Řezové preparáty Barvení histologické a histochemické Řezy ruční – žiletka, břitva, ruční mikrotom Řezy připravené mikrotomem Schéma příprav mikroskopických preparátů BD18227_ montáž do vody ruční řezy BD18227_ BD18227_ BD18227_ fixace projasňování macerace montáž do proj. média barvení roztlak montáž do barviva BD18227_ kryo řezy parafínové řezy polotenké řezy fixace fixace fixace kryoprotekce zmrazení řezání: zmrazovací mikrotom, kryostat barvení montáž do média mísitelného s vodou dehydratace dehydratace převádění do parafínu řezání: mikrotom •rotační •sáňkový barvení barvení odparafínování dehydratace dehydratace montáž do média nemísitelného s vodou žehlení a lepení prosycení monomerem polymerizace řezání: mikrotom rotační ultramikrotom Ruční mikrotom D:\DATA_USERS\Jarka_DATA\Obrázky\PraktikaMikro\mikrotom_rucni2.jpg Fixace •zachování buněk a pletiv ve stavu co nejbližšímu k živému stavu •snížení strukturálních změn a změn chemického složení •strukturální proteiny a jiné sloučeniny se musí změnit na nerozpustné ve všech reagenciích, se kterými přijdou v průběhu celého procesu do styku •perfektní fixace = jen teoretická Fixace •fyzikální –vysoká teplota - koagulace bílkovin, tání tuků –chladová –„freeze drying“ –„freeze substitution“ •chemická –fixativa koagulující - koagulace cytoplazmatických proteinů ničí strukturu organel (např. mitochondrie) –fixativa nekoagulující - zachovávají organely (pro EM) Fixační směsi – FAA (FPA) Formaldehyde-Acetic (Propionic) acid – Aethanol •50% nebo 70% ethanol 90 ml •ledová kyselina octová 5 ml •37 – 40% formaldehyd 5 ml • •fixáž koagulující •stálá •rychle proniká •pro anatomické účely Obecný postup parafínové metody •Odběr materiálu - segmenty •Fixace segmentů •Dehydratace (etanolová řada vzestupná) •Prosycení rozpouštědlem parafínu (xylén) •Prosycení parafínem •Zalití do parafínu •Krájení, žehlení a lepení parafínových řezů •Rozpuštění parafínu na řezech (xylén) •Rehydratace řezů (etanolová řada sestupná) •Barvení řezů •Dehydratace nabarvených řezů •Montáž (uzavírání řezů) do média nemísitelného • s vodou (kanadský balzám, Eukitt®, Entelan, DPX) D:\DATA_USERS\Jarka_DATA\Obrázky\PraktikaMikro\Parafin_Braune.jpg Zalévání do parafínu dehydratace převádění do parafínu zalévání do parafínu Braune et al. 1982 parafínový bloček chlazení Příprava bločku ke krájení D:\DATA_USERS\Jarka_DATA\Obrázky\Anatomie\Metody\Parafin\blocek.gif dělení bloku parafínu trimování bločku parafínu přitavení bločku parafínu na dřevěný špalík izolovaný bloček parafínu Krájení parafínových řezů D:\DATA_USERS\Jarka_DATA\Obrázky\PraktikaMikro\Parafin_Braune.jpg Braune et al. 1982 rozdělení na bločky krájení řezů lepení bločku na špalík lepení řezů Mikrotomy D:\DATA_USERS\Jarka_DATA\Obrázky\PraktikaMikro\mikrotom_sankovy.jpg D:\DATA_USERS\Jarka_DATA\Obrázky\PraktikaMikro\mikrotom_rotacni3.jpg sáňkový mikrotom Reichert rotační mikrotom Leitz Skleněné a porcelánové kyvety s víčkem D:\DATA_USERS\Jarka_DATA\Obrázky\Anatomie\Metody\Parafin\Coplin.jpg D:\DATA_USERS\Jarka_DATA\Obrázky\Anatomie\Metody\Parafin\kyveta_porcelan.jpg D:\DATA_USERS\Jarka_DATA\Obrázky\Anatomie\Metody\Parafin\Schiefferdecker.jpg D:\DATA_USERS\Jarka_DATA\Obrázky\Anatomie\Metody\Parafin\Doza.jpg Hellendahl Coplin Schiefferdecker Dóza s držákem skel na 6 skel Sada plastových kyvet na barvení manualstaining skla v držáku se přenášejí z jedné lázně do druhé najednou Barva barva - vjem světla podle jeho kvality (L) image022 purpurová 700 nm červená 650 nm oranžová 600 nm žlutá 550 nm zelená 500 nm modrá 450 nm fialová 400 nm průchodem světla přes barevné preparáty dochází k absorpci světla komplementární barvy Barvivo •ne všechny barevné sloučeniny mohou být barvivem •barvivo = barevná sloučenina, která může být navázána na substrát •barvivo histologické - barví různé složky pletiv, používá se na základě empirických znalostí, chemismus reakce často není známý •histochemické barvení - barvící proces je vysoce specifický, je známá jeho chemická podstata Teorie barevnosti 1.chromoforová: chromofor – má charakteristické uspořádání atomů, které je zodpovědné za za absopci světla v určité části spektra, auxochrom – část molekuly, která zodpovídá za vazbu na substrát a)kyselé radikály: -OH, -COOH, -SO3H anionická barviva b)bazické radikály: -NH2 kationická barviva 2.chinoidní struktury 3.p –el. páru •přírodní •karmín - červec nopálový •orcein -lišejníky (Lecanora, Roccella) •hematoxylin - dřevo kampešky (Haematoxylon campechianum) •brasilin - dřevo druhů rodu Caesalpinia (Caesalpinia sappan, C. brasiliensis) •indigo - Indigofera tinctoria, Isatis tinctoria •juglon - listy, kořeny, kůra Juglandaceae • •syntetická • • Dělení barviv podle původu Hematoxylin a hematein Haematoxylin Haematein hematoxylin = sloučenina tmavě modrofialové barvy ze dřeva Haematoxylon campechianum Používá se s mořidly - nejčastěji Fe3+ nebo Al3+ Natural Black 1 nebo C.I. 75290 barví teprve jeho oxidovaná forma = hematein lze barvit regresivní i progresivní metodou – záleží na formě aplikace mořidla Haematoxylin, hematoxylin, Natural Black 1, or C.I. 75290 is extracted from the wood of the logwood tree. When oxidised it forms haematein, a compound with rich blue-purple colour, and is used, together with a suitable mordant (most commonly Fe(III) or Al(III) salts), to stain cell nuclei prior to examination under a microscope. Structures that stain with haematoxylin are called basophilic. Podélný parafínový řez semenem sněženky Galanthus nivalis L. regresivní barvení Heidenheinovým železitým hematoxylinem optimální diferenciace = v jádech buněk embrya i endospermu jsou patrná tmavěji zbarvená jadérka, Fe3+ jako mořidlo D:\DATA_USERS\Jarka_DATA\Obrázky\Disertace\Image16.jpg endosperm embryo osemení (testa) suspenzor Parafínový řez poupětem máku, Papaver somniferum Delafieldův hematoxilin, progresivní barvení, Al3+jako mořidlo kanadský balzám Indigo Indigo Indigofera tinctoria Isatis tinctoria dnes již vyráběné synteticky pro vlastní barvení řezů se nepoužívá, ale v histochemii jsou často používány tzv. indigogenní metody Indigo dye is an important dyestuff with a distinctive blue color (see indigo). The natural dye comes from several species of plant, but nearly all indigo produced today is synthetic. Among other uses, it is used in the production of denim cloth for blue jeans. A variety of plants, including woad, have provided indigo throughout history, but most natural indigo is obtained from those in the genus Indigofera, which are native to the tropics. In temperate climates indigo can also be obtained from woad (Isatis tinctoria) and dyer's knotweed (Polygonum tinctorum), although the Indigofera species yield more dye. The primary commercial indigo species in Asia was true indigo (Indigofera tinctoria, also known as Indigofera sumatrana). In Central and South America the two species Indigofera suffructicosa and Indigofera arrecta (Natal indigo) were the most important. Natural indigo was the only source of the dye until about 1900. Within a short time, however, synthetic indigo had almost completely superseded natural indigo, and today nearly all indigo produced is synthetic. Indigo is among the oldest dyes to be used for textile dyeing and printing. Many Asian countries, such as India, China, and Japan, have used indigo as a dye for centuries. The dye was also known to ancient civilizations in Mesopotamia, Egypt, Greece, Rome, Britain, Peru, and Africa. India is believed to be the oldest center of indigo dyeing in the Old World. It was a primary supplier of indigo to Europe as early as the Greco-Roman era. The association of India with indigo is reflected in the Greek word for the dye, which was indikon. The Romans used the term indicum, which passed into Italian dialect and eventually into English as the word indigo. In Mesopotamia, a Neo-Babylonian cuneiform tablet of the 7th century BCE gives a recipe for the dyeing of wool, where lapis-coloured wool (uqnatu) is produced by repeated immersion and airing of the cloth. Indigo was most probably imported from India. The Romans used indigo as a pigment for painting and for medicinal and cosmetic purposes. It was a luxury item imported to the Mediterranean from India by Arab merchants. Indigo remained a rare commodity in Europe throughout the Middle Ages; woad, a dye derived from a related plant species, was used instead. In the late fifteenth century, the Portuguese explorer Vasco da Gama discovered a sea route to India. This led to the establishment of direct trade with India, the Spice Islands, China, and