Generativní meristémy a vývoj květních orgánů Srovnání vegetativního a generativního meristému Huala et Sussex 1993 listové primordium vegetativní meristém generativní meristém květní primordium primordia sepalů Velikost stonkového apikálního meristému • většinou malá: 50–150 μm v průměru • cykasy nebo květenství slunečnice: 2-3 mm Denis: www.els.net 1400Chrysanthemum segetum 100Silene coeli-rosa 70Helianthus annuus 50Arabidopsis thaliana průměr vegetativní SAM /um/ rostlina Meristémy květenství determinantní rostlina – produkuje omezený počet fytomer a pak přechází do kvetení – časté u jednoletých rostlin indeterminantní rostlina – apikální buňky jsou permanentní iniciály indeterminantní meristém květenství – hrozen - např. u Arabidopsis – netvoří se přímo květy, ale také se netvoří listy, ale listeny a směs meristémů květenství a květů (květní meristém = nemá na bázi listen) determinantní meristém květenství – úbor – Asteraceae Indeterminantní meristém květenství hrozen u Arabidopsis meristém květenství meristém květní (nemá na bázi listen) Vývoj květního meristému IM – meristém květenství BM – „branch meristem“ – sekundární meristém květenství SM – „spikelet meristem“ – meristém klásku SPM – „spikelet pair meristem“ FM – květní meristém Liu C et al. Development 2009 exprese transkripčního faktoru AINTEGUMENTA (ANT) a homeoboxového genu SHOOT MERISTEMLESS (STM) v meristému květenství Arabidopsis ve stadiu 0 Meristém květu Ranunculus apiifolius (J. Amerika) R. Rutishauser, Zurych Botanická zahrada Ženeva Generativní meristémy artyčok slunečnice magnólie R. Rutishauser, Zurych Botanická zahrada Ženeva Časování kvetení • rostliny musí „vyhodnotit“ řadu vnitřních i vnějších faktorů • životní strategie rostliny určuje, jak každý z faktorů ovlivňuje kvetení, záleží i na podmínkách lokality • jsou rozdíly mezi druhy, ale i mezi ekotypy jednoho druhu Aktivovaný ipt pOp-ipt/LhG4 2 DAS 7 DAS 15 DAS Ontogeneze SAM Arabidopsis Studium regulace kvetení • faktory regulující kvetení rostlin – vnější – vnitřní • mechanizmy regulace a integrace odpovědí rostlin na jednotlivé faktory určení doby kvetení Jak rostlina pozná vhodnou dobu ke kvetení Nespolehlivé indikátory • teplota • vzdušná vlhkost • celková úroveň osvětlení Spolehlivé indikátory • délka dne a noci (receptorem je fytochrom) mění se s ročním obdobím mění se se zeměpisnou šířkou David Honys - FR UK Praha Vnější faktory regulující kvetení – fotoperioda: LD (14 – 16 hod), SD (8 – 10 hod) – spektrální složení světla (indikuje hustotu porostu v hustém porostu je kvůli absorpci světla listy nízký poměr R:FR) – dlouhodobé působení nízkých teplot v zimě (vernalizace) – stresy (abiotické i biotické) - podle typu stresu zpomalení nebo urychlení kvetení (při urychlení = strategie vyhnutí se stresu („stress-avoidance“ rostlina rychle vytvoří potomstvo a semena se rozšíří jinam, případně přečkají období nepříznivých podmínek na místě) – další signály z prostředí (úroveň minerální výživy, teplota aj.) = poměrně málo prozkoumané Kvalita světla • poměr R:FR je vnímán fytochromy (fytochrom B, A) • R složka světla je pohlcována rostlinami, FR se odráží nebo prochází • nízký poměr R:FR indukuje u řady rostlin komplex odpovědí zvaný vyhnutí se zastínění („shade-avoidance response“): – hluboko vysetá semena neklíčí – „vytahování“ rostlin v hustém zápoji – urychlení kvetení = vyhnutí se stínu formou rychlé produkce semen Vernalizace • česky jarovizace, angl. vernalization • dlouhodobé