Mikroreliéfová metoda

Úkol: Pozorování povrchu neprůhledných objektů

Povrch neprůhledných objektů není možné studovat v běžném biologickém mikroskopu, který pracuje
v procházejícím světle. V případě takové potřeby lze použít buď mikroskopii v dopadajícím světle
(to vyžaduje jinou konstrukci mikroskopu) nebo můžeme pozorovat strženou povrchovou vrstvu
(epidermis). Izolace epidermis u některých taxonů však není snadná nebo je zcela nemožná. Tyto
problémy mohou být překonány použitím mikroreliéfové metody.

Princip mikroreliéfové metody spočívá v tom, že rostlinná pokožka nemá rovný povrch. Její buňky
jsou nejčastěji ve středu své plochy vypuklé, kdežto nad postranními (antiklinálními) buněčnými
stěnami epidermálních buněk je povrch snížený. Stejně nerovné jsou povrchy svěracích buněk
průduchů. Jestliže na takový nerovný povrch pokožky naneseme vrstvičku rychle tuhnoucí kapalné
průhledné hmoty, získáme odlitek (otisk) jejího mikroskopického reliéfu = mikroreliéf, který po
sejmutí můžeme snadno pozorovat.

Metoda se používá k demonstraci stavby epidermis listu, k lokalizaci a uspořádání průduchů, dále k
orientačnímu stanovení stupně ploidie, v taxonomii při hledání diakritických znaků, ve
fyziologických pokusech (vodní provoz, minerální výživa rostlin), v kriminalistice apod. Výhodou
této metody je rychlost a nízké náklady.

Materiál = listy různých rostlin:

·        Begonia semperflorens – begónie (kysala), „voskovka“

·        Pteris cretica – křídelnice krétská (kultura in vitro)

·        Nephrolepis exaltata – nefrolepis (ledviník)

·        Cyperus alternifolius – šáchor střídavolistý

·        Tradescantia albiflora (syn. T. viridis) – podéňka, „blázen“

·        Chlorophytum comosum – zelenec cůpkatý

·        Plantago lanceolata – jitrocel kopinatý

·        Taraxacum officinale – smetánka lékařská

·        Rosa canina – růže šípková

·        Acer pseudoplatanus – javor klen

·        Chelidonium majus – vlaštovičník větší, apod.



Pomůcky :

Mikroskop, preparační souprava, bezbarvý lak na nehty, izolepa

Postup :

1.         Na povrch rubu listu naneseme tenkou vrstvu bezbarvého laku na nehty o ploše asi 0,5
cm^2 a necháme dobře zaschnout. Vybíráme pokud možno co nejrovnější plochu.

2.         Dostatečně zaschlou vrstvu laku sejmeme pomocí pinzety a vložíme do kapky vody na
podložním skle.

3.         Přikryjeme krycím sklem.

4.         Preparát pozorujeme v mikroskopu ve světlém poli, pro zvýraznění struktur je vhodné
použít šikmé osvětlení, které kontrastuje hrany souběžné s optickou osou a zvětšuje rozlišovací
schopnost.

5.         Zakreslíme tvar epidermálních a průduchových buněk, zjistíme, zda jsou vyvinuty rovněž
tzv. vedlejší buňky . Pokusíme se klasifikovat stomata podle počtu, tvaru a uspořádání vedlejších
buněk

V jiné variantě postupu je možné snímat lakový otisk z povrchu listu pomocí čtverečku izolepy,
který nalepíme na povrch listu přes zaschnutou lakovou vrstvu. Potom izolepu strhneme a přilepíme
na podložní sklo. Získáme tak víceméně trvalý preparát, který je možné studovat i s časovým
odstupem.

Poznámka:

Mikroreliéfovou metodu můžeme používat při studiu povrchu všech listů, které nejsou opatřeny mnoha
trichomy. Tuto metodu není výhodné používat u taxonů, které mají vyvinutou silnou kutikulu, která
může zahlazovat nerovnosti v mikroreliéfu nebo naopak vytvářet různé struktury (např. vlnky) na
povrchu epidermálních buněk a zastírat tak vlastní strukturu epidermis. Otisky odebíráme zpravidla
ze spodní (abaxiální) strany listu, protože spodní epidermis většinou obsahuje více průduchů a bývá
méně znečištěna. Je nutné si uvědomit, že nepozorujeme pokožku, ale pouze její otisk. Nemůžeme tedy
pozorovat obsah buněk, ale jenom povrchové struktury epidermis nebo kutikuly.

Výsledky:         Kresba otisku mikroreliéfu listu vybraných rostlin s popisem.

Závěry:

Hodnocení výsledků použití metody otiskových preparátů a vlastního pozorování.

Literatura:

1.             Opravilová, V., Knoz, J. Základy mikroskopické techniky. Brno: Masarykova
univerzita, Vyd. 1. 1992.

2.             Pazourková Z. Botanická mikrotechnika. Praha: Univerzita Karlova, Vyd. 1, 1982.



Příklad otisku mikroreliéfu povrchu dělohy tabáku

   mateřská buňka průduchu


epidermální buňky                                                       štěrbina průduchu


                                   svěrací buňky průduchu