Japan. Importers could now avoid the heavy duties imposed by Persian, Levantine, and Greek middlemen and the lengthy and dangerous land routes which had previously been used. Consequently, the importation and use of indigo in Europe rose significantly. Much European indigo from Asia arrived through ports in Portugal, the Netherlands, and England. Spain imported the dye from its colonies in South America. Many indigo plantations were established by European powers in tropical climates; it was a major crop in Jamaica and South Carolina. Indigo plantations also thrived in the Virgin Islands. However, France and Germany outlawed imported indigo in the 1500s to protect the local woad dye industry. Indigo was the foundation of centuries-old textile traditions throughout West Africa. The use of indigo here pre-dated synthetics. From the Tuareg nomads of the Sahara to Cameroon, clothes dyed with indigo signified wealth. Women dyed the cloth in most areas, with the Yoruba of Nigeria and the Manding of Mali particularly well known for their expertise. Among the Hausa male dyers working at communal dye pits were the basis of the wealth of the ancient city of Kano, and can still be seen plying their trade today at the same pits. In Japan, indigo became especially important in the Edo period when it was forbidden to use silk, so the Japanese began to import and plant cotton. It was difficult to dye the cotton fiber except with indigo. Many years later the use of indigo is very much appreciated as a color for the summer Kimono Yukata, as the blue sea and the nature are recalled on this traditional clothing. In 1865 the German chemist Johann Friedrich Wilhelm Adolf von Baeyer began working with indigo. His work culminated in the first synthesis of indigo in 1880 and the announcement of its chemical structure three years later. BASF developed a commercially feasible manufacturing process that was in use by 1897, and by 1913 natural indigo had been almost entirely replaced by synthetic indigo. In 2002, 17,000 tons of synthetic indigo were produced worldwide. In the nineteenth century, the British obtained much indigo from India. With the coming of the synthetic substitute, these farmers lost their livelihood. [edit] Developments in dyeing technology Indigo is a challenging dye to use because it is not soluble in water; to be dissolved, it must undergo a chemical change. When a submerged fabric is removed from the dyebath, the indigo quickly combines with oxygen in the air and reverts to its insoluble form. When it first became widely available in Europe in the sixteenth century, European dyers and printers struggled with indigo because of this distinctive property. It was also a toxic substance that, by requiring many chemical processes, had many opportunities to injure many workers. A preindustrial process for dyeing with indigo, used in Europe, was to dissolve the indigo in stale urine. Urine reduces the water-insoluble indigo to a soluble substance known as indigo white or leucoindigo, which produces a yellow-green solution. Fabric dyed in the solution turns blue after the indigo white oxidizes and returns to indigo. Synthetic urea to replace urine became available in the 1800s. Another preindustrial method, used in Japan, was to dissolve the indigo in a heated vat in which a culture of thermophilic, anaerobic bacteria was maintained. Some species of such bacteria generate hydrogen as a metabolic product, which can convert insoluble indigo into soluble indigo white. Cloth dyed in such a vat was decorated with the techniques of shibori (tie-dye), kasuri, katazome, and tsutsugaki. Examples of clothing and banners dyed with these techniques can be seen in the works of Hokusai and other artists. Two different methods for the direct application of indigo were developed in England in the eighteenth century and remained in use well into the nineteenth century. The first method, known as pencil blue because it was most often applied by pencil or brush, could be used to achieve dark hues. Arsenic trisulfide and a thickener were added to the indigo vat. The arsenic compound delayed the oxidation of the indigo long enough to paint the dye onto fabrics. The second method was known as china blue due to its resemblance to Chinese