působení teplot těsně nad bodem mrazu • požadavek na vernalizaci je častý u ozimých („winter – annual“) a dvouletých („biennial“) rostlin • může být kvalitativní nebo kvantitativní (jako u fotoperiodizmu) Vernalizace • mnohdy kvetení přímo neindukuje, jen umožňuje, že vernalizované rostliny jsou následně indukovatelné ke kvetení dlouhým dnem (LD), zatímco nevernalizované zůstanou i na dlouhém dni vegetativní. Kombinace vernalizace a fotoperiodizmu je dosti obvyklá. • Nízké teploty jsou vnímány v meristémech vzrostných vrcholů. Vernalizované meristémy jsou citlivé na indukční podmínky (fotoperiodu apod.) i mnoho měsíců po skončení nízkých teplot. • Meristémy si „pamatují“, že prošly vernalizací. Tato paměť se předává na dceřiné buňky při mitóze, ale ne při meióze. • Vernalizovaný stav tedy vykazuje znaky epigenetické dědičnosti. Hess 1983 Interní faktory regulující kvetení • ontogenetické stáří rostliny - mnoho rostlin má do určitého stáří juvenilní fázi, kdy nejsou schopny vykvést ani za indukčních podmínek (nejsou kompetentní ke kvetení) • velikost/biomasa - např. některé víceleté monokarpické druhy (pcháče apod.) vykvetou až po překročení určité velikosti přízemní růžice - tabák (McDaniel) indukce kvetení po dosažení určitého počtu listů • hladina hormonů - hlavně gibereliny Stupně vývoje květu (Kalthoff 1996) vegetativní meristém meristém květenství květní meristém květní orgánová primordia diferenciace květních primordií 1. květní geny (flowering time) EMBRYONIC FLOWER 2. geny meristémové identity LEAFY 3. katastrální geny 4. homeotické geny APETALA3, AGAMOUS SUPERMAN, CLAVATA1 Květenství a květní meristémy http://www-ijpb.versailles.inra.fr/en/bc/equipes/Meristeme/ GFP vizualizace aktivity genu AINTEGUMENTA v listových primordiích konfokální mikroskop Arabidopsis SEM meristému pAINTEGUMENTA::GFPJ. Traas Systém regulace kvetení u Arabidopsis • dráhy reagující na různé podněty společně regulují několik integrátorových proteinů; ty stimulují tvorbu proteinů pro identitu meristému (nutné pro přeměnu z vegetativního na květní meristém) • na různých úrovních působí i represory (např. TFL1), které brání vykvetení příliš mladých rostlin květní integrátorové proteiny LEAFY (LFY), APETALA1 (AP1), CAULIFLOWER (CAL) AP2, a UNUSUAL FLORAL ORGANS (UFO) dlouhý den vernalizace gibereliny autonomní indukce CO FT FLC SOC1 AP1 LFY JACK 2004 FRI,PIE specifikace květního meristému Integrace faktorů regulace kvetení Arabidopsis fotoperioda a kvalita světla autonomní vernalizace dráha gibereliny CONSTANS LEAFY APETALA1, APETALA3 TERMINAL FLOWER UNUSUAL FLOWER ORGAN WUSCHEL AGAMOUS SUPPRESSOR OF OVEREXPRESSION OF CONSTANS1 (SOC1) FRIGIDA PHOTOPERIOD INDEPENDENT EARLY FLOWERING (PIE) FLOWERING LOCUS C FLOWERING TIME Hejátko 2005 Geny pro identitu meristému květu u Arabidopsis • nutné pro indukci květních orgánů • indukce kvetení spouští expresi genů LFY, pak AP1 • proteiny APETALA1 a LEAFY = transkripční faktory - vazba na DNA, regulace exprese genů Integrace faktorů regulace kvetení Arabidopsis Liu C et al. Development 2009;136:3379-3391 Geny identity květních orgánů Arabidopsis • objeveny pomocí květních homeotických mutantů (homeotický = vztahující se ke genu produkujícímu hlavní posun ve vývoji) • transkripční faktory = určují specifikace a umístění orgánů • proteiny mají specifickou DNA vazebnou strukturu (MADS-box) • APETALA (AP1, AP2, AP3), PISTILATA (PI), AGAMOUS (AG) ABC model regulace Nature Reviews/Genetics geny identity