Jana Strakošová
Populační ekologie živočichů
24.11.2011
Obrana
před
predátory
Kořist vyvíjí obranné mechanismy
X
Predátor vyvíjí dokonalejší útočné techniky
Soudí se, že evoluční výhodu má kořist, je pod větším selekčním tlakem.
Princip života a večeře (life-dinner principle) (Dawkins & Krebs 1979)
Králík umí běžet rychleji než liška, protože zatímco liška si běží jen pro svou
večeři, králík běží o život.
K rychlejší evoluci kořisti přispívá i vyšší populační hustota a kratší generační čas.
.
závody ve zbrojení
Primární obrana snaha nebýt odhalen X Sekundární obrana po detekci predátorem
1) Kryptické zbarvení: napodobování pozadí.
Ochrana klesá s ↑ abundancí druhu.
Predátoři se zaměřují na frekventovanější formy.
Výhodný polymorfismus.
2) Maškaráda: napodobení nejedlých, přehlížených objektů
3) Disruptivní zbarvení: na těle výrazné kontury,
znesnadňují vnímání kořisti jako celku (zebra)
4) Protistín, protiosvětlení
stírá se rozdíl mezi horní a dolní částí těla, špatné 3D rozlišení
5) Průhlednost a stříbření
u vodních živočichů
Nyctibius jamaicensis
Ž I V O Č I C H O V É
E. quagga boehmi
kamufláž
Titea sp. martináč
Antilocapra americana vidloroh americký
Sekundární obrana
Zahrnuje veškeré projevy kořisti po zpozorování predátorem
behaviorální projevy morfologie těla chemické zbraně
útěk, agrese užití ostnů jedy, dráždivé látky
Signály
→ kořist dává najevo, že o predátorovi ví a je na něj připravena
→ stotting u gazel,
u zajíce vzpřímený postoj a sledování lišky
Gazella thomsonii
Aposematismus
→ znaky, kterými kořist varuje, že není chutná, je nebezpečná
→ nejen zbarvení, ale i pachy, zvuky…
→ s roustoucí abundancí aposematické kořisti se ochranný
účinek zesiluje
→ u řady predátorů vrozené odpovědi, vyhýbají se jí bez
nutnosti učení
MIMIKRY = napodobování zbarvení jednoho druhu, modelu, jiným druhem – mimem,
s cílem snížit atraktivitu pro predátora.
Erethizon dorsatum urson kanadský
Müllerovy mimikry
→ vznikají, existují-li aspoň 2 druhy, kteří jsou pro predátora
nechutní až nebezpeční a mají stejný vzhled
→ není zcela zjevné kdo je model a kdo mim
→ koevolučně mutualistický vztah:
oba druhy učí predátora, že tento typ nemá atakovat
→ komplexy vos, sršňů, čmeláků, žáby Dendrobatidae
→ rostoucí abundance jedné formy posiluje obranný efekt
Batesovy mimikry
→ chutný a neškodný mim napodobuje nechutný, neatraktivní,
nebezpečný model
→ mim získává ochranu, model strádá: jeho ochrana s rostoucí frekvencí mima klesá
→ úspěšnost mimiker roste, je-li
> přítomna alternativní kořist
> model velmi nebezpečný
→ pestřenky (Syrphidae), korálovky (Lampropeltis sp.)
Plagionotus arcuatus tesařík dubový
Sesia apiformis nesytka sršňová
Vespula vulgaris vosa obecná
Vespa crabro sršeň obecná
Sexuální mimikry: samci napodobují samice stejného druhu, aby získali přístup k páření
Mimikry neslouží jen kořisti…
Deflexe
Mechanismy zvyšující pravděpodobnost útoku na dobře
chráněné nebo postradatelné části těla.
→ u zbarvení ryb a motýlů falešné oči či hlavy na jiné části těla
→ větší šance na přežití a útěk
→ autotomie
Cyanoccita cristata bělásek řepový
(Wourms & Wasserman 1985)
Náhodné podněty
Mají za cíl vyvést predátora z míry a překvapit ho.
→ ukázání nápadně zbarvených křídel můr, které jsou
v klidu schovány
Catocala nupta stužkonoska olšová
Děkuji za pozornost
„Smrdím, tedy jsem…“