blue-and-white porcelain. Instead of using an indigo solution directly, the process involved printing the insoluble form of indigo onto the fabric. The indigo was then oxidized in a sequence of baths of Iron(II) sulfate. The china blue process could make sharp designs, but it could not produce the dark hues possible with the pencil blue method. Around 1880 the glucose process was developed. It finally enabled the direct printing of indigo onto fabric and could produce inexpensive dark indigo prints unattainable with the china blue method. Kryostat D:\DATA_USERS\Jarka_DATA\Obrázky\PraktikaMikro\kryostat1.jpg D:\DATA_USERS\Jarka_DATA\Obrázky\PraktikaMikro\kryostat2.jpg mikrotom pro přípravu řezů zmrazených objektů Kryostatový řez listem tabáku tloušťka řezu 30mm Indigogenní metoda detekce aktivity b-glukosidasy se substituovaným indoxyl glukosidem jako substrátem Dělení barviv podle chromoforů 1.nitrobarviva (trinitrofenol) -NO2 2.azobarviva (oranž G, Bismarkova hněď, Sudan IV, Fast Blue B…) -N=N- 3.fenylmetanová barviva = arylmetanová (p-rosanilin, fuchsin, Magenta, genciánová violeť, Fast green) 4.chinolinová barviva (indofenol, aziny) 5.xanthenová barviva (fluorescein, eosin, Giemza = azureosinát, rhodamin) 6.ftalocyaninová (alcianová modř) •Barvení progresivní: barvíme do žádané intenzity zbarvení (Mayerův nebo Delafieldův hematoxylin) •Barvení regresivní: preparát přebarvujeme a pak postupně odbarvujeme (diferencujeme), podle afinity struktur k barvivu se některé odbarví zcela, jiné zůstanou zbarvené (Heidenheinův železitý hematoxylin, safranin) • Druhy a způsoby barvení podle výsledku a aplikace •barvení simultánní: směs barviv v jednom roztoku (složky nesmějí spolu reagovat) (Alexander) •barvení sukcedánní (sukcesivní): dvě barviva po sobě, doplňují se barevné tóny, každé barvivo barví jiné struktury (alcianová modř - pravá jaderná červeň, safranin - Fast Green, bazický fuchsin - pikroindigo karmín /Cajal - Brožkova metoda/) • Druhy a způsoby barvení podle výsledku a aplikace •barvení substantivní: barvení samotným barvivem ve vodném nebo etanolovém roztoku •barvení adjektivní: použití mořidel (soli kovů = kamence, tanin), barvení adjektivní přímé = směs barviva a mořidla (Ehrlichův, Mayerův, Delafieldův hematoxylin), barvení adjektivní nepřímé = nejprve řezy moříme a pak barvíme (Heideheinův železitý hematoxylin) Druhy a způsoby barvení podle výsledku a aplikace Postup při podvojném sukcesivním barvení: alcianová modř - jaderná červeň stálá (Kernechtrot, nuclear fast red) •1. odparafínování řezů (xylen) •2. převedení řezů do vody •3. vlastní barvení: • a) 3% roztok kyseliny octové 10 min. • b) barvení buněčných stěn - 1% alcianová modř v 1% kyselině octové 10 min. • c) opláchnutí 3% kyselinou octovou • d) praní v tekoucí vodě 10 min. • e) barvení buněčných jader - 0,1% jaderná červeň stálá v 5% roztoku Al2(SO4)3, 5 - 15 min. •4. opláchnutí destilovanou vodou •5. odvodnění alkoholovou řadou •6. převod do xylenu •7. uzavření do Eukittu • Podvojné barvení sukcedánní: alcianová modř - pravá jaderná červeň parafínový řez listem kosatce Iris sp. tloušťka řezu 15mm Podvojné barvení sukcedánní: alcianová modř - pravá jaderná červeň příčný řez stonkem nocenky Mirabilis jalapa 12 mm Klíční rostlina Arabidopsis podvojné barvení Safranin - Fast green 2 dny 7 dní podélné parafínové řezy tloušťka řezu 8 mm DIC Olympus BX-61 regresivní barvení safraninem správná diferenciace slabá diferenciace 2 DAS: aktiv. – 243.01.22, 7 DAS : aktiv. –243.08ii.09, 15 DAS:aktiv. – 243.18.07 Odkazy na zajímavé stránky •Univerzita v Bristolu – metody histologického barvení •http://www.bristol.ac.uk/vetpath/cpl/histmeth.htm •stránky kurzu Botanická mikrotechnika UK Praha (A.Soukup, O.Votrubová) •http://kfrserver.natur.cuni.cz/studium/prednasky/mikro/prep/tprep.htm •metody histologie a imunohistochemie •http://www.ihcworld.com/antibody_staining.htm •protokoly barvení pro pletiva zalitá v pryskyřici Energy Beam Sciences •http://www.ebsciences.com/staining/orcein.htm •encyklopedie •http://cs.wikipedia.org/wiki/Barven%C3%AD_(biologie) •http://encyklopedie.seznam.cz/search/?s=barven%C3%AD&source=3 •fixace a protokoly základních barvení •http://www.nottingham.ac.uk/pathology/default.html •http://stainsfile.info/StainsFile/jindex.html •