květních orgánů se překrývají v případě mutace v určité doméně dochází ke změně v daném květním kruhu ABC model regulace netvoří plodolisty ani tyčinky, ale jen květní obaly geny identity květních orgánů se překrývají chybí petaly a tyčinky ABC model Arabidopsis https://www.msu.edu/course/plb/203/images/ Meristém vizualizace exprese WUS a CLV3 WUS::ALCR alcA::GFP CLV3::ALCR alcA::GUS http://www-ijpb.versailles.inra.fr/en/bc/equipes/Meristeme2/index.html Meristém květenství a květní meristémy – vizualizace exprese LFY, AP1 LFY::ALCR alcA::GFP LFY::ALCR alcA::GUS AP1::ALCR alcA::GFP http://www-ijpb.versailles.inra.fr/en/bc/equipes/Meristeme2/index.html Přehled stadií vývoje květu u Arabidopsis Smyth et al., Plant Cell, 2, 755-767, 1990 Stadium Charakteristický znak ١ Vznik květního základu ٢ Tvorba květního primordia ٣ Formace primordií sepalů ٤ Sepaly překrývají meristem ٥ Vznik primordií petalů a tyčinek ٦ Sepaly uzavírají pupen ٧ Zakládání nitky u primordií dlouhých tyčinek ٨ Diferenciace prašných pouzder ٩ Primordia petalů na bázi užší, rychlý růst nahoře ١٠ Petaly na úrovni krátkých tyčinek ١١ Diferenciace bliznových papil ١٢ Petaly na úrovni dlouhých tyčinek Stadia vývoje květu Arabidopsis 5 - vznik primordií petalů (P) a tyčinek, primordia delších tyčinek (LS) primordia kratších tyčinek (SS) 6 - primordia tyčinek vyklenutá, základ gynecea (G) 7 - zakládání nitky u primordií dlouhých tyčinek ( ) 8 - diferenciace prašných pouzder u dlouhých tyčinek Smyth et al. 1990 5 6 7 7 8 8 Meristém květenství a květu zakládání sepalů – periklinální dělení abaxiální a adaxiální sepal zakládání petalů– periklinální dělení (*) Bowman 1993 2 2 3 4 5 Meristém květu Arabidopsis iniciace gynecea * mediální prašníky = ms příčný řez semeníkem – zakládání vajíček (ov) Bowman 1993 6 7 8 9 Vývoj květu u Arabidopsis Roeder et Yanofsky 2006 7 The Arabidopsis Book stadia 1 - 5 6 - začátek tvorby gynecea 7 – gyneceum jako dutý válec 6 7 Stadia vývoje květu Arabidopsis 9 - petaly nahoře širší 9 10 – velikost květu 2x větší, petaly na úrovni kratších tyčinek 10 11 – diferenciace bliznových papil 11 12 12 – petaly na úrovni delších tyčinek Smyth et al. 1990 Vývoj květu u Arabidopsis Roeder et Yanofsky 2006 9 - základy vajíček vznik septa 8 – prašná pouzdra Vývoj květu u Arabidopsis Roeder et Yanofsky 2006 8. stadium5. stadium 11 – papily na blizně vnitřní integument 12 – čnělka vnější integument 13 – antheze 12 1311 gyneceum vajíčka Srovnání vegetativního a generativního meristému Arabidopsis Matsumoto et Okada Genes & Development 2001 vegetativní meristém meristém květenství meristém květu Meristém květenství a květu Clark 2001 Heisler 2005 pPIN1::PIN1-GFP Ekvivalentní květní meristémy a geny identity orgánů C funkcePLENA (PLE)AGAMOUS (AG) B funkceGLOBOSA (GLO)PISTILLATA (PI) B funkceDEFICIENS (DEF)APETALA 3 (AP3) koregulátor LFYFIMBRIATA (FIM)UNUSUAL FLORAL ORGANS (UFO) represor genů identity meristému CENTRORADIALIS (CEN)TERMINAL FLOWER 1 (TFL1) identita meristému; A funkce APETALA 2 (AP2) identita meristému A funkce SQUAMOSA (SQUA)APETALA 1 (AP1) identita meristémuFLORICAULA (FLO)LEAFY (LFY) funkceAntirrhinumAntirrhinum Schneitz et Balasubramanian (2001) Regulace hranic mezi primordii orgánů Arabidopsis hranice mezi orgány u Arabidopsis je určována působením genů CUC1, CUC2, které jsou regulovány mikroRNA mutanti vykazují rozšíření hranic mezi primordii kontrola mutant hyl1_1 mutant dcl1_9 mutant hen1_5 hraniční marker STM::ALCR-alcA::erGFP