25,0 ml. Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a), 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) a 0,1 ml zkoušeného roztoku se smíchá a zředí se mobilní fází na 20,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 um), - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R, methanolu R a vody R (9 + 36 + 55). Průtoková rychlost je 1,0 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 235 nm; doporučuje se použít vhodný elektronický integrátor. Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku (c). Když je chromatogram zaznamenán za výše uvedených podmínek, látky se eluují v následujícím pořadí: nečistota A, nečistota B a nifedipin; retenční čas nifedipinu je asi 15,5 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) rozlišení mezi píky odpovídajícími nečistotě A a nečistotě B je větší než 1,5; rozlišení mezi píky odpovídajícími nečistotě B a nifedipinu je větší než 1,5; výška píku odpovídajícího nečistotě A není menší než 20 % celého rozsahu zapisovače. Nastříkne se odděleně 20 ul zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (c) a zaznamenají se chromatogramy po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času nifedipinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádný pík, kromě hlavního píku, píku odpovídajících nečistotě A a nečistotě B, nemá větší plochu, než je plocha píku odpovídajícího nifedipinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %), plochy píku odpovídajících nečistotě A a nečistotě B nejsou větší než plochy odpovídajících píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %), celkové množství příbuzných látek nepřevyšuje 0,3 %. Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 10 % plochy píku nifedipinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,1300 g se rozpustí ve směsi 25 ml terc. butanolu R a 25 ml kyseliny chloristé RS a titruje se tetrasulfatoceričitanem amonným 0,1 mol/l VS do odbarvení růžového zbarvení za použití 0,1 ml feroinu RS jako indikátoru. Před koncem titrace se titruje pomalu. Provede se slepá zkouška. 1 ml tetrasulfatoceričitanu amonného 0,1 mol/l zodpovídá 17,32 mg C17H18N206. Strana 2296 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2296 § Nitrazepamum___________________________________________________ Uchovávání Chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. dimethyl-[2,6-dimethyl-4-(2-nitrofenyl)-3,5-pyridindikarboxylat], B. dimethyl-[2,6-dimethyl-4-(2-nitrosofenyl)-3,5-pyridindikarboxylat]. § Nitrazepamum Nitrazepam_________ C15H11N303 Mr281,27 CAS 146-22-5 Je to 7-nitro-5-fenyl-l//-l,4-benzodiazepin-2(3//)-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C15HuN303. Vlastnosti Žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 226 °C až 230 °C. B. Roztoky se chrání před světlem a absorbance se měří ihned po přípravě roztoku. 25,0 mg se rozpustí v roztoku kyseliny sírové R (5 g/l) v methanolu R a zředí se stejným rozpouštědlem na 250,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 280 nm. Specifická absorbance v maximuje 890 až 950. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem nitrazepa-mu CRL. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2297 ____________________________________________________________________________§ Nitrazepamum 2297 D. Asi 20 mg se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové R a. 10 ml vody R. 5 min se vaří, ochladí se, přidají se 2 ml roztoku dusitanu sodného R (1 g/l) a směs se nechá 1 min stát. Potom se přidá 1 ml roztoku kyseliny amidosírové R (5 g/l), promíchá se a nechá se 1 min stát a přidá se 1 ml roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (1 g/l); vznikne červené zbarvení. E. Asi 10 mg se rozpustí v 1 ml methanolu R, je-li třeba zahřátím, a přidá se 0,05 ml hydroxidu sodného zředěného RS; vznikne intenzivní žluté zbarvení. Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Zkouška se provede za ochrany před světlem. Provede se tenkovrstvá chromatogra- fie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R. Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Roztok se připraví bezprostředně před použitím. Porovnávací roztok (a). 10 mg aminonitrobenzofenonu R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 50 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg nitrazepamu nečistoty A CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí acetonem Rna 50 ml. Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem R na 20 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 50 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethyl-acetatu R a nitromethanu R (15 + 85) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající aminonitrobenzofenonu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %); žádná skvrna odpovídající nitrazepamu nečistotě A není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících aminonitrobenzofenonu a nitrazepamu nečistotě A, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %: stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí v 25 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 28,13 mg C15HUN303. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Psychotropní látka. Nečistoty A. 3-amino-6-nitro-4-fenylchinol-2-on, B. 2-amino-5-nitrobenzofenon. Strana 2298 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2298 f Nitrofuralum f Nitrofuralum ***** Nitrofural_______________________________________________________* o II 02Nk /°\ /CH=N—NH-C—NH2 C6H6N404 H 198,14 CAS 59-87-0 Je to l-(5-nitrofurfuryliden)semikarbazid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C6H6N404. Vlastnosti Žlutý nebo hnědožlutý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška se provede za ochrany před přímým světlem. Použije se roztok připravený pro zkoušku Stanovení obsahu. Změří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 400 nm. Absorpční maxima jsou při 260 nm a 375 nm. Poměr absorbance měřené v maximu při 375 nm k absorbanci měřené v maximu při 260 nm je 1,15 až 1,30. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety nitrofuralu CRL. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 10 mg nitrofuralu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 [A obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a nitromethanu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se fenylhydraziniumchloridem RS. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. D. Asi 1 mg se rozpustí v 1 ml dimethylformamidu R a smíchá se s 0,1 ml hydroxidu draselného v lihu RS; vznikne fialovočervené zbarvení. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,0. Měří se následující roztok: 1,0 g se smíchá se 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R, protřepe se a zfiltruje. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2299 f Nitrofuralum 2299 Porovnávací roztok (a). 10,0 mg (5-nitro-2-furyl)methylen-diacetatu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b).\Q mg nitrofuralu CRL a 10 mg nitrofurantoinu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatogrqfii R (5 /um), - mobilní fáze složené z objemových dílů acetonitrilu R a vody R (40 + 60), při průtokové rychlosti 1 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 310 nm. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a), citlivost detektoru se upraví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu je rozlišení mezi píky nitrofurantoinu a nitrofuralu nejméně 2,0. Nastříkne se 20 fA zkoušeného roztoku a 20 fA porovnávacího roztoku (a). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající desetinásobku retenčního ěasu nitrofuralu, který je asi 3 min. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14) Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Zkouška se provede za ochrany před přímým světlem. 60,0 mg se rozpustí ve 20 ml dimethyl-formamidu R a zředí se vodou R na 500,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Porovnávací roztok se připraví stejným způsobem za použití 60,0 mg nitrofuralu CRL. Změří se absorbance (2.2.25) obou roztoků v maximu při 375 nm. Vypočítá se obsah CgHgN^C^ z naměřených absorbancí a koncentrací roztoků. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty 02NL /O. /CH^N----N= A. 5-nitro-2-furaldehydazin, Strana 2300 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2300 f Nitrqfurantoinum O II H3C-----C—O. ^Chk / R na 100,0 ml. Roztok vykazuje absorpční maximum při 240 nm. Specifická absorbance v maximuje 550 až 590, počítáno na vysušenou látku. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 200 ml. Porovnávací roztok (b). 25 mg ethisteronu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9), přidá se 5 ml zkoušeného roztoku a zředí se stejnou směsí na 100 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 fA a po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a chloroformu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na Strana 2312 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2312 f Norethisteroni acetas vzduchu, postříká se kyselinou sírovou v Uhu RS, zahřívá se 5 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny, přibližně stejné intenzity. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí ve 40 ml tetrahydrofuranu R, přidá se 10 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (100 g/l) atitruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l KS* za použití 2 m\ zeleně bromkresolové RS jako indikátoru do vzniku fialového zabarvení. Provede se slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 29,84 mg C2oH2602. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Norethisteroni acetas Norethi steronacetat ^22'~'28^-'3 Mr 340,46 CAS 51-98-9 Je to 3-oxo-19-nor-17a-pregn-4-en-20-in-17-yl-acetat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C22H2803. Vlastnosti Bílý nebo žlutobílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a v etheru. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2313 _______________________________________________________________________f Norethisteroni acetas 2313 Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a C. Alternativní sestava zkoušek: A, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 162 °C až 165 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety norethisteronacetatu CRL. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 50 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg norethisteronacetatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 50 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg deoxykortonacetatu CRL a 10 mg norethisteronacetatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 50 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a dichlormethanu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruj e se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak s e vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min nebo do objevení skvrn se zahřívá při 120 °C. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny, přibližně stejné intenzity. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě zkoušeného roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormetha-nem R na. 10 ml. Zkoušený roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se převedou do 15ml skleněné zabroušené zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného nasyceného v methanolu RS a ihned se 5 min pro-bublává intenzivním proudem dusíku R. Zkumavka se uzavře, zahřívá se 4 h ve vodní lázni při 60 °C za ochrany před světlem a pak se nechá vychladnout. Porovnávací roztok (a). 25 mg norethisteronacetatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě porovnávacího roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se převedou do 15ml skleněné zábrusové zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného nasyceného v methanolu RS a ihned se 5 min probublává intenzivním proudem dusíku R Zkumavka se uzavře, zahřívá se 4 h ve vodní lázni při 60 °C za ochrany před světlem a ochladí se. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází připravenou smícháním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) a směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a na 10 min Strana 2314 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2314 f Norgestrelum_____________________________________________________________________________ se vystaví působení ultrafialového světla při 254 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu príslušného porovnávacího roztoku. Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v Uhu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu příslušného porovnávacího roz toku. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) má hodnotu Rv zřetelně nižší než hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a po rovnávacího roztoku (a). E. Asi 2 mg se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R, přidá se 1 ml dusičnanu stříbrného amoniakálního RS a zahřívá se na vodní lázni. Roztok se zakalí a vytvoří se bílá sraženina, která při zahřívání šedne. Na stěnách zkumavky se vytvoří stříbrné zrcátko. F. Asi 10 mg vyhovuje zkoušce na acetyl (2.3.1). Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). -32° až -38°, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,500 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 62,5 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (a). 2 mg deoxykortonacetatu CRL a 2 mg norethisteronacetatu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,20 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografií R (5 /um), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, která je směsí připravenou takto: 350 ml vody R a 600 ml acetonitrilu R se promíchá, po ustálení se zředí vodou R na 1000 ml a znovu se promíchá, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) činila 70 % až 90 % celé stupnice zapisovače. Při průtoku mobilní fáze 1 ml/min se kolona promývá do ustavení rovnováhy po dobu asi 45 min. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční easy látek: deoxykortonacetatu asi 7,5 min, norethisteronacetatu asi 9 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky deoxykortonacetatu a norethisteronacetatu je nejméně 3,5. V případě potřeby se upraví koncentrace acetonitrilu R v mobilní fázi. Odděleně se nastříkne 20 fA zkoušeného roztoku a 20 fA porovnávacího roztoku (b). Chromato-gramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního ěasu hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,025násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2315 f Norgestrelum 2315 Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí ve 40 ml tetrahydrofuranu R, přidá se 10 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (100 g/l) a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 34,05 mg C^^sC^. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Norgestrelum Norgestrel________ C=CH H3C—CH2Q—CH OH 021n28U2 Mr 312,45 CAS 6533-00-2 Je to (±)-13-ethyl-17-hydroxy-18,19-dinor-17a-pregn-4-en-20-in-3-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C21H2802. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v dichlormethanu, těžce rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Optická otáěivost (2.2.7). +0,05° až -0,05°; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,5 g v dichlormethanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml. Strana 2316 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2316 f Norgestrelum_____________________________________________________________________________ B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem norgestre-luCRL. Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí dichlormethanem Rna 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 20 ml. Porovnávací roztok (b). 4 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí dichlormethanem Rna 10 ml. Porovnávací roztok (c). 5 mg norgestrelu CRL a 5 mg ethinylestradiolu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 50 ml. Na vrstvu se oddelene nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a dichlormethanu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se kyselinou fosfomolybdenovou R (100 g/l) v lihu 96% R, zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C a ihned se pozoruje v denním světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí ve 45 ml tetrahydrofuranu R, přidá se 10 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (100 g/l) apo 1 min se titruje hydroxidem sodným 0,1 mol/l VSzapotenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 31,25 mg C21H2802. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2317 f Nortriptylini hydrochloridum 2317 f Nortriptylini hydrochloridum Nortriptyliniumchlorid CH-CH2—cht—NH-CH3 H © CI e C19H22CIN Mr 299,84 CAS 894-71-3 Je to N-methyl-N-{3-(10,l l-dihydro-5/f-dibenzo[a,r/]cykloliepten-5-yliden)-propyl}amonium-chlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C19H22C1N. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a v di -chlormethanu, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: C a E. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 216 °C až 220 °C. B. 20,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml a měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 239 nm. Specifická absorbance v maximuje 465 až 495. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. nortriptyliniumchloridu. D. 50 mg se rozpustí ve 3 ml teplé vody R a po ochlazení se přidá 0,05 ml roztoku hydrochinonu R (25 g/l) v methanolu R; pomalu vzniká červené zbarvení. E. 50 mg vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 25 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H7 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,20 g se rozpustí mírným zahřátím ve vodě prosté oxidu uhličitého R, zředí sejí na 10 ml, přidá se 0,1 ml červeně methylové RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok se zbarví žlutě. Přidá se 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok se zbarví červeně. Strana 2318 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2318 f Nortriptylini hydrochloridum________________________________________________________________ Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Při zkoušce se roztoky a vyvíjející se chromatogramy chrání před světlem. Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 10 mg dibenzosuberonu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96%> R na 100 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů diethylaminu R, ethylacetatu R a cyklohexanu R (3 + 15 + 85) po dráze 14 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se čerstvě připravenou směsí objemových dílů formaldehydu R a kyseliny sírové R (4 + 96) a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,05 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se 2 h suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí ve 30 ml lihu 96% R, přidá se 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS atitruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 29,98 mg C19H22C1N. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. dibenzosuberon (dibenzo[a,d]cykloheptanon), B. 3 -(5/f-dibenzo[a, d]cyklohepten-5-yliden)-N-methylpropylamin, C. (R) a(5)-10,ll-dihydro-5-[3-(methylamino)propyliden]-5//-dibenzo[a,c/]cyklohepten-10-ol. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2319 f Nortriptylini hydrochloridum 2319 f Noscapini hydrochloridum Noskapiniumchlorid © CI© -H20 C22H24CIN07 . H20 H 467,90 CAS 912-60-7 Mr bezvodého 449,89 Je to monohydrát (lÄ)-l,2,3,4-tetrahydro-8-methoxy-l-[(35)-(6',7'-dimethoxy)ftalidyl]-6,7-met-hylendioxy-2-methylisochinoliniumchloridu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 100,5 % sloučeniny C22H24C1N07. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je hygroskopický, snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Vodné roztoky jsou slabě kyselé. Během stání se může vysrážet báze. Taje při teplotě asi 200 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: C a E. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. 50 mg se rozpustí v methanolu R obsahujícím NH 3(17 Mg/g) a zředí se stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 10,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 250 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maxima při 291 nm a 310 nm. Poměr absorbance v maximu při 310 nm k absorbanci v maximu při 291 nm j e 1,2 až 1,3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) sraženiny získané ve zkoušce E se shoduje se spektrem noskapinu CRL. D. Sraženina získaná ve zkoušce totožnosti E taje (2.2.14) při 174 °C až 177 °C. E. Asi 40 mg se rozpustí ve směsi 2 ml vody R a 3 ml lihu 96% R, přidá se 1 ml amoniaku, zředěného RS2 a směs se zahřívá do úplného rozpuštění. Potom se ochladí za tření skleněnou tyčinkou o stěnu zkumavky a zfiltruje se. Filtrát vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Sraženina se promyje vodou R, vysuší se při 100 °C až 105 °C a uchová se pro zkoušky totožnosti C a D. Strana 2320 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2320 f Nortriptylini hydrochloridum________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí ve vodě R, přidá se 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se vodou R na 25 ml. Roztok je cirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž6 nebo HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). Nejméně 3,0; měří se roztok pripravený rozpuštěním 0,2 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +38,5° až +44,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok pripravený rozpuštěním 0,500 g v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem 96% R na 100 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R lihu 96% R acetonu R a toluenu R (1 + 3 + 20 + 20) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a postříká sejodobismutitanem draselným zředěným RS. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Ztráta sušením (2.2.32). 2,5 % až 6,5 %; 0,200 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,400 g se rozpustí zahřátím ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R a po ochlazení se přidá 6 ml octanu rtuťnatěho RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 44,99 mg C22H24C1N07. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2321 fNystatinum 2321 f Noscapinum Noskapin________ /-CH3 C22H23N07 H 413,43 CAS 128-62-1 Je to (35)-6,7-dimethoxy-3-[(lÄ)-l,2,3,4-tetrahydro-8-methoxy-2-methyl-6,7-methylendioxy-l - -isochinolyl]ftalid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 C22H23N07. Vlastnosti až 100,5 % sloučeniny Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě při 20 °C, velmi těžce rozpustný ve vodě při 100 °C, dobře rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v lihu 96% a v etheru. Rozpouští se v silných kyselinách a zředěním těchto roztoků vodou se může vysrážet báze. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: D. Alternativní sestava zkoušek: A, B a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Teplota tání (2.2.14). 174 °C až 177 °C. C. 50 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem Rna. 10,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 250 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maxima při 291 nm a 310 nm. Poměr absorbance v maximu při 310 nm k absorbanci v maximu při 291 nm je 1,2 až 1,3. D. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem noskapi-nu CRL. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,2 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Roztok hodnocený ihned po přípravě je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Z6 (2.2.2, Metoda II). Strana 2322 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2322 f Nystatinum Specifická optická otáčivost (2.2.7). +42° až +48°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,500 g v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem R na 100 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 ml každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R, acetonu R a toluenu R (1 + 3 + 20 + 20) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a postříká sejodobismutitanem draselným zředěným RS. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,350 g se rozpustí mírným zahřátím ve 40 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 41,34 mg C22H23N07. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Nystatinum ***** XT . .- 1998 ****** Nystatin______________________________________________________________________ CAS 1400-61-9 Je to antifungální látka produkovaná určitými kmeny Streptomyces noursei. Převážně obsahuje tetraeny, jejichž hlavní složkou je nystatin Al. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje v miligramu nejméně 4400 m.j. Výroba Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že bude-li látka zkoušena, vyhoví následující zkoušce: Neškodnost (2.6.9). Každé myši se vstříkne intraperitoneálně množství odpovídající nejméně 600 m.j. suspendované v 0,5 ml roztoku arabské klovatiny R (5 g/l). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2323 _______________________________________________________________________fNystatinum 2323 Vlastnosti Žlutý až slabě nahnědlý hygroskopický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dimethylformamidu, těžce rozpustný v methanolu, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru. Zkoušky totožnosti A. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku připraveného ve zkoušce Absorbance při 220 nm až 350 nm. Tento roztok vykazuje čtyři absorpční maxima, při 230 nm, 291 nm, 305 nm a 319 nm, a prodlevu při 280 nm. Poměry absorbancí v maximu při 291 nm a v maximu při 319 nm k absorbanci v maximu při 305 nm jsou 0,61 až 0,73 a 0,83 až 0,96. Poměr absorbance v maximu při 230 nm k absorbanci v prodlevě při 280 nm je 0,83 až 1,25. B. K asi 2 mg se přidá 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové R; vzniká hnědé zbarvení. C. K asi 2 mg se přidá 0,1 ml kyseliny sírové R; vzniká hnědé zbarvení, které stáním přechází na fialové. Zkoušky na čistotu Absorbance (2.2.25). 0,10 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny octové ledové R a 50 ml methanolu R a zředí se methanolem R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. Do 30 min od přípravy roztoku je absorbance tohoto roztoku v maximu při 305 nm nejméně 0,60. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší 3 h při 60 °C nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřevyšujícím 0,1 kPa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 3,5 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení účinnosti Při zkoušce se roztoky chrání před světlem. Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2). Zkoušená látka a nystatin CRL se rozpustí v dimethylformamidu R a ředí se směsí objemových dílů dimethylformamidu R a tlumivého roztoku o pH 6,0(5 + 95). Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Separandum. Strana 2324 Sbírka zákonu č. 1/1998 Částka 1 2324 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2325 __________________________________________________________________________Octyldodecanolum 2325 Octyldodecanolum Oktyldodekanol H3C-(CH2)9—CH-CH2—OH (CH2)7 CH3 CAS 5333-42-6 Je to kondenzační produkt nasycených kapalných mastných alkoholů. Obsahuje nejméně 90 % (7tô)-2-oktyl-l-dodekanolu (C20H4P; M^ 298,55), zbytek se skládá především z příbuzných alkoholů. Vlastnosti Čirá bezbarvá až nažloutlá olej ovitá kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mísitelný s lihem 96 %. Zkoušky totožnosti A. Zkouška Relativní hustota, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Zkouška Index lomu, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. C. Zkouška Hydroxylové číslo, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 20 ml. Porovnávací roztok. 0,2 g oktyldodekanolu CRL se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 20 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 2 [A obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se asi 7 ml směsi objemových dílů roztoku vanilinu R (25 g/l) v lihu 96% a kyseliny sírové R (1 + 4) a 5 min až 10 min se zahřívá při 130 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušky na čistotu Kysele nebo zásaditě reagující látky. 5,0 g se pečlivě míchá 1 min se směsí 0,1 ml modři bromthymolové RS1, 2 ml heptanu R a 10 ml vody R. Je-li vodná vrstva modrá, spotřebuje se na změnu zbarvení roztoku na žluté nejvýše 0,15 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Je-li vodná vrstva žlutá, přidá se 0,45 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l a silně se třepe. Nechá se stát do úplného rozdělení vrstev; vodná vrstva je modrá. Relativní hustota (2.2.5). 0,830 až 0,850. Index lomu (2.2.6). 1,454 až 1,456. Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). 175 až 190. Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 8,0. * * * * * Strana 2326 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2326 Oleomacrogolum___________________________________________________________________________ Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 5,0. Číslo zmýdelnění (2.5.6). Nejvýše 5, stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml) Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %, stanoví se s 2,000 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Stanovení se provede plynovou chromatografií (2.2.28). Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kapilární kolony z křemenného skla délky 20 m a vnitřního průměru 0,3 mm pokryté filmem (0,25 //m) poly(difenyl) (dimethyl)siloxanu R nebo poly(difenyl) (dimethyl) (divinyl)siloxanu R, - vodíku pro chromatografií Anebo helia pro chromatografií R j ako nosného plynu při průtokové rychlosti 1,1 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 280 °C, teplota nástřikového prostoru na 290 °C a teplota detektoru na 300 °C. Nastříknou se 2 (A zkoušeného roztoku. Obsah C2oH420 v procentech se vypočítá z plochy píku na chromatogramu zkoušeného roztoku metodou vnitřní normalizace. Uchovávání Chráněn před světlem. Oleomacrogolum ***** * * Oleomakrogol Synonymum. Macrogoli aetherum oleicum____________________________________________ CAS 9004-98-2 Je to směs etherů směsných makrogolů s lineárními mastnými alkoholy, hlavně oleylalkoholem. Může obsahovat volné makrogoly a různá množství volného oleylalkoholu. Množství ethylenoxidu zreagovaneho s oleylalkoholem je 2 až 20 oxy ethylenových jednotek na molekulu (jmenovitá hodnota). Vlastnosti Oleomakrogol s 2 až 5 oxy ethylenovými jednotkami v molekule je žlutá kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v petroletheru. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2327 ___________________________________________________________________________Oleomacrogolum 2327 Oleomakrogol s 10 až 20 oxyethylenovými jednotkami v molekule je žlutavě bílá voskovitá hmota, dobře rozpustná nebo dispergovatelna ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v petroletheru. Zkoušky totožnosti A. Zkouška Číslo hydroxylové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Zkouška Číslo jodové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. C. Zkouška Číslo zmýdelnění, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí v methanolu R zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok. 40 mg oleylalkoholu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí methanolem Rna. 10 ml. Vrstva se impregnuje vyvíjením v chromatografické komoře obsahující dostatečné množství roztoku kyseliny šťavelové R (30 g/l) v lihu 96% R Vrstva se nechá usušit na vzduchu, odděleně se nanese po 5 fA zkoušeného a porovnávacího roztoku a vyvíjí se dvakrát ethylacetatem R po dráze 15 cm. Po každém vyvíjení se vrstva usuší a potom se postříká zkoumadlem vanilin—kyselina sírová připraveným následujícím způsobem: 0,50 g vanilinu R se rozpustí v 50,0 ml lihu 96%) R a zředí se kyselinou sírovou R na 100,0 ml. Pak se vrstva usuší na vzduchu, zahřívá se 10 min při asi 130 °C a nechá se vychladnout na vzduchu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je několik skvrn, z nichž jedna odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. E. 0,1 g se rozpustí nebo disperguje v 5 ml lihu 96%> R, přidají se 2 ml vody R, 10 ml kyseliny chlorovodíkově zředěné RS, 10 ml chloridu barnatého RSI a 10 ml roztoku kyseliny fosfomolyb-denové R (100 g/l); vznikne sraženina. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 5,0 g se rozpustí v lihu 96%> R a zředí se jím na 50 ml. Tento roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ5 (2.2.2, Metoda II). Zásaditě reagující látky. 2,0 g se rozpustí v horké směsi 10 ml vody R a 10 ml lihu 96%> R a přidá se 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS. Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky. Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). Vyhovuje hodnotám uvedeným v následující tabulce. Číslo jodové (2.5.4). Vyhovuje hodnotám uvedeným v následující tabulce. Strana 2328 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2328 Oleomacrogolum Počet oxyethylenových Číslo hydroxylové Číslo jodové jednotek na molekulu (í menovitá hodnota) 2 158 až 178 48 až 74* 5 110 až 125 48 až 56 10 75 až 95 24 až 38 20 40 až 65 14 až 24 * Z důvodů možnosti použití dvou různých druhů oleylalkoholu pro syntézu je nutné široké rozmezí. Číslo zmýdelnění (2.5.6). Nejvýše 3,0; stanoví se s 10,0 g zkoušené látky. 1,4-Dioxan. Nejvýše 10 Mg/g- Stanoví se postupem uvedeným ve stati Zbytková rozpouštědla (2.4.24). Ethylenoxid. Nejvýše 1 Mg/g; stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28). Zkoušený roztok. 1,00 g zkoušené látky (wT) se přenese do lahvičky bodného objemu, pnda se 1,0 ml vody R, a je-li třeba, zahřívá se asi 10 min při 50 °C. Porovnávací roztok (a). 1,00 g (m^) zkoušené látky se přenese do lahvičky vhodného objemu, přidá se 0,20 g ochlazeného ethylenoxidu RS a 0,8 ml vody R. Je-li třeba, zahřívá se asi 10 min při 50 °C. Porovnávací roztok (b). K 0,1 g ethylenoxidu RS v lahvičce vhodné velikosti se přidá 0,1 ml čerstvě připraveného roztoku acetaldehydu R (0,010 g/l). Lahvičky se ihned uzavřou zátkou s hliníkovou nebo polytetrafluoroethylenovou membránou a zátka se upevní hliníkovým uzávěrem. Obsah lahviček se homogenizuje protřepáním. Nástřik statického head-space postupu se obvykle provádí za použití: - rovnovážné teploty: nejméně 70 ° C, - doby ohřevu: 45 min, - teploty převodové kapiláry: 75 ° C, - nosného plynu: helia pro chromatografií R nebo dusíku pro chromatografií R, - doby tlakování: 30 s, - objemu nástřiku: 1 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kapilární skleněné kolony nebo kolony z křemenného skla délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřním povrchem potaženým 1,0/j.m vrstvou polydimethylsiloxanu R, - heliapro chromatografií Änebo dusíkupro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové lineární rychlosti asi 20 cm/s a dělicím poměru 1 : 20, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se udržuje 5 min na 50 °C, pak se zvyšuje rychlostí 30 °C/min do 230 °C a 5 min se udržuje na 230 °C, přičemž teplota nástřikového prostoru se udržuje na 150 °C a teplota detektoru na 250 °C. Nastříkne se 1 ml plynné fáze porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výšky dvou hlavních píku na chromatogramu nebyly menší než 15 % stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky ethylenoxidu a acetaldehydu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je nejméně 2,0 a jestliže poměr signálu píku ethylenoxidu na stejném chromatogramu k sumuje nejméně 10. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 2329 Olivae oleum 2329 Nastříkne se odděleně vhodný objem (např. 1 ml) plynné fáze nad zkoušeným roztokem a porovnávacím roztokem (a). Postup se opakuje ještě dvakrát. Na chromatogramu zkoušeného roztoku průměrná plocha píku odpovídajícího ethylenoxidu není větší než polovina průměrné plochy odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka ploch tří nástřiků porovnávacího roztoku (a) je nejvýše 15 %. Obsah ethylenoxidu v //g/g se vypočítá podle vztahu: (AR . wT) - (AT . wR) ' v němž značí: AT - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu zkoušeného roztoku, AR - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 2,000 g zkoušené látky. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Označování V označení na obalu se uvede počet oxyethylenových jednotek reagujících s oleylalkoholem (jmenovitá hodnota). Olivae oleum Olivový olej CAS 8001-25-0 Je to olej získaný ze zralých plodů druhu Olea europaea L. lisováním za studena nebo jiným vhodným mechanickým postupem. Vlastnosti Čirá žlutá nebo zelenožlutá průhledná tekutina, charakteristického pachu. Je prakticky nerozpustný v lihu 96%, mísitelný s etherem petrolejovým. Kalí se při teplotě asi 10 °C; při teplotě asi 0 °C tuhne na měkkou hmotu. Zkoušky totožnosti Provede se zkouška Totožnost olejů tenkovrstvou chromatografií (2.3.2). Chromatogram zkoušené látky se shoduje s charakteristickým chromatogramem olivového oleje. Pro určité druhy olivového oleje je rozdíl mezi velikostí skvrn E a F méně významný než na obrázku. 1998 Strana 2330 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2330 Olivae oleum Zkoušky na čistotu Relativní hustota (2.2.5). 0,910 až 0,916. Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 5,0 g. Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků, je číslo kyselosti nejvýše 0,5. Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 15,0. Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků, je číslo peroxidové nejvýše 5,0. Nezmýdelnitelné látky. Nejvýše 1,5 %. 5,0 g se v baňce na 150 ml smíchá s 50 ml hydroxidu draselného v lihu 2 mol/l RS. Zahřívá se 1 h pod zpětným chladičem na vodní lázni za častého protřepávání. Pak se přidá zpětným chladičem 50 ml vody R, protřepe se a po ochlazení se převede do dělicí nálevky. Baňka se promyje po částech celkem 50 ml etheru petrolejového Rl a promývací tekutiny se přidají do dělicí nálevky. Intenzivně se protřepává 1 min a po rozdělení vrstev se spodní vrstva převede do druhé dělicí nálevky. Tvoří-li se emulze, přidají se malá množství lihu 96% R nebo koncentrovaný roztok hydroxidu draselného R Vodná vrstva se protřepe dvakrát 50 ml etheru petrolejového Rl. Spojené horní vrstvy se převedou do třetí dělicí nálevky a protřepou se třikrát 50 ml lihu 50% (V/V). Vrstva etheru petrolejového se převede do předem zvážené baňky na 250 ml. Dělicí nálevka se promyje několikrát malým množstvím etheru petrolejového Rl, promývací tekutiny se spojí s roztokem v baňce. Ether petrolejový se odpaří na vodní lázni, baňka se suší 15 min ve vodorovné poloze při 100 ° C až 105 °C. Po ochlazení v exsikátoru se zváží. Sušení se vždy po 15 min opakuje tak dlouho, dokud není rozdíl hmotností dvou po sobě následujících vážení větší než 0,1 %. Zbytek se rozpustí ve 20 ml lihu 96% R předem zneutralizovaného po přidání 0,1 ml modři bromfenolové RS. Je-li třeba, titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS. Vypočítá se obsah nezmýdelnitelných látek v procentech podle vzorce: 100 . (a - 0,032 . b) m v němž značí: a - hmotnost zbytku po vysušení v gramech, b - spotřebu kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS v mililitrech, m - navážku zkoušené látky v gramech. Pokud hodnota 0,032ř je větší než 5 % hodnoty a, je zkouška neplatná a musí se opakovat. Absorbance (2.2.25). 1,00 g se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 100,0 ml. Absorbance měřená v maximu při 270 nm není vyšší než 0,20. Poměr absorbance naměřené při 232 nm k absor-banci naměřené při 270 nm je větší než 8. Cizí mastné oleje. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích (2.4.22). Podíl mastných kyselin oleje má následující složení: - nasycené mastné kyseliny s délkou řetězce méně než C16: nejvýše 0,1 %, - kyselina palmitová: 7,5 % až 20,0 %, - kyselina palmitolejová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 16,3): nejvýše 3,5 %, - kyselina stearová: 0,5 % až 5,0 %, - kyselina olejová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 18,3): 56,0 % až 85,0 %, - kyselina linolová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 18,9): 3,5 % až 20,0 %, - kyselina linolenová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 19,7): nejvýše 1,2 %, - kyselina arachidová: nejvýše 0,7 %, - kyselina eikosenová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 20,3): nejvýše 0,4 %, - kyselina behenová: nejvýše 0,2 %, - kyselina lignocerová: nejvýše 0,2 %. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2331 _____________________________________________________________________________f Omeprazolum 2331 Steroly (2.4.23). Podíl sterolů oleje má následující složení: - ß-sitosterol (mohou být přítomny jiné steroly s relativním retenčním časem tR shodným s ^ ß-sitosterolu a j sou počítány j ako ß-sitosterol): nejméně 93 %, - cholesterol: nejvýše 0,5 %, - A7-stigmasterol (mohou být přítomny jiné steroly s relativním retenčním časem tR shodným s tR A7-stigmasterolu a jsou počítány jako A7-stigmasterol): nejvýše 0,5 %, - kampesterol: nejvýše 4 %. Obsah stigmasterolu je menší než obsah kampesterolu. Sezamový olej. 10 ml zkoušené látky se v odměrném válci se zabrousenou zátkou protřepává asi 1 min se směsí 0,5 ml roztoku furfuralu R (3,5 ml/l) v acetanhydridu R a 4,5 ml acetanhydridu R Zfiltruje se filtračním papírem impregnovaným acetanhydridem R K filtrátu se přidá 0,2 ml kyseliny sírové R; nevzniká žádné modrozelené zbarvení. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Pokud je látka určená k výrobě parenterálních lékových forem, vyhovuje následující zkoušce. Nejvýše 0,1 % vody; stanoví se s 10,0 g zkoušené látky. Použije se směs stejných objemových dílů dekanolu R a methanolu bezvodého Äjako rozpouštědla. Uchovávání Ve zcela naplněných, dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě nejvýše 25 °C. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka vhodná k přípravě parenterálních lékových forem. f Omeprazolum Omeprazol C17H19N303S r 345,42 CAS 73590-58-6 Je to (RS)-5-methoxy-2-{[(4-methoxy-3,5-dimethylpyridin-2-yl)methyl]sulphinyl}-lií-benz-imidazol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C17H19N303S. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, v methanolu a v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Strana 2332 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2332 f Omeprazolum____________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2). A. 2,0 mg se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima při 276 nm a 305 nm. Poměr absorbance zjištěné v maximu při 305 nm k absorbanci zjištěné v maximu při 276 nm je 1,6 až 1,8. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem omeprazolu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Omeprazol nečistota C, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Deska s vrstvou se vloží do komory nasycené parami kyseliny octové RS; skvrny rychle zhnědnou. Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,50 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 25 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1). Absorbance (2.2.25). Absorbance roztoku S měřená při 440 nm je nejvýše 0,10. (Tento limit odpovídá 0,035 % Omeprazol nečistotě B nebo Omeprazol nečistotě A.) Omeprazol nečistota C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254 R Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve 2,0 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R. Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg omeprazolu CRL se rozpustí ve 2,0 ml methanolu R. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 100 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů 2-propanolu R, dichlormethanu Ä předem protřepaného s amoniakem 26% R (100 ml dichlormethanu R se protřepe v dělicí nálevce s 30 ml amoniaku 26% R, po oddělení vrstev se použije spodní vrstva) a dichlormethanu R (20 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna oÄF vyšším, než má skvrna odpovídající omeprazolu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 3,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (a). 1,0 mg omeprazolu CRL a 1,0 mg Omeprazol nečistoty D CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2333 _____________________________________________________________________________f Omeprazolum 2333 Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um), - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (1,4 g/l), jehož pH bylo předem upraveno na hodnotu 7,6 kyselinou fosforečnou R (27 + 73), průtoková rychlost je 1 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 280 nm. Jestliže se chromatogramy zaznamenávají za předepsaných podmínek, retenční cas omeprazolu je asi 9 min a relativní retenční cas omeprazolu nečistoty D je asi 0,8. Nastnkuje se odděleně 40 |al každého roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající trojnásobku retenčního ěasu omeprazolu. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 15 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) rozlišení mezi píky Omeprazol nečistoty D a omeprazolu není menší než 3. Pokud je třeba, upraví se pH mobilní fáze nebo koncentrace acetonitrilu R. Zvýšení pH zlepšuje rozlišení mezi píky. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). Zbytková rozpouštědla. Provede se (head-space) plynová chromatografie (2.2.28) metodou standardního přídavku. Obsah chloroformuje nejvýše 50 /^g/g, obsah dichlormethanu je nejvýše 100 //g/g a obsah trichlorethylenu je nejvýše 100 Mg/g-Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm pokryté l,8um filmem poty (kyanopropylmethyifenyimethyi)siloxanu R, - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu, - plamenoionizaěního detektoru, - vhodného head-space dávkovače. 0,50 g se odváží do 10ml "head-space lahvičky", přidají se 4,0 ml dimethylacetamidu R a lahvička se uzavře zátkou. Ustaluje se 1 h při 80 °C. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,2 %. 1,000 g se suší 4 h ve vakuové sušárně při 60 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 1,100 g se rozpustí ve směsi 10 ml vody R a 40 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,5 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml hydroxidu sodného 0,5 mol/l VS odpovídá 0,1727 g C17H19N303S. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Separandum. Strana 2334 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2334 f Omeprazolum natricum Nečistoty A. 5-methoxy-l//-benzimidazol-2-thiol, B. 5-methoxy-2- {[(3,5-dimethyl-2-pyridyl)methyl] sulfmyl} -1 //-benzimidazol, C. 5-methoxy-2-{[(4-methoxy-3,5-dimethyl-2-pyridyl)methyl]thio}-l//^-benzimidazol(ufiprazol), D. 5-methoxy-2-{[(4-methoxy-3,5-dimethyl-2-pyridyl)methyl]sulfonyl}-lií-benzimidazol (omeprazolsulfon), E. 2,12-dihydro-l,3-dimethyl-8-methoxy-12-thioxobenzo[4,5]pyrido[l,2-c]imidazo[l,2-a] imidazol-2—on, F. 2,12-dihydro-l,3-dimethyl-9-methoxy-12-thioxobenzo[4,5]pyrido[l,2-c]imidazo[l,2-a] imidazol-2—on, G. 5-methoxy-2- {[(4-methoxy-3,5-dimethyl-2-pyridyl)methyl]sulfmyl} -1 //-benzimidazol-1'-oxid. f Omeprazolum natricum Sodná sůl omeprazolu © Na HoCO' e C17H18N3Na03S. H20 Mr 385,41 Mr bezvodého 367,40 CAS 95510-70-6 Je to monohydrátnatrium-(RS)-5-methoxy-2{[(4-methoxy-3,5-dimethylpyridin -2-yl)meťhyl]sul-finyl}-l/f-benzimidazol-l-idu. Počítáno nabezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C17H18N3Na03S. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě a v lihu 96%, dobře rozpustná v propylenglykolu a velmi těžce rozpustná v dichlormethanu. Zkoušky totožnosti A. 2,0 mg se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima při 276 nm a 305 nm. Poměr absorbance zjištěné v maximu při 305 nm k absorbanci zjištěné v maximu při 276 nm je 1,6 až 1,8. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Omeprazol nečistota C, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Deska s vrstvou se vloží do komory nasycené parami kyseliny octové RS; skvrny rychle zhnědnou. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2335 _____________________________________________________________________f Omeprazolum natricum 2335 C. 1 g se spálí a ochladí. Ke zbytku se přidá 1 ml vody R, neutralizuje se kyselinou chlorovodíkovou R, zfiltruje se a filtrát se zředí vodou R na 4 ml. 0,1 ml tohoto roztoku vyhovuje zkoušce (b) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H6 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 10,3 až 11,3; měří se roztok S. Omeprazol nečistota C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254 R Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve 2,0 ml methanolu R. Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 9 mg omeprazolu CRL se rozpustí ve 2,0 ml methanolu R. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 100 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů 2-propanolu R, dichlormethanu Ä předem protřepaného s amoniakem 26% R (100 ml dichlormetha-nu R se protřepe v dělicí nálevce s 30 ml amoniaku 26% R, po oddělení vrstev se použije spodní vrstva) a dichlormethanu R (20 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna oÄF vyšším, než má skvrna odpovídající omeprazolu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 3,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (a). 1,0 mg omeprazolu CRL a 1,0 mg Omeprazol nečistoty D CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsila-nizovaným pro chromatografii R (5 um), - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (1,4 g/l), jehož pH bylo upraveno na hodnotu 7,6 kyselinou fosforečnou R, (27 + 73), průtoková rychlost j e 1 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 280 nm. Jestliže se chromatogramy zaznamenávají za předepsaných podmínek, retenční čas omeprazolu je asi 9 min a relativní retenční čas omeprazolu nečistoty D je asi 0,8. Nastřikuje se odděleně 40 |al každého roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času omeprazolu. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 15 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) rozlišení mezi píky omeprazolu nečistoty D a omeprazolu není menší než 3. Pokud je třeba, upraví se pH mobilní fáze nebo koncentrace acetonitrilu R. Zvýšení pH zlepšuje rozlišení mezi píky. Strana 2336 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2336 Ononidis radix Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 4,5 % až 10,0 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí v 50 ml vody R a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 36,74 mg C17H18N3Na03S. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem. Separandum. Nečistoty A. 5-methoxy-l/f-benzimidazol-2-thiol, B. 5-methoxy-2-{[(3,5-dimethyl-2-pyridyl)methyl]sulfinyl}-l/f-benzimidazol, C. 5-methoxy-2-{[(4-methoxy-3,5-dimethyl-2-pyridyl)methyl]thio}- 1/f-benzimidazol(ufiprazol), D. 5-methoxy-2-{[(4-methoxy-3,5-dimethyl-2-pyridyl)methyl]sulfonyl}-l//-benzimidazol (ome-prazolsulfon), E. 5-methoxy-2-{[(4-methoxy-3,5-dimethyl-2-pyridyl)methyl]sulfinyl}-lií-benzimidazol-l'-oxid. Ononidis radix Kořen jehlice trnité Synonymum. Radix ononidis Je to usušený kořen a oddenek druhu Ononis spinosa agg. Vlastnosti Droga slabého pachu, škrablavé, natrpklé chuti s nasládlou příchutí. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Oddenek krátký, většinou několikahlavý; kořen o průměru až 2 cm, většinou nevětvený, zkroucený, často ze stran smáčkly, svraskalý, zdřevnatělý a velmi tuhý. Oddenek i kořen na povrchu krytý šupinovitou šedohnědou až černohnědou borkou. Lom nepravidelný, vláknitý. Na rovném pněném řezu je patrná excentrická stavba kořene; kůra úzká, dřevo velmi široké, nažloutlé, dřeňové paprsky bílé, nestejně široké, vějířovité. N Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2337 ___________________________________________________________________________§§ Opium crudum 2337 B. Droga se upráškuje (355). Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Prášek je šedobílý. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky kůry se ztlustlými nezdřevnatělými lýkovými vlákny; komůrková vlákna; obliterované sítko vice; úlomky dřeva se skupinami ztlustlých libriformních vláken; cévy schodovitě a síťovitě ztlustlé; úlomky parenchymu s krystaly šťavelanu vápenatého a malými, kulovitými škrobovými zrny. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 1 g práškované drogy (355) se smíchá s 5 ml methanolu R a zahřívá se 2 min na vodní lázni. Po ochlazení se zfiltruje. Porovnávací roztok. 40 mg cholesterolu R se rozpustí v 5 ml chloroformu R Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 20 [A obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů lihu 96% R, toluenu R a chloroformu R (10 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší volně na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS1 a suší se 5 min až 10 min v sušárně při 100 °C až 105 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (onocerin) odpovídá přibližně polohou skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu jsou další méně intenzivně zbarvené skvrny. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 % a nejvýše 2 % drogy na lomu ztmavlé. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 6,0 %. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. §§ Opium crudum Surové opium Synonymum. Opium________ Surové opium j e určeno výhradně j ako výchozí surovina pro přípravu galenických přípravků. Samostatné se nesmí vydat. Je to na vzduchu usušená mléčná šťáva získaná z druhu Papaver somniferum L. naříznutím nezralých plodů. Obsahuje nejméně 10,0 % morfinu (C17H19N03; M^ 285,34) a nejméně 2,0 % kodeinu (C18H21N03; Mr 299,37), počítáno na drogu vysušenou při 100 °C až 105 °C. Vlastnosti Jsou to černohnědé kusy charakteristického pachu, různé velikosti, které bývají měkké a lesklé, po usušení tvrdé a křehké. Mikroskopický popis, viz Zkouška totožnosti A. * * * * * * * Strana 2338 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2338 §§ Opium crudum___________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti Odstraní se slupka, zkoušená látka se nakrájí na tenké plátky; je-li třeba, suší se 48 h při 60 °C a pak se upráškuje (500). A. Pozoruje se pod mikroskopem. V suspenzi surového opia v roztoku hydroxidu draselného R (20 g/l) jsou patrná zrnka mléčné šťávy nahromaděná v neuspořádanou hmotu a světle hnědá protáhlá vlákna. Mohou být patrný úlomky cév a řidčeji i protáhlé, světlo lámající krystaly; stejně tak malý počet okrouhlých pylových zrn a úlomky protáhlých vláken. Mohou být přítomny ostře zašpičatělé chlupy různé délky a malé množství škrobových zrn zanesených v průběhu zpracování. Mohou být patrný úlomky epikarpu, tvořené mnohohrannými buňkami se stěnami ztlustlými a hvězdicovým luminem. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 0,10 g práškované drogy se rozetře s 5 ml lihu 70% R (V/V), přidají se 3 ml lihu 70% R (V/V); směs se převede do kuželové baňky na 25 ml a zahřívá se 30 min ve vodní lázni při 50 °C až 60 °C za stálého míchání. Po ochlazení se zfiltruje, filtr se promyje lihem 70% R (V/V) a filtrát se jím zředí na 10,0 ml. Porovnávací roztok. 2,0 mgpapaveriniumchloridu R, 12,0 mg kodeiniumdihydrogenfosfatu R, 12,0 mg noskapiniumchloridu R a 25,0 mg morfiniumchloridu R se rozpustí v lihu 70% R (V/V) a zředí se jím na 25,0 ml. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 20 fA obou roztoků. Vyvíjí se čerstvě připravenou směsí objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R, acetonu R a toluenu R (2 + 6 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min při 100 ° C až 105 °C. Po ochlazení se postříká jodobismutitanem draselným RS2 a pak roztokem kyseliny sírové R (4 g/l). Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou oranžově červené až červené skvrny; v dolní části skvrna odpovídající morfinu, nad ní podobně zbarvená skvrna odpovídající kodeinu, v horní části skvrna odpovídající papaverinu a nad ní skvrna odpovídající noskapinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou skvrny odpovídající polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku; mezi skvrnami odpovídajícími kodeinu a papaverinu může být tmavě červená skvrna (thebain). C. 1,0, g práškované drogy se protřepává 5 min s 5 ml vody R a pak se zfiltruje. Filtrát se smíchá s 0,25 ml chloridu železitého RS2; vznikne červené zbarvení, které se po přidání 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS nemění. Zkoušky na čistotu Thebain. Nejvýše 3,0 %, počítáno na vysušenou drogu. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. Připraví se způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Porovnávací roztok. 25,0 mg thebainu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 25,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Stanoví se způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Zkoušku lze hodnotit, je-li hmotnostní rozdělovači poměr thebainu nejméně 3,0 a počet teoretických pater nejméně 3000. Obsah thebainu v procentech se vypočítá podle vzorce uvedeného ve Stanovení obsahu. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %, 1,000 g opia nařezaného na tenké plátky se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2339 _______________________________________________________________________f f Orciprenalini sulfas 2339 Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 6,0 %. Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 1,00 g opia nakrájeného na tenké plátky se suspenduje v 50 ml lihu 50% R (V/V) a pomocí ultrazvuku se míchá 1 h; po ochlazení se zředí lihem 50 % R (V/V) na 100,0 ml a nechá se stát. 10,0 ml supernatantní tekutiny se smíchá s 5 ml tlumivého roztoku s chloridem amonným o pH 9,5, zředí se vodou R na 25,0 ml a promíchá se. 20,0 ml tohoto roztoku se převede na chromatografický sloupec asi 150 mm dlouhý s vnitřním průměrem asi 30 mm naplněný 15 g křemeliny pro chromatografii R Po 15 min se promyje dvakrát 40 ml směsi objemových dílů 2-propanolu R a dichlormethanu R (15 + 85). Eluát se odpaří do sucha ve vakuu při 40 °C. Zbytek po odpaření se převede pomocí mobilní fáze do odměrné baňky a zředí sejí na 25,0 ml. Porovnávací roztok. 0,100 g morjiniumchloridu R a 25,0 mg kodeinu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 25,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 Mm)> - předkolony délky 40 mm a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 Mm)> - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min, která je směsí připravenou následujícím způsobem: 1,0 g monohydrát heptansulfonanu sodného R se rozpustí ve 420 ml vody R, upraví se pH na hodnotu 3,2 roztokem kyseliny fosforečné R (4,9 g/l) (asi 5 ml) a smíchá se se 180 ml acetonitrilu R, - spektrofotometrického detektoru, 280 nm, - injektorové smyčky. Nastříknou se vhodné objemy zkoušeného a porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, není--li rozlišení mezi píky morfinu a kodeinu menší než 2,5. Je-li třeba, upraví se objem acetonitrilu v mobilní fázi. Porovnávací roztok se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, není-li relativní směrodatná odchylka plochy píku morfinu větší než 1,0 %. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok a porovnávací roztok. Obsah jednotlivých alkaloidů v procentech se vypočítá podle vzorce: m1 . A2 . 625 100 m2 . Ax . 5 100 - h ' v němž značí: mx - navážku alkaloidu použitého k přípravě porovnávacího roztoku v gramech, m2 - navážku zkoušené látky použité k přípravě zkoušeného roztoku v gramech, Ax - plochu píku odpovídajícího alkaloidu na chromatogramu porovnávacího roztoku, A2 - plochu píku odpovídajícího alkaloidu na chromatogramu zkoušeného roztoku, h - ztrátu sušením v procentech. 1 mg morfiniumchloridu R odpovídá 0,759 mg morfinu a 1 mg kodeinu R odpovídá 0,943 mg kodeinu. Strana 2340 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2340 ff Orciprenalini sulfas______________________________ Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněno před světlem. Omamná látka. f f Orciprenalini sulfas Orciprenaliniumsulfat Synonymum. Orciprenalinium sulfuricum © so42© C22H36N2O10S r 520,59 CAS 5874-97-5 Je to bis{(RS)-[2-hydroxy-2-(3,5-dihydroxyfenyl)ethyl]isopropylamonium}sulfat. Počítáno na bezvodou, rozpouštědel prostou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C22H36N2O10S. Vlastnosti Bílý krystalický prášek, slabě hygroskopický. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru a v dichlormethanu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. 50,0 mg se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R 0,04% (V/V) a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným roztokem kyseliny chlorovodíkové R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 240 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 278 nm. Specifická absorbance v maximuje 68,5 až 76,0, počítáno na bezvodou a rozpouštědel prostou látku. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety orciprenaliniumsulfatu CRL. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně 50 mg zkoušené látky a referenční látky v co nejmenším množství vody R přidá se 10 ml acetonu R a odstřeďuje se. Získané sraženiny se suší 3 h při 40 °C za sníženého tlaku a se zbytky se znovu zaznamenají spektra látek. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. CH3 CH-CH,—NH-CH H \ CH3 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2341 _______________________________________________________________________f f Orciprenalini sulfas 2341 Porovnávací roztok (a). 10 mg orciprenaliniumsulfatu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg orciprenaliniumsulfatu CRL a 10 mg salbutamolu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 2 (A každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 17,5% R, vody R a methanolu prostého aldehydu R (1,5 + 10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu a postříká se roztokem manganistanu draselného R (10 g/l). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduj e s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. D. Asi 20 mg se rozpustí ve 2 ml lihu 96%> R Přidají se 2 ml roztoku dichlorchinonchlorimidu R (1 g/l) v lihu 96%) R a 1 ml uhličitanu sodného RS; vznikne fialové zbarvení, které se mění na hnědé. E. Vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,5; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1 + 5) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů vody R a methanolu R (1 + 5) na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů vody R a methanolu R (1 + 5) na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů vody R a methanolu R (1 + 9) na 20 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztok a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R 2-propanolu R a ethylacetatu R (4 + 16 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a vystaví se účinku par jodu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je zřetelně viditelná. Methanol a 2-propanol. Nejvýše 0,1 % methanolu a 0,3 % 2-propanolu. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití ethanolu Rl jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 2 ml ethanolu Rl se zředí vodou R na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10,0 ml. Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10,0 ml. Zkoušený roztok (b). 1,0 g se rozpustí ve vodě R, přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 10,0 ml. Strana 2342 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2342 ff Orciprenalini sulfas Porovnávací roztok. Směs 1,0 ml methanolu R a 3,0 ml 2-propanolu R se zředí vodou R na 100,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R (150 //m až 180 Mm)> - dusíku pro chromatografii R s průtokovou rychlostí 30 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 140 °C a teplota vstřikovacího prostoru a detektoru na 180 °C. Nastříkne se odděleně po 1 ul každého roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) s e ověří, že není pntomen žádný pík s retenčním časem stejným, jako má vnitřní standard. Vypočítá se obsah methanolu a 2-propanolu za použití hustoty při 20 °C, která je pro methanol 0,792 g/ml a 0,785 g/ml. Fenon. 0,50 g se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R 0,04% (V/V) a zředí se jím na 25,0 ml. Absorbance (2.2.25) měřená při 328 nm není větší než 0,16 (0,1 %). Železo (2.4.9). Zbytek získaný ve zkoušce Síranový popel vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku železa (2 jug Fe/ml). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,400 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml violeti krystalové RS jako indikátoru. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 52,06 mg C22H36N20ioS- Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Venenum. Nečistoty N CH3 OH A. 2-isopropyl-l,2,3,4-tetrahydroisochinolin-4,6,8-triol, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2343 f Ornidazolum 2343 HO ,0 CH3 -1 N—NH HO B. l-(3,5-dihydroxyfenyl)-2-(isopropylamino)ethanon. f Ornidazolum Ornidazol N 0,N C7H10ClN3O3 Mr 219,63 CAS 16773-42-5 Je to 3-chlor-l-(2-methyl-5-nitroimidazolyl)-2-propanol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C7H10ClN3O3. Vlastnosti Bílý až nažloutlý krystalický prášek, na světle je nestálý. Je těžce rozpustný ve vodě a snadno rozpustný v lihu 96 %. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: C. Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 85 °C až 90 °C. B. 50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 200 nm až 350 nm. Roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 230 nm a 312 nm. Specifická absorbance v maximu při 230 nm je 145 až 170 a v maximu při 312 nm je 380 až 420. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem ornida-zolu CRL. Měří se tablety látek s bromidem draselným R. D. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Cizí organické látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Strana 2344 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2344 f Ornidazolum_____________________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,500 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZZ5(2.2.2, Metoda II). Cizí organické látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R. Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 0,50 g ornidazolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg 2-methyl-5-nitroimidazolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml (roztok A). 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku a 5 ml roztoku A připraveného u porovnávacího roztoku (b) se smíchají. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R, kyseliny octové ledové R a chloroformu R (5 + 10 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu studeného vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chroma-togramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající 2-methyl-5-nitroimidazolu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Chloridy (2.4.4). 0,250 g se důkladně protřepe s 10 ml vody R, zfiltruje se a filtr se promyje dvakrát 2 ml vody R. Promývací tekutiny se spojí s filtrátem a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se 3 h suší ve vakuu nad silikagelem bezvodým R při 60° C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 21,96 mg C7H10ClN3O3. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. 2-methyl-5-nitroimidazol. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2345 Oryzae amylum 2345 Oryzae amylum Rýžový škrob Synonymum. Amylum oryzae CAS 9005-25-8 Získává se z obilek druhu Oryza sativa L. Vlastnosti Velmi jemný bílý prášek vrzající při tření mezi prsty, bez chuti. Je prakticky nerozpustný ve studené vodě a v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Pozoruje se pod mikroskopem. Mnohohranná zrna o průměru 2 //m až 5 //m, jednotlivá nebo shlouěená do vejěitých útvarů o průměru 10 //m až 20 //m. Zrna bez soustředného vrstvení mají jen nezřetelnou středovou trhlinu. V polarizovaném světle se středová trhlina jeví jako černý kříž. Zrna s popraskanými nebo nepravidelnými okraji se vyskytují zcela výjimečně. B. 1 g se suspenduje v 50 ml vody R. 1 min se povaří a pak se ochladí; vzniká řídký zakalený sliz. C. K 1 ml slizu ze zkoušky totožnosti B se přidá 0,05 ml jodu RS1; vznikne tmavě modré zbarvení, které po zahřátí zmizí a po ochlazení se opět objeví. Zkoušky na čistotu Kysele reagující látky. 10 g se smíchá se 100 ml lihu R 70% (V/V) předem zneutralizovaného po přidání 0,5 ml fenolftaleinu RS, protřepává se 1 h a pak se zfiltruje. Ke změně zbarvení 50 ml filtrátu se spotřebují nejvýše 2,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Cizí příměsi. Mohou být přítomny pouze stopy buněčných stěn a protoplazmy. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %; 1,00 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 103 aerobních bakterií a 102 plísní v gramu; stanoví se plotnovou metodou; vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli (2.6.13). Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Strana 2346 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2346 ff Ouabainum ff Ouabainum Ouabain Synonymum. g-Strophantinum C29H44012. 8H20 H 728,78 CAS 11018-89-6 Mr bezvodého 584,66 Je to oktahydrát 1 ß,5,11 a, 14,19-pentahydroxy-3ß-(a-L-rhamnopyranosyloxy)-5ß, 14ß-kard-20-(22)-enolidu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 96,0 % až 104,0 % sloučeniny C 29H44O12- Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystalky. Je mírně rozpustný ve vodě a v ethanolu, prakticky nerozpustný v etheru a v ethylacetatu. Zkoušky totožnosti A. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). B. 2 mg až 3 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny sírové R; vzniká růžové zbarvení, které rychle přechází v červené. Roztok vykazuje v ultrafialovém světle zelenou fluorescenci. C. Asi 1 mg se rozpustí v 1 ml dinitrobenzenu RS a přidá se 0,2 ml hydroxidu sodného zředěného RS; vzniká intenzivní modré zbarvení. D. 0,1 g se rozpustí v 5 ml roztoku kyseliny sírové R (150 g/l) a několik minut se vaří. Roztok zežloutne a zakalí se. Zfiltruje se, k filtrátu se přidá 5 ml roztoku hydroxidu sodného R (120 g/l), 3 ml vínanu meďnatého RS a zahřeje se; vznikne červená sraženina. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2347 ______________________________________________________________________________f f Ouabainum 2347 Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,20 g se rozpustí zahřátím na vodní lázni v 15 ml vody R. Ochladí se a zředí se vodou R na 20,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Specifická optická otáčivost (2.2.7). -30° až -33 °, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. Množství zkoušené látky odpovídající 20 mg bezvode látky se rozpustí v 1,0 ml směsi objemových dílů vody R chloroformu R a methanolu R (32 + 100 + 100). Porovnávací roztok (a). Množství oubainu CRL odpovídající 20 mg bezvode látky se rozpustí v 1,0 ml směsi objemových dílů vody R chloroformu R a methanolu R (32 + 100 + 100). Porovnávací roztok (b). Množství ouabainu CRL odpovídající 10 mg bezvode látky se rozpustí v 1,0 ml směsi objemových dílů vody R chloroformu R a methanolu R (32 + 100 + 100) a zředí se stejnou směsí na 25 ml. Porovnávací roztok (c). 2,5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů vody R chloroformu R a methanolu R (32 + 100 + 100) na 10 ml. Na vrstvu se nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se homogenní směsí objemových dílů chloroformu R methanolu R dimethylsulfoxidu R a vody R (70 +15 +15 +4) po dráze 13 cm. Vrstva se suší 30 min v sušárně s odvětráváním při 140 °C. Po ochlazení se rovnoměrně postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 15 min při 140 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se vzdálily od startu natolik, aby vedlejší skvrny byly jednoznačně odděleny a skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) byla zřetelně viditelná. Alkaloidy a strophanthin-K. K 5,0 ml roztoku S se přidá 0,5 ml roztoku taninu R (100 g/l); nevzniká žádná sraženina. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 18,0 % až 22,0 %; stanoví se s 0,100 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 40,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Připraví se porovnávací roztok stejným způsobem za použití 40,0 mg ouabainu CRL. K 5,0 ml obou roztoků se přidají 3,0 ml trinitrofenolatu sodného RS a roztoky se nechají 30 min stát za chránění před přímým světlem a měří se absorbance (2.2.25) obou roztoků v maximu při 495 nm proti současně a stejným způsobem připravenému kontrolnímu roztoku, kterým je směs 5,0 ml lihu 96%> R a 3,0 ml trinitrofenolatu sodného RS. Obsah C29H44012 se vypočítá z naměřených absorbancí a koncentrací roztoků. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Venenum. Strana 2348 Sbírka zákonu č. 1/1998 Částka 1 2348 § Oxazepamum_____________________________________________________________________________ § Oxazepamum Oxazepam C15H11CIN202 r 286,72 CAS 604-75-1 Je to 5-fenyl-l,3-dihydro-3-hydroxy-7-chlor-2ii-l,4-benzodiazepm-2-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C15HUC1N202. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a C. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Roztoky se připraví bezprostředně před použitím za chránění před světlem. 20,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 50,0 ml (roztok A). 10,0 ml roztoku A se zředí lihem 96%> R na 100,0 ml (roztok B). Měří se absorbance (2.2.25) roztoku A při 300 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 316 nm. Měří se absorbance roztoku B při 220 nm až 250 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 229 nm. Hodnota specifické absorbance v maximu při 229 nm je 1220 až 1300. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety oxazepamu CRL. C. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Asi 20 mg se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové R a 10 ml vody R, 5 min se zahřívá k varu a ochladí se. Přidají se 2 ml roztoku dusitanu sodného R (1 g/l) a nechá se 1 min stát. Přidá se 1 ml roztoku kyseliny amidosírové R (5 g/l), promíchá se a nechá 1 min stát. Přidá se 1 ml roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (1 g/l); vzniká červené zbarvení. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2349 _____________________________________________________________________________§ Oxazepamum 2349 Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Zkouška se provede za chránění před světlem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Před použitím se vrstva promývá methanolem R, dokud čelo rozpouštědla nedosáhne nejméně 17 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a potom se 30 min zahřívá při 100 °C až 105 °C. Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg oxazepamu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg oxazepamu CRL a 10 mg bromazepamu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí acetonem R na 100 ml. Porovnávací roztok (d). 5 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí acetonem R na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 20 fA každého roztoku a vyvíjí se ve směru promývání methanolem R směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (10 + 100) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C při tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny octové bezvodé R a 90 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 28,67 mg C15HUC1N202. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Psychotropní látka. Strana 2350 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2350 § Oxazepamum f Oxprenololi hydrochloridum Oxprenololiumchlorid H2C=CH-CH2—O. CH2-0 I CH-OH / CH2—NH2—CH \ CH3 CH3 © Cl e C15H24CIN03 r 301,81 CAS 6452-73-9 Je to (i^S)-N-isopropyl-3-(2-allyloxyfenoxy)-2-hydroxypropylamoniumclilorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C15H24C1N03. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 107 °C až 110 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem oxprenololium-chloridu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu u zkoušené látky a referenční látky liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v ethylacetatu R, odpaří se do sucha a zaznamenají se nová spektra. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ŽZ6 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,0; měří se čerstvě připravený roztok S. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2351 _____________________________________________________________________________§ Oxazepamum 2351 Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve 2,0 ml směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1+ 9). Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg oxprenoloUumchloridu CRL se rozpustí ve 2,0 ml směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9). Porovnávací roztok (b). 0,4 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 100 ml. Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 2 ul každého roztoku, skvrny se suší na vzduchu po dobu 15 min a vyvíjí se ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a chloroformu R (2 + 12 + 88) po dráze 13 cm. Potom se vrstva suší 10 min v proudu teplého vzduchu a po ochlazení se postříká anisaldehydem RS. Deska s vrstvou se zahřívá 5 min až 10 min při 100 ° C až 105 ° C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,4 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %). Olovo. Nejvýše 5 Mg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrofotometrií (2.2.23, Metoda II). Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 25,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se zředěním 0,5 ml a 1,0 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml) vodou R na 25,0 ml. Měří se absorbance při 217,0 nm za použití olověné lampy s dutou katodou jako zdroje záření. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 6 h ve vakuu při 60 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,2500 g se rozpustí v 60 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 5 ml octanu rtuťnatěho RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 30,18 mg C15H24C1N03. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Strana 2352 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2352 Oxygenům Oxygenům Kyslík Synonymum. Oxygenium 02 r 32,00 CAS 7782-44-7 Obsahuje nejméně 99,5 % (V/V) 02. Vlastnosti Bezbarvý plyn, bez pachu. Při 20 °C a tlaku 101 kPa se 1 objemový díl plynu rozpustí v asi 32 objemových dílech vody. Výroba Oxid uhličitý. Nejvýše 300 ml/m3; stanoví se za použití infračerveného analyzátoru (2.5.24) Zkoušený plyn. Zkoušená látka; musí být filtrována, aby se vyloučily efekty rozptýleného světla. Porovnávací plyn (a). Kyslík K Porovnávací plyn (b). Směs obsahující 300 ml/m3 oxidu uhličitého Rl v dusíku Rl. Přístroj se kalibruje za použití porovnávacích plynů (a) a (b) a nastaví se citlivost. Změří se obsah oxidu uhličitého ve zkoušeném plynu. Oxid uhelnatý. Nejvýše 5 ml/m3; stanoví se za použití infrač61^116^0 analyzátoru (2.5.25). Zkoušený plyn. Zkoušená látka; musí být filtrována, aby se vyloučily efekty rozptýleného světla. Porovnávací plyn (a). Kyslík K Porovnávací plyn (b). Směs obsahující 5 ml/m3 oxidu uhelnatého R v dusíku Rl. Přístroj se kalibruje za použití porovnávacích plynů (a) a (b) a nastaví se citlivost. Změří se obsah oxidu uhelnatého ve zkoušeném plynu. Voda. Nejvýše 60 ml/m3; stanoví se za použití elektrolytického hygrometru (2.5.28) Stanovení obsahu. Stanoví se obsah kyslíku za použití paramagnetického analyzátoru (2.5.27). Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: C. Alternativní sestava zkoušek: A a B, viz Obecné zásady (1.2). A. Doutnající dřevěná tříska se umístí do atmosféry zkoušeného plynu; tříska vzplane. B. Protřepává se s pyrogallolem zásaditým RS; zkoušený plyn je absorbován a roztok se zbarví tmavě hnědě. C. Vyhovuje požadavkům zkoušky Stanovení obsahu. Zkoušky na čistotu Oxid uhličitý. Nejvýše 300 ml/m3; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu uhličitého (2.1.6) Oxid uhelnatý. Nejvýše 5 ml/m3; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu uhelnatého (2.1.6) Vodní pára. Nejvýše 60 ml/m3; stanoví se za použití trubičky k detekci vodní páry (2.1.6) 1998 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2353 Oxymetazolin hydrochloridum 2353 Uchovávání Pod tlakem jako plyn nebo kapalina ve vhodných obalech vyhovujících ČSN 07 8510. Kohouty a ventily se nepromazávají tukem ani olejem. Nečistoty A. oxid uhličitý, B. oxid uhelnatý, C. voda. Oxymetazolini hydrochloridum Oxymetazoliniumchlorid (HiCfeC HN N" NH w © Cl e C16H25CIN20 r 296,84 CAS 2315-02-8 Je to 2-(3-hydroxy-2,6-dimethyl-4-terc.butylbenzyl)-2-imidazoliniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C16H25C1N20. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem oxymetazoli-niumchloridu CRL. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Strana 2354 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2354 Oxymetazolin hydrochloridum________________________________________________________________ C. Asi 2 mg se rozpustí v 1 ml vody R, přidá se 0,2 ml roztoku nitroprussidu sodného R (50 g/l), 0,2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a nechá se 10 min stát. Potom se přidají 2 ml hydrogenuhličitanu sodného RS; vzniká fialové zabarvení. D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ7 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 25 ml. Přidá se 0,1 ml červeně methylové RS a 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,4 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok (a). 0,40 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů ethylacetatu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů ethylacetatu R a methanolu R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 40 mg oxymethazoliniumchloridu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů ethylacetatu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí stejných objemových dílů ethylacetatu R a methanolu R na 20 ml. Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí stejných objemových dílů ethylacetatu R a methanolu R na 40 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R, cyklohexanu R a ethanolu R (6 + 15 + 79) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 5 min v proudu teplého vzduchu, po ochlazení se postříká čerstvě připraveným roztokem hexakyanoželezi-tanu draselného R (5,0 g/l) v chloridu železitém RS2 a pozoruje se v denním světle. Na chromato-gramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,25 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí ve směsi 20 ml kyseliny octové bezvodé R a 20 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 29,68 mg C16H25C1N20. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2355 Oxymetazolin hydrochloridum 2355 Nečistoty (HbC^C O CH2—C—NH— CH2—CH2—NH2 A. N-(2-aminoethyl)-2-(3-hydroxy-2,6-dimethyl-4-terc.butylfenyl)acetamid. f Oxyphenbutazonum Oxyfenbutazon * * • ^ • H3U 0H2 UH2 UH2 H,0 Ci9H20N2O3 . H20 Mr 342,39 Mr bezvodého 324,38 CAS 7081-38-1 Je to monohydrát 4-butyl-2-fenyl-l-(4-hydroxyfenyl)-3,5-pyrazolidindionu. Počítáno nabezvo-dou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C19H20N2O3. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a dobře rozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a C. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 10,0 mg se rozpustí v hydroxidu sodném 0,01 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm (2.2.25). Roztok vykazuje absorpční maximum při 254 nm. Specifická absorbance v maximuje 710 až 770. Strana 2356 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2356 f Oxyphenbutazonum________________________________________________________________________ B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem oxyfenbutazo-nu CRL. Měří se roztoky látek (60 g/l) v dichlormethanu R v 0,lmm vrstvě. C. Asi 20 mg se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R Přidají se 2 ml roztoku dichlorchinonchlorimidu R (1 g/l) v lihu 96% R a 1 ml uhličitanu sodného RS; vznikne intenzivně zelené zbarvení. D. K 0,1 g se přidá 1 ml kyseliny octové ledové R a 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 10 ml vody R a zfiltruje se. K filtrátu se přidají 3 ml roztoku dusitanu sodného R (7 g/l); vzniká žluté zbarvení. K 1 ml tohoto roztoku se přidá roztok 10 mg 2-naftolu R v 5 ml uhličitanu sodného RS; vznikne oranžová až oranžově červená sraženina. Zkoušky na čistotu Roztok S. K 0,50 g se přidá směs 8 ml roztoku glycinu R (75 g/l) a 12 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS. Protřepává se 1 min a roztok se uchovává přesně 60 min při 25 °C a ihned se použije. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1). Absorbance (2.2.25). Absorbance roztoku S měřená při 420 nm v 4cm vrstvě není větší než 0,40. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254 R. Zkoušený roztok. 0,1 g látky se rozpustí v ethanolu R, který obsahuje 0,2 g/l butylhydroxytoluenu R, a zředí se na 5 ml stejným rozpouštědlem. Připraví se těsně před použitím. Porovnávací roztok. 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí ethanolem R obsahujícím 0,2 g/l butylhydroxytoluenu R na 200 ml. Připraví se těsně před použitím. Vrstva se umístí do chromatografické komory obsahující mobilní fázi, kterou je směs objemových dílů kyseliny octové ledové R a chloroformu R (20 + 80), s obsahem 0,2 g/l butylhydroxytoluenu R. Vyvíjí se po dráze 4 cm a pak se vrstva vyjme a suší se 1 min v proudu studeného vzduchu. Na vrstvu se ihned nanese odděleně pod proudem dusíku R po 5 ul každého roztoku a vyvíjí se ihned mobilní fází uvedenou výše po dráze 10 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu studeného vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 ug/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 5,0 % až 6,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí v 25 ml acetonu R, přidá se 0,1 ml modři bromthymolové RS1 a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do modrého zbarvení, které je stálé 15 s. Provede se slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 32,44 mg C19H20N2O3. Uchovávání Chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2357 f Oxytetracyclinum 2357 f Oxytetracyclinum Oxytetracyklin__________ OH O OH O HO H3C H OH H N^ CH3 C22H24N209 Mr 460,44 CAS 79-57-2 Jeto(45',4aÄ,55',5aÄ,65',12a>S)-4-dimetliylamino-l,4,4a,5,5a,6,ll,12a-oktaliydro-3,5,6,10,12,12a--hexahydroxy-6-methyl-l,ll-dioxo-2-naftacenkarboxamid, látka produkovaná určitými kmeny Streptomyces rimosus nebo získaná jiným způsobem. Obsahuje proměnlivé množství vody. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 100,5 % sloučeniny C 22^2-^209- Vlastnosti Žlutý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě. Rozpouští se ve zředěných kyselých a alkalických roztocích. Zkoušky totožnosti A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR. Vrstva se stejnoměrně postříká roztokem edetanu disodného R (100 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným koncentrovaným RS na hodnotu 7,0, asi 10 ml na desku rozměrů 100 mm x 200 mm. Vrstva se nechá sušit nejméně 1 h ve vodorovné poloze. Před použitím se vrstva 1 h zahřívá v sušárně při 110 °C. Zkoušený roztok. 5 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 5 mg oxytetracyklinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 5 mg oxytetracyklinu CRL a 5 mg demeklocykliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 1 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a dichlormethanu R (6 + 35 + 59) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. B. K asi 2 mg se přidá 5 ml kyseliny sírové R; vzniká temně červené zbarvení. Roztok se přidá k 2,5 ml vody R; zbarvení se změní ve žluté. C. Asi 10 mg se rozpustí ve směsi 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 5 ml vody RS. Protřepe se a přidá se 1 ml dusičnanu stříbrného RS2. Opalescence roztoku není intenzivnější než opalescence směsi 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 5 ml roztoku chloridu draselného R (0,021 g/l) a 1 ml dusičnanu stříbrného RS2. Strana 2358 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2358 f Oxytetracyclinum_________________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 7,5; měří se suspenze 0,1 g v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -203 ° až -216°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředěním stejnou kyselinou na 25,0 ml. Absorbance (2.2.25). 20,0 mg se rozpustí v tlumivém roztoku o pH 2,0 a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí tlumivým roztokem o pH 2,0 na 100,0 ml. Specifická absorbance při 353 nm je 290 až 310, počítáno na bezvodou látku. Světlo absorbující nečistoty. 20,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RSa methonolu R (1 + 99) a zředí sejí na 10,0 ml. Absorbance (2.2.25) při 430 nm, počítaná na bezvodou látku, není vyšší než 0,25. 0,100 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (1 + 99) a zředí se jí na 10,0 ml. Absorbance při 490 nm, počítaná na bezvodou látku, není vyšší než 0,20. Měření se provedou do 1 h od přípravy roztoků. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Nastříknou se zkoušený roztok a porovnávací roztok (e). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku odpovídajícího 4-epioxytetracyklinu nebo tetracyklínu větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (0,5 %). Na chromatogramu zkoušené látky plocha jakéhokoliv píku, který se objeví na sestupné části hlavního píku, není větší než čtyřnásobek plochy píku odpovídajícího 4-epioxytetracyklinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (2,0 %). Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (50 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije 2,5 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 4,0 % až 8,0 %; stanoví se s 0,250 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 20,0 mg zkoušené látky se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí sejí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (a). 20,0 mg oxytetracyklinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (b). 20,0 mg 4-epioxytetracyklinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (c). 20,0 mg tetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (d). 1,5 ml porovnávacího roztoku (a) se smíchá s 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) a 3,0 ml porovnávacího roztoku (c) a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 25,0 ml. Porovnávací roztok (e). 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) se smíchá se 4,0 ml porovnávacího roztoku (c) a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 200,0 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2359 f Oxytetracyclini hydrochloridum 2359 Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (8 //m až 10 //m) a udržované při 60 °C, - mobilní fáze, která je směsí připravenou následujícím způsobem: naváží se 60,0 g terc.butanolu R a převede se do odměrné baňky na 1000 ml za pomoci 200 ml vody R. Přidá se 60 ml tlumivého roztoku fosforečnanového opH 7,5 (0,33 mol/l), 50 ml roztoku tetrabutylamoniumhydrogensul-fatu R (10 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným zředěným RS'na 7,5, a 10 ml roztoku edetanu disodného R (0,4 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným zředěným RS na 7,5; zředí se vodou R na 1000 ml. Průtoková rychlost je 1,0 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm, - pevné injektorové smyčky, 20 fA. Nastnkne se porovnávací roztok (d). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku nebyla menší než polovina celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním pikem (4-epioxytetracyklin) a druhým pikem (oxytetracyklin) je nejméně 4,0 a rozlišení mezi druhým pikem (oxytetracyklin) a třetím pikem (tetracyklín) je nejméně 5,0. Podle potřeby se přizpůsobí obsah terc.butanolu v mobilní fázi. Faktor symetrie druhého píku je nejvýše 1,25. Nastnkne se šestkrát porovnávací roztok (a). Obsah lze hodnotit pouze tehdy, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku oxytetracyklinu nejvýše 1,0 %. Podle potřeby se nastaví integrátor. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se vstřikují střídavě. Obsah oxytetracyklinu se vypočítá v procentech. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. HO CHj H OH H N: A. 4-epioxytetracyklin, B. tetracyklín, l h ;\ h HO CHj H OH H NC •CH, C. 2-acetyl-2-dekarboxamidooxytetracyklin. Strana 2360 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2360 f Oxytetracyclini hydrochloridum f Oxytetracyclini hydrochloridum Oxytetracykliniumchlorid Synonymum. Oxytetracyclinium chloratum__________ © CI© C22H25CIN209 r 496,90 CAS 2058-46-0 Jeto(45',4aÄ,55',5aÄ,65',12a>S)-(l,4,4a,5,5a,6,ll,12a-oktaliydro-3,5,6,10,12,12a-liexaliydroxy-2--karbamoyl-6-methyl-l,l l-dioxo-4-naftacenyl)dimethylamoniumchlorid, látka produkovaná určitými kmeny Streptomyces rimosus nebo získaná jiným způsobem. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 100,5 % sloučeniny C22H25C1N209. Vlastnosti Žlutý krystalický hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%. Roztoky ve vodě se stáním kalí vlivem vysrážení oxytetracyklinu. Zkoušky totožnosti A. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR. Vrstva se stejnoměrně postříká roztokem edetanu disodného R (100 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným koncentrovaným RS na hodnotu 7,0, asi 10 ml na desku rozměrů 100 mm x 200 mm. Vrstva se nechá sušit nejméně 1 h ve vodorovné poloze. Před použitím se vrstva 1 h zahřívá v sušárně při 110 °C. Zkoušený roztok. 5 mg zkoušené látky se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 5 mg oxytetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 5 mg oxytetracykliniumchloridu CRL a 5 mg demeklocykliniumchlori-du CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 1 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a dichlormethanu R (6 + 35 + 59) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. OH o OH o CONH2 OH HO CHj H OH H nCCH3 H^CHb Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2361 ______________________________________________________________f Oxytetracyclini hydrochloridum 2361 B. K asi 2 mg se přidá 5 ml kyseliny sírové R; vznikne temně červené zbarvení. Roztok se přidá k 2,5 ml vody R; zbarvení se změní ve žluté. C. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 2,3 až 2,9; měří se následující roztok: 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -188° až -200°, počítáno nabezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Absorbance (2.2.25). 20,0 mg se rozpustí v tlumivém roztoku opH 2,0 a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí tlumivým roztokem o pH 2,0 na 100,0 ml. Specifická absorbance při 353 nm je 270 až 290, počítáno na bezvodou látku. Světlo absorbující nečistoty. 20,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (1 + 99) a zředí se jí na 10,0 ml. Absorbance (2.2.25) měřená při 430 nm a počítaná na bezvodou látku není větší než 0,50. 0,100 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (1 + 99) a zředí sejí na 10,0 ml. Absorbance měřená při 490 nm a počítaná na bezvodou látku není vyšší než 0,20. Měření se provedou do 1 h od přípravy roztoků. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Nastříknou se zkoušený roztok a porovnávací roztok (g). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku 4-epioxytetracyklinu nebo tetracyklínu větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (g) (0,5 %, event. 2,0 %) a celková plocha píku a-apo-oxytetracyklinu, ß-apo-oxytetracyklinu a každého píku mezi těmito dvěma není větší než plocha píku ß-apo-oxytetracyklinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (g) (2,0 %). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, který se objeví na sestupné části hlavního píku, větší než čtyřnásobek plochy píku 4-epioxytetracyklinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (g) (2,0 %). Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (50 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije 2,5 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %, provede se s 0,500 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizaěního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuj e-li nejvýše 0,4 m.j. endotoxinu v miligramu. Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 20,0 mg zkoušené látky se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Strana 2362 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2362 f Oxytetracyclini hydrochloridum______________________________________________________________ Porovnávací roztok (a). 20,0 mg oxytetracyklinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (b). 20,0 mg 4-epioxytetracyklinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (c). 20,0 mg tetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (d). 8,0 mg a-apo-oxytetracyklinu CRL se rozpustí v 5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l RS a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Porovnávací roztok (e). 8,0 mgß-apo-oxytetracyklinu CRL se rozpustí v 5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l RS a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Porovnávací roztok (f). 1,5 ml porovnávacího roztoku (a) se smíchá s 1,0 ml porovnávacího roztoku (b), 3,0 ml porovnávacího roztoku (c), 3,0 ml porovnávacího roztoku (d) a 3,0 ml porovnávacího roztoku (e) a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 25,0 ml. Porovnávací roztok (g). 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) se smíchá se 4,0 ml porovnávacího roztoku (c) a 40,0 ml porovnávacího roztoku (e) a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 200,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (8 //m až 10 //m) a udržované při 60 °C, - mobilní fáze, která je směsí připravenou následujícím způsobem: naváží se 30,0 g (pro mobilní fázi A) nebo 100,0 g (pro mobilní fázi B) terc. butanolu R a přenese se do odměrných baněk na 1000 ml za pomoci 200 ml vody R. Do každé baňky se přidá 60 ml tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,5 (0,33 mol/l), 50 ml roztoku tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (10 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným zředěným RS na 7,5, a 10 ml roztoku edetanu disodněho R (0,4 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným zředěným RS'na 7,5. Oba roztoky se zředí vodou R na 1000 ml. Průtoková rychlost je 1,0 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm, - pevné injektorové smyčky, 20 [A, - čerpadla dovolujícího gradientovou eluci. Jednostupňová gradientova eluce se programuje takto: 15 min se čerpá směs objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (30 + 70) a poté 15 min směs objemových dílů mobilní fáze A a mobilní fáze B (30 + 70) a nakonec se ustálí první směsí. Nastříkne se porovnávací roztok (f). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku nebyla menší než polovina celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním pikem (4-epioxytetracyklin) a druhým pikem (oxytetracyklin) je nejméně 4,0, rozlišení mezi druhým pikem (oxytetracyklin) a třetím pikem (tetracyklín) je nejméně 5,0 a rozlišení mezi čtvrtým pikem (a-apo-oxytetracyklin) a pátým pikem (ß-apo-oxytetracyklin) je nejméně 3,5. Faktor symetrie druhého píku je nejvýše 1,25. Podle potřeby se přizpůsobí poměr mobilní fáze A k mobilní fázi B použitý k vytvoření jednostupňové gradientově eluce nebo se upraví časový program. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku oxytetracyklinu nejvýše 1,0 %. Podle potřeby se nastaví parametry integrátoru. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se nastřikují střídavě. Obsah oxytetracykliniumchloridu se vypočítá v procentech; 1 mg oxytetracyklinu odpovídá 1,079 mg oxytetracykliniumchloridu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2363 ________________________________________________________________f Oxytocini solutio concentrata 2363 Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka: - sterilní, - prostá bakteriálních endotoxinů. f Oxytocini solutio concentrata Koncentrovaný roztok oxytocinu Je to roztok oxytocinu, cyklického nonapeptidu se strukturou hormonu produkovaného zadním lalokem hypofýzy. Stimuluje kontrakce dělohy a vylučování mléka u vnímavých savců. Získává se chemickou syntézou. Je to koncentrovaný roztok, jehož účinnost je nejméně 150 m.j. v mililitru. Obsahuje vhodnou protimikrobní konzervační látku, jako např. chlorbutanol v koncentraci 2 g/l. Specifická účinnost přípravku je nejméně 560 m.j. v miligramu peptidu stanoveného ve zkoušce Peptidy. Vlastnosti Čirý bezbarvý roztok. Zkoušky totožnosti A. Vyvolává přiměřenou odpověď v podmínkách popsaných pod jednou z předepsaných metod pro stanovení účinnosti. B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Peptidy, viz Zkoušky na čistotu. Retenční ěas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu ěasu hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušky na čistotu Aminokyseliny. Stanoví se analyzátorem aminokyselin za použití DL-norleucinu R jako vnitřního standardu. Přístroj se nastaví směsí obsahující ekvimolární množství amoniaku, glycinu a L-forem následujících aminokyselin: lysin threonin alanin leucin histidin serin valin tyrosin arginin kyselina glutamová methionin fenylalanin kyselina asparagová prolin isoleucin a polovinu ekvimolárního množství L-cystinu. 1998 Strana 2364 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2364 f Oxytocini solutio concentrata________________________________________________________________ Roztok vnitřního standardu. 30 mg DL-norleucinu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R a zředí se touto směsí na 100,0 ml. Zkoušený roztok. Množství přípravku odpovídající 1 mg peptidu se naváží do pečlivě vymyté zkumavky z tvrdého skla délky 100 mm a vnitřního průměru 6 mm. Odpaří se do sucha. Přidá se přesně odměřený objem roztoku vnitřního standardu obsahující takové množství DL-norleucinu, které odpovídá polovičnímu očekávanému množství molů oxytocinu. Zkumavka se vloží do mrazicí směsi při -5 °C, vytvoří se podtlak nepřevyšující 133 Pa a zataví se. Poté se 16 h zahřívá na 110 °C až 115 °C. Zkumavka se po ochlazení otevře a její obsah se převede do 10ml baňky pomocí pěti dávek vody R po 0,2 ml. Vysuší se za sníženého tlaku nad hydroxidem draselným R a potom se tento postup ještě jednou opakuje. Zbytek se rozpustí ve vhodném tlumivém roztoku o pH 2,2 a zředí se jím na vhodný objem. Do analyzátoru aminokyselin se přesně odměří vhodné množství zkoušeného roztoku tak, aby píky aminokyselin přítomných v největších množstvích zaujímaly většinu stupnice záznamu. Obsah jednotlivých aminokyselin se vyjádří v molech. Relativní zastoupení aminokyselin se vypočítá z předpokladu, že jedna šestina součtu molů kyseliny asparagové, kyseliny glutamové, prolinu, glycinu, isoleucinu a leucinu se rovná 1. Hodnoty pro jednotlivé aminokyseliny jsou v těchto rozmezích: kyselina asparagová 0,95 až 1,05; kyselina glutamová 0,95 až 1,05; prolin 0,95 až 1,05; glycin 0,95 až 1,05; leucin 0,90 až 1,10; isoleucin 0,90 až 1,10; tyrosin 0,7 až 1,05; polovina cystinu 1,4 až 2,1. Ostatní aminokyseliny jsou jen ve stopách. Stanovení lze hodnotit jen v případě, jestliže nalezený počet molů DL-norleucinu se po opravě na množství použitého roztoku neliší o více než ±5 % od množství přidaného ke zkoušené látce před hydrolýzou. Příbuzné peptidy. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. Použije se zkoušený přípravek. Porovnávací roztok (a). Připraví se roztok, který obsahuje 0,8 mg desmopresinu CRL a 0,8 mg oxytocinu CRL v mililitru roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l). Porovnávací roztok (b).Q,\ ml porovnávacího roztoku (a) se zředí roztokem dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l) na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,12 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografií R (5 fj.rn), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min: - mobilní fáze A - roztok dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l), - mobilní fáze B - směs stejných objemů acetonitrilu R a vody R, - spektrofotometrického detektoru, 220 nm, s vhodnou průtokovou kyvetou. Kolona se promývá do ustavení rovnováhy směsí objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (30 + 70). Potom zkouška 30 min pokračuje gradientovou elucí při kontinuálním a lineárním zvyšování koncentrace mobilní fáze B o 1,0 % (V/V)/mm. Poté se eluuje 15 min směsí objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (30 + 70) k opětnému dosažení rovnováhy kolony. Nastříkne se 25 fA porovnávacího roztoku (a) a urěí se píky oxytocinu a desmopresinu (první pík a případně druhý pík). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem desmopresinu a pikem oxytocinu je nejméně 5,0. Je-li třeba, zvláště je-li protimikrobní konzervační látka jiná než chlorbutanol, může se požadovaného rozlišení mezi oxytocinem a protimikrobní konzervační látkou dosáhnout buď změněním počátečních objemů mobilních fází A a B, nebo upravením profilu gradientu. Nastříkne se 25 fA porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) se zjistí pík odpovídající oxytocinu, jehož poměr signálu k šumu není Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2365 ________________________________________________________________f Oxytocini solutio concentrata 2365 menší než 20 a jehož plocha je v rozmezí 0,75 % až 1,25 % plochy píku oxytocinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Nastříkne se odděleně 25 fA zkoušeného roztoku a 25 fA porovnávacího roztoku (a). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědla ani k pikům, jejichž plocha je menší než 0,1 % plochy píku oxytocinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního (oxytocin) píku a píku rozpouštědla nebo protimikrobní konzervační látky, větší než 3 % plochy píku oxytocinu; součet ploch takovýchto píku není větší než 10 % celkové plochy všech píku kromě plochy píku rozpouštědla nebo protimikrobní konzervační látky. Peptidy. 90 % až 110 % deklarovaného obsahu oxytocinu, uvedeného v miligramech sloučeniny C43H66Ni2012S2 na mililitr. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) za použití postupu popsaného ve zkoušce Příbuzné peptidy. Zkoušený roztok. Použije se zkoušený přípravek. Porovnávací roztok. 3,5 mg oxytocinu CRL se rozpustí v roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l) a zředí se jím na 10,0 ml. Nastříkne se odděleně 25 fA porovnávacího roztoku a 25 fA zkoušeného roztoku. Obsah C43H66N12012S2 se vypočítá z ploch píku na chromatogramech zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku a z deklarovaného obsahu oxytocinu CRL. Sterilita (2.6.1). Pokud je přípravek určen k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizaěního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je přípravek určen k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuj e-li nejvýše 100 m.j. endotoxinu v 200 m.j. oxytocinu. Stanovení účinnosti Stanoví se porovnáním účinnosti zkoušené látky s účinností mezinárodního standardu nebo referenčního pnpravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách. Mezinárodní jednotka je oxytocinová účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, kterým je suchý syntetický oxytocinový peptid s lidským albuminem. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Stanovená účinnost je nejméně 90 % a nejvýše 111 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 80 % a nejvýše 125 % deklarované účinnosti. Stanovení účinnosti se provádí metodou A nebo metodou B. Metoda A - Snížení krevního tlaku kohouta Anestezuje se mladý zdravý dospělý kohout o hmotnosti 1,2 kg až 2,3 kg. Použije se anestezie, která dlouhodobě udržuje krevní tlak na konstantní výši. Obnaží se stehenní sval z jedné stehenní kosti (musculus gluteus primus) a vypreparuje se arteria ischiadica. Do ní se zavede kanyla a zaznamenává se krevní tlak vhodným lineárním zapisovačem. Kanylou zavedenou do podkřídlové žíly se rychle vstřikují ředění referenčního přípravku a zkoušeného pnpravku. Referenční přípravek a zkoušený přípravek se ředí bezprostředně před použitím roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby podávaný objem byl 0,1 ml až 0,5 ml. Vyberou se dvě dávky referenčního přípravku, které vyvolají zřetelné a rychlé, ne však největší snížení krevního tlaku. Obvykle jsou potřebné dávky mezi 20 milijednotkami a 100 milijednotkami. Vyberou se dvě dávky zkoušeného pnpravku, které vyvolají reakci, jež je blízká reakci po referenčním pnpravku, a poměr Strana 2366 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2366 f Oxytocini solutio concentrata mezi dávkami je stejný jako u referenčního pnpravku. Tento poměr se udržuje konstantní po celou zkoušku. Dvě dávky referenčního přípravku a dvě dávky zkoušeného pnpravku se podávají podle plánu náhodného pořadí nebo podle latinského čtverce až do dosažení nejméně šesti skupin po čtyřech měřeních. Interval mezi dvěma dávkami je konstantní a je mezi 3 min až 10 min a závisí na tom, jak rychle dochází k návratu krevního tlaku k výchozí hodnotě. Zvíře, které se rychle stane necitlivým k opakovaným podáním roztoků, se vyřadí a ve zkoušce nahradí jiným. Odpovědi na každou dávku se měří a výsledek se vypočítá obvyklými statistickými metodami. Metoda B - stahy potkaní dělohy Potkaní samici o hmotnosti 120 g až 200 g se 18 h až 24 h před zkouškou nitrosvalově vstříkne 100 ßg estradiolbenzoatu. Bezprostředně před zkouškou se vaginálním nátěrem zjistí, zda je zvíře v estru nebo preestru. Potkan se usmrtí a jeden děložní roh se zavěsí do lázně s roztokem následujícího složení: g/l mmol/1 chlorid sodný 6,62 113,3 chlorid draselný 0,45 6,1 chlorid vápenatý 0,07 0,5 chlorid horečnatý 0,10 0,5 hydrogenuhličitan sodný 2,56 30,5 hydrogenfosforečnan sodný dodekahydrát 0,29 0,8 dihydrogenfosforečnan sodný dihydrát 0,03 0,2 glukosa bezvodá 0,50 2,8 Lázeň se udržuje při 32 ° C nebo na jiné vhodné teplotě, kdy nedochází ke spontánním stahům a zůstává citlivost dělohy na přípravek. Roztok se okysličuje směsí 5 % oxidu uhličitého a 95 % kyslíku a zaznamenávají se svalové stahy vhodným přístrojem (např. pákou s konstantním napětím, jejíž protizávaží nepřesahuje 2 g) dávajícím lineární odpověď. Referenční přípravek a zkoušený přípravek se zředí roztokem stejného složení, jaké má roztok v lázni. Vyberou se dvě dávky referenčního pnpravku, které přidány do lázně vyvolají zřetelně rozdílné submaximální stahy. Obvykle jsou potřebné dávky mezi 10 mikrojednotkami a 50 mikro-jednotkami v mililitru roztoku lázně. Vyberou se dvě dávky zkoušeného pnpravku, které vyvolají reakci, jež je co nejvíce blízká reakci po referenčním přípravku, a poměr mezi dávkami je stejný jako u referenčního pnpravku. Tento poměr se udržuje konstantní po celou zkoušku. Do lázně se přidají podle plánu náhodného pořadí nebo podle latinského čtverce dvě dávky referenčního pnpravku a dvě dávky zkoušeného přípravku až do dosažení nejméně šesti úplných skupin po čtyřech dávkách. Interval mezi dvěma dávkami je konstantní a je mezi 3 min až 10 min v závislosti na tom, jak rychle se sval zotaví. Když se dosáhne maxima stahů, nahradí se tekutina v lázni čerstvým roztokem. Měří se odpověď na každou dávku a výsledek se vypočítá obvyklými statistickými metodami. Uchovávání Při teplotě 2 °C až 8 °C. Je-li přípravek sterilní, uchovává se ve sterilním vzduchotěsném zabezpečeném obalu. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2367 f Oxytocinum 2367 Označování V označení na obalu se uvede: - účinnost v mezinárodních jednotkách v mililitru, - koncentrace peptidu (C43H66012S2) v miligramech na mililitr, - zdaje přípravek sterilní, - zdaje přípravek prostý bakteriálních endotoxinů, - název protimikrobní konzervační látky. f Oxytocinum ***** _ 1998 ****** Oxytocin Cys—Tyr—Ne—Gin—Asn—Cys—Pro—Leu—Gly—NH2 C43H66N12012S2 H 1007,19 CAS 50-56-6 Je to cyklický nonapeptid mající strukturu hormonu produkovaného zadním lalokem hypofýzy. Stimuluje kontrakce dělohy a vylučování mléka u vnímavých savců. Získává se chemickou syntézou. Je v lyofilizované formě a jeho specifická účinnost je nejméně 560 m.j. v miligramu peptidu stanoveného ve zkoušce Peptidy. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Zkoušky totožnosti A. Vyvolává přiměřenou odpověď v podmínkách popsaných pod jednou z předepsaných metod pro stanovení účinnosti. B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Peptidy, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušky na čistotu Aminokyseliny. Stanoví se analyzátorem aminokyselin za použití DL-norleucinu R jako vnitřního standardu. Přístroj se nastaví směsí obsahující ekvimolární množství amoniaku, glycinu a L-forem následujících aminokyselin: lysin threonin alanin leucin histidin serin valin tyrosin arginin kyselina glutamová methionin fenylalanin kyselina asparagová prolin isoleucin a polovinu ekvimolárního množství L-cystinu. Strana 2368 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2368 f Oxytocinum________________________________________________________________ Roztok vnitřního standardu. 30 mg DL-norleucinu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R a zředí se touto směsí na 100,0 ml. Zkoušený roztok. 1,0 mg zkoušené látky se naváží do pečlivě vymyté zkumavky z tvrdého skla délky 100 mm a vnitřního průměru 6 mm. Přidá se přesně odměřený objem roztoku vnitřního standardu obsahující takové množství DL-norleucinu, které odpovídá polovičnímu očekávanému množství molů zkoušené látky. Zkumavka se vloží do mrazicí směsi při -5 °C, vytvoří se podtlak nepřevyšující 133 Pa a zataví se. Poté se 16 h zahřívá na 110 °C až 115 °C. Zkumavka se po ochlazení otevře a její obsah se převede do 10ml baňky pomocí pěti dávek vody R po 0,2 ml. Vysuší se za sníženého tlaku nad hydroxidem draselným R a potom se tento postup ještě jednou opakuje. Zbytek se rozpustí ve vhodném tlumivém roztoku o pH 2,2 a zředí se jím na vhodný objem. Do analyzátoru aminokyselin se přesně odměří vhodné množství zkoušeného roztoku tak, aby píky aminokyselin přítomných v největších množstvích zaujímaly většinu stupnice záznamu. Obsahy jednotlivých aminokyselin se vyjádří v molech. Relativní zastoupení aminokyselin se vypočítá z předpokladu, že jedna šestina součtu molů kyseliny asparagové, kyseliny glutamové, prolinu, glycinu, isoleucinu a leucinu se rovná 1. Hodnoty pro jednotlivé aminokyseliny jsou v těchto rozmezích: kyselina asparagová 0,95 až 1,05; kyselina glutamová 0,95 až 1,05; prolin 0,95 až 1,05; glycin 0,95 až 1,05; leucin 0,90 až 1,10; isoleucin 0,90 až 1,10; tyrosin 0,7 až 1,05; polovina cystinu 1,4 až 2,1. Ostatní aminokyseliny jsou jen ve stopách. Stanovení lze hodnotit jen v případě, jestliže nalezený počet molů DL-norleucinu se po opravě na množství použitého roztoku neliší o více než ±5 % od množství přidaného ke zkoušené látce před hydrolýzou. Příbuzné peptidy. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 3,5 mg se rozpustí v roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného (15,6 g/l) a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). Připraví se roztok, který obsahuje 0,8 mg desmopresinu CRL a 0,8 mg oxytocinu CRL v mililitru roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l). Porovnávací roztok (b). 0,1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí roztokem dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l) na 10 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,12 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografií R (5 /um), - mobilní fáze s průtokovou rychlosí 1 ml/min: - mobilní fáze A - roztok dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l), - mobilní fáze B - směs stejných objemů acetonitrilu R a vody R, - spektrofotometrického detektoru, 220 nm, s vhodnou průtokovou kyvetou. Kolona se promývá do ustavení rovnováhy směsí objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (30 + 70). Potom zkouška 30 min pokračuje gradientovou elucí při kontinuálním a lineárním zvyšování koncentrace mobilní fáze B o 1,0 % (V/V)/mm. Poté se eluuje 15 min směsí objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (30 + 70) k opětnému dosažení rovnováhy kolony. Nastříkne se 25 fA porovnávacího roztoku (a) a urěí se píky oxytocinu a desmopresinu (první pík a případně druhý pík). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem desmopresinu a pikem oxytocinu není menší než 5,0. Je-li třeba, může se požadovaného rozlišení dosáhnout buď změněním počátečních objemů mobilních fází A a B, nebo upravením profilu gradientu. Nastříkne se 25 fA porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) se zjistí pík odpovídající oxytocinu, jehož poměr signálu k šumu není Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2369 ______________________________________________________________________________f Oxytocinum 2369 menší než 20 a jehož plocha je v rozmezí 0,75 % až 1,25 % plochy píku oxytocinu na chromato-gramu porovnávacího roztoku (a). Nastříkne se odděleně 25 1 zkoušeného roztoku a 25 1 porovnávacího roztoku (a). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědla ani k pikům, jejichž plocha je menší než 0,1 % plochy píku oxytocinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního (oxytocin) píku a píku rozpouštědla, větší než 3 % plochy píku oxytocinu; součet ploch takovýchto píku není větší než 10 % celkové plochy všech píku kromě plochy píku rozpouštědla. Peptidy. 90 % až 110 % deklarovaného obsahu oxytocinu v miligramech sloučeniny C-43f-66Ni2012S2. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) za použití postupu popsaného ve zkoušce Příbuzné peptidy. Zkoušený roztok. 3,5 mg se rozpustí v roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l) a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok. 3,5 mg oxytocinu CRL se rozpustí v roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l) a zředí se jím na 10,0 ml. Nastříkne se odděleně 25 1 porovnávacího roztoku a 25 1 zkoušeného roztoku. Obsah C43H66N12012S2 se vypočítá z ploch píku na chromatogramech zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku a z deklarovaného obsahu oxytocinu CRL. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizaěního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 100 m.j. endotoxinu v 200 m.j. oxytocinu. Stanovení účinnosti Stanoví se porovnáním účinnosti zkoušené látky s účinností mezinárodního standardu nebo referenčního pnpravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách. Mezinárodní jednotka je oxytocinová účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, kterým je suchý syntetický oxytocinový peptid s lidským albuminem. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Stanovená účinnost je nejméně 90 % a nejvýše 111 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 80 % a nejvýše 125 % deklarované účinnosti. Stanovení účinnosti se provádí metodou A nebo metodou B. Metoda A - snížení krevního tlaku kohouta Anestezuje se mladý zdravý dospělý kohout o hmotnosti 1,2 kg až 2,3 kg. Použije se anestezie, která dlouhodobě udržuje krevní tlak na konstantní výši. Obnaží se stehenní sval z jedné stehenní kosti (musculus gluteus primus) a vypreparuje se arteria ischiadica. Do ní se zavede kanyla a zaznamenává se krevní tlak vhodným lineárním zapisovačem. Kanylou zavedenou do podkřídlové žíly se rychle vstřikují ředění referenčního přípravku a zkoušeného pnpravku. Referenční přípravek a zkoušený přípravek se ředí bezprostředně před použitím roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby podávaný objem byl 0,1 ml až 0,5 ml. Vyberou se dvě dávky referenčního přípravku, které vyvolají zřetelné a rychlé, ne však největší snížení krevního tlaku. Obvykle jsou potřebné dávky mezi 20 milijednotkami a 100 milijednotkami. Vyberou se dvě dávky zkoušeného přípravku, které vyvolají reakci, jež je blízká reakci po referenčním pnpravku, a poměr Strana 2370 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2370 f Oxytocinum mezi dávkami je stejný jako u referenčního přípravku. Tento poměr se udržuje konstantní po celou zkoušku. Dvě dávky referenčního přípravku a dvě dávky zkoušeného přípravku se podávají podle plánu náhodného pořadí nebo podle latinského čtverce až do dosažení nejméně šesti skupin p o čtyřech měřeních. Interval mezi dvěma dávkami je konstantní a je mezi 3 min až 10 min a závisí na tom, jak rychle dochází k návratu krevního tlaku k výchozí hodnotě. Zvíře, které se rychle stane necitlivým k opakovaným podáním roztoků, se vyřadí a ve zkoušce nahradí jiným. Odpovědi na každou dávku se měří a výsledek se vypočítá obvyklými statistickými metodami. Metoda B - stahy potkaní dělohy Potkaní samici o hmotnosti 120 g až 200 g se 18 h až 24 h před zkouškou nitrosvalově vstříkne 100 ßg estradiolbenzoatu. Bezprostředně před zkouškou se vaginálním nátěrem zjistí, zda je zvíře v estru nebo preestru. Potkan se usmrtí a jeden děložní roh se zavěsí do lázně s roztokem následujícího složení: g/l mmol/1 chlorid sodný 6,62 113,3 chlorid draselný 0,45 6,1 chlorid vápenatý 0,07 0,5 chlorid horečnatý 0,10 0,5 hydrogenuhličitan sodný 2,56 30,5 hydrogenfosforečnan sodný dodekahydrát 0,29 0,8 dihydrogenfosforečnan sodný dihydrát 0,03 0,2 glukosa bezvodá 0,50 2,8 Lázeň se udržuje při 32 °C nebo na jiné vhodné teplotě, kdy nedochází ke spontánním stahům a zůstává citlivost dělohy na přípravek. Roztok se okysličuje směsí 5 % oxidu uhličitého a 95 % kyslíku a zaznamenávají se svalové stahy vhodným přístrojem (např. pákou s konstantním napětím, jejíž protizávaží nepřesahuje 2 g) dávajícím lineární odpověď. Referenční přípravek a zkoušený přípravek se zředí roztokem stejného složení, jaké má roztok v lázni. Vyberou se dvě dávky referenčního přípravku, které přidány do lázně vyvolají zřetelně rozdílné submaximální stahy. Obvykle jsou potřebné dávky mezi 10 mikrojednotkami a 50 mikrojednotkami v mililitru roztoku lázně. Vyberou se dvě dávky zkoušeného přípravku, které vyvolají reakci, jež je co nejvíce blízká reakci po referenčním přípravku, a poměr mezi dávkami j e stejný jako u referenčního přípravku. Tento poměr se udržuje konstantní po celou zkoušku. Do lázně se přidávají podle plánu náhodného pořadí nebo podle latinského čtverce dvě dávky referenčního přípravku a dvě dávky zkoušeného přípravku až do dosažení nejméně šesti úplných skupin po čtyřech dávkách. Interval mezi dvěma dávkami je konstantní a je mezi 3 min až 10 min v závislosti na tom, jak rychle se sval zotaví. Když se dosáhne maxima stahů, nahradí se tekutina v lázni čerstvým roztokem. Měří se odpověď na každou dávku a výsledek se vypočítá obvyklými statistickými metodami. Uchovávání Ve vzduchotěsném obalu při teplotě 2 °C až 8 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilním vzduchotěsném zabezpečeném obalu. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2371 ______________________________________________________________________________f Oxytocinum 2371 Označování V označení na obalu se uvede: - účinnost v mezinárodních jednotkách na miligram, - obsah peptidu (C43H66012S2), - zda j e látka sterilní, - zda je látka prostá bakteriálních endotoxinů. Strana 2372 Sbírka zákonu č. 1 / 1998 Částka 1 2372 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2373 ___________________________________________________________________________Pancreatis pulvis 2373 Pancreatis pulvis Pankreatin prášek Synonymum. Pancreatinum CAS 8049-47-6 Připravuje se z čerstvé nebo zmrazené slinivky břišní (pankreatu) savců. Látka obsahuje enzymy s proteolytickou, lipolytickou a amylolytickou účinností. 1 miligram látky obsahuje nejméně 1,0 Ph.Eur.j. celkové proteolytické účinnosti, 15 Ph.Eur.j. lipolytické účinnosti a 12 Ph.Eur.j. amylolytické účinnosti. Připravuje se za podmínek, které minimalizují stupeň mikrobiálního znečištění. Vlastnosti Slabě hnědý amorfní prášek. Je částečně rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru. Zkoušky totožnosti A. 0,5 g se rozetře s 10 ml vody R a nastaví se na hodnotu pH 8,0 přidáním hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS za použití červeně kresolové RS jako indikátoru. Suspenze se rozdělí na dvě stejné části (suspenze (a) a suspenze (b)). Suspenze (a) se povaří. Ke každé suspenzi se přidá několik částeček červeně Kongo--fibrínu R, zahřeje se na 38 °C až 40 °C a při této teplotě se udržuje 1 h. Suspenze (a) je bezbarvá nebo slabě růžová a suspenze (b) je zbarvena zřetelně více červeně. B. 0,25 g se rozetře s 10 ml vody R a nastaví se na hodnotu pH 8,0 přidáním hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS za použití 0,1 ml červeně kresolové RS jako indikátoru. Suspenze se rozdělí na 2 stejné části (suspenze (a) a suspenze (b)). Suspenze (a) se povaří. 0,1 g škrobu rozpustného R se rozpustí ve 100 ml vroucí vody R, vaří se 2 min a po ochlazení se zředí vodou R na 150 ml. K 75 ml roztoku škrobu se přidá suspenze (a) a ke zbývajícím 75 ml se přidá suspenze (b). Každá směs se zahřeje na 38 °C až 40 °C a při této teplotě se udržuje 5 min. K 1 ml každé směsi se přidá 10 mljodu RS2. Směs s obsahem suspenze (a) je zbarvena intenzivně modrofialové; směs získaná se suspenzí (b) má zbarvení roztoku jodu. Zkoušky na čistotu Obsah tuku. V zařízení na extrakci se 1,0 g extrahuje 3 h etherem petrolejovým Rl. Rozpouštědlo se odpaří a zbytek se suší 2 h při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 50 mg (5,0 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 0,500 g se suší 4 h ve vakuové sušárně při 60 ° C při tlaku nepřevyšujícím 670 Pa. Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 104 živých mikroorganismů v§ramu- Stanoví se plotnovou metodou. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella (2.6.13). * * * * * Strana 2374 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2374 Pancreatis pulvis___________________________________________________________________________ Stanovení obsahu Celková proteolytická účinnost. Stanoví se porovnáním množství peptidů, které se nevysrážej í roztokem kyseliny trichloroctové R (50 g/l), uvolněných za min z roztoku kaseinového substrátu s množstvím peptidů uvolněných pankreatinem práškem (proteasou) BRP ze stejného substrátu a za stejných podmínek. Roztok kaseinu. V 5 ml vody R se suspenduje množství kaseinu BRP odpovídající 1,25 g vysušené látky, přidá se 10 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a míchá se 1 min. (Obsah vody v kaseinu BRP se stanoví před provedením zkoušky zahříváním 4 h ve vakuu při 60 °C). Přidá se 60 ml vody R a míchá se elektromagnetickým míchadlem, až je roztok prakticky čirý. Pak se upraví pH na hodnotu 8,0 hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS nebo kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. Roztok se použije v den přípravy. Roztok enterokinasy. 50 mg enterokinasy BRP se rozpustí v chloridu vápenatém 0,02 mol/l RS a zředí se jím na 50,0 ml. Roztok se použije v den přípravy. Zkoušená suspenze a porovnávací suspenze se připraví a jejich zředění se provede při 0 °C až 4°C. Zkoušená suspenze. 0,100 g zkoušené látky se roztírá 5 min s 25 ml chloridu vápenatého 0,02 mol/l RS, který se přidává postupně. Převede se kvantitativně do odměrné baňky a zředí se chloridem vápenatým 0,02 mol/l RS na. 100,0 ml. K 10,0 ml této suspenze se přidá 10,0 ml roztoku enterokinasy a zahřívá se 15 min ve vodní lázni při (35 ± 0,5) °C. Pak se ochladí a zředí tlumivým roztokem boritanovým opH 7,5 při (5 ± 3) °C na koncentraci asi 0,065 Ph.Eur.j. celkové proteolytické účinnost v mililitru, počítáno na základě předem stanovené účinnosti. Porovnávací suspenze. Připraví se suspenze pankreatinu prášku (proteasy) BRP, jak bylo popsáno u zkoušené suspenze, ale bez přidání enterokinasy, aby byla získána známá konečná koncentrace asi 0,065 Ph.Eur.j. na ml, počítáno na základě předem stanovené účinosti. Zkumavky se označí dvojmo T, Tb, Sl5 Slb, S2, S2b, S3, S3b; jedna zkumavka se označí B. Do zkumavek se přidá tlumivý roztok boritanový o pH 7,5 takto: -B: 3,0 ml, -S^S^Oml, -S2aS2b, TaTb: 1,0 ml. Do zkumavek se dále přidá porovnávací suspenze takto: -S^Sn,: 1,0 ml, - S2 a S2b: 2,0 ml, -S3aS3b:3,0ml. Přidají se 2,0 ml zkoušené suspenze do zkumavek T a Tb. Přidá se 5 ml roztoku kyseliny trichloroctové R (50 g/l) do zkumavek B, Slb, S2b, S^ a Tb a promíchá se zatřepáním. Zkumavky a roztok kaseinu se umístí do vodní lázně při (35 ± 0,5) °C a do každé zkumavky se vloží skleněná tyčinka. Když je dosaženo tepelné rovnováhy, přidají se 2 ml roztoku kaseinu do zkumavek B, Slb, S2b, S3b a Tb a promíchá se. V čase 0 se přidají postupně v intervalech 30 s 2,0 ml roztoku kaseinu do zkumavek S]?S2)S3aT. Po každém přidání se ihned promíchá. Přesně 30 min po přidání kaseinového roztoku (dodržují se pravidelné intervaly) se přidá 5,0 ml roztoku kyseliny trichloroctové R (50 g/l) do zkumavek S^S^S^Ta promíchá se. Zkumavky se vyjmou z vodní lázně a ponechají se stát 20 min při teplotě místnosti. Obsah každé zkumavky se dvakrát zfiltruje stejným vhodným filtračním papírem, který byl předtím promyt roztokem kyseliny trichloroctové R (50 g/l) a potom vodou R a vysušen. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2375 ___________________________________________________________________________Pancreatis pulvis 2375 Vhodný filtrační papír vyhovuje následující zkoušce: zfiltruje se 5 ml roztoku kyseliny trichloroctové R (50 g/l) kruhovým bílým filtračním papírem průměru 7 cm; absorbance (2.2.25) tohoto filtrátu měřená při 275 nm za použití nefiltrovaného roztoku kyseliny trichloroctové R (50 g/l) jako kontrolní tekutiny nepřevyšuje hodnotu 0,04. Schéma výše uvedených operací je uvedeno v tabulce. Změří se absorbance (2.2.25) filtrátů při 275 nm, přičemž se použije filtrát získaný ze zkumavky B jako kontrolní tekutina. Průměrné hodnoty absorbance filtrátů získané ze zkumavek S l5 S2 a S3 se korigují odečtením průměrných hodnot získaných jednotlivě pro filtráty ze zkumavek S lb> S2ba S3b. Sestrojí se kalibrační křivka vynesením korigovaných hodnot absorbance proti objemu použité porovnávací suspenze. Stanoví se účinnost zkoušené látky za použití korigované absorbance pro zkoušenou suspenzi (T - Tb) a kalibrační křivky, přičemž je třeba vzít v úvahu zřeďovací faktory. Zkoušku lze hodnotit, pokud jsou korigované hodnoty absorbance v rozmezí 0,15 až 0,60. Zkumavky s, Sih S, S?h s, S u T Tb B tlumivý roztok 2 2 1 1 1 1 3 porovnávací roztok 1 1 2 2 3 3 zkouška suspenze 2 2 roztok kyseliny trichloroctové 5 5 5 5 5 smíchat + + + + + vodní lázeň 35 ° C + + + + + + + + + roztok kaseinu 2 2 2 2 2 smíchat + + + + + roztok kaseinu 2 2 2 2 smíchat + + + + + vodní lázeň 35 °C 30 min + + + + + + + + roztok kyseliny trichloroctové 5 5 5 5 smíchat + + + + teplota místnosti 20 min + + + + + + + + + filtrace + + + + + + + + + Lipolytická účinnost. Stanoví se porovnáváním rychlosti, při níž suspenze pankreatinu prášku hydrolyzuje substrát - emulzi olivového oleje, s rychlostí, při níž suspenze pankreatinu prášku (amylasa a lipasa) BRP hydrolyzuje stejný substrát za stejných podmínek. Zkouška se provede v dusíkové atmosféře. Zásobní emulze olivového oleje. Do kádinky na 800 ml o průměru 9 cm se převede 40 ml oleje olivového R, 330 ml arabské klovatiny RS a 30 ml vody R Na dno kádinky se umístí elektrický mixér a kádinka se vloží do nádoby obsahující líh 96% R a dostatečné množství ledu jako chladicí směsi. Emulguje se za použití mixéru průměrnou rychlostí 1000 ot./min až 2000 ot./min. Ochladí se na 5 °C až 10 °C a rychlost mixování se zvýší na 8000 ot./min. Mixuje se 30 min, přičemž se teplota udržuje pod 25 °C neustálým přidáváním rozmělněného ledu do chladicí směsi. (Vhodná je též směs chloridu vápenatého a rozmělněného ledu.) Zásobní emulze se uchovává v chladničce a použije se do 14 dnů. Emulze se nesmí rozpadnout do dvou vrstev. Průměr částeček emulze se Strana 2376 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2376 Pancreatis pulvis___________________________________________________________________________ kontroluje pod mikroskopem. Alespoň 90 % má průměr pod 3 //m a žádná nemá průměr větší než 10 ßm. Emulze se důkladně protřepe před přípravou emulzního substrátu. Emulze olivového oleje. Pro 10 stanovení se smíchají následující roztoky v uvedeném pořadí: 100 ml zásobní emulze, 80 ml trometamolu RS1, 20 ml čerstvě připraveného roztoku sodné soli taurocholanu BRP (80 g/l) a 95 ml vody R. Použije se v den přípravy. Zařízení. Použije se reakční nádoba objemu asi 50 ml opatřená: - přístrojem, který udrží teplotu na (37 ± 0,5) °C, - elektromagnetickou míchačkou, - víčkem s otvory pro vložení elektrod, pro přítok byretou, pro trubičky pro přívod dusíku a pro přidávání zkoumadel. Může být použito titraění zařízení manuální nebo automatické. V případě zařízení manuálního je byreta dělena po 0,005 ml a pH-metr je vybaven stupnicí s velkým měřicím rozsahem a skleněnou a kalomelovou elektrodou. Po každém stanovení se reakční nádoba vyprázdní odsátím a promy-je se několikrát vodou R, přičemž se zbytky tekutiny po výplachu odstraňují odsátím. Zkoušená suspenze. V malé třence ochlazené na 0 °C až 4 °C se pečlivě roztírá množství zkoušené látky ekvivalentní asi 2500 Ph.Eur.j. lipolytické účinnosti s 1 ml vychlazeného tlumivého roztoku maleinanového opH 7,0 (rozpouštědlo lipasy), až se získá velmi jemná suspenze. Ta se pak naředí chladným tlumivým roztokem maleinanovým opH 7,0, převede se kvantitativně do odměrné baňky na 100,0 ml a zředí se po značku chladným tlumivým roztokem. Během titrace se baňka se zkoušenou suspenzí uchovává ve vodě s ledem. Porovnávací suspenze. Aby se vyloučila absorpce vody vytvořené kondenzací, otevře se nádoba, až když porovnávací přípravek dosáhne teploty místnosti. Suspenze pankreatinu prášku (amylasa a lipasa) BRP se připraví, jak j e popsáno u zkoušené suspenze, přičemž se použije množství odpovídající asi 2500 Ph.Eur.j. Titrace se provede ihned po přípravě zkoušené suspenze a porovnávací suspenze. Do reakční nádobky vytemperovane na (37 ± 0,5) °C se převede 29,5 ml emulze olivového oleje, nádobka se opatří míchadlem, elektrodami a byretou (její špička je ponořena do emulze olivového oleje). Nádobka se uzavře víkem a zapne se přístroj. Opatrně se přidává za stálého míchání hydroxid sodný 0,1 mol/l VS, až je dosaženo pH 9,2. Za použití rychle tekoucí dělené pipety se přidá asi 0,5 ml předem zhomogenizované porovnávací suspenze, spustí se stopky a kontinuálně se přidává hydroxid sodný 0,1 mol/l VS, aby se udrželo pH na hodnotě 9,0. Přesně po 1 min se odečte spotřeba roztoku hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Toto měření se provede ještě čtyřikrát. První hodnota se nepoužije a z dalších ětyř odečtení se vypočte průměr (Sx). Provedou se další dvě stanovení (§ a S3). Vypočte se průměr hodnot Sl5 S2a S3. Průměrná spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS by měla být asi 0,12 ml/min s limity 0,08 ml/min až 0,16 ml/min. Stejným způsobem se provedou tři stanovení se zkoušenou suspenzí (T 4T ^ T ). Je-li spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS mimo limity 0,08 ml/min až 0,16 ml/min, stanovení se opakuje s množstvím zkoušené suspenze, které je vhodnější, avšak v rozmezí mezi 0,4 ml a 0,6 ml. Jinak se přizpůsobí množství zkoušené látky tak, aby vyhovovalo podmínkám zkoušky. Vypočítá s e průměr hodnot Tl5 T2 a T3. Účinnost v Ph.Eur.j. na mg se vypočítá ze vztahu: n . m, --------- .A , nx . m Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2377 ______________________________________________________________________f Pancuronii bromidům 2377 v němž značí: n - průměrnou spotřebu hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS za min při titraci zkoušené suspenze, «! - průměrnou spotřebu hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS za min při titraci porovnávací suspenze, m - hmotnost zkoušené látky v miligramech, mx - hmotnost porovnávacího přípravku v miligramech, A - účinnost pankreatinu prášku (amylasa a lipasa) BRP v Ph.Eur.j. v miligramu. Amylolytická účinnost. Stanoví se porovnáním rychlosti, při níž suspenze pankreatinu prášku hydrolyzuje substrát - roztok škrobu, s rychlostí, při níž suspenze pankreatinu prášku (amylasa a lipasa) BRP hydrolyzuje stejný substrát za stejných podmínek. Roztok škrobu. K množství škrobu BRP odpovídajícímu 2,0 g vysušené látky se přidá 10 ml vody R a promíchá se. (Obsah vody ve škrobu BRP se stanoví před zkouškou sušením 4 h při 120 °C.) Tato suspenze se za stálého míchání přidává ke 160 ml vroucí vody R. Nádoba se promyje několikrát postupně vždy 10 ml vody R a promývací tekutina se přidá k horkému roztoku škrobu. Zahřeje se za stálého míchání k varu. Ochladí se na teplotu místnosti a zředí se vodou R na 200 ml. Roztok se použije v den přípravy. Zkoušená suspenze. Množství zkoušené látky odpovídající asi 1500 Ph.Eur.j. amylolytické účinnosti se roztírá 15 min s 60 ml tlumivého roztoku fosforečnanového opH6,8 (1). Převede se kvantitativně do odměrné baňky a zředí se tlumivým roztokem fosforečnanovým o pH 6,8 (1) na 100,0 ml. Porovnávací suspenze. Připraví se suspenze pankreatinu prášku (amylasa a lipasa) BRP, jak j e popsáno pro zkoušenou suspenzi, za použití množství odpovídajícího asi 1500 Ph.Eur.j. Do zkumavky dlouhé 200 mm o průměru 22 mm se zabroušenou zátkou se převede 25,0 ml roztoku škrobu, 10,0 ml tlumivého roztoku fosforečnanového opH 6,8 (1) a 1,0 ml roztoku chloridu sodného R (11,7 g/l). Zkumavka se uzavře, protřepe a umístí se do vodní lázně při (25,0 ± 0,1) °C. Když nastane vyrovnání teploty, přidá se 1,0 ml zkoušené suspenze a spustí se stopky. Promíchá se a zkumavka se dá do vodní lázně. Přesně po 10 min se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. Směs se převede kvantitativně do kuželové baňky na 300 ml se zabroušenou zátkou. Za stálého míchání se přidá 10,0 ml jodu 0,05 mol/l VS a ihned 45 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS. Nechá se stát v temnu 15 min při teplotě 15 °C až 25 °C. Přidají se 4 ml směsi objemových dílů kyseliny sírové R a vody R (1 + 4). Nadbytek jodu se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití mikrobyrety. Provede se slepá zkouška za přidání 2 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS před podáním zkoušené suspenze. Stejným způsobem se provede titrace porovnávací suspenze. Amylolytická aktivita v Ph.Eur.j. na miligram se vypočte ze vztahu: («' - ri) . m-, ------------------ .A , (n[ - «j) . m v němž značí: n - spotřebu thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS při titraci zkoušené suspenze v mililitrech, «! - spotřebu thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS při titraci porovnávací suspenze v mililitrech, n' - spotřebu thiosíranu sodného 0,1 mol/l KS* při slepé zkoušce zkoušené suspenze v mililitrech, n\ - spotřebu thiosíranu sodného 0,1 mol/l KS* při slepé zkoušce porovnávací suspenze v mililitrech, m - hmotnost zkoušené látky v miligramech, mx - hmotnost porovnávacího přípravku v miligramech, A - účinnost pankreatinu prášku (amylasa a lipasa) BRP v Ph.Eur.j. v miligramu. Strana 2378 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2378 f Pancuronii bromidům______________________________________ Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě nepřevyšující 15 °C. f Pancuronii bromidům Pankuroniumbromid 2© 2BI-0 C35H60Br2N2O4 H 732,68 CAS 15500-66-0 Je to 1,1 '-(3a,17ß-diacetoxy-5a-androstan-2ß,16ß-diyl)bis(l-methylpiperidinium)dibromid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny CjjHgoBr^Q,. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný nebo snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrempankuronium-bromidu CRL. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. Vyhovuje zkoušce (a) na bromidy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 50 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2379 __________________________________________________________________f Papaverini hydrochloridum 2379 Specifická optická otáčivost (2.2.7). +38° až +42°, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,75 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silika-gelu. Roztoky se připraví těsně před použitím. Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 50 mgpankuroniumbromidu CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 0,1 ml zkoušeného roztoku se zředí chloroformem R na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 5 mg dakuroniumbromidu CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 25 ml. Porovnávací roztok (d). 10 mg pankuroniumbromidu CRL se rozpustí v 1 ml porovnávacího roztoku (c). Na vrstvu se odděleně nanese po 2 (A každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů roztoku jodidu sodného R (200 g/l), acetonitrilu R a 2-propanolu R (5 + 10 + 85) po dráze 12 cm. Vrstva se vysuší v proudu studeného vzduchu a postříká roztokem dusitanu sodného Ä (10 g/l) v methanolu R. Po 2 min se postříká jodobismutitanem draselným RS a vysuší se v proudu studeného vzduchu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající dakuroniumbromidu není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (2,0 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající dakuroniumbromidu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny; hodnota Rv dakuroniumbromidu CRL vztažená k hodnotě VR pankuroniumbromidu CRL je nejméně 1,2 a na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je zřetelně viditelná skvrna. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 8,0 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,2000 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím, v 50 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalemce (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 36,63 mg C35H60Br2N2O4. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. Strana 2380 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2380 Paracetamolum f Papaverini hydrochloridum Papaveriniumchlorid Synonymum. Papaverinium chloratum________ © CI© C20H22CINO4 H 375,85 CAS 61-25-6 Je to l-(3,4-dimethoxybenzyl)-6,7-dimethoxyisochinoliniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C20H22ClNO4. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bílé nebo téměř bílé krystaly. Je mírně rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti A. 25 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí sejí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 250,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 230 nm až 270 nm (2.2.25); roztok vykazuje absorpční maximum při 250 nm. Specifická absorbance v maximuje 1590 až 1670. 10,0 ml prvního roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/lRSna. 100,0 ml. Měří se absorbance při 270 nm až 350 nm, roztok vykazuje dvě maxima, při 280 nm až 290 nm a při 303 nm až 313 nm. Specifické absorbance v maximech jsou 140 až 200 a 200 až 250. B. K 10 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá několik kapek amoniaku 17,5% RS a nechá se stát. Promytá a vysušená sraženina taje (2.2.14) při 146 °C až 149 °C. C. K asi 10 mg se přidají 3 ml acetanhydridu R a opatrně 0,15 ml kyseliny sírové Ra zahřívá se na vodní lázni 3 min až 4 min; vzniká žluté zbarvení se zelenou fluorescencí. D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). E. Vyhovuje zkoušce na alkaloidy (2.3.1). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2381 Paracetamolum 2381 Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,4 g se rozpustí, j e-li třeba mírným zahřátím, ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ6 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 4,0; měří se roztok S. Snadno zuhelnitelné látky. K 50 mg se přidá 5 ml kyseliny sírové R a nechá se 15 min stát. Roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok C 4 nebo Ž4 (2.2.2, Metoda I). Cizí alkaloidy. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 0,5 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 50 mg kodeínu R se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 100 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R ethylacetatu R a toluenu R (10 + 20 + 70) po dráze 15 cm. Deska s vrstvou se zahřívá, až není cítit pach diethylaminu. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %). Nepřihlíží se ke skvrně, která zůstane na startu. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se se zbytkem ze zkoušky Ztráta sušením. Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 6 ml octanu rtuťnatěho RS a titruje se kyselinou chloristou 0, l mol/l VS za použití 0,05 ml violeti krystalové RS jako indikátoru. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 37,59 mg C2oH22ClN04. Uchovávání Separandum. Paracetamolum Paracetamol C8H9N02 Mr 151,16 CAS 103-90-2 Je to 4'-hydroxyacetanilid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C8H9N02. Strana 2382 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2382 Parafflnum liquidum_________________________________________________________________________ Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru a v dichlormethanu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 168 °C až 172 °C. B. 50 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. K 1,0 ml roztoku se přidá 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se methanolem R na 100,0 ml. Roztok se chrání před světlem a měří se ihned po jeho přípravě absorbance (2.2.25) v absorpčním maximu při 249 nm. Specifická absorbance v maximuje 860 až 980. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety paracetamolu CRL. D. K 0,1 g se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové R, 3 min se zahřívá k varu, přidá se 10 ml vody R a ochladí se; nevznikne sraženina. Přidá se 0,05 ml dichromanu draselného 0,0167 mol/l RS; vzniká fialové zbarvení, které se nemění na červené. E. Vyhovuje zkoušce na acetyl (2.3.1). Zahřívá se nad přímým plamenem. Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu HF254 R. Zkoušený roztok (a). 1,0 g jemně upráškované zkoušené látky se naváží do 15ml skleněné nebo polytetrafluorethylenové centrifugaění zkumavky s uzávěrem a přidá se 5,0 ml etheru prostého peroxidu R Zkumavka se uzavře a obsah se 30 min mechanicky třepe, odstřeďuje se 15 min nebo do získání ěiré supernatantní tekutiny. Zkoušený roztok (b). 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 4,0 ml. Porovnávací roztok (a). 50 mg chloracetaniUdu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem Rn& 8,0 ml. Porovnávací roztok (c). 0,25 g chloracetaniUdu R a 0,1 g zkoušené látky se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese 200 fA zkoušeného roztoku (a), 20 fA porovnávacího roztoku (a), 20 fA zkoušeného roztoku (b), 20 fA porovnávacího roztoku (b) a 20 fA porovnávacího roztoku (c) a ihned se vyvíjí v nenasycené komoře směsí objemových dílů methanolu R 1,1,1-trichlor ethanu R a diisopropyletheru R (10 + 40 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající chloracetanilidu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,005 %). Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b), kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající chloracetanilidu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2383 ________________________________________________________________________Paraffinum liquidum 2383 4-Aminofenol. 0,50 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml. Přidá se 0,2 ml čerstvě připraveného roztoku obsahujícího nitroprussid sodný R (10 g/l) a uhličitan sodný bezvodý R (10 g/l), promíchá se a nechá se 30 min stát. Současně se stejným způsobem připraví porovnávací roztok za použití 10,0 ml směsi methanolu R a vody R obsahující 0,50 g paracetamolu prostého 4-aminofenolu R a 0,5 ml roztoku 4-aminofenolu R (0,05 g/l) ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R. Případné modré zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku (50 Mg/g) Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (15 + 85) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (20 Mg/g)- Jako porovnávací roztok se použije roztok olova (1 //g Pb/ml) připravený zředěním základního roztoku olova (100 jug Pb/ml) stejnou směsí vody R a acetonu R. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí ve směsi 10 ml vody R a 30 ml kyseliny sírové zředěné RS. 1 h se vaří pod zpětným chladičem, ochladí se a zředí se vodou Rna 100 ml. K 20,0 ml tohoto roztoku se přidá 40 ml vody R, 40 g ledu, 15 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 0,1 ml feroinu RS a titruje se tetrasulfatoceričitanem amonným 0,1 mol/l VS do žlutého zbarvení. Provede se slepá zkouška. 1 ml tetrasulfatoceričitanu amonného 0,1 mol/l zodpovídá 7,56 mg CgHgNO^ Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Paraffinum liquidum Tekutý parafín CAS 8012-95-1 Je to čištěná směs tekutých nasycených uhlovodíků získaných z ropy. Vlastnosti Bezbarvá průsvitná olejovitá kapalina, téměř bez chuti. V denním světle nejeví fluorescenci. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v etheru a v uhlovodících, těžce rozpustný v lihu 96%. Zkoušky na čistotu Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml se přidá 20 ml vroucí vody R a silně se 1 min třepe. Po ochlazení se vodná vrstva oddělí a zfiltruje. K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení roztoku na růžové se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. * * Strana 2384 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2384 Parafflnum perliquidum______________________________________________________________________ Relativní hustota (2.2.5). 0,827 až 0,890. Viskozita (2.2.8). 110 mPa.s až 230 mPa.s. Polycyklické aromatické uhlovodíky. Použijí se zkoumadla pro spektrofotometru. 25,0 ml se převede do dělicí nálevky na 125 ml s nenamazanými zabroušenými částmi (zátka, uzavírací kohout) a přidá se 25 ml hexanu R (před použitím se hexan dvakrát protřepe s pětinou svého objemu dimethylsulfoxidu R). Po promíchání se přidá 5,0 ml dimethylsulfoxidu R, silně se 1 min třepe a nechá se stát, dokud se nevytvoří dvě ěiré vrstvy. Spodní vrstva se převede do druhé dělicí nálevky, přidají se 2 ml hexanu R a směs se silně protřepe. Nechá se stát, dokud se nevytvoří dvě ěiré vrstvy. Spodní vrstva se oddělí a měří se absorbance (2.2.25) při 260 nm až 420 nm za použití kontrolní tekutiny, kterou je spodní vrstva získaná silným třepáním 5,0 ml dimethylsulfoxidu R s 25 ml hexanu Ä po dobu 1 min. Připraví se porovnávací roztok naftalenu R (7,0 mg/l) v trimethylpentanu R a měří se absorbance v maximu při 275 nm za použití trimethylpentanu R jako kontrolní tekutiny. Absorbance zkoušeného roztoku měřená při 260 nm až 420 nm není při žádné vlnové délce větší nezjedná třetina absorbance porovnávacího roztoku při 275 nm. Snadno zuhelnitelné látky. Do zkumavky se zabroušenou zátkou asi 125 mm dlouhé o vnitřním průměru 18 mm dělené na 5 ml a 10 ml, umyté kyselinou chromsírovou R, vypláchnuté vodou R a vysušené se dá 5 ml zkoušené látky. Přidá se 5 ml kyseliny sírové prosté dusíku R (95,0% až 95,5% H2S04), uzavře se a silně, jak je možné, se ve směru podélné osy zkumavky po dobu 5 s třepe. Zkumavka se otevře a ihned se umístí do vodní lázně tak, aby se nedotýkala dna nebo stěn lázně, a zahřívá se 10 min. Po 2 min, 4 min, 6 min a 8 min se zkumavka vyjme z vodní lázně a 5 s se silně třepe ve směru podélné osy zkumavky. Na konci desetiminutového zahřívání se zkumavka vyjme z lázně, nechá se stát 10 min a potom se 5 min centrifuguje při 2000 gn. 4 ml horní vrstvy se převedou do ěisté zkumavky. Roztok není intenzivněji zbarven (2.2.2, Metoda I) než 4 ml směsi 0,6 ml základního modrého roztoku a 9,4 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l). Spodní vrstva není intenzivněji zbarvena (2.2.2, Metoda I) než směs 0,5 ml základního modrého roztoku, 1,5 ml základního červeného roztoku, 3,0 ml základního žlutého roztoku a 2 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l). Pevné parafíny. Zahřívá se vhodné množství zkoušené látky při 100 °C po dobu 2 h, ochladí se v exsikátoru nad kyselinou sírovou R Převede se do skleněné zkumavky s vnitřním průměrem asi 25 mm, zkumavka se uzavře a ponoří se do vody s ledem. Po 4 h je tekutina ěirá tak, že 0,5 mm silná ěára na bílém pozadí umístěná vertikálně za zkumavkou je jasně viditelná. Uchovávání Chráněn před světlem. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2385 Parafflnum solidům 2385 Paraffinum perliquidum ***** Lehký tekutý parafín * CAS 8012-95-1 Je to čištěná směs tekutých nasycených uhlovodíků získaných z ropy. Vlastnosti Bezbarvá průsvitná olejovitá tekutina, téměř bez chuti. V denním světle nejeví fluorescenci. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v etheru a v uhlovodících, těžce rozpustný v lihu 96%. Zkoušky na čistotu Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml se přidá 20 ml vroucí vody R a silně se 1 min třepe. Po ochlazení se vodná vrstva oddělí a zfiltruje. K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení roztoku na růžové se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Relativní hustota (2.2.5). 0,810 až 0,875. Viskozita (2.2.8). 25 mPa.s až 80 mPa.s (25 cP až 80 cP). Polycyklické aromatické uhlovodíky. Použijí se zkoumadlapro spektrofotometru. 25,0 ml se převede do dělicí nálevky na 125 ml s nenamazanými zabroušenými částmi (zátka, uzavírací kohout) a přidá se 25 ml hexanu R (před použitím se hexan dvakrát protřepe s pětinou svého objemu dimethylsulfoxidu R). Po promíchání se přidá 5,0 ml dimethylsulfoxidu R, silně se 1 min třepe a nechá se stát, dokud se nevytvoří dvě ěiré vrstvy. Spodní vrstva se převede do druhé dělicí nálevky, přidaj í se 2 ml hexanu R a směs se silně protřepe. Nechá se stát, dokud se nevytvoří dvě ěiré vrstvy. Spodní vrstva se oddělí a měří se absorbance (2.2.25) při 260 nm až 420 nm za použití kontrolní tekutiny, kterou je spodní vrstva získaná silným třepáním 5,0 ml dimethylsulfoxidu R s 25 ml hexanu R po dobu 1 min. Připraví se porovnávací roztok naftalenu R (7,0 mg/l) v trimethylpentanu R a měří se absorbance v maximu při 275 nm za použití trimethylpentanu R jako kontrolní tekutiny. Absorbance zkoušeného roztoku měřená při 260 nm až 420 nm není při žádné vlnové délce větší nezjedná třetina absorbance porovnávacího roztoku při 275 nm. Snadno zuhelnitelné látky. Do zkumavky se zabroušenou zátkou asi 125 mm dlouhé o vnitřním průměru 18 mm dělené na 5 ml a 10 ml, umyté kyselinou chromsírovou R, vypláchnuté vodou R a vysušené se dá 5 ml zkoušené látky. Přidá se 5 ml kyseliny sírové prosté dusíku R (95,0% až 95,5% H2S04), uzavře se a silně, jak je možné, se ve směru podélné osy zkumavky po dobu 5 s třepe. Zkumavka se otevře a ihned se umístí do vodní lázně tak, aby se nedotýkala dna nebo stěn lázně, a zahřívá se 10 min. Po 2 min, 4 min, 6 min a 8 min se zkumavka vyjme z vodní lázně a 5 s se silně třepe ve směru podélné osy zkumavky. Na konci desetiminutového zahřívání se zkumavka vyjme z lázně, nechá se stát 10 min a potom se 5 min centrifuguje při 2000 gn. 4 ml horní vrstvy se převedou do ěisté zkumavky. Roztok není intenzivněji zbarven (2.2.2, Metoda I) než 4 ml směsi 0,6 ml základního modrého roztoku a 9,4 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l). Spodní vrstva není intenzivněji zbarvena (2.2.2, Metoda I) než směs 0,5 ml základního modrého Strana 2386 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2386 f Paraldehydum____________________________________________________________________________ roztoku, 1,5 ml základního červeného roztoku, 3,0 ml základního žlutého roztoku a 2 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l). Pevné parafíny. Zahřívá se vhodné množství zkoušené látky při 100 °C po dobu 2 h, ochladí se v exsikátoru nad kyselinou sírovou R Převede se do skleněné zkumavky s vnitřním průměrem asi 25 mm, zkumavka se uzavře a ponoří se do vody s ledem. Po 4 h je tekutina ěirá tak, že 0,5 mm silná cára na bílém pozadí umístěná vertikálně za zkumavkou je jasně viditelná. Uchovávání Chráněn před světlem. Paraffinum solidům ***** * • * * Tvrdý parafin Synonymum. Paraffinum durum_____________________________________________________ CAS 8002-74-2 Je to směs čištěných tuhých nasycených uhlovodíků, získaná hlavně ze surových parafinových vosků během výroby ropných olejů. Vlastnosti Bezbarvá nebo bílá hmota, prakticky nerozpustná ve vodě. Je snadno rozpustný v etheru a v di-chlormethanu, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Roztavená zkoušená látka v denním světle nejeví fluorescenci. Zkoušky na čistotu Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 15 g se přidá 30 ml vroucí vody a silně se 1 min třepe. Směs se ochladí a vrstvy se oddělí. K 10 ml vodné vrstvy se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 1,0 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. K dalším 10 ml vodné vrstvy se přidá 0,1 ml červeně methylové RS; roztok je žlutý. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Polycyklické aromatické uhlovodíky. Použijí se zkoumadlapro spektrofotometru. 0,50 g se rozpustí v 25 ml heptanu R a směs se převede do 125ml dělicí nálevky s nenamazanými zabroušenými částmi (zátka, uzavírací kohout). Přidá se 5,0 ml dimethylsulfoxidu R, silně se 1 min třepe a nechá se stát, dokud se nevytvoří dvě ěiré vrstvy. Spodní vrstva se převede do druhé dělicí nálevky, přidaj í se 2 ml heptanu R a směs se silně protřepe. Nechá se stát, dokud se nevytvoří dvě ěiré vrstvy. Spodní vrstva se oddělí a měří se absorbance (2.2.25) při 265 nm až 420 nm za použití kontrolní tekutiny, kterou je spodní vrstva získaná silným třepáním 5,0 ml dimethylsufoxidu R s 25 ml heptanu R po dobu 1 min. Připraví se porovnávací roztok naftalenu R (7,0 mg/l) v dimethylsulfoxidu R a měří se absorbance tohoto roztoku v maximu při 278 nm za použití dimethylsulfoxidu R jako kontrolní tekutiny. Absorbance zkoušeného roztoku měřená při 265 nm až 420 nm není při žádné vlnové délce větší nezjedná třetina absorbance porovnávacího roztoku při 278 nm. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2387 f Penicillaminum 2387 Snadno zuhelnitelné látky. Do zkumavky se zabrousenou zátkou asi 180 mm dlouhé a o vnějším průměru 20 mm, umyté kyselinou sírovou R, vypláchnuté vodou a vysušené se převede 5 ml roztavené zkoušené látky. Přidá se 5 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 10 min ve vodní lázni při 70 °C. Po 5 min, 6 min a 8 min se zkumavka vyjme z vodní lázně nejvýše na 3 s a třikrát se silně zatřepe v podélné ose zkumavky. Během 5 min od konce zahřívání se vrstvy tvrdého parafinu a kyseliny sírové oddělí. Spodní vrstva není intenzivněji zbarvena (2.2.2, Metoda I) než směs 0,5 ml základního barevného roztoku modrého, 1,5 ml základního barevného roztoku červeného a 3,0 ml základního barevného roztoku žlutého. Sírany (2.4.13). 2,0 g roztavené zkoušené látky se převedou do 50ml dělicí nálevky se zabrousenou zátkou. Přidá se 30 ml vroucí vody destilované R, 1 min se silně třepe a potom se zfiltruje. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na sírany (150 |^g/g). Zbytek po žíhání. 2,00 g se žíhají při 600 °C do konstantní hmotnosti. Zbytek váží nejvýše 1 mg (0,05 %). Uchovávání V dobře uzavřeném obalu, chráněn před světlem. f Paraldehydum Paraldehyd H3 R a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem 96%> R na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 20 fA každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R a chloroformu R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se ihned pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm a potom se postříká zkoumadlem difenylkarbazon-rtuťnatým R. Po vysušení na vzduchu se vrstva postříká čerstvě připraveným hydroxidem draselným v lihu RS zředěným lihem 96% prostým aldehydů R (1 : 5), 5 min se zahřívá při 100 °C až 105 °C a ihned se hodnotí. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku v ultrafialovém světle při 254 nm a po postřiku detekčním činidlem, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Izomer. 0,3 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím, v 5 ml roztoku uhličitanu sodného bezvodého R (50 g/l). Přidá se roztok nitrobenzylchloridu R (0,3 g) v 10 ml lihu 96% R a zahřívá se 30 min pod zpětným chladičem. Ochladí se na 25 °C, je-li třeba, tře se stěna nádoby skleněnou tyčinkou k vyvolání krystalizace. Zfiltruje se, sraženina se promyje pětkrát 5 ml vody R. V malé baňce se sraženina rozpustí zahříváním pod zpětným chladičem ve 25 ml lihu 96% R na ěirý roztok (asi 10 min). Roztok se ochladí na 25 °C, je-li třeba, tře se stěna baňky skleněnou tyčinkou k vyvolání krystalizace. Vyloučená sraženina se zfiltruje, promyje dvakrát 5 ml vody R a suší se 30 min při 100 °C až 105 °C. Sraženina taje (2.2.14) při 136 °C až 148 °C. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí v 5 ml pyridinu R, přidá se 0,5 ml thymolftaleinu RS a 10 ml dusičnanu stříbrného v pyridinu RS. Titruje se hydroxidem sodným v ethanolu 0,1 mol/l VS do jasně modrého zbarvení. Provede se slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 11,31 mg CuH18N203. Uchovávání Psychotropní látka. Strana 2396 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2396 § Pentobarbitalum natricum § Pentobarbitalum natricum Sodná sůl pentobarbitalu Synonymum. Pentobarbitalum solubile_______ Uä m HgCs H3U OH2 OH2 OH e CnH^NaNaOa Mr 248,26 CAS 57-33-0 Je to sodná sůl kyseliny (RS)-5-ethyl-5-(l-methylbutyl)barbiturové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,5 % sloučeniny CuH17N2Na03. Vlastnosti Bílý krystalický hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustná ve vodě, prakticky nerozpus -tná v etheru. Zkoušky totožnosti A. 1 g se rozpustí v 10 ml vody R a přidá se 5 ml kyseliny octové zředěné RS. Vznikne bílá krystalická sraženina, která se odfiltruje, promyje se vodou R a vysuší se při 100 °C až 105 °C. Stanoví se teplota tání (2.2.14) sraženiny. Smíchají se stejné díly získané sraženiny a pentobarbitalu CRL a stanoví se teplota tání této směsi. Stanovené teploty tání, které jsou asi 131 °C, se od sebe liší nejvýše o 2 °C. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 25 mg sraženiny získané ve zkoušce totožnosti A se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25 ml. Porovnávací roztok. 25 mg pentobarbitalu CRL se rozpustí v lihu 96%> R a zředí se jím na 25 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R a chloroformu R (5 + 15 + 80) po dráze 18 cm. Vrstva se ihned pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku polohou a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. C. K asi 10 mg se přidá asi 10 mg vanilinu R a 2 ml kyseliny sírové R Směs se 2 min zahřívá na vodní lázni; vzniká červenohnědé zbarvení. Po ochlazení se opatrně přidá 5 ml ethanolu R; zbarvení roztoku se změní na fialové a potom na modré. D. 1 g se spálí. Zbytek vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2397 ___________________________________________________________________________f Pentoxifyllinum 2397 Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 9,6 až 11,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml. Roztok se měří ihned po přípravě. Příbuzné látky. Provede se tenko vrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R. Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem 96%> R na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R a chloroformu R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se ihned pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Potom se vrstva postříká zkoumadlem difenylkarbazon-rtuťnatým R Po vysušení na vzduchu se vrstva postříká čerstvě připraveným hydroxidem draselným v lihu RS zředěným lihem 96%prostým aldehydů R (1 : 5), 5 min se zahřívá při 100 °C až 105 °C a ihned se hodnotí v denním světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Volný pentobarbital. Nejvýše 3,5 %. 2,00 g se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 75 ml dimethylformamidu R. Přidá se 0,25 ml roztoku modře thymolové R (10 g/l) v dimethylformamidu R a titruje se methoxidem sodným 0,1 mol/l VS do změny olivově zeleného zbarvení na modré. Provede se slepá zkouška. 1 ml methoxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 22,63 mg pentobarbitalu. Izomer. 0,3 g se rozpustí v 5 ml roztoku uhličitanu sodného bezvodého R (50 g/l). Přidá se roztok nitrobenzylchloridu R (0,3 g) v 10 ml lihu 96%> R a zahřívá se 30 min pod zpětným chladičem. Roztok se ochladí na 25 °C, je-li třeba, tře se stěna nádoby skleněnou tyčinkou k vyvolání krystali-zace. Roztok se zfiltruje, sraženina se promyje pětkrát 5 ml vody R V malé baňce se sraženina rozpustí zahříváním pod zpětným chladičem ve 25 ml lihu 96%Rna ěirý roztok (asi 10 min). Roztok se ochladí na 25 °C, je-li třeba, tře se stěna baňky skleněnou tyčinkou k vyvolání krystalizace. Vyloučená sraženina se zfiltruje, promyje dvakrát 5 ml vody R a suší se 30 min při 100 °C až 105 °C. Sraženina taje (2.2.14) při 136 °C až 148 °C. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml. K 7,5 ml tohoto roztoku se přidá 2,5 ml kyseliny octové zředěné RS a 2,5 ml tlumivého roztoku o pH 3,5 a zfiltruje se. Filtrát se zředí vodou R na 15 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- Při přípravě porovnávacího roztoku se nahradí tlumivý roztok vodou R. K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,0 %; 1,00 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí v 15 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (127,5 g/l) y pyridinu R, přidá se 0,5 ml thymolftaleinu RS]a\o indikátoru a titruje se hydroxidem sodným v ethanolu 0,1 mol/l VS do jasně modrého zbarvení. Provede se slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 24,83 mg CuH17N2NaQ. Strana 2398 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2398 f Pentoxifyllinum Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Psychotropní látka. f Pentoxifyllinum Pentoxifylin H3 U U U H2 O H2 O H2 O H2 o V o CH3 // N I CH3 C13H18N403 H 278,31 CAS 6493-05-6 Je to 3,7-dimethyl-l-(5-oxohexyl)-2,6(l//,3//)-purindion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C13H18N403. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v di-chlormethanu, mírně rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 103 °C až 107 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety pentoxifylinu CRL. C. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) polohou a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Vyhovuje zkoušce na xanthiny (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. 4 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.7) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda II). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2399 ______________________________________________________________________Pepsini pulvis 2399 Kysele reagující látky. K 8 ml roztoku S se přidá 12 ml vody R a 0,05 ml modři bromthymolo-vé RS1; roztok je zelený nebo žlutý. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mgpentoxifylinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem Ä na 50 ml. Porovnávací roztok (c). 20 mg pentoxifylinu CRL a 20 mg theofylinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 20 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a ethylacetatu R (15 + 85) po dráze 10 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Chloridy (2.4.4). 20 ml roztoku S se protřepe v dělicí nálevce dvakrát s 20 ml isobutanolu R 10 ml vodné vrstvy se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 Mg/g). Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 Mg/g)-Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší nad oxidem fosforečným Ä při 60 °C a tlaku nepřevyšujícím 700 Pa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí v 5 ml kyseliny octově bezvodě R, přidá se 20 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VSza potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 27,83 mg C13H18N403. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. theobromin. Strana 2400 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2400 Pepsini pulvis Pepsini pulvis ***** Pepsin práškový Synonymum. Pepsinum____________________________________________________________ CAS 9001-75-6 Je to přípravek ze žaludeční sliznice prasat, hovězího dobytka nebo ovcí. Obsahuje žaludeění proteinasy, které jsou účinné v kyselém prostředí (pH 1 až 5). Počítáno na vysušenou látku, účinnost je nejméně 0,5 Ph.Eur.j. v miligramu. Pepsin se připravuje v podmínkách minimalizujících mikrobiální znečištění. Vlastnosti Bílý nebo slabě žlutý krystalický nebo amorfní hygroskopický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru. Vodný roztok může slabě opalizovat a mít slabě kyselou reakci. Zkoušky totožnosti 30 mg modře fibrinové R se suspenduje ve 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS2. 1 ml této suspenze se umístí na filtrační papír, který se pak promývá kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS2 do získání bezbarvého filtrátu. Ve filtračním papíru se udělá otvor a modř fibrinová R se vymývá 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS2 do kuželové baňky. Před použitím se pro-třepe. Množství zkoušené látky odpovídající nejméně 20 Ph.Eur.j. se rozpustí ve 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS2 a hodnota pH se upraví na 1,6 ±0,1. 1 ml tohoto roztoku se přenese do zkumavky obsahující 4 ml suspenze modře fibrinové R, promíchá se, umístí se za opatrného protře -pávání do vodní lázně při 25 ° C. Současně se stejným způsobem provede slepá zkouška za použití 1 ml vody R. Po 15min zahřívání je kontrolní roztok získaný při slepé zkoušce bezbarvý a roztok se zkoušenou látkou je modrý. Zkoušky na čistotu Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 0,500 g se suší 4 h nad oxidem fosforečným R při 60 °C a tlaku nepřevyšujícím 670 Pa. Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 104živých mikroorganismů v gramu, stanoví se plotnovou metodou. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella (2.6.13). Stanovení účinnosti Stanoví se porovnáním množství peptidů nevysrážených kyselinou trichloroctovou RS a stanovených zkoumadlem fosfomolybdenan-wolframovým R, uvolněných za 1 min z roztoku substrátu hemoglobinu RS s množstvím peptidů uvolněných pepsinem práškovým BRP ze stejného substrátu a za stejných podmínek. Během přípravy zkoušeného a porovnávacího roztoku je třeba se vyvarovat jejich třepáni a zpěnění. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2401 ______________________________________________________________________________Pepsini pulvis 2401 Zkoušený roztok. Těsně před použitím se připraví roztok zkoušené látky v kyselině chlorovodíkové zředěné RS2 s předpokládanou účinností 0,5 Ph.Eur.j. v mililitru, j e-li třeba, upraví se hodnota p H na 1,6 ± 0,1 kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS a zředí se na příslušný objem. Porovnávací roztok. Méně než 15 min před použitím se připraví roztok pepsinu práškového BRP obsahující 0,5 Ph.Eur.j. v 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS2, je-\i třeba, upraví se hodnota pH na 1,6 ± 0,1 kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS a zředí se na příslušný objem. Kyselina trichloroctová RS a hemoglobin RS se temperují ve vodní lázni při (25 ± 0,1) °C. Do stojanu se připraví tři zkumavky pro porovnávací roztok označené S j S 2 S 3a tři zkumavky pro slepou zkoušku (kontrolní roztoky) označené BS1, BS2, B^, ve kterých je tyčinka na míchání. Do dalšího stojanu se umístí tři zkumavky pro zkoušený roztok označené T t T 2 T 3a tři zkumavky pro slepou zkoušku (kontrolní roztoky) označené BT1, BT2, BT3. Oba stojany se dají do vodní lázně při (25±0,1)°C. Do zkumavek Sl5 S2, S3 a BS1, BS2, BS3 se přidá 1,0 ml porovnávacího roztoku a do zkumavek Tj, T2, T3 a BT1, BT2, B^ se přidá 1,0 ml zkoušeného roztoku. Nechá se temperovat při (25 ±0,1) °C. Do zkumavek BS1, BS2, BS3 a BT1, BT2, BT3 se přidá 10,0 ml kyseliny trichloroctové RS. V čase 0 se přidá postupně 5,0 ml hemoglobinu RS v 30s intervalech do zkumavek S „ S 2 S 3 a Tj, T2, T3. Roztoky se mírně promíchají. Pak se přidá 5,0 ml hemoglobinu RSáo zkumavek BS1, BS2, BS3 a BT1, BT3 BT3a mírně se promíchá. Přesně 10 min po přidání hemoglobinu RS a v intervalech 30 s se reakce zastaví přidáním 10,0 ml kyseliny trichloroctové RS do zkumavek Sl5 S2, S3 a Tx, T2, % (použije se pevná dělená pipeta nebo automatická pipeta s odvzdušnením) a promíchá se. Obsah každé zkumavky (zkoušené roztoky, porovnávací roztoky i kontrolní roztoky) se přefiltruje dvakrát přes vhodný filtrační papír, který byl předem promyt roztokem kyseliny trichloroctové R (50 g/l), pak vodou R a vysušen. Prvních 5 ml filtrátu se odstraní. 3,0 ml každého filtrátu se převede odděleně do zkumavek s 20 ml vody R a promíchá se. Vhodný filtrační papír vyhovuje následující zkoušce. 5 ml roztoku kyseliny trichloroctové R (50 g/l) se zfiltruje přes bílý filtračního papír o průměru 7 cm. Absorbance (2.2.25) filtrátu měřená při 275 nm proti nefiltrovanému roztoku kyseliny trichloroctové R jako kontrolní kapalině je menší než 0,04. Do každé zkumavky se přidá 1,0 ml hydroxidu sodného RS a 1,0 ml zkoumadla fosfomolybde-nan-wolframového R počínaje kontrolními roztoky a pak zkoušenými a porovnávacími roztoky v každé sadě v uvedeném pořadí. Nejméně po 15 min se měří absorbance (2.2.25) roztoků S h S2, S3 a Tj, T2, T3 při 540 nm proti odpovídajícím kontrolním roztokům. Zkoušku lze hodnotit, jestliže naměřená absorbance je 0,3 0 až 0,40. Vypočítá se průměrná absorbance pro roztoky S h S2, S3 a pro roztoky Tl5 T2, T3. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Označování V označení na obalu se uvede účinnost v Ph.Eur.j. v miligramu. Strana 2402 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2402 f Perphenazinum f Perphenazinum Perfenazin Cht—CH2-----N N- I w CH2 ------- -CH2—CH2OH C21H26CIN3OS Mr 403,97 CAS 58-39-9 Je to 2-{4-[3-(2-chlor-10-fenothiazinyl)propyl]-l-piperazinyl}ethanol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C21H26C1N30S. Vlastnosti Bílý nebo nažloutlý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, dobře rozpustný v lihu 96%, mírně rozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích kyseliny chlorovodíkové. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 96 °C až 100 °C. B. 10,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. 10 ml roztoku se zředí methano-lemRna. 100 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 257 nm a 313 nm. Poměr absorbance zjištěné v maximu při 313 nm k absorbanci zjištěné v maximu při 257 nm je 0,120 až 0,128. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety perfenazinu CRL. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy křemeliny G R Vrstva se impregnuje v uzavřené chromatografické komoře vyvíjením směsí obsahující 2,5 % (V/V) fenoxyethanolu R a 7,5 % (V/V) formamidu R v acetonu R tak, aby kraj desky s vrstvou byl ponořen ve vyvíjecí směsi asi 5 mm. Když vyvíjecí směs dosáhla nejméně 17 cm od spodního okraje desky, vyjme se deska z komory a ihned se použije. Vyvíjení chromatogramu se provede ve stejném směru, jako vyvíjení impregnační směsí. Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 20 mg perfenazinu CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 2 (A každého roztoku a vyvíjí se za chránění před světlem směsí objemových dílů diethylaminu R a etheru petrolejového R nasyceného fenoxyethanolem (2 + 100) po dráze 15 cm (6 objemových dílů fenoxyethanolu R se protřepává s 8 objemovými Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2403 __________________________________________________________________§§ Pethidini hydrochloridum 2403 díly etheru petrolejového R, až se směs při třepáni trvale zakalí. Potom se nechá ustát a použij e se vrchní vrstva, i když je zakalená). Po vyjmutí z komory se vrstva vystaví působení ultrafialového světla při 365 nm a po několika minutách se pozoruje. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, fluorescencí a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Potom se vrstva 20 min zahřívá při 120 °C a po ochlazení se rovnoměrně postříká roztokem kyseliny sírové R 10% (V/V) v lihu 96% R Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku je stejně zbarvená jako hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,20 g se rozpustí v 10 ml methanolu R; roztok je ěirý (2.2.1). Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R. Roztoky se připraví bezprostředně před použitím. Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R vody R a 1-butanolu R (1 + 14 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogamu porovnávacího roztoku (0,5 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h ve vakuu při 65 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,1500 g se rozpustí ve 25 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 20,20 mg C22H26C1N30S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Strana 2404 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2404 §§ Pethidini hydrochloridum §§ Pethidini hydrochloridum Pethidiniumchlorid Synonymum. Pethidinium chloratum_________ O /OC2H5 C © CI© C15H22CIN02 H 283,80 CAS 50-13-5 Je to l-methyl-4-ethoxykarbonyl-4-fenylpiperidiniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C15H22C1N02. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 187 °C až 190 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. pethidiniumchloridu. C. 0,1 g se rozpustí v 10 ml ethanolu R a přidá se 10 ml trinitrofenolu RS; tvoří se krystalická sraženina, která po promytí vodou R a vysušení při 100 °C až 105 °C taje (2.2.14) při 186 °C až 193 °C. Smíchá se stejné množství sraženiny a zkoušené látky a stanoví se teplota tání směsi, která je alespoň o 20 °C nižší než teplota tání sraženiny. D. K 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 5 ml vody R. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,2 ml červeně methylové RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Po přidání 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS se roztok zbarví červeně. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy křemeliny G R. Vrstva se impregnuje v uzavřené chromatografické komoře vyvíjením směsí objemových dílů Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2405 Petroselini radix 2405 fenoxyethanolu R a acetonu R (10 + 90) (deska je ponořena asi 5 mm ve směsi) po dráze nejméně 15 cm. Vrstva se vysuší v proudu vzduchu a okamžitě se použije. Vyvíjení se provede stejným směrem jako impregnace. Zkoušený roztok. 0,1 g látky se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 0,5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a 2 ml etheru R a protřepe se. Po oddělení vrstev se použije horní vrstva jako zkoušený roztok. Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí etherem R na 50 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů di-ethylaminu R, fenoxyethanolu R a petroletheru R (1 + 8 + 100) po dráze 12 cm. Vrstva se 10 min suší na vzduchu a vyvíjení se opakuje. Vrstva se 10 min suší na vzduchu a postříká se roztokem dichlorfluoresceinu R (2 g/l) v methanolu R. Po 5 min se vrstva postříká vodou R, až je pozadí vrstvy bílé až slabě žluté. Při pozorování na denním svetlejšou na chromatogramech patrné červené nebo oranžové skvrny. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %); pak se chromato-gramy ihned pozorují v ultrafialovém světle při 365 nm; jsou patrný skvrny fluoreskující intenzivně žlutě. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí v 30 ml bezvodé kyseliny octové R, přidá se 5 ml octanu rtuťnatého RS, 0,1 ml violeti krystalové RS jako indikátoru atitruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VSz fialově modrého do zeleného zbarvení. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 28,38 mg C15H22CIN02. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Omamná látka. Petroselini radix Petrželový kořen Synonymum. Radix petroselini Je to usušený kořen druhu Petroselinum crispum (MILL.) A.W.HILL. Obsahuje nejméně 1 ml silice v kilogramu drogy. Vlastnosti Droga aromatického pachu, nasládlé, slabě kořenité chuti. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. N Strana 2406 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2406 Petroselini radix Zkoušky totožnosti A. Kořen vřetenovitý, jen zřídka větvený, často podélně rozpůlený. Na svrchní straně nažloutle bílý, příčně kroužkovaný až hluboce brázditý, svraskalý. Lom nerovný, bělavý. Na pněném řezu patrná nažloutle bílá, úzká kůra a široké, na obvodu citrónově žluté dřevo. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je nažloutlý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrá-tu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky parenchymu s malými škrobovými zrny o průměru až 1 //m; drobné siliěné kanálky nebo jejich úlomky; skupiny sítkovic, úlomky korku. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 3 g ěerstvě upráškované drogy (355) se protřepávají 10 min s 10 ml chloroformu R a pak se zfiltruje. Filtrát se odpaří opatrně na vodní lázni na asi 2 ml. Porovnávací roztok. 50 mg eugenolu R se rozpustí v 10 ml chloroformu R Na vrstvu se nanese odděleně 50 fA zkoušeného roztoku a 10 fA porovnávacího roztoku. Vyvíjí se toluenem Rpo dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem vanili-nuRv kyselině sírové R (10 g/kg) a suší se 5 min až 10 min při 100 ° C až 105 ° C. Na chromato-gramu zkoušeného roztoku jsou dvě hlavní skvrny v oblasti vymezené skvrnou eugenolu na chromatogramu porovnávacího roztoku a ěelem chromatogramu. Skvrna s vyšší hodnotou R^, odpovídající myristicinu, je méně intenzivní než skvrna apiolu. Na chromatogramu mohou být další, méně intenzivní skvrny. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 3 % a nejvýše 5 % ztmavlé drogy. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 6,0 %. Stanovení obsahu Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). 50,0 g ěerstvě práškované drogy (355) se destiluje 3 h rychlostí 3 ml/min až 3,5 ml/min v 2000ml baňce se 600 ml vody R; do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2407 f Phenacetinum 2407 f Phenacetinum Fenacetin N CH3 OC2H5 C10H13NO2 H 179,22 CAS 62-44-2 Je to 4'-ethoxyacetanilid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C10H13NO2. Vlastnosti Jemný bílý krystalický prášek nebo bílé lesklé šupinkovité krystalky. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 134 °C až 137 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem fenaceti-nu CRL. C. K asi 50 mg se přidá 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 1 ml vody R a 30 s se vaří. Rychle se ochladí, zfiltruje, sraženina se promyje vodou R a rekrystaluje z lihu 96% R Vzniklé žluté krystaly tají (2.2.14) při 100 °C až 103 °C. D. K 0,1 g se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a l min se vaří. Přidá se 10 ml vody R, ochladí se a zfiltruje. K filtrátu se přidá 0,1 ml dichromanu draselného RS; vznikne fialové zbarvení, které se rychle změní na rubínově červené. Zkoušky na čistotu Chloracetanilid. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. K 2,5 g se přidá 15 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (400 g/l) a zahřívá se pod zpětným chladičem až do úplného rozpuštění (30 min). Ochladí se na asi 40 °C a chladičem se přidá 15 ml methanolu R. Ochladí se asi na 20 °C, odstraní se chladič a za chlazení se přidá 15 ml amoniaku zředěného RS1. Zředí se methanolem R na 50 ml. Porovnávací roztok. 38 mg chloranilinu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. Strana 2408 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2408 f Phenazonum Na vrstvu se oddelene nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se dichlormethanem Rpo dráze 15 cm. Vrstva se vysuší v proudu teplého vzduchu a vloží se na 15 min do komory s oxidy dusíku vznikajícími v kuželové baňce umístěné v komoře po přidání 2 ml roztoku kyseliny sírové R (500 g/l) k 10 ml roztoku obsahujícího dusitan sodný R (100 g/l) a jodid draselný R (30 g/l). Po odstranění oxidů dusíku z povrchu vrstvy proudem horkého vzduchu se vrstva postříká roztokem naftylethylendiamoniumdihydrochloridu R (5 g/l) v lihu 96% R. Vrstva se vysuší a znovu se postříká. Jestliže se na chromatogramu porovnávacího roztoku neobjeví skvrna, postříká se vrstva znovu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající chloracetanilidu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (100 Mg/g)- p-Fenetidin. 0,3 g se rozpustí v 1 ml lihu 96% R, přidají se 3 ml vody R a 0,05 ml jodu 0,05 mol/l VS a zahřeje se k varu; nevzniká červené zbarvení. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 1 h v sušárně při 60 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu K 0,350 g se přidá 17,5 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 12,5 ml vody R a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 15 ml kyseliny chlorovodíkové R a 40 ml vody R Roztok se přemístí do lázně s ledovou vodou, přidá se 1 ml roztoku ferocyfenu R (10 g/l) v kyselině sírové R a titruje se zvolna dusitanem sodným 0,1 mol/l VS v atmosféře dusíku za magnetického míchání do změny žlutého zbarvení do cistě fialového. 1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 17,92 mg C10H13NO2. Uchovávání Separandum. f Phenazonum Fenazon Synonymum. Antipyrinum C^H^O Mr 188,23 CAS 60-80-0 Je to l-fenyl-2,3-dimethyl-3-pyrazolin-5-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny CuH12N20. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2409 ______________________________________________________________________________f Phenazonum 2409 Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, v lihu 96% a v dichlormethanu, mírně rozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 109 °C až 113 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem fenazonu CRL. Měří se tablety látek s bromidem draselným K C. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidají 4 ml vody R, 0,25 ml kyseliny sírové zředěné RS a 1 ml dusitanu sodného RS; vzniká zelené zbarvení. D. K 1 ml roztoku S se přidají 4 ml vody R a 0,5 ml chloridu železitého RS2; vzniká červené zbarvení, které zmizí po přidání kyseliny sírové zředěné RS. Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 mlfenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Přidá se 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je červený. Přidá se 0,25 ml červeně methylové RS a 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený nebo žlutočervený. Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S zředěného na 15 ml vodou R vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 |ag/g). Sírany (2.4.13). 1,5 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 ug/g). Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 |^g/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 pig Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 6 h ve vakuu při 60 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí ve 20 ml vody R, přidají se 2 g octanu sodného R, 25,0 nújodu 0,05 mol/l VS a nechá se stát 30 min v temnu. Přidá se 25 ml dichlormethanu R, třepe se do rozpuštění sraženi-ny a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru, který se přidá ke konci titrace. Provede se slepá zkouška. 1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 9,41 mg CuH12N20. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Strana 2410 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2410 § Phenobarbitalum § Phenobarbitalum Fenobarbital C12H12N203 H 232,24 CAS 50-06-6 Je to kyselina 5-ethyl-5-fenylbarbiturová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C12H12N203. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a dobře rozpustný v etheru. S alkalickými hydroxidy, uhličitany a s amoniakem tvoří ve vodě rozpustné sloučeniny. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Stanoví se teplota tání (2.2.14). Smíchají se stejné díly zkoušené látky a fenobarbitalu CRL a stanoví se teplota tání této směsi. Stanovené teploty tání, které jsou asi 176 °C, se od sebe liší nejvýše o 2 ° C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem fenobarbitalu CRL. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok. 0,1 % fenobarbitalu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi objemových dílů amoniaku 26%> R, lihu 96%> R a chloroformu R (5 + 15 + 80) po dráze 18 cm. Vrstva se ihned pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku polohou a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. D. Vyhovuje zkoušce na barbituráty nesubstituované na dusíku (2.3.1). Částka 1 Sbírka zákonů č. /1998 Strana 2411 ___________________________________________________________§ Phenobarbitalum natricum 2411 Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve směsi 4 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 6 ml vody R. Roztok je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II). Kysele reagující látky. K 1,0 g se přidá 50 ml vody R, směs se 2 min vaří a po ochlazení se zfiltru-je. K 10 ml filtrátu se přidá 0,15 ml červeně methylové RS; roztok j e oranžově žlutý. Ke změně zbarvení indikátoru na cistě žluté se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage- lu GF254 R. Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem 96%> R na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 20 fA každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R a chloroformu R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se ihned pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm a potom se postříká zkoumadlem difenylkarba-zon-rtuťnatým R Po vysušení na vzduchu se vrstva postříká čerstvě připraveným hydroxidem draselným v lihu RS zředěným lihem 96%prostým aldehydů R (l : 5), 5 min se zahřívá při 100 °C až 105 °C a ihned se hodnotí. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku v ultrafialovém světle při 254 nm a po postřiku detekčním činidlem, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí v 5 ml pyridinu R, přidá se 0,5 ml thymolftaleinu RS a 10 ml dusičnanu stříbrného v pyridinu RS. Titruje se hydroxidem sodným v ethanolu 0,1 mol/l VS do jasně modrého zbarvení. Provede se slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 11,61 mg C i2H12N203. Uchovávání Psychotropní látka. Strana 2412 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2412 § Phenobarbitalum natricum § Phenobarbitalum natricum Sodná sůl fenobarbitalu Synonymum. Phenobarbitalum solubile_______ Na © e Ci2HiiN2Na03 Mr 254,22 CAS 57-30-7 Je to sodná sůl kyseliny 5-ethyl-5-fenylbarbiturové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuj e 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C12HuN2Na03. Vlastnosti Bílý krystalický hygroskopický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě prosté oxidu uhličitého (malá část může být nerozpuštěná), dobře rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v dichlor-methanu a v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. 10 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se okyselí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS a protřepe se s 20 ml etheru R Etherová vrstva se oddělí, promyje se 10 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se. Filtrát se odpaří do sucha, zbytek se vysuší při 100 °C až 105 °C a stanoví se teplota tání (2.2.14) takto získaného zbytku ze zkoušené látky. Smíchají se stejné díly zbytku zkoušené látky a fenobarbitalu CRL a stanoví se teplota tání této směsi. Stanovené teploty tání, které jsou asi 176 °C, se od sebe liší nejvýše o 2 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zbytku zkoušené látky získaného ve zkoušce totožnosti A se shoduje se spektrem fenobarbitalu CRL. Jestliže se spektra získaná v pevném stavu liší, rozpustí se zbytek zkoušené látky a referenční látka odděleně v ethanolu R, odpaří se do sucha a se zbytky se znovu zaznamenají spektra. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v lihu R 50% (V/V) a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok. 90 mg fenobarbitalu CRL se rozpustí v lihu R 50% (V/V) a zředí se jím na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R a chloroformu R (5 + 15 + 80) po dráze 18 cm. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2413 __________________________________________________________________§ Phenobarbitalum natricum 2413 Vrstva se ihned pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovná vacího roztoku. D. Vyhovuje zkoušce na barbituráty nesubstituované na dusíku (2.3.1). E. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí v lihu R 50% (V/V) a zředí se jím na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). Nejvýše 10,2; měří se následující roztok: 5,0 g se dle možností úplně rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R. Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v lihu R 50% (V/V) a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem R 50% (V/V) na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 20 fA každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96%> R a chloroformu R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se ihned pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm a potom se postříká zkoumadlem dife-nylkarbazon-rtuťnatým R Po vysušení na vzduchu se vrstva postříká čerstvě připraveným hydroxidem draselným v lihu RS zředěným lihem 96% prostým aldehydů R (l : 5), 5 min se zahřívá při 100 °C až 105 °C a ihned se hodnotí. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku v ultrafialovém světle při 254 nm a po postřiku detekčním činidlem, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Nepřihlíží se ke skvrně na startu. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 7,0 %; 0,500 g se suší 4 h v sušárně při 150 °C. Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí ve 2 ml vody R, přidá se 8 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l VS, zahřeje se k varu a ochladí se. Přidá se 30 ml methanolu R a třepe se do úplného rozpuštění. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Po získání prvního inflexního bodu se titrace přeruší, přidá se 10 ml pyridinu R, promíchá se a pokračuje se v titraci. Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 25,42 mg C^nNjNaOj. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Psychotropní látka. Strana 2414 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2414 f Phenolsulfonphthaleinum f Phenolsulfonphthaleinum Fenolsulfonftalein Synonymum. Červeň fenolová C19H1405S H 354,38 CAS 143-74-8 Je to 4,4'-(3//-2,l-benzoxathiol-3-yliden)difenol-S,S-dioxid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C19H1405S. Vlastnosti Světle až tmavě červený krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. 10 mg se rozpustí v roztoku uhličitanu sodného R (10 g/l) a zředí se jím na 200,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem uhličitanu sodného R (10 g/l) na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 400 nm až 630 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 558 nm. Specifická absorbance v maximuje 1900 až 2100. B. Asi 10 mg se rozpustí v 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a přidá se 9 ml vody R; roztok je tmavě červený. K 5 ml roztoku se přidá mírný nadbytek kyseliny sírové zředěné RS; roztok se zbarví oranžově. C. K 5 ml roztoku ze zkoušky B se přidá 1 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l s bromidem draselným RS a 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, protřepe se a nechá se 15 min stát. Zalkalizuje se roztokem hydroxidu sodného zředěného RS; vznikne intenzivně fialově modré zbarvení. Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R. Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS na 100 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 / 1998 Strana 2415 ________________________________________________________________________________fPhenolum 2415 Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a terc.amylalkoholu R (25 + 25 + 100) po dráze 15 cm. Vrstva se suší na vzduchu do vymizení pachu rozpouštědel, vystaví se působení par amoniaku 26% R a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je, kromě hlavní skvrny, pouze jedna skvrna, která není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Nerozpustný zbytek. 1,0 g se jemně rozetře, přidá se 12 ml hydrogenuhličitanu sodného RS a nechá se 1 h stát za občasného protřepání. Potom se zředí vodou R na 100 ml a 15 h se nechá stát. Odstřeďuje se 30 min při 2000 gnaž 3000 ga supernatantní tekutina se dekantuje a zbytek se pro-myje nejprve 25 ml roztoku hydrogenuhličitanu sodného R (10 g/l) a potom 25 ml vody R. Vysuší se při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 5 mg (0,5 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g upráškované zkoušené látky se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,900 g se rozpustí v 15 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 250,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 25 ml kyseliny octové ledové R, 20,0 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS, 5 ml roztoku bromidu draselného R (100 g/l) a 5 ml kyseliny chlorovodíkové R Ponechá se stát 15 min v uzavřené baňce se zabroušenou zátkou chráněn před světlem. Poté se přidá 10 ml roztokujodidu draselného R (100 g/l) a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml škrobu ÄS jako indikátoru. 1 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS odpovídá 4,43 mg C19H1405S. Uchovávání Separandum. f Phenolum Fenol C6H60 H 94,11 CAS 108-95-2 Je to benzenol. Obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny CgHgO. Vlastnosti Bezbarvé nebo slabě růžové nebo nažloutlé krystaly nebo krystalická hmota, rozplývající se. Je dobře rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v lihu 96%, v glycerolu a v dichlormethanu. Strana 2416 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2416 f Phenolum________________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti A. 0,5 g se rozpustí ve 2 ml amoniaku 26% R Látka se zcela rozpustí. Roztok se zředí vodou R na 100 ml. Ke 2 ml tohoto roztoku se přidá 0,05 ml chlornanu sodného RS; vzniká modré zbarvení, které se pozvolna prohlubuje. B. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 10 ml vody R a 0,1 ml chloridu železitého RSI; vznikne fialové zbarvení, které zmizí po přidání 5 ml 2-propanolu R C. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 10 ml vody R a 1 ml bromové vody RS; vznikne bledě žlutá sraženina. Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 15 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H6 (2.2.2, Metoda II). Kysele reagující látky. Ke 2 ml roztoku S se přidá 0,05 ml methyloranže RS; roztok je žlutý. Teplota tuhnutí (2.2.18). Nejméně 39,5 °C. Zbytek po odpaření. Nejvýše 0,05 %; 5,000 g se odpaří na vodní lázni do sucha a zbytek se suší 1 h při 100 °Cažl05 °C. Stanovení obsahu 2,000 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 1000,0 ml. 25,0 ml tohoto roztoku se převede do baňky se zabroušenou zátkou a přidá se 50,0 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l s bromidem draselným VS a 5 ml kyseliny chlorovodíkové R Baňka se uzavře a nechá se stát 30 min za občasného promíchání a pak ještě dalších 15 min. Přidá se 5 ml roztoku j odidu draselného R (200 g/l), protřepe se a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS do slabě žlutého zbarvení. Přidá se 0,5 ml škrobu RS a 10 ml chloroformu R a pokračuje se v titraci za intenzivního protřepávání. Provede se slepá zkouška. 1 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l s bromidem draselným VS odpovídá 1,569 mg C Jí p. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2417 Phenoxyethanolum 2417 Phenoxyethanolum Fenoxyethanol O—Cht—CH2OH C8H10O2 Mr 138,17 CAS 122-99-6 Je to 2-fenoxyethanol. Obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C8H10O2. Vlastnosti Bezbarvá slabě viskózni kapalina. Je těžce rozpustný ve vodě, mísitelný s acetonem, s lihem 96% a s glycerolem, těžce rozpustný v podzemnicovém oleji a v olivovém oleji. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: C. Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Index lomu (2.2.6). 1,537 až 1,539. B. 80,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 240 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 269 nm a 275 nm. Specifická absorbance v maximu při 269 nm je 95 až 105 a v maximu při 275 nm je 75 až 85. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem fenoxyethanolu CRL. D. 2 ml se třepou 30 min se směsí 4 g manganistanu draselného R, 5,4 g uhličitanu sodného R a 75 ml vody R. Přidá se 25 g chloridu sodného R a nepřetržitě se 60 min míchá. Zfiltruje se a okyselí kyselinou chlorovodíkovou R na hodnotu pH asi 1,7. Teplota tání (2.2.14) sraženiny po rekrystalizaci z vody R je 96 ° C až 99 °C. Zkoušky na čistotu Relativní hustota (2.2.5). 1,105 až 1,110. Příbuzné látky. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití methyUauratu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 1,25 g methyUauratu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 25 ml. Zkoušený roztok (a). 5,0 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10,0 ml. Zkoušený roztok (b). 5,0 g se rozpustí v dichlormethanu R, přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se dichlormethanem R na 10,0 ml. Strana 2418 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2418 Phenoxyethanolum__________________________________________________________________________ Porovnávací roztok. K 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se přidá 10,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se dichlormethanem Rna 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R (150 //m až 180 um), impregnovanou 3 %polyfenylmethylsiloxanu R, - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 130 °C a teplota vstřikovacího prostoru a detektoru na 200 °C. Nastříkne se 1 fA porovnávacího roztoku a citlivost detektoru se nastaví tak, aby výšky dvou píku, kromě píku rozpouštědla, nebyly menší než 70 % celé stupnice zapisovače. Látky se eluují v pořadí: fenoxyethanol a methyllaurat. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku není rozlišení mezi píky fenoxyethanolu a methyllauratu menší než 12. Nastříkne se 1 //l zkoušeného roztoku (a). Na získaném chromatogramu se ověří, že není přítomen žádný pík o stejném retenčním case, jako má vnitřní standard. Nastříkne se odděleně po 1 fA zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku. Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající pětinásobku retenčního ěasu fenoxyethanolu (asi 5 min). Z chromatogramu porovnávacího roztoku se vypočítá poměr (R) plochy píku fenoxyethanolu k ploše píku vnitřního standardu. Z chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se vypočítá poměr součtu ploch všech píku, kromě hlavního píku, píku vnitřního standardu a píku rozpouštědla, k ploše píku vnitřního standardu; tento poměr není větší než R (1,0 %). Fenol. 1,00 g se rozpustí v 50 ml dichlormethanu R, přidá se 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 10 ml vody R a protřepe se. Horní vrstva se promyje dvakrát 20 ml dichlormethanu R a zředí vodou R na 100,0 ml. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 287 nm není větší než 0,27 (0,1 %). Stanovení obsahu Ke 2,000 g v acetylaění baňce opatřené vzdušným chladičem se přidá 10,0 ml čerstvě připraveného acetanhydridu RSI a zahřívá se 45 min ve vodní lázni za častého protřepání. Ochladí se, opatrně se přidá 10 ml vody R a zahřívá se další 2 min. Znovu se ochladí, přidá se 10 ml 1-butanolu R, intenzivně se třepe a titruje se nadbytek kyseliny octové hydroxidem sodným 1 mol/l VS za použití 0,2 mlfenolftaleinu RS jako indikátoru. Celý postup se opakuje bez zkoušené látky. Rozdíl spotřeb odměrného roztoku při obou titracích odpovídá množství acetanhydridu potřebného k acety-laci zkoušené látky. 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 0,1382 g C8H10O2. Uchovávání V nádobách dobře uzavřených. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2419 Phenoxyethanolum 2419 f Phenoxymethylpenicillinum Fenoxymethylpenicilin o II O-CH,—C- C16H18N205S Mr 350,39 CAS 87-08-1 Je to kyselina (6Ä)-6-(2-fenoxyacetamido)penicilanová produkovaná určitými kmeny Peni-cillium notatum nebo příbuznými organismy na živné půdě s obsahem vhodného prekurzoru nebo získaná jiným způsobem. Vztaženo na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 100,5 % penicilínu, počítáno jako C16H18N205S. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v mastných olejích a v tekutém parafinu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Hodnota pH, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem fenoxymethyl-penicilinu CRL. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy sUikagelu H sUanizovaného R. Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v 5 ml acetonu R. Porovnávací roztok (a). 25 mg fenoxymethylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml acetonu R. Porovnávací roztok (b). 25 mg draselné soli benzylpenicilinu CRL a 25 mg draselné soli fenoxymethylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml vody R. Na vrstvu se nanese odděleně po 1 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou octovou ledovou R na hodnotu 5,0, (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vybarvení skvrn a hodnotí se na denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. D. Asi 2 mg se převedou do zkumavky délky asi 150 mm a průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá kroužením; roztok je červenohnědý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká tmavě červenohnědé zbarvení. Strana 2420 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2420 f Phenoxymethylpenicillinum_________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 2,4 až 4,0; měří se následující suspenze: 50 mg se suspenduje v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +186° až +200°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v 1-butanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Absorbance (2.2.25). 0,100 mg se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml; absorbance tohoto roztoku měřená při 306 nm není větší než 0,36. 20,0 ml roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS na 100,0 ml; absorbance tohoto roztoku měřená v maximu při 274 nm je nejméně 0,56. Kyselina fenoxyoctová. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-luGR Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zředí se touto směsí na 10 ml. Porovnávací roztok. 10 mg kyseliny fenoxyoctove R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zředí se touto směsí na 100 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R kyseliny mravenčí bezvodé R a diisopropyletheru R (1 + 7 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a postříká se roztokem manganistanu draselného R (1,5 g/l) v roztoku kyseliny sírové R 5% (V/V). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna odpovídající kyselině fenoxyoctove intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Rozkladné produkty. K 0,2500 g se přidá 25 ml vody R a 25 ml tlumivého roztoku octanového o pH4,6, třepe se do úplného rozpuštění a ihned se titruje dusičnanem rtuťnatým 0,02 mol/l VSza potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití merkurosulfatové elektrody jako srovnávací a platinové nebo rtuťové elektrody jako indikační. Obsah rozkladných produktů (D), vyjádřený jako C16H18N205S, se v procentech vypočte ze vzorce: 0,7008 . n m v němž značí: m - navážku zkoušené látky v gramech, n - spotřebu dusičnanu rtuťnatého 0,02 mol/l VS v mililitrech. Penicilíny. 50,0 mg se rozpustí v 5,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, přidá se 5 ml vody R a nechá se 15 min stát. Poté se přidá 5,0 ml kyseliny dusičné 1 mol/l VS, 20 ml tlumivého roztoku octanového o pH 4,6 a 20 ml vody R. Titruje se při 35 °C až 40 °C dusičnanem rtuťnatým 0,02 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití merkurosulfatové elektrody jako srovnávací a platinové nebo rtuťové elektrody jako indikační. Titruje se tak pomalu, aby titrace trvala asi 15 min. Předběžné inflexe na titraění křivce se neberou v úvahu. Obsah penicilínu, vyjádřený jako C16H18N205S, se v procentech vypočte ze vzorce: Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2421 f Phenoxymethylpenicillinum kaličům 2421 0,7008 . n, - D m, v nemz znaci: ml - navážku zkoušené látky v gramech, nx - spotřebu dusičnanu rtuťnatého 0,02 mol/l VS v mililitrech, D - obsah rozkladných produktů v procentech. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Separandum. f Phenoxymethylpenicillinum kaličům Draselná sůl fenoxymethylpenicilinu -© o II -0-CH2—C—N H COO e C16H17KN205S H 388,48 CAS 132-98-9 Je to draselná sůl kyseliny (6Ä)-6-(2-fenoxyacetamido)penicilanové produkovaná určitými kmeny Penicillium notatum nebo příbuznými organismy na živné půdě s obsahem vhodného prekurzoru nebo získaná jiným způsobem. Vztaženo na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 100,5 % penicilínu, počítáno jako C16H17KN205S. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě, prakticky nerozpustná v etheru, v mastných olejích a v tekutém parafinu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem draselné soli fenoxymethylpenicilinu CRL. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H silanizovoného R. Strana 2422 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2422 f Phenoxymethylpenicillinum kalicum___________________________________________________________ Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v 5 ml vody R. Porovnávací roztok (a). 25 mg draselné soli fenoxymethylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml vody R. Porovnávací roztok (b). 25 mg draselné soli benzylpenicilinu CRL a 25 mg draselné soli fenoxymethylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml vody R. Na vrstvu se nanese oddelene po 1 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou octovou ledovou R na hodnotu 5,0, (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vybarvení skvrn a hodnotí se na denním světle. Hlavní skvrna na chroma -togramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chroma-togramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. C. Asi 2 mg se převedou do zkumavky délky asi 150 mm a průměru 15 mm, zvlhěí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá kroužením; roztok je ěervenohnědý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vznikne tmavě ěervenohnědé zbarvení. D. Vyhovuje zkoušce (a) na draslík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,5; měří se následující roztok: 50 mg se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +215° až +230°, počítáno nabezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Absorbance (2.2.25). 0,100 g se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml; absorbance tohoto roztoku měřená při 306 nm není větší než 0,33. 20,0 ml tohoto roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS'na 100,0 ml; absorbance tohoto roztoku měřená v maximu při 274 nm je nejméně 0,50. Kyselina fenoxyoctová. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-luGR Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zředí se touto směsí na 10 ml. Porovnávací roztok. 10 mg kyseliny fenoxyoctove R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zředí se touto směsí na 100 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R kyseliny mravenčí bezvodé R a diisopropyletheru R (1 + 7 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a postříká se roztokem manganistanu draselného R (1,5 g/l) v roztoku kyseliny sírové R 5% (V/V). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna odpovídající kyselině fenoxyoctove intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2423 _______________________________________________________________________f Phentolamini mesilas 2423 Stanovení obsahu Rozkladné produkty. K 0,2500 g se přidá 25 ml vody R a 25 ml tlumivého roztoku octanového o pH4,6, třepe se do úplného rozpuštění a ihned se titruje dusičnanem rtuťnatým 0,02 mol/l VSza potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití merkurosulfatove elektrody jako srovnávací a platinové nebo rtuťové elektrody jako indikační. Obsah rozkladných produktů (D), vyjádřený jako C16H17KN205S, se v procentech vypočte ze vzorce: 0,777 . n m v němž značí: m - navážku zkoušené látky v gramech, n - spotřebu dusičnanu rtuťnatého 0,02 mol/l VS v mililitrech. Penicilíny. 50,0 mg se rozpustí v 5,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, přidá se 5 ml vody R a nechá se 15 min stát. Poté se přidá 5,0 ml kyseliny dusičné 1 mol/l RS, 20 ml tlumivého roztoku octanového o pH 4,6 a 20 ml vody R. Titruje se při 35 °C až 40 °C dusičnanem rtuťnatým 0,02 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití merkurosulfatove elektrody jako srovnávací a platinové nebo rtuťové elektrody jako indikační. Titruje se tak pomalu, aby titrace trvala asi 15 min. Předběžné inflexe na titraění křivce se neberou v úvahu. Obsah penicilinů, vyjádřený jako C16H17KN205S, se v procentech vypočte ze vzorce: 0,777 . n, mx v němž značí: mx - navážku zkoušené látky v gramech, nx - spotřebu dusičnanu rtuťnatého 0,02 mol/l VS v mililitrech, D - obsah rozkladných produktů v procentech. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Separandum. Strana 2424 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2424 f Phentolamini mesilas f Phentolamini mesilas Fentolaminiummesilat © CH3SO3O C18H23N304S H 377,46 CAS 65-28-1 Jeto2-[N-(3-hydroxyfenyl)-N-(4-tolyl)aminomethyl]-4,5-dihydro-l//-imidazoliummethansulfo-nat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 100,5 % sloučeniny C18H23N304S. Vlastnosti Bílý krystalický prášek, slabě hygroskopický. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v dichlormethanu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: C a E. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 178 °C až 182 °C. B. 60,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 278 nm. Specifická absorbance v maximuje 220 až 245. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem fentolaminiummesilatu Ph. Eur. D. 0,5 g se rozpustí ve směsi 5 ml lihu 96% R a 5 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l) a přidá se 0,5 ml roztoku vanadičnanu amonného R (5 g/l); vznikne světle zelená sraženina. E. 50 mg se smíchá s 0,2 g hydroxidu sodného R, zahřívá se do roztavení a pokračuje se v zahřívání několik sekund. Nechá se vychladnout a přidá se 0,5 ml teplé vody R. Okyselí se kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS a zahřeje se. Uvolňuje se oxid siřičitý, který zbarví navlhčený papír škrobový sjodičnanem draselným Rmodie. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2425 _______________________________________________________________________f Phentolamini mesilas 2425 Zkoušky na čistotu Kysele reagující látky. 0,1 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R, zředí sejí na 10 ml a přidá se 0,1 ml červeně methylové RS. Pokud je roztok červený, ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,05 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem 96%> R na 100 ml. Porovnávací rotok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí lihem 96%> R na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26%> R, acetonu R a 2-butanonu R (5 + 15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu a postříká sejodobismutitanem draselným zředěným RS. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intezivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14) Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí ve 100 ml 2-propanolu Rl a titruje se v atmosféře dusíku tetrabutylamo-niumhydroxidem vpropanolu 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) a použití skleněné elektrody jako indikační a kalomelové elektrody obsahující nasycený roztok tetramethylamoniumchloridu R v 2-propanolu Rl jako srovnávací elektrody. Provede se slepá zkouška. 1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu v propanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 37,75 mg C18H23N304S. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. A. N-(2-aminoethyl)-2-[(3-hydroxyfenyl)(4-methylfenyl)amino]acetamid. Strana 2426 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2426 Phenylalaninum Phenylalaninum Fenylalanin Synonyma. L-Phenylalaninum, L-fenylalanin C9H11N02 Mr 165,19 CAS 63-91-2 Je to kyselina (5)-2-amino-3-fenylpropanová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny CJ^NC^. Vlastnosti Lesklé bílé vločky nebo bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách a ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety fenylalaninu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. K asi 10 mg se přidá 0,5 g dusičnanu draselného R a 2 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 20 min ve vodní lázni. Po ochlazení se přidá 5 ml roztoku hydroxylamoniumchloridu R (50 g/l) a nechá se 10 min stát ve vodě s ledem. Pak se přidá 9,0 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS; vzniká fialově červené až fialově hnědé zbarvení. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2427 ____________________________________________________________________________Phenylalaninum 2427 Specifická optická otáčivost (2.2.7). -33,0° až -35,5 °, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R na 50 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg fenylalaninu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R a zředí se stejnou směsí na 50 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R na 20 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg fenylalaninu CRL a 10 mg tyrosinu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R a zředí se stejnou směsí na 25 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 [A každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 ° C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Chloridy (2.4.4). 0,25 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny dusičně zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy bez dalšího přidání kyseliny dusičné (200 Mg/g). Sírany (2.4.13). 0,5 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vody destilované R (5 + 25) a zředí se stejnou směsí na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 Mg/g)- Amonium (2.4.1). Připraví se dvě hodinová sklíčka o průměru 60 mm umístěná těsně vedle sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o straně 5 mm a zvlhčí se několika kapkami vody R 50 mg upráškované zkoušené látky se umístí na spodní sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K roztoku se přidá 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R a rychle se zamíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s papírem lakmusovým se ihned přiloží na sklíčko se zkoušenou látkou a zahřívá se 15 min při 40 °C. Papír lakmusový není intenzivněji modře zbarvený než porovnávací vzorek připravený současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 //g NH/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R (200 Mg/g)- Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu Rl. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Strana 2428 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2428 f Phenylbutazonum_________________________________________________________________________ Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 3 0 ml kyseliny octové bezvo-dé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru do změny žlutého zbarvení na zelené. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 16,52 mg CjHjjNO^ Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. f Phenylbutazonum Fenylbutazon H3U r^O r^O r^O O C19H20N2O2 Mr 308,38 CAS 50-33-9 Je to 4-butyl-l,2-difenyl-3,5-pyrazolidindion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C19H20N2O2. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v etheru, mírně rozpustný v lihu 96%. Rozpouští se v alkalických roztocích. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 104 °C až 107 °C. B. 30,0 mg se rozpustí v 25 ml methanolu R, přidá se 50 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 240 nm až 350 nm vykazuje absorpční maximum při 264 nm. Specifická absorbance v maximuje 650 až 700. Jako kontrolní roztok se použije směs 0,5 ml methanolu R, 1,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 98,5 ml vody R. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem fenylbutazo-nu CRL. -o Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2429 _______________________________________________________________f Phenylephrini hydrochloridum 2429 D. K 0,1 g se přidá 1 ml kyseliny octové ledové R a 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a směs se 30 min zahřívá pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 10 ml vody R a zfiltruje se. K filtrátu se přidají 3 ml roztoku dusitanu sodného R (7 g/l); vznikne žluté zbarvení. K 1 ml tohoto roztoku se přidá roztok 10 mg 2-naftolu Ry 5 ml uhličitanu sodného RS; vznikne ěervenohnědá až ěervenofialová sraženina. Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí za protřepávání ve 20 ml hydroxidu sodného zředěného RS a roztok se nechá stát 3 h při 25 °C. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1). Kysele nebo zásaditě reagující látky. 1,0 g se smíchá s 50 ml vody R a zahřeje se k varu. Ochladí se třepáním v uzavřené baňce a zfiltruje se. K 25 ml filtrátu se přidá 0,5 mlfenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Přidá se 0,6 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a0,l ml červeně methylové RS; roztok je červený nebo oranžový. Absorbance (2.2.25). Absorbance roztoku S měřená v 40mm vrstvě při 420 nm není větší než 0,20. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R. Vrstva se rovnoměrně postříká roztokem disiřičitanu sodného R (20 g/l), až je úplně mokrá, suší se 15 min na vzduchu a 30 min se zahřívá při 120 °C. Před použitím se ochladí. Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů chloroformu R a ethanolu R obsahujícího 0,2 g/l butylhydroxytoluenu R a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 5 ml. Připraví se bezprostředně před použitím. Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů chloroformu R& ethanolu R obsahujícího 0,2 g/l butylhydroxytoluenu R na 200 ml. Připraví se bezprostředně před použitím. Na vrstvu se ihned odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, cyklohexanu R chloroformu R (10 + 40 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se 10 min suší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,2 %; 1,000 g se suší 4 h ve vakuu při 80 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,500 g se rozpustí v 25 ml acetonu R přidá se 0,5 ml modři bromthymolové RS1 a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do modrého zbarvení stálého nejméně 15 s. Provede se slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 30,84 mg C19H20N2O2. Strana 2430 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2430 f Phenylephrini hydrochloridum Uchovávání Chráněn před světlem. Separandum. f Phenylephrini hydrochloridum Fenylefriniumchlorid © ci e C9H14CIN02 H 203,67 CAS 61-76-7 Je to (Ä)-N-methyl-2-(3-hydroxyfenyl)-2-hydroxyethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny CJT^CIM^. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%. Taje při asi 143 °C. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáěivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety fenylefriniumchloridu CRL. C. 0,3 g se rozpustí ve 3 ml vody R, přidá se 1 ml amoniaku zředěného RS1 a vyvolá se krystalizace třením skleněnou tyčinkou o stěnu zkumavky. Vzniklé krystaly se promyjí ledovou vodou R a suší se 2 h při 105 °C. Krystaly tají (2.2.14) při 171 °C až 176 °C. D. Asi 10 mg se rozpustí v 1 ml vody R přidá se 0,05 ml roztoku síranu meďnatého R (125 g/l) a 1 ml roztoku hydroxidu sodného R (200 g/l); vzniká fialové zbarvení. Přidá se 1 ml etheru R a protřepe se; etherová vrstva zůstává bezbarvá. E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2431 _______________________________________________________________f Phenylephrini hydrochloridum 2431 Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,00 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí sejí na 100,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně methylové RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -43 ° až -47°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR. Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 200 ml. Porovnávací roztok (b). 2 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 5 ml. Na vrstvu se nanese po 5 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů chloroformu R, amoniaku 26% R a 2-propanolu R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Potom se vrstva usuší v proudu studeného vzduchu, postříká se ninhydrinem RS, zahřívá se 5 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Ketony. 10,0 ml roztoku S se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS'na 50,0 ml. Absorban-ce (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 310 nm za použití kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS jako kontrolního roztoku není větší než 0,20. Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (500 Mg/g)- Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,1500 g se rozpustí ve směsi 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a 80 ml lihu 96%> R a titruje se hydroxidem sodným v ethanolu 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 20,37 mg QH^CINC^. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Strana 2432 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2432 f Phenylephrinum f Phenylephrinum Fenylefrin , OH ))-----C—Cht—NH—CH3 H HO C9H13N02 H 167,21 CAS 59-42-7 Je to (Ä)-l-(3-hydroxyfenyl)-2-(methylamino)ethanol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny CJ^NC^. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, mírně rozpustný v methanolu. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách a ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Taje při asi 174 °C. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáěivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem fenylefri-nu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Asi 10 mg se rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS, přidá se 0,05 ml síranu meďnatého RS a 1 ml roztoku hydroxidu sodného R (200 g/l); vzniká fialové zbarvení. Přidá se 1 ml etheru R a protřepe se; etherová vrstva zůstává bezbarvá. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 10 ml. Roztok je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Z 7 (2.2.2, Metoda II). Specifická optická otáčivost (2.2.7). -53° až -57°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,250 g v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2433 _____________________________________________________________________f Phenylhydrargyri boras 2433 Absorbance. 0,50 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se stejným rozpouštědlem na 200 ml. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 315 nm za použití kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS jako kontrolního roztoku je nejvýše 0,15 (0,4 %), počítáno jako 1 -(3 -hydroxyfenyl)-2-(methylamino)-1 -ethanon. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.25) za použití vrstvy silikage-lu HF254 R. Směs rozpouštědel. Připraví se směs stejných objemových dílů dichlormethanu R a methanolického roztoku kyseliny chlorovodíkové (1 objemový díl kyseliny chlorovodíkové R se zředí na 10 objemových dílů methanolem R). Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí ve směsi rozpouštědel a zředí sejí na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg fenylefrinu CRL se rozpustí ve směsi rozpouštědel a zředí sejí na lml. Porovnávací roztok (b). 0,1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí rozpouštědel na 20 ml. Porovnávací roztok (c). 0,1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí rozpouštědel na 50 ml. Na vrstvu se nanese po 10 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a dichlormethanu R (0,5 + 25 + 70) po dráze 15 cm. Potom se vrstva usuší v proudu studeného vzduchu, pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm a potom se rovnoměrně postříká roztokem červeně pravé B R(\ g/l) v roztoku uhličitanu sodného R (50 g/l) a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nej -výše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Asi 0,150 g se rozpustí v 60 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 1 mol/l VS odpovídá 16,72 mg Ccfí^NC^. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. 1 -(3 -hydroxyfenyl)-2-(benzylamino)-1 -ethanon, B. (S)-1 -(3-hydroxyfenyl)-2-)methylamino)-1 -ethanol, C. 1 -(3 -hydroxyfenyl)-2-(methylamino)-1 -ethanon. Strana 2434 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2434 f Phenylhydrargyri nitras f Phenylhydrargyri boras ***** * * Fenylhydrargyriumborat Synonyma. Phenylhydrargyrum boricum, Hydrargyrum phenylboricum, boritan fenylrtuťnatý CAS 8017-88-7 Je to sloučenina ekvimolárních podílů fenylhydrargyriumdihydrogenboratu (CgHyBHgOj; Mr 338,52) a fenylhydrargyriumhydroxidu (QHgHgO; M^ 294,70) nebo její dehydratovaná forma (metaboritan, C12H11BHg203; M. 615,21) nebo směs obou látek. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 64,5 % až 66,0 % Hg (A, 200,59) a 9,8 % až 10,3 % boritanu (počítáno jako H3B03; Mr 61,83). Vlastnosti Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek nebo bezbarvé, lesklé krystaly. Je těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Ke 2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 8 ml vody R a 0,1 ml sulfidu sodného RS; vzniká bílá sraženina, která zahříváním pomalu tmavne. B. K 0,1 g se ve zkumavce přidá 0,5 ml kyseliny dusičné R a zahřívá se, až se vzniklý roztok zbarví tmavě hnědě. Roztok se převede 20 ml vody R do kádinky na 50 ml. Je cítit pach nitrobenzenu. C. Asi 20 mg se rozpustí ve 2 ml methanolu R. Roztok je čirý a bezbarvý, po zapálení hoří plamenem na okraji zeleným. Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,25 g se rozpustí nasypáním na povrch 25 ml vroucí vody, ochladí se a zředí se vodou R na 25 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Ionizovaná rtuť. K 10 ml roztoku S se přidají 2 mljodidu draselného RS a 3 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zfiltruje se. Filtrát je bezbarvý. Sraženina se promyje 3 ml vody R a promývací tekutina se přidá k filtrátu. Ke spojeným filtrátům se přidají 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se na 20 ml vodou R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (2.4.8). Porovnávací roztok je směs 2,5 ml základního roztoku olova (2 jugPb/ml) a 7,5 ml vody R. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,5 %; suší se 0,500 g 15 h ± 30 min v sušárně při 45 °C. Stanovení obsahu Rtuť. 0,300 g se rozpustí ve 100 ml vody R, přidají se 3 ml kyseliny dusičné R a titruje se thio-kyanatanem amonným 0,1 mol/l KS* za použití 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru do trvalého červenožlutého zbarvení. 1 ml thiokyanatanu amonného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,06 mg Hg. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2435 _________________________________________________________f Phenylpropanolamini hydrochloridum 2435 Boritany. 0,600 g se zahřátím rozpustí ve 25 ml vody R. V horkém roztoku se rozpustí 10 g sorbitolu R, ochladí se, přidá se 0,5 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do trvalého růžového zbarvení. Provede se slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 6,18 mg H3B03. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Phenylhydrargyri nitras ***** * * Dusičnan fenylrtuťnatý * CAS 8003-05-2 Je to směs dusičnanu fenylrtuťnatého (C6H5HgN03; M^ 339,70) a hydroxidu fenylrtuťnatého (C6H5HgOH; Mr 294,70). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 62,5 % až 64,0 % Hg (4 200,59). Vlastnosti Bílý nebo světle žlutý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, těžce rozpustný v horké vodě. Rozpouští se v glycerolu a v mastných olejích. Zkoušky totožnosti A. K 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 8 ml vody R a 0,1 ml sulfidu sodného RS; vzniká bílá sraženina, která zahříváním pomalu tmavne. B. K 1 ml nasyceného roztoku zkoušené látky se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS; vzniká bílá vloěkovitá sraženina. C. K 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, 2 ml dichlormethanu R a 0,2 ml dithizonu RS a protřepe se; spodní vrstva je oranžově žlutá. D. Asi 10 mg vyhovuje zkoušce na dusičnany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. K 0,1 g se přidá 45 ml vody R a zahřívá se za protřepávání k varu. Ochladí se a zfiltruje. Filtrát se zředí vodou R na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Anorganické rtuťnaté sloučeniny. K 10 ml roztoku S se přidají 2 mljodidu draselného RS, 3 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zfiltruje se; filtrát je bezbarvý. Sraženina na filtru se promyje 2 ml vody R. Spojí se filtrát a promývací voda, přidají se 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (0,1 %) (2.4.8). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 24 h ve vakuu. Strana 2436 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2436 f Phenylpropanolamini hydrochloridum_________________________________________________________ Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 90 ml vody R a zahřívá se k varu. Ochladí se na 15 °C až 20 °C a titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS za použití 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru do červenožlutého zbarvení. Provede se slepá zkouška. 1 ml thiokyanatanu amonného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,06 mg Hg. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Phenylpropanolamini hydrochloridum Fenylpropanolamoniumchlorid Synonymum. Norephedrini hydrochloridum__________________ C9H14CINO H 187,67 CAS 154-41-6 Je to (lRS',25'Ä)-l-fenyl-l-hydroxy-2-propylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,5 % sloučeniny CJ^CINO. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v dichlormethanu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 194 °C až 197 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektremfenylpropanol-amoniumchloridu CRL. Měří se tablety látek bez rekrystalizace. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2437 ______________________________________________________________________f Phenytoinum natricum 2437 C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. 50 mg se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 0,2 ml síranu meďnatého RS a 0,3 ml hydroxidu sodného zředěného RS; vznikne fialové zbarvení. Přidají se 2 ml etheru R a protřepe se; mezi dvěma vrstvami vznikne fialová sraženina. E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 25 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně methylové RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Přidá se 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok j e červený. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí lihem 96% R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg fenylpropanolamoniumchloridu CRL se rozpustí v lihu 96%> R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí lihem 96%> R na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 20 mg norpseudoefedriniumchloridu R se rozpustí v lihu 96%> R, přidá se 1 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se lihem 96%> R na 10 ml. Porovnávací roztok (d). 60 mg chloridu amonného R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Před nanášením roztoků se vrstva postříká roztokem tetraboritanu sodného R (20 g/l) za použití 8 ml na desku 100 mm x 200 mm a suší se 30 min v proudu studeného vzduchu. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku do proužků 10 mm x 3 mm a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R lihu 96% R a 1-butanolu R (6 + 24 + 70) po dráze 10 cm. Vrstva se suší v proudu teplého vzduchu do vymizení pachu rozpouštědel a po ochlazení se postříká roztokem ninhydrinu R (2 g/l) v lihu 96% R a zahřívá se 15 min při 110 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající chloridu amonnému, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Fenylpropanonamin. 1,0 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 50,0 ml. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 283 nm není větší než 0,10. Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Strana 2438 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2438 f Phenytoinum natricum Stanovení obsahu 0,1500 g se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 18,77 mg CcJí^ClNO. Uchovávání Separandum. f Phenytoinum natricum Sodná sůl fenytoinu Na .© e C15H11N2Na02 Mr 274,25 CAS 630-93-3 Je to natrium-5,5-difenyl-2,4-dioxo-3-imidazolidinid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 100,5 % sloučeniny C15HuN2Na02. Vlastnosti Bílý krystalický prášek, slabě hygroskopický. Je dobře rozpustná ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru a v dichlormethanu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2). A. 0,1 g se rozpustí ve 20 ml vody R, okyselí se kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS a vytře -pává se třikrát 30 ml chloroformu R Spojené chloroformové výtřepky se promyjí vodou R, odpaří se do sucha a zbytek se vysuší při 100 °C až 105 °C (zbytek zkoušené látky). Postup se opakuje za použití 0,1 g sodné soli fenytoinu CRL (zbytek referenční látky). Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zbytku zkoušené látky se shoduje se spektrem zbytku referenční látky. Měří se tablety s bromidem draselným R. B. K asi 10 mg se přidá 1 ml vody R a 0,05 ml amoniaku 17,5% RS a zahřívá se, až začne směs vřít. Pak se přidá 0,05 ml roztoku síranu meďnatého R (50 g/l) v amoniaku zředěném RS2 a protřepe se; vznikne růžová krystalická sraženina. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2439 ______________________________________________________________________f Phenytoinum natricum 2439 C. 1 g se vyžíhá a zbytek se ochladí. Přidají se 2 ml vody R a roztok se neutralizuje kyselinou chlorovodíkovou R Zfiltruje se a filtrát se zředí vodou R na 4 ml. 0,1 ml tohoto roztoku vyhovuje zkoušce (b) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled vzorku. 1,0 g se suspenduje v 5 ml vody R a zředí se hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS na 20 ml. Roztok je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silika-gelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 0,4 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 20 mg benzofenonu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vrstva se suší 2 min v proudu studeného vzduchu. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, chloroformu R a 2-propanolu R (10 + 45 + 45) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 5 min v sušárně při 80 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není skvrna odpovídající benzofe -nonu intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající benzofenonu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). Volný fenytoin. 0,30 g se rozpustí v 10 ml směsi stejných objemových dílů pyridinu R a vody R. Přidá se 0,5 ml fenolftaleinu RS a 3 ml dusičnanu stříbrného v pyridinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru na růžové se spotřebuje nejvýše 1,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,180 g se suspenduje ve 2 ml vody R, přidá se 8,0 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l VS&l min se mírně zahřívá. Přidá se 30 ml methanolu R, ochladí se a titruje hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Po dosažení prvního inflexního bodu se přeruší přidávání hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS, přidá se 5 ml dusičnanu stříbrného v pyridinu RS, promíchá se a pokračuje se v titraci. Odečte se spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 27,43 mg C15HuN2Na02. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Separandum. Strana 2440 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2440 §§ Pholcodinum §§ Pholcodinum Folkodin H-jC- -CH,—N O ■H,0 C23H30N2O4 . H20 H 416,52 Mr bezvodého 398,50 CAS 509-67-1 Je to monohydrát (5Ä,65)-4,5-epoxy-N-methyl-3-(2-morfolinoethoxy)-7-morfinen-6-olu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 100,5 % sloučeniny C23H30N2O4. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je mírně rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu a v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. folkodinu. B. 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 75 ml vody R a 10 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 284 nm. Specifická absorbance v maximuje 36 až 38. C. 50 mg se rozpustí v 1 ml kyseliny sírově R a přidá se 0,05 ml molybdenanu amonného RS; vznikne světle modré zbarvení, které se změní mírným zahřátím v tmavě modré. Přidá se 0,05 ml kyseliny dusičné zředěné RS; zbarvení se změní v hnedočervené. Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). -94° až -98°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,000 g v lihu 96% R a zředěním stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí chloroformem R na 50 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí chloroformem R na 10 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2441 _____________________________________________________________________f Phthalylsulfathiazolum 2441 Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, acetonu R, lihu 96% R a toluenu R (2,5 + 32,5 + 35 + 35) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a postříká se jodobismutitanem draselným zředěným RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %) a pouze jedna taková skvrna nad hlavní skvrnou je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Morfín. 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí sejí na 5 ml. Přidají se 2 ml roztoku dusitanu sodného R (10 g/l), nechá se stát 15 min a přidají se 3 ml amoniaku zředěného RS1. Roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H 4 (2.2.2, Metoda II) (asi 0,13%morfmu). Ztráta sušením (2.2.32). 3,9 % až 4,5 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,180 g se rozpustí mírným zahřátím v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence do druhé inflexe. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 19,93 mg C^Hj^C^. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Omamná látka. f Phthalylsulfathiazolum Ftalylsulfathiazol O COOH C17H13N305S2 H 403,43 CAS 85-73-4 Je to kyselina N-[4-(2-thiazolylsulfamoyl)fenyl]amidoftalová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C17H13N305S2. Strana 2442 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2442 ff Physostigmini salicylas____________________________________________________________________ Vlastnosti Bílý nebo nažloutle bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v etheru, snadno rozpustný v dimethylformamidu, těžce rozpustný v acetonu a v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, B a E. Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem fialyIsulfa-thiazolu CRL. B. K 1 g se přidá 8,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Ochladí se, přidá se 17,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, silně se protřepe a zfiltruje se. Filtrát se neutralizuje hydroxidem sodným zředěným RS, znovu se zfiltruje, sraženina se promyje vodou R, rekrystalizuje z vody R a krystaly se vysuší při 100 °C až 105 °C. Krystaly tají (2.2.14) při 200 °Caž203 °C. C. K 0,1 g ve zkumavce se přidají 3 ml kyseliny sírově zředěné RS a 0,5 g zinku práškového R. Vyvíjejí se dýmy, které způsobí zčernání papíru s octanem olovnatým R. D. K 0,1 g se přidá 0,5 g resorcinolu R a 0,3 ml kyseliny sírově R, zahřeje se na vodní lázni do vzniku homogenní směsi, ochladí se a přidá se 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS. 0,1 ml této nahnědle červené směsi se zředí vodou R na 25 ml; vznikne intenzivní zelená fluorescence, která zmizí po okyselení. E. Asi 10 mg krystalů ze zkoušky B se rozpustí v 200 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS. 2 ml tohoto roztoku vyhovují zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1) vznikem oranžové sraženiny. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v hydroxidu sodném 1 mol/l RS a zředí se jím na 20 ml. Roztok je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HZ 5(2.2.2, Metoda II). Kysele reagující látky. Ke 2,0 g se přidá 20 ml vody R, 30 min se nepřetržitě třepe a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 mlfenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Sulfathiazol a jiné primární aromatické aminy. 5 mg se rozpustí ve směsi 3,5 ml vody R, 6 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 25 ml lihu 96% R předem ochlazené na 15 °C. Ihned se umístí do ledové vody, přidá se 1 ml roztoku dusitanu sodného R (2,5 g/l) a nechá se 3 min stát. Potom se přidá 2,5 ml roztoku kyseliny amidosírové R (40 g/l), nechá se 5 min stát, přidá se 1 ml roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (4 g/l) a zředí se vodou R na 50 ml. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 550 nm není větší než absorbance současně stejným způsobem připraveného porovnávacího roztoku, kterým je směs 1 ml roztoku obsahujícího ve 100 ml 10 mg sulfathiazolu R, 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové R, 2,5 ml vody R, 6 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 25 ml lihu 96% R. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2443 ____________________________________________________________________f f Physostigmini salicylas 2443 Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí ve 40 ml dimethylformamidu R, přidá se 0,2 ml thymolftaleinu RS jako indikátoru a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do vzniku modrého zbarvení. Provede se slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,17 mg C17H13N305S2. Uchovávání Chráněn před světlem. Separandum. f f Physostigmini salicylas Fysostigminiumsalicylat Synonyma. Physostigminium salicylicum, Eserinum salicylicum, Eserini salicylas C22H27N305 H 413,47 CAS 57-64-7 Jeto(3a6',8aA)-l,2,3,3a,8,8a-hexahydro-5-methylkarbamoyloxy-l,3a,8-trimethylpyrrolo[2,3-ř]-indoliumsalicylat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C22H27N305- Vlastnosti Bezbarvé nebo téměř bezbarvé krystalky. Je mírně rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru. Krystalky postupně červenají, jsou-li vystaveny vlivu vzduchu a světla; zbarvení se vyvíjí rychleji, jsou-li krystalky vystaveny též vlhkosti. Vodné roztoky jsou nestálé. Taje při asi 182 °C, za rozkladu. Strana 2444 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2444 ff Physostigmini sulfas______________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem Jysostigmi-niumsalicylatu CRL. B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. Asi 10 mg se zahřívá v porcelánové misce s několika kapkami amoniaku zředěného RS1; vzniká oranžové zbarvení. Roztok se odpaří do sucha a zbytek se rozpustí v lihu 96% R; vznikne modrý roztok, který se po přidání 0,1 ml kyseliny octové ledové R barví fialově. Po zředění tohoto roztoku vodou R se objeví intenzivně červená fluorescence. D. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce na salicylany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,900 g se rozpustí bez zahřívání v 95 ml vody prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se jí na 100,0 ml. Roztok se připraví těsně před použitím. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 5,1 až 5,9; měří se roztok S. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -90° až -94°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok (a). 0,2 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 2,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí lihem 96%> R na 50 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mgjýsostigminiumsalicylatu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 2 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí lihem 96% R na 20 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 20 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, 2-propanolu R a cyklohexanu R (2 + 23 + 100) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu studeného vzduchu a vyvíjí se ještě jednou stejným směrem. Vrstva se nechá usušit na vzduchu a postříká se čerstvě připraveným jodobismutitanem draselným RS a potom peroxidem vodíku zředěným RS. Vrstva se pak pozoruje do 2 min. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Eseridin. K 5 ml roztoku S se přidá několik krystalů jodičnanu draselného R, 0,05 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 2 ml chloroformu R a protřepe se. Do 1 min nevznikne ve vrstvě chloroformu fialové zbarvení. Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,1 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se se zbytkem získaným při zkoušce Ztráta sušením. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2445 f f Physostigmini sulfas 2445 Stanovení obsahu 0,350 g se rozpustí v 50 ml směsi stejných dílů kyseliny octové bezvodé R a chloroformu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 41,35 mg C22H27N305. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Venenum. f f Physostigmini sulfas Fysostigminiumsulfat Synonymum. Eserini sulfas_________ CH3 u H ! \ /CH3 H3C-NH—c—O II o C30H44N6O8S © so, ,20 H 648,77 CAS 64-47-1 Je tobis{(3a5',8aÄ)-l,2,3,3a,8,8a-hexahydro-5-methylkarbamoyloxy-l,3a,8-trimethylpyrrolo-[2,3-ř]indolium}sulfát. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 101,0 % sloučeniny C30H44N6O8S. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek, hygroskopický. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Na vzduchu a světle se postupně barví červeně; zbarvení se vyvíjí rychleji, když je látka vystavena též vlhkosti. Vodné roztoky jsou nestálé. Taje při asi 145 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem Jysostigmi-niumsulfatu CRL. Měří se tablety s bromidem draselným R. Strana 2446 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2446 f Phytomenadionum_________________________________________________________________________ B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. Asi 10 mg se zahřívá v porcelánové misce s 0,5 ml amoniaku zředěného RSI; vzniká oranžové zbarvení. Roztok se pak odparí do sucha a zbytek se rozpustí v Hhu 96% R; vznikne modrý roztok, který se po přidání 0,1 ml kyseliny octové ledové R barví fialově a po zředění vodou R se objeví intenzivní červená fluorescence.. D. Vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,500 g se rozpustí bez zahřívání ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml. Roztok se připraví těsně před použitím. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 5,5; měří se roztok S. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -116° až -120°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok (a). 0,15 g se rozpustí v Hhu 96%> R a zředí se jím na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí lihem 96%> R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 30 mgjýsostigminiumsulfatu CRL se rozpustí v Hhu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí lihem 96% R na. 100 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, 2-propanolu R a cyklohexanu R (2 + 23 + 100) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu studeného vzduchu a vyvíjí se ještě jednou stejným směrem. Vrstva se nechá usušit na vzduchu a postříká se čerstvě připraveným jodobismutitanem draselným RS a potom peroxidem vodíku zředěným RS. Vrstva se pak pozoruje do 2 min. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Eseridin. K 5 ml roztoku S se přidá několik krystalků jodičnanu draselného R, 0,05 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 2 ml chloroformu R a protřepe se. Po 1 min není chloroformová vrstva zbarvena intenzivněji než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 5 ml vody R místo roztoku S. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se se zbytkem získaným při zkoušce Ztráta sušením. Stanovení obsahu 0,5000 g se rozpustí ve směsi 20 ml kyseliny octové bezvodé R a 40 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) do prvního inflexního bodu. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 64,88 mg C30H44N6O8S. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2447 ________________________________________________________________________f Phytomenadionum 2447 Uchovávání Ve zcela naplněných vzduchotěsných skleněných obalech, chráněn před světlem. Venenum. f Phytomenadionum Fytomenadion Synonymum. Vitamin K1_______ o r Ti rr h /CH3 CH3 CAS 84-80-0 Je to směs 2-methyl-3-[(2£)-(7Ä,l 1Ä)-3,7,1 l,15-tetramethyl-2-hexadecenyl]-l,4-naftochinonu (/ran5-fýtomenadion),2-methyl-3-[(2Z)-(7Ä,HÄ)-3,7,ll,15-tetramethyl-2-hexadecenyl]-l,4-nafto-chinonu (czs-fytomenadion) a 2-methyl-2,3-dihydro-2,3-epoxy-3-[(2iľ)-(7Ä,llÄ)-3,7,11,15-tetramethyl-2-hexadecenyl]-l,4-naftochinonu (/rafts-epoxyfýtomenadion). Obsahuje nejvýše 4,0 % rrans-epoxyfýtomenadionu a nejméně 75,0 % írans-fytomenadionu. Celkový obsah tří složek je 97,0 % až 103,0 %. Vlastnosti Čirá jasně žlutá viskózni olej ovitá kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, mísitelný s etherem a s mastnými oleji. Působením světla se rozkládá. Index lomu je asi 1,526. Zkoušky totožnosti Zkoušky se provádějí co nejrychleji a za chránění před přímým světlem. A. 10,0 mg se rozpustí v trimethylpentanu R a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku (2.2.25) při 275 nm až 340 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 327 nm a absorpční minimum při 285 nm. Specifická absorbance v maximuje 67 až 73. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí trimethylpentanem R na 50,0 ml a měří se absorbance při 230 nm až 280 nm; roztok vykazuje čtyři absorpční maxima, při 243 nm, 249 nm, 261 nm a 270 nm. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Menadion a další příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C31H4602 M. 450,70 Strana 2448 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2448 f Phytomenadionum_________________________________________________________________________ C. 50 mg se rozpustí v 10 ml methanolu R a přidá se 1 ml roztoku hydroxidu draselného R (200 g/l) v methanolu R; vzniká zelené zbarvení, které zahříváním ve vodní lázni při 40 ° C přechází na fialově červené a pak stáním na ěervenohnědé. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 2,5 g se rozpustí v trimethylpentanu R a zředí se jím na 25 ml; roztok je ěirý (2.2.1). Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Menadion a další příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R. Zkoušený roztok (a). 0,40 g se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí cyklohexanem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 40 mg fytomenadionu CRL se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí cyklohexanem R na 20 ml. Porovnávací roztok (c). 4,0 mg menadionu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů cyklohexanu R a toluenu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se 5 min suší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Pak se postříká roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (100 g/l) v ethanolu R, 5 min se zahřívá při 120 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogra-mu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající menadionu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající menadionu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se ke skvrnám pod hlavní skvrnou, které od ní nemusí být zcela odděleny. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 15,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 15,0 mg fytomenadionu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 15,0 mg fytomenadionu CRL a 4,0 mg trans-epoxyfytomenadionu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (5 //m) o porozitě 8 nm, - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů diisopropyletheru R, oktanolu R a heptanu R (3,3 + 0,67 + 1000). Průtoková rychlost je 0,4 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm, - injektorové smyčky. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (b), a pokud je použit zapisovač, nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou relativní retenční easy vzhledem k trans--fytomenadionu následující: rrans-epoxyfytomenadion asi 0,6 a czs-fytomenadion asi 0,7. Částka 1 Sbírka zákonů č. /1998 Strana 2449 f Phytomenadionum 2449 Postupně se šestkrát nasťříkne po 20 1 porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku trans-izomem je menší než 1 % a rozlišení mezi píky írans-fytomenadionu a czs-fytomenadionu je nejméně 2,5. Pak se nastnkne 20 1 zkoušeného roztoku a 20 1 porovnávacího roztoku (a) a vypočítá se obsah /rans-fytomenadionu, czs-fytomenadionu a /rans-epoxyfytomenadionu v procentech z následujících výrazů: mtrans -fytomenadion cis -fytomenadion 2trans -epoxyfytomenadion m- A' S. '" ■ ^trans ' u trans m ■ "trans 1 m' ■ A'cis ■ Scis m ■ S-is 1 _ W ■ A epoxy ■ c epoxy m 9' ' epoxy v nichž značí: m ' - hmotnost referenční látky v porovnávacím roztoku (a) v miligramech, m - hmotnost zkoušené látky ve zkoušeném roztoku v miligramech, A 'trans - obsah rrans-fytomenadionu ve fytomenadionu CRL v procentech, A 'cis - obsah cis-fytomenadionu ve fytomenadionu CRL v procentech, A 'epoxy - obsah rrans-epoxyfytomenadionu \'e fytomenadionu CRL v procentech, Stra™ ' plochu píku trans-izomQVVL na chromatogramu zkoušeného roztoku, Scis - plochu píku cis-izomeru na chromatogramu zkoušeného roztoku, S epoxy ' plochu píku rrans-epoxyfytomenadionu na chromatogramu zkoušeného roztoku, S 'trans " plochu píku trans-izovcísm na chromatogramu porovnávacího roztoku (a), 5* 'cis - plochu píku cis-izomeru na chromatogramu porovnávacího roztoku (a), S 'epoxy - plochu píku rrans-epoxyfytomenadionu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. 2-methyl-l,4-naftochinon (menadion). Strana 2450 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2450 f Pilocarpini hydrochloridum f Pilocarpini hydrochloridum Pilokarpiniumchlorid Synonymum. Pilocarpinium chloratum________ © ci© CnH^CINA H 244,72 CAS 54-71-7 Jeto(35,,4Ä)-(3-ethyl-4,5-dihydro-2-oxo-3//-furan-4-yl)methyl-l-metliyl-imidazoliumclilorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny CUH17C1N202. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je hygroskopický, velmi snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Taje při asi 203 °C. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrempilokarpinium-chloridu CRL. Jsou-li látky zkoušeny ve formě tablet, připraví se za použití chloridu draselného R. C. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, zbarvením a velikostí shoduj e s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. 0,2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 2 ml, přidá se 0,05 ml roztoku dichromanu draselného R (50 g/l), 1 ml peroxidu vodíku zředěného RS a 2 ml chloroformu R a protřepe se; chloroformová vrstva se zbarví fialově. E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 50,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než barevný porovnávací roztok Ž7 (2.2.2, Metoda II). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2451 f Pilocarpini nitras 2451 Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,5; měří se roztok S. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +89° až +93 °, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok (a). 0,25 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mgpilokarpiniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 2 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem Rna. 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 2 (A každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a chloroformu R (1 + 14 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 10 min při 100 °C až 105 °C a po ochlazení se postříkájodobismutitanem draselným zředěným RS a potom peroxidem vodíku zředěným RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 |^g/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 5 ml základního roztoku železa (1 fig Fe/ml) a 5 ml vody R. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 2,000 g se rozpustí v 60 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS za potenciometric-ké indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 0,2447 g CUH17C1N202. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Pilocarpini nitras Pilokarpiniumnitrat © nqP C11H17N305 Mr271,27 CAS 148-72-1 Je to (35,,4Ä)-(3-ethyl-4,5-dihydro-2-oxo-3/f-ŕuran-4-yl)methyl-l-methyl-imidazoliumnitrat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny CuH17N305. Strana 2452 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2452 f Pindololum______________________________________________________________________________ Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystalky, citlivé na světlo. Je snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Taje při asi 174 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáěivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem pilokarpi-niumnitratu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shoduje polohou, zbarvením a velikostí se skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. 0,2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí na 2 ml vodou R, přidá se 0,05 ml roztoku dichromanu draselného R (50 g/l), 1 ml peroxidu vodíku zředěného RS, 2 ml chloroformu R a protřepe se; chloroformová vrstva se zbarví fialově. E. Vyhovuje zkoušce na dusičnany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 50,0 ml. Připraví se těsně před použitím. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,5; měří se roztok S. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +80,0° až +83,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok (a). 0,3 g se rozpustí ve vodě Ra zředí sejí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 15 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg pilokarpiniumnitratu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 3 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů chloroformu R, methanolu R a amoniaku 26% R (85 + 14+1) po dráze 15 cm. Vrstva se 10 min suší při 100 °C až 105 °C a po ochlazení se postííkájodobismutitanem draselným RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Chloridy (2.4.4). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (70 |ig/g). Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 |^g/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 5 ml základního roztoku železa (1 fig Fe/ml) a 5 ml vody R. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 0,100 g v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 0,5 g zkoušené látky. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2453 _______________________________________________________________________________f Pindololum 2453 Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí v 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloris-tou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 27,13 mg CuH17N305. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Pindololum Pindolol H N ) CH, I CH-OH I H/CHb CHj—NH-C. CHb C14H20N2O2 H 248,32 CAS 13523-86-9 Je to (i^S)-l-(4-indolyloxy)-3-isopropylamino-2-propanol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C14H20N2O2. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v methanolu. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 169 °C až 174 °C. B. 20,0 mg se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R 0,085 % (V/V) v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí na 100,0 ml roztokem kyseliny chlorovodíkové R 0,085 % (V/V) v methanolu R. Měří se absorbance tohoto roztoku při 230 nm až 320 nm (2.2.25). Roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 264 nm a 287 nm, a prodlevu při 275 nm. Specifická absorbance v maximu při 264 nm je 330 až 350 a v maximu při 287 je 170 až 190. Strana 2454 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2454 Pint pumilionis etheroleum___________________________________________________________________ C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrempindololu CRL. D. Chromatogramy na vrstvě A získané ve zkoušce Príbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shoduje polohou, zbarvením a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v kyselině octové zředěné RS a zředí sejí na 10 ml. Roztok je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HZ 5neboH 5(2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Všechny postupy je třeba provádět co nejrychleji a za chránění před světlem. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a methanolu R (1 + 99) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. Připraví se těsně před použitím a nanese se na vrstvu jako poslední. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a methanolu R (1 + 99) na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg pindololu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a methanolu R (1 + 99) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 1,5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a methanolu R (1 + 99) na 50 ml. A. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 ul každého roztoku a ihned se vyvíjí čerstvě připravenou směsí objemových dílů amoniaku 26% R, ethylacetatu R a methanolu R (4 + 50 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se krátce suší v proudu studeného vzduchu, ihned se postříká dimethylaminobenz-aldehydem RS7 a zahřívá se 20 min při 50 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %). B. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 ul každého roztoku a ihned se vyvíjí čerstvě připravenou směsí objemových dílů amoniaku 26% R, etylacetatu R a methanolu R (4 + 50 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se krátce usuší v proudu studeného vzduchu a ihned se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny a skvrn detegovaných na vrstvě A, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 ug/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 fig Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí v 80 ml methanolu R a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 24,83 mg C14H20N2O2. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2455 ___________________________________________________________________Pini pumilionis etheroleum 2455 Nečistoty A. 1 - [7-(2-hydroxy-3 -isopropylaminopropyl)indol-4-yloxy] -3 -isopropylamino-2-propanol, B. 1 - [ 1 -(2-hydroxy-3 -isopropylaminopropyl)indol-4-yloxy] -3 -isopropylamino-2-propanol, C. 3,3-bis(indol-4-yloxy)-N-isopropyl-1,1 -imino-bis(2-propanol)-hydrogenmalonat, D. 4-(2,3-dihydroxypropoxy)indol, E. 4-hydroxyindol, F. 4-(2-hydroxy-3-chlorpropoxyjindol. Pini pumilionis etheroleum Kosodrevinová silice Synonyma. Pini pumilionis aetheroleum, Oleum pini pumilionis Je to silice získaná z čerstvého jehličí a mladších větévek druhu Pinus mughus SCOP. destilací s vodní parou. Obsahuje 3,0 % až 10,0 % esterů, počítáno jako bornylacetat (C12H20O2; Mr 196,29). Vlastnosti Bezbarvá až slabě zelenožlutá čirá kapalina. Je charakteristického pachu, aromatické, pozděj i palčivé a hořké chuti, velmi těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s ethanolem, etherem a mastnými oleji. Působením světla a vzduchu houstne a barví se temněji. Zkoušky totožnosti Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 10 [A bornylacetatu R se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 [A obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylace-tatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehy-dem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a zbarvením skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být i další, méně intenzivní skvrny. Zkoušky na čistotu Hustota (2.2.5). 0,862 až 0,877 g/ml. Index lomu (2.2.6). 1,475 až 1,480. Optická otáčivost (2.2.7). -4° až -16°. Voda v silicích (2.8.5). Vyhovuje požadavkům zkoušky Voda v silicích. Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice (2.8.7). Vyhovuje požadavkům zkoušky Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice. Pach a chuť silic (2.8.8). Vyhovuje požadavkům zkoušky Pach a chuť silic. N Strana 2456 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2456 f Piperazini adipas__________________________________________________________________________ Zbytek po odpaření silic (2.8.9). Zbytek váží nejvýše 0,150 g. Rozpustnost v lihu (2.8.10). Je rozpustná v jednom objemovém dílu lihu 96%. Chromatografický profil. Provede se plynová chromatografie (2.2.28). Roztok vnitřního standardu. 0,250 g undekanu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. Zkoušený roztok. 0,250 g se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 2,0 ml se smíchají s 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kapilární kolony délky 60 m a vnitřního průměru 0,53 mm s vnitřní stěnou pokrytou poly [feny l-(5)methyl(95)]siloxanem R; tloušťka vrstvy 1,5 /um, - dusíku pro chromatografii R j ako nosného plynu při průtokové rychlosti 10 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru, - programované teploty; teplota kolony se zvyšuje ze 60 °C rychlostí 3 °C/min až na 190 °C, - teploty nástřikového prostoru a detektoru 220 °C. Nastříkne se 0,5 fA zkoušeného roztoku. Opakuje se nejméně třikrát. Při dodržení předepsaných podmínek se eluují jednotlivé látky v pořadí: a-pinen, kamfen, ß-pinen, myrcen, a-felandren, limonen, bornylacetat. Zkoušku lze hodnotit, jestliže symetrie píku je nejméně 0,8 a nejvýše 1,2, počítáno pro pík limonenu, a rozlišení mezi píky odpovídajícími cineolu a limonenu je nejméně 1,0. Obsah jednotlivých látek v procentech se vypočítá podle vzorce: Pí ■ Mvs . 100 f-P^-Ms ' v němž značí: Pj - plochu píku odpovídající látce i, Pvs - plochu píku odpovídající undekanu, Mvs - obsah undekanu v roztoku vnitřního standardu v gramech, Ms - obsah silice ve zkoušeném roztoku v gramech, / - korekční faktor pro porovnání odezvy undekanu a složky i. Obsah látek v procentech: - součet obsahů a-felandrenu a limonenu je nejméně 45 %, - součet obsahů a-pinenu a ß-pinenu je nejvýše 40 %, - obsah ostatních složek (jednotlivě) nejvýše 5 %. Stanovení obsahu 5,000 g se smíchá s 20,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS a vaří se 1 h pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 0,5 ml modři thymolové RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS do změny zbarvení. Provede se slepá zkouška. 1 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l KS* odpovídá 98,15 mg C12H20O2. Uchovávání Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2457 f Piperazini adipas Piperaziniumadipat Synonymum. Piperazinium adipicum f Piperazini adipas 2457 H | 2© N^=v -H OOC-(CH2)4-COO 1 H 20 C10H20N2O4 H 232,28 CAS 142-88-1 Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C10H20N2O4. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Taje při asi 250 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety piperaziniumadipatu CRL. B. Chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují po postřiku roztoky ninhydrinu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shoduje polohou, zbarvením a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. K 10 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové R a protřepe se třikrát s 10 ml etheru R. Spojené etherové výtřepky se odpaří do sucha. Zbytek promytý 5 ml vody R a vysušený při 100 °C až 105 °Ctaje (2.2.14) při 150 °C až 154 °C. Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H8 (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silika-gelu. Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí v 6 ml amoniaku 26% R a zředí se ethanolem R na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí na 10 ml směsí objemových dílů ethano-luRaamoniaku 26%R(2 + 3). Strana 2458 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2458 f Piperazini citras__________________________________________________________________________ Porovnávací roztok (a). 0,1 gpiperaziniumadipatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů ethanolu R a amoniaku 26% R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 25 mg ethylendiaminu R se rozpustí ve směsi objemových dílů ethanolu R a amoniaku 26% R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 100 ml. Porovnávací roztok (c). 25 mg triethylendiaminu R se rozpustí ve směsi objemových dílů ethanolu R a amoniaku 26%> R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 100 ml. Porovnávací roztok (d). 12,5 mg triethylendiaminu R se rozpustí v 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se směsí objemových dílů ethanolu R a amoniaku 26%> R (2 + 3) na 50 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 ul každého roztoku a vyvíjí se čerstvě připravenou směsí objemových dílů amoniaku 26%> R a acetonu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší při 105 °C a postříká se postupně roztokem ninhydrinu R (3 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a 1-butanolu R (3 + 100) a roztokem ninhydrinu R (1,5 g/l) v ethanolu R a vrstva se suší 10 min při 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %). Vrstva se pak postříká jodem 0,05 mol/l RS a nechá se stát asi 10 min. Žádná skvrna odpovídající triethylendiaminu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,25 %). Zkoušku lze hodnotit, jsou-li na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) dvě zřetelně oddělené skvrny. Neberou se v úvahu skvrny, které zůstanou na startu. Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 ug/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jugPb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí mírným zahřátím v 10 ml kyseliny octové bezvodé R a zředí sejí na 70 ml. Přidá se 0,25 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS, až se barva změní z hnědožluté na zelenou. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 11,61 mg C10H20N2O4. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2459 f Piperazini citras Piperaziniumcitrat f Piperazini citras 2459 ^V^\^H 2© CH2—COO I HO-C-COO I CH2—COO 30 ■n H,0 C24H46N6014. nH20 CAS 41372-10-5 Mr bezvodého 642,66 Je to hydrátovaný tripiperazinium-bis(2-hydroxypropan-l,2,3-trikarboxylat). Počítáno na bezvo-dou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C^ř^gNgO^. Obsahuje proměnlivé množství vo-dy. Vlastnosti Bílý granulovaný prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru. Po vysušení při 100 °C až 105 °C taje při asi 190 °C. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem pipera-ziniumcitratu CRL. Zkoušená látka a referenční látka se suší 5 h při 120 °C, upráškují se za nepřístupu vlhkosti, připraví se tablety a ihned se měří spektra. B. Chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují po postřiku roztoky ninhydrinu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) s e shoduje polohou, zbarvením a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. 0,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 5 ml. Roztok vyhovuje zkoušce na citronany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 25 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok H8 (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silika-gelu. Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí v 6 ml amoniaku 26% R a zředí se ethanolem R na 10 ml. Směs rozpouštědel. Při přípravě dalších roztoků se použije směs objemových dílů ethanolu R a amoniaku 26%R(2 + 3). Strana 2460 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2460 f Piperazini citras__________________________________________________________________________ Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí rozpouštědel na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 0,1 gpiperaziniumcitratu CRL se rozpustí ve směsi rozpouštědel a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 25 mg ethylendiaminu R se rozpustí ve směsi rozpouštědel a zředí sejí na 100 ml. Porovnávací roztok (c). 25 mg triethylendiaminu R se rozpustí ve směsi rozpouštědel a zředí sejí na 100 ml. Porovnávací roztok (d). 12,5 mg triethylendiaminu R se rozpustí v 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se směsí rozpouštědel na 50 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R a acetonu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší při 105 °C a postupně se postříká roztokem ninhydrinu R (0,03 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a 1-butanolu R (3 + 100) a roztokem ninhydrinu R (1,5 g/l) v ethanolu R. Pak se vrstva suší 10 min při 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %). Vrstva se postříká jodem 0,05 mol/l RS a nechá se stát asi 10 min. Skvrna odpovídající triethylendiaminu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,25 %). Zkoušku lze hodnotit, jsou-li na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) dvě zřetelně oddělené skvrny. Nepřihlíží se ke skvrnám, které zůstanou na startu. Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 |ag/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 fig Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 10,0 % až 14,0 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí mírným zahřátím v 10 ml kyseliny octové bezvodé R a zředí sejí na 70 ml. Přidá se 0,25 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS, až se barva změní z hnědožluté na zelenou. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 10,71 mg C24H46N6014. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2461 f Piperazinum hexahydricum 2461 f Piperazinum hexahydricum ***** Hexahydrát piperazinu Synonyma. Piperazinum hydricum, Piperazinum_______________________________________ H^ YT=Vh - Hfl C4H10N2.6H2O H 194,23 CAS 142-63-2 Mr bezvodého 86,14 Obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C4H10N2. 6H20. Vlastnosti Bezbarvé rozplývající se krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru. Taje při asi 43 °C. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem hexahydrátu piperazinu CRL. Zkoušená látka a referenční látka se suší 48 h ve vakuu nad oxidem fosforečným R, upráškují se za nepřístupu vlhkosti, připraví se tablety a ihned se změří spektra. B. Chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují po postřiku roztoky ninhydrinu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shoduj e polohou, zbarvením a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. 0,5 g se rozpustí v 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Přidá se 0,2 ml benzoylchloridu R, promíchá se a pak se pokračuje v přidávání benzoylchloridu R po 0,2 ml, až se netvoří další sraženina. Zfiltruje se a sraženina se promyje celkem 10 ml vody R rozdělené do malých dávek. Sraženina se rozpustí ve 2 ml horkého lihu 96% R, roztok se naleje do 5 ml vody R a nechá se stát 4 h. Pak se vzniklé krystaly odfiltrují, promyjí vodou R a vysuší při 100 °C až 105 °C. Tají (2.2.14) při 191 °Cažl96 °C. Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 20 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H8 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 10,5 až 12,0; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silika-gelu. Strana 2462 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2462 f Piroxicamum_____________________________________________________________________________ Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí v 6 ml amoniaku 26% R a zředí se ethanolem R na 10 ml. Směs rozpouštědel. Při přípravě dalších roztoků se použije směs objemových dílů ethanolu R a amoniaku 26% R (2 + 3). Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí rozpouštědel na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 0,1 g hexahydrátu piperazinu CRL se rozpustí ve směsi rozpouštědel a zředí sejí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 25 mg ethylendiaminu R se rozpustí ve směsi rozpouštědel a zředí sejí na 100 ml. Porovnávací roztok (c). 25 mg triethylendiaminu R se rozpustí ve směsi rozpouštědel a zředí sejí na 100 ml. Porovnávací roztok (d). 12,5 mg triethylendiaminu R se rozpustí v 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se směsí rozpouštědel na 50 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26%> R a acetonu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší při 105 °C a postupně se postříká roztokem ninhydrinu R (3 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a 1-butanolu R (3 + 100) a roztokem ninhydrinu R (1,5 g/l) v ethanolu R Pak se vrstva suší 10 min při 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %). Vrstva se postříká jodem 0,05 mol/l RS a nechá se stát asi 10 min. Skvrna odpovídající triethylendiaminu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,25 %). Zkoušku lze hodnotit, jsou-li na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) dvě zřetelně oddělené skvrny. Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 |^g/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 pig Pb/ml). Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 80,0 mg se rozpustí mírným zahřátím v 10 ml kyseliny octové bezvodé R a zředí se jí na 70 ml. Přidá se 0,25 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS, až se barva změní z hnědožluté na zelenou. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 9,705 mg C4H10N2. 6H20. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2463 f Piroxicamum 2463 f Piroxicamum Piroxikam 'S\ /CH3 N \^ C15H13N304S H 331,4 CAS 36322-90-4 Je to 4-hydroxy-2-methyl-3-[(2-pyridyl)aminokarbonyl]-2//-l,2-benzothiazin-l,l-dioxid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C15H13N304S. Vlastnosti Bílý nebo slabě žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v dichlormethanu, mírně rozpustný v ethanolu. Vykazuje polymorfismus. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2). A. 10 mg se rozpustí v 80 ml methanolu R, přidá se 10 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se methanolem R na 100,0 ml. 10,0 ml takto připraveného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 420 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 242 nm a 334 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 334 nm k absorbanci naměřené v maximu při 242 nm je 2,2 až 2,5. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem piroxika-mu CRL. Měří se roztoky látek (50 g/l) v chloroformu R v 0,lmm vrstvě. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silika-gelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok (a). 0,30 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 20 ml. Porovnávací roztok (a). 60,0 mgpiroxikamu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml. Porovnávací roztok (b). 2 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 50 ml. Strana 2464 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2464 f Piroxicamum Porovnávací roztok (c). 60 mg 2-pyridylaminu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem Rna. 50 ml. Na vrstvu se oddelene nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a toluenu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající 2-pyridylaminu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %) a žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající 2-pyridylaminu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h ve vakuu při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí v 60 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 33,14 mg C15H13N304S. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. A. R1 = CH3, R2 = H; 4-hydroxy-3-methoxykarbonyl-2//-l,2-benzothiazin-1,1 -dioxid, B. R1 = C2H5, R2 = H; 3-ethoxykarbonyl-4-hydroxy-2//-l,2-benzothiazin-l,l-dioxid, C. R1 = CH3, R2= CH3; 4-hydroxy-3-methoxykarbonyl-2-methyl-2//-l,2-benzothiazin-1,1-dioxid, D. R1 = C2H5, R = CFÍ ; 3-ethoxykarbonyl-4-hydroxy-2-methyl-2#-l,2-benzothiazin-l,l-dioxid, E. R = CH3; 1,1-dioxid methylesteru kyseliny 2-(3-oxo-l,2-benzothiazolin-2-yl)octové, F. R = C2H5; 1,1-dioxid ethylesteru kyseliny 2-(3-oxo-l,2-benzothiazolin-2-yl)octové, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2465 f Pivampicillinum 2465 ,NH, G. 2-pyridylamin. f Pivampicillinum Pivampicilin 1998 ***** H H CH, O )^CH3 H3C CH3 j^S CH3 O O C22H2gN306S r 463,55 CAS 33817-20-8 Je to [(2,2-dimethylpropanoyl)oxy]methylester kyseliny (6Ä)-6-(2-amino-2-fenylacetamido)peni-cilanové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 101,0 % sloučeniny C22H29N306S. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v methanolu, dobře rozpustný v ethanolu. Rozpouští se ve zředěných kyselinách. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrempivampicili-nu CRL. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy sUikagelu silanizovaného HR. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve 2 ml methanolu R. Porovnávací roztok (a). 10 mgpivampicilinu CRL se rozpustí ve 2 ml methanolu R. Porovnávací roztok (b). 10 mg pivampicilinu CRL, 10 mg bakampiciliniumchloridu CRL a 10 mg talampiciliniumchloridu CRL se rozpustí ve 2 ml methanolu R. Na vrstvu se nanese odděleně po 1 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů roztoku octanu sodného R (272 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou octovou ledovou R na 5,0, vody R a lihu 96% R (10 + 40 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší proudem teplého vzduchu, postříká se ninhydrinem RS1 a zahřívá se 10 min na 60 C. Hlavní skvrna na chroma-togramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chroma- Strana 2466 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2466 f Pivampicillinum___________________________________________________________________________ togramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnáva čího roztoku (b) jsou tři zřetelně od sebe oddělené skvrny. C. Asi 2 mg se převedou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a 15 mm v průměru. Zvlhěí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je téměř bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká tmavě žluté zbarvení. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 50 mg se rozpustí ve 12 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS. Roztok neopalizuje silněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H7 (2.2.2, Metoda I). Specifická optická otáčivost (2.2.7). +208 ° až +222 °, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,100 g v 5,0 ml lihu 96% R a zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 10,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Roztoky se připraví těsně před použitím. Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v 10,0 ml acetonitrilu R a zředí se roztokem kyseliny fosforečné R (1 g/l) na 20 ml. Porovnávací roztok. 2,0 ml zkoušeného roztoku se smíchá s 9,0 ml acetonitrilu R a 9,0 ml roztoku kyseliny fosforečné R (1 g/l). Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografií s vysycenými zbytkovými silanoly R, - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min: - mobilní fáze A - směs objemových dílů roztoku fosforečnanu amonného R (1,32 g/l), jehož pH bylo upraveno roztokem kyseliny fosforečně R (100 g/l) na 2,5, a acetonitrilu R (50 + 50), - mobilní fáze B - směs objemových dílů roztoku fosforečnanu amonného R (1,32 g/l), jehož pH bylo upraveno roztokem kyseliny fosforečně R (100 g/l) na 2,5, a acetonitrilu R (15 + 85), s následujícím eluěním programem: Čas (min) Mobilní fáze A % (V/V) Mobilní fáze B % (V/V) Poznámky 0- 10 10-12 12-17 100 0 100 0 100 0 izokraticky izokraticky znovuustavení - spektrofotometrického detektoru, 220 nm. Nastříkne se 50 fA zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže kapacitní poměr dimeru pivampicilinu (s retenčním časem asi 5 min) a pivampicilinu (hlavní pík) je nejméně dvanáct. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než 0,3násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (3 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědla a k žádnému píku, jehož plocha je menší než 0,01násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2467 ___________________________________________________________________________f Pivampicillinum 2467 Dimethylanilin. Nejvýše 20 /^g/g, stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití naftale-nu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml. Zkoušený roztok. K 1,00 g zkoušené látky ve zkumavce se zabrousenou zátkou se přidá 10 ml kyseliny sírové 0,5 mol/l RS. Zkumavka se zahřívá 10 min na vodní lázni, ochladí se a přidá se 15 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. Je-li třeba, odstřeďuje se a použije se vrchní vrstva. Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku se v zabroušené zkumavce přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. Je-li třeba, odstřeďuje se a použije se vrchní vrstva. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografií R, impregnovanou 3 % polymethylfenylsiloxanu R, - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony je 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru 150 °C. Nastřikuje se odděleně 1 ul zkoušeného roztoku a 1 ul porovnávacího roztoku. Triethanolamin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR. Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v 1,0 ml směsi objemových dílů vody R a acetonitrilu R (1 + 9). Porovnávací roztok. 5,0 mg triethanolaminu R se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonitrilu R (1 + 9) a zředí se touto směsí na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 ul každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů methanoluR, 1-butanoluR, tlumivého roztoku fosforečnanov ého opH 5,8, kyseliny octové ledové R a butylacetatu R (5 + 15 + 24 + 40 + 80) po dráze 12 cm. Vrstva se 10 min suší při 110 °C a nechá se zchladnout. Do chromatografické komory se vloží odpařovací miska obsahující směs objemových dílů kyseliny chlorovodíkové RS, vody R a roztoku manganistanu draselného R(\5 g/l) (1 + 1 + 2). Komora se uzavře a nechá v klidu 15 min; poté se do ní vloží vysušená vrstva a komora se opět uzavře. Na vrstvu se nechají působit páry chloru po dobu 15 min až 20 min. Deska se vyjme, nechá se 2 min až 3 min stát na vzduchu a postříká se zkoumadlem tetramethyldiaminodifenyl-methanovým R Žádná skvrna odpovídající triethanolaminu na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,05 %). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 0,30 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Stanovení se provede kapalinovou chromatografií (2.2.29). Roztoky se použijí do dvou hodin od přípravy. Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 50,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Porovnávací roztok (a). 50,0 mg pivampicilinu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Strana 2468 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2468 f Pivampicillinum Porovnávací roztok (b). 25,0 mgpropyl-4-hydroxybenzoanu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 50,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. 5,0 ml posledního roztoku se smíchá s 5,0 ml porovnávacího roztoku (a). Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilani-zovaným pro chromatogrqfii R (5 Mm)> - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku kyseliny fosforečné R (2,22 g/l), jejíž pH bylo upraveno triethylaminem R na 2,5, (40 + 60), - spektrofotometrického detektoru, 220 nm. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška dvou hlavních píku na získaném chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním pikem (pivampicilin) a druhým pikem (propyl-4-hydro-xybenzoan) je nejméně 5,0 a faktor symetrie píku pivampicilinu je nejvýše 2,0. Nastříkne se šestkrát 20 fA porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy hlavního píku nejvýše 1,0 %. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se nastřikují střídavě. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Separandum. Nečistoty COOH H3C CH3 A.kyselina2- {[(2Ä)-2-amino-2-fenylacetyl]amino} -2- {(45)-4- {[[(2,2-dimethylpropanoyl)oxy]meth oxy]karbonyl}-5,5-dimethylthiazolidin-2-yl} octová (penicilové kyseliny pivampicilinu), B.[(2,2-dimethylpropanoyl)oxy]methyl-(45)-[5,5-dimethyl-2-(5-fenyl-3,6-dioxopiperazin-2-yl)thia zolidin-4-karboxylat] (diketopiperazin pivampicilinu), Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2469 Plantaginis folium 2469 C. ko-oligomery pivampicilinu a penicilových kyselin pivampicilinu. Plantaginis folium N Jitrocelový list Synonymum. Folium plantaginis_____________________________________________________ Je to usušený list druhu Plantago lanceolata L. Vlastnosti Droga slabého charakteristického pachu, mírně hořké, poněkud svíravé chuti. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A, B a C. Zkoušky totožnosti A. List kopinatý, někdy až ěárkovitě kopinatý, až 30 cm dlouhý a 4 cm široký, olysalý nebo chlupatý, zúžený dole v krátký žlábkovitý řapík. Čepel celokrajná, zřídka oddálené mělce zubatá, zelená, šedozelená nebo hnědozelená, na bázi někdy fialově naběhlá. Žilnatina rovnoběžná, se třemi až sedmi naspod ostře vyniklými žilkami. B. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Pokožka z buněk se stěnami tenkými, vlnitě zprohýbanými, krytá hladkou kutikulou. Na obou stranách listu převládají průduchy diacytické (2.8.3), kromě nich se vyskytují i průduchy anomocytické (2.8.3). Krycí chlupy mnohobuněčné, jednořade, bazálni buňka téměř kulovitá, nasedá na zvětšenou buňku pokožky, další dvě buňky jsou dlouhé, ěípkovité, výrazně ztlustlé,s luminem vláknitým. Řidčeji se vyskytují mnohobuněě- Strana 2470 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2470 Plasma humanuni ad Separationen!_____________________________________________________________ né, jednořadé, velmi dlouhé, zprohýbané chlupy s buňkami často kolabovanými. Žláznaté chlupy s jednobuněčnou kuželovitou nohou a víceřadou hlavičkou z drobných buněk, ukončenou jednou špičatou buňkou koncovou. List monofaciální. Palisádový parenchym na svrchní straně nejvýše třířadý, na spodní straně nejvýše dvouřadý, houbový parenchym mohutný. Přechod mezi jednotlivými vrstvami parenchymu nezřetelný. C. Práškovaná droga. Prášek j e nahnědle zelený. Droga j e charakteristická těmito znaky: úlomky pokožky s diacytickými a anomocytickými průduchy (2.8.3); krycí chlupy nebo jejich úlomky s bazálni buňkou téměř kulovitou, následujícími dvěma buňkami dlouhými, čípkovitými, výrazně ztlustlými s vláknitým luminem, mnohobuněčné, velmi dlouhé zprohýbané chlupy s buňkami často kolabovanými; žláznaté chlupy s jednobuněčnou kuželovitou nohou a víceřadou hlavičkou z drobných buněk ukončenou jednou špičatou koncovou buňkou. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G K Zkoušený roztok. 0,5 g práškované drogy (355) se smíchá s 5 ml methanolu R a zahřívá se 5 min ve vodní lázni pod zpětným chladičem při 65 °C. Po ochlazení se zfiltruje. Porovnávací roztok. 5 mg žlutí naftolové SR se rozpustí v 1,0 ml methanolu R. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) 20 fA zkoušeného roztoku a 10 fA porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R a ethylacetatu R (20 + 20 + 60) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu. Pak se postříká dimethylaminobenzaldehydem RS2 a suší se 10 min při 100 ° C až 105 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je intenzivní hnědošedá skvrna (aukubin), která se barví modrošedě v poloze přibližně odpovídající skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být další, méně intenzivní skvrny odpovídající zbarvením aukubinu; na čele chromatogramu je intenzivně zbarvená skvrna (chlorofyl). Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2,0 %; nejvýše 12,0 % jinak zbarvené drogy; nejvýše 5,0 % jiných částí matečné rostliny; nejvýše 1,0 % anorganických příměsí. Záměny. A. Nejsou pntomny listy nevýrazně zelené, podlouhle kopinaté, celokrajné, lysé, na okraji brvité, až 20 cm dlouhé a až 3 cm široké, na spodní straně s vyniklou hlavní žilkou a souběžnými žilkami prvního řádu. B. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Nejsou patrný buňky pokožky mnohohranné až slabě zvlněné, s nepravidelně uzlinovitě ztlustlými stěnami, kryté jemně zrnitou kutikulou; průduchy na obou stranách listu téměř okrouhlé, bez typických vedlejších buněk; v okolí žilnatiny roztroušené hlavičkovité chlupy s jednobuněčnou nohou a většinou dvoubuněčnou hlavičkou; krycí chlupy dlouhé, mnohobuněčné. List bifaciální. Palisádový parenchym dvouřadý až třířadý, z buněk krátkých, se stěnami mírně vlnitě zprohýbanými; houbový parenchym víceřadý. Krystaly šťavelanu vápenatého a skle-renchymatická vlákna chybějí (Digitalis lanata EHRH.). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12 %. Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 4,0 %. Číslo bobtnavosti (2.8.4). Nejméně 6,0; stanoví se s 1,0 g práškované drogy (355). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2471 _____________________________________________________________Plasma humanuni ad separationem 2471 Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a vlhkostí. Plasma humanum ad separationem ***** * * Lidská plazma pro frakcionaci * Je to tekutá cast lidské krve zbývající po oddělení buněčných elementů z krve odebrané do antikoagulaěního roztoku nebo oddělená průběžnou filtrací nebo odstreďovaním během plazma-ferézy. Je určena k výrobě krevních derivátů. Výroba K odběru krve nebo krevní plazmy se mohou použít pouze pečlivě vybraní zdraví dárci, u nichž je co možná nejvíce zjištěno lékařskou prohlídkou, laboratorními rozbory krve a z anamnézy, že jsou prosti zjistitelných původců těch nákaz, které se mohou přenést transfuzí krve nebo jejích složek. Jako dárci krve nejsou přijatelné osoby, které byly léčeny látkami pocházejícími z lidské hypofýzy, jako jsou např. růstový hormon, gonadotropin, hormon stimulující štítnou žlázu (thyreotropin). O vyšetřeních a zkouškách, jež se mají provést, a o postupech při odběru krve nebo plazmaferéze rozhoduje příslušná autorita té země, ve které se odběr uskutečňuje. Doporučení v této oblasti dala komise expertů Rady Evropy pro krevní transfuzi a imunohematologii, např. Guide for the Preparation, Use and Quality Assurance of Blood Components, Council of Europe, Strasbourg 1995 a Světová zdravotnická organizace (např. Requirements for the Collection, Processing and Quality Control of Blood, Blood Components and Plasma Derivatives, Requirements for Biological Substances No. 27, WHO, Technical Report Series No. 840, 1994). Při každém odběru se zejména provedou zkoušky na povrchový antigen hepatitídy B, na protilátky proti viru hepatitídy C a na protilátky proti HIV metodami s vhodnou citlivostí a specifi-citou a v každém případě se zjistí negativní výsledek. Plazma dárce obsahuje v době odběru nejméně 60 g celkových bílkovin v litru. Stanovení hladiny sérových bílkovin dárce se provádí ve vhodných intervalech. Plazma se připravuje metodou, která co možná nejdokonaleji odstraňuje krevní buňky a jejich části. Ať se připravuje z lidské krve nebo plazmaferézou, odděluje se plazma od buněk metodou, která umožní vyloučit kontaminaci mikroorganismy. Nepřidává se žádná protimikrobní konzervační látka. Obaly vyhovují požadavkům na skleněné obaly (3.2.1) nebo na krevní vaky z plastů (3.2.3/4/5/6). Obaly jsou uzavřeny tak, aby se předešlo kontaminaci. Spojování plazmy dvou nebo více dárců je povoleno pouze tehdy, když se provede za aseptických podmínek a směs se ihned a rychle zmrazí na teplotu -30 °C nebo nižší. Obaly, které byly dříve použity pro jiné účely, se nesmí použít pro smíšenou plazmu. Plazma získaná z plné krve a určená pro výrobu koagulaěních faktorů nebo jiných labilních složek se oddělí od buněk co nejdříve, nejpozději však do 24 h od odběru. Plazma pro výrobu koagulaěních faktorů a jiných labilních složek se zpracuje krátce po oddělení nebo odběru nebo se šokově zmrazí na teplotu -30 °C nebo nižší. Plazma určená pro výrobu těch složek, které nejsou labilní, se oddělí do pěti dnů od ukončení použitelnosti plné krve. Strana 2472 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2472 f Plumbi acetas____________________________________________________________________________ Není určeno, aby se stanovení celkové bílkoviny a faktoru VIII provádělo u každé jednotky plazmy. To je spíše dáno zásadami správné výrobní praxe; stanovení účinnosti faktoru VIII je důležité pro plazmu určenou pro přípravu koncentrátů labilních složek. Obsah celkových bílkovin v jednotce plazmy závisí na obsahu sérových bílkovin dárce a na stupni naředění během odběru. Když je plazma získána od vhodného dárce a odebrána do zamýšleného množství antikoagulačního roztoku, získá se obsah celkových bílkovin, který vyhovuje hranici 50 g/l. Když je do antikoagulačního roztoku odebrán objem krve nebo plazmy menší než původně zamýšlený, nemusí výsledná plazma být nezbytně nevhodná pro smíchání k frakcionaci. Cílem správné výrobní praxe je dosažení předepsaného limitu pro všechny normální odběry. Obsah faktoru VIII v plazmě závisí na postupu při odběru a na dalším zacházení s krví a plazmou. Při správné praxi se obvykle dosahuje koncentrace 0,7 m.j. v mililitru, ale i plazma s nižším obsahem se může použít k výrobě koncentrátů koagulačních faktorů. Cílem správné výrobní praxe je zachovat taková množství labilních složek, kolik je možno. Celkový obsah bílkovin. Nejméně 50 g/l. Stanoví se ve směsi nejméně deseti odběrů, která se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby výsledný roztok obsahoval ve 2 ml asi 15 mg bílkovin. Ke 2,0 ml tohoto roztoku v centrifugaění zkumavce s kulatým dnem se přidají 2 ml roztoku molybdenanu sodného R (75 g/l) a 2 ml směsi, která obsahuje 1 objemový díl kyseliny sírové prosté dusíku R a 30 objemových dílů vody R. Protřepe se, 5 min se odstřeďuje, supernatantní tekutina se sleje a převrácená zkumavka se nechá odkapat na filtrační papír. Ve zbytku se stanoví dusík mine-ralizací kyselinou sírovou (2.5.9) a obsah bílkovin se vypočítá vynásobením výsledku faktorem 6,25. Faktor VIII. Nejméně 0,7 m.j./ml. Stanoví se ve směsi nejméně deseti odběrů, které se, je-li třeba, nechají roztát při teplotě nižší než 37 °C. Stanovení účinnosti faktoru VIII (2.7.4) se provede za použití porovnávací plazmy kalibrované na mezinárodní referenční přípravek pro stanovení účinnosti vztažené na krevní koagulaění faktor VIII v plazmě. Během frakcionace krevních derivátů se první homogenní směs plazmy (např. po odstranění kryoprecipitátu) zkouší na povrchový antigen hepatitídy B, protilátky proti hepatitíde C a na látky proti HIV metodami s vhodnou citlivostí a specifickou; směs dává negativní výsledky. Vlastnosti Před zmrazením ěirá nebo slabě zakalená tekutina, jejíž barva je světle žlutá až zelená. Zkoušky totožnosti Není určeno, aby se tyto zkoušky prováděly u každého odběru, ale pouze tehdy, když je třeba ověřit totožnost plazmy, včetně jejího lidského původu. A. Zkoušený přípravek se nechá roztát při teplotě nižší než 37 °C. K 1 ml se ihned přidá 0,2 ml roztoku chloridu vápenatého R (25 g/l). Koagulace může být urychlena zahřátím na 37 °C. Směs se po koagulaci odstřeďuje, supernatantní tekutina se použije pro zkoušku B. B. Supernatantní tekutina ze zkoušky A se zkouší imunoelektroforézou sérem proti lidským bílkovinám. Výsledné precipitaění linie vykazují hodnoty typické pro lidské sérové bílkoviny. C. S rozmrzlou plazmou se provedou precipitaění zkoušky s použitím řady vhodných druhově specifických antisér. Doporučuje se použít antiséra specifická na plazmatické bílkoviny všech druhů domácích zvířat v příslušném státě běžně používaných k přípravě materiálů biologického původu. Prokážou se bílkoviny lidského původu a antiséra specifická na plazmatické bílkoviny jiných druhů dávají negativní výsledky. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2473 __________________________________________________________________Polyacrylatis dispersio 30% 2473 D. Stanovení krevního koagulačního faktoru VIII rovněž přispívá k potvrzení totožnosti plazmy pro výrobu koncentrátů faktoru VIII. Uchovávání Mražená plazma se uchovává při teplotě -25 °C nebo nižší. Při přepravě, která netrvá déle než 4 týdny, se udržuje teplota nižší než -20 °C. Tato teplota se během přepravy udržuje pokud možno po celou její dobu, pro frakcionaci se může použít ještě plazma, u které jen jedenkrát teplota překročila -20 °C, a to nejvýše na 72 h, přičemž nikdy nebyla vyšší než -5 °C. Tekutá plazma se uchovává a přepravuje při 2 °C až 8 °C. Označování Označování se řídí odpovídajícími národními předpisy a mezinárodními pravidly. Doporučení v této oblasti dala komise expertů Rady Evropy pro krevní transfuzi a imunohema-tologii (např. Guide for the Preparation, Use and Quality Assurance of Blood Components, Council of Europe, Strasbourg 1992) a Světová zdravotnická organizace (např. Requirements for the Collection, Processing and Quality Control of Blood, Blood Components and Plasma Derivatives, Requirements for Biological Substances No. 27, WHO, Technical Report Series No. 840, 1994). Označení umožňuje identifikaci každého jednotlivého dárce. f Plumbi acetas Octan olovnatý (CH3COO)2Pb2+. 3H20 C4H604Pb . 3H20 Mr 379,33 CAS 6080-56-4 Mr bezvodého 325,29 Je to trihydrát octanu olovnatého. Obsahuje 99,5 % až 104,5 % sloučeniny C4H604Pb . 3H20. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly, slabého pachu po kyselině octové. Na vzduchu zvětrává, přijímá oxid uhličitý a přechází v zásaditý uhličitan. Je snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, dobře rozpustný v glycerolu 85%. Zkoušky totožnosti A. Vyhovuje zkouškám na olovo (2.3.1). B. Vyhovuje zkouškám na octany (2.3.1). N Strana 2474 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2474 Polyacrylatis dispersio 30%__________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve 40 ml vody R okyselené 0,15 ml kyseliny octové ledové R, přidá se 8 ml roztoku kyseliny sírové R (250 g/l), promíchá se a po 15 min se zfiltruje. Filtr se propláchne vodou R tak, aby celkový objem filtrátu činil 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Látky nerozpustné ve vodě. 10,0 g se rozpustí ve 200 ml vody prosté oxidu uhličitého R okyselené 2 ml kyseliny octové ledové R. Zahřívá se 5 min na vodní lázni a po ochlazení se zfiltruje vysušeným a předem zváženým filtrem ze slinutého skla (S4). Zbytek na filtru se promyje 100 ml horké vody R okyselené 1 ml kyseliny octové zředěné RS a suší se 1 h při 105 °C. Zbytek váží nejvýše 1 mg (0,01 %). Volná kyselina octová. 1,00 g se rozpustí v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R, přidá se roztok 1,0 g síranu sodného bezvodého R v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R a zfiltruje se. K filtrátu se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS a 0,50 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS; roztok se zbarví červeně. Měď. K 5 ml roztoku S se přidá 1 ml amoniaku 26% R. Do 5 min se roztok nezbarví intenzivněji než kontrolní roztok připravený z 5,0 ml vody R a 1 ml roztoku amoniaku 26% R. Železo (2.4.9). 10,0 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 Mg/g)- Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S se zředí vodou Rna 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (20 Mg/g)- Použije se porovnávací roztok (1 Mg Cl/ml) připravený zředěním základního roztoku chloridů (5 //g Cl/ml). Soli alkálií a alkalických zemin. 20 ml roztoku S se odpaří ve vyžíhané a předem zvážené misce na vodní lázni do sucha. Zbytek vyžíhaný do konstantní hmotnosti váží nejvýše 1 mg (0,1 %). Stanovení obsahu 0,7000 g se rozpustí v 50 ml vody R okyselené 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS a provede se chelatometrické stanovení olova (2.5.11). 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 37,93 mg C4HťP4Pb . 3H20. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Separandum. Polyacrylatis dispersio 30% ***** * * Polyakrylátová disperze 30%______________________________________*** Je to vodná disperze kopolymeru ethylakrylatu a methylmethakrylatu se střední relativní mole -kulovou hmotností asi 800 000. Může obsahovat vhodný emulgátor. Zbytek po odpaření je 28,5 % až 31,5%. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2475 ____________________________________________________________________________Pofygalae radix 2475 Vlastnosti Neprůhledná bílá slabě viskózni kapalina. Je mísitelná s vodou, dobře rozpustná v acetonu, v ethanolu a 2-propanolu. Podléhá snadno mikrobiálnímu znečištění. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem polyakrylatu Ph. Eur. B. K 1 g se přidá 5 ml vody R a promíchá se; směs zůstává neprůhledná. Tři lg podíly se odděleně smíchají s 5 g ethanolu R, acetonu R a 2-propanolu R; získají se průhledné roztoky. C. K 1 g se přidá 10 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS. Směs zůstává neprůhledná. D. Zkouška Vzhled filmu, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. E. V Petriho misce se suší 4 g v sušárně při 60 °C po dobu 4 h a výsledný ěirý film se přenese do malé zkumavky (100 mm x 12 mm). Zkumavka s filmem se zahřívá nad plamenem a vznikající dýmy se jímají v druhé zkumavce držené blízko ústí první. Kondenzát vyhovuje zkoušce na estery (2.3.1). Zkoušky na čistotu Relativní hustota (2.2.5). 1,037 až 1,047. Zdánlivá viskozita (2.2.10). Nejvýše 50 mPa.s; stanoví se pomocí rotačního viskozimetru při 20 °C a při smykové rychlosti 10 s"1. Vzhled filmu. 1 ml se naleje na skleněnou desku a nechá se vyschnout. Vznikne ěirý elastický film. Pevné částice. 100,0 g se zfiltruje přes zvážené nerezové ocelové síto (90). Promývá se vodou R, dokud se nezíská ěirý filtrát, a vysuší se při 80 °C do konstantní hmotnosti. Hmotnost zbytku není větší než 0,500 g. Zbytkové monomery. Nejvýše 0,1 %; stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí v tetrahydrofuranu R a zředí se jím na 50,0 ml. K 5,0 ml roztoku chloristanu sodného R (35 g/l) se za neustálého míchání po kapkách přidává 10,0 ml roztoku. Odstřeďuje se a 5,0 ml ěiré supernatantní tekutiny se zředí vodou R na 10,0 ml. Porovnávací roztok. 10 mg ethylakrylatu R a 10 mg methylmethakrylatu R se rozpustí v tetrahydrofuranu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí tetrahydrofuranem R na 50,0 ml. K 10,0 ml koneěného roztoku se přidá 5,0 ml roztoku chloristanu sodného R (35 g/l) a promíchá se, 5,0 ml této směsi se zředí vodou R na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony 0,12 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 //m až 10 um), - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a vody R (15 + 85). Průtoková rychlost je 2 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 205 nm. Nastříknou se odděleně stejná množství (asi 50 fA) každého roztoku. Strana 2476 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2476 Polysom avicularis herba____________________________________________________________________ Vypočítá se obsah monomerů v procentech za použití ploch píku na chromatogramech zkouše -neho roztoku a porovnávacího roztoku a z obsahu monomerů v porovnávacím roztoku. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- K príprave porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 //g Pb/ml). Zbytek po odpaření. 1,000 g se suší 3 h při 110 °C. Zbytek váži 0,285 g až 0,315 g. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,4 %, stanoví se s 1,00 g látky. Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše ÍO3 živých mikroorganismů vgramu. Stanoví se plotnovou metodou. Uchovávání V dobře uzavřených obalech při teplotě 5 °C až 25 °C, chráněn před mrazem. S látkou se zachází tak, aby bylo minimalizováno mikrobiální znečištění. Označování V označení na obalu se uvede název a koncentrace přidaného emulgátoru. Polygalae radix ***** * * Senegový kořen Synonymum. Radix polygalae_______________________________________________________ Jsou to zpravidla úlomky usušeného kořene a kořenových hlav druhu Polygala senega L. nebo jiných příbuzných druhů nebo směs druhů rodu Polygala. Vlastnosti Droga nasládlého, lehce zažluklého pachu nebo pachu po methylsalicylatu. Práškovaná droga dráždí a nutí k dávení. Po protřepání s vodou silně pění. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A, B a C. Zkoušky totožnosti A. Kořenová hlava je šedohnědá, širší než kořen, nepravidelného tvaru, s četnými zbytky stonků a s přitisklými, červenohnědými pupeny. Kořen je hnědý až žlutý, zřídka větvitý, někdy zahnutý, zpravidla zkroucený, bez postranních kořenů, výjimku tvoří japonské odrůdy a druhy, které mají četné vláknité kořínky. Průměr u kořenové hlavy je obvykle 1 mm až 8 mm, ke konci se postupně zužuje. Povrch podélně a příčně rýhovaný, často s více nebo méně zřetelně vyvinutým, protáhle šroubovitým kýlem. Lom je krátký; na lomu je patrná nažloutlá kůra různé tloušťky obklopující v závislosti na druhu matečné rostliny okrouhlé nebo nepravidelné světleji zbarvené dřevo. B. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Na příčném řezu je patrný nekolikavrstevný korek tvořený tenkostennými buňkami; buňky felodermu slabě kolenchymaticky ztlustlé, obsahující olejové kapky; lýko a dřevo má zejména v blízkosti kořenové hlavy obvyklé uspořádá Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2477 ____________________________________________________________________Polygoni avicularis herba 2477 ní; tam, kde je vytvořen kýl, je patrné silně vyvinuté lýko, kromě toho se mohou vyskytnout i další anomálie v důsledku vzniku jednoho nebo dvou kýlovitých paprsků v lýku a dřevu, paren chymatické buňky paprsku obsahují kapky oleje. Dřevo většinou centrální, tvořené cévami o průměru až 60 //m, provázenými četnými tenkostennými cévicemi a několika malými zdřevna tělými parenchymatickými buňkami. C. Droga se upráškuje (355). Prášek je světle hnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrá-tu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: podlouhlé úlomky zdřevnatělého pletiva tvořeného tečkovanými cévicemi a poněkud širšími cévami s četnými dvůrky nebo cévami síťovitě ztlustlými; nažloutlý parenchym a kolenchymatické buňky obsahující kapky oleje; někdy úlomky korku a úlomky pokožky s průduchy a jednobuněčnými chlupy pocházejícími ze šupin pupenů. Krystaly šťavelanu vápenatého a sklereidy chybějí. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se vaří 15 min pod zpětným chladičem s 10 ml lihu 70% (V/V), zfiltruje se a nechá se vychladnout. Porovnávací roztok. 10 mg escinu R se rozpustí v lihu 70% (V/V) a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) 10 fA zkoušeného roztoku a 10 fA a 40 fA porovnávacího roztoku. Vyvíjí se horní vrstvou směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (10 + 40 + 50) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší při 100 °C až 105 °C, postříká se anisaldehydem RS a suší se při 100 °C až 105 °C do objevení červených skvrn (saponiny). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je ve spodní a střední části tři až pět červeně zbarvených skvrn, které odpovídají polohou šedofialovým skvrnám escinu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká 10 ml roztoku kyseliny fosfomolybdenové R (200 g/l) v lihu 96% R a suší se při 100 ° C až 105 °C, dokud se skvrny odpovídající saponinům nezbarví modře. Intenzita a velikost skvrn na chromatogramu zkoušeného roztoku je vymezena skvrnami escinu při nanášce 10 fA a 40 fA na chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje požadavkům zkoušky Cizí příměsi. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 6,0 %. Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 3,0 %. Uchovávání Chráněn před světlem a vlhkostí. Polygoni avicularis herba Truskavcová nať Synonymum. Herba polygoni avicularis____________________ Je to usušená kvetoucí nať druhu Polygonum aviculare agg. N Strana 2478 Sbírka zákonu č. 1/1998 Částka 1 2478 Polysom avicularis herba____________________________________________________________________ Vlastnosti Droga bez pachu, chuti mírně svíravé. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A, B a C. Zkoušky totožnosti A. Stonek větvený, válcovitý nebo nevýrazně hranatý, podélně rýhovaný, šedozelený. Články stonku asi 2 cm dlouhé. Palisty srostlé v botku objímající bázi článku nad uzlinou. Botka suchomázdřitá, stříbřitě lesklá, na bázi nahnědlá. Střídavé listy přisedlé nebo jen velmi krátce řapíkaté, celokrajné, lysé nebo jen na okraji slabě brvité, vejěitě kopinaté až oválné, až 3 cm dlouhé, s hlavní žilkou na spodní straně vyniklou. Květy jednotlivé nebo v chudých svazeěcích po dvou až šesti v úžlabí listenů podobných listům. Stopky květní kratší než okvětí. Okvětí pětičetné, nejvýše do poloviny srostlé, zelenobílé. Ušty růžově nebo bíle lemované. Nažky hnědé až černé, lesklé, hladké, trojboké, se všemi stranami vydutými, uzavřené v okvětí. B. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Pokožka stonku z buněk mnohohranných, s jemně rýhovanou kutikulou. Hypodermis nesouvislá, tvoří izolované pruhy silně ztlustlých vláken. Primární kůra úzká, parenchymatické buňky okrouhlé, v obvodové části s chloroplasty, ostatní s četnými velkými drúzami šťavelanu vápenatého. Endodermis jednořadá z buněk velkých, ztlustlých. Kolaterální svazky cévní v izolovaných skupinách. Dřeň parenchymatická, s nápadně velkými růžicovitými krystaly šťavelanu vápenatého. Pokožka listu z buněk mnohohranných nebo se stěnami mírně vlnitě zprohýbanými, s kutikulou hustě rýhovanou. Průduchy anizocytického typu (2.8.3) na obou stranách listu. List monofaciální. Palisádový parenchym jednořadý, na svrchní straně z buněk delších, na spodní straně z buněk kratších. Houbový parenchym s četnými drúzami šťavelanu vápenatého různé velikosti. Kolaterální cévní svazky provázeny dvěma pruhy kolenchymu. Pylová zrna kulovitá, o průměru 27 //m až 35 //m, se třemi klíěními póry a s hladkou exinou. Exokarp semen z hnědých kamenných buněk se stěnami silně vlnitě zprohýbanými. Osemení tenké, kožovité. Endosperm parenchymatický, obvodová vrstva s aleuronovými zrny, vnitřní vrstva s jednoduchými, mnohohrannými 3 //m až 7 //m velkými škrobovými zrny. C. Práškovaná droga. Prášek je šedozelený. Drogaje charakteristická těmito znaky: úlomky stonku se ztlustlými hypodermálními vlákny, kolaterálními cévními svazky, velkými drúzami šťavelanu vápenatého; úlomky monofaciálních listů s anizocytickými průduchy (2.8.3) a s četnými drúzami šťavelanu vápenatého v houbovém parenchymu. Pylová zrna kulovitá, o průměru 27 [im až 35 //m, se třemi klíěními póry a s hladkou exinou. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 1,0 %, nejvýše 3,0 % jinak zbarvené drogy, nejvýše 3,0 % jiných částí matečné rostliny a nejvýše 1,0% anorganických příměsí. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 %. Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 2,0 %. Uchovávání V uzavřených obalech, chráněna před světlem a vlhkostí. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2479 f Polymyxini B sulfas 2479 f Polymyxini B sulfas Polymyxin-B-sulfat CAS 1405-20-5 Je to směs síranů polypeptidů produkovaných určitými kmeny Bacillus polymyxa nebo získaných jiným způsobem. Účinnost je nejméně 6500 m.j. v miligramu, počítáno na vysušenou látku. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 5 mg se rozpustí v 1 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R Roztok se zahřívá 5 h při 135 °Cv dobře utěsněné zkumavce. Potom se roztok odpaří do sucha na vodní lázni a zahřívá se do úplného vymizení pachu po kyselině chlorovodíkové a zbytek se rozpustí v 0,5 ml vody R. Porovnávací roztok (a). 20 mg leucinu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 20 mg threoninu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 20 mgfenylalaninu R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Porovnávací roztok (d). 20 mg serinu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Následující postup se provede za ochrany před světlem. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 ul každého roztoku do 10mm pruhů. Deska s vrstvou se přenese do chromatografické komory tak, aby nepřišla do styku s mobilní fází, kterou je směs objemových dílů vody R a fenolu R (25 + 75). Vrstva se nechá nejméně 12 h v parách mobilní fáze a potom se vyvíjí stejnou mobilní fází po dráze 12 cm. Vrstva se usuší při 100 °C až 105 °C, postříká se ninhydrinem RS1 a potom se 5 min zahřívá při 110 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou skvrny, které odpovídají skvrnám na chromatogramu porovnávacích roztoků (a), (b) a (c), a žádná skvrna neodpovídá skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (d). Chromatogram zkoušeného roztoku dále vykazuje skvrnu s velmi malou hodnotou Rp (kyselina 2,4-diaminomáselná). B. Asi 2 mg se rozpustí v 5 ml vody R a přidá se 5 ml roztoku hydroxidu sodného R (100 g/l), protřepe se a po kapkách se přidá 0,25 ml roztoku síranu meďnatého R (10 g/l); vzniká ěerveno-fialové zbarvení. C. Vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,2 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml. Strana 2480 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2480 Polysorbatum 20___________________________________________________________________________ Specifická optická otáčivost (2.2.7). -78° až -90°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok pripravený rozpuštěním 0,50 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Fenylalanin. 9 % až 12 %, počítáno na vysušenou látku. 0,375 g (m g) se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí sejí na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) v maximech při 264 nm (A26^), 258 nm (A25S) a 252 nm (^252) a P™ 300 nm (^300) a 280 nm (A2S0). Obsah fenyl-alaninu v procentech se vypočítá ze vzorce: ~ (^258 ~ 0,5J252 + 0,5A264 - 1,&4280 + 0,SA300) . m Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 6,0 %; 1,00 g se 3 h suší při 60 °C nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřevyšujícím 670 Pa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,75 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Sírany. 15,5 % až 17,5 %, počítáno na vysušenou látku. 0,250 g se rozpustí ve 100 ml vody R a pH roztoku se upraví amoniakem 26 % R na hodnotu 11. Přidá se 10,0 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS a asi 0,5 mg ftaleinpurpuru R. Titruje se edetanem disodným 0,1 mol/l VS. Když se barva roztoku začíná měnit, přidá se 50 ml lihu 96% R a pokračuje se v titraci, dokud modrofialové zbarvení nezmizí. 1 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS odpovídá 9,606 mg síranu (SO4). Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu k odstranění pyrogenních látek, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstříkne 1,5 mg zkoušené látky rozpuštěné v 1 ml vody na injekci R Stanovení účinnosti Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2). Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede: - zda j e látka sterilní, - zda je látka prostá pyrogenní ch látek. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2481 Polysorbatum 40 2481 Polysorbatum 20 Polysorbát 20 o II H2C-----(O-CH2—CH2)Z— O—C— (CH2)io-CH3 ,-O^^/C----(O-CHs-CHsJy—OH H HO— (CH2-CH2-0)ví V'(0-CH2—CH2)X—OH w + x + y + z = 20 CAS 9005-64-5 Je to směs parciálních esterů kyseliny laurové a sorbitolu a jejich anhydridů kopolymerizova-ných přibližně s 20 moly ethylenoxidu na každý mol sorbitolu a sorbitolanhydridu. Kyselina laurová používaná k esterifikaci může obsahovat jiné mastné kyseliny. Vlastnosti Olej ovitá nažloutlá až nahnědle žlutá ěirá nebo mírně opalizuj ící kapalina. Je mísitelný s vodou, s ethanolem, s ethylacetatem a s methanolem, prakticky nerozpustný v mastných olejích a v tekutém parafinu. Relativní hustota j e asi 1,10. Zkoušky totožnosti A. 0,5 g se rozpustí při asi 50 °C ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Při třepáni roztok silně pění. Přidá se 0,5 g chloridu sodného R a zahřeje se k varu. Vzniklý zákal zmizí během ochlazení na asi 50 °C. B. Ke 4 g se přidá 40 ml roztoku hydroxidu draselného R (50 g/l) a vaří se 30 min pod zpětným chladičem ve vodní lázni. Po ochlazení na asi 80 °C se přidá 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zahřívá se asi 10 min pod zpětným chladičem do odstranění emulze; mastná kyselina se oddělí na povrchu jako olej ovitá kapalina. Po ochlazení na pokojovou teplotu se mastná kyselina bez protřepání přenese do dělicí nálevky za použití 50 ml etheru petrolejového R Organická vrstva se promyje třikrát 5 ml vody R Organická vrstva se odpaří do sucha na vodní lázni. Číslo kyselosti (2.5.1) zbytku je 245 až 300; stanoví se s 0,30 g. C. 0,1 g se rozpustí v 5 ml chloroformu R. Přidá se 0,1 g thiokyanatanu draselného R a 0,1 g dusičnanu kobaltnatého R a míchá se skleněnou tyčinkou; roztok zmodrá. Zkoušky na čistotu Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 5,0 g rozpuštěnými v 50 ml předepsané směsi rozpouštědel. Číslo hydroxylové (2.5.3). 96 až 108; stanoví se s 2,0 g (Metoda A). Strana 2482 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2482 Polysorbatum 40 Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 5,0. Číslo zmýdelnění (2.5.6). 40 až 50; stanoví se s 2,0 g. Použije se 15,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS, před provedením titrace se zředí 50 ml lihu 96% R. Redukující látky. 2,00 g se rozpustí ve 25 ml horké vody R, přidá se 25 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,1 ml feroinu RS. Titruje se hexanitratoceričitanem amonným 0,01 mol/l VS za stálého pro-třepávání do změny červeného zbarvení na zelenomodré, které je stálé 30 s. Provede se slepá zkouška. Spotřebují se nejvýše 2,0 ml hexanitratoceričitanu amonného 0,01 mol/l VS. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %. Ke 2,00 g v křemenném nebo platinovém kelímku se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 2 h na vodní lázni. Opatrně se žíhá při nízké teplotě do úplného zuhelnatění. K zuhelnatělé hmotě se přidají 2 ml kyseliny dusičné R a 0,25 ml kyseliny sírové R, opatrně se zahřívá, dokud se uvolňují bílé dýmy, a žíhá se při teplotě 600 °C do vymizení všech černých částí. Nechá se vychladnout, zváží se a žíhání se opakuje vždy po 15 min do konstantní hmotnosti. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Polysorbatum 40 Polysorbát 40 o II H2C-----(0-CH2—CH2)Z—O—C— (CH2)i4-CH3 .XX^^/C-----(O-Chfe-CI-yy—OH H HO— (d-E-CHj-O)^ ^(O-CHj—CH2)X—OH w + x + y + z = 20 CAS 9005-66-8 Je to směs parciálních esterů kyseliny palmitové a sorbitolu a jeho anhydridů kopolymerizova-ných přibližně s 20 moly ethylenoxidu na každý mol sorbitolu a sorbitolanhydridu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2483 ____________________________________________________________________________Polysorbatum 60 2483 Vlastnosti Olejovitá slabě nažloutlá tekutina nebo gelovitá průsvitná hmota, která se stává tekutou při teplotě asi 25 °C. Je mísitelný s vodou, s ethanolem, s ethylacetatem a s methanolem, prakticky nerozpustný v mastných olejích a v tekutém parafinu. Relativní hustota j e asi 1,08. Zkoušky totožnosti A. 0,5 g se rozpustí při asi 50 °C ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Při třepáni roztok silně pění. Přidá se 0,5 g chloridu sodného R a zahřeje se k varu; vzniklý zákal zmizí během ochlazení na asi 50 °C. B. 0,3 g se smíchá v 50ml kádince s 5 ml vody R, přidá se 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a asi 3 min se vaří. K ještě horkému roztoku se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové 10% RS; vznikne bílý zákal. C. 0,1 g se rozpustí v 5 ml chloroformu R. Přidá se 0,1 g thiokyanatanu draselného R a 0,1 g dusičnanu kobaltnatého R a míchá se skleněnou tyčinkou; roztok se zbarví modře. Zkoušky na čistotu Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,2; stanoví se s 5,0 g rozpuštěnými v 50 ml předepsané směsi rozpouštědel. Číslo hydroxylové (2.5.3). 89 až 105; stanoví se s 2,0 g (Metoda A). Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 5,0. Číslo zmýdelnění (2.5.6). 41 až 52; stanoví se s 2,0 g. Použije se 15,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS. Před provedením titrace se zředí 50 ml vody R. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %. Ke 2,00 g v křemenném nebo platinovém kelímku se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 2 h na vodní lázni. Potom se opatrně spaluje při nízké teplotě do úplného zuhelnatění. K zuhelnatělé hmotě se přidají 2 ml kyseliny dusičné R a 0,25 ml kyseliny sírové R, opatrně se zahřívá, dokud se uvolňují bílé dýmy, a potom se žíhá při teplotě 600 °C do vymizení všech černých částic. Nechá se vychladnout, zváží se a žíhání se opakuje vždy po 15 min do konstantní hmotnosti. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Strana 2484 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2484 Polysorbatum 80 Polysorbatum 60 Polysorbát 60 o II H2C-----(0-CH2—CH2)Z—O—C— (CH2)i6-CH3 .O^^/C-----(O-CHz-CHzJy—OH H HO—(Cht-CHj-O)^ '(O-CHj—CH2)X—OH w + x + y + z = 20 CAS 9005-67-8 Je to směs parciálních esteru kyseliny stearové a sorbitolu a jejich anhydridů kopolymerizova-ných přibližně s 20 moly ethylenoxidu na každý mol sorbitolu a sorbitolanhydridu. Kyselina stearo-vá používaná k esterifikaci může obsahovat další mastné kyseliny, zvláště kyselinu palmitovou. Vlastnosti Nažloutle hnědá gelovitá hmota, která se stává čirou kapalinou při teplotě nad asi 25 °C. Je mísitelná s vodou, s ethanolem, s ethylacetatem a s methanolem, prakticky nerozpustná v mastných olejích a v tekutém parafinu. Relativní hustota j e asi 1,10. Zkoušky totožnosti A. 0,5 g se rozpustí při asi 50 °C ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Při třepáni roztok silně pění. Přidá se 0,5 g chloridu sodného R a zahřeje se k varu. Vzniklý zákal zmizí během ochlazení na asi 50 °C. B. Ke 4 g se přidá 40 ml roztoku hydroxidu draselného R (50 g/l) a vaří se 30 min pod zpětným chladičem ve vodní lázni. Po ochlazení na asi 80 °C se přidá 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zahřívá se asi 10 min pod zpětným chladičem do odstranění emulze; mastná kyselina se oddělí na povrchu jako olej ovitá kapalina. Po ochlazení na pokojovou teplotu se mastná kyselina přenese bez protřepání do dělicí nálevky za použití 50 ml etheru petrolejového R Organická vrstva se promyje třikrát 5 ml vody R Organická vrstva se odpaří do sucha na vodní lázni. Číslo kyselosti (2.5.1) zbytku je 190 až 220; stanoví se s 0,50 g. C. 0,1 g se rozpustí v 5 ml chloroformu R. Přidá se 0,1 g thiokyanatanu draselného R a 0,1 g dusičnanu kobaltnatého R a míchá se skleněnou tyčinkou; roztok zmodrá. Zkoušky na čistotu Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 5,0 g rozpuštěnými v 50 ml předepsané směsi rozpouštědel. Číslo hydroxylové (2.5.3). 81 až 96; stanoví se s 2,0 g (Metoda A). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2485 Polysorbatum 80 2485 Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 5,0. Číslo zmýdelnění (2.5.6). 45 až 55; stanoví se s 2,0 g. Použije se 15,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS, před provedením titrace se zředí 50 ml lihu 96% R. Redukující látky. 2,00 g se rozpustí ve 25 ml horké vody R, přidá se 25 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,1 ml feroinu RS. Titruje se hexanitratoceričitanem amonným 0,01 mol/l VS za stálého pro-třepávání do změny červeného zbarvení na zelenomodré, které je stálé 30 s. Provede se slepá zkouška. Spotřebují se nejvýše 2,0 ml hexanitratoceričitanu amonného 0,01 mol/l VS. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %. Ke 2,00 g v křemenném nebo platinovém kelímku se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 2 h na vodní lázni. Opatrně se žíhá při nízké teplotě do úplného zuhelnatění. K zuhelnatělé hmotě se přidají 2 ml kyseliny dusičné R a 0,25 ml kyseliny sírové R, opatrně se zahřívá, dokud se uvolňují bílé dýmy, a žíhá se při teplotě 600 °C do vymizení všech černých částí. Nechá se vychladnout, zváží se a žíhání se opakuje vždy po 15 min do konstantní hmotnosti. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Polysorbatum 80 Polysorbát 80 O hL M II c—C H2C—(0-CH2—CH2)Z— O—C— (Chfe)?^ "^(C^^-CH, -C—(O-Chfe-CI-yy—OH H HO— (Chfe-CI-b-O)^ %-(0-CH2—CH2)X—OH w + x + y + z = 20 CAS 9005-65-6 Je to směs parciálních esterů kyseliny olejové a sorbitolu a jejich anhydridů kopolymerizova-ných přibližně s 20 moly ethylenoxidu na každý mol sorbitolu a sorbitolanhydridu. Vlastnosti Olej ovitá nažloutlá nebo nahnědle žlutá ěirá kapalina. Je mísitelný s vodou, s ethanolem, s ethyl-acetatem a s methanolem, prakticky nerozpustný v mastných olejích a v tekutém parafinu. Relativní hustota je asi 1,08. Jeho viskozita při 25 °C je asi 400 mPa.s. Strana 2486 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2486 Povidonum Zkoušky totožnosti A. 0,5 g se rozpustí při asi 50 °C ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Při třepáni roztok silně pění. Přidá se 0,5 g chloridu sodného R a zahřeje se k varu. Vzniklý zákal zmizí během ochlazení na asi 50 °C. B. Ke 4 g se přidá 40 ml roztoku hydroxidu draselného R (50 g/l) a vaří se 30 min pod zpětným chladičem ve vodní lázni. Po ochlazení na asi 80 °C se přidá 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zahřívá se asi 10 min pod zpětným chladičem do odstranění emulze. Ochladí se na 50 °C a odstřeďuje se. Mastná kyselina se oddělí na povrchu jako olejovitá kapalina. Po ochlazení na pokojovou teplotu se mastná kyselina přenese bez protřepání do dělicí nálevky za použití 50 ml etheru petrolejového R Organická vrstva se promyje třikrát 5 ml vody R Organická vrstva se odpaří do sucha na vodní lázni. Získaný zbytek se přenese do směsi 2 ml kyseliny dusičné R a 3 ml vody R a opatrně se po malých částech přidá 0,5 g dusitanu sodného R a nechá se stát při pokojové teplotě; vrstva mastné kyseliny během 4 h ztuhne. C. Ke 2 ml roztoku (50 g/l) se přidá 0,5 ml bromové vody R; roztok se odbarví. D. 0,1 g se rozpustí v 5 ml chloroformu R. Přidá se 0,1 g thiokyanatanu draselného R a 0,1 g dusičnanu kobaltnatého R a míchá se skleněnou tyčinkou; roztok zmodrá. Zkoušky na čistotu Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 5,0 g rozpuštěnými v 50 ml předepsané směsi rozpouštědel. Číslo hydroxylové (2.5.3). 65 až 80; stanoví se s 2,0 g (Metoda A). Číslo jodové (2.5.4). 18 až 24. Číslo zmýdelnění (2.5.6). 45 až 55; stanoví se s 2,0 g. Použije se 15,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS, před provedením titrace se zředí 50 ml lihu 96% R. Redukující látky. 2,00 g se rozpustí ve 25 ml horké vody R, přidá se 25 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,1 ml feroinu RS. Titruje se hexanitratoceričitanem amonným 0,01 mol/l VS za stálého pro-třepávání do změny červeného zbarvení na zelenomodré, které je stálé 30 s. Provede se slepá zkouška. Spotřebuje se nejvýše 5,0 ml hexanitratoceričitanu amonného 0,01 mol/l VS. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %. Ke 2,00 g v křemenném nebo platinovém kelímku se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 2 h na vodní lázni. Opatrně se žíhá při nízké teplotě do úplného zuhelnatění. K zuhelnatělé hmotě se přidají 2 ml kyseliny dusičné R a 0,25 ml kyseliny sírové R, opatrně se zahřívá, dokud se uvolňují bílé dýmy, a žíhá se při teplotě 600 °C do vymizení všech černých částí. Nechá se vychladnout, zváží se a žíhání se opakuje vždy po 15 min do konstantní hmotnosti. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2487 Povidonum 2487 Povidonum Povidon Synonymum. Polyvidonum CH—CH,- I (C6H9NO)n Mr (111,1 )n CAS 9003-39-8 Je to poly[l-(2-oxo-l-pyrrolidinyl)ethylen] sestávající z lineárních polymerů l-vinyl-2-pyrroli-donu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 11,5 % až 12,8 % dusíku. Různé druhy povidonu jsou charakterizovány viskozitou jejich roztoků vyjádřenou K-hodnotou. U povidonu, který má udanou K-hodnotu 15 nebo nižší, je nalezená K-hodnota 85,0 % až 115,0 % deklarované hodnoty. U povidonu, který má udanou K-hodnotu nebo průměr udaného rozmezí K-hodnoty vyšší než 15, je nalezená K-hodnota 90,0 % až 108,0 % deklarované hodnoty. Vlastnosti Bílý nebo nažloutle bílý prášek nebo vločky. Je hygroskopický, snadno rozpustný ve vodě, v lihu 96% a v methanolu, těžce rozpustný v acetonu, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a E. Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem povidonu CRL. Zaznamenají se spektra za použití 4 mg látek předem sušených 6 h při 105 °C. B. K 0,4 ml roztoku SI, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 10 ml vody R, 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 2 ml dichromanu draselného RS; vznikne oranžově žlutá sraženina. C. K 1 ml roztoku S1 se přidá 0,2 ml dimethylaminobenzaldehydu RS1 a 0,1 ml kyseliny sírové R; vznikne růžové zbarvení. D. K 0,1 ml roztoku S1 se přidá 5 ml vody R a 0,2 mljodu 0,05 mol/l RS; vznikne červené zbarvení. E. Je snadno rozpustný ve vodě R. Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml. Zkoušená látka se přidává do vody po malých dávkách za stálého míchání magnetickou míchačkou. Roztok SI. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml. Zkoušená látka se přidává do vody po malých dávkách za stálého míchání magnetickou míchačkou. Strana 2488 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2488 Povidonum Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H6, Č6 nebo HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 5,0 pro látku s K-hodnotou nejvýše 30; 4,0 až 7,0 pro látku s K-hodno-tou větší než 30. Měří se roztok S. Aldehydy. Nejvýše 500 /^g/g, vyjádřeno jako acetaldehyd. Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v tlumivém roztoku fosforečnanovém opH 9,0 a zředí se jím na 100,0 ml. Baňka se uzavře a zahřívá se 1 h při 60 °C. Nechá se ochladit. Porovnávací roztok. 0,100 g čerstvě předestilovaného acetaldehydu R se rozpustí ve vodě R při 4 °C a zředí se stejným rozpouštědlem na 200,0 ml. Nechá se 20 h stát při 4 °C. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí tlumivým roztokem fosforečnanovým o pH 9,0 na 100,0 ml. Do tří stejných spektrofotomerických kyvet s 10mm vrstvou se vpraví odděleně 0,5 ml zkoušeného roztoku, 0,5 ml porovnávacího roztoku a 0,5 ml vody R (slepá zkouška). Do každé kyvety se přidá 2,5 ml tlumivého roztoku fosforečnanového opH9,0 a 0,2 ml nikotinamid-adenin dinukleoti-du RS, promíchá se, priklopí se víčka a kyvety se nechají stát 2 min až 3 min při (22 ±2) °C. Měří se absorbance (2.2.25) každého roztoku při 340 nm za použití vody R jako kontrolní tekutiny. Do každé kyvety se přidá 0,05 ml aldehyddehydrogenasy RS, promíchá se, priklopí se víčka a kyvety se nechají stát 5 min při (22 ± 2) °C. Měří se absorbance každého roztoku při 340 nm za použití vody R jako kontrolní tekutiny. Vypočítá se obsah aldehydů podle vzorce: (4ů - Ai) - (A2 - Ai) íoo ooo . c (A2 - Al) - (4b2 - Al) ' m v němž značí: Atl - absorbanci zkoušeného roztoku před přidáním aldehyddehydrogenasy, At2 - absorbanci zkoušeného roztoku po přidání aldehyddehydrogenasy, Asl - absorbanci porovnávacího roztoku před přidáním aldehyddehydrogenasy, As2 - absorbanci porovnávacího roztoku po přidání aldehyddehydrogenasy, Ahl - absorbanci kontrolního roztoku před přidáním aldehyddehydrogenasy, Ah2 - absorbanci kontrolního roztoku po přidání aldehyddehydrogenasy, m - navážku zkoušené látky v gramech, počítáno na vysušenou látku, C - koncentraci acetaldehydu v porovnávacím roztoku v mg/ml. Peroxidy. 2,0 g se rozpustí v 50 ml vody R. K 25 ml tohoto roztoku se přidají 2 ml zkoumadla chlorid titanitý-kyselina sírová R a nechá se 30 min stát. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 405 nm za použití směsi 25 ml roztoku zkoušené látky (40 g/l) a 2 ml 13% (V/V) roztoku kyseliny sírové Äjako kontrolní kapaliny. Absorbance není větší než 0,35 (400 /^g/g, vyjádřeno jako H202). Hydrazin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu Hsilanizo-vaného R. Použijí se čerstvě připravené roztoky. Zkoušený roztok. 2,5 g se rozpustí v 25 ml vody R, přidá se 0,5 ml roztoku salicylaldehydu R (50 g/l) v methanolu R, promíchá se a zahřívá se 15 min ve vodní lázni při 60 °C. Po ochlazení se přidají 2,0 ml toluenu R, 2 min se protřepává a odstřeďuje se. Použije se supernatantní tekutina. Porovnávací roztok. 9 mg salicylaldazinu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí toluenem R na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 ul obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a methanolu R (1 + 2) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší volně na vzduchu a pozoruje se v ultrafialo- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2489 Povidonum iodinatum 2489 vém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající salicylaldazinu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1 Mg/g hydrazinu). Vinylpyrrolidon. Nejvýše 10 Mg/g- Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 50 mg l-vinyl-2-pyrrolidon R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 5,0 ml se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg l-vinyl-2-pyrrolidonu R a 0,5 g vinylacetatu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm a předkolony délky 0,025 m a vnitřního průměru 4,0 mm, obě naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografií R (5 //m), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a vody R (1 + 4), - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Teplota kolony se udržuje na 40 °C. Nastříkne se 50 fA porovnávacího roztoku (a) a nastaví se průtoková rychlost tak, aby retenční ěas píku odpovídajícího l-vinyl-2-pyrrolidonu činil asi 10 min. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku odpovídajícího l-vinyl-2-pyrrolidonu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) nebyla menší než 70 % rozsahu zapisovače. Nastříkne se 50 fA porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem l-vinyl-2-pyrrolidonu a pikem vinylacetatu j e nejméně 2,0. Nastříkne se 50 fA porovnávacího roztoku (a) pětkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku l-vinyl-2-pyrrolidonu je nejvýše 2,0 %. Nastříkne se 50 fA zkoušeného roztoku. Po každém nástřiku zkoušeného roztoku se promývá předkolona mobilní fází stejnou zvolenou rychlostí pro zkoušku po dobu 30 min. Vypočítá se obsah l-vinyl-2-pyrrolidonu z ploch píku. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2,0 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Viskozita, vyjádřená jako K-hodnota. Pro látku s deklarovanou K-hodnotou: 18 nebo méně se použije roztok 50 g/l; více než 18 se použije roztok 10 g/l; více než 95 se použije roztok 1,0 g/l. Roztok se nechá 1 h stát a stanoví se viskozita (2.2.9) při (25 ±0,1) °C za použití viskozimetru ě. 1 s minimální dobou průtoku 100 s. K-hodnota se vypočítá podle vzorce: l,51ogr| - 1 V300clogr| + (c + l,5clogr|)2 0,15 + 0,003c o,15c + 0,003c2 v němž značí: c - obsah zkoušené látky v g/100 ml, počítáno na vysušenou látku, r/ - relativní viskozitu roztoku k vodě R Stanovení obsahu 100,0 mg (m mg) se převede do spalovací baňky, přidá se 5 g směsi 33 g síranu draselného R, 1 g síranu meďnatého -R a 1 g oxidu titaničitého R a tři skleněné varné kuličky. Zachycené částečky Strana 2490 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2490 Povidonum iodinatum látky v hrdle baňky se spláchnou do baňky malým množstvím vody R, přidá se 7 ml kyseliny sírové R a obsah baňky se promíchá kroužením baňky. Baňka se uzavře např. skleněnou nálevkou s krátkou stopkou k zamezení ztrátám kyseliny sírové. Zahřívá se za postupného zvyšování teploty až do silného varu, při němž kondenzuje kyselina sírová v hrdle baňky a předchází se přehřátí horní části baňky. Pokračuje se v zahřívání ještě 45 min. Po ochlazení se pevné části rozpustí opatrným přidáním 20 ml vody R a po ochlazení se umístí baňka do přístroje na destilaci s vodní parou, přidá se 30 ml hydroxidu sodného koncentrovaného R, nálevka se opláchne 10 ml vody R a ihned se destiluje s vodní parou. Jímá se asi 80 ml až 100 ml destilátu do 30 ml roztoku kyseliny borité R (40 g/l) s třemi kapkami směsného indikátoru (0,15 g zeleně bromkresolové R a 0,1 g červeně methylové R se rozpustí ve 180 ml ethanolu R a zředí se vodou R na 200 ml) a nakonec se opláchne malým množstvím vody R konec chladiče, který je při destilaci ponořen pod hladinou kyseliny borité. Destilát se titruje kyselinou sírovou 0,025 mol/l VS, až se zelené zbarvení roztoku změní na slabě šedavě modré až šedavě fialově červené {nx ml kyseliny sírové 0,025 mol/l VS). Zkouška se opakuje za použití 100 mg glukosy R místo zkoušené látky (n2 ml kyseliny sírové 0,025 mol/l VS). Obsah dusíku v procentech se vypočítá podle vzorce: 0,7004 (n, - w,) —--------—-------- . 100 . m Uchovávání Chráněn před vlhkostí. Označování V označení na obalu se uvede K-hodnota. Povidonum iodinatum ***** * * * * Jodovaný povidon Synonymum. Polyvidonum iodinatum________________________________________________ Je to komplex jodu a povidonu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 9,0 % až 12,0 % uvolni-telnéhojodu. Výroba Vyrábí se za použití povidonu, který vyhovuje článku Povidonum. Vlastnosti Žlutohnědý až ěervenohnědý amorfní prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2491 Povidonum iodinatum 2491 Zkoušky totožnosti A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem jodovaného povídánu Ph. Eur. B. 10 mg se rozpustí v 10 ml vody R a přidá se 1 ml škrobu RS; vznikne tmavě modré zbarvení. C. 0,1 g se rozpustí v 5 ml vody R a po kapkách se přidává roztok siřičitanu sodného R (10 g/l) do odbarvení roztoku. Potom se přidají 2 ml dichromanu draselného RS a 1 ml kyseliny chlorovodíkové R; vznikne světle hnědá sraženina. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 1,5 až 5,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Jodidy. Nejvýše 6,0 %; počítáno na vysušenou látku. 0,500 g se rozpustí ve 100 ml vody R a přidává se disiřičitan sodný R do odbarvení jodu. Přidá se 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS, 10 ml kyseliny dusičné R a 5 ml síranu amonno-železitého RS2 a titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS. Provede se slepá zkouška. 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 12,69 mg celkového jodu. Z procentuálního obsahu celkového jodu, počítaného na vysušenou látku, se odečte obsah uvolnitelného jodu v procentech zjištěný ve zkoušce Stanovení obsahu. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 8,0 %; 0,500 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C po dobu 3 h. Síranový popel (2.2.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 1,00 g se v baňce se zabroušenou zátkou míchá 1 h se 150 ml vody R. Přidá se 0,1 ml kyseliny octové zředěné RS a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití škrobu RS jako indikátoru. 1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 12,69 mg volného jodu. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Strana 2492 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2492 f Praziquantelum f Praziquantelum Prazikvantel C19H24N202 H 312,41 CAS 55268-74-1 Jeto (RS)-2-cyklohexylkarbonyl-l,2,3,6,7,llř-hexaliydro-4//-pyrazino[2,l-a]isocliinolm-4-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 103,0 % sloučeniny C19H24N202. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 136 °C až 140 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety prazikvantelu CRL. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 50 mg prazikvantelu CRL se rozpustí v lihu 96%> R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (b).\0 mg prazikvantelu nečistoty A CRL se rozpustí v lihu 96%> R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 2 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů methanolu R a toluenu R (15 + 85) po dráze 15 cm. Po vysušení na vzduchu se vrstva vystaví na 20 min působení par jodu a potom se hodnotí v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduj e s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2493 ___________________________________________________________________________f Praziquantelum 2493 Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 2 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ5 (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mgprazikvantelu nečistoty A CRL a 10 mg prazikvantelu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 25,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografií R (5 /u.m), - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a vody R (45 + 55), s průtokovou rychlostí 1 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 210 nm. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a) a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška dvou hlavních píku nebyla menší než 50 % stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky prazikvantelu nečistoty A a prazikvantelu je nejméně 3,0. Odděleně se nastříkne po 20 //l zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše jedna taková plocha píku je větší než 0,4násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku porovnávacího roztoku (b). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se 2 h suší v sušárně při 50 °C nad oxidem fosforečným R a tlaku nepřevyšujícím 700 Pa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 40,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. Stejným způsobem se připraví porovnávací roztok za použití 40,0 mg prazikvantelu CRL. Měří se absorbance (2.2.25) obou roztoků v maximu při 265 nm. Vypočítá se obsah C19H24N202 z naměřených absorbancí a koncentrací roztoků. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Strana 2494 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2494 f Prazosini hydrochloridum Nečistoty A. (7tô)-2-benzoyl-1,2,3,6,7,1 lb-hexahydro-4//-pyrazino[2,1 -a]isochinolin-4-on, B. 2-cyklohexylkarbonyl-2,3,6,7-tetrahydro-4//-pyrazino[2,l-a]isochinolin-4-on, C. 2-[2-(N-formylcyklohexylkarbonylamino)acetyl]-1,2,3,4-tetrahydroisochinolin-1 -on. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2495 f Prazosini hydrochloridum 2495 f Prazosini hydrochloridum Prazosiniumchlorid Synonymum. Prazosinium chloratum_______ NH2 C19H22CIN504 r 419,87 CAS 19237-84-4 Je to l-(4-amino-6,7-dimethoxy-2-chinazolinyl)-4-(2-furoyl)piperaziniumchlorid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C19H22C1N504. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a v methanolu, prakticky nerozpustný v acetonu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 50,0 mg se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R 0,1% (V/V) v methanolu R a zředí se stejným roztokem na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí na 100,0 ml (roztok A) a 5,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem kyseliny chlorovodíkové R 0,1% (V/V) v methanolu R na 100,0 ml (roztok B). Měří se absorbance (2.2.25) roztoku A při 220 nm až 280 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 247 nm. Specifická absorbance v maximu při 247 nm je 1320 až 1400. Měří se absorbance roztoku B při 280 nm až 400 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 330 nm a 343 nm. Specifická absorbance v maximu při 330 nm je 260 až 280 a v maximu při 343 nm je 240 až 265. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem prazosi-niumchloridu CRL. Měří se tablety látek s chloridem draselným R Pokud jsou změřená spektra rozdílná, rozpustí se odděleně 50 mg zkoušené látky a 50 mg prazosiniumchloridu CRL ve směsi 10 ml vody R a 10 ml lihu 96% R, přidají se 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a roztok se protřepe dvakrát s 25 ml dichlormethanu R Organické vrstvy se spojí, odpaří se a zbytek se suší při 60 °C a tlaku nepřevyšujícím 700 Pa. Se zbytky se zaznamenají nová spektra. 1998 Strana 2496 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2496 f Prazosini hydrochloridum___________________________________________________________________ C. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. 2 mg se rozpustí ve 2 ml vody R. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254R. Roztoky se připraví v rozpouštědlové směsi, kterou je směs objemových dílů diethyl-aminu R, dichlormethanu R a methanolu R (1 + 10 + 10). Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v rozpouštědlové směsi a zředí sejí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí rozpouštědlovou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mgprazosiniumchloridu CRL se rozpustí v rozpouštědlové směsi a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí rozpouštědlovou směsí na 50 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R a ethylacetatu R (5 + 95) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Železo. Nejvýše 100 Mg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda 7). Zkoušený roztok. K 1,0 g se přidá po kapkách asi 1,5 ml kyseliny dusičné R Po odkouření se zahřívá na vodní lázni, pak se žíhá za postupně se zvyšující teploty od 150 °C do 1000 °C a při nejvyšší teplotě se žíhá po dobu 1 h. Po ochlazení se zbytek po žíhání rozpustí ve 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, odpaří se na asi 5 ml a zředí se kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 25,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku železa (8 jug Fe/ml) zředěním dle potřeby vodou R. Měří se absorbance při 248 nm za použití železné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Nikl. Nejvýše 50 Mg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda 7). Zkoušený roztok. Použije se zkoušený roztok připravený pro stanovení železa. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku niklu (10 jug Ni/ml) zředěním dle potřeby vodou R. Měří se absorbance při 232 nm za použití niklové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky. Jako rozpouštědlo se použije směs stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Z důvodu předejití přehřátí reakčního prostředí se po celou dobu stanovení důkladně míchá a titrace se zastaví okamžitě po dosažení bodu ekvivalence. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2497 f Prazosini hydrochloridum 2497 0,350 g se rozpustí ve směsi 20 ml kyseliny mravenčí bezvodé R a 30 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 41,99 mg C19H22C1N504. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty CH,0 CH,0 Nk /Cl A. 2-chlor-6,7-dimethoxychinazolin-4-amin, O r /O. o B. (1,4-piperazindiyl)bis(2-rurylketon), C. 6,7-dimethoxy-2-(l-piperazinyl)chinazolin-4-amin, O HNk O. \\ // D. 2-ruryl-l-piperazinylketon, Strana 2498 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2498 f Prednisoloni acetas HoCO- HoCO' OCH3 OCH3 E. 2,2'-(1,4-piperazindiyl)bis(6,7-dimetlioxycliinazolin-4-amin). f Prednisoloni acetas Prednisolonacetat 1998 ***** *-,23'~' 30 ^6 Mr 402,49 CAS 52-21-1 Je to llß,17,21-trihydroxy-l,4-pregnadien-3,20-dion-21-acetat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C23H30O6. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu. Taje při asi 230 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety prednisolonacetatu CRL. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2499 ________________________________________________________________________f Prednisoloni acetas 2499 B. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného sihkagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mgprednisolonacetatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg prednisolonpivalatu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází připravenou smícháním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) a směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 ° C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. C. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného sihkagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí mírným zahřátím v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě zkoušeného roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem Rna 10 ml. Zkoušený roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se převedou do 15ml skleněné zábrusové zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného nasyceného v methanolu RS a ihned se probublá-vá intenzivním proudem dusíku R po dobu 5 min. Zkumavka se uzavře a zahřívá se ve vodní lázni 2 h 30 min při 45 °C za ochrany před světlem a pak se nechá se vychladnout. Porovnávací roztok (a). 25 mg prednisolonacetatu CRL se rozpustí mírným zahřátím v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě porovnávacího roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanu R na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se převedou do 15ml skleněné zábrusové zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného nasyceného v methanolu RS a ihned se probublává intenzivním proudem dusíku R po dobu 5 min. Zkumavka se uzavře a zahřívá se ve vodní lázni 2 h 30 min při 45 °C za ochrany před světlem a nechá se vychladnout. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází připravenou smícháním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) a směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramu zkoušených roztoků odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu odpovídajícího porovnávacího roztoku. Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramu Strana 2500 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2500 f Prednisoloni natrii phosphas________________________________________________________________ zkoušených roztoku se polohou, zbarvením v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu odpovídajícího porovnávacího roztoku. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího rozto ku (b) má hodnotu RF zřetelně nižší než hlavní skvrny na každém z chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a). D. K asi 2 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; během 5 min vznikne intenzivní červené zbarvení. Při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm roztok ěerveno-hnědě fluoreskuje. K roztoku se přidá 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm roztok zelenožlutě fluoreskuje. E. Asi 10 mg vyhovuje zkoušce na acetyl (2.3.1). Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7).+112° až+119°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 2 mg hydrokortisonacetatu CRL a 2 mgprednisoloncetatu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografií bazických látek R (5 Mm)> - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, která se připraví takto: v 1000ml odměrné baňce se smíchá 350 ml acetonitrilu R a 600 ml vody R a nechá se ustát. Potom se doplní vodou R na 1000 ml a opět se promíchá, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Při průtokové rychlosti mobilní fáze 1 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 30 min. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu s 20 fA porovnávacího roztoku (b) činila nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční easy látek: prednisolonacetatu asi 24 min a hydrokortisonacetatu asi 26 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími prednisolonacetatu a hydrokortisonacetatu je nejméně 2,5. V případě potřeby se upraví koncentrace acetonitrilu R v mobilní fázi. Nastříkne se odděleně 20 fA zkoušeného roztoku a 20 fA porovnávacího roztoku (b). Chromato-gramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního ěasu hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %) a nejvýše jedna taková plocha píku je větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než 2násobek hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědel a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2501 f Prednisoloni natrii phosphas 2501 Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 243 nm. Vypočítá se obsah C23H30O6 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 370. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. hydrokortisonacetat, B. Prednisolon. f Prednisoloni natrii phosphas Sodná sůl prednisolonfosfatu 1998 ***** Na© 20 C21H27Na208P H 484,39 CAS 125-02-0 Je to disodná sůl 11 ß, 17,21 -trihydroxy-1,4-pregnadien-3,20-dion-21 -fosfátu. Počítáno na bezvo -dou látku, obsahuje 96,0 % až 103,0 % sloučeniny C21H27Na208P. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický hygroskopický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě, velmi těžce rozpustná v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a C. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. 10,0 mg se rozpustí v 5 ml vody R a zředí se ethanolem R na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se odměří do zábrusové skleněné zkumavky s uzávěrem, přidá se 10,0 mlfenylhydrazinu v kyselině Strana 2502 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2502 f Prednisoloni natrii phosphas________________________________________________________________ sírové RS, promíchá se a zahřívá se 20 min ve vodní lázni při 60 °C a pak se ihned ochladí. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 415 nm je 0,10 až 0,20. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli prednisolonfosfatu CRL. Pokud spektra získaná v pevném stavu vykazují rozdíly, odděleně se zkoušená látka a referenční látka rozpustí v co nejmenším objemu lihu 96% R, odpaří se na vodní lázni do sucha a se zbytky se znovu zaznamenají spektra obou látek. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg sodné soli prednisolonfosfatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg sodné soli dexamethasonfosfatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové RS, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě skvrny, které nemusí být zcela odděleny. D. K asi 2 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; během 5 min vznikne intenzivní červené zbarvení. Při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm roztok vykazuje červenohnědou fluorescenci. K roztoku se přidá 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a v ultrafialovém světle při 365 nm roztok zelenožlutě fluoreskuje. E. K asi 40 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a směs se opatrně zahřívá až do vzniku bílého dýmu, pak se za současného zahřívání přidává po kapkách kyselina dusičná Ä, až je výsledný roztok téměř bezbarvý, a ochladí se. Přidají se 2 ml vody R a opakuje se zahřívání až do vzniku bílého dýmu. Po ochlazení se přidá 10 ml vody R a roztok se neutralizuje amoniakem zředěným RS1 na papír lakmusový červený R. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1) a zkoušce (b) na fosforečnany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zabarven než porovnávací barevný roztok H7 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 7,5 až 9,0; měří se roztok S. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +94° až +100°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve vodě R a zředěním vodou R na 25,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2503 _________________________________________________________________f Prednisoloni natrii phosphas 2503 Zkoušený roztok. 62,5 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (a). 25 mg sodné soli prednisolonfosfatu CRL a 25 mg prednisolonu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 25,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografii R (5 fj.rn), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, která je směsí připravenou takto: do 250ml kuželové baňky se naváží 1,360 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 0,600 g hexylaminu R, promíchá se a nechá se 10 min stát. Potom se směs rozpustí v 185 ml vody R, přidá se 65 ml acetonitrilu R, promíchá se a zfiltruje se filtrem s velikostí pórů 0,45 (um. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) činila 70 % až 90 % stupnice zapisovače. Při průtoku mobilní fáze 1 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 30 min. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a). Při záznamu chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční easy látek: sodné soli prednisolonfosfatu asi 6,5 min, prednisolonu asi 8,5 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími sodné soli prednisolonfosfatu a prednisolonu je nejméně 4,5. V případě potřeby se zvýší koncentrace acetonitrilu R nebo vody R v mobilní fázi. Odděleně se nastříkne po 20 fA zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b). Chromatogra-my se zaznamenávají po dobu odpovídající trojnásobku retenčního ěasu hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %) a nejvýše jeden takový pík má plochu větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než l,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3,0 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědla a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,025násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Anorganické fosforečnany. 50 mg se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100 ml. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml zkoumadla molybdenan-vanadičného R, promíchá se a nechá se 5 min stát. Žluté zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 10 ml základního roztoku fosforečnanů (5 g PO Jmi) (1 %). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 8,0 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 247 nm. Vypočítá se obsah C21H27Na208P za použití specifické absorbance, která má hodnotu 312. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Strana 2504 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2504 f Prednisoloni pivalas f Prednisoloni pivalas Prednisolonpivalat CH3 cht—o—c- -CH, CH3 *-,26'~' 36 ^6 Mr 444,57 CAS 1107-99-9 Je to 11 ,17,21 -trihydroxy-1,4-pregnadien-3,20-dion-21 -(2,2-dimethylpropionat). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C26H3606. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, dobře rozpustný v dichlormethanu. Taje při asi 229 ÜC, za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a C. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 10,0 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se odměří do zábrusové skleněné zkumavky s uzávěrem, přidá se 10,0 ml fenylhydrazinu v kyselině sírové RS, promíchá se a zahřívá se 20 min ve vodní lázni při 60 ÜC a pak se ihned ochladí. Absor-bance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 415 nm je 0,20 až 0,30. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektremprednisolonpi-valatu CRL. Pokud se získaná spektra v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v co nejmenším množství lihu 96% R, odpaří se na vodní lázni do sucha a se zbytky se znovu zaznamenají spektra. C. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mgprednisolonpivalatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2505 ____________________________________________________________________________f Prednisolonum 2505 Porovnávací roztok (b). 10 mg prednisolonacetatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází připravenou smícháním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) a směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 ° C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. D. K asi 2 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; během 5 min vznikne intenzivní červené zbarvení. Při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm roztok ěervenohnědě fluoreskuje. K roztoku se přidá 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm roztok zelenožlutě fluoreskuje. Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7).+104° až +112°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 62,5 mg se rozpustí ve 2 ml směsi objemových dílů vody R a tetrahydrofuranu R (1 + 4) a zředí se mobilní fází na 25,0 ml. Porovnávací roztok (a). 25,0 mg prednisolonacetatu CRL, 25 mg kortisonacetatu CRL a 25,0 mg prednisolonpivalatu CRL se rozpustí ve 2 ml směsi objemových dílů vody R a tetrahydrofuranu R (1 + 4) a zředí se mobilní fází na 25,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 25,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografií R (5 fj.ro), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, která se připraví takto: 19 ml butylacetatu Rl se opatrně smíchá s 37 ml tetrahydrofuranu R a 213 ml methoxyethanolu R a potom s 231 ml vody R nechá se 1 h ustát a zfiltruje se (0,45 ßva), - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Citlivost se nastaví tak, aby hlavní pík na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) činil 70 % až 90 % celé stupnice zapisovače. Při průtokové rychlosti mobilní fáze 1 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 30 min. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční easy látek: prednisolonacetatu asi 3,5 min, kortisonacetatu asi 4,5 min a prednisolonpivalatu asi 13 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími prednisolonacetatu a kortisoncetatu je nejméně 2,5. V případě potřeby se upraví koncentrace vody R v mobilní fázi. Strana 2506 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2506 f Prednisolonum____________________________________________________________________________ Nastříkne se oddelene 20 fA zkoušeného roztoku a 20 fA porovnávacího roztoku (b). Chromato-gramy se zaznamenávají po dobu odpovídající l,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %) a nejvýše jedna taková plocha píku je větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než l,25násobek hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,5 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědel a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,025násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 250,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 243 nm. Vypočítá se obsah C26H3606 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 337. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Prednisolonum Prednisolon CH2OH C21H2805 H 360,45 CAS 50-24-8 Je to llß,17,21-trihydroxy-l,4-pregnadien-3,20-dion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C21H2805. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický hygroskopický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a v methanolu, mírně rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v dichlormethanu. Vykazuje polymorfismus. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2507 ____________________________________________________________________________f Prednisolonum 2507 Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem prednisolo-nu CRL. Pokud se získaná spektra v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v co nejmenším množství acetonu R, odpaří se na vodní lázni do sucha a se zbytky se znovu zaznamenají spektra. B. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného sihkagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mgprednisolonu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg hydrokortisonu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází, kterou je směs objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) smíchaná se směsí objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Provede se druhé vyvíjení ve směsi objemových dílů 1 -butanolu R nasyceného vodou R, toluenu R a etheru R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. C. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného sihkagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě zkoušeného roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormetha-nem R na. 10 ml. Zkoušený roztok (b). 0,4 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se převede do skleněné zábrusové zkumavky 100 mm dlouhé a o průměru 20 mm se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Rozpouštědlo se pod proudem dusíku R odpaří za opatrného zahřátí. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V) a 50 mg bismutičnanu sodného R Zkumavka se uzavře a suspenze se mechanicky třepe 1 h za ochrany před světlem. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V), směs se filtruje do 50ml dělicí nálevky a filtr se promyje dvakrát 5 ml vody R Čirý filtrát se třepe s 10 ml dichlormethanu R Organická vrstva se promyje 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, dvakrát 5 ml vody R a vysuší se nad síranem sodným bezvodým R. Porovnávací roztok (a). 25 mg prednisolonu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě porovnávacího roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml. Strana 2508 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2508 f Prednisolonum____________________________________________________________________________ Porovnávací roztok (b). 0,4 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se převede do skleněné zábrusové zkumavky 100 mm dlouhé a o průměru 20 mm se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Rozpouštědlo se pod proudem dusíku odpaří za opatrného zahřátí. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V) a 50 mg bismutičnanu sodného R Zkumavka se uzavře a suspenze se mechanicky třepe 1 h za ochrany před světlem. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R15% (V/V), směs se filtruje do 50ml dělicí nálevky a filtr se promyje dvakrát 5 ml vody R Čirý filtrát se třepe s 10 ml dichlormethanu R Organická vrstva se promyje 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, dvakrát 5 ml vody R a vysuší se nad síranem sodným bezvodým R. Na vrstvu se odděleně nanese 5 fA zkoušeného roztoku (a), 5 fA porovnávacího roztoku (a), 10 fA zkoušeného roztoku (b) a 10 fA porovnávacího roztoku (b) nanesených ve dvou malých dávkách, aby se získaly malé skvrny. Vyvíjí se mobilní fází, kterou je směs objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) smíchaná se směsí objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Provede se druhé vyvíjení ve směsi objemových dílů 1-butano-lu R nasyceného vodou R, toluenu R a etheru R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na každém z chroma-togramů zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu příslušných porovnávacích roztoků. Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 15 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) má hodnotu Rv zřetelně vyšší než hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného rozto-ku (a) a porovnávacího roztoku (a). D. K asi 2 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; během 5 min vznikne intenzivní červené zbarvení. Při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm roztok ěerveno-hnědě fluoreskuje. Po 5 min se k roztoku přidá 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí, vzniká žlutá fluorescence v ultrafialovém světle při 365 nm a šedá vloěkovitá sraženina. Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). +96° až +102°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 62,5 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (a). 2 mgprednisolonu CRL a 2 mg hydrokortisonu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem pro chromatografií R (5 f-im), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, která se připraví takto: v 1000ml odměrné baňce se smíchá 50 ml methanolu R, 3,5 ml vody R a 700 ml chloroformu stabilizovaného amylene-nem R a nechá se ustát. Potom se doplní chloroformem stabilizovaným amylenem R na 1000,0 ml a opět se promíchá, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2509 _____________________________________________________________________________f Prednisonum 2509 Při průtokové rychlosti mobilní fáze 1 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 45 min. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu s 20 fA porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy látek: hydrokortisonu asi 12 min a prednisolonu asi 15 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími hydrokortisonu a prednisolonu je nejméně 5,0. V případě potřeby se upraví koncentrace methanolu R a vody R v mobilní fázi za dodržení poměru methanolu a vody a homogenity mobilní fáze. Nastříkne se odděleně 20 fA zkoušeného roztoku a 20 fA porovnávacího roztoku (b). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 3,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %) a nejvýše jedna taková plocha píku je větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než l,5násobek hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědel a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,025násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 243,5 nm. Vypočítá se obsah C21H2805 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 415. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. hydrokortison. Strana 2510 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2510 f Prednisonum f Prednisonum Prednison C21H2605 Mr 358,43 CAS 53-03-2 Je to 17,21-dihydroxy-l,4-pregnadien-3,ll,20-trion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C21H2605. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu. Vykazuje polymorfismus. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem predni-sonu CRL. Pokud se získaná spektra v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v co nejmenším množství acetonu R, odpaří se do sucha a se zbytky se znovu zaznamenají spektra. B. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného sihkagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mgprednisonu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a. dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg betamethasonu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází, kterou je směs objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) smíchaná se směsí objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77), po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 ° C nebo tak dlouho, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2511 _____________________________________________________________________________f Prednisonum 2511 až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. C. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného sihkagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě zkoušeného roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormetha-nem R na. 10 ml. Zkoušený roztok (b). 0,4 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se převede do skleněné zábrusové zkumavky 100 mm dlouhé a o průměru 20 mm se skleněnou nebo poly-tetrafluorethylenovou zátkou. Rozpouštědlo se pod proudem dusíku odpaří za opatrného zahřátí. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R15% (V/V) a 50 mg bismutičnanu sodného R Zkumavka se uzavře a suspenze se mechanicky třepe 1 h za ochrany před světlem. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V), směs se filtruje do 50ml dělicí nálevky a filtr se promyje dvakrát 5 ml vody R Čirý filtrát se třepe s 10 ml dichlormethanu R Organická vrstva se promyje 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, dvakrát 5 ml vody R a vysuší se nad síranem sodným bezvo-dýmR. Porovnávací roztok (a). 25 mg prednisonu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě porovnávacího roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 0,4 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se převede do skleněné zábrusové zkumavky 100 mm dlouhé a o průměru 20 mm se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Rozpouštědlo se pod proudem dusíku odpaří za opatrného zahřátí. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R15% (V/V) a 50 mg bismutičnanu sodného R Zkumavka se uzavře a suspenze se mechanicky třepe 1 h za ochrany před světlem. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V), směs se filtruje do 50ml dělicí nálevky a filtr se promyje dvakrát 5 ml vody R Čirý filtrát se třepe s 10 ml dichlormethanu R Organická vrstva se promyje 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, dvakrát 5 ml vody R a vysuší se nad síranem sodným bezvodým R. Na vrstvu se odděleně nanese 5 fA zkoušeného roztoku (a), 5 fA porovnávacího roztoku (a), 50 fA zkoušeného roztoku (b) a 50 fA porovnávacího roztoku (b) nanesených ve dvou malých dávkách, aby byly získány malé skvrny. Vyvíjí se mobilní fází, kterou je směs objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) smíchaná se směsí objemových dílů etheru R a dichlormethanu R(15 + 77), po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu příslušných porovnávacích roztoků. Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 15 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) má hodnotu R Fzřetelně vyšší než hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a). Strana 2512 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2512 f Prednisonum_____________________________________________________________________________ D. K asi 2 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpustení; během 5 min vznikne žluté zbarvení. Při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm roztok modře fluoreskuje. K roztoku se přidá 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí, ale fluorescence v ultrafialovém světle zůstává. Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). +167° až+175°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,125 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 2 mgprednisonu CRL a 2 mgprednisolonu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem Rna. 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - ocelové nerezové kolony 0,25 m dlouhé a o vnitřním průměru 4,6 mm naplněné silikagelem okta-decylsilanizovaným pro chromatografií R (5 Mm)> - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2,5 ml/min s lineárním gradientovým programem za použití následujících podmínek: - mobilní fáze A-y odměrné baňce na 1000 ml se smíchá 100 ml acetonitrilu R s 200 ml methanolu R a se 650 ml vody R, nechá se ustálit, doplní se vodou R na 1000 ml a opět se promíchá, - mobilní fáze B - acetonitril R, Čas Mobilní fáze Mobilní fáze B Poznámky (min) A % (V/V) % {V/V) 0 100 0 izokraticky 25 100 0 počátek lineárního gradientu 40 40 60 konec chromatogramu, návrat na 100B 41 0 100 počátek ustalování s B 46 0 100 konec ustalování, návrat na 100A 47 100 0 začátek ustalování s A 52 = 0 100 0 konec ustalování, začátek dalšího chromatogramu - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Teplota kolony se udržuje při 45 °C. Kolona se ustaluje s mobilní fází B při průtokové rychlosti 2,5 ml/min po dobu nejméně 30 min a potom s mobilní fází A po dobu 5 min. Pro následující chromatogramy se použijí podmínky popsané mezi 40. min až 52. min. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu při nastříknutí 20 fA porovnávacího roztoku (b) činila nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a) a při zaznamenání chromatogramu za výše popsaných podmínek retenční easy látek jsou: prednisonu asi 19 min a prednisolonu asi 23 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky prednisonu a prednisolonu není menší než 2,7. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi A. Nastříkne se odděleně po 20 fA methanolu R jako slepá zkouška, 20 fA zkoušeného roztoku a 20 fA porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než 0,25násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovná- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2513 _____________________________________________________________________f Primaquini diphosphas 2513 vacího roztoku (b) (0,25 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než 0,75ná-sobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,75 %). K pikům zjištěným na chromatogramu při slepé zkoušce a pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b), se nepřihlíží. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 C až 105 C. Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 238 nm. Vypočítá se obsah C21H2605 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 425. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Primaquini diphosphas Primachininiumdifosfat __ 2© 2 H2PO4O C15H27N309P2 H 455,34 CAS 63-45-6 Je to (i^S)-N-4-(6-methoxy-8-chinolyl)-l,4-pentadiamonium-bis(dihydrogenfosfat). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C15H27N309P2. Vlastnosti Oranžový krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru. Taje při asi 200 C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 15 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 310 nm až 450 nm. Absorpční maxima jsou při 332 nm CH3 I H2N—CH—(CH2)3-NH3 H,CO Strana 2514 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2514 f Primaquini diphosphas_____________________________________________________________________ a 415 nm. Specifické absorbance v maximech jsou 45 až 52 a 27 až 35. 5,0 ml roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 50,0 ml. Tento roztok měřený při 215 nm až 310 nm vykazuje tři absorpční maxima, při 225 nm, 265 nm a 282 nm. Specifické absorbance v maximech jsou 495 až 515, 335 až 350 a 330 až 345. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektremprimachini-niumdifosfatu CRL. Látky se zkouší ve formě tablet pripravených takto: 0,1 g zkoušené látky se rozpustí v 5 ml vody R, přidají se 2 ml amoniaku zředěného RS2, 5 ml chloroformu R a protřepe se. Chloroformová vrstva se vysuší nad 0,5 g síranu sodného bezvodého R Pripraví se tableta z 0,3 g bromidu draselného R a na ní se po kapkách nanese 0,1 ml chloroformové vrstvy, přičemž se chloroform nechá vždy odpařit. Pak se tableta suší 2 min při 50 °C. Stejně se postupuje s referenční látkou. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Všechny postupy je třeba provádět co nejrychleji a za ochrany před světlem. Zkoušený roztok a porovnávací roztok se připraví těsně před použitím. Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí v 5 ml vody R a zředí se methanolem R na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a vody R na 10 ml. Porovnávací roztok. 20 mg primachininiumdifosfatu CRL se rozpustí v 5 ml vody R a zředí se methanolem Ä na 10 ml. Vrstva se promyje směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a chloroformu R (1 + 40 + 60) a nechá se vysušit na vzduchu. Pak se na ni nanese odděleně po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se uvedenou směsí rozpouštědel použitou při promytí vrstvy po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. D. 50 mg se rozpustí v 5 ml vody R, přidají se 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a protřepe se dvakrát 5 ml chloroformu R; vodná vrstva okyselená kyselinou dusičnou R vyhovuje zkoušce (b) na fosforečnany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 0,2 ml amoniaku 26% R a protřepe se s 10,0 ml mobilní fáze. Použije se čirá spodní vrstva. Porovnávací roztok (a). 50 mg primachininiumdifosfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 5,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 0,2 ml amoniaku 26%) R a protřepe se s 10,0 ml mobilní fáze. Použije se čirá spodní vrstva. Porovnávací roztok (b). 3,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (c). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 0,2 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (10//m), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R, chloroformu R a hexanu R (0,1 + 10 + 45 + 45), s průtokovou rychlostí 3,0 ml/min, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2515 ______________________________________________________________________________f Primidonum 2515 - spektrofotometrického detektoru, 261 nm, - injektorové smyčky. Nastříkne se odděleně vždy 20 fA každého roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající nejméně dvojnásobku retenčního času primachininu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3,0 %). Nepřihlíží se k píku rozpouštědla a k pikům s plochou menší, než je plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je těsně před hlavním pikem pík s plochou asi 6 % plochy hlavního píku a rozlišení mezi těmito píky je nejméně 2,0. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je poměr signálu hlavního píku k šumu nejméně 5. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 0,2000 g se rozpustí mírným zahřátím ve 40 ml kyseliny octové bezvodé R. Po ochlazení se titruje kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 22,77 mg C15H27N30cP2. Uchovávání Chráněn před světlem. Separandum. f Primidonum Primidon C12H14N202 H 218,25 CAS 125-33-7 Je to 5-ethyl-5-fenyl-2,3-dihydro-4,6(l//,5//)-pyrimidindion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C12H14N202. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Strana 2516 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2516 f Primidonum______________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Použije se roztok předepsaný pro stanovení obsahu. Měří se absorbance tohoto roztoku při 240 nm až 300 nm (2.2.25). Absorpční maxima roztoku jsou při 252 nm, 257 nm a 264 nm a absorpční minima jsou při 254 nm a 261 nm. Poměr absorbance v maximu při 257 nm k absor-banci v minimu při 261 nm je 2,00 až 2,20. Zkoušku lze hodnotit, není-li poměr při zkoušce rozlišovací schopnost (2.2.25) nižší než 2,0. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem primido-nu CRL. Zkouší se látky ve formě tablet připravených s bromidem draselným R. C. 0,1 g se rozpustí v 5 ml roztoku kyseliny chromotropové sodné soli R (0,05 g/l) ve směsi objemových dílů vody R a kyseliny sírové R (4 + 9); zahříváním vzniká růžově modré zbarvení. D. 0,2 g se smíchá s 0,2 g uhličitanu sodného bezvodého R a zahřívá se, dokud směs neroztaje; vyvíjí se amoniak, který se dokáže čichem a alkalickou reakcí (2.2.4). Zkoušky na čistotu Látky rozpustné ve vodě absorbující ultrafialové záření. Ke 2,0 g se přidá 50 ml vody R a zahřívá se ve vodní lázni 30 min za občasného protřepání. Roztok se ochladí na 20 °C a zfiltruje se. Filtr se promyje 10 ml vody R 20 °C teplé a spojené filtráty se zředí vodou R na 100,0 ml. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená v maximu při 257 nm není větší než 0,35. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 |ig/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 fig Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 1,000 g 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 60,0 mg se rozpustí zahřátím v 70 ml lihu 96% R, ochladí se a zředí se lihem 96% R na 100,0 ml. Stejným způsobem se připraví porovnávací roztok za použití 60,0 mg primidonu CRL. Změří se absorbance (2.2.25) obou roztoků v maximu při 257 nm. Z naměřených absorbancí a koncentrací roztoků se vypočítá obsah C12H14N202. Uchovávání Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2517 Primulae radix 2517 Primulae radix Prvosenkový kořen Synonymum. Radix primulae Je to celý nebo řezaný usušený oddenek s kořeny druhu Primula veris L. anebo Primula elatior (L.) HILL. Vlastnosti Droga slabého pachu a nakyslé chuti. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Hrubě bradavěitý šedohnědý oddenek, přímý nebo slabě zaknvený, asi 1 cm až 5 cm dlouhý a asi 2 mm až 4 mm silný. Hlava oddenku často pokryta zbytky stonků a listů. Oddenek porostlý četnými, křehkými kořeny, asi 1 mm silnými a obvykle 6 cm až 8 cm dlouhými. Kořeny druhu Primula elatior jsou světle hnědé až ěervenohnědé, kořeny druhu Primula veris jsou žluté až nažloutlé. Lom hladký. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrá-tu RS a ve vodě R (určení škrobu). Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky parenchymu z kůry kořene; kůra a dřeň oddenku z okrouhlých buněk, se ztlustlými, tečkovanými stěnami; nahnědlé úlomky pokožky oddenku s vlasovými kořínky; síťovitě ztlustlé cévy; škrobová zrna různé velikosti a tvaru buď jednotlivá, nebo ve skupinách; skupiny žlutozelených, silně tečkovaných kamenných buněk jsou charakteristické pro druh Primula elatior. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (500) se smíchá s 10 ml lihu R 70% (V/V) a zahřívá se 15 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje. Porovnávací roztok. 10 mg escinu R se rozpustí v 1,0 ml lihu 70% (V/V). Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 20 fA obou roztoků a vyvíjí se horní vrstvou směsi objemových dílů kyseliny octové bezvodé R, vody R a 1-butanolu R (1 + 4 + 5) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm, viz Zkoušky na čistotu Cynanchum vincetoxicum. Vrstva se postříká anisalde-hydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v dolní polovině hlavní modrofialová skvrna odpovídající escinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou jedna až dvě intenzivně tmavofialové skvrny s hodnotami Rv nižšími než hodnota Rv hlavní skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být další, slabě fialové, žluté a hnědozelené skvrny. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje Zkoušce na cizí příměsi. N Strana 2518 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2518 f Probenecidum____________________________________________________________________________ Cynanchum vincetoxicum. Chromatogram ze Zkoušky totožnosti C se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku nejsou světle modré nebo nazelenalé skvrny s hodnotou Rv nižší než hodnota Rp hlavní skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %. 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 11,0 %. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. f Probenecidum Probenecid 02S—N(C,H7)2 C13H19N04S Mr 285,36 CAS 57-66-9 Je to kyselina 4-(dipropylsulfamoyl)benzoová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C13H19N04S. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo malé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu, mírně rozpustný v ethanolu, těžce rozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 197 °C až 202 °C. B. 20 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a lihu 96% R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 223 nm a 248 nm. Specifická absorbance v maximu při 248 nm je 310 až 350. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem probeneci-du CRL. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2519 ____________________________________________________________________________f Probenecidum 2519 D. 0,2 g se rozpustí v co nejmenším potřebném množství amoniaku zředěného RS2 (asi 0,6 ml). Přidají se 3 ml dusičnanu stříbrného RS2; vznikne bílá sraženina, která se rozpustí v přebytku amoniaku. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v hydroxidu sodném 1 mol/l RS a zředí se jím na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Z6(2.2.2, MetodaII). Kysele reagující látky. Ke 2,0 g se přidá 100 ml vody R a 30 min se zahřívá na vodní lázni. Doplní se na původní objem vodou R, ochladí se na pokojovou teplotu a zfiltruje se. K 50 ml se přidá 0,1 núfenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R. Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem R na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 20 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, chloroformu R, diisopropyletheru R a toluenu Ä (10+15 +20 + 55) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí třepáním, a je-li třeba zahřátím, v 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 28,54 mg C13H19N04S. Uchovávání Separandum. Strana 2520 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2520 f Procaini benzylpenicillinum f Procainamidi hydrochloridum Prokainamidiumchlorid Synonymum. Procainamidium chloratum_________ C13H22CIN30 Mr 271,79 CAS 614-39-1 Je to [2-(4-aminobenzamido)ethyl]diethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C13H22C1N30. Vlastnosti Bílý nebo velmi slabě žlutý krystalický prášek. Je hygroskopický, velmi dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v acetonu, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: C a D. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 166 °C až 170 °C. B. 10,0 mg se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 273 nm. Specifická absorbance v maximuje 580 až 610. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem prokainami-diumchloridu CRL. D. 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou Rna 5 ml. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). E. 1 ml roztoku S se zředí vodou R na 2 ml. 1 ml tohoto roztoku vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H6 (2.2.2, Metoda II). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2521 f Procaini benzylpenicillinum 2521 Hodnota pH (2.2.3). 5,6 až 6,3; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R. Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem 96% R na 200 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (15 + 30 + 60) po dráze 12 cm. Vrstva se vysuší proudem studeného vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,2500 g se rozpustí v 50 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a provede se stanovení primárních aromatických aminů (2.5.8). 1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 27,18 mg C13H22C1N30. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Procaini benzylpenicillinum Prokain-benzylpenicilin Synonyma. Benzylpenicillinum procainum, Benzylpenicillinum procainicum, Procainum penicilli- 1998 ***** num G O^ ^O-C^-C^—N(Q,H5)2 © H COO CH,—C—N H H e ■H,0 C29H38N406S . H20 Mr 588,72 Mr bezvodého 570,70 CAS 6130-64-9 Strana 2522 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2522 f Procaini benzylpenicillinum_________________________________________________________________ Je to monohydrát soli kyseliny (6Ä)-6-(2-fenylacetamido)penicilanové s 2-(4-aminobenzoylo-xy)-diethylaminem. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 96,0 % až 102,0 % prokain-benzylpenicilinu (počítáno jako C29H38N406S) a 39,0 % až 42,0 % prokaiqu (C 2H2N O ; Mr 236,31). Může být přidán stabilizátor disperze nebo suspenze částic (např. lecithin, polysorbat 80). Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 95%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektremprokain-benzyl-penicilinu CRL. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu Hsilanizovoného R. Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v 5 ml acetonu R. Porovnávací roztok. 25 mg prokain-benzylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml acetonu R. Na vrstvu se nanese odděleně po 1 [A obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na 7,0 amoniakem 17,5% RS, (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vzniku skvrn a pozoruje se na denním světle. Dvě hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají svou polohou, zbarvením a velikostí dvěma hlavním skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. C. Asi 2 mg zkoušené látky se převedou do zkumavky dlouhé asi 150 mm a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml roztoku formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká červenohnědé zbarvení. D. 0,1 g se rozpustí ve 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Vzniklý roztok, který může být zakalený, vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,5; měří se následující roztok: 50 mg se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R, zředí sejí na 15 ml a protřepává se do úplného rozpuštění. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +165° až+180°, počítáno na bezvodou látku; měří se následující roztok: 0,250 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 25,0 ml. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) postupem uvedeným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se 10 ul porovnávacího roztoku (c). Citlivost systému se upraví tak, aby výška píku odpovídajícího benzylpenicilinu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 10 jal zkoušeného roztoku (a) a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající l,5násobku retenčního času píku benzylpenicilinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plocha píku odpovídajícího kyselině 4-aminobenzoové není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,024 %); plocha žádného píku, kromě dvou hlavních píku a pí- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2523 _________________________________________________________________f Procaini benzylpenicillinum 2523 ku odpovídajícího kyselině 4-aminobenzoové, není větší než plocha píku odpovídajícího benzyl -penicilinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %). Voda (2.5.12). 2,8 % až 4,2 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizaěního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje nitrožilně 0,5 ml roztoku zkoušené látky (5 mg/ml) v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) ve vodě na injekci R Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připravují těsně před použitím. Zkoušený roztok (a). 70,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. Zkoušený roztok (b). 70,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (a). 70,0 mgprokain-benzylpenicilinu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 4,0 mg kyseliny 4-aminobenzoové CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 25,0 ml. Porovnávací roztok (c). 16,8 mg kyseliny 4-aminobenzoové R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se mobilní fází na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - ocelové nerezové kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem okta-decylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um), - mobilní fáze o průtokové rychlosti 1,75 ml/min, kteráje směsí připravenou následujícím způsobem: smíchá se 250 ml acetonitrilu R, 250 ml vody R a 500 ml roztoku obsahujícího 14 g/l dihydrogenfosforečnanu draselného R a 6,5 g/l tetrabutylamoniumhydroxidu R, jehož hodnota pH se upraví na 7,0 hydroxidem draselným 1 mol/l RS; je-li třeba, upraví se hodnota pH na 7,2 kyselinou fosforečnou zředěnou RS. - spektrofotometrického detektoru, 225 nm. Nastříkne se 10 ul porovnávacího roztoku (b). Když se chromatogram zaznamená za uvedených podmínek, látky se eluují v následujícím pořadí: kyselina 4-aminobenzoová, prokain, benzylpenici-lin. Citlivost systému se upraví tak, aby výška píku odpovídajícího kyselině 4-aminobenzoové byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním pikem (kyselina 4-aminobenzoová) a druhým pikem (prokain) je nejméně 2,0. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi. Nastříkne se porovnávací roztok (a) šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka pro plochy dvou píku není větší než 1,0 %. Nastříkne se střídavě zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (a). Vypočítá se procentuální obsah prokainu a prokain-benzylpenicilinu. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Strana 2524 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2524 f Procaini hydrochloridum Označování V označení na obalu se uvede název a množství přidaného stabilizátoru disperze nebo suspenze a zda j e látka: - sterilní, - prostá pyrogenních látek. Nečistoty XOOH H,N A. kyselina 4-aminobenzoová, H ■ XOOH Nk J<^ / CH3 O COOH B. kyselina (45)-2-{karboxy[(fenylacetyl)amino]methyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (penicilové kyseliny benzylpenicilinu), H\ .COOH HN^Y^CHb /\ aepimerkC* C. kyselina (2RS,4S)-2- {[(fenylacetyl)amino]methyl} -5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (penilové kyseliny benzylpenicilinu). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2525 f Procaini hydrochloridum 2525 f Procaini hydrochloridum Prokainiumchlorid Synonymum. Procainium chloratum_______ H O^ /0-CH2-CH2—N(Q,H5)2 © Cl© NH2 C13H21CIN202 H 272,77 CAS 51-05-8 Je to [2-(4-aminobenzoyloxy)ethyl]diethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C13H21C1N202. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 154 °C až 158 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem prokainium-chloridu CRL. C. K asi 5 mg se přidá 0,5 ml kyseliny dusičné dýmavé R a odpaří se do sucha na vodní lázni. Po ochlazení se zbytek rozpustí v 5 ml acetonu R, přidá se 1 ml hydroxidu draselného v lihu 0,1 mol/l RS; vzniká pouze hnedočervené zbarvení. D. K 0,2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidají 2 ml vody R, 0,5 ml kyseliny sírové zředěné RS a protřepe se. Přidá se 1 ml roztoku manganistanu draselného R (1 g/l); roztok se okamžitě odbarví. E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). F. 1 ml roztoku S se zředí vodou R na 100 ml. 2 ml tohoto roztoku vyhovují zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Strana 2526 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2526 f Prochlorperazini hydrogenomaleas___________________________________________________________ Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 6,5; měří se roztok pripravený zředěním 4 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 10 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R. Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Porovnávací roztok. 50 mg 4-aminobenzoové kyseliny R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, hexanu R a dibutyletheru R (4 + 16 + 80) po dráze 10 cm. Vrstva s e 10 min suší při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,05 %). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku zůstává na startu. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 25,0 ml. Provede se předfiltrace. 10,0 ml předfiltrátu vyhovuje limitní zkoušce E na těžké kovy (5 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (1 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,400 g se rozpustí v 50 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a provede se stanovení primárních aromatických aminů (2.5.8). 1,0 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 27,28 mg C13H21C1N202. Uchovávání Chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2527 f Prochlorperazim hydrogenomaleas 2527 f Prochlorperazini hydrogenomaleas ***** Prochlorperaziniumhydrogenmaleinat Synonyma. Prochlorperazini maleas, Prochlorperazinium hydrogenmaleinicum, hydrogenmaleinan prochlorperazinia________________________________________________________________ C28H32CIN308S H 606,09 CAS 84-02-6 Je to 1 -methyl-4-[3-(2-chlor-10-fenothiazinyl)propyl]piperazinium-bis(hydrogenmaleinat). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny 028^2 0^ Q S. Vlastnosti Bílý nebo slabě žlutý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96% a prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B, C a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška se provede za ochrany před světlem. 50,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 500,0 ml. Měří se ihned absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 280 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 305 nm. 10,0 ml roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se ihned absorbance roztoku při 230 nm až 280 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 255 nm. Specifická absorbance v maximu při 255 nm je 525 až 575. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektremprochlorperazi-niumhydrogenmaleinatu CRL. C. Vyhovuje zkoušce Totožnost fenothiazinových derivátů tenkovrstvou chromatografií (2.3.3) s následující modifikací. Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Porovnávací roztok. 20 mg prochlorperaziniumhydrogenmaleinatu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 4 (A každého roztoku. Strana 2528 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2528 f Prochlorperazini hydrogenomaleas___________________________________________________________ D. 0,2 g se v dělicí nálevce smíchá se směsí 1 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a 3 ml vody R a protřepe se třikrát s 5 ml etheru fi. K 0,1 ml vodné vrstvy se přidá roztok 10 mg resorcinolu R ve 3 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 15 min ve vodní lázni; nevzniká žádné zbarvení. Ke zbytku vodné vrstvy se přidají 2 ml bromové vody RS, zahřívá se 15 min ve vodní lázni a potom se nadbytek bromu vyvaří. Po ochlazení se k 0,1 ml takto připraveného roztoku přidá roztok 10 mg resorcinolu R ve 3 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 15 min ve vodní lázni; vzniká modré zbarvení. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 4,0; měří se čerstvě připravený nasycený roztok ve vodě prosté oxidu uhličitého R. Příbuzné látky. Zkouška se provádí za ochrany před světlem. Provede se tenkovrstvá chromatogra- fie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R. Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí ve směsi objemových dílů diethylaminu R a methanolu R (5 + 95) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Roztok se připraví bezprostředně před použitím. Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů diethylaminu R a methanolu R (5 + 95) na 200 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R, diethylaminu R a cyklohexanu R (10 + 10 + 80) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Nepřihlíží se ke skvrnám zůstávajícím na startu. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,00 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g upráškované zkoušené látky se zahřátím na vodní lázni rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a nechá se ochladit na pokojovou teplotu. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 30,31 mg C28H32C1N308S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2529 f Progesteronum Progesteron Prolinum 2529 ^2l'~'30^-'2 Mr 314,47 CAS 57-83-0 Je to 4-pregnen-3,20-dion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu, mírně rozpustný v acetonu, v etheru a v mastných olejích. Zkoušky totožnosti A. Teplota tání (2.2.14). 128 °C až 132 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem progeste-ronu CRL. Pokud se získaná spektra zkoušené látky a referenční látky v pevném stavu liší, zaznamenají se odděleně nová spektra za použití roztoků obou látek v chloroformu R (50 g/l). C. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného sihkagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok. 10 mgprogesteronu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a chloroformu R (3 3 + 66) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruj e se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS, 15 min se zahřívá při 120 °C a nechá se vychladnout. Vrstva se pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. Strana 2530 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2530 Prolinum Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). +186° až +194°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok pripravený rozpuštěním 0,250 g v ethanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a chloroformu R (33 + 66) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu, postříká se nasyceným roztokem dichromanu draselného R ve směsi objemových dílů vody R a kyseliny sírové R (30 + 70), 30 min se zahřívá při 130 °C a nechá se vychladnout. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 0,500 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 25,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 250,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 241 nm. Vypočítá se obsah C21H30O2 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 535. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Prolinum Prolin H I H cY \____/ "COOH C5H9N02 H 115,13 CAS 147-85-3 Je to kyselina (5)-2-pyrrolidinkarboxylová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C5H9N02. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2531 ________________________________________________________________f Promethazini hydrochloridum 2531 Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáěivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety prolinu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Specifická optická otáčivost (2.2.7). -84,0° až -86,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,00 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí sejí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg prolinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 50 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg prolinu CRL a 10 mg treoninu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 25 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 [A každého roztoku, vysuší se na vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 ° C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 Mg/g)- Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 Mg/g)- Amonium. Připraví se komůrka ze dvou hodinových sklíček o průměru 60 mm umístěných okraji na sobě. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o straně 5 mm a zvlhěí se několika kapkami vody R. 50 mg upráškované zkoušené látky se umístí na spodní sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K roztoku se přidá 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R a rychle se zamíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s lakmusovým papírem se ihned přiloží na sklíčko se zkoušenou látkou a zahřívají se 15 min při 40 °C. Lakmusový papír není intenzivněji modře zbarvený než porovnávací vzorek připravený současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100/^gNH/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R (200 Mg/g)- Strana 2532 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2532 f Promethazini hydrochloridum_______________________________________________________________ Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu Rl. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 Mg/g). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.2.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru do změny hnědavě žlutého zbarvení na zelené. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 11,51 mg CjH^O^ Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. f Promethazini hydrochloridum Promethaziniumchlorid Synonymum. Promethazinium chloratum_________ C17H21CIN2S Mr 320,88 CAS 58-33-3 Je to (2RS)-2-[l-(10//-fenothiazinyl)propyl]dimethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C17H21C1N2S. Vlastnosti Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu. Taje při asi 222 °C, za rozkladu. 1998 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2533 ________________________________________________________________f Promethazini hydrochloridum 2533 Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, B a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem promethazi-niumchloridu CRL. B. Vyhovuje zkoušce Totožnost fenothiazinových derivátů tenkovrstvou chromatografií (2.3.3). C. 0,1 g se rozpustí ve 3 ml vody R a po kapkách se pridá 1 ml kyseliny dusičné R; vzniká sraženi -na, která se rychle rozpouští na červeně zbarvený roztok, jehož zbarvení se mění na oranžové a pak na žluté. Roztok se zahřeje k varu; zbarvení roztoku přechází na oranžové a vzniká oranžo -vě červená sraženina. D. Vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml. Roztok se měří ihned po přípravě. Příbuzné látky. Zkouška se provádí za ochrany před světlem a roztoky se připravují těsně před použitím. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí ve směsi objemových dílů diethylaminu R a methanolu R (5 + 95) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg isopromethaziniumchloridu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů diethylaminu R a methanolu R (5 + 95) a zředí se stejnou směsí na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů diethylaminu R a methanolu R (5 + 95) na 100 ml. Porovnávací roztok (c). 0,2 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů diethylaminu R a methanolu R (5 + 95) na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů diethylaminu R, acetonu R a cyklohexanu R (5 + 10 + 85) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Nepřihlíží se ke skvrně zůstávající na startu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající isopromethazinu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající isopromethazinu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýš tři takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí v 5 ml vody R přidá se 5 ml acetonu R 5 ml tlumivého roztoku o pH 3,5 a provede se předfiltrace. Předfiltrát vyhovuje limitní zkoušce E na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije 5 ml základního roztoku olova (2 //g Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Strana 2534 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2534 f Promethazini hydrochloridum Stanovení obsahu 0,2500 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 32,09 mg C17H21C1N2S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. fenothiazin, H CH, P1^ * ' I N CH, a enantiomer B. (2ÄS)-N,N-dimethyl-2-(l0/f-fenothiazin-10-yl)propan-l-amin, H CH, CH, a enantiomer C. (2RS)-N-methyl-1 -(1 OH-fenothiazin-10-yl)propan-2-amin (isopromethazin), CH3 CH, O S* H CH, a enantiomer D. S-oxid (2ÄS)-N,N-dimethyl-1 -(10//-fenothiazin-10-yl)propan-2-aminu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2535 f Propanthelini bromidům 2535 f Propanthelini bromidům Propantheliniumbromid O CH3 II I H/CH3 C—O—CH2—CH2—N—C. I CH3 H3O ^ry © Br e C23H30BrNO3 Mr 448,40 CAS 50-34-0 Je to N,N-diisopropyl-N-methyl-N-[2-(9/f-xantlien-9-ylkarbonyloxy)etliyl]amoniumbromid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C^H^oBrNOj. Vlastnosti Bílý nebo žlutavě bílý prášek, slabě hygroskopický. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, v lihu 96% a v dichlormethanu. Zkoušky totožnosti A. 60 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml roztoku se zředí methano-lem R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 246 nm a 282 nm. Specifická absorbance v maximu při 246 nmje 115 až 125 a v maximu při 282 nmje 57 až 63. B. 0,2 g se rozpustí v 15 ml vody R, přidá se 1 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, asi 2 min se vaří a mírně se ochladí. K roztoku se přidá 7,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zfiltruje se. Zbytek se promyje vodou R a rekrystaluje z lihu R 50% (V/V) a 1 h se suší při 100 ° C až 105 °C. Asi 10 mg tohoto zbytku se rozpustí v 5 ml kyseliny sírové R Vzniklý roztok je intenzivně žlutý a v ultrafialovém světle při 365 nm vykazuje žlutozelenou fluorescenci. C. 50 mg se rozpustí v 0,1 ml vody R v 25ml baňce a přidá se 1 ml nasyceného roztoku manganistanu draselného R K baňce se připojí frakcionační kolona a chladič zakončený trubicí ponořenou do 1 ml vody R ve zkumavce, která je umístěna v ledové lázni. Prudce se zahřívá a destiluje se ještě 1 min po úplném oddestilování kapaliny. Provede se slepá zkouška s množstvím vody R, které odpovídá množství destilátu. Obě zkumavky se umístí do ledové lázně a do každé zkumavky se přidá 0,5 ml roztoku morfolinu R 20% (V/V) a 0,5 ml čerstvě připraveného roztoku nitroprussidu sodného R (50 g/l). Zamíchá se a nechá se 5 min stát při 0 °C a 3 min při pokojové teplotě; v žádné zkumavce nevznikne modré zabarvení. Potom se přidá 1 g síranu amonného R, zamíchá se a nechá se 15 min stát; ve zkoušeném roztoku vznikne stálé růžové zbarvení, kontrolní roztok získaný při slepé zkoušce je zbarven hnědožlutě. D. Vyhovuje zkoušce (a) na bromidy (2.3.1). Strana 2536 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2536 f Propanthelini bromidům____________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,6 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 20 ml. Roztok je cirý (2.2.1). Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok (a). 6 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrUu R a vody R (40 + 60) a zředí se stejnou směsí na 50 ml. Zkoušený roztok (b). 6 mg se rozpustí ve 30 ml směsi objemových dílů acetonitrUu R a vody R (40 + 60), přidá se 5 ml porovnávacího roztoku (b) a zředí se stejnou směsí na 50 ml. Zkoušený roztok (c). 6 mgxanthydrolu Rl a 6 mg zkoušené látky se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrUu R a vody R (40 + 60) a zředí se stejnou směsí na 50 ml. Porovnávací roztok (a). 6 mg xanthydrolu Rl se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrUu R a vody R (40 + 60) a zředí se stejnou směsí na 50 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů acetonitri- luRa vody R (40 + 60) na 50 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um), - mobilní fáze, kterou je směs stejných objemových dílů acetonitrUu R a roztoku obsahujícího chloristan sodný R (28 g/l) a kyselinu fosforečnou R(\\ g/l), jehož hodnota pH byla upravena na 3,8 nejdříve hydroxidem sodným koncentrovaným RS a potom hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS. Průtoková rychlost je 1 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 206 nm, - injektorové smyčky. Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem propanthelinu a pikem xanthydrolu je nejméně 8,0. Nastříkne se 20 ul zkoušeného roztoku (a), 20 fA porovnávacího roztoku (a) a 20 ul zkoušeného roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního ěasu propanthelinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není žádný pík odpovídající hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku xanthydrolu, není větší než plocha píku xanthydrolu (1,0 %); a nejvýše jedna taková plocha píku je stejná neboje větší než polovina píku xanthydrolu (0,5 %). Nepřihlíží se k píku s relativním retenčním časem menším než 0,2 vzhledem k propanthelinu (bromid). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,400 g se rozpustí v 50 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 44,84 mg C23H30BrNO3. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2537 f Propranololi hydrochloridum 2537 f Propranololi hydrochloridum Propranololiumchlorid Synonymum. Propranololium chloratum_________ ■"■ /CH3 CH2—NH2—c. I CH3 CH-OH CH2—O © Cl e C16H22CIN02 H 295,81 CAS 318-98-9 Je to (RS)-[2-hydroxy-3-(l-naftyloxy)propyl]isopropylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C16H22C1N02. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 163 °C až 166 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem propranolo-liumchloridu CRL. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v 1 ml methanolu R. Porovnávací roztok. 10 mg propranololiumchloridu CRL se rozpustí v 1 ml methanolu R. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 32% R a methanolu R (1 + 99) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší při 100 °C až 105 °C, postříká se anisaldehydem RS a zahřívá se při 100 ° C až 105 °C, až zbarvení skvrn dosáhne maximální intenzity (10 min až 15 min). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje svou polohou, zbarvením a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Strana 2538 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2538 Propylengfycoli monostearas__________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji, než je stupeň zbarvení 6 nejvhodnějšího porovnávacího barevného roztoku (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,20 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml. Přidá se 0,2 ml červeně methylové RS a 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený. Přidá se 0,4 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Rozpouštěcí směs. 1,15 g laurylsíranu sodného R se smíchá s 10 ml směsi objemových dílů kyseliny sírové R a vody R{\ + 9), 20 ml roztoku tetrabutylamoniumdihydrogenfosfatu R (17 g/l), 370 ml vody R a 600 ml acetonitrilu R. pH roztoku se upraví hydroxidem sodným zředěným RS na hodnotu 3,3. Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí sejí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 0,1 g propranoloHumchloridu pro vykonávanou zkoušku CRL a 2 mg fenanthrenu R se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí sejí na 100 ml. Porovnávací roztok (b).2m\ zkoušeného roztoku se zředí rozpouštěcí směsí na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí rozpouštěcí směsí na 10 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony 0,2 m dlouhé a vnitřního průměru 5 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um), - rozpouštěcí směsi jako mobilní fáze při průtokové rychlosti 1,8 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 292 nm, se zabudovanou průtokovou kyvetou o objemu 10 ul. Pro předběžné stanovení se nastříkne 10 jal porovnávacího roztoku (a) za použití stříkačky nebo injektorové smyčky. Na chromatogramu by měly být patrný dobře oddělené píky s retenčním časem asi 1,8 min (propranolol nečistota A), 2,5 min (propranolol), 8 min (propranolol nečistota B) a 10 min (fenanthren). Není-li takového dělení dosaženo, přizpůsobí se složení mobilní fáze: nejprve se upraví koncentrace acetonitrilu, aby retenční čas fenanthrenu byl 10 min (při zvýšení koncentrace se sníží retenční čas a naopak); pak se upraví koncentrace laurylsíranu sodného, aby retenční čas propranololu nečistoty B byl 8 min (při zvýšení koncentrace se zvýší retenční čas a naopak); nejsou-li píky propranololu nečistoty A a propranololu oddělené, upraví se mírně koncentrace acetonitrilu, aby bylo dosaženo oddělení píku. Citlivost zesilovače se nastaví tak, aby byla výchylka (A) pro pík propranololu nečistoty A alespoň 50 % stupnice zapisovače (měřeno od základní linie). Změří se výška (B) nejnižšího bodu křivky oddělující tento pík od píku propranololu nad základní linií. Zkoušku lze hodnotit, pokud i? je menší než 25 % A. Nastříkne se po 10 ul zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu dvojnásobku retenčního času fenanthrenu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší, než je polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %); součet ploch píku, kromě hlavního píku, není větší, než je dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,4 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (15 + 85) a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (20 u.g/g). Připraví se porovnávací roztok olova (1 jig Pb/ml), který byl připraven ředěním základního roztoku olova (100 jug Pb/ml) směsí objemových dílů vody R a methanolu R (15 + 85). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2539 Propylenglycoli monostearas 2539 Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí v 25 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 29,58 mg C16H22C1N02. Uchovávání Separandum. Nečistoty OH O—CHj—CH-CH2—OH A. 3-(l-naftyloxy)propan-l,2-diol (diol), OH OH I I O—CH2—CH-CH2—N—CH2—CH—CH2-0 H3C CH3 B. 4-isopropyl-l,7-bis(l-naftyloxy)-4-azaheptan-2,6-diol (terciární amin). Propylenglycoli monostearas ***** Propylenglykolmonostearat * CAS 1323-39-3 Je to směs propylenglykolmonoesterů a propylenglykoldiesterů kyseliny stearové a palmitové. Obsahuje nejméně 50 % monoesterů připravených kondenzací propylenglykolu a kyseliny stearové. Výroba Je-li propylenglykolmonostearat vyráběn z loje, musí zvířata, ze kterých je lůj získáván, splňovat požadavky oprávněné autority na zdravá zvířata určená pro humánní konzumaci. Pokud se pro výrobu použije tkáň bovinního původu, má být zvířecí zdroj prostý bovinní spongiformní encefalopatie a neměl být nikdy vystaven rizikovým faktorům, jako je výkrm bílkovinami přežvý-kavců. K dosažení tohoto cíle mají zvířata pocházet z ověřených zdrojů. Při výběru zdroj e zvířecí Strana 2540 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2540 Propylengfycoli monostearas__________________________________________________________________ tkáně, jež se má použít, se má vzít v úvahu relativní nakažlivost a možné riziko spojené s různými tkáněmi. Různé kategorie rizika popisují platná pravidla Evropské Unie "Směrnice pro snížení na minimum rizika přenosu původců spongiformní encefalopatie prostřednictvím léčivých přípravků" (Guidelines for minimising the risk of transmission of agents causing spongiform encephalopathies via medicinal products) a platné pokyny Světové zdravotnické organizace. Vlastnosti Bílá nebo téměř bílá voskovitá pevná hmota. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu a v horkém lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Zkouška Teplota tání, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Provede se plynová chromatografie (2.2.28). Zkoušený roztok. K 2,5 g se přidá 40 ml hydroxidu draselného v Uhu RS a zahřívá se 30 min na vodní lázni pod zpětným chladičem. Přidá se 30 ml vody R, oddestiluje se líh, k horké směsi se přidá 15 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, ochladí se a protřepe se s 50 ml etheru R. Horní vrstva se promyje třikrát 10 ml chloridu sodného RS, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se. Rozpouštědlo se odpaří a zbytek se vysuší za sníženého tlaku. Porovnávací roztok. 0,25 g methylpalmitatu R a 0,25 g methylstearatu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 10,0 ml. K 0,1 g zbytku v baňce se přidá 5 ml roztoku fluoridu boritého R (140 g/l) v methanolu R a zahřívá se 15 min pod zpětným chladičem. Ochladí se a převede se do dělicí nálevky s 10 ml hexanu R. Přidá se 10 ml nasyceného roztoku chloridu sodného R a 10 ml vody R. Protřepe se, spodní vrstva se odstraní a horní vrstva se vysuší síranem sodným bezvodým R. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R (100 //m až 115 Mm)> impregnovanou makrogolsukcinatem R, - dusíku pro chromatografii R j ako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 170 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru je 220 °C. Nastříkne se 1 fA každého roztoku. Retenční easy a velikosti dvou hlavních píku na chromato-gramu zkoušeného roztoku jsou přibližně shodné s retenčními easy a velikostí hlavních píku na chromatogramu porovnávacího roztoku. C. Zkouška Stanovení obsahu (obsah monoesterů) je zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušky na čistotu Teplota tání (2.2.15). 33 ° C až 40 °C. Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 4,0; stanoví se s 10,0 g zkoušené látky. Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 3,0. Číslo zmýdelnění (2.5.6). 170 až 180; stanoví se s 2,0 g zkoušené látky. Volný propylenglykol. Nejvýše 5,0 %; stanoví se postupem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 5,0 g zkoušené látky. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2541 Propylengfycolum 2541 Stanovení obsahu Stanoví se obsah volného propylenglykolu a monoesterů vylučovací chromatografií (2.2.30). Zkoušený roztok. Do 15ml baňky se naváží asi 0,2 g (w) s přesností na 0,1 mg. Přidá se 5 ml tetrahydrofuranu R a třepe se do rozpuštění, je-li třeba, mírně se zahřeje. Baňka se znovu zváží a vypočítá se celková hmotnost rozpouštědla a zkoušené látky (M). Porovnávací roztok. Do ětyř 15ml baněk se postupně naváží s přesností na 0,1 mg asi 2,5 mg, 5,0 mg, 10,0 mg a 20,0 mg propylenglykolu R. Přidá se po 5 ml tetrahydrofuranu R a třepe se do úplného promíchání. Baňky se znovu zváží a vypočítá se koncentrace propylenglykolu v mg/g pro každý porovnávací roztok. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony pro gelovou chromatografií délky 0,6 m a vnitřního průměru 7 mm naplněné styren-divi-nylbenzen kopolymerem R (tloušťka filmu 5 //m, porozita 10 um), - mobilní fáze, kterou je tetrahydrofuran R, s průtokovou rychlostí 1 ml/min, - diferenčního refraktometrického detektoru, - integrátoru. Nastříkne se 40 fA zkoušeného roztoku a 40 fA každého porovnávacího roztoku. Koncentrace propylenglykolu ve zkoušeném roztoku (Q se stanoví z kalibrační křivky získané za použití porovnávacích roztoků. Obsah volného propylenglykolu ve zkoušené látce se vypočítá v procentech podle vzorce: C . M m . 10 Z plochy píku monoesterů (A) a diesterů (B) se vypočte procentuální obsah monoesterů podle vzorce: A A + B . [100 - (% volného propylenglykolu + % volných mastných kyselin)] , v nemz: 0/ , - , , - , , ,. číslo kyselosti . 270 % volných mastných kyselin =-------------------------- 561,1 Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Strana 2542 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2542 Propylis gallas Propylenglycolum Propylenglykol CH,—OH I CH—OH I CH3 C3H802 Mr 76,10 CAS 57-55-6 Je to (RS)-l,2-propandiol. Vlastnosti Viskózni ěirá bezbarvá hygroskopická kapalina. Je mísitelný s vodou a s lihem 96%. Zkoušky totožnosti A. Zkouška Relativní hustota, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Zkouška Index lomu, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. C. Teplota varu (2.2.12). 184 °C až 189 °C. D. K 0,5 ml se přidá 5 mlpyridinu Ra.2 g jemně rozevřeného nitrobenzoylchloridu R, 1 min se vaří a naleje se za třepáni do 15 ml studené vody R. Zfiltruje se a sraženina se promyje 20 ml nasyceného roztoku hydrogenuhličitanu sodného R, potom vodou R a vysuší se. Rozpustí se ve vroucím lihu R 80% (V/V) a za horka se zfiltruje. Po ochlazení se tvoří krystaly, které po vysušení při 100 °C až 105 °C tají (2.2.14) při 123 °C až 128 °C. Zkoušky na čistotu Vzhled. Je to cirá (2.2.1) a bezbarvá (2.2.2, Metoda II) kapalina. Index lomu (2.2.6). 1,431 až 1,433. Relativní hustota (2.2.5). 1,035 až 1,040. Kysele reagující látky. K 10 ml se přidá 40 ml vody R a 0,1 ml modře bromthymolové RS1; roztok je zelenožlutý. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 0,05 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Oxidující látky. K 10 ml se přidá 5 ml vody R, 2 mljodidu draselného RS a 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a tato směs se uzavře v baňce se zabroušenou zátkou. Baňka se umístí na 15 min do temna a potom se titruje thiosíranem sodným 0,05 mol/l VSza použití škrobu RS jako indikátoru. Spotřebuje se nejvýše 0,2 ml thiosíranu sodného 0,05 mol/l VS. Redukující látky. K 1 ml se přidá 1 ml amoniaku zředěného RS1 a zahřívá se na vodní lázni při 60 °C po dobu 5 min; roztok není žlutý. Ihned se přidá 0,15 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a nechá se 5 min stát; roztok nemění svůj vzhled. Těžké kovy (2.4.8). 3 ml se smíchají s 12 ml vody R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (5 //g/ml). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 MgPb/ml). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2543 Propylis gallas 2543 Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 5,00 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). 50 g se zahřívá do spálení, vyžíhá se a nechá se ochladit. Zbytek se zvlhčí kyselinou sírovou R a vyžíhá se. Tento postup se opakuje. Hmotnost zbytku je nejvýše 5 mg (0,01 %). Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Propylis gallas Propylgallat Synonymum. Propylum gallicum C10H12O5 Mr212,20 CAS 121-79-9 Je to propylester kyseliny 3,4,5-trihydroxybenzoové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C10H12O5. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v etheru a v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 148 °C až 151 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem propylgala-tuCRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Kyselina gallová. Hlavní skvrna na chromato-gramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Asi 10 mg se rozpustí v 10 ml vody R zahříváním asi na 70 °C. Roztok se ochladí a přidá se 1 ml dusičnan-oxidu bismutitého RS; vznikne světle žlutá sraženina. Strana 2544 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2544 Propylparabenum___________________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací roztok HZ 5 (2.2.2, Metoda II). Kyselina gallová. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 20 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mgpropylgallatu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 20 mg kyseliny gallové R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 20 ml. 1 ml se zředí acetonem R na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 0,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí porovnávacím roztokem (b) na 5 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 ul každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, ethylformiatu R a toluenu R (10 + 40 + 50) po dráze 8 cm. Vrstva se 10 min suší na vzduchu a postříká se směsí objemových dílů chloridu železitého RSI a lihu 96% R (1 + 9). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) nepřevyšuje skvrna odpovídající kyselině gallové intenzitou skvrnu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Celkový chlor. 0,5 g se smíchá s 2 g uhličitanu vápenatého R. Vysuší se a vyžíhá při 800 °C. Zbytek se smíchá s 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 30 ml. 15 ml tohoto roztoku bez dalšího přidání kyseliny dusičné zředěné RS vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (2.4.4) (200 u£/g). Chloridy (2.4.4). K 1,65 g se přidá 50 ml vody R, 5 min se třepe a zfiltruje se. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 |ag/g). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 |ag/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 fig Pb/ml). Zinek. Nejvýše 25 ug/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II). Zkoušený roztok. K 2,5 ml roztoku získaného při zkoušce na těžké kovy se přidá 2,5 ml vody R. Porovnávací roztoky. Připraví se porovnávací roztoky za použití základního roztoku zinku (10 jug Zn/ml), v případě potřeby se zředí vodou R. Změří se absorbance při 213,9 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,400 g se rozpustí ve 150 ml vody R zahřáté asi na 70 °C. Zahřeje se k varu a přidá se za stálého míchání 50,0 ml dusičnan-oxidu bismutitého RS. Ochladí se a směs se převede kvantitativně do odměrné baňky na 250,0 ml a zředí se na objem roztokem kyseliny dusičné R 0,5% (V/V). Filtruje se, prvních 20 ml filtrátu se odstraní a provede se chelatometrické stanovení bismutu (2.5.11) za použití 100,0 ml filtrátu (nx ml). Provede se slepá zkoušky (n ml). Rozch'1 (p - n ) mezi spotřebovanými objemy edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá hmotnosti C10H12O5 obsažené v použitém objemu. 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 21,22 mg C10H12O5. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2545 Propylparabenum 2545 Uchovávání V dobře uzavřeném obalu, chráněn před světlem. HO A. kyselina 3,4,5-trihydroxybenzoová (kyselina gallová). Propylparabenum Propylparaben *+* O^ /O—CHj—CHj—CH3 OH C10H12O3 Mr 180,20 CAS 94-13-3 Je to propyl-4-hydroxybenzoat. Obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C10H12O3. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v methanols Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 96 °C až 99 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrempropylparabe-nu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Strana 2546 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2546 Propylparabenum___________________________________________________________________________ D. K asi 10 mg se ve zkumavce přidá 1 ml uhličitanu sodného RS, zahřeje se na 30 s k varu a ochladí se (roztok a). K dalším asi 10 mg se ve zkumavce přidá 1 ml uhličitanu sodného RS; látka se částečně rozpustí (roztok b). K roztokům (a) a (b) se současně přidá 5 ml aminopyrazo-lonu RS a 1 ml hexakyanoželezitanu draselného RS a promíchá se; roztok (b) je žlutý až oranžově hnědý; roztok (a) je oranžový až červený a jeho zbarvení je zřetelně intenzivnější než zbarvení roztoku (b). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Kysele reagující látky. Ke 2 ml roztoku S se přidají 3 ml lihu 96% R, 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,1 ml zeleně bromkresolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silika-gelu oktadecylsilanizovaného s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg propylparabenu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg ethylparabenu CRL se rozpustí v 1 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se acetonem R na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 2 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a methanolu R (1 + 30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 2,000 g se odváží do baňky se zábrusem, přidá se 40,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Ochladí se na pokojovou teplotu, zpětný chladič se propláchne 5 ml vody R a promývací tekutina se přidá do baňky. Nadbytek hydroxidu sodného se titruj e kyselinou sírovou 0,5 mol/l VS a pokračuje se v titraci za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) do druhé inflexe. Současně se provede slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 180,2 mg C10H12O3. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2547 f Propylthiouracilum 2547 Nečistoty A. kyselina 4-hydroxybenzoová, B. methyl-4-hydroxybenzoat (methylparaben), C. ethyl-4-hydroxybenzoat (ethylparaben), D. butyl-4-hydroxybenzoat (butylparaben). f Propylthiouracilum Propylthiouracil H I H3C-CH2-CH2\ M- Nk H O C7H10N2OS Mr 170,23 CAS 51-52-5 Je to 2,3-dihydro-6-propyl-2-thioxo-4(l//)-pyrimidinon. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 100,5 % sloučeniny C7H10N2OS. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 217 °C až 221 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem propylthiouracil CRL. Zkouší se tablety připravené z 1 mg látky a 0,3 g bromidu draselného R. C. Chromatogramy získané při zkoušce Thiomočovina a příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm před vystavením vrstvy parám jodu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chro-matogramu porovnávacího roztoku (a). D. K asi 20 mg se přidá 8 ml bromové vody R a několik minut se protřepává. Pak se vaří do odbarvení směsi, nechá se vychladnout a zfiltruje se. K filtrátu se přidají 2 ml chloridu barnaté-ho RS1; tvoří se bílá sraženina, která se po přidání 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS nezbarví fialově. Strana 2548 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2548 f Propyphenazonum_________________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Thiomočovina a příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R. Zkoušený roztok (a). 0,1 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg propylthiouracil CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 50 mg thiomočoviny R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100 ml. Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 100 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, 2-propanolu R a chloroformu R (0,1 + 6 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Vrstva se pak vystaví na 10 min parám jodu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není skvrna odpovídající thiomoěovině intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,05 %) a žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající thiomoěovině, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí v co nejmenším množství amoniaku zředěného RSI a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 ug/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 pig Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu K 0,300 g se přidá 30 ml vody R, 30,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a vaří se za protřepávání do úplného rozpuštění. Přidá se za míchání 50 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS, mírně se povaří a ochladí. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VSje součtem objemu přidaného na začátku stanovení a objemu použitého při konečné titraci. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l KS* odpovídá 8,511 mg CtHj^OS. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2549 f Protamini hydrochloridum 2549 f Propyphenazonum Propyfenazon C14H18N20 Mr 230,31 CAS 479-92-5 Je to 4-isopropyl-l,5-dimethyl-2-fenyl-3(2//)-pyrazolon. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C14H18N20. Vlastnosti Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu a v lihu 96%, dobře rozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 102 °C až 106 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety propyfenazonu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,1 ml chloridu železitého RSI; vznikne hnedočervené zbarvení, které po přidání 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS se změní na žluté. Zkoušky na čistotu Roztok S. 2 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody prosté oxidu uhličitého R a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 mlfenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Přidá se 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je růžový. Přidá se 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok se odbarví. Přidá se 0,2 ml červeně methylové RS; roztok je oranžový nebo červený. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu HF254 R. Strana 2550 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2550 f Protamini hydrochloridum__________________________________________________________________ Zkoušený roztok (a). 0,40 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 80 mgpropyfenazonu CRL se rozpustí v methanolu R zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů 1-butanolu R, cyklohexanu R a ethylacetatu R (10 + 45 + 45) po dráze 15 cm. Vrstva se 15 min suší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Vrstva se postříká směsí stejných objemových dílů hexakyanoželezitanu draselného RS a chloridu železitého RSI. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h ve vakuu při 60 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,2000 g se rozpustí v 10 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 75 ml dichlorethanu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 23,03 g C14H18N20. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Protamini hydrochloridum Protaminiumchlorid Je to směs hydrochloridů bazických peptidů, které se získávají extrakcí ze spermatu nebo jiker ryb (většinou druhu Salmonidae a Clupeidaé). V roztoku se váže s heparinem, a tak inhibuje jeho protisrážlivý účinek. Za popsaných podmínek stanovení dává protaminiumchlorid sraženinu. Počítáno na vysušenou látku, 1 mg protaminiumchloridu vysráží nejméně 100 m.j. sodné soli heparinu BRP. Tento požadavek platí pro sodnou sůl heparinu BRP č. šarže 1, poněvadž účinnost protaminiumchloridu stanovená níže popsanou metodou závisí na účinnosti a průměrné molekulové hmotnosti použitého heparinu. Výroba Připravuje se v podmínkách, které minimalizují mikrobiální znečištění. 1998 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2551 __________________________________________________________________f Protamini hydrochloridum 2551 Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je hygroskopický, dobře rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru. Zkoušky totožnosti A. 1,000 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí sejí na 100,0 ml. Specifická optická otáěivost (2.2.7) tohoto roztoku je -40° až -60°, počítáno na vysušenou látku. B. Při zkoušce Stanovení obsahu tvoří sraženinu. C. K 0,5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 4,5 ml vody R, 1,0 ml roztoku hydroxidu sodného R (100 g/l) a 1,0 ml roztoku 1-naftolu R (0,2 g/l) a promíchá se. Směs se ochladí na 5 °C a přidá se 0,5 ml bromnanu sodného RS; vznikne intenzivní červené zbarvení. D. 2 ml roztoku S se zahřejí ve vodní lázni na 60 °C, přidá se 0,1 ml síranu rtuťnatého RS a promíchá se; nevznikne žádná sraženina. Ochladí se v ledové vodě; vznikne sraženina. E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,50 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 25,0 ml. Vzhled roztoku S. Ke 2,5 ml roztoku S se přidá 7,5 ml vody R. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než barevný porovnávací roztok HZ 6 nebo Ž6 (2.2.2, Metoda II). Absorbance (2.2.25). 2,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 5,0 ml. Absorbance roztoku měřená při 260 nm až 280 nm není větší než 0,1. Dusík. 23,0 % až 27,0 %; počítáno na vysušenou látku. Stanoví se s 10,0 mg mineralizací kyselinou sírovou (2.5.9); zahřívá se 3 h až 4 h. Chloridy. 12,3 % až 19,0 %; počítáno na vysušenou látku. 0,400 g se rozpustí v 50 ml vody R, přidá se 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS, 2 ml dibutyl-ftalatu R a směs se protřepe. Titruje se thiokyanatem amonným 0,1 mol/l VS za použití 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru. Intenzivně se třepe až po dosažení bodu ekvivalence. 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 3,545 mg chloridu (Cl). Sírany. Nejvýše 4,0 %; počítáno na vysušenou látku. 0,500 g se rozpustí ve 200 ml vody destilované R, přidá se 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zahřívá se k varu. Pak se přidá po kapkách za stálého míchání skleněnou tyčinkou 10 ml horkého roztoku chloridu barnatého R (100 g/l). Baňka se zakryje hodinovým sklem a nechá se 2 h stát ve vodní lázni, aby se vytvořila hrubozrnná sraženina. K ěiré supernatantní tekutině se přidá 0,1 ml roztoku chloridu barnatého R (100 g/l). Jestliže vznikne zákal, postup srážení se opakuje. Sraženina se kvantitativně přenese do předem vyžíhaného zváženého porcelánového kelímku a promývá se horkou vodou destilovanou R tak dlouho, až přidání dusičnanu stříbrného RS1 k promývací vodě nevyvolá opalescenci. Kelímek se žíhá při 600 ° C po dobu 1 h. Pak se vychladí v exsikátoru a zváží. 1,0 mg zbytku odpovídá 0,412 mg síranu (S04) ve zkoušené látce. Baryum. Nejvýše 10 Mg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. 1,0 g látky se rozpustí ve vodě destilované R, přidá se 1 ml roztoku chloridu česného R (250 g/l), 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové R a zředí se vodou destilovanou R na 20,0 ml. Strana 2552 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2552 f Protamini sulfas__________________________________________________________________________ Porovnávací roztok. K 1,0 ml základního roztoku barya (50 jug Ba/ml) se přidá 5 ml roztoku chloridu česného R (250 g/l), 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a zředí se vodou destilovanou R na 100,0 mi. Měří se absorbance při 553,3 nm za použití baryové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylen-oxidu dusného plamene vhodného složení. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí zahřátím ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 Mg/g)- Rtuť. Nejvýše 10 Mg/g- 2,0 g se převedou do 250ml kuželové baňky se zabroušenou zátkou, přidá se 20 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny dusičné R a kyseliny sírové R. Vaří se pod zpětným chladičem 1 h, pak se ochladí a opatrně zředí vodou R. Vaří se tak dlouho, až přestanou unikat páry dusíku. Ochlazený roztok se opatrně zředí vodou R na 200,0 ml, promíchá se a zfiltruje. 50,0 ml filtrátu se přenese do dělicí nálevky. Vytřepává se postupně s malými dávkami chloroformu R, až chloroformová vrstva zůstane bezbarvá. Chloroformové vrstvy se odstraní. K vodné vrstvě se přidá 25 ml kyseliny sírové zředěné RS, 115 ml vody R a 10 ml roztoku hydroxylamoniumchlori-du R (200 g/l). Titruje se dithizonem RS2. Po každém přidání se směsí dvacetkrát zatřepe a ke konci titrace se oddělí a odstraní chloroformová vrstva. Titruje se do vzniku modro-zeleného zbarvení. Množství rtuti se vypočítá za použití ekvivalentu v mikrogramech rtuti na mililitr titraěního roztoku použitého při standardizaci dithizonu RS2. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší 3 h při 100 °C až 105 °C. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizaěního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na kilogram hmotnosti králíka 1,0 ml roztoku obsahujícího 10 mg zkoušené látky. Neškodnost (2.6.9). Vyhovuje zkoušce na neškodnost. Každé myši se vstříkne 0,5 mg zkoušené látky rozpuštěné v 0,5 ml vody na injekci R Stanovení účinnosti Zkoušený roztok (a). 15,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. Zkoušený roztok (b). 2,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 3,0 ml. Zkoušený roztok (c). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 3,0 ml. Jako titraění roztok se použije sodná sůl heparinu BRP v šesti zředěních (např. 1,7 ml se zředí vodou R na 10,0 ml). Každý zkoušený roztok se titruje dvojmo následovně: přesně odměřené množství roztoku pro titraci, např. 1,5 ml, se převede do kyvety vhodného kolorimetru, nastaví se vhodná vlnová délka ve viditelné oblasti (není rozhodující) a přidává se v malých dávkách titraění roztok, až nastane prudké zvýšení absorbance; zaznamená se spotřeba titraěního roztoku. Provedou se tři nezávislá měření. Pro každou jednotlivou titraci se vypočítá množství m.j. heparinu v přidaném objemu na mg zkoušené látky. Výsledek stanovení účinnosti se vypočítá z průměru osmnácti hodnot. Linearita zkoušky se ověří běžnými statistickými metodami. Vypočítají se tři relativní směrodatné odchylky z výsledků každého ze tří zkoušených roztoků. Vypočítají se tři relativní směrodatné odchylky pro každé ze tří nezávislých stanovení účinnosti. Stanovení účinnosti lze hodnotit, jestliže průměrná relativní směrodatná odchylka počítaná z výsledků všech šesti relativních směrodatných odchylek je menší než 5 %. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2553 ___________________________________________________________________________f Protamini sulfas 2553 Uchovávání Ve vzduchotěsných zabezpečených obalech. Jestliže je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede: - zda j e látka sterilní, - zda je látka prostá pyrogenních látek. f Protamini sulfas Protaminiumsulfat CAS 9009-65-8 Je to směs síranů bazických peptidů, které se získávají extrakcí ze spermatu nebo jiker ryb (většinou druhu Salmonidae a Clupeidae). V roztoku se váže s heparinem, a tak inhibuje jeho protisrážlivý účinek. Za popsaných podmínek stanovení dává protaminiumsulfat sraženinu. Počítáno na vysušenou látku, 1 mg protaminiumsulfatu vysráží nejméně 100 m.j. sodné soli heparinu BRP. Tento požadavek platí pro sodnou sůl heparinu BRP č. šarže 1, protože účinnost protaminiumsulfatu stanovená níže popsanou metodou závisí na účinnosti a průměrné molekulové hmotnosti použitého heparinu. Výroba Pripravuje se v podmínkách, které minimalizují mikrobiální znečištění. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je hygroskopický, mírně rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru. Zkoušky totožnosti A. 1,000 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí sejí na 100,0 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7) tohoto roztoku je -65 ° až -85 °, počítáno na vysušenou látku. B. Při zkoušce Stanovení účinnosti tvoří sraženinu. C. K 0,5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 4,5 ml vody R, 1,0 ml roztoku hydroxidu sodného R (100 g/l) a 1,0 ml roztoku 1-naftolu R (0,2 g/l) a promíchá se. Směs se ochladí na 5 °C a přidá se 0,5 ml bromnanu sodného RS; vznikne intenzivní červené zbarvení. D. 2 ml roztoku S se zahřejí ve vodní lázni na 60 °C, přidá se 0,1 ml síranu rtuťnatého RS a promíchá se; nevznikne žádná sraženina. Ochladí se v ledové vodě; vznikne sraženina. E. Vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1). 1998 Strana 2554 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2554 f Protirelinum_____________________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,20 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10,0 ml. Vzhled roztoku S. Ke 2,5 ml roztoku S se přidá 7,5 ml vody R Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než barevný porovnávací roztok HZ 6 nebo Ž6 (2.2.2, Metoda II). Absorbance (2.2.25). 2,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 5,0 ml. Absorbance roztoku měřená při 260 nm až 280 nm je nejvýše 0,1. Dusík. 21,0 % až 26,0 %; počítáno na vysušenou látku. Stanoví se s 10,0 mg mineralizací kyselinou sírovou (2.5.9); zahřívá se 3 h až 4 h. Sírany. 16,0 % až 24,0 %, počítáno na vysušenou látku. 0,150 g se rozpustí v 15 ml vody destilované R, přidá se 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zahřívá se k varu. Pak se přidá po kapkách za stálého míchání 10 ml roztoku chloridu barnatého R (100 g/l). Kádinka se zakryje hodinovým sklem a zahřívá se 1 h na vodní lázni. Zfiltruje se, sraženina se promyje několika malými částmi horké vody R, vysuší se a zbytek se žíhá při 600 ° C do konstantní hmotnosti. 1,0 g zbytku odpovídá 0,4117 g síranu (S04) ve zkoušené látce. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí zahřátím ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 Mg/g)- Rtuť. Nejvýše 10 Mg/g- 2,0 g se převedou do 250ml kuželové baňky se zabroušenou zátkou, přidá se 20 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny dusičné R a kyseliny sírové R. Vaří se pod zpětným chladičem 1 h, pak se ochladí a opatrně zředí vodou R Vaří se tak dlouho, až přestanou unikat páry dusíku. Ochlazený roztok se opatrně zředí vodou R na 200,0 ml, promíchá se a zfiltruje. 50,0 ml filtrátu se přenese do dělicí nálevky. Vytřepává se postupně s malými dávkami chloroformu R, až chloroformová vrstva zůstane bezbarvá. Chloroformové vrstvy se odstraní. K vodní vrstvě se přidá 25 ml kyseliny sírové zředěné RS, 115 ml vody R a 10 ml roztoku hydroxylamoniumchlori-du R (200 g/l). Titruje se dithizonem RS2. Po každém přidání se směsí dvacetkrát zatřepe a ke konci titrace se oddělí a odstraní chloroformová vrstva. Titruje se do získání modro-zelené barvy. Množství rtuti se vypočítá za použití ekvivalentu v mikrogramech rtuti na mililitr titraěního roztoku použitého při standardizaci dithizonu RS2. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší 3 h při 100 °C až 105 °C. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena pro výrobu parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizaěního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena pro výrobu parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na kilogram hmotnosti králíka 1,0 ml roztoku obsahujícího 10 mg zkoušené látky. Neškodnost (2.6.9). Vyhovuje zkoušce na neškodnost. Každé myši se vstříkne 0,5 mg zkoušené látky rozpuštěné v 0,5 ml vody na injekci R Stanovení účinnosti Zkoušený roztok (a). 15,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. Zkoušený roztok (b). 2,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 3,0 ml. Zkoušený roztok (c). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 3,0 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2555 f Protirelinum 2555 Jako titrační roztok se použije sodná sůl heparinu BRP v šesti zředěních (např. 1,7 ml se zředí vodou R na 10,0 ml). Každý zkoušený roztok se titruje dvojmo následovně: přesně odměřené množství roztoku pro titraci, např. 1,5 ml, se převede do kyvety vhodného kolorimetru, nastaví se vhodná vlnová délka ve viditelné oblasti (není rozhodující) a přidává se v malých dávkách titraění roztok, až nastane prudké zvýšení absorbance; zaznamená se spotřeba titraěního roztoku. Provedou se tři nezávislá měření. Pro každou jednotlivou titraci se vypočítá množství m.j. heparinu v přidaném objemu na 1 mg zkoušené látky. Výsledek stanovení účinnosti se vypočítá z průměru osmnácti hodnot. Linearita zkoušky se ověří běžnými statistickými metodami. Vypočítaj í se tři relativní směrodatné odchylky z výsledků každého ze tří zkoušených roztoků. Vypočítají se tři relativní směrodatné odchylky pro každé ze tří nezávislých stanovení účinnosti. Stanovení účinnosti lze hodnotit pouze v případě, jestliže průměrná relativní směrodatná odchylka počítaná z výsledků všech šesti relativních směrodatných odchylek je menší než 5 %. Uchovávání Ve vzduchotěsných zabezpečených obalech. Jestliže je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede: - zda j e látka sterilní, - zda je látka prostá pyrogenních látek. f Protirelinum Protirelin COON4> Ci6H22N604 Mr 362,39 CAS 24 305-27-9 Je to syntetický tripeptid 5-oxo-L-prolyl-L-histidyl-L-prolinamid, ve kterém je pořadí aminokyselin stejné jako v přírodním neurohormonu hypothalamu, který stimuluje uvolňování a syntézu thyrotropinu. Počítáno na bezvodou a kyseliny octové prostou látku, obsahuje 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C16H22N604. Strana 2556 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2556 f Protirelinum_____________________________________________________________________________ Vlastnosti Bílý nebo nažloutlý hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v methanolu. Zkoušky totožnosti A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem protirelinu CRL. B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Stanovení obsahu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku přibližně odpovídá retenčním časem a velikostí hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. Roztok zkoušené látky (10 g/l) je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž5 (2.2.2, Metoda II). Specifická optická otáčivost (2.2.7). -62° až -70°, počítáno na bezvodou látku prostou kyseliny octové. 10 mg zkoušené látky se rozpustí v 1,0 ml vody R. Příbuzné peptidy. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu. Zkoušený roztok. 5,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 5,0 ml. Porovnávací roztok (a). Obsah lahvičky D-His-protirelinu CRL se rozpustí ve vhodném objemu mobilní fáze A tak, aby konečná koncentrace tohoto roztoku byla 1 mg/ml. Smíchají se stejné objemy tohoto roztoku a zkoušeného roztoku. Porovnávací roztok (b). 0,2 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází A na 10,0 ml. Nastříkne se 10 fA porovnávacího roztoku (a). Pomocí porovnávacího chromatogramu D-His-protirelinu CRL se identifikují píky D-His-protirelinu a protirelinu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je rozlišení mezi pikem protirelinu a pikem D-His-protirelinu nejméně 2,5 a symetrie píku protirelinu je 0,9 až 1,2. Je-li třeba, upraví se počáteční složení mobilní fáze nebo profil gradientu. Nastříkne se 10 fA porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % rozsahu stupnice zapisovače. Nastříkne se 10 fA zkoušeného roztoku a chromatogram se zaznamenává po dobu asi 40 min. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než l,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3,0 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědla a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 7,0 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky. Kyselina octová. Nejvýše 2,0 %, stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití dioxanu R jako vnitřního standardu. Zkoušený roztok (a). 20,0 mg se rozpustí v 1,0 ml vody R. Zkoušený roztok (b). 20,0 mg se rozpustí v 1,0 ml vody R a přidá se 10 fA dioxanu R. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2557 ___________________________________________________________________________f Proxyphyllinum 2557 Porovnávací roztok. 1,0 mg kyseliny octové ledové R se rozpustí v 1,0 ml vody R a přidá se 10 [A dioxanu R. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R (125 //m až 180 fum), - dusíku pro chromatografii R j ako nosného plynu, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 150 °C. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizaěního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,7 m.j. v miligramu. Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 5,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 5,0 ml. Porovnávací roztok. Obsah lahvičky protirelinu CRL se zředí mobilní fází A tak, aby konečná koncentrace tohoto roztoku byla 1,0 mg/ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografii R (5 //m) (pórovitost 120 . 10"8cm), - mobilní fáze při průtoku 1 ml/min: - mobilní fáze A - j e to směs složená z 1900 ml vody R, 100 ml acetonitrilu pro chromatografii R a 2,0 g oktansulfonanu sodného R obsahující 2,5 ml/l tetraethylamoniumhydroxidu RS. Hodnota pH roztoku se upraví na 3,5 kyselinou fosforečnou R - mobilní fáze B - je to směs složená z 1700 ml vody R 300,0 ml acetonitrilu pro chromatografii R a 2,0 g oktansulfonanu sodného R obsahující 2,5 ml/l tetraethylamoniumhydroxidu RS. Hodnota pH roztoku se upraví na 3,5 kyselinou fosforečnou R, Čas (min) Mobilní fáze A % (V/V) Mobilní fáze B % (V/V) 0-30 30-35 35-50 74-41 41 -74 74 26-59 59-26 26 - spektrofotometrického detektoru, 210 nm. Kolona se promývá směsí 74,0 % (V/V) mobilní fáze A a 26 % (V/V) mobilní fáze B. Nastříkne se 10 fA zkoušeného roztoku a 10 fA porovnávacího roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu 40 min. Obsah protirelinu (C16H22N604) se vypočítá z ploch píku na chromatogramu zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku a udaného obsahu C16H22N604 v protirelinu CRL. Strana 2558 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2558 f Proxyphyllinum Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a vlhkostí, při teplotě 2 °C až 8 °C. Jestliže je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede: - hmotnost peptidu v balení, - zda je látka prostá bakteriálních endotoxinů, - zda j e látka sterilní. f Proxyphyllinum 1998 Proxyfylin OH J _ U H2 OH U H3 a enantiomer C10H14N4O3 Mr 238,25 CAS 603-00-9 Je to (ilS)-7-(2-hydroxypropyl)-l,3-dimethyl-2,6(lií,3//)-purindion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C10H14N4O3. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96 %. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a C. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2) A. Teplota tání (2.2.14). 134 °C až 136 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem proxyjylinu CRL. Měří se tablety připravené z 0,5 mg až 1 mg látek a 0,3 g bromidu draselného R. C. 1 g se rozpustí v 5 ml acetanhydridu R a vaří se 15 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 100 ml směsi objemových dílů etheru R apetroletheru R (20 + 80). Chladí se nejméně 20 min ve vodě s ledem za občasného protřepávání. Pak se zfiltruje a sraženina se promyje směsí Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2559 ___________________________________________________________________________f Proxyphyllinum 2559 objemových dílů etheru R apetroletheru R (20 + 80), překrystalizuje z lihu 96% a vysuší ve vakuu. Krystaly tají (2.2.14) při 87 °C až 92 °C. D. Vyhovuje zkoušce na xanthiny (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,25 ml modři bromthymolo-vé RS1; roztok je žlutý nebo zelený. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 0,4 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenko vrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254 R Zkoušený roztok. 0,3 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (20 + 30) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Roztok se připraví těsně před použitím. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 0,2 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg theofylinu R se rozpustí v methanolu R, přidá se 0,3 ml zkoušeného roztoku a zředí se methanolem R na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R ethanolu R a chloroformu R (1 + 10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Chloridy (2.4.4). 2,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (400 ug/g). Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 ug/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Z důvodu předejití přehřátí reakčního prostředí se po celou dobu stanovení důkladně míchá a titrace se zastaví okamžitě po dosažení bodu ekvivalence. 0,200 g se rozpustí ve 3,0 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 50,0 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 23,82 mg C10H14N4O3. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Strana 2560 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2560 Psyllii semen Psyllii semen Blešníkové semeno Synonymum. Semen psyllii Je to zralé celé usušené semeno druhu Plantago afra L. {Plantago psyllium L.) nebo Plantago indica L. {Plantago arenaria WALDST. et KIT.). Vlastnosti Droga sladké chuti. Makroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti. Zkoušky totožnosti Semena druhu Plantago afra jsou světle hnědá až tmavě hnědá, ne však černá, hladká, lesklá, podlouhle oválná, 2 mm až 3 mm dlouhá a 0,8 mm až 1,0 mm široká, na jednom konci širší. Uprostřed dorzální strany je patrná světlej i zbarvená skvrna. Na ventrální straně je podélná, světlej i zbarvená jizva, lemovaná vystouplými okraji, uprostřed se zřetelně patrným hilem. Semena Plantago indica jsou téměř totožná se semeny druhu Plantago afra, jsou však méně lesklá, 2 mm až 3 mm dlouhá a nejvýše 1,5 mm široká. Zkoušky na čistotu Číslo bobtnavosti {2.8.4). Nejméně 10. Cizí příměsi {2.8.2). Nejvýše 1,0 %, včetně nazelenalých nezralých semen. Stanoví se s 10,0 g drogy- Droga neobsahuje semena, která mají ve střední části jizvy tmavou skvrnu {Plantago lanceola-ta L. a Plantago major L.) nebo semena s hnědavě šedým nebo narůžovělým osemením {P. ovata FORSSK. aP. sempervirens CRANTZ). Ztráta sušením {2.2.32). Nejvýše 14,0 %; 1,000 g drogy se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel {2.4.16). Nejvýše 4,0 %. Uchovávání Chráněno před světlem a vlhkostí. * * * * * * Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2561 f Pyrazinamidum 2561 f Pyrazinamidum Pyrazinamid /Nk^ ^CONI-fe V C5H5N30 H 123,11 CAS 98-96-4 Je to 2-pyrazinkarboxamid. Počítáno nabezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C5H5N30. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu, velmi těžce rozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: C. Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 188 °C až 191 °C. B. 50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml (roztok a). 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10,0 ml. Měří se absorbance při 290 nm až 350 nm (2.2.25); roztok vykazuje absorpční maximum při 310 nm. 2,0 ml roztoku (a) se zředí vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance při 230 nm až 290 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 268 nm. Specifická absorbance v maximuje 640 až 680. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety pyrazinamidu CRL. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v lihu 96% R, odpaří se do sucha a změří se nová spektra. D. 0,1 g se rozpustí v 5 ml vody R Přidá se 1 ml síranu železnatého RS2; roztok se zbarví oranžově. Přidá se 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS; roztok se zbarví tmavě modře. Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 25 ml roztoku S se přidá 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok j e červený. Přidá se 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok j e bezbarvý. Přidá se 0,15 ml červeně methylové RS; roztok j e znovu červený. Příbuzné látky. Provede se chromatografie na tenké vrstvě (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Strana 2562 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2562 f Pyrazinamidum___________________________________________________________________________ Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů methanolu R a di-chlormethanu R (1 + 9) na 50 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (b).\Q mg kyseliny nikotínové CRL se rozpustí ve směsi methanolu R a dichlor-methanu R (1 + 9), přidá se 1 ml zkoušeného roztoku a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 20 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 10 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a ihned se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 2,000 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí v 50 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 12,31 mg CjH^O. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Separandum. Nečistoty /Nk /COOH A. kyselina 2-pyrazinkarboxylová. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2563 f Pyridoxini hydrochloridum 2563 f Pyridoxini hydrochloridum Pyridoxiniumchlorid Synonyma. Pyridoxolium chloratum, Pyridoxinium chloratum, vitamin B 6 H /CH3 HOH2C ^~J OH CH2C )H e Cl e C8H12CIN03 Mr 205,64 CAS 58-56-0 Je to 3-hydroxy-4,5-bis(hydroxymethyl)-2-methylpyridiniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C8H12C1N03. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Taje při asi 205 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 1,0 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí na 50,0 ml kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS (roztok a). 1,0 ml roztoku (a) se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VSn& 100 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 250 nm až 350 nm (2.2.25). Absorpční maximum roztoku je při 288 nm až 296 nm. Specifická absorbance v maximuje 425 až 445. 1,0 ml roztoku (a) se zředí na 100,0 ml roztokem dihydrogenfosforečnanu draselného 0,025 mol/l + hyd-rogenfosforečnanu sodného 0,025 mol/l (2.2.3). Tento roztok měřený při 220 nm až 350 nm vykazuje dvě absorpční maxima, při 248 nm až 256 nm a při 320 až 327 nm. Specifické absorbance v maximech jsou v rozmezí 175 až 195 a 345 až 365. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrempyridoxinium-chloridu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Strana 2564 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2564 f Pyridoxini hydrochloridum__________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 50,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než barevný porovnávací roztok Ž7 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 2,4 až 3,0; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok (a). 1,0 g látky se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 0,10 g pyridoxiniumchloridu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se j í na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 2,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 2 ul každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů amoniaku 26% R dichlormethanu R tetrahydrofuranu R a acetonu R (9 + 13 + + 13 + 65) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se roztokem uhličitanu sodného R (50 g/l) ve směsi objemových dílů lihu 96% R a vody R (30 + 70). Po vysušení v proudu vzduchu se vrstva postříká roztokem dichlorchinonchlorimidu R{\ g/l) v lihu 96%) R a ihned se pozoruje. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %). Ke skvrnám na startu se nepřihlíží. Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 ug/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny octové bezvodé R a 6 ml octanu rtuťnatého RS, přidá se 0,05 ml violeti krystalové RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do vzniku zeleného zbarvení. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 20,56 mg C8H12C1N03. Uchovávání Chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2565 f Pyrimethaminum 2565 f Pyrimethaminum Pyrimethamin C12H13CIN4 H 248,71 CAS 58-14-0 Je to 5-(4-chlorfenyl)-6-ethyl-2,4-pyrimidindiamin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C12H13C1N4. Vlastnosti Téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těže e rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: C. Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 239 C až 243 C. B. 0,14 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 250 nm až 300 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 272 nm a absorpční minimum při 261 nm. Specifická absorbance v maximuje 310 až 330. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrempyrimethami-nu CRL. D. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se 2 min třepe s 50 ml vody destilované R a zfiltruje se. Vzhled roztoku. Roztok se připraví těsněpředpoužitím. 0,25 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Roztok je ěirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HZ 6 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,05 ml fenolftaleinu RS1; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení indikátoru na růžové se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu Strana 2566 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2566 f Pyrimethaminum__________________________________________________________________________ sodného 0,01 mol/l VS. Přidá se 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 0,05 ml červeně methylové RS; roztok je červený nebo oranžový. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R. Roztoky se připraví těsně před použitím. Zkoušený roztok (a). 0,25 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 25 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 0,1 gpyrimethaminu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (l + 9) a zředí se stejnou směsí na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 2,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 20 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů chloroformu R, 1-propanolu R, kyseliny octové ledové R a toluenu R (4 + 8 + 12 + 76) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %). Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (80 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije 2,5 ml základního roztoku síranů (10 g S04 M)aY2£xA vody destilované R. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 0,500 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí mírným zahřátím v 25 ml kyseliny octové bezvodé R a po ochlazení se titruje kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 24,87 mg C12H13C1N4. Uchovávání Chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2567 Quercus cortex 2567 Quercus cortex Dubová kůra Synonymum. Cortex quercus Je to usušená kůra mladých větví a kmenů druhu Quercus robur L. nebo druhu Quercus petraea (MATT.) LIEBL. nebo jejich směs. Obsahuje nejméně 3,0 % tříslovin. Vlastnosti Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Žlábkovitě až rourkovitě svinuté kousky, až 3 mm silné, různě dlouhé. Kůra je na svrchní straně šedohnědá až stříbřitě šedá, hladká, lesklá, někdy s belavými, příčně protáhlými lenticelami; na vnitřní straně světle hnědá až ěervenohnědá, hrubě podélně rýhovaná. Lom je tříštivý, hrubě vláknitý. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je světle hnědý až cervenohnedý, vláknitý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: svazky lýkových vláken provázených komůrkovými vlákny; bezbarvá, silně ztlustlá vlákna jednotlivě nebo ve skupinách; úlomky korku z buněk plochých, tenkostenných buněk s nahnědlým až naěervenalým obsahem; sklereidy se silně ztlustlými, zdřevnatělými, vrstevnatými stěnami se zřetelně patrnými dvojtečkami, jednotlivě nebo ve skupinách; krystaly a drúzy šťavelanu vápenatého; skupiny vláken s úzkým luminem a žlutými tečkovanými stěnami. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR Zkoušený roztok. 1 g práškované drogy (710) se smíchá s 10 ml lihu R 30% (V/V) a zahřívá se 30 min na vodní lázni pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje. Porovnávací roztok. 3 0 mg tanínu R a 10 mg kyseliny gallové R se rozpustí v 10,0 ml acetonu R Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 20 fA obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R a ethylacetatu R (10 + 10 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu a ještě horká se postříká roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v dolní třetině modrá skvrna (tanin) a v horní třetině druhá modrá skvrna (kys. gallová). Na chromatogramu zkoušeného roztoku j e modrozelená skvrna odpovídající polohou skvrně taninu na chromatogramu porovnávacího roztoku; pod ní je další modrá a naěervenalá skvrna. V poloze odpovídající skvrně kyseliny gallové na chromatogramu porovnávacího roztoku je modrozelená skvrna a mezi touto skvrnou a celém chromatogramu je modrá a naěervenalá skvrna. V dolní části chromatogramu mohou být další namodralé a nažloutlé skvrny. D. 0,1 ml zkoušeného roztoku ze Zkoušky totožnosti C se smíchá se 100 ml vody R a s 0,1 ml roztoku chloridu železitého R (100 g/l) v lihu 96% R; vzniká šedomodré až šedozelené zbarvení. N Strana 2568 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2568 f Quinidini sulfas___________________________________________________________________________ E. 1 ml zkoušeného roztoku ze Zkoušky totožnosti C se smíchá se 2 ml roztoku vanilinu R (10 g/l) v kyselině chlorovodíkové R; vznikne červené zbarvení. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 % a nejvýše 5 % částí kůry silnějších než 6 mm. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 2,000 g práškované drogy (710) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 6,0 %. Stanovení obsahu Zkouška se provádí za ochrany před světlem. Pro přípravu se použije voda prostá oxidu uhličitého R 0,500 g práškované drogy (710) se v kuželové baňce smíchá se 150 ml vody R. Zahřeje se k varu a zahřívá se dalších 30 min ve vodní lázni pod zpětným chladičem. Ochladí se pod tekoucí vodou, směs se převede do odměrné baňky a zředí se vodou R na 250,0 ml. Po usazení částic drogy se roztok zfiltruje filtračním papírem o průměru 12 cm. Prvních 50 ml filtrátu se odstraní. Veškerépolyfenoly. 5,0 ml filtrátu se zředí vodou R na 25,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se smíchají s 1,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a 17,0 ml roztoku uhličitanu sodného R (380 g/l). Přesně po 2 min po přidání posledního roztoku se měří absorbance (2.2.25) v maximu při 750 nm (A ľ) za použití vody R jako kontrolní tekutiny. Polyfenoly neadsorbovatelné na kožní prášek. K 10,0 ml filtrátu se přidá 0,10 g kožního prášku CRL a 60 min se intenzivně protřepává, pak se zfiltruje. 2,0 ml filtrátu se smíchají s 1,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a 17,0 ml roztoku uhličitanu sodného R (380 g/l). Přesně po 2 min po přidání posledního roztoku se měří absorbance (2.2.25) v maximu při 750 nm (A ^ za použití vody R jako kontrolní tekutiny. Porovnávací roztok. 50,0 mgpyrogallolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 1,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a 17,0 ml roztoku uhličitanu sodného R (380 g/l). Přesně 2 min po přidání posledního roztoku a do 15 min po rozpuštění pyrogallolu se měří absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 750 nm (A ) za použití vody R jako kontrolní tekutiny. Obsah tříslovin v procentech se vypočítá podle vzorce: 3,125 . (Ax - A2) A3 . m v němž značí: m - navážku drogy v gramech. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2569 f Quinidini sulfas 2569 f Quinidini sulfas Chinidiniumsulfat Synonyma. Chinidini sulfas, Chinidinium sulfuricum HoCO. © S042© -2 H20 C40H50N4O8S . 2H20 H 782,95 Mr bezvodého 746,92 CAS 6591-63-5 Je to dihydrátbis[(8^95)-6'-methoxy-9-cinchonanolium]sulfatu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C40H50N4O8S. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo lesklé bezbarvé jehličkovité krystalky. Je těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný ve vroucí vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu a v etheru. Zkoušky totožnosti A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 0,10 g chinidiniumsulfatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanesou odděleně 4 [A obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů diethyl-aminu R, etheru R a toluenu R (10 + 24 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu vzduchu a vyvíjení se opakuje. Pak se vrstva 30 min suší při 105 °C a po ochlazení se postříká zkoumadlemjodoplatičitým R. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. B. Asi 5 mg se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 0,2 ml bromové vody RS a 1 ml amoniaku zředěného RS2; vzniká zelené zbarvení. Strana 2570 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2570 f Quinidini sulfas___________________________________________________________________________ C. 0,1 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny sírové zředěné RS a zředí se vodou R na 100 ml; vznikne intenzivně modrá fluorescence, která téměř zmizí po přidání 1 ml kyseliny chlorovodíkové R. D. Asi 50 mg se rozpustí v 5 ml horké vody R, po ochlazení se přidá 1 ml dusičnanu stříbrného RS1 a promíchá se skleněnou tyčinkou; po několika minutách vznikne bílá sraženina, která se rozpustí po přidání kyseliny dusičné zředěné RS. E. Vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,500 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ6 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.4). 6,0 až 6,8; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,10 g zkoušené látky ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +275 ° až +290°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S. Jiné chinové alkaloidy. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 5 ml mobilní fáze a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg chininiumsulfatu CRL se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 5 ml mobilní fáze a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 20 mg chinidiniumsulfatu CRL se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 5 ml mobilní fáze a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (c). K 1 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 1 ml porovnávacího roztoku (b). Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Porovnávací roztok (e). 10 mg thiomočoviny R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m až 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikage-lem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 //m nebo 10 Mm)> - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min, která je připravená následujícím způsobem: 6,8 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 3,0 g hexylaminu R se rozpustí v 700 ml vody R, pH se upraví na 2,8 kyselinou fosforečnou zředěnou RS, přidá se 60 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 1000 ml, - spektrofotometrického detektoru nastaveného na 250 nm pro záznam chromatogramu porovnávacího roztoku (e) a na 316 nm pro ostatní roztoky. Postupně se nastříkne po 10 fA porovnávacího roztoku (b) a porovnávacího roztoku (e). Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi tak, aby na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byl kapacitní poměr píku chinidinu 3,5 až 4,5, přičemž se t Ŕ vypočítá z píku thiomočoviny na chromatogramu porovnávacího roztoku (e). Pak se postupně nastříkne po 10 fA porovnávacích roztoků (a), (b), (c) a (d). Na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je hlavní pík odpovídající chininu a pík odpovídající dihydrochininu, jehož retenční čas vztažený k chininu je asi 1,4. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je hlavní pík odpovídající chinidinu a pík odpovídající dihydrochinidinu, jehož retenční čas vztažený k chininu je asi 1,2. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou 4 píky odpovídající chinidinu, chininu, dihydrochinidinu a dihydrochininu, které se identifikují porovnáním svých Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 2571 ______________________________________________________________________Quinini hydrochloridum 2571 retenčních časů s retenčními časy odpovídajících píku na chromatogramech porovnávacích roztoků (a)a(b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže - na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) není rozlišení mezi píky chininu a chinidinu menší než 1,5 a rozlišení mezi píky dihydrochinidinu a chininu není menší než 1,0 a - na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) není poměr signálu hlavního píku k šumu menší než 5. Nastříkne se 10 fA zkoušeného roztoku a zaznamená se chromatogram po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku. Pak se vypočte obsah pnbuzných látek v procentech z ploch píku na chromatogramu zkoušeného roztoku normalizovaným postupem, přičemž se neberou v úvahu plochy píku, které jsou menší, než je plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d). Obsah dihydrochinidinu není větší než 15 %; obsah žádné příbuzné látky eluované před chinidinem není vyšší než 5 %; obsah žádné jiné příbuzné látky není větší než 2,5 %. Ztráta sušením (2.2.32). 3,0 % až 5,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 130 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí ve 20 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,15 ml naftolbenzeinu RS]ako indikátoru. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 24,90 mg C40H50N4O8S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Quinini hydrochloridum Chininiumchlorid Synonyma. Chinini hydrochloridum, Chininium chloratum © C|0 -2 H20 C20H25CIN2O2. 2H20 r 396,91 CAS 6119-47-7 r bezvodého 360,88 Strana 2572 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2572 Quinini hydrochloridum______________________________________________________________________ Je to dihydrát (85',9Ä)-6'-metlioxy-9-cinclionanoliumcliloridu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C20H25ClN2O2. Vlastnosti Jemné bezbarvé lesklé jehličko vité krystalky, často ve shlucích. Je dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a velmi těžce rozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 0,10 g chininiumsulfatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanesou odděleně 4 [A obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R, etheru R a toluenu R (10 + 24 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu vzduchu a vyvíjení se opakuje. Pak se vrstva 30 min suší při 105 °C a po ochlazení se postříká zkoumadlemjodoplatičitým R Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. B. Asi 10 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 0,2 ml bromové vody RS a 1 ml amoniaku zředěného RS2; vzniká zelené zbarvení. C. 0,1 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny sírové zředěné RS a zředí se vodou R na 100 ml; vznikne intenzivně modrá fluorescence, která téměř zmizí po přidání 1 ml kyseliny chlorovodíkové R D. Vyhovuje zkoušce na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí sejí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 6,8; měří se roztok připravený zředěním 10 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 20 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -245° až -258°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,500 g v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Jiné chinové alkaloidy. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 5 ml mobilní fáze a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg chininiumsulfatu CRL se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 5 ml mobilní fáze a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 20 mg chinidiniumsulfatu CRL se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 5 ml mobilní fáze a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (c).Kl ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 1 ml porovnávacího roztoku (b). Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Porovnávací roztok (e). 10 mg thiomočoviny R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2573 ______________________________________________________________________Quinini hydrochloridum 2573 Chromatografický postup se provádí obvykle za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m až 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikage-lem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 //m nebo 10 fj.ro), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min, která je připravená následujícím způsobem: 6,8 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 3,0 g hexylaminu R se rozpustí v 700 ml vody R, pH se upraví na 2,8 kyselinou fosforečnou zředěnou RS, přidá se 60 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 1000 ml, - spektrofotometrického detektoru nastaveného na 250 nm pro záznam chromatogramu porovnávacího roztoku (e) a na 316 nm pro ostatní roztoky. Postupně se nastříkne po 10 fA porovnávacího roztoku (b) a porovnávacího roztoku (e). Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi tak, aby na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byl kapacitní poměr píku chinidinu 3,5 až 4,5, přičemž se t Ŕ vypočítá z píku thiomoěo-viny na chromatogramu porovnávacího roztoku (e). Pak se postupně nastříkne po 10 fA porovnávacích roztoků (a), (b), (c) a (d). Na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je hlavní pík odpovídající chininu a pík odpovídající dihydrochininu, jehož retenční cas vztažený k chininu je asi 1,4. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je hlavní pík odpovídající chinidinu a pík odpovídající dihydrochinidinu, jehož retenční cas vztažený k chininu je asi 1,2. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou 4 píky odpovídající chinidinu, chininu, dihydrochinidinu a dihydrochininu, které se identifikují porovnáním svých retenčních ěasů s retenčními easy odpovídajících píku na chromatogramech porovnávacích roztoků (a)a(b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže - na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) není rozlišení mezi píky chininu a chinidinu menší než 3,0 a rozlišení mezi píky dihydrochinidinu a chininu není menší než 2,0 a - na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) není poměr signálu hlavního píku k šumu menší než 5. Nastříkne se 10 fA zkoušeného roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního ěasu hlavního píku. Pak se vypočte obsah příbuzných látek v procentech z ploch píku na chromatogramu zkoušeného roztoku normalizovaným postupem, přičemž se neberou v úvahu plochy píku, které jsou menší, než je plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d). Obsah dihydrochininu není vyšší než 10 %; obsah žádné příbuzné látky eluovane před chininem není vyšší než 5 % a obsah žádné jiné příbuzné látky není vyšší než 2,5 %. Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (500 Mg/g)- Baryum. K 15 ml roztoku S se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS. Nejméně po 15 min není opalescence roztoku intenzivnější než opalescence směsi 15 ml roztoku S a 1 ml vody destilované R Ztráta sušením (2.2.32). 6,0 % až 10,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,3000 g se rozpustí ve směsi 50 ml kyseliny octové bezvodé R, 20 ml acetanhydridu R, přidá se 5 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 18,04 mg C20H25ClN2O2. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Strana 2574 Sbírka zákonu č. 1/1998 Částka 1 2574 Quinini sulfas Quinini sulfas Chininiumsulfat Synonymum. Chinini sulfas C40H50N4O8S . 2H20 r 782,95 CAS 6119-70-6 r bezvodého 746,92 Je to dihydrát bis[(85',9Ä)-6'-metlioxy-9-cinclionanolium]sulfatu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C40H50N4O8S. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo jemné bezbarvé jehličko vité krystalky. Je těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný ve vroucí vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 0,10 g chininiumsulfatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanesou odděleně 4 [A obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů diethyl-aminu R, etheru R a toluenu R (10 + 24 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu vzduchu a vyvíjení se opakuje. Pak se vrstva 30 min suší při 105 °C a po ochlazení se postříká zkoumadlemjodoplatičitým R. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. B. Asi 5 mg se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 0,2 ml bromové vody RS a 1 ml amoniaku zředěného RS2; vzniká zelené zbarvení. C. 0,1 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny sírové zředěné RS a zředí se vodou R na 100 ml; vznikne intenzivně modrá fluorescence, která téměř zmizí po přidání 1 ml kyseliny chlorovodíkové R. D. Asi 45 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1). 1998 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2575 ______________________________________________________________________________Quinini sulfas 2575 Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,500 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ6 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 5,7 až 6,6; měří se suspenze ve vodě R (10 g/l). Specifická optická otáčivost (2.2.7). -237° až -245 °, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok S. Jiné chinové alkaloidy. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 5 ml mobilní fáze a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg chininiumsulfatu CRL se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 5 ml mobilní fáze a zředí sejí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 20 mg chinidiniumsulfatu CRL se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 5 ml mobilní fáze a zředí sejí na 10 ml. Porovnávací roztok (c).Kl ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 1 ml porovnávacího roztoku (b). Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Porovnávací roztok (e). 10 mg thiomočoviny R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10 ml. Chromatografický postup se provádí obvykle za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m až 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikage-lem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 //m nebo 10 fj.rn), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min, která je připravená následujícím způsobem: 6,8 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 3,0 g hexylaminu R se rozpustí v 700 ml vody R, pH se upraví na 2,8 kyselinou fosforečnou zředěnou RS, přidá se 60 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 1000 ml, - spektrofotometrického detektoru nastaveného na 250 nm pro záznam chromatogramu porovnávacího roztoku (e) a na 316 nm pro ostatní roztoky. Postupně se nastříkne po 10 fA porovnávacího roztoku (b) a porovnávacího roztoku (e). Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi tak, aby na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byl kapacitní poměr píku chinidinu 3,5 až 4,5, přičemž se t Ŕ vypočítá z píku thiomočoviny na chromatogramu porovnávacího roztoku (e). Pak se postupně nastříkne po 10 fA porovnávacích roztoků (a), (b), (c) a (d). Na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je hlavní pík odpovídající chininu a pík odpovídající dihydrochininu, jehož retenční čas vztažený k chininu je asi 1,4. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je hlavní pík odpovídající chinidinu a pík odpovídající dihydrochinidinu, jehož retenční čas vztažený k chininu je asi 1,2. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou 4 píky odpovídající chinidinu, chininu, dihydrochinidinu a dihydrochininu, které se identifikují porovnáním svých retenčních časů s retenčními časy odpovídajících píku na chromatogramech porovnávacích roztoků (a)a(b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže - na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) není rozlišení mezi píky chininu a chinidinu menší než 3,0 a rozlišení mezi píky dihydrochinidinu a chininu není menší než 2,0 a - na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) není poměr signálu hlavního píku k šumu menší než 5. Strana 2576 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2576 Quinini sulfas______________________________________________________________________________ Nastříkne se 10 fA zkoušeného roztoku a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku. Pak se vypočte obsah příbuzných látek v procentech z ploch píku na chromatogramu zkoušeného roztoku normalizovaným postupem, přičemž se neberou v úvahu plochy píku, které jsou menší, než je plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d). Obsah dihydrochininu není vyšší než 10 %; obsah žádné příbuzné látky eluovane před chininem není vyšší než 5 % a obsah žádné jiné příbuzné látky není vyšší než 2,5 %. Ztráta sušením (2.2.32). 3,0 % až 5,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,3000 g se rozpustí ve směsi 10 ml chloroformu R a 20 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 24,90 mg C40H50N4O8S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 2577 Quinini sulfas 2577 f Ranitidini hydrochloridum Ranitidiniumchlorid Synonymum. Ranitidinium chloratum________ H3C-NH-C-NH-CH2-CH2-S-CH2\ v/°\/ /CH3 z-CHs-N^ 02N-CH \ í 1 CH3 © CI© C13H23CIN403S r 350,86 CAS 71130-06- Je to N,N-dimethyl-N-{5-[2-(l-methylamino-2-nitrovinylamino)-ethylthiomethyl]ŕurŕuryl}-amoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C13H23C1N403S. Vlastnosti Bílý nebo světle žlutý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v methanolu, mírně rozpustný v ethanolu, velmi těžce rozpustný v dichlormethanu. Vykazuje polymorfismus. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 10 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 360 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 229 nm a 315 nm. Poměr absorbance zjištěné v maximu při 229 nm k absorbanci zjištěné v maximu při 315 nm je 1,01 až 1,07. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety ranitidi-niumchloridu CRL. Měří se suspenze y parafinu tekutém R Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně 20 mg zkoušené látky a 20 mg referenční látky v 5 ml methanolu R, odpaří se ve vodní lázni při 40 °C za sníženého tlaku a stálého míchání do sucha. Zbytky se suší 1 h ve vakuu při 60 °C a zaznamenají se nová spektra. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 100,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ5 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,0; měří se roztok S. Strana 2578 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2578 Ratanhiae radix Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem Rna 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg ranitidiniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 3,0 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 100 ml. Porovnávací roztok (c). 2,0 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 100 ml. Porovnávací roztok (d). 1,0 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 100 ml. Porovnávací roztok (e). 0,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 100 ml. Porovnávací roztok (j).\0 mg ranitidinu nečistoty A CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok (g). 10 mg ranitidinu nečistoty B CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (h). 10 mg ranitidinu nečistoty B CRL se rozpustí ve zkoušeném roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R amoniaku 32% R, 2-propanolu R a ethylacetatu R (2 + 4+15 + 25) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a vystaví se působení par jodu do objevení se zřetelných skvrn a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající ranitidinu nečistotě A není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (f) (0,5 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající ranitidinu nečistotě A, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %) a nejvýše tři takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,1 %) a nejvýše jedna z těchto skvrn je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (h) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny odpovídající ranitidinu nečistotě B (RF se získá porovnáním s chromatogramem porovnávacího roztoku (g)) a ranitidinu a pokud na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) je zřetelně viditelná skvrna. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 g Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,75 %; 1,000 g se suší za vysokého vakua při 60 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,280 g se rozpustí ve 35 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciomet-rické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 35,09 mg C^H^CIN^S. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2579 Ratanhiae radix 2579 Nečistoty A. N,N'-bis{2-[5-(dimethylaminomethyl)ruran-2-yl]methylthioethyl}-2-nitroethen-l,l-diamin, B. {[5-(2-aminoethylthiomethyl)furan-2-yl]methyl} dimethylamin, C. N-{2-[5-(dimethylaminomethyl)ruran-2-yl]methylsulfinylethyl}-N'-methyl-2-nitroethen-l, 1-di-amin, D. N-{2-[5-(dimethylaminomethyl)furan-2-yl]methylthioethyl}-2-nitroacetamid, E. N-oxid N-{2-[5-(dimethylaminomethyl)ruran-2-yl]methylthioethyl}-N'-methyl-2-nitroethen-1,1—diaminu, F. [5 -(dimethylaminomethyl)fúran-2-yl]methanol, G. oxim 3-(methylamino)-5,6-dihydro-2//-l,4-thiazin-2-onu, H. N-methyl-2-nitroacetamid. Ratanhiae radix ***** * * * * Ratanhový kořen Synonymum. Radix ratanhiae_______________________________________________________ Je to usušený celý kořen druhu Krameria triandra RUIZ et PAV. nebo jeho úlomky. Obsahuje nejméně 10,0 % tříslovin. Vlastnosti Droga bez pachu. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Kořen tmavě cervenohnedý, má silnou uzlovitou hlavu. Sekundární kořeny mají stejnou barvu a jsou téměř rovné nebo jen mírně zkroucené. Kůra starých kořenuje šupinovitě rozpukaná, u mladých kořenů hladká s ostrými pněnými prasklinami; snadno se odděluje od dřeva. Lom je v kůře vláknitý, v dřevu tříštivý. Na hladkém pněném řezu je patrná tmavě hnedočervená kůra, která sahá do jedné třetiny průměru kořene, a husté, světle ěervenohnědé, jemně pórovité dřevo s četnými, jemnými dřeňovými paprsky. Centrální jádrové dřevo je často tmavší. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je hnedočervený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhyd-rátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: korkové buňky obsahující tmavě hnědé flobafeny; úlomky nezdřevnatělých lýkových vláken v průměru zpravidla 12 ßm až 30 ßm, s mírně ztlustlými stěnami; parenchymatické buňky lýka uspořádané v řadách obsahují hranolky a mikrokrystaly šťavelanu vápenatého; úlomky cév obvykle v průměru 20 ßm až 60 ßm s dvůrkovitými ztenčeninami; úlomky cévic až 20 ßm v průměru se štěrbinovitými zten-čeninami. Pozoruje se pod mikroskopem v roztoku glycerolu R 50% (V/V); jsou patrná okrouhlá škrobová zrna, jednotlivá nebo shloučená po dvou až čtyřech. Jednotlivá zrna mají až 30 ßm v průměru. Škrobová zrna se nacházejí ojediněle v buňkách dřeňových paprsků a v parenchymu. Strana 2580 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2580 Ratanhiae radix C. 0,1 g práškované drogy (355) se smíchá s 10 ml vody R a po 1 h stání se roztok zfiltruje. K filtrátu se přidají 2 ml roztoku síranu amonno-železnatého R (100 g/l). Tekutina se kalí, vzniká tmavošedé zbarvení. Po usazení je roztok nad usazeninou šedozelený. D. 0,5 g práškované drogy (355) se smíchá s 5 ml lihu 96% R a nechá se stát 2 h za častého protřepávání, pak se zfiltruje. 1 ml hnedočerveného filtrátu se zředí lihem 96% R na 100 ml. Přidá se 0,1 ml roztoku chloridu železitého R (100 g/l) v lihu 96%> R a protřepe se; vznikne zelené zbarvení. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2,0 % a nejvýše 5,0 % úlomků kořenových hlav nebo kořenů, jejichž průměr je větší než 25 mm. Kořeny zbavené kůry mohou být přítomny pouze ojediněle. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 5,5 %. Stanovení obsahu Zkouška se provádí za ochrany před světlem. Pro přípravu roztoků se používá voda prostá oxidu uhličitého R. 0,750 g práškované drogy (180) se v kuželové baňce smíchá se 150 ml vody R. Zahřeje se k varu a zahřívá se dalších 30 min ve vodní lázni. Ochladí se pod tekoucí vodou, směs se převede kvantitativně do odměrné baňky a zředí se vodou R na 250,0 ml. Po usazení částic drogy se roztok zfiltruje filtračním papírem o průměru 12 cm. Prvních 50 ml filtrátu se odstraní. Polyfenoly celkově. 5,0 ml filtrátu se zředí vodou R na 25,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 1,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a zředí se roztokem uhličitanu sodného R (150 g/l) na 50,0 ml. Přesně 2 min po přidání posledního roztoku se měří absorbance (2.2.25) v maximu při 715 nm (A{) za použití vody R jako kontrolní tekutiny. Polyfenoly neadsorbované na kožním prášku. K 10,0 ml filtrátu se přidá 0,10 g kožního prášku CRL a 60 min se intenzivně protřepává, pak se zfiltruje. 5,0 ml filtrátu se zředí vodou R na 25,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 1,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a zředí se roztokem uhličitanu sodného R (150 g/l) na 50,0 ml. Přesně 2 min po přidání posledního roztoku se měří absorbance (2.2.25) v maximu při 715 nm (A2) za použití vody R j ako kontrolní tekutiny. Porovnávací roztok. 50,0 mgpyrogallolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 1,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a zředí se roztokem uhličitanu sodného R (150 g/l) na 50,0 ml. Přesně 2 min po přidání posledního roztoku a do 15 min po rozpuštění pyrogallolu se měří absorbance (2.2.25) v maximu při 715 nm (A3) za použití vody R jako kontrolní tekutiny. Obsah tříslovin v procentech se vypočítá podle vzorce: 13,12 . (Ar - A2) A3 . m v němž značí: m - navážku drogy v gramech. Uchovávání Chráněn před světlem a vlhkostí. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2581 f f Reserpinum 2581 ff Reserpinum Reserpin C33H40N2O9 r 608,69 CAS 50-55-5 Jetomethyl-[ll,17a-dimethoxy-18ß-(3,4,5-trimethoxybenzoyloxy)-3ß,20a-yohimban-16ß-kar-boxylat]. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % celkových alkaloidů a 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C33H40N2O9. Vlastnosti Krystalický prášek nebo malé bílé až slabě žluté krystalky, na světle pomalu tmavnoucí. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v etheru, velmi těžce rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. 20,0 mg se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) ihned po přípravě roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 268 nm. Specifická absorbance v maximu je 265 až 285. V rozmezí 288 nm až 295 nm křivka vykazuje málo výrazné absorpční minimum, na které navazuje prodleva nebo slabé absorpční maximum. V tomto rozmezí je specifická absorbance asi 170. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety reserpinu CRL. C. K asi 1 mg se přidá 0,1 ml roztoku molybdenanu sodného R (1 g/l) v kyselině sírové R; vznikne žluté zbarvení, které se během 2 min změní na modré. D. K asi 1 mg se přidá 0,2 ml čerstvě připraveného roztoku vanilinu R (10 g/l) v kyselině chlorovodíkové R; během 2 min vznikne růžové zbarvení. E. Asi 0,5 mg se smíchá s 5 mg dimethylaminobenzaldehydu R a 0,2 ml kyseliny octové ledové R a přidá se 0,2 ml kyseliny sírové R; vznikne zelené zbarvení, které se po přidání 1 ml kyseliny octové ledové R změní na červené. Strana 2582 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2582 ff Reserpinum_____________________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). -116° až -128°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok ihned po jeho přípravě, pripravený rozpuštěním 0,250 g v chloroformu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Oxidační produkty. 20 mg se rozpustí v kyselině octové ledové R a zředí se jí na 100,0 ml. Absor-bance (2.2.25) tohoto roztoku měřená ihned po jeho přípravě v maximu při 388 nm není větší než 0,10. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 0,500 g se suší 3 h nad oxidem fosforečným Ä při 60 °C a tlaku nepřevyšujícím 667 Pa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Celkové alkaloidy. 0,500 g se rozpustí ve směsi 6 ml acetanhydridu R a 40 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 60,9 mg celkových alkaloidu. Reserpin. Zkouška s e provede za chránění před světlem. 25,0 mg se smíchá s 2 ml lihu 96%> R přidají se 2 ml kyseliny sírové 0,25 mol/l RS a 10 ml lihu 96%> R Roztok se mírně zahřeje, po rozpuštění se ochladí a zředí se lihem 96%> R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96%> R na 50,0 ml (zkoušený roztok). Současně se stejným způsobem připraví porovnávací roztok za použití 25,0 mg reserpinu CRL. K 10,0 ml každého roztoku se odděleně do dvou odměrných baněk přidají 2,0 ml kyseliny sírové 0,25 mol/l VS a 2,0 ml čerstvě připraveného roztoku dusitanu sodného R (3 g/l) promíchá se a 35 min se zahřívá ve vodní lázni při 55 °C. Po ochlazení se přidá 1,0 ml čerstvě připraveného roztoku kyseliny amidosírové R (50 g/l) a zředí se lihem 96%> R na 25,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku v maximu při 388 nm proti kontrolnímu roztoku, kterým je roztok připravený současně stejným způsobem s 10,0 ml zkoušeného roztoku bez přidání dusitanu sodného. Obsah C33H40N2O9 se vypočítá pomocí naměřených absorbancí a koncentrací roztoků. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Venenum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2583 f Resorcinolum 2583 f Resorcinolum Resorcinol Synonymum. Resorcinum OH ^^ OH C6H602 r 110,11 CAS 108-46-3 Je to benzen-1,3-diol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny QH602. Vlastnosti Bezbarvý nebo slabě růžovošedý krystalický prášek nebo krystalky na světle a vzduchu červenající. Je velmi snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, snadno rozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti A. Teplota tání (2.2.14). 109 °C až 112 °C. B. 0,1 g se rozpustí v 1 ml vody R, přidá se 1 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, 0,1 ml chloroformu R, zahřeje se a nechá se vychladnout; vzniká intenzivní tmavě červené zbarvení, které se změní na slabě žluté přidáním malého přebytku kyseliny chlorovodíkové R C. Asi 10 mg se důkladně promíchá s 10 mg hydrogenftalanu draselného R, obě látky se předem jemně upráškují. Směs se zahřívá nad otevřeným plamenem do oranžově žlutého zbarvení a ochladí se. Přidá se 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 10 ml vody R a protřepává se do rozpuštění; roztok intenzivně zeleně fluoreskuje. Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H5 nebo C5 (2.2.2, Metoda II) a zbarvení se nemění, je-li roztok zahříván 5 min ve vodní lázni. Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,05 ml modři bromfenolo- vé RS2. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,05 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS nebo hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 0,1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 20 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 2 (A každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a hexanu R (40 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min na vzduchu a vystaví se parám jodu. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Strana 2584 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2584 Rhamni purshianae cortex____________________________________________________________________ Pyrokatechol. Ke 2 ml roztoku S se přidá 1 ml molybdenanu hexaamonného RS2 a promíchá se; žluté zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 2 ml roztoku pyrokatecholu R (0,1 g/l). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g upráškované zkoušené látky se suší 4 h v exsiká-toru. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,500 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 250,0 ml. Ke 25,0 ml tohoto roztoku se v baňce se zábrusovou zátkou přidá 1,0 g bromidu draselného R, 50,0 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS, 15,0 ml chloroformu R a 15,0 ml kyseliny chlorovodíkové RS1. Baňka se uzavře, obsah se protřepe a nechá se 15 min stát ve tmě za občasného protřepání. Pak se přidá 10 ml roztoku jodidu draselného R (100 g/l), důkladně se protřepe, nechá se 5 min stát a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VSza použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru. 1 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS odpovídá 1,835 mg CgHjP^ Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Rhamni purshianae cortex Kůra řešetláku Purshova Synonymum. Cortex rhamni purshianae Je to usušená kůra nebo její úlomky druhu Rhamnus purshianus D.C. (Frangula purshiana (D.C.) A. GRAY ex J.C. COOPER). Obsahuje nejméně 8,0 % hydroxyanthracenových glykosidů, z toho nejméně 60 % kaskarosidů, obojí počítáno jako kaskarosid A (C27H32014; Mr 580,5), vztaženo na vysušenou drogu. Vlastnosti Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Jsou to mírně žlábkovité nebo téměř ploché úlomky, obvykle 1 mm až 5 mm silné, velmi proměnlivé délky a šířky. Zevní strana šedá nebo temně šedohnědá, někdy s roztroušenými, příčně protáhlými lenticelami. Obvykle je pokryta více nebo méně souvislou bělavou vrstvou lišejníků, epifytických mechů a lupenitých játrovek. Vnitřní strana je žlutá až ěervenohnědá nebo téměř černá s jemným podélným rýhováním. Alkalickými roztoky se barví červeně. Lom krátký, žlutý, v zevní části zrnitý, ve vnitřní části mírně vláknitý. 1998 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2585 ____________________________________________________________________Rhamni purshianae cortex 2585 B. Droga se upráškuje (355), prášek je žlutohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloral-hydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: svazky částečně zdřevnatělých lýkových vláken provázených komůrkovými vlákny s krystaly šťavelanu vápenatého; skupiny sklereid provázených vrstvami krystalů; drúzy šťavelanu vápenatého; některé parenchymatické buňky jsou vyplněny žlutou hmotou, která se alkalickými roztoky barví tmavě červeně; buňky korku; často i epifýty, např. játrovky celé nebo jejich úlomky, s čepelí bez střední žilky tvořenou jednou vrstvou izodiametrických buněk nebo listy mechů s čepelí tvořenou jednou vrstvou protáhlých buněk a se střední vícebuněěnou žilkou. C. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Jiné druhy rodu Rhamnus; anthrony, viz Zkoušky na čistotu, po postříkání roztokem hydroxidu draselného R (50 g/l) v lihu R 50% (V/V) a následném zahřátí. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je několik ěervenohnědých skvrn s rozdílnou intenzitou zbarvení. Čtyři skvrny jsou slabě zbarvené, tři z nich jsou ve střední části chromatogramu a jedna v dolní třetině, v horní třetině chromatogramu je intenzivně zbarvená skvrna. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je několik skvrn vykazujících stejnou fluorescenci nad a zejména pod (kascarosidy) skvrnou odpovídající aloinu na chromatogramu porovnávacího roztoku. D. 0,2 g práškované drogy (180) se 15 min zahřívá s 50 ml vody R na. vodní lázni. Po ochlazení se zfiltruje. K 10 ml filtrátu se přidá 20 ml kyseliny chlorovodíkové RS a zahřívá se 15 min na vodní lázni. Po ochlazení se převede do dělicí nálevky a protřepe se třikrát 20 ml etheru R. Vodná vrstva se uschová (roztok A). a) Spojené etherové výtřepky se protřepávají 10 ml amoniaku zředěného RS2; vodná vrstva se zbarví ěervenofialově. b) Roztok A se v malé baňce smíchá s 5 g chloridu železitého R a zahřívá se 30 min na vodní lázni. Po ochlazení se převede do dělicí nálevky a protřepe se 15 ml etheru R. Etherová vrstva se promyje 10 ml vody R, vodná vrstva se odstraní. Etherová vrstva se protřepe 5 ml amoniaku zředěného RS2. Vodná vrstva se zbarví červeně. Zkoušky na čistotu Jiné druhy rodu Rhamnus; anthrony. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok. K 0,5 g práškované drogy (180) se přidá 5 ml lihu R 70% (V/V) a zahřeje se k varu. Po ochlazení se odstředí. Supernatantní kapalina se okamžitě dekantuje a použije se do 3 min. Porovnávací roztok. 20 mg aloinu R se rozpustí v lihu R 70% ( V/V) a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 fA každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a ethylacetatu Ä(13 + 17 + 100) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 5 min na vzduchu, pak se postříká roztokem hydroxidu draselného R (50 g/l) v lihu R 50% (V/V) a zahřívá se 15 min při 100 ° C až 105 °C. Chromatogramy se hodnotí ihned po zahřívání. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je ve střední části ěervenohnědá skvrna odpovídající aloinu. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Skvrna odpovídající aloinu fluoreskuje intenzivně žlutohnědě. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není mezi skvrnou aloinu a skvrnami kaskarosidů žádná skvrna fluoreskující oranžově hnědě. Na další vrstvu se nanese do pruhu 10 [A zkoušeného roztoku a dále se postupuje výše uvedeným způsobem. Vrstva se suší nejvýše 5 min,pak se okamžitě postříká roztokem modři nitrotetrazo- Strana 2586 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2586 Rhei radix liové R (5 g/l) v methanolu R a chromatogram se ihned hodnotí. Na chromatogramu nejsou žádné fialové nebo šedomodré skvrny. Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 1 %. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy (180) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 7,0 %. Stanovení obsahu Zkouška se provede během jednoho dne a za ochrany před světlem. 1,00 g práškované drogy (180) se převede do 100 ml vroucí vody R a za stálého míchání se 5 min vaří. Po ochlazení se zředí vodou R na 100,0 ml, důkladně se protřepe, zfiltruje se a prvních 20 ml filtrátu se odstraní. 10,0 ml filtrátu se převede do dělicí nálevky, přidá se 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a protřepává se dvakrát 20 ml směsi objemových dílů etheru R a hexanu R(\+ 3). Spojené organické vrstvy se promyjí 5 ml vody R, organická vrstva se odstraní a pro-mývací tekutina se přidá k vodné vrstvě. Spojené vodné vrstvy se protřepávají čtyřikrát 30 ml ethyl-acetatu R čerstvě nasyceného vodou R (ke 150 ml ethylacetatu R se přidá 15 ml vody R, 3 min se třepe a nechá se stát); oddělené vrstvy jsou vždy čiré. Ethylacetatové vrstvy se spojí. Vodná vrstva se použije pro stanovení obsahu kaskarosidů, organická vrstva se použije pro stanovení obsahu dalších hydroxyanthracenových glykosidů jiných než kaskarosidů. Hydroxyanthracenové glykosidy jiné než kaskarosidy. Organická vrstva se převede do vhodné baňky a rozpouštědlo se oddestiluje téměř do sucha. Zbytek se rozpustí v 0,3 ml až 0,5 ml methanolu R a. převede se do odměrné baňky. Varná baňka se promyje horkou vodou R a promývací tekutina se spojí s methanolickým roztokem. Po ochlazení se zředí vodou R na 50,0 ml. 20,0 ml roztoku se ve 100ml baňce s kulatým dnem a se zábrusovou zátkou smíchá s 2 g chloridu železitého R a 12 ml kyseliny chlorovodíkové R. Zahřívá se 4 h ve vodní lázni pod zpětným chladičem tak, aby hladina vody přesahovala hladinu tekutiny v baňce. Po ochlazení se roztok převede do dělicí nálevky, baňka se promyje postupně 3 ml až 4 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 3 ml až 4 ml vody R; promývací tekutiny se spojí s roztokem v dělicí nálevce. Obsah dělicí nálevky se protřepe třikrát 30 ml směsi objemových dílů etheru R a hexanu R (1 + 3). Spojené organické vrstvy se promyjí dvakrát 10 ml vody R, vodná vrstva se odstraní. Organická vrstva se zředí směsí objemových dílů etheru R a hexanu R (1 + 3) na 100,0 ml. 20,0 ml tohoto roztoku se odpaří opatrně na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí v 10,0 ml roztoku octanu horečnatého R (5 g/l) v methanolu R a změří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 515 nm za použití methanolu R jako kontrolní tekutiny a vypočítá se obsah kaskarosidů A v procentech podle vztahu: A . 6,95 m v němž značí: A - absorbanci zkoušeného roztoku při 515 nm, m - navážku drogy v gramech. Specifická absorbance kaskarosidů A, počítaná na základě specifické absorbance aloinu, je 180. Změří se absorbance zkoušeného roztoku při 440 nm. Zkoušku je nutno opakovat, jestliže poměr absorbance při 515 nm k absorbanci při 440 nm je menší než 2,4. Kaskarosidy. Vodná vrstva uchovaná pro tuto zkoušku se zředí vodou R na 50,0 ml. 20,0 ml tohoto roztoku se zpracuje výše uvedeným postupem. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2587 Rhei radix 2587 Obsah hydroxyanthracenových glykosidů, vyjádřeno jako kaskarosid A, v procentech se vypočítá podle vztahu: A . 6,95 m v němž značí: A - absorbanci zkoušeného roztoku při 515 nm, m - navážku drogy v gramech. Specifická absorbance kaskarosidu A, počítaná na základě specifické absorbance aloinu, je 180. Změří se absorbance zkoušeného roztoku při 440 nm. Zkoušku je nutno opakovat, jestliže poměr absorbance při 515 nm k absorbanci při 440 nm je menší než 2,7. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem. Rhei radix ***** * * * * Reveňový kořen Synonymum. Radix rhei___________________________________________________________ Jsou to usušené celé nebo řezané kořeny a oddenky druhu Rheum palmatum L., Rheum officinale BAILL., kříženců obou druhů nebo jejich směs. Podzemní části jsou většinou rozřezané, zbavené stonku a zevní vrstvy kůry s postranními kořínky. Obsahuje nejméně 2,2 % hydroxyanthracenových derivátů, počítáno jako rhein (C15H806; Mr 284,2), vztaženo na vysušenou drogu. Vlastnosti Droga charakteristického, aromatického pachu. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Droga má různý vzhled; okrouhlé plátky v průměru až 10 cm, 1 cm až 5 cm silné; kuželovité, oválné nebo plosko vypouklé kousky. Svrchní strana má bledě růžový nádech, je obvykle pokryta vrstvou hnědožlutého prášku. Tmavší, síťovitě se křížící linie jsou patrné zejména po navlhčení; vytvářejí charakteristický, mramorovaný vzhled drogy. Lom je zrnitý. Na příčném řezu je patrná úzká zevní vrstva s paprsčitými, hnedočervenými pruhy. Dřeňové paprsky kolmo protínají tmavý pruh kambia. Uprostřed je pruh drobných, hvězdicovitě uspořádaných anomál-ních svazků cévních. Kořen má výrazně paprsčitou strukturu. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je oranžový až hnědožlutý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Prášek vykazuje následující charakteristické znaky: velké drúzy šťavelanu vápenatého, někdy o průměru více než 100 //m, a jejich úlomky; síťovitě ztlustlé, nezdřevnatělé cévy o průměru až 175 [im. Četné skupiny okrouhlých nebo mnohohranných, tenkostenných parenchymatických buněk. Sklereidy a průvodní vlákna chybí. Strana 2588 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2588 Rhei radix Pozoruje se pod mikroskopem v glycerolu R 50% (V/V). Jsou patrná okrouhlá škrobová zrna s hvězdovitou trhlinou, jednotlivá nebo složená po dvou až čtyřech. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok. 50 mg práškované drogy (180) se smíchá s 1 ml kyseliny chlorovodíkové R, 30 ml vody R a zahřívá se 15 min ve vodní lázni. Po ochlazení se protřepe 25 ml etheru R. Etherová vrstva se vysuší síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se. Filtrát se odpaří do sucha, zbytek se rozpustí v 0,5 ml etheru R Porovnávací roztok. 5 mg emodinu R se rozpustí v 5 ml etheru R Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 20 [A každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R ethylacetatu R a etheru petrolejového R (1 + 25 + 75) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je ve střední části oranžově fluoreskující skvrna (emodin). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je skvrna odpovídající polohou a zbarvením skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Nad skvrnou emodinu jsou dvě oranžově fluoreskující skvrny (v pořadí vzestupné hodnoty RF - fýscion, chrysofanol) a pod skvrnou emodinu jsou další dvě oranžově fluoreskující skvrny (v pořadí sestupné hodnoty RF- rhein, aloeemodin). Vrstva se postříká roztokem hydroxidu draselného R (100 g/l) v methanolu R. Všechny skvrny se zbarví červeně až fialově. D. Asi 50 mg práškované drogy (180) se smíchá s 25 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zahřívá se 15 min na vodní lázni. Po ochlazení se protřepe 20 ml etheru R vodná vrstva se odstraní. Etherová vrstva se protřepe 10 ml amoniaku zředěného RS1. Vodná vrstva se zbarví červeně až fialově. Zkoušky na čistotu Rheum rhaponticum. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 0,2 g práškované drogy (180) se smíchá s 2 ml methanolu R a vaří se 5 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje. Filtrát se použije jako zkoušený roztok. Porovnávací roztok. 10 mg rhaponticinu R se rozpustí v 10 ml methanolu R Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (nejvýše 20 mm x 3 mm) po 20 fA každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (20 + 80) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pak se postříká kyselinou fosfomolybdenovou RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není v blízkosti startu modrá skvrna (rhaponticin) odpovídající polohou a zbarvením skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje požadavkům zkoušky Cizí příměsi. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy (180) se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %. Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 2,0 %. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2589 __________________________________________________________________f Riboflavini natrii phosphas 2589 Stanovení obsahu Zkouška se provádí za ochrany před světlem. 0,100 g práškované drogy (180) se ve 100ml baňce smíchá s 30,0 ml vody R, baňka se zváží a směs se zahřívá 15 min pod zpětným chladičem ve vodní lázni. Po ochlazení se přidá 50 mg hydrogenuhličitanu sodného R, zváží se, doplní se vodou R na původní hmotnost a roztok se odstředí. 10,0 ml čirého roztoku se převede do 100ml baňky se zábrusovou zátkou, přidá se 20 ml chloridu železitého RSI a směs se zahřívá 20 min na vodní lázni pod zpětným chladičem. Pak se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a zahřívá se dalších 20 min za častého protřepávání. Po ochlazení se směs převede do dělicí nálevky a protřepává se třikrát 25 ml etheru R, kterým byla předem promyta baňka. Spojené etherové výtřepky se promyjí dvakrát 15 ml vody R. Etherová vrstva se zfiltruje chomáčkem vaty do odměrné baňky a doplní se etherem R na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se opatrně odpaří na vodní lázni do sucha, zbytek se rozpustí v 10,0 ml roztoku octanu horečnatého R (5 g/l) v methanolu R. Změří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 515 nm za použití methanolu Äjako kontrolní tekutiny a vypočítá se obsah hydroxy-anthracenových derivátů v procentech, vyjádřeno jako rhein, podle vztahu: A . 0,64 m v němž značí: A - absorbanci zkoušeného roztoku při 515 nm, m - navážku drogy v gramech. Specifická absorbance rheinu, počítaná na základě specifické absorbance aloinu, je 468. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Strana 2590 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2590 f Riboflavini natrii phosphas f Riboflavini natrii phosphas Sodná sůl riboflavinfosfatu 1998 Na1 ,© H,C H,C e C17H20N4NaO9P H 478,33 CAS 130-40-5 Je to směs obsahující sodnou sůl riboflavin-5'-hydrogenfosfatu jako hlavní složku a jiné sodné soli riboflavinmonofosfatů. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 73,0 % až 79,0 % sloučeniny C17H20N4O6 (Mr 376,37). Obsahuje proměnné množství vody. Vlastnosti Žlutý nebo oranžově žlutý krystalický hygroskopický prášek. Je dobře rozpustná ve vodě, velmi těžce rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru. Zkoušky totožnosti A. 50,0 mg se rozpustí v tlumivém roztoku fosforečnanovém o pH 7,0 a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí tlumivým roztokem fosforečnanovým opH 7,0 na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 266 nm. Specifická absorbance v maximuje 580 až 640. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a přibližnou velikostí shoduje s hlavním pikem na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). C. Asi 10 mg se rozpustí v hydroxidu sodném zředěném RS a zředí se jím na 100 ml. 1 ml roztoku se vystaví působení ultrafialového světla při 254 nm na dobu 5 min, okyselí se na papír lakmusový modrý R dostatečným množstvím kyseliny octové R a třepe se s 2 ml dichlormethanu R; spodní vrstva vykazuje žlutou fluorescenci. D. K 0,5 g se přidá 10 ml kyseliny dusičné R, směs se odpaří na vodní lázni do sucha a zbytek se žíhá až do odstranění uhlíku. Pak se zbytek rozpustí v 5 ml vody R a zfiltruje se. Filtrát vyhovuje zkoušce (a) na sodík a zkoušce (b) na fosforečnany (2.3.1). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2591 __________________________________________________________________f Riboflavini natrii phosphas 2591 Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 6,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,5 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 50 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +38,0° až +43,0°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,300 g v 18,2 ml kyseliny chlorovodíkové RS a zředěním vodou R na 25,0 ml. Lumiflavin. K asi 35 mg se přidá 10 ml dichlormethanu R, 5 min se protřepává a zfiltruje se. Filtrát není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkouška se provede za chránění před světlem. Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v 50 ml vody R a zředí se mobilní fází na 100,0 ml. 8,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Porovnávací roztok (a). 60,0 mg riboflavinu CRL se rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a zředí se vodou R na 250,0 ml. 4,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 0,100 g sodné soli riboflavinfosfatu CRL se rozpustí v 50 ml vody R a zředí se mobilní fází na 100,0 ml. 8,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografii R (5 fj.rn), - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů methanolu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (7,35 g/l) (150 + 850), s průtokovou rychlostí 2 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 266 nm. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek je retenční ěas riboflavin-5 '-mono-fosfatu asi 20 min a relativní retenční easy látek jsou: - riboflavin-3',4'-difosfatu asi 0,2, - riboflavin-3',5'-difosfatu asi 0,3, - riboflavin-4',5'-difosfatu asi 0,5, - riboflavin-3 '-monofosfatu asi 0,7, - riboflavin-4'-monofosfatu asi 0,9, - riboflavin-5'-monofosfatu 1,0, - riboflavinu asi 2,0. Nastříkne se 100 ml porovnávacího roztoku (a). Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 100 fA porovnávacího roztoku (b). Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásoku retenčního ěasu riboflavinu-5 '-monofosfatu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími riboflavinu-4 '-monofosfatu a riboflavinu-5 '-monofosfatu je nejméně 1,5. Nastříkne se 100 fA zkoušeného roztoku a 100 fA porovnávacího roztoku (a) a 100 fA porovnávacího roztoku (b). Vypočítá se procentuální obsah volného riboflavinu a obsah riboflavinu ve formě difosfatu z ploch píku na chromatogramu zkoušeného roztoku a z množství volného riboflavinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Obsah volného riboflavinu není větší než 6,0 % a obsah riboflavinu ve formě difosfatu není větší než 6,0 %, obojí počítáno na vysušenou látku. Anorganické fosforečnany. 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100 ml. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 10 ml vody R, 5 ml tlumivého roztoku se síranem meďnatým o pH 4,0, 2 ml roztoku Strana 2592 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2592 f Riboflavinum_____________________________________________________________________________ molybdenanu hexamonného R (30 g/l), 1 ml čerstvě pripraveného roztoku obsahujícího roztok metolu R (20 g/l) a roztok disiřičitanu sodného R (50 g/l) a 1 ml roztoku kyseliny chloris-té R 3% (V/V). Zředí se vodou R na 25,0 ml a měří se absorbance roztoku (2.2.25) do 15 min od jeho pnpravy při 800 nm za použití kontrolního roztoku získaného při slepé zkoušce. Absorbance tohoto roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku pripraveného takto: k 15 ml základního roztoku fosforečnanu (5 g PO 4/ml) se přidá 5 ml tlumivého roztoku se síranem meďnatým o pH 4,0, 2 ml roztoku molybdenanu hexamonného R (30 g/l), 1 ml čerstvě pripraveného roztoku obsahujícího roztok metolu R (20 g/l) a roztok disiřičitanu sodného R (50 g/l) a 1 ml roztoku kyseliny chloristé R 3% (V/V). Zředí se vodou R na 25,0 ml (1,5 %). Těžké kovy (2.4.8). Ke 2,0 g se v křemenném kelímku po kapkách přidají 2 ml kyseliny dusičné R a 0,25 ml kyseliny sírové R Opatrně se zahřívá do vzniku bílých par a vyžíhá se. Ochlazený zbytek se extrahuje dvakrát po 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a spojené extrakty se odpaří do sucha. Odparek se rozpustí ve 2 ml kyseliny octové zředěné RS a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 10 ml základního roztoku olova (1 g Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 8,0 %; 1,000 g se suší 5 h v sušárně při 100 °C až 105 °C a tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa. Stanovení obsahu Zkouška se provede za chránění před světlem. 0,100 g se rozpustí ve 150 ml vody R, přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R a zředí se vodou R na 1000,0 ml. K 10,0 ml se přidá 3,5 ml roztoku octanu sodného R (14 g/l) a zředí se vodou R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 444 nm. Obsah C17H20N4O6 se vypočítá za použití specifické absorbance, která má hodnotu 328. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem. Separandum. Nečistoty H2C—OR R10—C—H R20—C—H I HO—C—H I Cht A. R = H; R1 = R2 = P03H2: riboflavin-3',4'-bis(dihydrogenfosfat), Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2593 f Riboflavinum 2593 B. R1 = H; R = R2 = P03H2: riboflavin-3',5'-bis(dihydrogenfosfat), C. R2 = H; R = R1 = P03H2: riboflavin-4',5'-bis(dihydrogenfosfat), D. R = R1 = R2 = H: riboflavin, H,C H,C E. lumiflavin. f Riboflavinum Riboflavin Synonymum. Vitamin B7 H,C H,C C17H20N4O6 r 376,37 CAS 83-88-5 Jeto7,8-dimethyl-10-[(25',35',4JR)-2,3,4,5-tetrahydroxypentyl]-3Jřf,10Jřf-benzopteridin-2,4-dion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C17H20N4O6. Vlastnosti Žlutý nebo oranžově žlutý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru. Je rozpustnější v roztoku chloridu sodného (9 g/l) než ve vodě. Roztoky se rozkládají působením světla, zvláště v přítomnosti alkálií. Strana 2594 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2594 Ricini oleum_______________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem riboflavi-nu CRL. C. 1 mg se rozpustí ve 100 ml vody R. Roztok vykazuje v procházejícím světle slabě zelenožluté zbarvení a v odraženém světle intenzivní žlutozelenou fluorescenci, která mizí po přidání minerálních kyselin nebo alkálií. Zkoušky na čistotu Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 0,5 g se přidá 25 ml vody R, 2 min se vaří a po chlazení se zfiltruje. K 10 ml filtrátu se přidá 0,05 ml fenolftaleinu RSI a 0,4 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je oranžový. Přidá se 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Přidá se 0,15 ml červeně methylové RS; roztok je oranžový. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -115° až -135°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok do 30 min po přípravě připravený takto: 50,0 mg se rozpustí v hydroxidu sodném 0,05 mol/l RS prostém uhličitanů a zředí se stejným rozpouštědlem na 10,0 ml. Absorbance (2.2.25). Konečný roztok získaný ve zkoušce Stanovení obsahu se zředí stejným objemovým dílem vody R. Roztok vykazuje čtyři maxima, při 223 nm, 267 nm, 373 nm, 444 nm. Poměr absorbance zjištěné v maximu při 373 nm k absorbanci zjištěné při 267 nm je 0,31 až 0,33 a poměr absorbance zjištěné v maximu při 444 nm k absorbanci zjištěné při 267 nm je 0,36 až 0,39. Lumiflavin. K 25 mg se přidá 10 ml chloroformu R, 5 min se protřepává a zfiltruje se. Filtrát není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se se zbytkem získaným ve zkoušce Ztráta sušením. Stanovení obsahu Zkouška se provede za chránění před světlem. 65,0 mg se suspenduje v 500ml hnědé odměrné baňce v 5 ml vody R tak, aby látka byla úplně smáčena, a rozpustí se v 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Po úplném rozpuštění se přidá 100 ml vody R, 2,5 ml kyseliny octové ledové R a zředí se vodou R na 500,0 ml. K 20,0 ml tohoto roztoku se v 200ml hnědé odměrné baňce přidá 3,5 ml roztoku octanu sodného R (14 g/l) a zředí se vodou R na 200,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 444 nm. Obsah C17H20N4O6 se vypočítá za použití specifické absorbance, která má hodnotu 328. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2595 Ricini oleum 2595 Ricini oleum ***** Ricinový olej Synonymum. Oleum ricini_________________________________________________________ CAS 8001-79-4 Je to hustý olej získaný lisováním za studena ze semen druhu Ricinus communis L. Vlastnosti Čirá téměř bezbarvá nebo slabě žlutá viskózni kapalina, chuti zpočátku jemné, později štiplavé. Je dobře rozpustný v etheru, těžce rozpustný v etheru petrolejovém, mísitelný s lihem 96% a s kyselinou octovou ledovou. Zkoušky na čistotu Index lomu (2.2.6). 1,477 až 1,481. Relativní hustota (2.2.5). 0,952 až 0,965. Optická otáčivost (2.2.7). +3,5° až +6,0°. Absorbance (2.2.25). 1,0 g se smíchá s lihem 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. Roztok vykazuje maximum při (269 ± 1) nm. Specifická absorbance v maximuje nejvýše 1,0. Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; 5,00 g se rozpustí v 25 ml předepsané směsi rozpouštědel. Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). Nejméně 150,0. Číslo jodové (2.5.4). 82 až 90. Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 5,0. Číslo zmýdelnění (2.5.6). 176 až 187, stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Nezmýdelnitelné látky (2.5.7). Nejvýše 0,8 %; stanoví se s 5,00 g zkoušené látky. Cizí tuky. a) 2 ml se smíchají s 8 ml lihu 96% R Roztok je ěirý (2.2.1). b) 10,0 ml se protřepe s 20,0 ml etheru petrolejového R. Spodní vrstva má po oddělení objem nejméně 16,0 ml. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Jestliže je látka určena k výrobě parenterálních pnpravků, nejvýše 0,3 %, stanoví se s 3,000 g zkoušené látky. Uchovávání V dobře uzavřených, zcela naplněných obalech, chráněn před světlem, v chladu. Označování V označení na obalu se uvede: - název a množství případně přidaného antioxidantu, - zda je látka vhodná k výrobě parenterálních pnpravků. Strana 2596 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2596 f Rifampicinum f Rifampicinum Rifampicin H3C CH3 CH3 C43H58N4015 r 822,95 CAS 13292-46-1 Je to (12Z, 1 AE,2AE)-(2S, 16S, 17 S, 1 SR, 19R,20R,2lS,22R,23S)-5,6,9,17,19-pentahydroxy-23-methoxy-2,4,12,16,18,20,22-heptamethyl-8-[N-(4-methyl-1 -piperazinyl)formimidoyl]-1,11 -dioxo-2,7-[epoxy(l,ll,13-pentadekatrien)imino]-l,2-dihydronafto[2,l-ř]furan-21-yl-acetat, polosyntetické antibiotikum, získané z rifamycinu SV. Počítáno na vysušenou látku, obsahuj e 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C43H58N4012. Vlastnosti Cervenohnedý nebo hnedočervený krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v methanolu, těžce rozpustný v acetonu, v etheru a v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. 50 mg se rozpustí v 50 ml methanolu R 1 ml tohoto roztoku se zředí tlumivým roztokem fosfo-rečnanovým o pH 7,4 na 50 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 220 nm až 500 nm (2.2.25); roztok vykazuje čtyři absorpční maxima, při 237 nm, 254 nm, 334 nm a 475 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 334 nm k absorbanci naměřené v maximu při 475 nm je asi 1,75. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem rifampici-nu CRL. Zkouší se jako pasta y parafinu tekutém R. C. 25 mg se suspenduje v 25 ml vody R, 5 min se protřepává a zfiltruje. K 5 ml filtrátu se přidá 1 ml roztoku peroxodisíranu diamonného R (100 g/l) v tlumivém roztoku fosforečnanovém opH 7,4 a několik minut se třepe. Zbarvení roztoku se mění z oranžově žlutého na fialově červené a netvoří se žádná sraženina. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 2597 ______________________________________________________________________f Rifamycinum natricum 2597 Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,5. Měří se suspenze (10 g/l) ve vodě prosté oxidu uhličitého R Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Směs rozpouštědel. Smíchají se objemové díly roztoku kyseliny citrónové R (210,1 g/l), roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (136,1 g/l), roztoku hydrogenfosforečnanu draselného R (174,2 g/l), acetonitrilu R a vody R (10 + 23 + 77 + 250 + 640). Zkoušený a porovnávací roztok se připraví bezprostředně před použitím. Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v acetonitrilu R a zředí se jím na 10,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí směsí rozpouštědel na 50,0 ml. Porovnávací roztok. 20,0 mg chinonu rifampicinu CRL se rozpustí v acetonitrilu R a zředí se jím na 100,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml zkoušeného roztoku a zředí se směsí rozpouštědel na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,12 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografií R (5 /u.m), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku obsahujícího kyselinu fosforečnou R 0,1 % (V/V), chloristan sodný R (1,9 g/l), kyselinu citrónovou R (5,9 g/l) a dihydrogenfosforečnan draselný R (20,9 g/l) (35 + 65), s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm, - injektorové smyčky, 20 fA. Nastříkne se porovnávací roztok a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška dvou hlavních píku nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky není menší než 4,0. Podle potřeby se upraví obsah acetonitrilu v mobilní fázi. Nastříkne se zkoušený roztok a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající nejméně dvojnásobku retenčního ěasu rifampicinu: plocha píku odpovídajícího chinonu rifampicinu není větší než l,5násobek plochy odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,5 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího chinonu rifampicinu, není větší než plocha píku rifampicinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %) a součet ploch všech těchto píku není větší než 3,5násobek plochy píku rifampicinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (3,5 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědel a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek píku rifampicinu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 g Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 4 h při 80 °C a při tlaku nepřevyšujícím 670 Pa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí tlumivým roztokem fosforečnanovým opH 7,4 na 100,0 ml. Změří se absorbance (2.2.25) v maximu při 475 nm za použití tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,4 jako kontrolního roztoku. Vypočítá se obsah C43H58N4012; specifická absorbance je 187. Strana 2598 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2598 f Rifamycinum natricum Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech pod dusíkem, chráněn před světlem a za teploty nepřevyšující 25 °C. Separandum. Nečistoty A. chinon rifampicinu, B. iV-oxid rifampicinu. f Rifamycinum natricum Sodná sůl rifamycinu 1998 Na' ,© H,C H3C h H CH3 e C37H46NNa012 r 719,76 CAS 15105-92-7 Je to (12Z, UE,2AE)-(2S, 165*, 175*, 1 SR, 19R,20R,2 lS,22R,23S)-21 -acetoxy-1,2-dihydro-6,9,17,19--tetrahydroxy-23-methoxy-2,4,12,16,18,20,22-heptamethyl-1,11 -dioxo-2,7-(epoxypentadeka-[l,ll,13]trienimino)nafto[2,l-ř]furan-5-olat sodný; monosodná sůl rifamycinu SV, získaná chemickou přeměnou rifamycinu B, který se tvoří při růstu určitých kmenů mikroorganismu Amycolatopsis mediterranei. Rifamycin SV se může také získat přímo z určitých mutantů Streptomyces mediterranei. Účinnost je nejméně 900 m.j. v miligramu, počítáno na bezvodou látku. Výroba Vyrábí se metodami umožňujícími snížit nebo odstranit hypotenzivní látky. Použitý výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že látka, bude-li zkoušena, vyhoví následující zkoušce: Zkouška na neškodnost (2.6.9). Každé myši se vstříknou 4 mg rozpuštěné v 0,5 ml vody na injekci R. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2599 ______________________________________________________________________f Rifamycinum natricum 2599 Vlastnosti Jemný nebo slabě zrnitý červený prášek. Je dobře rozpustná ve vodě, snadno rozpustná v ethano-lu, prakticky nerozpustná v etheru. Zkoušky totožnosti A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli rifamycinu CRL. Měří se tablety látek s bromidem draselným R B. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 8,0. Měří se následující roztok: 0,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml. Absorbance (2.2.25). 20,0 mg se rozpustí v 5 ml methanolu R a zředí se na 100,0 ml čerstvě připraveným tlumivým roztokem fosforečnanovým opH 7,0 (1), do něhož byla bezprostředně před použitím přidána kyselina askorbová R (1 g/l). 5,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným tlumivým roztokem s kyselinou askorbovou na 50,0 ml a nechá se 30 min stát. Roztok vykazuje absorpční maximum při 445 nm. Specifická absorbance v maximuje 190 až 210, počítáno na bezvodou látku. Rifamycin B, rifamycin S a jiné příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Roztoky se připraví bezprostředně před použitím. Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů roztoku dihydrogenfosfo-rečnanu sodného R (3,9 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 3,0, a acetonitrilu R a zředí se touto směsí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (a). 10,0 mg rifamycinu B CRL a 40,0 mg rifamycinu S CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (3,9 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 3,0, a acetonitrilu R a zředí se touto směsí na 200,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 25 mg zkoušené látky a 8 mg rifamycinu S CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (3,9 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 3,0, a acetonitrilu R a zředí se touto směsí na 250,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 /um), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, která je směsí následujících roztoků připravených a uchovávaných při teplotě nejméně 20 °C: - mobilní fáze A - smíchá se 10 objemových dílů acetonitrilu R a 90 objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (3,9 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným zředěným RS na hodnotu 7,5, - mobilní fáze B - smíchá se 70 objemových dílů acetonitrilu R a 30 objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (3,9 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným zředěným RS na hodnotu 7,5, Strana 2600 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2600 f Rifamycinum natricum Čas (min) Mobilní fáze A % (V/V) Mobilní fáze B % (V/V) Poznámky 0-40 40-45 45-47 47-55 o o (N 00 CN ' 00 o o 00 CN 20-80 80 80-20 20 lineární gradient izokraticky lineární gradient znovuustalování - spektrofotometrického detektoru, 254 nm, - injektorové smyčky, 20 fA. Nasťríkne se porovnávací roztok (a). Při zaznamenaní chromatogramu za předepsaných podmínek se látky eluují v následujícím pořadí: rifamycin B, rifamycin SV, rifamycin S. Nasťríkne s e porovnávací roztok (b). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška piku rifamycinu S na získaném chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky rifamycinu SV a rifamycinu S je nejméně 5,0. Nasťríkne se zkoušený roztok a porovnávací roztok (a). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku odpovídajícího rifamycinu B větší než plocha píku rifamycinu B na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); plocha žádného píku odpovídajícího rifamycinu S není větší než plocha píku rifamycinu S na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2 % ); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku a píku rifamycinu B a rifamycinu S, není větší než plocha píku rifamycinu S na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy píku rifamycinu S na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 g Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 12,0 % až 17,0 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,50 m.j. endotoxinu v miligramu. Stanovení účinnosti Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2). Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Pokud je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede: - zda j e látka sterilní, - zda je látka prostá bakteriálních endotoxinu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2601 Rosmarini etheroleum 2601 Nečistoty A. rifamycin B: R = -0-CH2-COOH; R' = -OH, B. rifamycin S: R = =0; R' = =0, C. rifamycin O: R = -0-CO-CH2-0-; R' = =0. Rosmarini etheroleum Rozmarýnová silice Synonyma. Rosmarini aetheroleum, Oleum rosmarini___________________________________ Je to silice získaná z čerstvých listů druhu Rosmarinus officinalis L. destilací s vodní parou. Obsahuje 10,0 % až 15,0 % volného i vázaného borneolu, počítáno jako borneol (C10H18O; Mr 154,25). Vlastnosti Bezbarvá až nažloutlá čirá kapalina, charakteristického pachu a aromaticky hořké chuti. Je velmi těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s ethanolem, s etherem a s mastnými oleji. Zkoušky totožnosti Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 5 mg borneolu R, 5 mg bornylacetatu R a 20 mg cineolu R se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethyl-acetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší volně na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 ° C až 105 °C. Hlavní skvrny na chromatogra-mu zkoušeného roztoku odpovídají polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být i další méně intenzivní skvrny. Strana 2602 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2602 f Roxithromycinum_________________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Hustota (2.2.5). 0,893 až 0,917 g/ml. Index lomu (2.2.6). 1,466 až 1,474. Optická otáčivost (2.2.7). -5° až +15°. Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0; 5,0 g se rozpustí v 50 ml předepsané směsi rozpouštědel. Voda v silicích (2.8.5). Vyhovuje požadavkům zkoušky Voda v silicích. Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice (2.8.7). Vyhovuje požadavkům zkoušky Mastné oleje a zpryskyřiěnatělé silice v silicích. Pach a chuť silic (2.8.8). Vyhovuje požadavkům zkoušky Pach a chuť silic. Zbytek po odpaření silic (2.8.9). Nejvýše 0,150 g. Rozpustnost v lihu (2.8.10). Je rozpustná v jednom objemovém dílu lihu R 90% (V/V). Stanovení obsahu 5,0 ml se smíchá v acetylaění baňce se 7,5 ml acetanhydridu R a 1,0 g octanu sodného bezvodé-ho R a vaří se 2 h. Pak se přidá 20,0 ml vody R a zahřívá se 15 min na vodní lázni pod zpětným chladičem za častého protřepávání. Po ochlazení se acetylovaná silice převede do dělicí nálevky, vodná vrstva se odstraní. Acetylovaná silice se protřepává vodou R, až vodná vrstva reaguje na navlhčený papír lakmusový modrý R jen slabě kysele, vodná vrstva se vždy odstraní. Acetylovaná silice se vysuší síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se. 1,500 g acetylované silice se smíchá se 3 ml lihu 96% R a 0,1 ml fenolftaleinu RS a po kapkách se přidává hydroxid draselný v lihu 0,5 mol/l VS do trvalého zbarvení. Pak se přidá 20,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS a vaří se 2 h pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 0,5 ml fenolftaleinu RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS do změny zbarvení. Provede se slepá zkouška. Obsah acetylovatelných složek v procentech, vyjádřeno jako geraniol (C10H18O), se vypočítá podle vzorce: a . 7,712 x = ----------'--------- , m - a . 0,021 v němž značí: a - rozdíl spotřeb hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VSve zkoušce a slepé zkoušce v mililitrech, m - navážku acetylované silice v gramech. Uchovávání Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2603 f Roxithromycinum 2603 f Roxithromycinum Roxithromycin CH3 nCCH3 h^ N^CH3 K CH, H C41H76N201£ r 837,06 CAS 80214-83-1 Je to (3R,4S,5S,6R, 1R,9R,\ 15,12JR,135,14JR)-4-[(2,6-dideoxy-3-C,3-0-dimethyl-a-L-nřo-hexa-pyranosyl)oxy] -14-ethyl-7,12,13 -trihydroxy-10- { (E)- [(2-methoxyethoxy)methoxy]imino} --3,5,7,9,11,13-hexamethyl-6-[(3,4,6-trideoxy-3-dimethylamino-ß-D-x>'/o-hexopyranosyl)--oxy]oxacyklotetradekan-2-on. Počítáno na bezvodou látku prostou rozpouštědla, obsahuje 97,0 % až 101,0 % sloučeniny C41H76N2015. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, v lihu 96% a v dichlormethanu. Je těžce rozpustný ve zředěné kyselině chlorovodíkové. Je polymorfhí. Zkoušky totožnosti A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem roxithromyci-nu CRL. Pokud se získaná spektra liší, zaznamenají se nová spektra roztoků zkoušené látky a referenční látky (90 g/l) v dichlormethanu R. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční čas a velikost hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se přibližně shoduje s retenčním časem a velikostí hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,2 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Strana 2604 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2604 f Roxithromycinum_________________________________________________________________________ Specifická optická otáčivost (2.2.7). -93 ° až -96°, počítáno na bezvodou látku prostou rozpouštědel; měří se roztok pnpravený rozpuštěním 0,500 g v acetonu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29), jak je popsáno ve zkoušce Stanovení obsahu, za použití mobilní fáze, která je směsí následujících roztoků: - mobilní fáze A - k 510 ml vody R se přidá 200 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu amonného R (170 g/l). Hodnota pH se upraví na 5,3 hydroxidem sodným zředěným RS a přidá se 315 ml acetonit-rilu R. - mobilní fáze B - směs objemových dílů vody R a acetonitrilu R (300 + 700). Průtoková rychlost j e 1 ml/min. Gradientovy program: Čas (min) Mobilní fáze A % (V/V) Mobilní fáze B % (V/V) Poznámky 0-38 38-39 39-80 100 100 100 - 90 90 0 0 0- 10 10 ustalování izokraticky lineární gradient izokraticky Před každou analýzou se kolona promývá do ustavení rovnováhy mobilní fází A nejméně 20 min. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy N-demethylroxi-thromycinu 15 min až 17 min a roxithromycinu 20 min až 22 min. Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem N-demethylroxithromycinu a pikem roxithromycinu je nejméně 6 a faktor symetrie píku roxithromycinu je nejvýše 1,5. Je-li třeba, upraví se průtok mobilní fáze. Nastříkne se 20 ul zkoušeného roztoku (a) a 20 ul porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramů zkoušeného roztoku (a) plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než ónásobek plochy hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b) (3,0 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b). Ethanol a toluen. Nejvýše 0,2 % ethanolu a 0,1 % toluenu; provede se zkouška na zbytková rozpouštědla (2.4.24). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (15 + 85) a zředí stejnou směsí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití porovnávacího roztoku olova (1 //g/ml) získaného zředěním základního roztoku olova (100 g Pb/ml) směsí objemových dílů vody R a acetonu R (15 + 85). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 2605 ____________________________________________________________f Roxithromycinum 2605 Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok (a). 40,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí sejí na 10,0 ml. Zkoušený roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází A na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází A na 100,0 ml. Porovnávací roztok (c). 5,0 mg roxithromycmu CRL a 5,0 mg'N-demethylroxithromycinu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um), - mobilní fáze, která je směsí 510 ml vody R, 200 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu amonného R (170 g/l), jehož hodnota pH se upraví na 5,3 hydroxidem sodným zředěným RS, a 315 ml acetonit-rilu R Průtoková rychlost je 1,5 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 205 nm. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční easy N-demethylroxi-thromycinu 7 min až 10 min a roxithromycmu 10 min až 13 min. Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramů porovnávacího roztoku (c) je rozlišení mezi pikem N-demethylroxithromycinu a pikem roxithromycmu nejméně 6,0 a faktor symetrie píku roxithromycmu j e nejvýše 1,5. Je-li třeba, upraví se průtok mobilní fáze. Nastříkne se odděleně zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (a). Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Separandum. Nečistoty A. erythromycin A, Strana 2606 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2606 f Roxithromycinum H OH B. 4-O-de(2,6-dideoxy-3C,3-O-dimethyl-flr-n'řo-hexopyranosyl)-erythromycin-10-(£')-{O-[(2-methoxyethoxy)methyl]oxim}, HO. N H || H H3U OH CH3 ---------O O' ,CH3 \ H3CS H. ..'Cha „OH CH3 -CH3 Hi HO H OH H J---------o o CH3 \ OCH3 H. -CH3 "OH 9 ; ^c2h5 H H x0 H,C ^H CH3 H C. erythromycin-10-(£)-oxim, H H OH fvOCH, H/ H CH3 H D. erythromycin-10-(Z)- {[(2-methoxyethoxy)methyl]oxim}, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2607 f Roxithromycinum 2607 CH3 H E. 3 -0-demethylerythromycin(roxithromycin C)-10-(E)- { O- [(2-methoxyethoxy)methyl] oxim}, CH3 H \ H .NHCH3 j H0 H OH H CH3 H F. N-demethylerythromycin-10-(E)-{O-{[(2- methoxyethoxy)methyl]oxim}, H3C CH3 '' CH N ^ N"c^3 4 H OH CH3 \ OCH3 H HoC ^H CH3 H G. erythromycin-10-(E)- {0-[(2-methoxyethoxy)methoxy]methyl]oxim}, Strana 2608 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2608 f Roxithromycinum H-jC- CH3 h—°x°' VN~Cu 4 H H OH CH3 \ OCH3 4 HUČ ^H CH3 H H. 13 -deoxyerythromycin(roxithromycin B)-10-(E)- { O- [(2-methoxyethoxy)methyl] oxim}, hkC I. 2'-O-[(2-methoxyethoxy)methyl]erythromycin-10-(£')-[(2-methoxyethoxy)methyl]oxim. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2609 Saccharinum 2609 Saccharinum Sacharin C7H5N03S H 183,18 CAS 81 -07-2 Je to 1,1-dioxid l,2-benzothiazol-3(2//)-3-onu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C7H5N03S. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je mírně rozpustný ve vroucí vodě a v lihu 96%, těžce rozpustný ve studené vodě a v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů a uhličitanů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: C. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Nasycený roztok připravený bez zahřívání zbarví papír lakmusový modrý R červeně. B. Teplota tání (2.2.14). 226 °C až 230 °C. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sacharínu CRL. D. Asi 10 mg se smíchá s asi 10 mg resorcinolu R, přidá se 0,25 ml kyseliny sírové R a opatrně se zahřívá nad plamenem, až se směs zbarví tmavě zeleně. Po vychladnutí se přidá 10 ml vody R a hydroxid sodný zředěný RS do zásadité reakce; vzniká intenzivní zelená fluorescence. E. K 0,2 g se přidá 1,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS, odpaří se do sucha a opatrně se zahřívá, dokud směs neroztaje (nemá zuhelnatět). Nechá se vychladnout, tavenina se rozpustí v asi 5 ml vody R, přidá se kyselina chlorovodíková zředěná RS do slabě kyselé reakce, a pokud je třeba, zfiltruje se. K filtrátu se přidá 0,2 ml chloridu železitého RS2; vzniká fialové zbarvení. Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve 20 ml roztoku octanu sodného R (200 g/l) a zředí se jím na 25 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). 2- a 4-Toluensulfonamidy. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití kofeinu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 25 mg kofeinu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100 ml. Zkoušený roztok. 10,0 g se suspenduje ve 20 ml vody R a rozpustí se přidáním 5 ml až 6 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS. Pokud je třeba, upraví se pH hydroxidem sodným 1 mol/l RS nebo Strana 2610 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2610 Saccharinum kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na hodnotu 7 až 8 a zředí se vodou R na 50 ml. Protřepe se čtyřikrát 50 ml dichlormethanu R Organické vrstvy se spojí, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se. Filtr a síran sodný se promyjí 10 ml dichlormethanu R a promývací tekutina se přidá k filtrátu. Filtrát se odpaří téměř do sucha ve vodní lázni, jejíž teplota nepřevyšuje 40 °C. Použitím malého množství dichlormethanu R se odparek kvantitativně převede do vhodné 10ml zkumavky, odpaří se do sucha proudem dusíku a odparek se rozpustí v 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Kontrolní roztok. 200 ml dichlormethanu R se odpaří do sucha ve vodní lázni, jejíž teplota nepřevyšuje 40 °C. Zbytek se rozpustí v 1 ml dichlormethanu R. Porovnávací roztok. 20,0 mg 2-toluensulfonamidu R a 20,0 mg 4-toluensulfonamidu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 50,0 ml. 5,0 ml roztoku se odpaří do sucha v proudu dusíku a odparek se rozpustí v 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kapilární křemenné kolony délky 10 m a vnitřního průměru 0,53 mm pokryté vrstvou (2 fim) polymethylfenylsiloxanu R, - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min, - plamenoionizačního detektoru, - injektoru s děličem (1/2). Teplota kolony se udržuje na 180 °C a teplota vstřikovacího prostoru a detektoru na 250 °C. Nastříkne se 1 ul porovnávacího roztoku. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška píku odpovídajícího kofeinu nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Látky se eluují v pořadí: 2-toluensulfonamid, 4-toluensulfonamid a kofein. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem odpovídajícím 2-toluensulfonamidu a pikem odpovídajícím 4-toluensulfonamidu je nejméně 1,5. Nastříkne se 1 fA kontrolního roztoku a ověří se, zda na chromatogramu nejsou přítomny píky s retenčními časy stejnými jako vnitřní standard, 2-toluensulfonamid a 4-toluensulfonamid. Nastříkne se odděleně 1 fA zkoušeného roztoku a 1 fA porovnávacího roztoku. Jestliže jsou na chromatogramu zkoušeného roztoku přítomny píky 2-toluensulfonamidu a 4-toluensulfonamidu, poměr ploch těchto píku k ploše píku vnitřního standardu není větší než odpovídající poměr na chromatogramu porovnávacího roztoku (10 Mg/g 2-toluensulfonamidu a 10 Mg/g 4-toluensulfonamidu). Těžké kovy (2.4.8). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 //g Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 25 ml lihu 96% R, přidá se 25 ml vody R a 0,25 mlfenolftaleinu RS1 a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS. Provede se slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 18,32 mg CtHjNOjS. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2611 Saccharinum natricum 2611 Saccharinum natricum Sodná sůl sacharínu C7H4NNa03S H 205,16 CAS 128-44-9 Je to sodná sůl 1,1 -dioxid-l,2-benzothiazol-3(2//)-onu. Počítáno nabezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C7H4NNa03S. Může obsahovat různé množství vody. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystalky, větrající na suchém vzduchu. Je snadno rozpustná ve vodě, mírně rozpustná v lihu 96% a prakticky nerozpustná v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. K 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidají 3 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Vznikne bílá sraženina, která se odfiltruje, promyje vodou R a vysuší se při 100 °C až 105 °C; taje (2.2.14) při 226 °C až 230 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sodné soli sacharínu CRL. Látky se před zkouškou vysuší při 100 ° C až 105 °C. C. Asi 10 mg se smíchá s asi 10 mg resorcinolu R, přidá se 0,25 ml kyseliny sírové R a opatrně se zahřívá nad plamenem, až se směs zbarví tmavě zeleně. Po vychladnutí se přidá 10 ml vody R a hydroxid sodný zředěný RS do zásadité reakce; vzniká intenzivní zelená fluorescence. D. K 0,2 g se přidá 1,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS, odpaří se do sucha a opatrně se zahřívá, dokud směs neroztaje (nemá zuhelnatět). Nechá se vychladnout, tavenina se rozpustí v asi 5 ml vody R, přidá se kyselina chlorovodíková zředěná RS do slabě kyselé reakce, a pokud je třeba, zfiltruje se. K filtrátu se přidá 0,2 ml chloridu železitého RS2; vzniká fialové zabarvení. E. 0,5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (b) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml. Vzhled roztoku. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 25 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10,0 ml roztoku S se přidá 5,0 ml kyseliny sírové 0,005 mol/l VS, zahřeje se k varu a ochladí se. Přidá se 0,1 mlfenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru na růžové se spotřebuje 4,5 ml až 5,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Strana 2612 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2612 Saccharinum natricum 2- a 4-Toluensulfonamidy. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití kofeinu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 25 mg kofeinu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100 ml. Zkoušený roztok. 10,0 g se rozpustí v 50 ml vody R. Pokud je třeba, upraví se pH hydroxidem sodným 1 mol/l RS nebo kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na hodnotu 7 až 8 a protřepe se čtyřikrát s 50 ml dichlormethanu R. Organické vrstvy se spojí, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se. Filtr a síran sodný se promyjí 10 ml dichlormethanu R a promývací tekutina se přidá k filtrátu. Filtrát se odpaří téměř do sucha ve vodní lázni, jejíž teplota nepřevyšuje 40 °C. Použitím malého množství dichlormethanu R se odparek kvantitativně převede do vhodné 10ml zkumavky, odpaří se do sucha v proudu dusíku a odparek se rozpustí v 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Kontrolní roztok. 200 ml dichlormethanu R se odpaří do sucha ve vodní lázni, jejíž teplota nepřevyšuje 40 °C. Zbytek se rozpustí v 1 ml dichlormethanu R. Porovnávací roztok. 20,0 mg 2-toluensulfonamidu R a 20,0 mg 4-toluensulfonamidu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 50,0 ml. 5,0 ml posledního roztoku se odpaří do sucha v proudu dusíku a odparek se rozpustí v 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kapilární křemenné kolony délky 10 m a vnitřního průměru 0,53 mm pokryté vrstvou (2 fim) polymethylfenylsiloxanu R, - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru, - injektoru s děličem (1/2). Teplota kolony se udržuje na 180 °C a teplota vstřikovacího prostoru a detektoru na 250 °C. Nastříkne se 1 ul porovnávacího roztoku. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška píku odpovídajícího kofeinu nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Látky se eluují v pořadí: 2-toluensulfonamid, 4-toluensulfonamid a kofein. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem odpovídajícím 2-toluensulfonamidu a pikem odpovídajícím 4-toluensulfonamidu je nejméně 1,5. Nastříkne se 1 fA kontrolního roztoku a ověří se, zda na chromatogramu nejsou přítomny píky s retenčními časy stejnými jako vnitřní standard, 2-toluensulfonamid a 4-toluensulfonamid. Nastříkne se odděleně 1 fA zkoušeného roztoku a 1 fA porovnávacího roztoku. Jestliže jsou na chromatogramu zkoušeného roztoku přítomny píky 2-toluensulfonamidu a 4-toluensulfonamidu, poměr ploch těchto píku k ploše píku vnitřního standardu není větší než odpovídající poměr na chromatogramu porovnávacího roztoku (10 Mg/g 2-toluensulfonamidu a 10 Mg/g 4-toluensulfonamidu). Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 jugPb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 15,0 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 20,52 mg C7H4NNa03S. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2613 Saccharosum 2613 Saccharosum 1998 Sacharosa Synonymum. Saccharum CKOH C^H^On Mr 342,30 CAS 57-50-1 Je to ß-D-fruktofuranosyl-a-D-glukopyranosid. Neobsahuje aditiva. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo lesklé suché bezbarvé nebo bílé krystaly. Je velmi snadno rozpustná ve vodě, těžce rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v ethanolu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sacharo-syCRL. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg sacharosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Porovnávací roztok (b).\Q mg fruktosy CRL, 10 mg glukosy CRL, 10 mg laktosy CRL a 10 mg sacharosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 2 /ul každého roztoku, nanesené body se důkladně usuší. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R, kyseliny octové bezvodé R a dichloretha-nu R (10 + 15 + 25 + 50) po dráze 15 cm. Rozpouštědla musí být odměřena přesně, i malý přebytek vody může způsobit zákal. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a vyvíjení se ihned opakuje v čerstvě připravené směsi rozpouštědel. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a rovnoměrně se postříká roztokem 0,5 g thymolu R ve směsi 5 ml kyseliny sírové R a 95 ml lihu 96% R a zahřívá se 10 min při 130 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou čtyři zřetelně oddělené skvrny. Strana 2614 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2614 f Salbutamoli sulfas_________________________________________________________________________ C. 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 100 ml. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 0,15 ml čerstvě pripraveného síranu meďnatého RS a 2 ml čerstvě pripraveného hydroxidu sodného zředěného RS; roztok je modrý a ěirý, povařením se vzhled roztoku nemění. Horký roztok se smíchá se 4 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, vaří se 1 min a pak se přidají 4 ml hydroxidu sodného zředěného RS; ihned vznikne oranžová sraženina. Zkoušky na čistotu Roztok S. 50,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,3 mlfenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení roztoku na růžové se spotřebuje nejvýše 0,3 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Měrná elektrická vodivost (2.2.38). Nejvýše 35 //S.cnr1. 31,3 g se rozpustíve voděprosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se jí na 100,0 ml. Měrná elektrická vodivost roztoku (Cj) a vody (C2) použité k přípravě roztoku se měří za mírného míchání na elektromagnetické míchačce. Hodnoty naměřené v průběhu 30 s musí být stálé, mohou kolísat v rozmezí nejvýše 1 %. Měrná elektrická vodivost se vypočítá podle vzorce: Cx - 0,35C2 . Specifická optická otáčivost (2.2.7). +66,3° až +67,0°. Měří se roztok připravený rozpuštěním 26,0 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. Dextriny. Pokud je látka určena k přípravě veľkoobjemových parenterálních přípravků, vyhovuje této zkoušce na dextriny: 2 ml roztoku S se smíchají s 8 ml vody R, 0,05 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 0,05 ml jodu 0,05 mol/l VS; roztok zůstává zbarven žlutě. Glukosa a invertní cukr. 5 ml roztoku S se ve zkumavce délky asi 150 mm a vnitřního průměru 16 mm smíchá s 5 ml vody R, přidá se 1,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS a 1,0 ml roztoku modři methylenové R (1 g/l). Po promíchání se zahřívá přesně 2 min ve vodní lázni a ihned se pozoruje. Modré zbarvení roztoku úplně nezmizí (0,04 %). Nepřihlíží se k modrému zbarvení rozhraní vzduchu a roztoku. Siřičitany. Zkoušený roztok. 5,0 g se rozpustí ve 40 ml vody R, přidají se 2,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a zředí se vodou R na 50,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové 3 mol/l RS, 2,0 ml fuchsinu RSI a 2,0 ml roztoku formaldehydu R 0,5% (V/V) a 30 min se nechá stát. Porovnávací roztok. 76 mg disiřičitanu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml. 5,0 ml roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Ke 3,0 ml tohoto roztoku se přidají 4,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a zředí se vodou R na 100,0mi. K 10,0 ml tohoto roztoku se ihned přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové 3 mol/l RS, 2,0 ml fuchsinu RSI a 2,0 ml roztoku formaldehydu R 0,5% (V/V) a 30 min se nechá stát. Měří se absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku v maximu při 583 nm proti kontrolnímu roztoku připravenému současně stejným způsobem za použití 10,0 ml vody R. Absorbance zkoušeného roztoku není vyšší než absorbance porovnávacího roztoku (15 ßg SO Jg). Zkoušku lze hodnotit, jestliže porovnávací roztok je zřetelně fialově červeně zbarven. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2615 _________________________________________________________________________f Salbutamoli sulfas 2615 Olovo. Nejvýše 0,5 Mg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II) za použití přístroje s grafitovou píckou. Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v 0,5 ml kyseliny dusičné prosté olova R v polyfluoruhličitano-vé tlakové nádobě a zahřívá se 5 h při 150 °C. Po ochlazení se zředí vodou R na 5,0 ml. Měří se absorbance při 283,3 nm; sušicí teplota pícky se udržuje na 110 °C, spalovací teplota na 600 °C a rozprašovací teplota na 2100 °C. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,1 %; 2,000 g se suší 3 h v sušárně při 105 °C. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k přípravě velkoobjemovych parenterálních přípravků, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,25 m.j. endotoxinu v miligramu. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka vhodná pro přípravu veľkoobjemových parenterálních přípravků. f Salbutamoli sulfas Salbutamoliumsulfat © S04 a enantiomer C26H44N2O10S H 576,70 CAS 51022-70-9 Je to bis{(i^S)-[2-hydroxy-2-(4-hydroxy-3-hydroxymethylfenyl)ethyl]terc.butylamonium}sulfát. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C26H44N2O10S. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a v etheru, velmi těžce rozpustný v dichlormethanu. 1998 H OH CH2OH Strana 2616 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2616 f Salbutamoli sulfas_________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. 80,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí sejí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS'na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 276 nm. Specifická absorbance v maximuje 55 až 64. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem salbutamo-liumsulfatu CRL. Měří se tablety látek s bromidem draselným R. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, zbarvením a velikostí shoduj e s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. D. Asi 10 mg se rozpustí v 50 ml roztoku tetraboritanu sodného R (20 g/l), přidá se 1 ml roztoku aminopyrazolonu R (30 g/l), 10 ml dichlormethanu R a 10 ml roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (20 g/l). Protřepe se a nechá se oddělit; vzniká oranžově červené zbarvení organické vrstvy. E. Vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 25 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,15 ml červeně methylové RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok (a). 0,24 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 100 ml. Porovnávací roztok. 12 mg salbutamoliumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R, ethylacetatu R, 2-propanolu R a isobutylmethylketonu R (3 + 18 + 35 + + 45 + 50) po dráze 18 cm. Vrstva se suší na vzduchu do vymizení pachu rozpouštědel, postříká se roztokem methylbenzothiazolinonhydrazonhydrochloridu R (1 g/l) v roztoku methanolu R 90% (V/V), potom se postříká roztokem hexakyanoželezitanu draselného R (20 g/l) ve směsi objemových dílů amoniaku 32% R a vody R (1 + 3) a pak se znovu postříká roztokem methylbenzothiazolinon-hydrazonhydrochloridu R (1 g/l) v roztoku methanolu R 90% (V/V). Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Bor. Zkoušený roztok. K 50 mg se přidá 5 ml roztoku obsahujícího uhličitan sodný bezvodý R (13 g/l) a uhličitan draselný R (17 g/l). Roztok se odpaří do sucha na vodní lázni, zbytek se usuší při 120 °C a potom se vyžíhá do úplného spálení organické hmoty. Po ochlazení se ke zbytku přidá 0,5 ml vody R, 3,0 ml čerstvě připraveného roztoku kurkuminu R (1,25 g/l) v kyselině octové ledové R a Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2617 f Salbutamolum 2617 mírně se zahřeje do rozpuštění. Potom se ochladí, přidají se 3,0 ml směsi připravené opatrným přidáváním za stálého míchání 5 ml kyseliny sírové R k 5 ml kyseliny octové ledové R, promíchá se a nechá se 30 min stát. Potom se zředí lihem 96% R na 100,0 ml a zfiltruje. Porovnávací roztok. 0,572 g kyseliny boritéRse rozpustí v 1000,0 ml vody R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Ke 2,5 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml roztoku obsahujícího uhličitan sodný bezvodý R (13 g/l) a uhličitan draselný R (17 g/l) a dále se pokračuje stejným způsobem jako u zkoušeného roztoku. Měří se absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku v maximu při asi 555 nm. Absorbance zkoušeného roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku (50 Mg/g). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,400 g se rozpustí v 5 ml kyseliny mravenčí bezvodé R přidá se 35 ml kyseliny octové bezvo-dé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 57,67 mg C26H44N2O10S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Salbutamolum Salbutamol 1998 ***** H OH CH,OH H3C CH3 a enantiomer C13H21N03 Mr 239,31 CAS 18559-94-9 Je to (RS)-2-terc.butylamino-l-[4-hydroxy-3-(hydroxymethyl)fenyl]ethanol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C13H21N03. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a těžce rozpustný v etheru. Taje při asi 155 °C, za rozkladu. Strana 2618 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2618 Salviae folium______________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 80,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí sejí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS'na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 276 nm. Specifická absorbance v maximuje 66 až 75. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem salbutamo-luCRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, zbarvením a velikostí shoduj e s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. D. Asi 10 mg se rozpustí v 50 ml roztoku tetraboritanu sodného R (20 g/l), přidá se 1 ml roztoku aminopyrazolonu R (30 g/l), 10 ml dichlormethanu R a 10 ml roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (20 g/l). Protřepe se a nechá se oddělit; vzniká oranžově červené zbarvení organické vrstvy. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25 ml. Roztok je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ5 (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 100 ml. Porovnávací roztok. 10 mg salbutamolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R, ethylacetatu R, 2-propanolu R a isobutylmethylketonu R (3 + 18 + 35 + + 45 + 50) po dráze 18 cm. Vrstva se suší na vzduchu do vymizení pachu rozpouštědel, postříká se roztokem methylbenzothiazolinonhydrazonhydrochloridu R (l g/l) v methanolu R 90% (V/V), potom se postříká roztokem hexakyanoželezitanu draselného R (20 g/l) ve směsi objemových dílů amoniaku 32% R a vody R (1 + 3) a pak se znovu postříká roztokem methylbenzothiazolinonhydra-zonhydrochloridu R (1 g/l) v methanolu R 90% (V/V). Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Bor. Zkoušený roztok. K 50 mg se přidá 5 ml roztoku obsahujícího uhličitan sodný bezvodý R (13 g/l) a uhličitan draselný R(\l g/l). Roztok se odpaří do sucha na vodní lázni, zbytek se usuší při 120 °C a potom se vyžíhá do úplného spálení organické hmoty. Po ochlazení se ke zbytku přidá 0,5 ml vody R, 3,0 ml čerstvě připraveného roztoku kurkuminu R (1,25 g/l) v kyselině octové ledové R a mírně se zahřeje do rozpuštění. Potom se ochladí, přidají se 3,0 ml směsi připravené opatrným přidáváním za stálého míchání 5 ml kyseliny sírové R k 5 ml kyseliny octové ledové R, promíchá se a nechá se 30 min stát. Potom se zředí lihem 96%> R na 100,0 ml a zfiltruje. Porovnávací roztok. 0,572 g kyseliny boritéRse rozpustí v 1000,0 ml vody R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Ke 2,5 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml roztoku obsahujícího uhličitan Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2619 Salviae herba 2619 sodný bezvodý R (13 g/l) a uhličitan draselný R (17 g/l) a dále se pokračuje stejným způsobem jako u zkoušeného roztoku. Měří se absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku v maximu při asi 555 nm. Absorbance zkoušeného roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku (50 Mg/g). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 23,93 mg C13H21N03. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Salviae folium Šalvějový list Synonymum. Folium salviae Je to usušený list druhu Salvia officinalis L. Obsahuje nejméně 15 ml silice v kilogramu celé drogy a nejméně 10 ml silice v kilogramu řezané drogy, vztaženo na sušinu. Vlastnosti Droga charakteristického kořenitého pachu. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. List je celý nebo řezaný. Čepel listu asi 2 cm až 10 cm dlouhá a 1 cm až 5 cm široká, obvejčitá až oválná, s okrajem jemně vroubkovaným až celokrajným. Čepel na horním konci zaokrouhlená nebo zašpičatělá, na bázi zaokrouhlená nebo téměř srdčitá. Rapíkatý list je na svrchní straně šedozelený, jemně zrnitý, na spodní straně bílý, pýřitý, s hustou sítí vyniklých žilek. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je světle šedý až hnědozelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: četné mnohobuněčné svazčité krycí chlupy nebo jejich úlomky s výrazně ztlustlou bazálni buňkou a ostatními buňkami tenkostennými s úzkým luminem; úlomky svrchní pokožky s tečkovanými mnohohran-nými buňkami; úlomky spodní pokožky s buňkami se stěnami vlnitě zprohýbanými a četnými diacytickými průduchy (2.8.3); zřídka jednotlivé žláznaté chlupy s jednobuněčnou až čtyřbuněč- N Strana 2620 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2620 Salviae herba nou nohou a jednobuněčnou až dvoubuněěnou hlaviěkou;žláznaté chlupy s jednobuněčnou nohou a hlavičkou z osmipaprsčitě uspořádaných sekrečních buněk se společnou vyniklou kútiku -lou. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 0,30 g čerstvě upráškované drogy (355) se 2 min až 3 min protřepává s 5,0 ml toluenu R a zfiltruje se. Porovnávací roztok (a). 3 mg borneolu R se rozpustí v 10,0 ml toluenu R Porovnávací roztok (b). 5 /A thujonu R se rozpustí v 10,0 ml toluenu R. Porovnávací roztok (c). 10 /A cineolu R se rozpustí v 10,0 ml toluenu R. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) 20 fA zkoušeného roztoku a po 10 fA každého porovnávacího roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se čerstvě připraveným roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (100 g/l) v lihu 96% R, suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou patrný skvrny odpovídající polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramech porovnávacích roztoků (a), (b) a (c) a navíc mohou být přítomny ještě další skvrny. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 3 % stonků a nejvýše 2 % ostatních cizích příměsí. Voda, stanovení destilací (2.2.13). Nejvýše 10,0 %; stanoví se s 20,0 g práškované drogy (355). Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 %. Stanovení obsahu Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). 20,0 g čerstvě upráškované drogy (710) se destiluje 90 min rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min v 500ml baňce s 200 ml vody R; do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Salviae herba Šalvějová nať Synonymum. Herba salviae Je to usušená nať druhu Salvia officinalis L. sensu lato. Obsahuje nejméně 10 ml silice v kilogramu drogy. Vlastnosti Droga charakteristického pachu, aromatické, nahořklé a svíravé chuti. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. N Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2621 Salviae herba 2621 Zkoušky totožnosti A. Stonky zaobleně čtyřhranné, až 5 mm silné, šedoplstnaté až olysalé. Listy řapíkaté, obvejěité až oválné, na bázi zaokrouhlené nebo téměř srdčité. Čepel listu až 10 cm dlouhá a 1 cm až 5 cm široká, s jemně vroubkovaným okrajem. Listy na svrchní straně šedozelené, jemně zrnité, na spodní straně bílé, šedoplstnaté, s hustou sítí vyniklých žilek. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedozelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloral-hydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: četné mnohobuněčné krycí chlupy nebo jejich úlomky s výrazně ztlustlou bazálni buňkou a ostatními buňkami tenkostennými s úzkým luminem; úlomky svrchní pokožky listu s tečkovanými mnohohrannými buňkami; úlomky spodní pokožky listu s buňkami se stěnami vlnitě zprohýbanými a s četnými diacytický-mi průduchy (2.8.3); zřídka jednotlivé žláznaté chlupy s jednobuněčnou až ětyřbuněěnou nohou a jednobuněčnou až dvoubuněěnou hlavičkou; žláznaté chlupy s jednobuněčnou nohou a hlavičkou z osmi paprsěitě uspořádaných sekreěních buněk; úlomky stonku s buňkami více nebo méně ztlustlými; cévy jednotlivě nebo ve skupinách, provázené sklerenchymatickými vlákny. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 0,50 g čerstvě upráškované drogy (355) se 2 min až 3 min protřepává s 5,0 ml toluenu R a zfiltruje se. Porovnávací roztok (a). 3 mg borneolu R se rozpustí v 10,0 ml toluenu R Porovnávací roztok (b). 5 /A thujonu R se rozpustí v 10,0 ml toluenu R. Porovnávací roztok (c). 10 /A cineolu R se rozpustí v 10,0 ml toluenu R. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) 30 fA zkoušeného roztoku a po 10 fA každého porovnávacího roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se čerstvě připraveným roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (100 g/l) v lihu 96% R, suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou patrný skvrny odpovídající polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramech porovnávacích roztoků (a), (b) a (c) a navíc mohou být přítomny ještě další skvrny. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 % a nejvýše 3 % stonků silnějších než 5 mm. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 %. Stanovení obsahu Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). 10,0 g čerstvě upráškované drogy (710) se destiluje 90 min rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min v 500ml baňce s 200 ml vody R do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem. Strana 2622 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2622 Sambuci flos Sambuci flos Květ bezu černého Synonymum. Flos sambuci Je to usušený květ druhu Sambucus nigra L. Obsahuje nejméně 0,80 % flavonoidů, počítáno jako isokvercitrin (C21H20O12; Mr 464,4), vztaženo na vysušenou drogu. Vlastnosti Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Květ pětičetný o průměru asi 5 mm, krátce stopkatý. Kalich malý, s pěti ušty; koruna kolovitá světle žlutá; široce oválné korunní lístky jsou na bázi srostlé. Nitky světle žlutých tyčinek se střídají s korunními lístky. Koruna se vyskytuje často samostatně nebo spolu s tyčinkami, které jsou k bázi koruny přirostlé. Semeník spodní, trojpouzdrý, s přisedlou, trojlaloěnou bliznou. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je zelenožlutý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloral-hydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: četná pylová zrna kulovitá, někdy oválná o průměru asi 30 //m, se třemi klíěními póry a velmi jemně tečkovanou exinou; pokožka kalicha s buňkami s rýhovanou kutikulou, zřídka s jednobuněčnými, kuželovitými, krycími chlupy z okrajů bazálni části lístků; úlomky koruny s četnými malými kapkami silice, buňky pokožky se stěnami zprohýbanými, na svrchní straně slabě ztlustlé, a rýhovanou kutikulou; v mezofýlu koruny a kalicha jsou idioblasty obsahující četné pískovité krystaly šťavelanu vápenatého. C. Zkouška Sambucus ebulus, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je intenzivní modrá skvrna (kyselina chlorogenová), oranžová skvrna (rutin) a v poloze těsně nad skvrnou hyperosidu na chromatogramu porovnávacího roztoku oranžová skvrna (isokvercitrin). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je zelenomodrá skvrna v poloze těsně pod skvrnou kyseliny kávové na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být přítomny další, slabě zbarvené skvrny; v denním světle j e zřetelná jen oranžová skvrna rutinu a isokvercitrinu. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 8 % úlomků květních stopek a jiných cizích příměsí, nejvýše 15 % zhnědlých květů; stanoví se s 10 g drogy. Sambucus ebulus L. Provede se tenko vrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok. 0,5 g práškované drogy (355) se smíchá s 10 ml methanolu R a zahřívá se 5 min ve vodní lázni při 65 °C za častého protřepávání. Po ochlazení se zfiltruje a filtrát se zředí methano-lem R na 10 ml. 1998 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2623 _______________________________________________________________f f Scopolamini hydrobromidum 2623 Porovnávací roztok. 1 mg kyseliny kávové R, 1 mg kyseliny chlorogenové R, 2,5 mg hyperosidu R a 2,5 mg rutinu R se rozpustí v 10 ml methanolu R. Na vrstvu se nanese do pruhů po 10 fA každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R, 2-butanonu R a ethylacetatu Ä(10+10 + 30 + 50)po dráze 15 cm. Vrstva se usuší při 100 ° C až 105 ° C a ještě horká se postříká roztokem difenylboryloxy-ethylaminu R (10 g/l) v methanolu R, pak se postříká roztokem makrogolu 400 R (50 g/l) v methanolu R. Vrstva se suší 30 min na vzduchu a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou v dolní polovině (v pořadí stoupajících hodnot ÄF) patrný fluoreskující skvrny: oranžová (rutin), světle modrá (kyselina chlorogenová) a oranžově žlutá až oranžově hnědá (hyperosid), v horní třetině je zelenomodrá skvrna (kyselina kávová). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není růžová skvrna pod skvrnou odpovídající rutinu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 %. Stanovení obsahu Základní roztok. 0,600 g práškované drogy (355) se ve 100ml baňce s kulatým dnem smíchá s 1 ml roztoku methenaminu R (5 g/l), 20 ml acetonu R a 2 ml kyseliny chlorovodíkové RS a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Zfiltruje se přes chomáček vaty. Droga i chomáček vaty se vaří 10 min ještě dvakrát s 20 ml acetonu R pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje vždy přes nový chomáček vaty. Spojené acetonové roztoky se zfiltrují filtračním papírem do odměrné baňky a zředí se acetonem R předem použitým k promytí baňky a filtru na 100,0 ml. 20,0 ml tohoto roztoku se převede do dělicí nálevky, přidá se 20 ml vody R a protřepává se 15 ml a pak třikrát 10 ml ethylacetatu R. Spojené horní vrstvy se protřepávají dvakrát 50 ml vody R, zfiltrují se přes 10 g síranu sodného bezvodého R do odměrné baňky a zředí se ethylacetatem R na 50,0 ml. Zkoušený roztok. 10,0 ml základního roztoku se smíchá s 1 ml chloridu hlinitého RSI a zředí se roztokem kyseliny octové ledové R 5% (V/V) v methanolu R na 25,0 ml. Porovnávací roztok. 10,0 ml základního roztoku se zředí roztokem kyseliny octové ledové R 5% (V/V) v methanolu R na 25,0 ml. Po 30 min se měří absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku v maximu při 425 nm za použití porovnávacího roztoku jako kontrolní tekutiny. Obsah flavonoidů v procentech, počítáno jako isokvercitrin (C21H20O12), se vypočítá podle vzorce: A . 1,25 m v němž značí: A - absorbanci roztoku v maximu při 425 nm, m - navážku drogy v gramech. Specifická absorbance isokvercitrinu je 500. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Strana 2624 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2624 ff Scopolamini hydrobromidum ff Scopolamini hydrobromidum Skopolaminiumbromid Synonyma. Scopolaminium bromatum, Hyoscini hydrobromidum © Brw ■ 3 H20 C17H22BrN04 . 3H20 MT 438,31 CAS 6533-68-2 Je to trihydrát 6ß,7ß-epoxy-3a(la//,5a//)-tropoyloxy-(5)-tropaniumbromidu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C17H22BrN04. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly, na vzduchu zvětrávající. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v etheru. Taje při asi 197 °C, za rozkladu; teplota tání se stanoví po sušení ve vakuu po dobu 24 h a pak při 100 °C až 105 °C po dobu 2 h. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem skopolaminiumbromidu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liší, postupuje se následovně: 3 mg zkoušené látky se rozpustí v 1 ml lihu 96% R a odpaří se na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml chloroformu R, přidá se 0,2 g bromidu draselného R, 15 ml etheru R, nechá se 5 min stát za občasného protřepání a dekantuje se. Zbytek se suší na vodní lázni tak dlouho, dokud nevymizí pach rozpouštědla. Ze zbytku se připraví tableta, která se suší 3 h při 100 °Cažl05 °C. Stejným způsobem se připraví tableta skopolaminiumbromidu CRL a zaznamenají se nová spektra. B. 50 mg se rozpustí v 5 ml vody R a přidává se po kapkách za protřepávání 5 ml trinitrofenolu RS. Vzniklá sraženina se odfiltruje, promyje se vodou R a suší se 2 h při 100 °C až 105 °C; taje (2.2.14) při 188 °Cažl93 °C. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2625 _______________________________________________________________f f Scopolamini hydrobromidum 2625 C. K asi 1 mg se přidá 0,2 ml kyseliny dusičné R a odpaří se ve vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí ve 2 ml acetonu R a přidá se 0,1 ml roztoku hydroxidu draselného R (30 g/l) v methanolu R; vznikne fialové zbarvení. D. Vyhovuje zkouškám na bromidy (2.3.1). E. Vyhovuje zkoušce na alkaloidy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 50,0 ml. Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,5; měří se roztok S. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -24° až -27°, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok S. Cizí alkaloidy a rozkladné produkty. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem Rna 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R, acetonu R a chloroformu R (2 + 10 + 30 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 15 min při 100 °C až 105 °C apo ochlazení se postříkájodobismutitanem draselným RS do vzniku skvrn. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %) a nejvýše jedna skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se ke žluté skvrně na startu. Apohyoscin. Asi 0,5 %; 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí sejí na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 245 nm. Specifická absorbance, počítaná na bezvodou látku, není větší než 3,6. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 10,0 % až 13,0 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,400 g se rozpustí v 10 ml kyseliny octové bezvodé R, v případě potřeby zahřátím. K ochlazenému roztoku se přidá 20 ml dioxanu R, 7 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 38,43 mg C17H22BrN04. Uchovávání Ve vzduchotěsných, zcela naplněných, maloobjemových obalech, chráněn před světlem, při teplotě pod 15 °C. Venenum. Strana 2626 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2626 f Selenii disulfldum f Selenii disulfidum Sulfid seleničitý SeS2 Mr 143,08 CAS 7488-56-4 Obsahuje 52,0 % až 55,5 % selenu (Se). Vlastnosti Jasně oranžový nebo ěervenohnědý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě. Zkoušky totožnosti A. Asi 50 mg se smíchá s 5 ml kyseliny dusičné R a vaří se mírně 30 min, pak se zředí vodou R na 50 ml a zfiltruje se. K 5 ml filtrátu se přidá 10 ml vody R a 5 g močoviny R. Zahřeje se k varu a po ochlazení se přidá 1,5 mljodidu draselného RS. Vznikne žluté až oranžové zbarvení, které stáním rychle tmavne. Tento roztok se použije při zkoušce totožnosti B. B. Zbarvený roztok ze zkoušky totožnosti A se po 10 min stání zfiltruje přes křemelinu HR. 5 ml filtrátu vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Rozpustné sloučeniny selenu. 10 g se smíchá se 100 ml vody R dobře se promíchá a za častého protřepávání se nechá stát 1 h, pak se zfiltruje. 10 ml filtrátu se smíchá se 2 ml roztoku kyseliny mravenčí bezvodé R (115 g/l) a zředí se vodou R na 50 ml. Hodnota pH roztoku se upraví na 2,0 až 3,0 roztokem kyseliny mravenčí bezvodé R (115 g/l). Pak se přidají 2 ml roztoku 3,3 '-diamoniumbenzidiniumtetrachloridu R (5 g/l). Po 45 min stání se upraví hodnota pH na 6,0 až 7,0 amoniakem zředěným RS1. Roztok se protřepává 1 min s 10 ml toluenu R, nechá se ustát a spodní vrstva se odstraní. Absorbance (2.2.25) horní vrstvy měřená při 420 nm není vyšší než absorbance porovnávacího roztoku současně připraveného uvedeným způsobem začínajícím slovy "...se smíchá se 2 ml roztoku kyseliny mravenčí bezvodé R (115 g/l)...", za použití 5 ml základního roztoku selenu (1 jug Se/ml) (5 f-ig/nú, počítáno jako Se). Stanovení obsahu 0,100 g se smíchá s 25 ml kyseliny dusičné dýmavé R a zahřívá se 1 h na vodní lázni; může zůstat malý nerozpuštěný zbytek. Po ochlazení se zředí vodou R na 100,0 ml. 25,0 ml se smíchá s 50 ml vody R a. 5 g močoviny R a zahřeje se k varu. Po ochlazení se přidá 7 ml jodidu draselného RS a 3 ml škrobu RS a ihned se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS. Provede se slepá zkouška. 1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 1,974 mg Se. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2627 Sennae folium 2627 Sennae folium Sennový list Synonyma. Folium sennae, kasiový list Jsou to usušené lístky druhu Cassia senna L. {Cassia acutifolia DELILE) známého jako Alexandrijská nebo Chartám senna nebo druhu Cassia angustifolia VAHL známého jako Tinnevelly senna nebo směs obou druhů. Obsahuje nejméně 2,5 % hydroxyanthracenových derivátů, počítáno jako sennosid B (C^H^C^o; Mt 863), vztaženo na vysušenou drogu. Vlastnosti Droga slabého charakteristického pachu. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. C. senna: šedozelené až hnědozelené, tenké, křehké lístky, kopinaté, ostnitě zašpičatělé, na bázi nesouměrné, obvykle 15 mm až 40 mm dlouhé a 5 mm až 15 mm široké. List je nejširší pod svojí střední částí. Čepel lístku slabě zvlněná, na obou stranách s jemnými, krátkými chlupy. Zpeřená žilnatina je patrná zejména na spodní straně. Postranní žilky svírají s hlavní žilkou úhel asi 60°, na okraji čepele anastomozují. Stomatální index (2.8.3): 10-12,5-15. C. angustifolia: žlutozelené až hnědozelené lístky, protáhle kopinaté, na bázi poněkud nesouměrné, zpravidla 20 mm až 50 mm dlouhé a ve střední části 7 mm až 20 mm široké. Na obou stranách s roztroušenými krátkými chlupy, často s výraznými pněnými nebo šikmými pruhy. Stomatální index (2.8.3): 14-17,5-20. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je světle zelený až zelenožlutý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: mnohohranné buňky pokožky s paracytickými průduchy (2.8.3); jednobuněčné kuželovité na povrchu bradavěité chlupy jednotlivě nebo spolu s úlomky pokožky; úlomky svazků cévních provázených buňkami s krystaly šťavelanu vápenatého; drúzy šťavelanu vápenatého jednotlivě nebo v úlomcích parenchymu. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,5 g práškované drogy (180) se zahřeje k varu s 5 ml směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R. Směs se odstřeďuje a použije se supernatantní tekutina. Porovnávací roztok. 10 mg Sennae extractum CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R (roztok obsahuje malý sediment). Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 2 mm) po 10 fA obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R, ethylacetatu R a 1-propanolu R (1 + 30 + 40 + 40) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem kyseliny dusičné R 20% (V/V) a zahřívá se 10 min při 120 °C. Po vychladnutí se stříká roztokem hydroxidu draselného R (50 g/l) v lihu R 50% (V/V) do objevení skvrn. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou (v pořadí stoupajících hodnot RF až do 1998 Strana 2628 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2628 Sennae folium______________________________________________________________________________ střední části chromatogramu - sennosidy B, A, D a C), zbarvením i velikostí hlavním skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Mezi skvrnami sennosidu D a C může být patrná červená skvrna rhein-8-glukosidu. D. Asi 25 mg práškované drogy (180) se smíchá v kuželové baňce s 50 ml vody R a 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a zahřívá se 15 min ve vodní lázni. Po ochlazení se protřepe 40 ml etheru R. Vrchní vrstva se oddělí a vysuší síranem sodným bezvodým R. 5 ml tohoto roztoku se odpaří do sucha. Odparek se po vychladnutí smíchá s 5 ml amoniaku zředěného RS1; vzniká žluté nebo oranžové zbarvení. Zahřívá se 2 min na vodní lázni; vzniká červenofialové zbarvení. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 3 % a nejvýše 1 % jiných částí matečné rostliny. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %. Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 2,5 %. Stanovení obsahu Zkouška se provádí za ochrany před přímým světlem. 0,150 g práškované drogy (180) se smíchá v baňce o obsahu 100 ml se 30,0 ml vody R Baňka se zváží a pak se zahřívá 15 min ve vodní lázni pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zváží, a je-li třeba, doplní se na původní hmotnost vodou R. Odstřeďuje se a 20,0 ml supernatantní tekutiny se převede do dělicí nálevky na 150 ml. Přidá se 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a protřepe se třikrát 15 ml chloroformu R Spodní vrstva se po oddělení vždy odstraní. K vrchní vrstvě se přidá 0,10 g hydrogenuhličitanu sodného R, 3 min se protřepává, pak se odstřeďuje. 10,0 ml supernatantní tekutiny se převede do 100ml baňky s kulatým dnem a se zábrusem, přidá se 20 ml chloridu železitého RSI a promíchá se. Směs se zahřívá 20 min ve vodní lázni pod zpětným chladičem tak, aby hladina vody ve vodní lázni přesahovala hladinu roztoku v baňce. Přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a znovu se zahřívá 20 min ve vodní lázni za častého protřepávání až do rozpuštění sraženiny. Po ochlazení se směs převede do dělicí nálevky a protřepe se třikrát 25 ml etheru R, etherem se vždy nejprve propláchne baňka. Spojené etherové výtřepky se promyjí dvakrát 15 ml vody R, převedou se do odměrné baňky a zředí se etherem R na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se opatrně odpaří do sucha. Odparek se rozpustí v 10,0 ml roztoku octanu horečnatého R (5 g/l) v methanolu R. Změří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 515 nm za použití methanolu Äjako kontrolní tekutiny a vypočítá se obsah hydroxyanthracenových derivátů v procentech, vyjádřeno jako sennosid B C42H38O20, podle vzorce: A . 1,25 m v němž značí: A - absorbanci zkoušeného roztoku při 515 nm, m - navážku drogy v gramech. Specifická absorbance sennosidu B je 240. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2629 ____________________________________________________________________Sennae fructus acutifoliae 2629 Uchovávání Chráněn před světlem a vlhkostí. Sennae fructus acutifoliae Plod kasie ostrolisté Synonyma. Sennový plod, Sennae foliculus Je to usušený plod druhu Cassia senna L. (C. acutifolia DELILE), známého jako Alexandrijská senna. Obsahuje nejméně 3,4 % hydroxyanthracenových derivátů, počítáno jako sennosid B (^H^C^o; Mr 863), vztaženo na vysušenou drogu. Vlastnosti Droga má slabý pach. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Ploché ledvinité lusky, zelené až zelenohnědé s hnědými skvrnami odpovídajícími poloze semen, zpravidla 40 mm až 50 mm dlouhé a nejméně 20 mm široké. Jsou výrazně zašpičatělé, krátce stopkaté. Lusky obsahují šest až sedm plochých opakvej čitých semen, zelených až světle hnědých; osemení s uzavřenými, síťovitými, vyniklými žebry. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je hnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: oplodí s mnohohrannými buňkami a malým množstvím kuželovitých, na povrchu bradavěitých chlupů, občas s anomocytickými nebo paracytickými průduchy (2.8.3); dvě vrstvy zkřížených vláken obklopených komůrkovými vlákny s krystaly šťavelanu vápenatého; charakteristické palisádové buňky semene a vrstevnaté buňky endospermu; drúzy a krystaly šťavelanu vápenatého. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,5 g práškované drogy (180) se zahřeje k varu s 5 ml směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R. Směs se odstřeďuje a použije se supernatantní tekutina. Porovnávací roztok. 10 mg Sennae extractum CRL se rozpustí v 1 ml směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R (roztok obsahuje malý sediment). Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 2 mm) po 10 fA obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R, ethylacetatu R a 1-propanolu R (1 + 30 + 40 + 40) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem kyseliny dusičné R 20% (V/V) a zahřívá se 10 min při 120 °C, po vychladnutí se stříká roztokem hydroxidu draselného R (50 g/l) v lihu R 50% (V/V) do objevení skvrn. Hlavní skvrny na chromato-gramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou (v pořadí stoupajících hodnot RF až do střední části chromatogramu - sennosidy B, A, D a C), zbarvením i velikostí hlavním skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Mezi skvrnami sennosidu D a C může být patrná červe - 1998 Strana 2630 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2630 Sennae fructus acutifoliae____________________________________________________________________ ná skvrna rhein-8-glukosidu. Skvrny odpovídající sennosidu D a C jsou na chromatogramu zkoušeného roztoku zbarveny slabě. D. Asi 25 mg práškované drogy (180) se smíchá v kuželové baňce s 50 ml vody R a 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a zahřívá se 15 min ve vodní lázni. Po ochlazení se protřepe se 40 ml etheru R. Vrchní vrstva se oddělí a vysuší síranem sodným bezvodým R. 5 ml tohoto roztoku se odpaří do sucha. Odparek se po vychladnutí smíchá s 5 ml amoniaku zředěného RS1; vzniká žluté nebo oranžové zbarvení. Zahřívá se 2 min na vodní lázni; vzniká ěervenofialové zbarvení. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 1 %. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 9,0 %. Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 2,0 %. Stanovení obsahu Zkouška se provádí za ochrany před přímým světlem. 0,150 g práškované drogy (180) se smíchá ve 100ml baňce se 30,0 ml vody R Baňka se zváží a pak se zahřívá 15 min ve vodní lázni pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zváží, a je-li třeba, doplní se na původní hmotnost vodou R. Odstřeďuje se a 20,0 ml supematantní tekutiny se převede do dělicí nálevky na 150 ml. Přidá se 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a protřepe se třikrát 15 ml chloroformu R Spodní vrstva se vždy odstraní. K vrchní vrstvě se přidá s 0,10 g hydrogenuhličitanu sodného R, 3 min se protřepává, pak se odstřeďuje. 10,0 ml supematantní tekutiny se převede do 100ml baňky s kulatým dnem a se zábrusem, přidá se 20 ml chloridu železitého RSI a promíchá se. Směs se zahřívá 20 min ve vodní lázni pod zpětným chladičem tak, aby hladina vody ve vodní lázni přesahovala hladinu roztoku v baňce. Přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a znovu se zahřívá 20 min za častého protřepávání až do rozpuštění sraženiny. Po ochlazení se směs převede do dělicí nálevky a protřepe se třikrát 25 ml etheru R, etherem se vždy nejprve propláchne baňka. Spojené etherové výtřepky se promyjí dvakrát 15 ml vody R, převedou se do odměrné baňky a zředí se etherem R na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se opatrně odpaří do sucha. Odparek se rozpustí v 10,0 ml roztoku octanu horečnatého R (5 g/l) v methanolu R. Změří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 515 nm za použití methanolu R jako kontrolní tekutiny a vypočítá se obsah hydroxyanthracenových derivátů v procentech, vyjádřeno jako sennosid B C42H3802o, podle vzorce: A . 1,25 m v němž značí: A - absorbanci zkoušeného roztoku při 515 nm, m - navážku drogy v gramech. Specifická absorbance sennosidu B je 240. Uchovávání Chráněn před světlem a vlhkostí. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2631 Sennae fructus angustifoliae 2631 Sennae fructus angustifoliae Plod kasie úzkolisté Synonyma. Sennový plod, Sennae foliculus Je to usušený plod druhu Cassia angustifolia VAHL, známého jako Tinnevelly senna. Obsahuje nejméně 2,2 % hydroxyanthracenových derivátů, počítáno jako sennosid B (C42H8O20; Mr 863), vztaženo na vysušenou drogu. Vlastnosti Droga slabého pachu. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Ploché, nevýrazně ledvinité lusky, žlutohnědé až hnědé, s tmavě hnědými skvrnami odpovídajícími poloze semen, zpravidla 35 mm až 60 mm dlouhé a 14 mm až 18 mm široké. Jsou výrazně zašpičatělé, krátce stopkaté. Lusky obsahují pět až osm plochých, opak vejěitých semen, zelených až světle hnědých, na osemení s nesouvislými, vlnitými, pněnými žebry. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je hnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: oplodí s mnohohrannými buňkami a malým poetem kuželovitých, na povrchu bradavěitých chlupů a oběas i anomocytickými nebo paracytickými průduchy (2.8.3); dvě vrstvy zkřížených vláken obklopené vrstvou komůrkových vláken s krystaly šťavelanu vápenatého; charakteristické palisádové buňky semene a vrstevnaté buňky endospermu; drúzy a krystaly šťavelanu vápenatého. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,5 g práškované drogy (180) se zahřeje k varu s 5 ml směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R. Směs se odstřeďuje a použije se supernatantní tekutina. Porovnávací roztok. 10 mg Sennae extractum CRL se rozpustí v 1 ml směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R (roztok obsahuje malý sediment). Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 2 mm) po 10 fA obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R, ethylacetatu R a 1-propanolu R (1 + 30 + 40 + 40) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem kyseliny dusičné R 20% (V/V) a zahřívá se 10 min při 120 °C, po vychladnutí se stříká roztokem hydroxidu draselného R (50 g/l) v lihu R 50% (V/V) do objevení skvrn. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou (v pořadí stoupajících hodnot R paž do střední ěásti chromatogramu - sennosidy B, A, D a C), zbarvením i velikostí hlavním skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Mezi skvrnami sennosidu D a C může být patrná červená skvrna rhein-8-glukosidu. Skvrny odpovídající sennosidu D a C jsou na chromatogramu zkoušeného roztoku zbarveny slabě. D. Asi 25 mg práškované drogy (180) se smíchá v kuželové baňce s 50 ml vody R a 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a zahřívá se 15 min ve vodní lázni. Po ochlazení se protřepe se 40 ml etheru R. Vrchní vrstva se oddělí a vysuší síranem sodným bezvodým R. 5 ml tohoto roztoku 1998 Strana 2632 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2632 Sennae fructus angustifoliae__________________________________________________________________ se odpaří do sucha. Odparek se po vychladnutí smíchá s 5 ml amoniaku zředěného RSI; vzniká žluté až oranžové zbarvení. Zahřívá se 2 min na vodní lázni; vznikne ěervenofialové zbarvení. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 1 %. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při teplotě 100 °Cažl05 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 9,0 %. Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 2,0 %. Stanovení obsahu Zkouška se provádí za ochrany před přímým světlem. 0,150 g práškované drogy (180) se smíchá ve 100ml baňce se 30,0 ml vody R Baňka se zváží a pak se zahřívá 15 min ve vodní lázni pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zváží, a je-li třeba, doplní se na původní hmotnost vodou R. Odstřeďuje se a 20,0 ml supernatantní tekutiny se převede do dělicí nálevky na 150 ml. Přidá se 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a protřepe se třikrát 15 ml chloroformu R Spodní vrstva se vždy odstraní. K vrchní vrstvě se přidá 0,10 g hydrogenuhličitanu sodného R, 3 min se protřepává, pak se odstřeďuje. 10,0 ml supernatantní tekutiny se převede do 100 ml baňky s kulatým dnem a se zábrusem, přidá se 20 ml chloridu železitého RSI a promíchá se. Směs se zahřívá 20 min ve vodní lázni pod zpětným chladičem tak, aby hladina vody ve vodní lázni přesahovala hladinu roztoku v baňce. Přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a znovu se zahřívá 20 min za častého protřepávání až do rozpuštění sraženiny. Po ochlazení se směs převede do dělicí nálevky a protřepe se třikrát 25 ml etheru R, etherem se vždy nejprve propláchne baňka. Spojené etherové výtřepky se promyjí dvakrát 15 ml vody R, převedou se do odměrné baňky a zředí se etherem R na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se opatrně odpaří do sucha. Odparek se rozpustí v 10,0 ml roztoku octanu horečnatého R (5 g/l) v methanolu R. Změří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 515 nm za použití methanolu R jako kontrolní tekutiny a vypočítá se obsah hydroxyanthracenových derivátů v procentech, vyjádřeno jako sennosid B C2oH3802o, podle vzorce: A . 1,25 m v němž značí: A - absorbanci zkoušeného roztoku při 515 nm, m - navážku drogy v gramech. Specifická absorbance sennosidu B je 240. Uchovávání Chráněn před světlem a vlhkostí. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2633 Serinum 2633 Serinum Serin COOH I H N—C—H 2 I CH2OH C3H7N03 H 105,09 CAS 56-45-1 Je to kyselina (5)-2-amino-3-hydroxypropionová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C3H7N03. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety serinu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. K 1 ml roztoku zkoušené látky (10 g/l) ve zkumavce se přidá 5 ml roztoku jodistanu sodného R (20 g/l), zahřívá se na vodní lázni a páry se zachytávají do skleněné vaty navlhčené vodou R a vložené do otevřené zkumavky. Po 5 min zahřívání se skleněná vata přenese do zkumavky obsahující 1 ml roztoku kyseliny chromotropové sodné soli R (15 g/l) a 3 ml kyseliny sírové R a 10 min se zahřívá na vodní lázni; vznikne fialové červené zbarvení. Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Specifická optická otáčivost (2.2.7). +14,0° až +16,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,50 g v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Strana 2634 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2634 f Sertaconazoli nitras________________________________________________________________________ Zkoušený roztok (aj. 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí sejí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg serinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí sejí na 50 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg methioninu CRL a 10 mg serinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 25 ml. Na vrstvu se oddelene nanese po 5 [A každého roztoku, a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 ° C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 Mg/g)- Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 Mg/g)- Amonium. Připraví se komůrka tvořená dvěma hodinovými sklíčky o průměru 60 mm položenými hranami na sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí papír lakmusový červený R o velikosti 5x5 mm a zvlhěí se několika kapkami vody R. 50 mg upráškované zkoušené látky se umístí na spodní hodinové sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K roztoku se přidá 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R a rychle se zamíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s lakmusovým papírem se priklopí na sklíčko se zkoušenou látkou a zahřívá se 15 min při 40 °C. Papír lakmusový není intenzivněji modře zabarven než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100/^gNH/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R (200 Mg/g)- Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu Rl. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 Mg/g). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 1,000 g v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru do změny hnědavě žlutého zbarvení na zelené. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 10,51 mg C3H7N03. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2635 ________________________________________________________________________f Sertaconazoli nitras 2635 Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. f Sertaconazoli nitras Sertakonazoliumnitrat © NQ3Ö C20H16CI3N3O4S H 500,78 CAS 99592-32-2 Je to (RS)-1 - {2-[(7-chlor-1 -benzothiofen-3 -yl)methoxy]-2-(2,4-dichlorfenyl)ethyl} - l//-imidazo-liumnitrat. Počítáno nabezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C 2J1 i£T J^ P +>■ Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v methanolu, mírně rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 156 °C až 161 °C. B. 0,1 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 240 nm až 320 um; roztok vykazuje tři absorpční maxima, při 260 nm, 293 nm a 302 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 302 nm k absorbanci naměřené v maximu při 293 nm je 1,16 až 1,28. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sertakonazoliumnitratu CRL. Tablety se připraví z látek sušených 2 h při 100 °C až 105 °C a z bromidu draselného R Cľ CH,—O—CH- CH, I N j-c \\ '/ NH Strana 2636 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2636 f Sertaconazoli nitras________________________________________________________________________ D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (1 + 9) a zředí sejí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 40 mg sertakonazoliumnitratu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (1 + 9) a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 20 mg mikonazoliumnitratu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 5 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 fA každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, toluenu R a dioxanu R (1 + 40 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu vzduchu a pak se vloží na 30 min do komory nasycené parami jodu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrný dvě zřetelně oddělené skvrny. E. Asi 1 mg vyhovuje zkoušce na dusičnany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,1 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž5 (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml. Porovnávací roztok (b). 5,0 mg sertakonazoliumnitratu CRL a 5,0 mg mikonazoliumnitratu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem nitrilovaným pro chromatografii Rl (10 /um), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (1,5 g/l) (37 + 63), s průtokovou rychlostí 1,6 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 220 nm. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a) a 20 fA porovnávacího roztoku (b). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: nitrátového iontu asi 1 min, mikonazolu asi 17 min, sertakonazolu asi 19 min. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) nebyla menší než 25 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je rozlišení mezi píky mikonazolu a sertakonazolu nejméně 2,0. Nastříkne se 20 fA zkoušeného roztoku a 20 fA porovnávacího roztoku (a) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající l,3násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího nitrátovému iontu, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,25 %); součet ploch všech takových píku není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2637 ________________________________________________________________________f Sertaconazoli nitras 2637 Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,400 g se rozpustí v 50 ml směsi ze stejných objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a 2-butanonu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Provede se slepá zkouška. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 50,08 mg C20HK5CI3N3O4S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty HO ^CH, I Ú v-----N A. 1 -(2,4-dichlorfenyl)-2-(l//-imidazol-1 -yljethanol, B. 3-(brommethyl)-7-chlor-l-benzothiofen, C. (7-chlor-1 -benzothiofen-3 -yl)methanol. Strana 2638 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2638 Sesami oleum Sesami oleum 1998 Sezamový olej Synonymum. Oleum sesami CAS 8008-74-0 Je to olej získaný ze zralých semen druhu Sesamum indicum L. lisováním nebo extrakcí a následným čištěním. Zbarvení a pach mohou být zlepšeny dalším čištěním. Olej může obsahovat vhodný antioxidant. Vlastnosti Čirá slabě žlutá kapalina, zpravidla bez pachu. Je prakticky nerozpustný v lihu 96%, mísitelný s etherem petrolejovým. Relativní hustota je asi 0,919. Tuhne při teplotě asi -4 °C na měkkou hmotu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: C. Alternativní sestava zkoušek: A aB, viz Obecné zásady (1.2). A. Index lomu, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Provede se zkouška Totožnost mastných olejů tenkovrstvou chromatografií (2.3.2). Chromato-gram zkoušeného roztoku odpovídá charakteristickému chromatogramu pro sezamový olej. C. Zkouška Složení triacylglycerolů, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušky na čistotu Index lomu (2.2.6). 1,470 až 1,476. Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 0,6; stanoví se s 10,0 g zkoušené látky. Pokud je látka určena k výrobě parenterálních lékových forem, je číslo kyselosti nejvýše 0,3. Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 10,0. Pokud je látka určena k výrobě parenterálních lékových forem, je číslo peroxidové nejvýše 5,0. Nezmýdelnitelný podíl (2.5.7). Nejvýše 2,0 %; stanoví se s 5,00 g zkoušené látky. Zásaditě reagující látky (2.4.19). Vyhovuje požadavkům zkoušky Zásaditě reagující látky v mastných olejích. Bavlníkový olej. 5 ml zkoušené látky se smíchá ve zkumavce s 5 ml směsi stejných objemových dílů pentanolu R a roztoku síry R (10 g/l) v sírouhlíku R Směs se opatrně zahřívá až do odstranění sírouhlíku, pak se dolní třetina zkumavky ponoří do vroucího nasyceného roztoku chloridu sodného R; do 15 min nevznikne červené zbarvení. Složení triacylglycerolů. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 0,200 g se v odměrné baňce zředí mobilní fází na 10,0 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 2639 Sesami oleum 2639 Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - dvou nerezových ocelových kolon délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněných silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 //m) v sérii, - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů dichlormethanu R a acetonitrilu R (1 + 2), při průtokové rychlosti 1,0 ml/min, - refraktometrického detektoru. Nastříkne se 20 \A zkoušeného roztoku a určí se píky na chromatogramu. Radikály mastných kyselin jsou označeny jako linolenový (Ln), linolový (L), olejový (O), palmitový (P) a stearový (S). Obsah triacylglycerolů v procentech se vypočítá z ploch píku na chromatogramu zkoušeného roztoku metodou vnitřní normalizace. Složení triacylglycerolů je následující: -LLL: 7,0% až 19,0%, -OLL: 13,0% až 30,0%, - PLL: 5,0 % až 9,0 %, -OOL: 14,0 % až 25,0 %, -POL: 8,0% až 16,0%, - OOO: 5,0 % až 14,0 %, - SOL: 2,0 % až 8,0 %, -POO: 2,0% až 10,0%. c J J ) - j j j Č C J ) ) ( ( ( D D D Ů \i _l 1 _l o Q_ —i n —N Icon _i Q_ Q_ j 18°- O O (f) j. 0 10 20 30 40 50 60 (min) Obr. 1. Vzorový chromatogram pro zkoušku Složení triacylglycerolů Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních lékových forem, obsahuje nejvýše 0,05 % vody; stanoví se s 5,000 g zkoušené látky. Strana 2640 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2640 Silica colloidalis anhydrica Uchovávání Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Pokud je látka určena k výrobě parenterálních lékových forem, uchovává se ve vzduchotěsných obalech pod inertním plynem. Byl-li obal otevřen, jeho obsah má být použit v co nejkratší době. Nepoužitá cast obsahu se uchovává v atmosféře inertního plynu. Označování V označení na obalu se uvede: - zda je látka vhodná pro parenterální použití, - název a koncentrace přidaného antioxidantu. - název použitého inertního plynu. Silica colloidalis anhydrica Koloidní bezvodý oxid křemičitý Synonyma. Silicium dioxydatum colloidale, oxid křemičitý koloidní Si02 Mr 60,08 CAS 7631-86-9 Počítáno na vyžíhanou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny SiO 2. Vlastnosti Bílý lehký jemný amorfní prášek s velikostí částic asi 15 nm. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v minerálních kyselinách, s výjimkou kyseliny fluorovodíkové. Rozpouští se v horkých roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti Asi 20 mg vyhovuje zkoušce na kremičitany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 5,5; měří se suspenze připravená třepáním 1,0 g s 30 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Chloridy (2.4.4). K 1,0 g se přidá směs 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 30 ml vody R\5 min se zahřívá na vodní lázni za občasného zamíchání a zředí se vodou R na 50 ml, je-li třeba, zfiltruje se a ochladí. 10 ml filtrátu zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (250 Mg/g). Těžké kovy (2.4.8). K 2,5 g se přidá dostatečné množství vody R, aby vznikla polotuhá hmota, a vysuší se při 140 °C. Když je sušená látka bílá, rozdrtí se hmota skleněnou tyčinkou, přidá se 25 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a 5 min se mírně vaří za občasného promíchání skleněnou tyčinkou. 20 min se odstřeďuje a supernatantní kapalina se zfiltruje přes membránový Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2641 _____________________________________________________________________Silica colloidalis hydrica 2641 filtr. Ke zbytku v centrifugaění zkumavce se přidají 3 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 9 ml vody R a povaří se. Potom se opět odstřeďuje 20 min a supernatantní kapalina se zfiltruje přes stejný membránový filtr. Zbytek se promyje malým množstvím vody R, filtráty a promývací kapalina se spojí a zředí se vodou R na 50 ml. K 20 ml tohoto roztoku se přidá 50 mg kyseliny askorbové R a 1 ml amoniaku 26% R, zneutralizuje se amoniakem zředěným RS2 a zředí se vodou R na 25 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (25 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 jugPb/ml). Ztráta žíháním. Nejvýše 5,0 %; 0,200 g se 2 h žíhá v platinovém kelímku při 900 °C. Před vážením se nechá vychladnout v exsikátoru. Stanovení obsahu Ke zbytku získanému ve zkoušce Ztráta žíháním se přidá 0,2 ml kyseliny sírové R a množství lihu 96% R potřebné k úplnému zvlhěení zbytku. Přidá se 6 ml kyseliny fluorovodíkové R a odpaří se do sucha při 95 °C až 105 °C opatrně, aby se zabránilo ztrátám prskáním. Stěny misky se opláchnou 6 ml kyseliny fluorovodíkové R, znovu se odpaří do sucha, žíhá se při 900 °C, ochladí se v exsikátoru a zváží se. Rozdíl mezi hmotností konečného zbytku a hmotností zbytku získaného ve zkoušce Ztráta žíháním odpovídá hmotnosti Si02 v použitém množství zkoušeného vzorku. Silica colloidalis hydrica Koloidní hydratovaný oxid křemičitý Si02. xH20 Mr bezvodého 60,08 CAS 63231-67-4 Počítáno na vyžíhanou látku, obsahuje 98,0 % až 100,5 % sloučeniny SiO 2. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý lehký jemný amorfní prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v minerálních kyselinách, s výjimkou kyseliny fluorovodíkové. Rozpouští se v horkých roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti A. Asi 20 mg vyhovuje zkoušce na kremičitany (2.3.1). B. Zahřívá se 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C; úbytek hmotnosti je větší než 3 %. Zkoušky na čistotu Roztok S. K 2,5 g se přidá 50 ml kyseliny chlorovodíkové R, promíchá se, zahřívá se 30 min na vodní lázni za občasného zamíchání. Na původní objem se doplní kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS. Odpaří se do sucha. Ke zbytku se přidá směs 8 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 24 ml vody R, zahřeje se k varu a filtruje se za sníženého tlaku přes filtr ze slinutého skla (16). Zbytek na filtru se promyje horkou směsí 3 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a Strana 2642 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2642 Silica colloidalis hydrica_____________________________________________________________________ 9 ml vody R a malými množstvími vody R Filtrát a promývací tekutiny se spojí a zředí se vodou R na 50 ml. Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 7,0; měří se suspenze připravená smícháním 1,0 g se 30 ml roztoku chloridu draselného R (75 g/l). Absorpční mohutnost. K 5 g v třecí misce se přidává po kapkách za stálého míchání 5 ml vody R; směs zůstane práškem. Látky rozpustné v kyselině chlorovodíkové. 10,0 ml roztoku S se odpaří v platinové misce a vysuší se při 100 °C až 105 °C do konstantní hmotnosti; hmotnost zbytku je nejvýše 10 mg (2,0 %). Chloridy (2.4.4). K 0,5 g se přidá 50 ml vody R 15 min se zahřívá na vodní lázni a zředí se vodou R na 100 ml. Odstřeďuje se 5 min při 1500 gn. 10 ml supematantní kapaliny zředěné vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,1 %). Sírany (2.4.13). 2 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou Rna 100 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (1 %). Železo (2.4.9). K 2 ml roztoku S se přidá 28 ml vody R. 10 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na železo (300 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). K 20 ml roztoku S se přidá 50 mg hydroxylamoniumchloridu R a 1 ml amoniaku 26% R Hodnota pH se upraví amoniakem zředěným RS2 na 3,5 za potenciometrické kontroly a zředí se vodou R na 25 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (25 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 jug Pb/ml). Ztráta žíháním. Nejvýše 20,0 %; 0,200 g se 1 h zahřívá v platinovém kelímku při 100 °C až 105 °C a potom se žíhá 2 h při 900 °C. Stanovení obsahu Ke zbytku získanému ve zkoušce Ztráta žíháním se přidá 0,2 ml kyseliny sírové R a množství lihu 96% R potřebné k úplnému zvlhěení zbytku. Přidá se 6 ml kyseliny fluorovodíkové R a odpaří se do sucha při 95 °C až 105 °C opatrně, aby se zabránilo ztrátám prskáním. Stěny misky se opláchnou 6 ml kyseliny fluorovodíkové R znovu se odpaří do sucha, žíhá se při 900 °C, ochladí se v exsikátoru a zváží se. Rozdíl mezi hmotností konečného zbytku a hmotností zbytku získaného ve zkoušce Ztráta žíháním odpovídá hmotnosti Si02 v množství použitého zkoušeného vzorku. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2643 f Sinapis etheroleum artificiale 2643 f Sinapis etheroleum artificiale Umělá hořčičná silice Synonyma. Sinapis aetheroleum artificiale, Oleum sinapis artificiale CAS 57-06-7 Je to allylester kyseliny iso-thiokyanaté. Obsahuje nejméně 94,0 % aUylisothiokyanatu (C4H5NS; Mr 99,15). Vlastnosti Bezbarvá až nažloutlá čirá kapalina, charakteristického pachu, silně dráždící k slzení. Je těžce rozpustná ve vodě, snadno rozpustná v lihu 96%. Je opticky inaktivní. Zkoušky totožnosti 0,1 ml se rozpustí v 1 ml lihu 96% R, přidá se 1 ml dusičnanu stříbrného RS2 a mírně se zahřeje; vznikne černá sraženina. Zkoušky na čistotu Relativní hustota (2.2.5). 1,016 až 1,021. Index lomu (2.2.6). 1,526 až 1,530. Rozpustnost v lihu (2.8.10). Je rozpustná v jedné polovině objemového dílu lihu R 90% (V/V). Fenoly. 1 ml se rozpustí v 6 ml lihu R 90% (V/V), po přidání 0,05 ml chloridu železitého RSI nevznikne modravé zbarvení. Stanovení obsahu Provede se plynová chromatografie (2.2.28). Roztok vnitřního standardu. 75,00 mg nonanu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. Zkoušený roztok. 75,00 mg se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 2,0 ml se smíchají s 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Porovnávací roztok. 75,00 mg aUylisothiokyanatu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 2,0 ml se smíchají s 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kapilární kolony délky 60 m a vnitřního průměru 0,53 mm se stěnou pokrytou poly[fenyl(5)-methyl(95)]siloxanem R o tloušťce vrstvy 1,5 //m, - dusíku pro chromatografii R j ako nosného plynu při průtokové rychlosti 10 ml/min, - plamenoionizačního detektoru, - programované teploty; teplota kolony se zvyšuje ze 60 °C rychlostí 3 °C/min až na 100 °C, - teploty nástřikového prostoru a detektoru 220 °C. Nastříkne se odděleně po 0,5 fA zkoušeného a porovnávacího roztoku. Opakuje se nejméně třikrát. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: nonanu asi 9,5 min a aUylisothiokyanatu asi 15 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže symetrie píku je nejméně N Strana 2644 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2644 Solani amylum_____________________________________________________________________________ 0,8 a nejvýše 1,2, počítáno pro pík allylisothiokyanatu, a rozlišení dvou po sobě následujících píku je nejméně 1,5. Obsah allylisothiokyanatu v procentech se stanoví metodou vnitřního standardu. Uchovávání Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem. Separandum. Solani amylum Bramborový škrob Synonymum. Amylum solani CAS 9005-25-8 Je to škrob získaný z hlíz druhu Solanum tuberosum L. Vlastnosti Velmi jemný bílý prášek, vrzající mezi prsty. Je prakticky nerozpustný ve studené vodě a v lihu 96%. Neobsahuje škrobová zrna jiných rostlinných druhů. Může obsahovat malé množství úlomků tkání matečné rostliny. Zkoušky totožnosti A. Pozoruje se pod mikroskopem ve směsi stejných objemových dílů glycerolu R a vody R Škrobová zrna jsou nepravidelného tvaru, vej čitá nebo hruškovitá, 30 //m až 100 //m velká nebo kulovitá o průměru 10 //m až 35 //m. Občas se vyskytují složená, dvojčetná až čtyřčetná zrna. Vejčitá a hruškovitá zrna mají mimostředové hilům, kulovitá zrna středové nebo mírně mimostředové hilům. Všechna zrna jsou zřetelně koncentricky vrstvená. V polarizovaném světle je patrný intenzivní černý kříž protínající hilům. B. 1 g se suspenduje v 50 ml vody R, vaří se 1 min a pak se ochladí; vznikne hustý, opalizující sliz. C. K 1 ml slizu ze zkoušky totožnosti B se přidá 0,05 mljodu RS1; vznikne tmavě modré zbarvení, které po zahřátí zmizí a po ochlazení se opět objeví. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 8,0; měří se následující roztok: 5,0 g se 60 s protřepává s 25,0 ml vody prosté oxidu uhličitého R a pak se nechá 15 min stát. Železo (2.4.9). 1,5 g se protřepe s 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zfiltruje se. Filtrát vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 Mg/g)- Cizí příměsi (2.8.2). Pozoruje se pod mikroskopem ve směsi stejných dílů glycerolu R a vody R; nejsou přítomny stopy buněčných stěn a zbytků cytoplazmatu. * * 1998 ****** Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2645 ___________________________________________________________________________f Somatostatinum 2645 Celkové bílkoviny. Nejvýše 0,1 % (odpovídá 0,017 % N 2 přepočítávací faktor je 5,7). Stanoví se se 6,00 g mineralizací s kyselinou sírovou (2.5.9) s následující modifikací: částice ulpělé na hrdle baňky se spláchnou 25 ml kyseliny sírové R, směs se zahřívá tak dlouho, až je roztok čirý; použije se 45 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS. Oxidační látky (2.5.30). Vyhovuje požadavkům zkoušky Oxidanty. Oxid siřičitý (2.5.29). Nejvýše 50 Mg/g- Mikrobiální znečištění. Nejvýše 10a bakterií a nejvýše 102hub v gramu; stanoví se plotnovou metodou (2.6.12). Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli (2.6.13). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 20,0 %; 1,000 g se suší 90 min v sušárně při 130 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,6 %; stanoví se s 1,00 g. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. f Somatostatinum Somatostatin Ala—Gly—Čys—Lys—Asn—Phe— Phe— Trp— Lys—Thr—Phe—Thr—Ser—Čys C76H104N18O19S2 H 1637,89 CAS 38916-34-6 Je to cyklický tetradekapeptid se strukturou hormonu hypothalamu, který inhibuje uvolnění lidského růstového hormonu. Získává se chemickou syntézou. Obsahuje proměnlivé množství kyseliny octové. Je k dispozici v lyofilizované formě a počítáno na bezvodou, kyseliny octové prostou látku, obsahuje 95,0 % až 103,0 % sloučeniny C76H104N18O19S2. Vlastnosti Bílý amorfní prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a kyselině octové, prakticky nerozpustný v dichlormethanu. Zkoušky totožnosti A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok. 1,0 mg se rozpustí v 1,0 ml vody R. Porovnávací roztok. Obsah lahvičky somatostatinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se vhodným objemem této vody R tak, aby se získala konečná koncentrace 1 mg/ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 20 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové R, pyridinu R, vody R a 1-butanolu R (10 + 15 + 20 + 45) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu, postříká roztokem ninhydrinu R (1 g/l) a zahřívá se Strana 2646 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2646 f Somatostatinum___________________________________________________________________________ 5 min v sušárně při 110 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Stanovení obsahu. Retenční ěas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu ěasu hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). -37° až -47°, počítáno na látku bezvodou a prostou kyseliny octové. Měří se roztok připravený rozpuštěním 2,0 mg v 1,0 ml roztoku kyseliny octové ledové R 1% (V/V). Absorbance (2.2.25). 5,0 mg se rozpustí v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) a zředí se stejným roztokem na 100,0 ml. Absorbance měřená v maximu při 280 nm je nejvýše 0,20, počítáno na obsah látky ze zkoušky Stanovení obsahu. Aminokyseliny. Stanoví se analyzátorem aminokyselin za použití norleucinu R jako vnitřního standardu. Přístroj se kalibruje směsí obsahující ekvimolární množství amoniaku, glycinu a následujících L-aminokyselin: lysin threonin alanin leucin histidin serin valin tyrosin arginin kyselina glutamová methionin fenylalanin kyselina asparagová prolin isoleucin spolu s polovinou ekvimolárního množství L-cystinu. Roztok vnitřního standardu. 30 mg DL-norleucinu R se rozpustí ve směsi stejných objemů kyseliny chlorovodíkové R a vody R a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml. Zkoušený roztok. 1,0 mg se naváží do pečlivě vymyté silnostěnné zkumavky délky 100 mm a vnitřního průměru 6 mm. Přidá se přesně odměřený objem roztoku vnitřního standardu obsahující takové množství DL-norleucinu R, které odpovídá asi polovině předpokládaného poctu molů somatostatinu. Zkumavka se vloží do chladicí směsi při -5 °C, vytvoří se podtlak nepřevyšující 133 Pa a těsně se uzavře. Poté se 16 h zahřívá na 110 °C až 115 °C. Zkumavka se po ochlazení otevře a její obsah se převede do vhodné 10ml baňky pomocí pěti dávek vody R po 0,2 ml. Za sníženého tlaku se odpaří do sucha nad hydroxidem draselným R. Zbytek se rozpustí ve vodě R a znovu se vysuší nad hydroxidem draselným R za sníženého tlaku; postup se opakuje ještě jednou. Zbytek po odpaření se rozpustí ve vhodném tlumivém roztoku (pH 2,2) a zředí se na vhodný objem stejným tlumivým roztokem. Do analyzátoru aminokyselin se přesně odměří vhodný objem zkoušeného roztoku tak, aby pík odpovídající aminokyselině s největším obsahem obsáhl větší cast záznamu zapisovače. Obsah každé aminokyseliny se vyjádří v molech. Vypočítá se relativní zastoupení aminokyselin tak, že jedna osmina součtu molů kyseliny asparagové, alaninu, lysinu, glycinu a fenylalaninu se rovná 1. Hodnoty pro jednotlivé aminokyseliny jsou v těchto rozmezích: kyselina asparagová 0,95-1,05; glycin 0,95-1,05; alanin 0,95-1,05; fenylalanin 2,85-3,15; serin 0,7-1,05; threonin 1,4-2,1; polovina cystinu 1,4-2,1; lysin 1,9-2,1. Ostatní aminokyseliny j sou jen ve stopách. Zkoušku lze hodnotit, jestliže nalezený počet molů norleucinu se po opravě na množství použitého roztoku neliší o více než ±5 % od množství vzatého k hydrolýze. Příbuzné peptidy. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 1,5 mg se rozpustí ve 3,0 ml vody R. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2647 ___________________________________________________________________________f Somatostatinum 2647 Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá k 1,0 ml vody R. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 50 mm a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 |am), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min při tomto eluěním programu: - mobilní fáze A - 11 ml kyseliny fosforečné R se zředí vodou R, pH se upraví triethylaminem R na hodnotu 2,3 a zředí se vodou R na 1000 ml, - mobilní fáze B - acetonitril R, Čas (min) Mobilní fáze A % (V/V) Mobilní fáze B % (V/V) Poznámka 0-18 18-20 20-21 21 -26 79-60 60 60-79 79 21 -40 40 40-21 21 lineární gradient izokraticky lineární gradient ustalování - spektrofotometrického detektoru, 215 nm. Kolona se ustaluje směsí objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (21 + 79). Nastříkne se po 50 |al každého roztoku. Nastříkne se třikrát porovnávací roztok (a); zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy hlavního píku není větší než 2,5 %. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); součet ploch těchto píku není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2,0 %). Nepřihlíží se k žádnému píku rozpouštědel. Kyselina octová. Nejvýše 15,0 %. Stanoví se plynovou chromatografii (2.2.28) za použití kyseliny propionové R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 1 ml kyseliny propionové R se zředí roztokem kyseliny mravenčí bezvodé R 1% na 100 ml. Zkoušený roztok. 0,500 mg se rozpustí ve voděR, přidá se 50 |al roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 1,0 ml. Porovnávací roztok. 0,1 ml kyseliny octové R se zředí roztokem kyseliny mravenčí bezvodé R\% na 100 ml. K 25 |al takto připraveného roztoku se přidá 50 |al roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 1,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 1 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné uhlím pro chromatografii grafitizovaným R, impregnovaným 0,3 % makrogolu 20 000 R a roztokem kyseliny fosforečné R 1%, - helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 40 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony je 130 °C, detektoru 200 °C a nástřikového prostoru 170 °C. Nastříkne se odděleně 1,0 fA až 2,0 |al zkoušeného a porovnávacího roztoku. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 8,0 %; stanoví se s 10,00 mg zkoušené látky. Strana 2648 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2648 f Somatostatinum___________________________________________________________________________ Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Pyrogenní látky (2.6.8). Vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, pri níž se na 1 kg hmotnosti králika vsťříknou 2 ml roztoku zkoušené látky (0,04 g/l) ve vodě na injekci R. Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 5,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok. Obsah lavičky somatostatinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se vhodným objemem této vody tak, aby se získala konečná koncentrace 0,05 mg/ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 50 mm a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (25 + 75), s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min: - mobilní fáze A - 11 ml kyseliny fosforečné R se zředí vodou R, pH se upraví triethylaminem R na 2,3 a zředí se vodou R na 1000 ml, - mobilní fáze B - acetonitril R, - spektrofotometrického detektoru, 215 nm. Kolona se ustaluje směsí objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (25 + 75). Nastříkne se třikrát porovnávací roztok; zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy hlavního píku je nejvýše 2,5 %. Nastříkne se po 50 ul zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku a 15 min se zaznamenávají chromatogramy. Obsah somatostatinu (C76H104N18O19S2) se vypočítá z plochy píku na chromatogramech zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku a deklarovaného obsahu C 7fí iaN XQ xß 2v somatostatinu CRL. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem a vlhkostí, při teplotě 2 ° C až 8 ° C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka sterilní. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2649 f Somatropini solutio ad praeparationem 2649 f Somatropini solutio ad praeparationem ***** Koncentrovaný roztok somatropinu * Je to roztok obsahující bílkovinu se strukturou (191 aminokyselinových zbytků) hlavní složky růstového hormonu produkovaného lidskou hypofýzou. Může obsahovat tlumivé soli a jiné pomocné látky. Obsahuje 91,0 % až 105,0 % deklarovaného obsahu somatropinu1' (C990H1528N262O300S7). Vyhovuje požadavkům článku Producta ab ADN recombinante. Výroba Pripravuje se biotechnologicky metodou založenou na rekombinaci DNK (rDNK). Při vývoji pnpravku se prokáže vhodnou validovanou metodou stanovení biologické účinnosti, založenou na stimulaci růstu a schválenou oprávněnou autoritou, že látka získaná daným výrobním postupem má biologickou účinnost nejméně 2,5 m.j. v miligramu. Před propuštěním se na každé šarži provedou následující zkoušky, pokud oprávněná autorita neudělí výjimku. Bílkoviny hostitelské buňky. Požadavek stanoví oprávněná autorita. DNK hostitelské buňky a vektoru. Požadavek stanoví oprávněná autorita. Vlastnosti Čirý nebo slabě opalizující, bezbarvý roztok. Zkoušky totožnosti A. Hodnotí se elektroforeogramy ze zkoušky Izoelektrická fokusace. Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídá hlavní zóna polohou hlavní zóně na elektroforeogramu porovnávacího roztoku. Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku (c) je pouze jedna hlavní zóna. B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné bílkoviny, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. Provede se peptidové mapování. Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se zředí tlumivým roztokem trisacetatovým o pH 8,5 tak, aby obsahoval 2,0 mg somatropinu v mililitru. Asi 1,0 ml takto připraveného roztoku se přenese do zkumavky z vhodného materiálu, např. polypropylenu. Připraví se čerstvý roztok trypsinu pro peptidové mapování R (1 g/l) ve vhodném tlumivém octanovém roztoku o pH asi 5,0 a 30 ul se přidá k roztoku zkoušené látky. Zkumavka se uzavře a vloží se na 4 h do vodní lázně 37 °C teplé. Potom se zkumavka vyjme z vodní lázně a ihned se probíhající reakce přeruší přidáním 200 ul kyseliny octové ledové R. 1 mg bezvodého somatropinu (C990H152gN262O300S7) odpovídá 3,0 m.j. biologické účinnosti. Strana 2650 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2650 f Somatropini solutio ad praeparationem________________________________________________________ Porovnávací roztok. Pripraví se roztok somatropinu CRL v tlumivém roztoku trisacetatovém o pH 8,5 tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg somatropinu, a dále se pokračuje současně a za stejných podmínek jako u zkoušeného roztoku. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 //m až 10 um), - mobilní fáze, která je směsí mobilní fáze A a mobilní fáze B, které se připraví následujícím způsobem: 1 ml kyseliny trifluoroctové R se zředí vodou R na 1000 ml (mobilní fáze A). Ke 100 ml vody R se přidá 1 ml kyseliny trifluoroctové R a zředí se acetonitrilem R na 1000 ml (mobilní fáze B). Průtoková rychlost je 1 ml/min. Použije se následující gradient: Čas Mobilní fáze A Mobilní fáze B (min) % (V/V) % (V/V) 0 100 0 20 80 20 40 75 25 65 50 50 - spektrofotometrického detektoru, 214 nm. Kolona se nejméně 15 min ustaluje mobilní fází A. Potom se kolona promývá za použití výše uvedeného gradientu a pokračuje se s promýváním po dobu 5 min s průběžně se zvyšující koncentrací mobilní fáze B až na 80 %. Potom se kolona opět ustaluje mobilní fází A po dobu 15 min. Nastříkne se odděleně po 100 ul každého roztoku. Na konci gradientově eluce a před dalším nástřikem se zvýší koncentrace mobilní fáze B na 80 % v průběhu 5 min a poté se kolona 15 min ustaluje mobilní fází A. Chromatogram zkoušeného roztoku odpovídá chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže chromatogramy jednotlivých roztoků kvalitativně odpovídají porovnávacímu chromatogramu dodávanému se somatropinem CRL. D. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Stanovení obsahu. Retenční čas hlavního píku zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku porovnávacího roztoku (b). Zkoušky na čistotu Příbuzné bílkoviny. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok (a). Zkoušený přípravek se zředí tlumivým roztokem trometamolovým opH 7,5 (1) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg somatropinu. Zkoušený roztok (b). 100 ul zkoušeného roztoku (a) se zředí tlumivým roztokem trometamolovým o pH 7,5 (1) na 2,0 ml. Porovnávací roztok (a). Připraví se roztok somatropinu CRL v tlumivém roztoku trometamolovem o pH 7,5 (1) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg somatropinu. Porovnávací roztok (b). Připraví se roztok somatropinu CRL v tlumivém roztoku trometamolovem opH 7,5 (1) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg somatropinu. K takto připravenému roztoku se přidá čerstvě připravený koncentrovaný roztok peroxidu vodíku R tak, aby bylo dosaženo výsledné Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2651 ________________________________________________________f Somatropini solutio ad praeparationem 2651 koncentrace 0,01 % (V/V), a nechá se 5 h stát při 4 °C. Potom se na mililitr roztoku přidá 4,5 mg L-methioninu R. Roztoky se uchovávají při teplotě 2 °C až 8 °C a použijí se do 24 h. Pokud se používá automatický dávkovač, je nutno jej udržovat při 2 °C až 8 °C. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem butylsilanizovaným pro chromatografii R (5 //m až 10 um), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů propanolu R a tlumivého roztoku trometamolového o pH 7,5 (1) (29 + 71), s průtokovou rychlostí 0,5 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 220 nm. Teplota kolony se udržuje při 45 °C. Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku (a). Je-li třeba, upraví se koncentrace propanolu v mobilní fázi tak, aby retenční ěas hlavního píku byl (33 ± 3) min. Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku (b). Urěí se píky pomocí porovnávacího chromatogramu dodávaného se somatropinem CRL. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi somatropinem a jeho oxidačním produktem j e nejméně 1,0. Nastříkne se po 20 ul každého roztoku a zaznamenávají se chromatogramy po dobu nejméně 50 min. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a): plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) (5,0 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) (10,0 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědel. Dimer a příbuzné látky s vyšší molekulovou hmotností. Provede se vylučovací chromatografie (2.2.30), jak je popsána ve zkoušce Stanovení obsahu. Nastříkne se 50 ul porovnávacího roztoku (a). Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku na získaném chromatogramu dosahovala 50 % až 70 % celé stupnice zapisovače. Rozlišení dané poměrem výšky minima mezi píky monomeru a dimeru k výšce píku dimeru j e menší než 0,6 (retenční easy vztažené k monomeru jsou přibližně 0,94 pro dimer a 0,87 pro polymery). Několikrát se nastříkne porovnávací roztok (a) (nejméně třikrát); zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy hlavního píku je menší než 2,5 %. Nastříkne se po 50 ul zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píku s retenčním časem menším, než je retenční ěas hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (4,0 %). Izoelektrická fokusace. Provede se izoelektrická fokusace. Zkoušený roztok (a). Je-li třeba, zkoušený přípravek se zředí roztokem hydrogenuhličitanu amonného R (3,95 g/l) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg somatropinu. Zkoušený roztok (b). 0,1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí roztokem hydrogenuhličitanu amonného R (3,95 g/l) na 2,0 ml. Zkoušený roztok (c). Smíchá se 0,1 ml zkoušeného roztoku (a) a 0,1 ml porovnávacího roztoku. Porovnávací roztok. Připraví se roztok somatropinu CRL ve vodě R tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg. Roztok pro kalibraci izoelektrického bodu o rozmezí pH 2,5 až 6,5. Připraví se a použije podle návodu výrobce. Se zařízením se pracuje podle návodu výrobce. Izoelektrická fokusace se provádí na hotových deskách s vrstvou gelu o rozměrech 245 mm x 110 mm x 1 mm a pH v rozmezí 4,0 až 6,5. Na vrstvu gelu se nanese odděleně po 15 ul každého roztoku. Jako anodický roztok se použije roztok Strana 2652 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2652 f Somatropini solutio ad praeparationem________________________________________________________ kyseliny glutamové R (147,1 g/l) v roztoku kyseliny fosforečné R (50 g H3P04/1) a jako katodický roztok se použije roztokß-alaninu R (89,1 g/l). Pracovní podmínky se nastaví na 2000 V a 25 mA. Nechá se proběhnout fokusace při konstantním napětí po dobu 2,5 h. Vrstva gelu se ponorí na 30 min do roztoku obsahujícího kyselinu trichloroctovou R (115 g/l) a kyselinu sulfosalicylovou R (34,5 g/l) a potom na 5 min do směsi objemových dílů kyseliny octové R, ethanolu R a deionizované vody R (8 + 25 + 67) (odbarvovací roztok). Vrstva gelu se vybarvuje ponořením na 10 min do roztoku modře kyselé 83 R (1,15 g/l) v odbarvovacím roztoku zahřátého na 60 °C a potom se ponoří do odbarvovacího roztoku do odstranění nadbytku barviva. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozdělení zón roztoku pro kalibraci izoelektrického bodu odpovídá požadavkům výrobce. Na elektrofo-reogramu porovnávacího roztoku je viditelná hlavní zóna s izoelektrickým bodem okolo 5 a kyselejší menší zóna okolo 4,8. Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku (a) žádná zóna, kromě hlavní zóny, nepřevyšuje svou intenzitou hlavní zónu na elektroforeogramu zkoušeného roztoku (b) (5,0 %). Sterilita (2.6.1). Pokud je přípravek určen k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizaěního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je přípravek určen k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuj e-li nejvýše 5 m.j. endotoxinu v miligramu. Stanovení obsahu Stanoví se vylučovací chromatografií (2.2.30). Zkoušený roztok. Je-li třeba, zkoušený přípravek se zředí roztokem hydrogenuhUčitanu amonného R (3,95 g/l) tak, aby v mililitru obsahoval 1,0 mg somatropinu. Porovnávací roztok (a). 200 ul zkoušeného roztoku se zředí roztokem hydrogenuhUčitanu amonného R (3,95 g/l) na 5,0 ml. Porovnávací roztok (b). Připraví se roztok somatropinu CRL v roztoku hydrogenuhUčitanu amonného R (3,95 g/l) tak, aby v mililitru obsahoval 1,0 mg somatropinu. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 9,4 mm naplněné silikagelem hydrofilním pro chromatografií R jakosti vhodné pro dělení globulárních bílkovin v rozmezí molekulové hmotnosti 5000 až 60 000. - mobilní fáze, kterou je zfiltrovaný a odplyněný roztok hydrogenuhUčitanu amonného R (3,95 g/l), s průtokovou rychlostí 0,6 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 214 nm. Nastříkne se 50 ul porovnávacího roztoku (b). Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku dosahovala nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Několikrát se nastříkne porovnávací roztok (b) (nejméně třikrát); zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku somatropinu je nejvýše 2,5 %. Nastřikuje se střídavě po 50 ul zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b). Obsah somatropinu se vypočítá z ploch píku na chromatogramu zkoušeného roztoku a na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) a deklarovaného obsahu látky C990H1528N262O300S7 v somatropinu CRL. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2653 ____________________________________________________________________________f Somatropinum 2653 Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě -20 °C. Je třeba se vyhnout opakovanému zmrazení a rozmrazení roztoku. Je-li roztok sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede: - obsah somatropinu v miligramech v mililitru roztoku, - název a množství jakýchkoliv pomocných látek, - zda j e roztok sterilní, - zda je roztok prostý bakteriálních endotoxinů. f Somatropinum ***** * * Somatropin * C99oH1528N26203ooS7 Mr 22124,96 CAS 12629-01-5 Je to bílkovina se strukturou (191 aminokyselinových zbytků) hlavní složky růstového hormonu produkovaného lidskou hypofýzou. Počítáno nabezvodou látku, obsahuje 91,0 % až 105,0 % somatropinu2' (C990H1528N262O300S7). Vyhovuje požadavkům článku Producta ab ADN recombinante. Výroba Připravuje se biotechnologicky metodou založenou na rekombinaci DNK (rDNK). Při vývoji pnpravku se vhodnou validovanou metodou stanovení biologické účinnosti založenou na stimulaci růstu a schválenou oprávněnou autoritou prokáže, že látka získaná daným výrobním postupem má biologickou účinnost nejméně 2,5 m.j. v miligramu. Před propuštěním se na každé šarži provedou následující zkoušky, pokud oprávněná autorita neudělí výjimku. Bílkoviny hostitelské buňky. Požadavek stanoví oprávněná autorita. DNK hostitelské buňky a vektoru. Požadavek stanoví oprávněná autorita. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. 1 mg bezvodého somatropinu (C990H152gN262O300S7) odpovídá 3,0 m.j. biologické účinnosti. Strana 2654 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2654 f Somatropinum____________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti A. Hodnotí se elektroforeogramy ze zkoušky Izoelektrická fokusace. Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídá hlavní zóna polohou hlavní zóně na elektroforeogramu porovnávacího roztoku. Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku (c) je pouze jedna hlavní zóna. B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné bílkoviny, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. Provede se peptidové mapování. Zkoušený roztok. Připraví se roztok zkoušené látky v tlumivém roztoku trisacetatovém opH 8,5 tak, aby obsahoval 2,0 mg somatropinu v mililitru. Asi 1,0 ml takto připraveného roztoku se přenese do zkumavky z vhodného materiálu, např. polypropylenu. Připraví se čerstvý roztok trypsinu pro peptidové mapování R (1 g/l) ve vhodném tlumivém octanovém roztoku o pH asi 5,0 a 30 ul se přidá k roztoku zkoušené látky. Zkumavka se uzavře a vloží se na 4 h do vodní lázně 37 °C teplé. Potom se zkumavka vyjme z vodní lázně a ihned se probíhající reakce přeruší přidáním 200 ul kyseliny octové ledové R. Porovnávací roztok. Současně se za stejných podmínek připraví porovnávací roztok s tím rozdílem, že zkoušená látka je nahrazena somatropinem CRL. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 //m až 10 um), - mobilní fáze, která je směsí mobilní fáze A a mobilní fáze B, které se připraví následujícím způsobem: 1 ml kyseliny trifluoroctové R se zředí vodou R na 1000 ml (mobilní fáze A). Ke 100 ml vody R se přidá 1 ml kyseliny trifluoroctové R a zředí se acetonitrilem R na 1000 ml (mobilní fáze B). Průtoková rychlost je 1 ml/min. Použije se následující gradient: Čas Mobilní fáze A Mobilní fáze B (min) % (V/V) % (V/V) 0 100 0 20 80 20 40 75 25 65 50 50 - spektrofotometrického detektoru, 214 nm. Kolona se nejméně 15 min ustaluje mobilní fází A. Potom se kolona promývá za použití výše uvedeného gradientu a pokračuje se s promýváním po dobu 5 min s průběžně se zvyšující koncentrací mobilní fáze B až na 80 % v průběhu tohoto času. Potom se kolona opět ustaluj e mobilní fází A po dobu 15 min. Nastříkne se odděleně po 100 ul každého roztoku. Na konci gradientově eluce a před dalším nástřikem se zvýší koncentrace mobilní fáze B na 80 % v průběhu 5 min a poté se kolona 15 min ustaluje mobilní fází A. Chromatogram zkoušeného roztoku odpovídá chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže chromatogramy jednotlivých roztoků kvalitativně odpovídají porovnávacímu chromatogramu dodávanému se somatropinem CRL. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2655 ____________________________________________________________________________f Somatropinum 2655 D. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Stanovení obsahu. Retenční čas hlavního píku zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku porovnávacího roztoku (b). Zkoušky na čistotu Příbuzné bílkoviny. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok (a). Připraví se roztok v tlumivem roztoku trometamolovem opH 7,5 (1) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg somatropinu. Zkoušený roztok (b). 100 ul zkoušeného roztoku (a) se zředí tlumivým roztokem trometamolovým o pH 7,5 (1) na 2,0 ml. Porovnávací roztok (a). Připraví se roztok somatropinu CRL v tlumivem roztoku trometamolovem o pH 7,5 (1) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg somatropinu. Porovnávací roztok (b). Připraví se roztok somatropinu CRL v tlumivem roztoku trometamolovem opH 7,5 (1) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg somatropinu. K takto připravenému roztoku se přidá čerstvě připravený koncentrovaný roztok peroxidu vodíku R tak, aby bylo dosaženo výsledné koncentrace 0,01 % (V/V), a nechá se 5 h stát při 4 °C. Potom se na mililitr roztoku přidá 4,5 mg L-methioninu R Roztoky se uchovávají při teplotě 2 °C až 8 °C a použijí se do 24 h. Pokud se používá automatický dávkovač, je nutno jej udržovat při 2 °C až 8 °C. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem butylsilanizovaným pro chromatografii R (5 //m až 10 um), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů propanolu R a tlumivého roztoku trometamolového opH 7,5 (1) (29 + 71), s průtokovou rychlostí 0,5 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 220 nm. Teplota kolony se udržuje při 45 °C. Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku (a). Je-li třeba, upraví se koncentrace propanolu v mobilní fázi tak, aby retenční čas hlavního píku byl (33 ± 3) min. Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku (b). Určí se píky pomocí porovnávacího chromatogramu dodávaného se somatro-pinem CRL. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi somatropinem a jeho oxidačním produktem j e nejméně 1,0. Nastříkne se po 20 ul každého roztoku a zaznamenávají se chromatogramy po dobu nejméně 50 min. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) (5,0 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) (10,0 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědel. Dimer a příbuzné látky s vyšší molekulovou hmotností. Provede se vylučovací chromatografie (2.2.30), jak je popsána ve zkoušce Stanovení obsahu. Nastříkne se 50 ul porovnávacího roztoku (a). Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku na získaném chromatogramu dosahovala 50 % až 70 % celé stupnice zapisovače. Rozlišení dané poměrem výšky minima mezi píky monomeru a dimeru k výšce píku dimeru j e menší než 0,6 (retenční časy vztažené k monomeru jsou přibližně 0,94 pro dimer a 0,87 pro polymery). Několikrát se nastříkne porovnávací roztok (a) (nejméně třikrát); zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy hlavního píku je menší než 2,5 %. Nastříkne se po 50 ul zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píku s retenčním časem menším, než je retenční čas Strana 2656 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2656 f Somatropinum____________________________________________________________________________ hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (4,0 %). Izoelektrická fokusace. Provede se izoelektrická fokusace. Zkoušený roztok (a). Připraví se roztok zkoušené látky v roztoku hydrogenuhličitanu amonného R (3,95 g/l) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg somatropinu. Zkoušený roztok (b). 0,1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí roztokem hydrogenuhličitanu amonného R (3,95 g/l) na 2,0 ml. Zkoušený roztok (c). Smíchá se 0,1 ml zkoušeného roztoku (a) a 0,1 ml porovnávacího roztoku. Porovnávací roztok. Připraví se roztok somatropinu CRL ve vodě R tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg somatropinu. Roztok pro kalibraci izoelektrického bodu o rozmezí pH 2,5 až 6,5. Připraví se a použije podle návodu výrobce. Se zařízením se pracuje podle návodu výrobce. Izoelektrická fokusace se provádí na hotových deskách s vrstvou gelu o rozměrech 245 mm x 110 mm x 1 mm a pH v rozmezí 4,0 až 6,5. Na vrstvu gelu se nanese odděleně po 15 ul každého roztoku. Jako anodický roztok se použije roztok kyseliny glutamové R (147,1 g/l) v roztoku kyseliny fosforečné R (50 g H3P04/1) a jako katodický roztok se použije roztokß-alaninu R (89,1 g/l). Pracovní podmínky se nastaví na 2000 V a 25 mA. Nechá se proběhnout fokusace při konstantním napětí po dobu 2,5 h. Vrstva gelu se ponoří na 30 min do roztoku obsahujícího kyselinu trichloroctovou R (115 g/l) a kyselinu sulfosalicylovou R (34,5 g/l) a potom na 5 min do směsi objemových dílů kyseliny octové R, ethanolu R a deionizované vody R (8 + 25 + 67) (odbarvovací roztok). Vrstva gelu se vybarvuje ponořením na 10 min do roztoku modře brilantní R (1,15 g/l) v odbarvovacím roztoku zahřátého na 60 °C a potom se ponoří do odbarvovacího roztoku do odstranění nadbytku barviva. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozdělení zón roztoku pro kalibraci izoelektrického bodu odpovídá požadavkům výrobce. Na elektro-foreogramu porovnávacího roztoku je viditelná hlavní zóna s izoelektrickým bodem okolo 5 a kyselejší menší zóna okolo 4,8. Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku (a) žádná zóna, kromě hlavní zóny, nepřevyšuje svou intenzitou hlavní zónu na elektroforeogramu zkoušeného roztoku (b) (5,0 %). Voda. Nejvýše 10,0 %. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití methanolu bezvo-dého R jako vnitřního standardu. Použijí se suché skleněné pomůcky, jež mohou být s vrstvou silikonu. Roztok vnitřního standardu. 15 jal methanolu bezvodého R se zředí 2-propanolem Rl na 100 ml. Zkoušený roztok (a). 1,0 mg se suspenduje v 0,1 ml 2-propanolu Rl, 30 min se třepe a potom se odstředí; použije se ěirý odstředěný roztok. Zkoušený roztok (b). 1,0 mg se suspenduje v 0,1 ml roztoku vnitřního standardu, 30 min se třepe a potom se odstředí; použije se ěirý odstředěný roztok. Porovnávací roztok. 10 jal vody R se přidá k 50 ml roztoku vnitřního standardu. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 1 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné styrendivinylbenzen-ko-polymerem R (180 //m až 250 um). - helia pro chromatografií R jako nosného plynu, - tepelněvodivostního detektoru. Teplota kolony se udržuje při 120 °C a teplota detektoru při 150 °C. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2657 ____________________________________________________________________________f Somatropinum 2657 Nastříkne se zvolený objem všech roztoků. Vypočítá se obsah vody za předpokladu, že hustota vody (2.2.5) je při 20 °C 0,997 g/ml, a bere se v úvahu množství vody detegovatelné v roztoku vnitřního standardu. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuj e-li nejvýše 5 m.j. endotoxinu v miligramu. Stanovení obsahu Stanoví se vylučovací chromatografií (2.2.30). Zkoušený roztok. Připraví se roztok zkoušené látky v roztoku hydrogenuhtičitanu amonného R (3,95 g/l) tak, aby v mililitru obsahoval 1,0 mg somatropinu. Porovnávací roztok (a). 200 ul zkoušeného roztoku se zředí roztokem hydrogenuhtičitanu amonného R (3,95 g/l) na 5,0 ml. Porovnávací roztok (b). Připraví se roztok somatropinu CRL v roztoku hydrogenuhtičitanu amonného R (3,95 g/l) tak, aby v mililitru obsahoval 1,0 mg somatropinu. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 9,4 mm naplněné silikagelem hydrofilním pro chromatografií R jakosti vhodné pro dělení globulárních bílkovin v rozmezí molekulové hmotnosti 5000 až 60 000, - mobilní fáze, kterou je zfiltrovaný a odplyněný roztok hydrogenuhtičitanu amonného R (3,95 g/l), s průtokovou rychlostí 0,6 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 214 nm. Nastříkne se 50 ul porovnávacího roztoku (b). Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku dosahovala nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Několikrát se nastříkne porovnávací roztok (b) (nejméně třikrát); zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy hlavního píku je nejvýše 2,5 %. Nastřikuje se střídavě po 50 ul zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b). Obsah somatropinu se vypočítá z ploch píku na chromatogramu zkoušeného roztoku a na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) a deklarovaného obsahu látky C990H1528N262O300S 7 v somatropinu CRL. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě 2 °C až 8 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka: - sterilní, - prostá bakteriálních endotoxinu. Strana 2658 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2658 Sorbitani lauras Sorbitani lauras ***** Sorbitanlaurat Synonymum. Sorbitanum lauricum___________________________________________________ CAS 1338-39-2 Je to směs získaná obvykle částečnou esterifikací kyseliny laurové se sorbitolem a jeho mono-a dianhydridy. Vlastnosti Hnědavě žlutá viskózni kapalina. Je prakticky nerozpustný, ale dispergovatelný ve vodě, mísitelný s lihem 96%, těžce rozpustný v bavlníkovém oleji. Relativní hustota je asi 0,98. Zkoušky totožnosti A. Zkouška Číslo hydroxylové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Zkouška Číslo jodové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. C. Ke 4 g se přidá 40 ml roztoku hydroxidu draselného R (50 g/l) a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Nechá se ochladit na asi 80 °C, přidá se 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS a vaří se asi 10 min pod zpětným chladičem do zrušení emulze. Mastné kyseliny se oddělí na povrchu jako olejová vrstva. Po ochlazení se směs převede do dělicí nálevky a mastné kyseliny se opatrným třepáním extrahují s 50 ml etheru petrolejového Rl. Horní vrstva se vysuší pomocí 1 g síranu sodného bezvodého R zfiltruje se a zahřívá se na vodní lázni do vymizení pachu rozpouštědel. Číslo kyselosti (2.5.1) zbytku je 260 až 280; stanoví se s 0,30 g. Zkoušky na čistotu Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 7,0; stanoví se s 5,00 g zkoušené látky. Číslo hydroxylové (2.5.3). 330 až 358 (Metoda A). Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 10. Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 5,0. Číslo zmýdelnění (2.5.6). 158 až 170; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,5 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,5 %. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2659 Sorbitani oleas 2659 Sorbitani oleas ***** Sorbitanoleat Synonymum. Sorbitanum oleicum___________________________________________________ CAS 1338-43-8 Je to směs získaná obvykle částečnou esterifikací kyseliny olejové se sorbitolem a jeho mono-a dianhydridy. Vlastnosti Hnědavě žlutá viskózni kapalina. Je prakticky nerozpustný, ale dispergovatelný ve vodě, dobře rozpustný v mastných olejích za vzniku zakalených roztoků, těžce rozpustný v etheru, mísitelný s lihem 96%. Relativní hustota je asi 0,99. Zkoušky totožnosti A. Zkouška Číslo hydroxylové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Zkouška Číslo jodové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. C. Ke 4 g se přidá 40 ml roztoku hydroxidu draselného R (50 g/l) a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Nechá se ochladit na asi 80 °C, přidá se 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS a vaří se asi 10 min pod zpětným chladičem do zrušení emulze. Mastné kyseliny se oddělí na povrchu jako olejová vrstva. Po ochlazení se směs převede do dělicí nálevky a mastné kyseliny se opatrným třepáním extrahují s 50 ml etheru petrolejového Rl. Horní vrstva se vysuší pomocí 1 g síranu sodného bezvodého R zfiltruje se a zahřívá se na vodní lázni do vymizení pachu rozpouštědel. Číslo kyselosti (2.5.1) zbytku je 190 až 210; stanoví se s 0,30 g. Zkoušky na čistotu Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 8,0; stanoví se s 5,00 g zkoušené látky. Číslo hydroxylové (2.5.3). 190 až 210 (Metoda A); stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Číslo jodové (2.5.4). 62 až 76. Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 10,0. Číslo zmýdelnění (2.5.6). 149 až 160; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,5 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,5 %. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Strana 2660 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2660 Sorbitani palmitas Sorbitani palmitas ***** Sorbitanpalmitat Synonymum. Sorbitanum palmiticum_________________________________________________ CAS 26266-57-9 Je to směs získaná obvykle částečnou esterifíkací kyseliny palmitové se sorbitolem a jeho mono-a dianhydridy. Vlastnosti Nažloutlý nebo žlutý prášek, voskové vločky nebo tvrdá hmota. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v mastných olejích, těžce rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Teplota tání (2.2.15). 44 ° C až 51 °C. Roztavená zkoušená látka se vpraví do skleněné kapiláry a ponechá se 24 h při teplotě pod 10 °C. B. Zkouška Číslo hydroxylové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. C. Ke 4 g se přidá 40 ml roztoku hydroxidu draselného R (50 g/l) a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Nechá se ochladit na asi 80 °C, přidá se 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS a vaří se asi 10 min pod zpětným chladičem do zrušení emulze. Mastné kyseliny se oddělí na povrchu jako olejová vrstva. Po ochlazení se směs převede do dělicí nálevky a mastné kyseliny se opatrným třepáním extrahují s 50 ml etheru petrolejového Rl. Horní vrstva se vysuší pomocí 1 g síranu sodného bezvodého R zfiltruje se a zahřívá se na vodní lázni do vymizení pachu rozpouštědel. Číslo kyselosti (2.5.1) zbytku je 210 až 230; stanoví se s 0,30 g. Zkoušky na čistotu Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 8,0; stanoví se s 5,00 g zkoušené látky. Číslo hydroxylové (2.5.3). 270 až 305 (Metoda A). Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 5,0. Číslo zmýdelnění (2.5.6). 140 až 155; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,5 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,5 %. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2661 Sorbitani stearas 2661 Sorbitani stearas ***** Sorbitanstearat Synonymum. Sorbitanum stearicum__________________________________________________ CAS 1338-41-6 Je to směs získaná obvykle částečnou esterifikací kyseliny stearové se sorbitolem a jeho mono-a dianhydridy. Vlastnosti Světle žlutá voskovitá hmota. Je prakticky nerozpustný, ale dispergovatelný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Teplota tání (2.2.15). 50 °C až 55 °C. Roztavená zkoušená látka se vpraví do skleněné kapiláry a ponechá se 24 h při teplotě pod 10 °C. B. Zkouška Číslo hydroxylové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. C. Ke 4 g se přidá 40 ml roztoku hydroxidu draselného R (50 g/l) a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Nechá se ochladit na asi 80 °C, přidá se 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS a vaří se asi 10 min pod zpětným chladičem do zrušení emulze. Mastné kyseliny se oddělí na povrchu jako olejová vrstva. Po ochlazení se směs převede do dělicí nálevky a mastné kyseliny se opatrným třepáním extrahují s 50 ml etheru petrolejového Rl. Horní vrstva se vysuší pomocí 1 g síranu sodného bezvodého R zfiltruje se a zahřívá se na vodní lázni do vymizení pachu rozpouštědel. Číslo kyselosti (2.5.1) zbytku je 200 až 215; stanoví se s 0,30 g. Zkoušky na čistotu Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 10,0; stanoví se s 5,00 g zkoušené látky. Číslo hydroxylové (2.5.3). 235 až 260 (Metoda A). Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 5,0. Číslo zmýdelnění (2.5.6). 147 až 157; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,5 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,5 %. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Strana 2662 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2662 Sorbitani trioleas Sorbitani trioleas Sorbitantrioleat CAS 26658-19-5 Je to směs získaná obvykle částečnou esterifikací kyseliny olejové se sorbitolem a jeho monoanhydridem. Vlastnosti Světle žlutá, slabě nažloutlá nebo hnědá pevná hmota, která při asi 25 ° C přechází na hnědavě žlutou viskózni olej ovitou kapalinu. Je prakticky nerozpustný, ale dispergovatelný ve vodě, snadno rospustný v etheru, dobře rozpustný v mastných olejích, těžce rozpustný v lihu 96%. Relativní hustota je asi 0,98. Zkoušky totožnosti A. Zkouška Číslo hydroxylové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Zkouška Číslo jodové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. C. Ke 4 g se přidá 40 ml roztoku hydroxidu draselného R (50 g/l) a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Nechá se ochladit na asi 80 °C, přidá se 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS a vaří se asi 10 min pod zpětným chladičem do zrušení emulze. Mastné kyseliny se oddělí na povrchu jako olejová vrstva. Po ochlazení se směs převede do dělicí nálevky a mastné kyseliny se opatrným třepáním extrahují s 50 ml etheru petrolejového Rl. Horní vrstva se vysuší pomocí 1 g síranu sodného bezvodého R zfiltruje se a zahřívá se na vodní lázni do vymizení pachu rozpouštědel. Číslo kyselosti (2.5.1) zbytku je 190 až 210; stanoví se s 0,30 g. Zkoušky na čistotu Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 16,0; stanoví se s 5,00 g zkoušené látky. Číslo hydroxylové (2.5.3). 55 až 75 (Metoda A). Číslo jodové (2.5.4). 76 až 90. Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 10,0. Číslo zmýdelnění (2.5.6). 170 až 190; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,5 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,5 %. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2663 Sorbitani trioleas 2663 Sorbitolum Sorbitol CKOH I 2 H—C—OH I HO—C—H I H—C—OH I H—C—OH I CH2OH C6H1406 Mr 182,17 CAS 50-70-4 Je to D-glucitol. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C6H1406. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti A. 0,5 g se zahřívá s 0,5 ml pyridinu R a 5 ml acetanhydridu R do rozpuštění. Po 10 min se směs vlije do 25 ml vody R a nechá se stát 2 h v ledové vodě. Sraženina rekrystalizovaná z malého množství lihu 96% R a vysušená ve vakuu taje (2.2.14) při asi 100 °C. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. Porovnávací roztok. 50 mg sorbitolu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 20 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 2 (A každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, ethylacetatu R a 1-propanolu R (10 + 20 + 70) po dráze 17 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se kyselinou 4-aminobenzoovou RS. Potom se vrstva suší v proudu studeného vzduchu do vymizení pachu acetonu, 15 min se zahřívá při 100 °C a po ochlazení se postříká roztokem jodistanu sodného R (2 g/l). Vrstva se znovu suší v proudu studeného vzduchu a 15 min se zahřívá při 100 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. C. Ke 3 ml čerstvě připraveného roztoku pyrokatecholu R (100 g/l) se za chlazení v ledové vodě přidá 6 ml kyseliny sírové R. Ke 3 ml ochlazené směsi se přidá 0,3 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, a asi 30 s se opatrně zahřívá nad plamenem; vzniká růžové zbarvení. Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml. Strana 2664 Sbírka zákonu č. 1/1998 Částka 1 2664 Sorbitolum Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 0,05 rrňfenolftaleinu RS. Po přidání nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS se zbarvení indikátoru změní na růžové. K dalším 10 ml roztoku se přidá 0,05 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +4,0° až +7,0°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený takto: 5,00 g zkoušené látky a 6,4 g tetraboritanu sodného R se rozpustí ve 40 ml vody R nechá se stát 1 h za občasného promíchání a zředí se vodou R na 50,0 ml. Je-li třeba, zfiltruje se. Redukující cukry. 5,0 g se rozpustí mírným zahřátím ve 3 ml vody R, ochladí se a přidá se 20 ml citronanu meďnatého RS a několik skleněných kuliček. Směs se během 4 min uvede do varu a vaří se 3 min. Rychle se ochladí a přidá se 100 ml roztoku kyseliny octové ledové R 2,4% (V/V) a 20,0 ml jodu 0,025 mol/l VS. Za stálého protřepávání se přidá 25 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R (6 + 94). Po rozpuštění sraženiny se nadbytek jodu titruje thiosíranem sodným 0,05 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS přidaného před koncem titrace jako indikátor. Při titraci se spotřebuje nejméně 12,8 ml thiosíranu sodného 0,05 mol/l VS. Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 Mg/g)- Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 Mg/g)- Olovo (2.4.10). Vyhovuje limitní zkoušce Olovo v cukrech (0,5 Mg/g)- Nikl (2.4.15). Vyhovuje limitní zkoušce Nikl v polyolech (1 Mg/g)- Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,5 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li: - nejvýše 4 m.j. endotoxinu v gramu pro parenterální přípravky obsahující méně než 100 g/l sorbitolu, - nejvýše 2,5 m.j. endotoxinu v gramu pro parenterální přípravky obsahující 100 g/l nebo více sorbitolu. Stanovení obsahu 0,400 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 20,0 ml roztoku jodistanu sodného R (21,4 g/l) a 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a zahřívá se na vodní lázni přesně 15 min. Po ochlazení se přidají 3 g hydrogenuhličitanu sodného R a za okamžik 25,0 ml arsenitanu sodného 0,1 mol/l VS. Po promíchání se přidá 5 ml roztoku jodidu draselného R (200 g/l) a nechá se 15 min stát. Titruje se jodem 0,05 mol/l VS do prvního žlutého zbarvení. Současně se provede slepá zkouška. 1 nújodu 0,05 mol/l VS odpovídá 1,822 mg C6H1406. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2665 Sorbitolum 70% cristallisabile 2665 Označování V označení na obalu se uvede, kde je to vhodné, nejvyšší koncentrace bakteriálních endotoxinů. Sorbitolum 70% cristallisabile ***** * * * * Sorbitol 70% krystalizující *** Je to vodný roztok obsahující 68,0 % až 72,0 % hexitolů, vyjádřeno jako D-glucitol. Vlastnosti Čirá bezbarvá sirupovitá tekutina. Je mísitelný s vodou, s glycerolem 85% a s propylenglykolem, dobře rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. K 7,0 g se přidá 40 ml vody R a 6,4 g tetraboritanu sodného R, za občasného protřepání se nechá 1 h stát a potom se zředí vodou R na 50,0 ml. Je-li třeba, zfiltruje se; úhel otočení (2.2.7) je 0° až+1,5°. B. 1 g se usuší ve vakuu při 80 °C. 0,5 g zbytku se zahřívá s 0,5 ml pyridinu R a 5 ml acetanhydridu R do rozpuštění. Po 10 min se směs vlije do 25 ml vody R a nechá se stát 2 h v ledové vodě. Sraženina rekrystalizovaná z malého množství lihu 96% R a vysušená ve vakuu taje (2.2.14) při asi 100 °C. C. Provede se tenko vrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 70 mg se zředí vodou R na 20 ml. Porovnávací roztok. 50 mg sorbitolu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 20 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 2 (A každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, ethylacetatu R a 1-propanolu R (10 + 20 + 70) po dráze 17 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se kyselinou 4-aminobenzoovou RS. Potom se vrstva suší v proudu studeného vzduchu do vymizení pachu acetonu, 15 min se zahřívá při 100 °C a po ochlazení se postříká roztokem jodistanu sodného R (2 g/l). Vrstva se znovu suší v proudu studeného vzduchu a 15 min se zahřívá při 100 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. D. Ke 3 ml čerstvě připraveného roztoku pyrokatecholu R (100 g/l) se za chlazení v ledové vodě přidá 6 ml kyseliny sírové R Ke 3 ml ochlazené směsi se přidá 0,3 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, a asi 30 s se opatrně zahřívá nad plamenem; vzniká růžové zbarvení. Zkoušky na čistotu Roztok S. 7,0 g se zředí vodou prostou oxidu uhličitého Rn& 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Strana 2666 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2666 Sorbitolum 70% non cristallisabile Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 0,05 núfenolftaleinu RS. Po přidání nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS se zbarvení indikátoru změní na růžové. K dalším 10 ml roztoku se přidá 0,05 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Index lomu (2.2.6). 1,457 až 1,462. Relativní hustota (2.2.5). Nejméně 1,290. Redukující cukry. K 5,0 g se přidají 3 ml vody R, 20 ml citronanu meďnatého RS a několik skleněných kuliček. Směs se během 4 min uvede do varu a vaří se 3 min. Rychle se ochladí a přidá se 100 ml roztoku kyseliny octové ledové R 2,4% (V/V) a 20,0 rcňjodu 0,025 mol/l VS. Za stálého protřepávání se přidá 25 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R (6 + 94). Po rozpuštění sraženiny se nadbytek jodu titruje thiosíranem sodným 0,05 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS přidaného před koncem titrace jako indikátor. Při titraci se spotřebuje nejméně 12,8 ml thiosíranu sodného 0,05 mol/l VS. Chloridy (2.4.4). 7,5 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 Mg/g)- Sírany (2.4.13). 1,5 g se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 Mg/g)- Olovo (2.4.10). Vyhovuje limitní zkoušce Olovo v cukrech (0,5 Mg/g)- Nikl (2.4.15). Vyhovuje limitní zkoušce Nikl v polyolech (1 Mg/g)- Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,600 g se zředí vodou R na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 20,0 ml roztoku jodistanu sodného R (21,4 g/l) a 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a zahřívá se na vodní lázni přesně 15 min. Po ochlazení se přidají 3 g hydrogenuhličitanu sodného R a za okamžik 25,0 ml arsenitanu sodného 0,1 mol/l VS. Po promíchání se přidá 5 ml roztoku jodidu draselného R (200 g/l) a nechá se 15 min stát. Titruje se jodem 0,05 mol/l VS do prvního žlutého zbarvení. Současně se provede slepá zkouška. 1 mi jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 1,822 mg C6H1406. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Sorbitolum 70% non cristallisabile Sorbitol 70% nekrystalizující Je to vodný roztok hydrogenovaného a částečně hydrolyzovaného škrobu. Obsahuje 68,0 % až 72,0 % sušiny a nejméně 62,0 % polyolů, vyjádřeno jako D-glucitol. * Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2667 Sorbitolum 70% non cristallisabile 2667 Vlastnosti Čirá bezbarvá sirupovitá tekutina. Je mísitelný s vodou, s glycerolem 85% a s propylenglykolem. Zkoušky totožnosti A. K 7,0 g se přidá 40 ml vody R a 6,4 g tetraboritanu sodného R, za občasného protřepání se nechá 1 h stát a potom se zředí vodou R na 50,0 ml. Je-li třeba, zfiltruje se; úhel otočení (2.2.7) je +1,5° až+3,5°. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 70 mg se zředí vodou R na 20 ml. Porovnávací roztok. 50 mg sorbitolu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 2 (A každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, ethylacetatu R a 1-propanolu R (10 + 20 + 70) po dráze 17 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se kyselinou 4-aminobenzoovou RS. Potom se vrstva suší v proudu studeného vzduchu do vymizení pachu acetonu, 15 min se zahřívá při 100 °C a po ochlazení se postříká roztokem jodistanu sodného R (2 g/l). Vrstva se znovu suší v proudu studeného vzduchu a 15 min se zahřívá při 100 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. K dalším skvrnám se nepřihlíží. C. Ke 3 ml čerstvě připraveného roztoku pyrokatecholu R (100 g/l) se za chlazení v ledové vodě přidá 6 ml kyseliny sírové R. Ke 3 ml ochlazené směsi se přidá 0,3 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, a asi 30 s se opatrně zahřívá nad plamenem; vzniká růžové zbarvení, které přechází v intenzivní hnedočervené zbarvení. Zkoušky na čistotu Roztok S. 7,0 g se zředí vodou prostou oxidu uhličitého Rna 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 0,05 mlfenolftaleinu RS. Po přidání nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS se zbarvení indikátoru změní na růžové. K dalším 10 ml roztoku se přidá 0,05 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Index lomu (2.2.6). 1,455 až 1,465. Relativní hustota (2.2.5). Nejméně 1,290. Redukující cukry. K 5,0 g se přidají 3 ml vody R, 20 ml citronanu meďnatého RS a několik skleněných kuliček. Směs se během 4 min uvede do varu a vaří se 3 min. Rychle se ochladí a přidá se 100 ml roztoku kyseliny octové ledové R 2,4% (V/V) a 20,0 ml jodu 0,025 mol/l VS. Za stálého protřepávání se přidá 25 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R (6 + 94). Po rozpuštění sraženiny se nadbytek jodu titruje thiosíranem sodným 0,05 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS přidaného před koncem titrace jako indikátor. Při titraci se spotřebuje nejméně 12,8 ml thiosíranu sodného 0,05 mol/l VS. Redukující cukry po hydrolýze. K 6,0 g se přidá 35 ml vody R, 40 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a několik skleněných kuliček. Vaří se 4 h pod zpětným chladičem. Pak se ochladí a zneutralizuje se hydroxidem sodným zředěným RS na modř bromthymolovou. Ochladí se a zředí se vodou R na 100,0 ml. K 3,0 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml vody R, 20 ml citronanu Strana 2668 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2668 f Spectinomycini hydrochloridum meďnatého RS a několik skleněných kuliček. Směs se během 4 min uvede do varu a vaří se 3 min. Rychle se ochladí a přidá se 100 ml roztoku kyseliny octové ledové R 2,4% (V/V) a 20,0 rcňjodu 0,025 mol/l VS. Za stálého protřepávání se přidá 25 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R (6 + 94). Po rozpuštění sraženiny se nadbytek jodu titruje thiosíranem sodným 0,05 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS přidaného před koncem titrace jako indikátor. Při titraci se spotřebuje 8,0 ml až 14,8 ml thiosíranu sodného 0,05 mol/l VS. Chloridy (2.4.4). 7,5 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 Mg/g)- Sírany (2.4.13). 1,5 g se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 Mg/g)- Olovo (2.4.10). Vyhovuje limitní zkoušce Olovo v cukrech (0,5 Mg/g)- Nikl (2.4.15). Vyhovuje limitní zkoušce Nikl v polyolech (1 Mg/g)- Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Sušina. 1,000 g se usuší ve vakuu při 80 ° C (2.2.32) a zbytek se zváží. Polyoly. 0,600 g se zředí vodou R na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 20,0 ml roztoku jodistanu sodného R (21,4 g/l) a 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a zahřívá se na vodní lázni přesně 15 min. Po ochlazení se přidají 3 g hydrogenuhličitanu sodného R a za okamžik 25,0 ml arsenitanu sodného 0,1 mol/l VS. Po promíchání se přidá 5 ml roztoku jodidu draselného R (200 g/l) a nechá se 15 min stát. Titruje se jodem 0,05 mol/l VS do prvního žlutého zbarvení. Současně se provede slepá zkouška. 1 nújodu 0,05 mol/l VS odpovídá 1,822 mg CgH^Og. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. f Spectinomycini hydrochloridum Spektinomyciniumchlorid CH3 OH H,N. H OH NH2—CH3 O 2© 2 C|0 -5H,0 C14H26CI2N207 . 5H20 Mr 495,35 Mr bezvodého 405,27 CAS 22189-35-8 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2669 ______________________________________________________________f Spectinomycini hydrochloridum 2669 Je to pentahydrát (2JR,4aÄ,5aÄ,65',75',8JR,95',9aÄ,10a>S)-6,8-(perhydro-4a,7,9-trihydroxy-2-methyl--4-oxo-pyrano[2,3-ř][l,4]benzodioxinyl)-bis(methylamoniumchloridu).Je to antibiotikum produkované kmenem mikroorganismu Streptomyces spectabilis nebo získané jinými způsoby. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95 % až 100,5 % sloučeniny C 14H2(f!l2N207. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý slabě hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem spektinomyci-niumchloridu CRL. B. 1,0 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 10,0 ml. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20,0 ml. Vzhled roztoku. 2,0 ml roztoku S se zředí vodou R na 20,0 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 3,8 až 5,6; měří se roztok S. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +15° až +21°, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok S do 20 min od přípravy. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 2,0 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Porovnávací roztok. 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R pyridinu R vody R a 1-propanolu R (5 + 5 + 40 + 50) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu, postříká se roztokem manganistanu draselného R (50 g/l) a nechá se stát 2 min až 3 min. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 16,0 % až 20,0 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuj e-li nejvýše 0,09 m.j. endotoxinu v miligramu. Připraví se roztoky za použití roztoku hydrogenuhličitanu sodného R 4,2 g/l. Strana 2670 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2670 f Spectinomycini hydrochloridum Stanovení obsahu Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití fenazonu Äjako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 0,150 % fenazonu R se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 100 ml. Zkoušené roztoky a porovnávací roztok se 1 h nechají stát a pak se ihned provede zkouška. Zkoušený roztok (a). K 60,0 mg v odměrné baňce se přidá 10 ml dimethylformamidu R a 2,0 ml hexamethyldisilazanu R Třepe se do rozpuštění a pak se zředí dimethylformamidem R na 20,0 ml. Zkoušený roztok (b). K 60,0 mg v odměrné baňce se přidá 10,0 ml roztoku vnitřního standardu a 2,0 ml hexamethyldisilazanu R Třepe se do rozpuštění a pak se zředí dimethylformamidem R na 20,0 ml. Porovnávací roztok. K 60,0 mg spektinomyciniumchloridu CRL v odměrné baňce se přidá 10,0 ml roztoku vnitřního standardu a 2,0 ml hexamethyldisilazanu R Třepe se do rozpuštění a pak se zředí dimethylformamidem R na 20,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R (125 //m až 150 Mm)> impregnovanou 3 % směsi polyfenylmethylsi-loxanu R, - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 45 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru, - elektronického integrátoru. Teplota kolony se udržuje na 200 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru mezi 200 °C a 230 °C. Nastříknou se zvolené objemy zkoušených roztoků. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) je rozlišení mezi hlavním pikem a pikem vnitřního standardu nejméně 8,0. Nastříkne se střídavě zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok. Vypočte se obsah spektinomycinu v procentech. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede: - zda j e látka sterilní, - zda je látka prostá bakteriálních endotoxinů. Nečistoty H A. aktinamin Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2671 f Spectinomycini hydrochloridum 2671 H OH HoC—Ni --CH, COOH H CH B. kyselina aktinospektinoová, H3C—N, O' | H OH ,ISL OH H' CH3 (4R) C. dihydrospektinomyciny, (4S) H OH H,C—N (3S, 4S) D. dihydroxyspektinomycin. Strana 2672 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2672 f Spiramycinum f Spiramycinum Spiramycin C43H74N2014 H 843,06 CAS 8025-81-8 Je to makrolidové antibiotikum produkované určitými kmeny Streptomyces ambofaciens nebo získané jiným způsobem. Hlavní složkou je (4R,5S,6S,7R,9R,\0R,\6R)-(UE,\3E)-6-[(0-2,6-dideoxy—3-C-methyl-a-L-rzro-hexopyranosyl)-(1^4)-(3,6-dideoxy-3-dimethylamino-ß-D-glukopyranosyl)-oxy]-7-formylmethyl-4-hydroxy-5-methoxy-9,16-dimethyl-l 0-[(2,3,4,6-tetradeoxy-4-dimethylamino--D-e^Äro-hexopyranosyl)oxy]oxacyklohexadeka-ll,13-dien-2-on. Účinnost je nejméně 3900 m.j. v miligramu, počítáno na vysušenou látku. Vlastnosti Bílý nebo slabě nažloutlý slabě hygroskopický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, v lihu 96% a v methanolu, mírně rozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti A. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml roztoku se zředí methanolem Rna 100,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 220 nm až 350 nm (2.2.25). Roztok vykazuje absorpční maximum při 232 nm. Specifická absorbance v maximuje asi 340. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Jestliže na chromatogramu zkoušeného roztoku je jedna nebo dvě další skvrny s hodnotami Rv slabě vyššími, než má hlavní skvrna, mají tyto skvrny podobnou polohu a zbarvení jako vedlejší skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a liší se od skvrn na chromatogramu porovnávacího roztoku (e). C. 0,5 g se rozpustí v 10 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l RS a přidá se 25 ml vody R. pH se upraví hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS na hodnotu 8 a zředí se vodou R na 50 ml. K 5 ml tohoto roztoku se přidají 2 ml směsi objemových dílů vody R a kyseliny sírové R (1 + 2); vzniká hnědé zbarvení. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 8,5 až 10,5; měří se následující roztok: 0,5 g se rozpustí v 5 ml methanolu R a zředí se vodou prostou oxidu uhličitého Rna 100 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 2673 _____________________________________________________________________f Spiramycinum 2673 Specifická optická otáčivost (2.2.7). -80° až -85°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,00 g v kyselině octové zředěné R 10% (V/V) a zředěním stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 40 mg spiramycinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem Rna 10 ml. Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí methanolem Rna 10 ml. Porovnávací roztok (d).2m\ porovnávacího roztoku (b) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (e). 40 mg erythromycinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se horní vrstvou směsi objemových dílů 2-propanolu R, roztoku octanu amonného R (150 g/l), jehož pH bylo předem upraveno na hodnotu 9,6 hydroxidem sodným koncentrovaným RS, a ethylacetatu R (4 + 8 + 9) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RSI a 5 min se zahřívá při 110 °C. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) jsou dvě skvrny s poněkud vyšší hodnotou Rf, než má hlavní skvrna: skvrna bližší hlavní skvrně odpovídá monoesteru kyseliny octové a vzdálenější skvrna odpovídá monoesteru kyseliny propionové. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna odpovídající monoesteru kyseliny octové intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (5,0 %); žádná skvrna odpovídající monoesteru kyseliny propionové není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (10,0 %); žádná skvrna kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících monoesterům kyseliny octové a propionové není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (2,0 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,5 %; 0,500 g se 6 h suší nad oxidem fosforečným Rpň 80 °C a při tlaku nepřevyšujícím 670 Pa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení účinnosti Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2). Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Separandum. Strana 2674 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2674 f Spironolactonum f Spironolactonum Spironolakton C24H3204S H 416,57 CAS 52-01-7 Je to 7a-acetylthio-3-oxo-17a-pregn-4-en-21,17-karbolakton. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C^H^C^S. Vlastnosti Bílý až nažloutle bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru. Vykazuje polymorfismus. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem spironolakto-nu CRL. Měří se roztoky látek (50 g/l) v chloroformu R B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 20 mg spironolaktonu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, cyklohexanu R a ethylacetatu R (1 + 24 + 75) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. C. K asi 10 mg se přidají 2 ml roztoku kyseliny sírové R 50% (V/V) a protřepe se; vznikne oranžové zbarvení s intenzivní žlutavě zelenou fluorescencí. Roztok se mírně zahřeje; barva se změní na tmavě červenou a vyvíjí se sirovodík, který barví papír s octanem olovnatým R do černá. Přidá se 10 ml vody R; vznikne zelenožlutý roztok, který opalizuje nebo se sráží. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2675 __________________________________________________________________________f Spironolactonum 2675 Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). -33° až -37°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,100 g v chloroformu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 62,5 mg se rozpustí v 2,5 ml tetrahydrofuranu R a zředí se mobilní fází na 25,0 ml. Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 25,0 mg kanrenonu CRL se rozpustí v 1,0 ml tetrahydrofuranu R a zředí se mobilní fází na 10,0 ml. Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (d). 1,0 ml zkoušeného roztoku se smíchá s 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) a zředí se mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (e). 0,50 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony 0,15 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um), - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R tetrahydrofuranu R a vody R (8 + 18 + 74), s průtokovou rychlostí 1,8 ml/min, - spektrofotometrického detektoru s proměnlivou vlnovou délkou pracujícího při 254 nm a 283 nm. Nastříkne se 20 ul zkoušeného roztoku a 20 ul porovnávacího roztoku (a), 20 ul porovnávacího roztoku (d) a 20 ul porovnávacího roztoku (e) a zaznamenají se chromatogramy při nastavení detektoru na 254 nm po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času spironolaktonu. Na chro-matogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píku, kromě píku spironolaktonu a kanrenonu, není větší než plocha píku spironolaktonu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). K pikům s plochou menší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) se nepřihlíží. Pak se nastříkne 20 fA zkoušeného roztoku a 20 fA porovnávacího roztoku (c) a zaznamenají se chromatogramy při nastavení detektoru na 283 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího kanrenonu větší než plocha píku kanrenonu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %). Vypočítá se obsah kanrenonu v procentech ze záznamů při 283 nm a obsah ostatních příbuzných látek v procentech ze záznamů při 254 nm. Uvedená procenta se sečtou; součet není větší než 1,0 %. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou dva oddělené píky odpovídající kanceronu a spironolaktonu s rozlišením nejméně 1,4 a jestliže hlavní pík na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) má poměr signálu k šumu nejméně 6. Volné merkaptosloučeniny. 2,0 g se protřepávají 1 min s 20 ml vody R a směs se zfiltruje. K 10,0 ml filtrátu se přidá 0,05 ml jodu 0,01 mol/l VS a 0,1 ml škrobu RS a promíchá se; vzniká modré zbarvení. Chrom. K 0,20 g v platinovém kelímku se přidá 1 g uhličitanu draselného R a 0,3 g dusičnanu draselného R Jemně se zahřívá do roztavení a pak se spaluje při teplotě 600 °C až 650 °C až do odstranění uhlíku. Po ochlazení se zbytek, je-li třeba mírným zahřátím, úplně rozpustí v 10 ml vody R, zfiltruje se a zředí se vodou R na 20 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 0,5 g močoviny R a roztok kyseliny sírové R 14% (V/V) až do kyselé reakce. Jakmile přestane unikání bublinek, přidá se navíc 1 ml stejného roztoku kyseliny sírové, zředí se vodou R na 20,0 ml a přidá se 0,5 ml difenylkarbazidu RS. Tento roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací roztok Strana 2676 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2676 f Str■amonii folium__________________________________________________________________________ připravený za použití 1,0 ml roztoku kyseliny sírové R 14% (V/V), 0,50 ml čerstvě pripraveného roztoku dichromanu draselného R (28,3 mg/l), s následujícím naředěním vodou R na 20,0 ml a s přidáním 0,5 ml difenylkarbazidu RS (50 Mg/g)- Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se 3 h suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 50,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 250,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 238 nm. Vypočte se obsah C^H^C^S za použití specifické absorbance, která má hodnotu 470. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Stramonii folium Durmanový list Synonymum. Folium stramonii Je to usušený list nebo usušený list spolu s kvetoucími a někdy i plodonosnými vrcholky druhu Datura stramonium L. a jeho odrůd. Obsahuje nejméně 0,25 % alkaloidů, počítáno jako hyoscyamin (C17H23N03; Mr289,4), vztaženo na drogu vysušenou při 100 °C až 105 °C. Alkaloidy tvoří zejména hyoscyamin provázený menším množstvím hyoscinu (skopolaminu). Vlastnosti Droga má nepříjemný pach. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Listy tmavě hnědozelené až tmavě šedozelené, sušením často svraskalé, dohromady shloučené, tenké a křehké, vejčité nebo trojhranně vejčité, hluboce vykrajované, s protáhlou koncovou špičkou, na bázi často nesouměrné. Mladé listy na žilnatině chlupaté, starší listy téměř lysé. Stonky zelené nebo nachově zelené, tenké, ohnuté a zkroucené, podélně svraštělé, často příčně rýhované, dichasiálně větvené, v paždí s jedním květem nebo nezralým plodem. Květy s krátkou stopkou mají srostloplátečný kalich s pěti ušty a nálevkovitou hnědobílou nebo nafialovělou korunou. Plod je tobolka, zpravidla pokrytá četnými krátkými, vzpřímenými ostny, semena jsou hnědá až černá s jemně jamkovitým osemením. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedozelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrá-tu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky pokožky čepele listu s buňkami se stěnami slabě vlnitě zprohýbanými a s hladkou kutikulou; anizocytické a anomo- + * * * * Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2677 __________________________________________________________________________f Str■amonii folium 2677 cytické průduchy (2.8.3) četnější na spodní straně listu; krycí chlupy kuželovité, jednořadé, ťříbu-něěné až pětibuněěné, s bradavěitými stěnami. Žláznaté chlupy krátké, paliěkovité, s dvoubunecnou až sedmibuněěnou hlavičkou. Dorziventrální mezofyl s jednou řadou palisádových buněk, houbový parenchym s drúzami šťavelanu vápenatého; kruhovitě a šroubovitě ztlustlé cévy. V práškované droze mohou být patrná vlákna a síťovitě ztlustlé cévy stonku; kulovitá pylová zrna zpravidla 60 ßm až 80 ßm v průměru, se třemi klíčními póry a téměř hladkou exinou. Úlomky koruny s papilózní pokožkou; úlomky semene obsahující žlutohnědé zprohýbané sklereidy osemení; občas krystaly a písek šťavelanu vápenatého. C. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Chromatografie, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou, zbarvením i velikostí hlavním skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku při nanášce shodných objemů. D. 1 g práškované drogy (180) se protřepává 2 min s 10 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l RS a zfiltruje se. K filtrátu se přidá 1 ml amoniaku 26% R a 5 ml vody R Opatrně se protřepává s 15 ml etheru prostého peroxidických látek R tak, aby se netvořila emulze. Vrchní vrstva se oddělí a vysuší síranem sodným bezvodým R Zfiltruje se a ether se odpaří na porcelánové misce. Přidá se 0,5 ml kyseliny dusičné R a odpaří se na vodní lázni do sucha. Přidá se 10 ml acetonu R a po kapkách roztok hydroxidu draselného (30 g/l) v lihu 96% R; vznikne tmavě fialové zbarvení. Zkoušky na čistotu Chromatografie. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (180) se protřepává 15 min s 10 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l RS. Roztok se zfiltruje a filtr se promývá kyselinou sírovou 0,05 mol/l RS až do konečného objemu 25 ml filtrátu. Přidá se 1 ml amoniaku 26% R a pak se protřepává dvakrát 10 ml etheru prostého peroxidických látek R,je-\i třeba, oddělí se vrstvy odstreďovaním. Spojené etherové výtřepky se vysuší síranem sodným bezvodým R. Zfiltruje se a filtrát se odpaří na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml methanolu R. Porovnávací roztok. 50 mg hyoscyaminiumsulfatu R se rozpustí v 9 ml methanolu R. 15 mg skopolaminiumbromidu R se rozpustí v 10 ml methanolu R. 3,8 ml roztoku hyoscyaminiumsulfatu a 4,2 ml roztoku skopolaminiumbromidu se zředí methanolem R na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 fA a 20 fA obou roztoků; vzdálenost mezi jednotlivými pruhy je 1 cm. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R a acetonu R (3 + 7 + 90) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 15 min při 100 ° C až 105 °C. Po ochlazení se postříká asi 10 ml jodobismutitanu draselného RS2 do vzniku oranžových nebo hnědých skvrn na žlutém pozadí. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou (hyoscyamin v dolní třetině, skopolamin v horní třetině chromatogramu) a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku nepřevyšují velikostí skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku při nanášce shodných objemů. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrný další slabě zbarvené skvrny; při nanášce 20 fA ve střední části chromatogramu, při nanášce 10 fA v blízkosti startu. Vrstva se postříká dusitanem sodným RS tak, aby byla průsvitná. Pozoruje se po 15 min. Skvrny odpovídající hyoscyaminu na chromatogramech zkoušeného i porovnávacího roztoku se zbarví červenohnědě, ne však šedomodře (atropin), další skvrny již nejsou patrné. Cizí příměsi (2.8.2) Nejvýše 3 % stonků o průměru větším než 5 mm. Celkový popel (2.4.16) Nejvýše 20,0 %. Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1) Nejvýše 4,0 %. Strana 2678 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2678 f Str■amonii folium__________________________________________________________________________ Stanovení obsahu Asi 50 g drogy se upráškuje na předepsaný stupeň (180). Práškovaná droga se použije ke zkouškám Ztráta sušením a Stanovení obsahu. a) Ztráta sušením (2.2.32). 2,000 g práškované drogy (180) se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. b) 10,00 g práškované drogy (180) se navlhčí směsí složenou z 5 ml amoniaku 17,5% RS, 10 ml lihu 96%) R a 30 ml etheru prostého peroxidických látek R, důkladně se promíchá. Směs se převede do vhodného perkolátoru, je-li třeba pomocí extrakění směsi, a nechá se 4 h stát. Pak se perkoluje směsí složenou z objemových dílů chloroformu R a etheru prostého peroxidických látek R (l + 3) tak dlouho, dokud vytékající perkolát reaguje pozitivně na přítomnost alkaloidů. Několik mililitrů perkolátu se odpaří do sucha, zbytek se rozpustí v kyselině sírové 0,25 mol/l RS a nepřítomnost alkaloidů se ověří tetrajodortuťnatanem draselným RS. Perkolát se zahustí na vodní lázni na objem asi 50 ml a převede se do dělicí nálevky pomocí etheru prostého peroxidických látek R. Přidá se ether prostý peroxidických látek R tak, aby jeho objem tvořil nejméně 2,lnásobek objemu perkolátu a aby tekutina měla hustotu zřetelně nižší než voda. Protřepe se nejméně třikrát 20 ml kyseliny sírové 0,25 mol/l RS, je-li třeba, oddělí se vrstvy odstředěním. Spojené spodní vrstvy se převedou do druhé dělicí nálevky, zalkalizují se amoniakem 17,5% RS a vytřepávají se třikrát 30 ml chloroformu R. Ke spojeným chloroformovým výtřepkům se přidají 4 g síranu sodného bezvodého R a nechá se stát 30 min za občasného protřepávání. Chloroform se slije a síran sodný se promyje třikrát 10 ml chloroformu R. Spojené chloroformové roztoky se odpaří na vodní lázni do sucha, odparek se suší 15 min v sušárně při 100 °C až 105 °C. Odparek se rozpustí v několika mililitrech chloroformu R, přidá se 20,0 ml kyseliny sírové 0,01 mol/l VS a chloroform R se odstraní zahřátím na vodní lázni. Přidá se červeň methylová směsný indikátor RS a titruje se hydroxidem sodným 0,02 mol/l VS. Celkový obsah alkaloidů v procentech, počítáno jako hyoscyamin (C xfí 2NO ), se vypočítá podle vztahu: 57,88 . (20 - n) (100 - d) . m ' v němž značí: d - ztrátu sušením v procentech, n - spotřebu hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS v mililitrech, m - navážku drogy v gramech. Uchovávání Chráněn před světlem a vlhkostí. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2679 f Streptokinasum 2679 f Streptokinasum Streptokinasa CAS 9002-01-1 Je to bílkovinný přípravek získaný z filtrátů kultury určitých kmenů hemolytických streptokoků skupiny C. Má schopnost se spojit s lidským plazminogenem a vytvořit aktivátor plazminogenu. Látka je vyčištěná tak, aby před přidáním stabilizátoru nebo nosiče byla streptokinasová účinnost nejméně 600 m.j. na mikrogram dusíku. Obvykle obsahuje tlumivý roztok a může být stabilizována přídavkem vhodných látek, jako je lidský albumin. Vlastnosti Bílý prášek nebo bílá drobivá tuhá látka, hygroskopická. Je snadno rozpustná ve vodě. Zkoušky totožnosti A. Do hemolyzační zkumavky umístěné ve vodní lázni při 37 °C se převede 0,5 ml citrátové lidské, psí nebo králičí plazmy, přidá se 0,1 ml roztoku zkoušené látky v tlumivém roztoku fosforečnanovém o pH 7,2 obsahujícího 10 000 m.j. streptokinasové účinnosti v mililitru a 0,1 ml roztoku trombinu lidského Rv tlumivém roztoku fosforečnanovém opH 7,2 obsahujícího 20 m.j. v mililitru a ihned se protřepe. Vytvoří se sraženina, která se rozpustí v průběhu 30 min. Celý postup je nutné opakovat při použití hovězí citrátové plazmy. V průběhu 60 min se vzniklá sraženina nerozpustí. B. 0,6 g agaru se rozpustí v 50,0 ml tlumivého roztoku barbitalového o pH 8,6 (1) a zahřívá se, pokud není roztok čirý. Připraví se skleněné destičky o ploše 50 x 50 mm upevněné tak, aby byly průhledné, a zbaví se stop mastnoty. Na každou destičku se napipetují 4 ml roztoku agaru (viz níže) a ponechají se v horizontální poloze ochladit. Ve středu agaru se vyřízne jamka o průměru 6 mm a dostatečný počet jamek (nepřesahující 6) se vyřízne ve vzdálenosti 11 mm od střední jamky. Zbylý agar se z jamek odsaje hadičkou napojenou na vakuovou pumpu. Mikropi-petou se do střední jamky napipetuje 80 fA kozího nebo králičího antistreptokinasového séra obsahujícího 10 000 jednotek antistreptokinasové účinnosti v mililitru. Do okolních jamek se napipetuje 80 fA roztoku zkoušené látky obsahující 125 000 m.j. streptokinasové účinnosti v mililitru. Destičky se umístí na 24 h do vlhké komory. Vytvoří se pouze jeden dobře zřetelný preci-pitační oblouk umístěný mezi jamkou se sérem a každou jamkou s roztokem zkoušené látky. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 6,8 až 7,5; měří se roztok zkoušené látky ve vodě prosté oxidu uhličitého R obsahující 5000 m.j. streptokinasové účinnosti v mililitru. Streptodornasa. Zkoušený roztok. Zkoušená látka se rozpustí v tlumivém roztoku imidazolovém opH 6,5 y takovém množství, aby roztok obsahoval 150 000 m.j. streptokinasové účinnosti v mililitru. Strana 2680 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2680 f Streptokinasum___________________________________________________________________________ Porovnávací roztok. Porovnávací přípravek streptodomasy kalibrovaný v mezinárodních jednotkách na mezinárodní standard streptodomasy se rozpustí v tlumivém roztoku imidazolovém o pH 6,5 y takovém množství, aby roztok obsahoval 20 m.j. streptodornasové účinnosti v mililitru. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlasuje Světová zdravotnická organizace. Do každé z osmi očíslovaných centrifugačních zkumavek se převede 0,5 ml roztoku kyseliny deoxyribonukleové sodné soli R (1 g/l) v tlumivém roztoku imidazolovém opH 6,5. Do zkumavek č. 1 a č. 2 se přidá 0,25 ml tlumivého roztoku imidazolového opH6,5, 0,25 ml zkoušeného roztoku a ihned se přidají 3,0 ml kyseliny chloristé R ( 25 g HC104/1). Po promíchání se směs odstřeďuje 5 min při 3000 gn a měří se absorbance (2.2.25) supernatantní tekutiny při 260 nm proti kontrolnímu roztoku, kterým je směs 1,0 ml tlumivého roztoku imidazolového opH 6,5 a 3,0 ml roztoku kyseliny chloristé R (25 g HC104 /l) (absorbance Ax a A2). Do dalších šesti zkumavek (čísla 3 až 8) se převede 0,25 ml, 0,25 ml, 0,125 ml, 0,125 ml, 0 ml a 0 ml tlumivého roztoku imidazolového o pH 6,5. Do každé zkumavky se přidá 0,25 ml zkoušeného roztoku a 0 ml, 0 ml, 0,125 ml, 0,125 ml, 0,25 ml a 0,25 ml porovnávacího roztoku. Každá zkumavka se promíchá a zahřívá 15 min při 37 °C. Pak se do každé zkumavky přidají 3,0 ml kyseliny chloristé R (25 g HCIO 4I), promíchá se a odstřeďuje se. Měří se absorbance (2.2.25) supernatantních tekutin při 260 nm proti výše uvedenému kontrolnímu roztoku (absorbance A3 až A8): (Ar + A, + An + AH) (A, + A4) - (A, + A2) < ^-------6-_J>-------* - (A, + A4) , (ekvivalent k maximu 10 m.j. streptodornasové účinnosti na 100 000 m.j. streptokinasové účinnosti). Streptolysin. V hemolyzační zkumavce se rozpustí takové množství zkoušeného přípravku, aby v 0,5 ml směsi objemových dílů tlumivého roztoku fosforečnanového opH 7,2 a roztoku chloridu sodného R (9 g/l) (1 + 9) bylo 500 000 m.j. streptokinasové účinnosti. Pak se přidá 0,4 ml roztoku thioglykolanu sodného R (23 g/l) a směs se zahřívá 10 min ve vodní lázni při 37 °C. Přidá se 0,1 ml porovnávacího roztoku lidského antistreptolysinu O obsahujícího 5 m.j. v mililitru. Po 5 min zahřívání při 37 °C se přidá 1 ml erytrocytu králičích suspenze R, zahřívá se 30 min při 37 °C a odstřeďuje se při 1000 gff Stejným způsobem se připraví hemolyzační zkumavka, ve které je místo roztoku zkoušeného přípravku 0,5 ml směsi objemových dílů tlumivého roztoku fosforečnanového opH 7,2 a roztoku chloridu sodného R (9 g/l) (1 + 9). Měří se absorbance (2.2.25) supernatantních tekutin při 550 nm. Absorbance zkoušeného roztoku je nejvýše o 50 % vyšší než absorbance porovnávacího roztoku. Ztrátu sušením (2.2.32). Nejvýše 4,0 %; suší se 24 h nad oxidem fosforečným R a při tlaku nepřevyšujícím 2,7 Pa. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstříkne 1,0 ml roztoku obsahujícího množství zkoušeného přípravku odpovídající 20 000 m.j. streptokinasové účinnosti ve vodě na injekci R. Neškodnost (2.6.9). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků, vyhovuje zkoušce na neškodnost, při níž se během 15 s až 20 s každé myši vstříkne množství přípravku odpovídající 50 000 m.j. streptokinasové účinnosti, rozpuštěné v 0,5 ml vody na injekci R. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2681 ____________________________________________________________________________f Streptokinasum 2681 Stanovení účinnosti Účinnost se stanoví porovnáním schopnosti aktivovat přeměnu plazminogenu na plazmin s e schopností referenčního přípravku streptokinasy kalibrovaného v mezinárodních jednotkách; tvorba plazminu se měří stanovením doby rozpuštění fibrinové sraženiny za daných podmínek. Mezinárodní jednotka je streptokinasová účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, kterým je lyofilizovaná streptokinasa s laktosou. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Jestliže není předepsáno jinak, používá se pro přípravu roztoků a ředění při stanovení účinnosti tlumivý roztok fosforečnanový opH 7,2 obsahující albumin hovězí R (30 g/l). Zkoušený roztok. Připraví se roztok zkoušeného přípravku s přepokládaným obsahem 1000 m.j. streptokinasové účinnosti v mililitru. Porovnávací roztok. Připraví se roztok referenčního přípravku látky obsahující 1000 m.j. streptokinasové účinnosti v mililitru. Zkoušený roztok a porovnávací roztok se uchovávají ve vodě s ledem a použijí se do 6 h. Připraví se tři ředění (l,5násobné) porovnávacího přípravku tak, aby nejdelší doba rozpuštění sraženiny byla menší než 20 min. Podobná ředění se připraví se zkoušeným roztokem. Tyto roztoky se uchovávají ve vodě s ledem a použijí se do 1 h. Připraví se 24 zkumavek o průměru 8 mm. Zkumavky se označí TI, T2 a T3 pro ředění zkoušeného roztoku a SI, S2 a S3 pro ředění porovnávacího roztoku. Pro každé ředění se použijí čtyři. Všechny zkumavky se umístí do vody s ledem a do každé se převede 0,2 ml příslušného ředění, 0,2 ml tlumivého roztoku fosforečnanového opH 7,2 obsahujícího albumin hovězí R (30 g/l) a 0,1 ml roztoku trombinu lidského R obsahujícího 20 m.j. v mililitru. Zkumavky se přemístí do vodní lázně při 37 °C a nechají se 2 min temperovat. Automatickou pipetou se na dno první zkumavky převede 0,5 ml roztoku euglobulinů lidských R (10 g/l) a důkladně se promíchá. V intervalech 5 s se přidává 0,5 ml roztoku euglobulinů lidských R (10 g/l) do dalších zkumavek. Na stopkách se měří u každé zkumavky časový interval v sekundách mezi přidáním euglobulinů a rozpuštěním sraženiny. Změřené časové intervaly se převedou na logaritmy a pomocí obvyklých statistických metod se vypočítá účinnost zkoušené látky v porovnání s účinností referenčního přípravku. Stanovená účinnost je 90 % až 111 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovení účinnosti je 80 % až 125 % deklarované účinnosti. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede: - počet mezinárodních jednotek streptokinasové účinnosti v miligramu, počítáno na vysušenou látku, - název a množství každé přidané látky, - zda j e látka sterilní, - zda je látka prostá pyrogenních látek, - zda je látka vhodná pro výrobu parenterálních přípravků. Strana 2682 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2682 f Streptomycini sulfas f Streptomycini sulfas Streptomyciniumsulfat Synonymum. Streptomycinium sulfuricum____________ 3© 3 S04 C42H84N14036S3 H 1457,38 CAS 3810-74-0 Je to bis{N,N'-diamidinio-4-0-[5-deoxy-2-0-(2-deoxy-2-methylamonio-a-L-glukopyranosyl)-3--C-formyl-a-L-Zyxo-ruranosy^-D-streptamoniumltrisulfat produkovaný určitými kmeny Streptomyces griseus nebo se připravuje jiným způsobem. Mohou se přidat stabilizátory. Účinnost je nejméně 720 m.j. v miligramu, počítáno na vysušenou látku. Výroba Připravuje se výrobními postupy, které vylučují nebo omezují přítomnost látek snižujících krevní tlak, aby se prokázalo, že bude-li látka zkoušena, vyhoví následující zkoušce: Neškodnost (2.6.9). Každé myši se vstříkne 1 mg zkoušené látky rozpuštěný v 0,5 ml vody na injekci R. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v ethanolu a v etheru. Zkoušky totožnosti A. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy o tloušťce 0,75 mm připravené z následující směsi: 0,3 g karbomeru R se smíchá s 240 ml vody R a nechá se 1 h stát za mírného protřepávání; pH se upraví postupným přidáváním hydroxidu sodného zředěného RS za stálého protřepávání na hodnotu 7 a přidá se 30 g silikagelu HR Deska s vrstvou se 1 h zahřívá při 110 °C, nechá se zchladnout a ihned se použije. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg streptomyciniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. H2Nx /NH2 C II HN —V^—-"^0H /NH2 NH, \ H CK OH M r/°>h - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při konstantní průtokové rychlosti 30 ml/min až 40 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Kolona se udržuje při konstantní teplotě mezi 120 °C až 140 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru je nejméně o 50 °C vyšší než teplota kolony. Nastříkne se zkoušený roztok a porovnávací roztok. Plocha píku odpovídajícího methanolu na chromatogramu zkoušeného roztoku není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,3 %). Streptomycin B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v čerstvě připravené směsi objemových dílů kyseliny sírové R a methanolu R (3 + 97) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. Zahřívá se 1 h v baňce pod zpětným chladičem, ochladí se, chladič se propláchne methanolem R a roztok se methanolem R zředí na 20 ml (roztok 10 g/l). Strana 2684 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2684 f Streptomycini sulfas_______________________________________________________________________ Porovnávací roztok. 36 mg mannosy R se rozpustí v čerstvě připravené směsi objemových dílů kyseliny sírové R a methanolu R (3 + 97) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. Zahřívá se 1 h v baňce pod zpětným chladičem, ochladí se, chladič se propláchne methanolem R a roztok se zředí metha-nolem R na 50 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50 ml (roztok o koncentraci 0,3 g/l, vyjádřeno jako streptomycin B; 1 mg mannosy R odpovídá 4,13 mg streptomycínu B). Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA z každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, methanolu R a toluenu R (25 + 25 + 50) po dráze 13 cm až 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se čerstvě připravenou směsí stejných objemových dílů roztoku dihydroxynaftalenu R (2 g/l) v lihu 96% R a roztoku kyseliny sírové R 20% (V/V) a zahřívá se 5 min při 110 °C. Skvrna odpovídající streptomycínu B na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (3,0 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 7,0 %, 1,000 g se 24 h suší při 60 °C nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřevyšujícím 0,1 kPa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky. Sírany. 18,0 % až 21,5 % (S04), počítáno na vysušenou látku. O,250 g se rozpustí ve 100 ml vody R a pH roztoku se upraví amoniakem 26 % R na hodnotu 11. Přidá se 10,0 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS a asi 0,5 mg ftaleinpurpuru R. Titruje se edetanem disodným 0,1 mol/l VS. Když se barva roztoku začíná měnit, přidá se 50 ml lihu 96% R a pokračuje se v titraci, dokud fialovo-modré zbarvení nezmizí. 1 ml roztoku chloridu barnatého 0,1 mol/l VS odpovídá 9,606 mg síranu (SO4). Kolorimetrická zkouška. Zkoušená látka a streptomyciniumsulfat CRL se 24 h suší při 60 ° C nad oxidem fosforečným Ä při tlaku nepřevyšujícím 0,1 kPa. 0,100 g vysušené zkoušené látky se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok se připraví stejným způsobem s použitím 0,100 g vysušeného streptomyciniumsulfatu CRL. Po 5,0 ml z každého roztoku se převede odděleně do dvou odměrných baněk a do třetí se převede 5 ml vody R. Do každé baňky se přidá 5,0 ml hydroxidu sodného 0,2 mol/l RS a zahřívá se přesně 10 min na vodní lázni. Chladí se v ledu přesně 5 min, přidají se 3 ml roztoku síranu amonno-železitého R (15 g/l) v kyselině sírové 0,5 mol/l RS, zředí se vodou Rna. 25,0 ml a promíchá se. Přesně za 20 min po přidání roztoku síranu amonno-železitého se měří absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku ve 2cm vrstvě v maximu při 525 nm proti kontrolnímu roztoku připravenému s 5 ml vody R Absorbance zkoušeného roztoku je nejméně 90,0 % absorbance porovnávacího roztoku. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuj e-li nejvýše 0,25 m.j. endotoxinu v miligramu. Stanovení účinnosti Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2). Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před vlhkostí. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2685 ____________________________________________________________________________f Strychni semen 2685 Označování V označení na obalu se uvede: - název a množství přidaného stabilizátoru, - zda j e látka sterilní, - zda je látka prostá bakteriálních endotoxinů. f Strychni semen Kulčibové semeno Synonymum. Semen strychni Je to usušené zralé semeno druhu Strychnos nux vomica L. Obsahuje nejméně 2,5 % alkaloidů -strychninu (C21H22N20^ Mr 334,4) a brucinu (C^H^N^^ Mr 394,5), vztaženo na vysušenou drogu. Vlastnosti Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Velmi tvrdé, terčovité, na okraji většinou ztlustlé semeno o průměru 2 cm až 2,5 cm a tloušťce až 5 mm, šedožluté až zelenavě šedé, hedvábitě lesklé, krycí chlupy orientovány paprsěitě od středu k okraji semene. Uprostřed jedné, většinou prohloubené strany semene je patrné bradavěitě vyvýšené hilům, od něhož k okraji probíhá jen málo zřetelné žebro. Endosperm bělavě šedý, rohovitý; v okrouhlé, ploché, středem semene probíhající štěrbině je uložen klíček se dvěma plochými, široce srdčitými dělohami. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je nažloutle šedý až nazelenale šedý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky pokožky osemení, jejíž buňky jsou protáhlé v dlouhé, lesklé, těsně nad bází ohnuté chlupy; na vnitřní straně stěny chlupu je ztlustlá, jen zřídka anastomozující lišta, která se rozšiřuje směrem k bázi; bazálni části chlupů hrubě tečkované; úlomky subepidermální vrstvy s buňkami silně ztlustlými, obliterovanými; úlomky endospermu s buňkami mnohohrannými, silně ztlustlými, s jemnými plasmodesmami; aleuronová zrna o průměru 15 //m až 30 //m. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 1 g práškované drogy (710) se smíchá s 10 ml lihu R 60% (V/V) a zahřívá se 15 min na vodní lázni pod zpětným chladičem, po ochlazení se zfiltruje. Porovnávací roztok. 10 mg strychniniumnitratu R a 10 mg brucinu R se rozpustí v 10 ml methanolu R Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 [A obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R, acetonu R a chloroformu R (10 + 40 + 50) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu mohou být patrný další skvrny. Vrstva se postříká jodobismutitanovým zkoumadlem R. Hlavní skvrny na chromatogramu zkou- N Strana 2686 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2686 f Succinylsulfathiazolum šeného roztoku odpovídají polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 1 %. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 2,000 g práškované drogy (710) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 3,0 %. Stanovení obsahu 3,000 g práškované drogy (710) se smíchá s 20,0 g etheru prostého peroxidických látek Ra s 10,0 g chloroformu R a protřepává se 10 min. Pak se přidají 3,0 ml uhličitanu sodného 1 mol/l RS a protřepává se 1 h. Po 24 h stání se protřepává 15 min, přidá se 7 ml vody R a znovu se protřepe. Po oddělení vrstev se horní vrstva rychle zfiltruje přes chomáček vaty. 20,00 g filtrátu (odpovídá 2,00 g drogy) se na vodní lázni odpaří na asi 3 ml a převede se do dělicí nálevky. Baňka se promyje 5 ml chloroformu R a dvakrát 5 ml etheru prostého peroxidických látek R Do dělicí nálevky se přidá 5,00 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS, 5 ml vody R a nadbytek etheru prostého peroxidických látek R Protřepává se 2 min, spodní vrstva se převede do kuželové baňky, pak se protřepává dvakrát 5 ml vody R. Ke spojeným spodním vrstvám se přidá 0,1 ml červeně methylové RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do změny zbarvení. 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 36,44 mg alkaloidů, počítáno jako průměr součtu strychninu (C21H22N202) a brucinu (C23H26N204). Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněno před světlem. Separandum. f Succinylsulfathiazolum Sukcinylsulfathiazol *** * * *** 'H20 HN CH2—CH^— COOH O C13H13N305S2 . H20 Mr 373,40 Mr bezvodého 355,38 CAS 116-43-8 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2687 _____________________________________________________________________f Succinylsulfathiazolum 2687 Je to monohydrát N-[4-(2-thiazolylsulfamoyl)fenyl]amidu butandiové kyseliny. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C13H13N305S2. Vlastnosti Bílý nebo žlutavě bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v acetonu a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů a uhličitanů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sukcinylsulfathiazolu CRL. Jestliže spektra zkoušené látky a referenční látky v pevném stavu jsou rozdílná, rozpustí se odděleně obě látky v horké vodě R a nechají se krystalizovat. Krystaly se vysuší opatrně mezi dvěma filtračními papíry, připraví se nové tablety a zaznamenaj í se nová spektra. B. Ke 2 g se přidá 10 ml vody R a 10 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a 10 min se vaří. Ochladí se a upraví se pH na hodnotu 3,0 kyselinou chlorovodíkovou RS. Ochladí se, upraví se pH na hodnotu 7,0 hydrogenuhličitanem sodným RS a zfiltruje se. Sraženina se promyje vodou R a vysuší se při 100 °C až 105 °C; taje (2.2.14) při 196 °C až 204 °C. Kapilára obsahující sraženinu se umístí do lázně při 190°C. C. 0,1 g se zahřeje ve zkumavce nad malým plamenem; vyvíjejí se páry, které zbarví papír s octanem olovnatým R černě. D. 0,1 g se převede do asi 30ml zkumavky z borosilikátového skla, přidá se 0,5 g hydrochinonu R a 1 ml kyseliny sírové R 10 min se zahřívá v glycerinové lázni při 135 °C za promíchávání do vzniku homogenní tekutiny na počátku zahřívání. Ochladí se a umístí se do ledové vody a opatrně se přidá za třepáni 15 ml vody R. Poté se přidá 5 ml toluenu R, třepe se 5 s až 10 s a nechá se 2 min stát; oddělení vrstev podporuje míchání. Horní (toluenová) vrstva je intenzivně růžově zbarvená. E. Asi 10 mg sraženiny ze zkoušky B se rozpustí v 200 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS. 2 ml tohoto roztoku vyhovují zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1) za tvorby oranžové sraženiny. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve směsi 5 ml roztoku hydroxidu sodného zředěného RS a 15 ml vody R; roztok je čirý (2.2.1.) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Z 4nebo HŽ4 (2.2.2, Metoda II). Kysele reagující látky. Ke 2,0 g se přidá 20 ml vody R, 30 min se nepřetržitě třepe a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebují nejvýše 2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Sulfathiazol a jiné primární aromatické aminy. 20 mg se v odměrné baňce na 50 ml rozpustí ve směsi 3,5 ml vody R, 6 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 25 ml lihu 96% R předem ochlazené na 15 °C. Baňka se ihned umístí do ledové vody, přidá se 1 ml roztoku dusitanu Strana 2688 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2688 f Sulfacetamidum natricum sodného R (2,5 g/l), nechá se 3 min stát, přidá se 2,5 ml roztoku kyseliny amidosírové R (40 g/l) a nechá se 5 min stát. Přidá se 1 ml roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (4 g/l) a zředí se vodou R na 50 ml. Absorbance (2.2.25) roztoku měřená při 550 nm není větší než absorbance současně a stejným způsobem připravené směsi 1,5 ml roztoku obsahujícího 10 mg sulfathiazolu R a 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové Rve 100 ml, 2 ml vody R, 6 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 25 ml lihu 96% R Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). 4,0 % až 5,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí ve 100 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R (1 + 2) a zahřívá se 1 h pod zpětným chladičem. Provede se stanovení dusíku v primárních aromatických aminech (2.5.8) za elektrometrické indikace bodu ekvivalence. 1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 35,54 mg C^H^^O^. Uchovávání Chráněn před světlem. Separandum. f Sulfacetamidum natricum Sodná sůl sulfacetamidu Synonymum. Sulfacetamidum solubile______ Na' ,© J^k ^CH, e H20 C8H9N2Na03S . H20 Mr 254,24 Mr bezvodého 236,22 CAS 6209-17-2 Je to monohydrát sodné soli N-sulfanilylacetamidu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny CgH^NaOjS. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2689 ___________________________________________________________________f Sulfacetamidum natricum 2689 Vlastnosti Bílý nebo žlutavě bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě, těžce rozpustná v ethanolu, prakticky nerozpustná v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a F. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2). A. 0,1 g se rozpustí v tlumivém roztoku fosforečnanovém o pH 7,0 a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí tlumivým roztokem fosforečnanovým opH 7,0 na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 255 nm. Specifická absorbance v maximuje 660 až 720, počítáno na bezvodou látku. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli sulfacetamidu CRL. C. 1 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 6 ml kyseliny octové zředěné RS a zfiltruje se. Sraženina se promyje malým množstvím vody R a suší se 4 h při 100 °C až 105 °C; taje (2.2.14) při 181 °Cažl85 °C. D. 0,1 g sraženiny ze zkoušky C se rozpustí v 5 ml lihu 96% R, přidá se 0,2 ml kyseliny sírové R a zahřeje se; je cítit pach ethylacetatu. E. Asi 1 mg sraženiny ze zkoušky C se rozpustí zahřátím v 1 ml vody R. Roztok vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1) za tvorby oranžově červené sraženiny. F. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkouškám na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 25 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ4 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 8,0 až 9,5; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silika-gelu HF254 R Zkoušený roztok. 1,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 15 ml. Porovnávací roztok (a). 5 mg sulfanilamidu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 5 mg sulfanilamidu R se rozpustí v 10 ml zkoušeného roztoku. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, ethanolu R, vody R a 1-butanolu R (10 + 25 + 25 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se dimethylaminobenzaldehydem RS2. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Strana 2690 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2690 f Sulfadiazinum____________________________________________________________________________ Sírany (2.4.13). 2,5 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 25 ml. Přidá se 25 ml kyseliny octové zředěné RS, 30 min se třepe a zfiltruje se. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 12 ml filtrátu získaného ve zkoušce Sírany vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (lpgPb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 6,0 % až 8,0 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,500 g se rozpustí ve směsi 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 50 ml vody R a ochladí se v ledové vodě. Provede se stanovení dusíku v primárních aromatických aminech (2.5.8) za elektrometrické indikace bodu ekvivalence. 1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 23,62 mg CgHgNjNaOjS. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Sulfadiazinum Sulfadiazin C10H10N4O2S H 250,27 CAS 68-35-9 Je to 4-amino-N-(2-pyrimidinyl)benzensulfonamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C10H10N4O2S. Vlastnosti Bílý, žlutavě bílý nebo narůžověle bílý krystalický prášek nebo krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v acetonu, velmi těžce rozpustný v lihu 96%. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů a ve zředěných minerálních kyselinách. Taje při asi 255 °C, za rozkladu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2691 _____________________________________________________________________________f Sulfadiazinum 2691 Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sulfadiazinu CRL. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. 3 g se umístí do suché zkumavky, která se nakloní do úhlu 45 °, dno zkumavky se ponoří do silikonové olejové lázně a zahřeje se na asi 270 °C; látka se rozkládá, vzniká bílý nebo nažloutle bílý sublimát, který po rekrystalizaci z toluenu R a sušení při 100 °C taje (2.2.14) při 123 °C až 127 °C. D. Asi 5 mg se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml. Roztok bez dalšího okyselení vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,8 g se rozpustí ve směsi 5 ml roztoku hydroxidu sodného zředěného RS a 5 ml vody R; roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Z $ HŽ5 nebo ZŽ5 (2.2.2, Metoda II). Kysele reagující látky. K 1,25 g jemně upráškované zkoušené látky se přidá 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 5 min se zahřívá při asi 70 °C, potom se 15 min chladí v ledové vodě a zfiltruje se. K 20 ml filtrátu se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage-lu GF254 R Zkoušený roztok (a). 20 mg se rozpustí ve 3 ml směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R(2 + 48) a zředí se stejnou směsí na 5,0 ml. Zkoušený roztok (b). 0,10 g se rozpustí v 0,5 ml amoniaku 26% R a zředí se methanolem R na 5,0 ml. Není-li roztok čirý, mírně se zahřívá do rozpuštění. Porovnávací roztok (a). 20 mg sulfadiazinu CRL se rozpustí ve 3 ml směsi objemových dílů amoniaku 26%> R a methanolu R(2 + 48) a zředí se stejnou směsí na 5,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,25 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26%> R a methanolu R(2 + 48) na 50 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1, vody R, nitromethanu R a dioxanu R (3 + 5 + 40 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Strana 2692 Sbírka zákonu č. 1/1998 Částka 1 2692 f Sulfadimidinum___________________________________________________________________________ Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí ve směsi 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 50 ml vody R a ochladí se v ledové vodě. Provede se stanovení dusíku v primárních aromatických aminech (2.5.8) za elektrometrické indikace bodu ekvivalence. 1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 25,03 mg C10H10N4O2S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Sulfadimidinum Sulfadimidin C12H14N402S H 278,33 CAS 57-68-1 Je to 4-amino-N-(4,6-dimethyl-2-pyrimidinyl)benzensulfonamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C12H14N402S. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek nebo krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě a v etheru, dobře rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v lihu 96%. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů a ve zředěných minerálních kyselinách. Taje při asi 197 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sulfadimidinu CRL. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2693 ___________________________________________________________________________f Sulfadimidinum 2693 C. 3 g se umístí do suché zkumavky, která se nakloní do úhlu 45 °C, dno zkumavky se ponoří do silikonové olejové lázně a zahřeje se na asi 270 °C; látka se rozkládá, vzniká bílý nebo nažloutle bílý sublimát, který po rekrystalizaci z toluenu R a sušení při 100 ° C taj e (2.2.14) při 150 ° C až 154 °C. D. Asi 5 mg se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml. Roztok bez dalšího okyselení vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí ve směsi 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 5 ml vody R; roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž5, H2^ nebo Z£ (2.2.2, Metoda II). Kysele reagující látky. K 1,25 g jemně upráškované zkoušené látky se přidá 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 5 min se zahřívá při asi 70 °C, potom se 15 min chladí v ledové vodě a zfiltruje se. K 20 ml filtrátu se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok (a). 20 mg se rozpustí ve 3 ml směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R(2 + 48) a zředí se stejnou směsí na 5,0 ml. Zkoušený roztok (b). 0,10 g se rozpustí v 0,5 ml amoniaku 26%> R a zředí se methanolem R na 5,0 ml. Není-li roztok ěirý, mírně se zahřívá do rozpuštění. Porovnávací roztok (a). 20 mg sulfadimidinu CRL se rozpustí ve 3 ml směsi objemových dílů amoniaku 26%> R a methanolu R(2 + 48) a zředí se stejnou směsí na 5,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,25 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (2 + 48) na 50 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1, vody R, nitromethanu R a dioxanu R (3 + 5 + 40 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chroma -togramu zkoušeného roztoku (b) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí ve směsi 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 50 ml vody R a ochladí se v ledové vodě. Provede se stanovení dusíku v primárních aromatických aminech (2.5.8) za elektrometrické indikace bodu ekvivalence. 1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 27,83 mg C^H^N^S. Strana 2694 Sbírka zákonu č. 1/1998 Částka 1 2694 f Sulfadoxinum_____________________________________________________________________________ Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Sulfadoxinum Sulfadoxin NH X Y NH2 C12H14N404S H 310,33 CAS 2447-57-6 Je to 4-amino-N-(5,6-dimethoxy-4-pyrimidinyl)benzensulfonamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C12H14N404S. Vlastnosti Bílý nebo žlutavě bílý krystalický prášek nebo krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a v methanolu, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů a ve zředěných minerálních kyselinách. Taje při asi 198 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sulfadoxinu CRL. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. 0,5 g se rozpustí v 1 ml roztoku kyseliny sírové R 40% (V/V) a mírně se zahřeje. Pokračuje se v zahřívání do vzniku krystalické sraženiny (asi 2 min). Ochladí se, přidá se 10 ml hydroxidu Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2695 _____________________________________________________________________________f Sulfadoxinum 2695 sodného zředěného RS, opět se ochladí, přidá se 25 ml etheru R a 5 min se třepe. Etherová vrstva se oddělí, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltruje. Filtrát se odpaří zahříváním ve vodní lázni. Zbytek po odpaření taje (2.2.14) při 80 °C až 82 °C nebo při 90 °C až 92 °C. D. Asi 5 mg se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml. Roztok bez dalšího okyselení vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve směsi 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 5 ml vody R; roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž5, HŽ5 nebo ZŽ5 (2.2.2, Metoda II). Kysele reagující látky. K 1,25 g jemně upráškované zkoušené látky se přidá 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 5 min se zahřívá při asi 70 °C, potom se 15 min chladí v ledové vodě a zfiltruje se. K 20 ml filtrátu se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silika-geluGF254R Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve 3 ml směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R(2 + 48) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26%> R a methanolu R(2 + 48) na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg sulfadoxinu CRL se rozpustí ve 3 ml směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (2 + 48) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 2,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26%> R a methanolu R(2 + 48) na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1, vody R, nitromethanu R a dioxanu R (3 + 5 + 40 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu S 0,250 g se provede stanovení dusíku v primárních aromatických aminech (2.5.8) za elektro-metrické indikace bodu ekvivalence. 1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 31,03 mg C12H14N404S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Strana 2696 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2696 f Sulfafurazolum f Sulfafurazolum Sulfafurazol N H, CnH^NaOaS H 267,30 CAS 127-69-5 Je to 4-amino-N-(3,4-dimethyl-5-isoxazolyl)benzensulfonamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny CuH13N303S. Vlastnosti Bílý nebo nažloutle bílý prášek nebo krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru a v dichlormethanu. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů a ve zředěných minerálních kyselinách. Taje při asi 197 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sulfafurazolu CRL. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. K 0,5 g se přidá 1 ml roztoku kyseliny sírové R 40% (V/V) a zahřívá se nad mírným plamenem do rozpuštění. Pokračuje se nepřetržitě v zahřívání až do vzniku krystalické sraženiny (asi 2 min). Ochladí se a přidá se 10 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Po ochlazení se roztok třepe 5 min s 25 ml etheru R Etherová vrstva se oddělí, vysuší se nad síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se. Rozpouštědlo se odpaří zahříváním na vodní lázni; zbytek taje (2.2.14) při 119 °C123 °C. D. Asi 5 mg se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml. Roztok bez dalšího okyselení vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2697 ____________________________________________________________________________f Sulfafurazolum 2697 Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,4 g se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, ve směsi 5 ml roztoku hydroxidu sodného zředěného RS a 5 ml vody R; roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6, HŽ6 nebo ZŽ6 (2.2.2, Metoda II). Kysele reagující látky. K 1,25 g jemně upráškované zkoušené látky se přidá 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 5 min se zahřívá při asi 70 °C, potom se 15 min chladí v ledové vodě a zfiltruje se. K 20 ml filtrátu se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silika-gelu GF254 R Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve 3 ml směsi objemových dílů amoniaku 26%> R a methanolu R(2 + 48) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26%> R a methanolu R(2 + 48) na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg sulfafurazolu CRL se rozpustí ve 3 ml směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (2 + 48) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 1,25 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (2 + 48) na 50 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a dichlormethanu R (1 + 25 + 75) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí v 50 ml acetonu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za použití roztoku modři thymolové R (4 g/l) v methanolu R jako indikátoru. 1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 26,73 mg CUH13N303S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Strana 2698 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2698 f Sulfamerazinum f Sulfamerazinum Sulfamerazin NH2 CnH^NLAS H 264,30 CAS 127-79-7 Je to 4-amino-N-(4-methyl-2-pyrimidinyl)benzensulfonamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny CuH12N402S. Vlastnosti Bílý, žlutavě bílý nebo narůžověle bílý krystalický prášek nebo krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v dichlormethanu. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů a ve zředěných minerálních kyselinách. Taje při asi 235 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sulfamerazinu CRL. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, zbarvením a velikostí shoduj e s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. 3 g se umístí do suché zkumavky, která se nakloní do úhlu 45 °, dno zkumavky se ponoří do silikonové olejové lázně a zahřeje se na asi 270 °C; látka se rozkládá, vzniká bílý nebo nažloutle bílý sublimát, který po rekrystalizaci z toluenu R a sušení při 100 ° C taj e (2.2.14) při 15 7 ° C až 161 °C. D. Asi 20 mg se rozpustí v 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a přidá se 1 ml vody R. Roztok bez dalšího okyselení vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,8 g se rozpustí ve směsi 5 ml roztoku hydroxidu sodného zředěného RS a 5 ml vody R; roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Z 4 HŽ4nebo ZŽ4 (2.2.2, Metoda II). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2699 ___________________________________________________________________________f Sulfamerazinum 2699 Kysele reagující látky. K 1,25 g jemně upráškované zkoušené látky se přidá 40 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 5 min se zahřívá při asi 70 °C, potom se 15 min chladí v ledové vodě a zfiltruje se. K 20 ml filtrátu se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silika-gelu GF254 R Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve 3 ml směsi objemových dílů amoniaku 26%> R a methanolu R(2 + 48) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26%> R a methanolu R (2 + 48) na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg sulfamerazinu CRL se rozpustí ve 3 ml směsi objemových dílů amoniaku 26%> R a methanolu R (2 + 48) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 2,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26%> R a methanolu R(2 + 48) na 50 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1, vody R, nitromethanu R a dioxanu R (3 + 5 + 40 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,2500 g se rozpustí ve směsi 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 50 ml vody R a ochladí se v ledové vodě. Provede se stanovení dusíku v primárních aromatických aminech (2.5.8) za elektrometrické indikace bodu ekvivalence. 1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 26,43 mg C x 1H12N402S- Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Strana 2700 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2700 f Sulfamethizolum f Sulfamethizolum Sulfamethizol N H, C9H10N4O2S2 H 270,32 CAS 144-82-1 Je to 4-amino-N-(5-methyl-l,3,4-thiadiazol-2-yl)benzensulfonamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny CJ^^C^. Vlastnosti Bílý nebo žlutavě bílý krystalický prášek nebo krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu, mírně rozpustný v lihu 96% a velmi těžce rozpustný v etheru. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů a ve zředěných minerálních kyselinách. Taje při asi 210 °C. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sulfamethizolu CRL. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. 50 mg se rozpustí ve 4 ml methanolu R, přidá se 0,2 ml roztoku octanu meďnatého R (40 g/l). Vznikne vločkovitá žlutozelená sraženina, která se změní na tmavě zelenou. D. Asi 5 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml. Roztok bez dalšího okyselení vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve směsi 5 ml roztoku hydroxidu sodného zředěného RS a 5 ml vody R; roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Z s HŽ5 nebo ZŽ5 (2.2.2, Metoda II). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2701 ________________________________________________________________________f Sulfamethoxazolum 2701 Kysele reagující látky. K 1,25 g jemně upráškované zkoušené látky se přidá 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 5 min se zahřívá při asi 70 °C, potom se 15 min chladí v ledové vodě a zfiltruje se. K 20 ml filtrátu se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silika-gelu GF254 R Zkoušený roztok (a). 0,30 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 30 mg sulfamethizolu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí acetonem R na 20 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 2 (A každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu S 0,2500 g se provede stanovení dusíku v primárních aromatických aminech (2.5.8) za elektro-metrické indikace bodu ekvivalence. 1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 27,03 mg C^qN^S^ Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Sulfamethoxazolum Sulfamethoxazol N H, GnjHuNaOaS Mr 253,28 CAS 723-46-6 Strana 2702 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2702 f Sulfamethoxazolum________________________________________________________________________ Je to 4-amino-N-(5-methyl-3-isoxazolyl)benzensulfonamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C^NjC-jS. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, mírně rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích hydroxidu sodného. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 169 °C až 172 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sulfamethoxazolu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Asi 5 mg se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml. Roztok bez dalšího okyselení vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve směsi 5 ml roztoku hydroxidu sodného zředěného RS a 5 ml vody R; roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Z 9 HŽ5 nebo ZŽ5 (2.2.2, Metoda II). Kysele reagující látky. K 1,25 g jemně upráškované zkoušené látky se přidá 25 ml vody R, 5 min se zahřívá při asi 70 °C, potom se 15 min chladí v ledové vodě a zfiltruje se. K 20 ml filtrátu se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,3 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve 3 ml směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R(2 + 48) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26%> R a methanolu R(2 + 48) na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg sulfamethoxazolu CRL se rozpustí ve 3 ml směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (2 + 48) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 1,25 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (2 + 48) na 50 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1, vody R, nitromethanu R a dioxanu R (3 + 5 + 40 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2703 ___________________________________________________________________f Sulfamethoxypyridazinum 2703 chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu S 0,2000 g se provede stanovení dusíku v primárních aromatických aminech (2.5.8) za elektrometrické indikace bodu ekvivalence. 1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 25,33 mg C10HuN3O3S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Sulfamethoxypyridazinum Sulfamethoxypyridazin NH, CnH^N^aS H 280,30 CAS 80-35-3 Je to 4-amino-N-(6-methoxy-3-pyridazinyl)benzensulfonamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny CuH12N403S. Vlastnosti Bílý nebo slabě nažloutlý, krystalický prášek, pomalu se zbarvující vlivem světla. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v dichlormethanu. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů a zředěných minerálních kyselinách. Taje při asi 180 °C, za rozkladu. Strana 2704 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2704 f Sulfasalazinum____________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sulfamethoxypyridazinu CRL. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. 0,5 g se rozpustí v 1 ml kyseliny sírové R 40% (V/V) a mírně se zahřeje. Pokračuje se v zahřívání do vzniku krystalické sraženiny (asi 2 min). Ochladí se, přidá se 10 ml hydroxidu sodného zředěného RS, opět se ochladí, přidá se 25 ml etheru R a 5 min se třepe. Oddělí se etherová vrstva, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se. Roztok se odpaří zahříváním ve vodní lázni. Olejový zbytek ochlazením přejde na krystaly, je-li třeba třením skleněné tyčinky o stěnu nádoby; zbytek taje (2.2.14) při 102 °C až 106 °C. D. Asi 5 mg se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml. Roztok bez dalšího okyselení vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve směsi 10 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 15 ml vody R. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž4nebo HŽ4 (2.2.2, Metoda II). Kysele reagující látky. K 1,25 g jemně upráškované zkoušené látky se přidá 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 5 min se zahřívá při asi 70 °C, potom se 15 min chladí v ledové vodě a zfiltruje se. K 20 ml filtrátu se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografíe (2.2.27) za použití vrstvy silika-gelu GF254 R Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg sulfamethoxypyridazinu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 2,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí acetonem R na 50 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1, vody R, 2-propanolu R a ethylacetatu R (1 + 9 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2705 ____________________________________________________________________________f Sulfasalazinum 2705 Stanovení obsahu S 0,2500 g se provede stanovení dusíku v primárních aromatických aminech (2.5.8) za elektrometrické indikace bodu ekvivalence. 1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 28,03 mg CUH12N403S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Sulfasalazinum Sulfasalazin C18H14N405S H 398,39 CAS 599-79-1 Je to kyselina 5-{[4-(2-pyridylsulfamoyl)fenyl]azo}salicylová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 101,5 % sloučeniny C18H14N405S. Vlastnosti Světle žlutý nebo hnědavě žlutý jemný prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 40 mg se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 250,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se převede do 100ml odměrné baňky obsahující asi 70 ml vody R. Přidá se 20,0 ml kyseliny octové 0,1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance při 230 nm až 400 nm (2.2.25); roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 238 nm a 359 nm. Poměr absorbance změřené v maximu při 359 nm k absorbanci změřené v maximu při 238 nm je 1,2 až 1,3. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sulfasalazinu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, před postřikem chloridem železitým RSI. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). 1998 Strana 2706 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2706 f Sulfasalazinum____________________________________________________________________________ D. K asi 10 mg se přidá 20 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 3 g granulovaného zinku R a vaří se do odbarvení roztoku. Ochladí se a nechá se 15 min stát. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 10 ml vody R, 0,2 ml dusitanu sodného RS, po 1 min až 2 min se přidá 10 ml roztoku 2-naftolu R (20 g/l) v hydroxidu sodném zředěném RS; vznikne intenzivní oranžově červené zbarvení. Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silika-gelu GF254 R. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a lihu 96% R (1 + 4) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a lihu 96% R (1 + 4) na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg sulfasalazinu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a lihu 96%> R (1 + 4) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a lihu 96% R (1 + 4) na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a lihu 96% R (1 + 4) na 10 ml. Porovnávací roztok (d). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a lihu 96%, R (1 + 4) na 20 ml. Porovnávací roztok (e). 10 mg kyseliny salicylove CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a lihu 96%> R (1 + 4) a zředí se stejnou směsí na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, acetonu R a chloroformu R (5 + 30 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší v proudu horkého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2 %); nejvýše tři takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,5 %) a nejvýše jedna z těchto skvrn je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1 %). Vrstva se postříká směsí 3 ml chloridu železitého RSI a 7 ml vody R a ihned se pozoruje v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající kyselině salicylove není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (1 %). Chloridy (2.4.4). K 1,25 g se přidá 50 ml vody destilované R, 5 min se zahřívá při asi 70 °C, ochladí se a zfiltruje. K 20 ml filtrátu se přidá 1 ml kyseliny dusičné R, nechá se 5 min stát a filtruje se do získání čirého filtrátu. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (140 Mg/g)- Sírany (2.4.13). K 20 ml filtrátu získaného ve zkoušce Chloridy se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, nechá se 5 min stát a zfiltruje se. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na sírany (400 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2707 f Sulfathiazolum lidi Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se převede do lOOOml odměrné baňky obsahující asi 750 ml vody R, přidá se 20,0 ml kyseliny octové 0,1 mol/l RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Současně se stejným způsobem připraví porovnávací roztok za použití 0,150 g sulfasalazinu CRL. Měří se absorbance (2.2.25) obou roztoků v maximu při 359 nm. Vypočítá se obsah C18H14N405S za použití naměřených absorbancí a koncentrací roztoků. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Sulfathiazolum Sulfathiazol / o2s N- NH2 C9H9N302S2 H 255,31 CAS 72-14-0 Je to 4-amino-N-(2-thiazolyl)benzensulfonamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje nejméně 99,0 % a nejvýše 101,0 % sloučeniny CJT^C^. Vlastnosti Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru a v dichlormethanu. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů a ve zředěných minerálních kyselinách. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 200 °C až 203 °C. Tání může nastat při asi 175 °C, následuje tuhnutí a druhé tání při 200 °C až 203 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje s tabletou sulfathiazolu CRL. Jestliže spektra zkoušené látky a referenční látky v pevném stavu jsou Strana 2708 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2708 f Sulfathiazolum____________________________________________________________________________ rozdílná, rozpustí se odděleně obě látky v lihu 96% R, odpaří se ve vakuu a se zbytky se zaznamenají nová spektra. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, zbarvením a velikostí shoduj e s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Asi 10 mg se rozpustí ve směsi 10 ml vody R a 2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a přidá se 0,5 ml síranu meďnatého RS; vznikne šedavě modrá nebo purpurová sraženina. E. Asi 5 mg se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml. Roztok bez dalšího okyselení vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v 10 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS; roztok je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ4 (2.2.2, Metoda II). Kysele reagující látky. K 1,0 g se přidá 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 5 min se zahřívá při asi 70 °C, potom se rychle ochladí na 20 °C a zfiltruje se. K 25 ml filtrátu se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26%> R a lihu 96%> R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26%> R a lihu 96% R (1 + 9) na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg sulfathiazolu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26%> R a lihu 96%> R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 50 mg sulfanilamidu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26%> R a lihu 96%> R(\ + 9) a zředí se stejnou směsí na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 17,5% RS a 1-butanolu R (18 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 10 min při 100 ° C až 105 °C a postříká se roztokem dimethylaminobenzaldehydu R (1 g/l) v lihu 96% R obsahujícím 1 % (V/V) kyseliny chlorovodíkovéR. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 ° C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu S 0,200 g se provede stanovení dusíku v primárních aromatických aminech (2.5.8) za elektro-metrické indikace bodu ekvivalence. 1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 25,53 mg QH^C^. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2709 __________________________________________________________________________f Sulfinpyrazonum 2709 Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Sulfinpyrazonum Sulfmpyrazon C23H20N2O3S H 404,48 CAS 57-96-5 Je to l,2-difenyl-4-(2-fenylsulfinylethyl)-3,5-pyrazolidindion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C23H20N2O3S. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 131 °Caž 135 °C. B. 30,0 mg se rozpustí v hydroxidu sodném 0,01 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na 20,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 260 nm. Specifická absorbance v maximuje 530 až 580. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sulfinpyrazonu CRL. D. Asi 10 mg se rozpustí ve 3 ml acetonu R a přidá se směs 0,2 ml chloridu železitého RS2 a 3 ml vody R; vzniká červené až fialové zbarvení. Strana 2710 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2710 f Sulfinpyrazonum__________________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku v acetonu. 1,25 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 25 ml. Roztok je čirý (2.2.1). Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 420 nm ve 4cm vrstvě je nejvýše 0,10. Vzhled roztoku v hydroxidu sodném 1 mol/l. 1,25 g se rozpustí mírným zahřátím ve 25 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS. Roztok je čirý (2.2.1). Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 420 nm ve 4cm vrstvě je nejvýše 0,15. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Deska s vrstvou se vystaví v chromatografické komoře působení par kyseliny octové ledové R a po 10 min se vyjme z komory a zahřívá se 40 min při 60 °C. Vrstva se chladí 10 min v proudu dusíku. Roztoky se připraví těsně před použitím. Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 2 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem R na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 10 ml. Porovnávací roztok (b).\Q mg sulfinpyrazonu nečistoty A CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí acetonem R na 10 ml. Porovnávací roztok (d).\Q mg sulfinpyrazonu nečistoty B CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (e). 5 ml porovnávacího roztoku (d) se zředí acetonem R na 10 ml. Na vrstvu se v atmosféře dusíku odděleně nanese po 2 (A každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R a chloroformu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající sulfinpyrazonu nečistotě A a sulfinpyrazonu nečistotě B není intenzivnější než odpovídající skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %) a chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (2,0 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %) nebo porovnávacího roztoku (e) (1,0 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a dvou jmenovaných skvrn, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí ve 25 ml acetonu R, přidá se 0,5 ml roztoku modři bromthymolové RSI a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do změny žlutého zbarvení na modré. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 40,45 mg sloučeniny C23H20N2O3S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2711 f Sulflsomidinum 21W Nečistoty A. 1,2-difenyl-4-(2-fenylsulfonylethyl)-3,5-pyrazolidindion, B. l,2-difenyl-4-(2-fenylthioethyl)-3,5-pyrazolidindion. f Sulfisomidinum Sulfisomidin T .N * * * * * NH 02^ NH2 C12H14N402S H 278,33 CAS 515-64-0 Je to 4-amino-N-(2,6-dimethyl-4-pyrimidinyl)benzensulfonamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C12H14N402S. Vlastnosti Bílý nebo nažloutle bílý prášek nebo krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v acetonu a v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů a ve zředěných minerálních kyselinách. Taje při asi 240 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sulfisomidinu CRL. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. 50 mg se zahřátím rozpustí ve 4 ml methanolu R, ochladí se a zfiltruje. K filtrátu se přidá 0,2 ml roztoku octanu meďnatého R (40 g/l); vznikne nažloutle zelené zbarvení. Strana 2712 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2712 f Sulflsomidinum___________________________________________________________________________ D. Asi 5 mg se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml. Roztok bez dalšího okyselení vyhovuje zkoušce na primárni aromatické aminy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve směsi 5 ml roztoku hydroxidu sodného zředěného RS a 5 ml vody R; roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž $ HŽ5 nebo ZŽ5 (2.2.2, Metoda II). Kysele reagující látky. K 1,25 g jemně upráškované zkoušené látky se pridá 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 5 min se zahřívá pri asi 70 °C, potom se 15 min chladí v ledové vodě a zfiltruje se. K 20 ml filtrátu se pridá 0,1 ml modři bromthymolové RSI. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silika-geluGF254R Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve 3 ml směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R(2 + 48) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26%> R a methanolu R(2 + 48) na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg sulfisomidinu CRL se rozpustí ve 3 ml směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (2 + 48) a zředí se stejnou směsí na 5,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,25 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (2 + 48) na 50 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1, vody R, nitromethanu R a dioxanu R (3 + 5 + 40 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu S 0,2500 g se provede stanovení dusíku v primárních aromatických aminech (2.5.8) za elektro-metrické indikace bodu ekvivalence. 1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 27,83 mg C12H14N402S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2713 Sulfur ad usům externum 2713 Sulfur ad usům externum ***** c, , ..+, 1998 ****** Sira pro zevní použiti S Ar 32,07 CAS 7704-34-9 Obsahuje 99,0 % až 101,0 % S. Vlastnosti Žlutý prášek. Je prakticky nerozpustná ve vodě, dobře rozpustná v sírouhlíku, těžce rozpustná v rostlinných olejích. Velikost většiny částic není větší než 20 um a téměř všechny částice nejsou větší než 40 um. Taje při asi 120 °C. Zkoušky totožnosti A. Zapálena za přítomnosti vzduchu hoří modrým plamenem za vzniku oxidu siřičitého, který barví navlhčený papír lakmusový modrý R červeně. B. 0,1 g se zahřívá s 0,5 ml bromové vody R až do odbarvení. Přidá se 5 ml vody R a zfiltruje se. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. K 5 g se přidá 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R Nechá se 30 min stát za častého protřepávání a zfiltruje se. Vzhled roztoku. Roztok S je bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Pach (2.3.4). Zkoušená látka není cítit po sirovodíku. Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 5 ml roztoku S se přidá 0,1 mlfenolftaleinu RS1; roztok je bezbarvý. Přidá se 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok se zbarví červeně. Přidá se 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS; roztok je bezbarvý. Přidá se 0,15 ml červeně methylové RS; roztok se zbarví oranžově červeně. Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 Mg/g)- Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 Mg/g)- Sulfidy. K 10 ml roztoku S se přidají 2 ml tlumivého roztoku opH 3,5 a 1 ml čerstvě připraveného roztoku dusičnanu olovnatého R (1,6 g/l) ve vodě prosté oxidu uhličitého R a protřepe se. Po 1 min není zbarvení roztoku intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku současně připraveného za použití 1 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml), 9 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 2 ml tlumivého roztoku o pH 3,5 a 1,2 ml zkoumadla thioacetamidového R. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Strana 2714 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2714 f Sulindacum______________________________________________________________________________ Stanovení obsahu Provede se spalování organických látek v kyslíku (2.5.10) v 1000mi spalovací baňce za použití 60,0 mg zkoušené látky. Spalné produkty se absorbují ve směsi 5 ml peroxidu vodíku zředěného RS a 10 ml vody R. Roztok se zahřeje k varu, opatrně se 2 min vaří a ochladí se. Přidá se 0,2 ml fenolftaleinu RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS z bezbarvého do červeného zbarvení. Provede se slepá zkouška. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 1,603 mg S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem. f Sulindacum Sulindak F ^-^ CH—COOH C20H17FO3S H 356,41 CAS 38194-50-2 Je to kyselina (Z)-{5-fluor-2-methyl-l-[4-(methylsulfinyl)benzyliden]-l-//-inden-3-yl}octová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C20H17FO3S. Vlastnosti Žlutý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v dichlormethanu, mírně rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Vykazuje polymorfismus. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: C. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 182 °C až 186 °C. B. 50 mg se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R 0,3% (V/V) v methanolu R a zředí se stejným roztokem na 100,0 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí roztokem kyseliny chlorovodí- 1998 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2715 _______________________________________________________________________________f Sulindacum 2715 hově R 0,3% (V/V) v methanolu R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 284 nm, 327 nm, a prodlevu při asi 258 nm. Poměr absorbance změřené v maximu při 284 nm k absorbanci změřené v maximu při 327 nmje 1,10 až 1,20. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sulindaku CRL. Jestliže spektra vykazují rozdíly, látky se rozpustí odděleně v minimálním objemu horkého methanolu R, odpaří se do sucha a zaznamenají se nová spektra. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg sulindaku CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg diflunisalu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 2 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, dichlormethanu R a acetonu R (1 + 49 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. E. Asi 5 mg se smíchá se 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do vzniku téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Nechá se ochladit, přidá se 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do odbarvení roztoku a zfiltruje se. K 1,0 ml filtrátu se přidá čerstvě připravená směs 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS, promíchá se a nechá 5 min stát. Zbarvení tohoto roztoku se porovná s kontrolním roztokem získaným za stejných podmínek při slepé zkoušce; zkoušený roztok j e žlutý a kontrolní roztok je červený. Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 20,0 mg sulindaku CRL obsahujícího 0,5 % E-izomeru se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (10 um), - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů kyseliny octové ledové R lihu 96% R ethylaceta-tu R a chloroformu prostého ethanolu R (1 + 4 + 100 + 400). Průtoková rychlost je 2 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 280 nm. Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku (a). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku (b) a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojná- Strana 2716 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2716 f Sulindacum______________________________________________________________________________ sobku retenčního času hlavního píku. Na získaném chromatogramu je hlavní pík odpovídající sulin-daku a pík odpovídající E-izomeru s retenčním časem vztaženým k sulindaku asi 1,75. Nastříkne se 20 ul zkoušeného roztoku a 20 ul porovnávacího roztoku (a) a 20 fA porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího E-izomeru není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího E-izomeru, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); součet ploch všech těchto píku, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C a tlaku nepřevyšujícím 700 Pa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí v 50 ml methanolu R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 35,64 mg C20H17FO3 S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty O^ /CH3 F ^-^ CH—COOH A. kyselina (£)-{5-fluor-2-methyl-l-[4-(methylsulfinyl)benzyliden]-lií- inden-3-yl}octová, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2717 f Sulindacum 2717 F ^^ CH^—COOH B. kyselina (Z)-{5-fluor-2-methyl-1 -[4-(methylsulfonyl)benzyliden]-l//-inden-3-yl}octová, F ^^ CH^—COOH C. kyselina (Z)-{5-fluor-2-methyl-l-[4-(methylthio)benzyliden]-l//-3-yl}octová. f Sulpiridum Sulpirid o C—NH-CH; 2 OCH3 H2N02S' C15H23N304S C2H5 Mr 341,42 CAS 15676-16-1 Je to (RS)-N-[(l-ethyl-2-pyrrolidinyl)methyl]-2-methoxy-5-sulfamoylbenzamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny QjH^l^C^S. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v methanolu, těžce rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích minerálních kyselin a alkalických hydroxidů. Strana 2718 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2718 f Sulindacum______________________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 177 °C až 181 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sulpiridu CRL. C. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky A, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. K asi 1 mg v porcelánové misce se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R a 0,05 ml formaldehydu R. Roztok v ultrafialovém světle při 365 nm vykazuje modrou fluorescenci. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v kyselině octové zředěné RS a zředí sejí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Z6(2.2.2, Metoda I). Příbuzné látky. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie za použití vrstvy silikagelu HF254R Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg sulpiridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 5 mg sulpiridu nečistoty A CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25 ml. Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí methanolem Rna 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, dioxanu R, methanolu R a dichlormethanu R (2 + 10 + 14 + 90) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle pro zkoušku totožnosti C. Potom se postříká ninhydrinem RS a 15 min se zahřívá při 100 ° C až 105 °C. Pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) skvrna odpovídající hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %). B. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (a). 3,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg sulpiridu CRL a 10 mg sulpiridu nečistoty B CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um) ve formě sférických mikročástic, - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R, methanolu R a roztoku, který obsahuje dihydrogenfosforečnan draselný R (68 g/l), oktansulfonan sodný R (0,76 g/l) a jehož Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2719 _______________________________________________________________________________f Sulindacum 2719 pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu pH 3,3 (10+10 + 80). Průtoková rychlost je 1,5 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 240 nm, - injektorové smyčky. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) nebyla menší než 5 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky je nejméně 2,5. Nastříkne se odděleně 20 ul zkoušeného roztoku a 20 ul porovnávacího roztoku (a) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času sulpiridu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %). Chloridy (2.4.4). K 1,0 g se přidá 1,7 ml kyseliny octové zředěné RS a zředí se vodou R na 20 ml. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml vody R; roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 Mg/g). Železo (2.4.9). 1,0 g se žíhá v křemenném kelímku. Ke zbytku se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS, 3 ml vody R a 0,1 ml kyseliny dusičné R a několik minut se zahřívá na vodní lázni. Roztok se převede do zkumavky, kelímek se opláchne 4 ml vody R, roztok a promývací tekutina se spojí a zředí se vodou R na 10 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1,0 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí v 80 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 34,14 mg C^H^^C^S. Uchovávání Separandum. Nečistoty A. 2-aminomethyl-1 -ethylpyrrolidin, B. methyl-5-sulfamoyl-2-methoxybenzoat, C. ethyl-5-sulfamoyl-2-methoxybenzoat, D kyselina 5-sulfamoyl-2-methoxybenzoová, E. 5-sulfamoyl-2-methoxybenzamid, F. N-oxid 5-sulfamoyl-N-[(l-ethylpyrrolidin-2-yl)methyl]-2-methoxybenzamidu, G. 5-sulfamoyl-N-[(l-ethylpyrrolidin-2-yl)methyl]-2-hydroxybenzamid. Strana 2720 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2720 f Suxamethonii chloridům f Suxamethonii chloridům Suxamethoniumchlorid H2C O -c- -O—CH- /CH3 -CH------N^CH3 CH3 CH, H2C-----C—0-CH2 —CH2 - O -N^CH3 CH, 20 2 CI ° • 2 H20 C14H30CI2N2O4 . 2H20 H 397,34 Mrbezvodého 361,31 CAS 6101-15-1 Je to dihydrát N,N'-(sukcinyldioxydiethyl)bis(trimetliylamonium)dicliloridu. Počítáno na bezvo-dou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny Q4H30Cl2N2O4. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Taje při asi 160 °C, stanoví se bez předchozího sušení. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety suxamethoniumchloridu CRL. B. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 9 ml vody R, 10 ml kyseliny sírové zředěné RS a 30 ml Reineckovy soli RS; vznikne růžová sraženina. Nechá se 30 min stát, zfiltruje se, promyje vodou R, lihem 96% R, potom etherem R a vysuší se při 80 °C. Teplota tání (2.2.14) sraženiny je 180 °C až 185 °C. C. Asi 25 mg se rozpustí v 1 ml vody R, přidá se 0,1 ml roztoku chloridu kobaltnatého R (10 g/l) a 0,1 ml hexakyanoželeznatanu draselného RS; vznikne zelené zbarvení. D. Asi 20 mg vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). 4 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Roztok je bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2721 f Suxamethonii jodidum 2721 Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,0; měří se roztok připravený zředěním 1 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 10 ml. Choliniumchlorid. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy celulosypro chromatografii Rl. Zkoušený roztok. 0,4 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 0,4 g suxamethoniumchloridu CRL a 2 mg choliniumchloridu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se po dráze 15 cm horní vrstvou mobilní fáze připravené takto: směs objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R a 1-butanolu R (10 + 40 + 50) se 10 min třepe a potom se nechá stát. Vrstva se vysuší na vzduchu a postříká sejodobismutitanem draselným RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna odpovídající choliniumchloridu na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 8,0 % až 10,0 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,1500 g se rozpustí v 15 ml kyseliny octové bezvodé R přidá se 15 ml acetanhydridu R a 10 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití violeti krystalové RS jako indikátoru do modrozeleného zbarvení. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 18,07 mg C14H30Cl2N2O4. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Suxamethonii jodidum N Suxamethonium] odid Synonymum. Suxamethonium jodatum_______________________________________________ o , ,r:—r:—n—f-h—f-h-------r' CH3 K.C—C—O—CH—CH------N^-CHj CH3 /CH3 H2C-----C—0-CH2—CH2------N^CH, II Xca O G 2© 21© Ci4H30l2N2O4 H 544,21 CAS 541-19-5 Strana 2722 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2722 f Suxamethonii jodidum______________________________________________________________________ Je to N,N'-(sukcinyldioxydiethyl)bis(trimethylamonium)dijodid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C14H30I2N2O4. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Taje při asi 245 °C, bez předchozího sušení. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem suxametho-niumjodidu CRL. Měří se látky ve formě tablet s bromidem draselným R B. Asi 0,2 g se rozpustí v 10 ml vody R. Roztok se použije také ke zkoušce D. K polovině roztoku se přidá 0,1 ml kyseliny sírové zředěné RS, 5 ml roztoku trinitrofenolu R (10 g/l) v lihu 96% R a nechá se stát v chladu. Vyloučená žlutá krystalická sraženina se odfiltruje, promyje malým množstvím studené vody R a suší se 1 h při 105 °C; taje při 158 °C až 160 °C. C. Asi 30 mg se rozpustí v 1 ml vody R, přidá se 0,1 ml roztoku chloridu kobaltnatého R (10 g/l) v methanolu R a 0,1 ml hexakyanoželeznatanu draselného RS; vznikne zelené zbarvení. D. Druhá polovina roztoku ze zkoušky B vyhovuje zkoušce na jodidy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). 4 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml; roztok je bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 6,5; měří se roztok S. Choliniumjodid. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy celulosy pro chromatografii R. Použijí se čerstvě připravené roztoky. Zkoušený roztok. 0,4 g se rozpustí v 5 ml vody R a zředí se methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 4 mg choliniumjodidu CRL se rozpustí v 5 vody R a zředí se methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 40 mg suxamethoniumjodidu CRL a 40 mg choliniumjodidu CRL se rozpustí v 5 vody R a zředí se methanolem R na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se po dráze 15 cm horní vrstvou mobilní fáze připravené takto: objemové díly kyseliny mravenčí bezvodé R vody R a 1-butanolu R (10 + 40 + 50) se 10 min protřepávají a potom se směs nechá stát do oddělení vrstev. Vrstva se vysuší na vzduchu a postříká se jodobismutitanem draselným RS a ihned se pozoruje v denním světle; objeví se červené skvrny na žlutém pozadí. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající skvrně choliniumjodidu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Amonium. 0,2 g se v 25ml kuželové baňce se zábrusem rozpustí v 5 ml vody prosté amonia R, přidá se 5 ml roztoku uhličitanu sodného RS prostého amonia. Do hrdla baňky se vsadí dobře Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2723 ______________________________________________________________________f Suxamethonii jodidum 2723 těsnící dutá zátka z polymeru na obou koncích otevřená. Do horní rozšířené části se vloží dva těsně zapadající kroužky z polymeru s otvorem o průměru 8 mm až 9 mm. Mezi kroužky se vloží proužek zvlhěeného papíru lakmusového červeného R a baňka se zahřívá ponořením do vodní lázně tak, aby hladina tekutiny v baňce byla na úrovni hladiny vodní lázně; do 5 min po ponoření baňky do vodní lázně se lakmusový papír nezbarví modře. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; suší se 1,000 g v sušárně při 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizaěního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuj e-li nejvýše 1,25 m.j. v miligramu. Stanovení obsahu 0,2000 g se rozpustí za míchání v 1 ml kyseliny mravenčí bezvodé R a přidá se 8,0 ml octanu rtuťnatého RS. Vzniklá sraženina se mícháním prakticky rozpustí, přidá se 25 ml kyseliny octové bezvodé R a zvolna se titruje kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence za použití wolframové elektrody a uhlíkové elektrody. Provede se slepá zkouška. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 27,1 mg C14H30I2N2O4. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka - sterilní, - prostá bakteriálních endotoxinů. Nečistoty "h3c h3c-7n—ch2—ch2—oh H3C ■ e A. choliniumjodid. Strana 2724 Sbírka zákonu č. 1/1998 Částka 1 2724 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2725 Talcum 2725 Talcum ***** Mastek____________________________________________________*** Mg3Si4O10(OH)2 Mr 379,27 CAS 14807-96-6 Je to práškovaný vybraný přírodní hydratovaný kremičitan horečnatý. Může obsahovat proměnlivá množství hliníku a železa ve formě nerozpustné v kyselině sírové zředěné RS. Má být prostý mikroskopických azbestových vláken. Vlastnosti Lehký homogenní bílý nebo téměř bílý prášek, mastný na dotek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v lihu 96% a ve zředěných roztocích kyselin a alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti A. Pod mikroskopem se jeví jako nepravidelné destičky, z nichž většina má délku menší než 50 iJ.ru. Částice se významně nebarví roztokem modři methylenové R (1 g/l) v lihu 96% R B. V kovovém kelímku se taví směs obsahující 0,5 g zkoušené látky, 1 g dusičnanu draselného R a 3,0 g uhličitanu sodného bezvodého R. Přidá se 20 ml vroucí vody R, promíchá se a zfiltruje se. Zbytek na filtru se promyje 50 ml vody R. Ke zbytku se přidá směs 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové R a 5 ml vody R a zfiltruje se. K filtrátu se přidá 1 ml amoniaku 17,5% RS a 1 ml chloridu amonného RS a zfiltruje se. K filtrátu se přidá 1 ml hydrogenfosforečnanu sodného RS; vznikne bílá krystalická sraženina. C. 0,1 g vyhovuje zkoušce na kremičitany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok SI. 0,250 g se suspenduje ve 40 ml kyseliny sírové zředěné RS. 15 min se třepe, přidá se 10 ml roztoku chloridu draselného R (10 g/l) a zředí se vodou R na 100,0 ml. Kvantitativně se přefiltruje přes papírový filtr promytý kyselinou chlorovodíkovou a kyselinou flourovodíkovou. Nerozpuštěný zbytek se uchová pro přípravu roztoku S2. Roztok S2. Zbytek získaný při přípravě roztoku SI se promyje 10 ml roztoku chloridu draselného R (10 g/l) a pak vodou R, dokud filtrát nedává negativní reakci na chloridy. Filtr s nerozpuštěným zbytkem se umístí do platinového kelímku a žíhá se do tmavočerveného zbarvení, dokud zcela nezmizí stopy uhlíku. Přidá se 2,5 ml kyseliny sírové R. Zahřívá se, dokud se neodkouří bílý dým oxidu sírového a nechá se zchladnout. Opatrně se přidá 5 ml až 10 ml kyseliny fluorovodíkové R. Odpařuje se bez varu, dokud nezmizí dýmy kyseliny fluorovodíkové a neobjeví se bílé dýmy oxidu sírového, a nechá se zcela vychladnout. Opatrně se přidá 20 ml vody R a zamíchá se. Přidá se 10 ml roztoku chloridu draselného R (10 g/l) a zředí se vodou R na 100,0 ml. Jestliže roztok opalizuje neboje zakalený, nechá se stát, dokud se nevyčeří. Uhličitany. Během přípravy roztoku S1 přídavek kyseliny sírové zředěné RS nezpůsobí žádné šumění. Chloridy. 0,7 g se suspenduje v 10 ml vody R, přidá se 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS, třepe se 15 min a zfiltruje se. 10 ml filtrátu zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (140 Mg/g)- Strana 2726 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2726 f Tamoxifeni dihydrogenocitras_______________________________________________________________ Vápník. Nejvýše 0,6 % Ca rozpustného v kyselině sírové zředěné RS (stanoví se za použití roztoku (a)) a nejvýše 500 //g/g Ca nerozpustného v kyselině sírové zředěné RS (stanoví se za použití roztoku (b)); stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda ľ). Zkoušený roztok (a). K 20,0 ml roztoku SI se přidá 10 ml roztoku chloridu draselného R (10 g/l) a zředí se vodou R na 100,0 ml. Zkoušený roztok (b). K 20,0 ml roztoku S2 se přidá 10 ml roztoku chloridu draselného R (10 g/l) a zředí se vodou R na 100,0 ml. Porovnávací roztoky. Ke vhodným objemům základního roztoku vápníku (10 jug Ca/ml) se přidá 10 ml roztoku chloridu draselného R (10 g/l) a 8 ml kyseliny sírové zředěné RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance při 422,7 nm za použití vápníkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření, přenosového pásma nejlépe 1 nm a plamene oxid dusný-acetylen nebo vzduch-acetylen. Železo rozpustné v kyselině sírové zředěné RS. Nejvýše 250 Mg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. Použije se roztok SI. Porovnávací roztoky. Ke vhodným objemům základního roztoku železa (10 jug Fe/ml) se přidá 10 ml roztoku chloridu draselného R (10 g/l) a 40 ml kyseliny sírové zředěné RS a zředí se vo-dou R na 100,0 ml. Měří se absorbance při 248,3 nm za použití železné lampy s dutou katodou jako zdroje záření, přenosového pásma nejlépe 0,2 nm a plamene vzduch-acetylen. Hořčík rozpustný v kyselině sírové zředěné RS. Nejvýše 0,4 %; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. K 5,0 ml roztoku SI se přidá 10 ml roztoku chloridu draselného R (10 g/l) a zředí se vodou R na 100,0 ml. Porovnávací roztoky. Ke vhodným objemům základního roztoku hořčíku (10 jug Mg/ml) se přidá 10 ml roztoku chloridu draselného R (10 g/l) a zředí se vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance při 285,2 nm za použití hořčíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření, přenosového pásma nejlépe 1 nm a plamene vzduch-acetylen ve stechiometrických poměrech. Organické látky. Zbytek získaný ve zkoušce Ztráta sušením je nanejvýše slabě žlutý nebo šedivý. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se zahřívá 1 h při 180 °C. Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 103 živých mikroorganismu v gramu; stanoví se plotnovou metodou. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2727 f Tamoxifeni dihydrogenocitras 2727 f Tamoxifeni dihydrogenocitras Tamoxifeniumdihydrogencitrat Synonyma. Tamoxifeni citras, Tamoxifenium dihydrogencitricum :c=c. H o—ci-12—cht—nc -CH3 ~CH, 0 CH,—COO I HO—C—COOH I Cht—COOH e C32H37N08 H 563,65 CAS 54965-24-1 Je to (Z)-N- {2-[4-(l ,2-difenyl-l -butenyl)fenoxy]ethyl} -N,N-dimethylamoniumdihydrogencitrat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C 32H37N08. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v methanolu a těžce rozpustný v acetonu. Vykazuje polymorfismus. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 20 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem Rna 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 237 nm a 275 nm. Poměr absorbance změřené v maximu při 237 nm k absorbanci měřené v maximu při 275 nm je 1,45 až 1,65. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety tamoxifeniumdihydrogencitratu CRL. Pokud se získaná spektra v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v acetonu R, odpaří se do sucha a se zbytky se změří nová spektra. C. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného sihkagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg tamoxifeniumdihydrogencitratu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg tamoxifeniumdihydrogencitratu CRL a 10 mg klomifenium- dihydrogencitratu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Strana 2728 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2728 Tanninum Na vrstvu se oddelene nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů triethylaminu R a toluenu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší volně na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku polohou a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. D. Asi 10 mg se protřepáním rozpustí ve 4 ml pyridinu R a přidají se 2 ml acetanhydridu R; vznikne žluté zbarvení. Roztok se zahřívá 2 min na vodní lázni; vznikne růžové až červené zbarvení. Zkoušky na čistotu ii-izonier a příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připraví za chránění před světlem těsně před použitím. Zkoušený roztok. 15,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 15,0 mg tamoxifeniumdihydrogencitratu pro test způsobilosti CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - ocelové nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um), - mobilní fáze, kterou je směs 40 objemových dílů acetonitrilu R a 60 objemových dílů vody R obsahující dihydrogenfosforečnan sodný R (0,9 g/l) a 'H^H-dimethyloktylamin R (4,8 g/l); upraví se pH na hodnotu 3,0 kyselinou fosforečnou R Průtoková rychlost je 1,2 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 240 nm. Kolona se ustaluje promýváním mobilní fází o průtoku 1,2 ml/min po dobu asi 30 min. Nástřik -ne se 10 fA porovnávacího roztoku (a) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška píku E-izomeru na chromatogramu nebyla menší než 40 % stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže získaný chromatogram odpovídá dodanému chromatogramu s tamoxifeniumdihydrogencitratem pro test způsobilosti CRL v tom, že rozlišení mezi pikem odpovídajícím E-izomeru a pikem odpovídajícím tamoxifenu nečistotě F není menší než 3,0 a pík odpovídající tamoxifenu nečistotě F je oddělen od následujícího píku hlavní složky až na základní linii. Nastříkne se 10 fA zkoušeného roztoku a 10 ul porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního ěasu tamoxifenu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než 0,3násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku a píku E-izomeru, není větší než 0,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům s retenčním časem kratším než 2,5 min a k žádnému píku s plochou menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,05 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h ve vakuu při 65 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,400 g se rozpustí v 75 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití naftolbenzeinu RS jako indikátoru. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 56,36 mg C32H37N08. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2729 Taraxaci radix cum herba 2729 Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Separandum. Nečistoty A. (£')-2-[4-(l,2-difenyl-l-butenyl)fenoxy]ethyldimethylamin, B. 2-[4-( 1 -hydroxy-1,2-difenylbutyl)fenoxy]ethyldimethylamin, C. 2-[4-(l,2-difenylvinyl)fenoxy]ethyldimethylamin, D. 2-[4-( 1,2-difenyl-1 -propenyl)fenoxy]ethyldimethylamin, E. 2-[2-(1,2-difenyl-1 -butenyl)fenoxy]ethyldimethylamin, F. (Z)-2-[4-(l,2-difenyl-l-butenyl)fenoxy]ethylmethylamin, G. 1 -(4-dimethylaminoethoxyfenyl)-2-fenylbutan-1 -on. Tanninum Tanin CAS 1401-55-4 Je to směs esterů kyseliny gallové a kyseliny galloylgallové s glukosou. Vlastnosti Nažloutle bílý až slabě nahnědlý amorfní prášek nebo lesklé lístky. Na vzduchu a světle tmavne. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, v acetonu a v glycerolu, prakticky nerozpustný v etheru a v etheru petrolejovém. Zkoušky totožnosti A. 0,1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 5 ml a přidá se 0,1 ml chloridu železitého RSI; vznikne modročerné zbarvení. Pak se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS; zbarvení se změní na světle zelené. B. 0,1 ml roztoku S se zředí vodou R na 5 ml a přidá se 0,3 ml hydroxidu barnatého RS; vznikne modrozelená sraženina. Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 10 ml. Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1). Zásaditě reagující látky. 2 ml roztoku S se smíchají se 2 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,1 ml červeně methylové RS; zbarvení roztoku zůstává červené. Dextrin, gumy, sacharidy, soli. 2 ml roztoku S se zředí 2 ml lihu 96% R; roztok je čirý. Pak se přidá 1 ml etheru R; do 10 min se roztok nezakalí. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10 %. 1,00 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Strana 2730 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2730 § Temazepamum_____________________________________ Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Poznámka: Roztoky taninu se připravují vždy čerstvé. Taraxaci radix cum herba Smetankový kořen s natí Synonymum. Radix cum herba taraxaci Je to usušený kořen, list a nerozvitý úbor druhu Taraxacum officinale agg. Vlastnosti Droga slabého pachu, hořké chuti. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Kořen kůlový, podélně hrubě brázditý, 10 cm až 15 cm dlouhý, o průměru až 1,5 cm; na povrchu šedohnědý až černohnědý, tvrdý, křehký. Lom hladký. Na lomu patrná široká, bělavá kůra s četnými hnědě zbarvenými mléěnicemi a citrónově žluté dřevo, které nemá paprsěitou strukturu. Kořenová hlava krátká, příčně proužkovaná, často mnohohlavá. Listy v bohaté přízemní růžici, v obrysu obvejěité až obvejěitě kopinaté, lysé nebo jen na spodní straně slabě chlupaté, nedělené, většinou však až kracovitě peřenodílné. Úkrojky listu trojúhlé, většinou zubaté; řapík křídlatý, většinou zubatý. Na spodní straně listu mohutná bělavá až fialově nahnědlá hlavní žilka. Úbory jednotlivé, na dutých, bezlistých stoncích. Vnější listeny zákrovu ěárkovitě kopinaté, tmavozelené, někdy sivozelené, nevýrazně úzce bledě lemované. Zákrov dvouřadý, vnější listeny kratší a širší než vnitřní; pod špičkou nejvýš slabě mozolkaté. Lůžko bez plevek. Květy dlouhé, úzké, žluté, většinou hnědavě proužkované. Nažky slámově žluté až hnědé, bradavěité až osténkaté s kuželovým násadcem nesoucím tenký zobánek s měkkým, víceřadým chmýrem, ze štětinek jednoduchých, drsných. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedozelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrá-tu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky korku a obliterované tkáně primární kůry; okrouhle mnohohranné buňky parenchymu primární kůry s hrudkami inulinu; sítkovice jednotlivě nebo ve skupinách, provázené mléěnicemi s hnědým zrnitým obsahem; úlomky anastomozujících mléěnic; síťovitě ztlustlé cévy o průměru 15 //m až 60 //m provázené náhradními vlákny. Úlomky pokožky listu z buněk se stěnami vlnitě zprohýbanými a s anomo-cytickými průduchy (2.8.3); mnohobuněčné, jednořadé krycí chlupy až 200 //m dlouhé, často kolabované nebo jejich úlomky; krycí chlupy s dvouřadou bází, ze ětyř až šesti buněk s hnědými stěnami a jednou terminálni buňkou; kruhovitě ztlustlé cévy provázené hnědými, anastomozují-cími mléěnicemi; pylová zrna kulovitá o průměru 30 //m až 40 //m, s jemně ostnitou exinou a třemi klíěními póry. N Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2731 § Temazepamum 2731 Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 4 % a nejvýše 8 % zhnědlé drogy. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 11,0 %; 2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. § Temazepamum Temazepam * * *+* C16H13CIN202 H 300,74 CAS 846-50-4 Je to (RS)-7-chlor-5 -fenyl-2,3 -dihydro-3 -hydroxy-1 -methyl- \H-1,4-benzo-diazepin-2-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C16H13C1N202. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, mírně rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: C. Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 157 °C až 160 °C. B. Roztoky se připravují těsně před použitím, zkouška se provádí za chránění před světlem. 40,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 50,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 230 nm a prodlevu při asi 250 nm a může vykazovat široké Strana 2732 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2732 § Temazepamum____________________________________________________________________________ absorpční maximum při asi 315 nm a menší inflexi při 275 nm. Specifická absorbance v maximu při 230 nm je 1040 až 1140. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety temazepamu CRL. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg temazepamu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg temazepamu CRL a 10 mg flunitrazepamu CRL se rozpustí v lihu 96%) R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R a etheru R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny. Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Roztoky se připravují těsně před použitím, zkouška se provádí za chránění před světlem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R. Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlor-methanu R a zředí se stejnou směsí na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 2 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R na 5 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (2 + 98) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí v 50 ml nitroethanu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za poten-ciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 30,07 mg C16H13C1N202. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Psychotropní látka. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2733 f Tenoxicamum 2733 Nečistoty A. 5-chlor-2-methylaminobenzofenon. f Tenoxicamum Tenoxikam 1998 ***** 'S\ /CH3 OH O C13H11N304S2 \^ H 337,37 CAS 59804-37-4 Je to 4-hydroxy-2-methyl-3-[N-(2-pyridyl)karboxamido]-2//-thieno[2,3 -e] 1,2-thiazin-1,1-dioxid. Počítáno nabezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C13H1 ,Np,jS2 Vlastnosti Žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v dichlormethanu, velmi těžce rozpustný v ethanolu. Rozpouští se v roztocích kyselin a zásad. Vykazuje polymorfismus. Zkoušky totožnosti Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem tenoxika-mu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka i refe -renční látka v minimálním množství dichlormethanu R, odpaří se do sucha na vodní lázni a se zbytky se zaznamenají nová spektra. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,10 g se rozpustí ve 20 ml dichlormethanu R; roztok je čirý (2.2.1). Příbuzné látky. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G- F254R- Strana 2734 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2734 f Tenoxicamum_____________________________________________________________________________ Zkoušený roztok. 0,4 g se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (4 + 96) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26%> R a methanolu R (4 + 96) na 20 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí se stejnou směsí na 20 ml. Porovnávací roztok (b). 20 mg tenoxikamu CRL a 20 mg kyseliny salicylové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26%> R a methanolu R (4 + 96) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. Porovnávací roztok (c). 20 mg 2-pyridylaminu R se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26%) R a methanolu R (4 + 96) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 50 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R methanolu R acetonu R a dichlormethanu R (5 + 5 + 20 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chro-matogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající 2-pyridylaminu není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %) a žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající 2-pyridylaminu, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,25 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 5 ml základního roztoku olova (2 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí v 5 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 70 ml kyseliny octové bezvodé R a titmje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 33,74 mg C13H11N304S2. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty /Nk /NH2 A. 2-pyridylamin, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2735 f Terbutalini sulfas 2735 OCH3 OH O B. l,l-dioxidmethyl-4-hydroxy-2-methyl-2//-thieno[2,3-e]l,2-tliiazm-3-karboxylatu. f Terbutalini sulfas Terbutaliniumsulfat OH .CH3 9^CH3 CH-CH2------NH2 CH3 © SO 20 Mr 548,65 CAS 23031-32-5 Je to bis[(RS)-N-terc.butyl-2-hydroxy-2-(3,5-dihydroxyfenyl)ethylamonium]sulfat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C24H40N2O10S. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 70,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 276 nm a 280 nm, která mohou být spojena bez výrazného minima. Specifická absorbance v obou maximech je 65 až 70. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem terbutalinium-sulfatu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka i referenční látka v methanolu prostém aldehydu R, odpaří se do sucha, ze zbytku se připraví nové tablety nebo suspenze a zaznamenají se nová spektra. Strana 2736 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2736 Terebinthinae etheroleum rectification__________________________________________________________ C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). Absorbance roztoku S (2.2.25) měřená při 400 nm v 2cm kývete je nejvýše 0,11. Kysele reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,05 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 1,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R; vrstva se před použitím promyje mobilní fází. Zkoušený roztok (a). 0,25 g se rozpustí v 1 ml vody R a zředí se lihem 96% R na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí lihem 96% R na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 25 mg terbutaliniumsulfatu CRL se rozpustí v 0,5 ml vody R a zředí se lihem 96%) R na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí lihem 96%> R na 200 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 20 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26%> R, vody R a methanoluprostého aldehydu R (1,5 + 10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se roztokem manganistanu draselného R (10 g/l). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). 2-(Terc.butylamino)-l-(3,5-dihydroxyfenyl)ethanon. 0,20 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 10 ml. Absorbance tohoto roztoku (2.2.25) měřená při 330 nm je nejvýše 0,50. Těžké kovy (2.4.8). 0,8 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (25 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 ° C až 105 °C. Stanovení obsahu 0,300 g se zahřátím rozpustí v 60 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 54,86 mg C24H40N2O10S. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2737 Terfenadinum 2737 Terebinthinae etheroleum rectificatum N Čištěná terpentýnová silice Synonyma. Terebinthinae aetheroleum rectificatum, Oleum terebinthinae rectificatum_________ Je to čištěná silice získaná z balzámu různých druhů rodu Pinus destilací s vodní parou. Obsahuje nejméně 95,0 % pinenů (C10H16; Mr 136,24), počítáno jako a-pinen a ß-pinen. Vlastnosti Bezbarvá čirá kapalina charakteristického pachu. Je velmi těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s ethanolem, s etherem a s mastnými oleji. Zkoušky totožnosti Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 30 /A se rozpustí v 1 ml toluenu R. Porovnávací roztok. 40 /A bornylacetatu Ra5 mg borneolu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně 20 fA zkoušeného roztoku a 10 fA porovnávacího roztoku a vyvíjí se dvakrát dichlormethanem R po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehy-dem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 ° C až 105 °C. Skvrna odpovídající bornylacetatu na chro-matogramu zkoušeného roztoku nepřevyšuje velikostí a intenzitou skvrnu bornylacetatu na chro-matogramu porovnávacího roztoku; skvrna odpovídající borneolu není na chromatogramu zkoušeného roztoku přítomna. V dolní polovině chromatogramu zkoušeného roztoku jsou tři až čtyři intenzivně modrofialové skvrny, ve střední části je patrná růžově červená skvrna, intenzita zbarvení této skvrny je závislá na stáří silice; v blízkosti čela chromatogramu je patrná intenzivně fialová skvrna. Zkoušky na čistotu Hustota (2.2.5). 0,855 až 0,866 g/ml. Index lomu (2.2.6). 1,467 až 1,477. Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0; 5,0 g se rozpustí v předepsané směsi rozpouštědel. Voda v silicích (2.8.5). Vyhovuje požadavkům zkoušky Voda v silicích. Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice (2.8.7). Vyhovuje požadavkům zkoušky Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice. Pach a chuť silic (2.8.8). Vyhovuje požadavkům zkoušky Pach a chuť silic. Zbytek po odpaření silic (2.8.9). Nejvýše 0,5 % (0,01 g); stanoví se s 2,0 g zkoušené látky. Rozpustnost v lihu (2.8.10). Je rozpustná v šesti objemových dílech lihu 96% (V/V). Strana 2738 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2738 Terfenadinum Stanovení obsahu Provede se plynová chromatografie (2.2.28). Roztok vnitřního standardu. 0,250 g undekanu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. Zkoušený roztok. 0,250 g se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 2,0 ml se smíchají se 2,0 ml roztoku vnitřního standardu. Porovnávací roztok. 125,0 mg a-pinenu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 25,0 ml. 2,0 ml se smíchají se 2,0 ml roztoku vnitřního standardu. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kapilární kolony délky 60 m, vnitřního průměru 0,53 mm a vnitřní stěnou pokrytou vrstvou poly-[fenyl(5)methyl(95)]siloxanu R; tloušťka vrstvy je 1,5 /um, - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 1,5 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru, - programované teploty; teplota kolony se zvyšuje ze 60 °C rychlostí 3 °C/min až na 135 °C, - teploty nástřikového prostoru a detektoru 220 °C. Nastříkne se odděleně po 0,5 fA zkoušeného a porovnávacího roztoku. Nástřiky se opakují nejméně třikrát. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční easy: a-pinenu asi 13 min, ß-pinenu asi 15 min a undekanu asi 21 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže symetrie píku je nejméně 0,8 a nejvýše 1,2, počítáno pro pík a-pinenu, a je-li rozlišení dvou po sobě následujících píku nejméně 1,5. Obsah pinenů v procentech se vypočítá metodou vnitřního standardu. Uchovávání Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem. Terfenadinum Terfenadin HO—C CH3 H3C—C—CH3 N—CH2-----CH2-----CH2—CH—OH C32H41N02 Mr 471,68 CAS 50679-08-8 Je to (RS)-l-(4-terc.butylfenyl)-4-{4-[hydroxy(difenyl)methyl]piperidino}-l-butanol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C32H41N02. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2739 ______________________________________________________________________________Terfenadinum 2739 Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě a v kyselině chlorovodíkové zředěné, snadno rozpustný v dichlormethanu, dobře rozpustný v methanolu. Vykazuje polymorfismus. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: C. Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 146 °C až 152 °C. B. 50,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 259 nm a prodlevy při 253 nm a 270 nm. Specifická absorbance v maximuje 13,5 až 14,9. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem terfenadinu CRL. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254R Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 50 mg terfenadinu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 15 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml. Porovnávací roztok (b). 15 mg terfenadinu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml. K 5,0 ml tohoto roztoku se přidá 5,0 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází na 50,0 ml. Porovnávací roztok (c). 10,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 25,0 ml. Porovnávací roztok (d).Q,\ gjodidu draselného R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsi-lanizovaným pro chromatografii R (5 /um), - mobilní fáze, která je směsí připravenou takto: 600 ml acetonitrilu R se zředí tlumivým roztokem diethylamoniumfosforečnanovým o pH 6 na. 100 ml. Průtoková rychlost je 1 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 217 nm, - injektorové smyčky. Strana 2740 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2740 f Testosteroni enantas_______________________________________________________________________ Nastříkne se po 20 fA každého roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 5násobku retenčního času terfenadinu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je rozlišení mezi pikem terfenadinu a pikem terfenadinu nečistoty A nejméně 5,0 a kapacitní poměr píku terfenadinu je větší než 2,0. Kapacitní poměr se stanoví za použití jodidu draselného R j ako nezadržované složky. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %) a součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 2,5 % plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší při 60 °C pod tlakem nepřevyšujícím 0,5 kPa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,400 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodéR& titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 47,17 mg C32H41N02. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Nečistoty A. l-(4-terc.butylfenyl)-4-[4-hydroxydifenylmethyl)piperidin-l-yl]-l-butanon, B. l-(4-terc.butylfenyl)-4-[4-difenylmethyl)piperidin-l-yl]-l-butanol, C. N-oxid 1 -(4-terc.butylfenyl)-4-[4-(hydroxydifenylmethyl)piperidin-1 -yl]-1 -butanolu, D. l-(4-terc.butylfenyl)-4-[4-(difenylmethylen)piperidin-l-yl]-l-butanol, E. kyselina l-[4-(4-terc.butylfenyl)-4-hydroxybutyl]piperidin-4-karboxylová, F. l-[4-(4-terc.butylfenyl)-3-butenyl]-4-difenylmethylenpiperidin, G. {l-[4-(4-terc.butylfenyl)-3-butenyl]piperidin-4-yl}-(difenyl)methanol, H. {1 -[4-(4-terc.butylfenyl)butyl]piperidin-4-yl}(difenyl)methanol, I. difenyl(piperidin-4-yl)methanol, J. ethyl-l-[4-(4-terc.butylfenyl)-4-hydroxybutyl]piperidin-4-karboxylat. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2741 f Testosteroni enantas 27'41 f Testosteroni enantas Te sto steronenantat_______________ o II ChO-C—(C^)—CH3 TA H C26H40O3 Mr 400,60 CAS 315-37-7 Je to 3-oxo-4-androsten-17ß-yl-heptanoat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C26H40O3. Vlastnosti Bílý nebo žlutavě bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v ethanolu a v etheru, je dobře rozpustný v mastných olejích. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 34 °C až 39 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem testosteron-enantatu CRL. C. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného sihkagelu oktadecyl-silanisovaného pro chromatografii s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 5 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 5 mg testosteronenantatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 5 mg testosteronenatatu CRL, 5 mg testosterondekanoatu CRL a 5 mg testorenisokapronatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, acetonitrilu R a 2-propanolu R (20 + 40 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a zahřívá se 10 min při 100 °C. Po vychladnutí se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se v sušárně 10 min při 120 °C. Po vychladnutí se vrstva pozoruje Strana 2742 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2742 f Testosteroni propionas_____________________________________________________________________ v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku je zelená a shoduje se polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou tři zřetelně oddělené hlavní skvrny, a to při obou uvedených způsobech detekce. D. K asi 25 mg se přidají 2 ml hydroxidu sodného R (10 g/l) v methanolu R a vaří se 1 h pod zpětným chladičem. Pak se ochladí, přidá se 10 ml vody R a roztok se okyseluje kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS, dokud papír lakmusový modrý R není červený. Zfiltruje se, sraženina se promyje malým množstvím vody R a 3 h se suší při 60 °C a tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa. Teplota tání (2.2.14) vysušené sraženinyje 150 °C až 153 °C. Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7) +77° až +82°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 20 mg testosteronpropionatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9), přidá se 1 ml zkoušeného roztoku a zředí se stejnou směsí na 100 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethyl-acetatu R a toluenu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, pak se postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min při 120 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny. Testosteronkapronat. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (a). 10,0 mg těsto steronkapronatu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 20,0 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml porovnávacího roztoku (a). Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,12 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografií R (5 fj.rn), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min, která je směsí objemových dílů vody R a aceto-nitrilu R (30 + 70), - spektrofotometrického detektoru, 240 nm. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výšky obou píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) nebyly menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na získaném chromatogramu má pík odpovídající testosteron-kapronatu relativní retenční ěas vzhledem k druhému píku odpovídajícímu testosteronenantatu hodnotu asi 0,7. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2743 f Testosteroni propionas 2743 Postupně se nastříkne po 20 fA zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a). Na chromato-gramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího testosteronkapronatu není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Kyselina heptanová. 0,50 g se rozpustí v 10 ml lihu 96% R předem zneutralizovaného na modř bromthymolovou RS3. Ihned se titruje hydroxidem sodným 0,01 mol/l VS. Ke změně zbarvení indikátoru do modra se spotřebuje nejvýše 0,6 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS (0,16 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v exsikátoru nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa. Stanovení obsahu 50,0 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí ethanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 241 nm. Vypočítá se obsah C26H40O3 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 422. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Separandum. Nečistoty A. kyselina heptanová, B. 3-oxo-4-androsten-17ß-yl-hexanoat (testosteronkapronat), C. 3-oxo-5a-androstan-17ß-yl-heptanoat, D. 17ß-hydroxy-4-androsten-3-on (testosteron). f Testosteroni propionas Te sto steronpropionat Synonymum. Testosteronum propionicum o—c—C,H= O22H32U3 Mr 344,49 CAS 57-85-2 Je to 3-oxo-4-androsten-17ß-yl-propionat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C^H^Oj. Strana 2744 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2744 f Tetracaini hydrochloridum__________________________________________________________________ Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek nebo bezbarvé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, v lihu 96% a v methanolu a je dobře rozpustný v mastných olejích. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 119 °C až 123 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem testosteronpro-pionatu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogram zkoušeného roztoku (b) a hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (c) se shodují polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu odpovídajícího porovnávacího roztoku. Vrstva se pak postříká kyselinou sírovou v lihu 96% RS, zahřívá se 15 min při 120 °C a nechá se ochladit. Vrstva se pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (c) se shodují polohou, barvou v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu odpovídajícího porovnávacího roztoku. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a chromatogramu porovnávacího roztoku (b) mají hodnotu Rv zřetelně nižší než hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (c) a chromatogramu porovnávacího roztoku (c). Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). +83 ° až +90°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v ethanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silika-gelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok (a). 0,25 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 5 ml. Zkoušený roztok (b). V 25ml odměrné baňce se rozpustí 50 mg v 6 ml methanolu R. Přidají se 2 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, do hrdla odměrné baňky se vloží malá nálevka jako kondenzor a zahřívá se 5 min na vodní lázni. Pak se ochladí pod tekoucí vodou, přidají se 2,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se methanolem R na 25,0 ml. Zkoušený roztok (c). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí chloroformem R na 25,0 ml. Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí chloroformem Rna 10,0 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí chloroformem R na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). V 25ml odměrné baňce se rozpustí 50 mg testosteronpropionatu CRL v 6 ml methanolu R Přidají se 2 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, do hrdla odměrné baňky se vloží malá nálevka jako kondenzor a zahřívá se 5 min na vodní lázni. Pak se ochladí pod tekoucí vodou, přidají se 2,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se methanolem Rn& 25,0 ml. Porovnávací roztok (c). 20 mg testosteronpropionatu CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok (d). 10 mg testosteronacetatu CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10,0 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2745 f Tetracaini hydrochloridum 2745 Porovnávací roztok (e). K 5,0 ml porovnávacího roztoku (d) se přidá 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se chloroformem R na 15,0 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 [A zkoušených roztoků (b), (c) a porovnávacích roztoků (b) a (c) a po 2 (A zkoušeného roztoku (a) a porovnávacích roztoků (a), (d) a (e) a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové bezvodé R, etheru petrolejového R a butylacetatu R (1 + 30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídající skvrně testosteronacetatu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (2,0 %) a žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající testosteronacetatu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 0,500 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 25,0 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 250,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí ethanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 241 nm. Vypočítá se obsah C22H3203 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 490. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Tetracaini hydrochloridum Tetrakainiumchlorid Synonymum. Tetracainium chloratum________ V/°~c^ -CH- HN—C4H9 CH3 I * -NH I CH3 © Cl e C15H25CIN202 H 300,83 CAS 136-47-0 Je to [2-(443utylaminobenzoyloxy)ethyl]dimethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C15H25C1N202. Strana 2746 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2746 f Tetracosactidum__________________________________________________________________________ Vlastnosti Bílý krystalický slabě hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Taje při asi 148 °C nebo v případě dalších dvou krystalických forem při asi 134 °C a 139 °C. Směsi těchto forem tají při 134 °C až 147 °C. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, B a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem tetrakainium-chloridu CRL. B. K 10,0 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml thiokyanatanu amonného RS. Vzniká bílá krystalická sraženina, která se rekrystalizuje z vody R a suší se 2 h při 80 °C; teplota tání (2.2.70jeasil31 °C. C. K asi 5 mg se přidá 0,5 ml kyseliny dusičné dýmové R Odpaří se do sucha na vodní lázni, nechá se ochladit, zbytek se rozpustí v 5,0 ml acetonu R a přidá se 0,2 ml hydroxidu draselného v lihu RS; vzniká fialové zbarvení. D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. 2 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Roztok je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,5; měří se roztok připravený zředěním 1 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 10 ml. Příbuzné látky. Provede se tenko vrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G-F254 R. Vrstva se předběžně vyvíjí směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, hexanu R a dibutyletheru R (4 + 16 + 80) po dráze 12 cm, pak se vyjme a několik minut se suší v proudu teplého vzduchu. Vrstva se před použitím nechá ochladit. Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Porovnávací roztok. 50,0 mg kyseliny 4-aminobenzoové R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, hexanu R a dibutyletheru R (4 + 16 + 80) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 10 min při 100 °C až 105 °C a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromato-gramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,05 %). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku zůstává na startu. Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)-Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2747 ___________________________________________________________________________f Tetracosactidum 2747 Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí ve směsi obsahující 5 ml acetanhydridu R a 25 ml kyseliny octové bezvodé R. Roztok se 2 min zahřívá pod zpětným chladičem a pak se přidá 6 ml octanu rtuťnatého RS. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,05 ml violeti krystalové RS jako indikátoru. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 30,08 mg C15H25C1N202. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Tetracosactidum Tetrakosaktid Ser—Tyr---------Ser----------Met---------Glu---------His---------Phe-----Arg-------Trp-------Gly--------Lys-------Pro--------- Val-------Gly--------Lys-------Lys------Arg-------Arg-------Pro-------Val--------Lys------Val-------Tyr------Pro C136H210N40O31S Mr 2933,46 CAS 16960-16-0 Je to syntetický Polypeptid, který má stejné pořadí aminokyselin, jako prvních 24 aminokyselin v molekule lidského kortikotropinu. Vyrábí se jako octan a obsahuje vodu. Zvyšuje vylučování kortikoidních hormonů nadledvin. Počítáno na bezvodou a kyseliny octové prostou látku, účinnost je nejméně 800 m.j. v miligramu. Vlastnosti Bílý nebo žlutý amorfní prášek. Je mírně rozpustný ve vodě. Zkoušky totožnosti A. V podmínkách popsaných ve Stanovení obsahu zvyšuje zkoušená látka množství kortikosteronu vytvářeného izolovanými buňkami nadledvin potkanů. B. Provede se elektroforéza (2.2.31) atenkovrstvá chromatografie (2.2.27) k dosažení dvojrozměrného rozdělení. Použijí se dvě desky s vrstvou celulosy pro chromatografii Rl. Zkoušený roztok. 1 mg se rozpustí v 0,2 ml roztoku octanu amonného R (15,4 g/l), jehož pH se upraví amoniakem zředěným RS2 na 8,2. Potom se přidá 10 /A roztoku trypsinu R (2 g/l). Směs se 40 min inkubuje při 37 °Caž38 °Ca pak se 3 min vaří ve vodní lázni. Nakonec se přidá 5 fA kyseliny octové ledové R a odpaří se do sucha při 40 °C a tlaku, který nepřesáhne 3 kPa. Skelný odparek se suší 1 h při 40 °C a pak se rozpustí v 0,1 ml kyseliny octové ledové R. Roztok se lyofilizuje, zbytek se rozpustí v 0,1 ml vody R a znovu se lyofilizuje. Konečný zbytek se 1 h suší při 45 °C a tlaku, který nepřesáhne 3 kPa, a pak se rozpustí v 50 fA vody R. Porovnávací roztok. Připraví se současně a stejným způsobem jako zkoušený roztok; místo zkoušené látky se však použije tetrakosaktid CRL. Strana 2748 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2748 f Tetracosactidum Vrstvy se postříkají roztokem elektrolytu, který obsahuje 0,2 % (V/V) kyseliny octové ledové R a 0,2 % (V/V) pyridinu R. Pomocí filtračních pásků 1,5 cm širokých se spojí konce vrstev s příslušnou komůrkou každého chromatografického žlábku. Celá nádoba se uzavře a nechá 30 min stát. Pak se nanesou roztoky na anodovou stranu. Na první vrstvu se do rohu asi 2,5 cm od každé strany nanesou 4 (A zkoušeného roztoku. Na druhou vrstvu se ve stejném místě nanesou 4 (A porovnávacího roztoku. Obě vrstvy se vyvíjejí 90 min při napětí 280 V na 200 mm délky. Pak se suší 30 min na vzduchu a následovně 30 min v proudu vzduchu při 30 °C. Potom se na každé vrstvě provede druhé dělení chromatograficky. Vyvíjí se s pravém úhlu ke směru elektroforézy směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, pyridinu R, vody R a 1-butano-lu R (8 + 24 + 30 + 38) po dráze 15 cm. Vrstvy se usuší v proudu vzduchu a postříkají ninhydrinem RS1. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Intenzity obou skvrn se mohou lišit. Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). -99° až -109°, počítáno na bezvodou látku prostou kyseliny octové. Měří se roztok připravený rozpuštěním 10,0 mg v 1,0 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R (1 + 99). Absorbance (2.2.25). 1,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 5,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 240 nm až 280 nm. Absorpční maximum je při 276 nm. Absorbance v maximuje 0,51 až 0,61, počítáno na bezvodou látku prostou kyseliny octové. Poměr absorbance naměřené v maximu při 276 nm k absorbanci při 248 nm je 2,4 až 2,9. Aminokyseliny. Stanoví se pomocí aminokyselinového analyzátoru s použitím norleucinu R jako vnitřního standardu. Přístroj se kalibruje směsí obsahující ekvimolární množství amoniaku a následujících aminokyselin: lysin serin methionin histidin kyselina glutamová isoleucin arginin prolin leucin kyselina asparagová alanin tyrosin threonin valin fenylalanin spolu s polovinou ekvimolárního množství cystinu. Roztok vnitřního standardu. 30,0 mg norleucinu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml. Zkoušený roztok. 4,6 mg zkoušené látky se převede do pečlivě vyčištěné zkumavky z tvrzeného skla délky 100 mm a vnitřního průměru 6 mm. Přidá se přesně změřené množství roztoku vnitřního standardu obsahující takové množství DL-norleucinu R, které odpovídá asi polovině očekávaného molárního množství tetrakosaktidu. Zkumavka se ponoří do mrazicí směsi -5 °C, evakuuje se na tlak, který není větší než 133 Pa, a zataví se. Pak se zahřívá 24 h při 110 °C až 115 °C. Po ochlazení se zkumavka otevře a obsah se přemístí do 10ml baňky tak, že se pětkrát přidá do zkumavky 0,2 ml vody R a přeleje do baňky. Roztok v baňce se za sníženého tlaku odpaří do sucha nad hydroxidem draselným R. Znovu se přidá ke zbytku voda R a odpaří se za sníženého tlaku do sucha nad hydroxidem draselným R. Tento postup se opakuje ještě jednou. Nakonec se zbytek rozpustí ve vhodném tlumivém roztoku o pH 2,2 a zředí se jím na vhodný objem. Do aminoanalyzátoru se použije takový přesně odměřený objem zkoušeného roztoku, aby píky aminokyselin přítomných v nej -vyšších množstvích zaujímaly většinu stupnice zapisovače. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2749 ___________________________________________________________________________f Tetracosactidum 2749 Obsah každé aminokyseliny se vyjádří v molech. Relativní poměr aminokyselin se vypočítá za předpokladu, že podíl valinu se rovná 3. Hodnoty se pak pohybují v následujících rozmezích: lysin 3,5 až 4,7, histidin 0,9 až 1,1, arginin 2,7 až 3,3, serin 1,1 až 2,2, kyselina glutamová 0,9 až 1,1, prolin 2,5 až 3,5, glycin 1,8 až 2,2, methionin 0,9 až 1,1, tyrosin 1,7 až 2,2, fenylalanin 0,9 až 1,1. V hydrolyzátu mohou být dále přítomny pouze stopy ostatních aminokyselin, kromě norleucinu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže výsledný počet molů norleucinu přepočtený na objem zkoušeného roztoku použitého ke zkoušce jev rozmezí ±5 % množství vzatého k hydrolýze. Příbuzné peptidy. a) Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) za použití odplyněných rozpouštědel. Zkoušený roztok. 1,0 mg zkoušené látky se rozpustí v 1 ml vody R. Porovnávací roztok (a). 1,0 mg zkoušené látky se rozpustí v 1 ml \%(V/V) roztoku kyseliny octové ledové R, přidá se 50 /A směsi objemových dílů peroxidu vodíku koncentrovaného R a vody R (1 + 999). Nechá se 2 h stát. Porovnávací roztok (b). 1,0 mg tetrakosaktidu CRL se rozpustí v 1 ml vody R. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografií R (10 Mm)> - mobilní fáze, která je směsí 365 ml acetonitrilu R, 10,0 ml kyseliny octové ledové R a 10,0 g síranu amonného R, zředěné vodou R na 2000 ml. Průtoková rychlost je 2,0 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 280 nm. Nastříknou se odděleně oba roztoky a zajistí se, aby stříkačka, kterou se nastřikuje zkoušený roztok, nebyla kontaminována peroxidem. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je pík tetrakosaktidu odpovídající hlavnímu píku na chromatogramu zkoušeného roztoku a pík s menším retenčním časem odpovídající sulfoxidu tetrakosaktidu. Jeho plocha je významně větší než plocha příslušného píku na chromatogramu zkoušeného roztoku, ale není větší než 4 % součtu ploch všech píku, vyjímaje píky rozpouštědla a zkoumadel. b) Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy celulosypro chromatografi-iR. Zkoušený roztok. 3,0 mg zkoušené látky se rozpustí v 1,5 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny octové zředěné RS a vody R. Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů kyseliny octové zředěné RS a vody R na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů kyseliny octové zředěné RS a vody R na 10 ml. Porovnávací roztok (c). K 0,5 ml zkoušeného roztoku se přidá 50 /A směsi objemových dílů peroxidu vodíku koncentrovaného R a vody R (1 + 999) a nechá se 2 h stát. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku do asi lem pruhů a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, pyridinu R, vody R a 1-butanolu R (4 + 24 + 30 + 42) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a postříká se ninhydrinem RS1. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je zóna odpovídající polohou základní zóně na chromatogramu zkoušeného roztoku, ale má menší intenzitu a navíc je přítomna výrazná zóna sulfoxidu tetrakosaktidu s nižším RF. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není, kromě základní zóny, žádná zóna ani zóna sulfoxidu tetrakosidu intenzivnější než zóna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (5,0 %) a nejvýš jedna zóna může být intenzivnější než zóna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,5 %). Strana 2750 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2750 f Tetracosactidum__________________________________________________________________________ Peptidy. Nejméně 85,0 %, vztaženo na C i30H2i<ř^4(P3iS, počítáno na bezvodou látku prostou kyseliny octové. Vyhodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce (a) na příbuzné peptidy. Obsah C136H210N40O31S se vypočítá z výšek píku nebo jejich ploch na chromatogramu zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b) a známého množství C136H210N40O31S v tetrakosaktidu CRL. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) není rozlišení mezi píky tetrakosaktidu a sulfoxidu tetrakosaktidu menší než 7. Kyselina octová. 8 % až 13 %. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití dioxanu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 1 ml dioxanu R se zředí vodou R na 1000 ml. Zkoušený roztok (a). 10,0 mg zkoušené látky se rozpustí v 1 ml vody R. Zkoušený roztok (b). 10,0 mg zkoušené látky se rozpustí v 1 ml roztoku vnitřního standardu. Porovnávací roztok. 0,100 g kyseliny octové ledové R se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí jím na 100 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R (125 //m až 180 Mm)> - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 150 °C. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 5 % až 16 %; provede se s 80,0 mg zkoušené látky. Stanovení účinnosti Účinnost zkoušené látky se stanoví za daných podmínek porovnáním její schopnosti zvyšovat množství kortikosteronu produkovaného izolovanými buňkami z nadledvin potkanů s účinností mezinárodního referenčního přípravku tetrakosaktidu nebo porovnávací látky kalibrované v mezinárodních j ednotkách. Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního referenčního přípravku, který se skládá ze syntetického tetrakosaktidu a manitolu. Hodnotu účinnosti mezinárodního referenčního přípravku v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Nalezená hodnota účinnosti je v rozmezí 80 % až 125 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je v rozmezí 64 % až 156 % deklarované účinnosti. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 2751 • Tetracyclini hydrochloridum 2751 Použije se silikonované sklo dobře vymyté vodou. Čtyři potkani, samci vážící 200 g až 400 g, se usmrtí vykrvácením. Vyjmou se nadledviny, opatrně se očistí od okolní tukové tkáně a vloží se do roztoku B uchovávaného při 4 °C. Každá žláza se rozkrojí na čtyři stejné díly a přenese do vhodného míchacího zařízení z plastické hmoty (viz obrázek 1), ve kterém je 5 ml roztoku C udržovaného při 37 °C. Buňky nadledvin se dispergují mícháním směsi při 500 ot/min. Po 20 min se odstraní supernatantní tekutina, ochladí se na 4 °C, přidá se 5 ml roztoku C a znovu se míchá. Tento postup se opakuje ještě třikrát. Všech pět supernatantů se spojí a odstřeďuje 30 min v polyetylenových zkumavkách při 4 °C 30 min při postupném zvyšování rychlosti do 100 gn Sediment se suspenduje v 8 ml roztoku D a odstřeďuje se 30 min při 100 gn. Získaný sediment se znovu suspenduje v 8 ml roztoku D, směs se filtruje přes nylonovou síťku s otvory 100 /im do polyetylenové kádinky a k filtrátu se přidá vhodný objem roztoku D (bylo zjištěno, že vhodný celkový objem filtrátu je mezi 65 ml až 105 ml). Výsledná buněčná suspenze se uchovává při 4 °C. Ze zkoušeného roztoku o vhodné koncentraci a z porovnávacího roztoku se připraví s ředicím roztokem E čtyři koncentrace v geometrické řadě s dvojnásobným ředěním. 0,1 ml z každého zředění se pipetuje do čtyř polystyrénových zkumavek a do každé zkumavky se přidá 1,0 ml výše připravené buněčné suspenze. Zkumavky se inkubují 2 h při 37 °C a pak se ochladí na 4 °C. 1 ml obsahu každé zkumavky se přenese do skleněných zkumavek obsahujících 1,4 ml dichlormethanu R, směs se promíchá 10 s na vířivé míchačce a odstřeďuje se 5 min při 3000 gn 1 ml dichlormethanové vrstvy z každé zkumavky se přenese, bez porušení vodné vrstvy, do skleněných zkumavek obsahujících 0,6 ml směsi objemových dílů lihu 96% R a kyseliny sírové R (15 + 35). Směs se 10 s míchá na vířivé míchačce, odstřeďuje se 5 min při 1500 gn a nechá se 30 min stát. Fluorimetricky (2.2.21) se stanoví iradiace spodní vrstvy při excitační vlnové délce 436 nm nebo 470 nm a fluorescence se měří v maximu mezi 530 nm a 545 nm. Jestliže roztoky nejsou při měření přeneseny do kyvet, je nutné vybrat zkumavky, v nichž fluorescenční hodnoty pro standard kortikosteronu se neliší mezi sebou více než o 5 %. Výsledky stanovení se počítají obvyklými statistickými metodami. Použije se lineární část logaritmické křivky odpovědi na dávce. Obr. 1. Míchací zařízení Rozměry v milimetrech A - kladka a míchací lopatka, B - ložisko, C - inkubační roztok. Strana 2752 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2752 f Tetracyclini hydrochloridum Roztok A chlorid sodný R 6,60 g chlorid draselný R 0,3 53 g hydrogenuhličitan sodný R 0,840 g dihydrogenfosforečnan draselný R 0,161 g síran horečnatý R 0,291 g chlorid vápenatý R 0,3 73 g kyselina 2-[4-(2-hydroxyethyl)piperazin-l-yl]ethansulfonová 4,77 g Výše uvedené látky se rozpustí približne v 950 ml vody R, pH roztoku se upraví hydroxidem sodným 1 mol/l RS na 7,4, pridá se 60 mg benzylpenicilinu sodné soli R a takové množství strepto-myciniumsulfatu R, které odpovídá 100 mg streptomycínu. Pak se roztok zředí vodou R na 1000 ml. Roztok B. K roztoku A se pridá glukosa R (2 g/l). Roztok C. K roztoku B se pridá kolagenasa získaná z Clostridium histolyticum a dostatečně čistá pro přípravu dispergovaných buněk (1 g/l). Roztok D. K roztoku B se přidá albumin hovězí R (5 g/l). Roztok E. Ke sterilnímu roztoku chloridu sodného R (9 g/l) se přidá albumin hovězí R (1 g/l) a pH roztoku se upraví kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na 2,0. Uchovávání Pod dusíkem, chráněn před světlem, při teplotě 2 C až 8 C. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede: - účinnost v mezinárodních jednotkách na miligram, - obsah peptidu v balení, - podmínky uchovávání. f Tetracyclini hydrochloridum Tetracykliniumchlorid Synonymum. Tetracyclinium chloratum_________ CONH, HÓ CH3 H Nc "OH -CH3 -CH3 © Cl e C22H25CIN208 Mr 480,90 CAS 64-75-5 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2753 _________________________________________________________________f Tetracyclini hydrochloridum 2753 Jeto(45',4a5',5a5',65',12a>S)-(l,4,4a,5,5a,6,ll,12a-oktahydro-3,6,10,12,12a-pentahydroxy-2-kar-bamoyl-6-methyl-l,l l-dioxo-4-naftacenyl)dimethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 95,0 % až 100,5 % sloučeniny C22H25C1N208. Vlastnosti Žlutý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu a v etheru. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů a uhličitanů. Vodné roztoky se stáním kalí vlivem vysrážení tetracyklínu. Zkoušky totožnosti A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR. Vrstva se stejnoměrně postříká roztokem edetanu disodného R (100 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným koncentrovaným RS na hodnotu 8,0, (asi 10 ml na desku rozměrů 100 mm x 200 mm). Vrstva se suší nejméně 1 h ve vodorovné poloze. Před použitím se vrstva 1 h zahřívá v sušárně při 110 °C. Zkoušený roztok. 5 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 5 mg tetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 5 mg tetracykliniumchloridu CRL, 5 mg chlortetracykliniumchloridu- CRL a 5 mg doxycykliniumhyklatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 1 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a dichlormethanu R (6 + 35 + 59) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou tři zřetelně od sebe oddělené skvrny. B. K asi 2 mg látky se přidá 5 ml kyseliny sírové R; vzniká fialově červené zbarvení. Roztok se přidá k 2,5 ml vody R; zbarvení se změní ve žluté. C. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 1,8 až 2,8. Měří se následující roztok: 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -240° až -255 °, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředěním stejnou kyselinou na 25,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se porovnávací roztok (g). Zkoušku lze hodnotit, jestliže pík odpovídající anhy-drotetracyklinu má poměr signálu k šumu nejméně 3. Nastříkne se zkoušený roztok a porovnávací roztok (f). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku odpovídajícího 4-epitetra-cyklinu, anhydrotetracyklinu nebo 4-epianhydrotetracyklinu není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (f) (3,0 %, 0,5 %, 0,5 %); plocha žádného píku v sestupné části hlavního píku není větší než 50,0 % plochy píku 4-epitetracyklinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (f) (1,5 %). Strana 2754 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2754 f Tetracyclini hydrochloridum_________________________________________________________________ Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (50 Mg/g)- K príprave porovnávacího roztoku se použije 2,5 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 1,000 g se suší 3 h při 60 °C nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřekračujícím 670 Pa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriálni endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriálni endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,5 m.j. endotoxinu v miligramu. Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (a). 25,0 mg tetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (b). 15,0 mg 4-epitetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (c). 10,0 mg anhydrotetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (d). 10,0 mg 4-epianhydrotetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (e). Smíchá se 1,0 ml porovnávacího roztoku (a), 2,0 ml porovnávacího roztoku (b) a 5,0 ml porovnávacího roztoku (d) a směs se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 25,0 ml. Porovnávací roztok (f). Smíchá se 20,0 ml porovnávacího roztoku (b), 10,0 ml porovnávacího roztoku (c) a 5,0 ml porovnávacího roztoku (d) a směs se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 200,0 ml. Porovnávací roztok (g). 1,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (8 //m až 10 MmX - mobilní fáze, která je směsí připravenou následujícím způsobem: naváží se 80,0 g terc.butanolu R a přenese se do odměrné baňky na 1000 ml za pomoci 200 ml vody R. Přidá se 100 ml roztoku hydrogenfosforečnanu draselného R (35 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou RS na hodnotu 9,0, 200 ml roztoku tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (10 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným RS na 9,0, a 10 ml roztoku edetanu disodného R (40 g/l), j ehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným RS na hodnotu 9,0, a zředí se vodou Ana 1000,0 ml. Průtoková rychlost je 1,0 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm, - pevné injektorové smyčky, 20 fA. Teplota kolony se udržuje na 60 °C. Nastříkne se porovnávací roztok (e). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodno- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2755 f Tetracyclini hydrochloridum 2755 tit, jestliže na chromatogramu není rozlišení mezi prvním pikem (4-epitetracyklin) a druhým pikem (tetracyklín) menší než 2,5 a rozlišení mezi druhým pikem a třetím pikem (4-epianhydrotetracyklin) není menší než 8,0. Podle potřeby se přizpůsobí koncentrace terc.butanolu R v mobilní fázi. Zkoušku lze hodnotit, je-li faktor symetrie druhého píku nejvýše 1,25. Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku tetracyklínu nejvýše 1 %. Podle potřeby se nastaví integrátor. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se vstřikuje střídavě. Obsah tetracykliniumchloridu se vypočítá v procentech. Uchovávání Ve vduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka: - sterilní, - prostá bakteriálních endotoxinů. Nečistoty OH O OH C—RJ HO CH, R1 R2 A. R1 = N(CH3)2; R2 = H; R3 = NH2: 4-epitetracyklin, B. R1 = H; R2 = N(CH3)2; R3 = CH3: 2-acetyl-2-dikarboxamidotetracyklin, OH OH O O OH C. R1 = H; R2 = N(CH3)2: anhydrotetracyklin, D. R1 = N(CH3)2; R2 = H: 4-epianhydrotetracyklin. Strana 2756 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2756 f Tetracyclini hydrochloridum f Tetracyclinum Tetracyklín CONH, H NC^ H CH3 C22H24N208 Mr 444,44 CAS 60-54-8 Je to (45',4aS,5aS,65',12aS)-4-dimethylamino-l,4,4a,5,5a,6,l l,12a-oktahydro-3,6,10,12,12a-pentahydroxy-6-methyl-l,ll-dioxo-2-naftacenkarboxamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje S,0 % až 100,5 % sloučeniny C22H24N208 Vlastnosti Žlutý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a methanolu, mírně rozpustný v acetonu, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných kyselých a alkalických roztocích. Zkoušky totožnosti A. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR. Vrstva se stejnoměrně postříká roztokem edetanu disodného R (100 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným koncentrovaným RS na hodnotu 8,0, (asi 10 ml na desku rozměrů 100 mm x 200 mm). Vrstva se suší nejméně 1 h ve vodorovné poloze. Před použitím se vrstva 1 h zahřívá v sušárně při 110 °C. Zkoušený roztok. 5 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 5 mg tetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 5 mg tetracykliniumchloridu CRL, 5 mg chlortetracykliniumchlori- du CRL a 5 mg doxycykliniumhyklatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 1 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a dichlormethanu R (6 + 35 + 59) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou tři zřetelně oddělené skvrny. B. K asi 2 mg látky se přidá 5 ml kyseliny sírové R; vzniká fialově červené zbarvení. Roztok se přidá k 2,5 ml vody R; zbarvení se změní ve žluté. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2757 _________________________________________________________________f Tetracyclini hydrochloridum 2757 C. Asi 10 mg látky se rozpustí ve směsi 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 5 ml vody R. Protřepe se a přidá se 1 ml dusičnanu stříbrného RS2. Opalescence roztoku není intenzivnější než opalescence směsi 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 5 ml vody R a 1 ml dusičnanu stříbrného RS2. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 6,0; měří se suspenze 0,1 g zkoušené látky v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -260° až -280°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředěním stejnou kyselinou na 50,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se porovnávací roztok (g). Zkoušku lze hodnotit, jestliže pík odpovídající anhydrotetracyklinu má poměr signálu k šumu nejméně 3. Nastříkne se zkoušený roztok a porovnávací roztok (f). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku odpovídajícího 4-epi-tetracyklinu nebo anhydrotetracyklinu nebo 4-epianhydrotetracyklinu není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (f) (5,0 %, 0,5 % a 1,0 %); plocha žádného píku v sestupné části hlavního píku není větší než 40,0 % plochy píku 4-epitetracyklinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (f) (2,0 %). Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (50 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije 2,5 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 13 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (a). 25,0 mg tetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (b). 12,5 mg 4-epitetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (c). 10,0 mg anhydrotetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (d). 10,0 mg 4-epianhydrotetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (e). Smíchá se 1,0 ml porovnávacího roztoku (a), 2,0 ml porovnávacího roztoku (b) a 5,0 ml porovnávacího roztoku (d) a směs se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 25,0 ml. Porovnávací roztok (f). Smíchá se 40 ml porovnávacího roztoku (b), 20,0 ml porovnávacího roztoku (c) a 5,0 ml porovnávacího roztoku (d) a směs se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 200,0 ml. Porovnávací roztok (g). 1,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 50,0 ml. Strana 2758 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2758 f Tetracyclini hydrochloridum Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (8 //m až 10 MmX - mobilní fáze, která je směsí připravenou následujícím způsobem: naváží se 80,0 g terc.butanolu R a převede se do odměrné baňky na 1000 ml za pomoci 200 ml vody R. Přidá se 100 ml roztoku hydrogenfosforečnanu draselného R (35 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou RS na hodnotu 9,0, 200 ml roztoku tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (10 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným RS na hodnotu 9,0, a 10 ml roztoku edetanu disodného R (40 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným RS na 9,0, a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Průtoková rychlost je 1,0 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm, - pevné injektorové smyčky, 20 fA. Teplota kolony se udržuje na 60 °C. Nastříkne se porovnávací roztok (e). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu není rozlišení mezi prvním pikem (4-epitetracyklin) a druhým pikem (tetracyklín) menší než 2,5 a rozlišení mezi druhým pikem a třetím pikem (4-epianhydrote-tracyklin) není menší než 8,0. Podle potřeby se přizpůsobí koncentrace terc.butanolu R v mobilní fázi. Zkoušku lze hodnotit, je-li faktor symetrie druhého píku nejvýše 1,25. Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku tetracyklínu nejvýše 1 %. Podle potřeby se nastaví integrátor. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se vstřikují střídavě. Obsah tetracyklínu se vypočítá v procentech. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. A. R^ISKCH)^ R2 = H;R3 B. R1 = H; R2 = N(CH3)2; R3 Nř^: 4-epitetracyklin, CH3: 2-acetyl-2-dikarboxamidotetracyklin, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2759 f Theobrominum 2759 OH OH C. R1 = H; R2 = N(CH3)2: anhydrotetracyklin, D. R1 = N(CH3)2; R2 = H: 4-epianhydrotetracyklin. f Theobrominum Theobromin C7H8N402 H 180,17 CAS 83-67-0 Je to 3,7-dimethyl-2,6(l//,3//)-purindion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C7H8N402. Vlastnosti Bílý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě a v ethanolu, těžce rozpustný v amoniaku, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů a v minerálních kyselinách. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem theobraminu CRL. B. Asi 20 mg se rozpustí mírným zahřátím ve 2 ml amoniaku zředěného RSl a po ochlazení se přidají 2 ml dusičnanu stříbrného RS2; roztok zůstane čirý. Pak se několik minut povaří; vylučuje se bílá krystalická sraženina. C. Vyhovuje zkoušce na xanthiny (2.3.1). Strana 2760 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2760 f Theophyllinum Zkoušky na čistotu Kysele reagující látky. K 0,4 g se přidá 20 ml vody R, 1 min se vaří, ochladí se a zfiltruje. Přidá se 0,05 ml modře bromthymolové RS1; roztok je žlutý nebo žlutozelený. Na změnu indikátoru do modrého zbarvení se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G- F254 & Zkoušený roztok. K 0,2 g jemně upráškované zkoušené látky se přidá 10 ml směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (4 + 6) a 15 min se zahřívá na vodní lázni pod zpětným chladičem za občasného protřepání. Ochladí se a zfiltruje. Porovnávací roztok. 5 mg theobrominu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (4 + 6) a zředí se jí na 50 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 [A obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, acetonu R, chloroformu R a 1-butanolu R (10 + 30 + 30 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná ze skvrn na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,00 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí ve 125 ml vroucí vody R, ochladí se na 50 °C až 60 °C a přidá se 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do růžového zbarvení za použití 1 mlfenolftaleinu RS jako indikátoru. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 18,02 mg C^gN/D^ Uchovávání Separandum. f Theophyllinum Theory lín C7H8N402 Mr 180,17 CAS 58-55-9 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2761 ____________________________________________________________________________f Theophyllinum 2761 Je to l,3-dimethyl-2,6(l//,3//)-purindion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C7H8N402. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě a mírně rozpustný v ethanolu. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů, v amoniaku a v minerálních kyselinách. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 270 °C až 274 °C; stanoví se po vysušení při 100 °C až 105 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem theofýlinu CRL. C. K 10 mg se přidá 1,0 ml roztoku hydroxidu draselného R (360 g/l), zahřívá se 3 min ve vodní lázni 90 °C teplé a potom se přidá 1,0 ml kyseliny diazobenzensulfonové RS1; vzniká červené zbarvení. Provede se slepá zkouška. D. Zkouška Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. E. Vyhovuje zkoušce na xanthiny (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,5 g se rozpustí zahřátím ve vodě prosté oxidu uhličitého R a po ochlazení se jí zředí na 75 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele reagující látky. K 50 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně methylové RS. Ke změně červeného zbarvení roztoku na žluté se spotřebuje nejvýše 1,0 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (4 + 6) a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (4 + 6) na 100 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 [A obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, acetonu R, chloroformu R a 1-butanolu R (10 + 30 + 30 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Strana 2762 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2762 f Theophyllinum monohydricum_______________________________________________________________ Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí ve 100 ml vody R, přidá se 20 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a protřepe se. Potom se přidá 1 ml modři bromthymolové RSl jako indikátoru a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do modrého zbarvení. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 18,02 mg CtH^N^. Uchovávání Separandum. f Theophyllinum monohydricum Monohydrát theofylinu H N ) -H2° N C7H8N402 . H20 H 198,18 CAS 5967-84-0 Mr bezvodého 180,17 Je to monohydrát l,3-dimethyl-2,6(l//,3//)-purindionu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C7H8N402. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v ethanolu. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů, v amoniaku a v minerálních kyselinách. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 270 °C až 274 °C; stanoví se po vysušení při 100 °C až 105 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem theofylinu CRL. Zkouška se provede s látkou vysušenou při 100 ° C až 105 °C. C. K 10 mg se přidá 1,0 ml roztoku hydroxidu draselného R (360 g/l), zahřívá se 3 min ve vodní lázni 90 °C teplé a potom se přidá 1,0 ml kyseliny diazobenzensulfonové RSl; vzniká červené zbarvení. Provede se slepá zkouška. D. Zkouška na čistotu Voda, semimikrostanovení (2.5.12), je zároveň zkouškou totožnosti. E. Vyhovuje zkoušce na xanthiny (2.3.1). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2763 _______________________________________________________________f Theophyllinum monohydricum 2763 Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,5 g se rozpustí zahřátím ve vodě prosté oxidu uhličitého R a po ochlazení se jí zředí na 75 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele reagující látky. K 50 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně methylové RS. Ke změně červeného zbarvení roztoku na žluté se spotřebuje nejvýše 1,0 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (4 + 6) a zředí sejí na 10 ml. Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (4 + 6) na 100 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 [A obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, acetonu R, chloroformu R a 1-butanolu R (10 + 30 + 30 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 8 % až 9,5 %; provede se s 1,00 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,160 g se rozpustí ve 100 ml vody R, přidá se 20 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a protřepe se. Potom se přidá 1 ml modři bromthymolové RSl jako indikátoru a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do modrého zbarvení. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 18,02 mg CtHjN.Pj. Uchovávání Separandum. Strana 2764 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2764 f Thiamini hydrochloridum f Thiamini hydrochloridum Thiaminiumchlorid Synonyma. Thiaminium dichloratum, vitamin B, HO—Cht;----' 2© 2 CI e C12H18CI2N4OS H 337,27 CAS 67-03-8 Jeto3-(4-amonio-2-methyl-5-pyrimidinylmethyl)-4-methyl-(2-liydroxyetliyl)tliiazoliumdiclilo-rid. Počítáno nabezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C12H18C12N40S. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystalky. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v glycerolu, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem thiaminium-chloridu CRL. Jestliže spektra vykazují rozdíly, rozpustí se jednotlivě zkoušená látka a referenční látka ve vodě R, roztoky se odpaří do sucha a zaznamenají se spektra odparků. B. Asi 20 mg se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 1 ml kyseliny octové zředěné RS, 1,6 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a zahřívá se 30 min na vodní lázni. Po ochlazení se přidá 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS, 10 ml hexakyanoželezitanu draselného RS, 10 ml 1-butanolu R a. 2 min se intenzivně protřepává; horní lihová vrstva intenzivně světle modře fluoreskuje, zejména v ultrafialovém světle při 365 nm. Zkouška se opakuje, přičemž se místo 1,6 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS použije 0,9 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 0,2 g siřičitanu sodného R; nevznikne prakticky žádná fluorescence. C. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R (připravené z vody destilované R) a zředí sejí na 25 ml. Vzhled roztoku. 2,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 5 ml. Vzniklý roztok j e čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací roztok Ž7 nebo ZŽ7 (2.2.2, Metoda II). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2765 f Thiamini nitras 2765 Hodnota pH (2.2.3). 2,7 až 3,3; měří se 2,5 ml roztoku S zředěného na 10 ml vodou prostou oxidu uhličitého R. Dusičnany. K 0,4 ml roztoku S se přidá 1,6 ml vody R, 2 ml kyseliny sírové R a. ochladí se. Na tento roztok se navrství 2 ml roztoku síranu železnatého R (80 g/l) připraveného v čas potřeby za použití vody prosté oxidu uhličitého R; na styku obou vrstev nevznikne hnědý prstenec. Sírany (2.4.13). 5 ml roztoku S zředěného na 15 ml vodou destilovanou Ä vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)-K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,0 %; stanoví se s 0,40 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí v 5 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 65 ml kyseliny octové bezvodé R, za míchání se přidá 10 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 16,86 mg C12H18C12N40S. Uchovávání V dobře uzavřených nekovových obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Thiamini nitras Thiaminiumnitrat © no: e C12H17N504S Mr 327,36 CAS 532-43-4 Jeto3-[(4-amino-2-methyl-5-pyrimidinyl)methyl]-5-(2-hydroxyethyl)-4-methylthiazoliumnitrat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C12H17N504S. Strana 2766 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2766 f Thiamini nitras___________________________________________________________________________ Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo malé bezbarvé krystalky. Je mírně rozpustný ve vodě, snadno rozpustný ve vroucí vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a v methanolu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem thiaminiumnit-ratu CRL. B. Asi 20 mg se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 1 ml kyseliny octové zředěné RS, 1,6 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a zahřívá se 30 min na vodní lázni. Po ochlazení se přidá 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS, 10 ml hexakyanoželezitanu draselného RS, 10 ml 1-butanolu Ra2 min se intenzivně protřepává; horní lihová vrstva intenzivně světle modře fluoreskuje, zejména v ultrafialovém světle při 365 nm. Zkouška se opakuje, přičemž se místo 1,6 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS použije 0,9 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 0,2 g siřičitanu sodného R; nevznikne prakticky žádná fluorescence. C. Asi 5 mg zkoušené látky vyhovuje zkoušce na dusičnany (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 6,8 až 7,6; měří se roztok S. Chloridy (2.4.4). 8,3 ml roztoku S zředěného na 15 ml vodou R vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (300 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se zahřívá v sušárně při 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,140 g se rozpustí v 5 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 70 ml kyseliny octové bezvo-úfe'Äatitruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Provede se slepá zkouška. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 16,37 mg C12H17N504S. Uchovávání V dobře uzavřených nekovových obalech, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2767 f Thiamphenicolum 2767 f Thiamphenicolum Thiamfenikol 0 II H,C—S— II 0 H H N- 0 II -C—CHCt A /■ —c—c-OH H -CH2OH C12H15CI2N05S H 356,22 CAS 15318-45-3 Jeto2,2-dichlor-N-[(lÄ,2Ä)-2-hydroxy-l-hydroxymethyl-2-(4-metliylsulfonyfenyl)etliyl]acet-amid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 100,5 % sloučeniny C12H15C12N05S. Vlastnosti Bílý nebo nažloutlý jemný krystalický prášek nebo krystalky. Je těžce rozpustný ve vodě, v etheru a v ethylacetatu, velmi snadno rozpustný v dimethylacetamidu, snadno rozpustný v acetonitrilu a v dimethylformamidu, dobře rozpustný v methanolu, mírně rozpustný v acetonu a v ethanolu. Roztok v ethanolu je pravotočivý, roztok v dimethylformamidu je levotočivý. Zkoušky totožnosti A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety thiamfenikolu CRL. Měří se tablety připravené z vysušených látek (2 h při 100 ° C až 105 °C) a bromidu draselného R. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 0,1 g thiamfenikolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a ethylacetatu R (3 + 97) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. C. K 50 mg v porcelánovém kelímku se přidá 0,5 g uhličitanu sodného bezvodého R,\0 min se zahřívá nad otevřeným plamenem a nechá se ochladit. Ke zbytku se přidá 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfiltruje se. K 1 ml filtrátu se přidá 1 ml vody R; roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.7). Zkoušky na čistotu Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,1 g se protřepává s 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R a přidá se 0,1 ml modře bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l VS nebo hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS. Strana 2768 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2768 f Thiamphenicolum_________________________________________________________________________ Specifická optická otáčivost (2.2.7). -21 ° až -24°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,25 g v dimethylformamidu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Teplota tání (2.2.14). 163 ° C až 167 ° C. Absorbance (2.2.25). 20 mg se rozpustí ve vodě R, zahřeje se na asi 40 °C a zředí se stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku při 240 nm až 300 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 266 nm a při 273 nm. Specifická absorbance v maximu při 266 nm je 25 až 28, specifická absorbance v maximu při 273 nm je 21,5 až 23,5. 2,5 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml a měří se absorbance roztoku při 200 nm až 240 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 224 nm. Specifická absorbance v maximuje 370 až 400. Chloridy (2.4.4). 0,5 g se protřepává 5 min s 30 ml vody R a zfiltruje se. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí v 30 ml lihu 96% R, přidá se 20 ml roztoku hydroxidu draselného R (500 g/l), zamíchá se a zahřívá se 4 h pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 100 ml vody R, zneutralizuje se kyselinou dusičnou zředěnou RS a navíc se přidá ještě 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS. Titruje se dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence za použití stříbrné indikační elektrody a merkurosulfatove srovnávací elektrody nebo jiné vhodné elektrody. Provede se slepá zkouška. 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l zodpovídá 17,81 mg C12H15Cl2N05S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a vlhkostí. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2769 f Thiopentalum natricum et natrii carbonas 2769 f Thiopentalum natricum et natrii carbonas Sodná sůl thiopentalu a uhličitan sodný Synonyma. Thiopentalum natricum, Thiopentalum solubile__________ e Na© CAS 71-73-8 (sodná sůl thiopentalu) Je to směs sodné soli kyseliny (i^S)-5-ethyl-5-(l-methylbutyl)-2-thiobarbiturové (CuH17N2Na02S; lvi 264,32) a bezvodého uhličitanu sodného. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 84,0 % až 87,0 % thiopentalu (ChH^PjS; Mr 242,34) a 10,2 % až 11,2 % sodíku (Na; Ax 22,99). Vlastnosti Žlutavě bílý hygroskopický prášek, snadno rozpustný ve vodě, částečně rozpustný v ethanolu, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A, B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. 10 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se okyselí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS; roztok šumí. Po vyšumění se roztok protřepe s 20 ml etheru R, etherová vrstva se oddělí, promyje se 10 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se. Filtrát se odpaří do sucha, zbytek po odpaření se vysuší při 100 ° C až 105 ° C (zbytek zkoušené látky) a stanoví se jeho teplota tání (2.2.14). Smíchají se stejné díly zbytku zkoušené látky a thiopentalu CRL a stanoví se teplota tání směsi. Získané teploty tání (asi 160 °C) se od sebe liší nejvýše o 2 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zbytku zkoušené látky, viz zkouška totožnosti A, se shoduje se spektrem thiopentalu CRL. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí vodě R a zředí sejí na 100 ml. Porovnávací roztok. 85 mg thiopentalu CRL se rozpustí v 10 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se vodou R na 100 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 ul každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R a chloroformu R (5 + 15 + 80) po dráze 18 cm. Vrstva se ihned pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. Strana 2770 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2770 f Thiopentalum natricum et natrii carbonas______________________________________________________ D. Vyhovuje zkoušce na barbituráty nesubstituované na dusíku (2.3.1). E. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ3 (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100 ml. Nepřihlíží se k nerozpuštěnému zbytku. Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 20 ul každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R a chloroformu R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se ihned pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Nepřihlíží se ke skvrnám na startu. Chloridy (2.4.4). K 5 ml roztoku S se přidá 35 ml vody R a 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS, třikrát se protřepe vždy s 25 ml etheru R a etherové vrstvy se odstraní. Z vodné vrstvy se odstraní ether zahřátím na vodní lázni. 15 ml vodné vrstvy vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (330 Mg/g)- Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,5 %; 0,500 g se 4 h suší ve vakuu při 100 °C. Stanovení obsahu Sodík. 0,400 g se rozpustí ve 30 ml vody R, přidá se 0,1 ml červeně methylové RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS do červeného zbarvení. Pak se 2 min mírně povaří, ochladí se, a je-li třeba, znovu se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS do červeného zbarvení. 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 2,299 mg Na. Thiopental. 0,150 g se rozpustí v 5 ml vody R. Přidají se 2 ml kyseliny sírové zředěné RS, protřepe se čtyřikrát vždy s 10 ml chloroformu R. Chloroformové vrstvy se spojí, zfiltrují a filtrát se odpaří do sucha na vodní lázni. Zbytek po odpaření se rozpustí ve 30 ml předem zneutralizovaného dimethylformamidu R a přidá se 0,1 ml roztoku modře thymolové R (2 g/l) v methanolu R. Roztok se ihned titruje methoxidem lithným 0,1 mol/l VS do modrého zbarvení. Při titraci se roztok chrání před atmosférickým oxidem uhličitým. 1 ml methoxidu lithného 0,1 mol/l VS odpovídá 24,23 mg CuH18N202S. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2771 f Thioridazini hydrochloridum 2771 f Thioridazini hydrochloridum Thioridaziniumchlorid C21H27CIN2S2 Mr 407,03 CAS 130-61-0 Je to (i^S)-l-methyl-2-[2-(2-methylthio-10-fenotliiazinyl)etliyl]piperidiniumclilorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C21H27C1N2S2. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v methanolu, dobře rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem thioridazinium-chloridu CRL. B. Vyhovuje zkoušce Totožnost fenothiazinových derivátů tenkovrstvou chromatografií (2.3.3). C. 0,2 g vyhovují zkoušce (b) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Všechny zkoušky se provedou za chránění před světlem. Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než nejpodobnější porovnávací barevný roztok intenzity 6 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 4,2 až 5,2; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,20 g ve 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkouška se provede co nejrychleji a za chránění před světlem. Zkoušený roztok se nanese jako poslední. Strana 2772 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2772 Threoninum Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26%) R a methanolu R (2 + 98) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 2 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26%> R a methanolu R (2 + 98) na 100 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26%> R a methanolu R (2 + 98) na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26%> R a methanolu R (2 + 98) na 100 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26%> R a methanolu R (2 + 98) na 100 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R 2-propanolu R a chloroformu R (1 + 25 + 74) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se nejprve čerstvě připravenou směsí objemových dílů jodobismutitanu draselného RS a kyseliny octové zředěné RS (1 + 10) a pak čerstvě připraveným peroxidem vodíku zředěným RS. Vrstva se ihned přikryje skleněnou deskou o stejné velikosti. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je zřetelně viditelná. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny octové bezvodé R a 60 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 40,70 mg sloučeniny C21H2^C1N2S2. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Threoninum ***** * * * * Threonin *** H3C—C—C—COOH H ŇH2 C4H9N03 Mr 119,12 CAS 72-19-5 Je to kyselina (25*,3Ä)-2-amino-3-hydroxybutanova. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny QH^NOj. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2773 Threoninum 2773 Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je dobře rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Vyhovuje zkoušce Specifická optická otáěivost, viz Zkoušky na čistotu. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety threoninu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. 1 ml roztoku zkoušené látky (2 g/l) se smíchá s 1 ml roztoku jodistanu sodného R (20 g/l). Přidá se 0,2 ml piperidinu R a 0,1 ml roztoku nitroprussidu sodného R (25 g/l). Vzniká modré zbarvení, které se po několika minutách mění na žluté. Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 100 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 6,5; měří se roztok S. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -27,6° až -29,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,50 g ve vodě Ra. zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí sejí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg threoninu CRL se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R\% (V/V) a zředí se jím na 50 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg threoninu CRL a 10 mg prolinu CRL se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R\% (V/V) a zředí se jím na 25 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 [A každého roztoku, usuší se na vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 ° C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 Mg/g)- Strana 2774 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2774 Thymi herba_______________________________________________________________________________ Sírany (2.4.13). 0,5 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 Mg/g)- Amonium (2.4.1). 0,10 g vyhovuje limitní zkoušce B na amonium (200//g/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 0,2 ml základního roztoku amonia (100 g NH/ml). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 g Pb/ml). Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu Rl. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 Mg/g)- Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí v 5 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml kyseliny octové bezvo-dé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 11,91 mg CJTcNOj. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Thymi herba Tymiánová nať Synonymum. Herba thymi vulgaris Jsou to usušené celé listy a květy druhu Thymus vulgaris L. nebo Thymus zygis L. nebo směsi obou druhů oddělené od stonků. Obsahuje nejméně 12 ml silice v 1 kilogramu drogy a nejméně 5 ml těkavých fenolů v 1 kilogramu silice, počítáno jako thymol (C10H14O; Af 150,2), obojí vztaženo na sušinu. Vlastnosti Droga ostře aromatického pachu po thymolu. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. List druhu Thymus vulgaris je obvykle 4 mm až 12 mm dlouhý a až 3 mm široký, přisedlý nebo velmi krátce řapíkatý. Čepel tuhá, celokrajná, kopinatá až vejěitá, na obou stranách šedá až zelenošedá s okraji podvinutými. Střední žilka na svrchní straně vpadlá, na spodní straně zřetelně vyniklá. Kalich zelený, často fialově naběhlý, trubkovitý, se dvěma pysky, z nichž horní se třemi ušty je obrácen nazpět, dolní se dvěma brvitými ušty je delší než horní. Po odkvětu Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2775 _________________________________________________________________________________Thymolům 2775 kalich uzavírá korunu dlouhými tuhými chlupy. Koruna dvakrát delší než kalich, v suchém stavu obvykle nahnědlá, nezřetelně dvoupyská. List druhu Thymus zygis je obvykle 1,7 mm až 6,5 mm dlouhý a 0,4 mm až 1,2 mm široký, jehlicovitý až podlouhle kopinatý, podvinutý. Čepel na obou stranách zelená až zelenošedá, střední žilka někdy fialová, okraj listu zejména na bázi s dlouhými bílými chlupy. Usušené květy podobné druhu Thymus vulgaris. B. Droga se upráškuje (355). Prášek z obou druhuje šedozelený až zelenohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: pokožky listů s buňkami se stěnami chobotnatými, tečkovanými; průduchy diacytického typu (2.8.3); četné žláznaté chlupy s dvanácti sekreěními buňkami, jejichž kutikula je většinou kulovitě až měchýřovitě vychlípena vylučovaným sekretem. Žláznaté chlupy mají jednobuněčnou nohu a kulovitou až vej čitou hlavičku. U obou druhů na svrchní straně krycí chlupy s bradavěitými stěnami a zašpičatělou koncovou buňkou. Na spodní straně různé typy chlupů s bradavěitými stěnami: jednobuněčné, přímé nebo lehce zahnuté, dvou- až tříbuněěné, ěasto kolenovitě zahnuté (Thymus vulgaris); dvou- až tříbuněěné chlupy, víceméně přímé (Thymus zygis). Úlomky kalicha s četnými j ednořadými, pěti- až šestibuněěnými chlupy se slabě rýhovanou kutikulou. Úlomky koruny s četnými j ednořadými ěasto kolabovanými krycími chlupy a žláznatými chlupy s dvanácti sekreěními buňkami. Poměrně zřídka jsou přítomná pylová zrna kulatá, hladká, o průměru asi 35 //m, se šesti štěrbinovitými klíěními póry. Prášek z Thymus zygis obsahuje také ěetné silné svazky vláken z hlavních žilek a z úlomků stonků. C. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vhodné vrstvy silikagelu s fluorescenční přísadou pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se protřepává 3 min s 5 ml dichlormethanu R a zfiltruje se přes 2 g síranu sodného bezvodého R. Filtrát se použije jako zkoušený roztok. Porovnávací roztok. 5 mg thymolu R a 10 fA karvakrolu R se rozpustí v 10ml dichlormethanuR. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 20 [A obou roztoků. Vyvíjí se dvakrát dichlormet-hanem R po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm; skvrny se označí. Na chromatogramech porovnávacího roztoku a zkoušeného roztoku je ve střední ěásti patrná skvrna thymolu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je těsně nad skvrnou odpovídající thymolu intenzivní skvrna, další skvrny jsou patrné v dolní třetině chromatogramu. Vrstva se postříká anisaldehydem RS a suší se 10 min při 100 ° C až 105 °C. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je ve střední ěásti hnědorůžová skvrna odpovídající thymolu a těsně pod ní světle fialová skvrna odpovídající karvakrolu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou skvrny odpovídající polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku více nebo méně intenzivní v závislosti na zkoušeném druhu. Mezi dvěma hlavními skvrnami a startem jsou ětyři skvrny stejné intenzity; v pořadí klesajících hodnot RF jsou to: růžová skvrna (cineol), fialová (linalool), šedohnědá (borneol) a fialovomodrá. V blízkosti cela chromatogramu je intenzivní fialovoěervená až šedofialová skvrna; další skvrny jsou v okolí startu. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 10 % stonků. Stonky mohou mít průměr nejvýše 1 mm a délku nejvýše 15 mm. Nejsou přítomny roztroušeně chlupaté ěásti rostliny a listy na bázi s dlouhými chlupy (Thymus serpyllum L.). Strana 2776 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2776 Thymolům Voda, stanovení destilací (2.2.13). Nejvýše 10,0 %; stanoví se s 20,0 g práškované drogy (355). Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 15,0 %. Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 3,0 %. Stanovení obsahu Silice. Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). 30,0 g drogy se destiluje 2 h rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min v baňce na 1000 ml se 400 ml vody R; bez přídavku xylenu R do dělené trubice. Fenoly. Silice ze zkoušky Stanovení obsahu se převede opatrně malými dávkami lihu R 90% (V/V) do odměrné baňky na 50 ml tak, aby obsahovala nejmenší možné množství vody; dělená trubice se propláchne malými dávkami lihu R 90% (V/V) a odměrná baňka se doplní lihem R 90% (V/V) po značku. 5,0 ml tohoto roztoku se smíchá se 40 ml lihu R 90% (V/V) a zředí se vodou R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se převede do dělicí nálevky, smíchá se s 45 ml vody R, 0,5 ml amoniaku zředěného RS2 a 1 ml roztoku aminopyrazolonu R (20 g/l). Po protřepání se smíchá se 4 ml čerstvě připraveného roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (20 g/l) a znovu se protřepe. Po 5 min se protřepává 25 ml dichlormethanu R. Dichlormethanová vrstva se zfiltruje chomáčkem vaty povlhčeným dichlormethanem R do odměrné baňky na 100 ml. Vodná vrstva se protřepe dvakrát 25 ml dichlormethanu R a pak 10 ml dichlormethanu R Dichlormethanové vrstvy se zfiltrují přes chomáček vaty. Vata se promyje dichlormethanem R a obsah odměrné baňky se jím zředí na 100,0 ml. Změří se absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 450 nm za použití dichlormethanu R jako kontrolní tekutiny a vypočítá se obsah fenolů v procentech, počítáno jako thymol (C10H14O). Specifická absorbance je 805. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem a vlhkostí. Thymolům Thymol H3C- C10H14O Mr 150,22 CAS 89-83-8 Je to 2-isopropyl-5-methylfenol. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2777 _________________________________________________________________________________Thymolům 2777 Vlastnosti Bezbarvé krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v lihu 96% a v etheru, snadno rozpustný v silicích a mastných olejích, mírně rozpustný v glycerolu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 48 °C až 52 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem thymolu CRL. C. 0,2 g se zahřátím rozpustí ve 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS, přidá se 0,2 ml chloroformu R a zahřívá se na vodní lázni; vznikne fialové zbarvení. D. Asi 2 mg se rozpustí v 1 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 0,15 ml kyseliny sírové R a 0,05 ml kyseliny dusičné R; vzniká modrozelené zbarvení. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v 10 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze IV (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok C6 (2.2.2, Metoda II). Kysele reagující látky. K 1,0 g ve 100ml kuželové zabroušené baňce se skleněnou zátkou se přidá 20 ml vody R. Vaří se až do úplného rozpuštění zkoušené látky, ochladí se, baňka se uzavře a intenzivně se 1 min protřepává. Přidá se několik krystalků zkoušené látky pro vyvolání krystalizace, intenzivně se 1 min protřepává a pak se zfiltruje. K 5 ml filtrátu se přidá 0,05 ml červeně methylové RS a 0,05 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l RS; vznikne žluté zbarvení. Příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28). Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem 96% R na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí lihem 96%> R na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí lihem 96%> R na 10 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné nebo ocelové kolony délky 4 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatogrqfii R impregnovanou směsí vhodnou pro dělení volných mastných kyselin, - dusíku pro chromatogrqfii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 80 °C, teplota vstřikovacího prostoru na 250 °C a teplota detektoru na300°C. Nastříkne se odděleně po 1 ul každého roztoku. Po 2 min se zvýší teplota kolony rychlostí 8 °C/min na 240 °C, při níž se udržuje 15 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je poměr signálu k šumu nejméně 5. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c). Strana 2778 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2778 f Tiabendazolum___________________________________________________________________________ Zbytek po odpaření. 2,00 g se odparí na vodní lázni a pak se 1 h suší v sušárně při 100 ° C až 105 °C; zbytek váží nejvýše 1,0 mg (0,05 %). Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. f Tiabendazolum Tiabendazol C10H7N3S H 201,25 CAS 148-79-8 Je to 2-(l,3-thiazol-4-yl)-l//-benzimidazol. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C10H7N3S. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, v etheru a v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách. Taje při asi 300 °C. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 25 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 243 nm a 302 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 302 nm k absorbanci naměřené v maximu při 243 nm je 1,8 až 2,1. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety tiabendazolu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Asi 5 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 5 ml. Přidají se 3 mg p-fenylendiamoniumdichloridu R a protřepává se až do rozpuštění, pak se přidá 0,1 g zinku práškového R, promíchá se, nechá se 2 min stát a přidá se 5 ml síranu amonno-železitého RS2; vzniká modrofialové zbarvení. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2779 ____________________________________________________________________________f Tiabendazolum 2779 Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254 R. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 20 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg tiabendazolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem Ä na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 25 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 20 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, acetonu R, kyseliny octové ledové R a toluenu R (2,5 + 10 + 25 + 62,5) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,4 %). 0-Fenylendiamin. K 5,0 g v baňce se zabroušenou zátkou se přidá 25 ml směsi objemových dílů methanolu R a vody R (1 + 2), 3 min se protřepává a pak se za sníženého tlaku zfiltruje přes filtr ze slinutého skla (16). K 10 ml filtrátu se přidá 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové R a 0,5 ml acetylacetonu R a protřepává se, dokud roztok není ěirý; roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok C7 (2.2.2, Metoda 1) (10 Mg/g)- Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuj e limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 20,12 mg C10H,N3S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. o-fenylendiamin. Strana 2780 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2780 f Ticarcillinum natricum f Ticarcillinum natricum Sodná sůl tikarcilinu __ 20 a epimer k C C15H14N2Na206S2 H 428,38 CAS 4697-14-7 Je to disodná sůl kyseliny (6Ä)-6-[(2RS)-2-karboxy-2-(3-thienyl)acetamido]penicilanové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 89,0 % až 100,5 % sloučeniny C15H14N2Na206S2. Výroba Pokud se vyrábí způsobem, který může v látce zanechat zbytky kyseliny 2-ethylhexanové, vyhovuje následující zkoušce: Kyselina 2-ethylhexanová. Nejvýše 0,5 %; stanoví se plynovou chromatografíí (2.2.28) t& použití vhodné validované metody. Vlastnosti Bílý nebo slabě žlutý hygroskopický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v methanolu, prakticky nerozpustná v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a D. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli tikarcilinu CRL. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu sUanizovaného HR Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 25 mg sodné soli tikarcilinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 25 mg sodné soli karbenicilinu CRL a 25 mg sodné soli tikarcilinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 1 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na 5,0 kyselinou octovou ledovou R, (10 + 90) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu a vystaví se působení par jodu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, barvou a velikostí skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. 1998 © 2 Na Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2781 _____________________________________________________________________f Ticarcillinum natricum 2781 C. Asi 2 mg se přenesou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je hnědý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká tmavě ěervenohnědé zbarvení. D. Zkoušená látka vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž5 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,5; měří se roztok S. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +172° až +187°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztok (a). 20,0 mg tikarcilinu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí sejí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází A na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází A na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - ocelové nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografií R, - následujících mobilních fází: - mobilní fáze A - roztok fosforečnanu amonného R (1,3 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na 7,0, - mobilní fáze B - směs stejných objemových dílů mobilní fáze A a methanolu R s následujícím eluěním programem: Čas (min) Mobilní fáze A % (V/V) Mobilní fáze B % (V/V) Poznámky 0-30 30-40 40-45 100-30 30 100 0-70 70 0 lineární gradient izokraticky ustalování - spektrofotometrického detektoru, 220 nm. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška dvou hlavních píku byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky (diastereoizomery) je nejméně 2,0. Nastříkne se 20 fA zkoušeného roztoku a 20 //l porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího tikarcilinu nečistotě A větší než dvojnásobek hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (4 %) a plocha žádného píku, kromě dvou hlavních píku a píku odpovídajícího tikarcilinu nečistotě A, není větší než l,25násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2,5 %). Strana 2782 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2782 f Ticarcillinum natricum_____________________________________________________________________ Dimethylanilin. Nejvýše 20 Mg/g; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití naftale-nu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml. Zkoušený roztok. K 1,00 g zkoušené látky ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřeďuje a použije se horní vrstva. Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylaniUnu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřeďuje a použije se supernatantní kapalina. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 3 % polyfenylmethylsiloxanu R, - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony je 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru je 150 °C. Nastříkne se odděleně 1 ul zkoušeného roztoku a 1 jal porovnávacího roztoku. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,5 %; stanoví se s 0,150 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizaěního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,05 m.j. endotoxinu v miligramu. Stanovení obsahu Stanovení se provede kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Porovnávací roztok. 50,0 mg sodné soli tikarcilinu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 /um), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min, kterou je směs objemových dílů methanolu R a roztoku fosforečnanu amonného R (1,3 g/l) (20 + 80), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na 7,0, - spektrofotometrického detektoru, 220 nm. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška dvou hlavních píku na získaném chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky je nejméně 2,5. Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok. Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka nejvýše 1,0 %. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se nastřikují střídavě. Obsah sodné soli tikarcilinu se vypočítá ze součtu dvou píku. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2783 f Ticarcillinum natricum 2783 Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě od 2 °C až 8 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede: - zda je látka sterilní, - zda je látka prostá bakteriálních endotoxinů. Nečistoty H COOH A. kyselina(25',5Ä,6Ä)-3,3-dimethyl-7-oxo-6-{[(3-thienyl)-acetyl]amino}-4-thia-l-azabicyklo-[3,2,0]heptan-2-karboxylová (dekarboxytikarcilin), COOH B. kyselina 3-thienyloctová, COOH COOH C. kyselina 2-(3-thienyl)propandiová (kyselina 3-thienylmalonová), K COOH '-A/' COOH HN" \/CH3 N^/^g/^CHj COOH D. kyselina(45)-2-{karboxy[[2-karboxy-2-(3-thienyl)acetyl]amino]methyl}-5,5-dimethylthiazo-lidin-4-karboxylová (penicilové kyseliny tikarcilinu), Strana 2784 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2784 f Ticarcillinum natricum E. kyselina (45)-2-{[[2-karboxy-2-(3-thienyl)acetyl]amino]]methyl}-5,5-dimethylthiazolidin--4-karboxylová (penilové kyseliny tikarcilinu). f Ticlopidini hydrochloridum Tiklopidiniumchlorid C14H15CI2NS Mr 300,25 CAS 53885-35-1 Je to 5-(2-chlorbenzyl)-4,5,6,7-tetrahydrothieno[3,2-c]pyridiniumclilorid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C14H15C12NS. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě a v ethanolu, velmi těžce rozpustný v ethylacetatu a prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. 40 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml (roztok A). 5,0 ml roztoku A se zředí vodou R na 100,0 ml (roztok B). Měří se absorbance (2.2.25) při 200 nm až 350 nm; roztok B vykazuje dvě absorpční maxima, při 214 nm a 232 nm. Pak se měří absorbance při 250 nm až 350 nm; roztok A vykazuje dvě absorpční maxima, při 268 nm a 275 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 268 nm k absorbanci naměřené v maximu při 275 nm je 1,1 až 1,2. B. Infračervené absorpční spektrum tablety (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety tiklopidiniumchloridu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramech zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduj e s hlavní skvrnou na chromatogramech porovnávacího roztoku (b). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2785 __________________________________________________________________f Ticlopidini hydrochloridum 2785 D. Asi 6 mg kyseliny citrónové R se smíchá s 0,3 ml acetanhydridu R, přidá se asi 5 mg zkoušené látky a zahřívá se ve vodní lázni při 80 ° C; vzniká červené zbarvení. E. Asi 20 mg vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R\% (V/V) a zředí se jí na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,5 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití dvou vrstev silikage-luGR. Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové zředěné RS 0,03% (V/V) v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí roztokem kyseliny chlorovodíkové zředěné RS 0,03% (V/V) v methanolu R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg tiklopidinu nečistoty A CRL se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové zředěné RS 0,03% (V/V) v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí roztokem kyseliny chlorovodíkové zředěné RS 0,03% (V/V) v methanolu R na 20 ml. 50 mg tiklopidiniumchloridu CRL se rozpustí ve 2 ml tohoto roztoku. Porovnávací roztok (b). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí roztokem kyseliny chlorovodíkové zředěné RS 0,03% (V/V) v methanolu R na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg tiklopidinu nečistoty B CRL se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové zředěné RS 0,03% (V/V) v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. 50 mg tiklopidiniumchloridu CRL se rozpustí v 1 ml tohoto roztoku a zředí se roztokem kyseliny chlorovodíkové zředěné RS 0,03% (V/V) v methanolu R na 20 ml. A. Na první vrstvu se nanese odděleně 10 jal zkoušeného roztoku (a), 10 ul zkoušeného roztoku (b), 10 ul porovnávacího roztoku (a) a 10 ul porovnávacího roztoku (b) a vyvíjí se horní vrstvou směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R, 1-butanolu R a vody R (10 + 40 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS1 a zahřívá se 20 min při 100 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající tiklopidinu nečistotě A není intenzivnější než vedlejší skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající tiklopidinu nečistotě A, není intenzivnější než vedlejší skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. B. Na druhou vrstvu se nanese odděleně 10 jal zkoušeného roztoku (a), 10 jal zkoušeného roztoku (b), 10 jal porovnávacího roztoku (b) a 10 jal porovnávacího roztoku (c) a vyvíjí se horní vrstvou směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R, 1-butanolu R a vody R (10 + 40 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu a postříká se zkoumadlem jodoplatičitým R. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající tiklopidinu nečistotě B není intenzivnější než vedlejší skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající tiklopidinu nečistotě B, není intenzivnější než vedlejší skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %). Strana 2786 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2786 f Ticlopidini hydrochloridum_________________________________________________________________ Formaldehyd. 0,200 g se rozpustí ve 4,0 ml vody R, přidá se 0,4 ml hydroxidu sodného zředěného RS a odstřeďuje se. Supematantní tekutina se zfiltruje přes bavlněnou vatu předem smočenou ve vodě R, zředí se vodou R na 5,0 ml, převede se do zkumavky a přidá se 5,0 ml acetylaceto-nu RS1. Zkumavka se 40 min zahřívá ve vodní lázni při 40 °C. Zkoušený roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 5,0 ml roztoku formaldehydu (0,8 Mg/mi) získaného zředěním základního roztoku formaldehydu (5 g CH Q/ml) vodou R (20 //g/ml). Zkumavky se pozorují ve směru podélné osy zkumavky. Methanol. Nejvýše 100 Mg/mi; provede se head-space plynová chromatografie (2.2.28). Zkoušený roztok. 0,20 g se přenese do 20ml lahvičky, přidá se 1,0 ml diethylenglykolu R, uzavře se zátkou s butylkaučukovou membránou a zátka se zajistí hliníkovým uzávěrem. Porovnávací roztok (a). 1,0 ml diethylenglykolu R se převede do 20ml lahvičky, uzavře se a utěsní. Porovnávací roztok (b). 0,20 g methanolu bezvodého R se rozpustí ve 25,0 ml diethylenglykolu R. 0,1 ml roztoku se zředí diethylenglykolem R na 20,0 ml. 0,5 ml tohoto roztoku a 0,5 ml diethylenglykolu R se převede do 20ml lahvičky, uzavře se a utěsní. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolyme-rem R (180 /u.m), - helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 170 °C, teplota vstřikovacího prostoru se udržuje na 200 °C a teplota detektoru na 250 °C. Každý roztok se udržuje 15 min při 115 °C, 1 min se tlakuje a pak se převede do kolony. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí v roztoku methanolu R 85% (V/V) a zředí se jím na 20,0 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 10 ml základního roztoku olova (1 g Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí v 15 ml kyseliny octové bezvodéR, přidá se 35 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VSza potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Nepřihlíží se k inflexnímu bodu na začátku titrace. Provede se slepá zkouška. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 30,02 mg C14H15C12NS. Uchovávání Separandum. Nečistoty A.2-chlorbenzylamoniumchlorid, B. bis(tiklopidinium)dichlorid (= 2,8-bis(2-chlorfenyl)-l,2,3,4,6,7,8,9-oktahydropyrido[3,4:3',2'] thieno[3,2-c]pyridiniumchlorid). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2787 Tiliaeflos 2787 Tiliae flos ***** Lipový květ Synonymum. Flos tiliae____________________________________________________________ Jsou to celá usušená květenství druhů Tilia cordata MILL., Tilia platyphyllos SCOP., Tilia x vulgaris HEYNE nebo jejich směs. Vlastnosti x Droga slabého aromatického pachu, nasládlé, slizovité chuti. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Květenství je žlutozelené. Hlavní stopka květenství nese jazykovitý, blanitý, žlutozelený, téměř lysý listen. Hlavní žilka listenu je dolní polovinou délky srostlá s hlavní stopkou. Květenství je obvykle složené ze dvou až sedmi květů, někdy až ze šestnácti pětičetných květů. Kališní lístky jsou opadavé, až 6 mm dlouhé, na vnitřní straně lysé, na zevní straně a na okrajích pýřité. Korunní lístky jsou tenké, kopisťovité, nažloutle bílé až 8 mm dlouhé, s jemnou žilnatinou, jen na okrajích lístků někdy jednotlivé chlupy. Tyčinky četné, volné, obvykle uspořádané do pěti svazků. Semeník svrchní, ěnělka s pětilalocnou bliznou. B. Květenství se rozdělí na jednotlivé ěásti a pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Pokožka listenu na svrchní straně z buněk s antiklinálními stěnami rovnými nebo jen mírně vlnitě zprohýbanými; na spodní straně buňky pokožky s antiklinálními stěnami vlnitě zprohýba-nými, průduchy anomocytické (2.3.8). Jednotlivé buňky mezofýlu s malými drúzami šťavelanu vápenatého. V parenchymu kalicha, zejména v blízkosti žilek ěetné slizové buňky a buňky s malými drúzami šťavelanu vápenatého. Pokožka kalicha na svrchní straně se zahnutými jednobuněčnými ztlustlými krycími chlupy nebo hvězdovitými chlupy, složenými až z pěti větví. Pokožka koruny z buněk s antiklinálními stěnami přímými, krytá zvrásnenou kutikulou, bez průduchů. V parenchymu koruny drobné drúzy šťavelanu vápenatého a zejména v horní ěásti lístků slizové buňky. Pylová zrna oválná až nevýrazně trojhranná, o průměru 30 //m až 40 //m, s třemi klíěními póry a jemně zrnitou exinou. Semeník lysý nebo pýřitý s chlupy ěasto výrazně zprohýbanými, jednobuněčnými nebo hvězdovitými, složenými ze dvou až ětyř větví. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 10 ml methanolu R a zahřívá se 5 min ve vodní lázni při 65 °C. Po ochlazení se zfiltruje. Porovnávací roztok. 2,0 mg kyseliny kávové R, 5 mg hyperosidu R&5 mg rutinu R se rozpustí v 10 ml methanolu R. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 [A obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R, 2-butanonu R a ethylacetatu Ä (10 + 10 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se suší při 100 °C až 105 °C a ještě horká se postříká roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R. Pak se postříká roztokem makrogolu 400 R (50 g/l) v methanolu R. Vrstva se suší 30 min a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou patrný skvrny v pořadí vzrůstající Strana 2788 Sbírka zákonu č. 1/1998 Částka 1 2788 f Timololi hydrogenomaleas hodnoty ÄF odpovídající rutinu a hyperosidu fluoreskující žlutooranžově až hnědooranžově a skvrna odpovídající kyselině kávové fluoreskující zelenomodře. Na chromatogramu zkoušeného roztoku hlavní skvrna fluoreskuje hnědožlutě až oranžově. Nachází se v poloze těsně nad skvrnou hyperosidu na chromatogramu porovnávacího roztoku. V denním světle tato skvrna zřetelně vyniká mezi ostatními. Skvrna odpovídající polohou rutinu fluoreskuje také hnědožlutě. Pod ní mohou být dvě skvrny fluoreskující žlutě. Mezi skvrnami rutinu a hyperosidu jsou skvrny fluoreskující oranžově a žlutě. Mezi skvrnami hyperosidu a kyseliny kávové je až pět skvrn fluoreskujících žlutě až oranžově. Těsně pod skvrnou kyseliny kávové je patrná skvrna fluoreskující modře. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 %, stanoví se s 30 g drogy. Nejsou přítomna květenství s listenem na spodní straně s hvězdovitými chlupy složenými z pěti až osmi větví, s květy se zdánlivě dvouřadou korunou tvořenou přeměnou pěti tyčinek v petální staminodia a květy, které nemají laloěnatou nebo vroubkovanou bliznu. Sestiěetné květy mohou být přítomny jen výjimečně (Tilia americana L., Tilia tomentosa MOENCH). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %, 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 C až 105 C. Celkový popel (2.4.16) Nejvýše 8,0 %. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. f Timololi hydrogenomaleas Timololiumhydrogenmaleinat Synonyma. Timololi maleas, Timololium hydrogenmaleinicum /CH3 NH—C-cb, 0 H COO H COOH e C17H28N407S r 432,49 CAS 26921-17-5 Jeto(5)-N-[2-hydroxy-3-(4-morfolino-l,2,5-thiadiazol-3-yloxy)propyl]-terc.butylamoniumhydro-genmaleinat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C xfí 2N p £>. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2789 __________________________________________________________________f Timololi hydrogenomaleas 2789 Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Taje při asi 199 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáěivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem timololiumhyd-rogenmaleinatu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, po vystavení působení jodových par. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. 0,1 g se rozetře se směsí obsahující 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 3 ml vody R a třikrát se protřepává vždy s 5 ml etheru fi.K0,l ml vodné vrstvy se přidá roztok 10 mg resorcinolu R ve 3 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 15 min na vodní lázni; nevzniká fialově červené zbarvení. Zbytek vodné vrstvy se zneutralizuje kyselinou sírovou zředěnou RS, přidá se 1 ml bromové vody R, zahřívá se 15 min na vodní lázni, pak se zahřeje k varu a ochladí. K 0,2 ml tohoto roztoku se přidá roztok 10 mg resorcinolu R ve 3 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 15 min na vodní lázni; vzniká fialově červené zbarvení. Přidají se 0,2 ml roztoku bromidu draselného R (100 g/l) a zahřívá se 5 min na vodní lázni; vznikne fialově modré zbarvení. Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H8 (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH. 3,8 až 4,3; měří se roztok S. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -5,7° až -6,2°; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,000 g v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředěním stejnou kyselinou na 10,0 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok (a). 0,5 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 50 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg timololiumhydrogenmaleinatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 10 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 50 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a dichlormethanu R (1 + 20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu Strana 2790 Sbírka zákonu č. 1/1998 Částka 1 2790 f Tinidazolum______________________________________________________________________________ porovnávacího roztoku (b) (0,4 %). Nepřihlíží se ke skvrně zůstávající na startu. Vrstva se vystaví na 2 h působení jodových par. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,4 %). Nepřihlíží se ke skvrně zůstávající na startu. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 C až 105 C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,350 g se rozpustí v 60 ml kyseliny octové bezvodé R. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 43,25 mg C17H28N407S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Tinidazolum Tinidazol CH2—CH2—S02—CH2 —CH3 C8H13N304S r 247,27 CAS 19387-91-8 Je to l-(2-ethylsulfonylethyl)-2-methyl-5-nitroimidazol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C8H13N304S. Vlastnosti Téměř bílý nebo světle žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu a v dichlormethanu, mírně rozpustný v methanolu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14): 125 C až 128 C. B. 10,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml roztoku se zředí methano-lemRna. 