Techniky vědeckého psaní Petr Kaderka Ústav pro jazyk český AV ČR EVROPSKÁ UNIE I N V E S T I C E D O R O Z V O J E V Z D Ě L Á V Á N Í 2. Psaní • Titulek • Hrubá osnova • Mezititulky • Postupné zjemňování osnovy • Psaní první části textu (té, která se mi jeví jako nejjednodušší, nemusím začínat úvodem) Úvodní pasáž (1/3) Create a Research Space (CARS) • Fáze 1: Vytyčení teritoria – Krok 1: Teze o centrálnosti a/nebo – Krok 2: Zobecnění tématu a/nebo – Krok 3: Přehled předchozího výzkumu Úvodní pasáž (2/3) • Fáze 2: Vymezení místa – Krok 1A: Protikladné tvrzení nebo – Krok 1B: Poukázání na mezeru nebo – Krok 1C: Položení otázky nebo – Krok 1D: Pokračování v tradici Úvodní pasáž (3/3) • Fáze 3: Zaujetí místa – Krok 1A: Vyznačení cílů nebo – Krok 1B: Ohlášení aktuálního výzkumu – Krok 2: Ohlášení zásadních objevů – Krok 3: Naznačení struktury článku (Čmejrková et al., 1999, s. 89–90) Odstavec • musí mít soudržnost celku • musí mít začátek a konec • soudržnost je dána základním tématem: – může být stálé – může se rozvíjet (Mathesius, 1942, s. 98–99) Rozvíjení tématu • Téma rozvíjíme souvislým navazováním jednotlivých vět. • V každé větě výkladového stylu můžeme rozlišit to, o čem se mluví (tj. téma), a to, co se o tom říká (tj. réma). Např.: Konference [=téma] trvala dva dny [=réma]. Tematické posloupnosti (1/5) – návazná tematizace rématu Tematické posloupnosti (2/5) – průběžné téma Tematické posloupnosti (3/5) Tematická posloupnost 3 – odvozování témat z celkového tématu (hypertématu) nějakého nadřazeného oddílu textu – osvětlování tématu z různých stran, výklad jednotlivých aspektů – typický případ je životopisný přehled Tematické posloupnosti (4/5) – rozvíjení rozštěpeného rématu Tematické posloupnosti (5/5) • Tematická posloupnost 5 – modifikační – tematický skok – jen tam, kde může autor předpokládat, že si čtenář chybějící spojovací článek snadno doplní (Čmejrková et al., 1999, s. 111–118) „Hedging“ = oslabování platnosti výpovědi snad, možná, jak se zdá, podle mého mínění, nejsem si zcela jist, zda... Snad bych si mohl nyní dovolit předběžnou formulaci svých závěrů, aniž bych tím chtěl trvat na všech jejích bodech. (Čmejrková et al., 1999, s. 195–196) 3. Formální úprava textu ČSN 01 6910 Úprava písemností zpracovaných textovými editory nebo psaných strojem ČSN ISO 5966 (01 0173) Formální úprava vědeckých a technických zpráv (pro rozsáhlejší práce) ČSN ISO 690 (01 0197) Bibliografické citace: Obsah, forma, struktura ČSN ISO 690-2 Bibliografické citace – Část 2: Elektronické dokumenty nebo jejich části ČSN ISO 7144 Formální úprava disertací a podobných dokumentů ČSN ISO 214 (01 0148) Dokumentace: Abstrakty pro publikaci a dokumentaci ČSN 01 0194 Referát a anotace Použitá literatura Čmejrková, S. – Daneš, F. – Světlá, J. (1999): Jak napsat odborný text. Praha: LEDA. Mathesius, V. (1942): Řeč a sloh. In: B. Havránek – J. Mukařovský (eds.), Čtení o jazyce a poesii. Praha: Družstevní práce, s. 11–102. (Přetištěno též ve výboru z prací V. Mathesia Jazyk, kultura a slovesnost, Praha: Odeon, 1982.) Poučení o češtině • www.ujc.cas.cz Jazyková poradna – Na co se nás často ptáte – Internetová jazyková příručka • Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost • Pravidla českého pravopisu – výkladová část + slovník – akademická, školní vydání Poučení o angličtině • www.bartleby.com/usage – William Strunk Jr.: The Elements of Style (1918) • W. Strunk Jr. – E. B. White: The Elements of Style (1959, 1972, 1979, 2000) • Margaret Shertzer: The Elements of Grammar (1986)