10,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v rozmezí 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 310 nm. Specifická absorbance v maximuje 340 až 360. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2791 ______________________________________________________________________________f Tinidazolum 2791 C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety tinidazolu CRL. D. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) polohou a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). E. K asi 10 mg se přidá asi 10 mg zinku práškového R, 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové R a 1 ml vody R. Zahřívá se 5 min ve vodní lázni a ochladí se. Roztok vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Z5(2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R. Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí pomocí ultrazvukové lázně v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem Rna 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg tinidazolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem Rna 20 ml. Porovnávací roztok (c). 4 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (d). 10 mg 2-methyl-5-nitroimidazolu R (tinidazol nečistota A) se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok (e). 10 mg tinidazol nečistoty B CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. Vrstva se zahřívá lhpřill0°Ca nechá se vychladnout. Na vrstvu se nanese po 10 ul každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů 1-butanolu R a ethylacetatu R (25 + 75) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) skvrny odpovídající tinidazolu nečistotě A a tinidazolu nečistotě B nejsou intenzivnější než příslušná skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) a porovnávacího roztoku (e) (0,5 %). Žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající tinidazolu nečistotě A a tinidazolu nečistotě B na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 |ag/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí v 25 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 24,73 mg C8H13N304S. Strana 2792 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2792 Titanii dioxidum Uchovávání V dobře uzavřeném obalu, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. 2-methyl-5-nitroimidazol, B. 1 -(2-ethylsulfonylethyl)-2-methyl-4-nitroimidazol. Titanu dioxidum ***** Oxid titaničitý Synonyma. Titanium dioxydatum, běloba titanová______________________________________ Ti02 Mr 79,88 CAS 13463-67-7 Obsahuje 98,0 % až 100,5 % Ti02. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě. Nerozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách, ale pomalu se rozpouští v horké koncentrované kyselině sírové. Zkoušky totožnosti A. Za silného zahřívání slabě žloutne, při ochlazení se odbarví. B. K 5 ml roztoku S2, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,1 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R; vznikne oranžově červené zbarvení. C. K 5 ml roztoku S2 se přidá 0,5 g granulovaného zinku R; po 45 min má směs fialovomodré zbarvení. Zkoušky na čistotu Roztok SI. 20,0 g se 1 min protřepává s 30 ml kyseliny chlorovodíkové R. Přidá se 100 ml vody destilované R a zahřeje se k varu. Horká směs se filtruje přes tvrzený papírový filtr, dokud filtrát není čirý. Filtr se promyje 60 ml vody destilované R, filtrát a promývací kapalina se spojí a zředí se vodou destilovanou R na 200 ml. Roztok S2. 0,500 g (m) se smíchá s 5 g síranu sodného bezvodého R v 300ml spalovací baňce s dlouhým hrdlem. Přidá se 10 ml vody R a promíchá se. Přidá se 10 ml kyseliny sírové R a prudce se vaří za dodržení obvyklých bezpečnostních opatření, dokud roztok není čirý. Ochladí se, pomalu se přidává ochlazená směs obsahující 30 ml vody R a 10 ml kyseliny sírové R, znovu se ochladí a zředí se vodou R na 100,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S2 neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a je bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2793 ____________________________________________________________________________f Tobramycinum 2793 Kysele nebo zásaditě reagující látky. 5,0 g se 5 min protřepává s 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Odstřeďuje se nebo filtruje, dokud roztok není čirý. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 0,1 ml modře bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Látky rozpustné ve vodě. K 10,0 g se přidá roztok 0,5 g síranu amonného Rve 150 ml vody R a 5 min se vaří. Ochladí se, zředí se vodou R na 200 ml a filtruje se, dokud roztok není čirý. 100 ml tohoto roztoku se odpaří do sucha ve zvážené odpařovací misce a žíhá se; zbytek váží nejvýše 25 mg (0,5 %). Antimon. K 10 ml roztoku S2 se přidá 10 ml kyseliny chlorovodíkové R a 10 ml vody R Pokud je to nutné, ochladí se na 20 °C a přidá se 0,15 ml dusitanu sodného RS. Po 5 min se přidá 5 ml roztoku hydroxylamoniumchloridu R (10 g/l) a 10 ml čerstvě připraveného roztoku rhodaminu B R (0,1 g/l) a po každém přidání se důkladně promíchá. Přidá se 10,0 ml toluenu R, 1 min se intenzivně třepe, vrstvy se nechají oddělit nebo, pokud je to nutné, 2 min se odstřeďuje. Růžové zbarvení toluenové fáze není intenzivnější než růžové zbarvení toluenové fáze porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití směsi 5,0 ml základního roztoku antimonu (1 jug Sb/ml), 10 ml kyseliny chlorovodíkové R, 15 ml roztoku obsahujícího 0,5 g síranu sodného bezvodého R a 2 ml kyseliny sírové R místo směsi obsahující 10 ml roztoku S2, 10 ml kyseliny chlorovodíkové R a 10 ml vody R (100 Mg/g)- Arsen (2.4.2). 0,50 g se umístí do 250ml baňky s kulatým dnem vybavené teploměrem, dělicí nálevkou a trubicí odvádějící páry do baňky obsahující 30 ml vody R. Přidá se 50 ml vody R, 0,5 g hydraziniumsulfatu R, 0,5 g bromidu draselného R a 20 g chloridu sodného R. Dělicí nálevkou se po kapkách přidává 25 ml kyseliny sírové R, zahřeje se a teplota se 20 min udržuje na 110 °C až 115 °C. Páry se jímají v baňce obsahující 30 ml vody R a pak se zředí vodou R na 50 ml. 20 ml roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (5 Mg/g)- Baryum. K 10 ml roztoku SI se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS. Po 30 min roztok neopalizuje intenzivněji než směs obsahující 10 ml roztoku SI a 1 ml vody destilované R Těžké kovy (2.4.8). 10 ml roztoku SI se zředí vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 jug Pb/ml). Železo. K 8 ml roztoku S2 se přidají 4 ml vody R a promíchá se. Pak se přidá 0,05 ml bromové vody R, nechá se 5 min stát a přebytek bromu se odstraní proudem vzduchu. Přidají se 3 ml thiokyanatanu draselného RS. Zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití směsi obsahující 4 ml základního roztoku železa (2 //g Fe/ml) a 8 ml roztoku kyseliny sírové R (200 g/l) (200 Mg/g)- Stanovení obsahu K 300 g granulovaného (710) zinku R se přidá 300 ml roztoku dusičnanu rtuťnatěho R (20 g/l) a 2 ml kyseliny dusičné R, 10 min se protřepává a pak se promyje vodou R. Amalgamovaný zinek se naplní do skleněné trubice asi 400 mm dlouhé s průměrem asi 20 mm vybavené kohoutkem a fritou. Kolona se promývá 100 ml kyseliny sírové zředěné RS a pak 100 ml vody R, aby byl amalgám stále smáčen kapalinou. Do kolony se pomalu zavádí rychlostí asi 3 ml/min směs obsahující 100 ml kyseliny sírové zředěné RS a 100 ml vody R a pak 100 ml vody R. Eluát se jímá v 500ml kuželové baňce obsahující 50,0 ml roztoku síranu amonno-železitého R (150 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny sírové R a vody R (1 + 3). Přidá se 0,1 ml feroinu R a ihned se titruje hexanitratoceričitanem amonným 0,1 mol/l VS do vzniku nazelenalého zbarvení (n x ml). Do kolony Strana 2794 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2794 f Tobramycinum se pomalu zavádí rychlostí asi 3 ml/min nejprve směs obsahující 50 ml kyseliny sírové zředěné RS a 50 ml vody R, pak 20,0 ml roztoku S2, pak směs obsahující 50 ml kyseliny sírové zředěné RS a 50 ml vody R a nakonec 100 ml vody R Eluát se jímá do 500ml kuželové baňky obsahující 50,0 ml roztoku síranu amonno-železitého R (150 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny sírové R a vody R (1 + 3). Spodní cast kolony se propláchne vodou R, přidá se 0,1 ml feroinu R a ihned se titruje hexanitratoceričitanem amonným 0,1 mol/l VS do vzniku nazelenalého zbarvení (n2ml). Obsah Ti02 v procentech se vypočítá ze vztahu: 3,99 («j - Wj) m v němž značí: m - hmotnost zkoušené látky použité k přípravě roztoku S2 v gramech. f Tobramycinum Tobramycin HO H„N CH2OH CH.NH, H2N | HO' OHI O o^-7-^ NH2 NH, C18H37N509 r 467,52 CAS 32986-56-4 Je to 0-3-amino-3-deoxy-a-D-glukopyranosyl-(l 6)-0-[2,6-diamino-2,3,6-trideoxy-a-D-rz'řo-hexopyranosyl-(l 4)]-2-deoxy-D-streptamin, antibiotikum produkované mikroorganismem Strepto-myces tenebrarius nebo získané jiným způsobem. Účinnost je nejméně 930 m.j. v miligramu, počítáno na bezvodou a 2-methyl-l-propanolu prostou látku. Výroba Vyrábí se metodami umožňujícími snížit nebo odstranit hypotenzivní látky. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Spektrum nukleární magnetické rezonance (2.2.33) roztoku zkoušené látky (100 g/l) v deu-teriumoxidu R se shoduje se spektrem stejného roztoku tobramycinu CRL. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2795 ______________________________________________________________________f Tocoferoli alfa acetas 2795 B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR. Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg tobr amy činu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 4 mg neomyciniumsulfatu CRL a 4 mg kanamyciniumsulfatu CRL se rozpustí v 1 ml porovnávacího roztoku (a). Na vrstvu se nanese odděleně po 5 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů chloroformuR, amoniaku 26%R&methanoluR(10 + 20 + 30) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší proudem teplého vzduchu a postříká se směsí stejných objemových dílů roztoku 1,3-dihyd-roxynaftalenu R (2 g/l) v lihu 96% R a roztoku kyseliny sírové R (460 g/l). Zahřívá se 5 min až 10 min při 105 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou tři zřetelně oddělené hlavní skvrny. C. Asi 5 mg se rozpustí v 5 ml vody R. Přidá se 5 ml roztoku ninhydrinu R (1 g/l) v lihu 96% R a zahřívá se 3 min na vodní lázni; vzniká fialově modré zbarvení. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 9,0 až 11,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +138° až +148°, počítáno na bezvodou látku prostou 2-methyl-l-propanolu. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,00 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR. Zkoušený roztok. 80 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a vody R (1 + 99) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a vody R (1 + 99) na 100 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 ul každého roztoku. Vyvíjí se směsí stejných objemových dílů lihu 96%> R, amoniaku 26 %Ra 2-butanonu R po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, pak se 10 min zahřívá při 110 °C a horká se postříká čerstvě připraveným roztokem chlornanu sodného R zředěného vodou R tak, aby obsahoval 0,5 % volného chloru. Suší se proudem studeného vzduchu tak dlouho, až postříkaná cast vrstvy pod linií startu jeví po kapce škrobu s jodidem draselným RS'velmi slabě modrou barvu. Vrstva se dále nevystavuje studenému vzduchu, ale celá se postříká škrobem s jodidem draselným RS. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0%). 2-Methyl-l-propanol (isobutanol). Nejvýše 1,0 %; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití 1-propanolu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 2,0 ml 1-propanolu R se zředí vodou R na 500,0 ml. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v 1,0 ml vody R. Zkoušený roztok (b). 0,20 g se rozpustí v 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a přidá se 1,0 ml vody R. Porovnávací roztok. K 0,500 g isobutanolu R se přidá 1,0 ml 1-propanolu R a zředí se vodou R na 500,0 ml. Strana 2796 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2796 f Tocoferoli alfa acetas Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzenem kopolymerem R (150 um až 180 um), - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony je 165 °C. Nastříkne se zvolený objem zkoušených roztoků a porovnávacího roztoku. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 8,0 %; provede se s 0,300 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,3 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenteralmch přípravků bez dalšího vhodného sterilizaěního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenteralmch pnpravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 2,0 m.j. endotoxinu v miligramu. Stanovení účinnosti Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2). Uchovávání V dobře uzavřených obalech při teplotě nepřevyšující 25 °C. Pokud je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka: sterilní, prostá bakteriálních endotoxinu. f Tocoferoli alfa acetas Tokoferolacetat alfa Synonyma. «-Tocopheroli acetas, Tocoferolum aceticum, Tocoferoli acetas, octan vitaminu E *** * * C31H5203 Mr 472,75 CAS 7695-91-2 Je to 5,7,8-trimethyltokolacetat. Obsahuje 96,0 % až 102,0 % sloučeniny C31H5203. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2797 ______________________________________________________________________f Tocoferoli alfa acetas 2797 Vlastnosti Čirá slabě zelenožlutá viskózni olej ovitá kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, v ethanolu, v etheru a v mastných olejích, dobře rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2). A. 10 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm (2.2.25). Absorpční maximum roztoku je při 284 nm, prodleva při 278 nm a minimum při 254 nm. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem tokoferolaceta-tu alfa CRL. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254R Zkoušený roztok (a). Asi 10 mg se rozpustí ve 2 ml cyklohexanu R. Zkoušený roztok (b). Ve zkumavce se zabroušenou zátkou se rozpustí asi 10 mg ve 2 ml roztoku kyseliny sírové R v lihu 96% R (5 mol/l) a 5 min se zahřívá na vodní lázni. Po ochlazení se přidají 2 ml vody R, 2 ml cyklohexanu Ra\ min se protřepává. Po oddělení se použije horní vrstva. Porovnávací roztok (a). Asi 10 mg tokoferolacetatu alfa CRL se rozpustí ve 2 ml cyclohexanu R. Porovnávací roztok (b). Připraví se, jak je popsáno u zkoušeného roztoku (b). Namísto zkoušené látky se použije tokoferolacetat alfa CRL. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů etheru R a cyklohexanu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramech zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) jsou dvě skvrny: skvrna s vyšší hodnotou RF je skvrna tokoferolacetatu alfa a odpovídá skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a); skvrna o nižší hodnotě RF je skvrna tokoferolu alfa. Deska se pak postříká směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R, roztoku chloridu železitého R (2,5 g/l) v lihu 96% R a roztoku fenantroliniumchloridu R (10 g/l) v lihu 96%> R (10 + 40 + + 40); na chromatogramech zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) je skvrna tokoferolu alfa zbarvena oranžově. Zkoušky na čistotu Absorbance (2.2.25). 0,150 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí ethanolem R na 100,0 ml (roztok a). 20,0 ml původního roztoku se zředí na 50,0 ml ethanolem R (roztok b). Změří se absorbance roztoku (a) v maximu při 284 nm a absorbance roztoku (b) v minimu při 254 nm. Specifická absorbance v maximuje 42,0 až 45,0 a v minimu je 7,0 až 9,0. Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Volný tokoferol. Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se rozpustí ve 100 ml roztoku kyseliny sírové v lihu 96%> (0,25 mol/l) RS. Přidá se 20 ml vody R a 0,1 ml roztoku difenylaminu R (2,5 g/l) v kyselině sírové R Strana 2798 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2798 f Tocoferoli alfa acetatis pulvis a titruje se tetrasulfatoceričitanem amonným 0,01 mol/l VS do modrého zbarvení, které vydrží 5 s. Provede se slepá zkouška. 1 ml tetrasulfatoceričitanu amonného 0,01 mol/l VS odpovídá 2,154 mg volného tokoferolu. Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití dotriakontanu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 1,0 g dotriakontanu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 100,0 ml. Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v 10,0 ml roztoku vnitřního standardu, zředí se hexanem R na 50,0 ml a promíchá se. Porovnávací roztok. 0,100 g tokoferolacetatu alfa CRL se rozpustí v 10,0 ml roztoku vnitřního standardu, zředí se hexanem R na 50,0 ml a promíchá se. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - silanizované skleněné kolony délky 2,0 m až 3,0 m a vnitřního průměru 2,2 mm až 4,0 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografií R (125 //m až 150 //m nebo 150 //m až 180 fum) silanizovanou dimethyldichlorsilanem, impregnovanou 1 % až 5 % polydimethylsiloxa-nu R; na obou koncích kolony je zátka silanizované skleněné vaty, - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 25 ml/min až 90 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje konstantní v rozmezí 245 °C až 280 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru je v rozmezí 270 °C až 320 °C. Teplota kolony a průtoková rychlost nosného plynu se nastaví tak, aby se dosáhlo požadovaného rozlišení. Nastřikuje se přímo do kolony nebo prostřednictvím nástřikového prostoru (přednostně vyloženého sklem) za použití automatického nastřikovacího zařízení nebo nějaké jiné reprodukovatelné nastřikovací metody. Plochy píku se měří elektronickým integrátorem. Rozlišení. Nastříkne se 1 fA porovnávacího roztoku. Postup se opakuje, až odezvový faktor (RF), stanovený jak je popsáno dále, je konstantní s odchylkou ±2 %. Rozlišení (R) je nejméně 1,4. Zkouška na rušicí látky. 0,100 g zkoušené látky se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. Nastříkne se 1 fA a zaznamená se chromatogram. Nastaví se citlivost tak, aby výška píku tokoferolacetatu alfa byla větší než 50 % celé stupnice zapisovače. Během zaznamenávání se změní citlivost tak, aby pík se stejnou hodnotou tR jako dotriakontan se zaznamenal s citlivostí nejméně osmkrát větší než pík tokoferolacetatu alfa. Jestliže se na registračním papíru šířky 250 mm zaznamená nějaký pík výšky alespoň 5 mm stejné hodnoty řjjako pík dotriakontanu, použije se Pro Jíonecny vypočet korigovaná plocha píku D(kor) - korigovanou plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku, ST - plochu píku tokoferolu alfa CRL na chromatogramu porovnávacího roztoku, Sf - plochu píku tokoferolu alfa na chromatogramu zkoušeného roztoku, wD - hmotnost vnitřního standardu v miligramech ve zkoušeném roztoku a v porovnávacím roztoku, mT - hmotnost tokoferolu alfa CRL v miligramech v porovnávacím roztoku, m - hmotnost zkoušené látky v miligramech ve zkoušeném roztoku. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Tocoferoli alfa acetatis pulvis Tokoferolacetat alfa prášek Synonymum. «-Tocopheroli acetatis pulvis______ Je to jemná disperze tokoferolacetatu alfa připravená ve vhodném nosiči vhodné kvality (např. želatina, arabská klovatina, cukry, laktoproteiny a nebo jejich směsi) nebo získaná adsorpcí tokoferolacetatu alfa na kyselinu křemičitou vhodné kvality. Deklarovaný obsah tokoferolacetatu alfa je nejméně 25 g na 100 g prášku. Přípravek obsahuje 90,0 % až 115,0 % deklarovaného obsahu. * Strana 2800 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2800 f Tocoferoli alfa acetatis pulvis________________________________________________________________ Vlastnosti Téměř bílé, nažloutlé nebo světle hnědé malé ěásteěky, které podle způsobu přípravy mohou být prakticky nerozpustné ve vodě nebo bobtnat nebo tvořit disperzi. Zkoušky totožnosti Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254R Zkoušený roztok. K množství prášku odpovídajícímu 50 mg tokoferolacetatu alfa se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a vloží se do ultrazvukové lázně 60 ° C teplé. Přidá se 5 ml ethanolu R 10 ml cyklohexanu R, protřepává se 1 min a 5 min se odstřeďuje. Použije se horní vrstva. Porovnávací roztok. 50 mg tokoferolacetatu alfa CRL se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 [A obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů etheru R a cyklohexanu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Stanovení obsahu Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití dotriakontanu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 0,20 g dotriakontanu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 100,0 ml. Zkoušený roztok. Odváží se přesně množství zkoušené látky odpovídající přibližně 0,100 g tokoferolacetatu alfa do 250ml kuželové baňky. Přidá se 20 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a vloží se na 20 min do ultrazvukové lázně 70 °C teplé. Potom se přidá 50 ml ethanolu R a 50,0 ml roztoku vnitřního standardu a důkladně se míchá 30 min. Po oddělení fází se použije horní vrstva. Porovnávací roztok. 0,100 g tokoferolacetatu alfa CRL se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - silanizované skleněné kolony délky 2,0 m až 3,0 m a vnitřního průměru 2,2 mm až 4,0 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografií R (125 //m až 150 //m nebo 150 //m až 180 fum) silanizovanou dimethyldichlorsilanem, impregnovanou 1 % až 5 % polydimethylsiloxa-nu R; na obou koncích kolony je zátka silanizované skleněné vaty, - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 25 ml/min až 90 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje konstantní v rozmezí 245 °C až 280 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru je v rozmezí 270 °C až 320 °C. Teplota kolony a průtoková rychlost nosného plynu se nastaví tak, aby se dosáhlo požadovaného rozlišení. Nastřikuje se přímo do kolony nebo prostřednictvím nástřikového prostoru (přednostně vyloženého sklem) za použití automatického nastřikovacího zařízení nebo nějaké jiné reprodukova-telné nastřikovací metody. Plochy píku se měří elektronickým integrátorem. Rozlišení. Nastříkne se 1 fA porovnávacího roztoku. Postup se opakuje, až odezvový faktor (RF), stanovený, jak j e popsáno dále, je konstantní s odchylkou ±2 %. Rozlišení (R) mezi pikem dotriakontanu a pikem tokoferolacetatu alfa je nejméně 1,4. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2801 f Tocoferolum alfa 2801 Zkouška na rušící látky. Odváží se přesně množství zkoušené látky odpovídající přibližně 0,100 g tokoferolacetatu alfa do 250ml kuželové baňky. Přidá se 20 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a vloží se na 20 min do ultrazvukové lázně 70 °C teplé. Potom se přidá 50 ml ethanolu R, 50 ml hexanu R a 30 min se důkladně míchá. Po oddělení vrstvy se nastříkne 1 fA horní vrstvy a zaznamená se chromatogram. Nastaví se citlivost tak, aby výška píku tokoferolacetatu alfa byla větší než 50 % celé stupnice zapisovače. Během zaznamenávání se změní citlivost tak, aby pík se stejnou hodnotou řRjako dotriakontan se zaznamenal s citlivostí nejméně osmkrát větší než pík tokoferolacetatu alfa. Jestliže se na registračním papíru šířky 250 mm zaznamená nějaký pík výšky alespoň 5 mm stejné hodnoty řRjako pík dotriakontanu, použije se pro konečný výpočet korigovaná plocha píku 5^(kor) podle vzorce: °D(kor) " °D "7 ^j- ' v němž značí: SD - plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku, Sl - plochu rušícího píku (stejné hodnoty 4 jako má vnitřní standard) na chromatogramu získaném při zkoušce na rušicí látky, iSf - plochu píku tokoferolacetatu alfa na chromatogramu zkoušeného roztoku, «STI - plochu píku tokoferolacetatu alfa na chromatogramu získaném při zkoušce na rušicí látky, / - faktor vyjadřující změnu citlivosti. Nastříkne se 1 fA porovnávacího roztoku a zaznamená se chromatogram, přičemž se nastaví taková citlivost, aby pík tokoferolacetatu alfa byl větší než 50 % rozsahu stupnice zapisovače. Změří se plochy píku tokoferolacetatu alfa (ST) a dotriakontanu (§ ) a stanoví se odezvový faktor (RF), jak je popsáno níže. Stejným způsobem se nastříkne 1 fA zkoušeného roztoku. Změří se plochy píku tokoferolacetatu alfa ( Sj) a dotriakontanu ( 5^). Stanoví se odezvový faktor (RF) pro tokoferolacetat alfa na chromatogramu porovnávacího roztoku z plochy píku tokoferolacetatu alfa a píku dotriakontanu podle vzorce: IJy Obsah tokoferolacetatu alfa v procentech se vypočítá podle vzorce: 100(ST . mD . RF) ^D(kor) ■ m v nemz znaci: «SD - plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu porovnávacího roztoku, •5>D(kor) - korigovanou plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku, ST - plochu píku tokoferolu alfa CRL na chromatogramu porovnávacího roztoku, Sj - plochu píku tokoferolu alfa na chromatogramu zkoušeného roztoku, wD - hmotnost vnitřního standardu v miligramech ve zkoušeném roztoku a v porovnávacím roztoku, mT - hmotnost tokoferolu alfa CRL v miligramech v porovnávacím roztoku, m - hmotnost zkoušené látky v miligramech ve zkoušeném roztoku. Strana 2802 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2802 f Tocoferolum alfa Uchovávání V dobře uzavřených, zcela naplněných obalech, chráněn před světlem. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede obsah tokoferolacetatu alfa v gramech na 100 g prášku. f Tocoferolum alfa Tokoferol alfa Synonyma. K-Tocopherolum, Tocoferolum C29H50O2 Mr 430,71 CAS 10191-41-0 Je to 5,7,8-trimethyltokol. Obsahuje 96,0 % až 102,0 % sloučeniny C29H50O2. Vlastnosti Čirá bezbarvá nebo žlutohnědá viskózni olej ovitá kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, v ethanolu, v etheru, v dichlormethanu a v mastných olejích. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Absorbance, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky je shodné se spektrem tokoferolu alfa CRL. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254R Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve 2 ml cyklohexanu R. Porovnávací roztok. 10 mg tokoferolu alfa CRL se rozpustí ve 2 ml cyclohexanu R. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 [A obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů etheru R a cyclohexanu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R, roztoku chloridu železitého R (2,5 g/l) v lihu 96% R a roztoku fenantroliniumchloridu R (10 g/l) v lihu 96% R (10 + 40 + + 40). Po 1 h až 2 h se hlavní skvrny zbarví oranžově. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2803 __________________________________________________________________________f Tocoferolum alfa 2803 Zkoušky na čistotu Absorbance (2.2.25). 0,100 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml (roztok a). 10,0 ml roztoku (a) se zředí ethanolem R na 100,0 ml (roztok b). Měří se absorbance roztoku (b) v maximu při 292 nm a roztoku (a) v minimu při 255 nm. Specifická absorbance v maximu je 72,0 až 76,0 a v minimu je 6,0 až 8,0. Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Těžké kovy (2.4.8). 0,50 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Použije se kyselina sírová R namísto kyseliny sírově zředěné RS. Stanovení obsahu Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití dotriakontanu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 0,20 g dotriakontanu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 100,0 ml. Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 50,0 ml. Porovnávací roztok. 0,100 g tokoferolu alfa CRL se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - silanizované skleněné kolony délky 2,0 m až 3,0 m a vnitřního průměru 2,2 mm až 4,0 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografií R (125 //m až 150 //m nebo 150 //m až 180 fum) silanizovanou dimethyldichlorsilanem, impregnovanou 1 % až 5 % polydimethylsiloxanu R; na obou koncích kolony je zátka silanizované skleněné vaty, - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 25 ml/min až 90 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje konstantní v rozmezí 245 °C až 280 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru je v rozmezí 270 °C až 320 °C. Teplota kolony a průtoková rychlost nosného plynu se nastaví tak, aby se dosáhlo požadovaného rozlišení. Nastřikuje se přímo do kolony nebo prostřednictvím nástřikového prostoru (přednostně vyloženého sklem) za použití automatického nastřikovacího zařízení nebo nějaké jiné reprodukova-telné nastřikovací metody. Plochy píku se měří elektronickým integrátorem. Rozlišení. Nastříkne se 1 fA porovnávacího roztoku. Postup se opakuje, až odezvový faktor (RF), stanovený, jak j e popsáno dále, je konstantní s odchylkou ±2 %. Rozlišení (R) mezi pikem dotriakontanu a tokoferolu alfa je nejméně 2,6. Zkouška na rušicí látky. 0,100 g zkoušené látky se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. Nastříkne se 1 fA a zaznamená se chromatogram. Nastaví se citlivost tak, aby výška píku tokoferolu alfa byla větší než 50 % celé stupnice zapisovače. Během zaznamenávání se změní citlivost tak, aby pík se stejnou hodnotou tR jako dotriakontan se zaznamenal s citlivostí nejméně osmkrát větší než pík tokoferolu alfa. Jestliže se na registračním papíru šířky 250 mm zaznamená nějaký pík výšky alespoň 5 mm stejné hodnoty řRjako pík dotriakontanu, použije se pro konečný výpočet korigovaná plocha píku 5^(kor) podle vzorce: Strana 2804 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2804 f Tocoferolum alfa I c,/ Jj • JT v = S JD(kor) JD f-s7 JTI v němž značí: SD - plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku, Sl - plochu rušícího píku (stejné hodnoty tR jako má vnitřní standard) na chromatogramu získaném při zkoušce na rušicí látky, Sj - plochu píku tokoferolu alfa na chromatogramu zkoušeného roztoku, «STI - plochu píku tokoferolu alfa na chromatogramu získaném při zkoušce na rušicí látky, / - faktor vyjadřující změnu citlivosti. Nastříkne se 1 fA porovnávacího roztoku a zaznamená se chromatogram, přičemž se nastaví taková citlivost, aby pík tokoferolu alfa byl větší než 50 % rozsahu stupnice zapisovače. Změří se plochy píku tokoferolu alfa (ST) a dotnakontanu (Sj ) a stanoví se odezvový faktor (RF), jak je popsáno níže. Stejným způsobem se nastříkne 1 fA zkoušeného roztoku. Změří se plochy píku tokoferolu alfa (25f) a dotnakontanu (5^). Stanoví se odezvový faktor (RF) pro tokoferol alfa na chromatogramu porovnávacího roztoku z plochy píku tokoferolu alfa a píku dotnakontanu podle vzorce: Ot) ■ ^Hj IJy Obsah tokoferolu alfa v procentech se vypočítá podle vzorce: 100(5T' . mD . RF) ^D(kor) ■ m v němž značí: «SD - plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu porovnávacího roztoku, •5>D(kor) - korigovanou plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku, ST - plochu píku tokoferolu alfa CRL na chromatogramu porovnávacího roztoku, ST - plochu píku tokoferolu alfa na chromatogramu zkoušeného roztoku, wD - hmotnost vnitřního standardu v miligramech ve zkoušeném roztoku a v porovnávacím roztoku, mT - hmotnost tokoferolu alfa CRL v miligramech v porovnávacím roztoku, m - hmotnost zkoušené látky v miligramech ve zkoušeném roztoku. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech pod inertním plynem, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2805 f Tolbutamidum 2805 f Tolbutamidum Tolbutamid OH2 OH2 OH2 ^-'■"y C12H18N203S Mr 270,35 CAS 64-77-7 Je to l-butyl-3-[(4-tolyl)sulfonyl]moěovina. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C12H18N203S. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu a v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 126 °C až 130 °C. B. 25,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 245 nm až 300 nm. Roztok vykazuje tři absorpční maxima: při 258 nm, 263 nm, 275 nm, a prodlevu při 268 nm. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 250,0 ml a změří se absorbance při 220 nm až 235 nm; roztok vykazuje jedno absorpční maximum při 228 nm. Specifická absorbance v maximuje 480 až 520. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem tolbutami-du CRL. D. K 0,2 g se přidá 8 ml roztoku kyseliny sírové R (500 g/l), 30 min se zahřívá pod zpětným chladičem a nechá se ochladit. Vyloučené krystaly se rekrystalizují z horké vody R a suší při 100 °C až 105 °C; teplota tání (2.2.14) je 135 °C až 140 °C. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,2 g se rozpustí v 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a přidá se 5 ml vody R. Roztok j e ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 5,5. Měří se následující roztok: k 2,0 g se přidá 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 5 min se zahřívá při 70 °C, pak se prudce ochladí a zfiltruje. Strana 2806 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2806 Tolnaftatum________________________________________________________________________________ Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 15 mg toluensulfonamidu R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100 ml. Porovnávací roztok (b). K 5 ml zkoušeného roztoku se přidá 5 ml porovnávacího roztoku (a). Na vrstvu se nanese oddelene 5 ul zkoušeného roztoku, 5 fA porovnávacího roztoku (a) a 10 fA porovnávacího roztoku (b) a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, methanolu R a chloroformu R (2 + 8 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu a 10 min se zahřívá při 110 °C. Na dno chromatografické komory se umístí odpařovací miska obsahující roztok manganistanu draselného R (50 g/l) a přidá se stejné množství kyseliny chlorovodíkové R. Ještě horká vrstva se vloží do komory nasycené parami chloru a komora se opět uzavře. Po 2 min se vrstva vyjme a vystaví se působení proudu studeného vzduchu tak dlouho, až je chlor odstraněn a až část vrstvy pod startem reaguje s kapkou škrobu sjodidem draselným RS za vzniku alespoň slabě modrého zbarvení; působení studeného vzduchu se nemá prodlužovat. Vrstva se postříká škrobem sjodidem draselným RS a nechá se 5 min stát; na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (15 + 85) a zředí se na 20 ml stejnou směsí rozpouštědel. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok (1 ßg Pb/ml) se připraví zředěním základního roztoku olova (100 jug Pb/ml) směsí objemových dílů vody R a acetonu R (15 + 85). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,2500 g se rozpustí ve směsi obsahující 20 ml vody R a 40 ml lihu 96% R. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 mlfenolftaleinu RS jako indikátoru. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 27,03 mg sloučeniny C12H18N203S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 2807 ________________________________________________________________________________Tolnaftatum 2807 Tolnaftatum Tolnaftat C19H17NOS Mr 307,41 CAS 2398-96-1 Je to 0-(2-naftyl)-N-methyl-N-(3-methylfenyl)thiokarbamat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C19H17NOS. Vlastnosti Bílý nebo nažloutlý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu a v dichlormethanu, mírně rozpustný v etheru, velmi těžce rozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 109 °C až 112 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety tolnaftatu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Asi 1 mg se smíchá s 0,5 ml kyseliny sírové R a přidá se 0,05 ml formaldehydu R; vzniká zelenomodré zbarvení. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v 10 ml acetonu R Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Z6 (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 2 ml. Zkoušený roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 25 mg tolnaftatu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí acetonem R na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 50 mg 2-naftolu R se rozpustí v 1 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se acetonem R na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se toluenem R po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu Strana 2808 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2808 Tolnaftatum zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou patrný dvě zřetelně oddělené skvrny. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 60 °C a tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 50,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 250,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem Rna. 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 257 nm. Vypočítá se obsah C19H17NOS za použití specifické absorbance, která má hodnotu 720. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Nečistoty A. 2-naftol, B. 0,0-di(2-naftyl)thiokarbonat, C. 0-(2-naftyl)chlorthioformat, HoC-HNv D. N-methyl-N-(3-methylfenyljamin. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2809 Tormentillae radix 2809 Tormentillae radix Nátržníkový kořen Synonymum. Radix tormentillae Je to usušený, kořenů zbavený oddenek druhu Potentilla erecta (L.) RAUSCH, (syn: Potentilla tormentilla STOKES). Obsahuje nejméně 1,5 % tříslovin. Vlastnosti Droga téměř bez pachu, chuti silně svíravé. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Oddenek válcovitý, vřetenovitý nebo hlízovitý, přímý nebo zakřivený, až 10 cm dlouhý a většinou 1 cm až 2 cm silný, velmi tvrdý, jen velmi obtížně lámavý. Povrch oddenku hnědý až červenohnědý, svraskalý, se zbytky kořenů a hlubokými pněnými jizvami po stoncích. Oddenek je ěasto mnohohlavý; někdy se zbytky stonku. Lom je tmavoěervený až hnědoěervený, protkaný belavými zdřevnatělými cévními svazky, lesklý, rohovitý, křehký, nerovný. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je ěervenohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloral-hydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: hrubě ostnité drúzy šťavelanu vápenatého o průměru 60 //m; úlomky parenchymu s buňkami obsahujícími ěervenohnědou hmotu; skupiny a úlomky cév; skupiny a úlomky sklerenchymatických vláken; někdy úlomky korku s deskovitými, hnědými, tenkostennými buňkami; nepravidelná škrobová zrna o průměru až 30 ßm. C. 0,3 g práškované drogy (355) se protřepává 5 min se 3 ml methanolu R a pak se zfiltruje. 0,1 ml červeně zbarveného filtrátu se zředí 3 ml vody R a smíchá se s 0,1 ml chloridu železitého RSI; vznikne zelené zbarvení. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 0,5 g práškované drogy (355) se protřepává 10 min s 10 ml vody R a pak se zfiltruje. Filtrát se protřepává dvakrát 10 ml ethylacetatu R Spojené horní vrstvy se zfiltrují přes 6 g síranu sodného bezvodého R Filtrát se odpaří do sucha za sníženého tlaku a zbytek se rozpustí v 1,0 ml ethylacetatu R Porovnávací roztok. 1,0 mg katechinu R se rozpustí v 1,0 ml methanolu R. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 [A obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, etheru R, hexanu R a ethylacetatu R (20 + 20 + 20 + 40) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 10 min až 15 min na vzduchu a pak se postříká čerstvě připraveným roztokem modři pravé B R (5 g/l). Jsou patrné červené skvrny. Vrstva se vystaví působení par amoniaku. Skvrny se zbarví intenzivně ěervenohnědě. Vrstva se pozoruje v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je ve střední ěásti intenzivní ěervenohnědá skvrna cianidanolu (katechin). Na chromatogramu zkoušeného roztoku hlavní skvrna odpovídá polohou a zbarvením skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku, intenzitou jí však převyšuje. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohu být patrné další, méně intenzivní skvrny. N Strana 2810 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2810 Tormentillae radix Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 3 % kořenů a stonků, nejvýše 3 % oddenků na lomu zčernalých a nejvýše 2 % ostatních cizích příměsí. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 5,0 %. Stanovení obsahu 0,750 g práškované drogy (180) se v kuželové baňce smíchá se 150 ml vody R. Ve vodní lázni pod zpětným chladičem se zahřeje k varu, při kterém se udržuje 30 min. Ochladí se pod tekoucí vodou, směs se převede do odměrné baňky a zředí se vodou R na 250,0 ml. Po usazení částic drogy se roztok zfiltruje filtračním papírem o průměru 12 cm. Prvních 50 ml filtrátu se odstraní. Celkový zbytek. 25,0 ml filtrátu se v předem zvážené 50ml kádince odpaří do sucha při 90 °C. Po 60 min se zváží. Zbytek po použití kožního prášku. 100,0 ml filtrátu se smíchá s 1,000 g kožního prášku CRL a protřepává se intenzivně 60 min. Pak se zfiltruje. 25,0 ml filtrátu se v předem zvážené 50ml kádince odpaří do sucha při 90 ° C. Po 60 min se zváží. Porovnávací roztok. 1,000 g kožního prášku CRL se protřepává intenzivně 60 min se 100,0 ml vody R Pak se zfiltruje. 25,0 ml filtrátu se v předem zvážené kádince na 50 ml odpaří do sucha při 90 °C. Po 60 min se zváží. Zkoušky se opakují třikrát, stanoví se průměrné hodnoty. Obsah tříslovin v procentech se vypočítá podle vzorce: Rx - R2 + Rq . 100 m v němž značí: Rx - průměrnou hmotnost celkového zbytku v gramech, R2 - průměrnou hmotnost po použití kožního prášku v gramech, Rq - průměrnou hmotnost zbytku porovnávacího roztoku v gramech, m - navážku drogy v gramech. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2811 f Tosylchloramidum natricum 2811 f Tosylchloramidum natricum Sodná sůl tosylchloramidu Synonymum. Chloraminum__________________ m© Na Cl-----N- e 3H20 C7H7CINNa02S . 3H20 Mr 281,69 CAS 7080-50-4 Je to trihydrát sodné soli N-chlor-4-methylbenzensulfonamidu. Obsahuje 98,0 % až 103,0 % sloučeniny C7H7ClNNa02S . 3H20. Vlastnosti Bílý nebo světle žlutý krystalický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru. Zkoušky totožnosti A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, barví papír lakmusový červený R modře, ale zbarvení je nestálé. B. K 10 ml roztoku S se přidá 10 ml peroxidu vodíku zředěného RS; vznikne bílá sraženina, která se zahřátím rozpouští. Horký roztok se zfiltruje a nechá se ochladit, vyloučené bílé krystaly se promyjí a suší při 100 C až 105 C; teplota tání (2.2.14) je 137 C až 140 C. C. Žíhá se 1 g (opatrně, neboť hrozí nebezpečí náhlého vznícení). Zbytek se rozpustí v 10 ml vody R. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). D. Roztok připravený ve zkoušce C vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1). E. Roztok připravený ve zkoušce C vyhovuje zkoušce (b) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml. Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a je bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 8,0 až 10,0; měří se roztok S. Orthoderiváty. Ke 2 g se přidá 10 ml vody R, promíchá se, přidá se 1 g disiřičitanu sodného R a zahřívá se k varu. Ochladí se na 0 C, rychle se zfiltruje a promyje se třikrát vždy 5 ml ledové vody R. Sraženina se suší nad oxidem fosforečným R a za tlaku nepřevyšujícího 600 Pa; taje při teplotě nejméně 134 C (2.2.14). Látky nerozpustné v ethanolu. 1,00 g se 30 min protřepává s 20 ml ethanolu R, zfiltruje se přes zvážený filtr, zbytek se promyje 5 ml ethanolu R a suší se při 100 C až 105 C. Zbytek váží nejvýše 20 mg (2 %). Strana 2812 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2812 Tragacantha_______________________________________________________________________________ Stanovení obsahu 0,125 g se rozpustí v baňce se zabroušenou zátkou ve 100 ml vody R, přidá se 1 gjodidu draselného R a 5 ml kyseliny sírové zředěné RS a nechá se 3 min stát. Titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS j ako indikátoru. 1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 14,08 mg C7H7ClNNa02S . 3 H20. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 8 ° C až 15 °C. Separandum. Tragacantha ***** Tragant* CAS 9000-65-1 Je to na vzduchu ztvrdlý sliz vytékající samovolně nebo po naříznutí kmenu a větví druhu Astragalus gummifer Labill. a některých dalších druhů Astragalus ze západní Asie. Vlastnosti Droga téměř bez chuti. Tenké, zploštělé, pentlicovité, bílé až nažloutlé proužky, asi 30 mm dlouhé, 10 mm široké a až 1 mm silné, více nebo méně zakřivené; průsvitné, rohovíte; lom krátký; na povrchu jemné, podélné rýhy a soustředná, příčná žebra. Mohou být přítomny poněkud silnější kusy podobného tvaru, méně průsvitné a těžko se lámající. Mikroskopický popis, viz Zkouška totožnosti A. Zkoušky totožnosti A. Droga se upráškuje (355). Prášek je bílý nebo téměř bílý, s desetinásobným množstvím vody R tvoří slizový gel. Pozoruje se pod mikroskopem v glycerolu R 50% (V/V). V gumovité hmotě jsou patrný četné vrstevnaté buněčné membrány, které se barví chloridem zinečnatým s jodem RS fialově. Škrobová zrna jednotlivá nebo v malých skupinách, většinou okrouhlá, někdy deformovaná, o průměru 4 //m až 10 //m, příležitostně až 20 //m; centrální štěrbina je viditelná v polarizovaném světle. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy křemeliny G R. K přípravě vrstvy se použije místo vody R roztok dihydrogenfosforečnanu sodného R (16 g/l). Zkoušený roztok. 1 g práškované drogy (355) se smíchá s 25 ml směsi objemových dílů kyseliny sírové R a vody R (4 + 96) a zahřívá se 90 min pod zpětným chladičem ve vodní lázni. Po ochlazení se 10 ml roztoku neutralizuje asi 3 g uhličitanu barnatého R; protřepává se asi 90 min a pak se zfiltruje. 1 ml filtrátu se zředí 9 ml methanolu R a odstřeďuje se. Porovnávací roztok. 10 mg arabinosy R,10 mg fukosy R, 10 mg galaktosy R a 10 mg xylosy R se rozpustí v 1 ml vody R a zředí se methanolem R na 10 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2813 _______________________________________________________________________________Tragacantha 2813 Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 fA obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (16 g/l), 1-butanolu R a acetonu R (10 + 40 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se suší několik minut v proudu horkého vzduchu a vyvíjí se stejnou mobilní fází ještě jednou po dráze 15 cm. Potom se suší 10 min při 110 °C, postříká se zkoumadlem aminohippurovým R a suší se 10 min při 110 °C. Na chroma-togramu porovnávacího roztoku jsou čtyři zřetelně oddělené skvrny ve formě pruhů (v pořadí vzrůstajícího RF) odpovídající galaktose (žlutohnědá), arabinose (červenohnědá), xylose (červená) a fukose (žlutá). Čtyři skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku; na čele chromatogramu zkoušeného roztoku je patrná nažloutlá skvrna, mezi skvrnami galaktosy a arabinosy je patrná žlutá skvrna. C. 0,5 g práškované drogy (355) se navlhčí 1 ml lihu 96% R a postupně, za stálého protřepávání se smíchá s 50 ml vody R, dokud nevznikne homogenní sliz. 5 ml slizu se smíchá s 5 ml vody R a 2 ml hydroxidu barnatého RS; vznikne jemná vločkovitá sraženina. Zahřívá se 10 min na vodní lázni; vzniká intenzivně žluté zbarvení. D. 4 ml disperze zkoušené látky (5 g/l) ve vodě R se smíchá s 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové R a zahřívá se 30 min na vodní lázni. Smíchá se se 3 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a 2 ml vínanu meďnatého RS a zahřívá se na vodní lázni. Vznikne červenohnědá sraženina, barva roztoku se mění na světle modrou nebo ve žlutou. Zkoušky na čistotu Methylcelulosa. Hodnotí se chromatogramy ze Zkoušky totožnosti B. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není patrná v blízkosti čela chromatogramu červená skvrna. Arabská klovatina a jiné rozpustné klovatiny. 50 mg práškované drogy (355) se disperguje ve 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R a smíchá se s 10 ml octanu olovnatého RS; vznikne vločkovitá sraženina. Odstřeďuje se tak dlouho, dokud nevznikne čirá supernatantní tekutina. 10 ml supernatantní tekutiny se smíchá s 10 ml octanu olovnatého zásaditého RS. Roztok se může lehce kalit, nevzniká však sraženina. Slizy z rostlin rodu Sterculia. A. 0,2 g práškované drogy (355) se v odměrném válci na 10 ml se zábrusem děleném po 0,1 ml protřepává s 10 ml lihu R 60% (V/V). Objem slizu je nejvýše 1,5 ml. B. 1,0 g práškované drogy (355) se protřepává se 100 ml vody R a pak se přidá 0,1 ml červeně methylové RS. Barva roztoku se změní po přidání nejvýše 5,0 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Cizí látky. 2,0 g práškované drogy (355) se v baňce na 250 ml smíchá s 95 ml methanolu R. Navlhčený prášek se promíchá a přidá se 60 ml kyseliny chlorovodíkové RS. Přidá se několik skleněných varných kuliček o průměru asi 4 mm a zahřívá se 3 h pod zpětným chladičem ve vodní lázni za občasného protřepávání. Varné kuličky se odstraní a ještě horká suspenze se zfiltruje za sníženého tlaku filtrem ze slinutého skla (160). Baňka a filtr se promyjí malým množstvím vody R a potom asi 40 ml methanolu R a suší se (asi 1 h) při 110 °C do konstantní hmotnosti. Po vychladnutí v exsikátoru se zváží. Zbytek váží nejvýše 20 mg (1,0 %). Průtokový čas. Nejméně 10 s, je-li látka určena pro přípravu emulzí nejméně 50 s. 1,0 g práškované drogy (125 až 250) se v baňce na 1000 ml se zábrusem smíchá s 8,0 ml lihu 96% R a baňka se uzavře. Promíchá se tak, aby suspenze pokryla vnitřní stěny baňky, ale aby nesmáčela Strana 2814 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2814 f Tretinoinum zátku. Pak se přidá 72,0 ml vody R, baňka se uzavře a intenzivně se protřepává 3 min. Po 24 h stání se znovu intenzivně protřepává 3 min. Vzduchové bubliny se odstraní ze slizu za sníženého tlaku (5 min). Sliz se převede do válce na 50 ml. Do slizu se ponoří skleněná trubice délky 200 mm a vnitřního průměru 6,0 mm označená ve vzdálenosti 20 mm a 120 mm od spodního okraje. Trubice nesmí být umyta povrchově aktivními látkami. Když dosáhne hladina slizu horní značky, uzavře se trubice prstem. Pak se vyjme z válce, prst se odstraní a měří se stopkami cas v sekundách potřebný k tomu, aby hladina slizu dosáhla spodní značky. Opakuje se čtyřikrát, vypočítá se průměrná hodnota posledních tří stanovení. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 4,0 %. Mikrobiální znečištění Nejvýše 104 nepatogenních mikroorganismů v 1 g; stanoví se plotnovou metodou (2.6.12). Vyhovuje zkoušce (2.6.13) na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella. Uchovávání Chráněn před světlem a vlhkostí. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka vhodná pro přípravu emulzí. f Tretinoinum Tretinoin ^2o'~'28^-'2 COOH Mr 300,44 CAS 302-79-4 Je to kyselina all-řrans-retinoová, tj. kyselina (2£',4£',6£',8£)-3,7-dimethyl-9-(2,6,6-trimethyl-l--cyklohexenyl)-2,4,6,8-nonatetraenová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C20H28O2. Vlastnosti Žlutý nebo světle oranžový krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v dichlormethanu, mírně rozpustný v etheru, těžce rozpustný v lihu 96%. Vlivem tepla, světla a vzduchu se rozkládá, zejména v roztoku. Taje při asi 182 °C, za rozkladu. Všechny postupy se provádějí co nejrychleji a za ochrany před světlem; použijí se čerstvě připravené roztoky. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2815 Triacetinum 2815 Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 75,0 mg se rozpustí v 5 ml chloroformu R a ihned se zředí na 100,0 ml okyseleným 2-propano-lem R (připraví se zředěním 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS 2-propanolem R na 1000 ml). 5,0 ml tohoto roztoku se zředí okyseleným 2-propanolem Rna 100,0 ml a 5,0 ml takto zředěného roztoku se dále zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 300 až 400 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 353 nm. Specifická absorbance v maximuje 1455 až 1545. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety tretinoinu CRL. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 10 mg tretinoinu CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, acetonu R, etheru prostého peroxidických látek R a cyklohexanu R (2 + 4 + 40 + 54) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. D. Asi 5 mg se rozpustí v 2 ml chloridu antimonitého RS; vznikne intenzivní červené zbarvení, které se později změní na fialové. Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. Porovnávací roztok (a). 10,0 mg isotretinoinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem Rna. 25,0 ml. Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se smíchá s 0,5 ml zkoušeného roztoku a zředí se methanolem R na 25,0 ml. Porovnávací roztok (d). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem Rna. 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,2 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografii R (10 fum), - mobilní fáze, kterou je roztok kyseliny octové ledové R 0,5% (V/V) ve směsi objemových dílů methanolu R a vody R v takovém poměru, aby retenční ěas tretinoinu byl asi 15 min (obvykle 77 + 23). Průtoková rychlost je 1,4 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 353 nm. Odděleně se nastříkne po 10 fA každého z porovnávacích roztoků (b), (c) a (d) a zkoušeného roztoku. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 70 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky isotretinoinu a tretinoinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je nej -méně 2,0. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího isotretinoinu není větší, než je plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %); součet Strana 2816 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2816 Triacetinum ploch všech píku, kromě hlavního píku, píku rozpouštědla a píku isotretinoinu, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,5 %). Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce (d) na těžké kovy. K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1 ml základního roztoku olova (10 jugPb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí v 70 ml acetonu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 30,04 mg C20H2p2. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 25 °C. Doporučuje se chránit zbylý obsah otevřeného použitého obalu, jak je to možné, v atmosféře inertního plynu. Separandum. Nečistoty A. isotretinoin, B. kyselina(2Z,4£',6Z,8£)-3,7-dimethyl-9-(2,6,6-trimethyl-l-cyklohexenyl)-2,4,6,8-nonatetraenová (kyselina 9,13-di-czs-retinoová), C. kyselina (2Z,4Z,6£',8£)-3,7-dimethyl-9-(2,6,6-trimethyl-l-cyklohexenyl)-2,4,6,8-nonatetraenová (kyselina 11,13-di-czs-retinoová), D. kyselina(2£',4£',6Z,8£)-3,7-dimethyl-9-(2,6,6-trimethyl-l-cyklohexenyl)-2,4,6,8-nonatetraenová (kyselina 9-czs-retinoová), E. oxidační produkty tretinoinu. Triacetinum ***** Triacetin Synonyma. Glyceroli triacetas, Glycerolum triacetas____________________________________ CH2—O—CO-CH3 I CH—O—CO-CH3 I CH2—O—CO-CH3 C9H1406 Mr218,21 CAS 102-76-1 Je to 1,2,3-propantriyltriacetat. Počítáno nabezvodou látku, obsahuje 97,0 % až 100,5 % sloučeniny C9H1406. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2817 ___________________________________________________________________f Triamcinoloni acetonidum 2817 Vlastnosti Čirá bezbarvá slabě viskózni olej ovitá kapalina. Je dobře rozpustný ve vodě, mísitelný s ethano-lem a s toluenem. Teplota varuje asi 260 °C. Zkoušky totožnosti Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. triacetinu. Látka se zkouší ve formě filmu na bromidu draselném R. Zkoušky na čistotu Vzhled. Zkoušená látka je čirá (2.2.1) a není zbarvena intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II). Kysele reagující látky. 5,00 g se rozpustí v 25 ml ethanolu R předem zneutralizovaného za použití 0,2 ml fenolftaleinu RS a přidá se 0,20 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS; růžové zbarvení směsi je stálé 15 s. Relativní hustota (2.2.5). 1,159 až 1,164. Index lomu (2.2.6). 1,429 až 1,432. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 5,000 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,300 g se převede do 250ml baňky z borosilikátového skla, přidá se 25,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS a několik varných kuliček. Zahřívá se 30 min pod zpětným chladičem. Pak se přidá 1 ml fenolftaleinu RSI a ihned se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS. Provede se slepá zkouška. Obsah se vypočítá z rozdílu spotřeb hydroxidu draselného v lihu při vlastním stanovení a při slepé zkoušce. 1 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS odpovídá 36,37 mg Ct,H1406. Uchovávání V dobře uzavřených, zcela naplněných obalech. Strana 2818 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2818 f Triamcinoloni acetonidum f Triamcinoloni acetonidum Triamcinolonacetonid CH3 C24H31F06 Mr 434,50 CAS 76-25- Je to 9-fluor-l lß,21-dihydroxy-16a,17-isopropylidendioxy-l,4-pregnadien-3,20-dion. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C24H31F06. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru. Vykazuje polymorfismus. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem triamcinolon-acetonidu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka i referenční látka v minimálním množství methanolu R a odpaří se do sucha na vodní lázni. Za použití zbytků po odpaření se připraví tablety halogenové soli nebo emulze v parafinu tekutém R a zaznamenají se nová spektra. B. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného sihkagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Roztoky se připraví těsně před použitím a chrání se před světlem. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle ihned po vyvíjení. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg triamcinolonacetonidu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg triamcinolonhexacetonidu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 ul každého roztoku. Vyvíjí se mobilní fází připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) ke směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a ihned se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího 1998 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2819 ___________________________________________________________________f Triamcinoloni acetonidum 2819 roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) t& použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Roztoky se připraví těsně před použitím a chrání se před světlem. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle ihned po vyvíjení. Zkoušený roztok (a). 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). V dělicí nálevce se rozpustí 10 mg zkoušené látky v 1,5 ml kyseliny octové ledové R, přidá se 0,5 ml roztoku oxidu chromového R (20 g/l) a nechá se 30 min stát. Pak se přidá 5 ml vody R a 2 ml dichlormethanu R a intenzivně se 2 min protřepává. Nechá se rozdělit a použije se spodní vrstva. Porovnávací roztok (a). 10 mg triamcinolonacetonidu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). V dělicí nálevce se rozpustí 10 mg triamcinolonacetonidu CRL v 1,5 ml kyseliny octové ledové R, přidá se 0,5 ml roztoku oxidu chromového R (20 g/l) a nechá se 60 min stát. Pak se přidá 5 ml vody R a 2 ml dichlormethanu R a intenzivně se 2 min protřepává. Nechá se rozdělit a použije se spodní vrstva. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 ul každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) ke směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a ihned se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna každého z chromatogramu zkoušených roztoků se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu odpovídajícího roztoku. Hlavní skvrny na chromatogramech zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) mají RF zřetelně vyšší než hlavní skvrny na chromatogramech zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a). D. Asi 5 mg se smíchá se 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do získání téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Nechá se vychladnout, přidá se 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS tak, aby roztok zůstal bezbarvý. Zfiltruje se a 1,0 ml filtrátu se přidá k čerstvě připravené směsi 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS. Promíchá se, nechá se stát 5 min. Současně se stejným způsobem provede slepá zkouška. Roztok se zkoušenou látkou je zbarven žlutě, roztok získaný při slepé zkoušce je červený. Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). +100° až +107°, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,100 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkouška se provede za chránění před světlem. Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v 7 ml methanolu R a zředí se vodou R na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 2 mg triamcinolonacetonidu CRL a 2 mg triamcinolonu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 Mm)> Strana 2820 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2820 f Triamcinoloni hexacetonidum________________________________________________________________ - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min, která je směsí připravenou takto: v 1000ml odměrné baňce se smíchá 525 ml methanolu R se 400 ml vody R, nechá se ustálit a pak se doplní vodou R po značku a znovu se promíchá, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Při průtoku mobilní fáze 1,5 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 10 min. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku nebyla menší než 50 % stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy látek: triamcinolonu asi 5 min, triamcinolonacetonidu asi 17 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky triamcinolonu a triamcinolonacetonidu j e nejméně 15. V případě potřeby se upraví koncentrace methanolu v mobilní fázi. Odděleně se nastříkne po 20 fA zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b) a chromato-gram se zaznamenává po dobu odpovídající 3,5násobku retenčního času hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než 0,25násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %) a součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědla a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku porovnávacího roztoku (b). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Zkouška se provede za chránění před světlem. 50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. Změří se absorbance (2.2.25) v maximu při 238,5 nm a vypočítá se obsah C24H31F06 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 355. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. triamciolon. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2821 f Triamcinoloni hexacetonidum 2821 f Triamcinoloni hexacetonidum Triamcinolonhexacetonid 1998 o / CH3 CH^—O—C—Chl^—C—CH3 CH3 c=o C30H41FO7 Mr 532,65 CAS 5611-51-8 Je to 9-fluor-11 ß,21 -dihydroxy-16a, 17-isopropylidendioxy-1,4-pregnadien-3,20-dion-21 -(3,3 --dimethylbutanoat). Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v ethanolu a v methanolu. Zkoušky totožnosti A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem triamcinolon-hexacetonidu CRL. B. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného sihkagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Roztoky se připraví těsně před použitím a chrání se před světlem. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle ihned po vybíjení. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg triamcinolonhexacetonidu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. Porovnávací roztok (b).\Q mg triamcinolonacetonidu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 ul každého roztoku. Vyvíjí se mobilní fází připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) ke směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a ihned se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. Strana 2822 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2822 f Triamcinoloni hexacetonidum________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Specifická optická otáčivost (2.2.7). +92° až +98°, počítáno nabezvodou látku; měří se roztok připravený rozpustením 0,100 g v chloroformu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml. Příbuzné látky. Zkouška se provede za chránění před světlem. Provede se kapalinová chromatogra-fie (2.2.29). Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 2 mg triamcinolonhexacetonidu CRL a 2 mg triamcinolonacetonidu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 /um), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2 ml/min, která je směsí připravenou takto: v 1000ml odměrné baňce se smíchá 750 ml methanolu R se 200 ml vody R, nechá se ustálit a pak se doplní vodou R po značku a znovu se promíchá, - spektrofotometrického detektoru, 254 nm. Při průtoku mobilní fáze 2 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 10 min. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku nebyla menší než 50 % stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy látek: triamcinolonacetonidu asi 3 min, triamcinolonhexacetonidu asi 12 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky triamcinolonacetonidu a triamcinolonhexacetonidu je nejméně 20. V případě potřeby se upraví koncentrace methanolu v mobilní fázi. Odděleně se nastříkne po 20 fA zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b) a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědla a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku porovnávacího roztoku (b). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Změří se absorbance (2.2.25) v maximu při 238 nm a vypočítá se obsah C30H41FO7 za použití specifické absorbance, jejíž hodnota je 291. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. triamcinolonacetonid. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2823 f Triamterenum 2823 f Triamterenum Triamteren C^H^N, Mr 253,27 CAS 396-01-0 Je to 2,4,7-triamino-6-fenylpteridin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C12HUN7. Vlastnosti Žlutý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti A. 0,1 g se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS 10% (V/V) v ethanolu R a zředí se stejným roztokem na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí roztokem kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS 10% (V/V) v ethanolu Rna. 100 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 255 nm až 380 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 262 nm a 360 nm, a prodlevu při 285 nm. B. Při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm kyselé roztoky, zvláště pak roztok v kyselině mravenčí bezvodé R (1 g/l), vykazují intenzivně modrou fluorescenci. Zkoušky na čistotu Kysele reagující látky. 1,0 g se 5 min vaří s 20 ml vody R, ochladí se, zfiltruje a filtr se třikrát promyje vždy s 10 ml vody R. Filtrát a promývací vody se spojí a přidá se 0,3 mlfenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 1,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Nitrosotriaminopyrimidin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254 R. Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v 5 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, je-li třeba mícháním skleněnou tyčinkou. Připravuje se těsně před použitím. Porovnávací roztok. 4 mg nitrosotriaminopyrimidinu CRL se rozpustí v kyselině mravenčí bezvodé R a zředí se jí na 100 ml. Na vrstvu se do proužků o délce 1,5 cm nanese odděleně 20 [A každého roztoku, dvakrát po 10 jal zkoušeného roztoku a dvakrát po 10 fA porovnávacího roztoku, po každém nanesení se vrstva usuší v proudu vzduchu. Vyvíjí se etherem R po dráze 5 cm a nechá se uschnout na vzduchu. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, methanolu R a ethylacetatu R (10 + 10 + 80), která obsahuje 0,5 g/lfluoresceinu sodné soli R, po dráze 10 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a vystaví se na několik sekund působení par amoniaku. Pozoruje se Strana 2824 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2824 f Trifluoperazini hydrochloridum v ultrafialovém světle při 254 nm a 365 nm; na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající nitrosotriaminopyrimidinu není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,1 %). Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v 20 ml dimethylsulfoxidu R 2 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50 ml. Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 200 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 32% R, methanolu R a ethylacetatu Ä (10 + 10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se suší na vzduchu do vymizení pachu mobilní fáze a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Asi 0,150 g se rozpustí v 5 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 100 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 25,33 mg C12HUN7. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Trifluoperazini hydrochloridum Trifluoperaziniumchlorid NH-CK 2© 2CI e C21H26CI2F3N3S Mr 480,42 CAS 440-17-5 Je to l-methyl-4-[3-(2-trifluormethyl-10-fenothiazinyl)propyl]piperaziniumdichlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C2iH26Cl2F3N3S. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2825 ______________________________________________________________f Trifluoperazini hydrochloridum 2825 Vlastnosti Bílý až nažloutlý krystalický prášek, hygroskopický. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Taje při asi 242 °C, za rozkladu. Zkoušky totožnosti A. Roztoky se chrání před přímým světlem a abs or bance se měří ihned. 50 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 500 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 280 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 305 nm. 5 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100 ml. Měří se absorbance roztoku při 230 nm až 280 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 255 nm. Specifická absorbance v maximuje asi 650. B. Vyhovuje zkoušce Totožnost fenothiazinových derivátů tenkovrstvou chromatografií (2.3.3). C. K 0,25 g ve 100ml dělicí nálevce se přidá 5 ml vody R, 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a intenzivně se protřepává s 20 ml etheru R. Etherová vrstva se promyje 5 ml vody R, přidá se 0,15 g kyseliny maleinové R a ether se odpaří. Odparek se rekrystalizuje ze 30 ml lihu 96% R a vysuší se; teplota tání (2.2.14) je asi 192 °C. D. Asi 0,5 mg se rozpustí v 1 ml vody R, přidá se 0,1 ml bromové vody R a asi 1 min se protřepává. Potom se po kapkách přidává za stálého silného promíchávání 1 ml kyseliny sírové R; vzniká červené zbarvení. E. Asi 50 mg se rozpustí v 5 ml vody R a přidají se 2 ml kyseliny dusičné R; vznikne tmavě červené zbarvení, které přechází na světle žluté. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 1,6 až 2,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20 ml. Příbuzné látky. Zkouška se provede za chránění před přímým světlem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R. Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí ve směsi objemových dílů diethylaminu R a methanolu R (5 + 95) a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 10 ml. Roztok se připravuje těsně před použitím. Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů diethylaminu R a methanolu R (5 + 95) na 200 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R, diethylaminu R a cyklohexanu R (10 + 10 + 80) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Strana 2826 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2826 Trifolii fibrini folium________________________________________________________________________ Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 10 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 24,02 mg C21H2ťpi2F3N3S. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Trifolii fibrini folium Vachtový list Synonymum. Folium trifolii fibrini______________ Je to usušený list druhu Menyanthes trifoliata L. Vlastnosti Droga bez pachu, intenzivně hořké chuti. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A, B a C. Zkoušky totožnosti A. Listy trojcetne, dlouze řapíkaté. Rapík, za sucha silně svraštělý, je až 5 mm silný, dole rozšířený v pochvu. Lístky přisedlé, obvejěité, až 10 cm dlouhé a až 5 cm široké, celokrajné nebo oddálené zubaté, na okraji s nahnědlými nebo naěervenalými hydatodami. Čepel na svrchní straně sytě zelená, na spodní straně světlejší se širokou, bělavou, silně svraštělou hlavní žilkou. B. Pozoruje se v chloralhydrátu RS. Pokožka lístku na obou stranách z buněk mnohohranných až vlnitě zprohýbaných, tenkostenných, na zevní straně se stěnou vyklenutou, na povrchu krytých tenkou, zvrásnenou kutikulou. Průduchy velké, anomocytické (2.8.3), četnější na spodní straně lístku. Jen velmi zřídka jednořadé, až desetibuněěné krycí chlupy. Lístek bifaciální. Palisádový parenchym dvouřadý až ětyřřadý, houbový parenchym ětyřřadý až devítiřadý s nápadně velkými intercelulárami (aerenchym). V mezofylu listu roztroušené velmi malé krystaly šťavelanu vápenatého. Hlavní žilka s buňkami pokožky se stěnami ztlustlými; hypodermis jednořadá, mezofyl s nápadně velkými intercelulárami (aerenchym). Svazky cévní kolaterální, uspořádány do oblouku, v řapíku do kruhu. Cévy šroubovitě nebo kruhovitě ztlustlé. C. Práškovaná droga. Prášek je zelený. Droga je charakteristická těmito znaky: úlomky pokožky s anomocytickými průduchy (2.8.3); úlomky mezofylu s nápadně velkými intercelulárami (aerenchym); úlomky cév šroubovitě nebo kruhovitě ztlustlé. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 10 ml methanolu R a zahřívá se 5 min ve vodní lázni při 60 °C pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje. N Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 2827 _________________________________________________________________________Trifolii flbrini folium 2827 Na vrstvu se nanese do pruhu (20 mm x 3 mm) 20 fA zkoušeného roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a ethylacetatu R (8 + 15 + 77) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pak se postříká zkoumadlem vanilinovým R a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Na chromatogramu jsou patrné intenzivně fialové až tmavě modré skvrny (foliamenthin, menthiafolin a dehydrofoliamenthin); na chromatogramu mohou být patrné další skvrny. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 %. Nejvýše 7 % jinak zbarvené drogy a nejvýše 3 % jiných částí matečné rostliny. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 %. Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 1,0 %. Číslo hořkosti. Nejméně 4000. Provádí se porovnáním s chininiumchloridem, jehož číslo hořkosti je 200 000. Číslo hořkosti je definováno jako reciproká hodnota zředění, které chutná ještě hořce. Základní roztok chininiumchloridu. 0,100 g chininiumchloridu R se rozpustí ve 100,0 ml vody R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Zkoušený roztok. 1,00 g práškované drogy (710) se přelije 1000 ml vroucí vody R a za nepřetržitého míchání se zahřívá 30 min na vodní lázni. Po ochlazení se zředí vodou R na 1000 ml. Důkladně se promíchá a pak se zfiltruje, prvních 20 ml filtrátu se odstraní. Připraví se řada porovnávacích roztoků tak, že v první zkumavce je 4,2 ml základního roztoku chininiumchloridu a v každé následující zkumavce se objem tohoto roztoku zvyšuje o 0,2 ml až do konečného objemu 5,8 ml. Objem každé zkumavky se zředí vodou R na 10,0 ml. Urěí se roztok nejnižší koncentrace, který chutná ještě hořce. 10,0 ml roztoku nejnižší koncentrace se převaluje v ústech 30 s tak, aby roztok přišel do styku s kořenem jazyka. Jestliže roztok nechutná hořce vyplivne se a po 1 min se ústa vypláchnou vodou. Po 10 min se zkouší stejným způsobem roztok následující vyšší koncentrace. Korekční faktor k se vypočítá ze vztahu: 5,00 n v němž značí: n - počet ml základního roztoku chininiumchloridu, který chutnal ještě hořce. 10/A: ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 40,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku chutná hořce. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Strana 2828 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2828 Triglyceride! saturata media Triglycerida saturata media ***** Střední nasycené triacylglyceroly___________________________________*** Je to směs triacylglycerolů nasycených mastných kyselin, hlavně kyseliny kaprylové (C8H1602) a kyseliny kaprinové (C10H20O2). Získává se z oleje extrahovaného z tvrdé sušené frakce endospermu Cocos nucifera L. nebo ze sušené frakce endospermu Elaeis guineensis Jacq. Obsahuje nejméně 95 % nasycených mastných kyselin s 8 a 10 atomy uhlíku. Vlastnosti Bezbarvá nebo slabě nažloutlá olej ovitá kapalina. Jsou prakticky nerozpustné ve vodě, mísitelné s lihem 96%, s dichlormethanem, s etherem petrolejovým a s mastnými oleji. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a C. Alternativní sestava zkoušek: A a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 3,0 g a 50 ml směsi stejných objemových dílů hydroxidu draselného 2 mol/l v lihu RS a lihu 96% R se 30 min zahřívají pod zpětným chladičem. 10 ml směsi se uchová pro zkoušku totožnosti D. Ke 40 ml směsi se přidá 30 ml vody R, odpaří se líh a horký roztok se okyselí 25 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Po ochlazení se třepe s 50 ml etheru prostého peroxi-dických látek R. Etherová vrstva se třepe třikrát s 10 ml chloridu sodného RS, vysuší se nad síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se. Ether se odpaří a za použití 0,300 g získaného zbytku se stanoví číslo kyselosti (2.5.1), jehož hodnota je 350 až 390. B. Zkouška Číslo zmýdelnění, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. C. Zkouška Složení mastných kyselin, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. D. 10 ml roztoku získaného ve zkoušce A se odpaří do sucha na vodní lázni. Zbytek se přenese do zkumavky, přidají se 0,3 ml kyseliny sírové R a zkumavka se uzavře zátkou, kterou prochází skleněná trubice tvaru U. Jeden konec trubice je ponořen do 3 ml roztoku tryptofanu R (10 g/l) ve směsi stejných objemových dílů kyseliny sírové R a vody R. Zkumavka se 10 min zahřívá v lázni se silikonovým olejem při 180 °C a uvolněné páry se jímají v roztoku tryptofanu, který se pak 1 min zahřívá na vodní lázni; vzniká fialové zbarvení. Zkoušky na čistotu Vzhled. Zkoušená látka je ěirá (2.2.1) a není zbarvena intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž3 (2.2.2, Metoda I). Zásadité nečistoty. 2,00 g se rozpustí ve směsi obsahující 1,5 ml lihu 96% R a 3,0 ml etheru R a přidá se 0,05 ml modře bromfenolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,15 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Relativní hustota (2.2.5). 0,93 až 0,96. Index lomu (2.2.6). 1,440 až 1,452. Viskozita (2.2.9). 25 mPa.s až 33 mPa.s. Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 0,2. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2829 ___________________________________________________________________Triglyceride! saturata media 2829 Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). Nejvýše 10. Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 1,0. Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 1,0. Číslo zmýdelnění (2.5.6). 310 až 360; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky. Nezmýdelnitelný podíl (2.5.7). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 5,00 g zkoušené látky. Složení mastných kyselin. Provede se zkouška na Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22). Podíl mastných kyselin má následující složení: - kyselina kapronová: nejvýše 2,0 %, - kyselina kaprylová: 50,0 % až 80,0 %, - kyselina kaprinová: 20,0 % až 50,0 %, - kyselina laurová: nejvýše 3,0 %, - kyselina myristová: nejvýše 1,0 %. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 10,00 g zkoušené látky. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Chrom. Pokud je látka určena k parenterální výživě, nejvýše 0,05 Mg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II). Zkoušený roztok. 2,0 g se rozpustí v diisobutylketonu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se tři porovnávací roztoky rozpuštěním 2,0 g v minimálním množství diisobutylketonu R, přidáním 0,5 ml, 1,0 ml a 2,0 ml základního roztoku chrómu (0,1 jug Cr/ml) a zředěním diisobutylketonem R na 10,0 ml. Měří se absorbance při 357,8 nm za použití chromové lampy s dutou katodou jako zdroje záření, grafitové pece jako generátoru atomů a argonu R j ako nosného plynu. Měď. Pokud je látka určena k parenterální výživě, nejvýše 0,1 Mg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II). Zkoušený roztok. 2,0 g se rozpustí v diisobutylketonu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se tři porovnávací roztoky rozpuštěním 2,0 g v minimálním množství diisobutylketonu R, přidáním 1,0 ml, 2,0 ml a 4,0 ml základního roztoku mědi (0,1 jug Cu/ml) a zředěním diisobutylketonem Rn& 10,0 ml. Měří se absorbance při 324,7 nm za použití měděné lampy s dutou katodou jako zdroje záření, grafitové pece jako generátoru atomů a argonu R j ako nosného plynu. Olovo. Pokud je látka určena k parenterální výživě, nejvýše 0,1 Mg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II). Zkoušený roztok. 2,0 g se rozpustí v diisobutylketonu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se tři porovnávací roztoky rozpuštěním 2,0 g v minimálním množství diisobutylketonu R, přidáním 1,0 ml, 2,0 ml a 4,0 ml základního roztoku olova (0,1 jug Pb/ml) a zředěním diisobutylketonem R na 10,0 ml. Měří se absorbance při 283,3 nm za použití olověné lampy s dutou katodou jako zdroje záření, grafitové pece uvnitř pokryté vrstvou karbidu palladia jako generátoru atomů a argonu R jako nosného plynu. Kalcinace se provádí v přítomnosti kyslíku při teplotě pod 800 °C. Nikl. Pokud je látka určena k parenterální výživě, nejvýše 0,1 Mg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II). Strana 2830 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2830 f Trimecaini hydrochloridum Zkoušený roztok. 2,0 g se rozpustí v diisobutylketonu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztoky. Pripraví se tři porovnávací roztoky rozpuštěním 2,0 g v minimálním množství diisobutylketonu R, přidáním 1,0 ml, 2,0 ml a 4,0 ml základního roztoku niklu (0,1 jug Ni/ml) a zředěním diisobutylketonem R na 10,0 ml. Měří se absorbance při 232 nm za použití niklové lampy s dutou katodou jako zdroje záření, grafitové pece jako generátoru atomů a argonu R j ako nosného plynu. Cín. Pokud je látka určena k parenterální výživě, nejvýše 0,1 Mg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II). Zkoušený roztok. 2,0 g se rozpustí v diisobutylketonu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se tři porovnávací roztoky rozpuštěním 2,0 g v minimálním množství diisobutylketonu R, přidáním 1,0 ml, 2,0 ml a 4,0 ml základního roztoku cínu (0,1 jug Sn/ml) a zředěním diisobutylketonem R na 10,0 ml. Měří se absorbance při 286,3 nm za použití cínové lampy s dutou katodou jako zdroje záření, grafitové pece uvnitř pokryté vrstvou karbidu palladia jako generátoru atomů a argonu R j ako nosného plynu. Uchovávání V dobře uzavřených zcela naplněných obalech, chráněny před světlem. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka určena pro parenterální výživu. f Trimecaini hydrochloridum Trimekainiumchlorid Synonymum. Trimecainium chloratum________ N NH—CO—Cht—Nk H,C 1 /-C2H5 C?Hc © e Cl C15H25CIN20 H 284,83 CAS 1027-14-1 Je to (2,4,6-trimethylfenylkarbamoylmethyl)diethylamoniumchlorid. Obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C15H25C1N20, počítáno na vysušenou látku. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2831 _________________________________________________________________f Trimecaini hydrochloridum 2831 Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 140 °C až 142 °C, stanoví se s vysušenou látkou. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety trimekainiumchloridu CRL. Tablety se připraví za použití chloridu draselného R. Jestliže se spektrum zkoušené látky liší od spektra referenční látky, rozpustí se odděleně obě látky v co nejmenším množství lihu 96 %R, odpaří se při 60 °C do sucha a zaznamenají se nová spektra. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Cizí organické látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a intenzitou shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,250 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 25,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 6,0; měří se roztok S. Cizí organické látky. Provede se tenkovrstevná chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikage- lu GF254R. Zkoušený roztok. 100 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok. 100 mg trimekainiumchloridu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 ul obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů chloroformu R a ethanolu R (50 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není, kromě hlavní skvrny, žádná jiná skvrna. Mesidin. Ke 2,0 ml roztoku S se přidají 3,0 ml vody R, 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l RS, 2,0 ml dusitanu sodného 1 mol/l RS a po promíchání se 3 min nechá stát. Potom se přidají 2,0 ml roztoku amidosíranu amonného R (50 g/l) a za častého promíchávání se nechá 3 min stát. Potom se přidá 1,0 ml čerstvě připraveného roztoku 2-naftolu R (1,0 g/l) v roztoku hydroxidu sodného R (42 g/l), promíchá se a ihned se přidá 10,0 ml lihu 96% R. Protřepává se do rozpuštění zákalu a potom se zředí vodou R na 25,0 ml. Absorbance (2.2.25) roztoku měřená při 500 nm až 510 nm ve 20mm vrstvě proti kontrolnímu roztoku získanému při slepé zkoušce není vyšší než 0,10. Sírany (2.4.13). 0,5 g se rozpustí ve 25 ml vody destilované R. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,05 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 4,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C do konstantní hmotnosti. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g látky. Strana 2832 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2832 f Trimethadionum Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí v 15,0 ml kyseliny octové bezvodé R a 5,0 ml octanu rtuťnatého RS, přidá se 0,05 ml violeti krystalové RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS z fialového do modrého zbarvení. Provede se slepá zkouška. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 28,48 mg C15H25C1N20. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Trimethadionum Trimethadion 3 A-------M O CH3 C6H9N03 Mr 143,14 CAS 127-48-0 Je to 3,5,5-trimethyloxazolidin-2,4-dion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C6H9N03. Vlastnosti Bezbarvé nebo téměř bezbarvé krystaly. Je dobře rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v lihu 96% a v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 45 °C až 47 °C, stanoví se bez předchozího sušení. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem trimetha-dionu CRL. Měří se tableta připravená za použití 3 mg zkoušené látky v 0,4 g bromidu draselného R a tableta připravená stejným způsobem za použití referenční látky. C. Ke 2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml hydroxidu barnatého RS. Vznikne bílá sraženina, která se přidáním 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS rozpustí. D. 0,3 g se rozpustí ve směsi obsahující 5 ml hydroxidu draselného v lihu RS a 5 ml lihu 96% R a nechá se 10 min stát. Pak se přidá 0,05 mlfenolftaleinu RS1, opatrně se neutralizuje kyselinou chlorovodíkovou R a odpaří se na vodní lázni do sucha. Odparek se čtyřikrát protřepává vždy s 5 ml etheru R Spojené etherové vrstvy se zfiltrují a odpaří do sucha. Zbytek se rekrystalizuje z 5 ml toluenu R a vysuší se; teplota tání zbytku (2.2.14) je asi 80 °C. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2833 f Trimethoprimum 2833 Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 40 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je ěirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)-Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 6 h v exsikátoru nad silikagelem bezvo-dýmR. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití dekanolu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 0,125 g dekanolu R se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 25 ml. Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok. 0,100 g trimethadionu CRL se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,75 m a vnitřního průměru 3 mm naplněné styrendivinylbenzen--kopolymerem R (125 //m až 150 //m). - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 20 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 210 °C, teplota nástřikového prostoru na 240 °C a teplota detektoru na 270 °C. Nastříkne se po 1 fA každého roztoku. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. f Trimethoprimum Trimethoprim H3CO- N^ ^NH2 C14H18N403 Mr 290,32 CAS 738-70-5 Strana 2834 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2834 f Trimethoprimum__________________________________________________________________________ Je to 2,4-diamino-5-(3,4,5-trimethoxybenzyl)pyrimidin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C14H18N403. Vlastnosti Bílý nebo nažloutlý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 199 C až 203 C. B. 20 mg se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS na 10,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 287 nm. Specifická absorbance v maximuje asi 245. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem trimetho-primu CRL. D. Asi 25 mg se zahřátím rozpustí v 5 ml kyseliny sírové 0,005 mol/l RS, přidají se 2 ml roztoku manganistanu draselného R (16 g/l) v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zahřeje se k varu. K horkému roztoku se přidá 0,4 ml formaldehydu R, zamíchá se a přidá se 1 ml kyseliny sírové 0,5 mol/l RS, znovu se zamíchá a zahřeje k varu, pak se ochladí a zfiltruje. K filtrátu se přidají 2 ml chloroformu R a intenzivně se protřepává. Chloroformová vrstva při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm vykazuje zelenou fluorescenci. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v 10 ml směsi objemových dílů vody R, methanolu R a chloroformu R (1 + 4,5 + 5). Roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HZ -{2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se tenko vrstva chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R, methanolu R a chloroformu R (1 + 4,5 + 5) a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 5 ml. Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů vody R, methanolu R a chloroformu R (1 + 4,5 + 5) na 10 ml a promíchá se. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 ul každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R, methanolu R a ethylacetatu R (2 + 5 + 10-+ 85) po dráze 17 cm. Vrstva se 5 min suší v proudu studeného vzduchu a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na dno komory se umístí odpařovací miska obsahující směs obj emových dílů kyseliny chlorovodíkové RS, vody R a roztoku manganistanu draselného R (15 g/l) (1 + 1 + 2), komora se uzavře a nechá se 15 min stát. Suchá vrstva se vloží do komory nasycené parami chloru a komora se opět uzavře. Po 5 min se vrstva vyjme a vystaví se působení proudu studeného vzduchu tak dlouho, až je chlor odstraněn a až cast vrstvy pod startem nereaguje Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2835 f Trimipramini hydrogenomaleas 2835 s kapkou škrobu s jodidem draselným RS za vzniku modrého zbarvení. Vrstva se postříká škrobem s jodidem draselným RS a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,2 %). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 4 ml základního roztoku olova (10 g Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 29,03 mg C14H18N403. Uchovávání Separandum. f Trimipramini hydrogenomaleas Trimipraminiumhydrogenmaleinat Synonymum. Trimipramini maleas_________________ H,C—CH—CH— n: CH, H/CH3 ^CHa © K XOO H COOH e C24H30N2O4 Mr410,51 CAS 521-78-8 Je to (ÄS)-{3-[5-(10,l l-dihydro-5/f-dibenz[ří/]azepinyl)]-2-methylpropyl}dimethylamonium-hydrogenmaleinat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C24H30N2O4. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Strana 2836 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2836 f Trimipramini hydrogenomaleas______________________________________________________________ Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a C. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 140 °C až 144 °C. B. 40,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 250 nm a prodlevu při 270 nm. Specifická absorbance v maximuje asi 205 až 235. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem trimiprami-niumhydrogenmaleinatu CRL. D. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). E. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 56 mg kyseliny maleinové R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně do 10mm proužků po 5 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny mravenčí bezvodé R a diisopropyletheru R (3 + 7 + 90) po dráze 12 cm. Vrstva se nejprve několik minut suší na vzduchu, pak 10 min při 120 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku se nachází skvrna na startu a další skvrna se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 2,5 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 25 ml. Roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ5 (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Připravuje se těsně před použitím. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 20 ml. Porovnávací roztok (a). 25 mg trimipraminiumhydrogenmaleinatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se stejným rzpouštědlem na 10 ml. Připravuje se těsně před použitím. Porovnávací roztok (b). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem Rna 25 ml. Porovnávací roztok (d). 10 mg iminodibenzylu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. Připravuje se těsně před použitím. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, ethanolu R a toluenu R (0,7 + 10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá 15 min sušit na vzduchu a pak se postříká roztokem dichromanu draselného R (5 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny sírové R a vody R (1 + 4) a ihned se pozoruje. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající iminodibenzylu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,2 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2837 Tritici amylum 2837 iminodibenzylu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); nejvýše tři skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %). Nepřihlíží se ke skvrnám na startu. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 4 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,3500 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 41,05 mg C24H30N2O4. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Tritici amylum ***** Pšeničný škrob Synonymum. Amylum tritici________________________________________________________ CAS 9005-25-8 Získává se z obilek druhu Triticum aestivum L. (T. vulgare VILL.). Vlastnosti Velmi jemný bílý prášek vrzající mezi prsty. Je prakticky nerozpustný ve studené vodě a v lihu 96%. Neobsahuje škrobová zrna jiných rostlinných druhů. Může obsahovat malé množství úlomků tkání matečné rostliny. Zkoušky totožnosti A. Pozoruje se pod mikroskopem ve směsi stejných objemových dílů glycerolu R a vody R Škrobová zrna jsou velká a malá, jen zřídka jsou přítomna škrobová zrna střední velikosti. Velká zrna o průměru 10 //m až 45 //m jsou při celním pohledu ěoěkovitá nebo řidčeji ledvinitá, středové hilům a vrstvení není patrné nebo je jen sotva patrné, zrna jsou někdy na okrajích popraskaná. Při bočném pozorování jsou zrna oválná a vřetenovitá, hilům je patrné jako trhlina protáhlá ve směru podélné osy. Malá zrna, kulovitá nebo mnohostěnná, o průměru 2 //m až 10 ßm. V polarizovaném světle je patrný výrazný černý kříž protínající hilům. B. 1 g se suspenduje v 50 ml vody R, vaří se 1 min a pak se ochladí; vznikne řídký, zakalený sliz. C. K 1 ml slizu ze zkoušky totožnosti B se přidá 0,05 ml jodu RS1; vznikne tmavě modré zbarvení, které po zahřátí zmizí a po ochlazení opět vznikne. Strana 2838 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2838 Trolaminum Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 8,0. 5,0 g se protřepává 60 s s 25,0 ml vody prosté oxidu uhličitého R a pak se nechá 15 min stát. Železo (2.4.9). 1,5 g se protřepe s 15 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zfiltruje se. Filtrát vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 Mg/g)- Cizí příměsi (2.8.2). Pozoruje se pod mikroskopem ve směsi stejných dílů glycerolu R a vody R; nejsou přítomny stopy buněčných stěn a zbytků cytoplazmatu. Celkové bílkoviny. Nejvýše 0,3 % celkových bílkovin (odpovídá 0,048 % dusíku, přepoěítávací faktor je 5,7). Provede se stanovení dusíku mineralizací kyselinou sírovou (2.5.9). Postup je upraven takto: stanoví se s 6,0 g, částice ulpělé na hrdle baňky se opláchnou 25 ml kyseliny sírové R, směs se zahřívá tak dlouho, až je roztok čirý; přidá se 45 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS. Oxidační látky (2.5.30). Vyhovuje požadavkům statě Oxidanty. Oxid siřičitý (2.5.29). Nejvýše 50 Mg/g- Mikrobiální znečištění. Nejvýše 103bakterií/g a nejvýše 102hub/g; stanoví se plotnovou metodou (2.6.12). Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli (2.6.13). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %; 1,000 g se suší 90 min v sušárně při 130 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,6 %; stanoví se s 1,00 g. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Trolaminum Trolamin cht—CH2OH N—CH2—CH2OH CH2—CH2OH C6H15N03 H 149,19 CAS 102-71-6 Je to směs ethanolaminů obsahující převážně 2,2',2"-nitrilotriethanol [N(C2H4OH)3] s proměnlivým množstvím 2,2'-iminobisethanolu [HN(C2H4OH)2] a malým množstvím 2-aminoethanolu [NH2(C2H4OH)]. Vztaženo na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 103,0 % celkových bází, počítáno jako (2,2',2"-nitrilotriethanol) CgH^NC^. Vlastnosti Čirá bezbarvá nebo slabě nažloutlá viskózni tekutina, silně hygroskopická. Je bez pachu nebo slabě páchne po aminech. Je velmi snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96 %, je těžce rozpustný v etheru. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2839 ________________________________________________________________________________Trolaminum 2839 Zkoušky totožnosti A. Relativní hustota (2.2.5). 1,120 až 1,130. B. Index lomu (2.2.6). 1,482 až 1,485. C. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas hlavního píku eluovaného po píku rozpouštědel na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku eluovanému po píku rozpouštědel na chromatogramu porovnávacího roztoku. D. K 1 ml se přidá 0,3 ml síranu meďnatého RS. Vznikne modré zbarvení, které se nezmění po přidání 2,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Zkoušky na čistotu Roztok S. 2 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barvený roztok H6 (2.2.2). Příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28). Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v 10 ml směsi stejných objemových dílů acetanhydridu R a pyridinu bezvodého R a 30 min se zahřívá při 50 °C. Porovnávací roztok. 50 mg ethanolaminu R, 50 mg diethanolaminu R a 0,400 g triethanolami-nu CRL se rozpustí v 50 ml směsi stejných objemových dílů acetanhydridu R a pyridinu bezvodého R a 30 min se zahřívá při 50 °C. Chromatografický postup se provádí obvykle za použití: - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2,2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R (např. Gas-chrom Q, 80 až 100 mesh), impregnovanou 5 % kyanoethyl(25%)methyl(75%)siloxanu R (např. XE 60), - helia pro chromatografii jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 35 ml/min, - plamenoionizačního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 140 ° C, teplota nástřikového prostoru a detektoru se udržuje na 250 °C. Nastnkne se odděleně po 1 fA každého roztoku. Teplota kolony se zvyšuje rychlostí 2 °C/min do 200 °C, při které se udržuje po dobu 5 min. Retenční čas ethanolaminu je asi 12 min, triethanolaminu asi 15 min a diethanolaminu asi 23 min. Na chromatogramu zkoušeného roztoku činí součet ploch všech píku, kromě píku rozpouštědla, 100 %. Plocha píku odpovídajícího ethanolaminu je nejvýše 0,2 %, plocha píku odpovídajícího diethanolaminu je nejvýše 2,0 %. Součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, je nejvýše 2,5 %. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou tři zřetelně oddělené píky. Těžké kovy (2.4.8). 12,0 ml roztoku S vyhovuje zkoušce A na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jugPb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,05 %; stanoví se s 2,000 g zkoušené látky. Strana 2840 Sbírka zákonu č. 1/1998 Částka 1 2840 Trometamolum Stanovení obsahu 2,000 g se rozpustí v 75 ml vody prosté oxidu uhličitého R, přidá se 0,3 ml červeně methylové RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS do vzniku červeného zbarvení. 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS odpovídá 149,2 mg C6H15N03 Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Trometamolum Trometamol HOKC—C—CKOH CHPH QjHuNOa H 121,14 CAS 77-86-1 Je to 2-amino-2-(hydroxymethyl)-l,3-propandiol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C4HuN03. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v ethylacetatu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a C. Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, je silně alkalický (2.2.4). B. Teplota tání (2.2.14): 168 °C až 174 °C. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem trometa-molu CRL. D. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shoduje polohou, zbarvením a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 10,0 až 11,5; měří se čerstvě připravený roztok S. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2841 Trometamolum 2841 Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Před nanášením roztoků se vrstva promyje methanolem R. Zkoušený roztok (a). 0,20 g se zahřátím rozpustí v 1 ml vody R a zředí se methanolem R na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg trometamolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 100 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 ul každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1 a 2-propanolu R (10 + 90) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší při 100 ° C až 105 °C a postříká se roztokem manganistanu draselného R (5 g/l) v roztoku uhličitanu sodného R (10 g/l). 10 min se nechá stát a potom se pozoruje v denním světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Chloridy (2.4.4). K 10 ml roztoku S se přidá 2,5 ml kyseliny dusičně zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 ug/g). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí v 10 ml vody R. Roztok se zneutralizuje kyselinou chlorovodíkovou RS a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 |ag/g). Připraví se porovnávací roztok za použití základního roztoku olova (1 jugPb/ml). Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 |ag/g). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 1,000 g v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizaěního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,03 m.j. endotoxinu v miligramu. Stanovení obsahu 0,100 g se rozpustí ve 20 ml vody R. Přidá se 0,2 ml červeně methylové RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS do změny žlutého zbarvení roztoku na červené. 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l zodpovídá 12,11 mgC4HuN03. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka: - sterilní, - prostá bakteriálních endotoxinu. Nečistoty A. 2-nitro-2-(hydroxymethyl)-1,3 -propandiol. Strana 2842 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2842 f Tropicamidum f Tropicamidum Tropikamid C2H5 CH2OH r i ' -CH,—N—C—CH- II O C17H20N2O2 H 284,36 CAS 1508-75-4 Je to (RS)-N-ethyl-2-fenyl-3-hydroxy-N-[(4-pyridyl)methyl]propionamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C17H20N2O2. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: C. Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 95 C až 98 C. B. 20,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 50,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RSna 20,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 254 nm. Specifická absorbance v maximuje 170 až 190. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety tropikamidu CRL. D. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). E. Asi 5 mg se rozpustí ve 3 ml směsi obsahující 9 ml acetanhydridu R, 1 ml kyseliny octové R a 0,1 g kyseliny citrónové R a zahřívá se 5 min až 10 min na vodní lázni; vznikne červenožluté zbarvení. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,1 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Optická otáčivost (2.2.7). -0,1 až +0,1 ; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,5 g v etha-nolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 20 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2843 f Tropicamidum 2843 Porovnávací roztok (a). 10 mg tropikamidu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí dichlormethanem Rna 10 ml. Porovnávací roztok (c). 2 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí dichlormethanem R na 5 ml. Porovnávací roztok (d). 20 mg (4-pyridylmethyl)ethylaminu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml. 1 ml tohoto roztoku a 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí dichlormethanem Rna 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a dichlormethanu R (0,5 + 5 + 95) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu poro -vnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Kyselina tropová. K 10,0 mg se přidá 5 mg tetraboritanu sodného R a 0,35 ml čerstvě připraveného roztoku dimethylaminobenzaldehydu R (100 g/l) ve směsi objemových dílů vody R a kyseliny sírové R (1 + 9). Zahřívá se 3 min na vodní lázni, pak se ochladí v ledové lázni a přidá se 5 ml acetanhydridu R; nevzniká fialovoěervené zbarvení (0,05 %). Chloridy. (2.4.4). 1,0 g se zahřátím rozpustí v 8 ml kyseliny octové R, ochladí se a zředí se stejnou kyselinou na 10 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 Mg/g)- Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 80 °C a při tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa. Síranový popel (2.2.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové ledové R, přidá se 0,2 ml naftolbenzeinu RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do změny oranžového zbarvení na zelené. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 28,44 mg C17H20N2O2. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. A. (4-pyridylmethyl)ethylamin, Strana 2844 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2844 Troxerutinum f N \= C2H5 CH2 -ChU—N—C—C II O B. N-ethyl-2-fenyl-N-(4-pyridylmethyl)-2-propenamid, CH2OH -CH—COOH C. kyselina (RS)-2-fenyl-3-hydroxypropionová (kyselina tropová). Troxerutinum Troxerutin N HOHpC C33H4201 CH20H Ck /CH2OH CAS 7085-55-4 Je to směs mono-, di-, tri- a tetrahydroxyethyletherů rutinu, vyjádřeno jako 7,3 ',4'-tris[0-(hydroxyethyl)]rutin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 %, počítáno jako L-33H42U19. Vlastnosti Žlutý slabě hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v methanolu a v lihu 96 %, prakticky nerozpustný v ethylacetatu. Zkoušky totožnosti A. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Deriváty hydroxyethyletheru rutinu a příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku retenční čas a velikost hlavního píku odpovídají retenčnímu času a velikosti hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2845 Troxerutinum 2845 B. Asi 0,1 g se rozpustí ve 2 ml vody R, zředí se jí na 20 ml a přidají se 2 ml roztoku chloridu železitého R (0,5 g/l); roztok se zbarví červenohnědě. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 0,2 ml roztoku hydroxidu sodného R (150 g/l); zbarvení roztoku se změní na oranžově žluté. Přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové RS; zbarvení roztoku se změní na zelenožluté. C. Asi 50 mg se rozpustí v 10 ml methanolu R, přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a 0,2 g zinku R práškovaného; vznikne fialově červené zbarvení. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.4) 6,0 až 7,2; měří se roztok zkoušené látky (50 g/l) ve vodě prosté oxidu uhličitého R. Deriváty hydroxyethyletheru rutinu a příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 1 ml roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Porovnávací roztok. 0,25 g troxerutinu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 50,0 ml. 1 ml roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - ocelové nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (napi. Inertsil nebo Hyperosil ODS 5 fj.rn), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a dihydrogenfosforečnanu sodného 0,01 mol/l RS, jehož pH bylo upraveno na hodnotu 7 hydroxidem sodným 1 mol/l RS, (13 + 87) s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 210 nm. Teplota kolony se udržuje na 60 °C. Nastříkne se 20 fA porovnávacího roztoku a chromatogram se zaznamenává po dobu nejméně 80 min. Na chromatogramu porovnávacího roztoku při dodržení předepsaných podmínek je hlavní pík odpovídající 7,3',4'-tris[0-(2-hydroxyethyl)]rutinu s retenčním časem asi 30 min a vedlejší píky, viz obrázek 1, z nichž pík odpovídající 5,7,3',4'-tetrakis[0~(2-hydroxyethyl)]rutinu má relativní retenční cas vztažený k hlavnímu píku asi 0,50 a pík odpovídající 7,4'-bis[0-(2-hydroxyethyl)]rutinu má relativní retenční cas vztažený k hlavnímu píku asi 0,92. Je-li třeba, upraví se obsah acetonitrilu v mobilní fázi. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi hlavním pikem (7,3 ',4'-tris[0-(2-hydroxyethyl)]ru-tin) a pikem 7,4'-bis[0-(2-hydroxyethyl)]rutinu je nejméně 1,2 a rozlišení mezi hlavním pikem a pikem ě. 5, viz obrázek 1, je nejméně 1,1. Nastříkne se 20 fA zkoušeného roztoku a zaznamenávají se chromatogramy po dobu nejméně 80 min. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha hlavního píku (7,3 ',4'-tris[0-(2-hydroxy-ethyl)]rutinu) je nejméně 80,0 % celkové plochy všech píku. Nepřihlíží se k píku rozpouštědla. Chloridy (2.4.4). Nejvýše 0,2 %. 1,000 g se rozpustí ve 30 ml vody R, přidá se 30 ml kyseliny sírové R (300 g/l) a titruje se dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 3,55 mg Cl. Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g zkoušené látky vyhovují zkoušce D na těžké kovy (10 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 4,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 125 °C. Strana 2846 Sbírka zákonů č. 1/1998 Částka 1 2846 Troxerutinum Obr. 1. Vzorový chromatogram Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky. Mikrobiální znecistění(2.6.12). Nejvýše 102živých mikroorganismů v 1 gramu. Stanoví se plotnovou metodou. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli (2.6.13). Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 1000,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. Změří se absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 349 nm. Vypočítá se celkový obsah derivátů rutinu, vyjádřený jako C33H42019, za použití zjištěné hodnoty absorbance a specifické absorbance, jejíž hodnota je 250. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před vlhkostí. Nečistoty A. 5,7,3,,4,-tetrakis[0-(2-hydroxyethyl)]rutin, B. 7,4,-bis[0-(2-hydroxyethyl)]rutin. Trypsinům Trypsin______ CAS 9002-07-7 Je to proteolytický enzym získaný aktivací trypsinogenu extrahovaného ze slinivky břišní zdravých savců. Účinnost je nejméně 0,5 mikrokatalů v miligramu, počítáno na vysušenou látku. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2847 _________________________________________________________________________________Trypsinům 2847 Nejvyšší enzymová účinnost je v roztoku při pH 8; účinnost je reverzibilně inhibována při pH 3, při kterém je enzym nejstabilnější. Výroba Zvířata, ze kterých je trypsin získáván, musí splňovat požadavky oprávněné autority na zdravá zvířata určená pro humánní konzumaci. Pokud se pro výrobu použije hovězí tkáň, má být zvířecí zdroj prostý bovinní spongiformní encefalopatie a neměl být nikdy vystaven rizikovým faktorům, jako je výkrm bílkovinami přežvýkavců. K dosažení tohoto cíle mají zvířata pocházet z ověřených zdrojů. Při výběru zdroje zvířecí tkáně, jež se má použít, se má vzít v úvahu relativní nakažlivost a možné riziko spojené s různými tkáněmi. Různé kategorie rizika popisují platná pravidla Evropské unie "Směrnice pro snížení na minimum rizika přenosu původců spongiformní encefalopatie prostřednictvím léčivých přípravků" (Guidelines for minimising the risk of transmission of agents causing spongiform encephalopathies via medicinal products) a platné pokyny Světové zdravotnické organizace. Trypsin se vyrábí validovanými metodami extrakce a purifikace v podmínkách zajišťujících minimální mikrobiologickou kontaminaci; výrobní metody musí prokazatelně redukovat jakoukoliv kontaminaci viry nebo jinými známými původci infekce na přijatelné limity. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický nebo amorfní prášek. Je mírně rozpustný ve vodě. Amorfní forma je hygroskopická. Zkoušky totožnosti A. 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 100 ml. Na bílé kapkovací destičce se smíchá 0,1 ml tohoto roztoku s 0,2 ml tosylarginiummethylesterchloridu RS; do 3 min vznikne červenofialové zabarvení. B. 0,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 5 ml, přidá se 0,1 ml roztoku tosyllysylchloromethan-hydrochloridu R (20 g/l). Upraví se pH na hodnotu 7, 2 h se třepe a pak se zředí vodou R na 50 ml. V důlku bílé kapkovací destičky se smíchá 0,1 ml tohoto roztoku s 0,2 ml tosylarginium-methylesterchloridu RS; do 3 min nevznikne červenofialové zabarvení. Zkoušky na čistotu Roztok S. 0,10 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 10,0 ml. Vzhled roztoku. Roztoku S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze III (2.2.1). Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 6,0; měří se roztok S. Absorbance (2.2.25). 30,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,001 mol/l RS a zředí sejí na 100,0 ml. Roztok vykazuje absorpční maximum při 280 nm a minimum při 250 nm. Specifická absorbance v maximuje 13,5 až 16,5 a v minimu není větší než 7,0. Chymotrypsin. K 1,8 ml tlumivého roztoku o pH 8,0 se přidá 7,4 ml vody R a 0,5 ml roztoku acetyltyrosinethylesteru 0,2 mol/l RS. Během míchání se přidá 0,3 ml roztoku S a sleduje se čas. Přesně po 5 min se změří pH (2.2.3) (zkoušený roztok). Současně se za stejných podmínek připraví porovnávací roztok nahrazením roztoku S 0,3 ml roztoku chymotrypsinu BRP (0,5 g/l) a měří se pH (2.2.3) přesně 5 min po přidání chymotrypsinu. Hodnota pH zkoušeného roztoku je vyšší než hodnota pH porovnávacího roztoku. Strana 2848 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2848 Troxerutinum Histamin (2.6.10). Nejvýše 1 |ag báze histamínu na 0,2 mikrokatalu trypsinové účinnosti. Použij e se roztok zkoušené látky (10 g/l) v tlumivém roztoku boritanovém o pH 8,0 (0,0015 mol/l) inaktivovaný zahříváním na vodní lázni po dobu 30 min. Pro ředění se použije roztok chloridu sodného R (9 g/l). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 0,500 g se suší 2 h při 60 °C a tlaku nepřevyšujícím 670 Pa. Mikrobiální znečistení (2.6.12). Celkový počet živých mikroorganismů je nejvýše 104 v 1§> stanoví se plotnovou metodou. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella (2.6.13). Stanovení účinnosti Účinnost trypsinu se stanoví porovnáním rychlosti, s jakou hydrolyzuje benzoylargininethylesterhydrochloridR, s rychlostí, s j akou hydrolyzuje trypsin BRP stejný substrát za stejných podmínek. Přístrojové vybavení. Reakční nádoba o objemu 30 ml vybavená: - zařízením, které udržuje teplotu na (25,0 ±0,1) °C, - zařízením na míchání (např. magnetická míchačka), - víkem s otvory pro elektrody, pro hadici na přívod dusíku, pro konec byrety a pro přidávání zkoumadel. Lze použít automatické nebo manuální titrační zařízení. U manuálního zařízení je byreta dělená po 0,005 ml a pH-metr s velkým rozsahem je vybaven skleněnou a kalomelovou elektrodou. Zkoušený roztok. Dostatečné množství zkoušené látky se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,001 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml tak, aby výsledný roztok obsahoval asi 700 nanokatalů/ml. Porovnávací roztok. 25,0 mg trypsinu BRP se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,001 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Roztoky se uchovávají při 0 °C až 5 °C. 1 ml každého roztoku se zahřívá 15 min při asi 25 °C a použije se po 50 ul každého roztoku pro každou titraci, která se provádí v dusíkové atmosféře. K 10,0 ml tlumivého roztoku boritanového o pH 8,0 (0,0015 mol/l) v titrační nádobě se během míchání přidá 1,0 ml čerstvě připraveného roztoku benzoylargininethylesterhydrochloridu R (6,86 g/l). Po ustálení teploty na hodnotě (25,0 ± 0,1) °C (tj. asi po 5 min) se nastaví pH přesně na hodnotu 8,0 pomocí hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Přidá se 50 ul zkoušeného roztoku a začne se měřit čas (stopky). Hodnota pH 8,0 se udržuje přidáváním hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS mikrobyretou ponořenou do roztoku; pndaný objem se zaznamenává každých 30 s a reakce probíhá 8 min. Vypočítá se spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS za 1 sekundu. Stejným způsobem se provede titrace porovnávacího roztoku a vypčítá se spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS za 1 sekundu. Účinnost v mikrokatalech v miligramu se vypočítá podle vztahu: m . V v němž značí: m - navážku zkoušené látky v miligramech, m'- navážku trypsinu BRP v miligramech, V - spotřebu hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS za sekundu u zkoušeného roztoku, V - spotřebu hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS za sekundu u porovnávacího roztoku, A - účinnost trypsinu BRP v mikrokatalech na miligram. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2849 ______________________________________________________________________________Tryptophanum 2849 Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Označení V označení na obalu se uvede účinnost v mikrokatalech v miligramu. Tryptophanum Tryptofan Synonymum. L-Tryptophanum H H2 COOH CiiH12N202 H 204,23 CAS 73-22-3 Je to kyselina (5)-2-amino-3-(l//-indol-3-yl)propionová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny CuH12N202. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický nebo amorfní prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů a minerálních kyselin. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Zkouška Specifická optická otáěivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety tryptofanu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Asi 20 mg se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 5 ml dimethylaminobenzaldehydu RS6 a 2 ml kyseliny chlorovodíkové RS a zahřeje se na vodní lázni; vzniká nachově modré zbarvení. 1998 H N Strana 2850 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2850 Tryptophanum_____________________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,1 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 10 ml. Roztok je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II). Specifická optická otáčivost (2.2.7). -30,0° až -33,0°, počítáno na vysušenou látku. Měří se následující roztok: 0,25 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím na vodní lázni, ve vodě R a zředí sejí na 25,0 ml. Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R na 50 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg tryptofanu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R a zředí se stejnou směsí na 50 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R na 20 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg tryptofanu CRL a 10 mg tyrosinu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R a zředí se stejnou směsí na 25 ml. Na vrstvu se nanese po 5 [A každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 ° C až 105 °C. Žádná skvrna na chromato-gramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogra-mu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. l,l'-Ethylidenbistryptofan a jiné příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Tlumivý roztok o pH 2,3. 3,90 g dihydrogenfosforečnanu sodného R se rozpustí v 1000 ml vody R, přidá se asi 700 ml roztoku kyseliny fosforečné R (2,9 g/l) a stejnou kyselinou se upraví pH na hodnotu 2,3. Následující roztoky se připraví těsně před použitím. Standardní roztok. 10,0 mg N-acetyltryptofanu R se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitri- lu R a vody R (10 + 90) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 100,0 ml. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (10 + 90) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml. Zkoušený roztok (b). 0,10 g se rozpustí ve standardním roztoku a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 1,0 mg 1,1 '-ethylidenbistryptofanu R se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (10 + 90) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 10,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí standardním roztokem na 50,0 ml. Porovnávací roztok (c). 10,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů acetonitrilu R a vody R (10 + 90) na 50,0 ml. Porovnávací roztok (d). 0,10 g zkoušené látky se rozpustí v porovnávacím roztoku (c) a zředí se jím na 10,0 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2851 ______________________________________________________________________________Tryptophanum 2851 Porovnávací roztok (e). 1,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí směsí objemových dílů acetonitrilu R a vody R (10 + 90) na 10,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatogrqfii R (5 um), - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 0,7 ml/min, kterou jsou následující roztoky: - mobilní fáze A - směs objemových dílů acetonitrilu R a tlumivého roztoku o pH 2,3 (115 + + 885), - mobilní fáze B - směs objemových dílů acetonitrilu R a tlumivého roztoku o pH 2,3 (350 + + 650), - gradientového programu za použití následujících podmínek: Čas Mobilní fáze A Mobilní fáze B Poznámky (min) % (V/V) %(V/V) 0- 10 100 0 izokraticky 10-45 100-0 0- 100 lineární gradient 45-65 0 100 izokraticky 65-66 0- 100 100-0 lineární gradient 66-80 100 0 ustalování - spektrofotometrického detektoru, 220 nm. Teplota kolony se udržuje na 40 °C. Nasfříkne se 20 ul porovnávacího roztoku (b), 20 fA porovnávacího roztoku (d) a 20 fA porovnávacího roztoku (e). Jsou-li chromatogramy zaznamenány za předepsaných podmínek, retenční easy látek jsou: tryptofanu asi 8 min, N-acetyltryptofanu asi 29 min a 1,1'-ethylidenbistryptofanu asi 34 min. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška píku N-acetyltryptofanu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže: - na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) rozlišení mezi píky N-acetyltryptofanu a 1,1-ethyli-denbistryptofan je nejméně 8,0. Zvýšením mobilní fáze A v průběhu eluce se prodlouží retenční easy a zlepší se rozlišení, - na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) je signál píku k šumu nejméně 15. Nastříkne se 20 ul zkoušeného roztoku (a) a 20 ul zkoušeného roztoku (b). Zjistí se, není-li na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) pík se stejným retenčním časem, jako má pík N-acetyltryptofanu (v takovém případě se provede korekce píku N-acetyltryptofanu). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) plocha píku odpovídajícího l,l'-ethylidenbistryptofanu není větší než 0,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (10 //g/g). Součet ploch všech píku s retenčním časem menším, než má tryptofan, není větší než 0,5násobek plochy píku odpovídajícího N-acetyltryptofanu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (100 Mg/g)-Součet ploch všech píku s retenčním časem větším, než má tryptofan, kromě píku N-acetyltryptofanu a píku do l,8násobku retenčního ěasu N-acetyltryptofanu, není větší než l,5násobek plochy píku odpovídajícího N-acetyltryptofanu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (300 Mg/g)-Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,02násobek plochy píku odpovídajícího N-acetyltryptofanu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Strana 2852 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2852 Tryptophanum_____________________________________________________________________________ Chloridy (2.4.4). 0,25 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 Mg/g) bez dalšího přidání kyseliny dusičné. Sírany (2.4.13). 0,5 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vody destilované R (5 + 25) a zředí se stejnou směsí na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 Mg/g)- Amonium (2.4.1). 0,10 gvyhovuje limitní zkoušce B na amonium (200 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 0,2 ml základního roztoku amonia (100 g NH/ml). Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 g Pb/ml). Železo (2.4.9). 0,50 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu Rl. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody Ra.3 min se třepe. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 Mg/g)- Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml kyseliny octové bezvodé R a 0,1 ml naftolbenzeinu RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 20,42 mg CuH12N202. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Nečistoty A. kyselina3,3'-[ethylidenbis(l//-indol-l,3-diyl)]bis[(25)-2-aminopropanová](l,l'-ethylidenbis-tryptofan), Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2853 Tryptophanum 2853 H N hb a epimer k C* COOH B. kyselina (5)-2-amino-3-[(3RS)-2,3-diliydro-3-liydroxy-2-oxo-lií-indol-3-yl]propanová (dioxy -indolylalanin), 9 H NH2 COOH C. kyselina (5)-2-amino-4-(2-aminofenyl)-4-oxobutanová (kynurenin), D. kyselina (5)-2-amino-3-(5-hydroxy-l//-indol-3-yl)propanová (5-hydroxytryptofan), 0 H _NH2 COOH E. kyselina (5)-2-amino-4-[2-(formylamino)fenyl]-4-oxobutanová (N-formylkynurenin), COOH F. kyselina (5)-2-amino-3-(fenylamino)propanová (3-fenylaminoalanin), Strana 2854 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2854 Tryptophanum G. kyselina (5)-2-amino-3-(2-hydroxy-l//-indol-3-yl)propanová (2-hydroxytryptofan), COOH a enantiomer H. kyselina (3Ä'xo-hexopyranosyl)-ß-D-glukopyranosyl]oxy} -22 H- 8,1 l:18,21-dietheno-2,3,4,5,6,7,23,24,25,26,36,37,38,38a-tetradekahydro-7,22,28,30,32-pentahydroxy-10,19-dichlor-23,36-(iminomethano)-3-(karbamoyl-methyl)-13,16:31,35-dimetheno-6-[(2Ä)-4-methyl-2-(methylamino)valeramido]-2,5,24,3 8,39—pentaoxo- \H, 16H[ 1,6,9]oxadiazacyklohexadecino[4,5-m]-[l0,2,16]-benzoxadiazacyklotetrakosin-26—karboxylové (vankomycin B). Látkaje produkována určitými kmeny mikroorganismu Amycolatopsis orientalis nebo se získává jinými způsoby. Účinnost je nejméně 1050 m.j. v miligramu, počítáno na bezvodou látku. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%. Strana 2876 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2876 f Vancomycini hydrochloridum________________________________________________________________ Zkoušky totožnosti A. Hodnotí se chromatogram ze zkoušky Vankomycin B, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) je shodný s retenčním časem hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku. B. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 2,50 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 25,0 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a jeho absorbance (2.2.25) měřená při 450 nm není vyšší než 0,10. Hodnota pH (2.2.3). 2,5 až 4,5. Měří se následující roztok: 0,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10,0 ml. Vankomycin B. Nejméně 93,0 %. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok (a). 10,0 mg zkoušené látky se rozpustí v mobilní fázi A a zředí sejí na 5,0 ml. Zkoušený roztok (b). 2,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází A na 50,0 ml. Zkoušený roztok (c). 0,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí mobilní fází A na 20,0 ml. Porovnávací roztok. 5 mg vankomyciniumchloridu CRL se rozpustí ve 4 ml vody R a zředí se jí na 10 ml. 24 h se zahřívá na 65 °C a nechá se zchladnout. Roztoky se použijí do 4 h od přípravy. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsila-nizovaným pro chromatografií R (5 Mm)> - mobilních fází s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min a následujících složení: - mobilní fáze A - k 4 ml triethylaminu R se přidá 1996 ml vody R a pH se upraví na 3,2 kyselinou fosforečnou R; k 920 ml tohoto roztoku se přidá 10 ml tetrahydrofuranu R a 70 ml acetonitrilu R, - mobilní fáze B - ke 4 ml triethylaminu R se přidá 1996 ml vody R a pH se upraví na 3,2 kyselinou fosforečnou R; k 700 ml tohoto roztoku se přidá 10 ml tetrahydrofuranu R a 290 ml acetonitrilu R, - spektrofotometrického detektoru, 280 nm, - injektorové smyčky, 20 fA. Chromatogramy se zaznamenávají za následujících podmínek. Nejprve se kolona promývá mobilní fází A. Po 13 min se použije gradientova eluce a koncentrace mobilní fáze B se zvyšuje o 11 % (V/V)/mm. Nakonec se 4 min promývá mobilní fází B. Nastříkne se zkoušený roztok (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže poměr signálu hlavního píku na chromatogramu tohoto roztoku k šumu není menší než 5. Nastříkne se zkoušený roztok (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže faktor symetrie píku vankomycinu je nejvýše 1,6. Nastříkne se porovnávací roztok. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky j e alespoň 5,0. Nastříkne se zkoušený roztok (a). Obsah vankomyciniumchloridu B v procentech se vypočte ze vzorce: Ah . 100 Ah + (At 125) ' v němž značí: Ab - plochu píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídajícího vankomycinu B, At - součet ploch píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídajících nečistotám. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2877 ________________________________________________________________f Vancomycini hydrochloridum 2877 Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) předepsanou ve zkoušce Vanko-mycin B. Odděleně se nastřikují zkoušené roztoky (a), (b) a (c). Obsah jednotlivých nečistot v procentech se vypočte ze vzorce: (Ai 125) . 100 A + (4, /25) ' v němž značí: Ai - plochu píku nečistoty na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), Ab - plochu píku odpovídajícího vankomycinu B na chromatogramu zkoušeného roztoku (b), At - součet ploch píku odpovídajících nečistotám na chromatogramu zkoušeného roztoku (a). Obsah žádné nečistoty není větší než 4,0 % a celkový obsah nečistot není větší než 7,0 %. Nepřihlíží se k pikům s plochou, která je menší než plocha hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (c). Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (30 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 3 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizaěního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuj e-li nejvýše 0,25 m.j. endotoxinu v miligramu. Stanovení účinnosti Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2) za použití vankomyciniumchloridu CRL jako referenční látky. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka: - sterilní, - prostá bakteriálních endotoxinu. Separandum. Nečistoty A. N-demethylvankomycin, B. desamidovankomycin, C. aglukovankomycin, D. desvankosaminylvankomycin. Strana 2878 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2878 Vanillinum Vanillinum Vanilin 0CH3 C8H803 Mr 152,15 CAS 121-33-5 Je to 4-hydroxy-3-methoxybenzaldehyd. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C8H803. Vlastnosti Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek nebo jehličkovité krystalky. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v methanolu, dobře rozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Teplota tání (2.2.14). 81 °C až 84 °C. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem valini-nu CRL. C. Chromatogram získaný při zkoušce na Příbuzné látky se pozoruje po postřiku v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. K 5 ml nasyceného roztoku zkoušené látky se přidá 0,2 ml chloridu železitého RSI; vznikne modré zbarvení. Zahřátím na 80 °C roztok zhnedne, jeho ochlazením vznikne bílá sraženina. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok H 6 (2.2.2, Metoda II). Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok (a). 0,1 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg vanilinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem Ä na 100 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů kyseliny octové bezvodé R, methanolu R a dichlormethanu R (0,5 + 1 + 98,5) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší v proudu studeného vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2879 Vaselinum album 2879 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Pak se vrstva postříká zkoumadlem dinitrofenylhydrazmovým R a pozoruje se v denním světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Reakce s kyselinou sírovou. 50 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny sírové R Po 5 min není roztok zbarven intenzivněji než směs 4,9 ml základního žlutého roztoku a 0,1 ml základního červeného roztoku nebo směs 4,9 ml základního žlutého roztoku a 0,1 ml základního modrého roztoku (2.2.2, Metoda I). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 4 h v exsikátoru. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,05 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,120 g se rozpustí ve 20 ml lihu 96% R, přidá se 60 ml vody prosté oxidu uhličitého R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 15,21 mg C8H803. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Vaselinum album Bílá vazelína Je to bělená, čištěná směs polotuhých nasycených uhlovodíků získaných z nafty. Vlastnosti Vazká lehce roztíratelná homogenní hmota, bílá nebo lehce nazelenalá, prakticky bez pachu. Je prakticky nerozpustná ve vodě, snadno rozpustná v etheru, dobře rozpustná v dichlormethanu, prakticky nerozpustná v lihu 96% a v glycerolu. Po roztavení vykazuje v denním světle nejvýše slabou fluorescenci. Zkoušky na čistotu Vzhled. 12 g se roztaví na vodní lázni. Roztavená hmota není zbarvena intenzivněji než směs objemových dílů základního žlutého roztoku a kyseliny chlorovodíkové R 15% (V/V) (1 + 9) (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. 10 g zkoušené látky se smíchá s 20 ml vroucí vody R a protřepává se intenzivně 1 min, po ochlazení se zfiltruje. 10 ml filtrátu se smíchá s 0,1 mlfenolfta-leinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení na růžové se spotřebuje nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Absorbance (2.2.25). 250 mg se rozpustí, j e-li třeba mírným zahřátím, v trimethylpentanu R a zředí se jím na 50,0 ml. Absorbance tohoto roztoku měřená při 300 nm je nejvýše 0,6. N Strana 2880 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2880 Vaselinum flavum___________________________________________________________________________ 10,0 ml výše uvedeného roztoku se zředí trimethylpentanem R na 25,0 ml. Absorbance měřená při 275 nm je nejvýše 0,8; absorbance měřená při 295 nm je nejvýše 0,4. Tuky, pryskyřice, mýdla. 5 g se smíchá s 10 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 10 ml vody R a vaří se 2 min pod zpětným chladičem za častého protřepávání. Po ochlazení se oddělí čirá vodná vrstva a okyselí se kyselinou chlorovodíkovou R; roztok zůstane čirý (2.2.1). Vyšší aromatické uhlovodíky. Použijí se rozpouštědla určená pro spektrální stanovení. Zkoušený roztok. 1,0 g se převede do dělicí nálevky (kohout ani zátka nejsou namazány) a protřepává se s 50 ml hexanu R do rozpuštění, je-li třeba mírným zahřátím. Pak se smíchá s 20 ml dimethylsulfoxidu R a protřepává se intenzivně 1 min. Nechá se stát do oddělení dvou čirých vrstev. Spodní vrstva se převede do jiné dělicí nálevky. Horní vrstva se protřepává znovu s 20 ml dimethylsulfoxidu R Ke spojeným dimethylsulfoxidovým vrstvám se přidá 20 ml hexanu R a protřepává se 1 min. Nechá se stát do oddělení dvou čirých vrstev. Horní vrstva se odstraní a spodní vrstva s e dimethylsulfoxidem R zředí na 50 ml. Kontrolní roztok. 10 ml dimethylsulfoxidu R se protřepává 1 min s 25 ml hexanu R; použije se čirá horní vrstva. Porovnávací roztok. 60 /u.g naftalenu R se rozpustí v dimethylsulfoxidu R a zředí se jím na 10 ml. Absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku měřená při 265 nm až 420 nm při tloušťce vrstvy 40 mm proti kontrolnímu roztoku není vyšší než absorbance porovnávacího roztoku měřená při 278 nm při tloušťce vrstvy 40 mm proti dimethylsulfoxidu R. Cizí, snadno zuhelnitelné látky. 5 ml roztavené látky se ve zkumavce se zabroušenou zátkou smíchá s 5 ml kyseliny sírové R 90% a zahřívá se ve vodní lázni tak, aby se dno zkumavky nedotýkalo dna vodní lázně. Vždy po 2 min se zkumavka vyjme, uzavře se zátkou a otočí dnem vzhůru a zpět desetkrát v průběhu 10 s (zkumavka může být mimo vodní lázeň nejvýše 20 s). Po 10 min se zkumavka z vodní lázně vyjme; vrstva kyseliny sírové zůstane čirá a není zbarvena intenzivněji než směs 0,5 ml základního modrého roztoku, 1,5 ml základního červeného roztoku a 3 ml základního žlutého roztoku (2.2.2, Metoda II). Sloučeniny obsahující síru. 3 g se smíchají s 0,1 ml octanu olovnatého RS a 2 ml ethanolu R a směs se zahřívá 10 min ve vodní lázni při 70 °C za častého protřepávání; směs neztmavne. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem. Vaselinum flavum Žlutá vazelína Je to čištěná směs polotuhých nasycených uhlovodíků získaných z nafty. N Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2881 _________________________________________________________________f Verapamili hydrochloridum 2881 Vlastnosti Vazká lehce roztíratelná homogenní hmota, světle žlutá až žlutá, průsvitná, prakticky bez pachu. Je prakticky nerozpustná ve vodě, snadno rozpustná v etheru, dobře rozpustná v dichlormethanu, prakticky nerozpustná v lihu 96% a v glycerolu. Po roztavení vykazuje v denním světle nejvýše slabou fluorescenci. Zkoušky na čistotu Vzhled. 12 g se roztaví na vodní lázni. Roztavená hmota není zbarvena intenzivněji než směs objemových dílů základního žlutého roztoku a základního červeného roztoku (7,6 + 2,4) (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. 10 g zkoušené látky se smíchá s 20 ml vroucí vody R a protřepává se intenzivně 1 min, po ochlazení se zfiltruje. 10 ml filtrátu se smíchá s 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení na růžové se spotřebuje nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Absorbance (2.2.25). 50 mg se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v trimethylpentanu R a zředí se jím na 100,0 ml. Absorbance tohoto roztoku měřená při 290 nm je nejvýše 0,6. 10,0 ml výše uvedeného roztoku se zředí trimethylpentanem R na 25,0 ml. Absorbance měřená při 275 nm je nejvýše 0,8; absorbance měřená při 295 nm je nejvýše 0,4. Tuky, pryskyřice, mýdla. 5 g se smíchá s 10 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 5 ml vody R a vaří se 2 min pod zpětným chladičem za častého protřepávání. Po ochlazení se oddělí čirá vodná vrstva a okyselí se kyselinou chlorovodíkovou R; roztok zůstane čirý (2.2.1). Vyšší aromatické uhlovodíky. Použijí se rozpouštědla určená pro spektrální stanovení. Zkoušený roztok. 1,0 g se převede do dělicí nálevky (kohout ani zátka nejsou namazány) a protřepává se s 50 ml hexanu R do rozpuštění, je-li třeba mírným zahřátím. Pak se smíchá s 20 ml dimethylsulfoxidu R a protřepává se intenzivně 1 min. Nechá se stát do oddělení dvou čirých vrstev. Spodní vrstva se převede do jiné dělicí nálevky. Horní vrstva se protřepává znovu s 20 ml dimethylsulfoxidu R Ke spojeným dimethylsulfoxidovým vrstvám se přidá 20 ml hexanu R a protřepává se 1 min. Nechá se stát do oddělení dvou čirých vrstev. Horní vrstva se odstraní a spodní vrstva se dimethylsulfoxidem R zředí na 50 ml. Kontrolní roztok. 10 ml dimethylsulfoxidu R se protřepává 1 min s 25 ml hexanu R; použije se čirá horní vrstva. Porovnávací roztok. 90 /u.g naftalenu R se rozpustí v dimethylsulfoxidu R a zředí se jím na 10 ml. Absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku měřená při 265 nm až 420 nm při tloušťce vrstvy 40 mm proti kontrolnímu roztoku není vyšší než absorbance porovnávacího roztoku měřená při 278 nm při tloušťce vrstvy 40 mm proti dimethylsulfoxidu R. Cizí, snadno zuhelnitelné látky. 5 ml roztavené látky se ve zkumavce se zabroušenou zátkou smíchá s 5 ml kyseliny sírové R 80% a zahřívá se ve vodní lázni tak, aby se dno zkumavky nedotýkalo dna vodní lázně. Vždy po 2 min se zkumavka vyjme, uzavře se zátkou a otočí dnem vzhůru a zpět desetkrát v průběhu 10 s (zkumavka může být mimo vodní lázeň nejvýše 20 s). Po 10 min se zkumavka z vodní lázně vyjme; vrstva kyseliny sírové zůstane čirá a není zbarvena intenzivněji než směs 0,5 ml základního modrého roztoku, 1,5 ml základního červeného roztoku a 3 ml základního žlutého roztoku (2.2.2, Metoda II). Strana 2882 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2882 f Verapamili hydrochloridum Sloučeniny obsahující síru. 3 g se smíchají s 0,1 ml octanu olovnatého RS a 2 ml ethanolu R a směs se zahřívá ve vodní lázni při 70 °C za častého protřepávání; směs neztmavne. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem. f Verapamili hydrochloridum Verapamiliumchlorid H3CO—(( VCH2-CH2-N-CH2-CH2-CH2-C CH3 ,QH H,CO / \ H3O ^ry © ci© C27H39CIN204 Mr 491,07 CAS 152-11 -4 Je to (RS)-N-[2-(3,4-dimethoxyfenyl)ethyl]-N-{[4-(3,4-dimethoxyfenyl)-4-isopropyl-4-kyanido]-butyl}methylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C27H39C1N204. Vlastnosti Bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Taje při asi 144 °C. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B a D. Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. 20,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS'na 50,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 210 nm až 340 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 229 nm a 278 nm, a může vykazovat prodlevu při 282 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 278 nm k absorbanci naměřené v maximu při 229 nm je 0,35 až 0,39. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety verapamiliumchloridu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané z první vrstvy ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). D. Vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2883 _________________________________________________________________f Verapamili hydrochloridum 2883 Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí za mírného zahřívání ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 20 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,0; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití dvou vrstev vhodného silikagelu. Zkoušený roztok (a). 0,25 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí chloroformem R na 100 ml. Porovnávací roztok (a). 25 mg verapamiliumchloridu CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 50 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí chloroformem R na 20 ml. Porovnávací roztok (c). 10 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí chloroformem R na 25 ml. Na první vrstvu se nanese odděleně po 10 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R, kyseliny octové ledové R, methanolu R a toluenu R (5 + 5 + 20 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 10 min na vzduchu, pak se vyvíjení opakuje a suší se 30 min při 110 °C. Nechá se stát do vymizení pachu mobilní fáze. Na druhou vrstvu se nanese odděleně 10 ul zkoušeného roztoku (a), 10 ul porovnávacího roztoku (b) a 10 ul porovnávacího roztoku (c) a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R a cyklohexanu R (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 10 min na vzduchu, pak se vyvíjení opakuje a suší se 90 min při 110 °C. Nechá se stát do vymizení pachu mobilní fáze. Vrstvy se postříkají roztokem obsahujícím chlorid železitý R (50 g/l) a jod R (20 g/l) ve směsi stejných objemových dílů acetonu R a roztoku kyseliny vinné R (200 g/l); na vrstvu o ploše 200 mm2 se použije 15 ml až 20 ml. Obě vrstvy se ihned pozorují. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,05 %) a nejvýše tři takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,02 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je zřetelně viditelná skvrna. Nepřihlíží se ke skvrnám, které zůstaly na startu. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 1,0 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,400 g se rozpustí ve 40 ml kyseliny octové bezvodé R a přidá se 6 ml octanu rtuťnatěho RS. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 49,11 mg C^yH^ClN^ Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Strana 2884 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2884 f Veratri albi radix f Veratri albi radix Kořen kýchavice Synonymum. Radix veratri albi_________________________ Je to usušený oddenek a kořeny druhu Veratrum album L. Obsahuje nejméně 1,0 % alkaloidu, vztaženo na vysušenou drogu. Vlastnosti Droga bez pachu; práškovaná droga silně dráždí ke kýchaní. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti A. Oddenek někdy podélně rozpůlený, jednohlavý nebo vícehlavý, opakvejcity nebo téměř válcovitý, až 5 cm dlouhý, o průměru 2 cm až 3 cm, nahoře někdy se zbytky listů. Na povrchu šedohnědý nebo černohnědý, hrubě prstencovitě zaškrcovaný, s četnými kořeny nebo s kořenovými jizvami. Oddenek na lomu bělošedý; kůra úzká, centrální cylindr široký. Kořeny o průměru až 3 mm, na povrchu šedožluté až nažloutle hnědé, svraskalé, na lomu bělošedé; kůra široká, centrální svazek cévní velmi malý. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrá-tu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky parenchymu s velkými mírně ztlustlými buňkami; kulovitá až vejěitá škrobová zrna o průměru 2 //m až 25 //m, někdy i dvoj-ěetná až ětyřěetná zrna; malé rafidy šťavelanu vápenatého; úlomky černohnědého metadermu; úlomky pokožky kořenů a jednořadé endodermis s buňkami podkovovitě ztlustlými; tečkované a schodovitě ztlustlé cévy; mírně ztlustlá nezdřevnatělá vlákna. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 50 ml filtrátu ze zkoušky Stanovení obsahu se odpaří na vodní lázni do sucha a zbytek se rozpustí v 1 ml chloroformu K Porovnávací roztok. 10 mg chininiumchloridu R a 50 mg atropiniumsulfatu R se rozpustí v 10 ml lihu 96% R. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů 20 fA zkoušeného roztoku a 40 fA porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R a cyklohexanu R (30 + 70) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu a vyvíjí se ještě dvakrát za výše uvedených podmínek. Pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je patrná intenzivní skvrna pod celém chromatogramu (zygadenin) a další odpovídající přibližně polohou skvrně atropiniumsulfatu na chromatogramu porovnávacího roztoku (veratroyl-zygadenin). Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné další, méně intenzivní skvrny. Vrstva se postříká jodobismutitanem draselným RS. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (veratroyl-zygadenin a protoveratrin B) odpovídají přibližně polohou skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Mezi skvrnou odpovídající veratroyl-zygadeninu a celém chromatogramu jsou patrné dvě intenzivní skvrny (protoveratrin A a germitetrin). Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné další skvrny. N Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2885 _______________________________________________________________________________Verbasci flos 2885 Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 3 % nadzemních částí matečné rostliny a nejvýše 1 % zčernalé drogy. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %. 2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %. Stanovení obsahu 7,000 g práškované drogy (355) se smíchá se 70,0 g etheru R a 3,0 ml amoniaku zředěného RSl a protřepává se intenzivně 30 min. Pak se přidají 3 ml vody R a znovu se intenzivně protřepe. Po usazení částic drogy se rychle zfiltruje přes chomáček vaty, nálevka se během filtrace přikryje hodinovým sklem. Filtrát se použije i ve Zkoušce totožnosti C. 40,00 g filtrátu (odpovídá 4,00 g drogy) se v dělicí nálevce protřepává 15 ml a pak třikrát 10 ml směsi složené z objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 10% RS a vody R (1 + 9). Spojené spodní vrstvy se v další dělicí nálevce zalkalizují amoniakem zředěným RSl a protřepávají se pětkrát 15 ml etheru R Spojené horní vrstvy se v předem zvážené baňce odpaří na vodní lázni do sucha, zbytek se suší 1 h v sušárně při 105 °C. Po vychladnutí v exsikátoru se zváží. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Verbasci flos Diviznový květ Synonymum. Flos verbasci Je to usušená květní koruna druhu Verbascum phlomoides L. nebo druhu Verbascum densi-florum BERTOL. nebo jejich směs. Vlastnosti Droga charakteristického pachu po medu, nasládlé, slizovité chuti. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A, B a C. Zkoušky totožnosti A. Koruna souměrná, kolovitá, žlutá, trubka krátká, lem s pěti nestejnými cípy (dva horní nejmenší, spodní, prostřední největší). Koruna na spodní straně chlupatá, na svrchní straně lysá. Tyčinky ke koruně přirostlé, horní tři jsou bílé nebo nažloutle chlupaté, s ledvinitými, příčně nasazenými prašníky, dolní dvě tyčinky jsou delší, lysé, se sbíhavými prašníky. B. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Buňky pokožky se stěnami mírně vlnitě zprohýbanými, obsahují sférokrystaly hesperidinu. Na spodní straně četné mnohobuněčné přeslenitě větvené krycí chlupy, jen zřídka žláznaté chlupy se ětyřbuněěnou až osmibuněěnou N Strana 2886 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2886 f Vinblastini sulfas__________________________________________________________________________ hlavičkou. Bezbarvý mezofýl několikavrstevný z okrouhlých až hvězdicovitých buněk s četnými intercelulárami a slizovými bunkami. Cévy jemné, šroubovitě ztlustlé, rozvětvené, anastomozují cí. Nitky horních tyčinek s dlouhými jednobuněčnými kyjovitě rozšířenými chlupy, na povrchu bradavčitými. Chlupy mohou obsahovat sférokrystaly hesperidinu. Pylová zrna oranžovočervená kulovitá o průměru 30 //m až 45 //m, se třemi klíčními póry a jemně zrnitou exinou. C. Droga se upráškuje (355). Prášek je žlutý. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky mnohobuněčných krycích chlupů přeslenitě větvených; úlomky pokožky se sférokrystaly hesperidinu a jemných šroubovitě ztlustlých cév; jednobuněčné kyjovitě rozšířené krycí chlupy, někdy se sférokrystaly hesperidinu; pylová zrna oranžovočervená kulovitá o průměru 30 //m až 45 //m, se třemi klíčními póry a jemně zrnitou exinou. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 1 g práškované drogy (355) se smíchá s 10 ml methanolu R a zahřívá se 5 min ve vodní lázni při 60 °C. Po ochlazení se zfiltruje. Porovnávací roztok. 5 mg rutinu R a 5 mg hyperosidu R se rozpustí v 10 ml methanolu R. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 fA obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R kyseliny octové ledové R, vody R a ethylacetatu R (11 + 11+ 27 + 100) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu a ještě horká se postříká roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je skvrna odpovídající polohou a zbarvením skvrně rutinu na chromatogramu porovnávacího roztoku a modře fluoreskující skvrna odpovídající přibližně polohou skvrně hyperosidu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Bezprostředně nad a pod touto modře fluoreskující skvrnou jsou dvě skvrny fluoreskující oranžově žlutě, v blízkosti čela chromatogramu je intenzivně žlutá skvrna a pod ní skvrna fluoreskující modře. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 % a nejvýše 10 % zhnědlé drogy. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 6,0 %. Číslo bobtnavosti (2.8.4). Nejméně 12,0; stanoví se s 0,200 g práškované drogy (355). Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a vlhkostí. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2887 f Vinblastini sulfas Vinblastiniumsulfat Synonymum. Vinblastinium sulfuricum f Vinblastini sulfas 2887 H,CO' C46H60N4O13S H3C HO C00CHi Mr 909,06 2© SO, 20 CAS 143-67-9 Je to vinkaleukoblastiniumsulfat (1 : 1). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 95,0 % až 104,0 % sloučeniny C46H60N4O13S. Vlastnosti Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek. Je velmi hygroskopický, snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru. Zkoušky totožnosti A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. vinblastiniumsulfatu. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a přibližnou velikostí hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušky na čistotu Roztok S. 50,0 mg se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 10,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda I). Hodnota pH. 3,5 až 5,0; měří se roztok připravený zředěním 3 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého Rna 10 ml. Příbuzné látky. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (2,0 %) a součet ploch všech těchto píku není větší než 2,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (5,0 %). Strana 2888 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2888 f Vinblastini sulfas__________________________________________________________________________ Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d). Ztráta sušením. Nejvýše 15,0 %; stanoví se termogravimetricky (2.2.34) se 3 mg zkoušené látky. Zahřívá se rychlostí 5 °C/min až na teplotu 200 °C v proudu dusíku pro chromatografii R přiváděného průtokovou rychlostí 40 ml/min. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena pro výrobu parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se před použitím uchovávají v ledové vodě. Zkoušený roztok. 1,0 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 5,0 ml. Porovnávací roztok (a). 5,0 mg vinblastiniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 mg vinkristiniumsulfatu CRL se rozpustí v 1,0 ml porovnávacího roztoku (a). Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 50,0 ml. Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí vodou R na 20,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 //m). Mezi pumpu a injektor se umístí předkolona naplněná vhodným silikagelem, - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů roztoku diethylaminu R (1,5 % V/V) upraveného na hodnotu pH 7,5 přidáním kyseliny fosforečné R, acetonitrilu R a methanolu R (38 + 12 + 50), s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 262 nm, - injektorové smyčky. Nastříkne se po 10 ul každého roztoku a zaznamenají se chromatogramy po dobu odpovídající 3násobku retenčního času píku vinblastinu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je rozlišení mezi pikem vinkristinu a pikem vinblastinu nejméně 4 a pík na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) má poměr signálu k šumu nejméně 5. Vypočítá se obsah C46H60N4O13S v procentech z plochy hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku a plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a deklarovaného obsahu vinblastiniumsulfatu CRL. Uchovávání Ve vzduchotěsných skleněných obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující -20 °C. Jestliže je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených skleněných obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka sterilní. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2889 f Vincristini sulfas Vinkristiniumsulfat Synonymum. Vincristinium sulfuricum. f Vincristini sulfas 2889 H,CO n / yc ^O—CO-----CH3 OHC HO C00CH? 2© SO, 20 C46H58N4014S H 923,04 CAS 2068-78-2 Je to 22-oxovinkaleukoblastiniumsulfat (1 : 1). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 95,0 % až 104,0 % sloučeniny C46H58N4014S. Vlastnosti Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek. Je velmi hygroskopický, snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. vinkristiniumsulfatu. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a přibližnou velikostí hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušky na čistotu Roztok S. 50,0 mg se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 10,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda I). Hodnota pH. 3,5 až 4,5; měří se roztok připravený zředěním 2 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého Rna 10 ml. Příbuzné látky. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (2,0 %) a součet ploch všech těchto píku není větší než 2,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (5,0 %). Strana 2890 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2890 f Vincristini sulfas__________________________________________________________________________ Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d). Ztráta sušením. Nejvýše 12,0 %; stanoví se termogravimetricky (2.2.34) se 3 mg zkoušené látky. Zahřívá se rychlostí 5 ° C/min až na teplotu 200 °C v proudu dusíku pro chromatografii R přiváděného průtokovou rychlostí 40 ml/min. Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena pro výrobu parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se před použitím uchovávají v ledové vodě. Zkoušený roztok. 1,0 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 5,0 ml. Porovnávací roztok (a). 5,0 mg vinkristiniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 mg vinblastiniumsulfatu CRL se rozpustí v 1,0 ml porovnávacího roztoku (a). Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 50,0 ml. Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí vodou R na 20,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsi-lanizovaným pro chromatografii R (5 //m). Mezi čerpadlo a nástřikový prostor se umístí předko-lona naplněná vhodným silikagelem, - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů roztoku diethylaminu R (1,5 % V/V) upraveného na hodnotu pH 7,5 přídavkem kyseliny fosforečné R a methanolu R (30 + 70). Průtoková rychlost je 1,0 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 297 nm, - injektorové smyčky. Nastříkne se po 10 ul každého roztoku a zaznamenají se chromatogramy po dobu odpovídající 3násobku retenčního času píku vinkristinu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je rozlišení mezi pikem vinkristinu a pikem vinblastinu nejméně 4 a pík na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) má poměr signálu k šumu nejméně 5. Vypočítá se obsah C46H58N4014S v procentech za použití plochy hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku, hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a deklarovaného obsahu vinkristiniumsulfatu CRL. Uchovávání Ve vzduchotěsných skleněných obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující -20 °C. Jestliže je látka sterilní, uchovává se ve sterilních, vzduchotěsných, zabezpečených, skleněných obalech. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede, zda je látka sterilní. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2891 f Vitamini Ä pulvis 2891 f Vitamini A pulvis ***** Vitamin A prášek________________________________________________* Je to ester retinolu (acetat, propionat nebo palmitat) nebo směs těchto esterů připravených synteticky dispergovaný želatinou, arabskou klovatinou nebo jinou vhodnou látkou. Obsahuje nejméně 250 000 m.j. vitaminu A na gram. Přípravek obsahuje 95,0 % až 115,0 % obsahu uvedeného v označení a může obsahovat vhodné stabilizátory jako antioxidanty. Vlastnosti Nažloutlý prášek obvykle ve formě částic téměř stejné velikosti, které v závislosti na složení jsou prakticky nerozpustné ve vodě nebo bobtnají anebo tvoří emulzi. Zkoušky totožnosti Množství zkoušeného přípravku odpovídající asi 50 000 m.j. se vpraví do zkumavky a umístí se do vodní lázně 60 °C teplé, přidá se 1,5 ml amoniaku zředěného RS2 zahřátého na 60 °C a občas se protřepe. Po 10 min se směs převede do odměrné baňky na 200 ml pomocí 40 ml ethanolu R a doplní se etherem R po značku. Protřepe se, nechá se stát několik minut a pro zkoušky totožnosti se použije supernatant, roztok (a). Určité přípravky nereagují dostatečně během zmíněného postupu. Pro tyto přípravky by se měl objem roztoku (a) pro následující zkoušky podstatně zvýšit. Zvýšení objemu může být až desetinásobné. A. 5 ml roztoku (a) se zředí na 100 ml 2-propanolem Rl. Roztok vykazuje absorpční maximum (2.2.25) při 325 nm až 327 nm. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 10 ml roztoku (a) se odpaří do sucha v proudu dusíku. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml cyklohexanu R. Porovnávací roztoky. Připraví se porovnávací roztoky v cyklohexanu R obsahující asi 5 m.j. v mikrolitru: a) retinolacetatu CRL, b) retinolpropionatu CRL, c) retinolpalmitatu CRL. Na vrstvu se nanese odděleně po 2 (A každého roztoku a vyvíjí se ihned bez odpaření rozpouštědla směsí objemových dílů etheru R a cyklohexanu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se chloridem antimonitým RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je patrná modrá skvrna nebo skvrny shodné se skvrnou nebo skvrnami na chromatogramech porovnávacích roztoků a složení zkoušeného roztoku je vyjádřeno skvrnou nebo skvrnami odpovídajícími porovnávacím roztokům (a), (b) a (c). C. 2 ml roztoku (a) se zředí pentanem R na 50 ml. 1 ml tohoto roztoku se odpaří do sucha v proudu dusíku. Zbytek se rozpustí v 1 ml chloroformu R a přidá se 5 ml chloridu antimonitého RS; okamžitě vznikne přechodné jasně modré zbarvení. Strana 2892 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2892 f Vitaminům Ä_____________________________________________________________________________ Zkouška na čistotu Příbuzné látky a rozkladné produkty. Použijí se hodnoty absorbance získané při stanovení obsahu. Poměr A30O/A325 je nejvýše 0,612 a součet hodnot A300/A325 aA350/A325 je nejvýše 1,054, kde A300, A325 a A350 jsou absorbance (2.2.25) změřené jednotlivě při 300 nm, 325 nm a 350 nm. Stanovení obsahu Stanovení obsahu se provede, jak nejrychleji je možné, za ochrany před světlem a prístupu oxidačních látek a nad roztoky j e třeba udržovat, pokud j e to možné, atmosféru dusíku. Spektrofotometrická měření se provádějí při 20 °C až 25 °C. Před každou sérií měření se zkontroluje správnost stupnice vlnových délek spektrofotometru (2.2.25) a stupnice absorbancí. Absorbance lepených křemenných kyvet naplněných 2-propano-lem Rl se nesmí vzájemně lišit o více než 0,002 při každé z vlnových délek 300 nm, 325 nm, 350 nm a 370 nm. Každé stanovení se provede dvakrát, s použitím vždy zvláštní navážky zkoušeného přípravku. Přípravek se před stanovením obsahu důkladně promíchá. Množství zkoušeného přípravku odpovídající asi 50 000 m.j. se odváží s přesností na 0,1 % a vpraví se do baňky. Přidá se 5 ml vody R, 20 ml ethanolu R, 1 ml askorbanu sodného RS a 3 ml čerstvě připraveného 50% roztoku hydroxidu draselného R Vaří se pod zpětným chladičem na vodní lázni 30 min. Rychle se ochladí, převede se do dělicí nálevky pomocí dvakrát 15 ml vody R, jedenkrát 10 ml lihu 96% R a dvakrát 50 ml pentanu R a 30 s se intenzivně protřepává. Pak se nechá stát, až se vytvoří dvě čiré vrstvy. Spodní vod-ně-lihová vrstva se převede do druhé dělicí nálevky a protřepe se směsí 10 ml lihu 96% R a 50 ml pentanu R. Po oddělení se převede spodní vrstva do třetí dělicí nálevky a pentanova vrstva do první dělicí nálevky. Druhá dělicí nálevka se promyje dvakrát 10 ml pentanu R a výtřepky se přidají do první dělicí nálevky. Vodně-lihová vrstva ve třetí dělicí nálevce se protřepe s 50 ml pentanu R a pentanova vrstva se přidá do první dělicí nálevky. Spojené pentanove výtřepky se v první dělicí nálevce promyjí intenzivním protřepáním dvakrát 50 ml čerstvě připraveného roztoku hydroxidu draselného R (30 g/l) v lihu 10% (V/V) a pak se promývají postupně vždy 50 ml vody, až jsou poslední výtřepky neutrální na fenolftalein. Promytý pentanový výtřepek se převede do 250ml od-měrné baňky, dělicí nálevka se promyje 10 ml pentanu R, který se přidá do odměrné baňky, a její obsah se zředí pentanem R na 250,0 ml. Část tohoto roztoku se zředí 2-propanolem Rl tak, aby koncentrace výsledného roztoku byla 10 m.j. až 15 m.j. v mililitru. Za použití 2-propanolu Rl jako kontrolní tekutiny se ověří, že absorpční maximum roztoku je v rozmezí 324 nm až 326 nm, a změří se absorbance při 300 nm, 325 nm, 350 nm a 370 nm. Odečtení se opakují při každé vlnové délce několikrát a vypočtou se průměrné hodnoty. Pro každou vlnovou délku X se vypočte poměr A {A 325. Jestliže tyto poměry jsou vyšší než následující hodnoty: 0,612 při 300 nm, 0,452 při 350 nm, 0,093 při 370 nm, spojené výtřepky se odstraní a celý předcházející postup se opakuje. Obsah vitaminu A v mezinárodních jednotkách v gramu se vypočítá podle vztahu: A325 . V . 1830 100 m v němž značí: A325 - absorbanci při 325 nm, m - hmotnost zkoušeného přípravku v gramech, V - celkový objem, na který je extrakt ředěn, aby obsahoval 10 m.j. až 15 m.j. v mililitru, 1830 - faktor k převedení specifické absorbance retinolu na mezinárodní jednotky v gramu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2893 ______________________________________________________________________f Vitaminům Ä 2893 Uchovávání V dobře uzavřených vzduchotěsných nádobách, chráněn před světlem, při teplotě 8 ° C až 15 °C. Po otevření nádoby by se měl okamžitě její obsah použít; každá nespotřebovaná cast obsahu by se měla chránit atmosférou inertního plynu. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede: - počet mezinárodních jednotek v gramu, - název esteru nebo esterů, - název použité základní pomocné látky nebo látek a název každého přidaného stabilizátoru. f Vitaminům A ,***, * * Vitamin A Pod názvem vitamin A je zahrnováno množství látek velmi podobné struktury nacházejících se v živočišných tkáních a vykazujících podobnou účinnost. Hlavní a biologicky nejaktivnější látkou je all-írans-retinol, který může být pnpraven synteticky v čistém stavu nebo může být získán z přírodních zdrojů (ryb, olejů, jater mořských savců a přírodních koncentrátů), přičemž je doprovázen několika izoméry. M\-trans-rQtmo\ je primární alkohol C20H30O (Mr 286,46; CAS 68-26-8) s pěti konjugovanými vazbami, které mají acyklickou írans-konfiguraci: [all-(£)-3,7-dimethyl-9-(2,6,6-trimethyl-l-cyklo-hexenyl)-2,4,6,8-nonatetraen-1-ol]. Látka tvoří světle žluté jehlice, prakticky nerozpustné ve vodě, snadno rozpustné v lihu 96%, etheru, etheru petrolejovém a mastných olejích. Látka vykazuje v ultrafialovém světle při 365 nm intenzivní zelenavou fluorescenci. Roztok látky v 2-propanolu Rl vykazuje v ultrafialovém světle absorpční spektrum s maximem při 325 nm. Vitamin A se všeobecně používá ve formě esterů, jako acetat, propionat nebo palmitat, které se dodávají jako olejové koncentrované roztoky, vodné disperze nebo ve formě prášku. Účinnost vitaminu A se vyjadřuje v mezinárodních jednotkách. 1 m.j. vitaminu A odpovídá účinnosti 0,344 ßg all-írans-retinolacetatu. Účinnost ostatních sloučenin vitaminu A se vypočítá stechiometricky tak, že 1 m.j. vitaminu A odpovídá účinnosti: 0,300 ßg all-írans-retinolu, 0,359 ßg all-ŕrans-retinolpropionatu, 0,550 ßg all-ŕrans-retinolpalmitatu. Vitamin A a jeho estery jsou velmi citlivé na působení vzduchu, oxidačních látek, kyselin a světla. Strana 2894 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2894 f Vitaminům Ä densatum oleosum f Vitaminům A densatum oleosum ****, Olejový roztok vitaminu A * Je to ester retinolu (acetat, propionat nebo palmitat) nebo směs těchto esteru pripravených synteticky. K jeho případnému zředění může být použit vhodný rostlinný olej. Obsahuje nejméně 500 000 m.j. vitaminu A v gramu. Olejový roztok obsahuje 95,0 % až 110,0 % obsahu uvedeného v označení a může obsahovat vhodné stabilizátory jako antioxidanty. Vlastnosti Žlutá nebo hnědožlutá olej ovitá kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, rozpustný nebo částečně rozpustný v ethanolu, mísitelný s organickými rozpouštědly. Ve velmi koncentrovaných roztocích se může objevit částečná krystalizace. Zkoušky totožnosti A. Připraví se roztok v 2-propanolu Rl obsahující 10 m.j. až 15 m.j. v mililitru. Absorpční maximum (2.2.25) roztoku je při 325 nm až 327 nm. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. Připraví se roztok v cyklohexanu R obsahující asi 5 m.j. v mikrolitru. Porovnávací roztoky. Připraví se porovnávací roztoky v cyklohexanu R obsahující asi 5 m.j. v mikrolitru: a) retinolacetatu CRL, b) retinolpropionatu CRL, c) retinolpalmitatu CRL. Na vrstvu se nanese odděleně po 2 (A každého roztoku a vyvíjí se ihned bez odpaření rozpouštědla směsí objemových dílů etheru R a cyklohexanu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se chloridem antimonitým RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je modrá skvrna anebo skvrny shodné se skvrnou nebo skvrnami na chromatogramech porovnávacích roztoků a složení zkoušeného roztoku je vyjádřeno skvrnou nebo skvrnami odpovídajícími porovnávacím roztokům (a), (b) a (c). C. Připraví se roztok v chloroformu R obsahující 10 m.j. až 15 m.j. v mililitru. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml chloridu antimonitého RS; ihned vznikne přechodné jasně modré zbarvení. Zkoušky na čistotu Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušeného přípravku. Peroxidy. 0,300 g se přidá k 25,0 ml směsi objemových dílů methanolu R a toluenu R (4 + 6) (roztok a). K 1,0 ml roztoku chloridu železitého R (270 g/l) se přidá 99,0 ml směsi objemových dílů methanolu R a toluenu R (4 + 6). 2,0 ml tohoto roztoku se zředí na 100,0 ml stejnou směsí rozpouštědel (roztok b). Do dvou zkumavek se přidá postupně po 0,3 ml roztoku thiokyanatanu amonného R (18 g/l), 10,0 ml methanolu R, 0,3 ml síranu železnatého RS2 a 15,0 ml toluenu R a po každém přidání se promíchá. Do jedné zkumavky se přidá 1,0 ml roztoku (a) a do druhé 1,0 ml roztoku (b), promíchá se a nechá se stát 5 min; zbarvení roztoku (a) není intenzivnější než zbarvení roztoku (b). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2895 _____________________________________________________________f Vitaminům Ä in aqua dispergibile 2895 Stanovení obsahu Stanovení obsahu se neprovádí u koncentrátů vitaminu A získaných z přírodních zdrojů. Stanovení obsahu se provede, jak nejrychleji je možné, za ochrany před světlem a přístupu oxidačních látek a nad roztoky j e třeba udržovat, pokud j e to možné, atmosféru dusíku. Spektrofotometrická měření se provádějí při 20 °C až 25 °C. Před každou sérií měření se zkontroluje správnost stupnice vlnových délek spektrofotometru (2.2.25) a stupnice absorbancí. Absorbance lepených křemenných kyvet naplněných 2-propanolem Rl se nesmí vzájemně lišit o více než 0,002 při každé z vlnových délek 300 nm, 325 nm, 350 nm a 370 nm. Každé stanovení se provede dvakrát, s použitím vždy zvláštní navážky zkoušeného přípravku. Provede se stanovení obsahu podle metody A. Ukáže-li se toto stanovení jako nevhodné, použij e se metoda B. Metoda A. 25 mg až 100 mg odvážené s přesností 0,1 % se rozpustí v 5 ml pentanu R a zředí se 2-propanolem Rl na předpokládanou koncentraci 10 m.j. až 15 m.j. v mililitru. Za použití 2-propanolu Rl jako kontrolní tekutiny se ověří, že maximum absorpce připraveného roztoku je mezi 325 nm a 327 nm, a změří se absorbance při 300 nm, 326 nm, 350 nm a 370 nm. Při každé vlnové délce se provede odečtení několikrát a použijí se průměrné hodnoty. Pro každou vlnovou délku X se vypočítá poměr Ax/A326. Nepřevyšuje-li tento poměr hodnotu: 0,593 při 300 nm, 0,537 při 350 nm, 0,142 při 370 nm, vypočítá se obsah vitaminu A v mezinárodních jednotkách v gramu podle vztahu lOOw v němž značí: A326 - absorbanci při 326 nm, m - hmotnost zkoušeného přípravku v gramech, V - celkový objem, na který byl zkoušený přípravek naředěn, aby obsahoval 10 m.j. až 15 m.j. v mililitru, 1900 - faktor k převedení specifické absorbance esterů retinolu na mezinárodní jednotky v gramu. Jestliže jeden nebo více poměrů AXIA326 převyšuje dané hodnoty nebo jestliže vlnová délka maxima absorpce není mezi 325 nm a 327 nm, použije se Metoda B. Metoda B. Množství zkoušeného přípravku odpovídající asi 50 000 m.j. navážené s přesností 0,1 % se vpraví do baňky. Přidá se 20 ml ethanolu fi, 1 ml askorbanu sodného RS a 3 ml čerstvě připraveného 50% roztoku hydroxidu draselného R a vaří se pod zpětným chladičem na vodní lázni 30 min. Rychle se ochladí a kapalina se převede do dělicí nálevky pomocí dvakrát 15 ml vody R, jednou 10 ml lihu 96% R a dvakrát 50 núpentanu R a 30 s se intenzivně protřepává. Pak se nechá stát, až se vytvoří dvě čiré vrstvy. Spodní vodně-lihová vrstva se převede do druhé dělicí nálevky a protřepe se směsí 10 ml lihu 96% R a 50 ml pentanu R. Po oddělení se převede vodně-lihová vrstva do třetí dělicí nálevky a pentanová vrstva do první dělicí nálevky. Druhá dělicí nálevka s e promyje dvakrát 10 ml pentanu R a výtřepky se přidají do první dělicí nálevky. Vodně-lihová vrstva ve třetí dělicí nálevce se protřepe s 50 ml pentanu R a pentanová vrstva se přidá do první dělicí nálevky. Spojené pentanové výtřepky se v první dělicí nálevce promyjí intenzivním protřepáním dvakrát 50 ml čerstvě připraveného roztoku hydroxidu draselného R (30 g/l) v lihu R 10% (V/V) a pak se promývají postupně vždy 50 ml vody R, až jsou poslední výtřepky neutrální na fenolftalein. Promytý pentanový výtřepek se převede do 250ml odměrné baňky, dělicí nálevka se promyje 10 núpentanu R, který se přidá do odměrné baňky, a její obsah se zředí pentanem Rna. 250,0 ml. Část tohoto roztoku se zředí 2-propanolem Rl tak, aby koncentrace výsledného roztoku Strana 2896 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2896 f Vitaminům Ä in aqua dispergibile____________________________________________________________ byla 10 m.j. až 15 m.j. v mililitru. Za použití 2-propanolu Rl jako kontrolní tekutiny se ověří, že absorpční maximum roztoku leží v rozmezí 324 nm až 326 nm, a změří se absorbance při 300 nm, 325 nm, 350 nm a 370 nm. Odečtení se opakují při každé vlnové délce několikrát a vypočtou se průměrné hodnoty. Pro každou vlnovou délku X se vypočte poměr Ax/A325. Jestliže jeden nebo více z těchto poměrů převyšuje následující hodnoty: 0,602 při 300 nm, 0,452 při 350 nm, 0,093 při 370 nm, spojené výtřepky se odstraní a celý předcházející postup se opakuje. Obsah vitaminu A v mezinárodních jednotkách v gramu se vypočítá podle vztahu: A325 . V . 1830 lÖÖm ' v němž značí: A325 - absorbanci při 325 nm, m - hmotnost zkoušeného přípravku v gramech, V - celkový objem, na který je extrakt ředěn, aby obsahoval 10 m.j. až 15 m.j. v mililitru, 1830 - faktor k převedení specifické absorbance retinolu na mezinárodní jednotky v gramu. Uchovávání V dobře uzavřených, zcela naplněných nádobách, chráněn před světlem, při teplotě 8 °C až 15 °C. Po otevření nádoby by se měl okamžitě její obsah použít; každá nespotřebovaná část obsahu by se měla chránit atmosférou inertního plynu. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede: - počet mezinárodních jednotek v gramu, - název esteru nebo esterů, - název přidaných stabilizátorů, - v případě potřeby postup rozpuštění vzniklých krystalů. f Vitaminům A in aqua dispergibile ***** * * Vodná disperze vitaminu A *** Je to vodná disperze esteru retinolu (acetat, propionat nebo palmitat) nebo směs těchto esterů připravených synteticky, ke kterým se přidávají vhodné solubilizátory. Obsahuje nejméně 100 000 m.j. vitaminu A v gramu. Disperze obsahuje 95,0 % až 115,0 % obsahu uvedeného v označení a může obsahovat vhodné stabilizátory jako protimikrobní přísady a antioxidanty. Vlastnosti Žlutá nebo nažloutlá kapalina proměnlivé opalescence a viskozity. Vysoce koncentrované roztoky se při nízkých teplotách mohou kalit nebo při pokojové teplotě přecházet v gel. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2897 _____________________________________________________________f Vitaminům Ä in aqua dispergibile 2897 Zkoušky totožnosti Do zkumavky se zabroušenou zátkou se vpraví množství zkoušeného přípravku odpovídající asi 10 000 m.j., přidá se 5 ml vody R a zhomogenizuje se. Přidá se 5 ml lihu 96% R, 20 mlpentanu R a 30 s se silně protřepává. Pak se nechá několik minut stát a pro zkoušky totožnosti se použije supernatantní tekutina, roztok (a). A. Roztok (a) se zředí 2-propanolem Rl tak, aby jeho absorbance v absorpčním maximu byla v rozmezí 0,3 až 0,7. Roztok vykazuje maximum při 325 nm až 327 nm. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 10 ml roztoku (a) se odpaří do sucha v proudu dusíku. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml cyklohexanu R. Porovnávací roztoky. Připraví se porovnávací roztoky v cyklohexanu R obsahující asi 5 m.j. v mikrolitru: a) retinolacetatu CRL, b) retinolpropionatu CRL, c) retinolpalmitatu CRL. Na vrstvu se nanese odděleně po 2 (A každého roztoku a vyvíjí se ihned bez odpaření rozpouštědla směsí objemových dílů etheru R a cyklohexanu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se chloridem antimonitým RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je modrá skvrna nebo skvrny shodné se skvrnou nebo skvrnami na chromatogramech porovnávacích roztoků a složení zkoušeného roztoku je vyjádřeno skvrnou nebo skvrnami odpovídajícími porovnávacím roztokům (a), (b) a (c). C. 0,1 ml roztoku (a) se odpaří do sucha v atmosféře dusíku. Zbytek se rozpustí v 1 ml chloroformu R a přidá se 5 ml chloridu antimonitého RS; ihned vznikne přechodné jasně modré zbarvení. Zkoušky na čistotu Mísitelnost s vodou. Asi 1 g se smíchá s 10 ml vody R předem zahřáté na 50 °C a ochladí se na 20 °C. Ihned po ochlazení vznikne stejnorodá slabě opalizující slabě žlutá disperze. Příbuzné látky a rozkladné produkty. Použijí se hodnoty absorbance získané při stanovení obsahu. Poměr A30(/A325 je nejvýše 0,618 a součet hodnot A300/A325 aA350/A325 je nejvýše 1,060, kde A300, A325 a A350 jsou absorbance (2.2.25) změřené jednotlivě při 300 nm, 325 nm a 350 nm. Stanovení obsahu Stanovení obsahu se provede, jak nejrychleji je možné, za ochrany před světlem a přístupu oxidačních látek a nad roztokem j e třeba udržovat, pokud j e to možné, atmosféru dusíku. Spektrofotometrická měření se provádějí při 20 °C až 25 °C. Před každou sérií měření se zkontroluje správnost stupnice vlnových délek spektrofotometru (2.2.25) a stupnice absorbancí. Absorbance lepených křemenných kyvet naplněných 2-propanolem Rl se nesmí vzájemně lišit o více než 0,002 při každé z vlnových délek 300 nm, 325 nm, 350 nm a 370 nm. Každé stanovení se provede dvakrát, s použitím vždy zvláštní navážky zkoušeného přípravku. Přípravek se před stanovením obsahu důkladně promíchá. Množství zkoušeného přípravku odpovídající asi 50 000 m.j. se odváží s přesností na 0,1 % a vpraví se do baňky. Přidá se 20 ml ethanolu Ä, 1 ml askorbanu sodného RS a 3 ml čerstvě připraveného 50% roztoku hydroxidu draselného R Vaří se pod zpětným chladičem na vodní lázni 30 min. Rychle se ochladí, převede Strana 2898 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2898 f Vitaminům Ä in aqua dispergibile____________________________________________________________ se do dělicí nálevky pomocí dvakrát 15 ml vody R, jednou 10 ml lihu 96% R a dvakrát 50 ml pentanu R a 30 s se intenzivně protřepává. Pak se nechá stát, až se vytvon dvě ěiré vrstvy. Spodní vodně-lihová vrstva se převede do druhé dělicí nálevky a protřepe se směsí 10 ml lihu 96% R a 50 ml pentanu R Po oddělení se převede vodně-lihová vrstva do třetí dělicí nálevky a pentanova vrstva do první dělicí nálevky. Druhá dělicí nálevka se promyj e dvakrát 10 ml pentanu R a výtřepky se přidají do první dělicí nálevky. Vodně-lihová vrstva ve třetí dělicí nálevce se protřepe s 50 ml pentanu R a pentanova vrstva se přidá do první dělicí nálevky. Spojené pentanove výtřepky se v první dělicí nálevce promyj í intenzivním protřepáním dvakrát 50 ml čerstvě připraveného roztoku hydroxidu draselného R (30 g/l) v lihu R 10% (V/V) a pak se promývají postupně vždy 50 ml vody R, až jsou poslední výtřepky neutrální na fenolftalein. Promytý pentanový výtřepek se převede do 250ml odměrné baňky, dělicí nálevka se promyje 10 ml pentanu R, který se přidá do odměrné baňky, a její obsah se zředí pentanem R na 250,0 ml. Část tohoto roztoku se zředí 2-propanolem Rl tak, aby koncentrace výsledného roztoku byla 10 m.j. až 15 m.j. v mililitru. Za použití 2-propanolu Rl jako kontrolní tekutiny se ověří, že absorpční maximum roztoku je v rozmezí 324 nm až 326 nm a změří se absorbance při 300 nm, 325 nm, 350 nm a 370 nm. Odečtení se opakují při každé vlnové délce několikrát a vypočtou se průměrné hodnoty. Pro každou vlnovou délku se vypočte poměr A /A325. Jestliže tyto poměry jsou vyšší než následující hodnoty: 0,618 při 300 nm, 0,452 při 350 nm, 0,093 při 370 nm, spojené výtřepky se odstraní a celý předcházející postup se opakuje. Obsah vitaminu A v mezinárodních jednotkách v gramu se vypočítá podle vztahu: A325 . V . 1830 lOOw ' v němž značí: A325 - absorbanci při 325 nm, m - hmotnost zkoušeného přípravku v gramech, V - celkový objem, na který je extrakt ředěn, aby obsahoval 10 m.j. až 15 m.j. v mililitru, 1830 - faktor k převedení specifické absorbance retinolu na mezinárodní jednotky v gramu. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě uvedené v označení. Po otevření nádoby by se měl okamžitě její obsah použít; každá nespotřebovaná cast obsahu by se měla chránit atmosférou inertního plynu. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede: - počet mezinárodních jednotek v gramu, - název esteru nebo esterů, - název použitého solubilizátoru a názvy přidaných stabilizátorů, - teplota uchovávání. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2899 f Warfarinum natricum 2899 f Warfarinum natricum Sodná sůl warfarinu __ 1© C19H15Na04 Mr 330,31 CAS 129-06-6 Je to sodná sůl 3-(a-acetonylbenzyl)-4-hydroxykumarinu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuj e 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C19H15Na04. Vlastnosti Bílý hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustná ve vodě a v lihu 96%, dobře rozpustná v acetonu, velmi těžce rozpustná v etheru a v dichlormethanu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B, D a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. 1 g se rozpustí v 25 ml vody R, přidají se 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zfiltruje se. Filtrát se použije ve zkoušce totožnosti E. Sraženina se promyje vodou R a usuší se při 100 °C až 105 °C; teplota tání (2.2.14) je 159 °C až 163 °C. B. 1 g se rozpustí v 25 ml vody R, přidají se 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zfiltruje se. Filtrát se použije ve zkoušce totožnosti E. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) sraženiny se shoduje se spektrem sraženiny připravené současně stejným způsobem za použití sodné soli warfarinu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). D. 1 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 5 ml kyseliny dusičné R a zfiltruje se. K filtrátu se přidají 2 ml dichromanu draselného RS1, 5 min se třepe a nechá se 20 min stát. Při porovnání s kontrolním roztokem získaným při slepé zkoušce roztok není zelenomodrý. E. Filtrát získaný ve zkoušce totožnosti A nebo B vyhovuje zkoušce (b) na sodík (2.3.1). Ná ,© Strana 2900 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2900 f Warfarinum natricum clathratum_____________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 7,6 až 8,6; měří se roztok pripravený rozpuštěním 1,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 100 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G- F254 & Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí acetonem R na 200 ml. Porovnávací roztok (b). 40 mg sodné soli warfarinu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg acenokumarolu CRL se rozpustí v acetonu R, přidá se 1 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se acetonem R na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 20 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, chloroformu R a cyklohexanu R (20 + 50 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou patrný dvě zřetelně oddělené skvrny a na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je zřetelně viditelná skvrna. Fenolické ketony. 1,25 g se rozpustí v roztoku hydroxidu sodného R (50 g/l) a zředí se jím na 10,0 ml. Absorbance (2.2.25) měřená při 385 nm do 15 min po přípravě roztoku není vyšší než 0,20. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 4,0 %; stanoví se s 0,750 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,1000 g se rozpustí v hydroxidu sodném 0,01 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. 10,0 ml takto zředěného roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 308 nm. Obsah C19H15Na04 se vypočítá za použití specifické absorbance, která má hodnotu 431. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2901 f Warfarinum natricum clathratum 2901 f Warfarinum natricum clathratum Klatrát sodné soli warfarinu ___________ e CH, I •0,5 CH—OH CAS 129-06-6 (sodná súl warfarinu) Je to klatrát sodné soli 3-(a-acetonylbenzyl)-4-hydroxykumarinu a 2-propanolu (2:1), obsahuje 8,0 % až 8,5 % 2-propanolu. Počítáno na bezvodou a 2-propanolu prostou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C19H15Na04; Mr 330,31. Vlastnosti Bílý prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, dobře rozpustný v acetonu, velmi těžce rozpustný v etheru a v dichlormethanu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B, D a E. Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. 1 g se rozpustí v 25 ml vody R, přidají se 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zfiltruje se. Filtrát se použije ve zkoušce totožnosti E. Sraženina se promyje vodou R a usuší se při 100 °C až 105 °C; teplota tání (2.2.14) je 159 °C až 163 °C. B. 1 g se rozpustí v 25 ml vody R, přidají se 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zfiltruje se. Filtrát se použije ve zkoušce totožnosti E. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) sraženiny se shoduje se spektrem sraženiny připravené současně stejným způsobem za použití sodné soli warfarinu CRL. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). D. 1 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 5 ml kyseliny dusičné R a zfiltruje se. K filtrátu se přidají 2 ml dichromanu draselného RS1, 5 min se třepe a nechá se 20 min stát. Při porovnání s kontrolním roztokem získaným při slepé zkoušce roztok není zelenomodrý. E. Filtrát získaný ve zkoušce totožnosti A nebo B vyhovuje zkoušce (b) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Na © Strana 2902 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2902 f Warfarinum natricum clathratum_____________________________________________________________ Hodnota pH (2.2.3). 7,6 až 8,6; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 100 ml. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G- F254 R- Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí acetonem R na 200 ml. Porovnávací roztok (b). 40 mg sodné soli warfarinu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg acenokumarolu CRL se rozpustí v acetonu R, přidá se 1 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se acetonem R na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 20 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, chloroformu R a cyklohexanu R (20 + 50 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou patrný dvě zřetelně oddělené skvrny a na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je zřetelně viditelná skvrna. Fenolické ketony. 1,25 g se rozpustí v roztoku hydroxidu sodného R (50 g/l) a zředí se jím na 10,0 ml. Absorbance (2.2.25) měřená při 385 nm do 15 min po přípravě roztoku není vyšší než 0,20. 2-propanol. 8,0 % až 8,5 %; provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití 1-propanolu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 1,0 ml 1-propanolu R se zředí vodou R na 200,0 ml. Zkoušený roztok (a). 0,250 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5,0 ml. Zkoušený roztok (b). 0,50 g se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok. 0,50 ml 2-propanolu R se zředí roztokem vnitřního standardu na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzenem kopolymerem R (125 //m až 150 Mm)> - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 40 ml/min, - plamenoionizaěního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 150 °C, teplota nástřikového prostoru se udržuje na 180 °C a teplota detektoru na 200 °C. Nastříknou se odděleně zvolené objemy zkoušených roztoků a porovnávacího roztoku. Vypočítá se obsah 2-propanolu za použití jeho hustoty při 20 °C, která je 0,785 g/ml. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 2500 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,1000 g se rozpustí v hydroxidu sodném 0,01 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na. 100,0 ml. 10,0 ml takto zředěného roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 308 nm. Obsah C19H15Na04 se vypočítá za použití specifické absorbance, která má hodnotu 431. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2903 fXantinoli nicotinas 2903 f Xantinoli nicotinas Xanthinoliumnikotinat Synonymum. Xanthinolium nicotinicum N " OH | CH3 0 CH2- -CH- -CH2—NH N i 1 O N CH2—CH2OH O^N^ CH3 © <*' Q coo CigH26N606 Mr 434,45 CAS 437-74-1 Je to N-methyl-N-(2-hydroxyethyl)-N-[3-(l,3-dimethyl-7-xanthinyl)-2-hydroxypropyl]amo-niumnikotinat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101 % sloučeniny C19H26N606. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý mikrokrystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v acetonu. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A. Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety xanthinoliumnikotinatu CRL. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Theofýlin a příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) jsou dvě hlavní skvrny, které polohou a velikostí odpovídají hlavním skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Skvrna o Rf asi 0,27 odpovídá kyselině nikotinové a skvrna o Rp asi 0,75 odpovídá xanthinolu. C. Asi 0,30 g se rozpustí ve 2 ml vody R a přidá se 0,1 ml nasyceného roztoku octanu meďnatého R; vznikne světle modrá sraženina. D. Asi 10 mg vyhovuje zkoušce na xanthiny (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 5,8 až 6,8; měří se roztok S. Strana 2904 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2904 f Xylometazolin hydrochloridum______________________________________________________________ Theofylin a příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R. Zkoušený roztok. 1,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 1,25 g xanthinoUumnikotinatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 50 mg theofylinu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml. Porovnávací roztok (c). 25 mg kyseliny nikotinové R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. Na vrstvu se oddelene nanese po 4 (A zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a) a po 2 fA porovnávacího roztoku (b) a porovnávacího roztoku (c) a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R, chloroformu R a 1-butanolu R (6 + 6 + 11 + 12) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající theofylinu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %) a žádná skvrna, kromě dvou hlavních skvrn a skvrny odpovídající theofylinu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %). Sírany (2.4.14) 15 ml roztoku S vyhovuje zkoušce na sírany (150 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní porovnávací roztok (10 jug SO Jmi). Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 Mg/g)- K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,1200 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 25 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) do třetího inflexního bodu. Provede se slepá zkouška. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 0,01448 g C19H26N606. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2905 f Xylometazolin hydrochloridum 2905 f Xylometazolin hydrochloridum Xylometazoliniumchlorid HaC © Cl e C16H25CIN2 Mr 280,84 CAS 1218-35-5 Je to 2-(4-terc.butyl-2,6-dimethylbenzyl)-2-imidazoliniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C16H25C1N2. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, v lihu 96% a v methanolu, prakticky nerozpustný v etheru. Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: A a E. Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2). A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem xylometazoli-niumchloridu CRL. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. Asi 0,5 mg se rozpustí v 1 ml methanolu R a přidá se 0,5 ml čerstvě připraveného roztoku nitroprussidu sodného R (50 g/l) a 0,5 ml roztoku hydroxidu sodného R (20 g/l). Nechá se 10 min stát a přidá se 1 ml roztoku uhličitanu sodného R (80 g/l); vznikne fialové zbarvení. D. 0,2 g se rozpustí v 1 ml vody R, přidá se 2,5 ml lihu 96% R a 2 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS. Důkladně se zamíchá a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Roztok nevykazuje žádnou fluorescenci nebo nefluoreskuje intenzivněji než kontrolní roztok připravený současně stejným způsobem. Zkoušku lze hodnotit, jestliže roztok připravený současně stejným způsobem za použití nafazoliniumchloridu CRL místo zkoušené látky fluoreskuje zřetelně modře. E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 50,0 ml. Strana 2906 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2906 f Xylometazolin hydrochloridum______________________________________________________________ Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 25 ml, pak se přidá 0,1 ml červeně methylové ÄS a 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg xylometazoliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 4 mg xylometazolinu nečistoty A CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50 ml. Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 50 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (5 + 100) po dráze 10 cm a nechá se usušit. Na dno chromatogra-fické komory se umístí odpařovací miska obsahující směs objemových dílů vody R kyseliny chlorovodíkové Rl a roztoku manganistanu draselného R{\5 g/l) (1 + 1 + 2), komora se uzavře a nechá se 15 min stát. Suchá vrstva se vloží na 5 min do komory nasycené parami chloru a komora se opět uzavře. Pak se vrstva vyjme a vystaví se působení proudu studeného vzduchu tak dlouho, až je chlor odstraněn a až část vrstvy pod startem nereaguje s kapkou škrobu s jodidem draselným RS za vzniku modrého zbarvení. Vrstva se postříká škrobem s jodidem draselným RS; na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající xylometazolinu nečistotě A není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %); na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající xylometazolinu nečistotě A, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu 0,200 g se rozpustí ve 25 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 10 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 28,08 mg C16H25QN2. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2907 f Xylometazolini hydrochloridum 2907 Nečistoty .CH, H,C. H3C—C H,C \// \ O -CH2—C—NH-CH2—CH2—NH2 CH, A. N-(2-aminoethyl)-2-(4-terc.butyl-2,6-dimethylfenyl)acetamid. Strana 2908 Sbírka zákonu č. 1/1998 Částka 1 2908 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2909 f Zidovudinum 2909 f Zidovudinum Zidovudin HOhfei C10H13N5O4 Mr 267,24 CAS 30516-87-1 Je to l-(3-azido-2,3-dideoxy-ß-D-nro-ruranosyl)-5-methylpyrimidin-2,4(l//,3//)-dion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C10H13N5O4. Vlastnosti Bílý nebo nahnědlý prášek. Je mírně rozpustný ve vodě a dobře rozpustný v ethanolu. Taje při asi 124 °C. Vykazuje polymorfismus. Zkoušky totožnosti Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem zidovudinu CR-L. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka i referenční látka v minimálním množství vody R, odpaří se do sucha v exsikátoru pod vakuem nad oxidem fosforečným R a se zbytky se zaznamenají nová spektra. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím, v 50 ml vody R Roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ5 (2.2.2, Metoda II). Specifická optická otáčivost (2.2.7). +60,5 ° až +63,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se při 25 ° C roztok připravený rozpuštěním 0,50 g v ethanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Příbuzné látky. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg thyminu R, 20 mg zidovudinu nečistoty A CRL a 20 mg trifenylmethanolu R se rozpustí v methanolu R přidá se 1,0 ml zkoušeného roztoku a zředí se methanolem R na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (10 + 90) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná Strana 2910 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2910 f Zidovudinum_____________________________________________________________________________ skvrna odpovídající zidovudinu nečistotě A není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, skvrny odpovídající zidovudinu nečistotě A a thyminu (který je stanoven za použití kapalinové chromatografie), není intenzivnější než skvrna odpovídající zidovudinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Vrstva se postříká roztokem vanilinu R (10 g/l) v kyselině sírové R Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající tnfenylmethanolu není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) jsou patrný čtyři zřetelně od sebe oddělené skvrny odpovídající thyminu, zidovudinu nečistotě A, zidovudinu a tnfenylmethanolu v pořadí dle stoupající hodnoty RF. B. Provede se kapalinová chromatografie, jak j e popsáno ve zkoušce Stanovení obsahu. Nastříkne se odděleně po 10 ul zkoušeného roztoku (a), porovnávacího roztoku (b), porovnávacího roztoku (d) a porovnávacího roztoku (e). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající l,5násobku retenčního času hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou jednotlivé látky eluovány v následujícím pořadí: thymin, zidovudin a zidovudin nečistota B. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plocha žádného píku odpovídající thyminu není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2 %); plocha žádného píku odpovídajícího zidovudinu nečistotě B není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (1 %); plocha žádného dalšího píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (0,5 %). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než ónásobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (3,0 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 10 % plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (e). Těžké kovy (2.4.8). 1,00 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 Mg/g)- Připraví se porovnávací roztok za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,25 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. Zkoušený roztok (b). 10,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Porovnávací roztok (a). 10,0 mgzidovudinu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 10,0 mg thyminu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Porovnávací roztok (c). 5 mg zidovudinu nečistoty B CRL se rozpustí v 25,0 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se mobilní fází na 50,0 ml. Porovnávací roztok (d). 5,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Porovnávací roztok (e). 0,25 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografii R (5 /um), Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2911 f Zidovudinum 2911 - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a vody R (20 + 80), s průtokovou rychlostí 1,2 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 265 nm. Při průtoku mobilní fáze 1,2 ml/min se kolona promývá do ustavení rovnováhy po dobu asi 45 min. Nastnkne se 10 fA porovnávacího roztoku (c). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výšky hlavních píku na chromatogramu byly nejméně 70 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem zidovudinu a zidovudinu nečistoty B je nejméně 1,0. Nastnkne se odděleně 10 fA zkoušeného roztoku (b) a 10 fA porovnávacího roztoku (a). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výšky hlavních píku na chromatogramech byly nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Obsah C10H13N5O4 se vypočítá z ploch píku a z deklarovaného obsahu zidovudinu CRL. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum. CH3 A. l-[(2Ä,55)-5-hydroxymethyl-2,5-dihydro-2-furyl]-5-methylpyrimidin-2,4(lií,3//)-dion, Cl B. l-(3-chlor-2,3-dideoxy-ß-D-n'ro-furanosyl)-5-methylpyrimidin-2,4(lii,3//)-dion, Strana 2912 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2912 f Zinci chloridům D. trifenylmethanol. f Zinci chloridům Chlorid zinečnatý ZnCI2 Mr 136,29 CAS 7646-85-7 Obsahuje 95,0 % až 100,5 % sloučeniny ZnCl2. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bílé tyčinkovité odlitky, rozplývající se na vzduchu. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v glycerolu. Zkoušky totožnosti A. 0,5 g se rozpustí v kyselině dusičné zředěné RS a zredí sejí na 10ml. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). B. 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce na zinek (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. K 2,0 g se přidá 38 ml vody prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a po kapkách se přidává kyselina chlorovodíková zředěná RS až do úplného rozpuštění. Roztok se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R připravenou z vody destilované R na 40 ml. Hodnota pH (2.2.3). 4,6 až 5,5. Měří se následující roztok: 1,0 g se rozpustí v 9 ml vody prosté oxidu uhličitého R; roztok může být slabě zakalen. Chlorid-oxidy. 1,5 g se rozpustí v 1,5 ml vody prosté oxidu uhličitého R Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1). Po přidání 7,5 ml lihu 96% R se roztok může do 10 min zakalit. Zákal zmizí po přidání 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Sírany (2.4.13). 5 ml roztoku S zředěného vodou destilovanou Ä na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 Mg/g)- Připraví se porovnávací roztok za použití 5 ml základního roztoku síranů (10 jug SO Jmi) a 10 ml vody destilované R. Hliník, vápník, těžké kovy, železo, hořčík. K 8 ml roztoku S se přidají 2 ml amoniaku 26%> R a protřepe se. Vzniklý roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Po přidání 1 ml hydro- * * * * * * * Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2913 Zinci oxidům 2913 genfosforečnanu sodného RS zůstane roztok nejméně 5 min ěirý. Po přidání 0,2 ml sulfidu sodného RS vznikne bílá sraženina, supernatantní tekutina zůstane bezbarvá. Amonium (2.4.1). 0,5 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na amonium (400 Mg/g)- Stanovení obsahu 0,250 g se rozpustí v 5 ml kyseliny octové zředěné RS. Provede se chelatometrická titrace zinku (2.5.11). 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 13,63 mg ZnCl2. Uchovávání V nekovových dobře uzavřených obalech. Separandum. Zinci oxidům ***** * * Oxid zinečnatý Synonymum. Zincum oxydatum_____________________________________________________ ZnO Mr81,38 CAS 1314-13-2 Počítáno na vyžíhanou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny ZnO. Vlastnosti Bílý nebo slabě nažloutlý jemný amorfní prášek bez hrubých částic. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách. Zkoušky totožnosti A. Při intenzivním zahřívání žloutne, žluté zbarvení po ochlazení mizí. B. 0,1 g se rozpustí v 1,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 5 ml. Roztok vyhovuje zkoušce na zinek (2.3.1). Zkoušky na čistotu Zásaditě reagující látky. 1,0 g se protřepe s 10 ml vroucí vody R, přidá se 0,1 núfenolftaleinu RS a zfíltruje se. Pokud je filtrát červeně zbarven, spotřebuje se nejvýše 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS ke změně zbarvení indikátoru. Uhličitany a látky nerozpustné v kyselinách. 1,0 g se rozpustí v 15 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Rozpouštění probíhá bez šumění a vzniklý roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a je bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Arsen (2.4.2). 0,2 g vyhovují limitní zkoušce A na arsen (5 Mg/g)- Strana 2914 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2914 Zinci stearas Kadmium. Nejvýše 10 //g Cd/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II). Zkoušený roztok. 2,0 g se rozpustí ve 14 ml směsi stejných objemových dílů vody R a kyseliny dusičné prosté kadmia a olova R Vaří se 1 min, pak se ochladí a zředí vodou R na 100,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se zředěním základního roztoku kadmia (0,1 % Cd) roztokem kyseliny dusičné prosté kadmia a olova R 3,5% (V/V). Měří se absorbance při 228,8 nm za použití kadmiové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen nebo vzduch-propan. Železo (2.4.9). 50 mg se rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 10 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (200 Mg/g)- Použije se 0,5 ml kyseliny thioglykolové R. Olovo. Nejvýše 50 /u.g Pb/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II). Zkoušený roztok. 5,0 g se rozpustí ve 24 ml směsi stejných objemových dílů vody R a kyseliny dusičné prosté kadmia a olova R Vaří se 1 min, pak se ochladí a zředí vodou R na 100,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se zředěním základního roztoku olova (0,1 % Pb) roztokem kyseliny dusičné prosté kadmia a olova R 3,5% (V/V). Měří se absorbance při 283,3 nm za použití olověné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. V závislosti na přístroji může být měření provedeno při 217,0 nm. Ztráta žíháním. Nejvýše 1,0 %, 1,00 g se žíhá při 500 °C. Stanovení obsahu 0,150 g se rozpustí v 10 ml kyseliny octové zředěné RS a provede se chelatometrická titrace zinku (2.5.11). 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 8,14 mg ZnO. Zinci stearas Stearan zinečnatý CAS 557-05-1 Stearan zinečnatý [(C17H35COO)2Zn; M 632,33] může obsahovat palmitan zinečnatý [(C15H31COO)2Zn; Mr 576,22] a olejan zinečnatý [(Q^COO^Zn; M, 628,29] v nestálém poměru. Obsahuje 10,0 % až 12,0 % Zn. Vlastnosti Lehký bílý amorfní prášek bez hrubých částic. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v ethanolu a v etheru. Zkoušky totožnosti A. Odparek získaný při přípravě roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, má teplotu tuhnutí (2.2.18) nejméně 53 °C. * * * * * * * Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2915 Zinci stearas 2915 B. 5 ml roztoku S se zneutralizuje hydroxidem sodným koncentrovaným RS na papír lakmusový červený R; roztok vyhovuje zkoušce na zinek (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. K 5,0 g se přidá 50 ml etheru R a 40 ml roztoku kyseliny dusičné prosté kadmia a olova R 7,5% (V/V) ve vodě destilované R a zahřívá se pod zpětným chladičem až do úplného rozpuštění. Po ochlazení se v dělicí nálevce oddělí vodná vrstva a etherová vrstva se dvakrát protřepe 4 ml vody destilované R. Spojené vodné vrstvy se po promytí 15 ml etheru R zahřívají na vodní lázni až do úplného odpaření etheru. Po ochlazení se zředí na 50,0 ml vodou destilovanou R (roztok S). Etherová vrstva se odpaří a odparek se vysuší při 105 °C. Vzhled roztoku. Roztok S není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II). Vzhled roztoku mastných kyselin. 0,5 g odparku získaného při přípravě roztoku S se rozpustí v 10 ml chloroformu R. Roztok je ěirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž5 (2.2.2, Metoda II). Kysele nebo zásaditě reagující látky. 1,0 g se protřepe s 5 ml lihu 96% R a přidá se 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,1 ml červeně fenolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l KS* nebo 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Číslo kyselosti mastných kyselin (2.5.1). 195 až 210; stanoví se za použití 0,20 g odparku získaného při přípravě roztoku S, rozpuštěného ve 25 ml předepsané směsi rozpouštědel. Chloridy (2.4.4). 2 ml roztoku S zředěného na 15 ml vodou R vyhovují limitní zkoušce na chloridy (250 Mg/g). Sírany (2.4.13). 1 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 50 ml. 12,5 ml tohoto roztoku zředěného vodou destilovanou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,6 %). Kadmium. Nejvýše 5 /u.g Cd/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II). Zkoušený roztok. 20,0 ml roztoku S se zředí roztokem kyseliny dusičné prosté kadmia a olova R 3,5% (V/V) na 50,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se zředěním základního roztoku kadmia (0,1 % Cd) roztokem kyseliny dusičné prosté kadmia a olova R 3,5% (V/V). Měří se absorbance při 228,8 nm za použití kadmiové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen nebo vzduch-propan. Olovo. Nejvýše 25 /u.g Pb/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II). Zkoušený roztok. Použije se roztok S. Porovnávací roztoky. Připraví se zředěním základního roztoku olova (0,1 % Pb) roztokem kyseliny dusičné prosté kadmia a olova R 3,5% (V/V). Měří se absorbance při 283,3 nm za použití olověné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. V závislosti na přístroji může být měření provedeno při 217,0 nm. Stanovení obsahu K 1,000 g se přidá 50 ml kyseliny octové zředěné RS a vaří se nejméně 10 min, nebo dokud není vrstva mastných kyselin ěirá. Podle potřeby se doplní vodou R na původní objem, ochladí se Strana 2916 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2916 Zinci sulfas heptahydricus____________________________________________________________________ a zfiltruje. Filtr a baňka se promývají vodou R až do vymizení kyselé reakce na papír modrý lakmusový R Filtrát a promývací vody se spojí a provede se chelatometrická titrace zinku (2.5.11). 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 6,54 mg Zn. Zinci sulfas heptahydricus Síran zinečnatý Synonyma. Zinci sulfas, Zincum sulfuricum ZnS04 . 7H20 Mr 287,54 CAS 7446-20-0 Je to heptahydrát síranu zinečnatého. Obsahuje 99,0 % až 104,0 % sloučeniny ZnS04. 7H20. Vlastnosti Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé průsvitné krystaly, zvětrávající. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Zkoušky totožnosti A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce na sírany (2.3.1). B. Roztok S vyhovuje zkoušce na zinek (2.3.1). Zkoušky na čistotu Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 4,4 až 5,6; měří se roztok S. Chloridy (2.4.4). 3,3 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovují limitní zkoušce na chloridy (300 Mg/g). Železo (2.4.9). 2 ml roztoku S zředěného vodou Rna 10 ml vyhovují limitní zkoušce na železo (100 Mg/g)- Použije se 0,5 ml kyseliny thioglykolové R. Stanovení obsahu 0,500 g se rozpustí v 5 ml kyseliny octové zředěné RS a provede se chelatometrická titrace zinku (2.5.11). 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 28,75 mg ZnS04. 7H20. Uchovávání V nekovových dobře uzavřených obalech. * * * * * Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2917 f Zopiclonum 2917 Zinci undecylenas Undecylenan zinečnatý ZnP® 2[h2C=CH----(Chtís-----COO ] C22H3804Zn Mr 431,92 CAS 557-08-4 Je to zinečnatá sůl kyseliny 10-undecenové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C22H3804 Zn. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý jemný prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v lihu 96% a v etheru. Taje při 116 °C až 121 °C, ale v tavenine může zůstat malý zbytek pevné látky. Zkoušky totožnosti A. K 2,5 g se přidá 10 ml vody R a 10 ml kyseliny sírové zředěné RS a protřepe se dvakrát 10 ml etheru R. Vodná vrstva se uchovává pro zkoušku C. Spojené etherové vrstvy se promyjí vodou R a odpaří se do sucha. K odparku se přidají 2 ml čerstvě destilovaného anilinu R a 10 min se vaří pod zpětným chladičem. Nechá se ochladit, přidá se 30 ml etheru R a protřepe se třikrát 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a jednou 20 ml vody R. Organická vrstva se odpaří do sucha na vodní lázni, odparek se dvakrát rekrystalizuje z lihu R 70% (V/V) a suší se 3 h ve vakuu. Taje (2.2.14) při 66 °C až 68 °C. B. 0,1 g se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a 5 ml kyseliny octové ledové R a po kapkách se přidá 0,25 ml manganistanu draselného RS. Roztok manganistanu draselného se odbarví. C. Směs 1 ml vodné vrstvy ze zkoušky A a 4 ml vody R vyhovuje zkoušce na zinek (2.3.1). Zkoušky na čistotu Zásaditě reagující látky. K 1,0 g se přidá 5 ml lihu 96% R, 0,5 ml červeně fenolové RS a 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R Roztok se nezbarví červeně. Alkalické kovy a kovy alkalických zemin. K 1,0 g se přidá 25 ml vody R a 5 ml kyseliny chlorovodíkové R a zahřeje se k varu. Za horka se filtruje, zbytek na filtru se promyje 25 ml horké vody R Filtrát a promývací tekutina se spojí a zalkalizují amoniakem 26% R Přidá se 7,5 ml thioacetamidu RS a zahřívá se 30 min na vodní lázni. Zfiltruje se a sraženina se promyje dvakrát 10 ml vody R Filtrát a promývací tekutiny se spojí, na vodní lázni se odpaří do sucha a odparek se vyžíhá. Zbytek váží nejvýše 20 mg (2 %). Sírany (2.4.13). K 0,1 g se přidá směs 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 10 ml vody destilované R a zahřeje se k varu. Ochladí se, zfiltruje a filtrát se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (500 Mg/g)- Porovnávací roztok se připraví za použití 5 ml základního roztoku síranů (10 jug SO Jmi) a 10 ml vody destilované R. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,5 %; suší se 0,500 g v sušárně při 100 °C až 105 °C. Strana 2918 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2918 f Zopiclonum Stupeň nenasycenosti. 0,100 g se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 30 ml kyseliny octové ledové R. Titruje se bromičnanem draselným 0,0167 mol/l VS. Před koncem titrace se přidá 0,05 ml ethoxychrysoidiniumchloridu RS jako indikátor a titruje se do vymizení červeného zbarvení. Spotřeba bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VSje 9,1 ml až 9,4 ml. Stanovení obsahu K 0,350 g se přidá 25 ml kyseliny octové zředěné RS a zahřeje se k varu. Provede se chelatomet-rická titrace zinku (2.5.11). 1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 43,19 mg C22H3P4Zn. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. f Zopiclonum Zopiklon 1998 H„C a enantiomer C17H17CIN603 Mr 388,81 CAS 43200-80-2 Jeto (5RS)-6-(5-chlorpyrid-2-yl)-6,7-dihydro-7-oxo-5/f-pyrrolo[3,4-r]pyrazin-5-yl-4-methyl-piperazin-1-karboxylat. Počítáno na látku prostou rozpouštědel, obsahuje 98,5 % až 100,5 % sloučeniny C17H17C1N603. Vlastnosti Bílý nebo slabě nažloutlý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlor-methanu, mírně rozpustný v acetonu a prakticky nerozpustný v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách. Taje při asi 177 °C, za rozkladu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2919 ______________________________________________________________________________f Zopiclonum 2919 Zkoušky totožnosti Základní sestava zkoušek: B. Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2). A. 50,0 mg se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R (3,5 g/l) a zředí se jí na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem kyseliny chlorovodíkové R (3,5 g/l) na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 303 nm. Specifická absorbance v maximuje 340 až 380. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety zopiklonu CRL. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 10 mg zopiklonu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 ul každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů triethylaminu R, acetonu R a ethylacetatu R (2 + 50 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušky na čistotu Roztok S. 1,0 g se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 20,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než nejpodobnější porovnávací barevný roztok intenzity 5 (2.2.2, Metoda II). Optická otáčivost (2.2.7). -0,05 ° až +0,05 °; měří se roztok připravený zředěním 10,0 ml roztoku S dimethylformamidem R na 50,0 ml. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připraví těsně před použitím. Zkoušený roztok. 40,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 3,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Porovnávací roztok (c). 10,0 mg zopiklonoxidu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografii R (5 /u.m), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku obsahujícího 8,1 g/l laurylsíranu sodného R a 1,6 g/l dihydrogenfosforečnanu sodného R upraveného na hodnotu pH 3,5 přidáním roztoku kyseliny fosforečné R 10% (V/V) (38 + 62). Průtoková rychlost je 1,5 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 303 nm. Teplota kolony se udržuje na 30 °C. Strana 2920 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2920 f Zopiclonum______________________________________________________________________________ Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku (c). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výšky dvou hlavních píku na chromatogramu byly nejméně 30 % celé stupnice zapisovače. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek je retenční čas zopiklonu 27 min až 31 min. Pokud je to nutné, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi (se stoupající koncentrací klesají retenční časy a s klesající koncentrací retenční časy stoupají). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je rozlišení mezi pikem zopiklonoxidu a pikem zopiklonu nejméně 3,0. Pokud se nedosáhne požadovaného rozlišení, upraví se hodnota pH mobilní fáze na 4,0 roztokem kyseliny fosforečné R 10% (V/V). Nastříkne se 20 ul zkoušeného roztoku, 20 ul porovnávacího roztoku (a), 20 ul porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající l,5násobku retenčního času zopiklonu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší, než je plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %), a nejvýše dva takové píky mohou mít plochu větší, než je plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). 2-propanol. Nejvýše 0,7 %; provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití ethanolu Rl jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 5 ml ethanolu Rl se zředí dichlorethanem Rna 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí dichlorethanem R na 10 ml. Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v dichlorethanu R, přidá se 0,5 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se dichlorethanem R na 5,0 ml. Porovnávací roztok. 4,5 ml 2-propanolu R se zředí dichlorethanem Rna 100,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 10,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se dichlorethanem R na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kapilární křemenné kolony délky 10 m a vnitřního průměru asi 0,53 mm s 20um vrstvou styrendivinylbenzen-kopolymeru R, - helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 4 ml/min, - plamenoionizačního detektoru, - následujícího teplotního programu: Místo Čas (min) Teplota (°C) Rychlost (° C/min) Poznámka kolona 0-5 5-10 10- 14 14-20,5 20,5 - 27,5 50 50-70 70 70 - 200 200 4 20 izotermicky lineární gradient izotermicky lineární gradient izotermicky nástřik 150 detektor 250 Nastříkne se 1 ul zkoušeného roztoku a 1 ul porovnávacího roztoku. Vypočítá se obsah 2-propanolu v procentech za použití jeho hustoty při 20 °C, která je 0,785 g/ml. Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 Mg/g)- Připraví se porovnávací roztok za použití 2 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml). Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2921 ______________________________________________________________________________f Zopiclonum 2921 Stanovení obsahu 0,300 g se rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny octové R a 40 ml acetanhydridu R. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l KS* odpovídá 38,88 mg C17H17C1N603 Uchovávání Chráněn před světlem. Separandum. Nečistoty A. 4-oxid(5RS)-6,7-dihydro-6-(5-chlorpyridin-2-yl)-7-oxo-5//-pyrrolo[3,4-ř]pyrazin-5-ylmetliyl-piperazin-1-karboxylatu (oxid zopiklonu), HO a enantiomer B. (7RS)-6,7-diliydro-7-liydroxy-6-(5-clilorpyridin-2-yl)-5ií-pyrrolo[3,4-ř]pyrazin-5-on, H"' C. 6,7-dihydro-6-(5-chlorpyridin-2-yl)-5//-pyrrolo[3,4-ř]pyrazin-5-on. Strana 2922 Sbírka zákonu č. 1/1998 Částka 1 2922 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2923 Auricularia 2923 6.2 Léčivé přípravky 6.2.1 Obecné články lékových forem Auricularia ***** * * * * Ušní přípravky______________________________________________*** Jsou to tekuté, polotuhé nebo tuhé přípravky určené pro vkapávání, rozprašování, insuflaci a aplikaci do zevního zvukovodu nebo k ušnímu výplachu. Ušní přípravky obvykle obsahují jednu nebo více léčivých látek ve vhodném vehikulu. Mohou obsahovat pomocné látky, např. k úpravě osmotického tlaku nebo viskozity, úpravě nebo stabilizaci hodnoty pH, ke zvýšení rozpustnosti účinných látek, stabilizaci přípravku nebo k zajištění odpovídajících protimikrobních vlastností. Tyto pomocné látky neovlivňují nepříznivě léčebný účinek přípravku a v používaných koncentracích nejsou příčinou toxicity nebo přílišné místní dráždivosti. Přípravky pro aplikaci do poškozeného ucha, obzvláště pokud je perforován ušní bubínek nebo jsou-li aplikovány před chirurgickým zákrokem, jsou sterilní, bez protimikrobních přísad a jsou dodávány v j ednodávkových obalech. Pokud není předepsáno a schváleno jinak, vodné ušní přípravky dodávané ve vícedávkových obalech obsahují vhodné protimikrobní přísady ve vhodné koncentraci, kromě případu, kdy samotný přípravek má přiměřené protimikrobní vlastnosti. Obaly pro ušní přípravky obvykle vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné části) a Obaly (3.2 a příslušné části). Rozlišuje se několik druhů ušních přípravků: - ušní kapky a spreje, - polotuhé ušní přípravky, - zásypy do ucha, - ušní omývadla, - ušní tampony s léčivy. Výroba Při vývoji ušního přípravku obsahujícího protimikrobní přísadu má být prokázána účinnost této přísady k uspokojení oprávněné autority. Vhodná metoda zkoušení spolu s kritérii pro posouzení ochranných vlastností v daném složení přípravku je popsána ve stati Účinnost protimikrobních látek (5.1.3). Při výrobě, balení, skladování a distribuci ušních přípravků je vhodným způsobem zajištěna jejich mikrobiální čistota; odpovídající doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.4). Sterilní ušní přípravky jsou vyráběny za použití materiálů a metod určených k zajištění sterility a zabránění kontaminace a množení mikroorganismů; odpovídající doporučení jsou ve stati Metody přípravy sterilních výrobků (5.1.1). Při výrobě ušních přípravků obsahujících dispergované částice se používají měření k zajištění vhodné a kontrolované velikosti částic pro určené použití. Strana 2924 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2924 Capsulae__________________________________________________________________________________ Zkoušení Sterilita (2.6.1). Je-li přípravek označen jako sterilní, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Je-li přípravek sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Označování V označení na obalu se uvede: - název jednotlivých protimikrobních přísad, - zda je přípravek sterilní. Otoguttae, Praeparata auricularia pro aerodispersione Ušní kapky, ušní spreje Synonyma. Kapky do ucha, Aerodispersiones auriculares Jsou to roztoky, emulze nebo suspenze jedné nebo více léčivých látek v kapalině (např. ve vodě, v glykolu nebo v oleji) vhodné k aplikaci do zevního zvukovodu, bez nežádoucího tlaku na ušní bubínek. Mohou být aplikovány do zvukovodu také jako tekutinou napuštěný tampon. Emulze mohou vykazovat oddělování fází, ale jsou snadno protřepáním znovu homogenizova-telné. Suspenze mohou obsahovat sediment, který lze snadno protřepáním rozptýlit; takto vzniklá suspenze je natolik stabilní, aby umožňovala podání správné dávky. Ušní kapky a spreje jsou obvykle dodávány ve vícedávkových obalech opatřených vhodným aplikátorem. Pokud jsou spreje dodávány v tlakových obalech, vyhovují požadavkům článku Praeparata pharmaceutica in vasis cumpressu. Auricularia semisolida Polotuhé ušní přípravky Jsou určeny k aplikaci do zevního zvukovodu, v případě potřeby jako tampon napuštěný přípravkem. Polotuhé ušní přípravky vyhovují požadavkům uvedeným v článku Unguenta. Jsou dodávány v obalech doplněných vhodným aplikátorem. Pulveres auriculares Zásypy do ucha Synonymum. Prášky do ucha Vyhovují požadavkům článku Pulveres adspersorii. Jsou dodávány v obalech s vhodným zařízením umožňujícím aplikaci nebo insuflaci. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2925 __________________________________________________________________________________Capsulae 2925 Lotiones auriculares Ušní omývadla Jsou to přípravky určené k očištění zevního zvukovodu, obvykle jako vodné roztoky s hodnotou pH ve fyziologickém rozmezí. Ototampona medicata Ušní tampony s léčivy Jsou určeny k aplikaci do zevního zvukovodu. Vyhovují požadavkům článku Tampóna medicata. Capsulae ***** Tobolky Synonymum. Kapsle______________________________________________________________ Požadavky tohoto článku se netýkají nutně tobolek určených pro jiné než per orální podání. Požadavky vztahující se na tyto přípravky lze nalézt v jiných článcích, např. Rectalia a Vaginalia. Jsou to tuhé přípravky s tvrdými nebo měkkými obaly různých tvarů a velikostí, obvykle obsahující jednu dávku léčivé látky. Jsou určeny pro perorální podání. Obaly tobolek jsou vyráběny z želatiny nebo jiných látek, jejich konzistence se může upravovat pndavkem glycerolu nebo sorbitolu a podobných látek. Lze používat pomocné látky, jako jsou povrchově aktivní látky, opakní přísady, protimikrobní látky, sladidla, barviva schválená oprávněnou autoritou a chuťové a aromatické přísady. Tobolky mohou být na povrchu označené. Obsah tobolek může mít tuhou, tekutou nebo polotuhou konzistenci. Obsahují jednu nebo více léčivých látek s pomocnými látkami (nebo bez nich), jako jsou rozpouštědla, plniva, látky kluzné a rozvolňovadla. Obsah tobolek nezpůsobuje narušení obalu. Obal tobolek je však narušován trávicími šťávami, přičemž se uvolní obsah tobolek. Obaly pro tobolky obvykle vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné části) a Obaly (3.2 a příslušné části). Rozlišuje se několik druhů tobolek: - tvrdé tobolky, - měkké tobolky, - enterosolventní tobolky, - tobolky s řízeným uvolňováním. Výroba Při výrobě, balení, uchovávání a distribuci tobolek se používá vhodných způsobů k zajištění jejich mikrobiální čistoty; příslušná doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.4). Strana 2926 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2926 Capsulae__________________________________________________________________________ Zkoušení Obsahová stejnoměrnost (2.9.6). Není-li předepsáno a schváleno jinak, tobolky s obsahem léčivé látky menším než 2 mg nebo nižším než 2 % celkové hmotnosti vyhovují zkoušce B na obsahovou stejnoměrnost jednodavkovych lékových forem. Obsahuje-li přípravek více účinných látek, požadavky zkoušky se vztahují jen na ty látky, které odpovídají výše uvedeným podmínkám. Zkouška se nevztahuje na přípravky multivitaminové a se stopovými prvky. Hmotnostní stejnoměrnost (2.9.5). Tobolky vyhovují zkoušce na hmotnostní stejnoměrnost jednodavkovych lékových forem. Je-li zkouška na obsahovou stejnoměrnost předepsána pro všechny obsažené účinné látky, neprovádí se zkouška na hmotnostní stejnoměrnost. Disoluce. Použije se jedna ze zkoušek ve stati Zkouška disoluce pevných jednodavkovych lékových forem (2.9.3). Je-li předepsána zkouška disoluce, neprovádí se zkouška rozpadavosti. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, při teplotě nepřesahující 30 °C. Označování V označení na obalu se uvede: - název jednotlivých protimikrobních přísad. Capsulae durae Tvrdé tobolky Obal tvrdých tobolek se skládá ze dvou předem vyrobených válcovitých částí, jejichž jeden konec je zakulacený a uzavřený, druhý j e otevřený. Výroba Léčivá látka (látky) obvykle v tuhé formě (prášky nebo granuláty) je naplněna do jedné části obalu, který se uzavře nasazením víčkové části. Pevnost uzávěru může být zvýšena vhodnými prostředky. Zkoušení Rozpadavost. Tvrdé tobolky vyhovují zkoušce rozpadavosti tablet a tobolek (2.9.1). Použije se voda R jako tekutina. Je-li předepsáno a schváleno, použije se místo vody kyselina chlorovodíková 0,1 mol/l RS nebo žaludeční šťáva umělá R jako tekuté prostředí. Jestliže tobolky plavou na hladině, lze přidat disky. Není-li předepsáno a schváleno jinak, přístroj pracuje 30 min a pak se hodnotí stav tobolek. Tobolky vyhovují zkoušce, jestliže se rozpadlo všech šest tobolek. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2927 ______________________________________________________________________Emplastra transcutanea 2927 Capsulae molles Měkké tobolky Obal měkkých tobolek je silnější než u tvrdých tobolek. Obaly jsou tvořeny jednou částí a mají různé tvary. Výroba Měkké tobolky se obvykle formují, plní a uzavírají v jednom pracovním procesu, ale pro použití ex tempore může být obal vyroben předem. Léčivá látka může být součástí materiálu obalu. Kapaliny mohou být uzavřeny přímo. Tuhé látky jsou obvykle rozpuštěny nebo dispergovány ve vhodné pomocné látce, takže tvoří roztok nebo disperzi pastovité konzistence. Vzhledem k vlastnostem materiálů a kontaktních povrchů může docházet k částečné migraci složek z obsahu tobolky do obalu a naopak. Zkoušení Rozpadavost. Měkké tobolky vyhovují zkoušce rozpadavosti tablet a tobolek (2.9.1). Použije se voda Äjako tekutina. Je-li předepsáno a schváleno, použije se místo vody kyselina chlorovodíková 0,1 mol/l RS nebo žaludeční šťáva umělá R jako tekuté prostředí. Do trubic se přidají disky. Tekuté léčivé látky nacházející se v tobolkách mohou narušovat disk. Za těchto okolností, a je-li schváleno, se disk nepoužije. Není-li předepsáno a schváleno jinak, přístroj pracuje 30 min a pak se hodnotí stav tobolek. Jestliže se při zkoušce tobolky přilepily k diskům, zkoušku nelze hodnotit, opakuj e se zkouška s dalšími šesti tobolkami bez použití disků. Tobolky vyhovují zkoušce, jestliže se rozpadlo všech šest tobolek. Capsulae enterosolventes Enterosolventní tobolky Synonymum. Acidorezistentní tobolky Je to zvláštní druh přípravků s řízeným uvolňováním. Odolávají působení žaludeční šťávy a uvolňují léčivou látku (látky) ve střevní šťávě. Připravují se z tvrdých nebo měkkých tobolek s enterosolventním obalem nebo naplněním tobolek zrněnými prášky nebo částicemi s enterosol-ventním obalem. Výroba Použije se vhodná zkouška k prokázání příslušného uvolňování léčivé látky (látek) z tobolek naplněných zrněnými prášky nebo částicemi s enterosolventním obalem. Zkoušení Rozpadavost. U tobolek s enterosolventním obalem se provádí zkouška rozpadavosti (2.9.1) v následujícím provedení. Jako tekutina se použije kyselina chlorovodíková 0,1 mol/l RS. Přístroj se nechá pracovat bez disků 2 h nebo předepsanou a schválenou dobu a hodnotí se stav tobolek. Doba rezistence vůěi kyselému prostředí se mění podle složení zkoušených tobolek. Obvykle jsou to 2 h až 3 h, ale i při schválení odchylky není menší než 1 h. Žádná z tobolek nevykazuje známky rozpa- Strana 2928 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2928 Extraeta du nebo trhliny dovolující únik obsahu. Kyselina se nahradí tlumivým roztokem fosforečnanovým opH 6,8 a do každé trubice se přidá disk. Přístroj pracuje 60 min a hodnotí se stav tobolek. Jestliže se při zkoušce tobolky přilepily k diskům, zkoušku nelze hodnotit, opakuje se zkouška s dalšími šesti tobolkami bez disků. Tobolky vyhovují zkoušce, jestliže se rozpadlo všech šest tobolek. Capsulae cum liberatione modificata Tobolky s řízeným uvolňováním Synonymum. Tobolky s modifikovanou liberací Jsou to tvrdé nebo měkké tobolky, jejichž obsah nebo obal nebo obojí obsahují vybrané pomocné látky, anebo jsou vyrobeny zvláštním postupem umožňujícím modifikovat rychlost nebo místo uvolňování léčivé látky (látek). Výroba Použije se vhodná zkouška k prokázání příslušného uvolňování léčivé látky (látek). Emplastra transeutanea ***** * * Transdermální náplasti * Jsou to flexibilní farmaceutické přípravky různých velikostí obsahující jednu nebo více léčivých látek. Jsou určeny k aplikaci na neporušenou pokožku. Z transdermální náplasti uvolněné léčivé látky se po přechodu kožní bariérou dostávají do systémového oběhu. Transdermální náplasti se obvykle skládají z vnější krycí vrstvy, zásobníku (matrice) s léčivem (léčivy) a ochranné odstranitelné vrstvy, která se před podáním transdermální náplasti odstraní. Krycí vrstva je nepropustná pro léčivou látku (látky) a obvykle i pro vodu a je nosičem i ochranou pro přípravek. Tato vrstva může mít stejný nebo větší rozměr než zásobník s léčivou látkou. Ve druhém případě je přesahující okraj krycí vrstvy potřen adhezivními látkami, které po přitlačení zajistí přilnutí náplasti ke kůži. Zásobník obsahuje léčivou látku (látky) a pomocné látky, jako jsou stabilizátory, solubilizátory nebo látky upravující rychlost uvolňování a zvyšující transdermální absorpci léčivých látek. Může zde být jednovrstevná nebo vícevrstevná tuhá nebo polotuhá matrice. Složení a struktura matrice ovlivňují difúzi léčivé látky (látek) do kůže. Zásobník někdy rovněž obsahuje adhezivní látky, které po přitlačení zajistí přilnutí náplasti ke kůži. Přípravek může mít charakter polotuhé matrice, na jejíž jedné straně je membrána, která řídí uvolňování a difúzi léčivé látky (látek) ze zásobníku. Adhezivní látky v tomto případě mohou být naneseny na část membrány nebo celou membránu nebo pouze okolo okraje membrány na krycí vrstvě. Po přiložení na suchou čistou a nenarušenou kůži transdermální náplast po jemném přitlačení dlaní nebo prsty pevně přilne ke kůži. Lze ji odloupnout bez většího poškození pokožky. Náplast nesmí kůži dráždit nebo alergizovat ani po opakovaných aplikacích. Ochranná odstranitelná vrstva je tvořena obvykle plastickým nebo kovovým materiálem. Při odstraňování se neodtrhuje zásobník (matrice nebo rezervoár) nebo adhezivní vrstva z náplasti. Transdermální náplasti se obvykle balí jednotlivě do uzavřených sáčků. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2929 Extracta 2929 Výroba Při výrobě, balení, uchovávání a distribuci se využívá vhodných prostředků k zajištění jejich mikrobiální čistoty; příslušná doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.4). Zkoušení Obsahová stejnoměrnost (2.9.6). Není-li předepsáno a schváleno jinak, transdermální náplasti vyhovují zkoušce C na obsahovou stejnoměrnost j ednodávkových lékových forem. Disoluce. Použije se vhodná zkouška k prokázání příslušného uvolňování léčivé látky (látek), např. jedna ze zkoušek popsaných ve stati Zkouška disoluce pro transdermální přípravky (2.9.4). Podle složení, rozměrů a tvaru náplasti se použije disková nebo průtoková metoda nebo metoda rotujícího válce. Lze použít membránu z různých materiálů, např. z porézní celulosy nebo silikonů. Neobsahuj e však látky, které by bránily její funkci (např. mastnotu). Před zkouškou je možné připravit membránu vhodným způsobem, např. uložením na 24 hodin do média použitého při zkoušce. Membrána se umístí na povrch náplasti v místě uvolňování tak, aby nevznikly vzduchové bubliny. Podmínky a hodnocení zkoušky schvaluje oprávněná autorita. Uchovávání Při pokojové teplotě, není-li uvedeno jinak. Označování V označení, kde je to vhodné, se uvede celkové množství léčivé látky (látek) v náplasti, dávka uvolněná za jednotku ěasu a velikost plochy, z níž se léčivá látka uvolňuje. Extracta ***** * * * * Extrakty________________________________________________________* Extrakty jsou koncentrované, tekuté, tuhé nebo polotuhé přípravky, obvykle připravované z usušených rostlinných nebo živočišných drog. U některých může být extrahovaná látka předem upravena, např. inaktivací enzymů, rozdrobněním nebo odtuěněním. Extrakty se připravují macerací, perkolací nebo jinými vhodnými validovanými metodami za použití lihu nebo jiného vhodného vyluhovadla. Po extrakci, je-li třeba, se odstraní nežádoucí látky. Příprava Perkolací. Je-li třeba, rozdrobní se výchozí droga na částice vhodné velikosti, důkladně se promíchá s částí předepsaného vyluhovadla a nechá se potřebnou dobu stát. Pak se převede do perkolátoru a perkoluje se pomalu tak, aby byl materiál vždy překryt vyluhovadlem. Zbytek drogy po extrakci se vylisuje a získaná tekutina se spojí s perkolátem. Strana 2930 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2930 Extraeta Macerací. Není-li předepsáno jinak, rozdrobní se výchozí droga na částice vhodné velikosti, promíchá se důkladně s předepsaným vyluhovadlem a nechá se stát v uzavřené nádobě potřebnou dobu. Zbytek drogy po extrakci se oddělí od vyluhovadla, a je-li třeba, vylisuje se. V tomto případě se obě tekutiny spojí. Úprava na žádanou konzistenci se provede vhodnými metodami, obvykle za sníženého tlaku a za teploty, při které je co nejmenší nebezpečí rozkladu účinných látek. Zbytek vyluhovadla v extraktu nepřekračuje předepsaný limit. Standardizované extrakty se upraví na definovaný obsah látek použitím vhodných inertních látek nebo použitím jiného extraktu z téhož rostlinného nebo živočišného materiálu použitého při přípravě. Extracta fluida Extrakty tekuté Jsou to tekuté přípravky, u nichž obvykle jeden hmotnostní nebo objemový díl extraktu odpovídá jednomu hmotnostnímu dílu použité suché drogy. Tyto přípravky jsou upraveny, je-li třeba tak, že vyhovují požadavkům na obsah vyluhovadla, na obsah účinných látek nebo na zbytek po odpaření. Tekuté extrakty se připravují metodami výše popsanými jen za použití lihu vhodné koncentrace nebo vody nebo rozpuštěním polotuhých nebo suchých extraktů v jednom z těchto rozpouštědel, a je-li třeba, zfiltrují se. Při kterémkoli způsobu přípravy mají extrakty srovnatelné složení. Stáním se může vytvořit slabý sediment, pokud se složení významně nezmění. Tekuté extrakty mohou obsahovat vhodné protimikrobní přísady. Zkoušení Relativní hustota (2.2.5). Tekuté extrakty vyhovují požadavkům předepsaným v příslušných článcích. Obsah ethanolu (2.9.10). U tekutých lihových extraktů se provádí stanovení obsahu ethanolu. Obsah ethanolu vyhovuje předepsaným požadavkům. Methanol a 2-propanol (2.9.11). Tekuté lihové extrakty neobsahují více než 0,05 % (V/V) methanolu a ne více než 0,05 % (V/V) 2-propanolu, není-li předepsáno jinak. Zbytek po odpaření. Tekuté extrakty vyhovují požadavkům předepsaným v příslušných článcích. Do odpařovací misky s plochým dnem o průměru 50 mm a výšce asi 30 mm se rychle převede 2,00 g nebo 2,0 ml zkoušeného extraktu. Odpaří se do sucha na vodní lázni a suší se 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Nechá se vychladnout v exsikátoru nad oxidem fosforečným R a zváží se. Výsledek se vyjádří v hmotnostních procentech nebo v gramech na litr. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněny před světlem. Označování V označení na obalu se uvede: - název rostlinné nebo živočišné drogy použité k přípravě, - kde je to vhodné, zda byl použit čerstvý rostlinný nebo živočišný materiál, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2931 Granula 2931 - název vyluhovadla a koncentrace ethanolu v procentech (V/V) použitého k přípravě, - kde je to vhodné, koncentrace ethanolu (V/V) v konečném extraktu, - obsah účinných látek nebo poměr výchozí drogy ke konečnému extraktu, - název a koncentrace každé použité protimikrobní přísady. Extracta semisolida Extrakty polotuhé Synonyma. Extracta tenuia et spissa, extrakty řídké a husté Tyto přípravky mají polotuhou konzistenci, přechodnou mezi tekutými a suchými extrakty. Získávají se postupným odpařováním vyluhovadla užitého při přípravě. Používá se výhradně líh vhodné koncentrace nebo voda. Zbytek po odpaření je obvykle nejméně 70 %. Mohou obsahovat vhodné protimikrobní přísady. Zkoušení Zbytek po odpaření. Kde je to vhodné, polotuhý extrakt vyhovuje požadavkům příslušného článku. Do odpařovací misky s plochým dnem o průměru 50 mm a výšce asi 30 mm se rychle odváží 2,00 g zkoušeného extraktu. Odpaří se do sucha na vodní lázni a suší se 3 h v sušárně při 100 0 C až 105 °C. Nechá se vychladnout v exsikátoru nad oxidem fosforečným R a zváží se. Výsledek se vyjádří v hmotnostních procentech. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněny před světlem. Označování V označení na obalu se uvede: - název rostlinné nebo živočišné drogy použité k přípravě, - kde je to vhodné, zda byl použit čerstvý rostlinný nebo živočišný materiál, - název vyluhovadla a koncentrace ethanolu v procentech (V/V) použitého k přípravě, - obsah účinných látek nebo poměr výchozí drogy ke konečnému extraktu, - název a koncentrace každé přidané protimikrobní přísady. Extracta sicca Suché extrakty Jsou to tuhé přípravky získané odpařením vyluhovadla použitého při přípravě. Sušina je obvykle nejméně 95 %. Mohou obsahovat vhodné inertní látky. Standardizované suché extrakty jsou upraveny na předepsaný obsah účinných látek vhodnými inertními látkami nebo suchými extrakty z rostlinných nebo živočišných drog použitých při přípravě. Kde je to vhodné, je v příslušných článcích uvedena zkouška na obsah zbytkových rozpouštědel. Strana 2932 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2932 Granula Zkoušení Ztráta sušením (2.2.32). Suché extrakty vyhovují požadavku předepsanému v příslušných článcích. Do odpařovací misky s plochým dnem o průměru asi 50 mm a výšce asi 30 mm se rychle odváží 0,50 g jemně práškovaného zkoušeného extraktu. Suší se 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Po vychladnutí v exsikátoru nad oxidem fosforečným R se zváží. Výsledek se vyjádří v hmotnostních procentech. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněny před světlem. Označování V označení na obalu se uvede: - název a množství použité inertní látky, - název rostlinné nebo živočišné drogy použité k přípravě, - kde je to vhodné, zda byl použit čerstvý rostlinný nebo živočišný materiál, - název vyluhovadla a obsah ethanolu v procentech (V/V) použitého k přípravě, - obsah účinných látek nebo poměr výchozí drogy ke konečnému suchému extraktu. Granula Zrněné prášky Synonyma. Pulveres granulati, granule, zrnka, granuláty Požadavky na zrněné prášky určené k přípravěperorálních roztoků nebo suspenzí j sou uvedeny v článku Liquida per or alia. Kde je předepsáno a schváleno jinak, nevztahují se požadavky tohoto článku na zrněné prášky pro veterinární použití. Jsou to léčivé přípravky tvořené z pevných, suchých shluků částic prášků dostatečně odolných při mechanickém namáhání. Jsou určeny k vnitřnímu použití. Jsou polykány přímo nebo žvýkány nebo se před podáním rozpustí nebo rozmíchají ve vodě nebo jiné vhodné tekutině. Zrněné prášky obsahují jednu nebo více léčivých látek s pomocnými látkami nebo bez nich, a je-li potřebné, barviva povolená oprávněnou autoritou a chuťové a aromatické přísady. Zrněné prášky jsou jednodávkové (dělené) nebo vícedávkové (nedělené) přípravky. Jednotlivá dávka u vícedávkového přípravku se podává pomocí odměrky či jiné pomůcky umožňující odměření předepsaného množství. Každá dávka jednodávkového zrněného práškuje v jednotlivém obalu, např. v sáčku, papírovém váčku nebo lahvičce. Obaly pro zrněné prášky, kde je to vhodné, vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné části) a Obaly (3.2 a příslušné části). Rozlišuje se několik druhů zrněných prášků: - šumivé zrněné prášky, - obalené zrněné prášky, - enterosolventní zrněné prášky, - zrněné prášky s řízeným uvolňováním. + * * * * * Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2933 Immunosera ad usům humanuni 2933 Výroba Při výrobě, balení, uchovávání a distribuci zrněných prášků se používá vhodných způsobů k zajištění jejich mikrobiální čistoty; příslušná doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.4). Zkoušení Obsahová stejnoměrnost (2.9.6). Není-li předepsáno a schváleno jinak, jednodavkove zrněné prášky s obsahem léčivé látky menším než 2 mg nebo méně než 2 % celkové hmotnosti vyhovují zkoušce B na obsahovou stejnoměrnost jednodávkových lékových forem. Obsahuje-li přípravek více léčivých látek, požadavky zkoušky se vztahují jen na ty látky, které odpovídají výše uvedeným podmínkám. Zkouška se nevyžaduje pro přípravky multivitaminové a se stopovými prvky. Hmotnostní stejnoměrnost (2.9.5). Jednodavkove zrněné prášky vyhovují zkoušce na hmotnostní stejnoměrnost j ednodávkových lékových forem. Je-li zkouška na obsahovou stejnoměrnost předepsána pro všechny obsažené léčivé látky, neprovádí se zkouška na hmotnostní stejnoměrnost. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Obsahuj e-li přípravek prchavé látky, uchovává se ve vzduchotěsných obalech. Granula effervescentia Šumivé zrněné prášky Jsou to neobalené zrněné prášky obvykle obsahující kyseliny a uhličitany nebo hydrogenuhliěi-tany, které za přítomnosti vody prudce reagují za vzniku oxidu uhličitého. Jsou určeny k rozpouštění nebo dispergaci ve vodě před podáním. Zkoušení Zkouška rozpadavosti. Jedna dávka šumivých zrněných prášků se přenese do nádoby s 200 ml vody R při teplotě 15 °Caž25 °Ca sleduje se vznik bublinek. Když se zastaví uvolňování plynu od jednotlivých zrnek, zrněný prášek má být rozpadlý, a to buď rozpuštěný, nebo dispergovaný ve vodě. Zkouška se opakuje s pěti dalšími dávkami. Přípravek vyhovuje, když každá ze šesti zkoušených dávek se rozpadla do 5 min. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Granula obducta Obalené zrněné prášky Jsou to obvykle vícedávkové přípravky obsahující zrna obalená nebo potažená jednou nebo víc e vrstvami směsí různých pomocných látek. Strana 2934 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2934 Immunosera ad usům humanum Výroba Látky používané k obalování se obvykle nanášejí ve formě roztoku nebo suspenze za podmínek umožňujících odpaření rozpouštědla. Zkoušení Disoluce. Použije se vhodná zkouška k prokázání vhodného uvolňování léčivé látky (látek), např. jedna ze zkoušek popsaných ve stati Zkouška disoluce pevných jednodavkovych lékových forem (2.9.3). Granula enterosolventia Enterosolventní zrněné prášky Synonymum. Acidorezistentní zrněné prášky Jsou to přípravky s řízeným uvolňováním odolné vůěi žaludeění šťávě a uvolňující léčivou látku (látky) ve střevní šťávě. Těchto vlastností je dosaženo obalením zrn acidorezistentním materiálem nebo jinými vhodnými prostředky. Výroba Požadované uvolňování léčivé látky (látek) nebo přísad se ověří vhodnou zkouškou. Granula cum liberatione modificata Zrněné prášky s řízeným uvolňováním Synonymum. Zrněné prášky s modifikovanou liberací Jsou tvořeny obalenými nebo neobalenými zrny připravenými pomocí vybraných pomocných látek nebo vybraných postupů použitých samostatně nebo v kombinaci tak, aby se dosáhla vhodná rychlost uvolňování nebo místo uvolňování léčivých látek. Výroba Požadované uvolňování léčivé látky (látek) nebo přísad se prokáže vhodnou zkouškou. Immunosera ad usům humanum ***** * * * * Imunní séra pro humánní použití * Ustanovení tohoto článku jsou určena pro použití v souvislosti s články na imunní séra pro humánní použití. Tyto požadavky se nevztahují nutně na imunní séra, která nejsou předmětem těchto článků. Jsou to puntíkované přípravky obsahující imunoglobuliny získané ze séra imunizovaných zvířat. Imunoglobuliny mají schopnost specificky neutralizovat hadí jedy nebo toxiny vytvářené bakteriemi nebo se specificky navazovat na bakterie, viry nebo jiné antigény. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2935 Immunosera ad usům veterinarium 2935 Výroba Imunní séra se získávají ze zdravých zvířat imunizovaných vstříknutím vhodných toxinů nebo toxoidů, hadích jedů, suspenzí mikroorganismů nebo jinými antigény. V průběhu imunizace nesmějí být zvířata léčena penicilinem. Globulíny obsahující imunizující látky se mohou získat ze séra působením enzymů a frakcionovanou precipitací nebo jinými chemickými nebo fyzikálními metodami. Může se přidat vhodná protimikrobní konzervační látka, která se přidává vždy, když se přípravky vydávají ve vícedávkových obalech. Konečné sterilní výrobky se aseptický plní do sterilních nádobek, které se potom uzavřou tak, aby se vyloučila kontaminace. Přípravky se mohou lyofilizovat postupem, který sníží obsah vody v konečném výrobku na nejvýše 1,0 %. Imunní séra připravená působením enzymů a frakcionovanou precipitací jsou nejstabilnější při pH 6. Metoda jejich přípravy je taková, aby přípravky s tímto pH po jednom roce uchovávání při 20 ° C neztratily více než 5%apři37 °C nejvýše 20 % své účinnosti. Výrobní metoda se validuje, aby se prokázalo, že výrobek, bude-li zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9). Vlastnosti Imunní séra jsou téměř bezbarvé nebo velmi slabě žluté tekutiny bez zákalu a téměř bez pachu s výjimkou pachu přidané protimikrobní konzervační látky. Lyofilizované přípravky jsou bílé nebo světle žluté povlaky nebo prášky snadno rozpustné ve vodě na bezbarvé nebo světle žluté roztoky se stejnými vlastnostmi jako odpovídající tekuté přípravky. Zkoušky na čistotu Následující požadavky se vztahují na tekuté a rozpuštěné lyofilizované přípravky. Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 7,0. Cizí bílkoviny. Při precipitaěních zkouškách se specifickými antiséry se prokáže přítomnost pouze bílkoviny deklarovaného živočišného druhu. Celkové bílkoviny. Nejvýše 170 g/l. Provede se stanovení dusíku mineralizací s kyselinou sírovou (2.5.9) a výsledek se násobí faktorem 6,25. Albuminy. Nejvýše stopy albuminu při elektroforetickém stanovení, pokud není v článku předepsáno jinak. Fenol (2.5.15). Pokud přípravky obsahují fenol, jeho koncentrace nepřesahuje 2,5 g/l. Sterilita (2.6.1). Vyhovují zkoušce na sterilitu. Stanovení účinnosti Provede se biologické stanovení účinnosti, jak je uvedeno v článku, a pokud je to vhodné, vyjádří se výsledek v mezinárodních jednotkách v mililitru. Uchovávání Uchovávají se při teplotě (5 ±3) °C. Tekutá imunní séra se chrání před mrazem. Doba použitelnosti. Stanoví se z výsledku počátečního stanovení účinnosti a vztahuje se na přípravky uchovávané za předepsaných podmínek. Strana 2936 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2936 Immunosera ad usům veterinarium Označování V označení na obalu se uvede: - název přípravku, - počet mezinárodních jednotek v mililitru, pokud je to vhodné, - číslo šarže nebo jiný údaj, - způsob podání, - podmínky uchovávání, - doba použitelnosti; jedině u nádobek 1 ml nebo menších, pokud jsou baleny jednotlivě, může být doba použitelnosti ze značení na nádobce vypuštěna za předpokladu, že je uvedena na vnějším obalu a na štítku vnějšího obaluje uvedeno, že nádobka musí být uchovávána ve vnějším obalu až do použití, - zvířecí druh, z něhož byl přípravek vyroben, - název a množství protimikrobní konzervační látky nebo jiné přidané látky, - označení látky, jež by mohla vyvolat nežádoucí účinek, a jaké jsou kontraindikace přípravku. - pro lyofilizované přípravky: - název nebo složení a objem přiloženého rozpouštědla, - pokyn k použití přípravku ihned po rozpuštění, - jméno a adresa výrobce. Immunosera ad usům veterinarium ***** * * Imunní séra pro veterinární použití * Ustanovení tohoto článku j sou určena pro použití v souvislosti s lékopisnými články na imunní séra pro veterinární použití. Tyto požadavky se nevztahují nutně na imunní séra, která nejsou předmětem těchto článků. Jsou to přípravky obsahující imunoglobuliny, které mají schopnost specificky neutralizovat toxiny nebo se specificky vázat s antigény použitými při jejich přípravě. Jsou buď nativní, nebo purifikované. Výroba Získávají se ze séra zdravých zvířat imunizovaných vstříknutím toxinů nebo toxoidů, hadích jedů, virů, suspenzí mikroorganismů nebo jinými vhodnými antigény. Pokud se v průběhu imuniza-ce použije penicilín, zvířata se vykrvácejí až za 8 dní po jeho posledním podání. Mohou se přidat vhodné protimikrobní konzervační látky, které se přidávají vždy, když se přípravek vydává ve více-dávkových obalech. Pro purifikované přípravky: globulíny obsahující imunní látky se získávají z nativních imunních sér enzymatickým působením a frakcionovanou precipitací nebo jinými chemickými nebo fýzikál -nimi metodami. Purifikované přípravky jsou nejstabilnější při pH 6. Vlastnosti Imunní séra jsou tekutiny různé barvy podle metody přípravy. Rozplňují se aseptický do sterilních nádob, které se pak uzavírají. Lyofilizované tvoří povlaky nebo prášky, jež se rozpouštějí ve vodě. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2937 Immunosera ad usům veterinarium 2937 Zkoušky na čistotu Následující požadavky se vztahují na tekuté přípravky a na rozpuštěné lyofilizované přípravky. Hodnota pH (2.2.3). Nativní přípravky 7,0 až 8,0; purifikované přípravky 6,0 až 7,0. Cizí bílkoviny. Při precipitačních zkouškách se specifickými antiséry se prokážou výhradně jen bílkoviny toho živočišného druhu, který byl použit k přípravě. Albuminy. Purifikované přípravky vyhovují zkoušce na albuminy. Pokud není v článku předepsáno jinak, obsahují purifikovaná imunní séra zkoušená elektroforézou nejvýše jen stopy albuminu. Celkové bílkoviny. Nejvýše 170 g/l. Provede se stanovení dusíku mineralizací s kyselinou sírovou (2.5.9) a výsledek se násobí faktorem 6,25. Fenol (2.5.15). Pokud přípravky obsahují fenol, jeho koncentrace nepřesahuje 5 g/l. Sterilita (2.6.1). Zkoušené přípravky vyhovují zkoušce na sterilitu. Pokud objem tekutiny v nádobě přesahuje 100 ml, použije se pokud možno membránové filtrace a živné půdy se inkubují nejméně 14 dní. Když se nemůže použít metoda membránové filtrace, smí se použít metoda přímého očkování. Pokud je objem tekutiny v nádobě 20 ml nebo více, očkuje se do každé živné půdy nejméně buď 10 % obsahu, nebo 5 ml, podle toho, co je méně. Vhodný počet zkoušených vzorkuje 1 % z šarže, nejméně však 4 a nejvíce 10 vzorků (2.6.1). Stanovení účinnosti Provede se biologické stanovení účinnosti, jak je uvedeno v článku, a výsledek se vyjádří v mezinárodních jednotkách na mililitr, pokud tyto jednotky existují. Uchovávání Chráněny před světlem při teplotě (5 ±3) °C. Tekuté přípravky se chrání před mrazem. Doba použitelnosti. Stanoví se z výsledku počátečního stanovení účinnosti a vztahuje se na přípravky uchovávané za předepsaných podmínek. Označování V označení na obalu se uvede: - název přípravku, - "pro veterinární použití", - počet mezinárodních jednotek v mililitru, pokud tyto jednotky existují, - číslo šarže nebo jiný údaj, - podmínky uchovávání, - doba použitelnosti, - zvířecí druh, jemuž je přípravek určen, - jméno zvířecího druhu, z něhož byl přípravek vyroben, - název a množství protimikrobní konzervační látky nebo jiné přidané látky, - zda by některá látka mohla vyvolat nežádoucí účinek, - jaké jsou kontraindikace. - pro lyofilizované přípravky: - název nebo složení a objem přiloženého rozpouštědla, - pokyn k použití přípravku ihned po rozpuštění, - doporučené dávky pro různé živočišné druhy, - jméno a adresa výrobce. Strana 2938 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2938 Inhalanda Inhalanda ***** Inhalační přípravky *** Jsou to tekuté nebo tuhé přípravky určené k podání ve formě par, aerosolů nebo prášků do dolních dýchacích cest k místnímu nebo celkovému účinku. Obsahují jednu nebo několik léčivých látek rozpuštěných nebo dispergovaných ve vhodném vehikulu. Inhalační přípravky mohou, podle typu přípravku, obsahovat propelenty, rozpouštědla, protimikrobní přísady a solubilizátory nebo stabilizátory. Pomocné látky nemají nepříznivý účinek na funkci mukózy nebo cilií v dýchacích cestách. Inhalační přípravky se dodávají ve vícedávkových nebo jednodavkových obalech. Jsou-li v tlakovém balení, vyhovují požadavkům článku Praeparatapharmacetica in vasis cumpressu. Přípravky určené k podání ve formě aerosolů (disperze tuhých nebo kapalných částic v plynu) se aplikují podle typu přípravku jedním z těchto zařízení: - rozprašovačem, - dávkovacím tlakovým inhalátorem, - inhalátorem pro suchý prášek. Rozlišuje se několik druhů inhalační ch pnpravků: - tekuté inhalační přípravky, - kapaliny pro rozprašování, - dávkované tlakové přípravky pro inhalaci, - prášky k inhalaci. Výroba Při vývoji inhalačního přípravku obsahujícího protimikrobní přísadu má být prokázána účinnost této přísady k uspokojení oprávněné autority. Vhodná metoda zkoušení a kritéria pro posouzení konzervačních vlastností v daném složení přípravku jsou popsány ve stati Účinnost protimikrobních látek (5.1.3). Kontrola velikosti inhalovaných aerosolových částic zajistí, aby se podstatná část částic dostala do dolních dýchacích cest. Frakce jemných částic inhalační ch pnpravků se stanoví vhodnou metodou pro aerodynamické stanovení jemných částic (2.9.18). Tlakové dávkovací inhalátory jsou zkoušeny na těsnost a kontaminaci cizími částicemi. Zkoušení Dávková stejnoměrnost. Zkouška se týká kontroly dávky podané pomocí aplikačního zařízení, tedy dávky podané nemocnému. Nicméně u práškových inhalátorů využívajících tobolek nebo jiných jednodavkových obalů pnpravků pro inhalaci je nahrazena stejnoměrností dávky v těchto obalech. Ve všech případech je dávková jednotka počet jednotek nebo střiků zařízení nebo insuflací, uvedených v označení či v návodu, potřebných k zajištění doporučené dávky. U inhalačních pnpravků obsahujících více než jednu léčivou látku se provádí zkouška dávkové stejnoměrnosti pro každou léčivou látku. Označování V označení na obalu se uvede, kde je to vhodné: - počet podnětů (střiků, insuflací) zařízení poskytujícího doporučenou dávku, - názvy všech protimikrobních přísad. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2939 Inhalanda 2939 Inhalanda liquida Tekuté inhalační přípravky Lze rozlišit tři druhy tekutých inhalačních přípravků: - přípravky určené k vypařování, - tekutiny k rozprašování, - dávkované tlakové pnpravky pro inhalaci. Tekuté inhalační přípravky jsou roztoky nebo disperze. Disperze jsou snadno homogenizovatelné protřepáním a jsou natolik stabilní, aby bylo umožněno podání správné dávky. Může se použít vhodných rozpouštědel nebo solubilizátorů. Pnpravky určené k vypařování jsou roztoky, disperze nebo tuhé pnpravky. Obvykle se přidávají do horké vody a inhalují se jako pára. Liquida aerodispersionem formantia Kapaliny pro rozprašování Jsou to pnpravky určené k přeměně na aerosoly pomocí rozprašovačů; vodné roztoky, suspenze nebo emulze. Kapaliny pro rozprašování v koncentrovaném stavu se před použitím ředí na předepsaný objem předepsanou kapalinou. Ke zlepšení rozpustnosti léčivých látek lze použít vhodná rozpouštědla a solubilizátory. U vodných tekutin není pH nižší než 3 a vyšší než 8,5. Suspenze a emulze se snadno zhomogenizují protřepáním. Jsou natolik stabilní, že to umožní podat správnou dávku. Vodné pnpravky pro inhalaci se dodávají ve vícedávkových obalech. Pokud přípravek nemá přiměřené protimikrobní vlastnosti, mohou obsahovat vhodnou protimikrobní přísadu v odpovídající koncentraci. Rozprašovače jsou zařízení přeměňující kapaliny na aerodisperze pomocí vysokého tlaku plynu, ultrazvukových vibrací nebo jinými metodami. Tato zařízení umožňují při vhodné rychlosti a vhodné velikosti částic jejich inhalaci a vpravení do dolních cest dýchacích. Výroba Aerodynamické stanovení jemných částic kapalin pro rozprašování přeměněných pomocí rozprašovačů na aerosoly lze provést pomocí vhodného přístroje a postupu (2.9.18). Inhalanda in vasis cum pressu doses emittentia Dávkované tlakové pnpravky pro inhalaci Jsou to roztoky, suspenze nebo emulze dodávané ve speciálních nádobách (tlakovkách) opatřených dávkovacím ventilem. Tyto pnpravky jsou udržovány pod tlakem vhodnými hnacími plyny nebo vhodnými směsmi zkapalněných propelentů, které mohou být současně rozpouštědly. Mohou se přidat vhodná rozpouštědla nebo solubilizátory. Strana 2940 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2940 Inhalanda Zkoušení Dávková stejnoměrnost. Tlakové nádoby se obvykle používají v obrácené poloze. Pro nádoby, s nimiž se pracuje ve vzpřímené poloze, se použije srovnatelná zkouška využívající metod zajišťují -cích úplné zachycení dávky uvolněné z ventilu u vzpřímené tlakovky. a) Stejnoměrnost podané dávky. Tato zkouška se provádí, je-li v označení uvedena podaná dávka. Použije se zařízení schopné kvantitativně zachytit dávku uvolněnou z rozprašovače s aplikáto-rem. Lze použít těchto zařízení a postupů: Dělicí nálevka na 500 ml se umístí v horizontální poloze a otvor zavíracího kohoutu se uzavře smotkem vaty zvlhčené vhodným rozpouštědlem. Pomocí vhodné pumpy se vhání do nálevky proud vzduchu rychlostí 30 l/min. Kohout se uzavře a vnitřek dělicí nálevky se vystříká vhodným rozpouštědlem. Po dobu 5 s se nádobka protřepava a jedna dávka se odstříkne do odpadu. Nejméně po 5 s se přípravek znovu protřepava 5 s a opět se odstříkne jedna dávka do odpadu. Tento postup se opakuj e ještě třikrát. Zavírací kohout nálevky se otevře a po 2 s se vystříkne aerodisperze z obrácené nádobky s přípravkem stlačením ventilu na 1 s. Přípravek v nádobce se opět 5 s protřepava a celý postup se opakuje, až počet vystříknutí odpovídá požadované podané dávce (dávkové jednotce). Kohout dělicí nálevky se uzavře a celý obsah nálevky se opětovným vypláchnutím shromáždí ve vhodné nádobě. Pak se stanoví obsah léčivé látky v získaném objemu. Postup se opakuje s dalšími devíti tlakovými nádobami. Není-li předepsáno a schváleno jinak, přípravek vyhovuje zkoušce, když nejméně devět z deseti výsledků je v rozmezí 75 % až 125 % průměrné hodnoty a všechny výsledky jsou v rozmezí 65 % až 135 % průměrné hodnoty. Jestliže dva nebo více výsledků je mimo rozmezí 75 % až 125 %, opakuje se zkouška s dalšími dvaceti nádobami. Nejvýše tři z třiceti výsledků mohou být mimo rozmezí 75 % až 125 % a žádný výsledek není mimo rozmezí 65 % až 135 % průměrné hodoty. b) Stejnoměrnost odměřené dávky. Je-li v označení uveden požadavek odměřené dávky, provede se tato zkouška (stanovuje se dávka odměřená pomocí dávkovacího ventilu, ale bez použití aplikátoru). Lze použít následující zařízení a postup: Od vybrané tlakové nádoby se oddělí aplikační zařízení a pomocí vhodného rozpouštědla s e odstraní všechny nálepky a značky na nádobě. Suchá tlaková nádoba se spojí s aplikačním zařízením. 5 s se přípravek protřepava a jedna dávka se odstříkne do odpadu. Nejméně po 5 s čekání se přípravek znovu protřepava 5 s a opět se odstříkne jedna dávka do odpadu. Tento postup se opakuj e ještě třikrát. Tlaková nádoba se oddělí od aplikačního zařízení (uvnitř i zevně) a vhodným rozpouš -tědlem se očistí stoupací trubička dávkovacího ventilu a špice ventilu. Celý dávkovací ventil se osuší. Do malé nádoby vhodné k třepáni se umístí vhodný držák vyrobený z inertního materiálu (např. držák se třemi nohami a středovým vroubkováním a otvorem zužujícím se směrem dolů.) Nádoba s držákem se naplní vhodným rozpouštědlem do výšky nejméně 25 mm nad místem vystříknutí přípravku (horní otvor držáku). Po dobu 5 s se třepe tlakovou nádobou s dávkovacím ventilem a po přiložení ventilu v převráce -né poloze k otvoru ve středu držáku se vstříkne dávka přípravku do rozpouštědla. Postup se opakuje, až počet vystříknutí odpovídá požadované dávkové jednotce. Tlaková nádoba se oddělí od aplikačního zařízení a vhodným rozpouštědlem se omyje vnitřek stoupací trubičky dávkovacího ventilu a všechny vnější povrchy. Omývací tekutina se přidá k roztoku a stanoví se množství léčivé látky. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 2941 ___________________________________________________________________Liquida ad usům dermicum 2941 Postup se opakuje s dalšími devíti tlakovými nádobami. Není-li předepsáno a schváleno jinak, přípravek vyhovuje zkoušce, když nejméně devět z deseti výsledků je v rozmezí 75 % až 125 % průměrné hodnoty a všechny jsou v rozmezí 65 % až 135 %. Jestliže dva nebo více výsledků je mimo rozmezí 75 % až 125 %, opakuje se zkouška s dalšími dvaceti nádobami. Nejvýše tři z třiceti výsledků mohou být mimo rozmezí 75 % až 125 % a žádný výsledek mimo rozmezí 65 % až 135 %. Aerodynamické stanovení jemných částic (2.9.18). Zvolí se zkouška za použití vhodného přístroje. Počet dávkových jednotek v nádobce. Tlaková nádoba s přípravkem se stisknutím ventilu vyprázdní do odpadu vždy nejméně po 5 s. Celkový počet takto zjištěných dávkových jednotek není menší, než je uvedeno v označení. Pulveres ad inhalationem Prášky k inhalaci Jsou to přípravky ve formě jednodávko-vých dělených prášků, vícedávkových nedělených prášků nebo prášků získávaných z pevných výlisků. Pro usnadnění použití mohou být léčivé látky kombinovány s vhodným nosičem. Jsou podávány pomocí inhalátorů pro suché prášky. U jednodávkových prášků se inhalátor plní prášky z tobolek nebo z jiné vhodné lékové formy. U vícedávkových prášků dávku tvoří měrná jednotka v inhalátoru nebo soubor předem dělených prášků. Zkoušení Dávková stejnoměrnost. a) Stejnoměrnost podané dávky. Tato zkouška se použije pro jednodávkové prášky, obr. 1. které mají v označení uvedenu podávanou dávku, a pro vícedávkové prášky. Použije se zařízení schopné kvantitativně zachytit léčivou látku v dávce emitované z inhalátoru. Vhodné zařízení je naznačeno na obrázku 1. Použije se následující postup. Připraví se inhalátor k použití pomocí vhodné pumpy a vypustí se dávka do odpadu. Postup se opakuje s dalšími čtyřmi dávkami. Inhalátor připravený k použití se spojí se sběrným zařízením pomocí těsnícího adaptéru. Po zapnutí pumpy se inhalátorem nechají projít 3 litry vzduchu vhodnou rychlostí, např. 60 l/min. Postup se opakuje tolikrát, dokud počet dílčích dávek neodpovídá dávkové jednotce shodné se zkoušeným vzorkem. Zařízení se rozebere, všechny vnitřní povrchy se opláchnou a množství léčivé látky se stanoví ve spojené promývací tekutině. Postup se opakuje s dalšími devíti inhalátory. Přípravek vyhovuje zkoušce, neliší-li se více než jeden výsledek z desíti od průměrné hodnoty o více než 35 % a žádná hodnota o více než 50 %. Liší-li se dvě nebo tři hodnoty o více než 35 % a žádná o více než 50 %, zkouší se dalších 20 inhalátorů. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže se nejvýše tři ze třiceti výsledků odchýlí od průměru o více než 35 % a žádný výsledek o více než 50 % od průměrné hodnoty. L pryžový adaptér í 1 L--- hrdlo vývěvaQU^j á L^- nádoba (200 ml) n 1 1 /r- frita porosity 100 - $60 m rozpouštědlo É 20 ml.....J-JB Strana 2942 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2942 Liquida peroralia___________________________________________________________________________ b) Stejnoměrnost předem dělené dávky. Je-li u přípravku uvedeno podávání pomocí předem dělených dávek z tobolek, blistrů ap., přípravek vyhovuje zkoušce B na obsahovou stejnoměrnost j ednodávkových přípravků (2.9.6). Aerodynamické stanovení jemných částic (2.9.18). Zvolí se zkouška za použití vhodného přístroje. Počet dávkových jednotek v nádobce. Dávky se vyprazdňují ze zařízení vhodnou tokovou rychlostí. Zaznamená se počet podání. Celkový počet dávkových jednotek není menší, než je uvedeno v označení na obalu. Liquida ad usům dermicum ***** * * Tekutiny pro kožní aplikaci * Kde je předepsáno a schváleno, požadavky tohoto článku se nevztahují na tekutiny pro kožní aplikaci určené pro veterinární použití. Jsou to tekuté přípravky různé viskozity určené k aplikaci na kůži (včetně vlasové části) neb o nehty k dosažení požadovaného místního účinku. Jsou to roztoky, emulze nebo suspenze, které obsahují jednu nebo více léčivých látek ve vhodném rozpouštědle. Mohou obsahovat vhodné protimikrobní přísady, antioxidaění látky anebo pomocné látky, jako jsou stabilizátory, emulgátory nebo látky zvyšující viskozitu. V emulzích se mohou oddělovat fáze, které jsou snadno protřepáním znovu homogenizovatelné. Suspenze mohou obsahovat sediment, který lze snadno roztřepat; takto vzniklá suspenze je natolik stabilní, aby bylo umožněno podání homogenního přípravku. Pokud jsou tekutiny pro kožní aplikaci dodávány v tlakových nádobách, vyhovují požadavkům článku Praeparata pharmaceutica in vasis cumpressu. Přípravky určené k aplikaci na vážně poškozenou kůži jsou sterilní. Rozlišuje se několik druhů tekutin pro kožní aplikaci: šampony, kožní pěny, omývadla nebo mazání. Výroba Při vývoji tekutiny pro kožní aplikaci obsahující protimikrobní přísadu má být prokázána účinnost této přísady k uspokojení oprávněné autority. Vhodná metoda zkoušení spolu s kritérii pro posouzení konzervačních vlastností v daném složení přípravku je popsána ve stati Účinnost protimikrobní ch konzervačních látek (5.1.3). Při výrobě, balení, skladování a distribuci tekutin pro kožní aplikaci se využívají vhodné způsoby zajištění jejich mikrobiální čistoty; odpovídající doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.5). Sterilní tekutiny ke kožní aplikaci jsou vyráběny za použití materiálů a metod určených k zajištění sterility a zabránění kontaminace a množení mikroorganismů; odpovídající doporučení jsou ve stati Metody přípravy sterilních výrobků (5.1.1). Při výrobě tekutin pro kožní aplikaci obsahujících dispergované částice se využívají měření k zajištění vhodné a kontrolované velikosti částic pro určené použití. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2943 ___________________________________________________________________________Liquida peroralia 2943 Zkoušení Sterilita (2.6.1). Je-li přípravek označen jako sterilní, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Je-li přípravek sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Označování V označení se uvede: - název všech protimikrobních přísad, - zda je přípravek sterilní. Saponata medicinalia Šampony Jsou to tekuté přípravky určené k aplikaci na pokožku s vlasy a následnému opláchnutí vodou. Smíchané s vodou obvykle pění. Šampony jsou emulze, suspenze, roztoky nebo polotuhé přípravky. Obsahují povrchově aktivní látky. Spumae dermales Kožní pěny Vyhovují požadavkům uvedeným v článku Spumae medicatae. Liquida peroralia ***** Perorální tekutiny *** Kde j e předepsáno a schváleno, požadavky tohoto článku se nevztahují na perorální tekutiny pro veterinární použití. Jsou to obvykle roztoky, emulze nebo suspenze obsahující jednu nebo více léčivých látek ve vhodném rozpouštědle; některé perorální tekutiny mohou být jen samotné kapalné léčivé látky. Perorální tekutiny jsou určeny k polykání neředěné nebo po zředění. Tyto přípravky lze též připravit před podáním za použití vhodného rozpouštědla z koncentrovaných tekutých přípravků, prášků, granulí nebo tablet pro přípravu perorálních roztoků nebo suspenzí. Perorální tekutiny mohou obsahovat vhodné protimikrobní přísady, antioxidanty a jiné pomocné látky, jako dispergační přísady, stabilizátory suspenzí, látky zvyšující viskozitu, emulgátory, tlumivé roztoky, smáčedla, solubilizátory, stabilizátory, korigencia, sladidla a barviva schválen á oprávněnou autoritou. V emulzích se mohou oddělovat fáze, které jsou snadno protřepáním znovu homogenizovatelné. Suspenze mohou obsahovat sediment, který lze snadno roztřepat; takto vzniklá suspenze je natolik stabilní, aby bylo umožněno podání homogenního přípravku. Strana 2944 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2944 Liquida peroralia___________________________________________________________________________ Perorální tekutiny jsou dodávány ve vícedávkových nebo jednodávkových obalech. Jsou podávány objemově, např. 5 ml nebo násobky základního objemu nebo v malých objemech (kapky). Každá dávka vícedávkového prípravku je podána a odměřena pomocí vhodného prídavného zařízení. Obaly pro perorální tekutiny, kde je to vhodné, vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné cásti) a Obaly (3.2 a příslušné cásti). Výroba Pri vývoji perorální tekutiny obsahující protimikrobní přísadu má být prokázána účinnost této přísady k uspokojení oprávněné autority. Vhodná metoda zkoušení spolu s kritérii pro posouzení konzervačních vlastností v daném složení přípravku je popsána ve stati Účinnost protimikrobních konzervačních látek (5.1.3). Při výrobě, balení, skladování a distribuci perorálních tekutin se využívají vhodné způsoby k zajištění jejich mikrobiální čistoty; odpovídající doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.4). Při výrobě perorálních tekutin obsahujících dispergované částice se využívají měření k zajištění vhodné a kontrolované velikosti částic pro určené použití. Zkoušení Obsahová stejnoměrnost. Není-li předepsáno a schváleno jinak, jednodávkové tekuté přípravky ve formě suspenze vyhovují následující zkoušce. Po protřepání se každý obal co nejvíce vyprázdní a stanoví se jednotlivé obsahy. Přípravek vyhovuje zkoušce B na obsahovou stejnoměrnost jednodávkových lékových forem (2.9.6). Hmotnostní stejnoměrnost. Jednodávkové tekuté přípravky ve formě roztoku nebo emulze vyhovují následující zkoušce. Zváží se jednotlivě hmotnosti obsahu 20 obalů co nejvíce vyprázdněných a vypočte se průměrná hmotnost. Nejvíce dvě jednotlivé hmotnosti se odlišují od průměrné hmotnosti o více než 10 % a žádná se neliší o více než 20 %. Dávka a dávková stejnoměrnost perorálních kapek. Do vhodného odměrného válce se pomocí kapacího zařízení odkape obvykle předepisovaný počet kapek pro jednu dávku nebo se do odměrného válce vpraví pomocí odměrky obvykle předpisovaná dávka. Rychlost kapání nepřesahuje dvě kapky/s. Tekutiny se zváží, dávkování se opakuje a opět zváží. Celý proces se opakuje, až se stanoví jednotlivé hmotnosti deseti dávek. Vypočte se průměrná hmotnost. Žádná z jednotlivých hmotností se neliší od průměrné hmotnosti o více než 10 %. Součet 10 jednotlivých hmotností se neliší o více než 15 % od deklarovene hmotnosti 10 dávek. Je-li třeba, odměří se objem 10 dávek. Tento objem se neliší o více než 15 % od deklarovaného objemu 10 dávek. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Označování V označení na obalu se uvede: - jména všech protimikrobních přísad, - u perorálních kapek, jejichž dávka je odměřována kapkami, údaj o poctu kapek na mililitr přípravku nebo gram přípravku. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2945 Nasalia 2945 Pulveres et granulata pro solutione aut suspensione perorali Prášky a zrněné prášky pro perorální roztoky a suspenze Synonymum. Prášky a granule pro perorální roztoky a suspenze Jsou to přípravky pro perorální podání, které odpovídají definicím v článcích Pulveres perorales a Granula. Mohou obsahovat pomocné látky k usnadnění dispergace nebo rozpuštění a k zabránění shlukování. Po přípravě roztoku nebo suspenze tyto vyhovují požadavkům na perorální roztoky nebo perorální suspenze, kde je to vhodné. Zkoušení Obsahová stejnoměrnost (2.9.6). Není-li předepsáno a schváleno jinak, jednodavkove prášky a jednodavkove zrněné prášky s obsahem léčivé látky menším než 2 mg nebo méně než 2 % celkové hmotnosti vyhovují zkoušce B na obsahovou stejnoměrnost jednodavkovych lékových forem. Obsahuje-li přípravek více účinných látek, požadavky zkoušky se vztahují jen na ty látky, které odpovídají výše uvedeným podmínkám. Zkouška se neprovádí u přípravků multivitaminových a se stopovými prvky. Hmotnostní stejnoměrnost (2.9.5). Jednodavkove prášky ajednodávkové zrněné prášky vyhovují zkoušce na hmotnostní stejnoměrnost jednodavkovych lékových forem. Je-li zkouška na obsahovou stejnoměrnost předepsána pro všechny obsažené účinné látky, neprovádí se zkouška na hmotnostní stejnoměrnost. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Označování V označení na obalu se uvede: - návod na přípravu roztoku nebo suspenze, - podmínky a doba uchovávání připraveného roztoku nebo suspenze. Nasalia ***** * * Nosní přípravky_________________________________________________*** Jsou to tekuté, polotuhé nebo tuhé přípravky určené k podání do nosní dutiny k dosažení systémového nebo místního účinku. Obsahují jednu nebo více léčivých látek. Nosní přípravky jsou pokud možno nedráždivé a bez nepříznivého vlivu na funkce nosní mukosy a cilií. Vodné nosní přípravky jsou obvykle izotonické. Nosní přípravky jsou dodávány ve vícedávkových nebo jednodavkovych obalech opatřených, pokud je to nutné, vhodným aplikačním zařízením zabezpečeným proti znečištění. Pokud není předepsáno a schváleno jinak, vodné nosní přípravky dodávané ve vícedávkových obalech obsahují vhodné protimikrobní přísady ve vhodné koncentraci, kromě případu, kdy samotný přípravek má přiměřené protimikrobní vlastnosti. Strana 2946 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2946 Nasalia Obaly pro nosní přípravky, kde je to vhodné, vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné části) a Obaly (3.2 a příslušné části). Rozlišuje se několik druhů nosních přípravků: - nosní kapky a tekuté nosní spreje, - zásypy do nosu, - polotuhé nosní přípravky, - nosní omývadla, - nosní tyčinky. Výroba Při vývoji nosního pnpravku obsahujícího protimikrobní přísadu má být prokázána účinnost této přísady k uspokojení oprávněné autority. Vhodná metoda zkoušení spolu s kritérii pro posouzení konzervačních vlastností v daném složení pnpravku je popsána ve stati Účinnost protimikrobních konzervačních látek (5.1.3). Při výrobě, balení, skladování a distribuci nosních přípravků je vhodnými způsoby zajištěna jejich mikrobiální čistota; odpovídající doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.4). Sterilní nosní přípravky jsou vyráběny za použití materiálů a metod určených k zajištění sterility a zabránění kontaminace a množení mikroorganismů; odpovídající doporučení jsou ve stati Metody přípravy sterilních výrobků (5.1.1). Při výrobě nosních přípravků obsahujících dispergované částice se využívají měření k zajištění vhodné a kontrolované velikosti částic pro určené použití. Zkoušení Sterilita (2.6.1). Je-li přípravek označen jako sterilní, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Je-li přípravek sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Označování V označení na obalu se uvede: - název všech protimikrobních přísad, - zda je přípravek sterilní. Rhinoguttae et praeparata liquida nasalia pro aerodispersione Nosní kapky a tekuté nosní spreje Jsou to roztoky, emulze nebo suspenze určené ke vkápnutí nebo vstříknutí do nosní dutiny. V emulzích se mohou oddělovat fáze, ale protřepáním se snadno znovu zhomogenizují. Suspenze mohou obsahovat sediment, který lze snadno roztřepat; takto vzniklá suspenze je natolik stabilní, aby umožňovala podání správné dávky. Nosní kapky jsou obvykle dodávány ve vícedávkových nádobách opatřených vhodným aplikátorem. Tekuté nosní spreje jsou dodávány v nádobách s rozprašovacím zařízením nebo v tla- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2947 Ocularia 2947 kových nádobách s vhodným aplikátorem, popř. s dávkovacím ventilem, které vyhovují požadavkům článku Praeparata pharmaceutica in vasis cumpressu. Velikost částic spreje má být taková, aby jejich usazování bylo omezeno na nosní dutinu. Zkoušení Pokud není předepsáno a schváleno jinak, nosní kapky v jednodávkových obalech a dávkované nosní spreje pro celkový účinek vyhovují následujícím zkouškám. Hmotnostní stejnoměrnost. Nosní kapky ve formě roztoku vyhovují následující zkoušce. Zváží se jednotlivě obsah deseti obalů vyprázdněných, jak lze nejvíce, a vypočte se průměrná hmotnost obsahu. Hmotnost nejvýše dvou obsahů se odlišuje o více než 10 % od průměrné hmotnosti a hmotnost žádného obsahu se neliší o více než 20 % od průměrné hmotnosti. Dávkované nosní spreje ve formě roztoků vyhovují následující zkoušce. Odstříkne se jedna dávka, čeká se nejméně 5 s a odstříkne se další dávka. To se opakuje ještě třikrát. Zváží se hmotnost celé nádoby, odstříkne se jedna dávka a opět se zváží nádoba. Vypočítá se rozdíl těchto dvou hmotností. Postup se opakuje s dalšími devíti nádobami a vypočítá se průměrná hmotnost dávky. Hmotnost nejvýše dvou dávek se odlišuje o více než 25 % od průměrné hmotnosti dávky a hmotnost žádné dávky se neodlišuje o více než 35 % od průměrné hmotnosti dávky. Obsahová stejnoměrnost. Nosní kapky ve formě suspenzí nebo emulzí vyhovují následující zkoušce. Stanoví se jednotlivé obsahy při důkladném vyprázdnění obalů. Obsahy vyhovují zkoušce B na obsahovou stejnoměrnost (2.9.6). Dávková stejnoměrnost. Dávkované nosní spreje, jež jsou suspenzemi nebo emulzemi, vyhovují následující zkoušce. Použije se sběrné zařízení schopné kvantitativně zachytit dávku z aplikačního zařízení. Nádobka se protřepává po dobu 5 s a jedna dávka se odstříkne do odpadu. Vyčká se nejméně 5 s, protřepává se opět 5 s a dávka se odstříkne. Tento postup se opakuje ještě třikrát. Po 2 s se vstříkne rozprašovacím zařízením jedna dávka nosního spreje do sběrného zařízení. Pomocí následných výplachu se získá celá dávka ze sběrného zařízení a stanoví se obsah léčivé látky v jedné dávce. Tento postup se opakuje u dalších 9 nádob. Není-li předepsáno a schváleno jinak, přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže nejvýše jeden obsah jedné dávky je mimo rozmezí 75 % až 125 % průměrného obsahu a žádný obsah jedné dávky není mimo rozmezí 65 % až 135 % průměrného obsahu jedné dávky. Jsou-li dva nebo tři jednotlivé obsahy mimo rozmezí 75 % až 125 %, avšak jsou v mezích 65 % až 135 %, opakuje se zkouška s dalšími 20 jednotlivými dávkami. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže nejvýše tři jednotlivé obsahy z celkových třiceti jsou mimo rozmezí 75 % až 125 % a žádný není mimo rozmezí 65 % až 135 % průměrného obsahu jedné dávky. Pulveres nasales Zásypy do nosu Synonymum. Nosní prášky Jsou určeny k insuflaci do nosní dutiny pomocí vhodného zařízení. Zásypy do nosu vyhovují požadavkům uvedeným v článku Pulveres adspersorii. Velikost částic je taková, aby jejich usazování bylo omezeno na nosní dutinu, a velikost částic se ověřuje vhodnou metodou. Strana 2948 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2948 Ocularia Praeparata nasalia semisolida Polotuhé nosní přípravky Vyhovují požadavkům uvedeným v článku Unguenta. Obaly jsou upraveny k podání přípravku na místo aplikace. Lotiones nasales Nosní omývadla Jsou to obvykle vodné roztoky určené k čištění nosních dutin. Přípravky pro aplikaci na poraněné části nebo před chirurgickým zákrokem jsou sterilní. Styli nasales Nosní tyčinky Vyhovují požadavkům uvedeným v článku Styli. Ocularia ***** Oční přípravky Synonymum. Ophthalmica_________________________________________________________ Jsou to sterilní tekuté, polotuhé nebo tuhé přípravky určené k podání na oční bulvu a spojivku nebo k vložení do spojivkového vaku. Obaly pro oční přípravky, kde je to vhodné, vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné části) a Obaly (3.2 a příslušné části). Rozlišuje se několik druhů očních přípravků: - oční kapky, - oční vody, - polotuhé oční přípravky, - oční inzerty. Výroba Při vývoji očního přípravku obsahujícího protimikrobní přísadu má být prokázána účinnost této pnsady k uspokojení oprávněné autority. Vhodná metoda zkoušení spolu s kritérii pro posouzení ochranných vlastností v daném složení přípravku je popsána ve stati Účinnost protimikrobních konzervačních látek (5.1.3). Oční přípravky se vyrábějí za použití materiálů a metod určených k zajištění sterility a zabránění kontaminace a množení mikroorganismů; odpovídající doporučení jsou ve stati Metody přípravy sterilních výrobků (5.1.1). Při výrobě očních přípravků obsahujících dispergované částice se využívají měření k zajištění vhodné a kontrolované velikosti částic pro určené použití. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2949 Ocularia 2949 Zkoušení Sterilita (2.6.1). Oční přípravky vyhovují zkoušce na sterilitu. Odděleně dodávané aplikátory rovněž vyhovují zkoušce na sterilitu. Aplikátor se vyjme za aseptických podmínek z jeho obalu a přenese se do nádobky s živným roztokem tak, že se celý smočí. Inkubace a hodnocení jsou popsány ve zkoušce na sterilitu. Uchovávání Není-li předepsáno jinak, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Označování V označení na obalu se uvedou názvy všech protimikrobních přísad. Oculoguttae Oční kapky Jsou to sterilní vodné nebo olejové roztoky nebo suspenze obsahující jednu nebo více léčivých látek určené ke vkapávání do oka. Z důvodů nízké stability v konečném přípravku mohou být léčivé látky dodávány v suché sterilní formě, která se bezprostředně před podáním rozpustí nebo suspenduje v přidané sterilní tekutině. Oční kapky mohou obsahovat pomocné látky, např. k úpravě osmotického tlaku nebo viskozity, k úpravě nebo stabilizaci pH, zvýšení rozpustnosti účinných látek nebo ke stabilizaci přípravku. Tyto pomocné látky neovlivňují nepříznivě léčebný účinek přípravku a v použitých koncentracích nejsou příčinou přílišné místní dráždivosti. Vodné oční přípravky dodávané ve vícedávkových obalech obsahují vhodné protimikrobní přísady ve vhodné koncentraci, kromě případu, kdy samotný přípravek má přiměřené protimikrobní vlastnosti. Použité protimikrobní pnsady jsou kompatibilní se všemi dalšími složkami přípravku a jsou účinné po celou dobu použitelnosti očních kapek. Jsou-li oční kapky předepsány bez protimikrobních přísad, dodávají se, kde je to vhodné, v jed-nodávkových obalech. Oční kapky určené k použití při chirurgických výkonech jsou bez protimikrobních přísad a jsou dodávány v jednodávkových obalech. Oční kapky ve formě roztoku jsou při vizuální kontrole prakticky čiré a prakticky bez částic. Oční kapky ve formě suspenze mohou vykazovat sediment, který je snadno roztřepatelný; takto vzniklá suspenze je natolik stabilní, aby umožňovala podání správné dávky. Vícedávkové přípravky jsou dodávány v obalech umožňujících podání ve formě jednotlivých kapek. Pokud není předepsáno a schváleno jinak, lahvičky obsahují nejvýše 10 ml přípravku. Zkoušení Velikost částic. Oční kapky ve formě suspenze vyhovují následující zkoušce. Nanese se vhodné množství suspenze do měřicí cely nebo mikropipetou na podložní sklíčko a prohlédne se pod mikroskopem oblast odpovídající 10 ug tuhé fáze. Z praktických důvodů se doporučuje nejdříve prohlédnout celý vzorek při menším zvětšení (např. 50x) a nalézt částice větší než 25 um. Tyto částice se pak změří při větším zvětšení (např. 200x až 500x). Nejvíce dvacet částic má největší průměr větší než 25 um a nejvýše dvě z těchto částic mají největší průměr větší než 50 um. Žádná částice nemá největší průměr větší než 90 um. Strana 2950 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2950 Parenteralia Označování V označení na obalu se uvede: - na vícedávkových obalech doba od prvního otevření, po níž se již přípravek nesmí používat. Tato doba nesmí být delší než 4 týdny, není-li předepsáno a schváleno jinak. Aquae ophthalmicae Oční vody Jsou to sterilní vodné roztoky určené k mytí nebo koupání očí nebo k napuštění očních obkladů. Oční vody mohou obsahovat pomocné látky, např. k úpravě osmotického tlaku nebo viskozity pnpravku nebo k úpravě a stabilizaci pH. Tyto pomocné látky nemají nepříznivě ovlivňovat léčebný účinek pnpravku nebo v používaných koncentracích být příčinou přílišné místní dráždivosti. Oční vody dodávané ve vícedávkových obalech obsahují vhodné protimikrobní přísady ve vhodné koncentraci, kromě případu, kdy samotný přípravek má přiměřené protimikrobní vlastnosti. Použité protimikrobní přísady jsou kompatibilní s dalšími složkami přípravku a jsou účinné po celou jeho dobu použitelnosti. Jsou-li oční vody předepsány bez protimikrobních přísad, dodávají se v jednodávkových obalech. Oční vody určené k použití při chirurgických výkonech nebo k ošeření formou první pomoc i jsou bez protimikrobních přísad a jsou dodávány v obalech určených k jednorázovému otevření v případě potřeby. Oční vody vizuálně kontrolované jsou prakticky čiré a prakticky bez částic. Nádoba pro vícedávkové přípravky neobsahuje více než 200 ml oční vody, pokud není předepsáno a schváleno jinak. Označování V označení na obalu se uvede: - u jednodávkových přípravků, že obsah je určen jen projeden případ potřeby, - u vícedávkových přípravků doba od prvního otevření, po níž se již nesmí přípravek používat. Tato doba nesmí být delší než 4 týdny, není-li předepsáno a schváleno jinak. Ocularia semisolida Polotuhé oční přípravky Jsou to sterilní oční masti, krémy nebo gely určené k aplikaci na spojivku. Obsahují jednu nebo více léčivých látek rozpuštěných nebo dispergovaných ve vhodném základu. Mají homogenní vzhled. Polotuhé oční přípravky vyhovují požadavkům článku Unguenta. Základ nemá dráždit spojivku. Polotuhé oční přípravky jsou baleny v malých sterilizovaných stlačitelných tubách, uzavřených nebo doplněných aplikačním nástavcem. Obsah přípravku není větší než 5 g. Tuby jsou dobře uzavřeny k zabránění mikrobiální kontaminace. Polotuhé oční přípravky lze rovněž balit do vhodných jednodávkových obalů. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2951 Parenteralia 2951 Zkoušení Velikost částic. Polotuhé oční pnpravky obsahující dispergované tuhé částice vyhovují následující zkoušce. Množství pnpravku odpovídající nejméně 10 ug tuhé fáze se rozetře do tenké vrstvy a pod mikroskopem se pozoruje celá oblast vzorku. Z praktických důvodů se doporučuje nejdříve prohlédnout vzorek při menším zvětšení (např. 50x) a nalézt částice větší než 25 um. Tyto částice se pak změří při větším zvětšení (např. 200x až 500x). Každých 10 ug tuhé účinné látky může mít nejvýše dvacet částic s největším průměrem přesahujícím 25 um a nejvýše dvě z těchto částic smějí mít nej -větší průměr větší než 50 um. Žádná částice nesmí mít největší průměr větší než 90 um. Oculoinserta Oční inzerty Jsou to sterilní, tuhé nebo polotuhé přípravky vhodných rozměrů a tvaru určené k podání do spojivkového vaku a mající účinek na oko. Obecnejšou tvořeny zásobníkem účinné látky vsazeným do matrice nebo spojeným s membránou řídící rychlost uvolňování. Léčivá látka, která je více nebo méně rozpustná ve fyziologických tekutinách, se uvolňuje po stanovenou dobu. Oční inzerty jsou dodávány jednotlivě ve sterilních obalech. Výroba Při výrobě očních inzertů jsou zajištěny vhodné disoluční parametry potřebnými prostředky. Zkoušení Obsahová stejnoměrnost (2.9.6). Oční inzerty, kde je to vhodné, vyhovují zkoušce A na obsahovou stejnoměrnost. Označování V označení na obalu se uvede: - kde je to vhodné, celkové množství účinné látky v inzertu, - kde je to vhodné, uvolněná dávka za jednotku času. Parenteralia Parenterální přípravky Požadavky tohoto článku se nevztahují nutně na přípravky vyrobené z lidské krve, imunologické přípravky, radiofarmaka nebo protetické implantáty. Zvláštní požadavky mohou mít veterinární přípravky, a to podle druhů zvířat, pro něž j e přípravek určen. Jsou to sterilní přípravky určené k podání do lidského nebo zvířecího těla injekcí, infuzí nebo implantací. Parenterální pnpravky vyžadují používání pomocných látek, např. k izotonizaci s krví, úpravě pH, zlepšení rozpustnosti, ke konzervaci léčiv nebo k zajištění vhodných protimikrobních vlastností, ale bez nepříznivého ovlivnění požadovaného léčebného účinku nebo v použité koncentraci bez toxicity a nevhodné místní dráždivosti. + * * * Strana 2952 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2952 Parenteralia Obaly pro parenterální pnpravky jsou vyrobeny, pokud možno, z materiálů dostatečně transparentních, aby byla možná vizuální kontrola obsahu, s výjimkou obalů pro transplantáty a jiných předepsaných a schválených případů. Obaly pro parenterální přípravky, kde je to vhodné, vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné části) a Obaly (3.2 a příslušné části). Parenterální pnpravky jsou dodávány ve skleněných obalech (3.2.1) nebo jiných obalech, např. plastických (3.2.2, 3.2.7, a 3.2.9), a v předem naplněných injekčních stříkačkách v souladu s požadavky oprávněné autority. Vzduchotěsnost obaluje zajištěna vhodným způsobem. Uzávěry jsou těsné, zabraňující kontaminaci mikroorganismy nebo jinými znečištěninami a dovolující obvykle odebrání části nebo celého obsahu bez odstranění uzávěru. Plastické materiály nebo elastomery (3.2.9) tvořící uzávěry jsou dostatečně tuhé a pružné, aby dovolily průnik jehly při co nejmenším odlučování částic. Uzávěry vícedávkových obalů jsou dostatečně pružné, aby zajistily uzavření vpichu po vytažení jehly. Rozlišuje se několik druhů parenterálních přípravků: - injekce, - infuze, - koncentráty pro injekce nebo infuze, - prášky pro injekce nebo infuze, - implantáty. Výroba Při vývoji parenterálního přípravku obsahujícího protimikrobní přísadu se prokazuje účinnost této přísady k uspokojení oprávněné autority. Vhodná metoda zkoušení spolu s kritérii pro posouzení konzervačních vlastností v daném složení přípravku je popsána ve stati Účinnost protimikrobní ch konzervačních látek (5.1.3). Parenterální pnpravky jsou vyráběny a připravovány za použití materiálů a metod určených k zajištění sterility a zabránění kontaminace a množení mikroorganismů; odpovídající doporučení jsou ve stati Metody přípravy sterilních výrobků (5.1.1). Voda použitá k výrobě parenterální ch přípravků vyhovuje požadavkům vody na injekci nerozpl-něné v článku Aqua pro iniectione. Zkoušení Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Zkouška na bakteriální endotoxiny může nahradit zkoušku na pyrogenní látky v následujících případech: - pro přípravek, který je předmětem článku lékopisu, může být zkouška předepsána v tomto článku, - v jiných případech zkušební podmínky a požadavky jsou schvalovány oprávněnou autoritou, - kde je předepsána a schválena zkouška na bakteriální endotoxiny, neprovádí se zkouška na pyrogenní látky, není-li předepsáno a schváleno jinak. Sterilita (2.6.1). Vyhovují zkoušce na sterilitu. Uchovávání Ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Označování V označení na obalu se uvede: - jména a koncentrace všech protimikrobních přísad. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2953 Parenteralia 2953 Iniectiones Injekce Synonymum. Injectabilia Jsou to sterilní roztoky, emulze nebo suspenze. Připravují se rozpouštěním, emulgováním nebo suspendováním léčivé látky a všech dalších přidávaných látek ve vodě na injekci {Aquapro iniec-tione), ve vhodné sterilní nevodné tekutině nebo ve směsi těchto vehikulí. Injekční roztoky zkoušené za vhodných podmínek viditelnosti jsou čiré a prakticky prosté částic. Injekční emulze nevykazují oddělování fází. Injekční suspenze mohou obsahovat sediment, který je snadno roztřepatelný; takto vzniklá suspenze je natolik stabilní, aby bylo umožněno odebrání správné dávky. Jednodávkové přípravky. Skutečný objem injekční tekutiny v j ednodávkovém obaluje dostatečný pro nasátí a podání jmenovité dávky běžnou technikou. Vícedávkovépřípravky. Vícedávkové vodné injekce obsahují vhodnou protimikrobní přísadu ve vhodné koncentraci, kromě případu, kdy samotný pnpravek má přiměřené protimikrobní vlastnosti. Je-li parenterální pnpravek dodáván ve vícedávkovém obalu, jsou vyžadována opatření při jeho podávání a zvláště při uchovávání mezi jednotlivými odběry dávek. Protimikrobní přísady. Vodné přípravky připravované za aseptických podmínek a ty, které nemohou být sterilizovaný v ampulích, mohou obsahovat vhodnou protimikrobní přísadu ve vhodné koncentraci. Protimikrobní přísada se nepřidává, jestliže: - objem podávaný v jednotlivé dávce je vyšší než 15 ml, není-li uvedeno a schváleno jinak, - přípravek je podáván cestami, kde z lékařských důvodů není protimikrobní přísada přijatelná, např. při aplikaci intracisternální nebo jinou cestou, při níž se injekce dostane do styku s mozko-míšním mokem, nebo při podání intra- a retrookulárním. Tyto přípravky jsou dodávány v jednodávkových obalech. Výroba U injekcí, jež jsou emulzemi nebo suspenzemi, výrobce prokáže oprávněné autoritě, že velikost dispergovaných částic je vhodně kontrolována s ohledem na způsob použití přípravku. Zkoušení Obsahová stejnoměrnost (2.9.6). Není-li předepsáno a schváleno jinak, jednodávkové injekční suspenze s obsahem léčivé látky menším než 2 mg nebo méně než 2 % celkové hmotnosti vyhovují zkoušce A na obsahovou stejnoměrnost j ednodávkových lékových forem. Obsahuje-li přípravek více účinných látek, požadavky zkoušky se vztahují jen na ty látky, které odpovídají uvedeným podmínkám. Zkouška se nevyžaduje pro přípravky multivitaminové a se stopovými prvky. Pyrogenní látky (2.6.8). Je-li podávaný objem jedné dávky větší než 15 ml a není-li předepsána a schválena zkouška na bakteriální endotoxiny, přípravek vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, pokud není předepsáno a schváleno jinak. Není-li předepsána a schválena zkouška na bakteriální endotoxiny, pnpravek vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky i v případě, že objem jedné podávané dávky je menší než 15 ml a přípravek je označen jako prostý pyrogenních látek. Strana 2954 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2954 Praeademixta ad alimenta medicata ad usum veterinarium Infusiones Infuze Synonyma. Infundibilia, Infusiones intravenosae, intravenózni infuze Jsou to sterilní vodné roztoky nebo emulze s vodou jako kontinuální fází. Jsou prosté pyrogen-ních látek a jsou obvykle izotonické s krví. Jsou určeny hlavně k podávání ve velkých objemech. Infuze neobsahují žádné protimikrobní přísady. Infuzní roztoky zkoušené za vhodných podmínek viditelnosti jsou čiré a prakticky prosté částic. Infuzní emulze nevykazují oddělování fází. Výroba U infuzí, jež jsou emulzemi, výrobce prokáže oprávněné autoritě, že velikost dispergovaných částic je vhodně kontrolována s ohledem na způsob užití přípravku. Zkoušení Pyrogenní látky (2.6.8). Není-li předepsána a schválena zkouška na bakteriální endotoxiny, přípravek vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, není-li předepsáno a schváleno jinak. Není-li předepsáno a schváleno jinak, aplikuje se 10 ml tekutiny na kilogram hmotnosti králíka. Concentrata pro iniectionibus aut infusionibus Koncentrované roztoky pro injekce nebo infuze Synonymum. Parenterální přípravky určené k ředění Jsou to sterilní roztoky určené k ředění pro injekce nebo pro infuze. Před podáním se ředí přede -psaným objemem předepsané kapaliny. Po zředění vyhovují požadavkům na injekce nebo infuze. Zkoušení Pyrogenní látky (2.6.8). Není-li předepsána a schválena zkouška na bakteriální endotoxiny, po zředění na příslušný objem vyhovují zkoušce na pyrogenní látky předepsané pro injekce nebo infuze, podle typu přípravku. Pulveres pro iniectionibus aut infusionibus Prášky pro injekce nebo infuze Synonyma. Pulveres parenterales, prášky pro parenterální použití Jsou to tuhé sterilní látky dodávané v obalech, v nichž se po protřepání s předepsaným objemem předepsané sterilní tekutiny rychle vytvoří buď čiré a prakticky částic prosté roztoky, nebo homogenní suspenze. Po rozpuštění nebo dispergaci vyhovují požadavkům na injekce nebo infuze. Parenterální lyofilizáty jsou považovány za prášky pro parenterální použití. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2955 ___________________________________________________________________Praeparata ad irrigationem 2955 Zkoušení Obsahová stejnoměrnost (2.9.6). Není-li předepsáno a schváleno jinak, prášky pro injekce nebo infuze s obsahem léčivé látky menším než 2 mg nebo méně než 2 % celkové hmotnosti nebo s celkovou jednotkovou hmotností rovnou nebo menší než 40 mg vyhovují zkoušce A na obsahovou stejnoměrnost jednodávkových lékových forem. Obsahuje-li přípravek více léčivých látek, požadavky zkoušky se vztahují jen na ty látky, které odpovídají uvedeným podmínkám. Zkouška se nevyžaduje pro přípravky multivitaminové a se stopovými prvky. Hmotnostní stejnoměrnost (2.9.5). Prášky pro injekce nebo infuze vyhovují zkoušce na hmotnostní stejnoměrnost pevných jednodávkových lékových forem. Je-li zkouška na obsahovou stejnoměrnost předepsána pro všechny léčivé látky v přípravku, zkouška na hmotnostní stejnoměrnost s e neprovádí. Pyrogenní látky (2.6.8). Není-li předepsána a schválena zkouška na bakteriální endotoxiny, po rozpuštění nebo dispergaci v příslušném objemu tekutiny vyhovují zkoušce na pyrogenní látky předepsané pro injekce nebo infuze, podle typu přípravku. Implantata Implantáty Jsou to sterilní tuhé přípravky o velikosti a tvaru vhodném pro parenterální implantaci umož -ňující protrahované (dlouhodobé) uvolňování léčivých látek. Jsou dodávány výhradně jednotlivě ve sterilních obalech. Praeademixta ad alimenta medicata ***** ad usům veterinarium ***** Premixy pro medikaci krmiva k veterinárnímu použití Synonymum. Medikovaný krmný doplněk pro veterinární použití__________________________ Jsou to směsi jedné nebo více léčivých látek obvykle ve vhodném vehikulu připravované k usnadnění podávání léčivých látek zvířatům. Používají se výhradně k přípravě medikovaných krmiv prostým smícháním. Premixy bývají v granulované nebo práškové formě. Jsou sypké, případné shluky se rozpadají při normální manipulaci. Velikost částic a jiné vlastnosti premixu jsou takové, že zajišťují rovnoměrné rozptýlení léčivé látky (látek) v podávaném krmivu. Výroba Není-li předepsáno a schváleno jinak, koncentrace léčivé směsi v podávaném krmivu je nejméně 0,5 %. Zkoušení Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %, není-li předepsáno a schváleno jinak. 3,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Strana 2956 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2956 Praeparata ad irrigationem___________________________________________________________________ Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Označování V označení na obalu se uvede: - druh a kategorie zvířat, jimž je premix určen, - návod na přípravu medikovaného krmiva z premixu, - ochranná lhůta mezi ukončením podávání medikovaného krmiva a porážkou zvířat ke konzumaci lidmi. Praeparata ad irrigationem ***** Přípravky pro výplachy *** Jsou to sterilní vodné velkoobjemové přípravky určené pro výplachy tělních dutin, otevřených ran a povrchů, např. při chirurgických zákrocích. Jsou připravovány rozpuštěním jedné nebo více léčivých látek, elektrolytů nebo osmoticky aktivních látek ve vodě, která vyhovuje požadavkům článku Aqua pro iniectione, nebo obsahují pouze vodu. V posledním jmenovaném případě se označují jako voda pro výplachy. Roztoky pro výplachy jsou obvykle izotonické s krví a vyšetřovány za vhodných podmínek viditelnosti jsou čiré a prakticky prosté částic. Pnpravky pro výplachy jsou dodávány v j ednodávkových obalech. Obaly a uzávěry vyhovují požadavkům na obaly pro parenterální pnpravky (3.2.1 a 3.2.2), ale výstupní otvor obaluje inkompatibilní se zařízením pro intravenózni podání, aby bylo vyloučeno toto podání roztoku pro výplachy. Výroba Pnpravky pro výplachy jsou připravovány za použití materiálů a metod určených k zajištění sterility a zabránění kontaminace a množení mikroorganismů; odpovídající doporučení jsou ve stati Metody přípravy sterilních výrobků (5.1.1). Zkoušení Sterilita (2.6.1). Vyhovují zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.13). Nejvýše 0,5 m.j. endotoxinu v mililitru. Pyrogenní látky (2.6.8). Pnpravky, u nichž nelze použít validovanou zkoušku na bakteriální endotoxiny, vyhovují zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje 10 ml roztoku na kilogram hmotnosti králíka, pokud není předepsáno a schváleno jinak. Označování V označení na obalu se uvede: - že přípravek není určen k injekčnímu podání, - že přípravek je určen jen k jednorázovému použití a nepoužitá část přípravku se odstraní. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2957 Praeparata homeopathica 2957 Praeparata homeopathica ***** Homeopatické přípravky * Připravují se z látek, produktů nebo přípravků nazývaných výchozí suroviny pro výrobu za použití homeopatických postupů. Označují se obvykle latinským názvem výchozí suroviny a stupněm zředění. Suroviny Suroviny pro výrobu homeopatických přípravků jsou rostlinného, chemického, minerálního nebo živočišného původu. U surovin živočišného původu musí být prokázáno, že neobsahují patogenní agens. Suroviny rostlinného a živočišného původu mohou být použity v čerstvém nebo sušeném stavu. Kde jeto vhodné, může být čerstvý materiál uchováván hluboce zmrazený. V oprávněných a schválených případech může být k přepravním a skladovacím účelům čerstvý materiál uchováván v lihu 96% za podmínky, že celý materiál, včetně lihu 96%, se použije pro výrobu. Suroviny vyhovují požadavkům lékopisných článků. Vehikula Jsou to pomocné látky použité k přípravě výchozích surovin pro výrobu nebo k potenciaci, např. čištěná voda, líh o vhodné koncentraci, glycerol a laktosa. Vehikula vyhovují požadavkům článků lékopisu. Výchozí suroviny pro výrobu Jsou to látky, produkty nebo přípravky použité jako výchozí materiály pro výrobu homeopatických přípravků. Výchozími surovinami pro výrobu jsou obvykle: látky rostlinného nebo živočišného původu, matečné tinktury, glycerolove výluhy, suroviny chemického nebo minerálního původu, jednotlivé látky. Matečné tinktury Jsou to tekuté přípravky získávané rozpouštěním surovin rostlinného nebo živočišného původu ve vhodném vehikulu. Mohou se připravit také z rostlinných šťáv s přidáním nebo bez přidání vehikula. Matečná tinktura se označuje symboly "MT" nebo "0". Glycerolove výluhy Jsou to tekuté přípravky získávané ze surovin rostlinného nebo živočišného původu za použití glycerolu, směsi glycerolu a lihu vhodné koncentrace nebo směsi glycerolu a roztoku chloridu sodného vhodné koncentrace. Potenciace Zředění a triturace se získávají z výchozích surovin pro výrobu potenciaci podle výrobních homeopatických postupů; pro tekuté přípravky to jsou postupná ředění a třepáni, pro pevné přípravky to jsou postupné vhodné triturace. Strana 2958 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2958 Praeparata insulini iniectabilia________________________________________________________________ Potenciační kroky jsou obvykle: - 1 díl výchozí suroviny pro výrobu a 9 dílů vehikula; lze je označit jako "D" nebo "DH" nebo "X" (desetinásobné, decimální), - 1 díl výchozí suroviny pro výrobu a 99 dílů vehikula; lze je označit jako "C" nebo "CH" (stonásobné, centezimální). Počet potenciačních kroků určuje stupeň zředění. Např. symboly "D3" nebo "3 DH" nebo "3X" znamenají tři decimální kroky a symboly "C3" nebo "3 CH" nebo "C3" znamenají tři centezimální kroky. Lékové formy Léková forma homeopatického přípravku vyhovuje příslušnému článku lékové formy a všem příslušným zkouškám pro danou lékovou formu popsanou v lékopise. Praeparata insulini iniectabilia ***** * * Injekční insulinové přípravky * Injekční insulinové přípravky vyhovují požadavkům pro injekce, které jsou uvedeny v článku Parenteralia. Jsou to sterilní přípravky obsahující lidský insulin, viz článek Insulinům humanum, nebo obsahující hovězí nebo prasečí insulin, viz článek Insulinům, pokud není uvedeno jinak. Obsahují 90,0 % až l10,0 % deklarovaného množství insulinu. Jsou vyráběny ve formě roztoků, suspenzí nebo směsi roztoků a suspenzí. Výroba Způsoby výroby injekčních insulinových přípravků jsou zvoleny tak, aby tyto přípravky splňovaly požadavky na dávkování a trvání terapeutického účinku. Následující postupy se provedou ve vhodném pořadí v závislosti na způsobu přípravy: - přidání vhodných protimikrobních látek, - přidání vhodné izotonizační přísady nebo přísad, - přidání vhodné látky nebo látek k upravení pH na předepsanou hodnotu, - určení pevnosti vazby insulin obsahující složky nebo složek, v případě potřeby při výrobě tak, aby přípravek obsahoval předepsaný počet mezinárodních jednotek v mililitru, - sterilizace filtrací insulin obsahující složky nebo složek v případě, že postup je prováděn za aseptických podmínek a za použití materiálů, které byly sterilizovaný vhodným způsobem. V případě potřeby se přidávají vhodná aditiva a použijí se vhodné postupy k zajištění příslušné fyzikální formy insulin obsahující složky nebo složek. Konečný přípravek je aseptický plněn do sterilních obalů, které jsou uzavřené tak, aby nedošlo k mikrobiálnímu znečištění. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 6,9 až 7,8; měří se roztok nebo suspenze, pokud není v článku uvedeno jinak. Insulin v supernatantu. Nejvýše 2,5 % celkového obsahu insulinu v přípravcích tvořených suspenzí, není-li uvedeno jinak. Odstřeďuje se 10 ml suspenze při 1500 gnpo dobu 10 min a oddělí se Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2959 ________________________________________________________________Praeparata insulini iniectabilia 2959 supernatantní tekutina od zbytku. Obsah insulinu v supernatantní tekutině (S) se stanoví vhodnou metodou. Obsah insulinu v procentech se vypočítá podle vztahu: 1005 v němž značí: T - celkový obsah insulinu zjištěný ve zkoušce Stanovení obsahu. Příbuzné bílkoviny. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. Použije se roztok připravený pro zkoušku Stanovení obsahu. Porovnávací roztok (a). Použije se porovnávací roztok pnpravený pro zkoušku Stanovení obsahu nebo porovnávací roztok (b) pnpravený pro zkoušku Stanovení obsahu, podle potřeby. Porovnávací roztok (b). Použije se porovnávací roztok (c) pnpravený pro zkoušku Stanovení obsahu. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - ocelové nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um), - mobilních fází s průtokovou rychlostí 1 ml/min tvořených následujícími roztoky připravenými a uchovávanými při teplotě nižší než 20 °C: - mobilní fáze A - 28,4 g síranu sodného bezvodého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000 ml. Přidá se 2,7 ml kyseliny fosforečné R, a je-li třeba, upraví se pH na hodnotu 2,3 ethanol-aminem R Zfiltruje se a roztok se odvzdušní probubláváním heliem pro chromatografii R - mobilní fáze B - smíchá se 500 ml mobilní fáze A s 500 ml acetonitrilu R. Zfiltruje se a roztok se odvzdušní probubláváním heliem pro chromatografii R, Čas (min) Mobilní fáze A % (V/V) Mobilní fáze B % (V/V) Poznámka 0-30 30-44 44-50 48 48-20 20 52 52-80 80 izokraticky lineární gradient izokraticky - spektrofotometrického detektoru, 214 nm. Teplota kolony se udržuje na 40 °C. Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku (b) a zaznamená se chromatogram. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími lidskému insulinu a prasečímu insulinu je nejméně 1,2. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi, aby bylo dosaženo požadovaného rozlišení. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou eluovány dva hlavní píky v pořadí lidský insulin, prasečí insulin a případné malé píky následující bezprostředně za každým z obou hlavních píku odpovídajících příslušným monodeamidoderivátům. Nastříkne se odděleně 20 ul zkoušeného roztoku a 20 ul porovnávacího roztoku (a). Je-li třeba, provede se dodatečná úprava mobilní fáze tak, aby protimikrobní konzervační látky přítomné v e zkoušeném roztoku byly dobře oddělené od insulinu a vykazovaly kratší retenční čas. Malé snížení koncentrace acetonitrilu zvýší retenční čas píku insulinu relativně více než konzervačních látek. Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku (a) a 20 ul zkoušeného roztoku. Na chromatogramu porovnávacího roztoku se objeví deamidoinsulin jako malý pík za hlavním pikem a jeho relativní retenční čas vzhledem k hlavnímu píku je asi 1,3. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího deamidoinsulinu není větší než 5,0 % celkové plochy všech píku, kromě píku odpovídajících konzervačním látkám. Součet ploch žádných dalších píku, kromě píku insulinu, píku Strana 2960 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2960 Praeparata insulini iniectabilia________________________________________________________________ deamidoinsulinu a píku konzervačních látek, není větší než 3,0 % celkové plochy píku, kromě píku odpovídajících konzervačním látkám. Celkový zinek. Nejvýše množství uvedené v jednotlivých článcích; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Použije se následující postup, pokud není v jednotlivých článcích uvedeno jinak. Zkoušený roztok. Objem zkoušeného přípravku obsahující 200 m.j. se opatrně protřepáním zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 25,0 ml. Je-li třeba, zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS'na koncentraci např. 0,4 ßg až 1,6 ßg Zn/ml. Porovnávací roztoky. Připraví se roztoky obsahující 0,40 ßg, 0,80 ßg, 1,00 ßg, 1,20 ßg, 1,60 ßg Zn/ml za použití čerstvě připraveného základního roztoku zinku (5 mg/ml Zn) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS. Měří se absorbance při 213,9 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového plamene vhodného složení (např. 2 1 acetylénu a 11 1 vzduchu/min). Zinek v roztoku. Nejvýše množství uvedené v jednotlivých článcích. Stanoví se atomovou absorpční spektrofotometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. 1 ml čiré supernatantní tekutiny získané odstreďovaním zkoušeného přípravku se zředí vodou R na 25,0 ml. Je-li třeba, zředí se na koncentraci např. 0,4 ßg až 1,6 ßg Zn/ml. Porovnávací roztoky. Připraví se roztoky obsahující 0,40 ßg, 0,80 ßg, 1,00 ßg, 1,20 ßg, 1,60 ßg Zn/ml za použití čerstvě připraveného základního roztoku zinku (5 mg Zn/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS. Měří se absorbance při 213,9 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového plamene vhodného složení (např. 2 1 acetylénu a 11 1 vzduchu/min). Stanovení obsahu Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. 4 ß\ kyseliny chlorovodíkové 6 mol/l RS se přidají k 1 ml zkoušeného přípravku, roztoku nebo suspenze, aby byl získán čirý okyselený insulinový roztok. Porovnávací roztok (a). Pro přípravek obsahující jeden druh insulinu se rozpustí obsah lahvičky lidského insulinu CRL nebo prasečího insulinu CRL nebo definované množství hovězího insulinu CRL v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí tak, aby výsledný roztok obsahoval 4,0 mg/ml. Pro přípravek obsahující hovězí insulin a prasečí insulin se smíchá 1,0 ml roztoku obsahujícího 4,0 mg/ml hovězího insulinu CRL a 1,0 ml roztoku obsahujícího 4,0 mg/ml prasečího insulinu CRL. Porovnávací roztok (a) se použije pro stanovení obsahu insulinu v přípravcích obsahujících 100 m.j./ml. Porovnávací roztok (b). 4,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS'na 10 ml. Porovnávací roztok (b) se použije pro stanovení obsahu insulinu v přípravcích obsahujících 40 m.j./ml. Porovnávací roztok (c). 1,0 ml roztoku obsahujícího 4,0 mg lidského insulinu CRL v 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a 1,0 ml roztoku obsahujícího 4,0 mg prasečího insulinu CRL v 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS se smíchají. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - ocelové nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um), - mobilních fází s průtokovou rychlostí 1 ml/min, kterými jsou následující roztoky připravené a uchovávané při teplotě nižší než 20 °C: Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2961 ________________________________________________________________Praeparata insulini iniectabilia 2961 - mobilní fáze A - 28,4 g síranu sodného bezvodého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000 ml. Přidá se 2,7 ml kyseliny fosforečné R, a je-li třeba, upraví se pH na hodnotu 2,3 ethanol-aminem R Zfiltruje se a roztok se odvzdušní probubláváním heliem pro chromatografii R - mobilní fáze B - smíchá se 500 ml mobilní fáze A s 500 ml acetonitrilu R Zfiltruje se a roztok se odvzdušní probubláváním heliem pro chromatografii R, - spektrofotometrického detektoru, 214 nm. Teplota kolony se udržuje na 40 °C. Zaznamenají se chromatogramy mobilní fáze obsahující 48 objemových dílů mobilní fáze A a 52 objemových dílů mobilní fáze B. V případě potřeby se upraví složení mobilní fáze. Nastříkne se 10 ul porovnávacího roztoku (c) a zaznamená se chromatogram. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími lidskému insulinu a prasečímu insulinu je nejméně 1,2. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi tak, aby bylo dosaženo požadovaného rozlišení. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou eluovány dva hlavní píky v pořadí lidský insulin, prasečí insulin a případné malé píky následující bezprostředně za každým z obou hlavních píku odpovídající příslušným monodeamidoderivátům. Nastříkne se 10 ul zkoušeného roztoku a 10 fA porovnávacího roztoku (a) pro přípravky obsahující 100 m.j./ml nebo 10 jal zkoušeného roztoku a 10 fA porovnávacího roztoku (b) pro pnpravky obsahující 40 m.j./ml. Je-li třeba, upraví se mobilní fáze tak, aby se protimikrobní konzervační látky dobře oddělily od insulinu a měly kratší retenční čas. Malé snížení koncentrace acetonitrilu zvýší retenční čas píku insulinu relativně více než retenční čas konzervačních látek. Je-li třeba, promývá se kolona směsí stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R dostatečně dlouhou dobu, aby byly eluovány rušící příměsi před nástřikem dalších roztoků. Vypočítá se obsah insulinu za použití plochy píku odpovídajícího hovězímu, prasečímu nebo lidskému insulinu a plochy píku odpovídajícího deamidoinsulinu a deklarovaného obsahu insulinu v hovězím insulinu CRL, prasečím insulinu CRL nebo lidském insulinu CRL, jak je potřeba. U přípravků obsahujících hovězí insulin a prasečí insulin se použije součet ploch píku odpovídajících hovězímu insulinu a prasečímu insulinu a píku odpovídajícího deamidoderivátu insulinu. 100 m.j. odpovídá 3,5 mg peptidu insulinu a 40 m.j. odpovídá 1,4 mg peptidu insulinu. Uchovávání Pokud není předepsáno jinak, uchovává se ve vzduchotěsných sterilních zabezpečených obalech, chráněn před světlem, při 2 °C až 8 °C. Insulinové pnpravky nesmí zmrznout. Označování V označení na obalu se uvede: - účinnost mezinárodního standardu v m.j. na mililitr, - obsah insulinu v miligramech na mililitr. U přípravků obsahujících hovězí insulin a prasečí insulin se uvede jejich součet, - zda byla výchozí látka vyrobena enzymatickou přeměnou prasečího insulinu, - zda byla výchozí látka vyrobena rDNK technologií, - v případě potřeby původ zvířete, - že přípravek se musí chránit před mrazem, - v případě potřeby, že se přípravek před podáním musí protřepat. Strana 2962 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2962 Praeparata intramammariae ad usům veterinarium Praeparata intramammariae ad usům veterinarium ***** Intramamární přípravky pro veterinární použití * Jsou to sterilní přípravky určené k zavedení do mléčné žlázy Strakovými kanálky. Dělí se na dva hlavní druhy: - přípravky k léčbě a prevenci infekcí zvířat v laktaci, - přípravky k léčbě a prevenci infekcí zvířat na konci laktace nebo mimo laktaci (při zapřahování nebo při stání na sucho). Intramamární přípravky pro veterinární použití jsou roztoky, emulze, suspenze nebo polotuhé přípravky obsahující jednu nebo více léčivých látek ve vhodném vehikulu. Mohou obsahovat pomocné látky, jako jsou stabilizátory, emulgátory, látky napomáhající tvorbě suspenze a zvyšující viskozitu. Suspenze mohou obsahovat sediment, který lze snadno roztřepat. V emulzích se mohou oddělovat fáze, dají se však snadno protřepáním znovu homogenizovat. Pokud není předepsáno a schváleno jinak, jsou intramamární přípravky pro veterinární použití plněny do jednodávkových obalů upravených k zavedení do jednoho strakového kanálku zvířete. Jsou-li dodávány ve vícedávkových obalech, vodné přípravky obsahují vhodnou protimikrobní přísadu ve vhodné koncentraci, kromě pnpadu, kdy samotný pnpravek má přiměřené protimikrobní vlastnosti. Pro podávání a pro uchovávání přípravku mezi aplikacemi musí být stanovena bezpečnostní opatření. Obaly pro intramamární přípravky k veterinárnímu použití, kde je to vhodné, vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné části) a Obaly (3.2 a příslušné čás-ti). Výroba Při vývoji intramamárního přípravku pro veterinární použití obsahujícího protimikrobní přísadu má být prokázána účinnost této přísady k uspokojení oprávněné autority. Vhodná metoda zkoušení spolu s kritérii pro posouzení konzervačních vlastností v daném složení přípravku je popsána ve stati Účinnost protimikrobních konzervačních látek (5.1.3). Intramamární přípravky pro veterinární použití jsou vyráběny za použití materiálů a metod určených k zajištění sterility a zabránění kontaminace a množení mikroorganismů; odpovídající doporučení jsou ve stati Metody přípravy sterilních výrobků (5.1.1). Při výrobě intramamární ch přípravků pro veterinární použití obsahujících dispergované částice se využívají měření k zajištění vhodné a kontrolované velikosti částic pro určené použití. Zkoušení Využitelná hmotnost nebo objem. Podle pokynů v návodu se z deseti obalů vytlačí co nejvíce obsah. Průměrná hmotnost nebo objem se neliší o více než 10 % od deklarované hmotnosti nebo objemu. Sterilita (2.6.1). Intramamární přípravky pro veterinární použití vyhovují zkoušce na sterilitu. Použije se metoda membránové filtrace nebo, je-li předepsáno a schváleno, přímé očkování živné půdy. Obsah deseti obalů se vytlačí a pečlivě smíchá. Pro každou živnou půdu se použije 0,5 g až 1,0 g (nebo 0,5 ml až 1,0 ml) homogenizovaného vzorku. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2963 Producta ab ÄDN recombinante 2963 Uchovávání Ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Označování V označení na obalu se uvede: - název léčivé látky (látek) a její hmotnost nebo počet mezinárodních jednotek, které lze normálním způsobem z obalu získat a využít, - údaj, zda je přípravek určen pro použití u zvířat v laktaci nebo u zvířat mimo laktaci, - v případě vícedávkových obalů jména všech protimikrobních přísad. Praeparata pharmaceutica in vasis cum pressu ***** * * Léčivé přípravky v tlakovém obalu Synonymum. Léčivé spreje_________________________________________________________ Doplňující požadavky na přípravky v tlakovém obalu lze nalézt, podle typů, v dalších obecných článcích, např. Inhalanda, Liquida ad usům dermicum, Pulveres adspersorii, Nasalia a Auricularia. Jsou dodávány ve speciálních nádobách pod tlakem plynu a obsahují jednu nebo více léčivých látek. Pnpravky se uvolňují z nádoby vhodným ventilem ve formě aerosolu (disperze tuhých nebo kapalných částic v plynu, přičemž velikost těchto částic je přizpůsobena zamýšlenému použití) nebo jako tekutý nebo polotuhý proud, např. pěna. Potřebný tlak se vytváří vhodnými hnacími plyny (propelenty). Pnpravky jsou tvořeny roztokem, emulzí nebo suspenzí a jsou určeny k místnímu podání na kůži nebo mukózní membrány tělních dutin nebo k inhalaci. Jako vhodné pomocné látky se používají např. rozpouštědla, solubilizátory, emulgátory, suspenzní činidla a mazadla pro ventily jako prevence proti ucpání. Propelenty. Jsou buď tlakem zkapalněné nebo stlačené plyny, nebo kapaliny s nízkou teplotou varu. Zkapalněné plyny j sou např. halogenované uhlovodíky (zvláště fluoroderiváty) a uhlovodíky s nízkou molekulovou hmotnostní (např. propan a butan). Stlačené plyny jsou např. oxid uhličitý, dusík a oxid dusný. Aby se dosáhlo optimálních vlastností roztoku a požadovaného tlaku, dávkování a sprejových charakteristik, lze použít směsí propelentů. Obaly. Používají se nádoby těsné a odolné vůči vnitřnímu přetlaku a vyrobené z materiálů kompatibilních s jejich obsahem. Materiály jsou kov, sklo, plasty nebo jejich kombinace. Skleněné nádoby jsou chráněny plastickým obalem. Rozprašovací zařízení. Ventil, pokud se nepoužívá, udržuje nádobu dobře uzavřenou, při použití reguluje dávkování obsahu. Sprejové charakteristiky jsou dány typem rozprašovacího zařízení, zvláště rozměry, počtem a umístěním výstupních otvorů. Některé ventily umožňují kontinuální podávání, jiné (dávkovací ventily) uvolňují definované množství pnpravku při každém stisknutí tlačítka rozprašovače. Různé materiály ventilu, které jsou ve styku s obsahem nádobky, jsou s ním kompatibilní. Požadavky na léčivé přípravky v tlakových obalech Tyto přípravky jsou opatřeny aplikačním zařízením vhodným pro zamýšlené podání. Zvláštní požadavky lze mít na výběr propelentů, velikost částic a jednotlivou dávku uvolněnou dávkovacími ventily. Strana 2964 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2964 Producta ab ÄDN recombinante Označování V označení na obalu se uvede: - návod k použití, - všechna bezpečnostní upozornění, - u nádoby s dávkovacím ventilem množství léčivé látky v jednom vystříknutí. Producta ab ADN recombinante ***** * * Přípravky vyrobené rekombinantní DNK technologií * Údaje v tomto článku jsou určené pro jednotlivé články v lékopise pojednávající o přípravcích vyrobených rekombinantní DNK technologií (rDNK). Kromě těchto článků není nutné uvedené požadavky dodržovat. Tento článek také není možno aplikovat na modifikované živé organismy používané přímo u lidí a zvířat, např. jako živé vakcíny. Produkty technologie rDNK vznikají genetickou modifikací, při níž je DNK obsahující kódy pro požadovaný produkt vložena pomocí plazmidů nebo virů jako vektoru do vhodného mikroorganismu nebo buněčné linie, kde nastává exprese DNK a tvorba bílkoviny. Žádaná látka se pak získá extrakcí a čištěním. Buňka nebo mikroorganismus před vložením vektoru je nazývána hostitelskou buňkou a její stabilní spojení s vektorem, používané ve výrobním procesu, se nazývá hostitelsko--vektorový systém. Výroba Výroba je založena na validovaném systému jednotné inokulace užívajícím hostitelsko-vektoro-vou kombinaci, která splňuje požadavky oprávněné autority. Systém jednotné inokulace používá banku základních buněk a banku pracovních buněk, jež se odvozují od základního hostitelsko-vek-torového systému. Dále se mají podrobně popsat postupy kultivace, extrakce a čištění a zavést definice výrobní šarže. Důkaz vhodnosti spojení hostitele s vektorem a validace systému jednotné inokulace zahrnuje následující prvky. Klonování a exprese Vhodnost hostitelsko-vektorového systému, zvláště z hlediska mikrobiologické čistoty, se prokáže: - charakteristikou hostitelské buňky, včetně zdroje, fenotypu a genotypu a média buněčné kultury, - dokumentací o strategii klonování genu a charakteristice rekombinantního vektoru, která zahrnuje: a) původ a charakteristiku genu, b) sekvenční analýzu nukleotidů klonovaného genu a kontrolu styčných oblastí vektoru exprese. Klonované sekvence se omezí na minimum a všechny důležité exprimované sekvence se jasně identifikují a ověří na úrovni RNK. Sekvence DNK klonovaného genu se běžně ověří na úrovni výchozí kultury až po a případně i nad normální hranici populačního dvojnásobku pro celou stupnici fermentace. V některých systémech, kde např. je mnoho kopií genu vloženo do genomu kontinuální buněčné linie, není vhodné provádět sekvenci klonovaného genu na úrovni výroby. V těchto případech může pomoci "Southern blot" analýza celkové buněčné DNK nebo sekvenční analýza mediátorové RNK (mRNK). Zvláště je nutné věnovat pozornost charakterizaci exprimované bílkoviny, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2965 Producta ab ÄDN recombinante 2965 c) konstrukci, genetiku a strukturu úplného vektoru exprese. - charakteristikou hostitelsko-vektorového systému, která zahrnuje: a) mechanismus přenosu vektoru do hostitelské buňky, b) množství kopií, fyzikální stav a stabilitu vektoru uvnitř hostitelské buňky, c) opatření použitá pro podporu a kontrolu exprese. Systém buněčné banky Banka základních buněk je homogenní suspenze původních buněk již změněných vektorem exprese, který obsahuje požadovaný gen. Pro skladování (např. v tekutém dusíku) je rozdělena ve stejných objemech do jednotlivých nádob. V některých případech je nutné vytvořit oddělené základní buněčné banky pro vektor exprese a hostitelské buňky. Banka pracovních buněk je homogenní suspenze buněčného materiálu odvozeného z banky základních buněk na úrovni konečné pasáže. Pro skladování (např. v tekutém dusíku) je rozdělená ve stejných objemech do jednotlivých nádob. Pro obě buněčné banky platí, že všechny nádoby jsou uchovávány stejným způsobem, a jestliže se jednou vyjmou z buněčného skladu, nesmí se tam znovu vrátit. Buněčná banka může být použita pro výrobu na úrovni konečné pasáže nebo pro výrobu s kontinuální kultivací. Výroba na úrovni konečné pasáže. Tato kultivační metoda je definována limitujícím poetem pasáží nebo zdvojením populace, které nesmí být při výrobě překročeno. Maximální počet zdvojení buněk nebo úrovní pasáží při rutinním procesu výroby splňuje níže popsaná kritéria. Výroba s kontinuální kultivací. U této kultivační metody není omezen počet pasáží nebo zdvojení populace uskutečněných od počátku výroby. Kritéria pro výtěžek, jakož i pro ukončení výroby jsou definována výrobcem. Kulturu je nutné během jejího života monitorovat. Požadovaná frekvence a typ monitorování závisí na povaze výrobního systému a výrobku. Nutné jsou též informace o molekulární neporušenosti exprimovaného genu a o fenotypov é a genotypove charakteristice hostitelské buňky po dlouhodobé kultivaci. Souhlas s výtěžky pro další postup je jasně spojen se schématem požadovaného monitorování. Další postup výroby je také podmíněn jednoznačnou definicí šarže výrobku. Validace buněčných bank Validace buněčných bank obsahuje následující údaje: a) o stabilitě buňky získané měřením životaschopnosti a schopnosti udržení vektoru, b) o identitě buněk podle fenotypových vlastností, c) někdy je nutný důkaz o nepřítomnosti zdrojů potenciálně onkogenních nebo náhodně infekčních činitelů (viry, bakterie, houby nebo mykoplazmata) v buněčných bankách. Zvláštní pozornost se musí věnovat virům, které mohou běžně kontaminovat druhy, ze kterých je buněčná linie odvozena. Některé buněčné linie obsahují endogenní viry, např. retroviry, jejichž odstranění j e nesnadné. Sleduje se proto exprese těchto organismů za různých podmínek, o nichž je známo, že ji mohou indukovat, d) pro savci buňky je nutné získat podrobnosti o jejich potenciální schopnosti nádorového bujení. Strana 2966 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2966 Producta ab ÄDN recombinante Kontrola buněk Za daných podmínek uchovávání a obnovy buněk se pro všechny buněčné banky podrobně dokumentuje původ, forma, uchovávání, použití a stabilita buněk při předpokládaném způsobu použití. Nové buněčné banky se validují v plné míře. Validace výrobního postupu Extrakce a čištění Kapacita každého stupně procesu extrakce a čištění výrobku se validuje vzhledem ke kapacitě odstranění nebo inaktivace kontaminujících látek pocházejících od hostitelské buňky nebo kultivačního média včetně virových částic, bílkovin, nukleových kyselin a přidaných látek. Validační studie se provádějí tak, aby ukázaly, že výrobní postup běžně splňuje následující kritéria: - vyloučení cizích látek z výrobku; provedou se studie zahrnující např. viry s odpovídající fyzikál-ně-chemickou strukturou a zjistí se kapacita snížení těchto kontaminujících látek v každém odpovídajícím stupni čištění, - přiměřené odstranění vektoru, hostitelských buněk, kultivačního média a kontaminace z chemikálií z výrobku. Kapacita snížení DNK se stanoví metodou záměrné kontaminace. Redukce bílkovin živočišného původu se může stanovit imunochemickými metodami, - dodržování stanovených limitů výtěžku produktu kultury, - dostatečná stabilita všech intermediálních produktů anebo přípravy výroby v případě, že se během výroby uvažuje o jejich uchovávání. Charakteristika látky Nejprve se ověří totožnost, čistota, účinnost a stabilita konečné várky produktu pomocí širokého spektra chemických, fyzikálních, imunochemických a biologických zkoušek. Před propuštěním výrobce každou šarži výrobku kontroluje na totožnost a čistotu a provede vhodné stanovení obsahu. Pravidelnost výroby Provedou se vhodné zkoušky dokládající pravidelnost výroby a čištění. Jsou to zvláště charakteristické zkoušky, prováděné mezioperační zkoušky a zkoušky prováděné u konečného výrobku, jako např.: - složení aminokyselin; - částečná aminokyselinová sekvenční analýza. Sekvenční data umožňují potvrdit správnost N-terminálního zpracování a detekují ztrátu C-terminálních aminokyselin; - mapování peptidů. Chemické nebo enzymatické štěpení bílkovinného produktu a analýza peptidů vhodnou metodou, jako jsou dvourozměrná gelová elektroforéza, kapilární elektroforéza nebo kapalinová chromatografie, neukáže žádné významné rozdíly mezi zkoušenou bílkovinou a referenčním přípravkem. Peptidové mapování může být též použito pro důkaz správných disulfidických vazeb; - stanovení molekulové hmotnosti; - udržení klonovaného genu. Minimální procentuální podíl buněk po kultivaci obsahujících vektor nebo klonovaný gen je stanoven oprávněnou autoritou; - celková bílkovina. Stanoví se výtěžek bílkovin; - chemická čistota. Čistota bílkovinného přípravku se analyzuje vhodnými metodami, jako je kapalinová chromatografie, kapilární elektroforéza nebo polyakrylová gelová elektroforéza s dode-cylsíranem sodným v porovnání s referenčním přípravkem. - bílkoviny hostitelské buňky. Pokud není předepsáno jinak, prokazují se bílkoviny hostitelské buňky imunochemickými metodami, např. pomocí polyklonálních antisér proti bílkovinám Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2967 Producta ab ÄDN recombinante 2967 hostitelsko-vektorového systému používaného při výrobě přípravku. Mohou se použít následující typy metod: metody vytesnení v kapalinové fázi (např. radioimunoanalýza), metody přímé vazby v kapalinové fázi a metody přímé vazby pomocí antigénu imobilizovaného na nitrocelulosových (nebo podobných) membránách (např. metoda dot-imunoblot, Western blot). Všeobecné požádav ky pro validaci imunochemických metod jsou uvedeny v článku Imunochemické metody (2.7.1). Navíc musí imunochemické metody pro stanovení kontaminace hostitelské buňky vyhovovat následujícím požadavkům: - antigenní přípravky. Antiséra jsou vytvořena proti antigenům připraveným z hostitelského organismu použitého při výrobě, do kterého byl vložen vektor postrádající specifický gen kódující žádanou látku. Tato hostitelská buňka se kultivuje a bílkoviny se extrahují za stejných podmínek kultivace a extrakce jako při výrobě. Pro přípravu antiséra je možno též použít antigény částečně vyčištěné některým z procesů čištění používaným při výrobě; - kalibrace a standardizace. Kvantitativní údaje se stanoví porovnáním kalibračních křivek vyjadřujících závislost odpovědi na dávce s použitím referenčních přípravků antigénu hostitelských bílkovin. Protože tyto přípravky jsou směsí špatně definovaných bílkovin, referenční přípravek se připraví a kalibruje vhodnou metodou pro stanovení bílkovin. Tento přípravek se uchovává ve vhodném stabilním stavu, který umožňuje jeho použití v delším časovém období; - antiséra. Mají mít vysokou aviditu u protilátek schopných ve směsi antigénu rozpoznat tolik různých bílkovin, kolik je možné, a nedávají vedlejší reakce s výrobkem; - DNK pocházející z hostitelské buňky nebo vektoru. Zbytková DNK se zjišťuje hybridizační analýzou pomocí vhodně citlivé analytické metody nezávislé na sekvenci nebo jinou dostatečně citlivou analytickou metodou. Hybridizační analýza Ve zkoušeném vzorku je DNK denaturovaná na jedno vláknovou DNK, imobilizuje se na membráně z nitrocelulosy nebo jiné vhodné membráně a hybridizuje se se značenou DNK připravenou z výrobního hostitelsko-vektorového systému (sonda DNK). V rámci široké možnosti experimentálních přístupů pro stanovení hostitelsko-vektorové DNK mají všechny hybridizační metody splňovat následující kritéria: - sondy DNK. Čištěná DNK se získá z hostitelsko-vektorového systému rostoucího ve stejných podmínkách jako při výrobě. Také se mohou použít vzorky hostitelské chromozomální DNK a vektorové DNK připravené odděleně; - kalibrace a standardizace. Kvantitativní údaje se získají porovnáním s odpověďmi získanými při použití referenčních přípravků. Pro sondy chromozomální DNK a sondy vektorové DNK se použijí referenční přípravky chromozomální DNK a vektorové DNK. Referenční přípravky se kalibrují spektrofotometricky a uchovávají se ve vhodném stabilním stavu, který umožňuje používání po delší časové období; -podmínky hybridizace. Přísnost hybridizační ch podmínek zajišťuje specifickou hybridizaci mezi sondami a referenčním přípravkem DNK. Přípravek v použité koncentraci nesmí interferovat s hybridizaci. Metody nezávislé na sekvenci Vhodné metody zahrnují: a) detekci sulfonylovaného cytosinového zbytku v jednovláknové DNK (kde DNK je imobilizo-vána na filtru a cytosiny jsou derivatizovány in situ před detekcí a kvantitativním stanovením pomocí protilátek proti sulfonové skupině), b) detekci jednovláknové DNK pomocí fragmentu jednovláknové DNK vázaného na bílkovinu a protilátky proti této bílkovině. Žádný z těchto postupů nepožaduje použití specifické hosti- Strana 2968 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2968 Producta allergenica________________________________________________________________________ telské nebo vektorové DNK jako referenčního prípravku pro stanovení. Nicméně se tato metoda validuje, aby se zajistil rovnoběžný průběh s použitým referenčním přípravkem DNK, linearita odpovědi a to, že přípravek nebo pomocné látky nebudou v použité koncentraci interferovat. Zkoušky totožnosti, zkoušky na čistotu, stanovení obsahu Požadavky na konečný výrobek (konečná várka nebo léková forma), kterým vyhovuje po dobu použitelnosti, jakož i specifické zkušební metody jsou uvedeny v jednotlivých článcích. Uchovávání Viz jednotlivé články. Označování Viz jednotlivé články. Producta allergenica Alergenové přípravky Jsou to přípravky získané z extraktů z přírodních materiálů, které obsahují alergeny, což jsou látky, jež jsou příčinou nebo též podnětem k vyvolání alergického onemocnění (hypersenzitivita). Alergenové složky jsou nejčastěji látky bílkovinné povahy. Tyto přípravky jsou určeny k diagnostice in vivo a případně též k léčbě alergických onemocnění (hypersenzitivity), přičítaných těmto alergenům. Jsou dostupné jako hotové výrobky, jako nerozplněné přípravky v suché formě, roztoky neb o suspenze určené k dalšímu koncentrování nebo ředění před použitím nebo jako konečné přípravky v roztocích, suspenzích nebo lyofilizované. Pokud jsou určeny k podání parenterálnímu, bronchial -nímu a k podání do spojivkového vaku, jsou sterilní. K diagnostickým účelům pro kožní testy se obvykle připravují jako neupravený extrakt v 50% (V/V) roztoku glycerolu. Pro intradermální diagnostiku nebo k dráždícím zkouškám při podání do nosu, oka nebo bronchů se připraví vhodné ředění alergenového přípravku zředěním vodného nebo glycerolového extraktu nebo rekonstitucí neupravených lyofilizovaných extraktů bezprostředně před použitím. Pro imunoterapii mohou být alergenovými přípravky neupravené nebo chemicky upravené extrakty, případně též extrakty adsorbované na různé nosiče (např. hydroxid hlinitý, fosforečnan vápenatý nebo tyrosin). Tento článek se nevztahuje na chemické látky používané výlučně k diagnózám kontaktních dermatitid na chemické syntetické látky, na alergeny připravené rDNK technologií, na konečné přípravky pro jmenovité pacienty. Není nezbytně nutné jej použít pro veterinární alergenové přípravky. + * * * * Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2969 ________________________________________________________________________Producta allergenica 2969 Výroba Odvozují se od široké řady alergenních výchozích materiálů. Často se připravují jako nerozplně-né přípravky určené k dalšímu ředění nebo koncentrování před použitím. Mohou se zpracovat tak, aby se změnila nebo snížila jejich alergenní účinnost, nebo mohou zůstat nezměněny. Výchozí materiály Výchozími materiály pro alergenové přípravky jsou ponejvíce pyly, plísně, roztoči, zvířecí epitelie, toxiny blanokřídlého hmyzu a určité potraviny. Jsou charakterizovány svým původem, podstatou, metodou sběru nebo výroby a předběžného zpracování. Uchovávají se v definovaných podmínkách, které omezují možné znehodnocení. Sběr nebo výroba stejně jako zacházení s výchozími materiály jsou takové, aby byla od šarže k šarži zaručena, pokud možno, co největší stejnorodost kvalitativního a kvantitativního složení. Pyly. Omezují se možné chemické kontaminace, jako jsou např. insekticidy a těžké kovy. Pyly obsahují nejvýše 1 % cizích pylů, stanoveno mikroskopicky. Pyly obsahují nejvýše 1 % spor plísní, stanoveno mikroskopicky. Roztoči a plísně. Biologicky aktivní znečištění, jako jsou mykotoxiny v plísních, se omezuje a jakákoliv jeho přítomnost se vysvětlí. Věnuje se péče na omezení všech alergenních složek v kultivačních půdách a médiích roztočů i plísní sloužících jako výchozí materiály. Kultivační půdy obsahující látky lidského nebo živočišného původu se zdůvodní, a když je to žádáno, vhodně se ošetří tak, aby se inaktivovala nebo vyloučila možná přenosná agens nemocí. Zvířecí epitelie. Zvířecí epitelie se získávají ze zdravých zvířat vybraných tak, aby se vyloučila možná přenosná agens nemocí. Výrobní postup Alergenové přípravky se obecně získávají extrakcí a mohou být purifikovány z výchozích materiálů za použití vhodných metod, které prokazatelně uchovávají biologické vlastnosti alergenních složek. Alergenové přípravky se vyrábějí v podmínkách určených k omezení mikrobiálního pomno -žování a enzymatické degradace. Případný purifikační postup je určen k omezení obsahu potenciálních dráždících složek o nízké molekulové hmotnosti nebo jiných nealergenních složek. Alergenové přípravky mohou obsahovat vhodnou protimikrobní konzervační látku. Její podstata a koncentrace se zdůvodní. Výrobní postup zahrnuje různé etapy. Nativní alergenové extrakty se získávají po separaci z extrahovaných výchozích materiálů. Polotovary alergenových přípravků se získávají dalším ošetřením nebo modifikací nativních alergenových extraktů. Modifikace se dosáhne chemickými postupy (chemická konjugace) neb o fyzikálními postupy (fyzikální adsorpce na různé nosiče, např. hydroxid hlinitý, fosforečnan vápenatý nebo tyrosin). Mohou být též modifikovány inkluzí do takových nosičů, jako jsou liposomy nebo mikrosféry, nebo adicí na jiná biologicky aktivní činidla ke zlepšení účinnosti nebo bezpečnosti. Mohou se lyofilizovat. Nerozplněné alergenové přípravky tvoří přípravky v roztoku nebo v suspenzi, které se dále neupravují ani nemodifikují a jsou připraveny k ředění nebo k plnění do konečných obalů. Strana 2970 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2970 Producta allergenica________________________________________________________________________ Laboratorní referenční přípravky Jako laboratorní referenční přípravek (LRP) se vybere vhodný reprezentační přípravek charakterizovaný a užívaný k ověření stejnorodosti šarží. Uchovává se ve vhodně velkém množství v pod -mínkách, které zaručují jeho stabilitu; obvykle je lyofilizovaný. Charakteristika laboratorních referenčních přípravků. Rozsah charakteristiky laboratorních referenčních přípravků závisí na povaze alergenních výchozích materiálů, znalosti alergenních složek, dostupnosti vhodných zkoumadel a na zamýšleném použití. Charakterizovaný přípravek se používá jako referenční při kontrole šarží nativních alergenových extraktů nebo polotovarů alergenových přípravků a také,je-li to možné, ke kontrole šarží konečných alergenových přípravků. Laboratorní referenční přípravek (LRP) se charakterizuje stanovením obsahu bílkovin a profilem bílkovin odpovídajícími metodami (jako je izoelektrická fokusace, elektroforeza na polyakrylamidovém gelu nebo stanovení profilu molekulové hmotnosti). Alergenní složky se mohou zjistit vhodnými metodami (např. imunoblotování nebo dvojrozměrná radioimunoforéza). Charakteristika alergenních složek může obsahovat ověření významných alergenů založené na sérologických nebo jiných technikách užívajících směsi nebo individuální séra od alergických pacientů nebo alergen-specifické polyklonální nebo monoklonální protilátky. Může se provést stanovení obsahu individuálních alergenů, pokud jsou dostupný referenční látky alergenů. Individuální alergeny se identifikují, pokud je to možné, podle mezinárodně ustanoveného názvosloví. Kde je to možné, stanoví se biologická účinnost LRP metodami in vivo, jako je testování na kůži, a vyjádří se v jednotkách biologické účinnosti. Pokud to není možné, může se u některých extraktů stanovit účinnost vhodnými imunoanalýzami (např. těmi, jež jsou založeny na inhibici vazebné kapacity protilátek specifického imunoglobulinu IgE) nebo kvantitativními metodami pro jednotlivou větší složku. Zkouška totožnosti Totožnost se potvrdí v mezioperačním nebo jiném vhodném stupni porovnáním s LRP za použití profilování bílkovin vhodnými metodami (např. izoelektrické fokusace, elektroforézy na gelu dode -cylsíranu sodného a polyakrylamidu nebo imunoelektroforézy). Zkoušky na čistotu Byly vyvinuty různé biochemické a imunologické zkoušky, aby se alergeny charakterizovaly kvalitativně a kvantitativně. Některé z metod, zvláště na stanovení alergenní účinnosti a alergenního profilu, nelze však v současnosti aplikovat na všechny přípravky, protože není dostupná znalost alergenních složek nebo potřebných zkoumadel. Alergenové přípravky byly tedy rozděleny do různých kategorií s rostoucími požadavky zkoušek, a to podle kvality a zamýšleného použití. Kde j e to možné, použijí se následující zkoušky na konečné přípravky. Kde to není možné, tam se tyto zkoušky provedou na extraktech v nejzazším možném stupni výrobního postupu, např. na stupni, který bezprostředně předchází tomu stupni (modifikace, ředění), který již nedovoluje provedení zkoušky na hotovém přípravku. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5 % u lyofilizovaných přípravků. Sterilita (2.6.1). Přípravky určené k parenterálnímu a bronchiálnímu podání a k podání do spojiv -kového vaku vyhovují zkoušce na sterilitu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2971 _________________________________________________________________________Pulveres adspersorii 2971 Obsah bílkovin. 80 % až 120 % u dané šarže deklarovaného obsahu. Pokud lze stanovit biologickou účinnost, může se stanovení obsahu bílkovin vypustit. Bílkovinný profil. Složení bílkoviny provedené vhodnými metodami odpovídá složení bílkovin LRP. Neškodnost (2.6.9). Přípravky získané z plísní a určené k parenterálnímu podání (s výjimkou kožních testů) vyhovují zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití. U přípravků k terapeutickému a případně k diagnostickému použití se mohou provést různé dodatečné zkoušky se vzrůstající selektivitou, zvláště pak validované stanovení účinnosti (celková alergenní účinnost, stanovení jednotlivých alergenů nebo některé jiné oprávněné zkoušky). Hliník (2.5.13). 80 % až 120 % deklarovaného množství, ale v každém případě nejvýše 1,25 mg v jedné lidské dávce, pokud není jinak ospravedlněno a schváleno; stanoví se, je-li použit jako adsorbent hydroxid hlinitý nebo fosforečnan hlinitý. Vápník (2.5.14). 80 % až 120 % deklarovaného množství; stanoví se, je-li použit jako adsorbent fosforečnan vápenatý. Antigenní profil. Antigény se identifikují pomocí vhodných metod za použití antigen-specifických zvířecích protilátek. Alergenní profil. Relevantní alergenní složky se identifikují pomocí vhodných metod za použití alergen-specifických lidských protilátek. Celková alergenní účinnost. 50 % až 200 % deklarovaného množství při stanovení inhibice vazebné kapacity protilátek specifického imunoglobulinu E nebo vhodnou odpovídající metodou in vitro. Individuální alergeny. 50 % až 200 % deklarovaného množství; stanoví se vhodnou metodou. Uchovávání Adsorbované alergenní přípravky nesmějí zmrznout. Označování V označení na obalu se uvede: - biologická účinnost a případně též obsah bílkovin a případně též extrakční poměr, - způsob podání a zamýšlené použití, - podmínky uchovávání, - kde je to vhodné, též název a množství přidané protimikrobní konzervační látky, - u lyofilizovaných přípravků: - název, složení a objem tekutiny, jež se má přidat k rekonstituci, - doba, po kterou se přípravek po rekonstituci může použít, - zdaje přípravek sterilní, - kde je to vhodné, též název a množství adsorbentu. Strana 2972 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2972 Pulveres perorales Pulveres adspersorii ***** * * * Zásypy Synonyma. Pulveres ad usum dermicum, topické prášky_________________________________ Kde je předepsáno a schváleno, požadavky tohoto článku se nevztahují na zásypy určené pro veterinární použití. Jsou to přípravky tvořené pevnými sypkými suchými částicemi různého stupně rozdrobnění. Obsahují jednu nebo více léčivých látek s pomocnými látkami nebo bez nich, a je-li potřebné, barviva schválená oprávněnou autoritou. Jsou to jednodávkové (dělené) nebo vícedávkové (nedělené) přípravky. Jsou bez větších shluků částic. Zásypy určené na otevřené rány nebo na vážně poškozenou kůži jsou sterilní. Vícedávkové zásypy lze dodávat v obalech se sypacím víčkem, nádobách s mechanickým rozprašovačem nebo v tlakových nádobkách. Zásypy balené v tlakových nádobách vyhovují požadavkům článku Praeparatapharmaceutica in vasis cum pressu. Obaly pro zásypy, kde je to vhodné, vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné části) a Obaly (3.2 a příslušné části). Výroba Při výrobě, balení, uchovávání a distribuci zásypů se používá vhodných způsobů k zajištění jejich mikrobiální čistoty; příslušná doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.4). Sterilní zásypy jsou vyráběny za použití materiálu a metod určených k zajištění sterility a k zabránění kontaminace a množení mikroorganismů; příslušná doporučení jsou ve stati Metody přípravy sterilních výrobků (5.1.1). Zkoušení Velikost částic. Je-li předepsáno, velikost částic zásypu se stanoví pomocí sít (2.9.12) nebo jinou vhodnou metodou. Obsahová stejnoměrnost (2.9.6). Není-li předepsáno a schváleno jinak, jednodávkové zásypy s obsahem léčivé látky menším než 2 mg nebo méně než 2 % celkové hmotnosti vyhovují zkoušce B na obsahovou stejnoměrnost jednodávkových lékových forem. Obsahuje-li přípravek více účinných látek, požadavky zkoušky se vztahují jen na ty látky, které odpovídají uvedeným podmínkám. Zkouška se neprovádí u přípravků multivitaminových a se stopovými prvky. Hmotnostní stejnoměrnost (2.9.5). Jednodávkové zásypy vyhovují zkoušce na hmotnostní stejnoměrnost jednodávkových lékových forem. Je-li zkouška na obsahovou stejnoměrnost předepsána pro všechny obsažené účinné látky, neprovádí se zkouška na hmotnostní stejnoměrnost. Sterilita (2.6.1). Je-li přípravek označen jako sterilní, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2973 Rectalia 2973 Označování V označení na obalu se uvede: - že je přípravek pro zevní užití, - zda je přípravek sterilní. Pulveres perorales ***** Perorální prášky * Požadavky na prášky používané k přípravě perorálních roztoků nebo suspenzí jsou uvedeny v článku Liquida peroralia. Kde je předepsáno a schváleno, požadavky tohoto článku se nevztahují na perorální prášky určené pro veterinární použití. Jsou to přípravky tvořené pevnými sypkými suchými částicemi různého stupně rozdrobnění. Obsahují jednu nebo více léčivých látek s pomocnými látkami nebo bez nich, a je-li potřebné, barviva schválená oprávněnou autoritou a chuťové a aromatické přísady. Perorální prášky lze polykat přímo nebojsou podávány s vodou nebo jinou vhodnou tekutinou. Jsou to jednodávkové (dělené) nebo vícedávkové (nedělené) přípravky. Obaly pro prášky, kde je to vhodné, vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné části) a Obaly (3.2 a příslušné části). Vícedávkové perorální prášky jsou opatřeny odměrkou umožňující podání předepsané dávky. Každá dávka jednodávkového prášku je v jednotlivém obalu, např. v sáčku, papírovém váčku nebo lahvičce. Výroba Při výrobě, balení, uchovávání a distribuci prášků se používá vhodných způsobů k zajištění jejich mikrobiální čistoty; příslušná doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.4). Zkoušení Velikost částic. Je-li předepsáno, velikost částic prášku se stanoví pomocí sít (2.9.12) nebo jinou vhodnou metodou. Obsahová stejnoměrnost (2.9.6). Není-li předepsáno a schváleno jinak, jednodávkové prášky s obsahem léčivé látky menším než 2 mg nebo méně než 2 % celkové hmotnosti vyhovují zkoušce B na obsahovou stejnoměrnost jednodávkových lékových forem. Obsahuje-li přípravek více účinných látek, požadavky zkoušky se vztahují jen na ty látky, které odpovídají uvedeným podmínkám. Zkouška se neprovádí u přípravků multivitaminových a se stopovými prvky. Hmotnostní stejnoměrnost (2.9.5). Jednodávkové prášky vyhovují zkoušce na hmotnostní stejnoměrnost pevných jednodávkových lékových forem. Je-li zkouška na obsahovou stejnoměrnost předepsána pro všechny obsažené účinné látky, neprovádí se zkouška na hmotnostní stejnoměrnost. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, nebo obsahuj e-li přípravek prchavé látky, ve vzduchotěsných obalech. Strana 2974 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2974 Rectalia Pulveres effervescentes Šumivé prášky Synonymum. Šumivé práškové směsi Jsou to jednodávkové nebo vícedávkové prášky obsahující kyseliny a uhličitany nebo hydrogenuhličitany, které za přítomnosti vody prudce reagují za vzniku oxidu uhličitého. Jsou určeny k rozpuštění nebo dispergaci ve vodě před podáním. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech. Rectalia ***** * * Rektální přípravky * Jsou to přípravky určené k rektální aplikaci s místním nebo systémovým účinkem nebo podávané k diagnostickým účelům. Obaly pro rektální přípravky, kde je to vhodné, vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné části) a Obaly (3.2 a příslušné části). Rozlišuje se několik druhů rektálních přípravků: - cípky, - rektální tobolky, - rektální roztoky a suspenze, - prášky a tablety pro rektální roztoky a suspenze, - polotuhé rektální přípravky, - rektální pěny, - rektální tampony s léčivy. Výroba Při vývoji rektálního přípravku obsahujícího protimikrobní přísadu má být prokázána účinnost této přísady k uspokojení oprávněné autority. Vhodná metoda zkoušení spolu s kritérii pro posouze -ní konzervačních vlastností v daném složení pnpravku je popsána ve stati Účinnost protimikrobních konzervačních látek (5.1.3). Při výrobě, balení, uchovávání a distribuci rektálních přípravků je vhodnými způsoby zajištěna jejich mikrobiální čistota; odpovídající doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.4). Při výrobě polotuhých a tekutých rektálních přípravků obsahujících dispergované částice se používají měření k zajištění vhodné a kontrolované velikosti částic pro určené použití. Zkoušení Obsahová stejnoměrnost (2.9.6). Není-li předepsáno a schváleno jinak, pevné nebo tuhé jednodávkové lékové formy s obsahem léčivé látky menším než 2 mg nebo méně než 2 % celkové hmotnosti vyhovují zkoušce A (tablety) nebo zkoušce B (čípky, rektální tobolky) na obsahovou stejnoměr- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2975 Rectalia 2975 nost jednodávkových pnpravků. Obsahuje-li přípravek více léčivých látek, požadavek zkoušky se vztahuje jen na ty látky, které odpovídají uvedeným podmínkám. Hmotnostní stejnoměrnost (2.9.5). Pevné nebo tuhé jednodávkové lékové formy vyhovují zkoušce na hmotnostní stejnoměrnost. Je-li zkouška na obsahovou stejnoměrnost předepsána pro všechny přítomné léčivé látky, zkouška na hmotnostní stejnoměrnost se neprovádí. Disoluce. Použije se vhodná zkouška k prokázání příslušného uvolňování léčivé látky (látek) z pevných a tuhých jednodávkových lékových forem, např. zkouška disoluce čípků a měkkých tobolek (2.9.3). Provádí-li se zkouška disoluce, neprovádí se zkouška rozpadavosti. Označování V označení na obalu se uvedou názvy všech protimikrobních přísad. Suppositoria Cípky Jsou to tuhé jednodávkové pnpravky. Tvarem, velikostí a konzistencí jsou vhodné pro podání do konečníku. Cípky obsahují jednu nebo více léčivých látek dispergovaných nebo rozpuštěných v jednoduchém nebo ve složeném čípkovém základu, který je rozpustný nebo dispergovatelný ve vodě nebo taje při teplotě těla. Je-li to potřebné, mohou být přidány pomocné látky, jako jsou rozpouštědla, látky s adsorpčními vlastnostmi, povrchově aktivní látky, kluzné látky, protimikrobní přísady a bar -viva schválená oprávněnou autoritou. Výroba Cípky jsou připravovány lisováním nebo litím. Je-li třeba, léčivé látky jsou rozdrobněny a přesáty vhodným sítem. Jsou-li připravovány litím, hmota s léčivými látkami (čípkovina) j e zahřátím roztavena a lita do vhodných forem. Následným ochlazením čípky ztuhnou. Pro tento způsob přípravy jsou vhodné různé pomocné látky, jako např. tuhý tuk, makrogoly, kakaový olej, a různé gelotvorné směsi tvořené např. želatinou, vodou a glycerolem. Použije se vhodná zkouška k ověření příslušného uvolňování účinné látky (látek) z přípravku s řízeným uvolňováním nebo s prodlouženým místním účinkem. Zkoušení Zkouška rozpadavosti. Pokud se nejedná o pnpravky s nzeným uvolňováním nebo prodlouženým místním účinkem, vyhovují zkoušce rozpadavosti rektálních a vaginálních pnpravků (2.9.2). Cípky s mastným základem se kontrolují po 30 min a čípky se základem rozpustným ve vodě se kontroluj í po 60 min, není-li předepsáno a schváleno jinak. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Strana 2976 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2976 Species___________________________________________________________________________ Capsulae rectales Rektální tobolky Synonymum. Rektální kapsle Jsou to tuhé jednodávkové přípravky obecně podobné měkkým tobolkám popsaným v článku Capsules, od nichž se liší možností použití lubrifikaěního potahu. Jsou protáhlého tvaru, hladké a mají jednotný vnější vzhled. Výroba Použije se vhodná zkouška k ověření příslušného uvolňování účinné látky (látek) z přípravku s řízeným uvolňováním nebo prodlouženým místním účinkem. Zkoušení Zkouška rozpadavosti. Pokud se nejedná o přípravky s řízeným uvolňováním nebo prodlouženým místním účinkem, vyhovují zkoušce rozpadavosti rektálních a vaginálních přípravků (2.9.2). Rektální tobolky se hodnotí po 30 min, není-li předepsáno a schváleno jinak. Solutiones et suspensiones rectales Rektální roztoky a suspenze Synonymum. Klyzmata Jsou to tekuté přípravky určené k rektálnímu podání s celkovým nebo místním účinkem neb o k diagnostickým účelům. Jsou to jednodávkové přípravky obsahující jednu nebo více léčivých látek rozpuštěných nebo dispergovaných ve vodě, glycerolu nebo makrogolech. Suspenze mohou obsahovat sediment, který se snadno roztřepe; takto vzniklá suspenze je natolik stabilní, aby bylo umožněno podání správné dávky. Rektální roztoky a suspenze mohou obsahovat pomocné látky, např. k úpravě viskozity příprav -ku, úpravě a stabilizaci pH, zvýšení rozpustnosti léčivé látky (látek) nebo ke stabilizaci přípravku. Tyto pomocné látky nemají nepříznivě ovlivňovat léčebný účinek nebo v použitých koncentracích být příčinou přílišné místní dráždivosti. Rektální roztoky a suspenze jsou dodávány v obalech o obsahu 2,5 ml až 2000 ml. Obal je upraven k podání přípravku do konečníku neboje přiložen vhodný aplikátor. Zkoušení Obsahová stejnoměrnost (2.9.6). Není-li předepsáno a schváleno jinak, rektální suspenze vyhovují následující zkoušce. Vyprázdní se co nejvíce každý obal a stanoví se jednotlivé obsahy. Vyhovují zkoušce B. Hmotnostní stejnoměrnost. Rektální roztoky vyhovují následující zkoušce. Zváží se jednotlivě obsah dvaceti obalů vyprázdněných, jak lze nejvíce, a vypočte se průměrná hmotnost. Pro přípravky s hmotností do 100 g nejvíce dvě jednotlivé hmotnosti se odlišují od průměrné hmotnosti o více než 10 % a žádná se neliší o více než 20 %. U přípravků s hmotností nad 100 g nejvíce dvě jednotlivé hmotnosti se odlišují od průměrné hmotnosti o více než 5 % a žádná se neliší o více než 10 %. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2977 __________________________________________________________________________Spumae medicatae 2977 Pulveres et tabulettae rectales pro solutionibus et suspensionibus Prášky a tablety pro rektální roztoky a suspenze Jsou to jednodávkové přípravky, které jsou rozpouštěny nebo dispergovány ve vodě v ěas potřeby před podáním. Mohou obsahovat pomocné látky k usnadnění rozpouštění nebo dispergace nebo k zabránění shlukování částic. Po rozpuštění nebo dispergaci vyhovují požadavkům na rektální roztoky nebo rektální suspenze, jak je to vhodné. Zkoušení Zkouška rozpadavosti. Tablety pro rektální roztoky nebo suspenze se rozpadají do 3 min při zkoušce rozpadavosti tablet a tobolek (2.9.1), ale používá se voda R^fí 15 °C až 25 °C. Označování V označení na obalu se uvede: - návod na přípravu rektálního roztoku nebo suspenze, - podmínky a doba uchovávání roztoku nebo suspenze po přípravě. Rectalia semisolida Polotuhé rektální přípravky Jsou to masti, krémy nebo gely. Jsou často dodávány jako jednodávkové přípravky v obalech s vhodným aplikátorem. Polotuhé rektální přípravky vyhovují požadavkům článku Unguenta. Spumae rectales Rektální pěny Vyhovují požadavkům článku Spumae medicatae. Tampóna rectalia medicata Rektální tampony Jsou to pevné jednodávkové přípravky určené k zavedení do konečníku na určenou dobu. Vyhovují požadavkům článku Tampóna medicata. Species r. ■ .. N Cajove směsi_______________________________________________________ Jsou to směsi drog rozdrobnených nebo nerozdrobnených na předepsanou velikost částic, někdy i s přísadou dalších léčivých látek, určené nejěastěji k přípravě vodných nálevů nebo odvarů. Strana 2978 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2978 Spumae medicatae__________________________________________________________________________ Příprava Čajové směsi se připravují smícháním drog nerozdrobněných nebo rozdrobněných na předepsanou velikost částic, viz Stupeň rozdrobnění N. Drogy se míchají postupně v pořadí podle hmotnosti jednotlivých složek, počínaje drogami předepsanými v největším množství. Plody a semena se při -dávají nakonec. Jsou-li předepsány přísady léčivých látek, používají se ve formě roztoků, kterými se provlhč í buď celá směs, nebo jen ty drogy, kterými roztok dobře proniká a jejichž obsahové látky působením rozpouštědla podléhají co nejmenším změnám. Pro vlhčené (impregnované drogy) se ihned suš í v tenké vrstvě při teplotě do 40 °C a po usušení se míchají s ostatními složkami čajové směsi. Hotové čajové směsi se zbaví prachového podílu prosátím sítem 250 a znovu se promíchají. Čerstvě připravené čajové směsi se nemíchají se zbytky staré zásoby. Čajové směsi k obkladům se připravují z drog hrubě práškovaných. Jednotlivé složky čajové směsi mají být, pokud možno, stejnoměrně rozděleny. Pokud dochází k jejich snadnému oddělování z čajové směsi, čajová směs se před vydáním znovu promíchá. Zkouška totožnosti Jednotlivé složky čajové směsi, viz Zkouška na čistotu, se hodnotí postupy uvedenými v článcích příslušných drog. Zkouška na čistotu Stanovení jednotlivých součástí čajové směsi. Podle charakteru a stupně rozdrobnění drog se odváží z dobře promíchané čajové směsi vzorek o hmotnosti 5,0 g až 20,0 g. Jednotlivé drogy se pinzetou (Je"li třeba za použití lupy) oddělí a každá zvlášť se zváží. Odchylka od deklarované hmotnosti každé ze složek čajové směsi je nejvýše ±10 %; dvou ze složek čajové směsi je nejvýše ±25 %; jedné ze složek čajové směsi je nejvýše ±30 %. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněny před světlem. Spumae medicatae Léčivé pěny Synonyma. Musei medicati, pěny s léčivy Doplňující požadavky na léčivé pěny různých typů j sou uvedeny v dalších obecných článcích, např. Rectalia, Vaginalia a Liquida ad usům dermicum. Jsou to přípravky tvořené velkým objemem plynu dispergovaného v tekutině obsahující zpravidla jednu nebo několik léčivých látek, povrchově aktivní látku umožňující tvorbu pěny a různé další pomocné látky. Pěny s léčivy jsou obvykle určeny k aplikaci na kůži nebo sliznice. Léčivé pěny se obvykle tvoří při aplikaci tekutých přípravků z tlakového balení. Tlaková nádoba je vybavena ventilem a rozprašovačem na pěnu. Léčivé pěny určené k použití na vážně poškozenou kůži a na velké otevřené rány jsou sterilní. Léčivé pěny dodávané v tlakovém balení vyhovují požadavkům článku Praeparata pharmaceu-tica in vasis cum pressu. * * * * * * Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 2979 Spumae medicatae 2979 Výroba Sterilní léčivé pěny se vyrábějí za použití materiálů a metod určených k zajištění sterility a k zabránění kontaminace a množení mikroorganismů; odpovídající doporučení jsou ve stati Metody přípravy sterilních výrobků (5.7.7). Zkoušení Relativní hustota pěny. Tlaková nádoba se uchovává nejméně 24 h při teplotě asi 25 °C. Při manipulaci je třeba přípravek chránit před zahřátím. K výstupu rozprašovače na pěnu se připojí pevná trubička délky 70 mm až 100 mm a vnitřního průměru 1 mm. Nádobou se zatřepe, aby se zajistila homogenita tekuté fáze, a 5 ml až 10 ml pěny se odstříkne do odpadu. Odváží se miska s plochým dnem o objemu asi 60 ml a výšky asi 35 mm a konec trubičky připojené k výstupu tlačítka ventilu se přiloží ke dnu misky a za krouživého pohybu se po stlačení ventilu miska rovnoměrně naplní pěnou. Jakmile pěnění ustane, zarovná se povrch pěny vhodnou stěrkou a přebytek pěny se odstraní. Vážením se potom určí hmotnost pěny a hmotnost stejného objemu vody R naplněné do misky. Relativní hustota pěny je dána vztahem: m/e, v němž značí: m - hmotnost zkoušeného přípravku pěny v gramech, e - hmotnost stejného objemu vody R v gramech. Zkouška se provede třikrát, přičemž žádný z výsledků se neliší od průměrné hodnoty o více než 20 %. Doba napěnění. Zařízení, viz obrázek 1, tvoří byreta na 50 ml o vnitřním průměru 15 mm s dělením po 0,1 ml uzavřená j ednocestným kohoutem s otvorem 4 mm. Vyznačení objemu 30 ml je nejméně 210 mm nad osou kohoutu. Dolní část byrety je spojena s výstupem z rozprašovače na pěnu pomocí hadičky z plastu, která je dlouhá nejvýše 50 mm a má vnitřní průměr 4 mm. Tlaková nádoba byla před měřením uchovávána nejméně 24 h při teplotě asi 25 °C. S nádobou se zatřepe, aby se tekutá fáze zhomogenizo-vala, a 5 ml až 10 ml pěny se odstříkne do odpadu. Po připojení výstupu z rozprašovače na pěnu k výpusti byrety se jedním stlačením ventilu vystříkne asi 30 ml pěny. Kohout se uzavře a současně se začne odečítat čas. Sledují se změny objemu pěny v byretě. Každých 10 s se zaznamená zvětšující se objem až do největšího objemu. Zkouška se provede třikrát. Žádný z časů potřebných k dosažení největšího objemu není delší než 5 min. Sterilita (2.6.1). Je-li přípravek označen jako sterilní, vyhovuje zkoušce na sterilitu. G- t-40 t-10 L^£ - vnitřní průměr 15 mm kohoutek 4 mm V" plastová hadička vnitřní průměr 4 mm, max. délka 50 mm ventil tlaková Hádobka •Za Obr. 1. Označování V označení na obalu se uvede, zda je přípravek sterilní. Strana 2980 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2980 Tabulettae Styli Tyčinky * Doplňující požadavky na tyčinky různých typů lze nalézt v dalších obecných článcích, např. Nasalia. Jsou to tuhé přípravky určené k místnímu podání. Jsou to válcovité nebo kónické přípravky tvořené jednou nebo více léčivými látkami samotnými nebo jsou tato léčiva rozpuštěna nebo dispergována v jednoduchém nebo složeném základu, který se může rozpouštět nebo tát při teplotě těla. Uretrální tyčinky a tyčinky určené k vložení do ran jsou sterilní. Výroba Při výrobě, balení, skladování a distribuci tyčinek se využívá vhodných způsobů k zajištění jejich mikrobiální čistoty; odpovídající doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.4). Uretrální a jiné sterilní tyčinky jsou vyráběny za použití materiálů a metod určených k zajištění sterility; odpovídající doporučení jsou ve stati Metody přípravy sterilních výrobků (5.1.1). Při přípravě tyčinek se využívají způsoby zajišťující, aby přípravek vyhověl zkoušce na hmotnostní stejnoměrnost nebo, kde je to vhodné, zkoušce na obsahovou stejnoměrnost. Zkoušení Sterilita (2.6.1). Uretrální tyčinky a tyčinky určené k vložení do ran vyhovují zkoušce na sterilitu. Označování V označení na obalu se uvede: - množství léčivé látky (látek) v jedné tyčince, - u uretrální ch tyčinek a tyčinek určených k vložení do ran, že přípravek je sterilní. Tabulettae Tablety Synonymum. Compressi Požadavky tohoto článku se nevztahují nutně na přípravky, které j sou označeny j ako tablety, ale jsou podávány jinak než per orálně. Požadavky na tyto přípravky lze nalézt v případě potřeby v jiných obecných článcích, např. Rectalia a Vaginalia. Je-li předepsáno a schváleno jinak, požadavky tohoto článku se nevztahují na tablety pro veterinární použití. Jsou to tuhé mechanicky pevné přípravky s obsahem jedné dávky léčivé látky nebo látek v jedné tabletě. Jsou určeny k perorálnímu podání. Některé tablety se polykají celé, některé se žvýkají, některé se před podáním rozpouštějí nebo dispergují ve vodě a některé se ponechají v ústech, kde se z nich uvolňuje léčivá látka. 1998 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2981 Tabulettae 2981 Tablety jsou tvořeny jednou nebo více léčivými látkami s pomocnými látkami nebo bez nich. Pomocnými látkami jsou plniva, pojiva, vlhčiva, rozvolňovadla, látky kluzné, látky modifikující uvolňování léčiv, barviva schválená oprávněnou autoritou a chuťové a aromatické přísady. Tablety jsou obvykle válcovitého tvaru, ploché nebo čočkovité, hrany mohou být zkosené. Mohou mít rýhy k usnadnění jejich rozdělení a mohou být označeny nápisem nebo značkami. Tablety mohou být obalené. Obaly pro tablety, kde je to vhodné, vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné části) a Obaly (3.2 a příslušné části). Rozlišuje se několik druhů tablet: - neobalené tablety, - obalené tablety, - šumivé tablety, - tablety pro přípravu roztoku, - tablety pro přípravu disperze, - enterosolventní tablety, - tablety s řízeným uvolňováním, - tablety působící v ústech. Výroba Tablety se vyrábějí lisováním stejných objemů částic nebo shluků částic vyrobených granulační-mi metodami. Při výrobě tablet a zejména jader pro obalené tablety se zajistí vhodná mechanická pevnost, aby se při manipulaci nedrobily a nelámaly. To lze ověřit měřením oděru neobalených tablet (2.9.7) a jejich pevnosti (2.9.8). Žvýkací tablety se vyrábějí tak, aby bylo dosaženo jejich vhodných vlastností pro tento způsob podání. Při výrobě, balení, uchovávání a distribuci tablet se používá vhodných způsobů k zajištění jejich mikrobiální čistoty; příslušná doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.4). Zkoušení Obsahová stejnoměrnost (2.9.6). Není-li předepsáno a schváleno jinak, tablety s obsahem účinné látky menším než 2 mg nebo méně než 2 % celkové hmotnosti vyhovují zkoušce A na obsahovou stejnoměrnost jednodávkových lékových forem. Obsahuje-li přípravek více účinných látek, požadavky zkoušky se vztahují jen na ty látky, které odpovídají uvedeným podmínkám. Zkouška se nevyžaduje u přípravků multivitaminových a se stopovými prvky. Hmotnostní stejnoměrnost (2.9.5). Neobalené tablety, pokud není předepsáno a schváleno jinak, a filmem potažené tablety vyhovují zkoušce na hmotnostní stejnoměrnost j ednodávkových lékových forem. Je-li zkouška na obsahovou stejnoměrnost předepsána pro všechny obsažené účinné látky, neprovádí se zkouška na hmotnostní stejnoměrnost. Disoluce. Vhodnou zkouškou se prokáže příslušné uvolňování léčivé látky (látek), např. jedna ze zkoušek popsaných ve stati Zkouška disoluce pevných j ednodávkových lékových forem (2.9.3). V případě, zeje předepsána zkouška disoluce, neprovádí se zkouška rozpadavosti. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněny před rozdrcením a mechanickým nárazem. Strana 2982 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2982 Tabulettae Tabulettae non obductae Neobalené tablety Jsou to jednovrstevné tablety vzniklé prostým lisováním částic a vícevrstevné tablety skládající se ze soustředných nebo souběžných vrstev získaných postupným lisováním částic různého složení. Použité pomocné látky nejsou výslovně určeny k řízení uvolňování léčivé látky v trávicích tekutinách. Neobalené tablety mají obecné znaky tablet. Na lomu pozorovaném pod lupou je patrná stejnoměrná struktura (jednovrstevné tablety) nebo vrstevnatá struktura (vícevrstevné tablety), ale nejsou patrné žádné známky obalování. Zkoušení Rozpadavost. Neobalené tablety vyhovují zkoušce na rozpadavost tablet a tobolek (2.9.1) za použití vody R jako tekutiny. Do každé trubice se přidá disk. Přístroj se uvede do chodu na 15 min, pokud není předepsáno a schváleno jinak, a potom se kontroluje stav tablet. Jestliže se tablety přilepily na disky, zkoušku nelze hodnotit, opakuje se zkouška s dalšími šesti tabletami bez disků. Tablety vyhovují zkoušce, jestliže se rozpadlo všech šest tablet. U žvýkacích tablet se tato zkouška nevyžaduje. Tabulettae obductae Obalené tablety Synonyma. Obalované tablety, dražé, potahované tablety Obalené tablety jsou tablety tvořené jádry pokrytými jednou vrstvou (potahované tablety, filmem potažené tablety) nebo více vrstvami (dražované tablety nebo tablety s nalisovaným obalem) ze směsi různých látek, jako jsou přírodní nebo syntetické pryskyřice, gumy, želatina, neaktivní a nerozpustná plniva, cukry, změkčovadla (plastifikátory), polyalkoholy, vosky, povolen á barviva, někdy chuťové a aromatické přísady a léčivé látky. Látky určené k obalování jsou obvykle nanášeny ve formě roztoků nebo disperzí, za podmínek umožňujících odpaření rozpouštědla. Je-li obalovou vrstvou velmi tenká vrstva polymeru, jedná se o potahované tablety. Obalené tablety mají hladký povrch, který je často zbarven a může být leštěný. Na lomu pozorovaném pod lupou je patrné jádro obklopené jednou nebo více souvislými vrstvami rozdílné struktury. Zkoušení Rozpadavost. Obalené tablety s výjimkou potahovaných tablet vyhovují následující zkoušce rozpadavosti tablet a tobolek (2.9.1) za použití vody R j ako tekutiny. Do každé trubice se přidá disk. Přístroj se uvede do chodu na 60 min, pokud není předepsáno a schváleno jinak, a potom se pozoruje stav tablet. Jestliže tablety nevyhovují zkoušce, opakuje se zkouška s dalšími šesti tabletami a místo vody R se použije kyselina chlorovodíková 0,1 mol/l RS. Tablety vyhovují zkoušce, jestliže se v kyselém prostředí rozpadlo všech šest tablet. Potahované tablety vyhovují zkoušce pro neobalené tablety s tím, že přístroj se uvede do chodu na 30 min, není-li předepsáno a schváleno jinak. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2983 Tabulettae 2983 Jestliže se obalené nebo potahované tablety přilepily na disky, zkoušku nelze hodnotit, opakuj e se zkouška s dalšími šesti tabletami bez disků. Tablety vyhovují zkoušce, jestliže se rozpadlo všech šest tablet. U obalených žvýkacích tablet se tato zkouška neprovádí. Tabulettae effervescentes Šumivé tablety Jsou to neobalené tablety obsahující kyseliny a uhličitany nebo hydrogenuhličitany, které za přítomnosti vody prudce reagují za vzniku oxidu uhličitého. Jsou určeny k rozpuštění nebo dispergaci ve vodě před podáním. Zkoušení Rozpadavost. Jedna tableta se umístí do nádoby s 200 ml vody R při 15 °C až 25 °C a sleduje se vznik bublinek. Když se zastaví uvolňování plynu z tablety nebo jejích částí, tableta je rozpadlá, a to buď rozpuštěná, nebo dispergovaná ve vodě tak, že nezbyly žádné shluky částic. Zkouška se opakuje s dalšími pěti tabletami. Tablety vyhovují zkoušce, když se každá ze šesti tablet rozpadla za popsaných podmínek do 5 min, není-li předepsáno a schváleno jinak. Tabulettae pro solutione Tablety pro přípravu roztoku Synonymum. Rozpustné tablety Jsou to neobalené nebo potahované tablety. Jsou určeny k rozpuštění ve vodě před podáním. Vzniklý roztok může slabě opalizovat v závislosti na vlastnostech látek použitých při výrobě tablet. Zkoušení Rozpadavost. Tablety pro přípravu roztoků se rozpadají do 3 min při zkoušce rozpadavosti tablet a tobolek (2.9.1) za použití vody R při teplotě 15 °Caž25 °C. Tabulettae pro dispersione Tablety pro přípravu disperze Jsou to neobalené nebo potahované tablety určené před podáním k dispergaci ve vodě za vzniku homogenní disperze. Zkoušení Rozpadavost. Tablety pro disperze se rozpadají do 3 min při zkoušce rozpadavosti tablet a tobolek (2.9.1) za použití vody R při teplotě 15 ° C až 25 °C. Jemnost disperze. Do 100 ml vody R se dají dvě tablety a míchá se, dokud se zcela nerozptýlí. Vznikne rovnoměrná disperze, která projde sítem (710 um). Strana 2984 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2984 Tabulettae Tabulettae enterosolventes Enterosolventní tablety Synonymum. Acidorezistentní tablety Je to druh tablet s řízeným uvolňováním odolných vůči žaludeční tekutině a uvolňujících léčivou látku (látky) ve střevní tekutině. Jsou připraveny buď pokrytím tablet acidorezistentním obalem, nebojsou tvořeny zrněnými prášky nebo částicemi již potaženými acidorezistentním obalem. Tablety s acidorezistentním obalem mají charakter obalených tablet. Výroba U tablet připravených ze zrněných prášků nebo částic již pokrytých acidorezistentním obalem se použije vhodná zkouška k ověření požadovaného uvolňování léčivé látky (látek). Zkoušení Rozpadavost. U tablet s acidorezistentním obalem se provede zkouška rozpadavosti (2.9.1) s následující úpravou. Jako tekutina se použije kyselina chlorovodíková 0,1 mol/l RS. Pnstroj bez disků se uvede do chodu na dobu 2 h nebo jinou schválenou dobu a potom se sleduje stav tablet. Doba rezistence vůči kyselému prostředí se mění podle složení zkoušených tablet. Obvykle jsou to 2 h až 3 h, ale i při schválení odchylky není doba menší než 1 h. Žádná tableta nevykazuje známky rozpadu (kromě úlomků obalu) nebo praskliny, které by umožnily únik obsahu. Pak se nahradí kyselina tlumivym roztokem fosforečnanovym opH 6,8 a do každé trubice se přidá disk. Pnstroj se uvede do chodu na 60 min a potom se sleduje stav tablet. Jestliže se přilepily na disky, zkoušku nelze hodnotit, opakuje se zkouška s dalšími šesti tabletami bez disků. Tablety vyhovují zkoušce, jestliže se rozpadlo všech šest tablet. Tabulettae cum liberatione modificata Tablety s řízeným uvolňováním Synonyma. Tablety s modifikovanou liberací, retardované tablety, retardety Jsou to obalené nebo neobalené tablety připravené pomocí vybraných pomocných látek nebo vybraných postupů použitých samostatně nebo v kombinaci tak, aby se dosáhlo vhodné rychlosti uvolňování nebo místa uvolňování účinné látky (látek). Výroba Požadované uvolňování léčivé látky (látek) nebo přísad se ověří vhodnou zkouškou. Tabulettae orales Tablety působící v dutině ústní Jsou to obvykle neobalené tablety. Jsou určeny k pomalému uvolňování a místnímu účinku léčivé látky (látek) nebo k uvolňování a vstřebávání léčivé látky (látek) nebo látek v určité části úst. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2985 Tincturae 2985 Tampóna medicata ***** Tampony s léčivy Synonymum. Léčivé tampony_______________________________________________________ Doplňující požadavky na tampony s léčivy různých typů jsou uvedeny v dalších obecných článcích, např. Rectalia, Vaginalia a Auricularia. Jsou to pevné jednodávkové přípravky určené k vložení do tělních dutin na omezenou dobu. Jsou tvořeny vhodným materiálem, jako je celulosa, kolagen nebo silikon, impregnovaným jedním nebo více léčivými látkami. Výroba Při výrobě, balení, skladování a distribuci tamponů s léčivy se využívá vhodných způsobů k zajištění jejich mikrobiální čistoty; odpovídající doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.4). Označování V označení na obalu se uvede množství léčivé látky (látek) v jednom tamponu. Tincturae ***** Tinktury * Tinktury jsou tekuté přípravky obvykle získávané z usušených rostlinných nebo živočišných drog. U některých přípravků může být výchozí droga předem upravena, například inaktivací enzymů, rozdrobněním nebo odtučněním. Tinktury se připravují macerací, perkolací nebo jinými vhodnými validovanými metodami za použití lihu vhodné koncentrace. Mohou být také připravovány rozpouštěním nebo zředěním extraktů lihem vhodné koncentrace. Obvykle se připravují z jednoho dílu drogy a deseti dílů vyluhovadla nebo jednoho dílu drogy a pěti dílů vyluhovadla. Jsou obvykle čiré. Stáním se může vyloučit mírný sediment, pokud se složení významně nezmění. Příprava Perkolací. Je-li třeba, rozdrobní se výchozí droga na částice vhodné velikosti, důkladně se promíchá s částí předepsaného vyluhovadla a nechá se vhodnou dobu stát. Pak se převede do perkolátoru a perkoluje se pomalu tak, aby extrahovaný materiál byl vždy překryt vyluhovadlem. Zbylá droga po extrakci se vylisuje a získaná tekutina se smíchá s perkolátem. Macerací. Není-li jinak předepsáno, rozdrobní se výchozí droga na částice vhodné velikosti, důkladně se promíchá s předepsaným vyluhovadlem a nechá se stát v uzavřené nádobě vhodnou dobu. Zbylá droga po extrakci se oddělí od vyluhovadla, a je-li třeba, vylisuje se. V tomto případě se obě tekutiny spojí. Strana 2986 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2986 Tincturae Přípravou z extraktů. Tinktura se připraví rozpuštěním nebo zředěním extraktu lihem vhodné koncentrace. Obsah lihu a účinných látek, nebo je-li to vhodnější, obsah lihu a zbytek po odpaření odpovídá hodnotám tinktur získaných macerací nebo perkolací. Úpravou obsahu účinných látek. Je-li třeba, obsah účinných látek se upraví buď přidáním vyluho-vadla vhodné koncentrace, nebo přidáním jiné tinktury z téhož rostlinného nebo živočišného materiálu použitého k přípravě. Zkoušení Relativní hustota (2.2.5). Vyhovuje požadavkům uvedeným v příslušných článcích. Obsah ethanolu (2.9.10). Vyhovuje předepsaným požadavkům. Methanol a 2-propanol (2.9.11). Nejvýše 0,05 % (V/V) methanolu a nejvýše 0,05 % (V/V) 2-pro-panolu, není-li předepsáno jinak. Zbytek po odpaření. Vyhovuje požadavkům uvedeným v příslušných článcích. Do odpařovací misky s plochým dnem o průměru asi 50 mm a výšce asi 30 mm se rychle převedou 2,00 g nebo 2,0 ml tinktury. Odpaří se do sucha na vodní lázni a suší se 3 h v sušárně při 100 ° C až 105 °C. Po vychladnutí v exsikátoru nad oxidem fosforečným R se zváží. Výsledek se vyjádří v hmotnostních procentech nebo v gramech na litr. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněny před světlem. Označování V označení na obalu se uvede: - název rostlinné nebo živočišné drogy použité k přípravě, - zda byl použit čerstvý rostlinný nebo živočišný výchozí materiál, - koncentrace lihu použitého k přípravě, - koncentrace lihu v hotovém přípravku, - obsah účinných látek nebo poměr výchozí drogy k vyluhovadlu nebo poměr výchozí drogy k hotovému přípravku. Unguenta ***** Topické polotuhé přípravky *** Požadavky tohoto článku platí pro všechny topické polotuhé přípravky. U polotuhých přípravků určených k aplikaci na specifické povrchy kůže nebo sliznice jsou doplňující požadavky uvedeny v příslušných článcích, např. Auricularia, Ocularia, Nasalia, Rectalia a Vaginalia. Jsou to přípravky určené k aplikaci na kůži nebo sliznice s místním účinkem, k penetraci léčivých látek kůží nebo se změkěovacím, popř. ochranným účinkem. Mají homogenní vzhled. Topické polotuhé přípravky jsou tvořeny jednoduchým nebo složeným základem, v němž je zpravidla rozpuštěna, emulgována nebo suspendována jedna nebo více léčivých látek. Složením základu lze ovlivňovat účinnost přípravku a uvolňování léčivé látky (látek). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2987 Tincturae 2987 Základy mohou obsahovat přírodní nebo syntetické látky; mohou to být jednofázové nebo vícefázové systémy. Podle povahy základu mají přípravky hydrofilní nebo hydrofobní (lipofilní) vlastnosti; mohou obsahovat vhodné pomocné látky, jako jsou protimikrobní přísady, antioxidanty, stabilizátory, emulgátory a látky zvyšující viskozitu. Topické polotuhé přípravky určené k aplikaci na velké otevřené rány a na vážně poškozenou kůži jsou sterilní. Obaly pro topické polotuhé přípravky, kde je to vhodné, vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné části) a Obaly (3.2 a příslušné části). Rozlišuje se několik druhů topických polotuhých přípravků: - masti, - krémy, - gely, - pasty. Výroba Při vývoji topického polotuhého přípravku obsahujícího protimikrobní přísadu má být prokázána účinnost této přísady k uspokojení oprávněné autority. Vhodná metoda zkoušení spolu s kritérii pro posouzení konzervačních vlastností v daném složení přípravku je popsána ve stati Účinnost protimikrobní ch konzervačních látek (5.1.3). Při výrobě, balení, skladování a distribuci topických polotuhých přípravků se využívají vhodné způsoby zajištění jejich mikrobiální čistoty; odpovídající doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.5). Sterilní topické polotuhé přípravky jsou vyráběny za použití materiálů a metod určených k zajištění sterility a zabránění kontaminace a množení mikroorganismů; odpovídající doporučení jsou ve stati Metody přípravy sterilních výrobků (5.1.1). Při výrobě topických polotuhých přípravků obsahujících emulgované nebo suspendované částice se měří velikost dispergovaných částic k zajištění jejich vhodné velikosti vzhledem k určenému použití. Zkoušení Sterilita (2.6.1). Je-li pnpravek označen jako sterilní, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Uchovávání V dobře uzavřených obalech nebo, jestliže pnpravek obsahuje vodu a jiné vypařující se látky, uchovává se ve vzduchotěsných obalech. Obaly jsou přednostně stlačitelné kovové tuby, z nichž lze přípravek vytlačovat. Je-li pnpravek sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Označování V označení na obalu se uvede: - název všech protimikrobních přísad, - zda je pnpravek sterilní. Strana 2988 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2988 Vaccina ad usum humanuni Unguenta cum monophasali vehiculo Masti Jsou tvořeny jednofázovým základem, v němž mohou být dispergovány tuhé nebo kapalné látky. Hydrofobní masti Hydrofobní (lipofilní) masti mohou absorbovat pouze malé množství vody. Typické použité látky jsou tuhý, měkký nebo tekutý parafin, rostlinné oleje, živočišné tuky, syntetické glyceridy, vosky a tekuté polyalkylsiloxany. Masti emulgující vodu Vodu emulgující masti mohou absorbovat větší množství vody. Jejich základem jsou takové hydrofobní masti, v nichž jsou přítomny emulgátory typu voda v oleji (v/o), jako jsou vosk z ovčí vlny, alkoholy vosku z ovčí vlny, estery sorbitanu, monoglyceridy a mastné alkoholy. Hydrofilní masti Hydrofilní masti jsou přípravky se základem mísícím se s vodou. Základ je obvykle tvořen směsí tekutých a tuhých polyethylenglykolů (makrogolů). Mohou obsahovat přiměřené množství vody. Cremores Krémy Krémy jsou vícefázové přípravky obsahující lipofilní a vodnou fázi. Hydrofobní krémy Hydrofobní krémy mají jako kontinuální (vnější) fázi lipofilní fázi. Obsahují emulgátory typu voda v oleji (v/o), jako tuk z ovčí vlny, estery sorbitanu a monoglyceridy. Hydrofilní krémy Hydrofilní krémy mají jako kontinuální (vnější) fázi vodnou fázi. Obsahují emulgátory typu olej ve vodě (o/v), jako sodná nebo triethanolamoniová mýdla, sírany mastných alkoholů a polysorbátů, je-li třeba, kombinované s emulgátory typu voda v oleji (v/o). Gelata Gely Gely jsou tvořeny tekutinami, které gelovatí za přítomnosti vhodných gelotvorných látek. Hydrofobní gely Hydrofobní gely (oleogely) jsou přípravky, jejichž základ je obvykle tvořen tekutým parafinem s polyethylenem nebo mastnými oleji tvořícími gel s koloidním oxidem křemičitým nebo s hlinitým nebo zinečnatým mýdlem. Hydrofilní gely Hydrofilní gely (hydrogely) jsou přípravky, jejichž základ obvykle tvoří voda, glycerol nebo propylenglykol tvořící gel s vhodnou gelotvomou látkou, jako je tragant, škrob, deriváty celulosy, karboxyvinylpolymery a kremičitany hořečnato-hlinité. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2989 Vaccina ad usům humanuni 2989 Pastae Pasty Pasty jsou polotuhé přípravky obsahující v základu vysoký podíl tuhé látky jemně dispergované v základu. Vaccina ad usům humanuni ***** Vakcíny pro humánní použití Synonymum. Očkovací látky pro humánní použití_______________________________________ Ustanovení v tomto článku j sou určena pro použití v souvislosti s lékopisnými články na vakcíny pro humánní použití. Tyto požadavky se nevztahují nezbytně na vakcíny, které nejsou předmětem těchto článků. Jsou to přípravky obsahující antigenní látky schopné vyvolat specifickou aktivní imunitu proti infekčnímu agens nebojím vytvořenému toxinu či antigénu. Mělo by být prokázáno, že jsou účinné u lidí. Mohou obsahovat buď inaktivované patogenní organismy, nebo živé organismy přiměřeně ošetřené, pokud bylo třeba oslabit jejich virulenci bez poškození antigenní účinnosti, nebo mohou obsahovat antigenní frakce nebo látky vytvořené těmito patogenními organismy, které byly zneškodněny, zatímco jejich antigenní vlastnosti zůstaly zachovány. Výroba Metody přípravy se liší podle typu vakcíny tak, jak je popsáno níže nebo v jednotlivých článcích, a jsou zaměřeny tak, aby byly zachovány příslušné antigenní vlastnosti a zabezpečeno co nej -lépe, že nedojde ke kontaminaci cizorodými antigény. Během přípravy mohou být přidány vhodné přísady včetně adjuvancií, penicilín se však nepoužije v žádném stupni přípravy ani se nepřidá ke konečnému výrobku. Kromě případů, kdy je to uvedeno v článku, se při přípravě nepoužije streptomycin. Tam, kde je povoleno jeho přidání do buněčných kultur, které se mají použít při výrobě virových vakcín, není prokazatelný při inokulaci kultur virem. Ke sterilním a inaktivovaným přípravkům je možno přidat vhodnou protimikrobní konzervační látku a přidává se vždy, jsou-li přípravky dodávány v mnohodávkových obalech, pokud není v článku předepsáno jinak. Konečný výrobek se aseptický plní do sterilních a zabezpečených obalů, které se pak uzavřou tak, aby se vyloučila kontaminace. Vakcíny mohou být adsorbované na hydroxid hlinitý, fosforečnan hlinitý, fosforečnan vápenatý nebo jiný sorbent předepsaný v článku. Sorbenty se připravují ve specifických podmínkách, ve kterých se vytvoří vhodná fyzikální forma a adsorpční vlastnosti. Adsorbované přípravky obsahuj í nejvýše 1,25 mg hliníku (AI) (2.5.13) nebo nejvýše 1,3 mg vápníku (Ca) (2.5.14) v jedné lidské dávce, není-li v článku předepsáno jinak. Pro lyofilizované vakcíny se používá takové metody lyofilizace, aby se snížil obsah vody na nejvýše 2,0 %, není-li v článku uvedeno jinak. Pokud byl při výrobě použit fenol, je jeho koncentrace v konečném výrobku nejvýše 2,5 g/l (2.5.15), není-li v článku uvedeno jinak. Pokud byl při výrobě použit formaldehyd, je koncentrace volného formaldehydu v konečném výrobku nejvýše 0,2 g/l (2.4.18). Strana 2990 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2990 Vaccina ad usům veterinarium Bakteriální vakcíny Bakteriální vakcíny se připravují z kultur vhodných kmenů kultivovaných na pevných nebo v tekutých živných půdách a obsahují inaktivované nebo živé bakterie nebo jejich antigenní složky. Jsou to suspenze s různým stupněm zákalu v bezbarvých nebo téměř bezb arvých tekutinách nebo mohou být lyofilizovány. K přípravě může být použita celá kultura nebo mikroorganismy nebo jejich části. Bakteriální vakcíny obsahující inaktivované organismy mohou být připraveny chemickými nebo fyzikálními postupy bez porušení jejich imunizaěních vlastností. Bakteriální vakcíny obsahující živé bakterie se připravují z oslabených kmenů schopných navodit imunitu proti patogenním kmenům stejného druhu nebo antigenně příbuzných druhů. Koncentrace živých nebo inaktivovaných bakterií se vyjadřuje v mezinárodních zákalových jednotkách nebo, je-li to vhodné, se stanoví přímým spočítáním buněk nebo u živých bakterií stanovením poctu životaschopných zárodků. Bakteriální toxoidy Bakteriální toxoidy se připravují z toxinů snížením jejich toxicity na nedetekovatelnou úroveň nebo úplným odstraněním toxicity fyzikálními nebo chemickými postupy bez zničení jejich imunizaěních vlastností. Postup přípravy je takový, aby se toxoid nezměnil zpět na toxin. Toxiny se získávají z vybraných kmenů specifických mikroorganismů rostoucích na půdách neobsahujících podle možnosti složky, o nichž je známo, že vyvolávají toxické, alergické nebo jiné nežádoucí reakce u lidí. Toxoidy mohou být tekuté nebo lyofilizované. Mohou být ěištěné a adsorbované. Adsorbované toxoidy jsou suspenze bílých nebo šedých ěástic rozptýlených v bezbarvých nebo slabě žlutých tekutinách a mohou tvořit sediment na dně nádoby. Virové vakcíny Virové vakcíny se připravují za použití systému jednotné inokulace z virů vypěstovaných na zvířatech, ptačích embryích, ve vhodných buněčných kulturách nebo na vhodných tkáních. Virové vakcíny jsou suspenze živých nebo inaktivovaných virů nebo jejich ěástí. Živé vakcíny se obvykle připravují za použití oslabených kmenů. Inaktivované vakcíny se mohou připravit vhodnými chemickými nebo fyzikálními postupy. Zákal virových vakcín se může lišit podle způsobu jejich přípravy. Mohou být zabarvené, obsahují-li indikátor pH, jako např. fenolovou červeň. Uchovávání Vakcíny se chrání před světlem, a není-li v článku předepsáno jinak, skladují se při (5 ± 3) °C. Tekuté a adsorbované vakcíny se chrání před mrazem. Označování V označení na obalu se uvede: - název přípravku, - ěíslo výrobní šarže nebo jiný údaj, - doporučená humánní dávka a způsob podání, - podmínky uchovávání, - doba použitelnosti, u nádob menších než 1 ml, které jsou baleny jednotlivě, může být doba použitelnosti vynechána v označení vnitřního obalu za předpokladu, že je uvedena na vnějším obalu a zde je uveden požadavek, aby nádoba byla uložena ve vnějším obalu až do použití, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2991 Vaccina ad usům veterinarium 2991 - název a množství protimikrobní konzervační látky nebo jiné látky přidané do vakcíny, - název jakékoliv složky, která může způsobit nežádoucí reakce a jakékoliv kontraindikace použití vakcíny, pokud není tato závažná informace uvedena na příbalovém letáku vloženém do vnějšího obalu, - u lyofilizovaných vakcín: - název nebo složení a objem přiložené tekutiny k rekonstituci, - že vakcína má být podána ihned po rekonstituci, - název a adresa výrobce. Vaccina ad usům veterinarium ***** * * Vakcíny pro veterinární použití Synonymum. Veterinární očkovací látky______________________________________________ Ustanovení v tomto článku se používají v lékopisných článcích na vakcíny pro veterinární použití. Nevztahují se nezbytně na vakcíny pro veterinární užití, které nejsou předmětem těchto článků. V případě složených vakcín se ke každé složce, která je předmětem lékopisného článku, vztahují opatření tohoto článku přizpůsobená dle potřeby, jak je popsáno níže, viz Zkoušky na čistotu (Bezpečnost), Hodnocení bezpečnosti veterinárních vakcín (5.2.6) a Hodnocení účinnosti veterinárních vakcín (5.2.7). Vakcíny pro veterinární použití jsou přípravky obsahující antigenní látky a podávají se k vyvolání specifické a aktivní imunity proti onemocněním vyvolaným bakteriemi, toxiny, viry nebo parazity. Živé nebo inaktivované vakcíny vyvolávají aktivní imunitu, která může být pasivně přenesena mateřskými protilátkami proti imunogenům, jež vakcíny obsahují, a někdy též proti antigenně pří -buzným organismům. Vakcíny mohou obsahovat živé nebo inaktivované mikroorganismy, parazity nebo antigenní frakce či látky vytvářené těmito organismy. Jsou neškodné, přitom si uchovávaj í všechny nebo alespoň část svých antigenních vlastností. Vakcíny mohou také obsahovat kombinace těchto složek. Ke zvýšení imunizačních vlastností vakcíny se mohou použít vhodná adjuvancia. Terminologie užívaná v článcích na vakcíny pro veterinární použití je uvedena v obecné stati (5.2.1). Bakteriální vakcíny a bakteriální toxoidy Bakteriální vakcíny a bakteriální toxoidy se připravují z kultur vypěstovaných na vhodných pevných nebo tekutých živných půdách či jiným vhodným způsobem. Požadavky uvedené v této části se nevztahují na bakteriální vakcíny připravené na buněčných kulturách nebo živých zvířatech. Použitý kmen bakterií mohl být změněn genetickým inženýrstvím. U každé použité bakteriální kultury je pečlivě kontrolována totožnost, antigenní účinnost a čistota. Bakteriální vakcíny obsahují inaktivované nebo živé bakterie nebo jejich antigenní části. Tyto přípravky jsou buď tekuté o různém stupni zákalu, nebo mohou být lyofilizovány. Bakteriální toxoidy se připravují z toxinů snížením jejich toxicity na velmi nízkou úroveň nebo úplným odstraněním toxicity fyzikálními či chemickými prostředky při zachování odpovídající imunizační účinnosti. Toxiny se získávají z vybraných kmenů specifikovaných mikroorganismů, které vyrostly na vhodných živných půdách, nebo se získávají jinými vhodnými prostředky, například chemickou syntézou. Strana 2992 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2992 Vaccina ad usům veterinarium Toxoidy mohou být: - tekuté, - vysrážené síranem draselno-hlinitým nebo jiným vhodným činidlem, - purifíkované nebo též adsorbované na fosforečnan hlinitý, hydroxid hlinitý, fosforečnan vápenatý nebo jiná adsorbencia uvedená v příslušném článku. Bakteriální toxoidy jsou čiré nebo lehce opalizující tekutiny. Adsorbované toxoidy jsou suspenze nebo emulze. Některé toxoidy mohou být lyofilizované. Pokud není uvedeno jinak, vztahují se ustanovení a požadavky dále uvedené stejně na bakteriální vakcíny, na bakteriální toxoidy a na přípravky obsahující kombinaci bakteriálních buněk a toxoidů. Virové vakcíny Virové vakcíny se připravují kultivací na vhodných buněčných kulturách (5.2.4), tkáních, mikroorganismech, ptačích embryích nebo (pokud není možné jinak) živých zvířatech nebo jinými vhodnými prostředky. Použitý kmen viru mohl být změněn genetickým inženýrstvím. Jsou to tekuté nebo lyofilizované přípravky jednoho nebo více virů, virových subjednotek nebo peptidů. Živé virové vakcíny se připravují z virů, které mají oslabenou virulenci nebo mají přirozeně nízkou virulenci pro cílový druh. Inaktivované virové vakcíny se zpracovávají validovaným postupem inaktivace viru a mohou být purifikovány a koncentrovány. Vektorové vakcíny Vektorové vakcíny jsou tekuté nebo lyofilizované přípravky, které obsahují jeden nebo více typů živých mikroorganismů (bakterií nebo virů), které nejsou patogenní nebo mají nízkou patogenitu pro cílový druh a do kterých byl vložen jeden nebo více genů kódujících antigény, které stimulují imunitní ochrannou odpověď proti jiným mikroorganismům. Výroba Metody přípravy, které se liší podle typu vakcíny, jsou voleny tak, aby se zachovala totožnost a imunogenita antigénu a aby se zabránilo kontaminaci cizími agens. Látky živočišného původu užité při výrobě vakcín pro veterinární použití vyhovují požadavkům obecné stati (5.2.5). Jiné látky použité ve výrobě vakcín pro veterinární použití vyhovují požadavkům lékopisu (pokud existuje odpovídající článek) a připravují se způsobem, který zabraňuje kontaminaci vakcíny živými organismy nebo toxiny. Substráty pro výrobu Buněčné kultury použité k výrobě vakcín pro veterinární použití vyhovují požadavkům obecné stati (5.2.4). Kde článek odkazuje na chovy kuřat prostých specifikovaných patogenů (SPF), tyto chovy vyhovují požadavkům, které jsou popsány v obecné stati "Chovy kuřat prostých specifikovaných patogenů, která jsou určena pro výrobu a kontrolu jakosti vakcín" (5.2.2). Pro výrobu inaktivovaných vakcín, kde organismy vakcíny jsou kultivovány v embryích, tato embrya pocházejí buď z SPF chovu (5.2.2), nebo ze zdravého ne-SPF chovu bez přítomnosti určitých agens a jejich protilátek, jak je specifikováno v příslušném článku. Může být nutné prokázat účinnost postupu inaktivace proti specifikovaným možným kontaminantám. Ve výrobě matečného inokula a ve všech pasážích mikroorganismů k přípravě pracovního inokula se používají embrya z SPF chovů (5.2.2). Pokud je ve výrobě vakcín pro veterinární použití nevyhnutelné použít zvířata nebo zvířecí tkáně, musí být tato zvířata prostá specifikovaných patogenů z hlediska použitého druhu těchto zvířat a cílového zvířete pro vakcínu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2993 Vaccina ad usům veterinarium 2993 Tkáňová média Zaznamená se alespoň kvalitativní složení média použitého pro přípravu výchozí kultury a pro výrobu. Jakost všech uvedených složek je specifikována. Pokud jsou média nebo jejich složky označeny jako výrobní vlastnictví, je to uvedeno a je zaznamenán vhodný popis. Složky živočišného původu jsou specifikovány zdrojem živočišného druhu a zemí původu a vyhovují požadavkům obecné stati (5.2.5). Použitý postup přípravy médií, včetně sterilizačních postupů, je dokumentován. Přidání antibiotik při výrobním postupuje normálně omezeno na tekutiny buněčných kultur a jiná média, na inokulum kuřecích embryí, materiál získaný z kůže nebo jiných tkání. Bakteriální zásobní inokulum Všeobecné požadavky. Je stanoven rod a druh, a pokud je to možné, též kmen bakterií, které jsou určeny k výrobě vakcíny. Pokud je to možné, je používán systém jednotné inokulace. Každé matečné inokulum se zkouší, jak je popsáno dále. Pro každé matečné inokulum se vedou tyto údaje: původ, datum izolace, průběh pasážování (včetně čištění a charakterizačních postupů) a podmínky uchovávání. Každé matečné inokulum má přidělen specifický kód k identifikačním účelům. Pomnožování. Před zahájením výroby je stanoven minimální a maximální počet subkultur každého matečného inokula. Dále se dokumentují metody pro přípravu očkovacích kultur a přípravu suspenze pro očkování, technika inokulace násady, titr a koncentrace použitého inokula a použitá média. Mělo by být dokázáno, že se těmito subkulturami nemění charakteristické znaky kultury (např. disociace, antigenita). Jsou zdokumentovány podmínky, za kterých je každé zásobní inokulum uchováváno. Totožnost a čistota. Každé matečné inokulum průkazně obsahuje pouze uvedený bakteriální druh a kmen. Zaznamená se krátký popis metod k prokázání totožnosti každého kmene biochemickými, sérologickými a morfologickými charakteristikami a co možná největší rozlišení od příbuzných kmenů a také metody ke zjištění čistoty kmene. Jestliže se prokáže, že matečné inokulum obsahuje nějaké jiné živé organismy, než je uvedený druh a kmen, je toto inokulum nevhodné pro výrobu vakcíny. Virové zásobní inokulum Všeobecné požadavky. U virů používaných ve výrobě je zaveden systém jednotné inokulace. Každé matečné inokulum se zkouší, jak je popsáno dále. O každém matečném inokulu se vedou tyto údaje: původ, datum izolace, průběh pasážování, včetně čištění a charakterizačních postupů, a podmínky uchovávání. Každé matečné inokulum má přidělen specifický kód k identifikačním účelům. K výrobě vakcíny se obvykle používá virus po nejvýše pěti pasážích z matečného inokula. Ve zkouškách matečného inokula dále popsaných, pokud není uvedeno jinak, se obvykle na počátku zkoušky použijí organismy po nejvýše pěti pasážích z matečného inokula. Tam, kde je matečné inokulum obsaženo v permanentně infikovaných matečných buňkách, provádí se další zkoušky na vhodném objemu viru z rozrušených matečných buněk. Kde se provedly odpovídající zkoušky na rozrušených buňkách k validaci vhodnosti matečných tkáňových buněk, nemusí se tyto zkoušky opakovat. Pomnožování. Matečné inokulum a všechny následující pasáže se naočkují do buněk, embryí nebo do zvířat, u nichž bylo prokázáno, že jsou vhodné pro výrobu vakcín (viz výše). Použijí-li se látky živočišného původu, vyhovují požadavkům obecné stati (5.2.5). Totožnost. Použijí se vhodné metody k prokázání totožnosti vakcinačního kmene a jeho co největšího rozlišení od příbuzných kmenů. Bakterie a houby. Matečné inokulum vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1). Strana 2994 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2994 Vaccina ad usům veterinarium Mykoplazmata (2.6.7). Matečné inokulum vyhovuje zkoušce na mykoplazmata. Nepřítomnost cizích virů. Příprava monoklonálních nebo polyklonálních protilátek, obsahujících vysokou hladinu neutralizačních protilátek proti viru zásobního inokula, se provádí po šaržích za použití antigénu, který není získán z jakékoli úrovně pasáže izolace viru, z níž bylo připraveno matečné inokulum. Každá šarže séra se 30 min zahřívá na 56 °C, aby se inaktivoval komplement. U každé šarže se prokáže, že neobsahuje protilátky na možnou kontaminaci virové kultury a že nemá žádné nespecifické inhibující účinky na schopnost viru infikovat a dále se množit v buňkách (nebo embryích, pokud je to vhodné). Pokud se takové sérum nemůže získat, použijí se jiné specifické metody k odstranění nebo neutralizaci virového inokula. Použitím minimálního množství monoklonální nebo polyklonální protilátky se vzorek matečného inokula ošetří tak, že virus vakcíny je neutralizován tak dalece, jak je možné, nebo j e odstraněn. Konečná směs virus-sérum by měla, pokud je to možné, obsahovat titr viru odpovídající nejméně deseti dávkám vakcíny v 0,1 ml u aviárních vakcín a v 1 ml u ostatních vakcín. Tato směs se zkouší na nepřítomnost cizích virů, jak je popsáno dále. Pro aviární vakcíny se provede zkouška na cizí viry s použitím embryí (2.6.3), zkouška na viry leukózy (2.6.4), důkaz cizích virů zkouškou na buněčných kulturách (2.6.5) a důkaz cizích antigénu zkouškou na kuřatech (2.6.6). Pro ostatní vakcíny se směs naočkuje do kultur požadovaného typu buněk na plochu nejméně 70 cm2. Kultury mohou být očkovány v jakémkoli stupni růstu až do 70% nárůstu. Nejméně jeden monolayer se uchová jako kontrolní. Kultury se denně prohlížejí po dobu jednoho týdne. Na konci tohoto období se kultury třikrát zmrazí a opět rozmrazí, odstředí, aby se odstranily odumřelé buňky, a přeočkují se do stejného typu buněk, jak je uvedeno výše. Tento postup se dvakrát opakuje. K provedení dalších zkoušek se v konečné pasáži získá dostatečné množství buněk ve vhodných nádobách. Cytopatická a hemadsorpční agens se zkoušejí metodami popsanými v obecné stati o zkoušení buněčných kultur (5.2.4). Metody, jako je imunofluorescence, se použijí k důkazu specifické kontaminace pro zkoušky v buněčných kulturách. Matečné inokulum se naočkuje do: - primárních buněk druhu, z něhož virus pochází, - buněk citlivých na virus, patogenní pro druh, pro který je určena vakcína, - buněk citlivých na pestiviry. Jestliže se prokáže, že matečné inokulum obsahuje nějaké jiné živé organismy, než je uvedený druh a kmen, nebo cizorodé virové antigény, je toto inokulum nevhodné pro výrobu vakcíny. Inaktivace Inaktivované vakcíny se podrobují validaci inaktivačního postupu. Dále popsané zkoušení inaktivační kinetiky se provádí jednou pro daný výrobní postup. Zbytek tohoto oddílu se vztahuje ke každé výrobě. Při provádění zkoušek na inaktivaci je nutno si uvědomit, že ve výrobních podmínkách mohou být organismy fyzikálně chráněny před inaktivační látkou. Inaktivační kinetika. Mělo by se prokázat, že ve výrobních podmínkách inaktivační agens a inaktivační postup inaktivují mikroorganismus vakcíny. O inaktivační kinetice by se měly získat náležité údaje. Obvykle by čas potřebný k inaktivaci neměl být delší než 67 % trvání celého inaktivačního postupu. Aziridin. Jestliže se jako inaktivační agens použije nějaká sloučenina aziridinu, mělo by se prokázat, že na konci inaktivačního postupu nezůstane žádné inaktivační agens. Toho se může dosáhnout neutralizací inaktivačního agens thiosulfatem a průkazem reziduálního thiosulfatu v inaktivované sklizni na konci inaktivačního postupu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2995 Vaccina ad usům veterinarium 2995 Formaldehyd. Jestliže se jako inaktivační agens použije formaldehyd, pak se provede zkouška na volný formaldehyd, jak je předepsáno ve zkouškách na čistotu. Ostatní inaktivační agens. Když se použijí jiné metody inaktivace, provedou se patřičné zkoušky, aby se prokázalo, že inaktivační agens bylo odstraněno nebo sníženo na přijatelnou úroveň reziduí. Zkoušení inaktivace. Zkouška na plnou inaktivaci se provádí ihned po ukončení inaktivačního postupu. Pokud je to nutné, provádí se také neutralizace nebo odstranění inaktivačního agens. Obsahuje-li vakcína adjuvans, které znemožňuje provést zkoušku na inaktivaci v konečné šarži, provede se místo šaržové zkoušky mezioperační zkouška na inaktivaci se směsí antigénu bezprostředně před přidáním adjuvans. a) Bakteriální vakcíny. Vybraná zkouška bude vhodná pro použité vakcinační bakterie a bude sestávat nejméně ze dvou pasáží v produkční živné půdě. Pokud byla k výrobě použita pevná živná půda, je vhodné použít tekutou půdu nebo jinou půdu předepsanou ve specifickém článku. Přípravek vyhovuje, jestliže nebyl nalezen žádný živý mikroorganismus. b) Bakteriální toxoidy. Zkouška na detoxikaci by se měla provést ihned po výrobě toxoidu a případně po neutralizaci nebo odstranění inaktivačního agens. Vybraná zkouška bude vhodná pro přítomný toxin nebo toxiny a bude z dostupných zkoušek nejcitlivější. Pokud je riziko, že se navrátí toxicita, provede se další zkouška v konečné části výroby, ve které citlivost zkoušky nemůže být zpochybněna. c) Virové vakcíny. Vybraná zkouška vhodná pro použitý vakcinační virus bude sestávat nejméně ze dvou pasáží na buňkách, kuřecích embryích nebo, pokud není k dispozici jiná vhodná citlivá metoda, na zvířatech. Počet buněk, kuřecích embryí nebo zvířat bude dostatečný k zajištění požadované citlivosti zkoušky. Pro zkoušky v buněčných kulturách se nejméně 150 cm2 buněčného monolayeru inokuluje 1,0 ml inaktivované sklizně. Pnpravek vyhovuje, jestliže nebyl nalezen žádný živý virus nebo jiný mikroorganismus. Výběr složení vakcíny a výběr vakcinačního kmene Pro výběr složení vakcíny a výběr vakcinačního kmene je důležitá zejména bezpečnost, účinnost a stabilita. Všeobecné požadavky na hodnocení bezpečnosti a účinnosti jsou uvedeny v části Hodnocení bezpečnosti veterinárních vakcín (5.2.6) a v části Hodnocení účinnosti veterinárních vakcín (5.2.7). Tyto požadavky mohou být více upřesněny v odpovídajících článcích. Důkaz stability se získává prokázáním navržené doby použitelnosti. Těmito důkazy se rozuměj í výsledky titrací virů, počtu bakterií nebo zkoušek účinnosti prováděných v pravidelných intervalech až do doby tří měsíců po době použitelnosti nejméně na třech reprezentativních, po sobě vyrobených šaržích skladovaných v doporučených skladovacích podmínkách. Dále se případně berou v úvahu výsledky stanovení vlhkosti (lyofilizované přípravky), fyzikální zkoušky adjuvans, chemické zkoušky takových látek, jako jsou např. pomocné konstituens a konzervancia, a hodnota pH. Kde je to vhodné, provádí se stabilitní studie rekonstituované vakcíny, při níž se použije pnpravek rozpuštěný podle navrženého doporučení. Konečná várka vakcíny Konečná várka vakcíny je připravena kombinací jedné nebo více šarží antigénu, který vyhověl příslušným zkouškám, a dalších pomocných látek - adjuvans, stabilizátorů, protimikrobních konzervačních látek a rozpouštědel. Protimikrobní konzervační látky. Protimikrobní konzervační látky slouží k prevenci znehodnocení nebo k prevenci nežádoucích účinků způsobených mikrobiální kontaminací během používání vakcín. Nejsou obsaženy v lyofilizovaných produktech, ale j e-li to oprávněno, vzhledem k maximální doporučené době použití po rekonstituci, mohou být součástí rozpouštědel pro vícedávkové Strana 2996 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2996 Vaccina ad usům veterinarium lyofilizované přípravky. V jednodávkových tekutých přípravcích není obecně přítomnost proti-mikrobních konzervačních látek přijatelná, ale může být přijatelná, když se např. jedna vakcína plní do jednodávkových i vícedávkových obalů. Ve vícedávkových tekutých přípravcích se hodnotí potřeba účinné protimikrobní konzervace vzhledem k pravděpodobné kontaminaci během používání a maximální doporučené době použití po probodnutí obalu. Obsahuj e-li vakcína takovouto látku, měla by být dokázána její účinnost po dobu použitelnosti. Obsah protimikrobní konzervační látky v konečné várce vakcíny se v každé šarži stanoví vhodnou metodou. Obsahuje nejméně 85 % a nejvýše 115 % zamýšleného množství. Použití antibiotik jako protimikrobních konzervačních látek není přijatelné. V inaktivovaných vakcínach, kde by mohly pomocné složky interferovat ve zkoušce inaktivace, se tato zkouška provede při výrobě konečné várky vakcíny po kombinaci různých šarží antigénu, ale před přidáním jakékoli pomocné látky. Potom se mohou zkoušky inaktivace u konečné várky a šarže vynechat. Určité zkoušky se mohou spíše provádět v konečné várce vakcíny než na šarži nebo šaržích z ní připravených. Jsou to zkoušky na protimikrobní konzervační látky, na volný formaldehyd, na bezpečnost a účinnost inaktivovaných vakcín. Šarže Pokud není v článku uvedeno jinak, plní se konečná várka aseptický do sterilních zabezpečených obalů, které se potom uzavírají tak, aby se vyloučila kontaminace. Fyzikální zkoušky. Vakcína obsahující olejové adjuvans se zkouší vhodnou metodou na viskozitu a výsledky jsou v rozmezí určeném pro přípravek. Prokáže se stabilita emulze. Chemické zkoušky. Provede se stanovení koncentrace takových složek, jako je hliník a protimikrobní konzervační látky, aby se prokázalo, že jsou v rozmezí určeném pro výrobek. Hodnota pH. U tekutých pnpravků a rozpouštědel se stanoví hodnota pH a prokáže se, že je v rozmezí určeném pro přípravek. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Kde je to vhodné, stanoví se u lyofilizovaných pnpravků obsah vody a prokáže se, že je v rozmezí určeném pro přípravek. Pouze ta šarže, která vyhověla všem požadavkům níže uvedených zkoušek totožnosti, zkoušek na čistotu a stanovení účinnosti nebo též požadavkům jednotlivých lékopisných článků, může být uvolněna k použití. Se souhlasem oprávněné autority mohou být vynechány určité zkoušky šarže, jestliže mezioperační zkoušky dávají stejnou nebo lepší záruku, že šarže vyhovuje, nebo byly provedeny alternativní zkoušky validované podle metod lékopisu. Zkoušky na čistotu Jednotlivé články rovněž určují zkoušky, které mají být provedeny u každé jednotlivé vakcíny. Formaldehyd (2.4.18). Použije se metoda B, jestliže byl použit disiřičitan sodný k neutralizaci přebytečného formaldehydu.) Jestliže byl při výrobě použit formaldehyd, není obsah volného formaldehydu vyšší než 0,5 g/l, pokud nebyla prokázána bezpečnost vyšší koncentrace. Fenol (2.5.15). Pokud vakcína obsahuje fenol, není jeho obsah vyšší než 5 g/l. Sterilita (2.6.1). Předepisuj e-li to článek, jsou vakcíny sterilní. Je-li objem tekutiny v obalu vyšší než 100 ml, měla by se dle možnosti použít metoda membránových filtrů. Nemůže-li se metod a membránových filtrů použít, provede se metoda přímého očkování. Pokud je objem každého obalu 20 ml nebo více, je nejmenší množství použité do každé živné půdy 10 % obsahu nebo 5 ml, podle toho, co j e méně. Přiměřené množství vzorků (2.6.1) ke zkoušení je 1 % ze šarže - nejméně čtyři anejvíce deset. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2997 Vaccina ad usům veterinarium 2997 Mykoplazmata (2.6.7). Předepisuje-li to článek, vakcína vyhovuje zkoušce na mykoplazmata. V závislosti na původu buněk užitých k výrobě, složení kultivačního média a na cílovém druhu se provede zkouška na aviární mykoplazmata nebo zkouška na neaviární mykoplazmata a ureoplazma-ta nebo obojí. Bezpečnost. Všeobecně se vstřikují doporučeným způsobem dvě dávky inaktivované vakcíny a nebo deset dávek živé vakcíny. Pro složené vakcíny, pokud to popis povoluje, se může zkouška provést s oddělenými složkami. Není-li to možné, bude nutné pro účely zkoušky snížit předepsaný počet dávek živé vakcíny, pokud by vstříknutí deseti dávek znamenalo podání neúnosně vysokého počtu inaktivovaných složek. Zvířata se pozorují po nejdelší dobu uvedenou ve specifickém článku. Nejsou pozorovány žádné abnormální lokální či systémové reakce. Uchovávání Chráněny před světlem, při teplotě (5 ±3) °C, pokud není v článku stanoveno jinak. Pokud není uvedeno jinak, není povoleno zmrazit tekuté preparáty. Doba použitelnosti. Počítá se od zahájení zkoušky účinnosti nebo stanovení titru viru nebo stanovení počtu živých bakterií. Vztahuje se na vakcíny uchovávané v předepsaných podmínkách. Označování V označení na obalu se uvede: - že přípravek je určen pro veterinární použití, - objem přípravku a počet dávek v obalu, - způsob podání, - použitý typ nebo typy bakterií či virů a u živých vakcín nejnižší počet živých bakterií nebo nejnižší titr viru, - kde je to vhodné, u inaktivovaných vakcín minimální účinnost v mezinárodních jednotkách, - kde je to vhodné, název a množství použité protimikrobní konzervační látky nebo jiné látky přidané do vakcíny, - název každé přidané látky, která může způsobit vedlejší reakce, - u lyofilizovaných vakcín: - název či složení a objem tekutiny k rekonstituci, která se má přidat, - doba, za kterou je nutno spotřebovat vakcínu po rekonstituci, - u vakcín s olejovým adjuvans uvést, že pokud se vakcína náhodou vstříkne člověku, je nutné ihned vyhledat lékaře, - živočišný druh, pro který je vakcína určena, - indikace vakcíny, - návod k použití, - doporučené dávky pro různé druhy zvířat. Strana 2998 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 2998 Vaginalia Vaginalia ***** Vaginální přípravky *** Jsou to tekuté, polotuhé nebo tuhé přípravky určené k aplikaci do pochvy zpravidla k místnímu účinku. Obsahují jednu nebo více léčivých látek ve vhodném základu. Obaly pro vaginální přípravky, kde je to vhodné, vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné části) a Obaly (3.2 a příslušné části). Rozlišuje se několik druhů vaginálních přípravků: - vaginální kuličky, - vaginální tablety, - vaginální tobolky, - vaginální pěny, - vaginální tampony s léčivy. Výroba Při výrobě, balení, uchovávání a distribuci vaginálních přípravků se používá vhodných způsobů k zajištění jejich mikrobiální čistoty; příslušná doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.4). Zkoušení Obsahová stejnoměrnost (2.9.6). Není-li předepsáno a schváleno jinak, pevné a tuhé jednodavkove přípravky s obsahem účinné látky menším než 2 mg nebo nižším než 2 % celkové hmotnosti vyhovují zkoušce A (vaginální tablety) nebo zkoušce B (vaginální kuličky, vaginální tobolky) na obsahovou stejnoměrnost j ednodávkových lékových forem. Obsahuj e-li přípravek více účinných látek, požadavky zkoušky se vztahují jen na ty látky, které odpovídají výše uvedeným podmínkám. Hmotnostní stejnoměrnost (2.9.5). Pevné a tuhé jednodavkove přípravky vyhovují zkoušce na hmotnostní stejnoměrnost j ednodávkových lékových forem. Je-li zkouška na obsahovou stejnoměrnost předepsána pro všechny obsažené účinné látky, neprovádí se zkouška na hmotnostní stejno -měrnost. Disoluce. Použije se vhodná zkouška k ověření příslušného uvolňování léčivé látky (látek) z pevného nebo tuhého jednodavkoveho pnpravku, např. jedna ze zkoušek uvedených ve stati Zkouška disoluce pevných j ednodávkových lékových forem (2.9.3). Provádí-li se zkouška disoluce, neprovádí se zkouška rozpadavosti. Globuli vaginales Vaginální kuličky Synonyma. Globuli, Suppositoria vaginalia, poševní kuličky Jsou to tuhé jednodavkove přípravky různého tvaru, obvykle vejčitého. Mají objem a konzistenci vhodné k aplikaci do pochvy. Kromě tvaru odpovídají definici čípků uvedené v článku Rectalia. Vaginální kuličky jsou připravovány za použití postupů a pomocných látek uvedených u čípků v článku Rectalia. Léčivá látka (látky) je dispergována nebo rozpuštěna v jednoduchém nebo sloze- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 2999 __________________________________________________________________________Vaginalia 2999 ném základu, který může být rozpustný nebo nerozpustný, ale tající při teplotě těla nebo dispergo -vatelný ve vodě. Vaginální přípravky, které odpovídají definici vaginálních kuliček, lze připravovat lisováním. Přípravek vyhovuje požadavkům na vaginální kuličky. Výroba Použije se vhodná zkouška k ověření příslušného uvolňování účinné látky (látek) z přípravku s řízeným uvolňováním nebo prodlouženým místním účinkem. Zkoušení Zkouška rozpadavosti. Pokud se nejedná o pnpravky s nzeným uvolňováním nebo prodlouženým místním účinkem, vyhovují Zkoušce rozpadavosti rektálních a vaginálních přípravků (2.9.2). Hodnotí se stav vaginálních kuliček po 60 min, pokud není předepsáno a schváleno jinak. Uchovávání V dobře uzavřených obalech. Tabulettae vaginales Vaginální tablety Jsou to pevné jednodávkové pnpravky. Obvykle odpovídají definici neobalených nebo potahovaných tablet uvedené v článku Tabulettae. Výroba Použije se vhodná zkouška k ověření vhodného uvolňování účinné látky (látek) z přípravku s řízeným uvolňováním nebo prodlouženým místním účinkem. Zkoušení Zkouška rozpadavosti. Pokud se nejedná o pnpravky s nzeným uvolňováním nebo prodlouženým místním účinkem, vyhovují Zkoušce rozpadavosti rektálních a vaginálních přípravků (2.9.2). Hodnotí se stav vaginálních tablet po 30 min, pokud není předepsáno a schváleno jinak. Capsulae vaginales Vaginální tobolky Synonymum. Vaginální kapsle Jsou to tuhé jednodávkové pnpravky. Jsou podobné měkkým tobolkám, od nichž se liší velikostí a tvarem. Vaginální tobolky mají různý tvar, nejěastěji vejěitý. Vaginální tobolky jsou hladké a přípravek má jednotný vzhled. Výroba Použije se vhodná zkouška k ověření příslušného uvolňování účinné látky (látek) z přípravku s řízeným uvolňováním nebo prodlouženým místním účinkem. Strana 3000 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3000 Vaginalia_________________________________________________________________________________ Zkoušení Zkouška rozpadavosti. Pokud se nejedná o pnpravky s nzeným uvolňováním nebo prodlouženým místním účinkem, vyhovují Zkoušce rozpadavosti rektálních a vaginálních přípravků (2.9.2). Hodnotí se stav vaginálních tobolek po 30 min, pokud není předepsáno a schváleno jinak. Spumae vaginales Vaginální pěny Synonymum. Musei vaginales Vyhovují požadavkům článku Spumae medicatae. Tampóna vaginala medicata Vaginální tampony s léčivy Jsou to tuhé jednodávkové pnpravky určené k zavedení do pochvy na určenou dobu. Vyhovují požadavkům článku Tampóna medicata. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3001 Albumini humani solutio 3001 6.2.2 Jednotlivé léčivé přípravky Albumini humani solutio Roztok lidského albuminu Je to vodný roztok bílkovin získaných z plazmy, která vyhovuje požadavkům uvedeným v článku Plasma humanuni ad separationem. Výroba Separace albuminu se provádí v řízených podmínkách, zejména v hodnotě pH, iontové síle a teplotě tak, aby v konečném výrobku bylo z celkové bílkoviny nejméně 95 % albuminu. Roztok lidského albuminu se připravuje jako koncentrovaný roztok obsahující 150 g/l až 250 g/l celkové bílkoviny nebo jako izotonický roztok obsahující 35 g/l až 50 g/l celkové bílkoviny. Může se přidat vhodný stabilizátor proti vlivům tepla, jako je sodná sůl kyseliny kaprylové (sodná sůl kyseliny oktanové) nebo N-acetyltryptofan nebo jejich kombinace ve vhodné koncentraci, ale v žádném stupni během přípravy se nepřidává žádná protimikrobní konzervační látka. Roztok se filtruje přes bakteriální filtr a rozplňuje se aseptický do sterilních obalů, které se pak uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci. Roztok se v konečném obalu zahřívá nejméně 10 h při (60 ± 0,5) C. Obaly se potom inkubují nejméně 14 dní při 30 C až 32 C nebo nejméně 4 týdny při 20 C až 25 Ca vizuálně se vyšetřují na známky mikrobiálního znečištění. Vlastnosti Čirá slabě viskózni tekutina; téměř bezbarvá, žlutá nebo zelená. Zkoušky totožnosti A. Za použití vhodných řad druhově specifických antisér se provedou se zkoušeným přípravkem precipitační zkoušky. Doporučuje se provést zkoušky se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám všech druhů domácích zvířat obvykle používaných k přípravě látek biologického původu v příslušné zemi. Prokáže se, že přípravek obsahuje bílkoviny lidského původu a dává negativní výsledky se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám jiných druhů. B. Zkouší se vhodnou imunoelektroforetickou technikou. Použije se sérum proti normálnímu lidskému séru. Porovná se normální lidské sérum a zkoušený přípravek. Oba vzorky se zředí tak, aby obsahovaly 10 g bílkoviny v litru. Hlavní složka zkoušeného vzorku odpovídá hlavní složce normálního lidského séra. Přípravek může obsahovat malá množství jiných plazmatických bílkovin. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 6,7 až 7,3. Zkoušený přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby výsledný roztok obsahoval 10 g bílkoviny v litru. Strana 3002 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3002 Aloe extractum siccum normatum Celková bílkovina. Zkoušený přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby výsledný roztok obsahoval asi 15 mg bílkoviny ve 2 ml. Ke 2,0 ml tohoto roztoku v centrifugačních zkumavkách s kulatým dnem se přidají 2 ml roztoku molybdenanu sodného R (75 g/l) a 2 ml směsi objemových dílů kyseliny sírové prosté dusíku R a vody R (1 + 30). Protřepe se a 5 min se odstřeďuje, supernatantní tekutina se sleje a převrácená zkumavka se nechá odkapat na filtrační papír. Ve zbytku se stanoví dusík mineralizací kyselinou sírovou (2.5.9) a obsah bílkoviny se vypočítá vynásobením výsledku faktorem 6,25. Přípravek obsahuje nejméně 95 % a nejvýše 105 % množství bílkoviny uvedeného v označení. Bílkovinné složení. Stanoví se zónovou elektroforézou (2.2.31) za použití proužků gelu vhodného acetatu celulosy jako nosiče a tlumivého roztoku barbitalového o pH 8,6 jako roztoku elektrolytu. Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na koncentraci bílkoviny 20 g/l. Porovnávací roztok. Albumin lidský pro elektroforézu BRP se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na koncentraci bílkoviny 20 g/l. Na proužek gelu se nanese 2,5 ul zkoušeného roztoku do pruhu 10 mm nebo se nanese 0,25 |al/mm, jestliže se použije úzký proužek. Na další proužek se nanese stejným způsobem stejný objem porovnávacího roztoku. Použije se vhodné elektrické pole, aby se nejrychlejší pruh posunul nejméně 30 mm. Na proužky se 5 min působí černí amido 10B RS. Odbarvuje se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R a methanolu R (10 + 90) do odbarvení pozadí. Proužky se zprůhlední směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R a methanolu R (19 + 81). Absorbance pásů se měří při 600 nm pomocí zařízení, které má lineární odezvu v intervalu měření. Vypočítá se výsledek jako průměr ze tří měření každého proužku. Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku má nejvýše 5 % bílkovin pohyblivost odlišnou od hlavního pásu. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže na elektroforeogramu porovnávacího roztoku je část bílkovin hlavního pásu uvnitř hranic uvedených na letáku přiloženém k referenčnímu přípravku. Polymery a agregáty. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na koncentraci vhodnou pro použitý chromatografický systém. Obvykle je vhodná koncentrace v rozmezí 4 g/l až 12 g/l a nastřikuje se 50 ßg až 600 ßg bílkoviny. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 0,6 m a vnitřního průměru 7,5 mm naplněné silikagelem hydrofilním pro chromatografií R, - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 0,5 ml/min roztoku obsahujícího v litru 4,873 g hydrogenfos-forečnanu sodného diky drátu R, 1,741 g dihydrogenfosforečnanu sodného monohydrátu R, 11,688 g chloridu sodného R a 50 mg azidu sodného R, - detektoru, 280 nm. Pík odpovídající polymerům a agregátům se nachází v části chromatogramu představující prázdný objem. Plocha tohoto píku dělená dvěma není větší než 5 % celkové plochy chromatogramu. Haem. Zkoušený přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na koncentraci bílkoviny 10 g/l. Absorbance (2.2.25) roztoku měřená při 403 nm proti vodě R jako kontrolní tekutině je nejvýše 0,15. Aktivátor prekalikreinu (2.6.15). Nejvýše 35 m.j. v mililitru. Hliník. Pokud je přípravek určen k podání dialyzovaným nemocným nebo nedonoseným dětem, vyhovuje zkoušce na hliník, obsahuje-li nejvýše 200 ßg Al/1; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I.) využívající pece jako atomového generátoru. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3003 Aloe extractum siccum normatum 3003 Při přípravě roztoku se použijí nádoby z plastů. Před použitím se omyje vybavení v kyselině dusičné (200 g HNOJI). Zkoušený roztok. Použije se zkoušený přípravek. Validační roztok. Použije se albumin lidský pro validaci hliníku BRP. Porovnávací roztoky. Připraví se vhodná řada porovnávacích roztoků za použití vhodného objemu základního roztoku hliníku (10 jug AI/ml) a známého objemu vody R. Je-li třeba, zředí se roztoky kyselinou dusičnou (10 g HNOß) obsahující dusičnan horečnatý R (1,7 g/l) a 0,05 % (V/V) oktoxi- nolu 10 R. Měří se absorbance při 309,3 nm. Zkoušku lze hodnotit jen v případě, že obsah hliníku stanoveného u albuminu lidského pro validaci hliníku BRP se neliší o více než 20 % od hodnoty uvedené v příbalovém letáku přiloženém k referenčnímu přípravku. Draslík. Nejvýše 0,05 mmol K na gram bílkoviny, stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I). Intenzita emise se měří při 766 nm. Sodík. Nejvýše 160 mmol Na v litru a nejméně 95 % a nejvýše 105 % obsahu sodíku uvedeného v označení. Stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I). Intenzita emise se měří při 589 nm. Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu. Pyrogenní látky (2.6.8). Vyhovuje zkoušce na pyrogení látky. Na 1 kg hmotnosti králíka se vstřik -ne nitrožilně 10 ml zkoušeného přípravku, který v litru obsahuje 35 g až 50 g bílkoviny. U přípravků obsahujících v litru 150 g až 250 g bílkoviny se na 1 kg hmotnosti králíka vstříknou 3 ml. Uchovávání Chráněn před světlem. Označování V označení na obalu se uvede: - název přípravku, - objem přípravku, - obsah bílkoviny vyjádřený v gramech na litr, - obsah sodíku vyjádřený v milimolech na litr, - podmínky uchovávání, - doba použitelnosti, - že se přípravek nesmí použít, když je zakalený nebo obsahuje-li usazeninu, - název a koncentrace všech přidaných látek (např. stabilizátor), - zda je přípravek vhodný pro dialyzované nemocné a nedonosené děti. Aloe extractum siccum normatum Aloový extrakt suchý titrovaný Synonymum. Extractum aloe siccum normatum______ Připravuje se z barbadoského aloe nebo kapského aloe nebo z jejich směsi extrakcí vroucí vodou. Je-li třeba, upraví se obsah hydroxyanthracenových derivátů tak, aby činil 19,0 % až 21,0 %, počítáno jako aloin (barbaloin) (C21H2209; Mr 418,4), vztaženo na vysušený extrakt. Strana 3004 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3004 Äntithrombinum III humanuni densatum cryodesiccatum____________________________________________ Vlastnosti Hnědý nebo žlutohnědý prášek, mírně rozpustný ve vroucí vodě. Zkoušky totožnosti A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. K 0,25 g extraktu se přidá 20 ml methanolu R a zahřeje se k varu ve vodní lázni. Několik minut se protřepává a po usazení se tekutina slije. Uchovává se při teplotě asi 4 °C, použije se do 24 h. Porovnávací roztok. 25 mg aloinu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 fA obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a ethylacetatu R (13 + 17 + 100) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pak se postříká roztokem hydroxidu draselného R (100 g/l) v methanolu R. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je ve střední části patrná žlutě fluoreskující skvrna (aloin), která svojí polohou odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. V dolní části chromatogramu je světle modře fluoreskující skvrna (aloesin); mohou zde být patrné dvě žlutě fluoreskující skvrny (aloinosid A a B) (kapské aloe). Bezprostředně pod skvrnou aloinu může být skvrna fluoreskující fialově (barbadoské aloe). B. 1 g extraktu se protřepe se 100 ml vařící vody R. Po ochlazení se přidá 1 g mastku R a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 0,25 g tetraboritanu sodného R a zahřívá se do rozpuštění. 2 ml tohoto roztoku se smíchají s 20 ml vody R. Roztok fluoreskuje žlutozeleně. Fluorescence je zvlášť výrazná v ultrafialovém světle při 365 nm. Zkoušky na čistotu Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 4,0 %; provede se způsobem uvedeným v článku Extracta (Suché extrakty). Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 2,0 %. Stanovení obsahu Zkouška se provádí za ochrany před světlem. 0,400 g extraktu se převede do kuželové baňky na 250 ml. Navlhčí se 2 ml methanolu R a přidá se 5 ml vody R asi 60 ° C teplé a důkladně se promíchá. Pak se přidá dalších 75 ml vody R asi 60 °C teplé a protřepává se 30 min. Po ochlazení se zfiltruje do odměrné baňky. Kuželová baňka i filtr se promyjí 20 ml vody R Promývací tekutina se přidá k filtrátu v odměrné baňce a zředí se vodou R na 1000,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se převede do baňky s kulatým dnem na 100 ml, přidá se 1 ml roztoku chloridu železitého R (600 g/l) a 6 ml kyseliny chlorovodíkové R. Směs se zahřívá 4 h ve vodní lázni pod zpětným chladičem tak, aby hladina vody ve vodní lázni přesahovala hladinu tekutiny v baňce. Po ochlazení se roztok převede do dělicí nálevky, baňka se promyj e postupně 4 ml vody R, 4 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 4 ml vody R. Promývací tekutiny se přidají k roztoku do dělicí nálevky. Protřepává se třikrát 20 ml etheru R Spojené etherové vrstvy se protřepou dvakrát 10 ml vody R Spodní vrstva se odstraní, etherová vrstva se zředí etherem R na 100,0 ml. 20,0 ml tohoto roztoku se opatrně odpaří na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí v 10,0 ml roztoku octanu horečnatého R (5 g/l) v methanolu R. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3005 ____________________________________________Antithrombinum III humanuni densatum cryodesiccatum 3005 Změří se absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 512 nm za použití methanolu R jako kontrolní tekutiny a vypočítá se procentuální obsah hydroxyanthracenovych derivátů, počítáno jako aloin (C21H2209), podle vztahu: A . 19,6 m v němž značí: A - absorbanci zkoušeného roztoku při 512 nm, m - navážku extraktu v gramech. Hodnota specifické absorbance aloinu je 255. Uchovávání Uchovává se způsobem uvedeným v článku Extracta (Suché extrakty). Označování Označuje se způsobem uvedeným v článku Extracta (Suché extrakty). Antithrombinum III humanum densatum ***** cryodesiccatum ***** Lyofilizovaný koncentrát humánního antitrombinu III Je to přípravek tvořený glykoproteinovou frakcí získanou z lidské plazmy, který za přítomnosti přebytku heparinu inaktivuje trombin. Získává se z plazmy vyhovující požadavkům článku Plasma humanum ad separationem. Po rozpuštění přípravku předepsaným způsobem v objemu rozpouštědla uvedeného v označení na obalu nebo v příbalovém letáku je účinnost antitrombinu III nejméně 25 m.j. v mililitru. Výroba Metoda přípravy zahrnuje postup nebo postupy, které prokazatelně odstraňují nebo inaktivují známá infekční agens. Jsou-li k inaktivaci virů použity v průběhu výroby nějaké látky, následující čisticí postupy se validují, aby se prokázalo, že koncentrace těchto látek je snížena na vhodnou úroveň a že jejich zbytky neohrozí bezpečnost přípravku pro nemocné. Antitrombin III se přečistí, zkoncentruje a může se přidat vhodný stabilizátor. Specifická účinnost antitrombinu III je nejméně 3 m.j. v miligramu celkové bílkoviny bez albuminu. Koncentrát antitrombinu III se filtruje filtrem zadržujícím bakterie, aseptický se rozplní do konečných sterilních obalů a ihned se zmrazí. Pak se lyofilizuje a obaly se uzavřou ve vakuu nebo v atmosféře inertního plynu. V žádném stupni výroby se nepřidávají protimikrobní konzervační látky. Strana 3006 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3006 Äntithrombinum III humanuni densatum cryodesiccatum____________________________________________ Zkouška validace Má se prokázat, že výrobním procesem vzniká přípravek, který pravidelně vyhovuje následující zkoušce: Frakce vázající heparin. Frakce antitrombinu III schopná vazby na heparin je nejméně 60 %. Zkouší se elektroforézou v agarosovém gelu (2.2.31). Připraví se roztok agarosypro elektroforézu-R (10 g/l) v tlumivém roztoku barbitalovém o pH 8,4 obsahující 15 m.j. heparinu R v mililitru. 5 ml tohoto roztoku se naleje na čtvercovou skleněnou desku o straně 5 cm a chladí se 30 min při 4 °C. Vyříznou se dvě jamky o poloměru 2 mm, vzdálené 1 cm a 4 cm od strany desky a 1 cm od katody. Do jedné jamky se nanese 5 fA zkoušeného přípravku zředěného na roztok o účinnosti přibližně 1 m.j. antitrombinu III v mililitru. Do druhé j amky se nanese 5 fA značkovací barvy, j ako např. modři bromfenolové RS. Nechá se působit při 4 °C elektrické pole 7 V/cm tak dlouho, až barva dosáhne anody. V agarosovém gelu se udělá řez ve vzdálenosti 1,5 cm podél strany desky, kam byl nanesen zkoušený vzorek, a větší cast gelu se odstraní. Zbývající proužek 1,5 cm široký obsahuje zkoušený materiál. Na volné místo se naleje 3,5 ml roztoku agarosypro elektroforézu R (10 g/l) v tlumivém roztoku barbitalovém opH8,4 obsahujícího králičí sérum proti lidskému antitrombinu III ve vhodné předem stanovené koncentraci, aby vznikl odpovídající pík o výšce nejméně 1,5 cm. Deska se umístí původním gelem směrem ke katodě, takže druhá elektroforetická migrace se děje v pravém úhlu k první. Druhá elektroforéza se nechá probíhat 16 h při konstantním elektrickém poli 2 V/cm. Desky se překryjí filtračním papírem a několika vrstvami buničiny nasáklé roztokem chloridu sodného R (9 g/l) a na 2 h se zatíží. Solný roztok se několikrát vymění. Desky se opláchnou vodou R, usuší se a obarví modří kyselou 92 RS. Frakce antitrombinu III vázaného na heparin, což je pík bližší k anodě, se vypočítá z celkového množství antitrombinu III změřením ploch dvou precipitaěních píku. Vlastnosti Bílá sypká látka nebo prášek. Zkoušený přípravek se rozpustí předepsaným způsobem bezprostředně před provedením zkoušek totožnosti, zkoušek na čistotu (s výjimkou rozpustnosti, stanovení celkového proteinu a vody) a stanovení účinnosti. Zkoušky totožnosti A. Se zkoušeným pnpravkem se provedou precipitaění zkoušky s vhodným rozsahem druhově specifických sér. Doporučuje se provést tyto zkoušky se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám všech druhů domácích zvířat obvykle používaných v dané zemi k přípravě materiálů biologického původu. Gely se obarví modří kyselou 92 RS. Přípravek obsahuje bílkoviny lidského původu a dává negativní reakce se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám ostatních druhů. B. Stanovení účinnosti antitrombinu III přispívá k důkazu přípravku. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3007 ________________________________________________________________f Belladonnae pulvis normatus 3007 Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 7,5; měří se rozpuštěný přípravek. Rozpustnost. Rozpustí se úplně za mírného míchání do 10 min v objemu rozpouštědla uvedeného v označení na obalu nebo v příbalovém letáku; vytvoří se ěirý nebo slabě zakalený bezbarvý roztok. Osmolalita (2.2.35). Nejméně 240 miliosmolů na kilogram. Celkové bílkoviny. Je-li nezbytné, zředí se přesně změřený objem zkoušeného přípravku vodou R na roztok obsahující přibližně 15 mg bílkoviny ve 2 ml. Ke 2,0 ml roztoku v centrifugaění zkumavce se přidají 2 ml roztoku molybdenanu sodného R (75 g/l) a 2 ml směsi objemových dílů kyseliny sírové prosté dusíku R a vody R (1 + 30). Protřepe se, odstřeďuje se 5 min, supernatantní tekutina se sleje a převrácená zkumavka se nechá odkapat na filtrační papír. Ve zbytku se stanoví dusík mineralizací s kyselinou sírovou (2.5.9) a obsah bílkovin se vypočítá vynásobením výsledku faktorem 6,25. Heparin (2.7.5). Nejvýše 0,1 m.j. účinnosti heparinu na mezinárodní jednotku účinnosti antitrombi-nu III. Je nutné validovat metodu stanovení heparinu pro každý specifický zkoušený přípravek vzhledem k interferenci s antitrombinem III. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %, provede se s nejméně 0,500 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Vyhovuje ve zkoušce na sterilitu. Pyrogenní látky (2.6.8). Vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka nitrožilně vstříkne objem zkoušeného přípravku odpovídající 50 m.j. antitrombinu III, vypočítaný z účinnosti uvedené v označení. Stanovení účinnosti Obsah antitrombinu III ve zkoušeném přípravku se stanoví porovnáním jeho schopnosti inakti-vovat za přítomnosti přebytku heparinu trombin se stejnou schopností referenčního přípravku koncentrátu antitrombinu III kalibrovaného v mezinárodních jednotkách. Proměnná množství zkoušeného přípravku se smíchají s neměnným množstvím trombinu a zbývající aktivita trombinu se stanoví za pomoci vhodného chromogenního substrátu. Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu koncentrátu lidského antitrombinu III. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Postup zkoušky. Připraví se dvě nezávislé řady tří nebo ětyř ředění zkoušeného přípravku a referenčního přípravku v rozmezí 1/75 až 1/200 z 1 m.j./ml v tlumivém roztoku trometamol-albumi-novém o pH 8,4 obsahujícím 15 m.j. heparinu v mililitru. 200 fA každého ředění se 1 min až 2 min zahřívá při 37 °C. Všechna ředění se smíchají s 200 fA roztoku trombinu hovězího R o účinnosti 2 m.j./ml v tlumivém roztoku trometamol-albuminovém o pH 8,4. Míchá se a udržuje se 1 min přesně na 37 °C. Přidá se 500 fA vhodného chromogenního substrátu (např. D-fenylalanyl-L-pipekolyl-L-arginyl-4-nitroanilid rozpuštěný předepsaným způsobem ve vodě R na roztok o koncentraci 4 mmol/1 a dále naředěný pro zkoušku tlumi-vým roztokem trometamolovým s edetanem disodným opH8,4 na koncentraci vhodnou pro stanovení). Okamžitě se začne měřit změna absorbance při 405 nm, v měření se pokračuje nejméně 30 s. Vypočítá se rychlost změny absorbance (AA/min). (Zkouška může být alternativně provedena tak, že se reakce ukončí přidáním kyseliny octové a změří se absorbance při 405 nm.) Strana 3008 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3008 f Belladonnae pulvis normatus________________________________________________________________ Rychlost změny absorbance (AA/min) je nepřímo úměrná účinnosti antitrombinu III. Úbytek absorbance nebo AA/min se vynese proti koncentraci na lineárni stupnici a účinnost se odečte ze směrnic přímek pro referenční a zkoušený přípravek. Ověří se validita zkoušky a účinnost zkoušeného přípravku se vypočítá obvyklými statistickými metodami pro stanovení poměru sklonů (např. 5.3 Statistické analýzy výsledků biologických zkoušek). Stanovená účinnost je nejméně 90 % a nejvýše 110 % účinnosti uvedené v označení na obalu. Interval spolehlivosti (P = 0,95) je nejméně 90 % a nejvýše 110 % stanovené účinnosti. Uchovávání Uchovává se chráněn před světlem. Označování V označení na obalu se uvede: - obsah antitrombinu III v obalu v mezinárodních jednotkách, - název a objem rozpouštědla, jež se použije k rozpuštění přípravku, - je-li potřebné, množství albuminu přidaného jako stabilizátor. f Belladonnae pulvis normatus Práškovaný rulíkový list titrovaný______ Je to práškovaný rulíkový list (180), jehož obsah alkaloidů je upraven přidáním laktosy nebo drogy s nižším obsahem alkaloidů tak, aby celkový obsah alkaloidů, počítáno jako hyoscyamin (C17H23N03; Mr 289,36), činil 0,28 % až 0,32 %, vztaženo na vysušenou drogu. Vlastnosti Droga má slabý pach nutkající ke zvracení. Mikroskopický popis, viz Zkouška totožnosti A. Zkoušky totožnosti A. Prášek je tmavě zelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky čepele listu s buňkami pokožky se stěnami zvlněnými a zvrásnenou kutikulou; anizocytické a anomocytické průduchy četnější na spodní straně listu; mnohobuněčné jednořadé krycí chlupy s hladkou kutikulou; žláznaté chlupy s jednobuněčnou hlavičkou a jednořadou mnohobuněčnou nohou nebo s mnohobuněčnou hlavičkou a jednobuněčnou nohou; okrouhlé parenchymatické buňky s mikrokrystaly šťavelanu vápenatého; kruhovitě a šroubovitě ztlustlé cévy. V práškované droze mohou být patrná: vlákna a síťovitě ztlustlé cévy stonku; téměř kulovitá pylová zrna o průměru 40 //m až 50 //m, se třemi klíčními póry, trikolpátní, s široce tečkovanou exinou; úlomky koruny s papilózní pokožkou, s četnými krycími a žláznatými chlupy výše popsaných typů; úlomky hnědožlutých semen s nepravidelně ztlustlými tečkovanými buňkami osemení. Při hodnocení v glycerolu 85% R mohou být patrné krystaly laktosy. * * * * * • Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3009 _________________________________________Factor VIII coagulationis sanguinis humani cryodesiccatus 3009 B. 1 g se smíchá s 10 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l RS a 2 min se protřepává. Pak se zfiltruje, k filtrátu se přidá 1 ml amoniaku 26% R a 5 ml vody R. Protřepává se opatrně 15 ml etheru R tak, aby nedošlo k tvorbě emulze. Etherová vrstva se oddělí a vysuší síranem sodným bezvodým R, pak se zfiltruje a ether se na porcelánové misce odpaří. Ke zbytku se přidá 0,5 ml kyseliny dusičné dýmavé R a odpaří se do sucha na vodní lázni. Ke zbytku se přidá 10 ml acetonu R a po kapkách roztok hydroxidu draselného R (30 g/l) v lihu 96% R; vzniká tmavě fialové zbarvení. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Chromatografie, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou, zbarvením a velikostí skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku při nanášce shodných objemů. Zkoušky na čistotu Chromatografie. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 0,6 g se smíchá s 15 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l RS a protřepává se 15 min. Pak se zfiltruje a filtr se promývá kyselinou sírovou 0,05 mol/l RS až do získání 20 ml filtrátu. Filtrát se smíchá s 1 ml amoniaku 26%> R a protřepává se dvakrát 10 ml etheru prostého peroxidických látek R je-li třeba, oddělí se vrstvy odstreďovaním. Spojené etherové vrstvy se vysuší síranem sodným bezvodým R, pak se zfiltrují a odpaří se do sucha na vodní lázni. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml methanolu R. Porovnávací roztok. 50 mg hyoscyaminiumsulfatu R se rozpustí v 9 ml methanolu R\5 mg skopol-aminiumbromidu R se rozpustí v 10 ml methanolu R Smíchá se 1,8 ml roztoku skopolaminiumbro-midu a 8 ml roztoku hyoscyaminiumsulfatu. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 fA a 20 fA obou roztoků; vzdálenost mezi jednotlivými pruhy je 1 cm. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R a acetonu R (3 + 7 + 90) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 15 min při 100 ° C až 105 °C. Po ochlazení se postříká jodobismutitanem draselným RS2 do vzniku oranžových nebo hnědých skvrn na žlutém pozadí. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou (hyoscyamin v dolní třetině, skopolamin v horní třetině chromatogramu) a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku nepřevyšují velikostí skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku při nanášce shodných objemů. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné další méně výrazné skvrny; při nanášce 20 fA ve střední části chromatogramu, při nanášce 10 fA v blízkosti startu. Vrstva se postříká dusitanem sodným RS tak, aby byla průsvitná. Pozoruje se po 15 min. Hnědé skvrny odpovídající hyoscyaminu na chromatogramech zkoušeného i porovnávacího roztoku se zbarví ěervenohnědě, ne však šedomodře (atropin), další skvrny již nejsou patrné. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 16,0 %. Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 4,0 %. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 10,00 g se navlhčí směsí složenou z 5 ml amoniaku 17,5% RS, 10 ml lihu 96% R a 30 ml etheru prostého peroxidických látek R a důkladně se promíchá. Směs se převede do vhodného perkolátoru, je-li třeba pomocí extrakění směsi, a nechá se 4 h stát. Pak se perkoluje směsí složenou z objemových dílů chloroformu R a etheru prostého peroxidických látek R{\ + 3) tak dlouho, Strana 3010 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3010 Factor VIII coagulationis sanguinis humani cryodesiccatus_________________________________________ dokud vytékající perkolát reaguje pozitivně na přítomnost alkaloidů. Několik mililitrů perkolátu se odpaří do sucha, zbytek se rozpustí v kyselině sírové 0,25 mol/l RS a nepřítomnost alkaloidů se ověří tetrajodortuťnatanem draselným RS. Perkolát se zahustí na vodní lázni na objem asi 50 ml a převede se do dělicí nálevky pomocí etheru prostého peroxidických látek R Přidá se ether prostý peroxidických látek R tak, aby jeho objem tvořil nejméně 2,lnásobek objemu perkolátu a aby tekutina měla hustotu zřetelně nižší než voda. Protřepe se nejméně třikrát 20 ml kyseliny sírové 0,25 mol/l RS, je-li třeba, oddělí se vrstvy odstreďovaním. Spojené spodní vrstvy se převedou do druhé dělicí nálevky, zalkalizují se amoniakem 17,5% RS a protřepávají se třikrát 30 ml chloroformu R Ke spojeným chloroformovým výtřepkům se přidají 4 g síranu sodného bezvodého R a nechá se stát 30 min za občasného protřepávání. Pak se chloroform slije a síran sodný se promyje třikrát 10 ml chloroformu R Spojené chloroformové roztoky se odpaří na vodní lázni do sucha, odparek se suší 15 min v sušárně při 100 ° C až 105 °C. Odparek se rozpustí v několika mililitrech chloroformu R, přidá se 20 ml kyseliny sírové 0,01 mol/l RS a chloroform se odstraní zahřátím na vodní lázni. Přidá se červeň methylová směsný indikátor R a titruje se hydroxidem sodným 0,02 mol/l VS. Celkový obsah alkaloidů v procentech, počítáno jako hyoscyamin (C17H23N03), se vypočítá podle vztahu: 57,88 . (20 - n) (100 - d) . m ' v němž značí: d - ztrátu sušením v procentech, n - spotřebu hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS v mililitrech, m - navážku zkoušené látky v gramech. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. Factor VIII coagulationis sanguinis humani ***** cryodesiccatus ***** Lidský koagulační faktor VIII lyofílizovaný Připravuje se frakcionací plazmy získané od více než deseti dárců, která odpovídá požadavkům článku Plasma humanum ad separationem. Sortiment přípravků lišících se účinností a čistotou je široký. Účinnost přípravku rozpuštěného předepsaným způsobem je nejméně 3 m.j. v mililitru a nejméně 0,1 m.j. v miligramu celkových bílkovin. Výroba Metoda přípravy zahrnuje postup nebo postupy, u nichž bylo dokázáno, že odstraňují nebo inaktivují známé původce infekcí; jsou-li při výrobě použity látky k inaktivaci virů, je následující čisticí postup validován, aby se prokázalo, že koncentrace těchto látek byla snížena na vhodnou úroveň a že případné zbytky neovlivní bezpečnost přípravku pro nemocného. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3011 ___________________________________________Factor IX coagulationis sanguinis humani cryodesiccatus 3011 Po přípravě se frakce obsahující faktor VIII rozpustí ve vhodném rozpouštědle a roztok se rozpl-ní do obalů a ihned zmrazí. Poté se lyofilizuje a obaly se uzavřou ve vakuu nebo pod dusíkem tak, aby se předešlo kontaminaci. Nepřidává se žádná protimikrobní přísada, může se však přidat heparin. Vlastnosti Bílý nebo slabě žlutý prášek nebo drobivá pevná hmota. Zkoušky totožnosti A. Vhodným souborem druhově specifických antisér se provedou precipitaění zkoušky se zkoušeným přípravkem, který se bezprostředně před zkouškou rozpustí předepsaným způsobem. Doporučuje se provést zkoušky se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám všech druhů domácích zvířat obvykle používaných k přípravě látek biologického původu v příslušné zemi. Zkoušený přípravek prokazatelně obsahuje lidské bílkoviny a negativně reaguje se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám jiných živočišných druhů. B. Stanovení účinnosti zkoušeného přípravku je zároveň zkouškou jeho totožnosti. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 6,8 až 7,4; měří se rozpuštěný přípravek. Rozpustnost. Do obalu se zkoušeným přípravkem se přidá předepsaný objem vody na injekci R teplé 20 °C až 25 °C a mírně se 30 min protřepává. Přípravek se zcela rozpustí za tvorby bezbarvého nebo slabě nažloutlého, čirého nebo lehce zakaleného roztoku. V tomto roztoku do 3 h po rozpuštění při 20 ° C až 25 °C nevzniknou žádné stopy koagula. Celkové bílkoviny. Je-li třeba, zředí se rozpuštěný přípravek roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby se získal roztok obsahující ve 2 ml asi 15 mg bílkoviny. Ke 2,0 ml tohoto roztoku v centrifugaění zkumavce s kulatým dnem se přidají 2 ml roztoku molybdenanu sodného R (75 g/l) a 2 ml směsi, která obsahuje 1 objemový díl kyseliny sírové prosté dusíku R a 30 objemových dílů vody R. Protřepe se, 5 min se odstřeďuje, supematantní tekutina se sleje a převrácená zkumavka se nechá odkapat na filtrační papír. Ve zbytku se stanoví dusík mine-ralizací kyselinou sírovou (2.5.9) a obsah bílkovin se vypočítá vynásobením výsledku faktorem 6,25. Fibrinogen. Nejvýše 80 % z celkového množství bílkovin. Rozpuštěný přípravek se zředí v poměru 1:10 roztokem chloridu sodného R (9 g/l). K objemu zředěného přípravku s předpokládaným obsahem asi 15 mg fibrinogenu se přidá dostatečné množství trombinu lidského R k vysrážení bílkovin a nechá se 2 h stát. (Dostatečným množstvím trombinu lidského R se rozumí desetinásobek množství potřebného k vysrážení 1 ml roztoku lidského fibrinogenu (1 g/l) v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) během 15 s při teplotě 37 °C a pH 7,2 až 7,3.) Koagulum se oddělí a promyje roztokem chloridu sodného R (9 g/l). Obsah dusíku se stanoví mineralizací kyselinou sírovou (2.5.9) a obsah bílkoviny (fibrinogenu) se vypočítá vynásobením výsledku faktorem 6,25. Hemaglutininy anti-A a anti-B. Rozpuštěný přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby obsahoval 3 m.j. v mililitru. Provedou se zkoušky na hemaglutininy anti-A a anti-B nepřímou metodou (2.6.20). Do ředění 1 : 64 nenastane aglutinace. Povrchový antigen hepatitídy B. Rozpuštěný přípravek se vyzkouší vhodnou citlivou metodou, jako je radioimunoanalýza. Povrchový antigen hepatitídy B se neprokáže. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2 %; 0,500 g se 24 h suší v exsikátoru nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřevyšujícím 3 Pa. Strana 3012 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3012 Factor IX coagulationis sanguinis humani cryodesiccatus___________________________________________ Sterilita (2.6.1). Rozpustený pnpravek vyhovuje zkoušce na sterilitu. Pyrogenní látky (2.6.8). Rozpustený pnpravek vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstříkne nitrožilně objem obsahující 10 m.j. Neškodnost (2.6.9). Rozpuštěný pnpravek vyhovuje zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití. Každé myši se vstříkne objem rozpuštěného přípravku obsahující 1,5 m.j. a každému morěeti se vstříkne objem obsahující 15 m.j. Stanovení účinnosti Provede se stanovení účinnosti lidského koagulaěního faktoru VIII (2.7.4). Stanovená účinnost je 80 % až 120 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti stanovení účinnosti (P = 0,95) je v rozmezí 80 % až 120 %. Uchovávání Uchovává se chráněn před světlem, při teplotě do 8 ° C. Označování V označení na obalu se uvede: -počet m.j. v obalu, - obsah bílkovin v obalu, - množství heparinu v nádobce, pokud je obsažen, - podmínky uchovávání, - objem vody na injekci R, jež se použije k rozpouštění přípravku, - upozornění, že přípravek se musí použít ihned po rozpuštění, - upozornění, že přípravek se nesmí použít, jestliže se vše nerozpustilo nebo vzniklo koagulum, - upozornění, že obsah je jen najedno použití, - název a množství všech přidaných látek, - že pnpravek nemůže být považován za prostý viru hepatitídy, - nejvyšší obsah fibrinogenu, - pokud je to vhodné, že přípravek lze použít na léčbu von Willebrandovy nemoci. Factor IX coagulationis sanguinis humani ***** cryodesiccatus ***** Lidský koagulační faktor IX lyofilizovaný Připravuje se frakcionací plazmy, která vyhovuje požadavkům článku Plasma humanum ad separationem. Výroba Metody přípravy se navrhují tak, aby se zejména předcházelo vzniků trombů a přenosu známých původců infekcí nebo aby se inaktivovaly. Pnpravek, jež kromě faktoru IX může obsahovat také faktory II, X a VII, prochází filtry zadržujícími bakterie, plní se do sterilních obalů a ihned se Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3013 ___________________________________________Factor IX coagulationis sanguinis humani cryodesiccatus 3013 zmrazí. Poté se lyofilizuje a obaly se uzavřou ve vakuu nebo v atmosféře inertního plynu. Nepřidává se žádná protimikrobní konzervační látka, mohou se však přidat jiné plazmatické bílkoviny a heparin. Po rozpuštění předepsaným způsobem je účinnost nejméně 20 m.j. v mililitru a specifická účinnost nejméně 0,6 m.j. v miligramu celkových bílkovin. Vlastnosti Bílý nebo slabě zbarvený prášek nebo pevná drobivá hmota, velmi hygroskopická. V závislosti na metodě frakcionace plazmy může být rozpuštěný přípravek zbarven např. modře, žlutě nebo zeleně. Zkoušky totožnosti a Zkoušky na čistotu, s výjimkou zkoušek Rozpustnost a Ztráta sušením, se provedou předepsaným způsobem ihned po rozpuštění zkoušeného přípravku. Zkoušky totožnosti A. Vhodným souborem druhově specifických antisér se provedou precipitační zkoušky s rozpuštěným přípravkem. Zkoušky se provedou se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám všech druhů domácích zvířat obvykle používaných k přípravě látek živočišného původu. Zkoušený přípravek obsahuje lidské bílkoviny a nereaguje se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám jiných živočišných druhů. B. Zkouška Stanovení účinnosti je zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 7,5; měří se rozpuštěný přípravek. Rozpustnost. Do 10 min se za pokojové teploty úplně rozpustí mírným třepáním v předepsaném objemu rozpouštědla. Aktivované koagulační faktory. Jestliže zkoušený přípravek obsahuje heparin, stanoví se jeho obsah v přípravku zkouškou na heparin a heparin se zneutralizuje přidáním protaminiumsulfatu R. Rozpuštěný zkoušený přípravek se zředí 1 : 10 a 1 : 100 tlumivým roztokem trometamolovým opH 7,5. Do vodní lázně o teplotě 37 °C se umístí řada polystyrénových zkumavek a do každé se přidá 0,1 ml plazmy chudé na krevní destičky R a 0,1 ml vhodného ředění zkoumadla cefalinového R nebo krevních destiček náhrady R Inkubuje se 60 s a poté se do zkumavek napipetuje buď 0,1 ml příslušného ředění přípravku, nebo 0,1 ml tlumivého roztoku (kontrolní roztok). Ihned nato se do každé zkumavky přidá 0,1 ml roztoku chloridu vápenatého R (3,7 g/l) předem ohřátého na 37 °C. V průběhu 30 min od výchozího ředění se měří čas, který uplyne mezi přidáním roztoku chloridu vápenatého a tvorbou koagula. Pro všechna ředění má být srážecí čas nejméně 150 s. Zkoušku lze hodnotit, jestliže srážecí čas kontrolního roztoku je alespoň 200 s. Heparin. Nejvýše 0,5 m.j. heparinu v 1 m.j. faktoru IX. Připraví se řada roztoků obsahujících v 1 ml 0 mg až 20 mg protaminiumsulfatu R Připraví se řada směsí obsahujících 0,5 ml rozpuštěného zkoušeného přípravku a 10 [A jednotlivých roztoků protaminiumsulfatu R. Do vodní lázně na 37 °C se umístí řada polystyrénových zkumavek a do každé zkumavky se dá 0,1 ml plazmy chudé na krevní destičky R a 0,1 ml vhodného ředění zkoumadla cefalinového R nebo krevních destiček náhrady R. Inkubuje se 60 s a poté se do zkumavek napipetuje po 0,1 ml příslušné směsi rozpuštěného zkoušeného přípravku s protaminiumsulfatem R nebo 0,1 ml tlumivého roztoku trometamolového o pH 7,5 (kontrolní roztok). Ihned nato se do každé zkumavky přidá 0,1 ml roztoku chloridu vápenatého R (3,7 g/l) předem ohřátého na 37 °C a měří se čas, který Strana 3014 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3014 Fibrinogenum humanuni cryodessicatum________________________________________________________ uplyne mezi přidáním roztoku chloridu vápenatého a tvorbou koagula. Množství protaminiumsulfa-tu potřebného k neutralizaci heparinu v 0,5 ml zkoušeného pnpravku odpovídá množství, které je obsaženo ve směsi s nejkratším zaznamenaným srážecím časem. Obsah heparinu se vypočte z předpokladu, že 10 ßg protaminiumsulfatu neutralizuje 1 m.j. heparinu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže srážecí ěas v kontrolním roztoku je nejméně 200 s. Povrchový antigen hepatitídy B. Rozpuštěný přípravek se zkouší vhodnou citlivou metodou jako je radioimunoanalýza. Povrchový antigen hepatitídy B se neprokáže. Trombin. Jestliže zkoušený přípravek obsahuje heparin, stanoví se jeho množství, jak je uvedeno ve zkoušce Heparin, a heparin se neutralizuje přídavkem protaminiumsulfatu R Ve dvou zkumavkách se smíchají stejné objemy rozpuštěného pnpravku a roztoku fibrinogenu R (3 g/l). Jedna zkumavka se uchovává 6 h při 37 °C, druhá 24 h při pokojové teplotě. Ve třetí zkumavce se smíchají stejné objemy roztoku fibrinogenu a roztoku trombinu R (1 m.j./ml) a zkumavka se zahřívá ve vodní lázni při 37 °C. Ve zkumavkách obsahujících zkoušený přípravek nedojde ke srážení, ve zkumavce s trombinem se koagulum vytvoří do 30 s. Celkové bílkoviny. Je-li to třeba, zředí se přesně odměřený objem rozpuštěného pnpravku vodou R tak, aby se získal roztok obsahující ve 2 ml asi 15 mg bílkoviny. Ke 2 ml tohoto roztoku v centrifu-gaění zkumavce s kulatým dnem se přidají 2 ml roztoku molybdenanu sodného R (75 g/l) a 2 ml směsi objemových dílů kyseliny sírové prosté dusíku R a vody R (1 + 30). Protřepe se, 5 min se od-střeďuje, supernatantní tekutina se sleje a převrácená zkumavka se nechá odkapat na filtrační papír. Ve zbytku se stanoví dusík mineralizací kyselinou sírovou (2.5.9) a obsah bílkovin se vypočítá násobením výsledku faktorem 6,25. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 0,200 g se 24 h suší v exsikátoru nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřevyšujícím 3 Pa. Sterilita (2.6.1). Rozpuštěný přípravek vyhovuje zkoušce na sterilitu. Pyrogenní látky (2.6.8). Rozpuštěný přípravek vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstříkne nitrožilně objem rozpuštěného pnpravku odpovídající 30 m.j., počítáno podle účinnosti uvedené v označení na obalu. Neškodnost (2.6.9). Rozpuštěný přípravek vyhovuje zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití. Každé myši se vstnkne objem rozpuštěného přípravku odpovídající 2 m.j. a každému morěeti se vstnkne objem rozpuštěného přípravku odpovídající 15 m.j., počítáno podle účinnosti uvedené v označení na obalu. Stanovení účinnosti Účinnost zkoušeného pnpravku se stanoví porovnáním množství potřebného ke snížení srážecího ěasu směsi obsahující látky jiné než faktor IX, jež se podílejí na srážení krve, s množstvím porovnávacího pnpravku, kterého je zapotřebí k vyvolání stejného účinku. K tomu je nutné, aby porovnávací přípravek byl kalibrován v mezinárodních jednotkách. Mezinárodní jednotkou je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, kterým je lyofilizovaný koncentrát lidského koagulaěního faktoru IX. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Stanovená účinnost j e 80 % až 125 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti stanovené účinnosti (P = 0,95) je v rozmezí 64 % až 156 % deklarované účinnosti. Zkoušený přípravek a porovnávací přípravek se samostatně rozpustí podle návodu uvedeného v označení na obalu a ihned se zkouší. Jestliže zkoušený přípravek obsahuje heparin, stanoví se jeho množství, jak je uvedeno ve zkoušce Heparin, viz Zkoušky na čistotu, a heparin se neutralizuje Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3015 ________________________________________________________Fibrinogenum humanuni cryodessicatum 3015 přídavkem protaminiumsulfatu R. Zkoušený přípravek a porovnávací přípravek se zředí dostatečným množstvím tlumivého roztoku imidazolového o pH 7,3 tak, aby se získaly roztoky obsahující 0,5 m.j. až 2,0 m.j. v mililitru. Za použití směsi objemových dílů roztoku citronanu sodného R (38 g/l) a tlumivého roztoku imidazolového opH 7,3 (1 + 5) se připraví řada dvojnásobných ředění v rozmezí 1 : 10 až 1 : 80. Tato ředění je třeba připravit přesně a ihned je použít. Inkubační zkumavky se vloží do vodní lázně zahřáté na 37 C. Do každé z nich se dá 0,1 ml plazmy substrátu R2 a 0,1 ml příslušného ředění zkoušeného nebo porovnávacího přípravku. Do každé zkumavky se přidá 0,1 ml vhodného ředění zkoumadla cefalinového R nebo krevních destiček náhrady R a 0,1 ml suspenze kaolinu lehkého R 0,5 g ve 100 ml v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) a zkumavky se 10 min pravidelně jemně protřepávají. Do každé zkumavky se pak přidá 0,1 ml roztoku chloridu vápenatého R (7,4 g/l). Na stopkách se změří srážecí čas, což je interval mezi přidáním chloridu vápenatého a prvními příznaky tvorby fibrínu, který je možno určit vizuálně nebo vhodným přístrojem. Aby se zajistilo, že plazma substrát neobsahuje zjistitelnou kontaminaci faktorem IX, provede se slepá zkouška, v níž se místo zkoušeného přípravku použije odpovídající množství směsi objemových dílů roztoku citronanu sodného R (38 g/l) a tlumivého roztoku imidazolového opH 7,3 (1 + 5). Zkoušku lze hodnotit, jestliže srážecí čas slepé zkoušky je v rozmezí 100 s až 200 s. Uchovávání Při teplotě pod 8 C, chráněn před světlem. Označování V označení na obalu se uvede: -počet m.j. v obalu, - množství heparinu v obalu, pokud je obsažen, - název a množství tekutiny, která se použije k rozpuštění, - upozornění, že přípravek se musí použít ihned po rozpuštění, a to pouze jednou, - upozornění, že přípravek se nesmí použít, jestliže je roztok zakalený nebo se vše nerozpustilo, - podmínky uchovávání, - název a množství všech přidaných látek, - množství bílkovin v obalu, - upozornění, že přípravek nemůže být považován za prostý přenosných původců infekčních onemocnění. Fibrinogenum humanuni cryodessicatum ***** Lyofilizovaný lidský fibrinogen * Je to rozpustná složka lidské plazmy, která se přemění na fibrin přídavkem trombinu. Získává se z plazmy, která vyhovuje článku Plasma humanum adseparationem. Přípravek může obsahovat pomocné látky, jako jsou soli, tlumivé přísady a stabilizátory. Když se rozpustí v objemu rozpouštědla uvedeného v označení,roztok obsahuje nejméně lOg/1 fibrinogenu. Strana 3016 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3016 f Hyoscyami pulvis normatus_________________________________________________________________ Výroba Výrobní metody zahrnují krok nebo kroky, které prokazatelně odstraňují nebo inaktivují známá infekční agens. Pokud se při výrobě používají látky k inaktivaci virů, následující purifikaění postupy se validují tak, aby se dokázalo, že koncentrace těchto látek je snížena na vhodnou úroveň a žádný ze zbytků nemůže ohrozit bezpečnost přípravku pro nemocného. K použité plazmě se nepřidávají žádná antibiotika a přípravek neobsahuje žádnou protimikrobní konzervační látku. Použité metody výroby jsou takové, aby se získal fibrinogen se specifickou účinností (obsah fibrinogenu vzhledem k celkovému obsahu bílkovin) nejméně 80 %. Obsah fibrinogenu se stanoví vhodnou metodou, jakou je metoda popsaná v odstavci Stanovení obsahu, a celkový obsah bílkovin se stanoví vhodnou metodou popsanou v článku Albumini humani solutio. Pokud se přidává bílkovinný stabilizátor (například lidský albumin), požadavek na specifickou účinnost platí pro fibrinogen před přidáním stabilizátoru. Albumin se může též získat spolu s fibrinogenem při frakcionaci a specifické stanovení albuminu se potom provádí vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1) a pro výpočet specifické účinnosti se zjištěné množství albuminu odečte od celkového obsahu bílkovin. Vlastnosti Bílý nebo slabě žlutý prášek nebo drobivá pevná látka. Zkoušky totožnosti A. Za použití vhodných druhově specifických antisér se provedou se zkoušeným přípravkem precipitační zkoušky. Přípravek se rozpustí podle údajů v označení bezprostředně před použitím. Doporučuje se použití specifických antisér proti plazmatickým bílkovinám všech druhů domácích zvířat obvykle používaných k přípravě látek biologického původu. Přípravek prokazatelně obsahuje lidské bílkoviny a dává negativní výsledek se specifickými antiséry proti plazmatickým bílkovinám jiných druhů. B. Stanovení obsahuje zároveň zkouškou totožnosti přípravku. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 7,5; měří se rozpuštěný vzorek. Osmolalita (2.2.35). Osmolalita rozpuštěného vzorkuje nejméně 240 mosm/kg. Rozpustnost. K obsahu nádoby se přidá objem rozpouštědla uvedený v označení. Přípravek se rozpustí do 30 min při 20 °C až 25 °C a tvoří se téměř bezbarvý lehce opalescentní roztok. Stabilita roztoku. Vzniklý roztok se nechá stát při 20 °C až 25 °C. Do 60 min se netvoří gel. Povrchový antigen hepatitídy B. Rozpuštěný přípravek se zkouší imunochemickou metodou (2.7.1) vhodné citlivosti takové, jakou má radioimunoanalýza. Povrchový antigen hepatitídy B není zjištěn. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %. Sterilita (2.6.1). Rozpuštěný přípravek vyhovuje zkoušce na sterilitu. Pyrogenní látky (2.6.8). Rozpuštěný přípravek vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstříkne nitrožilně objem rozpuštěného vzorku odpovídající nejméně 30 mg fibrinogenu, vypočítáno z množství uvedeného v označení. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3017 __________________________________________________________________f Hyoscyami pulvis normatus 3017 Stanovení obsahu 0,2 ml rozpuštěného přípravku se smíchá s 2 ml vhodného tlumivého roztoku (pH 6,6 až 6,8) obsahujícího dostatečné množství thrombinu (přibližně 3 m.j./ml) a vápníku (0,05 mol/l). Udržuje se 20 min při 37 °C, precipitát se oddělí odstreďovaním (5000 gn, 20 min), důkladně se promyje roztokem chloridu sodného R (9 g/l). Obsah dusíku se stanoví po mineralizaci kyselinou sírovou (2.5.9) a obsah fibrinogenu (srazitelné bílkoviny) se vypočítá vynásobením výsledku faktorem 6,0. Obsah je 70 % až 130 % množství fibrinogenu uvedeného v označení. Uchovávání Chráněn před světlem. Označování V označení se uvede: - množství fibrinogenu v obalu, - název a objem rozpouštědla, které se má použít k rozpuštění přípravku, - kde je to vhodné, název a množství bílkovinného stabilizátoru v přípravku. f Hyoscyami pulvis normatus ***** Práškovaný blínový list titrovaný____________________________________* Je to práškovaný (180) list blínu, jehož obsah alkaloidů je upraven přidáním laktosy nebo drogy s nižším obsahem alkaloidů tak, aby celkový obsah alkaloidů, počítáno jako hyoscyami n (C17H23N03; Mr 289,4), činil 0,05 % až 0,07 %, vztaženo na vysušenou drogu. Vlastnosti Droga má nepříjemný pach nutkající ke zvracení. Mikroskopický popis, viz Zkouška totožnosti A. Zkoušky totožnosti A. Prášek je šedozelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky čepele s buňkami pokožky se zvlněnými stěnami a hladkou kutikulou, anizocytické a anomocytické průduchy (2.8.3) četnější na spodní straně listu; mnohobuněčné, jednořadé krycí chlupy a žláznaté chlupy s tenkými hladkými stěnami; žláznaté chlupy mají dlouhé mnohobuněčné nohy nebo krátké jednobuněčné nohy a dvoubuněčné neb o mnohobuněčné kyj ovité hlavičky. Dorziventrální mezofyl s j ednořadým parenchymem a houbovým parenchymem obsahujícím jednoduché nebo zdvojené krystaly šťavelanu vápenatého; kruhovitě a šroubovitě ztlustlé cévy. Vlákna a šroubovitě ztlustlé cévy stonku; kulovitá pylová zrna o průměru až 60 //m, se třemi klíčními póry, s téměř hladkou exinou. Úlomky koruny s papilóz-ní pokožkou; úlomky semen obsahující žlutohnědé, zprohýbané, ztlustlé sklereidy osemení; občas drúzy nebo písek šťavelanu vápenatého. Při hodnocení v glycerolu 85% R mohou být patrné krystaly laktosy. Strana 3018 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3018 Immunoglobulinum humanuni anti-D___________________________________________________________ B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Chromatografie, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou, zbarvením i velikostí skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku při nanášce shodných objemů. C. 1 g se protřepává 2 min s 10 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l RS. Zfiltruje se, k filtrátu se přidá 1 ml amoniaku 26% R a 5 ml vody R. Protřepává se opatrně s 15 ml etheru prostého peroxidických látek R tak, aby se netvořila emulze. Etherová vrstva se vysuší síranem sodným bezvodým R a pak se zfiltruje. Ether se odpaří na porcelánové misce, přidá se 0,5 ml kyseliny dusičné R a odpaří se na vodní lázni do sucha. Přidá se 10 ml acetonu R a po kapkách roztok hydroxidu draselného R (30 g/l) v lihu 96 % R; vznikne tmavě fialové zbarvení. Zkoušky na čistotu Chromatografie. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 2,0 g se protřepávají 15 min s 20 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l RS a pak se zfiltruje. Filtr se promývá kyselinou sírovou 0,05 mol/l RS až do konečného objemu 25 ml filtrátu. K filtrátu se přidá 1 ml amoniaku 26% R a protřepe se dvakrát 10 ml etheru prostého peroxidických látek R. Je-li třeba, oddělí se vrstvy odstředěním. Spojené etherové výtřepky se vysuší síranem sodným bezvodým R, zfiltrují se a odpaří se na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml methanolu R. Porovnávací roztok. 50 mg hyoscyaminiumsulfatu R se rozpustí v 9 ml methanolu R 15 mg skopolaminiumbromidu R se rozpustí v 10 ml methanolu R. 3,8 ml roztoku hyoscyaminiumsulfatu a 4,2 ml skopolaminiumbromidu se zředí methanolem R na 10 ml. Na vrstvu se nanese se odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 fA a 20 fA obou roztoků; vzdálenost mezi jednotlivými pruhy je 1 cm. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R a acetonu R (3 + 7 + 90) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 15 min při 100 °C až 105 °C. Po ochlazení se postííkájodobismutitanem draselným RS2 do vzniku oranžových nebo hnědých skvrn na žlutém pozadí. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou (hyoscyamin v dolní třetině, skopolamin v horní třetině chromatogramu) a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku nepřevyšují velikostí skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku při nanášce shodných objemů. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrný i další skvrny; při nanášce 20 fA ve střední části chromatogramu, při nanášce 10 fA v blízkosti startu. Vrstva se postříká dusitanem sodným RS tak, aby byla průsvitná. Pozoruje se 15 min. Skvrny odpovídající hyoscyaminu na chromatogramech zkoušeného i porovnávacího roztoku se zbarví červenohnědě, nejsou však šedomodré (atropin); další skvrny již nejsou patrné. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 30,0 %. Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 12,0 %. Ztráta sušením (2.3.32). Nejvýše 5,0 %. 1,000 g drogy se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 40,0 g se povlhčí směsí složenou z 8 ml amoniaku 26% R, 10 ml lihu 96% R a 30 ml etheru prostého peroxidických látek Ra důkladně se promíchá. Směs se převede do vhodného perkolátoru, je-li třeba pomocí extrakční směsi, a nechá se 4 h stát. Pak se perkoluje směsí složenou z objemových dílů chloroformu R a etheru prostého peroxidických látek R (l +3) tak dlouho, dokud vytékající perkolát reaguje pozitivně na přítomnost alkaloidů. Několik mililitrů perkolátu se odpaří do Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3019 ___________________________________________________________Immunoglobulinum humanuni anti-D 3019 sucha, zbytek se rozpustí v kyselině sírové 0,25 mol/l RS a přítomnost alkaloidů se ověří tetrajodo-rtuťnatanem draselným RS. Perkolát se zahustí na vodní lázni na asi 50 ml a pomocí etheru prostého peroxidických látek R se převede do dělicí nálevky. Přidá se ether prostý peroxidických látek R tak, aby jeho objem tvořil nejméně 2, lnásobek objemu perkolátu a aby tekutina měla hustotu zřetelně nižší než voda. Protřepává se nejméně třikrát 20 ml kyseliny sírové 0,25 mol/l RS, je-li třeba, oddělí se vrstvy odstreďovaním. Spojené spodní vrstvy se převedou do druhé dělicí nálevky, zalka-lizují se amoniakem 17,5% RS a protřepávají se třikrát 30 ml chloroformu R. Ke spojeným chloroformovým výtřepkům se přidají 4 g síranu sodného bezvodého R, nechá se stát 30 min za občasného protřepávání. Chloroform se slije a síran sodný se promyje třikrát 10 ml chloroformu R Spojené chloroformové roztoky se odpaří na vodní lázni do sucha a odparek se suší 15 min v sušárně při 100 °C až 105 °C. Odparek se rozpustí v několika mililitrech chloroformu R, přidá se 20,0 ml kyse-liy sírové 0,01 mol/l VS; chloroform se odstraní zahřátím na vodní lázni. Přidá se červeň methylová směsný indikátor R a nadbytek kyseliny se titruje hydroxidem sodným 0,02 mol/l VS. Celkový obsah alkaloidů v procentech, počítáno jako hyoscyamin (C :JH 2^0 ), se vypočítá ze vztahu: 57,88 . (20 - ri) (100 - d) . m ' v němž značí: d - ztrátu sušením v procentech, n - spotřebu hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS v mililitrech, m - navážku drogy v gramech. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. Immunoglobulinum humanum anti-D ***** o * * * * Lidský imunoglobulin anti-D * Je to tekutý nebo lyofilizovaný přípravek obsahující imunoglobuliny, zvláště imunoglobulin G. Přípravek je určen k nitrosvalovému podání. Získává se z plazmy D-negativních dárců krve, kteří byli imunizováni proti antigénu D. Obsahuje specifické protilátky proti antigénu D červených krvinek a může též obsahovat malá množství protilátek proti jiným krevním skupinám, např. anti-C, anti-E, anti-A nebo anti-B. Může se přidat normální lidský imunoglobulin. Je rozplňován do obalů obsahujících nejméně 1 ml, což se vztahuje i na lyofilizovaný přípravek po rozpuštění. Vyhovuje článku Immunoglobulinum humanum normale s výjimkou minimálního poctu dárců a minimálního obsahu celkových bílkovin. U tekutého přípravku se provádí zrychlená stabilitní zkouška zahříváním hotového výrobku po čtyři týdny při 37 °C; ztráta anti-D účinnosti po zahřívání nepřekročí 20 % výchozí hodnoty. Strana 3020 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3020 Immunoglobulinum humanuni hepatitidis Ä______________________________________________________ Stanovení účinnosti Účinnost se stanoví porovnáním množství, které je zapotřebí k aglutinaci D-pozitivních červených krvinek, s množstvím referenčního přípravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách, které je zapotřebí k dosažení stejného účinku. Mezinárodní jednotka j e účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního referenčního přípravku. Hodnotu účinnosti mezinárodního referenčního přípravku v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Použijí se smíšené D-pozitivní červené krvinky, ne starší než 7 dní, vhodně uchovávané a získané od nejméně čtyř dárců R^. Ke vhodnému objemu krvinek třikrát propraných roztokem chloridu sodného R (9 g/l) se přidá stejný objem bromelinu RS, nechá se 10 min stát při 37 °C, odstředí se, supernatantní tekutina se odstraní a krvinky se třikrát promyjí roztokem chloridu sodného R (9 g/l). 20 objemových dílů červených krvinek se suspenduje ve směsi 15 objemových dílů séra inertní skupiny AB, 20 objemových dílů roztoku hovězího albuminu R (300 g/l) a 45 objemových dílů roztoku chloridu sodného R (9 g/l). Tato suspenze se umístí do vody s ledem a stále se promíchává. Použitím kalibrovaného automatického dilutoru se připraví vhodná ředění zkoušeného a referenčního přípravku. K ředění se použije roztok albuminu hovězího R (5 g/l) v roztoku chloridu sodného R (9 g/l). Použije se vhodný přístroj pro automatickou kontinuální analýzu. Teplota potrubí, kromě inku-bačních závitů, se udržuje na 15 °C. Do potrubí přístroje se napumpuje suspenze červených krvinek rychlostí 0,1 ml/min a roztok methylcelulosy 450 R (3 g/l) rychlostí 0,05 ml/min. Ředění zkoušeného a referenčního přípravku se provádějí rychlostí 0,1 ml/min po dobu 2 min a po každém z nich se provede opláchnutí ředicím roztokem rychlostí 0,1 ml/min po dobu 4 min před zavedením dalšího ředění. Vzduch se přivádí rychlostí 0,6 ml/min. Inkubuje se 18 min při 37 °C a pak se shluk rozptýlí přivedením roztoku chloridu sodného R (9 g/l) obsahujícího vhodné smáčedlo (např. polysorbát 20 v konečné koncentraci 0,02 % (V/V)) rychlostí 1,6 ml/min, aby se zabránilo roztržení bublinové struktury. Aglutináty se nechají usadit a dvakrát se promyjí, nejprve při 0,4 ml/min a poté 0,6 ml/min. Neaglutinované červené krvinky se lyžují roztokem, který obsahuje oktoxinol 10 R (5 ml/l), ferrikyanid draselný R (0,2 g/l), hydrogenuhličitan sodný R (1 g/l) a kyanid draselný R (0,05 g/l) přiváděným rychlostí 2,5 ml/min. Desetiminutová prodlévací spirála je zavedena ke konverzi hemoglobinu. Průběžně se zaznamenává absorbance (2.2.25) hemolyzátu při vlnové délce mezi 540 nm až 550 nm. Stanoví se rozmezí koncentrace protilátek, při němž je mezi koncentrací a výslednou změnou absorbance (A^) lineární závislost. Z výsledků se sestrojí standardní křivka a její lineární část se použije ke stanovení účinnosti zkoušeného přípravku. Účinnost zkoušeného přípravku se v mezinárodních jednotkách na mililitr vypočítá ze vzorce: a . d v němž značí: d - faktor ředění zkoušeného přípravku, u kterého se zjistila daná hodnota AA, D - faktor ředění referenčního přípravku, u něhož se zjistila stejná hodnota AA, a - účinnost ředění D referenčního přípravku v mezinárodních jednotkách na mililitr. Pro lyofilizovaný přípravek je zjištěná účinnost v mezinárodních jednotkách v obalu nejméně 90 % a nejvíce 111 % deklarované účinnosti a interval spolehlivosti (P = 0,95) zjištěné účinnosti je nejméně 80 % a nejvíce 125 % deklarované účinnosti. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3021 ___________________________________Immunoglobulinum humanuni hepatitidis B ad usům intravenosum 3021 Pro tekutý pnpravek je zjištěná účinnost v mezinárodních jednotkách na nádobku nejméně 90 % a nejvíce 133 % deklarované účinnosti a interval spolehlivosti (P = 0,95) zjištěné účinnosti je nejméně 80 % a nejvíce 148 % zjištěné účinnosti. Uchovávání Viz článek Immunoglobulinum humanum normale. Označování Viz článek Immunoglobulinum humanum normale. V označení na obalu se uvede počet mezinárodních jednotek v obalu. Immunoglobulinum humanum hepatitidis A ***** Lidský imunoglobulin proti hepatitíde A * Je to tekutý nebo lyofilizovaný pnpravek obsahující imunoglobuliny, zvláště imunoglobulin G. Pnpravek je určen k nitrosvalovému podání. Získává se z plazmy nebo séra vybraných dárců, kteří mají protilátky proti viru hepatitídy A. Může se přidat normální lidský imunoglobulin. Vyhovuje článku Immunoglobulinum humanum normale s výjimkou minimálního počtu dárců a minimálního obsahu celkových bílkovin. Stanovení účinnosti Účinnost se stanoví porovnáním titru protilátek zkoušeného pnpravku s titrem referenčního přípravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách za použití imunoanalýzy vhodné citlivosti a spe-cifity (2.7.1 Imunochemické metody). Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního referenčního pnpravku immunoglobulinu proti hepatitíde A. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Deklarovaná účinnost je nejméně 600 LU. v mililitru. Stanovená účinnost není menší než účinnost deklarovaná. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 80 % a nejvýše 125 %. Uchovávání Viz článek Immunoglobulinum humanum normale. Označování V označení na obalu se uvede počet mezinárodních jednotek v obalu. Strana 3022 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3022 Immunoglobulinum humanuni morbillicum Immunoglobulinum humanum hepatitidis B ***** Lidský imunoglobulin proti hepatitíde B * Je to tekutý nebo lyofilizovaný pnpravek obsahující imunoglobuliny, zvláště imunoglobulin G. Pnpravek je určen k nitrosvalovému podání. Získává se z plazmy vybraných nebo imunizovaných dárců krve, která obsahuje protilátky proti povrchovému antigénu hepatitídy B. Může se přidat normální lidský imunoglobulin. Vyhovuje článku Immunoglobulinum humanum normale s výjimkou minimálního počtu dárců a minimálního obsahu celkových bílkovin. Stanovení účinnosti Účinnost se stanoví porovnáním titru protilátek zkoušeného přípravku s litrem referenčního přípravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách za použití imunoanalýzy vhodné citlivosti a spe-cifity (2.7.1. Imunochemické metody). Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v určitém množství mezinárodního referenčního přípravku imunoglobulinu proti hepatitíde B. Hodnotu účinnosti mezinárodního referenčního přípravku v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Deklarovaná účinnost je nejméně 100 m.j. v mililitru. Stanovená účinnost není menší než účinnost deklarovaná. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 80 % a nejvíce 125 %. Uchovávání Viz článek Immunoglobulinum humanum normale. Označování Viz článek Immunoglobulinum humanum normale. V označení na obalu se uvede počet mezinárodních jednotek v obalu. Immunoglobulinum humanum hepatitidis B ***** ad usům intravenosum ***** Lidský imunoglobulin proti hepatitíde B pro intravenózni použití Je to tekutý nebo lyofilizovaný pnpravek obsahující imunoglobuliny, zvláště imunoglobulin G. Získává se z plazmy vybraných nebo též imunizovaných dárců krve, jejichž plazma obsahuje protilátky proti povrchovému antigénu hepatitídy B. Může se přidat normální lidský imunoglobulin pro intravenózni použití. Vyhovuje článku Immunoglobulinum humanum normale ad usum intravenosum s výjimkou minimálního počtu dárců a minimálního obsahu celkových bílkovin. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3023 ___________________________________Immunoglobulinum humanuni hepatitidis B ad usům intravenosum 3023 Stanovení účinnosti Účinnost se stanoví porovnáním titru protilátek zkoušeného pnpravku s titrem referenčního přípravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách za použití imunoanalýzy vhodné citlivosti a specifity (2.7.1 Imunochemické metody). Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního referenčního pnpravku imunoglobulinu proti hepatitíde B. Hodnotu účinnosti mezinárodního referenčního přípravku v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Deklarovaná účinnost je nejméně 50 m.j. v mililitru. Stanovená účinnost není menší než účinnost deklarovaná. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 80 % a nejvíce 125 %. Uchovávání Viz článek Immunoglobulinum humanum normale ad usům intravenosum. Označování Viz článek Immunoglobulinum humanum normale ad usům intravenosum. V označení na obalu se uvede minimální počet mezinárodních jednotek v obalu. Immunoglobulinum humanum morbillicum ***** Lidský imunoglobulin proti spalničkám * Je to tekutý nebo lyofilizovaný přípravek obsahující imunoglobuliny, převážně imunoglobulin G. Je určen k nitrosvalovemu podání. Získává se z plazmy obsahující specifické protilátky proti viru spalniček. Může se přidat normální lidský imunoglobulin. Vyhovuje článku Immunoglobulinum humanum normale s výjimkou nejmenšího počtu dárců a nejnižšího obsahu celkových bílkovin. Stanovení účinnosti Účinnost tekutého pnpravku a lyofilizovaného po rekonstituci podle označení je nejméně 50 m.j. neutralizačních protilátek proti spalničkovému viru v mililitru. Účinnost se stanoví porovnáním titru protilátek zkoušeného imunoglobulinu a referenčního pnpravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách za použití čelenžní dávky spalničkového viru ve vhodném systému buněčné kultury. Může se použít oprávněnou autoritou schválená, stejně citlivá a přesná metoda, která odpovídá neutralizační účinnosti proti viru spalniček v porovnání s refe -renčním přípravkem. Mezinárodní jednotka je specifická neutralizační účinnost proti spalničkovému viru obsažená v deklarovaném množství mezinárodního referenčního pnpravku lidského séra proti spalničkám. Hodnotu účinnosti mezinárodního referenčního pnpravku v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Připraví se řada dvojnásobných ředění zkoušeného pnpravku a refenčního pnpravku. Každé ředění se smíchá se stejným objemem suspenze spalničkového viru obsahující asi 100 CCID50 v 0,1 ml a inkubuje se 2 h při 37 °C chráněno před světlem. Pro každou směs se použije nejméně Strana 3024 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3024 Immunoglobulinum humanuni normale__________________________________________________________ šest buněčných kultur, na každou z nich se inokuluje 0,2 ml připravené směsi a inkubuje se nejméně 10 dní. Kultury se vyšetří na účinnost viru a porovnává se ředění obsahující nejnižší množství imu-noglobulinu, které je schopno neutralizovat virus, s odpovídajícím ředěním referenčního přípravku. Vypočítá se účinnost zkoušeného imunoglobulinu v mezinárodních jednotkách vyjadřujících množství neutralizačních protilátek proti viru spalniček v jednom mililitru přípravku. Uchovávání Viz článek Immunoglobulinum humanum normale. Označování Viz článek Immunoglobulinum humanum normale. V označení na obalu se uvede množství mezinárodních jednotek v obalu. Immunoglobulinum humanum normale ***** Normální lidský imunoglobulin * Je to tekutý nebo lyofilizovaný přípravek obsahující imunoglobuliny, zvláště imunoglobulin G (IgG). Přítomny mohou být i jiné bílkoviny. Normální lidský imunoglobulin obsahuje IgG-protilát-ky normálních dárců krve a je určen k nitrosvalovému podání. Získává se z plazmy, která vyhovuje požadavkům článku Plasma humanum adseparationem. K použité plazmě se nepřidávají žádná antibiotika. Výroba Výrobní postup zahrnuje stupeň nebo stupně, které prokazatelně odstraňují nebo inaktivují známá infekční agens; jsou-li k inaktivaci virů použity nějaké látky, ověří se, že jejich rezidua přítomná v konečném výrobku nemají žádné nežádoucí účinky na nemocné léčené imunoglobulinem. U přípravku se prokáže vhodnými zkouškami na zvířatech a klinicky se ověří, že přípravek j e dobře snášen po intramuskulárním podání. Připravuje se ze směsi od nejméně 1000 dárců metodou, u které je prokázáno, že vede k výrobě přípravku, který: - nepřenáší infekci, - při koncentraci bílkoviny 160 g/l obsahuje protilátky, z nichž alespoň pro dvě (jednu virovou a jednu bakteriální) je dosažitelný mezinárodní standard nebo referenční přípravek, a koncentrace těchto protilátek je alespoň lOx vyšší oproti výchozímu směsnému materiálu. Normální lidský imunoglobulin se připravuje jako stabilizovaný roztok např. v roztoku chloridu sodného (9 g/l), v roztoku glycinu (22,5 g/l), nebo jedná-li se o přípravek k lyofilizaci, v roztoku glycinu (60 g/l). Vícedávkové pnpravky obsahují protimikrobní konzervační látky, jednodavkove přípravky je neobsahují. Jak u protimikrobních látek, tak stabilizátorů se prokáže, že v množství, ve kterém jsou přítomny, nemají škodlivý vliv na hotový přípravek. Roztok se filtruje přes bakteriální filtry. Stabilita přípravku se dokládá vhodnými zkouškami prováděnými během vývojové studie. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3025 __________________________________________________________Immunoglobulinum humanuni normale 3025 Vlastnosti Tekutý přípravek je čirý, světle žlutý nebo světle hnědý, při uchovávání se může vytvořit slabý zákal nebo malé množství jemných částic. Lyofilizovaný přípravek je bílý nebo světle žlutý prášek nebo tuhá drobivá hmota. Lyofilizovaný přípravek se rozpouští podle návodu uvedeného v označení bezprostředně před provedením zkoušek totožnosti a zkoušek na čistotu, kromě zkoušky Rozpustnost a Voda, semimikro-stanovení. Zkoušky totožnosti A. U zkoušeného přípravku se provedou precipitační zkoušky s druhově specifickými antiséry. Doporučuje se provést zkoušky se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám všech druhů domácích zvířat v příslušné zemi obvykle používaných k přípravě látek biologického původu. Přípravek obsahuje lidské bílkoviny a dává negativní reakci se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám jiných druhů. B. Provádí se vhodnou elektroforetickou technikou. Použije se sérum proti normálnímu lidskému séru a porovná se normální lidské sérum a zkoušený přípravek, obojí zředěno tak, aby 1 1 obsahoval 10 g bílkovin. Hlavní složka zkoušeného přípravku odpovídá IgG složce normálního lidského séra. Roztok může vykazovat malá množství jiných plazmatických bílkovin. Zkoušky na čistotu Rozpustnost. Lyofilizovaný přípravek se rozpustí předepsaným způsobem. Přípavek se do 20 min při teplotě 20 ° C až 25 ° C úplně rozpustí. Hodnota pH (2.2.3). 6,4 až 7,2; zkoušený přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na roztok obsahující v litru 10 g bílkovin. Celkové bílkoviny. Přípravek obsahuje 100 g až 180 g bílkovin v litru a 90 % až 110 % deklarovaného množství bílkovin. Zkoušený přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby se získal roztok obsahující ve 2 ml asi 15 mg bílkovin. Ke 2,0 ml tohoto roztoku v centrifugační zkumavce s kulatým dnem se přidají 2 ml roztoku molybdenanu sodného R (75 g/l) a 2 ml směsi, která obsahuje 1 objemový díl kyseliny sírové bez dusíku R a 30 objemových dílů vody R. Protřepe se, 5 min se odstřeďuje, supernatantní tekutina se sleje a převrácená zkumavka se nechá odkapat na filtrační papír. Ve zbytku se stanoví dusík mineralizací s kyselinou sírovou (2.5.9) a obsah bílkovin se vypočítá vynásobením výsledku faktorem 6,25. Složení bílkovin. Stanoví se zónovou elektroforézou (2.2.31) za použití proužků vhodného celulo-soacetatového gelu jako nosiče a tlumivého roztoku barbitalového o pH 8,6 (1) jako elektrolytu. Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby koncentrace bílkovin byla 50 g/l. Porovnávací roztok. Lidský imunoglobulin pro elektroforézu BRP se rozpustí v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby koncentrace bílkovin byla 50 g/l. Na proužek se nanese 2,5 fA zkoušeného roztoku jako pruh 10 mm nebo se nanese 0,25 fA na milimetr, jsou-li použity užší proužky. Stejným způsobem se na jiný proužek nanese porovnávací roztok. Nechá se působit takové elektrické pole, aby se pruh albuminu normálního lidského séra, nanesený na kontrolní proužek, posunul alespoň o 30 mm. Proužek se 5 min barví černí amido 10B RS. Odbarvení se provede směsí 10 objemových dílů kyseliny octové ledové R a 90 objemových Strana 3026 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3026 Immunoglobulinum humanuni normale ad usům intravenosum_______________________________________ dílů methanolu R tak, aby došlo k odbarvení pozadí. Transparence pruhů se vyvolá směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R a methanolu R (19 + 81). Změří se absorbance pruhů při 600 nm na přístroji, který dává lineární odpověď v rozsahu celého měření. Stanoví se výsledek jako průměr ze tří měření z každého proužku. Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku má nejvýše 10 % bílkovin mobilitu odlišnou od hlavního pásu. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže na elektroforeogramu porovnávacího roztoku je podíl bílkovin hlavního pásu v mezích uvedených v příbalovém letáku referenčního přípravku. Rozdělení podle molekulární velikosti. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se rozpustí v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) na koncentraci vhodnou pro použitý chromatografický systém. Zpravidla je tato koncentrace v rozmezí 4 g/l až 12 g/l a vstřikuje se 50 ßg až 600 ßg bílkovin. Porovnávací roztok. Lidský imunoglobulin BRP se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na stejnou koncentraci bílkovin jako u zkoušeného roztoku. Chromatografický postup se obvykle provede za použití: - kolony délky 0,6 m a vnitřního průměru 7,5 mm naplněné silikagelem hydrofilním pro chromato-grafii R, - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 0,5 ml/min, kterou je roztok obsahující v litru: 4,873 g hydro-genfosforečnanu sodného dihydrátu R, 1,741 g dihydrogenfosforečnanu sodného monohydrátu R, 11,688 g chloridu sodného R a 50 mg azidu sodného R, - spektrofotometrického detektoru, 280 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku odpovídá hlavní pík monomeru IgG a pík odpovídající dimeru má relativní retenční cas asi 0,85, vztaženo k monomeru. Píky na chromatogramu zkoušeného roztoku se porovnají s chromatogramem porovnávacího roztoku. Každý pík s retenčním časem kratším, než je retenční cas dimeru, odpovídá polymerům a agregátům. Zkoušený přípravek vyhovuje, jestliže relativní retenční cas píku monomeru a dimeru se shoduj e s odpovídajícími píky na chromatogramu porovnávacího roztoku a je 1 ± 0,02; součet ploch píku odpovídajících monomeru a dimeru je nejméně 85 % celkové plochy píku a plocha píku odpovídajících polymerům a agregátům je nejvýše 10 % celkové plochy píku. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; zkouší se u lyofilizovaných přípravků s 0,500 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu. Pyrogenní látky (2.6.8). Vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky. Na 1 kg hmotnosti králíka se vstříkne nitrožilně 1 ml zkoušeného přípravku. Protilátky proti povrchovému antigénu hepatitídy B. Nejméně 0,5 m.j. na gram imunoglobulinu, stanoví se vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1). Normální lidský imunoglobulin určený k profylaxi hepatitídy A vyhovuje následující doplňující zkoušce: Protilátky proti viru hepatitídy A. Stanoví se srovnáním s porovnávacím přípravkem kalibrovaným v mezinárodních jednotkách za použití imunoanalýzy vhodné citlivosti a specifity (2.7.1). Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního referenčního přípravku imunoglobulinu proti hepatitíde A. Hodnotu účinnosti mezinárodního referenčního přípravku v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Deklarovaná účinnost je nejméně 100 m.j. v mililitru. Stanovená účinnost není nižší než deklarovaná účinnost. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 80 % a nejvýše 125 %. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3027 _______________________________________Immunoglobulinum humanuni normale ad usům intravenosum 3027 Uchovávání Tekutý přípravek se uchovává v bezbarvých skleněných obalech chráněn před světlem. Lyofilizovaný pnpravek se uchovává v bezbarvých skleněných obalech ve vakuu nebo v atmosféře inertního plynu, chráněn před světlem. Označování V označení obalu se uvede: - u tekutého přípravku jeho objem v obalu a obsah bílkovin vyjádřený v gramech na litr, - u lyofilizováného přípravku množství bílkovin v obalu, - způsob podání, - podmínky uchovávání, - doba použitelnosti, - u lyofilizovaného přípravku název nebo složení a objem tekutiny k rekonstituci, jež se má přidat, - kde je to vhodné, že pnpravek je vhodný k profylaxi infekce hepatitídy A, - kde je to vhodné, účinnost proti hepatitíde A v mezinárodních jednotkách v mililitru, - kde je to vhodné, název a množství protimikrobní konzervační látky v přípravku. Immunoglobulinum humanum normale ad usům intravenosum Normální lidský imunoglobulin pro nitrožilní podání Je to tekutý nebo lyofilizovaný přípravek obsahující imunoglobuliny, zvláště imunoglobulin G (IgG). Pntomny mohou být i jiné bílkoviny. Obsahuje IgG-protilátky normálních dárců krve. Tento článek se nevztahuje na záměrně připravené přípravky obsahující fragmenty nebo chemicky pozměněný IgG. Získává se z plazmy, která vyhovuje požadavkům článku Plasma humanum adseparationem. K použité plazmě se nepřidávají žádná antibiotika. Výroba Výrobní postup zahrnuje stupeň nebo stupně, které prokazatelně odstraňují nebo inaktivují známá infekční agens; jsou-li k inaktivaci virů použity nějaké látky, musí být ověřeno, že jejich rezidua přítomná v konečném výrobku nemají žádný nežádoucí účinek na nemocné léčené imuno -globulinem. U přípravku se prokáže vhodnými zkouškami na zvířatech a klinicky ověří, že pnpravek je dobře snášen po nitrožilním podání. Připravuje se ze směsi od nejméně 1000 dárců metodou, u které je prokázáno, že vede k výrobě přípravku, který: - nepřenáší infekci, - při koncentraci imunoglobulinu 50 g/l obsahuje protilátky, z nichž na nejméně dvě (jednu virovou a jednu bakteriální) jsou dosažitelné mezinárodní standardy nebo referenční přípravky; koncentrace těchto protilátek je ve srovnání s výchozí směsnou surovinou nejméně trojnásobná, - má definované rozdělení podtříd imunoglobulinu G, - vyhovuje zkoušce na Fc funkci imunoglobulinu (2.7.9). + * * * * * Strana 3028 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3028 Immunoglobulinum humanuni normale ad usům intravenosum_______________________________________ Normální lidský imunoglobulin pro nitrožilní podání se připravuje jako stabilizovaný roztok nebo jako lyofilizovaný přípravek. Může se přidat stabilizátor. V obou případech se přípravek filtruje filtrem zadržujícím bakterie. Nepřidává se žádná protimikrobní konzervační látka ani při frakcionaci, ani k hotovému nerozplněnému roztoku. Stabilita přípravku se doloží vhodnými zkouškami prováděnými během vývojové studie. Vlastnosti Tekutý přípravek je čirý nebo slabě opalizující, bezbarvý nebo slabě žlutý. Lyofilizovaný přípravek je bílý nebo světle žlutý prášek nebo tuhá drobivá hmota. Lyofilizovaný přípravek se rozpouští podle návodu uvedeného na štítku bezprostředně před provedením zkoušek totožnosti a zkoušek na čistotu, kromě zkoušky Rozpustnost a Voda, semimikrosta-novení. Zkoušky totožnosti A. U zkoušeného přípravku se provede precipitaění zkouška s druhově specifickými antiséry. Doporučuje se provést zkoušky se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám všech druhů domácích zvířat v příslušné zemi obvykle používaných k přípravě látek biologického původu. Přípravek obsahuje lidské bílkoviny a dává negativní reakci se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám jiných druhů. B. Provádí se vhodnou elektroforetickou technikou. Použije se sérum proti normálnímu lidskému séru a porovná se normální lidské sérum a zkoušený přípravek, obojí zředěno tak, aby 1 1 obsahoval 10 g bílkovin. Hlavní složka zkoušeného přípravku odpovídá IgG složkám normálního lidského séra. Roztok může vykazovat malá množství jiných plazmatických bílkovin; je-li jako stabilizátor přidán lidský albumin, může být považován za hlavní složku. Zkoušky na čistotu Rozpustnost. Lyofilizovaný přípravek se rozpustí předepsaným způsobem. Přípravek se do 30 min při teplotě 20 ° C až 25 ° C úplně rozpustí. Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 7,4; zkoušený přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na roztok obsahující 10 g bílkovin v litru. Osmolalita (2.2.35). Nejméně 240 mosmol/kg. Celkové bílkoviny. Přípravek obsahuje nejméně 30 g/l a 90 % až 110 % deklarovaného množství bílkovin. Zkoušený přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby se získal roztok obsahující ve 2 ml asi 15 mg bílkovin. Ke 2,0 ml tohoto roztoku v centrifugační zkumavce s kulatým dnem se přidají 2 ml roztoku molybdenanu sodného R (75 g/l) a 2 ml směsi, která obsahuje 1 objemový díl kyseliny sírové bez dusíku R a 30 objemových dílů vody R. Protřepe se, 5 min se odstřeďuje, supernatantní tekutina se sleje a převrácená zkumavka se nechá odkapat na filtrační papír. Ve zbytku se stanoví dusík mineralizací s kyselinou sírovou (2.5.9) a obsah bílkovin se vypočítá vynásobením výsledku faktorem 6,25. Složení bílkovin. Stanoví se zónovou elektroforézou (2.2.31) za použití proužků vhodného celulo-soacetatového gelu jako nosiče a tlumivého roztoku barbitalového o pH 8,6 (1) jako elektrolytu. Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby koncentrace imunoglobulinu byla 30 g/l. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3029 __________________________________________________________Immunoglobulinum humanuni rabicum 3029 Porovnávací roztok. Lidský imunoglobulin pro elektroforézu BRP se rozpustí v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby koncentrace bílkovin byla 30 g/l. Na proužek se nanese 4,0 fA zkoušeného roztoku jako pruh 10 mm nebo se nanese 0,4 (A na milimetr, jsou-li použity užší proužky. Stejným způsobem se na jiný proužek nanese porovnávací roztok. Nechá se působit takové elektrické pole, aby se pruh albuminu normálního lidského séra, nanesený na kontrolní proužek, posunul alespoň o 30 mm. Proužek se 5 min barví černí amido 10B RS. Odbarvení se provede směsí 10 objemových dílů kyseliny octové ledové R a 90 objemových dílů methanolu R tak, aby došlo k odbarvení pozadí. Transparence pruhů se vyvolá směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R a methanolu R (19 + 81). Změří se absorbance pruhů při 600 nm na přístroji, který dává lineární odpověď v rozsahu celého měření. Stanoví se výsledek jako průměr ze tří měření z každého proužku. Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku má nejvýše 5 % bílkovin mobilitu odlišnou od hlavního pásu. Tuto hodnotu nelze použít, je-li k přípravku přidán albumin jako stabilizátor; u takových přípravků se zkouška na složení bílkovin provádí při výrobě před přidáním stabilizátoru. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže na elektroforeogramu porovnávacího roztoku je podíl bílkovin hlavního pásu v mezích uvedených v příbalovém letáku referenčního přípravku. Rozdělení podle molekulární velikosti. Stanovuje se kapalinovou chromatografií (2.2.29) Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se rozpustí v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) na koncentraci vhodnou pro použitý chromatografický systém. Zpravidla je tato koncentrace v rozmezí 4 g/l až 12 g/l a vstřikuje se 50 //g až 600 //g bílkovin. Porovnávací roztok. Lidský imunoglobulin BRP se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na stejnou koncentraci bílkovin jako u zkoušeného roztoku. Chromatografický postup se obvykle provede za použití: - kolony délky 0,6 m a vnitřního průměru 7,5 mm naplněné silikagelem hydrofilním pro chromatografií R, - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 0,5 ml/min, kterou je roztok obsahující v litru: 4,873 g hydro-genfosforečnanu sodného dihydrátu R, 1,741 g dihydrogenfosforečnanu sodného monohydrátu R, 11,688 g chloridu sodného R a 50 mg azidu sodného R, - spektrofotometrického detektoru, 280 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku odpovídá hlavní pík monomeru IgG a pík odpovídající dimeru má relativní retenční cas asi 0,85, vztaženo k monomeru. Píky na chromatogramu zkoušeného roztoku se porovnají s chromatogramem porovnávacího roztoku. Každý pík s retenčním časem kratším, než je retenční cas dimeru, odpovídá polymerům a agregátům. Zkoušený přípravek vyhovuje, jestliže relativní retenční cas píku monomeru a dimeru se shoduj e s odpovídajícími píky na chromatogramu porovnávacího roztoku a je 1 ± 0,02; součet ploch píku odpovídajících monomeru a dimeru je nejméně 90 % celkové plochy píku a plocha píku odpovídajících polymerům a agregátům je nejvýše 3 % celkové plochy píku. Tento požadavek se nevztahuje na přípravky, u nichž je přidán albumin jako stabilizátor; u přípravků stabilizovaných albuminem se zkouška rozdělení podle molekulární velikosti provádí při výrobě před přidáním stabilizátoru. Antikomplementární účinnost (2.6.17). Spotřeba komplementu je nejvýše 50 % (1 CH50 # miligram imunoglobulinu). Aktivátor prekalikreinu (2.6.15). Nejvýše 35 m.j. v mililitru, počítáno na roztok obsahující 30 g imunoglobulinu v litru. Strana 3030 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3030 Immunoglobulinum humanuni rabicum__________________________________________________________ Hemaglutininy anti-A a anti-B (2.6.20). Provedou se zkoušky na hemaglutininy anti-A a anti-B. Obsahuje-li zkoušený pnpravek více než 30 g imunoglobulinu v litru, zředí se na tuto koncentraci před přípravou ředění pro tuto zkoušku. Ředění 1 : 64 nevykazuje aglutinaci. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; zkouší se u lyofilizovaných přípravků s nejméně 0,500 g zkoušené látky. Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu. Pyrogenní látky (2.6.8). Vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky. Na 1 kg hmotnosti králíka se vstříkne nitrožilně objem odpovídající 0,5 g imunoglobulinu, ale nejvýše 10 ml na kilogram tělesné hmotnosti. Protilátky proti povrchovému antigénu hepatitídy B. Nejméně 0,5 m.j. na gram imunoglobulinu, stanoví se vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1). Uchovávání Tekutý pnpravek se uchovává v bezbarvých skleněných obalech, chráněn před světlem, při teplotě uvedené v označení. Lyofilizovaný pnpravek se uchovává v bezbarvých skleněných obalech ve vakuu nebo v atmosféře inertního plynu, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 25 °C. Označování V označení obalu se uvede: - u tekutého přípravku jeho objem v obalu a obsah bílkovin vyjádřený v gramech na litr, - u lyofilizovaných přípravků množství bílkovin v obalu, - způsob podání, - podmínky uchovávání, - doba použitelnosti, - u lyofilizovaných přípravků název nebo složení a objem tekutiny k rekonstituci, jež se má přidat, - rozdělení podtříd imunoglobulinu G obsažených v přípravku, - kde je to vhodné, množství albuminu přidaného jako stabilizátor, - nejvyšší obsah imunoglobulinu A. Immunoglobulinum humanum rabicum ***** Lidský imunoglobulin proti vzteklině * Je to tekutý nebo lyofilizovaný pnpravek obsahující imunoglobuliny, zvláště immunoglobulin G. Přípravek je určen pro intramuskulární podání. Vyrábí se z plazmy dárců imunizovaných proti vzteklině. Obsahuje specifické protilátky neutralizující rabický virus. Může se přidat normální lidský imunoglobulin odpovídající článku Immunoglobulinum humanum normale. Pnpravek vyhovuje požadavkům uvedeným v článku Immunoglobulinum humanum normale s výjimkou minimálního poctu dárců a minimálního obsahu celkových bílkovin. Stanovení účinnosti Účinnost se stanoví porovnáním dávky imunoglobulinu potřebné k neutralizaci infekěnosti suspenze rabického viru s dávkou referenčního přípravku, kalibrovaného v mezinárodních jednot- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3031 __________________________________________________________Immunoglobulinum humanuni rabicum 3031 kách, potřebnou k dosažení téhož stupně neutralizace (2.7.1 Imunochemické metody). Zkouška se provádí na citlivých buněčných kulturách a přítomnost viru, který není zneutralizován, se prokáže imunofluorescencí. Mezinárodní jednotka je specifická neutralizační účinnost proti rabickému viru obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu lidského imunoglobulinu proti vzteklině. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Zkouška se provede na vhodných citlivých buňkách. Obvykle se používají buňky buněčné linie BHK 21, rostoucí v médiu popsaném dále, mezi 18. a 30. pasáží od ATCC inokula. Buňky se sklízejí po 2 až 4 dnech růstu, uvolňují se trypsinem a připraví se suspenze obsahující 500 000 buněk v mililitru (buněčná suspenze). Je-li třeba, 10 min před použitím suspenze se přidá 10 |ag diethylaminoethyldextranu R na mililitr ke zvýšení citlivosti buněk. Použije se stálý virový kmen rostoucí na citlivých buňkách, jako je např. kmen CVS viru rabies adaptovaný na růst na buňkách linie BHK 21 (inokulaění virová suspenze). Metodou popsanou dále se stanoví titr inokulaění virové suspenze. Připraví se sériová ředění virové suspenze. Do komůrek na sklech pro tkáňové kultury (8 komůrek na sklo) se nakape po 0,1 ml každého ředění a 0,1 ml média a přidá se 0,2 ml buněčné suspenze. Inkubuje se 24 h v atmosféře oxidu uhličitého při 37 °C. Po fixaci a imunofluorescen-ěním barvení se skla vyhodnotí. Stanoví se konečný bod titrace inokulaění virové suspenze a připraví se pracovní ředění viru, které v 0,1 ml obsahuje 100 CCID50. Pro každou zkoušku se ověří množství použitého viru provedením kontrolní titrace: z ředění odpovídajícího 100 CCID50 v 0,1 ml se připraví tři desetinásobná ředění. Po 0,1 ml každého ředění se nakape do ětyř komůrek obsahujících 0,1 ml média a přidá se po 0,2 ml buněěné suspenze. Zkouška je platná, když titr leží mezi 30 CCID50 a 300 CCID50. Referenění přípravek se zředí neobohaceným médiem na koncentraci 2 m.j. v mililitru (zásobní referenění ředění; uchovává se při teplotě nižší než -80 °C). Připraví se dvě vhodná předředění (1 : 8 a 1 : 10) ze zásobního refereněního ředění tak, aby ředění refereněního přípravku, které sníží poěet fluoreskujících polí o 50 %, bylo v rozsahu ětyř ředění na kultivačním skle. Přidá se 0,1 ml média do všech komůrek s výjimkou prvních ve dvou řadách, do kterých se případně přidá 0,2 ml ze dvou předředění zásobního refereněního ředění postupným přenášením 0,1 ml do dalších komůrek. Zkoušený přípravek se zředí v poměru 1 : 100 neobohaceným médiem (zásobní ředění imunoglobulinu), aby se snížily na minimum chyby způsobené viskozitou neředěného přípravku. Připraví se tři vhodná předředění tak, aby ředění zkoušeného přípravku, které sníží poěet fluoreskujících polí o 50 %, bylo v rozsahu ětyř ředění na kultivačním skle. Přidá se 0,1 ml média do všech komůrek s výjimkou prvních ve všech třech řadách, do nichž se přidá 0,2 ml ze tří předředění zásobního ředění imunoglobulinu. Připraví se řada dvojnásobných ředění postupným přenášením 0,1 ml do dalších komůrek. Do všech komůrek obsahujících ředění refereněního přípravku a ředění zkoušeného přípravku se přidá 0,1 ml virové suspenze odpovídající 100 CCID50 v 0,1 ml (pracovní ředění viru), protřepe se v ruce a inkubuje se 90 min v atmosféře oxidu uhličitého při 37 °C. Přidá se 0,2 ml buněčné suspenze, protřepe se v ruce a inkubuje 24 h v atmosféře oxidu uhličitého při 37 °C. Po 24 h se odstraní médium a sejmou se plastové stěny. Buněčný monolayer se promyje tlumivým roztokem fosforečnanovým s chloridem sodným opH 7,4 a směsí objemových dílů vody R a acetonu R (20 + 80). Fixuje se 3 min směsí objemových dílů vody R a acetonu R (20 + 80) při -20 °C. Na skla se nanese fluorescein-konjugované rabické antiserum R. Ponechá se 30 min při 37 °C v prostoru s vysokou vlhkostí. Promyje se tlumivým roztokem fosforečnanovým s chloridem sodným o pH 7,4 a usuší se. Vyšetří se dvacet polí v každé komůrce mikroskopem se zařízením Strana 3032 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3032 Immunoglobulinum humanuni rubellae__________________________________________________________ pro fluorescenci při zvětšení 250x. Zaznamenává se počet polí s nejméně jednou fluorescenčně označenou buňkou. Přepočítá se zkoušená dávka použitá při titraci viru a stanoví se ředění referenčního přípravku a ředění zkoušeného přípravku, které snižuje počet fluorescenčních polí o 50 %. Ředění se spočítá ze dvou nebo tří ředění společně použitím probitové analýzy. Zkoušku lze hodnotit pouze tehdy, jestliže statistická analýza nevykazuje signifikantní odchylku od křivky dávka - odpověď a odchylku od linearity nebo rovnobežnosti. Deklarovaná účinnost je nejméně 150 m.j. v mililitru. Stanovená účinnost není menší než deklarovaná účinnost a není větší než dvojnásobek deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 80 % a nejvýše 125 %. Médium pro růst buněk BHK 21 Komerčně vyráběná média, která mají pouze malé odchylky od dále uvedeného média, se mohou také použít. chlorid sodný Mg chlorid draselný 0,40 g chlorid vápenatý bezvodý 0,20 g síran horečnatý heptahydrát 0,20 g dihydrogenfosforečnan sodný monohydrát 0,124 g glukosa monohydrát 4,5 g dusičnan železitý nonahydrát 0,10 mg L-argininiumchlorid 42,0 mg L-cystin 24,0 mg L-histidin 16,0 mg L-isoleucin 52,0 mg L-leucin 52,0 mg L-lysiniumchlorid 74,0 mg L-fenylalanin 33,0 mg L-threonin 48,0 mg L-tryptofan 8,0 mg L-tyrosin 36,0 mg L-valin 47,0 mg L-methionin 15,0 mg L-glutamin 0,292 g /-inositol 3,60 mg choliniumchlorid 2,0 mg kyselina listová 2,0 mg nikotinamid 2,0 mg pantothenan vápenatý 2,0 mg pyridoxaliumchlorid 2,0 mg thiaminiumchlorid 2,0 mg riboflavin 0,2 mg červeň fenolová 15,0 mg hydrogenuhličitan sodný 2,75 mg voda do 1000 ml Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3033 _________________________________________________________Immunoglobulinum humanum tetanicum 3033 Médium se doplňuje: sérum telecí fetální (30 min zahřáté na 56 °C) 10 % trypton-fosforečnanová půda 10% sodná sůl benzylpenicilinu 60 mg/l streptomycin 0,1 g/l Uchovávání Viz článek Immunoglobulinum humanum normale. Označování Viz článek Immunoglobulinum humanum normale. V označení na obalu se uvede počet mezinárodních jednotek v balení. Immunoglobulinum humanum rubellae ***** * * Lidský imunoglobulin proti zarděnkám* Je to tekutý nebo lyofilizovaný pnpravek obsahující imunoglobuliny, zvláště imunoglobulin G. Pnpravek je určen k nitrosvalovému podání. Získává se z plazmy, která obsahuje specifické protilátky proti viru zarděnek. Může se přidat normální lidský imunoglobulin. Vyhovuje článku Immunoglobulinum humanum normale s výjimkou minimálního počtu dárců a minimálního obsahu celkových bílkovin. Stanovení účinnosti Účinnost se stanoví porovnáním účinnosti zkoušeného přípravku ve zkoušce inhibice hemaglutinace s účinností referenčního přípravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách. Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního referenčního přípravku lidského séra proti zarděnkám. Hodnotu účinnosti mezinárodního referenčního pří -pravku v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Stanovená účinnost je nejméně 4500 m.j. v mililitru. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 50 % a nejvíce 200 % deklarované účinnosti. Uchovávání Viz článek Immunoglobulinum humanum normale. Označování Viz článek Immunoglobulinum humanum normale. V označení na obalu se uvede počet mezinárodních jednotek v mililitru. Strana 3034 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3034 Immunoglobulinum humanuni varicellae Immunoglobulinum humanum tetanicum ***** Lidský tetanický imunoglobulin Synonymum. Immunoglobulinum antitetanicum humanum_______________________________ Je to tekutý nebo lyofilizovaný přípravek obsahující imunoglobuliny, zvláště imunoglobulin G. Získává se z plazmy obsahující specifické protilátky proti toxinu vytvářenému mikroorganismem Clostridium tetani. Může se přidat normální lidský imunoglobulin. Vyhovuje článku Immunoglobulinum humanum normale s výjimkou minimálního počtu dárců a minimálního obsahu celkových bílkovin. Výroba Při vývoji přípravku se má určit uspokojivý vztah mezi účinností stanovenou imunoanalýzou, jak je uvedeno ve zkoušce Stanovení účinnosti, a mezi účinností stanovenou následující zkouškou schopnosti neutralizovat toxin, provedenou na myších. Schopnost neutralizovat toxin. Účinnost se stanoví porovnáním dávky potřebné na ochranu myší před paralytickým účinkem neměnné dávky tetanického toxinu s množstvím porovnávacího pnpravku lidského tetanického imunoglobulinu kalibrovaného v mezinárodních jednotkách, které je potřebné k dosažení stejné ochrany. Mezinárodní jednotka antitoxinu je specifická neutralizační účinnost proti tetanickému toxinu obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu lidského tetanického imunoglobulinu. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Lidský tetanický imunoglobulin BRP je kalibrován v mezinárodních jednotkách porovnáním s mezinárodním standardem. Výběr zvířat. Použijí se myši hmotnosti 16 g až 20 g. Příprava zkušebního toxinu. Zkušební toxin se připraví vhodnou metodou ze sterilního filtrátu Cl. tetani v tekuté živné půdě. Jako příklad jsou uvedeny dvě metody a může se použít i jiná vhodná metoda. 1. K filtrátu asi devítidenní kultury se přidají 1 až 2 objemové díly glycerolu R a uchovává se těsně pod 0 °C. 2. Vysráží se toxin přidáním síranu amonného R k filtrátu, sraženina se vysuší ve vakuu nad oxidem fosforečným R, upráškuje se a uchovává v suchu buď v zatavených ampulkách, nebo ve vakuu nad oxidem fosforečným R Stanovení zkušební dávky toxinu (Lp/10 dávka). Připraví se roztok referenčního přípravku ve vhodné tekutině tak, aby v mililitru bylo obsaženo 0,5 m.j. antitoxinu. Jestliže je toxin uchováván jako suchý, rozpustí se ve vhodném rozpouštědle. Připraví se směsi roztoků porovnávacího přípravku a zkušebního toxinu tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku porovnávacího přípravku, jeden z řady odstupňovaných objemů roztoku zkušebního toxinu a vhodnou tekutinou doplňující směsi na 5,0 ml. Směsi se 60 min uchovávají chráněny před světlem. Z každé směsi se subkutánně vstříkne šesti myším po 0,5 ml a myši se pozorují 96 h. Myši s příznaky paralýzy se mohou utratit. Zkušební dávka toxinu je ono množství, jež je obsaženo v 0,5 ml směsi s nejnižším obsahem toxinu, která přes jeho částečnou neutralizaci referenčním přípravkem je ještě schopna způsobit paralýzu všech šesti myší v průběhu pozorovací doby. Stanovení účinnosti imunoglobulinu. Připraví se roztok referenčního přípravku ve vhodné tekutině tak, aby v mililitru bylo obsaženo 0,5 m.j. antitoxinu. Připraví se roztok zkušebního toxinu Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3035 Immunoserum botulinicum 3035 ve vhodné tekutině tak, aby v mililitru bylo obsaženo pět zkušebních dávek. Připraví se směsi roztoků zkušebního toxinu a zkoušeného pnpravku tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu, jeden z řady odstupňovaných objemů roztoku zkoušeného pnpravku a vhodnou tekutinu doplňující směsi na 5,0 ml. Podobně se připraví směsi roztoků zkušebního toxinu a referenčního pnpravku tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu, jeden z řady odstupňovaných objemů roztoku referenčního přípravku s tím, že uprostřed řady je objem (2,0 ml), který obsahuje 1 m.j. imunoglobulinu a vhodnou tekutinou doplňující směsi na 5,0 ml. Směsi se 60 min uchovávají chráněny před světlem. Z každé směsi se subkutánně vstříkne šesti myším po 0,5 ml a myši se pozorují 96 h. Myši s příznaky paralýzy se mohou utratit. Směs obsahující největší objem imunoglobulinu, který nestačí ochránit myši před paralýzou, obsahuj e 1 m.j. Toto množství se použije k výpočtu účinnosti zkoušeného pnpravku v mezinárodních jednotkách v mililitru. Zkoušku lze hodnotit, jestliže všechny myši, kterým byla vstříknuta směs s obsahem 2,0 ml nebo méně roztoku referenčního pnpravku, mají příznaky paralýzy a všechny myši, kterým byla vstříknuta směs s vyšším obsahem referenčního pnpravku, příznaky paralýzy nemají. Stanovení účinnosti Účinnost se stanoví porovnáním protilátkového titru zkoušeného přípravku s referenčním přípravkem kalibrovaným v mezinárodních jednotkách za použití imunoanalýzy vhodné citlivosti a specifity (2.7.1). Lidský tetanický imunoglubulin BRP je kalibrován v mezinárodních jednotkách porovnáním s mezinárodním standardem. Deklarovaná účinnost je nejméně 100 m.j. tetanického antitoxinu v mililitru. Stanovená účinnost není menší než deklarovaná účinnost. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je 80 % až 125 %. Uchovávání Viz článek Immunoglobulinum humanum normale. Označování Viz článek Immunoglobulinum humanum normale. V označení na obalu se uvede množství mezinárodních jednotek v balení. Immunoglobulinum humanum varicellae ***** Lidský imunoglobulin proti planým neštovicím * Je to tekutý nebo lyofilizovaný přípravek obsahující imunoglobuliny, zvláště imunoglobulin G. Přípravek je určen k nitrosvalovému podání. Získává se z plazmy vybraných dárců obsahující protilátky proti Herpesvirus varicellae. Může se přidat normální lidský imunoglobulin. Vyhovuje článku Immunoglobulinum humanum normale s výjimkou minimálního poctu dárců, minimálního celkového obsahu bílkovin, a je-li schváleno autoritou, s výjimkou zkoušky na protilátky proti povrchovému antigénu hepatitídy B. Strana 3036 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3036 Immunoserum botulinicum Stanovení účinnosti Účinnost se stanoví porovnáním titru protilátek zkoušeného pnpravku s litrem protilátek referenčního pnpravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách. Pro stanovení se použije imunoanalýza vhodné citlivosti a specificity (2.7.1 Imunochemické metody). Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu lidského imunoglobulinu proti planým neštovicím. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Deklarovaná účinnost je nejméně 100 m.j. v mililitru. Stanovená účinnost není menší než deklarovaná účinnost. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 80 % a nejvýše 125 %. Uchovávání Viz článek Immunoglobulinum humanum normale. Označování Viz článek Immuneglobulínu humanum normale. V označení na obalu se uvede počet mezinárodních jednotek v nádobce. Immunoserum botulinicum Imunní sérum proti botulinickému toxinu Je to přípravek obsahující antitoxické globulíny schopné specificky neutralizovat toxiny, které vytváří Clostridium botulinum typu A, B nebo E, nebo jejich směsi. Výroba Získává se frakcionací ze séra koní nebo jiných savců, kteří byli imunizováni proti toxinům Cl. botulinum typu A, B nebo E. Zkouška totožnosti Specificky neutralizuje toxiny typů Cl. botulinum uvedené v označení a činí je neškodnými pro vnímavá zvířata. Zkoušky na čistotu Vyhovuje zkouškám předepsaným v článku Immunosera ad usům humanum. Stanovení účinnosti Nejméně 500 m.j. antitoxinu v mililitru pro typy A a B a nejméně 50 m.j. antitoxinu v mililitru pro typ E. Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví porovnáním dávky potřebné na ochranu myší pře d letálním účinkem neměnné zkušební dávky botulinického toxinu s dávkou referenčního pnpravku + * * * * * Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3037 __________________________________________Immunoserum clostridii novyi alpha ad usům veterinarium 3037 botulinického antitoxinu potřebnou k dosažení stejné ochrany. Pro toto srovnání je zapotřebí referenční přípravek každého typu botulinického antitoxinu, kalibrovaný v mezinárodních jednotkách, a vhodné přípravky botulinických toxinů, které se používají jako zkušební toxiny. Účinnost každého zkušebního toxinu se stanoví ve vztahu ke specifickému referenčnímu pnpravku, účinnost zkoušeného pnpravku se stanoví stejnou metodou ve vztahu k účinnosti zkušebních toxinů. Mezinárodní jednotky antitoxinu jsou specifické neutralizační účinnosti proti botulinickému toxinu typu A, B a E obsažené v deklarovaných množstvích mezinárodních standardů, které obsahují vysušená koňská séra proti typům A, B a E. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Výběr zvířat. Používají se myši takových hmotností, aby rozdíl v hmotnosti mezi nejlehčí a nej -těžší nepřesáhl 5 g. Příprava zkušebních toxinů. Výstraha: Botulinický toxin j e extrémně toxický; při jakékoliv manipulaci je nutno zachovávat mimořádnou opatrnost. Připraví se toxiny typu A, B a E ze sterilních filtrátů asi sedmidenních kultur Cl. botulinum typu A, B a E v tekuté živné půdě. K filtrátu se přidají dva objemy glycerolu, je-li třeba, zahustí se dialýzou proti glycerolu a uchovávají se při nebo slabě pod 0 ° C. Výběr zkušebních toxinů. Zkušební toxiny od každého typu se vyberou podle stanovení dávek L+/10 a LD 50; doba pozorování je 96 h. Zkušební toxiny obsahují nejméně 1000 LD 50 v jedné L+/10 dávce. Stanovení zkušebních dávek toxinů (L+/10 dávka). Připraví se roztoky referenčních přípravků ve vhodné tekutině tak, aby každý obsahoval 0,25 m.j. antitoxinu v 1 ml. Postupně se pomocí připravených roztoků stanoví zkušební dávky jednotlivých zkušebních toxinů. Připraví se směsi roztoků referenčních přípravků a zkušebních toxinů tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku referenčního pnpravku, jeden z odstupňovaných objemů zkušebního toxinu, a zbytek do 5,0 ml se doplní vhodnou tekutinou. Směsi se 60 min uchovávají při pokojové teplotě, chráněny před světlem. Z každé směsi se intraperitoneálně vstříkne čtyřem myším po 1,0 ml a myši se pozorují 96 h. Zkušební dávka toxinu je ono množství, jež je obsaženo v 1,0 ml směsi s nejnižším obsahem toxinu, které přes jeho částečnou neutralizaci referenčním pnpravkem je ještě schopno vyvolat smrt všech čtyř myší v průběhu pozorovací doby. Stanovení účinnosti zkoušeného přípravku. Připraví se roztoky referenčních přípravků ve vhodné tekutině tak, aby v mililitru bylo obsaženo 0,25 m.j. antitoxinu. Připraví se roztoky všech zkušebních toxinů ve vhodné tekutině tak, aby v mililitru bylo obsaženo 2,5 zkušební dávky. Účinnost zkoušeného přípravku se určí postupným použitím každého roztoku toxinu a odpovídajícího referenčního pnpravku. Připraví se směsi roztoku zkušebního toxinu a zkoušeného pnpravku tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu, jeden z odstupňovaných objemů zkoušeného pnpravku a zbytek do 5,0 ml se doplní vhodnou tekutinou. Podobně se připraví směsi roztoků zkušebního toxinu a referenčního pnpravku tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu, dále jeden z odstupňovaných objemů roztoku referenčního přípravku s tím, že uprostřed řady je objem (2,0 ml), který obsahuje 0,5 m.j., a zbytek do 5 ml se doplní vhodnou tekutinou. Směsi se 60 min uchovávají při pokojové teplotě chráněny před světlem. Z každé směsi se intraperitoneálně vstříkne čtyřem myším po 1,0 ml a myši se pozorují 96 h. Směs obsahující největší objem antitoxinu, který nestačí ochránit myši před uhynutím, obsahuje 0,5 m.j. Toto množství se použije k výpočtu účinnosti zkoušeného pnpravku v mezinárodních jednotkách v mililitru. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, pokud uhynou všechny myši, kterým byly vstříknuty směsi obsahující 2,0 ml nebo méně roztoku referenčního pnpravku, a přežijí ty, kterým byly vstříknuty směsi obsahující více referenčního přípravku. Strana 3038 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3038 Immunoserum clostridii novyi alpha ad usum veterinarium_____________________________ Uchovávání Viz článek Immunosera ad usum humanum. Označování Viz článek Immunosera ad usum humanum. V označení se uvede typ Cl. botulinum, jehož toxin je přípravkem neutralizován. Immunoserum clostridii novyi alpha ad usum ***** veterinarium ***** Imunní sérum proti toxínu alfa Clostridia novyi pro veterinární použití Je to přípravek obsahující globulíny schopné specificky neutralizovat alfa-toxin, který vytváří Clostridium novyi (starší názvosloví: Clostridium oedematiens). Je to sérum nebo přípravek získaný ze séra zvířat imunizovaných proti alfa-toxinu Cl. novyi. Zkouška totožnosti Specificky neutralizuje alfa-toxin vytvořený Cl. novyi a činí jej neškodným pro vnímavá zvířata. Zkoušky na čistotu Vyhovuje zkouškám předepsaným v článku Immunosera ad usum veterinarium. Stanovení účinnosti Účinnost nativního séra je nejméně 750 m.j./ml u koňského séra a nejméně 250 m.j./ml u séra skotu. Účinnost koncentrovaného séra je nejméně 1500 m.j./ml u koňského séra a nejméně 500 m.j./ml u séra skotu. Mezinárodní jednotka j e specifická neutralizační účinnost proti alfa-toxinu Cl. novyi obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství sušenéh o imunního koňského séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví porovnáváním dávky potřebné k ochraně myší nebo jiných vhodných zvířat před toxickým účinkem neměnné zkušební dávky alfa-toxinu Cl. novyi s množstvím referenčního přípravku imunního séra proti alfa-toxinu Cl. novyi, které je nezbytné k dosažení stejné ochrany. Referenční přípravek je kalibrován v mezinárodních jednotkách. Pro toto porovnání je zapotřebí vhodný přípravek alfa-toxinu Cl. novyi, který se použije jako zkušební toxin. Dávka zkušebního toxinu se stanoví ve vztahu k referenčnímu přípravku. Účinnost zkoušeného pří -pravku se stanoví ve vztahu k referenčnímu přípravku za použití zkušebního toxinu. Příprava zkušebního toxinu. Zkušební toxin se připraví ze sterilního filtrátu asi pětidenní kultury Cl. novyi typ B v tekuté živné půdě a vysuší se vhodnou metodou. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3039 _____________________________________Immunoserum clostridii perfringentis beta ad usům veterinarium 3039 Toxin se vybere podle stanovení dávek L+/10 a LD50 na myších; doba pozorování je 72 h. Vhodný alfa-toxin obsahuje nejméně jednu L+/10 dávku v 0,050 mg a nejméně 10 LD 50 v každé L+/10 dávce. Stanovení zkušební dávky toxínu. Referenční přípravek se zředí vhodnou tekutinou tak, aby 1 ml obsahoval 1 m.j. Zkušební toxin se rozpustí a zředí tak, aby 1 ml roztoku obsahoval přesně známé množství, např. 1 mg. Dále se připraví směsi roztoků referenčního pnpravku a zkušebního toxinu tak, aby každá směs obsahovala 1,0 ml roztoku referenčního pnpravku (1 m.j.) a jeden z odstupňovaných objemů roztoku zkušebního toxinu, a zbytek do 2,0 ml se doplní vhodnou tekutinou. Směsi se uchovávají 60 min při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši hmotnosti 17 g až 22 g. Každé myši se nitrosvalově nebo podkožně vstříkne dávka 0,2 ml a myši se pozorují 72 h. Pokud všechny myši uhynou, jev 0,2 ml směsi nadbytek toxinu vzhledem ke zkušební dávce. Neuhyne-li žádná myš, je množství toxinu v 0,2 ml směsi nižší, než je zkušební dávka. Obdobně se připraví další čerstvé směsi tak, aby 2,0 ml směsi obsahovaly 1,0 ml referenčního pnpravku (1 m.j.) a jeden z odstupňovaných objemů roztoku zkušebního toxinu. Rozdíly mezi sousedními objemy jsou nejvýše 20 % a řada ředění přesahuje předpokládaný mezní bod. Směsi se 60 min uchovávají při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši, z nichž se každé nitrosvalově nebo podkožně vstříkne 0,2 ml. Myši se pozorují 72 h. Stanovení se nejméně jedenkrát opakuje a výsledky jednotlivých zkoušek se směsmi stejného složení se sečtou. Tím se získá konečný výsledek představující mortalitu způsobenou směsí určitého složení. Zkušební dávka toxinu je množství toxinu obsažené v 0,2 ml té směsi, která způsobila úhyn poloviny celkového poctu myší. Stanovení účinnosti zkoušeného přípravku. Předběžná zkouška: Ve vhodné tekutině se rozpustí takové množství zkušebního toxinu, aby 1 ml obsahoval desetinásobek zkušební dávky. Připraví se směsi roztoků zkušebního toxinu a zkoušeného přípravku tak, aby každá směs obsahovala 1,0 ml zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného pnpravku. Zbytek do 2,0 ml se doplní vhodnou tekutinou a směsi se 60 min uchovávají při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši, z nichž se každé nitrosvalově nebo podkožně vstříkne 0,2 ml, a myši se pozorují 72 h. Pokud žádná myš neuhyne, 0,2 ml směsi obsahuje více než 0,1 m.j. Pokud uhynou všechny myši, 0,2 ml směsi obsahuje méně než 0,1 m.j. Konečná zkouška: Připraví se směsi roztoku zkušebního toxinu a zkoušeného pnpravku tak, aby 2,0 ml každé směsi obsahovaly 1,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného pnpravku (v řadě se stoupající objemy mezi sebou liší nejvýše o 20 % a řada přesahuje předpokládaný mezní bod stanovený v předběžné zkoušce). Aby se potvrdila zkušební dávka toxinu, připraví se další směsi, které v objemu 2,0 ml obsahují 1,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů roztoku referenčního přípravku. Směsi se 60 min uchovávají při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši a postupuje se stejně jako v předběžné zkoušce. Zkoušená směs, která v 0,2 ml obsahuje 0,1 m.j., je ta směs, která způsobí úhyn stejného nebo téměř stejného počtu myší jako směs referenčního pnpravku obsahující 0,1 m.j. v 0,2 ml. Stanovení se nejméně jedenkrát opakuje a vypočítá se průměr všech platných výsledků. Výsledky jsou platné pouze tehdy, když výsledek referenčního pnpravku je v rozmezí ±20 % od očekávané hodnoty. Intervaly spolehlivosti (P = 0,95) jsou stanoveny takto: - 85 % a 114 %, použila-li se dvě zvířata na dávku, - 91,5 % a 109 %, použila-li se čtyři zvířata na dávku, - 93 % a 108 %, použilo-li se šest zvířat na dávku. Strana 3040 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3040 Immunoserum clostridii perfringentis beta ad usům veterinarium______________________________ Uchovávání Viz článek Immunosera ad usům veterinarium. Označování Viz článek Immunosera ad usům veterinarium. V označení obalu se uvede, zda pnpravek obsahuje nativní nebo koncentrované sérum. Immunoserum clostridii perfringentis beta ***** ad usům veterinarium ***** Imunní sérum proti toxinu beta Clostridia perfringens pro veterinární použití Je to pnpravek obsahující hlavně globulíny schopné specificky neutralizovat beta-toxin, který vytváří Clostridium perfringens (typ B a typ C). Je to sérum nebo přípravek ze séra zvířat imunizo-vaných proti beta-toxinu Cl. perfringens. Zkouška totožnosti Specificky neutralizuje beta-toxin vytvořený Cl. perfringens a činí jej neškodným pro vnímavá zvířata. Zkoušky na čistotu Vyhovuje zkouškám předepsaným v článku Immunosera ad usům veterinarium. Stanovení účinnosti Účinnost nativního séra je nejméně 1000 m.j./ml u koňského séra a nejméně 250 m.j./ml u séra skotu. Účinnost koncentrovaného séra je nejméně 3000 m.j./ml u koňského séra a nejméně 1000 m.j./ml u séra skotu. Mezinárodní jednotka je specifická neutralizační účinnost proti beta-toxinu Cl. perfringens obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství sušeného imunního koňského séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví porovnáváním dávky potřebné k ochraně myší nebo jiných vhodných zvířat před toxickým účinkem neměnné zkušební dávky beta-toxinu Cl. perfringens s množstvím referenčního pnpravku imunního séra proti beta-toxinu Cl. perfringens, které je nezbytné k dosažení stejné ochrany. Referenční pnpravek je kalibrován v mezinárodních jednotkách. Pro toto porovnání je zapotřebí vhodný pnpravek beta-toxinu Cl. perfringens, který se použije jako zkušební toxin. Dávka zkušebního toxinu se stanoví ve vztahu k referenčnímu pnpravku. Účinnost zkoušeného pnpravku se stanoví ve vztahu k referenčnímu pnpravku za použití zkušebního toxinu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3041 __________________________________Immunoserum clostridii perfringentis epsilon ad usům veterinarium 3041 Příprava zkušebního toxínu. Zkušební toxin se připraví ze sterilního filtrátu čerstvé kultury Cl. perfringens typu B nebo C v tekuté živné půdě a vysuší se vhodnou metodou. Zkušební toxin se vybere podle stanovení dávek L+ a LD 50na myších, doba pozorování je 72 h. Vhodný beta-toxin obsahuje nejméně jednu L+ dávku v 0,2 mg a nejméně 25 LD50 v každé L+ dávce. Stanovení zkušební dávky toxínu. Referenční přípravek se zředí vhodnou tekutinou tak, aby 1 ml obsahoval 5 m.j. Zkušební toxin se rozpustí a zředí tak, aby 1 ml obsahoval přesně známé množství, např. 10 mg. Dále se připraví směsi roztoků referenčního přípravku a zkušebního toxinu tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku referenčního pnpravku (10 m.j.) a jeden z odstupňovaných objemů roztoku zkušebního toxinu, a zbytek do 5,0 ml se doplní vhodnou tekutinou. Směsi se 30 min uchovávají při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši hmotnosti 17 g až 22 g. Každé myši se intravenózne nebo intraperitoneálně vstnkne dávka 0,5 ml a pozorují se 72 h. Pokud všechny myši uhynou, je v 0,5 ml směsi nadbytek toxinu vzhledem ke zkušební dávce. Neuhyne-li žádná myš, je množství toxinu v 0,5 ml směsi nižší, než je zkušební dávka. Obdobně se připraví čerstvé směsi tak, aby 5,0 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku referenčního pnpravku (10 m.j.) a jeden z odstupňovaných objemů roztoku zkušebního toxinu. Rozdíly mezi sousedními objemy jsou nejvýše 20 % a řada ředění přesahuje předpokládaný mezní bod. Směsi se 30 min uchovávají při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši, z nichž se každé intravenózne nebo intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml. Myši se pozorují 72 h. Stanovení se nejméně jedenkrát opakuje a výsledky jednotlivých zkoušek se směsmi stejného složení se sečtou. Tím se získá konečný výsledek představující mortalitu způsobenou směsí určitého složení. Zkušební dávka toxinu je množství toxinu obsažené v 0,5 ml té směsi, která způsobila úhyn poloviny celkového počtu myší. Stanovení účinnosti zkoušeného přípravku. Předběžná zkouška: Ve vhodné tekutině se rozpustí takové množství toxinu, aby 2,0 ml obsahovaly desetinásobek zkušební dávky. Připraví se směsi roztoků zkušebního toxinu a zkoušeného přípravku tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného přípravku. Zbytek do 5,0 ml se doplní vhodnou tekutinou a směsi se 30 min uchovávají při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši, z nichž se každé intravenózne nebo intraperitoneálně vstnkne 0,5 ml, a myši se pozorují 72 h. Pokud žádná myš neuhyne, 0,5 ml směsi obsahuje více než 1 m.j. Pokud uhynou všechny myši, 0,5 ml směsi obsahuje méně než 1 m.j. Konečná zkouška: Připraví se směsi roztoku zkušebního toxinu a zkoušeného pnpravku tak, aby 5,0 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného pnpravku (v řadě se stoupající objemy mezi sebou liší nejvýše o 20 % a řada přesahuje předpokládaný mezní bod stanovený v předběžném testu). Aby se potvrdila zkušební dávka toxinu, připraví se další směsi, které v objemu 5,0 ml obsahují 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů roztoku referenčního přípravku. Směsi se 30 min uchovávají při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši a postupuje se stejně jako v předběžné zkoušce. Zkoušená směs, která obsahuje 1 m.j. v 0,5 ml, je ta směs, která způsobí úhyn stejného nebo téměř stejného počtu myší jako směs s referenčním přípravkem obsahující 1 m.j. v 0,5 ml. Stanovení se nejméně jedenkrát opakuje a vypočítá se průměr všech platných výsledků. Výsledky jsou platné pouze tehdy, když výsledek referenčního pnpravku je v rozmezí ±20 % od očekávané hodnoty. Intervaly spolehlivosti (P = 0,95) jsou stanoveny takto: - 85% a 114%, použila-li se dvě zvířata na dávku, - 91,5% a 109%, použila-li se čtyři zvířata na dávku, - 93% a 108%, použilo-li se šest zvířat na dávku. Strana 3042 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3042 Immunoserum clostridii perfringentis epsilon ad usum veterinarium______________________ Uchovávání Viz článek Immunosera ad usum veterinarium. Označování Viz článek Immunosera ad usum veterinarium. V označení se uvede, zda přípravek obsahuje nativní nebo koncentrované sérum. Immunoserum clostridii perfringentis epsilon ***** ad usum veterinarium ***** Imunní sérum proti toxinu epsilon Clostridia perfringens pro veterinární použití Je to přípravek obsahující globulíny schopné specificky neutralizovat toxin epsilon, který vytváří Clostridium perfringens typu D. Je to sérum nebo přípravek ze séra zvířat imunizovaných proti toxinu epsilon Cl. perfringens. Zkouška totožnosti Specificky neutralizuje epsilon-toxin vytvořený Cl. perfringens typu D a činí jej neškodným pro vnímavá zvířata. Zkoušky na čistotu Vyhovuje zkouškám předepsaným v článku Immunosera ad usum veterinarium. Stanovení účinnosti Účinnost nativního séra je nejméně 120 m.j./ml u koňského séra a nejméně 100 m.j./ml u séra skotu. Účinnost koncentrovaného séra je nejméně 300 m.j./ml u koňského séra a 150 m.j./ml u séra skotu. Mezinárodní jednotka je specifická neutralizační účinnost proti epsilon-toxinu Cl. perfringens obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství sušeného imunního koňského séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví porovnáváním dávky potřebné k ochraně myší nebo jiných vhodných zvířat před toxickým účinkem neměnné zkušební dávky toxinu-epsilon Cl. perfringens s množstvím referenčního přípravku imunního séra proti toxinu-epsilon Cl. perfringens, které je nezbytné k dosažení stejné ochrany. Referenční přípravek je kalibrován v mezinárodních jednotkách. Pro toto porovnání je zapotřebí vhodný přípravek epsilon-toxinu Cl. perfringens, který se použije jako zkušební toxin. Dávka zkušebního toxinu se stanoví ve vztahu k referenčnímu přípravku. Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví ve vztahu k referenčnímu přípravku za použití zkušebního toxinu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3043 _____________________________________________Immunoserum contra veneria viperarum europaearum 3043 Příprava zkušebního toxínu. Zkušební toxin se připraví ze sterilního filtrátu čerstvé kultury Cl. perfringens typu D v tekuté živné půdě a vysuší se vhodnou metodou. Zkušební toxin se vybere podle stanovení dávek L+/10 a LD50 na myších, doba pozorování je 72 h. Vhodný epsilon-toxin obsahuje nejméně jednu dávku L+/10 v 0,005 mg a nejméně 20 LD 50 v každé dávce L+/10. Stanovení zkušební dávky toxínu. Referenční přípravek se zředí vhodnou tekutinou tak, aby 1 ml obsahoval 0,5 m.j. Zkušební toxin se rozpustí a zředí tak, aby 1 ml obsahoval přesně známé množství, např. 1 mg. Dále se připraví směsi roztoků referenčního pnpravku a zkušebního toxinu tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku referenčního přípravku (1 m.j.) ajeden z odstupňovaných objemů roztoku zkušebního toxinu, a zbytek do 5,0 ml se doplní vhodnou tekutinou. Směsi se 30 min uchovávají při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši hmotnosti 17 g až 22 g. Každé myši se intravenózne nebo intraperitoneálně vstříkne dávka 0,5 ml a pozorují se 72 h. Pokud všechny myši uhynou, je v 0,5 ml směsi nadbytek toxinu vzhledem ke zkušební dávce. Neuhyne-li žádná myš, je množství toxinu v 0,5 ml směsi nižší, než je zkušební dávka. Obdobně se připraví čerstvé směsi tak, aby 5,0 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku referenčního pnpravku (1 m.j.) ajeden z odstupňovaných objemů roztoku zkušebního toxinu. Rozdíly mezi sousedními objemy jsou nejvýše 20 % a řada ředění přesahuje předpokládaný mezní bod. Směsi se 30 min uchovávají při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši, z nichž se každé intravenózne nebo intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml. Myši se pozorují 72 h. Stanovení se nejméně jedenkrát opakuje a výsledky jednotlivých zkoušek se směsmi stejného složení se sečtou. Tím se získá konečný výsledek představující mortalitu způsobenou směsí určitého slo -žení. Zkušební dávka toxinu je množství toxinu obsažené v 0,5 ml té směsi, která způsobila úhyn poloviny celkového počtu myší. Stanovení účinnosti zkoušeného přípravku. Předběžná zkouška: Ve vhodné tekutině se rozpustí takové množství toxinu, aby 2,0 ml obsahovaly desetinásobek zkušební dávky. Připraví se směsi roztoků zkušebního toxinu a zkoušeného přípravku tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu ajeden z řady stoupajících objemů zkoušeného přípravku. Zbytek do 5,0 ml se doplní vhodnou tekutinou a směsi se 30 min uchovávají při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši, z nichž se každé intravenózne nebo intraperitoneálně vstnkne 0,5 ml, a myši se pozorují 72 h. Pokud žádná myš neuhyne, 0,5 ml směsi obsahuje více než 0,1 m.j. Pokud uhynou všechny myši, 0,5 ml směsi obsahuje méně než 0,1 m.j. Konečná zkouška: Připraví se směsi roztoku zkušebního toxinu a zkoušeného pnpravku tak, aby 5,0 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného pnpravku (v řadě se stoupající objemy mezi sebou liší nejvýše o 20 % a řada přesahuje předpokládaný mezní bod stanovený v předběžném testu). Aby se potvrdila zkušební dávka toxinu, připraví se další směsi, které v objemu 5,0 ml obsahují 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů roztoku referenčního přípravku. Směsi se 30 min uchovávají při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši a postupuje se stejně jako v předběžné zkoušce. Zkoušená směs, která obsahuje 0,1 m.j. v 0,5 ml, je ta směs, která způsobí úhyn stejného nebo téměř stejného počtu myší jako směs s referenčním přípravkem obsahující 0,1 m.j. v 0,5 ml. Stanovení se nejméně jedenkrát opakuje a vypočítá se průměr všech platných výsledků. Výsledky jsou platné pouze tehdy, když výsledek referenčního pnpravku je v rozmezí ±20 % od očekávané hodnoty. Strana 3044 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3044 Immunoserum diphthericum____________________________________________________________ Intervaly spolehlivosti (P = 0,95) jsou stanoveny takto: - 85% a 114%, použila-li se dvě zvířata na dávku, - 91,5% a 109%, použila-li se čtyři zvířata na dávku, - 93% a 108%, použilo-li se šest zvířat na dávku. Uchovávání Viz článek Immunosera ad usům veterinárium. Označování Viz článek Immunosera ad usům veterinár ium. V označení obalu se uvede, zda přípravek obsahuje nativní nebo koncentrované sérum. Immunoserum contra venena ***** viperarum europaearum Imunní sérum proti jedu zmijí evropských Je to přípravek obsahující antitoxické globulíny schopné neutralizovat jed jednoho nebo více druhů zmijí. Získává se frakcionací sér zvířat imunizovaných protijedu nebo jedům zmijí. Zkouška totožnosti Neutralizuje jed druhů Viper a ammodytes nebo Viper a aspis nebo Viper a berus nebo Viper a ursinii nebo směs těchto jedů uvedenou v označení a ěiní je neškodnými pro vnímavá zvířata. Zkoušky na čistotu Vyhovuje zkouškám předepsaným v článku Immunosera ad usům humanum. Stanovení účinnosti Zkoušený přípravek obsahuje v mililitru dostatek antitoxických globulínu k neutralizaci nejméně 100 myších LD50 jedu Vipera ammodytes nebo Vipera aspis a nejméně 50 myších LD50 jedů ostatních druhů zmijí. Účinnost se urěí odhadem dávky nutné k ochraně myší před letálními účinky neměnné zkušební dávky jedu příslušného druhu zmije. Výběr zkušebních jedů. Používají se jedy, které mají normální fýzikálně-chemické, toxikologické a imunologické vlastnosti jedů jednotlivých druhů zmijí. Pokud možno se lyofilizují a uchovávají v temnu při (5 ±3) °C. Zkušební jed se vybere podle stanovení LD50 pro myši, doba pozorování je 48 h. Stanovení zkušební dávky jedu. Připraví se řada postupných ředění rozpuštěného jedu v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) nebo v jiném izotonickém roztoku tak, aby prostřední ředění obsahovalo předpokládanou LD50v 0,25 ml. Naředí se dále stejným objemem téhož ředidla. Použijí se nejméně čtyři myši hmotnosti 18 g až 20 g pro každé ředění a každé z nich se intravenózne vstříkne 0,5 ml. Myši se pozorují 48 h a zaznamenává se počet uhynulých. LD 50 se vypočítá obvyklými statistickými metodami. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3045 ___________________________________________________________________Immunoserum diphthericum 3045 Stanovení účinnosti zkoušeného přípravku. Rozpuštěný zkušební toxin se naředí tak, aby v 0,25 ml byla obsažena zkušební dávka 5 LD 50. Připraví se sériové ředění zkoušeného přípravku v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) nebo jiném izotonickém roztoku geometrickou řadou s faktorem 1,5 až 2,5. Použije se dostatečný počet a rozptyl ředění tak, aby bylo možno vytvořit křivku úmrtnosti mezi 20% a 80% úmrtností a provést odhad statistické odchylky. Směsi se připraví tak, že 5 ml každé směsi obsahuje 2,5 ml jednoho z ředění zkoušeného přípravku a 2,5 ml roztoku zkušebního jedu. Směsi se 30 min inkubují ve vodní lázni při 37 °C. Pak se intravenózne vstříkne z každé směsi po 0,5 ml nejméně šesti myším o hmotnosti 18 g až 20 g. Myši se pozorují 48 h a zaznamenává se počet uhynulých. Obvyklými statistickými metodami se vypočítá ED50. Zároveň se výše uvedenou metodou ověří hodnota LQ0 ve zkušební dávce jedu. Účinnost antiséra se vypočte ze vzorce: (Tv - \)/ED50 , v němž značí: Tv - počet LD50 ve zkušební dávce jedu. V každé myší dávce směsi jedu s antisérem na konci řady je obsažena 1 LD50 jedu, která není neutralizována antisérem, a ta způsobí smrt 50 % myší, kterým byla směs podána. Množství jedu neutralizované antisérem je tedy o 1 LD50menší než celkové množství obsažené v každé myší dávce. Tudíž, protože je účinnost antiséra definována spíše jako hodnota LD50jedu, která je antisérem neutralizována, než jako hodnota LD50 v jedné myší dávce, je i ve výrazu pro výpočet účinnosti vhodnější Tv - 1 než Tv Neboje možno vypočítat počet miligramu zkušebního jedu, který je neutralizován 1 ml nebo jiným určeným objemem zkoušeného přípravku. Uchovávání Viz článek Immunosera ad usům humanum. Označování Viz článek Immunosera ad usům humanum. V označení na obalu se uvede jed nebo jedy, proti kterým je antiserum účinné. Varování: Z důvodu alergenních vlastností zmijích jedů j e třeba vhodnými opatřeními zabránit inhalaci jedu v práškové formě. Immunoserum diphthericum ***** * * Imunní sérum proti difterickému toxinu Synonymum. Immunoglobulinum antidiphthericum_____________________________________ Je to přípravek obsahující antitoxické globulíny schopné specificky neutralizovat toxin, který vytváří Corynebacterium diphtheriae. Strana 3046 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3046 Immunoserum diphthericum___________________________________________________________________ Výroba Získává se frakcionací séra koní nebo jiných savců imunizovaných proti difterickému toxinu. Zkoušky totožnosti Specificky neutralizuje toxin vytvořený C. diphtheriae a činí jej neškodným pro vnímavá zvířata. Zkoušky na čistotu Vyhovuje zkouškám předepsaným v článku Immunosera ad usům humanum. Stanovení účinnosti Nejméně 1000 m.j. antitoxinu v mililitru přípravku získaného z koňského séra a nejméně 500 m.j. antitoxinu v mililitru přípravku získaného ze séra jiných savců. Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví porovnáním dávky potřebné k ochraně morčat nebo králíků před erytrogenním účinkem neměnné zkušební dávky difterického toxinu s dávkou referenčního přípravku difterického imunního séra, která j e nezbytná k dosažení stejné ochrany. Pro toto porovnání je zapotřebí vhodný referenční přípravek kalibrovaný v mezinárodních jednotkách a vhodný pnpravek zkušebního difterického toxinu. Účinnost zkušebního toxinu se stanoví ve vztahu k referenčnímu přípravku, účinnost zkoušeného přípravku se stanoví stejnou metodou ve vztahu k účinnosti zkušebního toxinu. Mezinárodní jednotka antitoxinu je specifická neutralizační účinnost proti difterickému toxinu obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství sušeného imunního koňského séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Příprava zkušebního toxinu. Zkušební toxin se připraví z kultur C. diphtheriae v tekuté živné půdě. Filtrací kultury se získá sterilní toxický filtrát, který se uchovává při 4 ° C. Výběr zkušebního toxinu. Zkušební toxin se vybere podle stanovení dávky lr/100 a minimální reakční dávky u morčat a králíků; doba pozorování je 48 h. Vhodný zkušební toxin obsahuje nejméně 200 nejmenších reakčních dávek v jedné lr/100 dávce. Nejmenší reakční dávka. Je to nejmenší množství toxinu, které po intrakutánním vstřiknutí morčatům nebo králíkům vyvolá do 48 h malou charakteristickou reakci v místě vpichu. Zkušební toxin se před stanovením antitoxinu nechá stát několik měsíců. Během této doby s e snižuje jeho toxicita a může se zvýšit lr/100 dávka. V častých intervalech se zjišťuje nejmenší reakční dávka a lr/100 dávka. Když se pokusně prokáže, že lr/100 dávka je konstantní, je zkušební toxin připraven k užití a může být používán po dlouhou dobu. Uchovává se ve tmě při 0 °C až 5 °C. Jeho sterilita se zajistí přidáním toluenu nebo jiného protimikrobního konzervačního prostředku, který nezpůsobí rychlý pokles specifické toxicity. Stanovení zkušební dávky toxinu (lr/100 dávka). Referenční pnpravek se ve vhodné tekutině zředí tak, aby 1 ml obsahoval 0,1 m.j. antitoxinu. Připraví se směsi roztoků referenčního přípravku a zkušebního toxinu tak, aby každá směs obsahovala 1,0 ml roztoku referenčního přípravku a jeden z odstupňovaných objemů zkušebního toxinu, a zbytek do 2,0 ml se doplní vhodnou tekutinou. Směsi se 15 min až 60 min uchovají při pokojové teplotě chráněny před světlem. Pro každou směs se použijí dvě zvířata, z nichž se každému intrakutánně vstříkne 0,2 ml do oholeného nebo depilovaného boku, a pozorují se 48 h. Zkušební dávka toxinu je množství toxinu obsažené v 0,2 ml té směsi, která byla připravena s nejmenším množstvím toxinu, jež bylo schopno vyvolat, bez ohledu na částečnou neutralizaci referenčním přípravkem, malou, ale charakteristickou erytematózní lézi v místě vpichu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3047 ______________________________________________________________Immunoserum erysipelatis suillae 3047 Stanovení účinnosti zkoušeného přípravku. Připraví se roztok referenčního pnpravku ve vhodné tekutině tak, aby 1 ml obsahoval 0,125 m.j. antitoxinu. Připraví se roztok zkušebního toxinu ve vhodné tekutině tak, aby 1 ml obsahoval 12,5 zkušební dávky. Připraví se směsi roztoků zkušebního toxinu a zkoušeného přípravku tak, aby 2,0 ml každé směsi obsahovaly 0,8 ml roztoku zkušebního toxinu ajeden z řady stoupajících objemů zkoušeného pnpravku. K doplnění se použije vhodná tekutina. Dále se připraví směsi roztoků zkušebního toxinu a roztoku referenčního pnpravku tak, aby 2,0 ml každé směsi obsahovaly 0,8 ml roztoku zkušebního toxinu, jeden z řady stoupajících objemů roztoku referenčního pnpravku, v jejímž středu je objem 0,8 ml obsahující 0,1 m.j., a zbytek do 2,0 ml se doplní vhodnou tekutinou. Směsi se 15 min až 60 min uchovávají při pokojové teplotě chráněny před světlem. Pro každou směs se použijí dvě zvířata, z nichž se každému intrakutánně vstříkne 0,2 ml do oholeného nebo depilovaného boku, a pozorují se 48 h. Směs, která obsahuje největší objem zkoušeného pnpravku, který neochrání morčata před eryte-matózním účinkem toxinu, obsahuje 0,1 m.j. Toto množství se použije pro výpočet účinnosti v mezinárodních jednotkách v mililitru. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže na všech místech vpichu po vstříknutí směsi obsahující 0,8 ml nebo méně roztoku referenčního pnpravku jsou erytematózní leze a všechna místa vpichu, do nichž byly vstříknuty směsi obsahující více roztoku referenčního pnpravku, jsou bez lé-zí. Uchovávání Viz článek Immunosera ad usům humanum. Označování Viz článek Immunosera ad usům humanum. Immunoserum erysipelatis suillae Imunní sérum proti července prasat Je to přípravek obsahující globulíny, které mají schopnost specificky neutralizovat virulentní kulturu Erysipelothrix rhusiopathiae (E. insidiosa). Obsahuje sérum nebo přípravek ze séra koní imunizovaných proti vhodnému kmeni E. rhusiopathiae. Zkoušky totožnosti Specificky neutralizuje virulentní kulturu E. rhusiopathiae a činí ji neškodnou pro vnímavá zvířata. Zkoušky na čistotu Vyhovuje zkouškám předepsaným v článku Immunosera ad usům veterinarium a následující dodatečné zkoušce: Bezpečnost. Dvěma vnímavým prasatům se subkutánně vstříkne po dvojnásobku doporučené dávky a zvířata se pozorují 7 dnů. Neprojeví se žádná lokální ani celková reakce. * * * * * Strana 3048 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3048 Immunoserum gangraenicum (Clostridium novyi)_________________________________________________ Stanovení účinnosti Účinnost je nejméně lOOm.j./ml. Mezinárodní jednotka je specifická ochranná účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu séra proti července prasat (anti-N), který pozůstává z určitého množství sušeného imunního koňského séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví porovnáváním dávky potřebné k ochraně myší před účinkem virulentní kultury E. rhusiopathiae s dávkou referenčního přípravku imunního séra, která je nezbytná k dosažení stejné ochrany. Referenční přípravek je kalibrován v mezinárodních jednotkách. Pro toto porovnání je zapotřebí vhodný přípravek virulentní kultury E. rhusiopathiae, který se použije k čelenži. Účinnost vzorku zkoušeného přípravku se stanoví ve vztahu k referenčnímu přípravku za použití virulentní čelenžní kultury. Použijí se zdravé bílé myši hmotnosti 17 g až 20 g z jednoho chovu. Rozdělí se nejméně do šesti skupin po deseti myších. Referenční přípravek se podá nejméně třem skupinám a zkoušený přípravek také nejméně třem skupinám. Jedna skupina o deseti myších se použije ke kontrole čelenžního kmene. K čelenži se použije dostatečné množství virulentní kultury ve fázi aktivního růstu, kultura se může podle potřeby ředit (aby se dosáhlo dávky, která způsobuje úhyn myší za 2 až 5 dnů). Připraví se nejméně tři ředění v geometrické řadě referenčního i zkoušeného přípravku. Jako ředicí roztok se použije roztok chloridu sodného R (9 g/l). Doporučené dávky jsou 0,2 m.j. až 5,0 m.j. pro referenční přípravek i zkoušený přípravek. Všechna uvedená množství jsou obsažena v objemu 0,5 ml. Každé myši se subkutánně vstříkne ředění určené pro danou skupinu. Za 1 h se všechny myši včetně kontrol intraperitoneálně infikují čelenžním kmenem. Myši se pozorují 8 dnů a zaznamenávají se úhyny. Všechny kontrolní myši uhynou na infekci za 2 až 5 dnů po čelenži. Pomocí obvyklých statistických metod se vypočítá účinnost zkoušeného přípravku ve vztahu k účinnosti referenčního přípravku. Uchovávání Viz článek Immunosera ad usům veterinarium. Označování Viz článek Immunosera ad usům veterinarium. V označení na obalu se uvede, že přípravek je vyroben z koňského séra. Immunoserum gangraenicum (Clostridium novyi) ***** Monovalentní imunní sérum proti plynaté sněti (Clostridium novyi) Synonymum. Immunoglobulinum antigangraenosum____________________________________ Je to přípravek obsahující antitoxické globulíny schopné specificky neutralizovat alfa-toxin, který vytváří Clostridium novyi (dřívější název: Clostridium oedematiens). Získává se frakcionací séra koní nebo jiných savců imunizovaných proti alfa-toxinu Cl. novyi. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3049 ____________________________________________Immunoserum gangraenicum (Clostridium perfringens) 3049 Zkoušky totožnosti Specificky neutralizuje alfa-toxin vytvořený Cl. novyi a činí jej neškodným pro vnímavá zvířata. Zkoušky na čistotu Vyhovuje zkouškám předepsaným v článku Immunosera ad usům humanum. Stanovení účinnosti Nejméně 3750 m.j. antitoxinu v mililitru. Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví porovnáním dávky potřebné k ochraně myší nebo jiných vhodných zvířat před letálním účinkem neměnné zkušební dávky toxinu Cl. novyi s dávkou referenčního přípravku, která je nezbytná pro dosažení stejné ochrany. Pro toto porovnání je zapotřebí referenční přípravek proti plynaté sněti (Cl. novyi) kalibrovaný v mezinárodních jednotkách antitoxinu a vhodný přípravek toxinu Cl. novyi. Účinnost zkušebního toxinu se stanoví ve vztahu k referenčnímu přípravku, účinnost zkoušeného přípravku se stanoví stejnou metodou ve vztahu k účinnosti zkušebního toxinu. Mezinárodní jednotka je specifická neutralizační účinnost proti toxinu Cl. novyi obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství sušeného koňského imunního séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Výběr zvířat. Používají se myši takových hmotností, aby rozdíl mezi nejlehčí a nejtěžší nepřekročil 5 g. Příprava zkušebního toxinu. Zkušební toxin se připraví ze sterilního filtrátu z asi pětidenní kultury Cl. novyi v tekuté živné půdě. Filtrát se smíchá se síranem amonným, oddělí se sraženina, která obsahuje toxin, vysuší se ve vakuu nad oxidem fosforečným R, upráškuje se a uchovává v suchu. Výběr zkušebního toxinu. Zkušební toxin se vybere podle stanovení L+ dávky a LD50 u myší, doba pozorování je 72 h. Vhodný zkušební toxin obsahuje L+ dávku v 0,5 mg nebo v menším množství a nejméně 25 LD50 v každé L+ dávce. Stanovení zkušební dávky toxinu (L+ dávka). Referenční přípravek se zředí ve vhodné tekutině tak, aby 1 ml obsahoval 12,5 m.j. antitoxinu. Zkušební toxin se rozpustí ve vhodné tekutině tak, aby 1 ml obsahoval přesně známé množství, např. 10 mg. Připraví se směsi roztoků referenčního přípravku a roztoku zkušebního toxinu tak, aby každá směs obsahovala 0,8 ml roztoku referenčního přípravku a jeden z odstupňovaných objemů roztoku zkušebního toxinu, a zbytek do 2,0 ml se doplní vhodnou tekutinou. Směsi se 60 min uchovávají při pokojové teplotě, chráněny před světlem. Pro každou směs se použije šest myší, kterým se intramuskulárně vstříkne po 0,2 ml, a pozorují se 72 h. Zkušební dávka toxinu je množství toxinu obsažené v 0,2 ml té směsi, která byla připravena s nejmenším množstvím toxinu, které ještě vyvolá bez ohledu na částečnou neutralizaci referenčním přípravkem smrt všech šesti myší během sledované doby. Stanovení účinnosti zkoušeného přípravku. Připraví se roztok referenčního přípravku ve vhodné tekutině tak, aby 1 ml obsahoval 12,5 m.j. antitoxinu. Připraví se roztok zkušebního toxinu ve vhodné tekutině tak, aby 1 ml obsahoval 12,5 m.j. zkušební dávky. Připraví se směsi roztoků zkušebního toxinu a zkoušeného přípravku tak, aby 2,0 ml každé směsi obsahovaly 0,8 ml roztoku zkušebního toxinu, jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného přípravku, a zbytek do 2,0 ml se doplní vhodnou tekutinou. Dále se připraví směsi roztoků zkušebního Strana 3050 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3050 Immunoserum gangraenicum (Clostridium perfringens)____________________________________________ toxinu a referenčního přípravku tak, aby 2,0 ml každé směsi obsahovaly 0,8 ml roztoku zkušebního toxínu a jeden z řady stoupajících objemů roztoku referenčního přípravku, v jejímž středu je objem 0,8 ml, který obsahuje 10 m.j., a vhodnou tekutinou se doplní do celkového objemu 2,0 ml. Směsi se 60 min uchovávají při pokojové teplotě, chráněny před světlem. Pro každou směs se použije šest myší, z nichž se každé intramuskulárně vstříkne po 0,2 ml, a pozorují se 72 h. Směs, která obsahuje největší objem zkoušeného přípravku, který neochrání myši před uhynutím, obsahuje 10 m.j. Toto množství se použije pro výpočet účinnosti v mezinárodních jednotkách antitoxinu v mililitru. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže všechny myši, kterým byly vstříknuty směsi obsahující 0,8 ml nebo méně roztoku referenčního přípravku, uhynou a všechny, kterým byly vstříknuty směsi obsahující více roztoku referenčního přípravku, přežijí. Uchovávání Viz článek Immunosera ad usům humanum. Označování Viz článek Immunosera ad usům humanum. Immunoserum gangraenicum ***** (Clostridium perfringens) ***** Mono val entní imunní sérum proti plynaté sněti (Clostridium perfringens) Synonymum. Immunoglobulinum antigangraenosum____________________________________ Je to pnpravek obsahující antitoxické globulíny schopné specificky neutralizovat alfa-toxin, který vytváří Clostridium perfringens. Získává se frakcionací séra koní nebo jiných savců imunizova-ných proti alfa-toxinu Cl. perfringens. Zkoušky totožnosti Specificky neutralizuje alfa-toxin vytvořený Cl. perfringens a činí jej neškodným pro vnímavá zvířata. Zkoušky na čistotu Vyhovuje zkouškám předepsaným v článku Immunosera ad usům humanum. Stanovení účinnosti Nejméně 1500 m.j. antitoxinu v mililitru. Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví porovnáním dávky potřebné k ochraně myší nebo jiných vhodných zvířat před letálním účinkem neměnné zkušební dávky toxinu Cl. perfringens s dávkou referenčního přípravku, která je nezbytná pro dosažení stejné ochrany. Pro toto porovnání je zapotřebí referenční pnpravek proti plynaté sněti {Cl. perfringens) kalibrovaný v mezinárodních jednotkách antitoxinu a vhodný přípravek toxinu Cl. perfringens. Účinnost zkušebního toxinu se Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3051 ______________________________________________Immunoserum gangraenicum (Clostridium septicum) 3051 stanoví ve vztahu k referenčnímu přípravku, účinnost zkoušeného přípravku se stanoví stejnou metodou ve vztahu k účinnosti zkušebního toxinu. Mezinárodní jednotka je specifická neutralizační účinnost proti toxinu Cl. perfringens obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství sušenéh o koňského imunního séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Výběr zvířat. Používají se myši takových hmotností, aby rozdíl mezi nejlehčí a nejtěžší nepřekročil 5 g. Příprava zkušebního toxinu. Zkušební toxin se připraví ze sterilního filtrátu z asi pětidenní kultury Cl. perfringens v tekuté živné půdě. Filtrát se smíchá se síranem amonným, oddělí se sraženi-na, která obsahuje toxin, vysuší se ve vakuu nad oxidem fosforečným R, upráškuje a uchovává v suchu. Výběr zkušebního toxinu. Zkušební toxin se vybere podle stanovení L+ dávky a LD50 u myší, doba pozorování je 48 h. Vhodný zkušební toxin obsahuje L+ dávku ve 4 mg nebo v menším množství a nejméně 20 LD50 v každé L+ dávce. Stanovení zkušební dávky toxinu (L+ dávka). Referenční přípravek se rozpustí ve vhodné tekutině tak, aby 1 ml obsahoval 5 m.j. antitoxinu. Zkušební toxin se rozpustí ve vhodné tekutině tak, aby 1 ml obsahoval přesně známé množství, např. 10 mg. Připraví se směsi roztoků referenčního přípravku a roztoku zkušebního toxinu tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku referenčního pnpravku a jeden z odstupňovaných objemů roztoku zkušebního toxinu, a zbytek do 5,0 ml se doplní vhodnou tekutinou. Směsi se 60 min uchovávaj í při pokojové teplotě, chráněny před světlem. Pro každou směs se použije šest myší, kterým se intravenózne vstříkne po 0,5 ml, a pozorují se 48 h. Zkušební dávka toxinu je množství toxinu obsažené v 0,5 ml té směsi, která byla připravena s nejmenším množstvím toxinu, které ještě vyvolá bez ohledu na částečnou neutralizaci referenčním přípravkem smrt všech šesti myší během sledované doby. Stanovení účinnosti zkoušeného přípravku. Připraví se roztok referenčního pnpravku ve vhodné tekutině tak, aby 1 ml obsahoval 5 m.j. antitoxinu. Připraví se roztok zkušebního toxinu ve vhodné tekutině tak, aby 1 ml obsahoval 5 zkušebních dávek. Připraví se směsi roztoků zkušebního toxinu a zkoušeného pnpravku tak, aby 5,0 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu, jeden z řady stoupajících objemů roztoku zkoušeného přípravku, a zbytek do 5,0 ml se doplní vhodnou tekutinou. Dále se připraví směsi roztoků zkušebního toxinu a referenčního pnpravku tak, aby 5,0 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů referenčního pnpravku, v jejímž středu je objem 2,0 ml, který obsahuje 10 m.j., a vhodnou tekutinou se doplní do celkového objemu 5,0 ml. Směsi se 60 min uchovávají při pokojové teplotě, chráněny před světlem. Pro každou směs se použije šest myší, z nichž se každé intravenózne vstříkne po 0,5 ml, a pozorují se 48 h. Směs, která obsahuje největší objem zkoušeného pnpravku, který neochrání myši před uhynutím, obsahuje 10 m.j. Toto množství se použije pro výpočet účinnosti v mezinárodních jednotkách antitoxinu v mililitru. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže všechny myši, kterým byly vstříknuty směsi obsahující 2,0 ml nebo méně roztoku referenčního pnpravku, uhynou a všechny, kterým byly vstříknuty směsi obsahující více roztoku referenčního pnpravku, přežijí. Strana 3052 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3052 Immunoserum gangraenicum (Clostridium septicum) Uchovávání Viz článek Immunosera ad usum humanum. Označování Viz článek Immunosera ad usum humanum. Immunoserum gangraenicum (Clostridium septicum) ***** * * Monovalentní imunní sérum proti plynaté sněti (Clostridium septicum) Synonymum. Immunoglobulinen antigangraenosum____________________________________ Je to přípravek obsahující antitoxické globulíny schopné specificky neutralizovat alfa-toxin, který vytváří Clostridium septicum. Získává se frakcionací séra koní nebo jiných savců imunizovaných proti alfa-toxinu Cl. septicum. Zkoušky totožnosti Špecificky neutralizuje alfa-toxin vytvořený Cl. septicum a činí jej neškodným pro vnímavá zvířata. Zkoušky na čistotu Vyhovuje zkouškám předepsaným v článku Immunosera ad usum humanum. Stanovení účinnosti Nejméně 1500 m.j. antitoxinu v mililitru. Účinnost zkoušeného pnpravku se stanoví porovnáním dávky potřebné k ochraně myší nebo jiných vhodných zvířat před letálním účinkem neměnné zkušební dávky toxinu Cl. septicum s dávkou referenčního přípravku, která je nezbytná pro dosažení stejné ochrany. Pro toto porovnání je zapotřebí referenční přípravek proti plynaté sněti (Cl. septicum) kalibrovaný v mezinárodních jednotkách antitoxinu a vhodný přípravek toxinu Cl. septicum. Účinnost zkušebního toxinu se stanoví ve vztahu k referenčnímu pnpravku, účinnost zkoušeného přípravku se stanoví stejnou metodou ve vztahu k účinnosti zkušebního toxinu. Mezinárodní jednotka je specifická neutralizační účinnost proti toxinu Cl. septicum obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství sušenéh o koňského imunního séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Výběr zvířat. Používají se myši takových hmotností, aby rozdíl mezi nejlehčí a nejtěžší nepřekročil 5 g. Příprava zkušebního toxinu. Zkušební toxin se připraví ze sterilního filtrátu z asi pětidenní kultury Cl. septicum v tekuté živné půdě. Filtrát se smíchá se síranem amonným, oddělí se sraženina, která obsahuje toxin, vysuší se ve vakuu nad oxidem fosforečným R, upráškuje se a uchovává v suchu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3053 ______________________________________________Immunoserum gangraenicum (Clostridium septicum) 3053 Výběr zkušebního toxínu. Zkušební toxin se vybere podle stanovení L+ dávky a LD50 u myší, doba pozorování je 72 h. Vhodný zkušební toxin obsahuje L+ dávku v 0,5 mg nebo v menším množství a nejméně 25 LD50 v každé L+ dávce. Stanovení zkušební dávky toxínu (L+ dávka). Referenční přípravek se zředí ve vhodné tekutině tak, aby v 1 ml obsahoval 5 m.j. antitoxinu. Zkušební toxin se rozpustí ve vhodné tekutině tak, aby 1 ml obsahoval přesně známé množství, např. 20 mg. Připraví se směsi roztoků referenčního pnpravku a roztoku zkušebního toxinu tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku referenčního přípravku a jeden z odstupňovaných objemů roztoku zkušebního toxinu, a zbytek do 5,0 ml se doplní vhodnou tekutinou. Směsi se 60 min uchovávají při pokojové teplotě, chráněny před světlem. Pro každou směs se použije šest myší, kterým se intravenózne vstříkne po 0,5 ml, a pozorují se 72 h. Zkušební dávka toxinu je množství toxinu obsažené v 0,5 ml té směsi, která byla připravena s nejmenším množstvím toxinu, které ještě vyvolá bez ohledu na částečnou neutralizaci referenčním přípravkem smrt všech šesti myší během sledované doby. Stanovení účinnosti zkoušeného přípravku. Připraví se roztok referenčního pnpravku ve vhodné tekutině tak, aby 1 ml obsahoval 5 m.j. antitoxinu. Připraví se roztok zkušebního toxinu ve vhodné tekutině tak, aby 1 ml obsahoval 5 zkušebních dávek. Připraví se směsi roztoků zkušebního toxinu a zkoušeného přípravku tak, aby 5,0 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu, jeden z řady stoupajících objemů roztoku zkoušeného pnpravku, a zbytek do 5 ml se doplní vhodnou tekutinou. Dále se připraví směsi roztoků zkušebního toxinu a referenčního pnpravku tak, aby 5 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů referenčního pnpravku, v jejímž středu je objem 2,0 ml, který obsahuje 10 m.j., a vhodnou tekutinou se doplní do celkového objemu 5,0 ml. Směsi se 60 min uchovávají při pokojové teplotě, chráněny před světlem. Pro každou směs se použije šest myší, z nichž se každé intravenózne vstříkne po 0,5 ml, a pozorují se 72 h. Směs, která obsahuje největší objem zkoušeného pnpravku, který neochrání myši před uhynutím, obsahuje 10 m.j. Toto množství se použije pro výpočet účinnosti v mezinárodních jednotkách antitoxinu v mililitru. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže všechny myši, kterým byly vstříknuty směsi obsahující 2,0 ml nebo méně roztoku referenčního pnpravku, uhynou a všechny, kterým byly vstříknuty směsi obsahující více roztoku referenčního přípravku, přežijí. Uchovávání Viz článek Immunosera ad usům humanum. Označování Viz článek Immunosera ad usům humanum. Strana 3054 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3054 Immunoserum tetanicum ad usum humanum Immunoserum gangraenicum mixtum ***** Směsné imunní sérum proti plynaté sněti Synonymum. Immunoglobulinum antigangraenosum____________________________________ Připravuje se smícháním imunních sér proti toxinu Cl. novyi, Cl. perfringens a Cl. septicum ve vhodných poměrech. Zkoušky totožnosti Specificky neutralizuje alfa-toxiny vytvořené mikroorganismy Clostridium novyi (dřívější název: Clostridium oedematiens), Clostridium perfringens a Clostridium septicum a činí je neškodnými pro vnímavá zvířata. Zkoušky na čistotu Vyhovuje zkouškám předepsaným v článku Immunosera ad usum humanum. Stanovení účinnosti Nejméně 1000 mj. antitoxinu novyi v mililitru, nejméně 1000 m.j. antitoxinu perfringens v mililitru, nejméně 500 m.j. antitoxinu septicum v mililitru. Účinnost jednotlivých složek se stanoví biologickou zkouškou, která je předepsána v článcích Immunoserum gangraenicum {Clostridium novyi), Immunoserum gangraenicum {Clostridium perfringens) a Immunoserum gangraenicum {Clostridium septicum). Uchovávání Viz článek Immunosera ad usum humanum. Označování Viz článek Immunosera ad usum humanum. Immunoserum tetanicum ad usum humanum ***** * * * * Tetanické imunní sérum pro humánní použití Synonymum. Globulinum antitetanicum______________________________________________ Je to přípravek obsahující antitoxické globulíny, které mají schopnost specificky neutralizovat toxin vytvářený mikroorganismem Clostridium tetani. Výroba Získává se frakcionací ze séra koní nebo jiných savců imunizovaných proti tetanickému toxinu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3055 Immunoserum tetanicum ad usům humanuni 3055 Zkouška totožnosti Specificky neutralizuje toxin vytvářený Cl. tetani a činí jej neškodným pro vnímavé živočichy. Zkoušky na čistotu Vyhovuje zkouškám předepsaným v článku Immunosera ad usům humanum. Stanovení účinnosti Profylaktický přípravek obsahuje nejméně 1000 m.j. antitoxinu v mililitru. Terapeutický přípravek obsahuje nejméně 3000 m.j. antitoxinu v mililitru. Účinnost se stanoví porovnáním dávky potřebné k ochraně morčat nebo myší před paralytickým účinkem určité dávky tetanického toxinu s dávkou standardního přípravku tetanického antitoxinu potřebnou k dosažení stejné ochrany. Pokud není uvedeno jinak, oprávněná autorita upřednostňuje pro vyhodnocení zkoušky letální metodu. Pro ni je počet zvířat a postup stejný s paralytickou metodou, ale místo pnznaků paralýzy se odečítá úhyn zvířat a místo dávky Lp/10 se používá dávka L+/10. Pro toto porovnání je zapotřebí referenční přípravek tetanického antitoxinu kalibrovaný v mezinárodních jednotkách a vhodný přípravek tetanického toxinu, který se použije jako zkušební toxin. Účinnost zkušebního toxinu se stanoví ve vztahu k referenčnímu přípravku. Účinnost zkoušeného tetanického antitoxinu se stanoví ve vztahu k účinnosti zkušebního toxinu stejnou metodou. Mezinárodní jednotka antitoxinu je specifická neutralizační účinnost proti tetanickému toxinu obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství suchého imunního koňského séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Výběr zvířatJestliže se použijí myši, není rozdíl hmotnosti mezi nejlehčí a nejtěžší větší než 5 g. Příprava zkušebního toxinu. Zkušební toxin se připraví ze sterilního filtrátu asi devítidenní kultury Cl. tetani v tekuté živné půdě. K filtrátu se přidají 1 až 2 objemové díly glycerolu R a směs se uchovává těsně pod 0 °C. Alternativně se k filtrátu přidá síran amonný R, oddělí se sraženina, která obsahuje toxin, vysuší se ve vakuu nad oxidem fosforečným R, upráškuje se a uchovává se suchá buď v zatavených ampulkách, nebo ve vakuu nad oxidem fosforečným R Stanovení zkušební dávky toxinu (Lp/10 dávka). Připraví se roztok porovnávacího přípravku ve vhodné tekutině tak, aby v mililitru bylo obsaženo 0,5 m.j. antitoxinu. Jestliže je toxin uchováván jako suchý, rozpustí se ve vhodném rozpouštědle. Připraví se směsi roztoků porovnávacího přípravku a zkušebního toxinu tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku porovnávacího přípravku, jeden řady z odstupňovaných objemů zkušebního toxinu a vhodnou tekutinu doplňující směsi na 5,0 ml. Směsi se 60 min uchovávají při pokojové teplotě, chráněny před světlem. Z každé směsi se subkutánně vstříkne šesti myším po 0,5 ml a myši se pozorují 96 h. Myši s příznaky paralýzy se mohou utratit. Zkušební dávka toxinu je ono množství, jež je obsaženo v 0,5 ml směsi s nejnižším obsahem toxinu, která přes jeho částečnou neutralizaci je ještě schopna způsobit paralýzu všech šesti myší v průběhu pozorovací doby. Stanovení účinnosti zkoušeného přípravku. Připraví se roztok porovnávacího přípravku ve vhodné tekutině tak, aby v mililitru bylo obsaženo 0,5 m.j. antitoxinu. Připraví se roztok zkušebního toxinu ve vhodné tekutině tak, aby v mililitru bylo obsaženo 5 zkušebních dávek. Strana 3056 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3056 Immunoserum tetanicum ad usum veterinarium Připraví se směsi roztoků zkušebního toxinu a zkoušeného pnpravku tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu, jeden z řady odstupňovaných objemů zkoušeného přípravku a vhodnou tekutinu doplňující směs na 5,0 ml. Podobně se připraví směsi roztoků zkušebního toxinu a porovnávacího pnpravku tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu, dále jeden z řady odstupňovaných objemů roztoku porovnávacího pnpravku s tím, že uprostřed řady je objem (2,0 ml), který obsahuje 1 m.j. anti-toxinu, a vhodnou tekutinu doplňující směsi na 5,0 ml. Směsi se 60 min uchovávají při pokojové teplotě, chráněny před světlem. Z každé směsi se subkutánně vstříkne šesti myším po 0,5 ml a myši se pozorují 96 h. Myši s příznaky paralýzy se mohou utratit. Směs obsahující největší objem antitoxinu, který nestačí ochránit myši před paralýzou, obsahuje 1 m.j. Toto množství se použije k výpočtu účinnosti zkoušeného pnpravku v mezinárodních jednotkách v mililitru. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže všechny myši, kterým byla vstříknuta směs s obsahem více než 2,0 ml roztoku porovnávacího pnpravku, nemají příznaky paralýzy a všechny myši, kterým byla vstříknuta směs s obsahem 2,0 ml nebo méně roztoku porovnávacího pnpravku, mají příznaky paralýzy. Uchovávání Viz článek Immunosera ad usum humanum. Označování Viz článek Immunosera ad usum humanum. Immunoserum tetanicum ad usum veterinarium ***** Imunní sérum proti tetanu pro veterinární použití * Je to přípravek obsahující globulíny schopné specificky neutralizovat neurotoxin, který vytváří Clostridium tetani. Je to sérum nebo přípravek ze séra zvířat imunizovaných proti tetanickému toxinu. Zkouška totožnosti Specificky neutralizuje neurotoxin vytvářený Cl. tetani a ěiní jej neškodným pro vnímavá zvířata. Zkoušky na čistotu Vyhovuje zkouškám předepsaným v článku Immunosera ad usum veterinarium. Stanovení účinnosti Účinnost nativního séra je nejméně 300 m.j./ml u koňského séra a nejméně 150 m.j./ml u séra skotu. Účinnost koncentrovaného séra je nejméně 1000 m.j./ml u koňského séra a nejméně 500 m.j./ml u séra skotu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3057 _____________________________________________________________________Insulini biphasici iniectio 3057 Mezinárodní jednotka je specifická neutralizační účinnost proti tetanickému toxinu obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství sušenéh o imunního koňského séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Účinnost zkoušeného pnpravku se stanoví porovnáním dávky potřebné k ochraně myší (nebo morčat) před toxickým účinkem neměnné zkušební dávky tetanického toxinu s dávkou referenčního pnpravku imunního séra proti tetanickému toxinu kalibrovaného v mezinárodních jednotkách, která je nezbytná k dosažení stejné ochrany. Pokud není uvedeno jinak, oprávněná autorita upřednostňuj e pro vyhodnocení zkoušky letální metodu. Pro ni je počet zvířat a postup stejný s paralytickou metodou, ale mezním bodem je úhyn zvířete místo začátku paralýzy a místo dávky Lj/10 a 50% paraly-tické dávky se používá dávka L+/10 a LD50. Pro toto porovnání se jako zkušební toxin používá vhodný přípravek tetanického toxinu. Dávka zkušebního toxinu se stanoví ve vztahu k referenčnímu přípravku. Účinnost zkoušeného pnpravku se stanoví ve vztahu k referenčnímu pnpravku za použití zkušebního toxinu. Příprava zkušebního toxinu. Zkušební toxin se připraví ze sterilního filtrátu 8denní až lOdenní kultury Cl. tetani v tekuté živné půdě. K jednomu objemovému dílu filtrátu se přidá 1 až 2 objemové díly glycerolu. Roztok zkušebního toxinu se uchovává těsně pod 0 °C. Toxin se může také vhodnou metodou vysušit. Zkušební toxin se vybere podle dávky Lp/10 a 50% paralytické dávky pro myši. Vhodný toxin obsahuje nejméně tisícinásobek 50% paralytické dávky v jedné dávce Lp/10. Dávka Lp/10 (Limes paralyticum). Je to nejmenší množství toxinu, které po smíchání s 0,1 m.j. antitoxinu způsobí do 4 dnů u myší (nebo morčat) po subkutánním podání tetanickou paralýzu. 50% paralytická dávka. Je to množství toxinu, které způsobí do 4 dnů u myší (nebo morčat) po subkutánním podání tetanickou paralýzu poloviny pokusných zvířat. Stanovení zkušební dávky toxinu. Referenční přípravek se rozpustí nebo zředí ve vhodné tekutině tak, aby 1 ml obsahoval 0,5 m.j. Zkušební toxin se odměří nebo odváží a rozpustí se nebo zředí ve vhodné tekutině. Dále se připraví směsi roztoků referenčního pnpravku a zkušebního toxinu tak, aby každá směs obsahovala v jedné injekční dávce 0,1 m.j. antitoxinu a jeden z odstupňovaných objemů zkušebního toxinu. Rozdíly mezi sousedními objemy jsou nejvýše 20 % a řada ředění přesahuje předpokládaný mezní bod. Všechny směsi se zředí vhodnou tekutinou na stejný konečný objem (4,0 ml, pokud se používají ke zkoušce morčata, nebo na 0,4 ml až 0,6 ml, pokud se používají myši). Směsi se 60 min uchovávají při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě zvířata, z nichž se každému subkutánně vstříkne výše uvedená dávka směsi. Zvířata se pozorují 96 h a denně se u každé skupiny zaznamenává stupeň rozvoje tetanických příznaků. Zkouška se nejméně jedenkrát opakuje a z průměru hodnot stanovených v jednotlivých zkouškách se vypočítá zkušební dávka. Zkušební dávka toxinu je množství toxinu obsažené v té směsi, která způsobila tetanickou paralýzu poloviny pokusných zvířat, jimž se tato směs podala. Jakmile se stanoví zkušební dávka toxinu, může se připravit koncentrovaný roztok zkušebního toxinu ve směsi obsahující 1 objemový díl roztoku chloridu sodného R (9 g/l) a 1 nebo 2 objemové díly glycerolu R. Tento koncentrovaný roztok se může skladovat zmražený a ředit podle potřeby. Specifická účinnost tohoto roztoku by se měla často přezkoušet. Stanovení účinnosti zkoušeného přípravku. Předběžná zkouška: Odměří se nebo odváží nějaké množství zkušebního toxinu a rozpustí se nebo zředí ve vhodné tekutině tak, aby roztok v 1 ml obsahoval 5 zkušebních dávek (roztok zkušebního toxinu). Připraví se směsi roztoku zkušebního toxinu a zkoušeného pnpravku tak, aby v každé směsi objem zvolený k podání obsahoval zkušební dávku toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného pnpravku. Všechny směsi se doplní vhodnou tekutinou na shodný objem. Strana 3058 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3058 Insulini isophani biphasici iniectio_____________________________________________________________ Směsi se 60 min uchovávají při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě zvířata, jimž se každému subkutánně vstnkne zvolený objem. Zvířata se pozorují 96 h a denně se u každé skupiny zaznamenává stupeň rozvoje tetanických příznaků. Podle výsledků se vybere nejvhodnější směs pro konečnou zkoušku. Konečná zkouška: Připraví se směsi roztoku zkušebního toxinu a zkoušeného přípravku tak, aby v každé směsi objem zvolený k podání obsahoval zkušební dávku toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného přípravku (v řadě se stoupající objemy mezi sebou liší nejvýše o 20 % a řada přesahuje předpokládaný mezní bod stanovený v předběžné zkoušce). Aby se potvrdila zkušební dávka toxinu, připraví se další směsi se stejným množstvím zkušebního toxinu a stupňujícími se objemy referenčního přípravku; uprostřed řady bude 0,1 m.j. v objemu zvoleném k podání. Všechny směsi se doplní vhodnou tekutinou na stejný objem a 60 min se uchovávají při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě zvířata, z nichž se každému subkutánně vstříkne zvolená dávka. Zvířata se pozorují 96 h a denně se u každé skupiny zaznamenává stupeň rozvoje tetanických příznaků. Zkoušená směs, která obsahuje 0,1 m.j. v podaném objemu, je ta směs, která způsobí tetanickou paralýzu u stejného nebo téměř stejného množství zvířat jako referenční směs obsahující 0,1 m.j. v podaném objemu. Stanovení se nejméně jedenkrát opakuje a vypočítá se průměr všech platných výsledků. Výsledky jsou platné pouze tehdy, když výsledek referenčního přípravku je v rozmezí ±20 % od očekávané hodnoty. Intervaly spolehlivosti (P = 0,95) jsou stanoveny takto: - 85 % a 114 %, použila-li se dvě zvířata na dávku, - 91,5 % a 109 %, použila-li se tři zvířata na dávku, - 93 % a 108 %, použilo-li se šest zvířat na dávku. Uchovávání Viz článek Immunosera ad usům veterinarium. Označování Viz článek Immunosera ad usům veterinarium. V označení obalu se uvede, zda výrobek obsahuje nativní nebo koncentrované sérum. Insulini biphasici iniectio ***** Injekce s dvousložkovým insulinem * Injekce s dvousložkovým insulinem vyhovuje požadavkům článku Praeparata insulini iniectabilia a následujícím požadavkům a zkouškám. Je to sterilní suspenze krystalů hovězího insulinu a prasečího insulinu. Vlastnosti Bílá suspenze. Při mikroskopickém pozorování jsou patrný rombické krystaly s největším rozměrem měřeným od rohu k rohu větším než 10 um, ale zřídka přesahujícím 40 um. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3059 _____________________________________________________________________Insulini isophani iniectio 3059 Zkoušky totožnosti Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční časy píku dvou insulinů na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají retenčním časům hlavních píku na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 6,6 až 7,2. Insulin v supernatantu. 22,0 % až 28,0 % insulinu v roztoku. Stanoví se postupem uvedeným v článku Praeparata insulini iniectabilia. Celkový zinek. 26,0 /u.g až 37,5 /u.g na 100 m.j. insulinu. Stanoví se postupem uvedeným v článku Praeparata insulini iniectabilia. Insulini isophani biphasici iniectio ***** Injekce s dvousložkovým isulinem a s isofaninsulinem * Injekce s dvousložkovým insulinem a s isofaninsulinem vyhovuje požadavkům článku Praeparata insulini iniectabilia, kromě zkoušky Insulin v supernatantu, a následujícím požadavkům a zkouškám. Je to sterilní pufrovaná suspenze komplexu prasečího nebo lidského insulinu s protaminiumsul -fátem nebo jiným vhodným protaminem v roztoku insulinu téhož živočišného druhu. Výroba Injekce s dvousložkovým insulinem a isofaninsulinem se vyrábí postupy uvedenými v článku Praeparata insulini iniectabilia. Při výrobě se smíchá v definovaném poměru Injekce s isofaninsulinem a Injekce s rozpustným insulinem. Množství protaminu v komplexu odpovídá isofanickému poměru a je 0,3 mg až 0,6 mg protami-niumsulfatu na každých 100 m.j. insulinu. Vlastnosti Bílá suspenze, která se stáním rozděluje na bílý sediment a bezbarvou nebo téměř bezbarvou tekutinu; mírným protřepáním se sediment snadno resuspenduje. Při mikroskopickém pozorování jsou patrný tyčinkovité krystaly, jejichž velikost je většinou větší než 1 um, ale zřídka přesahuj e 60 um; neobsahuje velké shluky. Zkoušky totožnosti Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční čas píku insulinu na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku. Strana 3060 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3060 Insulini isophani iniectio_____________________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Celkový zinek. Nejvýše 40,0 //g na 100 m.j. insulinu. Stanoví se postupem uvedeným v článku Praeparata insulini iniectabilia. Označování V označení na obalu se k požadavkům na označování uvedeným v článku Praeparata insulini injectabilia doplní: - poměr použitého množství injekcí s rozpustným insulinem k použitému množství injekcí s isofaninsulinem při výrobě. Insulini isophani iniectio ***** Injekce s isofaninsulinem * Injekce s isofaninsulinem vyhovuje požadavkům článku Praeparata insulini iniectabilia a následujícím požadavkům a zkouškám. Je to sterilní suspenze prasečího, hovězího nebo lidského insulinu v komplexu s protaminiumsulfatem nebo jiným vhodným protaminem. Výroba Injekce s isofaninsulinem se vyrábí postupy uvedenými v článku Praeparata insulini iniectabilia. Množství protaminu v komplexu odpovídá isofanickému poměru a je 0,3 mg až 0,6 mg protaminiumsulfatu na každých 100 m.j. insulinu. Vlastnosti Bílá suspenze, která se stáním rozděluje na bílý sediment a bezbarvou nebo téměř bezbarvou tekutinu; mírným protřepáním se sediment snadno resuspenduje. Při mikroskopickém pozorování jsou patrný tyčinkovité krystaly, jejichž velikost je většinou větší než 1 um, ale zřídka přesahuj e 60 um; neobsahuje velké shluky. Zkoušky totožnosti Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční čas píku insulinu na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku. Zkoušky na čistotu Celkový zinek. Nejvýše 40,0 /u.g na 100 m.j. insulinu. Stanoví se postupem uvedeným v článku Praeparata insulini iniectabilia. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3061 Insulini zinci amorphi iniectio in suspensione 3061 Insulini sol u hi lis iniectio ***** Injekce s rozpustným insulinem * Injekce s rozpustným insulinem vyhovuje požadavkům článku Praeparata insulini iniectabilia a následujícím požadavkům. Je to sterilní neutrální roztok hovězího, prasečího nebo lidského insulinu. Vlastnosti Bezbarvá tekutina prostá zákalu a mechanických částic; během uchovávání může vzniknout náznak velmi jemného sedimentu. Zkoušky totožnosti Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční čas píku insulinu na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku. Zkoušky na čistotu Celkový zinek. Nejvýše 40,0 ßg na 100 m.j. insulinu. Stanoví se postupem uvedeným v článku Praeparata insulini iniectabilia. Použije se zkoušený roztok připravený takto: Zkoušený roztok. Za mírného protřepání se zředí množství zkoušeného pnpravku odpovídající 200 m.j. vodou R na 25,0 ml. V případě potřeby se zředí na vhodnou koncentraci, např. 0,4 ßg až 1,6 ßg zinku v mililitru. Insulini zinci amorphi iniectio in suspensione ***** Injekce amorfního insulinu se zinkem v suspenzi Synonymum. Injectio insulini amorphi cum zinco_______________________________________ Injekce amorfního insulinu se zinkem v suspenzi vyhovuje požadavkům článku Praeparata insulini iniectabilia a následujícím požadavkům a zkouškám. Je to sterilní neutrální suspenze prasečího nebo hovězího insulinu v komplexu s vhodnou solí zinku; insulin v této formě je nerozpustný ve vodě. Vlastnosti Bílá suspenze, která se stáním rozděluje na bílý sediment a bezbarvou nebo téměř bezbarvou tekutinu; jemným protřepáním se sediment snadno resuspenduje. Při mikroskopickém pozorování jsou patrný částice různého tvaru, jejichž velikost zřídka přesahuje 2 um. Strana 3062 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3062 Insulini zinci amorphi iniectio in suspensione_____________________________________________________ Zkoušky totožnosti Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční ěas píku insulinu na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu ěasu hlavního píku na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku. Zkoušky na čistotu Celkový zinek. Nejvýše 0,095 g/l pro přípravky obsahující 40 m.j. insulinu v mililitru, nejvýše 0,140 g/l pro přípravky obsahující 80 m.j. insulinu v mililitru a nejvýše 0,20 g/l pro přípravky obsahující 100 m.j. insulinu v mililitru. Postup stanovení je uveden v článku Praeparata insulini iniectabilia. Zinek v roztoku. Nejvýše 70 % celkového zinku pro přípravky obsahující 40 m.j. insulinu v mililitru, nejvýše 55 % celkového zinku pro přípravky obsahující 80 m.j. insulinu v mililitru a nejvýše 50 % celkového obsahu zinku pro přípravky obsahující 100 m.j. insulinu v mililitru. Postup stanovení je uveden v článku Praeparata insulini iniectabilia. Insulini zinci cristallisati iniectio in suspensione ***** Injekce krystalického insulinu se zinkem v suspenzi Synonymum. Injectio insulini crystallisati cum zinco____________________________________ Injekce krystalického insulinu se zinkem v suspenzi vyhovuje požadavkům článku Praeparata insulini iniectabilia a násedujícím požadavkům a zkouškám. Je to sterilní neutrální suspenze prasecího a hovězího insulinu nebo lidského insulinu v komplexu s vhodnou solí zinku; krystaly této formy insulinu jsou nerozpustné ve vodě. Vlastnosti Bílá suspenze, která se stáním rozděluje na bílý sediment a bezbarvou nebo téměř bezbarvou tekutinu; jemným protřepáním se sediment snadno resuspenduje. Při mikroskopickém pozorování jsou patrný rombické krystaly, jejichž velikost měřená od rohu k rohuje většinou větší než 10 um, ale zřídka přesahuje 40 um. Zkoušky totožnosti Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční ěas píku insulinu na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá reteněnímu ěasu hlavního píku na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku. Zkoušky na čistotu Insulin neextrahovatelný tlumivým roztokem acetonovým. Nejméně 90 % celkového obsahu insulinu. Odstřeďuje se objem zkoušeného přípravku odpovídající 200 m.j. insulinu a supematantní tekutina se odstraní. Zbytek se suspenduje v 1,65 ml vody R, přidá se 3,3 ml tlumivého roztoku acetonového, nechá se 3 min stát a pak se opět odstřeďuje. Supematantní tekutina se opět odstraní Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3063 ____________________________________________________________Insulini zinci iniectio in suspensione 3063 a tento postup se ještě jednou opakuje. Zbytek se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí sejí na 2,0 ml. Vhodnou metodou se stanoví obsah insulinu ve zbytku (R) a celkový obsahu insulinu (7) stejného objemu suspenze. Vypočítá se obsah insulinu neextrahovaného tlumivým roztokem acetonovým v procentech podle vzorce: 100Ä T Celkový zinek. Nejvýše 0,095 g/l pro přípravky obsahující 40 m.j. insulinu v mililitru, nejvýše 0,140 g/l pro přípravky obsahující 80 m.j. insulinu v mililitru a nejvýše 0,20 g/l pro přípravky obsahující 100 m.j. insulinu v mililitru. Postup stanovení je uveden v článku Praeparata insulini iniectabilia. Zinek v roztoku. Nejvýše 70 % celkového zinku pro přípravky obsahující 40 m.j insulinu v mililitru, nejvýše 55 % celkového zinku pro přípravky obsahující 80 m.j. insulinu v mililitru a nejvýše 50 % celkového obsahu zinku pro přípravky obsahující 100 m.j. insulinu v mililitru. Postup stanovení je uveden v článku Praeparata insulini iniectabilia. Insulini zinci iniectio in suspensione ***** Injekce insulinu se zinkem v suspenzi *** Injekce insulinu se zinkem v suspenzi vyhovuje požadavkům článku Praeparata insulini iniectabilia a následujícím požadavkům a zkouškám. Je to sterilní neutrální suspenze insulinu (hovězího, prasecího nebo hovězího a prasecího nebo lidského) v komplexu s vhodnou solí zinku; insulin v této formě je nerozpustný ve vodě. Výroba Injekce se suspenzí insulinu a zinku se vyrábí postupy uvedenými v článku Praeparata insulini iniectabilia. Při výrobě se smíchá v poměru 7 : 3 Injekce krystalického insulinu se zinkem v suspenzi a Injekce amorfního insulinu se zinkem v suspenzi. Vlastnosti Bílá suspenze, která se stáním rozděluje na bílý sediment a bezbarvou nebo téměř bezbarvou tekutinu; jemným protřepáním se sediment snadno resuspenduje. Při mikroskopickém pozorování jsou patrný rombické krystaly s největším rozměrem měřeným od rohu k rohu větším než 10 um, ale zřídka přesahujícím 40 um; značnou cast částic lze pozorovat při velkém zvětšení jako částice nepravidelného tvaru o velikosti nepřevyšující 2 //m. Zkoušky totožnosti Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. U přípravků vyrobených z jednoho druhu insulinu (hovězího, prasecího nebo hovězího a prasecího nebo lidského) retenční ěas píku insulinu na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu ěasu hlavního píku na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku. Strana 3064 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3064 f Ipecacuanhae pulvis normatus_______________________________________________________________ U přípravků vyrobených ze směsi prasecího a hovězího insulinu retenční easy dvou píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají hlavním pikům na chromatogramech odpoví daj í-cích porovnávacích roztoků. Zkoušky na čistotu Insulin neextrahovaný tlumivým roztokem acetonovým. 63 % až 77 % celkového obsahu insulinu. Odstřeďuje se objem zkoušeného přípravku odpovídající 200 m.j. insulinu a supernatantní tekutina se odstraní. Zbytek se suspenduje v 1,65 ml vody R, přidá se 3,3 ml tlumivého roztoku acetonového, nechá se 3 min stát a pak se opět odstřeďuje, supernatantní tekutina se opět odstraní a tento postup se ještě jednou opakuje. Zbytek se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 2,0 ml. Stanoví se obsah insulinu ve zbytku (R) a stanoví se celkový obsah insulinu (T) stejného objemu suspenze vhodnou metodou. Vypočítá se obsah insulinu neextrahovaneho tlumivým roztokem acetonovým v procentech podle vzorce: lOOfl T Celkový zinek. Nejvýše 0,095 g/l pro přípravky obsahující 40 m.j. insulinu v mililitru, nejvýše 0,140 g/l pro přípravky obsahující 80 m.j. insulinu v mililitru a nejvýše 0,20 g/l pro přípravky obsahující 100 m.j. insulinu v mililitru. Postup stanovení je uveden v článku Praeparata insulini iniectabilia. Zinek v roztoku. Nejvýše 70 % celkového zinku pro přípravky obahující 40 m.j insulinu v mililitru, nejvýše 55 % celkového zinku pro přípravky obsahující 80 m.j. insulinu v mililitru a nejvýše 50 % celkového obsahu zinku pro přípravky obsahující 100 m.j. insulinu v mililitru. Postup stanovení je uveden v článku Praeparata insulini iniectabilia. f Ipecacuanhae pulvis normatus ***** Práškovaný hlavěnkový kořen titrovaný______________________________* Je to práškovaný (180) kořen hlavěnky, jehož obsah alkaloidů je upraven přidáním laktosy nebo drogy s nižším obsahem alkaloidů tak, aby celkový obsah alkaloidů, počítáno jako emetin (C29H40N2O4; Mr 480,7), činil 1,9 % až 2,1 %, vztaženo na vysušenou drogu. Vlastnosti Droga nevýrazného pachu. Mikroskopický popis, viz Zkouška totožnosti A. Zkoušky totožnosti A. Světle šedý až žlutohnědý prášek. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: parenchymatické buňky; rafidy šťavelanu vápenatého až 80 /um dlouhé, buď ve svazcích, nebo rozptýlené ve formě písku; úlomky cévic a cév zpravidla 10 //m až 20 //m v průměru, s ohraničenými dvůrky; delší cévy a sklereidy z oddenku. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 / 1998 Strana 3065 ________________________________________________________________f Lypressini solutio iniectabilis 3065 Pozoruje se v roztoku glycerolu R 50% (V/V). V parenchymatických buňkách jsou patrná škrobová zrna buď jednotlivá, nebo ve složení po dvou až osmi, u C. ipecacuanha až 15 //m v průměru, u C. acuminata až 22 //m v průměru. Při hodnocení v glycerolu 85% R mohou být patrné krystaly laktosy. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,1 g se smíchá ve zkumavce s 0,05 ml amoniaku 26% R a 5 ml etheru R a směs se důkladně promíchá skleněnou tyčinkou. Po 30 min stání se zfiltruje. Porovnávací roztok. 2,5 mg emetiniumdichloridu CRL a 30 mg cefaěliniumdichloridu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 fA obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R, ethylacetatu R a toluenu R (2 + 15 + + 18 + 65) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem jodu R (5 g/l) v lihu 96% R a suší se 10 min při 60 °C. Pozoruje se v denním světle. Na chromatogramech zkoušeného i porovnávacího roztoku je v dolní části patrná žlutá skvrna (emetin) a pod ní světle hnědá skvrna (cefaělin). Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Skvrna odpovídající emetinu je intenzivně žlutá, skvrna odpovídající cefaělinu světle modrá. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné další, méně výrazné skvrny. C. acuminata hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou, zbarvením a velikostí skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. C. ipecacuanha liší se od výše uvedeného druhu tím, že skvrna odpovídající cefaělinu na chromatogramu zkoušeného roztoku je výrazně menší než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušky na čistotu Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 5,0 %. Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 3,0 %. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %. 1,000 g drogy se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 7,50 g se odváží do suché baňky, přidá se 100 ml etheru R a protřepává se 5 min. Pak se přidá 5 ml amoniaku zředěného RS1 a protřepává se 1 h. Přidá se 5 ml vody R a znovu se intenzivně protřepe. Etherová vrstva se zfiltruje chomáčkem vaty. Zbytek v baňce se promyje dvakrát 25 ml etheru R a každý etherový podíl se zfiltruje chomáčkem vaty, použitým k první filtraci. Spojené etherové podíly se oddestilují do sucha. Odparek se rozpustí ve 2 ml lihu R 90% (V/V), odpaří se do sucha a odparek se suší 5 min při 100 °C. Zbytek po odpaření se na vodní lázni rozpustí v 5 ml předem neutralizovaného lihu R 90% (V/V). Přidá se 15,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS, 0,5 ml červeně methylové směsného indikátoru R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS. 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 24,03 mg celkových alkaloidů, počítáno jako emetin (C29H40N2O4; Mr 480,7). Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. Strana 3066 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3066 f Lypressini solutio iniectabilis f Lypressini solutio iniectabilis Injekce s lypresinem Cys—Tyr—Phe—Gin—Asn—Cys—Pro—Lys—Gly—NH2 Je to sterilní roztok cyklického nonapeptidu lypresinu ve vodě na injekci. Může obsahovat vhodný tlumivý roztok a protimikrobní konzervační látku a může být izotonizován s krvi pndavkem chloridu sodného. Rozplňuje se aseptický do sterilních skleněných obalů třídy I (3.2.1), které se potom zataví. Vyhovuje článku P ar enter alia. Vlastnosti Čirý bezbarvý roztok. Zkoušky totožnosti A. Intravenózni podání vyvolává vzestup arteriálního krevního tlaku u anestezovaného laboratorní -ho potkana, jak j e předepsáno v odstavci Stanovení účinnosti. B. Subkutánní podání zpomalí vylučování u savců současně perorálně podané vody. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 3,7 až 4,3. Aminokyseliny. Stanoví se analyzátorem aminokyselin za použití DL-norleucinu R jako vnitřního standardu. Přístroj se nastaví směsí obsahující ekvimolární množství amoniaku, glycinu a L-forem následujících aminokyselin: lysin serin methionin histidin kyselina glutamová isoleucin arginin prolin leucin kyselina asparagová alanin tyrosin threonin valin fenylalanin a polovinu ekvimolárního množství L-cystinu. Roztok vnitřního standardu. 0,25 g DL-norleucinu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R a zředí se touto směsí na 100,0 ml. Zkoušený roztok. Připraví se kolona o průměru asi 10 mm za použití 5 ml katexu slabě kyselého R Katex se promyje roztokem kyseliny octové ledové R (500 g/l) a pak se promývá vodou R, až eluát reaguje neutrálně na červeň methylovou. Sloupcem se nechá protéct množství zkoušeného přípravku odpovídající 1000 m.j. Pak se sloupcem nechá protéct šestkrát po 5 ml roztoku kyseliny octové ledové R (1 g/l) k odstranění nebílkovinných složek. Eluce lypresinu se provede roztokem kyseliny octové ledové R (500 g/l) desetkrát po 5 ml. Tyto druhé eluáty se spojí a odpaří do sucha za sníženého tlaku při 30 °C, ke zbytku se přidá přesně odměřený objem roztoku vnitřního standardu, který obsahuje množství DL-norleucinu R odpovídající asi předpokládanému počtu molů lypresinu. Roztok se přenese do pečlivě vymyté zkumavky z tvrzeného skla délky 100 mm a vnitřního průměru 6 mm pomocí čtyřikrát 0,3 ml směsi stejných objemů kyseliny chlorovodíkové R a vody R Zkumavka se vloží do mrazicí směsi při -5 °C, vytvoří se podtlak nepřevyšující 133 Pa a zkumavka se zataví. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3067 ________________________________________________________________f Lypressini solutio iniectabilis 3067 Poté se 16 h zahřívá nall0°Cažll5°C. Zkumavka se po ochlazení otevře, její obsah se převede do 10 ml baňky pomocí pěti dávek vody R po 0,2 ml. Odpaří se do sucha nad hydroxidem draselným R za sníženého tlaku. Odparek se rozpustí ve vhodném tlumivém roztoku (pH 2,2) a zředí se jím na vhodný objem. Do analyzátoru aminokyselin se přesně odměří objem zkoušeného roztoku tak, aby píky aminokyselin přítomných v největším množství zaujímaly většinu dosažitelné výšky záznamu. Obsahy jednotlivých aminokyselin se vyjádří v molech. Vypočítá se relativní zastoupení aminokyselin za předpokladu, že jedna šestina součtu poctu molů kyseliny asparagové, kyseliny glutamové, prolinu, glycinu, fenylalaninu a lysinu se rovná 1. Hodnoty pro jednotlivé aminokyseliny jsou v těchto rozmezích: kyselina asparagová 0,95 až 1,05, kyselina glutamová 0,95 až 1,05, prolin 0,95 až 1,05, glycin 0,95 až 1,05, lysin 0,95 až 1,05, fenylalanin 0,95 až 1,05, tyrosin 0,7 až 1,05, polovina cystinu 1,4 až 2,1. Arginin, isoleucin a leucin nejsou přítomny, ostatní aminokyseliny jsou jen ve stopách. Obsah peptidu. Množství aminokyselin stanovených, jak je předepsáno ve zkoušce Aminokyseliny, odpovídá obsahu (3,7 ± 0,4) /j,g lypressinu/m.j. stanovené vasopresorické účinnosti. Zkoušku lze hodnotit, jestliže počet molů norleucinu přepočtený na objem použitého zkoušeného roztoku jev rozmezí ±5 % množství použitého pro hydrolýzu. Stanovení účinnosti Účinnost zkoušeného vzorku se stanoví ze zvýšení krevního tlaku laboratorního potkana porovnáním s účinkem mezinárodního standardu lysin-vasopresinu nebo s referenčního pnpravku lysin-vasopresinu kalibrovaného v mezinárodních jednotkách. Mezinárodní jednotka je vasopresorická účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který obsahuje syntetický lysin-vasopressin, albumin a kyselinu citrónovou. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Do ocasní žíly samce bílého laboratorního potkana o hmotnosti asi 300 g se pomalu vstříkne roztok vhodného a-adrenergního blokátoru, např. 10 ml/kg tělesné hmotnosti roztoku připraveného rozpuštěním 5 mg fenoxybenzamoniumchloridu R v 0,1 ml lihu 96% R, přidáním 0,05 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředěním roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na 5 ml. Za 18 h se provede anestezie zvířete anestetikem vhodným pro udržení stálého krevního tlaku. Za 45 min až 60 min se anestezovaný potkan upevní k operačnímu stolku připoutáním zadních končetin v poloze na zádech. Zavede se skleněná nebo polyethylenová kanyla o zevním průměru 2,5 mm do průdušnice a vypreparuje se arteria carotis. V místech tříselného vazu se vypreparuje vena femoralis. K jedné straně se odkloní povrchová stydká žíla a nastříhne se femorální žíla směrem k tříselnému vazu. Z hloubky přicházející přívodní větev femorální žíly se podváže, aby se zabránilo krvácení při zavádění kanyly. Zavede se krátká polyethylenová kanyla o zevním průměru 1 mm, upevní se dvěma podvázáními a připojí se pomocí krátké ohebné hadičky na byretu s obsahem 1 ml s připojenou skleněnou nálevkou s ostrým zakončením. Byreta je naplněna roztokem chloridu sodného R (9 g/l) o teplotě asi 37 °C. Preparované místo a kanyla se zakryje navlhčenou chirurgickou rouškou, která se připevní. Vstříkne se heparin rozpuštěný v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) v dávce 200 m.j./100 g hmotnosti pokusného zvířete. Do arteria carotis se zavede kanyla o zevním průměru 1 mm a naplní se pomocí hadiček roztokem chloridu sodného R (9 g/l), do něhož byl přidán heparin, připojí se na vhodný přístroj měřící tlak, jako je např. rtuťový manometr o vnitřním průměru 2 mm až 3 mm. Centrální a periferní nervový systém, včetně vagů a souvisejících sympatických nervů, zůstávají bez porušení. Umělé dýchání není zapotřebí. Všechny roztoky se vstříknou do žilní kanyly pomocí lml injekční stříkačky dělené po 0,01 ml. Po každém po- Strana 3068 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3068 Solutiones ad haemocolaturam dání se vstříkne 0,2 ml roztoku chloridu sodného R (9 g/l) z byrety. Dává se pozor, aby nebyl vstříknut vzduch. Referenční přípravek a zkoušený přípravek se naředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby vstřikovaný objem byl v rozmezí 0,1 ml až 0,5 ml. Zvolí se dvě dávky referenčního přípravku tak, aby zvýšení krevního tlaku odpovídalo asi 4 kPa pro nižší dávku a asi 6,67 kPa pro vyšší, ale ne maximální dávku. Poměr nižší k vyšší dávce je určen vzestupem krevního tlaku a je obvykle v poměru 3:5. Pro počáteční přiblížení se mohou zkusit dávky 3 milijednotky a 5 milijednotek. Během zkoušky se dvě dávky zkoušeného přípravku zvolí tak, aby jejich účinek odpovídal zvoleným dávkám referenčního přípravku a poměr mezi těmito dávkami byl stejný jako u referenčního přípravku. Dávky se vstřikují v intervalech 10 min až 15 min. Dvě dávky zkoušeného přípravku tvoří s dvěma dávkami referenčního přípravku jednu skupinu o čtyřech dávkách. Pořadí vstřikovaných dávek se při zkoušce náhodně střídá tak, aby vzniklo čtyři až pět skupin (šestnáct až dvacet dávek celkem). Zaznamená se nejvyšší zvýšení krevního tlaku po každé dávce. Výsledky zkoušky se vypočítají obvyklými statistickými metodami. Stanovená hodnota účinnosti není nižší než 90 % a vyšší než 111 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je v rozmezí 80 % až 120 % deklarované účinnosti. Uchovávání Při teplotě 2 °Cažl5 °C. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede: - účinnost v mezinárodních jednotkách v mililitru, - název a množství přidaných látek. Solutiones ad haemocolaturam ***** * * * * Roztoky pro hemofiltraci *** Jsou to roztoky určené k parenterálnímu podání. Obsahují ionty v přibližně stejné koncentraci jako plazma. Mohou obsahovat také glukosu. Vyhovují požadavkům uvedeným v tomto článku. Roztoky pro hemofiltraci jsou dodávány: - v pevných nebo polopevných plastových obalech, - v pružných plastových obalech s vnějším zabezpečeným obalem, - ve skleněných obalech. Obaly a uzávěry vyhovují požadavkům pro obaly určené pro přípravky k parenterálnímu použití (3.2). Používají se roztoky různého složení. Koncentrace jednotlivých látek v litru roztoku jsou obvykle v následujících rozmezích: Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3069 Solutiones ad haemocolaturam 3069 Tab. 1. Vyjádřeno Vyjádřeno v milimolech v miliekvivalentech sodík 125-150 125- 150 draslík 0-4,5 0-4,5 vápník 1,0-2,5 2,0-5,0 hořčík 0,25 - 1,5 0,50 - 3,0 octan nebo mléčnan 30-60 30-60 chloridy 90 - 120 90- 120 glukosa 0-25 K roztokům se nepřidávají antioxidancia, jako disiřičitan. Zkoušky totožnosti Podle složení se provádějí následující zkoušky (2.3.1): - draslík; zkouška (b), - vápník; zkouška (a), - sodík; zkouška (b), - chloridy; zkouška (a), - octany: - neobsahuj e-li přípravek glukosu, provede se zkouška (b), - obsahuje-li přípravek glukosu, provede se následující zkouška: do zkumavky se zátkou, v níž je upevněná zahnutá trubička, se převede 5 ml zkoušeného přípravku a přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové R. Zahřívá se a zachytí se několik mililitrů destilátu, ve kterém se provede zkouška (b) na octany, - mléěnany; - hořčík; k 0,1 ml žluti titanové RS se přidá 10 ml vody R, 2 ml zkoušeného přípravku a 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, vznikne růžové zbarvení, - glukosa; k 5 ml zkoušeného přípravku se přidají 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 0,05 ml síranu meďnatého RS; roztok je modrý a ěirý. Zahřeje se k varu; vznikne objemná červená sraženina. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. Zkoušený pnpravek je ěirý (2.2.1). Jestliže neobsahuje glukosu, je bezbarvý (2.2.2, Metoda I). Jestliže obsahuje glukosu, není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda I). Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,5; měří se zkoušený pnpravek. Jestliže obsahuje glukosu, hodnota pHje 4,5 až 6,5. Hydroxymethylfurfural. K objemovému množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu 25 mg glukosy se přidá 5,0 ml roztokup-toluidinu R (100 g/l) v 2-propanolu R obsahujícím 10 % (V/V) kyseliny octové ledové R a 1,0 ml roztoku kyseliny barbiturové R (5 g/l). Směs se nechá 2 min až 3 min stát; absorbance tohoto roztoku (2.2.25) měřená při 550 nm není větší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného souěasně stejným způsobem obsahujícího 10 //g hydroxyme-thylfurfuralu R ve stejném objemu, jako je zkoušený pnpravek. Strana 3070 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3070 Solutiones ad haemocolaturam Hliník (2.4.17). Ke 200 ml zkoušeného prípravku, jehož pH bylo upraveno na hodnotu 6,0, se přidá 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH6,0; roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (10 Mg/l)-Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku hliníku (2 jug Al/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 9 ml vody K Pripraví se kontrolní roztok, kterýmje směs 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 10 ml vody R. Kontaminace částicemi. S 50 ml zkoušeného prípravku se provede zkouška na částice pod hranicí viditelnosti (2.9.19). Tab. 2. Velikost částic větší než 5 /im větší než 25 /im Nejvyšší počet částic v mililitru 100 5 Využitelný objem (2.9.17). Vyhovuje zkoušce předepsané pro infuzní přípravky. Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 0,25 m.j. endotoxinu v mililitru. Pyrogenní látky (2.6.8). Zkoušené přípravky, u kterých nelze provést validovanou zkoušku na bakteriální endotoxiny, vyhovují zkoušce na pyrogenní látky. Vstřikuje se 10 ml roztoku na kilogram hmotnosti králíka. Stanovení obsahu Sodík. 97,5 % až 102,5 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II). Zkoušený roztok. Je-li třeba, zředí se zkoušený přípravek vodou R tak, aby jeho koncentrace byla vhodná pro stanovení na použitém přístroji. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku sodíku (200 jug Na/ml). Měří se absorbance při 589,0 nm za použití sodíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene. Draslík. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. Je-li třeba, zředí se zkoušený přípravek vodou R tak, aby koncentrace byla vhodná pro stanovení na použitém přístroji. Ke 100 ml roztoku se přidá 10 ml roztoku chloridu sodného R (22 g/l). Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku draslíku (100 jug K/ml). Ke 100 ml každého porovnávacího roztoku se přidá 10 ml roztoku chloridu sodného R (22 g/l). Měří se absorbance při 766,5 nm za použití draslíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene. Vápník. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. Je-li třeba, zředí se zkoušený přípravek vodou R na koncentraci, která je vhodná pro stanovení na použitém přístroji. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku vápníku (400 jug Ca/ml). Měří se absorbance při 422,7 nm za použití vápníkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3071 __________________________________________________________________Solutiones ad haemodialysim 3071 Hořčík. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. Je-li třeba, zředí se zkoušený přípravek vodou R na koncentraci, která je vhodná pro stanovení na použitém přístroji. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku hořčíku (100 jug Mg/ml). Měří se absorbance při 285,2 nm za použití hořčíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene. Celkové chloridy. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Přesně odměřený objem zkoušeného přípravku odpovídající asi 60 mg chloridového iontu se zředí vodou R na 50 ml. Přidá se 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l KS* a 2 ml dibutylftalatu R Po protřepání se přidají 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru a titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS do červenožlutého zbarvení. 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 3,545 mg Cl. Octany. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. K množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu asi 0,7 mmol octanu se přidá 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 0,1 mmol octanu. Mléčnany. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. K množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu asi 0,7 mmol mléčnanu se přidá 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a 50 ml acetonitrilu R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 0,1 mmol mléčnanu. Redukující cukry (vyjádřeno jako glukosa bezvodá). 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství glukosy. Do 250ml kuželové baňky se zabroušenou zátkou se převede objemové množství zkoušeného přípravku odpovídající 25 mg glukosy a přidá se 25,0 ml citronanu meďnatého RS a několik zrnek pemzy. Zahřívá se 2 min pod zpětným chladičem k varu a potom se přesně 10 min vaří. Po ochlazení se přidají 3 gjodidu draselného R rozpuštěného ve 3 ml vody R a opatrně po malých dávkách se přidává 25 ml roztoku kyseliny sírové R (25%). Titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití škrobu RS jako indikátoru přidaného před koncem titrace. Provede se slepá zkouška s 25,0 ml vody R. Obsah redukujících cukrů se vyjádří jako glukosa bezvodá (C6H1206) za použití tabulky 3. Tab. 3. Spotřeba thiosíranu Glukosa bezvodá sodného 0,1 mol/l VS (ml) (mg) 8 19,8 9 22,4 10 25,0 11 27,6 12 30,3 13 33,0 14 35,7 15 38,5 16 41,3 Strana 3072 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3072 Solutiones ad haemodialysim__________________________________________________________ Uchovávání Při teplotě nad 4 °C. Označování V označení na obalu se uvede: - složení přípravku vyjádřené v g/l a v mmol/1, - vypočítaná hodnota osmolality vyjádřená v mosmol/1, - jmenovitý objem přípravku v obalu, - zda je přípravek prostý bakteriálních endotoxinů nebo zda je prostý pyrogenních látek, - podmínky uchovávání. Solutiones ad haemodialysim Roztoky pro hemodialýzu Jsou to roztoky obsahující ionty v přibližně stejné koncentraci jako plazma. Mohou obsahovat také glukosu. Roztoky pro hemodialýzu se používají ve velkých objemech, proto se obvykle připravují ředěním koncentrovaných roztoků vodou vhodné jakosti, viz Voda pro ředění roztoků pro hemodialýzu, s použitím např. automatického dávkovacího zařízení. Koncentrované roztoky pro hemodialýzu Při přípravě a uchovávání koncentrovaných roztoků pro hemodialýzu se používají materiály a postupy, které zajišťují co nejmenší mikrobiální kontaminaci. V určitých případech je nutno použít roztoky sterilní. Během ředění a použití roztoků se dodržují opatření zamezující mikrobiální kontaminaci. Zředěné roztoky se použijí ihned po přípravě. Koncentrované roztoky pro hemodialýzu jsou dodávané: - v pevných, polopevných nebo pružných plastových obalech, - ve skleněných obalech. Používají se dva typy koncentrovaných roztoků. 1. Koncentrované roztoky s octanem nebo mléčnanem Používá se několik složení těchto roztoků. Koncentrace látek v roztocích je taková, aby po zředění na předepsaný objem jeden litr roztoku obsahoval jednotlivé látky obvykle v následujících rozmezích. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3073 Solutiones ad haemodialysim 3073 Tab. 1. Vyjádřeno v mmol Vyjádřeno v mEkv sodík 130- 145 130- 145 draslík 0-3,0 0-3,0 vápník 0-2,0 0-4,0 hořčík 0-1,2 0-2,4 octan nebo mléčnan 32-45 32-45 chloridy 90-120 90 - 120 glukosa 0-12,0 Koncentrované roztoky s octanem nebo mléčnanem se ředí před použitím. 2. Koncentrované kyselé roztoky Používá se několik složení těchto roztoků. Koncentrace látek v roztocích je taková, aby po zředění na předepsaný objem a před neutralizací hydrogenuhliěitanem sodným jeden litr roztoku obsahoval jednotlivé látky obvykle v následujících rozmezích. Tab. 2. Vyjádřeno v mmol Vyjádřeno v mEkv sodík 80- 110 80- 110 draslík 0-3,0 0-3,0 vápník 0-2,0 0-4,0 hořčík 0-1,2 0-2,4 kyselina octová 2,5-10 2,5 - 10 chloridy 90 - 120 90 - 120 glukosa 0-12,0 Hydrogenuhliěitan sodný se přidá těsně před použitím ve formě roztoku nebo v pevném stavu. Jeho konečná koncentrace není vyšší než 45 mmol v litru. Koncentrovaný roztok hydrogenuhliěita-nu sodného je dodáván ve zvláštním obalu. Koncentrované kyselé roztoky a koncentrovaný roztok hydrogenuhliěitanu sodného se ředí a smíchávají ve vhodném zařízení těsně před použitím. Do zředěného roztoku je možné přidat hydrogenuhliěitan sodný též v pevném stavu. Zkoušky totožnosti Podle složení se provádějí následující zkoušky (2.3.1): - draslík; zkouška (b), - vápník; zkouška (a), - sodík; zkouška (b), - chloridy; zkouška (a), - mléěnany, - uhličitany a hydrogenuhliěitany, - octany: - neobsahuj e-li přípravek glukosu, provede se zkouška (b), - obsahuje-li přípravek glukosu, provede se následující zkouška: do zkumavky se zátkou, v níž je upevněná zahnutá trubička, se převede 5 ml zkoušeného přípravku a přidá se 1 ml kyseliny Strana 3074 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3074 Solutiones ad haemodialysim__________________________________________________________________ chlorovodíkové R Zahřívá se a zachytí se několik mililitrů destilátu, ve kterém se provede zkouška (b) na octany, - hořčík: k 0,1 ml žlutí titanové RS se přidá 10 ml vody R, 2 ml zkoušeného přípravku a 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS; vznikne růžové zbarvení, - glukosa: k 5 ml zkoušeného přípravku se přidají 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 0,05 ml síranu meďnatého RS; roztok je modrý a čirý. Zahřeje se k varu; vznikne objemná červená sraženina. Zkoušky na čistotu Vzhled roztoku. Zkoušený přípravek je čirý (2.2.1). Jestliže neobsahuje glukosu, je bezbarvý (2.2.2, Metoda I). Jestliže obsahuje glukosu, není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda I). Hliník (2.4.17). Ke 20 ml zkoušeného přípravku, j ehož pH bylo upraveno na hodnotu 6,0, se přidá 10 ml tlumivého roztoku octanového opH 6,0; roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (0,1 mg/l). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku hliníku (2 jug AI/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového opH6,0 a 9 ml vody R. Připraví se kontrolní roztok, kterýmje směs 10 ml tlumivého roztoku octanového opH 6,0 a 10 ml vody R. Využitelný objem (2.9.17). Změřený objem není menší než jmenovitý objem uvedený v označení. Sterilita (2.6.1). Pokud je v označení na obalu uvedeno, že koncentrovaný roztok pro hemodialýzu je sterilní, vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 0,5 m.j. endotoxinu v mililitru zředěného roztoku. Pyrogenní látky (2.6.8). Zkoušené přípravky, u kterých nelze provést validovanou zkoušku na bakteriální endotoxiny, vyhovují zkoušce na pyrogenní látky. Zkoušený přípravek se zředí vodou na injekci R na koncentraci předepsanou pro použití. Vstřikuje se 10 ml tohoto roztoku na kilogram hmotnosti králíka. Stanovení obsahu Stanoví se relativní hustota (2.2.5) a obsah se vypočítá v g/l a mmol/l. Sodík. 97,5 % až 102,5 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II). Zkoušený roztok. Přesně zvážené množství zkoušeného přípravku se zředí vodou Atak, aby jeho koncentrace byla vhodná pro stanovení na použitém přístroji. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku sodíku (200 jug Na/ml). Měří se absorbance při 589,0 nm za použití sodíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene. Draslík. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. Přesně zvážené množství zkoušeného přípravku se zředí vodou R tak, aby koncentrace byla vhodná pro stanovení na použitém přístroji. Ke 100 ml roztoku se přidá 10 ml roztoku chloridu sodného R (22 g/l). Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku draslíku (100 jug K/ml). Ke 100 ml každého porovnávacího roztoku se přidá 10 ml roztoku chloridu sodného R (22 g/l). Měří se absorbance při 766,5 nm za použití draslíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3075 ____________________Solutiones ad haemodialysim, Aqua ad concetratas solutiones diluendas haemodialysi 3075 Vápník. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. Přesně zvážené množství zkoušeného přípravku se zředí vodou R na koncentraci, která je vhodná pro stanovení na použitém přístroji. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku vápníku (400 jug Ca/ml). Měří se absorbance při 422,7 nm za použití vápníkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene. Hořčík. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. Přesně zvážené množství zkoušeného přípravku se zředí vodou R na koncentraci, která je vhodná pro stanovení na použitém přístroji. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku hořčíku (100 jug Mg/ml). Měří se absorbance při 285,2 nm za použití hořčíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene. Celkové chloridy. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Přesně zvážené množství zkoušeného přípravku odpovídající asi 60 mg chloridového iontu se zředí vodou R na 50 ml. Přidá se 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l KS* a 2 ml dibutylftalatu R Po protřepání se přidají 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru a titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS do červenožlutého zbarvení. 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 3,545 mg Cl. Octany. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. K množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu asi 0,7 mmol octanu se přidá 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 0,1 mmol octanu. Mléčnany. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. K množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu asi 0,7 mmol mléčnanu se přidá 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a 50 ml acetonitrilu R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 0,1 mmol mléčnanu. Hydrogenuhličitan sodný. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Objemové množství zkoušeného přípravku odpovídající asi 0,1 g hydrogenuhličitanu sodného se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 8,40 mg NaHC03. Redukující cukry (vyjádřeno jako glukosa bezvodá). 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství glukosy. Do 250ml kuželové baňky se zabroušenou zátkou se převede objemové množství zkoušeného přípravku odpovídající 25 mg glukosy a přidá se 25,0 ml citronanu meďnatého RS a několik zrnek pemzy. Zahřívá se 2 min pod zpětným chladičem k varu a potom se přesně 10 min vaří. Po ochlazení se přidají 3 gjodidu draselného R rozpuštěné ve 3 ml vody R a opatrně po malých dávkách se přidává 25 ml roztoku kyseliny sírové R (25%). Titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití škrobu ÄS jako indikátoru přidaného před koncem titrace. Provede se slepá zkouška s 25,0 ml vody R. Obsah redukujících cukrů se vyjádří jako glukosa bezvodá (C6H1206) za použití tabulky 3. Strana 3076 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3076 Solutiones ad haemodialysim, Aqua ad concetratas solutiones diluendas haemodialysi Tab. 3. Spotřeba thiosíranu sodného Glukosa bezvodá 0,1 mol/l VS (ml) (mg) 8 19,8 9 22,4 10 25,0 11 27,6 12 30,3 13 33,0 14 35,7 15 38,5 16 41,3 Uchovávání Při teplotě nad 4 °C. Označování V označení na obalu se uvede: - složení přípravku vyjádřené v g/l a v mmol/1, - jmenovitý objem přípravku v obalu, - zda j e přípravek sterilní, - podmínky uchovávání, - že koncentrovaný přípravek je nutno před použitím zředit, - způsob ředění, - že přípravek musí být přesně dávkován, - iontové složení zředěného přípravku připraveného k použití v mmol/1, - že nespotřebovaný přípravek je nutno odstranit, - že se před použitím přidá hydrogenuhliěitan sodný, pokud je to vhodné. Solutiones ad haemodialysim, Aqua ad concetratas ***** solutiones diluendas haemodialysi ***** Voda pro ředění koncentrovaných hemodialyzačních roztoků Následující článek má informativní charakter a jeho ustanovení nejsou závazná. Popsané analytické metody a navrhované limity slouží k validaci postupu pro získání vody. Voda pro ředění koncentrovaných dialyzaěních roztoků se získá destilací, reverzní osmózou, výměnou iontů nebo jinou vhodnou metodou z pitné vody. Podmínky pnpravy, dopravy a uchovávání mají být takové, aby riziko chemické a mikrobiologické kontaminace bylo co nejmenší. Když voda získaná jednou z výše popsaných metod není dostupná, je možno pro domácí dialýzu použít pitnou vodu. Protože se chemické složení pitné vody značně liší od jedné lokality ke druhé, je nutné brát v úvahu její chemické složení a obsah iontů se musí upravit tak, aby jejich koncentrace ve zředěném roztoku odpovídala zamýšlenému použití. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3077 ____________________Solutiones ad haemodialysim, Aqua ad concetratas solutiones diluendas haemodialysi 3077 Je nutné též dát pozor na možnou přítomnost zbytků z ošetření vody (např. chloraminy) a na přítomnost těkavých halogenovaných uhlovodíků. Pro dohled na kvalitu vody pro ředění koncentrovaných dialyzaěních roztoků jsou určeny následující metody, jež stanoví chemické složení a případně též detekují přítomnost možných nečistot spolu s návrhem limitů, které je nutno dodržet. Popis a vlastnosti Čirá bezbarvá kapalina, bez chuti. Zkoušky na čistotu Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml zkoušené čerstvě prevarené a ochlazené vody v kádince z borokřemiěitého skla se přidá 0,05 ml červeně methylové RS; roztok není červený. K 10 ml zkoušené vody se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1; roztok není modrý. Oxidovatelné látky. Ke 100 ml se přidá 10 ml kyseliny sírové zředěné RS, 0,1 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS a vaří se 5 min; roztok zůstane slabě růžový. Celkový volný chlor. Do 125ml zkumavky (A) se postupně převede 5 ml tlumivého roztoku opH 6,5, 5 ml diethylfenylendiamoniumsulfatu RSal gjodidu draselného R. Do druhé zkumavky (B) se postupně převede 5 ml tlumivého roztoku o pH 6,5 a 5 ml diethylfenylendiamoniumsulfatu RS. Pokud možno současně se přidá do zkumavky A 100 ml zkoušené vody a do zkumavky B porovnávací roztok připravený takto: k 1 ml roztoku jodičnanu draselného R (10 mg/l) se přidá 1 gjodidu draselného R, 1 ml kyseliny sírové zředěné RS, nechá se 1 min stát, pak se přidá 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se na 100 ml vodou R. Zbarvení směsi se zkoušenou vodu není intenzivnější než zbarvení směsi porovnávacího roztoku (0,1 //g/ml). Chloridy (2.4.4 ). 1 ml se zředí vodou Rna. 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 Mg/ml). Fluoridy. K 50 ml se přidá 10 ml tlumivého roztoku jantaranového o pH 4,6, 10 ml kyseliny aminomethylalizarindioctové RS, 5 ml roztoku dusičnanu lanthanitého R (0,4 g/l) a 20 ml acetonu R Po každém přidání se směs zamíchá a nakonec se zředí vodou R na 100 ml. Nechá se 1 h stát ve tmě. Zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku současně stejným způsobem připraveného za použití směsi 1 ml základního roztoku fluoridů (10 jug F/ml) a 49 ml vody R (0,2 //g/ml). Dusičnany. 2 ml se zředí vodou prostou dusičnanů Rna 100 ml. 5 ml tohoto roztoku se převede do zkumavky umístěné v ledové lázni, přidá se 0,4 ml roztoku chloridu draselného R (100 g/l) a 0,1 ml difenylaminu RS a potom se přidává po kapkách a za třepáni 5 ml kyseliny sírové R. Zkumavka se přenese do vodní lázně teplé 50 °C a ponechá se v ní 15 min. Modré zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití směsi 0,1 ml základního roztoku dusičnanů (2 jug NO Jmi) a 4,9 ml vody prostě dusičnanů R (2 //g/ml). Sírany (2.4.13). 3 ml se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuj e limitní zkoušce na sírany (50 //g/ml). Hliník (2.4.17). Ke 400 ml se přidá 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody R Roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (10 //g/l). Jako porovnávací roztok se použije směs 2 ml základního roztoku hliníku (2 jug AI/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového opH 6,0 a 98 ml vody R Jako kontrolní roztok se použije směs 10 ml tlumivého roztoku octanového opH6,0 a 100 ml vody R. Strana 3078 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3078 Solutiones ad peritonealem dialysim____________________________________________________________ Amonium. Ke 20 ml v průhledné zkumavce s plochým dnem se přidá 1 ml tetrajodortuťnatanu draselného zásaditého RS a nechá se 5 min stát. Roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití směsi 4 ml základního roztoku amonia (1 jug NH/ml) a 16 ml vody prosté amoniaku R (0,2 //g/ml). Roztok se pozoruje ve směru podélné osy zkumavky. Vápník. Nejvýše 2 //g Ca/ml; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. Použije se zkoušená voda. Porovnávací roztoky. Zdi použití základního roztoku vápníku (400 jug Ca/ml) se připraví porovnávací roztoky (1 //g/ml až 5 //g/ml). Měří se absorbance při 422,7 nm za použití vápníkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového oxidačního plamene. Hořčík. Nejvýše 2 //g Mg/ml; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. 10 ml se zředí vodou destilovanou R na 100 ml. Porovnávací roztok. Za použití základního roztoku hořčíku (100 jug Mg/ml) se připraví porovnávací roztoky (0,1 //g/ml až 0,5 //g/ml). Měří se absorbance při 285,2 nm za použití hořčíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového oxidačního plamene. Rtuť. Nejvýše 0,001 //g Hg/ml; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. K 1 litru se přidá 5 ml kyseliny dusičné K Do 50ml baňky z borokřemičitého skla se zabroušenou zátkou se převede 20 ml zkoušené vody a 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS. Po zamíchání se přidá 0,3 ml bromové vody Rl. Baňka se uzavře, protřepe se, 4 h se zahřívá při 45 °C a pak se nechá ochladit. Jestliže se roztok nezbarví do žlutá, přidá se 0,3 ml bromové vody Rl a znovu se 4 h zahřívá při 45 °C. Přidá se 0,5 ml čerstvě připraveného roztoku hydroxylamonium-chloridu R (10 g/l), zatřepe se a nechá se 20 min stát. Porovnávací roztoky. Připraví se postupem uvedeným u zkoušeného roztoku za použití základního roztoku rtuti (1000 jug Hg/ml) zředěného roztokem kyseliny dusičné R5%( V/V). Použijí se čerstvě připravené roztoky v koncentracích 0,0005 //g/ml až 0,002 //g Hg/ml. K objemu roztoku vhodnému pro použitý přístroj se přidá chlorid cínatý RS2 v množství odpovídajícím jedné pětině tohoto objemu. Ihned se přemístí do zařízení pro odsávání rtuťových par. Za 20 s se nechá zařízením projít proud dusíku R jako nosného plynu. Měří se absorbance při 253,7 nm za použití rtuťové lampy s dutou katodou nebo výbojky jako zdroje záření a atomizéru, který umožní, aby rtuť mohla přejít do formy studené páry, použije-li se systém bez plamene. Těžké kovy (2.4.8). 150 ml se zahřívá v odpařovací misce na vodní lázni, až se objem zmenší na 15 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (0,1 //g/ml). Porovnávací roztok se připraví za použití roztoku olova (1 jug Pb/ml). Draslík. Nejvýše 2 //g K/ml; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I). Zkoušený roztok (a). 50,0 ml se zředí vodou destilovanou Ä na 100 ml. Tento roztok se použije pro stanovení. Jestliže obsah draslíku je větší než 0,75 mg/l, zředí se zkoušená voda dle potřeby vodou destilovanou R. Zkoušený roztok (b). Použije se 50,0 ml zkoušené vody nebo, jestliže je to nutné, vody zředěné, jak je uvedeno u zkoušeného roztoku (a). Přidá se 1,25 ml základního roztoku draslíku (20 jug K/ml) a zředí se vodou destilovanou R na 100,0 ml. Porovnávací roztoky. Za použití základního roztoku draslíku (20 jug K/ml) se připraví porovnávací roztoky o koncentraci 0 //g/ml; 0,25 //g/ml; 0,50 //g/ml; 0,75 //g/ml a 1 //g/ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 / 1998 Strana 3079 ____________________________________________________________Solutiones ad peritonealem dialysim 3079 Měří se intenzita emise při 766 nm. Obsah draslíku vyjádřený v Mg/ml, se vypočítá podle vzorce: p . ttj . 0,5 n2 - rij v němž značí: p - faktor ředění, které bylo použito při přípravě zkoušeného roztoku (a), nx - naměřenou hodnotu u zkoušeného roztoku (a), n2 - naměřenou hodnotu u zkoušeného roztoku (b). Sodík. Nejvýše 50 ßg Na/ml; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I). Zkoušený roztok. Použije se zkoušená voda. Jestliže obsah sodíku je vyšší než 10 mg na litr, ředí se vodou destilovanou R tak, aby koncentrace byla vhodná pro použitý přístroj. Porovnávací roztoky. Za použití základního roztoku sodíku (200 //g Na/ml) se připraví porovnávací roztoky 0 Mg/ml; 2,5 Mg/ml; 5,0 Mg/ml; 7,5 //g/ml a 10 //g/ml. Měří se intenzita emise při 589 nm. Zinek. Nejvýše 0,1 ßg Zn/ml; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zařízení k odběru vzorků a k analýze musí být prosto zinku nebo ho nesmí v podmínkách zkoušky uvolňovat. Zkoušený roztok. Použije se zkoušená voda. Porovnávací roztoky. Za použití základního roztoku zinku (100 jug Zn/ml) se připraví porovnávací roztoky o koncentraci 0,05 ßg až 0,15 ßg Zn/ml. Měří se absorbance při 213,9 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového oxidačního plamene. Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 102 živých mikroorganismů v mililitru. Stanoví se plotnovou metodou. Bakterální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 0,25 m.j. endotoxinu v mililitru. Solutiones ad peritonealem dialysim Roztoky pro peritoneální dialýzu Jsou to roztoky určené k intraperitoneálnímu podání. Obsahují ionty v přibližně stejné koncentraci jako plazma a proměnlivá množství glukosy. Roztoky pro peritoneální dialýzu jsou dodávány: - v pevných nebo polopevných plastových obalech, - v pružných plastových obalech se spojovací pomůckou a s vnějším zabezpečeným obalem, jsou plněny méně než jmenovitý objem obalu, - ve skleněných obalech. Obaly a uzávěry vyhovují požadavkům pro obaly určené pro přípravky k parenterálnímu použití (3.2.1) a (3.2.2). Používají se roztoky různého složení. Koncentrace jednotlivých látek v litru roztoku jsou obvykle v následujících rozmezích: + * * * * * Strana 3080 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3080 Solutiones ad peritonealem dialysim Tab. 1. Vyjádřeno v milimolech Vyjádřeno v miliekvivalentech sodík 125- 150 125- 150 draslík 0-4,5 0-4,5 vápnik 0-2,5 0-5,0 hořčík 0,25 - 1,5 0,50 - 3,0 octan nebo mléčnan 30-60 30-60 chloridy 90- 120 90-120 glukosa 25-250 K roztokům se nepřidávají antioxidancia, jako disiřičitan, pokud není uvedeno a schváleno jinak. Zkoušky totožnosti Podle složení se provádějí následující zkoušky (2.3.1): - draslík; zkouška (b), - vápník; zkouška (a), - sodík; zkouška (b), - chloridy; zkouška (a), - octany: do zkumavky se zátkou, v níž je upevněná zahnutá trubička, se převede 5 ml zkoušeného pnpravku a přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové R Zahřívá se a zachytí se několik mililitrů destilátu, ve kterém se provede zkouška (b) na octany, - mléěnany; - hořčík; k 0,1 ml žluti titanové RS se přidá 10 ml vody R, 2 ml zkoušeného přípravku a 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, vznikne růžové zbarvení, - glukosa; k 5 ml zkoušeného přípravku se přidají 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 0,05 ml síranu meďnatého RS; roztok je modrý a ěirý. Zahřeje se k varu; vznikne objemná červená sraženina. Zkoušky Vzhled roztoku. Zkoušený přípravek je ěirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž4 (2.2.2, Metoda I). Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 6,5; měří se zkoušený přípravek. Hydroxymethylfurfural. K objemovému množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu 25 mg glukosy se přidá 5,0 ml roztokup-toluidinu R (100 g/l) v 2-propanolu R obsahujícím 10 % (V/V) kyseliny octové ledové R a 1,0 ml roztoku kyseliny barbiturové R (5 g/l). Směs se nechá 2 min až 3 min stát; absorbance tohoto roztoku (2.2.25) měřená při 550 nm není větší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného souěasně stejným způsobem obsahujícího 10 //g hydroxyme-thylfurfuralu R ve stejném objemu jako zkoušený přípravek. Hliník (2.4.17). Ke 400 ml zkoušeného pnpravku, jehož pH bylo upraveno na hodnotu 6,0, se přidá 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0; roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (15 Mg/l)-Porovnávací roztok se připraví za použití 3 ml základního roztoku hliníku (2 jug AI/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového opH6,0 a 9 ml vody R Připraví se kontrolní roztok, kterým je směs 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 10 ml vody R. Kontaminace částicemi. S 50 ml zkoušeného pnpravku se provede zkouška na částice pod hranicí viditelnosti (2.9.19). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3081 Solutiones ad peritonealem dialysim 3081 Tab. 2. Velikost částic větší než 5 /im větší než 25 /im Nejvyšší počet částic v mililitru 100 5 Využitelný objem (2.9.17). Vyhovuje zkoušce předepsané pro infuzní přípravky. Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 0,25 m.j. endotoxinu v mililitru. Pyrogenní látky (2.6.8). Zkoušené přípravky, u kterých nelze provést validovanou zkoušku na bakteriální endotoxiny, vyhovují zkoušce na pyrogenní látky. Vstřikuje se 10 ml roztoku na kilogram hmotnosti králíka. Stanovení obsahu Sodík. 97,5 % až 102,5 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II). Zkoušený roztok. Je-li třeba, zředí se zkoušený přípravek vodou R tak, aby jeho koncentrace byla vhodná pro stanovení na použitém přístroji. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku sodíku (200 jug Na/ml). Měří se absorbance při 589,0 nm za použití sodíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene. Draslík. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. Je-li třeba, zředí se zkoušený přípravek vodou R tak, aby koncentrace byla vhodná pro stanovení na použitém přístroji. Ke 100 ml roztoku se přidá 10 ml roztoku chloridu sodného R (22 g/l). Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku draslíku (100 jug K/ml). Ke 100 ml každého porovnávacího roztoku se přidá 10 ml roztoku chloridu sodného R (22 g/l). Měří se absorbance při 766,5 nm za použití draslíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene. Vápník. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. Je-li třeba, zředí se zkoušený přípravek vodou R na koncentraci, která je vhodná pro stanovení na použitém přístroji. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku vápníku (400 jug Ca/ml). Měří se absorbance při 422,7 nm za použití vápníkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene. Hořčík. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. Je-li třeba, zředí se zkoušený přípravek vodou R na koncentraci, která je vhodná pro stanovení na použitém přístroji. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku hořčíku (100 jug Mg/ml). Měří se absorbance při 285,2 nm za použití hořčíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene. Strana 3082 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3082 Solutiones anticoagulantes et sanguinem humanuni conservantes_____________________________________ Celkové chloridy. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Přesně odměřený objem zkoušeného přípravku odpovídající asi 60 mg chloridového iontu se zředí vodou R na 50 ml. Přidá se 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l KS* a 2 ml dibutylftalatu R Po protřepání se přidají 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru a titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS do ěervenožlutého zbarvení. 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 3,545 mg Cl. Octany. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. K množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu asi 0,7 mmol octanu se přidá 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 0,1 mmol octanu. Mléčnany. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. K množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu 0,7 mmol mléěnanu se přidá 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a 50 ml acetonitrilu R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 0,1 mmol mléěnanu. Redukující cukry (vyjádřeno jako glukosa bezvodá). 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství glukosy. Do 250ml kuželové baňky se zabroušenou zátkou se převede objemové množství zkoušeného přípravku odpovídající 25 mg glukosy a přidá se 25,0 ml citronanu meďnatého RS a několik zrnek pemzy. Zahřívá se 2 min pod zpětným chladiěem k varu a potom se přesně 10 min vaří. Po ochlazení se přidají 3 gjodidu draselného R rozpuštěného ve 3 ml vody R a opatrně po malých dávkách se přidává 25 ml roztoku kyseliny sírové R (25%). Titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití škrobu RS jako indikátoru přidaného před koncem titrace. Provede se slepá zkouška s 25,0 ml vody R. Obsah redukujících cukrů se vyjádří jako glukosa bezvodá (C6H1206) za použití tabulky 3. Tab. 3. Spotřeba thiosíranu sodného 0,1 mol/l ^(ml) Glukosa bezvodá (mg) 8 19,8 9 22,4 10 25,0 11 27,6 12 30,3 13 33,0 14 35,7 15 38,5 16 41,3 Uchovávání Při teplotě nad 4 °C. Označování V označení na obalu se uvede: - složení přípravku vyjádřené v g/l a v mmol/1, - vypočítaná hodnota osmolality vyjádřená v mosmol/1, Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3083 Solutiones anticoagulantes et sanguinem humanuni conservantes 3083 jmenovitý objem přípravku v obalu, zda je přípravek prostý bakteriálních endotoxinů nebo zda je roztok prostý pyrogenních látek, podmínky uchovávání, upozornění, že přípravek není určený pro intravenózni podání, upozornění, že nespotřebovaná část přípravku se odstraní. Solutiones anticoagulantes et sanguinem humanuni conservantes ****** Antikoagulační a konzervační roztoky pro lidskou krev Jsou to sterilní roztoky prosté pyrogenních látek. Připravují se rozpuštěním látek ve vodě na injekci, filtrací, rozplněním do konečných obalů a sterilizací. Obsah dihydrátu citronanu sodného (CgH5Na307. 2H20), monohydratu glukosy (Q H^Os . H>0) nebo glukosy bezvodé (QH^ Os) a dihydrátu dihydrogenfosforečnanu sodného (NaH2P04. 2H20) je 95,0 % až 105,0 % množství uvedeného ve složení deklarovaném tímto článkem. Obsah monohydratu kyseliny citrónové (CgH807. H20) nebo kyseliny citrónové bezvodé (C6H807) je 90,0 % až 105,0 % množství uvedeného ve složení deklarovaném tímto článkem. Za souhlasu oprávněné autority může být použito i jiné složení roztoku ke konzervaci červených krvinek; názvy látek a jejich množství se uvede v označení na obalu. Antikoagulační a konzervační roztoky pro lidskou krev se uchovávají ve vzduchotěsných zabezpečených obalech ze skla (3.2.1) nebo z plastů (3.2.3). Antikoagulační roztoky kyselina-citronan-glukosa (ACD) Natrii citras dihydricus A 22,0 g B 13,2 g Acidum citricum monohydricum 8,0 g 4,8 g nebo Acidum citricum 7,3 g 4,4 g Glucosum monohydricum^ 24,5 g 14,7 g nebo Glucosuml) 22,3 g 13,4 g Aqua pro iniectione ad 1000,0 ml 1000,0 ml Na 100 ml krve se použije 15,0 ml 25,0 ml Vlastnosti Čirá bezbarvá nebo slabě nažloutlá kapalina, prakticky prostá částic. Zkoušky totožnosti A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. o Vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky uvedené v článku Glucosum monohydricum nebo Glucosum. Strana 3084 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3084 Solutiones anticoagulantes et sanguinem humanuni conservantes_____________________________________ Zkoušený roztok. 2 ml zkoušeného přípravku (složení A) nebo 3 ml zkoušeného přípravku (složení B) se zředí směsí objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) na 100 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg glukosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Porovnávací roztok (b).\Q mg glukosy CRL, 10 mg laktosy CRL, 10 mg fruktosy CRL a 10 mg sacharosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 2 (A každého roztoku a nanesené skvrny se důkladně usuší. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R, kyseliny octové bezvodé R a dichloretha-nu R (10 + 15 + 25 + 50) po dráze 15 cm. Rozpouštědla musí být odměřena přesně, i malý přebytek vody může způsobit zákal. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu. Vyvíjení se ihned opakuje v čerstvě připravené směsi rozpouštědel. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu, rovnoměrně se postříká roztokem 0,5 g thymolu R ve směsi složené z 5 ml kyseliny sírové R a 95 ml lihu 96% R a zahřívá se 10 min při 130 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou čtyři zřetelně oddělené skvrny. B. Ke 2 ml se přidá 5 ml citronanu meďnatého RS a zahřeje se k varu; vznikne oranžová sraženina a zbarvení roztoku se změní na žluté. C. Ke 2 ml (složení A) se přidají 3 ml vody R nebo ke 4 ml (složení B) se přidá 1 ml vody R; roztoky vyhovují zkoušce na citronany (2.3.1). D. 0,5 ml vyhovuje zkoušce (b) na sodík (2.3.1). Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 4,7 až 5,3; měří se zkoušený přípravek. Hydroxymethylfurfural. Ke 2,0 ml zkoušeného přípravku se přidá 5,0 ml roztoku p-toluidinu R (100 g/l) v 2-propanolu R obsahujícím 10 % (V/V) kyseliny octové ledové R a 1,0 ml roztoku kyseliny barbiturove R (5 g/l). Směs se nechá 2 min až 3 min stát; absorbance tohoto roztoku (2.2.25) měřená při 550 nm není větší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem s použitím 2,0 ml roztoku obsahujícího 5 //g/ml hydroxymethylfurfura-lu R (pro složení A) a 3 //g/ml hydroxymethylfurfuralu R (pro složení B). Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu. Pyrogennní látky (2.6.8). Vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky. Ředí se roztokem chloridu sodného R (9 g/l) prostým pyrogenních látek na roztok obsahující asi 5 g/l citronanu sodného. Vstřikuj e se 10 ml zředěného roztoku na 1 kg hmotnosti králíka. Stanovení obsahu Kyselina citrónová. K 10,0 ml (složení A) nebo k 20,0 ml (složení B) se přidá 0,1 ml fenolftalei-nu RS1 a titruje se hydroxidem sodným 0,2 mol/l VS do růžového zbarvení. 1 ml hydroxidu sodného 0,2 mol/l VS odpovídá 14,01 mg C H p 7. H ß nebo 12,81 mg C H ß 7 Citronan sodný. Chromatografická kolona délky 0,1 m a vnitřního průměru 10 mm se naplní kate-xem silně kyselým R (300 //m až 840 //m). Na povrchu náplně se udržuje stále lem vrstva kapaliny. Kolona se promyje 50 ml deionizované vody R při průtokové rychlosti 12 ml/min až 14 ml/min. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3085 _____________________________________Solutiones anticoagulantes et sanguinem humanuni conservantes 3085 10,0 ml zkoušeného přípravku (složení A) nebo 15,0 ml zkoušeného přípravku (složení B) se zředí v kádince asi na 40 ml deionizovanou vodou R a potom se přenese do zásobníku kolony, přičemž se kádinka promyje třikrát několika mililitry deionizované vody R, které se přidají do zásobníku kolony. Roztok se nechá protékat kolonou rychlostí 12 ml/min až 14 ml/min a eluát se zachytává. Kolona se promyje dvakrát 30 ml a jednou 50 ml deionizované vody R. Kolona se může použít pro tři stanovení před regenerací třínásobným objemem (kolony) kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Spojený eluát s promývací tekutinou (asi 150 ml) se titruje hydroxidem sodným 0,2 mol/l VS s použitím 0,1 ml fenolftaleinu RS1 jako indikátoru. Obsah citronanu sodného v g/l se vypočítá podle vzorců: pro složení A: 1,961« - l,40Cnebo 1,961« - 1,53C", pro složení B: 1,307« - l,40Cnebo 1,307« - 1,53C, v nichž značí: « - spotřebu hydroxidu sodného 0,2 mol/l VSvml, C - nalezený obsah monohydrátu kyseliny citrónové v g/l, viz zkouška Kyselina citrónová, O- nalezený obsah bezvodé kyseliny citrónové v g/l, viz zkouška Kyselina citrónová. Redukující cukry. 5,0 ml zkoušeného přípravku (složení A) nebo 10,0 ml zkoušeného přípravku (složení B) se zředí vodou R na 100,0 ml. 25,0 ml těchto roztoků se převede do 250ml kuželové baňky se zabroušenou zátkou a přidá se 25,0 ml citronanu meďnatého RSI a několik kousků porézního materiálu. Zahřívá se 2 min pod zpětným chladičem k varu a potom se přesně 10 min vaří. Po ochlazení se přidají 3 gjodidu draselného R rozpuštěného ve 3 ml vody R a opatrně po malých dávkách se přidává 25 ml roztoku kyseliny sírové R (25%). Titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/ VS za použití škrobu ÄS jako indikátoru přidaného před koncem titrace(«! ml). Provede se slepá zkouška s 25,0 ml vody R («2 ml). Obsah redukujících cukrů se vyjádří jako glukosa bezvodá nebo jako monohydrát glukosy, jak je třeba, za použití tabulky 1. Tab. 1. Spotřeba thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS Glukosa bezvodá Glukosa monohydrát («i - «, ml) (mg) (mg) 8 19,8 21,6 9 22,4 24,5 10 25,0 27,4 11 27,6 30,2 12 30,3 33,1 13 33,0 36,1 14 35,7 39,0 15 38,5 42,1 16 41,3 45,2 Uchovávání Ve vzduchotěsných zabezpečených obalech, chráněn před světlem. Označování V označení na obalu se uvede: - složení a objem přípravku, - nejvyšší množství krve, které lze odebrat do obalu. Strana 3086 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3086 Solutiones anticoagulantes et sanguinem humanuni conservantes Antikoagulační roztoky citronan-fosforečnan-glukosa (CPD) Natrii citras dihydricus 26,3 g Acidum citricum monohydricum 3,27 g nebo Acidum citricum 2,99 g Glucosum monohydricum2) 25,5 g nebo Glucosum2) 23,2 g Natrii dihydrogenophosphas dihydricus 2,51 g Aqua pro injectione ad 1000,0 ml Na 100 ml krve se použije 14,0 ml Vlastnosti Čirá bezbarvá nebo slabě nažloutlá kapalina, prakticky prostá částic. Zkoušky totožnosti A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 2 ml zkoušeného přípravku se zředí směsí objemových dílů vody R a methano- lu R (2 + 3) na 100 ml. Porovnávací roztok (a). 10 mg glukosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Porovnávací roztok (b).\Q mg glukosy CRL, 10 mg laktosy CRL, 10 mg fruktosy CRL a 10 mg sacharosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Na vrstvu se nanese odděleně po 2 (A každého roztoku a nanesené skvrny se důkladně usuší. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R, kyseliny octové bezvodé R a dichloretha-nu R (10 + 15 + 25 + 50) po dráze 15 cm. Rozpouštědla musí být odměřena přesně, i malý přebytek vody může způsobit zákal. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu. Vyvíjení se ihned opakuje v čerstvě připravené směsi rozpouštědel. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu, rovnoměrně se postříká roztokem 0,5 g thymolu R ve směsi složené z 5 ml kyseliny sírové R a 95 ml lihu 96% R a zahřívá se 10 min při 130 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou čtyři zřetelně oddělené skvrny. B. Ke 2 ml se přidá 5 ml citronanu meďnatého RS a zahřeje se k varu; vznikne oranžová sraženina a zbarvení roztoku se změní na žluté. C. Ke 2 ml se přidají 3 ml vody R. Tento roztok vyhovuje zkoušce na citronany (2.3.1). D. 1 ml vyhovuje zkoušce (b) na fosforečnany (2.3.1). E. 0,5 ml vyhovuje zkoušce (b) na sodík (2.3.1). Vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky uvedené v článku Glucosum monohydricum nebo Glucosum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3087 ________________________________________________________________f Somatropinum pro iniectione 3087 Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 5,3 až 5,9; měří se zkoušený přípravek. Hydroxymethylfurfural. Ke 2,0 ml zkoušeného přípravku se přidá 5,0 ml roztoku p-toluidinu R (100 g/l) v 2-propanolu R obsahujícím 10 % (V/V) kyseliny octové ledové R a 1,0 ml roztoku kyseliny barbiturové R (5 g/l). Směs se nechá 2 min až 3 min stát; absorbance tohoto roztoku (2.2.25) měřená při 550 nm není větší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 2,0 ml roztoku obsahujícího 5 //g/ml hydroxymethylfurfuralu R Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu. Pyrogennní látky (2.6.8). Vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky. Ředí se roztokem chloridu sodného R (9 g/l) prostým pyrogenních látek na roztok obsahující asi 5 g/l citronanu sodného. Vstřikuje se 10 ml zředěného roztoku na 1 kg hmotnosti králíka. Stanovení obsahu Dihydrogenfosforečnan sodný. 10,0 ml se zředí vodou R na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 10,0 ml zkoumadla molybdenanvanadičného R, promíchá se a nechá se 30 min stát při 20 °C až 25 °C. Současně se stejným způsobem připraví porovnávací roztok za použití 10,0 ml základního roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (0,219 g/l). Měří se absorbance (2.2.25) obou roztoků při 450 nm proti kontrolnímu roztoku připravenému současně stejným způsobem za použití 10 ml vody R. Vypočítá se obsah dihydrogenfosforečnanu sodného (P) v g/l podle vzorce: 11,46 . C . A1 v němž značí: C - množství dihydrogenfosforečnanu draselného R v základním roztoku v g/l, Ax - absorbanci zkoušeného roztoku, A2 - absorbanci porovnávacího roztoku. Kyselina citrónová. K 20,0 ml se přidá 0,1 núfenolftaleinu RS1 a titruje se hydroxidem sodným 0,2 mol/l VS. Vypočítá se obsah monohydrátu kyseliny citrónové (C) nebo kyseliny citrónové bezvodé (C) v g/l podle příslušného vzorce: C = 0,7005« -0,4490P, C'= 0,6404« - 0,4105P, v němž značí: n - spotřebu hydroxidu sodného 0,2 mol/l VS v ml, P - zjištěný obsah dihydrátu dihydrogenfosforečnanu sodného v g/l, viz zkouška Dihydrogenfosforečnan sodný. Citronan sodný. Chromatografická kolona délky 100 mm a vnitřního průměru 10 mm se naplní katexem silně kyselým R (300 //m až 840 //m). Na povrchu náplně se udržuje stále lem vrstva kapaliny. Kolona se promyje 50 ml deionizované vody R při průtokové rychlosti 12 ml/min až 14 ml/min. 10,0 ml zkoušeného přípravku se zředí v kádince asi na 40 ml deionizovanou vodou R a potom se přenese do zásobníku kolony, přičemž se kádinka promyje třikrát několika mililitry deionizované vody R, které se přidají do zásobníku kolony. Roztok se nechá protékat kolonou rychlostí 12 ml/min až 14 ml/min a eluát se zachytává. Kolona se promyje dvakrát 30 ml a jednou 50 ml deionizované Strana 3088 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3088 f Somatropinum pro iniectione________________________________________________________________ vody R. Kolona se může použít pro tři stanovení před regenerací třínásobným objemem (kolony) kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Spojený eluát s promývací tekutinou (asi 150 ml) se titruje hydroxidem sodným 0,2 mol/l VS za použití 0,1 núfenolftaleinu RS1 jako indikátoru. Obsah citronanu sodného v g/l se vypočítá podle příslušného vzorce: 1,961«-1,257P-1,40C, 1,961«-1,257P-1,53C, v němž značí: n - spotřebu hydroxidu sodného 0,2 mol/l VS v ml, P - nalezený obsah dihydrátu dihydrogenfosforečnanu sodného v g/l, viz zkouška Dihydrogen- fosforečnan sodný, C - nalezený obsah monohydrátu kyseliny citrónové v g/l, viz zkouška Kyselina citrónová, C - nalezený obsah bezvodé kyseliny citrónové v g/l, viz zkouška Kyselina citrónová. Redukující cukry. 5,0 ml se zředí vodou R na 100,0 ml. 25,0 ml tohoto roztoku se převede do 250ml kuželové baňky se zabroušenou zátkou a přidá se 25,0 ml citronanu meďnatého RSI a několik kousků porézního materiálu. Zahřívá se 2 min pod zpětným chladičem k varu a potom se přesně 10 min vaří. Po ochlazení se přidají 3 gjodidu draselného R rozpuštěného ve 3 ml vody R a opatrně po malých dávkách se přidává 25 ml roztoku kyseliny sírové R (25%). Titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/ VS za použití škrobu RS jako indikátoru přidaného před koncem utrácej ml). Provede se slepá zkouška s 25,0 ml vody R (n2 ml). Obsah redukujících cukrů se vypočítá jako glukosa bezvodá nebo jako monohydrát glukosy podle potřeby s použitím tabulky 1. Uchovávání Ve vzduchotěsných zabezpečených obalech, chráněn před světlem. Označování V označení na obalu se uvede: - složení a objem přípravku, - nejvyšší množství krve, které lze odebrat do obalu. f Somatropinum pro iniectione Somatropin pro injekci Je to lyofilizovaný sterilní přípravek obsahující bílkovinu se strukturou (191 aminokyselinových zbytků) hlavní složky růstového hormonu produkovaného lidskou hypofýzou. Obsahuje 89,0 % až 105,0 % deklarovaného obsahu somatropinu3)(C99(JT 152řNÍ26P 30(ß ■)■ Vyhovuje požadavkům článků Parenteralia a Producta ab ADN recombinante. + * * * * * 1 mg bezvodého somatropinu (C990H152gN262O300S7) odpovídá 3,0 m.j. biologické účinnosti. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3089 ________________________________________________________________f Somatropinum pro iniectione 3089 Výroba Připravuje se ze somatropinu nebo z roztoku somatropinu nebo biotechnologicky metodou založenou na rekombinaci DNK (rDNK), při které je injekční pnpravek připravován bez izolace pevných nebo tekutých meziproduktů. V posledním případě se při vývoji výroby prokáže vhodnou validovanou metodou stanovení biologické účinnosti založenou na stimulaci růstu a schválenou oprávněnou autoritou, že látka získaná daným výrobním postupem má biologickou účinnost nejméně 2,5 m.j. v miligramu. Přečištěný pnpravek, popř. s přidanými tlumivými roztoky nebo stabilizujícími přísadami, se filtruje filtrem zachycujícím bakterie, aseptický se rozplňuje do sterilních nádob ze skla třídy I (3.2.1) a provede se lyofilizace. Nádoby se ihned uzavřou tak, aby pnpravek byl chráněn před mikrobiální kontaminací a vlhkostí. Před propuštěním se na každé šarži provedou následující zkoušky, pokud oprávněná autorita neudělí výjimku: Bílkoviny hostitelské buňky. Požadavek stanoví oprávněná autorita. DNK hostitelské buňky a vektoru. Požadavek stanoví oprávněná autorita. Pokud se somatropin pro injekci připravuje ze somatropinu nebo z roztoku somatropinu a byla vydána výjimka oprávněnou autoritou, nemusí výrobce injekčního přípravku provádět zkoušku totožnosti C. Vlastnosti Bílý nebo téměř bílý prášek. Zkoušky totožnosti A. Vyhodnotí se elektroforeogramy ze zkoušky Izoelektrická fokusace. Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídá hlavní zóna polohou hlavní zóně na elektroforeogramu porovnávacího roztoku. Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku (c) je pouze jedna hlavní zóna. B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné bílkoviny. Retenční čas hlavního píku na chro -matogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). C. Provede se peptidové mapování. Zkoušený roztok. Připraví se roztok zkoušeného přípravku v tlumivém roztoku trisacetatovém opH 8,5 tak, aby obsahoval 2,0 mg v mililitru. Asi 1,0 ml takto připraveného roztoku se přenese do zkumavky z vhodného materiálu, např. polypropylenu. Připraví se čerstvý roztok trypsinu pro peptidové mapování R (1 g/l) ve vhodném tlumivém octanovém roztoku o pH asi 5,0 a 30 ul se přidá k roztoku zkoušené látky. Zkumavka se uzavře a vloží se na 4 h do vodní lázně 37 °C teplé. Potom se zkumavka vyjme z vodní lázně a ihned se probíhající reakce přeruší přidáním 200 ul kyseliny octové ledové R Porovnávací roztok. Současně se za stejných podmínek připraví porovnávací roztok s tím rozdílem, že zkoušený pnpravek se nahradí somatropinem CRL. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 //m až 10 jam), Strana 3090 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3090 f Somatropinum pro iniectione________________________________________________________________ - mobilní fáze, která je směsí mobilní fáze A a mobilní fáze B, které se připraví následujícím způsobem: - mobilní fáze A - 1 ml kyseliny trifluoroctové R se zředí vodou R na 1000 ml, - mobilní fáze B - ke 100 ml vody R se přidá 1 ml kyseliny trifluoroctové R a zředí se acetonit-rilem R na 1000 ml. Průtoková rychlost je 1 ml/min. Použije se následující gradient: Čas Mobilní fáze A Mobilní fáze B (min) % (V/V) % (V/V) 0 100 0 20 80 20 40 75 25 65 50 50 - detektoru spektrofotometrického, 214 nm. Kolona se nejméně 15 min ustaluje mobilní fází A. Potom se kolona promývá za použití výše uvedeného gradientu a pokračuje se v promývání po dobu 5 min s průběžně se zvyšující koncentrací mobilní fáze B až na 80 %. Potom se kolona opět promývá mobilní fází A po dobu 15 min. Nastříkne se odděleně po 100 ul obou roztoků. Na konci gradientově eluce a před dalším nástřikem se zvýší koncentrace mobilní fáze B na 80 % v průběhu 5 min a poté se kolona 15 min promývá mobilní fází A. Chromatogram zkoušeného roztoku odpovídá chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže chromatogramy jednotlivých roztoků kvalitativně odpovídají porovnávacímu chromatogramu dodávanému se somatropinem CRL. D. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Stanovení obsahu. Retenční ěas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu ěasu hlavního píku na chromatogramu po -rovnávacího roztoku (b). Zkoušky na čistotu Příbuzné bílkoviny. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok (a). Připraví se roztok zkoušeného přípravku v tlumivem roztoku trometamolovem o pH 7,5 (1) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg somatropinu. Zkoušený roztok (b). 100 ul zkoušeného roztoku (a) se zředí tlumivým roztokem trometamolovým opH 7,5(1) na 1,5 ml. Porovnávací roztok (a). Připraví se roztok somatropinu CRL v tlumivem roztoku trometamolovem o pH 7,5 (1) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg. Porovnávací roztok (b). Připraví se roztok somatropinu CRL v tlumivem roztoku trometamolovem o pH 7,5 (1) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg. K takto připravenému roztoku se přidá čerstvě připravený koncentrovaný roztok peroxidu vodíku R tak, aby bylo dosaženo výsledné koncentrace 0,01 % (V/V) a nechá se 5 h stát při 4 °C. Potom se na mililitr roztoku přidá 4,5 mgL-methioninu R Roztoky se uchovávají při teplotě 2 °C až 8 °C a použijí se do 24 h. Pokud se používá automatický dávkovač, je nutno jej udržovat při teplotě 2 °C až 8 °C. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3091 ________________________________________________________________f Somatropinum pro iniectione 3091 Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem butylsi-lanizovaným pro chromatografii R (5 //m až 10 um), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů 1-propanolu R a tlumivého roztoku trometamolo-vého o pH 7,5 (1) (29 + 71), s průtokovou rychlostí 0,5 ml/min, - detektoru spektrofotometrického, 220 nm. Teplota kolony se udržuje na 45 °C. Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku (a). Je-li třeba, upraví se koncentrace 1-propanolu v mobilní fázi tak, aby retenční ěas hlavního píku byl (33 ± 3) min. Nastříkne se 20 ul porovnávacího roztoku (b). Urěí se píky pomocí porovnávacího chromatogramu dodávaného se somatropi-nem CRL. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi somatropinem a jeho oxidačním produktem je nejméně 1,0. Nastříkne se po 20 ul všech roztoků a zaznamenávají se chromatogramy po dobu nejméně 50 min. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) (6,67 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) (13 %). Nepřihlíží se k píku rozpouštědla. Dimer a příbuzné látky s vyšší molekulovou hmotností. Provede se vylučovací chromatografie (2.2.30), jak je popsána ve zkoušce Stanovení obsahu. Nastříkne se 50 ul porovnávacího roztoku (a). Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku dosahovala 50 % až 70 % celé stupnice zapisovače. Rozlišení dané poměrem výšky minima mezi píky monomeru a dimeru k výšce dimeru je menší než 0,6 (relativní retenční easy vztažené k monomeru jsou přibližně 0,94 pro dimer a 0,87 pro polymery). Několikrát se nastříkne porovnávací roztok (a) (nejméně třikrát); zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy hlavního píku je nejvýše 2,5 %. Nastříkne se po 50 ul zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píku s retenčním časem menším než je retenční ěas hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (6,0 %). Izoelektrická fokusace. Provede se izoelektrická fokusace. Zkoušený roztok (a). Připraví se roztok zkoušeného přípravku v roztoku hydrogenuhličitanu amonného R (3,95 g/l) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg. Zkoušený roztok (b). 0,1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí roztokem hydrogenuhličitanu amonného R (3,95 g/l) na 1,5 ml. Zkoušený roztok (c). Smíchá se 0,1 ml zkoušeného roztoku (a) a 0,1 ml porovnávacího roztoku. Porovnávací roztok. Připraví se roztok somatropinu CRL ve vodě R tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg. Roztok pro kalibraci izoelektrického bodu o rozmezí pH 2,5 až 6,5. Připraví se a použije podle návodu výrobce. Se zařízením se pracuje podle návodu výrobce. Izoelektrická fokusace se provádí na hotových deskách s vrstvou gelu o rozměrech 245 mm x 110 mm x 1 mm a pH v rozmezí 4,0 až 6,5. Na vrstvu gelu se nanese odděleně po 15 ul každého roztoku. Jako anodický roztok se použije roztok kyseliny glutamové R (147,1 g/l) v roztoku kyseliny fosforečné R (50 g H3P04/1) a jako katodický roztok se použije roztokß-alaninu R (89,1 g/l). Pracovní podmínky se nastaví na 2000 V a 25 mA. Nechá se proběhnout fokusace při konstantním napětí po dobu 2,5 h. Vrstva gelu se ponoří na 30 min do roztoku obsahujícího kyselinu trichloroctovou R (115 g/l) a kyselinu sulfosalicylovou R (34,5 g/l) a potom na 5 min do směsi objemových dílů kyseliny octové R, ethanolu R a deionizované Strana 3092 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3092 f Stramonii pulvis normatus__________________________________________________________________ vody R (8 + 25 + 67) (odbarvovací roztok). Vrstva gelu se vybarvuje ponořením na 10 min do roztoku modře kyselé 83 R (1,15 g/l) v odbarvovacím roztoku zahřátého na 60 °C a potom se ponoří do odbarvovacího roztoku do odstranění nadbytku barviva. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozdělení zón roztoku pro kalibraci izoelektrického bodu odpovídá požadavkům výrobce. Na eletroforeogra-mu porovnávacího roztoku je viditelná hlavní zóna s izoelektrickým bodem okolo 5 a kyselejší menší zóna okolo 4,8. Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku (a) žádná zóna, kromě hlavní zóny, nepřevyšuje svou intenzitou hlavní zónu na elektroforeogramu zkoušeného roztoku (b) (6,25 %). Voda. Nejvýše 3,0 %. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití methanolu bezvodé-ho R jako vnitřního standardu. Použije se suché skleněné nádobí, které může mít vrstvu silikonu. Roztok vnitřního standardu. 15 jal methanolu bezvodého R se zředí 2-propanolem Rl na 100 ml. Zkoušený roztok (a). 1,0 mg zkoušeného pnpravku se suspenduje v 0,1 ml 2-propanolu Rl, 30 min se třepe a potom se odstřeďuje; použije se ěirá supernatantní tekutina. Zkoušený roztok (b). 1,0 mg zkoušeného pnpravku se suspenduje v 0,1 ml roztoku vnitřního standardu, 30 min se třepe a potom se odstřeďuje; použije se ěirá supernatantní tekutina. Porovnávací roztok. 10 jal vody R se přidá k 50 ml roztoku vnitřního standardu. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 1 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné styrendivinylbenzen kopolymerem R (180 //m až 250 um), - helia pro chromatografií R jako nosného plynu, - tepelně vodivostního detektoru. Teplota kolony se udržuje na 120 °C a teplota detektoru na 150 °C. Nastříkne se zvolený objem všech roztoků. Vypoěítá se obsah vody za předpokladu, že hustota vody (2.2.5) je při 20 °C 0,997 g/ml a odeěte se množství vody obsažené v roztoku vnitřního standardu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 5 m.j. endotoxinu v miligramu úěinné látky. Stanovení obsahu Stanoví se vyluěovací chromatografií (2.2.30). Zkoušený roztok. Připraví se roztok zkoušené látky v roztoku hydrogenuhličitanu amonného R (3,95 g/l) tak, aby v mililitru obsahoval 1,0 mg. Porovnávací roztok (a). 300 jal zkoušeného roztoku se zředí roztokem hydrogenuhličitanu amonného R (3.,95 g/l) na 5,0 ml. Porovnávací roztok (b). Připraví se roztok somatropinu CRL v roztoku hydrogenuhličitanu amonného R (3,95 g/l) tak, aby v mililitru obsahoval 1,0 mg. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky asi 0,25 m a vnitřního průměru 9,4 mm naplněné silikagelem hydrofilním pro chromatografií R jakosti vhodné pro dělení globulárních bílkovin v rozmezí molekulové hmotnosti 5000 až 60 000, - mobilní fáze, kterou je zfiltrovaný a odplyněný roztok hydrogenuhličitanu amonného R (3,95 g/l), s průtokovou rychlostí 0,6 ml/min, - detektoru spektrofotometrického, 214 nm. Nastříkne se 50 jal porovnávacího roztoku (b). Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku dosahovala nejméně poloviny celé stupnice zapisovače. Několikrát se nastříkne porovnávací roztok (b) (nejméně třikrát); zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchyl- Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3093 ___________________________________________________________________f Stramonii pulvis normatus 3093 ka plochy píku somatropinu je nejvýše 2,5 %. Nastnkuje se střídavě po 50 ul zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b). Obsah se vypočítá z ploch píku na chromatogramu zkoušeného roztoku a na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) a deklarovaného obsahu C990H1528N262O300S7 v somatropinu CRL. Uchovávání Ve sterilních zabezpečených obalech, při teplotě 2 °C až 8 °C. Separandum. Označování V označení na obalu se uvede: - obsah somatropinu v miligramech, - složení a objem rozpouštědla přidaného k rekonstituci, - doba, po kterou lze rekonstituovaný roztok použít, a podmínky uchovávání po tuto dobu, - název a množství jakýchkoliv přísad, - teplota uchovávání, - zda přípravek během rozpouštění nemá být protřepáván, - účinnost v mezinárodních jednotkách. f Stramonii pulvis normatus ***** Práškovaný durmanový list titrovaný * Je to práškovaný (180) list durmanu, jehož obsah alkaloidů je upraven přidáním laktosy nebo drogy s nižším obsahem alkaloidů tak, aby celkový obsah alkaloidů, počítáno jako hyoscyamin (C17H23N03; Mr 289,4), činil 0,23 % až 0,27 %, vztaženo na vysušenou drogu. Vlastnosti Droga má nepříjemný pach. Mikroskopický popis, viz Zkouška totožnosti A. Zkoušky totožnosti A. Prášek je šedozelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky pokožky čepele listu s buňkami se stěnami mírně vlnitě zprohýbanými a s hladkou kutikulou; anizocytické a anomocytické průduchy (2.8.3) četnější na spodní straně listu, krycí chlupy kuželovité, jednořadé, tříbuněčné až pětibuněčné, s bradavčitý-mi stěnami. Žláznaté chlupy krátké, paličkovité, s dvoubuněčnou až sedmibuněčnou hlavičkou. Dorziventrální mezofýl s jednou řadou palisádových buněk, houbový parenchym s drúzami šťa-velanu vápenatého; kruhovitě a šroubovitě ztlustlé cévy. Vlákna a síťovitě ztlustlé cévy stonku; kulovitá pylová zrna zpravidla 60 //m až 80 //m v průměru, se třemi klíčními póry a téměř hladkou exinou. Úlomky koruny s papilózní pokožkou; úlomky semene obsahující žlutohnědé zpro-hýbané silnostěnné sklereidy osemení; občas krystaly a písek šťavelanu vápenatého. Při hodnocení v glycerolu 85% R mohou být patrné krystalky laktosy. Strana 3094 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3094 Tuberculini aviarii derivátům proteinosum purification_____________________________________________ B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Chromatografie, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou, zbarvením i velikostí hlavním skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku při nanášce shodných objemů. C. 1 g se protřepává 2 min s 10 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l RS a zfiltruje se. K filtrátu se přidá 1 ml amoniaku 26% R a 5 ml vody R. Opatrně se protřepává s 15 ml etheru prostého peroxidických látek R tak, aby se netvořila emulze. Vrchní vrstva se oddělí a vysuší síranem sodným bezvodým R Zfiltruje se a ether se odpaří na porcelánové misce. Přidá se 0,5 ml kyseliny dusičné R a odpaří se na vodní lázni do sucha. Přidá se 10 ml acetonu R a po kapkách roztok hydroxidu draselného (30 g/l) v lihu 96% R; vznikne tmavě fialové zbarvení. Zkoušky na čistotu Chromatografie. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 1,0 g se protřepává 15 min s 10 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l RS. Roztok se zfiltruje a filtr se promývá kyselinou sírovou 0,05 mol/l RS až do konečného objemu 25 ml filtrátu. Přidá se 1 ml amoniaku 26% R a pak se protřepává dvakrát 10 ml etheru prostého peroxidických látek R, je-li třeba, oddělí se vrstvy odstreďovaním. Spojené etherové výtřepky se vysuší síranem sodným bezvodým R. Zfiltruje se a filtrát se odpaří na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml methanolu R. Porovnávací roztok. 50 mg hyoscyaminiumsulfatu R se rozpustí v 9 ml methanolu R 15 mg skopolaminiumbromidu R se rozpustí v 10 ml methanolu R. 3,8 ml roztoku hyoscyaminiumsulfatu a 4,2 ml roztoku skopolaminiumbromidu se zředí methanolem R na 10 ml. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 fA a 20 fA obou roztoků; vzdálenost mezi jednotlivými pruhy je 1 cm. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R a acetonu R (3 + 7 + 90) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 15 min při 100 ° C až 105 °C. Po ochlazení se postříká asi 10 ml jodobismutitanu draselného RS2 do vzniku oranžových nebo hnědých skvrn na žlutém pozadí. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou (hyoscyamin v dolní třetině, skopolamin v horní třetině chromatogramu) a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku nepřevyšují velikostí skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku při nanášce shodných objemů. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrný další slabě zbarvené skvrny; při nanášce 20 fA ve střední části chromatogramu, při nanášce 10 fA v blízkosti startu. Vrstva se postříká dusitanem sodným RS tak, aby byla průsvitná. Pozoruje se po 15 min. Skvrny odpovídající hyoscyaminu na chromatogramech zkoušeného i porovnávacího roztoku se zbarví ěervenohnědě, ne však šedomodře (atropin), další skvrny již nejsou patrné. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 20,0 %. Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 4,0 %. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g drogy se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu 10,00 g se navlhčí směsí složenou z 5 ml amoniaku 17%> RS, 10 ml lihu 96%> R a 30 ml etheru prostého peroxidických látek R, důkladně se promíchá. Směs se převede do vhodného perkolátoru, je-li třeba pomocí extrakění směsi, a nechá se 4 h stát. Pak se perkoluje směsí složenou z objemových dílů chloroformu R a etheru prostého peroxidických látek R (1 + 3) tak dlouho, dokud vytékající perkolat reaguje pozitivně na pntomnost alkaloidů. Několik mililitrů perkolatu se odpaří do Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3095 _____________________________________________Tuberculini aviarii derivátům proteinosum purification 3095 sucha, zbytek se rozpustí v kyselině sírové 0,25 mol/l RS a nepřítomnost alkaloidů se ověří tetra-jodortuťnatanem draselným RS. Perkolát se zahustí na vodní lázni na objem asi 50 ml a převede se do dělicí nálevky pomocí etheru prostého peroxidických látek K Přidá se ether prostý peroxidic-kých látek R tak, aby jeho objem tvořil nejméně 2,lnásobek objemu perkolátu a aby tekutina měla hustotu zřetelně nižší než voda. Protřepe se nejméně třikrát 20 ml kyseliny sírové 0,25 mol/l RS, je-li třeba, oddělí se vrstvy odstreďovaním. Spojené spodní vrstvy se převedou do druhé dělicí nálevky, zalkalizují se amoniakem 17% RS a vytřepávají se třikrát 30 ml chloroformu R. Ke spojeným chloroformovým výtřepkům se přidají 4 g síranu sodného bezvodého R a nechá se stát 30 min za občasného protřepávání. Chloroform se slije a síran sodný se promyje třikrát 10 ml chloroformu R. Spojené chloroformové roztoky se odpaří na vodní lázni do sucha, odparek se suší 15 min v sušárně při 100 °C až 105 °C. Odparek se rozpustí v několika mililitrech chloroformu R, přidá se 20,0 ml kyseliny sírové 0,01 mol/l RS a chloroform R se odstraní zahřátím na vodní lázni. Přidá se červeň methylová směsný indikátor RS a titruje se hydroxidem sodným 0,02 mol/l VS. Celkový obsah alkaloidů v procentech, počítáno jako hyoscyamin C17H23N03, se vypočítá ze vztahu: 57,88 . (20 - ri) (100 - d) . m ' v němž značí: d - ztrátu sušením v procentech, n - spotřebu hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS v mililitrech, m - navážku drogy v gramech. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Separandum. Tuberculini aviarii derivátům proteinosum purificatunu**** * * Derivát purifikovaného proteinu aviárního tuberkulinu * Je to přípravek získaný ze zahřátého produktu kultivace a lýzy Mycobacterium avium, který má schopnost dokázat opožděnou přecitlivělost u zvířat senzibilizovaných proti mikroorganismům stejného druhu. Výroba Získává se z frakcí rozpustných ve vodě a připravených zahříváním ve volně proudící páře a následnou filtrací kultur M. avium vyrostlých v tekuté syntetické živné půdě. Účinná frakce filtrátu, kterou tvoří především bílkoviny, se izoluje srážením, promýváním a znovu se rozpouští. Může se přidat protimikrobní konzervační látka, která nevyvolává falešné pozitivní reakce, jako je např. fenol. Konečný sterilní přípravek, prostý mykobakterií,se aseptický rozplní do sterilních skleněných obalů, které se poté uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci. Přípravek se může lyofilizovat. Strana 3096 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3096 Tuberculini bovini derivátům proteinosum purification_____________________________________________ Zkouška totožnosti, zkoušky na čistotu a stanovení účinnosti se provádějí u tekutého přípravku nebo lyofilizovaného přípravku po rozpuštění podle návodu. Zkouška totožnosti Vhodným způsobem senzibilizovaným morčatům-albínům o hmotnosti nejméně 250 g se intradermálně vsťříknou na několik míst odstupňované dávky zkoušeného pnpravku. V místě podání s e za 24 h až 28 h objeví reakce ve tvaru edematózních otoků se zarudnutím a případně s nekrózou. Velikost a závažnost reakce se mění podle dávky. U nesenzibilizovaných morěat podobné injekce nevyvolají žádnou reakci. Zkouška čistoty Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 7,5. Fenol (2.5.15). Nejvýše 5 g/l, pokud se použil při přípravě. Senzibilizace. Použijí se tři morcata, která nebyla podrobena žádnému léčení, jež by mohlo ovlivnit tuto zkoušku. V pětidenních intervalech se třikrát intradermálně vstříkne po asi 500 m.j. zkoušeného pnpravku v objemu 0,1 ml. Za 15 dnů až 21 dnů po třetím podání se intradermálně vstříkne stejná dávka stejným morěatům a kontrolní skupině tří morěat stejné hmotnosti, kterým tuberkulin nebyl dříve podán. Za 24 h až 28 h nejsou reakce u těchto 2 skupin zvířat významně odlišné. Toxicita. 0,5 ml se subkutánně vstříkne dvěma zdravým morěatům o hmotnosti nejméně 250 g, která nebyla podrobena žádnému léěení, jež by mohlo ovlivnit tuto zkoušku. Zvířata se pozorují 7 dnů; není vyvolán žádný nežádoucí úěinek. Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v ělánku Vaccina ad usům veterinarium. Stanovení účinnosti Úěinnost se stanoví porovnáním reakcí vyvolaných intradermálním podáním stoupajících dávek zkoušeného pnpravku senzibilizovaným morěatům s reakcemi vyvolanými podáním známých koncentrací vhodného refereněního přípravku derivátu purifikovaného proteinu aviárního stejného původu kalibrovaného v mezinárodních jednotkách. Mezinárodní jednotka je úěinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu. Hodnotu úěinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Nejméně devět morěat-albínů o živé hmotnosti 400 g až 600 g je senzibilizováno hluboko intra -muskulárně podáním vhodné dávky inaktivovaného nebo živého kmene M. avium. Nejdříve 4 týdny po senzibilizaci se morěata vyholí na obou bocích těla tak, aby se na každé straně získalo místo pro nejvýše ětyři injekce. Zkoušený a referenění přípravek se ředí tlumivým izotonickým roztokem fosforeěnanovým s chloridem sodným (pH 6,5 až 7,5), který obsahuj e polysorbát 80 R v koncentraci 0,005 g/l. Použijí se nejméně tři dávky refereněního a tři dávky zkoušeného pnpravku. Dávky se zvolí tak, aby průměr lézí jimi vyvolaných byl nejméně 8 mm a nejvýše 25 mm. Ředění se podávají náhodně podle zásad latinského ětverce. Každá dávka se vstříkne intradermálně v konstantním objemu 0,1 ml nebo 0,2 ml. Průměr lézí se měří za 24 h až 28 h a výsledek zkoušky se vypoěítá obvyklými statistickými metodami za předpokladu, že průměry lézí jsou přímo úměrné k logaritmu koncentrace tuberkulinů. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže interval spolehlivosti (P = 0,95) je nejméně 50 % až 200 % nalezené úěinnosti. Nalezená úěinnost j e 75 % až 133 % deklarované úěinnosti. Deklarovaná úěinnost je nejméně 20 000 m.j. v mililitru. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3097 _____________________________________________Tuberculini bovini derivátům proteinosum purification 3097 Uchovávání Při teplotě (5 ±3) °C, chráněn před světlem. Označování V označení na obalu se uvede: - účinnost v mezinárodních jednotkách v mililitru, - název a množství každé přidané látky, - u lyofilizovaného přípravku: - název a objem rozpouštědla, které se má přidat, - že přípravek se použije ihned po rozpuštění. Tuberculini bovini derivátům proteinosum purificatum ***** * * Derivát purifíkovaného proteinu bovinního tuberkulinu *** Je to přípravek získaný z tepelně ošetřeného produktu kultivace a lýzy Mycobacterium bovis, který má schopnost prokázat opožděnou přecitlivělost u zvířat senzibilizovaných proti mikroorganismům stejného druhu. Výroba Získává se z frakcí rozpustných ve vodě a připravených zahříváním ve volně proudící páře a následnou filtrací kultur M. bovis vyrostlých v tekuté syntetické živné půdě. Účinná frakce filtrátu, kterou tvoří především bílkoviny, se izoluje srážením, promýváním a znovu se rozpouští. Může se přidat protimikrobní konzervační látka, která nevyvolává falešné pozitivní reakce, jako je např. fenol. Konečný sterilní přípravek, prostý mykobakterií, se aseptický rozplní do sterilních skleněných obalů, které se poté uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci. Přípravek se může lyofilizovat. Zkouška totožnosti, zkoušky na čistotu a stanovení účinnosti se provádějí u tekutého přípravku nebo lyofilizovaného přípravku po rozpuštění podle návodu. Zkouška totožnosti Vhodným způsobem senzibilizovaným morěatům-albínům o hmotnosti nejméně 250 g se intra-dermálně vstříknou na několik míst odstupňované dávky zkoušeného přípravku. V místě podání s e za 24 h až 28 h objeví reakce ve tvaru edematózních otoků se zarudnutím a případně s nekrózou. Velikost a závažnost reakce se mění podle dávky. U nesenzibilizovaných morěat podobné injekce nevyvolají žádnou reakci. Zkouška čistoty Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 7,5. Fenol (2.5.15). Nejvýše 5 g/l, pokud se použil při přípravě. Senzibilizace. Použijí se tři morcata, která nebyla podrobena žádnému léčení, jež by mohlo ovlivnit tuto zkoušku. V pětidenních intervalech se třikrát intradermálně vstříkne asi 500 m.j. zkoušeného přípravku v objemu 0,1 ml. Za 15 dnů až 21 dnů po třetím podání se intradermálně vstnkne stejná Strana 3098 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3098 Tuberculini derivátům proteinosum purification ad usum humanuni___________________________________ dávka stejným morčatům a kontrolní skupině tří morčat stejné hmotnosti, kterým tuberkulin nebyl dříve podán. Za 24 h až 28 h nejsou reakce u těchto 2 skupin zvířat významně odlišné. Toxicita. 0,5 ml se subkutánně vstříkne dvěma zdravým morěatům o hmotnosti nejméně 250 g, která nebyla podrobena žádnému léčení, jež by mohlo ovlivnit tuto zkoušku. Zvířata se pozorují 7 dnů; není vyvolán žádný nežádoucí účinek. Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium. Stanovení účinnosti Účinnost se stanoví porovnáním reakcí vyvolaných intradermálním podáním stoupajících dávek zkoušeného přípravku senzibilizovaným morěatům s reakcemi vyvolanými známými koncentracemi derivátu purifikovaného proteinu bovinního tuberkulinu BRP nebo refereněního přípravku, který je kalibrován v jednotkách Evropského lékopisu. Nejméně 9 morěat-albínů o živé hmotnosti 400 g až 600 g je senzibilizováno hluboko intramus-kulárně dávkou 0,0001 mg vlhké masy živého M. bovis - kmen AN5 resuspendované v 0,5 ml roztoku chloridu sodného R (9 g/l). Nejdříve 4 týdny po senzibilizaci se morěata vyholí na obou bocích těla tak, aby se na každé straně získalo místo pro nejvýše čtyři injekce. Zkoušený a referenční přípravek se ředí tlumivým izotonickým roztokem fosforeěnanovým s chloridem sodným (pH 6,5 až 7,5), který obsahuje polysorbát 80 R v koncentraci 0,005 g/l. Použijí se nejméně tři dávky refereněního a tři dávky zkoušeného přípravku. Dávky se zvolí tak, aby průměr lézí jimi vyvolaných byl nejméně 8 mm a nejvýše 25 mm. Ředění se podávají náhodně podle zásad latinského čtverce. Každá dávka se vstříkne intradermálně v konstantním objemu 0,1 ml nebo 0,2 ml. Průměr lézí se měří za 24 h až 28 h a výsledek zkoušky se vypočítá obvyklými statistickými metodami za předpokladu, že průměry lézí jsou přímo úměrné k logaritmu koncentrace tuberkulinu. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže interval spolehlivosti (P = 0,95) je nejméně 50 % až 200 % nalezené účinnosti. Nalezená účinnost je 66 % až 150 % deklarované účinnosti. Deklarovaná účinnost je nejméně 20 000 Ph.Eur. jednotek v mililitru. Uchovávání Při teplotě (5 ±3) °C, chráněn před světlem. Označování V označení na obalu se uvede: - účinnost v Ph.Eur. jednotkách v mililitru, - název a množství každé přidané látky, - u lyofilizovaného přípravku: - název a objem rozpouštědla, které se má přidat, - že přípravek se použije ihned po rozpuštění. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3099 Tuberculini derivátům proteinosum purification ad usům humanuni 3099 Tuberculini derivátům proteinosum purificatum ***** ad usům humanum Derivát purifikovaného proteinu tuberkulinu pro humánní použití Je to přípravek získaný ze zahřátého produktu kultivace a lýzy jednoho nebo více kmenů Mycobacterium tuberculosis, který má schopnost prokázat opožděnou přecitlivělost u zvířat senzibilizovaných proti mikroorganismům stejného druhu. Výroba Připravuje se z frakcí rozpustných ve vodě získaných tepelným zpracováním v proudící páře nebo autoklávu z kultur mykobakterií v tekuté syntetické živné půdě. Dále se filtruje. Účinná frakce filtrátu, kterou tvoří především bílkoviny, se izoluje srážením a promýváním a znovu se rozpouští. Přípravek neobsahuje mykobakteria. Může se přidat protimikrobní konzervační látka, která nevyvolává falešně pozitivní reakce, jako je např. fenol v koncentraci 5 g/l, a vhodný stabilizátor, který zabrání adsorpci na povrch ze skla nebo plastu. Konečný sterilní přípravek se aseptický rozplní do sterilních skleněných obalů, které se poté uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci. Přípravek j e bezbarvá nebo světle žlutá tekutina. Zředěný přípravek se může lyofilizovat. Do přípravků, které mají být lyofilizovány, se fenol nepřidává. Koncentrovaná forma zkoušeného přípravku vyhovuje zkoušce totožnosti, zkouškám na čistotu a požadavku na účinnost uvedeným dále; zředěný přípravek vyhovuje zkoušce totožnosti, zkouškám na hodnotu pH, na obsah fenolu a na sterilitu a požadavku na účinnost uvedeným dále. Zkoušky totožnosti Zdravým bílým nebo světle zbarveným morěatům specificky senzibilizovaným se intradermálně vstříknou odstupňované dávky zkoušeného přípravku. V místě podání vznikne reakce přecházející z erytému až do nekrózy. U nesenzibilizovaných morěat podobné injekce nevyvolají žádnou reakci. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). Hodnota pH tekuté formy a lyofilizované formy po rozpuštění podle návodu je 6,5 až 7,5. Fenol (2.5.15). Nejvýše 5 g/l, pokud se použil při přípravě. Živé mykobakterie. Dvěma morěatům o hmotnosti 300 g až 400 g se intraperitoneálně nebo sub-kutánně vstříkne 5,0 ml. Zvířata se pozorují nejméně 42 dnů, potom se usmrtí a pitvají. Žádné ze zvířat nemá známky infekce mykobakteriemi. Na vhodných živných půdách se provede zkouška na přítomnost živých mykobakterií ve zkoušeném přípravku. Výsledek zkoušky je negativní. Senzibilizace. Použijí se tři morěata, která nebyla podrobena žádnému léčení, jež by mohlo ovlivnit tuto zkoušku. V pětidenních intervalech se třikrát intradermálně vstříkne asi 500 m.j. zkoušeného přípravku v objemu 0,1 ml. Za dva až tři týdny po třetím podání se intradermálně vstříkne stejná dávka stejným morěatům a kontrolní skupině tří morěat stejné hmotnosti, kterým tuberkulin nebyl dříve podán. Za 48 h až 72 h nejsou reakce u těchto dvou skupin zvířat výrazně odlišné. Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu. Strana 3100 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3100 Tuberculini derivátům proteinosum purification ad usum humanuni___________________________________ Toxicita. 50 000 m.j. se subkutánně vstříkne dvěma zdravým morčatům o hmotnosti 250 g až 350 g, která nebyla podrobena žádnému léčení, jež by mohlo ovlivnit tuto zkoušku. Zvířata se pozorují 7 dnů; není vyvolán žádný nežádoucí účinek. Stanovení účinnosti Účinnost se stanoví porovnáním reakcí vyvolaných intradermálním podáním stoupajících dávek zkoušeného přípravku senzibilizovaným morčatům s reakcemi vyvolanými podáním známých koncentrací vhodného referenčního přípravku derivátu purifikovaného proteinu tuberkulinu stejného původu kalibrovaného v mezinárodních jednotkách, jejichž účinnost u člověka je klinicky prokázána. Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. V minerálním oleji s emulgátorem nebo bez něho se připraví suspenze, která v mililitru obsahuj e 0,1 mg teplem inaktivovaných, vysušených mykobakterií kmene stejného typu jako ve zkoušeném přípravku. Senzibilizuje se nejméně šest světle zbarvených morčat vážících nejméně 400 g intra -muskulárním nebo intradermálním podáním celkově asi 0,5 ml suspenze rozdělené, pokud je to nutné, i do několika míst. Zkouška se provádí nejdříve zajeden měsíc a nejdéle za šest měsíců po senzibilizaci. Depilují se boky morčat tak, aby se mohly podat nejméně tři injekce na každou stranu, ale nejvýše dvanáct injekcí jednomu zvířeti. Připraví se ředění zkoušeného přípravku a referenčního přípravku v tlumivém izotonickém roztoku fosforečnanovém s chloridem sodným (pH 6,5 až 7,5), který obsahuje 0,05 g/l polysorbátu 80. Jestliže zkoušený přípravek je lyofilizovaný a neobsahuje stabilizátor, rozpustí se ve výše uvedeném tlumivém roztoku. Použijí se nejméně tři dávky referenčního přípravku a nejméně tři dávky zkoušeného přípravku. Nejvyšší dávka u obou přípravků je asi desetinásobkem nejnižší dávky. Vyberou se takové dávky, aby reakce po podání měly průměr nejméně 8 mm a nejvýše 25 mm. U jakékoliv zkoušky se pořadí podávaných koncentrací vybírá náhodně podle latinského čtverce. Každá dávka se vstříkne intradermálně v konstantním objemu 0,1 ml nebo 0,2 ml. Průměr lézí se měří za 24 h až 48 h a výsledek zkoušky se počítá obvyklými statistickými metodami za předpokladu, že průměry lézí jsou přímo úměrné logaritmu koncentrace zkoušeného přípravku. Stanovená hodnota účinnosti je 80 % až 125 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) je nejméně 64 % a nejvýše 156 % deklarované účinnosti. Uchovávání Při teplotě (5 ±3) °C, chráněn před světlem. Označování V označení na obalu se uvede: - počet mezinárodních jednotek v mililitru, - typ mykobakteria použitého při přípravě přípravku, - název a množství protimikrobních konzervačních látek a jiných látek přidaných k přípravku, - u lyofilizovaných přípravků údaj, že se přípravek rozpustí v roztoku, který dodává výrobce. Jestliže balení neobsahuje příbalový leták s upozorněním, že inhalace koncentrovaného derivátu purifikovaného proteinu tuberkulinu může vyvolat toxickou reakci, je toto upozornění uvedeno v označení na obalu společně s údajem o opatrnosti při zacházení s lyofilizátem. Výstraha: Derivát purifikovaného proteinu tuberkulinu se nepodává neředěný. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3101 Tuberculinum pristinum ad usům humanuni 3101 Tuberculinum pristinum ad usům humanum ***** Starý tuberkulin pro humánní užití Synonyma. Kochův starý tuberkulin, Tuberculinum Koch vetus___________________________ Je to zahřátím koncentrovaný filtrát obsahující rozpustné produkty kultury a lýzy jednoho nebo více kmenů mykobakterií. Výroba Připravuje se z kultur vyrostlých v tekuté živné půdě, kterou může být bujón s glycerolem nebo syntetická živná půda. Růst kultury je rychlý a hojný. Kultury se inaktivují v autoklávu nebo proudící parou nejméně 1 h při 100 °C. Tekutá kultura, ze které mikroorganismy mohou být odstraněny filtrací nebo nemusí, se koncentruje odpařením obvykle na 1/10 původního objemu, dále se přidává fenol v koncentraci 5 g/l nebo jiná vhodná protimikrobní konzervační látka, která nevyvolá falešně pozitivní reakce. Přípravek se filtruje, kvantitativně analyzuje a ředí. Konečný sterilní přípravek se aseptický rozplní do sterilních skleněných obalů, které jsou poté uzavřeny tak, aby se předešlo kontaminaci. Neobsahuje mykobakteria. Přípravek je ěirá, viskózni, žlutá až hnědá tekutina. Koncentrovaná forma zkoušeného přípravku vyhovuje zkoušce totožnosti, zkouškám na čistotu a požadavku na účinnost uvedeným dále; zředěný přípravek vyhovuje zkoušce totožnosti, zkouškám na obsah fenolu a na sterilitu a požadavku na účinnost, které jsou uvedeny dále. Zkouška totožnosti Zdravým bílým nebo světle zbarveným morěatům specificky senzibilizovaným se intradermálně vstříknou odstupňované dávky zkoušeného přípravku. V místě podání vznikne reakce přecházející z erytému až do nekrózy. U nesenzibilizovaných morěat podobné injekce nevyvolají žádnou reakci. Zkoušky na čistotu Fenol (2.5.15). Nejvýše 5 g/l, pokud byl použit při přípravě. Živá mykobakteria. Třem morěatům o hmotnosti 300 g až 400 g se intraperitoneálně nebo subku-tánně vstříkne 1,0 ml. Zvířata se pozorují nejméně 42 dnů, potom se usmrtí a pitvají. Žádné ze zvířat nemá známky infekce mykobakteriemi. Na vhodných živných půdách se provede zkouška na přítomnost živých mykobakterií ve zkoušeném přípravku. Výsledek zkoušky je negativní. Senzibilizace. Použijí se tři morcata, která nebyla podrobena žádnému léčení, jež by mohlo ovlivnit tuto zkoušku. V pětidenních intervalech se třikrát intradermálně vstříkne asi 500 m.j. zkoušeného přípravku v objemu 0,1 ml. Za dva až tři týdny po třetím podání se intradermálně vstříkne stejná dávka stejným morěatům a kontrolní skupině tří morěat stejné hmotnosti, kterým tuberkulin nebyl dříve podán. Za 48 h až 72 h nejsou reakce u těchto 2 skupin zvířat výrazně odlišné. Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu. Toxicita. 0,5 ml se subkutánně vstříkne dvěma zdravým morěatům o hmotnosti 250 g až 350 g, která nebyla podrobena žádnému léčení, jež by mohlo ovlivnit tuto zkoušku. Zvířata se pozoruj í 7 dnů; není vyvolán žádný nežádoucí účinek. Strana 3102 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3102 Vaccinum anthracis vivum ad usům veterinarium Stanovení účinnosti Účinnost se stanoví porovnáním reakcí vyvolaných intradermálním podáním stoupajících dávek zkoušeného pnpravku senzibilizovaným morčatům s reakcemi vyvolanými podáním známých koncentrací vhodného referenčního pnpravku starého tuberkulinu stejného původu kalibrovaného v mezinárodních jednotkách, jejichž účinnost u člověka je klinicky prokázána. Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. V minerálním oleji s emulgátorem nebo bez něho se připraví suspenze, která v mililitru obsahuj e 0,1 mg teplem inaktivovaných, vysušených mykobakterií kmene stejného typu jako ve zkoušeném přípravku. Senzibilizuje se nejméně šest světle zbarvených morčat vážících nejméně 400 g intra -muskulárním nebo intradermálním podáním celkově asi 0,5 ml suspenze rozdělené, pokud je to nutné, i do několika míst. Zkouška se provádí nejdříve zajeden měsíc a nejdéle za šest měsíců po senzibilizaci. Depilují se boky morčat tak, aby se mohly podat nejméně tři injekce na každou stranu, ale nejvýše dvanáct injekcí jednomu zvířeti. Použijí se nejméně tři dávky referenčního přípravku a nejméně tři dávky zkoušeného pnpravku. Nejvyšší dávka u obou přípravků je asi desetinásobkem nejnižší dávky. Vyberou se takové dávky, aby reakce po podání měly průměr nejméně 8 mm a nejvýše 25 mm. U jakékoliv zkoušky se pořadí podávaných koncentrací vybírá náhodně podle latinského čtverce. Každá dávka se vstříkne intradermálně v konstantním objemu 0,1 ml nebo 0,2 ml. Průměr lézí se měří za 24 h až 48 h a výsledek zkoušky se počítá obvyklými statistickými metodami za předpokladu, že průměry lézí jsou přímo úměrné logaritmu koncentrace zkoušeného přípravku. Stanovená hodnota účinnosti je 80 % až 125 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) je nejméně 64 % a nejvýše 156 % deklarované účinnosti. Uchovávání Při teplotě (5 ±3) °C, chráněn před světlem. Označování V označení na obalu se uvede: - počet mezinárodních jednotek v mililitru, - typ mykobakteria použitého při přípravě přípravku, - název a množství protimikrobních konzervačních látek a jiných látek přidaných k přípravku. Výstraha: Starý tuberkulin nesmí být vstňknut v koncentrované formě, ale zředěný tak, aby se podala 1 m.j. až 100 m.j. v jedné dávce. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3103 Vaccinum anthracis vivum ad usům veterinarium 3103 Vaccinum anthracis vivum ad usům veterinarium ***** Živá vakcína proti sněti slezinné pro veterinární použití * Je to suspenze živých spor oslabeného neopouzdřeného kmene Bacillus anthracis. Výroba Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Použitý kmen buď není letální ani pro morčata ani pro myši, neboje letální pro morčata, ale není letální pro králíky, neboje letální jen pro některé králíky. B. anthracis se kultivuje ve vhodné živné půdě. Na konci růstu se spory suspendují ve stabilizačním roztoku a spočítají se. Do přípravku se může přidávat adjuvans. Zkoušky totožnosti B. anthracis přítomný ve zkoušeném přípravku se identifikuje morfologicky, sérologicky, kultivačně a biochemickými zkouškami. Zkoušky na čistotu Bezpečnost. Zkouška se provádí na jednom z druhů zvířat, pro který je zkoušený přípravek určen. Pokud je určen pro několik druhů zvířat, včetně koz, provede se zkouška na kozách. Dvěma vnímavým zvířatům se subkutánně nebo intradermálně vstříkne dvojnásobek dávky uvedené pro použitý druh v označení a zvířata se pozorují 14 dní. Neprojeví se výrazná systémová reakce, ale v místě podání se může objevit lokální reakce. Závažnost lokální reakce se různí podle kmene spor a adju-vancia použitého ve zkoušeném přípravku, ale neprojeví se nekróza. Počet spor. Počet živých spor stanovený kultivací na pevných půdách je nejméně 80 % počtu uvedeného v označení. Bakterie a houby. Provede se mikroskopické vyšetření a vyočkování na vhodné živné půdy. Zkoušený přípravek neobsahuje kontaminující bakterie ani houby. Stanovení účinnosti Jestliže kmen B. anthracis není letální pro morčata ani pro myši, může se stanovení provést na morcatech. U kmene, který je letální pro morčata, ale ne pro králíky, se stanovení může provést na králících. U kmene, který je letální pro některé králíky, se stanovení provede na ovcích. Provádí-li se stanovení na morcatech nebo králících, použije se deset zdravých zvířat (skupina a). Každému zvířeti se subkutánně nebo intradermálně vstříkne 1/10 nejnižší dávky vakcíny uvedené v označení pro ovce. Zvířata se pozorují 21 dní. Pokud uhyne z nespecifických příčin větší počet než dvě zvířata, stanovení se opakuje. Jako kontrola se použijí tři zvířata stejného druhu i původu. Provádí-li se stanovení na ovcích, použije se pět zdravých zvířat (skupina b). Každému zvířeti se subkutánně nebo intradermálně vstříkne 1/10 nejnižší dávky vakcíny uvedené v označení pro ovce. Zvířata se pozorují 21 dní. Jako kontrola se použijí tři ovce stejného původu. Každému zvířeti z vakcinované skupiny (a) či (b) se vstříkne subkutánně nejméně 100 MLD, kontrolním zvířatům 10 MLD kmene B. anthracis, který je patogenní pro druh zvířat použitých ke stanovení. Zvířata se pozorují 10 dní, během nichž všechna vakcinovaná zvířata přežijí a všechna kontrolní zvířata Strana 3104 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3104 Vaccinum aphtharum epizooticarum inactivatum ad ruminantes______________________________________ uhynou na sněť slezinnou. Uhynou-li vakcinovaná zvířata po čelenži, stanovení se opakuje. Pokud vakcinovaná zvířata uhynou i při opakované zkoušce, zkoušený přípravek nevyhovuje. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Označování Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. V označení na obalu se uvede: - kmen použitý k výrobě, - počet živých spor v mililitru. Vaccinum aphtharum epizooticarum inactivatum ***** ad ruminantes ***** Inaktivovaná vakcína proti slintavce a kulhavce pro přežvýkavce Je to tekutý přípravek obsahující jeden nebo více typů nebo subtypů slintavkových virů inaktivo-vaných bez poškození jejich imunogenity. Výroba Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Virus se pomnoží buď v epitelové suspenzi z hovězích jazyků, získaných bezprostředně po porážce zdravých zvířat, nebo ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4). Virus se oddělí z buněčného materiálu filtrací nebo jinou vhodnou metodou a za vhodných podmínek se inaktivuje. Z inaktivovaného antigénu se připraví vakcína smícháním s jedním nebo s více adjuvancii. Antigen může být koncentrován a purifikován různými způsoby. Koncentrovaný antigen se používá k výrobě vakcíny buď bezprostředně, nebo po uchovávání při teplotě nepřesahující -90 °C, pokud nebyla prokázána stabilita antigénu při vyšší teplotě. Validace procesu inaktivace. V průběhu inaktivace se titr viru monitoruje citlivou a reprodukova-telnou metodou. Postup inaktivace je vhodný, pokud logaritmicky vyjádřený pokles titru viru je lineární a extrapolace prokazuje, že na konci inaktivace je počet infekčních virových částic v 10 000 litrech tekutého přípravku menší nezjedná. Várka inaktivovaného antigénu Inaktivace. Poměrná část každé šarže zásobní várky inaktivovaného antigénu, představující nejméně 200 dávek, se zkouší na nepřítomnost infekčního viru inokulací do citlivých buněčných kultur. Aby se umožnilo zkoušení tak velkých vzorků v buněčných kulturách, je vzorek inaktivovaného antigénu pro tento účel koncentrován. Prokáže se však, že zvolená koncentrace a metoda zkoušky neruší detekci infekčního viru ve zkoušeném vzorku a že koncentrovaný inaktivovaný antigen nebrání pomnožení viru, ani není příčinou toxických změn. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3105 ______________________________________________Vaccinum bronchitidis infectivae aviariae inactivatum 3105 Antigenita. Obsah antigénu v každé várce inaktivovaného antigénu se stanoví metodou in vitro (na přiklad: měření 146S-častic na základě odstreďovaní v gradientu sacharosy a spektrofotometrického stanovení v ultrafialové oblasti při 251 nm). Bezpečnost. Pro zkoušku bezpečnosti u skotu, jak je popsána níže, může být reprezentativní vzorek várky inaktivovaného antigénu ředěn a smíchán s adjuvans. Sterilita. Várka inaktivovaného antigénu, adjuvans a všechny ředicí tlumivé roztoky vyhovuj í zkoušce na sterilitu, předepsané v článku Vaccina ad usům veterinarium. Účinnost. Reprezentativní vzorek várky inaktivovaného antigemu se může pro zkoušku účinnosti na skotu ředit a smíchat s adjuvans, jak je uvedeno níže. V případě krajní naléhavosti a za souhlasu oprávněné autority může být šarže vakcíny uvolněna před ukončením zkoušek na čistotu a stanovením účinnosti za předpokladu, že byla provedena zkouška na sterilitu u zásobní várky inaktivovaného antigénu a u všech dalších složek vakcíny a že zkouška bezpečnosti a stanovení účinnosti byly provedeny u reprezentativní šarže vakcíny připravené z téže várky inaktivovaného antigénu. V této souvislosti není šarže považována za reprezentativní, pokud nebyla připravena ze stejného množství antigénu a ve stejném složení j ako šarže, která se má uvolnit. Zkouška totožnosti Sérum vnímavého zvířete, které bylo imunizováno vakcínou, zkoušené přiměřeně citlivou metodou neutralizuje typy nebo subtypy virů použitých k výrobě zkoušeného přípravku. Zkoušky na čistotu Bezpečnost. Použijí se tři kusy nevakcinovaného skotu, nejméně šest měsíců starého, jejichž sérum je prosté protilátek proti slintavce a kulhavce a které pocházejí z oblasti prosté onemocnění slintavkou a kulhavkou. Každému zvířeti se intradermálně vstříkne do jazyka, nejméně na dvacet míst, po 0,1 ml zkoušené vakcíny do každého místa. Zvířata se pozorují nejméně 4 dny. U zvířat se neobjeví leze ani příznaky onemocnění slintavkou a kulhavkou. Na konci pozorovací doby se těmto zvířatům vstříkne předepsaným způsobem trojnásobná dávka vakcíny uvedená v označení na obale. Potom se zvířata pozorují dalších 6 dnů. U zvířat se neobjeví žádné leze ani klinické příznaky onemocnění slintavkou a kulhavkou na paznehtech nebo na jazyku a také reakce v místě podání vakcíny je bezvýznamná. Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usům veterinarium. Stanovení účinnosti Účinnost se vyjadřuje jako počet 50% ochranných dávek pro skot (PD50) obsažených v 1 dávce vakcíny uvedené v označení. PD50 se stanoví za podmínek níže uvedených na zvířatech po primární vakcinaci a následné ěelenži 10 000 ID 50 virulentního bovinního viru stejného typu nebo subtypu jako ten, který byl použit pro výrobu zkoušeného přípravku. Jedna dávka vakcíny pro skot obsahuje minimálně 3 PD50. Zkouška účinnosti se provádí pro každý typ a subtyp viru slintavky a kulhavky obsažený ve vakcíně. Použije se skot ve stáří nejméně 6 měsíců pocházející z oblasti prosté onemocnění slintavkou a kulhavkou, který nebyl nikdy vakcinován proti slintavce a kulhavce a je bez protilátek neutralizujících různé typy viru slintavky a kulhavky. Vakcinují se nejméně tři skupiny po nejméně 5 kusech Strana 3106 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3106 Vaccinum bronchitidis infectivae aviariae inactivatum_____________________________________________ skotu ve skupině způsobem uvedeným v označení na obale. Pro každou skupinu se použije jiná dávka vakcíny. Různé dávky vakcíny se podávají spíše vstříknutím různých objemů vakcíny než různých ředění vakcíny. Na příklad, jestliže se v označení uvádí, že podání 2 ml odpovídá jedné dávce vakcíny, pak by se čtvrtina dávky vakcíny dosáhla podání 0,5 ml přípravku a desetina dávky podáním 0,2 ml pnpravku. Za tři týdny po vakcinaci se provede čelenž vakcinovaných zvířat včetně dvou nevakcinovaných kontrolních zvířat suspenzí viru získaného od skotu, která je plně virulentní, a stejného typu nebo subtypu jako virus, který byl použit pro výrobu vakcíny. K infekci se použij e 10 000 ID50 vstříknutých intradermálně na dvě místa (vždy po 0,1 ml) na horní plochu jazyka. Zvířata se pozorují 8 dní a potom se porazí. Nechráněná zvířata mají leze na jiných místech než na jazyku, chráněná zvířata mohou mít leze na jazyku. Zkoušku lze hodnotit jedině tehdy, jestliže každé kontrolní zvíře má leze nejméně na třech končetinách. Z počtu chráněných zvířat v každé skupině se vypočítá množství PD50 obsažených v jedné dávce. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Vakcína se ochrání před zmrznutím. Označování Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. V označení na obalu se uvede: - metoda přípravy, - typy a subtypy virů, použitých k přípravě vakcíny. Vaccinum bronchitidis infectivae aviariae inactivatum ***** Inaktivovaná vakcína proti ptačí infekční bronchitíde * Je to emulze nebo suspenze jednoho nebo více sérotypů viru infekční ptačí bronchitídy, který byl inaktivován takovým způsobem, zeje zachována imunogenní účinnost. Tento článek popisuje vakcíny určené k ochraně proti poklesu snášky nebo kvality vajec. U vakcín určených také k ochraně proti respiratorním příznakům se kromě uvedené zkoušky účinnosti požaduje též provedení dodatečné zkoušky prokazující tento účinek. Výroba Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Virus je pomnožován v kuřecích embryích pocházejících ze zdravých chovů (5.2.2) nebo ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4). Pro zjištění reziduálního živého viru ptačí infekční bronchitídy se provádí pomnožovací zkouška u každé šarže antigénu bezprostředně po inaktivaci a u konečné várky vakcíny nebo, jestliže vakcína obsahuje adjuvans, u nerozplněné várky antigénu nebo směsi nerozplněných antigénu bezprostředně před přidáním adjuvans; zkouška se provádí na kuřecích embryích z chovů prostých specifikovaných patogenů (5.2.2) nebo na vhodných buněčných kulturách. Použité množství inaktivované-ho viru odpovídá nejméně deseti dávkám vakcíny. Nezjistí se živý virus. Vakcína může obsahovat jedno nebo více vhodných adjuvans. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3107 ______________________________________________Vaccinum bronchitidis infectivae aviariae inactivatum 3107 Výběr složení vakcíny Vakcína vyhovuje ve zkoušce bezpečnosti a imunogenity pro každou kategorii zvířat, pro niž je určena. Následující zkouška může být použita k prokázání účinnosti (5.2.7). Imunogenita. Zkouška popisovaná v odstavci Stanovení účinnosti je vhodná k důkazu imunogenity. Zkouška účinnosti šarže Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti se neprovádí rutinně u každé šarže. Pro danou vakcínu se provádí jednou nebo vícekrát podle rozhodnutí nebo souhlasu oprávněné autority. Není-li zkouška prováděna, je provedena vhodná validovaná zkouška pro porovnání se šarží, která zkoušce Stanovení účinnosti vyhověla. Následující zkouška se může použít, když byla dostatečně statisticky zhodnocena její korelace se zkouškou popsanou v odstavci Stanovení účinnosti. Jedna očkovací dávka se intramuskulárně vstříkne každému z deseti kuřat pocházejícímu z chovu prostého specifikovaných patogenu ve věku mezi dvěma týdny a nejnižším stářím stanoveným pro očkování. Pět kuřat ze stejného líhnutí slouží jako neočkovaná kontrola. Vzorky séra od každého kuřete se odeberou těsně před podáním zkoušené vakcíny a po období vymezeném zkoušením porovnávací vakcíny. Vhodnou serologickou metodou, např. neutralizací séra, se v každém séru stanoví titr protilátek pro každý sérotyp obsažený ve vakcíně. Hladina protilátek není významně nižší než hladina, která byla získána u šarže dávající vyhovující výsledek ve zkoušce popsané ve stati Stanovení účinnosti (referenční vakcína). Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže séra odebraná od neočkovaných kontrol a od kuřat před podáním vakcíny neobsahují zjistitelné specifické protilátky. Zkoušky totožnosti U vnímavých zvířat vyvolává vakcína tvorbu specifických protilátek proti každému sérotyp u viru obsaženému ve vakcíně prokazatelných neutralizační zkouškou. Zkoušky na čistotu Bezpečnost. Dvojitá očkovací dávka se vstříkne doporučeným způsobem každému z deseti 14 až 28 dnů starých kuřat z chovu prostého specifikovaných patogenu (5.2.2). Kuřata se sledují 21 dnů. Neprojeví se abnormální místní nebo celková reakce. Inaktivace. A. U vakcíny připravené z kmenů viru adaptovaných na kuřecí embrya se vstnknou dvě pětiny dávky do alantoidní dutiny deseti 9 až 11 dnů starých kuřecích embryí z chovu prostého specifikovaných patogenu a inkubují se. Sledují se 5 až 6 dnů, odděleně se připraví směsné vzorky alantoidních tekutin z živých embryí a z vajec obsahujících uhynulá embrya, kromě těch, která uhynula v průběhu prvních 24 h po injekci. Všechna embrya uhynulá po 24 h a ta, která přežívají 5 až 6 dnů po injekci, se vyšetří na přítomnost abnormalit. Nezjistí se úhyny ani abnormality přisuzovatelné vakcinačnímu viru. Do alantoidní dutiny každého z deseti 9 až 11 dnů starých SPF kuřecích embryí se vstříkne 0,2 ml směsné alantoidní tekutiny z živých embryí a do deseti obdobných kuřecích embryí 0,2 ml směsné tekutiny z uhynulých embryí a inkubují se 5 až 6 dnů. Všechna embrya uhynulá po 24 h a ta, která přežívají 5 až 6 dnů po injekci, se vyšetří na přítomnost abnormalit. Nezjistí se úhyny ani abnormality přisuzovatelné vakcinačnímu viru. Jestliže v jedné z etap uhyne více než 20 % embryí, zkouška se od této etapy opakuje. Strana 3108 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3108 Vaccinum bronchitidis infectivae aviariae inactivatum_____________________________________________ Zkoušený přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže se nevyskytne úhyn nebo abnormality přisu-zovatelné vakcinačnímu viru. B. U vakcíny připravené z kmenů viru adaptovaných na buněčné kultury se inokuluje deset dávek na vhodné buněčné kultury. Pokud vakcína obsahuje olejové adjuvans, odstraní se vhodným způsobem. Inkubuje se 7 dnů při (38 ± 1) °C. Provádí se pasáž na další sadu buněčných kultur a inkubuje se 7 dnů při (38 ± 1) °C. Žádná z kultur nevykazuje příznaky infekce. Cizí agens. Provádí se na kuřatech ze zkoušky bezpečnosti. Každému kuřeti se za 21 dnů po injekci dvojité dávky vakcíny vstříkne stejným způsobem jedna dávka. Po dvou týdnech se odeberou vzorky séra od každého kuřete a provedou se zkoušky na protilátky proti následujícím agens metodami předepsanými pro drůbeží chovy prosté specifikovaných patogenů, které jsou určeny pro výrobu a kontrolu kvality vakcín (5.2.2): virus ptačí encefalomyelitidy, viry ptačí leukózy, hemaglutinující ptačí adenovirus, virus infekční burzitidy, virus infekční laryngotracheitidy, virus influenzy A, virus Markovy choroby, virus newcastleské choroby. Vakcína nevyvolává tvorbu protilátek proti těmto agens. Sterilita. Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usům veterinari-um. Stanovení účinnosti Zkouška účinnosti se provádí pro každý sérotyp použitý ve vakcíně. Použijí se čtyři skupiny nejméně po třiceti kuřatech z chovu prostého specifikovaných patogenů a ošetří se následovně: - skupina A: neočkovaná kontrola, - skupina B: očkovaná inaktivovanou vakcínou proti ptačí bronchitíde, - skupina C: očkovaná živou vakcínou proti ptačí infekční bronchitíde a inaktivovanou vakcínou proti ptačí infekční bronchitíde podle doporučovaného schématu, - skupina D: očkovaná živou vakcínou proti ptačí infekční bronchitíde. U všech kurie se zaznamenává snáška a kvalita vajec od počátku snášky až do nejméně čtyř týdnů po infekční zátěži. Na vrcholu snášky se infikují všechny skupiny takovým množstvím virulentního viru ptačí infekční bronchitídy, které je schopno způsobit pokles snášky nebo kvality vajec po tři po sobě jdoucí týdny v průběhu čtyř týdnů po čelenži. Zkoušený přípravek vyhovuj e zkoušce, jestliže je snáška a kvalita vajec významně lepší u skupiny C než u skupiny D a významně lepší u skupiny B než u skupiny A. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, pokud není pokles snášky ve skupině A, porovnávaný s normální úrovní před čelenži, nejméně 35%, v případě, že se infekční zátěž provádí kmenem Massachusetts. Jestliže je nezbytné provést čelenž jiným sérotypem, u něhož je doloženo, že nezpůsobuje 35% pokles snášky, musí čelenž vyvolat pokles snášky úměrný tomu, který je doložen, v jakémkoliv případě však nejméně 15%. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Označování Viz článek Vaccina ad usům veterinarium V označení na obalu se uvede: - pro kterou kategorii a stáří kuřat je vakcína určena, - návod k použití, - kmeny a sérotypy virů použitých pro přípravu vakcíny a sérotypy, proti kterým má vakcína chránit, - zda je kmen ve vakcíně adaptován na embrya nebo na buněčné kultury. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3109 Vaccinum bronchitidis infectivae aviariae vivum cryodesiccatum 3109 Vaccinum bronchitidis infectivae aviariae vivum ***** cryodesiccatum ***** Živá vakcína proti ptačí infekční bronchitíde lyofilizovaná Je to přípravek z jednoho nebo z více oslabených kmenů viru ptačí infekční bronchitídy. Výroba Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Každý kmen viru se pomnoží buďto v alantoidní dutině kuřecích embryí z chovů prostých specifikovaných patogenů (5.2.2), nebo ve vhodné buněčné kultuře (5.2.4). Jsou-li buněčné kultury ptačího původu, získají se z chovů prostých specifikovaných patogenů (5.2.2). Virové suspenze se sklidí, smíchají se s vhodnou stabilizující tekutinou a lyofilizují. Výběr vakcinačního kmene Pro přípravu může být použit pouze takový kmen viru, který je prokazatelně uspokojivě imunogenní. Následující zkoušky se mohou použít k průkazu účinnosti (5.2.7). Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti je vhodná k průkazu imunogeni-ty. Zkoušení šarže Pokud byly zkoušky na viry ptačí leukózy a na cizí viry na buněčných kulturách a na kuřecích embryích provedeny s uspokojivými výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, mohou být tyto zkoušky při rutinní kontrole jiných šarží vakcíny pnpravených z téhož inokula vypuštěny, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita. Pokud bylo stanovení účinnosti provedeno s uspokojivým výsledkem na reprezentativní šarži vakcíny, může být tato zkouška při rutinní kontrole jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula vypuštěna, jestliže k tomu dá souhlas oprávněná autorita. Zkouška totožnosti Rekonstituovaná vakcína se smíchá s monospecifickým sérem proti použitému kmenu viru nebo s monospecifickými séry proti každému z kmenů ve vakcíně. Takto upravený přípravek již neinfi-kuje vnímavá devítidenní až jedenáctidenní kuřecí embrya nebo vnímavé buněčné kultury, do nichž je inokulován. Zkoušky na čistotu Bezpečnost. Z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2) se použije nejméně deset kuřat v nejnižším stáří uvedeném v označení. Každému kuřeti se nakape do oka deset dávek vakcíny rozpuštěné tak, aby se získala koncentrace vhodná pro zkoušku. Kuřata se pozorují 21 dní. Pro přípravky určené k vakcinaci kuřat starých dva nebo více týdnů se použijí kuřata naočkovaná ve zkoušce na cizí antigény na kuřatech. Jestliže v době pozorování uhynou více než dvě kuřata z příčin, které nelze připsat vakcíně, zkouška se opakuje. Zkoušený přípravek vyhovuje, jestliže žádné z kuřat nemá vážné klinické příznaky, zvláště příznaky respirační, a jestliže žádné z kuřat neuhyne z příčin, které je možné připsat zkoušenému přípravku. Strana 3110 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3110 Vaccinum brucellosis (Brucella melitensis stirpe rev. 1) vivum cryodesiccatum...________________________ Viry ptačí leukózy (2.6.4). Neutralizovaná vakcína vyhovuje zkoušce na viry ptačí leukózy. Důkaz cizích virů zkouškou na buněčných kulturách (2.6.5). Neutralizovaná vakcína vyhovuje zkoušce na cizí viry provedené na buněčných kulturách. Důkaz cizích virů zkouškou na kuřecích embryích (2.6.3). Neutralizovaná vakcína vyhovuj e zkoušce na cizí viry provedené na kuřecích embryích. Důkaz cizích antigénu zkouškou na kuřatech (2.6.6). Vyhovuje zkoušce na cizí antigény provedené na kuřatech. Bakterie a houby. Provede se kvantitativní stanovení na bakteriální a houbové kontaminace. Zkoušený přípravek obsahuje nejvýše jeden saprofytický mikroorganismus na dávku a je prostý patogenních mikroorganismů. Přípravky určené pro parenterální použití a tekutiny dodávané s nimi vyhovují zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usům veterinarium. Zkouška na mykoplazmata (2.6.7). Vyhovuje zkoušce na mykoplazmata. Titr viru. Stanoví se na buněčných kulturách nebo inokulací do alantoidní dutiny devíti- ažjede-náctidenních kuřecích embryí. Jedna dávka zkoušeného přípravku obsahuje nejméně takové množství viru, které odpovídá nejnižšímu deklarovanému titru. Stanovení účinnosti Stanovení účinnosti se provede pro každý kmen viru použitý k přípravě vakcíny. Použijí se vnímavá kuřata z jednoho chovu prostého specifikovaných patogenů a nejnižšího stáří uvedeného pro vakcínu. Každému z nejméně dvaceti kuřat se pro každý z udávaných způsobů podání aplikuje takový objem rozpuštěné vakcíny, který obsahuje množství viru, jež odpovídá nejnižšímu titru uvedenému v označení. Pro kontrolu se použije deset kuřat. Nejméně po 21 dnech se infikuje každé kuře intratracheálně 103 EID50 virulentního kmene ptačí infekční bronchitídy téhož sérotypu, jako je kmen, pro který se stanovení účinnosti provádí. Mezi čtvrtým a sedmým dnem po infekci se kuřata usmrtí a seškrábe se sliznice průdušnice. Seškrabaná tkáň z každého kuřete se dá samostatně do sterilní zkumavky se 3 ml tryptózové půdy obsahující antibiotikum. Z každé zkumavky se vstříkne 0,2 ml půdy do alantoidní dutiny každému z pěti devíti- až jedenáctidenních kuřecích embryí. Embrya, která uhynou v prvních 24 h, se odstraní jako nespecifické úhyny. Nejméně čtyři z každých pěti embryí musí toto období přežít. Po sedmi dnech se zbývající embrya vyšetří. Jestliže jedno embryo ze skupiny uhynulo nebo vykazuje charakteristické změny, usuzuje se, zeje nosičem viru. Výsledek zkoušky se považuje za zcela negativní pouze tehdy, když byly provedeny tři postupné pasáže na kuřecích embryích. Zkoušený přípravek vyhovuje, jestliže může být čelenžní virus reizolován z nejvýše 20 % očkovaných a nejméně 80 % kontrolních zvířat. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Označování Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. V označení na obalu se uvede stáří, v němž mají být zvířata vakcinována. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3111 Vaccinum brucellosis (Brucella melitensis stirpe rev. 1) vivum cryodesiccatum... 3111 Vaccinum brucellosis (Brucella melitensis stirpe ***** rev. 1) vivum cryodesiccatum ad usům veterinarium ***** Živá vakcína proti brucelóze (Brucella melitensis kmen Rev. 1) lyofílizovaná, pro veterinární použití Je to lyofílizovaná suspenze živého kmene Brucella melitensis Rev. 1; v jedné dávce obsahuje 0,5 . 109 až 4 . 109 živých bakterií. Výroba Viz Vaccina ad usům veterinarium. Brucella melitensis kmen Rev. 1 se kultivuje ve vhodné živné půdě. Metoda kultivace je taková, aby se předešlo bakteriální disociaci, a tak se udržela hladká (S) fáze kultury. Bakterie se suspendují v tlumivém roztoku, který může obsahovat vhodné stabilizátory. Suspenze se plní do obalů a lyofilizuje se. Výběr vakcinačního kmene Pro přípravu vakcíny se smí použít jenom takový kmen, který je prokazatelně vyhovující z hlediska bezpečnosti a imunogenity. Účinnost se může prokázat následující zkouškou (5.2.7). Imunogenita. Z neoěkovaného ovčího stáda prostého brucelózy se vybere 40 ovcí (samic), starých 4 až 5 měsíců. Jako ěelenžní kmen se použije 24hodinová kultura kmene Brucella melitensis H38 v tryptózovém agaru. Ke stanovení infekční dávky se provede předběžná zkouška, ve které se použijí zvířata stejného plemene a věku, jako v hlavní zkoušce. Infekční dávka, která je mezi 107 až 108 jednotek tvořících kolonie, se vybírá tak, aby způsobila aborty u všech neoěkovaných zvířat. Polovina zvířat se očkuje ve 4. až 6. měsíci věku v souladu s doporučeným programem a za použití minimální doporučené dávky. Synchronizuje se říje čtyřiceti zvířat, která se ve věku 10 až 12 měsíců inseminují. Dva až tři měsíce po inseminaci se zjišťuje březost a všechna zvířata, jež nejsou březí, se ze zkoušky vyloučí. Všem březím zvířatům se do spojivkového vaku nakape infekční dávka kmene Brucella melitensis H38. Výskyt abortů se zaznamená a jeho původ se ověří zkouškou na přítomnost použitého infekčního kmene u potratů a u bahnic (použijí se selektivní půdy podle Kuzdase a Morse nebo podle Farrella). Zkoušky na přítomnost použitého ěelenžního kmene se u každého zvířete provedou v době porodu. Zkoušky na přítomnost použitého kmene v preskapulár-ních a retromamárních lymfatických uzlinách se provedou při porážce zvířat 4 až 6 týdnů po bahnění. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže se u nejméně 70 % nevakcinovaných zvířat: - prokáží aborty vyvolané použitým infekčním kmenem, - prokáže infekce j ehňat použitým infekčním kmenem, - prokáže infekce preskapulárních a retromamárních lymfatických uzlin po porážce. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže: - nejvýše u 30 % očkovaných zvířat se zjistí aborty vyvolané použitým ěelenžním kmenem, - použitý ěelenžní kmen se prokáže u jehňat nejvýše u 50 % očkovaných zvířat, - použitý ěelenžní kmen se prokáže v době porážky nejvýše u 40 % očkovaných zvířat. Zkouška totožnosti Brucella melitensis přítomná ve vakcíně se prokáže vhodnými morfologickými, sérologickými a biochemickými zkouškami a kultivací. Kmen Rev. 1 je inhibován přidáním 3 ßg sodné soli benzyl Strana 3112 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3112 Vaccinum bursitidis infectivae aviariae inactivatum________________________________________________ penicilínu k mililitru vhodné živné půdy; kmen roste na agaru obsahujícím v mililitru 2,5 ßg streptomycínu. Zkoušky na čistotu Bezpečnost. Dvěma ovcím stáří 4 až 6 měsíců se doporučeným způsobem vstříkne po jedné dávce vakcíny. Zvířata se pozorují 21 dní a nezjistí se žádné významné místní nebo celkové reakce. Určení disociační fáze. Vhodnou technikou se prověří nejméně 200 kolonií. Vakcinační kmen při kultivaci roste v hladké (S) fázi. Nejméně 95 % kolonií je hladkého typu. Cizí mikroorganismy. Vakcína rozpuštěná předepsaným způsobem neobsahuje cizí mikroorganismy. Nepntomnost jiných mikroorganismů než kmen Brucella melitensis Rev. 1 se ověří tak, jak je popsáno ve zkoušce na sterilitu, uvedené v článku Vaccina ad usům veterinarium. Živé bakterie. Na pevné půdě vhodné pro kultivaci kmene Brucella melitensis Rev. 1 se provede stanovení počtu živých bakterií. Vakcína obsahuje 0,5 . 109 až 4 . 109 živých bakterií v jedné dávce. Doba 50% perzistence. Každé z třiceti dvou myší kmene CD 1 samičího pohlaví ve věku 5 až 6 týdnů se subkutánně vstříkne suspenze vakcíny obsahující 108 živých bakterií. Vytvoří se náhodné skupiny po osmi zvířatech a v údobích 3, 6, 9 a 12 týdnů se vždy jedna skupina utratí. Vyjmou se sleziny a individuálně se aseptický homogenizují v deseti objemových dílech tlumivého roztoku fosforečnanového s chloridem sodným o pH 6,8. Tato suspenze se naočkuje po 0,4 ml na misky obsahující vhodnou živnou půdu. Na jednu slezinu se použijí nejméně 3 misky (dolní hranice detekce je pět bakterií na slezinu). Současně se provede stejná zkouška s referenčním kmenem, kterým je Brucella melitensis Rev. 1 BRP. Pomocí Bonet-Mauryho probitového transformačního postupu (osm myší ve skupině, celkový počet, následná grafická analýza na semilogaritmickém papíru s aritmetickou časovou stupnicí) se vypočítá doba 50% perzistence. Doba 50% perzistence pro vakcinační kmen se významně neliší od doby 50% perzistence referenčního kmene. Pro kmen Rev. 1 bývá obvykle doba 50% perzistence (7,9 ± 1,2) týdne při intervalu spolehlivosti (P = 0,05). Uchovávání Při teplotě 2 °Caž8 °C. Označování Viz článek Vaccina ad usům veterinarium Na štítku obalu se uvede: - množství bakterií Brucella melitensis kmen Rev. 1 v jedné dávce, - že vakcína je určena pro ovce a kozy staré 4 až 6 měsíců, - že vakcína může být pro člověka nebezpečná, - že vakcína se nepodává zvířatům v období březosti a laktace, - že vakcína může být nebezpečná pro hovězí dobytek, a že proto nemá být chován ve styku s očkovanými zvířaty. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3113 Vaccinum bursitidis infectivae aviariae inactivatum 3113 Vaccinum bursitidis infectivae aviariae inactivatum ***** Inaktivovaná vakcína proti infekční ptačí burzitidě * Je to emulze nebo suspenze vhodného kmene viru infekční ptačí burzitidy typu 1, který byl inaktivován takovým způsobem, že je zachována imunogenní účinnost. Je určena pro chovnou drůbež k ochraně jejího potomstva před infekční ptačí burzitidou. Výroba Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Virus je pomnožován v kuřecích embryích pocházejících ze zdravého chovu, ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4) nebo v kuřatech z chovů prostých specifikovaných patogenu (5.2.2). Pro potvrzení inaktivace se provádí pomnožovací zkouška na zbylý živý virus infekční ptačí burzitidy u každé šarže antigénu bezprostředně po inaktivaci a také u nerozplněné konečné várky vakcíny, nebo v případě, že vakcína obsahuje adjuvans u nerozplněného antigénu nebo směsi nerozplnených antigénu bezprostředně před přidáním jakéhokoliv adjuvans; zkouška se provádí na kuřecích embryích nebo na vhodných buněčných kulturách, nebo, jestliže byla pro výrobu vakcíny použita kuřata, na kuřatech z chovu prostého specifikovaných patogenu. Množství inaktivovaného viru použitého ve zkoušce odpovídá nejméně deseti dávkám vakcíny. Nezjistí se živý virus. Vakcína může obsahovat jedno nebo více vhodných adjuvans. Výběr složení vakcíny U vakcíny se prokazuje, že je dostatečná z hlediska bezpečnosti a imunogenity. K prokázání bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7) se mohou použít následující zkoušky. Imunogenita. Každé z nejméně dvaceti kuřic z chovu prostého specifikovaných patogenu a stáří doporučovaného pro očkování (na začátku snášky) se vstříkne nejnižší doporučená dávka vakcíny jedním z doporučovaných způsobů podání. Po 4 až 6 týdnech jsou od každého ptáka odebrány vzorky séra a změří se protilátková odpověď sérum-neutralizační zkouškou (SN). Účinnost se stanoví porovnáním s účinností přípravku, kterým j e sérum proti infekční ptačí burzitidě BRP, kalibrované v Ph.Eur.j. Zkoušený pnpravek vyhovuje zkoušce, jestliže průměrná hladina protilátek v sérech očkovaných ptáků je nejméně 10 000 Ph.Eur.j. v mililitru. Pátý až sedmý týden po očkování se sbírají vejce pro líhnutí a provádí se níže uvedená zkouška na třítýdenních kuřatech vylíhnutých z těchto vajec. Vejce se opět sbírají koncem snáškového období a zkouška se opakuje na kuřatech starých nejméně 15 dnů vylíhnutých z těchto vajec. Dvacet pět kuřat od očkovaných slepic a deset kontrolních kuřat téhož chovu a stáří od neočkovaných slepic se podáním do oka infikuje takovým množstvím virulentního kmene viru infekční ptačí burzitidy, které je schopno vyvolat výrazné příznaky onemocnění, včetně změn ve Fabriciově burze, u všech neočkovaných kuřat. Tři až čtyři dny po infekci se všem kuřatům odebere Fabriciova burza. Burzy jsou vyšetřeny na přítomnost infekce histologický nebo se na přítomnost antigénu infekční ptačí burzitidy vyšetří precipitačním testem v agarovém gelu. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže tři nebo méně kuřat od očkovaných slepic vykazují příznaky infekční ptačí burzitidy. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že onemocní všechna kuřata od neočkovaných slepic. Jestliže se doporučuje více způsobů podání, provádí se současně s výše uvedenou zkouškou imunogenity zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti na různých skupinách ptáků pro každý doporučený způsob podání. Sérologická odpověď ptáků očkovaných jiným způsobem, než jaký je uveden ve stanovení imunogenity,není významně nižší než odpověď skupiny očkované tímto způsobem. Strana 3114 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3114 Vaccinum bursitidis infectivae aviariae vivum cryodesiccatum_______________________________________ Zkouška totožnosti Vakcína vyvolá tvorbu specifických protilátek u kuřat, která nemají protilátky proti viru infekční ptačí burzitidy typ 1. Zkoušky na čistotu Bezpečnost. Dvojnásobek očkovací dávky se vstříkne jedním z doporučovaných způsobů podání každému z deseti kuřat starých 14 až 28 dnů z chovu prostého specifikovaných patogenu (5.2.2). Ptáci se sledují 21 dnů. Neprojeví se abnormální místní nebo celková reakce. Poznámka: Tato zkouška může být vypuštěna, jestliže se provádí zkouška inaktivace C. Inaktivace. A. U vakcíny připravené z kmenů virů adaptovaných na embrya se vstříknou dvě pětiny dávky do alantoidní dutiny nebo na chorioalantoidní membránu deseti 9 až 11 dnů starých kuřecích embryí z chovu prostého specifikovaných patogenu (5.2.2). Embrya se inkubují a sledují 6 dnů. Odděleně se odeberou alantoidní tekutiny nebo membrány z živých embryí a z odumřelých embryí kromě těch, která uhynula z nespecifických příčin v průběhu 24 h po podání. Do alantoidní dutiny nebo na chorioalantoidní membránu každého z deseti 9 až 11 dnů starých S PF embryí se vstříkne po 0,2 ml směsné alantoidní tekutiny nebo rozdrcených chorio-alantoidních membrán živých embryí, do každého z deseti dalších embryí po 0,2 ml směsné tekutiny nebo membrán z uhynulých embryí a inkubuje se 6 dnů. Každé embryo se vyšetří na přítomnost lézí infekční ptačí burzitidy. Jestliže více než 20 % embryí uhyne v jedné z etap, tato etapa se opakuje. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže se neobjeví leze infekční ptačí burzitidy a jestliže v žádné opakované zkoušce neuhyne ze specifické příčiny více než 20 % embryí. Pro zvládnutí cizí bakteriální infekce mohou být ve zkoušce použita antibiotika. B. U vakcíny připravené z kmenů viru adaptovaných na buněčné kultury se inokuluje 10 dávek na vhodné buněčné kultury. Pokud zkoušený přípravek obsahuje olejové adjuvans, odstraní se vhodným způsobem. Inkubuje se 7 dnů při (38 ± 1) °C. Provede se pasáž na další sadu buněčných kultur a inkubuje se 7 dnů při (38 ± 1) °C. Kultury nevykazují příznaky infekce. C. U vakcíny připravené z kmenů viru neadaptovaných na embrya nebo buněčné kultury se vstříknou dvě dávky intramuskulárně každému z dvaceti 14 až 28 dnů starých kuřat z chovů prostých specifikovaných patogenu (5.2.2). Po 4 dnech se utratí deset kuřat a od každého se odebere Fabriciova burza. Burzy se smísí a homogenizují ve stejném objemu vhodné tekutiny. 1 ml bur-zálního homogenátu se vstříkne každému z deseti dalších kuřat téhož stáří a původu. 21 dnů poté se mikroskopicky vyšetří Fabriciova burza každého ze zbývajících kuřat první skupiny a každého z kuřat druhé skupiny; nejsou příznaky infekční ptačí burzitidy. Dále nejsou příznaky žádného onemocnění, které by mohlo být přisuzováno vakcíne, a nevyvine se abnormální místní reakce. Kuřata druhé skupiny vyšetřená 21 dnů po podání nemají protilátky proti viru infekční ptačí burzitidy. Cizí antigény. Od každého ptáka použitého ve zkoušce bezpečnosti nebo zkoušce inaktivace C se odeberou vzorky séra tři týdny po očkování. Provedou se zkoušky na protilátky proti následujícím infekčním agens metodami předepsanými pro drůbeží chovy prosté specifikovaných patogenu, která jsou určena pro výrobu a kontrolu kvality vakcín (viz 5.2.2): virus ptačí encefalomyelitidy, viry ptačí leukózy, hemaglutinující ptačí adenovirus, virus infekční bronchitídy, virus infekční laryngo-tracheitidy, virus influenzy A, virus Markovy choroby, virus newcastleské choroby. Zkoušený přípravek nevyvolává tvorbu protilátek proti těmto virům. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3115 _______________________________________Vaccinum bursitidis infectivae aviariae vivum cryodesiccatum 3115 Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usům veterinarium. Stanovení účinnosti Každé z nejméně deseti kuřat, 4 týdny starých, z chovu prostého specifikovaných patogenů se očkuje jednou dávkou zkoušeného přípravku jedním z doporučovaných způsobů. Po 4 až 6 týdnech se odeberou vzorky séra od každého kuřete a od deseti neočkovaných kontrolních kuřat téhož původu a stáří. Protilatkova odpověď se stanoví sérum-neutralizační zkouškou. Účinnost se stanoví porovnáním s přípravkem, kterým je sérum proti infekční ptačí burzitidě BRP kalibrované v Ph.Eur.j. Průměrná hladina protilátek v sérech očkovaných kuřat není nižší než 10 000 Ph.Eur.j. v mililitru. V sérech neočkovaných kuřat nejsou protilátky. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Označování Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. V označení na obalu se uvede, zda kmen ve vakcíne je adaptován na embrya nebo na buněčné kultury. Vaccinum bursitidis infectivae aviariae vivum ***** cryodesiccatum ***** Živá vakcína proti infekční ptačí burzitidě (nemoci Gumboro) lyofílizovaná Je to přípravek z oslabeného kmene viru infekční ptačí burzitidy. Výroba Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Kmen viru se pomnoží buďto v kuřecích embryích (KE) z chovů prostých specifikovaných patogenů (5.2.2), nebo ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4). Jsou-li buněčné kultury ptačího původu, získají se z chovů prostých specifikovaných patogenů. Virová suspenze se sklidí, smíchá s vhodnou stabilizující tekutinou a lyofilizuje se. Výběr vakcinačního kmene Pro přípravu se použije pouze takový kmen viru, který je prokazatelně dostatečný v imunogeni-tě, oslabení i nevratnosti oslabení a nevyvolává imunosupresi. K prokázání účinnosti se může použít následující zkouška (5.2.7). Imunogenita.Zkouška popsaná v odstavci stanovení účinnosti je vhodná k prokázání imunogeni-ty. Strana 3116 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3116 Vaccinum calicivirosis felinae inactivatum_______________________________________________________ Zkoušení šarže Pokud byly zkouška na viry ptačí leukózy a zkoušky na cizí viry při použití buněčných kultur i kuřecích embryí provedeny s dostatečnými výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, je možno jejich provádění v rámci rutinní kontroly dalších šarží téže vakcíny vynechat v případě, že tyto šarže byly vyrobeny ze stejného zásobního inokula a pokud k tomu dala souhlas oprávněná autorita. Pokud bylo stanovení účinnosti provedeno s dostatečnými výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, je možno jeho provádění v rámci rutinní kontroly dalších šarží téže vakcíny vynechat v případě, že tyto šarže byly vyrobeny ze stejného zásobního inokula a pokud k tomu dala souhlas oprávněná autorita. Zkoušky totožnosti Předepsaným způsobem rozpuštěný zkoušený přípravek se smíchá s monospecifickým sérem. Takto upravený přípravek již neinfikuje vnímavá kuřecí embrya stará 9 až 11 dní nebo vnímavé buněčné kultury, do nichž je naočkován. Zkoušky na čistotu Bezpečnost. Z chovu prostého specifikovaných patogenů se vybere nejméně patnáct kuřat v nejnižším stáří, jež je v označení uvedeno pro očkování. Každému kuřeti se nakape do oka deset dávek vakcíny rozpuštěné tak, aby se získala koncentrace vhodná pro zkoušku. Kuřata se pozorují 21 dnů. Jestliže v období pozorování uhyne více než dvě kuřata z příčin, které nelze přisoudit vakcíně, zkouška se opakuje. Zkoušený přípravek vyhovuje, jestliže žádné kuře nemá příznaky onemocnění, žádné z kuřat neuhyne z příčin, které lze přisoudit vakcíně, a jestliže 21 dnů po vakcinaci nevykazuje žádné z kuřat změny Fabriciovy burzy. Viry ptačí leukózy (2.6.4) Rozpuštěná a neutralizovaná vakcína vyhovuje zkoušce na leukózní viry. Cizí viry při použití buněčných kultur (2.6.5). Neutralizovaná vakcína vyhovuje zkoušce na cizí viry provedené na buněčných kulturách. Cizí viry při použití kuřecích embryí (2.6.3). Neutralizovaná vakcína vyhovuje zkoušce na cizí viry provedené na kuřecích embryích. Důkaz cizích antigénu zkouškou na kuřatech (2.6.6). Po rozpuštění vyhovuje zkoušce na cizí antigény provedené na kuřatech. Bakterie a houby. Vakcíny určené pro parenterální podání a všechny tekutiny s nimi dodávané vyhovují zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usům veterinarium. U přípravků určených k podání jakýmkoliv jiným způsobem se provede kvantitativní stanovení bakterií a hub; přípravek obsahuje nejvýše jeden saprofýtický mikroorganismus na dávku a je prost patogenních mikroorganismů. Mykoplazmata (2.6.7). Vyhovuje zkoušce na mykoplazmata. Titr viru. Množství virových částic se stanoví na buněčných kulturách nebo inokulací do alantoidní dutiny nebo na alantoidní membránu devítidenních až jedenáctidenních kuřecích embryí nebo do žloutkového vaku pětidenních až šestidenních kuřecích embryí. Jedna dávka zkoušeného přípravku obsahuje nejméně takové množství viru, které odpovídá nejnižšímu předepsanému množství viru uvedenému v označení. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3117 _______________________________________________________Vaccinum calicivirosis felinae inactivatum 3117 Stanovení účinnosti Použijí se vnímavá kuřata z téhož chovu prostého specifikovaných patogenů a nejnižšího stáří, které je pro vakcínu uvedeno. Každému z nejméně dvaceti kuřat pro každý z uvedených způsobů podání se podá takový objem rozpuštěného pnpravku, který obsahuje množství viru, jež odpovídá nejmenšímu deklarovanému titru. Jako kontroly se použije 20 kuřat. Po 14 dnech se infikuje každé kuře nakapáním vhodného množství virulentního viru infekční ptačí burzitidy do oka. Zvířata s e pozorují 10 dnů. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže 90 % vakcinovaných kuřat přežívá jak bez příznaků onemocnění, tak bez výrazných změn na Fabriciově burze, jestliže nejméně polovina kontrol vykazuje charakteristické pnznaky infekční burzitidy a všechny přežívající kontroly projevují výrazné změny na Fabriciově burze; za výrazné změny u jednoho zvířete jsou považovány takové nálezy, kdy 90 % folikulů vykazuje více než 75% úbytek lymfocytů. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Označování Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Na obalu se uvede stáří zvířat, ve kterém mají být vakcinována. Vaccinum calicivirosis felinae inactivatum ***** * * Inaktivovaná vakcína proti kaliciviróze koček * Je to suspenze z jednoho nebo více vhodných kmenů kaliciviru koček, který byl inaktivován při odpovídajícím zachování imunogenních vlastností nebo z frakcí jednoho nebo více kmenů kaliciviru koček s přiměřenými imunogenními vlastnostmi. Výroba Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Virus se pomnožuje ve vhodných buněčných liniích (5.2.4). Suspenze viru se sklidí a inaktivuje. Zkouška na rezidua infekčního kaliciviru se provede dvěma pasážemi na buněčných kulturách téhož typu, který byl použit při výrobě vakcíny nebo na jiných buněčných kulturách, které jsou prokazatelně nejméně stejně citlivé. Použije se takové množství inaktivovaného viru, které minimálně odpovídá dvaceti pěti dávkám vakcíny. Nezjistí se živý virus. Vakcína může obsahovat jedno nebo více vhodných adjuvancií. Výběr složení vakcíny Vakcína prokazatelně odpovídá zkouškám bezpečnosti a imunogenity na kockách. K průkazu účinnosti se může použít následující zkouška (5.2.7). Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti je vhodná k průkazu imunogenity vakcíny. Strana 3118 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3118 Vaccinum calicivirosis felinae vivum cryodesiccatum______________________________________________ Zkouška účinnosti šarže Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti se neprovádí při běžném zkoušení šarží vakcíny; provádí se u dané vakcíny při jedné nebo více příležitostech podle rozhodnutí nebo po dohodě s oprávněnou autoritou. Pokud zkouška není provedena, provede se jinou vhodnou valido-vanou metodou, jejíž kritéria pro přijetí jsou v souladu s šarží vakcíny, která vykázala vyhovující výsledky v předepsané zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti. Následující zkouška se může použít, jestliže byla potvrzena dostatečná korelace se zkouškou popsanou v odstavci Stanovení účinnosti. Použijí se skupiny patnácti séronegativních myší. Každé myši se podá poloviční dávka vakcíny, za 7 dnů se podání opakuje. Za 21 dnů po první injekci se odebere krev a stanoví se hladina protilátek proti kaliciviru koček metodou imunofluorescence. Vyšetřuje se směsný vzorek séra tří myší. Hladina protilátek není průkazně nižší než hladina protilátek získaná s šarží vakcíny, která vykázala vyhovující výsledky ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti. Zkouška totožnosti Když se vakcína podá vnímavým zvířatům, vyvolá tvorbu specifických protilátek proti kaliciviru koček. Zkoušky na čistotu Bezpečnost. Dvěma kočkám ve stáří 8 až 12 týdnů se podá doporučeným způsobem dvojnásobná vakcinační dávka. Pozorovací doba je 14 dnů. Zvířata zůstávají v dobrém zdravotním stavu a nemají žádné abnormální místní ani systémové reakce. Inaktivace. Provede se zkouška na reziduálni infekční kalicivirus za použití deseti dávek vakcíny a dvou pasáží na buněčných kulturách téhož typu, který byl použit při výrobě vakcíny, nebo na jiných buněčných kulturách, které jsou prokazatelně nejméně stejně citlivé. Nezjistí se živý virus. Pokud vakcína obsahuje adjuvans, které by bránilo provedení zkoušky, je-li to možné, oddělí se adjuvans od tekuté fáze metodou, která neinaktivuje nebo jinak nepřekáží detekci živého viru. Sterilita. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usům veterinarium. Stanovení účinnosti S každým kmenem kaliciviru koček obsaženým ve vakcíně se provede stanovení účinnosti. Použijí se kočky ve stáří 8 až 12 týdnů prosté protilátek proti kaliciviru koček. Deset koček se vakcinuje doporučeným způsobem podle předpisu a podle doporučeného schématu. Deset koček slouží jako kontroly. Za 4 týdny po poslední injekci se podá intranazálně každé vakcinované a kontrolní kočce takové množství virulentního kmene kaliciviru stejného typu, jako je vakcinační kmen, které postačí k vyvolání typických příznaků onemocnění (vysoká teplota, vředy v dutině ústní, dýchací příznaky) nejméně u osmi kontrolních koček. Pozorovací doba je 14 dnů po čelenži. Od druhého do čtrnáctého dne se denně odebírají nosní výplachy k vyšetření na vylučování viru. Denně se zapisuje teplota a příznaky onemocnění, používá se dále uvedený bodový systém. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže součet bodů vakcinovaných koček je významně nižší než u kontrol. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3119 Vaccinum calicivirosis felinae vivum cryodesiccatum 3119 Pozorované příznaky úhyn Počet bodů 10 depresivní stav teplota 39,5 °C a vyšší teplota 37 °C a nižší 2 1 2 vředy (nosní nebo ústní) - malé a nečetné 1 - velké a četné 3 nosní výtok - slabý - hojný 1 2 výtok z očí 1 ztráta na hmotnosti 2 vylučování viru (celkový počet dnů) - 4 dny a méně - 5 až 7 dnů 1 2 - více než 7 dnů 3 Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Označování Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Vaccinum calicivirosis felinae vivum cryodesiccatum ***** Živá vakcína proti kaliciviróze koček lyofilizovaná * Je to přípravek z jednoho nebo více vhodných kmenů kalicivirózy koček. Výroba Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Virus se pomnožuje ve vhodných buněčných liniích (5.2.4). Suspenze viru se sklidí a smíchá s vhodným stabilizačním roztokem. Směs se potom lyofili-zuje. Výběr vakcinačního kmene Vakcinační kmen by měl být prokazatelně odpovídající z hlediska bezpečnosti (včetně bezpečnosti březích chovných samic, pokud použití u nich není kontraindikováno), nevratností virulence a z hlediska imunogenity. K průkazu bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7) se mohou použít tyto zkoušky. Bezpečnost. Deseti kočkám bez protilátek proti kaliciviru koček, které jsou v minimálním věku uvedeném pro vakcinaci, se doporučeným způsobem podá desetinásobek maximálního titru viru, který lze očekávat u šarže vakcíny. Kočky se pozorují 21 dnů. Kmen vyhovuje zkoušce, jestliže zvířata zůstávají v dobrém zdravotním stavu a nemají žádné abnormální místní ani celkové reakce. Strana 3120 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3120 Vaccinum calicivirosis felinae vivum cryodesiccatum______________________________________________ Nevratnost virulence. Dvěma kočkám, které nemají protilátky proti kaliciviru koček, se doporučeným způsobem podá množství viru (např. asi deset dávek), které umožní maximální získání viru při pasážích dále popsaných. Za 5 dnů se kočky usmrtí, odebere se nosní hlen, mandle a průdušnice, smíchají se a homogenizují v 10 ml tlumivého fyziologického roztoku, směs se dekantuje. Supernatant se intranazálně očkuje dvěma dalším kočkám. Tento postup se opakuje pětkrát. Přítomnost viru se potvrzuje v každé pasáži. Pokud virus není znovu získán, provede se druhá série pasáží. Kočky v poslední pasáži se pozorují 21 dnů a porovnávají se reakce, které byly získány ve výše popsané zkoušce bezpečnosti. Kmen vyhovuje zkoušce, pokud nejsou důkazy o zvýšení jeho virulence ve srovnání s původním virem. Imunogenita. K průkazu imunogenity je vhodná zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti. Pokud byla zkouška účinnosti provedena s vyhovujícími výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, může být tato zkouška při rutinní kontrole jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula vypuštěna, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita. Zkouška totožnosti Rekonstituovaná vakcína po neutralizaci jedním nebo více monospecifickými séry již neinfikuje citlivé buněčné kultury, do nichž je naočkována. Zkoušky na čistotu Bezpečnost. Dvěma vnímavým kočkám ve stáří 8 až 12 týdnů se doporučeným způsobem podá deset dávek vakcíny ve vhodném objemu a kočky se pozorují 14 dní. Zvířata zůstanou v dobrém zdravotním stavu a nemají žádné neobvyklé místní ani systémové reakce. Bakterie a houby. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu, předepsané v článku Vaccina ad usům veterinarium. Mykoplazmata (2.6.7). Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na mykoplazmata. Cizí viry. Vakcína se neutralizuje jedním nebo více monospecifickými séry a očkuje se do vhodných buněčných kultur. Provede se nejméně jedna pasáž a kultury se udržují 14 dnů. Kultury se vyšetří na cytopatické efekty a provede se zkouška hemadsorpce. V buněčných kulturách se nezjistí příznaky kontaminace. Titr viru. Rekonstituovaná vakcína se titruje na citlivých buněčných kulturách při teplotě příznivé pro replikaci viru. Jedna dávka vakcíny obsahuje nejméně takové množství viru, které odpovídá minimálnímu titru uvedenému v označení. Stanovení účinnosti S každým kmenem kaliciviru koček obsaženým ve vakcíně se provede stanovení účinnosti. Použijí se kočky ve stáří 8 až 12 týdnů prosté protilátek proti kaliciviru koček. Deset koček se vakcinuje jedním z doporučených způsobů a podle doporučeného schématu. Deset koček slouží jako kontroly. Za 4 týdny po poslední injekci se podá intranazálně každé vakcinované a kontrolní kočce takové množství virulentního kmene kaliciviru stejného typu, jako je vakcinační kmen, které postačí k vyvolání typických příznaků onemocnění (vysoká teplota, vředy v dutině ústní, dýchací příznaky) nejméně u osmi kontrolních koček. Pozorovací doba je 14 dnů po čelenži. Od druhého do čtrnáctého dne se denně odebírají nosní výplachy k vyšetření na vylučování viru. Denně s e Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3121 Vaccinum cholerae 3121 zapisuje teplota a příznaky onemocnění, používá se dále uvedený bodový systém. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže součet bodů vakcinovaných koček je významně nižší než u kontrol. Pozorované příznaky úhyn Počet bodů 10 depresivní stav teplota 39,5 °C a vyšší teplota 37 °C a nižší 2 1 2 vředy (nosní nebo ústní) - malé a nečetné 1 - velké a četné 3 nosní výtok - slabý - hojný 1 2 výtok z očí 1 ztráta na hmotnosti 2 vylučování viru (celkový počet dnů) - 4 dny a méně - 5 až 7 dnů 1 2 - více než 7 dnů 3 Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Označování Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Vaccinum cholerae Vakcína proti choleře Je to homogenní suspenze vhodného kmene nebo kmenů Vibrio cholerae obsahující nejméně 8 . 109 bakterií v lidské dávce. Ta nepřesahuje 1,0 ml. Výroba Výroba je založena na systému jednotné inokulace. Vakcína obsahuje směs stejných částí připravených ze dvou hlavních sérologických typů Inaba a Ogawa v S-fázi. Oba typy mohou být klasického biotypu buďto s biotypem El-Tor, nebo bez něho. Přípravek může obsahovat jeden kmen nebo více kmenů každého typu. Všechny kmeny obsahují kromě svých O-antigenů také termostabilní O-antigen společný typům Inaba a Ogawa. Jestliže se použije více kmenů než po jednom kmenu od typů Inaba a Ogawa, mohou být vybrány tak, aby obsahovaly jiné O-antigeny navíc. Světová zdravotnická organizace doporučuje nové kmeny, jež se mohou, je-li třeba, použít v souladu s platnými předpisy signatářských států Konvence o vypracování Evropského lékopisu.V souladu s poža- Strana 3122 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3122 Vaccinum cholerae cryodesiccatum_____________________________________________________________ dávky očkovacích certifikátů pro mezinárodní cestování obsahuje vakcína nejméně 8.10 organismů klasického biotypu. Každý kmen se kultivuje odděleně. Bakterie se inaktivují buď zahřátím suspenze (např. 1 h na 56 °C), nebo působením formaldehydu nebo fenolu, či kombinací fyzikálních a chemických metod. Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že výrobek, bude-li zkoušen, vyhoví takto upravené zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9): vstříkne se 0,5 ml vakcíny každé myši a 1,0 ml každému morěeti. Zkoušky totožnosti Totožnost se dokazuje specifickými aglutinaěními zkouškami. Zkoušky na čistotu Fenol (2.5.15). Nejvýše 5 g/l; zkouší se u přípravků, u nichž byl při výrobě fenol použit. Tvorba protilátek. Zkouší se schopnost vyvolat tvorbu protilátek (např. aglutinaěních, vibriocid-ních nebo hemaglutinaěních) u morěat, králíků nebo myší. Zkoušený přípravek se podá skupině nejméně šesti zvířat. Na konci období, které je zapotřebí pro největší tvorbu protilátek, stanoveného při předběžných zkouškách se zvířatům odebere sérum a jednotlivě se titrují vhodnými metodami příslušné protilátky. Zkoušený přípravek vyhovuje, jestliže každý sérotyp vyvolal významnou proti -látkovou odpověď. Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům humanum. Označování Viz článek Vaccina ad usům humanum. V označení se uvede: - použitá inaktivační metoda, - počet bakterií v lidské dávce. Vaccinum cholerae cryodesiccatum Lyofilizovaná vakcína proti choleře Je to přípravek obsahující vhodný kmen nebo kmeny Vibrio cholerae. Rozpuštěn podle návodu v označení tvoří stejnorodou suspenzi obsahující nejméně 8.10 9bakterií v lidské dávce. Ta nepřesahuje 1,0 ml rozpuštěné vakcíny. Výroba Výroba je založena na systému jednotné inokulace. Vakcína obsahuje směs stejných částí připravených ze dvou hlavních sérologických typů Inaba a Ogawa v S-fázi. Oba typy mohou být klasického biotypu buďto s biotypem El-Tor, nebo bez něho. Přípravek může obsahovat jeden kmen Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3123 _____________________________________________________________Vaccinum cholerae cryodesiccatum 3123 nebo více kmenů každého typu. Všechny kmeny obsahují kromě svých O-antigenů také termosta-bilní O-antigen společný typům Inaba a Ogawa. Jestliže se použije více kmenů než po jednom kmenu od typů Inaba a Ogawa, mohou být vybrány tak, aby obsahovaly jiné O-antigeny navíc. Světová zdravotnická organizace doporučuje nové kmeny, jež se mohou, je-li třeba, použít v souladu s platnými předpisy signatářských států Konvence o vypracování Evropského lékopisu. V souladu s požadavky očkovacích certifikátů pro mezinárodní cestování obsahuje vakcína nejméně 8 . 109 organismů klasického biotypu. Každý kmen se kultivuje odděleně. Bakterie se inaktivují buďto zahřátím suspenze (např. 1 h na 56 °C), nebo působením formaldehydu, nebo kombinací fyzikálních a chemických metod. Fenol se při výrobě nepoužívá. Vakcína se plní do sterilních nádobek a lyofilizuje, až obsah vlhkosti dosáhne hodnoty příznivé pro stabilitu vakcíny. Nádobky se pak uzavřou tak, aby se vyloučila kontaminace. Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že výrobek, bude-li zkoušen, vyhoví takto upravené zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9): vstříkne se 0,5 ml vakcíny každé myši a 1,0 ml každému morčeti. Zkouška totožnosti Přípravek se rozpustí podle návodu a jeho totožnost se dokazuje specifickými aglutinačními zkouškami. Zkoušky na čistotu Tvorba protilátek. Zkouší se schopnost vyvolat tvorbu protilátek (např. aglutinačních, vibriocidních nebo hemaglutinačních) u morčat, králíků nebo myší. Zkoušený přípravek se podá skupině nejméně šesti zvířat. Na konci období, které je zapotřebí pro největší tvorbu protilátek, stanoveného při předběžných zkouškách se zvířatům odebere sérum a jednotlivě se titrují vhodnými metodami příslušné protilátky. Zkoušený přípravek vyhovuje, jestliže každý sérotyp vyvolal významnou protilátkovou odpověď. Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům humanum. Označování Viz článek Vaccina ad usům humanum. V označení se uvede: - použitá inaktivační metoda, - počet bakterií v lidské dávce. Strana 3124 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3124 Vaccinum clostridii botulini ad usum veterinarium Vaccinum clostridii botulini ad usum veterinarium ***** Vakcína proti Clostridium botulinum pro veterinární použití Synonymum. Očkovací látka proti Clostridium botulinum pro veterinární použití______________ Připravuje se z kultury Clostridium botulinum typ C nebo D v tekuté živné půdě nebo ze směsi těchto typů. Kultura nebo její filtrát či směs obou se inaktivuje tak, aby se odstranila toxicita, ale imunogenita zůstala zachována. Přípravek se může adsorbovat, precipitovat nebo koncentrovat. Může se přidat vhodné adjuvans a přípravek se může lyofilizovat. Zkouška totožnosti, zkoušky na čistotu a stanovení účinnosti se provádí na tekutých přípravcích a také na lyofilizovaných přípravcích po rozpuštění podle návodu. Zkouška totožnosti Když se přípravek vstříkne zdravým a vnímavým zvířatům,vyvolá tvorbu specifických protilátek proti typu nebo typům Cl. botulinum, z nichž je vakcína připravena. Zkoušky na čistotu Bezpečnost. Použijí se dvě zdravá a vnímavá zvířata toho druhu, pro který je přípravek určen. Každému z nich se vstříkne doporučeným způsobem dvojnásobek maximální dávky uvedené na štítku. Zvířata se pozorují 7 dní. Neprojeví se žádná významná místní nebo systémová reakce. Zbytková toxicita. Pěti myším o hmotnosti 17 g až 22 g se podkožně vstříkne po 0,5 ml zkoušeného přípravku. Zvířata se pozorují 7 dní. Neprojeví se žádná významná místní nebo systémová reakce. Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium. Stanovení účinnosti Použijí se zdravé myši hmotnosti 18 g až 20 g ze stejného chovu. K čelenži se použije toxin Cl. botulinum toho typu, který byl použit k přípravě vakcíny; jeho dávka odpovídá 25násobku 50% paralytické dávky. 50% paralytická dávka je dávka toxinu, která po intraperitoneální aplikaci způsobuje během sedmidenní sledovací doby paralýzu u 50 % myší. Jestliže byl zkoušený přípravek připraven ze dvou typů toxinu, stanoví se účinnost pro oba toxiny. Zkoušený přípravek se ředí 1 : 8 pomocí roztoku chloridu sodného (9 g/l). Roztok se podává podkožně po 0,2 ml dvaceti myším. Za 21 dní se provede intraperitoneální čelenž dvaceti vakcinovaných a deseti nevakcinovaných kontrolních zvířat, která se pozorují 7 dní, a zaznamenává se počet zvířat, u kterých se projevily příznaky botulismu. Po dobu pozorování mají všechny kontroly pnznaky botulismu. Přípravek vyhovuje, pokud je ve vakcinované skupině nejméně 80% protekce. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3125 Vaccinum clostridii chauvoei ad usům veterinarium 3125 Označování Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. V označení na obalu se uvede: - typ nebo typy Cl. botulinum, z kterých byl přípravek vyroben, - zda jde o toxoid nebo vakcínu připravenou z celé inaktivované kultury, či směsi dvou kultur, - že přípravek se před použitím roztřepe. Vaccinum clostridii chauvoei ad usům veterinarium ***** * * * * Vakcína proti Clostridium chauvoei pro veterinární použití *** Připravuje se z kultury jednoho či více vhodných kmenů Clostridium chauvoei v tekuté živné půdě. Kultura se inaktivuje tak, aby se odstranila toxicita, ale imunogenita zůstala zachována. K inaktivované kultuře se může přidat vhodné adjuvans. Zkouška totožnosti Přípravek chrání vnímavé druhy zvířat proti infekci Clostridium chauvoei. Zkoušky na čistotu Bezpečnost. Použijí se dvě zdravá a vnímavá zvířata toho druhu, pro který je přípravek určen. Každému z nich se vstnkne doporučeným způsobem dvojnásobek nejvyšší dávky uvedené v označení. Zvířata se pozorují 7 dní. Neprojeví se žádná výrazná místní ani systémová reakce. Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usům veterinarium. Stanovení účinnosti Nejméně deseti morčatům o hmotnosti 350 g až 450 g se podkožně vstříkne množství nepřesahující nejnižší dávku uvedenou v označení jako první dávka. Po 28 dnech se těmto zvířatům vstnkne množství nepřesahující nejmenší dávku uvedenou v označení jako druhá dávka. Za 14 dní po revakcinaci se vakcinovaným i pěti nevakcinovaným kontrolním morčatům nitrosvalově vstnkne vhodné množství virulentní kultury nebo suspenze spór Cl. chauvoei aktivovaných, je-li třeba, aktivačním agens, jako je chlorid vápenatý. Přípravek vyhovuje, pokud během pěti dnů žádné z vakcinovaných morčat neuhyne na infekci Cl. chauvoei a naopak všechny kontroly uhynou do 48 h po čelenži virulentní kulturou nebo 72 h po čelenži suspenzí spór. Uhyne-li vakcinované morce, zkouška se opakuje. Přípravek vyhovuje, jestliže v druhé zkoušce neuhynou žádná morčat a z vakcinované skupiny a kontroly uhynou do 48 h po čelenži virulentní kulturou nebo do 72 h po čelenži suspenzí spór. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Označování Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. V označení na obalu se uvede, že přípravek se před použitím roztřepe. Strana 3126 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3126 Vaccinum clostridii novyi B ad usum veterinarium Vaccinum clostridii novyi B ad usum veterinarium ***** * * Vakcína proti Clostridium novyi (typ B) pro veterinární použití * Připravuje se z tekuté kultury vhodného kmene Clostridium novyi (dřívější název: Clostridium oedematiens) (typ B). Celá kultura nebo její filtrát nebo směs obou se inaktivuje tak, aby se odstranila toxicita, ale imunogenita zůstala zachována. K toxoidům nebo inaktivovaným kulturám se může přidat vhodné adjuvans po zahuštění, bylo-li nutné. Zkouška totožnosti Když se přípravek vstříkne zdravému a vnímavému zvířeti, podněcuje tvorbu antitoxinu novyi alfa. Zkoušky na čistotu Bezpečnost. Dvěma ovcím se doporučeným způsobem vstříkne dvojnásobek nejvyšší dávky uvedené v označení. Zvířata se pozorují nejméně 7 dní. Neprojeví se žádná významná místní ani systémová reakce. Zbytková toxicita. Pěti myším hmotnosti 17 g až 22 g se podkožně vstříkne po 0,5 ml zkoušeného přípravku. Zvířata se pozorují 7 dní. Neprojeví se žádná výrazná místní ani systémová reakce. Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium. Stanovení účinnosti Nejméně deseti zdravým králíkům starým tři až šest měsíců se podkožně vstříkne zkoušený přípravek v dávce, která nepřesahuje nejnižší první dávku uvedenou v označení. Za 21 až 28 dní se provede preočkovaní dávkou, která nepřesahuje nejnižší dávku předepsanou jako druhá dávka uvedenou v označení. Za 10 až 14 dní po očkování se králíkům odebere krev a vytvoří se směsný vzorek sér. Účinnost směsného vzorku sér je nejméně 3,5 m.j. v mililitru. Mezinárodní jednotka j e specifická účinnost neutralizující alfa-toxin Cl. novyi obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství sušeného imunního koňského séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Účinnost směsného vzorku sér králíků se stanoví porovnáním dávky potřebné k ochraně myší nebo jiných vhodných zvířat před toxickým účinkem neměnné dávky alfa-toxinu Cl. novyi s dávkou referenčního alfa-antitoxinu Cl. novyi, kalibrovaného v mezinárodních jednotkách, nezbytnou k vytvoření stejné ochrany. K tomuto porovnání je zapotřebí vhodný přípravek alfa-toxinu Cl. novyi, který se použije jako zkušební toxin. Dávka zkušebního toxinu se stanoví proti referenčnímu přípravku, účinnost zkoušeného séra se stanoví porovnáním s referenčním přípravkem za použití zkušebního toxinu. Příprava zkušebního toxinu. Zkušební toxin se připraví ze sterilního filtrátu asi pětidenní kultury Cl. novyi typu B v tekuté živné půdě a vysuší se vhodnou metodou. Toxin se vybírá podle stanovení dávky L+/10 a LD50 pro myši. Doba pozorování je 72 h. Vhodný alfa-toxin obsahuje nejméně jednu dávku L+/10 v 0,05 mg a nejméně 10 LD50v jedné dávce L+/10. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3127 _____________________________________________Vaccinum clostridii perfringentis ad usům veterinarium 3127 Stanovení zkušební dávky toxínu. Ve vhodné tekutině se připraví roztok referenčního přípravku tak, aby v 1 ml obsahoval 1 m.j. Roztok zkušebního toxinu ve vhodné tekutině se připraví tak, aby v 1,0 ml obsahoval přesně známé množství, tj. 1 mg. Připraví se směsi roztoků referenčního přípravku a zkušebního toxinu tak, aby každá směs obsahovala 1,0 ml roztoku referenčního přípravku (1 m.j.) a jeden z řady stoupajících objemů roztoku zkušebního toxinu. Směsi se doplní vhodnou tekutinou na 2,0 ml a nechají se 60 min stát při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši hmotnosti 17 g až 22 g, každé se podkožně nebo nitrosvalově vstnkne 0,2 ml a pozorují se 72 h. Uhynou-li všechny myši, je množství toxinu obsažené v 0,2 ml směsi vyšší než zkušební dávka. Neuhyne-li žádná myš, je množství toxinu obsažené v 0,2 ml směsi nižší než zkušební dávka. Potom se připraví čerstvé směsi tak, aby 2,0 ml každé směsi obsahovaly 1,0 ml roztoku referenčního přípravku (1 m.j.) a jeden z řady stoupajících objemů roztoku zkušebního toxinu (v řadě se sousedící objemy mezi sebou liší nejvýše o 20 % a řada přesahuje očekávaný limitní bod). Směsi se nechají 60 min stát při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši, každé se nitrosvalově nebo podkožně vstnkne 0,2 ml a pozorují se 72 h. Zkouška se nejméně jedenkrát opakuje a výsledky u jednotlivých směsí se sečtou. Tak se získá řada výsledných součtů, z nichž každý představuje úmrtnost způsobenou směsí stejného složení. Zkušební dávka toxinu je množství obsažené v 0,2 ml té směsi, která způsobí úhyn poloviny celkového počtu myší, jimž se podala. Stanovení účinnosti králičích sér. Předběžná zkouška: Ve vhodné tekutině se rozpustí takové množství zkušebního toxinu, aby 1,0 ml obsahoval desetinásobek zkušební dávky (roztok zkušebního toxinu). Připraví se směsi roztoku zkušebního toxinu a zkoušeného séra tak, aby každá směs obsahovala 1,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného séra. Směsi se doplní vhodnou tekutinou na 2,0 ml a nechají se 60 min stát při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně 2 myši, každé se nitrosvalově nebo podkožně vstnkne 0,2 ml a pozorují se 72 h. Neuhyne-li žádná myš, obsahuje 0,2 ml směsi více než 0,1 m.j. Uhynou-li všechny myši, obsahuje 0,2 ml směsi méně než 0,1 m.j. Konečná zkouška: Připraví se směsi roztoku zkušebního toxinu a zkoušeného séra tak, aby 2,0 ml každé směsi obsahovaly 1,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného séra (v řadě se sousedící objemy mezi sebou liší nejvýše o 20 % a řada přesahuje očekávaný limitní bod stanovený v předběžné zkoušce). Aby se potvrdila zkušební dávka toxinu, připraví se další směsi tak, aby 2,0 ml každé směsi obsahovaly 1,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů roztoku referenčního přípravku. Všechny směsi se nechají 60 min stát při pokojové teplotě a pro každou se použijí nejméně dvě myši, přičemž se dále postupuje tak, jak je popsáno v předběžné zkoušce. Zkoušená směs, která obsahuje 0,1 m.j. v 0,2 ml, je ta směs, která usmrtí shodný nebo téměř shodný počet myší jako referenční směs, která obsahuje 0,1 m.j. v 0,2 ml. Stanovení se nejméně jedenkrát opakuje a vypočítá se průměr všech platných stanovení. Stanovení jsou platná pouze v případě, že výsledek referenčního přípravku je v rozmezí ±20 % od očekávané hodnoty. Intervaly spolehlivosti (P = 0,95) stanovení účinnosti jsou stanoveny takto: - 85 % až 114 %, použila-li se dvě zvířata na dávku, - 91,5 % až 109 %, použila-li se čtyři zvířata na dávku, - 93 % až 108 %, použilo-li se šest zvířat na dávku. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Strana 3128 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3128 Vaccinum clostridii perfringentis ad usům veterinarium____________________________________________ Označování Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. V označení na obalu se uvede: - je-li přípravek toxoid nebo vakcína připravená z celé inaktivované kultury, nebo je-li to směs obou, - že se před použitím přípravek roztřepe. Vaccinum clostridii perfringentis ***** ad usům veterinarium ***** Vakcína proti Clostridium perfringens pro veterinární použití Připravuje se z tekuté kultury vhodných kmenů Clostridium perfringens typu B, Clostridium perfringens typu C nebo Clostridium perfringens typu D nebo ze směsi těchto typů. Kultura nebo její filtrát nebo jejich směs se inaktivuje tak, aby se odstranila toxicita, ale imunogenita zůstala zachována. K toxoidům a inaktivovaným kulturám se může přidat vhodné adjuvans. Zkoušky totožnosti Typ B. Když se přípravek vstříkne zdravým a vnímavým zvířatům, vyvolá tvorbu antitoxinů beta a epsilon. Typ C. Když se přípravek vstříkne zdravým a vnímavým zvířatům, vyvolá tvorbu antitoxinů beta. Typ D. Když se přípravek vstříkne zdravým a vnímavým zvířatům, vyvolá tvorbu antitoxinů epsilon. Zkoušky na čistotu Bezpečnost. Použijí se dvě zdravá vnímavá zvířata toho druhu, pro který je přípravek určen. Doporučeným způsobem se každému zvířeti vstříkne dvojnásobek nejvyšší dávky uvedené v označení. Zvířata se pozorují 7 dní. Neprojeví se žádná významná místní ani systémová reakce. Zbytková toxicita. Pěti myším o hmotnosti 17 g až 22 g se podkožně vstříkne po 0,5 ml zkoušeného přípravku. Zvířata se pozorují 7 dní. Neprojeví se žádná významná místní ani systémová reakce. Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usům veterinarium. Stanovení účinnosti Nejméně deseti zdravým králíkům starým tři až šest měsíců se podkožně vstříkne zkoušený přípravek v dávce, která nepřesahuje nejnižší předepsanou první dávku. Za 21 až 28 dní se provede preočkovaní dávkou, která nepřesahuje nejnižší předepsanou druhou dávku. Za 10 až 14 dní po preočkovaní se králíkům odebere krev a vytvoří se směsný vzorek sér. Typ B. Účinnost směsného vzorku sér je nejméně 10 m.j. beta-antitoxinu a nejméně 5 m.j. epsilon-antitoxinu v mililitru. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3129 _____________________________________________Vaccinum clostridii perfringentis ad usům veterinarium 3129 Typ C. Účinnost směsného vzorku sér je nejméně 10 m.j. beta-antitoxinu v mililitru. Typ D. Účinnost směsného vzorku sér je nejméně 5 m.j. epsilon-antitoxinu v mililitru. Mezinárodní standard pro Clostridium perfringens beta-antitoxin. Mezinárodní jednotka j e specifická účinnost neutralizující beta-toxin Clostridium perfringens obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství sušeného imunního koňského séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Mezinárodní standard pro Clostridium perfringens epsilon-antitoxin. Mezinárodní jednotka je specifická účinnost neutralizující epsilon-toxin Clostridium perfringens obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství sušeného imunního koňského séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuj e Světová zdravotnická organizace. Účinnost směsného vzorku sér králíků se stanoví porovnáním dávky potřebné k ochraně myší nebo jiných vhodných zvířat před toxickým účinkem neměnné zkušební dávky beta-toxinu Clostridium perfringens nebo epsilon-toxinu Clostridium perfringens s dávkou referenčního beta-antitoxinu Clostridium perfringens nebo epsilon-antitoxinu Clostridium perfringens (podle toho, co je vhodné) kalibrovaného v mezinárodních jednotkách, nezbytnou k vytvoření stejné ochrany. K tomuto porovnání je zapotřebí vhodný přípravek beta- nebo epsilon-toxinu Clostridium perfringens. Dávka zkušebního toxinu se stanoví proti vhodnému referenčnímu pnpravku; účinnost zkoušeného séra se stanoví porovnáním s referenčním přípravkem za použití vhodného zkušebního toxinu. Příprava zkušebního toxinu. Zkušební toxin se připraví ze sterilního filtrátu čerstvé kultury Clostridium perfringens typu B, C nebo D v tekuté živné půdě a vysuší se vhodnou metodou. Podle potřeby se použije beta- nebo epsilon-toxin. Toxin se vybírá podle stanovení dávky L+ a LD 50u beta-toxinu nebo dávky L+/10 a LD 50u epsilon-toxinu. Stanovení se provádí na myších a doba jejich pozorování je 72 h. Vhodný beta-toxin obsahuje nejméně jednu dávku L+ v 0,2 mg a nejméně 25 LD 50v jedné L+ dávce. Vhodný epsilon-toxin obsahuje nejméně jednu dávku L+/10 v 0,005 mg a nejméně 20 LD 50 v jedné L+/10 dávce. Stanovení zkušební dávky toxinu. Ve vhodné tekutině se připraví roztok referenčního pnpravku tak, aby v 1 ml obsahoval 5 m.j. beta-antitoxinu Clostridium perfringens a 0,5 m.j. epsilon- antito-xinu Clostridium perfringens. Roztok zkušebního toxinu ve vhodné tekutině se připraví tak, aby 1,0 ml obsahoval přesně známé množství, tj. 10 mg pro beta-toxin a 1 mg pro epsilon-toxin. Připraví se směsi roztoků referenčního pnpravku a zkušebního toxinu tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku referenčního pnpravku a jeden z řady stoupajících objemů roztoku zkušebního toxinu. Směsi se doplní vhodnou tekutinou na 5,0 ml a nechají se 30 min stát při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši hmotnosti 17 g až 22 g a každé se intravenózne nebo intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml; pozorují se 72 h. Uhynou-li všechny myši, je množství toxinu obsažené v 0,5 ml směsi vyšší než zkušební dávka. Neuhyne-li žádná myš, je množství toxinu obsažené v 0,5 ml směsi nižší než zkušební dávka. Potom se připraví čerstvé směsi tak, aby 5,0 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku referenčního pnpravku a jeden z řady stoupajících objemů zkušebního toxinu (v řadě se sousedící objemy mezi sebou liší nejvýše o 20 % a řada přesahuje očekávaný limitní bod). Směsi se nechají 30 min stát při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši a každé se intravenózne nebo intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml; pozorují se nejméně 72 h. Zkouška se nejméně jedenkrát opakuje a výsledky u jednotlivých směsí se sečtou. Tak se získá řada výsledných součtů, z nichž každý představuje úmrtnost způsobenou směsí stejného složení. Zkušební dáv- Strana 3130 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3130 Vaccinum clostridii septici ad usum veterinarium_________________________________________________ ka toxínu je množství obsažené v 0,5 ml té směsi, která způsobí úhyn poloviny celkového počtu myší, jimž se podala. Stanovení účinnosti králičích sér. Předběžná zkouška: Ve vhodné tekutině se rozpustí takové množství zkušebního toxinu, aby 2,0 ml obsahovaly desetinásobek zkušební dávky (roztok zkušebního toxinu). Připraví se směsi roztoku zkušebního toxinu a zkoušeného séra tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupající objemů zkoušeného séra. Směsi se doplní vhodnou tekutinou na 5,0 ml a nechají se 30 min stát při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši a každé se intravenózne nebo intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml; pozorují se 72 h. Neuhy-ne-li žádná myš, obsahuje 0,5 ml směsi více než 1 m.j. beta-antitoxinu nebo 0,1 m.j. epsilon-antito-xinu. Uhynou-li všechny myši, obsahuje 0,5 ml směsi méně než 1 m.j. beta-antitoxinu nebo 0,1 m.j. epsilon-antitoxinu. Konečná zkouška: Připraví se směsi roztoku zkušebního toxinu a zkoušeného séra tak, aby 0,5 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného séra (v řadě se stoupající objemy mezi sebou liší nejvýše o 20 % a řada přesahuje očekávaný limitní bod stanovený v předběžné zkoušce). Aby se potvrdila zkušební dávka toxinu, připraví se další směsi tak, aby 5,0 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů roztoku referenčního přípravku. Všechny směsi se nechají 30 min stát při pokojové teplotě a pro každou se použijí nejméně dvě myši, při čemž se dále postupuje tak, jak je popsáno v předběžné zkoušce. Beta-antitoxin. Zkoušená směs, která obsahuje 1 m.j. v 0,5 ml, je ta směs, která usmrtí shodný nebo téměř shodný počet myší jako referenční směs, která obsahuje 1 m.j. v 0,5 ml. Epsilon-antitoxin. Zkoušená směs, která obsahuje 0,1 m.j. v 0,5 ml, je ta směs, která usmrtí shodný nebo téměř shodný počet myší jako referenční směs, která obsahuje 0,1 m.j. v 0,5 ml. Stanovení se nejméně jedenkrát opakuje a vypočítá se průměr všech platných výsledků. Výsledky jsou platné pouze tehdy, když výsledek referenčního přípravku je v rozmezí ±20 % od očekávané hodnoty. Intervaly spolehlivosti (P = 0,95) stanovení účinnosti jsou stanoveny takto: - 85 % až 114 %, použila-li se dvě zvířata na dávku, - 91,5 % až 109 %, použila-li se čtyři zvířata na dávku, - 93 % až 108 %, použilo-li se šest zvířat na dávku. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Označování Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. V označení na obalu se uvede: - typ nebo typy Clostridium perfringens, ze kterých je vakcína připravena, - je-li přípravek toxoid nebo vakcína připravená z celé inaktivované kultury, nebo je-li to směs obou, - že se před použitím přípravek roztřepe. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3131 Vaccinum clostridii septici ad usům veterinarium 3131 Vaccinum clostridii septici ad usům veterinarium ***** Vakcína proti Clostridium septicum pro veterinární použití * Připravuje se z tekuté kultury vhodného kmene mikroba Clostridium septicum. Celá kultura nebo její filtrát nebo směs obou se inaktivuje tak, aby se odstranila toxicita, ale imunogenita zůstala zachována. K toxoidům a inaktivovaným kulturám se může přidat vhodné adjuvans. Zkouška totožnosti Když se přípravek vstříkne zdravým a vnímavým zvířatům, vyvolá tvorbu antitoxinu proti Cl. septicum. Zkoušky na čistotu Bezpečnost. Použijí se dvě zdravá vnímavá zvířata jednoho z druhů, pro které je přípravek určen. Doporučeným způsobem se každému zvířeti vstříkne dvojnásobek nejvyšší dávky uvedené v označení. Zvířata se pozorují 7 dní. Neprojeví se žádná významná místní ani systémová reakce. Zbytková toxicita. Pěti myším hmotnosti 17 g až 22 g se podkožně vstříkne po 0,5 ml zkoušeného přípravku. Zvířata se pozorují 7 dní. Neprojeví se žádná významná místní ani systémová reakce. Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usům veterinarium. Stanovení účinnosti Nejméně deseti zdravým králíkům starým tři až šest měsíců se podkožně vstříkne zkoušený přípravek v dávce, která nepřesahuje nejnižší první dávku uvedenou v označení. Za 21 až 28 dní se provede preočkovaní dávkou, která nepřesahuje nejnižší druhou dávku uvedenou v označení. Za 10 až 14 dní po preočkovaní se králíkům odebere krev a vytvoří se směsný vzorek sér. Účinnost směsného vzorku sér je nejméně 2,5 m.j. v mililitru. Mezinárodní jednotka je specifická účinnost neutralizující toxin Cl. septici obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství sušeného imunníh o koňského séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuj e Světová zdravotnická organizace. Účinnost směsného vzorku sér králíků se stanoví porovnáním dávky potřebné k ochraně myší nebo jiných vhodných zvířat před toxickým účinkem dávky toxinu Cl. septicum s dávkou referenčního přípravku antitoxinu Cl. septicum, kalibrovaného v mezinárodních jednotkách, nezbytnou k vytvoření stejné ochrany. K tomuto porovnání je zapotřebí vhodný přípravek toxinu Cl. septicum, který se použije jako zkušební toxin. Dávka zkušebního toxinu se stanoví proti referenčnímu přípravku, účinnost zkoušeného séra se stanoví porovnáním s referenčním přípravkem za použití zkušebního toxinu. Příprava zkušebního toxinu. Zkušební toxin se připraví ze sterilního filtrátu jednodenní až třídenní kultury Cl. septicum v tekuté živné půdě a vysuší se vhodnou metodou. Toxin se vybírá podle stanovení dávky L+/5 a LD50 pro myši. Doba pozorování je 72 h. Vhodný toxin obsahuje nejméně jednu dávku L+/5 a 1,0 mg a nejméně 10 LD50vjedné dávce L+/5. Stanovení zkušební dávky toxinu. Ve vhodné tekutině se připraví roztok referenčního přípravku tak, aby v 1 ml obsahoval 1,0 m.j. Roztok zkušebního toxinu ve vhodné tekutině se připraví tak, Strana 3132 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3132 Vaccinum colibacillosis fetus a partu recentis inactivatum ad ruminantes______________________________ aby v 1,0 ml obsahoval přesně známé množství, např. 4 mg. Připraví se směsi roztoků referenčního přípravku a zkušebního toxinu tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku referenčního přípravku (2 m.j.) a jeden z řady stoupajících objemů roztoku zkušebního toxinu. Směsi se doplní vhodnou tekutinou na 5,0 ml a uchovávají se 60 min při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši hmotnosti 17 g až 22 g a každé se intravenózne nebo intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml; pozorují se 72 h. Uhynou-li všechny myši, je množství toxinu, obsažené v 0,5 ml směsi vyšší než zkušební dávka. Neuhyne-li žádná myš, je množství toxinu obsažené v 0,5 ml směsi nižší než zkušební dávka. Potom se připraví čerstvé směsi tak, aby 5,0 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku referenčního přípravku (2 m.j.) a jeden z řady stoupajících objemů roztoku zkušebního toxinu (v řadě se sousedící objemy mezi sebou liší nejvýše o 20 % a řada přesahuje očekávaný limitní bod). Směsi se nechají 60 min stát při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši a každé se intravenózne nebo intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml; pozorují se 72 h. Zkouška se nejméně jedenkrát opakuje a výsledky u jednotlivých směsí se sečtou. Tak se získá řada výsledných součtů, z nichž každý představuje úmrtnost způsobenou směsí stejného složení. Zkušební dávka toxinu je množství obsažené v 0,5 ml té směsi, která způsobí úhyn poloviny celkového poctu myší, jimž se podala. Stanovení účinnosti králičích sér. Předběžná zkouška: Ve vhodné tekutině se rozpustí takové množství zkušebního toxinu, aby 2,0 ml obsahovaly desetinásobek zkušební dávky (roztok zkušebního toxinu). Připraví se směsi roztoku zkušebního toxinu a zkoušeného séra tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného séra. Směsi se doplní vhodnou tekutinou na 5,0 ml a nechají se 60 min stát při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně 2 myši a každé se intravenózne nebo intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml; pozorují se 72 h. Neuhyne-li žádná myš, obsahuje 0,5 ml směsi více než 0,2 m.j. Uhynou-li všechny myši, obsahuje 0,5 ml směsi méně než 0,2 m.j. Konečná zkouška: Připraví se směsi roztoku zkušebního toxinu a zkoušeného séra tak, aby 5,0 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného séra (v řadě se sousedící objemy mezi sebou liší nejvýše o 20 % a řada přesahuje očekávaný limitní bod stanovený v předběžné zkoušce). Aby se potvrdila zkušební dávka toxinu, připraví se další směsi tak, aby 5,0 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů roztoku referenčního přípravku. Všechny směsi se nechají 60 min stát při pokojové teplotě a pro každou se použijí nejméně dvě myši, přičemž se dále postupuje tak, jak je popsáno v předběžné zkoušce. Zkoušená směs, která obsahuje 0,2 m.j. v 0,5 ml, je ta směs, která usmrtí shodný nebo téměř shodný počet myší jako referenční směs, která obsahuje 0,2 m.j. v 0,5 ml. Stanovení se nejméně jedenkrát opakuje a vypočítá se průměr všech platných výsledků. Výsledky jsou platné pouze tehdy, když výsledek referenčního přípravku je v rozmezí ±20 % od očekávané hodnoty. Intervaly spolehlivosti (P = 0,95) stanovení účinnosti jsou stanoveny takto: - 85 % až 114 %, použila-li se dvě zvířata na dávku, - 91,5 % až 109 %, použila-li se čtyři zvířata na dávku, - 93 % až 108 %, použilo-li se šest zvířat na dávku. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3133 ______________________________Vaccinum colibacillosis fetus a partu recentis inactivatum ad ruminantes 3133 Označování Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. V označení na obalu se uvede: - je-li přípravek toxoid, nebo vakcína připravená z celé inaktivované kultury, nebo směs obou, - že se před použitím přípravek roztřepe. Vaccinum colibacillosis fetus a partu recentis ***** inactivatum ad ruminantes ***** Inaktivovaná vakcína proti neonatální kolibacilóze přežvýkavců Synonymum. Inaktivovaná očkovací látka proti neonatální kolibacilóze přežvýkavců___________ Je to přípravek z kultur jednoho nebo více vhodných kmenů Escherichia coli obsahujících jeden nebo více adhezinů nebo enterotoxinů. Podává se injekčné samicím k ochraně nově narozeného potomstva před enterální formou kolibacilózy. Výroba Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Výrobní kmeny E. coli se pomnožují odděleně ve vhodné živné půdě. Buňky nebo toxiny se zpracují tak, aby byly neškodné, a pak se smíchají. Vakcína může obsahovat jedno nebo více adjuvancií. Výběr složení vakcíny Kmeny E. coli používané k výrobě vakcíny prokazatelně vyhovují exprimovanými antigény a vakcína rovněž vyhovuje bezpečností a imunogenitou. Tyto vlastnosti se mohou prokázat následujícími zkouškami. Exprese antigénu. Exprese antigénu, které podněcují ochranou imunitní odpověď, se ověří vhodnými imunochemickými metodami (2.7.1) na antigénu z každého vakcinačního kmene získaném za podmínek použitých při výrobě vakcíny. Bezpečnost. Deseti březím samicím každého druhu, pro který je vakcína určena, se podá dvojitá dávka vakcíny. Po intervalu uvedeném v označení na obalu se podá jedna dávka. Zvířata se pozorují až do porodu. Nezjistí se žádné abnormální místní ani systémové reakce, ani se nezjistí vliv na březost a potomstvo. Bezpečnost se dokazuje v terénních pokusech pro každý druh, pro který je vakcína určena, podáním určené dávky nejméně šedesáti zvířatům ze třech různých chovů a to způsobem a podle schématu uvedeným v označení na obalu. Nejméně třicet zvířat ze stejných chovů tvoří kontrolní skupinu. Zvířata se pozorují 14 dní po poslední dávce. Neprojeví se žádné abnormální místní ani celkové reakce, zejména nedojde ke zvýšení teploty o více než 1,5 °C po dva dny od podání každé dávky vakcíny. Imunogenita. Vhodnost vakcíny z hlediska imunogenity se prokáže pro každý druh, pro který je určena. Může se to dokázat zkouškou popsanou v odstavci Stanovení účinnosti. Zkouška účinnosti šarže Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti se neprovádí při rutinním zkoušení šarží vakcíny. S danou vakcínou se provede jednou nebo několikrát podle rozhodnutí nebo souhlasu Strana 3134 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3134 Vaccinum colibacillosis fetus a partu recentis inactivatum ad ruminantes______________________________ oprávněné autority. Kde se neprovede tato zkouška, použije se vhodná validovaná zkouška. Kritéria pro přijetí se stanoví ve vztahu k šarži, která dává vyhovující výsledky ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti. Následující zkouška se může použít, je-li statisticky prokázána korelace se zkouškou popsanou v odstavci Stanovení účinnosti. K dosažení platné zkoušky může být nezbytné provést zkoušku na několika skupinách zvířat, z nichž každá dostane odlišnou dávku. Pro každou dávku se zkouška provede takto. Nejméně pět králíků, morěat nebo myší prostých specifických protilátek proti deklarovaným antigenům se vakcinuje jedinou injekcí vhodné dávky. Další dva králíci, morěata nebo myši tvoří nevakcinovanou kontrolu. Jestliže vakcinaění schéma v označení na obalu požaduje revakcinaci, může se použít doporučené vakcinaění schéma, jestliže se prokázalo, že to tvoří zkušební systém vhodné citlivosti. V daném intervalu v rozmezí 14 až 21 dní po poslední injekci se všem zvířatům odebere krev a připraví se vzorky séra. K měření protilátkové odpovědi na každý ochranný antigen, který je uveden v oznaěení na obalu, se použije vhodný validovaný test jako na enzymově imunosorbentové stanovení (ELISA). Hladina protilátek není signifikantně nižší než hladina u šarží, které dávaly vyhovující výsledky ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení úěinnosti, a ani se nezjistí signifikantní vzestup titru protilátek u kontrol. Kde nejsou dostupná seronegativní zvířata, mohou se použít séropozitivní. Při vývoji zkoušky se séropozitivními zvířaty je nutná zvláštní péěe při validaci systému, aby bylo stanoveno, že zkouška je vhodně citlivá a aby se urěila kritéria pro splnění, selhání a pro opakování zkoušky. Bude nezbytné vzít v úvahu rozmezí vhodných prevakcinaěních titrů a urěit ve vztahu k nim přijatelný nejmenší vzestup po vakcinaci. Zkouška šarže na bakteriální endotoxiny Zkouška na bakteriální endotoxiny (2.6.14) se provádí u hotové šarže nebo, když vlastnosti adjuvancia brání provedení zkoušky, u várky antigénu nebo u směsi várek antigénu bezprostředně před přidáním adjuvancia. Vakcíny pro ovce prokazatelně obsahují nejvýše 5 . 104m.j. endotoxinu v j edné dávce a vakcíny určené pro skot nebo kozy obsahují nejvýše 2,5 . 105 m.j. endotoxinu v j ed-né dávce, pokud nebylo prokázáno, že vyšší množství endotoxinu je projeden nebo druhý druh bezpečné. Zkouška totožnosti U zvířat prostých specifických protilátek proti antigenům uvedeným v oznaěení na obalu podněcuje vakcína tvorbu protilátek proti těmto antigenům. Zkoušky na čistotu Bezpečnost. Dvěma vnímavým zvířatům jednoho z těch druhů, pro které je vakcína urěena, se každému vstříkne dvojnásobná dávka vakcíny způsobem uvedeným v oznaěení na obalu. Za 14 dní se každému zvířeti podá jedna další dávka. Zvířata se pozorují dalších 14 dní. Neprojeví se žádná výrazná místní ani systémová reakce. Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v ělánku Vaccina ad usům veterinarium. Stanovení účinnosti Stanovení se provede s ěelenžním kmenem, který představuje všechny typy antigénu, proti nimž má vakcína chránit. Jestliže není dosažitelný jeden kmen se všemi potřebnými antigény, opakuj e se stanovení s různými ěelenžními kmeny. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3135 ______________________________Vaccinum colibacillosis fetus a partu recentis inactivatum ad ruminantes 3135 Použije se patnáct vnímavých zvířat jednoho z těch druhů, pro které je vakcína určena; tato zvířata jsou prosta specifických protilátek proti antigenům uvedeným v označení na obalu. Z nich se namátkově vybere deset, které se v březosti vakcinují dávkou a způsobem uvedeným v označení na obalu. Za 12 h po narození se z mláďat, která již dostala kolostrum, vezme deset zdravých od vakcinovaných zvířat a pět mláďat od nevakcinovaných kontrol. Mláďata se perorálně čelenžuj í patogenním kmenem E. coli, který není totožný s kmenem použitým při výrobě vakcíny. Pak se mláďata vrátí jejich matkám. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže nejméně čtyři z pěti mláďat od nevakcinovaných kontrol uhynou nebo mají vážné pnznaky nemoci. Přípravek vyhovuje, jestliže nejvýše jedno mládě od vakcinovaných zvířat uhyne nebo má vážné pnznaky nemoci a jestliže nejvýše tři další mají lehký průjem, který trvá nejdéle tři dny. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Označování Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. V označení na obalu se uvede antigen nebo antigény obsažené ve vakcíně, které podněcuj í ochrannou imunitní odpověď. Vaccinum colibacillosis fetus a partu recentis ***** inactivatum ad suem ***** Inaktivovaná vakcína proti kolibacilóze novorozených selat Synonymum. Inaktivovaná očkovací látka proti kolibacilóze novorozených selat______________ Je to přípravek z kultur jednoho nebo více vhodných kmenů Escherichia coli obsahujících jeden nebo více adhezinů či enterotoxinů. Podává se injekčné prasnicím a prasničkám k ochraně nově narozených selat před enterální kolibacilózou. Výroba Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Výrobní kmeny E. coli se pomnožují odděleně ve vhodné živné půdě. Buňky nebo toxiny se zpracují tak, aby byly neškodné, a pak se smíchají. Vakcína může obsahovat jedno nebo více adjuvancií. Výběr složení vakcíny Kmeny E. coli používané k výrobě vakcíny prokazatelně odpovídají exprimovanými antigény a vakcína prokazatelně odpovídá svou bezpečností a imunogenitou. Při prokázání bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7) se mohou použít následující zkoušky. Exprese antigénu. Exprese antigénu, které podněcují ochrannou imunitní odpověď, se ověří vhodnými imunochemickými metodami (2.7.1) na antigénu z každého vakcinačního kmene získaném za podmínek použitých při výrobě vakcíny. Strana 3136 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3136 Vaccinum colibacillosis fetus a partu recentis inactivatum ad suem___________________________________ Bezpečnost. Deseti březím prasnicím se podá dvojitá dávka vakcíny. Po intervalu uvedeném v označení na obalu se podá jedna dávka. Zvířata se pozorují až do porodu. Nezjistí se žádné abnormální místní ani systémové reakce, ani se nezjistí vliv na březost a potomstvo. Bezpečnost se dokazuje v terénních pokusech podáním určené dávky nejméně šedesáti prasnicím ze třech různých chovů a to způsobem a podle schématu uvedeným v označení na obalu. Nejméně třicet prasnic ze stejných chovů tvoří kontrolní skupinu. Prasnice se pozorují 14 dní po poslední dávce. Neprojeví se žádné abnormální místní ani systémové reakce, zejména nedojde ke zvýšení teploty o více než 1,5 °C po dva dny od podání každé dávky vakcíny. Imunogenita. Vhodnost vakcíny z hlediska imunogenity se může dokázat zkouškou popsanou v odstavci Stanovení účinnosti. Zkoušky účinnosti šarže Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti se neprovádí při běžném zkoušení šarží. Provede se jednou nebo několikrát s určitou vakcínou podle rozhodnutí nebo souhlasu oprávněné autority. Tam, kde se zkouška neprovede, použije se alternativní validovaná metoda. Kritéria pro přijetí se stanoví ve vztahu k šarži, která dává vyhovující výsledky ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti. Následující zkouška se může použít, je-li statisticky prokázána korelace se zkouškou popsanou v odstavci Stanovení účinnosti. Použijí se selata stará nejméně tři týdny a prostá specifických protilátek proti antigenům uvedeným v označení. Každé z pěti selat se vakcinuje způsobem a podle schématu uvedeného v označení. Další dvě selata tvoří nevakcinovanou kontrolu. Jestliže povaha antigénu umožní dosáhnout reprodukovatelných výsledků, může se stanovení provést na laboratorních zvířatech. K dosažení platného stanovení může být nutné provést zkoušku za použití několika skupin zvířat, z nichž každá dostane jinou dávku. Pro každou dávku se provede následující zkouška. Nejméně pět králíků, morčat nebo myší se vakcinuje vhodnou dávkou v jedné injekci. Jako nevakcinované kontroly se použijí nejméně dva králíci, morčata nebo myši. Požaduje-li schéma uvedené v označení další injekci, má se provést doporučené schéma s laboratorními zvířaty, pokud bylo prokázáno, že to bude poskytovat vhodný zkušební systém. V daném intervalu v rozmezí 14 až 21 dní po poslední injekci se všem zvířatům odebere krev a připraví se vzorky séra. K měření protilátkové odpovědi na každý ochranný antigen, který je uveden v označení na obalu, se použije vhodný validovaný test, jako je enzymově imunosorbentove stanovení (ELISA). Hladina protilátek není signifikantně nižší než hladina u šarží, které dávaly vyhovující výsledky ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti a ani se nezjistí signifikantní vzestup titru protilátek u kontrol. Kde nejsou dostupná séronegativní zvířata, mohou se použít séropozitivní. Při vývoji zkoušky se séropozitivními zvířaty je nutná zvláštní péče při validaci systému, aby bylo stanoveno, že zkouška je vhodně citlivá, a aby se určila kritéria pro splnění, selhání a pro opakování zkoušky. Bude nezbytné vzít v úvahu rozmezí vhodných prevakcinačních titrů a určit ve vztahu k nim přijatelný nejmenší vzestup po vakcinaci. Zkouška šarže na bakteriální endotoxiny Zkouška na bakteriální endotoxiny (2.6.14) se provádí u hotové šarže nebo, když vlastnosti adjuvancia brání provedení zkoušky, u várky antigénu nebo u směsi várek antigénu bezprostředně před přidáním adjuvancia. Přípravek neobsahuje více než 1 . 106m.j. endotoxinu v jedné dávce, pokud nebylo prokázáno, že vyšší množství endotoxinu je bezpečné. Zkouška totožnosti U zvířat prostých specifických protilátek proti antigenům uvedeným v označení na obalu podněcuje vakcína tvorbu protilátek proti těmto antigenům. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3137 ______________________________________________________________Vaccinum diphtheriae adsorbatum 3137 Zkoušky na čistotu Bezpečnost. Dvěma vnímavým selatům se každému vstříkne dvojnásobná dávka vakcíny předepsaným způsobem. Za 14 dní se každému zvířeti podá jedna další dávka. Zvířata se pozorují dalších 14 dní. Neprojeví se žádná výrazná místní ani celková reakce. Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usům veterinarium. Stanovení účinnosti Stanovení se provede s čelenžním kmenem, který představuje všechny typy antigénu, proti nimž má vakcína chránit. Jestliže není dosažitelný jeden kmen se všemi potřebnými antigény, opakuj e se stanovení s různými čelenžními kmeny. Použije se osm vnímavých prasniček prostých specifických protilátek proti deklarovaným antigenům. Z nich se namátkově vyberou čtyři, které se v březosti vakcinují dávkou a způsobem uvedeným v označení. Do 12 h po vrhu mláďat, která již dostala kolostrum, se vezme patnáct selat od vakcinováných zvířat a patnáct selat od nevakcinovaných, nejméně po třech z každého vrhu. Selata se perorálně čelenžují patogenním kmenem E. coli, který nesmí být totožný s kmenem použitým k výrobě vakcíny. Pak se selata vrátí jejich matkám. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže nejméně šest selat od kontrolních zvířat uhyne a jestliže nejvýše dvě selata od kontrolních zvířat nemají žádné příznaky nemoci. Vakcína vyhovuje, jestliže nejvýše dvě selata od vakcinovaných zvířat uhynou nebo mají příznaky těžkého onemocnění a nejvýše tři další mají nejdéle tři dny lehký průjem. Pro některé vakcíny může být nezbytné, aby se čelenž provedla s kmenem, o němž byly uveřejněny údaje, že v experimentálních podmínkách nevyvolává vysokou mortalitu. Za těchto okolností lze zkoušku hodnotit jedině tehdy, jestliže nejméně devět selat od kontrolních zvířat má příznaky těžkého průjmů; vakcína vyhovuje, jestliže nejvýše čtyři selata od vakcinovaných zvířat mají nejdéle tři dny lehký průjem. Uchovávání Viz článek Vakcina ad usům veterinarium. Označování Viz článek Vakcina ad usům veterinarium. V označení na obalu se uvede antigen nebo antigény obsažené ve vakcíně, které podněcuj í ochrannou imunitní odpověď. Vaccinum diphtheriae adsorbatum Adsorbovaná vakcína proti záškrtu Synonymum. Adsorbovaná očkovací látka proti záškrtu Je to difterický toxoid adsorbovaný na minerální nosič. Toxoid se připravuje formaldehydovou inaktivací toxinu vytvořeného při růstu kultury mikroba Corynebacterium diphtheriae. * * * * * Strana 3138 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3138 Vaccinum diphtheriae adsorbatum_____________________________________________________________ Výroba Várka přečištěného toxoidu Výchozí kultury, které vytvářejí difterický toxin pro výrobu toxoidu, se připravují definovaným systémem jednotné inokulace, který zachovává jejich toxinogenitu a v případě potřeby ji obnovuj e novým cíleným výběrem. Vysoce toxinogenní kmen Corynebacterium diphtheriae známého původu a udržování se pěstuje ve vhodné živné půdě. Na konci kultivace se zkouší čistota každé kultury a kontaminované kultury se vyřadí. Jakmile je to možné, oddělí se aseptický živná půda obsahující toxin od bakteriální masy. Kontroluje se obsah toxinu (Lf v mililitru), aby bylo možno sledovat pravidelnost výroby. Jednotlivé sklizně se mohou pro pnpravu várky přečištěného toxinu spojit. Toxin se čistí, aby se odstranily složky, které by mohly způsobit u člověka nežádoucí reakce. Vyčištěný toxin se detoxikuje formaldehydem takovou metodou, která zabrání poškození imuno-genní účinnosti toxoidu a jeho zpětné přeměně na toxin, zvláště působením tepla. Přečištění lze také provést až po detoxikaci. K přípravě konečné várky vakcíny se smí použít pouze várka přečištěného toxoidu, který vyhovuje dále uvedeným požadavkům. Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml. Nepřítomnost difterického toxinu. Pěti zdravým morěatům hmotnosti 250 g až 350 g, kterým před tím nebyla podána žádná látka, jež by mohla narušit zkoušku, se vstříkne podkožně nejméně po 500 Lf přečištěného toxoidu v 1 ml. Jestliže se u některého ze zvířat během 42 dnů následujících po injekci projeví příznaky difterické toxemie nebo na ni zvíře uhyne, toxoid nevyhovuje. Pokud z nespecifických příčin uhyne více než jedno zvíře, zkouška se opakuje. Jestliže při opakované zkoušce uhyne více než jedno zvíře, toxoid nevyhovuje. Stálost toxoidu. Za použití stejného tlumivého roztoku jako pro konečnou vakcínu, ale bez sorbentu se připraví takové ředění přečištěného toxoidu, aby odpovídalo koncentraci v konečné vakcíně. Naředěný toxoid se rozdělí na dvě stejné části, které se uchovávají po dobu šesti týdnů; jedna cast při (5 ± 3) °C a druhá při 37 °C. Pak se oba vzorky podrobí vhodné citlivé zkoušce na přítomnost aktivního difterického toxinu, jako je např. inokulace na buněčné kultury nebo intrader-mální injekce morěatům. Toxoid vyhovuje zkoušce, jestliže ani jeden ze vzorků nevyvolá žádné známky toxické reakce odpovídající difterickému toxinu. Antigenní čistota. Nejméně 1500 Lf na 1 mg bílkovinného dusíku. Konečná várka vakcíny Konečná várka vakcíny se připraví adsorpcí vhodného množství přečištěného toxoidu na hydra -tovaný fosforečnan hlinitý, hydroxid hlinitý nebo fosforečnan vápenatý; vzniklá směs je přibližně izotonická s krví. Je možno přidat vhodné protimikrobní konzervační látky. Některé z nich, zvláště fenolového typu, působí nepříznivě na antigenní účinnost, a nelze je tedy použít. K výrobě šarže přípravku se použije pouze ta konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům. Protimikrobní konzervační látky. 85 % až 115 % zamýšleného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou. Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml. Účinnost. Provede se zkouška popsaná ve stati Stanovení účinnosti. Šarže Konečná várka vakcíny se aseptický rozplní do sterilních zabezpečených obalů. Obaly se uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 / 1998 Strana 3139 ______________________________________________________________Vaccinum diphtheriae adsorbatum 3139 K použití může být uvolněna pouze šarže, která odpovídá všem požadavkům dále uvedeným v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti. Pokud byly zkouška specifické neškodnosti, stanovení obsahu volného formaldehydu a protimikrobní konzervační látky a stanovení účinnosti provedeny s vyhovujícími výsledky u konečné várky vakcíny, mohou se u šarže vypustit. Zkouška totožnosti Ve zkoušeném přípravku se rozpustí takové množství citronanu sodného R, aby výsledná koncentrace byla 100 g/l. Inkubuje sel6hpři37°Ca pak se odstřeďuje, dokud se nezíská čirý supernatant. Tento supernatant reaguje s vhodným difterickým antitoxinem za vzniku precipitátu. Zkoušky na čistotu Specifická neškodnost. Pěti zdravým morčatům o hmotnosti 250 g až 350 g, kterým před tím nebyla podána žádná látka, která by mohla narušit zkoušku, se vstříkne podkožně pětinásobek lidské dávky uvedené v označení. Jestliže se u některého ze zvířat během 42 dnů následujících po injekci projeví pnznaky difterické toxemie nebo na ni zvíře uhyne, pnpravek nevyhovuje. Pokud z nespecifických příčin uhyne více než jedno zvíře, zkouška se opakuje. Jestliže při opakované zkoušce uhyne více než jedno zvíře, přípravek nevyhovuje. Hliník. Pokud se jako nosič použije hydrátovaný fosforečnan hlinitý nebo hydroxid hlinitý, přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usům humanum. Vápník. Pokud se jako nosič použije fosforečnan vápenatý, pnpravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usům humanum. Volný formaldehyd. Pnpravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usům humanum. Protimikrobní konzervační látky. Nejméně nejnižší prokazatelně účinné množství, nejvýše 115% deklarovaného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobních konzervačních látek vhodnou chemickou metodou. Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu. Stanovení účinnosti Provede se jedno z předepsaných stanovení účinnosti adsorbované vakcíny proti záškrtu (2.7.6). Dolní mez spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 30 m.j. v jedné lidské dávce. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům humanum. Označování Viz článek Vaccina ad usům humanum. V označení na obalu se uvede: - minimální množství mezinárodních jednotek v jedné lidské dávce, - je-li to vhodné, že vakcína je určena pro první očkování dětí a není nutně vhodná pro podpůrné dávky nebo pro podávání dospělým, - název a množství nosiče, - že vakcína se před použitím roztřepe, - že vakcína nesmí zmrznout. Strana 3140 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3140 Vaccinum diphtheriae adulti et adulescentis adsorbatum Vaccinum diphtheriae adulti et adulescentis ***** adsorbatum ***** Adsorbovaná vakcína proti záškrtu pro dospělé a dospívající Je to difterický toxoid adsorbovaný na minerální nosič. Toxoid se připravuje formaldehydovou inaktivací toxinu vytvořeného při růstu kultury mikroba Corynebacterium diphtheriae. Oprávněné autoritě se doloží, že množství použitého difterického toxoidu nepůsobí nežádoucí účinky u jedinců věkových skupin, pro které je vakcína určena. Výroba Várka přečištěného toxoidu Výchozí kultury, které vytvářejí difterický toxin pro výrobu toxoidu, se připravují definovaným systémem jednotné inokulace, který zachovává jejich toxinogenitu a v případě potřeby ji obnovuj e novým cíleným výběrem. Vysoce toxinogenní kmen Corynebacterium diphtheriae známého původu a udržování se pěstuje ve vhodné živné půdě. Na konci kultivace se zkouší čistota každé kultury a kontaminované kultury se vyřadí. Jakmile je to možné, oddělí se aseptický živná půda obsahující toxin od bakteriální masy. Kontroluje se obsah toxinu (Lf v mililitru), aby bylo možno sledovat pravidelnost výroby. Jednotlivé sklizně se mohou pro přípravu várky přečištěného toxinu spojit. Toxin se čistí, aby se odstranily složky, které by mohly způsobit u člověka nežádoucí reakce. Vyčištěný toxin se detoxikuje formaldehydem takovou metodou, která zabrání poškození imuno-genní účinnosti toxoidu a jeho zpětné přeměně na toxin, zvláště působením tepla. Přečištění lze také provést až po detoxikaci. K přípravě konečné várky vakcíny se smí použít pouze várka přečištěného toxoidu, který vyhovuje následujícím požadavkům. Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml. Nepřítomnost difterického toxinu. Pěti zdravým morčatům hmotnosti 250 g až 350 g, kterým před tím nebyla podána žádná látka, jež by mohla narušit zkoušku, se vstříkne podkožně nejméně po 500 Lf přečištěného toxoidu v 1 ml. Jestliže se u některého ze zvířat během 42 dnů následujících po injekci projeví příznaky difterické toxemie nebo na ni zvíře uhyne, toxoid nevyhovuje. Pokud z nespecifických příčin uhyne více než jedno zvíře, zkouška se opakuje. Jestliže při opakované zkoušce uhyne více než jedno zvíře, toxoid nevyhovuje. Stálost toxoidu. Za použití stejného tlumivého roztoku jako pro konečnou vakcínu, ale bez sorben-tu se připraví takové ředění přečištěného toxoidu, aby odpovídalo koncentraci v konečné vakcíně. Naředený toxoid se rozdělí na dvě stejné části, které se uchovávají po dobu šesti týdnů; jedna část při (5 ± 3) °C a druhá při 37 °C. Pak se oba vzorky podrobí vhodné citlivé zkoušce na přítomnost aktivního difterického toxinu, jako je např. inokulace na buněčné kultury nebo intradermální injekce morčatům. Toxoid vyhovuje zkoušce, jestliže ani jeden ze vzorků nevyvolá žádné známky toxické reakce odpovídající difterickému toxinu. Antigenní čistota. Nejméně 1500 Lf na 1 mg bílkovinného dusíku. Konečná várka vakcíny Konečná várka vakcíny se připraví adsorpcí vhodného množství přečištěného toxoidu na hydratovaný fosforečnan hlinitý, hydroxid hlinitý nebo fosforečnan vápenatý; vzniklá směs má být Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3141 _______________________________________________________Vaccinum diphtheriae et tetani adsorbatum 3141 přibližně izotonická s krví. Je možno přidat vhodné protimikrobní konzervační látky. Některé z nich, zvláště fenolového typu, působí nepříznivě na antigenní aktivitu, a nelze je tedy použít. K výrobě šarže přípravku se použije pouze ta konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům. Protimikrobní konzervační látky. 85 % až 115 % zamýšleného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou. Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml. Účinnost. Provede se zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti. Šarže Konečná várka vakcíny se aseptický rozplní do sterilních zabezpečených obalů. Obaly se uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci. K použití může být uvolněna pouze šarže, která odpovídá všem požadavkům dále uvedeným v odstavcích Zkoušky totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti. Pokud byly zkouška specifické neškodnosti, stanovení obsahu volného formaldehydu a protimikrobní konzervační látky a stanovení účinnosti provedeny s vyhovujícími výsledky u konečné várky vakcíny, mohou se u šarže vypustit. Zkouška totožnosti Ve zkoušeném přípravku se rozpustí takové množství citronanu sodného R, aby výsledná koncentrace byla 100 g/l. Inkubuje sel6hpři37°Ca pak se odstřeďuje, dokud se nezíská čirý supernatant. Tento supernatant reaguje s vhodným difterickým antitoxinem za vzniku precipitátu. Pokud vakcína adsorbovaná na hydroxid hlinitý nedává uspokojivý výsledek, provede se tato zkouška: 15 ml zkoušeného přípravku se odstředí, sediment se resuspenduje v 5 ml čerstvě připravené směsi objemových dílů roztoku edetanu disodného R (56 g/l) a roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (90 g/l) (1 + 49). Inkubuje se alespoň 6hpři37 °Ca potom se odstředí. Čirý supernatant reaguje s vhodným difterickým antitoxinem za vzniku precipitátu. Zkoušky na čistotu Specifická neškodnost. Pěti zdravým morčatům o hmotnosti 250 g až 350 g, kterým před tím nebyla podána žádná látka, která by mohla narušit zkoušku, se vstříkne podkožně pětinásobek lidské dávky uvedené v označení. Jestliže se u některého ze zvířat během 42 dnů následujících po injekci projeví příznaky difterické toxemie nebo na ni zvíře uhyne, přípravek nevyhovuje. Pokud z nespecifických příčin uhyne více než jedno zvíře, zkouška se opakuje. Jestliže při opakované zkoušce uhyne více než jedno zvíře, přípravek nevyhovuje. Hliník. Pokud se jako nosič použije hydratovaný fosforečnan hlinitý nebo hydroxid hlinitý, přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usům humanum. Vápník. Pokud se jako nosič použije fosforečnan vápenatý, přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usům humanum. Volný formaldehyd. Přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usům humanum. Protimikrobní konzervační látky. Nejméně nejnižší prokazatelně účinné množství, nejvýše 115% deklarovaného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobních konzervačních látek vhodnou chemickou metodou. Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu. Strana 3142 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3142 Vaccinum diphtheriae et tetani adsorbatum______________________________________________________ Stanovení účinnosti Provede se jedno z předepsaných stanovení účinnosti adsorbované vakcíny proti záškrtu (2.7.6). Dolní mez spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 2 m.j. v jedné lidské dávce. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům humanum. Označování Viz článek Vaccina ad usům humanum. V označení na obalu se uvede: - minimální množství mezinárodních jednotek v jedné lidské dávce, - název a množství nosiče, - že vakcína se před použitím roztřepe, - že vakcína nesmí zmrznout. Vaccinum diphtheriae et tetani adsorbatum Adsorbovaná vakcína proti záškrtu a tetanu Synonymum. Adsorbovaná očkovací látka proti záškrtu a tetanu______ Je to směs difterického a tetanického toxoidu adsorbovaná na minerální nosič. Toxoidy se připravují formaldehydovou inaktivací toxinů vytvořených při růstu kultur mikrobů Corynebacteri-um diphtheriae a Clostridium tetani. Výroba Várka přečištěného difterického toxoidu Výchozí kultury, které vytvářejí difterický toxin pro výrobu toxoidu, se připravují definovaným systémem jednotné inokulace, který zachovává jejich toxinogenitu a v případě potřeby ji obnovuj e novým cíleným výběrem. Vysoce toxinogenní kmen Corynebacterium diphtheriae známého původu a udržování se pěstuje ve vhodné živné půdě. Na konci kultivace se zkouší čistota každé kultury a kontaminované kultury se vyřadí. Jakmile je to možné, oddělí se aseptický živná půda obsahující toxin od bakteriální masy. Kontroluje se obsah toxinu (Lf v mililitru), aby bylo možno sledovat pravidelnost výroby. Jednotlivé sklizně se mohou pro přípravu várky přečištěného toxinu spojit. Toxin se čistí, aby se odstranily složky, které by mohly způsobit u člověka nežádoucí reakce. Vyčištěný toxin se detoxikuje formaldehydem takovou metodou, která zabrání poškození imuno-genní účinnosti toxoidu a jeho zpětné přeměně na toxin, zvláště působením tepla. Přečištění lze také provést až po detoxikaci. K přípravě konečné várky vakcíny se může použít pouze várka přečištěného toxoidu, která vyhovuje následujícím požadavkům. Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml. Nepřítomnost difterického toxinu. Pěti zdravým morčatům hmotnosti 250 g až 350 g, kterým před tím nebyla podána žádná látka, jež by mohla narušit zkoušku, se vstříkne podkožně nejméně + * * * * Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3143 _______________________________________________________Vaccinum diphtheriae et tetani adsorbatum 3143 500 Lf přečištěného toxoidu v 1 ml. Jestliže se u některého ze zvířat během 42 dnů následujících po injekci projeví příznaky difterické toxemie nebo na ni zvíře uhyne, toxoid nevyhovuje. Pokud z nespecifických příčin uhyne více než jedno zvíře, zkouška se opakuje. Jestliže při opakované zkoušce uhyne více než jedno zvíře, toxoid nevyhovuje. Stálost toxoidu. Za použití stejného tlumivého roztoku jako pro konečnou vakcínu, ale bez sorben-tu se připraví takové ředění přečištěného toxoidu, aby odpovídalo koncentraci v konečné vakcíně. Naředený toxoid se rozdělí na dvě stejné části, které se uchovávají po dobu šesti týdnů; jedna část při (5 ± 3) °C a druhá při 37 °C. Pak se oba vzorky podrobí vhodné citlivé zkoušce na přítomnost aktivního difterického toxinu, jako je např. inokulace na buněčné kultury nebo intradermální injekce morčatům. Toxoid vyhovuje zkoušce, jestliže ani jeden ze vzorků nevyvolá žádné známky toxické reakce odpovídající difterickému toxinu. Antigenní čistota. Nejméně 1500 Lf na 1 mg bílkovinného dusíku. Várka přečištěného tetanického toxoidu Výchozí pracovní kultury, které vytvářejí tetanický toxin pro výrobu toxoidu, se připravují definovaným systémem jednotné inokulace, který zachovává jejich toxinogenitu a v případě potřeby ji obnovuje novým cíleným výběrem. Vysoce toxinogenní kmen Clostridium tetani známého původu a udržování se pěstuje ve vhodné tekuté živné půdě. Na konci kultivace se zkouší čistota každé kultury a kontaminované kultury se vyřadí. Aseptický se shromáždí živné půdy obsahující toxin. Kontroluje se obsah toxinu (Lf v ml), aby bylo možno sledovat pravidelnost výroby. Jednotlivé sklizně se mohou spojit, aby se připravila várka přečištěného toxinu. Toxin se čistí, aby se odstranily složky, které by mohly u člověka způsobit nežádoucí reakce. Vyčištěný toxin se detoxikuje formaldehydem takovou metodou, která zabrání poškození imunogenní účinnosti toxoidu a jeho zpětné přeměně na toxin, zvláště působením tepla. Přečištění lze také provést až po detoxikaci. K přípravě konečné várky vakcíny se může použít pouze várka přečištěného toxoidu, která vyhovuje následujícím požadavkům. Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml. Nepřítomnost tetanického toxinu. Pěti zdravým morčatům hmotnosti 250 g až 350 g, kterým před tím nebyla podána žádná látka, jež by mohla narušit zkoušku, se vstříkne podkožně nejméně 500 Lf přečištěného toxoidu v 1 ml. Jestliže se u některého ze zvířat během 21 dnů následujících po injekci projeví příznaky tetanu nebo na něj zvíře uhyne, toxoid nevyhovuje. Pokud z nespecifických příčin uhyne více než jedno zvíře, zkouška se opakuje. Jestliže při opakované zkoušce uhyne více než jedno zvíře, toxoid nevyhovuje. Stálost toxoidu. Za použití stejného tlumivého roztoku jako pro konečnou vakcínu, ale bez sorben-tu se připraví takové ředění přečištěného toxoidu, aby odpovídalo koncentraci v konečné vakcíně. Naředený toxoid se rozdělí na dvě stejné části, které se uchovávají po dobu šesti týdnů; jedna část při (5 ± 3) °C a druhá při 37 °C. Pak se oba vzorky podrobí vhodné citlivé zkoušce na přítomnost aktivního tetanického toxinu, jako je např. vstříknutí myším nebo morčatům. Toxoid vyhovuje zkoušce, jestliže ani jeden ze vzorků nevyvolá žádné známky toxické reakce odpovídající tetanické-mu toxinu. Antigenní čistota. Nejméně 1000 Lf na 1 mg bílkovinného dusíku. Konečná várka vakcíny Konečná várka vakcíny se připraví adsorpcí vhodných množství přečištěného difterického toxoidu a tetanického toxoidu na hydratovaný fosforečnan hlinitý, hydroxid hlinitý nebo fosforečnan vápenatý; vzniklá směs je přibližně izotonická s krví. Je možno přidat vhodné protimikrobní k on- Strana 3144 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3144 Vaccinum diphtheriae et tetani adulti et adulescentis adsorbatum_____________________________________ zervační látky. Některé z nich, zvláště fenolového typu, působí nepříznivě na antigenní aktivitu, a nelze je tedy použít. K přípravě šarže se může použít pouze konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům. Protimikrobní konzervační látky. 85 % až 115 % zamýšleného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou. Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml. Účinnost. Provede se zkouška popsaná ve stati Stanovení účinnosti. Šarže Konečná várka vakcíny se aseptický rozplní do sterilních zabezpečených obalů. Obaly se uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci. K použití může být uvolněna pouze šarže, která odpovídá všem požadavkům dále uvedeným v odstavcích Zkoušky totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti. Pokud byly zkouška specifické neškodnosti, stanovení obsahu volného formaldehydu a protimikrobní konzervační látky a stanovení účinnosti provedeny s vyhovujícími výsledky u konečné várky vakcíny, mohou se u šarže vypustit. Zkoušky totožnosti A. Ve zkoušeném přípravku se rozpustí takové množství citronanu sodného R, aby výsledná koncentrace byla 100 g/l. Inkubuje sel6hpři37°Ca pak se odstřeďuje, dokud se nezíská ěirý supernatant. Tento supernatant reaguje s vhodným difterickým antitoxinem za vzniku precipitá-tu. B. Čirý supernatant získaný ve zkoušce A reaguje s vhodným tetanickým antitoxinem za vzniku precipitátu. Zkoušky na čistotu Specifická neškodnost. Pěti zdravým morcatům hmotnosti 250 g až 350 g, kterým před tím nebyla podána žádná látka, která by mohla narušit zkoušku, se vstříkne podkožně pětinásobek lidské dávky uvedené v označení. Jestliže během 42 dnů po injekci kterékoli ze zvířat uhyne za příznaků difterické toxemie nebo tetanu nebo se u něj jejich pnznaky projeví, přípravek nevyhovuje. Pokud z nespecifických příčin uhyne více než jedno zvíře, zkouška se opakuje. Jestliže při opakované zkoušce uhyne více než jedno zvíře, přípravek nevyhovuje. Hliník. Pokud se jako nosič použije hydratovaný fosforečnan hlinitý nebo hydroxid hlinitý, přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usům humanum. Vápník. Pokud se jako nosič použije fosforečnan vápenatý, přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usům humanum. Volný formaldehyd. Přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usům humanum. Protimikrobní konzervační látky. Nejméně nejnižší prokazatelně účinné množství, nejvýše 115% deklarovaného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobních konzervačních látek vhodnou chemickou metodou. Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3145 _____________________________________Vaccinum diphtheriae et tetani adulti et adulescentis adsorbatum 3145 Stanovení účinnosti Difterická složka. Provede se jedno z předepsaných stanovení účinnosti adsorbované vakcíny proti záškrtu (2.7.6). Dolní mez spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 30 m.j. v jedné lidské dávce. Tetanická složka. Provede se jedno z předepsaných stanovení účinnosti adsorbované vakcíny proti tetanu (2.7.8). Pokud není uvedeno jinak, oprávněná autorita upřednostňuje pro vyhodnocení zkoušky letální metodu. Dolní mez spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 40 m.j. v jedné lidské dávce. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům humanum. Označování Viz článek Vaccina ad usům humanum. V označení na obalu se dále uvede: - minimální množství mezinárodních jednotek v jedné lidské dávce pro každou složku, - je-li to vhodné, že vakcína je určena pro první očkování dětí a není nutně vhodná pro podpůrné dávky nebo pro podávání dospělým, - název a množství nosiče, - že vakcína se před použitím roztřepe, - že vakcína nesmí zmrznout. Vaccinum diphtheriae et tetani adulti et adulescentis ***** adsorbatum ***** Adsorbovaná vakcína proti záškrtu a tetanu pro dospělé a dospívající Je to směs difterického a tetanického toxoidu adsorbovaná na minerální nosič. Toxoidy s e připravují formaldehydovou inaktivací toxinů vytvořených při růstu kultur mikrobů Corynebacterium diphtheriae a Clostridium tetani. Oprávněné autoritě se doloží, že množství použitého difterického toxoidu nepůsobí nežádoucí účinky u jedinců těch věkových skupin, pro které je vakcína určena. Výroba Várka přečištěného difterického toxoidu Výchozí kultury, které vytvářejí difterický toxin pro výrobu toxoidu, se připravují definovaným systémem jednotné inokulace, který zachovává jejich toxinogenitu a v případě potřeby ji obnovuj e novým cíleným výběrem. Vysoce toxinogenní kmen Corynebacterium diphtheriae známého původu a udržování se pěstuje ve vhodné živné půdě. Na konci kultivace se zkouší čistota každé kultury a kontaminované kultury se vyřadí. Jakmile je to možné, oddělí se aseptický živná půda obsahující toxin od bakteriální masy. Kontroluje se obsah toxinu (Lf v mililitru), aby bylo možno sledovat pravidelnost výroby. Jednotlivé sklizně se mohou pro přípravu várky přečištěného toxinu spojit. Toxin se čistí, aby se odstranily složky, které by mohly způsobit u člověka nežádoucí reakce. Strana 3146 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3146 Vaccinum diphtheriae et tetani adulti et adulescentis adsorbatum_____________________________________ Vyčištěný toxin se detoxikuje formaldehydem takovou metodou, která zabrání poškození imunogenní účinnosti toxoidu a jeho zpětné přeměně na toxin, zvláště působením tepla. Přečištění lze také provést až po detoxikaci. K přípravě konečné várky vakcíny se může použít pouze várka přečištěného toxoidu, která vyhovuje následujícím požadavkům. Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml. Nepřítomnost difterického toxinu. Pěti zdravým morčatům hmotnosti 250 g až 350 g, kterým před tím nebyla podána žádná látka, jež by mohla narušit zkoušku, se vstříkne podkožně nejméně 500 Lf přečištěného toxoidu v 1 ml. Jestliže se u některého ze zvířat během 42 dnů následujících po injekci projeví příznaky difterické toxemie nebo na ni zvíře uhyne, toxoid nevyhovuje. Pokud z nespecifických příčin uhyne více než jedno zvíře, zkouška se opakuje. Jestliže při opakované zkoušce uhyne více než jedno zvíře, toxoid nevyhovuje. Stálost toxoidu. Za použití stejného tlumivého roztoku jako pro konečnou vakcínu, ale bez sorben-tu se připraví takové ředění přečištěného toxoidu, aby odpovídalo koncentraci v konečné vakcíně. Naředený toxoid se rozdělí na dvě stejné části, které se uchovávají po dobu šesti týdnů; jedna část při (5 ± 3) °C a druhá při 37 °C. Pak se oba vzorky podrobí vhodné citlivé zkoušce na přítomnost aktivního difterického toxinu, jako je např. inokulace na buněčné kultury nebo intradermální injekce morčatům. Toxoid vyhovuje zkoušce, jestliže ani jeden ze vzorků nevyvolá žádné známky toxické reakce odpovídající difterickému toxinu. Antigenní čistota. Nejméně 1500 Lf na 1 mg bílkovinného dusíku. Várka přečištěného tetanického toxoidu Výchozí pracovní kultury, které vytvářejí tetanický toxin pro výrobu toxoidu, se připravují definovaným systémem jednotné inokulace, který zachovává jejich toxinogenitu a v případě potřeby ji obnovuje novým cíleným výběrem. Vysoce toxinogenní kmen Clostridium tetani známého původu a udržování se pěstuje ve vhodné tekuté živné půdě. Na konci kultivace se zkouší čistota každé kultury a kontaminované kultury se vyřadí. Aseptický se shromáždí živné půdy obsahující toxin. Kontroluje se obsah toxinu (Lf v ml), aby bylo možno sledovat pravidelnost výroby. Jednotlivé sklizně se mohou spojit, aby se připravila várka přečištěného toxinu. Toxin se čistí, aby se odstranily složky, které by mohly u člověka způsobit nežádoucí reakce. Vyčištěný toxin se detoxikuje formaldehydem takovou metodou, která zabrání poškození imunogenní účinnosti toxoidu a jeho zpětné přeměně na toxin, zvláště působením tepla. Přečištění lze také provést až po detoxikaci. K přípravě konečné várky vakcíny se může použít pouze várka přečištěného toxoidu, která vyhovuje následujícím požadavkům. Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml. Nepřítomnost tetanického toxinu. Pěti zdravým morčatům hmotnosti 250 g až 350 g, kterým před tím nebyla podána žádná látka, jež by mohla narušit zkoušku, se vstříkne podkožně nejméně 500 Lf přečištěného toxoidu v 1 ml. Jestliže se u některého ze zvířat během 21 dnů následujících po injekci projeví příznaky tetanu nebo na něj zvíře uhyne, toxoid nevyhovuje. Pokud z nespecifických příčin uhyne více než jedno zvíře, zkouška se opakuje. Jestliže při opakované zkoušce uhyne více než jedno zvíře, toxoid nevyhovuje. Stálost toxoidu. Za použití stejného tlumivého roztoku jako pro konečnou vakcínu, ale bez sorben-tu se připraví takové ředění přečištěného toxoidu, aby odpovídalo koncentraci v konečné vakcíně. Naředený toxoid se rozdělí na dvě stejné části, které se uchovávají po dobu šesti týdnů; jedna část při (5 ± 3) °C a druhá při 37 °C. Pak se oba vzorky podrobí vhodné citlivé zkoušce na přítomnost Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3147 ______________________________________________Vaccinum diphtheriae, tetani et pertussis adsorbatum 3147 aktivního tetanického toxínu, jako je např. vstříknutí myším nebo morcatům. Toxoid vyhovuje zkoušce, jestliže ani jeden ze vzorků nevyvolá žádné známky toxické reakce odpovídající tetanické-mu toxinu. Antigenní čistota. Nejméně 1000 Lf na 1 mg bílkovinného dusíku. Konečná várka vakcíny Konečná várka vakcíny se připraví adsorpcí vhodných množství přečištěného difterického toxoidu a tetanického toxoidu na hydrátovaný fosforečnan hlinitý, hydroxid hlinitý nebo fosforečnan vápenatý; vzniklá směs je přibližně izotonická s krví. Je možno přidat vhodné protimikrobní konzervační látky. Některé z nich, zvláště fenolového typu, působí nepříznivě na antigenní aktivitu, a nelze je tedy použít. K přípravě šarže se může použít pouze konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům. Protimikrobní konzervační látky. 85 % až 115 % zamýšleného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou. Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml. Účinnost. Provede se zkouška popsaná ve stati Stanovení účinnosti. Šarže Konečná várka vakcíny se aseptický rozplní do sterilních zabezpečených obalů nádobek. Obaly se uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci. K použití může být uvolněna pouze šarže, která odpovídá všem požadavkům dále uvedeným v odstavcích Zkoušky totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti. Pokud byly zkouška specifické neškodnosti, stanovení obsahu volného formaldehydu a protimikrobní konzervační látky a stanovení účinnosti provedeny s vyhovujícími výsledky u konečné várky vakcíny, mohou se u šarže vypustit. Zkoušky totožnosti A. Ve zkoušeném přípravku se rozpustí takové množství citronanu sodného R, aby výsledná koncentrace byla 100 g/l. Inkubuje sel6hpři37°Ca pak se odstřeďuje, dokud se nezíská čirý supernatant. Tento supernatant reaguje s vhodným difterickým antitoxinem za vzniku precipitátu. Pokud vakcína adsorbovaná na hydroxid hlinitý nedává uspokojivý výsledek, provede se tato zkouška: 15 ml zkoušeného přípravku se odstředí, sediment se resuspenduje v 5 ml čerstvě připravené směsi objemových dílů roztoku edetanu disodného R (56 g/l) a roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (90 g/l) (1 + 49). Inkubuje se nejméně 6 h při 37 °C a potom se odstředí. Čirý supernatant reaguje s vhodným difterickým antitoxinem za vzniku precipitátu. B. Čirý supernatant získaný ve zkoušce A reaguje s vhodným tetanickým antitoxinem za vzniku precipitátu. Zkoušky na čistotu Specifická neškodnost. Pěti zdravým morcatům hmotnosti 250 g až 350 g, kterým před tím nebyla podána žádná látka, která by mohla narušit zkoušku, se vstříkne podkožně pětinásobek lidské dávky uvedené v označení. Jestliže během 42 dnů po injekci kterékoli ze zvířat uhyne za příznaků difteric-ké toxemie nebo tetanu nebo se u něj jejich příznaky projeví, přípravek nevyhovuje. Pokud z nespecifických příčin uhyne více než jedno zvíře, zkouška se opakuje. Jestliže při opakované zkoušce uhyne více než jedno zvíře, přípravek nevyhovuje. Strana 3148 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3148 Vaccinum diphtheriae, tetani et pertussis adsorbatum______________________________________________ Hliník. Pokud se jako nosič použije hydratovaný fosforečnan hlinitý nebo hydroxid hlinitý, přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usům humanum. Vápník. Pokud se jako nosič použije fosforečnan vápenatý, přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usům humanum. Volný formaldehyd. Přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usům humanum. Protimikrobní konzervační látky. Nejméně nejnižší prokazatelně účinné množství, nejvýše 115% deklarovaného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobních konzervačních látek vhodnou chemickou metodou. Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu. Stanovení účinnosti Difterická složka. Provede se jedno z předepsaných stanovení účinnosti adsorbované vakcíny proti záškrtu (2.7.6). Dolní mez spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 2 m.j. v jedné lidské dávce. Tetanická složka. Provede se jedno z předepsaných stanovení účinnosti adsorbované vakcíny proti tetanu (2.7.8). Pokud není uvedeno jinak, oprávněná autorita upřednostňuje pro vyhodnocení zkoušky letální metodu. Dolní mez spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 20 m.j. v jedné lidské dávce. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům humanum. Označování Viz článek Vaccina ad usům humanum. V označení na obalu se dále uvede: - minimální množství mezinárodních jednotek v jedné lidské dávce pro každou složku, - název a množství nosiče, - že vakcína se před použitím roztřepe, - že vakcína nesmí zmrznout. Vaccinum diphtheriae, tetani et pertussis adsorbatum ***** Smíšená vakcína proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli Synonymum. Smíšená očkovací látka proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli__________________ Je to směs difterického a tetanického toxoidu adsorbovaná na minerální nosič a suspenze inakti-vovaných mikrobů Bordetella pertussis. Toxoidy se připravují formaldehydovou inaktivací toxinů vytvořených při růstu kultur mikrobů Corynebacterium diphtheriae a Clostridium tetani. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3149 ______________________________________________Vaccinum diphtheriae, tetani et pertussis adsorbatum 3149 Výroba Várka přečištěného difterického toxoidu Výchozí kultury, které vytvářejí difterický toxin pro výrobu toxoidu, se připravují definovaným systémem jednotné inokulace, který zachovává jejich toxinogenitu a v případě potřeby ji obnovuj e novým cíleným výběrem. Vysoce toxinogenní kmen Corynebacterium diphtheriae známého původu a udržování se pěstuje ve vhodné živné půdě. Na konci kultivace se zkouší čistota každé kultury a kontaminované kultury se vyřadí. Jakmile je to možné, oddělí se aseptický živná půda obsahující toxin od bakteriální masy. Kontroluje se obsah toxinu (Lf v mililitru), aby bylo možno sledovat pravidelnost výroby. Jednotlivé sklizně se mohou pro přípravu várky přečištěného toxinu spojit. Toxin se čistí, aby se odstranily složky, které by mohly způsobit u člověka nežádoucí reakce. Vyčištěný toxin se detoxikuje formaldehydem takovou metodou, která zabrání poškození imunogenní účinnosti toxoidu a jeho zpětné přeměně na toxin, zvláště působením tepla. Přečištění lze také provést až po detoxikaci. K přípravě konečné várky vakcíny se může použít pouze várka přečištěného toxoidu, která vyhovuje následujícím požadavkům. Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml. Nepřítomnost difterického toxinu. Pěti zdravým morěatům hmotnosti 250 g až 350 g, kterým před tím nebyla podána žádná látka, jež by mohla narušit zkoušku, se vstříkne podkožně nejméně 500 Lf přečištěného toxoidu v 1 ml. Jestliže se u některého ze zvířat během 42 dnů následujících po injekci projeví příznaky difterické toxemie nebo na ni zvíře uhyne, toxoid nevyhovuje. Pokud z nespecifických příčin uhyne více než jedno zvíře, zkouška se opakuje. Jestliže při opakované zkoušce uhyne více než jedno zvíře, toxoid nevyhovuje. Stálost toxoidu. Za použití stejného tlumivého roztoku jako pro konečnou vakcínu, ale bez sorben-tu se připraví takové ředění přečištěného toxoidu, aby odpovídalo koncentraci v konečné vakcíně. Naředený toxoid se rozdělí na dvě stejné části, které se uchovávají po dobu šesti týdnů; jedna cast při (5 ± 3) °C a druhá při 37 °C. Pak se oba vzorky podrobí vhodné citlivé zkoušce na přítomnost aktivního difterického toxinu, jako je např. inokulace na buněčné kultury nebo intradermální injekce morěatům. Toxoid vyhovuje zkoušce, jestliže ani jeden ze vzorků nevyvolá žádné známky toxické reakce odpovídající difterickému toxinu. Antigenní čistota. Nejméně 1500 Lf na 1 mg bílkovinného dusíku. Várka přečištěného tetanického toxoidu Výchozí pracovní kultury, které vytvářejí tetanický toxin pro výrobu toxoidu, se připravují definovaným systémem jednotné inokulace, který zachovává jejich toxinogenitu a v případě potřeby ji obnovuje novým cíleným výběrem. Vysoce toxinogenní kmen Clostridium tetani známého původu a udržování se pěstuje ve vhodné tekuté živné půdě. Na konci kultivace se zkouší čistota každé kultury a kontaminované kultury se vyřadí. Aseptický se shromáždí živné půdy obsahující toxin. Kontroluje se obsah toxinu (Lf v ml), aby bylo možno sledovat pravidelnost výroby. Jednotlivé sklizně se mohou spojit, aby se připravila várka přečištěného toxinu. Toxin se čistí, aby se odstranily složky, které by mohly u člověka způsobit nežádoucí reakce. Vyčištěný toxin se detoxikuje formaldehydem takovou metodou, která zabrání poškození imunogenní účinnosti toxoidu a jeho zpětné přeměně na toxin, zvláště působením tepla. Přečištění lze také provést až po detoxikaci. K přípravě konečné várky vakcíny se může použít pouze várka přečištěného toxoidu, která vyhovuje následujícím požadavkům. Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml. Strana 3150 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3150 Vaccinum diphtheriae, tetani et pertussis adsorbatum______________________________________________ Nepřítomnost tetanického toxínu. Pěti zdravým morčatům hmotnosti 250 g až 350 g, kterým před tím nebyla podána žádná látka, jež by mohla narušit zkoušku, se vstříkne podkožně nejméně 500 Lf přečištěného toxoidu v 1 ml. Jestliže se u některého ze zvířat během 21 dnů následujících po injekci projeví příznaky tetanu nebo na něj zvíře uhyne, toxoid nevyhovuje. Pokud z nespecifických příčin uhyne více než jedno zvíře, zkouška se opakuje. Jestliže při opakované zkoušce uhyne více než jedno zvíře, toxoid nevyhovuje. Stálost toxoidu. Za použití stejného tlumivého roztoku jako pro konečnou vakcínu, ale bez sorben-tu se připraví takové ředění přečištěného toxoidu, aby odpovídalo koncentraci v konečné vakcíně. Naředený toxoid se rozdělí na dvě stejné části, které se uchovávají po dobu šesti týdnů; jedna cast při (5 ± 3) °C a druhá při 37 °C. Pak se oba vzorky podrobí vhodné citlivé zkoušce na přítomnost aktivního tetanického toxinu, jako je např. vstříknutí myším nebo morěatům. Toxoid vyhovuje zkoušce, jestliže ani jeden ze vzorků nevyvolá žádné známky toxické reakce odpovídající tetanickému toxinu. Antigenní čistota. Nejméně 1500 Lf na 1 mg bílkovinného dusíku. Suspenze inaktivovaných mikrobů Bordetella pertussis Výroba vakcíny je založena na systému jednotné inokulace. Použije se jeden nebo více kmenů mikroba B. pertussis známého původu a udržování. Kmeny, živná půda a kultivační metoda se volí tak, aby v hotovém přípravku byly zastoupeny aglutinogeny 1, 2 a 3. Každý kmen se pěstuje 24 h až 72 h v tekuté půdě nebo na pevné půdě; půda použitá při posledním kultivačním stupni neobsahuje krev nebo krevní deriváty. Lidská krev ani krevní deriváty z ní připravené se v živných půdách nepoužijí. Bakterie se sklidí, promytím se odstraní příměsi pocházející z živné půdy a bakterie se suspendují v roztoku chloridu sodného (9 g/l) nebo v jiném vhodném izotonickém roztoku. Denzita suspenze se stanoví nejpozději dva týdny po sklizení porovnáním s mezinárodním referenčním preparátem denzity a takto získaná hodnota se použije jako základ pro výpočet v následujících krocích při přípravě vakcíny. Hodnotu mezinárodního referenčního přípravku v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Jednotlivé sklizně se nepoužijí pro konečnou várku vakcíny, pokud nebylo prokázáno, že obsahují buňky B. pertussis se stejnými vlastnostmi, pokud jde o růst a aglutinogeny, jako původní kmen a že nejsou kontaminovány bakteriemi a houbami. Bakterie se usmrtí a detoxikují za kontrolovaných podmínek buď vhodnou chemickou látkou, nebo teplem, nebo kombinací těchto dvou me -tod. Nepřítomnost živých mikrobů B. pertussis se zkouší za použití vhodné živné půdy. Suspenze se uchovává po vhodnou dobu při (5 ±3) °C, aby se snížila její toxicita. Konečná várka vakcíny Konečná várka vakcíny se připraví adsorpcí vhodného množství přečištěného difterického toxoidu a přečištěného tetanického toxoidu na hydratovaný fosforečnan hlinitý, hydroxid hlinitý neb o fosforečnan vápenatý a přidáním vhodného množství suspenze inaktivovaných mikrobů B. pertussis; vzniklá směs je přibližně izotonická s krví. Koncentrace mikrobů B. pertussis v konečné várce vakcíny nepřesahuje koncentraci odpovídající denzitě 20 m.j. na jednu lidskou dávku. Pokud se použijí dva nebo více kmenů B. pertussis, je složení po sobě jdoucích šarží vycházejících z konečné várky vakcíny stejné, pokud jde o zastoupení každého kmene, vyjádřené v jednotkách denzity. K várce vakcíny je možno přidat vhodné protimikrobní konzervační látky. Některé z nich, zvláště fenolového typu, působí nepříznivě na antigenní aktivitu a nelze je tedy použít. K výrobě šarže přípravku se použije pouze ta konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3151 ____________________________________________Vaccinum encephalomyelitidis infectivae aviariae vivum 3151 Protimikrobní konzervační látky. 85 % až 115 % zamýšleného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou. Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml. Účinnost. Provedou se zkoušky popsané v odstavci Stanovení účinnosti. Šarže Konečná várka vakcíny se aseptický rozplní do sterilních zabezpečených obalů. Obaly se uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci. K použití může být uvolněna pouze šarže, která odpovídá všem požadavkům dále uvedeným v odstavcích Zkoušky totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti. Pokud byly zkouška specifické neškodnosti, stanovení obsahu volného formaldehydu a protimikrobní konzervační látky a stanovení účinnosti provedeny s vyhovujícími výsledky u konečné várky vakcíny, mohou se u šarže vypustit. Zkoušky totožnosti A. Ve zkoušeném přípravku se rozpustí takové množství citronanu sodného R, aby výsledná koncentrace byla 100 g/l. Inkubuje se 16 h při 37 °C a pak se odstřeďuje, dokud se nezíská čirý supernatant; sediment se uchová pro zkoušku C. Tento supernatant reaguje s vhodným difteric-kým antitoxinem za vzniku precipitátu. B. Čirý supernatant získaný ve zkoušce A reaguje s vhodným tetanickým antitoxinem za vzniku precipitátu. C. Totožnost pertussové složky se prokáže aglutinací bakterií v resuspendovaném sedimentu po odstředění (viz zkoušku totožnosti A; je možno použít i jiné vhodné metody oddělení bakterií od nosiče) specifickým sérem proti B. pertussis nebo zkouškou popsanou ve stati Stanovení účinnosti. Zkoušky na čistotu Specifická neškodnost. Difterická a tetanická složka. Pěti zdravým morčatům o hmotnosti 250 g až 350 g, kterým před tím nebyla podána žádná látka, která by mohla narušit zkoušku, se vstnkne podkožně pětinásobek lidské dávky uvedené v označení. Jestliže během 42 dnů po injekci kterékoli ze zvířat uhyne za příznaků difterické toxemie nebo tetanu nebo se u něj jejich příznaky projeví, přípravek nevyhovuje. Pokud z nespecifických příčin uhyne více než jedno zvíře, zkouška se opakuje. Jestliže při opakované zkoušce uhyne více než jedno zvíře, přípravek nevyhovuje. Pertussová složka. Nejméně deset zdravých myší o hmotnosti 14 g až 16 g se použije pro skupinu zkoušenou i kontrolní. Myši musí být stejného pohlaví nebo musí být obě pohlaví ve skupinách rovnoměrně zastoupena. Zvířata musí mít přístup k potravě a vodě po celou zkoušku a nejméně 2 h před jejím začátkem. Každé myši ze zkoušené skupiny se intraperitoneálně vstnkne 0,5 ml tak, aby dávka obsahovala množství vakcíny odpovídající nejméně polovině jedné lidské dávky. Každé myši z kontrolní skupiny se vstříkne 0,5 ml sterilního roztoku chloridu sodného R (9 g/l) obsahujícího, pokud možno, stejné množství protimikrobní konzervační látky, které bylo podáno ve vakcíně. Obě skupiny se zváží těsně před začátkem zkoušky a pak 72 h a 7 dní po podání. Vakcína vyhovuje požadavkům zkoušky jestliže: a) po 72 h není celková hmotnost skupiny očkovaných myší menší než před zkouškou, b) po sedmi dnech není průměrný přírůstek hmotnosti očkovaných myší menší než 60 % průměrného přírůstku hmotnosti myší kontrolních a c) během zkoušky uhyne nejvýše 5 % očkovaných myší. Strana 3152 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3152 Vaccinum encephalomyelitidis infectivae aviariae vivum____________________________________________ Hliník. Pokud se jako nosič použije hydratovaný fosforečnan hlinitý nebo hydroxid hlinitý, přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usům humanum. Vápník. Pokud se jako nosič použije fosforečnan vápenatý, přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usům humanum. Volný formaldehyd. Přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usům humanum. Protimikrobní konzervační látky. Nejméně nejnižší prokazatelně účinné množství, nejvýše 115% deklarovaného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobních konzervačních látek vhodnou chemickou metodou. Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu. Stanovení účinnosti Difterická složka. Provede se jedno s předepsaných stanovení účinnosti adsorbované vakcíny proti záškrtu (2.7.6). Dolní mez spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 30 m.j. v jedné lidské dávce. Tetanická složka. Provede se jedno z předepsaných stanovení účinnosti adsorbované vakcíny proti tetanu (2.7.8). Pokud není uvedeno jinak, oprávněná autorita upřednostňuje pro vyhodnocení zkoušky letální metodu. Provádí-li se zkouška na morčatech, je dolní mez spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti nejméně 40 m.j. v jedné lidské dávce, u zkoušky na myších nejméně 60 m.j. v jedné lidské dávce. Pertussová složka. Provede se Stanovení účinnosti vakcíny proti dávivému kašli (2.7.7). Stanovená účinnost je nejméně 4 m.j. v jedné lidské dávce a dolní mez spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 2 m.j. v jedné lidské dávce. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům humanum. Označování Viz článek Vaccina ad usům humanum. V označení na obalu se uvede: - minimální množství mezinárodních jednotek v jedné lidské dávce pro každou složku, - je-li to vhodné, že vakcína je určena pro první očkování dětí a není nutně vhodná pro podpůrné dávky nebo pro podávání dospělým, - název a množství nosiče, - že vakcína se před použitím roztřepe, - že vakcína nesmí zmrznout. Vaccinum encephalomyelitidis infectivae aviariae vivum Živá vakcína proti infekční ptačí encefalomyelitidě Je to přípravek z imunogenního kmene viru infekční encefalomyelitidy ptáků. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3153 ________________________________________________________Vaccinum erysipelatis suillae inactivatum 3153 Výroba Kmen viru se pomnožuje ve žloutkovém vaku kuřecích embryí z chovů prostých specifikovaných patogenů (5.2.2) nebo ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4). Jsou-li buněčné kultury ptačího původu, získávají se z chovů prostých specifikovaných patogenů (5.2.2). Suspenze viru se sklidí a smíchá s vhodnou stabilizující tekutinou. Vakcína může být lyofilizovaná nebo tekutá. Výběr vakcinačního kmene Pro přípravu vakcíny se může použít pouze takový virový kmen, který je prokazatelně uspokojivý z hlediska imunogenity a s omezenou patogenitou. Při prokazování bezpečnosti se může použít následující zkouška (5.2.6). Omezená patogenita. Vstříkne-li se jednodenním kuřatům z chovu prostého specifikovaných patogenů intracerebrálně dávka 100 EID50, nezpůsobí žádné příznaky infekční ptačí encefalomyelitidy dříve než devátý den po injekci. Zkoušení šarže Pokud byly zkoušky na viry ptačí leukózy a na cizí viry na buněčných kulturách a na kuřecích embryích provedeny s uspokojivými výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, mohou být tyto zkoušky při rutinní kontrole jiných šarží vakcíny pnpravených z téhož inokula vypuštěny, jestliže k tomu dá souhlas oprávněná autorita. Pokud bylo stanovení účinnosti provedeno s uspokojivým výsledkem na reprezentativní šarži vakcíny, může být tato zkouška při rutinní kontrole jiných šarží vakcíny pnpravených z téhož inokula vypuštěna, jestliže k tomu dá souhlas oprávněná autorita. Zkouška totožnosti Vakcína, je-li třeba rekonstituovaná, se vstříkne do žloutkového vaku vnímavých pětidenních až šestidenních kuřecích embryí. Vylíhlá kuřata se pozorují 10 dní. Vykazují nervové příznaky charakteristické pro infekční ptačí encefalomyelitidu. Zkoušky na čistotu Bezpečnost. Použije se nejméně deset kuřat starých 3 týdny z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2). Každému z kuřat se orálně podá deset dávek vakcíny rekonstituované tak, aby byla získána vhodná koncentrace pro zkoušku. Kuřata se pozorují 21 dní. Jestliže v době pozorování uhynou více než dvě kuřata z příčin, které nelze přisoudit vakcíně, zkouška se opakuje. Vakcína vyhovuje, jestliže se u žádného z kuřat nevyvinou příznaky nebo neuhyne z příčin, které lze přisoudit vakcíně. Viry ptačí leukózy (2.6.4). Vakcína, je-li třeba rozpuštěná, vyhovuje po neutralizaci zkoušce na leukózní viry. Jestliže není možné neutralizovat vakcinační virus, provede se jiná vhodná zkouška. Důkaz cizích virů zkouškou na buněčných kulturách (2.6.5). Zkoušený přípravek, co nejvíce neutralizovaný, vyhovuje zkoušce na cizí viry provedené na buněčných kulturách. Důkaz cizích virů zkouškou na kuřecích embryích (2.6.3). Zkoušený přípravek, co nejvíce neutralizovaný, vyhovuje zkoušce na cizí viry provedené na kuřecích embryích. Důkaz cizích agens zkouškou na kuřatech (2.6.6). Vakcína, je-li třeba rozpuštěná, vyhovuje zkoušce na cizí agens. V této zkoušce se použijí kuřata stará 3 týdny. Bakterie a houby. Provede se kvantitativní zkouška na bakterie a houby. Vakcína neobsahuje více než jeden saprofytický mikroorganismus na dávku a je prosta patogenních mikroorganismů. Každá Strana 3154 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3154 Vaccinum erysipelatis suillae inactivatum________________________________________________________ tekutina dodávaná s vakcínou vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina adusum veterinarium. Mykoplazmata (2.6.7). Vyhovuje zkoušce na mykoplazmata. Titr viru. Přípravek se titruje v buněčných kulturách nebo inokulací do žloutkového vaku kuřecích embryí starých 5 až 6 dnů. Jedna dávka vakcíny obsahuje nejméně takové množství viru, které odpovídá nejnižšímu deklarovanému titru. Stanovení účinnosti Použijí se vnímavá kuřata z jednoho chovu prostého specifikovaných patogenů, stará tři týdny (5.2.2). Jestliže se doporučuje očkování celého hejna, podá se každému z nejméně dvaceti kuřat pro každý z uvedených způsobů podání takový objem rozpuštěné vakcíny, který obsahuje množství viru, jež odpovídá nejnižšímu deklarovanému titru. Jestliže se doporučuje vakcinace jen části hejna, podá se každému z pěti kuřat pro každý z udávaných způsobů podání objem vakcíny obsahující množství viru, jež odpovídá nejnižšímu deklarovanému titru a jako kontaktní kontrola se zařadí nejméně padesát kuřat. V obou případech se pro kontrolu použije dvacet kuřat. Za 28 dní se intracerebrálně čelenžují všechna kuřata očkovaných skupin i kontrolní skupiny a nejméně dvacet náhodně vybraných kuřat ze skupiny kontaktních kontrol vhodným množstvím virulentního viru ptačí encefalomyelitidy. Kuřata se pozorují 21 dní. Přípravek vyhovuje, jestliže na konci období pozorování nejméně 80 % kuřat očkovaných přímo nebo kontaktem přežívá a nejeví příznaky onemocnění a nejméně 70 % kontrolních kuřat uhyne nebo vykazuje příznaky onemocnění. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Označování Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. V označení na obalu se uvede: - stáří zvířat, ve kterém mají být očkována, - že tekutá vakcína se má použít bezprostředně po vyjmutí z chladničky. Vaccinum erysipelatis suillae inactivatum ***** * * Inaktivovaná vakcína proti července prasat Synonymum. Inaktivovaná očkovací látka proti července prasat____________________________ Je to suspenze jednoho nebo více vhodných inaktivovaných kmenů Erysipelothrix rhusiopathiae (E. insidiosa). Výroba Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Kmeny E. rhusiopathiae, jejichž imunogenita byla zkontrolována na prasatech, se pomnoží na vhodných živných půdách. Po vhodné době kultivace Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3155 __________________________________________________________________Vaccinum febris flavae vivum 3155 se bakterie zcela inaktivují fyzikálními nebo chemickými prostředky nebo jejich kombinací; může se přidat adjuvans. Zkouška totožnosti Přípravek chrání vnímavá zvířata proti infekci vyvolané E. rhusiopathiae. Zkoušky na čistotu Bezpečnost. A. Dvěma zdravým a vnímavým prasatům ve věku 3 až 4 měsíce se vstříkne způsobem uvedeným v označení po dvojnásobku dávky zkoušeného přípravku. Zvířata se pozorují nejméně 10 dní. Neprojeví se žádná významná místní ani systémová reakce. B. Deseti zdravým myším hmotnosti 17 g až 20 g se podkožně vstříkne po 0,5 ml zkoušeného přípravku. Zvířata se pozorují nejméně 10 dní. Neprojeví se žádná významná místní ani systémová reakce. Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usům veterinarium. Stanovení účinnosti Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví porovnáním dávky potřebné k ochraně myší proti smrtící dávce virulentní kultury E. rhusiopathiae s dávkou referenčního přípravku potřebnou k zajištění stejné ochrany. Biologické stanovení vyžaduje použití referenčního přípravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách a vhodné kultury E. rhusiopathiae, určené k přípravě ěelenžní dávky. Mezinárodní jednotka je specifická účinnost obsažená v určitém množství mezinárodního standardu, který pozůstává z definovaného množství lyofilizované vakcíny proti července prasat. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Ke zkoušce se použijí zdravé bílé myši z jednotného chovu a hmotnosti 17 g až 20 g. Rozdělí se nejméně do šesti skupin po šestnácti zvířatech. Nejméně třem skupinám myší se podá referenční přípravek a nejméně třem skupinám zkoušený přípravek. Skupina deseti myší slouží jako kontrola ěelenžního kmene. K ěelenži se použije dostatečné množství virulentní kultury v růstové fázi vhodného kmene E. rhusiopathiae nebo takové ředění, aby se získala dávka, která usmrtí myši ve lhůtě dvou až pěti dní. Pomocí roztoku chloridu sodného R (9 g/l) se připraví nejméně tři ředění referenčního přípravku a nejméně tři ředění zkoušeného přípravku tak, aby v každé skupině byla dávka chránící asi 50 % myší co možná nejblíže střední hodnotě v řadě. Je vhodné např. použít dávky obsahující v 0,5 ml 0,2 m.j., 1,0 m.j. a 5,0 m.j. jak pro referenční, tak i pro zkoušený přípravek. Každé myši se podkožně vstříkne příslušné ředění a za 21 dní se všechny myši, včetně myší z kontrolní skupiny, intraperitoneálně ěelenžují. Myši se pozorují 8 dní a zaznamenávají se pocty uhynulých. Účinnost zkoušeného přípravku ve srovnání s referenčním přípravkem se vypočítá obvyklými statistickými metodami. Přípravek obsahuje stanovení účinnosti, jestliže dolní mez spolehlivosti (P = 0,95) zjištěné účinnosti není nižší než 50 m.j. v dávce pro prase. Strana 3156 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3156 Vaccinum febris flavae vivum_________________________________________________________________ Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Označování Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. V označení obalu se uvedou sérologické typy, proti nimž je přípravek účinný, pokud to požaduj e oprávněná autorita. Vaccinum febris flavae vivum ***** * * Živá vakcína proti žluté zimnici *** Je to lyofilizovaný přípravek kmene 17D viru žluté zimnice {Flavivirus hominis), pomnoženého v kuřecích embryích. Vakcína se rozpustí bezprostředně před použitím předepsaným způsobem na čirou tekutinu. Výroba Výroba vakcíny je založena na systému jednotné inokulace. Výrobní metoda prokazatelně poskytuje stejnorodou živou vakcínu proti žluté zimnici s pnjatelnou imunogenitou a bezpečností pro člověka. Výrobní metoda se validuje, aby se prokázalo, že bude-li přípravek zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost pro imunní séra a vakcíny pro humánní použití (2.6.9) s následující úpravou zkoušky na morčatech: každému morčeti se vstříkne deset lidských dávek a pozorují se 21 dní. Substrát pro kultivaci viru Virus pro přípravu matečného a pracovního inokula a všech šarží vakcíny se pomnožuje v tkáních kuřecích embryí z chovu kuřat prostého specifikovaných patogenů (5.2.2). Inokula Kmen 17D je určen podle původních záznamů, které obsahují informaci o původu kmene a následné manipulaci s ním. Inokula viru se připravují ve velkých množstvích a uchovávají se při teplotě pod -60 °C. Matečné a pracovní inokulum neobsahují žádnou lidskou bílkovinu ani přidané sérum. Není-li jinak vysvětleno a schváleno, virus v konečné vakcíne je na úrovni 204. až 239. pasáže z původně izolovaného kmene 17D. Pracovní inokulum je pouze jedinou pasáží z matečného inokula. Pracovní inokulum se použije bez zprostředkující pasáže jako inokulum pro infikování tkání použitých k výrobě šarže vakcíny, aby bylo zajištěno, že vakcína byla vyrobena pouze jedinou pasáží z matečného inokula, které vyhovělo všem zkouškám na bezpečnost. Pouze virové inokulum, které vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít k pomnožení viru. Zkouška totožnosti. V matečném a pracovním inokulu se virus žluté zimnice prokáže neutralizací sérem v buněčné kultuře za použití specifických protilátek. Cizí agens (2.6.16). Každé pracovní inokulum vyhovuje následujícím zkouškám: Bakterie a houby - sterilita Mykoplazmata Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3157 __________________________________________________________________Vaccinum febris flavae vivum 3157 Mykobakterie Ptačí viry Zkouška na dospělých myších (pouze intraperitoneální inokulace) Zkouška na morčatech Zkouška na opicích. Každé matečné a pracovní inokulum vyhovuje následujícím zkouškám na opicích na viremii (viscerotropismus), imunogenitu a neurotropismus. Používají se opice druhu Macaca citlivé na virus žluté zimnice, které v době podání virové kultury nejsou prokazatelně imunní vůči žluté zimnici, jsou zdravé a nebyly dříve intracerebrálně nebo intraspinálně očkovány. Mimo to nebyly očkovány jinými způsoby neurotropními viry nebo antigény příbuznými viru žluté zimnice. Pro každou zkoušku se použije nejméně deset opic. Použije se zkušební dávka 0,25 ml obsahující množství odpovídající nejméně 5000 myších LD50 a nejvýše 50 000 myších LD50, stanovená titrací infekčního viru a za použití stanoveného vztahu mezi koncentrací viru a myší LD50 (viz Stanovení účinnosti). Zkušební dávka se pod anestezií vstříkne každé opici do frontálního laloku a opice se pozorují nejméně 30 dní. Viremie (viscerotropismus). Viscerotropismus je určen množstvím viru obsaženého v séru. Druhý, čtvrtý a šestý den po inokulaci se každé zkoušené opici odebere krev a z každého vzorku se připraví sérum. Z každého séra se připraví ředění 1 : 10, 1 : 100 a 1 : 1000 a každé ředění se naočkuje do skupiny nejméně šesti nádob s buněčnou kulturou používanou ke stanovení virové koncentrace. Inokulum vyhovuje zkoušce, jestliže žádné sérum neobsahuje více než ekvivalent 500 myších LD50 v 0,03 ml a nejvýše jedno sérum obsahuje více než ekvivalent 100 myších LD 50 v 0,03 ml. Imunogenita. Za 30 dní od podání zkušební dávky se každé opici odebere krev a z každého vzorku se připraví sérum. Inokulum vyhovuje zkoušce, jestliže se nejméně 90 % zkoušených opic ukáže j ako imunní, což se stanoví vyšetřením jejich séra v dále popsané zkoušce na neutralizaci viru žluté zimnice. Ukázalo se, že malé ředění séra (např. 1:10) může obsahovat nespecifické inhibitory, které ovlivňují tuto zkoušku; takové sérum se upraví, aby se inhibitory odstranily. Ředění séra nejméně 1 : 10, 1 : 40 a 1 : 160 od každé opice se smíchají se stejným objemem kultury vakcinačního viru 17D na ředění, které poskytne nejvhodnější počet plaků při použité titrační metodě. Směsi séra s virem se 1 h inkubují ve vodní lázni při 37 °C a pak se ochladí ve vodě s ledem; po 0,2 ml směsi séra s virem se dá na čtyři misky s buněčnou kulturou a postupuje se jako při stanovení koncentrace viru. Podobně se naočkuje deset misek stejným množstvím virové kultury smíchané se stejným objemem zředěného 1:10 séra, o němž se ví, že neobsahuje žádné neutralizující protilátky proti viru žluté zimnice. Na konci pozorovací doby se porovná průměrný počet plaků na miskách obsahujících virovou kulturu a neimunní sérum s průměrným počtem plaků na miskách obsahujících viro -vou kulturu a jednotlivá ředění každého opičího séra. Nejvýše 10 % zkoušených opic má sérum, které při ředění 1:10 nestačí snížit počet plaků o 50 %. Neurotropismus. Neurotropismus (jak se uvádí při výskytu klinicky projevené encefalitidy a při stupni mortality) se stanoví následovně. Opice se denně vyšetřují personálem dobře seznámeným s klinickými příznaky encefalitidy u primátů (]q-\\ třeba, opice se vyjmou z klecí, aby se zjistily známky motorické slabosti nebo křečí). U nejvýše 10 % zkoušených opic se rozvinou vážné příznaky encefalitidy (takové jako neúplná paralýza, nekoordinované třesy, letargie, neschopnost se spontánně postavit, motorická slabost nebo křeče) s frekvencí větší než příznaky vyvolané laboratorní referenční vakcínou, která má přijatelné vlastnosti u člověka a opic. Ani začátek a trvání febrilních reakcí, ani podstata příznaků a patologických nálezů nejsou takové, aby indikovaly změnu ve vlastnostech viru. Strana 3158 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3158 Vaccinum febris flavae vivum_________________________________________________________________ Pomnožování viru a sklizeň Všechny práce s kuřecími embryi se provádějí v aseptických podmínkách v prostoru, kde se ve stejnou dobu nepracuje s jiným infekčním agens, ani s j inými buňkami. Dvě procenta, ale nejméně dvacet embryí a nejvýše padesát embryí se odloží stranou jako neinfikovaná kontrola embryí. Po inokulaci a inkubaci v kontrolované teplotě se sklízí jen živá a typická embrya. Stáří embrya v době sklizně viru se odhadne z původního vložení vajec do inkubátoru a mělo by být nejvýše 12 dní. Po homogenizaci a vyěeření odstředěním se výtažek z embryonální dřeně zkouší, jak je popsáno dále, a do dalšího zpracování se uchovává při -70 °C nebo nižší teplotě. Virové sklizně, které vyhoví zkouškám, se mohou smíchat. K virové suspenzi se v žádném stupni v průběhu výroby nepřidává žádná lidská bílkovina. Pokud se přidávají stabilizátory, pak prokazatelně nemají na člověka žádné antigenní ani senzibilizující působení. Pouze jednotlivá sklizeň, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít k přípravě konečné várky vakcíny. Zkouška totožnosti. Virová sklizeň obsahuje virus, který se dokáže sérovou neutralizací v buněčné kultuře při použití specifických protilátek jako virus žluté zimnice. Cizí agens (2.6.16). Výtažek z embryonální dřeně, který tvoří jednotlivou sklizeň, vyhovuje následujícím zkouškám: Bakterie a houby - sterilita Mykoplazmata Kontrolní vejce Koncentrace viru. Aby se mohlo vypočítat ředění pro konečnou várku vakcíny, zkouší se každá sklizeň na koncentraci viru způsobem popsaným v odstavci Stanovení obsahu. Konečná várka vakcíny Sklizně viru, které vyhovují shora předepsaným zkouškám, se spojí a znovu čeří. Provede se stanovení bílkovinného dusíku. Může se přidat vhodný stabilizátor a spojené sklizně se vhodně zředí. Pouze taková konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít k přípravě šarže. Bakterie a houby. Provede se zkouška na sterilitu (2.6.1), na každou živnou půdu se použije 10 ml. Obsah bílkovinného dusíku. Obsah bílkovinného dusíku před přidáním stabilizátoru je nejvýše 0,25 mg v lidské dávce. Šarže Konečná várka vakcíny se aseptický rozplní do sterilních zabezpečených obalů a lyofilizuje se na obsah vlhkosti, která je prokazatelně vhodná pro stabilitu vakcíny. Potom se obaly uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci a vniknutí vlhkosti. Pouze šarže, která vyhovuje z hlediska tepelné stability a všem požadavkům uvedeným dále v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení obsahu se může uvolnit k použití. Pokud byla zkouška na ovalbumin provedena s uspokojivými výsledky na konečné várce vakcíny, může být u šarže vypuštěna. Tepelná stabilita. Vzorky šarže lyofilizované vakcíny se inkubují v suchém stavu 14 dní při 37 °C. V inkubované i neinkubované vakcíně se souběžně stanoví koncentrace viru, jak j e uvedeno v odstavci Stanovení obsahu. Rozdíl v koncentraci viru mezi inkubovanou a neinkubovanou vakcínou nepřesáhne 1,0 log10 a koncentrace viru v lidské dávce inkubované vakcíny je nejméně počet jednotek tvořících plaky (PFU), odpovídající 1 . 103 myších LD50 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3159 __________________________________________________________________Vaccinum febris flavae vivum 3159 Zkouška totožnosti Když se vakcína rekonstituuje podle návodu a smíchá se specifickými protilátkami proti viru žluté zimnice, dojde k signifikantnímu snížení její schopnosti infikovat vnímavé buněčné kultury. Zkoušky na čistotu Bakterie a houby. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1). Ovalbumin. Nejvýše 5 ßg ovalbuminu v lidské dávce; stanoví se vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1). Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 5 m.j. bakteriálního endotoxinu v lidské dávce. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %. Stanovení obsahu Infekční virus se titruje v buněčných kulturách. K validaci každého stanovení se použije vhodný virový referenční přípravek. Koncentrace viru je nejméně ekvivalent v PFU 1 . 103 myších LD50 v lidské dávce. Vztah mezi myší LD50 a PFU si stanoví každá laboratoř a schválí jej oprávněná autorita. Ke stanovení myší LD50 se může použít dále uvedená metoda nebo jiný vhodný postup. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům humanum. Označování Viz článek Vaccina ad usům humanum. V označení na obalu se uvede: - kmen viru použitý v přípravku, - že je vakcína připravena z kuřecích embryí, - minimální koncentrace viru, - že se má vyhnout styku s dezinfekčními prostředky, - časový úsek, v němž se má vakcína použít po rekonstituci. Navržená metoda ke stanovení myšíLD50 MyšíLD50. Je to statisticky vypočítané množství vfové suspenze, u něhož se očekává vyvolání fatální specifické encefalitidy u 50 % myší vysoce vnímavého kmene, 4 až 6 týdnů starých, po intracerebrální inokulaci. Připraví se vhodné sériové ředění rekonstituované vakcíny v rozpouštědle pro virus žluté zimnice, jako je např. roztok bovinního albuminu R (7,5 g/l) v tlumivém roztoku fosforečnanovém s chloridem sodným opH 7,4 nebo jiné rozpouštědlo, které prokazatelně odpovídá udržením infekěnosti viru. Myším vysoce vnímavého kmene, 4 až 6 týdnů starým, se intracerebrálně vstříkne při anestezii 0,03 ml ředění vakcíny. Pro každé ředění se použije skupina o nejméně šesti myších; série ředění se zvolí tak, aby zasahovala od 0 % do 100 % myší mortality. Myši se naoěkují ihned po přípravě ředění a pozorují se 21 dní. Všechny úhyny se zaznamenávají. Do výpočtu se zahrnují jenom přežívající myši a úhyny způsobené typickou infekcí žlutou zimnicí. Myši paralyzované dvacátý první den pozorování se počítají jako přežívající. Strana 3160 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3160 Vaccinum febris typhoidis Vaccinum febris typhoidis ***** Vakcína proti tyfu * Je to sterilní suspenze inaktivovaných mikrobů Salmonella typhi obsahující nejméně 5 . 108 a nejvýše 1 . 109 bakterií (5*. typhi) v lidské dávce. Lidská dávka nepřesahuje 1 ml. Výroba Připravuje se systémem jednotné inokulace z vhodného kmene 5*. typhi, jako např. Ty 24). Hotový pnpravek představuje nejvýše tři subkultury kmene, u kterého byly provedeny laboratorní a klinické zkoušky prokazující jeho vhodnost. Bakterie se inaktivují acetonem, formaldehydem, fenolem nebo teplem, případně kombinací posledních dvou metod. Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že výrobek, bude-li zkoušen, vyhoví takto upravené zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9): vstnkne se 0,5 ml vakcíny každé myši a 1,0 ml každému morceti. Zkouška totožnosti Totožnost se prokazuje specifickou aglutinací. Zkoušky na čistotu Fenol (2.5.15). Nejvýše 5 g/l, pokud byl použit při výrobě přípravku. Antigenní schopnost. Je-li vakcína podána vnímavým laboratorním zvířatům, vyvolá vznik anti-O, anti-H a v menší míře i anti-Vi aglutininů. Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům humanum. Označování Viz článek Vaccina ad usům humanum. V označení na obalu se uvede: - metoda použitá k inaktivaci bakterií, - počet bakterií v lidské dávce. Tento kmen je poskytován Střediskem pro spolupráci při standardizaci a výzkumu bakteriálních vakcín Světové zdravotnické organizace, Ústav lidských sér a očkovacích látek, Szallas Utca 5, H - 1107, Budapešť, Maďarsko. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3161 Vaccinum febris typhoidis cryodessicatum 3161 Vaccinum febris typhoidis cryodessicatum ***** Lyofilizovaná vakcína proti tyfu * Je to lyofilizovaný přípravek inaktivovaných mikrobů Salmonella typhi. Rekonstituuje se předepsaným způsobem tak, aby vznikla stejnorodá suspenze obsahující nejméně 5 . 108 a nejvýše 1 . 109 bakterií (S. typhi) v lidské dávce. Lidská dávka nepřesahuje 1,0 ml rekonstituované vakcíny. Výroba Připravuje se systémem jednotné inokulace z vhodného kmene S. typhi, jako např. Ty 25). Hotový přípravek představuje nejvýše tři subkultury kmene, u kterého byly provedeny laboratorní a klinické zkoušky prokazující jeho vhodnost. Bakterie se inaktivují acetonem nebo formaldehydem nebo teplem; fenol se v přípravku nepoužívá. Plní se do sterilních obalů a ryofilizuje se do dosažení obsahu vlhkosti vhodného pro stabilitu vakcíny. Potom se obaly uzavřou tak, aby se vyloučil a kontaminace. Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že výrobek, bude-li zkoušen, vyhoví takto upravené zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9): vstříkne se 0,5 ml vakcíny každé myši a 1,0 ml každému morčeti. Zkouška totožnosti Totožnost přípravku rekonstruovaného podle návodu se prokazuje specifickou aglutinací. Zkoušky na čistotu Rekonstituovaný přípravek vyhovuje těmto zkouškám: Antigenní schopnost. Je-li vakcína podána vnímavým laboratorním zvířatům, vyvolá vznik anti-O, anti-H a v menší míře i anti-Vi aglutininů. Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům humanum. Označování Viz článek Vaccina ad usům humanum. V označení na obalu se uvede: - metoda použitá k inaktivaci bakterií, - počet bakterií v jedné lidské dávce, - že se vakcína použije do 8 h po rekonstituci. Tento kmen je poskytován Střediskem pro spolupráci při standardizaci a výzkumu bakteriálních vakcín Světové zdravotnické organizace, Ústav lidských sér a očkovacích látek, Szallas Utca 5, H - 1107, Budapešť, Maďarsko. Strana 3162 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3162 Vaccinum febris typhoidis polysaccharidicum Vaccinum febris typhoidis polysaccharidicum ***** * * Polysacharidová vakcína proti tyfu *** Je to přípravek z puntíkovaného Vi kapsulárního polysacharidu Salmonella typhi kmene Ty2 nebo jiného vhodného kmene, který má schopnost vytvářet Vi polysacharid. Kapsulární Vi polysacharid sestává z částečně 3-O-acetylovaných opakujících se jednotek 2-acetylamino-2-deoxy-D-galaktopyranuronové kyseliny s -(l-*4) řetězci. Výroba Výroba Vi polysacharidu je založena na systému jednotné inokulace. Výrobní postup prokazatelně poskytuje stejnorodé tyfové polysacharidové vakcíny přiměřené svojí imunogenitou a bezpečností pro člověka. Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že přípravek, bude-li zkoušen, vyhoví ve zkoušce na neškodnost pro imunní séra a vakcíny pro humánní použití (2.6.9). Bakteriální inokula Kmen S. typhi použitý jako matečné inokulum je určen podle průvodních záznamů, které zahrnují informace o jeho původu a biochemické a sérologické charakteristiky. Kultury pracovního inokula vykazují tytéž charakteristiky jako kmen, který byl použit k přípravě matečného inokula. Pouze kmen, který má následující charakteristiky, se může použít pro přípravu vakcíny: a) barvené nátěry z kultury jsou typické pro enterobakterie; b) kultury zužitkovávají glukosu bez tvorby plynu; c) kolonie na agaru jsou oxidasa-negativní; d) suspenze z kultur se specificky agluti-nují s vhodným Vi antisérem nebo kolonie na agarové plotně obsahující vhodné Vi antiserum tvoří prstence. Kultivace a sklizeň Pracovní inokulum se kultivuje na pevné půdě, která může obsahovat substance krevních skupin, nebo v tekuté půdě; získané inokulum se přenese do tekuté živné půdy, která se použije k naočková-ní konečné živné půdy. Použitá tekutá půda a konečná živná půda jsou semisyntetické, prosté látek, které se srážejí cetri-moniumbromidem a neobsahují krevní skupinové substance ani vysokomolekulárni polysacharidy, pokud není prokázáno jejich odstranění purifikačním procesem. Bakteriální čistota kultury se ověří mikroskopickým vyšetřením nátěru obarveného podle Gram a a vyočkováním na vhodné živné půdy; několik polí se pozoruje při velkém zvětšení tak, aby se vyšetřilo nejméně 10 000 organismů. Kultura se pak na začátku stacionární fáze inaktivuje přidáním formaldehydu. Bakteriální buňky se odstraní odstředěním; polysacharid se z média precipituj e přidáním hexadecyltrimethylamoniumbromidu (cetrimoniumbromid). Precipitát se sklidí a může se před purifikací uchovávat při -20 °C. Purifikovaný Vi polysacharid Po rozštěpení polysacharid/cetrimoniumbromidového komplexu se polysacharid purifikuje za použití vhodných postupů k odstranění zbylých nukleových kyselin, bílkovin a lipopolysacharidů. Polysacharidy se srážejí jako vápenatá sůl v přítomnosti ethanolu a suší se při 2 °C až 8 °C; získaný prášek tvoří Vi polysacharid. Ztráta sušením se stanoví termogravimetricky (2.2.34) a získaná hodnota se použije k přepočtu výsledků dále uvedených chemických zkoušek na vysušenou látku. Pouze purifikovaný Vi polysacharid , který vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít pro přípravu konečné várky vakcíny. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3163 ____________________________________________________Vaccinum febris typhoidis polysaccharidicum 3163 Bílkovina (2.5.16). Nejvýše 10 mg v 1 g polysacharidu, počítáno na vysušenou látku. Nukleové kyseliny (2.5.17). Nejvýše 20 mg v 1 g polysacharidu, počítáno na vysušenou látku. O-Acetyl skupiny (2.5.19). Nejméně 2 mmol v 1 g polysacharidu, počítáno na vysušenou látku. Molekulová velikost. Provede se vylučovací chromatografie (2.2.30) s použitím agar osy síťované pro chromatografii R. Použije se kolona délky 0,9 m a vnitřního průměru 16 mm, jejíž rovnováha byla ustavena rozpouštědlem s iontovou silou 0,2 mol/kg a hodnotou pH 7,0 až 7,5. Na kolonu se nanese asi 5 mg polysacharidu v objemu 1 ml a eluuje se asi 20 ml/h. Odebírají se frakce asi po 2,5 ml. Stanoví se bod odpovídající KD = 0,25 a udělají se dvě směsi sestávající z frakcí eluovaných před a po tomto bodě. Stanoví se O-acetyl skupiny v těchto dvou směsích (2.5.19). Ve směsi obsahující frakce eluované před bodem KD = 0,25 je nalezeno nejméně 50 % polysacharidu. Zkouška totožnosti. Provede se zkouška totožnosti za použití vhodné imunochemické metody (2.7.1). Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 150 m.j. endotoxinu v mikrogramu polysacharidu. Konečná várka vakcíny Jedna nebo více šarží purifikovaného Vi polysacharidu se rozpustí ve vhodném rozpouštědle, které může obsahovat protimikrobní konzervační látku tak, aby objem odpovídající jedné dávce obsahoval 25 ug polysacharidu a roztok byl izotonický s krví (od 250 mosm/kg do 350 mosm/kg). Pouze konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím zkouškám, se může použít pro výrobu šarže. Sterilita (2.6.1). Konečná várka vakcíny vyhovuje ve zkoušce na sterilitu, na každou půdu se použije 10 ml. Protimikrobní konzervační látky. Kde je to vhodné, stanoví se množství protimikrobní konzervační látky vhodnou fyzikálně-chemickou metodou. Zjistí se 85 % až 115 % zamýšleného množství. Šarže Konečná várka vakcíny se aseptický rozplní do sterilních zabezpečených obalů, které se potom uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci. Pouze šarže, která vyhovuje všem požadavkům předepsaným v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení obsahu může být uvolněna k použití. Pokud byly zkoušky na volný formaldehyd a protimikrobní konzervační látky provedeny v konečné várce vakcíny, mohou s e u šarže vypustit. Vlastnosti Čirá bezbarvá tekutina, prostá viditelných částic. Zkouška totožnosti Provede se zkouška totožnosti použitím vhodné imunochemické metody (2.7.1). Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 7,5. O-Acetyl skupiny. 0,085 (± 25 %) umol v dávce (25 ug polysacharidu). Zkoušený roztok. Do každé ze tří zkumavek se dá po 3 ml vakcíny (dva reakční roztoky a jeden korekční roztok). Strana 3164 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3164 Vaccinum febris typhoidis vivum perorale (stirpe Ty 21a)___________________________________________ Porovnávací roztoky. 0,150 g acetylcholiniumchloridu R se rozpustí v 10 ml vody R (základní roztok obsahující 15 g/l acetylcholiniumchloridu). Bezprostředně před použitím se 0,5 ml základního roztoku zředí vodou R na 50 ml (pracovní ředění obsahující 150 |ag /ml acetylcholinium chloridu). Do deseti zkumavek se ve dvojicích (reakční a korekční roztok) rozplní 0,1 ml, 0,2 ml, 0,5 ml, 1,0 ml a 1,5 ml pracovního ředění. Slepá zkouška se připraví ze 3 ml vody R. Objem v každé zkumavce se doplní vodou R na 3 ml. Přidá se 0,5 ml směsi objemových dílů vody R, kyseliny chlorovodíkové zředěné R (1 + 2) do každé korekční zkumavky a ke slepé zkoušce. Do každé zkumavky se se přidá 1,0 ml hydroxylamoniumchloridu alkalického RS. Reakce se nechá probíhat přesně 2 min a do každé z reakčních zkumavek se přidá 0,5 ml směsi objemových dílů vody R a kyseliny chlorovodíkové zředěné R (l +2). Do každé zkumavky se přidá 0,5 ml roztoku chloridu železitého R (200 g/l) v kyselině chlorovodíkové 2 mol/l RS, zkumavky se zazátkují a silně se protřepají k odstranění bublin. Měří se absorbance (2.2.25) každého roztoku při 540 nm s použitím slepé zkoušky jako kompenzačního roztoku. Pro každý reakční roztok se odečte absorbance příslušného korekčního roztoku. Sestrojí se kalibrační křivka z absorbancí pěti porovnávacích roztoků a odpovídajících obsahů acetylcholiniumchloridu. Z křivky se odečte obsah acetylcholiniumchloridu ve zkoušených roztocích pro každý zkoušený objem. Vypočítá se průměr ze dvou hodnot. 1 mol acetylcholiniumchloridu (181,7 g) odpovídá 1 mol O-acetylu (43,05 g). Volný formaldehyd. Vyhovuje zkoušce na volný formaldehyd předepsané v článku Vaccina ad usům humanum. Protimikrobní konzervační látky. Kde je to vhodné, stanoví se množství protimikrobních konzervačních látek vhodnou fyzikálně-chemickou metodou. Obsah je nejméně minimální účinné množství a nejvýše 115 % deklarovaného množství. Pokud byl při přípravě použit fenol, nepřesahuje jeho množství 2,5 g/l (2.5.15). Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 3750 m.j. endotoxinu v jednotlivé lidské dávce. Stanovení obsahu Vi polysacharid se stanoví vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1) s použitím referenčního puntíkovaného polysacharidu. Stanovené množství polysacharidu v dávce je 80 % až 120 % deklarovaného množství. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanoveného obsahuje v rozmezí 80 % až 120 %. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům humanum. Označování Viz článek Vaccina ad usům humanum. V označení na obale se uvede: - počet mikrogramů polysacharidu v lidské dávce (25 |ag), - celkové množství polysacharidu v obalu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3165 Vaccinumfebris typhoidis vivum perorale (stirpe Ty 21a) 3165 Vaccinum febris typhoidis vivum perorale ***** (stirpe Ty 21a) Živá perorální vakcína proti tyfu (kmen Ty 21a) Je to lyofilizovaný přípravek živého mikroba Salmonella typhi kmene Ty 21a, vypěstovaného ve vhodné živné půdě. Pokud je vakcína podávána v tobolkách, vyhovuje požadavkům článku Capsulae. Výroba Výběr vakcinačního kmene Hlavní charakteristikou kmene je nedostatek enzymu uridin difosfat-galaktosa-4-epimerasy. Aktivita galaktopermeasy, galaktokinasy a galaktosa-1-fosfát uridyl-transferasy jsou sníženy o 50 % až 90 %. Kmen neobsahuje Vi antigen, i když jsou růstové podmínky jakékoli. Sérum anti-0:9 aglutinuje kmen pouze tehdy, pěstuje-li se na půdě s obsahem galaktosy. Obsahuje biěíkový H:d antigen a netvoří sirovodík na Kliglerově agaru s obsahem železa. Kmen není virulentní pro myši. Buňky kmene Ty 21a lyžují, pokud se pěstují v přítomnosti 1 % galaktosy. Bakteriální inokula K přípravě vakcíny se používá systém jednotné inokulace. Pracovní inokula jsou nanejvýš první subkulturou matečného inokula. Konečná vakcína představuje nanejvýš čtvrtou subkulturu původní vakcíny, se kterou byly provedeny laboratorní a klinické zkoušky prokazující vhodnost kmene. Pro přípravu pracovního inokula se použije pouze takové matečné inokulum, které vyhovuje následujícím požadavkům. Galaktosový metabolismus. Stanoví se spektrofotometricky; v cytoplazmě kmene Ty 21a není zjištěna žádná aktivita enzymu uridin difosfat-galaktosa-4-epimerasy. Biosynteza lipopolysacharidů. Lipopolysacharidy se extrahují metodou fenol-voda za tepla a zkoušejí chromatografií na molekulárním sítu. Kmen Ty 21a pěstovaný na půdě bez galaktosy vykazuje pouze přítomnost R typu lipopolysacharidů. Sérologické charakteristiky. Kmen Ty 21a pěstovaný na syntetické půdě bez galaktosy se neaglutinuje specifickým anti-0:9 sérem. Vi antisérem se kmen Ty 21a neaglutinuje nikdy, bez ohledu na růstové podmínky. Kmen Ty 21a se aglutinuje H:d biěíkovým antisérem. Biochemické markery. Kmen Ty 21a netvoří na Kliglerově agaru s obsahem železa sirovodík. Tato vlastnost slouží k jeho odlišení od ostatních galaktosa-epimerasa-negativních kmenů S. typhi. Buněčný růst. Kmen Ty 21a lyžuje, když roste v přítomnosti 1 % galaktosy. Množenia získávání bakterií Bakterie z pracovního inokula se pomnoží v prekultuře, připraví se jedna subkultura a pak se při 30 °C pěstují 13 h až 15 h ve vhodné půdě obsahující 0,001 % galaktosy. Bakterie se sklidí tak, aby nedošlo ke kontaminaci jinými mikroorganismy. K přípravě lyofilizované sklizně lze použít pouze takové jednotlivé sklizně, které vyhovují následujícím požadavkům. Hodnota pH. 6,8 až 7,5; měří se kultura. Optická hustota. 6,5 až 11,0; měřeno při 546 nm. Před měřením se kultura naředí tak, aby se naměřená hodnota pohybovala mezi 0,1 a 0,5 a podle ředění se pak skutečná hustota vypočítá. Strana 3166 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3166 Vaccinum hepatitidis Ä inactivatum_____________________________________________________________ Zkouška totožnosti. Bakterie se pěstují na agarové půdě obsahující 1 % galaktosy a modř bromthy-molovou. Vytvon se světle modré, konkávni, vzhledem k lýze buněk průhledné kolonie. Neobjeví se žádné žluté (galaktosu fermentující) kolonie. Lyofilizovaná sklizeň Sklizeň se smíchá s vhodným stabilizátorem a lyofilizuje postupem zaručujícím přežití nejméně 10 % bakterií a na takový obsah vody, který je prokazatelně vhodný pro stabilitu vakcíny. K vakcíne se nepřidává žádná protimikrobní konzervační látka. K přípravě konečné várky vakcíny se použije pouze taková lyofilizovaná sklizeň, která vyhovuj e následujícím požadavkům. Zkouška totožnosti. Bakterie se pěstují na agarové půdě obsahující 1 % galaktosy a modř bromthy-molovou. Vytvon se světle modré, konkávni, vzhledem k lýze buněk průhledné kolonie. Neobjeví se žádné žluté (galaktosu fermentující) kolonie. Počet živých bakterií. Nejméně 1 . 1011 živých mikrobů S. typhi kmene Ty 21a v gramu. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 1,5 % až 4,0 %. Konečná várka vakcíny Konečná várka vakcíny se připraví aseptickým smícháním jedné nebo více lyofilizovaných sklizní s vhodným sterilním vehikulem. K přípravě šarže se použije pouze taková konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícímu požadavku. Počet živých bakterií. Nejméně 40 . 109živých mikrobů S.typhikmene Ty 21a v gramu. Šarže Konečná várka vakcíny se rozplní za aseptických podmínek do kapslí se stěnou odolnou proti žaludeění šťávě nebo do jiných vhodných obalů. K použití se uvolní pouze šarže, která vyhovuje požadavkům dále uvedeným v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Počet živých bakterií. Výjimkou je požadovaná hodnota poctu živých bakterií, která je nejméně 4 . 109živých bakterií v dávce. Zkouška totožnosti Bakterie ze zkoušeného přípravku se pěstují na agarové půdě obsahující 1 % galaktosy a modř bromthymolovou. Vytvon se světle modré, konkávni, vzhledem k lýze buněk průhledné kolonie. Neobjeví se žádné žluté (galaktosu fermentující) kolonie. Zkoušky na čistotu Cizí mikroorganismy (2.6.12, 2.6.13). Zkouška se provede na vhodných selektivních půdách. Plotnovou metodou se stanoví celkový počet živých mikroorganismů. Počet cizích mikroorganismů v jedné dávce není větší než 10 2bakterií a 20 hub. Není nalezen žádný patogenní mikroorganismus, zvláště Escherichia coli, Staphylococcus aureus, Pseudomonas aeruginosa ani salmonela jiného kmene než Ty 21a. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 1,5 % až 4,0 %; stanoví se z obsahu jedné tobolky nebo obalu. Stanovení počtu živých bakterií Ke zkoušce se použije nejméně pět dávek. Obsah jednotlivých dávek se v chladném prostředí zhomogenizuje při 4 °C v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) za použití mixéru a tolika skleněných Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3167 _____________________________________________________________Vaccinum hepatitidis Ä inactivatum 3167 kuliček, aby vyčnívaly z tekutiny. Ihned po homogenizaci se připraví vhodné ředění suspenze ve vychlazeném rozpouštědle a očkuje se na agar s přísadou mozkosrdcové infuze. Inkubuje se 20 h až 36 h při (36 ± 1) °C. Zkoušený pnpravek obsahuje v jedné dávce nejméně 2 . 109živých mikrobů S. typhi Ty 21a. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům humanum. Označování Viz článek Vaccina ad usům humanum. V označení na obalu se uvede: - minimální množství živých bakterií v jedné dávce, - že vakcína je pouze pro perorální použití. Vaccinum hepatitidis A inactivatum ***** Inaktivovaná vakcína proti hepatitíde A *** Je to tekutý pnpravek z vhodného kmene viru hepatitídy A pomnoženého v buněčných kulturách a inaktivovaného validovanou metodou. Vakcína je opalescentní suspenze. Vakcína vyhovuje článku Vaccina ad usům humanum. Výroba Výroba vakcíny je založena na systému jednotné inokulace a na systému buněčné banky. Výrobní metoda prokazatelně poskytuje stejnorodou vakcínu, která vyhovuje požadavkům na imunogenitu, neškodnost a stabilitu. Výrobní metoda se validuje, aby se prokázalo, že pnpravek, bude-li zkoušen, vyhoví zkoušce neškodnosti pro imunní séra a humánní vakcíny (2.6.9). Pokud není doloženo a schváleno jinak, virus v konečném přípravku neprojde více pasážemi z matečného inokula než virus použitý k přípravě vakcíny, která vyhověla v klinických studiích z hlediska neškodnosti a účinnosti. Referenční přípravek. Část šarže, která byla prokazatelně nejméně tak imunogenní jako šarže, jež v klinické studii na mladých zdravých dospělých vykazovala nejméně 95% sérokonverzi, odpovídající hladině neutralizačních protilátek považované za ochrannou po úplné primární imunizaci, se používá jako referenční přípravek. Jako ochranná hladina protilátek se uznává 0,02 m.j./ml, stanoveno metodou ELISA. Substrát pro pomnožování viru Virus se pomnožuje v linii lidských diploidních buněk (5.2.3) nebo v kontinuální linii buněk schválené oprávněnou autoritou. Inokula Kmen viru hepatitídy A, který se používá k přípravě matečného inokula, se identifikuje vývojovými záznamy, které obsahují informace o původu kmene a o následné manipulaci s ním. Pouze virus, který odpovídá následujícím požadavkům, se může použít pro pomnožování. Strana 3168 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3168 Vaccinum hepatitidis Ä inactivatum_____________________________________________________________ Zkouška totožnosti. Každé matečné a pracovní inokulum viru se identifikuje jako virus hepatitídy A pomocí specifických protilátek. Koncentrace viru. K zajištění stejnorodosti výroby se stanoví koncentrace viru v matečném a pracovním inokulu. Cizí agens. Matečná a pracovní inokula vyhovují požadavkům na inokula pro virové vakcíny (2.6.16). Jestliže byla pro izolaci virového kmene použita kultura primárních opičích buněk, prove -dou se navíc opatření, aby se zajistilo, že kmen není kontaminován opičími viry, jako jsou virus opičí imunodeficience, Ebola virus a Marburg virus. Pomnožování viru a sklizeň Veškeré činnosti s buněčnou bankou a následnými buněčnými kulturami se provádějí za aseptických podmínek v prostorách, kde nejsou zpracovávány jiné buňky. Při přípravě média pro kultivaci buněk se používá schválené sérum zvířecího (nikoli lidského) původu. Sérum a trypsin používané při přípravě buněčné suspenze a médií jsou prokazatelně prosty cizích agens: trypsin vyhovuje článku Trypsinům. Médium pro kultivaci buněk může obsahovat indikátor pH, jako je fenolová červeň, a schválená antibiotika v nejnižší účinné koncentraci. Nejméně 500 ml buněčných kultur použitých pro výrobu vakcíny se ponechá jako neinfikované buněčné kultury (kontrolní buňky). Několikanásobné sklizně z téže buněčné produkční kultury se mohou spojit a považovat za jednotlivou sklizeň. Pouze jednotlivá sklizeň vyhovující následujícím požadavkům se může použít k přípravě vakcíny. Jestliže stanovení poměru virové koncentrace k obsahu antigénu provedené na vhodném počtu sklizní prokazuje pravidelnost výroby, může se tato zkouška následně vypustit při rutinní kontrole. Zkouška totožnosti. Zkouška na obsah antigénu slouží také jako zkouška totožnosti jednotlivé sklizně. Bakterie a houby (2.6.1). Jednotlivá sklizeň vyhovuje ve zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml. Mykoplazmata (2.6.7). Jednotlivá sklizeň vyhovuje zkoušce na mykoplazmata; na každou půdu se použije 1 ml. Kontrolní buňky. Kontrolní buňky z kultur produkčních buněk vyhovují zkoušce totožnosti a požadavkům na cizí agens (2.6.16). Obsah antigénu. Stanoví se obsah antigénu hepatitídy A vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1) ke sledování pravidelnosti výroby; obsah je v rozmezí schváleném pro jednotlivý přípravek. Poměr koncentrace viru k obsahu antigénu. Stálost poměru koncentrace infekčního viru, stanoveného vhodnou metodou na buněčné kultuře, k obsahu antigénu je stanoven validací na vhodném počtu jednotlivých sklizní. Purifikace a purifikovaná sklizeň Sklizeň, která může být spojením několika jednotlivých sklizní, se purifikuje validovanými metodami. Jsou-li pro pomnožení viru použity kontinuální buněčné linie, purifikační proces prokazatelně zahrnuje také důsledné snížení hladiny DNK hostitelských buněk. Pouze purifikovaná sklizeň, která vyhovuje následujícím požadavkům, může být použita k přípravě inaktivované sklizně. Koncentrace viru. Koncentrace infekčního viru v purifikované sklizni se stanoví na vhodné tkáňové kultuře ke sledování pravidelnosti výroby a jako počáteční bod pro sledování inaktivační křivky. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3169 _____________________________________________________________Vaccinum hepatitidis Ä inactivatum 3169 Poměr antigénu k celkové bílkovině. Stanoví se obsah antigénu viru hepatitídy A vhodnou imuno-chemickou metodou (2.7.1). Stanoví se obsah celkové bílkoviny validovanou metodou. Poměr obsahu antigénu viru hepatitídy A k obsahu celkové bílkoviny je v rozmezí schváleném pro jednotlivý přípravek. Bovinní séramalbumin. Nejvýše 50 ng v ekvivalentu jedné lidské dávky, stanoveno vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1). Jestliže to dovolí výrobní proces, lze použít jiné vhodné bílkovinné markery k průkazu účinné purifikace. Zbytková DNK hostitelských buněk. Je-li pro pomnožení viru použita kontinuální buněčná linie, obsah zbytkové DNK hostitelských buněk, stanovený vhodnou imunochemickou metodou, jak je popsáno v článku Producta ab ADN recombinante, je nejvýše 100 pg v ekvivalentu jedné lidské dávky. Zbytky chemikálií. Pokud se při purifikačních postupech používají chemické látky, provedou se na puntíkované sklizni (nebo na inaktivované sklizni) zkoušky na tyto látky, pokud validace postupu neprokáže úplné odstranění. Koncentrace nepřesahuje rozmezí schválené pro jednotlivý přípravek. Inaktivace a inaktivovaná sklizeň Několik puntíkovaných sklizní se může spojit před inaktivací. K zamezení interference v inakti-vačním procesu se předchází tvorbě virových agregátů nebo se virové agregáty odstraňují bezprostředně před nebo během inaktivačního postupu. Virová suspenze se inaktivuje validovanou metodou; metoda je prokazatelně schopna stejnoměrně inaktivovat virus hepatitídy A bez poškození antigenní a imunogenní aktivity; jako část validační studie je nakreslena inaktivační křivka reprezentující koncentraci zbytkového živého viru měřenou nejméně třikrát (např. ve dni 0, 1 a 2 inaktivačního postupu). Při použití formaldehydu k inaktivaci se přítomnost zbytků volného formaldehydu stanovuje na konci inaktivačního procesu. Pouze inaktivovaná sklizeň, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít pro přípravu konečné várky vakcíny. Inaktivace. Provede se pomnožovací zkouška na přítomnost zbytků infekčního viru hepatitídy A inokulací určitého množství inaktivované sklizně, odpovídající 5 % šarže, ale nejvýše 1500 dávek vakcíny do buněčných kultur téhož typu, který byl použit pro pnpravu vakcíny. Po dvou pasážích se provede zkouška vhodné citlivosti na přítomnost zbytkového infekčního viru. Ve vzorcích odebraných na konci inaktivace se nenaleznou známky pomnožení viru hepatitídy A. Jako pozitivní kontrola se souběžně použije infekční virus k prokázání vnímavosti buněk a nepřítomnosti interference. Sterilita. (2.6.1). Inaktivovaná virová sklizeň vyhovuje zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Jestliže se v konečném výrobku nemůže provést validní test na bakteriální endotoxiny, např. pro přítomnost adjuvans, provede se zkouška v inaktivované sklizni. Obsahuje nejvýše 2 m.j. endotoxinu v ekvivalentu jedné lidské dávky. Obsah antigénu. Vhodnou imunochemickou metodou se stanoví obsah antigénu viru hepatitídy A (2.7.1). Zbytky chemikálií. Pokud se při purifikačních postupech používají chemické látky, provedou se na inaktivované sklizni (nebo na purifikované sklizni) zkoušky na tyto látky, pokud validace postupu neprokáže úplné odstranění. Koncentrace nepřesahuje rozmezí schválené pro jednotlivý přípravek. Strana 3170 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3170 Vaccinum hepatitidis B (ÄDNr)________________________________________________________________ Konečná várka vakcíny Konečná várka vakcíny se pripraví z jedné nebo více inaktivováných sklizní. Mohou se přidat schválená adjuvans, stabilizátory a protimikrobní konzervační látky. Pouze taková konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít k přípravě šarže. Sterilita. (2.6.1). Konečná várka vakcíny vyhovuje ve zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml. Protimikrobní konzervační látky. Při jejich použití se stanoví množství protimikrobních konzervačních látek vhodnou chemickou nebo fyzikálně-chemickou metodou. Množství je 85 % až 115 % zamýšleného množství. Šarže Konečná várka vakcíny se aseptický rozplní do sterilních obalů. Obaly se potom uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci. Pouze šarže, která vyhovuje všem požadavkům uvedeným dále v odstavcích Zkoušky totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti se může uvolnit k použití. Za předpokladu, že zkouška na volný formaldehyd (přichází-li v úvahu) a stanovení obsahu protimikrobních konzervačních látek (přichází-li v úvahu) a stanovení účinnosti byly provedeny v konečné várce vakcín s vyhovujícími výsledky, lze je u šarže vypustit. Zkoušky totožnosti Obsah antigénu viru hepatitídy A ve vakcíne se prokáže vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1) za použití specifických protilátek nebo zkouškou imunogenity na myších, popsanou v odstavci Stanovení účinnosti. Zkoušky na čistotu Hliník. Jestliže byl použit jako adsorbent hydrátovaný fosforečnan hlinitý nebo hydroxid hlinitý, vyhovuje vakcína zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usům humanum. Volný formaldehyd. Při použití formaldehydu pro inaktivaci vyhovuje vakcína zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usům humanum. Protimikrobní konzervační látky. Při jejich použití se stanoví jejich množství vhodnou chemickou nebo fyzikálně-chemickou metodou. Množství není nižší než nejnižší prokazatelně účinné množství a vyšší než 115 % množství uvedeného v označení. Sterilita (2.6.1). Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 2 m.j. endotoxinu v jedné lidské dávce. Nelze-li provést validovanou zkoušku s konečnou šarží, např. pro přítomnost adjuvans, provede se zkouška s inaktivovanou sklizní. Stanovení účinnosti Buďto se účinnost vakcíny stanoví porovnáním množství nezbytného k vytvoření specifických protilátek u myší s množstvím referenčního přípravku potřebným k vyvolání téhož účinku, nebo se provede validované stanovení obsahu antigénu in vitro. Zkouška na myších uvedená dále je příkladem metody, která byla shledána vhodnou pro danou vakcínu; mohou se použít i jiné validované metody. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3171 ________________________________________________________________Vaccinum hepatitidis B (ÄDNr) 3171 Požadavek na účinnost. Horní mez spolehlivosti (P = 0,95) stanovené relativní účinnosti je nejméně 1,0. Výběr a rozdělení zkoušených zvířat. Použijí se zdravé myši z jednoho chovu, staré 5 týdnů a prokazatelně vhodného kmene. Používají se zvířata téhož pohlaví. Zvířata se rozdělí do nejméně sedmi stejných skupin o počtech vhodných pro požadavky zkoušky. Stanovení účinnosti zkoušené vakcíny. K ředění se použije roztok chloridu sodného R (9 g/l) obsahující hliníkové adjuvans použité pro vakcínu. Připraví se nejméně tři ředění zkoušené vakcíny a referenčního přípravku. Každému zvířeti ve skupině se subkutánně vstříkne nejvýše 1,0 ml ředění určeného pro skupinu. Kontrolní skupině neočkovaných zvířat se subkutánně vstříkne stejné množství výše uvedeného roztoku k ředění. Po 28 až 32 dnech se zvířatům podá anestezie, vykrvácejí se a jednotlivá séra se zpracují odděleně. V jednotlivých sérech se vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1) stanoví obsah specifických protilátek proti hepatitíde A. Výpočet. Výpočet se provede obvyklými statistickými metodami pro zkoušky s kvantitativní odpovědí (např. 5.3 Statistické hodnocení výsledků biologických zkoušek, sekce 4). Podle rozložení reakčních hladin naměřených ve všech sérech nevakcinované skupiny se stanoví maximální reakční hladina, kterou lze nalézt u nevakcinovaných zvířat pro tuto zvláštní zkoušku. Odpověď ve vakcinovaných skupinách, která přesahuje tuto hladinu, je definována jako sérokon-verze. Provede se vhodná transformace na procentové vyjádření zvířat vykazujících sérokonverzi v každé skupině (např. probitová transformace) a provede se analýza dat podle rovnoběžného modelu log dávky - odpověď. Stanoví se účinnost zkoušeného přípravku ve vztahu k referenčnímu přípravku. Validačnípodmínky. Zkoušku lze hodnotit, jestliže: - pro zkoušenou i referenční vakcínu leží ED50mezi nejnižší a nejvyšší dávkou podanou zvířatům, - statistická analýza nevykazuje signifikantní odchylku od linearity nebo rovnobežnosti, - předpokládané limity odhadované relativní účinnosti leží mezi 33 % a 300 % stanovené účinnosti. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům humanum. Označování Viz článek Vaccina ad usům humanum. V označení na obalu se uvede biologický původ buněk a adjuvans použité pro přípravu vakcíny. Vaccinum hepatitidis B (ADNr) ***** Vakcína proti hepatitíde B (rPNK) rekombinantní * Je to přípravek z povrchového antigénu viru hepatitídy B, základního proteinu viru hepatitídy B. Tento antigen se získává rekombinantní DNK technologií. Přípravek vyhovovuje požadavkům článků Producta ab ADN recombinante a Vaccina ad usům humanum. Strana 3172 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3172 Vaccinum hepatitidis B (ÄDNr)________________________________________________________________ Výroba Viz článek Producta ab ADN recombinante, zvláště v částech Klonování a exprese, Systém buněčných bank, Validace buněčných bank, Validace výrobního postupu a Pravidelnost výroby. Přípravek prokazatelně podněcuje tvorbu specifických ochranných protilátek u člověka. Výrobní metoda prokazatelně poskytuje stále vakcínu, která vyhovuje požadavkům na imunogenitu a neškodnost. Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že pokud bude přípravek zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9) Přípravek se vyrábí expresí virového genu kódujícího povrchový antigen viru hepatitídy B (HBsAg) v kvasinkách (Saccharomyces cerevisiae) nebo v savčích buňkách (buňky ovaria čínského křečka nebo jiných vhodných buněčných linií) purifikací výsledného HBsAg a převedením tohoto antigénu do imunogenního přípravku. Vhodnost a neškodnost buněk schvaluje oprávněná autorita. Přípravek může obsahovat produkt S genu (hlavní bílkovina), kombinaci S genového a pre-S2 genového produktu (střední bílkovina), nebo kombinaci S genového, pre-S2 genového a pre-S 1 genového produktu (velká bílkovina). Referenční přípravek. Jako referenční přípravek se používá část šarže reprezentující šarži vakcíny, která v klinické studii na mladých zdravých dospělých jedincích prokazatelně vykazuje nejméně 95% sérokonverzi (HBsAg protilátkový titr je větší než 10 m.j. v litru po úplné primární imunizaci). Charakteristika látky K charakteristice antigénu se provede vývojová studie, ve které se určí jeho úplná bílkovinná, lipidová a sacharidová struktura. Morfologické charakteristiky antigenních částic se stanoví elektro -novou mikroskopií. Vhodná denzita antigenních částic se stanoví fyzikálně-chemickými metodami, např. gradientovou centrifugací. Charakterizují se antigenní epitopy. Bílkovinná frakce antigénu se charakterizuje primární strukturou (např. stanovením aminokyselinového složení, částečnou analýzou aminokyselinové sekvence a mapováním peptidů). Kultura a sklizeň Totožnost, mikrobiologická čistota, plazmidová retence a konzistence sklizně jsou určeny vhodným výrobním uspořádáním. Jestliže jsou použity savčí buňky, provedou se zkoušky na cizí antigény a mykoplazmata podle stati Důkaz cizích antigénu v lidských virových vakcínach (2.6.16). Přečištěný antigen Pro přípravu konečné várky se použije pouze přečištěný antigen, který odpovídá následujícím požadavkům. Celková bílkovina. Stanoví se validovanou metodou. Obsah je v rozmezí schváleném pro specifický přípravek. Totožnost a obsah antigénu. Množství a specificita HBsAg se stanoví porovnáním s mezinárodním standardem HBsAg subtypu ad nebo s národním referenčním přípravkem za pomoci vhodné imunochemické metody (2.7.1), jako je radioimunoanalýza, enzymové imunosorbentové stanovení (ELISA), imunoblot (přednostně se užívají monoklonální protilátky přímo proti protektivnímu epitopu), nebo jednoduchou radiální difúzí. Poměr antigénu k bílkovině je v rozmezí schváleném pro specifický přípravek. Molekulová hmotnost v hlavním pásu zjištěná elektroforezou na polyakrylamidovém gelu s dodecylsíranem sodným (SDS-PAGE) za redukovaných podmínek odpovídá očekávané hodnotě z genové sekvence a možné glykosylace. Čistota antigénu. Stanoví se srovnáním s referenčním přípravkem za použití kapalinové chromato-grafie nebo jiné vhodné metody, jako je SDS-PAGE s barvením modří kyselou 92 a stříbrem. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3173 ________________________________________________________________Vaccinum hepatitidis B (ÄDNr) 3173 Vhodná metoda musí být dost citlivá k detekci možného znečištění v koncentraci 1 % celkové bílkoviny. Nejméně 95 % celkové bílkoviny tvoří povrchový antigen hepatitídy B. Složení. Stanoví se obsah bílkovin, lipidů, nukleových kyselin a sacharidů. DNK hostitelských buněk a vektorem derivovaná DNK. Nejvýše 10 pg DNK v množství přečištěného antigénu odpovídajícím jedné lidské dávce vakcíny. Stanoví se u přípravků vyrobených pomocí savčích buněk. Cesium. Jestliže se při výrobě použijí cesiové soli, provede se v přečištěném antigénu stanovení zbytků cesia. Obsah je v rozmezí schváleném pro specifický přípravek. Sterilita (2.6.1). Přečištěný antigen vyhovuje zkoušce na sterilitu. Na každou živnou půdu se použije 10 ml. Další zkoušky se mohou u přečištěného antigénu požadovat v závislosti na použité výrobní metodě: např. stanovení zbytků zvířecího séra, jestliže byly pro výrobu použity savčí buňky, nebo zkoušky na zbytky chemikálií používaných při extrakci a čištění. Konečná várka vakcíny Vakcína může obsahovat protimikrobní konzervační látku a adjuvans. Pouze várka, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít pro přípravu šarže. Protimikrobní konzervační látky. Kde jsou použity, stanoví se jejich obsah vhodnou chemickou nebo fýzikálně-chemickou metodou. Obsah je v rozmezí 85 % až 115 % deklarovaného množství. Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu. Na každou živnou půdu se použije 10 ml konečné várky. Šarže K použití se propustí jenom ta konečná šarže, která vyhovuje každému požadavku uvedenému dále v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti. Jestliže zkoušky na volný formaldehyd, obsah protimikrobních konzervačních látek a účinnost na zvířatech byly provedeny v konečné várce vakcíny s vyhovujícími výsledky, mohou být tyto zkoušky u šarže vypuštěny. Zkouška totožnosti Totožnost přípravku se prokáže stanovením účinnosti nebo ve vhodných případech elektrofore-tickým profilem. Zkoušky na čistotu Hliník. Jestliže je použit hydratovaný fosforečnan hlinitý nebo hydroxid hlinitý jako sorbent, vyhovuje přípravek zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usům humanum. Volný formaldehyd. Při použití formaldehydu vyhovuje přípravek zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usům humanum. Protimikrobní konzervační látky. Jestliže byly použity, stanoví se jejich obsah vhodnou chemickou nebo fýzikálně-chemickou metodou. Jejich obsah není nižší než prokazatelně nejmenší účinné množství a není vyšší než 115 % deklarovaného množství. Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu. Pyrogenní látky (2.6.8). Vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se každému králíkovi nitro- žilně vstříkne ekvivalent lidské dávky. Místo zkoušky na pyrogenní látky se může použít validovaná zkouška na bakteriální endotoxiny (2.6.14). Strana 3174 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3174 Vaccinum hepatitidis contagiosae caninae vivum cryodesiccatum____________________________________ Stanovení účinnosti Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví buď na zvířatech porovnáním jeho schopnosti v daných podmínkách indukovat tvorbu specifických protilátek anti-HBsAg u myší nebo morčat s e stejnou schopností referenčního pnpravku, nebo stanovením obsahu antigénu validovanou metodou in vitro. Požadavek na účinnost. Horní mez spolehlivosti (P = 0,95) stanovené relativní účinnosti je nejméně 1,0. Zkouška na zvířatech Výběr a rozdělení zvířat. Použijí se zdravé myši z jednoho chovu, staré asi 5 týdnů. Použitý kmen myší pro tuto zkoušku dává signifikantní směrnici v křivce závislosti odpovědi na dávce antigénu: vhodné jsou myši s haplotypem H-2q nebo H-2d. Také jsou vhodná zdravá morčata hmotnosti 300 g až 350 g (stará asi 7 týdnů) z jednoho chovu. Zvířata jsou stejného pohlaví. Rozdělí se do nej -méně sedmi stejných skupin o počtu vhodném pro hodnocení výsledků. Stanovení účinnosti zkoušeného přípravku. K ředění pnpravku se použije roztok chloridu sodného R (9 g/l) obsahující hlinité adjuvans nebo jiné vhodné rozpouštědlo. Připraví se nejméně tři vhodná ředění zkoušeného pnpravku a souhlasná ředění referenčního pnpravku. Ředění se intraperitoneálně vstříknou v množství nejvýše 1,0 ml každému zvířeti ve skupině, pro kterou je ředění určeno. Jedna skupina zvířat zůstane neočkována, vstříkne se jí pouze intraperitoneálně stejný objem ředicího roztoku. Ve vhodném časovém intervalu (např. mezi čtyřmi až šesti týdny) se zvířatům v anestezii odebere krev a odděleně se získají jednotlivá séra. Pro každé sérum se provede vhodná imunoanalýza pro stanovení specifických HBsAg protilátek (2.7.1). Výpočty. Výpočty se provedou běžnými statistickými metodami pro zkoušky s kvantitativní odpovědí (5.3 Statistická analýza výsledků biologických zkoušek, sekce 4). Z rozložení reakční ch hodnot naměřených ve všech sérech neočkované skupiny se stanoví nejvyšší reakční hladina pro nevakcinované zvíře. Všechny odpovědi u vakcinovaných zvířat, které převyšují tuto hodnotu, se označí za sérokonverzi. Procento zvířat vykazujících sérokonverzi v každé skupině se vhodně transformuje (např. probitovou transformací) a použije se model rovnobežnosti křivek závislosti log dávky a odpovědi. Relativní účinnost zkoušeného pnpravku se stanoví vzhledem k referenčnímu přípravku. Validačnípodmínky. Zkoušku lze hodnotit, jestliže: - pro zkoušený a referenční přípravek leží ED50 mezi nejvyšší a nejnižší dávkou podanou zvířatům, - statistická analýza neukazuje žádnou odchylku od podmínek linearity ani modelu rovnobežnosti, - meze spolehlivosti relativní účinnosti jsou mezi 33 % a 300 % stanovené účinnosti. ED50 (50% účinná dávka) je statisticky vypočtená dávka vakcíny, která v podmínkách zkoušky u 50 % zvířat indukuje specifické protilátky na relevantní vakcinační antigény. Metody in vitro Místo zkoušky na zvířatech lze použít některé validované metody in vitro. Vhodnejšou enzymově imunosorbentova stanovení (ELISA) a radioimunoanalýza s použitím monoklonálních protilátek specifických pro ochranu indukující epitopy HBsAg. Vhodný počet ředění zkoušeného pnpravku se porovnává s referenčním přípravkem za použití modelu rovnobežnosti k analýze dat, která jsou vhodným způsobem transformována. Soupravy k měření HBsAg in vitro jsou běžně dostupné a mohou se přizpůsobit ke stanovení účinnosti vakcíny in vitro. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3175 _____________________________________Vaccinum hepatitidis contagiosae caninae vivum cryodesiccatum 3175 Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům humanum. Označování Viz článek Vaccina ad usům humanum. V označení na obalu se uvede: - obsah HBsAg v obalu, - typ buněk použitých k výrobě vakcíny, - název a množství adjuvans, - že se vakcína před použitím roztřepe, - že vakcína nesmí zmrznout. Vaccinum hepatitidis contagiosae caninae vivum ***** cryodesiccatum ***** Živá vakcína proti infekční hepatitíde psů lyofilizovaná Je to přípravek obsahující jeden nebo více oslabených kmenů psích adenovirů. Výroba Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Oslabený virus se pomnožuje ve vnímavé buněčné kultuře (5.2.4). Výběr vakcinačního kmene K přípravě vakcíny se může použít pouze kmen viru prokazatelně uspokojivý z hlediska oslabení a imunogenity. K průkazu bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7) se použijí následující zkoušky. Oslabení. Když se vnímavému štěněti starému osm až šestnáct týdnů intravenózne vstříkne objem virové suspenze odpovídající jedné dávce vakcíny, nevyvolá pnznaky onemocnění, ale u zvířete se do 21 dní vyvinou specifické neutralizující protilátky. Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti je vhodná k prokázání imunogenity kmene. Zkoušení šarže Pokud bylo stanovení účinnosti provedeno s vyhovujícím výsledkem na reprezentativní šarži vakcíny, může být tato zkouška při rutinní kontrole jiných šarží vakcíny pnpravených z téhož inokula vypuštěna, jestliže k tomu dá souhlas oprávněná autorita. Zkouška totožnosti Když se vakcína rozpustí předepsaným způsobem a smíchá s jedním nebo více specifickými antiséry, nevyvolává již ve vnímavé buněčné kultuře specifický cytopatický efekt. Strana 3176 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3176 Vaccinum influenzae equi inactivatum__________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Bezpečnost. Dvěma vnímavým, 8 až 16 týdnů starým štěňatům, která jsou prosta specifických neutralizačních protilátek, se každému podá způsobem uvedeným v označení dvojnásobek dávky rozpuštěného přípravku. Zvířata se pozorují 21 dní. Zvířata zůstanou zcela zdravá a nemají příznaky keratitidy. Cizí viry. A. Rozpuštěná vakcína se smíchá s jedním nebo více specifickými antiséry. Ve vnímavé buněčné kultuře již nevyvolá cytopatický efekt, ani se v ní nedokážou hemaglutinaění ani hemadsorpění látky. B. Zkouška se provede na myších hmotnosti 11 g až 15 g. Každé myši se intracerebrálně vstnkne 0,03 ml rozpuštěné vakcíny. Použije se tolik myší, aby se podaly 3/10 dávky vakcíny, nejméně však deset myší. Zvířata se pozorují 21 dní. Jestliže během prvních 48 h uhynou více než dvě myši, zkouška se opakuje. Od třetího do jedenadvacátého dne po podání nevykážou myši žádné abnormality, jež by bylo možno přisoudit vakcíně. Bakterie a houby. Rozpuštěný přípravek vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usům veterinarium. Mykoplazmata (2.6.7). Rozpuštěná vakcína vyhovuje ve zkoušce na mykoplazmata. Titr viru. Titr viru v rozpuštěném přípravku se stanoví na vnímavé buněčné kultuře. Jedna dávka vakcíny obsahuje nejméně takové množství virových částic, které odpovídá minimálnímu titru uvedenému v označení. Stanovení účinnosti Použije se sedm vnímavých štěňat ve stáří osmi až šestnácti týdnů, která nemají protilátky proti psím adenovirům. Způsobem uvedeným v označení se každému z pěti zvířat vstříkne objem rozpuštěné vakcíny obsahující množství viru, které odpovídá nejnižšímu titru uvedenému v označení. Dvě štěňata se ponechají jako kontrola. Všechna zvířata se pozorují 21 dní. Potom se každému zvířeti nitrožilně vstnkne takové množství virulentního kmene infekční hepatitídy psů, které u vnímavých psů stačí k vyvolání úhynu nebo typických příznaků nemoci. Zvířata se pozorují dalších 21 dní. Vakcinovaná zvířata zůstanou zdravá a kontrolní zvířata buďto uhynou, nebo jeví typické příznaky vážné infekce. Pokud jedno z kontrolních zvířat nemá žádné příznaky nemoci, stanovení se opakuje. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Označování Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3177 Vaccinum influenzae equi inactivatum 3177 Vaccinum influenzae equi inactivatum ***** Inaktivovaná vakcína proti chřipce koní *** Je to suspenze jednoho nebo více kmenů virů chřipky koní inaktivovaná takovým způsobem, aby se nenarušila imunogenita kmenů. Výroba Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Každý kmen viru se inokuluje odděleně do alantoidní dutiny kuřecích embryí starých 9 až 11 dní pocházejících ze zdravého chovu. Vejce se inkubují při vhodné teplotě 2 až 3 dny. Potom se odebere alantoidní tekutina. Virové suspenze každého kmene se odeberou odděleně a inaktivují se. Je-li to třeba, mohou se purifikovat. Mohou se přidat i vhodná adjuvancia a protimikrobní konzervační látky. Vakcína se může lyofilizovat. Výběr složení vakcíny Vakcína je prokazatelně dostatečná z hlediska imunogenity. K prokázání účinnosti se může použít zkouška dále popsaná (5.2.7). Imunogenita. Zkouška na koních popsaná v odstavci Stanovení účinnosti se může použít při prokazování imunogenity. Zkoušení šarže Pokud bylo stanovení účinnosti na koních provedeno s vyhovujícími výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, může být tato zkouška při rutinní kontrole jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula vypuštěna, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita. Zkoušky totožnosti Přípravek u vnímavých druhů vyvolá tvorbu specifických protilátek detekovatelných hemagluti-načně inhibičním testem. Zkoušky na čistotu Bezpečnost. Nejméně dvěma koňům se vstříkne na dvě různá místa zkoušený přípravek v dáve e uvedené v označení. Za 4 týdny se vakcinace opakuje. Zvířata se pozorují dalších 10 dní. Neprojeví se žádná významná místní ani celková reakce. Inaktivace. Do alantoidní dutiny deseti kuřecích embryí 9 až 11 dní starých se naočkuje po 0,2 ml zkoušeného pnpravku. Embrya se inkubují 3 dni ve vhodné teplotě. Smrt embrya do 24 h od inokulace se považuje za nespecifický úhyn a vejce se vyřadí. Z každého embrya se odebere alantoidní tekutina a vytvoří se směsný vzorek. Stejným způsobem se na embryích provede druhá pasáž. Po čtyřech dnech inkubace nevykazuje alantoidní tekutina těchto kuřecích embryí žádnou hemaglutinační účinnost. Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usům veterinarium. Stanovení účinnosti a) Na koních. Každému z pěti vnímavých séronegativních koní se doporučeným způsobem vstříkne jedna dávka zkoušeného pnpravku. Za dobu uvedenou v označení jako interval mezi první a druhou Strana 3178 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3178 Vaccinum influenzae equi inactivatum__________________________________________________________ vakcinací se vstříkne objem odpovídající druhé dávce vakcíny. Každému zvířeti se odeberou dva vzorky krve, první za týden po první vakcinaci, druhý za dva týdny po druhé vakcinaci. Z každého vzorku krve se oddělí sérum. Séra se inaktivují zahřátím 30 min na 56 °C. K jednomu objemovému dílu séra se přidají tři objemové díly tlumivého roztoku fosforečnanového s chloridem sodným opH 7,4 a čtyři objemové díly suspenze kaolinu lehkého R ve stejném tlumivém roztoku (250 g/l). Všechny směsi se 10 min protřepávají při pokojové teplotě. Poté se odstředí, oddělí se supernatant, který se smíchá s koncentrovanou suspenzí kuřecích erytrocytu. Inkubuje se 60 min při 37 °C a odstředí se. Ředění získaného séra je 1 : 8. Ke zkoušení sér se použije antigen nebo antigény připravené z kmene nebo kmenů použitých k výrobě vakcíny. Z každého zředěného séra se připraví řada dvojnásobných ředění. K 0,025 ml naředěného séra se přidá 0,025 ml suspenze každého antigénu (který byl napřed ošetřen etherem R) obsahující čtyři hemaglutinační jednotky. Směsi se nechají 30 min stát při pokojové teplotě a poté se přidá 0,05 ml 0,5% suspenze kuřecích erytrocytu. Nechá se dále stát 1 h při pokojové teplotě a zaznamená se poslední ředění séra, ve kterém ještě došlo k úplné inhibici hemaglutinace. Titr protilátek u sér odebraných po druhé vakcinaci není nižší než 1 : 64 (do hodnoty ředění s e nezapočítávají objemy suspenzí antigénu a erytrocytu). Pokud u některých zvířat ukazuje nalezený titr protilátek po první vakcinaci, že to je anamnestická odpověď, nebere se tento výsledek v úvahu, ale provede se za stejných podmínek doplňující stanovení s tolika zvířaty, kolik jich mělo anamnestickou odpověď. b) Na morčatech. Každému z deseti morčat prostých specifikovaných protilátek se podkožně vstříkne dávka uvedená v označení. Za 21 dní se odeberou vzorky krve a oddělí se sérum. Séra se inaktivují zahřátím 30 min na 56 °C. K jednomu objemovému dílu séra se přidají tři objemové díly tlumivého roztoku fosforečnanového s chloridem sodným opH 7,4 a čtyři objemové díly suspenze kaolinu lehkého Rve stejném tlumivém roztoku (250 g/l). Všechny směsi se 10 min protřepávají při pokojové teplotě. Poté se odstředí, oddělí se supernatant, který se smíchá s koncentrovanou suspenzí kuřecích erytrocytu. Inkubuje se 60 min při 37 °C a odstředí se. Ředění získaného séra je 1 : 8. Ke zkoušení sér se použije antigen nebo antigény připravené z kmene nebo kmenů použitých k výrobě vakcíny. Z každého zředěného séra se připraví řada dvojnásobných ředění. K 0,025 ml každého naředěného séra se přidá 0,025 ml suspenze každého antigénu (který byl napřed ošetřen etherem R) obsahující čtyři hemaglutinační jednotky. Směsi se nechají 30 min stát při pokojové teplotě a poté se přidá 0,05 ml 0,5% suspenze kuřecích erytrocytu. Nechá se dále stát 1 h při pokojové teplotě a zaznamená se poslední ředění séra, ve kterém ještě došlo k úplné inhibici hemaglutinace. Titr protilátek u žádného séra v žádné zkoušce není nižší než 1:16 (do hodnoty ředění se nezapočítávají objemy suspenzí antigénu a erytrocytu). Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Označování Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. V označení na obalu se uvede: - stáří, ve kterém by se měla zvířata vakcinovat, - interval mezi první a druhou vakcinací, - požadovaná revakcinace. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3179 Vaccinum influenzae inactivatum ad suem 3179 Vaccinum influenzae inactivatum ad suem ***** * * * * Inaktivovaná vakcína proti chřipce prasat *** Je to vodná suspenze, olejová emulze nebo lyofilizovaný pnpravek jednoho nebo více inaktivo-vaných kmenů prasečího nebo lidského chřipkového viru. Vhodné kmeny obsahují jak hemagluti-nin, tak neuraminidasu. Výroba Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Virus se pomnožuje v alantoidní dutině kuřecích embryí ze zdravého chovu (5.2.2) nebo ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4). Každý virový kmen se pomnožuje odděleně. Jednotlivé suspenze se shromažďují odděleně a inaktivují metodou, která vylučuje poškození imunogenity. Je-li to třeba, puntíkují se. S každou šarží antigénu se ihned po inaktivaci provede pomnožovací zkouška na zbylý infekční virus chřipky pasážováním ve stejném typu substrátu, jaký byl použit při výrobě (kuřecí embrya nebo buněčné kultury), nebo v substrátu, u něhož byla prokázána nejméně stejná citlivost. Ke zkoušce použité množství inaktivovaného viru odpovídá nejméně deseti dávkám vakcíny. Neprokáže se žádný živý virus. Pokud se zkouška inaktivace u vakcíny z buněčných kultur nemůže provést u hotové šarže pro přítomnost olejového adjuvans, provede se zkouška na zbylý infekční chřipkový virus ve várce každé vakcíny bezprostředně před přidáním adjuvans. Provedou se dvě pasáže ve stejném typu substrátu, jaký byl použit při výrobě vakcíny. Množství inaktivovaného viru použité v této zkouše e je nejméně deset dávek vakcíny. Neprokáže se žádný živý virus. Vakcína může obsahovat jedno nebo více vhodných adjuvans; může být lyofilizovaná. Výběr složení vakcíny Výběr kmenů je založen na antigenních typech a subtypech zjištěných v Evropě. Prokáže se, že vakcína je dostatečná z hlediska bezpečnosti a imunogenity pro prasata. Bezpečnost (5.2.6) a účinnost (5.2.7) se mohou prokázat dále uvedenými zkouškami. Bezpečnost. A. Zkouška se provede s každou kategorií zvířat, pro kterou je pnpravek určen (prasnice, výkrmová prasata). Použitá zvířata nemají protilátky proti viru chřipky prasat. Nejméně deseti zvířatům se vstříkne doporučeným způsobem po dvou dávkách vakcíny. Po čtrnácti dnech se každému zvířeti vstříkne jedna dávka vakcíny a zvířata se pozorují ještě 14 dní. Během 28 dní trvání zkoušky se neprojeví žádná významná místní ani celková reakce. B. K vyhodnocení bezpečnosti se použijí též zvířata ze zkoušky imunogenity. Každému vakcinova-nému zvířeti se změří rektální teplota při vakcinaci, za 24 h a za 48 h. Nezjistí se významný účinek na rektální teplotu, ani jiná systémová reakce (např. anorexie). Při porážce se vyšetří místo podání a nezjistí se žádná významná místní reakce. C. K vyhodnocení bezpečnosti se použijí též zvířata z terénní zkoušky. Zkouška se provede s každou kategorií zvířat, pro kterou je pnpravek určen (prasnice, výkrmová prasata). Použijí se nejméně tři skupiny po nejméně dvaceti zvířatech a jedna kontrolní skupina o nejméně deseti zvířatech. Každému zvířeti se změří rektální teplota při vakcinaci, za 24 h a za 48 h. Nezjistí se významný účinek na rektální teplotu. Při porážce se vyšetří místo podání a nezjistí se žádná významná místní reakce. Strana 3180 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3180 Vaccinum influenzae inactivatum ex corticis antigeniis praeparatum__________________________________ Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti se může použít k důkazu imuno-genity přípravku. Zkouška účinnosti šarže Dále popsaná zkouška se neprovádí při běžném zkoušení šarží. Provede se jednou nebo několikrát s určitou vakcínou podle rozhodnutí nebo souhlasu oprávněné autority. Tam, kde se tato zkouška neprovede, použije se vhodná validovaná zkouška, kritéria pro přijetí jsou určena podle šarže, která má vyhovující výsledky ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti. Následující zkouška se může použít po uspokojivé korelaci se zkouškou popsanou v odstavci Stanovení účinnosti po provedení statistického vyhodnocení. Pěti séronegativním morčatům pět až sedm týdnů starým se podkožně vstnkne pojedná čtvrtině dávky uvedené v označení. Před vakcinací a za 21 dní po ní se zvířatům odebere krev. V každém vzorku se stanoví hladina specifických protilátek proti všem virovým kmenům ve vakcíně buďto hemaglutinačně inhibičním, nebo jiným vhodným testem. Pnpravek vyhovuje, jestliže hladina protilátek není nižší než hladina zjištěná u té šarže, která dává uspokojivé výsledky při zkoušce účinnosti na prasatech (viz Stanovení účinnosti). Zkoušky totožnosti Jestliže přípravek neobsahuje adjuvans, provede se zkouška A, v opačném případě se provede zkouškaB. A. Antigenní specifita se potvrdí imunodifuzí s imunním sérem specifickým pro hemaglutininy a neuraminidasy obsažené ve zkoušeném pnpravku. B. Když se pnpravek vstnkne dvěma zdravým a vnímavým zvířatům, vyvolá tvorbu specifických protilátek proti hemaglutininům a neuraminidasám v něm obsaženým. Protilátky se mohou zjistit vhodnou metodou, jako je imunodifuze. Zkoušky na čistotu Bezpečnost. Dvěma prasatům minimálního věku pro vakcinaci se vstříkne po dvojité dávce zkoušeného přípravku způsobem uvedeným v označení. Zvířata se pozorují 14 dní a poté se každému vstříkne jedna dávka zkoušeného pnpravku. Zvířata se pozorují dalších 14 dní. Během 28 dní trvání zkoušky se neprojeví žádná významná místní ani celková reakce. Inaktivace. Jestliže byl zkoušený pnpravek vyroben na kuřecích embryích, naočkuje se po 0,2 ml do alantoidních dutin deseti kuřecích embryí, starých 9 až 10 dní, a nechá se 3 dni inkubovat při vhodné teplotě. Smrt embrya do 24 h od inokulace se považuje za nespecifický úhyn a vejce se vyřadí. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže přežije nejméně 80 % embryí. Z každého embrya se odebere alantoidní tekutina, stejné objemové díly všech tekutin se smíchají a stejným způsobem se na kuřecích embryích provede druhá pasáž. Inkubuje se 4 dny. Alantoidní tekutina z těchto kuřecích embryí nevykazuje žádnou hemaglutinační účinnost. Jestliže byl zkoušený pnpravek vyroben na buněčných kulturách, provede se vhodná zkouška na zbylý infekční virus chřipky s použitím dvou pasáží ve stejném typu buněčné kultury, jaký byl použit při výrobě. Nezjistí se žádný živý virus. Jestliže zkoušený přípravek obsahuje olejové adjuvans, které ruší při zkoušce, oddělí se vodná fáze takovým způsobem, který nezmenší schopnost zkoušky prokázat zbylý infekční virus chřipky. Cizí viry. U prasat použitých ve zkoušce bezpečnosti se provedou zkoušky na protilátky. Zkoušený přípravek nevyvolá tvorbu jiných protilátek než proti viru chřipky. Zejména se nezjistí protilátky Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3181 __________________________________Vaccinum influenzae inactivatum ex corticis antigeniis praeparatum 3181 proti virům patogenním pro prasata nebo proti virům, které by mohly překážet při diagnóze infekčních onemocnění prasat (včetně virů ze skupiny pestivirů). Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usům veterinarium. Stanovení účinnosti Zkouška účinnosti se provede s každým kmenem použitým při výrobě. Použijí se vnímavá séronegativní prasata v minimálním věku doporučeném pro vakcinaci. Deset prasat se naočkuje, jak je doporučeno v označení, a deset prasat slouží jako kontrola. Za tři týdny po vakcinaci se všechna prasata v anestezii intratracheálně čelenžují vhodným množstvím terénního virulentního viru chřipky. Z každé skupiny se za 24 h po čelenži porazí pět prasat, přednostně při hypertermii. Změří se množství viru chřipky přítomné v určitém stejném množství rozdrceného pravého diafrag-matického laloku plic poražených prasat. Množství viru v plicích vakcinovaných prasat je významně menší než v plicích kontrolních zvířat. U zbývající pětice prasat z obou skupin se 7 dní pozorují klinické příznaky, zejména se každý den u každého prasete zaznamenává rektální teplota. V den čelenže a o 4 dni později se každé prase zváží. Hmotnost vakcinovaných prasat za 4 dni po čelenži je významně vyšší. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže se u kontrolních prasat projeví závažné klinické příznaky (hypertermie, anorexie). U vakcinovaných prasat může být pozorován mírný vzestup rektální teploty. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Označování Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. V označení na obalu se uvedou virové kmeny obsažené ve vakcíně. Vaccinum influenzae inactivatum ex corticis antigeniis ***** praeparatum ***** Inaktivovaná vakcína proti chřipce (povrchový antigen) Je to sterilní vodná suspenze kmene nebo kmenů chřipkového viru typu A nebo B nebo směs kmenů obou typů. Virové kmeny se pěstují odděleně v kuřecích embryích, inaktivují se a ošetří tak, aby byl zachován hemaglutinační a neuraminidasový antigen bez snížení antigenních vlastností těchto antigénu. Uvedené množství hemaglutinačního antigénu každého kmene obsažené ve vakcíně je 15 ßg v dávce, pokud klinická situace nepodporuje použití jiného množství. Vakcína je čirý roztok. Výroba Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že bude-li výrobek zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost pro humánní imunní séra a vakcíny (2.6.9). Strana 3182 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3182 Vaccinum influenzae inactivatum ex corticis antigeniis praeparatum__________________________________ Výběr vakcinačního kmene Světová zdravotnická organizace vydává každý rok přehled světové epidemiologické situace, a je-li třeba, doporučuje nové kmeny odpovídající aktuální epidemiologické situaci. Tyto kmeny se použijí v souladu s platnými pravidly signatářských států Konvence o přípravě Evropského lékopisu. Nyní je obecnou praxí užívat vybrané kmeny mající vysoké výtěžky vhodných povrchových antigénu. Původ a průběh pasážování virových kmenů schvaluje oprávněná autorita. Substrát pro pomnožení viru Inokulum pro výrobu vakcíny se pomnoží v kuřecích embryích z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2) nebo ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4), například kuřecích embryonálních fibroblastech nebo kuřecích ledvinných buňkách získaných z chovů kuřat prostých specifikovaných patogenů. Pro výrobu se virus každého kmene pěstuje v alantoidní dutině oplozených slepicích vajec ze zdravého chovu. Virové inokulum Výroba vakcíny je založena na systému jednotné inokulace. Pracovní inokula jsou nejvýše patnáctou pasáží od schváleného vybraného kmene nebo od schváleného virového izolátu. Finální vakcínu představuje jedna pasáž z pracovního inokula. Pro potvrzení správnosti kmene chřipky s e vhodnou metodou ověřuje hemaglutininový a neuramidasový antigen každého inokula. K přípravě monovalentní spojené sklizně se použije pracovní inokulum, které vyhovuje následujícím požadavkům. Bakterie a houby. Provede se zkouška na sterilitu (2.6.1), na každou živnou půdu se použije 10 ml. Mykoplazmata (2.6.7). Provede se zkouška na mykoplazmata; použije se 10 ml. Pomnožování a sklizeň viru Do inokula se může přidat protimikrobní látka. Po inkubaci v kontrolované teplotě se odebere alantoidní tekutina a smíchá se do monovalentní spojené sklizně. Protimikrobní látka se může přidat i v době odběru. V žádném stupni výroby se nepoužije penicilín ani streptomycin. Monovalentní spojená sklizeň K omezení možnosti kontaminace se inaktivace zahájí co nejdříve možno po přípravě. Virus se inaktivuje metodou, u které byla výrobcem na třech po sobě jdoucích šaržích prokázána stejná účinnost. Inaktivaění postup je prokazatelně schopný inaktivovat virus chřipky bez zničení jeho antigenity; postup může změnit hemaglutinaění a neuraminidasový antigen co nejméně. Inaktivaění postup je prokazatelně schopný inaktivovat virus ptačí leukózy a mykoplazmata. Jestliže se monovalentní spojená sklizeň uchovává po inaktivaci, použije se teplota (5 ± 3) °C. Při použití formalde-hydového roztoku nepřesahuje jeho koncentrace v žádné chvíli inaktivace 0,2 g/l; při použití beta-propiolaktonu jeho koncentrace nepřesahuje v žádné chvíli inaktivace 0,1 % ( V/V). Před nebo po inaktivaěním postupu se monovalentní spojená sklizeň koncentruje a purifikuje vysokoobrátkovým odstreďovaním nebo jinou vhodnou metodou. Virové částice se rozštěpí na sub-jednotkové složky schválenými postupy a následně se purifikují, takže monovalentní várka sestává převážně z hemaglutinaěních a neuraminidasových antigénu. Jen taková monovalentní spojená sklizeň, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít k přípravě konečné várky vakcíny. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 / 1998 Strana 3183 __________________________________Vaccinum influenzae inactivatum ex corticis antigeniis praeparatum 3183 Hemaglutinační antigen. Obsah hemaglutinačního antigénu se stanoví imunodifuzí (2.7.1), porovnáním s referenčním antigenem6) nebo s antigenem kalibrovaným podle referenčního antigénu. Zkouška se provede při 20 °C až 25 °C. Neuraminidasový antigen. Přítomnost a typ neuraminidasového antigénu se ověří vhodnou enzymatickou nebo imunologickou metodou na prvních třech monovalentních spojených sklizních z každého pracovního inokula. Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu, na každou živnou půdu se použije 10 ml. Virová inaktivace. Provedou se zkoušky popsané v odstavci Zkoušky na čistotu. Čistota. Čistota monovalentní spojené sklizně se zjišťuje polyakrylamidovou gelovou elektroforé-zou nebo j inou schválenou metodou. Prokážou se zejména hemaglutinační a neuraminidasové antigény. Chemikálie použité ke štěpení a purifikaci. Zkoušky na chemikálie použité ke štěpení a purifikaci se provedou s monovalentní spojenou sklizní, limity schvaluje oprávněná autorita. Konečná várka vakcíny Odpovídající množství monovalentních spojených sklizní se smíchá do konečné várky vakcíny. K přípravě šarže se může použít jen taková konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům. Protimikrobní konzervační látka. Kde je to vhodné, stanoví se množství protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou. Obsah je nejméně 85 % a nejvýše 115 % zamýšleného množství. Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu, na každou živnou půdu se použije 10 ml. Šarže Konečná várka vakcíny se aseptický rozplní do sterilních zabezpečených obalů. Obaly se uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci. K použití se může uvolnit jen taková šarže, která vyhovuj e všem požadavkům uvedeným v odstavcích Zkoušky na čistotu a Stanovení obsahu. Za předpokladu, že zkouška na virovou inaktivaci byla provedena s vyhovujícím výsledkem u každé monovalentní spojené sklizně a že zkoušky na volný formaldehyd, ovalbumin a celkové bílkoviny byly provedeny s vyhovujícím výsledkem v konečné várce vakcíny, mohou se u šarže tyto zkoušky vynechat. Zkouška totožnosti Antigenní specifita se ověřuje při stanovení obsahu. Zkoušky na čistotu Virová inaktivace. 0,2 ml zkoušeného přípravku se vstříkne do alantoidní dutiny každého z deseti oplozených vajec a inkubuje se 3 dny při 33 °C až 37 °C. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že přežije osm embryí z deseti. Z každého přežívajícího embrya se odebere 0,5 ml alantoidní tekutiny a tekutiny se smíchají. 0,2 ml směsného vzorku se vstříkne dalším deseti oplozeným vejcím a inkubuje se 3 dny při teplotě 33 °C až 37 °C. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že přežije osm Referenční hemaglutinační antigen lze získat v National Institute for Biological Standards and Control, Blanche Lane, South Mimms, Potters Bar, Hertfordshire EN6 3QG, Velká Británie. Strana 3184 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3184 Vaccinum influenzae inactivatum ex viris integris praeparatum______________________________________ embryí z deseti. Z každého přežívajícího embrya se odebere 0,1 ml alantoidní tekutiny a s každou tekutinou se samostatně provede hemaglutinační zkouška na přítomnost živého viru. Jestliže je v některé tekutině zjištěna hemaglutinace, provede se další pasáž na vejcích a zkouška hemaglutinace; nezjistí se žádná hemaglutinace. Celkové bílkoviny. Nejvýše 40 ßg jiné bílkoviny než hemaglutinin na virový kmen v lidské dávce a nejvýše celkem 120 ßg bílkoviny jiné než hemaglutinin v lidské dávce. Volný formaldehyd. Vyhovuje zkoušce na volný formaldehyd předepsané v článku Vaccina ad usům humanum. Protimikrobní konzervační látka. Kde je to vhodné, stanoví se množství protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou. Obsah je nejméně minimální účinné množství a nejvýše 115 % deklarovaného množství. Ovalbumin. Nejvýše 1 ßg ovalbuminu v lidské dávce, stanoveno vhodnou metodou s použitím vhodného referenčního přípravku ovalbuminu. Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 100 m.j. endotoxinu v lidské dávce. Stanovení obsahu Obsah hemaglutinačního antigénu se stanoví imunodifuzí (2.7.1), porovnáním s hemaglutinačním referenčním antigenem nebo s antigenem kalibrovaným podle referenčního antigénu. Zkouška se provede při 20 °C až 25 °C. Interval spolehlivosti (P = 0,95) této zkoušky je v rozmezí 80 % až 125 % zjištěného obsahu. Dolní mez spolehlivosti (P = 0,95) odhadu obsahu hemaglutinačního antigénu je nejméně 80 % množství deklarovaného v označení pro každý kmen. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům humanum. Označování Viz článek Vaccina ad usům humanum. V označení na obalu se uvede: - že vakcína byla připravena na vejcích, - kmen nebo kmeny chřipkových virů použitých k přípravě vakcíny, - metoda inaktivace, - obsah hemaglutininu v mikrogramech na virový kmen na dávku, - sezóna, v níž je vakcína určena k ochraně. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3185 Vaccinum influenzae inactivatum ex viris integris praeparatum 3185 Vaccinum influenzae inactivatum ex viris ***** integris praeparatum ***** Inaktivovaná vakcína proti chřipce (celý virion) Je to sterilní vodná suspenze kmene nebo kmenů chřipkového viru typu A nebo B nebo směs kmenů obou typů. Virové kmeny se pěstují odděleně v kuřecích embryích a inaktivují se tak, aby jejich antigenní vlastnosti zůstaly zachovány. Uvedené množství antigénu hemaglutininu každého kmene obsaženého ve vakcíně je 15 /u.g v dávce, pokud klinická situace nepodporuje použití jiného množství. Vakcína je slabě opaleskující tekutina. Výroba Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že bude-li výrobek zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost pro humánní imunní séra a vakcíny (2.6.9). Výběr vakcinačního kmene Světová zdravotnická organizace vydává každý rok přehled světové epidemiologické situace, a je-li třeba, doporučuje nové kmeny odpovídající aktuální epidemiologické situaci. Tyto kmeny se použijí v souladu s platnými pravidly signatářských států Konvence o přípravě Evropského lékopisu. Nyní je obecnou praxí užívat vybrané kmeny mající vysoké výtěžky vhodných povrchových antigénu. Původ a průběh pasážování virových kmenů schvaluje oprávněná autorita. Substrát pro pomnožení viru Inokulum pro výrobu vakcíny se pomnoží v kuřecích embryích z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2) nebo ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4), například kuřecích embryonálních fibroblastech nebo kuřecích ledvinných buňkách získaných z chovů kuřat prostých specifikovaných patogenů. Pro výrobu se virus každého kmene pěstuje v alantoidní dutině oplozených slepicích vajec ze zdravého chovu. Virové inokulum Výroba vakcíny je založena na systému jednotné inokulace. Pracovní inokula jsou nejvýše patnáctou pasáží od schváleného vybraného kmene nebo od schváleného virového izolátu. Finální vakcínu představuje jedna pasáž z pracovního inokula. Pro potvrzení správnosti kmene chřipky s e vhodnou metodou ověřuje hemaglutininový a neuramidasový antigen každého inokula. K přípravě monovalentní spojené sklizně se použije pracovní inokulum, které vyhovuje následujícím požadavkům. Bakteriální a plísňová kontaminace. Provede se zkouška na sterilitu (2.6.1), na každou živnou půdu se použije 10 ml. Mykoplazmata (2.6.7). Provede se zkouška na mykoplazmata; použije se 10 ml. Pomnožování a sklizeň viru Do inokula se může přidat protimikrobní látka. Po inkubaci v kontrolované teplotě se odebere alantoidní tekutina a smíchá se do monovalentní spojené sklizně. Protimikrobní látka se může přidat i v době odběru. V žádném stupni výroby se nepoužije penicilín ani streptomycin. Strana 3186 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3186 Vaccinum influenzae inactivatum ex viris integris praeparatum______________________________________ Monovalentní spojená sklizeň K omezení možnosti kontaminace se inaktivace zahájí co nejdříve možno po přípravě. Virus se inaktivuje metodou, u které byla výrobcem na třech po sobě jdoucích šaržích prokázána stejná účinnost. Inaktivaění postup je prokazatelně schopný inaktivovat virus chnpky bez zničení jeho antigenity; postup může změnit hemaglutinaění a neuraminidasový antigen co nejméně. Inaktivaění postup je prokazatelně schopný inaktivovat virus ptaěí leukózy a mykoplazmata. Jestliže se monovalentní spojená sklizeň uchovává po inaktivaci, použije se teplota (5 ± 3) °C. Při použití formalde-hydového roztoku nepřesahuje jeho koncentrace v žádné chvíli inaktivace 0,2 g/l; při použití beta-propiolaktonu jeho koncentrace nepřesahuje v žádné chvíli inaktivace 0,1 % ( V/V). Před nebo po inaktivaěním postupu se monovalentní spojená sklizeň koncentruje a purifikuj e vysokoobrátkovým odstreďovaním nebo jinou vhodnou metodou. Jen taková monovalentní spojená sklizeň, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít k přípravě koneěné várky vakcíny. Hemaglutinaění antigen. Obsah hemaglutinaěního antigénu se stanoví imunodifuzí (2.7.1), porovnáním s refereněním antigenem7) nebo s antigenem kalibrovaným podle refereněního antigénu. Zkouška se provede při 20 °C až 25 °C. Neuraminidasový antigen. Přítomnost a typ neuraminidasového antigénu se ověří vhodnou enzymatickou nebo imunologickou metodou na prvních třech monovalentních spojených sklizních z každého pracovního inokula. Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu, na každou živnou půdu se použije 10 ml. Virová inaktivace. Provedou se zkoušky popsané v odstavci Zkoušky na ěistotu. Konečná várka vakcíny Odpovídající množství monovalentní ch spojených sklizní se smíchá do koneěné várky vakcíny. K přípravě šarže se může použít jen taková koneěná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům. Protimikrobní konzervační látka. Kde je to vhodné, stanoví se množství protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou. Obsah je nejméně 85 % a nejvýše 115 % zamýšleného množství. Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu, na každou živnou půdu se použije 10 ml. Šarže Koneěná várka vakcíny se aseptický rozplní do sterilních zabezpečených obalů. Obaly se uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci. K použití se může uvolnit jen taková šarže, která vyhovuj e všem požadavkům uvedeným v odstavcích Zkoušky na ěistotu a Stanovení obsahu. Za předpokladu, že zkouška na virovou inaktivaci byla provedena s vyhovujícím výsledkem u každé monovalentní spojené sklizně a že zkoušky na volný formaldehyd, ovalbumin a celkové bílkoviny byly provedeny s vyhovujícím výsledkem v koneěné várce vakcíny, mohou se u šarže tyto zkoušky vynechat. Zkouška totožnosti Antigenní specifita se ověřuje při stanovení obsahu. Referenční hemaglutinační antigen lze získat v National Institute for Biological Standards and Control, Blanche Lane, South Mimms, Potters Bar, Hertfordshire EN6 3QG, Velká Británie. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3187 _________________________________Vaccinum influenzae inactivatum ex virorumfragmentis praeparatum 3187 Zkoušky na čistotu Virová inaktivace. 0,2 ml zkoušeného přípravku se vstříkne do alantoidní dutiny každého z deseti oplozených vajec a inkubuje se 3 dny při 33 °C až 37 °C. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že přežije osm embryí z deseti. Z každého přežívajícího embrya se odebere 0,5 ml alantoidní tekutiny a tekutiny se smíchají. 0,2 ml směsného vzorku se vstříkne dalším deseti oplozeným vejcím a inkubuje se 3 dny při teplotě 33 °C až 37 °C. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že přežije osm embryí z deseti. Z každého přežívajícího embrya se odebere 0,1 ml alantoidní tekutiny a s každou tekutinou se samostatně provede hemaglutinaění zkouška na přítomnost živého viru. Jestliže je v některé tekutině zjištěna hemaglutinace, provede se další pasáž na vejcích a zkouška hemaglutinace; nezjistí se žádná hemaglutinace. Celkové bílkoviny. Nejvýše šestinásobek celkového obsahu hemaglutininu zjištěného ve Stanovení obsahu, ale nejvýše 100 //g bílkoviny na virový kmen v lidské dávce a nejvýše celkem 300 //g bílkoviny v lidské dávce. Volný formaldehyd. Vyhovuje zkoušce na volný formaldehyd předepsané v článku Vaccina ad usům humanum. Protimikrobní konzervační látka. Kde je to vhodné, stanoví se množství protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou. Obsah je nejméně minimální účinné množství a nejvýše 115 % deklarovaného množství. Ovalbumin. Nejvýše 1 /u.g ovalbuminu v lidské dávce, stanoveno vhodnou metodou s použitím vhodného referenčního přípravku ovalbuminu. Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 100 m.j. endotoxinu v lidské dávce. Stanovení obsahu Obsah hemaglutinačního antigénu se stanoví imunodifuzí (2.7.1), porovnáním s hemaglutinačním referenčním antigenem nebo s antigenem kalibrovaným podle referenčního antigénu. Zkouška se provede při 20 °C až 25 °C. Interval spolehlivosti (P = 0,95) této zkoušky jev rozmezí 80 % až 125 % zjištěného obsahu. Dolní mez spolehlivosti (P = 0,95) odhadu obsahu hemaglutinačního antigénu je nejméně 80 % množství deklarovaného v označení pro každý kmen. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům humanum. Označování Viz článek Vaccina ad usům humanum. V označení na obalu se uvede: - že vakcína byla připravena na vejcích, - kmen nebo kmeny chřipkových virů použitých k přípravě vakcíny, - metoda inaktivace, - obsah hemaglutininu v mikrogramech na virový kmen na dávku, - sezóna, v níž je vakcína určena k ochraně. Strana 3188 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3188 Vaccinum influenzae inactivatum ex virorum fragmentis praeparatum Vaccinum influenzae inactivatum ex virorum ***** fragmentis praeparatum ***** Inaktivovaná vakcína proti chřipce (štěpený virion) Je to sterilní vodná suspenze kmene nebo kmenů chřipkového viru typu A nebo B nebo směs kmenů obou typů. Virové kmeny se pěstují odděleně v kuřecích embryích, inaktivují se a ošetří tak, že se virové částice rozštěpí bez zmenšení antigenních vlastností antigénu hemaglutininu a neuraminidasy. Určené množství antigénu hemaglutininu každého kmene obsaženého ve vakcíně je 15 /j.g v dávce, pokud klinická situace nepodporuje použití jiného množství. Vakcína je slabě opaleskující tekutina. Výroba Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že bude-li výrobek zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost pro humánní imunní séra a vakcíny (2.6.9). Výběr vakcinačního kmene Světová zdravotnická organizace vydává každý rok přehled světové epidemiologické situace, a je-li třeba, doporučuje nové kmeny odpovídající aktuální epidemiologické situaci. Tyto kmeny se použijí v souladu s platnými pravidly signatářských států Konvence o přípravě Evropského lékopisu. Nyní je obecnou praxí užívat vybrané kmeny mající vysoké výtěžky vhodných povrchových antigénu. Původ a průběh pasážování virových kmenů schvaluje oprávněná autorita. Substrát pro pomnožení viru Inokulum pro výrobu vakcíny se pomnoží v kuřecích embryích z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2) nebo ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4), například kuřecích embryonálních fibroblastech nebo kuřecích ledvinných buňkách získaných z chovů kuřat prostých specifikovaných patogenů. Pro výrobu se virus každého kmene pěstuje v alantoidní dutině oplozených slepicích vajec ze zdravého chovu. Virové inokulum Výroba vakcíny je založena na systému jednotné inokulace. Pracovní inokula jsou nejvýše patnáctou pasáží od schváleného vybraného kmene nebo od schváleného virového izolátu. Finální vakcínu představuje jedna pasáž z pracovního inokula. Pro potvrzení správnosti kmene chřipky s e vhodnou metodou ověřuje hemaglutininový a neuramidasový antigen každého inokula. K přípravě monovalentní spojené sklizně se použije pracovní inokulum, které vyhovuje následujícím požadavkům. Bakteriální a plísňová kontaminace. Provede se zkouška na sterilitu (2.6.1), na každou živnou půdu se použije 10 ml. Mykoplazmata (2.6.7). Provede se zkouška na mykoplazmata; použije se 10 ml. Pomnožování a sklizeň viru Do inokula se může přidat protimikrobní látka. Po inkubaci v kontrolované teplotě se odebere alantoidní tekutina a smíchá se do monovalentní spojené sklizně. Protimikrobní látka se může přidat i v době odběru. V žádném stupni výroby se nepoužije penicilín ani streptomycin. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3189 _________________________________Vaccinum influenzae inactivatum ex virorumfragmentis praeparatum 3189 Monovalentní spojená sklizeň K omezení možnosti kontaminace se inaktivace zahájí co nejdříve možno po přípravě. Virus se inaktivuje metodou, u které byla výrobcem na třech po sobě jdoucích šaržích prokázána stejná účinnost. Inaktivaění postup je prokazatelně schopný inaktivovat virus chnpky bez zničení jeho antigenity; postup může změnit hemaglutinaění a neuraminidasový antigen co nejméně. Inaktivaění postup je prokazatelně schopný inaktivovat virus ptaěí leukózy a mykoplazmata. Jestliže se monovalentní spojená sklizeň uchovává po inaktivaci, použije se teplota (5 ± 3) °C. Při použití formalde-hydového roztoku nepřesahuje jeho koncentrace v žádné chvíli inaktivace 0,2 g/l; při použití beta-propiolaktonu jeho koncentrace nepřesahuje v žádné chvíli inaktivace 0,1 % ( V/V). Před nebo po inaktivaěním postupu se monovalentní spojená sklizeň koncentruje a purifikuj e vysokoobrátkovým odstreďovaním nebo jinou vhodnou metodou. Virové ěástice se rozštěpí schváleným postupem na subjednotkové složky. Pro každý nový kmen se provede validaění zkouška, aby se dokázalo, že monovalentní spojená sklizeň sestává především z rozštěpených virových ěástic. Jen taková monovalentní spojená sklizeň, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít k přípravě koneěné várky vakcíny. Hemaglutinaění antigen. Obsah hemaglutinaěního antigénu se stanoví imunodifuzí (2.7.1), porovnáním s refereněním antigenem8) nebo s antigenem kalibrovaným podle refereněního antigénu. Zkouška se provede při 20 °C až 25 °C. Pro některé vakcíny fyzická forma ěástic hemaglutininu nedovoluje provést stanovení imunodi-fuze po inaktivaci viru. Pro tyto vakcíny se provádí stanovení hemaglutininu v monovalentní spojené sklizni před inaktivaci. Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo vhodné zachování hemaglutinaěního antigénu, a je použit vhodný traser například pro stanovení obsahu proteinu. Neuraminidasový antigen. Přítomnost a typ neuraminidasového antigénu se ověří vhodnou enzymatickou nebo imunologickou metodou na prvních třech monovalentních spojených sklizních z každého pracovního inokula. Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu, na každou živnou půdu se použije 10 ml. Virová inaktivace. Provedou se zkoušky popsané v odstavci Zkoušky na ěistotu. Chemikálie použité k rozštěpení. V monovalentní spojené sklizni se provádějí zkoušky na chemikálie užité pro rozštěpení, limity schvaluje oprávněná autorita. Konečná várka vakcíny Odpovídající množství monovalentních spojených sklizní se smíchá do koneěné várky vakcíny. K přípravě šarže se může použít jen taková koneěná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům. Protimikrobní konzervační látka. Kde je to vhodné, stanoví se množství protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou. Obsah je nejméně 85 % a nejvýše 115 % zamýšleného množství. Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu, na každou živnou půdu se použije 10 ml. Referenční hemaglutinační antigen lze získat v National Institute for Biological Standards and Control, Blanche Lane, South Mimms, Potters Bar, Hertfordshire EN6 3QG, Velká Británie. Strana 3190 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3190 Vaccinum influenzae inactivatum ex virorum fragmentis praeparatum_________________________________ Šarže Konečná várka vakcíny se aseptický rozplní do sterilních zabezpečených obalů. Obaly se uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci. K použití se může uvolnit jen taková šarže, která vyhovuj e všem požadavkům uvedeným v odstavcích Zkoušky na čistotu a Stanovení obsahu. Za předpokladu, že zkouška na virovou inaktivaci byla provedena s vyhovujícím výsledkem u každé monovalentní spojené sklizně a že zkoušky na volný formaldehyd, ovalbumin a celkové bílkoviny byly provedeny s vyhovujícím výsledkem v konečné várce vakcíny, mohou se u šarže tyto zkoušky vynechat. Zkouška totožnosti Antigenní specifita se ověřuje při stanovení obsahu. Zkoušky na čistotu Virová inaktivace. 0,2 ml zkoušeného přípravku se vstříkne do alantoidní dutiny každého z deseti oplozených vajec a inkubuje se 3 dny při 33 °C až 37 °C. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že přežije osm embryí z deseti. Z každého přežívajícího embrya se odebere 0,5 ml alantoidní tekutiny a tekutiny se smíchají. 0,2 ml směsného vzorku se vstříkne dalším deseti oplozeným vejcím a inkubuje se 3 dny při teplotě 33 °C až 37 °C. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že přežije osm embryí z deseti. Z každého přežívajícího embrya se odebere 0,1 ml alantoidní tekutiny a s každou tekutinou se samostatně provede hemaglutinační zkouška na přítomnost živého viru. Jestliže je v některé tekutině zjištěna hemaglutinace, provede se další pasáž na vejcích a zkouška hemaglutinace; nezjistí se žádná hemaglutinace. Celkové bílkoviny. Nejvýše šestinásobek celkového obsahu hemaglutininu zjištěného ve Stanovení obsahu, ale nejvýše 100 //g bílkoviny na virový kmen v lidské dávce a nejvýše celkem 300 //g bílkoviny v lidské dávce. Volný formaldehyd. Vyhovuje zkoušce na volný formaldehyd předepsané v článku Vaccina ad usům humanum. Protimikrobní konzervační látka. Kde je to vhodné, stanoví se množství protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou. Obsah je nejméně minimální účinné množství a nejvýše 115 % deklarovaného množství. Ovalbumin. Nejvýše 1 /u.g ovalbuminu v lidské dávce, stanoveno vhodnou metodou s použitím vhodného referenčního přípravku ovalbuminu. Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 100 m.j. endotoxinu v lidské dávce. Stanovení obsahu Obsah hemaglutinačního antigénu se stanoví imunodifuzí (2.7.1), porovnáním s hemaglutinačním referenčním antigenem nebo s antigenem kalibrovaným podle referenčního antigénu. Zkouška se provede při 20 °C až 25 °C. Interval spolehlivosti (P = 0,95) této zkoušky je v rozmezí 80 % až 125 % zjištěného obsahu. Dolní mez spolehlivosti (P = 0,95) odhadu obsahu hemaglutinačního antigénu je nejméně 80 % množství deklarovaného v označení pro každý kmen. U některých vakcín není možné kvantitativní stanovení hemaglutinačního antigénu vzhledem k dostupným referenčním přípravkům. Místo toho se provede vhodnými metodami imunologický důkaz hemaglutinačního antigénu a jeho semikvantitativní stanovení. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3191 ____________________________________Vaccinum laryngotracheitidis infectivae aviariae vivum adpullum 3191 Uschovávání Viz článek Vaccina ad usům humanum. Označování Viz článek Vaccina ad usům humanum. V označení na obalu se uvede: - že vakcína byla připravena na vejcích, - kmen nebo kmeny chřipkových virů použitých k přípravě vakcíny, - metoda inaktivace, - obsah hemaglutininu v mikrogramech na virový kmen na dávku, - sezóna, v níž je vakcína určena k ochraně. Vaccinum laryngotracheitidis infectivae aviariae ***** vivum ad pullum ***** Živá vakcína proti ptačí infekční laryngotracheitidě pro kuřata Je to přípravek z vhodného kmene viru ptačí infekční laryngotracheitidy. Výroba Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Vakcinační virus se pomnoží na chorioalantoidních blanách kuřecích embryí pocházejících z chovu prostého specifikovaných patogenu (5.2.2) nebo na vhodných buněčných kulturách (5.2.4). Pokud se použijí buněčné kultury ptačího původu, pocházejí z chovů prostých specifikovaných patogenu (5.2.2). Vakcína obsahuje vhodné stabilizující látky a lyofilizuje se. Výběr vakcinačního kmene Kmen viru by měl prokazatelně odpovídat z hlediska nevratnosti virulence, indexu intratracheál-ní virulence, bezpečnosti a imunogenity pro zvířata, jimž je určen. Pro průkaz bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7) se mohou použít tyto zkoušky. Nevratnost virulence. Kápnutím do oka se podá takové množství vakcinačního viru (např. deset dávek), které umožní maximální získání viru při dále popsaném pasážování na pěti dvoutýdenních vnímavých kuřatech z chovu prostého specifikovaných patogenu. Za 3 až 5 dnů se z mukózy vhodných částí dýchacího ústrojí jednotlivých kuřat připraví suspenze a vytvoří se směsný vzorek. Každému z pěti dalších kuřat stejného věku a původu se kápnutím do oka podá 0,1 ml směsné mukózní suspenze. Tento postup se provede pětkrát. V každé pasáži se potvrdí přítomnost viru. Jestliže se v některé úrovni pasáže virus nezjistí, provede se druhá série pasáží. Stanoví se dále popsaný index intratracheální virulence použitím nepasážovaného viru a viru, který byl získán z nejvyšší pasáže. Vakcinační virus vyhovuje zkoušce, jestliže nejsou pozorovány známky zvýšení virulence u viru v nejvyšší pasáži ve srovnání s virem nepasážovaným. Jestliže vakcinační virus nebyl získán v obou sériích pasáží, vyhovuje rovněž této zkoušce. Index intratracheální virulence. Pro každý zkoušený virus se použije nejméně šedesát desetidenních vnímavých kuřat z chovu prostého specifikovaných patogenu. Kuřata se namátkově rozdělí do tří skupin, které se umístí a obsluhují odděleně. Připraví se dvě desetinásobná sériová ředění Strana 3192 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3192 Vaccinum laryngotracheitidis infectivae aviariae vivum adpullum____________________________________ suspenze viru o počátečním thru 105EID50nebo CCID50v 0,2 ml (nebo pro virus nabývající původní vlastnosti po maximálním pasážování, jak je popsáno výše. Jestliže tyto titry nemohou být dosaženy, použijí se nejvyšší dosažitelné titry). Neředěná virová suspenze a dvě ředění viru se přidělí různým skupinám kuřat. Každému kuřeti se podá intratrachealne 0,2 ml suspenze viru v koncentraci příslušející jeho skupině. Kuřata se pozorují 10 dnů a zaznamenává se počet uhynulých. Index intra -tracheální virulence je představován součtem počtu úhynů ve třech skupinách. Virový kmen je vyhovující, jestliže index intratracheální virulence není vyšší než 20. Bezpečnost. Zkouška se provádí pro všechny způsoby podání uvedené v označení a na všech kategoriích kuřat, pro které je vakcína určena. U jednotlivých kategorií se použijí kuřata nejnižšího stáří. Použije se nejméně dvacet vnímavých kuřat z chovu prostého specifikovaných patogenu (5.2.2). U brojlerů se může zkouška provést na sérologicky negativních kuřatech, která nejsou SPF, za předpokladu, že jednou bude zkouška provedena na kuřatech jiné kategorie z chovu prostého specifikovaných patogenu. Každému kuřeti se podá vakcinační virus v množství nejméně desetinásobku nejvyššího titru, pravděpodobně obsaženém v jedné vakcinační dávce. Kuřata se pozorují 21 dnů. Vakcinační virus vyhovuje zkoušce, jestliže žádné kuře nemá neobvyklé příznaky nebo neuhyne z příčin, které lze přisoudit vakcinačnímu viru. Imunogenita. K průkazu imunogenity je vhodná zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti. Zkouška se provádí na kuřatech nejnižší věkové kategorie, pro kterou je vakcína určena. Zkoušení šarže Pokud byly zkoušky na viry aviární leukózy a cizí viry na buněčných kulturách a na kuřecích embryích provedeny s vyhovujícími výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, mohou být tyto zkoušky při rutinní kontrole jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula vypuštěny, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita. Pokud bylo stanovení účinnosti provedeno s vyhovujícím výsledkem na reprezentativní šarži vakcíny, může být tato zkouška při rutinní kontrole jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula vypuštěna, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita. Zkouška totožnosti Rekonstituovaná, a je-li třeba, i naředěná a monospecifickým sérem proti aviární infekční laryngotracheitidě neutralizovaná vakcína již dále neinfikuje chorioalantoidní membránu kuřecích embryí pocházejících z chovu prostých specifikovaných patogenu nebo citlivé buněčné kultury. Zkoušky na čistotu Bezpečnost. Použije se nejméně deset vnímavých kuřat z chovu prostého specifikovaných patogenu (5.2.2), která mají nejnižší stáří uvedené v označení. Kápnutím do oka se každému kuřeti podá deset dávek vakcíny ve vhodném objemu. Kuřata se pozorují 21 dnů. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže během pozorovací doby uhynou nejvýše dvě kuřata z důvodů, které nelze přisuzovat vakcíně. Uhyne-li více kuřat, zkouška se opakuje. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže žádné kuře nemá výrazné klinické příznaky onemocnění nebo neuhyne z příčin, které lze přisoudit vakcíně. Viry ptačí leukózy (2.6.4). Je-li třeba, vakcína se nejprve naředí a potom neutralizuje monospecifickým sérem proti ptačí infekční laryngotracheitidě. Vyhovuje zkoušce na virus ptačí leukózy. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3193 ____________________________________________________Vaccinum leptospirosis ad usům veterinarium 3193 Cizí viry při použití buněčných kultur (2.6.5). Je-li třeba, vakcína se nejprve naředí a potom neutralizuje monospecifickým sérem proti ptačí infekční laryngotracheitide. Vyhovuje zkoušce na cizí viry při použití buněčných kultur. Cizí viry při použití kuřecích embryí (2.6.3). Je-li třeba, vakcína se nejprve naředí a potom neutralizuje monospecifickým sérem proti ptačí infekční laryngotracheitide. Vyhovuje zkoušce na cizí viry při použití kuřecích embryí. Cizí agens při použití kuřat (2.6.6). Vakcína vyhovuje zkoušce na cizí agens při použití kuřat. Vakcína rovněž vyhovuje zkoušce s fluorescenčními protilátkami nebo enzymové imunoanalýze (ELISA) na aviární retikuloendotelový virus a enzymové imunoanalýze (ELISA) na virus krůtí rhinotracheitidy, která se provede ze séra vakcinovaných kuřat. Bakterie a houby. Provede se kvantitativní zkouška na bakterie a houby. Vakcína může obsahovat pouze jeden saprofytický mikroorganismus v jedné dávce a neobsahuje žádný patogenní mikroorganismus. Vakcíny určené k parenterálnímu podání spolu s příslušnou tekutinou vyhovují zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usům veterinarium. Mykoplazmata (2.6.7). Vakcína vyhovuje zkoušce na mykoplazmata. Titr viru. Rekonstituovaná vakcína se titruje inokulací na chorioalantoidní membránu devítidenních až jedenáctidenních kuřecích embryí nebo na vhodné buněčné kultury. Jedna dávka vakcíny obsahuje nejméně takové množství viru, které odpovídá nejnižšímu titru uvedenému v označení. Stanovení účinnosti Použije se nejméně třicet vnímavých kuřat stejného původu z chovu prostého specifikovaných patogenů. Každému z nejméně dvaceti kuřat se podá jedna dávka vakcíny a nejméně deset kuřat slouží jako kontrola. Za 21 dnů se každé kuře intratracheálně čelenžuje dostatečným množstvím virulentního viru ptačí infekční laryngotracheitidy. Kuřata se pozorují 7 dnů po čelenži. Zaznamenají se úhyny, na konci pozorovací doby se provede postmortální vyšetření na makroskopické leze — mukózní, hemoragický a pseudomembranózní zánět průdušnice a orbitálních sinů. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže nejméně 90 % kontrol uhyne nebo vykazuje průkazné makroskopické leze na průdušnici a v orbitálních sinech. V opačném případě se zkouška opakuje. Přípravek vyhovuje, jestliže nejméně 90 % vakcinovaných kuřat přežije a nemá makroskopické leze na průdušnici ani v orbitálních sinech. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Označování Viz článek Vaccinum ad usům veterinarium. Strana 3194 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3194 Vaccinum leptospirosis ad usům veterinarium Vaccinum leptospirosis ad usum veterinarium ***** Vakcína proti leptospiróze pro veterinární použití * Je to inaktivovaná suspenze jednoho nebo více kmenů Leptospira interrogans sérovar canicola nebo icterohaemorrhagiae či směs obou sérovarů. Výroba Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Leptospiry se kultivují ve vhodné živné půdě, která může obsahovat sérum. Z konečného výrobku se sérum odstraní. Na konci růstu se mikroorganismy zcela inaktivují fyzikálními nebo chemickými prostředky nebo jejich kombinací. Může se přidat adjuvans a přípravek se může též lyofilizovat. Následující požadavky platí pro tekuté přípravky a pro lyofilizované přípravky po jejich rekonstituovánípodle návodu. Zkouška totožnosti Když se přípravek podá pokusným zvířatům, vyvolá tvorbu aglutinačních protilátek proti séro -varu nebo sérovarům použitým k jeho přípravě. Zkoušky na čistotu Bezpečnost. Použijí se dvě zdravá zvířata toho druhu, pro který je přípravek určen a která jsou vnímavá k sérovarů či sérovarům použitým při výrobě přípravku. Sérum těchto zvířat neobsahuje aglu-tinační protilátky proti daným sérovarům. Každému zvířeti se doporučeným způsobem vstříkne dvojnásobek předepsané dávky pro psy uvedené v označení. Zvířata se pozorují 14 dní. Neprojeví se žádná výrazná místní ani systémová reakce. Inaktivace. Zkouška na živé leptospiry se provede naočkováním do specifické živné půdy. Jeden mililitr zkoušeného přípravku se naočkuje do 100 ml živné půdy. Půda se inkubuje 14 dní při 30 °C, poté se vyočkuje do dalšího množství živné půdy a obě půdy se inkubují 14 dní při 3 0 °C; v žádné půdě se neobjeví růst leptospir. Současně se provede kontrolní zkouška naočkováním zkoušeného přípravku s kulturou leptospir do dalšího množství živné půdy. Inkubuje se 14 dní při 30 °C; během 14 dní se projeví růst leptospir. Sérum. Pokud se během výroby přípravku použilo sérum, provede se sérum-precipitační zkouška, kterou se prokáže nepřítomnost séra v konečné várce. Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium. Stanovení účinnosti Pěti křečkům ze stejného chovu nejvýše 3 měsíce starým se podkožně vstříkne po 1/40 dávky uvedené v označení pro psy. Za 15 až 20 dní se intraperitoneálně vstříkne vakcinovaným zvířatům i nevakcinovaným kontrolám, které tvoří 5 křečků ze stejného chovu, v přiměřeném množství virulentní kultura leptospir sérovarů obsaženého ve vakcíne nebo suspenze jaterní či ledvinové tkáně zvířat infikovaných leptospirami shodného sérovarů. Jestliže se použily k výrobě vakcíny L. interrogans sérovar canicola i serovar icterohaemorrhagiae, provádí se zkouška účinnosti pro každý sérovar zvlášť. Během 14 dní po čelenži uhynou nejméně 4 kontrolní zvířata za příznaků Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3195 ____________________________________________________Vaccinum meningococcale polysaccharidicum 3195 leptospirózy. Vakcinovaná zvířata se pozorují ještě 14 dní po úhynu kontrolních zvířat a nejméně 4 z nich přežijí v dobrém zdraví. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Označování Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. V označení obalu se uvede: - sérovar nebo sérovary použité při výrobě, - zda bylo při výrobě použito sérum. Vaccinum meningococcale polysaccharidicum ***** * * Polysacharidová vakcína proti meningokokům * Je to lyofilizovaný přípravek jednoho nebo více purifikovaných kapsulárních polysacharidu získaných z jednoho nebo více vhodných kmenů Neisseria meningitidis skupiny A, C, Y a W 135, které jsou schopny trvale vytvářet polysacharidy. Polysacharid N. meningitidis skupiny A tvoří opakující se jednotky částečně O-acetylovaného N-acetylmanosaminu spojené lalfa 6 fosfodiesterovými vazbami. Polysacharid N. meningitidis skupiny C tvoří opakující se jednotky částečně O-acetylované kyseliny sialové spojené 2alfa 9 glykosidickými vazbami. Polysacharid N. meningitidis skupiny Y tvoří střídající se jednotky částečně O-acetylované kyseliny sialové a D-glukosy spojené 2alfa 6 a lalfa 4 glykosidickými vazbami. Polysacharidov, meningitidis skupiny W 135 tvoří střídající se jednotky částečně O-acetylované kyseliny sialové a D-galaktosy spojené 2alfa 6 a lalfa 4 glykosidickými vazbami. Polysacharidová složka nebo složky uvedené v označení na obalu tvoří společně s ionty vápníku a zbytkovou vlhkostí více než 90 % hmotnosti přípravku. Zkoušený přípravek vyhovuje článku Vaccina ad usům humanum. Výroba Výroba je založena na systému jednotné inokulace. Výrobní postup prokazatelně poskytuje homogenní přípravek s dostatečnou imunogenitou a bezpečností pro člověka. Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že výrobek, bude-li zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost imunních sér a humánních vakcín (2.6.9). Inokula Kmeny N. meningitidis použité na matečná inokula se urěí podle vývojových záznamů, které obsahují informace o jejich původu a jejich biochemických a sérologických charakteristikách. Kultury z pracovního inokula mají stejné charakteristiky jako kmen použitý k přípravě matečného inokula. Kmeny mají následující charakteristiky: - kolonie získané z kultury jsou kruhovité, jednotného tvaru a lesku s mukózním, opalescentním a našedlým vzhledem, Strana 3196 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3196 Vaccinum meningococcale polysaccharidicum____________________________________________________ - barvení podle Grama ukazuje charakteristické gramnegativní diplokoky v uspořádání kávových zrn, - oxidasová zkouška j e pozitivní, - kultury utilizují glukosu a maltosu, - suspenze kultur jsou vhodnými specifickými antiséry aglutinovány. Růst a sklizeň Pracovní inokula se pěstují na pevných půdách neobsahujících substance krevních skupin ani látky savčího původu. Inokulum může pocházet z jedné nebo více subkultivací v tekuté živné půdě před tím, než bylo použito k inokulaci konečné živné půdy. Použité tekuté půdy a konečná živná půda jsou semisyntetické a prosty látek srážených cetrimoniumbromidem (hexadecyltrimethylamo-niumbromid) a neobsahují substance krevních skupin ani vysokomolekulárni polysacharidy. Bakteriální čistota kultury se ověřuje mikroskopickým vyšetřením nátěrů barvených podle Grama a naočkováním do vhodných půd; několik polí se pozoruje při velkém zvětšení tak, aby se vyšetřilo nejméně 10 000 organismů. Kultury se odstředí a z tekutiny se polysacharidy vysrážejí přidáním cetrimoniumbromidu. Získaná sraženina se oddělí a může se uchovávat před další purifikací při -20 °C. Purifikovanépolysacharidy Po rozštěpení komplexu polysacharidu a cetrimoniumbromidu se polysacharidy purifikují za použití vhodných postupů k odstranění zbylých nukleových kyselin, bílkovin a lipopolysacharidů. Posledním purifikačním stupněm je srážení polysacharidu ethanolem. Ty se potom vysuší a uchovávají při -20 °C. Ztráta sušením se stanoví termogravimetricky (2.2.34) a získaná hodnota se použije k přepočtu jiných chemických výsledků zkoušek na vysušenou látku. K přípravě konečné várky vakcíny se mohou použít pouze takové purifikované polysacharidy, které vyhovují následujícím požadavkům. Bílkoviny (2.5.16). Nejvýše 10 mg bílkovin v gramu purifikovaného polysacharidu, přepočteno na vysušenou látku. Nukleové kyseliny (2.5.17). Nejvýše 10 mg nukleových kyselin v gramu purifikovaného polysa-charidu, přepočteno na vysušenou látku. O-acetyl skupiny (2.5.19). Nejvýše 2 mmol O-acetyl skupin v gramu purifikovaných polysacharidu skupiny A, nejvýše 1,5 mmol v gramu polysacharidu skupiny C, nejvýše 0,3 mmol v gramu polysacharidu skupin Y a W135, to vše přepočteno na vysušenou látku. Fosfor (2.5.18). Nejvýše 80 mg fosforu v gramu purifikovaného polysacharidu skupiny A, přepočteno na vysušenou látku. Kyselina sialová (2.5.23). Nejvýše 800 mg kyseliny sialové v gramu polysacharidu skupiny C a nejvýše 560 mg kyseliny sialové v gramu purifikovaného polysacharidu skupiny Y a W135, to vše přepočteno na vysušenou látku. Použijí se tyto porovnávací roztoky: Polysacharid skupiny C: roztok kyseliny N-acetylneuraminové R (150 mg/l), Polysacharid skupiny Y: roztok obsahující kyselinu N-acetylneuraminovou R (95 mg/l) a glukosu R (55 mg/l), Polysacharid skupiny W135: roztok obsahující kyselinu N-acetylneuraminovou (95 mg/l) a galakto- su R (55 mg/l). Vápník. Jestliže byly při purifikaci použity vápenaté soli, provede se stanovení vápníku, jehož obsah bude v rozmezí schváleném pro výrobek. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3197 ____________________________________________________Vaccinum meningococcale polysaccharidicum 3197 Rozdělení velikosti molekul. Provede se vylučovací chromatografie (2.2.30) s použitím agarosy pro chromatografii R nebo agarosy síťované pro chromatografii R. Použije se kolona délky asi 0,9 m a vnitřního průměru 16 mm, jejíž rovnováha byla ustavena rozpouštědlem s iontovou silou 0,2 mol/kg a hodnotou pH 7,0 až 7,5. Na kolonu se nanese 2,5 mg polysacharidu v objemu asi 1,5 ml a eluuje se asi 20 ml/h. Odebírají se frakce asi po 2,5 ml a obsah polysacharidu se stanoví vhodnou metodou. Před dosažením distribučního koeficientu (K^ 0,50 se eluuje nejméně 65 % polysacharidu skupiny A, 75 % polysacharidu skupiny C, 80 % polysacharidu skupiny Y a 80 % polysacharidu skupiny W135. Mimo to jsou procenta eluovaná před dosažením tohoto distribučního koeficientu v rozmezích schválených pro jednotlivé výrobky. Totožnost a sérologická specifická. Totožnost a sérologická specificita se stanoví vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1). Potvrdí se totožnost a čistota každého polysacharidu a dokáže se, že obsah polysacharidu heterologní skupiny N. meningitidis nepřesahuje 1 %. Pyrogenní látky (2.6.8). Polysacharid vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstříkne 1 ml roztoku obsahujícího 0,025 //g purifikovaného polysacharidu v mililitru. Konečná várka vakcíny Jeden nebo více polysacharidu jedné nebo více skupin N. meningitidis se rozpustí ve vhodném rozpouštědle, které může obsahovat stabilizátor. Když se úplně rozpustí, zfiltruje se roztok filtrem zadržujícím bakterie. K přípravě šarže se může použít jen taková konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícímu požadavku. Sterilita (2.6.1). Konečná várka vakcíny vyhovuje zkoušce na sterilitu, při níž se na každou živnou půdu použije 10 ml. Šarže Konečná várka vakcíny se aseptický rozdělí do sterilních obalů. Obaly se pak uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci. Do spotřeby se může uvolnit jen taková šarže, která vyhovuje všem požadavkům, předepsaným v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti. Vlastnosti Bílý nebo krémově zbarvený prášek nebo tablety snadno rozpustné ve vodě. Zkouška totožnosti Každý polysacharid obsažený ve vakcíně se dokáže vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1). Zkoušky na čistotu Rozdělení velikosti molekul. Provede se vylučovací chromatografie (2.2.30). Použije se kolona délky asi 0,9 m a vnitřního průměru 16 mm, jejíž rovnováha byla ustavena rozpouštědlem s iontovou silou 0,2 mol/kg a hodnotou pH 7,0 až 7,5. Na kolonu se nanese 2,5 mg polysacharidu v objemu asi 1,5 ml a eluuje se asi 20 ml/h. Odebírají se frakce asi po 2,5 ml a obsah polysacharidu se stanoví vhodnou metodou. Strana 3198 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3198 Vaccinum morbi Äujeszkyi ad suem inactivatum___________________________________________________ Pro bivalentní vakcínu (skupina A + skupina C) se použije agarosa síťovaná pro chromatografii R. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže: - 65 % polysacharidu skupiny A se eluuje před KD = 0,50, - 75 % polysacharidu skupiny C se eluuje před KD = 0,50. Pro tetravalentní vakcínu (skupina A + skupina C + skupina Y + skupina W135) se použije agarosa síťovaná pro chromatografii Rl a aplikuje se vhodná imunochemická metoda (2.7.1), aby se zajistily eluční podmínky pro různé polysacharidy. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže KDpro hlavní pík je: - nejvýše 0,70 pro polysacharid skupiny A a skupiny C, - nejvýše 0,57 pro polysacharid skupiny Y, - nejvýše 0,68 pro polysacharid skupiny W 135. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %. Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu. Pyrogenní látky (2.6.8). Vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, pri níž se na 1 kg hmotnosti králika vstříkne nitrožilně 1 ml roztoku obsahujícího: - 0,025 fj,g polysacharidu monovalentní vakcíny, - 0,050 //g polysacharidu bivalentní vakcíny, - 0,10 //g polysacharidu tetravalentní vakcíny. Stanovení obsahu Provede se stanovení každého polysacharidu obsaženého ve vakcíne. Pro bivalentní vakcínu (skupina A a skupina C) se použije měření obsahu fosforu (2.5.18) ke stanovení obsahu polysacharidu A a měření obsahu kyseliny sialové (2.5.23) ke stanovení obsahu polysacharidu C. Ke stanovení kyseliny sialové se jako referenční roztok použije roztok kyseliny N-acetylneuraminové R (150 mg/l). Pro tetravalentní vakcínu (skupina A + skupina C + skupina Y + skupina W 135) se použije vhodná imunochemická metoda (2.7.1) s referenčním přípravkem purifikovaného polysacharidu pro každou skupinu. Vakcína obsahuje 70 % až 130 % množství každého polysacharidu uvedeného v označení. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům humanum. Označování Viz článek Vaccina ad usům humanum. V označení na obalu se uvede: - skupina nebo skupiny polysacharidu (A, C, Y nebo W135) obsažené ve vakcíně, - počet mikrogramů polysacharidu v lidské dávce. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3199 Vaccinum morbi Aujeszkyi adsuem inactivatum 3199 Vaccinum morbi Aujeszkyi ad suem inactivatum ***** Inaktivovaná vakcína proti Aujeszkého nemoci prasat * Je to suspenze vhodného kmene viru Aujeszkého nemoci inaktivovaného bez ovlivnění imuno-genních vlastností nebo suspenze inaktivované frakce viru mající odpovídající imunogenní vlastnosti. Výroba Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Virový kmen se pomnoží ve vhodné buněčné kultuře (5.2.4). Virová suspenze se sklidí a inaktivuje; mohou se připravit částice virů, které se purifikují a koncentrují. Zkouška na zbylý infekční virus Aujeszkého nemoci se provádí na sklizené várce každé šarže a používá se přitom dvou pasáží na stejném typu buněčné kultury, jaký byl použit při výrobě vakcíny, a tím se potvrdí účinná inaktivace. Množství inaktivovaného viru používaného ve zkoušce odpovídá nejméně dvaceti pěti dávkám vakcíny. Nezjistí se živý virus. Může se přidat vhodné adjuvans a protimikrobní konzervační látky. Vakcína může být lyofilizovaná. Výběr vakcinačního kmene K přípravě vakcíny se může použít jen takový virový kmen, který je prokazatelně uspokojivý z hlediska bezpečnosti a imunogenity. Mohou se použít následující zkoušky k důkazu bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7). Bezpečnost. A. Zkouška se provádí u všech kategorií zvířat, pro které je vakcína určena (prasnice, výkrmová prasata). Použitá zvířata musí být prosta protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Dvě dávky vakcíny se předepsaným způsobem podají nejméně deseti zvířatům. Po 14 dnech se každému zvířeti vstříkne jedna dávka vakcíny a zvířata se pozorují dalších 14 dnů. V průběhu 28 dnů zkoušky nevzniknou žádné abnormální místní či systémové reakce. B. U zvířat použitých ve zkoušce imunogenity se také hodnotí bezpečnost kmene. U každého vakcinovaného zvířete se měří rektální teplota v době vakcinace, za 24 h a 48 h po ní. Nezjistí se signifikantní vliv na tělesnou teplotu, ani jiné systémové reakce (např. anorexie). Při porážce se místo podání vyšetří na místní reakci. Nevzniknou významné místní reakce. C. Zvířata používaná na terénní zkoušky se také používají k hodnocení bezpečnosti. Použitá zvířata nemají protilátky proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Zkouška se provádí u všech kategorií zvířat, pro které je vakcína určena (prasnice, výkrmová prasata). Vytvoří se nejméně tři skupiny o dvaceti zvířatech s odpovídajícími kontrolními skupinami o nejméně deseti zvířatech. Tělesná teplota se měří všem zvířatům v době vakcinace, 24 h a 48 h po vakcinaci. Nezjistí se významný vliv na tělesnou teplotu. Při porážce se místo podání vyšetří na místní reakci. Nevzniknou významné místní reakce. Imunogenita. Použije se nejméně deset výkrmových prasat ve stáří vhodném k vakcinaci prostých protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo frakcím viru. Tělesná hmotnost prasat se neliší od průměru skupiny o více než 20 %. Každé prase se očkuje podle doporučeného schématu a doporučeným způsobem. Pět podobných prasat se ponechá jako kontrola. Na konci výkrmového období (80 kg až 100 kg) se každé prase zváží a provede se čelenž intranazálním podáním vhodného množství virulentního kmene viru Aujeszkého nemoci. Každé zvíře se zváží 7 dní po čelenži, nebo v době úhynu, jestliže k němu dojde dříve, a dosažený denní průměr se vypočítá v procentech. Pro Strana 3200 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3200 Vaccinum morbi Äujeszkyi ad suem inactivatum___________________________________________________ každou skupinu (vakcinovanou i kontrolu) se vypočítá průměr z denních průměrných přírůstků. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže vakcinovaná prasata přežijí a rozdíl mezi denními průměrnými přírůstky v obou skupinách je nejméně 1,5. Zkoušku lze hodnotit jedině v případě, jestliže všechna kontrolní prasata mají příznaky onemocnění Aujeszkého nemocí a průměr jejich denních přírůstků je méně než -0,5. Jestliže je vakcína určena pro prasnice k pasivní ochraně selat, může se vhodnost kmene pro tento účel prokázat následující metodou. Osm prasnic bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci se vakcinuje podle doporučeného schématu a doporučeným způsobem; čtyři prasnice se ponechají jako kontrola. Selata od těchto prasnic se ve stáří 7 dní čelenžují vhodným množstvím virulentního kmene viru Aujeszkého nemoci. Selata se pozorují 21 dní. Vakcína je vyhovující, jestliže u selat od vakcinovaných prasnic je nejméně 80% ochrana před úhynem v porovnání s kontrolní skupinou. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže každý vrh má nejméně osm selat. Zkoušení šarže Jestliže se s uspokojivým výsledkem provedla zkouška účinnosti na prasatech s reprezentativní šarží vakcíny, ale s použitím skupin o deseti prasatech místo pěti, může se tato zkouška u výrobce po schválení oprávněnou autoritou nahradit jako běžná zkouška jiných šarží vakcíny připravených ze stejného inokula alternativní zkouškou, pro kterou byla dostatečná korelace výsledků s lékopis-nou metodou potvrzena statistickým hodnocením. Zkouška totožnosti U zvířat bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci zkoušený přípravek povzbudí tvorbu specifických protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci použité pro výrobu vakcíny. Zkoušky na čistotu Bezpečnost. Nejméně třem selatům v minimálním stáří pro vakcinaci se vstříknou dvě dávky vakcíny předepsaným způsobem. Zvířata jsou bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Zvířata se pozorují 14 dní a potom se každému vstnkne jedna dávka vakcíny. Pozorují se dalších 14 dní. V průběhu 28 dní zkoušky se nezjistí abnormální místní nebo systémové reakce. Inaktivace. Pokud možno, provede se vhodná zkouška na zbylý infekční virus Aujeszkého nemoci s použitím dvou pasáží na stejné buněčné kultuře, jaká byla použita při přípravě vakcíny. Jinak se vstříkne po jedné dávce vakcíny podkožně pěti králíkům, kteří se pozorují 14 dní po podání. Nezjistí se výzkyt abnormálních reakcí (zejména místní vyrážka). Jestliže vakcinační virus není patogenní pro králíky, provede se zkouška na dvou ovcích. Cizí virus. U selat použitých pro zkoušku bezpečnosti se provede zkouška na protilátky. Vakcína nepodporuje tvorbu protilátek proti jinému viru než proti viru Aujeszkého nemoci, proti virům patogenním pro prasata nebo proti virům, které by mohly překážet diagnóze infekčních onemocnění prasat (včetně virů ze skupiny pestivirů). Sterilita. Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usům veterina-rium. Stanovení účinnosti Použije se nejméně pět prasat o hmotnosti 15 kg až 35 kg prostých protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Živá hmotnost žádného z prasat se neliší o více než 25 % od Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3201 _________________________Vaccinum morbi Aujeszkyi adsuem vivum cryodesiccatum ad usům parenterale 3201 průměrné hmotnosti ve skupině. Každému praseti se podá předepsaným způsobem jedna dávka vakcíny. Pět podobných prasat se použije jako kontrola. Za tři týdny se prasata jednotlivě zváží a provede se intranazálně ěelenž vhodným množstvím virulentního kmene viru Aujeszkého nemoci. Každé zvíře se zváží 7 dní po ěelenži nebo v době úhynu, jestliže k němu dochází dříve, a vypočítá se průměrný denní přírůstek v procentech. Pro každou skupinu (vakcinovanou i kontrolní) se vypočítá průměrný denní přírůstek v procentech. Vakcína vyhovuje, jestliže vakcinovaná prasata přežijí a rozdíly mezi průměry denních přírůstků v obou skupinách jsou nejméně 1,1. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže všechna kontrolní prasata mají příznaky Aujeszkého nemoci a průměr jejich denních přírůstků dosahuje méně než -0,5. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Označování Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. V označení na obalu se uvede: - zda je vakcinaění kmen patogenní pro králíky, - zda je vakcína z celého viru nebo subjednotková. Vaccinum morbi Aujeszkyi ad suem vivum ***** cryodesiccatum ad usům parenterale ***** Lyofilizovaná živá vakcína proti Aujeszkého nemoci prasat pro parenterální podání Je to přípravek z oslabeného kmene viru Aujeszkého nemoci. Může se podávat po smíchání s adjuvans. Výroba Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Virový kmen se pěstuje na vnímavé buněčné kultuře (5.2.4) nebo na kuřecích embryích z chovů prostých specifikovaných patogenů (5.2.2). Virová suspenze se sklidí, smíchá s vhodnou stabilizující tekutinou a lyofilizuje se. Výběr vakcinačního kmene K přípravě vakcíny se může použít pouze takový virový kmen, který prokazatelně odpovídá následující charakteristice: bezpečný; přenosný včetně přechodu přes placentu a přenosný semenem; nevratně oslabený a imunogenní. Kmen může mít genetické markery. K průkazu bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7) se mohou použít následující zkoušky: Bezpečnost. A. Deseti selatům ve stáří 3 až 4 týdny, které nemají protilátky proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci, se určeným způsobem podá množství viru, které odpovídá deseti dávkám vakcíny. Deset selat z téhož zdroje a stejného stáří, které nemají protilátky proti viru Aujeszkého nemoci Strana 3202 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3202 Vaccinum morbi Äujeszkyi ad suem vivum cryodesiccatum ad usum parenterale_________________________ nebo jeho frakci, se ponechá jako kontrola. Zvířata se pozorují po dobu 21 dní. Zvířata zůstávaj í zdravá a křivka hmotnosti vakcinovaných selat se neliší od křivky selat kontrolních. B. U zvířat použitých ve zkoušce na imunogenity se také hodnotí bezpečnost kmene. Rektální tep -lota se u každého vakcinovaného zvířete měří v době vakcinace, za 24 h a 48 h po ní. Nezjistí se signifikantní vliv na tělesnou teplotu, ani jiné systémové reakce (např. anorexie). Při porážce se místo podání vyšetří na místní reakci. Nevzniknou významné místní reakce. C. Zvířata používaná na terénní zkoušky se také používají k hodnocení bezpečnosti. Použitá zvířata nemají protilátky proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Zkouška se provádí u všech kategorií zvířat, pro které je vakcína určena (prasnice, výkrmová prasata). Vytvoří se nejméně tři skupiny o dvaceti zvířatech s odpovídajícími kontrolními skupinami o nejméně deseti zvířatech. Tělesná teplota se měří všem zvířatům v době vakcinace, 24 h a 48 h po vakcinaci. Nezjistí se významný vliv na tělesnou teplotu. Při porážce se místo podání vyšetří na místní reakci. Nevzniknou významné místní reakce. D. Deseti selatům ve stáří 3 až 5 dní, která jsou prosta protilátek viru proti Aujeszkého nemoci nebo jeho frakcím, se intranazálně podá množství viru, které odpovídá deseti dávkám vakcíny. Zvířata se pozorují 21 dní. Žádné sele neuhyne ani se neprojeví neurologické poruchy, jež by se mohly přisoudit vakcinačnímu viru. E. Pěti selatům ve stáří 3 až 5 dnů se intracerebrálně vstříkne jedna dávka vakcíny. Žádné sele neuhyne ani se neobjeví neurologické poruchy. F. Pět dní se denně deseti selatům ve stáří 3 až 4 týdny bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci podávají 2 mg prednisolonu na kilogram tělesné hmotnosti. Třetí den se každému seleti určeným způsobem podá takové množství viru, které odpovídá jedné dávce vakcíny. Protimikrobní látky se mohou podat, aby se předešlo nespecifickým příznakům. Zvířata se pozorují 21 dní po podání viru. Selata zůstávají zdravá. G. Použije se patnáct březích prasnic bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Pěti prasnicím se určeným způsobem podá množství viru, které odpovídá deseti dávkám vakcíny, ve 4. až 5. týdnu březosti. Dalším pěti prasnicím se stejným způsobem podá stejné množství viru v 10. až 11. týdnu březosti. Dalších pět březích prasnic se použije jako kontrola. Počet narozených selat od vakcinovaných prasnic, jakékoliv abnormality u selat a délka březosti se významně neliší od prasnic kontrolních. Od selat narozených od vakcinovaných prasnic s e neizoluje virus Aujeszkého nemoci, ani se nezjistí protilátky proti viru Aujeszkého nemoci před napitím kolostra. Síření v těle. Použije se osmnáct prasat ve stáří 3 až 4 týdny bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Čtrnácti prasatům se podá jedna dávka vakcíny doporučeným způsobem na doporučené místo. Skupiny po dvou vakcinovaných prasatech se porážejí za 6 h, 12 h, 24 h, 48 h, 72 h, 96 h a 120 h po vakcinaci. Zbývající dvě skupiny po dvou prasatech slouží jako kontrola a porazí se za 6 h a 120 h. Provedou se odděleně vhodné citlivé zkoušky na virus z následujících tkání a sekretů: tonzily, nosní sliznice, plíce, aplikační místo, satelitní lymfatické uzliny, slezina, mozková tkáň, výkaly a sliny. Vakcína je přijatelná, pokud virus není zjištěn v sekretech, výkalech, nosní sliznici, plicích a mozkové tkáni. Infekčnost. Zkouška se provede čtyřikrát nezávisle na sobě. Pokaždé se použijí čtyři selata ve stáří 3 až 4 týdny bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Každému seleti se určeným způsobem podá množství viru odpovídající jedné dávce vakcíny. Jeden den po podání vakcíny se do těsné blízkosti vakcinovaných selat dají selata nevakcinovaná stejného stáří a bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Za pět týdnů se všechna zvířata testují Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3203 _________________________Vaccinum morbi Aujeszkyi adsuem vivum cryodesiccatum ad usům parenterale 3203 na přítomnost protilátek proti viru Aujeszkeho nemoci. Protilátky proti viru Aujeszkeho nemoci se nezjistí v žádné skupině kontaktních kontrol. U všech naočkovaných selat se protilátky prokážou. Nevratnost oslabení. Dvěma selatům ve stáří 3 až 5 dní, která nemají protilátky proti viru Aujeszkeho nemoci ani frakci viru, se intranazálně podá množství viru, které odpovídá jedné dávce vakcíny. Za tři až pět dnů se odeberou od každého selete vzorky mozku, plic, tonzil a místních lymfatických uzlin a vzorky se smíchají. Jeden mililitr smíchané orgánové suspenze se podá intranazálně dalším dvěma selatům stejného stáří a vnímavosti. Tato operace se opakuje nejméně devětkrát, naposledy na nejméně pěti selatech. Přítomnost viru se ověřuje v každé pasáži přímým nebo nepřímým způsobem. Jestliže virus zmizí, provede se druhá série pasáží. Selata nehynou a ani nevykazují neurologické poruchy, jež by se mohly přičíst vakcinaěnímu viru. V porovnání s nepasážo-vaným virem nejsou známky zvýšení virulence. Imunogenita. Použije se nejméně deset výkrmových prasat ve stáří doporučeném k vakcinaci, která jsou prosta protilátek proti viru Aujeszkeho nemoci nebo jeho frakci. Tělesná hmotnost se u prasat neliší od průměrné hmotnosti skupiny o více než 20 %. Každé prase se vakcinuje podle doporučeného schématu a doporučeným způsobem. Pět podobných prasat se použije jako kontrola. Na konci výkrmového období (80 kg až 100 kg) se prasata zváží a provede se ěelenž intranazálním podáním vhodného virulentního kmene viru Aujeszkeho nemoci. Každé zvíře se 7 dní po ěelenži nebo v době úhynu, jestliže k němu dojde dříve, zváží a vypočítá se denní průměrný přírůstek v procentech. Pro každou skupinu (vakcinovanou i kontrolu) se vypočítá průměr z denních průměrných přírůstků. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže všechna vakcinovaná prasata přežijí a rozdíl mezi průměry denních přírůstků obou skupin je nejméně 1,5. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže všechna kontrolní prasata vykazují příznaky onemocnění Aujeszkeho nemoci a průměr jejich denních přírůstků je méně než -0,5. Jestliže je vakcína určena k použití u prasnic k pasivní ochraně selat, může se vhodnost kmene pro tento úěel prokázat následující metodou. Osm prasnic prostých protilátek proti viru Aujeszkeho nemoci nebo jeho frakci se vakcinuje podle doporučeného schématu a doporučeným způsobem; čtyři prasnice se použijí jako kontrola. Selata od těchto prasnic se ěelenžují vhodným množstvím virulentního viru Aujeszkeho nemoci ve věku 7 dní a pozorují se 21 dní. Vakcína je uspokojivá, jestliže selata od vakcinovaných prasnic jsou v porovnání s kontrolní skupinou nejméně z 80 % chráněna oproti mortalitě. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže každý vrh selat má nejméně osm selat. Zkoušení šarže Jestliže byla zkouška na účinnost u prasat provedena s vyhovujícím výsledkem u reprezentativní dávky vakcíny, pak tato zkouška za souhlasu oprávněné autority může být opomenuta výrobcem při provádění pravidelné kontroly u dalších šarží vakcíny připravených z téhož inokula. Zkouška totožnosti U zvířat bez protilátek proti viru Aujeszkeho nemoci nebo frakcím viru zkoušený přípravek povzbudí tvorbu specifických neutralizujících protilátek. Zkoušky na čistotu Bezpečnost. Deset dávek vakcíny se podá způsobem uvedeným v označení nejméně třem selatům ve stáří 3 až 4 týdny, která jsou prostá protilátek proti viru Aujeszkeho nemoci nebo jeho frakci. Tři selata stejného stáří prosta protilátek proti viru Aujeszkeho nemoci nebo jeho frakci se použijí jako kontrola. Zvířata se pozorují 14 dní. Nezjistí se abnormální místní nebo systémové reakce. Křivka hmotnosti vakcinovaných selat se neliší od křivky selat kontrolních. Strana 3204 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3204 Vaccinum morbi Carrei vivum cryodesiccatum pro cane____________________________________________ Cizí viry. Vakcína se neutralizuje monospecifickým antisérem a naočkuje se na buněčnou kulturu vnímavou k viru patogennímu pro prasata. Kultura se udržuje 14 dní a v průběhu této doby se provede nejméně jedna pasáž. Nevyvíjí se cytopatický efekt; buňky nevykazují přítomnost hemadsorp-čního agens; tekutina z kultury je prosta hemaglutinačních agens. U selat použitých pro zkoušku bezpečnosti se provede zkouška na protilátky proti virům ze skupiny pestivirů. Vakcína nevyvolá tvorbu takových protilátek. Sterilita. Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usům veter inarium. Titr viru. Rekonstituovaná vakcína se titruje na buněčné kultuře nebo inokulací do alantoidní dutiny kuřecích embryí. Jedna dávka vakcíny obsahuje nejméně takové množství viru, které odpovídá minimálnímu titru viru, který je uveden v označení. Stanovení účinnosti Zkouška účinnosti se provede každým způsobem podání, který je uveden v označení. Použij e se nejméně pět prasat o hmotnosti 15 kg až 35 kg prostých protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Hmotnost žádného prasete se neliší o více než 25 % od průměrné hmotnosti ve skupině. Každému praseti se podá způsobem uvedeným v označení jedna dávka vakcíny. Pět podobných prasat se použije jako kontrola. Za tři týdny se provede u každého prasete intranazálně čelenž vhodným množstvím virulentního kmene viru Aujeszkého nemoci. Každé zvíře se zváží 7 dní po čelenži nebo v době úhynu, jestliže k němu dojde dříve, a vypočítá se průměrný denní přírůstek v procentech. Pro každou skupinu (vakcinovanou i kontrolní) se vypočítá průměr denních průměrných přírůstků. Vakcína vyhovuje, jestliže vakcinovaná prasata přežijí a rozdíl mezi průměry denních přírůstků v skupinách není menší než 1,6. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže všechna kontrolní prasata mají příznaky onemocnění Aujeszkého nemoci a průměr jejich denních přírůstků je méně než -0,5. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Označování Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Vaccinum morbi Carrei vivum cryodesiccatum ***** pro cane ***** Živá vakcína proti psince lyofilizovaná Je to přípravek z kmene viru psinky, který je oslaben pro psy. Výroba Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Oslabený kmen se pomnoží ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4) nebo kuřecích embryích získaných ze zdravých chovů (5.2.2). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3205 ________________________________________Vaccinum morbi Carrei vivum cryodesiccatum pro mustelidis 3205 Výběr vakcinačního kmene Pouze virový kmen prokazatelně odpovídající z hlediska oslabení a imunogenity se může použít k přípravě vakcíny. K průkazu bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7) se mohou použít následující zkoušky. Oslabení. Objem virové suspenze odpovídající polovině dávky vakcíny, nebo jestliže tento objem obsahuje méně než 500 CCID50 nebo 500 EID50, množství, které obsahuje 500 CCID50, ěi 500 EID50, se intracerebrálně vstříkne každému ze dvou vnímavých štěňat ve stáří 8 až 16 týdnů. Během 21 dní tato dávka nevyvolává patogenní efekt. Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti je vhodná k průkazu imunogenity virového kmene. Zkoušení šarže Pokud je stanovení účinnosti provedeno s vyhovujícími výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, může být tato zkouška při rutinní kontrole jiných šarží připravených z téhož inokula vypuštěna, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita. Zkouška totožnosti Vakcína rekonstituovaná podle pokynů v označení a smíchaná s monospecifickým psinkovým antisérem nevyvolá již cytopatický efekt ve vnímavé buněčné kultuře nebo poškození chorioalan-toidní membrány kuřecích embryí starých 9 dní až 11 dní. Zkoušky na čistotu Bezpečnost. Dvěma vnímavým štěňatům starým 8 až 16 týdnů a prostým psinkových virusneutrali-zaěních protilátek se vstříkne po dvojnásobku dávky rekonstituované vakcíny způsobem uvedeným v označení. Zvířata se pozorují 21 dní. Zvířata zůstávají zdravá bez významných místních ěi systémových reakcí. Cizí viry. A. Rekonstituovaná vakcína se smíchá s monospecifickým psinkových antisérem. Na vnímavé buněčné kultuře nevyvolá cytopatický efekt, ani nejeví známky přítomnosti hemaglutinaěních nebo hemadsorpěních agens. B. Zkouška se provede na myších hmotnosti 11 g až 15 g. Každé myši se intracerebrálně vstříkne 0,03 ml rekonstituované vakcíny. Použije se nejméně deset myší, avšak takový poěet, který umožní podat 3/10 dávky vakcíny. Zvířata se pozorují 21 dní. Pokud uhyne více než dvě myši během prvních 48 h, zkouška se opakuje. Od třetího do dvacátého prvního dne od podání nevykazují myši abnormality, které by bylo možné přisoudit vakcíně. Bakterie a houby. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usům veterinarium. Mykoplazmata (2.6.7). Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na mykoplazmata. Titr viru. Titr rekonstituované vakcíny se stanoví na vhodných buněčných kulturách nebo kuřecích embryích 9 dní až 11 dní starých. Jedna dávka vakcíny obsahuje nejméně množství viru odpovídající minimálnímu titru uvedenému v označení. Strana 3206 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3206 Vaccinum morbi Carrei vivum cryodesiccatum pro mustelidis_______________________________________ Stanovení účinnosti Použije se sedm vnímavých štěňat 8 až 16 týdnů starých prostých psinkových virusneutrali-začních protilátek. Způsobem uvedeným v označení se každému z pěti zvířat podá objem rekonsti-tuované vakcíny obsahující množství viru, které odpovídá minimálnímu titru uvedenému v označení. Další dvě zvířata se ponechají jako kontrola. Všechna zvířata se pozorují 21 dní. Po uplynutí této doby se všem zvířatům intravenózne vstříkne takové množství psinkového viru, které je schopné vyvolat u vnímavých psů onemocnění s typickými příznaky nebo úhyn. Zvířata se pozorují dalších 21 dní. Zvířata vakcinovaná zůstávají zdravá bez příznaků onemocnění. Kontrolní zvířata uhynou na psinku nebo se projeví typické příznaky vážného infekčního onemocnění. Jestliže jedno z kontrolních štěňat nemá žádné příznaky onemocnění, zkouška se opakuje. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Označování Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Vaccinum morbi Carrei vivum cryodesiccatum ***** pro mustelidis ***** Živá vakcína proti psince lasičkovitých lyofílizovaná Je to přípravek z kmene viru psinky, který je oslaben pro fretky. Výroba Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Oslabený kmen se pomnoží ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4) nebo kuřecích embryích, v obou případech získaných od zdravých zvířat. Výběr vakcinačního kmene Pouze virový kmen prokazatelně odpovídající z hlediska oslabení a imunogenity se může použít k přípravě vakcíny. K průkazu bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7) se mohou použít následující zkoušky. Oslabení. Když se objem virové suspenze odpovídající pěti dávkám vakcíny intramuskulárně vstříkne každé ze dvou vnímavých fretek, nevyvolá během 21 dní patogenní efekty. Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti je vhodná k průkazu imunogenity virového kmene. Zkoušení šarže Pokud je stanovení účinnosti provedeno s vyhovujícími výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, může být tato zkouška při rutinní kontrole jiných šarží připravených z téhož inokula vypuštěna, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3207 Vaccinum morbi Marek vivum 3207 Zkouška totožnosti Vakcína rekonstituovaná podle pokynů v označení a smíchaná s psinkovým antisérem nevyvolá již cytopatické efekty ve vnímavých buněčných kulturách nebo poškození chorioalantoidních membrán kuřecích embryí starých 9 dní až 11 dní. Zkoušky na čistotu Bezpečnost. Dvěma vnímavým fretkám prostým psinkových virusneutralizačních protilátek s e vstříkne po dvojnásobku dávky rekonstituovaná vakcíny způsobem uvedeným v označení. Zvířata se pozorují 21 dní. Zvířata zůstávají zdravá bez významných místních či systémových reakcí. Cizí viry. A. Rekonstituovaná vakcína se smíchá s monospecifickým antisérem. Na vnímavých buněčných kulturách již nevyvolá cytopatický efekt ani nejeví známky přítomnosti hemaglutinačních a hemadsorpčních agens. B. Zkouška se provede na myších hmotnosti 11 g až 15 g. Každé myši se intracerebrálně vstříkne 0,03 ml rekonstituované vakcíny. Použije se nejméně deset myší, avšak takový počet, který umožní podat 3/10 dávky vakcíny. Zvířata se pozorují 21 dní. Pokud uhyne více než dvě myši během prvních 48 h, zkouška se opakuje. Od třetího do dvacátého prvního dne od podání nemají myši abnormality, které by bylo možné přisoudit vakcíně. Bakterie a houby. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usům veterinarium. Mykoplazmata (2.6.7). Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na mykoplazmata. Titr viru. Titr rekonstituované vakcíny se stanoví na vhodných buněčných kulturách nebo kuřecích embryích 9 dní až 11 dní starých. Jedna dávka vakcíny obsahuje nejméně množství viru odpovídající minimálnímu titru uvedenému v označení. Stanovení účinnosti Použije se sedm vnímavých fretek prostých psinkových virusneutralizačních protilátek. Způsobem uvedeným v označení se každému z pěti zvířat podá objem rekonstituované vakcíny obsahujíc í množství viru, které odpovídá minimálnímu titru uvedenému v označení. Další dvě zvířata se pone -chají jako kontrola. Všechna zvířata se pozorují 21 dní. Po uplynutí této doby se všem zvířatům intramuskulárně vstříkne takové množství psinkového viru, které je schopné vyvolat u vnímavých fretek úhyn. Zvířata se pozorují dalších 21 dní. Zvířata vakcinovaná zůstávají zdravá a kontrolní zvířata uhynou na psinku. Jestliže jedna z kontrol přežije, zkouška se opakuje. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Označování Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Strana 3208 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3208 Vaccinum morbi Marek vivum Vaccinum morbi Marek vivum ***** Živá vakcína proti Markově chorobě * Je to lyofilizovaný nebo tekutý přípravek oslabeného kmene viru Markovy choroby nebo kmene herpesviru izolovaného z krůt. Výroba Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Kmen viru se pomnožuje ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4). Pokud jsou buněčné kultury ptačího původu, j sou získány z chovů prostých specifikovaných patogenů (5.2.2). Suspenze viru se sklidí a smíchá s vhodnou stabilizační tekutinou. Vakcína se může lyofilizovat. Výběr vakcinačního kmene Pro přípravu vakcíny se může použít pouze kmen viru prokazatelně splňující podmínky nezvratnosti oslabení, bezpečnosti a imunogenity pro zvířata, jimž je vakcína určena. K průkazu bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7) se mohou použít následující zkoušky. Nevratnost oslabení (pouze u vakcín založených na oslabeném kmenu viru Markovy choroby). Každému z pěti jednodenních kuřat z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2) se intramuskulárně vstříkne množství viru, které odpovídá nejméně deseti dávkám vakcíny. Po sedmi dnech se od každého kuřete odeberou bílé krvinky a připraví se směsný vzorek. 1 ml směsného vzorku bílých krvinek se intraperitoneálně vstříkne každému z pěti dalších kuřat téhož věku a vnímavosti. Tento postup se opakuje šestkrát. V každé pasáži se ověří přítomnost viru. Jestliže není virus nalezen, provede se druhá série pasáží. Provede se zkouška bezpečnosti popsaná dále, ve které se použije šestá pasáž viru nebo virus nejvyšší pasáže, ze které byl získán, a nepasážovaný virus. Oba vyhovují zkoušce. Nejsou známky zvýšení virulence pasážovaného viru v porovnání s nepasá-žovaným virem; k tomu kromě kritérií zkoušky bezpečnosti stanovenými níže není ani významný rozdíl v mikroskopických změnách v brachiálním i ischiadickém plexu a gonádách u ptáků, kteří dostali pasážovaný virus, a u ptáků, kteří dostali virus nepasážovaný. Bezpečnost. Použije se nejméně 120 geneticky vnímavých jednodenních kuřat z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2), která se rozdělí náhodně do tří skupin odděleně chovaných a ošetřovaných. Všechna kuřata, která uhynou v průběhu zkoušky, se pitvají na přítomnost makroskopických změn v důsledku Markovy choroby a na ostatní příčiny úhynu. Skupina 1: Vhodným způsobem se podá takové množství viru Markovy choroby, které způsobí v průběhu 70 dnů pitvou zjistitelné makroskopické změny Markovy choroby u nejméně 70 % skutečného počtu kuřat. Skupina 2: Zamýšleným způsobem podání se podá každému kuřeti množství vakcinačního viru, které odpovídá deseti dávkám vakcíny. Skupina 3: Neošetřované kontroly. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže: a) v prvních 7 dnech zkoušky neuhyne v žádné skupině více než 10 % kuřat, b) nejméně 70 % skutečného počtu (výchozí počet snížený o počet těch, která uhynula v průběhu prvních 7 dnů zkoušky) ve skupině 1 má makroskopické změny Markovy choroby, c) nejméně 80 % kuřat ve skupině 3 přežije 120 dnů a žádné nemá makroskopické změny Markovy choroby nebo protilátky proti viru Markovy choroby. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 / 1998 Strana 3209 ______________________________________________Vaccinum morbillorum, parotitidis et rubellae vivum 3209 Vakcinační virus vyhovuje zkoušce: a) jestliže kuřata 2. skupiny nemají makroskopické změny Markovy choroby, b) jestliže počet přežívajících kuřat v 2. skupině ve 120 dnech stáří je nejméně 90 % přežívajících v 3. skupině. Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti je vhodná k průkazu imunogenity kmene. Zkoušení šarže Pokud byly zkoušky na viry ptačí leukózy a na cizí viry na buněčných kulturách a na kuřecích embryích provedeny s vyhovujícími výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, mohou být tyto zkoušky při rutinní kontrole jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula vypuštěny, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita. Pokud bylo stanovení účinnosti provedeno s vyhovujícím výsledkem na reprezentativní šarži vakcíny, může být tato zkouška při rutinní kontrole jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula vypuštěna, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita. Zkouška totožnosti Totožnost vakcíny se zjišťuje imunofluorescenční zkouškou ve vnímavých buněčných kulturách za použití monoklonální protilátky. Zkoušky na čistotu Bezpečnost. Použije se nejméně deset geneticky vnímavých jednodenních kuřat z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2). Způsobem uvedeným v označení se podá každému kuřeti deset dávek vakcíny, v případě potřeby rekonstituované. Kuřata se pozorují 42 dnů. Pitvají se všechna kuřata, která uhynou, a všechna přežívající, která jsou utracena po 42 dnech. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže žádné z kuřat nemá klinické příznaky, neuhyne, ani při pitvě nevykazuje makroskopické změny přisuzovatelné vakcíně. Zkoušku nelze hodnotit a musí být opakována, pokud v průběhu pozorování více než dvě kuřata uhynou z příčin, které nejsou přisuzovatelné vakcíně. Důkaz cizích virů na kuřecích embryích (2.6.3). Neutralizovaná vakcína vyhovuje zkoušce na cizí viry užívající kuřecí ambrya. Důkaz cizích virů na buněčných kulturách (2.6.5). Neutralizovaná vakcína vyhovuje zkoušce na cizí viry užívající buněčné kultury. Důkaz cizích agens na kuřatech (2.6.6). Vakcína vyhovuje zkoušce na cizí agens provedené na kuřatech. Provede se imunofluorescenční zkouška nebo ELISA test na virus ptačí retikuloendotelió-zy se séry vakcinovaných kuřat. Výsledek je negativní. Viry ptačí leukózy (2.6.4). Neutralizovaná vakcína vyhovuje zkoušce na viry ptačí leukózy. Bakterie a houby. Vakcína, je-li třeba rekonstituovaná, vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usům veterinarium. Mykoplazmata (2.6.7). Vakcína, j e-li třeba rekonstituovaná, vyhovuje zkoušce na mykoplazmata. Titr viru. Vakcína, j e-li třeba rekonstituovaná, se titruje v buněčných kulturách. Jestliže je titr vyjadřován v PFU, stanoví se počet plaků pozorováním charakteristického cytopatického efektu, přičemž se v úvahu berou pouze primární plaky. Jedna dávka vakcíny obsahuje nejméně takové množství viru odpovídající minimálnímu titru uvedenému v označení. Strana 3210 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3210 Vaccinum morbillorum, parotitidis et rubellae vivum_______________________________________________ Stanovení účinnosti Použijí se vnímavá jednodenní kuřata z jednoho chovu, který je prost specifikovaných patogenů. Každému z nejméně třiceti kuřat pro každý uvedený způsob podání se podá takový objem vakcíny, je-li třeba rekonstituované, který obsahuje množství viru odpovídající minimálnímu titru viru uvedenému v označení. Jako kontrola slouží třicet kuřat. Po 9 dnech se čelenžuje každé kuře vhodným způsobem dostatečným množstvím virulentního viru Markovy choroby. Zvířata se pozorují nejméně 70 dnů. Úhyny se zaznamenávají a provedou se pitvy na specifické makroskopické změny Markovy choroby. Na konci období pozorování se přežívající zvířata utratí a provedou se pitvy na specifické makroskopické změny Markovy choroby. Vakcína vyhovuje zkoušce, pokud u každého stanoveného způsobu podání je celkový počet vakcinovaných zvířat vykazujících specifické makroskopické změny snížen nejméně o 80 % ve srovnání s kontrolní skupinou a jestliže čelenžní virus vyvolá specifické makroskopické změny u nejméně 70 % kontrol. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Označování Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. V označení se uvede: - stáří zvířat, která mají být vakcinována, - sérotyp(y) vakcinačního viru. Vaccinum morbillorum, parotitidis et rubellae vivum ***** ^ * * Živá vakcína proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám* Je to lyofilizovaný přípravek z vhodných oslabených kmenů virů spalniček, příušnic a zarděnek. Vakcína se podle údajů v označení rekonstituuje bezprostředně před použitím; vznikne čirá tekutina, která může být zbarvena vzhledem k přítomnosti indikátoru pH. Výroba Tři složky vakcíny se připravují, jak je popsáno v článcích Vaccinum morbilorum (vivum), Vaccinum parotitidis (vivum) a Vaccinum rubellae (vivum), a vyhovují požadavkům v nich předepsaným. Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že pokud bude výrobek zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost imunních sér a humánních vakcín (2.6.9). Konečná várka vakcíny Sklizně každé virové složky se spojí a vyčeří k odstranění buněk. Může se přidat vhodný stabilizátor a spojené sklizně se vhodným způsobem naředí. Vhodná množství spojených sklizní jednotlivých složek se smíchají. Pouze konečná várka, která vyhovuje následujícímu požadavku, se může použít pro přípravu šarže. Bakterie a houby. Provede se zkouška na sterilitu; na každou půdu se použije 10 ml (2.6.1). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3211 ______________________________________________Vaccinum morbillorum, parotitidis et rubellae vivum 3211 Šarže Konečná várka vakcíny se aseptický rozplní do sterilních zabezpečených obalů a lyofilizuje se na obsah vlhkosti, která je prokazatelně vhodná pro stabilitu vakcíny. Potom se obaly uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci a vniknutí vlhkosti. Pouze šarže, která vyhovuje následujícím požadavkům na teplotní stabilitu a všem požadavkům uvedeným ve Zkouškách totožnosti, Zkouškách na čistotu a ve Stanovení účinnosti, se může uvolnit k použití. Pokud byly zkoušky na bovinní sérumalbumin a případně ovalbumin provedeny s uspo -kojivými výsledky v konečné várce vakcíny, mohou se u šarže vynechat. Teplotní stabilita. Zrychlená zkouška stability se provede inkubací lyofilizovaného přípravku na 37 °C po 7 dní. Pokud není jinak vysvětleno a schváleno, je po této době: - koncentrace viru spalniček nižší nejvýše o 1 log 10od počáteční hodnoty a hodnota titru je nejméně 1 . 103 CCID50 v jednotlivé lidské dávce, - koncentrace viru příušnic nižší nejvýše o 1 log 10od počáteční hodnoty a hodnota titru je nejméně 5 . 103 CCID50 v jednotlivé lidské dávce, - koncentrace viru zarděnek nižší nejvýše o 1 log10 od počáteční hodnoty a hodnota titru je nejméně 1 . 103 CCID50 v jednotlivé lidské dávce. Zkoušky totožnosti Když se pnpravek rekonstituuje tak, jak je uvedeno v označení, a smíchá se specifickými protilátkami pro virus spalniček, příušnic a zarděnek, není schopen infikovat buněčné kultury vnímavé k těmto virům. Když se přípravek rekonstituuje, jak je uvedeno v označení, a smíchá se s množstvím specifických protilátek postačujícím k neutralizaci dvou virových složek, třetí virová složka infikuje vnímavou buněčnou kulturu. Zkoušky na čistotu Bakterie a houby. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1). Bovinní sérumalbumin. Nejvýše 50 ng v jednotlivé lidské dávce; stanoví se vhodnou imunoche-mickou metodou (2.7.1). Ovalbumin. Je-li příušnicová složka připravena na kuřecích embryích, obsahuje vakcína nejvýše 1 ug ovalbuminu v jednotlivé lidské dávce. Stanoví se vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3 %. Stanovení účinnosti A. Pnpravek se smíchá s postačujícím množstvím specifických protilátek proti viru příušnic a s postačujícím množstvím specifických protilátek proti viru zarděnek. Infekční virus spalniček se titruje nejméně trojmo na pěti buněčných kulturách pro každé ředění v řadě pro 0,5 log 10nebo metodou o stejné přesnosti. K validaci každé zkoušky se použije vhodný referenční virový pnpravek. Stanovená koncentrace viru spalniček není nižší než množství uvedené v označení; minimální koncentrace viru spalniček v označení j e nejméně 1 . 10 3CCID50v jednotlivé lidské dávce. Zkouška není platná, jestliže interval spolehlivosti (P = 0,95) logaritmu virové koncentrace je větší než ±0,3. B. Pnpravek se smíchá s postačujícím množstvím specifických protilátek proti viru spalniček a s postačujícím množstvím specifických protilátek proti viru zarděnek. Infekční virus příušnic se titruje nejméně trojmo na pěti buněčných kulturách pro každé ředění v řadě po 0,5 log 10nebo Strana 3212 Sbírka zákonu č. 1/1998 Částka 1 3212 Vaccinum morbillorum vivum metodou o stejné přesnosti. K validaci každé zkoušky se použije vhodný referenční virový přípravek. Stanovená koncentrace viru příušnic není nižší než množství uvedené v označení; minimální koncentrace viru příušnic v označení je nejméně 5 . 103 CCID50 v jednotlivé lidské dávce. Zkouška není platná, jestliže interval spolehlivosti (P = 0,95) logaritmu virové koncentra ce je větší než ±0,3. C. Pnpravek se smíchá s postačujícím množstvím specifických protilátek proti viru spalniček a s postačujícím množstvím specifických protilátek proti viru příušnic. Infekční virus zarděnek se titruje nejméně trojmo na pěti buněčných kulturách pro každé ředění v řadě po 0,5 log 10nebo metodou o stejné přesnosti. K validaci každé zkoušky se použije vhodný referenční virový přípravek. Stanovená koncentrace viru zarděnek není nižší než množství uvedené v označení; minimální koncentrace viru zarděnek v označení je nejméně 1 . 10 3CCID 50v jednotlivé lidské dávce. Zkouška není platná, jestliže interval spolehlivosti (P = 0,95) logaritmu virové koncentrace je větší než ±0,3. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům humanum. Označování Viz článek Vaccina ad usům humanum. V označení na obalu se uvede: - kmeny virů použité k přípravě vakcíny, - zda byla při přípravě vakcíny použita kuřecí embrya, - typ a původ buněk použitých k přípravě vakcíny, - minimální koncentrace každé virové složky, - varování před stykem s dezinfekčními prostředky, - v jaké době po rekonstituci je třeba vakcínu použít, - že se vakcína nepodává těhotným ženám a že ženy po vakcinaci nemají po dobu 2 měsíců otěhotnět. Vaccinum morbillorum vivum Živá vakcína proti spalničkám Synonymum. Očkovací látka proti spalničkám Je to lyofilizovaný pnpravek ze schváleného oslabeného kmene spalničkového viru. Vakcína se rekonstituuje bezprostředně před použitím, jak je uvedeno v označení. Vznikne čirá tekutina, která může být zbarvena vzhledem k přítomnosti indikátoru pH. Výroba Výroba vakcíny je založena na systému jednotné inokulace viru, a je-li virus pomnožován v lidských diploidních buňkách, na systému buněčné banky. Výrobní postup prokazatelně poskytuj e stále stejnou živou spalničkovou vakcínu přiměřené imunogenity a bezpečnosti pro člověka. Pokud není určeno a schváleno jinak, neprojde virus v konečném pnpravku od matečného inokula více Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3213 Vaccinum morbillorum vivum 3213 pasážemi než virus, který byl použit k přípravě vakcíny, která v klinické studii prokázala, že j e uspokojivá z hlediska bezpečnosti a účinnosti; ani se schválenými výjimkami počet pasáží nad úroveň použitou pro klinické studie nepřesahuje počet pěti. Klinická studie je zaměřena na neškodnost a účinnost vakcíny. Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že pokud bude výrobek zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9). Substrát pro pomnožení viru Virus se pomnožuje v lidských diploidních buňkách (5.2.3) nebo v kulturách buněk z kuřecích embryí pocházejících z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2). Virové inokulum Kmen užitého spalničkového viru je určen podle původních záznamů, které obsahují informaci o jeho původu a o následné manipulaci s ním. Aby se předešlo nadměrnému používání opic ve zkoušce na neurovirulenci, připraví se virové inokulum ve velkém množství a uchovává se lyofili-zované při teplotách nižších než -20 C nebo, pokud není lyofilizované, nižších než -60 C. Pouze virové inokulum vyhovující následujícím požadavkům se může použít pro pomnožování viru. Zkouška totožnosti. V matečných a pracovních inokulech se prokáže spalničkový virus séroneutra-lizační zkouškou v buněčné kultuře za použití specifických protilátek. Koncentrace viru. Koncentrace viru v matečných a pracovních inokulech se stanoví pro zajištění pravidelnosti výroby. Cizí agens. (2.6.16). Pracovní inokulum vyhovuje požadavkům na inokula. Neurovirulence (2.6.18). Pracovní inokulum vyhovuje zkoušce neurovirulence živých virových vakcín. Opice Macaca a Cercopithecus citlivé na spalničkový virus jsou vhodné pro tuto zkoušku. Pomnožování a sklizeň viru Všechny práce s buněčnou bankou a s následnými buněčnými kulturami se provádějí za aseptických podmínek a v prostředí, kde se nepracuje s jinými buňkami. Do živných médií se může přidat povolené sérum zvířecího původu (ale ne lidské), ale konečné médium pro udržení buněčného růstu při pomnožování viru neobsahuje zvířecí sérum. Sérum a trypsin používané při přípravě buněčných suspenzí a médií jsou prokazatelně prosty cizích agens. Médium pro buněčné kultury může obsahovat indikátor pH, jako je červeň fenolová, a schválená antibiotika v nejnižší účinné koncentraci. Při výrobě se doporučuje používat substrát bez antibiotik. Nejméně 500 ml produkčních buněčných kultur se ponechá neinfikovaných (kontrolní buňky). Sklizně virových suspenzí probíhají v době vhodné pro použitý kmen viru. Pouze sklizeň vyhovující následujícím požadavkům se může použít pro přípravu konečné várky vakcíny. Zkouška totožnosti. Sklizeň viru obsahuje virus, který se dokáže jako virus spalniček séroneutrali-zační zkouškou v buněčné kultuře za použití specifických protilátek. Koncentrace viru. Koncentrace viru ve sklizni se stanoví tak, jak je předepsáno v odstavci Stanovení účinnosti, aby se zajistila stálost výroby a aby se stanovila ředění pro pnpravu konečné várky vakcíny. Cizí agens (2.6.16). Kontrolní buňky. Kontrolní buňky kultur produkčních buněk vyhovují zkoušce totožnosti a požadavkům na cizí agens (2.6.16). Strana 3214 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3214 Vaccinum panleucopeniae felinae inactivatum____________________________________________________ Konečná várka vakcíny Pouze sklizně vyhovující výše uvedeným zkouškám se smíchají a vyčeří, aby se odstranily buňky. Může se přidat vhodný stabilizátor a spojené sklizně se vhodně zředí. Pouze konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít k přípravě šarže. Bakterie a houby. Konečná várka vakcíny vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1); na každou půdu se použije 10 ml. Šarže Konečná várka vakcíny se aseptický rozplní do sterilních zabezpečených obalů a lyofilizuje se na obsah vlhkosti, která je prokazatelně vhodná pro stabilitu vakcíny. Potom se obaly uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci a vniknutí vlhkosti. Pouze šarže, která vyhovuje následujícím požadavkům na teplotní stabilitu a všem požadavkům uvedeným v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti se může uvolnit k použití. Pokud byla zkouška na bovinní sérumalbumin provedena s uspokojivým výsledkem na konečné várce vakcíny, může se u šarže vypustit. Teplotní stabilita. Zrychlená zkouška stability se provede inkubací lyofilizovaného přípravku na 37 °C po 7 dní. Koncentrace viru po této době klesne nejvýše o 1 log 10 než je počáteční hodnota, a v žádném případě není nižší než 1 . 103 CCID50 na dávku. Zkouška totožnosti Když se vakcína, rekonstituovaná podle údajů v označení, smíchá se specifickými spalniěkový-mi protilátkami, není již schopna infikovat vnímavé buněčné kultury. Zkoušky na čistotu Bakterie a houby. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1). Bovinní sérumalbumin. Nejvýše 50 ng v jednotlivé lidské dávce; stanoví se vhodnou imunoche-mickou metodou (2.7.1). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %. Stanovení účinnosti Infekční virus vakcíny se titruje nejméně trojmo na pěti buněčných kulturách pro každé ředění v řadě po 0,5 log10 nebo metodou o stejné přesnosti. K validaci každé zkoušky se použije vhodný referenční virový přípravek. Stanovená koncentrace viru není nižší než koncentrace uvedená v označení; minimální koncentrace viru v označení j e nejméně 1 . 103 CCID50 v lidské dávce. Zkouška není platná, jestliže interval spolehlivosti (P = 0,95) logaritmu virové koncentrace je větší než ±0,3. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům humanum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3215 ____________________________________________________Vaccinum panleucopeniae felinae inactivatum 3215 Označování Viz článek Vaccina ad usům humanum. V označení na obalu se uvede: - kmen viru použitý pro přípravu vakcíny, - typ a původ buněk použitých pro přípravu vakcíny, - minimální koncentrace viru, - varování před stykem s dezinfekčními prostředky, - doba, do které je třeba vakcínu po rekonstituci použít. Vaccinum panleucopeniae felinae inactivatum ***** Inaktivovaná vakcína proti panleukopenii koček *** Je to tekutý nebo lyofilizovaný přípravek z viru panleukopenie koček nebo viru psí parvovirózy inaktivovaného vhodnou metodou. Výroba Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Virus se pomnožuje ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4). Virus se může purifikovat a koncentrovat. Zkouška na rezidua infekčního viru panleukopenie koček se provádí na nerozplněné sklizni každé šarže k potvrzení inaktivace. Množství inaktivovaného viru použitého ve zkoušce odpovídá nej -méně 100 dávkám vakcíny. Vakcína se naočkuje na vhodnou, ne zcela narostlou buněčnou kulturu; po inkubaci 8 dní se po trypsinizaci připraví subkultura. Po inkubaci dalších 8 dní se kultury vyšetří na rezidua živých parvovirů imunofluorescenční zkouškou. Imunofluorescenční zkouška se může doplnit hemaglutinační zkouškou nebo jinými vhodnými zkouškami v supernatantu buněčných kultur. Nezjistí se žádný živý virus. Vakcína může obsahovat jedno nebo více adjuvancií. Výběr složení vakcíny Vakcína je prokazatelně uspokojivá z hlediska imunogenity u koček. Imunogenita se může prokázat následující zkouškou. Imunogenita. Použije se deset vnímavých koček 8 až 12 týdnů starých. Každé kočce se odebere vzorek krve a individuálně se vyšetří na nepřítomnost protilátek proti viru panleukopenie koček, aby se zjistila vnímavost. Pět koček se očkuje podle doporučeného plánu. Počty leukocytu se stanoví 8 dní a 4 dny před čelenží, aby se určila výchozí hodnota. 20 až 22 dní od poslední vakcina-ce se každé kočce intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml suspenze patogenního viru panleukopenie koček. Kočky se pozorují 14 dní. Počty leukoctů se stanoví čtvrtý, šestý, osmý a desátý den po čelenži. U všech pěti kontrolních koček se počet leukocytu sníží nejméně o 75 % oproti výchozí hodnotě; tato zvířata mohou uhynout za příznaků panleukopenie. U vakcinovaných koček nedojde k onemocnění panleukopenii, to znamená, že snížení počtu leukocytu nepřesáhne v žádném ze čtyř odběrů 50 % výchozí hodnoty. Tyto kočky zůstanou zcela zdravé. Zkouška totožnosti Po podání kočkám podporuje vakcína tvorbu protilátek proti parvovirů, který je ve vakcíně přítomen. Strana 3216 Sbírka zákonu č. 1/1998 Částka 1 3216 Vaccinum panleucopeniae felinae infectivae vivum cryodesiccatum___________________________________ Zkoušky na čistotu Bezpečnost. Způsobem uvedeným v označení se každé ze dvou zdravých vnímavých koček 8 až 12 týdnů starých podá dvojnásobná dávka vakcíny. Zvířata se pozorují 21 dní. Nezjistí se žádná místní ani systémová reakce. Sterilita.Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usům veterinarium. Stanovení účinnosti Provede se zkouška A nebo B. A. Použijí se čtyři vnímavé kočky 8 až 12 týdnů staré. Každé kočce se odebere vzorek krve a vyšetří se individuálně na protilátky proti viru panleukopenie koček, aby se stanovila vnímavost. Každé ze dvou koček se podá způsobem uvedeným v označení jedna dávka vakcíny. Za 21 dní se odebere každé kočce krev a připraví se odděleně vzorek séra. Séra se 30 min inaktivují zahřátím na 56 C. K jednomu objemovému dílu z každého séra se přidá devět objemových dílů suspenze kaolinu lehkého R (200 g/l) v tlumivém roztoku fosforečnanovém s chloridem sodným o pH 7,4. Každá směs se míchá 20 min. Po odstředění se odebere supernatantní tekutina a smíchá se s jedním objemem koncentrované suspenze prasečích erytrocytu. Nechá se 60 min inkubovat při 4 Ca poté se odstředí. Ředění takto připraveného séra je 1:10. Od každého séra se připraví řada dvojnásobných ředění. Ke každému z těchto ředění o objemu 0,025 ml se přidá 0,025 ml suspenze antigénu psí parvovirózy obsahující čtyři hemaglutinační jednotky. Nechá se 30 min inkubovat při 37 C a poté se přidá 0,05 ml suspenze prasečích erytrocytu o koncentraci 30 . 106 buněk v mililitru. Inkubuje se 90 min při 4 Ca pak se zaznamená poslední ředění séra, kde ještě došlo k úplné inhibici hemaglutinace. Vakcína vyhovuje, jestliže v sérech obou vakcinovaných koček byl zaznamenán titr nejméně 1 : 20. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže obě kontrolní kočky zůstanou séronegativní. B. Dvě zdravé vnímavé kočky stáří 8 až 12 týdnů, u kterých byl naměřen titr protilátek v 0,1 ml séra při stanovení níže popsanou metodou nižší než 4 ND 50 (padesátiprocentní neutralizační dávka), se vakcinují způsobem uvedeným v označení. Za 14 dní po vakcinaci se vyšetří sérum každého zvířete následujícím postupem. Séra se 30 min zahřívají na 56 Ca pak se připraví sériová ředění v médiu vhodném pro kočičí buňky. Ke každému ředění se přidá stejný objem virové suspenze obsahující takové množství viru, které, je-li ve vhodné směsi séra a viru inoku-lováno na buněčnou kulturu, obsahuje přibližně 104CCID5(> Směsi se inkubují při 37 C 1 h a každá se inokuluje v odpovídajícím objemu na čtyři buněčné kultury. Buněčné kultury se inkubují při 37 C 7 dní a po následné druhé pasáži dalších 7 dní. Kultury se vyšetřují na přítomnost specifických cytopatických efektů a vypočítá se titr protilátek. Vakcína vyhovuje, jestliže průměrný titr je nejméně 32 ND50 v 0,1 ml séra. Jestliže u jedné kočky nedojde k protilátkové odpovědi, zkouška se opakuje na dalších dvou kočkách a výsledek se vypočítá jako průměrná hodnota všech titrů naměřených u všech tří koček, u kterých došlo k protilátkové odpovědi. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Označování Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3217 Vaccinum parotitidis vivum 3217 Vaccinum panleucopeniae felinae infectivae vivum ***** cryodesiccatum ***** Živá vakcína proti panleukopenii koček lyofílizovaná Je to přípravek z oslabeného viru panleukopenie koček. Výroba Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Virus se pomnožuje ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4). Virová suspenze se sklidí, titruje, ředí vhodným stabilizujícím roztokem a lyofilizuje. Výběr vakcinačního kmene Pouze virový kmen prokazatelně uspokojivý z hlediska bezpečnosti a imunogenity se může použít k přípravě vakcíny. K důkazu bezpečnosti (5.2.6) a imunogenity (5.2.7) se mohou použít následující zkoušky. Bezpečnost. Pěti zdravým vnímavým kočkám dva až čtyři měsíce starým a prostým specifických neutralizujících protilátek se podá subkutánně po 0,5 ml virové suspenze. Toto množství odpovídá třem dávkám vakcíny. Zvířata se pozorují 21 dní. Odběr krve se provádí 4., 6., 8. a 10. den po podání. Inokulum vyhovuje zkoušce, pokud nejsou zjištěny žádné klinické nebo hematologické změny. U žádného zvířete ani u žádného krevního obrazu neklesne počet leukocytu o více než 50 % počtů zjištěných u dvou odběrů provedených 8. a 4. den před inokulací. Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti je vhodná k průkazu imunogenity virového kmene. Zkoušení šarže Pokud bylo stanovení účinnosti provedeno s uspokojivými výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, může být tato zkouška vypuštěna z rutinní kontroly jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula, dá-li k tomu souhlas oprávněná autorita. Zkouška totožnosti Vakcína rekonstituovaná podle údajů v označení způsobí ve vnímavé buněčné kultuře cytopatic-ký efekt. Přítomnost viru se může stanovit imunofluorescencí. Neutralizovaná vakcína již nevyvolá cytopatický efekt. Zkoušky na čistotu Bezpečnost. Dvěma zdravým vnímavým kočkám ve věku uvedeném v označení se podá doporučeným způsobem dvojitá dávka rekonstituované vakcíny. Zvířata se pozorují 14 dní. Nezjistí se významné místní ani systémové změny. Cizí viry. Osmi myším hmotnosti 14 g až 16 g se intracerebrálně vstnkne 0,03 ml rekonstituované vakcíny. Zvířata se pozorují 21 dní. Nevznikne žádný patogenní efekt. Úhyn zvířete do 24 h po inokulaci se považuje za nespecifický a zvíře se vyřadí. Jestliže jedno zvíře uhyne za 24 h nebo později po inokulaci, zkouška se opakuje. Pokud uhyne jedno zvíře i v druhé zkoušce, vakcína nevyhovuje. Strana 3218 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3218 Vaccinum parotitidis vivum___________________________________________________________________ Vakcína se neutralizuje monospecifickým antisérem. Vakcína pak již nevyvolává cytopatický efekt ve vnímavé buněčné kultuře. Bakterie a houby. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usům veterinarium. Titr viru. Nejméně 103 CCID50 v dávce. Vakcína se titruje na kultuře kočičích buněk. Stanovení účinosti Pěti zdravým vnímavým kočkám ve stáří 2 až 4 měsíce se vstříkne subkutánně po jedné dávce vakcíny. Za 20 až 22 dní se provede čelenž současně s dalšími pěti zdravými a vnímavými kontrol -nimi kočkami stejného stáří. Každému zvířeti se intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml suspenze patogenního viru panleukopenie koček. Kočky se pozorují 14 dní. Provede se kontrola počtu leukocytu 4., 6., 8. a 10. den po čelenži. U všech pěti kontrolních koček se projeví snížení počtu leukocytu převyšující 75 % počáteční hodnoty, která byla stanovena 8. a 4. den před inokulací virové suspenze. Tato zvířata mohou uhynout na leukopenii. U pěti vakcinovaných koček se neobjeví příznaky leukopenie a snížení počtu leukocytu nepřevyšuje u žádného ze čtyř počítání 50 % z průměru počáteční hodnoty. Tyto kočky zůstávají zcela zdravé. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Označování Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. V označení se uvede: - stáří doporučené pro vakcinaci, - že se vakcína nepoužívá u březích koček (ledaže by byla prokázána její bezpečnost v takových podmínkách). Vaccinum parotitidis vivum ***** Živá vakcína proti příušnicím * Je to lyofilizovany přípravek z vhodného oslabeného kmene viru příušnic {Paramyxovirus parotitidis). Vakcína se rekonstituuje bezprostředně před použitím, jak j e uvedeno v označení. Vznikne čirá tekutina, která může být zbarvena vzhledem k přítomnosti indikátoru pH. Výroba Výroba vakcíny je založena na systému jednotné inokulace, a je-li virus pomnožován v lidských diploidních buňkách, na systému buněčné banky. Výrobní postup prokazatelně poskytuje stále stejnou živou vakcínu přiměřené imunogenity a neškodnosti pro člověka. Jestliže není určeno a schváleno jinak, virus v konečné vakcíně neprošel od matečného inokula více pasážemi, než u přípravku, který v klinické studii vyhověl v účinnosti a neškodnosti. Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že pokud bude výrobek zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3219 ___________________________________________________________________Vaccinum parotitidis vivum 3219 Substrát pro pomnožení viru Virus se pomnožuje v lidských diploidních buňkách (5.2.3) nebo v buňkách kuřecího embrya nebo v amniotické dutině kuřecích embryí pocházejících z chovu prostého specifikovaných patoge-nů (5.2.2). Virové inokulum Kmen viru příušnic je určen podle průvodních záznamů, které obsahují informaci o jeho původu a následné manipulaci s ním. Aby se předešlo nadměrnému používání opic ve zkoušce na neurovi-rulenci, připraví se virové inokulum ve velkém množství a uchovává se lyofilizované při teplotách nižších než -20 °C nebo, pokud není lyofilizováno, nižších než - 60 °C. Pouze virové inokulum vyhovující následujícím předpisům se může použít pro pomnožování viru. Zkouška totožnosti. V matečných i pracovních inokulech se prokáže virus příušnic séroneutralizační zkouškou v buněčné kultuře za použití specifických protilátek. Koncentrace viru. Koncentrace viru v matečných i v pracovních inokulech se stanoví pro zajištění pravidelnosti výroby. Cizí agens (2.6.16). Pracovní inokulum vyhovuje požadavkům pro virové inokulum. Neurovirulence (2.6.18). Pracovní inokulum vyhovuje zkoušce na neurovirulenci pro živé virové vakcíny. Pro tyto zkoušky jsou vhodné opice Macaca a Cercopithecus. Pomnožování a sklizeň viru Všechny práce s buněčnou bankou a s následnými buněčnými kulturami se provádějí za aseptických podmínek a v prostředí, kde se nepracuje s jinými buňkami. Do živných médií se může přidat povolené sérum zvířecího původu (ale ne lidské). Sérum a trypsin používané při přípravě buněčných suspenzí a médií jsou prokazatelně prosty cizích agens. Médium pro buněčné kultury může obsahovat indikátor pH, jako je červeň fenolová, a schválená antibiotika v nejnižší účinné koncentraci. Při výrobě se doporučuje používat substrát bez antibiotik. Nejméně 500 ml produkčních buněčných kultur se ponechává neinfikovaných (kontrolní buňky). Pokud je virus pomnožo-ván v kuřecích embryích, ponechávají se 2 % (nejméně dvacet vajec) neinfikovaných. Sklizně virových suspenzí probíhají v době vhodné pro použitý kmen viru. Pouze sklizeň vyhovující následujícím požadavkům se může použít pro přípravu konečné várky vakcíny. Zkouška totožnosti. Sklizeň viru obsahuje virus, který se dokáže jako virus příušnic séroneutralizační zkouškou v buněčné kultuře za použití specifických protilátek. Koncentrace viru. Koncentrace viru ve sklizni se stanoví tak, jak je předepsáno v odstavci Stanovení účinnosti, aby se zajistila stálost výroby a aby se stanovila ředění pro přípravu konečné várky. Cizí agens (2.6.16). Kontrolní buňky nebo vejce. Kontrolní buňky kultur produkčních buněk vyhovují zkoušce totožnosti; kontrolní buňky a kontrolní vejce vyhovují požadavkům na cizí agens (2.6.16). Konečná várka vakcíny Pouze sklizně vyhovující výše uvedeným zkouškám se smíchají a vyčeří, aby se odstranily buňky. Může se přidat vhodný stabilizátor a spojené sklizně se vhodně zředí. Pouze konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít k přípravě šarže. Strana 3220 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3220 Vaccinum parvovirosis caninae inactivatum______________________________________________________ Bakterie a houby. Konečná várka vakcíny vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1); na každou půdu se použije 10 ml. Šarže Konečná várka vakcíny se aseptický rozplní do sterilních zabezpečených obalů a lyofilizuje se na obsah vlhkosti, která je prokazatelně vhodná pro stabilitu vakcíny. Potom se obaly uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci a vniknutí vlhkosti. Pouze šarže, která vyhovuje následujícím požadavkům na teplotní stabilitu a všem z požadavků uvedeným v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti, se může uvolnit k použití. Pokud byla zkouška na bovinní sérumalbumin a případně též ovalbumin provedena s uspokojivým výsledkem na konečné várce vakcíny, mohou být u šarže vypuštěny. Teplotní stabilita. Zrychlená zkouška stability se provede inkubací lyofilizovaného přípravku na 37 °C po 7 dní. Koncentrace viru po této době klesne nejvýše o 1 log 10 než je počáteční hodnota, a v žádném případě není nižší než 5 . 103 CCID50 na dávku. Zkouška totožnosti Když se vakcína, rekonstituovaná podle údajů v označení, smíchá se specifickými parotitickými protilátkami, není již schopna infikovat vnímavé buněčné kultury. Zkoušky na čistotu Bakterie a houby. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1). Bovinní sérumalbumin. Nejvýše 50 ng v jednotlivé lidské dávce; stanoví se vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1). Ovalbumin. Je-li vakcína připravena na kuřecích embryích, obsahuje nejvýše 1 ßg ovalbuminu v jednotlivé lidské dávce; stanoví se vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %. Stanovení účinnosti Infekční virus vakcíny se titruje nejméně trojmo na pěti buněčných kulturách pro každé ředění v řadě po 0,5 log10 nebo metodou o stejné přesnosti. K validaci každé zkoušky se použije vhodný referenční virový přípravek. Stanovená koncentrace viru není nižší než množství uvedené v označení; minimální koncentrace viru v označení je nejméně 5 . 103 CCID50 v lidské dávce. Zkouška není platná, jestliže interval spolehlivosti (P = 0,95) logaritmu virové koncentrace je větší než ±0,3. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům humanum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3221 ______________________________________________________Vaccinum parvovirosis caninae inactivatum 3221 Označování Viz článek Vaccina ad usům humanum. V označení se uvede: - kmen viru použitý k přípravě vakcíny, - zda byla vakcína připravena na kuřecích embryích nebo typ a původ buněk použitých k přípravě vakcíny, - minimální koncentrace viru, - varování před stykem s dezinfekčními prostředky, - doba, do které je třeba vakcínu po rekonstituci použít. Vaccinum parvovirosis caninae inactivatum ***** Inaktivovaná vakcína proti parvoviróze psů * Je to tekutý nebo lyofilizovaný přípravek viru parvovirózy psů inaktivovaného vhodnou metodou. Výroba Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Virus se pomnoží ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4). Virus se může puntíkovat a koncentrovat. Zkouška na rezidua živého viru se provede z nerozplněné sklizně každé šarže, aby se potvrdila inaktivace parvoviru. Množství inaktivovaného viru použitého ke zkoušce odpovídá nejméně 100 dávkám vakcíny. Vakcína se inokuluje na vhodné nesplývající buňky; po osmidenní inkubaci se po trypsinizaci založí subkultura. Po další osmidenní kultivaci se kultura zkouší na přítomnos t zbylého živého viru imunofluorescencí. Imunofluorescence se může doplnit hemaglutinací neb o jinou vhodnou zkouškou supernatantu z buněčné kultury. Nezjistí se živý virus. Vakcína může obsahovat jedno nebo více adjuvancií. Výběr složení vakcíny Vakcína je prokazatelně uspokojivá z hlediska imunogenity pro psy. K průkazu účinnosti (5.2.7) se použijí následující zkoušky. Imunogenita. Použije se sedm vnímavých psů v minimálním věku doporučeném pro vakcinaci. Od každého psa se odeberou vzorky krve a individuálně se vyšetří na protilátky proti parvoviróze psů k určení vnímavosti. Pět psů se vakcinuje podle doporučeného plánu, dva psi se ponechají jako kontrola. Za 20 až 22 dní po poslední vakcinaci se každému psu oronazálně podá suspenze patogenního psího parvoviru. Psi se pozorují 14 dní a provedou se hemaglutinační zkoušky k průkazu viru ve výkalech. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže dva kontrolní psi mají typické příznaky onemocnění nebo leukopenii a vylučují virus. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže pět vakcinovaných psů zůstává v dobrém zdravotním stavu a nevykazuje známky onemocnění ani leukopenii a jestliže maximální titr viru vylučovaného výkaly je menší než setina geometrického průměru maximálních titrů nalezených u kontrolních zvířat. Zkouška totožnosti Po podání psům podporuje vakcína tvorbu protilátek proti parvoviróze psů. Strana 3222 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3222 Vaccinum parvovirosis caninae vivum__________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Bezpečnost. Způsobem uvedeným v označení se každému ze dvou zdravých vnímavých psů v minimálním věku pro vakcinaci podle údajů v označení vstříkne dvojnásobná vakcinační dávka. Zvířata se pozorují 14 dní. Nezjistí se významná místní ani systémová reakce. Sterilita. Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usům veter inarium. Stanovení účinnosti Provede se buď zkouška A, nebo B. A. Pěti morčatům, která nemají specifické protilátky, se každému subkutánně vstříkne polovina dávky uvedené v označení. Po 14 dnech se opět podání poloviční dávky opakuje. Za dalších 14 dní se odeberou vzorky krve a oddělí sérum. Každé sérum se 30 min inaktivuje zahřátím na 56 °C. K jednomu objemovému dílu každého séra se přidá devět objemových dílů suspenze kaolinu lehkého R (200 g/l) v tlumivém roztoku fosforečnanovém s chloridem sodným opH 7,4. Každá směs se míchá 20 min. Po odstředění se oddělí supernatantní tekutina a smíchá se s jedním objemovým dílem koncentrované suspenze prasečích erytrocytu. Ponechá se stát 60 min při 4 °C a odstředí se. Připravená séra jsou tímto postupem naředěna 1 : 10, dále se ředí dvojnásobnou řadou. K 0,025 ml každého posledního ředění se přidá 0,025 ml suspenze psího parvovirového antigénu obsahující 4 hemaglutinační jednotky. Nechá se stát 30 min při 37 °C, potom se přidá 0,05 ml suspenze prasečích erytrocytu obsahující 30 . 106 buněk/ml. Nechá se stát 90 min při 4 °C a poznamená se poslední ředění séra, které ještě úplně inhibuje hemagluti-naci. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže střední titr protilátek v sérech odebraných po druhé vakcinaci je nejméně 1 : 80. B. Vakcinace se provede podle plánu v označení dvěma zdravým vnímavým psům starým 8 až 12 týdnů, kteří mají titr protilátek nižší než 4 ND50 (50% neutralizační dávky) v 0,1 ml séra stanovený dále popsanou metodou. Za 14 dní po vakcinaci se sérum každého zvířete zkouší následovně. Sérum se 30 min zahřívá na 56 °C a připraví se sériové ředění v médiu vhodném pro psí buňky. Ke každému ředění se přidá stejný objem virové suspenze obsahující takové množství viru, že když se objem směsi séra a viru vhodný pro zkušební systém inokuluje do buněčných kultur, je v každé kultuře asi 10 4CCID 50 Směsi se 1 h inkubují při 37 °C a poté se inokuluje na čtyři kultury psích buněk vhodným objemem každé směsi. Buněčné kultury se 7 dní inkubují při 37 °C. Potom se provede pasáž a subkultury se inkubují dalších 7 dní. Kultury se vyšetřují na přítomnost specifického cytopatického efektu a stanoví se titr protilátek. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže průměrný titr je nejméně 32 ND50 v 0,1 ml séra. Jestliže jeden pes nevykazuje vzestup protilátek, opakuje se zkouška na dalších dvou psech a výsledek se stanoví z průměrného titru protilátek naměřeného u tří psů, kteří vykázali protilátkovou odpověď. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Označování Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3223 Vaccinum parvovirosis caninae vivum 3223 Vaccinum parvovirosis caninae vivum ***** Živá vakcína proti parvoviróze psů *** Je to přípravek z kmene psího parvoviru, který je oslaben pro psy. Výroba Viz článek Vaccinum ad usům veterinarium. Oslabený virus se pomnoží ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4). Virová suspenze se sklidí, titruje a smíchá s vhodným stabilizujícím roztokem. Vakcína se může lyofilizovat. Pouze virový kmen, který je prokazatelně postačující s ohledem na bezpečnost, nevratnost oslabení a imunogenitu, se může použít pro výrobu vakcíny. Bezpečnost (5.2.6) a účinnost (5.2.7) se prokážou následujícími zkouškami. Bezpečnost. Pro každý doporučený způsob podání se provede zkouška. Pro zkoušku se použije pět vnímavých štěňat bez hemaglutinačně inhibičních protilátek proti psímu parvoviru v minimálním věku pro vakcinaci doporučeném v označení. Počet bílých krvinek v obíhající krvi se stanoví 4 a 2 dny před podáním a v den podání vakcinačního kmene. Každému štěněti se podá jedním ze způsobů doporučených v označení množství viru odpovídající nejméně desetinásobku maximálního titru viru, který se může očekávat u šarže vakcíny při nejnižším stupni pasáže viru. Štěňata se pozorují 21 dní. Stanovení počtu bílých krvinek v obíhající krvi se provádí 3., 5., 7. a 10. den po injekci. Štěňata zůstanou zdravá a neobjeví se abnormální lokální ani systémová reakce. Pokles obíhajících bílých krvinek nepřesahuje 50 % původního počtu, který je průměrem tří hodnot zjištěných před vstříknutím vakcinačního kmene. Množství viru odpovídající nejméně desetinásobku nejvyššího titru, který lze očekávat u šarže vakcíny a při nejnižším stupni pasáže viru, se podá jedním z doporučených způsobů každému z pěti vnímavých štěňat. Pět štěňat se drží jako kontrola. Dvě štěňata z každé skupiny se usmrtí za 14 dní a zbývající tři z každé skupiny za 21 dní. Provede se histologické vyšetření thymu všech zvířat. Mírná hypoplazie thymu může být zřejmá po 14 dnech. Kmen není přijatelný, je-li poškození zřejmé po 21 dnech. Nevratnost oslabení. Množství viru odpovídající desetinásobku maximálního titru, který se může očekávat u šarže vakcíny, se podá jedním ze způsobů doporučených v označení každému ze dvou vnímavých štěňat, která nemají hemaglutinačně inhibiční protilátky proti psímu parvoviru a jsou v nejnižším doporučeném věku pro vakcinaci. Od druhého do desátého dne po podání viru se odebírají výkaly od každého štěněte a prověří na přítomnost viru. Výkaly obsahující virus se smíchají. 1 ml suspenze smíchaných výkalů se podá oronazální cestou každému ze dvou dalších štěňat stejného věku a vnímavosti. Tento postup se provede čtyřikrát. Přítomnost viru se ověří v každé pasáži. Jestliže se virus nezjistí, provede se druhá řada pasáží. Jestliže se virus nezjistí v jedné pasáži z druhé řady, vakcinační kmen vyhovuje zkoušce. Žádné štěně neuhyne nebo nemá příznaky, které by se daly přičíst vakcíně. Nezjistí se známky vzestupu virulence ve srovnání s původním vakcinačním virem. V úvahu se bere zejména počet bílých krvinek, výsledky histologických vyšetření thymu a titr vylučovaného viru. Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti je vhodná k prokázání imunoge-nity kmene. Strana 3224 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3224 Vaccinum parvovirosis inactivatum ad suem_____________________________________________________ Zkoušení šarže Pokud se provede stanovení účinnosti s vyhovujícím výsledkem na reprezentativní šarži vakcíny, může být tato zkouška při rutinní zkoušce jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula vypuštěna, dá-li k tomu souhlas oprávněná autorita. Zkouška totožnosti Vakcína se pomnoží ve vnímavých buněčných liniích v prostředí vhodném pro průkaz pomocí fluorescenčních protilátek nebo pro imunoperoxidasové zkoušky včetně vhodných kontrol. Část buněk se zkouší monoklonálními protilátkami specifickými pro psí parvovirus a část buněk s e zkouší monoklonálními protilátkami specifickými pro kočičí parvovirus. V buňkách naočkovaných vakcínou je detekován antigen psího parvoviru, ale není zjištěn kočičí parvovirus. Zkoušky na čistotu Bezpečnost. Použijí se dvě štěňata v nejnižším věku pro vakcinaci uvedeném v označení, přednostně taková, která nemají hemaglutinačně-inhibiční protilátky proti psímu parvoviru. Každému se podá deset dávek vakcíny jedním ze způsobů podle označení a pozorují se 14 dní. Psi zůstávají v dobrém zdravotním stavu bez abnormálních lokálních nebo systémových reakcí. Cizí viry. Vakcína se smíchá s vhodným antisérem proti psímu parvoviru a inokuluje se do buněčných kultur, o nichž je známo, že jsou vnímavé na psí patogenní viry. Nerozvine se žádný cytopa-tický efekt. Nejsou žádné známky hemaglutinačních a hemadsorpčních agens ani jiné znaky přítomnosti cizích virů. Bakterie a houby. Vakcína, je-li třeba rekonstituovaná, vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usům veterinarium. Mykoplazmata. Vakcína, j e-li třeba rekonstituovaná, vyhovuje zkoušce na mykoplazmata (neaviár-ní mykoplazmata a ureoplazmata). Titr viru. Je-li třeba, vakcína se rekonstituuje podle označení a titruje se ve vhodných buněčných kulturách. Jedna dávka vakcíny obsahuje nejméně takové množství viru, které odpovídá minimálnímu titru uvedenému v označení. Stanovení účinnosti Použije se sedm vnímavých štěňat, která nemají hemaglutinačně-inhibiční protilátky proti psímu parvoviru a jsou v nejnižším věku pro vakcinaci uvedeném v označení. Dvě štěňata se nechají jako kontrola a ostatním se podá jedním ze způsobů uvedených v označení takové množství viru, které odpovídá nejnižšímu titru uvedenému v označení. Všechna štěňata se pozorují 20 až 22 dní a potom se každému podá oronazální cestou suspenze virulentního psího parvoviru. Všechna zvířata se pozorují 14 dní a provede se hemaglutinační zkouška na virus ve výkalech. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže dvě kontrolní štěňata mají typické příznaky nemoci a případně také leukopenii a vylučují virus. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže pět vakcinovaných štěňat zůstává v dobrém zdravotním stavu a nemá příznaky nemoci ani leukopenii a jestliže maximální titr viru vylučovaného výkaly je menší než setina geometrického průměru nejvyšších titrů nalezených u kontrolních zvířat. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3225 ______________________________________________________Vaccinum parvovirosis inactivatum ad suem 3225 Označování Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Vaccinum parvovirosis inactivatum ad suem ***** * * Inaktivovaná vakcína proti parvoviróze prasat * Je to suspenze inaktivovaného parvoviru prasat nebo neinfekční ch částic tohoto viru. Výroba Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Virus se pomnožuje ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4). Suspenze viru se sklidí, virus se inaktivuje metodou, která zabrání ztrátě jeho imunogenity, může se rozbít (může se inaktivovat dezintegrací). Virus nebo virové částice se mohou puntíkovat a koncentrovat ve vhodném stupni výrobního postupu. U každé šarže antigénu se provede zkouška na rezidua infekčního parvoviru prasat ihned p o inaktivaci z celkového konečného množství nebo, jestliže vakcína obsahuje adjuvans, provede se kontrola z celkového množství antigénu nebo ze směsi bezprostředně před přidáním adjuvans. Ke zkoušce se použije množství odpovídající nejméně 100 dávkám vakcíny. Nerozplněná sklizeň se inokuluje na vhodné nesplývající buňky, po sedmidenní inkubaci se připraví subkultura po trypsinizaci buněk, po inkubaci dalších 7 dnů se kultury vyšetří imunofluorescenční zkouškou na rezidua živého parvoviru. Nezjistí se živý virus. Vakcína může obsahovat jedno nebo více vhodných adjuvans. Výběr složení vakcíny Vakcína je prokazatelně uspokojivá z hlediska bezpečnosti (včetně toho, že nemá nežádoucí účinky naplodnost, březost, porodnost, potomstvo) a je imunogenní pro prasata. Bezpečnost (5.2.6) a účinnost (5.2.7) se mohou prokázat následujícími zkouškami. Bezpečnost. A. Zkouška se provádí s každou kategorií zvířat, pro které je vakcína určena, a všemi doporučenými způsoby. Použitá zvířata nemají protilátky proti prasečímu parvoviru nebo frakcím viru. Dvě dávky vakcíny se podají zamýšleným způsobem každému z nejméně deseti zvířat. Po 14 dnech se každému zvířeti podá ještě jedna dávka vakcíny. Zvířata se pozorují dalších 14 dnů. Během 28 dnů trvání této zkoušky se nezjistí žádné abnormální místní nebo systémové reakce. Jestliže je vakcína určena pro březí prasnice, prodlouží se zkouška v této kategorii zvířat do doby porodu a nezjistí se žádný vliv na březost či potomstvo. B. Zvířata používaná ke zkoušce imunogenity jsou také používána k hodnocení bezpečnosti. Každému vakcinovanému zvířeti se měří rektální teplota při vakcinaci a za 24 h a 48 h po vakcinaci. Nedojde k abnormálnímu účinku na teplotu těla nebo jiným celkovým reakcím (např. anorexie). Místo vpichu se vyšetří na lokální reakce po vakcinaci a na jatkách. Nezjistí se nadměrné lokální reakce. C. Rovněž zvířata používaná k terénním pokusům jsou využita k hodnocení bezpečnosti. Zkouška se provádí na každé kategorii zvířat, pro kterou je vakcína určena (prasnice, prasničky). Použijí se nejméně tři skupiny zvířat, v každé skupině nejméně dvacet kusů, v kontrolní skupině Strana 3226 Sbírka zákonu č. 1/1998 Částka 1 3226 Vaccinum pertussis__________________________________________________________________________ nejméně deset kusů. Rektální teplota se měří při vakcinaci a za 24 h a 48 h po vakcinaci. Nedojde k abnormálnímu účinku na teplotu těla. Místo vpichu se vyšetří na lokální reakce po vakcinaci a na jatkách. Nezjistí se nadměrné lokální reakce. Imunogenita. Zkouška popsaná jako Stanovení účinnosti se může použít k důkazu imunogenity vakcíny. Dále popsaná zkouška se neprovádí při rutinním zkoušení šarží vakcíny. Provede se s danou vakcínou při jedné nebo více příležitostech podle rozhodnutí nebo souhlasu oprávněné autority; kde se tato zkouška neprovede, nahradí se vhodnou validovanou zkouškou. Kritéria pro přijetí se stanoví ze vztahu k šarži vakcíny, která dávala vyhovující výsledky ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti. Následující zkouška se může použít po uspokojivé korelaci se zkouškou popsanou v odstavci Stanovení účinnosti, které bylo dosaženo statistickým vyhodnocením. Subkutánně se vakcinuje nejméně pět morěat ve stáří 5 až 7 týdnů podle vakcinaěního schématu uvedeného v označení; použije se jedna čtvrtina objemu předepsané dávky. Odeberou se vzorky krve v době po maximální tvorbě protilátek a provedou se zkoušky se sérem na specifické protilátky hemaglutinaěně-inhibiěním testem nebo jinou vhodnou zkouškou. Titry protilátek nejsou nižší než titry získané s šarží vakcíny, která vyhověla ve zkoušce na prasatech (viz Stanovení účinnosti). Zkouška totožnosti Vakcína podaná jednou nebo, je-li třeba, vícekrát vnímavým zvířatům povzbuzuje tvorbu specifických protilátek proti parvoviru prasat nebo frakcím tohoto viru používaným k přípravě vakcíny. Zkoušky na čistotu Bezpečnost. Použijí se dvě prasata ve stáří 6 týdnů až 6 měsíců, která nemají protilátky proti parvoviru prasat nebo frakcím tohoto viru. Každé zvíře se očkuje dvojnásobnou dávkou vakcíny způsobem uvedeným v označení. Zvířata se pozorují 14 dnů a každému praseti se vstříkne ještě jednoduchá dávka. Zvířata se pozorují dalších 14 dnů. Nezjistí se žádné nadměrné místní ani systémové reakce během 28 dnů zkoušky. Inaktivace. Zkoušku může výrobce vypustit, jestliže byla provedena s nerozplněnou vakcínou, bezprostředně před přidáním adjuvancia, je-li to vhodně. Použije se množství vakcíny odpovídající deseti dávkám. Jestliže vakcína obsahuje olejové adjuvans, rozloží se emulze a oddělí se fáze. Jestliže vakcína obsahuje minerální adjuvans, provede se eluce k uvolnění viru. Virová suspenze se stokrát koncentruje ultrafiltrací nebo ultracentrifugací. Žádný z výše uvedených postupů nesmí inaktivovat nebo jinak vadit detekci živého viru. Provede se zkouška na rezidua živého viru na vhodných nesplývajících buňkách, po sedmidenní inkubaci se po trypsinizaci připraví subkultura a po další sedmidenní inkubaci se kultury vyšetří na rezidua živého parvoviru imunofluorescencí. Nezjistí se živý virus. Cizí viry. U prasat použitých na zkoušku bezpečnosti se vyšetří protilátky. Vakcína vytváří protilátky pouze proti parvoviru prasat, nepodporuje tvorbu protilátek proti jiným patogenním virům pro prasata nebo proti virům, jež mohou bránit diagnostice jiných infekcí prasat (včetně viru moru prasat). Sterilita.Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usům veterinarium. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3227 __________________________________________________________________________Vaccinum pertussis 3227 Stanovení účinnosti Nejméně sedm prasniček ve stáří 5 až 6 měsíců, které nemají protilátky proti parvoviru prasat nebo proti frakcím tohoto viru, se vakcinuje podle doporučeného plánu. Interval mezi vakcinací a připouštěním je uveden v návodu. Připouštějí se prasniěky dva po sobě následující dny s pnznaky říje. Nejméně pět nevakcinovaných připuštěných prasniček stejného věku se použije jako kontroly. Kolem 40. dne březosti se všechny prasniěky ěelenžují vhodným kmenem parvoviru prasat. Prasniěky se v 90 dnech březosti porazí a jejich plody se vyšetří na infekci parvovirem prasat. Prokazuje se buď nepřítomnost viru, nebo protilátek. Vakcína vyhovuje, jestliže nejméně 80 % z celkového poetu selat od vakcinovaných prasniěek je chráněno proti infekci. Zkoušku lze hodnotit jen v případě, že nejméně sedm vakcinovaných a pět kontrolních prasniěek bylo ěelenžováno; nejméně 90 % selat kontrolní skupiny je infikováno, průměrný poěet selat na jeden vrh od vakcinovaných prasniěek je nejméně šest. Uchovávání Viz ělánek Vaccina ad usům veterinarium. Označování Viz ělánek Vaccina ad usům veterinarium. Vaccinum pertussis Vakcína proti dávivému kašli Synonymum. Očkovací látka proti dávivému kašli Je to sterilní suspenze inaktivovaných celých buněk jednoho nebo více kmenů mikroba Bordetella pertussis ve fyziologickém roztoku. Výroba Výroba vakcíny je založena na systému jednotné inokulace. Použije se jeden nebo více kmenů mikroba B. pertussis známého původu a udržování. Kmeny, živná půda a kultivační metoda se volí tak, aby v hotovém přípravku byly zastoupeny aglutinogeny 1, 2 a 3. Každý kmen se pěstuje 24 h až 72 h v tekuté půdě nebo na pevné půdě; půda použitá při posledním kultivačním stupni neobsahuje krev nebo krevní deriváty. Lidská krev ani krevní deriváty z ní připravené se v živných půdách nepoužijí. Bakterie se sklidí z půdy, promytím se odstraní příměsi pocházející z živné půdy a bakterie se suspendují v roztoku chloridu sodného (9 g/l) nebo v jiném vhodném izotonickém roztoku. Denzita suspenze se stanoví nejpozději dva týdny po stažení z půdy porovnáním s mezinárodním referenčním přípravkem denzity a takto získaná hodnota se použije jako základ pro výpočet v následujících krocích při přípravě vakcíny. Hodnotu mezinárodního referenčního přípravku v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Jednotlivé sklizně se nepoužijí pro konečnou várku vakcíny, pokud nebylo prokázáno, že obsahují buňky B. pertussis se stejnými vlastnostmi, pokud jde o růst a aglutinogeny, jako původní kmen a že nejsou kontaminovány bakteriemi a houbami. Bakterie se usmrtí a detoxikují za kontrolovaných podmínek buď vhodnou chemickou látkou, nebo teplem, nebo kombinací těchto dvou me- * * * * * * Strana 3228 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3228 Vaccinum pertussis adsorbatum_______________________________________________________________ tod. Nepřítomnost živých mikrobů B. pertussis se zkouší za použití vhodné živné půdy. Suspenze se uchovává po vhodnou dobu při (5 ± 3) °C, aby se snížila její toxicita. Konečná várka vakcíny Vhodná množství již inaktivovaných jednotlivých sklizní se smíchají a připraví se konečná várka vakcíny. Je možno přidat vhodné protimikrobní konzervační látky. Koncentrace bakterií v konečné várce by neměla odpovídat denzitě větší než 20 m.j. na jednu lidskou dávku. Pokud se použijí dva nebo více kmenů B. pertussis, je složení po sobě jdoucích šarží vycházejících z konečné várky vakcíny stejné, pokud jde o zastoupení každého kmene vyjádřené v jednotkách denzity. K přípravě šarže přípravku se použije pouze ta konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům. Protimikrobní konzervační látky. 85 % až 115 % zamýšleného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou. Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu za použití 10 ml zkoušené látky pro každou živnou půdu. Účinnost. Provede se zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti. Šarže Konečná várka vakcíny se aseptický rozplní do sterilních zabezpečených obalů. Obaly se uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci. K použití může být uvolněna pouze šarže, která odpovídá všem požadavkům dále uvedeným v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti. Pokud byly zkouška specifické neškodnosti, stanovení obsahu volného formaldehydu a protimikrobní konzervační látky a stanovení účinnosti provedeny s vyhovujícími výsledky u konečné várky vakcíny, mohou se u šarže vypustit. Zkouška totožnosti Totožnost zkoušeného přípravku se prokazuje aglutinací obsažených bakterií specifickými anti-séry proti B. pertussis. Zkoušky na čistotu Specifická neškodnost. Nejméně deset zdravých myší o hmotnosti 14 g až 16 g se použije pro skupinu zkoušenou i kontrolní. Myši jsou stejného pohlaví nebo obě pohlaví jsou ve skupinách rovnoměrně zastoupena. Zvířata mají mít přístup k potravě a vodě po celou zkoušku a nejméně 2 h před jejím začátkem. Každé myši ze zkoušené skupiny se intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml tak, aby dávka obsahovala množství vakcíny odpovídající nejméně polovině jedné lidské dávky. Každé myši z kontrolní skupiny se vstříkne 0,5 ml sterilního roztoku chloridu sodného R (9 g/l) obsahujícího pokud možno stejné množství protimikrobní konzervační látky, které bylo podáváno ve vakcíně. Obě skupiny se zváží těsně před začátkem zkoušky a pak 72 h a 7 dní po podání. Vakcína vyhovuj e požadavkům zkoušky jestliže: a) po 72 h není celková hmotnost skupiny očkovaných myší menší než před zkouškou, b) po sedmi dnech není průměrný přírůstek hmotnosti očkovaných myší menší než 60 % průměrného přírůstku hmotnosti myší kontrolních a c) během zkoušky neuhyne více než 5 % očkovaných myší. Volný formaldehyd. Po inaktivaci formaldehydem vakcína vyhovuje požadavkům uvedeným v článku Vaccina ad usům humanum. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3229 ________________________________________________________________Vaccinum pertussis adsorbatum 3229 Protimikrobní konzervační látky. Nejméně nejnižší prokazatelně účinné množství, nejvýše 115% deklarovaného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobních konzervačních látek vhodnou chemickou metodou. Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu. Stanovení účinnosti Provede se stanovení účinnosti vakcíny proti dávivému kašli (2.7.7). Stanovená účinnost je nejméně 4 m.j. v jedné lidské dávce a dolní mez spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 2 m.j. v jedné lidské dávce. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům humanum. Označování Viz článek Vaccina ad usům humanum. V označení na obalu se uvede: - minimální množství mezinárodních jednotek v jedné lidské dávce, - že přípravek se před použitím roztřepe, - že přípravek nesmí zmrznout. Vaccinum pertussis adsorbatum ***** Adsorbovaná vakcína proti dávivému kašli * Je to sterilní suspenze inaktivovaných celých buněk jednoho nebo více kmenů Bordetella pertussis ve fyziologickém roztoku, ke které byl přidán hydrátovaný fosforečnan hlinitý, hydroxid hlinitý nebo fosforečnan vápenatý. Výroba Výroba vakcíny je založena na systému jednotné inokulace. Použije se jeden nebo více kmenů mikroba B. pertussis známého původu a udržování. Kmeny, živná půda a kultivační metoda se volí tak, aby v hotovém pnpravku byly zastoupeny aglutinogeny 1, 2 a 3. Každý kmen se pěstuje 24 h až 72 h v tekuté půdě nebo na pevné půdě; půda použitá při posledním kultivačním stupni neobsahuje krev nebo krevní deriváty. Lidská krev ani krevní deriváty z ní připravené se v živných půdách nepoužijí. Bakterie se sklidí, promytím se odstraní příměsi pocházející z živné půdy a bakterie se suspendují v roztoku chloridu sodného (9 g/l) nebo v jiném vhodném izotonickém roztoku. Denzita suspenze se stanoví nejpozději dva týdny po sklizni porovnáním s mezinárodním referenčním preparátem denzity a takto získaná hodnota se použije jako základ pro výpočet v následujících krocích při přípravě vakcíny. Hodnotu mezinárodního referenčního pnpravku v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Jednotlivé sklizně se nepoužijí pro konečnou várku vakcíny, pokud nebylo prokázáno, že obsahují buňky B. pertussis se stejnými vlastnostmi, pokud jde o růst a aglutinogeny, jako původní kmen a že nejsou kontaminovány bakteriemi a houbami. Bakterie se usmrtí a detoxikují za kontro- Strana 3230 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3230 Vaccinum pestis classicae suillae vivum cryodesiccatum____________________________________________ lovaných podmínek buď vhodnou chemickou látkou, nebo teplem, nebo kombinací těchto dvou me -tod. Nepřítomnost živých mikrobů B. pertussis se zkouší za použití vhodné živné půdy. Suspenze se uchovává po vhodnou dobu při (5 ± 3) °C, aby se snížila její toxicita. Konečná várka vakcíny Vhodná množství již inaktivovaných jednotlivých sklizní se smíchají a připraví se konečná várka vakcíny. K suspenzi buněk se přidá hydratovaný fosforečnan hlinitý, hydroxid hlinitý nebo fosforečnan vápenatý. Je možno přidat vhodné protimikrobní konzervační látky. Koncentrace bakterií v konečné várce by neměla přesahovat koncentraci odpovídající denzitě 20 m.j. na jednu lidskou dávku. Pokud se použijí dva nebo více kmenů B. pertussis, je složení šarží vycházejících z konečné várky vakcíny stejné, pokud jde o zastoupení každého kmene vyjádřené v jednotkách denzity. K přípravě šarže se použije konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům. Protimikrobní konzervační látka. 85 % až 115 % zamýšleného množství; pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou. Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml. Účinnost. Provede se zkouška popsaná ve stati Stanovení účinnosti. Šarže Konečná várka vakcíny se aseptický rozplní do sterilních zabezpečených obalů. Obaly se uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci. K použití může být uvolněna pouze šarže, která odpovídá všem požadavkům dále uvedeným v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti. Pokud byly zkoušky specifické neškodnosti, stanovení obsahu volného formaldehydu a protimikrobní konzervační látky a stanovení účinnosti provedeny s vyhovujícími výsledky u konečné várky vakcíny, mohou se u šarže vypustit. Zkouška totožnosti Ve zkoušeném pnpravku se rozpustí takové množství citronanu sodného R, aby výsledná koncentrace byla 100 g/l. Inkubuje se 16 h při 37 °C a odstředěním se získá sediment obsahující bakterie. Je možno použít i jiné vhodné metody oddělení bakterií od nosiče. Totožnost pnpravku se prokáže aglutinací bakterií v resuspendovaném sedimentu specifickými antiséry proti B. pertussis nebo zkouškou popsanou ve stati Stanovení účinnosti. Zkoušky na čistotu Specifická neškodnost. Nejméně deset zdravých myší hmotnosti 14 g až 16 g se použije pro skupinu zkoušenou i kontrolní. Myši mají být stejného pohlaví nebo mají být obě pohlaví ve skupinách rovnoměrně zastoupena. Zvířata mají mít přístup k potravě a vodě po celou zkoušku a nejméně 2 h před jejím začátkem. Každé myši ze zkoušené skupiny se intraperitoneálně vstnkne 0,5 ml tak, aby dávka obsahovala množství vakcíny odpovídající nejméně polovině jedné lidské dávky. Každé myši z kontrolní skupiny se vstříkne 0,5 ml sterilního roztoku chloridu sodného R (9 g/l) obsahujícího pokud možno stejné množství protimikrobní konzervační látky, které bylo podáváno ve vakcíně. Obě skupiny se zváží těsně před začátkem zkoušky a pak za 72 h a za 7 dní po podání. Vakcína vyhovuje požadavkům zkoušky jestliže: a) po 72 h není celková hmotnost skupiny očkovaných myší menší než před zkouškou, b) po sedmi dnech není průměrný přírůstek Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3231 ____________________________________________Vaccinum pes tis classicae suillae vivum cryodesiccatum 3231 hmotnosti očkovaných myší menší než 60 % průměrného přírůstku hmotnosti myší kontrolních a c) během zkoušky uhyne nejvýše 5 % očkovaných myší. Hliník. Pokud se jako nosič použije hydratovaný fosforečnan hlinitý nebo hydroxid hlinitý, přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usům humanum. Vápník. Pokud se jako nosič použije fosforečnan vápenatý, přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usům humanum. Volný formaldehyd. Po inaktivaci formaldehydem přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usům humanum. Protímikrobní konzervační látky. Nejméně nejnižší prokazatelně účinné množství, nejvýše 115% deklarovaného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobních konzervačních látek vhodnou chemickou metodou. Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu. Stanovení účinnosti Provede se stanovení účinnosti vakcíny proti dávivému kašli (2.7.7). Stanovená účinnost je nejméně 4 m.j. v jedné lidské dávce a dolní mez spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 2 m.j. v jedné lidské dávce. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům humanum. Označování Viz článek Vaccina ad usům humanum. V označení na obalu se dále uvede: - minimální množství mezinárodních jednotek v jedné lidské dávce, - název a množství nosiče, - že přípravek se před použitím roztřepe, - že přípravek nesmí zmrznout. Vaccinum pestis classicae suillae vivum cryodesiccatum ***** * * Živá vakcína proti klasickému moru prasat lyofilizovaná * Je to přípravek z kmene viru klasického moru prasat, který ztratil svoji patogenitu pro prasata pasážováním v buněčných kulturách nebo na králících. Výroba Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Pro vakcíny připravené na králících se inokulum (nebo vakcína) získává z homogenizovaných orgánů nebo z krve králíků pocházejících ze zdravých chovů, kteří se usmrtí při nejvyšším vzestupu teploty po intravenózním podání viru. Vakcína se lyofilizuje. Strana 3232 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3232 Vaccinum pestis classicae suillae vivum cryodesiccatum____________________________________________ Výběr vakcinačního kmene Pouze virový kmen, který je prokazatelně uspokojivý z hlediska následujících charakteristik, se může použít k přípravě vakcíny: bezpečnost, nepřenosnost, nevratnost oslabení a imunogenní vlastnosti. K průkazu bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7) se mohou použít následující zkoušky. Vakcinační dávky použité ve všech následujících zkouškách j sou stanoveny výrobcem na základě předpokusů. Zkoušky na prasatech Výběr zvířat. Selata jsou ve stáří 6 až 7 týdnů; prasnice jsou prvniěky. Všechna zvířata jsou zdravá a neměla kontakt s virem moru prasat. Serologicky jsou prosta protilátek proti moru prasat a proti virové diarei skotu (BVD). Návykový cas na ustájovací prostor, ve kterém mají být zkoušky prováděny, je 1 týden. Bezpečnost. a) Každému z pěti selat se intramuskulárně vstnkne v jedné injekci desetinásobná vakcinační dávka (skupina a). b) Pět selat je 5 po sobě jdoucích dní imunosuprimováno denně dávkou 2 mg prednisolonu na kg živé hmotnosti; třetí den se selatům podá jedna dávka vakcíny (skupina b). Zvířata skupin (a) a (b) se pozorují po dobu 21 dnů. Zůstanou v dobrém zdravotním stavu; jejich teplotní a váhová křivka se signifikantně neliší od kontrolní skupiny. c) Deset neimunních březích prasnic se intramuskulárně navakcinuje mezi 24. a 35. dnem bře-zosti, každá dvěma vakcinaěními dávkami jednorázově. Dalším deseti neimunním březím prasnicím stejného stáří a ze stejného chovu se podá místo dvou vakcinačních dávek vakcíny stejný objem roztoku chloridu sodného R (9 g/l). Vakcinační virus nevyvolá abnormality během březosti nebo u selat. Nepřenosnost. Dvanáct selat stejného původu je ustájeno společně. Šest z nich se obvyklým způsobem vakcinuje, ostatních šest se chová jako kontaktní kontroly. Za 40 dní se všechna zvířata ěelenžují intramuskulárně dostatečným množstvím ěelenžního viru (viz Stanovení účinnosti), které usmrtí neoěkované sele během 7 dnů. Vakcinovaná selata infekci odolají, zatím co kontaktní kontroly jeví typické příznaky moru prasat. Nevratnost oslabení. Každému ze dvou selat se intramuskulárně vstříkne jedna vakcinační dávka. Za 7 dnů po podání se každému odebere 5 ml krve a vzorky krve se smíchají. Vždy 5 ml této krve se intramuskulárně vstnkne dalším dvěma selatům. Tento postup se opakuje šestkrát. Zvířata nemají příznaky moru prasat a vykazují normální vzrůst. Imunogenní vlastnosti. Imunogenní vlastnosti se mohou prokázat metodou popsanou pro stanovení účinnosti. Množství viru odpovídající jedné vakcinační dávce obsahuje nejméně 100 PD50. Zkoušky totožnosti A. U vakcín připravených z králíků a takových, které pocházejí z králičích buněčných kultur, se intravenózne vstříkne 0,5 ml vakcíny rekonstituované podle údajů v označení jednomu nebo více neimunizovaným králíkům. Právě tak se imunizuje jeden nebo více králíků, kteří buď nejméně 10 dnů, nejvýše však 2 měsíce před tím byli imunizováni stejným způsobem a stejnou dávkou vakcíny téhož typu, nebo byli imunizováni několik hodin před aplikací vakcíny podáním dostatečné dávky imunního séra. Ráno a večer se králíkům měří tělesná teplota, počínaje 24 hod po aplikaci, denně až do pátého dne po aplikaci. Vakcína je identifikována svými specifickými, teplotu způsobujícími vlastnostmi, které jen u neimunních králíků způsobí vzestup teploty nej -méně o 1,5 °C. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3233 _____________________________________________________Vaccinum pneumococcale polysaccharidicum 3233 B. U vakcín z buněčných kultur, které nejsou připravovány z králíků, sérum z prasat imunizováných vakcínou neutralizuje virus používaný k výrobě vakcíny. Zkoušky na čistotu Bezpečnost. Použijí se tři selata vyhovující požadavkům předepsaným pro volbu zvířat v odstavci Výběr vakcinaěního kmene. Každému seleti se intramuskulárně vstříkne v jedné injekci deset dávek rekonstituované vakcíny. Zvířata se pozorují 21 dnů. Teplotní křivka zůstává normální a zvířata zůstávají zjevně zdravá a vykazují normální růst. Cizí viry. Vakcína se smíchá s monospecifickým antisérem a inokuluje se do vhodných buněčných kultur. Nevytvoří se cytopatický efekt. Provede se hemaglutinační zkouška ze supematantu tkáňových kultur při použití kuřecích červených krvinek. Výsledek je negativní. Rovněž provedená hemadsorpční zkouška na buněčných kulturách je negativní. Vakcína se naředí tak, že 1 dávka je obsažena v 1 ml. Deseti myším hmotnosti 11 g až 15 g se intracerebrálně vstříkne 0,03 ml rekonstituované vakcíny. Zvířata se pozorují 21 dnů. Pokud během prvních 48 h po podání uhyne více než dvě myši, zkouška se opakuje. Myši nevykazují v době 3 až 21 dnů po podání žádné abnormality, jež by bylo možno přisoudit vakcíně. Bakterie a houby. Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usům veterinarium. Mykoplazmata (2.6.7). Vakcína vyhovuje zkoušce na mykoplazmata. Stanovení účinnosti Účinnost se vyjadřuje jako počet dávek, které prasatům poskytují 50% ochranu (PD50) ajsou obsaženy ve vakcinační dávce uvedené v označení. Vakcína obsahuje nejméně 100 PD50 ve vakci-nační dávce. Ke zkoušce se použijí selata, která vyhovují požadavkům na volbu zvířat popsaným v odstavci Výběr vakcinaěního kmene. Dvěma skupinám po pěti selatech se intramuskulárně vstříkne: - 1/40 dávky vakcíny každému seleti prvé skupiny, - 1/160 dávky vakcíny každému seleti druhé skupiny. Dvě selata slouží jako kontroly. Ředění se připraví pomocí tlumivého roztoku fyziologického o pH 7,2. Za 14 dní se každému imunizovanému i kontrolnímu zvířeti intramuskulárně vstříkne dávka čelenžního viru dostačující k tomu, aby nevakcinované sele uhynulo v průběhu 7 dnů po če -lenži. Celenžní virový materiál pozůstává z krve prasat, která byla infikována experimentálně virem, jenž nebyl pasážován na buněčných kulturách. Kontrolní zvířata uhynou v průběhu 7 dnů po čelenži. Imunizovaná zvířata se pozorují 14 dnů. Z počtu zvířat, která přežijí bez příznaků moru prasat, se vhodnou statistickou metodou vypočítá počet PD 50 obsažených ve vakcíně. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Označování Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. V označení na obalu se uvede, zda byla vakcína připravena v buněčných kulturách nebo na králících. Strana 3234 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3234 Vaccinum pneumococcale polysaccharidicum Vaccinum pneumococcale polysaccharidicum ***** Polysacharidová vakcína proti pneumokokům *** Je to směs stejných podílů puntíkovaných antigénu pouzderného polysacharidu připravených z vhodných patogenních kmenů bakterie Streptococcus pneumoniae, jejichž pouzdra prokazatelně obsahují polysacharidy, které jsou schopné u člověka vyvolat tvorbu dostatečných hladin specifických protilátek. Vakcína obsahuje dvacet tři imunochemicky odlišných pouzderných polysacharidu, které jsou uvedeny v tabulce 1. Vakcína je ěirá, bezbarvá tekutina. Výroba Výroba je založena na systému jednotné inokulace, odděleně pro každý typ polysacharidu. Výrobní postup prokazatelně poskytuje stále stejnou vakcínu přiměřené bezpečnosti a imunogenity pro člověka. Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že přípravek, bude-li zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost imunních sér a humánních vakcín (2.6.9) takto přizpůsobené pro moreata: každému z deseti morěat se vstříkne po deseti lidských dávkách a pozorují se 12 dní. Monovalentní nerozplněné množství polysacharidu Bakterie se pěstují ve vhodné tekuté živné půdě, která neobsahuje antigenní substance krevních skupin nebo vysokomolekulárni polysacharidy. Ověří se bakteriální čistota kultury a kultura s e inaktivuje fenolem. Nečistoty se odstraní takovými technikami, jako frakění precipitací, enzymatickým štěpením nebo ultrafiltrací. Polysacharid se získá frakění precipitací, promyje se a vysuší ve vakuu na takový obsah zbytkové vlhkosti, který je prokazatelně vhodný pro stabilitu polysacharidu. Obsah zbytkové vlhkosti se stanoví sušením za sníženého tlaku nad oxidem fosforečným nebo ter-mogravimetrickou analýzou a získaná hodnota se použije pro výpočet výsledků dále uvedených zkoušek, které odkazují na vysušenou látku. Nerozplněné monovalentní polysacharidy se uchovávají při vhodné teplotě a za podmínek, které brání zvlhnutí. Pouze monovalentní nerozplněné polysacharidy, které vyhovují následujícím požadavkům, se mohou použít k přípravě konečné várky vakcíny. Obsahy jednotlivých složek v procentech, stanovené níže popsanými metodami, jsou uvedeny v tabulce 1. Bílkovina (2.5.16). Nukleové kyseliny (2.5.17). Celkový dusík (2.5.9). Fosfor (2.5.18). Velikost molekul. Stanoví se chromatografií na molekulárním sítu (2.2.30) za použití agarosy síťované pro chromatografií R nebo agarosy síťované pro chromatografií Rl. Uronové kyseliny (2.5.22). Hexosaminy (2.5.20). Methylpentosy (2.5.21). O-Acetyl skupiny (2.5.19). Zkouška totožnosti (2.7.1). Totožnost monovalentního nerozplněného polysacharidu se potvrdí dvojitou imunodifuzí nebo elektroimunodifuzí (kromě polysacharidu 7F, 14 a 33F) za použití specifických antisér. o Tab. 1. Obsah složek monovalentních nerozplnených polysacharidu v procentech Molekulový Bílkoviny Nukleové Celkový Fosfor Molekulová velikost (K ) Ujonové Hexosaminy Methylpen- O-acetyl typ kyseliny dusík ** *** kyseliny tosy skupiny 1 <2 <2 3,5-6 0-1,5 < 0,15 > 45 > 1,8 2 <2 <2 0-1 0-1,0 < 0,15 > 15 > 38 3 < 5 <2 0-1 0-1,0 < 0,15 > 40 4 < 3 <2 4-6 0-1,5 < 0,15 >40 5 <7,5 <2 2,5 - 6,0 < 2 <0,60 > 12 >20 6B <2 <2 0-2 2,5 - 5,0 <0,50 > 15 7F < 5 <2 1,5-4,0 0-1,0 <0,20 > 13 8 <2 <2 0-1 0-1,0 < 0,15 > 25 9N <2 < 1 2,2-4 0-1,0 <0,20 > 20 >28 9V <2 <2 0,5-3 0-1,0 <0,45 > 15 > 13 10A <7 <2 0,5 - 3,5 1,5-3,5 <0,65 > 12 HA < 3 <2 0-2,5 2,0 - 5,0 <0,40 >9 12F < 3 <2 3-5 0-1,0 <0,25 >25 14 < 5 <2 1,5-4 0-1,0 <0,30 >20 15B < 3 <2 1 -3 2,0 - 4,5 <0,55 > 15 17F <2 <2 0- 1,5 0-3,5 <0,45 >20 18C < 3 <2 0-1 2,4 - 4,9 < 0,15 > 14 19A <2 <2 0,6 - 3,5 3,0 - 7,0 <0,45 > 12 >20 19F < 3 <2 1,4-3,5 3,0 - 5,5 <0,20 > 12,5 >20 20 <2 <2 0,5 - 2,5 1,5-4,0 <0,60 > 12 22F <2 <2 0-2 0-1,0 <0,55 > 15 >25 23F <2 <2 0-1 3,0 - 4,5 < 0,15 >37 33F < 2,5 <2 0-2 0-1,0 <0,50 * Jednotlivé typy polysacharidu jsou označeny podle dánské nomenklatury. ** agarosa síťovaná pro chromatografii R *** agarosa síťovaná pro chromatografii Rl 3 I I I- I o' e Strana 3236 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3236 Vaccinum poliomyelitidis inactivatum___________________________________________________________ Specifita. Antigény při zkoušení nereagují s žádným antisérem specifickým pro ostatní polysacharidy vakcíny, včetně faktorových sér pro rozlišení jednotlivých typů v rámci skupin. Polysacharidy se zkoušejí v koncentraci 50 |ag/ml metodou schopnou rozlišit koncentraci 0,5 ug/ml. Konečná várka vakcíny Konečná várka vakcíny vznikne smícháním vysušených různých polysacharidu za aseptických podmínek. Homogenní směs se aseptický rozpustí ve vhodném izotonickém roztoku tak, aby jedna lidská dávka 0,5 ml obsahovala 25 |ag každého polysacharidu. Může se přidat protimikrobní konzervační látka. Roztok se sterilizuje filtrací přes filtr zachycující bakterie. Pouze konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům se může použít k přípravě šarže. Protimikrobní konzervační látka. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou. Obsah je 85 % až 115 % zamýšleného množství. Sterilita (2.6.1). Konečná várka vakcíny vyhovuje zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml. Šarže Konečná várka vakcíny se aseptický rozplní do sterilních zabezpečených obalů. Pouze šarže, která vyhovuje všem dále uvedeným požadavkům v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu, Stanovení obsahu se může uvolnit k použití. Pokud byla stanovení obsahu fenolu a protimikrobní konzervační látky provedena s vyhovujícím výsledkem u konečné várky vakcíny, mohou se u šarže vypustit. Jestliže byla na vhodném počtu po sobě následujících šarží prokázána konzistentnost výroby, může se stanovení obsahu nahradit kvalitativní zkouškou, která prokáže totožnost každého polysacharidu, a to pokud bylo stanovení obsahu provedeno u každého monovalentního nerozplněného polysacharidu použitého k přípravě šarže vakcíny. Zkouška totožnosti Stanovení obsahu slouží rovněž jako průkaz totožnosti vakcíny. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 7,4. Protimikrobní konzervační látka. Pokud je třeba, stanoví se množství protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou. Obsah není nižší než nejnižší prokazatelně účinné množství a vyšší než 115 % hodnoty uvedené v označení. Fenol (2.5.15). Nejvýše 2,5 g/l. Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu. Pyrogenní látky (2.6.8). Vyhovuje ve zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstříkne 1 ml zředěné vakcíny obsahující od každého polysacharidu 2,5 //g/ml. Stanovení obsahu Obsah jednotlivých polysacharidu se stanoví vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1), při níž se použijí specifická antiséra proti všem polysacharidům obsaženým ve vakcíně, včetně faktorových sér pro typizaci uvnitř jednotlivých skupin, a jednotlivé purifikované polysachridyjako standardy. Vakcína obsahuje 70 % až 130 % množství uvedeného pro každý polysacharid v označení. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovení je v rozmezí 80 % až 120 %. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3237 ______________________________________________________________Vaccinum poliomyelitidis perorale 3237 Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům humanum. Označování Viz článek Vaccina ad usům humanum. V označení se uvede: - množství každého jednotlivého polysacharidu v jedné lidské dávce udané v mikrogramech, - celkové množství polysacharidu v obale. Vaccinum poliomyelitidis inactivatum ***** * * Inaktivovaná vakcína proti poliomyelitidě *** Je to vodná suspenze vhodných kmenů poliomyelitického viru typu 1, typu 2 a typu 3 pomnožených ve vhodných buněčných kulturách a inaktivovaných vhodnou metodou. Je to čirá tekutina. Výroba Výroba je založena na systému jednotné inokulace a virus v konečné vakcíne představuje ve výrobě vakcíny nejvýše desátou subkulturu od matečného inokula, s nímž se provedly laboratorní a klinické zkoušky prokazující vhodnost kmene. Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že bude-li výrobek zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9). Do média pro počáteční buněčný růst se může přidat zvířecí sérum, ale udržovací médium při pomnožování viru neobsahuje žádné bílkoviny. Koncentrace séra v konečné vakcíně nepřesahuje jednu milióntinu. Médium může obsahovat vhodný indikátor pH, jako je červeň fenolová, a vhodná antibiotika v nejmenších účinných koncentracích. Každá virová suspenze se zkouší na totožnost, bakteriální sterilitu a po neutralizaci specifickým antisérem také na nepřítomnost cizích virů. Virová suspenze se filtruje vhodným filtrem a může s e koncentrovat a purifikovat. Suspenze má v mililitru obsahovat nejméně 1 . 107 CCID50 každého typu viru. Ve vhodnou dobu po poslední filtraci, nejlépe za 24 h, se přidají vhodné chemické látky, které inaktivují filtrovaný virus, aniž by poškodily jeho antigenitu. Při inaktivaci se provede vhodná filtrace, a je-li třeba, inaktivační látka se později neutralizuje. Vhodnými zkouškami na buněčných kulturách se prokáže, že každá z monovalentních suspenzí je prostá infekčního poliomyelitického viru a jiných lidských a opičích virů. Trivalentní vakcína se připraví smícháním jednotlivých monovalentních suspenzí. Před přidáním jakékoliv protimikrobní konzervační látky se prokáže, že trivalentní suspenze je prosta infekčního poliomyelitického viru a jiných lidských a opičích virů. Zkouška totožnosti Podána vnímavým zvířatům podporuje vakcína tvorbu neutralizačních protilátek proti poliomye-litickému viru typu 1, typu 2 a typu 3. Strana 3238 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3238 Vaccinum poliomyelitidis perorale_____________________________________________________________ Zkouška na čistotu Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu. Stanovení účinnosti Vakcína se zředí vhodným tlumivým roztokem dvacetkrát, stokrát a pětsetkrát. Ve skupinách po deseti třítýdenních kuřatech nebo deseti morcatech o hmotnosti 250 g až 350 g se nitrosvalově vstříkne každému zvířeti po 0,5 ml ředění vakcíny. Na každé ředění se použije jedna skupina zvířat. Pátý až šestý den po podání se zvířata vykrvácí a připraví se jednotlivá séra, která se ve zředění 1 : 4 vyšetří na přítomnost neutralizačních protilátek proti poliomyelitickým virům typu 1, typu 2 a typu 3. Smíchá se 100 CCID50 viru se zředěným sérem a inkubuje se 4 h 30 min až 6 h při 37 °C. Potom se nechá 12 h až 18 h stát při (5 ±3) °C. Směsi se naoěkují do buněčných kultur ke zjištění viru, který nebyl zneutralizován, a výsledky se odečtou za 7 dní po naoěkování. Pro každou skupinu se zaznamenají pocty sér s neutralizačními protilátkami a vypočítá se ředění vakcíny, které u 50 % zvířat poskytne protilátkovou odpověď. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže stonásobné nebo vyšší ředění vyvolá protilátkovou odpověď proti všem třem typům viru u 50 % zvířat. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům humanum. Označování Viz článek Vaccina ad usům humanum. Vaccinum poliomyelitidis perorale ***** * * Živá vakcína proti poliomyelitidě perorální Synonymum. Živá očkovací látka proti dětské obrně_____________________________________ Je to přípravek obsahující schválené kmeny živého oslabeného polyomyelitického viru typu 1, 2 nebo 3 pomnožené in vitro v kulturách schválených buněk. Obsahuje buď jeden typ, nebo kombinaci tří typů kmenů podle Sabina, upravených do formy vhodné pro perorální podání. Je to čirá tekutina, která může být zbarvena vzhledem k přítomnosti indikátoru pH. Výroba Vakcinaění kmeny a výrobní postup prokazatelně poskytují stále stejné vakcíny, které jsou imu-nogenní a bezpečné pro člověka. Výroba vakcíny je založena na systému jednotné inokulace. Buněčné linie se používají podle systému buněčné banky. Při použití primárních buněk opičích ledvin vyhovuje výroba požadavkům dále uvedeným. Pokud není určeno a schváleno jinak, neprojde virus v konečném přípravku více než dvěma pasážemi od matečného inokula. Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že pokud bude přípravek zkoušen, vyhoví ve zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3239 ______________________________________________________________Vaccinum poliomyelitidis perorale 3239 Substrát pro pomnožení viru Virus se pomnožuje v lidských diploidních buňkách (5.2.3), v kontinuálních buněčných liniích nebo v buňkách opicích ledvin. Kontinuální buněčné linie schvaluje oprávněná autorita. Primární opičí buňky. Následující speciální požadavky pro substrát pro pomnožení viru se vztahují na primární opičí buňky. Opice použité pro přípravu kultur ledvinových buněk a pro zkoušení viru. Připravuj e-li se vakcína v kulturách buněk opičích ledvin, jsou zvířata druhu schváleného oprávněnou autoritou zcela zdravá a nebyla dříve použita k žádným pokusům. Opice se chovají v dobře postaveném zvěřinci s odpovídající ventilací v prostorných a oddělených klecích, umístěných co nejdále od sebe. Přijmou se odpovídající opatření k zabránění přenosu infekce mezi klecemi. Do jedné klece se umístí nejvýše dvě opice a obsazení klecí se nemění. V zemi výroby vakcíny se opice drží v karanténě nejméně 6 týdnů před použitím. Karanténní skupina je skupina vybraných zdravých opic chovaných v jedné místnosti se zvláštním režimem krmení a úklidu, která v karanténním období nemá styk s jinými opicemi. Když během karanténního období dojde k úhynu převyšujícímu 5 % v zásilce obsahující jednu nebo více skupin, opice z celé zásilky setrvávají v karanténě nejméně 6 dalších týdnů. Výjimkou je úhyn po nehodě, nebo tam, kde byla příčina specifikována, že není infekčním onemocněním. Jednotlivé skupiny se drží nepřetržitě v izolaci jako v karanténě, a to i po dokončení karanténního období, až do použití opic. Po odebrání poslední opice ze skupiny se místnost před použitím pro další skupinu vyčistí a dekontaminuje. Jestliže se použijí ledviny plodů, chovají se matky v karanténě po dobu březosti. Opice, jejichž ledviny se mají vyjmout, se anestezují a pečlivě vyšetří na příznaky tuberkulózy a infekce cerkopitecidním herpesvirem 1 (B virus). Jestliže opice vykazují nějaké patologické leze, závažné z hlediska použití jejich ledvin v přípravě inokula nebo vakcíny, nemohou se použít. Ani ostatní opice z karanténní skupiny se nemohou použít, pokud není zřejmé, že jejich použití neohrozí bezpečnost přípravku. Všechny postupy uvedené v tomto oddíle se provádějí mimo objekt, v němž se vybírá vakcína. Použité opice jsou prokazatelně bez protilátek proti viru S V 40 a viru opičí imunodeficience. Jestliže se pro výrobu použije druh Macaca, opice nemají prokazatelně ani protilátky proti cerkopitecidnímu herpesviru 1 (B virus). Jako indikátor nepřítomnosti protilátek proti viru B se používá lidský herpesvirus pro nebezpečí při zacházení s cerkopitecidním 1 virem (B virus). Kultury buněk opičích ledvin pro výrobu vakcíny. Pro přípravu buněčných kultur se použij í pouze ledviny bez patologických známek. Jestliže jsou opice ze skupiny určené pro výrobu vakcíny, mohou se použít pro pomnožení viru sériově pasážované kultury buněk opičích ledvin z primárních buněk opičích ledvin, jinak se buňky opičích ledvin sériově nepasážují. Virus pro přípravu vakcíny se v takových kulturách pomnožuje aseptický. Pro růst buněk se může použít zvířecí sérum, po inokulaci viru se používá udržovací médium bez séra. Každá skupina buněčných kultur připravených z jednotlivé opice nebo ze skupiny nejvýše deseti plodů se připravuje a zkouší samostatně. Virové inokulum Použité kmeny poliovirů jsou určeny podle průvodních záznamů, které obsahují informace o jejich původu a následné manipulaci s nimi. Pracovní inokula se připraví jedinou pasáží z matečného inokula a ve schválené úrovni pasáží od originálního Sabinova viru. Inokula se připraví ve velkých množstvích a uchovávají se při teplotě nižší než -60 °C. Pouze virové inokulum, které vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít pro pomno-žování viru. Strana 3240 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3240 Vaccinum poliomyelitidis perorale_____________________________________________________________ Zkouška totožnosti. Každé pracovní inokulum se identifikuje jako poliovirus daného typu za použití specifických protilátek. Koncentrace viru. Stanoví se dále popsanou metodou. Virová koncentrace je základ pro množství viru použitého ve zkoušce Neurovirulence. Cizí agens (2.6.16). Jestliže je pracovní inokulum produkováno v lidských diploidních buňkách (5.2.3) nebo v kontinuální buněčné linii, vyhovuje požadavkům na inokulum pro virové vakcíny. Jestliže je pracovní inokulum produkováno v buňkách primárních opicích buněk, vyhovuje požadavkům dále uvedeným v odstavcích Pomnožování a sklizeň viru a Monovalentní spojená sklizeň a zkouškám na dospělých myších, sajících myších a na morěatech uvedeným ve stati Důkaz cizích agens v humánních virových vakcínach (2.6.16). Neurovirulence (2.6.19). Každé matečné a pracovní inokulum vyhovuje zkoušce neurovirulence pro vakcínu proti poliomyelitidě (perorální). Nad to se zastaví používání pracovního inokula ve výrobě vakcíny, jestliže výskyt nedostatků z něho vyrobených monovalentních spojených sklizní je větší, než je předpovezeno statisticky. Referenční přípravky tří typů polioviru ze Sabinova originálu a dvou pasáží jsou k dosažení pro použití ve Světové zdravotnické organizaci, Ženeva, Švýcarsko. Tato statistická předpověď se vypočítá po každé zkoušce na základě všech zkoušených monova-lentních spojených sklizní; je stejná pravděpodobnost falešného odmítnutí v případě první zkoušky (tj. 1 %), pravděpodobnost falešného odmítnutí v případě nové zkoušky bývá zanedbatelná. Je-li tato zkouška prováděna pouze výrobcem, zkušební skla se poskytnou kontrolní autoritě k ohodnocení. Genetické markery. Každé pracovní virové inokulum se zkouší na replikační vlastnosti při 36 °C až 40 °C, jak je popsáno v odstavci Monovalentní spojené sklizně. Pomnožování a sklizeň viru Všechny práce s buněčnou bankou a následnými buněčnými kulturami se provádějí v aseptických podmínkách a v prostředí, kde se nepracuje s jinými buňkami. Do růstových médií se může použít schválené zvířecí sérum (ale ne lidské), avšak konečné udržovací médium pro buňky v době pomnožování viru neobsahuje zvířecí sérum. Sérum a trypsin použité k přípravě buněčných suspenzí a médií prokazatelně neobsahují živá cizí agens. Médium pro buněčné kultury může obsahovat indikátor pH, jako je červeň fenolová, a schválená antibiotika v nejnižší účinné koncentraci. Přednostně se používá při výrobě substrát bez antibiotik. Nejméně 5 % a nejvýše 1000 ml buněčných kultur použitých při výrobě vakcíny se ponechává jako neinfikované buněčné kultury (kontrolní buňky); speciální požadavky, uvedené dále, se vztahují k výrobě vakcíny na primárních opičích buňkách. Virová suspenze se sklidí nejpozději 4 dny po inokulaci viru. Po inokulaci výrobní buněčné kultury pracovním inokulem se inokulované buňky udržují při stanovené teplotě, jež byla prokázána jako vhodná v rozmezí 33 °Caž35 °C. Teplota se udržuje neměnná, s odchylkou ±0,5 °C. Kontrolní buňky se inkubují při 33 °C až 35 °C po přiměřenou dobu inkubace. Pouze sklizeň, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít k přípravě monovalentní spojené sklizně. Koncentrace viru. Koncentrace viru ve virových sklizních se stanoví, jak j e předepsáno v odstavci Stanovení účinnosti, ke sledování pravidelnosti výroby a k výpočtu ředění, které se použije do konečné várky vakcíny. Cizí agens (2.6.16). Kontrolní buňky. Kontrolní buňky produkční buněčné kultury, ze které se sklízí virus, vyhovují ve zkoušce totožnosti a požadavkům na cizí agens (2.6.16) nebo, při použití primárních opičích buněk, dále uvedenému. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3241 ______________________________________________________________Vaccinum poliomyelitidis perorale 3241 Primární opičí buňky. Následující speciální požadavky se vztahujík pomnožováníviru v primárních opičích buňkách a k jeho sklizni. Buněčné kultury. V den inokulace virovým inokulem se buněčné kultury vyšetří na degeneraci způsobenou infekčním agens. Jestliže se při prohlížení zjistí přítomnost cizího agens v některé buněčné kultuře, vyřadí se celá skupina kultur. V den inokulace virovým pracovním inokulem se odebere vzorek nejméně 30 ml směsné tekutiny z buněčných kultur z ledvin z každé jednotlivé opice nebo ze skupiny nejvýše deseti opičích plodů. Vzorek se rozdělí na dvě části. Jedna část směsných tekutin se zkouší na kulturách buněk opičích ledvin připravených z téhož druhu, jaký se použil pro přípravu vakcíny, ale z jiného zvířete. Druhá část vzorku směsných tekutin se v případě nutnosti zkouší na kulturách buněk opičích ledvin z jiného druhu tak, aby alespoň jeden ze zkoušených vzorků byl zkoušen na kulturách buněk z opic citlivých k viru SV40. Směsný vzorek se inokuluje do lahví s těmito buněčnými kulturami tak, aby ředění směsné tekutiny živným médiem nebylo vyšší než 1 : 4. Plocha vrstvy buněk je nejméně 3 cm2 na mililitr směsné tekutiny. Nejméně jedna láhev každého druhu buněčné kultury zůstává bez inokulace a slouží jako kontrola. Jestliže je pro výrobu vakcíny použit druh opice, která je citlivá na SV40, zkouška na jiném druhu opice se nepožaduje. Pro pomnožování buněk se může použít zvířecí sérum za předpokladu, že neobsahuje protilátky proti SV40. Udržovací médium používané po inokulaci zkoušeného materiálu neobsahuje sérum, s výjimkou dále uvedenou. Buněčné kultury se inkubují při teplotě mezi 35 °Ca37 °Ca pozorují se po celou dobu nejméně 4 týdnů. Během doby sledování a po nejméně 2 týdnech inkubace se z roztoku založí další subkultura na témže buněčném systému. Tyto subkultury se také pozorují nejméně 2 týdny. Při pasážování subkultur se na původní kultury může přidat sérum, pokud toto sérum neobsahuj e protilátky proti SV40. Pro detekci viru SV40 a ostatních virů v buňkách mohou být užitečné techniky využívající fluorescenční protilátky. Další vzorek nejméně 10 ml směsné tekutiny se zkouší na přítomnost cerkopitecidního herpesvi-ru 1 (B virus) a na přítomnost ostatních virů v kulturách buněk králičích ledvin. Sérum používané v růstovém médiu pro tyto kultury má být prokazatelně prosté inhibitorů viru B. Jako indikátor nepřítomnosti inhibitorů viru B se používá lidský herpesvirus pro nebezpečí při zacházení s cerkopite-cidním herpesvirem 1 (B virem). Vzorek se inokuluje do láhví s těmito buněčnými kulturami tak, aby ředění směsné tekutiny růstovým médiem nebylo vyšší než 1 : 4. Plocha vrstvy buněk je nejméně 3 cm2 na mililitr směsné tekutiny. Nejméně jedna láhev buněčné kultury zůstává bez inokulace a slouží jako kontrola. Kultury se inkubují při 35 °C až 37 °C a pozorují se nejméně 2 týdny. Další vzorek 10 ml směsné tekutiny se z buněčné kultury přemístí v den inokulace virovým inokulem a zkouší se na přítomnost cizích agens inokulaci na lidské buněčné kultury citlivé na virus spalniček. Tyto zkoušky lze hodnotit pouze v případě, jestliže nejvýše 20 % lahví s kulturami bylo vyřazeno pro náhodné nespecifické důvody do konce vlastní zkušební doby. Jestliže se při těchto zkouškách najde důkaz přítomnosti nějakého cizího agens, je jednotlivá sklizeň ze skupiny buněčných kultur vyřazena. Jestliže se prokáže přítomnost cerkopitecidního herpesviru 1 (B virus), výroba perorální vakcíny proti poliomyelitidě se přeruší a informuje se oprávněná autorita. Výroba se neobnoví, dokud se neuzavře vyšetřování a nepřijmou se opatření proti jakémukoliv znovuobjevení infekce. Obnovení výroby schválí oprávněná autorita. Jestliže tyto zkoušky nejsou prováděny bezprostředně, vzorky směsné tekutiny z kultur se uchovávají při teplotách -60 °C nebo nižších teplotách, s výjimkou vzorku pro zkoušku na B virus, který se uchovává při 4 ° C po dobu nejvýše 7 dní po odběru. Strana 3242 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3242 Vaccinum poliomyelitidis perorale_____________________________________________________________ Kontrolní buněčné kultury. V den inokulace virovým pracovním inokulem se 25 % (ale nejvýše 2,5 1) buněčné suspenze pocházející z ledvin jednotlivých opic nebo z nejvýše deseti plodů opic ponechá jako neinokulované kontrolní buněčné kultury. Tyto kontrolní buněčné kultury se kultivují nejméně 2 týdny za stejných podmínek jako kultury inokulované a během této doby se vyšetřují na výskyt cytopatických změn. Zkoušky lze hodnotit, jestliže nejvýše 20 % kontrolních buněčných kultur bylo vyřazeno pro náhodné nespecifické důvody. Na konci doby sledování se kontrolní buňky vyšetří na degeneraci způsobenou nějakým infekčním agens. Jestliže toto vyšetření nebo některá ze zkoušek požadovaných v tomto odstavci prokáže v kontrolní kultuře známky přítomnosti nějakého cizího agens, vyřadí se poliovirus rostoucí na ino-kulovaných kulturách z této skupiny. Zkoušky na hemadsorbující viry. V době sklizně viru nebo 4 dny po inokulaci výrobních kultur virovým pracovním inokulem se odebere vzorek o velikosti 4 % kontrolních buněčných kultur a zkouší se na hemadsorbující viry. Na konci sledovaného období se podobně zkoušejí zbývající buněčné kultury. Tyto zkoušky se provádějí, jak je popsáno ve stati Důkaz cizích agens v lidských virových vakcínach (2.6.16). Zkoušky na ostatní cizí agens. V době sklizně nebo 7 dní po inokulaci výrobních kultur virovým pracovním inokulem se odebere vzorek nejméně 20 ml směsné tekutiny z každé skupiny kontrolních kultur a zkouší se na dvou druzích buněčných kultur opičích ledvin, jak je popsáno výše. Na konci doby pozorování původních kontrolních buněčných kultur se odeberou obdobné vzorky směsných tekutin a opakují se zkoušky vztahující se k této skupině na dvou druzích buněk opičích ledvin a na kulturách králičích buněk, jak je výše popsáno v odstavci Buněčné kultury. Jestliže se prokáže přítomnost cerkopitecidního herpesviru 1 (virus B), výrobní buněčná kultura se nepoužije a provedou se výše popsaná opatření týkající se výroby vakcíny. Tekutiny odebrané z kontrolních buněčných kultur v době sklizně viru a na konci doby pozorování se před zkouškou na cizí agens mohou smísit. Vzorek 2 % směsné tekutiny se zkouší v každém specifikovaném systému buněčných kultur. Jednotlivé sklizně. Zkoušky neutralizovaných jednotlivých sklizní na buněčných kulturách opičích ledvin. Vzorek nejméně o velikosti 10 ml z každé jednotlivé sklizně se neutralizuje typově specifickým antisérem proti poliomyelitidě připraveným z jiných zvířat, než jsou opice. Při přípravě antiséra pro tento účel se imunizační antigény připraví v jiných buňkách než opičích. Polovina neutralizované suspenze (odpovídající nejméně 5 ml jednotlivé sklizně) se zkouší na kulturách buněk opičích ledvin připravených z téhož druhu, ale ne ze stejného zvířete, jaký se použil pro výrobu vakcíny. Druhá polovina neutralizované suspenze se zkouší, je-li třeba na buněčných kulturách opičích ledvin jiného druhu tak, že se provedou zkoušky neutralizované suspenze na buněčných kulturách z nejméně jednoho druhu, o němž je známo, zeje citlivý na SV40. Neutralizované suspenze se inokulují do lahví s těmito buněčnými kulturami takovým způsobem, aby ředění suspenze v růstovém médiu nepřesáhlo poměr 1 : 4. Plocha vrstvy buněk je nejméně 3 cm2 na mililitr neutralizované suspenze. Nejméně jedna láhev každého typu buněčné kultury zůstane neinokulovaná a slouží jako kontrola aje udržována růstovým médiem obsahujícím stejnou koncentraci specifického antiséra použitého k neutralizaci. Pro růst buněk se může použít zvířecí sérum, pokud toto sérum neobsahuje protilátky proti SV40. Udržovací médium, používané po inokulaci zkoušeného materiálu, neobsahuje žádné sérum kromě antiséra neutralizujícího poliovirus, s výjimkou dále popsanou. Kultury se inkubují při teplotě 35 °C až 37 °C a pozorují se po celou dobu nejméně 4 týdnů. Během doby pozorování a po nejméně 2 týdnech inkubace se založí nejméně jedna subkultura z tekutiny z každé kultury na témže systému buněčné kultury. Subkultury se také pozorují nejméně Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3243 ______________________________________________________________Vaccinum poliomyelitidis perorale 3243 2 týdny. Sérum se může přidat k původním kulturám v době založení subkultury, pokud neobsahuj e protilátky proti SV40. Na dalším vzorku z neutralizovaných jednotlivých sklizní se provedou další zkoušky na cizí viry inokulací 10 ml na kultury lidských buněk citlivých na virus spalniček. Pro detekci viru SV40 a ostatních virů v buňkách mohou být užitečné techniky využívající fluorescenčních protilátek. Tyto zkoušky lze hodnotit, jestliže nejvýše 20 % nádob s kulturami bylo vyřazeno pro náhodné nespecifické důvody do konce vlastní zkušební doby. Když se objeví cytopatické změny v některé z kultur, příčiny těchto změn se vyšetří. Jestliže se prokáže, že cytopatické změny způsobil nezneutralizovaný poliovirus, zkouška se opakuje. Projeví-li se známky přítomnosti SV40 nebo jiného cizího agens v jednotlivé sklizni, tato sklizeň se vyřadí. Monovalentní spojená sklizeň Monovalentní spojená sklizeň se připraví smícháním poctu vyhovujících jednotlivých sklizní téhož typu viru. Monovalentní spojené sklizně z kontinuálních buněčných linií se mohou purifiko-vat. Každá monovalentní spojená sklizeň se filtruje filtrem zadržujícím bakterie. Pouze monovalentní spojená sklizeň, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít pro přípravu konečné várky vakcíny. Zkouška totožnosti. Každá monovalentní spojená sklizeň se za použití specifických protilátek prokáže jako poliovirus daného typu. Koncentrace viru. Koncentrace viru se stanoví dále popsanou metodou a slouží jako základ pro výpočet ředění přípravku v konečné várce, pro množství viru použitého ve zkoušce neurovirulence a ke sledování pravidelnosti výroby. Neurovirulence (2.6.19). Každá monovalentní spojená sklizeň vyhovuje zkoušce neurovirulence pro vakcínu proti poliomyelitidě (perorální). Je-li tato zkouška prováděna pouze výrobcem, poskytnou se zkušební skla také oprávněné autoritě k hodnocení. Genetické markery. Poměr replikaěních kapacit viru v monovalentní spojené sklizni se získá při teplotě v rozmezí mezi 36 °Ca40 °Cve srovnání s inokulem nebo referenčním přípravkem pro markerove zkoušky a s vhodnými rct/40- a rct/40+ kmeny polioviru téhož typu. Inkubační teploty užívané v této zkoušce se řídí v rozmezí ±0,1 °C. Monovalentní spojená sklizeň vyhovuje této zkoušce, jestliže titr viru ze sklizně a vhodného referenčního materiálu je při 36 °C nejméně 0 5,0 log vyšší než titr stanovený při 40 °C. Je-li růst při 40 °C tak nízký, že validní srovnání nelze provést, použije se teplota v rozmezí 39,0 °C až 39,5 °C. Při této teplotě je snížení titru referenčního materiálu v rozmezí od 3,0 log do 5,0 log proti hodnotě při 36 °C. Přijatelná minimální redukce se pro každý kmen viru stanoví při dané teplotě. Jestliže titry získané projeden nebo více referenčních virů nejsou ve shodě s očekávanými hodnotami, zkouška se opakuje. Primární opičí buňky. Následující speciální požadavky platí pro monovalentní spojené sklizně odvozené z primárních opičích buněk. Zkoušky na králících. Vzorek monovalentní spojené sklizně se zkouší na přítomnost cerkopite-cidního herpesviru 1 (B virus) a ostatní viry vstříknutím nejméně 100 ml nejméně deseti zdravým králíkům hmotnosti 1,5 kg až 2,5 kg. Každý králík dostane nejméně 10 ml a nejvýše 20 ml, přičemž 1 ml je podán intradermálně na několik míst a zbytek subkutánně. Králíci se pozorují nejméně 3 týdny, sleduje se úhyn a známky onemocnění. Všichni králíci, kteří uhynuli po prvních 24 h zkoušky a vykazují známky onemocnění, se pitvají a vyjme se jim mozek a orgány k podrobnému vyšetření pro zjištění příčiny úhynu. Strana 3244 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3244 Vaccinum pseudopestis aviariae inactivatum_____________________________________________________ Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže nejvýše 20 % inokulovaných králíků vykazuje známky interkurentní infekce během doby pozorování. Monovalentní spojená sklizeň vyhovuje zkoušce, jestliže žádný z králíků nemá známky infekce virem B nebo ostatními cizími agens nebo leze jakéhokoliv druhu, jež lze přisoudit suspenzi várky. Při průkazu přítomnosti viru B se provedou opatření týkající se výroby vakcíny uvedená výše v odstavci Buněčné kultury. Zkouška na morčatech. Nejméně pěti morěatům, každému o hmotnosti 350 g až 450 g, se podá 0,1 ml monovalentní spojené sklizně intracerebrálně a 0,5 ml intraperitoneálně. Po 6 týdnů se každý pracovní den měří rektálně teplota každému zvířeti. Na konci doby pozorování se provede pitva každého zvířete. Kromě toho se nejméně pěti morěatům intraperitoneálně podá 0,5 ml a 2 až 3 týdny se pozorují, jak je popsáno výše. Na konci doby pozorování se provede pasáž krve a suspenze jaterní nebo slezinné tkáně nejméně dalším pěti morěatům. Těmto morěatům se po dobu 2 až 3 týdnů měří rektálně teplota. Jestliže dojde po prvním dni k úhynu nebo jsou zvířata utracena pro příznaky onemocnění, provede se pitva. Pitva se provede také v případě, že vykazují po tři za sebou následující dny teplotu vyšší než 39 °C; provede se histologické vyšetření k detekci viru Marburg; navíc se intraperitoneálně podá suspenze jaterní nebo slezinné tkáně nebo krve nejméně třem dalším morěatům. Jestliže se zjistí jakékoliv příznaky infekce virem Marburg, provede se konfirmační sérologický test z krve postižených zvířat. Monovalentní spojená sklizeň vyhovuje zkoušce, jestliže nejméně 80 % morěat přežívá do konce doby pozorování v dobrém zdravotním stavu a žádné zvíře nemá příznaky infekce virem Marburg. Konečná várka vakcíny Konečná várka vakcíny se připraví z jedné nebo více vyhovujících monovalentní c h spojených sklizní a může obsahovat více než jeden typ viru. Mohou se přidat vhodné ochucující látky a stabilizátory. Pouze konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít pro přípravu šarže. Bakterie a houby. Provede se zkouška na sterilitu (2.6.1); na každou živnou půdu se použije 10 ml. Šarže Pouze šarže, která vyhovuje následujícímu požadavku na teplotní stabilitu a vyhovuje všem požadavkům uvedeným v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkouška na čistotu a Stanovení účinnosti, se může uvolnit k použití. Teplotní stabilita. Vzorky z šarže se 48 h uchovávají při 37 °C. Stanoví se celková koncentrace viru, jak je popsáno v odstavci Stanovení účinnosti, současně ve vzorkách vystavených vyšší teplotě a ve vzorkách nezahráte vakcíny. Stanovený rozdíl mezi celkovou virovou koncentrací zahřáté a nezahráte vakcíny není vyšší než 0,5 log10 infekční virové jednotky (CCID50) na jednu lidskou dávku. Zkouška totožnosti Použitím specifických protilátek se prokáže, že vakcína obsahuje poliovirus každého typu uvedeného v označení na obalu. Zkouška na čistotu Bakterie a houby. Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3245 _____________________________________________________Vaccinum pseudopestis aviariae inactivatum 3245 Stanovení účinnosti Titrace infekčního viru se provádí nejméně trojmo za použití metody dále popsané. K validaci každého stanovení se používá vhodný referenční virus. Jestliže vakcína obsahuje více než jeden typ polioviru, titruje se každý typ odděleně za neutralizace ostatních přítomných typů vhodnými specifickými antiséry (nebo přednostně monoklonálními protilátkami). Pro trivalentní vakcínu j sou stanoveny tyto dolní titry virů: nejméně 1 . 1060 infekčních virových jednotek (CCID50) v jednotlivé lidské dávce pro typ 1; nejméně 1 . 1050 infekčních virových jednotek (CCID50) pro typ 2; nejméně 1 . 105'5 infekčních virových jednotek (CCID50) pro typ 3. Pro monovalentní a divalentní vakcínu rozhodne o výši minimálního titru oprávněná autorita. Metoda. Skupiny osmi až dvanácti jamek s plochým dnem na mikrotitrační destičce se inokulují 0,1 ml každého vybraného ředění viru a následně se přidá vhodná suspenze buněk linie Hep-2 (Cincinnati). Destičky se inkubují ve vhodné teplotě. Kultury se vyšetřují v 7. až 9. dnu. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže interval spolehlivosti (P = 0,95 ) logaritmu virové koncentrace je nejvýše ±0,3. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům humanum. Označování Viz článek Vaccina ad usům humanum. V označení na obalu se uvede: - typy polioviru obsažené ve vakcíně, - minimální množství viru každého typu obsažené v jedné lidské dávce, - buněčný substrát použitý pro výrobu vakcíny, - že se vakcína nevstřikuje. Vaccinum pseudopestis aviariae inactivatum ***** Inaktivovaná vakcína proti pseudomoru ptáků Synonymum. Inaktivovaná vakcína proti Newcastleské chorobě___________________________ Je to emulze nebo suspenze vhodného kmene viru pseudomoru ptáků inaktivovaného takovým způsobem, který zachová jeho imunogenní účinnost. Vakcína může obsahovat olejové nebo jiné vhodné adjuvans. Výroba Viz článek Vaccinum ad usům veterinarium. Virus se pomnoží v kuřecích embryích pocházejících ze zdravých chovů nebo ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4). Zkouška na pomnožení reziduálních živých virů se provádí při sklizni meziproduktu těsně před přidáním adjuvans, aby potvrdila inaktivaci viru. Zkouška se provádí na kuřecích embryích nebo ve vhodné buněčné kultuře a použité množství inaktivovaného viru odpovídá nejméně deseti dávkám vakcíny. Nezjistí se žádný živý virus. Strana 3246 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3246 Vaccinum pseudopestis aviariae inactivatum_____________________________________________________ Výběr složení vakcíny Vakcína je prokazatelně uspokojivá z hlediska bezpečnosti a imunogenity pro všechny druhy a kategorie ptáků, pro které je určena. K průkazu účinnosti (5.2.7) se může použít následující zkouška. Imunogenita. Pro domácí drůbež je k prokázání imunogenity vhodná zkouška s virulentní čelenží (zkouška B) popsaná v odstavci Stanovení účinnosti. Zkouška totožnosti Podána vnímavým zvířatům podporuje vakcína tvorbu protilátek proti viru pseudomoru ptáků (ptačí paramyxovirus typ I). Zkoušky na čistotu Bezpečnost. Pokud je vakcína určena pro domácí drůbež, podá se deseti kuřatům z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2). Pokud vakcína není určena pro domácí drůbež, podává se deseti zdravým ptákům toho druhu, pro který je určena. Podají se dvě dávky vakcíny jedním z doporučených způsobů podání každému z deseti ptáků starých 14 dní až 28 dní. Doba pozorování je 21 dnů. Neobjeví se žádné abnormální místní ani systémové reakce. Inaktivace. Deseti kuřecím embryím z chovu prostého specifikovaných patogenů (SPF vejce) (5.2.2) a starých 9 dní až 11 dní se do alantoidní dutiny vstnkne po dvou pětinách dávky a nechají se inkubovat. Pozorují se 6 dnů, pak se odděleně shromáždí alantoidní tekutina z vajec obsahujících živá embrya a z vajec obsahujících mrtvá embrya, z nichž se vyřadí ta, která uhynula do 24 h po injekci. Embrya, která uhynula do 24 h po injekci, se zkouší na přítomnost viru pseudomoru ptáků. Vakcína nevyhovuje, pokud je tento virus zjištěn. Do alantoidní dutiny každého z deseti 9 dnů až 11 dnů starých SPF vajec se vstříkne po 0,2 ml spojené alantoidní tekutiny z vajec se živými embryi a do každého z dalších deseti SPF vajec 0,2 ml spojené tekutiny z vajec s uhynulými embryi, inkubuje se 5 až 6 dnů. Alantoidní tekutina z každého vejce se zkouší na přítomnost hemaglutininů za použití kuřecích erytrocytu. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže nejsou přítomny známky hemaglutinační aktivity a jestliže neuhyne více než 20 % embryí v jedné ze skupin. Pokud v jedné ze skupin uhyne více než 20 % embryí, opakuje se zkouška v této skupině. Nezjistí se hemaglutinační aktivita a nejvýše 20 % embryí ve skupině smí uhynout. K vyloučení bakteriální infekce se mohou v této zkoušce použít antibiotika. Cizí agens. Každému z deseti kuřat z chovu prostého specifikovaných patogenů a 14 až 28 dnů starých se jedním z doporučených způsobů podají dvě dávky. Po třech týdnech se každému kuřeti doporučeným způsobem podá jedna dávka. Po dvou týdnech se získají vzorky sér od každého kuřete a provedou se zkoušky na přítomnost protilátek proti sledovaným agens metodami předepsanými pro chovy prosté specifikovaných patogenů, které se používají pro výrobu a kontrolu kvality vakcín (5.2.2): virus ptačí encefalomyelitidy, virus ptačí infekční bronchitídy, virus ptačí leukózy, hemaglutinační ptačí adenovirus, virus infekční burzitidy, virus infekční laryngotracheitidy, virus chřipky A, virus Markovy choroby. Vakcína nevyvolá tvorbu protilátek proti těmto virům. Sterilita. Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usům veterinarium. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3247 _____________________________________________________Vaccinum pseudopestis aviariae inactivatum 3247 Stanovení účinnosti A. Každému z nejméně deseti kuřat z chovu prostého špecifikovaných patogenu a 21 až 28 dnů starých se vstříkne intramuskulárně objem vakcíny odpovídající 1/50 dávky. Za 17 až 21 dnů se odeberou vzorky séra od každého vakcinovaného kuřete a od každého z deseti kontrolních kuřat stejného věku a stejného původu. Hladina protilátek v jednotlivých sérech se měří dále popsanou hemaglutinaěně-inhibiění zkouškou (Hl) nebo rovnocennou metodou se stejným poetem hemaglutinaěních jednotek a množstvím erytrocytu a s pozitivním kontrolním sérem kalibrovaným podle mezinárodního referenčního přípravku séra proti pseudomoru ptáků. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže průměrný HI titr vakcinované skupiny je stejný nebo větší než 4 log2 a titr u nevakcinované skupiny je 2 log nebo méně. Jestliže HI titry nejsou uspokojivé, provede se zkouška B. Hemaglutinačně-inhibičnízkouška. Zkoušená séra se 30 min inaktivují zahřátím na 56 °C. Do první řady jamek mikrotitraění destičky se odpipetuje po 0,05 ml inaktivovaných sér a do ostatních jamek se odpipetuje 0,50 ml roztoku chloridu sodného R (9 g/l) o pH 7,2 až 7,4. Připraví se dvojnásobné ředění séra po celé destičce. Do každé jamky se přidá 0,05 ml suspenze obsahující 4 hemaglutinaění jednotky inaktivovaného viru pseudomoru ptáků. Destičky se 1 h inkubují při 4 °C, přidá se 0,05 ml 1% suspenze červených krvinek získaných ze 3- až 4týden-ních kuřat vnímavých k pseudomoru ptáků. Destičky se 1 h inkubují při 4 °C. Ve zkoušce se použijí jak pozitivní, tak negativní séra. Pozitivní kontrolní sérum má titr 300 m.j. až 400 m.j. stanovených kalibrací na mezinárodní referenční přípravek a HI titr 5 log 2 až 6 log 2 stanovený v použitém zkušebním systému. B. Použijí se kuřata z chovu prostého specifikovaných patogenu (5.2.2) a stará 21 až 28 dnů. Pro vakcinaci se použijí nejméně tři skupiny, v každé nejméně dvacet kuřat; deset kuřat se ponechá jako kontrolní skupina. Vybere se takový počet různých objemů vakcíny, jaký je počet skupin: například objemy odpovídající 1/25, 1/50, 1/100 dávky. Každé skupině se podá odlišný objem. Každému kuřeti se intramuskulárně podá objem zvolený pro danou skupinu. Za 17 až 21 dnů se všem kuřatům podá intramuskulární injekce o obsahu 6 log10 embryonální LI^0 viru pseudomoru ptáků - kmene Herts (Weybridge 33/56). (Embryonální LD50 aplikovaného kmene se stanoví sledováním embryí po dobu 6 dnů.) Kuřata se sledují 21 dnů. Z poctu kuřat, které přežijí 21 dní v každé vakcinaění skupině bez klinických známek onemocnění Newcastleskou chorobou, se vypočítá PD50 standardními statistickými metodami. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže nejmenší dávka uvedená na označení vakcíny odpovídá nejméně 50 PD50 a spodní hranice spolehlivosti je nejméně 35 PD50na dávku. Je-li tento limit méně než 35 PD50na dávku, zkouška se opakuje. Vakcína v opakované zkoušce obsahuje nejméně 50 PD50. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, pokud všechna kuřata v kontrolní skupině uhynou během 6 dnů po ěelenži. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Označování Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. V označení na obalu se uvede: - druh a třída ptáků, pro které je vakcína určena, - kmen viru, který byl použit pro výrobu. Strana 3248 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3248 Vaccinum pseudopestis aviariae vivum cryodesiccatum Vaccinum pseudopestis aviariae vivum cryodesiccatum ***** * * Živá vakcína proti pseudomoru ptáků lyofilizovaná Synonymum. Živá vakcína proti Newcastleské chorobě__________________________________ Je to přípravek lentogenního kmene viru pseudomoru. Výroba Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Virus se pomnoží v alantoidní dutině kuřecích embryí z chovů prostých specifikovaných patogenu (5.2.2) nebo ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4). Jsou-li buněčné kultury ptačího původu, jsou získány z chovů prostých specifikovaných patogenu (5.2.2). Virové suspenze se shromáždí, smíchají s vhodnou stabilizující tekutinou a lyofilizují. Výběr vakcinačního kmene Pro přípravu vakcíny se může použít pouze kmen, který je prokazatelně imunogenní a jehož index neurovirulence není vyšší než 0,5. Při průkazu bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7) se mohou použít následující zkoušky. Index neurovirulence. Vzorek inokula, je-li třeba rekonstituovaný, se vstříkne do alantoidní dutiny kuřecích embryí 9 až 11 dní starých pocházejících z chovu prostého specifikovaných patogenu (5.2.2). Vejce se inkubuje 2 dny, potom se sklidí alantoidní tekutiny. Každému z nejméně deseti jednodenních (to je více než 24 h, ale méně než 40 h po vylíhnutí) vnímavých kuřat z chovu prostého specifikovaných patogenu se intracerebrálně vstříkne 0,05 ml alantoidní tekutiny obsahující množství viru odpovídající nejméně 108 EID5(> Kuřata se pozorují 8 dnů a každý den se zaznamenává počet zdravých, počet vykazujících příznaky onemocnění a počet uhynulých. Všechny tři soubory se sečtou. Celkový součet zdravých se násobí nulou, celkový počet vykazujících pnznaky onemocnění se násobí 1 a celkový počet úhynů se násobí 2. Index neurovirulence se získá, když se součet tří předchozích součinů dělí součtem počtu zdravých, nemocných a uhynulých zvířat. Imunogenira. K prokázání imunogenity je vhodná zkouška, která je popsána v odstavci Stanovení účinnosti. Zkoušení šarže Pokud byly zkouška na viry ptačí leukózy a zkoušky na cizí viry na buněčných kulturách a kuřecích embryích provedeny na reprezentativní šarži vakcíny s vyhovujícími výsledky, mohou být tyto zkoušky při rutinních kontrolách jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula vypuštěny, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita. Pokud bylo stanovení účinnosti provedeno s vyhovujícími výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, může být tato zkouška při rutinní kontrole jiných šarží vakcíny připravených ze stejného inokula vypuštěna, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita. Zkouška totožnosti Rekonstituovaná vakcína smíšená s monospecifickým antisérem již nevyvolá hemaglutinaci vhodné koncentrace kuřecích erytrocytu nebo již neinfikuje vnímavá kuřecí embrya, ve stáří 9 až 11 dnů, nebo vnímavé buněčné kultury, do nichž je inokulována. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3249 Vaccinum rabiei ex cellulis ad usům humanuni 3249 Zkoušky na čistotu Bezpečnost. Použije se nejméně deset kuřat z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2) a nejnižšího stáří, které je pro vakcinaci uvedeno v označení. Každému kuřeti se nakape do oka deset dávek vakcíny rekonstituované tak, aby se získala koncentrace vhodná pro zkoušku. Kuřata s e pozorují 21 dnů. U vakcín určených k vakcinaci kuřat starých dva týdny nebo více se použijí kuřata inokulovaná ve zkoušce na cizí antigény. Jestliže v období pozorování uhyne více než dvě kuřata z příčin, které nelze přisoudit vakcíně, zkouška se opakuje. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže žádné z kuřat nemá vážné klinické příznaky, zvláště příznaky dýchací, a žádné z kuřat neuhyne z příčin, které lze přisoudit vakcíně. Viry ptačí leukózy (2.6.4). Neutralizovaná vakcína vyhovuje zkoušce na leukózní viry. Cizí viry při použití buněčných kultur (2.6.5). Neutralizovaná vakcína vyhovuje zkoušce na cizí viry při použití buněčných kultur. Cizí viry při použití kuřecích embryí (2.6.3). Neutralizovaná vakcína vyhovuje zkoušce na cizí viry při použití kuřecích embryí. Cizí antigény (2.6.6). Vakcína vyhovuje zkoušce na cizí antigény při použití kuřat. Bakterie a houby. Provede se kvantitativní zkouška na bakterie a houby. Vakcína neobsahuje více než jeden saprofýtický mikroorganismus v dávce a je prosta patogenních mikroorganismů. Vakcíny určené pro parenterální podání a tekutiny s nimi dodávané vyhovují zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usům veterinarium. Mykoplazmata (2.6.7). Vakcína vyhovuje zkoušce na mykoplazmata. Titr viru. Rekonstituovaná vakcína se titruje v buněčných kulturách nebo inokulací do alantoidní dutiny kuřecích embryí starých 9 až 11 dnů. Jedna dávka vakcíny obsahuje nejméně takové množství viru, které odpovídá minimálnímu titru uvedenému v označení. Stanovení účinnosti Použijí se vnímavá kuřata z jednoho chovu prostého specifikovaných patogenů a nejnižšího stáří, které je pro vakcinaci uvedeno v označení. Každému z nejméně dvaceti kuřat pro každý z udávaných způsobů podání se podá takový objem rekonstituované vakcíny, který obsahuje množství viru, jež odpovídá minimálnímu titru uvedenému v označení. Pro kontrolu se použije deset kuřat. Po 14 až 21 dnech se každé kuře čelenžuje intramuskulárně 105 LD50 virulentního kmene viru pseudomoru ptáků. Zvířata se pozorují 10 dnů. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže na konci doby pozorování nejméně 90 % vakcinováných kuřat přežívá a nejeví příznaky onemocnění a všechna kontrolní kuřata uhynula do 6 dnů po inokulaci virulentním čelenžním kmenem. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Označování Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. V označení na obalu se uvede stáří zvířat, jež se mají vakcinovat. Strana 3250 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3250 Vaccinum rabiei ex cellulis ad usum humanuni Vaccinum rabiei ex cellulis ad usum humanuni ***** Humánní vakcína proti vzteklině připravená v buněčných kulturách * Je to lyofilizovaný přípravek vhodného stabilního kmene viru vztekliny pomnoženého v buněčných kulturách a inaktivovaného validovanou metodou. Vakcína se rozpustí bezprostředně před použitím podle návodu, vznikne čirá tekutina, která může být zbarvena vzhledem k přítomnosti indikátoru pH. Vakcína vyhovuje požadavkům článku Vaccina ad usum humanum. Výroba Výrobní metoda prokazatelně poskytuje stejnorodou vakcínu, která vyhovuje požadavkům na imunogenitu, neškodnost a stabilitu. Jestliže není stanoveno oprávněnou autoritou jinak, virus v konečné vakcíně neprojde více pasážemi od matečného inokula než virus vakcíny, která vyhověla v klinické zkoušce na neškodnost a účinnost: dokonce podle autorizované výjimky počet pasáží pro klinickou studii nepřesáhne pět. Výrobní metoda se validuje, aby se dokázalo, že přípravek, bude-li zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost pro imunní séra a vakcíny pro humánní použití (2.6.9). Substrát pro pomnožení viru Virus se pomnoží v buňkách lidské diploidní linie (5.2.3), v kontinuální linii schválené oprávněnou autoritou nebo v buňkách kuřecích embryí odvozených z chovu prostého specifikovaných pato-genů (5.2.2). Inokula Použitý kmen viru je identifikován záznamy, včetně informace o původu kmene a následné manipulaci s ním. Pracovní inokulum se připraví nejvýše pěti pasážemi od matečného inokula. Jen takové pracovní inokulum, které vyhovuje následujícím zkouškám, se může použít pro pomnožování viru. Totožnost. Každé pracovní inokulum se specifickými protilátkami prokáže jako rabický virus. Virová koncentrace. Aby se zajistila stejnorodost výroby, stanoví se virová koncentrace v každém pracovním inokulu metodou buněčné kultury za použití imunofluorescence. Cizí agens (2.6.16). Pracovní inokulum vyhovuje požadavkům na virová inokula. Je-li virus pasá-žován na myších mozcích, provedou se specifické zkoušky na myší viry. Pomnožování a sklizeň viru Všechny činnosti s buněčnou bankou a následnými buněčnými kulturami probíhají za aseptických podmínek v prostoru, kde se nepracuje s jinými buňkami. Do médií se může použít schválené sérum živočišného, nikoli humánního původu, ale konečné udržovací médium pro buněčný růst při pomnožování viru neobsahuje živočišné sérum: média mohou obsahovat lidský albumin vyhovující článku Albumini humani solutio. Sérum a trypsin použité pro přípravu buněčné suspenze a médií prokazatelně neobsahují infekční cizí agens: trypsin vyhovuje článku Trypsinům. Média pro buněčnou kulturu mohou obsahovat indikátor pH, jako je fenolová červeň, a schválená antibiotika v nejnižší účinné koncentraci. Nejméně 500 ml buněčných kultur použitých pro výrobu vakcíny se ponechá neinfikovaných (kontrolní buňky). Virová suspenze se sklízí jednou nebo vícekrát během inkubace. Více sklizní z téže produkční buněčné kultury se může spojit a považovat Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3251 Vaccinum rabiei ex cellulis ad usům humanuni 3251 za jednu sklizeň. Jen taková jednotlivá sklizeň, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít pro přípravu inaktivované virové sklizně. Totožnost. Jednotlivá sklizeň obsahuje virus, který se specifickými protilátkami prokáže jako rabický virus. Virová koncentrace. Infekční virus se stanoví na buněčných kulturách: titrem se sleduje stejnoměrnost výroby. Kontrolní buňky. Kontrolní buňky z produkční buněčné kultury, z níž se odvozují jednotlivé sklizně, vyhovují zkoušce totožnosti a požadavkům na cizí agens (2.6.16). Purifikace a inaktivace Virová sklizeň se může koncentrovat a případně též puntíkovat vhodnými metodami: virová sklizeň se inaktivuje validovanou metodou v pevně definovaném stadiu výroby, které může být před, během nebo po koncentraci nebo purifikaci. Metoda je prokazatelně schopna inaktivovat rabický virus bez zničení imunogenní aktivity. Při použití betapropiolaktonu nepřesahuje jeho koncentrace v žádné chvíli 1 : 3500. Pro přípravu konečné várky vakcíny se použije jen taková inaktivovaná virová suspenze, která vyhovuje následujícím požadavkům. Inaktivace. Provede se pomnožovací zkouška na zbytkový infekční rabický virus buďto ihned po inaktivaci, nebo se použije vzorek zmražený bezprostředně po inaktivaci a uchovávaný při -70 °C. Naočkuje se takové množství inaktivované virové suspenze, které odpovídá nejméně dvaceti pěti dávkám vakcíny na buněčnou kulturu téhož typu, jaký byl použit pro výrobu vakcíny. Subkultury po 7 dnech a po 14 dnech se zkoušejí na přítomnost rabického viru imunofluorescenční zkouškou. Rabický virus se nezjistí. Zbytková DNK hostitelských buněk. Jestliže se pro pomnožování viru použije kontinuální buněčná linie, stanoví se obsah zbytkové DNK hostitelských buněk vhodnou metodou, jak je uvedeno v článku Producta ab ADN recombinante, a není větší než 100 pg v jedné lidské dávce. Konečná várka vakcíny Konečná várka vakcíny se připraví z jedné nebo více inaktivováných virových suspenzí. Může se přidat schválený stabilizátor k uchování účinnosti pnpravku při lyofilizaci a po ní. K přípravě šarže se může použít jen taková konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům. Obsah glykoproteinu. Vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1) se stanoví obsah glykoproteinu, např. jednoduchou radiální imunodifuzí, metodou ELISA nebo Zkouškou vazby protilátek. Obsah je v rozmezí schváleném pro jednotlivý přípravek. Sterilita (2.6.1). Konečná várka vakcíny vyhovuje zkoušce na sterilitu, při níž se na každou živnou půdu použije 10 ml. Šarže Konečná várka vakcíny se aseptický rozplní do sterilních obalů a lyofilizuje až do obsahu vlhkosti, který zaručuje optimální stabilitu pnpravku. Obaly se uzavírají tak, aby se vyloučila kontaminace a pronikání vlhkosti. K použití se může uvolnit jen taková šarže, která vyhovuje požadavkům uvedeným dále v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkouška na čistotu a Stanovení účinnosti. Za předpokladu, že zkouška na inaktivaci byla provedena v inaktivované virové suspenzi s vyhovujícím výsledkem a zkouška na bovinní sérumalbumin v konečné várce s vyhovujícím výsledkem, mohou být tyto zkoušky vynechány u šarže. Strana 3252 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3252 Vaccinum rabiei inactivatum ad usum veterinarium Zkouška totožnosti Přítomnost antigénu rabického viru se prokáže vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1) za použití protilátek, nejlépe mnonoklonálních. Vedle toho také stanovení účinnosti slouží jako zkouška totožnosti. Zkoušky na čistotu Inaktivace. Množství odpovídající nejméně dvaceti pěti lidským dávkám vakcíny se naočkuje na buněčnou kulturu téhož typu, který byl použit pro přípravu vakcíny. Subkultury po 7 dnech apo 14 dnech se zkoušejí na přítomnost rabického viru imunofluorescenční zkouškou. Rabický virus se nezjistí. Bovinní sérumalbumin. Nejvýše 50 ng v jedné lidské dávce. Obsah se stanoví vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1). Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 25 m.j. v jedné lidské dávce. Pyrogenní látky (2.6.8). Vakcína vyhovuje ve zkoušce na pyrogenní látky, při níž se, pokud není stanoveno jinak, vstříkne každému králíkovi jedna lidská dávka desetkrát zředěná. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %. Stanovení účinnosti Účinnost se stanoví porovnáním dávky potřebné k ochraně myší proti účinku letální dávky rabického viru intracerebrálně podané s množstvím referenčního přípravku nezbytným k vytvoření stejné ochrany. Pro toto porovnání je zapotřebí referenční vakcína kalibrovaná v mezinárodních jednotkách a vhodný rabický virus používaný jako čelenžní přípravek. Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Dále uvedená zkouška používá rovnoběžný model s nejméně třemi body pro zkoušený přípravek i pro referenční přípravek. Pouze pracovník se zkušenostmi s touto metodou podání je oprávněn provádět zjednodušenou zkoušku s jedním ředěním zkoušeného přípravku. Taková zkouška dovoluje pracovníkovi určit, že vakcína má účinnost signifikantně vyšší, než je požadované minimum, ale nedává plnou informaci o validitě každého jednotlivého stanovení účinnosti. Užití jednoho ředění dovoluje značnou redukci počtu zvířat předepsaných pro zkoušku a je zvažováno každou laboratoří ve vztahu k ustanovením Evropské konvence pro ochranu obratlovců používaných pro vědecké a jiné experimentální účely. Výběr a rozložení zkušebních zvířat. Používají se zdravé samičky myší staré asi 4 týdny hmotnosti llgažl5ga pocházející z jednoho chovu. Myši se rozdělí do šesti skupin o tolika zvířatech, aby byly splněny požadavky na validitu zkoušky. Pro titraci čelenžní suspenze se rozdělí do čtyř skupin po pěti. Příprava čelenžní suspenze. Myším se intracerebrálně vstříkne kmen CVS rabického viru, a když myši vykazují známky onemocnění, ale před jejich úhynem, se usmrtí, vyjmou se mozky a připraví se homogenát mozkové tkáně ve vhodném ředidle. Větší částice se oddělí odstředěním a supernatant se použije jako čelenžní suspenze. Suspenze se rozplní v malých objemech do ampulí, které se zataví a uchovávají při teplotě nižší než -60 °C. Jedna ampule se suspenzí se rozmrazí, vhodným ředidlem se připraví sériová ředění. Každé ředění se intracerebrálně vstříkne skupině pěti myší po 0,03 ml příslušného ředění. Myši se pozorují po dobu 14 dnů. Hodnota LD50 neředěné Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3253 Vaccinum rabiei inactivatum ad usům veterinarium 3253 suspenze se vypočítá z počtu zvířat v každé skupině, která vykazují známky onemocnění nebo uhynula mezi pátým a čtrnáctým dnem. Stanovení účinnosti zkoušené vakcíny. Připraví se tři pětinásobná sériová ředění zkoušeného přípravku a tři pětinásobná sériová ředění referenčního přípravku. Připraví se ředění tak, že u nejkoncentrovanějšího ředění lze očekávat, že ochrání více než 50 % zvířat, jimž bylo podáno, a u nejméně koncentrovaných ředění lze očekávat ochranu nižší než 50 % u zvířat, kterým bylo toto ředění podáno. Každé ze šesti ředění se podá jedné ze šesti šestnáctičlenných skupin zvířat a každé myši se intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml toho ředění, které bylo přiděleno skupině. Po sedmi dnech se připraví tři identická ředění zkoušeného přípravku a referenčního přípravku a injekce se opakuje. Sedm dní po druhé injekci se připraví na základě předchozí titrace taková suspenze čelenžního viru, aby 0,03 ml obsahovalo 50 LD5(> Intracerebrálně se každé vakcinované myši vstříkne 0,03 ml této suspenze. Připraví se tři vhodná sériová ředění čelenžní suspenze a suspenze a ředění se přičlení ke čtyřem skupinám po deseti zvířatech. Čelenžní suspenze a tři ředění se intracerebrálně vstříknou čtyřem skupinám myší po 0,03 ml. Zvířata všech skupin se pozorují 14 dní a zaznamenávají se počty zvířat vykazujících známky onemocnění vzteklinou nebo uhynulých v období od pátého do čtrnáctého dne po čelenži. Zkoušku lze hodnotit, jestliže 50% ochranná dávka referenčního přípravku i zkoušeného přípravku leží mezi nejvyšší a nejnižší dávkou podanou myši; jestliže titrace čelenžní suspenze prokáže, že 0,03 ml čelenžní suspenze obsahuje nejméně 10 LD 5(; jestliže statistická analýza vykazuje signifikantní sklon a nesignifikantní odchylku linearity nebo rovnobežnosti v závislosti dávka -odpověď; jestliže interval spolehlivosti (P = 0,95) je v rozmezí 25 % až 400 % stanovené účinnosti. Vakcína vyhovuje, jestliže stanovená účinnost je nejméně 2,5 m.j. v lidské dávce. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům humanun. Označování Viz článek Vaccina ad usům humanum. V označení na obalu se uvede biologický původ buněk použitých k přípravě vakcíny. Vaccinum rabiei inactivatum ad usům veterinarium ***** * * Inaktivovaná vakcína proti vzteklině pro veterinární použití * Je to tekutý nebo lyofilizovaný přípravek z fixního viru vztekliny inaktivovaný vhodným způsobem. Virus se pomnoží ve vhodné buněčné kultuře nebo v jiných vhodných substrátech a může se purifikovat a koncentrovat. Vakcína může obsahovat adjuvans a vhodnou protimikrobní konzervační látku. Výroba Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Vakcíny z tkáňových kultur se připravují pomnožením viru v primárních buněčných kulturách ze zdravých zvířat nebo ve vhodných buněčných liniích (5.2.4). Virová suspenze se sklízí jedenkrát Strana 3254 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3254 Vaccinum rabiei inactivatum ad usum veterinarium nebo vícekrát během 28 dní po naočkování. Vícenásobné sklizně zjedná buněčné kultury se mohou spojit a považovat za jednotlivou sklizeň. Virus vztekliny se inaktivuje vhodnou metodou. U vakcín z buněčných kultur se na buněčných kulturách stejného druhu, jaké byly použity při výrobě vakcíny, provede zkouška na zbytkový infekční virus vztekliny, aby se potvrdila účinná inaktivace viru vztekliny. Množství inaktivovaného viru pro tuto zkoušku odpovídá nejméně dvaceti pěti dávkám vakcíny. Nezjistí se živý virus. Účinnost reprezentativní šarže vakcíny se prokazuje přímou ěelenží a nepřímou metodou prokazující tvorbu neutralizačních protilátek na každém druhu zvířat, pro který je vakcína určena. Následující požadavky platí pro tekuté přípravky a pro lyofilizované přípravky rekonstituované podle údajů v označení. Zkouška totožnosti Vakcína po podání zvířatům podporuje tvorbu specifických neutralizačních protilátek. Zkouška na čistotu Bezpečnost. Jestliže je vakcína určena pro více než jeden druh zvířat, včetně psa, provede se zkouška na psech. Jinak se použije jeden z druhů zvířat, pro který je vakcína určena. Dvěma vnímavým zvířatům se vstříkne způsobem uvedeným v označení dvojnásobek nejmenší dávky vakcíny. Zvířata se pozorují 21 dní. Nevzniknou významné místní nebo systémové reakce. Inaktivace. Nejméně deseti myším hmotnosti 11 g až 15 g se intracerebrálně vstříkne po 0,03 ml ředění, které odpovídá nejméně pětinásobku udané nejmenší dávky. Pokud vakcína obsahuj e protimikrobní konzervační látku nebo adjuvans, rozředí se před aplikací nejvýše desetkrát. V tomto případě, a nebo když vakcinaění kmen je patogenní jen pro sající myšky, provede se zkouška na jednodenních až čtyřdenních myškách. Zvířata se pozorují 21 dní. Jestliže více než dvě zvířata uhynou v průběhu prvních 48 h, zkouška se opakuje. Zvířata nemají od 3. do 21. dne po podání žádné příznaky vztekliny nebo jiné anomálie, které by bylo možno přičítat vakcíně. Místo této zkoušky je možno použít u tkáňových vakcín, které neobsahují žádné adjuvans, vhodnější pomnožovací zkoušky na přítomnost zbytkového infekčního viru, pro kterou se použij e stejný druh tkáňových kultur, jaký byl použit pro výrobu vakcíny. Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium. Stanovení účinnosti Účinnost se stanoví porovnáním dávky potřebné k ochraně myší před klinickými účinky dále definované dávky vzteklinového viru intracerebrálně podaného v porovnáním s množstvím referenčního přípravku inaktivované vakcíny proti vzteklině pro veterinárnípoužitíBRP kalibrované v mezinárodních jednotkách nezbytným k dosažení stejné ochrany. Výběr a rozdělení pokusných zvířat. Ke zkoušce se používají zdravé myši ve stáří asi 4 týdnů a hmotnosti 11 g až 15 g z jednoho chovu. Myši se rozdělí do nejméně deseti skupin po nejméně deseti zvířatech. Všechny myši jsou stejného pohlaví. Příprava suspenze k čelenži. Jedné skupině myší se intracerebrálně vstříkne kmen CVS viru vztekliny. Při vzniku příznaků vztekliny ještě před jejich uhynutím se myši usmrtí, odeberou se mozky a z mozkové tkáně se připraví ve vhodném rozpouštědle homogenní suspenze. Po oddělení hrubých částic odstředěním se supernatant použije jako ěelenžní suspenze. Suspenze se rozplní v malých objemech do ampulí, které se zataví a uchovávají při teplotě nižší než -60 °C. Jedna Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3255 _______________________________________________________Vaccinum rabiei perorale vivum ad vulpem 3255 ampule se rozmrazí a ve vhodném rozpouštědle se připraví sériové ředění. Každé ředění se použij e pro jednu skupinu deseti myší. Každé myši se intracerebrálně vstnkne 0,03 ml příslušného ředění. Myši se pozorují 14 dní a v každé skupině se zaznamenává počet zvířat, u kterých se mezi 5. až 14. dnem vyvinuly příznaky vztekliny. Potom se vypočte ID50 neředěné suspenze. Postup zkoušky. Připraví se nejméně tři sériová ředění zkoušeného přípravku a tři podobné řady ředění porovnávacího přípravku. Ředění se vyberou tak, aby ředění s nejvyšší koncentrací vakcíny chránilo nejméně 50 % zvířat, jimž bylo podáno, a ředění s nejnižší koncentrací vakcíny chránilo méně než 50 % zvířat, jimž bylo podáno. Každé ředění se použije u jedné skupiny myší. Každé myši se intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml příslušného ředění. Za 14 dní po podání vakcíny se připraví suspenze ěelenžního viru tak, aby na podkladě předtitrace obsahovala každá ěelenžní dávka 50 ID50 v 0,03 ml. Všem vakcinova-ným myším se intracerebrálně vstnkne po 0,03 ml ěelenžní suspenze. Mimo to se připraví tři další sériová ředění použitého ěelenžního viru. Ředění použité k ěelenži a připravená tři další ředění se intracerebrálně vstříknou v dávce 0,03 ml na myš dalším čtyřem skupinám po deseti nevakcinova-ných myších. Zvířata všech skupin se pozorují 14 dní. V každé skupině mohou do 4 dní po ěelenži uhynout nejvýše dvě myši. V každé skupině se zaznamenává počet zvířat, u kterých se v době od 5 do 14 dní po ěelenži vyskytly příznaky vztekliny. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže: - 50% ochranná dávka zkoušeného i referenčního přípravku je mezi největší a nejmenší dávkou vakcíny podanou myším, - kontrolní titrace ěelenžní suspenze prokáže, že v dávce 0,03 ml bylo dosaženo nejméně 10 ID 58 - interval spolehlivosti (P = 0,95) je v rozmezí 25 % až 400 % stanovené účinnosti, - statistická analýza ukazuje signifikantní vzestup a žádné signifikantní odchylky od linearity a rovnobežnosti přímek závislosti odpovědi na dávce. Vakcína vyhovuje zkoušce, když stanovená účinnost je nejméně 1 m.j. v nejmenší předepsané dávce. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Označování Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. V označení na obalu se uvede: - druh tkáně nebo buněčné kultury, které byly použity pro přípravu vakcíny, a druh původu, - nejmenší počet mezinárodních jednotek v dávce. Vaccinum rabiei perorale vivum ad vulpem ***** Živá vakcína proti vzteklině perorální pro lišky * Je to přípravek z imunogenního kmene oslabeného viru vztekliny. Vakcína se vloží do návnady tak, že se mohou aseptický provést dále popsané zkoušky. Strana 3256 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3256 Vaccinum rhinotracheitidis infectivae bovinae vivum cryodesiccatum_________________________________ Výroba Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Oslabený kmen viru se pomnožuje ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4); v případě, že buněčné kultury j sou savčího původu, j sou prokazatelně prosté viru vztekliny. Virová suspenze s e sklízí jedenkrát nebo vícekrát během 14 dnů po naočkování. Vícenásobné sklizně z jedné buněčné kultury se mohou spojit a považovat za jednotlivou sklizeň. Virová suspenze se může smíchat s vhodným stabilizátorem. Vakcína může být tekutá nebo lyofilizovaná. Lyofilizovaná vakcína s e před použitím rekonstituuje. Výběr vakcinačního kmene Pro výrobu vakcíny se může použít jen takový kmen viru, který je prokazatelně uspokojivý z hlediska imunogenity (viz Stanovení účinnosti) a následujících charakteristik: - při perorálním podání v doporučené dávce a doporučenou metodou nevzniknou u čtyřiceti lišek v průběhu 180 dnů od podání žádné příznaky onemocnění vzteklinou, - při perorálním podání desetinásobné doporučené dávky nevzniknou u deseti lišek v průběhu 180 dnů od podání žádné příznaky onemocnění vzteklinou, - při perorálním podání desetinásobné doporučené dávky nevzniknou u deseti psů v průběhu 180 dnů od podání žádné příznaky onemocnění vzteklinou, - při perorálním podání desetinásobné doporučené dávky nevzniknou u deseti koček v průběhu 180 dnů od podání žádné příznaky onemocnění vzteklinou, - v přirozených a experimentálních podmínkách nedojde u divoce žijících hlodavců k rozšíření virového kmene z jednoho zvířete na druhé, - virový kmen má jeden nebo více stabilních genetických markerů, kterými může být rozlišen od jiných virových kmenů vztekliny. Zkoušení šarže Pokud byla zkouška účinnosti provedena s uspokojivými výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, může se tato zkouška vypustit při rutinní kontrole jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula. Zkoušky totožnosti A. Po smíchání s monospecifickým vzteklinovým antisérem vakcína již není schopna infikovat vnímavé buněčné kultury, do nichž je naočkována. B. Provede se zkouška na prokázání genetických markerů. Zkoušky na čistotu Cizí viry. a) Po smíchání se specifickým neutralizačním vzteklinovým antisérem nevyvolá vakcína p o vyočkování na vnímavou buněčnou kulturu cytopatický efekt. Neprokážou se známky hemaglutinačních nebo hemadsorpčních agens. b) Vnímavá buněčná kultura se naočkuje ředěními vakcíny 1 : 10 a 1 : 1000 a inkubuje se při 37 °C. Po 2, 4 a 6 dnech se buňky obarví různými typy monoklonálních protilátek, které nereaguj í s vakcinačním kmenem, ale reagují s jinými kmeny viru vztekliny (např. uliční virus, Pasteurův kmen). Vakcína nevykazuje známky znečištění jinými vzteklinovými viry. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3257 __________________________________Vaccinum rhinotracheitidis infectivae bovinae vivum cryodesiccatum 3257 Bakterie a houby. Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usům veter inarium. Mykoplazmata (2.6.7). Vakcína vyhovuje zkoušce na mykoplazmata. Titr viru. Vakcína se titruje ve vhodných buněčných kulturách. Jedna dávka vakcíny obsahuje nejméně množství viru odpovídající nejmenšímu titru uvedenému v označení. Stanovení účinnosti Použije se nejméně třicet pět lišek nejméně 3 měsíce starých prostých protilátek neutralizujících vzteklinu. Každému z nejméně dvaceti pěti zvířat se podá perorálně návnada uvedená v označení s vakcínou v množství odpovídajícím minimálnímu titru uvedenému v označení. Nejméně deset zvířat zůstává jako kontrolní. Všechna zvířata se pozorují po dobu 180 dnů. Žádné ze zvířat nevykazuje známky onemocnění vzteklinou. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že pozorovací dobu přežije nejméně dvacet pět vakcinovaných zvířat. Po 180 dnech po vakcinaci se všechny lišky intramuskulárně čelenžují virulentním kmenem viru vztekliny schváleným oprávněnou autoritou. Zvířata se pozorují 90 dnů po infekci. Zvířata, jež uhynula z důvodů, které nelze přisoudit vzteklině, se vyloučí. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že se počet vakcinovaných zvířat ve zkoušce nesníží na méně než dvacet pět. Vakcína vyhovuje zkoušce, když nejvýše dvě z dvaceti pěti vakcinovaných zvířat (nebo statisticky odpovídající počet, když více než dvacet pět vakcinovaných zvířat bylo celenzovano) vykazují příznaky onemocnění vzteklinou. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže nejméně devět kontrolních zvířat (nebo statisticky odpovídající počet, pokud více než deset kontrolních zvířat bylo celenzovano) vykazuje pnznaky vztekliny a v mozku těchto zvířat se metodou fluorescenčních protilátek nebo jinou spolehlivou metodou prokáže přítomnost viru vztekliny. Označování Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. V označení na obalu se uvede podstata genetického markeru virového kmene. Vaccinum rhinotracheitidis infectivae bovinae ***** vivum cryodesiccatum ***** Živá vakcína proti infekční bovinní rinotracheitidě lyofilizovaná Je to přípravek z jednoho nebo více oslabených kmenů viru infekční bovinní rinotracheitidy (bovinní herpesvirus 1). Výroba Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Virus se pomnoží ve vhodné buněčné kultuře (5.2.4). Virová suspenze se shromáždí a smíchá s vhodným stabilizačním roztokem. Tato směs se potom lyofilizuje. Výběr vakcinačního kmene Pro výrobu vakcíny se může použít jen takový kmen viru, který je prokazatelně uspokojivý z hlediska následujících charakteristik: bezpečnost (včetně toho, že nevyvolává potraty a neprochází Strana 3258 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3258 Vaccinum rubellae vivum placentou), nevratnost virulence a imunogenita. Kmen může mít markery. K prokázání bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7) se mohou použít následující zkoušky. Bezpečnost. Pěti telatům ve stáří 3 měsíců nebo v nejnižším věku doporučeném pro vakcinaci, pokud je tento věk méně než 3 měsíce, která nemají protilátky proti infekční bovinní rinotracheitidě, se určeným způsobem podá množství viru odpovídající deseti dávkám vakcíny. Telata se pozoruj í 21 dní. Telata zůstávají zcela zdravá a neobjeví se významné místní nebo systémové reakce. Schopnost vyvolat potrat a průchod placentou. Pro zkoušku se použije dvacet čtyři březích krav prostých protilátek proti infekční bovinní rinotracheitidě. Z toho je osm krav ve čtvrtém měsíci březosti, osm krav v pátém měsíci březosti, osm krav v šestém či sedmém měsíci březosti. Každé krávě se zamýšleným způsobem podá množství viru odpovídající deseti dávkám vakcíny. Krávy se pozorují až do konce březosti. Jestliže během pozorování dojde k abortu, provede se zkouška na pntomnost viru infekční bovinní rinotracheitidy. V plodu ani v placentě se nezjistí pntomnost viru ani virových antigénu. U narozených telat ještě před napitím kolostra se provede zkouška na protilátky proti infekční bovinní rinotracheitidě; nezjistí se žádné takové protilátky. Nevratnost virulence. Od pěti telat použitých ve zkoušce na bezpečnost vakcíny se v době, kdy vakcinační virus může být snadno detekován, odeberou vhodné vzorky. Ověří se přítomnost a titr viru ve vzorcích. Vzorky se potom smíchají a podají intranazálně dvěma vnímavým telatům stejného stáří. V pěti dalších po sobě jdoucích pasážích se v každé pasáži provádí průkaz přítomnosti viru. Telata zůstanou zdravá a nezjistí se významné místní nebo systémové reakce. Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti je vhodná pro průkaz imunogenity. Zkoušení šarže Pokud se provede stanovení účinnosti s uspokojivými výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, může se tato zkouška při rutinní kontrole jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula vypustit, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita. Zkoušky totožnosti A. Vakcína se rekonstituuje podle údajů v označení. Když se smíchá s vhodným množstvím monospecifického antiséra, rekonstituovaná vakcína již není schopna infikovat vnímavé buněčné kultury, do nichž je inokulována. B. Ověří se markery kmene. Zkoušky na čistotu Bezpečnost. Dvěma vnímavým telatům ve stáří tři měsíce nebo v nejnižším věku doporučeném pro vakcinaci, pokud je tento věk méně než tři měsíce, se podá po deseti dávkách rekonstituované vakcíny způsobem uvedeným v označení. Telata se pozorují 21 dní. Vakcína vyhovuje zkoušce, pokud zvířata zůstávají zcela zdravá a nezjistí se významné místní nebo systémové změny. Bakterie a houby. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usům veterinarium. Mykoplazmata (2.6.7). Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na mykoplazmata. Cizí viry. Vakcína se neutralizuje monospecifickým antisérem a inokuluje se do vnímavých buněčných kultur. Kultura se udržují 14 dní a za 7 dní se provede pasáž. Buněčné kultury nejeví známky virové kontaminace. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3259 Vaccinum rubellae vivum 3259 Titr viru. Titr rekonstituované vakcíny se stanoví na vnímavých buněčných kulturách při teplotě podporující replikaci viru. Jedna dávka vakcíny obsahuje nejméně množství viru odpovídající minimálnímu titru viru uvedenému v označení. Stanovení účinnosti Použijí se vnímavá telata 2 až 3 měsíce stará a prostá neutralizačních protilátek proti infekční bovinní rinotracheitidě. Pěti telatům se způsobem uvedeným v označení podá množství rekonstituované vakcíny obsahující množství viru, které odpovídá minimálnímu titru viru uvedenému v označení. Dvě telata jsou jako kontrola. Po 21 dnech se podá sedmi telatům intranazálně množství viru infekční bovinní rinotracheitidy, které u vnímavých telat vyvolá vznik typických příznaků onemocnění, jako je teplota, výtok z očí a nosu a ulcerace na nosní sliznici. Zvířata se pozorují 21 dní. Vakcinovaná telata mají jen mírné příznaky, kontrolní mají typické příznaky. Nejméně u čtyř z pěti vakcinovaných telat se v nazální mukóze zjistí maximální titr viru, který je stokrát nižší než průměr maximálního titru viru zjištěný u kontrolních telat. Průměrný počet dní, kdy je virus vylučován, j e nejméně o tři dny kratší u telat vakcinovaných než u telat kontrolních. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Označování Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Vaccinum rubellae vivum ***** * * Živá vakcína proti zarděnkám Synonymum. Živá očkovací látka proti zarděnkám______________________________________ Je to lyofilizovaná suspenze schváleného oslabeného kmene zarděnkového viru. Vakcína se ředí podle návodu bezprostředně před použitím. Vznikne čirá tekutina, jež může být zbarvena přítomným indikátorem pH. Výroba Výroba je založena na systému jednotné inokulace a buněčné banky. Výrobní postup prokazatelně poskytuje stejnorodou vakcínu přiměřené imunogenity a bezpečnosti pro člověka. Pokud není prokázáno a schváleno jinak, neprochází virus v hotovém pnpravku od základní kultury do přípravy vakcíny více pasážemi, než bylo použito u vakcíny, jejíž bezpečnost a účinnost byla prokázána v klinické studii. Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že výrobek, bude-li zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9). Substrát pro pomnožení viru Virus se pomnožuje v lidských diploidních buňkách (5.2.3). Strana 3260 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3260 Vaccinum rubellae vivum Výchozí kultura viru Kmen použitého zarděnkového viru má průkaznou dokumentaci, která obsahuje informace o jeho původu a následném zacházení. Aby se předešlo nezbytnému použití opic na zkoušku neuro-virulence, připraví se výchozí kultura viru ve velkém množství a uchovává se při teplotách pod -20 °C, pokud je lyofilizována, anebo při teplotě pod -60 °C, pokud lyofilizována není. Pro pomnožení viru se použije jenom ta výchozí kultura, která vyhovuje následujícím požadavkům. Totožnost. Matečné a pracovní inokulum se prokáží jako zarděnkový virus v buněčné kultuře neutralizací specifickými protilátkami. Koncentrace viru. Koncentrace viru v matečném a pracovním inokulu se stanovuje k zajištění stejnorodosti výroby. Cizí antigény (2.6.16). Pracovní výchozí kultura vyhovuje požadavkům na výchozí kulturu viru. Neurovirulence (2.6.18). Pracovní výchozí kultura vyhovuje zkoušce na neurovirulenci živých virových vakcín. Pro zkoušku jsou vhodné opice Macaca a Cercopithecus. Pomnožení viru a jeho sklizeň Všechny pracovní postupy v buněčné bance a se získanými buněčnými kulturami se prováděj í za aseptických podmínek v prostředí, kde se nepracuje s jinými buňkami. Do růstových médií s e může použít schválené zvířecí (nikoliv lidské) sérum, ale konečné médium pro udržování růstu buněk při pomnožování viru neobsahuje žádné zvířecí sérum. Sérum a trypsin, použité při přípravě buněčné suspenze a při přípravě médií, se zkouší na nepřítomnost cizích antigénu. Médium pro buněčné kultury může obsahovat indikátor pH, jako je fenolová červeň, a vhodné antibiotikum v nejnižší účinné koncentraci. Je však výhodnější mít po dobu výroby substrát bez antibiotik. Nejméně 500 ml výrobní buněčné kultury se odloží jako neinfikovaná buněčná kultura (kontrolní buňky). V průběhu pomnožování viru se kontroluje teplota inkubace a za 28 dní od naočkování nebo dříve se odebírá virus, a to najednou nebo opakovaně. Opakované odběry z jedné buněčné kultury se mohou spojit a považovat za jednu sklizeň viru. K přípravě konečné várky vakcíny se použije jenom ta sklizeň viru, která vyhovuje následujícím požadavkům. Totožnost. Sklizeň viru obsahuje viry, které se prokáží jako zarděnkový virus v buněčné kultuře neutralizací specifickými protilátkami. Koncentrace viru. Koncentrace viru ve sklizni viru se stanoví ke sledování stejnorodosti výroby a k výpočtu ředění pro konečnou vakcínu. Postupuje se tak, jak je uvedeno v odstavci Stanovení účinnosti. Cizí antigény (2.6.16). Kontrolní buňky. Kontrolní buňky z přípravy buněčné kultury, z níž se získává virus, vyhovuj í zkoušce totožnosti a požadavkům na nepřítomnost cizích antigénu (2.6.16). Konečná várka vakcíny Virové sklizně, které vyhověly výše uvedeným zkouškám, se spojí a vyčeří, aby se odstranily buňky. Může se přidat vhodný stabilizátor a spojené sklizně se naředí, jakje zapotřebí. K přípravě konečné šarže se použije jenom ta konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícímu požadavku. Bakterie a houby. Konečná várka vakcíny vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1); na každou živnou půdu se použije 10 ml zkoušené konečné várky vakcíny. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3261 Vaccinum tetani adsorbatum 3261 Šarže Konečná várka vakcíny se aseptický rozplní do sterilních zabezpečených nádobek a lyofilizuj e se, až obsah vlhkosti dosáhne hodnoty příznivé pro stabilitu vakcíny. Nádobky se uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci a přístupu vlhkosti. K použití se propustí jenom ta šarže, která vyhovuje požadavku na tepelnou stabilitu a požadavkům uvedeným v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti. Jestliže u konečné várky vakcíny byla s vyhovujícím výsledkem provedena zkouška na hovězí sérový albumin, může být tato zkouška u šarže vypuštěna. Tepelná stabilita. Provede se zrychlená rozkladná zkouška zahřátím lyofilizované vakcíny na 37 °C po 7 dní. Koncentrace viru po této době neklesne od výchozí hodnoty o více než 1 log10 a v každém případě musí být nejméně 103 TKD50 v jedné dávce. Zkouška totožnosti Zkoušený přípravek rozpuštěný předepsaným způsobem a smíchaný se specifickým protizarděn-kovým sérem není již schopen infikovat vnímavé buněčné kultury. Zkoušky na čistotu Bakterie a houby. Rozpuštěný zkoušený přípravek vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1). Hovězí sérový albumin. Nejvýše 50 ng v jedné lidské dávce, stanoveno vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %. Stanovení účinnosti Infekční virové částice se stanoví nejméně trojmo, při čemž se použije nejméně pět buněčných kultur pro každé 0,5 log 10 sériové ředění nebo jinou metodu se stejnou přesností. K ověření každé zkoušky se použije vhodný virový porovnávací přípravek. Stanovená koncentrace viru je rovna nejméně koncentraci uvedené v označení; minimální koncentrace uvedená v označení je nejméně 103 CCID50 v jedné lidské dávce. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže interval spolehlivosti (P = 0,95) logaritmu koncentrace viru je menší než ±0,3. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům humanum. Označování Viz článek Vaccina ad usům humanum. V označení na obalu se uvede: - kmen viru použitý k přípravě vakcíny, - typ a původ buněk použitých k přípravě vakcíny, - minimální koncentrace viru, - varování před stykem s dezinfekčními prostředky, - doba, v níž se vakcína po rozpuštění musí použít, - že vakcína se nesmí podat těhotným ženám a že žena nesmí 2 měsíce po očkování otěhotnět. Strana 3262 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3262 Vaccinum tetani adsorbatum Vaccinum tetani adsorbatum ***** Adsorbovaná vakcína proti tetanu Synonymum. Adsorbovaná očkovací látka proti tetanu___________________________________ Je to tetanický toxoid adsorbovaný na minerální nosič. Toxoid se připravuje formaldehydovou inaktivací toxinu vytvořeného při růstu kultury mikroba Clostridium tetani. Výroba Várka přečištěného toxoidu Výchozí pracovní kultury, které vytvářejí tetanický toxin pro výrobu toxoidu, se připravují definovaným systémem jednotné inokulace, který zachovává jejich toxinogenitu a v případě potřeby ji obnovuje novým cíleným výběrem. Vysoce toxinogenní kmen Clostridium tetani známého původu a udržování se pěstuje ve vhodné tekuté živné půdě. Na konci kultivace se zkouší čistota každé kultury a kontaminované kultury se vyřadí. Aseptický se shromáždí živné půdy obsahující toxin. Kontroluje se obsah toxinu (Lf v ml), aby bylo možno sledovat pravidelnost výroby. Jednotlivé sklizně se mohou spojit, aby se připravila várka přečištěného toxoidu. Toxin se čistí, aby se odstranily složky, které by mohly u člověka způsobit nežádoucí reakce. Vyčištěný toxin se detoxikuje formaldehydem takovou metodou, která zabrání poškození imunogenní účinnosti toxoidu a jeho zpětné přeměně na toxin, zvláště působením tepla. Přečištění lze také provést až po detoxikaci. K přípravě konečné várky vakcíny se může použít pouze várka přečištěného toxoidu, který vyhovuje následujícím požadavkům. Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml. Nepřítomnost tetanického toxinu. Pěti zdravým morčatům hmotnosti 250 g až 350 g, kterým před tím nebyla podána žádná látka, jež by mohla narušit zkoušku, se vstříkne podkožně nejméně 500 L f přečištěného toxoidu v 1 ml. Jestliže se u některého ze zvířat během 21 dnů následujících po injekci projeví příznaky tetanu nebo na něj zvíře uhyne, toxoid nevyhovuje zkoušce. Pokud z nespecifických příčin uhyne více než jedno zvíře, zkouška se opakuje. Jestliže při opakované zkoušce uhyne více než jedno zvíře, toxoid nevyhovuje. Stálost toxoidu. Za použití stejného tlumivého roztoku jako pro konečnou vakcínu, ale bez sorben-tu se připraví takové ředění přečištěného toxoidu, aby odpovídalo koncentraci v konečné vakcíně. Naředený toxoid se rozdělí na dvě stejné části, které se uchovávají po dobu šesti týdnů; jedna část při (5 ± 3) °C a druhá při 37 °C. Pak se oba vzorky podrobí vhodné citlivé zkoušce na přítomnost aktivního tetanického toxinu, jako je podání myším nebo morčatům. Toxoid vyhovuje zkoušce, jestliže ani jeden ze vzorků nevyvolá žádné známky toxické reakce odpovídající tetanickému toxinu. Antigenní čistota. Nejméně 1000 Lf na 1 mg bílkovinného dusíku. Konečná várka vakcíny Konečná várka vakcíny se připraví adsorpcí vhodného množství přečištěného tetanického toxoidu na hydratovaný fosforečnan hlinitý, hydroxid hlinitý nebo fosforečnan vápenatý; vzniklá směs je přibližně izotonická s krví. Je možné přidat vhodné protimikrobní konzervační látky. Některé z nich, zvláště fenolového typu, působí nepříznivě na antigenní aktivitu, a nelze je tedy použít. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3263 Vaccinum tetani ad usům veterinarium 3263 K přípravě šarže se může použít pouze konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům. Protimikrobní konzervační látky. 85 % až 115 % zamýšleného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou. Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml. Účinnost. Provede se zkouška popsaná ve stati Stanovení účinnosti. Šarže Konečná várka vakcíny se aseptický rozplní do sterilních zabezpečených obalů. Obaly se uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci. K použití může být uvolněna pouze šarže, která odpovídá všem požadavkům dále uvedeným v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti. Pokud byly zkouška specifické neškodnosti, stanovení obsahu volného formaldehydu a protimikrobní konzervační látky a stanovení účinnosti provedeny s vyhovujícími výsledky u konečné várky vakcíny, mohou se u šarže vypustit. Zkouška totožnosti Ve zkoušeném přípravku se rozpustí takové množství citronanu sodného R, aby výsledná koncentrace byla 100 g/l. Inkubuje sel6hpři37°Ca pak se odstřeďuje, dokud se nezíská čirý supernatant. Tento supernatant reaguje s vhodným tetanickým antitoxinem za vzniku precipitátu. Zkoušky na čistotu Specifická neškodnost. Pěti zdravým morčatům o hmotnosti 250 g až 350 g, kterým před tím nebyla podána žádná látka, která by mohla narušit zkoušku, se vstříkne podkožně pětinásobek lidské dávky uvedené v označení. Jestliže během 21 dnů po injekci kterékoli ze zvířat uhyne za příznaků tetanu nebo se u něj jeho pnznaky projeví, pnpravek nevyhovuje. Pokud z nespecifických příčin uhyne více než jedno zvíře, zkouška se opakuje. Jestliže při opakované zkoušce uhyne více než jedno zvíře, přípravek nevyhovuje. Hliník. Pokud se jako nosič použije hydratovaný fosforečnan hlinitý nebo hydroxid hlinitý, přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usům humanum. Vápník. Pokud se jako nosič použije fosforečnan vápenatý, pnpravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usům humanum. Volný formaldehyd. Pnpravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usům humanum. Protimikrobní konzervační látky. Nejméně nejnižší prokazatelně účinné množství, nejvýše 115 % deklarovaného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobních konzervačních látek vhodnou chemickou metodou. Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu. Stanovení účinnosti Provede se jedno z předepsaných stanovení účinnosti adsorbované vakcíny proti tetanu (2.7.8). Pokud není uvedeno jinak, oprávněná autorita upřednostňuje pro vyhodnocení zkoušky letální metodu. Dolní mez spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 40 m.j. v jedné lidské dávce. Strana 3264 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3264 Vaccinum tetani ad usum veterinarium Uchovávání Viz článek Vaccina ad usum humanuni. Označování Viz článek Vaccina ad usum humanum. V označení na obalu se uvede: - minimální množství mezinárodních jednotek v jedné lidské dávce, - název a množství nosiče, - že se přípravek před použitím roztřepe, - že pnpravek nesmí zmrznout. Vaccinum tetani ad usum veterinarium ***** Vakcína proti tetanu pro veterinární použití * Připravuje se z tekuté kultury vhodného kmene mikroba Clostridium tetani. Filtrát kultury se inaktivuje takovým způsobem, aby se odstranila toxicita, ale imunogenita zůstala zachována. Takto vytvořený toxoid se může koncentrovat a čistit a může se přidat vhodné adjuvans. Výroba Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Při vývoji vakcíny se prokáže její bezpečnost pro každý zvířecí druh, jemuž je určena. Zkoušky totožnosti Provede se zkouška totožnosti A, nebo pokud to povaha adjuvans dovoluje, zkouška B. A. Zkoušený pnpravek se podá zdravým vnímavým zvířatům a prokáže schopnost vyvolat tvorbu protilátek proti neurotoxinu Cl. tetani nebo schopnost ochránit před paralytickým účinkem tohoto toxinu. B. Zkoušený pnpravek se upraví tak, že se toxoid oddělí od adjuvancia. Pro látky adsorbované na hydroxid hlinitý je vhodná následující úprava: v přípravku se rozpustí tolik citronanu sodného R, aby výsledná koncentrace byla 100 g/l. Nechá se 16 h stát při 37 °C a odstřeďuje se, dokud se nezíská čirý supernatant. Roztok obsahující toxoid reaguje s vhodným tetanickým antitoxinem za vzniku precipitátu. Zkoušky na čistotu Toxicita. Pěti zdravým morčatům hmotnosti 350 g až 450 g, která v minulosti nebyla léčena žádnou látkou, která by mohla ovlivnit tuto zkoušku, se podkožně vstříkne na dvě místa po 5 ml zkoušeného přípravku rozdělených na dvě stejné dávky. Zvířata nemají významné místní ani celkové reakce. Projeví-li se u zvířat během 21 dní po očkování příznaky onemocnění nebo pokud uhynou na tetanus, pnpravek nevyhovuje. Pokud z nespecifických příčin uhyne více než jedno morce, zkouška se opakuje. Jestliže některé ze zvířat uhyne i při opakované zkoušce, přípravek nevyhovuje. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3265 Vaccinum tetani ad usům veterinarium 3265 Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usům veterinarium. Stanovení účinnosti Účinnost se stanoví metodou A nebo metodou B. Metoda A Použije se deset morčat vážících nejméně 250 g. Každému se podkožně vstříkne takové množství zkoušeného přípravku, které nepřesahuje nejnižší dávku uvedenou v označení jako první dávka. Za 28 dní se provede preočkovaní dávkou, která nepřesahuje nejnižší dávku uvedenou jako druhá dávka. Za 14 dní po preočkovaní se morčatům odebere krev a vytvoří se směsný vzorek sér. Účinnost směsného vzorku séra je nejméně 7,5 m.j. tetanického antitoxinu v mililitru kromě zkoušeného přípravku určeného pro lichokopytníky, u něhož je účinnost směsného vzorku séra nejméně 30 m.j. v mililitru. Pokud je tetanická vakcína pro veterinární použití součástí smíšené vakcíny, není určena pro lichokopytníky, a zkouší-li se ostatní složky vakcíny běžně na králících, může se zkouška účinnosti provést i u tetanické složky na králících. Použije se deset králíků 3 až 6 měsíců starých. Účinnost směsného vzorku séra je potom nejméně 2,5 m.j. v mililitru. Mezinárodní jednotkou je specifická účinnost neutralizující tetanický toxin obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství sušeného imunníh o koňského séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuj e Světová zdravotnická organizace. Účinnost směsného vzorku sér morčat (nebo králíků) se stanoví porovnáním dávky nezbytné k ochraně myší nebo jiných vhodných zvířat proti toxickému účinku neměnné zkušební dávky tetanického toxinu s dávkou referenčního přípravku tetanického antitoxinu kalibrovaného v mezinárodních jednotkách nezbytnou k vytvoření shodné ochrany. K tomuto porovnání je zapotřebí vhodný tetanický toxin, který se použije jako zkušební toxin. Dávka zkušebního toxinu se stanoví proti referenčnímu přípravku, účinnost zkoušeného séra se stanoví proti referenčnímu přípravku za použití zkušebního toxinu. Pokud není uvedeno jinak, oprávněná autorita upřednostňuje pro vyhodnocení zkoušky letální metodu. Pro tuto metodu je shodný počet pokusných zvířat i postup zkoušky s para-lytickou metodou. Limitním konečným bodem je však místo paralýzy úhyn zvířete a místo Lp/10 a 50% paralytické dávky se používá dávka L+/10 a LD50. Příprava zkušebního toxinu. Ze sterilního filtrátu osmidenní až desetidenní kultury Cl. tetani v tekuté živné půdě se připraví zkušební toxin. Může se připravit přidáním tohoto filtrátu do glycerolu v poměru jednoho objemového dílu filtrátu k jednomu až dvěma objemovým dílům glycerolu. Roztok zkušebního toxinu se může uchovávat při teplotě 0 °C nebo slabě nižší. Toxin se může též vhodným způsobem lyofilizovat. Zkušební toxin se vybírá po stanovení dávky Lp/10 pro myši a 50% paralytické dávky. Vhodný toxin obsahuje nejméně lOOOnásobek 50% paralytické dávky v jedné dávce Lp/10. Dávka Lp/10 (Limesparalyticum). Je to nejnižší množství toxinu, které smícháno s 0,1 m.j. antitoxinu a podkožně vstříknuto myším (nebo morčatům) způsobí 4. den po podání nebo dříve tetanickou paralýzu zvířat. 50% páralytická dávka. Je to množství toxinu, které po subkutánním podání myším (nebo morčatům) způsobí 4. den po podání nebo dříve tetanickou paralýzu poloviny zvířat. Stanovení zkušební dávky toxinu. Referenční přípravek se rozpustí nebo zředí ve vhodné tekutině tak, aby v 1 ml obsahoval 0,5 m.j. Množství toxinu se změří nebo odváží a zředí se vhodnou tekutinou. Směsi roztoku referenčního přípravku a roztoku zkušebního toxinu se připraví tak, aby každá Strana 3266 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3266 Vaccinum tuberculosis (BCG) cryodesiccatum____________________________________________________ směs obsahovala v podávaném objemu 0,1 m.j. antitoxinu a jeden ze řady stoupajících objemů zkušebního toxínu (objemy zkušebního toxínu se mezi sebou liší nejvýše o 20 % a řada přesahuje očekávaný limitní bod). Každá směs se doplní vhodnou tekutinou na stejný konečný objem (0,4 ml až 0,6 ml pro myši nebo 4,0 ml pro morčata). Směsi se 60 min nechají stát ve tmě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši, jimž se zvolená dávka vstříkne podkožně. Zvířata se pozorují 96 h a denně se zaznamenává u každé skupiny zvířat stupeň rozvoje tetanických příznaků. Zkouška se nej -méně jedenkrát opakuje a vypočte se zkušební dávka jako průměr jednotlivých zkoušek. Zkušební dávka je množství toxínu obsažené v té směsi, která způsobí tetanickou paralýzu poloviny celkového počtu zvířat, jimž se toxin podal. Po stanovení zkušební dávky toxínu se může připravit jeho koncentrovaný roztok ve směsi jednoho objemového dílu roztoku chloridu sodného R (9 g/l) a jednoho až dvou objemových dílů glycerolu R. Tento koncentrovaný roztok se může skladovat zmrazený a před použitím se zředí. Specifická aktivita takového roztoku se v častých intervalech stanoví znovu. Stanovení účinnosti zkoušeného séra. Předběžná zkouška: Odměří se nebo odváží určité množství zkušebního toxínu a zředí se vhodnou tekutinou tak, aby roztok obsahoval 5 zkušebních dávek v mililitru (roztok zkušebního toxínu). Směsi roztoku zkušebního toxínu a zkoušeného séra se připraví tak, aby každá směs obsahovala v objemu zvoleném pro injekci zkušební dávku toxínu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného séra. Každá směs se doplní vhodnou tekutinou na stejný konečný objem. Směsi se 60 min nechají stát chráněny před světlem. Pro každou směs se použijí nejméně dvě zvířata; každému se vstříkne podkožně zvolené množství směsi. Zvířata se pozorují 96 h a denně se zaznamenává u každé skupiny stupeň rozvoje tetanických příznaků. Podle výsledků se zvolí vhodné směsi pro konečnou zkoušku. Konečná zkouška: Směsi roztoku zkušebního toxínu a zkoušeného séra se připraví tak, aby každá směs obsahovala v objemu zvoleném pro injekci zkušební dávku toxínu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného séra vzájemně se lišících nejvýše o 20 %, přičemž řada přesahuj e konečný limitní bod stanovený v předběžné zkoušce. Aby se potvrdila zkušební dávka toxínu, připraví se další směsi obsahující v celkovém objemu zvoleném pro injekci stejné množství zkušebního toxínu a stoupající objemy referenčního přípravku (se střední hodnotou 0,1 m.j.). Každá směs se doplní vhodnou tekutinou na shodný konečný objem. Směsi se 60 min nechají stát chráněny před světlem. Pro každou směs se použijí nejméně dvě zvířata; každému se podkožně vstříkne zvolené množství. Zvířata se pozorují 96 h a denně se zaznamenává u každé skupiny stupeň rozvoje tetanických příznaků. Zkoušená směs, která obsahuje 0,1 m.j. v podaném objemu, je ta směs, která způsobí tetanickou paralýzu shodného nebo téměř shodného počtu zvířat jako referenční směs obsahující 0,1 m.j. v podaném objemu. Stanovení se nejméně jedenkrát opakuje a vypočítá se průměr všech platných výsledků. Výsledky jsou platné pouze tehdy, když výsledek referenčního přípravku je v rozmezí ±20 % od očekávané hodnoty. Intervaly spolehlivosti (P = 0,95) jsou stanoveny takto: - 85 % až 114 %, použila-li se dvě zvířata na dávku, - 91,5 % až 109 %, použila-li se tři zvířata na dávku, - 93 % až 108 %, použilo-li se šest zvířat na dávku. Metoda B Tato metoda se může použít pouze pro určité přípravky. Metoda není především vhodná pro polyvalentní vakcíny nebo pro vakcíny s olejovým adjuvans. Provede se stanovení účinnosti (adsorbované) vakcíny proti tetanu (2.7.8) jednou z popsaných metod. Stanovená účinnost je nejméně 150m.j.v nejnižší dávce, která je uvedena v označení na obalu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3267 ____________________________________________________Vaccinum tuberculosis (BCG) cryodesiccatum 3267 Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Označování Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. V označení na obalu se uvede: - že přípravek se před použitím roztřepe, - u přípravků obsahujících adjuvans jeho název. Vaccinum tuberculosis (BCG) cryodesiccatum ***** * * Vakcína proti tuberkulóze (BCG) lyofilizovaná Synonymum. Očkovací látka proti tuberkulóze_________________________________________ Je to přípravek obsahující živé bakterie získané z kultury bacila Calmettova a Guérinova {Mycobacterium bovis BCG), jejichž schopnost chránit proti tuberkulóze byla prokázána. Výroba Vakcínu připravuje pracovní skupina složená ze zdravých osob, které nepracují s jiným infekčním agens; především nemohou pracovat s virulentními kmeny Mycobacterium tuberculosis, ani nemohou být vystaveni známému riziku nákazy tuberkulózou. Přípravek je citlivý na sluneční světlo: postupy jeho přípravy jsou uspořádány tak, aby všechny kultury a vakcíny byly chráněny před přímým slunečním světlem a ultrafialovým zářením při všech stupních výroby, zkoušení a uchovávání. Příprava je založena na systému jednotné inokulace. Výrobní postup prokazatelně zajišťuje výrobu stejnorodé vakcíny, která u člověka vyvolává odpovídající senzitivitu na tuberkulin, která má přijatelnou protektivní účinnost na zvířatech a je bezpečná. Vakcína se připravuje z kultur, které pocházejí z matečného inokula při co nejmenším možném počtu Subkultur a ve všech případech nejvýše osmi subkulturami. Během těchto subkultivací se přípravek lyofilizuje nejvýše jedenkrát. Bakteriální inokula Kmen pro matečné iokulum se vybere a udržuje tak, aby se zachovala jeho stabilita, schopnost senzibilizovat člověka a morce na tuberkulin a chránit zvířata proti tuberkulóze a také aby byl relativně nepatogenní pro člověka a laboratorní zvířata. Vlastnosti použitého kmene mají být doloženy historickými záznamy o jeho původu a dalším následným zacházením. Z primární pracovní kultury se připraví vhodná šarže vakcíny, která se uchovává jako porovnávací vakcína. Je-li připraveno nové pracovní inokulum, provedou se s šarží vakcíny z něho připravené vhodné zkoušky na pozdní přecitlivělost na morčatech; vakcína se prokazatelně signifikantně neliší ve své účinnosti od porovnávací vakcíny. Pro pomnožení se použije jen to pracovní inokulum, které vyhovuje následujícím požadavkům. Totožnost. Prokáže se, že bakterie v pracovním inokulu jsou Mycobacterium bovis BCG. Bakterie a houby. Provede se zkouška na sterilitu (2.6.1), na každou živnou půdu se použije 10 ml. Pracovní inokulum vyhovuje zkoušce na sterilitu kromě přítomnosti mykobakterií. Strana 3268 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3268 Vaccinum tuberculosis (BCG) cryodesiccatum____________________________________________________ Virulentní mykobakterie. Pracovní inokulum se zkouší postupem uvedeným ve zkouškách na čistotu, použije se deset morčat. Schopnost indukovat odpověď morčat. Schopnost pracovního inokula indukovat přecitlivělost na tuberkulin se prokáže na morčatech. Pomnožení a sklizeň Bakterie se kultivují ve vhodné živné půdě nejdéle 21 dní v povrchové nebo hloubkové kultuře. Živná půda neobsahuje složky, o nichž je známo, že u člověka způsobují toxickou nebo alergickou reakci nebo že způsobují přeměnu bakterií na kmen virulentní pro morčata. Kultura se sklidí a suspenduje ve sterilní živné půdě, která chrání životnost vakcíny, což se určí vhodnou metodou stanovení počtu živých zárodků. Konečná várka vakcíny Konečná várka vakcíny se připraví z jedné sklizně nebo spojením jednotlivých sklizní. Může se přidat stabilizátor, jestliže stabilizátor vadí při stanovení koncentrace bakterií v konečné várce vakcíny, provede se stanovení ještě před přidáním stabilizátoru. Pro přípravu šarže vakcíny se použije jen ta konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům. Virulentní mykobakterie. Zkouší se postupem uvedeným ve Zkouškách na čistotu. Bakterie a houby. Provede se zkouška na sterilitu (2.6.1), na každou živnou půdu se použije 10 ml. Konečná várka vakcíny vyhovuje zkoušce na sterilitu kromě přítomnosti mykobakterií. Stanovení počtu živých zárodků. Stanovení počtu živých zárodků v mililitru se provede na pevné živné půdě vhodnou metodou pro zkoušenou vakcínu nebo se provede stanovení adenosintrifosfatu bioluminiscenční reakcí. Provede se současně s referenčním přípravkem stejného kmene. Koncentrace bakterií. Celková koncentrace bakterií se stanoví vhodnou metodou buď přímo stanovením bakteriální hmoty, nebo nepřímo zákalovou metodou kalibrovanou podle množství mikroorganismů. Je-li bakteriální koncentrace stanovena před přidáním stabilizátoru, stanoví se koncentrace v konečné várce vakcíny přepočtem. Celková koncentrace bakterií je v rozmezí schváleném pro jednotlivé přípravky. Poměr počtu živých zárodků k celkové koncentraci bakterií není nižší než poměr schválený pro jednotlivé přípravky. Šarže Konečná várka vakcíny se rozplní do sterilních obalů a lyofilizuje se tak, aby zbytková vlhkost byla vhodná pro stabilitu vakcíny; obaly se uzavřou buď ve vakuu, nebo v plynu, který vakcíně neškodí. Doba použitelnosti může být nejvýše 4 roky od data sklizně kromě případu, kdy se naplněné a uzavřené obaly skladují při teplotě -20 °C nebo nižší. Pouze šarže, která vyhovuje dále uvedeným požadavkům na počet živých zárodků a jednotlivým požadavkům uvedeným v odstavcích Zkoušky totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení počtu zárodků, může být uvolněna k použití. Jestliže zkouška na přítomnost virulentních mykobakterií byla provedena s vyhovujícím výsledkem u konečné várky vakcíny, je možno ji vynechat u šarže. Je-li provedena zkouška na zvýšenou kožní dráždivost s vyhovujícím výsledkem u pracovního inokula a u pěti po sobě následujících šarží z něho připravených, lze tuto zkoušku u šarže vynechat. Počet živých zárodků. Počet živých zárodků v mililitru rekonstituované vakcíny se stanoví na pevné živné půdě metodou, která je vhodná pro zkoušenou vakcínu, nebo se provede stanovení Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3269 Vaccinum varicellae vivum 3269 adenosintrifosfatu bioluminiscenční reakcí. Poměr počtu živých zárodků před a po lyofilizaci není nižší než hodnota určená pro daný přípravek. Zkoušky totožnosti Totožnost zkoušeného přípravku se prokáže mikroskopickým vyšetřením přítomnosti acidorezis-tentních bacilů v obarvených nátěrech a při kultivaci na pevných půdách růstem kolonií charakteris -tického vzhledu. Zkoušky na čistotu Virulentní mykobakterie. Každému ze šesti morčat hmotnosti 250 g až 400 g, jimž nebyla podána žádná látka, která by mohla ovlivnit tuto zkoušku, se podkožně nebo nitrosvalově vstříkne množství vakcíny odpovídající nejméně padesáti lidským dávkám. Zvířata se pozorují nejméně 42 dní. Po uplynutí této doby se morčata usmrtí a při pitvě se hledají známky infekce tuberkulózou. Menší reakce v místě aplikace se nehodnotí. Zvířata, která uhynou během sledované doby, se také vyšetřují na tuberkulózu. Vakcína vyhovuje zkoušce, pokud žádné ze zvířat nevykazuje známky tuberkulózy a pokud během sledované doby neuhyne více než jedno morce. Jestliže během sledované doby uhynou dvě morčata a pitvou se neprokáže tuberkulóza, zkouška se opakuje na dalších šesti morča-tech. Vakcína vyhovuje, jestliže během 42 dnů po podání neuhyne více než jedno morce a pitva neprokáže žádné známky tuberkulózy. Bakterie a houby. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1) kromě přítomnosti mykobakterií. Nadměrná kožní reaktivita. Použije se šest zdravých bílých nebo světle zbarvených morčat hmotnosti nejméně 250 g, jimž nebyla podána žádná látka, která by mohla tuto zkoušku ovlivnit. Podle randomizačního plánu se každému morčeti intradermálně podá 0,1 ml rekonstituované vakcíny a dalších dvou desetinásobných sériových ředění a stejné dávky porovnávací vakcíny. Leze v místě podání se sledují 4 týdny. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže reakce, které vyvolala, se výrazně neliší od reakcí vyvolaných porovnávací vakcínou. Teplotní stabilita. Vzorky lyofilizované vakcíny se ponechají 4 týdny při 37 °C. V zahřáté i nezahráte vakcíne se stanoví počet živých zárodků postupem uvedeným dále. Rozdíl počtu živých zárodků v zahřáté vakcíně oproti nezahráte je nejvýše 20 %. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %. Stanovení počtu zárodků Počet živých zárodků v rekonstituované vakcíně se stanoví na pevné živné půdě metodou vhodnou pro zkoušenou vakcínu. Počet je v rozmezí uvedeném v označení. Současně se stanoví počet živých zárodků v porovnávací vakcíně. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům humanum. Strana 3270 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3270 Vaccinum varicellae vivum Označování Viz článek Vaccina ad usům humanuni. V označení na obalu se uvede: - nejnižší a nejvyšší počet živých zárodků v mililitru rekonstituované vakcíny, - že se vakcína chrání před přímým slunečním světlem, - že se vakcína použije bezprostředně po otevření a zbytek se znehodnotí, - věková skupina, pro kterou je vakcína určena, - dávka pro každou věkovou skupinu. Vaccinum varicellae vivum ***** * * * * Živá vakcína proti planým neštovicím * Je to lyofilizovaný přípravek oslabeného kmene OKA Herpesvirus varicellae. Vakcína se podle údajů v označení rekonstituuje bezprostředně před použitím; vznikne čirá tekutina, která může být zbarvena vzhledem k přítomnosti indikátoru pH. Výroba Výroba vakcíny je založena na systému jednotné inokulace a na systému buněčných bank. Výrobní postup prokazatelně poskytuje stále stejnou živou vakcínu přiměřené imunogenity a bezpečnosti pro člověka. Virus v konečné vakcíně neprošel více než třiceti osmi pasážemi v buněčných kulturách od viru, který byl původně izolován. Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že pokud bude výrobek zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9). Substrát pro pomnožení viru Virus se pomnožuje v lidských diploidních buňkách (5.2.3). Virové inokulum Kmen viru planých neštovic je určen jako OKA podle původních záznamů, které obsahují informaci o původu viru a následné manipulaci s ním. Virus nikdy nebyl pasážován v kontinuální buněčné linii. Inokulum se pnpravuje na stejném druhu buněk, jaký se použije při výrobě konečné vakcíny. Aby se předešlo nadměrnému používání opic ve zkoušce na neurovirulenci, připraví s e virové inokulum ve velkém množství a uchovává se lyofilizované při teplotách nižších než -20 °C nebo, pokud není lyofilizované, při teplotách nižších než -60 °C. Pouze virové inokulum, které vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít k pomnožení viru. Zkouška totožnosti. V matečných i pracovních inokulech se prokáže virus planých neštovic séro-neutralizační zkouškou v buněčné kultuře za použití specifických protilátek. Koncentrace viru. Koncentrace viru v matečných i pracovních inokulech se stanoví tak, jak j e předepsáno ve zkoušce Stanovení účinnosti, a slouží ke sledování stálosti výroby. Cizí agens (2.6.16). Pracovní inokulum vyhovuje požadavkům na inokula živých virových vakcín; na zkoušku v buněčných kulturách se odebírá vzorek 50 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3271 ______________________________________________Vaccinum variolae gallinaceae vivum cryodesiccatum 3271 Neurovirulence (2.6.18). Pracovní inokulum vyhovuje zkoušce živých virových vakcín na neurovirulenci. Pomnožování a sklizeň viru Všechny práce s buněčnou bankou a s následnými buněčnými kulturami se provádějí za aseptických podmínek v prostředí, kde se nepracuje s jinými buňkami. Do živných médií se může použít schválené zvířecí (nikoliv lidské) sérum. Sérum a trypsin použité k přípravě buněčných suspenzí a médií jsou prokazatelně prosty cizích agens. Médium pro buněčné kultury může obsahovat indikátor pH, jako je fenolová červeň, a schválená antibiotika v nejnižší účinné koncentraci. Při výrobě se dává přednost substrátu bez antibiotik. Jako nenaočkovaná kontrola (kontrolní buňky) se uchovává 5 % buněk použitých k výrobě vakcíny, nejméně však 50 ml. Infikované buňky tvořící jednu sklizeň se promyjí, uvolní se s povrchu podložky a smíchají se. Buněčná suspenze se lyžuje ultrazvukem. Pouze sklizeň viru, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít k přípravě konečné várky vakcíny. Zkoušky totožnosti. Sklizeň viru obsahuje virus, který se dokáže jako virus planých neštovic séroneutralizační zkouškou v buněčné kultuře za použití specifických protilátek. Koncentrace viru. Koncentrace infekčního viru ve sklizni viru se stanoví tak, jak je předepsáno v odstavci Stanovení účinnosti, aby se zajistila stálost výroby a aby se stanovilo ředění, jež se má použít pro konečnou várku vakcíny. Cizí agens (2.6.16). Pro zkoušku na buněčných kulturách se použije 50 ml. Kontrolní buňky. Kontrolní buňky výrobní buněčné kultury, z níž se odvozuje jednotlivá sklizeň, vyhovují zkoušce totožnosti a požadavkům na cizí agens (2.6.16). Konečná várka vakcíny Sklizně viru, které vyhovují výše uvedeným zkouškám, se spojí a vyčeří, aby se odstranily buňky. Může se přidat vhodný stabilizátor a spojené sklizně se zředí vhodným způsobem. Pouze konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít k přípravě šarže. Bakterie a houby. Provede se zkouška na sterilitu (2.6.1); na každou půdu se použije 10 ml. Šarže Konečná várka vakcíny se aseptický rozplní do sterilních zabezpečených obalů a lyofilizuje se na obsah vlhkosti, která je prokazatelně vhodná pro stabilitu vakcíny. Potom se obaly uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci a vniknutí vlhkosti. Pouze šarže, která vyhovuje z hlediska všech požadavků uvedených v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti, se může uvolnit k použití. Pokud byla zkouška na bovinní sérumalbumin provedena s uspokojivým výsledkem na konečné várce vakcíny, může být u šarže vypuštěna. Zkouška totožnosti Když se vakcína rekonstituovaná podle údajů v označení smíchá se specifickými protilátkami na Herpesvirus varicellae, není již schopna infikovat vnímavé buněčné kultury. Strana 3272 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3272 Vaccinum variolae gallinaceae vivum cryodesiccatum______________________________________________ Zkoušky na čistotu Bakterie a houby. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1). Bovinní sérumalbumin. Nejvýše 0,5 ßg v lidské dávce; stanoví se vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %. Stanovení účinnosti Infekční virus se titruje na nejméně deseti buněčných kulturách pro každé čtyřnásobné ředění nebo metodou o stejné přesnosti. K validaci každé zkoušky se použije vhodný referenční virový přípravek. Koncentrace viru je nejméně 2,0 . 103 PFU v lidské dávce. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům humanum. Označování Viz článek Vaccina ad usům humanum. V označení se uvede: - virový kmen použitý k přípravě vakcíny, - typ a původ buněk použitých k přípravě vakcíny, - varování před stykem s dezinfekčními prostředky, - minimální koncentrace viru, - že se vakcína nepodává těhotným ženám, - v jaké době po rekonstituci je třeba vakcínu použít. Vaccinum variolae gallinaceae vivum cryodesiccatum ***** * * Živá vakcína proti neštovicím drůbeže lyofílizovaná * Je to přípravek z jednoho nebo více oslabených kmenů holubího pox-viru, slepičího pox-viru nebo krůtího pox-viru. Výroba Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Každý virus se pomnoží na chorioalantoidních membránách kuřecích embryí z chovů prostých specifikovaných patogenu (5.2.2) nebo ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4). Jsou-li buněčné kultury ptačího původu, jsou získány z chovů prostých specifikovaných patogenu. Virové suspenze se shromáždí, smíchají s vhodnou stabilizující tekutinou a lyofilizují se. Výběr vakcinačního kmene Pro přípravu vakcíny se může použít pouze virový kmen prokazatelně uspokojivý z hlediska imunogenity a bezpečnosti. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3273 ______________________________________________Vaccinum variolae gallinaceae vivum cryodesiccatum 3273 Zkoušení šarže Pokud se provedou zkouška na viry ptačí leukózy, zkouška na cizí viry na kuřecích embryích a zkouška na adenoviry, reoviry a viry ptačí laryngotracheitidy s uspokojujícími výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, mohou se při rutinních kontrolách jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula vypustit, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita. Pokud bylo stanovení účinnosti provedeno na reprezentativní šarži vakcíny s uspokojivými výsledky, může se tato zkouška při rutinní kontrole jiných šarží vakcíny připravených ze stejného inokula vypustit, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita. Zkouška totožnosti Rekonstituovaná vakcína chrání vnímavá kuřata proti neštovicím drůbeže. Zkoušky na čistotu Bezpečnost. Použije se nejméně deset kuřat z chovu prostého specifikovaných patogenů nejnižšího stáří udávaného pro vakcinaci. Každému kuřeti se podá způsobem uvedeným v označení nebo v pří-balovém letáku pro tuto kategorii zvířat deset dávek vakcíny rekonstituované tak, aby se získala koncentrace vhodná pro zkoušku. Kuřata se pozorují 21 dní. Jestliže v období pozorování uhynou více než dvě kuřata z příčin, které nelze přisoudit vakcíně, zkouška se opakuje. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže žádné z kuřat neuhyne z příčin, které lze přisoudit vakcíně, nebo nevykazuje jiné než mírné, přechodné místní příznaky. Cizí viry zkouškou na kuřecích embryích (2.6.3). Co možná nejvíce neutralizovaná vakcína vyhovuje zkoušce na cizí viry při použití kuřecích embryí provedené bez provedení pasáží; opomíjejí se abnormality způsobené vakcinačním virem, který nebyl neutralizován. Cizí antigény zkouškou na kuřatech (2.6.6). Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na cizí antigény při použití kuřat. Viry ptačí leukózy (2.6.4). Co možná nejvíce neutralizovaná vakcína vyhovuje zkoušce na viry s následujícími modifikacemi; nedělají se subkultury fibroblastů a místo komplement-fixační zkoušky se provádí ELISA s použitím IgG specifického pro skupinově specifický antigen ptačí leukózy. Adenoviry, reoviry a virus ptačí laryngotracheitidy. Zkoušky na adenoviry, reoviry a virus ptačí laryngotracheitidy jsou provedeny ve zkoušce na cizí antigény při použití kuřat a jsou negativní. Mykoplazmata (2.6.7). Vyhovuje zkoušce na mykoplazmata. Bakterie a houby. Provede se kvantitativní zkouška na bakterie a houby. Vakcína obsahuje nejvýše jeden saprofytický mikroorganismus v dávce a je prostá patogenních mikroorganismů. Každá tekutina dodávaná s vakcínou vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usům veterinarium. Titr viru. Vakcína se titruje v buněčných kulturách nebo inokulací na chorioalantoidní membránu kuřecích embryí 9 až 11 dní starých. Jedna dávka vakcíny obsahuje nejméně takové množství viru, které odpovídá minimálnímu titru uvedenému v označení nebo v příbalovém letáku. Stanovení účinnosti Použijí se vnímavá kuřata z jednoho chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2) nejnižšího stáří uvedeného v označení. Každému z nejméně dvaceti kuřat pro každý z udávaných způsobů podání se podá takový objem rekonstituované vakcíny, který obsahuje množství viru, jež odpovídá Strana 3274 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3274 Vaccinum variolae gallinaceae vivum cryodesiccatum______________________________________________ minimálnímu titru uvedenému v označení nebo v příbalovém letáku. Jako kontrola se použije dvacet kuřat. Po 21 dnech se každé kuře čelenžuje intrafolikulárním podáním nebo skarifikací virulentním kmenem viru neštovic drůbeže. Kuřata se pozorují 21 dní. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže na konci doby pozorování přežívá nejméně 90 % vakcinovaných kuřat a nejeví žádné pnznaky onemocnění a všechny kontroly projevují pnznaky onemocnění. Opomíjejí se přechodné místní reakce, které se objeví u vakcinovaných kuřat v průběhu 6 dní po ěelenži. Uchovávání Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. Označování Viz článek Vaccina ad usům veterinarium. V označení na obalu se uvede stáří zvířat, ve kterém mají být vakcinována. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3275 ______________________________________________________________________________Radiofarmaca 3275 6.2.3 Radiofarmaceutické přípravky Radiofarmaca ***** Radiofarmaka Synonymum. Radiopharmaceutica___________________________________________________ Ustanovení tohoto článku se vztahují na lékopisné články zabývající se radiofarmaky. Požadavky tohoto článku se nevztahují nutně na radiofarmaka, která lékopis neobsahuje. Radiofarmaka jsou přípravky obsahující jeden nebo více radionuklidů. Nuklid je druh atomu charakterizovaný počtem protonů a neutronů v jádře (tudíž jeho atomovým a hmotnostním číslem) a energetickým stavem jádra. Izotopy daného prvku jsou nuklidy se stejným atomovým číslem, ale s rozdílným číslem hmotnostním. Radionuklidy (radioaktivní nuklidy) s e samovolně přeměňují na jiné nuklidy. Přeměna může být provázena emisí nabitých částic, elektronovým záchytem (EZ) nebo izomerním přechodem (IP). Nabité částice emitované z jádra mohou být částice alfa (jádra helia s hmotnostním číslem 4) nebo částice beta (elektrony se záporným nebo kladným nábojem, ß" nebo ß+, ßjsou známy jako pozitrony). Emise nabitých částic z jádra může být provázena zářením gama; toto záření je také emitováno při procesu izomerního přechodu. Emise záření gama může mít za následek vyražení elektronu z obalu atomu, prázdné místo se doplní elektronem z vyšší slupky, a to je doprovázeno emisí fotonu gama a následnou emisí rtg-paprsků. Tento jev je znám jako vnitřní konverze. Tato sekundární emise může být částečně nahrazena vyražením elektronů, známých j ako Augerovy elektrony. Při kontaktu s hmotou dochází k anihilaci ß+částic, která j e doprovázena emisí záření gama o energii 511 keV. Přeměna radionuklidů probíhá exponenciálně. Čas, za který se přemění polovina počáteční hodnoty radioaktivity, se nazývá poločas přeměny (Tl/7) a je charakteristický pro každý radionuklid. Pronikavost každého záření se liší podle jeho druhu a energie. Částice alfa jsou zcela absorbovány vrstvou tuhých nebo kapalných látek o tloušťce od několika mikrometrů do několika desítek mikrometrů. Částice beta jsou zcela absorbovány vrstvou o tloušťce od několika milimetrů do několika centimetrů. Záření gama není úplně absorbováno, pouze zeslabeno a tloušťka vrstvy potřebná k desetinásobnému zeslabení může být např. až několik centimetrů olova. Čím je hustota absorbátoru vyšší, tím kratší je dosah částic alfa a beta a tím větší je zeslabení záření gama. Každý radionuklid je charakterizován stálým poločasem přeměny, vyjádřeným v jednotkách času, a druhem a energií emitovaného záření. Energie je udávána v elektronvoltech (eV), kiloelektronvoltech (keV) nebo v megaelektronvoltech (MeV). Radioaktivita (aktivita) přípravku je počet jaderných přeměn za jednotku času. Aktivita radionuklidů (množství radioaktivity) byla dříve vyjadřována v jednotkách curie (Ci), což je 3,7 . 1010přeměn za sekundu, dále milicurie, mikrocurie nebo nanocurie. V mezinárodní soustavě jednotek (SI) se množství radioaktivity vyjadřuje v becquerelech (Bq), což je 1 jaderná přeměna za sekundu. Následné faktory umožňují převod mezi těmito dvěma systémy j ednotek: 1 curie (Ci) = 3,7 . 1010becquerelů = 37 gigabecquerelů (GBq) 1 milicurie (mCi) = 3,7 . 107becquerelů = 37 megabecquerelů (MBq) 1 mikrocurie (uCi) = 3,7 . 104becquerelů = 37 kilobecquerelů (kBq) Strana 3276 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3276 Radiofarmaca______________________________________________________________________________ 1 gigabecquerel (GBq) = 27,027 milicurie (mCi) 1 megabecquerel (MBq) = 27,027 mikrocurie (|aCi) 1 kilobecquerel (kBq) = 27,027 nanocurie (nCi) Absolutní měření aktivity radionuklidu v daném vzorku může být provedeno úplně a přesně pouze tehdy, jsou-li známy druh a energie emitovaných záření a známe-li jejich relativní zastoupení. Toto měření vyžaduje specializovanou laboratoř. Identifikace a měření záření mohou být provedeny porovnávací a poměrovou metodou za použití referenčních přípravků (etalonů) poskytovaných národní laboratoří. Základní pojmy Radioaktivní zdroj (zářič). Radioaktivní materiál poskytující ionizující záření. Uzavřený zářič. Radioaktivní zářič, při jehož použití radioaktivní materiál nepřijde do přímého styku s okolním prostředím. Skládá se z radioaktivního materiálu pevně zabudovaného v neaktivních tuhých látkách neboje uzavřen do obalu z vhodného odolného materiálu, který zabraňuje pronikání radioaktivní látky a jakékoli možnosti kontaminace při obvyklém používání. Otevřený zářič. Radioaktivní zářič, při jehož použití radioaktivní materiál přijde do přímého kontaktu s okolním prostředím. U otevřeného zářiče je radioaktivní materiál přímo přístupný. Předpokládá se, že tento materiál bude vystaven fyzikální nebo chemické manipulaci, během níž se může přenášet z jednoho obalu do druhého. Radiofarmaka patří k tomuto druhu zářičů. Radionuklidová čistota. Poměr aktivity daného radionuklidu a celkové aktivity zářiče vyjádřený v procentech. K vyjádření tohoto poměru může být také používán termín "radioaktivní čistota" nebo "radioizotopová čistota". Radiochemická čistota. Poměr aktivity daného radionuklidu přítomného v zářiči v určité chemické formě a celkové aktivity tohoto radionuklidu, vyjádřený v procentech. Chemická čistota. Poměr hmotnosti látky přítomné v určité chemické formě a celkové hmotnosti látek obsažených v zářiči po vyloučení pomocných látek nebo rozpouštědel, vyjádřený v procentech. Nosič. Stabilní izotop daného radionuklidu, který se přidává k radioaktivnímu přípravku ve stejn é chemické formě, v jaké je přítomen radionuklid. Měrná radioaktivita (měrná aktivita). Aktivita radionuklidu vztažená na jednotku hmotnosti daného prvku nebo jeho chemické formy. Například měrná aktivita fosforeěnanu[ 32P] sodného je vyjádřena následovně: 11,1 MBq fosforu-32 v miligramu fosforeěnanového iontu, vztaženo k určenému datu a hodině. Objemová aktivita (koncentrace radioaktivity). Aktivita radionuklidu vztažená na jednotku objemu roztoku, ve kterém je přítomen. Zkoušky totožnosti Radionuklid je určen svým poločasem přeměny nebo druhem a energií záření nebo oběma způsoby, jak je popsáno v článku. Měření poločasu přeměny. Poločas přeměny se měří vhodným detekčním přístrojem, jako je ionizační komora, Geiger-Mullerův počítač nebo scintilaění detektor. Radiofarmaka se měří jako taková, nebo po vhodném zředění rozpuštěné tobolky. Zvolená hodnota aktivity, se zřetelem na experimentální podmínky, musí být dostatečně vysoká, aby umožnila detekci během několika předpokládaných poločasů přeměny, ale neměla by být tak vysoká, aby se projevil jev "ztráty impulzů" v důsledku mrtvé doby Geiger-Müllerova počítače nebo náhodných koincidencí u scinti-laěního detektoru. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3277 ______________________________________________________________________________Radiofarmaca "illl Radioaktivní zářič se připraví tak, aby se vyloučila ztráta materiálu během manipulace. Kapalina (roztok) se plní do ampulí nebo uzavřených zkumavek. Tuhá látka (případně zbytek po sušení v tobolce) se přikryje plátkem z přilnavého acetatu celulosy nebo z jiného materiálu, jehož hmotnost na jednotku plochy je dostatečně malá, aby významně neoslabovala sledované záření. Stejný zářič se měří za shodných geometrických podmínek v intervalech, obvykle odpovídajících polovině poločasu přeměny, celkově po dobu rovnou asi třem poločasům přeměny. Správná funkce přístroje se kontroluje za použití zářiče s dlouhým poločasem přeměny, a je-li to třeba, provede se korekce odchylek (viz Stanovení radioaktivity). Do grafu se vynese časová závislost logaritmu počtu impulzu za jednotku času (četnosti) nebo časová závislost elektrického proudu, podle typu použitého přístroje. Vypočtený poločas přeměny by se neměl lišit o více než 5 % od poločasu přeměny udaného v lékopise. Křivka exponenciální přeměny (rozpadová křivka) je popsána rovnicí: At = A0e -* , v níž značí: At - aktivitu v čase t, A0 - aktivitu v čase t = 0, A - přeměnovou konstantu charakteristickou pro každý radionuklid, e - základ přirozených logaritmů. Poločas přeměny (Tl/2) souvisí s přeměnovou konstantou A podle vztahu: T = 0,693 1/2~ x ■ Aktivita přípravku se měří v určitém čase. Aktivita v jiném čase se může vypočítat z exponenciální rovnice, stanovit z tabulek nebo se může určit z grafu vyneseného pro každý radionuklid. Stanovení druhu a energie záření. Druh a energie emitovaného záření mohou být stanoveny několika způsoby, např. použitím spektrometrie nebo sestavením křivky zeslabení. Pro analýzu záření beta se obvykle používá sestavení křivky zeslabení; pro stanovení záření gama se většinou používá spektrometrie. Křivka zeslabení se vynáší: pro čisté zářiče beta v případě, že není možné použít spektrometr pro záření beta; pro smíšené zářiče beta a gama v případě, že není možné použít spektrometr pro záření gama. Tato metoda odhadu maximální energie záření beta poskytuje pouze přibližnou hodnotu. Předpokladem správného měření je dodržení konstantních geometrických podmínek. Zářič se umístí před tenké okénko Geiger-Müllerova počítače nebo proporcionálního detektoru. Zářič j e chráněn tak, jak je popsáno výše. Při měření četnosti impulzů zářiče je mezi ním a počítačem umis -ťováno postupně minimálně šest hliníkových fólií (stínítek) s postupně se zvyšující hmotností na jednotku plochy. S nejsilnější fólií se měří konstantní četnost impulzů. U čistých zářičů beta není četnost impulzů ovlivňována přidáním dalších fólií. Fólie se vkládají takovým způsobem, aby byly dodrženy konstantní geometrické podmínky. Vynese se závislost logaritmu četnosti impulzů n a hmotnosti na jednotku plochy (mg/cm2) pro každou fólii. Stejným způsobem je graf vynesen pro referenční přípravky. Výsledek je stanoven na základě střední části křivky, která je prakticky lineární. Hmotnostní součinitel zeslabení (juj závisí na energii záření beta a na fyzikálních a chemických vlastnostech fólie. Vyjadřuje se ve čtverečních centimetrech na miligram (cm2/mg). Vypočítá se z grafu popsaného výše podle vztahu: V-m = —'------- (JogAx - logA2) , m2 - ml Strana 3278 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3278 Radiofarmaca______________________________________________________________________________ v němž značí: mx - hmotnost na jednotku plochy nejtenčí fólie, m2 - hmotnost na jednotku plochy nejsilnější fólie, ml a m2 se nacházejí v lineární části krivky zeslabení, Ax - četnost impulzu odpovídající ml, A2 - četnost impulzu odpovídající m^. Takto vypočítaný hmotnostní součinitel zeslabení jum se neliší o více než 10 % od součinitele zeslabení referenčního přípravku stejného radionuklidu, který byl měřen za stejných podmínek. Gama spektrometrie je založena na schopnosti některých látek (scintilátorů) emitovat světelné záření po dopadu záření gama. Počet vyslaných světelných fotonů je úměrný energii absorbované ve scintilátorů. Světelné záření je pak převedeno na elektrické impulzy s výškou (amplitudou) přibližně úměrnou energii, kterou fotony gama ztratily ve scintilátorů. Vyhodnocení výchozích impulzu vhodným amplitudovým analyzátorem poskytuje scintilační energetické spektrum zářiče. Scintilační spektra záření gama vykazují jeden nebo více charakteristických píku odpovídajících energiím záření gama daného zářiče. Tyto píky jsou doprovázeny dalšími píky různých šířek, které vznikly vlivem sekundárních účinků záření na scintilátor nebo na okolní materiál. Tvar získanéh o spektra závisí na použitém přístroji a geometrickém uspořádání zdroje a detektoru; přístroj je nezbytně nutné kalibrovat pomocí referenčního zářiče sledovaného radionuklidu. Výhodnějším detektorem pro gama spektrometrii je polovodičový lithium-germaniový detektor. Tyto přístroje mohou mít energetické rozlišení (plná šířka píku v polovině maxima výšky) 2,0 keV až 2,5 keV při energii 1,3 Me V, a lze tedy identifikovat píky vzdálené od sebe 5 keV. Naproti tomu scintilační spektrometr s krystalem Nal(Tl) má podstatně horší energetické rozlišení (asi 50 ke V). Výstup z těchto spektrometrů je představován elektrickými impulzy, jejichž amplituda odpovídá energii zaznamenaného záření gama. Analýza impulzu po jejich zesílení se provádí mnohakanálo-vým analyzátorem, který zobrazuje spektrum daného zářiče gama. Vztah mezi energií gama a poč -tem a číslem kanálu může být jednoduše stanoven pomocí zářiče emitujícího záření gama o známé energii. Detekční systém musí být kalibrován, neboť detekční účinnost je funkcí energie záření gama a závisí na druhu zářiče a na vzdálenosti detektoru od zářiče. Detekční účinnost může být změřena za použití kalibrovaného vzorku sledovaného radionuklidu. Většinou se však používá graf detekční účinnosti v závislosti na energii záření gama, který se sestaví ze série kalibrovaných zářičů různých radionuklidu. Spektrum záření gama radionuklidu, který emituje pouze záření gama, je charakteristické pro každý radionuklid; je vytvořeno fotony určitých energií emitovaných s daným zastoupením (počtem fotonů na 100 přeměn radionuklidu). Tato vlastnost může být využívána ke kvalitativnímu i kvantitativnímu stanovení radionuklidu obsažených v zářiči a usnadňuje stanovení stupně radionuklidové čistoty detekcí píku jiných radionuklidu, než které jsou očekávány. Amplituda píku ve scintilačním nebo polovodičovém spektru zářiče klesá s jeho poločasem přeměny. Je-li v zářiči přítomna radioaktivní nečistota s delším poločasem přeměny, lze ji zaznamenat na základě charakteristických píku, jejichž amplituda se snižuje s rozdílným poločasem přeměny, než je poločas přeměny sledovaného radionuklidu. Nečistotu lze identifikovat vyhodnocením poločasu přeměny interferujících píku. Tabulka (uvedená níže) ukazuje všeobecně uznávané fyzikální charakteristiky radionuklidu používaných přípravků, které jsou uvedeny v lékopise. V tabulce jsou navíc uvedeny i fyzikální charakteristiky hlavních nečistot radionuklidu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3279 ______________________________________________________________________________Radiofarmaca 3279 Stanovení radioaktivity Absolutní měření radioaktivity daného vzorkuje možné jen v případě, že je známo přeměnové schéma nuklidu. Je obvykle založeno na koincidenění metodě, při níž např. záření beta a záření gama jsou zaznamenány odděleně i současně (v koincidenci) speciálními přístroji. Četnosti zaznamenané odděleně a četnosti zaznamenané v koincidenci postačují pro stanovení účinnosti a poctu přeměn radionuklidu za jednotku ěasu (aktivity radionuklidu). V praxi je třeba mnoho korekcí pro dosažení správného výsledku. Relativní měření aktivity radionuklidu se provádí obvykle porovnáním s referenčním zářičem za použití Geiger-Müllerova počítače, proporcionálního počítače, scintilaěního detektoru nebo ionizační komory. Geiger-Mullerův počítač se používá k měření zářičů beta a beta-gama; scintilaění a polovodičové detektory se používají k měření záření gama; zářiče beta s nízkou energií vyžadují kapalné scintilaění detektory. Při použití kteréhokoli přístroje je nezbytné pracovat za přesně definovaných geometrických podmínek tak, aby radioaktivní zářiě byl vždy umístěn v přístroji ve stejné poloze, tj. že jeho vzdálenost od měřícího zařízení je konstantní a zůstává stejná i při měření referenčního přípravku. Roztoky radiofarmak mohou být měřeny např. v ionizačních komorách nebo na scintilaěních detektorech se studnovým krystalem. Pro určité typy přístrojů, jako je Geiger-Mullerův poěítaě s koncovým okénkem nebo scintilaění detektor s plošným krystalem, je však vhodnější používat odparku. Doporučuje se suchý odparek přikrýt proužkem přilnavého acetatu celulosy, jehož hmotnost na jednotku plochy by měla být menší než 10 mg/cm2, takže absorpce záření je zanedbatelná. Odparek referenčního přípravku by měl být pokud možno shodný s odparkem zkoušeného roztoku, tj. oba roztoky by měly obsahovat stejné substance o stejné koncentraci a odpařování by se mělo provádět za stejných podmínek, na povrchu ze stejného materiálu a na stejné ploše. Při dodržení těchto předpisů jsou dosažené výsledky vyhovující při použití kteréhokoli měřícího přístroje. Je nezbytné, aby účinnost měřícího pnstroje byla konstantní během doby měření; kontroluj e se měřením sekundárního zářiče obsahujícího radionuklid s dlouhým poločasem přeměny. Nízkoenergetické zářiče beta se měří detektory s kapalnými scintilátory. Vzorek se rozpustí v roztoku obsahujícím jednu nebo více, ěasto dvě organické fluorescenční látky (primární a sekundární scintilátory). Část kinetické energie ionizujícího záření je převáděna na fotony viditelného záření, které jsou snímány fotonásobiěem a převáděny na elektrické impulzy. Při použití detektoru s kapalným scintilátorem by měla být provedena korekce na zhášecí efekt. Při měření aktivity radionuklidu musí být zajištěno, aby geometrické podmínky pro měřený zářiě i pro referenční zářiě byly totožné (stejné objemy nádob i roztoků). Výsledky všech měření se korigují na pozadí detekčního pnstroje způsobeném přirozenou radioaktivitou prostředí a falešnými impulzy vznikajícími v samotném detekčním zařízení. Při měření radionuklidu o vysokých aktivitách některými přístroji je třeba korigovat výsledky na ztrátu četnosti impulzů v důsledku časového rozlišení (mrtvé doby) detekčního zařízení a připo -jeného elektronického zařízení. Pro detekční systém s danou mrtvou dobou rplatí vztah: v němž znaěí: N - skutečnou četnost impulzů za sekundu, N0 - změřenou četnost impulzů za sekundu, t - mrtvou dobu v sekundách. Strana 3280 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3280 Radiofarmaca______________________________________________________________________________ Je zřejmé, že takováto korekce bude přijatelně malá pouze v případě, že bude mít součin N0t nízkou hodnotu. U některých přístrojů je tato korekce prováděna automaticky. Korekce četnosti na mrtvou dobu se provádí dříve než korekce na pozadí. Výsledky stanovení radioaktivity vykazují odchylky, které pocházejí hlavně z náhodné povahy jaderných přeměn. Pro kompenzaci odchylek v poctu přeměn na jednotku ěasu musí být zaznamenán dostatečný počet impulzu. K dosažení směrodatné odchylky menší než 1 % je třeba minimálně 10 000 impulzu. Všechny údaje o obsahu radioaktivity by měly být provázeny údaji o datu, příp. hodině, kdy bylo měření provedeno. Při měření radioaktivity rozpuštěného vzorku se radioaktivita přepočítává na původní objem roztoku a vztahuje se na jednotku objemu, aby vyjadřovala objemovou aktivitu (koncentraci radioaktivity). Radionuklidová čistota Radionuklidová čistota přípravku, a tudíž totožnost každého přítomného radionuklidu musí být známá. Všeobecně nejpoužívanější metodou zkoušky na radionuklidovou čistotu je gama spektrometrie. Není to úplně spolehlivá metoda, protože nečistoty emitující záření beta nejsou obvykle detegovatelné. Použijí-li se Nal detektory, jsou píky nečistot často překryty spektrem hlavního radionuklidu. Jednotlivé články předpisují požadavky na radionuklidovou čistotu (např. spektrum gama by se nemělo výrazně lišit od spektra referenčního přípravku) a mohou udávat limity pro určité radionu-klidové nečistoty (např. kobalt-60 v kobaltu-57). Ačkoli tyto požadavky jsou nezbytné, samy o sobě nezaručují, že radionuklidová čistota přípravku je vhodná pro humánní použití. Výrobce musí provádět podrobné zkoušení svých výrobků, zvláště u přípravků radionuklidu s krátkým poločasem přeměny a dostatečně odeznělou aktivitou, na nečistoty s dlouhým poločasem přeměny. Touto cestou se získávají informace o vhodnosti jednotlivého výrobního procesu a správnosti jeho zkušebních postupů. Radiochemická čistota Stanovení radiochemické čistoty spočívá v oddělení různých chemických látek obsahujících radionuklid a v odhadu radioaktivity spojené s deklarovanými chemickými látkami. Ke stanovení radiochemické čistoty může být použita jakákoliv analytická separace, avšak s přihlédnutím k rychlosti a jednoduchosti se stala nejvhodnější chromatografie na plošných nosičích (papír nebo tenká vrstva) a pro určité přípravky elektroforéza (papír nebo vrstva acetatu celulosy). U technických popisů těchto analytických metod, obsažených v lékopise, musí být uvedeny speciální bezpečnostní předpisy pro práci s radioaktivními látkami. Jak je uvedeno v obecných statích pro chromatografii, objem naneseného vzorku na start má být nejvýše 10 ul. Je vhodné neředit zkoušený přípravek, aleje důležité nanést takové množství radioaktivity, při němž ještě nedochází ke ztrátě četnosti impulzu v důsledku mrtvé doby přístroje. Při stanovení velmi malého množství radioaktivních látek se může přidat nosič, pokud je to uvedeno v jednotlivých článcích. Po vyvinutí se vrstva (chromatogram) usuší a poloha radioaktivních ploch se deteguje měřením radioaktivity podél celého chromatogramu za použití vhodného kolimátoru nebo nastříháním proužků a měřením jednotlivých částí chromatogramu. Poloha skvrn nebo ploch se může stanovit i porovnáním s neradioaktivními roztoky o stejném chemickém složení vizuálně pomocí barevných reakcí nebo hodnocením v ultrafialovém světle. Přímé barevné reakce nejsou vždy možné nebo žádoucí, protože postřik zvýrazňuj í čími látkami může způsobit difúzi radioaktivních látek mimo skvrnu ěi plochu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3281 ______________________________________________________________________________Radiofarmaca 3281 Aktivitu lze měřit za použití integrátoru a zapisovače nebo digitálního počítače. Poměry ploch píku jsou úměrné poměrům radioaktivních koncentrací chemických látek. Pokud jsou chromatogra-my nastříhány na jednotlivé části, poměry množství změřené radioaktivity jsou úměrné příslušné chemické formě radioaktivních látek. Měrná radioaktivita Měrná aktivita se obvykle počítá z objemové aktivity (koncentrace radioaktivity) a z koncentrac e sledované chemické látky. Nejprve je však třeba ověřit, že radioaktivita odpovídá pouze danému radionuklidu (radionuklidová čistota) a dané chemické látce (radiochemická čistota). Sterilita Radiofarmaka určená pro parenterální podávání musí být připravena podle předpisů vylučujících mikrobiální znečištění a zaručujících sterilitu. Zkouška sterility se provádí podle předpisu uvedeného v obecné stati (2.6.1). U radiofarmak vznikají určité problémy v důsledku malých velikostí šarží a nebezpečí ozáření. Před vydáním povolení k použití určité šarže není vždy možné čekat na výsledky zkoušky sterility a zkoušku potom tvoří kontrola kvality výroby. Přestože v článku Parenteralia jsou požadavky na použití protimikrobních přísad, jejich přídavek k radiofarmakům určeným k opakovanému podávání není závazný, pokud to není předepsáno v článku. Pyrogenní látky Pro určité přípravky je zkouška na pyrogenní látky předepsána, ale protože radionuklidy přítomné v přípravku mají obvykle krátký poločas přeměny a dost vysokou radioaktivitu, je obtížné provést zkoušku na pyrogenní látky před vydáním povolení k použití šarže. Aby se zabránilo hyper -termii, která může být způsobená ne pyrogenními látkami, ale radioaktivitou přípravku, je někdy nutné počkat, až radioaktivita klesne na hodnotu předepsanou v článku a je taková, že může být podán předepsaný objem radioaktivního roztoku. Nehledě na tyto detaily se zkouška provádí v souladu s obecnou statí (2.6.8), při dodržení nezbytných předpisů radiační ochrany pracovníků provádějících zkoušku; zkouška je součástí kontroly kvality výroby. Výrobci se doporučuje předem si ověřit nepřítomnost pyrogenních látek ve výchozích látkách pro výrobu radiofarmak. Předepsaná zkouška může být pro některá radiofarmaka nevhodná. Nemusí být například dostatečně citlivá pro přípravky podávané do páteřního kanálu nebo je nevhodná, jestliže se zkouška provádí po vydání povolení k použití. V těchto případech může být použita zkouška na bakteriální endotoxiny (2.6.14). Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech na vhodně stíněném místě, aby pracovníci byli chráněni před primárním nebo sekundárním zářením, a které vyhovuje národním i mezinárodním předpisům týkajícím se uchovávání radioaktivních látek. Následkem ozařování mohou obaly a roztoky během uchovávání ztmavnout, toto ztmavnutí však nutně neznamená zhoršení kvality přípravků. Radiofarmaka jsou určena k rychlé spotřebě. Strana 3282 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3282 Radiofarmaca______________________________________________________________________________ Označování V označení na obalu se uvede: - název přípravku, - jméno výrobce, - identifikační číslo, - pro kapalné přípravky: celková radioaktivita ve vnitřním obalu (lahvičce) nebo koncentrace radioaktivity v mililitru, vztažená k referenčnímu datu, a je-li třeba i k hodině, a objem kapaliny ve vnitřním obalu, - pro tuhé pnpravky, jako jsou lyofilizáty: celková radioaktivita vztažená k referenčnímu datu, a je-li třeba i k hodině, - pro tobolky: radioaktivita každé tobolky vztažená k referenčnímu datu, a je-li třeba i k hodině, a počet tobolek v obalu, - že přípravek je určen do rukou lékaře, - způsob podávání, - doba použitelnosti, - název a koncentrace přidaných protimikrobních přísad, - jakékoli zvláštní podmínky skladování. o P3 Tabulka fyzikálních charakteristik radionuklidů obsažených v lékopise Radionuklid Poločas přeměny r - rok d - den Emise elektronů Emise fotonů druh energie (MeV) počet částic na 100 přeměn druh energie (MeV) počet fotonů na 100 přeměn Cesium-137 [137Cs] v rovnováze s baryem-137m [137mBa] 30,2 r (13fmBa: 2,55 min) eA ec ß" 0,004 0,026 0,624 0,656 0,660 0,51 r l,173a 7,8 0,8 8 1,4 0,4 94,6 5,2 rtg Y 0,005 0,032 - 0,037 0,661 1 7 85,4 Fosfor-32 [32P1 14,3 d ß 1,71a 100 Gallium-66 [66Ga] 9,4 h e ß+ 0,001 0,008 0,361a 0,720 - 0,820a 0,924a l,780a 4,153a 56 21 1 1,1 4,1 0,4 50 rtg Y 0,001 0,008 - 0,010 0,511 0,834 1,039 1,333 1,918 2,190 2,422 2,752 4,295 0,3 19k 113" 6 38 1,3 2,2 ¥ 23,5 3,5 Gallium-67 [67Ga] 3,26 d e ec A 0,001 0,007-0,010 0,081 - 0,084 0,090 - 0,093 0,175 169 60 27 6 0,4 rtg Y 0,001 0,008 - 0,010 0,091 - 0,093 0,185 0,209 0,300 0,394 0,494 0,888 1 55 38,5 2Ž 2.4 \š,5 4,5 0,09 0,4 Chrom-51 [51Cr] 27,7 d e A 0,0004 0,004 144 67 rtg Y 0,0005 0,005 0,320 0,33 22,3 9,83 Indium-111 [lnIn] 2,8 d e , 0,002-0,004 0,018-0,027 0,145 0,167-0,171 0,219 0,241 - 0,245 101 16 7,9 1,2 4,9 0,9 rtg Y 0,003 - 0,004 0,023 - 0,028 0,171 0,245 6,3 82,4 90,9 94,2 t/5 O* O g. oo oo UJ K> oo UJ 4- Radionuklid Poločas přeměny r - rok d - den Emise elektronů Emise fotonů druh energie (MeV) počet částic na 100 přeměn druh energie (MeV) počet fotonů na 100 přeměn Indium-114m [114mIn] Indium-114 [114In] 49,5 d (114In: 72 s) Yc 1,99 95 rtg Y 0,023 - 0,028 0,190 0,558 0,725 40 17,7 4,6 4,6 Jod-123 [123I] 13,2 h e A0,002 - 0,005 0,021 -0,031 0,127 0,154 0,158 98 12 13,6 1,8 0,4 rtg Y 0,003 - 0,005 0,027 - 0,032 0,159 0,346 0,440 0,505 0,529 0,538 8 87 83,4 0,1 0,4 0,3 1,4 0,4 Jod-124 [124I] 4,2 d e ec ß+ 0,003 0,023 0,571 0,810 1,532 2,135 64 8 0,3 0,3 11,3 11,3 rtg Y 0,004 0,027-0,031 0,511 0,606 0,723 1,325 1,376 1,509 1,691 6 46" 61 10 1,5 Y 10,5 Jod-125 [125I] 60,1 d e +e A 0,002 - 0,005 0,021 - 0,035 236 33 rtg Y 0,003 - 0,005 0,027 0,031 0,035 15 114 25 6,7 Jod-126 [126I] 13,0 d e ec ß" ß+ A 0,003 0,022 0,354 0,634 0,371" 0,862" 1,251" 1,134" 43,5 5,7 0,5 0,1 3,6 32 8 3,3 rtg Y 0,004 0,027-0,031 0,388 0,491 0,511 0,666 0,754 0,880 1,420 4,3 40 34 2>9„ 6,7" 33 4,2 0,8 0,3 o Radionuklid Poločas přeměny r - rok d- den Emise elektronů Emise fotonů druh energie (MeV) počet částic na 100 přeměn druh energie (MeV) počet fotonů na 100 přeměn Jod-131 [131I] 8,04 d e ec ß" A 0,003 0,025 0,045 0,075 - 0,079 0,250 0,330 1,359 0,248" 0,304" 0,334" 0,606" 0,807" 5,1 0,6 3,5 0,6 0,25 1,5 0,25 2,1 0,6 7,4 89,4 0,4 rtg Y 0,004 0,029 - 0,034 0,080 0,284 0,365 0,637 0,722 0,6 5 2,6 6,1 81,2 7,3 1,8 Kobalt-57 fCo] 271 d e ec A 0,0007 0,005 - 0,007 0,014 0,115 0,129 249 175 8,9 1,9 1,4 rtg Y 0,0007 0,007 0,014 0,122 0,136 0,692 0,8 56 9,5 85,6 10,6 0,16 Kobalt-58 [58Co] 70,8 d e ß+ A 0,0007 0,006 0,47 5a 117 49,4 15 rtg Y 0,0007 0,006 0,511 0,811 0,864 1,675 0,4 26,2 301, 99,4 0,7 0,5 Kobalt-60 [60Col 5,27 r ß ■ 0,318" 99,9 Y 1,173 1,332 99,9 100 Krypton-85 [85Kj1 10,7 r ß ■ 0,173" 0,687" 0,43 99,57 Y 0,514 0,43 Molybden-99 [99Mo] v rovnováze s techneciem-99m [99mTc] 66,0 h e +e A ec ß" c 0,002 0,015-0,020 0,119-0,121 0,137-0,140 0,436" 0,848" 1,214" 110 7 9,5 1,5 16,6 1,2 82 rtg Y 0,002 0,018-0,021 0,140 0,181 0,366 0,740 0,778 0,823 0,7 14 91 6 1,2 12,3 4,4 0,13 oo os Radionuklid Poločas přeměny r - rok d- den Emise elektronů Emise fotonů druh energie (MeV) počet částic na 100 přeměn druh energie (MeV) počet fotonů na 100 přeměn Olovo-201 [201Pb] 9,4 h e ,e A c (*) (*) rtg Y 0,070 - 0,073 0,083 0,130 0,331 0,361 0,406 0,585 0,692 0,767 0,826 0,908 0,946 68 19 1,3 79 9,9 2,0 3,5 2,7 3,3 2 3 T 7,5 Olovo-203 [203Pb] 2,17 d e ec , 0,008 0 055 0,194 0,316 54 3 13 0,5 rtg Y 0,010 0,070 - 0,073 0,083 0,279 0,401 0,681 36 68 19 80 3,4 0,7 Rtuť-197m [197mHg] 23,8 h e eA + ec ec ,0,005 - 0,014 0,050 - 0,080 0,116-0,130 0,150 0,161 0,198 75 36 50 51 21 1,6 rtg Y 0,008-0,015 0,067 - 0,083 0,130 0,134 0,164 0,279 44 40,5 0,23 34 0,32 Rtuť-197 [197Hg] 64,1 d e ,0,005 - 0,014 0,050 - 0,080 91 84 rtg Y 0,008 - 0,017 0,067 - 0,080 0,077 0,191 0,269 52 73 18,9 0,57 0,05 Rtuť-203 [203Hg] 46,8 d e ec ß" ,0,005-0,015 0,055 - 0,085 0,194 0,264 0,276 0,21 T 9,3 0,44 13,4 3,9 !A2 100 rtg Y 0,009-0,015 0,071 - 0,085 0,279 5,4 13 81,4 o P3 Radionuklid Poločas přeměny r - rok d- den Emise elektronů Emise fotonů druh energie (MeV) počet částic na 100 přeměn druh energie (MeV) počet fotonů na 100 přeměn Ruthenium-103 [103Ru] v rovnováze s rhodiem-103m [103mRh] 39.3 d (10ímRh: 56,1 min) eA eA + ec ec ß" 0,002 0.017 0,036 - 0,039 0,112 0,225 0,722 77 11 91 6,4 87 6 rtg Y 0,003 0,020 - 0,023 0,053 0,295 0,444 0,497 0,557 0,610 4 7,7 0,4 0,3 0,4 89,7 0,8 5,6 Selen-75 [75Se] 118,5 d e ec A 0,001 0,009 0,013 0,023 0,054 0,085 0,095 0,109 0,124 0,134 0,253 0,268 136 44 4,3 1,0 0,4 2,7 0,4 0,7 1,6 0,2 0,4 0,2 rtg Y 0,001 0,011 0,066 0,097 0,121 0,136 0,199 0,265 0,280 0,304 0,401 1 57 1 3,5 17,7 61 1,5 59,4 25,2 1,3 11,3 Stroncium-8 9 [89Srl 50,5 d ß ■ l,492a 100 Stroncium-90 [90Srl 29,1 r ß - 0,546a 100 Stroncium-90/Ytťrium-90 [90Sr/90Y1 29,1 r (90Y: 64,0 h) ß" 0,546a 2,284a 100 100 Technecium-99m [99mTc] 6,02 h e +e A eA c 0,002 0,015-0,020 0,119-0,121 0,137-0,140 110 2,1 9,5 1,5 rtg Y 0,002 0,018-0,021 0,140 0,5 7,2 89,3 Technecium-9 9 [99Tcl 2,14. 105r ß" 0,29a 100 t/5 O* O g. 00 OO ^1 Radionuklid Poločas přeměny r - rok d- den Emise elektronů Emise fotonů druh energie (MeV) počet částic na 100 přeměn druh energie (MeV) počet fotonů na 100 přeměn Thallium-200 [200T1] 1,09 d e A (*) (*) rtg Y 0,069 - 0,070 0,080 - 0,083 0,368^ 0,579 0,661 0,828 0,886 1,206 1,226 1,274 1,363 1,515 66 19 88,4 14 2,3 11 2 30,0 3,4 3,3 3,5 4,1 Thallium-201 [201T1] 3,05 d e ec ec ,0,005-0,015 1),015-0,020 0,027 - 0,032 0,052 - 0,085 0,120-0,123 0,132-0,135 0,153-0,155 0,164-0,167 77 19 2^,8 1,3 0,4 2,8 0,8 rtg rtg Y 0,008-0,015 0,031 -0,032 0,069 - 0,071 0,079 - 0,083 0,135^ 0,160-0,167 45 0,6 75 21 10,7 Thallium-202 [202T1] 12,2 d e A (*) (*) rtg Y 0,069 - 0,071 0,080 - 0,083 0,440 65 19 95 Tritium [3H1 12,3 r ß - 0,019a 100 Xenon-13 Im [131mXe 11,9 d e ,e , c 0,003 0,025 0,129 0,158 0,163 26 6,8 61 28,6 8,2 rtg Y 0,004 0,029 - 0,034 0,164 3 54 1,92 Xenon-133 [mXe] 5,29 d e ß6 A 0,004 0,025 0,045 0,075 0,266a 0,346a 50 6 52 8,5 99\3 rtg Y 0,004 0,030 - 0,035 0,081 6 47 37 Xenon-13 3m [133mXe] 2,19 d e ec A 0,004 0,025 0,198 0,228 0,232 70 nA 64 21 5 rtg Y 0,004 0,030 - 0,035 0,233 8 57 10,3 Radionuklid Poločas přeměny r - rok d- den Emise elektronů Emise fotonů druh energie (MeV) počet částic na 100 přeměn druh energie (MeV) počet fotonů na 100 přeměn Zinek-65 [65Zn] 243,9 d e ß+ , 0,001 0J)01 - 0,010 0,330" 127 48 1,46 rtg Y 0,001 o,ooá - 0,010 0,511 1,115 0,8 38,7, 2,92" 50,75 Zlato-198 [l4#Au] 2,70 d e ec ß" 0,005-0^015 0,329^ 0,397 0,408 0,290" 0,966" 2,1 2,9 1 0,34 1 98,9 rtg Y 0,008-0,015 0,069 - 0_,083 0,4lá 0,676 1,088 1,3 2,8 95> 0,8 0,2 Zlato-199 [lSřAu] 3,14 d e ec ß" 0,005-0,015 0,035 - 0,054 0,075^ 0,125 0,144 0,15^-0,158 0,192? 0,245" 0,294" 0,435" 21 4,1 10,5 5^ 17,1 5,8 2 18,9 66,4 14,7 rtg rtg Y 0,008-0^015 0,05tí 0,068^ - 0,080 0,158 0,208 12,8 0,33 15> 36,9 8,4 " maximálni energie částic beta b maximálni počet fotonů na 100 přeměn odpovídající úplné anihilaci ve zdroji eA Augerovy elektrony ec konverzní elektrony (*) Přesné hodnoty nejsou dosud známy. Strana 3290 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3290 Aquae tritiatae[3H] solutio iniectabilis Aquae tritiatae[3H] solutio iniectabilis Injekce s tritiovanour3H] vodou Je to voda na injekci, ve které některé molekuly vody obsahují atom tritia na místě vodíkového atomu. Přípravek může být izotonizován přídavkem chloridu sodného. Tritium[ Ví] se může získat ozařováním lithia neutrony. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity tritia k referenčnímu datu uvedenému v označení. Vlastnosti Čirá bezbarvá kapalina. Tritium má poločas přeměny 12,3 roku a emituje záření beta. Zkoušky totožnosti Zaznamená se spektrum záření beta způsobem uvedeným ve zkoušce Radionuklidová čistota. Spektrum zkoušeného přípravku se významně neliší od spektra referenčního přípravku tritiova-né[3H] vody. Referenční přípravek tritiované[3H] vody se získává od národní laboratoře. Maximum energie záření beta je při 0,019 MeV. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 7,0. Radionuklidová čistota. A. 100 Lil vhodně zředěného zkoušeného přípravku se smíchá s 10 ml scintilaěního roztoku obsahujícího 1000 ml dioxanu R, 100 g naftalenu R, 7 g difenyloxazolu R a 0,3 g methylfenylo-xazofylbenzenu R. Použijí se zkoumadla analytické čistoty vhodná pro kapalinovou scintilaění spektrometrii. Změří se radioaktivita směsi na kapalně scintilaěním spektrometru s diskrimináto-rem. Při nejnižším nastavení diskriminátoru je četnost asi 5000 impulzů/min. Změří se počet impulzu při různých nastaveních diskriminátoru. Při každém měření se vezme minimálně 10 000 impulzu v časovém intervalu nejméně 1 min. Za stejných podmínek se ihned změří referenční přípravek tritiované[3H] vody, který má přibližně stejnou radioaktivitu. Na semilogaritmický papír se vynese počet impulzů (upravený na pozadí) proti nastavení diskriminátoru. Vertikální vzdálenost křivky zkoušené látky a křivky referenčního přípravku j e konstantní a odpovídá matematickému vztahu: él - —Ĺ 100 < 20, v nemz znaci: Ax - aktivitu referenčního přípravku při nejnižšfemastavení diskriminátoru, Bx - aktivitu zkoušeného přípravku při nejnižším nastavení diskriminátoru, A2 - aktivitu referenčního přípravku při nastavení diskriminátoru A2 ~ Ax . 10~3, B2 - aktivitu zkoušeného přípravku při stejném nastavení diskriminátoru. B. Změří se spektrum gama. Přístroj zaznamená pouze radioaktivitu pozadí. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3291 ________________________________________________________ChromiifCr] edetatis solutio iniectabilis 3291 Radiochemická čistota. Do skleněné aparatury pro stanovení destilaěního rozmezí (2.2.11) se umístí množství zkoušeného přípravku odpovídající asi 74 kBq zředěné vodou R na 50 ml. Stanoví se radioaktivní koncentrace způsobem popsaným v článku Radiofarmaca. Destiluje se do získání asi 25 ml destilátu. Vhodným bezpečnostním opatřením je třeba zabránit kontaminaci vzduchu. Je-li zkouška prováděna v digestoři, musí se chránit před průvanem. Stanoví se radioaktivní koncentrace destilátu a kapaliny zbylé v destilační nádobě. Hodnota radioaktivní koncentrace změřená po destilaci se neliší o více než 5 % od hodnoty radioaktivní koncentrace změřené před destilací. Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Stanovení radioaktivity Stanoví se kapalinovou scintilaění spektrometrií způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Uchovávání Viz článek Radiofarmaca. Označování Viz článek Radiofarmaca. Chromii[ Cr] edetatis solutio iniectabilis ***** Injekce s edetanem chromu|~51Cr] * Je to sterilní roztok obsahující chrom-51 ve formě komplexu chrómu (III) s kyselinou ethylen -diamintetraoctovou, která je v přebytku. Může být izotonizován přídavkem chloridu sodného a může obsahovat vhodné protimikrobní přísady, jako je benzylalkohol. Chrom-51 je radioaktivní izotop chrómu, který může být připraven ozařováním chrómu přírodního izotopového složení nebo obohaceného chromem-50 neutrony. Obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity chro-mu-51 k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 95 % radioaktivity odpovídá chromu-51 ve formě edetanu chrómu. Přípravek obsahuje proměnlivé množství chrómu (Cr) nepřevyšující 1 mg v mililitru. Vlastnosti Čirý fialový roztok. Chrom-51 má poločas přeměny 27,7 dne a emituje záření gama. Zkoušky totožnosti A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku chromu-51. Referenční roztok chromu-51 se získává od národní laboratoře. Fotony gama mají energii 0,320 MeV. B. Hodnotí se elektroforeogram získaný ve zkoušce Radiochemická čistota. Rozdělení radioaktivity je zároveň zkouškou totožnosti přípravku. Strana 3292 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3292 CyanocobalaminifCol capsulae______________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 6,5. Radionuklidová čistota. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku chromu-51. Radiochemická čistota. Stanoví se zónovou elekroforézou (2.2.31) za použití papírového pruhu jako nosiče (vhodný použitý papír má hmotnost 120 g/m2, tloušťku 0,22 mm a kapilární stoupání 105 mm až 115 mm/30 min). Jako elektrolyt se použije roztok obsahující barbital sodnou sůl R (0,2 g/l) a dusičnan sodný R (10 g/l). Na papír se nanese 10 ul zkoušeného přípravku do 3mm proužku ve vzdálenosti 10 cm od katody. Pod stabilizovaným proudem s elektrickým polem asi 30 V/cm se vyvíjí po dobu 30 min. Edetan chromu[51Cr] se posune asi 5 cm k anodě, chroman[51Cr] se posune asi 10 cm k anodě a chromitý[51Cr] iont se posune asi 7 cm ke katodě. Vhodným detektorem se stanoví rozdělení radioaktivity. Nejméně 95 % celkové radioaktivity je v proužku odpovídajícím edetanu chromu[51Cr]. Chrom. Připraví se porovnávací roztok chrómu (1 mg Cr/ml) takto: 0,96 g síranu draselno-chromitého R a 2,87 g edetanu disodného R se rozpustí v 50 ml vody R, 10 min se povaří, ochladí se, pomocí hydroxidu sodného zředěného RS se upraví pH na hodnotu 3,5 až 6,5 a zředí se vodou R na 100,0 ml. Změří se absorbance (2.2.25) zkoušeného přípravku a porovnávacího roztoku při 560 nm. Hodnota absorbance zkoušeného přípravku nepřevyšuje absorbanci porovnávacího roztoku. Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky. Stanovení radioaktivity Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem chromu-51 nebo se změří na přístroji kalibrovaném po -mocí tohoto roztoku. Uchovávání Viz článek Radiofarmaca. Označování Viz článek Radiofarmaca. Cyanocobalamini[57Co] capsulae ***** * * Tobolka s kyanokobalaminemr57Co] *** Je to tobolka obsahující kyanid [57Co]-a-(5,6-dimethylbenzimidazol-l-yl)kobamidu. Může obsahovat vhodné pomocné látky. Kobalt-57 je radioaktivní izotop kobaltu, který může být vyroben ozařováním niklu protony o vhodné energii. Kyanokobalamin[57Co] může být připraven růstem vhodných mikroorganismů v prostředí obsahujícím [ 57Co]kobaltový iont. Nejméně 90 % kobaltu-57 je ve formě kyanokobalaminu. Tobolky vyhovují požadavkům na tvrdé tobolky uvedeným v článku Capsulae, pokud není uvedeno a schváleno jinak. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3293 ______________________________________________________________Cyanocobalaminif57Co] capsulae 3293 Vlastnosti Tvrdé želatínové tobolky. Kobalt-57 má poločas přeměny 271 dní a emituje záření gama. Zkoušky totožnosti A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem popsaným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku kobaltu-57. Referenční roztok kobaltu-57 a referenční roztok kobaltu-58 se získávají od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama kobaltu-57 mají energii 0,122 Me V. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Radiochemická čistota. Retenční čas hlavního píku na radiochromatogramu zkoušeného roztoku se prakticky shoduje s retenčním časem píku na chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušky na čistotu Radionuklidová čistota. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem popsaným v článku Radiofarmaca za použití vhodného zařízení kalibrovaného pomocí referenčních roztoků kobaltu-57 a kobaltu-58. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku kobaltu-57. Stanoví se relativní obsah kobaltu-57, kobaltu-56 a kobaltu-58. Kobalt-56 má poločas přeměny 78 dní a jeho přítomnost dokazují fotony gama o energii 0,847 Me V. Kobalt-58 má poločas přeměny 70,8 dne a jeho přítomnost dokazují fotony gama o energii 0,811 MeV. Z celkové radioaktivity připadá nejvýše 0,1 % na kobalt-56, kobalt-58 a další radionuklidové nečistoty. Radiochemická čistota. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. Obsah tobolky se rozpustí v 1,0 ml vody R a nechá se 10 min stát. Potom se centri -fuguje 10 min při 2000 otáček/min a použije se vrchní tekutina. Porovnávací roztok. 10 mg kyanokobalaminu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100 ml. Použitelnost roztoku je 1 h. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 /um), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (10 g/l) (26,5 + 73,5), jejíž pH bylo upravena na 3,5 kyselinou fosforečnou R. Průtoková rychlost je 1,0 ml/min. Směs lze použít do dvou dnů od přípravy, - detektoru radioaktivity nastaveného na kobalt-57, - spektrofotometrického detektoru při 361 nm, - injektorové smyčky. Nastříkne se odděleně po 100 fA každého roztoku. Zaznamená se chromatogram zkoušeného roztoku po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času kyanokobalaminu a z ploch píku se vypočítá procentuální obsah kobaltu-57 přítomného jako kyanokobalamin. Chromatogram porovnávacího roztoku se zaznamenává po dobu 30 min. Rozpadavost. Tobolky vyhovují zkoušce rozpadavosti tablet a tobolek (2.9.1) s tím rozdílem, že se použije pouze jedna tobolka místo šesti. Strana 3294 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3294 CyanocobalaminifCol solutio Obsahová stejnoměrnost. Měří se jednotlivě radioaktivita nejméně deseti tobolek za použití vhodného zařízení za stejných geometrických podmínek. Vypočítá se průměrná radioaktivita jedné tobolky. Radioaktivita žádné tobolky se neliší od nalezené průměrné radioaktivity o více než ±10 %. Relativní směrodatná odchylka je menší než 3,5 %. Stanovení radioaktivity Průměrná radioaktivita zjištěná ve zkoušce Obsahová stejnoměrnost je 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity kobaltu-57 k referenčnímu datu uvedenému v označení. Uchovávání Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C za podmínek uvedených v článku Radiofarmaca. Označování Viz článek Radiofarmaca. Cyanocobalamini[57Co] solutio Roztok s kyanokobalaminem|~57Co] H2N—CO—CH2—CHs ?H3 9^ J_«« «Cht—CO—NH2 H2N—CO—Chfew / lí í ,-^V '1 N 1 -----Cht—CH2—CO- -NHp H3C \ ^-N q ,N< H3C 5pcp© } ^«Chb H2N—CO—d-fe—^ 1 / í ^CH3 CO—CH2—CHí' 1 ^ L3 CH2 —CH2—CO—Nhb NH 1 1 CH2 H,C—C—H HOh^C Je to roztok obsahující kyanid [57Co]-a-(5,6-dimethylbenzimidazol-l-yl)kobamidu. Může obsahovat stabilizační a protimikrobní pnsady. Kobalt-57 je radioaktivní izotop kobaltu, který může být Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3295 ________________________________________________________________CyanocobalaminipCo] solutio 3295 vyroben ozařováním niklu protony o vhodné energii. Kyanokobalamin[ 57Co] může být připraven růstem vhodných mikroorganismů v prostředí obsahujícím [ 5to]kobaltový iont. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity kobaltu-57 k referenčnímu datu uvedenému v označení. Nejméně 90 % kobaltu-57 je ve formě kyanokobalaminu. Vlastnosti Čirý bezbarvý nebo slabě růžový roztok. Kobalt-57 má poločas přeměny 271 dní a emituje záření gama. Zkoušky totožnosti A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca, které se významně neliší od spektra referenčního roztoku kobaltu-57. Referenční roztok kobaltu-57 a referenční roztok kobaltu-58 se získávají od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama kobaltu-57 mají energii 0,122 MeV. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Radiochemická čistota. Retenční čas hlavního píku na radiochromatogramu zkoušeného roztoku se prakticky shoduje s retenčním časem píku na chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 6,0. Radionuklidová čistota. Zaznamená se spektrum záření gama způsobem popsaným v článku Radiofarmaca za použití vhodného zařízení kalibrovaného pomocí referenčního roztoku kobaltu-57 a kobaltu-58. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku kobaltu-57. Stanoví s e relativní obsah kobaltu-57, kobaltu-56 a kobaltu-58. Kobalt-56 má poločas přeměny 78 dní a jeho přítomnost dokazují fotony gama o energii 0,847 MeV. Kobalt-58 má poločas přeměny 70,8 dne a jeho přítomnost dokazují fotony gama o energii 0,811 MeV. Z celkové radioaktivity připadá nejvýše 0,1 % na kobalt-56, kobalt-58 a další radionuklidové nečistoty. Radiochemická čistota. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek. Porovnávací roztok. 10 mg kyanokobalaminu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100 ml. Použitelnost roztoku je 1 h. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 /um), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (10 g/l) (26,5 + 73,5), jejíž pH bylo upraveno na 3,5 kyselinou fosforečnou R. Průtoková rychlost je 1,0 ml/min. Směs lze použít do dvou dnů od přípravy, - detektoru radioaktivity nastaveného na kobalt-57, - spektrofotometrického detektoru při 361 nm, - injektorové smyčky. Nastříkne se odděleně po 100 fA každého roztoku. Zaznamená se chromatogram zkoušeného roztoku po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času kyanokobalaminu a z ploch píku se vypočítá procentuální obsah kobaltu-57 přítomného jako kyanokobalamin. Chromatogram porovnávacího roztoku se zaznamenává po dobu 30 min. Strana 3296 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3296 CyanocobalaminipCo] solutio Stanovení radioaktivity Změří se radioaktivita zkoušeného přípravku a referenčního roztoku kobaltu-57 za použití vhodného zařízení postupem popsaným v článku Radiofarmaca. Uchovávání Chráněn před světlem při teplotě 2 °C až 8 °C za podmínek uvedených v článku Radiofarmaca. Označování Viz článek Radiofarmaca. Cyanocobalamini[58Co] solutio Roztok s kyanokobalaminem|~58Co] H2N—CO—CH2—CHs V H3 9^ CH2—CO—NH2 CH2—CH2—CO—NH2 H,C—C—H HOhfeC Je to roztok obsahující kyanid [58Co]-a-(5,6-dimethylbenzimidazol-l-yl)kobamidu. Může obsahovat stabilizační a protimikrobní pnsady. Kobalt-58 je radioaktivní izotop kobaltu, který může být vyroben ozařováním niklu neutrony. Kyanokobalamin[58Co] může být připraven růstem vhodných mikroorganismů v prostředí obsahujícím [58Co]kobaltový iont. Pnpravek obsahuje 90 % až 110 % deklarované radioaktivity kobaltu-58 k referenčnímu datu uvedenému v označení. Nejméně 90 % kobaltu-58 je ve formě kyanokobalaminu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3297 ________________________________________________________________CyanocobalaminipCo] solutio 3297 Vlastnosti Čirý bezbarvý nebo slabě růžový roztok. Kobalt-58 má poločas přeměny 70,8 dne a emituje záření beta (ß) a záření gama. Zkoušky totožnosti A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem popsaným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra porovnávacího roztoku kobaltu-58. Referenční roztok kobaltu-58, referenční roztok kobaltu-57 a referenční roztok kobaltu-60 se získávají od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama kobaltu-58 mají energii 0,511 MeV (anihilační pík) a 0,811 MeV. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Radiochemická čistota. Retenční čas hlavního píku na radiochromatogramu zkoušeného roztoku se prakticky shoduje s retenčním časem píku na chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 6,0. Radionuklidová čistota. Zaznamená se spektrum záření gama způsobem popsaným v článku Radiofarmaca za použití vhodného zařízení, poskytujícího odpovídající rozlišení, kalibrovaného pomocí referenčního roztoku kobaltu-58, kobaltu-57 a kobaltu-60. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku kobaltu-58. Stanoví se relativní obsah kobaltu-58, kobaltu-57 a kobaltu-60. Kobalt-57 má poločas přeměny 271 dní a jeho pntomnost dokazují fotony gama o energii 0,122 MeV. Kobalt-60 má poločas přeměny 5,27 roku a jeho pntomnost dokazují fotony gama o energii 1,173 MeV a 1,332 MeV. Z celkové radioaktivity připadá nejvýše 1,0 % na kobalt-60 a nejvýše 2,0 % na kobalt-57, kobalt-60 a další radionuklidové nečistoty. Radiochemická čistota. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek. Porovnávací roztok. 10 mg kyanokobalaminu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 100 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100 ml. Použitelnost roztoku je 1 h. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 /um), - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (10 g/l) (26,5 + 73,5), jejíž pH bylo upraveno na 3,5 kyselinou fosforečnou R. Průtoková rychlost je 1,0 ml/min. Směs lze použít do dvou dnů od přípravy, - detektoru radioaktivity nastaveného na kobalt-58, - spektrofotometrického detektoru při 361 nm, - injektorové smyčky. Nastříkne se odděleně po 100 fA každého roztoku. Zaznamená se chromatogram zkoušeného roztoku po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času kyanokobalaminu a z ploch píku se vypočítá procentuální obsah kobaltu-58 přítomného jako kyanokobalamin. Chromatogram porovnávacího roztoku se zaznamenává po dobu 30 min. Strana 3298 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3298 Fibrinogenum humanum iodinatumf125!] cryodesiccatum___________________________________________ Stanovení radioaktivity Změří se radioaktivita zkoušeného přípravku a referenčního roztoku kobaltu-58 za použití vhodného zařízení postupem popsaným v článku Radiofarmaca nebo se měří na zařízení kalibrová -ném pomocí tohoto roztoku. Uchovávání Chráněn před světlem při teplotě 2 °C až 8 °C za podmínek uvedených v článku Radiofarmaca. Označování Viz článek Radiofarmaca. Fibrinogenum humanum iodinatum[ I| ***** cryodesiccatum ***** Lyofilizovaný lidský fibrinogen značený jodem|~125I] Je to sterilní roztok lidského fibrinogenu značeného jodem-125, prostý pyrogenních látek. Lidský fibrinogen se připravuje z plazmy, která vyhovuje článku Plasma humanum ad separationem. Způsob přípravy je zvolen tak, aby se zabránilo přenosu známých infekčních agens nebo aby se tato agens inaktivovala a aby v konečném přípravku byl obsah fibrinogenu nejmén ě 80 % z celkového obsahu bílkoviny. Přípravek může obsahovat aditiva, jako je citronan sodný a lidský albumin. Rozpuštěný přípravek obsahuje 85,0 % až 115,0 % deklarované radioaktivity jodu-125 k referenčnímu datu uvedenému v označení. Nejméně 95 % radioaktivity odpovídá jodu-125 vázanému na bílkovinu a nejméně 80 % z celkové radioaktivity odpovídá látkám vázaným na srazitelnou bílkovinu. Na jod-126 připadá nejvýše 1,0 % z celkové radioaktivity. Vlastnosti Bílý nebo slabě žlutý prášek nebo drobivá pevná látka. Jod-125 má poločas přeměny 60,1 dne a emituje záření gama a rtg-záření. Zkoušky totožnosti A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama a rtg-záření způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku jodu-125, kromě rozdílů způsobených přítomností jodu-126. Referenční roztok jodu-125 a referenční roztok cesia-137 se získávají od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony přípravku mají energii 0,027 MeV, která odpovídá rtg-záření dceřiného telluru. Jod-126 má poločas přeměny 13,0 dne a nejvíce zastoupené fotony gama mají energie 0,388 MeV a 0,666 MeV. B. Provedou se precipitační zkoušky s vhodným rozsahem druhově specifických antisér. Zkouška se provádí za použití antisér specifických proti plazmatickým bílkovinám všech druhů domácích zvířat obvykle používaných v příslušné zemi k přípravě látek biologického původu. Přípravek Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3299 ___________________________________________Fibrinogenum humanuni iodinatumf125!] cryodesiccatum 3299 obsahuje bílkoviny lidského původu a dává negativní reakce se specifickými antiséry proti plazmatickým bílkovinám jiných druhů. C. Zkouška Srážlivost je zároveň zkouškou totožnosti přípravku. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 8,5; měří se rozpuštěný přípravek. Jod-126. Vhodným přístrojem se zaznamenají spektra záření gama a rtg-záření rozpuštěného přípravku způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca a porovnají se se spektry referenčních roztoků jodu-125 a cesia-137. Stanoví se relativní obsah přítomného jodu-125 a jodu-126 za předpokladu, že fotony gama jodu-126 o energii 0,666 MeV jsou emitovány v 33 % přeměn a fotony gama cesia-137 o energii 0,661 MeV v 85,4 % přeměn. Radiochemická čistota. Rozpuštěný přípravek se zkouší zónovou elektroforézou (2.2.31) za použití papírového pruhu dlouhého 20 cm jako nosiče a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 6,4 jako elektrolytu. Na papír se nanese 10 fA rozpuštěného přípravku do 3 mm širokého proužku ve vzdálenosti 100 mm od anody a nechá se vyvíjet 60 min pod stabilizovaným proudem při napětí asi 200 V. Proužek se nechá usušit a vhodným detektorem se stanoví rozdělení radioaktivity. Jodidový iont se posune přibližně 7 cm k anodě a jodem označený fibrinogen zůstane většinou na startu. Radioaktivita odpovídající jodu-125 vázanému na bílkovinu je nejméně 95 % z celkové radioaktivity elektroforeogramu. Srážlivost. Ke 0,2 ml rozpuštěného přípravku se přidá 5 ml lidské plazmy a po zamíchání se přenese po 1 ml této směsi do dvou zkumavek obsahujících 2 ml tlumivého roztoku fosforečnanového opH 6,4. Do jedné zkumavky se přidá 0,1 ml roztoku obsahujícího 10 m.j. trombinu hovězího R. (1 m.j. trombinu srazí 2,5 g/l fibrinogenu (více než 90% srážlivost) za 15 s při 37 °C.) Obsah této zkumavky se důkladně zamíchá skleněnou tyčinkou a nechá se stát nejméně 1 h, aniž se tyčinka vyjme, pak se z ní odstraní sraženina i s tyčinkou. Vezme se 1 ml zbylého roztoku a 1 ml porovnávacího roztoku, do kterého nebyl přidán hovězí trombin, změří se radioaktivita obou roztoků a stanoví se procento radioaktivity obsažené ve sraženině. Sraženina obsahuje nejméně 80 % z celkové radioaktivity. Sterilita. Rozpuštěný přípravek vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 175/F m.j. endotoxinu v mililitru. Obsah lahvičky se rozpustí ve vhodném objemu (Vml) předepsaného rozpouštědla. Stanovení radioaktivity Změří se radioaktivita rozpuštěného přípravku postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem jodu-125 nebo se změří na pnstroj i kalibrovaném pomocí tohoto roztoku. Použije se pnstroj se scintilaěním detektorem, např. s tenkým krystalem jodidu sodného, a nastaví se tak, aby příspěvek radioaktivity jodu-126 byl minimalizován. Uchovávání Viz článek Radiofarmaca. Označování Viz článek Radiofarmaca. Strana 3300 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3300 Galliil67Ga] citratis solutio iniectabilis V označení na obalu se uvede: způsob rozpouštění, že přípravek by měl být používán ihned po rozpuštění. Gallii[67Ga] citratis solutio iniectabilis ***** 1998 ***** Injekce s citronanem gallitým[67Ga]__________________________________* 67Ga3© CH,—COO I HO—C—COO I CHj—COO 30 Je to sterilní roztok obsahující gallium-67 ve formě citronanu gallitého. Může být izotonizován přídavkem chloridu sodného a citronanu sodného a může obsahovat vhodné protimikrobní přísady, jako je benzylalkohol. Gallium-67 je radioaktivní izotop gallia, může být získán ozařováním zinku, který může být obohacen zinkem-68, protony o vhodné energii. Gallium-67 může být odděleno od zinku extrakcí do rozpouštědla nebo sloupcovou chromatografií. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity gallia-67 k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Na gallium-66 připadá nejvýše 0,2 % z celkové radioaktivity. Vlastnosti Čirý bezbarvý roztok. Gallium-67 má poločas přeměny 3,26 dne a emituje záření gama. Zkoušky totožnosti A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku gallia-67. Provede se přímé porovnání spekter nebo se použije zařízení kalibrované pomocí referenčního roztoku gallia-67. Referenční roztok gallia-67 se získává od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama mají energie 0,093 MeV, 0,185 MeV a 0,300 MeV. B. K 0,2 ml zkoušeného přípravku se přidá 0,2 ml roztoku obsahujícího roztok chloridu železitého R (1 g/l) a roztok kyseliny chlorovodíkové R (0,1% V/V) a zamíchá se. Zbarvení roztoku se porovná se zbarvením roztoku připraveným stejným způsobem a obsahujícím benzylalkohol R (9 g/l) a chlorid sodný R (7 g/l). Žluté zbarvení vznikne pouze u roztoku se zkoušeným přípravkem. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 8,0. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3301 ______________________________________________________________________Indii ['"In] oxini solutio 3301 Radionuklidevá čistota. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku gallia-67, kromě rozdílů způsobených přítomností gallia-66. Gallium-66 má poločas přeměny 9,4 h a nejvíce zastoupené fotony gama mají energii 1,039 MeV. Z celkové radioaktivity připadají na gallium-66 nejvýše 0,2 %. Zinek. K 0,1 ml zkoušeného přípravku se přidá 0,9 ml vody R, 5 ml tlumivého roztoku octanového o pH 4,7, 1 ml roztoku thiosíranu sodného R (250 g/l) a 5,0 ml roztoku dithizonu připraveného následujícím způsobem: 10 mg dithizonu R se rozpustí ve 100 ml 2-butanonu R, nechá se 5 min stát, zfiltruje se a těsně před použitím se zředí na desetinásobný objem 2-butanonem R. 2 min se důkladně protřepává a oddělí se organická vrstva. Změří se absorbance (2.2.25) organické vrstvy při 530 nm proti organické vrstvě kontrolního roztoku připraveného současně stejným způsobem. Absorbance není větší než absorbance organické vrstvy porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku zinku (5 jug Zn/ml). Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky. Stanovení radioaktivity Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem gallia-67 nebo se změří na přístroji kalibrované m pomocí tohoto roztoku. Uchovávání Viz článek Radiofarmaca. Označování Viz článek Radiofarmaca. Indii[ In] oxini solutio Roztok s oxinatem inditýmf111!!!] C27H18[111ln]N303 H 547,2 Strana 3302 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3302 Indii ['"In] oxini solutio______________________________________________________________________ Je to sterilní roztok india-111 ve formě komplexu s 8-hydroxychinolinem. Může obsahovat vhodné povrchově aktivní látky a může být izotonizován přídavkem chloridu sodného a vhodného tlumivého roztoku. Indium-1 lije radioaktivní izotop india, který může být vyroben ozařováním kadmia protony o vhodné energii. Roztok obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity india-111 k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Na jiné radionuklidy, než je indium--111, připadá nejvýše 0,25 % z celkové radioaktivity. Nejméně 90 % radioaktivity odpovídá indiu--111 ve formě komplexu s oxinatem. Je zvolen takový způsob přípravy, že se nepřidává žádný nosič a měrná aktivita není menší než 1,85 GBq india-111 v mikrogramu india. Vlastnosti Čirý bezbarvý roztok. Indium-111 má poločas přeměny 2,8 dne a emituje záření gama a rtg-záření. Zkoušky totožnosti A. Zkouška se provede po dostatečně dlouhé době, aby se neuplatňovaly krátkodobé radionuklidy, j ako j e indium-110m. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama a rtg-záření způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku india-111, kromě rozdílů způsobených přítomností india-114m. Provede se přímé porovnání spekter nebo se použije zařízení kalibrované pomocí referenčního roztoku india—114m. Referenční roztok india-111a referenční roztok india-114m se získávají od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama india-111 mají energie 0,171 MeV a 0,245 MeV. B. 5 mg až 10 mg oxidu horečnatého R se umístí do skleněné zkumavky o průměru asi 20 mm, přidá se 20 fA zkoušeného roztoku a pozoruje se v ultrafialovému světle při 365 nm; vzniká jasně žlutá fluorescence. C. Rozdělení radioaktivity mezi organickou a vodnou vrstvu ve zkoušce Radiochemická čistota j e zároveň zkouškou totožnosti přípravku. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 7,5. Radionuklidová čistota. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama a rtg-záření způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku india-111, kromě rozdílů způsobených přítomností india-114m. Indium-114m. Zkouška se provede po dostatečně dlouhé době, aby se neuplatňovaly krátkodobé radionuklidy, jako je indium-110m. Zaznamená se spektrum záření gama pomocí vhodného detektoru s olověnou clonou o tloušťce 6 mm umístěnou mezi vzorek o radioaktivitě asi 30 MBq a detektor. Odezva v oblasti odpovídající fotonům india-114m o energiích 0,558 MeV a 0,725 MeV nepřevyšuje odezvu získanou za použití referenčního roztoku india-114m (0,25 %) o radioaktivitě 75 kBq měřeného za stejných podmínek; všechna měření jsou vztažena k datu a hodině podání. Referenční roztoky india-111 a india-114m se získají od národní laboratoře. Poznámka. Roztok s oxinatem inditým[luIn] není určen pro přímé podání. Značí se jím in vitro bílé krvinky nebo krevní destičky, které se pak injekčné podávají pacientovi. Radiochemická čistota. Do silanizované dělicí nálevky obsahující 3 ml roztoku chloridu sodného R (9 g/l) se přidá 100 fA zkoušeného roztoku a promíchá se. Přidá se 6 ml oktanolu R a intenzivně se protřepává. Po oddělení se spodní a pak i horní vrstva přenesou do vhodných stejných Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3303 _________________________________________________________Indii["'ln] pentetatis solutio iniectabilis 3303 lahviček. Dělicí nálevka se promyje 1 ml oktanolu R intenzivním protřepáním a promývací tekutina se přidá do lahvičky s organickou vrstvu. Pak se dělicí nálevka promyje 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS intenzivním protřepáváním a promývací tekutina se přenese do třetí lahvičky. Všechny lahvičky se uzavřou a za použití vhodného zařízení se změří radioaktivita v každé lahvičce, jak je uvedeno v článku Radiofarmaca. Vypočítá se radiochemická čistota, vyjadřující radioaktivitu india --111 ve formě komplexu s oxinatem nalezenou v organické vrstvě, jako procento radioaktivity naměřené ve třech roztocích. Nejméně 90 % radioaktivity odpovídá indiu-111 ve formě komplexu s oxinatem. Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky. Stanovení radioaktivity Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem india-111 nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku. Uchovávání Viz článek Radiofarmaca. Označování Viz článek Radiofarmaca. Indii[ In] pentetatis solutio iniectabilis ***** * * Injekce s pentetanem inditýmf111!!!] * Je to sterilní roztok prostý pyrogenních látek obsahující indium-111 ve formě diethylentriamino-pentaacetatu inditého. Může obsahovat vápník a může být izotonizován přídavkem chloridu sodného a vhodného tlumivého roztoku. Indium-1 lije radioaktivní izotop india, může být získán ozařováním kadmia, které může být obohaceno kadmiem-111 nebo kadmiem-112, protony o příslušné energii. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity india-111 k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Radioaktivita připadající na indium-114m není v čase podání vyšší než 0,2 % z celkové radioaktivity. Nejméně 95 % radioaktivity připadá na komplex pentetanu s indiem-111. Vlastnosti Čirý bezbarvý roztok. Indium-111 má poločas přeměny 2,8 dne a emituje záření gama a rtg-záření. Zkoušky totožnosti A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama a rtg-záření způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku Strana 3304 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3304 lobenguanif123!] solutio iniectabilis_____________________________________________________________ india-111, kromě rozdílů způsobených přítomností india-114m. Provede se přímé porovnání spekter nebo se použije zařízení kalibrované pomocí referenčního roztoku india-114m. Referenční roztok india-111a referenční roztok india-114m se získávají od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama india-111 mají energie 0,171 MeV a 0,245 MeV. B. Hodnotí se chromatogram získaný ve zkoušce Radiochemická čistota. Rozdělení radioaktivity je zároveň zkouškou totožnosti pnpravku. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 7,0 až 8,0. Radionuklidová čistota. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama a rtg-záření způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku india-111, kromě rozdílů způsobených přítomností india-114m. Indium-114m. Zkoušený přípravek se ponechá dostatečně dlouhou dobu, aby se radioaktivita india-111 rozpadem snížila na dostatečně nízkou hodnotu umožňující měření radionuklidových nečistot. Potom se zaznamená spektrum záření gama vhodným přístrojem kalibrovaným pomocí referenčního roztoku india-114m. Indium-114m má poločas přeměny 49,5 dne a nejvíce zastoupené fotony gama mají energii 0,190 MeV. Radioaktivita připadající na indium-114m není v čase podání vyšší než 0,2 % celkové radioaktivity. Radiochemická čistota. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca, za použití silikagelu na vrstvě skleněných vláken. Deska se zahřívá 10 min při 110 °C, při vyvíjení čelo mobilní fáze během 10 min dosáhne 10 cm až 15 cm. Nanese se 5 ul až 10 ul zkoušeného pnpravku a nechá se usušit. Vyvíjí se roztokem chloridu sodného R (9 g/l) po dráze 10 cm až 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a vhodným detektorem se stanoví rozdělení radioaktivity. Komplex pentetanu india se pohybuje v blízkosti čela rozpouštědla, radioaktivita skvrny odpovídající tomuto komplexu je nejméně 95 % z celkové radioaktivity. Kadmium. Nejvýše 5 Mg/mi; provede se atomová absorpční spektrometrie (2.2.23, Metoda II). Zkoušený roztok. 0,1 ml zkoušeného pnpravku se smíchá s 0,9 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R (1 + 99). Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku kadmia (0,1 % Cd) zředěním směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R (1 + 99). Změří se absorbance při 228,8 nm za použití kadmiové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Volná kyselina diethylentriaminopentaoctová. V mikrozkumavce se smíchá 100 ul zkoušeného přípravku se 100 ul čerstvě připraveného roztoku modře hydroxynaftolové R{\ g/l) v hydroxidu sodném 1 mol/l RS. Přidá se 50 ul roztoku chloridu vápenatého R (0,15 g/l). Zbarvení roztoku zůstane růžovofialové nebo se změní z modrého na růžovofialové (0,4 mg/ml). Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 14/Fm.j. endotoxinu v mililitru, kde V je doporučená maximální dávka v mililitrech. Stanovení radioaktivity Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem india-111 nebo se změří na přístroji kalibrované m pomocí tohoto roztoku. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3305 _____________________________________________________________lobenguanif123!] solutio iniectabilis 3305 Uchovávání Viz článek Radiofarmaca. Označování Viz článek Radiofarmaca. Iobenguani[ I] solutio iniectabilis Injekce s jobenguanem|~123I] [123 |] C8H10[123I]N3 Je to sterilní roztok l-(3-[123I]jodbenzyl)guanidinu prostý bakteriálních endotoxinů. Může obsahovat vhodný tlumivý roztok. Může také obsahovat zbytky použitého katalyzátoru, jako je měď v iontové formě, vhodnou stabilizační přísadu, jako je kyselina askorbová, a protimikrobní přísady. Jod-123 je radioaktivní izotop jodu, který může být získán ozařováním xenónu, obohaceného xeno-nem-124 (nejméně 98 %), protony a následnou přeměnou vzniklého cesia-123 přes xenon-123 na jod-123. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity jodu-123 k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 95 % radioaktivity odpovídá jodu-123 ve formě jobenguanu. Měrná aktivita není menší než 10 GBq jodu-123 v gramu báze jobenguanu. Na jiné radionuklidy než jod-123 připadá nejvýše 0,35 % z celkové radioaktivity. Vlastnosti Čirý bezbarvý nebo slabě žlutý roztok. Jod-123 má poločas přeměny 13,2 h a emituje záření gama a rtg-záření. Zkoušky totožnosti A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama a rtg-záření způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku jodu-123, kromě rozdílů způsobených přítomností jodu-125, telluru-121 a jiných radionuklidových nečistot. Nejvíce zastoupené fotony gama jodu-123 mají energii 0,159 MeV. Jod-125 má poločas přeměny 59,4 dne a emituje rtg-záření o energii 0,027 MeV a fotony o energii 0,035 MeV. Tellur -121 má poločas přeměny 19,2 dne a nejvíce zastoupené fotony mají energie 0,507 MeV a 0,573 MeV. Referenční roztoky jodu-123, jodu-125 atelluru-121 se získávají od národní laboratoře. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Radiochemická čistota. Rozdělení radioaktivity je zároveň zkouškou totožnosti přípravku. Strana 3306 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3306 lobenguanif123!] solutio iniectabilis_____________________________________________________________ Zkoušky na čistotu Hodnota pH. 3,5 až 8,0. Radionuklidevá čistota. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Stanoví se relativní obsah jodu-125, telluru-121 a jiných přítomných radionukhdovych nečistot. Nejsou detegovány jiné radionuklidy s delším poločasem přeměny, než má jod-125. Pro stanovení jodu-125, telluru-121 a jiných radionukhdovych nečistot se zkoušený roztok nechá stát po dostatečně dlouhou dobu, aby radioaktivita jodu-123 klesla na hodnotu vhodnou pro stanovení těchto nečistot. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama a rtg-záření přeměněných radionuklidů způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Na jiné radionuklidy než jod-123 připadá nejvýše 0,35 % z celkové radioaktivity. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky. Radiochemická čistota. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek. Porovnávací roztok (a). 0,100 gjodidu sodného R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 20,0 mg jobenguamumsulfatu CRL se rozpustí v 50 ml mobilní fáze a zředí sejí na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (5 Mm)> - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů roztoku dusičnanu amonného R (80 g/l), amoniaku RS2 a methanolu R (1 + 2 + 27) a jejíž průtoková rychlost je 1,0 ml/min, - vhodného detektoru radioaktivity, - spektrofotometru s průtokovým uspořádáním při 254 nm, - injektorové smyčky, 10 fA. Nastříkne se zkoušený roztok a porovnávací roztoky. Nejméně 95 % radioaktivity chromatogra-mu odpovídá píku jobenguanu. Nejvýše 4 % radioaktivity odpovídají píku jodidu a nejvýše 1 % radioaktivity se nachází v ostatních píkách. Měrná aktivita. Vypočítá se z údajů získaných ve zkoušce Radiochemická čistota. Obsah jobenguamumsulfatu se stanoví z ploch píku odpovídajících jobenguanu na chromatogramech zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b). Obsah báze jobenguanu se vypočítá vynásobením získaného výsledku faktorem 0,85. Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 175/Fm.j. endotoxinu v mililitru, kde Vje doporučená maximální dávka v mililitrech. Stanovení radioaktivity Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem jodu-123 nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3307 __________________________________________lobenguanif131!] solutio iniectabilis ad usům diagnosticum 3307 Uchovávání Chráněn před světlem za podmínek uvedených v článku Radiofarmaca. Označování Viz článek Radiofarmaca. V označení na obalu se uvede měrná aktivita vyjádřená v GBq jodu-123 na gram báze jobenguanu. Iobenguani[ I] solutio iniectabilis ad usům diagnosticum Injekce s jobenguanem[131I] pro diagnostické použití [131 |] C8H10[131I]N3 Je to sterilní roztok l-(3-[131I]jodbenzyl)guanidinu prostý bakteriálních endotoxinů. Může obsahovat vhodný tlumivý roztok. Může také obsahovat zbytky použitého katalyzátoru, jako je měď v iontové formě, vhodnou stabilizační přísadu, jako je kyselina askorbová, a protimikrobní přísady. Jod-131 je radioaktivní izotop jodu, který může být získán ozařováním telluru neutrony nebo extrakcí ze štěpných produktů uranu. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity jodu-131 k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 94 % radioaktivity odpovídá jodu-131 ve formě jobenguanu. Měrná aktivita není menší než 20 GBq jodu-131 v gramu báze jobenguanu. Vlastnosti Čirý bezbarvý nebo slabě žlutý roztok. Jod-131 má poločas přeměny 8,04 dne a emituje záření beta a záření gama. Zkoušky totožnosti A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku jodu-131. Referenční roztok jodu-131 se získává od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama jodu-131 mají energii 0,365 MeV. B. Hodnotí se chromatogram získaný ve zkoušce Radiochemická čistota. Rozdělení radioaktivity je zároveň zkouškou totožnosti přípravku. Strana 3308 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3308 lobenguanif131!] solutio iniectabilis ad usum diagnosticum__________________________________________ Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 8,0. Radionuklidevá čistota. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku j odu-131. Stanoví se relativní obsah j odu-131, j odu-13 3, j odu- 135a ostatních radionuklidovýc h nečistot. Jod-133 má poločas přeměny 20,8 h a nejvíce zastoupené fotony gama mají energie 0,530 MeV a 0,875 MeV. Jod-135 má poločas přeměny 6,55 h a nejvíce zastoupené fotony gama mají energie 0,527 MeV, 1,132 MeV a 1,260 MeV. Najod-131 pripadá nejméně 99,9 % z celkové radioaktivity. Radiochemická čistota. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek. Porovnávací roztok (a). 0,100 gjodidu sodného R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 mi. Porovnávací roztok (b). 20,0 mg jobenguamumsulfatu CRL se rozpustí v 50 ml mobilní fáze a zředí sejí na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (5 Mm)> - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů roztoku dusičnanu amonného R (80 g/l), amoniaku RS2 a methanolu R (1 + 2 + 27) a jejíž průtoková rychlost je 1,0 ml/min, - vhodného detektoru radioaktivity, - spektrofotometru s průtokovým uspořádáním při 254 nm, - injektorové smyčky, 10 fA. Nastříkne se zkoušený roztok a porovnávací roztoky. Nejméně 94 % radioaktivity chromatogra-mu odpovídá píku jobenguanu. Nejvýše 5 % radioaktivity odpovídá píku jodidu a nejvýše 1 % radioaktivity se nachází v ostatních píkách. Měrná aktivita. Vypočítá se z údajů získaných ve zkoušce Radiochemická čistota. Obsah jobenguamumsulfatu se stanoví z ploch píku odpovídajících jobenguanu na chromatogramech zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b). Obsah báze jobenguanu se vypočítá vynásobením získaného výsledku faktorem 0,85. Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 175/Fm.j. endotoxinu v mililitru, kde V je doporučená maximální dávka v mililitrech. Stanovení radioaktivity Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem jodu-131 nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku. Uchovávání Chráněn před světlem za podmínek uvedených v článku Radiofarmaca. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3309 _________________________________________lobenguanif131!] solutio iniectabilis ad usům therapeuticum 3309 Označování Viz článek Radiofarmaca. V označení na obalu se uvede měrná aktivita vyjádřená v GBq jodu-131 na gram báze jobenguanu. Iobenguani[ I] solutio iniectabilis ad usům *% therapeuticum ****** Injekce s jobenguanemf131!] pro terapeutické použití C8H10[131I]N3 Je to sterilní roztok l-(3-[131I]jodbenzyl)guanidinu prostý bakteriálních endotoxinů. Může obsahovat vhodný tlumivý roztok. Může také obsahovat zbytky použitého katalyzátoru, jako je měď v iontové formě, vhodnou stabilizační přísadu, jako je kyselina askorbová, a protimikrobní přísady. Jod-131 je radioaktivní izotop jodu, který může být získán ozařováním telluru neutrony nebo extrakcí ze štěpných produktů uranu. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity jodu-131 k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 92 % radioaktivity odpovídá jodu-131 ve formě jobenguanu. Měrná aktivita není menší než 400 GBq jodu-131 v gramu báze jobenguanu. Vlastnosti Čirý bezbarvý nebo slabě žlutý roztok. Jod-131 má poločas přeměny 8,04 dne a emituje záření beta a záření gama. Zkoušky totožnosti A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku jodu-131. Referenční roztok jodu-131 se získává od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama jodu-131 mají energii 0,365 MeV. B. Hodnotí se chromatogram získaný ve zkoušce Radiochemická čistota. Rozdělení radioaktivity je zároveň zkouškou totožnosti přípravku. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 8,0. Radionuklidevá čistota. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku j odu-131. Stanoví se relativní obsah j odu-131, j odu-13 3, j odu- 135a ostatních radionuklidovýc h nečistot. Jod-133 má poločas přeměny 20,8 h a nejvíce zastoupené fotony gama mají energie 0,530 MeV a 0,875 MeV. Jod-135 má poločas přeměny 6,55 h a nejvíce zastoupené fotony gama mají energie 0,527 MeV, 1,132 MeV a 1,260 MeV. Na jod-131 připadá nejméně 99,9 % z celkové radioaktivity. Strana 3310 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3310 lobenguanif131!] solutio iniectabilis ad usum therapeuticum_________________________________________ Radiochemická čistota. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek. Porovnávací roztok (a). 0,100 gjodidu sodného R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 20,0 mg jobenguamumsulfatu CRL se rozpustí v 50 ml mobilní fáze a zředí sejí na 100,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (5 Mm)> - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů roztoku dusičnanu amonného R (80 g/l), amoniaku RS2 a methanolu R (1 + 2 + 27) a jejíž průtoková rychlost je 1,0 ml/min, - vhodného detektoru radioaktivity, - spektrofotometru s průtokovým uspořádáním při 254 nm, - injektorové smyčky, 10 fA. Nastříkne se zkoušený roztok a porovnávací roztoky. Nejméně 92 % radioaktivity chromatogra-mu odpovídá píku jobenguanu. Nejvýše 7 % radioaktivity odpovídá píku jodidu a nejvýše 1 % radioaktivity se nachází v ostatních píkách. Měrná aktivita. Vypočítá se z údajů získaných ve zkoušce Radiochemická čistota. Obsah jobenguamumsulfatu se stanoví z ploch píku odpovídajících jobenguanu na chromatogramech zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b). Obsah báze jobenguanu se vypočítá vynásobením získaného výsledku faktorem 0,85. Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek může být používán před dokončením zkoušky. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 175/Fm.j. endotoxinu v mililitru, kde V je doporučená maximální dávka v mililitrech. Stanovení radioaktivity Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem jodu-131 nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku. Uchovávání Chráněn před světlem za podmínek uvedených v článku Radiofarmaca. Označování Viz článek Radiofarmaca. V označení na obalu se uvede měrná aktivita vyjádřená v GBq jodu-131 na gram báze jobenguanu. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3311 Natrii chromatis f51 Cr] solutio sterilis 3311 Natrii chromatis [Cr] solutio sterilis ***** Sterilní roztok s chromanem|~51Crl sodným * Je to sterilní roztok chromanu[51Cr] sodného, izotonizovaný přídavkem chloridu sodného. Chrom-51 je radioaktivní izotop chrómu, který může být připraven ozařováním chrómu přírodního izotopového složení nebo chrómu obohaceného chromem-50 neutrony. Roztok obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity chromu-51 k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 90 % radioaktivity odpovídá chromu-51 ve formě chromanu. Měrná aktivita je nejméně 370 MBq chromu-51 v miligramu chromanového iontu. Vlastnosti Čirý bezbarvý nebo slabě žlutý roztok. Chrom-51 má poločas přeměny 27,7 dne a emituje záření gama. Zkoušky totožnosti A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku chromu-51. Referenční roztok chromu-51 se získává od národní laboratoře. Energie fotonů gama je 0,320 MeV. B. Hodnotí se chromatogram získaný ve zkoušce Radiochemická čistota. Rozdělení radioaktivity je zároveň zkouškou totožnosti přípravku. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 8,5. Radionuklidevá čistota. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku chromu-51. Radiochemická čistota. Provede se vzestupná papírová chromatografie (2.2.26), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca. Na papír se nanese množství roztoku dostatečné pro detekční metodu a ihned se vyvíjí směs í objemových dílů amoniaku 17,5% R, lihu 96% R a vody R (25 + 50 + 125) po dobu 2,5 h; chromíte ionty zůstávají na startu. Vhodným detektorem se stanoví rozdělení radioaktivity. Skvrna o R paši 0,9 odpovídá chromanu sodnému a představuje nejméně 90 % z celkové radioaktivity chromatogra-mu. Celkový chroman. Nejvýše 2,7 /u.g chromanových iontů (Cr04 2") v MBq. Měří se absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku v maximu při 370 nm a porovnávacího roztoku připraveného za použití roztoku chromanu draselného R (1,7 g/l). Je-li to nutné, upraví se hodnota pH zkoušeného a porovnávacího roztoku na 8 přídavkem hydrogenuhličitanu sodného RS. Po změření absorbance se vypočítá obsah chromanu ve zkoušeném roztoku. Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky. Strana 3312 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3312 Natrii iodidif131!] capsulae adusum diagnosticum_________________________________________________ Stanovení radioaktivity Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem chromu-51 nebo se změří na přístroji kalibrované m pomocí tohoto roztoku. Uchovávání Viz článek Radiofarmaca. Označování Viz článek Radiofarmaca. Natrii iodidi[ I] capsulae ad usům diagnosticum ***** Tobolky s jodidem[131I] sodným pro diagnostické použití * Jsou to tobolky, které obsahují jod-131 ve formě jodidu sodného ve vhodném pevném základu. Tobolky také obsahují thiosíran sodný nebo jiné redukující látky a mohou obsahovat vhodný tlumivý roztok. Jod-131 je radioaktivní izotop jodu; může být získán ozařováním telluru neutrony nebo extrakcí ze štěpných produktů uranu. Každá tobolka obsahuje 90 % až 110 % deklarované radioaktivity jodu-131 k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Na jiné radionuklidy než jod-131 připadá nejvýše 0,1 % z celkové radioaktivity. Nejméně 95 % radioaktivity odpovídá jodu-131 ve formě jodidu. Způsob přípravy je zvolen tak, aby měrná aktivita nebyla menší než 185 GBq jodu-131 v miligramu jodu. Tobolky vyhovují požadavkům na tvrdé tobolky uvedeným v článku Capsulae, pokud není uvedeno a schváleno jinak. Vlastnosti Jod-131 má poločas přeměny 8,04 dne a emituje záření beta a záření gama. Zkoušky totožnosti A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku jodu-131. Referenční roztok jodu-131 se získává od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama jodu-131 mají energii 0,365 MeV. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Radiochemická čistota. Rozdělení radioaktivity je zároveň zkouškou totožnosti přípravku. Zkoušky na čistotu Radionuklidová čistota. Použije se příslušný objem roztoku získaného ve zkoušce Rozpadavost. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztokujodu-131. Stanoví se relativní obsah jodu-131, jodu-133, jodu-135 a ostatních radionuklidových nečistot. Jod-133 má poločas přeměny 20,8 h a nejvíce zastoupené fotony gama mají energie 0,530 MeV a 0,875 MeV. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3313 _____________________________________________________________________Natrii iodidif123!] solutio 3313 Jod-135 má poločas přeměny 6,55 h a nejvíce zastoupené fotony gama mají energie 0,527 MeV, 1,132 MeV a 1,260 MeV. Na jod-131 připadá nejméně 99,9 % z celkové radioaktivity. Radiochemická čistota. Provede se vzestupná papírová chromatografie (2.2.26), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca. Zkoušený roztok. Obsah jedné tobolky se rozpustí v 5 ml vody R. Na pruh vhodného papíru se nanese 10 jal zkoušeného roztoku. Na stejné místo bez předchozího sušení se nanese 10 [A roztoku obsahujícího jodid draselný R (1 g/\),jodičnan draselný R (2 g/l) a hydrogenuhličitan sodný R (10 g/l). Vyvíjí se bez předchozího sušení směsí objemových dílů vody R a methanolu R (30 + 70) po dráze 10 cm. Papír se nechá usušit a vhodným detektorem se stanoví radioaktivita. Nejméně 95 % z celkové radioaktivity chromatogramu odpovídá skvrně jodidu. Papír se postříká chloridem paladnatým RS a vysuší se v proudu horkého vzduchu. Skvrna jodidu se zbarví hnědě a skvrna jodičnanu se zbarví žlutě. Rozpadavost. 10 ml roztohxjodidu draselného R (2,0 g/l) se zahřívá v malé kádince ve vodní lázni při 37 °C, přidá se jedna tobolka a míchá se magnetickým míchadlem při 20 ot/min až do úplného rozpuštění obalu tobolky i jejího obsahu (asi 15 min). Obsahová stejnoměrnost. Jednotlivě se stanoví radioaktivita nejméně deseti tobolek za použití vhodného přístroje při dodržení stejných geometrických podmínek a vypočítá se průměrná radioaktivita jedné tobolky. Radioaktivita jednotlivých tobolek se neliší od průměrné radioaktivity o více než 10 %. Relativní směrodatná odchylka není větší než 3,5 %. Stanovení radioaktivity Průměrná radioaktivita stanovená ve zkoušce Obsahová stejnoměrnost je 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity jodu-131 k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Uchovávání Viz článek Radiofarmaca. Označování Viz článek Radiofarmaca. Natrii iodidi[123I] solutio ***** Roztok s jodidem[123I] sodným *** Je to roztok pro perorální podávání obsahující jod-123 ve formě jodidu sodného. Obsahuje také thiosíran sodný nebo jinou vhodnou redukující látku a může obsahovat vhodný tlumivý roztok. Jod-123 je radioaktivní izotop jodu, který může být získán ozařováním xenónu, obohaceného xenonem-124 (nejméně 98 %), protony a následnou přeměnou vzniklého cesia-123 přes xenon-123 na jod-123. Roztok obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity jodu-123 k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 95 % radioaktivity odpovídá jodu-123 ve formě jodidu. Měrná aktivita není menší než 185 GBq jodu-123 v miligramu jodu. Na jiné radionuklidy než j od-123 připadá nejvýše 0,35 % z celkové radioaktivity. Strana 3314 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3314 Natrii iodidif123!] solutio_____________________________________________________________________ Vlastnosti Čirý bezbarvý roztok. Jod-123 má poločas přeměny 13,2 h a emituje záření gama a rtg-záření. Zkoušky totožnosti A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama a rtg-záření způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku jodu-123, kromě rozdílů způsobených přítomností jodu-125, telluru-121 a jiných radionuklidových nečistot. Referenční roztoky jodu-123, jodu-125 atelluru-121 se získávají od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gamajodu-123 mají energii 0,159 MeV a jsou doprovázeny rtg-záře-ním o energii 0,027 MeV. Jod-125 má poločas přeměny 59,4 dne, emituje rtg-záření o energii 0,027 MeV a fotony o energii 0,035 MeV. Tellur-121 má poločas přeměny 19,2 dne a nejvíce zastoupené fotony mají energie 0,507 MeV a 0,573 MeV. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Radiochemická čistota. Rozdělení radioaktivity je zároveň zkouškou totožnosti přípravku. Zkoušky na čistotu Hodnota pH. 7,0 až 10,0. Radionuklidevá čistota. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Stanoví se relativní obsah jodu-125, telluru-121 a jiných přítomných radionuklidových nečistot. Nejsou detegovány jiné radionuklidy s delším poločasem přeměny, než má jod-125. Pro stanovení jodu-125, telluru-121 a jiných radionuklidových nečistot se zkoušený roztok ponechá dostatečně dlouhou dobu, aby radioaktivita jodu-123 klesla na hodnotu umožňující stanovení těchto nečistot. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama a rtg-záření přeměněných radionuklidů způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Na jiné radionuklidy než jod-123 připadá nejvýše 0,35 % z celkové radioaktivity. Roztok se může použít před dokončením zkoušky. Radiochemická čistota. Provede se vzestupná papírová chromatografie (2.2.26), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca. Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se zředí vodou Atak, aby radioaktivita odpovídala asi 20 000 impulzů/min na 10 ul. Přidá se stejný objem roztoku obsahujícího jodiddraselný R (1 g/l), jodičnan draselný R (2 g/l) a hydrogenuhličitan sodný Ä (10 g/l) a promíchá se. Porovnávací roztok (a). 0,1 gjodidu draselného R se rozpustí ve vodě Ra zředí sejí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 0,2 gjodičnanu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Na proužek vhodného papíru 25 cm dlouhého se odděleně nanese 20 ul zkoušeného roztoku, 10 ul porovnávacího roztoku (a) a 10 ul porovnávacího roztoku (b) a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 30) po dráze 20 cm (asi 2 h). Papír se usuší na vzduchu a přiložením filtračních papírů nasycených kyselinou octovou R s jodičnanem draselným R a kyselinou octovou R sjodidem draselným R se stanoví polohy neaktivního jodidu draselného a jodičnanu draselného. Vhodným detektorem se stanoví rozdělení radioaktivity. Na chromatogramu zkoušeného roztoku se ve skvrně odpovídající jodidu nachází nejméně 95 % celkové radioaktivity a hodnota RF se neodlišuje o více než 5 % odFR hodnoty odpovídající neaktivnímu jodidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3315 _____________________________________________________________________Natrii iodidif125!] solutio 3315 Stanovení radioaktivity Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem jodu-123 nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku. Uchovávání Viz článek Radiofarmaca. Označování Viz článek Radiofarmaca. Natrii iodidi[ 5I] solutio ***** Roztok s jodidem[125I] sodným *** Je to roztok pro perorální podávání, který obsahuje j od-125 ve formě jodidu sodného. Obsahuj e také thiosíran sodný nebo jinou vhodnou redukující látku a může obsahovat vhodný tlumivý roztok. Jod-125 je radioaktivní izotop jodu, který může být získán ozařováním xenónu neutrony. Roztok obsahuje 85,0 % až 115,0 % deklarované radioaktivity jodu-125 k referenčnímu datu uvedenému v označení. Nejméně 95 % radioaktivity odpovídá jodu-125 ve formě jodidu. Způsob přípravy je zvolen tak, aby měrná aktivita nebyla menší než 74 GBq jodu-125 v miligramu jodu k referenčnímu datu uvedenému v označení. Jodu-126 odpovídá nejvýše 1,0 % z celkové radioaktivity. Vlastnosti Čirý bezbarvý roztok. Jod-125 má poločas přeměny 60,1 dne a emituje záření gama a rtg-záření. Zkoušky totožnosti A. Vhodným pnstrojem se zaznamená spektrum záření gama a rtg-záření způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku jodu-125, kromě rozdílů způsobených přítomností jodu-126. Referenční roztoky jodu-125 a cesia-137 se získávají od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony v přípravku mají energii 0,027 MeV, která odpovídá rtg-záření telluru. Jod-126 má poločas přeměny 13,0 dne a jeho přítomnost se projeví nejvíce zastoupenými fotony gama s energiemi 0,388 MeV a 0,666 MeV. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Radiochemická čistota. Rozdělení radioaktivity je zároveň zkouškou totožnosti přípravku. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 7,0 až 10,0. Jod-126. Vhodným pnstrojem se zaznamená spektrum záření gama a rtg-záření způsobem uvede -ným v článku Radiofarmaca a provede se přímé porovnání se spektry referenčních roztoků j odu--125 a cesia-137. Stanoví se relativní obsah jodu-125 a jodu-126 za předpokladu, že fotony gama Strana 3316 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3316 Natrii iodidif131!] solutio_____________________________________________________________________ jodu-126 o energii 0,666 MeV jsou emitovány v 33 % přeměn a fotony gama cesia-137 o energii 0,661 MeV v 85,4 % přeměn. Radiochemická čistota. Provede se vzestupná papírová chromatografie (2.2.26), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca. Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se zředí vodou Atak, aby radioaktivita odpovídala asi 20 000 impulzů/min na 10 ul. Přidá se stejný objem roztoku obsahujícího jodiddraselný R (1 g/\),jodičnan draselný R (2 g/l) a hydrogenuhličitan sodný R (10 g/l) a promíchá se. Porovnávací roztok (a). 0,1 gjodidu draselného R se rozpustí ve vodě Ra zředí sejí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 0,2 gjodičnanu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Na proužek vhodného papíru 25 cm dlouhého se odděleně nanese 20 ul zkoušeného roztoku, 10 ul porovnávacího roztoku (a) a 10 ul porovnávacího roztoku (b) a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 30) po dráze 20 cm (asi 2 h). Papír se usuší na vzduchu a přiložením filtračních papírů nasycených kyselinou octovou R s jodičnanem draselným R a kyselinou octovou R sjodidem draselným R se stanoví polohy neaktivního jodidu draselného a jodiěnanu draselného. Vhodným detektorem se stanoví rozdělení radioaktivity. Na chromatogramu zkoušeného roztoku se ve skvrně odpovídající jodidu nachází nejméně 95 % celkové radioaktivity a hodnota RF se neodlišuje o více než 5 % odFR hodnoty odpovídající neaktivnímu jodidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Stanovení radioaktivity Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem jodu-125 nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku. Použije se přístroj se scintilaěním detektorem, např. s tenkým krystalem jodidu sodného, a nastaví se tak, aby příspěvek radioaktivity jodu-126 byl minimalizován. Uchovávání Viz článek Radiofarmaca. Označování Viz článek Radiofarmaca. Natrii iodidi[ I] solutio Roztok s jodidemf131!] sodným Je to roztok pro perorální podávání, který obsahuje jod-131 ve formě jodidu sodného. Obsahuj e také thiosíran sodný nebo jinou redukující látku a může obsahovat vhodný tlumivý roztok. Jod-131 je radioaktivní izotop jodu; může být získán ozařováním telluru neutrony nebo extrakcí ze štěpných produktů uranu. Roztok obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity jodu-131 k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Na jiné radionuklidy než jod-131 připadá nejvýše 0,1 % z celkové radioaktivity. Nejméně 95 % radioaktivity odpovídá jodu-131 ve formě jodidu. Způsob přípravy je zvolen tak, aby měrná aktivita nebyla menší než 185 GBq jodu-131 v miligramu jodu k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. * * * * * Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3317 _____________________________________________________________________Natrii iodidif131!] solutio 3317 Vlastnosti Čirý bezbarvý roztok. Jod-131 má poločas přeměny 8,04 dne a emituje záření beta a záření gama. Zkoušky totožnosti A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku jodu-131. Referenční roztok jodu-131 se získává od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama jodu-131 mají energii 0,365 MeV. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Radiochemická čistota. Rozdělení radioaktivity je zároveň zkouškou totožnosti přípravku. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 7,0 až 10,0. Radionuklidevá čistota. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku jodu-131. Stanoví se relativní obsah jodu-131, jodu-l33, jodu-135 a ostatních radionuklidových nečistot. Jod-133 má poločas přeměny 20,8 h a nejvíce zastoupené fotony gama mají energie 0,530 MeV a 0,875 MeV. Jod-135 má poločas přeměny 6,55 h a nejvíce zastoupené fotony gama mají energie 0,527 MeV a 1,260 MeV. Na jod-131 připadá nejméně 99,9 % z celkové radioaktivity a na jod-133, jod-135 a ostatní radionuklidové nečistoty připadá nejvýše 0,1 % z celkové radioaktivity. Radiochemická čistota. Provede se vzestupná papírová chromatografie (2.2.26), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca. Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se zředí vodou Atak, aby radioaktivita odpovídala asi 20 000 impulzů/min na 10 ul. Přidá se stejný objem roztoku obsahujícího jodiddraselný R (1 g/\),jodičnan draselný R (2 g/l) a hydrogenuhličitan sodný R (10 g/l) a promíchá se. Porovnávací roztok (a). 0,1 gjodidu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 0,2 gjodičnanu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Na pruh vhodného papíru 25 cm dlouhého se odděleně nanese 20 ul zkoušeného roztoku, 10 jal porovnávacího roztoku (a) a 10 ul porovnávacího roztoku (b) a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 30) po dráze 20 cm (asi 2 h). Papír se usuší na vzduchu a přiložením filtračních papírů nasycených kyselinou octovou R sjodičnanem draselným R a kyselinou octovou R sjodidem draselným R se stanoví polohy neaktivního jodidu draselného a jodičnanu draselného. Vhodným detektorem se stanoví rozdělení radioaktivity. Na chromatogramu zkoušeného roztoku se ve skvrně odpovídající j odidu nachází nejméně 95 % z celkové radioaktivity a hodnota R pse neodlišuje o více než 5 % od RF hodnoty odpovídající neaktivnímu jodidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Stanovení radioaktivity Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem jodu-l 31 nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku. Strana 3318 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3318 Natrii iodohippuratif123!] solutio iniectabilis Uchovávání Viz článek Radiofarmaca. Označování Viz článek Radiofarmaca. Natrii iodohippurati[123I] solutio iniectabilis Injekce s jodhippuranemf123!] sodným Na© CK MH—Cht—COO ^C e Je to sterilní roztok sodné soli kyseliny 2-(2-[ 12í]jodbenzamido)octové. Může obsahovat vhodný tlumivý roztok a vhodnou protimikrobní přísadu, jako je benzylalkohol. Jod-123 je radioaktivní izotop jodu; může se získávat ozařováním xenónu, obohaceného xenonem-124 (nejméně 98 %), protony a následnou přeměnou vzniklého cesia-123 přes xenon-123 na jod-123. Přípravek obsahuj e 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity jodu-123 k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 96 % radioaktivity odpovídá jodu-123 ve formě jodhippuranu sodného. Měrná aktivita je 0,74 GBq až 10,0 GBq jodu-123 v gramu jodhippuranu sodného. Na jiné radionuklidy než j od-123 připadá nejvýše 0,35 % z celkové radioaktivity. Vlastnosti Čirá bezbarvá kapalina. Jod-123 má poločas přeměny 13,2 h a emituje záření gama a rtg-záření. Zkoušky totožnosti A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama a rtg-záření způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku jodu-123 kromě rozdílů způsobených přítomností jodu-125, telluru-121 a jiných radionuklidových nečistot. Referenční roztoky jodu-123, jodu-125 a telluru-121 se získávají od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama jodu-123 mají energii 0,159 MeV a jsou doprovázeny rtg-záře-ním o energii 0,027 MeV. Jod-125 má poločas přeměny 59,4 dne a emituje rtg-záření o energii 0,027 MeV a foton o energii 0,035 MeV. Tellur-121 má poločas přeměny 19,2 dne a nejvíce zastoupené fotony mají energie 0,507 MeV a 0,573 MeV. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3319 _____________________________________________________Natrii iodohippuratif123!] solutio iniectabilis 3319 B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Radiochemická čistota. Skvrna odpovídající hlavnímu píku radioaktivity na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou shoduje se skvrnou odpovídající kyselině 2-jodhippurové na chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 8,5. Radionuklidová čistota. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Stanoví se relativní obsah jodu-125, telluru-121 a jiných přítomných radionuklidových nečistot. Nejsou detegovány jiné radionuklidy s delším poločasem přeměny, nežje jod-125. Pro stanovení jodu-125, telluru-121 a jiných radionuklidových nečistot se zkoušený roztok ponechá dostatečně dlouhou dobu, aby radioaktivita jodu-123 klesla na nízkou hodnotu umožňující stanovení těchto nečistot. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama a rtg-záření přeměněných radionuklidů způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Na jiné radionuklidy než jod-123 připadá nejvýše 0,35 % z celkové radioaktivity. Roztok se může použít před dokončením zkoušky. Radiochemická čistota. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca, za použití vrstvy silikagelu GF254R. Zkoušený roztok. 1 gjodidu draselného R se rozpustí v 10 ml vody R; připraví se směs objemových dílů tohoto roztoku a zkoušeného přípravku (1 + 10) a použije se do 10 min po smíchání. Pokud j e to nutné, naředí se porovnávacím roztokem (nosičem) tak, aby koncentrace radioaktivity byla dostatečná pro detekční metodu, např. 3,7 MBq v mililitru. Porovnávací roztok (nosič). 40 mg kyseliny 2-jodhippurové R a 40 mg kyseliny 2-jodbenzoové R se rozpustí ve 4 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS, přidá se 10 mg jodidu draselného R a zředí se vodou R na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R kyseliny octové ledové R butanolu R a toluenu R (1 + 4 + 20 + 80) po dráze 12 cm (asi 75 min). Vrstva se usuší na vzduchu a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je skvrna odpovídající kyselině 2-jodhippurové a blíže k čelu rozpouštědla skvrna odpovídající kyselině 2-jodbenzoové. Jodidový iont zůstává blízko startu. Rozdělení radioaktivity se stanoví vhodným detektorem. Na chromatogramu zkoušeného roztoku se nejméně 96 % z celkové radioaktivity nachází ve skvrně odpovídající kyselině 2-jodhippurové a nejvýše 2 % z celkové radioaktivity v některé ze skvrn odpovídajících kyselině 2-jodbenzoové a jodidovému iontu. Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky. Stanovení radioaktivity Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem jodu-123 nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku. Uchovávání Chráněn před světlem, v chladu, za podmínek uvedených v článku Radiofarmaca. Strana 3320 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3320 Natrii iodohippuratif'311] solutio iniectabilis Označování Viz článek Radiofarmaca. V označení na obalu se uvede, zda přípravek je nebo není vhodný pro renální plazmaticko--průtokové studie. Natrii iodohippurati[131I] solutio iniectabilis ***** Injekce s jodhippuranemf131!] sodným * Na© CK MH—CH2—COO ^C e Je to sterilní roztok sodné soli kyseliny 2-(2-[ 13l]jodbenzamido)octové. Může obsahovat vhodný tlumivý roztok a vhodnou protimikrobní pnsadu, jako benzylalkohol. Jod-131 je radioaktivní izotop jodu; může být získán ozařováním telluru neutrony nebo extrakcí ze štěpných produktů uranu. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity jodu-131 k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 96 % jodu-131 je ve formě jodhippuranu sodného. Měrná aktivitaje 0,74 GBq až 7,4 GBq jodu-131 v gramu jodhippuranu sodného. Vlastnosti Čirá bezbarvá kapalina. Jod-131 má poločas přeměny 8,04 dne a emituje záření beta a záření gama. Zkoušky totožnosti A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku jodu-131. Referenční roztok jodu-131 se získává od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama jodu-131 mají energii 0,365 MeV. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Radiochemická čistota. Skvrna odpovídající hlavnímu píku radioaktivity na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou shoduje se skvrnou odpovídající kyselině 2-jodhippurové na chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 8,5. Radionuklidevá čistota. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku j odu-131. Stanoví se relativní obsah j odu-131, j odu-13 3, j odu- 135a ostatních radionuklidovýc h Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3321 _____________________________________________________Natrii iodohippuratif131!] solutio iniectabilis 3321 nečistot. Jod-133 má poločas přeměny 20,8 h a nejvíce zastoupené fotony gama mají energie 0,530 MeV a 0,875 MeV. Jod-135 má poločas přeměny 6,55 h a nejvíce zastoupené fotony gama mají energie 0,527 MeV, 1,132 MeV a 1,260 MeV. Najod-131 připadá nejméně 99,9 % z celkové radioaktivity. Radiochemická čistota. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca, za použití vrstvy silikagelu GF254 R. Zkoušený roztok. 1 gjodidu draselného R se rozpustí v 10 ml vody R; připraví se směs objemových dílů tohoto roztoku a zkoušeného přípravku (1 + 10) a použije se do 10 min po smíchání. Pokud j e to nutné, naředí se porovnávacím roztokem (nosičem) tak, aby koncentrace radioaktivity byla dostatečná pro detekční metodu, např. 3,7 MBq v mililitru. Porovnávací roztok (nosič). 40 mg kyseliny 2-jodhippurové R a 40 mg kyseliny 2-jodbenzoové R se rozpustí ve 4 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS, přidá se 10 mg jodidu draselného R a zředí se vodou R na 10 ml. Na vrstvu se odděleně nanese 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R kyseliny octové ledové R butanolu R a toluenu R (1 + 4 + 20 + 80) po dráze 12 cm (asi 75 min). Vrstva se usuší na vzduchu a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je skvrna odpovídající kyselině 2-jodhippurové a blíže k čelu rozpouštědla skvrna odpovídající kyselině 2-jodbenzoové. Jodidový iont zůstává blízko startu. Rozdělení radioaktivity se stanoví vhodným detektorem. Na chromatogramu zkoušeného roztoku se nejméně 96 % z celkové radioaktivity nachází ve skvrně odpovídající kyselině 2-jodhippurové a nejvýše 2 % z celkové radioaktivity v některé ze skvrn odpovídajících kyselině 2-jodbenzoové a jodidovému iontu. Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky. Stanovení radioaktivity Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem jodu-131 nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku. Uchovávání Chráněn před světlem, v chladu, za podmínek uvedených v článku Radiofarmaca. Označování Viz článek Radiofarmaca. V označení na obalu se uvede, že přípravek není vhodný pro renální plazmaticko-průtokov é studie. Strana 3322 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3322 Natrii pertechnetatis^Tc] flssione formati solutio iniectabilis Natrii pertechnetatis[99mTc] fissione formati ***** solutio iniectabilis ***** Injekce s technecistanem[99mTc] sodným (štěpným produktem) Článek se vztahuje na injekční roztok technecistanu["mTc] sodného, který byl získán z molybdenu-99 extrahovaného ze štěpných produktů uranu. Injekční roztok technecistanuf "TcJ sodného, který byl získán z molybdenu-99 připraveného ozařováním molybdenu neutrony, je popsán v článku Injekce s technecistanem["mTc] sodným (neštěpným produktem). Je to sterilní roztok obsahující technecium-99m ve formě technecistanového iontu, izotonizovaný přídavkem chloridu sodného. Technecium-99m je radionuklid vzniklý přeměnou molybdenu-99. Molybden-99 je radioaktivní izotop molybdenu získaný extrakcí ze štěpných produktů uranu. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity technecia-99m k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 95 % radioaktivity odpovídá techneciu-99m ve formě technecistanového iontu. Radioaktivita, vyjádřená v procentech z celkové radioaktivity a vztažená k datu a hodině podání, příslušející jiným radionuklidům než techneciu-99m, kromě té, která vznikne při přeměně technecia-99m na technecium-99, není větší, než je uvedeno níže: molybden-99 0,1 % jod-131 5 . 10"3 % ruthenium-103 5 . 10"3 % stroncium-89 6 . 10"5 % stroncium-90 6 . 10"6 % nečistoty emituji ící záření alfa 1 . 10"7 % jiné radionuklidové nečistoty 0,01 % Injekční roztok dmínek. může být připraven ze sterilního přípravku molybdenu-99 za aseptických Vlastnosti Čirý bezbarvý roztok. Technecium-99m má poločas přeměny 6,02 h a emituje záření gama. Zkoušky totožnosti Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Provede se přímé porovnání spekter nebo se použije zařízení kalibrované pomocí referenčního roztoku technecia-99m. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku technecia-99m. Referenční roztoky technecia-99m, molybdenu-99, jodu-131, ruthenia-103, stroncia—89 a stroncia/yttria-90 se získávají od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama technecia-99m mají energii 0,140 MeV. Zkoušky na čistotu Hodnota pH. (2.2.3). 4,0 až 8,0. Radionuklidová čistota. Provede se podle článku Radiofarmaca. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3323 ______________________________________Natrii pertechnetatis^Tc] flssione formati solutio iniectabilis 3323 Předběžná zkouška. Slouží k získání předběžného odhadu před použitím přípravku. Vezme se jeden objemový díl o radioaktivitě 37 MBq a zaznamená se spektrum záření gama za použití Nal detektoru, stíněného olovem o tloušťce 6 mm, umístěným mezi vzorkem a detektorem. Odezv a v oblasti odpovídající fotonu molybdenu-99 o energii 0,740 MeV nepřevyšuje odezvu získanou za použití referenčního roztoku molybdenu-99 o radioaktivitě 37 kBq měřeného za stejných podmínek. Všechna měření se vztahují k datu a hodině podání. Konečná zkouška. Přípravek se ponechá stát, aby se radioaktivita technecia-99m snížila na hodnotu umožňující detekci radionuklidových nečistot. Všechna měření radioaktivity se vztahují k datu a hodině podání. Molybden-99. Zaznamená se spektrum záření gama přeměněné látky vhodným přístrojem kalibrovaným pomocí referenčního roztoku molybdenu-99. Nejvíce zastoupené fotony gama mají energie 0,181 MeV, 0,740 MeV a 0,778 MeV. Molybdenu-99 s poločasem přeměny 66,0 h odpovídá nejvýše 0,1 % z celkové radioaktivity. Jod-131. Zaznamená se spektrum záření gama přeměněné látky vhodným přístrojem kalibrovaným pomocí referenčního roztoku jodu-131. Nejvíce zastoupené fotony gama mají energii 0,365 MeV. Jodu-131 s poločasem přeměny 8,04 dne odpovídá nejvýše 5 . 10 "3% z celkové radioaktivity. Ruthenium-103. Zaznamená se spektrum záření gama přeměněné látky vhodným přístrojem kalibrovaným pomocí referenčního roztoku ruthenia-103. Nejvíce zastoupené fotony gama mají energii 0,497 MeV. Rutheniu-103 s poločasem přeměny 39,3 dne odpovídá nejvýše 5 . 10"3 % z celkové radioaktivity. Stroncium-89. Přítomnost stroncia-89 v přeměněné látce se stanoví vhodným přístrojem pro detekci záření beta porovnáním s referenčním roztokem stroncia-89. Obvykle je nutné nejprve provést chemickou separaci stroncia tak, aby referenční roztok a vzorek byly ve stejné fyzikální a chemické formě. Stronciu-89 s poločasem přeměny 50,5 dne, které emituje záření beta s maximální energií 1,492 MeV, odpovídá nejvýše 6 . 10"5 % z celkové radioaktivity. Stroncium-90. Přítomnost stroncia-90 v přeměněné látce se stanoví vhodným přístrojem pro detekci záření beta porovnáním s referenčním roztokem stroncia-90. Provede se chemická separace yttria-90, které je dceřiným nuklidem stroncia-90, a použije se k rozlišení stroncia-90 od stroncia-89 porovnáním radioaktivity yttria-90 s referenčním přípravkem yttria-90. Je-li nutná předcházející chemická separace stroncia, musí být zajištěna podmínka radioaktivní rovnováhy. Referenční pnpravek yttria-90 a vzorek se porovnávají ve stejné fyzikální a chemické formě. Stroncium-90 a yttrium-90 se přeměňují za emise záření beta s maximálními energiemi 0,546 MeV a 2,284 MeV a mají poločasy přeměny 29,1 roku a 64,0 h. Stronciu-90 odpovídá nejvýše 6 . 10"6 % z celkové radioaktivity. Ostatní nečistoty emitující záření gama. Zaznamená se spektrum záření gama přeměněné látky, aby bylo možno stanovit přítomnost a množství ostatních radionuklidových nečistot. Celková radioaktivita gama ostatních radionuklidových nečistot představuje nejvýše 0,01 % z celkové radioaktivity. Nečistoty emitující záření alfa. Změří se radioaktivita alfa přeměněné látky, aby bylo možno stanovit přítomnost a množství ostatních radionuklidových nečistot emitujících záření alfa. Celková radioaktivita alfa těchto nečistot představuje nejvýše 1 . 10"7 % z celkové radioaktivity. Radiochemická čistota. Provede se sestupná papírová chromatografie (2.2.26), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca. Zkoušený roztok. Pnpravek se zředí vodou R na vhodnou koncentraci radioaktivity. Na papír se nanese 5 fA zkoušeného roztoku a 2 h se vyvíjí směsí objemových dílů vody R a methanolu R (20 + 80). Papír se usuší na vzduchu a vhodným detektorem se stanoví rozdělení Strana 3324 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3324 Natrii pertechnetatis^Tc] sine fissione formati solutio iniectabilis___________________________________ radioaktivity. Ve skvrně odpovídající technecistanovému iontu, která má Rvas\ 0,6, se nachází nejméně 95 % z celkové radioaktivity. Hliník. 1 ml zkoušeného přípravku se zředí vodou R na 2,5 ml a ve zkumavce o průměru 12 mm se smíchají 2 ml tohoto roztoku s 1 ml tlumivého roztoku octanového o pH 4,6. Přidá se 0,05 ml roztoku chromazurolu S R (10 g/l). Po 3 min se tento roztok nezbarví intenzivněji než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 2 ml základního roztoku hliníku (2 jug AI/ml) (5 //g/ml). Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky. Stanovení radioaktivity Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem technecia-99m nebo se změří na přístroji kalibrované m pomocí tohoto roztoku. Uchovávání Viz článek Radiofarmaca. Označování Viz článek Radiofarmaca. Natrii pertechnetatis[ Tc] sine fissione formati *.* solutio iniectabilis ****** Injekce s technecistanem|~99mTc1 sodným (neštěpným produktem) Článek se vztahuje na injekční roztok technecistanu["mTc] sodného, který byl získán z molyb-denu-99 připraveného ozařováním molybdenu neutrony. Injekční roztok technecistanu[""Tc] sodného, který byl získán z molybdenu-99 extrahovaného ze štěpných produktů uranu, je popsán v článku Injekce s technecistanem["mTc] sodným (štěpným produktem). Je to sterilní roztok obsahující technecium-99m ve formě technecistanového iontu, izotonizovaný chloridem sodným. Technecium-99m je radionuklid vzniklý přeměnou molybdenu-99. Molybden-99 je radioaktivní izotop molybdenu získaný ozařováním molybdenu neutrony. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity technecia-99m k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 95 % radioaktivity odpovídá techneciu-99m ve formě technecistanového iontu. Radioaktivita, vyjádřená v procentech z celkové radioaktivity a vztažená k datu a hodině podání, příslušející jiným radionuklidům než techneciu-99m, kromě té, která vznikne při přeměně technecia-99m na technecium-99, není větší, než je uvedeno níže: molybden-99 0,1 % ostatní radionuklidové nečistoty 0,01 % Injekční roztok může být připraven ze sterilního přípravku molybdenu-99 za aseptických podmínek. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3325 ________________________________________________________Natrii phosphatis[32P] solutio iniectabilis 3325 Vlastnosti Čirý bezbarvý roztok. Technecium-99m má poločas přeměny 6,02 h a emituje záření gama. Zkoušky totožnosti A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku technecia-99m. Provede se přímé porovnání spekter nebo se použije zařízení kalibrované pomocí referenčního roztoku technecia-99m. Referenční roztoky technecia-99m a molybdenu-99 se získávají od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama technecia-99m mají energii 0,140 MeV. B. Hodnotí se chromatogram získaný ve zkoušce Radiochemická čistota. Rozdělení radioaktivity je zároveň zkouškou totožnosti přípravku. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 8,0. Radionuklidová čistota. Provede se podle článku Radiofarmaca. Předběžná zkouška. Slouží k získání předběžného odhadu před použitím přípravku. Vezme se 1 objemový díl o radioaktivitě 37 MBq a zaznamená se spektrum záření gama za použití Nal detektoru, stíněného olovem o tloušťce 6 mm, umístěným mezi vzorkem a detektorem. Odezv a v oblasti odpovídající fotonům molybdenu-99 o energii 0,740 MeV nepřevyšuje odezvu k referenčnímu roztoku molybdenu-99 o radioaktivitě 37 kBq, měřeného za stejných podmínek. Všechna měření se vztahují k datu a hodině podání. Konečná zkouška. Přípravek se ponechá stát, aby se radioaktivita technecia-99m snížila na hodnotu umožňující detekci radionuklidových nečistot. Všechna měření radioaktivity se vztahují k datu a hodině podání. Molybden-99. Zaznamená se spektrum záření gama přeměněné látky vhodným přístrojem kalibrovaným pomocí referenčního roztoku molybdenu-99. Nejvíce zastoupené fotony gama mají energie 0,181 MeV, 0,740 MeV a 0,778 MeV. Molybdenu-99 s poločasem přeměny 66,0 h odpovídá nejvýše 0,1 % z celkové radioaktivity. Ostatní nečistoty emitující záření gama. Zaznamená se spektrum záření gama přeměněné látky, aby bylo možno stanovit přítomnost a množství ostatních radionuklidových nečistot. Součet radioaktivity těchto nečistot představuje nejvýše 0,01 % z celkové radioaktivity. Radiochemická čistota. Provede se sestupná papírová chromatografie (2.2.26), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca. Zkoušený roztok. Přípravek se zředí vodou R na vhodnou koncentraci radioaktivity. Na papír se nanese 5 fA zkoušeného roztoku a 2 h se vyvíjí směsí objemových dílů vody R a methanolu R (20 + 80). Papír se usuší na vzduchu a vhodným detektorem se stanoví rozdělení radioaktivity. Ve skvrně odpovídající technecistanovému iontu, která má RFasi 0,6, se nachází nejméně 95 % z celkové radioaktivity. Strana 3326 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3326 Natrii phosphatis[32P] solutio iniectabilis________________________________________________________ Hliník. 1 ml zkoušeného prípravku se zředí vodou R na 2,5 ml a ve zkumavce o průměru 12 mm se smíchají 2 ml tohoto roztoku s 1 ml tlumivého roztoku octanového o pH 4,6. Přidá se 0,05 ml roztoku chromazurolu S R (10 g/l). Po 3 min se tento roztok nezbarví intenzivněji než porovnávací roztok pripravený současně stejným způsobem za použití 2 ml základního roztoku hliníku (2 jUgAl/ml) (5 //g/ml). Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky. Stanovení radioaktivity Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem technecia-99m nebo se změří na přístroji kalibrované m pomocí tohoto roztoku. Uchovávání Viz článek Radiofarmaca. Označování Viz článek Radiofarmaca. Natrii phosphatis[3 P] solutio iniectabilis ***** * * Injekce s fosforečnanem|~32Pl sodným * Je to sterilní roztok hydrogenfosforeěnanu[32P] sodného a dihydrogenfosforeěnanu[32P] sodného, izotonizovaný chloridem sodným. Fosfor-32 je radioaktivní izotop fosforu, který může být získán ozařováním síry neutrony. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity fosforu-32 k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 95 % radioaktivity odpovídá fosforu-32 ve formě fosforecnanoveho iontu. Měrná aktivita není menší než 11,1 MBq fosforu-32 v miligramu fosforecnanoveho iontu. Vlastnosti Čirý bezbarvý roztok. Fosfor-32 má poločas přeměny 14,3 dne a emituje záření beta. Zkoušky totožnosti A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření beta nebo absorpční křivka záření beta způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum nebo křivka se významně neliší od spektra nebo křivky referenčního roztoku fosforu-32 získaných za stejných podmínek. Referenční roztok fosforu-32 se získává od národní laboratoře. Maximální energie záření beta j e 1,71 MeV. B. Hodnotí se chromatogram získaný ve zkoušce Radiochemická čistota. Rozdělení radioaktivity je zároveň zkouškou totožnosti přípravku. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3327 ________________________________________________________Natrii phosphatis[32P] solutio iniectabilis 3327 Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 8,0. Radionuklidová čistota. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření beta nebo absorpční křivka záření beta způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum nebo křivka se významně neliší od spektra nebo křivky referenčního roztoku fosforu-32 získaných za stejných podmínek. Radiochemická čistota. Provede se vzestupná papírová chromatografie (2.2.26), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca. Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se zředí vodou Atak, aby radioaktivita odpovídala asi 10 000 až 20 000 impulzů/min na 10 ul. Porovnávací roztok. Připraví se roztok kyseliny fosforečné R obsahující 2 mg fosforu v 1 ml. Na pruh vhodného papíru 25 mm širokého a 300 mm dlouhého se nanese na stejné místo 10 jal porovnávacího roztoku a 10 ul zkoušeného roztoku a vyvíjí se směsí obsahující 0,3 ml amoniaku R, 5 g kyseliny trichloroctově R, 25 ml vody R a 75 ml 2-propanolu R po dobu 16 h. Papír se usuší na vzduchu a stanoví se poloha neaktivní kyseliny fosforečné postřikem roztokem kyseliny chloristé R (50 g/l), pak roztokem molybdenanu hexaamonného R (10 g/l) a potom se vystaví působení sirovodíku R; vznikne modré zbarvení. Poloha radioaktivní skvrny se určí změřením radioaktivity po celé délce chromatogramu. Nejméně 95 % z celkové radioaktivity chromatogramu se nachází ve skvrně odpovídající kyselině fosforečné. Fosforečnany. Přípravek se zředí vodou R tak, aby koncentrace radioaktivity byla 370 kB q fosforu-32 v mililitru, protřepe se v odměrné baňce a přidá se 1,0 ml roztoku obsahujícího směs 0,5 ml roztoku vanadičnanu amonného R (2,5 g/l), 0,5 ml molybdenanu hexaamonného RS a 1 ml kyseliny chloristé R a zředí se vodou R na 5,0 ml. Po 30 min se roztok nezbarví intenzivněji než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 1,0 ml roztoku obsahujícího 33 mg fosforečnanových iontů v litru. Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky. Stanovení radioaktivity Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem fosforu-32 nebo se změří na přístroji kalibrované m pomocí tohoto roztoku. Uchovávání Viz článek Radiofarmaca. Označování Viz článek Radiofarmaca. Strana 3328 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3328 Norcholesteroli iodinatif131!] solutio iniectabilis Norcholesteroli iodinati[ I] solutio iniectabilis Injekce s jodovanými"131!] norcholesterolem CH2[131I] Je to sterilní roztok 6ß-[131I]jodmethyl-19-norcholest-5(10)-en-3ß-olu, prostý bakteriálních endotoxinů. Může obsahovat vhodný emulgátor, jako je polysorbát 80, a vhodnou protimikrobní přísadu, jako je benzylalkohol. Jod-131 je radioaktivní izotop jodu, který se získává ozařováním neutrony nebo extrakcí ze štěpných produktů uranu. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity jodu-131 k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 85 % radioaktivity odpovídájodu-131 ve formě 6ß-[ 13ih'odmethyl-19-norcholest-5(10)-en-3ß-olu. Nejvýše 5 % radioaktivity odpovídájodu-131 ve formě jodidu. Měrná aktivita je 3,7 GBq až 37 GBq na gram 6ß-jodmethylnorcholesterolu. Vlastnosti Čirý nebo slabě zakalený bezbarvý nebo nažloutlý roztok. Jod-131 má poločas přeměny 8,04 dne a emituje záření beta a záření gama. Zkoušky totožnosti A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku jodu-131. Nejvíce zastoupené fotony gamajodu-131 mají energii 0,365 MeV. Referenční roztok jodu-131 se získává od národní laboratoře. B. Hodnotí se chromatogram získaný ve zkoušce Radiochemická čistota. Rozdělení radioaktivity je zároveň zkouškou totožnosti přípravku. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 8,5. Radionuklidevá čistota. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku j odu-131. Stanoví se relativní obsah j odu-131, j odu-13 3, j odu- 135a ostatních radionuklidovýc h nečistot. Jod-133 má poločas přeměny 20,8 h a nejvíce zastoupené fotony gama mají energie 0,530 MeV a 0,875 MeV. Jod-135 má poločas přeměny 6,55 h a nejvíce zastoupené fotony gama Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3329 __________________________________________________Norcholesteroli iodinatif131!] solutio iniectabilis 3329 mají energie 0,527 MeV, 1,132 MeV a 1,260 MeV. Najod-131 připadá nejméně 99,9 % z celkové radioaktivity. Radiochemická čistota. a) Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca, za použití vrstvy silikagelu GF254 R. Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek. Porovnávací roztok nosiče. 10 mg jodidu draselného R, 20 mg jodičnanu draselného R a 0,1 g hydrogenuhličitanu sodného R se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 10 ml. Na vrstvu se nanese na stejné místo 5 fA zkoušeného roztoku a 10 fA porovnávacího roztoku nosiče a vyvíjí se chloroformem R po dráze 15 cm (asi 60 min). Vrstva se usuší na vzduchu, pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm a vhodným detektorem se stanoví rozdělení radioaktivity. Nejméně 85 % z celkové radioaktivity se nachází ve skvrně odpovídající 6ß-[ 13I]jodmethyl--19-norcholest-5(10)-en-3 ß-olu a má RF asi 0,5. Jodidový iont zůstává v blízkosti startu. b) Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca, za použití vrstvy silikagelu GF254 R. Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek. Porovnávací roztok nosiče. 10 mg jodidu draselného R, 20 mg jodičnanu draselného R a 0,1 g hydrogenuhličitanu sodného R se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 10 ml. Na vrstvu se nanese na stejné místo 5 fA zkoušeného roztoku a 10 fA porovnávacího roztoku nosiče a vyvíjí se směsí stejných objemových dílů chloroformu R a ethanolu R po dráze 15 cm (asi 90 min). Vrstva se usuší na vzduchu a pak se vystaví na 5 min ultrafialovému světlu při 254 nm. Žlutá skvrna odpovídající jodidu má RF asi 0,5. Rozdělení radioaktivity se stanoví vhodným detektorem. Hlavní pík radioaktivity se nachází v blízkosti čela rozpouštědla. Ostatní j odcholestero -ly se nacházejí v blízkosti čela. Na získaném chromatogramu se nejvýše 5 % z celkové radioaktivity nachází ve skvrně odpovídající jodidu. Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 175/Fm.j. endotoxinu v mililitru, kde V je doporučená maximální dávka v mililitrech. Stanovení radioaktivity Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem jodu-131 nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku. Uchovávání Chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující -18 °C, za podmínek uvedených v článku Radiofarmaca. Označování Viz článek Radiofarmaca. Strana 3330 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3330 Rhenii sulfidi colloidalis et technetiil"mTc] solutio iniectabilis Rhenii sulfidi colloidalis et technetii[99mTc] ***** solutio iniectabilis ***** Injekce s koloidním sulfidem rhenistým značeným techneciem[99mTc] Je to sterilní koloidní disperze sulfidu rhenistého prostá pyrogenních látek, jejíž micely jsou značené techneciem-99m; je stabilizována želatinou. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity technecia-99m k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 92 % radioaktivity odpovídá techneciu-99m v koloidní formě. Hodnota pH přípravku může být upravena přidáním vhodného tlumivého roztoku, jako je tlumivý roztok citronanový. Přípravek obsahuje proměnlivé množství koloidního sulfidu rhenistého nepřevyšující 0,22 mg rhenia (Re) v mililitru, podle způsobu přípravy. Připravuje se z injekce s technecistanem[99mTc] sodným (štěpný nebo neštěpný produkt) za použití vhodných sterilních složek prostých pyrogenních látek. Provede se výpočet poměru radionuklidových nečistot vztažený k datu a hodině podání. Vlastnosti Světle hnědá kapalina. Technecium-99m má poločas přeměny 6,02 h a emituje záření gama. Zkoušky totožnosti A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku technecia-99m. Provede se přímé porovnání spekter nebo se použije zařízení kalibrované pomocí referenčního roztoku technecia-99m. Referenční roztoky technecia-99m a molybdenu-99 se získávají od národní laboratoře. Nejvíce zastoupený foton gama technecia-99m má energii 0,140 MeV. B. Hodnotí se chromatogram získaný ve zkoušce Radiochemická čistota. Rozdělení radioaktivity je zároveň zkouškou totožnosti přípravku. C. K 1 ml se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové R, 5 ml roztoku thiomočoviny R (50 g/l) a 1 ml roztoku chloridu cínatého R (200 g/l) v kyselině chlorovodíkové R; vznikne žluté zbarvení. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 7,0. Rhenium. Zkoušený roztok. Použije se 1 ml zkoušeného přípravku. Porovnávací roztoky. Připraví se vhodná řada roztoků za použití roztoku obsahujícího 100 ßg rhenistanu draselného R (odpovídá 60 /u.g Re/ml) a 240 /u.g thiosíranu sodného R na mililitr a zředí se vodou R na stejný konečný objem. Ke zkoušenému roztoku a k 1 ml každého porovnávacího roztoku se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové R, 5 ml roztoku thiomočoviny R (50 g/l) a 1 ml roztoku chloridu cínatého R (200 g/l) v kyselině chlorovodíkové R a zředí se vodou R na 25,0 ml. Nechá se 40 min stát a změří se absorbance (2.2.25) každého roztoku při 400 nm za použití kontrolního roztoku získaného ve Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3331 _______________________________________Rhenii sulfldi colloidalis et technetii^Tc] solutio iniectabilis 3331 slepé zkoušce. Za použití absorbancí získaných z porovnávacích roztoků se sestaví kalibrační křivka a vypočítá se obsah rhenia ve zkoušeném přípravku. Radiochemická čistota. Provede se vzestupná papírová chromatografie (2.2.26), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca. Na papír se nanese 10 fA zkoušeného přípravku a ihned se vyvíjí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) po dráze 10 cm až 15 cm. Papír se nechá uschnout a vhodným detektorem se stanoví rozdělení radioaktivity. Technecium-99m v koloidní formě zůstává na startu a technecistanový iont máÄF asi 0,6. Mohou se objevit i jiné nečistoty s ÄF0,8 až 0,9. Radioaktivita odpovídající techne-ciu-99m v koloidní formě představuje nejméně 92 % z celkové radioaktivity chromatogramu. Fyziologická distribuce. Každé ze tří myší vážících 20 g až 25 g se vstříkne nejvýše 0,2 ml do vena caudalis. Po 20 min se myši usmrtí, vyjmou se játra, slezina a plíce a vhodným detektorem se změří radioaktivita orgánů, jak je uvedeno v článku Radiofarmaca. Po odstranění ocasu se změří radioaktivita zbytku těla. Procento radioaktivity každého vyjmutého orgánu se stanoví ze vztahu: — . 100 , B mv němž značí: A - radioaktivitu jednotlivého orgánu, B - celkovou radioaktivitu všech vyjmutých orgánů a zbytku těla bez ocasu. U všech tří myší se nachází nejméně 80 % radioaktivity v játrech a slezině a nejvýše 5 % v plicích. Pokud rozdělení radioaktivity u jedné ze tří myší neodpovídá výše uvedenému požadavku, zkouška se zopakuje na dalších třech myších. Přípravek je vyhovující, pokud je předepsané rozdělení radioaktivity nalezeno u pěti ze šesti použitých myší. Přípravek se může použít pře d dokončením zkoušky. Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky. Pyrogenní látky. Vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky uvedené v článku Radiofarmaca. Na 1 kg hmotnosti králíka se vstříkne nitrožilně 0,1 ml zkoušeného přípravku. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky. Stanovení radioaktivity Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem technecia-99m nebo se změří na přístroji kalibrované m pomocí tohoto roztoku. Uchovávání Viz článek Radiofarmaca. Označování Viz článek Radiofarmaca. V označení na obalu se zvláště uvede množství rhenia v mililitru. Strana 3332 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3332 Stanní colloidalis et technetii["mTc] solutio iniectabilis Stanní colloidalis et technetii[99mTc] solutio iniectabilis ***** Injekce s koloidním cínem značeným techneciem|~99mTc] * Je to sterilní koloidní disperze cínu značená techneciem-99m. Přípravek obsahuje proměnné množství cínu nepřevyšující 1 mg Sn v mililitru; obsahuje fluoridové ionty, může být stabilizován vhodnou koloid chránící přísadou, prostou pyrogenních látek, a může obsahovat vhodný tlumivý roztok. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity technecia-99m k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 95 % radioaktivity odpovídá techneciu-99m v koloidní formě. Připravuje se z injekce s technecistanem[99mTc] sodným (štěpný nebo neštěpný produkt) za použití vhodných sterilních složek prostých pyrogenních látek. Provede se výpočet poměru radionu-klidových nečistot vztažený k datu a hodině podání. Injekční stříkačka používaná k manipulaci s eluátem určeným ke značení konečného produktu nebo pro manipulaci s konečným produktem by neměla obsahovat gumové části. Vlastnosti Čirá nebo opalizuj í cí bezbarvá kapalina. Technecium-99m má poločas přeměny 6,02 h a emituje záření gama. Zkoušky totožnosti A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku technecia-99m. Provede se přímé porovnání spekter nebo se použije zařízení kalibrované pomocí referenčního roztoku technecia-99m. Referenční roztoky technecia-99m a molybdenu-99 se získávají od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama technecia-99m mají energii 0,140 MeV. B. 0,05 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS se smíchá s 0,05 ml alizarinu S RS a přidá se 0,05 ml zkoušeného přípravku; vznikne žluté zbarvení. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 7,0. Radiochemická čistota. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca, za použití silikagelu naneseného na vrstvě skleněných vláken. Deska se zahřívá 10 min při 110 °C, při vyvíjení čelo mobilní fáze dosáhne během 10 min 10 cm až 15 cm. Nanese se 5 ul až 10 ul zkoušeného přípravku a ihned se vyvíjí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) čištěného dusíkem R po dráze 10 cm až 15 cm. Vrstva se nechá usušit a rozdělení radioaktivity se stanoví vhodným detektorem. Technecium-99m v koloidní formě zůstane na startu a technecistanový iont se pohybuje v blízkosti čela rozpouštědla. Nejméně 95,0 % radioaktivity technecia-99m odpovídá techneciu v koloidní formě. Cín. Zkoušený roztok. 3,0 ml se zředí kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na 50,0 ml. Porovnávací roztok. 0,115 g chloridu cínatého R se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí sejí na 1000,0 ml. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3333 _________________________________________Stanni pyrophosphatis et technetii^Tc] solutio iniectabilis 3333 K 1,0 ml každého roztoku se přidá 0,4 ml roztoku laurylsíranu sodného R (20 g/l), 0,05 ml kyseliny thioglykolové R, 0,1 ml zkoumadla dithiolového R a 3,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,2 mol/l RS a promíchá se. Změří se absorbance (2.2.25) každého roztoku při 540 nm za použití kyseliny chlorovodíkové 0,2 mol/l RS jako kontrolního roztoku. Absorbance zkoušeného roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku (1 mg Sn v mililitru). Fyziologická distribuce. Každé ze tří myší vážících 20 g až 25 g se vstříkne nejvýše 0,2 ml do vena caudalis. Po 20 min se myši usmrtí, vyjmou se játra, slezina a plíce a vhodným detektorem se změří radioaktivita orgánů, jak je uvedeno v článku Radiofarmaca. Po odstranění ocasu se změří radioaktivita zbytku těla. Stanoví se procenta radioaktivity v játrech, ve slezine a v plicích vzhledem k celkové radioaktivitě všech orgánů a zbytku těla kromě ocasu. U všech tří myší se nachází nejméně 80 % radioaktivity v játrech a ve slezině a nejvýše 5 % v plicích. Pokud rozdělení radioaktivity u jedné ze tří myší neodpovídá výše uvedenému požadavku, zkouška se zopakuje na dalších třech myších. Pnpravek je vyhovující, pokud je předepsané rozdělení radioaktivity nalezeno u pěti ze šesti použitých myší. Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Pnpravek se může použít před dokončením zkoušky. Stanovení radioaktivity Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem technecia-99m nebo se změří na přístroji kalibrované m pomocí tohoto roztoku. Uchovávání Viz článek Radiofarmaca. Označování Viz článek Radiofarmaca. Stanni pyrophosphatis et technetii[ Tc] ***** solutio iniectabilis ***** Injekce s komplexem difosforečnanu a cínu značeným techneciem|~99mTc] Je to sterilní roztok prostý pyrogenních látek, který může být připraven smícháním roztoků difosforečnanu sodného a chloridu cínatého s injekcí technecistanu[99mTc] sodného (štěpný nebo neštěpný produkt). Pnpravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity technecia-99m k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 90 % radioaktivity odpovídá komplexu difosforečnanu a cínu s techneciem-99m. Pnpravek obsahuje difosforeěnan sodný (Na4P207. . 10H2O) v množství 1 mg až 50 mg v mililitru a proměnné množství cínu (Sn) nepřevyšující 3,0 mg v mililitru. Připravuje se z injekce s technecistanem[99mTc] sodným (štěpný nebo neštěpný produkt) za použití vhodných sterilních složek. Provede se výpočet poměru radionuklidových nečistot vztažený k datu a hodině podání. Strana 3334 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3334 Stanní pyrophosphatis et technetii^Tc] solutio iniectabilis_________________________________________ Vlastnosti Čirý bezbarvý roztok. Technecium-99m má poločas přeměny 6,02 h a emituje záření gama. Zkoušky totožnosti A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku technecia-99m. Provede se přímé porovnání spekter nebo se použije zařízení kalibrované pomocí referenčního roztoku technecia-99m. Referenční roztoky technecia-99m a molybdenu-99 se získávají od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama technecia-99m mají energii 0,140 MeV. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Radiochemická čistota. Rozdělení radioaktivity je zároveň zkouškou totožnosti přípravku. C. K 1 ml se přidá 1 ml kyseliny octové R a zahřívá se 1 h ve vodní lázni. Po ochlazení se přidá 10 ml zkoumadla molybdenan-vanadičného R2 a nechá se 30 min stát; vznikne žluté zbarvení. D. K 1 ml se přidají 2 ml roztoku kyseliny sírové R (30% V/V), 1 ml kyseliny chlorovodíkové R, 0,05 ml kyseliny thioglykolové R, 0,4 ml roztoku laurylsíranu sodného R (20 g/l) a 0,1 ml zkoumadla dithiolového R a nechá se 30 min stát; vznikne růžové zbarvení. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 7,0. Radiochemická čistota. a) Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27), jak je popsáno v článku Radiofarmaca, za použití silikagelu na vrstvě skleněných vláken. Vrstva se 10 min zahřívá při 110 °C. Použije se taková vrstva, aby při vyvíjení čelo mobilní fáze dosáhlo během 10 min 10 cm až 15 cm. Na vrstvu se nanese 5 jal až 10 jal přípravku a usuší se v proudu dusíku. Vyvíjí se 2-butano-nem R, kterým těsně před použitím 10 min probublává dusík, po dráze 10 cm až 15 cm a nechá se usušit. Rozdělení radioaktivity se stanoví vhodným detektorem. Komplex difosforečnanu a cínu s techneciem-99m zůstává na startu a technecistanový iont má hodnotu Rv 0,95 až 1,0. b) Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27), jak je popsáno v článku Radiofarmaca, za použití silikagelu na vrstvě skleněných vláken. Deska se 10 min zahřívá při 110 °C. Použije se taková vrstva, aby při vyvíjení čelo mobilní fáze dosáhlo během 10 min 10 cm až 15 cm. Na vrstvu se nanese 5 fA až 10 fA přípravku a ihned se vyvíjí roztokem octanu sodného R (136 g/l) po dráze 10 cm až 15 cm a nechá se usušit. Rozdělení radioaktivity se stanoví vhodným detektorem. Nečistoty v koloidní formě zůstávají na startu a komplex difosforečnanu a cínu s tech-neciem-99m má hodnotu Rv 0,9 až 1,0. Součet procent radioaktivity odpovídající nečistotám na chromatogramech získaných ve zkouškách (a) a (b) není větší než 10 %. Difosforečnan sodný. Zkoušený roztok. 1 ml zkoušeného přípravku nebo jeho vhodné zředění. Porovnávací roztoky. Připraví se řada roztoků za použití roztoku obsahujícího difosforečnan sodný R a chlorid cínatý R ve stejném poměru jako ve zkoušeném přípravku a doplní se vodou R na konečný objem. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3335 _________________________________________Stanni pyrophosphatis et technetii^Tc] solutio iniectabilis 3335 Ke zkoušenému roztoku a k 1 ml každého porovnávacího roztoku se postupně přidá 10 ml roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (1 g/l), 10 ml základního roztoku železa (8 jug Fe/ml), 5 ml kyseliny octové ledové R a 5 ml roztoku hydroxylamoniumchloridu R{\ g/l). Všechny roztoky se doplní vodou R na 40 ml a zahřívají se 1 h ve vodní lázni při 40 °C. Ke každému roztoku se přidají 4 ml roztoku fenanthroliniumchloridu R (1 g/l) a zředí se vodou R na 50,0 ml. Změří se absorbance (2.2.25) každého roztoku při 515 nm za použití kontrolního roztoku získaného při slepé zkoušce, obsahujícího kyselinu chlorovodíkovou (1,1 g/l HCl) místo základního roztoku železa (8 jug Fe/ml). Ze získaných absorbancí porovnávacích roztoků se sestaví kalibrační křivka a vypočítá se obsah difosforečnanu sodného v přípravku. Cín. Zkoušený roztok. 1 ml zkoušeného přípravku nebo jeho vhodné zředění. Porovnávací roztoky. Připraví se řada roztoků za použití roztoku difosforečnanu sodného R a chloridu cínatého R v kyselině chlorovodíkové R (6,2 g/l HCl) ve stejném poměru jako ve zkoušeném přípravku a zředí se kyselinou chlorovodíkovou R (6,2 g/l HCl) na stejný objem. Ke zkoušenému roztoku a k 1,0 ml každého porovnávacího roztoku se přidají 2 ml roztoku kyseliny sírové R (300 g/l), 1 ml kyseliny chlorovodíkové R 0,05 ml kyseliny thioglykolové R, 0,4 ml roztoku laurylsíranu sodného R (20 g/l) a 0,1 ml zkoumadla dithiolového R a zředí se kyselinou chlorovodíkovou R (6,2 g/l HCl) na 15 ml. Roztoky se nechají 30 min stát a změří se absorbance (2.2.25) každého roztoku při 530 nm za použití kontrolního roztoku získaného při slepé zkoušce, obsahujícího stejné množství difosforečnanu sodného R jako zkoušený přípravek. Ze získaných absorbancí porovnávacích roztoků se sestaví kalibrační křivka a vypočítá se obsah cínu v přípravku. Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky. Pyrogenní látky. Vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky uvedené v článku Radiofarmaca. Na 1 kg hmotnosti králíka se vstříkne nitrožilně 0,1 ml zkoušeného přípravku. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky. Stanovení radioaktivity Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem technecia-99m nebo se změří na přístroji kalibrované m pomocí tohoto roztoku. Uchovávání Viz článek Radiofarmaca. Označování Viz článek Radiofarmaca. V označení na obalu se uvede množství difosforečnanu sodného v mililitru a množství cínu v mililitru. Strana 3336 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3336 Sulfuris colloidalis et technetiil"mTc] solutio iniectabilis Sulfuris colloidalis et technetii[ Tc] solutio iniectabilis ***** Injekce s koloidní sírou značenou techneciem|~99mTc] * Je to sterilní koloidní disperze síry prostá pyrogenních látek, jejíž micely jsou značené techneciem-99m. Může být stabilizována složkou na bázi želatiny, která chrání koloid. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity technecia-99m k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 92 % radioaktivity odpovídá techneciu-99m v koloidní formě. Hodnota pH může být upravena přidáním vhodného tlumivého roztoku, jako je tlumivý roztok octa-nový, citronanový nebo fosforečnanový. Přípravek obsahuje proměnné množství koloidní síry, podle způsobu přípravy. Připravuje se z injekce s technecistanem[99mTc] sodným (štěpný nebo neštěpný produkt) za použití vhodných sterilních složek prostých pyrogenních látek. Provede se výpočet poměru radionu-klidových nečistot vztažený k datu a hodině podání. Vlastnosti Čirá až opalizující, bezbarvá až nažloutlá kapalina. Technecium-99m má poločas přeměny 6,02 h a emituje záření gama. Zkoušky totožnosti A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku technecia-99m. Provede se přímé porovnání spekter nebo se použije zařízení kalibrované pomocí referenčního roztoku technecia-99m. Referenční roztoky technecia-99m a molybdenu-99 se získávají od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama technecia-99m mají energii 0,140 MeV. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Radiochemická čistota. Rozdělení radioaktivity je zároveň zkouškou totožnosti přípravku. C. Ve zkumavce o délce 100 mm a vnitřním průměru 16 mm se do sucha odpaří 0,2 ml přípravku. Síra se rozpustí třepáním zbytku s 0,2 ml pyridinu R a přidá se asi 20 mg benzoinu R Hrdlo zkumavky se přikryje filtračním papírem navlhčeným octanem olovnatým RS a zkumavka se zahřívá v glycerinové lázni při 150 °C; papír pomalu zhnědne. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 7,0. Radiochemická čistota. Provede se vzestupná papírová chromatografie (2.2.26), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca. Na papír se nanese 10 [A přípravku a ihned se vyvíjí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) po dráze 10 cm až 15 cm a nechá se usušit. Rozdělení radioaktivity se stanoví vhodným detektorem. Technecium-99m v koloidní formě zůstává na startu a technecistanový iont má hodnotu Rv 0,6. Mohou se vyskytovat jiné nečistoty s Rv 0,8 až 0,9. Radioaktivita odpovídající techneciu-99m v koloidní formě představuje nejméně 92 % z celkové radioaktivity chromatogramu. Fyziologická distribuce. Každé ze tří myší vážících 20 g až 25 g se vstříkne nejvýše 0,2 ml do vena caudalis. Po 20 min se myši usmrtí, vyjmou se játra, slezina a plíce a vhodným detektorem se změří radioaktivita orgánů, jak je popsáno v článku Radiofarmaca. Odstraní se ocas a změří se Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3337 ____________________________________________________Technetii^Tc] et etifenini solutio iniectabilis 3337 radioaktivita zbytku těla. Procenta radioaktivity v játrech, ve slezině a v plicích se stanoví ze vztahu: — . 100 , B v němž značí: A - radioaktivitu jednotlivého orgánu, B - celkovou radioaktivitu jater, sleziny, plic a zbytku těla. U každé ze tří myší se nejméně 80 % radioaktivity nachází v játrech a ve slezině a nejvýše 5 % v plicích. Pokud rozdělení radioaktivity u jedné ze tří myší neodpovídá výše uvedeným požadavkům, zkouška se opakuje na dalších třech myších. Přípravek vyhovuje zkoušce, pokud je předepsané rozdělení radioaktivity nalezeno u pěti-ze šesti použitých myší. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky. Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky. Pyrogenní látky. Vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky uvedené v článku Radiofarmaca. Na 1 kg hmotnosti králíka se vstříkne nitrožilně 0,1 ml zkoušeného přípravku. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky. Stanovení radioaktivity Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem technecia-99m nebo se změří na přístroji kalibrované m pomocí tohoto roztoku. Uchovávání Viz článek Radiofarmaca. Označování Viz článek Radiofarmaca. Technetii[99mTc] et etifenini solutio iniectabilis ***** Injekce s etifeninem značeným techneciem|~99mTc] * Je to sterilní roztok, který může být připraven smícháním injekce s technecistanem[ 99mTc] sodným (štěpný nebo neštěpný produkt) s roztokem etifeninu [N-(2,6-diethylfenylkarbamoyl-methyljiminodioctová kyselina; C16H22N205] a s roztokem chloridu cínatého. Přípravek obsahuje proměnné množství cínu (Sn) nepřevyšující 0,2 mg v mililitru. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity technecia-99m k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 95,0 % radioaktivity odpovídá komplexu etifeninu s techneciem-99m. Připravuje se z injekce s technecistanem[99mTc] sodným (štěpný nebo neštěpný produkt) za použití vhodných sterilních složek prostých pyrogenních látek. Provede se výpočet poměru radionuklidových nečistot vztažený k datu a hodině podání. Strana 3338 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3338 Technetii^Tc] et etifenini solutio iniectabilis____________________________________________________ Vlastnosti Čirý bezbarvý roztok. Technecium-99m má poločas přeměny 6,02 h a emituje záření gama. Zkoušky totožnosti A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku technecia-99m. Provede se přímé porovnání spekter nebo se použije zařízení kalibrované pomocí referenčního roztoku technecia-99m. Referenční roztoky technecia-99m a molybdenu-99 se získávají od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama technecia-99m mají energii 0,140 MeV. B. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se zředí methanolem R tak, aby získaný roztok obsahoval asi 1 mg etifeninu v mililitru. Porovnávací roztok. 5,0 mg etifeninu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizo-vanýmpro chromatografii R (5 //m až 10 Mm)> - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (14 g/l) (20 + 80), jejíž pH bylo upraveno na 2,5 kyselinou fosforečnou R. Průtoková rychlost je 1,0 ml/min, - spektrofotometrického detektoru, 230 nm. Nastříkne se po 20 fA každého roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je retenční čas hlavního píku shodný s retenčním časem hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušky na čistotu Hodnota pH. (2.2.3). 4,0 až 6,0. Radiochemická čistota. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca, za použití kyseliny křemičité na vrstvě skleněných vláken. Deska se zahřívá 10 min při 110 °C, při vyvíjení čelo mobilní fáze dosáhne během 15 min 10 cm až 15 cm. Nanese se 5 ul až 10 ul zkoušeného přípravku a ihned se vyvíjí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) po dráze 10 cm až 15 cm. Vrstva se nechá usušit a rozdělení radioaktivity se stanoví vhodným detektorem. Komplex etifeninu s techneciem-99m se pohybuje téměř ve středu chromatogramu, technecistanový iont se pohybuje s čelem rozpouštědla a nečistoty v koloidní formě zůstávají na startu. Komplexu etifeninu s techneciem-99m odpovídá nejméně 95,0 % z celkové radioaktivity chromatogramu. Fyziologická distribuce. Každé ze tří myší vážících 20 g až 25 g se vstříkne 0,1 ml (odpovídá asi 3,7 MBq) do vena caudalis. Po 1 h se myši usmrtí, vyjmou se játra, žlučník, tenké střevo, tlusté střevo a ledviny, sebere se vyloučená moč. Radioaktivita orgánů se změří vhodným detektorem, jak je popsáno v článku Radiofarmaca. Po odstranění ocasu se změří radioaktivita zbytku těla. Procenta radioaktivity v každém orgánu se stanoví ze vztahu: Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3339 ____________________________________________________Technetiif^Tc] gluconatis solutio iniectabilis 3339 — . 100 , B v němž značí: A - radioaktivitu jednotlivého orgánu, B - radioaktivitu všech orgánů a zbytku těla bez ocasu. Nejméně u dvou myší není součet procent radioaktivity ve žlučníku, v tenkém střevě a v tlustém střevě menší než 80 %. Nejvýše 3 % radioaktivity se nachází v játrech a nejvýše 2 % v ledvinách. Cín. Zkoušený roztok. 1,0 ml se zředí kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na 5,0 ml. Porovnávací roztok. Připraví se za použití kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS tak, aby roztok obsahoval 0,075 mg chloridu cínatého R v mililitru. K 1 ml každého roztoku se přidá 0,4 ml roztoku laurylsíranu sodného R (20 g/l), 0,05 ml kyseliny thioglykolové R, 0,1 ml zkoumadla dithiolového R a 3,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,2 mol/l RS a promíchá se. Změří se absorbance (2.2.25) každého roztoku při 540 nm za použití kyseliny chlorovodíkové 0,2 mol/l RS jako kontrolního roztoku. Absorbance zkoušeného roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku (0,2 mg Sn v mililitru). Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky. Stanovení radioaktivity Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem technecia-99m nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku. Uchovávání Viz článek Radiofarmaca. Označování Viz článek Radiofarmaca. Technetii[99mTc] gluconatis solutio iniectabilis ***** * * Injekce s glukonanem značeným techneciemp9mTc] *** Je to sterilní roztok, který může být připraven smícháním roztoků glukonanu vápenatého a cínaté soli nebo jiné vhodné redukující látky s injekcí technecistanu[99mTc] sodného (štěpného nebo neštěpného produktu). Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity rechne -cia-99m k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 90 % radioaktivity odpovídá komplexu glukonanu s techneciem-99m. Připravuje se z injekce s technecistanem[99mTc] sodným (štěpný nebo neštěpný produkt) za použití vhodných sterilních složek. Provede se výpočet poměru radionuklidových nečistot vztažený k datu a hodině podání. Strana 3340 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3340 Technetii^Tc] gluconatis solutio iniectabilis____________________________________________________ Vlastnosti Slabě opalizující roztok. Technecium-99m má poločas přeměny 6,02 h a emituje záření gama. Zkoušky totožnosti A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku technecia-99m. Provede se přímé porovnání spekter nebo se použije zařízení kalibrované pomocí referenčního roztoku technecia-99m. Referenční roztoky technecia-99m a molybdenu-99 se získávají od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama technecia-99m mají energii 0,140 MeV. B. 5 [A roztoku vyhovuje zkoušce totožnosti A popsané v článku Calcii gluconas. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Radiochemická čistota. Rozdělení radioaktivity je zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 8,5. Radiochemická čistota. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca, za použití silikagelu na vrstvě skleněných vláken. Deska se 10 min zahřívá při 110 °C. Použije se taková vrstva, aby při vyvíjení celo mobilní fáze dosáhlo během 10 min 10 cm až 15 cm. a) Na vrstvu se nanese 5 ul až 10 ul přípravku a ihned se vyvíjí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) po dráze 10 cm až 15 cm, nechá se usušit a vhodným detektorem se stanoví rozdělení radioaktivity. Nečistoty v koloidní formě zůstávají na startu, komplex glukonanu s techneciem a techne-cistanový iont jsou v blízkosti cela rozpouštědla. b) Na vrstvu se nanese 5 /ul až 10 /ul přípravku, nechá se usušit, vyvíjí se 2-butanonem R po dráze 10 cm až 15 cm a pak se usuší v proudu teplého vzduchu. Rozdělení radioaktivity se stanoví vhodným detektorem. Technecistanový iont (nečistota) je v blízkosti cela rozpouštědla, komplex glukonanu s techneciem a technecium v koloidní formě zůstávají na startu. Součet procent radioaktivity odpovídající nečistotám na chromatogramech získaných ve zkouškách (a) a (b) není větší než 10 %. Fyziologická distribuce. Každému ze tří potkanů vážících 150 g až 250 g se vstříkne nejvýše 0,2 ml do vena caudalis. Změří se radioaktivita ve stříkačce před podáním a po podání. Po 30 min se potkani usmrtí, vhodným způsobem se odebere nejméně 1 g krve, vyjmou se ledviny, játra, močový měchýř se zadrženou mocí a ocas. Zváží se vzorek krve. Vhodným přístrojem se stanoví radioaktivita orgánů, vzorku krve a ocasu, jak je popsáno v článku Radiofarmaca. Stanoví se procenta radioaktivity v každém orgánu a v 1 g krve vztažená k celkové radioaktivitě (vypočítané jako rozdíl mezi aktivitou naměřenou ve stříkačce před podáním a po podání a odečte se aktivita ocasu). Hodnota radioaktivity v krvi se vynásobí faktorem m/200, kde m je hmotnost těla potkana v gramech. Nejméně u dvou ze tří potkanů je radioaktivita v ledvinách nejméně 15 %, v močovém měchýři se zadrženou mocí nejméně 20 %, v játrech nejvýše 5 %. Radioaktivita v krvi po korekci je nejvýše 0,50 %. Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3341 _______________________________________________Technetii^Tc] humani albumini solutio iniectabilis 3341 Stanovení radioaktivity Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem technecia-99m nebo se změří na přístroji kalibrované m pomocí tohoto roztoku. Uchovávání Viz článek Radiofarmaca. Označování Viz článek Radiofarmaca. Technetii[99mTc] humani albumini solutio iniectabilis ***** Injekce s lidským albuminem značeným techneciem["mTc] * Je to sterilní roztok lidského albuminu značeného techneciem-99m prostý pyrogenních látek. Obsahuje redukující látku, jako je sůl cínu, v množství nepřevyšujícím 1 mg Sn v mililitru, může obsahovat vhodný tlumivý roztok a protimikrobní přísadu. Ačkoli v současné době není přesně určena hodnota pro maximální limit cínu, doporučuje se dodržovat co nejmenší poměr cínu k albuminu. Použitý lidský albumin vyhovuje požadavkům článku Albumini humani solutio. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity technecia-99m k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % množství albuminu uvedeného v označení. Nejméně 80 % radioaktivity přísluší albuminovým frakcím II až V. Nejvýše 5,0 % radioaktivity technecia-99m odpovídá volnému technecistanu; stanoveno metodou popsanou ve zkoušce Radiochemická čistota. Připravuje se z injekce s technecistanem[99mTc] sodným (štěpný nebo neštěpný produkt) za použití vhodných sterilních složek prostých pyrogenních látek. Provede se výpočet poměru radionuklidových nečistot vztažený k datu a hodině podání. Vlastnosti Čirý bezbarvý nebo světle žlutý roztok. Technecium-99m má poločas přeměny 6,02 h a emituje záření gama. Zkoušky totožnosti A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku technecia-99m. Provede se přímé porovnání spekter nebo se použije zařízení kalibrované pomocí referenčního roztoku technecia-99m. Referenční roztoky technecia-99m a molybdenu-99 se získávají od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama technecia-99m mají energii 0,140 MeV. B. Provedou se precipitační zkoušky na zkoušeném přípravku s vhodným rozsahem druhově specifických antisér. Zkouška se provádí za použití antiséra specifického proti plazmatickým bílkovinám všech druhů domácích zvířat obvykle používaných v příslušné zemi k přípravě látek Strana 3342 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3342 Technetiif^Tc] humani albumini solutio iniectabilis biologického původu. Přípravek obsahuje bílkoviny lidského původu a dává negativní reakce se specifickými antiséry proti plazmatickým bílkovinám jiných druhů. C. Provede se vhodnou imunoelektroforetickou technikou. Za použití antiséra proti normálnímu lidskému séru se porovná normální lidské sérum a zkoušený přípravek, je-li třeba, se zředí. Hlavní složka zkoušeného přípravku odpovídá hlavní složce normálního lidského séra. Ve zředěném roztoku mohou být nalezena malá množství jiných plazmatických bílkovin. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 2,0 až 6,5. Radiochemická čistota. a) Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27), jak je popsáno v článku Radiofarmaca, za použití silikagelu na vrstvě skleněných vláken. Deska se zahřívá 10 min při 110 °C, při vyvíjení čelo mobilní fáze dosáhne během 10 min 10 cm až 15 cm. Nanese se 5 ul až 10 ul zkoušeného přípravku a nechá se usušit. Vrstva se vyvíjí 2-butanonem R po dráze 10 cm až 15 cm, nechá se usušit a rozdělení radioaktivity se stanoví vhodným detektorem. Komplex lidského albuminu s techneciem-99m zůstává na startu a technecistanový iont se pohybuj e s čelem rozpouštědla. Nejvýše 5,0 % radioaktivity technecia-99m odpovídá techneciu ve formě technecistanového iontu. b) Provede se vylučovací chromatografie (2.2.30). Mobilní fáze (koncentrovaná). 1,124 g dihydrogenfosforečnanu sodného R, 4,210 g hydrogenfosfo-rečnanu sodného R, 1,17 g chloridu sodného R a 0,10 g azidu sodného R se rozpustí ve 100 ml vody R. Zkoušený roztok. 0,25 ml zkoušeného přípravku se smíchá s 0,25 ml mobilní fáze (koncentrované). Použije se ihned po zředění. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: - nerezové ocelové kolony délky 0,6 m a vnitřního průměru 7,5 mm naplněné silikagelem pro vylučovací chromatografii R, - mobilní fáze, která je směsí stejných objemových dílů mobilní fáze (koncentrované) a vody R. Průtoková rychlost je 0,6 ml/min, - detektoru radioaktivity nastaveného na technecium-99m, - injektorové smyčky. Nastříkne se 200 fA zkoušeného roztoku. Chromatogram se vyvíjí ještě nejméně 10 min po dosažení hodnoty pozadí. Píky jsou eluovány s následujícími retenčními časy: 1. sloučenina s vysokou molekulovou hmotností 19 až 20 min 2. poly Ill-albumin 23 až 24 min 3. poly II-albumin 25 až 27 min 4. poly I-albumin 28 až 29 min 5. albumin lidského séra 32 až 33 min 6 koloid cínu 40 až 47 min 7. technecistan 48 min Nejméně 80 % radioaktivity nanesené do kolony náleží albuminovým frakcím II až V. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3343 _______________________________________________Technetii^Tc] humani albumini solutio iniectabilis 3343 Albumin. Porovnávací roztok. Roztok albuminu lidského R se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby obsah albuminu byl 5 mg/ml. K 1,0 ml zkoušeného přípravku a k 1,0 ml porovnávacího roztoku se přidají 4,0 ml zkoumadla biuretového R a promíchá se. Přesně po 30 min se změří absorbance (2.2.25) každého roztoku při 540 nm za použití roztoku chloridu sodného R (9 g/l) jako kontrolní kapaliny připraveného stejným způsobem. Z naměřených absorbancí se vypočítá obsah albuminu ve zkoušeném přípravku v mg/ml. Cín. Zkoušený roztok. K 1,0 ml zkoušeného přípravku se přidá 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 2 mol/l RS a zahřívá se 30 min ve vodní lázni při 100 °C. Ochladí se a odstřeďuje se 10 min při 300 g. 1,0 ml supernatantní tekutiny se zředí kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS'na 10 ml. Porovnávací roztok. 95 mg chloridu cínatého R se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí sejí na 1000,0 ml. K 1,0 ml každého roztoku se přidají 0,4 ml roztoku laurylsíranu sodného R (20 g/l), 0,05 ml kyseliny thioglykolové R, 0,1 ml zkoumadla dithiolového R, 3,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,2 mol/l RS a promíchá se. Změří se absorbance (2.2.25) každého roztoku při 540 nm za použití kyseliny chlorovodíkové 0,2 mol/l RS jako kontrolního roztoku. Absorbance zkoušeného roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku (1 mg Sn v mililitru). Fyziologická distribuce. Každému ze tří samců potkana vážících 150 g až 250 g se vstříkne nejvýše 0,5 ml, neobsahující více než 1,0 mg albuminu, do vhodné žíly, jako je vena caudalis nebo vena saphena. Změří se radioaktivita ve stříkačce před podáním a po podání. Po 30 min se potkani usmrtí, vhodným způsobem se odebere 1 ml krve, vyjmou se játra, a pokud byla injekce podána do vena caudalis, odstraní se ocas. Vhodným přístrojem se stanoví radioaktivita 1 ml krve, jater, a pokud byla injekce podána do vena caudalis, i ocasu, jak je popsáno v článku Radiofarmaca. Stanoví se procenta radioaktivity v játrech a v 1 ml krve vztažená k celkové radioaktivitě (vypočítané jako rozdíl mezi aktivitou naměřenou ve stříkačce před podáním a po podání, a pokud byla injekce podána do vena caudalis, odečte se i aktivita ocasu). Obsah radioaktivity v krvi se vynásobí faktorem m/200, kde m je hmotnost těla potkana v gramech. Nejméně u dvou ze tří použitých potkanů radioaktivita v játrech není větší než 15 % a v krvi po korekci není menší než 3,5 %. Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky. Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 175/Fm.j. endotoxinu v mililitru, kde V je doporučená maximální dávka v mililitrech. Stanovení radioaktivity Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem technecia-99m nebo se změří na přístroji kalibrované m pomocí tohoto roztoku. Uchovávání Viz článek Radiofarmaca. Strana 3344 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3344 Technetii^Tc] macrosalbi suspensio iniectabilis Označování Viz článek Radiofarmaca. V označení na obalu se uvede: - množství albuminu, - množství cínu, pokud ho přípravek obsahuje. Technetii[ Tc] macrosalbi suspensio iniectabilis ***** Injekce s makrosalbem značeným techneciemf^Tc]*** Je to sterilní suspenze lidského albuminu prostá pyrogenních látek ve formě nepravidelných nerozpustných agregátů získaných denaturací lidského albuminu ve vodném roztoku; částice jsou značené techneciem-99m. Přípravek obsahuje redukující složky, jako jsou soli cínu, v množství nepřevyšujícím 3 mg Sn v mililitru. Může obsahovat vhodný tlumivý roztok, jako je tlumivý roztok octanový, citronanový nebo fosforečnanový, nedenaturovaný lidský albumin a protimikrobní přísadu, jako je benzylalkohol. Použitý lidský albumin vyhovuje požadavkům článku Albumini humani solutio. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity technecia-99m k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 90 % technecia-99m je vázáno na částice suspenze, jak je stanoveno ve zkoušce Nefiltrovatelná radioaktivita. Částice mají obvykle průměr 10 um až 100 um. Měrná aktivita není menší než 37 MBq technecia-99m v miligramu agregovaného albuminu k datu a hodině podání. Připravuje se z injekce s technecistanem[99mTc] sodným (štěpný nebo neštěpný produkt) za použití vhodných sterilních složek prostých pyrogenních látek. Provede se výpočet poměru radio -nuklidových nečistot vztažený k datu a hodině podání. Vlastnosti Bílá suspenze, která se stáním může rozdělit. Technecium-99m má poločas přeměny 6,02 h a emituje záření gama. Zkoušky totožnosti A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku technecia-99m. Provede se přímé porovnání spekter nebo se použije zařízení kalibrované pomocí referenčního roztoku technecia-99m. Referenční roztoky technecia-99m a molybdenu-99 se získávají od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama technecia-99m mají energii 0,140 MeV. B. Zkoušky Nefiltrovatelná radioaktivita a Velikost částic jsou zároveň zkouškami totožnosti přípravku. C. 1 ml přípravku se umístí do odstřeďovací zkumavky a odstřeďuje se 5 min až 10 min při 2500 g. Supernatantní kapalina se odstraní a ke zbytku se přidá 5 ml vínanu meďnatého RS2, promíchá se a nechá se 10 min stát. Je-li třeba, zahřívá se do rozpuštění částic a po ochlazení se rychle přidá 0,5 ml zkoumadlafosfomolybdenan-wolframového RS a ihned se promíchá; vznikne modré zbarvení. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3345 _________________________________________________Technetii^Tc] macrosalbi suspensio iniectabilis 3345 Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 3,8 až 7,5. Nefiltrovatelná radioaktivita. Použije se polykarbonátový membránový filtr o průměru 13 mm až 25 mm, tloušťce 10 um a s kulatými póry o průměru 3 um, upevněný do vhodného držáku. Na filtr se nanese 0,2 ml přípravku a během filtrace se přidá 20 ml roztoku chloridu sodného R (9 g/l). Radioaktivita na filtruje nejméně 90 % z celkové radioaktivity zkoušeného přípravku. Velikost částic. Hodnotí se za použití mikroskopu. Pokud je to nutné, přípravek se zředí tak, aby počet částic byl dostatečně nízký pro jejich rozlišení. Použije se stříkačka s jehlou o průměru nejméně 0,35 mm, potřebné množství se umístí do vhodného zařízení, jako je hemocytometrická komůrka; komůrka nemá být přeplněna. Suspenze se nechá 1 min stát a pak se opatrně přikryj e krycím sklíčkem bez stlačení vzorku. Hodnotí se nejméně 5000 částic. Nejvýše 10 částic má maximální rozměr větší než 100 um, žádná částice nemá maximální rozměr větší než 150 um. Agregovaný albumin. Zkoušený roztok. Objem přípravku o předpokládaném obsahu asi 1 mg agregovaného albuminu se přenese do odstřeďovací zkumavky, 5 min až 10 min se odstřeďuje při asi 2500 g a pak se superna-tantní kapalina odstraní. Sediment se resuspenduje ve 2,0 ml roztoku chloridu sodného R (9 g/l), odstřeďuje se 5 min až 10 min při 2500 g a supernatantní kapalina se odstraní. Sediment se znovu resuspenduje v 5,0 ml uhličitanu sodného RS1 a zahřívá se ve vodní lázni při 80 °C až 90 °C do rozpuštění agregovaného albuminu. Po ochlazení se převede do odměrné baňky a zředí se uhličitanem sodným RS1 na 10,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se řada porovnávacích roztoků obsahujících 0,05 mg až 0,2 mg lidského albuminu v mililitru za použití uhličitanu sodného RS1. 3,0 ml každého roztoku se odděleně převedou do 25ml baněk. Do každé baňky se přidá 15,0 ml vínanu meďnatého RS2, promíchá se a nechá se 10 min stát. Pak se rychle přidá 1,5 ml zkoumadla fosfomolybdenan-wolframového RS, ihned se promíchá a nechá se 30 min stát. Změří se absorbance (2.2.25) při 750 nm za použití uhličitanu sodného RS1 jako kontrolní kapaliny. Za použití absorban-cí porovnávacích roztoků se sestrojí kalibrační křivka a vypočítá se obsah agregovaného albuminu v přípravku. Cín. Zkoušený roztok. K 1,0 ml přípravku se přidá 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 2 mol/l RS a zahřívá se 30 min ve vodní lázni. Ochladí se a 10 min se odstřeďuje při 300 g. 1,0 ml supernatantní kapaliny se zředí kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na 25,0 ml. Porovnávací roztok. 0,115 g chloridu cínatého R se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí sejí na 1000,0 ml. K 1,0 ml každého roztoku se přidá 0,4 ml roztoku laurylsíranu sodného R (20 g/l), 0,05 ml kyseliny thioglykolové R, 0,1 ml zkoumadla dithiolového R a 3,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,2 mol/l RS a promíchá se. Změří se absorbance (2.2.25) každého roztoku při 540 nm za použití kyseliny chlorovodíkové 0,2 mol/l RS jako kontrolní kapaliny. Absorbance zkoušeného roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku (3 mg Sn v mililitru). Fyziologická distribuce. Každému ze tří potkanů vážících 150 g až 250 g se vstříkne nejvýše 0,2 ml do vena caudalis. Po 15 min se potkani usmrtí, vyjmou se játra, slezina a plíce a vhodným přístrojem se změří radioaktivita orgánů, jak j e popsáno v článku Radiofarmaca. Odstraní se ocas a změří se radioaktivita zbytku těla, včetně krve. Procenta radioaktivity v plicích, v játrech a ve slezině se stanoví ze vztahu: Strana 3346 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3346 Technetiif^Tc] medronati solutio iniectabilis____________________________________________________ — . 100 , B v němž značí: A - radioaktivitu jednotlivého orgánu, B - celkovou radioaktivitu jater, sleziny, plic a zbytku těla. Nejméně u dvou ze tří potkanů je alespoň 80 % radioaktivity nalezeno v plicích a nejvýše 5 % v játrech a ve slezině. Pnpravek se může použít před dokončením zkoušky. Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Pnpravek se může použít před dokončením zkoušky. — Pyrogenní látky. Vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky uvedené v článku Radiofarmaca. Na 1 kg hmotnosti králíka se vstříkne nitrožilně 0,1 ml zkoušeného přípravku. Pnpravek se může použít před dokončením zkoušky. Stanovení radioaktivity Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem technecia-99m nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku. Uchovávání Viz článek Radiofarmaca. Označování Viz článek Radiofarmaca. V označení na obalu se uvede: - že pnpravek se má před použitím protřepat, - množství cínu v mililitru, pokud ho pnpravek obsahuje, - že pnpravek se nesmí použít, pokud po protřepání není suspenze homogenní. Technetii[99mTc] medronati solutio iniectabilis ***** Injekce s medronatem značeným techneciemp9mTc] * Je to sterilní roztok, který může být připraven smícháním roztoků methylendifosfonatu sodného a cínaté soli s injekcí s technecistanem[99mTc] sodným (štěpný nebo neštěpný produkt). Přípravek obsahuje proměnné množství cínu (Sn) nepřevyšující 3 mg v mililitru. Může obsahovat protimikrobní pnsady, antioxidanty, stabilizátory atlumivé roztoky. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity technecia-99m k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Radioaktivita odpovídající jiným chemickým formám, než je komplex medronatu s rechne -ciem-99m, není větší než 5,0 % z celkové radioaktivity. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3347 ____________________________________________________Technetii^Tc] medronati solutio iniectabilis 3347 Připravuje se z injekce s technecistanem[99mTc] sodným (štěpný nebo neštěpný produkt) za použití vhodných sterilních složek. Provede se výpočet poměru radionuklidových nečistot vztažený k datu a hodině podání. Vlastnosti Čirý bezbarvý roztok. Technecium-99m má poločas přeměny 6,02 h a emituje záření gama. Zkoušky totožnosti A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku technecia-99m. Provede se přímé porovnání spekter nebo se použije zařízení kalibrované pomocí referenčního roztoku technecia-99m. Referenční roztoky technecia-99m a molybdenu-99 se získávají od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama technecia-99m mají energii 0,140 MeV. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Radiochemická čistota. Rozdělení radioaktivity je zároveň zkouškou totožnosti. C. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca, za použití vrstvy celulosy. Zkoušený roztok. Přípravek se zředí vodou R tak, aby získaný roztok obsahoval asi 0,1 mg až 0,5 mg medronatu sodného v mililitru. Porovnávací roztok. Vhodné množství (1 mg až 5 mg) kyseliny medronatové CRL se rozpustí ve směsi roztoku chloridu sodného R (9 g/l) a vody R a zředí se na 10 ml tak, aby se získaný roztok shodoval se zkoušeným roztokem v obsahu medronatu a chloridu sodného. Na vrstvu se odděleně nanese 10 fA každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů 2-propanolu R, kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS, a 2-butanonu R (20 + 30 + 60) po dráze 12 cm až 14 cm (asi 4 h). Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se molybdenanem hexaamon-ným RS4 a pak se asi na 10 min vystaví působení ultrafialového světla při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a barvou shoduje se skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 7,5. Radiochemická čistota. Provede se tenkovrstva chromatografie (2.2.27), jak je popsáno v článku Radiofarmaca, za použití silikagelu na vrstvě skleněných vláken. Použijí se takové vrstvy, aby při vyvíjení celo mobilní fáze dosáhlo během 10 min 10 cm až 15 cm. Zkouškou (a) se stanoví hydrolyzované technecium a technecium v koloidní formě a zkouškou (b) se stanoví technecistano-vý iont. a) Nanese se 5 ul až 10 ul přípravku a ihned se vyvíjí roztokem octanu sodného R (136 g/l) po dráze 10 cm až 15 cm, usuší se na vzduchu. Rozdělení radioaktivity se stanoví vhodným detektorem. Hydrolyzované technecium a technecium v koloidní formě zůstávají na startu a komplex medronatu s techneciem a technecistanový iont se pohybují v blízkosti cela rozpouštědla. b) Na vrstvu se nanese 5 /ul až 10 /ul přípravku, rychle se usuší, vyvíjí se 2-butanonem R po dráze 10 cm až 15 cm a nechá se uschnout. Rozdělení radioaktivity se stanoví vhodným detekto- Strana 3348 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3348 Technetii^Tc] medronati solutio iniectabilis____________________________________________________ rem. Technecistanový iont se pohybuje v blízkosti čela rozpouštědla. Komplex medronatu s techne-ciem a technecium v koloidní formě zůstávají na startu. Procento radioaktivity odpovídající technecistanovému iontu na chromatogramu získanému ve zkoušce (b) není větší než 2,0 % a součet procent radioaktivity odpovídající nečistotám na chroma-togramech získaných ve zkouškách (a) a (b) (včetně technecistanového iontu) není větší než 5,0 %. Cín. Zkoušený roztok. 1,0 ml zkoušeného pfípravku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na 50,0 ml. Porovnávací roztok. 0,115 g chloridu cínatého R se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí sejí na 1000,0 ml. K 1,0 ml každého roztoku se přidá 0,4 ml roztoku laurylsíranu sodného R (20 g/l), 0,05 ml kyseliny thioglykolové R, 0,1 ml zkoumadla dithiolového R, 3,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,2 mol/l RS a promíchá se. Měří se absorbance (2.2.25) každého roztoku pň 540 nm za použití kyseliny chlorovodíkové 0,2 mol/l RS jako kontrolní kapaliny. Absorbance zkoušeného roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku (3 mg Sn v mililitru). Fyziologická distribuce. Každému ze tfí potkanů vážících 150 g až 250 g se vstfíkne nejvýše 0,2 ml, neobsahující více než 0,05 mg medronatu sodného, do vhodné žíly, jako je vena caudalis nebo vena saphena. Změň se radioaktivita ve stfíkačce před podáním a po podání. Po 2 h se potkani usmrtí, vyjme se jedna stehenní kost, játra a část krve; krev se zváží. Pokud byla injekce podána do vena caudalis, odstraní se ocas. Vhodným pfístrojem se stanoví radioaktivita stehenních kostí, jater, krve, a pokud byla injekce podána do vena caudalis, i ocasu, jak je popsáno v článku Radiofarmaca. Procenta radioaktivity v každém orgánu se stanoví ze vztahu: — . 100 , B v němž značí: A - radioaktivitu jednotlivého orgánu, B - celkovou radioaktivitu (vypočítanou jako rozdíl mezi aktivitou naměřenou ve stfíkačce před podáním a po podání, a pokud byla injekce podána do vena caudalis, odečte se i aktivita ocasu). Vypočítá se radioaktivita krve na jednotku hmotnosti a upraví se vynásobením faktorem m/200, v němž m je hmotnost těla potkana v gramech. Nejméně u dvou ze tří potkanů se nachází nejméně 1,5 % radioaktivity ve stehenní kosti, nejvýše 1,0 % v játrech, nejvýše 0,05 % v krvi (vztaženo k 1 g krve). Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky. Stanovení radioaktivity Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem technecia-99m nebo se změří na přístroji kalibrované m pomocí tohoto roztoku. Uchovávání Viz článek Radiofarmaca. Označování Viz článek Radiofarmaca. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3349 Technetii^Tc] microsphaerarum suspensio iniectabilis 3349 Technetii[99mTc] microsphaerarum suspensio ***** iniectabilis ***** Injekce s mikročásticemi značenými techneciem["mTc]_____________________ Je to sterilní suspenze lidského albuminu prostá pyrogenních látek, denaturovaná za účelem vytvoření kulovitých nerozpustných částic značených techneciem-99m. Přípravek obsahuje redukující složky, jako jsou soli cínu, v množství nepřevyšujícím 3 mg Sn v mililitru. Může obsahovat vhodný tlumivý roztok, jako je tlumivý roztok octanový, citronanový nebo fosforečnanový, a přísady, jako jsou smáčedla. Použitý lidský albumin vyhovuje článku Albumini humani solutio. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity technecia-99m k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 95 % technecia-99m je vázáno na částice suspenze, jak j e stanoveno ve zkoušce Nefiltrovatelná radioaktivita. Částice mají obvykle průměr 10 um až 50 um. Radioaktivita není menší než 185 MBq technecia-99m na milion částic k datu a hodině podání. Připravuje se z injekce s technecistanem[99mTc] sodným (štěpný nebo neštěpný produkt) za použití vhodných sterilních složek prostých pyrogenních látek. Provede se výpočet poměru radionuklidových nečistot vztažený k datu a hodině podání. Vlastnosti Suspenze bílých, žlutých nebo uměle obarvených částic, která se stáním může rozdělit. Technecium-99m má poločas přeměny 6,02 h a emituje záření gama. Zkoušky totožnosti A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku technecia-99m. Provede se přímé porovnání spekter nebo se použije zařízení kalibrované pomocí referenčního roztoku technecia-99m. Referenční roztoky technecia-99m a molybdenu-99 se získávají od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama technecia-99m mají energii 0,140 MeV. B. Zkoušky Nefiltrovatelná radioaktivita a Velikost částic jsou zároveň zkouškami totožnosti přípravku. C. 1 ml přípravku se umístí do odstřeďovací zkumavky a odstřeďuje se 5 min až 10 min při 2500 g. Supernatantní kapalina se odstraní a ke zbytku se přidá 5 ml vínanu meďnatého RS2, promíchá se a nechá se 10 min stát. Je-li třeba, zahřívá se do rozpuštění částic a po ochlazení se rychl e přidá 0,5 ml zkoumadla fosfomolybdenan-wolframového zředěného R, ihned se promíchá a nechá se stát; vznikne modré zbarvení. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 9,0. Nefiltrovatelná radioaktivita. Použije se polykarbonátový membránový filtr o průměru 13 mm až 25 mm, tloušťce 10 um a s kulatými póry o průměru 3 um, upevněný do vhodného držáku. Na filtr se nanese 0,2 ml přípravku a během filtrace se přidá 20 ml roztoku chloridu sodného R (9 g/l). Radioaktivita na filtruje nejméně 95 % z celkové radioaktivity zkoušeného přípravku. Strana 3350 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3350 Technetii^Tc] microsphaerarum suspensio iniectabilis___________________________________________ Velikost částic. Hodnotí se za použití mikroskopu. Pokud je to nutné, přípravek se zředí tak, aby počet částic byl dostatečně nízký pro jejich rozlišení. Použije se stříkačka s jehlou o průměru nejméně 0,35 mm. Potřebné množství se umístí do vhodného zařízení, jako je hemocytometrická komůrka; komůrka nemá být přeplněna. Suspenze se nechá 1 min stát a pak se opatrně přikryj e krycím sklíčkem bez stlačení vzorku. Hodnotí se nejméně 5000 částic. Částice mají stejný kulovitý vzhled. Nejvýše 10 částic má maximální rozměr větší než 75 um, žádná částice nemá maximální rozměr větší než 100 um. Počet částic. Hodnotí se za použití mikroskopu. Použije se vhodné zařízení, jako je hemocytometrická komůrka, a naplní se vhodně zředěným přípravkem tak, aby během převádění nedošlo k oddělení částic. Spočítá se počet částic v komůrce. Postup se opakuje dvakrát a vypočítá se počet částic v mililitru přípravku. Cín. Zkoušený roztok. K 1,0 ml přípravku se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R a 1,5 ml kyseliny dusičné R zahřívá se a odpaří se asi na 1 ml. Přidají se 2 ml vody R a znovu se odpaří asi na 1 ml. Tento postup se opakuje dvakrát, roztok se ochladí a zředí kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS'na 25,0 ml. Porovnávací roztok. 0,115 g chloridu cínatého R se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí sejí na 1000,0 ml. K 1,0 ml každého roztoku se přidají 0,4 ml roztoku laurylsíranu sodného R (20 g/l), 0,05 ml kyseliny thioglykolové R, 0,1 ml zkoumadla dithiolového R a 3,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,2 mol/l RS a promíchá se. Změří se absorbance (2.2.25) každého roztoku při 540 nm za použití kyseliny chlorovodíkové 0,2 mol/l RS jako kontrolní kapaliny. Absorbance zkoušeného roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku (3 mg Sn v mililitru). Fyziologická distribuce. Každému ze tří potkanů vážících 150 g až 250 g se vstříkne nejvýše 0,2 ml do vena caudalis. Po 15 min se potkani usmrtí, vyjmou se játra, slezina a plíce a vhodným přístrojem se změří radioaktivita orgánů, jak je popsáno v článku Radiofarmaca. Odstraní se ocas a změří se radioaktivita zbytku těla, včetně krve a zadržené moči. Procenta radioaktivity v játrech, ve slezine a v plicích se stanoví ze vztahu: — . 100 , B v němž značí: A - radioaktivitu jednotlivého orgánu, B - celkovou radioaktivitu jater, sleziny, plic a zbytku těla, včetně zadržené moči. Nejméně u dvou ze tří potkanů se alespoň 80 % radioaktivity nachází v plicích a nejvýše 5 % v játrech a slezině. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky. Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky. Pyrogenní látky. Vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky uvedené v článku Radiofarmaca. Na 1 kg hmotnosti králíka se vstříkne nitrožilně 0,1 ml zkoušeného přípravku. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3351 ____________________________________________________Technetii^Tc] pentetatis solutio iniectabilis 3351 Stanovení radioaktivity Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem technecia-99m nebo se změří na přístroji kalibrované m pomocí tohoto roztoku. Uchovávání Viz článek Radiofarmaca. Označování Viz článek Radiofarmaca. V označení na obalu se uvede: - množství cínu v mililitru, pokud ho přípravek obsahuje, - že přípravek se má před použitím protřepat. Technetii[99mTc] pentetatis solutio iniectabilis ***** Injekce s pentetanem značeným techneciem["mTc] * Je to sterilní roztok, který může být připraven smícháním roztoku diethylentriaminopentaacetatu sodného nebo diethylentriaminopentaacetatu sodno-vápenatého a cínaté soli s roztokem techne -cistanu[99mTc] sodného. Obsahuje proměnné množství cínu (Sn) nepřevyšující 1 mg v mililitru. Může obsahovat vhodné protimikrobní přísady, antioxidanty, stabilizátory a tlumivé roztoky. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity technecia-99m k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 95,0 % radioaktivity odpovídá komplexu pentetanu sodného nebo pentetanu sodno-vápenatého s techneciem-99m. Připravuje se z injekce s technecistanem[99mTc] sodným (štěpný nebo neštěpný produkt) za použití vhodných sterilních složek. Provede se výpočet poměru radionuklidových nečistot vztažený k datu a hodině podání. Vlastnosti Čirý bezbarvý nebo nažloutlý roztok. Technecium-99m má poločas přeměny 6,02 h a emituje záření gama. Zkoušky totožnosti A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku technecia-99m. Provede se přímé porovnání spekter nebo se použije zařízení kalibrované pomocí referenčního roztoku technecia-99m. Referenční roztoky technecia-99m a molybdenu-99 se získávají od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama technecia-99m mají energii 0,140 MeV. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Radiochemická čistota. Rozdělení radioaktivity je zároveň zkouškou totožnosti přípravku. Strana 3352 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3352 Technetii^Tc] pentetatis solutio iniectabilis____________________________________________________ C. Do čisté suché 10mi skleněné zkumavky se umístí takový objem zkoušeného přípravku, aby obsahoval 2 mg pentetanu. Pokud je to nutné, zředí se vodou R na 1 ml. Do druhé zkumavky se umístí 1 ml vody R (kontrolní roztok). Do každé zkumavky se přidá 0,1 ml roztoku síranu nikelnatého R (1 g/l), 0,5 ml roztoku kyseliny octové ledové R 50% (V/V) a 0,75 ml roztoku hydroxidu sodného R (50 g/l). Po promíchání se změří hodnota pH, která je nejvýše 5. Do každé zkumavky se přidá 0,1 ml roztoku dimethylglyoximu R (10 g/l) v lihu 96% R. Promíchá se a nechá se 2 min stát. V každé zkumavce se upraví hodnota pH na nejméně 12 přidáním roztoku hydroxidu sodného R (100 g/l). Promíchá se a zkontroluje, zda hodnota pH není menší než 12, a nechá se 2 min stát. Zkumavky se opatrně zahřívají 2 min na vodní lázni. Roztok ve zkumavc e obsahující zkoušený přípravek zůstane čirý a bezbarvý. Kontrolní roztok se po přidání roztoku dimethylglyoximu zbarví červeně a po zahřátí na vodní lázni vznikne červená sraženina. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 7,5. Radiochemická čistota. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27), jak je popsáno v článku Radiofarmaca, za použití silikagelu na vrstvě skleněných vláken. Deska se 10 min zahřívá při 110 °C. Použije se taková vrstva, aby při vyvíjení čelo mobilní fáze dosáhlo během 10 min 10 cm až 15 cm. a) Na vrstvu se nanese 5 ul až 10 ul přípravku a ihned se vyvíjí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) po dráze 10 cm až 15 cm, nechá se usušit na vzduchu a vhodným detektorem se stanoví rozdělení radioaktivity. Nečistoty v koloidní formě zůstávají na startu, komplex pentetanu s techneciem a technecistanový iont jsou v blízkosti čela rozpouštědla. b) Na vrstvu se nanese 5 /ul až 10 /ul přípravku, nechá se usušit a vyvíjí se 2-butanonem R po dráze 10 cm až 15 cm, nechá se usušit a vhodným detektorem se stanoví rozdělení radioaktivity. Technecistanový iont je v blízkosti čela rozpouštědla, komplex pentetanu s techneciem a nečistoty v koloidní formě zůstávají na startu. Součet procent radioaktivity odpovídající nečistotám na chromatogramech získaných ve zkouškách (a) a (b) není větší než 5,0 %. Cín. Zkoušený roztok. 1,5 ml zkoušeného přípravku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na 25,0 ml. Porovnávací roztok. 0,115 g chloridu cínatého R se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí sejí na 1000,0 ml. K 1,0 ml každého roztoku se přidá 0,4 ml roztoku laurylsíranu sodného R (20 g/l), 0,05 ml kyseliny thioglykolové R, 0,1 ml zkoumadla dithiolového R, 3,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,2 mol/l RS a promíchá se. Měří se absorbance (2.2.25) každého roztoku při 540 nm za použití kyseliny chlorovodíkové 0,2 mol/l RS jako kontrolní kapaliny. Absorbance zkoušeného roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku (1 mg Sn v mililitru). Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3353 ____________________________________________________Technetii^Tc] succimeri solutio iniectabilis 3353 Stanovení radioaktivity Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem technecia-99m nebo se změří na přístroji kalibrované m pomocí tohoto roztoku. Uchovávání Viz článek Radiofarmaca. Označování Viz článek Radiofarmaca. Technetii[99mTc] succimeri solutio iniectabilis ***** * * Injekce se sukcimerem značeným techneciemf^TcI___________________*** Je to sterilní roztok maso-2,3-dimerkaptojantarové kyseliny značené techneciem-99m. Obsahuje redukující látku, jako je sůl cínu v množství nepřevyšujícím 1 mg Sn v mililitru. Může obsahovat stabilizátory a antioxidanty, jako je kyselina askorbová, a také může obsahovat inertní přísady. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity technecia-99m k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 95,0 % radioaktivity odpovídá komplexu sukcimeru s techneciem-99m. Připravuje se z injekce s technecistanem[99mTc] sodným (štěpný nebo neštěpný produkt) za použití vhodných sterilních složek prostých pyrogenních látek. Provede se výpočet poměru radionuklidových nečistot vztažený k datu a hodině podání. Injekční stříkačka používaná k manipulaci s eluátem určeným ke značení konečného produktu nebo pro manipulaci s konečným produktem by neměla obsahovat gumové části. Vlastnosti Čirý bezbarvý roztok. Technecium-99m má poločas přeměny 6,02 h a emituje záření gama. Zkoušky totožnosti A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku technecia-99m. Provede se přímé porovnání spekter nebo se použije zařízení kalibrované pomocí referenčního roztoku technecia-99m. Referenční roztoky technecia-99m a molybdenu-99 se získávají od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama technecia-99m mají energii 0,140 MeV. B. Hodnotí se chromatogram získaný ve zkoušce Radiochemická čistota. Rozdělení radioaktivity je zároveň zkouškou totožnosti. C. 1 ml přípravku se vloží do zkumavky, přidá se 1 ml roztoku nitroprussidu sodného R (20 g/l), 0,1 ml kyseliny octové ledové R a promíchá se. Na hladinu roztoku se opatrně přidá vrstva amoniaku 26% R; rozhraní vrstev se zbarví fialově. Strana 3354 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3354 Technetii^Tc] succimeri solutio iniectabilis____________________________________________________ Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 2,3 až 3,5. Radiochemická čistota. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27), jak je popsáno v článku Radiofarmaca, za použití silikagelu na vrstvě skleněných vláken. Deska se 10 min zahřívá při 110 °C. Použije se taková vrstva, aby při vyvíjení čelo mobilní fáze dosáhlo během 10 min 10 cm až 15 cm. Na vrstvu se nanese 5 ul až 10 ul přípravku a ihned se vyvíjí 2-butanonem R po dráze 10 cm až 15 cm, usuší se na vzduchu a vhodným detektorem se stanoví rozdělení radioaktivity. Komplex sukcimeru s techneciem zůstává na startu, technecistanový iont se pohybuje v blízkosti čela rozpouštědla. Nejméně 95,0 % z celkové radioaktivity se nachází ve skvrně odpovídající komplexu sukcimeru s techneciem. Nejvýše 2,0 % z celkové radioaktivity připadají na technecistanový iont. Cín. Zkoušený roztok. 1,5 ml přípravku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na 25,0 ml. Porovnávací roztok. 0,115 g chloridu cínatého R se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí sejí na 1000,0 ml. K 1,0 ml každého roztoku se přidá 0,4 ml roztoku laurylsíranu sodného R (20 g/l), 0,05 ml kyseliny thioglykolové R, 0,1 ml zkoumadla dithiolového R, 3,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,2 mol/l RS a promíchá se. Nechá se stát 60 min a změří se absorbance (2.2.25) každého roztoku při 540 nm za použití kyseliny chlorovodíkové 0,2 mol/l RS jako kontrolní kapaliny. Absorbance zkoušeného roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku (1 mg Sn v mililitru). Fyziologická distribuce. Každému ze tří potkanů vážících 150 g až 250 g se vstříkne nejvýše 0,2 ml, neobsahující více než 0,1 mg kyseliny dimerkaptojantarové, do vhodné žíly, jako je vena caudalis nebo vena saphena. Změří se aktivita ve stříkačce před podáním a po podání. Po 1 h s e potkani usmrtí, vyjmou se ledviny, játra, žaludek, plíce, a pokud byla injekce podána do vena caudalis, i ocas. Vhodným přístrojem se stanoví radioaktivita orgánů, a pokud byla injekce podána do vena caudalis, i ocasu, jak je popsáno v článku Radiofarmaca. Stanoví se procenta radioaktivity v každém orgánu vztažená k celkové radioaktivitě (vypočítané jako rozdíl mezi aktivitou naměře -nou ve stříkačce před podáním a po podání, a pokud byla injekce podána do vena caudalis, odečte se i aktivita ocasu). Nejméně u dvou ze tří potkanů je radioaktivita v ledvinách nejméně 40 %, v játrech nejvýše 10,0 %, v žaludku nejvýše 2,0 % a v plicích nejvýše 5,0 %. Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky. Stanovení radioaktivity Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem technecia-99m nebo se změří na přístroji kalibrované m pomocí tohoto roztoku. Uchovávání Viz článek Radiofarmaca, chráněn před světlem. Označování Viz článek Radiofarmaca. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3355 Thallosi[2l"Tl] chloridi solutio iniectabilis 3355 Thallosi[ ° TI] chloridi solutio iniectabilis ***** * * Injekce s chloridem thallným|~201Tl] * Je to sterilní roztok thallia-201 ve formě chloridu thallného. Může být izotonizován přídavkem chloridu sodného a může obsahovat vhodnou protimikrobní přísadu, jako je benzylalkohol. Thal-lium-201 je radioaktivní izotop thallia, který vzniká přeměnou olova-201. Olovo-201 je radioaktivní izotop olova, který může být získán ozařováním thallia, jež může být obohaceno thalliem-203, protony o vhodné energii. Thallium-201 se může od olova-201 oddělit pomocí kolony s iontoměniěem. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity thallia-201 k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Na thallium-202 připadají nejvýše 2,0 % z celkové radioaktivity a na thallium-201 nejméně 97,0 %. Nejméně 95,0 % radioaktivity odpovídá thalliu ve formě thal-lných iontů. Měrná aktivita není menší než 3,7 GBq v miligramu thallia. Vlastnosti Čirý bezbarvý roztok. Thallium-201 má poločas přeměny 3,05 dne a emituje záření gama a rtg-záření. Zkoušky totožnosti A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama a rtg-záření způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku thallia--201. Provede se přímé porovnání spekter nebo se použije zařízení kalibrované pomocí referenčního roztoku thallia-201. Referenční roztoky thallia-201 a thallia-202 se získávají od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama mají energie 0,135 Me V, 0,166 Me V a 0,167 MeV. Rtg-záření má energie 0,069 MeV až 0,083 MeV. B. Hodnotí se elektroforeogram získaný při zkoušce Radiochemická čistota. Rozdělení radioaktivity je zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 7,0. Radionuklidová čistota. Vhodným přístrojem kalibrovaným pomocí referenčních roztoků thallia --201 a thallia-202 se zaznamená spektrum záření gama a rtg-záření způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku thallia-201. Stanoví se relativní obsah thallia-201, thallia-202 a ostatních radionuklidových nečistot. Thallium-202 má poločas přeměny 12,2 dne a nejvíce zastoupené fotony gama mají energii 0,440 MeV. Thallium-200 má poločas přeměny 1,09 dne a nejvíce zastoupené fotony gama mají energie 0,368 MeV, 0,579 MeV, 0,828 MeV a 1,206 MeV. Olovo-201 má poločas přeměny 9,4 h a nejvíce zastoupené fotony gama mají energii 0,331 MeV. Olovo-203 má poločas přeměny 2,17 dne a nejvíce zastoupené fotony gama mají energii 0,279 MeV. Nejvýše 2,0 % z celkové radioaktivity odpovídá thalliu-202 a nejméně 97,0 % odpovídá thalliu-201. Radiochemická čistota. Provede se zónová elektroforéza (2.2.31) za použití pruhu vhodného acetatu celulosy dlouhého 150 mm a širokého 25 mm jako nosiče a roztoku edetanu disodného R (18,6 g/l) jako elektrolytu. Pruh se 45 min až 60 min namáčí v roztoku elektrolytu, pak se pinzetou vyjme pouze za vnější konce,umístí se mezidvě absorpční podložky a odstraní se přebytečný roztok. Strana 3356 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3356 Xenoni['33Xe] solutio iniectabilis_______________________________________________________________ Zkoušený roztok. Pripraví se smícháním stejných objemových dílů zkoušeného přípravku a elektrolytu. Nanese se nejméně 5 fA zkoušeného roztoku do středu pruhu a označí se místo aplikace. Nechá se 30 min působit elektrické pole 17 V na centimetr, pruh se usuší na vzduchu a rozdělení radioaktivity se stanoví za použití vhodného zařízení. Nejméně 95,0 % radioaktivity se pohybuje směrem ke katodě. Thallium. K 0,5 ml přípravku se přidá 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové R (220 g/l HCl), 0,05 ml vody bromové R a promíchá se. Přidá se 0,1 ml roztoku kyseliny sulfosalicylové R (30 g/l); po odbarvení se přidá 1,0 ml roztoku rhodaminu B R{\ g/l), 4 ml toluenu Ra\ min se protřepává. Oddělí se toluenová vrstva, která není zbarvena intenzivněji než toluenová vrstva kontrolního roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 0,5 ml základního roztoku thallia (lO/AWml). Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky. Stanovení radioaktivity Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem thallia-201 nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku. Uchovávání Viz článek Radiofarmaca. Označování Viz článek Radiofarmaca. Xenoni[ 33Xe] solutio iniectabilis ***** Injekce s xenonem[133Xe___________________________________________* Je to sterilní roztok xenonu-133, který může být izotonizován přídavkem chloridu sodného. Xenon-133 je radioaktivní izotop xenónu, který se získává separací ze štěpných produktů uranu. Pnpravek obsahuje 80 % až 130 % deklarované radioaktivity xenonu-133 k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Pnpravek je umístěn v obalu, který umožňuje manipulaci s obsahem bez vzniku vzduchových bublin. Obal je maximálně naplněn a bubliny plynu nezaujímají více než 1 % objemu přípravku; určí se vizuálním porovnáním s vhodným porovnávacím roztokem. Vlastnosti Čirý bezbarvý roztok. Xenon-133 má poločas přeměny 5,29 dne a emituje záření beta, záření gama a rtg-záření. Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3357 ______________________________________________________________Xenoni['33Xe] solutio iniectabilis 3357 Zkoušky totožnosti Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama a rtg-záření způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku xenonu-133 v roztoku chloridu sodného R (9 g/l), kromě rozdílů způsobených přítomností xenónu-13 Im a xenonu-133m. Referenční roztoky xenonu-133 se získávají od národní laboratoře (připravují se za použití vhodné ionizační komory). Nejvíce zastoupené fotony gama xenonu-133 mají energii 0,081 MeV a jsou doprovázeny rtg-zářením (vznikajícím v důsledku vnitřní konverze), které má energie 0,030 MeV až 0,035 MeV. Xenon-13 lm má poločas přeměny 11,9 dne a emituje fotony gama o energii 0,164 MeV. Xenon-133m má poločas přeměny 2,19 dne a emituje fotony gama o energii 0,233 MeV. Zkoušky na čistotu Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 8,0. Radionuklidová čistota. a) Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama a rtg-záření způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku xenonu-133 v roztoku chloridu sodného R (9 g/l), kromě rozdílů způsobených přítomností xenonu-13 lm a xeno-nu-133m. b) 2 ml přípravku se převedou do otevřené baňky a 30 min se probublávají vzduchem při dodržení vhodných opatření proti rozptýlení radioaktivity. Změří se zbytková beta a gama radioaktivita roztoku, která se významně neliší od aktivity pozadí zaznamenané přístrojem. Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky. Stanovení radioaktivity Zváží se obal s obsahem, stanoví se celková radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem xenonu-133 nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku při dodržení přesně stejných podmínek měření. Při použití ionizační komory by se mělo dbát na to, aby stěny komory příliš nezeslabovaly záření. Pak se oddělí nejméně polovina obsahu a obal se opět zváží. Změří se radioaktivita obalu a zbylého obsahu, jak je popsáno výše, a z měření se vypočte radioaktivita xenonu-133 v přípravku. Uchovávání Viz článek Radiofarmaca. Označování Viz článek Radiofarmaca. Upozornění: Největší množství xenonu-133 může být přítomno na uzávěru nebo na stěnách obalu, proto se s ním musí počítat při dodržování pravidel týkajících se převozu a uchovávání radioaktivních látek a při manipulaci s použitými obaly. Strana 3358 Sbírka zákonu č. 1 / 1998 Částka 1 3358 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 / 1998 Strana 3359 Obsah 3359 Obsah Vysvětlení zkratek: - bez označení jsou články a stati přeložené z Ph. Eur. 3, - s označením 1998 jsou články a stati přeložené z Doplňku Ph. Eur. 3 1998, - s označením corr jsou články a stati, u nichž byla realizována oprava uveřejněná v Doplňku Ph. Eur. 3 1998, - s označením N jsou národní články a stati. 1 Všeobecná část........................................................... 3 1.1 Úvodní ustanovení.................................................... 3 1.2 Obecné zásady ....................................................... 4 1.3 Značky a symboly ................................................... 12 1.4 Jednotky mezinárodní soustavy (SI) použité v lékopise a vztah k jiným jednotkám ............................................................... 15 N Tabulka relativních atomových hmotností................................... 19 2 Zkušební metody......................................................... 23 2.1 Přístroje a jiné pomůcky ke zkoušení..................................... 25 2.1.1 Kapátka......................................................... 25 2.1.2 Porovnávací tabulka stupňů pórovitosti pro filtry ze slinutého skla........... 26 2.1.3 Ultrafialové lampy pro analytické účely................................ 26 2.1.4 Síta ............................................................ 27 2.1.5 Zkumavky pro porovnávací zkoušky .................................. 28 2.1.6 Detekční trubičky pro plyny......................................... 29 2.2 Fyzikální a fyzikálně-chemické metody................................... 31 2.2.1 Cirost a stupeň opalescence tekutin ................................... 31 2.2.2 Stupeň zbarvení tekutin............................................. 31 2.2.3 Potenciometrické stanovení pH ...................................... 35 2.2.4 Vztah mezi reakcí roztoku, přibližnými hodnotami pH a zabarvením některých indikátorů............................................... 38 2.2.5 Relativní hustota.................................................. 39 2.2.6 Index lomu ...................................................... 39 2.2.7 Optická otáčivost ................................................. 40 2.2.8 Viskozita........................................................ 41 2.2.9 Měření kapilárním viskozimetrem .................................... 41 2.2.10 Měření rotačním viskozimetrem..................................... 42 2.2.11 Destilační rozmezí ............................................... 43 2.2.12 Teplota varu .................................................... 44 2.2.13 Stanovení vody destilací........................................... 45 2.2.14 Teplota tání - kapilární metoda...................................... 46 2.2.15 Teplota tání - metoda otevřené kapiláry ............................... 46 Strana 3360 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3360 Český lékopis 1997 2.2.16 Teplota tání - stanovení v kovovém bloku .............................47 2.2.17 Teplota skápnutí .................................................47 2.2.18 Teplota tuhnutí ..................................................49 2.2.19 Ampérometrické titrace............................................49 2.2.20 Potenciometrické titrace ...........................................50 2.2.21 Fluorimetrie.....................................................50 2.2.22 Atomová emisní spektrometrie......................................51 2.2.23 Atomová absorpční spektrometrie ...................................52 2.2.24 Absorpční spektrofotometrie v infračervené oblasti......................53 2.2.25 Absorpční spektrofotometrie v ultrafialové a viditelné oblasti..............55 2.2.26 Papírová chromatografie...........................................58 2.2.27 Tenkovrstvá chromatografie........................................59 2.2.28 Plynová chromatografie ...........................................60 2.2.29 Kapalinová chromatografie.........................................63 2.2.30 Vylučovací chromatografie.........................................65 2.2.31 Elektroforéza....................................................66 2.2.32 Ztráta sušením...................................................69 2.2.33 Nukleární magnetická rezonanční spektrometrie ........................69 2.2.34 Termogravimetrie ................................................71 2.2.35 Osmolalita......................................................71 2.2.36 Potenciometrické stanovení koncentrace iontů pomocí iontově selektivních elektrod ..............................................72 2.2.37 Rentgenová fluorescenční spektrometrie ..............................75 2.2.38 Měrná elektrická vodivost..........................................76 2.2.39 Stanovení distribuce molekulových hmotností v dextranu.................78 2.2.40 Spektrometrie v blízké infračervené oblasti ............................81 2.3 Zkoušky totožnosti....................................................84 2.3.1 Zkoušky totožnosti iontů a skupin ....................................84 2.3.2 Totožnost mastných olejů tenkovrstvou chromatografií....................90 2.3.3 Totožnost fenothiazinových derivátů tenkovrstvou chromatografií ..........91 2.3.4 Pach............................................................92 2.4 Limitní zkoušky......................................................93 2.4.1 Amonium ....................................................... 93 2.4.2 Arsen........................................................... 93 2.4.3 Vápník.......................................................... 94 2.4.4 Chloridy ........................................................ 94 2.4.5 Fluoridy......................................................... 95 2.4.6 Hořčík.......................................................... 96 2.4.7 Hořčík a kovy alkalických zemin ..................................... 96 2.4.8 Těžké kovy ...................................................... 96 2.4.9 Železo .......................................................... 99 2.4.10 Olovo v cukrech .................................................99 2.4.11 Fosforečnany...................................................100 2.4.12 Draslík........................................................ 100 2.4.13 Sírany ........................................................ 100 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3361 Obsah 3361 2 AAA Síranový popel ................................................. 100 2.4.15 Nikl v polyolech ................................................101 2.4.16 Celkový popel.................................................. 101 2.4.17 Hliník ........................................................ 101 2.4.18 Volný formaldehyd..............................................101 2.4.19 Zásaditě reagující látky v mastných olejích ...........................102 2.4.20 Antioxidanty v mastných olejích ...................................102 2.4.21 Cizí oleje v mastných olejích tenkovrstvou chromatografií ...............105 2.4.22 Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií..................106 2.4.23 Steroly v mastných olejích ........................................108 2.4.24 Zbytková rozpouštědla ...........................................111 2.4.25 Zbytkový ethylenoxid a dioxan ....................................113 2.5 Stanovení obsahu....................................................116 2.5.1 Číslo kyselosti...................................................116 2.5.2 Číslo esterové ...................................................116 2.5.3 Číslo hydroxylové................................................116 2.5.4 Číslo jodové ....................................................117 2.5.5 Číslo peroxidové.................................................118 2.5.6 Číslo zmýdelnění ................................................ 119 1998 2.5.7 Nezmýdelnitelné látky ............................................119 2.5.8 Dusík v primárních aromatických aminech ............................120 2.5.9 Dusík mineralizací s kyselinou sírovou ...............................120 2.5.10 Spalování organických látek v kyslíku ...............................120 2.5.11 Chelatometrické titrace...........................................121 2.5.12 Semimikrostanovení vody ........................................122 2.5.13 Hliník ve vakcínach .............................................123 2.5.14 Vápník ve vakcínach.............................................123 2.5.15 Fenol v imunních sérech a vakcínach................................123 2.5.16 Bílkoviny v polysacharidových vakcínach............................123 2.5.17 Nukleové kyseliny v polysacharidových vakcínach.....................124 2.5.18 Fosfor v polysacharidových vakcínach...............................124 2.5.19 O-acetyl v polysacharidových vakcínach.............................125 2.5.20 Hexosaminy v polysacharidových vakcínach..........................126 2.5.21 Methylpentosy v polysacharidových vakcínach........................126 2.5.22 Kyseliny uronové v polysacharidových vakcínach......................127 2.5.23 Kyselina sialová v polysacharidových vakcínach.......................127 2.5.24 Oxid uhličitý v medicinálních plynech...............................128 2.5.25 Oxid uhelnatý v medicinálních plynech ..............................129 2.5.26 Oxid dusnatý a oxid dusičitý v medicinálních plynech ..................130 2.5.27 Kyslík v medicinálních plynech ....................................131 2.5.28 Voda v medicinálních plynech .....................................132 2.5.29 Oxid siřičitý ...................................................132 2.5.30 Oxidanty...................................................... 132 Strana 3362 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3362 Český lékopis 1997 2.6 Biologické zkoušky...................................................134 2.6.1 Zkouška na sterilitu...............................................134 2.6.2 Mycobacterium tuberculosis........................................141 2.6.3 Důkaz cizích virů zkouškou na kuřecích embryích ......................142 2.6.4 Zkouška na viry leukózy...........................................142 2.6.5 Důkaz cizích virů zkouškou na buněčných kulturách.....................143 2.6.6 Důkaz cizích antigénu zkouškou na kuřatech...........................143 2.6.7 Zkouška na mykoplazmata .........................................144 2.6.8 Zkouška na pyrogenní látky ........................................147 2.6.9 Zkouška na neškodnost............................................149 2.6.10 Zkouška na přítomnost histamínu...................................150 2.6.11 Zkouška na hypotenzivní látky.....................................151 2.6.12 Zkouška mikrobiálního znečištění nesterilních výrobků (celkový počet živých aerobů)................................................. 152 2.6.13 Zkoušky na specifické mikroorganismy.............................. 159 2.6.14 Bakteriální endotoxiny ........................................... 162 2.6.15 Aktivátor prekalikreinu........................................... 172 2.6.16 Důkaz cizích antigénu v humánních virových vakcínach................. 173 2.6.17 Zkouška antikomplementární účinnosti imunoglobulinu ................. 175 2.6.18 Zkouška neurovirulence živých virových vakcín ....................... 179 2.6.19 Zkouška neurovirulence vakcíny proti obrně (per os) ................... 180 2.6.20 Hemaglutininy anti-A a anti-B (nepřímá metoda) ...................... 182 2.7 Metody stanovení účinnosti............................................183 2.7.1 Imunochemické metody ...........................................183 2.7.2 Mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik .........................185 2.7.3 Stanovení účinnosti kortikotropinu...................................196 2.7.4 Stanovení účinnosti krevního koagulačního faktoru VIII..................197 2.7.5 Stanovení účinnosti heparinu .......................................199 2.7.6 Stanovení účinnosti adsorbované vakcíny proti záškrtu...................200 2.7.7 Stanovení účinnosti vakcíny proti dávivému kašli .......................202 2.7.8 Stanovení účinnosti adsorbované vakcíny proti tetanu....................203 2.7.9 Zkouška na Fc funkci imunoglobulinu................................205 2.8 Farmakognostické metody ............................................208 N Vzorkování drog .....................................................208 N Stupeň rozdrobnění ...................................................208 2.8.1 Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové ..........................209 2.8.2 Cizí příměsi.....................................................210 2.8.3 Stomata (průduchy) a stomatální index ...............................210 2.8.4 Číslo bobtnavosti ................................................211 2.8.5 Voda v silicích ..................................................211 2.8.6 Cizí estery v silicích ..............................................211 2.8.7 Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice v silicích.........................211 2.8.8 Pach a chuť silic .................................................212 2.8.9 Zbytek po odpaření silic ...........................................212 2.8.10 Rozpustnost silic v lihu 96%.......................................212 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3363 Obsah 3363 2.8.11 Stanovení cineolu v silicích .......................................213 2.8.12 Stanovení silic v rostlinných drogách................................214 2.8.13 Zbytky pesticidů................................................216 2.9 Metody farmaceutické technologie......................................223 2.9.1 Zkouška rozpadavosti tablet a tobolek ................................223 2.9.2 Zkouška rozpadavosti rektálních a vaginálních přípravků .................224 N Stanovení doby úplné deformace hydrofobních čípků ........................226 2.9.3 Zkouška disoluce pevných lékových forem ............................226 2.9.4 Zkouška disoluce transdermálních přípravků...........................232 2.9.5 Hmotnostní stejnoměrnost pevných jednodavkovych lékových forem .......236 2.9.6 Obsahová stejnoměrnost jednodavkovych lékových forem ................237 2.9.7 Oděr neobalených tablet...........................................238 2.9.8 Pevnost tablet ...................................................239 2.9.9 Měření konzistence penetrometricky .................................240 2.9.10 Stanovení obsahu ethanolu v tekutých přípravcích a lihová tabulka ........242 N Stanovení ethanolu v tekutých přípravcích plynovou chromatografií.............245 2.9.11 Stanovení methanolu a 2-propanolu v tekutých přípravcích...............246 N Stanovení methanolu a 2-propanolu v tekutých přípravcích plynovou chromatografií..........................................246 2.9.12 Klasifikace velikosti částic prášků sítováním..........................247 2.9.13 Mikroskopické stanovení limitní velikosti částic .......................247 2.9.14 Stanovení měrné plochy povrchu pomocí průniku vzduchu...............248 2.9.15 Zdánlivý objem.................................................251 2.9.16 Sypnost.......................................................252 2.9.17 Zkouška na využitelný objem......................................254 2.9.18 Přípravky k inhalaci: aerodynamické stanovení jemných částic............256 2.9.19 Hodnocení kontaminace částicemi pod hranicí viditelnosti ...............269 2.9.20 Hodnocení kontaminace viditelnými částicemi ........................269 2.9.21 Mikroskopické hodnocení kontaminace částicemi ......................270 3 Obaly a obalový materiál .................................................273 3.1 Materiály používané pro výrobu obalů ..................................275 3.1.1 Materiály na bázi měkčeného polyvinylchloridu pro obaly na lidskou krev a krevní složky a pro obaly na vodné roztoky k intravenózni infuzi..........275 3.1.2 Materiály na bázi měkčeného polyvinylchloridu pro hadičky používané v soupravách pro transfuzi krve a krevních složek .......................279 3.1.3 Polyolefmy .....................................................282 3.1.4 Polyethylen bez přísad pro obaly parenterálních a očních přípravků .........287 3.1.5 Polyethylen s přísadami pro obaly parenterálních a očních přípravků .......289 3.1.6 Polypropylen pro obaly a uzávěry parenterálních a očních přípravků ........294 3.1.7 Kopolymer ethylen-vinylacetat pro obaly a hadičky přípravků parenterální výživy ...............................................300 3.1.8 Silikonový olej používaný jako mazivo ...............................303 3.1.9 Silikonový elastomer pro uzávěry a hadičky ...........................304 Strana 3364 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3364 Český lékopis 1997 3.2 Obaly..............................................................308 3.2.1 Skleněné obaly pro farmaceutické použití .............................308 3.2.2 Obaly a uzávěry z plastu...........................................314 3.2.3 Sterilní obaly z plastu na lidskou krev a krevní složky....................315 3.2.4 Prázdné sterilní obaly z měkčeného polyvinylchloridu na lidskou krev a krevní složky..................................................319 3.2.5 Sterilní obaly z měkčeného polyvinylchloridu na lidskou krev obsahující antikoagulaění roztok ....................................320 3.2.6 Soupravy pro transfuzi krve a krevních složek..........................321 3.2.7 Obaly z plastů na vodné roztoky k intravenózni infuzi....................323 3.2.8 Sterilní injekční stříkačky z plastů najedno použití ......................324 3.2.9 Pryžové uzávěry obalů na vodné přípravky k parenterálnímu použití ........327 4 Zkoumadla .............................................................331 4.1 Zkoumadla, roztoky pro limitní stanovení nečistot, tlumivé roztoky..........334 4.1.1 Zkoumadla .....................................................334 4.1.2 Základní roztoky pro limitní stanovení nečistot .........................531 4.1.3 Tlumivé roztoky .................................................539 4.2 Odměrná analýza....................................................548 4.2.1 Základní látky pro odměrné roztoky..................................548 4.2.2 Odměrné roztoky ................................................549 N Seznam referenčních látek použitých v národních článcích ....................559 5 Všeobecné dodatky.......................................................561 5.1 Dodatky k technologii léčivých přípravků................................563 5.1.1 Metody přípravy sterilních výrobků..................................563 5.1.2 Biologické indikátory pro sterilizaci..................................566 5.1.3 Účinnost protimikrobních konzervačních látek .........................568 5.1.4 Mikrobiologická jakost léčivých přípravků ............................570 5.1.5 Používání pojmu F0při sterilizaci vodných přípravků parou ...............571 5.2 Dodatky k technologii vakcín ..........................................573 5.2.1 Terminologie použitá v článcích vakcín...............................573 5.2.2 Chovy kuřat prostých specifikovaných patogenů, která jsou určena pro výrobu a kontrolu jakosti vakcín...........................................574 5.2.3 Humánní diploidní buňky pro výrobu humánních vakcín .................577 5.2.4 Buněčné kultury pro výrobu veterinárních vakcín .......................579 5.2.5 Látky živočišného původu pro výrobu veterinárních vakcín ...............583 5.2.6 Hodnocení bezpečnosti veterinárních vakcín ...........................584 5.2.7 Hodnocení účinnosti veterinárních vakcín .............................587 5.3 Statistické analýzy výsledků biologických zkoušek.........................588 N Tabulka č. I: Omamné a psychotropní látky................................ 651 N Tabulka č. II: Venena................................................... 652 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3365 Obsah 3365 N Tabulka č. III: Separanda ............................................... 653 N Tabulka č. IV: Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé................ 659 N Tabulka č. V: Doporučené terapeutické dávky léčiv pro děti.................... 712 N Tabulka č.VI: Doporučené dávky některých oficinálních léčiv používaných u zvířat 737 6 Speciální část ........................................................... 769 6.1 Léčivé a pomocné látky............................................... 771 N Absinthii herba....................................................... 771 Acaciae gummi...................................................... 772 Acaciae gummi dispersione desiccatum................................... 774 Acebutololi hydrochloridum............................................ 775 corr Acetazolamidum...................................................... 778 Acetonům .......................................................... 780 Acetylcysteinum..................................................... 781 1998 Aciclovirum ......................................................... 784 Acidum aceticum 99% ................................................ 788 Acidum acetylsalicylicum.............................................. 789 Acidum alginicum.................................................... 791 Acidum amidotrizoicum dihydricum ..................................... 792 Acidum aminocaproicum .............................................. 794 Acidum ascorbicum .................................................. 796 Acidum asparticum................................................... 798 Acidum benzoicum................................................... 800 Acidum boricum..................................................... 801 Acidum citricum..................................................... 802 Acidum citricum monohydricum ........................................ 804 Acidum etacrynicum.................................................. 806 Acidum folicum ..................................................... 807 Acidum fusidicum.................................................... 809 Acidum glutamicum.................................................. 811 Acidum hydrochloricum 35%........................................... 813 Acidum hydrochloricum 10%........................................... 814 Acidum iopanoicum .................................................. 815 Acidum iotalamicum.................................................. 817 Acidum lacticum..................................................... 819 Acidum maleicum.................................................... 820 Acidum methacrylicum et ethylis acrylas polymerisatum 1:1 ................. 822 Acidum methacrylicum et ethylis acrylas polymerisatum 1 : 1 dispersio 30% ...... 824 Acidum methacrylicum et methylis methacrylas polymerisatum 1:1............ 825 Acidum methacrylicum et methylis methacrylas polymerisatum 1:2.............. 827 Acidum nalidixicum.................................................. 828 Acidum nicotinicum.................................................. 830 Acidum oleicum ..................................................... 831 N Acidum peraceticum 35%.............................................. 832 Strana 3366 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3366 Český lékopis 1997 Acidum phosphoricum 85%............................................. 834 Acidum phosphoricum 10%............................................. 835 1998 Acidum salicylicum................................................... 836 Acidum sorbicum..................................................... 838 Acidum tartaricum.................................................... 840 Acidum tiaprofenicum................................................. 841 Acidum tranexamicum................................................. 844 Acidum undecylenicum................................................ 846 N Aconiti radix ......................................................... 847 Adeninum........................................................... 849 Adeps lanae ......................................................... 851 Adeps lanae cum aqua................................................. 853 Adeps lanae hydrogenatus .............................................. 855 Adeps solidus........................................................ 857 N Adeps suillus ......................................................... 858 1998 Aer medicalis......................................................... 859 Agar............................................................... 863 N Agrimoniae herba..................................................... 864 Alaninum........................................................... 866 Alcohol benzylicus.................................................... 868 Alcohol cetylicus..................................................... 870 Alcohol cetylstearylicus ............................................... 871 Alcohol cetylstearylicus emulsificans A ................................... 873 Alcohol cetylstearylicus emulsificans B ................................... 876 Alcohol isopropylicus ................................................. 878 Alcohol stearylicus.................................................... 880 Alcoholes adipis lanae................................................. 882 corr Alfentanili hydrochloridum ............................................. 884 Algeldratum......................................................... 888 Allopurinolum ....................................................... 889 Aloe barbadensis ..................................................... 890 Aloe capensis........................................................ 892 N Aloxiprinum......................................................... 894 Alprazolamum....................................................... 895 Alprenololi benzoas................................................... 900 Alprenololi hydrochloridum ............................................ 903 N Althaeae folium ...................................................... 906 Althaeae radix ....................................................... 907 Aluminii chloridům hexahydricum ....................................... 908 Aluminii sulfas....................................................... 909 Amantadini hydrochloridum ............................................ 910 Amfetamini sulfas .................................................... 912 Amiloridi hydrochloridum.............................................. 913 N Aminophenazonum ................................................... 915 Aminophyllinum ..................................................... 917 Aminophyllinum hydricum ............................................. 919 Amiodaroni hydrochloridum............................................ 920 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3367 Obsah 3367 Amitriptylini hydrochloridum ........................................... 923 Ammoniae solutio concentrata........................................... 925 Ammonii chloridům................................................... 926 Amobarbitalum ...................................................... 927 Amobarbitalum natricum............................................... 929 1998 Amoxicillinum natricum ............................................... 931 1998 Amoxicillinum trihydricum ............................................. 938 Ampicillinum ....................................................... 944 1998 Ampicillinum natricum ................................................ 950 Ampicillinum trihydricum.............................................. 958 Amygdalae oleum .................................................... 964 Amygdalae oleum raffinatum ........................................... 966 corr Anisi etheroleum...................................................... 967 Anisi fructus......................................................... 970 Anisi stellati fructus................................................... 971 Antazolini hydrochloridum ............................................. 973 Apomorphini hydrochloridum........................................... 975 Aprotinini solutio concentrata ........................................... 976 Aprotininum......................................................... 979 Aqua pro iniectione ................................................... 982 Aqua purificata....................................................... 985 Arachidis oleum...................................................... 987 Argenti nitras ........................................................ 988 Arginini hydrochloridum............................................... 989 Argininum .......................................................... 991 Ascorbylis palmitas ................................................... 993 Aspartamum......................................................... 995 Astemizolum ........................................................ 997 Atenololum ........................................................ 1002 Atropini sulfas ...................................................... 1004 N Aurantii dulce pericarpium............................................. 1006 Azathioprinum...................................................... 1007 Bacampicillin hydrochloridum......................................... 1009 Bacitracinum ....................................................... 1012 Bacitracinum zincicum ............................................... 1014 Baclofenum ........................................................ 1015 Balsamum peruvianum ............................................... 1018 N Balsamum tolutanum ................................................. 1019 Barbitalum......................................................... 1021 Barii sulfas......................................................... 1023 Beclometasoni dipropionas ............................................ 1024 Belladonnae folium .................................................. 1027 Bendroflumethiazidum................................................ 1030 Bentonitum......................................................... 1031 Benzalkonii chloridi solutio............................................. 1032 Benzalkonii chloridům................................................ 1034 Benzathini benzylpenicillinum .......................................... 1036 Strana 3368 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3368 Český lékopis 1997 Benzethonii chloridům................................................ 1039 Benzocainum....................................................... 1040 Benzoylis peroxidům cum aqua......................................... 1041 Benzylis benzoas .................................................... 1044 1998 Benzylpenicillinum kalicum............................................. 1045 1998 Benzylpenicillinum natricum............................................ 1050 N Bergamottae etheroleum............................................... 1054 Betacarotenum...................................................... 1058 corr Betadexum......................................................... 1059 Betahistini dimesilas ................................................. 1062 1998 Betamethasoni acetas................................................. 1064 Betamethasoni dipropionas ............................................ 1068 1998 Betamethasoni natrii phosphas........................................... 1071 Betamethasoni valeras ................................................ 1074 Betamethasonum .................................................... 1077 Betanidini sulfas..................................................... 1082 Betaxololi hydrochloridum ............................................ 1084 1998 Betulae folium ...................................................... 1086 Biotinum .......................................................... 1088 Biperideni hydrochloridum ............................................ 1090 Bisacodylum ....................................................... 1092 Bismuthi subcarbonas ................................................ 1094 Bleomycini sulfas.................................................... 1096 N Boldo folium........................................................ 1098 Bromazepamum..................................................... 1100 Bromhexini hydrochloridum ........................................... 1103 Bromocriptini mesilas ................................................ 1105 1998 Brompheniramini hydrogenomaleas ...................................... 1107 Budesonidum....................................................... 1110 Bumetanidum....................................................... 1114 Bupivacaini hydrochloridum ........................................... 1116 corr Buserelinum ........................................................ 1118 Busulfanum ........................................................ 1121 N Butamirati dihydrogenocitras............................................ 1122 Butylhydroxyanisolum................................................ 1124 Butylhydroxytoluenum ............................................... 1126 Butylparabenum..................................................... 1127 Butylscopolamin bromidům ........................................... 1129 N Cacao oleum........................................................ 1131 Calcii carbonas...................................................... 1132 Calcii chloridům dihydricum........................................... 1133 Calcii chloridům hexahydricum......................................... 1135 1998 Calcii dobesilas ..................................................... 1136 Calcii folinas ....................................................... 1138 Calcii gluconas...................................................... 1142 corr Calcii gluconas pro iniectione............................................ 1143 Calcii glycerophosphas ............................................... 1146 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3369 Obsah 3369 Calcii hydrogenophosphas............................................. 1148 Calcii hydrogenophosphas dihydricus..................................... 1149 Calcii hydroxidům................................................... 1150 Calcii lactas pentahydricus............................................. 1152 Calcii lactas trihydricus ............................................... 1153 N Calcii oxidům....................................................... 1155 Calcii pantothenas ................................................... 1156 1998 Calcii phosphas ..................................................... 1157 Calcii stearas ....................................................... 1159 Calcii sulfas dihydricus ............................................... 1161 N Calcii sulfas hemihydricus .............................................. 1162 Calcitoninum salmonis................................................ 1163 1998 Calcitriolum ........................................................ 1168 1998 Camphora racemica .................................................. 1171 Captoprilum........................................................ 1173 Carbamazepinum.................................................... 1175 Carbenicillinum natricum ............................................. 1177 Carbidopum........................................................ 1181 Carbimazolum ...................................................... 1183 Carbo activatus...................................................... 1185 Carbocisteinum ..................................................... 1187 1998 Carbonei dioxidum.................................................... 1189 Carboplatinum...................................................... 1192 Carboxymethylamylum natricum A...................................... 1194 Carboxymethylamylum natricum B...................................... 1196 Carmellosum calcicum................................................ 1198 Carmellosum natricum................................................ 1199 Carmellosum natricum conexum........................................ 1201 N Carvi etheroleum .................................................... 1203 Carvi fructus........................................................ 1204 Caryophylli etheroleum............................................... 1206 Caryophylli flos ..................................................... 1207 1998 Cefaclorum......................................................... 1209 Cefadroxilum....................................................... 1213 Cefalexinum monohydricum........................................... 1216 1998 Cefalotinum natricum................................................. 1219 Cefazolinum natricum ................................................ 1222 1998 Cefotaximum natricum................................................ 1227 Cefoxitinum natricum ................................................ 1231 Cefradinum ........................................................ 1234 Ceftriaxonum natricum ............................................... 1237 Cefuroximum natricum ............................................... 1240 corr Cellacefatum ....................................................... 1243 Cellulosi acetas ..................................................... 1245 Cellulosi pulvis ..................................................... 1246 Cellulosum microcristallinum .......................................... 1250 N Centaurii herba...................................................... 1251 Strana 3370 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3370 Český lékopis 1997 Cera alba .......................................................... 1253 Cera carnauba....................................................... 1255 Cera flava.......................................................... 1256 corr Cetirizini dihydrochloridum ............................................1258 Cetostearomacrogolum ............................................... 1262 Cetostearylis isononanoas ............................................. 1265 Cetrimidum ........................................................ 1266 Cetylpyridinii chloridům .............................................. 1267 Chamomillae romanae flos ............................................ 1269 Chlorali hydras...................................................... 1270 Chlorambucilum..................................................... 1271 Chloramphenicol! natrii succinas........................................ 1273 Chloramphenicoli palmitas ............................................ 1275 Chloramphenicolum.................................................. 1278 corr Chlorcyclizini hydrochloridum ..........................................1280 Chlordiazepoxidi hydrochloridum........................................1282 Chlordiazepoxidum .................................................. 1284 Chlorhexidini diacetas ................................................ 1286 Chlorhexidini digluconatis solutio........................................1289 Chlorhexidini dihydrochloridum.........................................1292 Chlorobutanolum.................................................... 1295 Chlorobutanolum hemihydricum.........................................1296 Chlorocresolum ..................................................... 1297 Chloroquini diphosphas................................................1299 Chloroquini sulfas ................................................... 1301 Chlorothiazidum .................................................... 1303 Chlorphenamini hydrogenomaleas....................................... 1305 Chlorpromazini hydrochloridum .........................................1307 Chlorpropamidum ................................................... 1308 Chlorprothixeni hydrochloridum.........................................1311 1998 Chlortalidonum.......................................................1313 corr Chlortetracyclini hydrochloridum ........................................1316 Cholesterolům ...................................................... 1319 Chymotrypsinum.................................................... 1322 Ciclosporinen ...................................................... 1324 Cimetidinum ....................................................... 1326 Cinchocaini hydrochloridum ........................................... 1328 Cinchonae cortex.................................................... 1330 Cinnamomi cortex ................................................... 1333 1998 Cinnarizinum ....................................................... 1334 Ciprofloxacinum .................................................... 1338 Ciprofloxacinum hydrochloridum........................................1342 Cisapridum......................................................... 1346 Cisplatinum ........................................................ 1348 Citri etheroleum..................................................... 1350 Clindamycini dihydrogenophosphas ......................................1353 Clindamycini hydrochloridum.......................................... 1357 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3371 Obsah 3371 Clobetasoni butyras .................................................. 1359 Clofibratum ........................................................ 1361 Clomifeni dihydrogenocitras ........................................... 1363 Clomipramini hydrochloridum ......................................... 1366 Clonazepamum...................................................... 1368 Clonidini hydrochloridum .............................................. 1370 N Cloroxinum......................................................... 1372 Clotrimazolum...................................................... 1374 1998 Cloxacillinum natricum ............................................... 1376 Cocaini hydrochloridum .............................................. 1380 Codeini dihydrogenophosphas hemihydricus ............................... 1382 Codeini dihydrogenophosphas sesquihydricus .............................. 1384 Codeinum.......................................................... 1386 Coffeinum ......................................................... 1388 Coffeinum monohydricum............................................. 1390 Colchicinum........................................................ 1392 Colecalciferoli pulvis................................................. 1394 Colecalciferolum .................................................... 1398 Colecalciferolum densatum oleosum..................................... 1401 Colecalciferolum in aqua dispergibile ..................................... 1404 Colistimethatum natricum ............................................. 1407 Colistini sulfas...................................................... 1409 corr Copovidonum....................................................... 1411 N Coriandri etheroleum ................................................. 1413 Corticotropinum..................................................... 1415 Cortisoni acetas ..................................................... 1420 N Crataegi folium cum floře ............................................. 1423 Crospovidonum ..................................................... 1425 Cupri sulfas ........................................................ 1426 Cupri sulfas pentahydricus............................................. 1427 corr Cyanocobalaminum.................................................. 1429 Cyclizini hydrochloridum ............................................. 1431 Cyclopentolati hydrochloridum.......................................... 1433 Cyclophosphamidum................................................. 1435 Cyproheptadini hydrochloridum ......................................... 1437 corr Cyproteroni acetas ................................................... 1439 Cysteini hydrochloridum.............................................. 1442 Cystinum .......................................................... 1444 Cytarabinum........................................................ 1446 N Dacarbazinum....................................................... 1449 Dapsonum ......................................................... 1453 Daunorubicini hydrochloridum .......................................... 1455 Deferoxamini mesilas ................................................ 1458 Demeclocyclini hydrochloridum ........................................ 1460 Desipramini hydrochloridum........................................... 1463 Deslanosidum....................................................... 1465 1998 Desmopressinum .................................................... 1467 Strana 3372 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3372 Český lékopis 1997 Desoxycortoni acetas................................................. 1471 Dexamethasoni acetas ................................................ 1473 1998 Dexamethasoni natrii phosphas .......................................... 1476 1998 Dexamethasonum.................................................... 1479 Dexpanthenolum .................................................... 1482 Dextranum 40 pro iniectione ........................................... 1484 Dextranum 60 pro iniectione ........................................... 1485 Dextranum 70 pro iniectione ........................................... 1487 Dextromethorphani hydrobromidum..................................... 1489 Dextromoramidi hydrogenotartras....................................... 1491 Dextropropoxypheni hydrochlondum..................................... 1492 Diazepamum ....................................................... 1494 Diazoxidum ........................................................ 1496 Dibutylis phthalas ................................................... 1497 Diclofenacum natricum ............................................... 1499 1998 Dicloxacillinum natricum.............................................. 1503 Dienestrolum ....................................................... 1507 Diethylcarbamazini dihydrogenocitras ................................... 1508 Diethylis phthalas.................................................... 1510 Diethylstilbestrolum.................................................. 1512 Diflunisalum ....................................................... 1514 Digitalis purpureae folium............................................. 1516 Digitoxinum........................................................ 1518 Digoxinum......................................................... 1520 Dihydroergotamini mesilas ............................................ 1523 Dihydroergotamini tartras ............................................. 1525 Dihydrostreptomycini sulfas ........................................... 1527 Dikalii clorazepas.................................................... 1530 Diltiazemi hydrochloridum ............................................ 1532 Dimenhydrinatum ................................................... 1535 Dimercaprolum ..................................................... 1537 Dimethylis sulfoxidum................................................ 1538 Dimeticonum....................................................... 1540 Dinatrii cromoglicas.................................................. 1541 Dinatrii edetas dihydricus ............................................. 1543 Diphenhydramini hydrochloridum........................................ 1544 Diphenoxylati hydrochloridum ......................................... 1546 1998 Diprophyllinum ..................................................... 1547 Disopyramidi dihydrogenophosphas ...................................... 1549 Disopyramidum..................................................... 1552 Disulfiramum....................................................... 1554 corr Dithranolum........................................................ 1556 Domperidoni hydrogenomaleas......................................... 1559 Domperidonum ..................................................... 1562 1998 Dopamini hydrochloridum.............................................. 1564 N Dosulepini hydrochloridum ............................................. 1566 Doxepini hydrochloridum ............................................. 1570 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3373 Obsah 3373 Doxorubicini hydrochloridum........................................... 1572 corr Doxycyclini hyclas................................................... 1575 Doxycyclinum ...................................................... 1579 Droperidolum....................................................... 1583 Econazoli nitras ..................................................... 1587 Emetini dihydrochloridum heptahydricum ................................. 1589 Emetini dihydrochloridum pentahydricum ................................. 1591 1998 Enoxaparinum natricum............................................... 1593 Ephedrini hydrochloridum............................................. 1595 Ephedrini racemici hydrochloridum ..................................... 1597 Ephedrinum ........................................................ 1599 Ephedrinum hemihydricum............................................ 1601 Epinephrini hydrogenotartras........................................... 1603 N Equiseti herba....................................................... 1605 Ergocalciferolum.................................................... 1607 Ergometrini hydrogenomaleas.......................................... 1610 Ergotamini tartras.................................................... 1612 Erythromycin estolas ................................................ 1615 Erythromycin ethylsuccinas ........................................... 1617 Erythromycin lactobionas............................................. 1619 Erythromycin stearas ................................................ 1624 Erythromycinum .................................................... 1626 Estradioli benzoas ................................................... 1630 Estradiolum hemihydricum ............................................ 1632 Ethambutoli hydrochloridum............................................ 1634 Ether anestheticus ................................................... 1635 Ether solvens ....................................................... 1637 corr Ethinylestradiolum................................................... 1638 Ethionamidum ...................................................... 1640 Ethisteronum ....................................................... 1641 Ethosuximidum ..................................................... 1643 1998 Ethylcellulosum ..................................................... 1645 Ethylendiaminum.................................................... 1648 Ethylenglycoli monostearas............................................ 1649 Ethylis acetas....................................................... 1651 N Ethylis biscoumacetas ................................................ 1653 Ethylmorphini hydrochloridum.......................................... 1655 Ethylparabenum..................................................... 1657 1998 Etofyllinum ........................................................ 1659 Etoposidum ........................................................ 1661 1998 Eucalypti etheroleum................................................. 1665 Eugenolum......................................................... 1667 N Fagi pix............................................................ 1669 Famotidinum ....................................................... 1670 N Farfarae folium...................................................... 1673 Felodipinum........................................................ 1675 Strana 3374 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3374 Český lékopis 1997 Fenoteroli hydrobromidum ............................................ 1678 corr Fentanyli dihydrogenocitras............................................ 1681 Ferrosi ŕumaras ..................................................... 1684 Ferrosi gluconas..................................................... 1686 Ferrosi sulfas ....................................................... 1688 Fibrini glutinum..................................................... 1690 1998 Flucloxacillinum natricum............................................. 1693 Flucytosinum....................................................... 1697 Fludrocortisoni acetas ................................................ 1699 Flunitrazepamum.................................................... 1702 Fluocinoloni acetonidum.............................................. 1704 1998 Fluoresceinum natricum............................................... 1706 Fluorouracilum...................................................... 1709 Fluoxetini hydrochloridum ............................................ 1711 Fluphenazin decanoas................................................ 1714 Fluphenazini dihydrochloridum.......................................... 1717 Fluphenazini enantas ................................................. 1719 Flurazepami hydrochloridum........................................... 1721 Foeniculi amari fructus ............................................... 1723 Foeniculi dulcis fructus ............................................... 1725 N Foeniculi etheroleum ................................................. 1727 corr Formaldehydi solutio 35%............................................. 1728 1998 Framycetini sulfas ................................................... 1730 1998 Frangulae cortex..................................................... 1733 Fructosum ......................................................... 1735 Furosemidum....................................................... 1737 N Galia.............................................................. 1741 Gallamini triethiodidum............................................... 1743 Gelatina ........................................................... 1745 Gentamicini sulfas................................................... 1748 Gentianae radix ..................................................... 1751 N Geranii etheroleum................................................... 1753 Glibenclamiden..................................................... 1755 Glipizidum......................................................... 1757 Glucagonum........................................................ 1759 Glucosum.......................................................... 1763 Glucosum monohydricum ............................................. 1765 Glutethimidum...................................................... 1767 Glyceroli monostearas 40-50.......................................... 1769 Glycerolum ........................................................ 1771 Glycerolum 85% .................................................... 1773 corr Glyceromacrogoli 350 cocoas .......................................... 1775 Glyceromacrogoli hydroxystearas ....................................... 1777 Glyceromacrogoli ricinoleas ........................................... 1780 Glycinum.......................................................... 1783 Gonadorelinum ..................................................... 1784 Gonadotropinum chorionicum........................................... 1787 Částka 1__________________________Sbírka zákonů č. 1 /1998____________________Strana 3375 Obsah 3375 Gonadotropinum sericum equinum ad usum veterinárním ..................... 1790 Gramicidinum ...................................................... 1791 Griseofulvinum ..................................................... 1793 Guaifenesinum...................................................... 1795 Guanethidini sulfas .................................................. 1797 1998 Guar galactomannanum ............................................... 1798 1998 Haloperidolum ...................................................... 1801 Halothanum ........................................................ 1805 Hamamelidis folium.................................................. 1807 Harpagophyti radix .................................................. 1809 N Helianthi oleum ..................................................... 1811 Heparina massae molecularis minoris .................................... 1812 Heparinum calcicum ................................................. 1817 Heparinum natricum ................................................. 1819 N Hexachlorophenum .................................................. 1821 Hexobarbitalum..................................................... 1823 Histamini dihydrochloridum ........................................... 1824 Histamini phosphas .................................................. 1826 Histidini hydrochloridum monohydricum.................................. 1828 1998 Histidinum ......................................................... 1830 Homatropini hydrobromidum .......................................... 1832 Homatropini methylbromidum ......................................... 1834 Hyaluronidasum..................................................... 1835 Hydralazini hydrochloridum ........................................... 1837 Hydrargyri dichloridum............................................... 1840 1998 Hydrochlorothiazidum................................................. 1841 Hydrocortison acetas................................................. 1844 Hydrocortison hemisuccinas........................................... 1847 Hydrocortisonum.................................................... 1850 Hydrogenii peroxidům 30%............................................ 1853 Hydrogenii peroxidům 3%............................................. 1854 Hydroxocobalamini acetas............................................. 1856 Hydroxocobalamini chloridům ......................................... 1858 Hydroxocobalamini sulfas............................................. 1860 1998 Hydroxyethylcellulosum .............................................. 1862 Hydroxyethylmethylcellulosum......................................... 1866 Hydroxypropylcellulosum............................................. 1867 1998 Hydroxypropylmethylcellulosi phthalas ................................... 1869 Hydroxypropylmethylcellulosum ....................................... 1871 Hydroxyzini dihydrochloridum.......................................... 1872 N Hymecromonum..................................................... 1875 Hyoscyami folium ................................................... 1877 Hyoscyamini sulfas .................................................. 1879 N Hyperici herba ...................................................... 1881 Strana 3376 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3376 Český lékopis 1997 Ibuprofenum........................................................ 1883 Ichthammolum...................................................... 1885 Idoxuridinum....................................................... 1887 Imipramini hydrochloridum............................................ 1889 Indapamidum....................................................... 1891 Indometacinum...................................................... 1894 Insulinům.......................................................... 1896 corr Insulinům humanum ................................................. 1900 Interferoni alfa-2 solutio concentrata...................................... 1904 Iodum............................................................. 1910 Iohexolum ......................................................... 1911 Iopamidolum ....................................................... 1916 corr Ipecacuanhae radix................................................... 1920 corr Ipratropii bromidům.................................................. 1922 Isoconazoli nitras.................................................... 1924 Isoconazolum....................................................... 1927 Isoleucinum ........................................................ 1930 Isoniazidum ........................................................ 1932 Isoprenalini sulfas ................................................... 1934 Isopropylis myristas.................................................. 1935 Isopropylis palmitas.................................................. 1937 Isosorbidi dinitras dilutus............................................... 1938 corr Isosorbidi mononitras dilutus............................................ 1942 Isotretinoinum ...................................................... 1945 Isoxsuprini hydrochloridum............................................ 1948 N Juniperi fructus...................................................... 1951 Kalii acetas......................................................... 1953 Kalii aluminii sulfas.................................................. 1954 Kalii bromidům ..................................................... 1955 N Kalii carbonas....................................................... 1956 Kalii chloridům ..................................................... 1958 Kalii citras ......................................................... 1959 corr Kalii clavulanas ..................................................... 1961 Kalii dihydrogenophosphas ............................................ 1965 Kalii hydrogenocarbonas.............................................. 1966 Kalii hydrogenophosphas.............................................. 1967 Kalii hydroxidům.................................................... 1969 Kalii iodidum....................................................... 1971 N Kalii natrii tartras .................................................... 1972 N Kalii nitras ......................................................... 1973 N Kalii perchloras ..................................................... 1975 Kalii permanganas ................................................... 1976 Kalii sorbas ........................................................ 1977 Kanamycini monosulfas............................................... 1978 Kanamycini sulfas acidus.............................................. 1981 Kaolinům ponderosum................................................ 1983 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3377 Obsah 3377 Ketamini hydrochlondum ............................................. 1985 Ketoconazolum ..................................................... 1987 Ketoprofenum ...................................................... 1990 1998 Labetaloli hydrochlondum.............................................. 1995 Lacca ............................................................. 1998 Lactosum .......................................................... 2000 Lactosum monohydricum ............................................. 2002 Lactulosi solutio..................................................... 2004 Lanatosidum C...................................................... 2007 Lauromacrogolum ................................................... 2009 Leucinum.......................................................... 2012 Levamisoli hydrochlondum............................................ 2014 1998 Levistici radix....................................................... 2016 Levodopum ........................................................ 2017 Levomentholum..................................................... 2019 Levomepromazini hydrochlondum ...................................... 2021 Levomepromazini hydrogenomaleas..................................... 2023 Levonorgestrelum ................................................... 2025 Levothyroxinum natricum............................................. 2026 N Lichen islandicus .................................................... 2029 corr Lidocaini hydrochlondum .............................................. 2030 Lidocainum ........................................................ 2032 Lincomycini hydrochlondum monohydricum............................... 2033 Lindanum.......................................................... 2036 N Lini oleum ......................................................... 2037 Lini semen......................................................... 2038 Liothyroninum natricum .............................................. 2039 1998 Liquiritiae radix ..................................................... 2042 con Lisinoprilum dihydricum............................................... 2044 N Lithanthracis pix..................................................... 2047 Lithii carbonas...................................................... 2048 Lithii citras......................................................... 2050 1998 Lomustinum........................................................ 2051 Loperamidi hydrochlondum ........................................... 2054 Lorazepamum....................................................... 2056 1998 Lupuli flos .......................................................... 2058 Lynestrenolum...................................................... 2060 Lysini hydrochlondum................................................ 2061 N Macidis etheroleum .................................................. 2065 Macrogolum 300 .................................................... 2066 Macrogolum 400 .................................................... 2068 Macrogolum 1000 ................................................... 2070 Macrogolum 1500 ................................................... 2072 Macrogolum 3000 ................................................... 2074 Macrogolum 4000 ................................................... 2076 Macrogolum 6000 ................................................... 2078 Strana 3378 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3378 Český lékopis 1997 Macrogolum 20 000.................................................. 2080 Macrogolum 35 000.................................................. 2082 Magnesii chloridům hexahydncum...................................... 2084 Magnesii hydroxidům ................................................ 2086 N Magnesii lactas dihydricus............................................. 2087 Magnesii oxidům levé ................................................ 2088 Magnesii oxidům ponderosum.......................................... 2090 N Magnesii peroxidům.................................................. 2091 Magnesii stearas..................................................... 2093 Magnesii subcarbonas levis ............................................ 2094 Magnesii subcarbonas ponderosus....................................... 2095 Magnesii sulfas ..................................................... 2097 Magnesii trisilicas ................................................... 2098 Mannitolum ........................................................ 2099 N Marrubii herba ...................................................... 2102 Matricariae flos ..................................................... 2104 Maydis amylum..................................................... 2106 Mebendazolum...................................................... 2107 Meclozini dihydrochloridum........................................... 2108 N Medosulepini hydrochloridum........................................... 2110 Medroxyprogesteroni acetas ........................................... 2113 N Megluminum ....................................................... 2115 N Melissae herba ...................................................... 2116 Menadionum ....................................................... 2118 Menthae piperitae etheroleum .......................................... 2119 Menthae piperitae folium.............................................. 2122 N Menthae piperitae herba............................................... 2124 Mentholum racemicum ............................................... 2126 Meprobamatum ..................................................... 2128 Mepyramini hydrogenomaleas.......................................... 2129 Mercaptopurinum.................................................... 2131 Mestranolum ....................................................... 2133 1998 Metformini hydrochloridum............................................. 2134 Methadoni hydrochloridum............................................ 2137 Methaqualonum..................................................... 2139 Methioninum ....................................................... 2141 Methioninum racemicum.............................................. 2143 Methotrexatum...................................................... 2144 Methylatropini bromidům ............................................. 2146 Methylatropini nitras ................................................. 2148 Methylcellulosum.................................................... 2150 Methyldopum....................................................... 2151 Methyleni chloridům ................................................. 2153 Methylis salicylas.................................................... 2155 Methylparabenum ................................................... 2156 Methylphenobarbitalum............................................... 2158 Methylprednisoloni acetas............................................. 2160 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3379 Obsah 3379 corr Methylprednisoloni hydrogenosuccinas ...................................2163 Methylprednisolonum ................................................ 2166 N Methylrosanilinii chloridům.............................................2171 Methyltestosteronum................................................. 2172 Methylthioninii chloridům ad usům externum...............................2174 Metoclopramid! hydrochloridum........................................ 2176 Metoprololi tartras ................................................... 2178 1998 Metrifonatum ....................................................... 2181 Metronidazoli benzoas................................................ 2184 Mexiletini hydrochloridum ............................................ 2186 Metronidazolum..................................................... 2189 Mianserini hydrochloridum............................................ 2191 Miconazoli nitras .................................................... 2193 Miconazolum....................................................... 2197 Midazolamum ...................................................... 2201 N Millefolii herba...................................................... 2203 Minocyclini hydrochloridum........................................... 2205 Minoxidilum ....................................................... 2208 1998 Morphini hydrochloridum ..............................................2210 corr Nadroparinum calcicum............................................... 2213 Naloxoni hydrochloridum ............................................. 2217 Naphazolini hydrochloridum............................................ 2218 Naphazolini nitras ................................................... 2220 Naproxenum........................................................ 2222 Natrii acetas........................................................ 2223 Natrii alginas ....................................................... 2225 Natrii amidotrizoas................................................... 2227 Natrii benzoas ...................................................... 2229 Natrii bromidům..................................................... 2231 Natrii calcii edetas ................................................... 2233 Natrii carbonas...................................................... 2234 Natrii carbonas decahydricus........................................... 2235 Natrii carbonas monohydricus.......................................... 2236 Natrii cetylo- et stearylosulfas.......................................... 2237 corr Natrii chloridům..................................................... 2241 Natrii citras dihydricus................................................ 2243 Natrii cyclamas ..................................................... 2245 Natrii dihydrogenophosphas dihydricus ................................... 2247 Natrii disulfis ....................................................... 2249 Natrii fluoridům..................................................... 2250 Natrii fusidas ....................................................... 2251 Natrii hydrogenocarbonas ............................................. 2253 Natrii hydrogenophosphas dihydricus ..................................... 2254 Natrii hydrogenophosphas dodecahydricus ................................. 2256 Natrii hydroxidům ................................................... 2257 Natrii iodidum ...................................................... 2258 corr Natrii lactatis solutio ................................................. 2259 Strana 3380 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3380 Český lékopis 1997 1998 Natrii laurilsulfas .................................................... 2262 1998 Natrii nitroprussias................................................... 2263 N Natrii perboras ...................................................... 2265 Natrii picosulfas..................................................... 2266 Natrii salicylas ...................................................... 2268 Natrii sulfas ........................................................ 2270 Natrii sulfas decahydricus ............................................. 2271 Natrii sulfis ........................................................ 2272 Natrii sulfis heptahydricus............................................. 2273 Natrii tetraboras ..................................................... 2275 Natrii thiosulfas ..................................................... 2276 Natrii valproas ...................................................... 2277 1998 Neomycini sulfas .................................................... 2280 corr Neostigmini bromidům ............................................... 2283 Neostigmini metilsulfas............................................... 2284 Nicethamidum ...................................................... 2286 Niclosamidum ...................................................... 2288 Niclosamidum monohydricum.......................................... 2290 Nicotinamidum...................................................... 2292 Nifedipinum........................................................ 2294 Nitrazepamum ...................................................... 2296 Nitrofuralum ....................................................... 2298 Nitroŕurantoinum.................................................... 2300 1998 Nitrogenii oxidům ................................................... 2301 1998 Nitrogenum......................................................... 2304 Norepinephrini hydrochloridum ......................................... 2306 Norepinephrini hydrogenotartras........................................ 2308 Norethisteronum..................................................... 2310 Norethisteroni acetas ................................................. 2312 Norgestrelum....................................................... 2315 Nortriptylini hydrochloridum............................................ 2317 Noscapini hydrochloridum............................................. 2319 Noscapinum........................................................ 2321 1998 Nystatinum......................................................... 2322 Octyldodecanolum................................................... 2325 Oleomacrogolum.................................................... 2326 1998 Olivae oleum ....................................................... 2329 Omeprazolum....................................................... 2331 Omeprazolum natricum............................................... 2334 N Ononidis radix ...................................................... 2336 Opium crudum...................................................... 2337 Orciprenalini sulfas .................................................. 2340 N Ornidazolum........................................................ 2343 Oryzae amylum ..................................................... 2345 Ouabainum......................................................... 2346 Oxazepamum....................................................... 2348 Oxprenololi hydrochloridum........................................... 2350 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3381 Obsah 3381 1998 Oxygenům ......................................................... 2352 Oxymetazolini hydrochloridum......................................... 2353 Oxyphenbutazonum.................................................. 2355 Oxytetracyclinum.................................................... 2357 Oxytetracyclini hydrochloridum ........................................ 2360 1998 Oxytocini solutio concentrata............................................ 2363 1998 Oxytocinum ........................................................ 2367 corr Pancreatis pulvis .................................................... 2373 Pancuronii bromidům................................................. 2378 Papaverini hydrochloridum ............................................ 2380 corr Paracetamolum...................................................... 2381 Paraffinum liquidum ................................................. 2383 Paraffinum perliquidum............................................... 2385 Paraffinum solidům .................................................. 2386 Paraldehydum ...................................................... 2387 1998 Penicillaminum...................................................... 2388 Pentamidini diisetionas ............................................... 2392 Pentobarbitalum..................................................... 2394 Pentobarbitalum natricum ............................................. 2396 Pentoxifyllinum..................................................... 2398 Pepsini pulvis....................................................... 2400 Perphenazinum...................................................... 2402 Pethidini hydrochloridum ............................................. 2404 N Petroselini radix ..................................................... 2405 Phenacetinum....................................................... 2407 Phenazonum........................................................ 2408 Phenobarbitalum .................................................... 2410 Phenobarbitalum natricum............................................. 2412 Phenolsulfonphthaleinum............................................... 2414 Phenolum.......................................................... 2415 Phenoxyethanolum................................................... 2417 Phenoxymethylpenicillinum ........................................... 2419 Phenoxymethylpenicillinum kaličům..................................... 2421 Phentolamini mesilas................................................. 2424 Phenylalaninum..................................................... 2426 Phenylbutazonum.................................................... 2428 Phenylephrini hydrochloridum .......................................... 2430 Phenylephrinum..................................................... 2432 Phenylhydrargyri boras ............................................... 2434 Phenylhydrargyri nitras ............................................... 2435 Phenylpropanolamini hydrochloridum .................................... 2436 Phenytoinum natricum................................................ 2438 Pholcodinum ....................................................... 2440 Phthalylsulfathiazolum................................................ 2441 Physostigmini salicylas ............................................... 2443 Physostigmini sulfas ................................................. 2445 Phytomenadionen .................................................. 2447 Strana 3382 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3382 Český lékopis 1997 Pilocarpini hydrochloridum............................................ 2450 Pilocarpini nitras .................................................... 2451 Pindololum......................................................... 2453 N Pini pumilionis etheroleum ............................................. 2455 Piperazini adipas .................................................... 2457 Piperazini citras ..................................................... 2459 Piperazinum hexahydricum............................................ 2461 Piroxicamum ....................................................... 2463 1998 Pivampicillinum..................................................... 2465 N Plantaginis folium.................................................... 2469 Plasma humanum ad separationem ...................................... 2471 N Plumbi acetas ....................................................... 2473 Polyacrylatis dispersio 30%............................................ 2474 Polygalae radix...................................................... 2476 N Polygoni avicularis herba.............................................. 2477 corr Polymyxini B sulfas.................................................. 2479 Polysorbatum 20 .................................................... 2481 N Polysorbatum 40..................................................... 2482 Polysorbatum 60 .................................................... 2484 corr Polysorbatum 80 .................................................... 2485 Povidonum......................................................... 2487 Povidonum iodinatum ................................................ 2490 Praziquantelum...................................................... 2492 1998 Prazosini hydrochloridum .............................................. 2495 1998 Prednisoloni acetas................................................... 2498 1998 Prednisoloni natrii phosphas ............................................ 2501 Prednisoloni pivalas.................................................. 2504 Prednisolonum...................................................... 2506 Prednisonum ....................................................... 2510 Primaquini diphosphas................................................ 2513 Primidonum........................................................ 2515 N Primulae radix ...................................................... 2517 Probenecidum ...................................................... 2518 Procainamidi hydrochloridum.......................................... 2520 1998 Procaini benzylpenicillinum............................................. 2521 Procaini hydrochloridum.............................................. 2525 Prochlorperazini hydrogenomaleas ...................................... 2527 Progesteronum...................................................... 2529 Prolinum........................................................... 2530 1998 Promethazini hydrochloridum ........................................... 2532 Propanthelini bromidům .............................................. 2535 Propranololi hydrochloridum............................................ 2537 Propylenglycoli monostearas........................................... 2539 Propylenglycolum ................................................... 2542 Propylis gallas ...................................................... 2543 Propylparabenum.................................................... 2545 Propylthiouracilum .................................................. 2547 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3383 Obsah 3383 Propyphenazonum ................................................... 2549 1998 Protamini hydrochloridum.............................................. 2550 1998 Protamini sulfas ..................................................... 2553 corr Protirelinum ........................................................ 2555 1998 Proxyphyllinum ..................................................... 2558 Psyllii semen ....................................................... 2560 Pyrazinamidum ..................................................... 2561 Pyridoxini hydrochloridum ............................................ 2563 Pyrimethaminum .................................................... 2565 N Quercus cortex ...................................................... 2567 Quinidini sulfas ..................................................... 2569 1998 Quinini hydrochloridum................................................ 2571 1998 Quinini sulfas........................................................ 2574 Ranitidini hydrochloridum.............................................. 2577 Ratanhiae radix ..................................................... 2579 Reserpinum ........................................................ 2581 Resorcinolum....................................................... 2583 1998 Rhamni purshianae cortex ............................................. 2584 Rhei radix.......................................................... 2587 1998 Riboflavini natrii phosphas ............................................. 2590 Riboflavinum....................................................... 2593 Ricini oleum........................................................ 2595 Rifampicinum....................................................... 2596 1998 Rifamycinum natricum................................................ 2598 N Rosmarini etheroleum ................................................ 2601 Roxithromycinum ................................................... 2603 Saccharinum........................................................ 2609 Saccharinum natricum................................................ 2611 1998 Saccharosum........................................................ 2613 1998 Salbutamoli sulfas ................................................... 2615 1998 Salbutamolum....................................................... 2617 N Salviae folium....................................................... 2619 N Salviae herba ....................................................... 2620 1998 Sambuci flos........................................................ 2622 Scopolamini hydrobromidum .......................................... 2624 Selenu disulfidum ................................................... 2626 1998 Sennae folium....................................................... 2627 1998 Sennae fructus acutifoliae ............................................. 2629 1998 Sennae fructus angustifoliae............................................. 2631 Serinum ........................................................... 2633 Sertaconazoli nitras .................................................. 2635 1998 Sesami oleum....................................................... 2638 Silica colloidalis anhydrica ............................................ 2640 Silica colloidalis hydrica .............................................. 2641 N Sinapis etheroleum artificiale........................................... 2643 1998 Solani amylum...................................................... 2644 Strana 3384 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3384 Český lékopis 1997 Somatostatinum..................................................... 2645 Somatropini solutio ad praeparationem.................................... 2649 Somatropinum ...................................................... 2653 Sorbitani lauras ..................................................... 2658 Sorbitani oleas ...................................................... 2659 Sorbitani palmitas ................................................... 2660 Sorbitani stearas..................................................... 2661 Sorbitani trioleas .................................................... 2662 Sorbitolum......................................................... 2663 Sorbitolum 70% cristallisabile.......................................... 2665 Sorbitolum 70% non cristallisabile ....................................... 2666 Spectinomycini hydrochloridum ........................................ 2668 Spiramycinum ...................................................... 2672 Spironolactonum .................................................... 2674 Stramonii folium .................................................... 2676 Streptokinasum...................................................... 2679 Streptomycini sulfas.................................................. 2682 N Strychni semen...................................................... 2685 Succinylsulfathiazolum ............................................... 2686 Sulfacetamidum natricum ............................................. 2688 Sulfadiazinum ...................................................... 2690 Sulfadimidinum..................................................... 2692 Sulfadoxinum....................................................... 2694 Sulfaŕurazolum...................................................... 2696 Sulfamerazinum..................................................... 2698 Sulfamethizolum .................................................... 2700 Sulfamethoxazolum.................................................. 2701 Sulfamethoxypyridazinum............................................. 2703 1998 Sulfasalazinum...................................................... 2705 Sulfathiazolum...................................................... 2707 Sulfinpyrazonum .................................................... 2709 Sulfisomidinum ..................................................... 2711 1998 Sulfur ad usum externum.............................................. 2713 1998 Sulindacum......................................................... 2714 Sulpiridum......................................................... 2717 N Suxamethonii chloridům .............................................. 2720 Suxamethoniijodidum................................................ 2721 Talcum............................................................ 2725 Tamoxifeni dihydrogenocitras.......................................... 2727 N Tanninum.......................................................... 2729 N Taraxaci radix cum herba.............................................. 2730 Temazepamum...................................................... 2731 1998 Tenoxicamum....................................................... 2733 Terbutalini sulfas .................................................... 2735 Terebinthinae etheroleum rectificatum ................................... 2737 Terfenadinum....................................................... 2738 Testosteroni enantas.................................................. 2741 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1/1998 Strana 3385 Obsah 3385 Testosteroni propionas................................................ 2743 Tetracaini hydrochloridum............................................. 2745 Tetracosactidum..................................................... 2747 Tetracyclini hydrochloridum ........................................... 2752 Tetracyclinum ...................................................... 2756 Theobrominum...................................................... 2759 Theophyllinum...................................................... 2760 Theophyllinum monohydricum......................................... 2762 Thiamini hydrochloridum ............................................. 2764 Thiamini nitras...................................................... 2765 Thiamphenicolum ................................................... 2767 Thiopentalum natricum et natrii carbonas .................................. 2769 Thioridazini hydrochloridum............................................ 2771 Threoninum ........................................................ 2772 Thymi herba........................................................ 2774 Thymolům ......................................................... 2776 Tiabendazolum...................................................... 2778 1998 Ticarcillinum natricum................................................ 2780 Ticlopidini hydrochloridum............................................. 2784 Tiliae flos.......................................................... 2787 Timololi hydrogenomaleas............................................. 2788 Tinidazolum........................................................ 2790 Titanu dioxidum..................................................... 2792 Tobramycinum...................................................... 2794 Tocoferoli alfa acetas................................................. 2796 Tocoferoli alfa acetatis pulvis .......................................... 2799 Tocoferolum alfa .................................................... 2802 Tolbutamidum ...................................................... 2805 Tolnaftatum ........................................................ 2807 N Tormentillae radix ................................................... 2809 Tosylchloramidum natricum ........................................... 2811 Tragacantha ........................................................ 2812 Tretinoinum........................................................ 2814 Triacetinum ........................................................ 2816 1998 Triamcinolon acetonidum.............................................. 2818 1998 Triamcinolon hexacetonidum ........................................... 2821 Triamterenum....................................................... 2823 Trifluoperazini hydrochloridum.......................................... 2824 N Triforii fibrini folium .................................................. 2826 Triglycerida saturata media ............................................ 2828 N Trimecaini hydrochloridum ............................................ 2830 Trimethadionum..................................................... 2832 Trimethoprimum .................................................... 2833 Trimipramin hydrogenomaleas......................................... 2835 1998 Tritici amylum...................................................... 2837 N Trolaminum........................................................ 2838 Trometamolum...................................................... 2840 Strana 3386 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3386 Český lékopis 1997 Tropicamidum ..................................................... 2842 N Troxerutinum ...................................................... 2844 Trypsinům ........................................................ 2846 1998 Tryptophanen ..................................................... 2849 Tubocurarini chloridům.............................................. 2855 Tyrosinum ........................................................ 2857 Urea............................................................. 2861 Urofollitropinum ................................................... 2862 Urokinasum ....................................................... 2865 Uvae ursi folium ................................................... 2868 1998 Valerianae radix.................................................... 2871 Valinum.......................................................... 2872 Vancomycini hydrochloridum......................................... 2875 Vanillinum........................................................ 2878 N Vaselinum album ................................................... 2879 N Vaselinum flavum .................................................. 2880 Verapamili hydrochloridum........................................... 2882 N Veratri albi radix ................................................... 2884 N Verbasci flos....................................................... 2885 Vinblastini sulfas................................................... 2887 Vincristini sulfas ................................................... 2889 Vitamini A pulvis................................................... 2891 Vitaminum A...................................................... 2893 Vitaminum A densatum oleosum....................................... 2894 Vitaminum A in aqua dispergibile...................................... 2896 Warfarinum natricum................................................ 2899 Warfarinum natricum clathratum....................................... 2901 N Xantinoli nicotinas ................................................... 2903 Xylometazolin hydrochloridum ....................................... 2905 Zidovudinum ...................................................... 2909 Zinci chloridům .................................................... 2912 Zinci oxidům ...................................................... 2913 Zinci stearas....................................................... 2914 Zinci sulfas heptahydricus............................................ 2916 Zinci undecylenas .................................................. 2917 1998 Zopiclonum ....................................................... 2918 6.2 Léčivé přípravky ................................................... 2923 6.2.1 Obecné články lékových forem.................................... 2923 Auricularia........................................................ 2923 Capsulae.......................................................... 2925 Emplastra transcutanea .............................................. 2928 Extracta .......................................................... 2929 Granula........................................................... 2932 Immunosera ad usum humanum ....................................... 2934 Immunosera ad usum veterinárním ..................................... 2936 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3387 Obsah 3387 Inhalanda .......................................................... 2938 Liquida ad usům dermicum............................................ 2942 Liquida peroralia .................................................... 2943 Nasalia............................................................ 2945 corr Ocularia............................................................ 2948 Parenteralia......................................................... 2951 Praeademixta ad alimenta medicata ad usům veterinarium.................... 2955 Praeparata ad irrigationem............................................. 2956 Praeparata homeopathica.............................................. 2957 Praeparata insulini iniectabilia.......................................... 2958 Praeparata intramammariae ad usům veterinarium .......................... 2962 Praeparata pharmaceutica in vasis cum pressu ............................. 2963 Producta ab ADN recombinante ........................................ 2964 Producta allergenica.................................................. 2968 Pulveres adspersorii.................................................. 2972 Pulveres perorales ................................................... 2973 Rectalia ........................................................... 2974 Species............................................................ 2977 Spumae medicatae................................................... 2978 Styli .............................................................. 2980 1998 Tabulettae.......................................................... 2980 Tampóna medicata................................................... 2985 Tincturae .......................................................... 2985 Unguenta .......................................................... 2986 Vaccina ad usum humanum............................................ 2989 Vaccina ad usum veterinarium.......................................... 2991 Vaginalia .......................................................... 2998 6.2.2 Jednotlivé léčivé přípravky.........................................3001 Albumini humani solutio...............................................3001 Aloe extractum siccum normatum....................................... 3003 Antithrombinum III humanum densatum cryodesiccatum......................3005 Belladonnae pulvis normatus........................................... 3008 Factor VIII coagulationis sanguinis humani cryodesiccatus .................. 3010 Factor IX coagulationis sanguinis humani cryodesiccatus......................3012 Fibrinogenum humanum cryodessicatum ................................. 3015 Hyoscyami pulvis normatus............................................ 3017 Immunoglobulmum humanum anti-D .....................................3019 Immunoglobulmum humanum hepatitidis A................................3021 Immunoglobulmum humanum hepatitidis B ................................3022 Immunoglobulmum humanum hepatitidis B ad usum intravenosum .............3022 Immunoglobulmum humanum morbillicum ................................3023 Immunoglobulmum humanum normale................................... 3024 Immunoglobulmum humanum normale ad usum intravenosum .................3027 Immunoglobulmum humanum rabicum .................................. 3030 Immunoglobulmum humanum rubellae................................... 3033 Immunoglobulmum humanum tetanicum ..................................3034 Immunoglobulmum humanum varicellae ................................. 3035 Strana 3388 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3388 Český lékopis 1997 Immunoserum botulinicum ............................................ 3036 Immunoserum clostndii novyi alpha ad usum veterinárním ....................3038 Immunoserum clostridii perfringentis beta ad usum veterinarium ...............3040 Immunoserum clostridii perfringentis epsilon ad usum veterinarium .............3042 Immunoserum contra venena viperarum europaearum ....................... 3044 Immunoserum diphthericum ........................................... 3045 Immunoserum erysipelatis suillae ....................................... 3047 Immunoserum gangraenicum (Clostridium novyi) ...........................3048 Immunoserum gangraenicum (Clostridium perfringens).......................3050 Immunoserum gangraenicum (Clostridium septicum)........................ 3052 Immunoserum gangraenicum mixtum.................................... 3054 Immunoserum tetanicum ad usum humanum .............................. 3054 Immunoserum tetanicum ad usum veterinarium ............................ 3056 Insulini biphasici iniectio...............................................3058 Insulini isophani biphasici iniectio .......................................3059 Insulini isophani iniectio ...............................................3060 Insulini solubilis iniectio ...............................................3061 Insulini zinci amorphi iniectio in suspensione...............................3061 Insulini zinci cristallisati iniectio in suspensione.............................3062 Insulini zinci iniectio in suspensione......................................3063 Ipecacuanhae pulvis normatus.......................................... 3064 Lypressini solutio iniectabilis ...........................................3066 Solutiones ad haemocolaturam ......................................... 3068 corr Solutiones ad haemodialysim .......................................... 3072 corr Solutiones ad haemodialysim, Aqua ad concetratas solutiones diluendas haemodialysi ............................................... 3076 Solutiones ad peritonealem dialysim..................................... 3079 Solutiones anticoagulantes et sanguinem humanum conservantes ...............3083 Somatropinum pro iniectione........................................... 3088 Stramonii pulvis normatus............................................. 3093 Tuberculini aviarii derivátům proteinosum purificatum .......................3095 Tuberculini bovini derivátům proteinosum purificatum .......................3097 Tuberculini derivátům proteinosum purificatum ad usum humanum .............3099 Tuberculinum pristinum ad usum humanum................................3101 Vaccinum anthracis vivum ad usum veterinarium........................... 3103 Vaccinum aphtharum epizooticarum inactivatum ad ruminantes ................3104 Vaccinum bronchitidis infectivae aviariae inactivatum........................3106 Vaccinum bronchitidis infectivae aviariae vivum cryodesiccatum ...............3109 Vaccinum brucellosis (Brucella melitensis stirpe rev. 1) vivum cryodesiccatum ad usum veterinarium .............................. 3111 Vaccinum bursitidis infectivae aviariae inactivatum .........................3113 Vaccinum bursitidis infectivae aviariae vivum cryodesiccatum ................ 3115 Vaccinum calicivirosis felinae inactivatum................................ 3117 Vaccinum calicivirosis felinae vivum cryodesiccatum ....................... 3119 Vaccinum cholerae................................................... 3121 Vaccinum cholerae cryodesiccatum...................................... 3122 Vaccinum clostridii botulini ad usum veterinarium...........................3124 Částka 1__________________________Sbírka zákonů č. 1 /1998____________________Strana 3389 Obsah 3389 Vaccinum clostridii chauvoei ad usům veterinárním..........................3125 Vaccinum clostridii novyi B ad usům veterinarium ..........................3126 Vaccinum clostridii perfringentis ad usům veterinarium.......................3128 Vaccinum clostridii septici ad usům veterinarium............................3131 Vaccinum colibacillosis fetus a partu recentis inactivatum ad ruminantes .........3133 Vaccinum colibacillosis fetus a partu recentis inactivatum ad suem..............3135 Vaccinum diphtheriae adsorbatum....................................... 3137 Vaccinum diphtheriae adulti et adulescentis adsorbatum ......................3140 Vaccinum diphtheriae et tetani adsorbatum................................ 3142 Vaccinum diphtheriae et tetani adulti et adulescentis adsorbatum................3145 Vaccinum diphtheriae, tetani et pertussis adsorbatum.........................3148 Vaccinum encephalomyelitidis infectivae aviariae vivum......................3152 Vaccinum erysipelatis suillae inactivatum................................. 3154 Vaccinum febris flavae vivum.......................................... 3156 Vaccinum febris typhoidis............................................. 3160 Vaccinum febris typhoidis cryodessicatum................................ 3161 Vaccinum febris typhoidis polysaccharidicum ..............................3162 Vaccinum febris typhoidis vivum perorale (stirpe Ty 21a) .....................3165 Vaccinum hepatitidis A inactivatum ..................................... 3167 Vaccinum hepatitidis B (ADNr) ........................................ 3171 Vaccinum hepatitidis contagiosae caninae vivum cryodesiccatum ...............3175 Vaccinum influenzae equi inactivatum ................................... 3177 Vaccinum influenzae inactivatum ad suem ................................ 3179 Vaccinum influenzae inactivatum ex corticis antigeniis praeparatum.............3181 Vaccinum influenzae inactivatum ex viris integris praeparatum.................3185 Vaccinum influenzae inactivatum ex virorum fragmentis praeparatum ...........3188 Vaccinum laryngotracheitidis infectivae aviariae vivum ad pullum ..............3191 Vaccinum leptospirosis ad usům veterinarium ..............................3194 Vaccinum meningococcale polysaccharidicum............................. 3195 Vaccinum morbi Aujeszkyi ad suem inactivatum ........................... 3199 Vaccinum morbi Aujeszkyi ad suem vivum cryodesiccatum ad usům parenterale.................................................. 3201 Vaccinum morbi Carrei vivum cryodesiccatum pro cane ..................... 3204 Vaccinum morbi Carrei vivum cryodesiccatum pro mustelidis..................3206 Vaccinum morbi Marek vivum ......................................... 3208 Vaccinum morbillorum, parotitidis et rubellae vivum ........................3210 Vaccinum morbillorum vivum.......................................... 3212 Vaccinum panleucopeniae felinae inactivatum ............................. 3215 Vaccinum panleucopeniae felinae infectivae vivum ryodesiccatum..............3217 Vaccinum parotitidis vivum............................................ 3218 Vaccinum parvovirosis caninae inactivatum............................... 3221 Vaccinum parvovirosis caninae vivum ................................... 3223 Vaccinum parvovirosis inactivatum ad suem .............................. 3225 Vaccinum pertussis .................................................. 3227 Vaccinum pertussis adsorbatum......................................... 3229 Vaccinum pestis classicae suillae vivum cryodesiccatum..................... 3231 Vaccinum pneumococcale polysaccharidicum ............................. 3234 Strana 3390 Sbírka zákonu č. 1 /1998 Částka 1 3390 Český lékopis 1997 Vaccinum poliomyelitidis inactivatum ................................... 3237 Vaccinum poliomyelitidis perorale ...................................... 3238 Vaccinum pseudopestis aviariae inactivatum .............................. 3245 Vaccinum pseudopestis aviariae vivum cryodesiccatum...................... 3248 Vaccinum rabiei ex cellulis ad usum humanum............................. 3250 Vaccinum rabiei inactivatum ad usum veterinárním ......................... 3253 Vaccinum rabiei perorale vivum ad vulpem ............................... 3255 Vaccinum rhinotracheitidis infectivae bovinae vivum cryodesccatum ............3257 Vaccinum rubellae vivum ............................................. 3259 Vaccinum tetani adsorbatum ........................................... 3262 Vaccinum tetani ad usum veterinárním ................................... 3264 Vaccinum tuberculosis (BCG) cryodesiccatum............................. 3267 Vaccinum varicellae vivum............................................ 3270 Vaccinum variolae gallinaceae vivum cryodesiccatum....................... 3272 6.2.3 Radiofarmaceutické přípravky ..................................... 3275 corr Radiofarmaca....................................................... 3275 Aquae tritiatae[3H] solutio iniectabilis.....................................3290 Chromii[51Cr] edetatis solutio iniectabilis ..................................3291 Cyanocobalamini[57Co] capsulae........................................ 3292 Cyanocobalamini[57Co] solutio ..........................................3294 Cyanocobalamini[58Co] solutio ..........................................3296 Fibrinogenum humanum iodinatum[125I] cryodesiccatum......................3298 1998 Gallii[67Ga] citratis solutio iniectabilis.....................................3300 Indii[mIn]oxini solutio ................................................3301 Indii[mIn] pentetatis solutio iniectabilis ...................................3303 Iobenguani[123I] solutio iniectabilis .......................................3305 Iobenguani[131I] solutio iniectabilis ad usum diagnosticum.....................3307 Iobenguani[131I] solutio iniectabilis ad usum therapeuticum ....................3309 Natrii chromatis[51Cr] solutio sterilis......................................3311 Natrii iodidi[131I] capsulae ad usum diagnosticum ...........................3312 Natrii iodidi[123I] solutio ...............................................3313 Natrii iodidi[125I] solutio ...............................................3315 Natrii iodidi[131I] solutio ...............................................3316 Natrii iodohippurati[123I] solutio iniectabilis ................................3318 Natrii iodohippurati[131I] solutio iniectabilis ................................3320 Natrii pertechnetatis[99mTc] fissione formati solutio iniectabilis .................3322 Natrii pertechnetatis[99mTc] sine fissione formati solutio iniectabilis .............3324 Natrii phosphatis[32P] solutio iniectabilis...................................3326 Norcholesteroli iodinati[131I] solutio iniectabilis .............................3328 Rhenii sulfidi colloidalis et technetii[99mTc] solutio iniectabilis .................3330 Stanni colloidalis et technetii[99mTc] solutio iniectabilis .......................3332 Stanni pyrophosphatis et technetii[99mTc] solutio iniectabilis ...................3333 Sulfuris colloidalis et technetii[99mTc] solutio iniectabilis ......................3336 Technetii[99mTc] et etifenini solutio iniectabilis..............................3337 Technetii[99mTc] gluconatis solutio iniectabilis ..............................3339 Technetii[99mTc] humani albumini solutio iniectabilis.........................3341 Technetii[99mTc] macrosalbi suspensio iniectabilis ...........................3344 Částka 1 Sbírka zákonů č. 1 /1998 Strana 3391 Obsah 3391 1998 Technetii[99mTc] medronati solutio iniectabilis ..............................3346 Technetii[99mTc] microsphaerarum suspensio iniectabilis ......................3349 Technetii[99mTc] pentetatis solutio iniectabilis...............................3351 Technetii[99mTc] succimeri solutio iniectabilis...............................3353 Thallosi[201Tl] chloridi solutio iniectabilis..................................3355 Xenoni[133Xe] solutio iniectabilis........................................ 3356 Obsah ..................................................................3359 Strana 3392 Sbírka zákonů 1998 Částka 1 Vydává a tiskne: Tiskárna Ministerstva vnitra, p. o., Bartůňkova 4, pošt. sehr. 10, 149 01 Praha 415, telefon (02) 792 70 11, fax (02) 795 26 03 -Redakce: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, pošt. sehr. 21/SB, 170 34 Praha 7-Holešovice, telefon: (02) 37 69 71 a 37 88 77, fax (02) 37 88 77 -Administrace: písemné objednávky předplatného, změny adres a počtu odebíraných výtisků - MORAVIAPRESS, a. s., U Pony 3061, 690 02 Břeclav, telefon 0627/305 161, fax: 0627/321 417. Objednávky ve Slovenské republice přijímá a titul distribuuje Magnet-Press Slovakia, s. r. o., Teslova 12, 821 02 Bratislava, tel./fax: 00421 7 525 46 28, 525 45 59. Roční předplatné se stanovuje za dodávku kompletního ročníku včetně rejstříku a je od předplatitelů vybíráno formou záloh ve výši oznámené ve Sbírce zákonů. Závěrečné vyúčtování se provádí po dodání kompletního ročníku na základě počtu skutečně vydaných částek (první záloha činí 2300,- Kč) - Vychází podle potřeby - Distribuce: celoroční předplatné i objednávky jednotlivých částek - MORAVIAPRESS, a. s., U Pony 3061, 690 02 Břeclav, telefon: 0627/305 179, 305 153, fax: 0627/321 417. - Drobný prodej - Benešov: HAAGER - Potřeby školní a kancelářské, Masarykovo nám. 101; Bohumín: ŽDB, a. s., technická knihovna, Bezručova 300; Brno: GARANCE-Q, Koliště 39, Knihkupectví CS, Kapucínské nám. 11, Knihkupectví M. Ženíška, Květinářská 1, M.C.DES, Cejl 76, SEVT, a. s., Česká 14; České Budějovice: Prospektrum, Kněžská 18, SEVT, a. s., Krajinská 38; Hradec Králové: TECHNOR, Hořická 405; AUTOŠKOLA, Pospíšil Jaroslav, Velké nám. 132; Chomutov: DDD Knihkupectví-Antikvariát, Ruská 85; Jihlava: VIKOSPOL, Smetanova 2; Kadaň: Knihařství - Přibíková, J. Švermy 14; Kladno: eL VaN, Ke Stadionu 1953; Klatovy: Krameriovo knihkupectví, Klatovy 169/L; Kolín 1: Knihkupectví U Kašků, Karlovo nám. 46; Liberec: Podještědské knihkupectví, Moskevská 28; Most: Kniha M + M, Lipová 806, Knihkupectví Růžička, Šeříková 529/1057; Olomouc: BONŮM, Ostružnická 10, Tycho, Ostružnická 3; Ostrava: LIBREX, Nádražní 14, Profesio, Hollarova 14, SEVT, a. s., Dr. Šmerala 27; Pardubice: LEJHANEC, s. r. o., Sladkovského 414, Knihkupectví Z. Petrová, Pasáž Sv. Jana a Za Pasáží; Plzeň: ADMINA, Úslavská 2, EDICUM, Vojanova 45, Technické normy, Lábkova pav. č. 5; Praha 1: ALBERTNET, Revoluční 1/655, FIŠER-KLEMENTINUM, Karlova 1, LINDE Praha, a. s., Opletalova 35, NADATUR, Hybernská 5, PROSPEKTRUM, Na Poříčí 7; Praha 2: B. Wellemínová, Dittrichova 13; Praha 4: Abonentní tiskový servis, Zdiměřická 1446/9, PROSPEKTRUM, Nákupní centrum, Budějovická, SEVT, a. s., Jihlavská 405; Praha 5: SEVT, a. s., E. Peškové 14; Praha 6: PPP -Staňková Isabela, Verdunská 1; Praha 8: JASIPA, Zenklova 60; Praha 10: BMSS START, areál VÚ JAWA, V Korytech 20; Přerov: Knihkupectví EM-ZET, Bartošova 9; Příbram: VEMA, Korecká Blanka, Čechovská 138; Sokolov: Arbor Sokolov, a. s., Nádražní 365; Šumperk: Knihkupectví D-G, Hlavní tř. 23; Teplice: L + N knihkupectví, Kapelní 4; Trutnov: Galerie ALFA, Bulharská 58; Ústí nad Labem: 7 RX, s. r. o., Mírová 4, tel.: 047/44 249, 44 252, 44 253; Zábřeh: Knihkupectví PATKA, Žižkova 45; Zlín-Louky: INFOSERVIS, areál Telekomunikačních montáží; Zlín-Malenovice: Ing. M. Kučeřík, areál HESPO; Znojmo: Knihkupectví Houdková, Divišovo nám. 12; Zatec: Prodejna U Pivovaru, Žižkovo nám. 76. Distribuční podmínky předplatného: jednotlivé částky jsou expedovány neprodleně po dodání z tiskárny. Objednávky nového předplatného jsou vyřizovány do 15 dnů a pravidelné dodávky jsou zahajovány od nejbližší částky po ověření úhrady předplatného nebo jeho zálohy. Částky vyšlé v době od zaevidovaní předplatného do jeho úhrady jsou doposílány jednorázově. Změny adres a počtu odebíraných výtisků jsou prováděny do 15 dnů. Reklamace: informace na tel. čísle 0627/305 168. V písemném styku vždy uvádějte IČO (právnická osoba), rodné číslo (fyzická osoba). Podávání novinových zásilek povoleno Českou poštou, s. p., Odštěpný závod Jižní Morava Ředitelství v Brně č. j. P/2-4463/95 ze dne 8. 11. 1995.